Otevřít náhled PDF

Transkript

Otevřít náhled PDF

červenec / srpen 2009 — finmag
1
AXA linka 14 292, www.axa.cz
2
finmag — červenec / srpen 2009
poznejte s námi
svět AXA
Marrákeš -- jedno z největších měst Maroka, země severní Afriky.
Poznejte se společností AXA magický duch této arabské metropole, jejíž centrum
je zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO. Rádi bychom Vám představili mimo jiné
i stavbu mešity Koutoubia, jejíž věž vznikla již ve 12. století. Vydejte se se společností AXA
na procházku úzkými uličkami arabské mediny i exotickým kořením provoněnými trhy
na rozlehlých náměstích (více na straně 56).
AXA v Maroku
AXA v Maroku působí od roku 1998.
AXA Maroko pečuje o:
600 000 klientů
16,85 Mld MAD pod správou
632 zaměstnanců a poradců
3
Editorial
Obsah
6  Briefing
8  Fórum
10 Nejlepší z webu
12  Aktuálně
12
Čerstvá tragédie: vzestup a pád
islandské ekonomiky.
14  Pojištění
Dovolená? Někdo by ji měl nejraději
aspoň šest měsíců v roce, ale jsou
i tací, kterým se při představě několika
volných dnů svírá žaludek.
Nedávno jsem absolvovala sraz
spolužáků a kromě jiného se tlachalo
i o dovolených. Jedni se chlubili, kam
pojedou, jiní, kde už byli, ale ten, který
to z nás dotáhl nejdál, mlčel. Myslela
jsem, že má políčeno na nějakou exotiku a nechce se vytahovat. Už deset
let řídí zahraniční firmu, vydělává jejím
vlastníkům každý rok balík a oni ho
za to uznale odměňují. Má vilu, dvě
auta, přepychový apartmán v Alpách
a tak dál a tak dál. Když jsem se ho
zeptala, kam letos pojedou milionáři,
odpověděl: „Co blbneš, já už pořádnou
dovolenou neměl deset let. Nemůžu nechat firmu bez dozoru. Kdyby
někdo něco zvoral, budu to napravovat
měsíce, a to mi za to nestojí,“ mávl
otráveně rukou.
Můj bývalý spolužák v tom není
sám. Podle psychologů přibývá lidí,
kteří mají z dovolené strach. Nejsou
to jen superpečliví šéfové, ale i prostí
workoholici, kteří si nedovedou představit týden bez svého notebooku,
internetu a mobilu. Neschopní se bojí,
aby nepřišli o místo, a schopní, že jim
za těch pár dnů někdo pokazí jejich
práci. Někdo má strach strávit celý týden s partnerem nebo s celou rodinou,
které jinak vidí maximálně o víkendu.
A jsou i takoví, kteří prostě přiznají,
že jim vyhovuje pravidelný pracovní
rytmus. Když ho přeruší, jsou nervózní
a nevědí, co mají dělat.
Doufám, že nepatříte ani k jedné
z těchto skupin, protože nic naplat –
s těmi lidmi není něco v pořádku.
Užijte si léto a dovolenou.
Světlana Rysková
šéfredaktorka
Zabezpečuje Fond pojištěných vkladů
opravdu dostatečně naše úspory
v bankách?
15  Bydlení
Výprodej domů v satelitech může
zasáhnout realitní trh citelněji než
pokles cen bytů ve městech.
16  Ochrana klienta
Zkazila vám cestovní kancelář
dovolenou? Žádejte kompenzaci za
ztrátu radosti.
17  Osobnost
Klienti chtějí hlavně dobrou cenu,
říká Vladimír Zuzák, obchodní ředitel
společnosti FINEP.
18  Poradenství
Méně movití lidé si myslí, že
nepotřebují finančního poradce. Opak
je pravdou.
19  IT Peníze
Jak může hodný vnouček poslat
babičce klasický dopis v obálce i se
známkou přes internet.
S ředitelem ZOO Praha Petrem
Fejkem o charakterech lidí a zvířat.
26 Manuál investora
Návod jak se poprat s riziky, která
číhají na kapitálových trzích.
28 Investice
Každý dobrý investor by měl dbát
nejen na výši výnosu, ale také na
efektivitu, s jakou ho dosáhne.
30 Sběratelství
Některé sbírky mají nedozírnou cenu,
jejich majitelé je však neprodají za
nic na světě. Investují totiž hlavně do
radosti.
Klimaticko-energetický EU balík je
největší revolucí v dějinách unijní
politiky životního prostředí.
35 Tematický seriál
Dovolená 2009
18
20 Rozhovor
32 EU
4
„Ano, ještě v roce 2000 byl Island
prosperující, velmi rozumně řízenou
ekonomikou, která si plně zasloužila
úvěrový rating AAA. Jenže během několika
let nastala zásadní změna. Island se
rozhodl, že se stane finančním centrem.“
Tak podle Pavla Kohouta začala „expanze
Vikingů“, která však brzy skončila totální
katastrofou.
„Pokud peníze nemáte, musíte mnohem
zodpovědněji přemýšlet, jak s nimi
naložíte. Co si můžete dovolit a co už váš
rozpočet neunese. Dovolím si tvrdit, že čím
méně peněz vyděláváte, tím spíše byste si
měli nechat poradit od odborníka v oboru,“
říká na základě svých zkušeností Svatava
Petrovičová z Partners.
„Sbírky, případně
některé exponáty mohou
samozřejmě představovat
(i díky růstu jejich hodnoty)
zajímavou alternativní
investici, přitahující část
investorů především v době,
kdy se akciím, dluhopisům
nebo jiným tradičním
investičním instrumentům
příliš nedaří. Nic proti tomu.
I v tomto případě je ovšem
třeba dodržovat jedno
ze základních pravidel,
které říká: neinvestuj
peníze do něčeho, čemu
pořádně nerozumíš,“
hodnotí investiční
potenciál sběratelství
František Mašek.
30
45 Finexpo
Prezentace finančních produktů
50 Trh práce
Kde se bude propouštět a kde máte
šanci najít práci.
51  Daně
Máte doma firemní kancelář? Pak se
vám budou hodit rady, jak uplatnit do
nákladů výdaje na její provoz.
53 Jiné peníze
Komunitní nadace přinášejí nový
model dárcovských fondů.
55 Homo economicus
Pocítíte-li zlovolnost novinářů na
vlastní kůži, začnete se dívat na
média s odstupem.
56 Styl
„Vzhledem k ekonomickému
zpomalení se nedá změna
negativního trendu
očekávat ani letos. Zatímco
vloni se objem cestovního
ruchu celosvětově zvýšil
o dvě procenta, letošní rok
se podle Světové turistické
organizace při OSN ponese
ve znamení globálního
propadu,“ píše v úvodním
článku letního Finreportu
o dovolených Martin Vlnas.
Marrákeš – perla Maroka
35
57 V hlavní roli peníze
Začíná největší český filmový festival
a s ním i bilance filmového roku. Byl
úspěšný.
58 Kniha
František Mašek recenzuje knihu
Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra
a zla.
59 Auta
Octavia RS přijíždí v novém dresu.
60 Z nadhledu
Místa, kterým se letos o dovolené
raději vyhněte.
62 Sci-fi
„Psycholog Tom Stafford
pocítil, co umí člověku
způsobit redaktor, který
svoji práci odflákne. To je
ale ta méně drsná možnost.
V podstatě v každém
zpravodajském nebo
publicistickém materiálu
v dnešních médiích dochází
k vědomému překrucování
reality a k vytrhávání
faktů a sdělení z kontextu
v zájmu zvýšení atraktivity
tématu a zestručnění
sdělení,“ hodnotí stav
současné žurnalistiky
Jan Majer.
foto na titulní straně: lukáš janičina
55
FINMAG – finanční magazín vychází měsíčně pro ČR
i SR, vždy první den v měsíci.
šéfredaktorka:
Světlana Rysková ([email protected])
zástupce šéfredaktorky:
František Mašek ([email protected])
projektová manažerka:
Zuzana Tylčerová ([email protected]
a [email protected])
předseda redakční rady: Jan Majer ([email protected]).
Art-direktor: Martin Svoboda. Grafika: FunkFu.
Net. Korektorky: Jitka Kolářová a Lenka Neužilová.
Předplatné: Marie Votrubová ([email protected]).
Adresa redakce: Václavské náměstí 64, 110 00 Praha 1,
tel.: 222 353 080, e-mail: [email protected].
Vydává společnost Partners for Life Planning, a. s.
Autorská práva: Jakékoli využití částí nebo celku,
zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem,
je povoleno pouze se souhlasem vydavatele.
Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Číslo registrace MK ČR E 17692. ISSN 1802-9620.
Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod.
5
Briefing
Obchodujete aktivně přímo s akciemi nebo se o tuto formu investování alespoň zajímáte? Pak byste měli zpozornět. V létě totiž startuje
nový investiční web, který drobným českým investorům nabídne to,
co dosud nacházeli jen na zahraničních finančních serverech: Skutečné aktuální zpravodajství, kvalitní infografiku a poutavě zpracované
a moderované videozprávy či rozhovory. Hurá. Rozjet takový projekt
a udržet laťku tak vysoko, jak slibují tvůrci, vyžaduje značnou investici a každodenní péči odborně zdatných profesionálů. Redakční tým
povede Ivana Šalomonová, zkušená finanční poradkyně a moderátorka
televizního pořadu Investorský magazín. Novému projektu www. i nvesticniweb.cz držíme palce a těšíme se na spolupráci, která čtenářům časopisu Finmag rozšíří obzory také v oblastech, jež jsme dosud
pokrývali jen nesoustavně. / Jan Majer
Vladimír Bezděk
Tomáš Prouza
Tomáš Skřivánek
A EGON
part ners
E 15
„O weby pro investory zájem je
a bude pod jednou podmínkou,
že dokážou přinést zajímavý
obsah a důvěryhodné informace. Dnes je v tom nejdále asi
patria.cz, ale i tak má chytře
vymyšlený a profesionálně
vedený web dostatek prostoru
českou konkurenci rychle
překonat. Lidé navíc budou
informace o financích hledat
čím dál častěji, takže s komerčním úspěchem by neměl být
problém. Kvalitních informací
je totiž málo a čtenáři za nimi
rádi přijdou.“
„Projekt nového investičního
webu znám a držím mu palce.
Deník E15 zvažuje spolupráci
s ním, jména tvůrců jsou pro
nás zárukou vysoké kvality
obsahu. Uživatele web sežene
snáze než peníze. Odhaduji,
že může reálně oslovit 100 až
150 tisíc návštěvníků měsíčně.
Návratnost vložených investic
a financování provozu ale bude
obtížné. Krize výrazně utlumila
zájem zadavatelů inzerce propagovat své výrobky a služby.
Největší pokles je ve finančním
segmentu a u dovozců automobilů. Právě tito inzerenti by ale
web měli podle mého živit. “
„Motto webu zní „Kvalita
zahraničních investičních serverů dostupná v českém jazyce
a srozumitelná drobným investorům!“ Úspěch bude záležet
na tom, jak se podaří naplnit
slibovanou kvalitu a kdo je považován za drobného investora
(cílová skupina webu). Budou-li
na webu informace relevantní
pro lidi, kteří si na akciových
trzích „točí“ jen desítky tisíc
korun, může být čtenářů hodně. Bude-li cílová skupina ležet
finančně výrazně výše a tomu
bude podřízen i obsah webu,
půjde počet čtenářů dolů. A pokud se kvalitu nepodaří naplnit,
web na trhu neprorazí.“
inz_Finmag_v02.indd 1
14.2.2008 11:48:05
6 finmag — červenec / srpen 2009
foto: profimedia.cz
Kolik čtenářů může získat nový web pro drobné investory? Má česká
obdoba světových finančně-zpravodajských serverů šanci komerčně
uspět?
Nové investiční
životní pojištění
• připojištění náhlé smrti
(infarkt, mrtvice, smrt úrazem)
• atraktivní balíček připojištění
Úvěrová asistence
(krytí životních rizik spojených
se splácením úvěrů)
• možnost vysoké pojistné ochrany
za nízké částky
7
fórum
S růstem HDP je to podivné
astma, chřipku a také nechodí do práce. Na horách
hynou stromy a ekosystémy, následkem čehož hory
ztrácejí akumulační schopnost zadržovat vodu. Obce
pod horami musejí proto stavět vodojemy a nádrže na pitnou vodu, zemědělci v nížinách v okolí
vyschlých řek budují zavlažovací systémy a hledají
vodu pro zavlažování. Občasné jarní záplavy při
tání sněhu vyžadují vybudování dalších nádrží, tentokrát protipovodňových.
Všechny kovové konstrukce vlivem agresivních
oxidů síry reznou, domy také dostávají svou dávku
kyseliny siřičité a sírové, která jim ničí povrchy.
Většinu těchto škod lze nějak eliminovat, povětšinou prací a penězi. Například natíráním mostů,
prodejem léků, budováním nádrží na vodu – to vše
podstatně zvyšuje HDP.
Na čistém vzduchu HDP neroste
Modla politiků a ekonomů – růst hrubého
domácího produktu – je podivné číslo. Když
vyroste víc obilí, tak je to dobře, nebude
hlad. Když se podaří postavit novou silnici či
most, je to také dobře, budeme někde jinde
dříve a asi bezpečněji. Když se podaří vyrobit
(a prodat) víc ledniček, praček, mají lidé
ulehčený život. To vše se odráží v růstu HDP.
Je ale růst HDP vždy správný ukazatel?
/ Aleš Müller
Když roste HDP o 5 %, mám se i já o 5 % lépe? Co
když o obilí nikdo nestojí? Co když po silnici nikdo
nepojede? Podobných otázek napadne zvídavého čtenáře řada. O čem tedy růst HDP vypovídá?
Vzpomene si ještě někdo na počátek 90. let? Tehdy
ČEZ dovezl zařízení na odsíření tepelných elektráren. Bylo to velmi drahé zařízení, v řádech procent
HDP. Řada ekonomů tenkrát prohlásila, že „dovezené investice na odsíření ale nebudou podporovat
růst HDP, protože se nejedná o prorůstovou investici, o impulz a tak dále“. Svatá pravda. Je snad
odvážlivec, který by o tomto tvrzení vzdělaných lidí
pochyboval?
foto: profimedia.cz
Více síry, více práce
Představme si nejprve situaci, kdy elektrárny
nejsou odsířené. Co to znamená? Máme především
levnou elektrickou energii, takže se s její pomocí dá
vyrobit hodně produktů či služeb. Z komínů vychází velmi vysoký objem oxidů síry a ty spadnou
v malém i vzdáleném okolí elektrárny. Výsledky se
zanedlouho dostaví – děti mají dýchací problémy,
nechodí do školy, jejich rodiče vynechávají pracovní směny, aby je hlídali. Mnozí dospělí mají kašel,
8
Ale představme si to naopak. Elektrárny budou
odsířené a přestanou vypouštět miliony tun oxidů
síry do ovzduší. První, co odpadne, je povinnost
opakující se každých 10 let: natírání kovových konstrukcí (mosty, sloupy, technické konstrukce). Budou
se natírat jen každých 15 let. Ano, hned klesne HDP
– nevyrobí se tolik barvy, nezaměstnají se lidé, kteří
natírají.
Díky odsíření porostou na horách nadále vysoké
a malé stromy, budou mít opět schopnost akumulovat vodu a v letních měsících napájet toky řek.
V nížinách bude voda prosakovat do zemědělských
vrstev půdy. Zemědělci nemusejí budovat ve velkém zavlažovací zařízení ani dělat hlubinné vrty
na vodu. Opět ubude práce pro lidi, kteří se touto
činností živili, tedy žádný prorůstový impulz a HDP
neporoste. Stejně tak se nebudou stavět nádrže na
zachycení vody za miliardy, ale jen za miliony. Růst
HDP bude v podstatě nepatrný.
Děti jsou zdravé, učí se – zde je vliv na HDP neutrální, i když tušíme, že pravidelná docházka má pozitivní ekonomický vliv. Dospělí nehlídají nemocné
děti a také neleží 30 dní v roce se svými dýchacími
potížemi, ale jen průměrných 15 dnů, a tudíž nespotřebovávají léky, nedají práci lékárnám, distributorům a výrobcům, nezaměstnávají lékaře. Znamená
to opět pokles HDP. Jedině snad, že by trochu povyrostl díky tomu, že dospělí chodí více do práce.
A pokračujme. Vysoké náklady na instalaci odsiřovacích jednotek se promítly do zvýšení cen elektrické energie, což také možná trochu zvedlo HDP.
Ale možná také ne, protože kvůli drahé elektřině
někdo něco přestane vyrábět.
Ekonomové a politici měli pravdu – instalovaná
odsiřovací zařízení nezvyšují růst HDP, ba dokonce
je vysoká pravděpodobnost, že HDP snižují!
Nebylo by tedy v zájmu růstu HDP neodsiřovat
a neprovádět podobná „ne-prorůstová“ opatření?
Všichni nicméně tušíme, že instalovat odsiřovací
technologii bylo prospěšné. A teď mi někdo poraďte,
jak je to s tím růstem HDP? K čemu ten parametr
vlastně je?
A tak si neodpustím trochu ironické povzdechnutí
na konec: Smutné je, že mnozí z ekonomů a politiků,
kteří podobné hlouposti vypouštěli z úst, jsou stále
ve vysokých politických či manažerských funkcích.
Ochraňuj nás před nimi… •
(Autor je poradcem společnosti Partners.)
foto: profimedia.cz
Dobré chvíle
Všechno se vám
jednou vrátí – i s úroky.
Gratulujeme klientům penzijního fondu AEGON
k získání nejvyššího zhodnocení také za rok 2008.
9
USA | Kanada | Mexico | The Netherlands | United Kingdom | Spain | France | Czech Republic | Slovakia | Hungary | Romania | Poland | Turkey | China | India | Japan
Nejlepší z webu
Peněžní fondy vs. spořicí účty
Fondům peněžního trhu se v poslední době
příliš nedařilo. Zato reklama na skvěle
úročené spořicí účty je všudypřítomná. Jejich
výhody jsou ale někdy jen kosmetické.
/ Aleš Tůma
Nejprve je třeba zdůraznit, že na trhu jsou dva
typy fondů peněžního trhu. První je skutečně
konzervativním nástrojem investujícím do vysoce
bonitních krátkodobých cenných papírů, jako jsou
státní pokladniční poukázky. Druhým typ má sice
také v názvu „peněžní trh“, ale jde spíše o „fondy
krátkodobých dluhopisů“ – sem patří například
ISČS Sporoinvest, ING Český fond peněžního trhu,
částečně i AXA CZK Konto. Oba typy se mohou
chovat dosti odlišně.
Výnosy fondů se odvíjejí od krátkodobých úrokových sazeb, které zase reagují na sazby ČNB.
Proč tedy výsledky fondů byly loni tak skromné,
když sazby ČNB byly ještě relativně vysoko? Jedním z důvodů byl současný růst rizikových prémií
na firemních a bankovních dluhopisech. Růst
rizikových prémií znamená růst požadovaného
výnosu, tedy pokles tržních cen dluhopisů.
Vzhledem k rizikovým prémiím ovšem fondy s vyšším podílem těchto dluhopisů nabízejí
poměrně zajímavý výnos do splatnosti. Například
Pioneer Sporokonto udává průměrný výnos do
splatnosti kolem pěti procent. Po odečtení poplatků cca 1,3 % tak dostáváme potenciální zhodnocení přes 3,6 %. ISČS Sporoinvest uvádí 3,7 % (po
odečtení správního poplatku). AXA CZK Konto má
průměrný hrubý výnos do splatnosti 4,7 %.
Faktem je, že zajímavým výnosem do splatnosti
manažeři fondů argumentovali už loni. Nepočítali ale s krachem Lehman Brothers či islandských
bank a nutností odepsat jejich dluhopisy. Budou
následovat další krachy? Možným argumentem
proti je objem peněz, které již vlády do finančního sektoru napumpovaly. Pokud se definitivně
prokáže, že akutní fáze finanční krize již skončila,
může se vyšší zhodnocení fondů letos konečně
„zhmotnit“.
V horizontu kolem půl roku však doběhne splatnost současných portfolií a fondy budou prostředky reinvestovat, zde je tedy riziko nižších úrokových sazeb. To se však bude týkat i spořicích účtů.
Když centrální banka snižuje sazby, nezbývá než
investovat do výnosnějších (a tedy rizikovějších)
dluhopisů.
U skutečně ultrakonzervat ivních fondů výnosy
i nadále nebudou hvězdné. ČNB drží sazby nízko
a verbálně dokonce naznačuje možnost dalšího
snížení. Čisté zhodnocení se tedy bude pohybovat
patrně kolem 1,5 % p. a. (přibližně aktuální PRIBOR minus náklady a poplatky).
Situace na trhu spořicích účtů
V současnosti nejlépe úročené spořicí účty spolu
s jejich „chytáky“ shrnuje tabulka v pravém sloupci (najdete na webu Finmag.cz u článku a otevřete
ji kliknutím). Co vedlo banky k nabízení zajímavých úrokových sazeb na spořicích účtech? Loni
10
si to ještě mohly dovolit, sazby ČNB byly stále vysoko. Další důvod je možné vidět ve snaze přitáhnout dotovanou úrokovou sazbou klienta, kterému
lze poté nabídnou další, už ziskovější produkty.
Úrokové sazby na spořicích účtech nejsou garantované a postupně klesají. Minulostí je „akční“
sazba 3,6 % u GE Money Bank. mBank v březnu
snížila úročení vkladu eMax na 1,3 %. Nový eMax
Plus sice nabízí 2,8 %, ale má více omezení. Nejnověji oznámila Raiffeisenbank dokonce zvýšení
úrokové sazby na 3 %, vysoký úrok se ovšem vztahuje jen na vklady nad milion korun.
V mnoha případech je atraktivní sazba jen optickým klamem. ČSOB nabízí spořicí účet s prémií
– základní úrok je 1,25 %, dalších 1,25 % se vyplácí
na konci roku z nejnižšího zůstatku v daném roce.
Pokud tedy klient otevře účet s minimálním vkladem 5000 korun a až následně na něj převede větší
sumu, vyšší úrok dostane jen z prvního vkladu.
Na trhu jsou i hybridy – spořící vklady, které
uplatňují různě dlouhé výpovědní lhůty a jsou
tak spíše termínovanými vklady. Kdo chce vyšší
výnos, musí obětovat likviditu.
To platí i při vkladu do družstevní záložny. Moravský peněžní ústav nabízí úrok 3,6 až 5,3 % p.
a. Na nejvyšší sazbu ovšem klient dosáhne pouze
při vkladu nad 1,2 milionu Kč s výpovědní lhůtou
1,5 roku. Až 5,65 % nabízí WPB Capital, opět ale
s půlroční výpovědní lhůtou.
Argumenty v kostce
Pojištění. Podzim 2008 ukázal, že ani peněžní fondy nejsou imunní vůči propadům v řádu
procent. Situace, kdy by podílové fondy peněžního
trhu nebyly schopny vyplatit klienty, by však nastala jen v případě naprostého kolapsu finančního
systému – v takovém případě by zřejmě nebylo
snadné získat i prostředky z bankovních vkladů,
na které se vztahuje pojištění.
Likvidita. Odkup podílových listů nesmí trvat
déle než 15 pracovních dnů, v praxi jsou ale lhůty
mnohem rychlejší, např. ISČS uvádí převod obvykle do tří pracovních dnů. Jistým omezením z hlediska likvidity je samozřejmě zdanění při držbě
podílových listů kratší než půl roku.
Poplatky. Ve srovnání s bankami je poplatková
struktura podílových fondů naprosto průhledná.
Rozumné fondy neúčtují žádný odkupní poplatek,
ty nejrozumnější pak ani žádný vstupní. Celkový
čistý výnos však daleko více ovlivňují správní
náklady, je tedy kromě vstupního poplatku třeba
ostře sledovat i ukazatel celkové nákladovosti
(TER).
A vítězem je…
Paušálně říci, že spořicí účty jsou výhodnější
než fondy (nebo naopak) nelze, záleží vždy i na potřebách konkrétního klienta. Současná portfolia
fondů peněžního trhu jsou ovšem již „vyčištěna“
od dluhopisů krachujících institucí a vzhledem
k rizikovým prémiím nabízejí poměrně zajímavé
zhodnocení. Řada spořicích účtů svými výnosy za
fondy peněžního trhu zaostává a celkově je patrný
tlak na snižování sazeb s tím, jak klesají sazby
centrální banky. •
(Autor je analytik společnosti Partners.)
<www.finmag.cz – 15. 6. 2009>
Pracujeme už jen na sebe?
Také se už skoro cítíte (daňově) svobodní? Na
rozdíl od Kuvajťanů, kteří neplatí žádné daně
z příjmu, se obyvatelé jiných zemí často zajímají
o to, jak dlouho pracují vzhledem k daním na
stát a odkdy jsou přeneseně řečeno vlastními
pány. Letos tyto výpočty negativně ovlivnila
recese. Na stát proto musíme podle Jiřího
Schwarze mladšího z Liberálního institutu
pracovat o pět dnů déle než loni. / František Mašek
Liberální institut vychází při tomto výpočtu z dat
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
(OECD), jejíž metodika je založena na odhadu poměru veřejných výdajů na hrubém domácím produktu
ČR. Zároveň je tak možné porovnat situaci s dalšími
státy.
Zmíněné výpočty jsou založeny na úvaze, že Čech,
který by se chtěl vzdát celé mzdy, by musel podle
institutu na stát pracovat 163 dnů, tedy do této soboty. Zaostává tak za bratrem Slovákem, který mohl
podle Nadace Friedricha Augusta Hayeka slavit den
daňové svobody již 3. června. Česko tak mírně zůstává za průměrem OECD, který připadá na 11. června. Není ovšem – viz dále – zdaleka nejhorší.
Podobně jako v ČR také v dalších zemích přispěla přitom recese k tomu, že se den daňové svobody
zpozdil či zpozdí. Ve Velké Británii má v letošním
roce připadnout na 30. června, tedy o 16 dnů déle
než loni. O třináct dnů později nežli v minulém roce
mohli tento den oslavovat v USA (1. června) a v Japonsku (11. června). Déle se na stát pracuje také
v Německu, kde připadá den daňové svobody na 19.
června, Itálii (6. července) a Francii (21. července).
Jde ovšem, jak zdůrazňuje Schwarz, o odhady,
často vycházející z veřejných výdajů schválených
o rok dříve. Jak řekl Finmagu hlavní ekonom Patria
Finance David Marek, podle současných výpočtů
připadá letošní den daňové svobody v ČR na 21.
června. Vychází přitom z daňových příjmů a aktuální výše hrubého domácího produktu. Hodně tedy
samozřejmě závisí na tom, jak se ekonomice dané
země daří.
Běžného daňového poplatníka nejspíš tolik nezajímá den daňové svobody – možná v porovnání
s okolními státy – ale konkrétní výše daní, které
má platit. Jak tomu bude s daněmi v příštím roce,
zatím není jasné, zatím se ale nezdá pravděpodobné, že by s ohledem na vývoj ekonomiky přicházelo
v úvahu nějaké výraznější snižování daní. Spíše
tomu může být naopak. I když mohou mít některé
strany před podzimními volbami podobný bod,
tedy nižší daně pro některé vrstvy obyvatelstva, ve
svém programu. Třeba budeme příjemně překvapeni. Kdy budeme slavit den daňové svobody v roce
2010? •
<www.finmag.cz – 12. 6. 2009>
11
aktuálně
Island: jeho vzestup a pád
Islandská finanční krize má jednu
zajímavou vlastnost: je velmi čerstvého
data. Zatímco Británie, Německo, USA
a jiné země měly dlouhou tradici finančních
trhů, Island měl dlouhou dobu jen celkem
bazální a neambiciózní finanční systém.
Skládal se z několika bank, nevelké burzy
a celkem konzervativní centrální banky.
/ Pavel Kohout
Mám na islandské bankovnictví osobní vzpomínku z roku 2000. Pracoval jsem tehdy na projektu
transformace Expandia banky, pozdější eBanky.
Mimochodem, původní obchodní model Expandie
byl postaven chybně, spoléhalo se, že tržby se budou
skládat především z poplatků, na jejichž výši nebudou klienti příliš citliví. (Jak komicky to dnes zní!)
Za účelem postavení Expandia banky zpátky na zem
vytvořilo analytické oddělení PPF srovnávací studii
zahrnující některé zahraniční banky, které byly malé,
konzervativně řízené, nepříliš „dobrodružné“. A mezi
tyto banky patřila také islandská Landsbanki. Tak
se stalo, že úspěšná restrukturalizace eBanky byla
zčásti inspirována Islandem.
foto: profimedia.cz
Ještě před pár lety
Ano, ještě v roce 2000 byl Island prosperující,
velmi rozumně řízenou ekonomikou, která si plně
zasloužila úvěrový rating AAA. Jenže během několika
let nastala zásadní změna. Island se rozhodl, že se
stane finančním centrem.
U většiny zemí nelze jednoduše říci, že se k něčemu „rozhodla“. Nelze říci, že například Švýcarsko
se rozhodlo vyrábět sýry a hodinky. V důsledku
nejrůznějších faktorů a historických okolností však
12
tato odvětví získala tradici, význam a respekt. Šlo
spíše o přirozený vývoj než o výsledek hospodářské
politiky. Na Islandu však orientace na bankovnictví
a finanční trhy v posledních letech byla skutečně
záležitostí vědomého rozhodnutí vlády společně
s podnikatelským sektorem. Na ostrově s celkovým
počtem obyvatel 300 tisíc, kde v zásadě všichni lidé
mají společné předky, lze dosáhnout konsenzu mnohem snadněji než v „normálních“ zemích.
Vědomá volba financí nebyla náhodná. Island měl
značný potenciál „lidských zdrojů“, ale poměrně malé
uplatnění. Rybářství není činnost, kde by se mohli ve
velkém uplatnit absolventi s titulem PhD. nebo MBA.
Totéž platí pro výrobu hliníku a ostatní nemnohé
průmysly, které na Islandu fungují. Rozvoj financí
tedy vypadal jako logický krok k využití intelektuálního potenciálu země poněkud tvořivějším způsobem,
než je práce v hliníkárně nebo v lovu a zpracování
ryb.
Uplynulo pár let a světový tisk začal psát o „expanzi Vikingů“. Hlavním předmětem zájmu se stala
Británie, vzhledem ke geografické blízkosti a značné
velikosti trhu. Během let 2005 a 2006 provedli Islanďané rozsáhlou expanzi do zahraničí. Tato expanze
nezůstala bez následků.
Lov na klienty
Rok 2006 byl přelomový z hlediska přílivu zahraničních úspor do islandských bank. Icesave, pobočka
islandské Landsbanki, získala v Británii během několika měsíců celkem 400 tisíc zákazníků, v Nizozemí
získala 125 tisíc klientů během pěti měsíců. Příčina
úspěchu? Spořicí účet s úrokovou sazbou 5 % ročně,
později dokonce 5,25 % ročně. K tomu je třeba přičíst
další desítky tisíc klientů v Německu a v Rakousku.
Během krátké doby dokázali Islanďané „ulovit“ skoro
dvakrát tolik klientů, než kolik činí počet obyvatel
samotného ostrova.
Je samozřejmé, že tento neuvěřitelný obchodní úspěch musel mít i vedlejší makroekonomické
následky. Od začátku roku 2006 do konce roku 2007
vzrostl objem depozit zahraničních osob u islandských bank více než dvaatřicetkrát! Meziroční nárůst objemu peněžního agregátu M2 činil v září 2007
neuvěřitelných 90,25 procenta. Podobná hodnota se
v normální zemi prostě nevidí.
Rychlý příliv peněz měl za následek inflační
tlaky. Ceny rostly tempem 15 až 17 % ročně, což se
v normální zemi rovněž nevidí. A co na to islandská
centrální banka? Základní učebnice ekonomie praví,
že na inflační tlaky centrální banka obvykle reaguje zvýšením úrokových sazeb. Vyšší sazby stáhnou
peníze z oběhu do bankovních účtů, čímž měnová
zásoba poklesne a inflační tlaky poleví. Islandští
centrální bankéři skutečně reagovali podle učebnice.
Jenomže zapomněli na dvě věci: (a) i peníze na účtech
mohou mít za určitých okolností proinflační vlastnosti, protože umožňují bankám více půjčovat; (b)
vysoké sazby jsou magnetem pro zahraniční peníze.
Špatná stránka učebnice
Zmíněná učebnicová teorie se totiž týká modelu
uzavřené ekonomiky, kdežto Island je velmi malá
a v posledním desetiletí velmi otevřená ekonomika.
Učebnicový přístup vedl k postupnému zvyšování sazeb z hodnot nižších než 3 % až na 12, 13, 15 a nakonec bezmála 18 % – tak vypadal vývoj základní sazby
stanovené Islandskou centrální bankou (Sedlabanki
Íslands). Tento vzestup probíhal během let 2003 až
2007 a byl doprovázen obrovským přílivem kapitálu ze zbytku světa sužovaného nízkými úrokovými
sazbami.
Stav islandské ekonomiky v roce 2008 již nelze
popsat jinak než jako drogovou závislost na rychlém
přílivu kapitálu. Islandský finanční systém se již
dostal do fáze, kdy vysoké úrokové sazby představovaly obrovskou zátěž, ale zároveň nutnou podmínku
pro příliv dalších peněz. Když ovšem na podzim 2008
nastala globální finanční krize, příliv peněz vyschl;
islandská ekonomika se ocitla na suchu s objemem
úvěrů ve výši 850 % hrubého domácího produktu.
Tento gigantický malér, jaký nemá ve světě obdoby, lze vysvětlit po stránce finanční a technické.
Nicméně záhadou zůstává, jak se prosperující země
obývaná gramotnou populací s velmi nízkým sklonem ke kriminalitě jakéhokoli druhu dostala tak
snadno a rychle na dno. Jisté vysvětlení nabídl módní časopis Vanity Fair ve své poutavé, nicméně ne
zcela přesné reportáži z pokrizového Islandu:
„Ministr obchodu je filozof. Ministr financí je veterinář. Guvernér centrální banky je básník. Haarde
(předseda vlády, rezignoval v lednu 2009) je sice
studovaný ekonom, ovšem nepříliš dobrý. Fakulta
ekonomie na Islandské univerzitě ho ocenila jen
známkou B minus.“
Reportáž částečně, možná dokonce značně křivdí
dnes již bývalému guvernérovi centrální banky.
Daví◊ Oddson, bývalý premiér, dříve působil jako
vysokoškolský učitel na právnické fakultě, novinář,
rozhlasový producent, zástupce ředitele malého divadla, starosta Reykjavíku. Především však proslul
jako úspěšný předseda vlády. Mimochodem, o jeho
básnické kariéře není mnoho známo.
Období Oddsonova premiérského úřadu bylo velmi úspěšné. V letech 1991 až 2004 provedl řadu privatizací, snížil daně z 50 na 18 % a otevřel islandskou ekonomiku světu. Island tehdy nevykazoval
žádné závažné ekonomické nerovnováhy, ekonomika
rostla. Připomeňme si: mluvíme o době, kdy islandská Landsbanki sloužila eBance jako vzor úspěšné,
ziskové a přitom konzervativně řízené malé banky.
Ani Oddsonovo snížení daňových sazeb nezpůsobilo propad v příjmech státního rozpočtu. Lafferova
křivka perfektně zafungovala a zahraniční ekonomický tisk dával Island za příklad.
O to hůře se Oddsonovi dařilo v roli centrálního
bankéře. Ačkoli ve své předchozí kariéře byl téměř
doslova mužem devatera řemesel (a obvykle úspěšným), v roli guvernéra katastrofálně selhal – z důvodů již dříve vysvětlených. Řídit centrální banku
je jiná práce než řídit vládu. Člověk by měl přece jen
mít více znalostí než jen základní učebnici ekonomie
pro první ročníky. Že zvyšování úrokových sazeb
v malé otevřené ekonomice je kontraproduktivní, je
dávno známou věcí. V praxi si to vyzkoušela i Česká
národní banka, když před rokem 1997 lákaly vysoké
úrokové míry spekulativní kapitál.
Byl by na tom Island lépe, kdyby již dříve přijal
euro? A vůbec, může si malá otevřená ekonomika v době volného pohybu kapitálu dovolit vlastní
měnu?
Na první otázku lze odpovědět snadno: ano,
Island by dnes byl nepochybně v mnohem lepší
situaci, kdyby byl hypoteticky vstoupil do eurozóny od samého jejího počátku. Neexistovala by totiž
možnost bezhlavého zvyšování úrokových sazeb.
Islandské banky by neměly čím lákat zahraniční
klienty, a gigantická finanční bublina by se tudíž
nekonala. Island by dodnes byl prosperující ekonomikou s vysokým kreditním ratingem. Možná by
trošku trpěl inflací, ale ta by rozhodně nebyla vyšší
než 18 procent jako v lednu 2009.
Na druhou, obecnější otázku není tak snadná odpověď. Pokud má malá otevřená ekonomika rozumnou centrální banku s guvernérem, jehož rozhled
přesahuje základní učebnice, pak vlastní měna není
luxusem, nýbrž rozumnou variantou. Dobře řízená národní měna umožňuje vyhýbat se úvěrovým
bublinám a tlumí inflační, případně též deflační
tendence. Pro příklad se stačí podívat na pražské
Příkopy. •
(SBGċ*TMBOEq[¹LMBEOÅÒSPLPW¹TB[CBW
(SBGċ*TMBOEq[¹LMBEOÅÒSPLPW¹TB[CBW
;ESPK*TMBOETL¹DFOUS¹MOÅCBOLB
13
(SBGċ7LMBEZ[BISBOJċOÅDIPTPC
(SBGċ7LMBEZ[BISBOJċOÅDIPTPC
WJTMBOETLÕDICBOL¹DI
WJTMBOETLÕDICBOL¹DI
Úspěšný premiér, nevalný guvernér
Kdyby
to nestačilo?
Byl by FPV schopen sehnat v případě většího
úvěr, a k
tomu ještě
do 20 dnů,
jak to maléru
po
/,- "%:)3 ";&/$&-,07Ü
něm žádá
směrnice EU? Tauber přiznává, že by to
4".01- 5$*%0.$¡
bylo velmi těžké. Jak tedy zmíněná směrnice EU
4".01- 5$*$*;*/$*
zlepší$&-,&./&#0Ø
ochranu45&Ø/Ü10+*iö07/06
klientů bank v EU, když je jen těžko
proveditelná? Tauber odpovídá, že v řadě zemí EU
garantuje výplatu pojištěných vkladů stát. Takže by to byla vlastně vláda, kdo by musel rychle
najít potřebné prostředky do fondu. Ovšem v České
republice státní garance není. Uvidíme, jak si s tím
zákonodárci při aplikaci směrnice poradí a jakou
reálnou garanci bude vlastně FPV představovat. •
(SBGċ1ĳÅTQĐWLZQPKJuUĐOÕDIJOTUJUVDÅISB[FOÁ
EP'POEVQPKJuUĐOÅWLMBEŁQPEMFKFEOPUMJWÕDIMFU
WNME,ċ
14
;ESPK'17
Čtenář – notorický pesimista – však může namítnout, zda by byl FPV schopen splnit své závazky,
i kdyby došlo k takovému bankovnímu zemětřesení, jaké zažily některé státy v průběhu posledních
měsíců.
Pro pesimisty
(SBG4LMBECBJOWFTUJ
Přitom Fond pojištěných vkladů (FPV) vznikl už v roce 1994 podle zákona o bankách. Měl tehdy
podepřít důvěru veřejnosti v bankovní systém po
krachu několika finančních ústavů. Dosud fond
vyplatil jako kompenzaci 25 miliard korun klientům
16 zkrachovalých bank.
Do FPV přispívají jeho členské instituce – tedy
banky, stavební spořitelny a družstevní záložny
působící na území ČR. (Pobočky zahraničních bank
jsou pojištěny v podobných fondech ve svých domovských státech.) Výše příspěvku každé z těchto
institucí se odvíjí z objemu vkladů fyzických i právnických osob, na které se pojištění vztahuje. U bank
a družstevních záložen je to 0,1 %, u stavebních
spořitelen 0,05 %.
Ke konci roku 2008 bylo ve Fondu pojištěných
vkladů 11,9 miliardy korun. Přemýšlivý čtenář si
možná řekne, zda to není málo. Vždyť podle údajů ČNB z dubna letošního roku mají domácnosti
uloženo 1,5 bilionu korun a nefinanční společnosti
604 miliard korun. Josef Tauber, předseda správní
rady FPV, je přesvědčen, že není třeba příspěvek
členských institucí navyšovat, a to ani poté, co byl
loni zvýšen limit pojištění a zrušena 10 % spoluúčast klientů. Považuje za dostatečné, když ve fondu
bude suma odpovídající 1,5 % objemu pojištěných
vkladů. K tomu by se měl podle něj fond přiblížit do
roku 2020.
Nevědoucí veřejnost
Ke konci roku 2008 bylo ve Fondu pojištěných vkladů 11,9 miliardy korun. Přemýšli(SBGċ7ÕWPKQPċUVLMJFOUŁċFTLÕDIM¹[OÅ
vý
čtenář si možná řekne, zda to není málo.
WUJTÅDÅDISPċOĐ
Vždyť
podle údajů ČNB z dubna letošního
roku
mají
domácnosti uloženo 1,5 bilionu
korun
a nefinanční
společnosti 604 miliard
korun.
Politici v posledních dnech loňského roku prosadili zvýšení maximální pojištěné částky, kterou
má fyzická či právnická osoba uloženu v bance na
ekvivalent 50 tisíc eur. Protože český bankovní
sektor neměl a nevykazuje žádné problémy, šlo jim
asi spíše o hlasy voličů. Teď musejí zažívat pořádné
zklamání. Snažili se, ale národ nakonec stejně neví,
co pro něj udělali.
O tom, že v České republice existuje Fond pojištěných vkladů (FPV), který má tvořit rezervu pro
případ, že by některá z finančních institucí nebyla
schopna dostát svým závazkům, nemá tušení 87 %
lidí. Ukázal to nedávný průzkum, který si dal tento
fond udělat.
Ani další zjištění průzkumu nesvědčí o velké
finanční gramotnosti českého obyvatelstva. Obecně
o existenci pojištění vkladů v bankách vůbec nevě
dělo 40 % dotázaných, 59 % sice vědělo, ale žalostně
málo. Maximální výši pojistného krytí znala jen
pětina z nich.
Když FPV nemá dost na výplatu pojištěných vkladů, může si podle zákona půjčit na finančním trhu.
Už k tomu jednou došlo, když zkrachovala Union
Banka v roce 2003. Ovšem šlo o relativně malou
částku (tři miliardy korun), o krach jediné banky
a sehnat půjčku v té době nepředstavovalo žádný
problém. Teď by to bylo rozhodně těžší.
Navíc v nejbližší době čeká FPV aplikace směrnice Evropské komise. Ta ve snaze ještě lépe ochránit
klienty bank mění podmínky pro výplatu pojištěných vkladů v členských státech EU. Od roku 2012
by se maximální pojištěná částka měla zvýšit na
ekvivalent 100 tisíc eur a doba zahájení výplaty klientů zkrátit na 20 dnů od chvíle, kdy banka
ohlásí krach. (V současné době má FPV na přípravu
výplaty tři měsíce.)
Loni na podzim vyděsila světová finanční
krize Čechy natolik, že si hromadně vybírali
úspory z bank ve strachu, aby o ně nepřišli.
Teď je nosí nazpět a přitom většina z nich
netuší, zda už je to bezpečnější. / Ivana Skálová
Pojištěné úspory
pojištění
bydlení
Satelitní krize
Už několik měsíců se bouřlivě diskutuje
o tom, co udělá s realitním trhem pokles cen
bytů. Přitom k mnohem závažnější krizi se
schyluje v satelitech. Všichni o tom vědí, ale
pomoc těžká. / Světlana Rysková
Když si zkusíte v celkem průměrné realitní kanceláři zadat požadavek, aby vás informovali o nových nabídkách rodinných domů k prodeji v Praze,
zažijete velké překvapení. Denně vám budou chodit
minimálně tři až čtyři kousky, tedy suma sumárum kolem tisícovky domů ročně. Většina z nich je
nových, některé teprve zkolaudované, jiné dokonce
nedostavěné. A ceny? Stále příznivější. Nový domek
pořídíte i za 4,5 milionu korun a nebudete dojíždět
dál než 30 kilometrů od hlavního města.
Ztracené iluze
7#: 507 ±$)%0.&$)
foto: profimedia.cz
Většinou špatně naplánované, přehuštěné, bez
přirozených komunikační ploch – to je ortel, který
nad satelity vyřkli architekti. Jeden z nich, Jaroslav
Šafer, o nich hovoří jako o „sídelní kaši“, která se
nesmyslně rozlézá do krajiny.
„Češi nejsou hloupí, nechtějí zbytečně plýtvat
penězi. Když zjišťují, že je život v satelitu stojí stále
více času i peněz, chtějí zpátky do města, tedy po-
730%*//±$)%0.&$)
Sídelní kaše
(SBG7ÕWPKQPċUVEPLPOċFOÕDICZUPWÕDIKFEOPUFL
WSPEJOOÕDIBCZUPWÕDIEPNFDI
kud
na to mají,“ říká viceprezident Asociace realitních
kanceláří ČR Miroslav Duda a dodává, že ti
movitější si domy zatím nechávají a čekají, až bude
příznivější doba k prodeji. „Sám ale nevidím u vět
šiny těchto nemovitostí velkou šanci – jde z valné
části
o levné typové domy s malou parcelou bez
možnosti
nějakého zhodnocení. Není důvod, proč
ceny měly
v příštích
letech by jejich
růst,“ odhaduje
Duda. /,- "%:)3 ";&/$&-,07Ü
4".01- 5$*%0.$¡
Až do roku 2007 byl každoroční počet dokonče4".01- 5$*$*;*/$*
ných nových
rodinných domů vyšší, a někdy dost
$&-,&./&#0Ø 45&Ø/Ü10+*iö07/06
podstatně, než počet dokončených bytů (viz graf).
Podle údajů Českého statistického úřadu se v letech
1997 až 2007 dokončilo celkem 125 347 bytových
jednotek v rodinných domech a 94 433 jednotek
v bytových domech. Pokud bude mít Duda pravdu,
pak pokles hodnoty domů v satelitní výstavbě může
realitní trh zasáhnout mnohem hůře než pokles cen
bytů, a kolem měst tak vzniknou poloprázdná sídliště „naležato“. •
(SBG4
(SBGċ7ÕWPKQPċUVLMJFOUŁċFTLÕDIM¹[OÅ
WUJTÅDÅDISPċOĐ
Developeři vám budou tvrdit, že o výstavbu a koupi rodinných domů v okolí velkých měst je stále velký zájem, ale realitní makléři vám potvrdí, že čím
dál rychleji roste i počet těch, kteří se jich chtějí
zbavit. Důvody jsou jasné a píše se o nich už mini
málně tři roky – nedostačující kapacita komunikací,
špatná hromadná doprava, nedostatek škol, školek,
zdravotnických zařízení, čističek vody a vody vůbec
a já nevím čeho ještě.
A mezilidské vztahy? Starousedlíci vedou mnoh
de s náplavami, jak se hanlivě obyvatelům satelitů
říká, úpornou zákopovou válku. Není se jim co divit
– „ti noví“ nepřinášejí obci peníze, jak se původně
očekávalo, protože se nepřihlašují k pobytu, neplatí
daně, ale služby konzumují a ještě si pořád stěžují
na jejich nízkou kvalitu.
Kromě těchto „vnějších“ faktorů, které obyvatelům satelitů nabouraly jejich sen o bydlení v městečku vyvolených nebo je připravily o iluzi o idylickém soužití s přírodou, přicházejí nyní na řadu
i finanční potíže. Život v satelitu se stává stále
nákladnější – hypotéky podražily, každodenní dojíždění (většinou dvěma auty) žere čas i peníze, a výdaje na provoz bazénu či vytápění nepříliš kvalitně
zatepleného domu také pořádně pouštějí žilou. Tak
co s tím?
Kdo zrovna nepatří ke skalním odpůrcům života ve městě a není ochoten tomu obětovat pohodlí
a uskrovnit se, ocitá se v pasti. Prodat dům se stává
stále obtížnější a situace v satelitech se hned tak
nezlepší. Tvrdí to svorně starostové postižených
obcí, architekti, sociologové i upřímnější realitní
makléři. A jak by také mohla – obce jen stěží seženou tolik peněz, aby mohly rozšířit silnice a vybudovat infrastrukturu.
;ESPKÜ4²
15
ochrana klienta
I radost má svou cenu
přijata, nicméně někteří experti se domnívají, že je
to možné už nyní.
Tak například Milan Hulmák z Právnické fakulty
Západočeské univerzity v Plzni nedávno zveřejnil
rozbor, v němž říká, že klientovi cestovní kanceláře
je explicitně přiznáno právo na slevu z ceny zájezdu a na náhradu škody už dnes, protože současná
úprava cestovní smlouvy by měla odpovídat evropské směrnici o souborných službách pro cestování,
pobyty a zájezdy (směrnice č. 90/314/EHS). Směrnice
podle rozhodnutí Evropského soudního dvora zakládá i právo na náhradu nemajetkové újmy v případě
neplnění nebo vadného plnění služeb zahrnutých
do zájezdu. V Česku zatím právní úprava cestovní
smlouvy uvedené směrnici neodpovídá tak úplně
a přesně. Nespokojení klienti by tedy vlastně mohli
požadovat kompenzaci po státu, který zatím nedokázal evropskou normu promítnout do české legislativy.
Požitek za 20 eur denně
Hlučný hotel, plíseň v koupelně, špinavá
pláž, ztracená zavazadla – pokud vás
cestovka letos otráví něčím podobným,
neváhejte to reklamovat a můžete
požadovat i náhradu za to, že vám zkazili
radost z dovolené.
/ Ivana Skálová
foto: profimedia.cz
Mám známou, která miluje cestování. Jakmile něco
ušetří, sbalí kufry a hurá do světa. Její zážitky jsou
někdy famózní, někdy docela užitečné. Tak si představte, co mi nedávno vyprávěla.
Přiletěla s cestovní kanceláří kamsi do exotické země, ale nebyl zajištěn slíbený odvoz z letiště,
a dokonce ani pokoj ve vybraném a zaplaceném
hotelu. Delegátka cestovky nebyla 24 hodin k zastižení. Naštěstí se mé známé ujal italský manželský
pár. Poskytli jí azyl ve svém bungalovu a poradili,
že by to měla nepořádné cestovní kanceláři pořádně
osladit. Kromě vrácení části peněz za zájezd prý má
požadovat i odškodnění za zkaženou radost z dovolené. Myslela si, že je to vtip pro pozvednutí mizerné
nálady, ale Italové ji ujistili, že nežertují ani omylem.
V EU je to prý už běžné. Podivovali se, že zcestovalí
Češi o tom ještě nic nevědí.
Pravda je, že Češi zatím svá spotřebitelská práva
příliš hájit nedovedou. I takové zdánlivé banality,
jako správně uzavřená cestovní smlouva a vymáhání
jejího dodržení, jim dělají potíže. Sdružení ochrany
spotřebitelů České republiky (SOS) stále upozorňuje na některé omyly, kterých se klienti cestovních
kanceláří dopouštějí. Navštívit jeho webové stránky
před dovolenou není na škodu. Pár základních doporučení najdete v rámečku.
Prý není třeba čekat
A nyní se vraťme k nároku na kompenzaci ztráty
radosti z dovolené, o které byla řeč v úvodu. Dá se
v Česku skutečně požadovat kompenzace za tuto
nemajetkovou újmu? Je na to pamatováno při přípravě novely občanského zákoníku. Zatím ale nebyla
16
Náhrady za ztrátu radosti z dovolené byste se
mohli s velkou šancí na úspěch dožadovat například
v Belgii, Dánsku, Estonsku, Itálii nebo Maďarsku.
V sousedním Rakousku padlo například soudní
rozhodnutí, podle kterého musela cestovní kancelář
vyplatit kompenzaci za ztrátu požitku z dovolené
ve výši 20 eur za den a osobu klientům, kteří byli
nuceni bydlet v hotelovém pokoji s plísní v koupelně,
nemohli se koupat v moři a trpěli stavebním hlukem.
Ale podle Hulmáka už i v Česku jeden soud proběhl a Obvodní soud pro Prahu 1 vynesl v roce 2008
rozsudek (zatím nepravomocný), v němž žalující
straně přiznal právo na náhradu ztráty požitku
z dovolené. •
Jak reklamovat nepovedenou dovolenou
Cestovní smlouva musí mimo jiné obsahovat podmínky
uplatnění reklamace.
Zjištěné nedostatky musíte ohlásit hned na místě
delegátovi cestovní kanceláře nebo průvodci a žádejte
nápravu. O jednání je dobré pořídit písemný záznam nebo
mít svědky.
Pro případ nutnosti pozdější reklamace pořiď te fotodokumentaci nebo svědectví.
Vzniknou- li vám nedodržením podmínek cestovní
smlouvy nějaké výdaje navíc, schovávejte paragony a požadujte jejich proplacení.
Pokud přijmete na místě nějakou kompenzaci za
nedodržení podmínek nebo za sníženou kvalitu služeb,
nemůžete pak už požadovat vrácení ceny zájezdu.
Když jste nedostali žádnou kompenzaci, můžete požadovat rozdíl v ceně vyjadřující rozdíl v kvalitě poskytnutých služeb. V případě úplně zkažené dovolené můžete
požadovat vrácení celé zaplacené částky.
Reklamaci musíte uplatit vždy písemně a nejpozději
do tří měsíců. Reklamujte vždy vůči tomu, s kým máte
cestovní smlouvu.
Pokud cestovní kancelář odmítne reklamaci vyřídit,
obraťte se na instituci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (ADR). Podrobnosti najdete na webu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Může to být výhodnější
než se soudit.
osobnost
Klienti chtějí dobrou cenu
V době snížení poptávky po
bytech musíme přicházet
s novými marketingovými
akcemi a zatím se nám to
daří, tvrdí Vladimír Zuzák,
obchodní ředitel developerské
společnosti FINEP.
/ Světlana Rysková
U programu Flexi byty může klient
ovlivnit cenu bytu volbou zařizovacích
předmětů. Osvědčil se vám? Budete ho
rozšiřovat na další projekty?
Nabídka Flexi znamená, že klient se může rozhodnout, v jakém
rozsahu budou vnitřní prostory
bytu dokončeny. Zákazník může
získat slevu až jeden milion korun. Jde o nabídku v rámci České
republiky jedinečnou. Vychází
z úvahy, že klient v současnosti nepožaduje k bytu auto nebo
sklep zdarma, ale co nejlepší
bydlení za dobrou cenu.
Naše filozofie se setkala s velkým zájmem klientů. Denně volá
o 50 % více zájemců než před
zahájením této akce. Také evidujeme větší počet uzavřených
„Flexi“ smluv než smluv standardních.
Uvažujete o výstavbě nájemních bytů,
které budete provozovat, jak se objevilo nedávno v médiích?
V současné době dochází
k tomu, že lidé žijící často ve
starších bytech platí za nájem
podstatně více než vloni. V některých lokalitách se tyto cenové
rozdíly dostaly již do tisíců a nárůst bude pokračovat. S nárůstem ceny pro mnohé nájemníky
vyvstane otázka: Pořídit si vlastní bydlení v novém bytě, nebo
hledat nájemní byt vyšší kvality
s odpovídajícími službami, které
jsou s nájmem spojeny? Proto
tuto možnost neustále analyzujeme. V době ekonomické krize
však musíme být u podobných
projektů mimořádně opatrní.
Nabízíte klientům, že jste schopni
pro ně zařídit hypotéku s úrokem pod
5 %. Není to nějaký reklamní trik?
Díky velkému objemu sjednávaných hypoték je naše pozice
při jednání s bankami mnohem
silnější než pozice jednotlivce.
Ztráta jednotlivce je pro banku méně nepříjemná než ztráta
dlouhodobého partnera, jakým
je FINEP. Velkou roli sehrává
také to, že klienti, kteří projdou
našimi systémy, nejsou bankou
považováni za rizikové.
Nedávno jste navázali spolupráci
s poradenskou společností Partners.
Co si od ní slibujete a co přinese
klientům?
Koupě kvalitního bytu je stále
investicí se zajímavým zhodnocením – zvláště pak v době, kdy
se propadly akciové trhy. Zahájením spolupráce mezi Partners
a FINEP tak klienti získají další
zajímavou možnost, jak zhodnotit své prostředky. Navíc: za
současné situace se výrazně
omezila výstavba nových bytů.
Je velmi pravděpodobné, že
po skončení současné krize se
poptávka opět zvýší a kvalitních
bytů bude nedostatek, což povede k růstu jejich ceny. •
17
foto: archiv finep
Jakou strategii volí FINEP v době, kdy
poptávka po bytech klesá?
V době ekonomické krize a s ní
spojeným snížením poptávky
po bytech se především ukazují
výhody naší dlouhodobě konzervativní strategie – tu jsme uplatňovali i v době strmého růstu
trhu. Finanční prostředky jsme
investovali vždy do prověřených
a návratných projektů. Díky tomu
jsme byli na současnou situaci
velmi dobře připraveni.
Již na konci minulého roku
jsme proto restrukturalizovali
a profesionalizovali náš obchodní tým a posílili jsme kontakt
s klienty. Zavedli jsme výrazné
motivační prvky pro naše prodejce a zapracovali jsme na zlepšení
jejich odborných a prodejních
schopností. Dále jsme se zaměřili na spuštění nových služeb,
jako je například možnost využít
bytového architekta, rozšíření
možnosti klientských změn, služby realitní kanceláře a kompletní
zprostředkování hypotéky – to
vše přímo na našem prodejním
místě. Pro stávající i nové klienty
jsme vybudovali zcela nové prodejní centrum umístěné přímo
v jednom z projektů FINEP na
Nové Harfě.
Abychom posílili své postavení, samozřejmě přicházíme
i s různými marketingovými akcemi. Na počátku letošního roku
nám k úspěchu pomohla akce
„K bytu auto zdarma“. V současnosti naše prodeje podstatně zvyšuje nabídka Flexi bytů v Britské
čtvrti projektu Západní Město.
poradenství
Nejen pro bohaté
ji strohým hlasem oznámí, že se manžel cestou do
práce připletl do hromadné autonehody. Ačkoliv
ji nezavinil, utrpěl při havárii smrtelná zranění.
Kromě citové ztráty a života postaveného na hlavu
se zničehonic žena ocitá v kritické finanční situaci.
Jak uživí děti? Z čeho staršímu synovi zaplatí lyžařský výcvik? Co teď s tím?“ popisuje těžkou životní
zkoušku Petrovičová.
Nemusí přitom jít o rodinu žijící z minimální
mzdy. Podle Petrovičové se v podobné situace ocitli
například bankovní úředník a učitelka či státní
zaměstnanec a prodavačka. „Povolání nerozhoduje.
Společným znakem spojujícím všechny tyto případy
je absence rodinné finanční rezervy pro případ náhlé události. Úmrtí jednoho z rodičů je samozřejmě
mezním příkladem. Potřeba sáhnout do rezerv může
vzniknout i za mnohem méně tragických okolností. Proto mě vždy šokuje, když na otázku, jakým
způsobem máte zajištěnou rodinu, dostanu odpověď:
A z čeho bychom si takovou rezervu měli vytvořit.“
Následující otázka je nasnadě. „A co když se jednomu z vás něco stane, zeptám se vzápětí. Místo
odpovědi klienti často jen krčí rameny, popřípadě
mi s vážnou tváří sdělí, že v takovém případě by se
nejspíš šli oběsit. K tomu opravdu nemám, co bych
dodala,“ říká Petrovičová.
Jistota místo dovolené v Egyptě
„Existuje skupina lidí, kteří přemýšlejí
o penězích daleko více než majetní. Ti, co
peníze nemají,“ říká Svatava Petrovičová,
odbornice na vzdělávání finančních poradců
ze společnosti Partners. / Martin Vlnas
foto: profimedia.cz
Právě méně movití lidé by proto měli podle Petrovičové více spolupracovat s finančními poradci.
„Pokud peníze nemáte, musíte mnohem zodpovědněji
přemýšlet, jak s nimi naložíte. Co si můžete dovolit
a co už váš rozpočet neunese. Dovolím si tvrdit, že
čím méně peněz vyděláváte, tím spíše byste si měli
nechat poradit od odborníka v oboru,“ tvrdí Petrovičová.
O služby finančních poradců se přitom v České
republice zajímají především lidé s vyššími platy.
„Každá rodina, ať již je její příjem jakýkoliv, by si
měla vytvářet určité jistící mechanismy pro případ
náhlé a nečekané události. Pokud si je živitelé rodin
nevytvářejí, chovají se k rodině neeticky,“ dodává
Petrovičová, která se kromě tréninku budoucích
finančních poradců zabývá také firemní kulturou.
„Argument, že právě mně se nic katastrofálního stát
nemůže, slýchám bohužel velmi často. Přitom si
stačí ráno otevřít noviny nebo se podívat do svého
okolí a hned zjistíte, že blesk skutečně dokáže udeřit
i z čistého nebe,“ upozorňuje Petrovičová.
Blesk z čistého nebe
Své varování ilustruje výmluvným příkladem.
„Představte si rodinu se dvěma dětmi, v níž je zaměstnán pouze muž. Žena je na mateřské dovolené
a přivydělává si jen občasnými brigádami. Jednoho dne ji ale zazvoní telefon. Hlas na konci drátu
18
Na vině je neschopnost rodičů zodpovědně plánovat. „Vím, že to zní krutě, když klientům radím, aby
letos raději vynechali dovolenou v Egyptě a ušetřené peníze schovali na horší časy. Jistota zabezpečení je ale z mého pohledu mnohem větší hodnotou
než desetidenní slunění u Rudého moře. Nehledě na
to, že dovolená je mnohem více o sdíleném kvalitním
prožitku než o vyhlášeném letovisku. Skvělý čas
strávený s dětmi si přece můžete užít i v Šáreckém
údolí,“ dodává.
Podle Petrovičové narážejí finanční poradci při
práci s touto skupinou klientů na bariéru nedůvěry.
Ta by však neměla ani jednu ze stran od spolupráce
odradit. „Úkolem finančního poradce není přesvědčovat. Musí být trpělivý, schopný naslouchat a klást
vhodné otázky typu, jak by vaše rodina řešila,
kdyby… V žádném případě nesmí zastrašovat, nebo
dokonce vyhrožovat. Takový poradce nedělá svou
práci tak, jak by měl,“ upozorňuje Petrovičová.
Méně movití klienti navíc mají o finančním poradenství často zkreslené informace. „Úkolem poradce
je poskytovat zájemci službu, jejíž přidanou hodnotou je nezávislost. Pokud klient přijde do nějakého
bankovního ústavu, bude mu vždy nabídnut jen
omezený počet produktů od jediného poskytovatele.
Tím pádem nemá porovnání. Finanční poradce však
operuje s mnohem větším produktovým portfoli e m
od různých subjektů, z něhož dokáže po poradě
s klientem vybrat ten, který nejvíce vyhovuje jeho
věku, profesi a plánům do budoucna. Zákazník
přitom nezaplatí finančnímu poradci ani korunu
navíc,“ upřesňuje Petrovičová.
Výhody, které dokáže přinést například vhodně vybraná životní pojistka, klienti sice ocení jen
v mezních situacích, právě proto jsou však zásadní.
„Stejně jako si každý z nás vozí v automobilu rezervní pneumatiku, měl by být každý jištěn i pro případ
svého defektu,“ dodává. •
it peníze
Dopisy on-line
Česká pošta nabízí nově službu DopisOnline.
Zatím funguje jen pro české adresáty, ale během
jednoho až dvou měsíců už mohou zájemci ze
svého PC korespondovat i do zahraničí.
Všimli jste si, jak málo je v Česku poštovních schránek? Oranžová bedýnka na dopisy byla dřív na každém rohu a teď ji najdete málem jen u poštovního
úřadu. A za chvilku asi ani tam ne. Česká pošta totiž od května letošního roku nabízí možnost posílat
klasické dopisy na papíře přímo z počítače.
DopisOnline
Zatím za schůdnou cenu
A teď ještě kolik DopisOnline stojí: Samozřejmě
poštovné – tedy za běžný dopis 10 Kč, doporučený
25 Kč a psaní do vlastních rukou 32 Kč. Vytištění
stojí 1,70 Kč (barevná stránka přijde na 5 Kč), obálka s adresou je za 1,70 Kč. K tomu soukromé osoby
a podnikatelé neplátci DPH musejí připočítat 19 %.
Když ale uvážíme, že bychom museli kupovat papír
a obálku a spotřebovávali toner v tiskárně, tak
celková cena od 14,05 Kč není tak vysoká. Otázka
ovšem je, jak dlouho vydrží při stálém zdražování
služeb České pošty.
Platit za DopisOnline se dá přes Premium SMS,
SIPO nebo u podnikatelů na fakturu. Dopisy můžete
posílat 24 hodin denně, ale pošta druhý den doručí
jen ty zásilky, které byly podány do 16.00.
Zatím jen v Česku
DopisOnline není žádnou novinkou. Ve světě už
funguje celá řada serverů (například shinyletter.
com, mailaletter.com, l-mail.com nebo pcpostman.
biz), které vám umožní korespondovat v tištěné formě s celým světem. Taxy jsou odstupňované podle
místa doručení a pohybují se u levnějších variant
od 0,99 USD do 1,50 USD. U barevných vícestránko-
DopisOnline není žádnou novinkou. Ve
světě už funguje celá řada serverů (například shinyletter.com, mailalette.com,
l-mail.com nebo pcpostman.biz), které vám
umožní korespondovat v tištěné formě
s celým světem.
vých dopisů to však může být i kolem 6 USD.
I v České republice bylo už před zavedením služby DopisOnline možné posílat korespondenci přes
počítač až do poštovní schránky adresáta. Službu
zprostředkovávají například servery linaposta.cz
nebo e-dopis.com. Ceny jsou ovšem o něco vyšší,
než kolik nyní nabízí Česká pošta.
Česká pošta zatím dokáže doručovat dopisy jen
na území České republiky, ale podat dopis touto
cestou můžete i ze zahraničí. Na informační lince
387 010 315 nám sdělili, že během jednoho či dvou
měsíců bude možné psát i do světa. Poštovné bude
samozřejmě odpovídat taxám do zahraničí. •
19
foto: profimedia.cz
Služba České pošty umožňuje komukoli, tedy soukromé osobě nebo drobnému podnikateli, aby posílal tištěnou korespondenci přímo ze svého počítače.
Zkrátka napíšete dopis ve formátu PDF, přidáte
adresu dle předepsaného vzoru a pošlete to všechno zabezpečenou elektronickou cestou České poště.
Tam dopis vytisknou, vloží do obálky a odešlou.
Lze posílat dopisy černobílé i barevné, obyčejné,
doporučené i do vlastních rukou. Do DopisuOnline
se vejde osm stran formátu A4. Výhody jsou zřejmé:
nemusíte nic tisknout, kupovat obálky a známky
ani hledat poštovní schránku.
Někomu se může zdát, že v době mailů, sms,
facebooků a dalších vymožeností, které umožňují komunikovat psané slovo on-line, je to služba
celkem k ničemu. Ale divili byste se, kolik lidí stále
posílá dopisy. Nemusí jít jen o hodné vnoučky píšící
své babičce. Tištěná korespondence přichází do
módy i mezi mladší generací. Možná proto, že slova
na papíře jako by měla přece jen větší váhu než ta
„virtuální“, která zahlcují sítě po celém světě.
Tištěný dopis má samozřejmě svůj význam nejen
v soukromé, ale i v obchodní korespondenci. Reklamní agentury mají například dobře spočítáno,
že na některé klienty platí ze všeho nejvíce tištěný
dopis s osobním oslovením. Velké firmy v Česku
k mailingu používají už nějakou dobu takzvané
Hybridní pošty, určené velkým hromadným podavatelům. DopisOnline dává stejnou šanci i drobným
podnikatelům a živnostníkům. Ušetří jim to čas
i peníze za sekretářku nebo někoho jiného, kdo poštu vyřizuje. Česká pošta jim nabízí i elektronickou
podací knihu a sledování zakázek. Za zásilky mohou
platit hromadně zpětně.
rozhovor
20
finmag — únor
červenec
2009/ srpen 2009
Chovejme se jako
zvířata
„Zvířata se chovají přirozeně a není v tom žádný kalkul. Jsou pro mě etická i estetická kategorie.
Nejkrásnější je u každého živého tvora, včetně člověka, jeho přirozenost. A ta by měla být základním
vodítkem k tomu, jak se chovat a jak jednat,“ říká Petr Fejk, ředitel Zoologické zahrady Praha.
/ Vladimíra Bohatová
Za vašeho vedení ZOO Praha hodně investovala. V jakém časovém horizontu
vidíte návratnost těchto investic?
My jsme nezisková organizace,
takže nepracujeme s termínem fi-
nanční návratnost. Moderní historie pražské zoologické zahrady
se dá ohraničit povodní, kdy se
vzedmula vlna zájmu veřejnosti
o její záchranu.
Poté následovala investice
do indonéské džungle, vlajkovým projektem byly gorily, teď
to byl nový pavilon lachtanů.
Jde o monumentální expozici
lachtanů jihoafrických, imitující
scenerii autentického mořského břehu. Velký bazén o rozloze
370 metrů čtverečních, pobřežní
skaliska z čedičového kamene,
návštěvnická tribuna pro více
než dvě stovky sedících diváků
a špičkové chovatelské zázemí
pro oblíbenou lachtaní rodinu
včetně potomků slavného lachtana Gastona – to vše vyšlo na 39
milionů korun.
Návratnost je u nás velmi
relativní pojem, protože jestliže
k nám lidé chodí, jestliže jsou
napojeni na konkrétní projekty,
a jestliže je dokonce přimějeme,
aby pomáhali určitému projektu na ochranu přírody, tak to je
naše forma návratnosti.
Návratnost nemusí ekonomicky
vyjít, pořád jsme dotováni hlavním městem, od kterého dostáváme 100 milionů korun ročně.
Můžeme si tedy dovolit ten luxus
být v minusu o sto milionů korun.
Tuto částku ovšem dostáváme od
magistrátu již deset let a nezměnila se ani o korunu, ale ekonomická soběstačnost se nám zvedla
z 15 na 75 % a zahrada se změnila
k nepoznání. To, co potřebujeme
navíc, kryjeme vlastními zvýšenými příjmy, především z obrovského nárůstu návštěvníků.
Naše odpověď na většinu ekonomických otázek je růst návštěvnosti z předpovodňových 600 tisíc
lidí na dnešní 1,3 milionu ročně.
To je velký návštěvnický, komunikační, ale i finančně ekologický
potenciál.
Kam chodíte na takové nápady jako
indonéská džungle nebo pavilon lachtanů? Byla to inspirace ze zahraničí nebo
váš nápad?
Jsou tři druhy inspirace: za
prvé vlastní hlava a hlavy mých
spolupracovníků, za druhé areál,
21
foto: lukáš janičina
Několikrát v minulosti jste prohlásil,
že už ve své funkci ředitele ZOO Praha
končíte, ale stále jste neodešel. Co vás
k tomu vedlo?
Tyto krize nejsou emocionální, jsou racionální. Jsem tu už
dvanáct let a to je dlouho. Bojím
se, abych časem neztratil schopnost všimnout si, že už přestávám
být motorem a začínám obrůstat
mechem. Nechtěl bych, aby mě
odsud někdo vyhodil, protože na
to nestačím. Zažil jsem asi dvě tři
takové krizové situace, ale jelikož
pořád něco nového vymýšlíme
a pořád mě to baví, tak odchod
neiniciuji. Manažer by podle mě
neměl dlouho sedět na šéfovském postu, aby si užíval úspěch.
I když já si ho užívám málokdy.
Dnes a denně jsem konfrontován
s problémy, které se opakují. Myslím, že kdyby přišel někdo nový,
mohl by tomu dát novou šťávu.
rozhovor
který je zcela výjimečný, a za třetí
čerpám inspiraci ze zahrad celého
světa, které jsem měl možnost
navštívit. Náš areál je výjimečný
svou polohou mimo centrum města a v pravých přírodních podmínkách. Expozice a pavilony by
neměly tyto přírodní podmínky
znehodnocovat. S trochou nadsázky lze říci, že nejlepší pavilon
v Troji je ten, který není vidět.
A s tímto vědomím jezdíme po
světě a hledáme inspiraci. Inspirace neznamená kopírovat, ale zakomponovat nápad do podmínek,
které odpovídají prostředí, ale
i charakteru návštěvníků, zvláště
středoevropských. Jsou úplně jiní
než návštěvníci v Americe, v Anglii, Asii nebo Japonsku. Podle zoo
můžete poznat charakter národa
a jeho vztah ke zvířatům.
Teď jste promluvil jako filozof. Jak z návštěvy zoo odhadnete charakter národa
a jeho záliby?
Někde mají raději show než onu
poctivou snahu o vytvoření při22
rozených podmínek pro zvířata.
Show dávají přednost v Americe.
Někde jsou více vědci, to platí
o Němcích. Francouzské nebo
holandské zahrady si dávají velice
záležet na designu parku. Japonci
mají výborné zahrady po stránce botanické, ale podmínky pro
zvířata často šidí. V arabském
světě cítíte obrovskou neúctu ke
světu zvířat, v Rusku zase narážíte na strašně nedisciplinované
návštěvníky.
Myslím si, že střední Evropa
a malé evropské národy vůbec
mají velký cit pro vyváženost
všech vjemů, které zahrada nabízí. Zvířata mají špičkové podmínky pro svůj život. Zahrady se je
snaží chránit ve volné přírodě,
mají velký ohled na návštěvníky,
dělají vše pro to, aby návštěvnický servis byl stoprocentní, aby
expozice byly skutečně na vysoké
úrovni, aby se staraly o návštěvnickou emoci.
Čím jsou zahrady přirozenější,
tím lépe. Už se nepracuje s kle-
cemi, mřížemi, ale s přírodními
bariérami, přírodními materiály,
kameny, stromy, trávou, pískem
a vodou.
Špičková kvalita se ale odráží i ve
vysoké ceně vstupenek. Mohou si
dnes rodiny s dětmi dovolit tak vysoké
vstupné?
Kupodivu jsme žádnou krizi
návštěvnosti nezaznamenali a ani
na našem sponzorském příjmu
to není vidět. Je pravda, že jsme
před dvěma lety zvýšili vstupné,
dospělí platí 150 korun, děti od
3 do 15 let stokorunu, rodina se
dvěma dětmi 450 korun. Pravidelným návštěvníkům zahrady
se však vyplatí roční vstupenky,
jejichž cena se nezměnila. Jednotlivec za ni zaplatí 500 korun,
takže při třetím vstupu už vydělá.
Rodina platí 1200 Kč a také
vydělá již po druhém vstupu.
Kromě ročních nebo rodinných
vstupenek jsme v poslední době
například nabídli o víkendech
dopravu do zahrady zdarma.
Takzvaný Zoo Bus jezdí každých
deset minut z Nádraží Holešovice. Vymysleli jsme Trojskou
kartu, která zvýhodňuje vstup do
ZOO Praha, botanické zahrady
a Trojského zámku. Nabídli jsme
vstup zdarma seniorům starším
70 let, což se může zdát jako prkotina, ale není. Jde o desítky tisíc
lidí a nemá to žádná jiná zahrada
v České republice. Také děti do tří
let mají vstup zdarma. Můžeme si
to dovolit a na návštěvnosti se to
výrazně pozitivně projevuje.
Jaké hity máte připraveny na letošní
rok?
Happy Mondays, což znamená,
že každé první pondělí v měsíci
po celý rok nabízíme volné vstupné vybraným skupinám návštěvníků. Třeba seniorům od 60 let,
handicapovaným lidem, studentům, dětem z dětských domovů,
našim sponzorům a dárcům.
Hodláme tento trend rozšiřovat,
takže do konce roku bude moci
o pondělcích přijít zdarma do zoo
každý. To je náš letošní projekt,
abychom našli další cesty, jak
k nám lidi přitáhnout. V průběhu
roku pořádáme i další akce, třeba
ptačí den, kdy má volný vstup
každý nositel nějakého ptačího
jména, nebo když křtíme žirafy, mohou přijít zdarma všichni
lidé vyšší 180 centimetrů. Pořád
vlastně sypeme nějaké ozvláštňující nápady, jak přilákat lidi
výhodně a zajímavě do zahrady
místo toho, aby se věnovali nákupům v obchodních centrech a děti
vysedávali u počítačů.
Někteří lidé říkají, že život zvířat
v zahradách není přirozený, a proto tam
odmítají chodit. Co jim na to odpovíte?
Zoo není přirozený, ale ryze
civilizační produkt. Jako takový
je určitě rozporuplný – neposkytuje divokým zvířatům svobodu.
Kdyby bylo na světě vše v pořádku, zoo by dnes své opodstatnění
ztrácely. Ale tak to není. Civilizace zahnala stovky živočišných
druhů do takové defenzivy, že
pomalu nemají kde žít. Potřebují ochranu lidí, kterým nejsou
lhostejní. A zoo může být velmi
efektivní platformou této ochrany. Navštěvují je stovky milionů
lidí po celém světě, většinou ve
městech, a to jim dává nesrovnatelně větší možnost oslovit
lidi ve prospěch zvířat. Zároveň
to zahradám dává ekonomický
potenciál ke konkrétním ekologickým a ochranářským aktivitám.
Podmínkou toho všeho samozřejmě je, že se jedná o dobrou zoo,
která nepopírá právo každého
chovaného tvora na plnohodnotné
prožití života. A protože pražská
zoo dobrá je, jsem přesvědčen, že
fungujeme v České republice jako
obrovský billboard na ochranu přírody. Otevíráme statisíce
lidských srdcí ve prospěch zvířat
a svými aktivitami pomáháme
chránit konkrétní druhy. Třeba
projektem vyčlenění jedné koruny
z každé vstupenky na ochranu
zvířat ve volné přírodě. Každý náš
návštěvník se tím automaticky
stává sponzorem. Loni jsme tímto
způsobem odeslali nemalé peníze
na záchranu gaviálů v Indii, na
ochranu goril v Africe nebo na
podporu návratu koní Převalského do Mongolska.
To chce ale dobrou propagaci. Spolupracujete na ní se zajímavými uměleckými
osobnostmi. Nedávno ztvárnil image
pražské zoo malíř a grafik Michal Cihlář.
Koho jste si vybrali teď?
S panem Cihlářem jsme spolupracovali deset let a byla to
výjimečná spolupráce, jak kvalitou rukopisu, tak délkou. Mělo
to však jedno slabé místo. Šlo
o linoryty a všechno musel dělat
ničí, spolupracujeme s některými
hotely i Pražskou informační
službou. Přirozeným partnerem
je i CzechTourism. Do plánu na
příští rok jsme si dali právě zintenzivnění spolupráce s nimi, aby
nás cestovky v zahraničí začaly
zařazovat do svého portfolia.
Musíme ale promyslet, co nabídnout víc. Bohužel u cestovních
kanceláří narážíme také na velké
lobby a snahu o „vedlejší příjmy“,
což u nás nepřichází do úvahy.
Jsem přesvědčen, že se prosadíme
sami kvalitou naší nabídky, a kdo
nás nebude mít v portfoliu, sám
se ochudí.
Počet vašich sponzorů je obdivuhodný.
Jsou to více firmy, školy nebo jednotlivci? Dalo by se odhadnout, jakou část
rozpočtu tvoří jejich příspěvky?
Máme asi pět tisíc sponzorů:
nejpočetnější jsou jednotlivci,
kteří pomáhají menšími částkami,
na druhém místě jsou firmy, které
vedou ve výši příspěvků, a na
třetím místě, nikoli významem,
ale počtem a objemem peněz,
jsou školy. Není snad žádná škola
v Praze, která by nás nesponzoro-
Naše odpověď na většinu ekonomických otázek je růst
návštěvnosti z předpovodňových 600 tisíc lidí na dnešní
1,3 milionu ročně. To je velký návštěvnický, komunikační,
ale i finančně ekologický potenciál.
on sám, nikdo jiný. Takže když si
zlomil ruku, byli jsme půl roku
bez reklamy. Teď jsme zvolili
univerzálnější image, tvář, kterou
může dělat jakýkoli dobrý grafik,
a k výměně dojde vždy po třech až
pěti letech, kdy pozměníme styl,
abychom se neokoukali, i když základní prvky zůstanou zachovány.
Naším headlinem je teď „Made
in nature“, k tomu máme nového
grafika Vladimíra Veselého. Pracujeme s portrétní fotografií a budeme se vždy snažit být výtvarně
čistí, nezaměnitelní.
Při zahájení letošní sezony jste měli
rekordní návštěvnost. Kromě češtiny
tu zněla hlavně italština nebo angličtina. Spolupracujete s cestovními
kancelářemi, abyste přitáhli i zahraniční
návštěvníky?
Cizinci tvoří asi 15 % z celkového počtu návštěvníků a myslím
si, že je tu určitě potenciál k rozvoji. Zatím jsme ještě nestihli pracovat na tom systematicky. Máme
pár cestovek, několik našich
turistických zastoupení v zahra-
vala. Dohromady je to zhruba 10
až 15 milionů korun ročně a tato
částka pokrývá přibližně pět procent veškerých nákladů. Zdá se,
že to není moc, ale kromě ekonomického významu to má význam
komunikační, protože čím víc lidí
přispívá, tím víc se rozšiřuje rodina napojená na zahradu. My si
stejně vážíme velkého sponzora,
který dává dar v řádech několika
milionů, jako stovek a tisíců drobných přispěvatelů, kteří tím, že
spoří korunku ke korunce, dávají
najevo, že k nám srdcem patří.
Když nám bylo nejhůř, byli to právě oni, kteří sem chodili pomáhat
a byli hybateli znovuobnovení
zahrady.
Není jistě nepodstatné, kolik vybereme, ale podle mne je
důležitější, že nám přispívají
srdcaři, že za to nic nechtějí,
není to žádná marketingová akce.
V tomto případě jsme jediná
zahrada v České republice, která
takový objem příspěvků vykazuje,
v ostatních se sponzorská částka
pohybuje maximálně kolem dvou
23
milionů korun. A která instituce se může pochlubit takovým
počtem dárců? Myslím, že Člověk
v tísni a pražská zoologická zahrada jsou dva největší magnety
příspěvků v tom dobrém slova
smyslu, a to svědčí o tom, že
máme velkou důvěru veřejnosti.
G. B. Shaw kdysi řekl, že čím více
potkává lidí, tím raději má svého psa.
Souhlasíte s tímto výrokem?
To ne. Cítím v tom trošku rezignace staršího moudrého pána,
a to já si pořád ještě vzhledem ke
svému věku nemůžu dovolit. Pracuji stále ještě více s lidmi než
se zvířaty. Já mám zvířata velmi
rád, ale stejně tak lidi. I když je
někdy těžké vyznat se v tomto
světě, bránit se lidem s nekalými
úmysly a nenechat se jimi převálcovat. Proto je dobré se snažit se
neustále obklopovat přáteli, kteří
k životu a svému okolí přistupují
poctivě. Na světě je pořád spousta lidí, kteří se životem bojují fér,
myslí na druhé, chtějí pomáhat
a jde jim o podobné hodnoty. Ti
mi pomáhají nerezignovat a nelámat nad lidmi obecně hůl.
Obdivujete přirozené chování zvířat,
ale život v přírodě je někdy krutý a zvířata také musejí být krutá…
Obecně platí, že není možné
zvířecí chování měřit lidskými
morálními kritérii. Jde o instinktivní chování řízené potřebou
zachování druhu a jedince, bez
další sebereflexe, kterou jsou
obdařeni lidé. Člověk má straš-
ně komplikovaný život tím, že
má rozum. Má v živočišné říši
unikátní schopnost sebereflexe,
to je důvod, proč chce, aby jeho
život měl nějaký smysl, má určité
ambice, chce, aby ho ostatní tak
či onak hodnotili. Výsledkem je,
že lidé jsou jako jediní schopni například vzít si dobrovolně
život nebo se zříci péče o potomky. Život zvířat je pro mě obrovská škola přirozenosti. To, že se
zvířata chovají přirozeně a není
v tom žádný kalkul, mě prostě
fascinuje a inspiruje. Jsou pro
mě etická i estetická kategorie.
Nejkrásnější je u každého živého
tvora, včetně člověka, jeho přirozenost a měla by být pro něho
základním vodítkem v chování
a jednání. •
vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk, literatura, historie
a pedagogika. V letech 1990 až 1992 působil jako středoškolský profesor na Gymnáziu U Libeňského
zámku v Praze a poté do roku 1996 jako majitel a manažer hudebního klubu Belmondo. Ve funkci
ředitele pražské zoologické zahrady působí od 4. června 1997. Je prvním „neodborníkem“ ve vedení
zoologické zahrady. Do povědomí lidí se zapsal úsilím o obnovení zahrady po ničivých povodních
v roce 2002 a posléze i její modernizací. Je ženatý, má dvě děti Olivera a Adélu, manželka Martina je
módní návrhářka.
24
foto: lukáš janičina
Petr Fejk (1964)
Prestižní soutěž finančních produktů
má svého vítěze
1. místa v kategoriích životní pojištění a novinka roku
získalo FLEXI životní pojištění
25
Manuál investora
Rizika na akciových trzích
se snažil ekonomiku stimulovat pomocí nízké sazby,
ovšem tržní úroková sazba na to nereagovala podle
očekávání. Tak například hypoteční úvěry nijak
zásadně nezlevnily. Stimulace většího poskytování
úvěrů byla neúspěšná i kvůli delikventnímu vývoji
úvěrových portfolií (viz kreditní riziko). Řekl bych,
že úrokové riziko není zásadním stimulem pohybu
na akciových trzích.
Měnové riziko
Měnové riziko se na akciových trzích projevuje
spíše z pohledu investora než samotné akcie. Je
logické, že vyděláváme-li například v USD 7 % a CZK
během našeho investičního horizontu posílí vůči
USD o 10 %, tak vykážeme ztrátu. Samotný pohyb
akciového kurzu je bezpochyby z určité části ovlivněn pohybem měnových kurzů. Nelze však generalizovat jedno pravidlo pro všechny akciové trhy.
Například silně exportně orientovaným firmám by
mohlo oslabení domácí měny pomoci k většímu odbytu, a tím i k větším ziskům.
Komoditní riziko
Při investování hledíme především na dvě
veličiny: výnos a riziko. U výnosů je to
celkem jednoduché. Roste-li výkonnost
podniku, je zde velice silný předpoklad
pro růst tržní hodnoty firmy, a tedy
potenciálně i výnosů z jejích akcií (při
spekulaci na long). U rizika je to trochu
složitější. / Igor Záruba
Riziko, které nás zajímá, se v odborných kruzích
označuje jako investiční. Jedná se o syntézu rizik
ostatních, která ve svém společném vlivu mohou mít
za následek pokles hodnoty našich akcií.
foto: profimedia.cz
Úrokové riziko
Předpokládejme, že změna klíčových úrokových
sazeb může mít vliv na pohyb akciových kurzů.
Proč? Základní makroekonomická poučka říká, že
sníží-li se hladina úrokových sazeb, zlevní se peníze. To by mělo vést k levnějším úvěrům a posléze
k větší spotřebě. To znamená větší zisky firem a
předzvěst růstu jejich tržní hodnoty. Jenže akciový
trh se řídí především očekáváními, a ne realitou.
Mnoho lidí si myslí, že sníží-li se například Federal
Fund Rate (základní úroková sazba v USA), tak by
to automaticky mělo zlevnit úvěry. Podívejme se na
tabulku (č. 1).
Z tabulky je patrné, že naše teorie příliš neodpovídá datům od začátku roku 2008 do současnosti.
Dokonce by se dala vyvodit hypotéza, že je tomu
přesně naopak. Ovšem kdybychom ji přijali, také by
to nebylo správné. Je zcela zřejmé, že americký Fed
26
I komodity dokážou zahýbat s akciovými trhy.
Největší roli v tomto směru hrají určitě energetické suroviny. Pro většinu firem světa představuje
cena ropy nákladový činitel. To znamená, že její
růst by se měl negativně projevit na hospodářském
výsledku těchto firem. Ovšem neplatí to zdaleka
pro všechny. Mnohé z nich si nechají tento rozdíl
zaplatit od koncového zákazníka, což vede k vyšší
inflaci. Inflace a akciové trhy – to je velmi složitý
vztah. Ale pokud máme vysokou inflaci, tíhneme
obecně k agresivnějšímu investování, což by mělo
1. Vývoj úrokových sazeb v USA
v konfrontaci s indexem Dow Jones Industrial Average
Měsíc*Hypoték yPodnik atelské Z ákl adní úrokováDJIA
ú věrysa zba (Fed)
I.08
5,76
6,98
3,94
13262
II.08
5,92
6,00
2,98
12638
III.08
5,97
5,66
2,61
12264
IV.08
5,92
5,24
2,28
12267
V.08
6,04
5,00
1,98
12818
VI.08
6,32
5,00
2,00
12638
VII.08
6,43
5,00
2,01
11345
VIII.08
6,48
5,00
2,00
11380
IX.08
6,04
5,00
1,81
11546
X.08
6,20
4,56
0,97
10847
XI.08
6,09
4,00
0,39
9326
XII.08
5,33
3,61
0,16
8827
I.09
5,06
3,25
0,15
8772
II.09
5,13
3,25
0,22
8001
III.09
5,00
3,25
0,18
7056
IV.09
4,81
3,25
0,15
7606
*Měsíční průměr
Zdroj: Fed
2. Vývoj cen ropy Crude s vývojem cen akcií
největších ropných společností USA
Měsíc*Crude oil
( v USD z a barel)
Ex xonChe vron
( v USD z a akcii)
( v USD z a akcii)
I.08
84,70
94,15
93,96
II.08
86,64
87,70
84,71
III.08
96,87
86,83
86,38
IV.08
104,31
84,80
85,08
V.08
117,40
90,10
94,86
VI.08
126,33
88,09
98,82
VII.08
126,16
87,87
98,26
VIII.08
108,46
80,55
83,98
IX.08
96,13
78,04
84,49
X.08
68,50
77,19
81,51
XI.08
49,29
73,45
73,44
XII.08
32,94
77,89
76,50
I.09
33,07
80,06
74,23
II.09
31,04
76,06
69,52
III.09
40,13
67,00
59,37
IV.09
42,45
67,04
66,00
V.09
60,52
67,13
66,06
* Měsíční průměry
Zdroj: Inflationdata.com
být pro akciový trh pozitivní. Samozřejmě že firmy,
které těží suroviny, mají výhody z růstu jejich ceny.
Důkazem budiž tabulka č. 2.
Kreditní riziko
Toto riziko se donedávna vnímalo spíše na dluhopisovém nebo derivátovém trhu, ale v průběhu
takzvané „finanční krize“ se ukázalo, že ho musíme
vnímat i na akciovém trhu. Základním stavebním
kamenem ekonomiky je finanční sektor. A nejvýznamnější roli ve finančním sektoru hraje bankovnictví. Nejdůležitějším úkolem bank je role finančního zprostředkovatele: přesouvat kapitál od toho,
kdo má a nepotřebuje, k tomu, kdo nemá a potřebuje.
Tahle činnost však doznala v poslední době poměrně zásadní trhlinu.
Z tabulky číslo 3 snadno zjistíme, že v posledních
letech kreditní riziko nabírá na významu. Důsledkem je také daleko větší obezřetnost bank a menší
ochota půjčovat peníze. Kromě toho existuje velká
pravděpodobnost dalšího krachu finančních institucí, které se s touto rostoucí delikvencí nebudou
schopny vypořádat. A krachy finančních institucí
mají velice negativní dopady na akciový trh. Vzpomeňme na podzimní pády pojišťovny AIG, komerční
banky Washington Mutual nebo investiční banky
Lehman Brothers. Měly za následek pád indexů
v desítkách procent po několik týdnů.
Systematické riziko
Jako systematické riziko označujeme to, které
ohrožuje celý systém. Mohou to být takzvaná geopolitická rizika nebo například zásadní změna legislativy. Podstatnou roli hrají i hromadná operativní
rizika agregovaná do globálního zpomalení ekonomického růstu nebo recese.
Systematické riziko je v podstatě agregát všech
rizik, která existují. Jakmile celková hladina rizik
Žijeme v době, která by se dala nazvat
evoluční breakpoint. Prostě až se z toho
dostaneme, tak se hodně věcí ve světě
financí bude dělat určitě jinak. Systém se
změní.
přesáhne určitou mez, systém se zhroutí. Příklad?
Mám ekonomiky s nestabilní měnou zasaženou
globální recesí, úrokové sazby státu takřka na nule,
přesto se sazby úvěrů drží poměrně vysoko, zastavený kolotoč půjčování peněz – utlumeny investice
i krátkodobá spotřeba, mnoho nesplacených úvěrů
v portfoliích bank, které jsou následně derivovány
všude po světě… To je víceméně současná situace.
Konec světa?
V očích nejednoho investora by to mohlo být skutečně vnímáno jako „konec světa“. Já to tak nevnímám. Žijeme v době, která by se dala nazvat evoluční breakpoint. Prostě až se z toho dostaneme, tak se
hodně věcí ve světě financí bude dělat určitě jinak.
Systém se změní. Zatím není jisté, zda tomu bude
předcházet jeho úplné zhroucení, každopádně proto,
abychom dosáhli dalších dvouciferných poklesů na
akciových trzích, ani zhroucení systému nepotřebujeme. Ale budou tací, kteří na celé této peripetii
vydělají. O důvod víc investovat aktivně a definitivně pohřbít pasivní investování. •
3. Delikvenční úvěry u všech amerických bank
dle jednotlivých čtvrtletí (v %).
K vartálHypoték y Spotřebitel.LeasingPodnik atel.Zeměděl.Všechny
2004Q1
1,65
ú věry
ú věry
půjčk y
ú věry
3,13
1,27
2,57
1,90
1,96
2004Q2
1,60
3,11
1,40
2,30
1,71
1,86
2004Q3
1,59
3,05
1,37
2,03
1,57
1,75
2004Q4
1,38
3,02
1,34
1,82
1,46
1,63
2005Q1
1,43
2,92
1,35
1,63
1,41
1,60
2005Q2
1,55
2,86
1,31
1,50
1,32
1,58
2005Q3
1,58
2,80
1,22
1,47
1,24
1,56
2005Q4
1,62
2,68
1,21
1,44
1,16
1,54
2006Q1
1,60
2,78
1,25
1,40
1,11
1,51
2006Q2
1,62
2,92
1,15
1,29
1,06
1,52
2006Q3
1,76
2,96
1,33
1,25
1,09
1,59
2006Q4
1,93
2,93
1,29
1,15
1,19
1,68
2007Q1
2,05
2,94
1,21
1,19
1,17
1,73
2007Q2
2,31
3,01
1,04
1,18
1,35
1,88
2007Q3
2,78
3,19
1,19
1,21
1,17
2,15
2007Q4
3,02
3,38
1,33
1,31
1,14
2,45
2008Q1
3,73
3,51
1,37
1,44
1,06
2,86
2008Q2
4,42
3,58
1,53
1,75
1,10
3,36
2008Q3
5,25
3,71
1,64
1,77
1,23
3,74
2008Q4
6,34
4,22
1,82
2,58
1,43
4,64
2009Q1
7,91
4,70
2,09
3,13
1,71
5,60
27
investice
Diverzifikace a efektivní investování
Přáním každého investora je vydělat.
Přáním každého racionálně uvažujícího
investora by pak mělo být vydělat co
nejefektivněji. V čem spočívá efektivita
investování a komu se vyplatí pasivní
a komu aktivní správa investic? / Jan Traxler
Efektivita investování by se dala obecně vyjádřit
jako poměr výstupů ke vstupům nebo také poměr
užitku k nákladům na dosažení tohoto užitku.
S efektivitou se běžně setkáváme zejména v profesním životě, kde bývají součástí každého projektového řízení i různé ukazatele efektivity. Efektivitu by
měl mít na zřeteli i investiční poradce, aby svému
klientovi poradil, jak s co nejmenším úsilím dosáhnout co nejlepších výsledků.
foto: profimedia.cz
Efektivita investování
Na straně výstupů investor samozřejmě předem
nezná, jakého výnosu dosáhne, může pouze kalkulovat s potenciálním výnosem. Potenciální výnos pak
úzce souvisí s rizikem. Mezi potenciálním výnosem
a rizikem platí přímá úměra. Čím vyšší potenciální
výnos se nabízí, tím vyšší je riziko, že ho nebude
dosaženo.
Pozn.: Riziko lze chápat ve dvou rovinách – jednou
je pravděpodobnost dosažení potenciálního výnosu
a druhou je kolísavost (volatilita) hodnoty investice.
U vstupů je třeba zohlednit vedle finančních
nákladů zejména čas a energii, které investor na do28
sažení výstupu věnuje (shánění informací, sledování
vývoje trhů atd.). Finanční náklady můžeme pominout, pokud potenciálním výnosem myslíme čistý
potenciální výnos. Aby investování (stejně jako
jakákoliv jiná činnost) mělo smysl, aby přinášelo
kladný užitek, pak užitek (=výstupy) musí být větší
než náklady na jeho dosažení (=vstupy). Tento vztah
můžeme vyjádřit jednoduchou nerovnicí: Užitek (výstupy) > Náklady (vstupy).
V případě investování si můžeme dosadit: Potenciální výnos * Pravděpodobnost (riziko) > Náklady
na správu (čas + energie).
Efektivita pak spočívá v tom dosáhnout co nejvyššího rozdílu mezi výstupy a vstupy (pokud uvažujeme absolutně), respektive podílu (pokud uvažujeme
relativně). Pro praktickou porovnatelnost je tudíž
dobré vyjádřit jednotlivé veličiny v číslech. Musíme si však uvědomit, že v případě investování jde
vždy o porovnávání hypotetických čísel, potenciální
výnos i pravděpodobnost jsou dány subjektivním
očekáváním. Výsledek tak vždy bude zkreslený.
Ovšem cílem kalkulace není přesný výsledek, pouze
přibližné porovnání různých investičních strategií.
Zkusme názorný příklad:
Máme kapitál 100 tisíc korun a chceme ho investovat na 5 let. Řekněme, že se nám nabízí dvě varianty. První s potenciálním výnosem 5 % p. a. (čistý
výnos) při pravděpodobnosti 90 %, která by vyžadovala celkovou práci oceněnou na 3000 korun. Druhá
varianta slibuje potenciální výnos 10 % p. a. při
pravděpodobnosti 70 % s výrazně vyššími nároky na
správu oceněnými na 5000 korun za rok.
Varianta 1
Výnos 5 % p. a. po dobu 5 let ze 100 000 činí 27 628.
Dále dopočítáme čistý užitek dle jednoduchého vzorce:
Čistý potenciální výnos * Pravděpodobnost – Náklady = Čistý
užitek
27 628 * 90 % – 3000 = 21 865
Varianta 2
Výnos 10 % p. a. po dobu 5 let ze 100 000 činí 61 051.
61 051 * 70 % – 25 000 = 17 736
V našem příkladu se jako efektivnější jeví první
varianta. Pokud bychom lehce pozměnili parametry
a plánovali investovat na dobu 10 let a navýšili kapitál na milion korun, pak už by efektivněji vycházela varianta druhá.
Varianta 1
Výnos 5 % p. a. po dobu 10 let z 1 000 000 činí 628 895.
628 895 * 90 % – 3000 = 563 005
Varianta 2
Výnos 10 % p. a. po dobu 10 let z 1 000 000 činí 1 593 742.
1 593 742 * 70 % – 50 000 = 1 065 620
Efektivitu v investování bychom si mohli představit jako hledání optimálního vztahu mezi potenciálním výnosem, rizikem a náklady na správu.
Pro každého investora ale může být efektivní jiná
varianta, jiná investiční strategie, v závislosti na
výši kapitálu, délce investičního horizontu, úrovni
zkušeností a ochotě věnovat čas správě investic.
Aktivita investora
Přístup investorů ke správě investic se velmi liší
od ryze pasivního až po denní obchodování. Ze statistik obchodníků s cennými papíry v USA vyplývá,
že zhruba 70 % investorů zaostává za průměrem
trhu, 20 % investorů dosahuje výnosů srovnatelných s indexem S&P 500 a pouze 10 % investorů trh
poráží. Převedeno do efektivity, pouze jedné desetině investorů přináší jejich aktivita vyšší výnosy,
než kdyby byli zcela pasivní a jen drželi vůdčí index
amerických akcií. A to ještě nezohledňujeme náklady investora ve formě času a energie vydané na
získávání informací, sledování trhů apod.
Čím to je, že je tak málo investorů ve své snaze
porazit trh úspěšných?
1) Většina investorů přeceňuje potenciální výnos
a podceňuje riziko.
2) Většina investorů je příliš aktivní, až zbrklá ve
smyslu častých změn v portfoliu.
Z vlastních zkušeností mohu říci, že chce-li být
investor úspěšný, měl by se ve svých očekáváních
výnosů držet při zemi, v odhadování rizik počítat
s nejhorší variantou a být buď ryze pasivní, nebo
střídmě aktivní. Přílišná aktivita ve formě častého
obchodování mnohdy škodí, neboť investor zpravidla reaguje daleko více emocionálně než racionálně. Místo toho by se měl aktivní investor raději
věnovat pečlivému výběru investic – především zde
leží klíč k dlouhodobému úspěchu.
Na základě toho například naše společnost
zpravidla rozdělujě portfolia na aktivně a pasivně
spravovaná. Pasivní správa investic se hodí pro
pravidelné investice, pro menší portfolia a také pro
konzervativnější investory. V obou případech nepřináší aktivní správa dostatečný užitek, aby byla
efektivní. Aktivní správu portfolia aplikujeme pouze
u většího kapitálu (řádově v milionech korun), kde
zároveň investor požaduje dynamickou strategii. Za
takových podmínek je aktivní správa efektivnější,
protože nabízí vyšší potenciální výnos s nižším rizikem než pasivní správa, přičemž u vyššího kapitálu
takto získaný užitek převýší náklady na jeho dosažení, zvláště když investor využívá služeb profesi-
onálního správce, který náklady (čas na získávání
informací, sledování trhů apod.) rozkládá na více
investorů.
Diverzifikace
S efektivitou velmi úzce souvisí diverzifikace.
Diverzifikací myslíme rozkládání portfolia na více
investic za účelem snížení celkového rizika. Princip je jednoduchý. Vložím-li veškerý svůj kapitál do
jedné firmy a ona zkrachuje, přijdu o všechno. Nakoupím- l i akcie dvou firem a jedna z nich zkrachuje,
přijdu „jen“ o polovinu kapitálu. Investuji-li do pěti
firem, z nichž jedna zkrachuje, přijdu o 20 %. Když
dám peníze do stovky firem a jedna zkrachuje, tak
přijdu o zanedbatelné jedno procento kapitálu.
Dostatečná diverzifikace je pro dlouhodobě
udržitelný úspěch velmi podstatná. Při příliš úzké
diverzifikaci totiž jedna nepovedená investice může
zhatit veškeré plány. Mám-li v portfoliu pouze dvě
investice a jedna z nich úplně zkrachuje, pak druhá
musí vydělat 100 %, abych se dostal na původní hodnotu investovaného kapitálu. A to jen pro smazání
ztráty. Abych dosáhl zisku, musela by druhá investice vynést ještě víc. Platí zde zákonitost: čím širší
diverzifikace, tím menší jsou škody napáchané
jednou nepovedenou investicí. Jelikož nikdo není
neomylný, každý při investování občas sáhne vedle
(navíc Murphyho zákon říká, že to bude hned při
první investici), a tudíž se vyplatí diverzifikovat.
Nicméně stejný princip platí i na druhé straně
rovnice. Víme, že mezi potenciálem výnosu a rizikem
působí přímá úměra. Snižujeme-li diverzifikací riziko, snižujeme tím i potenciál výnosu. Místo krachu
jedné investice si stačí dosadit růst jedné investice
o 100 %. Investuji-li vše do jedné firmy a její hodnota
se zdvojnásobí, zdvojnásobí se i můj vklad. Koupím-li akcie dvou firem a jedna z nich zdvojnásobí
svou hodnotu, pak jsem vydělal 50 %. Podobně když
rozložím portfolio mezi sto firem, z nichž hodnota
jedné vyroste na dvojnásobek, znamená to v kontextu celého portfolia výnos pouze 1 %. Máme zde tedy
ještě druhou zákonitost: čím širší diverzifikace, tím
menší efekt přinese jedna povedená investice.
Dva výše uvedené principy bychom mohli shrnout
do jednoho: čím širší diverzifikace, tím menší je vliv
jedné investice na celé portfolio, jinými slovy tím
více se portfolio blíží k průměru trhu. Široká diverzifikace se proto hodí pro pasivní přístup ke správě
investic. U aktivní správy portfolia naopak diverzifikace nesmí být příliš široká, aby zde byl prostor
pro dosažení vyššího výnosu aktivním výběrem
jednotlivých investic (například výběrem fundamentálně podhodnocených akcií). Zároveň nesmí být diverzifikace příliš úzká, to by totiž zvyšovalo riziko.
Jako optimální se při aktivní správě jeví portfolio
složené zhruba z 10 až 20 titulů. •
(Autor je ředitelem a hlavním investičním manažerem
FINEZ Investment Management.)
Shrnutí
Efektivita investování je individuální a odvíjí se od cílů
a možností investora. Pro drobné a konzervativní investory bývá efektivnější pasivní přístup s širokou diverzifikací portfolia. S větším kapitálem a dynamičtějším
výnosově- r izikovým profilem investora může být
efektivnější aktivní správa portfolia s přiměřenou diverzifikací. Ovšem do aktivní správy by se investor raději neměl
pouštět sám.
29
Sběratelství
Recept na štěstí
foto: profimedia.cz
Cínové vojáčky, známky nebo pohlednice,
případně obaly od sýrů či žvýkaček sbíral
v mládí snad každý. Někomu tato vášeň
vydržela po celý život. Ostatně proč ne?
Vždyť pro sběratele není nic krásnějšího
než radost nad zajímavým přírůstkem do
sbírky. / František Mašek
„Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, uložím
ho do krabice. Nebude tam sám, v té krabici mám
roztodivných věcí více. Člověk neví, co se může přihodit, a tak je mi líto věci vyhodit.“ Málokdo ví, že
slova písničky, kterou zpívá Jiří Suchý, jsou vlastně tak trochu z jeho života. Patří totiž mezi velké
sběratele. „Suchý sbírá helmy a podle vlastních slov
vše, čeho má víc než dva kusy,“ prozradil Finmagu
– Finančnímu magazínu předseda Klubu sběratelů
kuriozit Ladislav Likler.
„Pan Jonáš“ tedy patří mezi šťastlivce, kteří žijí
díky své sbírce ve vlastním, někdy tak trochu imaginárním světě a do tohoto hájemství pustí jen toho,
koho chtějí. Hlavně spřízněné sběratelské duše.
Jak se vlastně člověk stane sběratelem? „Se sběratelskými sklony se narodí snad každý. Někoho
30
ovšem tato dětská záliba provází celý život,“ tvrdí
Likler, podle něhož jsou sběratelé lidé, kteří chtějí
mít něco, co druhý nemá, a jsou přitom vytrvalí
a nápadití. A jejich hobby často souvisí s obecným
zájmem o historii.
Rytíř řádu camembertu
Sám Likler začal spolu se spolužáky sbírat
v době studií na průmyslové škole mlékárenské
etikety z prázdninových praxí. Systematicky se ale
tomuto koníčku věnuje až od doby, kdy se oženil
a přišel do kontaktu s dalšími sběrateli. Časem tak
vytvořil největší světovou sbírku, kterou tvoří 193
tisíc etiket a dokumentů. Posloužila i jako studijní materiál pro dvoudílnou publikaci o historii
domácího mlékárenství. Sbírce se dostalo mezinárodního ocenění. Za sběratelství a publikační
činnost byl Likler ve Francii jmenován Rytířem
řádu camembertu.
Podobné ocenění samozřejmě těší. Sběratelům
ovšem dělají často radost věci, které jsou pro většinu lidí na první pohled bezcenné.
Některé sbírky vznikly náhodně a jejich podoba
se po řadu let nemění, z jiných je zjevné, kolik stály
sběratele úsilí a jaké znalosti v oboru díky svému
koníčku získal. Existují i sběratelské dynastie, ty
jsou však, jak konstatuje Likler, spíše výjimkou.
Sbírat se dá prakticky vše. Klub sběratelů kuriozit, který má tisíc členů, se dělí na sekce po padesáti
členech a minimálně dvacetičlenné skupiny sběratelů. Své místo na slunci si tak našli sběratelé kapesních kalendáříků, modelů a figurek, pivních suvenýrů, pohlednic nebo sýrových etiket.
Vedle nich existují také skupiny sběratelů autogramů, čajových obalů a visaček, čepelkových, ale
i čokoládových obalů, kuřáckých potřeb, likérových
a vinných etiket nebo miniatur. Sbírají se ovšem třeba také nálepky z ovoce a zeleniny, papírové ubrousky nebo obaly od žvýkaček.
Kdo hledá skutečné kuriozity, neměl by si nechat
ujít sbírky, které stojí mimo tyto skupiny. Sbírka
aforismů, akcií, atlasů nebo třeba bajonetů, biblí,
citátů, případně cigaret asi nikoho na první pohled
příliš nepřekvapí. Napadlo by vás ale sbírat jídelní
lístky nebo taneční pořádky či flakony, svatební či
smuteční oznámení, bleskojistky, hroty hromosvodů,
kolky, psí známky, složenky, víčka mléčných výrobků, případně, ehm, prezervativy? Řada sbírek je
přitom zaměřena tematicky – na určitou zemi nebo
oblast, obor nebo dobu.
Evropské unikum
První doklady o sběratelské činnosti v českých
zemích pocházejí z roku 1905. Tehdy totiž vznikl
Klub sběratelů pohlednic. O jeho činnosti ale bohužel není nic známo. Pohlednice se nicméně dodnes
těší obrovskému zájmu. V klubu se jim věnuje na 300
sběratelů.
Za první republiky působil Spolek přátel ex libris.
V roce 1965 byl založen Klub sběratelů kuriozit. Tehdejší mocní mu příliš nefandili, a tak jeho členové
působili pod hlavičkou Kulturního domu Prahy
3, Ústředního domu armády, ale také Ústředního
kulturního domu železničářů. Od roku 1993 má klub
statut občanského sdružení.
Sběratelské kluby existují samozřejmě i v zahraničí. Žádný z nich ovšem podle Liklerových slov
nemá tak univerzální charakter. Na rozdíl od Klubu
sběratelů kuriozit se věnují jedinému oboru, a sdružují tedy sběratele pivních suvenýrů nebo pohlednic,
ve Francii zase sýrových etiket.
Sběratelé jsou zpravidla v kontaktu přes tzv.
Floh m arkty, tedy trhy, jejichž prostřednictvím
mohou rozšířit svou sbírku nebo naopak některý
exponát prodat.
Akcí klubu, jeho internetových stránek nebo
čtvrtletníku Sběratel využívá i řada nečlenů. Likler
odhaduje, že jich v Česku mohou dohromady být
včetně filatelistů, numismatiků, sběratelů telefonních karet, umění nebo grafiky desetitisíce, možná
dokonce až sto tisíc.
Kolik stojí sbírka?
Klub sběratelů kuriozit uděluje každé tři roky
diplomy za největší a pozoruhodné sbírky. Podobná
akce se koná i letos. Ocenit sbírku je ovšem podle
Liklera problematické. Její hodnota samozřejmě vychází z nabídky a poptávky. V posledním desetiletí
ceny výrazně stouply – u pohlednic například na desetinásobek. Sběratelé, kteří se o svůj obor zajímají
déle, mají pochopitelně o pohybu cen přehled. Někteří špičkoví členové klubu také provádějí odhady
ceny sbírek. Porovnat, zda je lepší nebo hodnotnější
něčí sbírka autogramů nebo třeba sbírka pivních
etiket, je ovšem problematické.
Sbírky, především takové, u nichž je možné stanovit cenu a bylo by možné je prodat, se přitom pojišťují. Stále to však není podle Liklera příliš běžné.
Řada sběratelů se zabývá sběratelstvím nebo
obchodováním se sběratelskými předměty profesionálně. Vlastní tedy obchody s antikvitami, nabízejí
zmíněné předměty přes web Klubu sběratelů kuriozit nebo internetovou síť Aukro.
Pod rejstříkem sběratelství zde najdeme bankovky, cenné papíry, faleristiku (řády a vyznamenání),
filatelii, Kinder vajíčka (snad nyní nebudou kvůli
volbám v nemilosti), modelářství, nápojový průmysl,
numismatiku, pohlednice, sportovní sbírky, telefonní karty, vojenské věci a ostatní.
V době uzávěrky článku tak bylo například možné
zakoupit dva svázané ročníky časopisu pro děti
Mateřídouška z let 1952–1953 za 249 korun nebo
desetikilogramový úlomek meteoritu z Argentiny za
padesát tisíc korun.
Sběratelé, kteří s těmito předměty obchodují,
často skupují sbírky z pozůstalostí a pak je různým
způsobem rozprodávají, uvedl Likler.
Sbírky přes internet
Sbírky, případně některé exponáty, mohou samozřejmě představovat (i díky růstu jejich hodnoty)
zajímavou alternativní investici, přitahující část
Sbírky, případně některé exponáty, mohou
samozřejmě představovat (i díky růstu jejich
hodnoty) zajímavou alternativní investici,
přitahující část investorů především v době,
kdy se akciím, dluhopisům nebo jiným
tradičním investičním instrumentům příliš
nedaří. Nic proti tomu. I v tomto případě je
ovšem třeba dodržovat jedno ze základních
pravidel, které říká: neinvestuj peníze do
něčeho, čemu pořádně nerozumíš.
investorů především v době, kdy se akciím, dluhopisům nebo jiným tradičním investičním instrumentům příliš nedaří. Nic proti tomu. I v tomto případě je ovšem třeba dodržovat jedno ze základních
pravidel, které říká: neinvestuj peníze do něčeho,
čemu pořádně nerozumíš. A pokud ano, dej na radu
důvěryhodných a důkladně poučených znalců.
Sbírá kdekdo
Sběratelství se věnují i mnohé známé osobnosti.
Kromě Jiřího Suchého, sbírajícího, jak již bylo řečeno, helmy, k nim patří například jeho bratr Ondřej,
který sbírá dokumenty o historii filmu. Šéf Národní
galerie Milan Knížák zase vlastní sbírku loutek, zatímco filmový historik Karel Čáslavský se zaměřuje
především na pohlednice, které pak někdy využívá
ve svých historických pořadech.
Vedle nich se ovšem tomuto koníčku věnuje také
řada „bezejmenných“ sběratelů, jimž stačí, že dělají
něco pro potěchu své duše. Věřme, že jejich pocity co
nejčastěji vyjadřují motto, které má ve vínku server
www.sberatel-ksk.cz Klubu sběratelů kuriozit: Sběratelé jsou nejšťastnější.
Zda je to skutečně pravda, se bude moci přesvědčit i laická veřejnost na veletrhu Sběratel, který se
koná letos v září na výstavišti v Letňanech. Ten
předchozí, který se uskutečnil loni spolu se Světovou výstavou poštovních známek Praga 2008 na Výstavišti v Holešovicích, navštívilo 45 tisíc zájemců. •
31
Evropská unie
Environmentální revoluce
Rada EU začátkem dubna formálně
posvětila tzv. klimaticko-energetický
balík, jenž má unii mezi lety 2013
a 2020 mimo jiné zajistit snížení emisí
skleníkových plynů o celou jednu
pětinu. Ministři tak zpečetili kompromis
dosažený na úrovni hlav států a vlád
v prosinci loňského roku. Největší revoluce
v dějinách unijní politiky životního
prostředí může začít.
foto: profimedia.cz
/ Ondřej Krutílek
Vše se odehrálo nečekaně rychle, ať už se na celou
věc díváme prizmatem standardní unijní legislativní praxe, často „rozložené“ do řady let, nebo optikou
rozsáhlých dopadů, jež nová legislativa bude s největší pravděpodobností (přímo či zprostředkovaně)
mít na každého z nás.
Evropská komise „klimabalík“ uveřejnila na konci
ledna 2008 a už před Vánocemi téhož roku bylo jasné, co od tří nových směrnic a jednoho rozhodnutí
přesně čekat. Vezmeme-li v úvahu, že v létě unijní
instituce spíše nepracují, než pracují, dojdeme k závěru, že na každý návrh měly v průměru něco málo
přes dva měsíce.
32
Důvodem pro tak masivní „tah na branku“ se
stala dlouhodobá tendence EU hrát na mezinárodním poli roli lídra při dojednávání dohody stran
pokračovatele Kjótského protokolu, jehož cílem je
mezi lety 2008–2012 celosvětově snížit emise oxidu
uhličitého o 5,2 % v porovnání s rokem 1990.
Obr, trpaslík a červ
Už Jacques Delors, bývalý předseda komise, před
více než dvaceti lety říkával, že Evropa je hospodářským obrem, politickým trpaslíkem a vojenským
červem. Dnešní EU to jen potvrzuje: raději využívá
své soft power v podobě legislativní regulace (společný vnitřní trh se všemi přidruženými politikami
včetně environmentální není ve svém výsledku ničím jiným), než aby se pokoušela rozsáhleji – a nutno dodat, že s ohledem na rozdíly mezi členskými
státy marně – posílit své hard power.
Proti gustu žádný dišputát. Uvedená „strategie“
má však jeden, zato velmi podstatný háček: předpokládá, že unie má schopnost svůj potenciál efektivně
uplatňovat nejen dovnitř, ale i navenek. Nic ovšem
není realitě vzdálenější. A v případě politiky životního prostředí, která když přijde na lámání chleba,
není ničím víc než přívěskem politiky hospodářské,
to platí dvojnásob. Stačí se podívat nejen na dosavadní rezervovaný postoj Spojených států ke Kjótskému protokolu (Obamův „obrat“ jej koriguje jen
Emisní povolenky
První norma se týká známého systému obchodování s emisními povolenkami, jenž má od roku 2013
vstoupit do své třetí fáze. Zatímco léta 2005–2007
byla „zahřívací“, současné období (do roku 2012) má
ukázat, nakolik jsou podniky zahrnuté do systému
schopny své emise skutečně snižovat. Ve třetí fázi
má dojít k celkovému zpřísnění – ať už jde o rozšíření
počtu subjektů, jež by měl systém obsáhnout, seznam
skleníkových plynů, na něž by se měl vztahovat, nebo
o samotný způsob získávání povolenek. Namísto
tzv. národních alokačních plánů, na jejichž základě
jednotlivé členské státy dosud (po notifikaci komisí)
přidělují povolenky dotčeným podnikům zdarma,
převezme odpovědnost za celý systém EU – a povolenky budou nabízeny v aukcích.
Nejpříkřeji dopadnou změny na producenty elektrické energie, již byli dlouhodobě obviňováni z toho,
že své emise příliš nesnižují, naopak si z bezplatně
přidělovaných povolenek dělají dobrý byznys: budou
si povolenky obligatorně nakupovat na trhu už od
roku 2013 (patrně s dopady na ceny elektřiny). Ostatní podniky se budou do aukčního systému začleňovat
postupně, v některých případech až do roku 2027.
Částečné (avšak relativně úzce definované) úlevy
se chystají pouze pro některé podniky z nových členských států, pro elektrárenské firmy, jejichž produkce je alespoň z 30 % závislá na fosilních palivech,

Klimaticko-energetický balík byl veřejnosti představen jako sada čtyř dvacítek
(„20-20-20-20“), jež mají symbolizovat
snížení emisí skleníkových plynů o 20 %,
zvýšení energetické účinnosti o 20 % a navýšení podílu energie produkované z obnovitelných zdrojů (včetně biopaliv) na 20 %.
To vše do roku 2020.
é
částečně), ale zejména na způsob, jak o něm smýšlejí
rozvojové a rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou.
Řečeno zcela jasně: EU se, pokud jde o budoucí
směřování své environmentální politiky, idealisticky
snaží jít světu příkladem, aniž by měla záruku, že to
usnadní dojednání dohody o novém „Kjótu“ nebo že
nedojde ke kontraproduktivním efektům ve vztahu
k její ekonomice (pokud se k ní nikdo nepřipojí, resp.
„protioteplovací“ závazky ostatních aktérů budou
méně ambiciózní, pocítí to negativně především
evropské firmy a podniky, na jejichž aktivity je nová
legislativa zacílena primárně).
Klimaticko-energetický balík byl veřejnosti představen jako sada čtyř dvacítek („20-20-20-20“), jež
mají symbolizovat snížení emisí skleníkových plynů
o 20 %, zvýšení energetické účinnosti o 20 % a navýšení podílu energie produkované z obnovitelných
zdrojů (včetně biopaliv) na 20 %. To vše do roku 2020.
Komise svými návrhy fakticky odmítla rozporovat
často diskutované antropogenní příčiny globálního
oteplování. Naopak s nimi vyslovila souhlas, nabídla
závazné (legislativní) nástroje, jak jim čelit, a konstatovala, že v budoucnu hodlá všechny čtyři texty,
z nichž balík sestává, doplnit o podrobnější legislativní úpravu a/nebo komplementární normy z ranku
politiky životního prostředí jako celku.
0OMJOF
LPO[FSWBUJWOŞMJCFSÈMOÓSFWVF
0EMFEOB[EBSNB
;/&+/07ĝ+À¶$)5&95ň
0/%Ļ&+À-&$)5"1SPŘWMÈEB
QSPISÈWÈCPKTFYUSFNJTNFN
+"304-"71&À&,
,BNUPWFEF1VUJO
."5:«À;3/0
ÇFOZOBGSPOUV
50.«À#Ļ*$)«ė&,/FPTUSÏ
ISBOJDFQSBWPNPDÓ&4&6
1żJIMBÝUFTFLPECŞSV
QSBWJEFMOÏIPOFXTMFUUFSV
XXXSFWVFQPMJUJLBD[
33
Biopaliva?
Třetí norma se týká „podpory užívání energie
z obnovitelných zdrojů“. Dlouho se předpokládalo,
že jde pouze o biopaliva, jež podle mnohých stojí
za výkyvy celosvětových cen potravin (zvlášť tzv.
biopaliva první generace, jež se produkují z plodin,
které lze využít i jako potraviny), a proto se o této
směrnici debatovalo poměrně dlouho, intenzivně
a proti se stavěli i ti, kdo jinak zelenou politiku
podporují. Nakonec došlo ke specifikaci tzv. kritérií udržitelnosti (tj. za jakých okolností lze biopaliva produkovat) a zjistilo se, že pojem obnovitelných
zdrojů je širší, tudíž z hlediska svých přesahů do
jiných oblastí „méně nebezpečný“ (nepočítá ale se
zahrnutím „bezuhlíkové“ jaderné energie).
Dosavadní indikativní cíle týkající se využívání energie z obnovitelných zdrojů nejenže budou
od roku 2013 závazné, ale budou také zpřísněny
(z 8,5 % na 20 % v EU jako celku). Jednotlivé členské státy nicméně i zde budou rozděleny podle HDP
na hlavu a dosavadního angažmá. ČR by tím pádem
měla být povinována pouze k nárůstu na průměrných 13 % energie produkované z obnovitelných
zdrojů, což by mělo být i podle prohlášení odpůrců
nové legislativy „zvládnutelné“. Jediným plošným
požadavkem bude (z důvodu zachování srovnatelných kvalitativních parametrů) míra „přimíchávání“ biosložky do paliv ve výši 10 %.
CCS
a subjekty, jež mohou být v důsledku nových opatření
motivovány přesunout svou produkci mimo hranice
EU. (Směrnice navzdory tomu, že je závazná, pouze pokud jde o cíl, přesně určuje, kdo je kdy k čemu
oprávněn.)
Výsledkem fungování inovovaného systému obchodování s emisními povolenkami, jehož obdoba se
má mimochodem brzy začít uplatňovat i na sektor
letecké dopravy, má být pokles emisí (v systému) o 21
% oproti roku 2005. V praxi to znamená, že environmentální „výkon“ dotčených podniků by se měl oproti
dnešku zvýšit zhruba desetinásobně.
foto: profimedia.cz
Další sektory
V oblastech, jichž se emisní povolenky nedotknou
(zejména zemědělství, stavebnictví, doprava, nakládání s odpady), je situace – z hlediska nových požadavků – příznivější. Za prvé se předpokládá pouze
10% snížení emisí skleníkových plynů, a to v průměru za EU jako celek (ve vztahu k roku 2005; pokud by
se dané angažmá vztáhlo k roku 1990, bylo by možné
předpokládané snížení emisí považovat statisticky za
dvojnásobné), za druhé mají být vzaty v potaz rozdíly
mezi jednotlivými členskými státy.
Rozhodujícími parametry budou dosavadní výsledky na poli snižování emisí skleníkových plynů
a HDP na hlavu. V ČR tak budeme moci paradoxně
své emise v letech 2013–2020 nominálně navýšit
až o devět procentních bodů. Vtip je však v tom, že
norma, jež to říká, je pouze rámcová a její upřesnění
v podobě dalších, konkrétnějších unijních předpisů
může tuto výhodu snadno smazat. Příkladem takové
normy může být třeba revidovaná směrnice o energetické účinnosti budov fakticky stanovující požadavky na technologie snižování energetické náročnosti
i v případě domů s celkovou rozlohou pod tisíc metrů
čtverečních nebo směrnice o označování pneumatik
podle energetické účinnosti, přilnavosti za mokra
a produkce hluku provozovaného za provozu.
34
Poslední součástí „klimabalíku“ je směrnice
o vytvoření právního rámce pro technologii CCS
– zachytávání a ukládání oxidu uhličitého pod
zemský povrch s cílem postupně umožnit náhradu
emisních povolenek; CO 2 uložený pod zem má být
považován za neemitovaný. Problémem však je, že
daná technologie je v současnosti ještě příliš drahá
(uložení jedné tuny oxidu uhličitého vyjde na více
než dvojnásobek ceny emisní povolenky) a podle
některých i ne zcela spolehlivá. Dovyřešena není
uspokojivě ani otázka odpovědnosti za úložiště
v případě, že jejich provozovatelé (soukromé subjekty) z nějakého důvodu ukončí činnost.
Co dál?
Vzhledem k tomu, že klimaticko-energetický
balík byl na evropské úrovni již schválen, bude
klíčové, jak se k němu postaví národní instituce – v ČR vláda a parlament. S výjimkou otázky
snižování emisí skleníkových plynů mimo systém
obchodování s emisními povolenkami bude nezbytné přijmout/novelizovat příslušné prováděcí normy,
v ideálním případě tak, aby v maximální možné
míře využívaly možností, které jednotlivé směrnice ČR coby novému členskému státu poskytují ve
smyslu oddálení nebo zmírnění unijních požadavků.
Podobně zásadní bude, nakolik se unii podaří
brzkým přijetím balíku ovlivnit jednání o budoucnosti Kjótského protokolu. Budou-li úspěšná a ke
snížení emisí se zavážou i další aktéři (bez ohledu
na svou ekonomickou úroveň), hodlá EU své závazky navýšit o dalších deset procentních bodů. Což
může zpětně ovlivnit jak charakter debaty o prováděcích opatřeních na národní úrovni, tak legislativní aktivitu samotné EU.
Jen čas odhalí, nakolik se unijní „strategie závazků“ ukáže být prozíravou a nakolik unii coby
ekonomickému aktérovi zkomplikuje pozici na celosvětovém trhu. •
(Autor působí v Centru pro studium demokracie a kultury.)
tematick ý speci á l
finreport
Češi zůstanou doma
Lázně vs. outdoor
Na jachtě
Dovolená 2009
35
F inreport D o v o l e n á 2 0 0 9
Češi stráví dovolenou doma
Češi stráví dovolenou doma
Loňské dovolené se nesly ve znamení silné
koruny a cizokrajných vůní. Kromě tradičních
destinací – Kuby, Egypta či Thajska – Češi
hojně navštěvovali třeba exotické Maledivy,
Dominikánskou republiku nebo Mauricius.
Důsledky finanční krize a slábnoucí měny
se ale začínají projevovat i v tomto odvětví.
Hitem letošního roku proto bude kvalitní
dovolená v Čechách. Návrat k paštikám,
řízkům a Bibione už není na pořadu dne. Jsou
však tuzemští hoteliéři připraveni nabídnout
takový komfort, na jaký si Češi zvykli?
/ Martin Vlnas
„U exotiky očekáváme poměrně velký pokles,
nejspíše dvouciferný. Samotné cestovní kanceláře
ho odhadují mezi 15 až 20 procenty,“ uvedl ředitel
společnosti Mag Consulting Jaromír Beránek pro
agenturu Mediafax. Dovolené, jejichž cena se pohybuje nad 50tisícovou hranicí, lákaly především
movité zájemce s nadprůměrnými příjmy. „Právě
tito lidé si však své výdělky často ukládají do akcií
a různých podílových fondů. Z průzkumu, který
jsme si udělali, vyplynulo, že mnozí z nich o část
svých úspor přišli, a tak nechtějí podnikat podobně
nákladné dovolené, dokud se situace neuklidní,“
dodal Beránek. Vzhledem k prohlubující se krizi, jejíž konec je stále v nedohlednu, se odborníci
shodují, že řada těchto movitých zákazníků rozšíří
stále početnější skupinu turistů trávících dovolenou na českém území.
foto: profimedia.cz
Na krizi můžeme vydělat
Podle statistik CzechToursim přitom domácí
turistika rostla již vloni, a to téměř 15% tempem.
Další zvýšení agentura očekává i v letošním roce.
36
„Pokud budou jak Praha, tak ostatní regiony připraveny vyjít vstříc stále náročnějším požadavkům
klientů, můžeme na probíhající krizi jako jedni
z mála dokonce vydělat,“ prohlásil sebevědomě
v rozhovoru pro Českou televizi tiskový mluvčí
Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež. Souhlasí s ním i zástupci CzechToursimu. Agentura
podporující tuzemský turismus navíc letos plánuje
spuštění mohutné reklamní kampaně, jejímž cílem
bude přesvědčit Čechy, aby své těžce vydělané
koruny utráceli doma. Sedmiletý projekt hrazený
z evropských fondů vyjde na téměř sto milionů
korun. Pokud vše půjde podle plánu, může letos
domácí turismus narůst až o úctyhodných 30 %.
Češi by tak v domácích hotelech a penzionech
mohli nahradit cizince, kterých kvůli silné koruně
loni výrazně ubylo. Podle údajů Českého statistického úřadu jich k nám v roce 2008 dorazilo o 6,3 %
méně než v předchozím roce. Návštěvnost rostla
pouze u tří- a čtyřhvězdičkových hotelů (o 2,1 %,
respektive o 12 %). Všechny ostatní typy ubytovacích zařízení vykázaly hluboký pokles. Nejhůře
dopadly penziony, do nichž zavítalo o 31,1 % méně
turistů.
Vzhledem k ekonomickému zpomalení se nedá
změna negativního trendu očekávat ani letos. Zatímco vloni se objem cestovního ruchu celosvětově
zvýšil o dvě procenta, letošní rok se podle Světové
Pokud budou jak Praha, tak ostatní regiony připraveny vyjít vstříc stále náročnějším
požadavkům klientů, můžeme na probíhající krizi jako jedni z mála dokonce vydělat,“ prohlásil sebevědomě v rozhovoru
pro Českou televizi tiskový mluvčí Asociace
cestovních kanceláří ČR Jan Papež.
turistické organizace při OSN ponese ve znamení
globálního propadu. Ačkoliv nejvíce ztratí chudé
exotické destinace, i české hotely se musejí připravit na odliv klientů ze zahraničí. Například mladých Britů, kteří si neoblíbili jen levné české pivo,
ale také nevázaný noční život, začalo výrazným
způsobem ubývat již v posledním čtvrtletí loňského roku. Z meziročního srovnání statistik ČSÚ
vyplývá, že jich letos do Čech zavítalo o 22 % méně.
Ubylo také Němců, Rakušanů či Italů. Hoteliéři se
proto stále více zaměřují na návštěvníky z postkomunistických zemí, především Poláky a Rusy,
kterých jezdí stále víc, a také na domácí klientelu.
Ta je však stále náročnější.
tách a konzervaci přírody,“ vypočítává nedostatky
svých kolegů z oboru ředitel nového čtyřhvězdičkového hotelu v malé obci Krutěnice nedaleko Klatov
Adam Hejtmánek. „Všechny tyhle chyby se nám
všem nyní vracejí zpět. Jen obtížně oslovujeme
náročnější klientelu, které se oškliví chátrající pohostinské památníky dob dávno minulých a která
nemá chuť snídat v restauraci připomínající závodní jídelnu. Pokud tenhle stereotyp brzy neprolomíme, bude to zlé. Musíme se více soustředit na
propagaci,“ dodává Hejtmánek. Ekonomická krize
nutící Čechy zůstat doma může prolamování ledů
jen napomoci.
Příkladem úspěšného projektu je i hotel Dvůr
Krutěnice, který Hejtmánek řídí. Majitel, společnost Agromap, podnikající v zemědělství, se
jednoduše rozhodl vydat jinou, na první pohled
obtížnější cestou. Mnohamilionovou investicí zrekonstruoval a rozšířil historický poplužní dvůr,
přistavěl jednu z nejmodernějších jezdeckých hal
v České republice a naplánoval pro své klienty řadu
venkovních aktivit. Nelítostný konkurenční boj
však probíhá i v tomto segmentu trhu.
Víkend v lázních
Na rostoucí počet Čechů, kteří jsou ochotni
upřednostnit dovolenou „na rodné hroudě“ před
víkendem v Paříži, zareagovali také provozovatelé
lázeňských objektů. Podle průzkumu MF Dnes mezi
desítkou tuzemských lázeňských míst stoupá zájem
Čechů o krátkodobé relaxační pobyty každým rokem. (Podrobněji viz Konec lázeňských šviháků.)
Právě mladá a střední generace, která si již do
sytosti užila levných víkendových letenek do evropských velkoměst, by mohla stát za znovuzrozením tuzemské turistiky.
„Nejdříve jsem přítele chtěla podarovat levnou
dovolenou v Egyptě, nakonec jsem však dala přednost právě domácím lázním. Porovnání nabízených
služeb sice na internetových stránkách vyznívalo
podobně, česká pohostinnost a skutečně rodinné
prostředí nás ale oba mile překvapilo,“ dodává
studentka.
Podobnou filozofii v poslední době razí stále více
„osvícených“ podnikatelů. „Naším cílem je, aby klient odjížděl spokojený. Hoteliéři, kteří se stále ještě
spoléhají na to, že hotel až po strop naplní návštěvníky, a některým z nich se možná bude pobyt líbit,
protože jsou zvyklí na podobně tragické dovolené
z minulosti, dnes nemají šanci uspět. Na taková
místa se klienti zkrátka nevracejí, ani o nich nevyprávějí svým přátelům,“ vysvětluje Adam Hejtmánek. „Pokud v současném vysoce konkurenčním
prostředí nezaložíte svou strategii na perfektních
službách a osobním přístupu, jste namydlení,“ říká
ředitel hotelu. •
Češi chtějí kvalitu
Stejní Češi, kteří dříve trávili volno v kempech
či turistických ubytovnách s obalovaným řízkem a přenosným mrazicím boxem plným piva, si
postupně zvykli na komfort a nyní se ho nechtějí
vzdát. „Chtějí-li čeští hoteliéři uspět, musejí se do
budoucna zaměřit nejen na kvalitu poskytovaných
služeb, ale také na rozvoj celé lokality. Například
tady na Šumavě velké procento podnikatelů dosud
jen počítalo zisky. Chyběla jakákoliv strategie.
Nikdo neopravoval chátrající budovy, investice do
nových způsobů trávení volného času byly také
minimální. A to už vůbec nemluvím o tom, že by se
hoteliéři měli podílet také na ekologických aktivi-
Rozdíly ve vzhledu a vybavení
Tradičně nejnavštěvovanějším vyšším samosprávním
celkem je Praha, která nejvíce láká na podzim a v období
vánočních trhů. Mimopražské preference tuzemských
turistů jsou závislé na ročním období. V zimě nejvíce táhnou královéhradecké sjezdovky, o letní prvenství se perou
Jihočeský a Jihomoravský kraj. Nejméně lákájí Ústecko
a Karlovarský kraj. Ze všech hostů ubytovaných v roce
2008 v hromadných ubytovacích zařízeních bylo 51,8 % ze
zahraničí.
37
F inreport D o v o l e n á 2 0 0 9
Sladká, nebo hořká dovolená?
Proč ty rozdíly?
Podle zákoníku práce má každý zaměstnanec soukromé firmy nárok na čtyři týdny dovolené. Je to tak
trochu nespravedlivé, protože zaměstnanci státní
a veřejné správy mají nárok na pět týdnů, pedagogičtí a akademičtí pracovníci dokonce na osm týdnů.
Bez protekce!
Podnikatelé mohou svým zaměstnancům dovolenou osladit třeba tím, že jim dají týden navíc. Mohou
ho darovat všem nebo vybraným skupinám zaměstnanců, ale nesmí přitom docházet k diskriminaci.
Pravidla pro delší dovolenou musejí být transparentní.
O příspěvek asi nepřijdete
Přibližně 40 % firem dává zaměstnancům benefit v podobě rekreačního poukazu nebo finančního
příspěvku na dovolenou. Obvykle bývá odstupňován
podle výkonu, počtu odpracovaných let nebo jiných
motivačních kritérií. Letošní průzkum společnosti
ING, který zjišťoval, jak krize ovlivňuje zaměstnanecké výhody u středních českých firem, ukázal, že
o zrušení příspěvku na dovolenou uvažuje jen 4,8 %
dotázaných, kteří ho poskytují, 19 % ho asi sníží
a 76,2 % zachová.
foto: profimedia.cz
Protikrizová dovolená
Možná budeme brzy závidět sousedům. Na Slovensku totiž uvažují o tom, že zavedou příspěvek
na dovolenou jako povinné protikrizové opatření.
Zaměstnavatelé by nakoupili kupony na dovolenou
(navrhovaná cena je 330 eur) a prodali by je zaměstnancům. Sami by na ně přispívali (uvažuje se o 50 %)
a tento příspěvek by si mohli zahrnout v plné výši
do nákladů. Zbytek by zaplatili zaměstnanci, a tak
38
by si vlastně za půl peněz mohli užít dovolenou, ale
jen na Slovensku.
Když je šéf pes
Zaměstnavatel vám však může dovolenou i pořádně osolit. Je to totiž on, kdo určuje, kdy a zda si
můžete volno vybrat. Většinou se zaměstnanci se
svým nadřízeným včas dohodnou, aby i v době dovolených firma šlapala jako hodinky. Jsou však tací,
kteří vám termín dovolené nařídí, nebo vám dokonce
odmítnou dovolenku na poslední chvíli podepsat.
Jak se můžete bránit? Zákoník práce sice praví, že
zaměstnavatel má „přihlížet k oprávněným zájmům
zaměstnance“, ale zkuste takové oprávněné zájmy
prokázat. Máte však nárok alespoň na dva týdny
dovolené vcelku jednou ročně. Pokud vám nechce
zaměstnavatel dovolenou dát ve vámi navrženém
termínu nebo stanoví termín sám, musí vám to sdělit dva týdny předem.
Nepostradatelní mají smůlu
Zaměstnavatel vás může z dovolené i odvolat. Pokud to není proto, že jste před odjezdem něco slušně
řečeno nedomysleli, ale vyžadují si to nějaké závažné
provozní důvody nebo jste zkrátka pro firmu nepostradatelní, pak vám musí uhradit veškeré náklady
(na dopravu, storno letenky, pobytu v hotelu a podobně).
Neprošvihněte to
Pozor, abyste o dovolenou nepřišli. Pokud máte
ještě nějakou nevybranou za rok 2008, pak ji musíte
vyčerpat do konce roku 2009. Ale zaměstnavatel vám
to musí schválit už do konce října. Jinak automaticky nastoupíte dovolenou od 2. listopadu 2009, ať se
vám to hodí nebo ne.
protiklady
Lázně vs. outdoor
Foto: profimedia.cz
Někdo chce o dovolené jen relaxovat a dávat se hýčkat. Druhý se
odreaguje jedině s notnou dávkou adrenalinu v krvi. Jak to máte vy?
39
protiklady
Konec lázeňských šviháků
Češi jsou stále ochotnější za lázně platit. Svědčí o tom statistické údaje Ústavu zdravotnických
informací a statistiky. Zatímco v roce 2004 přijelo
do lázní 45 282 domácích dospělých samoplátců,
v roce 2008 jich bylo už 112 987. Jde tedy o nárůst
o 149,5 %. U cizinců se zvýšil počet návštěvníků samoplátců ve stejném období pouze o 31,4 % a v loňském roce dosáhl 154 tisíc.
Pokud bychom porovnali počet dnů, které platící hosté v lázních strávili, a tedy pravděpodobně
i množství peněz, které sem přivezli, statistika
dává trochu jiný obrázek. Vývoj ošetřovacích dnů
ukazuje, že po propadu let 2006 a 2007 došlo opět
k postupnému oživení, třebaže úrovně roku 2005 se
zatím nepodařilo dosáhnout. U Čechů samoplátců
rostl počet dnů strávených v lázních mnohem rychleji než u cizinců. Přesto loni zaplatili jen za 697 tisíc dnů, zatímco cizinci za 2,1 milionu dnů a klienti,
kterým hradily pobyt zdravotní pojišťovny, strávili
v lázních skoro 3 miliony dnů.
Zábava a exotika
Poflakovat se tři neděle v Karlových
Varech „na pojišťovnu“, dávat si do nosu
a sem tam si dovolit nějaký ten nezávazný
románek, to už je hudba minulosti.
Zdravotní pojišťovny totiž proplácejí
lázeňskou péči rok od roku obezřetněji.
Podle posledních zveřejněných statistik v roce 2008
opět klesl počet lidí, kteří dostali zaplacenu lázeňskou péči z veřejného zdravotního pojištění, a to na
116 358 pacientů. Před pěti lety jich bylo o 40 tisíc
více.
foto: profimedia.cz
Redukční kúra
Před třemi roky ministerstvo zdravotnictví pod
vedením tehdejšího ministra Davida Ratha připravilo zásadní redukci proplácení lázeňské péče. Chtělo
uspořit až 45 % prostředků, které na ni zdravotní
pojišťovny vynakládaly. Jenže majitelé lázní se
začali bránit, a protože se blížily parlamentní volby,
tehdejší premiér Jiří Paroubek zavelel k ústupu
a prohlásil, že české lázeňství padnout nenechá. Kde
skončily návrhy Davida Ratha, není známo, faktem
ovšem zůstává, že zdravotní pojišťovny proplácejí
rok od roku méně lázeňských pobytů.
Omezení úhrad lázeňské péče z veřejného zdravotního pojištění znamená, že se lázně musejí snažit
získat více takzvaných samoplátců – tedy zahraničních i českých hostů, kteří si pobyt hradí ze své
vlastní kapsy.
40
Jak ukázala globální analýza trendů v lázeňství v 15 zemích světa, kterou vydala letos na jaře
Mezinárodní asociace lázní (ISPA), lidé volí stále
častěji pobyt v lázních nikoli kvůli léčení chorob,
ale hlavně proto, aby se zbavili stresu a relaxovali. Lázně na celém světě se tomu budou muset chtě
nechtě přizpůsobit.
„Masáže? Koupele? Proč ne,“ pokrčí rameny
zhýčkaný turista, „ale to mohu mít dnes v každém
větším městě, tak proč bych kvůli tomu musel do
lázní, kde je to dražší!“ Týdenní pobyt v dobrých
lázních stojí skoro stejně jako dva týdny u moře.
Není proto divu, že si lidé vybírají a mají vyšší nároky na servis.
Víte, za co jsou dnes ochotni lidé v lázních zaplatit balík? Tak třeba za lázeňský pobyt na ostrově
Ilha Grande nedaleko Brazílie. Zahrnuje kromě
masáží a koupelí celkovou detoxikaci organismu,
odpovídající přírodní dietu, cvičení jógy a meditaci. Komplexní antistresový program přináší
i arteterapii v kurzech kreslení nebo hodin tance.
Koho všechny tyto aktivity nezbaví sil, může lézt
po skalách, navštívit deštný prales nebo se potápět
v moři.
Kdo si potrpí spíše na asijský kontinent, najde
podobné lázně třeba v Hua Him v Thajsku. I tam se
drží filozofie, že je třeba hladit zároveň tělo i duši,
takže nechybějí masáže včetně tradičních thajských, koupele, přírodní kosmetika vlastní výroby,
nezbytná dieta. A k tomu výuka nového životního
stylu a meditace.
Kdo nesnáší dlouhé cestování letadlem, musí se
spokojit s evropskými lázněmi. Nutno přiznat, že
nabídka není tak atraktivní, většinou se zapomíná
na duši. Ale i tak je z čeho vybírat. V sousedním Německu jsou v lázních oblíbené kurzy vaření nebo someliérství. Ve švýcarských nebo rakouských lázních
zase kombinují tradiční lázeňské masáže a koupele
s japonskými a tureckými lázněmi, případně severskou saunou. Podle ročního období přidáte lyžování
nebo horské túry, projížď ku v koňském nebo cyklistickém sedle, paragliding. Můžete se podívat, jak se
vyrábějí přírodní sýry, kosmetika nebo čokoláda.
Budou o vás pečovat, jen abyste vydrželi aspoň na
prodloužený víkend, nejlépe ovšem týden nebo dva,
a pustili, jak se říká, chlup. A úplně nejlépe, když
napřesrok přijedete znovu.
Nessy místo léčení?
Šance pro pojišťovny
Majitelé českých lázní však spatřují svou konkurenční výhodu především ve zkušenostech a výborných výsledcích tradičních léčebných metod založených na využití přírodních zdrojů, jako jsou léčivé
prameny, příznivé klimatické, případně mikroklimatické podmínky ( jeskyně) a podobně. Součástí
úspěšné léčby je podle nich také klidné prostředí.
Tam, kde se specializují na nervové a psychické
poruchy či rehabilitaci po těžkých úrazech, je dokonce klid a určitá intimita nezbytnou podmínkou
úspěchu. Pokud však zdravotní pojišťovny budou
i nadále omezovat úhradu lázeňské péče, mohou mít
takové lázně problémy. Nemocní tam přestanou jezdit, protože jim to pojišťovna neuhradí a sami na to
nebudou mít dost peněz. Zdraví pojedou jinam, protože pro ně to tam nebude dost atraktivní. Řešením
by mohly být doplňkové zdravotně pojistné programy, v rámci kterých by se lidé pojistili na lázeňskou
péči pro případ závažných onemocnění nebo úrazu.
Pro zdravotní, ale i komerční pojišťovny by to jistě
nebyl špatný byznys. •
(SBG7ÕWPKQPċUVLMJFOUŁċFTLÕDIM¹[OÅ
WUJTÅDÅDISPċOĐ
,-*&/5*/"10+*iö07/6
4".01- 5$*%0.$¡
4".01- 5$*$*;*/$*
10Ø&5,-*&/5û$&-,&.
;ESPK²;*4
Mohou za to lékaři
Eduard Bláha, prezident Svazu léčebných
lázní ČR, je přesvědčen, že problém redukce
lázeňské péče není na straně zdravotních
pojišťoven, ale terénních lékařů.
Čím si vysvětlujete, že v posledních pěti letech dynamicky
roste počet domácích samoplátců?
Důvodů je celá řada. Vedle růstu zájmu o vlastní
tělo a rychlou regeneraci jde hlavně o stoupající úroveň služeb v lázních a tvorbu nejrůznějších
lázeňských víkendových balíčků, které vycházejí
vstříc trendu zkracování dovolených a jejich větší
četnosti v roce. Podstatný vliv má i sílící propagace
a marketing lázeňských míst a nezanedbatelný je
i fakt, že řada lidí si dnes nemůže dovolit absolvovat klasickou třítýdenní lázeňskou léčbu nebo si to
pod tlakem zaměstnavatele aspoň myslí.
Zdravotní pojišťovny hradí rok od roku menší objem lázeňské
péče. Pokud tento trend bude pokračovat, co to bude pro
lázně znamenat v příštích letech?
(SBG4LMBECBJOWFTUJDL
Úlohou Svazu léčebných lázní ČR a odborných
společností je zdravotní pojišťovny přesvědčit,
že
#"/,07/¡7,- "%:
to není správná cesta. Naše zkušenost je ale tako%-6)01*4 :
vá, že důvod úbytku není u zdravotních
pojišťoven,
ale v terénu mezi lékaři. V jejich informovanosti
",$*&
by se tempo tohoto úbytku nezrychlilo
atd. Pokud
a zůstalo na úrovní minus tři procenta ročně, pak
jej lázně
dokážou nahradit samoplátci. Rozhodně
by ale šlo o špatnou zprávu pro naše zdravotnictví,
protože během krátkodobých pobytů nelze zcela
využít efekt přírodních léčivých zdrojů ani odborné
rehabilitace a renomé lázní bychom tak devalvovali. Jsem ale přesvědčen, že se úbytek pojištěnců
s určitou generační obměnou zastaví a zájem o léčbu
v lázních hrazenou zdravotními pojišťovnami začne
zase stoupat, byť se její část zřejmě přesune z kurativy do prevence. •
41
foto: archiv Sll čr
Lázeňská péče stále více inklinuje k programům
typu wellness, selfness, nebo dokonce fitne ss.
Všechny tyto „ness“ jsou chápány jako metody
relaxace, péče o tělo, kondici a podpora zdravého životního stylu. Primárně však nejsou určeny pro lidi,
kteří trpí nějakými zdravotními problémy.
Čeští majitelé a provozovatelé lázní se dívají
na tento trend zatím zdrženlivě. Tvrdí, že se mu
v principu nebrání, ale stále jej považují spíše za
doplňkový, za jakousi atrakci. I u nás se sice objevily novinky jako pivní lázně, medové a čokoládové
i jiné procedury a jsou velmi vyhledávané. Příležitostí ke sportování však zatím není v českých lázeňských městech příliš mnoho, protože dříve po nich
lázeňští hosté nijak neprahli. Ani v renomovaných
lázeňských hotelech, kde přijde týdenní pobyt na
12 až 18 tisíc korun, nenajdete slušnou posilovnu,
není k dispozici tenisový nebo squashový kurt ani
bazén, ve kterém si zaplavete. Sem tam se vyskytne
půjčovna kol. U několika lázeňských měst jsou pravda golfová hřiště (Karlovy Vary, Mariánské Lázně,
Františkovy Lázně, Bechyně), což sem může přilákat
milovníky greenu, kteří by jinak do lázní nepřijeli.
protiklady
foto: jprofimedia.cz
Sáhnout si na dno
„Krásný dobrý den,
u telefonu Michal Pořádek.
Co pro Vás mohu udělat?
Určitě… Není problém.“
Tak vypadá realita našeho
každodenního života, kdy je
celá naše existence oblečena
do slušivého saka, přiškrcena
módní kravatou (samozřejmě
že s tím správným uzlem!)
a okována korektním,
veskrze důvěryhodným
vystupováním. Utíkají dny,
týdny, měsíce a my pomalu,
ale jistě začneme pociťovat
nutkavou myšlenku, že
nám v životě něco strašně
důležitého chybí.
/ Zuzana Chromá
42
Jednou přijde den, kdy chce každý z nás vylézt na nejbližší kopec a řvát
z plných plic nebo se rozběhnout a už se nezastavit. Okamžik, kdy
chceme být špinaví, zablácení, promočení, unavení po fyzické zátěži,
a přitom šťastní jako nikdy. Den, kdy potřebujeme zažít něco jedinečného. Něco, co ještě nikdy nikdo nezažil. Chceme objevit „Nové světy“,
dobývat „Ztracené archy“ či čelit „Skryté hrozbě“. Určitě si myslíte:
„No jo, ale Nový svět už přece objevil Kolumbus (nebo to byl Colombo?),
archu dobyl Indiana Jones a o skryté hrozbě přece nemá cenu se ani
bavit, protože kvalitní světelný meč bude ještě pár tisíciletí nedostatkové zboží.“
Ale není to tak úplně pravda. V roce 2007 vám unikla jedinečná
výsadková mise uprostřed zuřící války v Iráku, roku 2008 jste se mohli
po vzoru Michaela Scofielda pokusit o útěk z nejstřeženějšího vězení na
světě a letos bude několika odvážným svěřena dokonce supertajná špionážní mise, která je v podstatě zhola nemožná – pro anglofily Mission:
Impossible. Že jste o tom neslyšeli? Tak to asi budete chtít vědět trochu
víc.
Irák u Hostýna
Je 11. listopad 2007 deset hodin večer, Hostýnsko-vsetínská hornatina (fakt netuším, proč se tomuto měsíci říká v češtině listopad, když je
listí už pod nánosem dvaceti čísel sněhu a ze stromů padá maximálně
tak námraza). Asi tucet aut odpočívá na nenápadném parkovišti kdesi
uprostřed hostýnských lesů, kosa může vyklepávat pláty, a navíc tma,
jak v … (však vy víte). Vždy elegantní finanční poradci se choulí kolem
zapáleného barelu ve starých obnošených hadrech a jsou v nich asi stejně přirození jako pavián ve fraku. Všude kolem hloučku postávají borci
v maskáčích s arabskými šátky na hlavách a ruskými samopaly v rukou.
Útěk z vězení stereotypu
Je 12. říjen 2008 hodina po půlnoci, Bystřice pod
Hostýnem. Sedíme u ohně u plných sklenek, skleniček, flašek, pet láhví a plechovek všeho možného, co
jsme si přinesli s sebou na pití, jelikož hlavní organizátor je abstinent a nemá na výběr „správného“ pitiva
buňky. Slavíme všechno, co se nám povedlo na cestě
z vězení, a hrajeme si na „tvrdý kriminálníky“. Akce
se přece jmenuje Prison break. A je opravdu co slavit,
a tak se v jednu ráno už sotva držíme na nohou.
Zrovna si říkáme, že je tak nejvyšší čas jít spát,
když někdo přiběhne a řve: „Našli nás! Zdrháme!“
V dálce je slyšet štěkot psů a znovu sirény a výstřely.
„Do prkna, to si ze mě snad dělají srandu. Sotva chodím, a to mám utíkat?“ Dva kolegové mě popadnou
Poznáte se dokonale
Nemá smysl vyprávět, jak to všechno dopadlo.
Nebudu líčit zážitky z jeskyňářství, potápění s dýchacím přístrojem, slaňování či padání ze střechy
budovy, protože by to vystačilo na celý román a ani
se to pořádně popsat nedá. Nebudu vás tedy dál
napínat – všechny tyto zážitky jsou součástí outdoo-
Procházíme lesem s těžkou bagáží na
zádech, v úplné tmě a z důvodu utajení
také v naprosté tichosti, když přímo před
námi vybuchne granát a někdo začne pálit
ze samopalu, jako by se ho zmocnil amok.
Sirény svým řevem rvou uši a přes všudypřítomný žlutý kouř najednou nikdo nevidí
ani člověka, co jde hned vedle.
rových programů, které pořádají specializované organizace pro soukromníky i pro firmy. Ty moje jsou
z víkendových akcí společnosti Partners a zajišťuje je
Ondřej Blaštík se svým dokonale sehraným realizačním týmem z organizace Zálesák 10.
Pokud se vám stane, že ráno budete vstávat s pocitem, že vám něco chybí, rozhodně něco podobného
vyzkoušejte. Zažijete skvěle připravené dobrodružství a dozvíte se tak i spoustu užitečných věcí – jak
o sobě, tak o svých kolezích, ať už jsou to podřízení
nebo velcí šéfové. Tady jsou si opravdu všichni rovni.
A neodpustím si jednu dobře mířenou radu na závěr. V Shakespearově hře říká Richard III.: „Království za koně!“ V outdoorových hrách však rozhodně
platí: království za boty. Doporučuji na nich rozhodně nešetřit a klidně koupit kvalitní trekové boty s goretexovou vrstvou i za několik tisíc. Věřte, že budete
blahořečit každou korunu, ne, vlastně každý haléř,
který jste do nich investovali. •
43
foto: autorka
Rozpačitou náladu přeruší hlavní kápo. Oznamuje,
že jsme zahraniční novináři, kteří se snaží uprostřed
irácké války zpracovat zajímavou reportáž a získat
Pulitzerovu cenu. Máme následovat ozbrojence do
tábora, kde se setkáme s naším informátorem. Do
noci vycházíme v podivné náladě a trochou trapného
očekávání. To se však má hodně rychle změnit.
Procházíme s plnou bagáží na zádech v úplné tmě
a z důvodu utajení také v naprosté tichosti, když
přímo před námi vybuchne granát a někdo začne
pálit z samopalu, jako by se ho zmocnil amok. Sirény
svým řevem rvou uši a přes všudypřítomný žlutý
kouř najednou nikdo nevidí ani člověka, co jde hned
vedle. Vtom mě někdo strhl na zem. Cosi na mě křičí,
ale přes palbu a jekot sirény nerozumím ani slovo.
Chytí mě za bundu a táhne z kouře. Přes co vlastně?
Opravdu to bylo minové pole?
Sirény řvou dál: „Chemický poplach! Pozor, chemický poplach!“ Ani se nenaděju a už jsem v místnosti tři krát čtyři metry, ale jen asi tři čtvrtě metru
vysoké, s dalšími čtyřiceti lidmi jen za svitu fluorescenčních tyčinek, bez viditelných východů či oken.
Všichni víme, že akce má trvat přibližně tři dny a tři
noci, a když nám elektronický hlas chemického bunkru sdělí, že naše dekontaminace bude trvat šedesát
hodin, iluze je naprosto dokonalá a stres z ní úplně
opravdový. Nikdo z nás vážně nepochybuje o tom, že
zažívá skutečnou válku, a je mu úplně jedno, jestli
samopaly těch převlečených ozbrojenců jsou pravé a náboje slepé. Tahle chvíle, tahle situace, tyhle
pocity jsou totiž stoprocentně pravé a stoprocentně
jedinečné…
každý za jedno rameno (díky, kamarádi!) a už nechtěně klopýtám lesem. Běžíme jako o život…, nebo jde
doopravdy o život? Zastavíme se až pod lesem. Máme
domluvený únikový signál – až bude nejhůř, máme
zapálit dýmovnice a prý pro nás přiletí domluvený
kontakt helikoptérou a dopraví nás do bezpečí. Nevezmou však na palubu nikoho, kdo by je později mohl
identifikovat, a tak musejí mít všichni zavázané oči.
Už zase stojím v tom protivném kouři, zase vůbec
nic nevidím a spoléhám se jen na sluch. A ten mě
vážně asi úplně klame. Slyším helikoptéru. Nejdřív jen lehce, ale je čím dál tím hlasitější, jako by
přistávala jen pár metrů ode mě. Teď už přes její řev
není slyšet vůbec. Někdo mě chytne a hodí na tvrdou
pryčnu – snad z trubek? A start. Nikde asi nejsou
dveře, protože se do mě vítr opírá plnou silou. Letíme. My opravdu letíme? Ten vítr a houpání žaludku
by tomu vskutku nasvědčovaly.
Je to děsivé, a zároveň krásné. Vůbec nevím, co
se děje, nevím ani, kam máme namířeno. Po dvaceti minutách mě někdo vyvede ven na pevnou půdu.
Díky bohům. A jak zmizí poslední zvuky helikoptéry,
můžu si rozvázat oči. Jsme v naprosté tmě, uprostřed
neznámého území, jen s mapkou – asi tak podrobnou,
že byste si ji spletli se skvrnou od kávy –, s jednou
baterkou a buzolou, o jejímž používání jsme všichni
už někdy slyšeli. Asi to bylo v nějakém historickém
filmu. Proč jsme se nedívali pozorněji!
protiklady
Skamarádíte se s větrem?
první stupeň „vodního řidičáku“. Obsluha menších
lodí, zpravidla o délce pět až šest metrů, je totiž
díky modernímu vybavení poměrně snadná. A pokud
objem jejich plachet nedosahuje dvanáct metrů čtverečních, loď má menší výtlak než 1000 kg a motor
do 4 kW, nepotřebujete k tomu žádné papíry. Stačí
jen šikovnost, odvaha, oprávněná důvěra ve vlastní
schopnosti a znalost několika základních pravidel.
Ceny za týdenní pronájem čtyřčlenné lodi se liší.
Na Slapech ji seženete i za pět až šest tisíc, jinde
stojí deset tisíc i více. Záleží samozřejmě na velikosti a typu lodi, jakou si vyberete. K výdajům za
dopravu, jídlo a pití je třeba připočítat také kauci,
která se většinou pohybuje od tří do deseti tisíc
korun. To pro případ, že byste loď poškodili. Nezapomeňte na vlastní pojištění, ale to někdy bývá už
Jachting dávno není pouze výsadou bohatých nebo kutilů, kteří si byli, nebo dodnes
jsou, schopni sami postavit loď či jachtu
k obrazu svému.
Toulat se dá i na vodě a pod plachtami. A není
k tomu třeba vlastní loď nebo moře. Mnohdy
dokonce ani „řidičák“. / František Mašek
Když se stařičký kapitán úkosem podíval na nebezpečně se černající nebe, poté přejel pohledem
naši kocábku a mezi mocnými šluky ze své fajfky
procedil mezi zuby Sakra, sakra, pochopili jsme, že
to všichni nepřežijeme. Podobné zážitky si většina
z nás pamatuje tak leda z dobrodružné knížky. Ale
zkuste dovolenou na plachetnici. Nebude to možná
tak nebezpečné a nemusí jít přímo o adrenalin ani
o velké peníze, ale užijete si.
foto: profimedia.cz
Po Atlantiku nebo na Lipně
Dobrodružnější povahy nejspíš zvolí moře. Řadu
příjemných či nezapomenutelných chvil nabízejí
ovšem i Slapy, Orlík, případně Lipno. Vždyť stačí
popojet pár kilometrů od civilizace, zakotvit daleko
od chat, hausbótů nebo kempů v tiché zátočině, kde
panuje klid a mír a na míle, pardon, na kilometry
daleko nenajdete živou duši, a poslouchat kuňkání
žab nebo sledovat rej ryb pod vodou. A kochat se
větrem, bez něhož by to nešlo. Můžete zvolit i živější
variantu, spojenou s návštěvou některé „občerstvovny“ na břehu. To všechno je dnes k dispozici a navíc
za nijak horentní peníz.
Jachting dávno není pouze výsadou bohatých
nebo kutilů, kteří si byli, nebo dodnes jsou, schopni
sami postavit loď či jachtu k obrazu svému. Dnes je
vše daleko jednodušší – stačí si pronajmout plachetnici s kapitánem což jde samozřejmě víc do peněz,
anebo i bez něj.
Bez kapitána i bez papírů
K řízení některých plachetnic dokonce nepotřebujete ani průkaz vůdce malého plavidla, tedy jakýsi
44
v půjčovném. Když vše vydělíte čtyřmi, zpravidla
nepůjde o nijak velkou díru do rodinného rozpočtu.
Pokud si „nepronajmete“ kapitána, vyplatí se
samozřejmě mít s sebou někoho zkušenějšího.
A vzhledem k omezenému prostoru na lodi je třeba
mít posádku, u níž lze předpokládat, že nebude
trpět „mořskou“, ale ani ponorkovou nemocí. Někdo
přibalí i brýle, šnorchl a ploutve nebo i neoprén na
potápění.
Těžká romantika
Moře je sice moře, ale i zákruty Vltavy skrývají
řadu půvabů. A klid třeba i v místech, kde byste to
nečekali. Mnohdy zcela postačí zajet lodí doprostřed
řeky, a pokud to vítr umožní, držet tento kurz. Hlasitý hlahol z břehů naší stříbropěnné řeky postupně slábne a jako by se vás netýkal. Najednou máte
pocit, že jste se ocitli někde na konci světa. A cítíte
se být pánem svého osudu. Zejména když si dokážete
potykat s větrem.
Každý má rád něco jiného. Těžko proto říci, co je
hezčí. Zda je to zádumčivý Zrůbek na konci Slapské
přehrady, černá voda Kamýku, krásné písčité pláže
v bývalém vládním území u Vystrkova na Orlické
přehradě, zámek Orlík majestátně se vypínající na
skále nad řekou nebo nádherné kaňony, jimiž se
v naprostém tichu plachtíte řadu kilometrů k dalšímu skvostu, tedy k hradu Zvíkovu. Nemluvě o „šumavském moři“, tedy Lipnu.
O zábavu se zpravidla postará sám vítr, který
takřka za každou zátočinou fouká trochu jinak.
A tak je možné Vltavu považovat za velmi dobrou
průpravu na moře, kde už to ovšem na plachetnici
bez kapitána s potřebnými zkouškami nejde. Ale
o tom zas někdy příště. Moře má samozřejmě své
nezaměnitelné kouzlo. Po čase se však i ono může
zdát jednotvárné. Proto není od věci zkusit obojí –
i plachtění na staré dobré Vltavě. Tak dobrý vítr do
plachet a nezapomeňte na přípitek starým dobrým
námořnickým rumem Na metr vody pod kýlem! •
P R EZEN tAC E F IN A NČ NÍC H P RODUK T Ů
fine xpo
UniCredit
Nižší úroky z hypoték
MasterCard
Oblíbené firemní karty
Penzijní fond KB
foto: profimedia.cz
Bezpečné úspory na důchod
45
fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů
UniCredit Bank
zavelela ke
snížení úroků
u hypotečních
úvěrů
LE
DNIKATE
O
P
O
R
P
I
3,75 %
3,05 %
Česká národní banka snížila své
sazby na historické minimum,
banky u svých úvěrových
produktů s adekvátní reakcí
vyčkávají. První vlaštovkou
naznačující změnu přístupu bank
je aktuální nabídka UniCredit
Bank, která přišla s výrazným
snížením úroků u nejběžnějších
hypotečních úvěrů.
Zvýhodněné úrokové sazby až o 0,5 %
mohou využít klienti, kteří si k hypotečnímu úvěru pořídí další produkty UniCredit Bank: osobní konto,
pojištění schopnosti splácet, kreditní
kartu. Sympatické je, že UniCredit
Bank váže možnost získání nízkého
úroku také na produkt (pojištění
schopnosti splácet), který si v současné době k hypotečnímu úvěru pořizuje automaticky stále více klientů.
Při zvolení jednoleté fixace, kterou
využívá každý třetí klient, banka
snížila úrokovou sazbu na 4,44 %
p.a. V případě tříletých a pětiletých
fixací činí zvýhodněná sazba shodně 4,95 % p.a.
„UniCredit Bank přistoupila ke
snížení úrokových sazeb nejen v návaznosti na vývoj sazeb na mezibankovním finančním trhu, ale i jako
impulz k oživení hypotečního trhu.
Akční nabídkou chceme klientům
představit také další výhodné služby
naší banky,“ uvedl Tomáš Drábek,
ředitel retailového financování
nemovitostí Majordomus, UniCredit
Bank Czech Republic. „Při využití
atraktivní nabídky klientům citelně
klesnou měsíční splátky hypotečního
úvěru a navíc získají další výhodný
produkt, a to včetně pocitu, že v případě neočekávaných událostí, jako
je úraz, pracovní neschopnost nebo
ztráta zaměstnání, převezme splátky
pojišťovna,“ doplňuje k výhodnosti
nabídky Tomáš Drábek.
46
2,75 %
GARANTOVANÝ
VKLAD MAXIM
VYBERTE SI,
JAK POROSTETE
Garantovaný termínovaný vklad Maxim je jistota zhodnocení Vašich ﬁnančních prostředků. Vyberte si ze tří atraktivních
úrokových sazeb podle délky trvání vkladu: 6, 12 nebo 60 měsíců.
Užívejte si jeho dalších výhod:
garance úrokové sazby
okamžitý přístup k penězům
žádné poplatky při zřízení a výběru vkladu
Více informací v našich pobočkách, na www.unicreditbank.cz
nebo na tel.: 800 144 441. Tato nabídka platí do odvolání.
Kam směřuje korporátní bankovnictví
v Česku?
;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÕTQPMFċOPTUÅ.BTUFS$BSEWEVCOV
;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÕTQPMFċOPTUÅ.BTUFS$BSEWEVCOV
OĳFEJUFMŁOFKWÕ[OBNOĐKuÅDIċFTLÕDIGJSFN
OĳFEJUFMŁOFKWÕ[OBNOĐKuÅDIċFTLÕDIGJSFN
(SBGċ+BLÁGJSFNOÅCBOLPWOÅQSPEVLUZOFKċBTUĐKJ
(SBGċ+BLÁGJSFNOÅCBOLPWOÅQSPEVLUZOFKċBTUĐKJ
WZVŃÅWBKÅWFMLÁTQPMFċOPTUJ
WZVŃÅWBKÅWFMLÁTQPMFċOPTUJ
*/7&45*Ø/¡®7Ü3
*/7&45*Ø/¡®7Ü3
13070;/¡®7Ü3
13070;/¡®7Ü3
,0/50,03&/5/¡
,0/50,03&/5/¡
®7Ü3
®7Ü3
V rámci výzkumu zástupci všech oslovených firem shodně odpověděli, že používají běžný účet jako
základ firemního bankovnictví. Druhý v průzkumu
nejčastěji jmenovaný produkt byl mezinárodní platební styk, téměř 89 %, a třetím nejpoužívanějším finančním produktem se staly platební karty (používá
je 87 % dotazovaných firem). Nejsilnějším impulzem
pro užívání firemních platebních karet je pak zejména úspora nákladů, které vznikají pohybem hotovosti, ale také fakt, že platební karty napomáhají
k administrativní přehlednosti. Dalším důvodem je
rovněž bezpečnost v porovnání s hotovostí. Firmy
ve velké míře (95 %) využívají platební karty také
pro zahraniční cesty.
#"/,07/¡
#"/,07/¡
("3
"/$&
("3
"/$&
Běžný účet jako základ korporátního bankovnictví
(SBGċ4MVŃCZLPMJLBCBOLWZVŃÅW¹7BuFTQPMFċOPTU
(SBGċ4MVŃCZLPMJLBCBOLWZVŃÅW¹7BuFTQPMFċOPTU
'*3&./¡1"5&#/¡
'*3&./¡1"5&#/¡
, "35"
, "35"
Výsledky průzkumu jednoznačně ukázaly, že většina českých společností využívá služeb a produktů
více než jedné banky. Převážná část podniků dokonce využívá služeb tří a více bank zároveň. Co vede
firmy k rozprostření poptávky mezi více bankovních
institucí? Podniky svým rozloženým portfoliem
snižují možná rizika, ale zejména pak mají možnost
zvolit optimální kombinaci nabízených produktů,
která je pro ně z hlediska jejich podnikání nejvýhodnější.
V současnosti neustále roste druhová nabídka
bankovních produktů, a tak je pro firmu mnohdy
těžké se ve světě platebních karet zorientovat. Vhodné vodítko představuje pro firmy například ocenění
MasterCard Firemní banka roku, které komplexně
hodnotí kvalitu jednotlivých finančních produktů,
inovace a vzájemnou kompatibilitu či vstřícnost
bank při plnění klientských požadavků. Vysoká
relevance ocenění je zajištěna výběrem respondentů,
kterými jsou samotní klienti korporátního bankovnictví – finanční ředitelé nejvýznamnějších společností v České republice. Letošním držitelem titulu
MasterCard Firemní banka roku je Komerční banka.
.&;*/30%/¡
.&;*/30%/¡
1-1"5&#/¡45
:,
"5&#/¡45
:,
Trendem je využívání služeb více bank
MasterCard Firemní banka roku
#Üý/±®Ø&5
#Üý/±®Ø&5
Český bankovní trh se v posledních letech
dynamicky vyvíjí, vstupují na něj noví
hráči, dochází ke slučování bank a nabídka
bankovních produktů se neustále mění.
Tyto tendence mají pozitivní vliv i na oblast
korporátního bankovnictví. Současná
nabídka firemních bankovních produktů
je v České republice velmi rozmanitá
a českým podnikům tak nabízí výběr z celé
palety finančních produktů a služeb. Tyto
skutečnosti potvrdil také nedávný průzkum
společnosti MasterCard realizovaný mezi
finančními řediteli nejvýznamnějších
českých firem. Průzkumná sonda odráží
kvalitu bankovních služeb poskytovaných
podnikatelským subjektům a je každoročně
součástí prestižního ocenění MasterCard
Firemní banka roku.
;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÑTQPMFĈOPTUÁ.BTUFS$BSEWEVCOV
;ESPK1SŁ[LVNSFBMJ[PWBOÑTQPMFĈOPTUÁ.BTUFS$BSEWEVCOV
OĮFEJUFMŁOFKWÑ[OBNOčKuÁDIĈFTLÑDICBOL
OĮFEJUFMŁOFKWÑ[OBNOčKuÁDIĈFTLÑDICBOL
Budoucnost korporátního bankovnictví
Z celkového nárůstu využívání bankovních služeb
je zřejmé, že se finanční produkty stávají běžnými
nástroji českých společností a pomáhají jim při každodenních pracovních činnostech. „Předpokládáme,
že zájem o produkty a služby firemního bankovnictví bude v následujících letech nadále narůstat.
Zejména očekáváme růst zájmu u menších podniků,
které se budou snažit následovat lídry trhu,“ říká
Pavel Javorský, ředitel kanceláře MasterCard Europe pro Českou republiku a Slovensko.
Výsledky
Výsledky posledních dvou ročníků ocenění MasterCard
Firemní banka roku:
Rok 2 0 0 8
Rok 2 0 0 9
1. místo: ČSOB
1. místo: Komerční banka
2. místo: Česká spořitelna
2. místo: Komerční banka
3. místo: Citibank
3. místo: ČSOB
47
fine x po : V i r t u á l n í v e l e t r h f i n a n č n í c h p r o d u k t ů
Penzijní fond Komerční banky:
bezpečná a výhodná cesta tvorby úspor na důchod
a nabídnout svým účastníkům zvláštní
výhody?
Pro naše účastníky připravujeme samozřejmě různé akční
nabídky a výhody. Ve spolupráci
s Komerční bankou jsme například tento rok na jaře nabízeli novým klientům bonus ve
výši 500 Kč, pokud si uzavřeli
smlouvu o penzijním připojištění do 30. dubna 2009 a sjednali
příspěvek ve výši alespoň 300 Kč
měsíčně. Velmi oblíbená je také
karta Sphere, se kterou mohou
klienti PF KB nakupovat u vybraných partnerů ve více než
7000 obchodech se slevou až 30
procent. O vystavení nové karty
mohou účastníci požádat vždy
po uplynutí dvou let od jejího
vydání. Život ulehčí také on-line
přístup k účtu účastníka přes
internet, díky kterému mohou
klienti PF KB kontrolovat on-line
připsané platby, tisknout aktuální výpisy, elektronickou cestou
provádět změny ve smlouvě nebo
si vypočítat konkrétní výši vybrané dávky.
S téměř půl milionem aktivních účastníků patří Penzijní
fond Komerční banky mezi nejvýznamnější penzijní fondy
v České republice. Silné finanční zázemí, letité zkušenosti
a dlouhodobě stabilní hospodaření jsou pro klienty Penzijního
fondu Komerční banky zárukou, že budou i v dobách nervozity
na finančních trzích jejich úspory na důchod v bezpečí. Jak
se Penzijnímu fondu Komerční banky dařilo v roce 2008 a co
nabízí zájemcům o penzijní připojištění v roce letošním, nám
vysvětlil předseda představenstva a výkonný ředitel Pavel
Jirák.
Penzijní fond Komerční banky (PF KB)
dosáhl podle prozatím zveřejněných
statistik v roce 2008 druhého nejvyššího zisku ze všech penzijních fondů
v České republice. Jste s výsledky
spokojeni?
Loňský rok prokázal správnost
strategie PF KB, která je založena na obezřetném investování
a hledání dostatečně výnosných,
přitom však velmi bezpečných
investic pro zhodnocení vlože48
ných prostředků. Auditovaný
zisk ve výši 165 mil. korun je
ve světle vývoje finančních
trhů v roce 2008 velmi dobrým
výsledkem. Zajímavý je také
čtrnáctiprocentní nárůst objemu
spravovaných prostředků na 25,7
miliardy korun.
Penzijní připojištění je relativně unifikovaným finančním produktem. Mohou
se vůbec penzijní fondy nějak odlišit
Podobné výhody jsou přínosné, ale
asi by neměly být tím nejdůležitějším
faktorem při rozhodování o volbě penzijního fondu.
Zcela jistě ne. Primárním kritériem výběru penzijního fondu
by měla být vždy jeho stabilita,
finanční síla, zázemí a bezpečnost vložených prostředků. Spoření na penzi v penzijním fondu
je během na dlouhou trať, během
kterého mohou být roky lepší
a roky horší. Právě schopnost
penzijního fondu přečkat horší
časy by měla být pro zájemce
o penzijní připojištění tím nejdůležitějším kritériem výběru.
Měl by tedy zájemce o penzijní připojištění například sledovat i akcionářskou
strukturu penzijního fondu?
Určitě ano, neboť právě vlastník sdílí s penzijním fondem
své znalosti a zkušenosti, je mu
kapitálovou oporou a může mu
například i pomoci v případě
nepříz n ivého vývoje trhů. Také
z tohoto pohledu patří PF KB
ke špičce na českém trhu – je
stoprocentně vlastněný Komerční
bankou a je tak součástí jedné
z nejsilnějších a dlouhodobě
nejlépe hospodařících finančních
skupin v České republice.
Řekněme, že je mi mezi 30 a 40 lety
a chystám se začít spořit na penzi. Jak
velkou částku bych měl v PF KB měsíčně spořit?
Podle našich výpočtů je vhodné při stávajících ekonomických
podmínkách a cenách naspořit
před odchodem do důchodu alespoň 1 milion korun. Takový stav
účtu penzijního připojištění při
odchodu do důchodu zajistí dnes
výplatu penze ve výši přibližně 5000 až 6000 korun měsíčně.
Pokud bude chtít dnešní třicátník
naspořit alespoň tuto částku, měl
by jeho měsíční příspěvek včetně
případného příspěvku zaměstnavatele dosahovat 7 až 12 %
průměrné čisté mzdy v ČR, tedy
velmi přibližně 1200 až 2000 Kč.
Jak dokáže Penzijní fond Komerční
banky tyto příspěvky zhodnotit?
PF KB patří k fondům, které zhodnocují v dlouhodobém
horizontu prostředky účastníků
nejlépe – průměrné připsané
zhodnocení za posledních 7 let
činilo 3,8 % p.a. Samozřejmě nelze
očekávat podobnou výši zhodnocení při aktuálních podmínkách
na finančních trzích, ale jak jsem
již uvedl, u penzijního připojiště-
ní jde především o dlouhodobou
finanční stabilitu a bezpečnost
vložených prostředků. Zmíněné
faktické zhodnocení prostředků účastníka pak zvyšuje ještě
státní podpora ve výši až 1800 Kč
za rok, možnost daňové úspory
a rovněž také případný příspěvek
zaměstnavatele.
Jak se staví k penzijnímu připojištění zaměstnavatelé – vítězí u nich
v současné ekonomické situaci touha
po úsporách, nebo i nadále přispívají
na penzijní připojištění svým zaměstnancům?
Podle zkušeností PF KB hraje
penzijní připojištění v personální
politice tuzemských zaměstnavatelů stále větší roli. Příspěvek
zaměstnavatele zvyšuje finanční
jistotu a také loajalitu zaměstnanců, jejich motivaci a stabilitu.
Má tedy opodstatnění i v době,
kdy hledá zaměstnavatel úspory. Významné jsou také daňové
efekty, díky kterým je zavedení
příspěvku na penzijní připojištění pro zaměstnavatele výhodnější, než přímé zvyšování mezd.
Příspěvek zaměstnavatele je totiž
daňově uznatelným nákladem
a do výše 24 000 Kč ročně na
jednoho zaměstnance nepodléhá
odvodům zdravotního a sociálního pojištění.
Kolik společností takto svým zaměstnancům přispívá a v jakých částkách?
Penzijní fond Komerční banky
je dlouhodobým a stabilním
partnerem tuzemských firem.
Evidujeme přes 130 000 smluv
s příspěvkem zaměstnavatele.
Přibližně 28 % všech účastníků
PF KB tedy dostává příspěvek od
svého zaměstnavatele, přičemž
průměrný příspěvek zaměstnavatele činí 630 Kč měsíčně.
Kde lze smlouvu o penzijním připojištění s Penzijním fondem Komerční
banky uzavřít?
Smlouvu o penzijním připojištění s PF KB lze uzavřít na kterékoli z 397 poboček Komerční
banky, ve 150 pobočkách a u téměř 1600 obchodníků Modré
pyramidy stavební spořitelny
nebo u některého z externích
smluvních partnerů PF KB.
K uzavření smlouvy je možné využít také naše internetové stránky www.pf kb.cz nebo
bezplatnou telefonní linku
800 111 055. •
49
PodnikÁnÍ
Manažeři na dlažbu, řezníci do Norska
nadále přicházejí a hledají velké
množství specialistů na informační technologie. Registrujeme
vysokou poptávku po účetních,
pracovnících call center a těžká
doba také vede firmy k posilování
obchodních oddělení, aby podpořily odbyt.
Situace na trhu práce se pomalu uklidňuje, říká Jaroslava
Rezlerová, generální ředitelka Manpower ČR a SR
a viceprezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb.
Propouštění může nastat ještě v oblasti služeb. / Světlana Rysková
foto: archov manpower
Jak vypadá obecně situace na trhu práce
a jaká je prognóza do konce roku?
Podle průzkumu na trhu práce,
který provádí Manpower každé
čtvrtletí v 33 zemích světa včetně
ČR a kde sledujeme prognózu zaměstnavatelů na další tři měsíce,
by se dalo říci, že se situace zklidňuje. Je zhruba stejné procento
zaměstnavatelů (soukromé firmy
i státní správa), které předpokládá
propouštění a které naopak plánuje zvyšování počtu zaměstnanců.
To je z hlediska celorepublikového průměru. Nicméně pokud se
podíváme na čísla dle jednotlivých
sektorů, tak bude pokračovat
propad zpracovatelského průmyslu, dopravy a skladování, stavebnictví. Dopady recese se zřejmě
ještě naplno neprojevily v oblasti
služeb podnikům. Dá se očekávat,
že omezení firemních nákladů na
nákup služeb bude mít vliv na růst
nezaměstnanosti.
Současné krizi se také říká krize manažerů. Je pravda, že manažerů je přebytek
a firmy mohou jít klidně s platy dolů?
V období růstu jsou firmy
nastavené na neustálou expanzi,
a jsou tedy „přezaměstnané“, aby
měli manažeři kapacitu na rozvoj
svého departmentu. To s sebou
často nese snižování efektivity, ale
prosperující firma to příliš neřeší.
Nyní je snižování nákladů a zvyšování efektivity prioritou. To
představuje optimalizaci procesů,
slučování oddělení nebo jejich
úplné rušení. Skutečně se teď na
50
trhu práce ocitlo mnoho zkušených
manažerů, kteří nemohou najít
adekvátní uplatnění. V minulých
letech byla převaha na straně
poptávky. Mohli si tedy diktovat
podmínky a zaměstnavatel si
nemohl ani moc vybírat. Dnes je
situace opačná.
Využívají v současné krizi podniky outplacementu, tedy snížení negativního
dopadu propouštění?
V českém prostředí není příliš
zvykem poskytovat propouštěným
zaměstnancům větší podporu,
než nařizuje zákon. Tuto praxi
zde začaly zavádět mezinárodní
firmy, které jsou na takový přístup
zvyklé a považují ho za samozřejmost. V letošním roce ale vidíme
zvýšenou poptávku po této službě.
Firmy, které jsou vlivem ekonomického prostředí nuceny omezovat
provoz a snižovat počet zaměstnanců, si uvědomují, že jakmile
dojde k oživení, obnoví nábory.
V době růstu se jim to několikanásobně vrátí v podobě nižších
nákladů na nábory, protože budou
v regionu preferovaným zaměstnavatelem, který má pověst, že
v případě potíží nenechá své lidi
na holičkách.
Existují i přes současnou krizi profese,
po kterých je poptávka?
Největší nedostatek lidí je ve
zdravotnictví. Chybějí lékaři
a zdravotní sestry. Česká republika je stále zajímavým místem pro
technologické firmy, které sem
Jaké profese mohou nyní snáze najít
uplatnění v zahraničí než v Česku?
Jako kuriozitu děláme teď
například nábory řezníků do
Norska. Práce v zahraničí je
zajímavá pro Čechy hlavně
z hlediska lepších výdělků, proto
odcházejí platově podhodnocené
profese, jako například lékaři,
vědci, ale i programátoři, strojní
inženýři nebo kuchaři. Nekvalifikovaní pracovníci, kteří u nás
v současné době velmi těžko
najdou uplatnění, si v zahraničí
vydělají relativně slušné peníze
jako pomocná síla v zemědělství,
stavebnictví nebo v hotelích
a restauracích.
Využívají firmy v současné krizi outsourcingu?
Firmy mají zájem o outsourcing lidských zdrojů, tedy
o agenturní způsob zaměstnávání. Je tím míněno najímání
pracovníků na projekty dle aktuální potřeby. I přesto, že práce
prostřednictvím dočasných zaměstnanců se mnohdy zdá dražší
než práce vlastních pracovníků,
šetří firmám dlouhodobě náklady a umožňuje jim efektivnější
plánování, především v oblasti projektových zakázek. Nový
zaměstnanec je k dispozici vždy,
když je ho zapotřebí. Navíc se
firma „najímáním“ dočasných
zaměstnanců zbaví zdlouhavého
inzerování, pohovorů a zaškolování nových lidí. Nemluvě o tom,
že ušetří i náklady spojené
s případným špatným výběrem
vlastního zaměstnance a jeho
následným propuštěním.
Některé firmy jdou ještě dále
a vyčleňují celé procesy, které
netvoří jejich „core-business“,
a nechávají si je zajišťovat personálními agenturami, například
kontrolu kvality nebo balení
výrobků, ale i další služby. Agentura dostane plán výroby a jejím
úkolem je postarat se o to, aby
byl v oddělení vždy dostatečný
počet lidí dle potřeby, všichni
byli proškoleni a pracovní výsledky hlídá teamleader. •
daně
Jak snížit daně
/ Marie Votrubová
Dají se uplatnit jako daňový náklad
výdaje na další osobní vzdělávání (jazykové a jiné odborné kurzy, literaturu,
certifikační testy)?
Výdaje na vzdělávání, které souvisí s předmětem činnosti podnikatele, popřípadě s pracovním zařazením zaměstnance, jsou daňově
uznatelným nákladem. Takovým
nákladem je například poplatek za
kurz, školení nebo zkoušky. V případě jazykových kurzů v zahraničí
jsou to i výdaje spojené se zahraniční pracovní cestou. Je ovšem
třeba prokázat, že se skutečně
jednalo o pracovní cestu, a nikoli
například o dovolenou, při které
bylo absolvováno odborné školení.
Také je třeba prokázat souvislost
předmětu studia či školení s podnikatelskými aktivitami.
Kromě možnosti uplatnit náklady na vzdělávání podle zákona o dani z příjmů existuje ještě
možnost odečíst úhrady za zkoušky
ověřující výsledky dalšího vzdělávání a uznání výsledků dalšího
vzdělávání od základu daně při
podávání daňového přiznání fyzických osob. Podmínkou je, že tyto
úhrady nebyly hrazeny zaměstnavatelem ani nebyly uplatněny
podnikatelem jako daňový výdaj.
Takto lze odečíst od základu daně
částku nejvýše do 10 tisíc korun
za kalendářní rok. U osoby se
zdravotním postižením až 13 tisíc
korun za daňový rok a u osoby
s těžším zdravotním postižením až
15 tisíc korun za kalendářní rok.
Vynaloženou částku je nutné doložit spolu s podáním daňového přiznání. V tomto případě není nutné
prokazovat souvislost s předmětem
činnosti.
Je možné zahrnout do nákladů ubytování
a stravování v hotelu, pokud se podnikatel účastní nějakého vícedenního školení
a pokud nejsou tyto výdaje zahrnuty
v ceně školení přímo?
Pokud prokážete, že tyto výdaje
přímo souvisejí se vzděláváním,
které souvisí s předmětem činnosti podnikatele či zaměstnavatele,
lze uplatnit například ubytování
51
foto: profimedia.cz
Víte, jak správně uplatnit
náklady na provoz vaší
kanceláře, výdaje na školení
a kvalifikační zkoušky nebo
na pojištění? Odpovědi na
tyto i další otázky najdete
v pokračování článku
o možnosti snížení daňového
základu OSVČ a drobných
podnikatelů.
Trh práce
majetku uhrazené nájemcem může
nájemce zahrnout do nákladů postupně formou odpisů, ale pouze na
základě písemné smlouvy s vlastníkem nemovitosti a za podmínky, že
o hodnotu technického zhodnocení
není zvýšena vstupní cena u vlastníka majetku.
v místě konání školení, náklady
na potřebnou literaturu, parkování v místě konání školení. Je-li
stravování součástí ubytování,
lze akceptovat celou fakturovanou částku, samozřejmě odpadá
možnost vyúčtování cestovních
náhrad za stravování. Stravujete-li
se individuálně, můžete si uplatnit náhrady za zvýšené stravovací
výdaje, takzvané stravné, dle zásad
cestovních náhrad.
Je možné uplatnit výdaje za odbornou
literaturu a odborné časopisy?
Ano, je to možné, pokud tato
literatura souvisí s předmětem
činnosti podnikatele, společnosti
či s vykonávanou prací. Například
náklady na nákup zákonů ze Sbírky
zákonů jsou téměř vždy daňově
uznatelné.
foto: profimedia.cz
Jaké druhy pojištění se dají zahrnout do
nákladů?
Podmínkou uznání pojistného do
daňových výdajů je předpoklad:
• pojistné souvisí s příjmem,
který je předmětem daně,
• příjem, ke kterému se pojistné
vztahuje, není osvobozen od daně
z příjmů.
Pokud se tedy jedná například
o cestovní pojištění při služební
cestě do zahraničí, jde o daňový
náklad. U pojištění právní ochrany
k vozidlu, které se zčásti používá
k podnikatelským účelům a zčásti k soukromým, musíte provést
krácení daňového nákladu. Jakým
způsobem to provedete, záleží na
vás a na tom, zda tento postup
dokážete v případě daňové kontroly
obhájit. Lze doporučit například
přepočet stejným poměrem, v jakém jsou ujeté služební a soukromé
kilometry.
Podnikatel má kancelář v domě, kde
bydlí. Jaký podíl na výdajích za provoz
domu si může zahrnout do nákladů?
Zde opět platí, že do nákladů lze
zahrnout takový podíl, který odpovídá podílu prostoru používaného
k podnikání k ostatním prostorům.
52
Záleží na podnikateli, jaký postup k výpočtu zvolí, ale musí být
schopen zvolený postup v případě
daňové kontroly obhájit. Může
například celkové výdaje na provoz
domu přepočíst poměrem užívaných metrů čtverečních, ale můžete
zvolit i počty místností nebo jinou
metodu.
Podnikatel má kancelář v pronájmu, ale
bylo nutné udělat rekonstrukci. Může
zahrnout do nákladů projekt, stavební
práce, vybavení nábytkem včetně jeho
dovozu a montáže?
Pro přesný postup je třeba
posoudit, co vše se pod pojmem
rekonstrukce skrývá:
Vybavení kanceláře nábytkem
včetně jeho dovozu a montáže je daňovým nákladem, ovšem u částek
přesahujících 40 tisíc korun se zaplacená částka do nákladů dostává
postupně formou odpisů.
U stavebních prací musíme rozlišovat opravy a technické zhodnocení.
Technickým zhodnocením se
rozumějí zásahy do majetku, které
mají za následek změnu jeho účelu
nebo technických parametrů či
rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.
Opravou se odstraňují účinky fyzického opotřebení nebo poškození
za účelem uvedení do předchozího
nebo provozuschopného stavu.
Pokud by bylo možné stavební
práce posoudit jako opravy a nájemce by měl ve smlouvě povinnost
provádět opravy na své náklady,
bylo by možné zahrnout do nákladů
celou částku bez ohledu na její výši.
Také v případě, že celkové náklady na rekonstrukci (tj. projekt
a stavební práce) u jednoho majetku
nepřesáhly 40 tisíc korun a byly
provedeny se souhlasem vlastníka,
lze je zahrnout do nákladů období,
kdy byly vynaloženy.
Pokud však náklady přesáhly
částku 40 tisíc korun a nejedná
se o opravu, jedná se o technické zhodnocení najatého majetku.
Technické zhodnocení pronajatého
Dají se zahrnout do nákladů výdaje za
dekorace kanceláře – vázy, obrazy, fotografie a čerstvé květiny?
Fotografie či plakáty v rozumné
míře lze uznat jako daňový náklad.
Obrazy jsou umělecké předměty,
náklady na jejich pořízení nelze
daňově uplatnit. Vázy, pokud se
nejedná například o starožitné
vázy, a tudíž umělecké předměty,
lze zahrnout do daňových nákladů.
Živé květiny není možné zahrnout
do daňově uznatelných nákladů
(jedná se o reprezentaci), umělé
květiny ano.
Dají se odečíst výdaje za více mobilních
telefonů, když se všechny používají
služebně, případně na kolik telefonů
maximálně se dají výdaje uplatnit?
Žádnou vyhláškou není stanoveno množství telefonů, které lze
daňově uplatnit. Vždy je třeba
respektovat zásadu, že daňově lze
uplatnit pouze takový náklad, který
byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmů z podnikatelské
činnosti. Záleží tedy na předmětu
činnosti, kterou se zabýváte, na
počtu osob, které činnost vykonávají, atd.
Obecně ale těžko obhájíte více
než 2 telefony na osobu, a i to musíte doložit podpůrnými argumenty,
například tím, že vzhledem k počtu
zákazníků s různými operátory
je finančně výhodnější používat
služby dvou nejfrekventovanějších
operátorů apod. Musíte být také
připraveni na možnost vyžádání
podrobného rozpisu hovorů v případě pochybností o výši vykázaných nákladů. Pokud své tvrzení
o oprávněnosti nákladů neprokážete, mohou být správcem daně
vyloučeny a následně dodaněny. •
JinÉ penÍze
Podle dat Ministerstva financí ČR za rok
2007 darovali jednotlivci na dobročinné
účely 1,4 miliardy korun. Pokud bychom
dále připočítali dary věnované ve veřejných
sbírkách, jistě by toto číslo bylo ještě o půl
miliardy vyšší. Zdá se tedy, že individuální
dárcovství je u nás na vzestupu. Před sedmi
lety byla výše darovaných prostředků
jednotlivci v ČR sotva poloviční.
/ Kateřina Niklová, Jan Kroupa
Lidé svou dobročinnost realizují mnoha způsoby.
Zpravidla buď jednorázově ad hoc jako okamžitou,
převážně emocionální reakci na konkrétní žádost,
nebo dlouhodobě jako promyšlený investiční záměr.
Oba způsoby podpory neziskových organizací směřují ke stejnému cíli – někomu ulehčit v jeho nesnázích, případně změnit nepříznivou situaci –, avšak
k jeho naplnění využívají odlišné cesty.
Dvě cesty darů
První cesta je nám všem po dvaceti letech fungování neziskových organizací asi dobře známá. Je
vystavěna na získání velkého množství drobných
dárců, kteří přispívají na určitou věc, na podporu
nějaké kauzy nebo humanitární katastrofy, a to
zasláním dárcovské SMS či vhozením drobných
do kasičky. Dárce je v pozici, kdy se stává dočasně
součástí již vytvořeného mechanismu, který směřuje
k naplnění již stanoveného charitativního cíle.
Druhá cesta k cíli je zatím v podmínkách ČR méně
známá a teprve k nám pozvolna přichází ze zahraničí, zejména z USA a Velké Británie. Pohlíží na dobročinnost jako na dlouhodobou investici zaměřenou na
rozvoj námi vybrané neziskové organizace, podporu
nám blízkého tématu (kultura, zdraví, bezpečnost),
případně se zaměřuje na skupinu lidí, kterým chceme cíleně pomáhat a zlepšovat jejich životní situaci,
ať už se jedná o pomoc dětem z dětských domovů,
lidem s nejrůznějšími druhy postižení, seniory nebo
mnoho dalších. Dárce je zde v pozici investora, kdy
spoluvytváří mechanismy správy a čerpání darovaných finančních prostředků, ovlivňuje cíl charitativních aktivit, sleduje efekt své dobročinnosti
v dlouhodobém horizontu.
Dobročinnost jako investici je možné realizovat
prostřednictvím různých typů dárcovských fondů. Dárcovský fond si lze představit podobně jako
váš inteligentní účet v bance, na který dlouhodobě
zasíláte vy, vaše firma či vaši přátelé finanční prostředky. Ty se na účtu hromadí, případně se i vámi
zvolenou investiční strategií zúročují, a ve chvíli,
kdy dosáhnou potřebné výše či vznikne potřeba je
použít k naplnění vámi stanoveného dobročinného
poslání fondu, tak z tohoto účtu odejdou vybrané neziskové organizaci. Aby bylo zřejmé, na jaké
dobročinné aktivity mohou být finanční prostředky
použity a kdo je oprávněný o tom rozhodovat, je pro
každý fond sepsán jeho statut. Ve statutu takového
fondu můžete jasně vymezit účel a způsoby využití
majetku. Dále se můžete rozhodovat, zda dárcovský
fond má být:
• Trvalý, nebo dočasný – tzn. vložený majetek
v něm je buď uložen nastálo, investuje se a na konkrétní projekty se rozdělují jen každoroční výnosy,
anebo se vložený majetek jednorázově či postupně
přerozdělí vybrané neziskové organizaci.
• Pojmenovaný – po vás nebo podle vašeho přání
– nejčastěji na základě účelu, ke kterému budou
prostředky využity.
• Otevřený, nebo uzavřený – to znamená, že se
k němu mohou či nemohou přidat další dárci.
53
foto: profimedia.cz
Dobročinnost jako investice
JinÉ penÍze
Darování ze závěti
Do zřízeného fondu je možné přispět i odkazem
v závěti. Dobročinné závěti, ve kterých lidé odkážou
část svého majetku na nějaký bohulibý účel, jsou
na západ od našich hranic zcela běžná věc a rok
od roku jich přibývá. I v Čechách je takový způsob
dobročinnosti možný. Bohužel chybí jak tradice
odkazování na dobročinné účely, tak tradice sepisování závěti jako přirozeného výrazu vůle rozhodovat o svém majetku a svých záležitostech – v tomto
případě po smrti. A tak nadace a jiné neziskové
organizace zatím stále dědí jen výjimečně a vlastně
se o tom raději ani moc nemluví.
Nicméně pokud zvažujete možnost, že byste navázali na kdysi i u nás bohatou mecenášskou tradici
a odkázali část majetku v závěti na podporu zvoleného tématu, je důležité vědět, že:
Zletilé děti mají nárok minimálně na polovinu
zákonného podílu (ten se vypočítá tak, že se dělí
poměrně podle toho, kolik jich je, ještě s manželem/
manželkou);
Nezletilé děti vždy dostanou celý svůj zákonný podíl bez ohledu na vaši poslední vůli;
Manžel/manželka může být závětí z dědictví vyřazen/vyřazena;
Pokud nemáte dědice (děti, manžela/manželku, ro-
Dobročinnost jako investici je možné
realizovat prostřednictvím různých typů
dárcovských fondů. Dárcovský fond si lze
představit podobně jako váš inteligentní
účet v bance, na který dlouhodobě zasíláte vy, vaše firma či vaši přátelé finanční
prostředky.
diče nebo další příbuzné) a nezanecháte závěť, dědí
po vás stát (ročně si tak v České republice přijde na
bezmála 150 milionů korun).
Legislativa týkající se závěti je poměrně složitá,
takže se vyplácí poradit se s právníkem či notářem,
abyste měli jistotu, že s vaším majetkem bude nakládáno tak, jak byste si přáli.
Komunitní nadace
Tento model dárcovství založený na dlouhodobém
a strategickém přístupu se postupně rozšiřuje z USA
a Velké Británie a v posledních letech začíná zakořeňovat v celé Evropě. Hlavními nositeli jsou komunitní nadace. Jde o nezávislé, nevládní neziskové
organizace působící v jasně geograficky vymezeném
prostoru (spádová oblast obce či města, historicky
vymezený region apod.), které usilují o shromažďování finančních prostředků, jež jsou účelně využívány ve prospěch obecně prospěšných aktivit v komunitě. Komunitní nadace pomáhají propojovat dárce
(soukromý sektor) s neziskovým sektorem. Jsou
postavené na tom, že dárcům nabízejí profesionální služby šité na míru. Když jako jednotlivec nebo
firma chcete přispět na nějakou věc, která vám stojí
za to, ale nevíte komu a jak, komunitní nadace to za
vás zařídí – založí vám dárcovský fond, udělá výběrové řízení na projekty, vybere šikovnou organizaci,
zkontroluje realizaci projektu, vyhodnotí efektivitu –
zkrátka zařídí servis, který si bude dárce přát.
Můžeme si to představit jako systém vnitřně
oddělených fondů různých zaměření i velikostí
54
podporovaných finančními příspěvky od nejrůznějších dárců, které jsou administrovány v rámci jedné
organizace a využívají tak synergických efektů při
jejich zúročování, prezentaci i rozdělování příjemcům pomoci.
Začalo to v Clevelandu
Proces vzniku komunitních nadací byl započat
v roce 1914 v Clevelandu ve státě Ohio místním bankéřem Frederickem Goffem. Tento pán si všiml, že
v místních bankách je mnoho drobných fondů, které
jsou určeny na konkrétní dobročinnost, ale že řada
z nich leží ladem, protože jejich účel již není aktuální. Přišel s nápadem, že by se drobné fondy mohly
sloučit do jednoho víceúčelového fondu pro Cleveland, a zrodila se první komunitní nadace.
Cleveland byl na počátku 20. století městem
průmyslové revoluce: ocel, uhlí, strojírenství. Kdo
by tehdy pomyslel, že o 50 let později se bude dříve
kvetoucí město topit v dluzích, bude mít skoro
nejvyšší kriminalitu v zemi a lidé se budou houfně
stěhovat pryč.
Clevelandská komunitní nadace ale v té době měla
v nadačním jmění téměř miliardu dolarů, a protože
navíc dokázala posadit k jednomu stolu všechny, kdo
situaci chtěli řešit, byla schopná se postavit do čela
revitalizace města. Cleveland je dnes prosperující,
moderní a čisté město.
Myšlenka komunitních nadací se rozšířila do
Evropy v polovině 80. let 20. století, zvláště do Velké
Británie. Na území České republiky se dostala až
v 90. letech.
První komunitní nadace na našem území byla
založena v roce 1993 v Ústí nad Labem pod názvem
nadace Regionální fond. Ta od roku 1998 fungovala jako Komunitní nadace Ústí nad Labem a od
roku 2003 je známa pod jménem Komunitní nadace
Euroregionu Labe. Za 16 let jejího působení se jí
podařilo akumulovat ve fondech jmění ve výši 47
mil. Kč. Z majetku fondů díky darům od místních
firem a jednotlivců i z výnosů jejich kontinuálního
zúročování podpořila nadace více než 680 projektů
neziskových organizací v celkové výši 21,5 mil. Kč
realizovaných v okresech Děčín, Litoměřice, Teplice a Ústí nad Labem (tzv. Euroregion Labe). Kromě
svého prvenství je také druhou nejstarší komunitní
nadací ve střední Evropě.
Spolu s dalšími subjekty Komunitní nadace Euroregionu Labe iniciovala v roce 2006 vznik Asociace
komunitních nadací v České republice, jejíž členové
administraci dárcovských fondů nabízejí. Ta v současné době sdružuje sedm subjektů. •
(Kateřina Niklová je manažerkou pro vztah s dárci Komunitní nadace Euroregionu
Labe, Jan Kroupa je z Občanského sdružení na podporu neziskového a občanského
sektoru – Podnos.)
Členové Asociace komunitních nadací v ČR
(www.akncr.cz)
Nadační část
Jihomoravská komunitní
nadace (podporuje území
Břeclavska a Hodonínska)
Komunitní nadace Euroregionu Labe (podporuje okresy
Děčín, Litoměřice, Louny,
Teplice, Ústí nad Labem)
Komunitní nadace Blanicko,
Otavská (se sídlem v Protivíně)
Nadační fond Via Vitae (se
sídlem v Ostravě)
Podpůrná část
(podporující rozvoj komunitních nadací)
Nadace VIA
NETT o.s.
Podnos o.s.
homo economicus
Pitomá média
Miloš Zeman mluvil o novinářích jako
o pitomcích. Zdůrazňoval přitom, že jde
o české specifikum. Nejde. A novináři nejsou
pitomci. / Jan Majer
O pitomosti médií by mohl vyprávět britský psycholog Tom Stafford. Začalo to telefonátem z rozhlasové stanice a prosbou, zda by do éteru řekl pár
slov o svém výzkumu vlivu požívání kávy na lidskou
psychiku.
Stafforda to nevyvedlo z míry. Pár let předtím
napsal pro časopis The Psychologist článek na tohle
téma a věděl, že shodou náhod se právě tento článek
objevoval jako úplně první položka, když jste do
vyhledávače Google zadali slova „coffee“ a „psychology“.
Naživo pak v rozhlase chvilku pohovořil o své
seriózní studii vlivu kofeinu na nervový systém. Na
závěr moderátor zalaškoval a zeptal se Stafforda,
jak mu vědecky vysvětlí, že mu kafe z jeho oblíbeného šálku chutná úplně jinak než z obyčejného
redakčního hrnku. Vědec zareagoval s humorem
a rozhovor zakončil slovy, že to je přece jasné. Z oblíbeného hrnku je káva mnohem lepší.
Jak Stafford později popsal v časopise Britské
psychologické společnosti, odstartoval tím svoji
noční můru. Na rozhlasové vysílání hned zareagovaly deníky The Daily Telegraph a The Sun. Na
jejich palcové titulky „Čaj a káva opravdu chutnají
lépe z oblíbených hrnků, prokázal vědec“ navázaly
seriózní listy pobouřenými komentáři. Pranýřovali
v nich akademiky, kteří marní veřejné prostředky
na povrchní a zbytečné pseudovýzkumy, jako třeba
ten „kafíčkář“ Stafford.
Ponížený vědec byl šokovaný. Pokoušel se s redaktory komunikovat, odkazoval je na skutečný obsah svých výzkumů. Nezájem. Vždyť to byla včerejší
Teprve když člověk pocítí nekompetentní
nebo dokonce zlovolnou žurnalistiku na
vlastní kůži, začne média vnímat se zdravým odstupem.
story, nikoho už nezajímala a redaktoři pilně pracovali na nových atraktivních tématech. Uvědomil
si zákonitosti, jež dříve nevnímal. Nakonec alespoň
celou záležitost analyzoval a nabídl své zkušenosti
a závěry odborné veřejnosti v již zmíněném měsíčníku The Psychologist.
K čemu došel? K tomu, co dávno vědí zkušení
politici i pracovníci PR oddělení každé větší firmy.
Buďte k novinářům co nejvstřícnější, když materiál
připravují. Vyjde-li z toho nesmysl nebo podraz,
zkuste toho využít ve svůj prospěch a získat místo
omluvy prostor pro vlastní prezentaci. Pokud se redakce staví na zadní, raději ustupte a nechte to být.
O tom, jak moc média překrucují realitu, se přesvědčíte teprve ve chvíli, kdy se vás jejich obsah
osobně týká. Ve škole vám o odvrácené straně „čtvrté moci“ (v návaznosti na systém moci zákonodárné,
výkonné a soudní) mnoho neřeknou. Teprve když
člověk pocítí nekompetentní nebo dokonce zlovolnou
žurnalistiku na vlastní kůži, začne média vnímat se
zdravým odstupem.
Stane-li se vaše jméno součástí mediálního příběhu a je novinářem pošpiněno, můžete obvykle jen
bezbranně přihlížet. Jakýkoli protest nebo pokus
o uvedení věcí na pravou míru vše jen zhorší, můžete na sebe dokonce přivolat další útoky. V drtivé
většině případů je opravdu nejrozumnější zatnout
zuby a nereagovat.
Psycholog Tom Stafford pocítil, co umí člověku
způsobit redaktor, který svoji práci odflákne. To
je ale ta méně drsná možnost. V podstatě v každém zpravodajském nebo publicistickém materiálu
v dnešních médiích dochází k vědomému překrucování reality a k vytrhávání faktů a sdělení z kontextu v zájmu zvýšení atraktivity tématu a zestručnění
sdělení.
Citáty jsou často upraveny tak, aby lépe dokreslovaly příběh, jak ho chce prezentovat novinář. Ten
si je posunu reality obvykle dobře vědom. Má ale
na příběh svůj vlastní názor a přeformulování slov
jeho aktérů tak, aby „padouch“ vypadal jako úplný
idiot, bere jako oprávněnou novinářskou zkratku.
Nejde přitom o žádné selhání jednotlivce. Takhle
zkrátka fungují média. •
55
styl
Perla Maroka
Stánky s pomerančovou šťávou, zaklínači
hadů, koželužny, největší marocké trhy,
sedmdesátimetrový minaret, nepřeberné
množství restaurací a také zlodějíčci. Takový
je Marrákeš, čtvrté největší město Maroka.
/ Vladimír Chlupatý
V klidu vstát, dát si sprchu pod sotva tekoucí vlažnou vodou, seběhnout po několika schodech z hotelu
a zaskočit do nejbližšího hanoutu (stánek s jídlem)
na několik vynikajících beghrirů. Tak vypadá ideální začátek dne v marockém Marrákeši.
Že nevíte, co je beghrir? Tak to je ovšem chyba,
protože máloco po ránu chutná tak dobře jako čerstvý beghrir! Marocká palačinka právě připravená
na olivovém oleji, podle chuti podávaná s medem,
marmeládou, sýrem nebo jen tak bohatě zakapaná
olivovým olejem, by sice k zaplnění žaludku stačila
jedna, ale je tak dobrá, že si musíte hned dát ještě
druhou, možná i třetí.
K pití samozřejmě horký, silný, vydatně oslazený
arabský čaj s mátou, který je tak hustý, že v něm
téměř stojí lžička.
foto: profimedia.cz
Toulky bez průvodce
Po opulentní snídani zpět do hotelu pro mapu
(bude se hodit, je to opravdové bludiště), láhev vody,
čepici, sluneční brýle a můžeme vyrazit poznávat
taje tohoto opravdu zajímavého města. Jen jedno je
nutné si ujasnit předem – nebrat žádného rádoby
průvodce a už vůbec se nenechat nalákat někým
na prohlídku koželužen a dalších pamětihodností
města. Nic není totiž zadarmo a „průvodce“ bude po
ukončení exkurze tvrdě vymáhat odměnu i za použití fyzického násilí, jako se to stalo autorovi tohoto
článku. Tady zkrátka platí: turisté chodí po městě
sami, doprovázeni výhradně kvalitním tištěným
průvodcem.
Kam tedy vyrazit? Všechny cesty v Marrákeši
vedou na Djemaa el-Fna, v místním názvosloví „La
Place“ – tedy na náměstí. Ve dne je toto rozlehlé
prostranství zaplněné stánky s pečlivě vyskládanými pomeranči a úslužnými prodavači, kteří na
požádání vymačkají do skleničky čerstvou šťávu
56
(lépe místo skleničky zvolit hygieničtější plastový
pohárek a odmítnout led).
Se šťávou v ruce je pak vhodné vyrazit do největšího súku v Maroku. Súk je tržiště, nebo spíše celá
městská čtvrť protkaná uličkami, ve kterých jsou
desítky a stovky obchodů všeho druhu. Aby se to
nepletlo, tak se súky dělí podle prodávaného zboží
na súky s oblečením, koberci, ovocem, kořením,
módními doplňky, ale třeba i súky, kde se prodává
čerstvé maso.
Návštěva masného súku je ovšem pouze pro otrlé
cestovatele. Kromě zápachu z čerstvě stažených
zvířat visících na hácích u stropu tu může slabší
povahy porazit pohled na nejrůznější vnitřnosti či
části zvířat od žaludku a střev až třeba po useknutou velbloudí hlavu (ta označuje kvalitní řeznický
krám).
Pokud se někomu udělalo nevolno v masném súku,
do koželužen by radši ani neměl chodit. Kdo však
přemůže čichové buňky, bude odměněn pohledem
na Araby, kteří zpracovávají zvířecí kůže způsobem, jenž se nezměnil po několik staletí. Jen pozor
– amoniak ze zvířecí moči, která je základní složkou používaných chemikálií, štípe do očí a stejně
nepříjemné je i šlápnutí nohou v sandálech do jedné
z všudypřítomných louží.
Nad kamennými koryty plnými různobarevných roztoků balancují na úzkých prknech mladí
bosí chlapci s náručemi čerstvě obarvených kůží.
Ruce i obličej mají rozpraskané od chemikálií, ale
jsou rádi, že mají alespoň nějakou práci. Důsledky
agresivního zpracování kůže jsou vidět v nedaleké neskutečně špinavé a téměř vyschlé řece, která
v čúrcích protéká městem. Ale nic naplat, kožedělný
průmysl je důležitou součástí Marrákeše.
Kotúbijská mešita
Kotúbijskou mešitu určitě nepřehlédnete, je viditelná už z dálky díky svému sedmdesátimetrovému
minaretu. Jde o jeden ze tří nejproslulejších minaretů na světě (první dva jsou Tour Hassan v Rabatu
a Giralda ve španělské Seville) a z této slavné trojice
je ten nejzachovalejší. V době vzniku byla mešita
pokrytá malovanou omítkou a mozaikami, která se
dochovala jen zčásti. Okolo ní jsou zahrady s volným vstupem. Už se ovšem smráká, je čas na cestu
zpět. Dá se využít i koňský povoz.
Návrat na La Place vyvolá lehké zmatení – kde je
to klidné náměstí s hady a pomerančovými stánky?
Zmizelo! Nad prostranstvím osvětleným stovkami
luceren se vznáší kouř z desítek restaurací, které tu
vyrostly. Vzduchem se line vůně marockých dobrot
a člověk jen chodí a vybírá, co by si dal. Kuchaři se
překřikují a otáčejí se zády k fotoaparátům. Výběr
jídel je přebohatý – od mořských plodů a ryb přes
jehněčí a velbloudí speciality až po tagine. Kuřecí
tagine nakonec zvítězilo (kuře, brambory, zelenina,
dušené v kameninovém talíři). Moc místa u dlouhých stolů není, nakonec se ale vždycky najde.
Pak už zbývá jen dojít na unavených nohou do
blízkého hotelu a pak už jen sprcha, ze které téměř
neteče voda, a spánek. Druhý den čeká objevování
dalších krás Marrákeše. Třeba dvou královských
paláců, muzea nebo nádherných zahrad. Den se dá
stylově zakončit v některé veřejné lázni. Příjemný
pobyt v Marrákeši! •
V hlavní roli peníze
Peníze v zákulisí festivalů
Když vychází letní číslo časopisu FINMAG
– finančního magazínu, probíhá největší
filmová akce v Česku – Mezinárodní filmový
festival v Karlových Varech. Právě zde byl
ohlášen před sedmi lety vznik Českého
filmového centra (ČFC), organizace, která
se věnuje propagaci české kinematografie
v zahraničí a České republiky jakožto místa
k natáčení. Proto také v Karlových Varech
centrum každoročně bilancuje.
/ Markéta Šantrochová
Karlovy Vary, kde se koná největší domácí filmový
festival, lákají mnoho zahraničních distributorů,
nákupčích, novinářů a producentů, kteří si sem
hlavně díky sekci Na východ od západu a prezentaci
připravovaných projektů Works in Progress navykli jezdit pro nové projekty ze střední a východní
Evropy.
Na východ od západu
Pro české filmy je to skvělá příležitost ukázat se
v kontextu dalších světových děl, ale neméně důležité je navázat i užitečné kontakty a najít případné
koproducenty či distributory. V rámci programu
bude uvedena celá řádka českých filmů. Jmenujme
alespoň El Paso Zdeňka Tyce v již zmiňované sekci
Na východ od západu či Kdopak by se vlka bál,
který bude uveden v prestižní sekci Variety Critic’s
Cho ice. Ta vznikla ve spolupráci s European Film
Promotion a představuje nekonvenční evropské
filmy převážně mladých autorů, které každoročně
vybírají filmoví kritici časopisu Variety. Cenu za
mimořádný umělecký přínos světové kinematografii
si letos odnese režisér, výtvarník a zcela jedinečná
autorská osobnost českého a světového filmu Jan
Švankmajer.
Program karlovarského festivalu ale samozřejmě
nabídne i přehled vybraných českých filmů vytvořených v uplynulých 12 měsících a četné další projekce. Velkou událostí bude bezesporu uvedení Dobře
placené procházky Miloše Formana za jeho osobní
účasti. České filmové centrum bude rozhodně při
tom.
Bilance není špatná
České filmové centrum před karlovarským festivalem již tradičně bilancuje uplynulý rok a nejinak
je tomu i letos. V květnu se ČFC zúčastnilo filmového festivalu a trhu v Cannes. Pavilon zastupující
českou kinematografii tam má už od roku 2004.
Slouží jako základna pro všechny zájemce o české
filmy i natáčení v ČR, ale také pro české filmaře,
kteří do Cannes přijedou. V oficiálním programu
festivalu byla Česká republika letos zastoupena studentským filmem Bába, který si ze sekce Cinéfondation odnesl hlavní cenu, což je ohromný úspěch
pro začínající režisérku Zuzanu Špidlovou, jelikož
její celovečerní prvotina tímto automaticky získává
šanci být uvedena v Cannes. Silný příběh Bába ocenila pětičlenná porota v čele s britským režisérem
Johnem Boormanem (tvůrce legendární fantasy Excalibur). Kromě toho bylo na filmovém trhu promítnuto sedm nových českých filmů, které hledají cestu
do mezinárodní distribuce – např. Bathory, Anglické
jahody, Tobruk, Kdopak by se vlka bál, Sestra, Ocas
ještěrky a koprodukční Nebe, peklo…zem.
České filmové centrum je již od svého založení
členem organizace European Film Promotion. Jednou z přidružených aktivit je tzv. Producer on the
Move, kdy se v Cannes mezinárodní filmové veřejnosti představí začínající producentská osobnost.
Letos to byla Monika Kristl, jejíž první celovečerní
producentský počin Tři sezóny v pekle zpracovává
zajímavé téma přerodu české společnosti kolem roku
1948 očima začínajícího básníka, jehož předobrazem
byl Egon Bondy.
Češi hned po Cannes
Hned vzápětí po Cannes, na začátku června, pořádalo ČFC v Paříži první přehlídku českých filmů
od roku 1989. Pod názvem Czech-in pour le cinéma
tchŹque představilo pařížskému publiku celkem 10
českých filmů. Průřez českou kinematografií posledních 20 let zahájila 3. června projekce filmu Ondřeje
Trojana z roku 2003 Želary, kterou osobně uvedla
herečka Aňa Geislerová. Prezentovány byly snímky
režisérů typických právě pro novou českou kinematografii po sametové revoluci, jako jsou Bohdan
Sláma, Saša Gedeon, Petr Zelenka, Alice Nellis, Jan
Svěrák a další. Přehlídku zakončila projekce dokumentu Občan Havel.
Podobné přehlídky pořádá ČFC také v Německu
a ve Velké Británii. Jejich hlavním cílem je dostat
české filmy alespoň částečně do běžné kinodistribuce, protože jich zatím do kin přijde jen velmi málo,
a samozřejmě nalákat diváky a média v dané zemi.
Při takových akcích je také mnohem snazší napojit
se na tamní filmové struktury, setkat se s filmovými distributory a nabídnout jim nové filmy, propojit
české a francouzské producenty pro případné koprodukce atd. To vše ale vyžaduje dlouhodobější přístup
a pravidelné opakování a rozšiřování akce. •
(Autorka pracuje v Českém filmovém centru – ČFC.)
Postavení českých filmů na trhu v letech 1991 – 2008
Rok Premiéry
Návště v nostPodílTržbyPodíl
(v mil. osob)
(v %)
(v mil. Kč )
(v %)
1998
15
1,3
14,3 59, 9
11,8
1999
19 2,1
25,3
118, 7
23,9
2000 20 2,0
23,2 121, 8 20,5
2001 17 3,1
30,0 209, 6 25,6
2002 20 1,3
12,6 95, 5 10,1
2003 15 3,0
25,0 257, 3 23,7
2004
23 2,9
23,9 259, 5 23,5
2005 23 2,4
25,1
208, 5 24,4
2006
23 3,2
31,1 300, 3 30,8
2007
20 3,4
32,4
335, 7
32,4
2008 34 4,1
40,9 398, 7 39, 4
Zdroj: ČFC
57
Knihy
Od Gilgameše po krizi
Ideologie svobody a zodpovědnosti
„Pravověrného“ ekonoma, vyznávajícího
hlavně „tvrdá“ data, možná kniha Tomáše
Sedláčka Ekonomie dobra a zla rozladí.
Ostatním nabízí zajímavý historický
exkurz s často netušeným kontextem.
foto: archiv
/ František Mašek
Ekonoma Tomáše Sedláčka si řada čtenářů spojuje se
čtvrtečními blogy v Hospodářských novinách. Nečtou
se jen kvůli ekonomice, ale hlavně kvůli celospolečenskému přesahu. Nekonvenční Sedláčkův pohled část
„pravověrných“ ekonomů, kladoucích důraz na „tvrdá“
data či fakta, logicky irituje. Kdo ale hledá součkovské
Tušení souvislosti, jistě si smlsne na Sedláčkově knize
Ekonomie dobra a zla, psané v obdobném duchu.
Autor pojímá ekonomii široce, věren myšlence, že
„nebude dobrým ekonomem ten, kdo je jen ekonomem“.
Zabývá se hodně etikou a pojmy dobro a zlo v čase,
různých náboženstvích a filozofických systémech.
V knize s podtitulem Po stopách lidského tázání od
Gilgameše po finanční krizi tak nijak překvapivě
bourá některá klišé, rozšířená mezi laickou i částí
odborné veřejnosti.
Ekonomika, jak mj. upozorňuje, nezačíná Bohatstvím národů od Adama Smithe či René Descartem,
který ji chtěl více zahalit do matematického kabátu.
Důležité otázky a leckdy i odpovědi na některá zásadní ekonomická témata nachází již v sumerském Eposu
o Gilgamešovi.
V toulkách časem se zastavme u sociologa Wernera
Sombarta, který upozornil, že v židovském náboženství vládnou stejné základní myšlenky jako v kapitalismu. Nová není ani myšlenka plánované ekonomiky
a stěžejní role státu. Vždyť v Ústavě starořeckého
filozofa Platona nemají vládci a vojáci žádné osobní
vlastnictví. „Jestliže si Gilgameš při stavbě zdi kladl
nárok na celého člověka, aby byl schopen dostatečných výkonů, Platon obětuje jednotlivce myšlence.
Jeho vůle se nesmí odchylovat od obecné státní vůle.“
Od klíčové otázky, zda je člověk dobrý, nebo zlý, se
přitom odvíjí i „regulace“. Pokud by byl od přírody zlý,
musí být k dobru donucen a omezena jeho svoboda.
V opačném případě to není třeba – směřuje přirozeně
k dobru. Zlo (záleží vždy na úhlu pohledu) není možné
vymýtit a ani to není žádoucí. Jeho důsledky ale můžeme eliminovat jako svatý Prokop, který využil čerta,
aby mu zoral pole.
58
V souvislosti s Labyrintem světa a rájem srdce Jana
Ámose Komenského kniha uvádí: „Kapitalismus se liší
od jiných konkurenčních systémů zejména v jednom
ohledu, díky němuž sklízí potenciál neuvěřitelné
společenské energie. Poskytuje totiž lidem iluzi, že se
mohou dostat do Arch Fortuna (Hradu štěstí) svým
společenským přičiněním. K tomu je potřeba ideologie
svobody a zodpovědnosti. S jejich pomocí se vytvoří
kýžená motivace, která dokáže povzbuzovat k neustálým výtvorům. Komunismus tento element neobsahoval, a snad i proto nebyl schopen z lidí vykřesat dostatečný, dlouhodobý, neustále sebeobnovující se zápal
pro věc.“ Co dodat?
„Láteříme na neřest, chceme ji vymýtit a přitom
z ní plyne náš prospěch. Každá neřest má svůj efekt,
zvyšuje poptávku po zboží či službách,“ cituje zase
Sedláček postřeh otce myšlenky neviditelného trhu,
méně známého filozofa Bernarda Mandevilleho.
Pokora a kreativní destrukce
Sedláček je velmi kritický vůči ekonomům, kteří prý
musejí v teorii ignorovat valnou většinu skutečného
života a v praktickém ekonomickém životě valnou
většinu teorií. Ekonom má být pokorný – měl by si
uvědomit, že ekonomiku nevymýšlíme ani nestavíme.
Modely, z nich ekonomové s oblibou vycházejí, jsou
podle Sedláčka často problematické.
Závěr práce je věnován finanční krizi či globální
recesi. Stejně jako rakouský ekonom Josef Schumpeter
vyzdvihuje Sedláček i pozitivní roli krizí, tzv. kreativní
destrukci – na základech starého, špatného, vzniká
nové, čehož je třeba využít. Představu, že sebelepší
regulace či geniální nápad zabrání dalším krizím,
pokládá za velký omyl. „Krize je náš lidský úděl a je na
nás, kolik z ní načerpáme znamení, poučení a koneckonců nové energie.“
Na základě nestandardního chování na Wall Streetu, rozsáhlé státní pomoci a znárodňování bank i firem dokumentuje, že jde o stejně závažnou krizi jako ve
30. letech. Není sám, může mít i pravdu. Měl by ale své
tvrzení více rozvést.
Době chybí přiměřenost
Sedláček připomíná, že za současnými problémy je
nepřiměřeně vysoký růst za cenu dluhů. I nedostatek
si musíme uměle vytvářet. Nejsme architekty ekonomiky a ekonomické systémy jsou nepředvídatelné. Zdá se
tedy, že musíme mnohé nové opustit a naopak k mnohému starému se vrátit.
Jde hlavně o materiální rozmazlenost a přílišný
důraz na štěstí, plynoucí z ekonomického blahobytu.
Hospodářská politika sledující tento cíl se nutně stává
procyklickou, rostou tak dluhy z dob hubených i bohatých a případné krize mohou být mnohem horší než
bez nich. Dluhy je přitom třeba splatit ještě před další
krizí. Navrhuje proto vrátit se s Johnem S. Millem
k základům utilitární ekonomie, jejímž jádrem není
a nikdy být neměla maximalizace soukromého užitku, ale užitek celku. Jde o to vrátit době přiměřenost.
Závěr není nijak nový ani překvapivý, ale nutí minimálně k zamyšlení – jako celá Ekonomie dobra a zla.
Z knihy, vydané pražským nakladatelstvím 65. pole, se
stal ekonomický bestseller. Přispěje tedy k pozitivním
změnám? •
Tomáš Sedláček, Ekonomie dobra a zla, vydalo nakladatelství 65. Pole 2009, 272 stran.
auta
RS v novém dresu
Pro mnohé je to bezmála zaklínadlo – mám
„ereso“, chci ereso, mít tak ereso… Škodě
se sázka na nejvýkonnější verzi označenou
jako RS skutečně povedla. / Igor Sirota
Co nového zvenčí?
Dnes je tady Octavia RS v novém dresu. Výrobce
o ní tvrdí, že doznala tolika změn, že se dá hovořit
bezmála o nové generaci. Nebudeme všemu hned
věřit, ale pravdou je, že především nové světlomety
pozměnily vizáž Octavie a samozřejmě i verze RS.
Logo je umístěno i na pozměněném chladiči. Příď si
tedy s dosavadní verzí nespletete rozhodně.
Navíc přináší i technické novinky. Například
zmiňované světlomety mohou být xenonové s natáčecím modulem. Do nově tvarovaného předního
nárazníku s výraznějším nasávacím otvorem jsou
poprvé u Škody Auto zasazena LED diodová světla
pro denní svícení, která mají celkovou spotřebu jen
50 W. Z jiných modelů pak známe mlhová světla
s Corner funkcí, tedy svícení do zatáčky.
Dnes je tady Octavia RS v novém dresu.
Výrobce o ní tvrdí, že doznala tolika změn,
že se dá hovořit bezmála o nové generaci.
Kdo miluje detaily, nepřehlédne ani nové dekory
litých kol. Pokud chcete „sedět na zemi“, můžete
zvolit osmnáctipalcová kola Neptune. Ale varujeme
předem, neplačte, že jste je na českých silnicích
velmi brzy zničili.
Kdo má Octavii pořádně „v oku“, pozná, že ereso
je o 13 milimetrů proti běžné Octavii sníženo.
U kombi verze je to o 12 mm.
Ke „šťastné sedmičce“ barev přidali výrobci u tohoto modelu ještě osmou – antracitovou. Ale dost už
obcházení vozu. Koneckonců, zadní nárazník nebo
pozměněné tvary zadních světel už tak nepřekvapí. Je čas usednout za volant, o to přece v případě
verze RS jde?
V interiéru řidič nalezne příkladnou ergonomii,
přesné zpracování a kvalitní materiály. A je jedno,
zda mluvíme o liftbacku nebo kombi. Nový interiér
RS nazvaný Supreme je kombinací pravé a umělé
kůže. Pozměněný je i dekor RS ozdobných lišt výpl-
ní dveří a přístrojové desky. Všechno tohle se nemá
a ani nechce tvářit jako závodní vůz, ale navodí
sportovní atmosféru.
Dostáváme vylepšenou klimatizaci Climatronic,
která díky senzoru kvality vzduchu vyhodnocuje
úroveň znečištění vzduchu proudícího do interiéru
a samočinně přepíná na vnitřní cirkulaci.
Dvě srdce
Co by to ale všechno bylo platné, kdyby nebylo
sportovního srdce. V případě Octavie RS mohou být
hned dvě. Samozřejmě nikoliv najednou.
Hvězdou je benzinový čtyřválec přeplňovaný
turbodmychadlem o výkonu 200 koní. Označení TSI
navíc napovídá, že jde o přímé vstřikování benzinu.
Agregát má největší přednost v bezmála lineárním
nástupu točivého momentu. Prostě – táhne skoro od
volnoběhu a nezadýchá se. Když si vzpomeneme na
první RS, chybí tomu onen kopanec do zad v podobě okamžiku nástupu turba, ale ta doba už je přece
dávno pryč. Takže? Táhne a táhne. Pokud budete
chtít, dokážete s tímhle motorem také jezdit poměrně úsporně kolem 8,5 litru, i když oficiální papírové
údaje hovoří o litr vyšší kombinované spotřebě.
Jenže to byste nesměli mít srdce závodníka. Bude-li
vás to ponoukat ke zrychlování při každé příležitosti, Octavia RS je na to připravena.
Možná to bude znít kacířsky, ale dnes do světa RS
stejně tak patří i turbodiesely. Ten v RS má výkon
170 koní a vlastně jen o deset koní zaostává za první generací nejvýkonnějšího eresa minulosti. Vidíte,
kam ten čas spěje. Ostatně to platí především, když
přidáme k tomuto údaji další – spotřeba verze RS
s turbodieselem může klidně činit jen lehce nad šest
litrů. Paráda, co říkáte?
Vzhledem k tomu, že tyto parametry zůstávají stejné, dalo by se říci – nic nového. Ne, není to
tak docela pravda. Vzhledem ke snížení hmotnosti
u benzinové verze o 20 a u naftové o 15 kilogramů je
vůz agilnější – a je to cítit. Prostě v nové generaci si
těch dvou písmen RS budete užívat ještě více.
Základní cena Octavia RS s přeplňovaným zážehovým motorem 2. TSI začíná na částsce 744 900 Kč,
a to se šestistupňovou manuální převodovkou. Za
turbodiesel musíte připlatit navíc 25 000 korun. •
59
foto: archiv škoda auto
Vše začalo v roce 2000 a do dnešních dnů se našlo
celkem 60 tisíc těch, kdo sáhli po něčem „trochu
jiném“. Především provedení Combi v této nejvýkonnější verzi lákalo. Až to trochu překvapí, že celkem
70 procent všech kupců „eresa“ bažilo po prodloužené verzi. Po pravdě řečeno tato láska k velkým
zavazadelníkům není ryze česká, propadli jí Němci,
Švýcaři a další. Naopak liftback je populárnější ve
Velké Británii nebo Španělsku.
„Pamětníci“ si jistě vzpomenou, přestože existuje mnoho výkonnějších vozů, na ten krásný pocit,
když škodovka dokázala soupeřit se svými 180 koni
s renomovanými značkami. Ten ostrý nástup turbod mychadla, jeho svist při nasávání vzduchu…
z nadhledu
Do světa na vlastní riziko
1. Afghánistán
10. Katar a Kuvajt
válečné a teroristické akce
vnitřní nepokoje
2. Irák
11. Mali
válečné akce
v okolí měst Kayes, Tombouctou, Gao,
Kidal vnitřní nepokoje
3. Fidži
teroristické útoky, kriminalita
12. Venezuela
4. Filipíny
kriminalita, vnitřní nepokoje
kriminalita a únosy na jihu filipínského
ostrova Mindanao – poloostrov
Zamboanga, oblasti North Cotabato,
Lanao del Norte a Iligan City a na
jižních ostrovech Basilan, Sulu
a Tawi-Tawi
5. Kolumbie
riziko únosu, vnitřní nepokoje
6. Uzbekistán
okolí města Andižan vnitřní nepokoje
7. Etiopie
13. Madagaskar
vnitřní nepokoje
14. Sierra Leone
riziko nepokojů v hlavním městě
Freetown
15. Srí Lanka
na severu vnitřní nepokoje
16. Turecko
vnitřní nepokoje, terorismus na turecko-irácké hranici Hakkari, Sirnak a Siirt
(sousedící s Irákem)
kriminalita, únosy, vnitřní nepokoje
8. Keňa
kriminalita
9. Jemen
oblasti Marib, Shabwa, Jawf, Saada,
Abyan a Hadramawt – vnitřní nepokoje, únosy
grafika: martin Svoboda
Léto si většina z nás nedokáže představit bez
dovolené. Mezi tuzemskými cestovateli se najdou
i tací, kterým nestačí aktivní dovolená strávená
turistikou nebo cyklistikou a dalšími sporty. Chtějí víc. Vědomě plánují svou rekreaci do zón, ve kterých eskaluje násilí, zuří válečný konflikt anebo je
u moci nedemokratický režim. Jiní tam ale mohou
zabloudit náhodou nebo z neznalosti.
Jestliže vás neláká pobíhat po ulicích v neprůstřelné vestě, nejezděte do zemí, jako jsou Irák
nebo Afghánistán. Bezpečnostní rizika nejsou jen
válečné konflikty, ale souvisejí s vyšší kriminalitou, která na vás v cílové zemi může čekat. Jejími
průvodními znaky jsou únosy, krádeže, cílené
zaměřování na turisty. Nárůst kriminality souvisí
s oslabením státní moci. Je vhodné se vyvarovat
cest do států, jako jsou Fidži, Filipíny (zejména
jih ostrova Mindanao nebo ostrovy Basilan, Sula
a Tawi-Tawi), Nepál, Kolumbie a Venezuela, kde
začíná docházet k násilnostem i mimo hlavní město Caracas. Navíc venezuelská armáda bojuje proti
drogovým kartelům. Prohlídky zavazadel nejen na
60
letišti patří ke každodennímu koloritu. Hranice
mezi bezpečnostními riziky a teroristickými útoky
je tenká. I v politicky stabilních zemích se můžete dočkat teroristických násilností. Nebezpečno
je všude tam, kde stát nevykonává své základní
funkce. Na seznamu takových států figuruje i Etiopie (zvláště příhraničí se státem Eritrea nebo celého federativního státu Somali – Ogaden). Zvýšenému riziku se vystavujete cestou do Keni, Jemenu,
Jordánska (ačkoliv je poměrně bezpečné, budete-li
se řídit pokyny tamních úřadů a hotelového personálu), Kuvajtu, Kataru nebo Uzbekistánu. Určité
ohrožení vás může potkat na severu Mali, kde
operují separatistické skupiny Tuaregů.
Politický boj se nevede všude jen vajíčky jako
v případě České republiky. Mezi země, kde je ostrý
spor mezi vládnoucí garniturou a opozicí, patří
Madagaskar. V některých státech vyvolávají napjatou situaci ozbrojené konflikty mezi armádou
a povstalci, jako v případě Sierra Leone nebo Srí
Lanky (armáda versus Tamilští tygři). V Turecku
naopak probíhá vleklý konflikt mezi tureckou ar-
mádou a kurdskou menšinou zastoupenou kurdskou teroristickou organizací PKK.
Základní pravidla pohybu v zemích s narušenou
bezpečností je dbát zvýšené obezřetnosti a opatrnosti. Vyhýbat se místům s vysokým počtem lidí
(shromáždění, demonstrace, tržiště). S místními
obyvateli se nepouštějte do politických nebo náboženských debat, respektujte jejich zvyky (především v arabských zemích) a odlišnou mentalitu.
Neverbální gesta mohou mít více významů, a často
i zcela protichůdných, než jak je chápeme my.
Kromě bezpečnostních rizik vás na dovolené
může potkat i nemilá situace v podobě onemocnění některou exotickou chorobou. Tomu se dá
předcházet očkováním před cestou a dodržováním
hygienických návyků. Ty mohou být v některých
zemích oproti tuzemským zvyklostem zvýšené.
K základním pravidlům záležitosti patří nepít vodu
z veřejných vodovodů bez převaření. I v samotné
Evropě se nedoporučuje k běžné konzumaci jiná
voda než balená. Týká se to některých částí Itálie
nebo Řecka. V zemích střední Afriky a na Filipínách hrozí horečka Ebola. Malárií se můžete
nakazit v tropickém a subtropickém pásu, původci nemoci jsou noční mušky a komáři. V různých
částech Afriky (východ, jih), Ameriky (sever, jih)
a Asie ( jih, střední část) je riziko nákazy morem.
Tuberkulóza se týká všech zemí rozvojového světa
(především Afriky) a žlutou zimnicí můžete nejčastěji onemocnět v Latinské Americe a v tropické
Africe. Nemocí, které vás mohou na cestách potkat,
jsou desítky, ale pokud se přesto nechcete vzdát
cest za exotikou, můžete se dát očkovat. Informace o očkování a cestovní medicíně naleznete na
webových stránkách Státního zdravotního ústavu
(www.szu.cz), který navazuje na další projekty, a to
www.vakciny.net a www. o ckovacicentrum.cz. Vždy
ale mějte na paměti, že každé očkování a farmaka
jsou zásahem do organismu a je na vás, zda vám to
za to stojí.
Nejnovější hrozbou je mexická chřipka (původně prasečí, ale nemoci se obvykle nazývají podle
země, ve které byly poprvé zachyceny), proti které
zatím není účinná prevence. •
(Stránku připravil Josef Janda, redaktor finančního serveru Měšec.cz.)
61
sci-fi
Všední den v budoucnosti
foto: archiv autora
Na burzách sběratelů pohlednic se
obzvláště cení jedna skupina exemplářů
z počátku 20. století. Jsou na nich zachycena
česká města, pomocí fotokoláže dotvořená
tak, jak budou vypadat v populárních
představách v budoucnosti. / Ivan Adamovič
O podobě obytných domů zítřka si kupodivu nikdo spekulovat netroufl. Veškeré inovace se týkají
dopravy. Po náměstích starobylých měst se táhnou koleje tramvají, slavné české kopce a hory jsou
provrtány tunely a nebe nad červenými sedlovými
střechami se hemží vzdušnou dopravou – od individuálních letadélek až po majestátní vzducholodi
pro desítky pasažérů. Zdá se, jako by právě z těchto pohlednic čerpal inspiraci k některým ze svých
filmů režisér Karel Zeman, především k Ukradené
vzducholodi.
Efekt pohlednic měl být zjevně komický, ale
i tak můžeme jen hádat, jaké byly pravé pocity lidí
z počátku století ohledně rychlého rozvoje techniky.
Něco nám napovídá tehdejší literatura, dobové povídky a fejetony. Ze zrychlujícího se tempa si i spisovatelé dělali legraci, nicméně za tím smíchem je
cítit obava evropského intelektuála z konce starých
dobrých časů.
Co ony fotografie spolehlivě předpověděly, je
rozvoj automobilismu. Ani jejich tvůrci si však ve
svých bláznivých snech nedokázali představit ulice
doslova obsypané auty. V jejich představách se demokratizace dopravy odehrávala spíše v povětří. Po
silnicích budoucnosti stále jezdí auta spíše výjimečně, zato když zvednete hlavu, dá vám to práci,
abyste nechtěně nenahlédli pod sukně nějaké paničky, která si to letí v apartním kloboučku na večerní
divadelní představení.
Lidový kalendář Kmotr Švanda z roku 1908 si
vzdušnou dopravu představuje takto: „Zajdeme si
přes ulici k vysoce položené stanici pro vzducho62
lodní omnibusy. Nad střechy města vysoko zvedá se
věž. Vstoupíme dole do sloupoví a neseme se do výše
elektrickým vytahovadlem. Nahoře na plošině čeká
již elektrický vzduchový omnibus, nebo hned celý
vzducholodní omnibusový vlak. Koupíme si lístek
například do Ria de Janeiro v Jižní Americe, chceme
tam zajeti si na krátkou návštěvu k tetě Rozálii.
Kdosi vykřikne: Start! A na to hned zvedne vzducholoď své troj až čtyřnásobné olbřímské větrné plachty a odnese nás pryč; mizí pod námi půda, vznášíme se vysoko nad městy, řekami, horami, údolími
a moři, rychle a příjemně, že nedá se to ani vylíčiti.“
Jak známo, rozvoj telekomunikací ukázal, že
potřeba dopravovat se někam fyzicky není až tak
silná, pokud tam můžete dosáhnout svým hlasem
a zrakem. Ke slovu přišly i osudové katastrofy.
Obrazy zřítivších se a hořících vzducholodí patří
dodnes k nejpůsobivějším v dějinách dopravy. A historie se opakuje. Po katastrofách raketoplánů se
i pohyb lidstva do vesmíru citelně zpomalil.
Karel Čapek napsal pěkný fejeton o muži, který
může na chviličku nahlédnout do novin budoucnosti
a ke svému rozčarování zjistí, že jsou plné obyčejného zpravodajství, třeba o tom, že nasněžilo a je
třeba odklízet z chodníků sníh. Také zachované
fragmenty dopisů na líci pohlednic ukazují, že život
je jinde než v údivu nad všemocnou technikou. Na
jednom z dochovaných pohledů (přetištěno v publikaci Města v budoucnosti na pohlednicích z počátku 20. století) vidíme Vysoké Mýto budoucnosti,
na náměstí hned dvě tragické nehody, auto přejíždí
chodce, z tramvaje vypadává cestující, po obloze letí
balon a v centru dění stojí usmívající se černoch
v cylindru jako předzvěst plně globalizovaného světa. A co píše odesílatel tohoto dramatického výjevu?
„Drahá teto! Slavnost je pokažená. Jak zde bude
něco zajímavého, sdělím. Srdečně zdraví, Fanči.“
Možná, že až opravdu přeletí téhle Fanči nad
hlavou letadlo, jen se koutkem oka poohlédne po
jeho stínu, v obavě před bouřkou roztáhne paraplíčko a povzdechne si, jak málo zajímavého je zde, ve
Vysokém Mýtě... •
Spor při reklamaci
vybavení Vaší domácnosti
Vám pomůže vyřešit AXA.
Pojištění Domov:
domácnost, stavba,
odpovědnost.
AXA linka 14 292, www.axa.cz
63
64

Otevřít náhled PDF

Transkript

Podobné dokumenty

Zakladym 333KB 30.6. 2010 09:32:55

Otevřít náhled PDF

čtenářský objektiv

Stáhnout publikaci - Klub sběratelů kuriozit

Levicová komunitaristka Táňa Fischerová Stoupenci Táni

Otevřít náhled PDF

OPB Cunkov - Odchovna plemenných býků Cunkov sro