Biografie_A_Lass

Andrew Lass, narozen v New Yorku (1947), vyrost v Praze a žije v Massachusetts (USA)
kde působí jako profesor sociálně kulturní antropologie na Mount Holyoke College. Na
podzim roku 1968 se stává členem pražské surrealistické skupiny. V roce 1973 byl
z Československa vyhoštěn Husákovým normalizačním režimem ale od roku 1990 se opět
účastní kolektivních projektů. Své texty píše jak v češtině, tak v angličtině. Jeho básně,
kresby, eseje a fotografie se objevují, mimo jiné, v revui Analogon a jsou součástí
skupinových výstav. Básnická sbírka Mandala (psaná v letech 1968-69) vyšla poprvé
společně se sbírkou Hra na slepu bábu v roce 1995. Revui Analogon otisklo Žalozpěv
Isodory Ducassové (2000) a v roce 2012 mu vyšla druhá kniha poezie Hrdlořezy a
zvukomalby (nakl. Doplněk). Výběr z poezie je včleněn do antologií Letenka do noci (2005),
Weles (2011), Nejlepší české básně (2011 a 2013) a Ce qui sera (Amsterdam, 2013). Rozhovor
s básníkem Allenem Ginsbergem a povídka Julius byly publikovány v časopise
Massachusetts Review (1998, 2003). Samostatnou výstavu Pražské anonce měl v Galerii
Vyšehrad (2002) a v galerii knihovny FFMU, Brno (2005). V poslední době vystavoval
sbírku fotografií za doprovodu básnických textů Na příkrém břehu snu v galerii
Vlastivědného muzea v Olomouci (květen, 2014).
Fotografie pochází z let 1990-2008. Zprvu, při prvních návštěvách do Prahy, jsem se
pokoušel zachytit konfrontaci vlastní, transfigurující stav hluboké nostalgie s realitou, kde
jediné co zůstalo z uplynulé doby byl její dopad na rozklad, na prohlubování trhlin
omýtnutých zdí a odmítnutých vzpomínek. Samolibá úzkost a hledání zapomenutého
času vedla rychle k odhalení náhodných setkání a ironických příběhů, nově vznikajících
textů, odrazů a obrazů, možného proti skutečnému. Tento chatrný mezičas však postupně
převálcovala krásně natřená neskutečnost turistického ruchu a tajtrlíků globálního
konzumu. Duch místa byl rozdupán a z náhodných fotografií se stala další tenká vrstva
mého úzkostí utkaného archivu. Můj zájem o náhodná setkání trhlin, trubek, zdí a
zapomentých anoncí se posléze přenesl na jiná místa a do jiných krajin.Všechny fotografie
jsou dělány na formáty 35mm nebo 6x7cm a vyvolané a zvětšné v mé temné komoře na
barytovaném papíře. Fotografie nejsou digitálně či jinak zpracované. Malby japonskou
tuží jsou s posledních let. Rychlá, nepromyšlená gesta dávají vzniknout pseudo-kaligrafii,
oživlým textům a bestiáři. Má představa surrealistická meditace vychází z principů Zenové
malby štětcem v kombinaci s psychickým automatismem. Přikláním se tu však k dílu
Franze Kafky jehož první publikovaná sbírka Rozjímání (orig. Betrachtung, 1913) je
inspirací názvu této výstavy.