ZPRAVODAJ č. 2/2005

Transkript

ZPRAVODAJ č. 2/2005

FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ
JÁNOŠÍK
BRNO
ZPRAVODAJ č. 2/2005
Zpravodaj FOS JÁNOŠÍK 2/2005
Obsah:
Naši jubilanti..............................................................................................................4
Juraj Kováč ...............................................................................................................5
Ohlédnutí
Rožnovská valaška 2005 ..........................................................................................6
Japonský soubor Saitama v Brně aneb beseda u cimbálu trochu jinak ....................7
Beseda u cimbálu s Japonkami z folklorního souboru Saitama ................................8
F Scéna 2005 – rekapitulace.....................................................................................9
F SCÉNU zahájily rozpustilé Čertovinky..........................................................9
Pentla z Boršic má rezervy v cimbálové muzice............................................10
F Scéna 2005 je nabitá pozitivní energií........................................................11
Valašský vojvoda z Kozlovic se trošku styděl................................................12
Cifra cifrovala s mladistvým odpichem ..........................................................13
Zahraniční zájezdy VUS ONDRÁŠ .........................................................................14
Znovu v Americe............................................................................................14
Bleskový (vý)let do Bonnu .............................................................................15
SRN, Oberammergau 24.6. – 26.6.2005 .......................................................16
VUS ONDRÁŠ v Holandsku ..........................................................................17
Premiéra Veselých dovedností................................................................................19
Ondráš se ve Veselých dovednostech přímo vyžívá .....................................19
Veselé dovednosti .........................................................................................20
Taneční víkend s ONDRÁŠEM ...............................................................................21
Slávik – Zpěváček 2005 ..........................................................................................23
Aktuálně
Činnost VUS ONDRÁŠ v otázkách a odpovědích...................................................25
Okouzlen(í) písní.....................................................................................................30
Jaroslav Jurášek (1925 – 2005) ..............................................................................31
Kniha vzpomínek aneb střípky vzácného života............................................31
Co nás čeká
od 1. prosince 2005 do 31.března 2006..................................................................34
VÁNOČNÍ VINŠOVÁNÍ S ONDRÁŠEM.........................................................34
PLESOVÁ SEZÓNA roku 2006 .....................................................................35
XII. reprezentační ples FOS JÁNOŠÍK Brno a VUS ONDRÁŠ Brno .......................36
Nabídkový list FOS JÁNOŠÍK Brno.........................................................................38
Strana 2
Milí přátelé, naši stálí i noví členové,
opět Vás všechny srdečně zdravíme. Léto už je za námi, další rok se chýlí ke
konci. Taky se vám zdá, že to všechno ubíhá stále rychleji?
V našem Zpravodaji Vám nabízíme ohlédnutí za tím, co jsme prožili, co se
nám povedlo, co se nám nepovedlo, ale samozřejmě i to, co pro Vás chystáme
a připravujeme pro budoucí období. Chceme s vámi zůstat i nadále v kontaktu
a vítáme všechny vaše připomínky či náměty. Další číslo vyjde v polovině příštího
roku, ale pokud máte přístup k internetu, sledujte naše webové stránky, které se
snažíme maximálně aktualizovat a přinášet co nejčerstvější informace.
Snad si z naší nabídky vyberete to, co je právě vám blízké a zůstanete nám
příznivě nakloněni.
Přejeme Vám do nadcházejícího období hodně pohody, elánu a dobré nálady
a těšíme se na viděnou. Do Nového roku vám přejeme hlavně štěstí a pevné zdraví,
ostatní už přijde samo.
za všechny členy správní rady
Hana Maděrová
Strana 3
Naši jubilanti
Pozvedáme symbolickou číši a ze srdce blahopřejeme přátelům a kamarádům,
kteří v letošním roce oslavili významná životní jubilea. Našimi jubilanty jsou:
Prof. Bohumil SMEJKAL
Ing. Radomír GOLAS
Libuše VYSKOČILOVÁ
Romana NINGEROVÁ
Róbert LACKO
Aleš SMUTNÝ
Jiří MACHAČ
Vážení oslavenci, přejeme Vám do dalších let hlavně pevné zdraví, štěstí,
pohodu, osobní i pracovní úspěchy a také hodně radosti z folkloru.
správní rada FOS JÁNOŠÍK Brno
Strana 4
Narukoval som nie z vôle mojej, ale
z vôle zákona do staroterezínských
kasární na Tabulaku v Olomouci.
V prijímači nás bolo okolo dvetisíc
Stredoslovákov. Asi tak po týždni
musela každá čata ukázať dačo, čo sa
malo podobať kultúrnemu programu. Aj
keď som bol bez hlasu, ktorý som stratil
pri odobierke vo Zvolene a v Závadke
pri muzike, tak som spolu s mojím
kamarátom
Ferkom
Maruškinom
z Polomky zabával celý prijímač.
Dohola vystrihaní obaja, hlavy nám
viac svietili ako rozmýšľali, ale slová
zneli z vyblednutých tvárí zúbožených
vojačikov, ktorí viac pripomínali smrtky
a nie
pýchu
armády
–
sme
spríjemňovali
ťažký
život
„novobrancom“…
Takto začínal článek do připravované knihy „50 let vojenského uměleckého
souboru Ondráš – Jánošík“, který přišel dopisem z Banské Bystrice, ze
dne 29. 12. 2003 a jehož autorem byl pan
Juraj Kováč
Nikoho z nás by tehdy nenapadlo, že to bude dopis poslední a jeho vzácná
návštěva na slavnostních koncertech v Rožnově pod Radhoštěm v červnu 2004,
bude také našim posledním setkáním. Koncem letošních prázdnin nás tento velký
folklorista, herec, choreograf, konferenciér, kolega, přítel a kamarád, ale hlavně
jeden ze zakladatelů Vojenského souboru Jánošík v Olomouci, náhle opustil.
Juraj KOVÁČ
* 21.4.1934 Závadka nad Hronom
† 28.8.2005 Banská Bystrica
ČEST JEHO PAMÁTCE!
Strana 5
OHLÉDNUTÍ:
Rožnovská valaška 2005
Na
„Rožnovku“
se
vždycky moc těším. Škoda, že
se letos počasí moc nevydařilo.
Nejen, že pršelo, ale taky byla
pěkná zima. To Valašce dost
ubralo na kráse. Nedá se
srovnat, když se díváte na
program
v
„Komorním
amfiteátru“ (o amfiteátru „ Na
stráni“ ani nemluvě) s tím,
když se mačkáte v Janíkově
stodole. Ale dobře, že je aspoň
ta „Janíkovka“. Díky ní jsem mohl vidět aspoň některé z řady programů na které
jsem se těšil. Obzvláště SĽUK se mi velmi líbil.
Na všechny kamarády a známé jsem při svých povinnostech taky neměl dost
času a že jich tam bylo požehnaně. No nevadí. Příští rok to snad bude lepší. Já sice
toho času budu mít ještě míň než letos, ale věřím, že počasí se umoudří. To si pak
bude moci každý divák pěkně zatleskat a každý účinkující se bude moci řádně
předvést.
No, už se na tu „Rožnovku 2006“ začínám těšit…
Petr Farmačka
Festival Rožnovská valaška, tak jak jsem jej před lety poznala, byl armádní
festival se vší parádou. Doneslo se mi, že v armádě nemá kultura příliš místa, a to
se odráží i na festivalu. Zdá se mi, že postupně ztrácí lesk a slávu. Chtělo by to
nějaký nový nápad, změnu, přizpůsobit se vývoji, který v tomto směru nastal
v armádě.
Samotnou organizaci festivalu považuji za docela dobrou. Ostatně soubory,
které tam jezdí řadu let, snad ani není třeba příliš organizovat. Vzhledem
k pravidelně se opakujícím programům všichni vědí, co a kde mají dělat. Za
důležité považuji zajistit rychlou a spolehlivou informovanost souborů o náhlých
změnách průběhu festivalu. Řešila jsem to poptáváním, které někdy vedlo
k protikladným informacím.
A nakonec to letošní ubytování… jak to jen napsat? Nepovedlo se.
Vlasta Vagaiová – soubor Púčik, Brno
Strana 6
Japonský soubor Saitama v Brně aneb beseda
u cimbálu trochu jinak
„Japonský folklorní soubor, oslavující v letošním roce své kulaté – 50.
narozeniny, hodlá navštívit Českou republiku a nahlédnout tak i pod pokličku
českého lidového umění.
Soubor Saitama organizuje podobné výlety každým rokem a rádi by tak i letos
uskutečnili něco mimořádného. Ve chvíli, kdy budou trávit čas v České republice
by se rádi setkali se členy některého z místních souborů a vyměnili si tak taneční a
lektorské zkušenosti a stejně tak se přiučili něco i z našich typických tanců“.
Takto formulovaný dopis jsme obdrželi
(na doporučení pana Jiřího Pokorného, FoS
ČR) počátkem ledna 2005 od londýnské
cestovní agentury, která program japonského
souboru v České republice zajišťovala. Dopis
obsahoval i poměrně obsažný výčet kritérií,
které bylo nutné zajistit. Jak to u naprosto
dochvilných Japonců bývá, velice lpěli na
přesném
harmonogramu,
rozpisu
nejjemnějších detailů a dodržení veškerých
kritérií. Přípravy na samotné setkání, které
mělo proběhnout 25. května, tak začalo již
koncem ledna.
Ke spolupráci jsme přizvali Slovácký
krúžek, který se do akce pustil s vervou a
během samotného besedování vytvořil
skvělou atmosféru, která se během společné
folklorní „dílny“ linula nad celým sálem Univerzity obrany a především se
odrážela na usměvavých tvářích všech přítomných.
Celá akce proběhla v příjemné přátelské atmosféře a žádný z aktérů večera
neodešel s prázdnou. Někdo byl obdarován za své zdárné taneční a pěvecké
výkony šátkem, jiný si za ovládnutí základů tradičních japonských tanců odnesl
kimono. Naše ženy se však zahanbit také nedaly, drobounkým japonským
návštěvnicím velmi chutnalo ☺
Na odezvu z japonské strany jsme nemuseli dlouho čekat, dostala se k nám
hned na druhý den.
„V prvé řadě bych chtěl vyjádřit své velké DÍKY Folklornímu sdružení
JÁNOŠÍK, souboru ONDRÁŠ a Slováckému krúžku za Vaše společné úsilí
a vynaloženou tvrdou práci a vstřícnost. Taneční setkání bylo mimořádně úspěšné
a velice si cením Vašeho nasazení a energie. Dnes ráno jsem od souboru obdržel
Strana 7
mail, ve kterém se zmiňují, že byli naprosto ohromeni a fascinováni kvalitou
a servisem, který jste poskytli. Velice si chválili muziku, kostýmy, tance…
jednoduše řečeno všechno!!! Věřím, že příprava byla nesmírně namáhavá a
zdlouhavá, ale z fotek je vidět, že jste měli vše důkladně připravené a úsměvy na
tvářích jsou toho důkazem. Tímto děkuji za zaslané fotografie, s radostí je pošlu
mému japonskému kolegovi a souboru. Jsem si jist, že budou potěšeni“!
Celé setkání nám očima Slováckého krúžku popsala i Romana Ningerová a za
její příspěvek nejen do zpravodaje, ale i ke zdaru celé akce velice děkujeme.
Japonskému souboru SAITAMA ještě jednou a na dálku „Domo arigato
gozaimašta“!
Radek Odehnal
Beseda u cimbálu s Japonkami z folklorního
souboru Saitama
25. května 2005 se konala zcela neobvyklá beseda u cimbálu našeho
Slováckého krúžku. Folklorním sdružením JÁNOŠÍK Brno jsme byli požádáni o
spolupráci při výuce moravských tanců a pohoštění skupiny Japonek – členek
folklorního souboru Saitama. Byla to „děvčata“ ve stáří tak od 40 do 70 let.
Přípravu na toto setkání jsem zahájila už v březnu, kdy jsem začala shromažďovat
seznam alespoň 30 chlapů, kteří by splňovali podmínku pro připuštění do sálu: věk
26 – 100 let a zároveň byli schopni tance! Někteří se hrnuli dobrovolně, jiné jsem
musela dlouho přemlouvat, ale sešli jsme se a výuka slováckých tanců mohla začít.
Přesně v 19 hodin vplula do sálu drobnými krůčky skupinka usměvavých
malých dam, které rychle zaujaly místa u stolů a zvědavě čekaly, co bude. Na úvod
se představila naše muzika a stárkovské páry v krojích a Japonky hned mohly
vybalit svoje superrychlé fotoaparáty a kamery. Abychom trochu zpomalili ostrý
start zábavy, bylo děvčatům nabídnuto malé pohoštění. A to byla příležitost, aby se
ukázaly také naše ženy. Pokud se chtěly podívat, jak naši chlapi tancují! A ještě
k tomu s Japonkami!, musely přinést krabici pečiva. A tak se sešly na jednom stole
sladké i slané dobroty vánoční i velikonoční, koláčky hodové, svatební i
dožínkové, boží milosti, vanilkové rohlíčky i máslové housličky.
A po svačince vzhůru do tance. Vyučovaly se kyjovské skočné, Strání i polka
a valčík.Všichni tancovali jako o dušu, nejvíce juchal strýc Pavlík (86 let), který
byl Japonkami nejvíc obletován.
V průběhu večera jsme také připravili pro naše hosty nezapomenutelný
zážitek: několik z nich se mohlo převléct do horňáckých a kyjovských dívčích
krojů. Sukně se přitáhla tkanicí v pase, to šlo, ale do čižem by se vešly tak dvě
drobné japonské nožky. A co teprve, když se objevily v krojích mezi svými
kolegyněmi, to byl cvrkot fotoaparátů. Na oplátku nás Japonky zase naučily
Strana 8
několik jejich tanečků, znázorňujících různé pracovní činnosti. Teď jsme zase my
zírali s otevřenou pusou na jejich noblesní a vláčné pohyby a snažili jsme se je
napodobovat. Na závěr jsme obdrželi mnoho dárečků a pozorností a nastalo
srdečné a dlouhé loučení. Vzpomínky na toto setkání budeme mít my, členové
Slováckého krúžku a jistě i tanečnice z dalekého Japonska dlouho ve svých
srdcích.
Romča Ningerová
Slovácký krúžek v Brně
F Scéna 2005 – rekapitulace
Osmý ročník cyklu letních folklorních večerů se konal v termínu 23. 6. až
23. 7. 2005.
Letošní účastníci F SCÉNY:
23. 6. 2005 .................................................................. VUS ONDRÁŠ – Čertovinky
24. 6.– 25. 6. 2005 .............................................................................. Pentla Boršice
30. 6. – 2. 7. 2005 ......... VUS ONDRÁŠ – To nejlepší (celosouborové představení)
7. 7.– 9. 7. 2005 ...........................................................Valašský vojvoda z Kozlovic
14. 7. – 16. 7. 2005 .........................................................Cifra z Uherského Hradiště
21. 7. – 23. 7. 2005 .....................................................VUS ONDRÁŠ – malé formy
Hodnocení letošní F SCÉNY přenecháme tentokrát jiným – nabízíme vám
nejzajímavější recenze…
F SCÉNU zahájily rozpustilé Čertovinky
Letošní osmý ročník letních folklorních večerů odstartoval za krásného počasí
tradičně na nádvoří hradu Špilberk vystoupením Vojenského uměleckého souboru
ONDRÁŠ, který nabídl své
celovečerní Čertovinky. Je to
volné
taneční
zpracování
známé
pohádky
Boženy
Němcové
Čert
a
Káča
asimilující jak známé lidové
písně, tak původní „ohlasově“
laděnou tvorbu. Protože jde o
pohádku českou, ocitáme se
nejprve nejspíše ve víru
jihočeského folkloru, když se
Strana 9
však Káča svého Čerta nechce pustit, ten s ní zavítá „přes hory a doly“ až na
Valašsko nebo na slovenskou salaš. Takže tu opět máme zajímavou procházku
rozmanitými folklorními regiony. Čert a Káča á la ONDRÁŠ je poutavá
pohádková suita o devíti číslech s názvy např. Klebetnice, Pekelné pastorále či Na
salaši. Pod jejich choreografií, hudbou, případně i textem jsou podepsáni sice různí
autoři (např. Martin Kovář, David Pavlíček, Zdeněk Vejvoda), ale celé pásmo
působí naprosto kompaktně. Sám titul Čertovinky napovídá, že k vidu a sluchu
přijde nemalá dávka zlobivé pekelné poťouchlosti, samozřejmě v porcích spíše
humorných, ale své nezastupitelné místo tu má i lyrika a kontrastní ztišení, takže
Čertovinky jsou nakonec stejně dovádivé jako poetické.
A nebyl by to ONDRÁŠ, kdyby se v obou polohách necítil jako ryba ve vodě.
Opravdu pohádka pro děti i dospělé s velevtipnými průpovídkami obou
Čertovských rarášků, kdy se David Pavlíček i Martin Rezek stávají zároveň i
konferenciérskými průvodci celým pěkně rozparáděným tanečním balábile.
Před oficiálním zahájením čekalo diváky překvapení: v krátkém entrée se
představil soubor Al Ramtha ze severního Jordánska, účastník letošního
strážnického festivalu. V několika ukázkách z pokladnice domácího folkloru
z našeho pohledu zaujal silným závanem exotiky, který se spíše než tanečním
projevem připomínal pregnantním rytmem. Ne nadarmo tu proto také jednou
z hlavních rekvizit byl buben, s nímž sólista vyváděl pěkné kousky, které dokázaly
zabavit stejně uši jako oči. Byl to parádní večer.
Vladimír Čech
Pentla z Boršic má rezervy v cimbálové muzice
Folklorní soubor Pentla
z Boršic
byl
hostem
Vojenského
uměleckého
souboru Ondráš na „F Scéně
2005“, VIII. ročníku festivalu
letních folklorních večerů
v Brně. Nádvoří na Staré
radnici je o prodloužených
víkendech
již
trvale
vyhledávaným místem turistů,
kteří zde rádi tráví pohodové
letní večery při návštěvě Brna.
Soubor
předvedl
taneční
obrazy ze života moravské vesnice, provázené zpěvem a prokládané hudebními
čísly stejnojmenné cimbálové muziky. Mladí členové taneční skupiny vkládali do
svého výkonu radost z pohybu a z kreativních akcí, jako čistí amatéři se však
nedokázali zcela uvolnit a zamaskovat obavy, zda vše vyjde tak, jak je nazkoušeno.
Strana 10
Tyto projevy trémy však vzbuzovaly u diváků spíše sympatie. Pracovní motivy ze
Slovácka (Vinohrad) byly líbezné a okouzlily nápadem, Čardášové variace
z moravsko-slovenského pomezí měly jiskru (Čardáš), taneční konfrontace
z moravsko-slovenských hranic (Pod Javorinů) stavěly vtipně na furiantství a
soupeření mladých chlapců.
Jiskra a touha se předvést v tom nejlepším světle však bohužel zcela chyběla
cimbálové muzice pod vedením primáše Jakuba Špalka. Z jejich projevu bylo cítit
únavu, zpěv byl citelně „pod tónem“ a zvukově byl projev jednotvárný a toporně
nepříjemný (cimbál). Proč tomu tak je, si musí uvědomit hudebníci sami a
zapracovat na projevu tak, aby v příštím roce příjemně překvapili a byli taneční
složce rovnocenným partnerem.
Karla Hofmannová
F Scéna 2005 je nabitá pozitivní energií
Je vám smutno? Máte depku nebo jen tak náladu pod psa a nevíte co s tím?
Jděte se podívat na víkendové letní folklorní večery na Staré radnici, které pořádá
Vojenský umělecký soubor Ondráš. O tomto prodlouženém víkendu servíroval
skutečně „To nejlepší…“ ze své produkce a nutno říci, že si účinkující dali
jaksepatří záležet (řeč je o čtvrtečním večeru). Zcela zaplněný prostor nádvoří
prozrazoval multikulturní publikum a tomuto faktu se pohotově přizpůsobili i
umělci. Vstupní uvítání zaznělo nejen v angličtině a němčině, ale i ve
francouzštině, italštině, polštině, ruštině, maďarštině a dokonce i v japonštině!
Teprve potom přišla na řadu čeština a po ní i brněnský hantec. Vskutku světový
rámec pro folklorní obrázky někdejšího lidového způsobu života a kultury Čech,
Valašska, Myjavy, Korytné,
Kopanic a to vše proložené
výlety do folklorního bohatství
Rumunska.
Celý pořad působil jako
jedno velké klání, koncert
v původním slova smyslu, tedy
předvádění se a vzájemné
soupeření sólistů, cimbálové
kapely, zpěváků i tanečníků.
Perfektní technické vybavení
účinkujících bylo využito
nápaditou
a
vtipnou
choreografií
a
podtrženo
efektními kroji. Taneční kreace byly svojí precizností skutečně hodny profesionálů
a téměř akrobatické výkony mužské části (Valašské točené), vtip (Straňanští
obrázci) a furiantství mládí (Čert a Káča v podání Dagmar Podzemné a Radka
Strana 11
Mokrého a Skočná) nenechaly nikoho v hledišti chladným. Soubor využil i efektní
prvky, jako sólo pro zobcovou flétnu (Antonín Špaček) ve vlastní úpravě
instrumentální skladby z Rumunska, hra na „koncovku“ v melodiích z Valašské
Bystřice (Lubomír Graffe), či předvedení krásně vyvedeného vozembouchu.
Cimbálová kapela pod vedením Michala Gani excelovala především
v instrumentálních číslech. Soupeření primášů (Michal Gaňa, Lubomír Graffe, Petr
Král, Michal Ševčík) vyvrcholilo předvedením se všech členů houslové skupiny
jako rovnocenných partnerů (U myjavských hudců, Hriňovský tanec). Ovace na
otevřené scéně získal zaslouženě také cimbálista Antonín Horehleď za sólo na
rumunské melodie. Při výkonu kapely je v neposlední řadě nutné ocenit i práci
zvukařů. Amplifikace hudebních nástrojů umožnila odpoutat se od mikrofonů a
využít celého jevištního prostoru při zachování vyváženého zvuku. Horší to již
měli zpěváci, jejichž hlasový projev braly jen tři nepříliš kvalitní stojanové
mikrofony na předscéně. Tak se pěvecká složka stala nejslabším článkem ve
vystoupení, přesto je spravedlivé ocenit dívčí zpěv z Myjavy (Jarmila Hudečková),
která musela svést nerovný, ale vítězný boj se zvony na Staré radnici. Domácí
obecenstvo a stálí návštěvníci zaregistrovali jistě i to, že soubor přes zásah osudu
neopustil jeho duchovní otec Jaroslav Jurášek, v jehož hudební úpravě se odvíjela
některá čísla.
Ondráš má dobré kořeny i zázemí, čerpá z kvalitních zdrojů a proto šíří kolem
sebe pozitivní vztah k životu a světu. Lepší poslání umění si jistě nelze představit.
Karla Hofmannová
Valašský vojvoda z Kozlovic se trošku styděl
F Scéna 2005, pořádaná
Vojenským
uměleckým
souborem Ondráš, pokračovala
o prvním
červencovém
víkendu vystoupením hosta
z Kozlovic. Amatérský soubor,
vedený primášem Zdeňkem
Tofelem, má sice taneční,
pěveckou a hudební skupinu,
ale všichni zde umí všechno.
Zpočátku
se
účinkující
poněkud styděli a první čísla
byla
touto
trémou
poznamenaná.
Viditelná
ostýchavost však navodila u publika velkou míru sympatie, zejména nejmladší
členové souboru tím působili roztomile a dojemně. Statečně však bojovali,
postupně se atmosféra uvolnila a z opatrných a někdy i staticky působících počátků
(dívčí sbor) přešli k číslům, ve kterých mohli uplatnit svoji přirozenost (Gdyňský
Strana 12
čardáš, Krmášová polka). Zcela se uvolnili ve zbojnické tématice a vrcholem
večera se staly komické scény (Lendry, Pijácké o víně, Kořalkové), které se
vyznačovaly vtipnou choreografií a fyzickou náročností. Hudební, taneční i
pěvecké výkony byly přes značný věkový rozsah účinkujících vyrovnané a měly
dobrou úroveň.
Soubor slaví letos 35. výročí vzniku, ale hlásí se k tradici, založené
v souvislosti se Slovanskou výstavou v Praze r. 1895. Dramaturgicky nejcennějším
je pásmo her a tanců, které zapsal Leoš Janáček v hospodě „ U Harabiša“ v
Kozlovicích a které bylo prezentováno v roce 1895 v Praze i o tomto víkendu na
nádvoří Staré radnice. Valašský vojvoda si jím v Brně statečně vybojoval uznání a
pochvalu publika.
Karla Hofmannová
Cifra cifrovala s mladistvým odpichem
Posledním hostem letošní F Scény je uherskohradišťský folklorní soubor
Cifra. Ze všech účinkujících letních folklorních večerů je právě on tu
benjamínkem, ve srovnání
s ostatními
vlastně
ještě
takovým batoletem – vzniknul
teprve před šesti roky. Mládí
Cifře sluší, radost pohledět.
Důležitější je, že se nezapře
nejen
ve
švarných
postavičkách a miloučkých
úsměvech, ale že je to znát i
v hlasovém
projevu,
ve
svěžesti
témbrů,
v zápalu
instrumentalistů i ve vitalitě
tanečního projevu. Když se
sice Cifra ve čtvrtek začala na
nádvoří Staré radnice roztáčet, nedoznala čardášově stylizovaná lidůvka Na
kopečku stála, stejně jako dolňácký točený párový tanec V tom zeleným hájku, i
výlet do Horňácka náležité „vrtivé obrátky“, spíše šlo o pohupování v bocích, kdy
všechny figury připomínaly rytmické vlnění na jednom jediném místě. Jako by
pódium bylo malé a všichni se tu tísnili a nemohli se proto náležitě rozhoupat. Pak
ale přišly chlapecké hry Komáři se ženili (choreografie Martin Rezek) a rázem
bylo jasno, že taneční švih kořeněný nemalou dávkou humorné nadsázky si právě
řekl o slovo. A když byl nakonec dotěrný hmyz zapuzen veleúčinným sprejem,
překvapené publikum nešetřilo hlasitým uznáním v salvách smíchu.
Cifra samozřejmě dramaturgicky loví především ve svém regionu, tedy na
Dolňácku, v Kopanicích, v Luhačovském Zálesí, ale láká ji i východní Slovensko.
Strana 13
Šarišské tance z této „ciziny“ pořad Od husliček k čižmičkám uzavírají a jsem
přesvědčen, že si jejich závěrečné dovádivě rozohněné takty vždy vynutí
opakování, stejně jako tomu bylo nyní při prvním z trojice brněnských večerů.
Jmenovitě pochválit by si zasloužili všichni tři vokální sólisté: Petr Číhal, jinak
primáš cimbálové muziky, Ivana Skálová i Jakub Tomala. A to za příjemně znějící
hlasy, spolehlivou intonaci a vůbec celkově zdravě muzikantský projev.
Vladimír Čech
Zahraniční zájezdy VUS ONDRÁŠ
Znovu v Americe
FESTIVAL OF NATIONS
TENNESSEE, PIGEON FORGE, DOLLYWOOD 2005
Část Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ se ve zdraví vrátila
11. května 2005 ze svých cest ze Spojených států amerických, konkrétně ze státu
Tennessee, městečka Pigeon Forge, kde se účastnila „Festivalu národů“.
Rádi bychom Vám přiblížili, jak celá padesátidenní túra vypadala…
Cestovní horečka do vzdálených končin vypukla 20. března 2005 před půlnocí,
kdy jsme se rozloučili s městem Brnem a ujížděli autobusem plným kufrů a
pětadvaceti dychtivých „Ondrášovců“ ku Praze. Z ruzyňského letiště jsme paty
„odlepili“ v ranních hodinách. Naše putování směřovalo do Paříže, kde jsme
přesedlali pod křídla amerického Boeingu 737 a cesty v tu chvíli pokračovaly
mílovými kroky…
V Atlantě (hlavním městě státu Georgia) jsme hladce přistáli v nočních
hodinách tamějšího času, kde na nás již čekal „coach“ (autobus), který nás po 5
hodinách cesty dopravil do našeho přechodného domova – motelu Microtel Suites
v městečku Pigeon Forge ve státě Tennessee. Pigeon Forge se nachází v údolí hor
Great Smoky Mountains, které jsou proslulé svými oku lahodícími mračny a
známé díky člověku nebezpečným medvědům.
Dollywood, zábavní park, ve kterém se „Festival národů“ konal, byl od našeho
motelu vzdálen asi 15 minut cesty pro Ameriku typickým, žlutým „schoolbusem“.
V parku se nachází osm divadel a pódií. Pro ONDRÁŠ bylo vyčleněno druhé
největší divadlo zvané „The Showstreet Palace“ s kapacitou pro 900 diváků, ve
kterém jsme během naší padesátidenní účasti na festivalu odehráli a odtancovali 83
vystoupení, při kterých náš soubor zhlédlo přibližně 30 000 diváků. Vystupovali
jsme 6 dní v týdnu, 2x až 3x denně.
Strana 14
Na tomto mezinárodním folklorním festivalu Českou republiku společně
s námi reprezentovala Dětská lidová muzika Notičky z Prahy. Festivalu se
účastnily mimo jiné i soubory z Číny,
Ekvádoru, Itálie, Litvy, Německa, Ruska,
Srbska, Trinidadu a Zambie, takže pro
návštěvníky Dollywoodu byla nabídka
opravdu bohatá a pestrá.
Součástí parku jsou horské dráhy,
nejrůznější atrakce včetně vodních,
vyhlídkový vlak, spousta malých obchodů
se suvenýry a ve Spojených státech nikdy
nechybějící
stánky
s občerstvením.
Hamburgerů, pizz a barbecue jsme si užili
nadmíru.
Náš sedmitýdenní pobyt jsme si
několikrát zpestřili večerními „besedami“ u
cimbálu v nedalekých, zato však pečlivě
vybraných občerstvovacích stanicích (ve
městečku Pigeon Forge vládne prohibice,
pozn. autora).
Snažili jsme se šířit slávu českého a moravského folkloru jak se patří a znovu
jsme se přesvědčili, že si naše lidové umění najde bezpočet příznivců ve všech
koutech světa.
Klidným přistáním na ruzyňském letišti v Praze a příjezdem do Brna, kde nás
s očekáváním vítali naši blízcí a kamarádi, jsme si uvědomili, že jsme zase o něco
starší. O šest hodin.
za kolektiv účastníků zájezdu
Radek Odehnal
Bleskový (vý)let do Bonnu
Že je VUS ONDRÁŠ souborem vojenským a navíc mezinárodně uznávaným,
se ukázalo mimo jiné i tím, že měl tu čest se podílet na zajištění hlavního plesu
Bundeswehru – Ball des Heeres – v Bonnu dne 17. června 2005.
Byla to velmi příjemná akce a to hned z několika důvodů. Přeprava do Bonnu
byla zajištěna letecky tam i zpět, ubytování a stravování v prostorách kasáren
nejvyššího německého vojenského velení bylo pro všechny účastníky jedinečným
zážitkem a prostory hotelu, ve kterých se ples konal, předčily svým luxusem
veškerá naše očekávání.
Strana 15
Nezapomenutelným zážitkem byl i průběh samotného plesu. Byli jsme velmi
mile překvapeni příjemnými odezvami na naši produkci, ale dech nám vyrazilo
především to, s jakým nadšením se hosté plesu bavili – taneční parket nestačil a byl
stále doslova přeplněn. Při našem dotazu nám bylo vysvětleno, že v Německu
začíná plesová sezóna až v květnu a že návštěvníci jsou doslova „natěšeni“ na
tento typ zábavy. Zkrátka jiný kraj jiný mrav…
VUS ONDRÁŠ v Bonnu rozhodně nezklamal a se ctí reprezentoval naši
armádu i Českou republiku. Důkazem je poděkování a slova obdivu nejvyšších
představitelů německé armády, která máme zaznamenána i v naší kronice.
Hana Maděrová
SRN, Oberammergau 24.6. – 26.6.2005
Ještě neskončil společenský večer zahajovacího koncertu a vystoupení v rámci
projektu F Scéna 2005 na hradě Špilberk v Brně a už jsme seděli v autobuse, který
nás měl přepravit do Bavorska v SRN, kam jsme byli pozváni představiteli
vzdělávacího střediska – NATO School Oberamergau.
25. – 26. 6. 2005 zde probíhaly místní oslavy StrassenFestu (Street Fest)
u příležitosti otevření nového moderního učebního pavilonu za účasti mnoha
významných osobností veřejného i vojenského života všech států aliance.
Ubytování pro náš soubor bylo připraveno v kasárnách Bundeswehru,
v malebném městečku Murnau přibližně 20 km od Oberammergau. Po našem
příjezdu do Oberammergau na nás již čekal pplk. Ing. Karel EMMER s manželkou,
kteří se o nás po celý průběh
našeho pobytu v SRN vzorně
starali a za což jim i touto
cestou děkujeme.
V pátek
25. 6. 2005
ve 20.00 hodin proběhlo naše
první
vystoupení
v překrásném Kulturním domě
Oberammergau. V první části
večera
vystupoval
VUS ONDRÁŠ a v druhé části
proběhlo vystoupení vojenské
hudby armády Rakouska. Diváci zcela zaplněného hlediště se jen těžce loučili
s Ondrášem. Vystoupení našeho souboru v nich zanechalo nezapomenutelné
dojmy. O přestávce, která byla před zahájením druhé části večera, mi děkovali za
to, co Ondráš na pódiu předvedl a obraceli se na mě s dotazy, zda vystoupení
Ondráše bude pokračovat i následující den.
Strana 16
V sobotu 26. 6. 2005 jsme v 10.00 hod., společně s místním souborem a
vojenskou hudbou armády Rakouska a Maďarska, byli připraveni k provedení
slavnostního průvodu centrem Oberammergau. Ondráš byl vždy vítán s velkými
ovacemi.
Po ukončení průvodu jsme pro naše obdivovatele měli připravena tři
vystoupení na pódiu, které jako jediné bylo situováno v samotném centru dění.
Musím přiznat, že předcházející večer jsme si obyvatele Oberammergau a všechny
účastníky StrassenFestu, kteří se na nás přišli podívat, rozhodně získali, protože
naše vystoupení ještě nezačalo a okolo našeho pódia již bylo plno a všichni jen
čekali, čím překvapíme, s čím novým se ukážeme. Po každé části svého vystoupení
sklízel Ondráš bouřlivé ovace. Vždy, když mi někdo z místních sděloval své
dojmy, chytal se za srdce a bylo cítit dojetí.
Vše jednou končí a tak i my jsme se museli vrátit zpět domů, do České
republiky, do Brna. Na vystoupení v Oberammergau budeme všichni velice rádi
vzpomínat, setkali jsme se tu s velice příjemnými a vstřícnými lidmi, kteří už vědí,
kdo je to Ondráš a poznali Českou republiku zase z trochu jiné strany.
mjr. Petr Műller
VUS ONDRÁŠ v Holandsku
A opět je to tady… Tedy spíš – je to tady. Po více než pěti letech jsem se stal
účastníkem zahraniční služební cesty a dokonce jsem dostal tu důvěru, abych byl
vedoucím celé akce.
Cesta začala již mnoho dní předtím vyřizováním formalit – díkybohu jedny
z mála papírů, které šly mimo mne. V den odjezdu (bylo úterý 9. 5.2005) jsme
vyjížděli v 05.00 hodin. Do poslední chvíle jsme se modlili, aby pro nás přijel jiný
autobus, než „SORka“. Ta totiž byla jistotou hyperrychlé jízdy po německých
dálnicích – 80 km/h (jak uběhne osmsetkilometrová jízda po dálnici touto
rychlostí, netřeba rozebírat). Nechtěné se stalo skutečností a „SORka“ nás přijala
s otevřenou náručí. Po naložení všeho materiálu a několikerém dotazu „máte každý
svůj pas?“, který jsem obměnil ještě dotazem, zda ho každý má platný (nutno
podotknout, že několik tváří přitom zesinalo, ale záhy, po usilovném listování, se
rozzářilo jako právě vyšlé slunce), jsme opustili tradičně šedou armádní bránu a
vydali se vstříc barevným dobrodružstvím. Cesta zeměmi moravskými a českými
probíhala dobře a celkem i rychle (u nás lze vyždímat ze SORky maximum) a i
muzikanti, proti svému tradičnímu zvyku – po prvních 20 minutách se ze zadních
řad ozývá „ČURÁÁÁT“ – byli ukáznění a nezvykle tiší. Asi v polovině cesty jsem
si začal posílat SMSky s kontaktní osobou v Aachenu. Původní příjezd měl být
v cca 17 hodin, ale skutečnost byla o 3 hodiny horší. Osobně mě zaskočil přechod
mezi Německem a Nizozemskem, když jsme byli v Německu a hups – sjezd
z dálnice a byli jsme v holandském Aachenu. Najít hotel a zároveň místo
účinkování už nebylo složité. Ubytovali jsme se a celkem v klidu šli spát (mluvím
Strana 17
za sebe). Další den ráno jsme si po snídani upřesnili časy pro srazy. Umělci
vyrazili na čerstvý (téměř ledově čerstvý) vzduch. Já jsem se si krátil chvíli
povídáním se zástupcem české strany – taky kapitánem a taky logistikem. Přitom
jsme přerovnávali stoly, propagační materiály atd. Před obědem si nastoupily
krojované páry do dveří, aby vítaly všechny hladové příslušníky spřátelených
armád douškem tradiční české Becherovky – tu dovezli provianťáci od
VOLAREZY. Při obědě (byl to běžný oběd), který se vyznačoval pouze
představením české tradiční kuchyně, naši muzikanti hráli, za což od stolovníků
sklidili decentní potlesk. Náš odložený oběd přišel na řadu až pozdě, po 14. hodině.
A pak hurá – všichni do „města“ na nákupy. Já jsem se krátce zdržel, abych
zaplatil ubytování. Poté jsem vyrazil do „města“ taky. Bylo sice chladné, ale
krásné slunečné odpoledne. Prošel jsem Aachen. Obdivoval jsem pořádek, řád
(i když chodci a cyklisté si se semafory a přechody hlavu lámou jen o trošku víc
než u nás) a pohodu na ulicích a tradiční architekturu rodinných domků. Překvapilo
mne, že v oknech rodinných domků – spíš by se jim mohlo říkat výkladní skříně,
které byly jen metr až dva od chodníku – se nepoužívají žádné clonící prvky, takže
dokonce bylo vidět skrz celý dům. A jak tam měli naklizeno…
V místních obchodech jsem se nějak domluvil (Holanďané plynule přecházeli
z jejich nářečí do angličtiny, moje angličtina sama přecházela do ruštiny
a němčiny), i když jsem byl nabídkou mírně rozladěn a těžko se mi vybíraly
drobnosti pro manželku a dcery. Faktem je, že jsem byl hrdý, když jsem říkal, že
jsem z České republiky a řada obchodníků reagovala velmi pozitivně.
Po návratu jsem lehce povečeřel. Poté začal „Večer pod českou vlajkou“, což
je tradice, pravidelně se opakující a při které každá země, která má ve středisku
velení v Aachenu své zástupce, představuje svou zemi a snaží se nalákat
k návštěvě. Pro celou akci bylo od některých českých funkcionářů mírně typické
„co krok, to nápad“. Oproti našim akcím zde chyběl zřejmý a konkrétní scénář.
Taneční páry toho moc neodtancovaly a muzikanti byli nuceni se střídat s místním
DJem. V určitý moment, právě když jsem se rozhodl konečně okoštovat
z rautového stolu, protože velící zástupce české strany – generál Maleninský –
rozdával drobné dárky, jsem byl vyzván, což jsem vůbec z ústraní nezaznamenal,
k převzetí pamětního listu. Až na druhou výzvu jsem se „chytnul“ a převzal
zarámovanou památku.
Akce skončila po půlnoci a spát jsem šel poté, co nám generál Maleninský
poděkoval a jeho choť při děkování řekla: „já su taky z Brna“. Svět je malý…
Druhý den jsme brzo vstali a v 8.00 vyrazili směrem na východ. Domů.
kpt. Zdeněk Bahenský
Strana 18
Premiéra Veselých dovedností
Ondráš se ve Veselých dovednostech přímo vyžívá
Vojenský umělecký soubor Ondráš má další celovečerní titul. Jmenuje se
Veselé dovednosti a k premiérovému křtu došlo 8. září 2005 v Kulturním centru
Semilasso v Brně. Místo konání nebylo zvoleno náhodně – bylo totiž vybráno
u příležitosti 100. výročí povýšení Králova Pole na město.
Jak název pásma o šestnácti číslech napovídá, k vidu a sluchu přišly tentokrát
především melodie a rytmy plné radostné hravosti, ba až dovádivosti
a dobromyslné škádlivosti. S každou novou premiérou Ondráše si jeho vedení
a četné zástupy fanoušků kladou otázku „je to krok vpřed?“. V tomto ohledu
nekritickým optimismem dvakrát hýřit nebudeme. Ostatně hned vstupní
U myjavských hudců, ale i Szék nebo tanec Babský více či méně těží z toho, co
snad nechybí v žádném obdobně skládačkovém ondrášovském programu. Na druhé
straně je však také pravda, že uši a oči si vždy přijdou na své.
Soubor se představil ve své profesionální sestavě, přičemž nutno zdůraznit, že
profesionalita nezůstala jen na papíře, nýbrž že přímo z jednotlivých výkonů čišela.
Orchestr lidových nástrojů pod vedením Michala Gani muzicíruje s takovým
nasazením a odvazem, že to doslova zvedá ze židle. Sóloví houslisté – Michal
Gaňa, Lubomír Graffe, Petr Král a Jan Pustka – jsou jistě smyčcoví ekvilibristé, ale
obdobnými superlativy bychom mohli ověnčit i klarinetové sólo Martina Ventrči
v koncertní exhibici Zasadil sem čerešenku nebo stejně střižené sólo na cimbál
Zdenka Černáka v Šarišské rapsódii. I choreografie, pod nimiž je v drtivé většině
podepsán
Vlado
Marušin,
většinou
nezapřou nápaditost, vtip a leckdy i
humornou pointu, což pětice párů dokáže
zúročit snad bezezbytku. Pokud jde o
konkrétní výtky, připomeňme alespoň, že
jsme tentokrát nebyli vždy svědky
stoprocentně přesné intonace pěvců, ani
srozumitelnosti zpívaného slova, na což
doplatil zejména zpívaný tanec Babský. Za
nejdiskutovanější složku nového programu
lze pak považovat průvodní slovo Martina
Rezka,
které
rozhodně
není
z nejnápaditějších
a
navíc
zavání
podbízivostí. Dotyčný, jinak excelentní
tanečník a jindy i skvělý choreograf, jako
by si toho snad byl i vědom: když
v kaskádě
vypočítávaných
dovedností
narazí na ty intelektuální, s nadhledem
Strana 19
podotkne, že to právě jeho parketa není a že půjde raději tančit. Škoda, že není
důsledný.
I přes drobné vady na kráse dokáží Veselé dovednosti veškeré chmury
spolehlivě zaplašit. Je pak jen otázkou ondrášovské dramaturgie, chce-li mít
takových pásem pět, deset nebo dvacet, či vydá-li se na nějakou neprošlapanější
cestu.
Vladimír Čech
Veselé dovednosti
Premiérový celovečerní pořad profesionální části VUS ONDRÁŠ, jehož
premiéra proběhla v září letošního roku v netradičních prostorách Kulturního
centra Semilasso v Brně, byl dlouhodobě avizován jako „nová cesta“ či „nový
směr“ další práce souboru. Ze svého pohledu si ho dovolím rozdělit na tři
zastavení.
Zastavení první: Orchestr lidových nástrojů
Ač nejsem znalcem intonačního zákulisí a noty jsou pro mne pouhé vlaštovky
na drátech, musím uznat a smeknout před výkonem celého tělesa. Michal Gaňa,
coby kormidelník, v jeho čele zářil. Ale rozhodně nebyl sám, uznání patří celému
orchestru, všem sólistům, všem muzikantům.
Díky divadelnějšímu pojetí koncepce autora pořadu Vlado Marušina bylo
nejen co poslouchat, ale bylo i nač se dívat.
Zastavení druhé: Taneční skupina
Vůbec nehodlám posuzovat úroveň choreografií či způsob zpracování
materiálu. Někoho mohlo překvapit, jiného potěšit, dalšího rozladit, možná i
rozezlít… ale to je vždy a všude. Řídím se důkladně heslem: Sto lidí – sto chutí.
Každý máme přec svůj oblíbený šálek čaje. Především jde vždy o záměr autora, jak
materiál uchopí, jak zpracuje, jak přesvědčí a zda výsledek splní jeho očekávání.
Na tanečnících je pak to, jak celou věc podají. Divák posoudí. Za sebe musím říci,
že můj šálek čaje to zrovna není.
Přes veškerou snahu a dobrou vůli byla patrná jistá křečovitost tanečníků,
zbytečné přehrávání hereckých etud hraničících až s pitoreskností (Babský tanec,
Hospoda) a musím se pozastavit i nad krojovými doplňky. Snad dobrá myšlenka
Tyroláka v českém tanci či džínová bunda v Kohoutech mi zůstala bohužel utajena
a nezodpovězena. A rozhodně nejsem sám.
Zastavení třetí: Průvodní slovo
Dalo by se říci a recenze to potvrzují, že zde bylo největší úskalí celého
programu. S politováním musím potvrdit plnou oprávněnost tohoto názoru.
Strana 20
Nesourodost, rozpačitost a drobná podbízivost slova posunula celý program do
jiného světla.
Nelze však již souhlasit s tím, že veškerá odpovědnost padá na hlavu průvodce
večera Martina Rezka. Důležité je vždy zadání, až poté může následovat tvůrčí
realizace…
Co napsat závěrem? Dle aplausu téměř domácího publika lze usuzovat, že
program se většině přítomných líbil. Každý z vystupujících se snažil prodat
maximum svých dovedností. Za sebe musím konstatovat, že jsem objevil dobré
nápady, ale také diskutabilní záležitosti. Rozhodně jsem však nenašel avizovanou
„novou cestu“, tu je potřeba hledat dál.
David Pavlíček
Taneční víkend s ONDRÁŠEM
Úvodem mi dovolte malou rekapitulaci. V září 2003 proběhl první Taneční
víkend s Ondrášem. Po dobu dvou let se tato akce dostala do povědomí široké
folklorní veřejnosti. Uskutečnilo se celkem 6 víkendů s různým regionálním
zaměřením. Frekventanti měli možnost seznámit se s tanci z oblasti Sedmihradska,
Zemplína, Podpoľania, Moravských Kopanic a Horehronia. V červnu loňského
roku jsme museli pro malý zájem zrušit víkend s výukou tanců z Chodska a
Plzeňska. Poslední uskutečněnou akcí byl letošní říjnový seminář, rozvíjející
všestrannost tanečníka. I když se domníváme, že můžeme hodnotit celý záměr
tanečních víkendů velmi kladně, nemůžeme a ani nechceme usnout na vavřínech.
Na nedávném jednání správní rady našeho sdružení jsme podrobně rozebírali
celou koncepci a zaměření akce. Zamýšleli jsme se nad regiony, lektory, způsobem
výuky, rozšířením nabídky pro zúčastněné a podobně. Také název „TANEČNÍ
VÍKEND S ONDRÁŠEM“ byl předmětem diskuse. Původní záměr, ukázat
zájemcům jak se pracuje v Ondráši (což je uvedeno i na přihlášce), se nám
postupem času nějak z celé koncepce vytratil. Jednotliví lektoři, kteří semináře
vedli, neměli zájem, aby jim tanečníci z Ondráše pomáhali. Ať už s rozcvičkou
nebo s předtancováním. Dá se tedy říci, že pokud se někdo z Ondráše víkendu
zúčastnil, pak jako řadový tanečník – frekventant, samozřejmě s povinností úhrady
kursovného. Také ve vedení souboru se často hovořilo o tom, kdo je vlastně
hlavním organizátorem akce, zda VUS ONDRÁŠ nebo FOS JÁNOŠÍK Brno.
Protože nás k další práci inspirují velmi dobré ohlasy od zúčastněných, máme
velký zájem v těchto tanečních seminářích pokračovat i v dalším roce. Ptáte se co
se tedy změní a co můžete čekat?
Strana 21
Několik
postřehů z poslední besedy s účastníky „Tanečního víkendu
s Ondrášem“, který se uskutečnil 1. – 2. 10. 2005 na Klubu Univerzity obrany,
Šumavská 4, Brno:
•
o jaké regiony je zájem? Valašsko, Lašsko, Terchová, Goral, cikánské
tance a točivé tance různých regionů.
•
uskutečnit seminář, který spojí více regionů v jeden celek. Např. 3 regiony
v průběhu tří tanečních dnů, s možností porovnání stejného prvku
v jednotlivých tanečních oblastech apod.
•
organizovat jeden večer Besedu u cimbálu, případně spojit s některou
folklorní akcí mimo Brno, kterou by nám případně nabídli přímo
frekventanti.
•
pokud je to možné, předem upozornit na taneční náročnost probíraného
regionu, vhodnost nácvičného oblečení i obutí apod.
•
zlepšit emailovou komunikaci a to nejen v případě tanečních víkendů, ale
i dalších pořádaných akcí VUS Ondráš nebo FOS Jánošík.
Úkoly pro FOS JÁNOŠÍK Brno – jako hlavního organizátora:
•
vybrat vhodné regiony pro rok 2006, oslovit kvalitní lektory, stanovit
termíny
•
upozornit již v letáku jaká bude taneční náročnost, zda pro úplné
začátečníky nebo pokročilejší
•
znovu prodloužit taneční víkend již od pátku, začít večerním nácvikem,
případně společenským „seznamovacím“ večerem nebo jinou společnou
akcí
•
zajistit rozšíření stravy o snídani a svačinu pro všechny účastníky kurzu
•
zamyslet se nad zprostředkováváním ubytování, případně zvýšit cenu za
osobu a noc, vzhledem k ekonomickým požadavkům Základní školy, kde
ubytování zajišťujeme
•
řešit otázku zvýšení ceny kursovného za celou třídenní akci
Věříme, že se nám podaří všechny problémy zdárně vyřešit a Váš zájem o tuto
akci bude stejný i v příštím roce.
Tak tedy na viděnou na dalším
TANEČNÍM VÍKENDU S ONDRÁŠEM… nebo snad JÁNOŠÍKEM?
Pavlína Huráková
Strana 22
Slávik – Zpěváček 2005
V sobotu 8. října 2005 se ve velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu
v Bratislavě konal pod záštitou Petra Dvorského jubilejní 5. společný koncert
vítězů celoslovenské dětské soutěže v interpretaci lidových písní Slávik Slovenska
2005 a obdobné celostátní soutěže v České republice Zpěváček 2005. Koncertu se
zúčastnilo sedm „sláviků“ ze Slovenska, sedm „zpěváčků“ z České republiky a
hosté z Maďarska, Bulharska a Rakouska. Dětem v závěru zazpívali za doprovodu
Orchestru lidových nástrojů Slovenského rozhlasu Bratislava s primášem
Miroslavem Dudíkem a Orchestru lidových nástrojů VUS Ondráš Brno pod
vedením primáše Karla Martiše také Terezie Kružliaková – Babjaková, Ján Babjak,
Marin Babjak a Peter Dvorský.
Největšího aplausu u přítomných dïváků, mezi nimiž byla řada vzácných hostů
nejen ze Slovenska, ale také z České republiky, získali Zlatý zpěváček 2005 Libor
Macháček a Slávik Slovenska 2005 Lenka Spodniaková. Svými uměleckými
výkony ovšem zaujaly pozorné publikum všechny účinkující děti. Na závěr celého
programu společně s dětmi zazpíval slovenskou lidovou píseň Lúčenie, lúčenie…
přední operní zpěvák a garant obou soutěží Peter Dvorský.
Ten v besedě po koncertu
k dětem a rodičům promluvil
slovy: Dnešní večer byl
zajímavou
a
inspirativní
dětskou hrou. Představily se
nám děti několika národů,
kterým je lidová píseň blízká a
pěstují si ji jako symbol své
národní identity. Když jsme
před pěti lety vytvářeli dnes již
pevné pouto spolupráce
s
českými kolegy a vznikla tato
příležitost, aby slovenská a
česká lidová píseň stály dále věrně při sobě, netušili jsme, že se k nám „do kola“
za několik let přidají další přátelé. Je to dobré znamení a příslib do budoucnosti.
Pořadateli společného koncertu Slávik – Zpěváček 2005 byli členové
Přípravného výboru Slávika Slovenska, Folklorní sdružení České republiky,
Slovenský rozhlas, Folklorná únia na Slovensku, Český rozhlas za finanční
podpory Ministerstva kultury SR. Mediálně vypomohli v ČR: Český rozhlas,
Radio Proglas, Mediatel – Zlaté stránky, Dětská tisková agentura a Moderní
venkov.
František Synek, 9. října 2005
Strana 23
Strana 24
AKTUÁLNĚ:
Činnost VUS ONDRÁŠ v otázkách a odpovědích
Haně Maděrové odpovídal na otázky šéf uměleckého provozu Čestmír Komárek
1) V čem spočívá jedinečnost Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ ?
To je velmi rozsáhlá otázka, jedinečnost našeho tělesa je v mnoha ohledech
velice zajímavá. Budu se snažit v pár bodech vysvětlit:
• jediné poloprofesionální umělecké těleso tohoto druhu v naší republice,
které zřizuje Armáda České republiky. Po ukončení vojenské základní
služby (31. 12. 04) je Ondráš a jeho profesionální část složena z vojáků
z povolání a občanských zaměstnanců. Amatérská část souboru, tak jako u
jiných neprofesionálních těles (pěveckých sborů, tanečních a divadelních
souborů), je složena z řad mladých lidí, kteří studují nebo pracují v Brně.
• Láká mě porovnat naše možnosti s divadelním profesionálním prostředím.
Když se hlouběji zamyslím – uvedu pár příkladů odlišností:
- „Kamenná“ divadla mají svůj divadelní „stánek“, zkušebny
odpovídající divadelním potřebám, technické pracovníky, pracovníky
v zákulisí (garderobiérky, rekvizitáře, inspicienty apod.), v oblasti řízení
– ředitelství, obchodní, ekonomické, propagační a organizační
pracovníky, bez kterých není zajištěn řádný chod daného divadla či
uměleckého tělesa.
- soubor Ondráš se snaží zpracovávat taneční, hudební představení
velkého rozsahu v malých počtech pracovníků. Většina zaměstnanců
v umělecké části souboru vykonává současně více funkcí, než jen
umělecké. Např. tanečníci vykonávají zároveň práci s krojovým
materiálem, hudebníci si vedou sklady, přepisují noty apod.
2) Jak se daří souboru v nových podmínkách – zejména po odchodu vojáků
základní služby ?
• Ukončení vojenské základní služby nás zasáhlo v mnoha směrech. Chlapci –
záklaďáci nejen tančili, hráli a zpívali, ale drželi službu na našich vchodech,
uklízeli, připravili a likvidovali technicky náročná představení, pracovali ve
skladech apod. Chlapci vojáci vykonávali i určité funkce a tím nahrazovali
potřebné zaměstnance v běžném chodu souboru (propagace, sklady,
technické pracovníky - zvuk, světla, jeviště a další), to vše v dnešní době
musí řešit zaměstnanci souboru v nezměněných počtech. Na akce většího
rozsahu jsme dnes nuceni jednorázově najímat externí spolupracovníky.
Strana 25
• V letošním roce celý organizačně-umělecký provoz souboru „mapujeme“
a chceme jej počátkem roku 2006 vyhodnotit a přeorganizovat strukturu
činnosti souboru tak, abychom mohli co nejdříve zajistit takové podmínky
k práci, abychom naplnili představy o naší budoucí činnosti i požadavky
našich nadřízených.
• Na konkurzy, konané pro vojáky základní služby, které jsme organizovali,
chodilo vždy dostatek zájemců, neměli jsme problém s chlapci - vojáky
v taneční a hudební části. Ukončením povinné vojenské základní služby
nám tato přednost před jinými tělesy (ať amatérskými či profesionálními)
byla odňata. Potýkáme se s problémem hlavně v taneční skupině, kde
začínáme pociťovat nedostatek chlapců – tanečníků. Na konkurzy do
profesionální části je zájemců z řad dívčí populace dostatek, ale dívčí
protějšek – tedy muž – tanečník přijde na konkurz v omezeném počtu,
případně žádný. Chlapci po ukončení střední či vysoké školy hledají
zákonitě vyšší výdělky (i když náš soubor nabízí velmi zajímavé platové
podmínky), pokud ještě studují, tak hledají různé brigády, aby zajistili svůj
běžný studijní život a tudíž mají méně času na své koníčky.
• Tedy závěrem této otázky: Po 50 letech činnosti není „přísun“ chlapecké
části do souboru „automatický“!
3) Jakým způsobem přijímáte zájemce o působení v souboru ?
• V první řadě je třeba říci, že do loňského roku jsme organizovali každoročně
3 druhy konkurzů a to do taneční i hudební skupiny souboru. Pro
amatérskou část (říjen), pro budoucí vojáky základní služby (leden) a pro
zaměstnance (květen). Od letošního roku se snažíme najít nové přístupy
k těmto výběrovým řízením, hlavně v oblasti neprofesionální - tedy
amatérské – organizujeme místo konkurzů nábory, případně setkání zájemců
o lidový tanec a píseň (stále počátek října). Chtěli bychom dát příležitost
většímu počtu zájemců o tanec a muziku než do loňského roku. Do
zaměstnaneckého poměru (doposud květen) budeme organizovat konkurzy
dle potřeby – když bude třeba, tak i 3x za rok.
• V našem souboru může v amatérské části pracovat každý, kdo splní základní
kritéria (nábor) stanovená vedením souboru v umělecké oblasti – směru
který potřebujeme – tanec, hudba a zpěv (lidový směr není podmínkou).
Požadavky při náborech pro amatérskou část nejsou náročné, mohou se
zúčastnit všichni, kteří v této oblasti něco dělali. V profesionální části může
pracovat uchazeč, který se zúčastní s úspěchem našeho konkurzu do taneční
či hudební části. Náročnost na účastníky konkurzu je samozřejmě podstatně
vyšší než na amatérské zájemce.
• Co mě osobně nejvíce trápí v poslední době, je fakt, že někteří bývalí
členové, kteří působili v profesionální části souboru a z různých důvodů
Strana 26
(např. umělecká výkonnost, přístup k práci apod.) jim nebyla prodloužena
pracovní smlouva, bohužel pomlouvají celkovou činnost souboru a
vymlouvají těm, kteří se chtějí zúčastnit konkurzu do našeho kolektivu, že je
zde špatné vedení, které ničemu nerozumí a přespříliš různorodé práce apod.
Důvod je prozaický – chtějí zřejmě škodit, neboť byli „propuštěni“, a tak se
snaží určitým způsobem mstít. Ale to přináší život nejen u nás v souboru,
ale jistě ve většině profesionálních těles, firem apod.
4) Jak vnímáte pozici Vašeho souboru vůči ostatním kolektivům za celou
dobu existence?
• Toto je velmi zajímavá a složitá otázka. V žádném případě se nechceme a
ani nemůžeme srovnávat s jinými kolektivy podobného zaměření, ale o to
nám nikdy nešlo. Osobně jsem nikdy neměl ambice veřejně prosazovat
myšlenku, že náš soubor je nejlepší a musí být nejlepší. Je třeba si také
ujasnit, že tento kolektiv je zřizován a pracuje celou dobu „pod křídly“
armády, ať již za doby, kdy se amatérský soubor jmenoval Vojenský soubor
písní a tanců Jánošík (1954 – 1992), v novodobé historii jako
poloprofesionální Vojenský umělecký soubor Ondráš (1993 – až po dnešek).
Dramaturgie souboru se za dob Jánošíku řídila především nástupem vojáků
základní služby do souboru (na Moravu především nastupovali chlapci ze
Slovenska, a Češi a Moraváci na Slovensko – tak to bylo nařízeno). Takže
Jánošík zpracovával tance a melodie z celého Slovenska. Po rozdělení
Československa na dva státoprávní útvary (Česká republika a Slovensko) se
začala řídit dramaturgie Ondráše zpracováváním moravských a českých
tanců a melodií. Myslím si osobně, že tato skutečnost je logická
a neodvolatelná.
• Jánošík dosáhl za dobu svého působení mnoha ocenění a vítězství
v různých, zejména vojenských soutěžích, ale i civilních, a to převážně na
Slovensku. Protože zpracovával slovenský lidový materiál, nebyl
„připuštěn“ k soutěžím na české straně, musel tedy soutěžit na Slovensku.
Již v minulé době nebyl Jánošík uznáván předními českými a moravskými
folklorními odborníky. Na Slovensku si postupně získával náklonnost
některých vedoucích souborů, choreografů, hudebních skladatelů a postupně
i u některých rozhodujících folklorních expertů. Trvalo mu celých 34 let,
než získal návrh na postup do kategorie „A“ v přehrávkách slovenských
folklorních souborů. Bohužel po tomto návrhu byla tato soutěž
/kategorizace/ zrušena. Již v té době bylo vyčítáno souboru, že má vojáky
základní služby, že má profesionální podmínky a protože v souboru
zpracovávali choreografie a hudební úpravy převážně mladí lidé, kteří
dostávali od vedení souboru „zelenou“, tak civilními slovenskými odborníky
byli někdy hodnoceni ne právě dobře. Myslím si, že negativní připomínky
měli ti, kteří převážně záviděli souboru mládí, radost z pohybu a dobrá,
hojně navštěvovaná vystoupení a zájem o náš soubor Jánošík.
Strana 27
• Ondráš v prvních letech (1992-1994) hledal svoji tvář, bylo nutností
převtělit Jánošíka na Ondráše nejen krojovým oblečením, ale především
dramaturgií souboru, tedy repertoárem. Také jsme naráželi na myšlení
tehdejších členů souboru, kteří zažili v plném rozkvětu Jánošíka, že chtěli i
nadále zpracovávat slovenský materiál. Měli jsme opravdu období určitého
hledání v myšlení lidí, v myšlení uměleckého vedení apod. Myslím si, že ve
druhé polovině 90 let jsme našli určitou svoji cestu. Začali jsme vytvářet
více druhů programů. Celosouborová představení např. pod názvem To
nejlepší …, hudební koncerty OLNu s jeho sólisty a hosty – Žijí v písni,
Souboj primášů apod. Novinkou v běžně uváděných pořadech byly malé
formy pod názvem Návraty, kde účinkovali pouze zaměstnanci - tedy
profesionální pracovníci a dále vánoční koncerty, které každoročně
obohatily období vánočních svátků. Podařilo se nám vytvořit „první
vlaštovku“ lidového tanečního divadla Příběhy tancem vyzpívané (premiéra
1999). Začali jsme organizovat naše společenské plesy. V neposlední řadě
vystupovaly dvě cimbálové muziky dle potřeb nejen armády, ale i civilního
sektoru. Každoročně jsme uskutečnili cca 180 – 200 vystoupení výše
uvedených druhů pořadů. Vyvrcholením tohoto období byla možnost oslavit
50. výročí založení souboru (2004). Oslavovali jsme velmi intenzívně ovšem v pracovní rovině. Uskutečnili jsme dva veliké vzpomínkové pořady
(Naše korene - Naše kořeny; Žijí v písni) v areálu Valašského muzea
v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Jeden pořad byl zaměřen na
vzpomínání s naším Orchestrem lidových nástrojů a druhý pořad byl
zaměřen na taneční čísla za posledních 50 let. V těchto pořadech účinkovali
jak zakládající členové, tak jejich pokračovatelé, ale i aktuální členská
základna. Snažili jsme připomenout všem členům našeho Jánošíku i
Ondráše jejich období, kdy působili v souboru a divákům se pochlubit, co
vše tento soubor umí. Dále jsme uskutečnili v rámci Letních folklorních
večerů (které od roku 1998 společně s FOS JÁNOŠÍK Brno organizujeme) –
F SCÉNA 2004 – dva pořady, do kterých jsme si pozvali jako hosty SĽUK
z Bratislavy a FS Kunovjan z Uherského Hradiště. Poslední hlavní koncerty
se uskutečnily v Mahenově a Janáčkově divadle v Brně. Opět pro nás velmi
významný hudební koncert nesl název Z Čech až na konec světa aneb všude
dobře doma nejlépe, kde účinkoval jako host i Pavel Šporcl. A pro diváky,
kteří obdivují naše taneční umění, jsme si připravili nové lidové taneční
divadlo na motivy pohádky Boženy Němcové Čertovinky. (Pokud jste je
ještě neviděli, nebuďte smutní, budete mít možnost je zhlédnout
i v umělecké sezóně 2006). Závěr oslav 50. výročí byl věnován novému
vánočnímu koncertu Radostná novina, se kterým jsme účinkovali převážně
v kostelích a chrámech na 12 místech České republiky.
Strana 28
5) Nástin, jakou cestou se bude soubor dále ubírat?
• Doba se velice změnila. Obecný pohled na folklorní dění je naprosto odlišný
než před 10 lety. Změny v dění kolem nás ve společenském životě se dají
hodnotit zpětně po tří až pětiletém období. Dovoluji si říci, že již žijeme
bohužel v konzumní společnosti. Podle zájmu poptávky musí být i nabídka,
abychom měli dostatek vystoupení, abychom mohli rozdávat radost z tance
a hudby, kterou všichni nosíme v sobě. V první řadě se naše umělecká rada
velice intenzivně snaží hledat cesty, jak získat tanečníky a muzikanty do
našeho profesionálního jádra, ale také cesty, jak získat amatérské členy, se
kterými je v posledních letech daleko větší problém. Abychom pořady, které
chystáme, měli s kým vytvářet. Každý zasvěcený jistě ví, o čem hovořím.
• Dramaturgie našeho souboru bude vycházet ze zkušeností z předešlých let a
musí reagovat na změnu myšlení našeho národa. Náš soubor vždy hledal
nové cesty a přístupy jak ke zpracování folklorního materiálu, tak k pojetí
uvedení na jevišti. V souboru pracují převážně mladí lidé, kteří mají úplně
jiné pohledy na zpracování folklorní tématiky. Pokoušíme se hledat nové
formy uměleckého ztvárnění, zachovat a rozvíjet programová folklorní čísla,
která chceme uvádět na jevišti, dále se snažíme o citlivé propojování
hudebních žánrů. Jde nám především o naše diváky a posluchače, pokud
možno všech věkových skupin, kterým chceme nabídnout co nejkvalitnější
programy a zachovat si jejich přízeň. Máme vytyčen jeden ze směrů – začali
jsme lidovým tanečním divadlem – chtěli bychom dojít až k citlivému a
vkusnému zpracování lidového muzikálu. Snad i z těchto důvodů nejsme u
starších folklorních odborníků vnímáni jako „ryzí folkloristé“. Podle mého
názoru je však daleko důležitější, jak je představení vnímáno divákem a
s jakým pocitem z něj odchází a co v něm zůstává!
• Víme, že je nutné mít připraveno daleko více nápadů, aby z nich byly
vytvořeny aspoň jeden nebo dva zajímavé, pro diváky přitažlivé pořady.
Každopádně chceme vytvořit speciální pořad pro dětského diváka, kde
vidíme velikou propast ve vnímání lidové písničky. Jsme přesvědčeni, že
děti ve školách by měly v hudebních hodinách zpívat naše lidové písně, aby
si uvědomily, odkud náš národ pochází. Na podzim roku 2006 chystáme
s profesionálním jádrem nový, velice atraktivní pořad, kde by měli sehrát
roli svými brilantními uměleckými výkony muzikanti a tanečníci, které
bychom chtěli doplnit kvalitním ozvučením a uměleckým osvětlením tak,
aby zaujal různé skupiny našeho obecenstva. Dále připravujeme pro
nadcházející uměleckou sezónu inovovaný celosouborový pořad, který by
měl být premiérován v roce 2007. Samozřejmě jsme připraveni vystupovat
s lidovým tanečním divadlem Čertovinky. Myslím si, že záměrů je mnoho,
pokud se nám aspoň 70% podaří, bude dobře.
Strana 29
• Dále jsme se v umělecké radě a ve vedení souboru velice hluboce zamýšleli
nad celkovým folklorním děním kolem VUS ONDRÁŠ. Rozhodli jsme se,
že ve spolupráci s Folklorním sdružením JÁNOŠÍK založíme dětský soubor
(taneční studio), který bude připravovat potencionální tanečníky a
muzikanty – „líheň“, kteří by mohli nejen po dobu školních let navštěvovat
dětský soubor, ale i po dobu studií na střední a případně na vysoké škole
navštěvovat amatérskou členskou základnu VUS ONDRÁŠ, případně se
zúčastnit konkurzu do profesionální části souboru a stát se na nějakou dobu
uměleckým pracovníkem. Také uvažujeme ve spolupráci s FOS Jánošík
založit tzv. „OLD STARS“, který by umožnil členům souboru po skončení
aktivního působení (jak v profesionální nebo v amatérské části) navštěvovat
i nadále kolektiv, ve kterém vyrostli a nebudou se chtít s ním jen tak
rozloučit.
• Závěrem je třeba říci a hodně nahlas, že chceme být důstojnými
reprezentanty nejen naší armády, díky které můžeme existovat a fungovat,
ale i města Brna a celé České republiky.
Okouzlen(í) písní
Stalo se již tradicí, že v podzimním čase VUS ONDRÁŠ přichází
s premiérovým hudebním pořadem. Letos si zvolil listopadový měsíc a na rozdíl od
minulých let nabídne divákům a posluchačům koncert s názvem Okouzlen(í) písní
hned dvakrát. Poprvé dne 25.11.2005 v 19.30 hodin ve Slováckém divadle
v Uherském Hradišti a podruhé, 27.11.2005 v 18.00 hodin v Mahenově divadle
v Brně.
Pořad koncipoval umělecký šéf Ondráše Jaroslav Jurášek s dvojím záměrem.
Připomenout divákům a spolu s nimi opět oslavit významná životní jubilea
skvělých folklorních interpretů a to samozřejmě jejich vystoupením v programu. A
za druhé postavit vedle nich mladší generace zpěváků a hudebníků a ukázat, že
lidová píseň si podmaňuje neustále další generace interpretů, kteří nás okouzlují
svými výkony stejně, jako slavní jubilanti.
Sám autor pořadu měl být jedním z jubilantů. Bohužel se svých osmdesátých
narozenin nedožil. I přes tuto smutnou událost se realizační tým souboru rozhodl
v přípravě koncertů pokračovat a program (pochopitelně) více zaměřit na osobnost
Jaroslava Juráška, který měl svou uměleckou a lidskou velikostí na VUS ONDRÁŠ
určující vliv. V této souvislosti je třeba říct, že se podařilo s velkým nasazením
a v neúměrně krátkém čase sestavit publikaci o J. Juráškovi, která bude uvedena
do života (pokřtěna) v průběhu brněnského představení v Mahenově divadle.
Na koho se tedy diváci mohou těšit?
Strana 30
Pilířem programu je Orchestr lidových nástrojů VUS ONDRÁŠ se svým
staronovým primášem Karlem Martišem. Orchestr nejenom doprovodí zpěváky,
ale zahraje i virtuózní hudební čísla. U primu se postupně vystřídají Lubomír
Graffe, Radim Snopek, Aleš Smutný a hosté Bohumil Smejkal, Miroslav Dudík,
Jan Gajda, Michal Gaňa a Miroslav Kolacia. Zazpívají Václav Harnoš, Luboš
Holý, Dušan Holý, Lubomír Málek, Jitka Novotná – Málková, Vlasta Grycová,
Karel Rajmic, Miroslav Dudík, Jan Zaviačič, Jan Gajda, Jarka Hudečková,
Ludmila Malhocká, Libor Macháček a dívčí sbor Ondráše. Taneční fantazii Vlado
Marušina zatančí profesionální taneční skupina VUS ONDRÁŠ a rovněž zatancují
a zazpívají verbuňk bývalí členové souboru.
Letošním jubilantem je i jeden z mediálních partnerů koncertů Radio Proglas,
které slaví desáté výročí svého vysílání. Pracovníci Proglasu celý pořad
zaznamenají a v následujících dvou Folklorních okénkách bude odvysílán.
Vážení čtenáři, věříme, že si uděláte čas a přijmete srdečné pozvání VUS
ONDRÁŠ a všech výše jmenovaných hostů a budete spolu s námi „okouzlení
písní“.
12.10.2005
Aleš Smutný, hudební dramaturg
Jaroslav Jurášek (1925 – 2005)
Kniha vzpomínek aneb střípky vzácného života
V listopadu se dostane ke čtenářům
zajímavá a obsažná publikace věnovaná
nedožitým
80. narozeninám
významné
osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny
20. století Jaroslavu Juráškovi (1925 – 2005),
kterou k vydání připravili Hana Maděrová a
František Synek. Z textové části připravované
knihy vybíráme: …Životní filozofie Jaroslava
Cardy Juráška byla velmi jednoduchá:
Maximálně využít, ne však zneužít moudrost a
hloubku lidového umění a lidové písně.
Společně s hudebním skladatelem Bélou
Bartókem k tomu dodává: Jen blázen by ze
vzdoru popřel minulost. Vše nové a významné
se vždy roubuje na staré kořeny. Jaroslav
Jurášek velmi rád a do poslední chvíle
pracoval a tvořil. Těšil se na svoji práci, která
se mu stala posláním i zálibou. Měl radost, že
Strana 31
se může pohybovat mezi mladými, kteří mu dodávali životní sílu a elán. Velmi mu
vyhovovalo neustále se pohybovat v oblasti hudby, ke které jej přivedl sám život.
Mladým lidem, které život netěší, kteří nedovedou najít smysluplnou práci,
připomíná: Zvedněte hlavu, svět je krásný! (Konec citace).
Publikace Jaroslav Jurášek (1925 – 2005) – Kniha vzpomínek aneb střípky
vzácného života přináší nejen úvodní obsažné ohlédnutí za životními cestami J.
Juráška, které je doplněno desítkami ilustračních fotografií z jeho života vybraných
z rodinného archivu nebo zaslaných k zveřejnění spolupracovníky, ale obsahuje
především soubor osmi desítek kratších i delších textů osobních přátel a kamarádů,
mezi nimiž nechybí ani vzpomínky jeho manželky, dcery i syna a vnučky. Textové
pasáže doplňují statistické přehledy názvů CD, LP, MC a přehled hudebních
nahrávek, na nichž J. Jurášek spolupracoval. Nechybí ani seznam televizních a
rozhlasových pořadů, nejen těch, v nichž vystupoval, ale i těch, k nimž psal
scénáře nebo ty, které připravoval dramaturgicky, k nimž dělal hudební režii či psal
texty nebo náměty.
Součástí publikace je obrazově zvukový nosič (CD ROM) obsahující jednak
zvukové nahrávky z hudebních nosičů, na kterých se Jaroslav Jurášek podílel
(například muziky BROLN, Kunovjan, Olšava, CM J. Čecha, Ondráš anebo
zpěváci V. Grycová, J. Šuláková, L. Holý, B. Šebetovská a další vynikající
interpreti. Na videosekvenci CD ROM jsou sestřihy dvou televizních pořadů.
Vybrali jsme je z titulů Naši jubilanti a Na dobré vyhlídce. Třetí část CD-R
obsahuje fotogalerii seřazenou do několika tematických okruhů, vhodně
doplňujících textovou část publikace.
Na vydání knihy a CD ROM Jaroslav Jurášek – Kniha vzpomínek aneb střípky
vzácného života se významně podílely nejen Ministerstvo obrany ČR – Agentura
vojenských informací a služeb, Ministerstvo kultury ČR, Folklorní sdružení ČR,
Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno, Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ, ale také
pracovníci Českého rozhlasu, České televize, NÚLK Strážnice a Ochranného
svazu autorského, kteří nám umožnili získat podklady pro zpracování přehledu
jeho díla.
Křest publikace Jaroslav Jurášek – Kniha vzpomínek aneb střípky vzácného
života, jejíž nedílnou součástí je CD-ROM, se bude konat v průběhu slavnostního
koncertu Okouzlen(í) písní v Mahenově divadle v Brně v neděli 27. 11. 2005.
Tento koncert věnovaný nedožitým osmdesátinám J. Juráška se uskuteční též
v pátek 25. 11. 2005 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Kniha vychází
v nákladu 2 000 ks a je neprodejná.
František Synek
Strana 32
Strana 33
CO NÁS ČEKÁ:
od 1. prosince 2005 do 31.března 2006
Ten vánoční čas, dočkali jsme zas…
Jak ten čas rychle plyne a máme je tady zase – Vánoce – mnohými lidmi tak
nenáviděné a přeci pro mnohé tak krásné a dětskou radostí provoněné svátky, které
by právě všem lidem dobré vůle rád zpříjemnil také VUS ONDRÁŠ.
Pro tento kalendářní rok si náš soubor připravil program nazvaný Vánoční
vinšování s Ondrášem. Představí se v něm převážně jeho současní členové.
Letošní pořad je sestaven a vychází především z vydaných audio nosičů Den
přeslavný jest k nám přišel (1995), Raduj se všecko stvoření (2000), Radostná
novina (2003). Programová čísla letošního koncertu jsou výběrem nejúspěšnějších
a posluchačsky nejzajímavějších hudebních a pěveckých titulů uváděných
Orchestrem lidových nástrojů VUS ONDRÁŠ v období Vánoc od roku 1994,
z nichž byly v uplynulém období sestaveny tři zcela rozdílné vánoční pořady.
Máte se jistě na co těšit, jako i my se těšíme na vás!!!
Dovolujeme si Vás pozvat co nejsrdečněji
na níže uvedené připravované akce nejen
VUS ONDRÁŠ, ale i FOS JÁNOŠÍK Brno.
VÁNOČNÍ VINŠOVÁNÍ S ONDRÁŠEM
Čtvrtek 8. prosince v 17.30 hod.
kostel AČR sv. Jana Nepomuckého, Praha - Hradčany
pro VLRZ Praha
Středa 14. prosince v 17.00 hod.
velký sál Domu armády Olomouc
pro vojenskou posádku Olomouc
Čtvrtek 15. prosince v 17.00 hod.
kostel sv. Jana Křtitele, Náměšť nad Oslavou
pro VÚ Náměšť nad Oslavou
Sobota 17. prosince v 18.00 hod.
Divadelní sál Domu kultury, Kyjov
Město Kyjov a KVV Brno
Úterý 20. prosince v 17.00 hod.
kostel sv. Mikuláše, Staroměstské nám. v Praze
Strana 34
pro vojenskou posádku Praha
Středa 21. prosince v 19.00 hod.
Červený kostel, Brno
pro vojenskou posádku v Brně
Čtvrtek 5. ledna 2006 v 18.00 hod.
Benediktínský klášter – opatský chrám sv. Petra a Pavla v Rajhradě
pro KVV Brno
PLESOVÁ SEZÓNA roku 2006
Hraje a zpívá cimbálová muzika VUS ONDRÁŠ
Sobota 14. ledna
Dům kultury Žďár nad Sázavou
Sobota 21. ledna
Obecní dům v Praze
Pátek 27. ledna
PDA Vyškov
Sobota 28. ledna
sály DA Olomouc
Sobota 4. února
Kulturní dům ve Žďáru n/S
Pátek 17. února
Hotel BOBY v Brně
Sobota 18. února
Kulturní dům SIDIA Olomouc
Sobota 25. února
Hotel SPORT v Hrotovicích
Sobota 25. února
hotel PALCÁT Tábor
Pátek 3. března
Hlavní sál MO ČR
Sobota 4. března
Městský dům v Přerově
Ples ŽĎAS
pro ŽĎAS, Žďár nad Sázavou
I. Československý bál
pro FoS ČR Praha
Městský ples Vyškov
pro PDA Vyškov
Ples Velitele posádky Olomouc
pro DA Olomouc
Ples FoS ČR
pro FoS ČR Praha
IV. reprezentační ples NGŠ AČR
pro GŠ AČR
III. ples Velitele společných sil
pro DA Olomouc
Ples VÚ 7658 Náměšť n/O
pro VÚ 7658 Náměšť nad Oslavou
Ples Velitele sil podpory a výcviku Stará Boleslav
V. ples Náčelníka Vojenské policie Praha
VP Praha
Společenský ples
pro VÚ 4574 Přerov
Strana 35
Sobota 4. března
Dům kultury v Litoměřicích
Pátek 10. března
Pražský hrad
Reprezentační ples MO ČR a AČR
pro MO ČR Praha
Sobota 18. března
Kongresové centrum Brno
Pátek 24. března
Pražský hrad
Společenský ples
pro KVV Ústí nad Labem
Ples VUS ONDRÁŠ a FOS JÁNOŠÍK Brno
VUS ONDRÁŠ+FOS JÁNOŠÍK Brno
Reprezentační ples Hradní stráže
pro Hradní stráž Praha
ZMĚNY PROGRAMU VYHRAZENY!
Těšíme se na setkání s Vámi na některém z výše uvedených
vystoupení!
Čestmír Komárek
XII. reprezentační ples FOS JÁNOŠÍK Brno
a VUS ONDRÁŠ Brno
bude!
Sobota 18. března 2006
•
•
opět v prostorách Kongresového centra Brno na brněnském
Výstavišti
o prodeji vstupenek budete samozřejmě včas informováni
• věříme, že se opět společně dobře pobavíme
• možná i něco vyhrajete
• hladem a žízní trpět nebudete
• opět se pokusíme připravit pro Vás něco nového
• určitě přijďte a vezměte i své přátele
• těšíme se na Vás!
Hana Maděrová
Strana 36
Strana 37
Nabídkový list FOS JÁNOŠÍK Brno
Na dobírku Vám zašleme propagační materiály, které vydalo FOS JÁNOŠÍK
Brno ve spolupráci s VUS ONDRÁŠ.
Nabízíme k prodeji tyto hudební nosiče:
CD Muzikanti, co děláte
CD Písně o lásce a milování
CD Radostná novina
CD Jak se (h)ladí housle
MC Z hor a dolin
MC Písně o lásce a milování
MC Raduj se všecko stvoření
MC Příběhy písní a tancem vyzpívané
MC Hvězdo jasná
MC Radostná novina
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
Kč
220,220,250,250,120,120,120,120,120,150,-
Další naše tituly jsou v současnosti vyprodány:
CD Raduj se všecko stvoření
CD Příběhy písní a tancem vyzpívané
CD Hvězdo jasná
CD To nejlepší pro Japonsko
CD Z hor a dolin
MC Muzikanti, co děláte
Propagační materiály:
plakát VUS ONDRÁŠ
propiska F SCÉNA
tričko F SCÉNA
Kč 15,Kč 10,Kč 200,-
Dále nabízíme:
přetočení záznamů akcí VSPT Jánošík a VUS ONDRÁŠ
Kč 100,(archiv obsahuje videozáznamy z let 1986 až 2005, záznam vám můžeme
zkopírovat na VHS nebo DVD)
Všechny ceny jsou smluvní. K ceně bude připočteno poštovné a balné 90 Kč.
Tyto služby nabízíme i nečlenům sdružení. Členové FOS JÁNOŠÍK Brno mají
slevu na CD a MC 20 Kč. Bližší informace k nabídkovému listu: Pavlína
Huráková, tel.: 973 442 820.
Dále nabízíme všem členům FOS JÁNOŠÍK Brno (po složení vratné zálohy ve
výši 100 Kč) možnost zapůjčení průkazek FoS ČR, které jejich držitele opravňují
Strana 38
k uplatňování slev na akcích pořádaných FoS ČR vyjmenovaných na této průkazce.
Bližší informace k zapůjčení průkazek: Miloslava Špačková, tel.: 973 442 223.
O všech našich CD a MC nosičích se můžete blíže informovat na našich
internetových stránkách: http://vusondras.cz/janosik,
e-mail: [email protected]
Strana 39
Kontakt:
FOS JÁNOŠÍK Brno
tel.: 973 442 046
tř. Kpt. Jaroše 12
fax: 973 443 471
602 00 Brno
http://vusondras.cz/janosik
[email protected]
Vydalo:
Redakčně připravili:
Sazba a zlom:
Strana 40
Folklorní sdružení JÁNOŠÍK Brno, říjen 2005
Hana Maděrová, Čestmír Komárek
Otakar Haška

ZPRAVODAJ č. 2/2005

Transkript

Podobné dokumenty

ZPRAVODAJ č. 1/2009 - Brno

ZPRAVODAJ č. 2/2007

ZPRAVODAJ č. 1/2008

ZPRAVODAJ č. 2/2004

ZPRAVODAJ č. 1/2005