5 Kamarádi Staré řeky

61
Ahoj kamarádky a kamarádi!
Opět končí kalendářní rok, pětadvacátý od založení Tramp clubu
Praha. Tradičně se ohlédneme za posledním čtvrtletím. O akcích, kterých
se naši členové zúčastnili v září, byla již zmínka v minulém čísle Plků.
V měsíci říjnu byl potlach osady Kamarádi Staré řeky, kterého se
také zúčastnila skupina kamarádů z našeho clubu.
V tomto čísle podrobněji a nejen o něm píše kamarád Baron
(Pepa Patera) z osady KSŘ.
Pravidelně probíhají každý čtvrtek naše členské sleziny v restauraci
Formanka na Smíchově. Čertovka byla 4. prosince poslední klubová akce tohoto roku. To mají vždy čertice ohromnou radost, když mohou každého obdarovaného kamaráda vyšlehat metlou. Koná se to tradičně v Besední restauraci v Hlubočepích. Poslední klubová slezina na Formance
je 17. prosince. Potom nás čeká jen předsilvestrovské setkání v Třebenicích u Taterů jako každým rokem 29. prosince, tentokrát je to úterý.
Významnou událostí v 1. čtvrtletí roku 2010 bude především 26.
března Memoriál Jendy Kordy v kulturním Domě barikádníků, tedy na
Barče ve Strašnicích.
Před Memoriálem, v únoru, uspořádáme trampskou merendu s tancem a také s tombolou. Musíme ještě dojednat datum a kapelu. Začala
jsem od konce čtvrtletí, proto teď upřesním začátek slezin v klubové
místnosti v restauraci Formanka na Smíchově. V lednu bude první slezina ve čtvrtek 7. ledna 2010.
Končím přáním hezky prožitých Vánoc, hodně štěstí a zdraví
v nové roce.V jeho průběhu pak krásné vandry, potlachy a kamarádská
setkání.
Ahoj Míla
2
Eduard Ingriš – dobrodruh a mořeplavec
16. část
U Heyerdahlových dlouho vyprávěli a vzpomínali. Thor sám vzpomínal na
první Ingrišovu odyseu: „Když se Eduard vrátil z téhle plavby, byl velice smutný.
Cítil, že mě vlastně poškodil, namísto aby podpořil mou teorii“.
Už od osmdesátých let bylo jasné, že
celá teorie o osídlení Polynésie z Jižní
Ameriky je mylná. Mladý Heyerdahl
se tehdy opravdu mýlil, když tvrdil, že
obyvatelé ostrovní říše připluli na vorech přes celý Pacifik. Bylo dokázáno,
že ve skutečnosti jsou Polynésané
původem z Asie, tak jak se už dříve
předpokládalo. Když však v roce 1947
vyplul Kon-Tiki, neexistovala vědecká
metoda, umožňující získávat důkazy
pomocí DNA ze zbytků osm set let
starých
kosterních
pozůstatků
nalezených v Asii, Polynésii a na
západním pobřeží Ameriky.
Ingriš a Hayerdahl
Náplava váhal s otázkou, kterou se dlouho ostýchal položit. Nakonec si dodal
odvahu. „Kapitáne Kon-Tiki, jak jste se vyrovnal s neúspěchem své teorie? Do Polynésie jste doplul, byl to neuvěřitelný úspěch, svět vás obdivoval, ale časem se
ukázalo, že vaše migrační teorie je neplatná.“ Heyerdahl s odpovědí nezaváhal.
„Výprava Kon-Tiky dokázala, že se nesmíte dát odradit, když jste o něčem přesvědčen, přestože svět je proti vám. A že jsem neměl pravdu? Taková je věda, příteli, vědec musí být připraven i na to, že se zmýlí. Zážitek z plavby byl opravdu
fantastický a nikdy jsem ani na okamžik nelitoval, že jsem se na moře vydal. Plavba Kon-Tiky také připustila, že kontakty dvou civilizací oddělených mořem byly
možné. Moře velké civilizace neoddělovalo, ale prostřednictvím mořských proudů
je naopak spojovalo.“
„Co jste považoval na své výzkumné práci za nejdůležitější?“ „Myslím si, že
to hlavní, co jsem chtěl celý život dělat, bylo budování mostů mezi lidmi. Cestoval
jsem po světě a celý život jsem sledoval, že tu opravdu je propojení veškerého lidstva. Oceány nás spojují, dávají nás dohromady.“
Thor pak prozradil své zatím nesplněné sny. „Rozhodně mám dost projektů
na několik let dopředu. Je ještě spousta věcí, které čekají na objevení, pokud přemýšlíte o neznámé minulosti lidstva a života na této planetě. Teď mě nejvíc zajímá
Odin.“
Hostům se dostalo té cti, že byli pozváni na nejnovější projekt slavného vědce. Neúnavný potomek Vikingů i po osmdesátce šokoval svět. Severský vědec
Odin nebyl podle něho pouhým mýtem, ale byl to panovník, který přišel do Skandinávie následován svým lidem z oblasti Kavkazu. Připravil expedici do Azova u
Rostova na Donu.
3
Náplava i Horký měli sice ve svých projektech práce nad hlavu, ale taková
šance se neodmítá. Všechno šlo stranou. Termín odjezdu byl stanoven na jaro dalšího roku.
Hosté určitě nikdy nezapomenou na
to odpoledne. Před
vrátky, kam je oba
hostitelé vyprovodili,
se Petr Horký spiklenecky Thora zeptal:
„Když se Vám Ingriš
svěřil, že na jeho voru
bude také žena, byl jste
dost skeptický. Pořád
myslíte, že mít ženu
v expedici je větší
nebezpečí než sud
střelného prachu u
Poslední setkání M. Náplavy a manžely Heyerdahlovými
benzinového vařiče?“
Thor se nedal zaskočit. „Ženy vysoce respektuji, tvrdím, že často mají více odvahy
než muži, ale rozptylují pozornost. Vím, co by mohlo následovat.“ Podle dohody se
ozval počátkem dubna. Chystal se na Velikonoce k rodině do Itálie a těsně před odjezdem poslal rukou psaný vzkaz, že termín odjezdu do Rostova plánuje na polovici května. Po návratu z dovolené měl poslat podrobnosti.
Osmnáctého dubna roku 2003 v podvečer světové agentury vydaly zprávu,
že Thor Heyerdahl svůj boj se zákeřnou nemocí prohrál. Netrpělivě očekávaná expedice se bohužel už neuskutečnila.
Výchozím materiálem je kniha M. Náplavy
Plavby sebevrahů
Karel Horák – Kigston
Potlach Černá perla
Ve dnech 18. – 20. září na pelechu vzplál oheň k 45. výročí osady Černá perla. Na tomto krásném romantickém a civilizací příliš nedotčeném
koutku mezi lesy jsme se opět sešli s kamarády, na které se vždy těšíme
a spolu s nimi jsme si zazpívali trampské písničky, které tak rádi zpíváme. Všem, kteří se podíleli na přípravě potlachu patří velký dík a
uznání, neboť vše bylo na jedničku a za vším bylo spoustu práce a starostí. Doufáme, že se setkáme na příštím potlachu.
Ahoj - Hana TCP
4
Kamarádi Staré řeky-,, Berounko má“
V roce 1966 vznikla v Berouně po vzoru
starých tradic i trampská osada Kamarádi
Staré řeky. U kolébky tenkrát stálo šest
kamarádů, které spojovala láska k přírodě i
touha po dobrodružství. Myšlenka, kterou
jsme dali do vínku vznikající osadě „Láskou naší je příroda, příkazem budiž
kamarádství“ - nás motivuje od počátku až
do dnešních dnů.Vždyť právě kamarádství
umožnilo osadě překonat i nelehká období,
kdy trampské hnutí nestálo na výsluní doby.
Jak šel čas, do osady přicházeli noví kamarádi a kamarádky a každý dle
svých možností pomáhal šířit dobré jméno osady i přiložil ruku k dílu
osadního života. K třicátým pátým narozeninám osady byla vydána
knížka: ,,Kamarádi Staré řeky a neb střípky z historie trampingu
nejen na Berounce“, popisující nepřeberné množství aktivit osady nejen
z oblasti trampingu. Kamarádi z osady se podílí i na pořádání kostýmových bálů s dobovou tématikou, pořádání dětských letních táborů,pořádají vodácké výpravy nejen na našich řekách, ale i dálkové plavby
po Mazurských a Finských jezerech, dokázali splout i Dunaj z Bratislavy
až do Černého moře atd. Velkým úspěchem je plavba osadní maríny po
řece Volze, Bodrogu i Tise. Vyvrcholením byla i plavba osadní lodi pod
Českou vlajkou po řece Dněpru.
A
co
trampská
muzika?
To
je
neoddělitelná součást
života
naší
osady.
Trampská písnička nás
provází celý život a
neseme ji v sobě, jako
odkaz našich tátů a
kamarádů, kteří stáli u
kolébky
trampského
hnutí. Ke čtyřicátému
výročí jsme natočili CD
těch nejhezčích trampských písniček. Osadní soubor se může pochlubit i
trojnásobným vítězstvím na Festivalu trampských písní v Horním Jelení.
5
Trampská muzika zní u nás po celou dobu existence osady. V roce 1984
se zprávy o naší osadě a hraní donesly až k uchu Šedého vlka - Honzy
Slováčka, který nás pozval nejen na svoji chatu, ale dokonce na slavnostní ustavující schůzi Trampclubu Praha do Břevnovské kavárny, a tak
nejen zdravice od berounských trampů, ale i písničky od Staré řeky zněly
při této velké trampské události.
Prvním souborem reprezentujícím osadu Kamarádi Staré řeky byla
kapela Střelci. To bylo v dobách, kdy trampská muzika ani country westernové písně znějící na osadách, neměly u nás cestu zlacenou ani na
růžích ustláno. O veřejné vystoupení se sváděly mnohé boje, používalo
se různých fint a krycích názvů pro uspořádání koncertů pod záštitou
třeba dobrovolných hasičů nebo baráčníků. Však si sami vzpomínáte.
V roce 1985 bylo pro nás velkou poctou pozvání na soutěžní klání
v trampské písni – Grand prix Prahy na Ořechovce. I přes to, že akce byla mediálně utajovaná, nás přivítal sál natřísknutý k prasknutí. Muzikantů jako much, každý chtěl zazpívat to nejlepší. My měli trému a báli
se, jestli nás vůbec někdo bude poslouchat. Vždyť mezi účinkujícími byli
osobnosti jako Duo Maťáci, Eda Wild, Duo Červánek, Tulák Charlie a
kapely Stopa Pardubice, Šmidliboys, Kamarád-Choceň, Rowers–Brno,
Širák Rumburk a i Slovenská kapela Sedmikráska z Topolčan .O to větší
radost jsme měli, když na závěr večera nám potřásl rukou a zalomil palec
i sám Jenda Korda a šerif Šeďák předával cenu za první místo v soutěži.
Jako upomínku na slavnostní večer jsme dostali krásný totem Grand prix
se znakem Trampclubu Praha. ,,Eště ho mám schovanej“, řekl by vodník
Čochtan…..
Voda v Berounce plyne dál a jak léta jdou, ohlížíme se pomalu
zpátky ke kořenům trampské muziky, která nás vrací do našeho mládí
.Současné složení souboru Kamarádů Staré řeky :
Pepík Patera - mandolína zpěv,Jarda Wimpi Ejem –kytara zpěv, Honza Frauenberg – kytara zpěv, houslista a zpěvák Jula Góra a soubor doplňuje Jaroslav Pařízek s kontrabasem. Hraní je pro nás všechny radostí i
odpočinkem a jediným cílem je přispět k dobré pohodě a atmosféře akcí,
na kterých se podílíme. V posledních letech hrajeme nejen na osadě, ale i
na významných trampských setkáních a výročích jako jsou např. trampské potlachy a výročí osad, večery v Ci5, Trampské setkání osad na
Barče, Festival na Sázavě v Pikovicích, večery v pražském klubu Rikatádo , setkání trampů a paďourů na Tetíně, Československé potlachy a
byli jsme u otevírání expozice Trampského muzea v Jílovém u Prahy.
Memoriál Jendy Kordy je velmi zdařilá akce navazující na původní
6
Grandprix Prahy a jsme rádi za každé pozvání šerifa Honzy Hazuky na
tuto akci, kde můžeme vzdát hold nejen takové osobnosti jako byl Jenda
Korda, ale i ostatním trampským písničkářům a hlavně těm, kterým
trampská písnička přináší dodnes radost a stala se neodmyslitelnou součástí jejich života.
Příjemným překvapením bylo i pozvání na oslavu 90 let osady Ztracená
naděje od šerifa Franty Hackera z KTO. Oslavy na Ztracence i při večerech na ,,Barče“ byly velkolepé.
A právě k 90. výročí českého trampingu bylo naší osadou vydáno druhé cédéčko ,,Berounko má“ s písničkami od Staré řeky – jak je v trampském názvosloví Berounka nazývána. Písničky jsou věnovány nejen naší překrásné řece Berounce, která byla u kolébky našeho trampování, ale
především všem, kteří si řeku a její krásné okolí oblíbili.
Vloni jsme pozvali všechny
kamarády, milovníky přírody a dobré
trampské muziky na koncert, na
kterém kromě Kamarádů Staré řeky
vystoupila zpěvačka Jitka Vrbová
v doprovodu známého kytaristy
Standy Chmelíka a svou účastí večer
obohatil i trampský skladatel a nestor
trampské písně Tony Linhart se
zpěvačkou Helenou Maršálkovou ze
skupiny Pacific.Dalším krásným
pořadem bylo i setkání na hradě
Točníku, kde hostem pořadu bylo
Duo Blanice - Helenka a Rosťa
Černých, kteří přijeli z Českých
Budějovic. Písničky našeho souboru
stále častěji zní i z Country Radia i v
ČS Rozhlase.
Ale nejen muzikou je člověk živ,
nic nenahradí večerní posezení a veselé vyprávění s kamarády u táboráku, ani rána , kdy se člověk probouzí chladem ranní rosy a v ešusu začne
bublat voda na první ranní kafe. Nejinak tomu bylo i na posledním tedy
43. výročním potlachu Kamarádů Staré řeky. Na Titerském potoce se
vše připravovalo už týden předem. Připravit camp, dříví, malý oheň, pokosit louky a vytvořit zázemí pro kamarády kteří na potlach přijedou,to
se neudělá samo. To vše zdánlivě neviditelné dá tolik práce, že ocenit ji
7
dokáže jen ten, kdo pro kamarády někdy něco sám dokázal udělat.Šerifovi Reďákovi tentokrát domácí povinnosti nedovolili zúčastnit
se naplno příprav ,ani slavnostního večera jako v minulých letech,a tak
především díky Papíkovi, Tomovi, Slávovi, Pavlovi, Romanovi, Pepikovi, Nohovi, Sifonovi, Kepimu, Rýšovi, Bobině, Janě, Martě, Maruš, Drahušce a mnoha dalším, byl letošní potlach připraven k důstojným oslavám.
Kamarádů se sjelo tentokrát i přes mírnou nepřízeň počasí víc než
tři stovky. To je na náš camp, který má jen skromné vybavení, bez chat a
občerstvovacích stanic, opravdu hodně.
Odpolední soutěže jsou vždy příjemným zpestřením každého potlachu a účast byla opravdu hojná. Koncem odpoledne byly předány ceny za střelbu a ostatní trampské dovednosti nejen těm nejšikovnějším,
ale za bouřlivého ,,umí“ i omladině, která se trampského klání také
účastnila. Wimpi se ujal zahájení večera, vzplál slavnostní oheň, zazněly
hymny, vzpomenuli jsme kamarádů, kteří odešli do trampského nebe a
pak už zněly do ticha noci a praskání ohně písničky kamarádů spřátelených osad .Celým večerem provázel neúnavným slovem povídavý Jirka
řečený ,,Noha“ - hotovej koncert na hubu, co vám mám povídat. Do veselého vyprávění přispěli Čombe, Miloš z hradu, Čibáb a Béďa, zazpívaly kapely Fajado, Samotáři – šumaři - (Béďa-Řetěz-Job), Duo Blanice,
Stopaři, KÚB, KOZ, Tom a Velitel, Roling, Yveta-Tornádo, Olaf Kach-
8
lík a mnozí další. Těm nejlepším dal za odměnu Baron placku a shromáždění trampové provolali bouřlivé ,,umííí“. Pak zahrála osadní kapela,
ostatní se přidali a tak déšť nedéšť hrálo se a zpívalo až do ranního kuropění. Tak ještě jednou díky všem kamarádům, kteří svojí účastí přispěli
k důstojným oslavám výročí osady.
Na závěr roku jako rozloučení se sezónou a poděkování všem příznivcům osady i osadní kapely, jsme připravili celovečerní pořad s názvem ,,Berounko má“. Písničky, vyprávění i vystoupení hostů večera
jsou určeny všem přátelům, kamarádům i milovníkům přírody a trampingu, vodákům a těm, kteří si chtějí v předvánočním čase oddechnout
od věčného ruchu a chvatu, který nás celý rok provází. Koncert se uskuteční v Berouně dne 10.12.2009 od 19.00 hod ve velkém sále České
pojišťovny na Wágnerově náměstí. Večer Vás čeká také výstava fotografií a obrázků ze života kolem Berounky, autogramiáda knížky o lidech a přírodě autorky Daniely Vackové: ,,Pěší vandr po lesích a lidech“.
Hostem večera bude zpěvačka Jitka Vrbová s kytaristou Standou Chmelíkem a kapelník KTO šerif osady Ztracenka, František Hacker. Přijďte
si v předvánočním shonu odpočinout a zazpívat písničky našeho mládí.
Srdečně vás zvou Kamarádi Staré řeky z Berouna.
A těm, kterým to letos nevyjde, přejeme už teď, do toho nového roku
2010 hodně zdraví, pohody, suchou stezku, dobrou náladu a hodně pěkných písniček.
Pro Plky listopad 2009 napsal Baron.
9
Převzato z Puchejře č. 5/2009
Ono je to opravdu dlouho…
Ale jednoho jarního dne 1969 se trojice kamarádů v Úštěku na Hrádku
dohodla a založila T.O. Lumberman (čti Lambermen). Jmenovali se
Hape, Roco a Rysák.
Letos po čtyřiceti letech mě Harmonika a Čert ukecali, a tak jsme
u Perkuse na ranči spáchali potlach společně s T.O. Peklo z Českého
ráje.
Začátkem července se nadělalo dřevo a postavila hranice. Bohužel jsem tam chyběl, protože jsem byl na svatbě mého kamaráda
z Francie, Rogera de Brades na hradu Křivoklátu. Ne, že bych litoval toho, že místo práce jsem do sebe cpal svatební sushi a francouzské sýry a
vína, ale že jsem neviděl pracovat kamaráda Draka. A že pracoval, na to
jsou svědci.
Potlach samotný se konal 18. srpna 2009 u obce Ostředek u již
zmiňovaného kamaráda Perkuse. Čert dodal maso a naše osadní rodinka
Kikina a Walda spáchali bezva gulášek. Drak opět pracoval, dodal dříví
pro stále hladová kamínka pod gulášem a čepoval pivo. Jeden sud dal
Hakli ke své 55tileté návštěvě na tomto světě.
Pršelo, pršelo, pršelo hodně, a tak Amina s dětmi odešla. Cikán
z T.O. Plachý bobr také i s partou. Odešla i parta Dawyho z T.O. Kámen.
Ale trampský bůh nad námi držel ochranný ešus a jako mávnutím kouzelného proutku k večeru vylezl Puchejř. Causy z T.O. Yankee, Dědek
z Chomutova a Komín z Prahy zapálili oheň. Dál nebudu popisovat, ony
ty potlachy jsou vesměs stejné. Nejmladším účastníkem byl tříletý Matěj, nejstarším Marschall (83let) a nejvzdálenějším účastníkem byla
Mongolka (opravdu z Mongolska), kterou dovezli Kamarádi Staré řeky
z Berouna.
Rysák
T.O. Černá perla umí
Potlach Černé perly, který se konal 19. září byl bezva, počasí také a
les byl plný hub, hlavně lišek. Odznaky, vydané k 45 letům této trampské osady převyšovaly o třídu všechny jiné trampské odznaky, které
jsem viděl.
Rysák
10
Na Osadě Kamarád…
…se v sobotu 15. srpna konala slezina. Lidla Slavíková oslavila krásných 88 let, vzpomínalo se na Old pardy a Jožku Slavíka, který byl zakladatelem těchto krásných večerů.
Ale hlavně se hrálo a zpívalo. Nechyběli kamarádi z T.O. Hawai
Vsetín. O oheň a občerstvení se vzorně starali Lidliny dcery Jana a Lida.
Přišli zahrát Duo Papáčkovi, Duo Blanice. Osada Kamarád. Byl to nádherný večer.
Vzpomínka na Jirku Veřtata z Dua Červánek proběhla ve čtvrtek
16. července v krásném prostředí u srubu Pasadena na Brdech. Přišli zahrát a zaspomínat Ota Šantrůček z T.O. Rewaston, T.O. Soumrak, Duo
Blanice, Franta Hacker z K.T.O. a nechyběl ani Štěpán Rak se synem.
Hostitelce Jiřince Pekárkové patří velký dík, Jirka si to bezpochyby zasloužil.
Rosťa z T.O. Blanice
11
Omlouváme se, že články z Pedrákových kalendářů nejsou časově aktualizované.
V současnosti mi z nich zůstaly jednotlivé listy, podle kterých nepoznáme, v kterém roce byly vydané. Tak, promiňte, ale i tak si myslím, že by bylo škoda některé osady nebo hudební skupiny i významné události si nepřipomenout.
Míla
Osada Zlatý Orel
neměla nikdy chatovou základnu a po celou
dobu byla a je typickou osadou volných
trampů. Uplynulo již 25 let od doby, kdy ji
založilo několik kluků z pražských Košíř a
pokřtilo ji tímto romantickým názvem. Láska
k přírodě a k trampským tradicím však stále
zůstala vůdčí ideou osady.
Přes stále se zhoršující podmínky pro trampování, můžete se s nimi často setkat u táboráků a na jiných trampských merendách. Od
roku 1982 vystupuje kapela jako samostatná
skupina a věrna tradicím, nese název osady
Zlatý Orel. V jejím repertoáru jsou starší i
nové trampské písničky, doplněné skromnou
vlastní tvorbou. Kapela se snaží nejen o udržení a propagaci, ale i o další rozvoj dobré
trampské písničky.
Její členové hrají a zpívají se stejnou láskou
kamarádům, jak u táborových ohňů, tak na
různých trampských přehlídkách nebo
klubech.
.
P. Guth - Zlatý Orel
12
Z Fredova dopisu z července 2009
ke spolupráci na archivu trampských osad.
Kdo s námi chce spolupracovat, navrhuji, abyste mně poslali
emailovou adresu na někoho z vás, kam bych mohl poslat poslední aktualizovaný seznam osad. Potom také seznam osad, které poslaly vyplněné dotazníky, a tím byly bezplatně k archivu osad připojeny. Samozřejmě, že pokud máte navíc nějaké vlaječky osad, které máte dvojmo, případně další materiály o vašich osadách, budeme rádi, když si na naše
archivy vzpomenete.
Co nám stále chybí, jsou kopie prvních trampských časopisů, a to
Proudník z TO Ztracenka, Včeličkovy Trampy z roku 1928 až 1934 a potom Naše osady, rovněž z té doby. Byli bychom rádi i za kopie těchto časopisů.
Za K.F.T.P. Fred
Jiří Jedlička
Smetanova 591
584 01 Holice
e mail:
[email protected]
Kronika trampské písničky.
Mezi staršími trampskými písemnostmi jsem našla útlou knížečku, nazvanou „Kronika trampské písničky“. Sestavil ji Zbyněk Mácha,
graficky upravil Václav Ševčík. Lektorem byl a úvod napsal Dr. Lubomír Dorážka. Vydána byla nakladatelstvím Panton Praha v roce 1967.
Častokrát jsem ji měla v ruce a vždy ji znovu odložila s myšlenkou, že o trampských písničkách toho bylo již tolik napsáno, že je zbytečně psát něco dalšího.
Nedávno jsem ji otevřela a četla. Zjistila jsem, že jde skutečně o
živé vyprávění, které by mohlo někoho zajímat. Budeme toto vyprávění
uvádět v Plkách na pokračování.
Míla
Nejprve úvod.
Kronikářskou zásadou prý má být, psát „bez hněvu a zaujetí“, ale
cožpak takhle můžete psát o něčem co je – nebo bylo – součásti vašeho
života? Trampskou píseň by jistě bylo možné také podrobit důkladnému
hudebnímu rozboru, zjišťovat odkud čerpala, jak se v ní odráželo
13
samouctví jejích autorů nebo naopak zase jejích praktické znalosti kytarové techniky i schopnosti a návyků prostých zpěváků z osadních sborečků. Bylo by možné analyzovat básnickou nebo třeba také jen veršotepeckou a rýmovačskou úroveň jejich textů.
Trampská písnička není prostě hudební žánr – je to spíše zvláštní,
daleko složitější než jen hudební, komplexní estetický zážitek, který v
městské civilizaci našeho století už bohatě dokázal a stále ještě dokazuje
své právo na existenci. A tak je asi naprosto správné, že historie trampské písničky se začíná zpracovávat právě takhle: ne seznamy a rozbory,
ale vzpomínkami těch, kteří tyhle zážitky kolikrát sami prožili a kteří je
pomáhali připravovat i druhým. Konec konců, leccos zajímavého najde v
jejich vzpomínkách možná i ten budoucí historik a analytik. Ale pro toho,
kdo se jednou do této práce dá, jen jeden vzkaz: Až se budete pokoušet
položit trampskou písničku na pitevní stůl a zasáhnout do ní chladným
skalpelem – pozor! To, co pitváte, je život.
Dr. Lubomír Dorážka
Tato poněkud neobvyklá publikace není rozhodně ničím jiným, než
záznamem o vzniku, původcích a cestách trampské písničky. Trampskou
písničku vytvořili prostí, tehdy ještě zcela neznámí písničkáři pro nejužší okruh svých táborových kamarádů – pro partu. Vybaveni většinou jen
vrozenou muzikálností, bez nároků na obdiv a také bez nejmenších aspirací na veřejné ocenění. Psali pro svou radost a pro potěchu druhých. Řečeno po londonovsku: jednali tak, jak jim jejich srdce velelo.
Toto je jejich zpověď, vedená upřímnou snahou dát rozevlátým
vzpomínkám a zážitkům pravdivou podobu. Mezi pamětníky je i několik
dosud žijících písničkářů trampského dávnověku, kteří nemohli zůstat
stranou, protože stáli takřka u kolébky onoho slavného „hemžení“. Objevíte-li však v této kronice nějakou mezeru, vězte, že nešlo o špatný úmysl, ale spíš o rozmařilý vrtoch lidské paměti.
Škoda, že trampské řady navždy opustili písničkáři jako Karel Brokenický, Rudla Harnisch, Bob Hurikán, František Korda, Karel Melíšek,
Jarda Novák, Karel Švec, Josef Vacek, Géza Včelička a další. Jejich
vzpomínky již nebudou zaspány.
Jménem rady těch starších
Vl.E.Fořt, Jarka Mottl, Jenda Korda
14
Údolí Děsu – 90 let
Je to mu již 90 let od doby, kdy
první trampové vkročili do údolí
zvaného Koda, začali stavět první
chaty a založili trampskou osadu
později nazvanou Údolí Děsu . S
historií osady se můžete seznámit
v dostupných kronikách. Jisté je,
že jsme byli prostřednictvím
osady Pozvolná smrt, kterou tvoří
převážně potomci starých osadníků ÚD, pozváni k oslavě tohoto
význačného jubilea. Akce se konala v sále u nádraží v Srbsku
7.11.2009. Šerif Andrt uvítal
nabitý sál proslovem hodným
devadesátého výročí a už sálem
zněly písně v podání osadní kapely pod taktovkou Tomáše Pergla. Celý sál zpíval osadní písně, zejména od Pedra Muchy, ale i
ostatních trampských bardů. Pak přišlo vyznamenání a poděkování všem zasloužilým členům ÚD a provolání sborového umí.
Jako druzí přišli pogratulovat a zahrát Kamarádi Staré řeky. Po
úvodní znělce celý sál povstal, aby uctil památku všech trampů,
kteří již popíjejí tam nahoře v nebeském baru. Zazněla oslavná
veršovánka a další klasické i novější songy. Kamarády Staré řeky vystřídala Pozvolná smrt se svým repertoáre, vedly se řeči,
vzpomínalo a hrálo se až do ranního kuropění. Mládí ÚD i staří
pardi dali jasně najevo, že Údolí Děsu je tady a trampský duch
v údolí žije dál. Tak tedy, kamarádi, hodně zdraví do dalších let,
ať tu stovku oslavíme alespoň tak, jako letos.
Kamarádi Staré řeky - Baron
15
Devadesát let je věru doba velmi dlouhá,
vše uteče jako voda, jako chvíle pouhá.
Pojďme tedy, na chviličku zůstaneme stát,
musíme si, kamarádi, všechno zrechtovat.
Já nejsem žádnej veršotepec,
já jsem jen tramp a prostý pěvec.
Co se mě může stát, když zkusím trochu veršovat?
Devatenáctej rok se tenkrát psal,
a jak to potom šlo vlastně dál,
když první trampové sem do údolí vešli
a oheň první rozdělali a mockrát se tu zase sešli?
Jak potom na trampy chodili dále,
jak vystačit si dokázali s málem?
To v kronikách vy máte všechno psáno,
co do vínku těm prvním trampům bylo dáno.
Jak s nimi život různě světem strkal, nemohu teď říci vám,
jednak jsem tady tenkrát nebyl,
kdo bude chtít, tak přečte si to sám.
Já vzpomenout jen můžu na ty chlapy,
jak v údolí si začli stavět první chaty,
a pod nádražím v hospodě, jak bejvalo živo,
jak chutnalo jim tenkrát to vytoužený pivo,
a jak se na osadě sportovalo,
co písniček se u ohýnku hrálo!
16
Co šerifů se tady vystřídalo,
i srandy tady nebejvalo málo.
Každej se rozhejbal, když šel hrát nohejbal.
Za dobré výkony u děvčat přízeň,
co na plat, když po hře zase je žízeň.
Joj, to bylo držkopádů a co bylo legrace.
Zpěvy, kecy u ohýnku, ráno zase na place.
Co bylo nejhezčí, říct těžké zdá se.
Písničky z údolí byly vždy krásné
a večerní táboráky, ty sem patří přeci také.
Ranní mlhy nad úvozem
nebo hvězdy nad námi
do údolí, když se vracíš, jako bys byl u mámy.
Vzpomínky jen jako voda tiše běží dál.
Já bych vám teď kamarádi, jenom jedno přál.
Ať dobro nadále vládne tu v okolí,
co smutné na duši všechno ať přebolí,
čistý a svěží vám přeju vzduch.
Údolí Děsu ochraňuj Bůh.
Listopad L.P. 2009
Baron
17
Dění na Brdech
Na symbolickém trampském hřbitově přibyla 26. září placka za
kamaráda Špičníka z T.O.
Alberty od kamarádky Vendy a
kamaráda Placky
31.10. na Slonovci, (symbolický trampský hřbitov) Faust
z T.O. Yankee dal mramorovou
destičku za letos zesnulého
kamaráda dejvického Dana. Též
se lepí placka za Berana – Jirku
Houdka.
Trampské muzeum
Navštívil jsem památník na Vítkově, po rekonstrukci dnes součást
Národního muzea, moderní dějiny. A ejhle! Já, který jsem kdysi Samovi
Beldovi říkal svůj názor ohledně trampského muzea v tom smyslu, že takové muzeum je blbost, jsem najednou ve vitríně zastoupen víc než bohatě.
Panďulák, oblečen do trampského má naši domovenku, je tam také
i domovenka T.O. Yukon z Havlíčkova Brodu, kterou jsem také Paddymu
pro muzeum dal, odznak 30 let Údolí oddechu a „Tramp“ Ostrava, který
vydal šéfredaktor Gaučo.Vycházel v r. 1967 – 1972 a pak také znak naší
osady. Co mě však zarazilo, je fotografie, na které jsme Hape, já a Roky
u našeho prvního totemu v Českém středohoří ze zimy 1969 – 70 na našem starém campu.
Když nás Paddy na Československém potlachu požádal, ať
něco dáme do Národního muzea, tak u toho bylo spoustu lidí. Já jsem
tam ty věci dodal s tím, že se možná, budeme-li mít štěstí, tak jedna, dvě
věci ve vitríně objeví. Je to asi tak jako se vším, lidé to pustí z hlavy a
zapomenou. Pak toho litují, že tam nejsou. Chybu však ale nikdo nevidí
na sobě a začnou pomlouvat, kritizovat to, co tam je, že to mělo být jinak, že jejich věci jsou důležitější, než ty které tam jsou. Takže čekám na
kritiku.
Rysák
Šerif T.O. Lumberman
18
PF
2010
19
Na vzniku tohoto 61. čísla PLKŮ se podíleli:
Míla Chládková, Zdeňka Vaňková, Ota Váňa.
Zároveň děkujeme všem, kteří nám poslali
a budou nám dále posílat příspěvky na další čísla.
Adresa: Míla Chládková, Bachova 1584, Praha 4 PSČ 149 00
15. 12. Léta Páně 2009
TCPlky jsou neprodejné, kamarádi je mohou mezi sebou rozšiřovat, ovšem bez finanční úhrady.
www.TCPraha.estranky.CZ
20
21
22