doc„ Neboť moje oči uviděly spásu . . . . uviděly Světlo.“
download 
Stížnost Transkript
„ Neboť moje oči uviděly spásu . . . . uviděly Světlo.“
„ Neboť moje oči uviděly spásu . . . . uviděly Světlo.“ Tuto práci bych chtěla věnovat svým rodičům a Menším bratřím kapucínům, vždyť vzpomínku na ně jsem vepsala na desky svého srdce. Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Olomouci 19. března 2002 2 Úvod Krátce po svatodušních svátcích roku 1234 se na území Království českého objevil posel přinášející list Anežce, dceři významného českého krále Přemysla Otakara I. a sestře panujícího krále Václava I. List sám byl napsán ženou, která se Anežce nerovnala společenským ani kulturním postavením, nepocházela z Čech ani blízkých zemí a s Anežkou se nikdy nesetkala, ani nikdy nespatřila zemi, kam list adresovala. Autorkou byla Klára, nehodná služka Boha, Ježíše Krista a služebnice paní uzavřených v klášteře sv.Damiána1. Svatá Klára z Assisi, první klariska. Posel svůj úkol splnil. Byl navázán kontakt mezi vzdálenými zeměmi odlišné kultury i jazyka, společenských poměrů a historických skutečností. Ale na pozadí této pestré mosaiky se přece našlo společné pouto, které bylo po mnoho dalších let upevňováno a posilováno. Tím poutem byla stejná touha žít stejné evangelium Ježíše Krista ve stejné svaté prostotě, pokoře a chudobě, v jaké byly vyučeny Kristem a jejich přeblaženým otcem Františkem2. List přijala Anežka, dcera rodem královská, ale tehdy již sestra a snoubenka svrchovaného Krále nebes, dcera Krále králů, služebnice Pána pánů, nejurozenější královna a paní3. Svatá Anežka česká, klariska. Dnes před námi leží čtyři dochované listy. Leží tu jako skutečné svědectví o kráse přátelství, které mezi Klárou a Anežkou existovalo. A nejsou němými svědky! Stále ještě v sobě obsahují skrytá živá tajemství života, který vede k Životu, stále ještě vyzařují světlo, které o Světle vypovídá, a stále ještě rozechvívají srdce láskou, která v Lásce pramení. Cílem této práce proto není nic jiného, než poodhalit roušku takového tajemství a nechat na pár okamžiků zazářit jasné světlo krásy, kterou v sobě ukrývá. Nechat promluvit tu, která se jmenovala Jasná a jejíž světlo mělo ozářit svět, a stejně tak představit tu, která stejné světlo měla darovat i českému národu. Klíčem, kterým se tato práce pomalu otvírá, jako těžký zámek dlouho zamčené zahrady, ať je tato jediná otázka – Co je oním světlem? Kapitola I. 1 Srov. 1ListAn 2 2 Srov. ZávKl 56- 57 3 Srov. 3ListAn 1 a 2ListAn 1 3 Historický a kulturní úvod I.1. Doba a významné historické osobnosti celoevropské politiky Doba, do níž se narodila v roce 1211 Anežka, dcera českého krále, byla dobou velké evropské politiky, v níž nejenom zbraně a síla, ale také výhodné sňatky byly cennou devizou v rukou panovníků. V té době byla ve středovýchodní Evropě a ve střední a severní Itálii za nejvyšší mocenskou sílu pokládána císařská moc. Ovšem smrtí císaře Fridricha Barbarossy během křižáckého tažení roku 1190 byl císařský trůn znovu uvolněn. Dosedl na něho jeho syn Jindřich VI., který se oženil s dědičkou normanského trůnu Konstancií, a tak po otcově smrti spojil říšskou hodnost s uznávanou korunou království obojí Sicílie. Jen předčasná smrt mu zabránila, aby uskutečnil celkovou restauraci císařské moci nad celým Apeninským poloostrovem. Příštích dvacet let bylo poznamenáno obratnou politikou papeže Innocence III. Tomu byl svěřen do ochrany malý Fridrich, syn Jindřicha a Konstancie. Císařství bylo rozděleno mezi Filipa Švábského a Otu Brunšvického, mezi kterými probíhal dlouholetý boj, který vedl jen k oslabení královské moci. Z jejich sporů těžili především vysocí feudálové a i samotný Přemysl Otakar I. Stejně tak sílila i moc papeže Innocence, který si činil nárok na rozhodčí místo v zápasu o císařský trůn. Když se po dlouhých bojích přiklonilo štěstí na stranu Filipovu, byl Filip úkladně zavražděn. Po jeho smrti přijala většina říšských představitelů za panovníka Otu Brunšvického, který roku 1209 získal říšskou korunu. Ota však neměl v úmyslu plnit papežskou politiku a papeži se postavil. Papež si proto vyhlédl nového kandidáta. Byl jím sicilský král, syn Jindřicha VI., a vnuk Fridricha Barbarossy, Fridrich II. Fridrichovi k uznání císařské hodnosti nescházela podpora papežova, ale ani ta nebyla dostatečná. Proto roku 1214 došlo k první evropské bitvě u Bouvines, kde Ota bojující na straně protifrancouzské koalice prohrál. Korunovace Fridricha na německého krále proběhla roku 1215 v Cáchách. A když se mu podařilo uklidnit situaci v německých oblastech říše, odebral se do Itálie, kde na podzim roku 1220 4 dosáhl korunovace na císaře. Císař Fridrich II. se zakrátko dostal do konfliktu s papežem Řehořem IX, který ho dal do klatby. Reakcí na to byla IV. křížová výprava, která přinesla zisk ztraceného Jeruzaléma a zároveň i Betléma a Nazareta. Toto vítězství ovšem nebylo výsledkem krutých bojů, ale diplomatického jednání se sultánem Al-Kamilem. Ovšem ani tento úspěch papeži nestačil, spíše naopak. Při svém návratu musel Fridrich čelit ozbrojeným papežovým oddílům. Mír mezi ním a Řehořem byl uzavřen až v roce 1230. V době Fridrichovi vlády dosáhlo císařství největšího územního rozmachu. Politická prosperita se odrážela i v ekonomické a kulturní rovině. Na jeho sicilském dvoře byly pěstovány nejrůznější druhy umění a především poesie. Jižní Itálie byla centrem vzdělanosti. A byl to tentýž císař Fridrich II, král německý a italský, král jeruzalémský a sicilský, který dvakrát požádal o ruku Anežky, dcery Přemysla Otakara I. Po jeho smrti roku 1250 se nenašel nikdo schopný vlády tak rozsáhlému panství. Jeruzalém znovu padl do rukou muslimů a jednotlivé státy se spokojily s místními vládci. I.2. Situace v Českém království Pro české země je 13. století dobou úzkého zapojení do evropského kulturního a politického života, především ovšem ve středoevropském rámci. Objevuje se řada nových jevů, stabilizuje se královská moc, vznikají města, rostou šlechtické hrady, přichází německé obyvatelstvo jako jeden z hlavních nositelů nových trendů. České země se stávají zemí dvou národů. V prvních desetiletích 13. století prodělávaly české země vývoj ke stabilizaci a vymezení sfér vlivu jednotlivých mocenských sil - církve, královské moci, šlechty a měst. Tak se formovala osobitá tvář vrcholného českého středověku. Byla vytvořena základní podoba vrcholné středověké monarchie. Začala éra vzdělanosti a kultury, spjatá s gotikou. Český stát byl reprezentován autoritou starobylé dynastie a hodností krále, podržel si svou identitu, ale zároveň se jeho postavení změnilo. Spolu s hodnostmi a zájmy panovníků v Říši rozšířil své původní geografické vymezení a 5 stal se trvalým spojujícím článkem ve středoevropských poměrech. Do nejvyšší hierarchie evropských politických celků, mezi království, se Čechy definitivně zařadily na přelomu 12. a 13. století. Byl to právě otec Anežky, Přemysl Otakar I., kterému se obratnou politikou podařilo roku 1198 získat uznání statutu českého království od Filipa Švábského. Daleko důležitější bylo, že českou královskou hodnost uznalo roku 1204 také papežství a nakonec bylo slavně potvrzeno i císařem Fridrichem II. Zlatou bulou sicilskou roku 1212. Po smrti Přemysla Otakara roku 1230 nastupuje na český trůn jeho syn a Anežčin bratr Václav. Období jeho vlády nebylo ani klidné, ani pokojné. Na rozdíl od svého otce nebyl Václav tak rozhodný a pevný. Hned po nástupu do vlády zdědil jako hlavní problém získání Rakouska, aby tak posílil českou moc o dunajskou základnu. Podobný záměr však pojal i císař Fridrich II., pro který byla již roku 1225 obětována Anežka jako snoubenka císařova syna, která tak musela ustoupit kněžně rakouské. Tímto politickým záměrem se tedy musel Václav odklonit od dosavadní přátelské politiky s císařem a přiklonit se k papeži, který si rovněž nepřál Fridrichovu nadvládu v Rakousku. Spor o nástupnictví v Rakousku se tak stal záminkou k rozpoutání zápasu mezi mocí císařskou a papežovou, který se vyostřil ještě více, když byl Fridrich roku 1239 dán do klatby. V téže době muselo české království čelit náhlému vpádu Tatarů. Když Václav dorazil se svým vojskem na místo bitvy, musel konstatovat jen porážku jiného vojska a smrt svého švagra Jindřicha Pobožného. Tatarské vojsko odmítalo čelit dalšímu útoku a stáhlo se do Uher. Čechy se staly místem nespokojenosti. Po smrti nejstaršího syna Vladislava se král stáhl do ústraní, šlechta byla nespokojena a k tomu všemu přistoupily boje mezi stoupenci papežovými a císařovými a také odpor vysokého kléru proti žebravým řádům a jejich proticísařské agitaci. Celková nespokojenost vyvrcholila občanskou válkou, která trvala v letech 1247 - 49. Na jedné straně stál Václav a proti němu jeho druhorozený syn Přemysl. Václav hledal oporu u papeže, kdežto Přemysl a jeho stoupenci u císaře. Nakonec byl papežem nařízen zemský mír a Přemysl byl pod pohrůžkou klatby a interdiktu přinucen přijmout poslušenství Václavovi. Situace se uklidnila až smrtí císařovou roku 1250. Tím se Čechy rozhodněji 6 přiklonily k papežské kurii, aniž se musely obávat císařovy odplaty. Nejdůležitější ovšem bylo dobrovolné poddání se Rakouska Václavovi. Vlády se v něm ujal Přemysl, který svou pozici ještě upevnil sňatkem s Markétou, dědičkou Rakouska. Také postavení českého krále v Říši se zlepšilo, když mu byl přisouzen sedmý kurfiřtský hlas. A nakonec i samotný papež uznal Přemysla, ač dřívějšího odpůrce, za vévodu rakouského. Král Václav zemřel roku 1253 a uvolnil tak místo pro svého syna Přemysla Otakara II. Ten nastupoval na český trůn za zcela změněné mezinárodní situace. Imperiální role německých císařů byla u konce, dědičná monarchie zde vytvořena nebyla a německé oblasti Svaté říše římské se změnily v soustavu rodových knížectví, panství a měst, z nichž žádný celek se nemohl měřit s českým státem. Tak se Přemysl, král český a vévoda rakouský dostával do zcela výjimečné politické role. Bylo v zájmu Čech upevnit postavení Přemyslovců získáním římské koruny. V první fázi své vlády byl Přemysl všeobecně přijímán doma i v zahraničí. Ve své domácí politice se plně opíral o přední české a rakouské šlechtické rody. Šlechta sama se osobně účastnila jako hlavní vojenská síla na Přemyslových válečných akcí. Nejvýznamnější z nich byla válka s Bélou IV. o Štýrsko, která skončila vítězstvím Přemyslova vojska roku 1260 v bitvě u Kressenbrunnu. Od sklonku 60. let začíná druhé období Přemyslovy vlády, charakterizované dalším mocenským vzestupem, ale také prvními stíny rozkolu mezi rodovou šlechtou a panovníkem. Přemysl se účastní válek o Korutany, Kraňsko, slovinské oblasti, Uhry a Slovensko. Jeho moc sahá až k Jadranu a je uznávána i několika severoitalskými městy. Ve své expanzivní politice však zapomíná na své původní opory, domácí šlechtu. Mezitím je v Německu zvolen roku 1273 za římského vládce Rudolf Habsburský. Přemysla tato volba hluboce urazila, protože ignorovala český volební hlas i jeho vlastní autoritu. Přemysl podcenil tuto volbu a sebevědomě odmítal Rudolfovu autoritu. Důvěřoval své válečné a hospodářské moci, ačkoli nejen početné síly v Říši, ale i někteří z domácích šlechticů Rudolfa uznávali. Přemysl se dostal do církevní a říšské klatby a za těchto okolností proti němu v roce 1276 král Rudolf zahájil válku. To, že Rudolf vystupoval navenek jako ochránce říšských práv a zemských 7 svobod a ne jako dobyvatel Přemyslovy říše, mu zajistilo neočekávanou popularitu, zejména německého obyvatelstva. Na jeho stranu přecházela téměř celá šlechta Podunají a alpských oblastí. Vzápětí vypukl i odboj předních českých rodů Vítkovců a Rýznburků. Přemyslova autorita v zemi byla otřesena. V důsledku takové situace se Přemysl podrobil Rudolfovi a roku 1277 odboj potlačil. Podpořen novými úspěchy se rozhodl znovu čelit Rudolfovi. Jeho tažení skončilo porážkou roku 1278 v bitvě na Moravském poli. Po bitvě na Moravském poli se český stát ocitl v tragické situaci. Následník trůnu byl ještě dítě a stavovské politické instituce dosud neexistovaly. Nebyl zde nikdo, kdo by mohl zastoupit nejvyšší autoritu krále. Čechy se tak dostaly pod správu Oty Braniborského, který umožnil pronikání německého vlivu do země. Reakcí na změnu politické situace byla mohutná vlna odporu, během níž došlo k rozvratu právního řádu, záborům statků, bojům, loupení, nastal hlad, propukly epidemie.Krize vrcholila v letech 1280 – 81. I přes zásahy Rudolfa se česká šlechta nepřiklonila na jeho stranu a vytvořila opoziční blok proti Otovi. Nakonec si vyžádala vydání malého Václava z Braniborska. Díky účinné šlechtické politice se podařilo zakrátko restaurovat domácí poměry a roku 1283 se král Václav II. ujímá českého trůnu. I.3. Itálie země svobodných měst a komun Ve střední a severní Itálii se během 12. století výrazně rozvíjely městské obce, bohatnoucí jednak z námořního obchodu a poskytováním bankovních služeb, díky nahromaděnému kapitálu, a jednak vlastní manufakturní produkcí. Italská města výrazně omezila moc místní šlechty ve prospěch podnikatelských kruhů a jasně směřovala k vlastní politické samostatnosti. Tento vývoj pokračoval až do doby, v níž se vyhrotil vztah mezi italskými městy a císařskou institucí. Spor bylo nutné řešit válkou, která znamenala porážku Fridricha I. Barbarossy a vítězství spojenectví italských měst, Lombardské ligy. Toto vítězství znamenalo otevřenou bránu nové hospodářské a mocenské prosperitě. Hlavními centry se staly Benátky, Janov, Pisa. Později se připojila i města další zejména Florencie, Ferrara, Siena, Lucca, Peruggia, atd. . . Byl tak zahájen proces 8 italské politické plurality, která byla formálně odstraněna až sjednocením Itálie v 19. století. Itálie se stala místem stovky svobodných měst, která vedla neustálé války a půtky o nadvládu politickou a ekonomickou. Vznik italských komun však mělo vliv na celou společnost tehdejší Itálie. Každé město mělo svou vlastní správu, která od demokratických počátků prodělávala vývoj k nadvládě obchodní aristokracie, až se celá moc centralizovala v rukou jedince nebo určité rodiny. Vzorem prvotního politického zřízení byly Benátky. V Benátkách stál na vrcholu mocenské pyramidy dóže volený Velkou radou, která vládla za pomoci užší rady a jejíž činnost podléhala kontrole celé řady orgánů, jako byla Rada poradců, dále čtyřicetičlenný soud a později i slavná Rada deseti. Působením několika orgánů se vytvořil systém vah a protivah, který byl zárukou vzájemné kontroly. Postupem času bylo stále jasnější, že život ve městě, je životem v centru dění. Proto celou italskou společností proběhla vlna emigrace z venkova do měst. Na jedné straně se jí účastní rodová aristokracie v touze podržet si své dědičné výsady a pozice, na straně druhé jsou to zástupy rolníků a bezzemků, kteří směřují do měst s vidinou lepšího života a ekonomického zázemí. Italská města se tak stávají dokonalou přehlídkou všech společenských vrstev, z nichž každá přináší svůj způsob života, který je nutný přizpůsobit novým poměrům Splynutí těchto rozmanitých prvků a vrstev v nové městské společnosti nebylo ani snadné, ani okamžité. Téměř vždy mu předcházely nesčetné třenice mezi velkými feudály ( maiores ) a menšími feudály, leníky a vrstvami obchodníků a řemeslníků ( minores ), až bylo postupně dosaženo homogenizace městské společnosti. Přesto ale italské komuně i nadále odpovídal ráz nesourodosti a nejednotnosti. Už od počátku v sobě obsahuje dvojí duši a dvojí poslání, jedno měšťanské a podnikatelské, druhé pozemkové a rentiérské. V první fázi převládá to první, kdy křivka prosperity a velikosti závratně stoupá, aby byla zanedlouho vystřídána postupným úpadkem a zájmem o renty a výnosy. Důležité však zůstává jedno, a to příslušnost k městu,opravdové malé vlasti, která zůstává rozlišovacím rysem, v jehož znamení se vyvíjí život komunální Itálie. 9 I. 4. Assisi v první polovině 13. století Assisi bylo v první polovině 13. století městem nevelkého významu. Díky své strategické poloze uprostřed umbrijského údolí se stalo předmětem podobných mocenských soubojů, jakých se účastnila větší střediska Spoletského knížectví. Zapojilo se do vzájemných střetů mezi papežskou a císařskou mocí, zvláště v letech 1197 – 98, tedy v období chybějící silné císařské instituce, aby z toho vytěžilo co nejvíce vlastní politické a hospodářské nezávislosti. V takových poměrech město prodělávalo jednotlivé etapy formace italské komuny. Jednalo se především o boj mezi rodovou, císařskou šlechtou ( maiores, boni homines ) a nižšími vrstvami obyvatelstva ( minores, homines populi ). V roce 1198 povstali minores proti svému pánu, Corradu di Urlingen, který byl příbuzným císaře Fridricha Barbarossy a zaútočili na jeho hrad, Rocca Maggiore. Z bývalého sídla zůstaly jen ruiny. Po vítězství minores byla i v Assisi vyhlášena komuna. Ustanovení komunální správy ovlivnilo společenské a ekonomické vztahy na celém správním území. Změny se týkaly především obyvatel venkova, kteří tak byli uvolněni z lenních závazků a svou migrací do města utvářeli nové společenské vrstvy. Ačkoli moc šlechty byla potlačena, nebyla zničena. Celá komunální historie je tak poznamenána nekonečnými půtkami a boji mezi jednotlivými vrstvami maiores a minores, mezi feudály o udržení vlastní moci na venkově a boji mezi jednotlivými městy navzájem ( 1202 bitva s Peruggií). V případě Assisi však válečný stav nezasahoval jen interní záležitosti, ale také externí. Při vzájemných sporech papežů s Fridrichem II. byla Umbrie a oblasti střední Itálie nejčastějším dějištěm vzájemného měření sil. Přesto ale tyto válečné události nemohly zamezit, aby právě v těchto letech město neprodělávalo demografický a hospodářský růst. Na konci 13. století tak nacházíme Assisi, které se od počátku století, kdy bylo pouhou zemědělskou komunou, která zakládala svou prosperitu na vlastní lokální produkci ( s výjimkou Pietra di Bernardone, otce sv. Františka, který se aktivně účastnil obchodu na mezinárodní úrovni ), rozvinulo v opravdové svobodné italské město a dokázalo vytvořit a udržet manufakturní výrobu nejrůznějšího řádu společně s pevně usazenými skupinami řemeslníků, obchodníků, notářů, atd . . . 10 I.5. Život svaté Kláry z Assisi Klára se narodila roku 1193 a pocházela z významné rodiny Ofreducciů v Assisi. Jak její otec, tak i matka byli příslušníky šlechtického stavu, ačkoli nepatřili mezi vrcholnou feudální aristokracii. Jejich rodina byla součástí městské šlechty ( maiores ), která sídlila trvale ve městě a jejichž moc se opírala o určité pozemkové vlastnictví na venkově. Během městských válek byla její rodina přinucena Assisi opustit a uchýlit se do exilu do Perugie. Možnost k návratu jim byla dána až po porážce městského assiského vojska a po uzavření míru roku 1205. O Klářině dětství víme málo. Podle způsobů své doby byla vedena svou matkou Ortolanou ke zbožnosti a lásce k chudým a potřebným. V těchto činnostech nalézala malá Klára zvláštní potěšení, jak se o tom svědčí Legenda sv. Kláry a kanonizační proces. V roce 1210 bylo Kláře sedmnáct let. To byla doba, v níž se mělo rozhodnout o jejím dalším životě. Klára však vytrvale odmítala nabídky k sňatku, které jí činil pán Raniero de Bernardo z Assisi. Rozhodla se tehdy následovat sv. Františka a žít ve stejné chudobě jako on. Své přání uskutečnila na květnou neděli 18. března roku 1212, kdy tajně opustila rodný dům a utekla k Františkovi do Porziunkule, kde jí František ostříhal vlasy a přijal k poslušnosti. Potom strávila několik dní u benediktinek v klášteře San Paolo v Bastii, nedaleko Assisi, a pak pobývala nakrátko v klášteře Sant´Angelo in Panzo, kde ji dostihla její rodná sestra Kateřina. Po výstupu rozvášněných příbuzných před branami kláštera, kteří byli nakonec donuceni bez úspěchu klášter opustit, odvedl František své první sestry do kláštera sv. Damiána, který předtím sám opravil. Tak začal vznikat Řád chudých paní, později nazvaný Řád svaté Kláry. Pověst o Klářině útěku i novém způsobu života se rychle roznesla a sv. Damián se začal plnit novými sestrami. Mezi prvními přicházely Klářiny přítelkyně a známé, aby se věnovaly životu v modlitbě, kajícnosti a chudobě podle Františkova příkladu. Na rozdíl od bratří však sestry zachovávaly klauzuru a navíc i řeholi sv. Benedikta v důsledku zákazu vzniku nových řeholí, jak bylo rozhodnuto na IV. lateránském 11 koncilu. Sester přibývalo, a proto bylo možné zakládat kláštery i jinde. Řád se tak šířil v Itálii, Německu, Čechách, Francii a Španělsku a v druhé polovině 13. století bylo v Evropě na padesát nových klášterů. O tom, že život v klauzuře nebyl naprostou izolací a nezájmem o okolní svět, svědčí i události roku 1240, kdy sestry dokázaly svou modlitbou zažehnat nebezpečí útoku Saracénů a následně i císařského vojska Vitala d´Aversa, poslaného Fridrichem II. zkrotit zpupné Assisi. Po celou dobu svého pobytu u sv. Damiána usilovala Klára, aby mohla co nejvěrněji zachovávat Františkův ideál. Proto neúnavně bojovala s papeži o uznání Privilegia chudoby, totiž života bez zajištění v naprosté chudobě. O tento ideál ovšem musela nejvíce bojovat po Františkově smrti, kdy první řád prodělával krizi pojetí františkánské chudoby. 6. srpna 1247 vyhlásil papež Inocenc IV novou řeholi pro sestry sv. Kláry, v níž svěřil Klářin řád do pravomoci menších bratří a za základ své řehole přijal řeholi sv. Františka. Fakt, že v nové řeholi nebylo zahrnuto Privilegium chudoby, pohnulo Kláru k tomu, aby sepsala řeholi vlastní. Na její schválení si musela počkat do 10. srpna 1253. Všechny prameny se shodují, že Klára během celého života vynikala svou zbožností a láskou k sestrám. Během celého svého pobytu u sv. Damiána byla představenou a výpovědi během kanonizačního procesu zanechávají jasný obraz o její svatosti. K naprosté dokonalosti nescházejí ani zázraky a mimořádné milosti.Klára byla první ženou v dějinách, která sepsala řeholi pro ženský řád. Klára umírá 11. srpna 1253, v okamžiku, kdy se jí podařilo dosáhnout schválení řehole pro život v nejvyšší chudobě. O dva roky později je papežem Alexandrem IV. prohlášena za svatou. Její tělo bylo později přeneseno do nově postavené basiliky sv. Kláry v Assisi, kde spočívá dodnes. Svoji matku Kláru následovaly i sestry, které proto opustily klášter sv. Damiána a usadily se v Assisi. I. 6. Život svaté Anežky české Na rozdíl od sv. Kláry, jejíž život před vstupem do kláštera byl vcelku jednoduchý a přímočarý, je Anežka už od počátku v centru evropského dění. Narodila 12 se roku 1211 a jejím otcem byl český král Přemysl Otakar I. Její matkou pak byla Konstancie Uherská, druhá Přemyslova žena. Ze strany matky tak byla Anežka spřízněna se svatou Alžbětou Uherskou. Jak píše V. Kybal, kněžna Anežka byla vznešeným a spíše složitým květem české kultury středověké. Pocházela přímo z vladařského rodu přemyslovského. Byla tedy od narození kněžnou vysokého sociálního standardu, což bylo zvýšeno rodinnými styky, jež přemyslovský rod navázal postupem času skoro se všemi vladařskými rody. Její otec Přemysl provozoval, jako ostatní panovníci, bezohlednou dynastickou politiku, při které hrály svou úlohu nejen zbraně, ale i dcery, se kterými Přemysl obratně zacházel jako s figurkami na šachovnici.4 Anežka byla již ve třech letech zasnoubena Boleslavovi, synovi vévody vratislavského, Jindřicha I. Bradatého, a jeho manželky Hedviky. Proto byla Anežka poslána do Trebanice, cisterciáckého kláštera založeného právě Hedvikou jako výchovný ústav pro šlechtické dívky. Když však její snoubenec zemřel, byla šestiletá Anežka povolána zpět do Prahy a dána na vychování do premonstrátského kláštera v Doksanech. V té době také závratně stoupal politický věhlas Českého království a upevnilo se přátelství se samotným císařem Fridrichem II. Na potvrzení nové aliance byla Anežka na jednání v Augsburgu v červenci 1220 zasnoubena Jindřichovi, synu Fridricha II. Po ratifikaci zasnoubení byla Anežka poslána do Rakouska, aby byla vychována ve stejném stylu jako její budoucí manžel. Její výchova byla svěřena Leopoldu VI. jehož dvůr byl proslaven svým požitkářstvím a osobitou dvorskou kulturou. Během jejího pobytu ve Vídni se však znovu roztočila kola evropské politiky a výsledkem pohybu takového soukolí intrik a mocenských zájmů bylo rozvázání Anežčina zasnoubení a přislíbení jejího místa Markétě, dceři Leopolda VI. O nápadníky však Anežka neměla nouzi, vzápětí se jí dostává nabídka ze strany anglického krále Jindřicha III. Plantageneta a dokonce i samotného císaře Fridricha II. Ovšem Anežka nepřijímá ani jednoho, ani druhého. Měla totiž jiné plány a i její otec se neměl k tomu, aby Anežku provdal za jednoho nebo druhého nápadníka. 4 Srov. V. Kybal, Svatá Anežka česká, Pontes Pragenses, Praha, 2OOI, str. 26. 29 13 Po smrti Přemysla Otakara nastoupil na český trůn Anežčin bratr Václav. Anežka od svého návratu z Vídně pobývala v Praze a stále více se připravovala uskutečnit své rozhodnutí vstoupit do kláštera a věnovat se řeholnímu životu. Poslední kapkou tak bylo druhé odmítnutí císařovy nabídky k sňatku. Tohoto odmítnutí dosáhla za pomoci papeže Řehoře IX. Anežka se na něho obrátila v zoufalé situaci, kdy byla doslova nucena do sňatku s císařem, a jen nejvyšší hlava církve jí mohla tohoto svazku zprostit. Je zřejmé, že když se na papeže obracela s žádostí o pomoc, oznámila papeži i svůj úmysl stát se klariskou. O řádu chudých paní se dozvěděla jednak od českých šlechticů, kteří navštívili Řím a na zpáteční cestě poznali sv. Františka a sv. Kláru z Assisi, jednak od menších bratří samých, kteří přišli z Německa. Samotná Anežčina obláčka se konala 11.6. 1234 za slavnostní, vznešené ceremonie. Anežka vstupovala do kláštera, který sama vybudovala a který ve své době patřil mezi nejvzácnější klenoty gotické Prahy. Do tohoto období spadá i napsání prvního listu, kterým Klára nabídla své přátelství, které trvalo až do Klářiny smrti. Ani v klášteře si však Anežka klidu neužila. Snaha prosadit stejnou čistotu ideálu františkánské chudoby, o jakou po celý život usilovala sv. Klára, stala se vlastní i Anežce. Nepřetržitý boj s papežem o vlastní řeholi, který byl u Kláry korunován úspěchem, se i Anežce vyplatil, i když se značným zpožděním roku 1260, kdy papež Alexandr IV. potvrdil Klářinu řeholi i pražskému klášteru. O síle tohoto boje vypovídají nesčetné papežské buly a listy, které většinou byly odpověďmi na Anežčiny žádosti. I politické události se Anežky dotýkaly. Stala se rádkyní svého bratra, krále Václava, a v době občanské války mezi jím a jeho synem Přemyslem zprostředkovala na papežovo přání vzájemné usmíření. A že její odchod do kláštera nebyl životní resignací, dosvědčuje fakt, že sama zřídila špitální bratrstvo pro špitál, který předtím založila, a stala se tak jedinou ženou v dějinách, která založila mužský řád, křižovníky s červenou hvězdou. O jejím duchovním bohatství nám podávají důkazy samotné listy svaté Kláry, výpovědi sester i papežská korespondence. Milánská legenda, která byla poslána po Anežčině smrti do Říma, aby bylo umožněno zahájení kanonizačního procesu, nám zanechává typický středověký obraz světice, jíž už od počátku doprovází zvláštní Boží 14 přízeň, která je i navenek potvrzována ctnostmi a zázraky. Po porážce Přemysla Otakara II. se mění politické klima v zemi. Anežka je jakoby zapomenuta a za zmatků, nepokojů, hladomoru a moru umírá 2. března 1282. Na její pohřeb je nutné čekat dva týdny a na její svatořečení přesně 707 let. I. 7. Klára a Anežka Klára a Anežka, dvě významné ženy XIII. století. Jak moc si byly blízké? Co je spojovalo? A jaké byly mezi nimi rozdíly? Jak je možné, že to byla právě Anežka česká, která si získala Klářino srdce, a mohlo se tak zrodit jedno z nejkrásnějších přátelství mezi dvěma středověkými ženami, které se nikdy nespatřily? Mezi nimi existuje jediné pojítko. Láska ke Kristu chudému a ukřižovanému, jak ji Klára poznala a přijala od svatého Františka, jehož dcerou a „ sazeničkou“ se stala. Věrnost tomuto ideálu a boj za jeho zachování v této lásce je pevným poutem, překonávající všechny ostatní rozdíly a vzdálenosti. A přece i v jedné lásce, v jediném ideálu a jedné rodině mohou být osudy těchto dvou žen naprosto odlišné. Klára byla dcerou prostého šlechtice, pocházející z chudého umbrijského městečka Assisi, Anežka vznešenou kněžnou, předního panovnického rodu v Čechách, mezi jejímiž předky nechyběli ani světci a světice. Kláře se dostalo obstojného vzdělání, ale Anežčino vzdělání bylo ve všech ohledech mnohem hlubší a rozsáhlejší. Klára, aby mohla žít svůj ideál, utíká tajně v 18 letech z domu, aby byla od Františka přijata k poslušnosti během „ romantického“ nočního obřadu a pak odvedena k benediktinkám, aby tam konala pokání, a až později přivedena do maličkého kostelíka sv. Damiána, aby tam strávila celý svůj život. Anežka, která vstupuje ve 23 letech, má za sebou zkušenosti evropské sňatkové politiky, pobyty v různých klášteřích i období strávené na vídeňském dvoře prosycené rytířskou kulturou. Vstupuje v doprovodu předních českých šlechtických dívek, za účasti biskupa a celého královského dvora, do kláštera, který sama vybudovala. Jako Klára, tak i Anežka se věnuje pomoci potřebným. Ovšem ve zcela jiném duchu. Zakládá špitál, k jehož chodu ustanovuje špitální bratrstvo. Klára stojí u zrodu františkánského řádu a celý její život je spojen s jeho zakladatelem sv. Františkem, Anežka žila v době, kdy 15 františkánský řád byl již organizován a původní Františkův duch přizpůsoben tehdejším podmínkám. A je to právě ona, kdo zřizuje první františkánský klášter pro bratry v Praze. I poslední okamžiky pozemského života Anežky a Kláry se liší. Na rozdíl od Anežky, totiž Klára těsně před svou smrtí přijímá papežovu návštěvu i schválení své řehole a umírá nejen ve vůni svatosti, ale takřka v kouři kadidla slavnosti církevní. Zatímco Klářino mrtvé tělo je střeženo v klášteře po celou noc assiskými vojáky za účasti podesty i zástupců lidu a hned druhého dne je sloužena slavná mše, jíž se účastní papež i kardinálové, Anežka na svůj pohřeb čeká dva týdny v době kdy na ulicích místo průvodů rozjásaných davů, se hromadí těla mrtvých morem. A konečně Kláře se titulu světice dostalo už roku 1255, ale Anežce až o mnoho let později. Klára a Anežka. Dvě rozdílné ženy a přece velmi blízké. Spojené stejnou láskou bijící ve dvou srdcích. Po různých cestách nakonec obě došly k tomu, po čem celou duší, celým srdcem, celou myslí a celou svou silou toužily a co milovaly. A o tom, co tolik uchvátilo jejich srdce, už po staletí mluví jejich listy. Není pak už tolik důležité, zda je jejich autorkou Klára nebo Anežka, protože v jedné lásce je jen jedno smýšlení. A cokoli Klára o Anežce v listech vypovídá, může stejně tak říci i o sobě. Kapitola II. Překlad listů svaté Kláry svaté Anežce české 16 II.1. I. List svaté Kláry svaté Anežce české (1) Ctihodné a přesvaté panně, paní Anežce, dceři velmi vznešeného a slavného českého krále, (2) Klára nehodná služka Ježíše Krista a neužitečná služebnice paní uzavřených v klášteře svatého Damiána, její ve všem podřízená služebnice, jí se zvláštní úctou všemožně přeje, aby dosáhla slávy věčného štěstí. (3) Když slyším velmi pěknou zprávu o vašem svatém způsobu ( řeholního ) života a velmi ušlechtilém chování, která se nejen ke mně, ale snad po celém světě skvěle rozšířila, velice se raduji a jásám v Pánu. (4) Z toho se mohu nejenom já sama radovat, ale všichni, kteří slouží nebo sloužit chtějí Ježíši Kristu. ( 5) To proto, že i když jste mohla více než ostatní požívat slávy a poct a světské důstojnosti a mohla jste se zákonně vdát s velikou slávou za vynikajícího císaře, jak by příslušelo vaší i jeho urozenosti, (6) tímto vším jste pohrdla a raději jste z celé duše a z celého srdce zvolila nejsvětější chudobu a hmotný nedostatek (7) a přijala jste rodem vznešenějšího ženicha - Pána Ježíše Krista, který vaše panenství zachová vždy neposkvrněné a neporušené. (8) Toho, když budete milovat, budete čistá, když se ho dotknete, stanete se čistší, když ho přijmete, budete pannou. (9) Kterého moc je silnější, urozenost kterého vznešenější, vzhled kterého krásnější, láska lahodnější a všechen půvab jemnější. (10 )Objetím kterého jste již spoutána, který vaši hruď ozdobil drahými kameny a na vaše uši zavěsil neobyčejné perly. (11) A celou vás obklopil jarními květy a třpytivými drahokamy 17 a korunoval vás zlatou korunou na níž vtiskl znamení svatosti. (12) Tedy, nejdražší sestro, nejvznešenější paní, především hodná úcty, protože jste snoubenkou a matkou a sestrou našeho Pána Ježíše Krista, (13) označená přejasně praporem neporušitelného panenství a nejsvětější chudoby, upevňujte se ve svaté službě započaté s vroucí touhou po chudém Ukřižovaném, (14) který pro nás všechny podstoupil utrpení kříže, aby nás vytrhl z moci knížete temnot, v níž jsme byli drženi, spoutáni okovy, pro přestoupení prvních lidí, a tak nás smířil s Bohem Otcem. (15) Ó, blahoslavená chudoba, která těm, kdo ji milují a objímají, poskytuje věčné bohatství! (16) Ó, svatá chudoba, těm, kdo ji mají a touží po ní, je Bohem přislíbeno nebeské království, věčná sláva a blažený život jim bude bez pochyby dán! ( 17) Ó, zbožná chudoba, kterou Pán Ježíš Kristus, který vládl a vládne nebi i zemi, který řekl a stalo se, uznal mezi ostatním hodnou své lásky. (18) Neboť lišky mají doupata, říká, a ptáci mají hnízda, ale Syn člověka, to je Kristus, nemá, kde by hlavu složil, a když sklonil hlavu, odevzdal ducha. (19) Jestliže tedy tak veliký a takový Pán, jenž vstoupil do panenského lůny, chtěl se na světě objevit pohrdaný, nuzný a chudý, (20) aby lidé, kteří byli velice ubozí a nuzní a trpěli obrovským nedostatkem nebeské potravy, stali se v něm bohatí tím, že 18 budou vlastnit nebeská království. ( 21) Velmi se radujte a jásejte, naplněna obrovskou vnitřní radostí a duchovním veselím, (22) protože, když se vám více zalíbilo pohrdání světem než pocty, chudoba než časné bohatství a ukládat poklady spíše než na zemi v nebi, ( 23) kde je ani rez nežere, ani mol neničí a zloději nevykopou a neukradnou, máte přebohatou odměnu v nebesích (24) a jistě jste si právem zasloužila být slavnostně nazvána sestrou, snoubenkou a matkou Syna nejvyššího Otce a slavné Panny. (25) Pevně věřím, že jste poznala, že království nebeské není Pánem přislíbeno a dáno jiným, než chudým, protože, dokud se milují věci časné, ztrácí se plody lásky. (26) Není možné sloužit Bohu i mamonu, protože buď jeden je milován a druhý se má v nenávisti a nebo jednomu se slouží a druhým se pohrdá. (27) Jako oblečený nemůže zápasit s nahým, protože rychleji je k zemi stržen ten, který má být za co chycen. (28) Tak není možné zůstat ve světě slavným a v nebi kralovat s Kristem, protože dříve bude moci projít velbloud uchem jehly, než bohatý vstoupit do nebeského království. (29) Proto jste opovrhla drahými šaty, totiž časným bohatstvím, abyste uvnitř nemohla být přemožena protivníkem a mohla jste strmou cestou a úzkou branou vstoupit do nebeského království. (30) Vždyť je to veliký a chvályhodný obchod, opustit časné pro věčné, zasloužit si nebeské místo pozemského, stonásobek za jediné získat a blažený život vlastnit na věky. (31) Proto jsem se rozhodla prosit vaši excelenci a svatost, jak jen mohu, pokornými prosbami v Srdci Kristově, abyste toužila, jak jen to jde, upevnit se v jeho svaté službě, (32) a rostla tak od dobrého k lepšímu, od ctnosti ke ctnosti, aby se zalíbilo tomu, jemuž s celou touhou mysli sloužíte, udělil vám odměnu, po které toužíte. ( 33) Zapřísahám vás tedy v Pánu, jak jen mohu, abyste mě, vaši služku, i když neužitečnou, i ostatní vám oddané sestry, které se mnou 19 v klášteře žijí, chtěla doporučovat ve svých přesvatých modlitbách, (34) s jejichž pomocí, bychom si mohly zasloužit milosrdenství Ježíše Krista, abychom společně s vámi dosáhly radosti z věčného patření. ( 35) Buďte zdráva v Pánu a modlete se za mne. II. 2. II. List svaté Kláry svaté Anežce české (1) Dceři Krále králů, služebnici Pána pánů, nejdůstojnější snoubence Ježíše Krista, a proto nejurozenější královně, paní Anežce, (2) Klára neužitečná a nehodná služebnice, ( přeje ) zdraví a stálý život v nejvyšší chudobě. (3) Vzdávám díky štědrému dárci milosti, od něhož, jak věříme, pochází každý skvělý dar a každé dokonalé obdarování, že tě zkrášlil takovou slávou ctností a oslavil tak velikými znameními dokonalosti, (4) aby když ses stala horlivou napodobitelkou dokonalého Otce, sis zasloužila stát se dokonalou a jeho oči neshledaly na tobě nic nedokonalého. (5) To je ona dokonalost, kterou se s tebou sám Král spojí v nebeské komnatě, kde slavně sedí na hvězdném trůnu. (6) Protože, když jsi opovrhla vysokým postavením v pozemském království a nabídku císařského sňatku jsi pokládala za malou, (7) stala ses učednicí nejsvětější chudoby v duchu veliké pokory a nejvroucnější lásky, a tak jsi uvízla ve stopách toho, s nímž sis zasloužila spojit se sňatkem. (8) Protože jsem vskutku poznala, že jsi plná ctností, šetřím nadměrností slov a nechci tě přeplňovat zbytečnými slovy, (9) ale ať se ti nezdá zbytečné žádné z těch, které by ti mohlo přinést nějaké potěšení. (10)Protože však jen jedno je nutné, pro to jediné tě zapřísahám a k tomu jedinému tě vybízím pro lásku toho, jemuž ses nabídla jako svatá a jemu milá oběť, (11) abys pamětliva svého rozhodnutí jako druhá Ráchel vždy hleděla, jak jsi začala, co držíš, abys držela, co děláš, abys dělala a neopouštěla, 20 (12) ale rychlým během, lehkým krokem, bez zakopnutí, aby ani tvé kroky nenabraly prach, (13) jistá, radostná a zapálená, abys ostražitě kráčela po cestě blahoslavenství. ( 14) Abys nikomu nevěřila, s nikým nesouhlasila, kdo by tě chtěl odradit od tohoto rozhodnutí, kdo by ti kladl překážku do cesty, abys v té dokonalosti, ke které tě Duch Páně povolal, nemohla splnit Nejvyššímu svůj slib. (15) V tom však, abys jistěji kráčela po cestě Pánových přikázání, řiď se radou našeho ctihodného otce, našeho bratra Eliáše, generálního ministra. (16) Tu upřednostňuj před ostatními radami a pokládej ji za cennější než každý jiný dar. ( 17) Kdyby ti vskutku někdo něco jiného říkal a něco jiného radil, co by bránilo tvé dokonalosti a co by se zdálo v rozporu s božským povoláním, i kdyby sis té osoby měla vážit, neřiď se její radou. Ale, chudá panno, obejmi chudého Krista. (19) Pohleď, jak se pro tebe stal opovrhovaným, a následuj ho, že se pro něho staneš na tomto světě opovrhovanou. (20) Když toužíš následovat, převznešená královno svého snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny, na toho se dívej, o 21 tom uvažuj a na toho nazírej, který se pro tvou spásu stal nejubožejším z lidí, pohrdaným a zbitým a po celém těle mnohokrát zbičovaným a umírajícím v samotných úzkostech kříže. ( 21) Jestliže s ním budeš trpět, budeš s ním i kralovat, jestliže s ním budeš cítit bolest, budeš se s ním i radovat, jestliže s ním budeš umírat na kříži utrpení, s ním samotným v záři svatých budeš mít nebeský příbytek ( 22) a tvé jméno bude zapsáno v knize života a bude slavné mezi lidmi. (23) Proto také ti bude věčně a na věky věků patřit sláva nebeská namísto pozemské a pomíjivé, a statky věčné namísto dočasných a budeš žít na věky věků. ( 24) Buď zdráva, nejdražší sestro a paní, pro Pána svého snoubence. (25) A mě i mé sestry, se kterými se radujeme z Pánových dober, která v tobě působí skrze svou milost, usilovně Pánu doporučuj ve svých oddaných modlitbách. (26) I svým sestrám nás velmi doporučuj. II.3. III. List svaté Kláry svaté Anežce české (1) V Kristu sobě nejctihodnější paní a nade všechny smrtelníky milované sestře Anežce, rodné sestře slavného českého krále, ale teď již sestře, snoubence nejvyššího Krále nebes, (2) Klára nejponíženější a nehodná služebnice Krista a služka chudých paní, radost ze spásy v původci spásy a cokoli lepšího, co je možné si přát. (3) Jsem naplněna velikou radostí z tvého zdraví, z tvého štěstí a ze zdárných pokroků, kterými, jak jsem pochopila, prospíváš v započatém běhu za získáním nebeské odměny. (4) A o to větší radostí jásám v Pánu, čím déle tě znám a jsem svědkem, jak podivuhodně doplňuješ nedostatky mé i všech ostatních sester následováním stop Ježíše Krista chudého a pokorného. (5) Mohu se doopravdy radovat a nikdo mi nemůže tuto radost vzít, protože to, co jsem si pod nebem přála, již mám, (6) když vidím, jak děsivým a podivuhodným 22 způsobem odrážíš pýchu, úklady vychytralého nepřítele a zhoubce lidské přirozenosti, a marnost omamující lidská srdce, jakoby vybavena jakousi zázračnou výsadou moudrosti z úst samotného Boha. (7) A nesmírný poklad, ukrytý na poli světa a lidských srdcí, za nějž se kupuje ten, skrze kterého bylo všechno stvořeno z ničeho, objímáš pokorou, ctností víry a pažemi chudoby. (8) A abych užila právem slov samotného apoštola, pokládám tě za pomocnici samého Boha a za tu, která pozvedá klesající údy jeho nevýslovného těla. (9) Kdo by tedy po mně mohl žádat, abych se neradovala z tak podivuhodných radostí? (10) I ty se tedy vždycky v Pánu raduj, nejdražší, (11) aby tě nezahalil mrak hořkosti, v Kristu nejmilejší paní, radosti andělů a koruno sester. (12)Polož svou mysl do zrcadla věčnosti, polož svou duši do záře slávy, (13) polož své srdce do obrazu božské podstaty a sama sebe celou skrze kontemplaci proměň do podoby jeho božství. ( 14) Abys sama cítila, co cítí přátelé, když zakoušejí skrytou sladkost, kterou Bůh sám od počátku vyhradil svým miláčkům. (15) A nic nedbej na všechny, kteří v klamavém světě zaplétají do léčky slepé milovníky, ale zcela miluj toho, který se celý daroval pro tvou lásku, (16) jehož krásu obdivují slunce i měsíc, jehož odměnám a jejich vzásnosti a velikosti není konce. (17) Toho myslím, Syna Nejvyššího, kterého Panna porodila a po porodu zůstala pannou. (18) Přimkni se k jeho nejsladší matce, která porodila takového Syna, kterého nebesa nemohla pojmout, (19) a přesto kterého ona přijala v malém uzavřeném prostoru svatého lůna a nosila v dívčím klíně. (20) Kdo by neměl odpor k nástrahám lidského nepřítele, který se snaží vydávat za nic, pro okázalost dočasných věcí a klamavou slávu to, co je větší než nebesa? (21) Hle, co je jasné, že skrze Boží milost je duše věřícího člověka nejdůstojnějším ze stvoření a je větší než nebe, (22) protože nebesa s celým stvořením nemohla Stvořitele pojmout, ale jediná věrná duše je jeho příbytkem a trůnem. A to jenom z lásky, kterou bezbožní postrádají, (23) jak říká Pravda: „ Kdo mě miluje, bude 23 milován i mým Otcem, i já ho budu milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (24) Tedy jako slavná Panna panen tělesně,( 25) tak i ty, následujíc její stopy, zvláště pokory a chudoby, můžeš ho ve svém panenském těle, beze vší pochybnosti, nosit vždy duchovně, (26) obsahujíc tak toho, v němž jsi ty i všechno obsaženo, a vlastníc to, co ve srovnání s ostatním dočasným vlastnictvím tohoto světa budeš vlastnit daleko pevněji. (27) V tom se klamou někteří světští králové a královny, (28) třebaže jejich pýcha vystoupila až k nebi a jejich hlava se mraků dotýkala, na konci zaniknou jako hnůj. (29) Vzhledem k tomu, o co jsi mě žádala, abych ti totiž objasnila, (30) jaké jsou svátky, ohledně kterých nás náš slavný otec František zvláště nabádal, abychom je slavily rozmanitostí jídel, rozhodla jsem se tvé lásce odpovědět, i když jak tě znám, už jsi je poněkud odhadla. (31) Tvoje prozíravost jistě ví, že kromě sester slabých a nemocných, vůči kterým nás napomínal a uložil nám, abychom jim se vší rozvahou dopřávaly ode všech jídel, jak bychom mohly, (32) žádná z nás, zdravá a silná, nemá jíst jiná než postní jídla a to jak ve dnech všedních, tak svátečních, a tak se kterýkoli den postit (33) kromě nedělí a Narození Páně, kdy můžeme jíst dvakrát denně. (34) Také ve čtvrtky v mezidobí záleží na každé, takže která nechce, nemusí se postit. (35) Avšak my zdravé se postíme denně kromě nedělí a Vánoc. (36) Během celých Velikonoc ale, jak říká list blaženého Františka, o svátcích Panny Marie a svatých apoštolů se také nemusíme postit, jen kdyby svátky připadly na pátek. (37) A jak již bylo řečeno, my, které jsme zdravé a silné jíme vždy postní jídla. (38) Vždyť protože naše tělo není ani z bronzu, ani naše pevnost není pevností kamene, (39) ale jsme velmi křehké a náchylné ke vší tělesné slabosti, (40) žádám tě a v Pánu prosím, nejdražší, aby ses moudře a rozvážně vystříhala nerozvážné a nemožně přísné zdrženlivosti, o níž jsem se dozvěděla, že jsi podstoupila, (41) abys živá vyznávala Pána a svému Pánu sloužila rozumnou bohopoctou a svou obětí stále ochucenou solí. (42) Buď vždy zdráva v Pánu, jak i já si přeji být zdráva, a jak mě tak i mé sestry doporučuj ve svých svatých modlitbách. 24 II.4. IV. list sv. Kláry sv. Anežce české (1) Polovině své duše a jedinečné pokladnici zvláště srdečné lásky, slavné královně, snoubence Beránka, věčného Krále, paní Anežce, své nejdražší matce a mezi ostatními vynikající dceři, (2) Klára, nehodná služka Krista a neužitečná služebnice jeho služebnic, přebývajících v klášteře svatého Damiána v Assisi, (3) pozdrav a přání, aby s ostatními přesvatými pannami zpívala před trůnem Božím a Beránkovým novou píseň a následovala Beránka, kamkoli půjde. (4) Ó matko a dcero, snoubenko Krále všech věků, ačkoli jsem ti nepsala tak často, jak po tom stejně moje i tvoje duše touží a poněkud si to žádá, nediv se, (5) ani vůbec nevěř tomu, že by pro tebe oheň lásky v srdci tvé matky hořel s menším potěšením. (6) Bránil tomu nedostatek poslů a zřejmá nebezpečí na cestách. (7) Nyní vskutku, když píši tvé lásce, se s tebou raduji a jásám duchovní radostí, snoubenko Kristova, (8) protože jako jiná přesvatá panna, svatá Anežka, ses podivuhodně zasnoubila s neposkvrněným Beránkem, který snímá hříchy světa, když jsi pohrdla všemi marnostmi tohoto světa. (9) Šťastna jistě ta, které je dáno dosáhnout této svaté hostiny, aby celou touhou srdce přilnula k tomu, (10) jehož krásu, všechny blažené zástupy nebešťanů, bez přestání obdivují (11) jehož láska uchvacuje, jehož kontemplace občerstvuje, jehož laskavost nasycuje, (12) jehož sladkost naplňuje, jehož vzpomínkou se sladce rozednívá, 25 (13) jehož vůní mrtví ožívají, jehož slavným patřením se stanou blaženými, všichni obyvatelé nebeského Jeruzaléma: (14) protože on je září věčné slávy, jasem věčného světla, zrcadlem bez poskvrny. (15)Denně se dívej do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále prohlížej, (16) abys uvnitř i navenek zkrášlila sebe samu celou, ustrojenou a zahalenou do pestrých šatů, (17) a tak byla ozdobena květy a šaty všech ctností, jak přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. (18) Neboť v tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak budeš moci v celém zrcadle s Boží milostí nazírat. (19) Tedy, na vrcholu tohoto zrcadla upři svou mysl na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plenek. (20) Jak podivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! (21) Král andělů, Pán nebe i země, je položen do jeslí. (22) Avšak uprostřed zrcadla rozvažuj ve své mysli o pokoře a také o blahoslavené chudobě, o nesčetných námahách a utrpení, která podstoupil pro vykoupení lidského rodu. (23) Na konci téhož zrcadla pak zahlížej svou myslí nevyslovitelnou lásku, pro níž chtěl trpět na dřevě kříže a zemřít smrtí ze všech nejpotupnější. (24) Proto samotné zrcadlo, zavěšené na dřevě kříže, napomínalo kolemjdoucí, aby rozvažovali ve své mysli, když říkalo: (25) A vy všichni, kteří kráčíte po této cestě, pohleďte a uvidíte, je-li bolest jako bolest má. (26) Odpovězme proto v jednom duchu tomu, který volá a naříká jediným hlasem: Rozpomenu se ve své paměti a má duše se ve mně zchřadne. ( 27) Tedy, královno nebeského Krále, stále silněji se rozněcuj žárem oné lásky. (28) A když nadto budeš zahlížet jeho nevyslovitelné sladkosti, bohatství a věčné pocty (29) a vzdychat nesmírnou touhou srdce, z lásky volej: (30) Táhni mě za sebou, 26 dejme se do běhu za vůní tvých mastí, nebeský ženichu! (31) Poběžím a neunavím se, dokud mě neuvedeš do komnaty vína, (32) dokud nebude tvá levice pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat, dokud mě nepolíbíš přešťastným polibkem svých úst. (33) Ponořena do tohoto nazírání, měj na paměti svou chudičkou matku, (34) vždyť víš, že já jsem šťastnou vzpomínku na tebe vepsala na desky svého srdce, a že jsi mi byla dražší než ostatní. (35) A co více? Ať v lásce k tobě umlkne jazyk těla a to ať říká a o tom ať mluví jazyk ducha.(36) Požehnaná dcero, protože lásku, kterou k tobě cítím, jazyk těla nemůže žádným jiným způsobem zcela vyjádřit, (37) proto to, co jsem napsala, není úplné. Prosím tě, přijmi to laskavě a oddaně a všimni si také mateřského citu, pro který jsem každým dnem naplňována žárem lásky vůči tobě i tvým dcerám, jimž mě i mé dcery hojně v Kristu doporučuj. (38) Také mé dcery, ale zvláště velmi moudrá panna Anežka, naše sestra, se tobě a tvým dcerám odporoučejí v Pánu, nakolik mohou. (39) Buď zdráva, nejdražší dcero, se svými dcerami u trůnu slávy velikého Boha a modlete se za nás. (40 ) Doručitele tohoto listu naše nejdražší, bratra Amata, milovaného Bohem a lidmi, a bratra Bonaguru, nakolik nyní mohu, svěřuji tvé lásce. Amen Kapitola III. Lingvisticko – historická analýza listů svaté Kláry III. 1. Spisy svaté Kláry Spisy, které se nám dochovaly od svaté Kláry, nejsou, na rozdíl od sv. Františka, ani tak četné ani rozsáhlé. Neznamená to však, že by Klára psala málo. Naopak, 27 z pramenů se dozvídáme o existenci korespondence mezi Františkem a Klárou, mezi Klárou a kardinálem Hugolinem. Z korespondence mezi světci se nedochovalo nic, na rozdíl od dopisů kardinálových, které máme dva. Podobný osud potkal i všechny listy adresované rodné sestře Anežce a její odpovědi, z nichž se dochovala jediná. A ani listy, které Klára adresovala dalším sestrám ze vzdálených klášterů, nejsou známy. To, co s jistotou od Kláry máme, je pět listů, řehole, požehnání a závěť. Tyto všechny spisy byly v latině poprvé publikovány společně až roku 19705, kdy byly sebrány z jednotlivých rukopisů roztroušených po celé Evropě. Klára se tak svými spisy může zařadit mezi malý počet středověkých žen, jejichž literární produkce se dochovala6. Přesto jí stále náleží historický primát. Klára je první ženou, která vytvořila uznaný právní dokument, řeholi. Ačkoli spisy nejsou početné, nejsou stylově jednotné. Osm textů je možné zařadit mezi čtyři různé literární styly: styl legislativní ( řehole ), výzvu na základě autobiografickém ( závěť ), korespondenci ( listy sv. Anežce a list Ermentrudě ) a text liturgického charakteru ( požehnání ). Každý z textů je tak autonomním dílem, vybavený pevně formulovaným obsahem i vlastním stylistickým vyjádřením, které spojuje Klářina osobnost inspirovaná ideálem sv. Františka. Klára tak ve svých dílech představuje vlastní pojetí františkánského ideálu. Její spisy jsou, díky stylistické rozmanitosti, výpovědí jí samotné o tomto ideálu v nejrůznějších životních oblastech. Obsah spisů se točí kolem tří základních bodů - věrnost františkánskému ideálu chudoby, základní organizace společného života a láska. III.2. Historie listů svaté Kláry Do dnešní doby se nám dochovaly čtyři dopisy svaté Kláry adresované svaté Anežce české. Kolik dopisů skutečně Klára Anežce napsala, není jasné. S jistotou můžeme potvrdit, že jejich vzájemná korespondence trvala od roku 1234 do roku 1253. Z odpovědí Anežčiných se nedochovalo vůbec nic. Ohledně datace jednotlivých listů vládne určitá nejednotnost. Nejvíce sporů 5 I. Omaechevarria, Escritos de Sancta Clara y documentos contemporaneos, Madrid 1970 6 Mezi významné představitelky patří např. Egeria, Dhuoda, Eloisa, Hildegarda z Bingenu, Elisabetta di Schonau, Hadewijch, Anděla z Foligna, Gertruda d´Helfta . . . 28 přinesla datace prvního listu. III.2.1. Datace prvního listu Podle názoru E. Grau7 byl první list poslán Anežce před slavností seslání Ducha svatého roku 1234, tedy před jejím vstupem do kláštera. Ve prospěch tohoto tvrzení mluví to, že Klára Anežku oslovuje pouze jako dceru velmi slavného českého krále a vyká jí, na rozdíl od dopisů následujících, kde je nazývána Kristovou snoubenkou. List se také nezmiňuje o sestrách, které s ní žijí. Vedle tohoto přesvědčení se objevuje i jiné8, které první list datuje do doby, kdy Anežka klariskou již byla. Pro tento názor mluví existence listu papeže Řehoře IX. zaslaný ministru saské provincie a správci provincie české, aby ustanovil Anežku abatyší. List byl poslán 31. srpna roku 1234 a mezi jiným se v něm píše – Anežka, napodobujíc přesvatou Anežku ( pannu a mučednici ) se vskutku nenechala oklamat falešnými radostmi světa a svést mocí světské slávy, ale pokládajíc za nic pocty světa a bohatství časných statků, rozhodla se sloužit nebeskému Snoubenci v řádu chudých sester uzavřených v čistotě srdce i těla, zasvětila se mu slavným slibem a z královny se stala jeho služkou.9Výrazová blízkost obou listů je příliš nápadná. Zmínka o Anežce římské, odmítnutí světské slávy a bohatství pro Krista a zasvěcení se mu ve službě, jsou tatáž témata, která Klára rozvíjí ve stejném sledu ve svém prvním listě. Je proto možné, že Klára napsala list ve stejné době, kdy papež pobýval v nedalekém Spoletu a její list byl přiložen k papežovu listu, jehož autor si za inspiraci vzal právě list svaté Kláry. A tak klarisce Anežce byly ve stejné době doručeny listy dva, Klářin a papežův. Také fakt, že kdykoli Klára mluví o Anežčině minulosti používá indikativ perfekta, aby tak vyjádřila definitivnost a ukončenost.10 A navíc termín „sanctae conversationis“, zmíněný hned v úvodu listu je ekvivalentem pro život v náboženském řádu. V hagiografické literatuře se obvykle 7 Scritti di Santa Chiara, Edizioni LIEF, Vicenza 1986 pozn. 25, str. 22 8 Tuto teorii rozpracovává ve své knize „Chiara scrive ad Agnese“ kapucín S. Duranti. Následující argumenty jsou z této knihy převzaty. 9 „Agnese, imitando la beatissima Agnese ( vergine e martire ), non si lascio affatto ingannare dalle lusinghe del mondo o sedurre dal potere della gloria temporale, ma, stimando cosa da nulla i favori del mondo e l´abbondanza dei beni terreni scelse di servire lo Sposo celsete nella religione delle povere monache rinchiuse in purita di cuore e di corpo, a lui consacrandosi co voto solenne, e di divenire da regina sua serva . .“ 10 „Et fere digne meruistis soror, sponsa et mater altissimi Patris Filii et gloriosae Virginis nuncupari Ideo abiecistis vestimenta . . . .“ 29 objevují tři základní fáze světcova života, které jsou označovány jako: conversio – období světského života, conversatio – období od vstupu do řádu až do smrti, miracula – události po blažené smrti. Jedním ze základních formačních vlivů byl pro Kláru, stejně jako Anežku, už od dětství tento typ literární produkce.11 Proto Klára, když užívá tento termín, nemá v úmyslu pojmenovat nic jiného než stav zasvěceného života v řádu. Z těchto důvodů je tak možné usuzovat na to, že dopis byl napsán po svatodušních svátcích roku 1234, v době kdy Anežka klariskou již byla, ale nebyla ještě abatyší. III.2. 2. Datace II. dopisu Druhý Klářin dopis je datován na počátek roku 1238. Základním údajem jsou tato slova: abys jistěji kráčela po cestě Pánových přikázání, řiď se radou našeho ctihodného otce, našeho bratra Eliáše, generálního ministra. Bratr Eliáš naposledy zastával úřad generálního ministra řádu v letech 1232 – 1239, a tak můžeme s jistotou toto období označit za dobu sepsání listu. Přesto lze údaj ještě upřesnit. Je známo, že papež Řehoř IX ve svém listu z 18. května roku 1235 naléhal na Anežku, aby si ponechala své statky za účelem materiálního zabezpečení kláštera, který založila. Anežka se brání a píše Kláře, která ji vybízí, aby vytrvala ve svém rozhodnutí žít v nejvyšší chudobě. Anežka, podpořena Klárou, se tak pouští do stejného boje o čistotu ideálu. Po obtížném vyjednávání s papežem nakonec Anežka dosáhla některých úspěchů – zmírnění klauzury, postní předpisy bližší františkánskému ideálu a vyřešení majetkových záležitostí špitálu, který byl při klášteře. Vrcholem všeho bylo nakonec udělení Privilegia chudoby dne 15.4. 1238 bulou „Pia credulitate“. Na tyto boje snad Klára naráží, když píše: Kdyby ti vskutku někdo něco jiného říkal a něco jiného radil, co by bránilo tvé dokonalosti a co by se zdálo v rozporu s božským povoláním, i kdyby sis té osoby měla vážit, neřiď se její radou. Ale, chudá panno, obejmi chudého Krista. Z toho můžeme usoudit, že list byl sepsán snad před udělením tohoto privilegia, v době bojů s papežem. 11 Srov. M. Bartoli, Chiara d´Assisi, Roma, 1989, str.27 - 56 30 III.2.3. Datace třetího dopisu Třetí list následoval hned za druhým, ještě téhož roku. To, že Klára nemluví o přijetí Hugolinovy řehole, ale raduje se spolu s Anežkou ze získání privilegia chudoby pro pražský klášter, jasně zařazuje list do doby před 11. květnem 1238, kdy bylo bulou „Angelis gaudium“ nařízeno Anežčinu klášteru zachovávat Hugolinovy konstituce, a Privilegium chudoby tak bylo zrušeno. Toto mínění potvrzuje i závěr listu, který je věnován postním praktikám v klášteře sv. Damiána. Klára tak reaguje na Anežčinu žádost ohledně těchto skutečností. Jejich popis se shoduje s řeholí svaté Kláry.12 Mezitím však papež sám 9. 2 . 1237 bulou „Licet velut ignis“ nařizuje všem klášterům klarisek absolutní zdrženlivost od masa po vzoru cisterciáků. To, že Anežka ne zrovna s radostným srdcem přijímala Hugolinovy konstituce, svědčí i papežova výzva z 11. 5. 1238, v níž Anežce nařizuje, aby s dceřinou oddaností přijala tuto řeholi, kterou jí s novou bulou posílá, a aby ji naplno zachovávala ve svém klášteře. Vydání této buly totiž předcházela Anežčina žádost o potvrzení vlastní řehole, sestavené podle Františkovy „Formy vitae“ a některých kapitol řehole oficiální, v níž byla zahrnuta i řehole Benediktova. Papež tak zamítl její žádost a navíc zrušil předcházející privilegia. III. 2.4. Datace IV. dopisu Časové zařazení určuje věta listu, ve které se zmiňuje přítomnost Anežky, rodné sestry Kláry, v klášteře sv. Damiána. Také mé dcery, ale zvláště velmi moudrá panna Anežka, naše sestra, se tobě a tvým dcerám odporoučejí v Pánu, nakolik mohou. Anežka byla Klárou vyslána, aby založila nový klášter klarisek ve Florencii. Tam Anežka zůstala až do roku 1253, kdy se vrátila zpět, aby se starala o těžce nemocnou Kláru, která umírala. Povolení k tomu získala od generálního ministra řádu, bratra Giovanni Parenti da Parma. Vznik dopisu je tak datován do období mezi únorem a začátkem srpna roku 1253. Mezi třetím a posledním dopisem tak vyvstává mezera 15 let. A ani to, že Klára přiznává, že nepíše tak často, jak by si přála ona i Anežka,pro zjevná nebezpečí na 12 Srov. ŘehKl 3, 8 - 11 31 cestách a nedostatek poslů, nepotvrzuje domněnku, že by se po celých 15 let mezi nimi nevyměnil další list. Přinejmenším jednou do roka se scházeli provinciálové a kustódi provincií u Panny Marie andělské v Porziunkuli. Klára jistě využívala této příležitosti, a tak existuje oprávněná naděje, že listů bylo více, než pouhé čtyři. III.3. Autentičnost a existence rukopisů listů sv. Kláry V současné době neexistují pochybnosti o autentičnosti Klářiných listů. Toto tvrzení však neplatilo vždycky. Do počátku tohoto století totiž stále scházel věrohodný rukopis. V té době byla známa pouze česká verze Jiřího Plachého, publikovaná v Praze roku 1566 a latinský text ze sborníku Acta Sanctorum z roku 1668. Vedle nich existoval také latinský text prvního listu z rukopisu Chronica XXIV Generalium Ministrorum Ordinis Fratrum Minorum, kopie, kterou v roce 1491 vytvořil Nicola Glassberger.13 Všechny čtyři dopisy publikoval v roce 1915 W. Seton. Listy však nebyly uveřejněny v latinském originále, ale podle rukopisu z Bamberku, pocházejícího ze 14. století, ve středověké němčině. Pečlivé studium těchto textů ho přivedlo k závěrům, že německý text není překladem latinského textu uvedeného ve sborníku Acta Sanctorum. Naopak, že právě tento text je překladem německé verze, a proto je třeba hledat původní latinský text, který byl předlohou německým překladům. Tento latinský text byl nalezen už o několik let dříve prefektem Ambrosiánské knihovny v Miláně, budoucím papežem Piem XI, Achillem Ratti. Byl uschován v kodexu M – 10 Kapitulní knihovny sv. Ambrože v Miláně. Tak byl poprvé celý latinský text publikován roku 1924 podle rukopisu milánského. O první kritické vydání Klářiných listů se postaral roku 1932 J. K. Vyskočil, který je přiřadil k novému vydání Legendy Blahoslavené Anežky.14 Určil, že milánský rukopis byl opsán v Praze mezi 18. lednem 1283 a 8. listopadem 1322. Tím byla autentičnost listů potvrzena. S jistotou se jednalo o opis, který měl být přiložen k Anežčinu životopisu a společně s ním odeslán do Říma, aby bylo umožněno zahájení kanonizačního procesu. 13 Rukopis je uchovaný v klášteře Menších bratří v Hallu v Rakousku 14 J.K.Vyskočil, Legenda Blahoslavené Anežky a čtyři listy Sv. Kláry, Praha 1932 32 III.4. Styl a struktura listů sv. Kláry Mezi jednotlivými spisy sv. Kláry, zaujímají její listy zvláštní postavení. Na rozdíl od řehole a závěti, ve kterých pod vlivem Františkových spisů převládá spíše suchý a střízlivý styl, jsou Klářiny dopisy doslova rozvodněnou řekou básnických obratů, metafor a figur vyjádřených básnickým a vybroušeným jazykem. Klára v nich užívá vysokého dvorního stylu, jak se sluší na korespondenci s královskou dcerou. Dopisy jsou tak přehlídkou silně řečnického, básnického stylu ( 1ListAn 8 – 11, 4ListAn 9 - 14 ), v některých případech i zveličeného ( 3ListAn 6- 7 ), který přechází až v nejasnost ( 3ListAn. 29 – 30 ). Tento styl byl Kláře umožněn obsahovou náplní textů. Díky jejím listům máme totiž možnost zahlédnout a aspoň z části pochopit její duchovní zkušenost. Listy, třebaže nepřímo, protože je to vždy Anežka, která mluví, odhalují onu část života, která později v karmelitánské tradici bude označena za kontemplativní. Přesto u Kláry není tato zkušenost nikdy oddělena od reality ( potvrzení věrnosti ideálu a organizace společného života v tomto ideálu ) , která je ústředním tématem řehole a závěti. Listy tak zanechávají obraz Kláry, jejíž srdce obrácené k Bohu je jednotící silou celého života, v němž se objevují všechny další elementy, které Klára s vytrvalostí hájí a žije. Dopisy, třebaže podávají informace o postu ( 3ListAn. 29 – 41 ), vybízejí k životu v chudobě (1ListAn. 15 – 30) a nabádají k jejímu zachování (2ListAn.11– 17), zůstávají ve své podstatě představením mnoha tváří duchovní zkušenosti sjednocení. To, že tato Klářina zkušenost je adresována Anežce, princezně a královské a císařské snoubence, která si volí stejný ideál jako Klára, je příčinnou oné stylistické volby. Tak se v listech objevují ryze dvorní a ženské prvky jako je zrcadlo, ozdoby, šaty, květiny. Tyto nové obrazy však nejsou samovolnou Klářinou invencí, ale odkazují na své kořeny v Písmu a liturgii, které jsou mostem mezi hloubkou mystické zkušenosti a realitou, mezi literárním ztvárněním a obsahem. V takové situaci se pak privilegovaným obrazem stává obraz svatby a sňatku, jako vyjádření dokonalého sjednocení. 33 Kapitola IV. Písmo v listech svaté Kláry IV. 1. Klářiny biblické citace Se slovy a výroky z Písma se během četby listů i všech spisů sv. Kláry setkáváme na každém kroku. Písmo je hlavním inspiračním zdrojem, jak o tom svědčí množství doslovných citací. Ve všech Klářiných spisech jich je 54 ze Starého zákona a na 280 ze Zákona nového, přitom citace společné Františkovi a Kláře nejsou početné. Na rozdíl od něho Klára užívá se zvláštní oblibou Píseň písní, list Korintským, knihu 34 Job a žalm 44. Vliv janovské tradice ovšem není na Kláru tak silný jako u Františka, kde oproti 6 Klářiným citacím stojí 43 Františkových. To, že Klára dokáže čerpat i z jiných zdrojů při prožívání stejného ideálu, ukazuje na její schopnost a otevřenost při tvorbě vlastního pojetí při zachování naprosté věrnosti. Klára se tak neodchyluje od původního Františkova pojetí, jen ho obohacuje o nové zkušenosti a naplňuje novými obrazy, závislými na vlastním osobitém ženském prožívání. Díky tomu je tak ideál zpřístupněn všem lidem. Klára ovšem svými citacemi nemá v úmyslu Písmo vykládat. Písmo jí v listech vždy slouží k vyjádření jí samotné, vlastního postoje vůči určité skutečnosti.Tato praxe je nejzřetelnější v citacích z Písně písní, kdy Klára interpretuje Anežčinu snoubeneckou zkušenost tak, že do ní ukrývá sebe samu. Tak vlastně slovo ( logos ) nachází svůj poslední smysl ne v autorovi, ale ve čtenáři, kterému je určeno. Čtenář tak vstupuje do dialogu ne s autorem listu, ale přímo se Slovem, které v sobě ukrývá a interpretuje zkušenost čtenářovu. IV. 2. Přehled e krátká expozice citací z Písma v listech sv. Kláry Písmo, které Klára v listech doslovně cituje, je latinskou verzí Vulgaty. Mimo doslovných citací nacházíme v textu i výrazy obsahově a symbolicky blízké výrokům z Písma. To potvrzuje domněnku, že Klářiny listy vznikaly spontálně a nebyly podrobovány před odesláním korekturám. IV. 2. 1. STARÝ ZÁKON III. kniha Královská a II. Paralipomenon Období, o němž pojednávají Knihy královské je možné vymezit postavením Šalamounova chrámu a jeho zničením. V centru zájmu tedy stojí chrám, který platil za viditelné znamení Boží přítomnosti, přestože byl dílem lidských rukou a nemohl do svých zdí pojmout toho, jemuž patří nebe a země. Klára tak ve spojení s touto částí Písma ukazuje na své pojetí mariánské úcty a vztahu k Panně Marii. Mariina velikost tak spočívá v jejím mateřství, kdy ona jediná byla díky milosti Ducha svatého schopna pojmout Stvořitele, kterého nemohla pojmout celá nebesa a země. 35 A přesto i k této výsadě je podle Kláry povolána každá věrná duše. V tom vidí Klára důstojnost člověka, z toho vychází její prožívání bratrství typické pro františkánský ideál. Velikost člověka tak záleží ve velikosti Boha, který v lidské duši přebývá. 8, 27 Ergone putandum est quod vere Deus habitet super Terram? Si enim caelum et caeli caelorum te capere non possunt, quanto magis domus haec edificavi. 2, 6 Quis ergo poterit praevalere, ut aedificet ei dignam domum? Si caelum et caeli caelorum capere eum neqeunt, quantus ego sum ut possim aedificare ei domum? 3ListAn. 18. 22 Ipsius dulcissimae matri adhereas, quae talem genuit Filium, quem caeli capere non poterant, et tamen ipsa parvulo claustro sacri uteri contulit et gremio puellari gestavit. Cum caeli cum creaturis ceteris capere nequeant Creatorem, et sola fidelis anima ipsius mansio sit et sedes. Kniha Job Kniha Job je hlubokým zamyšlením nad otázkou lidského utrpení. Cílem této knihy je ukázat, že lidské úvahy po smyslu života nemohou dát konečnou odpověď, a nemohou tak ani vysvětlit a zdůvodnit lidské utrpení. Tak se na první místo nedostává člověk, ale Bůh. Utrpení se stává místem pravdy o pravosti víry. Proč člověk věří? Stojí tu věrnost proti prospěchu z víry. Job při svém tápání a zoufání zůstává ale Bohu věrný a svým utrpením ukazuje až ke Kristu. Klára používá tato slova ve spojení s posty, o kterých byla informovaná, že se praktikují v pražském klášteře a jejichž přísnost byla veliká. Klára proto napomíná Anežku a připomíná jí, v čem záleží věrnost Božímu povolání. Nejde o vyhledávání lidského utrpení, ale o připravenost přijmout utrpení z Boží ruky. A ačkoli se druhá citace v Klářině kontextu týká života světských vládců, i v tomto případě se dá vztáhnout na Anežku. Nejde totiž jen o zřeknutí se světského bohatství, ale i světského myšlení, které hledá na prvním místě jen sebe a svůj úspěch. I proto snad Klára volí tuto pasáž, která definuje chování svévolníka a následky jeho chování. 6, 12 Nec fortitudo lapidum fortitudo mea, nec caro mea aenea est. 3ListAn. 38 Verum quia nec caro nostra caro aenea est nec fortitudo lapidis fortitudo nostra. 20, 6- 7 Si ascenderit usque ad caelum superbia eius et caput eius nubes tetigerit, quasi sterquilinium in fine perdetur. 36 3ListAn. 28 Quorum superbiae usque ad caelum licet ascenderint et caput earum nubes tetigerit, quasi sterquilinium in fine perducuntur. Žalmy Tisíciletou zkušenost s Bohem si izraelský národ připomínal v písních a modlitbách, označovaných v Písmu pod názvem žalmy. Hlavní náplní je oslava velikosti Boží, vyvolení si izraelského národa, spasitelné skutky a vztah Boha ke svému národu a národa ke svému Bohu. Většinu žalmů tvoří prosby a modlitby o Boží ochranu v obtížných a nebezpečných situacích, v nichž autoři vyjadřují důvěru v Boží velikost. Některé ze žalmů jsou modlitbami celého společenství. Mezi žalmy zaujímají zvláštní postavení žalmy královské, které jsou buď královými modlitbami nebo prosbami adresovanými k němu. Ve většině královských žalmů bývá osoba krále ztotožněna v křesťanské tradici s Kristem. Další skupinou žalmů jsou žalmy poutníků, které byly zpívány poutníky při cestě do chrámu během velkých židovských svátků. A jinou skupinou žalmů jsou pak Siónské žalmy, v nichž je hlavní pozornost věnována Jeruzalému, jako vyvolenému Božímu městu. V mnoha žalmech je vyjádřena radost a poděkování Bohu za jeho činy a za Něho samotného. Podobně i Klára, když cituje části žalmů ve svých listech, vyjadřuje tak svoji zkušenost s Bohem. Nacházíme tak u ní oslavu Boží velikosti a svrchovanosti, která se neprojevuje jen mocnými skutky, ale hlavně přijetím poníženosti a chudoby z lásky k člověku. V této lásce obdivuje štědrost s jakou se projevuje, která neváhá zničit sama sebe pro obdarování druhého. A v této perspektivě pak vybízí Anežku k následování svého Ženicha cestou podobné lásky, jakou on projevil své snoubence. Na potvrzení všeho nechává Klára zaznít slova 44. svatebního žalmu, aby tak Anežka ( Klára sama ) se nechala ozdobit rozmanitostí ctností svého Snoubence a kráčela tak od jedné ke druhé po cestě jeho přikázání s upřeným pohledem na krásu svého Milého, jehož velikost je bez konce a který sám jí bude odměnou, jestliže Nejvyššímu splní svůj manželský slib a vytrvá v něm až do konce. 30, 20 Quam magna multitudo dulcedinis tuae, Domine, quam abscondisti timentibus te, in conspectu filiorum hominum. 3ListAn. 14 ut et ipsa sentias quod sentiunt amici gustando absconditam dulcedinem, quam 37 ipse Deus ab initio suis amatoribus reservavit. 32, 9 Quoniam ipse dixit, et facta sunt, ipse mandavit et creata sunt. 148,5 Quia ipse dixit et facta sunt, ipse mandavit et creata sunt. 1ListAn. 17 O pia paupertas, quam Dominus Jesus Christus, qui caelum terramque regebat et regit, qui dixit et sunt facta, dignatur est prae ceteris amplexari. 44, 3 Speciosus forma prae filiis hominum, diffusa est gratia in labiis tuis, propterea benedixit te Deus in aeternum. 2ListAn. 20 Sponsum tuum prae filiis hominum speciosum, pro salute tua factum virorum vilissimum, despectum, percussum et toto corpore multipliciter flagellatum, inter ipsas crucis angustias morientem, regina praenobilis, intuere, considera, contemplare, desiderans, imitari. 44, 10 Adstitit regina a dextris tuis in vestitu deaurato, circumdata varietate. 44, 11 – 12 Audi filia, et vide et inclina aurem tuam, et obliviscere populum tuum et domum patris tui, et concupiscet rex decorem tuum, quoniam ipse est Dominus, Deus tuus. 4ListAn. 16 - 17 ut sic totam interius et exterius te adornes amictam circumdatamque varietatibus , omnium virtutum floribus et vestimentis pariter adornata, sicut decet, filia et sponsa carissima summi Regis. 49, 14 Immola Deo sacrificium laudis et redde Altissimo vota tua. 2ListAn. 14 nulli credens, nulli consentiens, quod te vellet ab hoc proposito revocare, quod tibi poneret in via scandalum, ne in illa perfectione, qua Spiritus Domini te vocavit, redderes Altissimo vota tua. 83,8 Etenim benedictionem dabit legislator, ibunt de virtute in virtutem, videbitur Deus deorum in Sion. 1List.An. Crescentes de bono in melius, de virtutibus in virtutes, ut cui toto mentis desiderio deservitis, dignetur vobis optata praemia elargiri. 109, 3 Tecum principium in die virtutis tuae, in splendoribus sanctorum, ex utero ante luciferum genui te. 2ListAn 21 Cui si compateris conregnabis, condolens, congaudebis, in cruce tribulationis commoriens, cum ipso in sanctorum splendoribus mansiones aethereas possidebis. 118, 32 Viam mandatorum tuorum cucurri, cum dilatasti cor meum. 2ListAn. 15 In hoc autem, ut mandatorum Domini securius viam permbules, venerabilis patris 38 nostri fratris nostri Heliae, generalis ministri, consilium imitare. 138, 16 Imperfectum meum viderunt oculi tui, et in libro tuo omnes scribentur, dies formabuntur et nemo in eis. 2List.An. 4 Ut, perfecti Patris effecta diligens imitatrix, perfecta fieri merearis, ne oculi sui aliquid in te videant imperfectum. 144, 3 Magnus Dominus et laudabilis nimis, et magnitudinis eius non est finis. 3ListAn. 16 Cuius pulchritudinem sol et luna mirantur, cuius praemiorum et eorum pretiositas et magnitudinis non est finis. Kniha Přísloví Kniha přísloví je nejstarší památkou izraelského mudrosloví a v hebrejské tradici jsou přísloví označována za mocné výroky, které je možné proti někomu mrštit, ať už k jeho dobru nebo zlu. Obsahově je pro přísloví příznačný jejich optimismus – dobro bude odměněno, zlo potrestáno. Bohatství a blahobyt neminou člověka spravedlivého a zbožného. Různá přísloví tak ukazují cestu, po níž člověk tohoto cíle dosáhne. Na prvním místě se však vždy zdůrazňuje bázeň před Hospodinem vedoucí k pravé moudrosti, a tak k plnosti života. Do této oblasti spadá i Klářina jediná citace v listech z knihy Přísloví. Jedná se o část třetí kapitoly věnované právě moudrosti a bázni Boží. Tak jako má Klára ve svém srdci vepsáno milosrdenství a věrnost, aby za ně koupila Boží království, tak vedle těchto věcí nechává místo pro mateřskou lásku k Anežce, které v jejím srdci patří stejný poklad, o který se touží s ní v radosti podělit. 3,3 Misericordia et veritas te non deserant, circumdas eas gutturi tuo, et describe in tabulis cordis tui. 4ListAn Sciens quod ego tuam felicem memoriam descripsi inseparabiliter in tabulis cordis mei, habens te prae omnibus cariorem. Kniha Moudrosti Kniha moudrosti by mohla být definována jako pokus o dialog s řeckým kulturním prostředím. Ve svých kapitolách se zabývá údělem člověka věřícího a nevěřícího, chválou Moudrosti, meditací nad exodem židů z Egypta. V křesťanské tradici pak bývá Moudrost ztotožněna s druhou božskou osobou, Ježíšem Kristem. 39 Když Klára používá citace z knihy Moudrosti, jsou všechny obráceny na Krista. On stojí ve středu zájmu. On je ten, v němž je všechno obsaženo, v němž je všechno stvořeno. On je oním zrcadlem, ve kterém se zahlíží Boží velebnost. On je září věčného světla. A právě vlastnictví Toho, jenž vlastní všechno, je pro Kláru skutečným bohatstvím. 1, 7Quoniam spiritus Domini replevit orbem terrarum, et hoc quod continet omnia scientiam habet vocis. další viz. Kol. 1, 17 3ListAn. 26 Illum continens a quo tu et omnia continentur, illud possidens quod et comparate cum ceteris huius mundi possessionibus transeuntibus fortius possidebis. 7, 26 candor est enim lucis aeternae et speculum sine macula Dei maiestatis, et imago bonitati illius. 4ListAn.14 Quae cum sit splendor aeternae gloriae, candor lucis aeternae et speculum sine macula. Sirachovec Tato starozákonní kniha byla napsána v době řecké nadvlády nad Palestinou, jako opozice vůči řeckému myšlení a kultuře. Kniha je manifestem víry v Boha jediného a věčného, který si vyvolil svůj národ, kterému daroval svůj zákon jako pramen moudrosti. Proto byla napsána tato kniha, aby se každý žid, v každém okamžiku svého života naučil jednat ve světle darovaného zákona. Podobně jako je těžké určit jednotící schéma této knihy, je obtížné i v Klářiných citacích najít jednotící prvek. Citace zasahují do nejrůznějších situací. Na prvním místě se zdůrazňuje vlastnost Boží - život. Bůh je Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jakubovým, Bohem živých a ne mrtvých.15 Kdo žije z Boha má život věčný. Sám Bůh je cesta, pravda a život16. K tomuto životu, ve zdraví a chvále Boha, je Anežka povolána.Ale život v Bohu není statickým, nečinným přebýváním někde u Boha, ale je vždy spojen se službou vedoucí k oběti, jak Klára hned vzápětí zdůrazňuje. Velikost takového života pak přirovnává k velikosti Áronově, jehož si Bůh vyvolil za kněze izraelského lidu, oblékl ho do své nádhery a jeho úkolem bylo vykonávat ritus na odpuštění hříchů. Hospodin mu dal schopnost vykládat jeho zákon 15 Srov. Mt. 22, 32 16 Srov. Jan 14, 16 40 a jeho dědictvím měl být On sám. Anežka je tak podobně korunována do svého úřadu, být pomocnicí samotného Boha a nabídnout sebe samu jako oběť svatou a jemu milou, a tak dosáhnout věčné slávy. 17, 27 Confiteberis vivens, vivus et sanus confiteberis, et laudabis Deum et gloriaberis in miserationibus illius. další viz Izajáš 3ListAn. 41 Ut vivens confiteris Domino, rationabile tuum Domino reddas obsequium et tuum sacrificium semper sale conditum. 45, 1 Dilectus Deo et hominibus Moyses, cuius memoria in benedictione est. 4ListAn. 40 Latores praesentium carissimos nostros fratrem Amatum, dilectum Deo et hominibus, e fratrem Bonaguram caritati tuae, quantum possum, praesentibus recommendo. 45, 14 Corona aurea super mitram eius, expressa signo sanctitatis et gloria honoris, opus virtutis et desideria oculorum ornata. 1ListAn 11 Atque vos coronavit aurea corona signo sanctitatis expressa. 50,5 Qui adeptus est gloriam in conversatione gentis, et ingressum domus et atrii amplificavit. 1ListAn 2 Recommendationem sui omnimodam cum reverentia speciali aeternae felicitatis gloriam adipisci. Izajáš Kniha Izajášova představuje soubor prorockých výroků z různých dob a různého prostředí, proložený menšími literárními celky neznámého původu, např. sbírkou výroků proti pronárodům, tzv. izajášskou apokalypsou nebo vyprávěním o zbožném králi Chizkijášovi a Izajášově prostřednictví v době asyrského nebezpečí. Právě z této části pochází Klářina jediná citace z Izajáše, ve které král děkuje Hospodinu za uzdravení a život, který se mu od něho dostal. Klára tak znovu odkazuje na Toho, od kterého sama život přijala a kterému patří všechna chvála. Lidský život tak není čistě lidským vlastnictvím, ale Božím, v jehož následování nachází smysl. 38, 19 Vivens, vivens ipse confitebitur tibi, sicut ego hodie, pater filiis notam faciet veritatem tuam. 41 Pláč Jedná se o knihu obsahujících pět anonymních žalozpěvů. Písně vznikly brzy po vyvrácení Jeruzaléma babylonskými vojsky a záhy tvořily liturgii smuteční slavnosti na paměť zboření chrámu. Město je personifikováno postavou ženy, jiný hlas vybízí k pokání a obrácení, shromáždění se modlí za milost a nové vyvolení. Smutkem prosvítá paprsek naděje, že po pokání a vyznání vin bude ukončen spravedlivý Boží trest. V křesťanské tradici jsou tyto texty zařazeny do liturgie o utrpení Páně. Tak k nim přistupuje i Klára. Použité citace jí slouží jako vstupní brána do rozjímání o Kristově utrpení. V první se jedná o jasnou definici Krista. Zrcadlo, na jehož konci má Anežka zahlížet dokonalou lásku, není nikdo jiný než Kristus sám ve své lásce, pro níž chtěl trpět na dřevě kříže a zemřít tou nejpotupnější smrtí. Klára tak Anežku zve, aby vstoupila do největšího tajemství křesťanství, utrpení Boha z lásky k člověku. Nestačí ji však jen vstoupit a rozhlížet se, ale chce jednat. Chce odpověď. A odpověď nachází ve třetí kapitole, kde po velikém utrpení, pod nímž se, i jen ve vzpomínce, hroutí duše, ozývá hlas důvěry v Boží milosrdenství, které nepomíjí. 17 Odpovědí na Boži utrpení je tak sjednocení se s poslušností Božího Syna, božského Snoubence a naprostá odevzdanost a důvěra, v níž má Anežka společně s Klárou naplňovat svůj snoubenecký slib lásky, jejíž nejvyšší formou je právě utrpení v lásce, pro lásku a z lásky. 1,12 O vos omnes qui transitis per viam, attendite et vidite, si est dolor sicut dolor meus, quoniam vindemiavit me, ut locutus est Dominus, in die irae furoris sui. 4ListAn 25 O vos omnes qui transitis per viam, attendite et vidite si est dolor sicut dolor meus. 3,20 Memoria memor ero et tabescet in me anima mea. 4ListAn 26 Respondeamus, inquit, ei clamanti et eiulanti una voce, uno spiritu: Memoria memor ero et tabescet in me anima mea. Kniha Abakuk Kniha Abakuk bývá označována jako jedna z knih malých proroků. Vznikla v době mezi rokem 609 a rokem 597 př. Kr. Podle obsahu je možné ji rozdělit na tři 17 Pl. 3, 20 – 24 „Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed. Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně. Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí a jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. Můj podíl je Hospodin, praví má duše, proto na něj čekám.“ 42 části – nářek prorokův a Boží odpověď, patero zlořečenství proti nepříteli, Abakukova modlitba, hymnické svědectví o všemoci Boha, který spěchá zachránit svůj lid. Tím, že Klára užívá citace právě z této knihy, nutí Anežku přemýšlet trochu v jiných souvislostech, než jaké se zdají na první pohled. Klára se raduje a jásá v Pánu, proto, co o Anežce slyší, ale na druhé straně není její radost na tom závislá. Její radost totiž pramení přímo z Boha a každé nové dobro jen její radosti přidává na intenzitě, protože v každém dobru spatřuje působení svého Boha, který se jí stal radostí. Platí o ní tak slova, která ve své třetí kapitole Abakuk vyslovuje.18 3, 18 Ego autem in Domino gaudebo et exsultabo in Deo Iesu meo. další viz. evangelium podle Matouše 1ListAn 3. 21 Vestrae sanctae conversationis et vitae honestissimam famam audiens, quae non solum mihi, sed fere in toto est urbe terrarum egregie divulgata, gaudeo plurimum in Domino et exsulto. Exsultate plurimum et gaudete, repletae ingenti gaudio et laetitia spiritali. IV. 2. 2. NOVÝ ZÁKON Evangelium podle Matouše Evangelium podle Matouše bylo sepsáno v židovském prostředí a určeno především křesťanům židovského původu. Evangelium bylo sepsáno v osmdesátých letech v Sýrii nebo někde v Palestině mimo Jeruzalém. Ježíš je v něm představen jako ten, který naplňuje starozákonní zaslíbení a je slíbeným Mesiášem. Matouš zdůrazňuje, že Ježíšovo učení neruší židovský Zákon, ale je jeho naplněním, výkladem a shrnutím. Křesťanská církev pak je dědičkou poslání starozákonního Božího lidu a vzkříšený Mesiáš je v ní přítomen v Duchu svatém a ve svátostech. Evangelium podle Matouše je evangeliem prvního Klářina listu, který je jakýmsi manifestem života v chudobě. Tak jako je evangelium radostnou zvěstí o Boží lásce, zdá se být první Klářin list radostnou ódou na život v nejvyšší chudobě po vzoru samotného Krista. Chudoba tak stojí na počátku cesty následování. Chudoba se však vždy objevuje ruku v ruce s obdarováním a bohatstvím. Za dobrovolnou chudobu 18 Ab. 3, 17 – 18 „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrad zmizel brav, v chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.“ 43 časných statků je již teď Anežka odměněna stonásobkem a bohatství, které ji čeká později, předčí všechna její očekávání. Na druhé straně kontemplace Kristovy chudoby během jeho pozemského žití je úzkou branou ke kontemplaci jeho božství, ve které se má Anežka právě tímto nahlížením proměnit. Anežčina a Kristova dobrovolná chudoba se tak setkávají a prolínají. Jedna je obsažena v druhé. V Kristu a jeho chudobě se Anežka stává dokonalou, tak jako je dokonalý její nebeský Otec, aby jeho oči neshledaly na ní nic nedokonalého. 5, 12 Gaudete et exsultate quoniam merces vestra copiosa est in coelis. 19, 29 Et omnis qui reliquerit domum vel fratres aut sorores aut patrem aut matrem aut uxorem aut filios aut agros propter nomen meum, centuplum accipiet et vitam aeternam possidebit. 1ListAn 30 Magnum quippe ac laudabile commercium, relinquere temporalia pro aeternis, promereri caelestia pro terenis, centumplum pro uno recipere ac beatam vitam perpetuam possidere . 5, 48 Estote ergo perfecti, sicut et Pater vester caelestis perfectus est. 2ListAn. 4 Ut perfecti Patris effecta diligens imitatrix, perfecta fieri merearis, ne oculi sui aliquid in te videant imperfectum . 5,3 Beati pauperes spiritu, quoniam ipsorum est regnum caelorum. 1ListAn. 16 O sancta paupertas quaam habentibus et desiderantibus a Deo caelorum regnum promittitur et aeterna gloria vitaque beata procul dubio exhibetur. 1ListAn. 25 Credo enim firmiter vos novisse quod regnum caelorum nonnisi pauperibus a Domino promittitur et donatur. 6, 20 Thesaurizate autem vobis thesauros in caelo, ubi neque aerugo neque tinea demolitur, et ubi fures non effodiunt nec furantur. 1ListAn 23 Ubi nec rubigo consumit nec tinea demolitur et fures non effodiunt nec furantur, merces vestra copiossisima est in caelis. 6, 24 Nemo potest duobus dominis servire, aut enim unum odio habebit et alterum diliget, aut unum sustinebit et alterum contemnet. Non potestis Deo servire et mammonae. 1ListAn 26 Deo et mammonae deservire non posse, quoniam aut unus diligitur et alter odio habetur et aut uni serviet alterum contemnet. 13, 44 Simile est regnum caelorum thesauro abscondito in agro, quem qui invenit homo abscondit et prae gaudio illius vadit et vendit universa quae habet et emit agrum illum. 3ListAn. 7 Absconsumque in agro mundi et cordium humanorum thesaurum incomparabilem, quo illud emitur a quo cuncta de nihilo facta sunt, humilitate, virtute fidei ac pauperis brachiis amplexari. 44 7, 13 – 14 Intrate per angustam portam, quia lata porta et spatiosa via est quae ducit ad perditionem et multi sunt qui intrant per eam. Quam angusta porta et arta via est quae ducit ad vitam et pauci sunt qui inveniunt eam. 1ListAn. 29 Ideo abiecistis vestimenta, videlicet divitias temporales, ne luctanti succumbere penitus valeretis, ut per arctam viam et angustam portam possitis regna caelestiora introire. 19, 24 Et iterum, dico vobis, facilius est camelum per foramen acus transire, quam divitem intrare in regnum caelorum. 1ListAn 28 Et gloriosum manere in saeculo et illic regnare cum Christo, et quoniam ante foramen acus poterit transire camelus, scandere quam dives caelica regna. 8,20 Et dict ei Jesus: „ Vulpes foveas habent , et volucres caeli nidos, Filius autem hominis non habet ubi caput reclinet další viz evangelium podle Lukáše. 1List.An. 18 Vulpes enim foveas, inquit, habent et volucres caeli nidos, Filius autem hominis, id est Christus, non habet ubi caput reclinet, sed inclinato capite tradidit spiritum. 11, 25 In illo tempore respondens Iesus dixit: „ Confiteor tibi, Pater Domine caeli et terrae, quia abscondisti haec a et prudentibus et revelasti ea paevulis. 4ListAn. 21 Rex angelorum, Dominus caeli et terrae in presepio reclinatur. 12,50 Quicumque enim fecerit voluntatem Patris mei qui in caelis est, ipse meus frater et soror et mater est. 1ListAn 12 Ergo, soror carissima, immo domina veneranda nimium quia sponsa et mater estis et soror Domini mei Jesus Christi. 1ListAn. 24 Et fere digne meruistis soror, sponsa et mater altissimi Patris Filii et gloriosae Virginis nuncupari. 3ListAn 1 Sed iam summo caelorum Regi sorori et sponsae 4ListAn 4 O mater et filia, sponsa Regis omnium saeculorum Evangelium podle Lukáše Vznik Lukášova evangelia se klade do let 70 – 80 a jako místo vzniku bývají uváděny Řím, Cesarea nebo některé město v Řecku. Je také jediným evangeliem, které má pokračování, Skutky apoštolů. Pro Lukášovo evangelium je příznačný jeho universalismus, není tedy zaměřeno úzce židovsky. Silný sociální důraz se projevuje zájmem o chudé a prosté lidi. V evangelním vyprávění vystupují častěji než jinde ženy a navíc Lukáš věnuje zvláštní zájem Marii, Ježíšově matce. Lukáš silně zdůrazňuje 45 Kristovo vzkříšení, nanebevstoupení a radost, která je s ním spojena. Na rozdíl od ostatních synoptiků neočekává Lukáš druhý Kristův příchod ve slávě okamžitě, ale nechává církvi čas, aby splnila své misijní poslání. Mezi citacemi z Lukášova evangelia nacházíme znovu téma chudoby, teď již úzce aplikované na Krista. Kristus, Král andělů, jako malé dítě zavinuté do plenek má přivést Anežku k rozjímání o velikosti Boží lásky a i další obrazy Kristovy chudoby během jeho činnosti ji mají doprovázet při nazírání Božích tajemství. K tomu všemu je nutné jen jedno, jako Maria, jako druhá Ráchel, hledět na Krista a spolu s Kristovou matkou na Boží nároky odpovědět – jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.19 2,12 Et hoc vobis signum, invenietis infantem pannis involutum et positum in praesepio. 4ListAn 19 Attende, inquam, principium huius speculi paupertatem positi siquidem in praesepio et in panniculis involuti. 9,58 Dixit illi Jesus: „ Vulpes foveas habent, et volucres caeli nidos, Filius autem hominis non habet ubi caput reclinet. 10, 42 Porro unum est necessarium: Maria optimam partem elegit, quae non auferetur ab ea. 2ListAn 10 Sed quia unum est neccesarium, hoc unum obtestor et moneo per amorem illius, cui te sanctam et beneplacentem hostiam obtulisti. 17,10 Non puto. Sic et vos, cum feceritis omnia quae precepta sunt vobis, dicite: „ Servi inutiles sumus, quod debuimus facere, fecimus. 1ListAn 2 Clara, indigna famula Jesu Christi et ancila inutilis dominarum inclusarum monasterii Sancti Damiani 1ListAn. 33 Ut me vestram famulam, licet inutilem . . . 2ListAn 2 Clara, pauperum dominarum ancilla inutilis et indigna 4ListAn 2 Clara, indigna Christi famula et ancilla inutilis ancillarum eius commorantium in monasterio Sancti Damiani de Assisio. Evangelium podle Jana Podle starokřesťanské tradice je autorem čtvrtého evangelia jeden ze Dvanácti, apoštol Jan. Na rozdíl od ostatních evangelií přináší Jan vlastní tzv. janovskou tradici. 19 Srov. Lk. 1, 38 46 Jan totiž nenutí čtenáře, aby rozpoznávali Ježíšovo božství na základě jeho slov a skutků, ale představuje ho od začátku jako Boha, který kráčí touto zemí, jako naddějinné Slovo, jako Jednorozeného, který je od věčnosti v Otcově náručí a žije ve vzájemném vztahu lásky Otce a Syna. Janovo evangelium uvádí výrazným způsobem Ježíšovo dílo do souvislosti se starozákonní kněžskou službou (Beránek Boží, chrám). Celým evangeliem prostupuje myšlenka Ježíšova příchodu od Otce na svět a jeho návratu ze světa k Otci. Na světě zanechává svou církev, je s ní však spojen Duchem svatým, který v církvi zpřítomňuje a dále rozvíjí dílo vtěleného Krista. Tak i Klára, když cituje z Janova evangelia se drží této tradice. Stojí tu Kristus jako Bůh, skrze něhož je všechno stvořeno a kterého je možné koupit jen za nesmírný poklad ukrytý na poli světa a lidských srdcí, který Anežka vlastní díky pokoře, víře a chudobě. Pro tento poklad tak Anežka opouští všechno, pohrdá marnostmi světa, aby se podivuhodně zasnoubila s neposkvrněným Beránkem, který snímá hříchy světa. Podobně jako apoštol Jan, který opouští dosavadní život po těchto slovech a odchází za Kristem.20 A jestliže je Janovo evangelium evangeliem lásky, pak Klára na to nemůže zapomenout. Kontemplace chudoby, utrpení a Božích tajemství totiž nemá jiný účel, než přivádět k lásce. Láska činí člověka schopným Boha, v lásce Bůh přebývá v člověku a člověk v Bohu, Stvořitel ve stvořeném, aby stvořené mělo účast na Stvořiteli a bylo tak všechno ve všem. Taková je důstojnost člověka, ke které byl stvořen. Proto může Klára na konci života děkovat Pánu, buď požehnán, Pane, že jsi mě stvořil.21 1,3 Omnia per ipsum facta sunt, et sine ipso factum est nihil, quod factum est. 3ListAn 7 Thesaurum incomparabilem, quo illud emitur a quo cucta de nihilo facta sunt . 1, 29 Altera die vidit Ioannes Iesum venientem ad se et ait: „ Ecce agnus Dei, ecce qui tollit peccatum mundi. 20 Jan 1, 35 – 39 Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo a řekl: „ Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „ Co chcete?“ Řekli mu: „ Rabbi, kde bydlíš?“ „ Pojďte a uvidíte,“ řekl jim. Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. 21 Srov. LegKl. 46, FF 3252 47 4ListAn 8 Quia velut altera virgo sanctissima, sancta Agnes, Agno immaculato, qui tollit peccata mundi, es mirifice desponsata, sumptis omnibus vanitatibus huius mundi. 14, 21 Qui habet mandata mea et servat ea, ille est qui diligit me. Qui autem diligit me diligetur a Patre meo, et ego diligam eum et manifestabo ei meipsum. 14.23 Si quis diligit me, sermonem meum servabit, et Pater meus diliget eum, ed ad eum veniemus et mansionem apud eum faciemus. 3ListAn 23 Veritate dicente: Qui diligit me diligetur a Patre meo, et ego diligam eum, et ad eum veniemus et mansionem apud eum faciemus. 19,30 Cum ergo accepisset Iesus acetum dixit: „Consummatum est.“ Et inclinato capite, tradidit spiritum. 1ListAn 18 viz. evangelium podle Matouše Skutky apoštolů Tento spis seznamuje čtenáře s cestami, jimiž se evangelní zvěst šířila do světa, a s osobnostmi raného křesťanství. Předně se tu mluví o činech apoštolů. První část je věnována Petrovi, druhá Pavlovi. Smyslem spisu není podrobný popis křesťanských počátků, ale snaha ukázat, jak působí oslavený Pán skrze své jméno a Ducha svatého a jak určuje další kroky svých učedníků. Prvotní církev ve svých počátcích se stala vzorem mnoha reformačních a protestních hnutí, která se jako lavina šířila celou Evropou na počátku XIII. století. Její jednota a prostota ostře kontrastovala s bohatstvím, mocí a nesnášenlivostí církve své doby. Přesto jak František, tak i Klára zachovali církvi věrnost a právě v této věrnosti pomáhali znovu vytváření tohoto ideálu zevnitř. Jestliže Klára vybízí Anežku k tomu, aby ji a celé její společenství svěřovala Pánu, nedělá nic jiného, než že buduje onu jednotu smýšlení, chudoby a čistoty, která byla vlastní prvotní církvi. Přenechává tak Anežce a jejím sestrám účast na Božích dobrech a darech svého kláštera tak, jako se těší z bohatství Anežčiného a jejích sester. 14, 22 Et cum constituissent illis per singulas ecclesias presbyteros et orassent cum ieiunationibus, commendaverunt eos Domino, in quem crediderunt. 2ListAn 25 Et me cum sororibus meis, quae gaudemus de bonis Domini, quae in te per suam gratiam operatur, stude tuis devotis orationibus Domino commendare. 48 List Římanům List Římanům byl sepsán mezi lety 54 – 58 před cestou apoštola Pavla do Jeruzaléma. Jde o list, který obsahuje nejsoustavnější výklad Pavlovy teologie. Základem je nauka o Boží spravedlnosti v nejširším slova smyslu, kterou je Boží jednání. Podstatou této spravedlnosti je pak Boží milosrdenství a láska. Člověk, který je otevřen takové spravedlnosti, nemůže být od Boží lásky oddělen ani smrtí. Proto se má člověk odevzdat Bohu v živé víře v Ježíše Krista a s činnou důvěrou. Kristus se mu tak stává cestou k této otevřenosti a důvěře. V Klářině podání citací z listu Římanům silně zaznívá tón teologie sjednocení. Následování Krista je cestou sjednocení se s Kristovým vykupitelským dílem. Účast na jeho utrpení sebou nese i jistotu účasti na jeho slávě. Kristus sám se stal obětí za naše hříchy, proto je Anežka vyzývána ke službě a oběti, ovšem nikdy ne samovolné, ale rozvážené, s pohledem upřeným na Krista, oběti s Kristem spojené, aby tak byla skutečně svatou a Bohu milou. Ve službě a oběti se nabízí Anežce nový titul, být pomocnicí samotného Boha na jeho díle vykoupení. Sjednocením s jeho vůlí tak člověk uskutečňuje nejvyšší rozměr svého bytí – spolupráce s Bohem. Tohoto sjednocení se dosahuje jedině vlastním očištěním, vnitřní chudobou. Do ní je člověk uváděn milostí Ducha svatého, který člověka vede po cestě dokonalosti, ke které je povolán. Proto když Klára varuje Anežku, aby nikomu nevěřila a s nikým nesouhlasila, kdo by ji chtěl odradit a bránit v úmyslu žít podle Boží vůle, která je v jejím případě životem nejvyšší chudoby, není to proto, že by chtěla vyvolávat zbytečné rozbroje, ale proto, aby ji posílila a dodala odvahy v jejím posláním, jehož splnění je zárukou svatosti. 8, 17 Si autem filii, et heredes: heredes quidem Dei, coheredes autem Christi, si tamen compatimur, ut et conglorificemus. 2ListAn 21 Cui si compateris conregnabis, condolens congaudebis, in cruce tribulationis commoriens cum ipso in sanctorum splendoribus mansiones aethereas possidebis. 12, 1 Obsecro itaque vos, fratres, per misericordiam Dei, ut exhibeatis corpora vestra hostiam viventem, sanctam, Deo placentem, rationabile obsequium vestrum. 49 2ListAn. 10 Sed quia unum est necessarium, hoc unum obtestor et moneo per amorem illius, cui te sanctam et beneplacentem hostiam obtulisti. 3ListAn 41 Ut vivens confiteris Domino, rationabile tuum Domino reddas obsequium et tuum sacrificium semper sale conditum. 14, 13 Non ergo amplius invicem iudicemus, sed hoc iudicate magis ne ponatis offendiculum fratri vel scandalum. 2ListAn. 14 Nulli credens, nulli consentiens, quod te vellet ab hoc proposito revocare, quod tibi poneret in via scandalum, ne in illa perfectione, qua Spiritus Domini te vocavit, redderes Altissimo vota tua. 16,3 - 4 Salutate Priscam et Aquilam adiutores meos in Christo Iesu, qui pro anima mea suas cervices supposuerunt, quibus non solus ego gratias ago, sed et cunctae ecclesiae gentium 3ListAn 8 Et ut proprie ipsius apostoli verbis utar, ipsius Dei te iudico adiutricem et ineffabilis corporis eius cadentium membrorum sublevatricem. List Korintským List Korintským je listem praktického křesťanství. Vychází z konkrétních potřeb významné korintské křesťanské obce. Korintská obec byla založena na druhé Pavlově misijní cestě a patřily do ní nejširší vrstvy obyvatel. Pavlovy listy Korintským jsou tak svědectvím prvokřesťanské církve s jejími světly a stíny, svědčí o vyrovnávání se křesťanství s helénistickou kulturou, o prvních křesťanských herezích, mocenských zájmech uvnitř církve. Důležité je, že Pavel dovede využít konkrétních situací a praktických otázek k tomu, aby osvětlil podstatné stránky křesťanské zvěsti a života. Je až zarážející, že i v těchto citacích se Klára drží stejného, tedy praktického, ducha. Dává tak Anežce praktický návod, jak žít a prožívat konkrétně své povolání. Být pomocnicí Boha v lásce, jejíž zákon jí nebude vnucen, ale který sama vepíše do svého srdce a to tak, že své srdce ponoří do obrazu božské podstaty a sama sebe celou skrze kontemplaci promění do podoby jeho božství. Tato proměna by však nebyla nikdy možná, kdyby jí nepředcházelo reálné usmíření lidí v Kristu s Bohem Otcem a 50 kdyby Kristus nepřišel, aby vykonal své spasitelné dílo. Tak, jak píše Klára Anežce, ten, který byl bohatý, stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli jeho chudobou a na odhalené tváři nás všech se zrcadlila slavná zář Páně, a tak jsme byli proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě mocí Ducha Páně. I. list Korintským 3, 9 Dei enim sumus adiutores, Dei agricultura estis, Dei aedificatio estis. 3ListAn 8, viz list Římanům 12, 26 Et, si quid patitur unum membrum, compatiuntur omnia membra, sive gloriatur unum membrum cogaudent omnia membra. 2ListAn 21, viz list Římanům II.list Korintským 3, 3 Manifestati quod epistula estis Christi ministrata a nobis et scripta non atramento sed spiritu Dei vivi, non in tabulis lapideis, sed in tabulis cordis carnalibus. 4ListAn 34 Sciens quod ego tuam felicem memoriam descripsi inseparabiliter in tabulis cordis mei, habens te prae omnibus cariorem. 3, 18 Nos vero omnes revelata facie gloriam Domini speculantes in eadem imaginem transformamur a claritate in claritatem, tanquam a Domini Spiritu. 3ListAn 13 Pone cor tuum in figura divinae substantiae et trasforma te ipsam totam per contemplationem in imagine divinitatis ipsius. 5, 18 omnia autem ex Deo, qui nos riconciliavit sibi per Christum ed dedit nobis ministerium riconciliationis. 1ListAn 14 Qui pro nobis omnibus crucis sustinuit passionem, eruens nos de potestate principis tenebrarum, qua ob transgressionem primi parentis vincti vinculis tenebamur, et nos reconcilians Deo Patri. 8,9 Scitis enim gratiam Domini nostri Iesu Christi, quoniam propter vos egenus factus est, cum esset dives, ut illius inopia vos divites essetis. 1ListAn 19 Si ergo tantus et talis Dominus in uterum veniens virginalem, despectus, egenus et pauper in mundo voluit apparere. 51 List Filipanům List Filipanůn napsal apoštol Pavel ve vězení, v němž se ocitl pro hlásání Kristova evangelia v letech 53 – 56. Celý list je prodchnut duchem křesťanské radosti z evangelia, v jehož světle přestávají být hřích a trápení posledními skutečnostmi. Vrcholem listu je Pavlovo vyznání Krista jako Pána. Odtud plyne i důraz na křesťanské společenství, které má skrze Krista již nyní poznávat Boží pokoj a žít jím. Výrazová příbuznost Pavlova hymnu a závěru druhého Anežčiného listu je až příliš nápadná.22 Nejinak je tomu u Kláry. I ona se s Anežkou dělí o pokoj a radost ze služby Pánu. Pokoj, dobro a radost jsou tři klíče Františkova ideálu a ty všechny patří jak Kláře, tak i Anežce. Těmito třemi klíči se odemyká brána ráje, Kristova srdce. Tam se vstupuje s radostí, s korunou slávy a radosti a bez pozvánky, protože jméno už je zařazeno na seznamu hostů. Zárukou takového štěstí je však naprosté připodobnění se Milovanému, nejprve v utrpení, které vyúsťuje v nekonečnou radost. 1, 8 Testis enim mihi est Deus, quomodo cupiam omnes vos in visceribus Iesu Christi. 1ListAn. 31 Quapropter vestram excellentiam et sanctitatem duxi, prout possum, humilibus precibus in Christi visceribus supplicandam, quatenus in eius sancto servitio confortari velitis. 4, 1 Itaque fratres mei carissimi et desideratissimi, gaudium meum et corona mea, sic state in Domino, carissimi. 3ListAn 11 Nec te involat amaritudo et nebula, o in Cristo dilectissima domina, angelorum gaudium et corona sororum. 4, 3 Etiam rogo et te, germane compar, adiuva illas, quae mecum laboraverunt in evangelio, cum Clemente et ceteris adiutoribus meis, quorum nomina sunt in libro vitae. 2ListAn 22 Et nomen tuum in libro vitae notabitur futurum inter homines gloriosum. 4, 4 Gaudete in Domino semper, iterum dico – gaudete. 3ListAn 10 Gaudeas igitur et tu in Domino semper, carissima. 22 Fil. 2, 6 – 11 „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt a to smrt na kříži. Proto ho Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jiné jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno, na nebi, na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznal, Ježíš Kristus je Pán.“ 52 List Kolosanům Důvodem k sepsání tohoto listu bylo zřejmě nebezpečí ze strany skupin, které podceňovaly dosah křesťanské víry, kladly důraz na zvláštní mystické poznání a prosazovaly přitom některé židovské obřady. Proto se tu zdůrazňuje svrchovanost Kristova, jednota církve a řád i osvědčení víry ve všedním životě. I tady Klára na prvním místě vidí Krista, jako toho, díky němuž, může chodit ve světle, protože On ji vytrhl z moci knížete temnot. Může se tak stát světlem světa a solí země,23 podle jeho příkazu. Klára, která byla jasná svým jménem a jasnější svými ctnostmi24 a při jejímž narození bylo prorokováno, že se stane světlem, které ozáří celý svět,25 vybízí i Anežku, v jejíž legendě nacházíme podobné proroctví, aby společně dokončily i druhý Kristův požadavek. Stát se příjemnými Kristu chutnou a vytrvalou, stálou službou. Mají tak do světa vnášet Kristovo světlo, zahánějící temnoty, a toto světlo živit chutnou službou Kristu v jeho bratřích a sestrách. 1, 13 Qui eripuit nos de potestate tenebrarum et transtulit in regnum Filii dilectionis suae. 1ListAn. 14 Qui pro nobis omnibus crucis sustinuit passionem, eruens nos de potestate principis tenebrarum, qua ob transgressionem primi parentis vincti vinculis tenebamur. 4, 6 Sermo vester semper in gratia sale sit conditus, ut sciatis quomodo oporteat vos unicuique respondere. 3ListAn 41 Ut vivens confiteris Domino, rationabile tuum Domino reddas obsequium et tuum sacrificium semper sale conditum. List Tesalonickým List Tesalonickým je nejstarší známý literární dokument raného křesťanství a první známý list apoštola Pavla. Je v něm obsažena nejstarší forma apoštolova poselství. List sám neobsahuje dlouhé dogmatické výklady, jako pozdější velké epištoly, podává však v živých barvách obraz prvních křesťanských obcí, jejich víry, žhavé naděje a vzájemné lásky, a tím je pro všechny doby živou výzvou ke stejné naději a lásce. A o čem jiném je vztah Anežky a Kláry, jak o tom svědčí tato jediná citace 23 Srov. Mt. 5, 13 - 14 24 LegKl. 1, FF. 3154 25 LegKl. 2, FF. 3156 53 z listu Tesalonickým, která je vlastně shrnutím jeho poselství, než právě o vzájemné lásce a důvěře. Jaké existuje jiné rozloučení, ve kterém by bylo obsaženo i shledání? Shledání, v němž bude před trůnem slávy velikého Boha nalezeno vše, co bylo s láskou a z lásky opuštěno. 5, 25 Fratres, orate pro nobis. 1ListAn 35 Valete in Domino et oretis pro me. 4ListAn 39 Vale carissima filia, cum filiabus tuis usque ad thronum gloriae magni Dei et optate pro nobis. List Timoteovi List Timoteovi bývá řazen mezi tzv. pastorální epištoly, napsané za účelem ochránit pravou nauku od mylných názorů heretiků, především gnostiků. V pastýřských listech jsou tak zmíněny směrnice o řádu a povinnostech, které mají pomáhat upevnit disciplínu křesťanské obce a posílit ji v boji proti herezím. Citace, kterou Klára užívá, nacházíme až v závěru listu, kde se vyzívá k dobrému boji víry, kterému předchází napomenutí ke skromnosti. Velikost Anežky tak pro Kláru nespočívá v jejím postavení, o kterém ve stejné kapitole apoštol také mluví,26 ale v tom, že ji sám Král králů přijal za svou dceru a Pán pánů vyvolil za svou služebnici a sama se stala nejdůstojnější snoubenkou Ježíše Krista, a proto převznešenou královnou. 6, 15 Quem suis temporibus ostendet beatus et solus potens, Rex regum et Dominus dominantium. 2ListAn 1 Filiae Regis regum, ancillae Domini dominantium, sponsae dignitissimae Jesu Christi et ideo reginae praenobili dominae Agneti. List Titovi V podobném duchu, v jakém byl sepsán list Timoteovi, se nese i list Titovi. Čistota víry a život křesťanské obce podle ní jsou základními tématy listu. S myšlenkou na velikost Boží slávy se Klára s Anežkou loučí posledním listem. 26 Tim. 6, 17 – 19 „Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme. Napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.“ 54 Je tak důslednou následovnicí svého otce Františka, u kterého od začátku jeho působení až do konce nacházíme Boha nejvyššího, všemocného a dobrého. Když Klára začíná své listy Anežce, první zmínka v nich o Kristu je vskutku královská, stejně tak jako poslední v posledním listu. Fratišek, který chtěl být heroldem velikého Krále, tak nalezl svou chudou paní, na jejímž dvoře by sám Král rád přebýval. A toto privilegium patří i Anežce. 2, 13 Exspectantes beatam spem et adventum gloriae magni Dei et salvatoris nostri Iesu Christi. 4ListAn 39 viz list Tesalonickým List Židům Záměrem listu Židům bylo pomoci adresátům, aby v těžkých podmínkách diskriminace a pronásledování věrně vytrvali a neochabovali v křesťanské víře. List tak obsahuje jak praktická napomenutí, tak i naučné statě o Kristovu velekněžství a o chrámovém kultu. Na základě starozákonních příkladů se dokazuje, že Ježíš je Syn Boží, a proto je jediným, věčně platným a skutečným Veleknězem a jeho velekněžská služba jako jediná je dokonalá a dostačující. I když Klára cituje list Židům, dotýká se její citace vždy Krista. V prvním případě je dáván do souvislosti se zrcadlem a jasně Anežce naznačuje, co se za tímto obrazem skrývá. Zrcadlem je samotný Kristus s celým svým vykupitelským dílem, od počátku až do konce. On je září Boží slávy i obrazem božské podstaty. Je také původcem spásy, která je příčinnou Klářiné radosti. Tím, že je Anežka pozvána k nazíraní Zrcadla spásy, je pozvána k tomu, aby se sama ozdobila nazíranou krásou, aby se stala podobnou kráse, jejíž obraz v zrcadle uvidí. Aby sama naplnila své stvoření, aby dorostla do podoby a obrazu Božímu, ke kterému byla od počátku stvořena. 1, 3 Qui, cum sit splendor gloriae et figura substantiae eius portansque omnia verbo virtutis suae, purgationem peccatorum faciens, sedet ad dexteram maiestatis in excelsis. 3ListAn 12 – 13 Pone mentem tuam in speculo aeternitatis, pone animam tuam in splendore gloriae, pone cor tuum in figura divinae substantiae. 4ListAn 14 Quae cum sit splendor aeternae gloriae, candor lucis aeternae et speculum sine macula. 55 2, 10 Decebat enim eum, propter quem omnia et per quem omnia qui multos filios in gloriam adduxerat, auctorem salutis eorum per passionem consummare. 3ListAn 2 Salutis gaudia in auctore salutis et quidquid melius desiderari potest. 12, 2 Adspicientes in auctorem fidei et consummatorem Iesum, qui, proposito sibi gaudio, sustinuit crucem, confusione contempta, atque in dextera sedis Dei sedet. 1ListAn 14 Qui pro nobis omnibus crucis sustinuit passionem . . . List Jakubův List Jakubův je v pořadí knih Nového zákona prvním listem tzv. katolických, obecných, listů. Tyto listy jsou určeny většímu okruhu křesťanských obcí. Jeho datace spadá do roku 62. List má pouze formu dopisu. Ve skutečnosti jde o volně sestavené kázání. Jeho obsahem jsou napomenutí týkající se všedního života v křesťanské obci a v mnohém se podobají filosoficko – etické literatuře své doby. To, do jakého kontextu Klára tuto citaci zasazuje, se zdá až neskutečné. V úvodu druhého listu se Anežce nabízí dokonalá životní náplň, jejímž obsahem není nic menšího než dokonalost sama, když píše: „Vzdávám díky štědrému dárci milosti, od něhož, jak věříme, pochází každý skvělý dar a dokonalé obdarování, že tě zkrášlil takovou slávou ctností a oslavil tak velikými znameními dokonalosti, aby, když ses stala horlivou napodobitelkou dokonalého Otce, sis zasloužila stát se dokonalou a jeho oči neshledaly na tobě nic nedokonalého.“ Naprosto dokonalá slovní hříčka, v níž Klára spojuje několik citací, ve kterých propojuje Starý i Nový zákon, aby tak jen více vynikl Kristův požadavek – Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec27. 1, 17 Omne datum optimum et omne donum perfectum desursum est, descendens a Patre luminum, apud quem non est transmutatio nec vicissitudinis obumbratio. 2ListAn 3 Gratias ago gratiae largitori, a quo omne datum optimum et omne donum perfectum creditur emanare . . I.list Petrův I Petrův list patří mezi listy katolické a podle tradice je jeho autorem apoštol Petr, Kristův učedník. List je adresován křesťanům pohanského původu v pěti římských provinciích Malé Asie. Těžištěm listu je kázání o utrpení. Jako Kristus trpěl, 27 Srov. Mt. 5, 48 56 má trpět i křesťan, který jde v jeho šlépějích. List nemá přesnou logickou stavbu, střídají se v něm napomenutí a výpovědi víry. Mluví se v něm o křtu a závazku dokonalosti. Zvláštní napomenutí je věnováno představeným. Následování Krista je pojítkem mezi jednotlivými citacemi navzájem i originálním textem listu. V první citaci se jedná o něžnou slovní hříčku. Aby Anežka mohla následovat svého Beránka, jehož krví byla vykoupena, musí se vejít do jeho stop a stát se jeho ovečkou, jak ukazuje už její jméno. Je tak se svým Ženichem spojena nejen společným jménem, ale i společnou cestou a posláním, které vede do života a jehož matkou se Anežka díky své věrnosti může také stát. 1, 19 Sed pretioso sanguine quasi Agni immaculati Christi et incontaminati. 4ListAn 8 quia velut altera virgo sanctissima, sancta Agnes, Agno immaculato, qui tollit peccata mundi, es mirifice desponsata. 2, 21 In hoc enim vocati estis, quia et Christus passus est pro nobis vobis relinquens exemplum, ut sequamini vestigia eius. 3ListAn 25 Sic et tu, sequens eius vestigia, humilitatis praesertim et paupertatis, casto et virgineo corpore spiritualiter semper sine dubietate omni portare potes. Zjevení Janovo Zjevení Janovo je jedinou knihou Nového zákona, v níž je zpracován literární druh apokalypsy. Její některé znaky jsou shodné s apokalyptickou literaturou pozdního židovství, avšak na rozdíl od ní je zde apokalyptické schéma naplněno novým obsahem, zejména zvěstí ukazující ke Kristu a jeho jedinečné moci a slávě. Zjevení bylo napsáno jako aktuální výzva do doby na konci 1. a na počátku 2. století. Představuje především obrazně vyjádřenou zkušenost víry, která v těžké situaci znovu odhaluje vyhlídku na Kristovo vítězství, pro které byl dán základ Kristovým křížem a vzkříšením. Vítězství bude patřit Beránkovi a těm, kdo se ho rozhodli cele následovat. Celý Klářin pohled je upřen ke shledání tváří v tvář se svým Ženichem. Od něho očekává všechnu svoji odměnu, k němu směřuje všechna její touha. Všechny její listy jsou prostoupeny nadějí a jistotou budoucí odměny. Časné vždy stojí proti nepomíjejícímu. Prchavé proti věčnému. Klára se cítí být bohatou, vznešenou, překrásnou, ozdobenou, královnou a paní, sestrou, dcerou a matkou svého Pána, náleží 57 ji všechno, co ani celá země a nebesa nemohla pojmout, protože za nesmírný poklad koupila toho, skzre něhož všechno je stvořeno. Ona o svém bohatství ví, reálně ho prožívá a s nekonečnou radostí se o ně dělí se všemi svými sestrami a zvlášť s tou, jíž patří polovina její duše, Anežkou. 3, 5 Qui vicerit sic vestietur vestimentis albis, et non delebo nomen eius de libro vitae et confitebor nomen eius coram Patre meo et coram angelis suis. 2ListAn 22 Et nomen tuum in libro vitae notabitur futurum inter homines gloriosum. 14, 3 - 4 Et cantabant quasi novum canticum ante sedem. Hi sunt qui cum mulieribus non sunt conquinati, virgines enim sunt, hi sequuntur Agnum quocumque ierit. 4ListAn 3 Salutem et cum reliquis sanctissimis virginibus ante thronum Dei et Agni novum cantare canticum et quocumque ierit Agnum sequi. 19, 16 Et habebat in vestimento et in femore suo scriptum: Rex regum et Dominus dominantium. 2ListAn 1 viz. list Timoteovi IV. 3. Píseň písní v listech svaté Kláry Tématem, které je společné všem Klářiným listům, je rámec, do něhož jsou jednotlivé obsahy listů začleněny. Tímto rámcem se rozumí vlastní zkušenost s Bohem prožívaná jako snoubenecký vztah mezi jím a vyvolenou duší. A jazykem, jímž je možné takový vztah vyjádřit, se pro Kláru a mnohé další středověké ženy i muže stává právě Píseň písní. Na píseň písní se dívá již od doby církevní otců, především Origenovou zásluhou a jeho rozlišením smyslů Písma na historický, alegorický a anagogický, jako na píseň lásky Církve ke Kristu, v mystickém slova smyslu pak ve středověku jako na vztah lásky mezi křesťanskou duší a Bohem. Od počátku XII. století je tato kniha společně se žalmy nejvíce komentovanou starozákonní knihou. Základem středověkých komentářů jsou právě Origenovy spisy, které Velepíseň představují jako dílo oslavující lásku Boha vůči lidem. Do tohoto pojetí pak Origenes začleňuje i teologii apoštola Pavla o církvi jako Tělu a Snoubence Ježíše Krista, které uvádí do souvislostí s obrazy vyjádřenými v Písní písní. Pro Klářino pojetí jsou důležité především komentáře cisterciácké mystické tradice, zvláště pak jejího zástupce Guglielma di Saint–Thierry. V cisterciácké tradici 58 je Píseň písní vždy chápána jako program radikálního hledání Boha. Ale na rozdíl od Bernarda z Clairvaux a dalších, Guglielmo ve svých komentářích definuje vztah Krista a duše jako vztah snoubenecké lásky, ne jako morálních závazků. Tak se tu objevuje vztah založený na určité rovnosti, který je v Písni písní reálně přítomen. Jednota lásky je taková, že mizí všechny společenské rozdíly mezi partnery. Není to ani Kristus, který nařizuje, ani duše, která poslouchá. Mezi zamilovanými nejsou rozdíly v postavení. Kristus je ženichem, který miluje, duše je snoubenkou, která miluje. Podobně jako pro Kláru, tak i pro Guglielma di Saint- Thierry číst Píseň písní znamená mluvit o sobě, znamená dát odpověď textu, v němž sebe sami prožívají. O tom, že Klára komentář Guglielma di Saint- Thierry znala, podává svědectví několik důkazů. Prvním je výběr jejích citací, které nepřesahují čtvrtý verš třetí kapitoly, stejně tak jako samotný komentář. Vedle toho se v Klářiných listech objevují podobné skupiny obrazů a slov, jaké se nacházejí i v Guglielmově komentáři. Není jisté, zda Klára znala komentář přímo, nebo prostřednictvím prvního teologa řádu Menších bratří, sv. Antonína z Padovy, přesto je jasné, že výrazová a symbolická podobnost je až příliš nápadná. Přesto se u Kláry spojuje i jiná tradice, tradice „ ženské středověké teologie.“ Už od počátku XII. století se některé zasvěcené ženy žijící v klauzuře kláštera pokoušejí sdělovat své mystické zkušenosti.28 Způsob, kterým tak sdělují světu svá tajemství kontemplace, ukrývají do alegorického a symbolického jazyka Písně písní. A jako by k tomu byla tato kniha předurčena. Vždyť její protagonistou je dívka, která celou báseň otvírá a končí. Je to ona, která jedná, která se zdá být více v popředí, než její milý. Celá kniha je prostoupena až podivuhodnou vnímavostí k ženskému prožívání lásky. Těmto ženám však nejde o to, aby vypracovaly ucelený komentář k této biblické knize. Naopak, jde jim vždy o vyjádření jich samotných, tím, že v určitých obrazech nechávají ožívat něco z prožitých Božích tajemství. Tak se jim Píseň písní stává ideální příležitostí vypovědět o Bohu něco jiného, než co o něm již bylo řečeno ústy oficiální mužské teologie. V Klářiných listech se s doslovnými citacemi setkáváme ve dvou listech celkem v pěti citacích. 28 Mezi nejvýznamnější představitelky patří např. Hildegarda z Bingenu, Matilda z Magdeburgu, Hadewijch d ´Aversa, Markéta d´Yprés . . . 59 1, 1 Osculetur me osculo oris sui, quia meliora sunt ubera tua vino. 1, 3 Trahe post te curremus in odorem unguentorum tuorum, introduxit me rex in cellaria sua. Exsultabimus et laetabimur in te memores uberum tuorum super vinum. Recti diligunt te. 2, 4 Introduxit me in cellam vinariam, ordinavit me in caritatem. 2, 6 Laeva eius sub capite meo et dextera illius amplexabitur me. 3, 4 Paululum cum pertransissem eos, inveni quem diligit anima mea, tenui eum, nec dimittam, donec introducam illum in domum matris meae et in cubiculum genetricis meae. V Klářině podání pak nacházíme ve IV. listu společně témata rozvíjená v první a druhé kapitole Písně písní. 4ListAn 30 Trahe me post te, curremus in odorem unguentorum tuorum, sponse celestis! 4ListAn 31 Curram nec deficiam, donec introducas me in cellam vinariam. 4ListAn 32 donec laeva tua sit sub capite meo et dextera feliciter amplexabitur me, osculeris me felicissimo tui oris osculo. Citace z posledního jmenovaného verše se pak objevují v 2ListAn 11. Ut tui memor propositi velut altera Rachel tuum semper videns principium, quod tenes, teneas, quod facis facias nec dimittas. Citace, které Klára nechává zaznít na závěr čtvrtého, tedy posledního, listu, uvádějí Anežku do největšího tajemství sjednocení lásky, do jejího nejintimnějšího okamžiku. Jsou také poslední Klářinou výpovědí o lásce, jakou je ještě možné vyjádřit lidskými slovy. Klára je píše v okamžiku, kdy už sama s nedočkavostí očekává naplnění všech svých tužeb a přání, v očekávání slíbené odměny, pro níž všechno opustila. Toto očekávání však není pasivní. Vstupu do komnaty lásky předcházejí jasně stanovené činnosti vyjádřené slovesy – trahere, currere, introducere. Tři slovesa pohybu, které přivádějí k naplnění, naplnění, které je v Písni písní ztotožněno s vinnou komnatou ( cella vinaria ). V následující citaci ( 2, 4 ) je tento význam ještě zvýrazněn. Zde je souvislost mezi vínem a láskou ještě zřetelnější a v tomto pojetí je mnohokrát v Písni písní zmíněno jako symbol lásky. Tak tedy cella vinaria je svatební komnatou, do níž je žena přivedena, aby zde slavila hostinu lásky. Tajemné slovíčko „donec“ však celou scénu uvádí do souvislostí s poslední 60 Klářinou citací z Písně písní ( 3, 4 ). Kde podobně jako protagonistka Velepísně, je i Anežka (Klára ) hlavní postavou. Chce udělat všechno proto, aby se mohla těšit z lásky svého milého, kterou vzápětí popisuje. S tímto obrazem, kdy levice podpírá tvář milované a pravice objímá její tělo, se v Písni písní setkáváme na dvou místech ( 2,6 a 8,3 ). Na rozdíl od biblického pojetí však Klára tento verš neužívá, aby on popsal její situaci, ale nechává do něho Anežku vstoupit aby v něm vyjádřila své přání v první osobě, které adresuje Kristu, k němuž se obrací v osobě druhé. Celá dynamika pak ustává v naprostém ztracení se v lásce, která je silnější než jakákoli láska, jak je vyjádřeno v závěrečné citaci, která je úvodem k celé Písni písní. Tato láska je silnější než víno, které je jejím symbolem. Závěrečné citace jsou momentem, v němž se konečně Anežka představuje v první osobě, díky zpřítomnění jejich obsahu v celé jejich dynymice, vyjádřené silnou přítomností „ já“ a „ty“ dvou zamilovaných. Je to však Klára, která Anežce propůjčuje slova, kterými má vyjádřit svou lásku ke Kristu. Tak Klára není neutrálním přihlížejícím, ale je tou, která již po celou dobu žije onu zkušenost, do které Anežku uvádí. Její vztah k Anežce je tak skrápěn stejnými kapkami vína, jejichž pramenem je Kristova snoubenecká láska a privilegium této lásky patřící Anežce. 61 Kapitola V. Liturgie v listech svaté Kláry Liturgie, stejně jako Písmo, doprovází a prostupuje všechny Klářiny listy, třebaže citace nejsou tak četné, jako citace biblické. Jedná se celkem o tři základní zdroje. Prvním je svátek sv. Anežky římské, mučednice, a dalšími jsou pak slavnosti mariánské, Zvěstování Páně ( 25. března ) a Nanebevzetí Panny Marie ( 15. srpna ). Texty ze svátku sv. Anežky římské, které se v listech objevují, jsou téměř doslovným zněním části textu „Passio Sanctae Agnetis.“ Tento text byl však užíván i v jiných liturgických souvislostech, než jen během svátku sv. Anežky. Byl totiž důležitou součástí ceremonie rituálu Consecratium virginum. Rituálu, jehož základní myšlenkou je zasvěcení panny Kristu, kdy se panna stává Kristovou nevěstou. Rituál samotný se skládá z různých citací z Písně písní, evangelií, Pavlových epištol a Passio Sanctae Agnetis. Samotné Passio Sanctae Agnetis bylo známé nejen během doby patristiky, ale jeho znalost se šířila až téměř do konce středověku. Až do XVI. století byl za jeho autora pokládán Ambrož, biskup milánský. Společnými tématy, které se objevují, jak v Klářiných listech, tak i v samotném Passio Sanctae Agnetis, je především odmítání nápadníků a výsadní rozhodnutí se pro Krista. Na jedné straně tu stojí v obou případech nátlak pozemského nápadníka, na straně druhé nadřazenost Ženicha nebeského díky jeho vznešenosti, kráse, něžné lásce. Jednotícím bodem je i touha po naprostém ztracení se v lásce, v Ženichově lásce, která však čistotu nebere, ale pozdvihuje a naplňuje. Passio Sanctae Agnetis29 29 Text je převzán z knihy „ Chiara, francescanesimo al feminile“ a cura di D. Covi e D. Dozzi, Roma, 1992, 62 Quem cum amavero, casta sum, cum tetigero, munda sum, cum accepero, virgo sum. Cuius est generositas celsior, possibilitas fortior, aspectus pulchrior, amor suavior, et omnis gratia elegantior. Iam amplexibus eius castis adstricta sum, iam corpus eius corpori meo sociatum est, et sanguis eius ornavit genas meas. . . .Ornavit inaestimabili dextrochirio dexteram meam et collum meum cinxit lapidibus praetiosis: tradidit auribus meis inaestimabiles margaritas. Et circumdedit me vernantibus et coruscantibus gemmis. 1ListAn 8 – 11 Quem cum amaveriris, casta estis, cum tetigeritis, mundior efficiemini, cum acceperitis, virgo estis. Cuius possibilitas fortior, generositas celsior, cuius aspectus pulchrior, amor suavior et omnis gratia elegantior. Cuius estis iam amplexibus astricta. Qui pectus vestrum ornavit lapidibus praetiosis et vestris auribus tradidit inaestimabiles margaritas. Et totam circumdedit vernantibus atque coruscantibus gemmis atque vos coronavit aurea corona signo sanctitatis expressa. Už na první pohled je zřejmé, že Klára ve svém prvním listu téměř doslova cituje část textu Passio Sanctae Agnetis. To, že však její provedení není naprostým kopírováním textu, ale že s ním Klára pracuje s opravdovou jistotou s jakou lehce zaměňuje osoby, obohacuje o vlastní obrazy a aktualizuje pro danou situaci, jen ukazuje na její jazykové schopnosti a ještě více vypovídá o společném duchu, s jakým podobnou práci prováděl i její otec František, jemuž i tady osvědčuje naprostou věrnost. Když Klára nechává ve svém prvním listu zaznít slova, která jistě Anežka slyšela během obřadu svého vstupu do kláštera, uvádí ji tak znovu do atmosféry jejího definitivního rozhodnutí pro Krista a nechává ji znovu zakoušet radost a štěstí toho okamžiku. A síla radosti toho okamžiku je pak silou, v níž Anežka bude schopna následovat svého Beránka, kamkoli jde30. Je to ten začátek, na který se má Anežka vždy dívat, aby v něm vždy držela, co drží a neopouštěla to, vědoma si svého rozhodnutí jako druhá Ráchel. Tato radost je ještě posílena citací ve třetím listu o krásu. 3ListAn 16 Cuius pulchritudinem sol et luna mirantur, cuius praemiorum et eorum pretiositatis et magnitudinis non est finis. PasScAg Cui angeli serviunt, cuius pulchritudinem sol et luna mirantur. Krása, která je pronikavější než světlo slunce i měsíce, je krásou, která proniká každý mrak hořkosti, která je odleskem slávy, obrazem božské podstaty, která skrze str. 235, ve které je originální latinský text citován z PL 17, 813. 30 Srov. Zj. 14, 4 63 kontemplaci v Anežce přebývá a která ji nechává zakoušet skryté sladkosti díky lásce, na kterou Anežka svou láskou odpovídá. Dary tu už nejsou drahé kameny ani nádherné perly, jarní květy či třpytivé drahokamy, ale darem se stává ten, jehož krásu obdivují slunce a měsíc, jehož odměnám a jejich vzácnosti a velikosti není konce. Ve čtvrtém listu je poprvé a naposled výslovně jmenována sv. Anežka římská, která je nejen Anežčinou jmenovkyní, ale i strážkyní její cesty za Beránkem, se kterým se zasnoubila podivuhodným způsobem jako ona. Tím, že je tu Anežka římská jmenována, jakoby obsah listu dostával nový eschatologický rozměr. Vstupuje sem ta, která se již těší z dosažení svaté svatební hostiny, která již zakouší plnost všeho, k čemu je Klára i Anežka povolána a na jehož prahu teď Klára stojí. Objevuje se ta, která dokonale zná radost i krásu toho, jehož vůní i mrtví ožívají. 4ListAn13 Cuius odore mortui reviviscent, cuius visio gloriosa beatificabit omnes cives supernae Jerusalem. PasScAg Cuius odore reviviscunt mortui, cuius tactu foventur infirmi. Již v pojetí Ambrožově, biskupa milánského, je význam této věty z Passio Sanctae Agnetis úzce vztažen na události křtu a biřmování. Vonné pomázání představené v první části ztotožňuje se křtem, biřmování pak s dotykem přinášející sílu a uzdravení. Mísí se tak v jedno snoubenecká mystika a teologie vzkříšení. To, že v podobném duchu smýšlí i Klára je u ní naznačeno futurem slovesa ( reviviscent ) na rozdíl od původního présentu ( reviviscunt ). Co je však onou tajemnou vůní života? Odpověď se znovu nabízí v Písni písní. Je to tatáž vůně mastí nebeského Snoubence, za kterými se má Anežka rozběhnout. Je to vůně, kterými jsou provoněna svatební roucha krále Mesiáše, vonící myrhou, aloem a kassií ve 44. svatebním žalmu31. Je to vůně prozrazující blízkost Milovaného. Je to vůně života a lásky, života zrozeného z lásky, z vody a Ducha32. Vůně Života a Lásky. Citace z mariánských slavností ovlivňují některé úseky třetího a druhého Klářina listu. 3ListAn 17 – 18 se shodují s částmi druhého a třetího žalmu noční liturgické hodinky ze slavnosti Zvěstování Páně. 31 Srov. Žl. 44, 9 32 Srov. Jan 3, 5 64 2ListAn 5 přebírá části první antifony z ranních chval ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Kapitola VI. Základní témata spirituality sv. Kláry v jejích listech VI.1. RADOST v listech sv. Kláry Celá františkánská spiritualita je proniknuta radostí. Radostí se ovšem nemyslí veselí hlučné ani naivní, ani radost, která pro svou intensitu nemůže trvat stále. Radost je jen vyjádřením františkánského pojetí života, jehož základem je život evangelia – radostné zvěsti. Tak se radost stává něčím, co doprovází Františkův i Klářin život bez ohledu na úspěchy nebo těžkosti, které zažívají. Typickou známkou františkánské radosti je její přítomnost zvláště v době nemoci a utrpení. František a Klára jsou prvními zářivými příklady této radosti. Klára, třebaže je těžce nemocná po celou dobu, v níž udržuje korespondenci s Anežkou, ani jednou ve svých listech nenechá zaznít tón smutku nebo lítosti nad svou nemocí. Naopak, její listy se nesou v radostném duchu od prvního k poslednímu. List první Téma radosti se v něm objevuje hned v úvodu po prvním pozdravení. Klára se doslechla o Anežčině svatém životě v řeholi a píše jí: Velice se raduji a jásám v Pánu. Z toho se nejenom já sama mohu radovat, ale všichni, kteří slouží nebo chtějí sloužit Ježíši Kristu. Klářina radost je reakcí na Anežčino rozhodnutí. Anežka odmítla sňatek s císařem a zvolila si život s Kristem. Takový příklad nemůže než dodat radosti a síly někomu, kdo již podobné rozhodnutí učinil nebo se k jeho uskutečnění chystá. Anežka se tak stává příčinnou radosti všech. Klára však nenechává Anežku v této zprostředkovatelské pozici, ale dále ji vybízí: 65 Velmi se radujte a jásejte, naplněna obrovskou vnitřní radostí a duchovním veselím, protože . . . jistě právem jste si zasloužila být slavnostně nazývána sestrou, snoubenkou a matkou Syna nejvyššího Otce a slavné Panny. Klára tak poukazuje na kořen Anežčiny radosti. Jejím základem je radost z Božího povolání a vyvolení, na které Anežka odpovídá. Je to radost z vyslovené Boží lásky – pojď a následuj mě33. Je to radost z poznané Boží lásky, které se Anežka, na Boží přání, rozhodla zcela darovat, aby jí mohla sloužit celým, nerozděleným srdcem. Je to také radost ze zakoušení Boží pozornosti a něhy, radost z naplnění Božího příslibu, že již v tomto životě se jí dostane stonásobně více34. A je také radostí z vědomí, že jí bude patřit nebeské království na věky. List druhý Třebaže se v druhém listu slovo radost neobjevuje ani jednou, její přítomnost je možné cítit neustále. Radost ve druhém listu není věcným obsahem, ale je atmosférou, ve které se obsah listu rozvíjí. Radost tak je přítomná v poděkování, které Klára vzdává štědrému dárci milosti, který Anežku ozdobil tolika ctnostmi a jehož snoubenkou si Anežka zasloužila stát. Radost je cítit i z toho, že Anežka se stala věrnou učednicí nejsvětější chudoby v duchu veliké pokory a nejvroucnější lásky a po slibných začátcích pokračuje úspěšně po započaté cestě blahoslavenství. Je to radost matky, která obdivuje krásu své dcery, která je jen odleskem krásy toho, který je nejkrásnější mezi lidskými syny a jehož snoubenkou Anežka je. Druhý list je také pobídkou k radosti, která už není jen radostí z Božího povolání, ale z Boha samotného. Na prvním místě v zakoušení radosti už není něco nebo někdo ( Anežka ), ale Pán sám. Klára tak Anežku uvádí do tajemství františkánské radosti, kdy se radostí stává naplnění Boží vůle a úplné připodobnění ke Kristu. Proto ji Klára vybízí: pohleď na Krista v jeho utrpení z lásky, o tom uvažuj, na toho nazírej, jestliže ho chceš následovat. A jako chudá Panna, obejmi Krista chudého. Jestliže on si z lásky zvolil chudobu (kříž), tak i ty ji se stejnou láskou objímej. Závěrem listu pak pronikají vlny radosti, které jsou jakousi ozvěnou radosti 33 Srov. Povolání učedníků – Mt. 4, 19, Mk. 2, 14, Lk. 5, 27 34 Srov. Mt. 19, 29 66 věčné, na které už teď má Anežka svým následováním v chudobě podíl. Konečné naplnění je sice záležitostí věčnosti, ale vědomí je přítomné již v tomto okamžiku. A proto Klára může napsat: Jestliže s ním budeš trpět, budeš s ním i kralovat, jestliže s ním budeš cítit bolest, budeš se s ním i radovat, jestliže s ním budeš umírat na kříži utrpení, s ním samotným v záři svatých budeš mít nebeský příbytek a tvé jméno bude zapsáno v knize života a bude slavné mezi lidmi. List třetí I třetí list se otvírá radostným pozdravem, v němž je každý Anežčin titul jakoby radostí ozdoben. Radostí z titulu samotného, ale hlavně z toho, že Anežce právem patří. Klára v něm své nejctihodnější paní v Kristu, své nade všechny smrtelníky milované sestře a sestře a snoubence nejvyššího Krále nebes, přeje radost ze spásy v původci spásy a cokoli lepšího, co je možné si přát. Po přání toho, nad co nic lepšího už není možné si přát, Klára znovu mluví o radosti, jakou jí Anežka dělá. Ale ani tato radost není nic statického. I ona se mění a roste s poznáním. Čím déle Klára Anežku zná, o to větší radostí jásá v Pánu. Její radost je tak radostí čistě lidskou, křesťanskou a teologickou. Klára je šťastná, že Anežka je zdravá, že vyniká v běhu za získání nebeské odměny a je živou ratolestí na Kristově vinici církve. Vskutku Klářina radost je plná, protože to, co si přála mít pod nebem, už má. Vidí, že její život je plodný, že její a Františkův ideál je živý a přináší své plody. Klára vidí Anežku, svoji dceru, na které jasně září její světlo, která lampu se stejným světlem ponese dál35. A Klářina radost bude mít dvojí naplnění. Jedním, tady pod nebem, je život, jehož první sazeničkou Klára byla, druhým, v nebi, je život ve Světle, které všechny sazeničky oživuje. Proto se raduj i ty,vybízí Klára Anežku, vždycky v Pánu! Radost se tu totiž stává jasným znamením svatosti. Radost z Pána je nutným předpokladem pro jeho 35 Srov. Podobenství o pannách, Mt. 25, 1 - 25 67 kontemplaci, pro kontemplaci jeho božství. Třetí list je uváděním do tajemství kontemplace, ve které je všechno, i celá radost, obrácena od Anežky ke Kristu. Celá její osoba je nasměrována k „Ty.“ Proto je tolik důležité každou radost vztahovat na Pána, aby tak člověk věděl, odkud pochází a kdo za ní stojí. Radost z Boha, jeho darů, jeho milostí je postojem pravé pokory. Ze sebe se radovat nemohu, protože všechno co mám, mám od Boha. V takovém postoji pak není možné člověka svést, jak se stalo v ráji, nabídkou – budete jako Bůh36. A duše, které je taková radost z Boha vlastní, je pak schopna přijmout pozvání, aby položila svou mysl do zrcadla věčnosti, svou duši do záře slávy, své srdce do obrazu božské podstaty a sebe sama celou skrze kontemplaci proměnila do podoby jeho božství. A v témže radostném duchu se nese i popis skutečností, které z takové kontemplace vyplývají. List čtvrtý Úvodní pozdrav čtvrtého listu je mnohem srdečnější než obvykle. Je také pozdravem posledním. Je k němu hned vzápětí připojeno přání, zpívat novou píseň v doprovodu ostatních svatých panen před Beránkovým trůnem a následovat Beránka kamkoli půjde. Slaví se zde věčná svatební hostina, která je hostinou bez konce, kde nebude nic z pozemského trápení, hladu, utrpení, únavy, nemocí ani smrti. Nic špatného. Ale jen dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, jediné dobro37. Radost nekonečná, blaženost věčná, plné štěstí. Bůh. Čtvrtý list je tak listem věčné, dokonalé radosti. Anežka je v něm vybízena, aby se na tuto slavnost s radostí připravovala. S radostí aby se ozdobila navenek i uvnitř ozdobami ctností, jaké bude odhalovat v zrcadle, v níž místo své tváře uvidí svého Snoubence, do jehož podoby a k jehož obrazu se má obléknout. Tato radost čerpá z věčnosti v kontemplaci nevyslovitelných sladkostí, bohatství a věčných poct, které Anežku čekají, a která je pozvednuta k Božímu naplnění ve slavnosti svatební hostiny Božím objetím a polibkem samotného Boha. Závěrečným akordem radosti, v němž je Anežka pozvána ke společnému 36 Srov. Gn. 3, 5 37 Srov. modlitba sv. Františka , Chvály Boha nejvyššího – „Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro . . .“ 68 setkání s Klárou u trůnu slávy velkého Boha, jen vrcholí Klářina óda na radost, na radost dokonalou, čistou a jasnou, jako Klára sama. Shrnutí prvního tématu Klára, jak o tom svědčí výpovědi sester během kanonizačního procesu i samotná Legenda sv. Kláry, byla ženou radosti. Celý její život se jí stal radostí. Tato radost projasňovala všechny její činnosti, modlitbu, službu sestrám i lidem, kteří se na ni obrátili. Její radostí byl Pán, který sám ji vedl po cestě radosti až k radosti dokonalé. Proto, když se vydávala na poslední cestu, mohla svoji duši povzbuzovat slovy: Jdi v pokoji, protože budeš mít dobrý doprovod na cestu. Jdi, protože ten, který tě stvořil, posvětil tě a vždy tě hlídal jako matka své děťátko, tě také miloval něžnou láskou. Požehnaný jsi ty, Pane, že jsi mě stvořil!38Ve svých listech tak i Klára přivádí Anežku na stejnou cestu. Ukazuje jí, jak po ní kráčet a co je při tom důležité. Na počátku tak stojí radost z vlastního povolání, radost z Božích darů, z Boží lásky, jakou vyvolené duši Bůh projevuje. Tato radost se ale během cesty mění z radosti čistě osobní k radosti prožívané ve sjednocení s Bohem, až nakonec je tato radost čistým Božím darem Bohu a od Boha. Cesta takové radosti pak směřuje ke dvěma horám. První je hora Proměnění, na níž se odkrývá Ježíšovo božství, k jehož účasti je povolána každá věřící duše. Druhou horou je pak Kalvárie, na níž se dokonává připodobnění se ke Kristu v lásce a sjednocení se s ním v Otcově poslání. Po výstupech na obě hory setkání se Anežčinou radostí stává jedině Pán, který ji přijímá do slávy věčné nebeské svatební hostiny, kde ji šťastně obejme pravice Nejvyššího a sám Nejvyšší ji políbí nejšťastnějším polibkem svých úst. VI.2. NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA v listech svaté Kláry Každá spiritualita je svým osobitým vyjádřením, jak následovat Krista. Způsoby takového následování mohou být různé tak, jak jsou mezi sebou různí i lidé, přičemž poslední cíl každé spirituality je stejný pro všechny. Dojít ke Kristu cestou, 38 Srov. LegKl. 46, FF 3252 69 kterou s křížem prošel on sám. Klára ve svých listech Anežce ukazuje, co je typické pro františkánskou spiritualitu, Klárou prožívanou a pochopenou. Zvláště v prvních třech listech Klára toto téma rozvíjí a vysvětluje. List první V úvodu prvního listu Klára Anežce říká, že její následování Krista nezačalo nějak samovolně samo od sebe, ale mělo opravdový začátek v okamžiku, kdy odmítla slávu, pocty i světskou důstojnost a rozhodla se z celé duše a z celého srdce pro bohatství zcela jiné, nejsvětější chudobu a hmotný nedostatek, a následně i pro nebeského Snoubence, Pána Ježíše Krista. Tak v prvním okamžiku je následování Krista ztotožněno s duchovním zasnoubením duše Kristu v úplném nerozdělitelném sjednocení pouty lásky na celý život. A Klára pokračuje: Tedy protože jste snoubenkou a matkou a sestrou mého Pána Ježíše Krista, označená přejasně praporem neporušitelného panenství a nejsvětější chudoby, upevňujte se ve svaté službě chudému Ukřižovanému, započaté s vroucí touhou. Tak tedy následování Krista s sebou nese lásku ke Kristu chudému a ukřižovanému. Toto slovo u Kláry ihned vyvolává proud chvály na chudobu, který se objevuje hned vzápětí. Následování Krista a věrnost chudobě jsou pro ni jedno a totéž. Klára pak Anežku prosí pokornými prosbami v Kristu, aby toužila jak jen to jde upevnit se v jeho svaté službě. Upevnit se a vytrvat, to je základní Klářino pojetí, protože jen ten, kdo vytrvá až do konce bude spasen39. Vytrvalost je ztotožněna s věrností, která Kláru provázela celý život, jak o tom svědčí i duch její závěti, nadiktované několik dní před její smrtí. Nejde jen o boj za dosažení Privilegia chudoby, ale o věrnost a vytrvalost ve všech ohledech. Na prvním místě věrnost františkánskému ideálu, věrnost hodnotám, kterým věří, svaté pokoře, blahoslavené chudobě, nevyslovitelné lásce, duchu svaté modlitby, darování se, minoritě, dobrotě a radosti. Ale Klára Anežku nevybízí jen k věrnosti a vytrvalosti stavu, který právě trvá. Ještě navíc Anežku povzbuzuje, aby toužila růst od dobrého k lepšímu, od ctnosti ke ctnosti. Důležité je si uvědomit, že to k čemu Klára pobízí není ve své absolutní 39 Srov. Mt 10, 22 70 hodnotě vytrvat a růst, ale toužit vytrvat a růst. Tak tu není na prvním místě výkon, ale touha, která má Anežčin výkon oživovat. A tato cesta, vedená touhou srdce, je náplní druhého listu. List druhý Klára hned v úvodu objasňuje, co se rozumí následováním Krista. Následování Krista je cestou svatosti, aby se Anežka stala dokonalou tak, aby oči původce milosti, od něhož pochází každý dokonalý dar a skvělé obdarování, na ní neshledaly nic nedokonalého. A toto je ona dokonalost – uvíznout ve stopách Toho, s ním si zasloužila spojit se sňatkem. Kdykoli mluví sv. František o následování Krista, vždy to spojuje s následováním jeho stop, jeho šlépějí. U Kláry se tak jeho pojetí spojuje ještě poutem sňatku a jedná se vždy o následování stop božského Snoubence ve věrnosti manželského slibu. Proto její definici dokonalosti předcházejí důvody k takovému následování, kterými jsou duch veliké pokory a nejvroucnější lásky, který ji přivádí na cestu následování nejsvětější chudoby. Tak se tu vedle sebe objevují nejpodstatnější rysy Klářiny františkánské spirituality, naprostá věrnost chudobě, pokoře a lásce. Po tomto vyjasnění termínů, Klára odkrývá Anežce další rozměr její spirituality, když říká: Ale protože jen jedno je nezbytné, pro to jediné tě zapřísahám a k tomu tě napomínám pro lásku toho, kterému ses nabídla jako svatá a jemu milá oběť, abys pamětliva svého rozhodnutí, jako druhá Ráchel stále hleděla na svůj začátek. V této pasáži Klára Anežce odkrývá dvě roviny následování. První je představena biblickou citací odkazující k Marii, sestře Marty, která je zosobněním toho, jak má Anežka kráčet cestou následování. Její místo je u Kristových nohou v kontemplaci jeho samotného, v naslouchání jeho slovu. Tento obraz je ještě posílen výslovným přirovnáním k Ráchel, která byla ve středověku chápána jako alegorie kontemplace. Aby byl ale Anežce takový život možný, je nutné, aby po celý život nespustila z očí to, jak začínala. Aby si neustále připomínala své povolání k takovému životu. Povolání, jak ho Klára chápe, je vždy Božím povoláním k lásce, je velikým darem, který pochází od Dárce, Otce milosrdenství40. Jako darem je zdarma 40 Srov. ZávKl. 2 - 3 71 darovaným a očekává radostnou odpověď na své obdarování. Touto odpovědí je život darovaný Lásce samotné tak, jak Duch Anežku vede. A o jaké vedení se jedná, Klára ozřejmuje konkrétně hned v následující části: Co držíš, abys držela co děláš, abys dělala a neopouštěla, ale rychlým během, lehkým krokem, bez zakopnutí, aby ani tvé kroky nenabraly prach, jistá, radostná a zapálená, abys ostražitě kráčela po cestě blahoslavenství. Nejprve se objevuje pobídka k bdělosti a odvaze, aby Anežka střežila a bránila dosažené pozice, které získala v předchozích duchovních bojích zásluhou Boží milosti. V této milosti, aby pak pokračovala ve svém poslání v okamžiku, ve kterém se nachází. Aby se neutíkala ani do minulosti, ani do budoucnosti, ale byla si vědoma toho, co je. Anežka je vedena, aby žila přítomnost, budoucnost s důvěrou svěřovala Boží prozřetelnosti a minulost odevzdávala k posouzení Božímu milosrdenství. Tak má životem v přítomné milosti Boží posvěcovat přítomnost a učit se v ní číst tajemství Boha uprostřed světa. A svou osobní historii spojit s dějinami spásy, aby se stala neustálou modlitbou a chválou. V tomto počínání je důležitá odvaha, jak Klára podotýká, když Anežce radí, aby takové jednání neopouštěla, aby se nenechala odradit a neodvrátila se od něho. Odvaha tu totiž odkazuje k jiné ctnosti a tou je znovu pokora, protože sklíčenost z neúspěchů je projevem pýchy, ale pokora má Anežku vrhnout do náruče Božího milosrdenství, kde je možné všechno. Tak je možné projít tuto cestu rychlým během a lehkým krokem, bez zakopnutí aniž by Anežčiny nohy nabraly prach. Nic už jí v cestě nebrání. Je to cesta naprosté svobody, naprostého se osvobození od sebe, které je smyslem askeze. Během takové cesty nejde o nic jiného, než udělat v sobě co nejvíce místa pro lásku, která nakonec dává nohám křídla, že ani pozemský prach hříchu nenabírají. A jak se takový běh pozná? Klára Anežce posílá hned tři znamení. Prvním je rozhodná a jasná jistota, která má svůj základ ve víře. Druhým znamením je radost, 72 která vychází z naděje a posledním je žár, který rozdmýchává láska. To jsou tři atributy, které mají svůj základ v božských ctnostech ( víra, naděje a láska) a které Anežku doprovázejí v obezřetném následování Kristových šlépějí po cestě blahoslavenství. Tím, kdo Anežku touto cestou provází a vede, není nikdo jiný než Duch svatý, který ji na tuto cestu povolal, proto nemá nikdo nárok na to, aby ji od takové cesty odradil. Naopak, je to síla stejného Ducha, v níž je možné, aby jako chudá panna objala chudého Krista, aby vstoupila na cestu kříže pro lásku, která jí byla do srdce vlita skrze Ducha svatého41. Tak se následováním Krista rozumí připodobnění se svému Snoubenci v jeho utrpení a smrti, v jeho tajemství bolesti a lásky. To je klíčové slovo františkánské spirituality – připodobnění a sjednocení se s Kristem chudým a ukřižovaným. Jádrem takového jednání je jedině jistota lásky. Je to dobrovolná věrnost slibu lásky, být s Milovaným jak v dobrém, tak i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě. Být s ním ve všem. Osvědčovat tak vzájemnou lásku, která společné utrpení mění ve společnou královskou slávu, společné prožívaní bolesti ve společnou radost, společnou smrt v život na věky v plné společné lásce. Následování Krista v jeho utrpení a smrti je tak cestou ke sjednocení se s ním v lásce, která je klíčem, jímž se otvírá brána ráje. List třetí Třetí list je zpěvem vítězství opěvující Anežčiny úspěchy, dosažené na cestě Kristova následování. Klára je v něm plná radosti, když vidí Anežku, jak vyniká v započatém běhu za získáním nebeské odměny. V souvislosti s danou situací, se hned vybavují slova apoštola Pavla: Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, alecenu že získá jenom jeden?42 Běh, který tak má Klára na mysli, je během v následování příkladu Ježíše Krista, chudého a pokorného, ve šlépějích Pána Ježíše, kde na jeho konci Anežku čeká nebeská odměna. Jako by Klára stála na ochozu a sledovala, jak Anežka vítězně směřuje do cíle a spolu s ní propuká v nesmírný jásot. Před tím totiž napjatě a s úžasem sledovala celý závod a viděla, jak Anežka zdolává jednu překážku za druhou 41 Srov. Řím. 5, 5 42 Srov. 1.Kor. 9, 24 73 v síle vlastní askeze a Boží milosti, která ji celou dráhou vedla a pomáhala. Hlavními překážkami na trati byla pýcha a marnost, odvěké hradby v lidském životě, které brání dokonalé lásce. Anežka se však i s těmito nástrahami vyrovnává a nezměrný poklad objímá pažemi chudoby, pokorou a ctností lásky. To, že běží tento svůj vítězný závod s takovou jistotou, je možné jen proto, že věrně plní příkazy a rady svého „ Trenéra,“ že s ním ochotně spolupracuje a nechává se jím vést. Cesta následování Krista tak není cestou samoty, ale je výsledkem spolupráce dvou, věřící duše a Boha, který ji věrně doprovází a povzbuzuje. Duše sama je tak uváděna do nového vztahu, být spolupracovnicí samotného Boha na díle spásy. S tímto bohatstvím touhou své duše Anežka protrhává cílovou pásku a může tak zakoušet skryté sladkosti, které Bůh sám od počátku vyhradil svým miláčkům, protože ona sama je jeho příbytkem, v němž přebývá se svojí láskou. Shrnutí druhého tématu V Klářině podání se tak celé téma rozbíhá do mnoha obrazů a podob. Ve svých listech představuje nejrůznější možnosti a roviny následování Krista, které všechny zná a žije. Následovat Krista pro ni znamená zachovávat svaté evangelium43 se všemi dopady do všech životních situací. Tak se jí následování Krista stává: naprostým sjednocením se s Kristem poutem dokonalé lásky poutí po cestě dokonalosti uvíznutím v Kristových stopách vytrvalostí ve svaté službě absolutní věrností chudobě bdělostí a silou v posvěcování přítomného okamžiku věrností Božímu vedení a povolání Duchem svatým odvahou nezastavit se a pokračovat v započatém díle připodobňováním se Kristu chudému a ukřižovanému být spolupracovnicí samotného Boha na díle spásy 43 Srov. ŘehKl 1, 1 – 2 „Způsob života Řádu chudých sester, který stanovil svatý František, je tento: Zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista . . .“ 74 úplným darováním se v lásce Tomu, který se daroval jako první A v takovém pojetí se pak samotné následování stává dějinami spásy, dějinami lásky. VI.3. EVANGELNÍ CHUDOBA v listech sv. Kláry Chudoba je základním kamenem celé františkánské spirituality. Chudoba se v ní objevuje na každém kroku. Chudoba je největším františkánským bohatstvím. Je tím, co určuje františkánské prožívání evangelia, a pro Františka byla vždycky tou, která si získala jeho srdce a které on svoje srdce dal. A jak je tomu u sv. Kláry? Jako by Klára byla vztyčenou vysokou věží, která svou výškou hlásala celému světu ideál Františkovy chudoby. Klášter sv. Damiána se stal obranou tvrzí a svůj boj o chudobu dotáhl do vítězného konce. Proč ale tolik úsilí o chudobu? Co je na ní tak přitažlivého? Jak je možné se z ní radovat a vidět v ní své štěstí? O tom všem Klára Anežce vypráví ve svých listech a nejen v nich. Celá její závěť je vyznáním Klářiny lásky k chudobě a odhalením Klářina srdce, které si stejně jako Františkovo chudobu zamilovalo až do posledního dechu. List první První list je někdy nazýván listem chudoby, protože toto téma je v něm nejvíce rozvíjené a Klára mu v něm věnuje nejvíce prostoru. Hned po úvodních pozdravech se objevuje chudoba. Klára popisuje Anežčinu situaci, ve které se nachází: pohrdla jste tím vším ( slávou, poctami i světskou důstojností ) a z celé duše a z celého srdce jste raději zvolila nejsvětější chudobu a hmotný nedostatek. Téma chudoby tak v prvním listě naprosto splývá se způsobem, jak Krista zcela následovat. To Klára potvrzuje následující větou, kdy o Anežce říká: jste snoubenkou a matkou a sestrou mého Pána Ježíše Krista, přejasně označená praporem neporušitelného panenství a nejsvětější chudoby.Klára těmito slovy reaguje na Kristova slova: Kdo koná vůli mého nebeského Otce, který je v nebesích, ten je mým bratrem, sestrou a matkou.44 Ve stejném duchu je nacházíme i u Františka v „Listu všem věřícím“, kde píše: Snoubenci jsme tehdy, když 44 Srov. Mt. 12, 50 75 v Duchu svatém je věrná duše spojena s Ježíšem Kristem. Bratry pak jsme, když konáme vůli jeho Otce, který je v nebesích, matkami jsme, když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle díky lásce a čistému a upřímnému svědomí, rodíme ho skrze svaté chování, které má druhým svítit jako vzor.45 Ovšem Klára tato slova vykládá poněkud jinak. Pro ni totiž konat vůli nebeského Otce a žít v nejsvětější chudobě představuje jednu a tutéž věc. Je pro ni nezbytné, jestliže chce být podobná Kristu chudému a ukřižovanému, aby byla jako on, chudá, aby žila v chudobě, aby se stala doopravdy chudou. A v této žité chudobě a díky ní je pak pravou Ježíšovou snoubenkou, sestrou a matkou. Klára tak specifikuje Františkova slova a říká, že Ježíšovou snoubenkou je tehdy, když se s ním v chudobě spojuje, jeho sestrou, když v chudobě žije a jeho matkou, když ho nosí v srdci, které je chudé na sebe a bohaté na něho, a tak ho může čistě rodit pro své bližní, protože je to on sám, kdo druhým svítí jako vzor v jejím chování. Proto může Klára propuknout v takový chvalozpěv na chudobu. O, blahoslavená chudoba, která těm, kdo ji milují a objímají, poskytuje věčné bohatství. O svatá chudoba, těm, kdo ji mají a touží po ní, je Bohem přislíbeno nebeské království a věčná sláva a blažený život jim bude bez pochyby dán. O zbožná chudoba, kterou Pán Ježíš Kristus, který vládl a vládne nebi i zemi, který řekl a stalo se, uznal mezi ostatním hodnou své lásky. Klára nejprve chudobu prohlašuje za blahoslavenou, protože tak ji nazývá Kristus během svého horského kázání, v němž je první z blahoslavenství.46 Nejde tu o nouzi nebo hmotnou bídu, ale o chudobu chápanou jako způsob, kterým se dá skutečně 45 Srov. ListVěř. 6, 50 - 53 46 Srov. Mt. 5, 3 „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“ 76 zbohatnout. Chudoba je tak darem, v jehož přijetí se Anežce daruje svoboda. Na jedné straně to je svoboda od sebe, od věcí a pout, která by ji mohla svazovat, na straně druhé je to svoboda pro něco nového. Je to svoboda pro přijetí věčného bohatství, pro které se svobodně rozhodla. V tomto rozhodnutí pak přijímá a s láskou objímá dar, v němž se jí daruje ona svoboda (chudoba) ducha, která poskytuje a zaručuje, že jí bude patřit nebeské království. Chudoba je dále nazývána svatou. I František ve svém Pozdravení ctností ji dává přídomek svatá: Paní svatá chudobo, Pán ať tě chrání spolu s tvou sestrou, svatou pokorou. Anežčina svoboda se proto v chudobě spojuje s pokorou. Svatá chudoba tak přivádí ke svaté pokoře, ke skutečné pravdě o Bohu a o sobě. Chudoba odhaluje velikost Boží a pravou velikost člověka a pro touhu po pravé, čisté a svaté pokoře Bůh zaslibuje věčnou slávu a blažený život. Samotná touha po pokoře ( svaté chudobě) už je dostačující k tomu, aby ji Anežka vlastnila, protože tak osvědčuje svatou chudobu, jíž je její duše posvěcována k tomu, aby se před Nejvyšším sklonila. A v poslední sloce se objevuje zbožná chudoba. Zbožná proto, že si ji mezi vším zamiloval Ježíš Kristus, Svořitel a Král všeho stvoření. Slovo zbožný však není vševystihující. Slovo „pius“ také znamená posvátný, dobrý, milující něžný a především otcovský, bratrský, mateřský a přátelský. A tak v závěru Klářiny ódy na chudobu znovu zaznívá téma následování Krista jako života v chudobě, která Anežce umožňuje být Kristovou snoubenkou, sestrou i matkou, protože ona je oním poutem, jímž se Anežka spojí se svým Ženichem, a která ji do tohoto vztahu uvádí. Představa toho, že Kristus sám si chudobu zamiloval a objal, vede Kláru k tomu, aby Anežce konkrétně ukázala život Kristovy chudoby. Objevuje se tak Kristus chudý za svého působení, Kristus chudý ve své smrti na kříži, Kristova chudoba, která měla svůj začátek už při vtělení. Pro tuto Kristovu chudobu se Anežka zříká všeho, aby mohla být stejně chudá jako on. Chudoba je totiž synonymem lásky. To, co Kristovu chudobu oživuje a co z ní činí něco tak přitažlivého, je právě jeho láska, pro kterou Kristus ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním 77 z lidí.47 A proto i Anežka, pro lásku a z lásky, je povolána k tomu, aby jako její Král žila ve světě pohrdaná a nuzná, a tak nejlépe osvědčovala svou lásku, protože, jak píše Klára: není možné sloužit Bohu a mamonu, protože buď je jeden milován a druhý nenáviděn, a nebo se jednomu slouží a druhým se pohrdá. Chudoba je tak cestou lásky, která jakoby se oblékala do nahoty chudoby, aby nakonec byla zahalena nevýslovnou krásou bohatství, o němž lidské ucho neslyšelo a které lidské oko nevidělo.48 Toto přesvědčení je pak pramenem Klářiny i Anežčiny radosti, která se ozývá v závěrečných slovech listu: Vždyť je to veliký a chvályhodný obchod, opustit časné pro věčné, zasloužit si nebeské místo pozemského stonásobek za jediné získat a blažený život vlastnit navěky. List druhý Když v úvodu Klára Anežku zdraví, nazývá ji dcerou Krále králů, služebnicí Pána pánů, nejdůstojnější snoubenkou Ježíše Krista, a proto nejurozenější královnou, a zároveň s tímto pozdravem jí přeje zdraví a stálý život v nejvyšší chudobě. Klára tak hned v úvodu odhaluje to, co jí nejvíce leží na srdci. Je to dokonalý život její dcery, který není možný, aniž by Anežka nenásledovala Krista v jeho chudobě. Protože jestliže Anežka žije v dokonalé chudobě, Krista následuje a miluje, a tak se stává jeho nejdůstojnější snoubenkou. Celá první část listu je věnována tomuto tématu. Následují nejrůznější doporučení, které jsou přímo zaměřené na následování Krista cestou chudoby. Protože obě témata jsou tak úzce propojena, je možné vztáhnout to, co bylo řečeno v předcházející kapitole o následování i na chudobu, v níž má Anežka Krista následovat. Mostem mezi dvěma částmi listu se v kontextu chudoby stává jediná krátká věta: ale chudá panno, obejmi chudého Krista. V této větě se otevírá nový pohled na 47 Srov. Ef. 2, 6-7 48 Srov. 1Kor. 2, 9 78 chudobu, chudobu kontemplovanou v utrpení a smrti Ježíše Krista. Pohleď, jak se pro tebe stal opovrhovaným, a staň se pro něho opovrhovanou na tomto světě. Když toužíš následovat, převznešená královno svého snoubence, krásnějšího nad všechny lidské syny, na toho se dívej, o tom uvažuj a na toho nazírej, který se pro tvou spásu stal nejubožejším z lidí, pohrdaným a zbitým a po celém těle mnohokrát zbičovaným a umírajícím v samotných úzkostech kříže. Kříž je místem, kde Kristus dosáhl vrcholu své chudoby, kde ztratil všechnu důstojnost, všechnu vážnost, kde na něho Bůh pohlížel jako na hříšníka, protože sám se stal hříchem. Ponížil se až k smrti, a to k smrti na kříži.49 Toto už není chudoba, v níž se postrádá vlastnictví něčeho, to už je absolutní nahota, absolutní pohrdání a potupa, naprostá ztráta všeho i sebe. K takové chudobě je Anežka pozvána. A to jen pro touhu vstoupit do stejné bolesti s Milovaným. Zakoušet stejnou bolest pro jeho kříž, pro jeho ponížení, pro jeho potupu, pro jeho zavržení, pro jeho žízeň, pro jeho opuštěnost. Protože on byl první, kdo do tohoto všeho vstoupil pro Anežčinu lásku, pro její spásu. Tak je chudoba kříže místem setkání, kde se potkává Kristova láska s láskou Anežky, aby se objaly a políbily.50 V tomto objetí se pak chudoba kříže stává zástavou lásky a znamením spásy, na němž září sláva vítězství a nádhera vykoupení. List třetí I třetí list je proniknut tématem chudoby. Anežka je Klářinou radostí, protože podivuhodně doplňuje nedostatky její i ostatních sester následováním stop Ježíše Krista chudého a pokorného. A ještě dále ukazuje důvod své radosti, když vidí Anežku, jak pažemi chudoby, pokorou a ctností víry objímá nezměrný poklad ukrytý na poli světa a lidských srdcí, za nějž se kupuje ten, skrze kterého bylo všechno stvořeno z ničeho. Novou rovinou chudoby, která se ve třetím listu objevuje je kontemplace chudoby slavné Panny panen. Je to právě chudoba, v níž se Anežka Marii podobá a díky níž se stává matkou jako ona: Tedy jako slavná Panna panen tělesně, tak i ty, 49 Srov. Ef. 2,7 50 Srov. Žl 88, 15 „Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.“ 79 následujíc její stopy, zvláště pokory a chudoby, můžeš ho ve svém panenském těle, beze vší pochybnosti, nosit ( Krista ) vždy duchovně. Maria tak má být Anežčinou strážkyní a průvodkyní, má jí být vzorem, jak chudobu praktikovat v životě. Tak se jí má Maria stát hvězdou na cestě chudoby, která by ozářila všechny její podoby něžným, mateřským svitem, přiváděla ji na její práh od Betléma až ke Kalvárii. Aby jako jitřní hvězda rozzářila Anežčino srdce do očekávání nového dne, který je již blízko. Den, v němž ji plně k sobě přijme ten, který všechno obsahuje a v němž Anežka vlastní všechno daleko silněji než všechno dočasné vlastnictví tohoto světa, protože svoji chudobou ho již teď v srdci obsahuje. Téma chudoby se ve třetím listu končí palčivými slovy, jako by v nich ožil hlas starozákonního proroka: V tom se klamou světští králové a královny, třebaže jejich pýcha vystoupila až do oblak a jejich hlava se mraků dotýkala, na konci zaniknou jako hnůj. List čtvrtý Když Klára ve čtvrtém listu rozvíjí téma kontemplace Zrcadla – Ježíše v jeho lidství, zve Anežku, aby si všímala blahoslavené chudoby, která je přítomná v Kristově životě. Anežka ji má sledovat od počátku, kdy je položen do jeslí a zavinut do plenek, během jeho života a celého působení, kdy podstupuje nesčetné námahy a utrpení, na kříži, kdy z lásky umírá nejpotupnější smrtí. Tuto Kristovu chudobu má mít Anežka před očima každý den, aby se v ní mohla pečlivě ozdobit Kristovými ctnostmi, a tak se mu líbit. Ty, které má ve zvláštní oblibě, jak Anežku Klára upozorňuje, jsou svatá pokora, blahoslavená chudoba a nevyslovitelná láska. Znovu a naposledy Klára Anežce odkrývá tři pilíře, na kterých stojí její vznešená věž, která do celého světa hlásá poselství o chudobě, která se stala největším lidským bohatstvím. Shrnutí třetího tématu Klára a chudoba jsou dvě nerozlučitelná slova. Chudoba je Klářinou vyslovenou láskou Kristu, tak jako se v ní Kristus vyznal světu. Pro Kláru neexistuje jiná cesta než v následování stop Krista chudého a ukřižovaného. To je pro ni cestou nejsvětější a nejvyšší chudoby, protože jako taková byla Ježíšem mezi ostatním 80 milovaná a on sám si ji zvolil a přijal za vlastní od svého vtělení během celého života až po kříž.. Proto i Klára ji s láskou přijímá a v síle lásky stále hlouběji proniká do jejího tajemství, jehož vrcholem je dobrovolné přijetí bolesti v chudobě kříže. Taková láska je však možná jen těm, kteří nemají ve svém srdci místo pro nic časného a ďábel je tak nemá za co uchopit, jejichž srdce patří jenom Lásce. Láska k takové chudobě pak získává bohatství nebeské, získává samotný pramen každého bohatství, Krista samotného. V Klářině pojetí se tak chudoba objevuje ve dvou rovinách. První, prorocké, kdy se spojuje víra v Boží slovo s konkrétním způsobem života v nejvyšší chudobě, a druhou je rovina eschatologická, která je manifestována již přítomnou radostí z bohatství, které je připraveno a které bude Klára pro svou chudobu vlastnit navěky. VI. 4. ZRCADLO v listech sv. Kláry ( Kontemplace Ježíše jako Božího Syna a jako Syna člověka ) To, co odlišuje Kláru od Františka, je způsob života, kterým prožívají své povolání ve františkánském řádu. Zatímco František spojuje kontemplativní i apoštolský způsob života, střídá nejrůznější poustevny, putuje městy a vesnicemi a nezastavuje se jen v Itálii, ale podniká cesty i mimo italské území, pro Kláru všechny její cesty končí ve svatém Damiánu. Tam přišla v 18 letech a tam v 60 letech umírá. Jejím životem se stala kontemplace. O pokladech a cestách, které se jí v tomto způsobu života podařilo objevit a vykonat, podává Klára svědectví zvláště ve svém třetím a čtvrtém listu Anežce české. Tuto svoji zkušenost ukryla do jediného obrazu – zrcadla. Ve třetím listu je to kontemplace zrcadla jako Ježíše v jeho božství, v listu čtvrtém Klára kontempluje zrcadlo jako Ježíše v jeho lidství. Klára tak vytyčuje Anežce jasnou cestu od hory Proměnění ke Kalvárii. Téma zrcadla bylo ve středověké literatuře velmi rozšířené. Dnes je známo na 250 děl, která se tomuto tématu věnují a třinácté století je vskutku stoletím zrcadla. Za nejznámější díla této doby je možné jmenovat – Speculum ecclesiae, jehož autorem je Hugo od sv. Viktora, nebo Speculum universale od Rudolfa Ardenského. I Klára má 81 svoje, pro které jsou charakteristické tyto rysy – zrcadlo není prostředkem, aby se v něm něco zahlíželo, ale představuje Krista. Tedy Kristus a zrcadlo je totéž. A obraz, který zrcadlo poskytuje není obrácený, matný nebo zastřený, ale je jasný a zářivý, přesný a zdokonalující. List třetí Třetí list je tedy věnován kontemplaci Ježíše jako Božího Syna. To je zcela zřejmé slovy, kterými Klára Anežku vybízí, když říká: Polož svou mysl do zrcadla věčnosti, polož svou duši do záře slávy, polož své srdce do obrazu božské podstaty a sama sebe celou skrze kontemplaci proměň do podoby jeho božství. Abys sama cítila, co cítí přátelé, když zakoušejí skrytou sladkost, kterou Bůh sám od počátku vyhradil svým miláčkům. Že se jedná o kontemplaci Ježíšova božství, na to hned v úvodu odkazují následující atributy – zrcadlo věčnosti, záře slávy, obraz božské podstaty. Všechny tyto termíny mají své biblické konotace a ve všech případech se v nich vztahují na Božího Syna. Kristus je tak skutečně kontemplován ( zahlížen ) ve zvláštním kontextu. Je viděn jako záře, osvícení, Světlo ze Světla51, viditelný obraz neviditelného Otce52. Tak Klára, třebaže necituje doslova mnoho pasáží z Janova evangelia, jak tomu bylo u Františka, nechává ve svém třetím listu zaznít jeho nejhlubší skutečnost v celé její plnosti. Objevuje se tu Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl od Otce poslán, aby lidem odhalil Otcovu tvář, aby Otce oslavil a Otec aby oslavil jeho. A slávu, kterou od Otce přijal, dal svým učedníkům, aby byli jedno, jako jsou jedno Otec a Syn, aby v nich Syn přebýval, jako v něm přebývá Otec, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že Otec poslal Syna a zamiloval si jeho učedníky, jako jeho samého53. Ve středu zájmu tak stojí Kristus, jeho život, který je lidskou historií božské osoby. A třebaže vtělení zastínilo jeho vznešenost a slávu, zůstává stále tatáž identita a celé božství, jehož odhalením je událost Proměnění na hoře Tábor. Proto Klára právem 51 Srov. Credo katolické církve 52 Srov. Kol. 1, 15 53 Srov. Jan 17, 22 - 23 82 užívá atributy jako jsou zrcadlo věčnosti, záře slávy, obraz božské podstaty, protože toto jsou skutečnosti, ke kterým je Anežka pozvána, aby je reálně zahlížela očima víry. Jakým způsobem má Anežka tyto skutečnosti objevovat a zahlížet, Klára Anežce ukazuje už prvním slovem. Polož svou mysl . . . Polož svou duši . . . Polož své srdce . . . To, pro Kláru znamená kontemplovat. Ovšem takový postoj předpokládá splnění prvního a základního přikázání Boha člověku. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.54 Tak je kontemplace pohledem mysli, srdce a duše v lásce, kterou jsou naplněny. Jenom díky tomu je Anežce možné , aby pohled její mysli, její duše a jejího srdce byl zcela obrácen ke Kristu, aby se tento pohled nestal povinností, ale činností, která bude Anežce nejmilejší, protože se v ní bude setkávat s Láskou. A tento pohled lásky nemá být jen občasnou záležitostí, které je vyhrazena určitá denní doba. Tím, že Klára tak neústupně opakuje třikrát stejné slovo, Anežce říká, jak nezbytné je v tomto pohledu setrvávat, aby se jí stal denním chlebem, vzduchem, který dýchá v každém okamžiku, a životem, který žije. Proč? Aby naplnila své stvoření. To je účelem kontemplace, jak Klára dále říká: A sama sebe celou skrze kontemplaci proměň do podoby jeho božství. Člověk byl od počátku stvořen k Božímu obrazu a do podoby Boží.55 Po svém stvoření byl přesazen do rajské zahrady, kde měl dorůstat do podoby plné. Do podoby, jakou je Bůh. Bůh, který je dobro, které se dává. Který je životem, o který se dělí. Který je láskou, která se daruje. Který je radostí, která se šíří. Který je světlo, které bylo životem lidí.56 K takové výměně Bůh stvořil každou lidskou duši. Pádem člověka se ale obraz Boha, dobra, života, lásky, radosti, světla zakalil. Člověk byl vyhnán z ráje. A třebaže brána ráje zůstala zavřena, cesta k nebi je znovu otevřena. Já jsem cesta, pravda a život57, říká o sobě Ježíš Kristus. On je čistým obrazem, který očišťuje zakalený obraz Anežčiny duše. On je zrcadlem věčnosti, září slávy, obrazem božské 54 Srov. Dt. 6, 5 55 Srov. Gn. 1, 26 „I řekl Bůh: „ Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ 56 Srov. Jan 1, 4 57 Srov. Jan 14, 6 83 podstaty, v jehož nazírání vstupuje mysl do věčnosti, duše je zahalena září slávy a srdce se připodobňuje božskému srdci Ježíšovu. Anežka se celá v tomto pohledu proměňuje do podoby Boží. A jestliže je kontemplace pohledem lásky, je láska onou silou, která tuto proměnu umožňuje. Sv. Bonaventura říká: Silou lásky budeš proměněn v toho, koho miluješ. Tak jako Bůh miloval tolik člověka, že se pro něho člověkem stal. Tak i duši, která Boha miluje, Bůh nemůže odmítnout, aby se mu stala podobnou. Tak nazírání v lásce pozvedá Anežku k Lásce samotné, aby se touto láskou sama stala. Konečný cíl kontemplace pak Klára Anežce popisuje takto: abys sama cítila, co cítí přátelé, když zakoušejí skrytou sladkost, kterou Bůh sám od počátku vyhradil svým miláčkům. Jedinou charakteristikou této sladkosti, jak Klára říká, je její skrytost, protože není možné ji popsat žádnými lidskými slovy ani ji uchopit lidskou myšlenkou nebo příměrem. Je skrytá tomuto světu, jako samotné Boží království, které tu je přítomné. Je vyhrazena Božím miláčkům, těm, kteří na Boží lásku svou láskou odpovídají a hledají Boží tvář. V těchto sladkostech se zakouší přejemná předchuť ráje, kde je již teď prostřeno k hostině věčné. Ale ani o takové předchuti nemůže být řečeno více, než řekl ve své Božské komedii Dante Alighieri – transumanar significar per verba non si poria.58 List čtvrtý V třetím listu vedla Klára Anežku na horu Tábor, v listu čtvrtém ji vede od Betléma ke Kalvárii. Zrcadlem, které bude Anežka kontemplovat je totiž Kristus jako Syn člověka, Kristovo lidství. A tak jako kontemplace Ježíšova božství ji měla vést k proměnění, tak je kontemplace lidství nástrojem ke spodobení, aby se tak líbila svému Snoubenci. Proto Klára píše: Denně se dívej do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále prohlížej, abys uvnitř i navenek zkrášlila sebe samu, ustrojenou a zahalenou do pestrých šatů, a tak byla ozdobena květy a šaty všech ctností, jak přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. 58 Srov. Paradiso I, 70 84 Na prvním místě stojí Klářina výzva, aby se Anežka denně dívala do zrcadla svého Milého, aby žila stále v jeho přítomnosti a nenechala se ničím odradit od přebývání v jeho blízkosti. Protože on je její Král a ona je jeho královnou, on je jejím Ženichem a ona jeho snoubenkou. Neustále má proto prohlížet ( hledat) svoji tvář v jeho tváři. Ježíš byl dokonalým člověkem i Bohem, proto jestliže se Anežka má stát dokonalou uvnitř i navenek, musí svoji lidskou dokonalost v Kristu objevit. Tak bude její přirozenost ozdobena ctnostmi, bude zkrášlena slavnostními šaty a květy a jako nevěsta vedena ke Králi, který touží po její kráse. Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům. Sám král touží po tvé kráse, vždyť je tvým pánem, před ním se skloň! V plné kráse vstupuje královská dcera, její šat je protkán zlatem. V barevném rouchu vedou ji ke králi.59 Tak je Anežka vybízena, aby se celá ozdobila Kristovou krásou, která je charakterizována těmito skutečnostmi, jak Klára vzápětí ukazuje: blahoslavenou chudobou svatou pokorou nevýslovnou láskou Jako by se tyto skutečnosti zrcadlily na povrchu celého Zrcadla a Klára teď Anežku vede k tomu, aby do nich samých vstoupila a zahlížela jejich hloubku v každé z nich. Nejprve se objevuje na vrcholu Zrcadla, na počátku Ježíšova života, tajemství jeho vtělení a narození. Tedy, na vrcholu tohoto zrcadla upři svou mysl na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plenek. V tomto pohledu je Klára zcela zajedno s Františkem, který svými jesličkami v Grecciu znovu prožívá události posvátné vánoční noci, aby pocítil neuvěřitelnou sladkost Boží lásky a hořkost chudoby, kterou byl Boží Syn při svém narození obklopen.60 Při zahlížení této události Kristova života se Klára nemůže udržet a nevykřiknout plná obdivu a úcty: Jak podivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! Král andělů a Pán nebe i země, je položen do jeslí! A Klára dál provází Anežku Kristovým životem. Avšak uprostřed zrcadla rozvažuj ve své mysli o pokoře a také o blahoslavené 59 Žl. 44, 11 – 14 60 Srov. FF 469, ICel 85 85 chudobě, o nesčetných námahách a utrpení, která podstoupil pro vykoupení lidského rodu. Během této pouti je Anežka povolána, aby zpřítomňovala a znovu prožívala tajemství jeho skrytého života v Nazaretě i jeho veřejného působení. Aby žila celé evangelium Ježíše Krista. Zvláště však, aby byla nablízku svému Snoubenci v okamžicích těžkostí, nepochopení, odmítaní, únavy a vyčerpání a sama do nich vstupovala pro stejnou lásku, s jakou je i Ježíš sám přijímal. Až se konečně objevuje spodek Zrcadla, konec Ježíšova života, kde se zahlíží nevýslovná láska. Na konci téhož zrcadla pak zahlížej svou myslí nevyslovitelnou lásku, pro níž chtěl trpět na dřevě kříže a zemřít smrtí ze všech nejpotupnější. Podobou této lásky je kříž. Proto samotné zrcadlo, zavěšené na dřevě kříže, napomínalo kolemjdoucí, aby rozvažovali ve své mysli, když říkalo: A vy všichni, kteří kráčíte po této cestě, pohleďte a uvidíte, je-li bolest jako bolest má. Tady se Klára s Anežkou zastavuje. Stojí pod křížem a hledí na ukřižovanou Lásku, které se chtějí podobat. Protože i ony pro stejnou lásku chtějí mít účast na plné lásce, která se takto dává. I ony žízní po lásce a jako meč jim proniká duše poznání, že taková Láska není milována. Odpovězme proto v jednom duchu tomu, který volá a naříká jediným hlasem: Rozpomenu se ve své paměti a má duše ve mně zchřadne. Touto odpovědí Klára Anežce říká: „ Nechme se dostihnout a proniknout tímto naříkajícím hlasem a ať je i naší odpovědí zranění, které se nedá vyléčit, z lásky, která nezaniká. Ať i nás spaluje bolest v utrpení lásky. Buďme nablízku naší ukřižované Lásce a nabídněme se jí.“ Vždyť vrchol bolesti je vrcholem lásky a cestou lásky je cesta kříže. Kříž je znamením lásky. Shrnutí čtvrtého tématu V Klářiných listech se Anežce otvírají dvě cesty kontemplace. Jedna vedoucí ke zbožštění, druhá ke spodobení a dokonalému lidství. V prvním případě je kontemplováno Ježíšovo božství, v případě druhém jeho lidství. Způsobem, kterým Klára Anežku kontemplaci učí, je zahlížení těchto skutečností v Zrcadle, kterým je 86 Kristus. Anežka tak vkládá svou mysl, duši i srdce do Kristových rukou a nechá se jím vést a uvádět do skrytých tajemství Božího bytí, aby sama naplnila cíl svého stvoření, kterým je už od počátku uschopnění duše k přebývání v nejhlubších vztazích Nejsvětější Trojice. Kontemplace ( zahlížení Zrcadla v jeho božských atributech) je nástrojem k takovému připodobnění a jejím hybným motorem není nic jiného než láska Stvořitele k člověku a lidská láska ke svému Stvořiteli. V takovém postoji je možné, aby Anežka již zde na zemi zakoušela skryté sladkosti, v nichž se jí dostává drobounké poznání velikosti ráje. Druhou cestou je kontemplace tajemství Kristova života. V kontemplaci těchto událostí, zvláště jeho chudoby a utrpení, je Anežka přiváděna k významnému rysu františkánské spirituality – lásce ke Kristu jako člověku. Je to veliký objev Kristova lidství, který Krista tolik k člověku přibližuje. Kontemplace Kristova života má Anežku vést ke spodobení s ním, aby se stala jako on dokonalým člověkem. Utrpení v lásce je pak nejjasnějším znamením takové dokonalosti. Tak jako se v Kristu spojilo celé božství i celé lidství, ani v kontemplaci nejsou tyto dvě cesty odděleny. Spojují se v jedno. Jejím výsledkem je pak dokonalá lidská přirozenost, která je uschopněna k účasti na přirozenosti Boží, a tak se stává novým stvořením v Kristu Ježíši. VI. 5. SNOUBENECKÁ LÁSKA v listech sv. Kláry Společně s tématem zrcadla je i toto téma tím, které je pro Kláru charakteristické. Samotný fakt, že je přítomné ve třech listech ze čtyř, tuto skutečnost jen potvrzuje. A nemůže tomu být vskutku jinak, protože toto téma pronikalo celým Klářiným křesťanským životem. Životem zasvěceným Kristu, svému Snoubenci, takto kontemplovanému a milovanému. Mezi třemi listy, v nichž Klára téma snoubenecké lásky rozvíjí, zaujímají zvláštní postavení listy dva – první a čtvrtý. První list popisuje sňatek, ke kterému již na této zemi došlo, zatímco ve čtvrtém listu se rozvíjí téma sňatku věčného, který se odehraje až na věčnosti. Tímto tématem se tak Klára zařazuje do proudu církevní tradice, která se 87 objevuje už ve Starém zákoně, vtěluje se v Zákoně novém, celá je rozpracována církevními otci a dodnes je ve spirituální teologii přítomná. List první Téma se objevuje hned v úvodu a je spojeno s Klářinou radostí, kterou z Anežčina chování má. Klára se tak raduje, že podobně jako ona sama, tak i Anežka mohla odmítnout pozemské nápadníky a celou svou duši a celé, nerozdělené srdce mohla darovat Kristu, pro kterého odmítla všechno ostatní. Její radost z Anežky je tak i Klářinou radostí ze skutečnosti, kterou mají s Anežkou společnou. To proto, že i když jste mohla více než ostatní požívat slávy a poct a světské důstojnosti a mohla jste se zákonně vdát s velikou slávou za vynikajícího císaře, jak by příslušelo vaší i jeho urozenosti, tímto vším jste pohrdla a raději jste z celé duše a z celého srdce zvolila nejsvětější chudobu a hmotný nedostatek a přijala jste rodem vznešenějšího ženicha - Pána Ježíše Krista, který vaše panenství zachová vždy neposkvrněné a neporušené. Aby Anežka mohla přijmout rodem vznešenějšího ženicha, byl pro ni nutný jeden základní krok, který byl počátkem jejího zasnoubení s Kristem – dobrovolné odmítnutí světské slávy, poct a důstojnosti a raději si z celé duše a celého srdce zvolit nejsvětější chudobu a hmotný nedostatek. Jakoby se jí nejsvětější chudoba a hmotný nedostatek měly stát jediným věnem, které by svému Snoubenci přinesla a které by se mu skutečně líbilo. Tento krok není možný bez lásky, musí zahrnovat znovu duši i srdce, celého člověka. Tak se Anežka nepodobá bohatému mladíku z evangelia61, který třebaže chtěl za Kristem skutečně jít, neměl ve svém srdci tolik lásky, aby opustil úplně všechno. Taková láska totiž není čistě lidská, ale přichází společně s Božím povoláním, a proto se Klára může z Anežky právem radovat. Jestliže Anežka sama všechno pro Krista dobrovolně opustila, není to jen její touha nebo přání, ale touha a přání, které se spojuje s Boží vůlí, a to jsou ty správné předpoklady, aby láska, která se objevila na počátku mohla růst a sílit. Aby se mohla rozvinout v pravý a dokonalý vztah lásky mezi Anežkou a jejím Snoubencem. A Anežčiným Snoubencem není nikdo jiný než ten, který její panenství zachová 61 Mk. 10, 17 - 22 88 vždy neposkvrněné a neporušené, ten, který je jinde jmenován jako Král králů, Pán pánů, neposkvrněný Beránek, Král nebes, nebeský Snoubenec . . . Je to ten, kterého, když Anežka bude milovat, bude čistou, když se ho dotkne, stane se čistší, když ho přijme, bude pannou. Znovu se tak vrací téma čistoty. Její Snoubenec je tím, kdo Anežku pozvedá od čistoty k Čistotě. Tak jako je Anežka v závěru listu povzbuzována, aby rostla od ctnosti ke ctnosti, od dobrého k lepšímu, je i tady vybízena, aby se nezastavovala, ale rostla i v této ctnosti. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha62, říká Ježíš. Pohledem v lásce se očišťuje srdce, aby se mohlo dotýkat Boha a stát se ještě průzračnějším, až nakonec přijímá v dokonalé čistotě Boha, který je Čistotou, a v této čistotě srdce přebývá tak, jako Čistota sama přebývá v něm. V takové čistotě pak Klára představuje s hrdostí svého Milého, který je i Anežčiným Snoubencem. Jeho moc je silnější, jeho urozenost vznešenější, jeho vzhled krásnější, láska lahodnější a všechen půvab jemnějš.í Co Klára chce Anežce těmito slovy říct? Nikde není v jejím chvalozpěvu jmenován žádný příměr, třebaže se objevuje hned pět komparativů. On totiž žádný příměr pro takovou moc, urozenost, krásu, lásku a něhu neexistuje. Jejím Snoubencem je ten, který je Mocí, Urozeností, Krásou, Láskou, Něhou . . . A proto, jestliže Anežka toto tajemství odkrývá, není pro ni možná jiná cesta. Už samotné toto poznání zapříčiňuje, že je již spoutána objetími svého Snoubence, že on už její hruď ozdobil drahými kameny a na její uši zavěsil neobyčejné perly. Celou ji obklopil jarními květy a třpytivými drahokamy a Anežku korunoval zlatou korunou, na níž vtiskl pečeť svatosti. Poznání v lásce. Opět jenom a jenom díky lásce, která v Anežčině srdci už od 62 Mt. 5, 8 89 stvoření přebývala, může Anežka Klářina slova přijmout za vlastní. A v tomto přijetí lásky Boží, Láska sama neváhá projevit svoji štědrost. Zásnubními dary tu jsou drahé kameny namísto časného bohatství, neobyčejné perly namísto slávy a poct, šaty z jarních květů namísto drahých rób, třpytivé drahokamy, které vyvažují ztracenou důstojnost, a za svoji nejsvětější chudobu a hmotný nedostatek Anežka přijímá korunu s pečetí svatosti. Ženich sám si ji ozdobil svými dary pro svatební den. V takovém obdarování tak Anežka smí zakoušet sladkou pozornost nebeského Snoubence, těšit se z jeho něhy, z jeho laskavosti a dobroty. V následujících pasážích Klára popisuje Anežčino štěstí, její radost z toho, že je Kristovou nevěstou, že on je jejím vlastnictvím a bohatstvím. Že smí poznávat lásku, která stvoření prostupuje, která ho pozdvihuje a naplňuje sama sebou. Lásku Boha, která jí patří, která se jí dává celá. List čtvrtý Klára prošla svým životem v doprovodu svého Snoubence, s pohledem upřeným na něho, věrná svému manželskému slibu a nyní, ve svém čtrvtém listu, na rozloučenou Anežce odkrývá závoj tajemství a skryté radosti z naplnění jejích přání, kterými je nebeská svatební hostina a nerozlučitelné a plné přebývání s Milovaným navěky – nebeský sňatek s Beránkem. Klára již stojí na prahu tohoto tajemství a naplnění a v takové atmosféře radostného očekávání se obrací na Anežku, polovinu své duše a jedinečnou pokladnici své lásky, aby i jí bylo možné zakoušet to stejné, co Klára: aby s ostatními přesvatými pannami zpívala před trůnem Božím a Beránkovým novou píseň a následovala Beránka, kamkoli půjde. Klára tak Anežku přivádí na okraj dějin, do skutečností budoucího věku, aby se mohla potěšit z Klářina štěstí, ke kterému je také povolána. I jí jsou určena tato zaslíbení. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu, přišel den Beránkovy svatby, jeho nevěsta se připravila. Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.63 63 Zj. 19, 7. 9 90 A to je příčinnou i Klářiny radosti, že totiž i Anežka je mezi pozvanými, když píše: s tebou se raduji a jásám duchovní radostí, snoubenko Kristova, protože jako jiná přesvatá panna, svatá Anežka, ses podivuhodně zasnoubila s neposkvrněným Beránkem, který snímá hříchy světa, když jsi pohrdla všemi marnostmi tohoto světa . Klára se tak znovu vrací k počátku, k zasnoubení Anežky s Kristem duchovním způsobem zde na zemi, které bylo podmíněno opuštěním všeho, ale to, že nemluví jen o Anežce české, ale jmenuje tu, která se již těší z věčného přebývání v Lásce, evokuje již konec a cíl, smysl této skutečnosti. Je to místo setkání dvou světů a dvou časů. Okamžiku a věčnosti. Okamžik pozemského zasnoubení je vstupní branou k věčnému sňatku. V tomto okamžiku setkání se rodí nová píseň lásky, kterou Klára Anežce odkazuje svoji lásku: Šťastna jistě ta, které je dáno dosáhnout této svaté hostiny, aby celou touhou srdce přilnula k tomu, jehož krásu, všechny blažené zástupy nebešťanů, bez přestání obdivují, jehož láska uchvacuje, jehož kontemplace občerstvuje, jehož laskavost nasycuje, jehož sladkost naplňuje, jehož vzpomínkou se sladce rozednívá, jehož vůní mrtví ožívají, jehož slavným patřením se stanou blaženými, všichni obyvatelé nebeského Jeruzaléma: protože on je září věčné slávy, jasem věčného světla, 91 zrcadlem bez poskvrny. Klára umírá, a přece je všechna touha jejího srdce obrácena k Milovanému. Zpívá svoji píseň štěstí. Podobně jako František po svém vrcholném setkání s Ukřižovaným na La Verně, ani Klára není schopna již mluvit o sobě, o svém prožívání, ale je celá svojí Láskou uchvácena a všechno k ní směřuje. Tak své štěstí předává i Anežce, když jí daruje své poznání Krista. Toho, který je pro svou krásu touhou všech svatých i andělů, který uchvacuje svou láskou, v pohledu na něhož nachází Anežka svůj odpočinek i sílu, jehož dobrota proniká a sytí duši a jemným paprskem začínajícího dne je každá vzpomínka na něho. Vůně jeho lásky dává nový život a blažené patření na něho je štěstím ráje. Protože on je Životem, Radostí a Štěstím bez konce na věky. On je Září věčné slávy, Jasem věčného světla, Zrcadlem bez poskvrny. To, o čem Klára píše nejsou jen prázdná slova nebo obrazy, ona sama je plní svým poznáním v lásce a toto poznání ji vede, aby Anežku s důrazem vybízela: Tedy, královno nebeského Krále, stále silněji se rozněcuj žárem oné lásky. Protože ona bude Anežčiným mostem do ráje. V ní ji bude možné překročit tuto propast mezi pozemským a nebeským. Protnout okamžik a věčnost. Ona totiž má svůj počátek, ale je bez konce. A žár lásky se nakonec stává ohnivým vozem, který odnáší přečistou duši, láskou očištěnou, jako nevěstu k hostině lásky. V této lásce se Anežce odkrývají jiné poklady, než kterými byla zahrnuta na počátku svého zasnoubení, v ní už zahlíží jejich plnost a naplnění. Jsou to jeho nevyslovitelné sladkosti, bohatství a věčné pocty, které jí jsou zaslíbeny a pro ni připraveny. V takovém žáru lásky, v takové kontemplaci a takovém očekávání není už Anežce, stejně jako Kláře, možné nic, než jediný výkřik: Táhni mě za sebou, dejme se do běhu za vůní tvých mastí, nebeský ženichu! Poběžím a neunavím se, dokud mě neuvedeš do komnaty vína, 92 dokud nebude tvá levice pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat, dokud mě nepolíbíš přešťastným polibkem svých úst. A to je to poslední, co má Klára Anežce říct. Víc už se říci lidským jazykem nedá. Anežka sama vstoupila do výměny lásky mezi člověkem a Stvořitelem, kde lidská slova ztrácejí svoji platnost. Jediným Slovem je Syn, v němž Otec skrze Ducha svatého řekl vše. Je to mlčení lásky v plnosti Slova. Přešťastný polibek jeho úst. Shrnutí pátého tématu V Klářině pojetí snoubenecké lásky se objevují dva základní obrazy. Prvním je obraz pozemského zasnoubení, v němž duše odpovídá na potřebu svého srdce cele patřit Kristu a pro něho je schopna v síle lásky všechno opustit. Je to okamžik, v němž poznává velikost Boží štědrosti vůči sobě, přijímá zásnubní dary, které ji v očích Ženichových ještě více zkrášlují. Ona sama je okouzlena jeho dobrotou a krásou. A jeho láska ji k sobě pozvedá a proměňuje. Obrazem druhým je svatební hostina v Beránkově království, za hranicemi pozemského světa, v plnosti a věčnosti. Tuto věčnost protínají okamžiky lásky, okamžik zasnoubení duše s Kristem. V tomto okamžiku se vstupuje do věčnosti, která je neustálým přebýváním s Milovaným, kterému duše patří a který patří milované duši. Toto přebývání je naplněním nebeského sňatku, kdy duše plně komunikuje Lásku Nejsvětější Trojice a vstupuje do nejhlubších trojičních tajemství, v odkrývané a stále se prohlubující lásce. Nebeský sňatek je tak nejhlubším odhalením intimity Boha i člověka v lásce, která se neustále daruje. 93 Kapitola VII. Epistula simulata ad sanctam Claram de Assisio Fiktivní dopis svaté Kláře z Assisi Clarae, carissimae et dilectissimae matri, reginae Regis regum et dominae Domini dominorum, fideli plantulae sancti Francisci, Laetitia filia et sororcula eius precem et desiderium dulcis benedictionis dirigit. Amatissima mater, quae iam nunc visione beata Sponsi tui et summi Regis coeli et terrae uteris, quae cum eo in inaccessibili candore castitatis atque caritatis habitas et te ipsa luce atque candore eius splendes, illumina et irradia sua luce praeclara etiam cor meum ut sicut tuum pro eo, quod mundus pro nihilo putat, sed quod Cor Salvatoris commovet, incendiatur. Exsulto et gaudeo multum de auxilio tuo, quod semper mihi subvenis, et sicut mater optima id, quod unum est necessarium in via amoris, me doces. Itaque Altissimo 94 Patri in anima mea canticum gratiarum et laudum pro te ipsa, pro tota familia tua, pro omnibus fratribus et sororibus nascitur. Et sicut cognoscentia pura ad thronum gloriae magni Dei64 hoc canticum pervenit. Et canticum incipit: In eo loco ubi finem terra habet et regnum Amoris patefit, Altissimus Pater misericordiarum65 hortum regalem plantavit. Hic hortus pulcherrimus est et continet permultos flores mirabiles, qui formositate propria, magnitudine atque odore de vita et virtutibus illorum, qui in hortum veniunt, narrant. Quadam die, in qua sol sua claritate coelum complebat, et cum etiam guttae roris in foliolis subtilibus nitebant, in hortum quaedam puella intravit. Formae erat pulcherrimae sicut radius solis et dulcis sicut palpatio eius. Ut velamen crines flavi fluebant et splendor eorum stellas magicas revocabat. Coelum ipsum ridebat de oculis eius et ea gradiebatur gradu levi pedibus liberis per mollem herbam. Odor venustus eam sequebatur et omis gratia quasi in clara luce velaretur. Venit in hortum ut legeret unum florem, qui afferret dono Sponso et Regi suo. Omnes flores industrie operam suam pollicerebantur et clamabant – Ecce mihi! Ego de omnibus pulcherrimus sum! Ego vere dignus sum Rege! Odor meus venustissimus est! etc. . . . Sed Clara tantum perambulabat et quaerebat cum repente se inclinavit et carpsit minutum quadrifolium, quod omnes flores sua latentia atque fiducia pudore affecit. Eum ergo Clara donavit Regi suo illo die, in quo Ille eam introduxit in cella vinaria amoris sui. Carrissima mater, quanta humilitas et qualis amor?! Da, quaeso, per tuam intercessionem, ut etiam sicut indicia latentiae, fiduciae et laetitiae in valle lacrimarum cordis mei florescant quadrifolia, quae non crescunt in ulla terra quam de ligno Crucis. Etiam da mihi, ut me cum magna humilitate ad ea inclinam et ea cum magna caritate quotidie meo Regi afferam, in cuius manibus ea transformantur in corona gloriae, quae iam nunc paratur pro me. 64 Srov. 4ListAn 39 65 Srov. ZávKl. 2 95 Tuo materno amore me totam committo et cum fide puerili omnes meas tenebras et difficultates tibi concedo ut in eas clareas sicut stella matutina, sicut sorores stellae, quae in caelo clarae, pretiosae et bellae sunt66. Vale semper in Domino et ora pro me! Conclusione Dietro di noi sono rimaste quattro lettere di santa Chiara d´Assisi. Questo e il momento in cui ci si asppetta l´ultimo giro attorno queste lettere prima di saluto finale. L´ultimo giro della chiave nel lucchetto vecchio con cui si apre il giardino delle delizie nascoste. All´ apertura di questo giardino precedevano pero alcuni giri, svolti nei capitoli diversi di questo lavoro. Il giro iniziale ritornava alla storia e cultura riguardante santa Chiara e sant ´Agnese. L´analisi del periodo storico con i suoi costumi e gli influssi culturali ha chiarito la posizione iniziale della nascita del rame feminile dell´Ordine francescano prima in Italia, poi in conseguenza in Regno di Boemia. Nonostante le varie differenze sia culturali sia personali delle due protagoniste, si trova lo quadro completo rappresentante l´unita di ideale francescano vissuto in varie condizioni, pero di stesso spirito. Nel giro secondo, nella cardine dell´opera si tocca la sua sostanza, presentando le traduzioni delle lettere. Ogni traduzione e anche interpretazione personale del traduttore. Il contatto con il testo originale mi ha portato molte volte alle decisioni stilistiche e del contenuto spesso riguardante il significato delle parole che in latino 66 Srov. Canticum creaturarum sancti Francisci, PísSlun 5 96 assumono il significato piu ampio che le parole della lingua ceca. Per questo mottivo non considero la mia traduzione l´unica giusta e vera, pero la asoccio accanto a tutte le traduzioni gia essistenti come la proposta di nuova interpretazione delle lettere di santa Chiara. Giro terzo dedicato all´analisi linquistica e storica delle lettere clariane conferma la propria autonomia storica di ogni lettera. Ognuna dimostra la indipendenza in una parte e nella parte seconda anche i legami con gli avvenimenti storici e culturali. Le lettere rimangono cosi, nonostante il contenuto, piantate fedelmente nella realta. Questo piantamento influenza anche i mezzi stilistici che si trovano in tutti gli scritti di Santa Chiara. Grazie alla scelta stilistica della lettera e Chiara capace di esprime tale profondita dei pensieri e delle esperinze mistiche della donna religiosa del suo tempo. L´analisi linguistica conferma anche l´autenticita delle lettere e rivela la vera capacita letteraria e stilistica di santa Chiara. L´influsso diretto della Parola del Signore viene esaminato nel giro quarto. L ´analisi minuta delle citazioni bibliche messe a fianco con le cittazioni usate nelle lettere rese possibile di penetrare al fondo del loro significato. Il collegamento con il contenuto biblico, con la situazione espressa nel passo riguardante, con l´atmosfera del libro della Bibbia ha aiutato di spiegare la situazione stessa di Chiara. Chiara usando le citazioni bibliche ne fa le indici per segnare i significati nascosti nella loro pienezza. Percio la lettura delle lettere richiede sempre questa piena coscienza del contesto biblico. Questa teoria, la favorisce soprattutto l´uso delle cittazioni del Cantico dei cantici che ne fa proprio la chiave capace di aprire il mistero della mistica nuziale. Insieme all´influsso biblico le lettere clariane subiscono anche all´influsso liturgico di cui si occupa il giro quinto. La voce della liturgia corrisponde con quella biblica. La liturgia nelle lettere ha sempre compito di far presenti le realta celesti e renderne cosi partecipa anche la destinataria delle lettere. La rappresentazione dei temi fondamentali occupa il giro sesto, il giro perultimo che precede all´ apertura totale. I temi che si in tutte le lettere intrecciano e che riempiono le forme stilistiche di significato e imprimono alle lettere il loro carattere sono: la letizia francescana clariana, la sequella Christi, la poverta francescana clariana, lo specchio nella teologia clariana e la mistica nuziale clariana. In commento 97 a questi temi si entra nel loro mistero ed e prorio quel tempo in cui tutto lo spazio interiore viene riempito come da suono di campana dalla domanda iniziale della luce. Il giro settimo dura solo breve momento. In sette giorni si e finita la creazione, in sette giri si conclude questo lavoro. Dopo il cammino attraverso la pianura della storia, attraverso le colline delle forme esteriori, attraverso le valli profondi della Parola del Signore e della liturgia, attraverso le montagne alte di spirito di Chiara, si e arrivati alla porta del giardino. Il giro settimo dura solo breve momento perche e un giro di cuore. . . Il lucchetto geme e la porta si apre. Alla fine suona l´ultima domanda di Chiara: Vedi tu il Re della gloria che io vedo?! 67 Vedi la Luce, Vedi nella Luce, Vedi chiaramente, Vedi . . .? La coclusione sostiene di unica parola – VEDO ! ! ! Použité prameny a zdroje Prameny Chiara d´Assisi, Scritti a cura di M. France Becker, Jaen- Francois Godet, Thaddée Matura, G. Ginepro Zoppetti, Edizioni LIEF, Vincenza 1986 Klára z Assisi, Spisy sv. Kláry z Assisi ( M. Koronthályová, J.B. Štivar ), Ottobre 12, Velehrad 2001 Bibliorum Sacrorum iuxta vulgatam clementinam cura A. Gramatica, nova editio, Vatikán, 1959 Písmo svaté, český ekumenický překlad, česká biblická společnost, 1998 Latinsko - český slovník, Josef Pražák, František Novotný, Praha, 1999 Česko – latinský slovník, Zdeněk Quitt, Pavel Kucharský, Praha, 1992 Literatura Dizionario Francescano, Edizioni Messagero Padova, Padova, 1980 Fonti Francescane, Edizioni Messaggero Padova, Padova, 1980 Marco Bartoli, Chiara d´Assisi, Istituto storico dei cappuccini, Roma 1989 67 LegKl 46, FF 3252 98 Davide Covi – Dino Dozzi ( a cura di ) Chiara, francescanesimo al feminile, Edizioni Dehonoane, Roma 1992 Samuele Duranti, La canzone di Chiara, Edizioni Porziuncola, Assisi, 1990 Samuele Duranti, Chiara scrive ad Agnese, Edizioni Porziuncola, Assisi 1994 Petr Charvát, Dějiny evropské civilizace ( hlava třetí), Paseka, Praha, 1995 Anacleto Iacovelli, Život svatej Kláry z Assisi, Serafín, Bratislava, 1995 Vlastimil Kybal, Svatá Anežka česká, Pontes Pragenses, Brno, 2001 Alfonso Marini, Agnese di Boemia, Istituto storico dei cappuccini, Roma 1991 Jaroslav Polc, Světice Anežka Přemyslovna, Katolická charita, Praha, 1988 Giuliano Procacci, Dějiny Itálie, Nakladatelství Lidové noviny, Jihlava, 1997 Vratislav Vaníček, Dějiny zemí Koruny české ( hlava třetí), Paseka, Praha, 1993 Jan. K. Vyskočil, Legenda blahoslavené Anežky a čtyři listy sv. Kláry, Universum, Praha, 1933 Seznam použitých zkratek Biblické zkratky Zkratka Gen Dt Žl Pís Mt Mk Lk Jan Řím 1.Kor 2. Kor Gal Ef Gal Žid 1Petr Flp Zj Celý název 1.kniha Mojžíšova 5.kniha Mojžíšova Kniha žalmů Píseň písní Evangelium podle Matouše Evangelium podle Marka Evangelium podle Lukáše Evangelium podle Jana List svatého apoštola Pavla Římanům I. list svatého apoštola Pavla Korinťanům II. list svatého apoštola Pavla Korinťanům List svatého apoštola Pavla Galaťanům List svatého apoštola Pavla Efesanům List svatého apoštola Pavla Galaťanům List svatého apoštola Pavla Židům I.list svatého apoštola Petra List svatého apoštola Pavla Filipanům Kniha Zjevení svatého apoštola Jana 99 Kol List svatého apoštola Pavla Kolosanům Františkánské zkratky Zkratka 1ListAn 2ListAn 3ListAn 4ListAn ŘehKl ZávKl LegKl 1Cel ListVěř PísSlun FF PasScAg Celý název První list svaté Anežce Druhý list svaté Anežce Třetí list svaté Anežce Čtvrtý list svaté Anežce Řehole svaté Kláry Závěť svaté Kláry Legenda o svaté Kláře První životopis svatého Františka List věřícím svatého Františka Píseň bratra Slunce Fonti francescane Passio Sanctae Agnetis 100 Obsah Strana Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Kapitola první – Historický a kulturní úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Doba a významné historické osobnosti celoevropské politiky . . . . . . . . . . . . . 4 Situace v Českém království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Itálie země svobodných měst a komun . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Assisi v první popvině 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 10 Život sv. Kláry z Assisi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Život sv. Anežky české . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Klára a Anežka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 15 Kapitola druhá – Překlad listů sv. Kláry sv. Anežce české . . . . . . . . . . 17 I. List svaté Anežce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 II.List svaté Anežce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 III. List svaté Anežce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 IV. List svaté Anežce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Kapitola třetí – Lingvisticko – historická analýza listů sv. Kláry . . . . . 28 Spisy sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Historie listů sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Autentičnost a existence rukopisů listů sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 101 Styl a struktura listů sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Kapitola čtvrtá – Písmo v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Klářiny biblické citace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Přehled a krátká expozice citací z Písma v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . 35 Starý Zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Nový Zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Píseň písní v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Kapitola pátá – Liturgie v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Kapitola šestá – Základní témata spirituality sv. Kláry v jejích listech . 66 Radost v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . : 66 Následování Krista v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Chudoba v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Zrcadlo v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Snoubenecká láska v listech sv. Kláry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Kapitola sedmá – Epistula simulata ad sanctam Claram de Assisio . . . 96 Conclusione . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Použité prameny a zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Přehled zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 102