ekologická konference 2013

Transkript

Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143
Projekt Globální vzdělávání pro udržitelný rozvoj
reg. č. CZ.1.07/1.1.00/14.0143
EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2013
25. dubna 2013
Foto: Martin Pustelník
www.martinpustelnik.com
konaná pod záštitou
starosty městské části Brno – Vinohrady
PhDr. Jiřího Čejky
Ekologická konference 2013 a vydání sborníků z této akce
je spolufinancováno
Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2013
Ekologické konference byla určena pro prezentaci vybraných prací žáků čtyř škol
ze tří regionů, které společně realizujících projekt Globální vzdělávání pro
udržitelný rozvoj v sítí spolupracujících škol, obce a ekologických sdružení:
•
Gymnázia Globe
•
Střední školy KNIH
•
Táborského soukromého gymnázia
•
Gymnázia J. A. Komenského z Dubí
Součástí konference byl doprovodný program v terénu ve dnech 24. – 26. 2013,
prezentace maturitních prací studentů posledního ročníku, přednášky odborníků
z praxe a výstava panelů dokumentující život a zpěv ptactva.
3
PROGRAM EKOLOGICKÉ KONFERENCE 2013
1.
Burian František, Lobpreis Lukáš, Vrzal Adam: Google (Kvarta B – 2.K)
2.
Denk Lukáš, Mařík David: Trojrozměrný tisk (Kvarta B – 2.K)
3.
Hortová Veronika, Vanková Natálie: Klamání spotřebitelů (Kvinta A – 1.K)
4.
Lauermannová Anežka: Mastné kyseliny (Kvarta A – Sekunda B)
5.
Drábková Aneta, Marečková Irena: Cukrovka (Tercie A)
6.
Urbásek Dan, Bartošek Jakub: Jaderné elektrárny (Tercie A)
7.
Labuda Štěpán: Větrné elektrárny (Tercie A)
8.
Dobšovičová Tereza: HAARP (Kvarta A – Sekunda B)
9.
Bedaković Martina, Klíčník David: Waste management (Kvinta B – 3.K)
10. Kočí Adela, Kočí Heidi: Plastic pollution in our oceans (Kvarta A - Sekunda B)
11. Durajová Nikola, Richtrová Pavlína: Sluňákov (Kvarta A – Sekunda B)
12. Krampolová Luisa: Proces čištění vody na modelu zahradního jezírka
(Gymnázium Brno – Sečkovice, host)
13. Mgr. Keyzlarová Sandra, Ph.D.: Multifunkční krajina města Brna z pohledu
zahrádkářských kolonií, host
14. Floderová Zuzana: 100. výročí založení Jedličkova ústavu (SŠ KNIH, 1.K)
15. Karafiátová Denisa, Floríková veronika: Kosmetika (SŠ KNIH, 2.K)
16. Krátká Kateřina: Vyhynulé druhy zvířat (SŠ KNIH, 2.K)
17. Skládaná Eva, Skutilová Lenka: Cukr – sladidlo života (SŠ KNIH, 2.K)
18. Krčál Jakub, Malý Dominik: Vesmírné objevy v roce 2012 (SŠ KNIH, 1.K)
19. Babická Martina, Ryšavá Angelika: Observatoř v Chile (SŠ KNIH, 1.K)
20. Kosová Iva: České originály (Gymnázium J.A.K. Dubí)
21. Doskočilová Aneta: Materiál pro třetí tisíciletí (Gymnázium J.A.K. Dubí)
4
22. Kosová Iva, Doskočilová Aneta: Pálení odpadu na Zemi v průběhu staletí
(Gymnázium J.A.K. Dubí)
23. Sikorjáková Michaela: Akumulátor a regulátor (Gymnázium J.A.K. Dubí)
24. Blínová Petra: Vliv důlní činnosti – výprava za důlním obrem (Gymnázium
J.A.K. Dubí)
25. Voves Petr, Pospíšil Robert: Jordán (Táborské soukromé gymnázium)
26. Faltusová Karolína, Bělohlavová Kateřina: Zemědělství v EU (Táborské
soukromé gymnázium)
27. Kovandová Martina: Kmenové buňky (Táborské soukromé gymnázium)
28. Boháč Jiří: Způsoby připojení do sítě (Táborské soukromé gymnázium)
29. Kovandová Martina: Radioaktivita (Táborské soukromé gymnázium)
Moderátoři akce - Naďka, Dan a Irena (na fotce zprava do leva
5
František Burian, Lukáš Lobpreis, Adam Vrzal,
Kvarta B – 2.K, Kvinta A – 1.K
Společnost Google každý zná minimálně jako internetový vyhledávač. Dnes již ovšem
zasahuje snad do všech oblastí lidského života.
Google již velice dlouho provozuje svou e-mailovou doménu, kterou
dnes využívá spousta lidí po celém světě. Výhodou tohoto mailu je
nejen takřka neomezená kapacita, ale také například online prohlížení
příloh pomocí Google Dokumentů. Velice populární je i internetový
prohlížeč Google Chrome, který vyniká především ve své rychlosti a
jednoduchosti. \rychlost vyhledávání je vysoká díky obrovským
servrovnám – místnostem, plným serverových zařízení a síťových
kabelů, které musí stíhat zpracovat požadavky z celého světa.
V poslední době stále více mobilních telefonů využívá operační systém
Android, který také vyvíjí společnost Google. Tato mobilní platforma
se stále více rozšiřuje a vzniká i mnoho různých užitečných aplikací.
Některé může překvapit, že Google relativně nedávno odkoupil nejznámější server pro
sdílení videí YouTube. Jedna z nových funkcí, která se objevila po odkoupení společností
Google je možnost výdělku za shlédnutá videa.
Google se také snaží konkurovat dnes již zaběhlým sociálním sítím jako je Facebook, Twitter
či LinkedIn se svojí sociální sítí Google+, kterou provázal se všemi ostatními službami.
Využívaný je i modelovací program SketchUp, jehož velkou výhodou je neplacená verze, kde
můžete všechny funkce i pro pokročilejší uživatele vyzkoušet na neomezenou dobu,
popřípadě si zkusit na 30 dní plnou verzi s funkcemi pro ty nejpokročilejší modeláře. Ve
vývoji jsou i Google knihy, které můžete již dnes navštívit ve verzi beta. V budoucnu bude
možné zakoupení a prohlížení milionů knih ve všech světových jazycích.
Další službou jsou Google mapy, kde se dnes můžete dokonce procházet jako kdyby jste šli
na procházku. Všechny funkce map jsou nejefektivněji dostupné přes program Google Earth,
kde dokonce můžete posouvat denní dobu, abyste viděli, v kolik hodin jaký den je na daném
místě světlo. Dokonce můžete prohlížet jiné planety jako je Měsíc či Mars.
Novým projektem jsou brýle Google, které by měly být
dostupné již ke konci letošního roku. Pomocí těchto brýlí
můžete prohlížet internet nebo si zjistit informace o aktuálně
pozorovaném objektu.
Společnost Google se již
delší dobu zajímá o vývoj
elektronicky řízených
automobilů. Také úzce
spolupracuje s Mercedesem. Mercedes využívá
systém Distronic, který má snížit počet nehod na
silnicích a dává pozor za řidiče.
6
Google razí heslo: Když je spokojený zaměstnanec,
tak odvádí i kvalitní práci. Pracovníci Googlu se tedy
často cítí v práci lépe než doma. Mají k dispozici
zdarma například bowling, posilovnu a občerstvení.
Tomu také napomáhá pěkné prostředí nejen uvnitř
centrály, ale také v jejím okolí.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
http://www.google.cz/intl/cs/about/products/
http://www.digitaltrends.com/wp-content/uploads/2012/05/Face-Rec.jpg
http://sathiyam.tv/english/wp-content/uploads/2013/03/GoogleGlass.jpg
http://img.topky.sk/big/1160507.jpg/interier-pocitac-centrum-rozvody-google-data-kable-serverovna.jpg
http://www-bgr-com.vimg.net/wp-content/uploads/2012/08/Google-Car-645x364.jpg
http://nibler.ru/uploads/users/5204/2012-10-19/oborudovanie-internet-zhivet-eto-interesnopoznavatelno-kartinki_396780837.jpg
http://starware.net/images/Building1.jpg
Účastníci konference
7
Trojrozměrný tisk
Lukáš Denk, David Mařík, Kvarta B – 2.K
Když si představíte tiskárnu, se kterou tisknete doma, tak vám v ní nanáší dávkovač inkoustu
inkoust ježděním ze strany na stranu a vytvoří tak obrázek nebo text, který jste chtěli
vytisknout. U 3D tiskárny je tomu stejně až na to, že po dokončení první vrstvy dělá další a
další vrstvy, až vznikne trojrozměrný objekt. Dokáže vytisknout cokoliv, co si zamanete, ale
zvolený předmět musí být jednolitý a homogenní. Což znamená, že pokud chcete, aby
objekt, který vytisknete, byl pohyblivý, tak musíte vytisknout více součástek a ty pak složit
dohromady. Materiál použitý pro trojrozměrný tisk je ABS plast, fotopolymery, kov, vosk a
písek. Materiál pro vytisknutí předmětu se dostává na podložku tak, že na malé cívce je
namotán materiál, kterým tisknete; ten jde do trysky, kde je za vysokého tepla roztaven
na materiál, který se dokáže rychle přilepit a zaschnout.
Doba vytisknutí zvoleného předmětu závisí na jeho velikosti – například vytisknout malého
králíčka trvá asi 30 min. To, co si chcete vytisknout, musíte nejdříve vymodelovat v programu
v počítači nebo stáhnout na stránce http://www.thingiverse.com/. Zde jsou vkládány
nejpoužívanější věci pro tisk.
Firma, která jako první přišla s myšlenkou 3D tisku byla MAKERBOT. a jejich tiskárna je
velká asi 30x30 cm. V Česku máme také své vlastní 3D tiskárny. Jednu z nich vyvinul Josef
Průša, který se snaží dotáhnout tiskárnu až do takové úrovně, že vytiskne i sama sebe.
3D tiskárna je i uplatnitelná v medicíně, kde slouží k tisknutí umělých kloubních náhrady.
Můžete si tak nechat vytisknout třeba vlastní nohu po částech a posléze ji sestavit tak, aby
byla pohyblivá. Také je možno vytisknout si náhrady ústního ústroji.
Zdroje:
•
•
•
http://datarama.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=730192
http://www.3dtiskarna.cz/materialy/, http://www.3dtiskpro.com/index.php?p=cenik
http://www.thingiverse.com/
Příklady 3D tiskáren – zahraniční a česká výroba
8
Klamání spotřebitelů
Veronika Hortová, Natálie Vanková, Kvinta A – 1.K
Každý podnikatel při svém podnikání musí dbát na ochranu spotřebitele, ať mu poskytuje
služby nebo prodává výrobky či zboží; pokud by tak nečinil, hrozí mu pokuta ve výši až
50 milionů korun. Zákon definuje spotřebitele jako fyzickou nebo právnickou osobu, která
nakupuje výrobky nebo služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky a
službami. Kromě dalších pojmů jako výrobce, dovozce, prodejce apod. definuje také pojmy
jako nebezpečný výrobek, výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou, výrobek
nebo zboží, které porušuje některá práva duševního vlastnictví, atd. Nebezpečný výrobek
je výrobek, který z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám
o sobě nebo při obvyklém používání představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí
ohrožení života, zdraví anebo majetku. Výrobek nebezpečný svou zaměnitelností
s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal,
označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, že spotřebitelé, zejména děti, jej
mohou zaměnit s potravinou, což může být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit
dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zažívacího ústrojí.
Řetězce se snaží udržet co nejnižší ceny potravin. Záludnost nekvalitních a levných potravin
je v tom, že rozdíl v chuti často nemusíme ani poznat. Například zmrazené výrobky jsou
většinou dováženy ze zahraničí, často jsou dlouhodobě skladovány. Rozpékané pečivo se
šokově zmrazí na teplotu -35 °C. Při -18 °C vydrží až 270 dní a v obchodech se pak už jen
na 15 minut rozpeče či dopeče. Kvalita takto zpracovaných výrobků je mnohem nižší než u
pečiva čerstvého a už pár hodin po dopečení tzv. gumovatí. Obchodním řetězcům se
dopékání a rozpékání pečiva však vyplácí. A to především po vzniku zákona o významné
tržní síle, který zakazuje vracet neprodané pečivo zpět dodavatelům. Díky rozpékání a
dopékání tak mohou obchodníci zásobovat své prodejny podle aktuální poptávky a večer v
regálech tak skoro nic nezbude. Navíc nemusí být závislí na dodávkách jen z blízkých
pekáren. A obrovskou výhodou je také vůně, která se šíří z pecí často přes celý obchod a
láká tak zákazníky k nákupu – ne nadarmo se nám všem doporučuje nechodit nakupovat
hladoví. Výrobci při své práci často také
používají náhražky jako například drůbeží
separát, sója nebo rostlinné tuky a
barviva. Například drůbeží separát je
přidáván do uzenářských výrobků –
zvyšuje totiž hmotnost výrobku na úkor
pravého masa a výrobek tak může být
levnější.
Dražší suroviny jsou často
nahrazovány levnějšími, šizené jídlo totiž
neodporuje
předpisům.
Chemicky
upravených potravin pořád přibývá,
důvodem je samozřejmě opět udržet co
nejnižší ceny potravin. Polotovary se do
České republiky často dovážejí z Polska,
sladké pečivo pochází většinou z Francie.
Drůbeží separát
Složení potravin je na obalech psáno malým, nečitelným písmem, často světlé barvy,
nakupující pak mají problém v obchodě přečíst složení vybraného výrobku. Pouhá čtvrtina
lidí čte pokaždé informace na obalech. Výzkum organizace Better Education for Life
prokázal, že v průměru 85 % výrobků uvádí nutriční informace pouze na zadní straně obalu a
15 % pouze na přední straně. Na každém obale by měla být tzv. tabulka živin, která obvykle
uvádí přehled známý jako "velká 4“ (energie, bílkoviny, sacharidy, tuky). Tyto informace jsou
9
v některých případech doplněny i údajem o
podílu energie získané konzumací výrobku
na celkovém množství energie, které by
mělo být přijato za den (tento údaj se ale
vztahuje k dospělému).
Aby spotřebitelé dokázali přečíst na etiketách
skutečné složení výrobků, musí často v obchodě
používat lupu
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
http://kulturistika.ronnie.cz/c-8424-umite-cist-informace-na-etiketach-potravin-co-skryvaji.html
http://ekonomika.idnes.cz/vyrobci-maji-nove-finty-jak-vam-vnutit-smejd-uz-sidi-kotlety-i-syry-1p1/ekonomika.aspx?c=A120308_225141_ekonomika_brm ¨
http://www. podnikatel.cz/clanky/klamani-spotrebitele-je-zakazano/
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/184608-cesi-a-polske-potraviny-dilema-mezi-kvalitou-a-cenou
http://ocinastopkach.cz/aktuality/drubezi-separat
http://kvety.kafe.cz/zaujalo-nas/2012/1/2/clanky/odlhalte-s-nami-triky-odborniku
Aneta a Irena z tercie při prezentaci
10
Mastné kyseliny
Anežka Lauermannová, Kvarta A – Sekunda B
Mastné kyseliny
Mastné kyseliny jsou organické karboxylové kyseliny obsažené v tucích. Pro živé organismy
jsou zdrojem energie a využívají se i v průmyslové výrobě. Mastné kyseliny dělime podle
různých kritérií. Nejzákladnější dělení je podle délky řetězce, kdy rozeznáváme mastné
kyseliny s krátkým, střednědlouhým, dlouhým a velmi dlouhým řetězcem. Podle nasycenosti
rozeznáváme u kyselin řetězce nasycené, které obsahují pouze jednoduché vazby a
nenasycené, které v řetězci mají i vazby dvojné – podle počtu dvojných vazeb ještě můžeme
rozlišit mastné kyseliny na mononenasycené s jednou dvojnou vazbou a polynenasycené
s dvěma a více dvojnými vazbami. Podle typu dvojné vazby dělíme na cis- a transmastné
kyseliny.
Mastné kyseliny naše tělo přeměňuje v energii. Jsou důležitou
součástí buněčných membrán, ale mohou být pro živočichy
naopak i škodlivé, protože jejich zvýšený příjem v potravě
může vést k nemocem. Je důležité dodávat lidskému tělu
esenciální mastné kyseliny, protože z nich v organizmu mohou
vznikat ještě jiné další potřebné látky. Esenciální znamená, že
si je naše tělo nedokáže samo vytvořit a musí je přijmout
v potravě. Omega 3 a omega 6 jsou esenciální mastné kyseliny
které jsou pro organismy nepostradatelné, protože snižují
množství LDL chelesterolu (známého jako zlý cholesterol),
který má za následek onemocnění srdce a cév. Dále z těchto
mastných kyselin v organizmu vznikají látky nazývané
ikosanoidy, které se v těle například účastní zánětlivých
procesů nebo srážení krve. Naopak škodlivé jsou tuky s vyšším
obsahem tzv. transmastných kyselin. Transmastné kyseliny
vznikají účinkem mikroorganizmů nebo při průmyslové výrobě tuků (např. margarínů) nebo
při tepelné úpravě potravin pomocí smažení (přepalované tuky). Jsou pro organizmus
škodlivé, protože představují jedno z rizik vzniku onemocnění srdce a cév (ateroskleróza).
Využití mastných kyselin v průmyslu
Mýdla jsou sodné nebo draselné soli vyšších mastných kyselin. Mýdla se vyrábí hydrolýzou
tuků, kdy výchozími látkami reakce jsou tuky v podobě triacylglycerolů a hydroxid sodný
nebo draselný. Produktem reakce je glycerol a sodná nebo draselná sůl, tedy mýdlo.
Margaríny se vyrábí z rostlinných olejů pomocí chlazení, krystalizace a mechanického
promíchávání.V dnešní době se margaríny vylepšují přídavkem dalších látek jako vitamínů
(především A a D). Zvyšuje se zastoupení omega 3 a omega 6 mastných kyselin. Přidávají
se látky prodlužující trvanlivost a zabraňující žluknutí tuků.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
http://che1.lf1.cuni.cz/html/Mastne_kyseliny_2sm.pdf
http://maggi.cz/Skola-vareni/M/Margarin.aspx
http://www.kanunature.cz/kanunature-cz/eshop/8-1-Aromaticka-mydla-Maya
http://www.hansley-cosmetics.com/vyroba-mydla-za-studena.htm
https://www.facebook.com/MojehranolkyCZ
http://www.sszdra-karvina.cz/bunka/che/09lip/lipah.htm
http://www.pnik007.estranky.cz/fotoalbum/ryby/4-ryby.html
http://www.zdravykorinek.cz/zdravy-zivotni-styl/role-tuku-ve-vyzive/proc-potrebujeme-tuky
http://www.nasevyziva.cz/sekce-ostatni-vyzivove-doplnky/clanek-omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny-307.html
http://www.gda.cz/sekce-pro-spotrebitele/zasady-zdraveho-jidelnicku/tuky.html
11
Cukrovka (Diabetes Mellitus)
Aneta Drábková, Irena Marečková, Tercie A – Prima B
Cukrovka nebo-li Diabetes Mellitus je civilizační choroba, která patří k nejvíce rozšířeným
nemocem současnosti. Jedná se o chronické onemocnění slinivky břišní (pankreasu) – ta
hospodaří s hladinou cukru v krvi. Podstatou nemoci je zvýšené množství glukózy v krvi, což
se dá regulovat podáváním inzulinu. Diabetes dělíme na dva základní typy: cukrovka I. typu,
která je vrozená, a cukrovka II. typu, která se získává během života. Za posledních 35 let
zaznamenala cukrovka v ČR nárůst téměř o 600 000 případů, což je poměrně velké číslo
vzhledem k počtu obyvatel.
Slovo diabetes je z řeckého slova plynout nebo ubíhat, přičemž první zmínky o této nemoci
máme již ze starověkého Egypta. Ve středověku byly nashromážděny dosavadní poznatky o
chorobě a nemocní v tehdejší době nejčastěji umírali na dehydrataci jako průvodní jev
diabetu. Až ve 20. století byl poprvé odebrán inzulín pro léčbu lidí ze zvířecího paknreatu a
také bylo úspěšně vyléčeno první diabetické dítě.
Příznaky cukrovky jak I. typu, tak II. typu jsou téměř stejné: hlad, dehydratace, zmatenost,
omdlévání, únava, vyčerpání a časté močení. Cukrovka I. typu je dědičná a projevuje se po
narozeníí, častěji ovšem až v pubertě. Inzulín ve slinivce zcela chybí a musí se dodávat se
dodávat celoživotně do těla uměle. Nemocný má také předem daný jídelníček. Cukrovka
II. typu je získána špatným životním stylem a stravovacími návyky, nejčastěji se projevuje ve
středním a vyšším věku. Cukrovkou II. typu trpí téměř 85 % diabetiků – rozdílem oproti I.
typu je to, že hladina inzulinu je jen snížená nebo dokonce normální. Je nutné , aby
jídelníček diabetika byl velmi vyrovnaný, musí obsahovat sacharidy, bílkoviny, zeleninu a
zdroje vápníku. Tomuto typu cukrovky se dá předcházet správným stravováním a dostatkem
pohybu.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://www.mte.cz/stravovani-jidelnicky.htm
http://www.mte.cz/diabetes-typu-2.htm
http://www.diabetickaasociace.cz/co-je-diabetes/data-o-diabetu-v-cr
http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus
http://www.profimedia.cz
Podkožní aplikace dávky
inzulinu
12
Jaderné elektrárny
Jakub Bartošek, Dan Urbásek, Tercie A – Prima B
Jaderné elektrárny fungují na principu tří okruhů.
Primární okruh zahrnuje jádro a štěpení jader;
následuje sekundární okruh, v němž se ohřívá
pára, která pod velkým tlakem proudí skrz turbínu
a ta roztáčí generátor. Tím vzniká elektrická
energie. Pára pokračuje do terciárního okruhu,
kde se v chladící věži ochlazuje a proudí zpět, aby
byla znovu využita. Mezi
hlavní
výhody
jaderných elektráren patří fakt, že dokáží nahradit
tepelné elektrárny, které vypouštějí do ovzduší
obrovské množství emisí ze spalování fosilních
paliv. Oproti nim jsou jaderné elektrárny mnohem
šetrnější k přírodě, protože vypouštějí pouze vodní páru. Energie získávaná z těchto zdrojů
je také výrazně levnější a výroba energie je mnohem efektivnější. Avšak vše má kromě
výhod i nevýhody – mezi ty patří jaderný odpad, který po dlouho dobu obsahuje silně
radioaktivní izotopy. A v případě havárie silný dopad na životní prostředí.
Vyhořelé palivo neboli jaderný odpad se nejdříve skladuje v bazénech s vodou, protože voda
slouží jako stínící médium a odvádí zbytkové teplo. Následuje převoz v transportních
kontejnerech do meziskladů a ukládá se do suchých meziskladů – v České republice je to
v areálech jaderných elektráren Temelín a Dukovany.
Jaderné elektrárny musejí být řádně zabezpečeny. Jsou postaveny tak, aby se zamezilo
nebezpečí zemětřesení nebo povodní (jsou postaveny výš než jsou hladiny okolních toků).
Také se musejí zajistit okolní plynovody a reaktor je postaven tak, aby odolal pádu letadla a
případnému atentátu. Personál je vysoce kvalifikovaný Jaderné elektrárny Temelín a
Dukovany pořádají pravidelná cvičení a pečlivě vybírají nové pracovníky. Je nutno čtyř po
sobě jdoucích chyb, aby došlo k vážnější havárii.
Havárií naštěstí nebylo tolik, ale vždy měly silný dopad na všechny a všechno ve svém okolí.
Tou první se stala havárie v americké jaderné elektrárně Three Mile Island v USA v roce
1979, a to z důvodu selhání chladícího systému. Obešla se sice bez ztrát na životech a
výrazných dopadů na životní prostředí, ale i přes to se jedná o největší jadernou havárii
ve Spojených státech.
Druhou katastrofou byl výbuch jaderné
elektrárny Černobyl na území tehdejšího
Sovětského svazu (dnes Ukrajiny). Zde
došlo
k přehřátí
a
výbuchu
páry
následované explozí vodíku vzniklého
reakcí vodní páry se vzduchem. Jedná se o
jednu ze dvou katastrof stupně 7 (podle
Mezinárodní stupnice jaderných událostí),
tedy o největší jadernou havárii v dějinách –
došlo totiž k úniku radioaktivního materiálu
do okolí a ozáření obyvatel v okolních
městech a záchranářů. Na vině byl zřejmě
lidský faktor.
Černobylská elektrárna po výbuchu reaktoru
13
Třetí a zatím poslední jadernou
katastrofou je havárie v japonské
elektrárně Fukušima I. Havárii
zapříčinilo zemětřesení a následná
vlna tsunami, která porušila chladící
systém
a
došlo
k výbuchům
v reaktorech č. 1 a později i u
reaktorů č. 2 a 3. Následoval požár
u reaktoru č. 4. Následujících 20 let
bude okolí jaderné elektrárny
neobyvatelné.
Oblast zasažená radioaktivitou po
výbuchu elektrárny Fukušima
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://www.ekologie-energie.cz/jaderny-odpad-ukladani.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_elektr%C3%A1rn
http://www.je-temelin-dukovany.cz/jaderna-elektrarna-temelin.htmy_Fuku%C5%A1ima_I
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cernobylsk%C3%A1_hav%C3%A1rie
http://www.aktivnizona.cz/cs/clanky/zahranicni-pozorovatele-ocenili-vysokou-uroven-cviceni-v-elektrarne-462.html
http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/jaderna-energetika/jaderne-elektrarny-cez/ete/technologie-azabezpeceni/7.html
Větrné elektrárny
Štěpán Labuda, Tercie A – Prima B
Nejobvyklejším využitím větrné energie jako alternativního zdroje energie jsou dnes větrné
elektrárny, které využívají síly větru k roztočení vrtule. Díky tomuto pohybu se mění kinetická
energie na elektrickou, která poté putuje do rozvodné sítě a dáleke spořebitelům.
Klady a zápory
mazi nejvýraznější pozitiva větrných lektráren patří to, že jejich provoz neničí přírodu,
elektrárny nezapáchají a zdroje jejich energie je obnovitelný. Negativem je zejména jejich
velká hlučnost, která často omezuje lidi žijící v jejich blízkosti. Hluk také plaší zvěř v okolních
lesích. Nebezpečná může být také situace v zimě, kdy se led přimrzlý na vrtulích elektrárny
může uvolnit a spadnout na blízké komunikace.
Největší větrná elektrárna na světě Roscoe se nachází
v americkém státě Texas. Ve skutečnosti jde o větrnou
farmu vybavenou 627 vrtulemi a produkující 781,5 MW
energie.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Btrn%C3%A1_energie
http://search.babylon.com/?q=větrne+elektrárny+&babsrc=HP_ss&s=web&rlz=0&as=0&ac=252F
http://www.vehl.cz%252F%3B768%3B1024
http://www.nazeleno.cz/energie/jak-se-stavi-vetrna-elektrarna-v-cesku-vitejte-ve-stribre.aspx
http://www.nazeleno.cz/energie/vetrna-energie/nejvetsi-vetrna-farma-roscoe-o-vykonu-781-5-mw-stoji-v-usa.aspx
14
HAARP
Tereza Dobšovičová, Kvarta A – Sekunda B
HAARP is the abbreviation of High Frequency Active Auroral Research Program. It is
a big object in Alaska which is researching space areas not available for people. This part of
space is located thousands kilometers high above our Earth – in the ionosphere.
The project is composed by 48
antennas, but other 180 antennas are
to be installed. It is financed by USA
Navy, USA Air Force, DARPA and
University of Alaska. Nobody knows
when the antennas are to be
assembled.
The project is shrouded in mystery.
People
are
imagining
many
conspirations. There is information
embargo and on the official HAARP
webpage we can find very little
information. People can't understand
that HAARP is examining weather and
its influence, which is extremely important. Next conspiration is connected with Nikola Tesla
and his explorings of energy pathways around the Earth. Some scientisis presume that this
theory is closely related to the disaster in Tunguska. Finally, there is also a conspiration
about thinning of the ozone layer - one of the thinnest parts of the ozone layer is above
Alaska.
HAARP has got completely different tasks. One of its main goals is better navigation of
planes and submarines. It is a project, which aims to help people – HAARP ensures better
communication because it has bigger range of signalwhich in its turn is much stronger.
HAARP is studying the solar interaction, which can affect our lives.
The question is, if we have got the right to interfere into things above us. The Earth was
balanced without our technologies for now... it can do it from now on. Everybody must create
his own opinion, no matter if it is correct or not.
Sources:
•
•
•
•
Lecture and consultation with doc. Mgr. Vít Kudrle, Ph.D. from Faculty of Science of Masaryk
university Brno
http://www.haarp.cz
http://www.metalsucks.net
http://www.vtm.e15.cz
15
Waste management
Martina Bedakovič, David Klíčník, Kvinta B – 3.K
There are many waste types defined by modern systems of waste management, notably
including:
• Municipal Waste includes Household waste, Commercial waste, and Demolition
waste
• Hazardous Waste includes Industrial waste
• Bio-medical Waste includes Clinical waste
• Special Hazardous
waste includes Radioactive
waste,
explosives
waste,
and Electronic waste (e-waste).
How to Dispose of Hazardous Waste?
Knowing how to dispose of hazardous waste is imperative for citizens and business owners
alike because of the dangerous nature of the materials. Hazardous wastes can be potentially
harmful to both the health of humans and animals as well as to the environment. They can
be found in the form of solids, liquids, gases or sludge, and they come from items such as
cleaning fluids, manufacturing by-products, fertilizer, light bulbs, pool chemicals, paint and
thinners, insecticides and other technological items.
1. Consider reduction as a disposal tactic
Many industries are looking for ways to reduce the amount of hazardous chemicals they use,
which in turn reduces the amount of hazardous waste they generate.
2. Reuse and recycle potentially hazardous materials
Many items that can turn in to hazardous materials can be recycled or in some cases
reclaimed, which is a process that recovers what is left of the usable product.
3. Look into land disposal
Land disposal of hazardous waste permanently contains the waste in a landfill, waste pile,
injection well or other land based disposal area.
4. Keep up to date with your permits
According to the Environmental Protection Agency, the Resource Conservation and
Recovery Act hazardous waste permitting program is in place to help make sure that specific
requirements are followed in regards to the safe treatment, storage, and disposal of
hazardous waste.
5. Find out what collection facilities are available in your community or area
Most local government websites can direct you to where you need to go or who you need to
contact for help disposing of your hazardous waste.
Sources:
•
•
http://www.wikihow.com/Dispose-of-HazardousWaste
http://en.wikipedia.org/wiki/Waste
16
Plastic pollution in our
oceans
Adela a Heidi Kočí,
Kvarta A – Sekunda B
Fast facts
• the average American will throw away approximately 185 pounds of plastic per year
• approximately 380 billion plastic bags are used in the US every year – more than
1200 bags per US resident, per year
• plastic in the ocean breaks down into such small segments that pieces of plastic from
one litter bottle could end up on every mile of beach throughout the world
We're treating the oceans like a trash bin. Plastic accounts for 60-80% of marine litter. So
much plastic we can find the sea. Marine animals are dying, our beaches are polluted, and
our health may even be at risk.
The Southern Ocean
The Southern Ocean, also known as the Antarctic, was still considered to be the cleanest.
But the explorers and scientists have already discovered plastic waste in it. The English
newspaper “The Guardian” published the list of scientists who spent two and a half years
sailing across the world's oceans. According to the findings of scientists there plastic waste
occurs at approximately 50,000 fragments per square kilometre.
Plastics are collected in one place, creating large islands waste. The largest cluster of marine
waste in the world, which is located in the north Pacific, is still growing. Over the past
decade, the stain doubled and today is similarly large as six times in Britain.
Catamaran Plastiki
Catamaran Plastiki, which
sailed from San
Francisco , was created from twelve and a half
thousand plastic bottles. Its crew consisted of a
team of six ecologists. It was a part of a big
campaign against waste and it highlighted the
seriousness of the problem.
Zdroje:
•
•
•
http://theplastiki.com/
http://www.takepart.com/oceans/plastic-pollution
http://www.plasticoceans.net/
17
Sluňákov a CHKO Litovelské Pomoraví
Nikola Durajová, Pavlína Richtrová, Kvarta A – Sekunda B
Ekocentrum Sluňákov
Tak jako každý rok, i vloni jsme se
zúčastnili terénního cvičení v přírodě.
Tentokrát jsme strávili týden v areálu
ekocentra Sluňákov v Horce nad Moravou,
v těsné blízkosti CHKO Litovelské Pomoraví.
Ekocentrum Sluňákov je nesmírně
zajímavá budova; za svou výjimečnost, která
ale splňuje podmínky nízkoenergetického
domu a dokonale zapadá do okolní krajiny,
získala v roce 2007 hlavní cenu Grand Prix
architektů. Dům je postaven ze dřeva,
betonu, skla, kamene a nepálených cihel a má tvar půlměsíce, který je zasazen do svahu.
Také má zelenou střechu, na kterou je možno vystoupit a kochat se vyhlídkou do okolí.
Severní část budovy je zahrnuta zemním valem, který napomáhá tepelné izolaci budovy,
naopak jižní fasáda je prosklená – díky tomu sluneční paprsky vyhřívají místnosti. Potřeba
energie na vytápění tohoto domu je pětkrát nižší než u běžné budovy stejné velikosti, navíc
dům spotřebuje pro vytápění a ohřev vody asi 40krát méně energie z fosilních paliv než
stejně velký dům vytápěný zemním plynem. Provoz budovy je řízen centrálně přes počítač;
ten nastavuje klapky vzduchotechniky, kontroluje topení a větrání, shrnuje venkovní rolety
apod. Stavba využívá principů solární architektury, má velkou tloušťku tepelných izolací a
mechanické větrání se zpětným získáváním tepla. To jsme poznali i my při pobytu v budově
– i když jsme neotevírali okna, bylo v pokojích příjemně, proudil jimi čerstvý vzduch a teplota
byla akorát.
Během svého pobytu v ekocentru jsme
se zúčastnili programu „Sedm barev duhy“.
Program je zaměřen nejen na ekologii, ale také
na poznávání sebe sama, svých spolužáků a
kamarádů,. Zabývali jsme se globálním
pohledem na svět a jeho současnými problémy
a také studiem krajiny Postupně jsme se
seznámili s budovou ekocentra, s okolní krajinou
a zdejšími ekosystémy, dělali jsme pokusy
s vodou. Zkusili jsme si i to, jaký život vedou
naši vrstevníci v rozvojových zemích – jedno
odpoledne jsme si vyzkoušeli dětskou práci. Šili
jsme míče z ponožek a naše nasazení a kvalitu
naší práce kontrolovaly přísně dozorkyně instruktorky.
Uprostřed týdne jsme vyrazili i na
celodenní terénní cvičení v CHKO Litovelské
Pomoraví. Pozorovali a učili jsme se o lužním
lese, který je důvodem přísné ochrany zdejšího
území; zastavili jsme se na Lovecké chatě, kde
jsme si vlastními silami rozdělali oheň a opekli
oběd – špekáčky.
18
CHKO Litovelské Pomoraví
Lužní les je území s vysokou hladinou podzemní vody, pravidelným chodem záplav a
podmáčenými půdami. Důležitým aspektem lužního lesa je přítomnost vodního toku, kolem
kterého vzniká unikátní ekosystém. Typickými stromy lužních lesů jsou topoly, duby, jasany,
jilmy, olše, vrby a lípy. V ČR se nachází už jen tři území s ekosystémy lužního lesa – Libický
luh na Kolínsku, Břeclavský luh na Dyji a právě Litovelské Pomoraví. CHKO Litovelské
Pomoraví, u jehož hranic jsme trávili školu v přírodě, bylo vyhlášeno z důvodu ochrany
přirozeného meandrujícího toku řeky Moravy a na něj se vázajícího systému lužního lesa;
dnes je to navíc i chráněná ptačí oblast. Většina území této CHKO se rozkládá v údolní nivě
řeky Moravy a je charakteristické lužními lesy, loukami, mokřady a tůněmi. Kromě bohatých
porostů stromů typických pro lužní lesy zde žije i spousta unikátních živočichů – mezi jinými
např. bobr evropský, vydra říční nebo rak říční. Právě zbytky po přítomnosti bobrů (ohlodané
kmeny) jsme viděli při našem výletu do této chráněné oblasti.
Zdroje:
•
•
•
http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast_Litovelsk%C3%A9_Pomor
av%C3%AD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEn%C3%AD_lesy
http://www.slunakov.cz/index.php?1-1002x918
Naše osazenstvo na Sluňákově – vyrážíme zkoumat lužní les
Aktivity s tematikou ekologie – globální problémy, lužní les, pokusy s vodou
19
Proces čištění vody
na modelu zahradního jezírka
Luisa Krampolová, Gymnázium Brno – Řečkovice
Tato práce se zabývá porovnáním kvality vody ve dvou typech zahradních jezírek
stejných objemů – v jezírku na bázi přírodního mokřadu a v umělé plastové nádrži. Byly
sledovány tyto charakteristiky vody – BSK 5 , pH, konduktivita a množství dusičnanů. Pro
měření byl využit experimentální laboratorní systém PASCO a kolorimetrický test pro
stanovení množství dusičnanů. Srovnávací studie probíhala v době vegetační aktivity od
22. 4. 2012 (napuštění obou nádrží) do 7. 10. 2012. Měření bylo prováděno jedenkrát
týdně.
Podle předpokladu se prokázalo, že v jezírku na bázi přírodního mokřadu probíhá
intenzivní samočisticí proces. Hrají v něm nezbytnou roli kořeny pobřežní vegetace, které
poskytují podmínky pro rozvoj mikroorganismů rozkládajících organické i anorganické
látky. Podle poklesu množství organických látek vyjádřených hodnotou BSK 5 bylo zjištěno,
že se tento proces nastartuje už během pátého týdne od napuštění. Hodnota BSK 5 se
poté až do konce měření pohybovala mezi I. a II. třídou jakosti povrchových vod. V umělé
nádrži se čisticí proces nastartuje za stejnou dobu, probíhá však méně intenzivně. Čistota
vody v umělé nádrži odpovídala hodnotě III. třídy jakosti povrchových vod.
V polovině srpna byl proveden pokus s umělým přidáním dusičnanů. Jejich množství bylo
přídavkem dusičnanu draselného zvýšeno z nuly na 100 mg/l. Mikroorganismy přítomné
v nádržích způsobily jejich postupné odbourávání. V jezírku pokles dusičnanů probíhal
mnohem rychleji – za čtyři týdny byly všechny přidané dusičnany odbourány. V umělé
nádrži hodnota dusičnanů poklesla za čtyři týdny na 80 mg/l, za deset týdnů na 60 mg/l.
Práce potvrdila, že mokřadní ekosystém má výrazný samočisticí efekt, a
kvantifikovala intenzitu tohoto procesu. Na rozdíl od umělé nádrže není k udržení
čisté vody potřebná žádná dodatková energie.
Ilustrační foto: jezírko v plastové nádrži a jezírko na bázi přírodního mokadu
Zdroje obrázků:
•
•
http://www.jezirka-brno.cz/plastova-jezirka-a22
http://hobby.idnes.cz/prvni-soukromou-ukazkovou-prirodni-zahradu-u-nas-muzete-i-navstivit-1kl-/hobbyzahrada.aspx?c=A100802_151359_hobby-zahrada_mce
20
Multifunkční využívání
krajiny na příkladu zahrádek
a chat v Brně
Mgr. Sandra Keyzlarová, Ph.D.
Zahrádky a chaty (dále jen ZaCh) se staly brněnským
fenoménem, a to pro jejich rozšíření, specifický vzhled,
funkce, význam a téměř stoletou tradici v jejich využívání.
Prvotně vznikaly lidskou potřebou přímého styku s přírodou, pro produkci ovoce a zeleniny
a touhou změnit prostředí, utéci ze stereotypu městského života. Dnes jsou převážně brány
jako prostředky k využívání volného času formou aktivního a pasivního odpočinku, jako
součást cestovního ruchu a rekreace. Jejich vedlejším produktem a značnou výhodou jsou
jejich funkce podporující ekologickou stabilitu životního prostředí velkoměsta. Existuje mnoho
pohledů a přístupů, jak zahrádky a chaty chápat, zkoumat a navrhovat pro ně taková řešení
do budoucna, která by nejlépe vyhovovala nárokům co nejširšímu spektru moderní
společnosti.
ZaCh jako součást sídelní zeleně mají příznivý vliv na tepelný režim okolních ploch, vlhkost
ovzduší, zlepšení jakosti vzduchu, snižování prašnosti, vzdušné proudění, snižování hlučnosti,
snížení radioaktivity. Plní funkce vodohospodářské a půdo-ochranné, esteticko-krajinotvorné,
bio-homeostatické, zdravotně hygienické, asanačně rekultivační, ochranné, izolační,
architektonické, estetické, rekreační, atd. Podle přehledu funkcí sídelní zeleně Reháčkové a
Pauditšové (2006) byl sestaven jejich žebříček. I ZaCh plní environmentální funkce v tomto
pořadí:
1) rekreační, klimatické, estetické
2) snižování rychlosti větru
3) protihlukové
4) refugiální, topické, trofické, sedimentace prachu, snižování extrémních teplot
Svým způsobem si ZaCh zaslouží respekt pro svou mnohaletou setrvačnost v krajině (obr. 1).
Některé z nich prošly více politickými režimy, aniž by výrazně měnily svou podobu (např. Kraví
hora). Jejich vznik a vývoj podmiňovaly klíčové faktory environmentálního, sociálního i
ekonomického charakteru.
1950
1980
Obr. 1. Vývoj ploch ZaCh v Brně v letech 1950, 1980 a 2000.
21
2000
Zdroj: Keyzlarová, 2005
Hlavní věkovou skupinu uživatelů ZaCh tvoří senioři. Kromě nich však ZaCh využívají i další
věkové skupiny. Lidé se v těchto objektech rekreují, tráví zde volný čas (za předpokladu
připustíme-li v současné době existenci volného času) a odpočívají dle svého uvážení a svých
možností aktivně či pasivně. Naplňují tak své hlavní potřeby, jako je rekreace (potřeba
zotavení, osvěžení, zdraví), kompenzace (potřeba vyrovnání, rozptýlení a potěšení),
komunikace (potřeba sdílení, kontaktu a družnosti), integrace (potřeba společnosti a
kolektivního vztahu), participace (potřeba sociálního sebepojetí a angažovanosti), atd.
Výsledky terénního průzkumu v Brně v létě 2010 (Keyzlarová, 2012) ukazují, že minimem pro
běžný chod zahrady v kolonii je částka 3150,- Kč ročně. Z průzkumu dále vyplynulo, že
produkty jako ovoce, zelenina, květiny, apod. jsou pouze vedlejším produktem hlavních
= nehmotných výnosů. Ve srovnání s ostatními způsoby trávení volného času, při minimálních
vkladech do objektu, se zahrádkaření ve městě vyplatit může. Například za vstupy či členství v
současně „trendy“ fitness center a jiných zařízení vydá klient při pravidelných návštěvách
okolo 6000 Kč ročně. Zahrádkáři se investice do objektu může vyplatit za podmínek
minimálních nákladů a při vědomí, že nehmotný užitek značně převáží užitek hmotný
(prožitek > užitek). Pokud však pozemek přímo vlastní, mohou se mu investice vrátit při
prodeji pozemku několikanásobně, jak ukazuje cenová mapa. Při současných trendech a
tlacích subjektů územního rozvoje lze předpokládat, že v budoucnu se udrží jen málo ze
stávajících ZaCh, které jsou situovány v prostorech využitelných pro zástavbu (lehce
přístupné, s fungujícími inženýrskými sítěmi, apod.).
Během více než dvousetletého vývoje zahrádkářských kolonií docházelo k mnoha
proměnám jejich funkčního využívání. Měnily svůj význam i vzhled hlavně kvůli politickým a
sociálním změnám ve společnosti. Plnily a stále plní důležité environmentální funkce, ale v
současné době se klade důraz na jejich ekonomický potenciál vzniklý právě přeměnou
na plochy jiného využití. Všechny ZaCh sice nevyhovují svému okolí (jsou opuštěné,
neobhospodařované, apod.) a řada investorů a developerů bych na jejich místě viděla své
nové lukrativní projekty. Avšak existuje celá řada negativních dopadů, které by zástavba
relativně volných a zelených ploch způsobila. ZaCh by se měly rušit, protože údajně brání
rozvoji města, vytváří bariéru v krajině a opuštěnými objekty útočiště pro nekalé živly. Pokud
je nezachováme, zmizí z přímého zázemí města část sídelní zeleně, místo pro specifický druh
rekreace, vhodné útočiště pro řadu ptáků, savců a obojživelníků. Nabízí se tedy řešení
částečné transformace (změnit převážně opuštěné objekty na jiný druh sídelní a rekreační
zeleně) nebo přestěhovat ZaCh na okraj města.
SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY
•
•
•
Keyzlarová, S.: Zahrádkářské kolonie v Brně – specifické využívání příměstské krajiny. Diplomová
práce, PřF MU, Brno, 2005, 92 s.
Keyzlarová, S.: Zahrádkaření a chataření – environmentální, sociální a ekonomické aspekty na
příkladu města Brna. Disertační práce, PřF MU, Brno, 2012, 210 s.
Reháčková, T., Pauditšová, E.: Vegetácia v urbánnom prostredí. Cicero s.r.o., Bratislava, 2006, 132 s.,
ISBN 80-969614-1-1.
22
100. výročí založení
Jedličkova ústavu
Zuzana Floderová, 1.K SŠ KNIH
Jedličkův ústav byl založen v roce 1913 Rudolfem Jedličkou.
MUDr. Rudolf Jedlička byl český lékař a mecenáš, který jako
první použil na území České republiky rentgenové zařízení a
praktikoval kostní a břišní chirurgii. V letech 1912 až 1913 byl
během balkánské války v polní nemocnici v Bělehradu,
odoperoval zde 1 800 případů válečných zranění, přičemž v
jeho pěči zemřelo pouze necelých 40 pacientů. Za tuto pomoc
ve válce mu byla vzdána pocta – když později založil ústav pro
postižené děti, byl pojmenován po něm.
Jedličkův ústav je nejstarší zařízení pro postižené děti a mládež v České republice.
Stěžejní myšlenkou doktora Jedličky bylo dát handicapovaným dětem možnost odborného
léčení a výchovy s cílem k samostatnému a plnohodnotnému životu. Což se mu po dlouhém
plánování a vyřešení mnoha problému podařilo. Do té doby byl přístup k postiženým lidem
odlišný. Postoj společnosti k lidem s handicapem se během historie vyznačoval odmítáním,
např. ve středověku byly takové děti vražděny hned po svém narození; pokud přežily, měly
to velice těžké. Byly jim přidělovány neoblíbené a velice namáhavé práce, pronásledovala je
inkvizice, která je často i mučila za údajné spolčení s ďáblem. To se, ale nelíbilo židovským
scholastikům a mnichům, kteří zakládali při klášterech azylové domy, kde se o postižené
děti starali, dávali jim práci a usnadňovali život.
Jedličkův ústav se skládá z hlavní budovy, mateřské, základní a střední školy. Nyní se
v tomto objektu nachází kolem 200 dětí a mladých lidí. Dostává se jim zde kompletní péče,
zdravotnické i sociální, a mohou zde projít všemi stupni
vzdělávacího systému. Areál je zcela bezbariérový a svůj
provoz hradí z finančních darů. Nejvýraznější mimoškolní
aktivitou Jedličkova ústavu je hudební skupina The tap tap,
kterou založil její kapelník Šimon Ornest v roce 1998. Ve
skupině hrají studenti a absolventi zdejších škol. Již vydali
několik CD, jejich nejnovější se nazývá ,,Párty na
kolečkách“. Za píseň ,,Řiditel autobusu“ z tohoto alba
vyhráli soutěž Zlatá pecká, kde skončili na prvním místě –
což je jistě obdivuhodné.
U nás v Brně existuje dlouhá léta podobný ústav – Kociánka (od r. 1918), která funguje na
stejných principech. Děti a mladí lidé zde dostávají komplexní zdravotnickou péči včetně
fyzioterapie, nabízí se jim volnočasové aktivity,
arteterapeutická léčba nebo zooterapie.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://www.usp-kocianka.cz/?q=o-kociance/historie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Jedli%C4%8Dka_%28l%C3%A9ka%C5%99%29
http://www.jus.cz/
http://is.muni.cz/th/79930/pedf_b/Bakalarskaprace.pdf
http://www.seznamskol.eu/skola/1186-jedlickuv-ustav-a-materska-skola-a-zakladni-skola-a-stredni-skola
23
Kosmetika
Veronika Floríková, Denisa Karafiátová, 2.K
Kosmetické přípravky používáme všichni. Jako první si pod tímto slovem nejspíš všichni
představí řasenku, rtěnku nebo pudr. Nejsou to ovšem jenom dekorativní přípravky, ale také
šampóny, krémy, mýdla, i pasta na zuby je kosmetickým přípravkem.
Kosmetika musí splňovat podmínky § 25 - § 29 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného
zdraví. Proto na obalu musí být dostupné údaje o složení kosmetického prostředku, zejména
pokud jde o obsah nebezpečných látek a o nežádoucích účincích prostředku plynoucích
z jeho používání.
Hodně lidí, kteří se obávají účinků případných škodlivých látek v
kosmetice, se obrací k biokosmetice. Ta má ale jak své výhody, tak i
nevýhody. Jednou z výhod je, že její účinky se nikdy netestují na
zvířatech. Kosmetika je velice účinná, působí dlouhodobě a obsahuje
složky, které jsou šetrné k dětem nebo alergikům. Obaly jsou
recyklovatelné a výrobky neobsahují barviva a jiné látky zatěžující
organismus. Mezi nevýhody patří především kratší trvanlivost výrobků a
vyšší cena. Když člověk není zvyklý na množství přírodních výtažků, mohou ze začátku
podráždit pokožku a jejich vůně nemusí každému vyhovovat. Přírodní kosmetika bývá
označená logem CPK, které přiděluje kontrola ekologického zemědělství na základě
odborného testování. Neobsahuje parafín, vazelínu ani produkty z ropy, a ani suroviny
pocházející ze zvířat.
Testování na zvířatech probíhá po celém světě, a přesto si to mnoho lidí stále
neuvědomuje. Organizace Peta proto vytvořila dva seznamy: „Společnosti, které testují na
zvířatech“ a „Společnosti, které netestují na zvířatech“. Mezi těmito skupinami je velký
nepoměr, protože většina výrobců kosmetiky své produkty právě na zvířatech testuje. Mezi
firmy, které testují své výrobky na zvířatech patří např. Unilever , L’Oreal, Colgate Palmolive,
Max Factor; mezi firmy, které zvířata pro testování naopak nepoužívají patří např. Chanel,
Christian Dior, Eucerin. Přesto některé firmy tvrdí, že výrobky na zvířatech netestují a
najímají si laboratoře, aby udělaly špinavou práci za ně.
K testování na živých tvorech existují samozřejmě i alternativy.
Jde o buněčné kultury, PC systémy nebo EXTEX Screen test.
Téměř všechny typy lidských buněk mohou být pěstovány
v kulturách a ty pak hrají klíčovou roli ve výzkumu rakoviny,
ledvinových onemocnění nebo např. AIDS a jsou používány při
testování vakcín a vyvíjení léků. PC systémy se využívají při
testování léků nebo studiu onemocnění – díky naprogramování
založeném na již dostupných informacích o způsobu,
jakým lidské tělo reaguje na různé látky. EXTEX Screen Test se používá pro testování oční
dráždivosti a využívá se při něm proteinový roztok získávaný z fazolí, který reaguje stejně
jako protein v lidském oku. Mezi klady takového testování kosmetiky patří to, že se jedná
o postupy šetrné k prostředí, jde o bezpečné testování bez nežádoucích následků na
zvířatech a postupy se provádí na dermatologických klinikách.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://www.pokusynazviratech.cz
http://www.prozeny.cz
http://cs.wikipedia.org
http://www.netestovanonazviratech.cz
http://www.sukl.cz
24
Vyhynulé druhy zvířat
Kateřina Krátká, 2.K SŠ KNIH
Proč zvířecí druhy mizí z povrchu Země? A jaký podíl na tom má člověk? Mezi důvody
vymírání patří zejména lov kvůli kožešinám nebo pro zábavu, ale i kvůli masu nebo jako
hubení škodné. Existují i důvody nepřímo zaviněné člověkem – například kácení lesů, čímž
se ničí přirozené prostředí řady zvířecích druhů.
Mezi zásadní dokumenty, které evidují živočichy ohrožené vymíráním, patří Červená kniha
ohrožených druhů. Tak se nazývá soupis, ve kterém je zapsána většina ohrožených i
vyhynulých druhů. Tyto druhy jsou rozdělovány do skupin podle míry ohrožení, ale kromě
těch jsou v seznamech zapsány i informace o samotném zvířeti, např. zařazení do
taxonomických skupin. Zvířecí druhy uvedené v Červené knize v seznamu dělíme na několik
skupin: vyhubené; vyhubené v přírodě; kriticky ohrožené; ohrožené; zranitelné; sledované
ochrannými organizacemi; druh, o kterém je málo informací; málo dotčený druh.
Ze zástupců uvedených v Červené knize jako vyhynulí patří například následující:
Medvěd atlaský
Tento medvěd se vyskytoval v Evropě, Asii a v Severní Africe. Jejich
výskyt se ale v poslední době snížil jen na pohoří Atlas v Maroku (podle
toho je odvozeno jeho jméno) a jeho mizení je přisuzováno kácení lesů.
Prokazatelně mohl být spatřen roku 1830 v Marseilleské ZOO. Občas
se však donesou zprávy, že byl medvěd atlaský spatřen – je proto
naděje, že tento druh stále přežívá.
Vakovlk
Vakovlk žil v Tasmánii a na australském kontinentu a jako
většina zdejších druhů je značně neobvyklý. Zajímavostí je, že
vakovlk dokázal svoji tlamu rozevřít do úhlu 170 stupňů, což je
skoro přímka. Za jeho vyhynutí mohou pastevci, jejichž ovcím
vakovlk škodil; od roku 1830 byly na vakovlka dokonce
pořádány hony za odměnu.
Zebra Quagga
Vyskytovala se v afrických savanách stejně jako její příbuzní. Vymření
tohoto druhu zebry bylo nejspíš zapříčiněno jejím ojedinělým vzhledem
– měla totiž pruhy jen na polovině svého těla, druhá byla hnědá..
Poslední kus zemřel roku 1883 v ZOO v Amsterdamu.
Dodo – blboun nejapný
Vyskytoval se na ostrovu Mauritius a byl vyhuben roku 1681; za jeho vyhynutí mohou
kolonisté. Dodo však nebyl vybit kvůli lovu – maso podle dochovaných záznamů prý nebylo
příliš dobré, místo toho byla vybírána jejich vejce.
Příbuzným nelétavým ptákem je moa obývající Nový Zéland, který dosahoval
téměř dvoumetrové výšky a svá vejce ukládal do písku. Moa začal být
ojedinělý již před rokem 1400, ale jsou zmínky o jejich existenci do roku 1600.
Důvodem vymření jsou pravděpodobně Maorové – původní obyvatelé Nového
Zélandu.
25
Je potřeba si uvědomit, že vymření jednoho druhu má dalekosáhlý dopad. Odejmeme-li
jeden článek z potravního řetězce, celý tento systém se zhroutí. Jako příklad by mohl sloužit
právě dodo, jehož absence měla dopad na stromy sideroxylon grandiflorum, jejichž semena
měla příliš tvrdou slupku, aby se bez projití dodovým trávicím traktem mohli uchytit. Stromy
by tak bez zásahu člověka též vymizely.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://animal.discovery.com
http://www.nhptv.org/
http://www.50birds.com
http://www.wikipedia.org
http://ekologie.upol.cz
Cukr, sladidlo života
Eva Skládaná, Lenka Skutilová, 2.K
Cukry jsou základní zdroj energie pro náš organismus.
Dělíme
je
na monosacharidy,
disacharidy
a
polysacharidy. V případě monosacharidů se jedná o
takzvané cukry jednoduché, které jsou dále nedělitelné.
Mezi ně patří například fruktóza – ovocný cukr. Dalšími
druhy cukrů jsou disacharidy. Jedná se o cukry, které
jsou složeny ze dvou látek. Mezi ně řadíme sacharózu,
maltózu, laktózu. Naším nejběžněji používaným cukrem
je sacharóza. Je to třtinový cukr a řepný cukr. Dalším
druhem cukrů jsou polysacharidy. Jedná se o cukry,
které jsou složeny z více cukerných jednotek. Jsou to
škroby, glykogen a celulóza.
Dále existují i náhradní neboli umělá sladidla – jsou takzvaná ,,éčka“ – v České republice je
jich povoleno 1500. Jsou vyrobena buď synteticky nebo jsou přírodní; mezi synteticky
vyrobená sladidla můžeme přiřadit např. sacharin, aspartam anebo cyklamát. Mezi přírodní
sladidla spadá glukóza, fruktóza a cukerné alkoholy, tzv. polyoly (sorbitol, maltitol, xylitol)
nebo některé přirozené rostlinné látky (např. stevia). Základní rozdíl mezi oběma druhy
spočívá v kalorické hodnotě. Chemická sladidla totiž sama o sobě neobsahují téměř žádnou
energii. Jejich jediným cílem je zpříjemnit chuť požívané potraviny bez přídavku energetické
hodnoty. Na rozdíl od nich přírodní cukry a jejich deriváty mají podobnou hodnotu jako
sacharóza, ale jejich vstřebávání je pozvolnější.
Doporučená denní dávka cukru je 4 – 6 g na 1 kg tělesné hmotnosti. Větší množství
konzumace cukrů vede k obezitě. Obezita je chronické onemocnění. Mezi rizika obezity
řadíme pohybové obtíže, diabetes mellitus, metabolický syndrom, cholesterol a tuk.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
http://www.stream.cz/peklonataliri/798224-peklo-na-taliri-skryte-cukry
http://www.nasevyziva.cz/sekce-cukry/clanek-cukry-70.html
http://www.azrodina.cz/3024-cukr-nebo-jina-sladidla
http://www.viscojis.cz/teens/index.php/potraviny-rostlinneho-pvodu/cukr/187-171
http://www.jenprozeny.cz/zdravi/8291-skryte-kaloricke-bomby-aneb-proc-nehubnete
http://www.obezita.cz/
26
Vesmírné objevy roku 2012
Jakub Krčál, Dominik Malý, 1.K
Nový planetární systém
Byl objeven při misi Kepler v části vesmíru spadajícímu do souhvězdí
Lyry. Nacházi se v něm planeta, která je o něco větší než Měsíc a
vědci z NASA v něm také objevili několik hvězd, které se velmi
podobají Slunci. Seskupení bylo pojmenováno jako Kepler-37.
Higssův boson
Je poslední článek v takzvaném modelu částicové fyziky, který popisuje základní stavební
kameny vesmíru. Ostatních 11 částic, které potvrzují Teorii velkého třesku bylo již nalezeno;
tato poslední teoreticky vlastně také, ale vědci si dosud nebyli jisti, zda jde skutečně o něj.
Vědci říkají, že kdyby to byla skutečně chybějící
ástice, potvrdilo by to jejich teorii o vzniku
vesmíru. Ta tvrdí, že vesmír byl nejdříve
směsicí částic bez hmotnosti, které létaly
rychlostí o velikosti světla a až s Higgsovým
polem získaly hmotnost; teprve poté se utvořil
vesmír tak, jak ho známe.
Přistání Curiosity na Marsu
Nejvýznamnějším vesmírným úspěchem roku 2012 bylo jistě přistání vesmírného vozítka na
jiné planetě naší Sluneční soustavy. Meziplanetární sonda letěla na Mars více než osm
měsíců a urazila přes 566 milionů kilometrů. Jedná se o největší pojízdnou laboratoř v historii
– jeho hmotnost je 900 kg a velikostně se může srovnávat s menšími auty. Vozidlo Curiosity
má šest kol, dvoumetrové robotické rameno, kterým může vrtat i do tvrdých skal, laserové
zařízení pro zkoumání objektů do vzdálenosti sedmi metrů nebo kamery s vysokým
rozlišením. Jejím cílem je následující 2 roky pátrat po životě na rudé planetě a má za ukol
prozkoumat co největší část Marsu.
Curiosty se již nyní pyšní několika objevy. Jedním z nich je
objevení stop po vodě – po 7 týdnech výzkumu byly na Marsu
objeveny oblázky, Vědci je považují za důkaz, že na této planetě
kdysi mohla být tekoucí voda a tedy podmínky vhodné pro vznik
života. Dalším objevem jsou uhlíkové sloučeniny – u tohoto
objevu není ovšem zcela jasné, zda nebyly tyto uhlikové
sloučeniny dopraveny odjinud. Podle expertů je větší šance na
zjištění složitějších sloučenin u hory Mount Sharp; k úpatí pět kilometrů vysoké hory se ale
Curiority dostane až počátkem příštího roku. Na planetě Mars mohly v minulosti existovat
mikrobiální formy života – potvrdila to analýza hornin, které americká sonda Curiosity
odebrala v jednom z kráterů. Vzorky obsahovaly síru, dusík, vodík, kyslík, fosfor a uhlík, tedy
prvky klíčové pro vznik života.
Zdroje:
•
•
•
•
http://www.rozhlas.cz/zpravy/vesmir/_zprava/na-marsu-pristala-curiosity-nejvetsi-pruzkumna-sonda-v-historii-1094215
http://www.exoplanety.cz/2012/08/05/curiosity-pristani-na-marsu/
http://www.national-geographic.cz/detail/nejdulezitejsi-vedecke-objevy-v-roce-2012-ktere-to-jsou-34528/
http://gamezine.topzine.cz/nasa-objevila-novy-planetarni-system-s-hvezdami-podobnymi-slunci/
27
Observatoř v Chile
Angelika Ryšavá, Martina Babická, 1.K
Observatoř ALMA se nachází na poušti Atacama. Je největší a nejdokonalejší
pozorovatelnou vesmíru, jaká kdy byla otevřena. Její otevření proběhlo 13.3. 2013 a na práci
při stavbě a vybavování se podílely státy z celého světa včetně České republiky.
Nejdůležitější součátí vybavení observatoře je 66 teleskopů postavených v nadmořské výšce
5050 m. Celkově vybavení stálo více než 1,3 miliardy dolarů a trvalo deset let, než se
postavilo k plné funkčnosti.
Jedním z důležitých přístrojů v observatoři je i interferometr – zařízení lapající terahertzové
paprsky elektromagnetického spektra (ležící mezi mikrovlnným a infračerveným zářením),
jejichž sled je pak převáděn ve viditelný obraz. Díky němu by astronomové mohli být schopní
vidět zrod hvězd a planet. Prý se podaří vidět objekty staré jen několik set milionů let po
velkém třesku. Největším přínosem tedy bude objasnění raných epoch vývoje vesmíru, kdy
se teprve tvořily galaxie.
Velkou výhodou je umístění observatoře. Nachází se na poušti Atacama – nejsušší poušti
světa, která je natolik odlehlá od civilizace, že zde nedochází k žádnému rušení.
V pětikilometrové nadmořské výšce je řídký vzduch a nízká vlhkost. Výška je ale pro
odborníky nepříjemná, při delším pobytu musejí používat kyslíkové přístroje.
K práci v observatoři přispívají i Češi, konkrétně z Astronomického ústavu Akademie věd ČR,
kde byl zřízen uzel pro mezinárodní koordinaci pozorování slunce. Takže ALMA bude
pracovat nepřetržitě ve dne i v noci. Spolupráce bude probíhat i s Karlovou univerzitou
v Praze a Masarykovou univerzitou v Brně.
Zdroje:
•
•
•
•
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=773793
http://almaobservatory.org/gallery2/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=2461
http://www.asu.cas.cz/alma
http://www.techblog.cz/astronomie/nejkrasnejsi-pohled-do-vesmiru-mlhovina-vorionu.htmlhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=773793
Observatoř uprostřed pouště Atacama
28
Vodní nádrž Jordán v Táboře
Odbahnění a následná rekultivace
Miroslav Lutovský, Robert Pospíšil, Petr Voves, 2. ročník
Vodní nádrž Jordán je velmi pozoruhodné vodohospodářské dílo. Nachází se ve městě
Tábor v jižních Čechách a zabírá poměrně významnou rozlohu. Historie tohoto díla je velice
nejasná, neboť se dochovalo velmi málo historických pramenů, ze kterých můžeme čerpat
informace. Nemůžeme použít ani například zápisky od Jakuba Krčína z Jelčan, protože jeho
práce dokumentuje období až od 16. století. Oficiálně se udává jako založení nádrže rok
1492, ale existují i zmínky o základech nádrže již okolo roku 1400.
Jordán v letech 1875-1906
Jordán v roce 2004
Důvodem výstavby takovéto vodní nádrže bylo jednoznačně zásobování Tábora vodou a to
jak do městských domů, tak pro množství řemesel, pro které znamenala nádrž pracovní
nástroj a životní obživu. Ještě před samotným vybudováním nádrže byla však voda
přiváděna systémem kanálů ze Zavadilských hor. Tento způsoby byl však velmi nepraktický
a neefektivní, a tak táborští radní přikročili k tomu, aby byl přehrazen Tismenický potok,
načež začala vznikat samotná hráz. Díky tomu byla v Táboře vybudována poměrně složitá
soustava studní, které zajišťovaly přísun vody do domů. Aby se mohla voda dopravovat do
města rychleji a pod větším tlakem, bylo vybudováno dřevěné potrubí, do kterého byla voda
čerpána speciálním dřevěným strojem umístěným pod hrází. Tento stroj byl s postupem
doby nahrazen strojem kovovým, který byl v provozu až do 1. pol. 20 století. Poté již nebyla
nádrž nějak významně využívána až na sportovní rybolov.
V roce 2002 byla poprvé zpracována podrobná studie paní Ing. Hanou Randovou, která měla
za úkol zjistit, v jakém stavu se nachází spodní výpusť nádrže, a jaká bezpečnostní rizika
z toho plynou. Původní výpusť byla kvalifikována jako nedostačující a tak byla v roce 2003
vypracována zpráva s návrhem vybagrování nádrže. Po projednání a schválení městskou
radou bylo v roce 2005 zažádáno o dotace z EU, neúspěšně. V r. 2007 bylo opět požádáno
o dotace z EU a tentokrát bylo požadavku vyhověno. V roce 2010 bylo vybráno Sdružení
Jordán (DAICH s.r.o., Metrostav a.s a ZVÁNOVEC a.s.) ve výběrovém řízení a následně v r.
2011 bylo staveniště předáno k realizaci stavby.
Důvodů k projektu odbahnění Jordánu bylo několik. Nejdůležitější bylo vybudování spodní
výpusti, aby bylo možno bez problémů regulovat hladinu nádrže a také jako prevence proti
povodním. Tato opatření vyvolaly hlavně povodně z roku 2002, kdy nemožnost regulovat
hladinu a průtok vody znamenalo zvýšení škod na majetku. Dalším důvodem bylo odlehčení
hráze, která byla zatěžována přílišným množstvím sedimentu, kvůli kterému hrozilo její
poškození, či dokonce protržení. Díky odbagrování sedimentu by se také kromě odlehčení
29
hráze zvětšily retenční prostory, což by také znamenalo větší objem nádrže a následnou
větší regulaci toku. Dalším důvodem bylo také zkvalitnění vody a jeho následné využívání
jako pitné vody.
Celá stavba je rozdělena do tří etap. V první etapě byly vytvořeny podmínky pro další
stavební úpravy. Musely být vybudovány objekty potřebné k této činnosti a to např. Otevřené
koryto ve dně nádrže, Vtokový objekt tlakové štoly, Tlaková přívodní štola atd. Společně
s těmito objekty byla vytvořena dělící hráz přibližně v polovině Jordánu, která rozdělila nádrž
na dvě části, které se postupně budou bagrovat. V druhé etapě započalo samotné
vypouštění a bagrování, ale pouze v dolní části nádrže. Třetí etapa se pak skládá
z přepuštění vody z horní části nádrže do dolní části nádrže a následné vypuštění a
vybagrování horní části Jordánu.
Při druhé etapě rekultivace však došlo dne 28. prosince 2013 k protržení provizorní hráze a
následnému vylití vody z horní části nádrže do již připraveného koryta k bagrování. Tato
nehoda měla za následek katastrofální vyplavení ryb do prostoru štoly, kde se ryby
zachytávaly mezi náčiní stavbařů, jejž jim působilo rozsáhlá zranění. Dalším problémem bylo
vyplavení sedimentu do řeky, kde způsobil značné znečištění. Dnes jsou tyto škody
opraveny a pokračuje se v druhé etapě stavby.
Na staveništi probíhá také značný archeologický výzkum, při kterém bylo objeveno prastaré
sídliště s několika domy. Tento nález byl však do značné míry ohrožen protržením hráze, ale
nyní zde probíhá další výzkum jednotlivých obydlí a nalezených předmětů.
Společně s panem Ing. Komzákem jsme provedli odebrání a měření vzorků u přítoku,
odtoku a poté i ze samotného Jordánu. U těchto vzorků jsme měřili množství rozpuštěných
látek a pH. Z výsledků lze vypozorovat, že dochází ke zvýšení koncentrace rozpuštěných
látek u odtoku, zatímco pH se příliš nemění. Z tohoto lze usuzovat, že v samotné nádrži se
nachází nějaký zdroj znečištění, který lze ale prozatím přisuzovat k probíhající stavbě.
Závěrem můžeme říci, že stavba až na protržení probíhá podle plánu a můžeme
předpokládat, že její využití proti povodním a jako zdroj pitné vody bude úspěšné. Jediné
obavy máme z následného opětovného zanesení sedimentem, protože přítoky Jordánu
nepodléhají bagrování a tedy budou neustále přinášet usazující se sediment.
Zdroje:
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Jord%C3%A1n_(T%C3%A1bor)
• http://budejovice.idnes.cz/bahno-z-rybnika-jordan-se-bude-vozit-na-tri-mista-fu4-/budejovicezpravy.aspx?c=A120530_190058_budejovice-zpravy_sou
• http://www.taborcz.eu/vismo/zobraz_dok.asp?id_ktg=1384
• http://www.facebook.com/peltandavid
• http://budejovice.idnes.cz/protrzena-hraz-jordanu-0vl-/budejovice-zpravy.aspx?c=A121228_113440_budejovicezpravy_khr
• http://www.infoglobe.cz/lokality/evropa/ceska-republika/prehrady/lokality-jordan/
• http://www.taborcz.eu/aktuality-souvisejici-s-projektem/d-9229
• Vlastní práce autorů (M. Lutovský a R. Pospíšil)
Studenky partnerské školy a budoucí „ajťáci“
30
Návrh usnesení, který předložil výbor
pro zemědělství a rozvoj venkova
Kateřina Bělohlavová, Karolína Faltusová, kvinta
Sklizeň lepší Evropy. S ohledem na návrhy komise pro obnovenou Společnou zemědělskou
politiku pro období 2014 – 2020: Jak může EU zajistit její politické cíle revitalizace
venkovských oblastí a zemědělských odvětví, jaké konkurenceschopnosti a udržitelnosti lze
nejlépe dosáhnout na nestabilním světovém trhu?
Pro toto téma máme několik rezolucí a řešení, které by mohly zlepšit danou situaci, ale
nejdříve je potřeba objasnit pár pojmů, které jsou pro otázku rozvoje zemědělství klíčové.
První pojem je CAP neboli Common Agriculture Policy a v překladu Společná zemědělská
politika. Organizace se zaměřuje na zajištění produkce potravin, jejich export, rozvoj
zemědělství a venkova a v neposlední řadě na zabezpečení životní úrovně zemědělců. Další
důležitý pojem je Program rozvoje venkova. Díky tomuto programu zemědělci mají
možnost modernizovat své zemědělské podniky, inovovat produkty, atd. Důsledkem toho
zvyšujeme konkurenceschopnost, což je cíl Společné zemědělské podniky.
Cílem Společné zemědělské politiky je revitalizovat venkovské oblasti a zemědělství, zvýšit
konkurenceschopnost místních zemědělců a pomoct jim se udržet na světovém trhu, který je
nestabilní. Proto Vám předložíme rezoluce, které napomůžou k zlepšení a splnění úkolu.
V prvním bodě vyzýváme k postupnému snižování společných vývozních subvencí Evropské
Unie, které představují rozdíl mezi cenami EU a globálních cen jídla a komodit. Subvenční
zemědělství má totiž velkou výhodu oproti zemědělství mimo EU, z toho vyplývá, že
evropské výrobky jsou pak levnější a rozbourávají globální trh. Snížením subvencí by se
snížila neoprávněná výhoda oproti zemědělství v jiných zemí a přispělo by to k férovějším
konkurenčním podmínkám. Zamezilo by se tím plýtvání potravin, nenarušoval by se volný
obchod.
V druhé rezoluci podporujeme zachování vysokých dovozních daní pro ty komodity, které
jsou nejefektivněji vyráběné v EU. Určité potraviny a komodity jsou nejefektivněji
produkované v EU (například český česnek, francouzská vinná réva aj.). Proto bychom měli
zvýšit dovozní daně právě těmto komoditám. Snížil by se tím jejich import a zvýšila by se
prosperita našich výrobků.
Ve třetím bodě zdůrazňujeme, že je potřeba snížit dovozní daně těm komoditám, které
nejsou efektivně vyráběné v EU. Jsou potraviny a komodity, které nejsou efektivně
produkované v EU, například kvůli podnebným podmínkám. Snížením dovozních daní
bychom dosáhli vyššího importu, lepší dostupnosti a nižší ceně. Týká se to komodit, jako je
káva, ropa, citrusy či argentinské hovězí.
Ve čtvrté rezoluci schvalujeme komisní návrh reformy CAP přidání 25% extra základních
plateb mladým zemědělcům na prvních pět let jejich podnikání. Musíme si uvědomit, kdo
nahradí zemědělce, kteří odejdou do důchodu a kdo je naše budoucnost. Proto navrhujeme
opatření, které by mohlo přilákat nové pracovní síly. Máme na myslí finanční i materiální
podporu mladým či začínajícím zemědělcům. Přidali bychom jim 25% ze základních plateb
navíc po dobu prvních pěti let. Samozřejmě musíme mít nějakou záruku, proto by museli
v oboru zůstat například dalších 5 let. Kdyby toto opatření nebylo dodrženo, musel by
dotace, které dostal navíc vrátit. Celkově by se přispělo k zvýšení zaměstnanosti na
venkově.
31
V posledním bodě doporučujeme, že CAP by dále měla reformovat zvýšení dotací pro
ekologicky zodpovědné zemědělce a snížení těm, kteří jsou ekologicky nezodpovědní.
Společná zemědělská politika má jedny z nejpřísnějších podmínek na světě (podmínky pro
zvířata, šetrnost k životnímu prostředí, kvalita potravin). Proto si myslíme, že by bylo
správnou volbou zvýšit dotace těm, kteří tyto podmínky dodržují a snížit dotace těm, kteří tak
šetrní nejsou (na základě původní platby). Protože častokrát je pro zemědělce výhodnější a
pohodlnější zaplatit ne tak vysokou pokutu od CAP, než jít šetrnou a ekologickou cestou.
Tímto můžeme motivovat ekologicky nešetrné zemědělce.
Zmíníme také biopotraviny, protože ty se k tématu zemědělství hodí. Biopotraviny jsou
v dnešním světě módním trendem, jsou zdravé, kvalitní a pěstované bez chemikálií, jenomže
spousta lidí si je nemůže dovolit a ptají se, proč jsou tak drahé. Uveďme to na obecném
příkladu, začneme pěstovat 100% rostlin, používáme hnojiva, chemické prostředky,
pěstování je rychlejší a rostliny nejsou téměř napadeny žádnými nemocemi a parazity.
Z celkového množství nám jich přežije třeba 97%. Ale u biopotravin, když zasadíte 100%
rostlin, nesmíte používat žádné chemikálie ani umělá hnojiva, růst jde přirozeně. Část vám
jich napadnou nemoci a z celkového množství přežije třeba jen 60% rostlin. A aby se to
zemědělcům vyplatilo, zvýší cenu, takže my doplácíme dobu pěstování a nedostatek.
Řešením by bylo, kdyby se zemědělci více věnovali těmto potravinám, aby se zvýšil jejich
počet a snížila cena.
Závěrem bychom si měli uvědomit, že zemědělství je způsob obživy, který lidstvo provází
celou jeho existenci. Proto bychom se neměli bát do něj investovat, protože máme velkou
jistotu, že se nám ty investice vždy vrátí.
Zdroje:
• rezoluce dané na výběrové konferenci Evropského parlamentu mládeže
• brožura EU – „Co mi přináší Evropská Unie?“
• http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zem%C4%9Bd%C4%9Blsk%C3%A1_politika
Účastníci konference
32
Kmenové buňky
Martina Kovandová, 3. ročník
Co to jsou kmenové buňky?
Kmenové buňky jsou buňky, které mají schopnost se dělit (proliferovat) a přeměnit se na jiný
buněčný typ (tzn. diferencovat). Tato schopnost umožňuje tělu vytvořit nové buňky a opravit
tak poškozené části těla, které se skládá např. z buněk, které se neumí dělit. Celý
organismus vzniká z jediné buňky, která je schopna svým dělením dát postupně vznik novým
buňkám (zygotě), ale není schopná sebeobnovy. Tato zygota generuje buňky moruly (první
vývojové stádium vajíčka živočichů) a blastocysty, jež jsou z části schopné sebeobnovy, a
proto je lze považovat za kmenové buňky. Buňky přiložené k jednomu pólu blastocysty – tzv.
embryoblasty produkují tři listy zárodečného terčíku (ektoderm, entoderm a mezoderm),
jejichž kmenové buňky jsou schopné produkovat určité druhy tkání. Z těchto kmenových
buněk se v embryu v průběhu organogeneze vytváří základy jednotlivých orgánů. Jejich
kmenové buňky můžeme označit za specifické, protože produkují buňky dané tkáně.
Populace kmenových buněk se v organizmu udržuje po celou dobu života, tzn. od embrya až
po stárnoucího jedince. Jejich počet zůstává zhruba stejný.
Transplantace kmenových buněk, reparace nervové tkáně a využití při léčbě PD:
Transplantace buněk pro náhradu ztracených neuronů, představuje nový a nadějný přístup
k léčbě. Pracuje se zde s chemickou látkou dopamin, která vzniká v mozku a funguje jako
přenašeč vzruchů. Potřebný je zejména při léčbě Parkinsonovy choroby (PD). Náhrada
dopaminergních neuronů u pacientů s Parkinsonovou chorobou poskytla nejvíce poznatků o
buněčné transplantaci do centrální nervové soustavy. Léčba PD pomocí kmenových buněk
závisí na transplantaci dopaminu do oblasti šedé hmoty uvnitř hemisféry koncového mozku.
Může dojít k nahrazení neuronů ztracených kvůli nemoci nebo k zvrácení hlavních symptomů
nemoci. Pokud vše dobře proběhne a dopamin funguje tak jak má, neurony se daří obnovit
do 10-40% normálních hodnot, což odpovídá časným stádiím PD. Ačkoliv tyto výsledky jsou
nesporné, výzkum se prováděl pouze na hlodavcích a primátech. Kromě funkčního zlepšení
některých motorických funkcí, transplantací dopaminergních neuronů, se jejich zhoršené
chování nenapravilo vůbec nebo jen málo. To může být dané tím, že cílovou oblastí pro
transplantované buňky je šedá hmota uvnitř hemisféry koncového mozku, kde se dopamin
uvolňuje, nikoli do párové struktury ve středním mozku, kde dochází k degeneraci těl
dopaminergních neuronů při PD.
Výzkum u lidí:
• V roce 1987 byla zahájena první studie u vybraných pacientů, proto aby se dostaly
důkazy, které by podpořily transplantaci jako terapii. Tyto testy ukázaly, že lidské
zárodky dopaminergních neuronů dokážou u nemocných fungovat v šedé hmotě více
než 10 let, aniž by vykazovaly známky postižení při pokračujícím procesu nemoci.
• V průběhu devadesátých let minulého století bylo navázáno na zjištěné informace
z předchozí studie, ale ukázalo se však, že výsledky přinesly větší zklamání, než se
očekávalo.
• V součastné době probíhají testy na 26 pacientech ve Švédsku, Francii, USA a
Kanadě, ukazují zlepšení motorických výsledků o 6-40%. Zlepšení se dostavovalo
postupně 6-24 měsíců po transplantaci. Hlavním problémem však je, že výsledky
těchto experimentů byly mezi zeměmi rozdílné. Co je však důležitější, že i mezi
pacienty ve stejné zemi, kteří obdrželi stejný typ buněčného preparátu a podstoupili
stejnou chirurgickou operaci, došlo k podstatnému motorickému zlepšení.
Zdroje:
•
•
•
http://www.wikipedie.cz
FILIP, S., MOKRÝ, J., HRUŠKA, I.: Kmenové buňky. Biologie, medicína, filozofie. Galén Praha, 2006
ŘÍMAN, J. a kol.L Malá československá encyklopedie. Academia Praha, 1984 – 1987.
33
Způsoby připojení do sítě
Jiří Boháč, 4. ročník
Způsobů připojení do sítě je spousta, a proto se tento text zaměřuje hlavně na bezdrátovou
technologii, Ethernet a optické kabely.
Bezdrátová síť je typ počítačové sítě, ve které je
spojení
mezi
jednotlivými
účastníky
sítě
uskutečňováno pomocí bezdrátové komunikace.
Bezdrátová síť se používá nejen v domácnostech a
ve firmách, ale i ve školách a veřejných prostorech.
Jsou jich různé druhy a liší se hlavně frekvencí, na
které pracují a vysílají elektromagnetické vlny.
Bezdrátová síť se dělí na WAN, MAN, LAN a PAN.
Liší se frekvencí, dosahem, rychlostí a propustností
dat a prostupností předměty.
Ethernet je jedna z prvních technologií, díky které se daly první počítače propojit navzájem
anebo připojit na síť. Vděčíme za to společnostem Digital Equipment
Corporation, Intel a Xerox (DIX). Úspěch Ethernetu souvisí s jeho jednoduchostí přenosu
dat, nízké ceně, snadné údržbě a instalaci. V dnešní době se stále používá na 90 % všech
lokálních sítí. V současné době je nejvíce rozšířena verze Ethernetu s kroucenou dvojlinkou
(až 100 Mb/s). Dříve se však používal
koaxiální kabel (do 10 Mb/s), který byl
použit pouze na dvou verzích
Ethernetu.
Optická vlákna se dělí na mnohavidová a jednovidová.
Hlavní rozdíl je v jejich šířce. Mnohavidová vlákna jsou
širší, a proto vedou více paprsků, ale zase na kratší
vzdálenost. Většinou se používá 50 – 100 mikrometrů.
Jednovidová vlákna jsou většinou široká 8 – 10
mikrometrů. Vedou jeden paprsek, který může putovat na
mnohem delší vzdálenosti než mnohavidová vlákna. Na
koncích vláken je umístěn konvertor, který paprsky láme
pomocí hranolového principu.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
Rita Pažmunová, Moderní komunikační sítě od A do Z; druhé aktualizované vydání
Computer Press, a.s. Brno 2006
Patric Zandl, Praktický průvodce bezdrátové sítě; Computer Press, a.s. Brno 2003
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ethernet
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/DruhyPocitacovychSiti.svg
http://www.tvdigitalne.cz/obr/474a.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Pkuczynski_RJ-45_patchcord.jpg
34
Radioaktivita
Martina Kovandová, 4. ročník
Jedná se o samovolnou jadernou přeměnu nestabilního izotopu určitého prvku na izotop
jiného prvku, která je doprovázena emisí radioaktivního záření. Podle typu emitovaného
záření mluvíme někdy o rozpadu α, rozpadu β, rozpadu γ. Radioaktivní záření je záření
vysílané atomovým jádrem při přeměně jádra. Základní druhy radioaktivního záření:
Záření α
Je tvořeno částicemi alfa, jsou to jádra atomu helia. Skládají se ze dvou protonů a dvou
neutronů. Toto záření pohlcuje již list papíru nebo tenká vrstva vzduchu. Může být však
nebezpečné, je-li radionuklid vydávající toto záření vdechnut nebo pozřen. Proto je tak
nebezpečné vdechování radioaktivního plynu radonu, který se hromadí v nevětraných
prostorách zděných a který je zdrojem záření alfa.
Záření β
Záření je tvořeno záporně nabitými elektrony nebo kladně nabitými částicemi, jež mají
stejnou hmotnost jako elektrony a nazýváme je pozitrony. Tyto elektrony přitom letí
rychlostmi blízkými rychlosti světla. Záření beta je pronikavější než záření alfa a pohlcuje se
například tenkým hliníkovým plechem.
Záření γ
Nejpronikavějším zářením je záření gama. Je to krátkodobé elektromagnetické záření,
podobné záření rentgenovému, a lze je pohltit například vrstvou olova.
Původ jednotlivých druhů záření
Prostupnost jednotlivých druhů záření různými materiály
Vznik radioaktivního odpadu
V České republice vznikají radioaktivní odpady při mírovém využívání jaderné energie, jedná
se o průmyslovou výrobu, zdravotnictví a výzkum. V porovnání s jinými odpady z lidské
činnosti je podíl radioaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva poměrně malý, to
znamená, že tvoří setinu procenta hmotnosti všech nebezpečných odpadů. Navíc svou
nebezpečnost postupně ztrácí. V České republice vyprodukuje jaderná energetika přibližně
450 tun nízko a středněaktivních odpadů ročně. Do tohoto množství spadají nejen odpady z
provozu jaderných elektráren, ale také odpady z dalších oblastí lidské činnosti. České jaderné
elektrárny Temelín a Dukovany vyprodukují ročně necelých 100 tun vyhořelého jaderného
paliva, které se řadí do vysokoaktivních odpadů. Za bezpečné ukládání všech radioaktivních
odpadů v ČR je na základě atomového zákona zodpovědná Správa úložišť radioaktivních
odpadů.
35
Zpracování a úprava radioaktivních odpadů
Nízkoaktivní a středněaktivní odpady není možné umístit do úložiště v takovém stavu, v
jakém vznikly. Je třeba je vhodným způsobem zpracovat, upravit a vložit do obalu splňujícího
požadované vlastnosti. Tak například kapalné odpady jsou zahušťovány a poté zpevněny
vhodným ztužidlem, pevné odpady jsou slisovány. Sud naplněný odpadem a zafixovaný
cementem nebo asfaltem je vložen do většího sudu a meziprostor je vyplněn betonem. Sud
je uzavřen a natřen antikorozním nátěrem. Každý sud s odpadem musí splnit stanovené
podmínky přijatelnosti pro ukládání, popř. skladování v úložišti. Tyto podmínky schvaluje
Správa úložišť radioaktivního odpadu.
Ukládání radioaktivního odpadu
Jednu skupinu radioaktivních odpadů tvoří odpady vznikající v jaderné energetice. Jedná se
o všechny kapaliny, pomůcky a materiály, které přišly při provozu jaderné elektrárny do
kontaktu s radionuklidy, a v budoucnu také o vyhořelé jaderné palivo. Druhou skupinu tvoří
takzvané institucionální odpady, které vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či
výzkumu. Mohou to být např. staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečištěné pracovní
oděvy, látky, papír, injekční stříkačky atd. Radioaktivní odpady se obvykle dělí podle
aktivity na přechodné, nízkoaktivní, středněaktivní a vysokoaktivní odpady. Zneškodnění
nízkoaktivních, středněaktivních a vysokoaktivních odpadů spočívá v zajištění jejich úplné
izolace od biosféry, a to po celou dobu, po kterou mohou pro člověka a životní prostředí
představovat riziko. Této izolace radioaktivních odpadů je dosaženo v úložištích, v nichž
soustava na sobě nezávislých a vzájemně se doplňujících bariér brání uvolnění
nebezpečných látek do okolí. Radioaktivní odpady je třeba udržet pod kontrolou tak dlouho,
dokud jejich radioaktivita neklesne v důsledku samovolného rozpadu na úroveň vylučující
ohrožení jakékoliv složky biosféry. U nízkoaktivních a středněaktivních odpadů je doba, po
kterou je nutná izolace radioaktivních odpadů od biosféry, obvykle tři sta až pět set let. Tyto
odpady je možné ukládat v povrchových nebo přípovrchových úložištích, jakými jsou i
úložiště Dukovany, Richard a Bratrství. Před uložením je nutné odpady zpracovat a upravit
do formy vhodné k uložení. Vyhořelé jaderné palivo nebo jiné vysokoaktivní odpady je však
třeba izolovat od životního prostředí po dobu nesrovnatelně delší, než umožňuje izolace v
povrchových úložištích, řádově desetitisíce let. Vyhořelé jaderné palivo je v současné době
bezpečně skladováno v tzv. meziskladech. Vzhledem k tomu, že vyhořelé palivo obsahuje
prvky schopné uvolnit ještě značné množství energie, může se v budoucnu stát cennou
surovinou.
Bezpečnost úložiště
Smyslem ukládání radioaktivních odpadů je ochrana člověka a životního prostředí před
nežádoucími vlivy radioaktivního záření. Aby se vyloučily jakékoliv pochybnosti o plnění
tohoto cíle, je nutné lokalitu úložiště a jeho nejbližší okolí monitorovat. Aby mohlo být úložiště
vůbec vybudováno a uvedeno do provozu, musí provozovatel, v tomto případě Správa
úložišť radioaktivních odpadů, zajistit, aby bylo úložiště po celou dobu provozu i po jeho
uzavření zcela bezpečné pro své okolí.
Zdroje:
• TARÁBEK, P., ČERVINKOVÁ, P. a kol. Odmaturuj z fyziky Nakladatelství Didaktis Brno 2006, 2. vydání, ISBN 80•
•
•
•
•
•
7358-058-6
KOLÁŘOVÁ, R., BOHUNĚK, J., ŠTOLL, I., SVOBODA, M., WOLF, M.: Fyzika pro 9. ročník základní školy.
Nakladatelství Prometheus spol. s. r. o., Praha 2002, ISBN 80-7196-193-0
http://cs.wikipedia.org/wiki/Radioaktivita
http://www.suro.cz/cz/prirodnioz/radioaktivita-stavebnich-materialu
http://www.rawra.cz/cze/Uloziste-radioaktivnich-odpadu/Radioaktivni-odpady/Co-je-radioaktivita
http://radioaktivita.cz.sweb.cz/radioaktivita.htm
http://www.energyweb.cz/web/index.php?display_page=2&subitem=1&ee_chapter=3.5.2
36
Česká věda
České originály se stále rodí
Iva Kosová, sexta
Zdaleka ne každý národ se může pochlubit tolika nápady, vynálezy a objevy, které se
zrodily v českých hlavách, ne vždy šlo o objev zcela nový, leckdy stačilo podívat se na
svět jinou optikou a geniální řešení bylo na světě. O české vynalézavosti se dozvídáme
například již na základní škole - lodní šroub, ruchadlo, můžeme říci „země sice malá, ale
velmi vynalézavá“.
Některé úžasné objevy posléze překonal další pokrok, jiné nám zevšedněly každodenním
používáním. Zrod objevné myšlenky, originalitu samu však nelze spoutat časem ani
čímkoliv jiným, rodí se stále, napříč nejrůznějšími oblastmi vědy a lidského života. I
v dnešní době vzniká v českých hlavách mnoho výjimečných nápadů, které oceňuje
spousta lidí z nejrůznějších částí světa. Je dobré vědět, že ke špičkám v mnoha oborech
patříme stále.
Jedním z takových převratných vynálezů, které používáme s naprostou samozřejmostí, je
mikrovlnná trouba – kuchyňský elektrický přístroj pro tepelnou úpravu pokrmů. Kdo by
tušil, že za vznikem jednoho z nejpoužívanějších elektrických pomocníků dnešní doby
stojí princip oscilace magnetronu a český rodák, fyzik a univerzitní profesor Augustin
Žáček.
řez magnetronem
oscilace
Byl to právě on, kdo už v roce 1924 jako první popsal princip oscilace magnetronu neboli
mikrovlnného záření. Upřel tak pozornost světa k objevu zcela nového principu, který při
svém výzkumu radarů využil a dotáhl do dokonalosti americký vynálezce Percy Spencer.
Díky českému objevu, patentovanému v roce 1926, tak mohou miliony lidí na celém světě
ve svých mikrovlnkách pohodlně připravovat svůj pokrm.
Můžeme konstatovat, že jsme zkrátka v oblasti vědy na absolutní světové špičce a
v některých oblastech nemáme konkurenci. Možná jen několik dalších příkladů z oblasti
vědy – profesor Otto Wichterle (vynález silonu a pružných kontaktních čoček), profesor
Oldřich Jirásek (průmyslová výroba nanovlken) a další, kterými Češi obohatili svět.
Zdroje:
•
•
•
•
•
•
•
http://fyzweb.cuni.cz/dilna/krouzky/mikrov/mikrov.htm
http://www.mwm.cz/CD/c03.htm
http://www.szu.cz/tema/pracovni-prostredi/elektromagneticke-pole
A. Žáček, Magnetronové generátory. Praha: ESČ 1936
http://www.uochb.cas.cz/Bulletin/bulletin294/980401.html
http://www.ideon.cz/jsme/modules.php?name=News&file=article&sid=6
http://www.vscht.cz/main/soucasti/fakulty/fcht/studium/infch/osobnosti-otto_wichterle_cze.html
37
Materiál pro třetí tisíciletí – nanovlákno
Aneta Doskočilová, sexta
Jen málokdo z nás, když se obléká na sportovní, někdy i pracovní činnost nebo na
turistickou výpravu, si uvědomí, že většina toho oblečení, těchto textilií může plnit svoji
úlohu jen díky novým materiálům z nich vytvořených. Materiálem třetího tisíciletí jsou
nanovlákna!
Ta jsou schopna změnit vlastnosti řady používaných materiálů nebo umožňují vytvořit
materiály zcela nové. Jedním z nich je materiál, který dokáže odstranit fyzikální nebo
biologické nečistoty z vdechovaného či vydechovaného vzduchu. Díky jeho vlastnostem je
předurčen k použití v medicíně, například pro výrobu obličejové masky proti ptačí
chřipce. Druhým příkladem je zvukoabsorpční materiál, který obsahuje nanovlákna
s unikátní schopností pohlcovat zvuk v široké řadě frekvencí. Často také slýcháme o
neúčinnosti antibiotik, ale i zde nám mohou pomoci nanovlákenné materiály. Velikosti
pórů těchto textilií jsou totiž tak malé, že znemožní propustnost jakýchkoli bakterií, nebo
dokonce virů, a to je v době rezistentních kmenů antibiotik pro lidstvo dobrá zpráva.
Nanovlákno je tak malé a lehké, že jeho jen o trochu větší množství než jeden gram by
obtočilo Zemi kolem rovníku. Díky své struktuře a možnosti vytvářet materiály s unikátními
vlastnostmi nabízí nanovlákno netušené možnosti pro využití v mnoha různých oblastech.
O jejich masové rozšíření, a hlavně zavedení do běžného života po celém světě se
významnou měrou zasloužili Češi.
Vlákno z Liberce
S pokusy o výrobu nanovláken začali vědci již v 30. letech minulého století, o třicet let
později byl vydán patent na první přístroj pro výrobu ultratenkých a ultralehkých
nanovlákenných tkanin s různými vzorky při použití elektrického zvlákňování. První
výrobní technologie výroby nanovláken se na globálním trhu objevily v 80. letech
minulého století, většina z nich ale stále fungovala především v laboratorních
podmínkách. Na laboratorní výzkumy vědců z celého světa navázal český tým profesora
Oldřicha Jirsáka z Technické univerzity v Liberci, kterému se spolu s jeho studenty
povedlo uvést nanovlákna v podobě netkaných textilií do běžného života každého z nás.
Šlo o významný posun a celosvětové prvenství nového principu a technologie umožňující
průmyslovou výrobu nanovláken.
Přelomovou technologií se v roce 2003 stal přístroj Nanospider, založený na objevu
profesora Jirsáka, na trh ho uvedla v roce 2005 česká firma Elmarco, jako jediný
producent strojů na výrobu netkaných textilií z nanovláken na světě.
38
Nejnovějším produktem z dílny českých vědců je textilní membrána, která oproti
mikroporézním membránám, jako je například GoreTex, vyniká vysokou paropropustností.
Díky unikátním vlastnostem této membrány vše nasvědčuje tomu, že se stane materiálem
třetího tisíciletí.
Můžeme konstatovat, že jsme zkrátka v oblasti nanovláken na absolutní světové špičce a
v některých oblastech zkrátka nemáme konkurenci.
Zdroje:
•
•
•
•
http://www..electro-spinning.com
http://www. japatech.zelenausporam.cz/.../30-5_technologie_nanospider
http://www. czechtechnologydays.org
http://www. svetvedy.cz/nanospider-zahajil-nanorevoluc
Udržitelný rozvoj života člověka
Pálení odpadu na Zemi v průběhu staletí
Aneta Doskočilová, Iva Kosová, sexta
Odpad je starý jako lidstvo samo, ale problémy s ním narostly dnes do takových rozměrů,
jaké si nikdo před pár desítkami let nedokázal ani představit. Celá naše planeta již jeví
známky promoření cizorodými látkami, které vnášíme do životního prostředí vlivem
uspokojování našich potřeb a užívání civilizačních výdobytků. I naši předkové produkovali
odpad, podívejme se tedy na okamžik do historie, možná se z ní dokážeme poučit nebo
alespoň neopakovat stejné chyby.
V dávné historii lidé produkovali odpad přírodního původu, který se většinou časem
sám rozložil bez negativního vlivu na prostředí. Například v Dolních Věstonicích se našla
hromada mamutích kostí z více než stovky mamutů z období asi 30 až 15 tisíc let před
naším letopočtem. Je to zatím nejstarší skládka odpadů, která byla objevena na území
naší republiky.
Problémy s odpady nastaly, když lidé začali žít na jednom místě. Ve velkém množství se
pevné odpady nestihly rozložit a hromadily se kolem. Ve středověku končily veškeré
odpady v ohni, na hnojištích nebo přímo na nedlážděných ulicích. Velké epidemie nemocí
nutily města tuto neradostnou situaci změnit, například město Hamburk začalo
s organizovaným svozem odpadu z města okolo roku 1600, po vypuknutí epidemie moru.
V období průmyslové revoluce, která s sebou přinesla jako vedlejší efekt zvyšování
produkce pevných odpadů, se začalo s budováním centrálních kanalizací a s vyvážením
odpadů na skládky. V Praze například fungoval systém "vyvážka". Pražané, zaslechnuvší
hlas zvonku, sami z domů vynášeli odpadky v nejrůznějších nádobách a obecní zřízenec,
zaměstnanec hlavního města Prahy, je sypal do vozu. Odtud, z pražských ulic, se pak
hromadně odvážely na dvě desítky smetišť , umístěných na periférii velkoměsta.
Ani skládky však nemají neomezenou kapacitu a problém s odpadem tu byl znovu. Jako
přijatelné řešení se nabídlo spalování odpadů, které zmenšuje jeho objem. Nejstarší
39
spalování komunálního odpadu v Evropě probíhalo od roku 1870 v Londýně a po něm
v Bruselu. První spalovna na území Rakousko-Uherské monarchie byla postavena v Brně
v r. 1905. Na svou dobu disponovala pokročilou technologií, využívající teplo ze spalování
k výrobě elektrické energie, až do r. 1941.
V současné době je v Evropské Unii v provozu více než 340 zařízení na energetické
využívání odpadu (ZEVO). V Německu a Švýcarsku se téměř neskládkuje, odpady se
okamžitě energeticky využívají. Také v Holandsku, Rakousku, Belgii a Dánsku jde na
skládky minimum odpadů. Energetickým využíváním odpadu tyto země šetří
nenahraditelné zdroje paliv, jako jsou uhlí a ropa a zmenšují objem odpadu ukládaného
na skládky na minimum.
V ČR jsou zatím pouze 3 spalovny komunálního odpadu, drtivá většina odpadů končí na
skládkách, jejichž dopady na životní prostředí jsou především nemalé. Kromě metanu a
oxidu uhličitého uvolňuje skládka odpadů do ovzduší plynné emise obsahující aceton,
benzen, chlorbenzen, chloroform, styreny, xyleny, čpavek a jiné nebezpečné sloučeniny
chloru. Další nebezpečí plyne z možnosti průsaku do podzemních či povrchových vod.
Uprostřed tělesa skládky zůstane voda kontaminovaná po tisíce let.
Brněnská spalovna
Většina z nás už třídí svůj odpad z domácností, separujeme plasty, papír, sklo a další.
Všichni ale víme, že třídit odpady jde jen do určité míry, vždy zůstane nevábný zbytek,
který skončí v popelnici. Co se s ním děje dál? U nás ho většinou bez užitku uložíme na
skládce. V mnoha vyspělých evropských zemích upřednostnili energetické využívání
odpadu. Ze zbytku, který by jinak ležel na skládce, tak vytěží to nejcennější - energii.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://www.envic.cz/k-vyvoji-skladkovani-a-odpadovych-technologii-aneb-neco-historie-neuskodi.htm
http://www.odpadjeenergie.cz/historie/prvni-spalovna-odpadu-byla-v-brne.aspx
http://www.psas.cz/index.cfm/o-spolecnosti/predstaveni-spolecnosti/historie/
http://odpady.ihned.cz/1-10005080-13970710-E00000_detail-80
http://www.ekonoviny.cz/index.php?LA=CS&MN=Je+toxi%E8t%ECj%9A%ED+pitn%E1+voda+ne%9E+spaliny
%3F&ProdID=00028F0667F064860002E8C6&DT=4097&TXTID=2418
Studenky partnerských gymnázií
40
Podmínky pro udržitelnost života člověka - energie z obnovitelných zdrojů
Akumulátor a regulátor energie
Michaela Sikorjáková, kvinta
V seznamu energetických zdrojů, které se využívají v České republice, mají své
nezastupitelné místo obnovitelné zdroje. Do roku 2020 se plánuje investovat do
rozvoje těchto zdrojů energie celkem 30 miliard korun, jejich význam však spočívá
v šetrném přístupu k životnímu prostředí. K obnovitelným zdrojům energie se
v podmínkách ČR řadí využití obnovitelných druhů energie - vody, větru, slunečního
záření, biomasy, bioplynu, kapalných biopaliv, geotermální energie.
Stát chce „vodní baterky“
Akumulace elektřiny je čím dál zásadnější záležitostí, což si uvědomuje i stát. Do roku
2013 se Česká republika zavázala, že 13% hrubé konečné spotřeby energie pokryje
z obnovitelných zdrojů což se týká také využívání vodních zdrojů. V této souvislosti se
předpokládá podpora rozvoje systémů akumulace energie - přečerpávajících vodních
elektráren a procesu „elektroakumulace“. V kontextu s potřebou energetických zásobníků
se uvažuje o výstavbě několika přečerpávajících vodních elektráren, elektroakumulátorů a
dalších systémů vhodných pro řízní a regulaci elektrizační soustavy. V současné době je
jeden projekt ve stadiu přípravy. Nejde však o klasickou výstavbu, ale o výměnu částí
technologie na stávající průtočné elektrárně za technologii umožňující přečerpávací
cyklus.
Přečerpávací elektrárna
V následujících letech vzroste podíl obnovitelných energických zdrojů na celkovém
výkonu elektráren v Česku. Předpokládá se také výstavba dalších dvou bloků Jaderné
elektrárny Temelín. Tyto skutečnosti a nutnost zabezpečit trvalou a kvalitní dodávku
elektřiny vyvolávají nutnost výkon zdrojů více regulovat. Jednou z možností, jak
zabezpečit potřebný dynamický regulační výkon, je výstavba nových přečerpávajících
vodních elektráren. Více než zdrojem elektrické energie jsou regulátorem kvality dodávek.
Vzhledem k tomu, že naše přečerpávající elektrárny jsou postaveny na tocích
s minimálním přirozeným průtokem. Přečerpávací elektrárny Dalešice a Dlouhé stráně
jsou ovládány z technického dispečinku ČEZ dálkově a uplatňuje „rychle startující“ zdroje
na krytí odchylek ve spotřebě v plně automatizovaném provozu. Pro najetí a odstavení
není nutný zásah obsluhy. „V době nízkého zatížení je provoz čerpání, výroba
v období vysokého zatížení.“
Méně časté, ale velice důležité je využití přečerpávajících elektráren pro pokrytí velkých
výpadků spotřeby a udržování napětí v přenosové soustavě, tedy zamezení vlivu při
poruše typu „black-out“.
Zdroje:
•
•
•
http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny.html
http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne zdroje/jak-funguje-elektrarna.html
http://www.cez.cz/cs/spolecnosti-skupiny-cez-v-cr/cez-obnovitelne-zdroje/vodni-elektrarny.html
41
Vliv důlní činnosti pro udržitelnost života člověka
Výprava za důlním obrem
Petra Blínová, kvinta
Ústecký kraj leží na severozápadě Čech.Z minulosti známe tento region jako významnou
průmyslovou oblast. Dnes nabízí množství přírodních krás, historických zajímavostí i
skvostů architektury. Na severním okraji je lemován hradbou Krušných hor. Již ve
středověku se zde rozvíjelo hornictví spojené s těžbou rud a později uhlí.
Významná data z historie
1919 - přijat zákon o všeobecné elektrizaci republiky (pouze 10 % měst a obcí),
1920 - výnosem ministra veřejných prací zavedena třífázová soustava 50 Hz,
1926 - dostavěna první elektrárna v českých zemích - Ervěnice s výkonem 70, MW,
1948 - první přečerpávací elektrárna ve Štěchovicích,
1955 - elektrifikováno celé území českých zemí,
1960 - uveden do provozu první elektrárenský blok o výkonu 110 MW – Tisová,
1967 - uveden do provozu první 200MW elektrárenský blok v Ledvicích,
1969 - zavedení letního času jako ve většině evropských států,
1978 - začala výstavba Jaderné elektrárny Dukovany,
1985 - uveden do provozu první blok Jaderné elektrárny Dukovany,
1987 - zahájena stavba Jaderné elektrárny Temelín,
1993 - postavena první větrná elektrárna v Krušných horách,
1996 - provoz přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně s výkonem 650 MW,
1997 - česká přenosová soustava trvale připojena k západoevropské soustavě UCTE,
1998 - dokončen ekologicky rozsáhlý odsiřovací program českých elektráren,
2002 - zahájení zkušebního provozu prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín,
2003 - uvedení druhého bloku Jaderné elektrárny Temelín do zkušebního provozu,
BŘEZNO
Nedaleko obce Březno v Krušných horách bydlí obrovský drak. Váží 4300 tun, tedy
asi jako 17 plně naložených letadel. Vysoký je 51, dlouhý 150 metrů. Jmenuje se
Severus a lidé v Březně se ho nemusejí bát.
Tenhle drak lidem celý život pomáhal. Těžil pro ně uhlí. Severus je totiž kolesové
velkorypadlo KU 800, přezdívku získalo podle hornické pohádky o draku Severusovi, který
v dávné minulosti nejprve ohrožoval obec, ale po „domluvě“ chrabrého rytíře nakonec
Březnu začal sloužit. Dnes už je drak v důchodu. Aktivní kariéru ukončil teprve před
dvěma lety, do té doby pracoval na skrývce dolu Merkur nedaleko Března. Do šrotu ale
nepřišel a v zapomnění neupadl, je z něj atrakce, kterou jezdí obdivovat lidé z Čech i
ciziny. V dobách svého pracovního nasazení makal „ jako šroub“ - každou hodinu vytěžil
kolem 3000 tun hmoty. Od roku 1979, kdy byl nasazen do provozu, odtěžil tento stroj přes
268 miliónu kubíků hmoty.
Obří bagr na uhlí
Kolesová rypadla jsou při povrchové těžbě hnědého uhlí nezbytný pomocník. Než se
může začít těžit uhlí, je nutné se k němu dostat, to znamená odhrabat zeminu nad ním.
Po odstranění skrývky (svrchní vrstva zeminy) přichází na řadu opět rypadla. Ta už
nabírají horninu, tedy hmotu, která obsahuje to, oč tu běží, „uhlí“. Vytěžená hmota putuje
na pásové dopravníky, které ji odvážejí z dolu k dalšímu zpracování do úpravny uhlí.
Zdroje:
•
•
•
•
•
http://www.obecbrezno.cz
http://www.vyznamna-data.cz
http://mostecky.denik.cz/zpravy_region/mostecko
POTŘEBOVÁ, L. 2007. Revitalizace oblastí severních Čech postižených těžbou hnědého uhlí.
TESAŘ, P. 2005. Obnova a budoucnost Mosteckého regionu.
42
Pro letošní rok se s Vámi loučí moderátoři a účastníci akce
Ekologická konference 2013
24. - 26. 4. 2013
43

ekologická konference 2013

Transkript

Podobné dokumenty

Projekt KAIPAN 16