Kniha ke stažení - Šrí Tatháta ašram

ADITI
SETKÁNÍ
SE ŠRÍ TATHÁTOU
SETKÁNÍ S BOŽSKOU LÁSKOU
© L´arbre fleuri - 2007, Villefloure, Francie
Originál: Rencontres avec Sri Tathata
Překlad z francouzštiny © L.M. a kolektiv 2008
Poznámka: český překlad připravila malá skupina lidí kolem ašramu v Dolní Čermné s nadějí, že se
ji podaří vydat. Protože v současné době je ale knižní vydání velmi nepravděpodobné, dala autorka
souhlas k tomu, aby se český překlad mohl volně šířit v České republice. Text by ještě vyžadoval
úpravy, ale tím by se jeho cesta ke čtenářům zase oddálila. Proto prosím čtenáře, aby omluvil některé
grafické i textové nedostatky. V originále jsou v textu i fotografie, ale z technických důvodů jsou
z českého překladu vyjmuty a uloženy samostatně. L.M.
1
Chci poděkovat co nejvroucněji Šrí Tathátovi za neuvěřitelnou příležitost a nekonečné štěstí,
které mi poskytnul tím, že mi dal právo napsat a vydat tuto knihu.
Děkuji mu, že mi věnoval svůj čas a pomohl mi se zrozením této knihy.
Slova mi nestačí k vyjádření vděčnosti.
Děkuji Ritodgatovi, který se mnou trávil hodiny a hodiny vyprávěním o životě Šrí Tatháty, o
životě v ašramu a jeho vlastních zážitcích.
Děkuji mu rovněž za to, že nám s velkou trpělivostí tlumočil učení Šrí Tatháty.
Děkuji Maitrím u Šrí Tatháty, kteří vydali svědectví o svých zážitcích a z celého srdce se
usmívali při fotografování pro tuto knihu.
Děkuji Maitreji Ammě, která mne ke Šrí Tathátovi přivedla.
Děkuji mým indických přátelům, kteří svými svědectvími aktivně přispěli k uskutečnění
tohoto díla.
Děkuji indickým mužům a ženám, kteří mne naučili a stále učí objevovat, poznávat a stále
více milovat Indii.
Děkuji mým francouzským přátelům, kteří se podělili o své zážitky a pocity.
Děkuji všem lidem, kteří mi pomohli s překladem, přepisováním a opravami mé knihy.
Děkuji mé mamince a mým dětem za jejich podporu a povzbuzování v mém nekončícím
hledání.
Děkuji všem viditelným i neviditelným pomocníkům.
Děkuji Božské Matce a všem Mistrům, kteří mi pomáhají růst v řadě životů den za dnem…
*****
2
Varištapuri
26. prosince 2005
S radostí potvrzujeme, že paní Aditi napsala knihu o svém setkávání a zážitcích se Šrí
Tathátou. Poskytli jsme jí informace o životě Šrí Tatháty. Rovněž jí udělujeme plné oprávnění
k publikování informací, které jí byly předány.
Názory vyjádřené v této knize jsou názory autorky a osob, se kterými se setkala. Nemohou
být žádným způsobem považovány za oficiální verzi nebo názor ašramu samého.
Ritodgata Mahasthita.
výkonný zástupce ašramu
Život je plný záměru. Poznej ho, žij v souladu s Přírodou a uskutečni tento cíl. To je nejvyšší
lidská Dharma.
Šrí Tatháta.
(Toto je poselství z požehnání uděleného Aditi pro její knihu o setkáních se Šrí Tathátou).
3
ÚVOD
Napsat knihu o Šrí Tathátovi, to znamená «odvážit se»…
«Odvážit se» o to více, neboť o něm žádná kniha neexistuje, dokonce ani v jeho rodném
jazyce malajalam.
Já se tedy odvažuji…, ale žádám o pomoc.
Kéž Šrí Tatháta uchopí mou ruku …a vede mne …, aby mé psaní odpovídalo jeho
představám.
*****
Šrí Tathátu jsem poprvé potkala v lednu 2004 ve Varištapuri ve státě Kérala.
Toto setkání na mne učinilo velký dojem. Tím větší, že jsem nic neočekávala.
Určitě to ve mně zanechalo dojem, protože v dubnu 2004 jsem se ke Šrí Tathátovi do Indie
vrátila a pobyla u něj další dva týdny. Poslední noc před mým návratem do Francie jsem měla
sen, ve kterém Šrí Tatháta a Ritodgata (jeden z jeho blízkých) seděli přede mnou.
- « Žádám tě, abys o mně napsala knihu », říkal mi Šrí Tatháta.
- « Ale jak bych to mohla dokázat ? » odpověděla jsem.
- « Ritodgata ti pomůže», řekl.
A oba se na mne usmívali.
Příští ráno jsem měla osobní setkání se Šrí Tathátou. Ritodgata seděl po jeho boku (stejně
jako v mém snu) a tlumočil mezi angličtinou a jazykem malajalam.
Povyprávěla jsem Šrí Tathátovi svůj sen. Chtěla jsem vědět, jestli mě skutečně přišli ve snu
navštívit a zda chce, abych o něm napsala knihu.
Usmívali se.
Šrí Tatháta odpověděl :
« Ano, chci, abys o mně napsala knihu.
Ritodgata ti pomůže.»
Vrátila jsem se do Francie a pokusila se zapomenout. Úkol se mi zdál příliš obtížný…
Ritodgata mi ve své elektronické poště mi o knize psal, ale já se dělala hluchou.
Potom jsem se znovu vrátila do Indie, tentokrát na pět měsíců.
Když jsem přijela, Šrí Tatháta mne znovu požádal o napsání knihy…
*****
4
„Máte-li šanci najít někoho intenzivně vědomého, můžete-li se připojit k tomuto člověku
ve stavu přítomnosti, může to urychlit věci. Tak vaše vlastní světlo rychle zesílí.
Když poleno, které začalo hořet, položíme hned vedle jiného polena, které už silně hoří,
a po nějaké době je zase oddělíme, to první bude hořet mnohem silněji než na začátku.
Konec konců, jde o stejný oheň.
Hrát roli ohně, to je jedna z funkcí Duchovního Mistra“.
"Moc přítomného okamžiku"
Eckhart TOLLE
I – M É SETKÁNÍ se ŠRÍ TATHÁTOU
Mé setkání se Šrí Tathátou
Nakolik si vzpomínám, v tomto životě jsem vždycky hledala smysl života.
Jaký je smysl mého života?
Proč jsem přišla na tuto zemi?
Kdo ve skutečnosti jsem?
Ani moji rodiče, ani mé katolické vzdělání neuspokojili toto hledání, neuhasili mou žízeň.
Nepotkávala jsem nikoho, kdo by dovedl uspokojivým způsobem odpovědět na mé otázky.
Během let jsem pochopila, že odpovědi na všechny mé otázky jsou ve mně. Ale ani to mne
neuspokojovalo. Nevím, jestli jsem si kladla špatné otázky nebo jsem byla hluchá vůči
odpovědím, ale mé hledání bylo pořád neukončené.
I navzdory mým nezdarům jsem nehledala mistra, ba ani jsem nepomýšlela na cestu do Indie
a pokud mi tato myšlenka jednou či dvakrát vytanula na mysli, tak jsem si říkala, že nejsem
připravena nebo že není vhodný čas. Ba dokonce jsem ani nevěděla, co to znamená setkat se
s mistrem a co by mi to mohlo přinést. Až když se mé otázky stávaly stále naléhavější,
„životní náhoda“ mne přivedla k setkání se Šrí Tathátou během mé první cesty do Indie.
Je leden 2004.
5
Jsem v domě Šrí Tatháty ve Varištapuri ve státě Kérala na jihu Indie. Je velice horko. Dům
Šrí Tatháty je prostý. Je to na venkově, uprostřed rýžovišť.
Je nás tady padesátka Francouzů. Sedíme na zemi na rohožích v sešeřelé místnosti. Oknem
obdivuji nádherné kokosovníky, palmy, banánovníky, mangovníky a další tropické rostliny.
Ptáci zpívají velice nahlas.
V místnosti panuje důstojné ticho. Očekáváme Šrí Tathátu…Viděla jsem jeho fotografii,
ale… nevím vůbec, proč jsem tady a koho potkám…
Uplyne několik minut…
Dva nebo tři z jeho mnichů, oblečených do šatů vínové barvy, se na nás usmívají, aby nám
dodali trpělivosti.
Čekání je krátké.
Oblečený do bílého dhóti obtočeného kolem těla, bílý šál na rameni, nahá hruď, hnědé vlasy
svázané do uzlu, oči jiskřící světlem, úsměv na rtech odhalující krásné bílé zuby, štíhlá až
hubená postava, lehký a rychlý krok. Takto se nám představuje Šrí Tatháta v dojemné
prostotě.
Od prvního pohledu jsem dojatá. Hluboce dojatá jeho prostotou, jeho pokorou. Dokonce si
troufám říci, jeho plachostí.
Je tady nekonečně přítomný, nekonečně důstojný…bez předstírání.
Jeho pohled postupně spočívá na každém z nás.
Přímo pociťuji Přítomnost.
Nedovedu říct, co se děje, ale vím, že přede mnou poprvé stojí někdo, kdo mne vidí a chápe
v celé mé bytosti.
Klade nám otázky o naší cestě, o ubytování v hotelu. Ptá se, jestli už jsme někdy byli v Indii.
Poznává některé z nás.
Plynou dlouhé minuty… v tichu.
Pozoruje nás… jednoho po druhém.
Na každého se usmívá…
A když nás vítá, říká: “Jste tady doma, vracíte se domů“.
Když slyším tuto větu, po zádech mi přebíhá mrazení a slzy mi stékají po tvářích. Nevím, co
se děje. Nedovedu své slzy zastavit. Moje hlava nechápe, ale má duše ví…
Já, která jsem byla vychována v katolickém náboženství, mám najednou pocit, jako bych stála
tváří v tvář Ježíši.
Říkám si: “Kdybych potkala Ježíše za jeho života, tak by se to mohlo odehrávat nějak takto.“
Jsem rozrušená, neuvěřitelně rozrušená… A co když… v některém předchozím životě… jsem
se skutečně setkala s Ježíšem?
A co když… Šrí Tatháta byl Ježíšem ?
Po dlouhou dobu jsem možnosti převtělování nepřikládala žádný význam, protože to nepatřilo
k mé kultuře.
Ale po té, co jsem přečetla několika knih s touto tématikou, jsem si řekla: “Proč ne“. Možnost
převtělování mi připadala zajímavá, protože dávala životu větší smysl.
Po příjezdu do Indie tato otázka už nevyvstává. Převtělování je samozřejmé. Tady tvoří
součást života. A tak dnes vlastně věřím, že se převtělujeme, a tato myšlenka se mi líbí.
Neznám životy, které jsem prožila předtím.
Nevím ani, jaké prožiji potom.
6
Nevím, jestli jsem v předchozích životech potkala Šrí Tathátu, který se v té době určitě
nejmenoval Šrí Tatháta, ale dává to mému životu smysl.
Od té doby jsem se setkala se Šrí Tathátou mnohokrát.
Strávila jsem u něj celé měsíce a nikdy, nikdy jsem nebyla zklamána.
Ptala jsem se sama sebe, proč tak ráda vedle něj pobývám. Nemám ještě „vědeckou“
odpověď, ale jedna věc je jistá. Ať už jsem s ním sama, ať jsme dva nebo tři, ať nás přijímá
v malých skupinách nebo mluví k davu lidí v malajalam, ať už dělá rituály, usmívá se, je
legrační nebo vážný, jedna věc je jistá… ráda se na něj dívám, poslouchám, jsem u něj.
Byly také pochybnosti…
Má mysl mi napovídala, že jsem blázen, že je to celé špatně, že se mám vrátit ke svým
„kastrolům a neptat se“.
Ale já jsem tady a ptám se dál…
Několikrát jsem se vrátila ke Šrí Tathátovi a všimla jsem si, že ať dělá cokoliv, ať říká
cokoliv, v každé situaci jsem dojatá až do hloubi mé bytosti tímto „jevem“, kterým je Šrí
Tatháta.
Vyptávala jsem se mnoha Indů i lidí ze Západu, abych se pokusila najít odpovědi na své
otázky.
Dnes pro mne Šrí Tatháta představuje přímé spojení s Božskou Matkou, nejjemnější energií
Vesmíru. Je nositelem této Božské energie.
On je Božskou Matkou.
On nám dovoluje znovu najít tento kontakt, obnovit spojení se Zdrojem. On je nataženou
rukou, prodlouženým Božstvím, nabízí nám tuto ruku a pokud ji umíme uchopit, tak nám
pomáhá změnit, transformovat a znovu získat božské vibrace v nás, vibrace, které jsme ztratili
kdysi dávno.
Jsem přesvědčena, že máme v sobě schopnost stát se Božstvím.
Není to něco, co je vyhrazeno jen několika vyvoleným, ale něco, kvůli čemu člověk přišel na
tuto Zemi.
Člověk se má stát božským.
Má do sebe naplno vstřebat vibrace lásky.
Ježíš řekl: „Bůh je Láska“.
Tudíž : “Láska je Bůh“.
Čím více miluji sama sebe, druhé a celé stvoření, tím více se zvyšují mé vibrace, a tím více
se stávám božskou.
Já mám tyto schopnosti, my je máme, vy je máte, ale nevíme jak na to, zapomněli jsme.
Jsme vibracemi a jenom vibracemi.
Máme měnit kmitočet našich vibrací.
Když jsme opustili Zdroj, tak jsme snížili kmitočet našich vibrací, abychom mohli vytvořit
naši duši, naše neviditelná těla a pak i naše fyzické tělo.
Teď jsme v našem těle a pokládáme se za toto fyzické tělo. Zapomněli jsme, kdo
ve skutečnosti jsme.
Už to neumíme.
Jsme jako kousek ledu, úplně zmrzlí. Když si kousek ledu udržuje stejnou teplotu, stejné
vibrace v chladu, zůstane ledem velice, velice dlouho, ale když ho dáme na slunce do světla
lásky, znovu se stane vodou, potom vodní párou a potom se vrátí ke Zdroji.
7
To je to, co máme vykonat.
Šrí Tatháta je tady proto, aby nám v tom pomohl.
Naše vibrace jsou příliš nízké, zbytečně natahujeme ruce. Nedaří se nám napojit se znovu
na vibrace božské Lásky.
Jsem přesvědčena, že člověk může vykonat tuto cestu úplně sám a znám skvělé lidi
ve Francii, Indii, Kanadě, Austrálii, kteří vykonali ohromnou práci v tomto smyslu, ale
vyžaduje to takovou kázeň, takové znalosti a takovou vůli, že na této planetě to zůstává
vzácným jevem.
Šrí Tatháta nepřerušil kontakt se Zdrojem, s Božskou Matkou, se Světlem, s Bohem…
Nazývejte tyto nejjemnější vibrace jak chcete, jak vám to nejlépe vyhovuje.
Tedy, Šrí Tatháta tento kontakt nepřerušil.
Je vtělením Božské Lásky.
Jeho vibrace jsou zcela božské.
Jakmile uchopíme jeho ruku, působí jako „transformátor“ a předává nám vibraci Lásky.
Ale on nás nemůže napojit, pokud nechceme sami. A nemůže nás také napojit příliš rychle
na tyto vysoké kmitočty, protože naše fyzické tělo by to nevydrželo.
My se máme aktivně zúčastnit této transformační práce.
Máme připravit svá těla, máme změnit naše mysli. Máme změnit naše stravovací návyky, náš
způsob myšlení, náš způsob jednání, náš způsob mluvy.
Máme se otevřít, máme se stát většími, mnohem, mnohem většími…
Čím více se změníme, čím více se otevřeme, tím více nám Šrí Tatháta bude moci dát.
Šrí Tatháta říká: „ Člověk se nemůže stát dokonalým za jeden den, ale neberte to jako
výmluvu, že proto nebudete nic měnit.
A také říká: „Vy také se máte stát Tatháty“.
8
II
Život Šrí Tatháty
Jeho dětství
Nárájana (Šrí Tatháta) se narodil 1. června 1942, těsně před východem slunce, v malé vesnici
Varištapuri. Tato vesnička je ve státě Kérala, blízko Pallakadu v jižní Indii. Dům, kde se
narodil, byl zbořen, ale ještě je možno vidět místo, kde Nárájana prožil své dětství.
Otec Nárájany nebyl duchovně založený v běžném slova smyslu, ale byl to silný muž, muž
povinností, velmi čestný.
Dalo by se dokonce říct, že to byl bezúhonný muž.
Své sklony k duchovnu nikdy neprojevoval na veřejnosti. Měl velkou víru, ale nebyl
praktikujícím věřícím. Na náboženských místech ho bylo vidět zřídka.
Matka Nárájany byla laskavá, mírná a věřící.
Měli pět dětí. Nárájana byl jejich poslední dítě po dvou bratrech a dvou sestrách.
Rodiče Nárájany v tomto životě nežádali o Božské dítě, ale dostalo se jim splnění Božského
slibu, uskutečněného v jednom minulém životě nebo předchozím životě.
V Benáres žil král, který se oženil s dcerou kněze, bráhmana, a to do manželství vneslo prvek
nesouladu. Král byl silný a odvážný, královna mírná a vznešená. Měli se s manželkou velmi
rádi, ale se také se často hádali. Královna velmi uctívala jedno božstvo. Po jedné z těchto
hádek se velmi nešťastná královna modlila: „Já už nechci tento život, prosím, vezměte si ho.“
A tehdy měla velký zážitek. Pán Šiva se jí zjevil a odpověděl: “Tvá spása se blíží, ale v příštím
životě se tobě a tvému manželovi narodí Božské dítě a skrze toto dítě dosáhnete Nejvyššího.“
V tehdejším životě král a královna zemřeli.
A v tomto životě se setkali jako rodiče Nárájany.
Otec byl rolník střední vrstvy.
Ani bohatý, ani chudý. Neshody mezi manžely byly opakováním z minulého života. Hádky
a násilí v manželství povzbuzovaly ženu k mnohým modlitbám. Modlila se velmi horlivě.
Jednoho dne si vzpomněla na božský slib, který dostala v v minulém životě.
A tehdy zjistila, že je těhotná.
Byl to velký okamžik a lidé kolem ní pociťovali, že se děje cosi zvláštního.
V té době Nárájanův dědeček z otcovy strany žil ve svém vlastním domě jako mnich. Nevedl
skutečný rodinný život, ani společenský život. Trávil dny v meditaci.
Během měsíců předcházejících narození pátého vnuka měl dědeček mnoho vizí, které
ohlašovaly, že se narodí Božské dítě. Měl také sen, ve kterém mu Pán Višnu oznamoval, že se
vtělí do jeho rodiny.
Dědeček byl velmi šťastný a říkal to všem kolem. Měl ve zvyku provádět své meditace
a používal mantry s aspekty Boha Višnu - toho, který chrání a živí.
Když se dítě narodilo, tak než je šel dědeček navštívit, viděl v meditaci Pána Višnu a potom
Světlo, které ozářilo děťátko zevnitř.
Po tomto vidění se byl podívat na děťátko a trval na tom, aby mu dali jméno Nárájana.
Nárájana znamená “Ten, který chodí po vodách“.
Nára je voda a jána znamená pohyb. Je to jedno ze jmen Pána Višnu.
Nárájana používal toto jméno až do roku 1991.
Toho roku v Saranáthu, blízko Benáres, Nárájana obdržel od Božské Matky jméno Šrí
Tatháta. Tatháta je slovo, které se v tantrické tradici používá k označení „absolutna“.
9
Šrí Tatháta znamená „Ten, kdo je TO“.
Rodiče Nárájany dědečkovi věřili. Dítě bylo přijato jako Božské dítě. Ale po smrti dědečka se
pomalu na Božské dítě zapomnělo.
Pro rodiče Nárájany byl každodenní život těžký. Měli starosti o živobytí, které záviselo jen na
zemědělství. A zemědělství v Indii vždycky podléhá velkým rizikům. Když jsou deště slabé,
pak i úroda je slabá…. Je to vždycky problém, to těsné pouto mezi dešti a úrodou.
Ale je tu i problém s vlastnictvím půdy. Půda patří majiteli a když úrodu sklízí někdo jiný,
pak ten, kdo sklízí, musí odevzdat část úrody majiteli. Tato část je stanovena předem
a nesouvisí vůbec s úrodou. Ať už je dobrá nebo špatná, každoročně musí odevzdat sjednané
množství.
Proto na tom rodiče Nárájany nebyli finančně moc dobře. Nebyli chudí, ale nebyli ani bohatí.
Vedli život plný starostí, který skýtal málo prostoru pro duchovnost a meditaci. Jejich jediné
duchovní praktiky byly ráno při východu slunce a večer.
Nejranější dětství Nárájany proběhlo bez zvláštních problémů.
Ale když měl chlapec dva nebo tři roky, narostl mu na zádech velký nádor. Ten nádor byl tak
velký, že všichni říkali, že to chlapec nepřežije.
Jednoho dne přišla „potulná mniška“ a požádala, zda by se mohla na chlapce podívat. Nádor
mu rozřízla a otevřela. Dala něco do rány, uzavřela ji a přelepila náplastí, která tam měla
zůstat jeden týden. Po týdnu byla náplast odstraněna a rána byla úplně zahojena.
V Indii jsou tito potulní mniši a mnišky pro obyvatelstvo velmi užiteční.
Tato jizva je na zádech Šrí Tatháty vidět dodnes.
Ve věku tří nebo čtyř let začal Nárájana zažívat mystické zážitky a potíže.
Nikdo nevěděl, o co jde. Chlapec plakal a padal na zem. V bezvědomí byl obklopen aurou
světla. Někteří ji viděli, jiní ne. Trans a bezvědomí trvaly dvacet až třicet minut. Potom se
chlapec probíral a ve svém těle se cítil velmi špatně. Míval také duševní potíže.
Časté opakování tohoto jevu vedlo rodiče k myšlenkám, že nějaký duch se snaží vstoupit
do těla dítěte. Vylekané dítě plakalo a volalo o pomoc…
Protože k tomu docházelo velmi často, rodiče se obraceli na exorcisty a kouzelníky.
V indických vesnicích je mnoho lidí, kteří takové věci provozují.
Jednoho dne byl pozván slavný islámský kouzelník. Udělal velice krásný rituál, aby chlapce
zbavil očarování. Po odčarování se chlapce zeptal: „Co jsi cítil, co jsi viděl?“ Chlapec mu
z vděčnosti za jeho snahu něco řekl, a aby mu udělal radost, předstíral uzdravení.
Ale stejné jevy se opakovaly.
V této době byl Nárájana tak osvícený, že jím světlo protékalo. Bylo to silné, někdy až příliš
silné.
Síla tohoto světla chlapce rozplakávala a stávalo se to často. Po dobu jednoho roku zažíval
chlapec mnoho tranzů a mnohá léčení, ale nikdo nerozuměl, ani nechápal, co se skutečně
děje.
Ve stejné době Nárájana trpěl ekzémem nohou a ajurvédskou léčbou se ho nepodařilo vyléčit.
Otec Nárájany nemohl věnovat svému synovi příliš času. Práce rolníka i jeho společenská role
jej hodně zaměstnávaly.
Ale matky se to velmi dotýkalo a trápilo ji, co se dělo jejímu synovi.
10
Tato žena nemohla mluvit o svém znepokojení se svým manželem.Viděla dobře, že její
nejmladší syn má problémy, je „nemocný“, a byla z toho zoufalá.
V tomto zoufalství navrhla synovi každodenní disciplínu a začala s ním základní praxi
nazývanou tapas neboli askeze, odříkání.
Sedávala, chlapec vedle ní, a recitovala mantry.
Po několika dnech denního provádění sádhany se snížil počet tranzů i pády chlapce, jeho
ekzémy i jeho strádání…
Všechny příznaky zeslábly. Praxe i mantry byly tedy velmi účinné.
Od věku osmi let si Nárájana navykl chodit provádět praxi do domku blízko rodného domu.
Nárájana si vlastně uvědomil, že v rodném domě se nemůže izolovat a meditovat. Tento
příbytek ale dnes již neexistuje.
Nárájana byl velmi oblíbený. Všude ho doprovázeli přátelé. Zdálo se, že se od ostatních
neliší. Ale když chodil do školy, tak posvátný popel, který používal spolu s matkou, znamenal
odlišnost.
V té době se to dělávalo jenom v rodinách s vyšším společenským postavením a jenom
u dospělých. Profesorům a dětem to připadalo směšné, ale přesto byli fascinováni a každý ho
respektoval.
Dál prováděl duchovní praxi, přestože jeho tělesné problémy úplně zmizely.
Meditoval, recitoval mantry a hodně četl. Všechny informace, které Nárájana dostával
v meditaci, zkoušel a používal. Byla to velice dlouhá a velmi vážná praxe.
Když mu bylo třináct let, Nárájana prováděl určitou praxi, určitý rituál s rostlinou „tulasí.“
Každý den po koupeli přicházel k rostlině se svým kamandalu a zpíval mantry. Když
obcházel rostlinu, prováděl „arčanu“. Na závěr pokropil rostlinu vodou a pozdravil ji.
Tato rostlina, symbole Pána Nárájany, neboli Pána Višnu, představuje tělo.
Chlapec prováděl tento rituál velmi vážně, s velkým soustředěním, velkou oddaností a mnoha
modlitbami, a tak skrze tuto rostlinu uctíval Pána Višnu.
Jednoho dne během rituálu měl najednou vidění. Neviděl už rostlinu…ale Pána Višnu, který
stál u něj. Pozdravil chlapce. Když se Pán Višnu v chlapci rozpustil, byl to velmi intenzivní
zážitek plný radosti.
Tento rituál se má provádět každé ráno, hned po koupeli. Takže příští den ráno Nárájana
přišel, aby provedl svoje rituály, ale rostlina zahynula… Chlapce to velmi bolelo, nerozuměl
tomu. Byl přesvědčený, že udělal něco špatně. Myslel, že už nemá šanci. Nikdo ho nemohl
utěšit ani vysvětlit, co se stalo.
Až později se dozvěděl, že tato vize znamenala, že obřad je již završený a uzavřený a že už
jej není potřeba dál provádět. Rostlina zemřela přirozeně.
Nárájana byl tehdy velmi smutný ale neměl ani čas, aby se ze zániku rostliny vzpamatoval,
protože o deset dnů později došlo k druhému úmrtí.
Byla tehdy veliká epidemie neštovic. Maminka Nárájany vážně onemocněla a celý týden
velmi trpěla. Jedné noci, když už umírala, přišli všichni k jejímu lůžku.
Když v Indii někdo umírá, jsou k umírajícímu zavoláni všichni příbuzní. Prokazují poslední
poctu při odchodu duše tím, že vloží umírajícímu trošku vody do úst.
A tak byli zavoláni všichni, aby prokázali této ženě poslední poctu. Také malý chlapec
přistoupil ke své mamince. Když byl vedle ní, uviděl, jak shora sestupuje velké světlo
a vstupuje do něj. Když jí dával vodu, světlo v něm, vstoupilo do těla maminky. Potom jakýsi
světelný útvar vystoupil z těla této ženy a vznesl se nad ni. Tělo se s tímto světlem sjednotilo
11
a žena zemřela. Takto viděl Nárájana umírat svou maminku. Myslel, že všichni mrtví opouští
své tělo tímto způsobem. Nevěděl, že to byla velmi zvláštní smrt.
*****
2. Po smrti maminky
Tato smrt byla pro Nárájanu velkým šokem. Jeho otec měl své dítě velice rád, ale vyjadřoval
to způsobem spíš hrubým. Nárájana byl velmi hubené dítě a moc nejedl. Jeho otec si myslel,
že je tak hubený, protože málo jí, a tak držel v ruce hůlku a když chlapec nejedl, udeřil ho.
Když pili čaj, otec rozbil vajíčko a zamíchal je do čaje a nutil chlapce, aby to vypil.
Nárájanovi se to vůbec nelíbilo, ale musel polknout. Vypil to, ale později to vše vyzvracel.
Tak se projevovala láska Nárájanova otce. Jedinou útěchu nacházel chlapec ve své matce.
Když zemřela, byl velmi nešťastný, ba dokonce rozhněvaný. Život pro něj byl velmi obtížný.
Musel do školy docházet 7 kilometrů a stejnou vzdálenost zpátky. Potom cvičil své meditace.
Jednou večer, když při meditaci myslel na maminku a její lásku, rozplakal se a plakal tak, až
ztratil vědomí. Bylo to pozdě v noci, otec spal, když Nárájanu probral k vědomí někdo, kdo
jej vyzval, aby otevřel oči. Před chlapcem stál starý muž s turbanem na hlavě a v doprovodu
psů. Muž se usmíval a byl plný lásky.
„Proč oplakáváš svou mrtvou maminku?“ zeptal se „Tvoje maminka měla velice krásnou smrt
a je teď součástí Ducha. A pokud jde o tebe, je jedna maminka pro celý vesmír. Já ti dám
jednu mantru a ty ji uvidíš. Ona tě povede, bude stále s tebou a dá ti všechnu svou lásku.“
Jakmile tomuž pronesl, v dechu Nárájany začala tato mantra tiše rezonovat. Vlastně /ten muž
mu mantru ani nedal, přišla mu na rty sama.
Od toho dne největší část jeho meditace tvořila tato mantra. O tři nebo čtyři dny později měl
Nárájana vizi Božské Matky. Pociťoval v sobě její přítomnost.
Ona ho vedla, odpovídala na jeho otázky, pomáhala mu… a tak to pokračovalo dál … a tak to
trvá dosud … Je v neustálé přítomnosti Božské Matky, ale nikdy nechtěl říci, jaká je…
Od té doby již nikdy neoplakával svou maminku, protože Božská Matka je neustále s ním.
Od okamžiku, kdy Nárájana dostal mantru, stále žil na různých úrovních: jedna úroveň
patřila kontaktu s Božskou Matkou a jiná úroveň obyčejným smrtelníkům.
I když je s lidskými bytostmi, neustále si uchovává kontakt s Božskou Matkou.
Od začátku mu tato Přítomnost říkala, aby prováděl víc praxe, víc askeze, protože pomocí
askeze se mohou tělo i Duch stát silnějšími a přijímat tok Božské energie.
Když tělo a duch nejsou dostatečně silné, tok Božské energie by je narušil, a to by mohlo
vyvolat nevolnosti, ba dokonce duševní nerovnováhu.
Nárájana měl v té „skvělé“, ale obtížné duchovní zážitky.
Život pro něj neprobíhal nikdy na jediné úrovni. Na lidské úrovni si myslel, že má duševní
nemoc.
Na jiné úrovni se duchovně vyvíjel a zase na další úrovni byl ve spojení s Božskou Matkou
a neměl o tom žádné pochybnosti.
12
Jednoho dne šel Nárájana deset kilometrů do knihkupectví a tam na poličce uviděl knihu, na
jejíž obálce byla fotografie Šrí Rámakrišny. Na této obálce stojící Matka Kálí žehnala
Rámakrišnovi sedícímu pod stromem.
Když Nárájana uviděl tuto fotografii, okamžitě dostal příliv Božské energie a ztratil vědomí.
Knihkupec byl velmi překvapený. Zavedl chlapce do zadní části obchodu a dal mu napít
vody . Po několika minutách se Nárájana probral a knihu si koupil.
Byl to příběh o životě Rámakrišny.
Poté, co získal tuto knihu, nechal se jejím obsahem úplně prostoupit. Našel tam potvrzení, že
jeho zážitky, a vůbec všechno, co se mu událo, byly zcela skutečné, že nešlo o příznaky
duševní nemoci. …
Kromě toho ve stejné době Nárájana objevil hathajógu, a to díky jednomu starému muži,
který mu věnoval knihu se slovy: „Já jsem starý, nemohu cvičit všechny tyto věci, ale ty, ty jsi
skutečně mladý, takže tato kniha ti bude užitečná!“ A dal mu knihu, která byla napsána
v tamilštině. Aby ji mohl číst, musel se Nárájana tento jazyk naučit. Začal prováděl dechová
cvičení hathajógy a pránájámy.
Nicméně Nárájana dál chodil do školy. Studium ho nijak zvlášť nezajímalo. Jeho profesoři
byli sice fascinováni tímto mladým chlapcem a měli ho velmi rádi, ale jeho školní výsledky
byly průměrné.
Když dokončil jeden cyklus školy, nechtěl už dál pokračovat, rozhodl se proto skončit a najít
si zaměstnání.
V Indii je běžné, že mladí lidé skončí po prvním cyklu školy, protože tato úroveň je
dostatečná k tomu, aby se mohli aktivně vrhnout do života a najít si práci.
Jeho otec a rodina trvali na tom, aby si hledal zaměstnání. Nárájana ve skutečnosti nechtěl, ale
aby uspokojil svého otce, souhlasil, že půjde pracovat do mechanické dílny vzdálené asi 30
kilometrů od Varištapuri ve vesnici Polači, směrem na Palani.
Nárájana byl přijat do této dílny jako mechanik. Do práce musel brzy ráno a vracel se pozdě
večer. Současně každý den prováděl cvičení hathajógy.Vstával ve tři nebo čtyři hodiny ráno,
hodinu či dvě cvičil. Potom musel pěšky tři kilometry na nádraží, protože do práce jezdil
vlakem, a v sedm hodin večer jej čekala stejná cesta zpět. Po návratu do Varištapuri
se vykoupal, vykonal sádhanu, najedl se a šel spát. Takto žil více jak šest měsíců .
Bylo mu tehdy něco přes šestnáct let.
Občas byl požádán, aby zůstal v dílně a dělal přesčas. Když k tomu došlo, spával přímo na
místě. Jednou v noci, když takto spal na svém pracovišti, autoritativní hlas Božské Matky mu
řekl: „Co tady děláš? To není tvoje práce, ty máš dělat něco jiného!“ Nárájana se pokoušel
ignorovat to, co slyšel. Ale další den se hlas ozval znovu. A tak se to odehrávalo po několik
po sobě následujících nocí. Byla v tom taková síla, že Nárájana už nemohl ignorovat to, co
slyšel. Šel tedy za majitelem dílny a za svými spolupracovníky a řekl jim: „Musím provádět
více tapas, nemohu tedy již dále pokračovat v této práci.“ Rozloučil se a odešel.
Zahájil ještě intenzivnější sádhany.
První týden otec mlčel. Ale potom se syna zeptal: „Co to děláš?“ Nárájana odpověděl: „Už
nemohu chodit do dílny, protože mám povinnosti tady.“
Otec se velmi zlobil, ale Nárájana přesto pokračoval v tom, co měl vykonat.
Ale aby uklidnil svého otce, souhlasil s tím, že půjde do knihkupectví svého bratra a nějakou
dobu mu bude pomáhat. Toto řešení nebylo ideální.
Nárájana sice pracoval, ale když přišla hodina večerního cvičení, odešel cvičit sádhanu do
dvora školy, jež stála přímo naproti knihkupectví jeho bratra. Problém byl v tom, že obchod
zavíral kolem deváté večer, ale cvičení se muselo provádět v přesně stanovenou dobu, a to od
18:30 do 19:00 hodin
Jeho zájem o tapas narůstal, ale zájem o práci se zmenšoval.
13
A tak každý večer Nárájana našel nějakou výmluvu, aby mohl jít cvičit. Všichni o tom věděli,
a tak se tato informace dostala až k otci, který naprosto nesouhlasil s tím, že jeho syn používá
školní dvůr ke svým obřadům.
O několik dnů později řekl synovi : „Takto nemůžeš pokračovat !“ Současně začal mít
Nárájana problémy se svým bratrem v knihkupectví. Rozhodl se tedy, že k němu již pracovat
nepůjde.
Měl tedy problémy se svým otcem i se svým bratrem a oba dva mu říkali: „Bez práce nebude
žádné jídlo!“…
Otec vydal příkaz, aby Nárájanovi nedávali jíst.
Ale Nárájana měl jednu starší sestru …
V Indii obvykle vdané ženy žijí v rodině manžela. Ale protože Nárájana a jeho sestra byli
v době úmrtí matky ještě velmi mladí, vrátila se starší sestra do domu svého otce a žila s nimi.
Tato sestra byla dětem druhou maminkou. Schovávala pro Nárájanu jídlo a přes otcův zákaz
mu je tajně dávala.
Jednoho dne otec zamknul dveře od kuchyně na celý den: „Nebude se tady vařit,“ řekl.
Všichni, ba i děti, byli hladoví. Nárájana z toho byl smutný a říkal si: „Všichni mají hlad kvůli
mně“. Řekl tedy svému otci: „To, co děláš, je velice kruté, protože připravuješ o jídlo
všechny členy naší rodiny. Proto dnes činím rozhodnutí, že nebudu jíst do té doby, než
dosáhnu cíle svého života, nebudu jíst do té doby, než uskutečním své poslání.“
Druhý den přišel otec na místo, kde měl jeho syn uloženy své knihy a všechno, co používal
k meditaci. Vzal všechny tyto věci srovnané na poličce a vyhodil je z domu. Nárájana své
věci posbíral a opustil domov. Odešel do malého chrámu ve Varištapuri.
Tady se Nárájana usadil. V té době tam byl jen malý chrám, obklopený rýžovišti.
Když měl velký hlad, jídal jen několik kousků kandovaného cukru, několik banánů nebo
několik listů ze stromu ním a pil vodu.
Trávil celý svůj čas meditací a hathajógou. Po dobu tří měsíců byl úplně sám. Nikdo k němu
nepřišel.
Ale otec znovu dával najevo svůj nesouhlas: „Chrám je místem uctívání boha a ne místem pro
bezdomovce“. Takto mluvil ve svém okolí a považoval tento akt za svatokrádež.
Když se Nárájana dozvěděl, co o něm otec rozhlašuje, rozhodl se odejít a už nikdy do
Varištapuri nevrátit. A tak toto místo opustil...
Měl vizi, že by měl jít provádět askezi do Rišikéše. Bylo mu téměř 18 let.
- „Než odejdu,“ řekl si, „musím dostat od otce požehnání, protože bez něj by má askeze
nepřinesla ovoce“.
- „Odcházím do Rišikéše“, oznámil otci, „a nepočítám, že se vrátím. Chci věnovat celý svůj
život askezi a realizaci, ale předtím chci, abys mi požehnal.“
Otec mu odpověděl: „Ne, nepožehnám ti. Ty ses úplně zbláznil a kdybych ti požehnal, podílel
bych se na tvém bláznovství!“
Ale Nárájana na tom trval, dokonce vybral i příznivý den pro toto požehnání i pro svůj
odchod.
O několik dní později přišel do Varištapuri jeden muž, všemi respektovaný, který měl velké
znalosti. Byl považován za mudrce. Nárájana za ním zašel.
Ten muž mu odpověděl: „Tvůj otec neví, jak jsi velký, jak jsi vznešený, jaké jsou tvé
úmysly… Půjdu za ním, přesvědčím ho a až bude vhodný okamžik, přijď tam !“
14
A tak tento muž otce navštívil a podařilo se mu jej přesvědčit. Mezitím se Nárájana vykoupal,
nabral vody do svého kamandalu a přišel za nimi.
Nárájana vytvořil malý podstavec a požádal otce, aby si na něj stoupnul. Potom se pomodlil a
obrátil se ke svému otci.
- „Chci své tělo plně věnovat askezi, řekl Nárájana. Toto tělo ti patří, ty ses o ně postaral, tak
tě prosím, požehnej mi“.
Otec mu řekl: „Proč se pouštíš do takového poslání? To není pro nás a naší rodinu přijatelné“.
Nárájana mu tehdy dal odpověď, která přišla z jeho nitra: „Já nejsem tou osobou, kterou
považuješ za svého syna. Náš vztah existuje skrze toto tělo, ale já jsem jiný člověk. Ve
skutečnosti přicházím do tohoto světa velmi zřídka, jenom když mám nějaké poslání. V tomto
životě jsem dostal toto tělo skrze vás. Abych mohl uskutečnit mé poslání, potřebuji tvé
požehnání. Prosím tě, požehnej mi v tomto smyslu“.
Otec mu odpověděl: „Požehnám ti s podmínkou, že budeš u mne, až budu umírat!“
Nárájana souhlasil, dostal požehnání a odešel.
Ale nevěnoval velkou pozornost slibu, který právě učinil…
Nárájana šel pěšky na autobus až do Vandithavalam. Nešel tou cestou sám, protože jeho
rodina a všichni sousedé ho doprovázeli. Potom odjel do nejbližšího města a nasedl na vlak
jedoucí směrem do Puttaparthi. Před odchodem do Rišikéše chtěl totiž dostat požehnání
od Šrí Satja Sai Baby.
Když Nárájanu navštívil onen starý muž s turbanem a se psy a dal mu mantru, s jejíž pomocí
byl ve spojení s Božskou Matkou, Nárájana nevěděl, kdo to je. Jednoho dne však v obchodě
uviděl jeho fotografii osvětlenou malou lampičkou. Poznal jej. Zeptal se na jméno a dozvěděl
se, že to byl velký mistr, který konal zázraky, první Sai Baba ze Širdi. A z tohoto důvodu
chtěl Nárájana před svým odchodem do Rišikéše získat jeho požehnání. Neboť aby člověk
mohl provádět tapas, potřebuje k tomu požehnání duchovního mistra neboli gurua.
15
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou
Byl jednou jeden král, který měl dvě ženy. Obě měly syna. Jedna z nich byla velmi hodná,
druhá trochu sobecká.
Jednoho dne se chlapec té hodné ženy posadil na klín svému otci. Druhá, sobecká, žena byla
u toho. Sundala dítě z králova klína a na jeho místo posadila svého syna.
První chlapeček se dal do pláče a šel za svou maminkou. Ta ale, dokud se druhá žena dívala,
nemohla zasáhnout, neboť král by nikdy nic neudělal proti její vůli.
Matka tedy odvedla svého chlapce a pokoušela se jej utěšit slovy: „Můj synu, věz, že všechno,
co vlastníme, bude časem zničeno.“
Chlapec se zeptal: „A není žádná výjimka?“
Matka mu odpověděla: „Věz, že existuje vyšší vlastnictví, kterého můžeme dosáhnou díky
tapas a meditacím.“
Chlapec se ihned rozhodnul, že bude cvičit askezi s tímto cílem. Byl to velmi vážný chlapec.
Všichni se mu to pokoušeli rozmluvit, ale marně. Neposlouchal ani matku, ani svého otce, ani
tu druhou ženu. Odešel cvičit do lesa.
Během cesty k chlapci sestoupil nebeský mudrc, riši, který viděl celou scénu, a promluvil na
něj: „Kam jdeš? Co chceš dělat?“
Položil mu řadu otázek a během odpovědí si mudrc uvědomil, že chlapec je velmi dobrý a
má v sobě velké možnosti.. Dal mu tedy požehnání ke konání tapas.
Chlapec zůstal v lese a jako zásluhu za dlouhou askezi dosáhl nejvyššího poznání: Stal se
Polárkou.
Tento příběh má Nárájana velice rád.
Když přišel do ašramu Satja Sai Baby, musel čekat, až bude zavolán.
V té době bylo v Puttaparthi málo lidí. Možná tak stovka a všichni byli blízcí Sai Baby.
Každý čekal, až bude zavolán na osobní setkání. Nárájana čekal zbytečně déle než měsíc.
Takovéto čekání bylo pro něj úplným mučením. Nárájana chtěl požehnání Sai Baby a ten mu
neudělil dokonce ani setkání!
Toto mimořádně úzkostné období prožíval jako intenzivní agonii.
Konečně jej Sai Baba nechal zavolat a oslovil jej v tamilštině: „Proč jsi tady, co chceš?“
Nárájana mu popsal všechno, co prožil: své zážitky, cvičení hathajógy, rádžajogy, intenzivní
tapas, pránajámu, své vize, svůj odjezd do Rišikéše a řekl mu také, že jej přišel požádat
o požehnání před odjezdem.
Sai Baba poslouchal velmi trpělivě. Potom se velmi pozorně zadíval na chlapce a řekl mu:
„Nejezdi do Rišikéše! Božská Matka ti pomáhá a ukáže ti, kde je tvé místo. Běž jenom tam,
kam tě pošle, a pilně cvič askezi. Neznepokojuj se, dostaneš všechno, co potřebuješ. Lidé,
kteří tě mají něco naučit, k tobě přijdou. Nemusíš vůbec nikam chodit.“
Sai Baba Nárájanu objal a dal mu mantru.
To bylo požehnání Satja Saí Baby. Toto požehnání bylo a dodnes je velmi účinné. Když Šrí
Tatháta chce znát něco konkrétního, objeví se u něj specialista na danou věc a sám ho to
naučí.
A tak měl Nárájana před sebou znovu dilema: „Kam jít, co dělat?“
Prožíval silné utrpení.
Dny ubíhaly… Nárájana se nemohl rozhodnout.
Uběhl týden, když jej Sai Baba uviděl v davu. Řekl mu: „Ale, co tady děláš? Jdi a všechno
bude v pořádku.“
16
Nárájana odešel, aniž by pořádně věděl, kam jde. Bloudil sem a tam a nevzpomínal si, co se
s ním dělo, co dělal. Byl v polovědomí a velmi smutný, protože Božská Matka mu nedávala
žádné znamení. A neustále plakal…
Přišel na mnoho různých míst, navštívil mnoho chrámů.
Jednoho dne nasedl náhodně do vlaku. Když průvodčí kontroloval jeho jízdenku, řekl mu, že
si spletl vlak. Ale to vůbec nebylo důležité, protože Nárájana si ani nevzpomínal, kam chtěl
jet a proč. Když se vrátil k plnému vědomí, byl v Čidambaramu, slavném poutním místě, na
jihu Indie.
V Čidambaramu je mnoho chrámů. Tam Nárájana žil se žebráky. V noci spal na ulici
s nimi…
Trávil celý den v chrámovém okrsku. Ale nikdo si ho nevšímal, protože tam stejně jako on
meditovala spousta lidí. Když měl hlad, vyšel z chrámu, aby pojedl několik kokosových
ořechů nebo banánů… Každé ráno se vracel do chrámu. Dny plynuly…
Jednoho dne přišel do Čidambaramu jogín z Rišikéše jako host správy chrámů. Tento jogín,
který měl v jednom z těchto chrámů svoji zvláštní místnost, si všiml mladého muže, který
v koutě neustále tiše meditoval. Mezi oběma vznikl blízký vztah. Nárájana mu vyprávěl
o svých zážitcích, o své každodenní praxi pránájámy.
Tento jogín, který cvičil hathajógu, mu nabídnul pomoc. Dal Nárájanovi zasvěcení do
hathajógy a udělal několik oprav v jeho pránájámě. Pránájáma, kterou ho učil, není tatáž,
kterou dnes dává Šrí Tatháta během zasvěcení nazývaného díkša.
Nárájana se stal dobrým žákem tohoto jogína.
Každé ráno mladý muž vykonal koupel, provedl meditaci a potom šel koupit dva čaja, které
nalil do svého kamandalu a nesl je svému guru. Nárájana byl k němu velmi pozorný.
Tento muž mu dokonce nabídnul, že jej vezme s sebou: „Příští týden odjíždím do Rišikéše,
jestli chceš, můžeš jet se mnou.“
A Nárájana se rozhodl, že jej bude následovat.
Ale když se připravovali na odjezd do Rišikéše, Nárájana začal mít o této cestě pochybnosti.
V noci měl vidění. Viděl svaté místo, místo, kde rišiové konali askeze a obřady. Viděl lidi,
kteří recitovali mantry, a celé toto místo jimi rezonovalo. Viděl lidi, kteří prováděli homu.
Součástí vidění bylo i poselství: „To je místo, kde máš konat své askeze.“ Nárájana se
probudil, ale neměl ani potuchy, o jaké místo jde, a tak tu vizi nechal být.
Další noc měl novou vizi a dostal další vzkaz: „Toto je místo, kde máš konat askezi.“
Tehdy viděl řeku… ale místo nepoznával.
Třetí den měl opět vizi. Tentokrát uviděl malý chrám a poznal Varištapuri.
Uvědomil si, že obě předchozí vize mu ukazovaly stejné místo, ale v jiných dobách.
Nárájana, kolísající mezi uspokojením a pochybnostmi, nechal tyto vize být a připravoval se
na cestu do Rišikéše.
A přišla poslední noc a s ní i nová vize!
Povstalo velké světlo a vstoupilo do něj: „Vrať se do Božského chrámu ve Varištapuri a tam
pokračuj v askezi. Tvůj otec umírá a ty musíš dodržet svůj slib. Vrať se tam, kde ses narodil.
Vrať se domů!“
Při návratu do vesnice mu lidé říkali: „To není dobré, že se sem vracíš“. Bez odpovědi
pokračoval dál v cestě. A když kráčel po cestě z Vandithavalam do Varištapuri, měl Nárájana
17
poloviční trans a vidění, v němž vesmírná Matka stála před chrámem ve Varištapuri a vítala
svého syna při návratu domů. Vize Božské Matky naplnila Nárájanu radostí a potvrdila
správnost jeho návratu.
V domě byla shromážděna celá rodina.
Po odchodu Nárájany otec onemocněl a slábnul ze dne na den. Všichni čekali jeho smrt
každým okamžikem. Nárájana se setkal s odmítáním svých blízkých, kteří ho činili
odpovědným za nemoc otce. Mlčeli…
Po dlouhých minutách k němu přistoupila starší sestra, ta, která mu schovávala potravu, vzala
jej za ruku, aby ho zavedla k loži jeho otce. Než vstoupili do místnosti, mu řekla: „To kvůli
tvému odchodu náš otec onemocněl a všichni se na tebe zlobí!“
U lůžka Nárájana vyslovil modlitbu k Božské Matce a požádal ji: „Jestliže otec umírá,
protože je to jeho karma, pak souhlasím, ale je-li to důsledek žalu nad mým odchodem, pak
nesmí umřít.“
Po této modlitbě Nárájana upadnul do tranzu a obdařen léčivou silou projel otci rukou od
hlavy až k patám a řekl mu: „Otče, vrátil jsem se a žádám tě o prominutí.“
Po unavených tvářích otce stékaly slzy. .. Jeho ruka hledala ruku synovu. Když ji uchopil,
ztratil vědomí.
Nárájana pak odešel do chrámu.
Deset minut po jeho odchodu se zcela uzdravený otec zvedl ze svého lůžka.
3) Askeze
Od tohoto okamžiku se vztah mezi otcem a synem naprosto změnil. Otec měl jiný pohled na
duchovnost svého syna. Změnil se.
Nárájanovi v té době bylo zhruba 19 let. Tato změna otcova postoje znamenala velkou etapu
v Nárájanově životě.
Tím, že se jejich vztah změnil, Nárájana mohl zahájit svou askezi bez potíží. Teď trávil
veškerý čas v chrámu. Byl tam úplně sám.
Lidé do chrámu přicházeli jenom v dubnu, po sklizni, kdy se konaly týdenní oslavy.
Nárájana se stal poustevníkem. Jeho otec se ho marně pokoušel přesvědčit, aby se vrátil do
domu.
Nárájana žil už více jak deset měsíců v chrámu, když se jeho otec rozhodl postavit mu malou
místnost. Byla postavena vedle chrámu a pod ní byla vyhloubena podzemní místnost na přání
Nárájany a podle jeho plánů.
Když se rozšířila zpráva, že Nárájanův otec byl zázračně uzdraven, všichni uznali, že jeho syn
není obyčejný chlapec.
K Nárájanovi přišla stará žena se svým vnukem hluchým od narození a řekla mu: „Ty jsi
požehnal svému otci a uzdravil jsi ho a tak tě prosím, požehnej toto nešťastné dítě. Narodil se
hluchý a neumí správně mluvit. Prosím tě, požehnej mu!“
Nárájana jí odpověděl: „To nebyla má vůle, aby se otec uzdravil, ale vůle Božské Matky.
Jestli vás ona přiměla k tomu, abyste sem přišli, pak se budu za vašeho vnuka modlit, aby
uzdravila jeho hluchotu. Když ho uzdraví, dovolte mu sem chodit, aby uklízel tato místa na
znamení vděčnosti.“
18
Nárájana se silně modlil a chlapec byl okamžitě uzdraven. Od té doby přicházel pravidelně
uklízet do chrámu. Přicházel večer a připojoval se k Nárájanovi při zpěvu bhadžanů. Tomuto
chlapci bylo kolem osmi let. Dnes už je to manžel Sathjabhamy, která se do dneška podílí na
úklidu ašramu.
Od tohoto okamžiku všichni sousedé změnili na Nárájanu svůj náhled.
Nárájanův „režim“byl v této době na sebe velmi, velmi přísný. Nárájana nebyl vždy při
vědomí. Nikdy neuléhal ke spánku. Posadil se na zem, opřel se o zeď a noc trávil v jakémsi
polospánku.
Budil se kolem třetí hodiny ráno, chodil na břeh rybníka za chrámem, tam se i koupal
a současně konával modlitbu k Matá Ganze, k Matce Ganze.
Potom naplnil svůj kamandal a vstoupil do chrámu. Čistil chrám, prováděl obřady s mantrami,
potíral se posvátným popelem a cvičil pránájámu. Po několika minutách vstoupil jeho duch do
samádhí a setrval v něm někdy hodiny, někdy dny, někdy se vrátil k běžnému vědomí večer,
jindy příští den… Tatháta si naprosto neuvědomoval běh času.
Občas snědl kousek cukru, banánu… Trvalo to týdny.
Jednoho dne k němu přišla starší sestra a řekla mu : „Sice žiješ tady, ale patříš k naší rodině,
a přitom hladovíš. To není normální! S tím nemohu souhlasit! Musíš třikrát denně jíst.“
Narajana jí odpověděl: “Učinil jsem slib Božské Matce, že nebudu jíst rýži, dokud nerealizuji
důvod svého zrození.“
Ale starší sestra zůstala neoblomná: „Pokud nebudeš přijímat potravu, pak i já půjdu do
ústraní a budu se postit.“
Narajana bral její žádost vážně, a protože ji bral jako svoji matku, souhlasil, aby mu připravila
„zelený gram.“
- „Když budu potřebovat, tak si ho vezmu, ale jinak ho nechám.“
A tak mu každé ráno jeho sestra přinášela malou misku „zeleného gramu“, který pokládala
venku před chrám.
Jedné noci byl neobvyklý vítr. Listy a větve stromů silně otřásané větrem Nárájanu probudily.
Cítil, jak vedle něj někdo chodí. Překvapil ho strach. „Jsem oddaný syn Božské Matky,“ řekl
si. „Proč mne to znepokojuje? To nejhorší, co by se mi mohlo stát, je jenom smrt. A smrtí se
všechna má utrpení skončí…“
Po několika okamžicích před ním vyvstal nějaký obrys a řekl mu: “Neboj se, jsem mocný
bůh tohoto světa. Mým úkolem je chránit toto místo. K tomu mne povolali Rišiové. Zde se
nalézalo jejich posvátné místo a ráj. Zde konali svoji askezi. I oni měli vize Božské Matky,
a proto postavili tento chrám. Toto místo bylo mimořádně posvátné… V minulosti se tady
konávaly velké obřady…“
Nárájana sebral odvahu a zeptal se: „Jak je možné, že tak posvátné místo je dnes opuštěné?
Bůh mu odpověděl: „Během ohňového rituálu došlo k nedbalosti. Při zpěvu mantry došlo
totiž k chybě a důsledkem toho něco spadlo do ohně. To bylo špatné znamení.
Jeden z Mistrů , který si toho všiml, se rozhněval, a tím na toto místo přivolal kletbu. Tím
začal úpadek této svatyně. Ale teď přišel čas, aby byla kletba odstraněna Posvátná energie se
sem pomalu vrátila, a proto i ty ses tady zrodil. Budeš nástrojem, který obnoví jeho slávu.“
Tato slova přinesla Nárájanovi velkou útěchu.
Nárájana trávil svůj čas meditací. „Věnuj se askezi. Posiluj své tělo, aby má síla mohla tebou
procházet,“ slyšel.
19
Jednoho večera se Nárájana šel koupat. Už byla tma.Cestou ho uštkla kobra. „Já určitě umřu!“
pomyslel si. Ale ke svému překvapení zůstal klidný.
Vrátil se do chrámu, zavřel za sebou dveře a začal recitovat mantry.
- „Smrti, proč jsi za mnou přišla? Proč jsem se sem musel vrátit? Božská Matko, je-li to tvá
vůle, pak tvá vůle se staň!“
Nárájana ztratil vědomí. Božská Matka přišla k němu, vzala ho do náručí, položila do klína
a laskala jej.
Když přišel opět k vědomí, ležel v kaluži pěny. Ve spánku vyplival všechen jed se slinami
a byl úplně zdráv.
Každý den Nárájana konal púdžu v chrámě a zpíval mantry… Naučil se posvátnému umění
púdži a praxi manter ze vzácných knih z knihovny jeho otce.
Jednoho dne po púdži cvičil pránájamu a byl vtažen do samádhí na celý den a noc.
Když vystoupil ze samádhí, jeho vědomí bylo velmi oslabeno.
Od té chvíle věděl, že nemá nosit žádný kultovní předmět jako například mála a že už nemá
provádět žádný obřad, ani púdžu. Přecházel do jiného stádia, do jiné vývojové etapy.
Jednoho dne mu hlas řekl: „Aby tvé pravé poslání bylo naplněno, musí tebou protékat víc
energie. Musíš v sobě otevřít další kanál. Je třeba, abys byl silnější na těle i na duchu. Proto
budeš učen nové technice pránájámy. Pár kilometrů odtud žije mistr. Běž k němu a požádej
ho, aby tě tuto techniku naučil.“
A Nárájana měl vizi muže, kolem něhož sedělo mnoho mnichů, a on je učil duchovním
věcem.
Zjistil, že tento jogín žije v blízké vesnici. Za několik dní jej navštívil. Přinesl mu ovoce,
kokosové ořechy a řekl: „Já jsem oddaný Božské Matky“…
Jogín mu velmi vřele odpověděl: „Ach, ty jsi oddaný Božské Matky, já sám jsem oddaný
Pána Murugy.“ A začal se smát a posmíval se Nárájanovi, protože považoval oddanost
za něco nižšího.
„Proč se mi smějete, když říkám, že jsem oddaný Božské Matky?“ zeptal se Nárájana.
A vyprávěl mu své zážitky z vizí Božské Matky, s mantrou od Sai Báby ze Širdi,
s pránájámou, samádhí a tak dále… Na závěr dodal: „A teď mne Matka požádala, abych
přišel k Vám, abyste mne naučil novou techniku pránájámy. Proto jsem přišel.“
Jogín velmi zvážněl a řekl: „Nejsem dost schopný, abych Tě mohl učit. Nejsem schopný být
tvým guruem. Ale protože jsi velmi mladý, mohu tě brát jako svého mladého syna a naučit tě
to, co umím…“
Nárájana přijal: „Přišel jsem k vám jako ke svému starému otci. Chci, abyste mne ode dneška
učil.“
- „Ne, ne, dnes to nepůjde. Tak se to nedělá. Tato dechová technika se musí předat za velmi
příznivého dne. Já všechno připravím a řeknu ti, až tento den nastane. Udělám v chrámu
speciální púdžu a potom tě pránájámu naučím.“
Ten muž se jmenoval Krišna a s úctou mu říkali Krišnappan. Nárájana k němu chodil každý
večer a cvičil s ním. Vracel se pozdě v noci. Naučil se mnoho technik. Přijímal tak mnoho
energie z vesmíru a tento tok energie posiloval jeho tělo i ducha. Jeho cvičení se stala
intenzivnější o to víc, že doplňoval své učení studiem knihy o pránájámě:
„DŽIVA BRAHMAIKYA VEDANTA RAHASYA“
Tajemství Védanty o jednotě džívy (individua) a Bráhmana (kosmického vědomí).
Cvičil tedy tvrdě techniku, která mu byla předána, ale nikdo ho neopravoval. Začal tedy
postupně pociťovat problémy ve svém těle a v mysli.
Jeho tělo uvnitř pálilo, a to dokonce i po tom, co přestal a pránájámou. Toto pálení bylo
trvalé. Nemohl už spávat. Aby toto pálení utišil, potápěl se do močálu. Zůstával ponořený ve
20
vodě, ale to utišilo pálení jenom na chvilku. Dával si na tělo bahenní zábaly. Ale ani to
nepomohlo.
Nárájana se zeptal Krišnáppana: „Co mám dělat?“
„Cvič, jen cvič!“
A tak cvičil několik týdnů, ale jeho stav se nezlepšoval.
Jednoho dne mu Krišnáppan přiznal svoji bezmoc: „Nevím už, co bych ti poradil…“
A Nárájana se ocitl sám, bez pomoci.
V té době žil v jediné místnosti, která byla vedle malého chrámu obklopeného rýžovišti.
Jedné noci, když Nárájana nemohl spát, se mu zjevil mudrc. Byl velmi malý, ale mocný,
s očima plnýma požehnání. Nárájana byl překvapený, když toho muže uviděl v uzavřené
místnosti: „Jak sem mohl vstoupit?“ ptal se sám sebe. Muž se usmál, požehnal mu a řekl:
„Pránájáma, kterou cvičíš, je nesprávná. Proto energie, které vibrují příliš silně, pálí ve tvých
čakrách a ty máš v těle i v mysli nepříjemné pocity. Takhle to nemůžeš dělat. Ale ať už se
stalo cokoliv, já to napravím.“
Muž se dotkl Nárájany v úrovni pupku a potom na dvou či třech dalších místech na těle. Jeho
rovnováha byla okamžitě obnovena.
Ukázal mu také, jak má cvičit, a poradil mu léčivé byliny. „Tyto byliny ti vrátí zdraví. Můžeš
je bez problému nasbírat tady. Bude stačit, když je smícháš s blátem, a tak budou připravené
ke vstřebání. Posílí tvé tělo a vyhneš se pálení.“ Muž zmizel…
Byl to mudrc Agastia, který je znám tím, že pomohl mnoha sanjásinům?
Stará legenda vypráví o cestě tohoto mudrce od severu z Himálají až na jih, při níž přinášel
rovnováhu.
Po setkání s tímto mudrcem se Nárájanovi vedlo lépe.
Kolik mu bylo let?
Jak dlouho to trvalo?
Nikdo to neví, protože Nárájana byl úplně osamocený a bez kalendáře. Nikdo si ho nevšímal
a netušil, kdo byl tento mladý muž…
Jednoho dne, když byl už velmi podvyživený, jeho tělo stále slabší a mysl téměř v bezvědomí,
měl zážitek, který trval několik dnů.
Z jeho těla vystoupil „obrys“, který se mu podobal, a posadil se naproti němu. Byl to jakoby
odraz jeho samého. A tento odraz ho učil duchovním věcem. Vyprávěl mu o kundalini,
o čakrách a jejich síle a mnoha dalších věcech…
Nárájana kladl otázky a „obrys“ mu odpovídal. Tento proces učení trval přes dvacet dní.
Ti, kteří k němu přicházeli, si mysleli, že mluví ze spaní nebo že se zbláznil.
Ve skutečnosti si Nárájana pamatoval všechno. To znamená, že používal schopnost sám oživit
svoji vševědoucí paměť. Ještě dnes se tato schopnost paměti aktivuje, když ji potřebuje.
Nárájana se velmi zabýval vibracemi, klidem mysli, ovládáním myšlenek a svých přání.
A Matka Příroda ho nechala projít mnoha podobnými zážitky, aby ho přesvědčila, že je
„božským nástrojem“.
Narodil se s božským posláním… A aby uskutečnil toto poslání, musí se spojit se svou Vyšší
Podstatou.
21
Často po těchto zážitcích Nárájana zůstával v bezvědomí po několik dní. Jeho tělo velmi
zesláblo a on potřeboval pomoc.
Přicházeli jej navštívit chlapci. Nerozuměli tomu, co prožívá. Ale pomáhali mu, starali se
o něj, když byl v transu. Tělo Nárájany bylo studené, bez dechu. Mysleli, že je mrtev.
Přicházeli a modlili se po dobu několika dnů. A potom najednou tělo začalo znovu dýchat.
Takových zážitků bylo mnoho.
Z Nárájany se stala pouhá kostra.
Znepokojený otec požádal lékaře, aby se šel podívat na jeho syna, který žil sám ve chrámu
ve Varištapuri.
Nárájana mu vyprávěl o svých zážitcích.
Lékař mu nařídil, aby začal přijímat potravu a léčil své tělo. Bez toho by nemohl pomáhat
druhým.
Nárájana mu odpověděl, že se zavázal nejíst tak dlouho dokud nezavrší své poslání. „Ale ty
jsi své poslání už naplnil! Tvé tělo musí sloužit tvému záměru! Jestliže vrátíš svému tělu
dobré zdraví, pak to může být dobré pro tebe, pro svět a pro ostatní.“
Nárájana lékaře poslechl…
IV. Příchod lidí
Jednoho dne se Nárájana rozhodnul skončit s veškerou pránájámou, s veškerou meditací.
Pár dětí, které k němu přicházely, s ním zůstávalo v tichu. Vládlo nepopsatelné čekání…Čas
se zastavil. Nárájana už neměl žádné nadšení. Netoužil po ničem konkrétním, jenom být
ve vědomí.
Žádný hluk.
Žádná potrava.
Jenom vědomí…
Jednoho dne mu vnitřní hlas řekl: „Nenechávej všechny dveře zavřené! Otevři je! Jóga,
pránájáma, meditace, které jsi dělal, ti určité dveře zavřely a já je teď znovu otevřu!“
V Nárájanovi se otevřela malá dvířka a energie začala znovu cirkulovat. Zvyšovala se ze dne
na den.
Nové tělo.
Nové vědomí…
A také nový proud energie.
Hlas Božské Matky, který mu odhalil toto poselství, ho dále vyučoval.
Lidé začali po troškách přicházet. Slyšeli vyprávět o mladém jogínovi, který sedí pod
stromem vedle chrámu. Chtěli pobývat v jeho přítomnosti a přijímat jeho požehnání.
Nárájana, dojatý těmito lidmi, jim pomáhal z celého srdce.
A opět slyšel hlas: „Jestliže pomáháš nějakému člověku k duchovnosti nebo jej vedeš, budeš
muset převzít jeho špatnou karmu.“
S vědomím této odpovědnosti Nárájana dostál závazku nového rozměru svého poslání.
Byl také obdařen zázračnými silami.
Zažíval stavy rozšířeného vědomí.
Jednoho dne Nárájana přijal nějakého muže. Určitou dobu spolu rozmlouvali. Potom
Nárájana vstoupil do meditační místnosti a zavřel dveře. Muž, který byl venku, nepozorností
tyto dveře zamknul a vrátil se domů.
22
Když Nárájana skončil meditaci a zjistil tento omyl, telepaticky jej požádal, aby mu přišel
otevřít.
Muž, který mezitím už ušel čtyři kilometry, se okamžitě otočil zpět a vrátil se.
A když stanul tváří v tvář Nárájanovi, řekl: „Ale jak to, proč jsem se vrátil zpátky?“
Jeho otázka zůstala bez odpovědi.
Jednoho dne, když seděl venku, zaslechl Nárájana velmi zvláštní hlasy.
Slyšel rozmlouvat mravence.
Povídali si mezi sebou a on jejich rozhovoru rozuměl!
Byly to dvě skupiny mravenců, které se hádaly o právo na území.
Také se přistihl, že slyší ptáky: a rozuměl jejich řeči… a ptáci k němu sami od sebe
přicházeli.
Ale Nárájana přesto měl pochyby. Ptal se sám sebe, jestli jeho mysl není nemocná nebo jestli
se jedná o skutečné zážitky. Potřeboval ujištění od Božské Matky, která ho používala jako
„božský nástroj“.
Ujišťující hlas mu řekl: „Existuje velmi malé semínko, jehož jádro je skoro miniaturní.
Na světle puká a je dál přenášeno větrem. A hodně těchto květů přichází z tohoto centra.
Ty květy se jmenují „dědečkovy vousy“.
Ty jsi jako tato semínka!…
A vítr tě posouvá…
Ty sám se nepohybuješ.“
Nárájana, který seděl venku, toužil po nějakém ujištění, a tak požádal: „Jestliže jsem opravdu
jako „dědečkův vous“, učiň, aby mi tento květ přiletěl do klína.“
Po pár minutách začal foukat vítr a jeden květ „dědečkova vousu“ mu jemně přistál v klíně.
Nárájana svěřoval svému učiteli pránájamy lidi, kteří do ní chtěli být zasvěcení.
Jednou nějaký muž trval na tom,že chce zasvěcení přímo od Nárájany. Nárájana se ocitl
v rozpacích. Hlas mu řekl: „Ty jsi jen nástroj, budu tebou protékat a zasvěcovat lidi.“
Jeden ženatý muž a jeden mladík byli dvěma prvními lidmi, které do pránájámy zasvětil. Bylo
to v roce 1970.
Od tohoto dne začal Nárájana dávat zasvěcení.
A potom Nárájana obdržel postup obřadu nového zasvěcení, díkši, přímo od Božské Matky.
Tehdy byl rituál jiný, než je dnes. Příprava, púdža, lampy jsou jiné, ale podstata se nezměnila.
Zasvěcení těchto dvou mužů byl začátek nové etapy. Tou byl příchod žáků.
Všichni chtěli být zasvěceni Nárájanou. V té době od lidí požadoval, aby k němu nejdřív
chodili několik let, a teprve potom dával zasvěcení.
Ale vlastně lidé k němu nepřicházeli pro díkšu nebo pro nějaké duchovní potřeby. Prostě
přicházeli, aby ho viděli, aby s ním navázali přátelský vztah.
Nárájana tak získal mnoho přátel. A někdy, když byl žák připraven a na znamení úcty
k tomuto přátelství, mu Nárájana dal zasvěcení díkša.
Dobou pro pravidelná setkávání byla vždy první sobota v měsíci. Lidé, kteří obdrželi díkšu,
společně jednu nebo dvě hodiny cvičili pránájámu. Nárájana je vyučoval. Potíž byla v tom,
kde najít místo, protože ašram byl docela maličký. Probíhalo to různě: jedni mluvili, druzí
cvičili, jiní tam dokonce spali.
Někdy Nárájana cvičíval s nimi…
Žáci brzy vycítili, že být vedle něj znamená urychlení…
23
Rádi se s ním dělili o potravu.
Rádi s ním mluvili.
Rádi s ním dýchali.
Rádi s ním BYLI…
Lidé k němu tedy začali přicházet.
Nárájana neprojevoval žádné vnější znaky zbožnosti, jako to bývá vidět u některých mistrů:
neměl žádné speciální oblečení, nepřinášel žádné květinové oběti, nebyly tam ani púdži.
Nárájana dával lidem zasvěcení, což zahrnovalo provádění pránájámy a tichou meditaci.
A nebyly tam ani mantry.
Obřad díkša se prováděl při světle olejové lampy s pěti knoty. Nejprve se před lampu pokládal
prasádam složený z banánů, cukru, medu, různého ovoce podle ročního období, malých
kousků citronů a datlí.
V té době Nárájanova mysl odcházela a přicházela. Odcházela a okamžitě byla v samádhí.
Opouštěl tento svět a pojetí času… A poté se zase vracel do těla.
Často ho přicházeli navštívit lidé s nějakým zármutkem. Ať už k němu cítili lásku, nebo
i něco očekávali, jejich špatná karma byla pohlcena Nárájanou a oni byli požehnáni. On
vstřebával jejich smutek a lidé odcházeli s hlubokým uvolněním.
Ale on pociťoval jejich bolest ve svém těle.
Nerozhodoval se vědomě přebírat jejich karmu. Jejich karma přecházela na něj magnetismem.
Stále více a více lidí přicházelo za Nárájanou a on trpěl víc a víc… Byl tak unavený! …
Dokonce už nedokázal otevřít ani oči. Míval pravidelně bolesti hlavy a cítíval ohromnou
slabost. Potom po určité době bolest mizela.
Jeho mysl a jeho tělo byly duchovně tak čisté, že nebyly vhodné pro tento život. Jeho mysl
úplně odpoutaná od tohoto světa při nejmenším impulsu odcházela do samádhí. Často, když
kráčel, byla jeho mysl pohlcena a on upadl na zem. Zůstal ležet nějakou dobu, pak se mysl
vrátila a tělo znovu ožilo.
V této době přišli k Nárájanovi dva chlapci Mahaswan a Viwasvan. Mahaswan se tenkrát
jmenoval Srenwan a Viwasvan se jmenoval Sasidharan.
Jejich rodina koupila půdu a přestěhovala se blízko malého chrámu do Varištapuri. Bylo to
někdy v roce 1974 nebo 1975.
Tito dva chlapci přišli do ašramu a začali cvičit meditaci a jógu s Nárájanou. Během meditací
mívali velké zážitky
Mahaswan byl velmi nadšený a velmi brzy dostal díkšu. Postupně začal k Nárájanovi
pociťovat hlubokou lásku.
Viwasvan, který byl zaměstnán svou prací, přicházel jen o víkendech, ale Mahaswan tam byl
prakticky pořád.
Současně i Nárájana k nim pocítil silné pouto.
Zpočátku Nárájanu velmi rušilo nebo obtěžovalo to, co se stalo. Zjišťoval, že k těmto dvěma
chlapcům pociťuje skutečnou lásku.
Nárájanu uklidnilo, když si uvědomil, že mu tyto dva chlapce poslala Božská Matka proto,
aby zakotvil v tomto světě, neboť jen tak může uskutečnit své poslání A tak díky jim se jeho
vědomí zakořenilo v tomto světě. Chlapci měli dětskou nevinnost a aby na ni odpověděl,
vypěstoval si Nárájana mateřskou moudrost.
Když byli u něj, Nárájana neodcházel do stavů hlubokého samádhí. Když jeho mysl
odcházela do samádhí, volali tyto dva chlapce k němu, zpívaly se bhadžany a tehdy se
24
Nárájana vracel do svého těla. Jiní lidé, kteří byli blízko něj, neměli stejné poslání nebo stejný
úkol.
Nárájana tím, že si vypěstoval „mateřský vztah k těmto dvěma chlapcům, se stal „matkou“
pro všechny mladé a dospělé, kteří k němu přicházeli.
Před těmito setkáními byl především jogínem, velmi asketickým, velmi mocným, ale také
málo přizpůsobeným běžnému životu v tomto světě.
Velmi často v noci upadal do tranzu nebo samádhí. Jeho noci nebyly vůbec klidné. Nespal
nikdy, nebo skoro nikdy. Ale když tito dva chlapci byli u něj, dokázal usnout snadno.
Členové jejich rodiny nechápali, co se děje, a domnívali se, že Nárájana je přitahuje do
ašramu, aby získal jejich peníze. Ale při prvním společném setkání s Nárájanou se uklidnili.
Tento rodící se vztah doslova získal rozměr hlubokého přátelství. Vlastně pět z osmi dětí této
rodiny denně trávilo čas po boku Nárájany a také ostatní mu byli blízcí.
Další mladík, Ritagata, také věnoval svůj život Nárájanovi.
Když Ritagata potkal Nárájanu poprvé, bylo mu deset let. Jejich domy byly blízko sebe. Po
celou dobu se vídali. Ritagata ho navštěvoval v knihkupectví, když šel do školy. Vyvinulo se
mezi nimi pěkné přátelství.
Později, když se Nárájana stáhnul do chrámu, aby tam prováděl tapas, Ritagata jej chodil
každý večer navštěvovat. A jednoho dne úplně prostě dostal od Nárájany zasvěcení.
Ritagata se chystal k odchodu z kraje za prací, když najednou dostal vizi o duchovním
významu Nárájany a o své roli u něj. Od tohoto okamžiku se rozhodl věnovat mu život.
Musel překročit sociální postavení rodiny, která patřila k lépe situovaným.
Před rokem 1978 chodit do ašramu bylo trošku dobrodružství... Vládlo tam jen ticho,
provázené podezřívavými pohledy okolí, které nemělo daleko k posměškům.
Od roku 1978 bez nějakého konkrétního rozhodnutí se zde začaly pomaloučku objevovat
projevy zbožnosti: mantry, bhadžany, zpěvy a rituály.
Možná to byla hra Božské Matky, která vytvořila orchestr z lidských nástrojů, aby dala
vzniknout nové symfonii?
Toto tiché místo se stalo partiturou Života.
Ve stejné době Nárájana zakoušel zázračné schopnosti. Kdokoli k němu přišel a nechal se
dotknout Láskou, mohl také zakoušet zázraky prožívané především vnitřně…
Nárájana sám konání zázraků nevyhledával!
Ale každý věděl, že se tam takové zázraky dějí.
Někdy mezi roky 1976 – 1980 si Gopalakrišna, malý osmiletý chlapec, hrál v ašramu s jiným
malým chlapcem. Šli si pohrát na břeh rybníka. Když se Gopalakrišna dlouho nevracel, začali
ho hledat., ale nemohli ho najít…
Nakonec je přepadla hrůza, když objevili tělíčko chlapce nafouklé vodou. Nárájana, který na
to místo přišel, vzal dítě do náruče a intenzivně prosil: „Božská Matko, proč takové drama…
právě tady?“
Úplně pomaloučku… v náruči Nárájany se dítě vrátilo k životu. ..
Jednoho dne muž, který žil deset kilometrů od ašramu, prodal svůj dům a přestěhoval se do
blízkého města Palani.
Protože zde měl problémy s vodou, vyhloubil deset metrů hlubokou studnu, ale vodu nenašel.
Od jeho přestěhování, ho totiž každou noc obtěžoval podivný „černý obrys“: „Tady nesmíš
bydlet!“ vyhrožoval.
Tento muž měl velkou víru v Nárájanu, a proto se na něj obrátil s prosbou: „Chodím sem jako
oddaný, mám tři děti a potřebuji, abyste mi pomohl, abyste mne ochránil. Mne a mou rodinu.“
25
Jedné noci zaslechl tento muž pláč svého tříletého syna. Vstal, ale chlapec nebyl na svém
lůžku…
Nářek přicházel ze studny! Otec vzal lampu a uviděl své dítě na dně studny!
S pomocí sousedů ho vytáhli. Neměl na sobě žádné poranění i přesto, že studna byla hluboká
a navíc bez vody.
Chlapec vysvětlil, že do jeho místnosti vstoupil podivný „černý tvar“, zvednul jej z lůžka
a hodil z výšky do studny. K velkému překvapení všech dodal, že Nárájana zmírnil jeho pád,
chytil ho jej náručí a opatrně položil na zem!
V Polači, malé vesnici u Varištapuri, na cestě do Palani, žila stará žena, která cítila
k Nárájanovi velkou oddanost. Její manžel právě zemřel a ona byla v hlubokém zármutku.
Šla navštívit Nárájanu. Hodně naříkala a opakovala: „Jsem sama, úplně sama.“
Nárájana jí řekl: „Nebuď smutná, pokaždé, když budeš chtít být se mnou, budu tam! Můžeš se
na mne spolehnout.“
Žena se vrátila domů a na slib zapomněla. O pár měsíců později, když měla problémy se
svými dětmi a cítila se velice osamocená, v depresi, si najednou na Nárájanův slib vzpomněla.
Řekla: „Svámí, ty jsi slíbil, že přijdeš, když to budu potřebovat, a teď je čas, abys splnil svá
slova... Svámí, já tě potřebuji!“
Ve stejném okamžiku vstoupila do místnosti jedna její přítelkyně, která mluvila jenom
tamilsky. Malajalam je jazyk, kterým se mluví v Kérale, zatímco tamilština je jazyk státu
Tamil Nádu.
A tato žena ji oslovila hlasem Nárájany v jazyce malajalam: „Matko, proč jsi smutná? Já jsem
ti slíbil, že přijdu, a jsem tady!“
V místnosti bylo několik lidí a každý slyšel, že žena mluvila malajalam, jazykem, kterým
předtím nikdy nemluvila, ale kterým mluvil Nárájana .
Ve skutečnosti to nebyla ona, kdo mluvil… To Nárájana použil její tělo a mysl a promluvil
skrze ni.
Vdova, která pochybovala, okamžitě odešla do ašramu. Nárájana ji přijal a pobaveně se
zeptal: „Stačí ti to?“
Při těchto slovech žena padla k jeho nohám.
Tato zpráva se velice rychle rozšířila.a obě ženy se staly velmi známé.
V roce l981 řekl Nárájana svým blízkým: „Se zázraky musíme skončit, protože postupně
vejdou ve známost. Nyní lidé přicházejí z přátelství, kvůli duchovnímu pokroku, ne kvůli
zázrakům, ne kvůli zázračným řešením jejich problémů.
Ale pokud se to mezi nimi roznese, budou mnohé přitahovat jenom zázraky.
A to nechtěl…
Rozhodl se tedy zorganizovat jágu a obětovat své zázračné schopnosti Božské Matce.
V té době Ritodgata, jiný mladý muž, přicházel do ašramu jenom třikrát ročně. Jeho poslední
návštěva byla v září.
Nárájana mu nechal poslat dopis, s touto zprávou: „V lednu se bude konat jága, můžeš
přijet?“ Protože studoval dost daleko, dopis nedostal. Jednoho dne mu přišel telegram se
slovy: „Přijeď ihned!“ A nic jiného.
Ritodgata si myslel, že došlo k nějaké dramatické situaci. Domníval se, že Nárájana chce
opustit své tělo a ještě ho chce před odchodem vidět.
Když přijel do ašramu, zeptal se: „Kde je Master?“ Master je anglické slovíčko, které si zvykl
používat k označení svého mistra.
Popadl ho hněv, když si uvědomil své nepochopení a zjistil, že se bude konat malá jága.
26
Ale jakmile se ocitnul v přítomnosti Nárájany, jeho hněv zmizel a naopak pocítil velkou
hrdost na to, že byl na tuto jágu zavolán.
Jága se konala v roce 1981. Byla to velmi uzavřená jága. Asi dvacet mladých lidí bylo
pohromadě od rána do večera. Všichni tito mladí byli „opilí“ božstvím. Byli přesvědčeni, že
Nárájana je „jedinečný“, že je „Božským nástrojem“ a byli přesvědčeni, že i oni mají nějaké
poslání vzhledem k Lásce, nějaké poslání v tomto světě.
Nárájana svým blízkým nevysvětlil, že vrací své „síly“, protože nikdo z lidí nebyl dost
vyspělý, aby tyto věci pochopil. Vysvětlil jim to až později.
*****
5) Vývoj ašramu
Po roce 1981 došlo k velké přeměně ašramu.
Atmosféra je prosáknutá duchovností, oddaností, bratrstvím.
Nepopsatelná vibrace naplněná Láskou dávala ašramu nový tep: jeho srdce tlouklo
v pránickém rytmu Nárájany.
Všichni jeho blízcí s ním žili v „trvalém tranzu“. Zpívali, tančili… Ráj na zemi.
Od konce října 1981 byl zahájen nový program „Vize za pochodu“.
Každý víkend se shromažďovalo asi patnáct mladých lidí, oblečených do bílého longi a bílého
šálu, a chodili a zpívali po vesnicích.
Kráčeli v zástupu: dva mladí chlapci Mahasvan, Vivasvan a bratr Ritagaty byli v čele.
Ritodgata kráčel v druhé řadě. Ritagata a Nárájana průvod uzavírali. Chodili v řadách tři a tři.
K návštěvě nejvzdálenějších vesnic jezdili autobusem. Procházeli ulicemi a zpívali zbožné
zpěvy. Oddaní je slyšeli už z dálky a přijímali je ve svých domovech. Někdy se konaly obřady
provázené prosbami.
Nárájana odpovídal na každou žádost konkrétním způsobem.
Chodili od domu k domu.
V té době Nárájana míval vize. Jeho společníci se také mohli dostávat do věšteckých stavů.
Tyto pochody nazývané padajátra neboli „vize za pochodu“ trvaly od října 1982 do února
1983. Celý týden mladí chodili do práce a o sobotách a nedělích v šest hodin ráno začínali
modlitbou v ašramu a potom odcházeli na cesty a zpívali až do sedmi, osmi a někdy i devíti
hodin večer.
Všichni byli oblečeni v bílém. Tato skupina byla složena jen z mužů. Během těchto pochodů
se cítili oděni „Božskou přítomností“ a pociťovali, jako by nebyli z tohoto světa.
V dubnu 1983 byla znovu zorganizována jága. Tato jága již byla ohlašována brožurkami,
které rozdávali během pochodů.
Stále více lidí bylo přitahováno ašramem a Nárájanou. Na tuto jágu přišlo mnoho lidí.
Nárájana prováděl obřady a také cvičení pránájámy, vyhražené těm, kdo měli zasvěcení díkša.
Lidé, kteří přicházeli do ašramu si s radostí vyměňovali zážitky a názory na vše, co bylo
spojeno s duchovností.
Nárájana často žertoval, a tak přinášel atmosféru uvolnění a míru a radil jim, co by bylo pro
ně nejlepší.
Takže lidé se přirozeně otevírali a svěřovali se: „Já mám problém… bolí mne… atd.“
Nárájana jim odpovídal: „To ty jsi vytvořil tento problém, chceš-li se jej zbavit, přestaň ho
vytvářet! Chyba není na druhých, ale v tobě.“
27
A přidával: „Spíše se otevři druhým, kteří potřebují tvůj soucit,“ a tak je vyzýval, aby
meditovali nad svým chováním.
Lidé přijímali to, co jim říkal Nárájana.
Každý kontakt s ním jim dával magnetickou sílu. Věděli, že mají před sebou bytost, na kterou
se mohou spolehnout.
Mnoho lidí si zvyklo pravidelně chodit do ašramu.
Někteří přicházeli požádat o nějakou laskavost, kvůli svatbě nebo něčemu jinému… a po té,
co ji dostali, už nikdy nepřišli.
Jiní přišli na jeden den a vrátili se třeba o dvacet let později se stejnou věcí.
Ve všech případech každý, kdo jednou překročil práh ašramu, pociťuje ihned rodinnou
atmosféru… A poznává svoji příslušnost ke zvláštní cestě předkládané Tathátou.
V té době Nárájana velmi často vstupoval do samádhí.
Tato jedinečná zkušenost je „osobní poklad“…
Když Nárájana vstupoval do samádhí, jeho blízcí věděli, kdy je tento stav skutečný, protože
byli všichni „zelektrizovaní“. Ve vzduchu byly zvláštní vibrace a zaplňovaly celou místnost,
rezonovaly v jejich těle i mysli.
Když bylo samádhí velmi hluboké, jejich reakce se lišily, od strachu až po okouzlení…
Po nějaké době zneklidněli a pokoušeli se ho přimět k návratu. Dělo se to bez předem
připraveného plánu. Vždycky některý z nich udělal to, co bylo třeba: recitoval mantry, zpíval
bhadžany, dotknul se jej.... Každý měl v těchto okamžicích svoji konkrétní úlohu.
Když stav samádhí trval velmi dlouho, jeho blízcí byli velmi rozrušeni.
Bylo ale velmi těžké vědět, co prožíval v samádhi.
Jeho blízcí se jej neodvážili vyptávat. Ostatně, jeho odpovědi zůstávaly na určité rovině
a nedovedly uspokojit jejich zvědavost.
Dnes už Šrí Tatháta není týž.
Nevstupuje tak snadno do samádhí. Dnes už neabsorbuje problémy lidí tak, jak to bývalo dřív.
Dochází k tomu také, ale v menším rozsahu. Jeho tělo je teď „chráněné“. Atmosféra oddanosti
napomáhá této ochraně a z tohoto důvodu byla také oddanost do ašramu uvedena.
Od roku 1969 do roku 1991 se ašram zvětšil.
Na začátku Nárájana žil v docela malém chrámu, (asi deset metrů čtverečních), potom byla
postavena místnost věnovaná Božské Matce a u ní místnost v podzemí.
Nárájana trávil v tomto ašramu veškerý svůj čas. Na začátku existovaly jenom tyto dvě
budovy.
Nové místnosti byly postaveny jako prodloužení budovy zasvěcené Božské Matce a naproti
vznikla meditační hala.
Práce na meditační hale byly zahájeny v dubnu 1985. Pro získání peněz na stavbu obcházely
malé skupinky lidí, oblečených v bílém, vesnice a říkaly: „Ve Varištapuri je ašram kolem
jednoho Svámího, kolem jednoho velmi dobrého Svámího. Žádáme vás o dary, abychom
mohli postavit meditační halu.“
Chodili od domu k domu. Nasbírali málo peněz, ale mnoho nadávek!
28
Také občas slyšeli: „Vy jste mladí, můžete jít pracovat, ale jaký smysl má meditační hala ve
vašem ašramu? A k čemu nám to bude užitečné? Jaký z toho budeme mít my prospěch? Proč
bychom měli rozhazovat naše peníze?“
Ale byli také velmi štědří lidé a tak nasbírané peníze umožnily stavbu. ..
Tato velká místnost se nazývá „meditační síň“ nebo „chrám ticha“. Provádí se tam pránájáma.
Velký sál nad ní se nějakou dobu používal ke cvičení jógy.
A potom došlo na obnovu malého chrámu, kolem kterého se vytvořil ašram.
Po celá ta léta Nárájana Varištapuri neopustil.
V roce l985 přicházelo do ašramu mnoho nemocných lidí nebo lidí unavených psychicky.
Někdy se to dokonce projevovalo nebo odráželo na zdraví lidí blízkých Nárájanovi.
Reagovali podivně…
V té době Nárájana vstupoval do samádhí často. Nevěděl, co se děje. Napůl spal a nedovedl
otevřít oči. Někdy mluvil se zavřenýma očima a říkal: „Mám tolik bolesti“. Potom vstoupil do
samádhí a tehdy celé jeho tělo trpělo. Bylo to pro něj tak bolestné, že žádal své blízké, aby
přišli k němu, drželi ho za ruce, dotýkali se ho. Někdy se jich ptal: „Co se to se mnou děje?“
Ale oni to nevěděli. Bezmocní vůči jeho bolestem se pokoušeli mu pomoci tím, že zpívali. To
pomáhalo Nárájanovi vstoupit do hlubokého tranzu.
Když přišel zas k sobě, udiveně se jich ptal: „Proč všichni kolem mne pláčete?“
Nic si nepamatoval.
Každé „těžké“ období pro Nárájanu znamenalo příchod nového učení v souladu s jeho
posláním. Každá změna vyžadovala po Nárájanovi, aby integroval tento nový aspekt do svého
života. Jeho tělo a mysl se na to musely připravit. Měnil vibrace a dostával se do kontaktu
s utrpením světa.
V září 1986 vykonal Nárájana se svými blízkými první cestu do Benáres (Varanásí), potom
do Sarnátu, pak do Kalkaty, znovu do Benáres a znovu do Saranátu.
Návštěva Kalkaty byla velmi silná.
Všichni se zde byli jisti tím, že už žili s ostatními společně v ašramu Rámakrišny
a Vivékanandy v Kalkatě někdy v minulých životech. Každý se snažil navštívit nějaké místo,
aby si oživil své vzpomínky.
Všichni byli hluboce dojati zvláštním zážitkem z místa poblíž Kalkaty, kde Rámakrišna žil
více než dvacet let. Na tomto místě je jeden chrám věnovaný Matce Kálí, jeden Krišnovi
a dvanáct malých chrámů Šivovi.
Po dvě hodiny, bez jakéhokoliv ovládání a bez přestání, tekly Ritodgatovi slzy.
On vlastně neplakal, ale tekly mu slzy… Chytal se pomocné ruky Nárájany…
Nikdo nevěděl, proč plakal, ani on sám ne. Ale jeho duše věděla.
Nárájana je vodil po různých místech a každý ze skupiny byl v tranzu.
Potom jeli do Benáres.
Všichni byli vyvedeni z rovnováhy tím, co prožívali. Po jedné návštěvě chrámu nasedli na
vlak a vrátili se do hotelu kolem deváté ráno. Při snídani se vedoucí hotelu divil: „Dnes vás je
jen padesát dva?“ On připravil šedesát míst.V jejich prázdných pohledech četl překvapení.
Pak slyšel hlas: „Ale, kde je můj přítel?“
A jiný: „A kde je můj bratr?“
Někteří spěchali do chrámu.
A našli je tam ještě v meditaci. ..
29
Zastávka v Bodhgáji byla také pro každého účastníka této cesty přes Benáres a Kalkatu
transformující. Všichni meditovali blízko Buddhova stromu, místa, kde dosáhl osvícení.
Všichni si s úctou vzali hrst této posvátné země.
A takto začal jejich příběh lásky … k Benáres a jeho okolí.
Roku 1986 chtěl Nárájana zahájit novou dharmu a novou cestu pro sádhanu, nový způsob
života, nový přístup k józe atd…
Odebral se se třemi svými blízkými, Ritodgatou, Ritagatou a Samagatou, na tři dny
do Kolluru, ve státě Karnataka. Strávili mnoho času v chrámu Mookambika zasvěcenému
Božské Matce. Tři dny zůstali na vrcholu posvátné hory Kudadžádri, kde Šankaračárja
dosáhnul osvícení.
V následujících týdnech učil Nárájana své žáky novou filosofii, novou perspektivu. Nárájana
jim neprozradil, že se jedná o zárodky Dharma súter…
Nárájana vysvětloval… Ritodgata potom přepisoval přijatá poselství…
Nárájana měl potíže vyjádřit slovy ty představy, které v sobě měl.
Ritodgata byl ponořen do přepisů, které potřebovaly tolik úprav.
Nárájana zůstával nespokojený.
Uvědomoval si, že tady ještě přetrvává nějaký závoj, nějaká překážka, která brání v šíření
tohoto učení.
V červnu 1987, když byl Nárájana v ašramu, jej přišli informovat, že jeho otec má problémy
s dýcháním.
Nárájana šel k lůžku svého otce…
Byl u jeho posledního vydechnutí…
Jeho přítomnost přinesla tomuto starému muži důvěru, o kterou žádal pro své poslední
okamžiky. Nárájana respektoval slib, který mu dal, že v okamžiku smrti bude u jeho lůžka.
Po tomto úmrtí začalo pro Nárájanu, osvobozeného od splněného slibu, nové období.
V září se Nárájana vrátil do Benáres se čtyřmi nebo pěti lidmi, mezi nimiž byli: Samakjata,
Vivaswan a Ritodgata.
Nárájanovi bylo velice zle.
Lidé v ašramu říkali těmto mladíkům, kteří s ním odjížděli: „To by pro nás bylo hrozné,
kdyby se Nárájana nevrátil. Buďte obzvláště bdělí a přiveďte ho zpět!“
Měli strach, že se nevrátí. Více než strach…
Tupé napětí smíchané se smutkem začalo obklopovat ty, kdo Nárájanu doprovázeli.
Jak plynul čas, cítili se stále více ohroženi neurčitou a hlubokou depresí.
V Benáres Nárájana trpěl dnem i nocí…
Nikdy ho neviděli takto trpět a otřásala jimi bezmocnost. Nevěděli, co se s ním děje.
Vědomi si své povinnosti přivést ho nazpět do ašramu byli velice bdělí. Bděli nad ním jako
matka nad dítětem.
Déšť padal a tloukl na okolní střechy. Uličky se změnily na blátivé potoky, které odnášely tu
a tam nashromážděné odpadky…Ganga plná vody přetékala přes okraje.
V pokoji všudypřítomná vlhkost ochromovala kroužek přátel shromážděných kolem něj:
jeden kašlal, druhý chraptěl…
Nárájana nedokázal usnout.
30
Mučila jej nesnesitelná bolest a on plakal.
Někdy byl v bezvědomí.
Někdy se choval dokonce jako dítě.
Modlil se k Božské Matce a říkal: „Něco mi říká, abych šel do Gangy a navždy zmizel. Mata
Ganga mne volá. Chcete-li, abych zůstal s vámi, dávejte na mne pozor“.
Takto proběhlo patnáct dnů a nocí..
Šestnáctého dne v jednu hodinu v noci Ritodgata, vějíř v ruce, oči upřené na Nárájanu,
vyskočil. Nárájana se před ním postavil a překvapeně se ho ptá: „Proč nespíš?“
Hlas je jiný, tón je jiný, je to jiný člověk… Je to začátek znovuzrození…
Té noci měl Nárájana zvláštní vizi „Mata Gangy“.
Příští den ráno Nárájana nadiktoval svým blízkým filozofii Dharma Súter a také jógu Vivartu,
jógu transformace.
Tato jóga má osm etap: - očišťování
- energetizace
- upevňování
- vzestup
- posvěcování
- rozšiřování
- integrovaná dokonalost
- božské blaho
Nárájana předal všechny tyto prvky v jednom dni. Potom nám řekl: „Dostal jsem nové
informace. Vracíme se!“
Čtyři dny poté už byli zpět ve Varištapuri. Když se vrátili, lidé v ašramu začali připravovat
pravidelnou říjnovou jágu. Bylo to dobré znamení: Nárájana se vracel na Nava Rátri.
Po smrti Nárájanova otce a zážitku s „ Mata Gangou“ v Benáres se otevřelo nová brána.
Velká a rychlá změna, nová filozofie, Nová Dharma, přicházela…
Roku 1987 přijeli odborníci, ale zatím to byly jen zárodky Dharma Súter. Úplná verze tehdy
ještě nepřišla.
Nedařilo se dát Dharma Sútrám tvar. Šíření Dharmy bránilo příliš mnoho temnoty a tvořilo
problémy v lidském vědomí.
Nárájana se tedy rozhodl odejít do ústraní na 48 dnů.
Období izolace má Šrí Tatháta každý rok. V těchto dnech mu „Božská Matka“ odhaluje
tajemství.
Před tímto ústraním Nárájana byl součástí světa, ale nestaral se, co se v něm děje. Měl své
zážitky, své blízké kolem sebe, vnímal jejich zážitky a Dharmu.
Nárájana nevěděl, že venku existuje svět, že jsou tam lidé a že ve světě jsou problémy.
„Božská Matka“ otevřela dveře a Nárájana si pomalu uvědomil vnější svět. Bylo to pro něj
velmi bolestné. Všechny tragedie ho hluboce zranily. Když četl noviny, nebo mu někdo říkal:
„Tam a tam se stalo to a to“ nebo „v té zemi je takový problém“, dával se do pláče.
Nedokázal to snést.
Pomalu Božská Matka připravovala vědomí Nárájany k chápání problémů ve světě, aby mohl
lépe pomáhat lidem, a tak je vést k Dharmě. Tento proces započal v jeho vědomí, ale dál mu
bránily překážky. Nárájanovi tehdy intuice řekla, že tyto překážky pochází od sil temnoty,
které získávají svou energii od špatných praktik nashromážděných v chrámech.
31
Prohlásil: „Špatné vlivy ve světě zabraňují rozšiřování této Dharmy. Mnohé chrámy jsou
místy špatných energií, protože rituály, např. púdže jsou poskvrněné energií toho místa.
Hodně chrámů vytváří opačný účinek než ten, který by měl být.“
Aby odstranil tyto nečistoty, rozhodl se tedy, že některé chrámy navštíví se svými blízkými,
aby tyto vlivy odstranil.
V roce 1989 Nárájana vybral 42 osob. Požádal je, aby konali askezi a zvláštní modlitby.
Chodili na různá místa, kde se modlili za příchod nové Dharmy, aby se projevila nová Božská
síla a připravila lidské vědomí na tuto Dharmu.
Vydali se tedy na cestu z Kéraly do Himálají. Vrátili se přes Varanásí (Benáres), potom přes
Ramešvaram - místo, kde se setkává Indie a Srí Lanka.
Cestovali na různá místa. Po příchodu do každého chrámu prováděli púdžu, prosili Božskou
Přítomnost a žádali ji, aby odstranila problém, který v tom místě byl. A tak špatné energie,
shromažďované v těchto chrámech špatnými kulty po mnoho století, odešly. Prováděním
těchto rituálů Nárájana odstranil staletí špatných praktik a po další staletí zůstanou tato místa
čistá. Samozřejmě může zase dojít k nějakým chybám, ale bylo by potřeba znovu staletí
k tomu, aby se nashromáždilo tolik špatné energie. Samozřejmě i mnoho dalších chrámů by si
zasloužilo vyčištění, ale tím, že navštívili hlavní místa, položil Nárájana „ústřední klíč“.
Dharma Sútry mohly dostat tvar teprve po provedení této „očisty“.
Velká potíž byla i v tom vyjádřit je slovy.
Master obdržel Dharmasútry, říká Ritodgata. Byly to myšlenky, pojmy, ale obtíž byla v tom,
jak je vyjádřit. Já jsem poslouchal a zapisoval v jazyce malajalam to, co mi říkal, ale jemu to
nevyhovovalo.
Srovnával jsem informace, přijatá učení, ale měl jsem hodně potíží s přepisem toho, co se
Master pokoušel vysvětlit. Nebyl spokojen s tím, co jsem psal. Nebylo to přesně to, co chtěl
předat. My nemáme představu o tom, co Master chce předat. To, co říká slovy, neodpovídá
skutečně té pravé myšlence.
Je to příliš, příliš úzké.
To, co nám má předat, je nové pojetí…
V letech 1989 – 1990 byly Dharma sútry připraveny. Nárájana předal tyto verše v jazyce
malajalam.
Několik vzdělaných odborníků je přeložilo do sanskrtu. Potom Nárájana hledal vhodný čas
a místo pro jejich vyhlášení…
„Dharmasútry se nemění“ dodává Ritodgata. „ Ale ještě dnes se jejich uplatnění nebo jejich
široký smysl stále vyvíjí.
Pokaždé, když je Šrí Tatháta chce vysvětlovat, něco se mění, upravuje: nový aspekt, nový
smysl, nový rozměr…“
V této době Nárájana požádal své blízké, aby mu oficiálně zasvětili své životy. Až do té doby
s nim žili, ale nebylo v tom nic oficiálního. Teď chtěl formální souhlas rodičů a jejich
požehnání.
Každý z nich tedy dostal pokyny jít si o tom promluvit s rodiči.
Nárájana na této věci trval: „Já vás oficiálně přijmu pouze tehdy, když vaši rodiče budou
souhlasit a přijdou mi do ašramu osobně říct, že mi dávají svého syna.“
Pro všechny rodiny to bylo snadné.
Všechny souhlasily.
32
V květnu 1989 jedenáct mužů prohlásilo před svými rodinami: „Prohlašuji, že od nynějška
budu žít s Nárájanou v jeho ašramu a zavazuji se, že mu zasvětím svůj život se souhlasem
a požehnáním mých rodičů.“
V ašramu konali mnohokrát jágu a hledali vhodné místo pro vyhlášení Dharma-súter. Hledali
na jihu Indie, potom ve státě Karnataka.
Nakonec vybrali Saranath blízko Benáres…
*****
33
6) Po roce 1991…
V lednu 1991 Nárájana vzal své blízké do Benáres.
A právě tam dostal od „Božské Matky“ jméno Šrí Tatháta.
Jeho blízkým se toto jméno moc nelíbilo. Zvuk „Ta-thá-ta“ se jim nelíbil.
Šrí Tatháta ale zůstal neoblomný… to je jméno, které dostal.
Hledali význam slova v tantrickém slovníku. Toto jméno znamená: „Ten, kdo je TO.“
Potom provedli tradiční obřady pro sanjásina při uvedení do stavu mnicha.
21. ledna 1991 dal Šrí Tatháta svým blízkým padesát veršů Dharma Súter v Saranathu.
27. ledna se ve Varištapuri konala jága, během které je Šrí Tatháta potvrdil jako Maitrí.
27. a 28. ledna Šrí Tatháta vysvětlil verše Dharma Súter svým Maitrím a všem lidem se
zasvěcením díkša. 29. ledna všichni odjeli do Kolluru. Uvnitř chrámu Šrí Mookambika se
konalo slavnostní jídlo.
Od roku 1991 proběhlo uvnitř ašramu mnoho změn. Do té doby neexistovala žádná oficiální
pravidla. Všechno bylo neformální.
Významnou změnu přineslo oficiální oblečení. Třináct osob, které nosí barvy růžovou
a vínovou, se stalo snadno rozpoznatelných jako lidé, kteří patří k ašramu Šrí Tatháty.
K pojmenování Maitrí (přítel) byla přidána nová jména:
TATHÁTA VIVASWAN
ten, kdo je plný slunce
TATHÁTA MAHASWAN
ten, kdo je plný světla
MAITRÍ RITAGATA MAHASTHITA
ten, kdo přichází z absolutní pravdy
MAITRÍ RITODGATA MAHASTHITA
ten, kdo se vynořuje z absolutní pravdy
MAITRÍ SAMAKHYATA MAHASTHITA
ten, kdo je znám pro absolutní pravdu
MAITRÍ SAMAYUTA MAHASTHITA
ten, kdo se připojil k absolutní pravdě
MAITRÍ SAMAYUKTA MAHASTHITA
ten, kdo se připojuje k absolutní pravdě
MAITRÍ SUCHETAS MAHASTHITA
ten, kdo má dobré svědomí
MAITRÍ SAMPRAMODA MAHASTHITA
ten, který má radost absolutna
34
MAITRÍ SAMAHITA MAHASTHITA
ten, kdo je dobře připojen k absolutnu
MAITRÍ SADATANA MAHASTHITA
věčný, ten který existuje věčně
MAITRÍ SAMUDGATA MAHASTHITA
ten, který se vynořil z absolutna
MAITRÍ SAMAGATA MAHASTHITA
ten, který přichází z absolutna
Třetím důležitým bodem byl závazek.
Přijetím oblečení a jména se každý Maitrí sám za sebe zavazoval, že se neožení. Toto
rozhodnutí každý učinil už dávno. Protože všichni chtěli pracovat v ašramu, žít v ašramu,
všechno dát Šrí Tathátovi, ašramu a dharmě.
Při takovýchto slibech už nezbývalo místo na založení rodiny.
Být „Maitrí“ znamená být mnichem.
Třináct mužů obléklo tento vznešený šat…
Dnes je jich kolem Šrí Tatháty deset, Samadgata a Samudgata odešli s jeho požehnáním.
Jeden z nich, Tatháta Mahaswan, opustil své tělo 12. ledna 2004.
Tato znamení příslušnosti k ašramu změnila atmosféru ašramu. Tím, že nosí toto výrazné
oblečení, se tito muži prezentují jinak, přijímají otevřenou vesmírnou filozofii a jsou vedeni
výjimečnou bytostí…
V té době Šrí Tatháta pocítil potřebu postavit chrám, který by pomáhal uvedení Nové
Dharmy.
Tím chrámem bude „Dharmapíta“ - Podstavec Dharmy.
Byl to dlouhý a namáhavý proces…
Šrí Tatháta řekl: „Potřebujeme místo k oslavování božství novým způsobem, novou formou.“
Okamžitě na tuto výzvu odpověděl jeden mnich z města Goa a nabídl svůj pozemek.
Ritodgata a Ritagata odjeli do Goi podívat se na pozemek. Šlo o hezké místo, ale
nevyhovovalo jim.
Hledali ve státech Kérala, Tamil Nádu… Po dlouhém hledání se nakonec na ta místa vydal Šrí
Tatháta osobně. Jeli na sever, do státu Karnátaka ke zříceninám jednoho starého chrámu.
Jeden člověk z ašramu měl vizi o jistém místě, ale chybělo mu upřesnění.
Znovu je Šrí Tatháta vyslal do Karnátaky a řekl jim: „Vrátíte se teprve tehdy, až najdete to
pravé místo.“ Pokračovali v hledání. Když jim kdosi vyprávěl o Kolluru, odjeli na toto místo,
ale informovali Šrí Tathátu, že Kollur nemůže odpovídat jejich očekávání. Je to jenom malá
vesnice a jeden chrám tam už stojí. Šrí Tatháta za nimi přijel a označil Kollur za vhodný pro
nový chrám.
Šrí Tatháta zde zůstal jeden měsíc.
Jel ještě na další místa a potom se vrátil do Kolluru. A nakonec měl vizi od „Božské Matky“
a poznal, že „Kollur… je místem určeným pro Dharmapítu“.
35
Tím spíše, že chrám Šrí Mookambika v Kolluru zasvěcený Božské Matce je pro Šrí Tathátu
velmi důležitý. Rozhodnutí tedy padlo a pozemek byl koupen roku 1993.
Po dobu dvou let se kreslily plány s myšlenkou, že Dharmapíta bude čtverhranný chrám.
A potom najednou Šrí Tatháta změnil názor a začal uvažovat o kruhovém chrámu.
Jedna architektka měla vizi Dharmapíty, dala ji na papír a předložila mu ji.
Její návrh si Šrí Tathátu získal.
Před těmito pracemi tato architektka Šrí Tathátu neznala a teď dostala zasvěcení společně
s manželem.
Stavební práce začaly.
V roce 1997 byly hotové pouze základy!
Potom se stavba zastavila.
Velká jága roku 1999 dala stavbě nový impuls.
Další velká jága se konala roku 2002.
Šrí Tatháta pracuje na Dharmapítě, božském kameni, už více než deset let… A všichni se
ptají: „Jestliže Šrí Tatháta je božský, tak proč to trvá tak dlouho?“
Proč?
Proč ta otázka: „Proč?“
Kdo zná cesty Božství ?..
Den má dvacet čtyři hodin. Božství nestvořilo den o dvaceti dvou nebo dvaceti šesti
hodinách… Proč?
Proč je právě tolik hodin mezi východem a západem slunce? Proč?
Takové uvažování je bez podstaty a tento typ otázek bez konce.
Stejně jako délka dne, tak i Dharmapíta jde svou cestou v rytmu božství…
Doufáme všichni, že Dharmapíta bude úplně dokončena v tomto našem životě.
Ale možná si Božství na to nechává staletí.
Kdo ví?
Jistě, Šrí Tatháta by jistě mohl udělat zázraky a zrychlit dobudování Dharmapíty.
Proč Ježíš přijal smrt na kříži?
Kdo to ví?
Božské milosti jsou na lidské úrovni nevysvětlitelné.
Ve vývoji světa deset, dvanáct nebo patnáct let je jenom okamžik. Bůh není jenom bohem
světla a Satan bohem temnoty.
Bůh je bohem světla a také bohem temnoty.
Je to týž Bůh s různými tvářemi…
Musíme dojít na tu úroveň, kde budeme vnímat, že všechno je Bůh. Že všechno je ovládáno
Bohem a jeho hrami.
36
Doufáme, že cesty Božství jsou: vítězství – vítězství – vítězství… Ale ve skutečnosti cesty
Božství jsou vítězství – nezdar – vítězství - vítězství – nezdar – vítězství…
Nikdo nezná to pořadí.
Nikdo to nemůže pochopit...
Místo toho, abychom se snažili pochopit, máme vidět krásu ve všem a radovat se z těchto
tajemství.
Šrí Tatháta nás také očekává při realizaci Dharmapíty.
Není to otázka peněz.
Šrí Tatháta nás očekává při uskutečnění Dharmy.
Očekává, že Božství vybaví náš vnitřní chrám.
On očekává, že my uskutečníme Dharmapítu v sobě.
Když dokončíme tuto práci, když vyčistíme naše fyzické tělo, naše energetické tělo a naši
mysl, božská energie v nás bude proudit.
Dharmapíta stojí ve vnějším světě. My sami máme být Dharmapítou v našem nitru.
*****
37
Ašramy Šrí Tatháty
V Indii
Pokaždé, když taxi nebo rikša, která mne veze do Varištapuri, zahýbá u poslední cedule
označující Tapovarištašram doleva, jsem naplněna klidem a pohodou tohoto místa.
Když opustím hlavní silnici vedoucí do Vandithavalam, a minu poslední nízké domky se
dvory z udusané hlíny rozprostírající se po obou stranách ulice, směřuji do ašramu. Po mé
pravé straně až k obzoru se táhnou samá rýžoviště třpytící se světlem. Nalevo vidím dům Šrí
Tatháty - zcela prostý dům.
Široká alej nás vede k domu, před nímž je velké prostranství porostlé palmami, banánovníky,
kokosovníky, mangovníky a nejrůznějšími tropickými stromy a rostlinami.
Tento prostor se dá proměnit podle potřeby nebo podle okolností. Při velké jáze v roku 2002
byly všechny banánovníky vytrhány, aby vznikl větší prostor pro přijetí obrovského zástupu
(20 000 lidí denně), který přicházel na jágu. Pro poslední Navarátri byl postaven velký
přístřešek pro ubytování a stravování několika stovek indických mužů a žen po dobu deseti
dnů a po obřadech byl zase rozmontován. Různé stavby tak mohou být vytvořeny jen na
několik dnů.
Šrí Tatháta žije s několika svými blízkými a několika Maitrí v tomto domě od roku 2000.
Předtím všichni bydleli ve vlastním ašramu, který je o kousek dál.
Napravo od aleje stojí na betonovém základě a cihlové podezdívce velký hangár z bambusu
a palmových listů, který slouží pro pravidelná setkání davů oddaných se Šrí Tathátou.
Když projíždím uličkou lemovanou rýžovišti, jedu kolem domu, v němž bydlí Džajan
a Džajanti, synovec a neteř Šrí Tatháty.
Hned za ním Sathyabhama přijímá ve svém domě hosty na ubytování. Je možno si to
rezervovat u jejího syna Mukeshe na telefonu 09 38 77 05 633.
Pokračuji dál barevnou a voňavou uličkou. Potkávám děti, které mi vždycky nabízejí květy,
nebo pocestné, kteří mě zdraví rukama spojenýma na hrudi a s úsměvem říkají
„Tathátvamastu“ .
Odbočuji pak první polní cestičkou doleva a ona mě dovede k ašramu.
Jakmile překročím práh ašramu, klidná a vyrovnaná atmosféra se zesiluje. Dotýká se mě
energie tohoto místa. Místo mne zve k meditaci a k tichu…
Teď zde žije velmi málo lidí.
Deset Maitrí, kteří obklopují Šrí Tathátu, žijí buď tady, nebo s ním v jeho domě.
Přijetí, kterého se nám v ašramu dostává, je výjimečné, plné zdvořilosti, laskavosti,
pozornosti a naslouchání. Maitrí (mniši) nebo indičtí oddaní, kteří nás přijímají, nám otvírají
dveře ašramu i dveře svých srdcí s takovou láskou, že se mi zdá nemožné ji nepociťovat.
Přijetí, kterého se nám zde dostává,jen potvrzuje slova Šrí Tatháty, že se vracíme „domů“.
Kromě období veřejných obřadů nebo „programů“ je možné trávit v ašramu dlouhé hodiny
bez jakýchkoliv pokynů, prostě si jen užívat tohoto výjimečného místa, chodit meditovat
do chrámu věnovaného Božské Matce anebo do malé místnosti přiléhající k chrámu.
Právě tady Šrí Tatháta trávil a tráví dál dny, týdny a měsíce tapas, askeze a života
v ústraní…v meditaci nebo v samádhí.
38
Meditační hala je rovněž otevřena všem s výjimkou doby, kdy slouží ke cvičení pránájámy.
Tehdy je vyhrazena pouze lidem, kteří obdrželi zasvěcení díkša.
Zahrada ašramu je udržována s velkou pozorností a péčí. Stromy a květiny podtrhují jemnost
tohoto místa.
Každý den kolem páté hodiny navečer recitují dětské hlasy o překot mantry.
Když Indové žádají o přijetí v ašramu, mohou zde bydlet maximálně tři dny. Během
speciálních programů nebo při ubytování lidí ze Západu může být tato krátká doba
prodloužena.
V současné době mohou v ašramu spát pouze muži. Ale byly doby, kdy mladé muže, žijící se
Šrí Tathátou, přicházely navštívit jejich matky, sestry a příbuzní a také oni měli možnost zde
přenocovat.
Indie má za sebou tisíce let vegetariánství. V Indii je velice snadné jíst jako vegetarián.
Vegetariánské restaurace lze najít všude. Cukrářství také označují, jestli jejich výrobky jsou
vyrobeny s vajíčky nebo bez nich. Dnes je asi 25 % indické populace přísně vegetariánské
(ani maso, ani ryby). Ale v ašramu je strava víc než vegetariánská, ona je bez živočišných
produktů s výjimkou ghí a mléka. Každý člověk, který přichází do ašramu, může dostat najíst,
chce-li.
Podle ájurvédy je potrava vůbec „nejlepším“ lékem.
„Zdravá potrava, zdravé tělo!“
„Ajur“ znamená život, životní sílu, vitalitu.
„Véda“ znamená vědění.
Ájurvéda je tedy věda o životě.
Pro většinu Indů je potrava posvátná.
Často v Indii, ale především v ašramech, před začátkem jídla dodržují chvilku vnějšího
i vnitřního ztišení. Potrava je přijímána do vědomí. To se provádí s postojem soustředění,
ztišení a vděčnosti. Jídlo je vždy zakončováno krátkým okamžikem ticha.
My, návštěvníci ze Západu, jsme v ašramu zvláště hýčkáni. Pokrmy jsou vynikající a naši
indičtí hostitelé dělají maximum, aby nám připravili šťavnatou a chutnou kuchyni, v níž
zmírňují chutě příliš kořeněné pro naše západní žaludky. Současně nám nabízejí koření na
dochucení.
Indická kuchyně je dovednou směsí barev a chutí. Používání koření se datuje až do doby
vzniku ájurvédy. Vyvažování koření s různými preventivními a léčebnými účinky je úplnou
vědou. V Indii jsou tři kategorie koření: základní koření (koriandr, kmín, kurkuma, karí,
pískavice, hořčice, paprika, pepř…), jemná koření (skořice, kardamon, hřebíček, fenykl,
zázvor, šafrán…), zelená koření (listy koriandru, listy karí, mladé výhonky pískavice).
Při jídle Indové obvykle sedí se zkříženýma nohama na rohožce přímo na zemi. Jídlo se
podává na „thali“, jakémsi kovovém talíři, ve kterém jsou dvě nebo tři prohlubně na omáčky.
Nám, lidem ze Západu, se jídlo podává u stolu.
Při vzácných příležitostech rád přichází Šrí Tatháta a servíruje nám jídlo. Je to skutečné
potěšení pro něj i pro nás. V jeho přítomnosti se doporučuje s jídlem počkat, až je požehná.
Než začneme jíst, nejčastěji recitujeme v duchu Gájatrí mantru a někdy ji zpíváme společně.
39
Požehnání jídla končíme tím, že se dotkneme talíře a sklenice prsteníkem se slovy „Óm amriti
bhava“. (Všechno je nektar.)
Ve sváteční dny se jídlo podává na listech banánovníků, podle tradice státu Kérala.
Pro nás Francouze je svátkem každý den. Jsme velká skupina, a tak nám jídlo servírují na
listech banánovníku.
Indové jedí prsty. Uhnětou z rýže kuličku nebo utrhnou kousek placky, kterou namáčejí
v zeleninové omáčce.
Pro nás, příslušníky západní civilizace, se obvykle jídlo podává se lžičkou. Pokud se
rozhodnete jíst rukama, jako to dělají Indové, používejte k jídlu pouze pravou ruku. Levá ruka
se používána pro záležitosti považované za méně čisté (obouvání a vyzouvání botů, WC atd.).
Pravá ruka slouží k jídlu, podávání dárků …
Obecné pravidlo zní: nic nepodávejte a nic neberte levou rukou.
V Indii se vaří tři jídla.
Vyvážené vegetariánské jídlo vždycky obsahuje: obilniny, luštěniny a zeleninu. Ovoce se
podává ráno nebo mimo jídlo.
Kuchyně se může lišit podle krajů.
Protože oba ašramy Šrí Tatháty jsou v jižní Indii, je kuchyně zhruba stejná.
Snídaně obsahuje „idlis“ z rýžové mouky vařené v páře. Nebo se podává „kuttipute“ (válečky
pasty z rýžové mouky a kokosové ořechy vařené v páře), „úthappam“( palačinka) s cibulkou,
rajčaty). Z dalších pokrmů je to „úpma“, „dóša“ (lívanec z obilné nebo rýžové mouky),
„tanguri parota“ (tlustý „listový“ pečený v peci) a k tomu čatní (omáčka s kokosovými
ořechy, hořčičnými zrnky a kořením…)
V poledne se vždycky podává rýže se zeleninovou omáčkou, kari, pappadam (kulaté
smaženky, jídlo křupavé, velice lehké).
Večer přichází na řadu dóša (lívanec jako u nás, ale bez vajíčka a bez mléka), masala dóša
(placka plněná bramborami), roast (jiný typ placky, křupavější než dóša), „ghí roast“ (veliká
křupavá placka s ghí), „čapátí“ (dost tlustá placka s pastou), porottas (lívanec s navrstvenou
pomazánkou), nudle (nudle smíchané s kokosovými ořechy, cibulkou, hořčičnými zrnky
atd…) k tomu „čatní“ a „kari“(zeleninové omáčky).
Prakticky nikdy není desert po jídle, kromě svátečních dnů, kdy ochutnáváme „pajasam“(druh
rýžových koláčků). My, lidé ze Zápaďané, máme vylepšenou stravu, a tak nám často servírují
ovoce: ananas, kokosový ořech, papáju, pomeranče,banány, mango, chlebovník atd…
Když jsme v ašramu v malém počtu, tak jsme žádáni, abychom si umyli své nádobí. Ale když
je nás mnoho, tak Indové, kteří se o nás starají, umývají nádobí raději sami. Pro Indy platí, že
si myje nádobí každý sám, dokonce i ve dnech, kdy je mnoho lidí.
Je samozřejmě normální dát na konci pobytu příspěvek na stravu. Udělejte to z vlastní
iniciativy, protože žádný Maitrí ani žádný Ind z ašramu vás nepřijdou o takovou věc požádat.
Totéž platí o všem, co v ašramu dostáváme - pobyt, zasvěcení, vyučování…atd..
Každý dar je vítán.
Když dáváme Indům nějaké peníze, doporučuje se a je důležité pro naše hostitele vložit do
obálky jednu rupii. Tato mince symbolizuje JEDNO, jednotu, není dělitelná, a proto nutně
náleží Bohu.
Šrí Tatháta a jeho blízcí žijí v tomto materiálním světě díky darům. Navíc stavba Dharmapíty
a další probíhající stavby (chrám ve Varištapuri a místo pro přijímání chudých) stojí hodně
peněz.
40
Kromě dnů, kdy se konají obřady nebo „speciální programy“, je možné přijetí u Šrí Tatháty.
Těmito neformálními chvilkami, kdy mohu pobývat vedle něj, jsem vždy velmi dojatá.
Tatháta přijímá lidi, kteří k němu přicházejí velice vřele, s dojímavou prostotou a laskavostí.
Umí se přeptat na zdraví u jednoho nebo na rodinu u druhého.
Když jsem blízko něj, mrzí mne jen jedna věc, že nedovedu mluvit jazykem malajalam
a nerozumím mu.
Včera jsem jej šla pozdravit. Byly tam tři ženy kolem šedesátky. Když mne Šrí Tatháta uviděl
na prahu svého pokoje, pokynul mi, abych vstoupila. Posadila jsem se na židli za tyto tři
indické ženy, které seděly před ním na zemi. Pozorovala jsem je.Viditelně jim Šrí Tatháta
vyprávěl nějaký příběh. Ženy poslouchaly velmi pozorně a Šrí Tatháta měnil hlas, hrál různé
postavy, občas se smál, chvílemi byl vážný. Když příběh dovyprávěl, tak ho naslouchajícím
ženám okomentoval. Po chvíli k tomu ony řekly několik slov a odešly. Jak ráda bych jim
rozuměla!!!
Ocitla jsem se tedy se Šrí Tathátou sama. Přiblížila jsem se k němu a sedla si na zem. Usmál
se, zeptal se mě, jak se daří, a mohli jsme prohodit pár slov anglicky. Začíná se vyjadřovat
anglicky a je to něco mimořádného, když můžete mluvit přímo s ním. Mluvili jsme o různých
bodech, které jsem měla na srdci, a dobře jsme si rozuměli.
Když si to lidé přejí, samozřejmě u zcela konkrétních problémů, kdy je nutné být velmi
přesný, Maitrí, kteří ovládají dokonale angličtinu, zajišťují překlad mezi angličtinou
a malajalam.
Ritodgata je oficiálním tlumočníkem ašramu. Vždycky dokazuje příkladnou trpělivost
a ochotu.
Vždycky mě pobaví, když se Šrí Tatháta, který je s Ritodgatou „jedna ruka“, během programu
pro Francouze ptá, jestli to, co řekl, je v pořádku nebo dostačující. Obvykle je Ritodgata
překvapený tím, že od něj žádá Šrí Tatháta schválení, nám to přetlumočí řekne a v nás to
vyvolá smích.
Několik posledních let Šrí Tatháta hodně cestuje po Indii…
Obvykle jezdí do Kolluru, ale také do Palakkadu, kde otevřel „školu“. Tathátavrundam je
škola jiná než jak ji známe my. Má za cíl učit děti, dospívající, ženy a muže Dharmu. Je to
škola Života, škola duchovnosti. Lidé sem přicházejí přibližně jednou týdně. Dostává se jim
zde výuky o životě všeobecně, o životě manželů, o roli ženy, roli manžela, roli manželů, dětí
atd… Recitují mantry, zpívají bhadžany, učí se dělat púdžu a jiné rituály…
Šrí Tatháta koná po Indii mnoho poutí na konkrétní místa, s určitým cílem.
Když jsem žila několik měsíců v ašramu, myslela jsem si, že v období, kdy tam nejsou velké
skupiny, je život velmi klidný a moc se toho neděje. Byla jsem velmi překvapena, když jsem
viděla, jak mnoho Šrí Tatháta, Maitrí, jeho blízcí, Maitreji Amma cestují, aby se s někým
setkali. Cestují třeba tisíce kilometrů… kvůli několika hodinám v „nějakém“ chrámu.
Když Maitreji Amma potkala v roce 2000 Šrí Tathátu „náhodou“ v Kolluru, poznala v něm
Božskou Bytost, kterou hledala od narození. Přijela do ašramu ve Varištapuri v roce 2001.
Od té doby dělí svůj čas mezi Indii a své cesty po Francii a po světě, na nichž mluví o Šrí
Tathátovi a jeho poslání. Většina všech Francouzů, kteří jedou navštívit Šrí Tathátu, až na
několik vzácných výjimek, o něm slyšeli od Maitreji Ammy nebo od někoho, kdo se s ní
setkal. Věnuje se Dharmě a má přání, aby „stále více a více lidí zachytilo paprsky světla, které
Šrí Tatháta posílá na Zemi, aby se Láska co nejrychleji rozšířila po celé planetě“.
Šest osob - Anapurna, Džjoti a Govinda, Radhika a Varuna, Satjakamam - provázejí Maitreji
Ammu. A obětují svůj život jejímu poslání, poslání Šrí Tatháty a Dharmě.
41
Během rituálů Šrí Tatháta a bráhmani v chrámech obětují Božské Matce ovoce a květiny.
Při prvním setkání, při příjezdu, při odjezdu, při individuální konzultaci, při zvláštních
příležitostech… je krásné a správné nabídnout Šrí Tathátovi podnos s květinami či ovocem…
Jedno indické pravidlo říká: „Nikdy nechoď k Mistrovi s prázdnýma rukama“.
Tyto obětiny ukazují náš respekt a naši lásku k osobě nebo Božstvu, kterému je dáváme.
Modlitba, která doplňuje květinovou oběť, znamená: „Učiňte, abychom i my jsme se jednoho
dne stali květinou“…
Když tyto dary nabízíme Šrí Tathátovi, on je žehná a potom nám nějaké ovoce dá…
Je zvykem sníst toto ovoce před ním. Rovněž v průběhu nějakého rituálu nebo obřadu bývají
různé sladkosti požehnány a potom nabídnuty účastníkům. Vždy se přijímají do pravé dlaně.
Označují se „prasádam“. Je to potrava bohů, která je potravou pro naši duši.
Velmi často lidé, kteří přicházejí ke Šrí Tathátovi, jej žádají o nové jméno, jméno v sanskrtu.
Tato změna totožnosti má jistě pro každého jiný význam.
Já sama od narození mám čtyři křestní jména. Mé obvyklé jméno Anne-Marie je křestní
jméno mé prababičky z otcovy strany, má další dvě křestní jména, Felicie a Victorie, jsou
křestním jménem mé babičky z matčiny strany a křestním jménem dědečka z otcovy strany
(Victor). Když jsem přijala nové křestní jméno, mám dojem, že jsem se zbavila „tíhy“ mých
předků, že jsem se zbavila jejich strastí předávaných dědičností a že jsem osvobodila také je.
Také s vibracemi mého nového jména, Aditi, přecházím jinam. Opouštím svou minulost…
a otevírám se novému životu. Mé indické jméno Aditi znamená „Matka Boha“. Má tedy
velmi blízko ke jménu Marie.
Osobně jsem si přála mít indické jméno jako znamení znovuzrození.
Byla jsem velmi překvapená a velmi dojatá, když mi má maminka poté, co se dozvěděla
o mém novém jméně, řekla: „Tohle jméno se mi moc líbí.“ A od té doby mi říká „Aditi“.
Každé jméno má nějaký význam a Tatháta nám nikdy nedává jméno náhodně.
Parimala, jejíž jméno znamená „vůně“, k tomu říká: „Máme si vytvořit svou vlastní vůni. Pro
mne toto nové jméno představuje nový křest. Šrí Tatháta nám dává nové křestní jméno, aby
nám umožnil vystoupit z našich vlastností.
Indové mají velmi rádi naše indická jména. Snadno si je pamatují a vyslovují.
Indové se mezi sebou nikdy neoslovují přímo svými jmény. Na znamení úcty ke starším
přidávají ke křestnímu jménu nějaké slovo: matka, starší bratr, starší sestra, strýc, teta…
Těmi zdvořilostními formulkami mohou být například: Etta (pro muže), Sister nebo Amma
(pro ženy).
Děti mi často říkají anglicky „Aunty“, což znamená „Teto“. Dospělí mi říkají „Aditi sister“:
„Sestro Aditi“ nebo „Aditi Amma“: „Matko Aditi“.
Je to znamení úcty vzhledem k mému věku.
Indové často oslovují většinu západních žen po padesátce „Amma“.
Stejně tak je důležité, když oslovujeme Maitrí, abychom na znamení úcty k jejich jménu
připojili Maitrí což znamení „přítel“ (například: Ritodgata Maitrí) nebo slovo Mahasthita
(Ritodgata Mahasthita).
Z důvodů tělesných potíží nebo věku je vždycky možné i v přítomnosti Šrí Tatháty sedět na
židli. Lotosová poloha, ve které Indové sedávají hodiny a hodiny bez pohnutí, je pořád ještě
pro většinu lidí ze Západu obtížná. Nechci zevšeobecňovat, mluvím podle vlastní zkušenosti.
42
Jako všude v Indii, před vstupem na nějaké místo, do domu, do chrámu, někdy i do určitých
obchodů, je zvykem se zouvat. Vřele se doporučují „čappals“ neboli sandály, které se snadno
obouvají a zouvají. U chrámů obvykle bývá stojánek, kde se tyto „čappals“ odkládají
za poplatek jedné nebo dvou rupií.
Když přicházíme do domu Šrí Tatháty, do přístřešku nebo do ašramu, i tam se vyžaduje
vyzutí.
Před vstupem do chrámu se podobně doporučuje očistit se opláchnutím nohou a rukou
ve vodě. Ale u všech chrámů to není možné.
V Indii, hlavně v Kérale, je vstup do chrámů někdy zakázán, protože nejsme hinduisté.
Vyvolává to lítost.
V jiných chrámech je přísně zakázáno mužům i ženám vstupovat v kalhotách.
Když vstoupíme do chrámu, obcházíme ho vždy ve směru hodinových ručiček.
Při pozorování Indů jsem si uvědomila, že neexistuje žádný „oficiální pozdrav“, ať už Šrí
Tathátovi, při vstupu do chrámu, před mudrcem, před posvátnou lampou, před oltářem nebo
před Božstvem. Vlastně každý se podle svého zvyku zklidní s úctou, zbožností a pokorou
a pozdraví. Někteří při tom zůstávají vestoje, spojí ruce ve výši srdce a skloní hlavu, jiní
zkříží ruce a dotknou se uší a třikrát se pokloní hlavou. Jiní si kleknou, zkříží ruce na zemi
(pravá ruka na levé ruce) a zdraví tak, že se čelem dotknou rukou. Jiní zase si úplně lehnou
na zem a natáhnou spojené ruce dopředu na znamení odevzdání se Božství.
Já osobně jsem se ptala Šrí Tatháty, co mu vyhovuje nejvíce. S úsměvem mi řekl: „ Dělej, jak
ty chceš“.
V Indii se doporučuje, sedíme-li čelem k přítomnému Mistrovi nebo na posvátném místě,
abychom nevystrkovali nohy dopředu.
My, lidé ze Západu, kteří nemáme pružnost Indů zvyklých sedávat v „lotosu“ od nejranějšího
dětství, musíme dávat pozor na to, abychom dobře zakrývali naše nohy a chodidla oblečením,
sedíme-li se zkříženýma nohama.
Pokud jde o naše oblékání, je vidět, jak Indové zbožňují, když se oblékáme jako oni. Je pro ně
obrovskou radostí, když potkají západní ženy v sárí, a jsou okouzlení, když si sárí dovedeme
samy obléci.
Ať už je to v ašramu nebo na veřejnosti, je lepší, když ženy nenosí oblečení s výstřihem, ani
přiléhavé a průhledné šaty. Přikládají velkou pozornost tomu, aby nohy byly zakryté až po
kotníky a paže nebyly holé. Malý rukáv je vítán. Samozřejmě ve velkých městech západní
móda často nahrazuje tradiční oblečení, ale v malých městech a na venkově, v jižní Indii, to,
co u nás „projde“ bez nějakých problémů, tady může naše hostitele šokovat, rušit a obtěžovat.
V ašramu, kromě dnů obřadů a rituálů, se my, ženy, můžeme oblékat třemi různými způsoby:
Můžeme obléknout dlouhou sukni (spodní sukně, kterou Indky nosí pod sárí, se hodí
dokonale) sahající až po kotníky, tuniku nebo vrchní šaty s krátkými rukávy a lehký šál.
Šál je velmi důležitý a indické ženy jsou „šokovány“, když ho nemáme.
Další možností je buď pandžábí nebo šuridar, které nosí indické dívky a mladé ženy. Je to
komplet obsahující tuniku, dlouhé kalhoty a šál. Existuje jich spousta druhů ve všech barvách.
Některé chrámy občas odmítají vstup ženám v pandžábí.
Ale samozřejmě oblečení pro ženy nejdůstojnější a nejvíce doporučované je sárí. K nošení
sárí potřebujeme sukni a halenku ve stejném tónu, jako je sárí. Někdy se dají sehnat hotové
blůzky, ale většinou si je musíme nechat ušít u krejčího. Ti jsou všude a na ušití jedné halenky
potřebují jeden nebo dva dny. Při nákupu sárí se doporučuje informovat se, jestli látka na
halenku je zahrnuta v ceně sárí. Pokud ano, tak krejčí si kousek odstřihne. Pokud ne, je
43
snadné najít látky v nejrůznějších možných tónech, které ladí se sárí. Sárí, sukně, halenka
a několik spínacích špendlíků… a máte vše potřebné, abyste se oblékla jako Indka, ale
v prvních dnech je pomoc indické ženy nezbytná…Uvnitř ašramu se vyžaduje zakrýt pravé
rameno cípem sárí, aby obě ramena nezůstala holá.
Barvy ašramu jsou bílá, růžová a vínová (bordó). Všichni Maitrí jsou prakticky pořád
ve vínové, pouze při některých obřadech v bílé a skutečně velmi vzácně v růžové.
Ženy v ašramu nosí růžovou a bílou, když je o to Šrí Tatháta speciálně požádá. Jinak jsou
povoleny všechny barvy.
Muži v ašramu nosí longi nebo dhóti, což je látka omotaná kolem pasu až k nohám a k tomu
košile. Během obřadů tuto košili nahrazuje bílý šál. Někdy se šál nosí kolem hrudi jako šerpa,
někdy zakrývá celou hruď.
Při zasvěceních požaduje Tatháta tento typ oblečení, ale nové, dosud nenošené a musí být
povinně bílé barvy. U všech se odmítají kalhoty a ženám se vřele doporučuje sárí.
Žena se během menstruace nemůže zúčastnit obřadu, ani zasvěcení. Také se jí doporučuje,
aby nezpívala mantry. Během této doby prochází její tělo určitým procesem a příliš silné
vibrace by pro ni mohly představovat zdravotní riziko.
V otázce zdravotní prevence nejsou v Indii žádná pravidla. Osobně neberu ani léky ani
očkování. Jediná věc, na kterou si dávám pozor, je voda. Vyhýbám se pití nepřevařené vody.
Vyhýbám se ledu, a když si objednávám ovocný džus, tak žádám, aby do něj dali vodu
prodávanou v lahvích. Některé se dají pít i bez vody. Ale například mango, které má sezónu
v dubnu a květnu, je příliš husté, takže je potřeba jej rozředit vodou nebo mlékem
z kokosového ořechu. Používám také malé tabletky koupené v lékárně ve Francii, abych měla
jistotu, že budu mít pitnou vodu i při čištění zubů.
Nejvíce potíží mi v Indii způsobují komáři. Šrí Tathátu neštípají. Indy štípají trochu, ale velmi
jim chutná moje bílá pokožka. Je dobré pamatovat na léčivé a preventivní přípravky.
Jednou nám Šrí Tatháta řekl: „Parfém Francouzů, to je repelent proti komárům!!!“
Ašram ve Varištapuri je uprostřed rýžovišť, čtyři kilometry od malého městečka
Vandithavalam. Do ašramu se dá velmi snadno dojet rikšou nebo autobusem, nebo dokonce
pěšky, cestou mezi rýžovišti. Ale při první cestě se doporučuje mít průvodce.
Do Varištapuri se dá dojet několika způsoby:
* Letadlem do Bombaje a potom vnitrostátním letem:
- Buď do Koči (psáno také Kochi nebo Cochin) v Kérale, potom si vzít taxík do
Varištapuri. Taxíku to trvá tři nebo čtyři hodiny,
- nebo do Coimbatore ve státě Tamil Nádu, leteckou společností Air Deccan,
www.airdecan.net nebo telefonní číslo 080 39 00 88 88.
Potom si vzít taxi, které jede asi hodinu.
- několik měsíců také existuje společnost Go Air se zajímavými cenami. Tyto dvě
společnosti Air Deccan nebo Go Air mají velmi nízké ceny, při letu se nepodává jídlo
a je jenom jedna třída. Doba letu Bombaj - Coimbatore nebo Bombaj – Koči trvá
necelé dvě hodiny.
* Letět přímo do Cochi. Existuje několik přímých letů. Do Varištapuri si pat vzít taxi.
* Další možnost je přistát v Bombaji a jet vlakem do Palakkadu. Cesta trvá jednu noc. Je
možné si vzít lehátko. Rezervování místa je nutné zajisti přímo na nádraží. Ale nebývá vždy
jisté, že můžete jet vlakem ještě týž den. Lehátka ve druhé třídě jsou slušná a umožňují
44
cestovat v indickém prostředí. Pokud chcete více soukromí, pak jsou zde lehátková kupé
oddělená záclonkami - 2 A/C s klimatizací. Ložní prádlo, přikrývka a polštář bývají obvykle k
dispozici. Dveře umožňující spojení s dalšími kupé jsou zavřeny a pod dohledem průvodčího
Z Palakkadu je samozřejmě nejjednodušším řešením taxi, ale dá se také jet autobusem do
Vandithavalam, potom rikšou do Varištapuri nebo rikšou přímo z Palakkadu do Varištapuri.
Je třeba počítat s dobou nejméně jedné hodiny, podle použitého prostředku.
Protože jeden velký kufr působí mnoho potíží při nakládání do taxíku nebo rikše, je lepší vzít
si raději dva menší kufry.
Cesta do Kolluru ve státě Karnataka z Varištapuri:
* Vzít si rikšu a potom autobusem až do Palakkadu nebo taxíkem či rikšou na nádraží
Palakkad Junction. Potom vlakem do Mangalore ve státě Karnataka. Vlak odjíždí kolem
21 hodiny z Palakkadu a do Mangalore přijíždí mezi pátou a šestou hodinou ráno..
Před nádražím je možno nastoupit do autobusu jedoucího přímo do Kolluru přes Udupi
a Kundapura. Jede přibližně čtyři hodiny.
Je možné jet také vlakem až do města Kundapura a dál autobusem nebo taxíkem.
* Letadlem z Coimbatore nebo z Cochi až do Mangalore.
Přímo do Kolluru:
* Letecky do Mangalore
* Vlakem do Kundapura
V Kolluru se můžete bez problémů ubytovat (kromě období velkých svátků). Je zde
dostatečný počet hotelů a penzionů. Většinou nabízejí pokoje skromně vybavené, ale čisté.
Kromě hotelů vyšší třídy jsou zde koupelny vybaveny nejčastěji sprchou, ale někdy jen
umyvadlem a kohoutkem. V penzionech (guest house) neteče z kohoutku vždy teplá voda.
Za malý příplatek je možné dostat velkou nádobu s teplou vodu.
Na toaletách v Indii není toaletní papír, ale vždy je tam vodovodní kohoutek a konev a někdy
dokonce sprchovací růžice. Nedoporučuje se používat papírové kapesníky nebo toaletní papír,
protože by mohly ucpat kanalizaci, která s tímto nepočítá. V Indii jsou dva druhy toalet:
Tradiční indické WC odpovídá tomu, co v Evropě nazýváme turecké záchody, a pak existují
WC, kterým Indové říkají „western“ neboli západní. Tento druhý typ se začíná v zemi
rozšiřovat.
Tradiční Ind, i když doma spává na lůžku, může při cestách spát s dalšími lidmi na zemi
na rohoži.
Zvyky se začínají měnit v závislosti na kastách nebo na finanční úrovni, ale v podstatě i pro
ty, kdo spí doma v postelích, matrace neexistují nebo jsou velmi tenké, hlavně v ašramu.
Obecně platí, že v hotelu bývají matrace pohodlnější.
Indové bývají rádi společně. Snadno může spát deset až patnáct lidí v místnosti, kde my na
Západě spáváme po dvou. Když jde o velké skupiny, tak často ženy spávají se ženami a muži
s muži. Není vzácností vidět kolem padesáti lidí spát společně ve velkých místnostech….
Indie je velmi hlučná.
Indové jsou velmi hluční a ani je nenapadne respektovat spánek sousedů.
Ucpávky do uší jsou užitečné…
45
Indie se probouzí velmi časně. Mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno.
Často se už od pěti ráno v dálce ozývají modlitby, zpěvy…
Před každou činností se většina Indů koupe (ve skutečnosti jde ale o sprchu) a potom vykoná
svůj rituál, modlitbu, meditaci nebo sádhanu. Potom odcházejí do chrámu nebo se modlí
doma, ve své malé modlitebně – „púdža room“.
Indové jsou velmi hrdí na svůj „púdža room“. Na zdech visí fotografie jejich uctívaných
božstev a při obřadech se zapalují olejové lampy.
Pokaždé, když jsem měla štěstí navštívit indický dům, hned mě vedli do jejich koutku pro
uctívání, kde jsem měla čest rozjímat.
Indové spí málo, vstávají brzy a chodí spát pozdě. Naučili se, že není dobré trávit příliš
mnoho času spánkem.
Pro nás, lidi ze Západu, je Indie špinavá, protože lidé mají ve zvyku vyhazovat všechno ven papíry, zbytky, plasty. Jestliže dříve zničil organické odpadky čas, dneska se plasty nacházejí
v indické krajině téměř všude.
Jedna Francouzka o tom mluvila se Šrí Tathátou a zeptala se, proč je Indie tak znečištěna. Byl
touto otázkou překvapen a odpověděl: „Indie není špinavá, lidé v Indii jsou velmi čistí.
Očišťují své tělo i duši každý den. Jak jsou na tom lidé na Západě?“…
Kollur je poutní místo, kde vládne klid a nebeský mír. Nachází se v údolí hory Kudadžádri,
140 km od Mangalore, na severovýchodní hranici okresu Udupi, ve státě Karnataka.
Po tisíciletí přitahuje davy poutníků chrám Šrí Múkambika, zasvěcený Božské Matce.
Po dlouhém hledání dostal Šrí Tatháta od Božské Matky informaci, že má chrám postavit
v Kolluru.
Roku 1993 byl získán pozemek a potom plány na Dharmapítu.
Roku 1994 začaly práce.
Roku 2006 končí vnitřní práce… a venkovní práce pokračují…
Vysvěcení Dharmapíty se konalo 6. července 2006, bez účasti veřejnosti.
Dnes, začátkem roku 2006, stavba ještě není úplně dokončena, nicméně vysvěcení a otevření
Dharmapíty se plánuje na červenec 2006, pokud se nic nestane…
(pozn. překl. – proběhlo 6. 7. 2006)
Energie vládnoucí v Kolluru je pro mne jiná než ta, kterou pociťuji ve Varištapuri, ale
nedovedu říct, které dávám přednost. Mám ráda obě. Když jsem ve Varištapuri, tak mi
po nějaké době chybí Kollur… a když jsem nějakou dobu v Kolluru, mám chuť jet
do Varištapuri.
Prostředí vesnice také přináší něco odlišného. Tato vesnice je velice rušná vzhledem
k velkému počtu „poutníků“, aut, autobusů a také obchodníků s květinami, žebráků u chrámu
a obchůdků, které hrají Gájatrí mantru nebo píseň Múkambika až do omrzení celý den…
Varištapuri je uprostřed venkova a se žebráky jsem se tam nesetkala. Naopak v Kolluru,
stejně jako na všech místech, kde je chrám, ve všech velkých městech, je žebráků mnoho.
46
Přiznávám se, že v jejich přítomnosti mívám vždycky velké potíže. Dívat se na některé
postižené je pro mne těžké. Teď se snažím už neodvracet hlavu kvůli lhostejnosti nebo kvůli
rozpakům, ale snažím se jim dívat do očí. Pokaždé zažívám „setkání“ a bývá to hezké setkání.
Mám pocit, že vždycky povyrostu, když se jim dokážu podívat, usmát se na ně a otevřít své
srdce. Samozřejmě se dál cítím provinile kvůli penězům. Pro tolik lidí, kteří natahují ruce,
těch pár rupií, které tu a tam rozdám, je samozřejmě nekonečně málo. Tím spíše, že i ten
člověk, který ode mne dostal pár mincí, dál natahuje ruku, aby dostal víc.
Mým největším problémem jsou matky, které drží v náručí malé, tak neduživé děti. A děti,
které sotva chodí, nahé nebo téměř nahé, uprostřed dopravy velkých měst, natahující své
ručičky, aby dostaly pár mincí.
Před těma nataženýma rukama mé srdce pláče a cítím se bezmocná…
Při první cestě do Dharmapíty je možná lepší vzít si rikšu, ale je stejně tak možné jít pěšky
zkratkou přes vysušená rýžoviště.
Dharmapíta se dá najít snadno.
Když projdu hlavní ulicí v Kolluru až po křižovatku a odbočím napravo, přijdu ke chrámu
Šrí Múkambika, a když odbočím doleva, jdu ke Dharmapítě.
Odbočuji tedy vpravo a uličkou s obchůdky procházím až na konec.
Když jedu rikšou, řidič odbočuje cestou, která vede vpravo. Pěšky jdu ale rovně směrem na
Guest house Lalithambika“. Tento velký hotel zanechávám po své levici a pokračuji dál
uličkou. Jakmile je to možné, odbočím pěšinkou vpravo a tam již zahlédnu bílou báni
Dharmapíty. Pak již stačí se nechat vést kupolí chrámu a dostat se na místo…
Přicházím přímo před Dharmapítu.
Atmosféra kolem Dharmapíty znamená proti ruchu vesnice velký kontrast. Znovu objevuji
klid ašramu. Znovu jsem uchvácena harmonií a jemností tohoto místa.Jistě, to prostředí je jiné
než ve Varištapuri. Červená půda nahradila rýžoviště a Kollur je obklopen prstencem hor.
Když přicházím po cestě a procházím mříží, napravo se objevuje dům Šrí Tatháty. Je to malý
skromný domek, ještě menší než ve Varištapuri, a za domem je Dharmapíta.
Po mé pravici se staví „guest house“ ašramu. Alej s červenou hlínou mě vede až k ašramu
vlevo a k Dharmapítě vpravo.
Dharmapíta je naproti ašramu.
Při zapadajícím slunci se červená půda zdá ještě červenější..
Nad Dharmapítou se vznáší magická atmosféra.
Hned pod ašramem teče malá říčka. Někdy v ní Šrí Tatháta provádí obřady.
Teď nejsem schopna popsat ašram v Kolluru v jeho konečné fázi, protože tam probíhá mnoho
projektů. Existující ašram je spíš malý a kapacita pro přijímání lidí je skutečně omezena. Ale
až bude hotová Dharmapíta, ubytovna „Guest house“, nový přístřešek (shed) a další projekty,
bude za pár měsíců přijímání lidí vypadat jinak. Nevím, jakou velikost toto místo bude mít…
Ať už je to v Kolluru nebo ve Varištapuri, v současné době ubytování pro lidi ze Západu není
uvnitř ašramu snadné. V příštích měsících a letech se uskuteční mnoho změn a možnosti
ubytovat se přímo na místě budou větší..
V Kolluru je velmi jednoduché ubytovat se v početných ubytovnách „guest house“ a hotelích
ve vesnici.
Ve Varištapuri je nejbližší hotel v Chittur (asi deset kilometrů), jinak je potřeba jet až
do Pallakadu.
47
Oba ašramy tvoří chrám, domek Mistra, budovy pro ubytování mnichů a sály pro meditace
a ztišení. Život tam probíhá v úctě k posvátnému.
Šrí Tatháta nedává konkrétní pravidla pro život uvnitř svých ašramů, nevyžaduje ticho…
Já osobně, poté co jsem žila několik měsíců v ašramech Šrí Tatháty a pozorovala život Indů
a Francouzů, lituji, že nás o dodržování ticha uvnitř ašramu nežádá.
Samozřejmě Indové i bez formálního požádání Šrí Tatháty se umí chovat tiše a to hlavně
u stolu. Dokonce, i když jsou ve skupince, jedí tiše a velmi rychle.
Zatímco my, Francouzi nebo lidé ze Západu, zůstáváme u stolu dlouho, mluvíme velmi nahlas
a jsme velmi hluční…
Osobně se raději nerozptyluji a zůstávám soustředěna na to, co tady zažívám.
Ale je na každém, aby si našel svůj způsob.
Je na každém z nás, aby věděl, proč přichází do ašramu. Do takových míst nikdy
nepřicházíme náhodou. To, že jsme tady, znamená, že se projevuje nějaká naléhavá vnitřní
žádost. Naše duše po něčem žízní. Tato místa volají k rozjímání, osobní práci, k vnitřnímu
hledání, modlitbě, meditaci, naslouchání vlastnímu Já…
129
Je na každém, aby věděl, co tam hledá. Čím více jsme soustředěni a nasloucháme, tím větší
užitek budeme mít z toho, co nám toto místo a Šrí Tatháta nabízejí.
******
Ašram v České republice
Český houslista Ivo Sedláček byl v Indii, kde studoval hudbu (http:/www.savita.cz). Jako
první cizinec se 21. ledna 1991 se dostal ke Šrí Tathátovi v Tapovarištašramu. Po svém
návratu do České republiky vyprávěl Ivo o Svámím svým přátelům: Gejzovi Timčákovi,
Mirkovi Křižanovi…
V roce 1998 Mirek (Kašjapa) odjel do Indie za Svámím. V lednu 2000 dostal zasvěcení díkša.
V roce 2002 se ve Varištapuri konala Mahajaga – vzácné spojení védských a tantrických
tradic. Tento rituál se uskutečnil za účelem pozvednutí kolektivního vědomí lidstva, aby
Dharma vstoupila do srdcí všech bytostí.
Jarka (Gájatrí), také hledající na cestě Pravdy, se chtěla setkat se Svámím a prožít tuto velkou
Jágu, a proto do Indie odjela s Mirkem.
Po skončení tohoto obřadu jim při loučení Šrí Tatháta řekl: „Paprsek Dharmy, který jste
dostali do svých srdcí, šiřte ve své zemi“.
Po zralých úvahách začali Mirek a Jarka hledat budovu vhodnou pro ašram. Vybrali malý
statek v Dolní Čermné asi 170 km na východ od Prahy. Má dobrou polohu na okraji klidné
vesnice a pozemek dostatečně velký na stanování, parkování aut návštěvníků i pro případné
další stavby v budoucnu. Několikrát měli chuť toho nechat, protože práce na budování ašramu
jim přinášely těžké chvíle. Cvičení sádhany jim hodně pomáhalo. Potom se kolem nich začaly
sdružovat spřízněné duše a díky jejich nezištné pomoci vznikalo jádro ašramu.
48
V létě 2002, pár měsíců po velké Mahajaze, vyslyšel Svámí jejich žádost a vyslal k nim dva
mnichy: Maitrí Ritodgatu Mahasthitu a Maitrí Suchetase Mahasthitu. Ve velmi skromných
podmínkách se uskutečnilo první setkání v Česku. Od té doby se opakuje každoročně.
Už pět let tam v červenci a srpnu jezdí dva Maitrí, Ritodgata a Suchetas. Nabízejí setkání,
vyučování i praxi a bhadžany v „pravém duchu“ Šrí Tatháty. Francouzka Mayadevi, pan
Landovský z Čech a pan Alarkan z Bombaje svou vzácnou pomocí umožňují tato setkání
uskutečnit.
Měla jsem to štěstí navštívit ašram v roce 2004.
Objevila jsem společenství lidí, sanghu, se stejnými cíli jako jsou moje. Prováděli jsme
společná cvičení, abychom se vzájemně podporovali na této cestě, náročné, ale krásné, která
nás vede „domů“. Byla to nádherná setkání.
Velmi jsem ocenila jejich přijetí, laskavost a snahu o následování a propagaci Šrí Tatháty.
Také mne hluboce dojal způsob „práce“ obou Maitrí, kteří podle mne předávají poselství Šrí
Tatháty v prostotě, pokoře, v plném spojení s ním a nehledají sebemenší osobní užitek.
*****
49
IV – ROZHOVORY S INDY
Bylo skutečným potěšením a velkou radostí trávit čas se všemi lidmi, kteří byli ochotni se
mnou hovořit.. Vřele jim za to děkuji.
Přiznám se, že jsem se setkala s několika obtížemi, protože Indové neradi mluví o sobě.
Ale po mém naléhání většinou přece jen souhlasili a svěřili se mi se svým zážitky.
O to víc jim děkuji.
1. Maitrís
Šrí Tatháta žije s deseti mnichy - Maitrími.
Sedm z nich mi věnovalo svůj čas. S třemi dalšími jsem rozhovor neměla, protože nemluví
anglicky a jsou spíše uzavřeni. Ale souhlasili, že si je mohu vyfotografovat…
Tatháta Mahaswan opustil své tělo 12. ledna 2004. Neměla jsem to štěstí se s ním setkat.
Přišla jsem do ašramu pár dní po jeho odchodu. Všichni, kteří mi o něm vyprávěli, říkali, že
byl obzvláště oblíbený a uznávaný.
MAITRÍ RITODGATA MAHAŠTHITA
Jak jste se setkal se Šrí Tathátou ?
Setkal jsem se s Mistrem v roce 1974. Na přesné datum si nevzpomínám. Mohl to být
poslední lednový nebo první únorový víkend. V té době mi ještě nebylo 24 let. Učil jsem se
určitou techniku pro malé děti a cvičil jsem ji s dvěma kolegy, kteří přišli ke Šrí Tathátovi aby
dostali díkšu. V té době jsem se začal zajímat o duchovní věci. Asi po 20 let jsem byl ateistou,
ale pak jsem jednoho dne četl knihu o Šrí Aurobindovi, a to změnilo mé srdce. Začal jsem
s meditací a četbou knih … a měl jsem také duchovní zážitky. Pomalu jsem postupoval.
Slyšel jsem o tomto mistrovi vyprávět, ale po setkání s ním jsem netoužil. Jeden z mých
přátel, který nebyl žákem Mistra, mi řekl, že je to člověk skutečně zvláštní, skutečně jiný.
A tak jsem se rozhodnul s ním setkat.
Bylo to jednou odpoledne kolem půl páté. Přijel jsem se dvěma přáteli autobusem až
do Vandithavalam. Potom jsme šli pěšky až do Varištapuri.
V té době se stavěla zeď jediné existující místnosti. Existovala jen tato místnost a veranda.
Když jsem přišel, nějaký muž s dlouhými vousy a dlouhými vlasy nosil cihly ke zdi. Další
muž, mnohem větší, také s dlouhými vousy a dlouhými vlasy, stál opřený o stěnu místnosti.
Jiný mladý muž s vlasy stočenými na vrcholu hlavy pomáhal tomu, který nosil cihly. Myslel
jsem si, že muž opřený o zeď je Mistr. Okamžitě jsem si řekl, že bylo chybou sem chodit,
a chtěl jsem odejít.
Ale zapomněl jsem na své nepříjemné pocity a s šli jsme s přáteli až ke studni. V Indii je
zvykem, že před vstupem do domu nebo na svaté místo si omyjete nohy, a teprve potom
můžete vstoupit. Takže, když jsem šel ke studni, uviděl jsem mladého muže, který pomáhal
zedníkovi. Ten přišel ke mně a několik okamžiků se na mne přímo díval. Potom jsme se na
sebe vzájemně usmáli, on mne přivítal a řekl: «Prosím, pojď dál» nebo něco v tom smyslu.
V tom okamžiku jsem ještě Mistra nepoznal. Myslel jsem, že Mistr je ten, který byl opřený
o zeď.
50
Když jsme si umyli nohy, vstoupili jsme do malé chýše hned vedle a posadili jsme se. Přišel
pomocník, posadil se před nás a vyměnili jsme si pár úvodních vět.
Celou dobu jsem si říkal : «To byla chyba sem chodit. Chci se vrátit domů. Chci odejít co
nejdříve. » A v duchu jsem se modlil: « Nechej se ovlivnit a přitáhnout myslí tohoto Mistra. ».
I když jsem si toto říkal v duchu, současně jsem odpovídal na otázky mladého muže, ale
naprosto jsem nevěděl, kdo to je. Pomaloučku naše debata zvážněla a mladík mne svým
hovorem skutečně přitahoval.
Ale celou dobu jsem především myslel na to, abych se odsud dostal. Říkal jsem si, že ten
Mistr venku poslal svého předního žáka, aby mne otestoval.
Ale nakonec byl tak srdečný a měl tak velké znalosti, že jsem se nechal zatáhnout do hovoru.
Postupně jsem začal klást otázky a dostával jsem odpovědi.
Položil jsem několik složitějších otázek a dostal jsem od toho mladého muže odpovědi
skutečně velmi uspokojivé.
A tak jsem se ho zeptal :
- « Jak dlouho už jsi tady? ».
- « To už je opravdu dlouho, » odpověděl se širokým úsměvem.
- « Jak se jmenuješ ? » zeptal jsem se.
- « Nárájana ».
Okamžitě jsem si uvědomil, že Mistr je on. Potom už jsem s ním mluvil velmi srdečně. Bylo
kolem půl sedmé, když jsme s přáteli odcházeli.
O týden později mi přátelé, kteří mne sem zavedli, řekli, že jsem se Mistrovi moc líbil a že
patřím k tomu místu.
Takový komentář se mi nelíbil.
« Kdo to je, aby mohl říkat, že tam patřím ? »
Proti této větě jsem se bouřil.
Nikdo neměl právo říkat něco takového.
Potřeboval jsem nějaký čas, než jsem se znovu vrátil do Varištapuri.
Pak jsem znovu dostal chuť zajet tam s přáteli. Strávili jsme s Nárájanou hodinu nebo dvě.
V únoru či březnu jsem se vrátil ještě jednou.
Potom v době prázdnin, v dubnu nebo v květnu.
A v červnu zas.
Do té doby jsem se duchovnosti nevěnoval opravdu pilně, ale tady měla moje meditace
zvláštní nádech, zvláštní vůni. Když jsem byl na onom místě, v místnosti, v meditaci nebo
venku, nedovedl jsem zapomenout na tuto vůni.
Rozhodl jsem se tedy zůstat tam přes noc.
Mistr mne pozval. Bylo to něco dost neobvyklého, do té doby tam nikdo nespal, vždycky se
na noc odcházelo.
Začal jsem Mistra poznávat stále lépe a vážit si každé chvilky s ním.
Mí přátelé sem dále přicházeli, ale jejich postoj k duchovnosti se lišil od mého. Zajímala je
jenom pránájáma.
Zatímco mne, doposud ateistu, zajímaly rituály, oddanost a meditace. V té době se v ašramu
rituály nekonaly. Můj postoj se tedy od nich lišil a neměl jsem tam své místo.
Přese všechno mi v listopadu Mistr řekl: « Jestli chceš díkšu, tak je to možné».
Nabídku jsem přijal a dostal jsem zasvěcení.
51
Po zasvěcení jsem dál s velkou chutí četl duchovní literaturu. V té době jsem četl velmi
seriózní knihu o božských zkušenostech, o duchovní filozofii: « Božský život ».
Po jejím přečtení moje chuť na četbu zmizela a moje zbožnost začala růst..
Už jsem nemohl otevřít žádnou knihu.
Toužil jsem jenom po hovorech s Mistrem, chtěl jsem trávit hodiny jen s ním.
Jednoho mi řekl: «Měl bys číst Šrí Aurobinda. Hovoří o mnoha věcech, o věcech, které dobře
znám. Čti jej». Myslel jsem si, že se mi posmívá, protože věděl, že už jsem četl knihy Šrí
Aurobinda a moc se mi líbilo, co píše. Ale moje touha po četbě úplně zmizela a ani knihy,
které jsem měl rád, ve mně nevzbuzovaly chuť číst. Nechápal jsem.
Můj odpor ke čtení trval zhruba tři roky.
V červnu 1976 jsem si našel práci v Tričuru (Trichur), asi sto kilometrů od Varištapuri. Bylo
to blízko mého domova. Proto jsem ji přijal.
Po čtyři roky jsem mohl do ašramu docházet jenom jednou za tři měsíce. Udržoval jsem živý
kontakt, ale při každé návštěvě jsem si všímal změn. Přicházelo mnoho nových lidí s novými
zkušenostmi.
Cítil jsem se kdesi vzadu.
Prožíval jsem krizi osobnosti. Ptal jsem se sám sebe, jestli mám svůj život obětovat
duchovnímu životu nebo ne.
Bylo mi tehdy dvacet šest nebo dvacet sedm let.
Vyvstala otázka zda se oženit a já jsem se musel rozhodnout. Zpočátku jsem měl pochybnosti,
ale čím jsem byl starší, tím větší jsem měl odpor k manželství, a proto jsem mé rodině řekl
„ne“. Vlastně jsem neměl strach z manželství, ale nebyla to má volba.
Když se mne Mistr zeptal: „Budeš se ženit?“ hned jsem si pomyslel, že kdybych se oženil, tak
mu způsobím bolest. To jsem rozhodně nechtěl. Nebyl tady žádný vážný důvod, proč bych se
měl ženit.
Ale ať už ženatý či ne, jak jsem na tom byl s duchovností?
V té době nebyla žádná možnost bydlet v ašramu. Všichni ostatní přicházeli a týž den
odcházeli. Jenom Mistr tam bydlel trvale.
Dva muži mu byli velice blízcí, ale oženili se. Další chodili do práce, přicházeli k němu až
večer a vraceli se domů.
Pokud jde o mne, já jsem v té době nikdy neuvažoval, že bych tady žil trvale.
Chtěl jsem postupovat duchovně, ale do mého života vstoupil prvek pochybnosti. Myslel jsem
si, že ti, kteří mají nezdar v materiálním životě, mají úspěch v duchovním životě, a že ti, kteří
jsou úspěšní v materiálním životě, se nikdy neotevřou duchovnímu životu. To byla moje
představa. A abych si dokázal, že mám pravdu, postupoval jsem v materiálním životě a říkal
jsem si: „potom se budu zabývat duchovním životem.“
Začal jsem studovat inženýrství a měl jsem velmi málo prázdnin. Hodně jsem se učil, abych
získal kvalifikaci. Pak jsem získal diplom inženýra a kvůli němu jsem zůstal daleko
od ašramu.
Využíval jsem dnů „odloučení“ k intenzivnímu studiu a získávání další kvalifikace.
Postupně se moje chuť na materiální život vytrácela. Byl jsem jako někdo, kdo se nachladil,
má horečku a ztratil chuť k jídlu.
Pokaždé, když jsem navštívil Mistra a byl s ním znovu v kontaktu, bylo pro mne velmi
obtížné vrátit se do obyčejného života. Byl jsem jakoby odpoután od běžných věcí v životě,
odpoutaný od materiálních věcí.
Tento život trval asi čtyři a půl roku.
52
Jednoho dne mi Mistr řekl: „Ty jsi měl v předchozím životě velké spojení a teď máš
povinnost vůči ašramu a vůči mně. Přemýšlej o tom.“
Zeptal jsem se: „Jestliže jsem měl takovou minulost, tak proč je v mé mysli tolik obyčejných
myšlenek, tolik obyčejných problémů, tolik obyčejných přání? Já si nemohu pomoci, protože
nedovedu duchovnost přijmout úplně a v materiálním životě se necítím dobře.“
„Je to jenom kvůli kontaktu. Kdybys měl se mnou více kontaktu, všechno by bylo jasnější,“
odpověděl.
Někdy jsem před ním plakal, protože jsem ztratil chuť k životu, a říkal jsem mu: „Není to pro
mne snadné přicházet k tobě a není pro mne snadné zase se vracet.“
„Když jsi unavený, mysli jenom na mne,“ řekl mi.
Takže večer, když jsem byl ve třídě, myslel jsem na něj, a v noci jsem meditoval.
I přesto jsem nevěděl, co mám dělat.
Jednoho dne jsem Mistrovi řekl, že mám příležitost navštěvovat další kurz, abych se
zdokonalil.
„Jestli chceš dál studovat, je-li to tvůj plán, pokračuj.“
Ale já jsem slyšel sám sebe říkat: „Po čtyři roky jsem se snažil zlepšit svůj hmotný život, teď
se chci aspoň jeden rok věnovat zlepšování svého duchovního života.“
Bylo to v roce 1981.
V říjnu dělal Mistr púdžu při Navaratrí. Byl to první svátek, který jsme organizovali ve
Varištapuri. Bylo nás asi dvacet a celý obřad jsme brali velmi vážně. Měl jsem velký zážitek
týkající se mé minulosti, minulosti Mistra, současného poslání, současné situace... Nebyl jsem
sám, kdo tento zážitek měl, dotklo se to všech ve skupině.
Nedovedu vysvětlit, co se stalo, protože neznám podrobnosti.
Ale… rozhodnul jsem se přijít a žít s Mistrem.
Nejdřív jsem přicházel každý víkend. Přicházel jsem vždy v sobotu a odjížděl v pondělí ráno.
Potom jsem požádal o dovolení přicházet jednou v týdnu. Přicházel jsem každé úterý.
140
Potom jsem byl jeden den v ašramu, dva dny doma.
Potom to bylo dva dny v ašramu a jeden den doma.
Pro mne bylo velmi důležité být blízko Mistra; dávalo mi to tolik radosti a uspokojení. Když
jsem byl blízko něj, neměl jsem jiná přání, nic jsem nepotřeboval.
Mistr mluvil o tolika věcech, o duchovnosti, o materiálním životě atd….
To trvalo přibližně dva roky.
V roce 1983 jeden přítel, profesor, který dělal pro ašram nějakou písemnou práci, se rozhodl
odjet a s touto prací skončit. Tato práce byla svěřena mně.
Pokračoval jsem v tom, co on začal.
A tehdy jsem učinil rozhodnutí žít trvale ve Varištapuri.
Také další lidé se rozhodli žít v ašramu s Mistrem: Maitrí Samajukta Mahashtita, Maitrí
Suchetas Mahasthita, Maitrí Samakhjata Mahasthita a já, Maitrí Ritodgata Mahasthita.
Všichni čtyři jsme bydleli v ašramu, ale do práce jsme docházeli.
Dva mladíci, dva bratři, kteří byli velmi blízcí Mistrovi, Vivasvan a Mahasvan, se rozhodli
také bydlet v ašramu. V té době jsme ale neměli tato jména, protože Mistr nám je dal později.
53
Bydlet v ašramu nebylo pro mladé těžké rozhodnutí, protože většinou jejich rodiny bydlely
velmi blízko.
Ale pro mne to bylo skutečně zásadní rozhodnutí.
My jsme se nikdy nedomlouvali, proč přicházíme bydlet do ašramu. Byli jsme naprosto
nezávislí. Nikdy jsme nemluvili o Mistrovi, o druhých, o sobě samých, protože kdybychom
mluvili o sobě, dali bychom prostor diskusi:
„Proč jsi tady?“
„Co se ti tady líbí?“
„Jaká máš přání?“
To nebyly věci, které jsme chtěli rozebírat. Chtěli jsme spíš debaty historické, duchovní
a dovídat se více o Mistrovi…
Ani dnes nemáme takovéto otevřené debaty. Když někomu není dobře, jdeme za ním, aniž
bychom se snažili mluvit.
Dozvěděla jsem se, že jste byl zvláštní dítě a že jste udělal velký dojem na vaši matku. Je to
pravda?
Ano, to je pravda.
Ale přesto říkáte: Já jsem nebyl duchovně založený, když jsem byl mladý.
Já jsem třetí dítě, ale přede mnou měla moje matka velice bolestný zážitek. Na konci
těhotenství jí děťátko jí zemřelo v břiše. Byla ve velice špatném zdravotním stavu a byl to
zázrak, že se z toho dostala. O několik měsíců později byla opět těhotná. Hodinu po jejím
příjezdu do nemocnice jsem se narodil já. A bez pochyby proto říká, že jsem byl zvláštní dítě.
Dostal jsem jméno Ičereprasad, což znamená „Boží požehnání“.
Maminka mně říkala, že jsem byl velmi příjemné dítě, velmi inteligentní.Začal jsem číst dřív
než psát. Učil jsem se a stále učím velmi snadno. Brával jsem knihu do ruky a ptal jsem se
rodičů: „Jaké je toto písmenko?“ Oni mi to řekli a já si to zapamatoval. Říkávali mi: „Toto je
takové písmenko, to je taková slabika“ a takto jsem se naučil číst. Nejdříve jsem četl a pak
jsem začal psát, ale psal jsem velmi špatně a ještě dnes píšu špatně.
Jako dítě jsem byl často nemocný. A když jsem byl nemocný, nesměl jsem si hrát s dětmi
a tak jsem četl, hodně jsem četl. Četl jsem celé roky. Byl jsem jako dítě pořád nemocný,
a přitom jsem neměl nějakou konkrétní nemoc. V šesti letech jsem měl nějaký problém
s pokožkou. Každý víkend jsem chodil s mým otcem po doktorech. Vyprávěl mi různé
historky, byl velmi trpělivý a já jsem mu kladl spousty otázek. Tato nemoc pokožky na tváři
se vracela každý rok, trvalo to tři měsíce a pak odešla. Ale úplně odešla až ve věku dvanácti
let a já nevím, proč tomu tak bylo.
Vaši rodiče byli duchovně založení?
Můj otec znal mnoho věcí, ale neprováděl žádné rituály. Byli to hodní lidé, ano, opravdu
hodní.
Co na to řekli vaši rodiče, když jste se rozhodl žít v ašramu?
V té době můj otec už nežil. Na začátku jsem mamince nenabídnul, aby sem přišla. Ona
věděla, že chodím do ašramu, že jsem dostal díkšu, ale to pro ni nebyly důvody ke
znepokojení.
Zasvěcení jsem dostal roku 1974, ale v ašramu jsem začal bydlet až v roce 1981. Během těch
sedmi let s tím maminkou neměla potíže. Pro ni jsem jenom dělal meditace.
Problém ve skutečnosti vyvstal, až když přišla otázka ženění. Vždycky jsem se této otázce
vyhýbal a nikdy jsem jí neřekl, že se nechci oženit. Po nějaké době ona trvala na tom, abych
se oženil. V Indii není sňatek záležitostí mezi dvěma lidmi, ale mezi dvěma rodinami. Takže
54
když mi bylo 26 nebo 27 let a mé rozhodnutí bylo pevné, řekl jsem mamince, že se nechci
oženit, ale že chci žít s Mistrem.
Byla tím velmi znepokojena. Abych ji uklidnil, navrhl jsem jí, aby se s ním setkala.
26. ledna 1980 se tedy setkala s Mistrem.
Udělalo to na ni velký dojem. Přestala si hned o mě dělat starosti a já jsem měl její souhlas,
ale nebylo to oficiální. Potom se znovu vrátila k Mistrovi a také ona dostala díkšu.
A teď je vztah mezi námi dobrý.
Roku 1989 nás Mistr požádal, abychom oficiálně zasvětili své životy jemu a jeho ašramu se
souhlasem a požehnáním našich rodičů.
Co můžete říci o vašem současném životě?
Jsem naprosto spokojený, nevím, jak by to mělo být jinak. Kdybych se byl oženil, mohla to
být katastrofa .
Být blízko Šrí Tatháty je pro vás to nejlepší?
Ano.
Myslel jste už na to, co by se stalo, kdyby Šrí Tatháta zemřel? Jak byste tady zůstali bez něho?
Moje současná modlitba je, že pokud bych měl přežít Šrí Tathátu, ať je můj život krátký.
Podle vašeho názoru, co Šrí Tatháta očekává od vás, od nás?
My máme místo v životě Šrí Tatháty. On někoho potřebuje na tomto místě. Pokud si
představíte Šrí Tathátu jako chrám, tak my můžeme být vchod do tohoto chrámu. Může to být
vchod takový nebo onaký, ale je potřeba mít nějaký vchod. Je nezbytný k tomu, aby lidé
mohli vstoupit. Takže můžeme sloužit jako vchod a to Šrí Tathátovi pomáhá.
Znáte skutečné postavení, které Šrí Tatháta od vás očekává?
Řekl mi mnoho věcí, ale já nejsem schopný naplnit jeho očekávání. A to je také jeden
z důvodů mého smutku.
Šrí Tatháta nás vede, ale my přesně nevíme, kam nás to zavede.
V letech 1974 až 1983 jsem byl nejtišším člověkem ve skupině. Mluvíval jsem jenom
s Mistrem. S ostatními jsem si vyměňoval jen pár slabik. Když se něco událo, býval jsem
v koutě a pozoroval jsem, co se děje, ale nic jsem neříkal. Teď jsem člověkem, který mluví
nejvíc. Požaduje se ode mne mluvit. Myslím, že tato změna byla nezbytná. Dokud nezačali do
ašramu chodit lidé, býval jsem úplně mlčenlivý. V té době bylo potřeba vytvořit pro ašram
brožurku. Mistr mě požádal, abych takovou brožurku napsal: „Co kdybys napsal něco jako
brožurku, zkus to.“
Když jsem pak osaměl, přicházely mi na mysl věty… Začal jsem psát…Napsal jsem tři nebo
čtyři stránky. Když jsem potom ve středu přišel do ašramu, řekl mi: „Ukaž mi, cos napsal?“
Ukázal jsem mu to. Usmál se. Stala se z toho naše brožurka.
Od té doby jsem člověk, který sepisuje brožurky.
S příchodem Francouzů do ašramu jsem musel vystoupit do popředí. Zpočátku se mi to vůbec
nelíbilo a ani dnes nemohu říct, že se mi to skutečně líbí. Ale přiznávám, že mi to vadí méně
a méně.
55
Můžete nám něco říci o zasvěcení díkša?
Musíte vyčistit svou karmu a potřebujete nějaký počáteční okamžik, okamžik stimulování
energie, který nám dává Šrí Tatháta.
Během díkši je tady jakási jiskřička jako oheň uvnitř nás. Prána (životní dech), která teče až
k vám, se najednou začíná obracet.
Vy si nepamatujete, co se stalo, protože s pránou se uvolnila energie a vaše vědomí se
změnilo. Po nějakou dobu vědomí stoupá, a když se vás Šrí Tatháta dotkne, požádá energii,
aby znovu sestoupila.
Šrí Tatháta přesně ví, co se ve vás děje a že všechno je v pořádku.
Změna, která se ve vás odehraje během díkši, je tak důležitá, že my, blízcí Šrí Tathátovi, ji
můžeme vidět.
Během procesu díkši nevíme, co se přesně děje uvnitř vás, ale „výšku“ vaší cesty poznáme
při pohledu na vás.
V každém okamžiku života se chcete vrátit k Božství. Prosíte je: „Prosím Tě, vezmi mě, učiň,
abych byl blízko tobě.“
A tehdy božství přichází a otevírá ve vás, skrze díkšu, božský kanál.
A teď víte, že vaše modlitby jsou jiné, protože po díkše dosáhnou božství.
Cvičte.
Nedělejte si starosti o to, kam jdete.
Nedělejte si starosti o svůj vývoj, o ten se postará Božství.
Jestliže nezasvěcení lidé páchají zlo, jejich tresty budou menší. Jestliže totéž dělají zasvěcení,
tresty budou silnější.
Takže jestliže člověk, který má díkšu, udělá něco špatného, tak trest od Přírody bude zvláště
těžký.
Když provádíte pránájámu, kterou jste dostali při zasvěcení, tak pohyb prány jde z těla do
mysli, zatímco obvykle sestupuje až k tělu. A tato prána je přípravou pro příští etapu mezi
tělem a myslí.
Během meditace prána odchází a vystupuje nad úroveň vědomí. Je to velmi důležité, protože
naše vnímání božství je omezeno na úroveň našeho těla, našeho tělesného Já. Abychom
dosáhli vnímání reality, musíme se dostat nad naše tělesné a mentální vědomí.
Ticho po pránájámě je dveřmi k dosažení této úrovně nad naším tělem a nad naší myslí,
vědomě a kontrolovaně. To nastane prostě jako jakási cesta osvobození naší karmy. Když jste
zasvěceni do díkši, vstupujete na tuto cestu vědomě.
Lidská bytost má sedm úrovní.
Gájatrí a díkša vám dávají božské světlo, kterým můžete odstranit temnotu a utrpení ze tří
prvních úrovní.
Gájatrí mantra je modlitba podněcující Božské Slunce, aby se projevilo na třech úrovních
našeho vědomí (fyzické tělo, pránické tělo, mentální tělo).
Díkšou dostáváte cestovní pas pro čtyři vyšší úrovně a jinou Gájatrí, která se obrací na sedm
úrovní.
Tatháta potřebuje pránickou energii, aby mohl řídit vaši pránu. Potřebuje ji zvětšit v tomto
světě pomocí četných askezí.
To je rozdíl proti Ramakrišnovi, Šrí Aurobindovi atd., protože všichni tito mistři neměli tento
typ energie.
Nemohli zasvětit lidi do této díkši a do pránájámy.
56
Nevíme, jestli Šrí Tatháta nyní tato zasvěcení dává jako jediný ve světě. Svět je tak velký jak
bychom to mohli vědět?
Zasvěcení, která dávají jiní mistři, nejsou vyšší nebo nižší, jsou jiná.
Díkša je jeden druh zasvěcení.
Změníme způsob dýchání pomocí pránájámy a naše prána vychází z našeho těla a z naší
mysli.
S pránájámou získáváme dveře pro svou smrt.
S díkšou přichází nová technika pránájámy a meditace - tyto techniky procházejí tělem a jdou
do mentální úrovně.
Všechny formy života se vyvíjejí k Božství.
Jako lidé to máme konat vědomě a z vlastní vůle.
Na určité úrovni Božství sestupuje a podává nám ruku. Mistři jako Šrí Tatháta jsou
prodloužením této Božské ruky.
Byli jste postrkováni Přírodou a máte si vybrat.
Někdy Božství podává viditelnou ruku. Někteří ji nacházejí a poznávají, jiní ji minou.
Ježíš byl některými poznán a jinými nepoznán. Proto se modlil na kříži: „Pane, odpusť jim,
neboť nevědí, co činí.“
Neviděli tu ruku.
Z mé vlastní zkušenosti vím, že Šrí Tatháta je tou podávanou rukou, a je užitečné, abyste se
rozhodli, co chcete dělat.
Zeptejte se svého srdce: „Je tato ruka pro mne?“
Božství podává svou ruku, aby vás zavedlo až do kanálu prány, a teprve potom bude možné
uskutečnit Já.
*****
Maitrí Ritagata Mahasthita
Mé původní jméno je Nárájana Cuti. Když jsem byl malý, každý mi říkal Cuti. V chrámu
ve Varištapuri bylo kolem Šrí Tatháty mnoho lidí, mladí, dospělí, staří… Já jsem byl
nejmenší, byl jsem pro něj dítě, a tak mi Šrí Tatháta říkal Cuti, což znamená „malý“.
Kdy vám začal říkat Ritagata?
Roku 1991 mě pozval k „nové Dharmě“ a dal mi jméno Ritagata, což znamená „Ten, který
přichází z pravdy“. Je to stejný význam jako u jména Ritodgata.
Kdy jste se poprvé setkal se Šrí Tathátou?
„Znám ho odjakživa. Vzpomínám si na něj, když byl ještě dítě, když mu bylo asi deset let.
Pamatuji si ho, když studoval, když zpíval mantry, když dělal rituály. Vídali jsme se každý
den. Pomáhal svému bratrovi v knihkupectví a doporučoval mi, abych se dobře učil,
především angličtinu.
Proč?
57
Říkal mi, že jednou tady bude mezinárodní středisko a že bude třeba komunikovat s lidmi,
kteří tam budou přicházet. Také dodal, že já bych měl umět s těmito lidmi komunikovat.
A naučil jste se?
Ano, velmi dobře.
Co Vás přitahovalo ke Šrí Tathátovi? On nebyl jako druzí?
Když jsem byl dítě, měl jsem velmi jasnou představu o mém budoucím životě. Chtěl jsem žít
pro druhé, nebýt sobec. Ale nevěděl jsem, jak to dělat.
U Šrí Tatháty jsem se to začal učit.
Potom jsem se rozhodl plně se mu odevzdat, protože on je nejenom svatý muž, on je Božský
Zdroj.
Kolik Vám tehdy bylo let?
Bylo mi osmnáct, byla to doba maturity. Když jsem si uvědomit, že on je Božský Zdroj, tak
jsem pochopil, že můj úkol je následovat ho a plně mu důvěřovat.
Předtím mne duchovnost vůbec nezajímala. Jenom mne velmi přitahoval Šrí Tatháta…
Neustále prováděl askezi, tichou meditaci nebo byl v samádhí. Nevěřil jsem ničemu a nechtěl
jsem se dát na náboženství, ale jeho energie mne přitahovala jako magnet.
Jako dítě jsem za ním chodil každý den… Byl v meditaci nebo v tichu.
Dovolil mi vstupovat do jeho místnosti a mohl jsem s ním meditovat.
A tak jsem meditoval… Když se vracel ze samádhí, vyprávěl mi o svých chvílích v tranzu,
o svých astrálních cestách… V té době měl každý den nové zážitky.
Nevěděl jsem, jaký to má všechno cíl a proč mi to vypráví. Často mi to vadilo a obtížně jsem
jeho zážitky přijímal.
Dnes, když mi vypráví o něčem, co se mu přihodilo, dokážu přijmou jeho slova a jeho zážitek
skutečně velmi snadno.
Můžete nám dát nějaký příklad, o čem vám vyprávěl?
V té době mluvil jen o svých duchovních zážitcích, o svém duchovním poslání, o své
sádhaně. Říkal, že chodí do různých světů, že mívá mnoho zážitků.
Říkal, že se učí od duchovního Zdroje, jako třeba pránájámu, atd…
Každý pátý den prováděl mauna, což znamená ticho, nemluvení, od šesti ráno do šesti do
večera. Během této tiché meditace konal astrální cesty. Cestoval a potom se vracel do svého
těla.
Někdy mi to vysvětloval… Jindy ne.
Byl jste schopen konat astrální cesty?
Ne. V té době jsem o tom nic nevěděl. Byl jsem student. Přicházel jsem k němu večer
po škole. Sedl jsem si do lotosu a čekal jsem, až se probere. Když se neprobral, odcházel
jsem.
Co jste si o něm myslel? Myslel jste si, že je to svatý muž?
Ano. Nevěděl jsem, jestli je božstvem, ale opravdu mne přitahoval.
Když mi bylo dvacet, tak jsem si řekl: „Je-li to svatý muž, mudrc, Božská duše, chci se mu
odevzdat. Je to moje povinnost pomáhat mu.“
Co si o tom myslela vaše rodina?
Bez problémů. Má rodina mne stále podporovala. Rodina mi řekla: „Žít se svatým mužem
není lehké, takže jestli to chceš, musíš být připraven.“
A tak jsem tady s ním od počátku.
58
Následoval jsem ho od té doby pořád.
Takže jste se rozhodl neoženit se?
Ne, nerozhodoval jsem se, jestli se ožením nebo ne. Spíše mi intuice říkala, abych se mu
odevzdal… ale nikdy jsem s ním o tom nemluvil.
V té době lidé ve vesnici byli spíš proti tomu, co se kolem Nárájany dělo.
Když jsme chtěli jet oba dva mimo ašram, nikdy jsme nenastupovali do autobusu na stejné
zastávce. Když jsme se vraceli, tak jsme zase vystupovali z autobusu na různých místech. Ne,
že by moje rodina byla proti, naopak podporovali mne, ale to vesničané. Vesničané byli proti
takovýmto věcem, protože to nechápali. Nic o tom nevěděli. To až dnes podporují naše hnutí.
Nárájana tady žil v chrámu od roku 1963, ale tenkrát to byla džungle. Nikdo sem nechodil.
Jednou za rok v březnu nebo dubnu tady lidé konali obřady. Ale potom místo zase na rok
osiřelo.
Moje rodina mne vždy povzbuzovala, abych následoval Nárájanu, a povzbuzovala i jeho.
Neměl jste nikdy možnost pracovat mimo ašram?
Měl jsem několikrát možnost jít pracovat mimo ašram, ale nikdy jsem nešel. Zkoušku jsem
složil na škole, nedaleko odtud. To bylo mé jediné vzdělání.
Co to znamená odevzdat se mu?
Nedovedu říci víc než to, že je to svatý muž a moje povinnost je mu pomáhat.
Ať už je jeho poselství jakékoliv, ať je jeho nauka jakákoli, mám mu pomáhat, a to dělám.
Nemáte v sobě žádné pochybnosti?
Nemám v sobě žádnou možnost pochybovat a být skeptický.
Můj život znamená plně ho následovat.
Znamená to, že s ním pořád souhlasíte?
Ano. Tehdy jsem věděl, že je to svatý muž, ale nevěděl jsem, jak dalece.
Mé srdce to vědělo… Než mi intuice řekla, abych ho následoval, měl jsem pochyby. Byl jsem
skeptický a byl jsem proti vší duchovnosti.
Říkáte, že jste byl proti vší duchovnosti. Co vás přimělo změnit názor?
V kontaktu s ním jsem se dovídal o duchovnosti víc a víc. Učil mne a já jsem si udělal svůj
vlastní názor.
Od té doby… když koná askezi, jsem vždycky u něj, abych ho ošetřoval, krmil, podporoval.
Znám jeho strasti, jeho obtíže. Znám všechny léčivé byliny, které mu mohou pomoci, znám
všechno…
Neměl skutečně žádné vedení od nějakého skutečného mistra.
Svých zážitků dosáhl on sám a opravdu potřeboval pomoc.
On zkoušel všechno sám na sobě?
Ano.
Byl vždycky sám, vždy v tichu, často v samádhí. My jsme to nevěděli.
Když jsme ho pozorovali, připadal nám jako normální člověk… Ale jeho mysl byla vždycky
jinde.
Kdo je pro Vás Šrí Tatháta?
Nedovedu nic říct… protože je bez hranic.
V sanskrtu říkáme „Tathu“ : „Skutečnost je“…
59
Šrí Tatháta je nástrojem Božství. Když přijímá Božskou energii, tak přijímá Božskou Matku.
Ta síla v něm povstává ihned. Když je připojen k této Božské energii, my to pociťujeme
ihned. Tehdy přijímáme tuto Božskou energii přímo, což bychom bez něj nemohli.
Abychom byli připraveni k přijímání této energie, co máme dělat?
Recitovat mantry, cvičit pránájámu. Tak připravujeme tělo, pránu a mentální mysl k přijetí
této božské energie.
Znamená to, že dostáváme tuto energii, když jsme připraveni?
Ano a ne. Božská energie proudí skrze Božské nástroje, jako je Šrí Tatháta.
To je ta energie co proudí přes Dharmapítu ?
Ano, on proudí přes něj, on ji přeměňuje a směruje ji k Dharmapítě.
A co my, jak my budeme přijímat tuto energii?
Když se připojíme k tomuto místu, budeme ji přijímat automaticky.
Já jsem mu blízko tak dlouho, že vím přesně, v jakém stavu je, jakou má energii a jakou má
náladu.
Chápu změny jeho nálady a jeho starosti. Vím, co se stane.
To znamená, že pociťujete energii, která jím prochází?
Ano. Ano.
Co se děje, když koná púdžu?
Vidím přesně, kde je, a snadno chápu změny jeho stavu.
Když my necítíme, co se děje, i přesto dostáváme tuto energii?
Božská energie jím prochází a on ji předává celému světu.
Tato energie není jen pro lidi kolem něj, je pro celý svět?
Ti, kteří se s ním mohou spojit v těle, práně a na mentální úrovni, dostávají tuto energii přímo,
tak jako rozhlasový přijímač. Když je člověk naladěný na potřebné frekvenci, je to velmi
snadné. Vlny se šíří všude do vesmíru, do atmosféry. Když energie prochází skrze něj,
můžeme ji opravdu snadno přijímat, ale musíme postupovat pomalu, abychom této frekvence
dosáhli. Přijímat tuto energii jsme schopni tehdy, když pomocí sádhany a pránájámy
vyrovnáme naše tělo, pránu a mysl. To jsou jen přípravy.
Pokud nás k němu bude přicházet více, dá se říct, že budeme moci více pomáhat lidem ve
světě?
Ano, ale úplně nejdřív je třeba se připravit na přijímání takovéto energie. Naše tělo a naše
mysl nejsou vůbec na takové úrovni, aby mohly přijímat podobnou „energii“. Abychom ji
mohli přijímat, musíme připravit naše tělo, pránu a naši mysl. Musíme provádět sádhanu,
džapu atd…
To znamená, že máme každý den připravovat naše tělo na přijímání tohoto zdroje?
Tato energie přijde do páteře. Člověk, který chce postupovat, musí dělat všechny disciplíny
jógy.
Šrí Tatháta při meditaci slyšel: „Chceš-li poznat mne, Božskou Matku, musíš cvičit sádhana
jógu“ a tak se šel učit sádhana jógu.
Ale když už jsme starší, tak není tak jednoduché pustit se do jógy?
60
Nemluvím o tělesné józe, mluvím o praxi meditace a prány. Mluvím o technikách, které jste
dostali při zasvěcení. Když budete svou denní praxi provádět velmi přesně, pak začnete mít
pocity, smyslové vjemy stále silnější a silnější a tehdy pak budete moci snadno dovolit své
mysli, aby se připojila na frekvenci Šrí Tatháty.
Co nám můžete říct o Dharmapítě ?
Je to nástroj, centrum, které řídí a rozšiřuje Dharmu do světa.
Šrí Tatháta vdechnul energii z vesmíru nebo atmosféry a vložil ji do Dharmapíty.
Požádal Božskou Matku, aby dovolila této energii rozšířit se ke každému a všude.
On požádal o vývoj a šíření Dharmy pro všechny duše, pro všechny, které přijdou, a také pro
ty, které tam nebudou. To proběhne velmi brzy, protože Šrí Tatháta očekává velmi příznivé
datum.
Jak můžeme pomáhat Šrí Tathátovi?
Můžeme pomoci tím, že budeme mluvit o jeho Dharmě a o Šrí Tathátovi samém. Je možné
mu pomáhat šířením poselství, pomáhat mu tělesně a pomáhat mu finančně.To všechno může
být pomoc pro Šrí Tathátu. Máme mluvit o jeho lidskosti a jeho božskosti. Máme mluvit
o Dharmě a jejich pravidlech. Máme říkat: „Je jeden svatý muž, mudrc, chceš se s ním
setkat?“ Před setkáním s ním je dobré meditovat, provádět cvičení, zpívat mantry. Takže,
když lidé k němu přijdou, jsou již připraveni na přijetí zasvěcení. Potom je možné jít jeho
cestou a dosáhnout Dharmy. Je to jako mateřská škola, základní škola a potom střední škola.
Jsem velmi překvapená, když jsem tady současně se skupinou Francouzů, že ve skupině je
často napětí. Mluvila jsem o tom se Šrí Tathátou, který mi řekl, že je to naprosto normální.On
na nás působí a my jsme jako voda tryskající pod tlakem. On nalévá energii Lásky do naší
špinavé lahve, a to vyplavuje nečistoty. Řekl mi, že není potřeba se znepokojovat, že je to
součást očišťování ega. Co si myslíte vy o napětí, které bývá ve skupinách?
Lidé ve Francii žijí ve hmotném světě, zatímco my tady jsme v duchovním světě. Naše
duchovní kultura nám pomáhá snadno přijímat lidi, kteří sem přicházejí s tak odlišným
způsobem života. Ale Francouzi a lidé, kteří sem přicházejí, jsou obdařeni velkým štěstím.
Bez této šance by nereagovali na výzvu Šrí Tatháty, nepřišli by k němu. To, že přišli do Indie
a setkali se se Šrí Tathátou, není náhoda. To, že k tomu došlo, znamená, že s ním mají spojení
již z minulých životů. Jinak by sem nepřišli.
Jsem velmi ráda, že jsem s Vámi mohla hovořit, protože není lehké s Vámi mluvit, vždy
projdete velmi rychle. Nemluvíte s lidmi rád?
Ano, jsem ochoten mluvit s lidmi, ale pokud je skutečně o čem mluvit. Jinak nemám zájem.
To je moje povaha.
Když Mistr zasvěcuje lidi, pomáhám jim, vedu je během obřadu. Pomáhám jim také potom se
zahájením jejich cvičení. To je moje úloha. A i jinak mám hodně práce. Učím sanskrt na
různých místech v Kérale. Často cestuji, mám hodně práce.
Často jsem Vás viděla, jak se dotýkáte těla Šrí Tatháty. Jaký to má důvod?
Někdy odchází jinam, a když se vrací, necítí se dobře ve svém těle a já mu pomáhám
s návratem. Pomáhám mu usadit se znovu v těle. Dotýkám se ho velice lehce, s láskou.
Máte někdy strach?
Ne, nemám nikdy strach. Jsem pořád velmi šťastný a jsem na něj laskavý. To také mám dělat.
Pomáhám, i když má jinou náladu. Dostávám od něj mnoho energie, jinak bych ho nemohl
následovat.
Když není plně v harmonii, při návratu z astrálního světa, když se nezmocnil plně fyzického
těla, tak to poznám a hned si toho všimnu.
61
Možná jsem trochu indiskrétní, ale můžete ho následovat do jiných světů?
Ne.
A někteří jiní Maitrí ho mohou následovat?
Ne, žádný Maitrí ho nemůže následovat.
Když učí nebo dělá Jágy, není na normální úrovni, je velmi vysoko nahoře a tehdy ho mohu
snadno následovat a pomáhat mu.
Četla jste Bhagavadgítu ? Jeden příběh vypráví jak riši není na bitevním poli, ale může vidět
všechno, co se tam děje svým třetím okem, vnitřní myslí. Může vysvětlovat svému králi
všechno, co tam probíhá. Trochu podobně jsem na tom já se Šrí Tathátou. On mi něco dá a já
ho mohu následovat.
Pozorovala jsem vás, když jsme dělali arčany. Vy víte přesně, kolik manter máme recitovat.
Jak to děláte? Uvědomujete si to ve vztahu k intenzitě energie?
Ano. Když děláme něco pozorně, vědomě a soustředěně, můžeme pociťovat energii. Když
děláme věci mechanicky, tak necítíme vůbec nic. Když děláme věci s oddaností a víme,
k jakému účelu je děláme, tehdy to můžeme pociťovat.
Vy to pociťujete nebo vidíte?
Pociťuji a někdy dostávám poslání.
Každý člověk má svou vlastní osobnost, svou vlastní individualitu. Čím více praktikuje, tím
více cítí a rozvíjí svou vlastní osobnost. Praxe pomáhá harmonizaci těla, prány a mysli. Když
praktikujeme způsobem odpovídajícím našemu tělu, práně a mysli, dostáváme vize, zážitky
a pocity odpovídající té osobě, jakou jsme. Každý je jiný a recept může být pro každého jiný,
ale praxe zůstává stejná.
Maitrí Samakjata Mahasthita
Do ašramu jsem přišel v roce 1978 s Mahasvanem. Několikrát mi vyprávěl
o Tapovarištašramu ve Varištapuri. Chtěl jsem se setkat se Svámím, a tak jsem přišel do
ašramu při příležitosti jednoho satsangu. Bylo to, jako bych přišel domů. Jako bych před
nedávnou dobou odešel a konečně se vracel domů. Bylo tady mnoho mladých lidí, všichni
v bílém. Měl jsem pocit, že je znám. Říkal jsem si, jestli sem přicházím poprvé. Věděl jsem,
že na tomto místě jsem poprvé a že ty lidi neznám, ale přesto jsem měl pocit, že jsem se
s nimi již setkal…
Dokonce ještě než jsem se setkal se Svámím, měl jsem pocit, že jsem se vrátil domů,
do mého vlastního domu.
Řekl jsem Mahasvanovi: „Ale já toto místo znám!“
Byl velice udivený a odpověděl mi: „Ale říkal jsi mi, že to neznáš, proto jsem tě sem zavedl.“
„Ano,“ odpověděl jsem mu: „Fyzicky jsem tady nebyl, ale nadsmyslově…“
Nedovedl mě pochopit a já jsem mu to nedovedl vysvětlit.
Tehdy mi bylo dvacet osm let.
Když jsem se setkal se Svámím, velmi mne přitahoval. Celou noc jsem s ním rozmlouval
o filozofii, védách, védantě. Hodně jsem četl o védantě, Bhagavadgítě, Ramanu Maharišim.
Pět lidí, kteří byli s námi, usnuli, ale Svámí a já jsme mluvili až do svítání. Měli jsme tolik
společných zájmů. Zůstal jsem u něj celou neděli.
62
Potom jsem si zvykl přicházet každý víkend a zúčastňovat se všech činností ašramu, protože
jsem se tam cítil doma. V týdnu jsem chodil do práce a vracel jsem se na víkend. Tady
v ašramu jsem se cítil tak dobře, že když jsem v pondělí ráno stál na zastávce autobusu
ve Vandithavalamu, měl jsem pocit, jako bych se vracel z ráje zpátky na tvrdou zemi, do
vnějšího světa.
Někde ve mně se vnější svět uzavřel a záležitosti světa pro mne neměly žádnou důležitost.
A tak jsem začal cvičit jógové ásány a sádhanu. Byl jsem šťastný, protože jsem měl duchovní
zakotvení ve Svámím.
Účastnil jsem se všeho, co se dělo v ašramu. Oslavy, duchovní akce… a také jsem se snažil
trávit co nejvíce času se Svámím.
O šest měsíců později mne pozval Svámí, abych s Vivasvanem a dalšími dvěma lidmi jel
do Kolluru. Měl jsem příležitost navštívit Kollur a chrám Šrí Múkambika poprvé. Byl jsem
šťastný, že se zúčastním této cesty a že jsem ve společnosti Svámího čtyři nebo pět dnů.
Tento krásný duchovní zážitek mne dál povznášel.
Byl jsem zasvěcený o šest měsíců později a potom jsem si zvykl provádět džapu
s Vivasvanem. Trávili jsme hodiny prováděním satsangů v okolí Pallakadu a také v ašramu.
Svámí na nás byl velmi mírný, dělal všechno s námi. Krájel zeleninu, vařil, zametal podlahu,
pral prádlo, pečoval o květiny, o všechno se s námi dělil… A náhle změnil náladu a vyprávěl
nám o duchovních věcech. Společně jsme zpívali. Společně jsme tančili. Společně jsme
meditovali. Dělávali jsme džapu. Rozmlouvali jsme s ním. Jedli jsme s ním. Spali jsme vedle
něj. Trávili jsme s ním všechen čas. Skoro o všechno jsme se s ním dělili.
Byly to tak krásné zážitky.
Všichni lidé, kteří v té době přišli do ašramu, prožívali tyto okamžiky se Svámím. Bývalo
tam okolo dvaceti osob, a dokonce se stalo, že nás bylo padesát. Svámí byl s námi šťastný.
Hodně nám vyprávěl o různých věcech. Stali jsme se mu hodně blízkými. Rád byl s námi
a my jsme byli rádi s ním. Byl přítelem každého. Když všichni kolem jedenácté usnuli, Svámí
chodil a díval se, jestli je všechno v pořádku. Kontroloval, zda má každý polštář. Když ho
někdo z nás neměl, dal mu jej pod hlavu. Když někoho z nás štípali komáři, zaháněl je.
Přikryl nás, aby nás před komáry chránil. Když bylo příliš teplo, otvíral okno… Byl pozorný
ke každému. Měl hodně práce. Byl to náš Mistr a přesto se staral o každého z nás jako
maminka, jako Božská Matka. Dělal to všechno tak nenápadně, dělal to, když jsme měli
zavřené oči, ale když jsme je otevřeli, přestal. Dělal pro nás nejrůznější věci tak, že jsme
si toho ani nevšimli. Neuvědomovali jsme si to. Neočekával žádný vděk. Byl ke každému
pozorný.
Když jsme měli příležitost cestovat se Svámím, nikdy nechodil vpředu. Držel se vždycky
za námi a byl oblečený v bílém, takže zůstával naprosto nepovšimnutý.
Jednoho dne jsme šli do chrámu blízko ašramu, abychom se tam setkali s několika moudrými
lidmi. Jako obvykle šel Svámí za námi. Byla nás skupina patnácti až dvaceti lidí. Lidé, se
kterými jsme se setkali, hledali vedoucího skupiny.
Ptali se: „Ale kde je mistr?“
Jeden z nich ukázal na nejvyššího ve skupině a ptal se: „On je mistr?“
Odpověděli jsme: „Ne!“
Ukázal na jiného, odpověděli jsme opět: „Ne!“
A vždycky ho označili až jako posledního.
Svámí nechtěl být nápadný.
Mnohokrát jsem viděl, jak se lidé ptají: „Svámí je tady s vámi?“
63
„Který z vás je Svámí?“
Bylo to velmi zábavné, když jej lidé hledali. Často Svámí odešel než jsme stačili odpovědět,.
On odcházel tak diskrétně, že ho často nikdo ani odcházet neviděl.
Rád byl a stále je velmi diskrétní.
Je to teď stejné?
Teď je to trochu jiné, protože si sedá na židli nebo do křesla, aby ho lidé mohli lépe vidět. Ale
on nechce pocty, nechce být slavný.
Kdy jste se rozhodl trvale žit v ašramu?
Pracoval jsem čtrnáct let v jedné elektrikářské firmě, když jsem se roku 1985 rozhodl žít se
Svámím. Mé pracoviště bylo deset kilometrů od ašramu. Odcházel jsem ráno v 9.30 a vracel
jsem se večer v 18.30. Ale všechen zbývající čas jsem byl v ašramu.
V té době jsme prováděli sádhanu, džapy, jógu a meditaci. Kolem šesté ráno jsme cvičili:
Potom jsme si vypili čaj. V osm hodin jsme chodili do meditační síně až do devíti hodin.
Během půl hodiny jsem si musel honem sbalit jídlo, připravit věci a odejít. Několikrát jsem
našel můj oběd již připravený, nachystaný s mými věcmi. Já sám, ani mí přátelé jsme si
ničeho nevšimli. Věděli jsme, že Svámí má ve zvyku vařit. On připravil jídlo, dal je do nádob,
ve kterých jsem si je potom vozil do práce. Byl jsem velmi šťastný a byl jsem mu velmi
vděčný…
Jedná přesně jako maminka, neříká nic, všechno připraví, uklidí a odejde.
Po mnoha měsících přišel do ašramu Suchetas. Pracoval v bance. A Svámí mi pak již jídlo
nepřipravoval, protože si myslel, že když jsme dva, tak si ho můžeme připravit a rozdělit
vzájemně. A tak jsem přišel o ten zvyk, že mi jídlo připravoval Svámí. Mám Suchetase rád,
ale zároveň jsem ztratil výsadu, že mi jídlo chystal Svámí.
Svámí vidí všechno, i když my si toho nevšimneme. Když odcházíme z ašramu něco vyřídit,
Svámí se ptá ostatních: „V kolik hodin se vrátí? Vrátil se? Má zpoždění?“ A dělá to u
každého z nás.
V té době jsem se vracel obvykle v 17.30. Když jsem se někdy vracel později, protože jsem
musel něco dodělat v práci nebo jsem po cestě někoho potkal, tak se mě ptal: „Proč jdeš
pozdě?“ Ritodgata mi řekl, že Svámí si o mne dělal velkou starost, protože k němu několikrát
přišel a ptal se: „Ale kde je? Co se mu stalo? Zatelefonuj do kanceláře, jestli se zpozdil.“
A ještě dnes, když někdo odejde, tak na něj čeká a dělá si o něj starost.
Je to již několik let, co sem poprvé přišla nějaká bohatá žena z Polači se svou přítelkyní, která
k nám chodívala. Když tady byla potřetí, zůstala na večer, aby se zúčastnila satsangu. A tak,
jak to obvykle lidé dělají, zůstala i ona na noc v ašramu.
Ale její děti si myslely, že byla zmanipulována a přilákána kvůli bohatství.
Jednou odpoledne přijelo do ašramu několik mladých mužů autem. Vystoupili s holemi
a zbraněmi. Arogantně žádali, že chtějí vidět Svámího. Mladí oddaní šli upozornit Svámího,
že ho tito lidé chtějí vidět, ale že mají špatné úmysly. Pokoušeli se ho přesvědčit, aby je
nepřijímal.
„Ať už ti lidé, kteří mne chtějí vidět mají dobrý, či špatný úmysl, musím odpovědět na jejich
žádost.“
Mladí oddaní, i přesto, že byli neklidní, nabídli příchozím židle. Ale ti mladíci byli velmi
nervózní, velmi rozhněvaní, a odmítli se posadit.
Když Svámí vstoupil do místnosti a podíval se na ně, ihned se uklidnili. Potom je pobídl, aby
se posadili, a oni přijali. Mluvili spolu… a jak rozhovor pokračoval, tak byli postupně
klidnější a mírnější. A po nějaké době už neměli žádnou stížnost.
64
Když odjížděli, jejich postoj byl jiný, ale měli ještě pochybnosti…
Chodili po domech kolem ašramu a stěžovali si, že Svámí jim odlákal jejich matku.
Odpověď sousedů byla jednohlasá: „Takové věci byste neměli říkat, protože Svámí je svatý
muž, je to dobrý člověk. V žádném případě by Svámí k nikomu neměl zraňující postoj. To
není dobré o něm říkat tak špatné věci.“
Všichni sousedé říkali totéž…
Nespokojeni s odpověďmi sousedů se mladíci rozhodli zajet na policii do Čitúru, deset
kilometrů od ašramu, aby tam podali stížnost, že Svámí tam provádí „ďábelské kousky.“
Policista jim řekl: „Takovéto věci byste neměli říkat, my známe tohoto Svámího už roky.
Dokonce i my sami tam chodíme a navštěvujeme ho. Ten člověk je svatý muž a uznávají ho
všichni, bez ohledu na to, z jaké jsou kasty. Všichni ho tady uznávají. Je to duchovní vůdce
mnoha lidí. Vy byste neměli podávat takovou stížnost, protože my ji nemůžeme přijmout.
Měli byste litovat toho, co jste řekli. Možná jste o něm nějaké řeči slyšeli od lidí, kteří ho
neznají.“
Policie jim poradila, aby se vrátili domů, protože rozruch, který udělali, by se mohl obrátit
proti nim…
Vrátili se domů a setkali se s tou ženou, která přivedla jejich matku do ašramu. Dlouho s ní
diskutovali a pochopili, že jejich chování bylo nespravedlivé a neadekvátní.
O dva dni později přijeli opět Svámího navštívit Žádali ho, aby jim odpustil, že o něm tak
špatně smýšleli, přestože ho neznali.
Svámí odpověděl, že nevidí žádný problém. Vzhledem k bohatství jejich rodiny je
pochopitelné, že byli zneklidněni. Jsou vítáni, kdykoliv budou chtít přijít, a mohou se tady
cítit jako doma.
Ale už nikdy nepřišli…
To ukazuje na dobu, kdy ašram ještě nebyl známý. Dnes se již nic takového nestává.
Náš ašram mohl narůstat díky pomoci sousedů a okolí. Všichni měli ke Svámímu velký
respekt a lásku. Každý, kdo navštívil ašram, byl dobře přijat. Svámí konal svou askezi a svá
cvičení.
Byl velmi sám, jedl velmi málo, několik banánů, trochu rýže. Když jej lidé přišli navštívit,
s každým se podělil o vše, co měl. Často mu lidé z okolí přinášeli něco k jídlu. Když matka
Ritagaty viděla návštěvníky, posílala ke Svámímu děti s jídlem. Sestra Svámího, Rukmini
Amma, dělala totéž.
Náš ašram existuje asi čtyřicet let.
Svámí se narodil na malém statku na východ od rybníku a tam vyrostl. Když matka Svámího
zemřela, bylo mu třináct let. Jeho otec byl k němu velmi tvrdý. Chtěl, aby se ze syna stal
velký sedlák, vydělal peníze a dobře si žil. Dával mu k jídlu maso, vajíčka a ryby. Svámí chtěl
jíst jen ovoce a zeleninu. To otce rozčilovalo. Když se modlil nebo meditoval, jeho otec mu
bránil a posílal ho na pole. Svámí chodil do školy, učil se, chodil na pole, a přesto si našel čas
na modlitby a meditaci. Jeho otec se na něj velice zlobil.
Jednoho dne si Svámí uvědomil, že jeho otec mu sice dával stravu a střechu nad hlavou, ale
ve skutečnosti mu vše dává Božská Matka. A tak se rozhodl, že opustí dům svého otce
65
a odejde do malého chrámu Božské Matky. Tam mohl konat svá cvičení a věnovat se askezi.
Tento chrám patřil vesnici a každý rok tam byly týdenní oslavy. Po zbytek roku lidé do
chrámu nechodili.
Svámí se tam tedy usadil, když byl ve věku dospívání. Neměl nic k jídlu. Jídal pár listů ze
stromu ním a pil vodu z rybníka. Měl ve zvyku vstávat mezi půl třetí a třetí hodinou ráno.
Vykoupal se v rybníce a šel do chrámu vykonat svá cvičení a askezi. Někdy zůstával
v chrámu celý den a vycházel až s příchodem noci, někdy tam zůstával řadu dní a nevycházel.
A trávil všechen svůj čas tak, že ho nikdo nerušil, jen občas za ním přicházelo pár dětí z okolí.
Dospělí k němu nechodili, protože si mysleli, že je blázen. Syn sedláka, který opustí svůj
rodinný dům a žije v chatrči, nemluví, nejí - to může být jenom blázen.
Vlastně ho lidé znali velmi málo.
Rád trávil čas s dětmi. Dělil se s nimi i o tu trochu jídla, kterou měl. Povídal si s nimi,
vyprávěl jim mravoučné historky, příběhy, legendy. Zpíval jim bhadžany a posvátné zpěvy.
Jeden starý muž, který letos zemřel, byl oddaným Krišny a měl ve zvyku navštěvovat chrámy.
Pravidelně navštěvoval malý chrám, kde bydlel Svámí, a rozmlouval s ním o duchovních
věcech. V té době Svámí snadno ztrácel vědomí a byl ponořen do Božství. Zůstával
v bezvědomí několik hodin nebo několik dnů. Lidé si mysleli, že je nemocný. Jeho otec volal
lékaře, kteří mu předepisovali léčbu, ale k ničemu nebyla. Nebyla to nemoc, ale… Božské
světlo, které do něj vstupovalo, a vzhledem k síle tohoto jevu ztrácel vědomí.
Svámí byl velmi šťastný, i když ho lidé nechápali. Někdy vstupoval do samádhí a pak se
pomalu vracel k sobě. To bývalo často.
Jednou zůstal bez vědomí souvisle dvacet jedna dní. Považovali ho za mrtvého. Lékař chtěl,
aby se přistoupilo ke kremaci, ale děti nechtěly a plakaly. Říkaly, že se zase vrátí k vědomí, že
jsou na to zvyklé a jestli lidé chtějí spálit jeho tělo, půjdou na hranici s ním…
Od osmnácti do dvaceti pěti let bylo tělo Svámího pouhá kostra. Už neměl svaly, byl jen kost
a kůže.
Byl to vynikající jogín. Když se k němu člověk přibližoval, bylo cítit, jak z jeho těla vyzařuje
neuvěřitelné teplo.
Lidé kolem něj si kladli mnoho otázek. Jeden lékař, který slyšel nářky otce nad svým
nemocným synem, velmi zatoužil se s ním setkat.On sám praktikoval siddha jógu a oblékal se
do šafránové barvy (barva jogínů), dokonce i v nemocnici.
- „Tvé duchovní zkušenosti jsou vzácné a důležité,“ řekl Svámímu. „Jsi velmi pokročilý, ale
když budeš takto pokračovat, tak tvé tělo tyto praktiky nesnese. Chtěl bych ti pomoci.“
Svámí se zasmál a odpověděl, že jestli ztratí tělo, tak bude okamžitě pohlcen Duchem Božské
Matky a že s tím nemá žádný problém. Ostatně neměl žádný zájem o tento život a o lidi. Chtěl
se vrátit k Božské Matce, do svého posvátného příbytku.
Lékař mu odpověděl: „Dovedu pochopit, že se o své tělo nestaráš, ale pro mne je tvé tělo
cenné a tvůj život je cenný, protože bytosti jako ty jsou vzácné.“
A tak se začal starat o Svámího. Nosil mu léky a potravu, aby se jeho tělo dostalo opět
do formy.
Ale Svámí znovu odmítal. Říkal, že jeho tělo není důležité. Chtěl toto tělo opustit a být znovu
pohlcen v Božství. Ale lékař nepovolil.
66
„Když si nevezmeš tu potravu a léky,“ řekl lékař, „tak já také zůstanu tady s tebou a umřu
hlady… protože to je moje povinnost. Cítím k tobě velkou úctu a lásku. Teď, když jsem tě
poznal, neodejdu, pokud nezachráním tvé tělo.“
Při takovém přesvědčení lékaře si Svámí řekl, že Božství dělá docela zvláštní věci. Vzal toto
naléhání jako božské poselství a nakonec souhlasil. Reagoval velmi prostě. Dělal všechno, co
po něm lékař chtěl.
Bylo mu asi dvacet pět let.
Lékař se tedy o něj staral a dal mu zvlášť silný lék. Pro někoho jiného by ten lék byl
nebezpečný, protože byl příliš kořeněný, příliš horký, příliš „zahřívající“. Mohl by vyvolat
hrozné popáleniny. Nárájana přísně dodržoval předpisy a rady lékaře: nechodit na slunce –
zůstat uvnitř – dávat si olej na hlavu…
Za šest měsíců se stav jeho těla zlepšil a pomalu se vrátily svaly. Lékař byl navštívit otce
Svámího a vysvětlil mu, že jeho syn nebyl nemocný, ale že je to svatý muž, oddaný Božské
Matky, že jeho praktiky jsou prospěšné pro jeho rodinu, ba i pro celou společnost.
Otec nakonec změnil názor na svého syna: „Cokoliv budeš potřebovat, jsem ti k službám.“
„Nepotřebuji nic velkého, jenom malou místnůstku pro má cvičení.“
Otec mu poradil, aby odešel z chrámu, protože to bylo místo pro vesničany, a slíbil mu, že
postaví malou stavbu hned vedle vzadu. Pod malou chýší vyhloubil prostor pro malou
jeskyni, a tam Svámí chodil provádět své praktiky. Vycházel ze své „jeskyně“ jedině tehdy,
když chtěl. Někdy v ní zůstával celý týden.
Na začátku, tedy před čtyřiceti lety, existovala jenom tato malá místnůstka a pod ní jeskyně.
Teprve o několik let později byly postaveny další místnosti a také meditační síň.
Ritagata byl jedním z prvních druhů Svámího. Když byl velmi mladý, přitahoval ho tento
zvláštní, mladý muž. Pocházel z rodiny rolníků a chodil ho pravidelně navštěvovat
do chrámu.
Svámí měl velmi rád jeho přítomnost.
Jednoho dne měl Ritagata «duchovní zážitek» a pochopil, že posláním Svámího je konat
důležitou práci pro společnost prostřednictvím askeze.
Ritagatův úkol byl chránit jej, pomáhat mu na cestě. Svámí pravidelně dával Ritagatovi
pokyny.
Chodili navštěvovat svaté muže, chrámy nebo ašramy, ale nechodili společně, protože nebylo
dobře společensky přijímáno, aby mladík z dobré rodiny následoval chlapce, který vede
tulácký život. A tak odjížděli každý sám a setkávali se cestou.
Na konci studia se Ritagata rozhodl, že nepůjde do práce někam pryč, ale zůstane na statku,
aby se staral o své bratry a sestry a mohl často chodit do ašramu.
O několik let později také jeho sourozenci začali ašram pravidelně navštěvovat. Dostali
zasvěcení a stali se žáky Svámího. Postupně se Ritogatova služba Svámímu stala trvalou.
Ritogata je o deset let mladší než Svámí.
Ritodgata také vstoupil do života Svámího před mnoha lety. Dokončil studia a pak si zvykl
pravidelně chodit na návštěvy ke Svámímu. Je inženýr strojírenství. Svou práci vykonával
několik let ale potom přišel natrvalo žít ke Svámímu.
Ritodgata a Ritagata jsou Svámímu velmi, velmi blízcí.
67
Potom přišlo mnoho lidí a dostali zasvěcení, mezi nimi také jeden muž, který se jmenuje
Mani a dnes má svůj ašram, kde učí jógu. Je velmi dobrý v józe a pránájámě a hodně
praktikuje.
Přichází pravidelně do ašramu a Svámího má moc rád. Svámí ho má také moc rád.
Někteří žáci z té doby se vydali různými cestami…
Ašram se pomaloučku rozrůstal.
Kdy jste se stali Maitrími?
Byla nás skupina deseti až patnácti mladých mužů, kteří jsme se rozhodli trvale zůstat
v ašramu. Líbilo se nám následovat Svámího. Chtěli jsme s ním žít stále. Roky ubíhaly…
Jednoho dne nás požádal, abychom o tom přemýšleli a učinili rozhodnutí: možná si vaši
rodiče dělají naděje, že vás ožení?
Možná jsme chtěli něčeho dosáhnout v zaměstnání?
Možná jsme si chtěli vytvořit vlastní ašram?
Když jsme mu odpověděli, že ho máme opravdu rádi a že chceme zůstat s ním, řekl nám:
„Pokud tady chcete zůstat způsobem, který bude uznáván společností, je třeba vytvořit řád
sanjásinů a požádat o schválení vaše rodiče. Bez dovolení a požehnání vašich rodičů tady
zůstat nebudete moci.
Takže každý šel požádat o dovolení svoje rodiče, dostal je a potom se Svámí setkal s každou
rodinou - rodiči, prarodiči, strýci, tak aby měl jejich přímý souhlas. Všichni nám dali svůj
souhlas, protože znali Svámího už několik let. Většina z nich byli Svámího žáci a někteří
dostali i zasvěcení.
Takže roku 1991 třináct mladých mužů se rozhodlo zasvětit své životy službě Svámímu. Před
svěcením Púdže jsme jeli do Benáres, vykoupali jsme se v řece Ganze a vyhlásili jsme naše
pravidla sanjásinů. Potom jsme jeli do různých chrámů, mezi nimi také do Kasvišvanáthu, kde
jsme po několik dnů konali obřady.
Jednoho příznivého dne naši rodiče, přátelé a lidé z okolí přišli do ašramu.
Svámí nám řekl: „Tito muži a ženy jsou představitelé lidstva, protože patří k lidstvu a je nyní
musíte požádat o požehnání.“
Asi 2 000 lidí se účastnilo púdži a dali nám své požehnání a přání dlouhého, šťastného
a plodného života.
Tento řád sanjásinů je odlišný od tradičních řádů sanjásinů vnitřními zákony, ale také
způsobem, kterým to bylo ritualizováno, přítomností lidí a jejich požehnáním.
V tom okamžiku bylo zasvěceno třináct lidí a od té doby nikdo další do tohoto řádu
nevstoupil.
Svámí si myslí, že teď není vhodná doba pro vytváření řádů sanjásinů. Zákony doby se
změnily. Teď je dobré vést rodinný život. Děti, které se teď rodí, jsou „dobří lidé“. Budou to
dobří dospělí. Svámí si přeje dobré rodiny, ve kterých muži a ženy žijí dokonalým
a příkladným životem, rozvíjejí se tělesně, duševně a duchovně. Mají se stát příkladem, mít
děti, které budou darem společnosti, vůdci lidstva. Společnost a lidstvo naléhavě potřebuje
takovéto muže a ženy. Takže Svámí nabádá všechny, aby vedli rodinný život, kromě případů,
kdy někteří lidé mají velmi silnou vůli nebo velmi silné přání vést duchovní život a chtějí se
stát mnichy.
Když otec Svámího získal jiný pohled na svého syna, dal se do jeho služeb a služeb ašramu.
Přijímal u sebe lidi, když v ašramu již nebylo místo, a dával jim jíst. A sám se stal oddaným
Svámího.
68
Jednoho dne, když se v chrámu konala Púdža, seděl otec vedle mne a tekly mu slzy po
tvářích. Řekl svému synovi: „Nevím nic o zbožnosti nebo bhakti, ale teprve teď si uvědomuji,
že jsi duchovní člověk. Svou nevědomostí jsem Ti způsobil mnoho nepříjemností a potíží
a pro to všechno mne teď bolí srdce, je to velice bolestivé.“
Stával se stále zbožnějším a přicházel za svým synem velmi často.
O několik let později, když byl velmi nemocný a blízko své smrti, přišel k němu Svámí
v doprovodu Ritogaty. Byl jsem tam také. Viděl jsem Svámího, jak se stará o svého otce. Byl
jako někdo, kdo se chystá poslat své dítě do školy. Připravoval jej na opuštění fyzického těla.
Říkal mu něco do ucha, připravoval jej na odchod. Přinesl vodu z Gangy a dal mu napít.
Potom zavolal všechny v domě, aby každý dal umírajícímu na rty lžičku této vody.
Starý muž velmi klidně zemřel. Otec opustil své tělo v míru, klidný a šťastný, protože jeho
syn byl po jeho boku. Neměl strach.
Byl to velmi zvláštní okamžik, velmi silný a velmi dojímavý. Měl jsem pocit, že to není smrt,
ale odchod na jiné místo.
Potom se Svámí, velmi klidný, stáhnul do kouta místnosti. Lidé přistupovali k tělu a Svámí
zůstal v rohu místnosti až do konce obřadu.
Jednoho dne přišel do ašramu člověk, který ašram navštívil již vícekrát. Byl to prostoduchý
člověk. Toho večera při odchodu ukradl moped. Lidé z okolí se vydali moped hledat.
Nakonec našli zloděje a přivedli ho do ašramu. Byli všichni rozrušení a někdo dokonce
zloděje uhodil.
Svámí viděl, že s mužem špatně zacházeli, a tak lidem, kteří zloděje přivedli, řekl: „Neměli
byste s ním zacházet takto, tím spíše, že jste moped našli. Násilí není v souladu s životem
v tomto ašramu. On jednal z nevědomosti a chudoby. Vy jako oddaní a zbožní lidé nemůžete
jednat takovýmto způsobem. Dejte mu najíst a napít.“
Nikdo to nechtěl udělat.
Svámí na tom trval a nakonec jsem to byl já, kdo mu dal najíst. S láskou jsem mu zašel pro
kaši, s laskavostí jsem mu ji podal a řekl: „Tu máš, jez!“
V tom okamžiku mu začaly téct slzy z očí a byl tak dojatý, že nemohl ani jíst. Přepadly ho
výčitky a jeho srdce bylo plné citu.
Řekl: „Já jsem okradl vás, milé a krásné lidi. Nevěděl jsem, že jste lidé plní lásky. Já jsem
udělal špatnou věc, a už nikdy v životě nechci dělat takové věci. Chci být dobrým člověkem.“
A Svámí nám tehdy řekl: „Jsme duchovní lidé a naše chování musí být příkladné. Jestliže
někdo udělal něco špatného, musíme s ním zacházet příkladně.“
Čím to je, že do ašramu přicházejí lidé se špatnými úmysly?
Když jsou tady lidé, kteří přicházejí se špatnými úmysly nebo „nemocnými pocity“,
nemůžeme je nenávidět, protože pokud se přicházejí setkat se Šrí Tathátou, tak je to jediná
věc, kterou tady mají udělat. Šrí Tatháta to udělá tak, že toto setkání změní stav jejich mysli.
Jestliže někdo cítí nenávist, po setkání se Šrí Tathátou se to v jeho hlavě změní a bude cítit jen
náklonnost a lásku ke Svámímu. I když je agresivní a má mylné představy, Svámí v něm
způsobí přeměnu.
Kdo je pro vás Šrí Tatháta?
Je moje všechno, moje matka, můj Guru, můj přítel, má síla, má duchovní energie, můj vzor
a všechno, co ani nedovedu říct. Nedovedu myslet na něco jiného než na Svámího. Celý můj
život je soustředěn kolem něj.
Jen se bojím, že ho nedovedu přijmout a pochopit, protože mé smysly a můj intelekt jsou
velmi omezené. Musím je rozvíjet a teprve potom budu skutečně rozumět.
69
Pro mne je vším.
Bez něj můj život není myslitelný.
Šrí Tatháta miluje celý svět. Takže předpokládám, že má zvláštní vztah ke zvířatům?
Šrí Tatháta má moc rád zvířata a ptáky. Dává jim jíst a tráví s nimi mnoho času. Už je to
dlouho, když jednou prováděl sám tapas, navštívila ho kobra. Kobra se usadila přede dveřmi,
a když Svámí chtěl vyjít, kobra se stáhla, aby mu udělala místo. Lidé se báli přiblížit se
k místu, kde Svámí prováděl svá cvičení. Když kobra zemřela, Svámí vzal její tělo, provedl
kremační obřad, púdžu a obětiny se svěcenou vodou pro tuto kobru a modlil se za ni.
Jednoho dne, když jsme byli všichni vedle meditační síně venku pod stromy, bylo kolem
jedenácti hodin dopoledne, ze stromu na strom přeletovala vrána a přitom se lehce dotkla
vlasů Svámího. Byli jsme všichni velmi překvapeni, protože obyčejně se ptáci k lidem
nepřibližují a ještě méně ke skupině lidí. Zeptali jsme se Svámího: „Ten pták ti chce něco říct
svým jazykem?“ „Ano, chce, abych ho nakrmil. Obyčejně ho krmím o půl jedenácté a teď už
je jedenáct a on chce jíst.“ Pták si ho dál žádal, a tak Svámí přerušil setkání a šel ho nakrmit.
Jednoho dne nám Svámí řekl, že blízko ašramu jsou zající, ale všichni namítali: „Tady jsme
zajíce nikdy neviděli. Jsou jenom v lese nebo v divočině. Tady zajíci nejsou. Kde jsi je
viděl?“
Svámí odpověděl: „V noci je jich tady plno.“ A tak jsem se zeptal: „A ty v noci nespíš?“
Odpověděl, že v noci tráví mnoho času venku pozorováním zvířat a že se rád díval na zajíce,
jak svými velkými zuby spásají jemnou travičku a s těma velkýma ušima jsou velmi legrační.
A já jsem mu řekl: „Zatímco všichni spí, ty jsi tady s přírodou!“
Když spíme, on bdí, a když my se probudíme, tak on spí. Opravdu tomu rytmu nerozumíme.
Uléhá obvykle kolem 22. hodiny. Myslíme si, že spí, ale pak se probudí a vstane. Spává dvě
až tři hodiny za noc.
Jeho mysl je obrácena k přírodě. On jí rozumí a zná ji. Má přátelské vztahy se zvířaty,
mouchami, mravenci, komáry, stará se o všechna zvířata, bdí nad nimi. Komáři jej neštípají.
Zná jazyk hmyzu a řeč ptáků. Rozumí jejich řeči, protože je hodně pozoruje a nikdy
nevyrušuje. Takže zvířata na oplátku neobtěžují jeho. Když například mravenci jdou na
nějaké místo, tak je Svámí neruší. Podobně je to s krysami a myšmi.
Jednoho dne, když spal, jedna krysa rozkousla jeho polštář a druhá krysa z polštáře
vytahovala vlnu. Potom další a ještě jedna… Říkal, že to bylo velmi legrační. Ba, i když ten
polštář byl už hodně tenký a řídký, říkal, že mu to nevadí. Velmi ho to bavilo. Pro něj hra
přírody je jako dětská hra. S velkým potěšením ji pozoruje.
Bývá někdy přísný?
Ano, na nás bývá někdy přísný, ale ne na vás.Čím je mu člověk blíž, tím více od něj vyžaduje.
Ale na vás nemůže být přísný, protože byste to nesnesli. Puklo by vám srdce.
Co se pro vás změnilo, když Maitreji Amma a ostatní přišli do ašramu?
Pro mne příchod Maitreji Ammy a Francouzů nezměnil nic.
Co je to Dharmapíta?
Je to svaté místo. Dharma je naléhavá potřeba naší doby, našeho světa. Dharma, to je řád,
zákon, čistota, respekt. Společnost má Dharmu, každý muž, každá žena, každá rodina má
Dharmu. My jsme všechno ztratili, už nemáme v životě Dharmu. Řád lidí, společnosti, světa
se ztratil. Dnes už lidé neplní řádně své funkce, ani otec, ani matka, ani ministr… Dnes mají
lidé stále více materiálního majetku, ale přesto všechno nejsou šťastní. Žijí v napětí a úzkosti
70
a nenacházejí v životě skutečnou radost. To je proto, že jim chybí Dharma. Až tato Dharma
bude znovu inspirovat jejich srdce, každá věc najde své místo a přirozený řád. Každý bude
vědět, kým je, jaké místo má zaujímat, co má dělat. Až každý pochopí své poslání, jeho
kvalita začne fungovat, jak se patří. Bude obnoven řád v každém jedinci, v rodině,
ve společnosti, v duchovním životě.
Abychom toho dosáhli, musíme postavit Dharmapítu v našich srdcích. Abychom vytvořili
oddanost ke Dharmě, vytvořili jsme vnější centrum.
Než jsme našli Kollur, hledali jsme na různých místech. Božství potvrdilo Svámímu, že
Dharmapíta má stát v Kolluru.
«Vybudovat Dharmapítu » to je poslání Šrí Tatháty.
Až ho naplní, možná odejde, možná opustí své tělo….
Všechno, co Šrí Tatháta uskutečnil ve svém duchovním životě, se potvrzuje ve Dharmapítě.
A tak tato Božská Energie může být šířena v lidstvu a srdce lidí mohou přijímat tuto vibraci
Lásky, aby přišel Nový světový řád.
Protože Šrí Tatháta mluvil o Dharmě a mluvil o pítě (sídlo), bylo toto místo nazváno
Dharmapíta: sídlo Dharmy.
Vlastně jeho pravé jméno je „Tatháta Puškaram“. Ale je málo známé, a tak se stalo zvykem
říkat Dharmapíta.
Dharmapíta se otevírá světu různými programy, púdžami, rituály a meditacemi. Dharmapíta
umožňuje otevírání srdcí.
Je tam určená služba, která bude vysvětlovat lidem, co se tam má dělat a jak se to má dělat. Je
potřeba udržovat ticho a maximální úctu, aby se toto místo neznečistilo a nepokazila jeho
energie. I pokud lidé v Dharmapítě nepocítí nic, bude jejich vnitřní práce probíhat.
Toto místo je skutečně určeno k otevírání srdeční čakry.
Maitrí Samajuta Mahasthita
Jak jste se setkal se Šrí Tathátou?
Tatháta Mahasvan se setkal se Svámím dřív, před mnoha lety a vyprávěl mi o něm.
Už je to přes 25 let. Bylo to roku 1976.
Bylo mi tehdy 19 – 20 let.Přišel jsem sám.
Přišel jsem a pochopil jsem, že je tady nový život… I když to, co jsem chápal tehdy, se liší
od toho, co chápu dnes.
Dal jsem jiný smysl svému životu. Pochopil jsem, že ve světle je něco víc. Naučil jsem se to
všechno od Tatháty.
Roku 1985 jsem přišel do ašramu, abych tady zůstal.
Kdo je pro Vás Šrí Tatháta?
Šrí Tatháta je průvodce v mém duchovním i hmotném životě. Našel jsem Guru a průvodce,
když jsem byl mladý. A on je jím pořád, i teď, dál mne vede.
Můžete nám něco říct o životě se Šrí Tathátou?
Nemohu říct nic, protože to, co bych řekl, by nebylo přesné, protože to patří mezi nesdělitelné
věci.
Zůstal jsem v ašramu se Svámím kvůli jeho přátelství, ale hlavně to bylo cosi víc, co
nedovedu popsat.
Jsem v tichém spojení se Svámím. Těší mne to a nemohu o tom mluvit.
71
Co znamená vaše jméno Samajuta Maitrí?
Znamená to „úplně připojený“.
Proč vás Maitreji Amma přejmenovala na „Jóga Maitrí“?
Já mám moc rád jógu a hodně ji cvičím a taky ji vyučuji.
Řekli mi, že znáte 365 ásán. Jednu na každý den. Je to pravda?
Ano (smích)
Když jste se rozhodl přijít do ašramu a žít v něm, vaši rodiče souhlasili?
Nebyli proti, ale snili o tom, že jim budu pomáhat doma. Takže po mém odchodu nebyli moc
spokojeni. Ale jejich názor se velmi rychle změnil a teď také přicházejí pravidelně do ašramu
ke Svámidžímu.
Který z Maitrí je Váš bratr?
Samajukta.
Maitrí Samajukta Mahasthita
Kdy jste se poprvé setkal se Šrí Tathátou?
Poprvé jsem Šrí Tathátu potkal v roce 1980. Bylo mi 19 let.
Potom jsem za ním přišel ještě několikrát. Přicházel jsem a odcházel.
V roce 1982 jsem přijal rozhodnutí žít se Svámím v ašramu.
Co se ve vás událo, když jste se setkal se Šrí Tathátou poprvé?
V tom okamžiku jsem nepociťoval něco zvláštního. Už jsem navštívil několik Svámí v jiných
ašramech, a když jsem přišel sem, tak jsem si prostě říkal, že přicházím navštívit dalšího.
Když jsem tady byl poprvé, právě jsem se vracel z jiného ašramu, kam jsem obvykle chodil.
Chtěl jsem se stát mnichem, ale podmínky a pravidla pro život v tom ašramu nebyly pro mne
přijatelné.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil tady a setkal se se Šrí Tathátou.
V té době jsem neměl nějaký zvláštní dojem ze vztahu ke Svámímu. Našel jsem v něm
dobrého přítele a velmi pokornou bytost. Kvůli tomu jsem měl chuť ho opět navštívit.
A co o něm můžete říct teď?
Šrí Tatháta je výjimečný. Nebo zvláštní, protože vyhledává lidi, kteří jsou skutečně takřka
na dně, kterým je velmi špatně, kteří jsou velmi obráceni dovnitř nebo ztraceni, a on je přivádí
na vyšší úrovně.
To se mi na Šrí Tathátovi líbí.
Všechno, co dělá, dělá bez rozlišování lidí. Nabízí to, co zná.
Rituály dává všem; nejenom těm nejpokročilejším, kteří už dosáhli určitého mistrovství ale
také těm, kdo na cestě začínají. Nikdy je nekritizuje.
Pro něj je skutečně důležité své znalosti všem.
Nikdy neposlouchá ty, kteří kritizují způsob, jakým dělá rituál, protože ten se neustále mění.
To, co chce, je předat své vědění a předat je všem.
72
Když jsem přišel do ašramu, bylo tady málo lidí. Lidé přicházeli, ale nezůstávali. Těch, kteří
zůstali v ašramu, bylo málo. Zvykl jsem si rozhlížet se kolem sebe a ověřovat si to, co
probíhalo. Když lidé odešli, Svámí zůstával sám a měl ve zvyku meditovat a žít uvnitř.
Jednou ráno přišel nějaký alkoholik, celý od bláta, od prachu a plný alkoholu, chtěl mluvit
se Svámím.
Odpověděl jsem mu: „Ne, v tomto stavu není možné Svámího navštívit.“
I když opakovaně naléhal, já jsem ho odmítal. Po nějaké době ten muž odešel.
Když ušel pár metrů, napadlo mne, že nebylo správné jednat tak, jak jsem jednal, a poslat ho
pryč, jak jsem to udělal. I když byl opilý, měl hluboké přání setkat se se Svámím. Bylo mou
povinností mu pomoci.
Utíkal jsem za ním, vrátil jsem ho do ašramu a udělal jsem to, co bylo potřeba, aby ho mohl
Svámí přijmout. A Svámí ho přijal.
Později jsem vyprávěl Svámímu, co se stalo, a on mi odpověděl: „Udělal jsi dobře, protože
jinak bych tě poslal, abys ho přivedl.“
Svámí už předtím věděl, že k němu bude přiveden někdo, kdo se chce s ním setkat.
Nezasáhnul, aby mne tak přivedl k uvědomění si mého postoje.
Po této příhodě se postoj tohoto alkoholika úplně změnil. A můj postoj také.
Několikrát přišli do ašramu lidé, kteří byli podnapilí, špinaví, někteří i zvraceli. Pomohl jsem
jim umýt se, očistit, dokonce zůstat v ašramu a pak jsem je přivedl k setkání se Svámím.
Co se pro vás změnilo, když Maitreji Amma a Francouzi přišli do ašramu?
Nejsou hranice, bariéry.
Nejsou různé země, je jenom jedna Země a lidské bytosti.
Je jenom lidstvo, které žije tady v Indii nebo ve Francii nebo v Číně nebo v Pákistánu nebo
jinde…
Nejsou rozdíly.
Jsme zde na Zemi. Vy jste ženy. My jsme muži. Dříve chodívalo do ašramu velmi málo lidí,
ale i tehdy sem přicházely ženy, matky, babičky, sestry, tety. Ani tehdy nebylo žádné omezení
pro příchod žen.
Dnes sem přichází mnohem více lidí. Cítíme ke každému lásku, ke každému dobré city.
Ale máme problémy s dorozumíváním a nemůžeme vyjádřit naše pocity svobodně, nemůžeme
vyjádřit naši pohostinnost kvůli jazykovým problémům.
Pokud jde o mne, já jsem si zvykl smát se a usmívat, abych mohl komunikovat.
Co znamená jméno, které vám dal Šrí Tatháta?
Samajukta znamená „Ten, který vidí správné věci“
Proč vás Majtreji Amma pojmenovala „Maitrí lékař?“
Protože se specializuji na ajurvédskou medicínu.
*****
Maitrí Suchetas Mahasthita
Cestě dharmy se vyučuje už tisíce let. Energie chrámu bude v budoucnosti znovu vyučována.
Předpovědi se uskuteční. Jedna z předpovědí říká, že Dharma, kterou učí Srí Tatháta, bude
uvedena do světa na příští tisíce let.
73
Dharmapíta v Kolluru se stane zdrojem síly Dharmy. Dharmapíta má za zdroj energie
Božskou Matku.
To je bod mimořádně silný pro nás, pro celý svět, pro lidstvo.
Malý chrám ve Varištapuri, kde Šrí Tatháta konal askezi, se změní a velmi brzy se z něj stane
velký chrám. Je také předpovězeno, že bude postaveno místo, kde se bude zdarma poskytovat
strava těm, kdo ji potřebují.
Jsme ve vlaku, který nás veze do Varanásí (Benáres) na pouť se Šrí Tathátou. Proč je to tak
důležité?
Varanásí je velmi specifické místo, velmi zvláštní, protože je to místo, kde bylo tolik světců,
žije tolik příběhů o světcích a životech svatých mužů.
Je to místo velmi, velmi nabité energií.
Je nesmírně důležité vykonat tam pouť, meditovat, být tam a konat modlitby, mnoho
modliteb. Modlitby učiněné ve Varanásí jsou vyslyšeny, protože je to místo opravdu důležité.
Všechno, co máme, to jsme dostali od Šrí Tatháty.
Kdy jste se setkal se Šrí Tathátou poprvé?
Přišel jsem do ašramu v roce 1974, v době mé maturity. Bylo mi tehdy 20 let.
Přišel jsem tam, protože jsem chtěl studovat nějaká jógová cvičení. Viděl jsem Šrí Tathátu
a udělal na mne velikým dojem svými reakcemi, svými postoji a způsobem, jakým mluvil
s lidmi. Byl jsem opravdu dojat a přitahován jeho přítomností. Strávil jsem s ním jenom půl
hodiny a potom jsem se setkal s člověkem, s nímž jsem měl dělat jógu.
Po několik týdnů to probíhalo takto: viděl jsem Šrí Tathátu několik minut a potom jsem šel na
kurs jógy.
Dokončil jsem zkoušky a hledal jsem práci.
Velmi mne přitahovalo to, co dělal Šrí Tatháta, a začal jsem praktikovat nějaké meditace,
začal jsem pravidelně cvičit jógu a hluboce dýchat.
Když Šrí Tatháta uděluje meditaci, tak ji orientuje podle potřeb toho člověka, podle jeho
osobnosti, jeho schopností. Může to zahrnovat modlitby k určitým božstvům, Kristovi nebo
jiným…
Učil vás jógu i Šrí Tatháta?
Ne, jógu učil někdo jiný.
Šrí Tatháta učil duchovnost, život, lásku, všechny tyto věci a meditace…
Po jeden rok jsem cvičil jógu s tím člověkem. Potom během dalšího roku jsem prováděl
takové praktiky, abych dostal zasvěcení do pránájámy, protože v té době se zasvěcení
nedávalo jako dnes. Ostatně to zasvěcení bývalo trochu jiné.
Během onoho roku příprav jsem byl ve třech táborech organizovaných Šrí Tathátou. Bylo
tam asi 50 lidí. Byly to tři dny nepřetržité pránájámy. Jedni lidé prováděli pránájámu po dvě
hodiny, potom přišli jiní a převzali štafetu na další dvě hodiny atd., vždy po dvou hodinách.
I když jsem v té době neznal pránájámu, zůstal jsem tam, meditoval a vstřebával jsem energii
atmosféry ašramu Šrí Tatháty. To vyvolalo mnoho změn v mém nitru a v mém životě.
Poznal jsem velmi rychle, hlavně v posledním období mého studia, že život je těžký nejenom
z hlediska finančního, ale i v jiných oblastech. Poznal jsem to velmi rychle a Šrí Tatháta mě
naučil přetransformovat a překročit všechny tyto problémy a potíže.
Šrí Tatháta má v sobě vědění celé linie mudrců. Tomuto vědění nás vyučuje a předává nám je.
Šrí Tatháta stojí nad strastmi tohoto světa. Je schopen je chápat a léčit.
74
Je také v úplném spojení se silami Vesmíru.
Šrí Tatháta nám přináší na jedné straně učení o Životě a o Vesmíru, které jsme schopni
pochopit, na druhé straně učení, které vychází z jeho vlastní zkušenosti a které nás zcela
překračuje.
V učení Šrí Tatháty jsou věci, které jsme my všichni schopni pochopit pokud jde o život,
život samotný, učení o vesmíru. Ale jsou tady také jiné části, které pocházejí opravdu z jeho
vlastních zážitků a které nás naprosto přesahují.
Jedinou věcí, kterou můžeme dělat, je po trochách je zachytávat a postupně tak růst a rozvíjet
naši duchovní schopnost směrem k našemu probuzení. Probuzení nepřichází samo od sebe.
Ale jak duchovně rosteme, tak postupně přicházíme k probuzení. Je to práce, která se vyvíjí
a která v nás roste.
Jaké zkušenosti se učíte, když žijete se Šrí Tathátou?
Pokud jde o mne, má jasnost vědomí se zvětšuje a dovoluje mi vnímat věci jiným způsobem:
Boha, svět, přírodu, duchovnost, všechno, čemu nás učí.
Máme jasné vědění… nebo si je ujasňujeme … nebo skutečnou zkušenost…
Máme v naší mysli mír a cítíme v sobě sílu.
Máme světlo, sílu a důvěru.
„Není důležité,“ říká Šrí Tatháta, „jaký typ zážitku nebo jaký druh zkušenosti prožijete…
Zažijete vize, světlo, sílu nebo vědění nebo vůbec nic.
Možná uvidíte Boha nebo nějaká božstva ve velice krásném světle.
Ale to není důležité.“
Existuje mnoho druhů zážitků pro různé typy lidí.
Ale já chci skutečnou změnu uvnitř mého těla, jakousi sílu.
Chci skutečnou změnu uvnitř mého srdce.
Chci mír v mé mysli.
Chci toto všechno v sobě vnímat skutečně reálným způsobem
Prožitky druhých jsou jejich prožitky.
Jděme každý svou vlastní cestou.
Toto si opravdu myslím.
U některých praktik máme dělat věci ve skupině, ale jiné věcí máme dělat sami. Samozřejmě
se objeví pochybnosti, lítost, únava. Uvidíte lidi popletené, kteří nedělají to, co říkají.
Může se stát mnoho věcí…
Ale je potřeba být diskrétní. To je také jedna věc, kterou jsem se naučil od Šrí Tatháty. Jsem
diskrétní a pokračuji ve své praxi.
To, co hledáme u Šrí Tatháty, je naprosto osobní, tvoří to součást i mne samého. Tvoří to
součást mého soukromí, takže musím být nutně diskrétní s ohledem na to, co jsem zažil.
A proto každý Maitrí je diskrétní, pokorný a nemá touhu o tom mluvit.
Je to součást jejich zniternění.
To byla zkušenost, kterou jsem zažíval po jeden rok. Potom, když mi bylo 25 let, dostal jsem
zasvěcení.
Okamžik toho zasvěcení byl pro mě mimořádným, neobvyklým zážitkem, který mne hluboce
zasáhnul. Mohl jsem skutečně cítit, že něco, co ve mně spalo, probudil Šrí Tatháta díky
božské moci.
Získal jsem přesvědčení a vědomí toho, že moc Šrí Tatháty ve mně neustále pracuje.
V lednu 1981 jsem pracoval v bance a v chrámu ve Varištapuri probíhal důležitý program.
Takže po pracovním dni jsem hned přišel do chrámu.
75
Byl to velmi silný zážitek.
Šrí Tatháta byl v transu a naprosto ponořený v Božském Vědomí. To všechno mne hodně
přitahovalo. Vidět Šrí Tathátu v tomto stavu, být vedle něj, způsobilo, že moje mysl také
někam odešla. Bylo to pro mne velmi hluboké, cosi ve mně zajiskřilo.
V říjnu 1981 se nás asi dvacet zúčastnilo ve Varištapuri programu s názvem Navaratrí:
modlili jsme se k Božské Matce, zpívali mantry, po devět dní konali obřady.
Tento velmi silný zážitek na mne zapůsobil a ovlivnil můj život. Dal mi sílu na několik let
a pomohl mi přijít do ašramu.
Po tři roky jsem pracoval dvacet kilometrů od ašramu. Žil jsem sám. Cvičil jsem meditaci,
jógu a recitoval mantry. To mi přinášelo hodně štěstí. Chtěl jsem pokračovat v této praxi
a věnovat svůj život duchovnosti a Šrí Tathátovi.
Přicházel jsem do ašramu co nejčastěji.
V té době tam bylo velmi málo lidí.
Trvale tam zůstávali jen čtyři lidé. Ostatní přicházeli každý víkend.
Potom jsem byl přeložen do jiné banky, jenom deset kilometrů od ašramu.
V březnu 1984 jsem učinil rozhodnutí žít se Šrí Tathátou. Ráno jsem chodil pracovat
do banky a večer jsem se vracel do ašramu. Dělal jsem meditace, jógu a všechna cvičení
s mnohem větší intenzitou…
Byl jsem opravdu velmi šťastný. Byl jsem se Šrí Tathátou.
Teď… vím, co chci.
Už se nenechávám rušit druhými.
Jdu svou vlastní cestou podle poselství Šrí Tatháty.“
Co pro vás znamenalo otevření ašramu a příchod Francouzů?
Nedá se mluvit o otevření ašramu současně s příchodem Francouzů.
I dřív bývaly v ašramu ženy. Mívaly ve zvyku tady zůstávat. V té době se v ašramu lidé mohli
míchat a nebyl to problém. Muži i ženy pobývali na stejných místech a spávali v ašramu.
Po roce 1980 nebo 1982 byly ženy požádány, aby v ašramu přestaly nocovat. Přicházelo stále
více lidí a nebylo snadné zorganizovat ubytování pro všechny.
Když se uvažovalo o budoucnosti a počítalo s tím, že tady bude spávat více lidí, bylo
rozhodnuto, že ašram nebude přijímat ženy na nocleh. Ale proběhlo to bez jakýchkoli
problémů nebo zvláštních událostí.
Dnes ženy přicházejí a cvičí meditace a pránájámu bez jakékoli diskriminace. Také je mnoho
žen, které pracují v kuchyni.
Jsou v ašramu vždy vítány, jenom tady nemohou zůstat na noc.
Proč jste se stal Maitrím ?
Ašram byl malý a my jsme byli kolem Šrí Tatháty. Před Šrí Tathátou tady nebylo nic, nikdo,
žádný guru.
Šrí Tatháta tady roky konal askezi a velmi silná duchovní cvičení.
Přitáhlo nás to prostředí, mír, který tady vládl.
Chtěli jsme tady zůstávat s ním.
Nechtěli jsme už žít ve světě.
Nechtěli jsme vydělávat hodně peněz.
Nechtěli jsme být ctižádostiví.
Nechtěli jsme být slavní.
Nechtěli jsme se ženit.
76
Chtěli jsme jenom lásku a vyučování Šrí Tatháty, protože to nám v životě nahrazovalo
všechno.
Jednoho dne se Šrí Tatháta rozhodl vytvořit kolem sebe jakousi strukturu, aby nám mohl
udělit postavení mnichů.
21. ledna 1991 v Saranáthu dal Šrí Tatháta čtyřiceti dvěma lidem padesát veršů Dharmasúter
tak, jako je dal Buddha o 2500 let dříve.
27. ledna 1991 v ašramu ve Varištapuri nám Tatháta dal statut Maitrí a dál nám nová jména.
Bylo nás třináct Maitrí.
Od té doby dva Maitrí opustili ašram a jeden zemřel. Jeden se věnuje psychoterapii, druhý je
zpěvák. Dál navštěvují Šrí Tathátu, ale už nejsou Maitrí.
Jako Maitrí jsme byli inspirací pro druhé. Stali jsme se posly Dharmy.
Co je to Dharmapíta?
Dharmapíta má být také inspirací pro svět. Šrí Tatháta chce, aby v Dharmapítě byla přítomna
síla a blahodárná trvalá energie. Ale chce také, aby lidé, kteří přicházejí do Dharmapíty, měli
povědomí o tom, co je Dharma, tedy aby byli poučeni o Dharmě.
Co je to Dharma?
Dharma, to jsou činy, myšlenky, slova, která jsou přirozená. Ve vesmíru je rytmus, a když je
člověk ve Dharmě, tak tento vesmírný rytmus respektuje. Když zabije zvíře, je to proti
přírodě, je to proti Dharmě. Nemáme zabíjet. Nemáme jednat proti přírodě.
Když jste blízko mne, jak s vámi jednám? Mluvím s vámi. Chráním vás. Mám vás rád.
Respektuji vás. Ale pokud vám řeknu něco, co nebude pravda, něco, co vám způsobí bolest,
tak to nebude dobré, je to proti přírodě. Jestliže vás zraním, je to proti přírodě. Je to adharma.
Příroda nám říká, že máme konat dobro všemu, co je mimo nás. To je čistá láska, to je čisté
světlo. Toto je Dharma.
Můj úkol je žít trvale v Dharmě.
Dojde-li k nějaké katastrofě a já si řeknu, že to je dobrá příležitost vydělat peníze, tak to není
Dharma. Finančníci takto fungují, vydělávají peníze, ale to není Dharma. Oni jsou v adharmě.
Já nemám vykořisťovat druhé, když jsem v Dharmě.
Pravá Dharma, to je láska.
Pravá Dharma je to, co vychází z mého svědomí a mého srdce.
Jaké poselství můžete předat nám Francouzům, lidem ze Západu?
Máte určitou oddanost, určité duchovní praktiky. Meditujete.
Recitujete mantry.
Božská Matka vám dává to, co potřebujete, takže by pro vás neměl být problém žít v Indii.
Jste tady díky zásluhám, které jste získali v jiných životech, a také díky vaší touze po
duchovnosti. Buďte velmi vděčni za to, co vás potkává.
Nevšímejte si obtíží s jazykovým dorozumíváním v Indii a zaujímejte spíše postoj vděčnosti,
že jste se setkali se Šrí Tathátou a že můžete zkoušet všechna tato cvičení.
Na druhé straně, to, že jste se narodili ve Francii, není náhoda. Tímto zrozením se máte cosi
naučit. Všechno, co jste prožili v jiných životech, se vám vrací, tak jako se vrací důsledky
vašich hříchů. To je karma. Takže, když vykonáte nějaký čin, bude po něm následovat pocit
a potom přijde reakce.
Matka Příroda dává vždycky příležitost k růstu na všech úrovních. Řečeno duchovním
jazykem, zásluhy činí druhé lidi šťastnými.
Čím více učiním šťastnou přírodu, lidi, zvířata, tím více získám zásluh.
77
Čím více budu činit druhé nešťastnými, čím více budu ničit, tím více budu hromadit karmické
důsledky do budoucna.
V našem světě máme žít s minimem věcí. Spotřebovat mnoho elektřiny, spálit příliš mnoho
uhlí, projezdit mnoho benzínu, to není dobré. To je omyl. To je chyba.
To jsou destruktivní činy.
Máme milovat přírodu. Máme milovat lidi. Máme milovat to, co nás obklopuje.
Příroda k nám má hodně soucitu. Soucit, to je láska k těm, kteří trpí.
Není rozdílu mezi námi a lidmi ze Západu. Víme, že vnitřně velmi trpíte a že se chcete
změnit. Přišel čas ke změně, a změna se uskuteční.
Vím, že mnoho lidí trpí, ale to je jen iluze, to je jen mája.
Je pro mne překvapením pozorovat, že tak mnoho lidí ze Západu přichází ke Šrí Tathátovi,
a vidět, že je pro ně skutečným štěstím být s ním v Dharmapítě.
Je pravda, že nemůžeme s těmito lidmi dostatečně komunikovat vzhledem k jazykovým
problémům.
Je pravda, že Šrí Tatháta předává poselství v malajalam, v našem jazyce a při velkých
shromážděních se do angličtiny nepřekládá.
A přesto vy všichni ze Západu u něj nacházíte skutečné štěstí.
Ale energie přichází bez ohledu na jazyk. Vy, lidé ze Západu, otevírejte se stále více
duchovnosti předávejte ji druhým.
*****
Maitrí Sampramoda Mahasthita
Potkal jsem Šrí Tathátu, když mi bylo dvacet čtyři let. Teď je mi padesát čtyři.V té době jsem
se účastnil „programu“ blízko jeho místa a potkal jsem Varunu, jednoho z jeho žáků. Po dvou
dnech rozhovorů jsem se rozhodl setkat se s jeho mistrem.
V té době na mne útočily pocity smutku a také neovladatelné myšlenky. Nevěděl jsem co
dělat. Četl jsem knihy od Šrí Ramakrišny a jeho manželky Šrí Sarada Deví (zvané také
Božská Matka). Ty mi přinesly velkou radost a vzbudily ve mně touhu vydat se hledat
takového mistra, jako byl Šrí Rámakrišna.
Navštívil jsem tedy dva nebo tři ašramy a velký počet odříkavých sanjásinů, ale svého mistra
jsem nemohl najít. A přesto jsem věděl, že se s ním setkám ještě v tomto životě a dostanu
díkšu.
Rok potom, co jsem zformuloval tyto myšlenky, jsem potkal Šrí Tathátu, a to mne naplnilo
velkou radostí.
Našel jsem v něm svého mistra i všechno, co jsem hledal. Moje radost a mé překvapení
dosáhly vrcholu, když během velkého tapas mne Šrí Tatháta vzal za ruce a řekl mi: „Teď ti
předávám sílu. Pláčeš, protože tvé tělo je příliš slabé a nedokáže přijmout všechnu energii,
která ze mne přichází.“
Vysvětlil mi, že odebírá všechnu negativitu nashromážděnou v mém fyzickém, pránickém
a mentálním těle a že mi předává energii Světla. Také mi řekl, že není potřeba, abych se
znepokojoval, protože už brzy nebudu mít problémy. Zeptal jsem se ho, zda mám pokračovat
v hledání mého mistra, a on mi odpověděl: „Ne, jsi na správném místě.“
Po tvářích mi stékaly slzy. Mé tělo se třáslo… potom se postupně má mysl zklidnila.
78
Od té doby… se odehrálo tolik věcí.
Je pravda, že před onou dobou se vynořovalo mnoho vnitřních a mentálních překážek
způsobených tím, že jsem pořád kolísal nahoru a dolů. Můj životní styl, mé stravovací
návyky, můj způsob myšlení v tomto životě a předchozích životech a také má lenost
způsobily velký problém v mém těle a v mé mysli.
To všechno zmizelo během dvou až tří let.
Během následujících šesti nebo sedmi let jsem přicházel o víkendech do ašramu a přes týden
jsem pracoval.
Potom postupně, se souhlasem rodičů, jsem trávil víc a víc času tady v ašramu a pracoval
jsem stále méně.
Život v ašramu nebyl pro mne zrovna lehký, a to kvůli zvykům, které jsem si v životě
vytvořil, a vzhledem ke změně způsobené odchodem z domova. Když se u mne projevovaly
velké problémy, říkal jsem o nich Šrí Tathátovi a on mi je pomáhal vyléčit. Všechny mé
problémy, hněv a sexuální představy odešly díky jemu. Dnes se ptám sám sebe, co se tenkrát
stalo…
V hlavě mi víří spousta otázek:
- Co mne ještě potká?
- Kam jdu?
- Jaký bude můj příští život?
- Jaké jsou vyšší síly Matky?
Nevím. Nevím. Prostě se jen modlím.
Někdy je pro mne snadné se modlit, někdy ne. Vlastně je to vždycky Božská Vůle. Přichází
jako vlna. Potíže přicházejí ke všem, dokonce i k velkým lidem, dokonce i k Maitrím. Každý
má své potíže, své pocity, nejrůznější věci, které přicházejí a odcházejí.
Vždycky si můžeme říkat:
- Co mohu v této situaci udělat?
- Jaký je její důvod?
- Jakou pomoc mohu získat?
- Jaké poučení si z toho mohu vzít?
Proč je důležité najít mistra, gurua?
Je důležité najít mistra, protože my nevíme nic o našich minulých životech, o budoucím
životě, o důvodech tohoto současného života. V tomto životě známe jen své rodiče a oni
neznají nic než příběhy své vesnice nebo své rodiny. Nevědí nic o jiných světech,
o budoucnosti, o mistrech, o Bohu, o silách Nejvyšší Podstaty. Nevědí nic. Vlastně jen umí
říkat svým dětem: „Pěkně jez. Jez. Pij. Pracuj dobře. Dobře se vyspi …“ Poskytují jim
zábavu, vodí je do kina. Potom si o ně dělají starosti… Celý tento život není skutečný. Je to
jenom „film“. Věci nejsou skutečné.
Tento život je neskutečný, je jako sen.
Máme hledat všude:
- Co je skutečné?
- Jaký je cíl našeho života?
- Jaké je naše poslání?
Já jsem hledal všude.
79
Ale v knihách jsem odpovědi nenašel. Já, když si kladu otázky, chodím na nějaké opuštěné
místo. Přemýšlím a informace mi přicházejí.
Potkal jsem sanjásiny, rišije a ptal jsem se jich: „Co je skutečnost? Co je Bůh?“
Jednou jsem potkal jednoho muže, obyčejného muže. Dal mi mantru: mantru dévi. Zpíval
jsem ji. Modlil jsem se, meditoval, spal vedle fotografie dévi.
Jednou v noci se mi zjevil nějaký muž a řekl mi: „Jdi na tu stranu.“ Nevěděl jsem kam…
Hledal jsem a našel jsem.
Šrí Tatháta nám často říká, že pouze původní guruové, ti, kteří jsou kanálem Boha, nás
postrkují k cestě Matky Přírody. Oni na nás tlačí, abychom udělali krok navíc k nekonečnu.
Jít sám touto cestou je příliš obtížné, protože naše mysl je příliš malá, příliš úzká.
Pro všechny je to stejné, kvůli naší povaze a kvůli naší vlastní kultuře neumíme růst sami.
Potřebujeme přítomnost mistra.
Mistr nám dává vodu potřebnou k našemu růstu. Inspiruje nás k tomu, abychom rostli,
abychom stoupali.
Co se děje, když jsme blízcí nějakého mistra?
Z mistra neustále proudí energie, kterou přijímáme na všech úrovních, v našich jednotlivých
tělech (fyzickém, mentálním a pránickém) a ty se každou vteřinou rozvíjejí a rostou. Je to
velmi krásné.
Mistr nás posunuje nahoru, k vývoji.
Vedle něj se odehrává mnoho změn.
V nás se všechno mění. Ale to nejsou věci, které můžeme koupit v obchodě.
Jsou nutné roky a roky… možná tisíce let…
Nevím.
To není čas, který se počítá normálně.
Zkoušíme a zkoušíme to znovu a znovu .
V minulých životech byl Šrí Tatháta s námi, a tak s ním žijeme i v tomto životě.
Potom s ním budeme také.
Po dvou nebo třech takovýchto životech budeme vědět, co to je realizace, Skutečná Pravda.
Potom budeme moci skutečně ocenit tuto Pravdu a podělit se o ni s ostatními.
Je to jiné, když jsme přímo před ním a když jsme například ve Francii?
Ano. Samozřejmě. Když jsme mu tváří v tvář, dostáváme víc. Tady, na tomto místě
dostáváme mnohem víc.
Ale jakmile vyjdeme ven, padnou na nás problémy. Příroda nám dává k řešení mnoho
problémů.
Ale můžeme vždycky používat modlitby, ochranu, kterou dávají mantry, učení a spojení se
Šrí Tathátou.
Jsme jako děti a Šrí Tatháta nás svou silou chrání.
Je pořád tady, aby nás chránil blízké.
Je jako maminka, která žádá Božskou Matku: „Prosím tě, ochraňuj mé děti, ochraňuj mou
rodinu, ochraňuj mé blízké“. Tak to funguje.
Co můžeme udělat pro to, abychom mu pomohli a abychom pomohli rozvoji Dharmy?
Především se máme učit zůstávat ve své mysli v tichu.
Provádějme meditační cvičení, pránájámu, mantry, púdžu.
80
Potom také máme mluvit o jeho učení, o jeho energii a o Dharmě kolem nás.
Co pro vás je Dharma?
Nevím. Stále hledám. Často si kladu tuto otázku.
Šrí Tatháta mi odpovídá: „Tvá Dharma je být se mnou. Když ke mně přicházejí lidé, pomáhej
jim ve všem možném. Podej jim čaj, kávu. Přijmi je s pohostinností a láskou a služ jim. To je
tvá Dharma.“
Má Dharma, to je nauka mého Mistra.
Nemáme dělat nebo myslet na něco jiného.
Je jenom potřeba, abych byl tady a teď.
Potom přijde mnoho změn. Jako se všechno aktivuje, tak i Dharma se mění a vyvíjí.
Musíme být připraveni, abychom se přizpůsobili novým situacím v průběhu vývoje.
Dá se to říct tak, že Dharma znamená být ke každému dobrý, nevytvářet žádné potíže
pro sebe ani pro ostatní, taky pro přírodu kolem nás a ve všem, co je živé?
Ano! Ano! Ano!
To je Dharma.
Šrí Tatháta stále říká, že můžeme pomáhat lidem, přátelům zvířat, přátelům rostlin.
Máme pomáhat ostatním, je nemáme nenávidět a hlavně žádnou žárlivost mezi námi…
Co je Dharmapíta ?
Dharmapíta je sídlo Nejvyšší Moci Božské Matky. Je to nádoba Nejvyšší Síly. Energie a síla
Božské Matky jsou všude, ale většina z nás tuto sílu a její pravdu nezná.
Když nám před patnácti lety nám Šrí Tatháta vyprávěl o Dharmapítě, nechápali jsme, co tím
chce říct. V té době jsme věděli, že chce postavit chrám zasvěcený Božské Matce, Mata.
Dal nám číst knížky… abychom pochopili. Během té doby snil, hodně snil o Dharmapítě,
která se zjevovala v jeho mysli.
Od té doby proběhlo tolik věcí v jeho životě, v jeho těle, tolik změn.
Často nám vypráví o „Kajla Šakti“. To označuje čas minulý, přítomný a budoucí, totalitu
času. Říká nám, že jsme všichni živé bytosti pod vlivem „Kajla Šakti“.
Kálí znamená minulost, přítomnost, budoucnost.
O naší minulosti už nevíme nic.
Nevíme nic o naší budoucnosti.
Víme jenom trošku o naší přítomnosti, o okamžiku, který právě prožíváme.
Nevíme, odkud přichází tato Síla. Ona ovládá všechny věci v našem světě. Šrí Tatháta nám
vždycky říká o této Síle, že je nejmocnější. Je to „Kajla Šakti“, která řídí všechno ve světě.
Část této Síly může přijmout Višnu, jinou část Šiva a ještě další Brahma. Na Počátku je tato
Prvotní síla, potom všichni Avatárové (vtělení Božského Vědomí na Zemi): Brahma, Višnu,
Krišna, Góvinda, Ajapa.
Každý má odlišnou cestu od ostatních. Dalo by se říci, že je tolik sil, kolik je Avatarů.
Šrí Tatháta mluví o umožnění příchodu této Prvotní Síly na Zemi teď a tady.
A právě tuto skutečnou Prvotní Sílu přivedl Šrí Tatháta do Dharmapíty.
Tato síla prochází Dharmapítou a působí na všechny.
To znamená, že energie, která je Dharmapítě, působí na lidi přicházející do Kolluru, ale lidé
na celém světě z ní mohou mít také prospěch?
Přesně tak. Na světě je tolik různých náboženství, tolik různých sil, tolik různých lidí.
81
Tím, že přijmeme energii Prvotní Síly, tím, že se jí odevzdáme, přijde na planetu nový způsob
žití, nový způsob učení, nová cesta, nové náboženství, nová forma modlitby, nový způsob
mluvení.
Všechno je nové.
Je to pro všechny, pro muslimy, pro hinduisty, pro židy, pro křesťany, pro všechny lidi
po celé Zemi.
Říká, že někteří lidé milují jenom Šivu, ostatní jenom Višnua a jiní jenom Ježíše. … a tak,
aby se vyhnul rozdělování, Šrí Tatháta Nejvyšší Sílu nazývá Matkou Přírodou, Božskou
Energií nebo Božskou Silou pro všechny.
Mistr je napojený na tuto Božskou Sílu.
A to je možné pouze v případě opravdu velkého Mistra.
Nepřijde nějaký jiný Bůh.
To Původní Síla protéká Šrí Tathátou a prochází jím…
Ona přijde na Zemi, ke všem živým bytostem na světě, rostlinám, stromům, řekám, rybám
atd… pro všechny a všude.
My všichni kolem něj se musíme také mnoho modlit, musíme meditovat pro Dharmapítu.
Pak tato energie půjde do světa a každý ji pocítí… každý ji zažije…
(Při tomto výkladu je Sampramoda velmi dojatý. Mluví velmi pomalu a neustále pravou rukou ukazuje gesto
sestupu energie na Zemi.)
To přichází velmi mocná, BOŽSKÁ PRVOTNÍ PŮVODNÍ SÍLA a mění mysl každého.
To je cesta Buddhy, to je Buddha.
Celý svět hledá Buddhu, ve všech částech světa.
Ale Buddha, to je Prvotní Nejvyšší Síla.
To je původní Pravda.
To je Svrchovaná Síla Matky Přírody.
To je Bůh.
Guru jako Šrí Tatháta je schopný požádat tuto Sílu pocházející z Matky Země a připojit se
k ní.. Žádá o ni pro lidstvo a pro nás všechny.
Šrí Tatháta si představuje pro každého krásný život, krásné věci k prožívání.
Šrí Tatháta si přeje tento krásný život bez náboženství pro celý svět, ne pro několik
privilegovaných, ale pro každého ve světě.
To je Dharma.
Je tolik Mistrů, tolik žáků, tolik různých cest. Teď chceme jen jednu cestu, jednu cestu
přijímanou skrze Dharmapítu. To přijde.
To je cesta Dharmy.
2) Jeho blízcí:
Rozhovor s Kuttanem.
Kdy jste se setkal se Šrí Tathátou poprvé?
82
Bylo to v roce 1975, tehdy mi bylo 10 let.
Co jste tehdy pocítil?
V té době jsem neměl zvláštní city a nechápal jsem, co Svámí představuje. Chtěl jsem jenom
prostě chodit do kurzu jógy v ašramu.
Roku 1980 jsem přišel, abych se skutečně setkal se Svámím. Bydlel jsem velmi blízko ašramu
a přicházel jsem k němu často.
Roku 1992 mé city ke Svámímu a duchovní Síla způsobily, že jsem zatoužil žít vedle něj.
Jaký je život se Šrí Tathátou?
To se dá těžko vysvětlit.
Vy nejste Maitrí, vy jste…?
Já jsem Brahmačári, svobodný. Věnuji svůj život duchovnosti. Nikdy se neožením, ale nejsem
Maitrí.
Brahmačárí je příprava na to stát se Maitrím, je to těsně předtím.
Kdo je pro Vás Šrí Tatháta?
Šrí Tatháta je pro mne Matka. Mám velmi zřetelný pocit, že jsem prožil se Šrí Tathátou jiné
životy se stejně hlubokým vztahem.
A s námi?
Ano, také velmi blízké.
Co můžete říct o Šrí Tathátovi?
Spíše než by lidi učil, Šrí Tatháta je mění. Přeměňuje jejich život.
Přeměňuje jejich svět, aby dosáhli něčeho většího.
Je to jako s průvodcem, který se stará o slona. Slon vždycky poslouchá svého průvodce.
Šrí Tatháta inspiruje průvodce tak, aby slon dělal to, co on chce.
Aby se slon choval tak, jak chce Mistr, musí Mistr nejdřív změnit průvodce.
Může být Šrí Tatháta na vás přísný?
Ano. Ano, může být přísný, protože od nás čeká růst. Přicházíme k němu proto, abychom
rostli. Nechává nám čas k růstu a také má na náš růst určité požadavky.
Pokud tento růst podle jeho názoru není dost velký, tak může být přísný.
Pokud děláme něco, co se mu v našem chování nelíbí, upozorní nás.
Pokud nejsme na správné cestě, tak nám to řekne a umožní nám, abychom si to uvědomili
a všimli si, co není v pořádku.
Někdy, když nechápeme, může se stát, že s námi vůbec nemluví. Může se stát, že vedle nás
již nechce být. Po dva nebo tři dny se námi vůbec nezabývá a to je pak nesnesitelné.
Chová se tak, jako bychom neexistovali.
Naštěstí se to stává zřídka.
Co jste pocítil, když do ašramu přišli Maitreji Amma a Francouzi?
To je jen štěstí.
Když lidé přijímají filozofii Tatháty, když k němu chtějí přicházet, to je štěstí!
*****
83
Džajanti
Vím, že příběh vaší matky není běžný. Jste ochotna o tom mluvit?
Můj otec a má matka bydleli v sousedních domech, zemědělských usedlostech. Rodiny si
byly blízké, můj otec a moje matka jako děti byli kamarádi.
Když bylo mému otci 21 let, rodina mu začala hledat ženu. Protože rodiče mé matky byli
jejich přátelé, hledali také ženu, která by mohla vyhovovat mému otci, ale na venkově
nenacházeli žádnou mladou dívku.
Někdo ze sousedství jim řekl: „Proč chodíte hledat dívku tak daleko, když máte dceru! Dejte
přeci vaši dceru synovi vašich přátel!“
Rodiče mladé dívky odpověděli: „Budeme o tom přemýšlet.“
Ale té mladé dívce bylo teprve 12 let. Ráda si hrála a vdávat se nechtěla.
Její otec byl velmi duchovní člověk. Rozhodl se dát svou dvanáctiletou dceru za nevěstu
mladíkovi, který měl 21 let.
Rodiče tedy domluvili svatbu.
Ráno, v den svatby, se tato dívenka, velmi malá a velmi hravá, bavila se ve vedlejším domě
a s kamarádkami jedla zákusky.
Když ji matka zavolala, aby ji převlékla a dala jí krásné šaty, řekla:
„Proč mi oblékáte takové šaty?“
Nechápala, že je to její svatba. Oblékla si je, ale celou dobu myslela jen na hraní.
Když svatba skončila, šla s manželem do jeho domu. Byla pod velkým deštníkem a celou
dobu si s ním hrála. Cvak, cvak. Cvak, cvak.
Matka ženicha, která byla velmi hodná žena, ji přijala skutečně jako svou dceru. Protože
mladá nevěsta nechtěla spát s manželem, spala se svou tchyní. Tři měsíce se ji rodina snažila
přemluvit, aby spala s manželem, ale ona odmítala a každou noc chodila spát za ní.
Jednoho dne šli na návštěvu k příbuzných. Když jí manžel jejich ukázal společný pokoj,
odmítla, ale rodina jí řekla: „Jednoho dne budeš muset.“
Když přišla hodina spaní, zmizela. Všichni ji hledali. Velký koberec, na kterém se na slunci
sušívalo zrní, byl srolovaný a mladá manželka byla uvnitř s kamarádkami. Z koberce se
ozývaly hlasy. Dospělí ji vytáhli za nohy a řekli: „Jdi se svým manželem!“
Když jí bylo čtrnáct let, otěhotněla.
Ale pořád myslela jenom na hraní…
Jednoho dne, když byla v osmém měsíci, proletělo jí nad hlavou velmi hlučné letadlo.
Polekala se… Vběhla do domu a upadla na zem. Bylo jí velmi špatně. Odvezli ji
do nemocnice a hned se narodilo děťátko. Děťátko se narodilo předčasně, a tak je dali
do inkubátoru. Zpočátku nevěděla, jak se o děťátko starat, tak se o ně starala babička. Později
se to naučila. To dítě byl Vivasvan.
Tato mladá žena měla osm dětí. Z nich jsou Maitrí nebo blízcí Šrí Tatháty: Vivasvan,
Mahasvan, Kuttan, Kannan a Džajanti.
*****
Kannan
84
Kdy jste se setkal se Šrí Tathátou poprvé?“
Byl jsem docela malé dítě, když jsem Šrí Tathátu poznal.
Tři z vašich bratří jsou Maitrí nebo brahmačárí u Šrí Tatháty: Mahasvan, Vivasvan a Kuttan..
Vy sám jste nemyslel na to stát se Maitrím?
Ne. Já chci žít rodinným životem. Právě jsem se oženil, jsem pánem domu.
Já sice vedu rodinný život, ale chci být stále blízko Šrí Tatháty.
Kdo je pro vás Šrí Tatháta?
Je vším. Je jako matka, guru, průvodce, přítel…
Když jsem se vracel z Madrasu do ašramu, měl jsem velmi vážnou nehodu. Dva lidé při ní
zemřeli a já jsem byl velmi vážně zraněný.
Po této nehodě se má mysl změnila.
Do té doby jsem měl rád Svámího, byl jsem mu velmi blízko, ale po této nehodě jsem začal
brát věci skutečně vážně a uvědomil jsem si, že život je opravdu vzácný.
Matka Příroda a Bůh mne touto nehodou vrátili do správného směru.
Teď vidím všechno jiným pohledem, v jiném rozměru.
Můj vztah se Svámím je teď mnohem hlubší.
Kiran
Kdy jste se setkal se Šrí Tathátou?
Když jsem poprvé přišel do ašramu, tak jsem byl v bříšku mé maminky. A tak si na první
setkání nevzpomínám. Ritodgata je můj strýc a moji rodiče ho v ašramu navštěvovali. Takže,
když jsem byl malý, přicházel jsem na návštěvu za strýcem a nevěděl jsem, kdo je to Šrí
Tatháta.
Když jsem povyrostl, rád jsem chodil do ašramu, i když tam strýc nebyl.
Tak jsem si říkal: „Jak to, že tak rád chodíš do ašramu, i když tam strýc není?“
Co mne tam přitahovalo, co mne nutilo tam chodit?
Určité spojení mezi Šrí Tathátou a mnou.
Nevím, jak to vysvětlit: jakási láska, která je mimo slova.
Obvykle mohu pojmenovat vztah, který mám s lidmi, jako: mám rád maminku - mám rád
tatínka, mám rád svého kamaráda…
Ale vztah, který mám se Šrí Tathátou, je pro mne těžké pojmenovat. Někdy je Šrí Tatháta
jako přítel. Někdy je jako moje maminka… Nedovedu ten vztah pojmenovat. Tak došlo
k tomu, že jsem vedle něj.
Nedovedu říct, kdo je Šrí Tatháta. Ale napadlo mne, jak by mohl vypadat můj život bez
rodičů. Jak by mohl vypadat můj život bez toho nebo onoho přítele. Ale nedovedu si
představit, jaký by byl můj život bez Šrí Tatháty. Je tam prázdno, nedovedu na to pomyslet.
Nedovedu říct, kdo je Šrí Tatháta, protože pro mne je mimo slova.
Se Šrí Tathátou jsem po nějakou dobu žil. V jedné chvíli jsem ho viděl vysvětlovat i ta
nejsložitější filosofická témata v jejich nejčistší podobě. A o pár chvil později jsem viděl, jak
si pere oblečení nebo připravuje jídlo. A za jindy, jak provádí esoterické rituály, púdžu.
Pak jsem ho viděl žertovat s blízkými, a proto nedovedu shrnout všechny tyto dojmy
a sestavit z nich myšlenku. Jde to mimo slova. Nevím.
Myslím si, že když chápete Šrí Tathátu, chápete všechno.
Chápete Dharmu.
Chápete zdraví, blaženost.
Vnímáte cíl vašeho života.
Abyste pochopili Šrí Tathátu, abyste pochopili, čím je pro vás, musíte pochopit sami sebe!
Chápat Dharmu znamená pochopit smysl vašeho života.
85
Takže musíme pracovat čím dál víc na sobě, abychom chápali Šrí Tathátu?
Myslím, že ano. A techniky, které jsme dostali při dharmasnana a díkše, nám v tom pomáhají.
Kdo je Ritodgata mimo to, že je vaším strýcem?
Je můj idol, je můj vzor.
Chtěl jsem se stát inženýrem jako on. Mohu říct, že je jeden z nejbáječnějších lidí, které jsem
kdy potkal. Když jsem byl malý, viděl jsem v něm všechnu lásku, kterou mně choval. Máme
odjakživa báječný vztah.
Když se mne Šrí Tatháta a starší lidé v ašramu ptali: „Komu se chceš podobat, až budeš
velký?“ Odpovídal jsem: „Chci být inženýr jako Ritodgata.“ A obvykle mi odpovídali žertem:
„Ty budeš inženýrem, ale ne jako Ritodgata, protože Ritodgata je spíše duchovní než
inženýr.“
Ritodgata je průvodce.
V každém bodě svého života mu svěřuji své pocity, myšlenky, zážitky. Nemám před
Ritodgatou žádné tajemství. A tak mne může správně vést na každém kroku.
Ritodgata je můj přítel, můj otec, mé všechno.
Mezi ním a mnou není žádná překážka. Není to obvyklý vztah mezi strýcem a synovcem. Je
to mnohem víc.
Zdá se, že Šrí Tatháta a Ritodgata jsou velmi blízcí.
Ano, samozřejmě. Šrí Tatháta je Ritodgatovi velmi blízký, ale stejně tak je blízký i ostatním
Maitrím.
Šrí Tatháta má báječný a zvláštní vztah s každým. Každý vztah je jiný.
Má každý Maitrí v ašramu zvláštní funkci? Je některý z nich důležitější než ti druzí?
Ne. Oni tvoří kruh a každý má svou vlastní roli, své vlastní funkce a podle toho se organizují.
Ritodgata se zabývá všemi výklady, veřejnými promluvami.
Ritagata má na starosti rituály (dharmasnana, díkša…).
Suchetas se zabývá všemi finančními věcmi.
Sadatana se stará o to, co je blízké Šrí Tathátovi.
Vivasvan se stará o práce na Dharmapítě.
Dva bratři Samanaja a Samajukta se starají o ašram v Kérale atd…
Každý má svou roli, svou práci. Není tam žádná nadřazenost. Jsou jako rodina a každý se
stará o něco.
Máte nějaké poselství, které byste nám chtěl říct?
Ano. Chtěl bych říct, že každý z nás má velké štěstí v tom, že se mohl setkat se Šrí Tathátou,
že může být tady vedle něj, chápat, nebo se snažit chápat, skutečný smysl života.
Šrí Tatháta nám dal do rukou nástroje. Všechno, co se děje, má nějaký cíl. Je to výjimečné,
jak se věci dějí. Není to jenom náhoda. Všechno má nějaký smysl.
Vy přicházíte z Francie, místa tak vzdáleného, abyste se setkali se Šrí Tathátou.
To není náhoda.
Věřím, že máme velké štěstí, a cítím to, protože jsme částí toho „vnitřního proudu“, který nás
zavedl až ke Šrí Tathátovi.
Vyprávíte o Šrí Tathátovi vašim přátelům a jak?
Samozřejmě, že o něm mluvím. Obyčejně si něco mysli, když vidí mou malu.
Dávají mi otázky a já jim říkám: „Lidé běhají za mnoha věcmi, jako jsou peníze, sláva,
pověst, atd… Ale i když máš dost peněz, i když máš velkou slávu, nejsi spokojený. Uvnitř tě
něco pálí.“
A ptám se jich: „Chceš vědět, co to je? Chceš uhasit svou žízeň? „
86
Když na to reagují, tak pokračuji a říkám jim: „Tak pojď se mnou, ukážu Ti svého Mistra.“
Občas mne někdo požádá o pomoc. Mám velké štěstí, protože mnoho z mých kamarádů ke
mně přichází, ani nevím proč. Vykládají mi o svých problémech a já tak mám příležitost jim
vyprávět o Šrí Tathátovi a to je dobře.
Někdy si říkám, proč ke mně lidé přicházejí. Na mé univerzitě je tolik lidí a tolik studentů,
proč se obracejí na mne?
Někdy mne napadá, že Božství jim vytváří problémy, aby přišli ke mně a abych já jim mohl
vyprávět o Šrí Tathátovi.
87
3) Rozhovory s Indy z ašramu
Daja
Kdy jste se setkala se Šrí Tathátou poprvé?
Setkala jsem se s ním, když mi bylo sedmnáct let. V té době jsem studovala střední školu
a přišla jsem k němu s maminkou. V té době jsme právě ztratili tatínka a moje maminka byla
v depresi. Byla velmi smutná a nechtěla chodit do práce. Moje maminka byla profesorka, ale
odmítala chodit do školy.
A tak ji jedna z jejich přítelkyň zavedla do ašramu a řekla jí, že Šrí Tatháta je velký mistr a že
řeší všechny naše problémy a všechny naše stavy mysli. Moje maminka, bratr a já jsme tedy
šli navštívit Šrí Tathátu.
Šrí Tatháta okamžitě udělal na maminku velký dojem.Když ho spatřila, měla k němu hned
důvěru. Já ne Když mluvil k mé mamince, tak se na mne díval. Já nevím proč, ale tekly mi
slzy po tváři. Každých pět minut jsem se odcházela umýt, osušit si obličej a vrátila se. Ale
slzy tekly dál.
Měla jsem s sebou jednu knížku. Zatímco maminka mluvila se Šrí Tathátou, já jsem si četla
svou knížku.
„Proč nevěříš tomu, co říkám?“ zeptal se mne Šrí Tatháta.
„Já nevím,“ odpověděla jsem. „Nejsem si úplně jistá, že jste opravdový učitel.“
On se zasmál.
A já mu řekla: „Nejsem si jista, jestli jste pravý nebo falešný. Vrátím se, až to budu vědět.“
Moje maminka dostala zasvěcení, i bratr dostal díkšu, ale já jsem nechtěla.
Jednou v noci jsem měla sen: Šrí Tatháta byl na nebi na bájném ptáku Garudovi, který vozí
Krišnu. Říkala jsem si : „Aha, oni vyměnili hlavu Boha.“ A potom jsem viděla Krišnu a Šrí
Tathátu.
Ráno jsem mamince ten sen povyprávěla. Bylo jí líto, že i navzdory tomu snu jsem nevěřila.
Bylo mi tehdy devatenáct.
2. října byly narozeniny Mahátmy Gándího. Protože na tyto narozeniny se plánovaly velké
oslavy, maminka se vrátila ze školy dřív než obvykle. A tak jsme všichni společně, maminka,
babička, bratr a já, šli do ašramu ke Šrí Tathátovi. Bylo to v pátek večer. Šrí Tatháta
meditoval a my jsem s ním nemohli setkat. Na noc jsme zůstali v jednom sousedním domě.
Příští den ráno jsme znovu přišli do ašramu. Ritagata nám řekl: „Šrí Tatháta je velmi
zaneprázdněný a nemůžete ho vidět.“
V té době byl ašram malý. Bylo tam málo lidí a vždycky, když jsme přišli, mohli jsme Šrí
Tathátu vidět. A tak jsme nevěděli, proč to toho dne nešlo.
V neděli večer jsme zůstali u mé tety a v pondělí ráno jsme znovu přišli do ašramu. Šrí
Tatháta tam nebyl.
Moje maminka byla velice smutná: „Proč nepřijde?“
Dala nějaký dar ašramu a vrátili jsme se. Můj bratr zůstal v ašramu.
Když jsme byli v autobuse, který nás vezl domů, maminka mi řekla: „Minulou noc jsem měla
zvláštní sen, viděla jsem pohřební oheň, pálilo se tam nějaké tělo.“
Ritagata a Ritodgata zapalovali nějaký oheň.
„Kdo zemřel?“ ptala jsem se.
„Ty, matko! Už ti nezbývá mnoho času,“ odpověděli mi.
„Ale byl to jenom sen, nevěřím tomu.“
88
Ani já jsem tomu nepřikládala velký význam.
V Palakkadu nakoupila mnoho květin na arčanu. Po návratu domů prováděla rituál celý večer.
V deset hodin večer, když jsme pojedli a šli jsme spát, někdo zaklepal na dveře. Byl to můj
bratr.
„Proč jsi tady? Říkal jsi, že se vrátíš, až uvidíš Šrí Tathátu?“ zeptali jsme se ho. „Šrí Tatháta
mne požádal, abych se vrátil domů.“
V noci maminka zvláštně kašlala.
„Nemohu dýchat, dejte mi injekci!“ požádala.
Byli jsme na to zvyklí, protože mívala astmatické záchvaty.Potom se její dech zklidnil.
Otočila se k nám, svěsila ruce a třikrát zazpívala: „Óm Namó Nárájanája.“ Hlas z ní
nevycházel, viděla jsem jen pohybovat rty. Potom upadla na bok a ztratila vědomí. Hned jsme
zavolali taxi a zavezli ji do nemocnice, ale zemřela.
Tehdy mne Šrí Tatháta zasáhl. Maminka zemřela, abych si uvědomila, že on není obyčejný
člověk
Po jejím úmrtí jsme měli doma velké potíže. Strýc kritizoval ašram.
Bez otce, bez matky. Tři děti, 19, 14, a 9 let a jenom stará babička. Nemohli jsme odolat tomu
tlaku. Můj strýc, mí bratranci, má rodina, všichni říkali: „Nechoďte už do ašramu.“
Mnoho lidí z ašramu přišlo kondolovat, ale řeklo se jim, aby nevstupovali do domu, protože
to by nám způsobilo problémy s rodinou. A tak odešli.
O dva roky později jsem se vdala a začala žít v jiném městě - Bangalóre. S ašramem jsem již
neměla kontakty.
Když jsem se v roce 1990 vrátila do svého rodného města, vyptávala jsem se na ašram, ale Šrí
Tathátu jsem navštívit nešla.
Roku 1993 jedna kamarádka mé maminky zorganizovala u sebe doma satsang. Můj manžel
a moje babička mne doprovázeli. Byl tam Šrí Tatháta. Babička mne postrčila: „Běž k němu
a pozdrav ho!“
Šla jsem.
„Proč jsi znovu nepřišla?“ zeptal se mne.
„Dobře, já přijdu,“ odpověděla jsem mu s úsměvem.
Po návratu domů jsem byla…. divná.
Nemohla jsem přemýšlet.
Nemohla jsem nic dělat.
Nemohla jsem jít do práce.
Slyšela jsem jen jedno: „Proč jsi nepřišla?“
V hlavě mi koloval silný dech.
Nic. Tři dny jsem nemohla nic dělat.
Třetího dne jsem řekla: „Musím ho jít navštívit.“
Můj bratr mne zavedl do ašramu. Šrí Tatháta tam byl. Myslela jsem, že mi praskne srdce.
Sedla jsem si před něj, plakala jsem.
„V pondělí dostaneš díkšu,“ řekl mi Šrí Tatháta.
Nemohla jsem ani mluvit, tak jsem byla šťastná.
„Buď klidná, běž domů a vrať se v pondělí v novém oblečení.“
„Ano, co když můj manžel nebude souhlasit.“
„Buď klidná, nedělej si starosti, vrať se domů.“
89
Když jsem to řekla manželovi, nesouhlasil.
Neodpověděla jsem. Byla jsem smutná. Šla jsem si lehnout, ale nemohla jsem usnout. Zcela
bezmocná jsem Šrí Tathátovi říkala: „Říkal jsi, že všechno půjde dobře a manžel nechce. Byl
rozčílený. Jako by mluvil s dítětem. Co budu dělat?“
O půlnoci se náhle manžel probudil a povídá: „Já půjdu pro díkšu s tebou.“
A v pondělí jsme oba dostali od Šrí Tatháty díkšu. Bylo to 31. května 1993.
Tři měsíce po tom, co jsem dostala díkšu, jsem šla do ašramu na několikadenní pobyt.
Poslední den, když byl dokončen uzavírající obřad a zpívaly se nádherné bhadžany, celé mé
tělo rezonovalo. Šrí Tatháta byl v samádhí. Náhle jsem místo Šrí Tatháty uviděla Krišnu.
Ukazoval múdru pána Krišny. Šrí Tatháta a pán Krišnu byli promíchaní. Nemohla jsem tomu
věřit. Plakala jsem a plakala, nemohla jsem odvrátit oči. To byl konec mých pochybností.
Od té doby nemám žádné pochyby.
Kdo je pro vás Šrí Tatháta?
On je v různých dobách různý. Je Mistr, když to potřebuji, maminka, která přináší lásku,
projevy Dharmy, podoby lidského těla a to všechno v jednom.
Vidím v něm… někdy Buddhu, někdy Ježíše, někdy Krišnu, někdy Pána Dharmy…
Zpočátku jsem si myslela: „On je mistr jako ostatní.“ Dnes říkám: „Je projevem všeho, co se
stává JEDNÍM. Je můj Mistr“.
Vidžajakumar
Jak jste se dozvěděl o Šrí Tathátovi?
Bylo mi 50 let. Je tomu už 20 let.
Tehdy jsem intenzivně cvičil meditaci Mahéše Jógiho.
Jeden přítel mi navrhl setkání se Šrí Tathátou.
Necítil jsem žádnou potřebu jít ho navštívit.
Ale když jsem ho uviděl, zapomněl jsem na všechno ostatní.
Chtěl jsem zůstat s ním.
Zeptal jsem se Šrí Tatháty, co mám dělat ve vztahu k Maheš Jógimu. Řekl mi: „S tím si
nedělej žádné starosti, to se vyřeší úplně samo“.
A pomalu jsem s tou meditací přestal.
Co se stalo, když jste se setkal se Šrí Tathátou?
Řekl jsem mu, že bych si s ním chtěl promluvit. V té době tady nebylo moc lidí, a tak mi řekl:
„Přijď kdy budeš chtít.“
Přijel jsem několikrát na skútru a celé hodiny jsme rozmlouvali. Postupně byla naše setkání
stále častější. Potom jsem dostal díkšu.
Co můžete říct ke Šrí Tathátovi?
Je to realizovaná duše s mnoha silami. Ví všechno o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ví
přesně, kdo jsme. Nikdy nám neukazuje, že to všechno ví. Projevuje se také jako přítel.
Všichni lidé, kteří s ním přicházejí do kontaktu, to mohou pocítit.
Je to Bůh realizovaný v člověku. Vypadá jako člověk, ale je to vtělení Boží. Slova tady
nestačí.
Změnil se váš život po tomto setkání?
90
Celý můj život se změnil. Dokonce i v rodině, protože mí blízcí nemají tento pohled na život.
Ale není s tím problém. Také se změnila má cvičení.
Dříve jsem zpíval 1008 jmen Božské Matky, a rozhodl jsem se je naučit. Psával jsem čtyři
mantry denně a opakoval jsem je, každou 108krát. Když jsem je uměl nazpaměť, pokračoval
jsem s dalšími. Trvalo mi dva roky, než jsem se to naučil nazpaměť. Mělo to vliv na mé
povolání a také to změnilo můj život v pozitivním směru.
Tolik jsem cvičil mantry, že jsem dělal i levitaci. Moje fyzické tělo se zvedalo.
Ale když jsem se setkal se Šrí Tathátou, tak jsem na všechno zapomněl a uvědomil si, že to
nebylo užitečné
Mluvíte často s lidmi o Šrí Tathátovi?
Ano. Ale někdy si říkám: „Mám o něm mluvit s tímto člověkem?“ a někdy nevím.
Každý člověk, který si přeje přijít s ním do kontaktu, se může se mnou setkat a já s ním o tom
budu mluvit, ale nezajdu dál, než mne požádá. Mám-li příležitost sdělit víc, tak to dělám, ale
někdy není užitečné říkat toho víc. Já do toho vložím energii, snažím se a nikdo mne
neposlouchá.
Mani
Narodil jsem se 10. prosince 1943.
Jsem skoro stejně starý jako Šrí Tatháta.
Pracoval jsem v továrně na třtinový cukr. Byl jsem poslán, abych kontroloval práci na polích
Nárájanova otce a takto jsem Nárájanu poznal.
Žil tenkrát sám v tichu, v malém chrámu ve Varištapuri.
Bylo mi tehdy 27 let a tento mladý jogín mne velmi přitahoval. Velmi často jsem k němu
chodil.
Roku 1967 jsem se stal jedním z jeho prvních žáků.
Roku 1969 jsem se oženil a měl jsem tři děti.
Roku 1970 jsem byl jedním ze dvou prvních žáků Nárájany, které zasvětil do pránájámy.
Kdo je pro vás Šrí Tatháta?
Je „Nirgunan Brahman“: Brahman bez duality, absolutno, JEDINÉ.
Je mým otcem, mou matkou, mým guru, mým bratrem.
Jaké je jeho poslání?
Jeho posláním je konat dobro každému v tomto světě.
Baskaran
Roku 1966, když mi bylo 37 let, jsem jednou přišel do ašramu. Jeden z mých přátel mi
vyprávěl o Svámím.
Když jsem přišel, stál u studny, ručník kolem těla. Vítal mne prostý člověk, obyčejný člověk.
O týden později jsem dostal chuť ho znovu navštívit. A tak jsem k němu chodil každý týden.
Mívali jsme jednoduché rozhovory, o arčanách a o léčivých rostlinách.
Postupně se náš vztah velmi upevnil. Po dvou nebo třech letech jsem po práci chodil
do ašramu a spával tam. Od té doby jsem v ašramu velmi často.
Šrí Tatháta mne naučil provádět púdžu, homu…
91
Jsem jako Majtrí, ale… jsem ženatý. Jsem někde mezi těmi dvěma stavy. Jako ženatý jsem
se nemohl stát Maitrím.
V ašramu mi všichni říkají Ammama, to znamená „strýc“. Dokonce i Šrí Tatháta. Stále se
mnou žertuje.
Kdo je pro Vás Šrí Tatháta?
Je vším.
Je mou matkou, bratrem, přítelem.
Je Božský.
O tom není pochyb. Proto jsme tady.
Celá moje rodina je mu oddaná.
Moje manželka Santhakumari je Šrí Tathátovi velmi, velmi blízká a moje děti také.
Santoškumar
Kdy jste potkal Šrí Tathátu poprvé?
Potkal jsem Šrí Tathátu teprve před čtyřmi lety. Zúčastnil jsem se jednoho duchovního
programu a člověk jménem Rámakrišna mi řekl: „Chceš-li se ve svém duchovním životě
pokročit, znám jednoho velkého světce. Jdi k němu. Bude to pro tebe velký zážitek.“
Setkal jsem se s ním, když ašram dělal přípravu na velkou Jágu, roku 2002. Byl velmi zaujat
těmito přípravami, a když jsem ho potkal poprvé, připadal mi velmi prostý. Byl to obyčejný
člověk, seděl se svými žáky jako se svými dětmi.
Potom jsem poznal, že je tady něco zvláštního, Světlo. Navenek není nic patrné. Ani v jeho
oblékání, ani v jeho způsobu řeči…Ale já jsem viděl Světlo. To byl můj první zážitek.
Druhý den mne pozval na Jágu a nesnažil se mne ovlivnit.
Kdo je pro vás Šrí Tatháta?
Pro mne je vším. Je za vším. Je za vším, co se dá představit. On je tváří všeho. On je
východiskem všeho, vyvrcholením všeho. Je konečný bod možnosti lidského vědomí.
On je nejvyšším Světlem v lidské podobě.
Tady má tělo, ale my nedokážeme vidět konec. Konec je někde, ale my nedovedeme říct, kde.
Tady vidíme jenom formu. Tato forma, to není Tatháta.
Je bez konce.
Když jsme mu stále blíž, můžeme pociťovat, že on jde dál a dál a není tomu konce.
Když my sestupujeme, on sestupuje, sestupuje, sestupuje.
Když my stoupáme, on stoupá, stoupá, stoupá.
Takže on je na všech úrovních.
Nedá se to vysvětlit.
Máme velké štěstí, že jsme s ním v tomto poslání na Zemi. Jsme zde díky zásluhám… ale
nedovedeme to vysvětlit.
To je začátek velkého poslání.
Proto se toto stává na Zemi velmi vzácně. Je to konec jednoho způsobu života. Přichází sem
něco nového. To je budoucnost Země.
Šrí Tatháta je tady, aby posunoval Zemi k budoucnosti, ale také všechny lidi, všechny duše,
připravené dosáhnout této svrchované úrovně vědomí.
92
Sumil
Kdy jste se poprvé setkal se Šrí Tathátou?
V roce 1996 mi můj bratr řekl: „Milý bratře, viděl jsem Živoucí duši. Chceš jít se mnou?“
Samozřejmě mě to zajímalo.
Když jsem k němu přišel, hovořil s jinými lidmi. Vyzval mne, abych se posadil. Mluvil
s druhými a současně se díval na mne. Jeho oči zářily.
Zeptal se mne, jak jsem se k němu dostal. Vysvětlil jsem mu to.
„A uvidíme se znovu,“ odpověděl s úsměvem.
„Můžete mi dát pokyny pro můj život?“
„Jednoduše se posaď a zavři na deset minut oči. Není třeba dělat nic jiného,“ odpověděl mi.
Když jsem se vrátil domů, své ženě a synovi jsem neřekl nic. Posadil jsem se. Nedovedu
vysvětlit, co se ve mně stalo, ale byl jsem v slzách.
„Potkal jsem Mistra,“ řekl jsem manželce.
Dva dny nato jsme šli do ašramu spolu s manželkou. Když jsme přišli, Tatháta seděl proti
nám. Smál se. Přivítal nás a řekl: „Čekal jsem vás. Pojďte si sednout ke mně“.
Potom se mě zeptal : „Jak se ti daří?“.
„Mám strach. Mám tělo rozpálené, cítím velké teplo v srdci“.
Rozesmál se a řekl mi: „Neblokuj ten proud, je jako řeka, otevři dveře a nech jej protékat.
Za několik minut všechno vyjde ven a znovu nalezneš svou rovnováhu, stav klidu, ve kterém
budeš moci meditovat a znovu se zklidníš. Všechno, Tvé tělo, Tvá mysl a tvá prána se
zharmonizují“.
Mluvil o životě, o způsobu života, po kterém toužíme, o meditaci, o vztahu muž - žena,
o rodinném životě. Také nám řekl, že máme meditovat a dal nám mantru.
Dostali jsme díkšu a stali jsme se oddanými ašramu.
Kdo je pro vás Šrí Tatháta?
Šrí Tatháta se nedá vysvětlit pomocí slov.
Šrí Tatháta je mimo slova. On je zážitek a my k němu máme přijít, zůstat u něj, sednout si
a těšit se s ním.
Všechno je vlastní zkušenost.
On je skutečné Božské Světlo, které přichází z nejvyššího Puruši a vede lidstvo k Dharmě.
Máme cvičit to, co nás učí.
Prožívejme Dharmu, nemluvme o ní, ale prožívejme ji.
93
Stará hinduistická legenda
Stará hinduistická legenda vypráví, že byly doby, kdy všichni lidé byli bohové.
Ale svého božství zneužívali natolik, že Brahma, pán Bohů, se rozhodl jim Božskou moc odebrat
a schovat ji na místě, kde bude nemožné ji najít.
Ale velký problém bylo tuto skrýš vybrat.
Proto byla svolána porada nižších bohů a ti navrhovali: „Zakopejme božství člověka do země“.
Ale Brahma odpověděl: „Ne, to nestačí, protože člověk bude v zemi kopat a najde je“.
A tak Bohové odpověděli: „V tom případě hoďme božství do nejhlubších hlubin oceánu.“
Ale Brahma znovu odpověděl: „Ne, dříve nebo později bude člověk zkoumat hlubiny všech oceánů
a je jisté, že jednoho dne je najde a vyzvedne na povrch.“
A tak to menší Bohové uzavřeli: „Tak nevíme, kam je schovat, protože se zdá, že ani na zemi, ani
v moři není místo, kterého by člověk jednoho dne nemohl dosáhnout.“
A Brahma řekl: „Takto to uděláme s božstvím člověka: ukryjeme je do největších hlubin jeho
samotného, protože to je jediné místo, kde ho nenapadne hledat.“
Od té doby, končí legenda, člověk prochodil celý svět, pátral, zlézal hory, potápěl se a kopal
a hledal něco, co se nachází v něm samém.
"Jediný důvod proč mám tělo,
je ten, aby Božství ve mně mohlo prožít zkušenost
života v tomto těle."
Bhagavad Gítá
94
V. Šrí Tatháta odpovídá na otázky
Měla jsem to nesmírné štěstí, že jsem při přípravě této knihy mohla trávit čas se Šrí Tathátou.
Velmi ochotně odpovídal na mé otázky. Ritodgata překládal z angličtiny do malajalam a zpět.
(Šrí Tatháta o sobě mluví střídavě - někdy v 1. osobě, někdy neosobně ve 3. osobě – pozn.
překl)
Do této kapitoly jsem vložila také otázky, které Šrí Tathátovi položili jiní lidé během jeho
vyučování.
Aditi: Proč jsme my všichni zde na Zemi?
Šrí Tatháta: Náš život začal hodně dávno. Dnes jste přišli na Zemi tlačeni vaší karmou.
Šrí Tatháta nepřišel pod tlakem karmy. Přišel s Božským Posláním z Ústředního Slunce jako
paprsek Světla. Přišel bez karmy, ale možná vy jste karmou Šrí Tatháty.
Poselství Šrí Tatháty je velmi vzácné. I pokud se na Zemi budou inkarnovat další paprsky,
nebudou mít stejné poslání.
Různé paprsky přicházejí s různým posláním.
Jaké je vaše poslání?
Posláním Šrí Tatháty je ukazovat cestu Dharmy a pomáhat těm, kteří chtějí po této cestě jít.
Jeho prostřednictvím dochází k nekonečnému počtu přeměn na různých úrovních. Přišel
pomoci těm, kteří si to přejí. Odhaluje nové věci pro jejich budoucnost.
Někteří lidé přicházejí ze zvědavosti, objevují tuto cestu, nějakou dobu čekají a potom jdou
svou vlastní cestou. Jiní lidé jsou přitahováni, přicházejí a ti jsou připraveni pro cestu
Dharmy.
Co je to Dharma?
Dharma má mnoho aspektů.
Dharma ohně, to je dávat světlo a teplo.
Dharmou květiny je růst, kvést a dávat plody.
Dharmou matky je starat se o své děťátko, krmit je, umožňovat mu růst.
Dharmou otce je starat se o své dítě, vychovávat je, chránit je, podporovat jeho růst.
Ale skutečná Dharma je realizovat důvod, záměr, cíl vašeho příchodu sem na Zemi.
Jako lidské bytosti máte Dharmu otce, Dharmu matky, Dharmu ženy, atd.. Všichni máte tyto
různé Dharmy.
Život, ve kterém chybí vědění o smyslu Vaší Dharmy, se nazývá „nevědomost“.
„Vědění“ znamená poznat vaši Dharmu. Váš úkol, Vaše Dharma, to je žít tuto Dharmu.
Abyste ji poznali, musíte rozšiřovat své vědomí. K tomuto rozšíření vědomí jsou dvě
pomůcky: meditace, různá cvičení.
Je tedy třeba, abyste našli smysl své Dharmy a zavedli kázeň do vaší denní praxe.
To se má uskutečnit na úrovni fyzického těla a na úrovni mentálního těla.
Čím více otevřete své vědomí, tím více budete nalézat svou cestu.
Ta skutečnost, že jste přišli ke Šrí Tathátovi, dokazuje, že něco uvnitř vás to chtělo. Nějaká
část vás samých se chtěla setkat se Šrí Tathátou, a vy jste pocítili tuto přitažlivost. Většina
z vás, kteří přicházíte z Francie do této cizí země, do Indie, se tady cítí „doma“ nebo „jako
doma“. Všechny vás sem přivedla Matka Příroda. Ona vás sem dotlačila, protože vy jste
chtěli, aby Vás tlačila.
Máme průvodce, anděly strážné?
95
Nemyslete příliš na anděle strážné. Máte-li skutečné problémy a jste upřímní, pak dostanete
pomoc. Přijde možná od strážných andělů, možná od průvodců, ale může přijít také
od nějakého kolemjdoucího. Jestliže očekáváte od andělů strážných příliš, může to být
překážka, jako řetěz na noze.
Pomoc může přijít odkudkoliv.
Šrí Tatháto, věděl jste, že jste Božské dítě?
Odpověď není snadná, protože když odpovím“ano“, tak nepochopíte, co tím chci říct. Když
Vám odpovím „ne“, tak Vám neřeknu pravdu.
Má existence v mém těle se nedá srovnávat s Vaší existencí ve Vašem těle. Tatháta je
skutečně jinde a odjinud, řídí toto tělo. On řídí toto tělo a kontroluje ho. To se nedá srovnávat.
Mohu vám ale říct, že od mého narození jsem stále věděl, co mám dělat. To vědění jsem
nikdy neztratil.
Jako dítě jste měl v těle mnoho potíží. Můžete nám vysvětlit, co se tehdy odehrávalo?
Ani dnes nejsem v tomto těle a nikdy jsem nebyl. Jsem neustále v mém skutečném stavu
Mistra. Odtud jsem viděl formování dítěte. To Příroda ho nechávala vyrůst, aby se má energie
mohla projevit. To tělo prožilo mnoho zkušeností, příroda je postrkovala, ale někdy byla tato
energie pro dětské tělo příliš silná. A tak se chlapcovo tělo třáslo, trpělo, mívalo bolesti
a upadalo do bezvědomí. Já jsem pozoroval tělo a mysl tohoto dítěte, které se připravovalo.
Proč jsme my odděleni od Poznání?
Vaše iluze a Vaše přání vytvářejí obrazovku. Vy si vytváříte svou vlastní obrazovku. Když
jste se rozhodli narodit, rozhodli jste se, že přijdete skrze matku, a vytvořili jste si svou vlastní
obrazovku.
Jak bude růst vaše vědomí, tak si také budete vzpomínat na vaše zrození, odkud přicházíte
a proč. Podporujte svůj růst, zvětšujte se a otevírejte se.
Co je to duchovnost?
Duchovnost je věda Života, která odpovídá na otázku: „Jak žít s vědomím vnitřní duše?“
Život bez vědomí vaší vnitřní mysli je jako chůze v temnotě.
Vaše mysl si bere informace z těla a jeho smyslů, ale pokud zůstanete jen u toho, tak kráčíte
ve tmě.
Máte tři nástroje pro připojení: tělo, pránu a mysl.
Za těmito třemi nástroji je uvnitř vás Duch a Světlo. Je to spíše vyzařování. Když toto vědomí
převládne, když toto vyzařování nabude svého plného významu, tehdy můžete skutečně žít
Život ve světě.
Když vaše vědomí bere svou energii z tohoto světla, pak skutečně žijete.
Když vychází slunce, všichni tvorové se probouzejí a žijí svůj život.
Vy máte toto vyzařování. Je to duchovní slunce ve vašem nitru, které nikdy nepřestává zářit.
Když jste v uzavřené místnosti, nemáte žádnou představu o slunci venku. Stejně tak, znáte-li
jen pojmy fyzické tělo, pránické a mentální, nemáte žádnou představu o duchovním slunci
ve vás. Život bez spojení s tímto vnitřním Světlem je jako sen, trvale neuspokojený. Vaše
vědomí hledá Světlo, ale hledá je venku. Může trvat řadu životů, než je najde.
Když jste jeli ke Šrí Tathátovi, použili jste různé dopravní prostředky (auto, vlak, letadlo…).
Podobně, aby vědomí našlo Světlo, potřebuje několik prostředků. Když vědomí najde Světlo,
pak se smysl života stane zřejmým.V okamžiku, kdy člověk potkává Světlo, začíná skutečně
Život.
Budete dostávat stále více Světla, a to bude ozařovat všechny aspekty vašeho života. Jedna
část ve vás ví, že jste v tomto hledání, a jedna část ve vás ví, že Šrí Tatháta vám může dát
přístup k tomuto Světlu. A s tímto cílem jste sem přišli. Na mentální úrovni existují jiné
důvody, ale v podstatě víte, že Šrí Tatháta vám může otevřít dveře ke Světlu. Cesta Pravdy,
96
kterou hledáte, je ve vás samotných. A úkolem Šrí Tatháty je vám to připomínat. Vy nevíte,
co máte ve svém nitru.. Šrí Tatháta vám to ukáže. Vy jste duchovní bohatství uzavřeli v sobě
a ztratili jste klíč. Jestli chcete, Šrí Tatháta je ochoten vám ten klíč vrátit, abyste se mohli
zmocnit tohoto duchovního bohatství a používat ho. To on má ten klíč, který jste ztratili…
Je možné duchovně růst sám? Potřebujeme se setkat s guruem? Kdo je guru? Jaký je rozdíl
mezi vámi a guruem?
Někteří lidé mohou dosáhnout „Osvícení“ nebo „Probuzení“ bez kontaktu s guruem.
(Například Buddha).
Když člověk postupuje na cestě individuálního vývoje, objevuje se mu mnoho guru a mistrů,
aby mu pomohli, a někdy se může projevit přímo Božství. Guru odstraňuje temnotu. „Gu“,
znamená temnotu a „ru“, znamená ten, kdo odsekává, ten kdo zastavuje.
Šrí Tatháta je víc než guru. Šrí Tatháta reaguje na momentální potřeby. Když máte bolesti,
když trpíte, Šrí Tatháta je jako matka. Stará se o vás, o vaše trápení a pomáhá vám se z něj
dostat.
Tatháta se prostřednictvím vašich potíží a pomáhá vám dostat se z nich. Když chcete něco
vědět, když hledáte Poznání, Tatháta se stává guruem, který vám toto Poznání přináší.
Když jste otevřeni, Tatháta vám může pomáhat jako maminka, jako kamarád, jako guru…
Tento rozdíl není způsobený z jeho strany vědomě. Dochází k tomu docela přirozeně. Jeho
postoj se mění a on se stává tím, koho potřebujete.
Jako dítě jste dostal mantru, abyste byl ve spojení s Božskou Matkou. Mohl byste nám tuto
mantru říci?
To není potřeba. Spojení s Božskou Matkou je už skrze mne.
Jste jediný? Jste teď na Zemi samotný?
To nemůžeme říct, je zakázáno to říkat. Není to správné.
Abychom získali vaši pomoc, je potřeba přijít k vám?
Ne. Mentální spojení postačuje. Ale tělesná blízkost je tak dobrá, tak příjemná… Lidé, kteří
nemohou přijít k Šrí Tathátovi, pokud jsou upřímní, pokud k němu mají velkou lásku,
dostanou jeho pomoc stejně, jako kdyby byli u něj. Šrí Tatháta vám pomáhá jako Slunce
pomáhá rostlinám. Není to vědomý proces. Prostě se to děje.
Je spojení se Šrí Tathátou hlubší, když jsme blízko vás?
Na určité úrovni to pomáhá, ale jestliže se v blízkosti Šrí Tatháty vaše mysl toulá, může
to zrušit všechen užitek blízkosti. Ostatně i daleko od něj vaše soustředění, vaše oddanost
a vaše myšlenky mohou vytvořit velmi pevné spojení, a to může být obzvláště prospěšné.
Dobré je střídat obojí.
Mění se lidé, kteří vás přicházejí navštívit ?
Ano, lidé, kteří přicházejí navštívit Šrí Tathátu se mění. Ale nepoznají to ihned, protože ne
každý ví, jak se mění, nakolik se změnil, ale na zevnějšku je změna viditelná.
Co se stane s lidmi, kteří nejsou na cestě?
Oni jsou také na cestě. Matka Příroda o ně pečuje a postupně je utváří. Podle zákona Božské
Matky jsou si všechny děti rovny. Ona je miluje všechny stejně.
Za jak dlouho bude Dharma nastolena ve světě?
Prosazení Dharmy prochází třemi etapami.
97
První z nich je vytvoření rovnováhy v přirozených rytmech přírody.
Druhá etapa přijde, až mnoho lidí přejde na břeh nové Dharmy.
Potom do Vesmíru vstoupí harmonie.
Dnes jsme v první etapě.
Když dostáváme zasvěcení, co se v nás děje?
Přes Tathátu do vás teče energie. Tato energie zahání temnotu. Ona teče v nečisté vodě, aby
odnesla vše šatné, co plave na hladině. Tím, že odnese z hladiny špatné věci, umožní nám
vidět čistou vodu.
Podobně vaše špatné karmy, vaše karmy z předchozích životů, nebo všechny vaše sklony
vytvářejí určité vědomí. Toto přirozené vědomí je díky zasvěcení jakoby postrčeno – dostává
impulz a stává se Kosmickým Vědomím. Otvírají se dveře, vytváří se otvor, a vy máte přímý
kontakt s Kosmickým Vědomím.
Dá se to vyjádřit i jinak.
Při díkše kosmická energie sestupuje do vašeho nejhlubšího nitra, ale k tomu je potřeba
zvednout závoj karmy. Energie nezbytná pro odstranění tohoto závoje musí přicházet z tohoto
světa. Božská energie přicházející z nebes očekává, že tento závoj bude roztržen, aby do vás
mohla vstoupit. Když Tatháta dává díkšu, tak nejdříve dochází k prvnímu přenosu, přenosu
energie od Šrí Tatháty, kterou získal během svých askezí (tapas), a ta trhá závoj karmy.
Potom nastává druhý přenos, a tím je tok Božské nebeské energie, která do vás vstupuje
prostřednictvím Šrí Tatháty.
Přírodní zákon říká: „Pokaždé, když je odstraněn závoj karmy, Příroda za to požaduje nějakou
cenu.“
Během zasvěcení přechází závoj karmy na Šrí Tathátu. (Když se na jedné straně odstraní tíha,
musí ji na druhé straně někdo nést). Šrí Tatháta tuto tíhu přebírá na sebe díky energii získané
během askezí. Právě proto, aby mohl provést tento dvojí přenos energie, musel Šrí Tatháta
projít dlouhým procesem askezí .
Tento dar, v dějinách výjimečný, předává Tatháta mnoha lidem, lidem, kteří dostali Díkšu. Je
to skutečně něco jedinečného a výjimečného.Ti, kteří to prožili, vědí, ale je obtížné vyjádřit to
slovy. Někdy se lidé na ty, kteří dostali díkšu, dívají se závistí, jako by šlo o nějakou kastu
princů. Může se to projevovat radostí, ale třeba tam může být také velká nevědomá žárlivost.
Týká se to i těch, kdo dostali požehnání neboli dharmasnana, protože ti vstoupili do stejného
procesu.
Ochraňujte pečlivě to, co jste od Mistra dostali, a dělejte maximum pro to, aby to rostlo.
„Po zasvěcování často barva pokožky Šrí Tatháty ztmavne. Toto zbarvení svědčí o rozsahu
karmických závojů, které „vzal“ na sebe. Velká atmosféra harmonie a oddanosti kolem něj
napomůže, aby to odešlo a přeměnilo se to bez bolesti. My, kteří žijeme vedle něj, nevíme,
jestli se tento jev popisuje v knihách, ale pozorujeme to již roky,“ komentuje Ritodgata.
Jaký je rozdíl mezi dvěma zasvěceními dharmasnana a díkša?
Dharmasnana není zasvěcení. Je to příprava, očištění. Je to sprcha milosti na vás, omytí.
Chrání vás před negativními silami.
Za šest měsíců po tomto očištění můžete dostat díkšu, skutečné zasvěcení. Tímto zasvěcením
do vás vstupuje čistota a řád a také skutečné spojení s Božským Světlem.
Pokud se necítíme připraveni změnit naše stravovací návyky, můžeme přesto dostat
Dharmasnana?
Tím, že si ponecháváte staré zvyky a dál jíte potraviny, které snižují vaše vibrace, tím
necháváte dveře otevřené negativním silám, silám zla. Možná máte ještě strach z rozhodnutí
změnit se.
98
Dokud neřeknete: „Jsem připraven změnit všechny své staré zvyky!“ nemůžete dostat
dharmasnana, ale můžete dostat požehnání a mantry. Přijdete později, až to pro vás bude ten
správný čas. Pamatujte, že i když nedostanete dharmasnana, Šrí Tatháta je stále s vámi a jeho
láska je nepodmíněná. Stačí ho zavolat a on je vždy tady, aby vám pomohl.
Mluvíte o potravinách jako je maso, ryby, vajíčka, alkohol, tabák, drogy a říkáte, že tyto věci
snižují naše vibrace a jsou otevřenou branou pro negativní síly. Jak je to s očkováním?
Snižuje také naše vibrace?
Ano, je to docela možné, ale můžete se stát silnými a projdete nad tím vším.
Je možné dostat díkšu několikrát?
Ne, jednou stačí.
Může díkša proběhnout špatně?
Ne. Je to vždycky dobré. Jak by to mohlo proběhnout špatně? Když jsou dveře otevřené, tak
jsou otevřené. To, že přicházíte pro zasvěcení, dokazuje, že jste připraveni. Jsou to
bezpochyby důsledky vašich minulých životů nebo dobré skutky vykonané v tomto životě.
Mezera mezi dharmasnana a díkšou je vždycky šest měsíců?
Těchto šest měsíců odpovídá době na přípravu, kterou požaduje Šrí Tatháta. Potrava, kterou
jíte, vytváří postoj vašeho těla. Tato doba je potřebná na jeho vyčištění. Při dharmasnana vás
Šrí Tatháta žádá, abyste se zavázali k vegetariánské potravě (ani maso, ani ryby, ani vejce),
abyste nepili alkohol, nekouřili, nebrali drogy.
Obecně řečeno, je doba mezi těmito dvěma „zasvěceními“ pro Indy delší. Ale záleží to také
na lidech. Pokud jsou hodně zapáleni a dobře cvičí, může být tato doba zkrácena.
U Francouzů a lidí ze Západu je si Šrí Tatháta vědom velké oběti, kterou tito lidé přinášejí,
když jedou do Indie. Nechce stanovovat příliš přísná pravidla a bere v úvahu možnosti
každého. Zvažuje, že rozhodnutím přijet sem tito lidé museli na sebe vzít rizika, a chce to
tímto odměnit.
Jsou vaše zasvěcení a vaše učení slučitelné s jinými duchovními cestami?
Lidé, kteří praktikují jiné cesty, mají na výběr dvě možnosti. Buď cítí, že k dosažení jejich
cíle jsou předchozí praktiky dostačující, a pak pokračují. Anebo cítí, že tyto praktiky nejsou
dostačující, a mají pak možnost podle návrhu Šrí Tatháty vybudovat nadstavbu.
Nikdy vás Šrí Tatháta nebude žádat, abyste přestali s nějakou praktikou, pokud sami nechcete.
Když jste se učili číst, začali jste poznávat písmenka, abecedu, potom slova, potom věty atd.
Stejně tak je to i s duchovním učením. Vašimi předchozími praktikami jste vytvořili základy.
Teď vám Šrí Tatháta nabízí postoupit dál, ale pokud si jste jisti, že vaše současné praktiky
postačují, tak je to v pořádku, neměňte nic a věřte, že přátelství Šrí Tatháty vás bude pořád
doprovázet.
Na světě jsou lidé, kteří se živí jen pránou, co si o tom myslíte?
Lidé, kteří žijí z pránické potravy, jsou lidé, kteří prováděli askezi a kteří mají velmi silné
duchovní praktiky.
Je také možné mít sluneční výživu. Ale to nejsou praktiky v dostupné každému.
Během dharmasnana nám dáváte několik manter, ale u té druhé žádáte, abychom ji podrželi
v tajnosti. Proč?
Tato mantra, kterou dostáváte při dharmasnana, symbolizuje požehnání Šrí Tatháty a váš
vlastní závazek vést život podle určitých principů.
Všechny mantry předávané Šrí Tathátou obsahují jeho požehnání, ale on chce, aby tu druhou
provázel váš závazek neodhalovat ji.
99
V minulosti se Gájatrí mantra předávala od mistra žákovi z úst do ucha, ale to se dnes hodně
změnilo.
Po dharmasnana a díkše nás žádáte, abychom denně cvičili meditaci zvanou sádhana. Jak
máme tuto sádhanu praktikovat?
Sádhana se má provádět ráno a večer v pevnou hodinu. V Indii navrhujeme provádět sádhanu
hodinu před východem slunce a hodinu po západu slunce. Ale v Indii slunce vychází a zapadá
skoro vždy ve stejnou dobu. Ve Francii si vyberte na sádhanu nějakou pevnou hodinu. Před
tím se vykoupejte nebo osprchujte. Toto umývání způsobí, že se budete cítit čerstvější
a zbystří to vaše vnitřní smysly. Ale jestliže si dáváte sprchu po sádhaně, tak se sprchou
chvilku počkejte, abyste nechali vaše tělo zchladnout.
Když začnete praktikovat, vaše vnitřní vědomí vás probudí v potřebnou hodinu. Nenechávejte
se svádět svou slabostí, která vás přemlouvá spát o hodinu déle.
Je lepší provádět sádhanu před jídlem. Dejte nejdříve potravu vaší mysli a potom vašemu tělu.
Jak provádět sádhanu?
1) Usaďte se:
Posaďte se s velmi rovnou páteří, aby energie byla v celé páteři volná.
Posaďte se čelem k severu, aby vaše meditace byla klidná.připravená pro cvičení pránájámy.
Také při cvičení pránájámy jsme otočeni k severu.
K východu se otočte při provádění obřadů nebo recitování manter.
Nejlepší poloha pro praxi je jógová lotosová pozice. Je to velice stabilní poloha. Ale
nedokážete-li si do ní sednout, bude vyhovovat kterákoliv jiná poloha, při níž udržíte páteř
vzpřímenou. Vyberte podle svých možností. Pokud to skutečně nedokážete jinak, použijte
židli. A potom se pomalu učte sedět na zemi v lotosu. V každém případě udržujte bdělost
v těle a pomalu se vám to podaří. Nemyslete si, že jste na to moc staří.
Je dobré mít polštář potažený bílou látkou a osobní kobereček. To je jen vaše. Nepůjčujte je.
2) Vyšlete modlitbu k Matce Zemi:
Země, na které sedíte, si pamatuje všechno, co se dříve stalo. Poproste Zemi, aby to, co se
odehrálo na tomto místě, nemělo negativní účinky. Matka Země vyslyší vaši modlitbu.
3) Vyšlete modlitbu k Mistrům:
Potřebujete jejich vedení, protože meditovat znamená cestovat do neznáma. Tato modlitba
Mistrům je prostředníkem, který umožňuje přístup k Božství. Energie, která vám pomáhá
od začátku, je stále stejná, je to energie mistrů, kteří vás provázejí.
4) Definujte záměry vašeho cvičení:
- osobní záměr
- cíl vztahující se k meditaci
5) Provádějte praktická cvičení a vizualizace, abyste vytvořili harmonii mezi vaším tělem a
myslí.
6) Provádějte pránajámu a další praktiky pro zvýšení energie.
7) S touto energií zůstaňte v tichu.
8) Vraťte se do tohoto světa „tady a teď“. Nechejte energii vyzařovat ve vás a ve vašem
každodenním životě.
9) Sádhanu uzavřete s vděčností nějakými modlitbami nebo mantrami.
10) Zůstaňte na pár okamžiků v tichu, kdy neděláte nic.
Je velmi důležité po sádhaně nechat poklesnout zvýšené vibrace, abychom se vyhnuli tomu,
že ego se jich zmocní.
Pokud si přejete, můžete zazpívat nějaké bhadžany.
Je velmi důležité při každém cvičení sádhany dodržovat tyto etapy, protože „energetizují“
rituál.
100
Jaká je užitečnost mantry?
Vibrace mantry jsou velmi důležité. Jsou tři způsoby odříkávání mantry: slovní (nahlas),
mentální (v duchu) a bezděčná (prociťovat vibraci). Slovní nebo mentální opakování mantry
pomáhá probouzet vaši vnitřní energii a přenášet Světlo do všech aspektů vašeho života.
Bezděčné opakování je spojením mezi vaší energií a Světlem.
I když význam mantry neznáte, vibrace tiše pracuje ve vašem nitru. Je to jako byste potravu
přijímali trávicí trubicí přímo do žaludku. Nasytí vás také.
Ale pokud význam mantry znáte, máte o radost víc. Je to jako byste při jídle potravu důkladně
vychutnávali.
Vezměme jako příklad mantru Óm namah Šivája.
Óm je spojení s čistou energií, s Božstvím.
Šiva je nejvyšší blahodárné vědomí.
Namah znamená „zdravím“ a představuje vaše odevzdání se Nejvyššímu Vědomí. Je to
posvátné mystické slovo, které zve Božství do vaší hlavy. Na mentální úrovni se skláníte,
abyste přijali tuto milost, která protéká vším a zklidňuje všechno.
Někdy se pro rychlý růst přidává slabika HRÍM, která znamená „kvalita pohybu, prvotní
symbol energie“. HRÍM ve vás otevírá velký zásobník energie. Velmi povzbuzuje na všech
úrovních.
ÓM HRÍM NAMAH ŠIVÁJA
Mantry napomáhají při vstupování do meditace a při návratu do běžného života. Mohou se
používat jako schodiště pro postupné vystupování a sestupování. K tomu používejte tři úrovně
recitování manter na začátku a na konci cvičení.
Když jsme s Vámi, necháváte nás provádět rituál nazývaný arčana. Co je to?
Arčana je symbolický čin, obětování vašeho vnitřního vědomí Božskému, obětování vašich
myšlenek, slov, činů. Provádí se recitováním manter a obětováním lístků květin nebo zrnek
rýže. To navozuje určitý soulad ve vašem životě mezi tím, co si myslíte, co říkáte, co děláte.
Připravuje vás to na určité stádium vašeho života a pomáhá to mistrovi při otevírání skrytých
komůrek vaší bytosti.
Co je to sandhja vandana?
Je to pozdrav. Sandhja znamená spojení, konjunkce a vandana je oddanost, zbožnost.
Během dne jsou čtyři spojení: východ slunce, poledne, západ slunce a půlnoc. Pak je ještě
další spojení ve tři hodiny ráno. Během těchto spojení se náš tělesný a mentální rytmus mění.
Stejné změny probíhají v přírodě a ve vesmíru. Tyto rytmy mohou být upravovány nebo
opravovány prostřednictvím těchto pozdravů, protože naše mentální energie je napojena na
energii Vesmíru. Pozdravy jsou prováděny ke slunci v různých světových stranách, jako jsou
sever, jih, východ, západ, vedlejší světové strany a také nahoru a dolů.
Sandhja vandana slouží k upravování odchylek v našich osobních rytmech a působí na neklid
přírody kolem nás.
Kdyby dostatečný počet lidí praktikovalo sandhja vandanu správně, nedocházelo by ke
kalamitám a katastrofám.
Tento rituál neboli gesto rovnováhy je velmi silné.
Může ho provádět každý.
Je tady ale jedna podmínka. Když začneme, musíme být mimořádně pravidelní. Jak bychom
mohli opravovat rytmus, kdybychom my sami v této praxi nebyli pravidelní. Pokud se stane,
že nemůžete tato gesta a celý rituál provádět jinak, můžete je provádět mentálně, v mysli.
Ale, nikdy nezapomeňte na přesný čas rituálu!
101
Nejdůležitější spojení jsou při východu a západu slunce.
Poeticky řečeno: příslušnou modlitbou zveme ráno slunce, aby svítilo na obloze, aby svítilo
v nás a tak nás vedlo po cestě Dharmy. Večer, kdy přichází soumrak, je to rozloučení.
Žádáme ho, aby nás přijalo ve svém Světle a vedlo nás skrze tento soumrak až do příštího
dne. Je to žádost, abychom mohli projít tyto nevědomé oblasti zcela bezpečně.
Budete-li tedy sandhja vandanu praktikovat seriózně, vyléčí vás to z mnoha negativních
sklonů.
Máme v sobě sandhju, trvalé spojení v nás, v bodě adžňa čakry (třetí oko). Všechny pozdravy,
bez výjimky, se dotýkají tohoto bodu. V místě tohoto velkého spojení individuální vědomí
stoupá, Božství sestupuje a pozvedává lidské. Je to bod setkání.
Proč olejové lampy používané během rituálů a různých praktik nemají vždy stejný počet
knotů?
Lampa je svědkem našeho těla.
Sedm plamenů odpovídá sedmi úrovním vědomí.
Pět plamenů odpovídá pěti smyslům, pěti prvkům
Dva plameny odpovídají vědomí a energii, nebo mužskému a ženskému.
Jeden plamen odpovídá jednotě, globálnímu vidění světa. Proto v meditační síni
ve Varištapuri je jenom jeden knot.
Jsou ve světě další mistři, kteří dávají díkšu v této podobě či v jiné podobě nebo tradici?
Nevíme. Ale díkša předávaná Šrí Tathátou je skutečně jedinečná. Jiní mistři mohou uvést
do kanálu prány. Technika je v Indii známá, ale obvykle ji dělají s úmyslem přivést vaše nižší
vědomí k Nejvyššímu.
Díkša Šrí Tatháty je vám dávána s konkrétním cílem, abyste mohli používat stejný kanál při
vedení vašeho vnitřního vědomí k Nejvyššímu a umožnili sestup Božskému Světlu. Je to
mimořádně ojedinělé, možná to dokonce ani jinde neexistuje.
Hathajóga přivádí vaše vědomí až k Božství pomocí disciplín a poloh těla. Potom pránájámou
a meditací dosáhnete jednoty s Božstvím, to je samádhí.
Šrí Tatháta říká, že pro lidi je jedno Božské světlo a po samádhí je třeba se vrátit dolů. Když
vás Šrí Tatháta zasvěcuje do pránického kanálu, tak vám dává oprávnění vystoupit a také
sestoupit. To je mimořádně ojedinělé.
Lidské vědomí způsobilo, že ostatní mistři dávali ve své době to, co jí odpovídalo, ale dnes
lidské vědomí pokročilo, takže jsme připraveni na něco jiného, a Šrí Tatháta nám nabízí
návrat Božského Světla na Zemi.
Ježíš řekl: „Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit.“ Každý mistr, který přišel k lidstvu, přišel
doplnit to, co udělali jiní Mistři před ním.
Můžete nám říci něco o Šrí Aurobindovi?
Šrí Aurobindo byl průkopník. Jeho myšlenky byly ve své době pro lidstvo revoluční, ale není
tady rozdíl proti tomu, co říká Šrí Tatháta. Práce Šrí Aurobinda o buněčné paměti činí úkol
Šrí Tatháty snazším, protože mnoho lidí je s jeho myšlenkami seznámeno. Dnes lidé čtou Šrí
Aurobinda, ale Šrí Tatháta je mezi námi a přináší nám praktické prvky.
Můžete nám říci něco o životě v páru?
Život páru musí být modlitba v akci, aby dosáhli stejného cíle: jít k Božství. Když jsou muž
a žena ruku v ruce k tomuto cíli, nastolí se mezi nimi soulad. Jejich spojení vytváří velkou
sílu. Když jsou partneři v disharmonii, energie se rozptyluje a nejde k cíli.
102
Lidé si často myslí, že nemají dobrého partnera a chtějí ho vyměnit. To je chyba. Je správnější
změnit své chování, než měnit partnera. Snadná výměna partnera nepřináší žádný duchovní
pokrok. Skutečný test duchovního pokroku je otevření srdce.
Co lze říct k sexualitě v západním světě?
Dnes se na západě sexualita prožívá na tělesné úrovni a to je rozptylování energie. Základní
síla, skrytá za sexualitou, se projevuje jako vzájemná touha mezi partnery. Tato síla má
být přeměněna na lásku bez ega.
Tato láska je vlastním základem rodinného života. Tato láska umožní dětem vyrůstat
uspokojivým způsobem. Tato láska bude vyzařovat do celé společnosti. Sexualita je základem
skutečné lásky, ale v dnešní době sexuální zvyky tento potenciál neberou v úvahu.
Lze vyučovat techniky umožňující, aby sexuální energie nebyla rozptýlena a ztracena. Než
použijete sexuální energii, navažte spojení se světlem. V pubertě, než dospívající začnou mít
sexuální styky, by bylo třeba, aby uskutečnili toto spojení. Když se to nestane, tak sexualita
rozptýlí tuto energii a vědomí zastře závojem. V Indii ve starém systému zachovávali chlapci
a děvčata po pubertě dvanáct let sexuální zdrženlivost. Toto školení, toto odříkání, umožňuje
spojení se světlem a otevírá vědomí.
Když chlapci a děvčata dodržují tuto zdrženlivost, tak se každá dívka stává představitelkou
prvotní energie Šakti a každý chlapec plným zástupcem Vědomí. Z jejich spojení se mohou
zrodit velmi vznešené duše.
Ale tyto praktiky postupně mizí, dokonce i v Indii. Nicméně se vřele doporučuje párům, kteří
chtějí mít dítě, aby před tím zachovali období zdrženlivosti a počali dítě nejdříve ve svém
vědomí.
Proč je nás tak málo, kteří k vám přicházíme?
To je vždycky tak. První řady bývají málo početné.
Jak vám můžeme pomáhat?
Je mnoho způsobů pomoci. Každý si musí najít ten svůj.
Potřebujete nás vedle sebe, abyste uskutečnil poslání na této Zemi?
Šrí Tatháta vás nepotřebuje. Ale abyste mohli přijmout jeho učení, musíte být blízko něj.
Lidé jsou přivedeni ke Šrí Tathátovi díky svému vývoji. Potom je Božství použije k pomoci
druhým.
Proč jsou Vám Francouzi tak blízcí? Vím, že většina z nich přichází díky Maitreji Ammě,
která je Francouzka, ale měli jsme s vámi silné spojení i v minulých životech, když jsme vám
tak blízcí?
To má dva důvody.
První důvod je, že Indie představuje velmi důležité centrum pro duchovnost a Dharmu
a Francie také.
Druhý důvod je, že většina lidí, kteří přicházejí z Francie ke Šrí Tathátovi, byli ve svých
minulých životech blízko Buddhovi a Ježíšovi. A tyto vzpomínky je přivádějí blízko ke Šrí
Tathátovi.
Proč jsme se narodili ve Francii?
Abyste tam šířili světlo Dharmy.
Můžete nám říct něco o touhách a strachu?
Je několik úrovní přání. Duše hoří palčivou touhou po splynutí s Božstvím. Tato touha je
z řádu Božské vůle a velmi mocných vnitřních sil. Je zde a máme ji mít na zřeteli.
103
Všechna «cvičení» mají oslabovat vaše živočišné sklony, aby touha duše zvítězila. Když se
tato touha po dosažení „realizace" stane palčivou vášní, když jste připraveni, může to přijít
kdykoliv.
Naopak, touhy na mentální úrovni je třeba opouštět. Dokud budou v popředí, budete nuceni se
vracet do cyklu převtělování.
Mentální přání jsou překroucenou podobou základní touhy duše. Máte-li v sobě neuspokojené
touhy, tak tam není vaše vlastní milost. V mnoha životech jste zažívali Božskou Milost,
milost mistra.
Ale je třeba najít vaši vlastní milost, vaše vlastní svolení, vaše vlastní oprávnění. Buďte
ve vztahu k sobě laskaví.
Když sem přicházíte, tak si myslíte, že jste tady kvůli milosti Šrí Tatháty, ale jeho milost jste
dostali už hodně dávno. Když sem přicházíte, je to kvůli přijetí vaší vlastní milosti.
Bhagavad Gítá říká: „Vezmi útočiště sám v sobě a vylij milost sám na sebe.“ Skutečné
„odevzdání“, skutečné opuštění sebe sama je v sobě samém.
Za nejrůznějšími strachy se skrývá základní strach ze smrti. Pokud přijmete smrt, co vám
v tomto životě může nahnat strach?
Protilékem je přesvědčení, že můžete překročit smrt, a vnitřní rozhodnutí, že ji chcete
překročit.
Často se objevuj mnoho utrpení během procesu umírání. Vaše tělo a mysl chtějí zůstat
v tomto světě, zatímco jiná vaše část chce odejít na druhou stranu. Je tady jakési přetahování,
a to vytváří strasti. Smrt samotná není příčinou utrpení. Ve skutečnosti není žádný důvod mít
strach ze smrti. Možná se úplně nechápete. Ale vývojem a meditací, časem pochopíte.
Tři tajemství jsou velmi důležitá:
- tajemství duše,
- tajemství smrti,
- tajemství jednání pro Dharmu
Postupně, tak jak budete růst, vám Šrí Tatháta tato tři tajemství odhalí.
Když znáte tajemství jednání pro Dharmu, tak se potom otevírá pochopení smrti a pochopení
duše. Šrí Tatháta vás ujišťuje, že v okamžiku vaší smrti bude u vás, abych vám pomohl
s tímto přechodem.
Můžete nám něco říci o egu?
Základní ego je velmi mocná pozitivní energie, která může být použita jako pomůcka pro
vývoj. Ale často se projevuje ve zkreslené podobě, protože chce dostat uznání od druhých.
Přestaňte chtít silné vjemy, přestaňte očekávat vnější uznání. Tato závislost na druhých se
ve vás projevuje energetickými dírami. Provádějte introspekci s co největší jasností.
Učíte nás mantry, bhadžany, púdže… Pro nás Zápaďany to není naše kultura a nerozumíme
jejich významu. Také děláme hodně chyb. Dá se říct, že když se zmýlíme, není to důležité?
Když jste upřímní a otevření, pak chyby nejsou vážné.
Ale je tu jedna důležitá věc. Přidejte do svých meditací a cvičení to, co je vám blízké ve vaší
kultuře. Přizpůsobte si to. Začleňte si to.
Osobně mám velmi ráda zpěvy Ave Maria, mohu je zahrnout do své sádhany?
Samozřejmě můžete.
Pro nás Francouze není snadné poslouchat vaše výklady v jazyce malajalam, někdy bez
překladu. Co se tady pro nás odehrává, když vy mluvíte v malajalam a my nerozumíme?
Vlastně moc neztrácíte. Síla, kterou Šrí Tatháta předává, vstupuje do vás a vy z ní přijímáte
zhruba 80%. Myslí chápete myslí asi 10%. Ale když hledáte smysl, vaše mysl si vytváří
obrazovku, která zabraňuje přijímat těch 80%, která tekou volně.
104
Velmi důležitá věc: nezavírejte oči, když jste před Šrí Tathátou, aby jeho energie mohla
do vás přecházet.
Kdo je pro vás Maitreji Amma?
Maitreji Amma je „božský nástroj“, nástroj připravený Božstvím, aby Francouzům zvěstoval
Šrí Tathátu a Dharmu. Každý člověk, který přichází k Šrí Tathátovi, se stává „nástrojem“ pro
představování Šrí Tatháty.
Když jsme daleko od vás, co je potřeba dělat, abychom s vámi zůstali ve spojení?
Praktikujte sádhanu, praktikujte pránajámu, recitujte mantry, setkávejte se ve skupinách
k modlitbám. To stačí, abyste byli se mnou ve spojení. Ale můžete spojení také zesílit
udržováním stálé vzpomínky. Kdykoli máte čas, myslete na Šrí Tathátu.
Co je pro vás nejdůležitější, oddanost, cvičení, sebeodevzdání, otevření srdce, atd…?
Pro mne je nejdůležitější především váš způsob „sebeodevzdání se mně“, důvěra ke mně. Ale
také vaše snahy spojené s vůlí a oddaností.
Co je třeba udělat, aby se člověk stal žákem Šrí Tatháty?
Je třeba cvičit sádhanu, oddanost a vytvořit kontakt, to znamená přijít ke mně.
Co nám přináší sádhana?
Sádhana vám umožňuje očišťování na všech úrovních: tělesné, pránické a mentální (citové
a intelektuální). Má několik aspektů:
- očišťování,
- spojení s Božstvím,
- znovupřipojení našich předchozích životů.
Když mluvíme o očišťování, tak se jedná o intenzivní práci, ale také o techniky. Očišťování
vede ke transformaci.. Techniky očišťují na povrchu, ale transformace (přeměna) se může
uskutečnit pouze skrze Božské Světlo.
Je nezbytné očišťovat tělo a mysl: vegetariánstvím, duchovními praktikami, meditací, recitací
manter, cvičením pránájámy, jógou…
Proces očišťování se obtížně chápe, protože vnitřní očišťování je očišťování vás samých.
Většinu doby si nejste vědomi účinku těchto praktik a také stejná technika může mít jiné
účinky v odstupu několika měsíců.
Mějte jasnou vizi vašeho cíle, aby vaše praktika byla účinná. Nejdříve tento cíl poznejte
a potom zapojte celý váš život pro tento cíl. Představu vašeho cíle a jeho pochopení dosáhnete
pravidelným cvičením. Paradoxně, když nemáte toto vědomí, tak praxe nebude účinná. Cíl
pochopíte skrze praxi…
K vyřešení tohoto paradoxu vám Božství posílá mistry. Ať už provádíte jakékoliv praktiky,
mistři jsou vaší podporou. Toto působení mistrů se odehrává prostřednictvím zasvěcování
a rituálů. Čím více cvičíte, tím více postupujete a pomoc mistrů, která spočívá v dotýkání se
vaší psychiky jejich energií, vás podporuje, abyste znovu neklesli. Mistři vám mohou pomoci
pohledem, slovem, myšlenkou nebo dotekem. Do rituálu zasvěcení je pomoc dotekem
vždycky.
Pro Šrí Tathátu jsou tři úrovně: požehnání, dharmasnana a díkša. Díkša je možná teprve po
dharmasnana, ale můžete si vybrat mezi dharmasnana a požehnáním.Ti, kteří jsou připraveni
žít čistým životem, který je povede ke vznešenému životu, žádají o dharmasnana. Ti, kteří
potřebují čas, mohou požádat nejdříve o požehnání. O dharmasnana požádají, až budou
připraveni.
Už pouhým příchodem k Šrí Tathátovi dostáváte jeho požehnání, ale může k tomu být určitý
obřad.
105
Během těchto zasvěcování Šrí Tatháta používá energii získanou z askezí konaných po řadu let
a předává velké množství energie do vaší psychiky. Každodenní praxe sádhany otevírá vaši
mysl a umožňuje přijímat veliké množství energie.
Po zasvěcení vám Šrí Tatháta říká: „Máte dvě možnosti: buď budete pokračovat podle vašeho
způsobu a já vám budu pomáhat, nebo budete dělat podle mého způsobu a já vám budu
pomáhat.“
Takže jakýkoliv kontakt s Mistrem je příležitostí k růstu. Pokuste se dosáhnout nemožné.
Uchopte tuto šanci. Tady je nemožné možným. Mistři chtějí každého vést k pravé svobodě.
Svoboda, to není dělat si, co člověk chce, protože to vyvolává chaos. Pravá svoboda je být
v harmonii s Matkou Přírodou.
Buďte v Dharmě. Slovo Dharma znamená to, co je pravé, to, co je správné. Svoboda, to je
velká odpovědnost, to je harmonie, to je nejvyšší krása.
Je důležité otevřít naše srdce?
Je velmi dobré být dobrý ke druhým, nejen k lidským bytostem, ale ke všemu, zvířatům,
rostlinám, minerálům… Mějte soucítění a lásku ke každému.
Můžete nám něco říci o soucítění?
Obvykle když se mluví s soucítění, tak si představujeme, že ten, z koho soucítění vychází, je
výš a ten, kdo ho přijímá, je níž. Ale pravé soucítění není v tomto. Pravý soucit znamená
uznat druhého jako vaše druhé Já.
Vy jste přišli z Božství a ten druhý také. Ten druhý je vám rovný, ale může procházet
strádáním a je vaší povinností mu pomáhat přirozeným způsobem. To je potřeba dělat
ve vztahu ke všem. V úvahu se nemá brát ten dotyčný člověk, ale situace. To odstraňuje bídu,
utrpení na Zemi a dokonce v celém vesmíru. « OM LOKAH SAMASTAH SUKHINO
BHAVANTU » „Kéž všechny bytosti ve vesmíru jsou plně šťastny!“
Tato úroveň vědomí se neprojevuje vždy nějakou pomocí na běžné úrovni. Může to znamenat
ne v daném okamžiku jednat, ale vyčistit situaci a mít myšlenku na širší vizi.
Jednoho dne přišel ke Šrí Tathátovi jeden muž přesvědčený, že mívá tranzy jako Rámakrišna.
Požádal Šrí Tathátu o potvrzení a ten mu řekl: „Ano, o tom není žádných pochyb.“ O tři
měsíce později se stejný muž vrátil ke Šrí Tathátovi a řekl mu: „Proč jste mi lhal? Já už jsem
pochopil, že to nebyly pravé zážitky.“
„Kdybych ti řekl ne, tak bys odešel nešťastný, ale takto jsi na to přišel sám.“
Ze soucitu k této duši vědomě řekl něco, co nebyla pravda.
Převtělujete se často?
Na tuto otázku neodpovím, protože další otázka bude: Kdy jste se vtělil naposledy? A kdy se
vtělíte příště? (Smích)
Jak dlouho jste zůstal nejdéle v samádhi?
Souvisle tři měsíce.
Co se děje, když odcházíte do samádhi?
Nemohu vám odpovědět, protože kdybych vám odpověděl, nepochopila byste to.
Když někdo dosáhnul úplné seberealizace, může opět upadnout dolů?
Pokud je člověk osvícený a realizovaný, nemůže spadnout zpět, ale z důvodu určitých
karmických dluhů může dojít k určitému zamlžení. Něco jako mlha kolem lampy. Toto
zamlžení může zmizet při kontaktu s jiným mistrem.
Čím bude Dharmapíta?
106
Dharmapíta bude jakýsi „svod“ pro energii. Tato energie bude užitečná pro vzkříšení ztracené
Dharmy. Ztracená Dharma se musí znovu vzkřísit. Mluvím o skutečné lidské Dharmě.
V současné době ve světě nebylo místo věnované Dharmě. Dharmapíta je podstavec nebo
spíše přistávací dráha umožňující Dharmě přistát, když se Božství projeví ve světě.
Dokonce i lidé, kteří nejsou otevřeni duchovnosti, když vstoupí do Dharmapíty, dostanou tuto
Božskou energii a ta je probudí. Výstavba Dharmapíty se zpozdila, protože vy jste nebyli
připraveni. Vy jste řemeslníci Dharmapíty.
Dá se říci, že Dharmapíta jako stavba ztělesňuje to, co vy jste v těle?
Ano, přesně tak.
Pomůže vám Dharmapíta ve vašem poslání?
Ano. Pomůže mi.
Můžete nám vysvětlit, proč se rozhodujeme přicházet na Zemi?
Není možné odpovědět na tuto otázku, ale mohu říct, že vy všichni, kteří jste tady se mnou,
jste tady pro naplnění Božského poslání.
Vy jste se vynořili z ráje s Bohem.
Sestoupili jste, abyste tady vytvořili ráj na Zemi. Když uskutečníte, když vytvoříte plné
spojení s Božstvím, ať jste kdekoliv, je to RÁJ.
Jaký je cíl pránájámy?
První cíl pránájámy je udělovat energii pro spojení s Božstvím. Druhý cíl je ten, že pránájáma
se stává vozidlem nebo žebříkem, kterým individuální vědomí stoupá až k Božství.
Dharma Sútry od Šrí Tatháty jsou odlišné od Buddhových Dharma Súter?
Ano, skutečně odlišné. Buddhovy Dharma Sútry nebyly doopravdy Dharma Sútry.
Řekl jste, že máte málo času pro přechod do Dharmy, protože adharma je velmi mocná.
Co myslíte tím „málo času?“
Práce Dharmy je tak rozsáhlá, že je potřeba v ní pokračovat. Ale Šrí Tatháta ji má uzavřít ve
velmi krátké době. Může to být deset dnů, může to být deset let. Nikdo to nedokáže říct.
Jedině Božství o tom rozhoduje…
Když budete hodně myslet na Šrí Tathátu, budete mít vize, sny a intuice, týkající se
budoucích událostí.
Deset let předtím než vznikly plány na Dharmapítu, byli lidé, kteří již měli vize o tomto
chrámu. V letech 1982 a 1983 někteří „viděli“ velké Jágy, které se konaly v letech 1999
a 2002. Nevěděli, že taková věc se může v budoucnu odehrát.
Když budete usínat s myšlenkou na Šrí Tathátu, možná budete moci vidět část jeho života,
minulost nebo budoucnost. Díky vašemu poutu k němu budete moci přijmout mnoho
informací. Tyto informace v jiné dimenzi jsou jako obrazy na stěně. Tam neplatí pojem času.
Něco vidíte, vykládáte si to vyložit na vaší úrovni, ale pozor, aby váš výklad nebyl mylný.
Co se stane, když Šrí Tatháta odejde?
Chrám Dharmapítu bude úplně dokončený? Možná ne.
V roce 1995 či 1996 lidová víra mezi lidmi v ašramu říkala, že až Šrí Tatháta dokončí
Dharmapítu a vysvětí ji, potom odejde. Byla to velmi rozšířená víra a všichni lidé vědomě
chtěli toto datum zpozdit.
Dnes už je tato myšlenka opuštěna. Až Šrí Tatháta bude odcházet, bude delegovat své síly,
své poslání na nějakého jiného člověka nebo možná nechá spadnout svůj oděv a ten padne
na někoho…
107
Pokud budeme neúspěšní, pokud nenaplníme naše poslání, vaše poslání, co se stane?
Tím se neznepokojujte. Když děláme všechno s oddaností k Božství, tak se to nestane.
Dá se říct, že Šrí Tatháta je nový prorok?
Ne, ne tak docela.
Jaký je rozdíl mezi Šrí Tathátou a jinými mistry?
Když se podíváte do zrcadla, tak vidíte sebe. Mistři jsou zrcadla. Pak jsou Mistři, kteří vás
drží za ruku. Šrí Tatháta je jedním z nich a navíc vás zvedá nahoru.
Šrí Tatháta vám přichází pomoci na třech vývojových úrovních: energie, vědomí, Božské
Světlo. Pro některé bude dobrý na jedné úrovni, pro jiné na jiné úrovni.
Nesnažte se srovnávat ani vědět, jestli je Šrí Tatháta větší nebo menší než někdo jiný.
Jsme schopni se vyvíjet a stát se takovými jako vy?
Ne. Být jako Šrí Tatháta, to není to, co máte dělat. Staňte tím nejlepším ze sebe sama.
Prožívejte svou osobní zkušenost. Při postupu na své cestě nikdy nespoléhejte na druhé.
Nečekejte potvrzení od druhých, vnější uznání. Duchovní síla je uvnitř. Ale je překryta egem.
Ego se živí uznáním, respektem a láskou druhých. Nesrovnávejte se. Nemluvte o vašich
zážitcích. Neomezujte se myšlenkami, že druzí jsou lepší než vy. Nikdo neví, co je nejlepší.
Neexistuje nejlepší cesta.
V budově má každý prvek svoji důležitost. Tašky na střeše nemohou existovat bez zdí. Bylo
by hloupé, kdyby si tašky na střeše myslely, že jsou nejlepší, protože jsou nejvýš. Každý má
svůj talent. Šrí Tatháta má své místo. Vy máte své místo. Ostatní mají také své. Tak je to.
Není vyšší nebo nižší postavení.
Ale jste-li v kontaktu s Tathátou, když rostete blízko Tatháty, je Tatháta pro vás důležitý.
Když vyrůstáte vědomě, vaše mysl se mění. Víte skutečně kdo jste? Abyste to zjistili,
podívejte se do zrcadla. V zrcadle nevidíte skutečnost, je příliš malé. V zrcadle uvidíte jen
maličkou část vás samých. Nesrovnávejte se, protože vy jste ve světě jedineční.
Žijte v souladu se vším a se všemi. Pociťujte tento soulad neustále, ne jako cvičení, nejen na
povrchu.
Pociťujte ho, prožívejte ho plně v každém okamžiku vašeho života. Čím více ho budete
zakoušet, tím víc budete růst a pomáhat světu. V to je vaše poslání.
Šrí Tatháta jí, spí, mluví, směje se, miluje. Vy děláte také stejné věci, ale děláte je v dualitě.
Říkáte: „Toto je moje,“ „toto není moje,“ a to vám vytváří problémy. Jednoho dne se to má
stát tak jemným a tak průzračným, že už nebude žádné „toto je moje“, „toto není moje“. To
přijde, to musí přijít. Jestliže chcete, aby to přišlo, musíte pro to něco udělat. Všechno má
svou cenu. Proto Šrí Tatháta prožíval odříkání. Vaší cenou je sádhana, meditace a životní
zkušenosti.
Jak si můžeme uvědomit naše minulé životy?
Není potřeba si pamatovat minulé životy. To je intelektuální vysvětlení vašich nynějších
nedostatků. Matka Příroda vám dává to, co potřebujete, a pokud vám nedá možnost
vzpomenout si na předchozí životy, má to svůj důvod.
Každý život je určován tím, čeho jste dosáhli v předchozích životech. Máte sklon jednat podle
starých programů. V každém životě jste potkali a potkáváte se s mistry a naučili jste se něco.
Mistři vás doprovázejí z jednoho života do druhého a doprovázejí vás až tam, kde budete
tlačeni do extrémů. Mistři vás následují, protože tak to ve vesmíru je.
Podle vaší úrovně vývoje vás mistři tlačí o kousek dál. Prošli jste už tolika mistry až po
konečného Mistra a ten je dveřmi, které vás vrhnou k nekonečnu.
108
Potom se vy vrátíte coby „mistři“ a „dveře“ a budete pomáhat druhým. Tak to chodí. Je to
jako učební plán ve škole.
Vaše individuální duše je obklopena láskou mnoha mistrů. Vesmír je velký oceán. Velcí
mistři jsou velké lodě a nechávají vás nastupovat na tyto lodě a vedou vás k Božskému Otci.
Co je to „střední cesta“ podle Šrí Tatháty?
Je to jeden z aspektů filozofie v každodenním životě. Když žijete „střední cestu“ podle Šrí
Tatháty, stanete se posly Dharmy pro druhé… Jste tím povinování vůči svým lidským
bratrům a sestrám.
Svět je past. Je to stálá iluze. Materialistický pohled tvrdí, že duchovní pohled je iluze,
omezení vaší svobody a že váš život má být co nejpříjemnější.
Většina duchovních pohledů ve světě vede k trápení. Je potřeba se od této myšlenky co
nejdříve oddělit.
Duchovně sem přicházíte, abyste se rozvinuli, a ne abyste utíkali nebo trpěli. Materiálně
využíváte jen zlomek toho, co vám život může nabídnout. Abyste měli z tohoto života plný
užitek, je potřeba se obrátit k duchovnosti.
Po tomto duchovním růstu přichází skutečná Svoboda.
Ať už máte jakékoli kvality, jsou to zárodky toho, co vás může dovést k úplné svrchovanosti.
Nic neodmítat, ničím nepohrdat.
Toto je váš pravý osud. Neoddalujte v čase.
Jsou tady dvě pomáhající síly: na jedné straně Matka Příroda, která je za vámi a postrkuje vás,
a na druhé straně Otec a mistři, kteří vás doprovázejí.
Tomu se nedá uniknout. Nejjednodušší je vydat se na cestu teď.
Cesta Dharmy, to je být stále připojen k Matce Přírodě, k Božskému Otci, k mistrům a ke své
duši.
Jak se učit se spojovat své tělo s přírodou? To je Dharma těla.
Jak prožívat náš každodenní život? To je Dharma našeho každodenního života.
Jak žít s penězi? To je ekonomická Dharma.
Jak pomáhat jiným lidem? To je sociální Dharma.
Jak vést Dharmu na úrovni státu? To je politická Dharma.
Jak vychovávat děti k tomuto pochopení? To je rodičovská Dharma.
Jak vést žáky na této cestě? To je Dharma mistra.
Jak následovat mistra na této cestě? To je Dharma žáků.
Tyto pravdy už byly vysloven, ale seznamovat s touto novou Dharmou, to je Dharma Šrí
Tatháty.
Čas nové Dharmy přišel a Božství nám to oznamuje skrze Šrí Tathátu.
To je hluboká vůle Času.
Všechna nespokojenost lidí prozrazuje jejich žízeň po nové Dharmě.
Vy jste jsem přišli, abyste obdrželi tuto novou Dharmu a naplnili vaši inkarnaci.
Šrí Tatháta vás všechny vítá v této nové Dharmě. Je otevřena všem bez rozdílu, bez
vstupného.
„Ti, kdo přicházejí a vstupují bez svolení, jsou vítáni.“
Když budete žít „střední cestu“ podle Šrí Tatháty, stanete se zvěstovateli Dharmy…
A to jste vašim lidským bratrům a sestrám dlužni.
*****
část „SETKÁNÍ (rozhovory) s Francouzi“ – vynechána (ca 50 stran)
109
VI . Učení Šrí Tatháty.
Tato kapitola popisuje to, co jsem slyšela, pochopila a zapamatovala si z učení
Šrí Tatháty.
Chtěla bych co možná nejvěrněji vyjádřit to, co nám chtěl předat. Ale jsem si naprosto
vědoma toho, že má úroveň chápání může být nedostačující vzhledem k hloubce jeho
myšlenek a jeho učení, které bylo překládáno z jazyka malajalam do francouzštiny přes
angličtinu.
1) Kollur, leden 2005.
Dnes, 21. ledna 2005, je tomu 13 let, co principy nové Dharmy, zjevené Matkou Přírodou
byly znovu odevzdány lidstvu přes Šrí Tathátu.
Stalo se to v Saranáthu blízko Benáres. To je také místo, kde Buddha předal zrnka Dharmy
svým společníkům a žákům. Byla to vůle kola času nebo vůle Matky Přírody, aby tato nová
dharma vyšla odsud, kde začal Buddha. Jako by setba dharmy čekala v zemi na déšť, aby
mohla znovu vzklíčit. A proto Matka Příroda chtěla, aby dharma byla přijata znovu na tomto
místě.
Dharma a adharma mají být v rovnováze. Jsou-li v rovnováze Vesmír postupuje, vyvíjí se.
Obvykle dharmu představuje „moudrost“ nebo „vědomí“ a adharmu představuje „moc“ nebo
„síla“.
Někdy adharma postupuje a Dharma ustupuje. Tehdy je v lidstvu utrpení a lidské vědomí je
zahaleno temnotou, stínem.
V jiných dobách, kdy silně převládá dharma, je riziko stagnace, chybí tady růst.
Dokonalá rovnováha je potřebná pro dobrý postup, pro správný pohyb vesmíru vpřed. Proto
Matka Příroda vytvořila střídání mezi dharmou a adharmou. Když je rovnováha narušena,
projevuje se to neklidem, přírodními pohromami.
Rovnováha neboli rytmus mezi dharmou a adharmou se odráží ve všech projevech, ve všech
přírodních výtvorech a ve všem živém. Tento rytmus se odráží ve všech druzích stvoření.
Takže, je-li tento rytmus narušen, pociťují to všichni.
Ve vesmíru, v nejnižších životních formách, v nižších tvorech, je moc adharmy více
přítomna, protože adharma je blíže moci nebo energii.
Proč tato převaha moci v nejnižších životních formách? Protože úlohou a rolí energie v těchto
formách je připravit příchod Nejvyššího Vědomí. Díky práci energie se nižší životní formy
vyvíjejí, rozvíjejí a pozvedávají k lidské úrovni.
Ve Vesmíru jsou dva typy stvoření nebo dva typy projevů: jedním je makrokosmos, druhým
mikrokosmos, tedy jedinec. V makrokosmu jsou dharma a adharma vždy vyvážené,
„v souladu“. Ale v mikrokosmu, to znamená v jedinci, v nižších vývojových formách
adharma pulzuje pomalejším rytmem, a tak je okolí připravováno pro vyšší dharmu, vyšší
životní formu.
Živé formy jsou tlačeny vpřed neklidem, „nedostatkem rytmu“, k vývoji do vyšších forem
života. Vyšší rytmus, silnější, plodí lidské formy. Dosáhnout lidské úrovně znamená
dosáhnout dokonalé rovnováhy, kdy se makrokosmos odráží v mikrokosmu. To znamená, že
lidská úroveň má odrážet věčný rytmus makrokosmu. Člověk má nesmírný potenciál a je
pečlivě připravován Matkou Přírodou.
Každá nerovnováha v lidském vědomí vyvolává v přírodě násilnými změny.
Proč to? Protože božská moc se má projevit a naplnit záměr stvoření: „realizovat dokonalé
projevení“. Když se to zpožďuje nebo nepřichází hned, pak netrpělivost Matky Přírody
vyvolává neklid a všechno ničí, aby to mohla vybudovat znovu.
Této netrpělivosti odpovídá neklid vnějších jevů. Zdánlivě je to trochu obtížné, protože se to
projevuje jako netrpělivost Matky Přírody, a současně je to také Matka, která buduje znovu.
110
Můžete se ptát: Proč je tady ten neklid? Proč, když Božství vyzařuje laskavost a lásku, tak
proč je tady utrpení, smutek, nerovnováha?
Musíme si znovu klást tyto základní otázky, abychom odhalili, co je za tím, a také odhalit
základní vznešenost lidského rodu a velké principy.
Už jsme tuto odpověď dostali v minulosti mnohokrát, ale zdá se, že jsme ji nepochopili.
*****
Je důležité objasnit několik pojmů.
Bůh, to je Nekonečno, to je Vědění. Můžeme ho nazývat Nejvyšší Puruša nebo Nejvyšší
Vědomí. Je zdrojem všech věcí, všech bytostí, všeho, co existuje, všeho, co je projevené. Je to
Zdroj.
To, co si přeje Nejvyšší Puruša, to je uváděno do pohybu druhou silou, která se jmenuje
Matka Příroda, Prakrti nebo Božská Matka.
Jinou verzi nám dává Bhagavadgíta, jeden z nejposvátnějších textů indických písem. Krišna
zde vzpomíná tři Puruše:
- Puruša v pohybu
- Puruša bez pohybu
- Nejvyšší Puruša.
Puruša v pohybu neboli Kšara Puruša je v neustálém pohybu, tvoření, ničení a novém tvoření.
Touto aktivitou je pohyb.
Puruša bez pohybu neboli Akšara Puruša je matrice (ložisko, lůžko) a opora tohoto pohybu.
V Nejvyšším Purušovi jsou si další dva Purušové rovni a plně obsaženi.
My všichni pocházíme z nejvyššího Puruši, ale jsme ještě blokování v Purušovi v pohybu a
v Purušovi bez pohybu, protože jsme nedokončili práci, kterou máme vykonat v jednom
z Purušů nebo v obou. Šrí Tatháta přichází z nejvyššího Puruši, ale je zcela osvobozený od
práce Puruši v pohybu a bez pohybu.
My tuto práci máme dokončit.
Tři prvky, životní energie, vědomí a nejvyšší světlo jsou v nás a pocházejí přímo
z následujících Purušů:
- životní energie …pochází ze Kšara Puruši neboli Puruši v pohybu.
- vědomí … pochází z Akšara Puruši neboli Puruši bez pohybu
- světlo… pochází z Nejvyššího Puruši.
Tyto tři prvky v Nejvyšším Purušovi. Ale my nevíme proč ani jak.
Vědomí a životní energie jsou od Nejvyššího Světla odděleny závojem.
My máme tento závoj zvednout a znovu odhalit náš původní Zdroj, náš rytmus, naše poslání.
To je náš úkol, náš životní cíl.
Lidský život se od počátku vyvíjel v různých vývojových etapách. My představujeme určité
vývojové stadium. Dnes je doba příznivá k tomu, aby se tyto tři prvky znovu sjednotily. Proto
se Božská Vůle projevuje v různých formách: prostřednictvím mistrů, božských poslů, všemi
božskými projevy.
Lidstvu přicházejí pomoci tři typy mistrů:
- Mistr prvního typu má za svůj zdroj Matku Přírodu. Odhaluje nám tajemství
Matky Přírody a pomáhá nám být v Purušovi bez pohybu, to znamená
v probuzeném vědomí.
111
-
mistři druhého typu mají zdroj v Purušovi bez pohybu, v nepohybujícím se vědomí
Nejvyšší Reality. Pomáhají nám sjednotit vědomí s naší energií a pomáhají nám
otevřít se Nejvyššímu Světlu.
- někdy se nám přímo projevuje mistr třetího typu a ten pochází přímo z Nejvyššího.
Mistři prvního typu, přicházející z Přírody, nás vedou k samádhi v přírodě.
Mistři druhého typu, přicházející z Puruši bez pohybu, nás vedou k samádhi neboli sjednocení
s Purušou.
Mistři třetího typu, božské projevy, přicházející z Nejvyššího Puruši, nás vedou skrze Dharmu
až k božské radosti.
První mistři, kteří přicházejí z Matky Přírody, nám přinášejí naši spásu. Skrze rozpuštění
v přírodě nás vedou k našemu zdroji. Toto rozpuštění je následováno druhým narozením
neboli znovuzrozením.
Potom jsme připraveni pro mistry vědomí. Tito druzí mistři nám přinášejí spásu rozpuštěním
ega v nejvyšším vědomí.
Nakonec, abychom byli připraveni pro mistry třetího typu nebo pro přijetí božského
projevení, je nutné třetí narození. K tomu se musíme znovu rozpustit v Purušovi neboli ve
Vědomí a vstoupit do druhého narození nebo třetího narození.
Mistři prvních dvou typů nám dají řešení našich starostí, ukáží nám cestu vpřed a dokonce
mohou pomoci prostřednictvím zázraků.
U Božských projevení již nejsou zázraky, ale my se stáváme zázrakem.
Každý z nás je zázrak.
Mistři přírody nám pomáhají růst a zvětšovat se z přírody a vedou nás k Purušovi. Mistři
Puruši nás učí Nejvyššímu Božství, oddanosti, odpoutanosti a všem těmto věcem…
A pomáhají nám prožívat nové zrození. Toto zrození může být symbolické nebo tělesné,
záleží to na úrovni vývoje jednotlivce. Potom jsme připraveni k přijetí Nejvyššího Světla.
Ti, kdo nás k tomu vedou, neboli Božská projevení, která přicházejí z Nejvyššího, nejsou
vtěleni, nejsou projeveni. Jsou paprskem ústředního slunce, který vyzařuje z Nejvyššího do
tohoto světa. Kolem tohoto světelného paprsku je obal tvořený pěti prvky Přírody a Vědomí.
Božská projevení, která jsou posílána z Nejvyššího, se mohou projevovat velmi výrazně nebo
mohou projít zcela bez povšimnutí.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom se podívali do sebe a rozhodli, kde jsme:
- Jsme na úrovni Matky Přírody?
- Jsme na úrovni Vědomí?
- Jsme na úrovni Čistého Světla?
A potom nás žádá, abychom se obrátili k následujícímu stupni.
Rozhodněme se, kde jsme, a zaklepme na dveře.
( Šrí Tatháta se směje)
Zpěv Šrí Tatháty:
„Viděl jsem Pána se žlutými květy“.
„Viděl jsem Pána oděného do sloní kůže“.
„Viděl jsem Pána, pokrytého květy lotosů.“
Jdu k tomuto Pánu…“
Tento zpěv je zpěvem světce.
112
Když říká „viděl jsem Pána oděného do sloní kůže“, znamená to „viděl jsem Pána, který měl
kolem sebe sloní kůži jako oděv“. Slon představuje ego. Pán zabil slona, zabil ego a nosí jeho
kůži jako oděv.
Žluté květy. Žlutá je barva slávy, barva Božské nádhery. Tamhle venku je strom se žlutými
květy. Obvykle kvete až v dubnu. Výjimečně kvete v těchto dnech, v lednu. „Možná speciálně
pro nás,“ říká nám Šrí Tatháta.
Šrí Tatháta mluvil o lidském vývoji a o průchodu několika etapami:
- přes rozpuštění individuality v přírodě, pod vedením mistrů přírody
- rozpuštění ve vědomí pod vedením mistrů vědomí.
- ve třetí fázi, se skrze Mistry Puruši člověk připravuje k přijetí Dharmy, která vede
k Božskému životu.
Když se vyvíjíme, máme silné přání, touhu po Dharmě. Když jsme připraveni na Dharmu,
tak tato silná touha a snaha hoří v našem srdci, abychom se setkali s Božstvím.
Od našeho počátku hledáme paprsek Božského Světla. Když jsme připraveni pro Dharmu,
palčivá touha a intenzivní snaha hoří v našich srdcích. Naše přání a naše sny volaly Božství
tak, že Božská Milost sestupuje. Toto projevení přichází kvůli nám, ale také aby opravilo
rytmus vesmíru.
Šrí Tatháta nám připomíná všechnu osobní práci, kterou jsme vykonali až do tohoto
okamžiku, abychom došli až sem, nejen v tomto životě, ale všech předchozích životech.
Skutečnost, že jsme tady, je výsledkem našich zásluh. My, kteří jsme sem přišli, jsme vybráni
a schopni k následování Dharmy.
Jsme velmi rozdílnými představiteli lidstva. Je spousta důvodů, pro které jsme zde u Šrí
Tatháty. Možná cítíme spřízněnost se ním, s jeho slovy.. Ale nepřišli jsme jen tak, náhodou.
Jsme všichni určeni k tomu, být tady. Projevení se Šrí Tatháty a náš příchod sem tvoří součást
stejného určení. Bylo to naplánováno.
Byli jsme sem vedeni, protože se tolik snažíme se o spojení s Božstvím, o přizvání Božského
Světlo k nám. Je to završení, vyvrcholení všeho odříkání, všech pokání, všech zásluh, které
jsme nashromáždili v předchozích životech.
Šrí Tatháta zpíval zpěv světce. Tento zpěv říká, „začínali jsme společně a když se teď ohlížím
zpět, někteří jsou se mnou a jiní ne“.
To znamená: někteří řádně konali své odříkání díky zásahu Božské Milosti a teď jsou tady se
mnou. Jiní je neprováděli nebo málo a jsou daleko, daleko vzadu. Ti, kdo je dokázali dobře
vykonávat, tak je prováděli.
Když konáme duchovní cvičení odříkání, vědomě nebo nevědomě jsme neseni dopředu tak,
že v určitém okamžiku se setkáme s Božstvím, které nám pomůže dosáhnout cíl.
Božská Milost nás tlačí vpřed prostřednictvím všechny našich nedostatků, i všech našich
dobrých zkušeností.
Současně s individuálním vývojem člověka se ve světě odehrávaly i kosmické jevy a Božské
Osobnosti přišly napravit rovnováhu mezi Dharmou a Adharmou.
Šrí Tatháta vzpomíná na mudrce Agastiu. Legenda říká, že Agastia byl poslán na tento svět,
aby opravil rovnováhu. Samotná jeho přítomnost stačila k nápravě rovnováhy. Někdy pouhá
přítomnost Božských Osobností na Zemi umožní obnovit rovnováhu.
To je součást hry Matky Přírody .
113
Je několik případů Projevení těchto božských osobností, které sestupují na Zemi, aby
obnovily rovnováhu:
- Božství se Zemi objevuje tiše, odejde do jeskyně, koná askezi, medituje a posíláním své
energie obnovuje rovnováhu ve Vesmíru.
– Božská Přítomnost přichází do světa, pohybuje se mezi lidmi, je s lidmi, probouzí je ke
Dharmě svými slovy a skutky.
- Božská Přítomnost přichází na Zemi, vyzývá lidi, aby naslouchali Dharmě, aby ji prováděli
a aby rytmus Vesmíru nosili v sobě a ve svých vlastních životech.
Se Šrí Tathátou zažíváme třetí z těchto typů Projevení.
Je mimořádně vzácné setkat se s Božským Vtělením, který přináší Božské Světlo, u kterého
můžeme být velmi blízko. Šrí Tatháta nás osvěcuje svým světlem. Máme mimořádné štěstí.
Je třeba nechat se pronikat tímto Světlem, radovat se z něj, žít Dharmou a vyzařovat ji
směrem ke druhým. Takto můžeme Šrí Tathátovi pomáhat.
Jakmile bude dostatek lidí, kteří jdou cestou Dharmy, ovlivní to celém lidstvo a vznikne
božské společenství osvícených jednotlivců, a to vyvolá zvýšení rytmu Vesmíru.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom si zapamatovali tři sanskrtská slova:
- Tamo-Prakriti: temný aspekt božské Matky,
- Divja–Prakriti: zářivý aspekt božské Matky,
- Lílá: hra, tajemství, zázrak, božská radost.
Pro překlad slova prakriti se často používá slovo příroda, ale to neodpovídá dostatečně
jemnému rozlišení toho, co nás dnes chce naučit Šrí Tatháta. Aby nám vysvětlil, jak působí
Tamo-Prakriti, používá podobenství o hrnčíři.
Představme si kus hlíny, kterou hrnčíř zpracovává. Všechna strádání, všechny bolesti,
všechny zkoušky, které jsme prožili, to jsou jeho údery a jeho působení na otáčejí se hrnec
tak, aby mu daly dokonalý tvar. Pokud hrnec nemá dokonalý tvar, hrnčíř jej rozbije, hlína se
vrátí do původní podoby a vše začne znovu od začátku. To je proces ničení, ale je potřeba to
vidět také pod jiným úhlem. Jakmile se jednou hlína vrátí do původního tvaru, hrnčíř začíná
od začátku.
To ilustruje velkou trpělivost a soucit Božské Matky, která začíná stále znovu až do dosažení
dokonalosti. Svůj soucit skrývá za touto temnou stránkou. Proto se jí říká Tamo–Prakriti.
Jiným slovem se dá definovat jako „čin“ z hlediska ničení – obnovy, jehož nejtemnějším
aspektem je smrt, v sanskrtu mritju, což znamená spící nebo mlčící vědomí.
Je na člověku, aby mritju překonal a stal se nesmrtelným. Nejde o to smrt odsouvat
prodlužováním života. Mritju přichází, když tvar není dokonalý a když je potřeba
na hrnčířském kruhu začít všechno od začátku.
My, kteří jsme blízko Šrí Tatháty, jsme několikrát prošli rukama Tamo–Prakriti. Prošli jsme
bolestmi a zkouškami a teď, když je náš tvar připravený, můžeme být přítomni u Šrí Tatháty.
Hrnec je určen k přijetí božského nektaru. V současném stavu ještě není vypálený. Kdyby se
do něj teď vlil nektar, hrnec by se rozmočil. A jak všichni víme, je potřeba jej vypálit, aby
mohl plnit svůj účel. A dnes jsme u Šrí Tatháty právě kvůli tomuto procesu vypalování.
Přijmout Dharmu a plně ji prožívat, to je ten průchod ohněm. Když bude tento proces
dokončen, budeme připraveni k přijetí božského nektaru a spočinutí v božské radosti. Něco
bude dosaženo.
114
Tamo – prakriti připravuje hrnec k vypálení. Potom se námi začne zabývat Divja-Prakriti.
Jsme v jejím náručí. Je nutné, aby nás Divja–Prakriti nesla, protože ona jediná nás může spojit
s Nejvyšším Božstvím, Nejvyšším Purušou.
Celý tento proces, od temnoty přes božského mistra až k božství, umožňuje překonat smrt,
stát se nesmrtelnými a stát se účastníky Božské Hry s Božskou Radostí. Je to hluboká vůle
Matky Přírody.
Základní cíl našeho života je uvědomit si, že:
Jsme zde proto, abychom se stali nesmrtelnými.
Naší hlubokou vůlí je stát se nesmrtelným. Proto jsme byli přivedeni sem před tento božský
jev, Božskou Osobnost, která nás učí o Dharmě, aby nás vedla k Nesmrtelnosti.
Skrze Dharmu se uhasí nejen naše vnitřní žízeň a uskuteční naše vůle, ale také vůle Matky
Přírody, Kosmické Vůle.
Matka Příroda učinila slib, že bude tlačit všechny bytosti k Úplnému Božství. Všechny
pohyby vesmíru, všechna stvoření, všechny procesy mají za cíl obnovit kontakt se Světlem
Nejvyššího Puruši a naplnit se jím. Matka nás tlačí, chce abychom tam došli co nejdříve.
Člověk má velký potenciál. Když tento potenciál poznáme, Matka nás rychle otvírá
Božskému Světlu a vede nás, abychom dosáhli našeho úplného Božství.
Když toto všechno uskutečníme, přítomnost Matky Přírody nás může vzít a okamžitě
vyzvednout až k Nejvyššímu Purušovi.
Šrí Tatháta nás ujišťuje, že to není nemožné nebo našim schopnostem příliš vzdálené. „ Není
potřeba dělat nic zvláštního, stačí se jen svěřit Božské Matce a držet směr.“
Ale je přesto možná úchylka: jsme zvyklí využívat přírodu, soutěžit s druhými, chtít pořád
víc, být nejlepší. To jsou pravidla, která řídila náš život a náš vývoj až dosud. Abychom
dosáhli Úplného Božství, musíme tato pravidla úplně odstranit. Máme věřit přírodě, dělit se
s druhými, vycházet jim vstříc. Máme mít plnou důvěru a celistvou víru v Božskou Matku.
Až dosud jsme byli osamocené ostrovy. Dnes se můžeme spojit s kontinentem, kterým je Šrí
Tatháta. Když se ostrovy spojí s kontinentem, tak se všechny stávají kontinentem.
V současnosti jsme blízko Božství. Důkazem je přítomnost Šrí Tatháty. Toto je nejlepší ze
všech věků, protože prostá oddanost, jednoduchá praxe nebo prostý fakt, že jsme připraveni
a otevřeni vůči Božství, stačí k tomu, abychom ho přitáhli a byli blízko něj.
Jednoduše otevřete svá srdce. Božství velmi netrpělivě čeká , aby tam mohlo vstoupit!
Zapomeňme skutečně na naše staré zvyky.
Když pomůžeme druhým, aby dostali od Šrí Tatháty maximum, následně dostaneme i my.
Pokud od něj někoho odstrčíme, pak i my budeme odstrčeni. To je jeho zákon, jeho pravidlo.
„Kdo je schopen nás poučit na téma Dharmy?“ Když je dostatečný počet lidí připraven
přijmout Dharmu, pak Božská Milost pošle na Zemi paprsek světla, živly jej obalí a dají mu
tvar. Dharma je vyučována skrze tuto formu. Její učení jsou velmi přísná. Žádá se od nás,
abychom je následovali do puntíku, v duchu poslušnosti, pokory, odevzdání se. Ten, kdo nás
učí, není mistr, ale přímo Božství.
V Bhagavadgítě říká Krišna : „To ne já existuji v pěti živlech, ale pět živlů existuje ve mně.“
A takto můžeme vnímat tohoto božského učitele, který je tady před námi. V Bhagavadgítě je
nazýván „mudrc“, „ten, kdo učí“. Učení je povinné.
Podobně jako jsou rodiče někdy na své děti přísní, tak je na nás přísný i Božský Mistr.
Každá věc v tomto světě má svůj cíl a dokonalost, které má dosáhnout. Například semínko,
které klíčí, roste, se stane rostlinou, nakonec rozkvete a vydá plod.
115
Stejně tak i lidé mají klíčit, růst, rozkvétat…
Dnes člověk ztratil svůj konečný cíl. Vyvíjí se ve velmi neklidném světě. Rozsah problémů ho
přesahuje.
Cílem člověka je dosáhnout úplného Božství. Když se mu to povede, raduje se celý vesmír
s ním – vidí to a slyší nejenom ti, kteří mají povědomí o úplné Božské Bytosti, ale též ostatní
formy života (zvířata, rostliny, bakterie…). Všechny jevy jsou pak posunovány a pozvedány
do vyššího stadia. A to je největší služba, kterou člověk může pro vesmír učinit.
Znamená to současně dosáhnout dokonalosti osobního vývoje a vrátit do rovnováhy veškerý
pohyb vesmíru.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou
Jeden mudrc měl syna jménem Šuka. Šla o něm pověst, že se narodil božský. Jeho otec ho od
narození učil a předával mu všechno vědění a moudrost. Otec říkal o dítěti, že je božským
dítětem, ale ono samo tomu nechtělo věřit.
Myslelo si, že otec to říká proto, že je jeho otcem. Pro otce je vždycky těžké přesvědčit svého
syna.
Otec se proto rozhodl poslat dítě k jinému mistrovi, ke králi Džanakovi. Chlapec přišel do
jeho království a byl přijat jako čestný host. Po sedm dnů si král u svého mladého hosta
nevšimnul ničeho zvláštního. Až jednou večer, když se král procházel po paláci, uslyšel hluk
ze zahrady. Všechny rostliny a všechny stromy vzrušeně mluvily, a to vytvářelo určitý chaos.
Nejenom rostliny, ale také kameny si něco vyprávěly. Král musel sestoupit do zahrady, aby
slyšel, co si říkají : „V paláci je velká osobnost. Náš král ji nepoznal.“ Někteří netrpělivě
čekali, aby tato božská bytost znovu prošla kolem nich, aby ji mohli slyšet, cítit, nechat se jí
dotýkat.
„Nevíme, kdy zase přijde znovu. Kolik času bude potřebovat král, aby si toho všimnul?“
Tehdy král pochopil, kdo je jeho hostem. Dal chlapce zavolat a zeptal se ho, proč přišel.
Chlapec odpověděl: „Můj otec říká, že jsem zcela božská bytost, ale já to nevím. Poslal mne
k vám, abyste mi to potvrdil“.
A král skutečně potvrdil, že dítě je zcela božské.
Pro nás je to příběh. Pro Šrí Tathátu zkušenost, protože i on dostal v určitém okamžiku
takovéto potvrzení.
Šrí Tatháta si myslel, že podobné příběhy napsali mudrcové, aby přeháněli božskou nádheru.
Nechtěl těmto příběhům věřit.
Po období askeze a uskutečnění jeho osobního plného Božství, odhalila Božská Matka Šrí
Tathátovi, že ho čeká poslání. Po tomto velkém zážitku organizoval „padajatru“ nebo „vize za
pochodu“ - se svými přáteli a žáky chodil po vesnicích v okolí ašramu. Bylo to od října 1981
do dubna 1982. Opěvovali božskou slávu od jedné vesnice ke druhé.
Jednoho dne měl projít davem lidí. Ani nevěděl, co jsou zač. Byly to zablokované duše.
Některé udělaly závažné věci a postihl je osud. Byli tam lidé, kteří zemřeli při neštěstí. Byli
zablokovaní, zavěšení v astrálu. Úpěnlivě prosili Šrí Tathátu, aby jim požehnal a tak jim
dovolil vystoupit z jejich zablokování a umožnil jim znovu růst. Potom Šrí Tatháta slyšel
rostliny a kameny, jak se radují z jeho přítomnosti, z toho, že šel kolem. Tento zážitek neměl
jen Šrí Tatháta. Viděli a slyšeli to i ti, kdo s ním šli a zpívali. Byli toho také svědky. Zpočátku
jim Šrí Tatháta nechtěl nic odhalit, ale postupně ti, kdo ho následovali, začali vyprávět „tady
jsem měl takový zážitek… tam jsem měl takový zážitek… viděl jsem Šrí Tathátu žehnat
duším. Zvedaly ruce a mizely ve světle“.
116
A tak jim Šrí Tatháta všechno pověděl.
*****
2) V Palani v říjnu 2005
Na závěr Navaratri, v říjnu 2005, Šrí Tatháta nabídnul výuku skupině více než stovky
Francouzů v Palani. Byla jsem mezi nimi. Vysvětlil nám, že rád jezdí do Palani kvůli
přítomnosti velkých světců na tomto místě.
„Tito velcí mudrcové, velcí světci, jsou velmi soucitní a pomáhají vám svým odříkáním.
Připravují vás pro další etapy. Mistři chtějí pomoci vám a skrze vás i vaší zemi. Přitáhli vás
sem a postrkují vás, abyste postupovali v dharmě a nakonec se vrátili domů. Je to skutečně
přání všech těchto mistrů, abyste zde dnes byli. Vibrace jejich velkých askezí v tomto městě
ještě žijí a budou vám pomáhat na vaší cestě. Vy, díky těmto vibracím, budete stoupat a
budete se jim otevírat. To vyvolá změny ve vás a ve vašich životech. Spočívejte v harmonii a
čistotě.“
Šrí Tatháta
Palani je malé město ve státě Tamilnádu na úpatí kopce. Na vrcholu tohoto kopce je nad
údolím velký chrám. A právě v tomto chrámu mudrc Bojar, jeden z osmnácti siddhů, odešel
ve světle.
Toto svaté místo je zasvěceno Murugovi (je také nazýván Karttikaj), druhému synovi pána
Šivy a bohyně Párvatí.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou
Před tisíci let se Šiva a Párvatí, velmi zamilovaní, procházeli v nádherném rozkvetlém údolí
blízko jezera. Spolu se dívali na jezero a tehdy se nad hladinu vynořilo šest lotosů. Milenci
obdivovali krásu těchto květů, když v tom se květy proměnily v miminka, v šest miminek.
Párvatí chtěla hned všechny děti krmit, ale v okamžiku, kdy se chystala dát jim své mléko, se
těchto šest dětí spojilo v jedno, v Murugu.
Muruga představuje Plejády, šest aspektů božství. Každé z těchto šesti dětí je aspektem
Murugovy povahy. Indie je kosmickým středem světa a Muruga slíbil každému Indovi, který
zemře daleko od Indie, že přivede jeho duši k jejímu zdroji, do Indie.
Šiva a Párvatí tedy přijali toto druhé dítě. Jednoho dne mudrc Narada přišel na návštěvu
k pánu Šivovi a daroval mu mango. Dvě děti - Ganéša a Muruga - se o mango hádaly. Jejich
otec jim předložil výzvu: „Dám toto mango prvnímu , který oběhne vesmír dokola.“ Muruga
odjel na svém vozidle, posvátném pávovi, a dal se do zuřivého závodu kolem vesmíru. Ganéša,
který měl za vozidlo krysu, se rozhodl, že objede dokola své rodiče, a potom žádal mango od
otce. Šiva mu řekl, že si mango nezaslouží, ale Ganéša odpověděl: „Ale otče, ty a má matka,
nejste vy dva sami vesmírem?“ Otec byl nakonec nucen dát mango svému synovi Ganéšovi.
Později se Muruga vrátil, řekl svému otci: „Objel jsem vesmír první. Dej mi mango.“ Šiva mu
odpověděl, že už ho dostal Ganéša. Murugy plného žárlivosti se zmocnil velký hněv. Rozhodl
se, že odejde na opuštěné místo v Palani Malai a bude zde bojovat s démonem, kterého měl v
sobě: se žárlivostí. Murugovi se podařilo démona žárlivosti zbavit.
117
Palani má určitou podobu s horou svatého Michala ve Francii a s Michaelem, který porazil
draka.
Osvobození Murugy nám pomůže najít naše vlastní osvobození a rozšířit ho na kolektivní
osvobození.
Po vystoupání 1008 schodů chrámu v Palani a poté, co jsem na vlastní oči viděla zakřivení
země při postupném stoupání po schodech, jsem došla na magické místo, na jednu ze střech
naší planety Země. Opravdu nevím, proč jsem tady, ale vím, že v tomto okamžiku tady mám
být. Má hlava si klade tuto otázku, ale mé srdce a má duše vědí, že jsem uposlechla volání.
Když jsme u nohou Šrí Tatháty, někdo mu klade otázku je-li možné přivést světlo do našich
buněk. Když Šrí Tatháta odpovídá „ano“, tak opravdu vím, proč jsem tady. O to se snažím už
tak dlouhou dobu. Šrí Tatháta nám říká, že přináší nástroje, abychom uměli učinit to, o čem
mluví Šrí Aurobindo. „Je těžké uskutečnit to, co Šrí Aurobindo říká , protože je zde propast
mezi tím, co říká a co je potřeba vykonat“, dodává Šrí Tatháta. Současně nás ujišťuje, že je
tady proto, aby nás vedl dal nám klíče.
Velcí mistři přicházejí na Zemi, obracejí se na ty, kteří jsou v určitém okamžiku s nimi, ale
nejde tady o hodnocení činů velkého mistra.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom se dívali sami do sebe a neustále si kladli tuto otázku: „Co
skutečně chce má duše?“
Mysl něco hledá a duše hledá něco jiného. Mysl je dokonce schopna měnit průběžně žádosti
duše. Když se otázka vztahuje ke světu a člověk na ni odpovídá po tom, co ji vnímá, pak je
ten proces bez konce. Jedny pochybnosti se osvětlí, ale přijdou jiné. Otázky o pochybnostech
přichází z mysli. Nejsou to ve skutečnosti naše otázky. Přicházejí z našich zvyků a zatemňují
skutečnou touhu duše. To, co přichází z mysli, je pomíjivé, důležité je to, co přichází z duše.
Když rostlina žízní, když my odpovíme mysli, je to jako bychom zalili rostlinu, ale nedošlo to
ke kořenům.
Když do nás vstoupí energie mistra, může to vytvořit velký neklid. Denní praxe, mantry
a meditace, nám pomáhají stát se silnějšími, abychom mohli přijmout více energie. Ale když
tyto praktiky provádíme v přítomnosti mistra, jejich účinek je ještě jiný. Když cvičíme sami,
musíme mít záměr přijímat energii, ale v přítomnosti mistra se přidává atmosféra, prostředí,
kolektivní egregor.
Když v jeho přítomnosti vládne velká harmonie, tak energie prýštící ze Šrí Tatháty jde dále,
mnohem dále. Když je tady harmonie, pak je všechno možné.
Šrí Tatháta zakončuje tento den slovy, že si přeje, aby zde během vyučování byla tato
harmonie přítomná. Potom zpíváme bhadžany, posvátné zpěvy. Tyto zpěvy vytvářejí spojení
mezi vnitřní meditací a životem. Zpíváme, tleskáme rukama. Tančíme. Tanec je modlitba těla.
* * * * **
„Prosme Božskou Matku, naše mistry, nebeské bytosti,
aby nám pomohli zůstávat ve Dharmě.“
Někdo pokládá otázku Šrí Tathátovi
118
Mluvíte hodně o Božské Matce. Jak je to s Božským Otcem?
O Božském Otci nelze nic říci. Božského Otce máte dosáhnout. Božská Matka vám dává
zrození, živí vás, nechává vás růst a potom vám otevírá dveře k Božskému Otci. Ale Božský
Otec a Božská Matka nejsou různí, jsou to dvě tváře božství. Je to rozdíl mezi cílem a cestou.
Božský Otec je cíl a Božská Matka je cesta. To Božská Matka vám podává ruku na cestě. Když
jste na cestě, máte prosit Božskou Matku, aby vám podala ruku a pomáhala postupovat vpřed.
Děťátko se rodí z matky. To ona ho krmí a stará se o něj. Božský Otec je pozoruje opodál.
Když děťátko dokáže chodit samo, běží ke svému otci. Pro růst dítěte je důležitá přítomnost
matky, ale když už je samostatné, samo jde ke svému otci. Jágy a všechny rituály při
Navaratri se konaly pro váš růst a byla vzývána Božská Matka.
Podívejte se každý do svého nitra a odpovězte si na otázku: „kdo je pro vás Šrí Tatháta,
Božský Otec nebo Božská Matka?“ Je na vás, abyste si našli příslušnou odpověď.
Když je člověk na cestě, je s Božskou Matkou. Když došel na konec cesty , tak je s Božským
Otcem, ale oni nejsou rozdílní.
Kristus je mezi Božským Otcem a Božskou Matkou. Je jako pouto mezi oběma a pomáhá vám.
Krista můžeme přirovnat k Božské Matce, která vede děti k otci. Kristus je představitel
božství.
Řekl: „ Já jsem cesta, pravda a cíl.“
Jsme první žáci Šrí Tatháty, které učil po právě vykonané Jáze v Navaratri. Během této jágy
nám Šrí Tatháta řekl, že pro něj začíná nový životní cyklus, že dostáváme přízeň nebeských
bytostí. Je to skutečně velká šance a zvláštní příležitost být tady a poslouchat jeho učení
o dharmě. Šrí Tatháta nás ujišťuje, že předtím jsme prošli rukama mnoha duchovních mistrů
a že e přítomnost zde je výsledkem zásluh z minulých životů.
Cílem každého lidského života je pozvednout se až k Božskému Světlu a potom se s tímto
světlem vrátit do světa a vyzařovat je.
Tím, že sem přicházíme, stáváme se nástroji Božské Vůle. Přišli jsme z Francie sem do Indie,
abychom obdrželi světlo, protože jsme pocítili velkou spřízněnost se zástupcem Božství.
Potom se vrátíme do Francie, abychom vyzařovali toto světlo, které jsme dostali. To, co se
odehrává na duchovní úrovni, se také odehrává na hmotné úrovni.
Francie má zcela jedinečné duchovní dějiny. Je to země, jejíž obyvatelé uctívali Božskou
Matku, a také v minulých dobách hodně Francouzů přišlo do Indie, aby zde dostali nauky. To
se mnohokrát opakovalo. Stejně tak se tento proces dnes opakuje na vyšším stupni. Jsme zde
proto, abychom dostali prohloubenou nauku o Dharmě. Tato příležitost je dar Času. Abychom
se ctí přijali tuto šanci, která je nám dávána, jsme žádáni, abychom přijali Dharmu, vstřebali ji
a rozšiřovali ke všem lidem, kteří neměli možnost být zde. To je naše odpovědnost. Když
Nejvyšší má pro nás plno Milosti, je správné přijmout tuto zodpovědnost, která je po nás
žádána.
Musíme se pozvednout a najít pravý smysl našeho života. To, co jsme přijali, je jen maličkou
částí toho, co nám chce Šrí Tatháta dát. Za ním je Božská Matka, která od nás očekává, že
budeme schopni přijmout mnohem víc.
Překročit svá omezení a růst ve vědomí, to je smysl této cesty.
Je tady s námi jedna svámí ze Spojených států, předtím se účastnila Navaratri. Šrí Tatháta
vnímá příchod jiných tradic jako jedno ze znameních Nebeských Mistrů o šíření Dharmy.
Učení, které nám předává Šrí Tatháta, přichází skrze jeho slova, skrze jeho učení a skrze jeho
přítomnost.
******
119
Prosme, aby se nám dostalo pomoci k překonání našich předsudků a omezení pocházejících
z naší minulosti. Prosme, aby nás Božská energie podporovala a pomáhala nám žít naši
Dharmu.
Otevřeme se této energii a obětujme jí naše překážky. Kéž tato energie proudí milostí Šrí
Tatháty až do našich srdcí!“
Ze všech tvorů, kteří obývají tento svět, je lidská bytost nejvznešenější. Můžeme uskutečnit
vznešenost našeho života a žít na Zemi Božský život. K tomu musíme být plně lidští. Mít
lidskou podobu nestačí. Šrí Tatháta nám říká, že nejsme úplně lidští, protože přicházíme
z živočišného stádia a je v nás ještě živočišná část.
Jenom lidé, kteří jsou plně lidští, mohou uskutečnit to, co se žádá:
„Mít toto Vědomí a uskutečnit Božský život na Zemi.“
Být plně lidští konkrétně znamená být si skutečně vědomi sebe samých, toho, co se žádá,
našich omezení, našich nedostatků, našich možností. Ten, kdo si toto uvědomuje, je lidský,
jinak ne. Být lidský také znamená přijímat všechno, co se nám představuje jako téma
k meditaci.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom si kladli následující otázky:
- Kdo jsem?
- Proč jsem přišel do tohoto světa?
- Čeho mám dosáhnout?“
Ke Šrí tathátovi jsme se dostali díky přirozenému tlaku. Stejný tlak nás vede k životu vyšším
způsobem. Až doposud jsme žili tak, abychom se přizpůsobovali společnosti lidí
a společenským důvodům, které si přejí jiní lidé.
Tento úmysl nás všech utváří tuto společnost, ale to neznamená být sjednocený. Naše
společnost je formována našimi úmysly ale nemusí vždy představovat jednotu lidských
bytostí. Jaký je skutečný smysl našeho života?
Vyvinuli jsme se z živočišného stádia do lidského. Dál se máme vyvíjet z lidského stádia do
božského. Máme pomáhat přírodě v naší přeměně. Síla naší Duše v nás chce naši přeměnu.
Ale tato síla je oslabena, zatemněna našimi živočišnými sklony. Tyto sklony nám brání
uskutečňovat naší skutečnou Dharmu a uskutečnit náš cíl. Kvůli tomuto zatemnění * je náš
život často plný pohrom a obtíží. Celý svět nějakým způsobem trpí. Základní příčinou našeho
utrpení je naše nevědomost. Nevíme, jak žít. Při povrchním hodnocení můžeme nalézt mnoho
důvodů pro toto utrpení, ale pravým důvodem je naše nevědomost o hlubokém smyslu
našeho života. Všechno v tomto vesmíru má nějaký smysl. Příroda vdechnula smysl do každé
bytosti a pomáhá nám v jeho dosažení. Připravuje půdu a umožňuje pokrok každého k tomuto
cíli.
Příroda nás živí spontánním způsobem ve všech stupních až po lidskou úroveň. Od lidské
úrovně máme spolupracovat s touto přírodní silou. Máme si uvědomovat tento cíl a ze všech
sil se snažit ho dosáhnout. Máme na vybranou: buď nás pohltí negativní síly a strhnou nás na
živočišnou úroveň nebo pomůžeme silám přírody v nás a půjdeme k tomuto cíli
a uskutečníme pravou vznešenost toho, čím je „Lidská Bytost“.
Žádá se od nás rozlišování a moudrost. Máme vědomě přijmout cíl našeho osudu. Ne běžného
osudu, ale Božského osudu bez hranic. Přírodní síly nás připravují ale od nás žádá, abychom
tento proces posilovali svým vědomím.
Proč je v nás cíl přírody tak zatemněný.To má tři důvody:
120
1.Sklony zděděné z minulých životů a našich mentálních omezeních.
2.Zatemnění našich rodičů, našich předků.
3. Zatemnění současné doby.
Tyto tři důvody způsobují, že skutečný cíl není projevený. Je to jako semínko stromu, které
ztratilo svou funkci.
Máme pozorovat jak jsou naše úsudky zatemněné a identifikovat skutečné vnitřní překážky.
Ve skutečnosti naše individuální mysl nepracuje. To pracuje kolektivní mysl. Naše vlastní
mysl ve skutečnosti spí.
Šrí Tatháta se nás ptá:
- „Funguje vaše mysl skutečně?
- Má vaše vědění nějakou hodnotu?
- To, co víte, pochází od vašich rodičů, od vašich přátel?
- Dosáhli jste znalostí Vy sami?“
Žádá nás, abychom o tom všem přemýšleli. Potom nám říká: „Lidé získali znalosti, zvrací je
a vy jíte tyto zvratky a potom děláte totéž s vlastními dětmi. Vyvhrněte jednou provždy všechny
získané znalosti, abyste se skutečně mohli naplnit. A to už nebude intelektuální moudrost, ale
živá moudrost“.
Když se najíme víc než potřebujeme, tak je nám špatně, máme pokažené trávení, trpíme
a zvracíme.
Stejné je to v našich životech, když máme něčeho víc než je třeba. Jenom z touhy mít. To
vytváří problémy, hněv, závist, žárlivost. Když máme potíže, jdeme k lékaři. K potížím
s trávením, které teď máme, nás Nejvyšší zavedl před Nejvyššího lékaře Šrí Tathátu.
Temnota, která nám brání v přístupu k našemu vyššímu vědomí, to je víc než temnota, to je
uvěznění. V nejhlubším nitru naše duše zná cíl a cestu, ale všechno kolem nás, všechny
sklony jsou tak husté, že nám zabraňují jej vidět.
Zásluhou „dobrých věcí“ vykonaných v minulosti, naše duše nachází důvody, abychom přišli
k Božskému Mistrovi.
Když vyvrátíme všechno toto získané vědění, Příroda do nás vlije Pravé vědění. Živoucím
příkladem je Šrí Tatháta samotný. On se nenaučil to, co nás učí. Slova plynou z Vesmíru
a z Času jeho ústy do nás. Šrí Tatháta není člověkem v běžném slova smyslu, on je zrcadlem
věčné Pravdy, která se v něm zrcadlí. Je to zrcadlo bytí. On je stav bytí. My se můžeme
vyvíjet a dojít až k tomuto stavu bytí. A tehdy v nás potekou slova. Můžeme být „Tatháty“.
Už jimi jsme.
Neznáme cíl našeho života, nevíme, jak zdolat překážky v nás. Nedaří se nám otevírat pomoci
Šrí Tatháty. Šrí Tatháta nepodceňuje naše vědění, protože to ono nám umožnilo k němu přijít.
Jakmile se ocitneme v přítomnosti Mistra, toto vědění už nemá pravou hodnotu. S vděčností
je odhoďme a tehdy do nás budou moci slova Mistra plně vstoupit, protože slova Mistra jsou
více než slova. Mají velmi přesný cíl a dokonce cíl zaměřený individuálně. Když je budeme
posuzovat, tak je zredukujeme na stav slov. Samozřejmě, že náš intelekt si bude stěžovat.
Řekněme mu: „Až do dneška jsem se řídil tebou, ale teď se budu řídit tímto Mistrem. Pokud
se někdy ukáže, že to, co říká, není pravda, pak se vrátím k tobě.“
Je to vynikající recept, jak zachovat mysl v klidu a přijmout hluboce to, co nám Šrí Tatháta
sdělí. Máme skutečně přemýšlet, položit otázku až do hloubi našeho nitra a vědět, zda chceme
přijmout tuto lavinu energie a moudrosti. To je otázka pro naší mysl.
121
Nosíme v sobě vznešený cíl, ale naše mysl, naše získané znalosti ho zastiňují. Zmenšeme tuto
temnotu a uvědomme si, co je naším skutečným cílem. Náš současný život je opakováním
našich starých zvyků a starých myšlenek. My stále a stále znovu říkáme a děláme stejné věci.
- Co jsme tím získali?
- Co jsme získali tímto opakováním starých zvyků? Přišel okamžik pro čestné
zhodnocení.
- Co jsme přinesli tomuto světu od doby našeho narození?
- Co dáme světu, až budeme odcházet?
- Co máme v tomto životě získat?
Šrí Tatháta zpívá verše mudrce Tiru Mulara, který říká:
„Všechno, co jsme získali v tomto životě mezi zrozením a smrtí, je dar Božství. Ti, kdo to neví,
jsou blázni.“
Ve zpěvech Tiru Mulara je popsán celý scénář lidského života. Říká, že když se narodí dítě,
celý svět se raduje. Rodiče vybírají nejhezčí jméno pro své dítě. Toto jméno v sobě nese lásku
rodičů a jejich ambice.
Postupně dítě roste, dospívá, pak se stává dospělým, který začíná získávat materiální věci,
bohatství, slávu, pověst atd… Ale když přichází okamžik smrti, celý svět ztichne, je smutný
a v bolesti. Ti, kteří pro ně truchlí, mu nejdříve odeberou jeho jména. Pro ně je to jenom
mrtvé tělo. Když mu přátelé přicházejí vzdát poslední poctu, ptají se: „Kde je tělo?“ Potom
vykopou hrob a uloží jej do něj. Jsou přitom velké nářky, obřady. Mluví o něm, o tom, čeho
dosáhl v tomto životě. Potom se vracejí ke své práci. K čemu to bylo? K ničemu. Ale naopak
člověk, který si může něco vzít po smrti s sebou, může učinit svůj život hodnotným.
Mudrc ukazuje prostými slovy bezvýznamnost lidské existence, pokud člověk nezná pravý
smysl svého života. Tento zpěv nás chce probudit, přivést nás k uvědomění, že život má cenu,
jestliže si s sebou můžeme něco vzít po smrti.
Matka Příroda chce, abychom si během života uvědomili jeho pravý smysl, možnosti
Dharmy. Bez tohoto smyslu je život blouděním. Matka příroda chce, abychom své vědomí
otevřeli realizaci Božského Života. Máme se otevřít této možnosti vznešenějšího života a poté
se maximálně snažit, abychom k němu skutečně došli.
Dharma nám v tom pomáhá. A tady jsme na prahu nesmrtelnosti.
Šrí Tatháta nám vypráví příběh mudrce, který překonal smrt. Je to Markandaja, to on je
zdrojem manter použitých během Jágy, abychom následovali jeho kroky k nesmrtelnosti.
Je to jeden z oblíbených příběhu Šrí Tatháty. Ritodgata, který překládá z malajalam do
angličtiny, nám svěřuje, že možná Šrí Tatháta byl Markandajou.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou.
Velký Mudrc Markandu a jeho žena, také velmi moudrá, měli velké trápení, protože neměli
děti. Nebeská bytost Narada se jim zjevil a řekl, aby konali odříkání a byli velmi oddaní Pánu
Šivovi.
Mudrc a jeho žena konali velká odříkání a velké modlitby. Po roce se jim Pán Šiva zjevil a
zeptal se, jaké je jejich přání. Odpověděli: „Konáme askezi, protože si přejeme dítě. „Pán
Šiva dal dítěti své požehnání a nabídnul jim dvojí výběr: buď jejich dítě bude obyčejným
dítětem a bude žít do sta let, anebo bude Božským dítětem, ale bude žít jen do šestnácti let.
Oba si vybrali Božské dítě.
Když dostali požehnání od Pána Šivy, vrátili se domů. Dítě se narodilo. Jmenovalo se
Markandaja a bylo skutečně výjimečným dítětem. Rodiče byli velmi šťastní, ale také se velmi
122
trápili, protože věděli, že jejich dítě brzy zemře. Počítali jeho věk a každé narozeniny jim
působily velkou bolest. Dítě si dobře všimlo této bolesti, ale rodiče mu neprozradili jeho osud.
Při patnáctých narozeninách byli rodiče smutnější než obvykle. Chlapec si toho všiml a ptal
se po příčině. Rodiče mu prozradili, že o dalších narozeninách si pro něj přijde smrt. Chlapec
jim odpověděl: „Ale to je Pán, který vládne nad osudy všech. Budu konat velkou askezi,
abych změnil osud.“
Konal tedy hodně duchovních cvičení s odvahou a kvalitami Božského dítěte. Pak se jednoho
dne zjevil Bůh Smrti a žádal o dítě.
V Indii má Bůh Smrti velký provaz a k němu uvazuje duše lidí, pro které si přišel. Ale když
Bůh Smrti chtěl hodit provaz na mladíka, uviděl, že je ve světelném obalu, a nepodařilo se mu
tuto světelnou ochranu rozbít. A zkoušel to dál, protože si myslel, že jeho posláním je vyžádat
si toto dítě v danou hodinu. Nakonec ten provaz hodil jako laso a v okamžiku, kdy se provaz
dotkl světelného obalu, zjevil se Pán Vesmíru a zemřel Bůh Smrti.
Pán Vesmíru řekl mladému muži Markandajovi: „Budeš nesmrtelný a zůstaneš stále
šestnáctiletým mladíkem“.
Tento příběh obsahuje několik poselství:
- Lidská bytost má potenciál překonat smrt.
- Otevřenému srdci je dostupné projevení celého Vesmíru.
- Největší Dharma je Dharma manželů a rodiny, protože rodina je zdrojem a oporou
všech ostatních Dharem. Mít vznešené Božské děti označuje ušlechtilost rodiny. Když
jsou děti dobré a ušlechtilé, přinášejí rodičům slávu. Když jsou děti „špatné“, přinášejí
starosti. (skryté poselství)
- Na cestě Dharmy jsou bolesti, ale setkání s Mistrem pomůže tuto bolest překonat.
- Abychom měli ušlechtilé děti, je třeba provádět duchovní cvičení, následovat Dharmu
a zachovávat čistotu ve způsobu života.
- Síla a odvaha Markandaji byly jeho hlubokou přirozeností, ale péče věnovaná jeho
rodiči umožnila, aby jeho osobnost zazářila.
Stát se nesmrtelným je plodem intenzivních snah.
Stát se nesmrtelným ukazuje kam až může dojít člověk v nejvyšším stupni.
Stát se nesmrtelným vyžaduje zůstat při plném vědomí v okamžiku smrti.
Stát se nesmrtelným vyžaduje naprostou důvěru a oddanost Božství.
Stát se nesmrtelným, to je ta nejkrásnější pocta, kterou může dítě dát svým rodičům.
Když se nesmrtelným stane dítě, stanou se jimi i jeho rodiče.
Lidský vývoj prochází pěti etapami:
1. Obyčejný život s obyčejnými činy: Karma
2. Vědomý život : Dharma
3. Osvícení: Realizace
4. Překonání příchodu smrti.
5. Získání nesmrtelnosti
Zdrojem všech strachů je strach ze smrti. Jeho překonáním je překonáme všechny. Takto
všechen strach zmizí.
Každý člověk má být optimistou a očekávat to nejlepší. Ba dokonce víc než to. Má mít
vysoká a božské cíle. Pro manželské páry je hlavní kvalitou přát si narození božských duší.
Žít svou Dharmu znamená konat i ty nejobyčejnější věci vědomě, s ušlechtilostí v srdci.
Když na zemi přicházejí „ušlechtilé duše“, Božské duše, rodiče se o ně mají starat
a vychovávat je ušlechtilým a správným způsobem. Rodiče mají tyto „ušlechtilé“ děti učit
123
skutečnému smyslu života a ukazovat jim, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Což je naprostým
opakem toho, co dnes ve světě děti učíme. Učíme je, jak získat peníze, moc, prestiž. Děti žijí
v iluzi a okouzlení materiálním světem. Rodiče a lidé, kteří udržují tuto iluzi, tím dávají
dětem otrávený dar. A to vede ke smrti.
To, co následujeme udržováním této iluze, to je také Dharma, ale Dharma mysli.
To, co nás učí Šrí Tatháta, to je Dharma Duše.
Když se Dharma Duše projeví v naší mysli, je tak překroucená, že nemůže být rozpoznána.
Obzvláště, když si rodiče přejí, aby jejich děti měly více peněz, je to překroucení Duše, která
si přeje nesmrtelnost. Když si rodiče přejí pro své děti velký dům, úspěch, dobrou pověst,
duše si přeje blízkost Božství, přeje si světelné tělo.
Když rodiče v sobě mají toto Božské Vědomí, pak bude mít dítě božskou zář a slávu ve světě
i nesmrtelné tělo.
Když se Božství projevuje v obyčejném světě, věčné Božské Světlo se šíří a vyzařuje.
V Upanišadách se říká:
„Nevědomostí se přibližujeme smrti. Kdežto moudrostí získáváme blaho nesmrtelnosti.“
Lidské bytosti ukotvené v tomto stavu se stávají JEDNO s Božstvím a dosahují nesmrtelnosti.
Mohou se těšit a být ve štěstí dobrodiní Vesmíru. Jenom tento stav umožňuje mít štěstí bez
mraků a dokonalost. Každý jiný způsob se na tomto stupni jeví jako nedůstojný.
Příběh o Markandajovi ukazuje několik etap:
1. Velmi pevné rozhodnutí překonat smrt.
2. Intenzivní cvičení s tímto cílem.
3. Okamžik, kdy je smrt překonána.
4. Osvícení.
5. Nesmrtelnost.
Po překonání smrti se vyžaduje nadále být přítomen jako nesmrtelný. Překonání smrti
neznamená zastavit stárnutí. Příroda chce, abychom zemřeli.
My jsme nyní vtěleni z Božské Vůle, paprsku Božského světla. Božská vůle chce, abychom
na fyzické úrovni vedli rozvinutý a šťastný život v celé jeho nádheře. Naše tělo, tato hmota, se
má stát čistým a průhledným nástrojem. V řadě životů naše vnitřní vědomí postupně
přeměňuje naše tělo pro tento konečný cíl.
Jakmile si naše duše uvědomí, že současné tělo nestačí k dosažení tohoto cíle, rozhodne se
měnit toto tělo, až se stane průhledným pro Božské Světlo. Až je na této úrovni, není více
důvodů umírat. Tehdy Božské světlo protéká tělem. Všechny smyslové podněty se stávají
ohňostrojem, předmětem úžasu. To je ryzí štěstí vyzařující z nesmrtelnosti.
Ti, kdo dosáhli této úrovně, mohou materializovat své fyzické tělo kdekoliv. To je štěstí
božské přítomnosti všude. Toto nesmrtelné tělo se nazývá Tělo Světla.
V Indii je nespočet případů, kdy těla odešla ve světle.
Nejvyšší stav, kterého lze dosáhnout, není vyhrazen jenom lidem bez manželství. Je otevřen
také lidem, kteří žijí v partnerství. Po překročení smrti se žádá být nadále přítomni na zemi
jako nesmrtelní.
*****
Dnes je úplněk. Je to příznivý den. Tento den se doporučuje ke konání rituálů. Všeobecně je
to ideální den pro začínání něčeho nového v životě.
124
Těm, kteří chtějí jít cestou Dharmy, dává Šrí Tatháta úvodní cvičení. Když se budeme řídit
jeho radami, pak všechno, co v našem životě není ušlechtilé, odpadne jako podzimní listy
ze stromu.
Mnoho zvyklostí, i těch obvyklých, působí proti našemu duchovnímu životu, jako například:
jedění masa, ryb, vajíček, pití alkoholu, kouření, drogy.
Tyto zvyky v nás vytvářejí velmi těžké energie, které nejsou slučitelné s cestou. Tyto energie
vytváří v našich srdcích zátěž a v našich myslích zmatky. Jejich užívání nás činí velmi
ovlivnitelnými temnými silami. Šrí Tatháta používá dokonce výraz „démonické síly“. Kázeň,
která spočívá v tom, že přestaneme brát tyto různé produkty, nás chrání proti těmto
negativním vlivům.
Každý tvor žije ze své vlastní potravy. Někteří tvorové požírají jiné tvory, jiní se živí
zeleninou, ovocem. Nám lidem některé druhy potravy vyhovují na určitém stupni vývoje.
Když přejdeme na jiný stupeň, je dobré změnit druh stravy. Božství to zařídilo tak, abychom
mohli měnit potravu podle stupně našeho vědomí.
Podívejme se na tvory, jakými jsou tygři a lvi. Podívejme se, k čemu jim slouží jejich drápy
a tesáky. Podívejme se na slony a jejich zvyky. Potom se podívejme na člověka, jeho zvyky,
sílu, stavbu těla, jeho zuby… Když ho srovnáváme s masožravými zvířaty, tak si uvědomíme,
že člověk vlastně není stavěn k pojídání masa. Primitivní lidé se hodně podobali zvířatům.
Potravu si nevybírali, živili se tím, co našli, a jejich intelekt se nevyvíjel. Od té doby se náš
intelekt, vědomí a náš život vyvinuly. Když se rozvíjí úroveň našeho vědomí, musí se vyvíjet
také naše tělo, musí se měnit.
Šrí Tatháta říká: „Je čas posoudit, jestli je člověk zvíře nebo lidská bytost“.
Zachovávání starých zvyků nám brání v pokroku, v rozvoji vědomí. Žádá se od nás jako od
lidských bytostí posoudit, jak na tom jsme, a sladit způsob našeho života s tím, za co se
považujeme. Musíme skutečně přehodnotit, co jíme a co děláme, abychom projevili náš pravý
stav Lidské Bytosti.
Člověk se vyvinul ze zvířecí úrovně na lidskou úroveň. Považuje se za tvořivého tvora
obdařeného představivostí a schopného přemýšlet. Když touto introspekcí zjistíme neúspěch,
může se náš pokrok zastavit, ba dokonce obrátit. Takže, jak můžeme tvrdit, že jsme
inteligentní, že jsme vyvinutí?
Šrí Tatháta se obrací k nám a říká: „Viděli jste mnoho mistrů a teď jste přivedeni ke mně,
abych vám pomohl přejít ze živočišné úrovně na lidskou úroveň a dokonce na božskou
úroveň. Jste vybráni pro stav bytí „člověk-bůh“. Takže proč váháte, zda máte opustit vaší
minulost? Jste všichni připraveni pro tento stav a mezi dveřmi ještě váháte. Váš strach
z nového vám dává sílu zůstávat ve vašich starých vyjetých kolejích. Kdyby bylo vaším
osudem váhat a couvnout, pak byste nikdy nestáli před Šrí Tathátou. Máte slib, že když učiníte
toto rozhodnutí, bude vám poskytnuta veškerá pomoc“.
Všechny naše zvyky, maso, ryby, vajíčka, alkohol, tabák a drogy, snižují naše vibrace
a ubírají nám energie. K čemu je dobré kouřit? K ničemu. Pod vlivem alkoholu nebo drog je
naše vnímání v rozporu s našimi schopnostmi a nemůžeme používat naši inteligenci. Tyto
věci nám ubližují. Čiňme si dobro!
Máme poznat a uvědomit si, že jsme božské bytosti s božským osudem a že máme jít touto
vznešenou cestou. Váhání jít touto vznešenou cestou brzdí náš pokrok. Hledáme omluvy,
výmluvy…: nemáme čas, nemůžeme změnit naše stravovací zvyky kvůli naší rodině, kvůli
společenskému nebo pracovnímu prostředí nebo z jiného důvodu…
125
Ale to nás jenom blokují naše strachy. Naše mysl používá naše mentální funkce a jejich
strachy, aby nám zabránily postupovat vpřed na této cestě, zatímco naše srdce, naše duše,
chtějí touto cestou jít. Otevřme se a vydejme se po této cestě.
Šrí Tatháta po nás nechce, abychom s vírou chodili po vodě, jako to činil Ježíš. Šrí Tatháta
nás pouze žádá, abychom se zbavili našich starých zvyků a šli krásnou cestu, kterou nás učí,
abychom změnili život a šli vstříc novým možnostem.
Naše mysl a náš intelekt vzdorují. Není to úplně naše chyba. V tomto světě přítomné
negativní síly a společnost nám brání v postupu. Žádá nás, abychom zavřeli oči, zklidnili se
a položili si otázky: „Kdo je pánem v mém životě? Společnost? Nebo já?“
A navrhuje, aby si pak řekli: „Rozhoduji se…“ S hrdostí nám říká, že se vyvíjíme.
Pokaždé, když se ve vesmíru otevírá něco vznešeného, temné síly reagují. Neušetřily ani
Ježíše. Dokonce i když se modlil, pokoušely se jej svádět a odvést od jeho poslání. Potom
temné síly působily na žáky a zapříčinily, že byl ukřižován. Dnes působí na mnoho
jednotlivců i na vlády. Naše váhání jsou ozvěnou těchto negativních vlivů.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom skutečně přemýšleli o těchto aspektech a uvědomovali si, co se
děje. Stav světa je katastrofální. Otevřme oči. Přemýšlejme o Ježíšově slibu, že přivede ráj na
Zemi. Ptejme se sami sebe, zda si to také přejeme. Pokud ano, jednejme tak, aby náš život byl
v souladu s ním.
Ježíš, Buddha a všichni proroci mluvili o možnosti ustanovit království boží na Zemi. Už
jsme slyšeli poselství Ježíše i Buddhy. Dnes slyšíme poselství Šrí Tatháty. Slyšet tato
poselství je dobré, ale chceme-li jít dál, musíme jim přizpůsobit své životy. Naše váhání nám
brání postupovat vpřed. Jen my sami se můžeme rozhodnout učinit první krok.
Šrí Tatháta je božský posel, který přišel, aby nám vyprávěl o království nebeském a umožnil
nám dosáhnout ho. Po mnoho životů jsme následovali mistry a s nimi jsme prožívali velké
zkušenosti. Šrí Tatháta je zde, aby nás očistil, nabídl cestu Dharmy.
*****
Na tento svět jsme přišli s cílem.
Matka Příroda chce abychom tohoto cíle dosáhli. Blízkost mistra a jeho učení nám pomáhají
dosáhnout našeho božského poslání.
Myslíme si, že jsme probuzeni a jen občas spíme. Šrí Tatháta nám říká, že teď spíme
a musíme se z našeho spánku probudit.
Šrí Tatháta nám říká, že nejíme jenom třikrát za den, ale že jíme neustále skrze naše smysly.
To, co přijímáme našima očima, nosem, ústy, ušima, pokožkou, to je potrava, kterou
přijímáme. Všechny naše smysly nás sytí. A toto nasycení nám přináší uspávání. Neustále
přijímáme potravu a celou dobu spíme.
Toto musíme zastavit.
Tajemství spočívá v tom, přijímat od našich smyslů jenom tu potravu, kterou potřebujeme
k uskutečnění našeho božského poslání. Rozlišujme v potravě, kterou přijímáme.
Uvědomujme si své chování a kontrolovat velmi pečlivě, co přijímáme. A tak budeme svěží
a noví v naší schopnosti vnímat, vidět, slyšet, přijímat potravu. Pouze až rozvineme tento
proces, teprve pak budeme moci přijímat energii k uskutečnění našeho poslání.
Během šesti měsíců, které následují po dharmasnana, se prováděním sádhany tento proces
kontroly našich smyslů dává do pohybu. Následně potom díkša probouzí naši duši
a připravuje nás pro naše poslání. Je to velká příležitost .
126
Naše část, která vytváří nějaké výhrady k naší cestě, to je ego. Šrí Tatháta se nikdy neobrací
k našemu egu, ale k naší duši.
*****
Jsme tady vtěleni jako muž a žena, ale jenom v našem fyzickém těle. V naší duši není
rozlišování na muže nebo ženy. Ve vtělení mají muži a ženy různou povahu a různé cíle: ženy
jsou příjemkyně energie, muži jsou příjemci vědomí. V páru si mají muž a žena vzájemně
pomáhat, aby působili společně.
Když se ženy odchýlí od cesty dharmy, tak se něco negativního vkrádá na úrovni energii do
světa. Když se muži odchýlí od cesty dharmy, pak se do světa na úrovni Vědomí vemlouvá
něco ochablého. A jejich obyčejné činy se pak stávají bezvýznamnými nebo negativními.
Našem osobním životy se odráží v celém vesmíru. Musíme být velmi bdělí, protože máme
odpovědnost za svou správnou cestu. Je to vnitřní rozhodnutí.
Dokud máme děti, je dobré, když je tato moudrost přítomna v našem životě, aby je vedla
v tom, co je správné. Rovnováha uvnitř partnerského svazku má být předávána dětem od
dětství. V pubertě dospívající prožívá velký neklid způsobený příchodem velmi silné energie.
Pokud toho učení nebylo dosaženo během dětství, bude se tato energie obtížně zvládat (řídit).
Dospívající dívky jako ženy jsou přijímatelkami univerzální energie. Je vhodné se o ně velmi
pečlivě starat. Šrí Tatháta doporučuje celibát a absenci pohlavních styků během dospívání.
Toto období je vhodné pro askezi a duchovní cvičení. „Zachovávat panenství u žen a celibát
u mužů“ nemáme chápat jako společenské chování, ale jako oběť Božství jako tapas. To pak
přináší solidní základ viditelnému světu. Mistři v Indii používají slovo tapas s velkou úctou.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom děti před dospíváním učili, jak provádět duchovní cvičení,
a v dospívání je učili vznešenosti lidského bytí a nejvyššímu cíli lidského života.
Jsou dvě formy tohoto učení: jedna je vědomá a druhá podvědomá. Vědomá je, když je něco
učíme. Nevědomá je, když se učí něco vlastní zkušeností z příkladů druhých.
Nejlepší způsob, jak učit naše děti, je, když my sami žijeme ušlechtile. Rodiče mají žít to, co
chtějí učit.
Ale když z nějakého důvodu nejsme ještě připraveni žít tento ušlechtilý život, je i tak dobré
předat něco prostřednictvím slov. Nebude to marné, protože Šrí Tatháta do těchto slov vloží
svou energii.
Když muži a ženy činí ze svých životů zvláště pěkné věci pro Dharmu, říká se, že bohové je
zasypávají květy.
Pokaždé, když předáváme moudrost, jsme pokryti květinami.
*****
Indigové děti přicházejí z vyšších úrovní a budou se dál vyvíjet výš. My máme obyčejné děti
přivádět na úroveň indigových dětí. Není důležité, jestli je dítě indigové nebo ne, důležité je
umět ho učit podle jeho úrovně. Většina indigových dětí jsou dušemi, které v dřívější době
odešly do samádhi a teď se vracejí, aby pomohly pomoci lidstvu.
Aby těmto dětem pomáhali, mají rodiče vést svůj život co možná nejušlechtileji. Mají
následovat cestu Dharmy. Jestliže rodiče indigových dětí žijí Dharmu a učí jí své děti,
dostanou jemná poselství, která jim pomohou ji žít. Je důležité přijmout rozhodnutí
127
o způsobu, jak vést svůj život. Potom je důležité naslouchat své intuici, překročit svá omezení
a svou slabost.
Ženy mají velkou odpovědnost, protože dítě prožívá svých prvních devět měsíců v bříšku
matky. To, co ona dělá, myslí, říká, jí, pije… to dítě ví a cítí. Je to pro ně velmi důležité.
Tento výsadní vztah mezi děťátkem a matkou pokračuje také po celou dobu, kdy matka dítě
kojí. V Indii žádná žena nepije ani nekouří.
Muži také mají velkou odpovědnost. Mají se hodně starat o své manželky, chránit je a být
k nim ohleduplní po celé období početí, těhotenství a kojení.
*****
Měli jsme štěstí, že jsme viděli a slyšeli „Šrí Tathátu“. Ale je tolik lidí, kteří jsou připraveni
a kteří o něm ještě neslyšeli. Jiní o něm slyšeli, ale z nejrůznějších důvodů nemohou do Indie
přijet, aby se s ním setkali. A další mají žízeň po božském světě, ale nevědí, že vnější pomoc
je teď na planetě k dispozici.
Doba vytvořila tuto „osobu“, která je k dispozici. Doba vytvořila Dharmapítu, která byla
vysvěcena v červenci 2006. Dharmapíta je chrám určený k vyzařování božské energie
procházející tělem Šrí Tatháty. Stane se velkým centrem, které ukotví lidskou snahu
o Dharmu. Dharmapíta byla postavena v Kolluru, spíš známém pod jménem Šrí Mukambika
podle tisíciletého chrámu, který se tam nachází.
Od doby, kdy se Tatháta rozhodl postavit Dharmapítu, vyvstalo mnoho překážek. Stavba
začala v roce 1993 a ještě dnes pokračuje. Po nějakou dobu se Šrí Tatháta a jeho blízcí
obávali, že nebudou moci tuto stavbu dovést k dokončení.
V Indii, kde Dharma a adharma existují spolu, vytvořit centrum zasvěcené jedině Dharmě je
něco zázračného a jedinečného. Dharmapíta v Kolluru byla skutečně chtěna Dharmou a její
vysvěcení se uskutečnilo podle Božské Vůle.
Kollur, jehož jméno se odvozuje od velkého mudrce Koly, byl od pradávných časů místem,
kde se mudrci a světci cvičili v askezi. Kollur je místo s výjimečnou energií.
Byla doba, kdy svět byl na pokraji zničení kvůli velmi silnému nárůstu adharmy. Tehdy
Dharma vyslala na Zemi sedm mudrců a požádala je, aby konali askezi jako protiváhu
adharmy. Těchto sedm mudrců vyslaných božstvím hledalo na celém povrchu Země místo
a našli Kollur, který v té době neměl jméno. Konali zde askeze tak dlouho, že se Dharma
projevila. A tak se Kollur stal místem s velkou energií pro Dharmu.
Síly adharmy tam pronikly a také konaly askezi.
Velká temnota pokryla tehdy planetu. Božství tedy vyslalo mudrce Kolu, aby konal askeze
a uctívání Božské Matky. Kola byl cílem útoků démonických sil, které vedl vůdce jménem
Moka. Když trápení dosáhlo vrcholu, síly jógy vytvořené Kolovou askezí se projevily
a vytvořily intenzivní projev energie Božské Matky. A tak byly zničeny všechny negativní
síly. Místo vyzařovalo pozitivně.
Když byly negativní síly poraženy, projevilo se mnoho nebeských bytostí a božství samotné.
Tento božský projev poděkoval mudrci, blahopřál mu k jeho askezím a dovolil mu
uskutečnění jednoho přání. Mudrc požádal, aby se v případě vážného ohrožení lidstva Božství
v Kolluru znovu projevilo, aby ho zachránilo. Božství požádalo Kolu, aby zde vystavěl chrám
a uctíval tam Božskou Matku. A tak byl v Kolluru postaven chrám Šrí Múkambika.
128
Poté následovalo několik období úplné temnoty. Chrám Šrí Múkambika byl stále obnovován
do své minulé slávy. Jeho dnešní podobu, pravidla a rituály zde zavedl mudrc Šankaračarja
v 8.století. Dnes zde může každý zažít Božskou Matku, která nám pomáhá na všech úrovních.
Šrí Tatháta dostal přímý pokyn od Božské Matky: „Můj synu, ty jsi vykonal velké askeze ve
Varištapuri a mnoho mých božských záměrů se uskutečnilo díky tobě. Ale teď tě volá jiné
poslání. Už jsou to věky a věky, co jsem dala slib rišijům, že v Kolluru bude vytvořeno
centrum pro úplné sestoupení mé energie pro Dharmu. Vybrala jsem si tě jako nástroj pro
toto centrum“.
Šrí Tatháta odpověděl: „Jsem připraven, ale nic o tom nevím“.
Božská Matka mu řekla: „Jdi tam, dostaneš ode mě pokyny a věci se vyjasní.“
Po tomto božském příkazu začal Šrí Tatháta s ujištěním, že plné energetické projevení Božské
Matky sestoupí a pomůže nové Dharmě, že Kollur bude něčím, co doposud nemělo obdoby.
Božská Matka oznámila také, že i Varištapuri se stane velkým centrem energie.
Šrí Tatháta nám říká: „Jděte do Kolluru. Otevřte se energii Dharmapíty. Nechte se proniknout
vší touto nádherou. Až se vrátíte domů, vyprávějte o tom, co jste prožili.“
Obřad zasvěcení, vzývání Dharmapíty se uskutečnil v soukromí 6.července 2006. Tento obřad
měl velkou sílu a předcházelo mu a bude následovat několik měsíců zvláštních obřadů.
Nyní je Dharmapíta otevřena veřejnosti. Jste zváni, abyste tam přišli ve velkém množství
a zakusili energii v Kolluru. Funkce tohoto jedinečného místa a obřady otevřené všem budou
příležitostí k velké radosti lidstva.
Šrí Tatháta zpívá zpěv jednoho velkého mudrce:
„Ti, kteří vnímají lásku a boha jako rozdílné věci, jsou nevědomí.
Když poznáte, že bůh a láska jsou Jedno, tehdy dosáhnete věčného míru.“
*****
3. Varištapuri v listopadu 2005
Skupina Francouzů je teď menší. Je nás kolem Šrí Tatháty ve Varištapuri asi čtyřicet.
Účastníme se učení, ale nevíme, čeho se bude týkat. Mám dokonce dojem, že ani Šrí Tatháta
to neví předem, že všechno se rozhoduje postupně podle toho, co vyciťuje ve skupině.
Sedíme kolem něj v půlkruhu na zemi.V místnosti vládne krásná atmosféra. Cítím radost,
úctu, atmosféru naslouchání, vděčnost. Není to nic slavnostního. Když jsme v přítomnosti Šrí
Tatháty, je to vždy prosté, jako bychom byli v rodině kolem velmi moudrého dědečka, který
zná spoustu věcí a bude nám o nich vyprávět.
Abychom mohli duchovně postupovat, máme přijímat a integrovat v sobě Božství. To k nám
přichází v takové podobě, která odpovídá našemu zaměření. Chceme-li být spojeni
s Božstvím v podobě Šrí Tatháty, stačí o to jen požádat.
Fyzický projev velkých Božských vtělení odpovídá síle naší oddanosti. Ta je dána našimi
modlitbami, našim snažením a naší zbožností v předchozích životech. Důsledkem toho je
radost, kterou pociťujeme před Božskými vtěleními. Platí to také v přítomnosti Šrí Tatháty,
jehož formu můžeme chápat jako „dveře“ mezi námi a nekonečnem. Pravá podstata Šrí
Tatháty, to je světlo, které prochází těmito dveřmi. Šrí Tatháta není toto Tělo, jde o něco
jiného. Když slunce svítí, všechny předměty mají svůj stín. Podoba Šrí Tatháty je stínem.
129
Hodně jsme prosili, aby tato „podoba“ přišla na zemi. Je tady pro naše větší štěstí. Kdyby Šrí
Tatháta nebyl Božským Světlem, neměli bychom to štěstí a nemohli ho vnímat ve fyzické
podobě. Vždy ale dávejme pozor, abychom se nepřipoutali příliš na fyzickou podobu. Jeho
tělo je pouze odrazem Světla.
Šrí Tatháta upřesňuje, že musí dávat pozor na to, co říká, protože ho poslouchají
filozofové…(smích)
V Indii je jedno rčení: „Filozofie je jedna věc, ale abychom ji mohli žít, musíme jít ve stopách
Mistra“. Filozofie není k tomu, aby si s ní náš intelekt hrál. Je tady proto, aby nám pomohla
stoupat k plnějšímu a šťastnějšímu životu. Když na to zapomínáme, filozofie přestává být živá
a je pouze hrátkami mysli. Ty, kteří mají v intelektu příliš mnoho filozofie, je obtížné
přesvědčit.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou
(týká se Šankary, slavného světce a filozofa)
Šankara se jako dítě pustil do debaty s velmi známým filozofem, jehož život byl již na sklonku.
Šankara chtěl vést mimořádně formální debatu podobající se zápasu se soudcem. Soudcem
byla jmenována žena tohoto starého filozofa. Vzala dva květinové věnce, každému dala jeden
a řekla jim: „Ten, jehož květy zvadnou první, ten prohraje.“
Po několika dnech debaty uvadly nejdříve květy starého filozofa. A tehdy musel připustit svou
porážku.
Žena jako rozhodčí tehdy řekla Šankarovi: „Je rozhodnuto, tobě se podařilo zvítězit nad mým
manželem, ale muž není nikdy úplně poražen, dokud není poražena i jeho manželka. Takže teď
budeš debatovat se mnou“.
Žena se dala do diskuse o štěstí páru v manželství a žádala i Šankaru, aby o tom mluvil
z vlastní zkušenosti.
Šankara tehdy požádal o přestávku v této debatě. Svěřil ochranu svého těla svým žákům
a vstoupil do tranzu. Potom vystoupil na jiné úrovně. Vstoupil do těla krále, který žil
okázalým způsobem na dvoře, kde byla všechna potěšení, co si kdo může představit. Poté, co
vyzkoušel nejrůznější zážitky, se vrátil do svého těla. Pak byl schopen pokračovat ve své
debatě a nakonec zvítězil.“
Každý z účastníků se v tomto příběhu něco naučil. Ten starší pochopil, že filozofie musí být
prožitá. Ten mladší pochopil, že život je ještě důležitější než filozofie.
*****
Poselství Šrí Tatháty má mnoho různých úrovní. Když někdo trpí, Šrí Tatháta je mu matkou.
Pro hledající je Šrí Tatháta duchovním mistrem. Ale pokud se dopouštíme chyb, může být
také tím, který trestá nebo napravuje.
Náš život má různé aspekty: soukromé, rodinné, profesionální atd. Šrí Tatháta má poselství
pro každý z aspektů našeho života, pro celé lidstvo i pro jiné světy.
V určitých okamžicích, například během bhadžanů, vědomí Šrí Tatháty odchází. Tehdy dělá
pohyby rukama a posílá energii zde přítomným lidem, ale jeho pohyby se obracejí také
na bytosti jemnějších světů…
Šrí Tatháta říká, že lidstvo může postupovat ve své Dharmě jen tehdy, když se změní i vyšší
světy, protože naše lidská mysl přijímá vlivy z jiných světů.
*****
130
Šrí Tatháta se nás ptá, zda máme otázky.
Co je to prána?
Prána je to, co oživuje toto tělo. Slovo organismus se do sanskrtu překládá jako „prani“, což
znamená „to, co má pránu“.
Když někdo zemře, říká se: „Ten, jehož prána odešla“. Prána je viditelný projev života.
Na jedné straně je Nejvyšší Vědomí, vlastní Zdroj, Božské Světlo, které si můžeme
představit, a na druhé straně je hmota, temná, netečná, nevědomá a necitlivá. Mezi těmito
dvěma extrémy je nespočet úrovní bytí. Tyto úrovně jsou rozdílné a současně je mezi nimi
spojitost.
Základ, který umožňuje existenci všech těchto věcí mezi netečnou hmotou a Pramenem, to je
prána.
Můžeme chápat tento vesmír na různých úrovních bytí jako žebřík, kde Nahoře je Nejvyšší
Světlo a dole je netečná hmota. Jednotlivé příčky vesmíru jsou různé úrovně bytí a svislé tyče
zajišťující návaznost jsou prána. Naše spojení s horním koncem žebříku je možné skrze naši
pránu.
Prána v nás je malou částečkou vesmírné prány. Když umíráme, připojí se k vesmírné práně,
kterou používáme při pránajámě, abychom se pozvedli. Pránájáma je nejvyšší technika pro
naše připojení k Vesmírnému Světlu, neboť jí propojíme naše individuální vědomí
s Nejvyšším Vědomím.
Když dobře pozorujeme lidi v okamžicích před smrtí, vidíme, jak se mění jejich způsob
dýchání. Prána je ještě zčásti v těle ale jiná část je již vtahována do Vesmírné Prány. A právě
v tomto okamžiku se individuální duše rozhoduje, zda zůstane v těle či ne.
Když provádíme vědomě pránájámu, kterou nás učí Šrí Tatháta, můžeme vidět, jakoby skrze
okno, Nekonečné Vědomí. Všechny naše duchovní pojmy - Bůh, Světlo, Božství, filozofie,
proroci… jsou pro ty, kteří se nikdy nedívali skrze toto okno. Když naše Vědomí může uvidět
tuto Vesmírnou Pránu, změní se. Prakticky se změní celá naše životní perspektiva.
Když jsme cvičili pránájámu, tak v okamžiku smrti jsme v něčem známém. Přibližování není
rušeno a my si můžeme vzpomenout na všechny naše předchozí smrti.
Smrt se tak stává přítelkyní a my už nemáme strach.
Šrí Tatháta nám říkal, že duchovnost nám umožňuje vést lepší život. Dnes nám říká, že
pránájáma nám umožňuje mít lepší smrt.
Stává se, že lidé mají velké potíže s odchodem, s umíráním. Proč to tak je?
Vědomí je podřízeno dvěma silám. První je síla karmy, mysli, připoutanosti, která táhne tělo
do tohoto světa.
Druhá je síla Duše, která chce, aby tělo opustilo tento svět.
Mezi těmito dvěma silami je boj.
Je to, jako by se dvě skupiny lidí přetahovaly na laně, přičemž lano je umírající člověk.
Podle indické tradice máme prosit o dvě věci:
- abychom měli snadnou smrt
- abychom už nebyli připoutáni v tomto životě.
Když má člověk potíže s umíráním, je potřeba nejdříve prosit, aby mu byly uděleny Božské
Milosti. Potom mu někdo blízký může pomoci šeptáním do ucha: „Teď můžeš odejít, všechno
je v pořádku. V okamžiku přechodu měj důvěru. Uvidíš velké Světlo, jdi za tím Světlem
a budeš přijat. Všechno bude v pořádku.“
Můžeme pomáhat lidem modlitbami v okamžiku smrti i potom…
Vědění nám dává velkou odpovědnost. V okamžiku smrti naše tělo naplnilo svoji funkci.
Pochází z přírodních prvků a my jim je máme vrátit buď kremací nebo pohřbem.
131
V našem těle je pět větších prán a pět menších prán. A poslední z těchto menších prán
rozkládá tělo. Tato desátá prána zůstává v těle až do jeho úplného rozkladu. Aby se tato prána
úplně uvolnila a vrátila se do Vesmírné Prány, k tomu je nejrychlejším prostředkem kremace.
Když máme nepříjemný pocit blízko mrtvého těla, často je to tím, že desátá prána zemřelého
člověka se pokouší nechat si pomoci naší desátou pránou. Přinejmenším polovina historek
o přízracích je způsobena tímto jevem. A pokud se vyskytne zvláštní vůně, jedná se také
o tento jev. Šrí Tatháta nás žádá, abychom se stali „kněžími“ a pomáhali v případě potřeby.
Jak se před tímto jevem chránit a současně jak pomoci?
Už to, že jsme informovaní a chápeme tento jev, postačuje k tomu, abychom mohli pomáhat
a chránili se. Zesnulá osoba se dotýká naší desáté prány.
Máme si to uvědomovat. Rituály a mantry umožňují jeho zvýšení vědomí. Rituály a mantry
samy o sobě nejsou důležité, důležitá je změna vědomí. Když vědomí dosáhne této úrovně,
modlitba je mocnější.
Když během obřadu někdo vede modlitby a mluví o zemřelém pochvalně, je to také způsob,
jak pozvednout vědomí ke společné modlitbě.
Máte-li možnost, mluvte s přítomnými lidmi takovým způsobem, který pozvedne jejich
úroveň vědomí s úmyslem pomoci zesnulému člověku a pomoci přítomným lidem překonat
smutek. Recitujte mantry, mluvte tak, abyste pozvedli vědomí.
V této situaci můžete také vyslovit modlitbu ke Šrí Tathátovi: „Ty jsi mne přivedl do této
situace, chci pomoci člověku, který zemřel, a také zarmouceným. Dej mi pravou energii
a pravá slova.“
Když se setkáte s někým v této situaci, jednejte tak, jak bylo řečeno, ale ve vší pokoře.
Neoznamujte shromážděným: „Já povedu modlitby“… Dělejte to docela prostě.
Pro osoby, které zemřely již dávno, můžete konat stejné modlitby, mít správnou myšlenku,
správné slovo a správný čin.
Když jdete do temných míst, do míst utrpení, jděte tam s vnitřním Světlem modlitby: „Kéž
je toto utrpení zmenšeno!“
Nechoďte tam jako jiní lidé, kteří většinou zůstávají připoutaní k utrpení tohoto místa.
Po setkání se Šrí Tathátou máte světu něco přinést a pomoci mu.
Když přivoláváme zesnulého člověka, co se děje?
Když Božství pošle nějakého člověka do jiného světa, je potřeba to respektovat. Přivolávat ho
je překročením řádu věcí.
Když myslíte naléhavě na člověka ve druhém světě, je to pro něj zátěž. Zdržuje ho to v jeho
procesu. Přáním Božství je, aby se převtělil do nového těla a pokračoval ve svém duchovním
pokroku.
Když se pokoušíte zadržet zesnulé osoby, tak jste ve stavu blízkém snu, a když v těchto
stavech trávíte příliš mnoho času, vede to k tomu, že jste stále méně a méně přizpůsobeni
skutečnému životu.
Je tady ještě jiné nebezpečí. Když se budete modlit k zesnulému člověku, jakou máte záruku,
že vaše modlitby přijímá skutečně ten pravý člověk? Co budete dělat, když přijmete milost
a nějaká bytost si pak přijde žádat cenu za to, co vám dala?
Ve všech lidských kulturách bylo důležité uctívání předků a dokonce uctívání určitých bohů
za určitým cílem. Je to pořád totéž: potřebujeme pomoc, která přichází z vyššího světa. Ale
každá pomoc, kterou takto dostáváme, přichází současně s cenou, kterou máme zaplatit.
„Ti, kdo uctívají předky po jejich smrti, půjdou do světa předků. Ti kdo uctívají bohy po smrti,
půjdou do světa bohů“, řekl Krišna.
132
Není dobré chodit do světa předků nebo do světa bohů. Není to dobré, protože duchovní
pokrok lidí se odehrává ve světě lidí. My jsme skutečně požehnaní, protože bohové se
nemohou vyvíjet tak, jak se vyvíjíme my. A tak přijímání darů od předků nebo od nižších
božstev nás připoutává. Dharma sútra říká: „Lidská bytost je nevznešenější ze všech tvorů
Stvoření“.
Je velmi mnoho jiných světů, a tak jako v tom našem, i v nich jsou určité aspekty dobré a jiné
špatné.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou
Jeden člověk odchází do džungle a má u sebe velkou sumu peněz. Tři zloději jej přepadnou
a začnou ho tlouct. První jej chce zabít. Druhý jej chce mučit a třetí říká: „Ale my chceme
jeho peníze, tak proč ho zabíjet? Seberme mu peníze a nechme ho tady v džungli.“
A tak mu seberou peníze a nechají ho džungli.
Po pár hodinách třetího zloděje přepadnou výčitky, k tomu člověku se vrátí a táhne ho,
až uvidí v dálce vesnici. Pak mu řekne: „ Jsi blízko vesnice, jdi tam.“
Muž mu odpoví : „Ty jsi mi hodně pomohl, proč mě nezaneseš až do vesnice?“
„Ale já jsem zloděj a kdybych šel do vesnice, tak by mne chytli,“ zní odpověď.
Nejlepší pomoc, kterou můžeme dostat z jiných rovin, je pomoc toho třetího zloděje.
Naopak pomoc, kterou dostáváme od mudrců, je jiná, protože oni přicházejí sem a vtělují se
tady. Nežádejte nikdy o pomoc na sobecké věci, protože na to vám nikdy neodpoví mudrcové,
ale jen zloději. Mudrc nechá působit zloděje a když jsme dostali tvrdou lekci, přijde k nám
a dá nám svou milost.
*****
Sedíme před výjimečnou bytostí a přijímáme učení. Aby nám toto učení bylo užitečné, je
potřeba splnit několik podmínek. Když čteme nějakou knihu nebo posloucháme komentář,
používáme intelekt. Ale to není dobrý přístup při přijímání učení mistra. Šrí Tatháta nám
nepřednáší něco předem připraveného. Energie prýští ze Šrí Tatháty jako odpověď na naše
postoje, naše myšlenky a na to, co se v té chvíli odehrává. Slova, která používá, jsou
nástrojem této energie. Jeho slova mají účinek na každého. Když něčemu nerozumíme,
znamená to, že naše vědomí v tom okamžiku není dost vyvinuté. Meditujme a pravý smysl
jeho učení do nás vstoupí.
Šrí Tatháta nám říká:
„Nejste tady proto, abyste poslouchali učení, ale abyste je uvedli do praxe ve vašem
každodenním životě. Odpovídá na otázky : „Jak žít?“
To vaše duše přijímá učení. Nedovolte egu, aby se ho zmocnilo. Když se budete dělit o tato
učení s jinými lidmi, musí to být prováděno s nejčistšími úmysly.“
Svět, ve kterém žijeme, je složen ze světla a temnoty. V současné době mají negativní síly
velkou moc. Máme si uvědomovat moc těchto sil.
Proč jsme konfrontováni s touto zkouškou? Možná proto, že lidstvo je připraveno učinit
ve vědomí velký krok dopředu.
Když je rostlina mladá, housenky útočí na její listy. V tomto stadiu je dnes lidstvo. Protože se
připravujeme učinit tento velký skok k lepšímu světu, příroda nám předkládá nejvyšší test,
aby vybrala ty, kdo jsou schopni tam jít. Pokud vyšleme úmysl, že chceme složit tuto zkoušku
a přejít na vyšší úroveň, Příroda nám pomůže.
A tak ti, kdo jsou slabí a zranitelní, budou celý cyklus čekat, zatímco ti, kdo jsou silní a čistí,
budou moci postoupit na vyšší úroveň.
Jako pomoc při přechodu nás Příroda posílá ke Šrí Tathátovi.
133
Když jsme sami, síly temnoty se mohou pokoušet nás ovlivnit, snaží se nás znečistit a zavést
nás do chyb. Zlost, žárlivost, disharmonie, soutěžení - to jsou dveře otevřené negativním
silám, nejdříve v naší mysli.
Buďme bdělí, neživme negativitu a nedělejme nic podobného.
Často se v nás negativní síly projevují, protože cítíme nechuť k situaci, kterou považujeme
za nespravedlivou. My nevíme, zda je ta věc spravedlivá nebo ne, ale nechuť je negativní síla
a když jí necháme ovlivnit, ztrácíme.
Když v sobě pociťujeme negativní emoci, ať už je ta situace správná nebo ne, tím se této
emoci poddáváme a ztrácíme. Používejme negativní situaci jako příležitost k našemu
zjemnění.
Mudrci, kteří byli vůdci státu, už zhasli, a vůdci, kteří vedli svou duší a srdcem, zmizeli. Dnes
je svět veden k úpadku byznysem, kapitalizmem, penězi, mocí. Protože síly temnoty jsou
všude kolem nás, máme se naplnit mocným světlem. To, co přijímáme od Šrí Tatháty, zesiluje
všechny aspekty našeho života.
Radost, kterou pociťujeme při naslouchání slovům Mistra, je znamením, že jsme na správném
místě. Jsme-li otevření a bez nesouladu, Božství odpoví na naše otevření a Příroda nám
prostřednictvím Šrí Tatháty dá vše, co potřebujeme. To je zákon vesmíru.
Všechny pohyby vesmíru jsou způsobeny požehnáním Božské Matky. Už i to, že se k ní
modlíme, je požehnáním.
K tomu, abychom byli schopni naslouchat Dharmě, musíme si klást tyto otázky:
- Proč jsme tady?
- Proč vesmír?
- Jaký je pravý cíl našeho života zde?
Víme, že se máme vyvíjet z živočišné úrovně na lidskou úroveň. Máme se stát plně lidskými,
potom plně božskými a potom nebeskými, sjednocenými s Věčným Božstvím. Pránická
energie umožňuje tento vývoj.
Na počátku jsme jenom zárodek v těle matky a rodíme se, vyrůstáme a neuvědomujeme si
naše Vědomí.
Když jsme miminka, naše vědomí je podobné živočišnému vědomí, potom se stává lidským
vědomím, ale jsme ovlivňováni vnějškem, našimi rodiči, společností.
Děti, které dnes vyrůstají ve společnosti, nemají vědění o Vědomí lidské bytosti. Jejich mysl
je jenom jakási konstrukce, která odráží vnější svět. Nevědí, že se máme vyvíjet od lidského
zvířete k lidskému vědomí. Jak jim toto vědění předat ?
Naše vnitřní vědomí by mělo být v kontaktu s Božstvím, aby mohlo růst, ale není to tak. Naše
vnitřní vědomí velmi trpí, protože mysl odráží všechny negativní síly současného lidstva
a všechno zatemňuje. Duše trpí a slzy duše ruší všechno, co by mysl mohla vybudovat. Toto
utrpení duše se dá přirovnat k situaci, kdy je velké sucho. Celý svět prosí o vodu a Božství ji
dává.
Jestliže do nás vstoupí láska, harmonie, jednota a vzájemné přátelství, pak jsme na cestě
Dharmy a může se na nás vylévat Božská Milost. Toto od nás očekává Šrí Tatháta.
Podle indické tradice je mája závoj mezi námi a Pravdou. Podle Šrí Tatháty nám Božská
Matka pomáhá jít k Nejvyšší Pravdě. V křesťanském pojetí se mluví o Bohu a Satanovi. Pro
Šrí Tathátu tyto negativní síly nejsou překážkami, ale zkouškami, abychom došli dál.
Božská Matka nám nejen pomáhá jít k Božství, ale než ho dosáhneme, neopouští nás ani
na vteřinu.
134
Rodíme kvůli naší karmě a inkarnujeme se, abychom plně uskutečnili tuto cestu k Božství.
Buddha říkal: „Nereagujte, protože reakce vytváří novou karmu.“
Šrí Tatháta říká, že karma je jeden z prostředků, které Matka Příroda používá k našemu
postupu. Nereagovat v konfliktní situaci znamená náš pokrok.
Názory Šrí Tatháty nejdou proti nějaké duchovní filozofii, je to přídavek k ní nebo jiný
pohled na ni.
Učení Dharma súter máme začlenit do našich životů. Zbožnost je nejdůležitější. Příliš mnoho
filozofie nebo příliš cvičení vede ke ztrátě zbožnosti.
Božskou Vůlí byl mudrc jménem Agastia poslán na Zemi, aby vyvážil Dharmu a adharmu.
Jako pomoc z nebeských světů mu byl seslán Tiru Mular.
Příběh, který vyprávěl Šrí Tatháta
Mudrc viděl krávy na louce a zvědavě se k nim přiblížil. Plakaly nad tělem muže ležícího
na zemi. Bylo to tělo honáka, který je provedl lesem až na tuto louku. Byl mrtev a ony plakaly.
Dojatý utrpením těchto dvanácti krav, mudrc se nad nimi slitoval a odešel do dutého stromu.
Tam zanechal své tělo a jeho duše vstoupila do těla honáka a oživila ho. A tak mohl krávy
zavést do jejich ohrady. Když vrátil krávy do stáje, uvítala ho jeho žena a matka. Když zjistily,
že je úplně jiný, kladly mu spousty otázek. Odpověděl, že on není honák, ale duše, která
vstoupila do jeho těla. Rozhodl se vrátit ke stromu, aby vzal své tělo a dokázal své tvrzení.
Ale Božství rozhodlo jinak. Někdo procházel kolem, uviděl tělo ve stromě a řekl si, že bude
lepší ho pohřbít, aby zabránil nějaké nákaze.
Když honák přišel, aby dokázal ženám to, co tvrdil, pochopil, že Božská Vůle od něj žádala,
aby zůstal na Zemi v tomto novém těle kvůli pozemskému poslání. Cvičil askezi, aby přeměnil
toto tělo na tělo mudrce.
To mu trvalo tři tisíce let.
Odcházel do vytržení a probouzel se jednou za rok. Tehdy napsal verš a vrátil se do vytržení.
A tak zanechal tři tisíce veršů ve sbírce božských manter nazývané Tirumantram. A z této
sbírky Šrí Tatháta vybral verš o tom, že Bůh a Láska nejsou rozdílní.
Tento mudrc říká jasnými slovy, že lidé se mají co nejvíce snažit, aby dosáhli nesmrtelného
života na Zemi.
Máme překročit smrt.
Pokud jsme jí omezení, život je bez cíle a nemá smysl.
Ale máme si uvědomit, že naše pravá podstata je nesmrtelnost. Máme překročit smrt
a potom žít zde na Zemi.
Tuto cestu světu odhaluje Šrí Tatháta.
Byla odhalena už před dávnou dobou, ale zůstalo to v temnotě. Božství poslalo Šrí Tathátu,
aby ji učil znovu. Přišla doba, kdy je stále více lidí připraveno slyšet toto poselství.
Jsme tady, abychom si uvědomili toto nejvyšší tajemství.
Není předáváno slovy. Je to dlouhý proces a my jsme na cestě. Nějaká síla nás tlačí abychom
kráčeli vpřed po této cestě. Je chybou myslet si, že dostáváme jednou provždy velké učení.
Máme cvičit, měnit se a to, co se učíme, se mění také.
Příběh, který vyprávěl Šrí Tatháta
135
V jedné vesnici vznikla všeobecná rvačka. Lidé se dali na útěk a nesli s sebou cenné věci.
Jedna rodina odnášela to, na čem jí záleželo, a také děťátko. Spolu běželi velkou část noci
a nakonec vyčerpáni usnuli. Až ráno si uvědomili, že nevzali děťátko, ale jeho polštář!
Šrí Tatháta nás žádá, abychom neodcházeli s polštářem.
Učíme se s ním mnoha věcem, ale mějme srdce otevřené, abychom neodešli jen s polštářem.
Jsme tady s určitým cílem a Matka Příroda má stejný cíl. Sjednotit naše snahy s jejími, to je
Dharma. Skrze naši zbožnost postupujeme na této cestě k ní dostáváme její požehnání.
Pod lidskou úrovní Příroda zajišťuje potřeby zvířat, rostlin a minerálů. Naopak na lidské
úrovni Matka Příroda očekává, že se projevíme, protože máme vědomí. Lidská bytost je
přechod.
Příroda pomáhá tvorům tím, že v jejich nitru vytváří chrám, kterým je ego. Na zvířecí úrovni
je ego branou, přes kterou Příroda dává svou pomoc. Na lidské úrovni je to překážka vývoje.
Když lidská bytost dosáhla určité úrovně, tak setkání s mistrem jí umožňuje překročit
překážku, kterou představuje ego. Stejně jako slepice zakrývá svá vajíčka, a až přijde pravý
čas, kuře je zobáčkem rozbije. Mistr je k nám seslán, aby rozbil naší skořápku.
Na cestě vývoje můžeme potkat mnoho mistrů, kteří nám dají to, co nám mají dát, a kteří nás
připravují na setkání s konečným Mistrem.
Mnoho lidí přichází z nejrůznějších stran, ale když u paláce, vstupují do něj jednou jedinou
branou.
My jsme prošli různými branami, ale dnes jsme všichni před stejnou branou a máme se obrátit
na strážce této brány.
Vztahy s jinými mistry nemají být překážkou. Oni nám požehnali, a vstupem do této brány
jenom završujeme to, co nás učili.
Můžeme tento proces přirovnat k učení ve škole. Když se učíme číst, musíme se nejdříve
naučit abecedu a potom postoupit do vyšší třídy a se učit zase jiné věci. Jakmile jednou
dokončíme univerzitu, můžeme jít do světa a vykonávat svou práci.
Posláním konečného Mistra je přivést nás k dosažení Božství. Potom se od nás žádá, abychom
se vrátili do světa a pomáhali ve vývoji druhým.
Od tohoto okamžiku existuje skutečný lidský život.
Dnes nejsme skutečně lidé. Život, který vedeme dnes, je sen. A je ten sen náš?
Když potkáváme konečného Mistra, uvědomujeme si, že nás ten sen chytil do léčky. Ale bez
tohoto snového stavu bychom nepotřebovali Šrí Tathátu. Aby nás mohl pomoci, musel do
toho snu vstoupit. Ale je to náš poslední sen.
Teď nás žádá,
ABYCHOM BYLI ÚPLNĚ PROBUZENÍ.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou.
V minulém století žil blízko Bombaje mudrc Vidžanandan. Byl nepředvídatelný.
Během bhadžanů přijel nějaký milionář a chtěl získat od mistra požehnání, aby měl ještě více
peněz.
Protlačil se až k němu a zeptal se: „Co mám dělat?“ bez dalšího vysvětlení. Mistr mu dál
ránu holí a kopanec do zadku a řekl mu: „Běž cvičit askezi!“.
Ten muž okamžitě odešel do Himálají a už se domů vůbec nevrátil.
Těmito údery z něj mistr odstranil to, co zbývalo ze špatné karmy, aby mu pomohl dosáhnout
probuzení.
Náš vývoj vyžaduje projít zkouškou ohněm. Díkša je začátek tohoto průchodu. Když hrnčíř
odhadne, že hliněná nádoba je již hotová a suchá, dá ji do ohně. Když z ní vyjde bez vady,
pak může přijímat svůj obsah.
136
Když jsme „vypáleni“, můžeme přijmout křest nektarem, což je „Amritasnana“. Ale k tomu
se vyžaduje naprosté odevzdání našeho Já. Když dojde ke skutečnému odevzdání, pak už zde
nejsou žádná očekávání. Něco se zastaví.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou.
Dva žáci potkali mistra, který jim řekl: „Mám pro vás dva návrhy. Pokračujte na vaší cestě
s mými praktikami nebo se odevzdejte mně.“ První žák si vybral tu první možnost, druhý žák
si vybral druhou možnost. Druhý říká mistrovi: „Prošel jsem již mnoha praktikami, jsem
unaven ze všech těch cest a z mých četných přání. Přijmi mne v tomto odevzdání.“
Mistr přijal toto odevzdání s podmínkou, že žák už nepoloží žádnou otázku, ať mu bude dělat
nebo říkat cokoli, jinak že jej odmítne. Žák tedy žil s mistrem, který jednoho dne šel ke studni.
Vytahoval z ní vodu a plnil jí nádobu. Ta nádoba neměla dno a nedala se naplnit. Žák hořel
touhou říct mistrovi, že to není k ničemu. Nakonec mu to řekl. Mistr mu odpověděl: „Děkuji
synu, ale teď jsi propuštěn“. Mistr mu chtěl dát lekci, že on sám je jako tato nádoba beze dna.
Naše odevzdání se nemá brát jako v této historce. Jsou-li v nás díry, tak během křtu nektarem
jimi nektar vyteče.
Zastavme naše protékání, staňme se dobrými nádobami. Mistr nalije, a když budeme plní,
bude to přetékat přes okraj samovolně. O toto vyzařování se budeme moci dělit s ostatními.
Všechny jevy Přírody nás stále učí. Samotné vtělené Božství respektuje tyto jevy a je
připraveno se jimi nechat učit.
Buďme žáky Vesmíru.
Například strom dává během dne stín mnoha lidem. Během sezóny dává ovoce mnoha
ptákům. Šrí Tatháta nás žádá abychom pomáhali druhým kdykoliv je to možné a o této
pomoci mlčeli.
Strom se nepohybuje. To ti, kteří potřebují jeho pomoc, přicházejí k němu.
Když je lidstvo ve fázi úpadku, duchovní snahy se zmenšují a velcí mudrcové se vzdalují. To
vyvolává velkou nerovnováhu.
Dnes nám Božství poslalo Šrí Tathátu, aby obnovil rovnováhu.
Nejsme zde pro naše pohodlí nebo abychom dostali vysoké nauky nebo meditační techniky,
ale proto, že Šrí Tatháta má dnes božské poslání a my jsme jeho součástí.
Máme v sobě ukotvit tuto rovnováhu a stát se nástroji Šrí Tatháty. Síly Božství přicházejí
k nám a umožňují nám uskutečnit to, co máme ve světě uskutečnit. Díkša není jenom brána a
schodiště, ale zapálení našeho vnitřního ohně.
Na individuální úrovni je důležitá láska, harmonie, cíl a vznešenost Dharmy.
Šrí Tatháta se ptá zda máme otázky.
Jeden mudrc řekl, že božská bytost byla stvořena dokonalým způsobem. Jak je to s egem? Je
potřebné?
Ego je součástí stvoření. Až po lidské stadium je to centrum, přes které se vyvíjíme a kterým
nás Příroda živí. Ale určitém okamžiku našeho vývoje už není ego vhodné. Máme ho
překročit a rozbít tuto skořápku. Máme však ego přeměnit, aby se stalo Čistou Vůlí, aby se
sjednotilo s Božskou Vůlí. A tehdy nám Příroda dodá všechno, co potřebujeme.
Lidstvo jako takové neupadá. To upadají jednotliví lidé. Ze své vůle mohou sestoupit až na
zvířecí úroveň nebo vystoupit na božskou úroveň.
Můžete nám říci něco o józe?
Slovo „jóga“ znamená „sjednocení“.
137
V Indii jsou různé druhy jógy.
- bhakti jóga, to je cesta k Božství skrze oddanost,
- kundalini jóga je tantrická cesta,
- džňána jóga abstraktního vědění,
- a karma jóga skrze konání bez připoutanosti,
- rádža jóga neboli „královská cesta“, atd.
Na všech cestách jógy se důraz klade na způsob pozvedání se k Božství.
Jestliže jdeme po těchto cestách, budeme sjednoceni s Božstvím tak, jako jsme byli před naši
narozením, ale nebudeme mít uskutečněný náš konečný cíl, který je:
Vracet se na Zemi
jako nesmrtelní,
abychom zde uskutečnili Božský život,
v plném vědomí.
Až zakusíme tento zážitek božství na Zemi, Božství se o nás postará.
Jak změnit ego na Čistou Vůli?
Nejdříve studujte své ego, učte se je poznávat. Potom pomocí sádhany, meditace, modlitby,
odevzdání se, žádejte Božské Světlo, aby sestoupilo a rozpustilo toto zbarvení.
To všechno je proces.
Ale v opuštění sebe sama, úplném sebeodevzdání, určitá část ega stále odolává, nechce se
obětovat.
Konečná přeměna je Nebeská Milost. Může přijít třemi způsoby:
1 – Božské Světlo do vás vstoupí a úplně vás zaplaví.
2 – Překonáte okamžik hluboké beznaděje a Božské Světlo vás přijde uzdravit.
3 – Máte-li mistra, kterého milujete a který miluje vás, ve kterého máte naprostou důvěru. On
vás postrčí do propasti. Bude to jako první seskok padákem.
Když člověk jednou dosáhl tohoto stavu, je možný návrat zpět?
Po osvícení v podstatě není návratu zpět, hlavně pro ty, kteří mají oddanost.
Pro ty, kteří dosahují osvícení poznáním a moudrostí, zkoušky pokračují. Musí být velmi
bdělí, protože je tady riziko výkyvů..
Osvícený člověk může ještě dělat chyby, ale to nezpochybňuje jeho duchovní úroveň.
Neexistují znamení nebo pravidla jak poznat realizovaného člověka, protože každý případ je
zvláštní.
Chcete-li poznat pravou hodnotu klenotu, musíte jej zanést ke klenotníkovi. Chcete-li
rozpoznat realizovaného člověka, obraťte se na jiného realizovaného člověka. Nedůvěřujte
pouhému faktu, že kolem toho člověka je mnoho lidí nebo ne. Sledujte ho a pozorujte, jak
žije.
Abychom se setkali se skutečným Mistrem, je potřeba získat mnoho zásluh v našich minulých
životech nebo dostat Božskou Milost.
Příběh vyprávěný Šrí Tathátou
Jeden muž hledá svého mistra a přichází ke stromu, kde medituje jiný muž. Ptá se toho
meditujícího: „Svatý muži, mohl bys mi říct, jak mohu rozeznat mého pravého mistra?“
138
Muž mu odpovídá: „Když najdeš svého pravého mistra, všechny tvé otázky zmizí, budeš
naplněn radostí a budeš se chvět.“
Muž poděkoval a odešel.
Setkal se s mnoha svatými muži, ale tento zážitek nikde neměl.
Po dvanáct let dále hledá a nakonec začne pochybovat o slovech toho muže pod stromem.
Když dojde k jakési poustevně, říká si, že to zkusí naposledy a pak toho nechá.
Vstoupí do poustevny. Jakmile stane před mistrem, všechny jeho otázky a trápení zmizí. Je
naplněn velkou radostí a jeho tělo se chvěje.
A mistr mu říká: „Synu, pojď sem. Tvé hledání tady končí.“
Muž žasne nad důvěrností mistra, ale zdá se mu, že ho poznává.
Je to jogín, který tenkrát meditoval pod stromem.
Mistr se usmívá a ujišťuje ho: „Ano, jsem to já, jenom o trochu starší.“
Žák je docela smutný: „Ale proč jsi mne nechal odejít?“
„Ze dvou důvodů, odpovídá mistr. Kdybych ti řekl, že jsem tvůj mistr, ty bys mi to nevěřil.
A také jsi nebyl připraven na to mít mistra. To strádání při tvém hledání, zbytečnost tvého
života a beznaděj ti dovolily přijít až sem. Těch dvanáct let jsi dobře využil.“
Jsou siddhi překážkou k realizaci?
Siddhi - nadpřirozené schopnosti - můžete obdržet v nějakém okamžiku cesty. Když je budete
používat, zablokuje to vaši realizaci.
Určití lidé je mohou používat, aby dovršili své poslání a ze soucitu pomohli jiným lidem, ale
je pravda, že to jsou velmi pokročilí lidé.
Máte-li nadpřirozené schopnosti, používejte je s rozlišováním, se soucitem a jen když je to
naprosto nutné. Nikde nečekejte uznání.
Jak konkrétně máme žít?
Cvičte pravidelně sádhanu, cvičte stále ve stejnou hodinu, a i když jste nemocní, cvičte
alespoň minimálně. Když provádíte sádhanu, zahrňte do ní úroveň těla fyzického
a energetického i mysli.
Během sádhany se modlete: „Kéž je mé srdce naplněno světlem.“
V průběhu dne prožívejte ducha sádhany ve všech myšlenkách, slovech i skutcích.
Máte-li jedno měřítko pro sádhanu a jiné měřítko pro váš život, nedojdete moc daleko.
Nemůžete se stát dokonalými za jeden den, ale neberte si to jako výmluvu pro to, že nebudete
nic měnit.
Jsme částí Přírody, jsme její prvek. Všechno vlastnictví je překročení zákona Přírody.
V současném světě nemůžeme žít bez vlastnictví. Ze všeho vlastnictví v penězích by měla být
část vrácena Matce Přírodě. Ale nemůžeme dělat cokoli, jako například zahrabat peníze do
země. Dejme je chudým se štědrostí a soucitem podle naší vlastní Dharmy.
Šrí Tatháta nás neprobouzí zezdola nahoru. Naplňuje nás jakoby naplňoval vázu a hladina
stoupá sama od sebe. Učí masu lidí, jednotlivce, páry, skupiny. U skupin je to metoda
elektrošoku, protože tam nalézáme všechna schémata rodiny.
Když je ego v hlavě, Šrí Tatháta říká, že je to ten pravý okamžik, a posílá poslední dávku pro
mysl. Potom zaplaví naši duši láskou. Kdyby poslal dávku lásky hned, tak mysl, ten zloděj, by
sebrala všechno. To mysl v nás křičí o pomoc. Neztotožňujme se už s myslí.
Jakmile prohlédneme hru mysli, jsme zachráněni.
Když přichází smutek, ptejme se, co v nás je nešťastné. Je to vždycky mysl. Duše není nikdy
nešťastná, pouze když je příliš daleko od svého Mistra.
Šrí Tatháta říká lidem: „Nemohu vyřešit váš problém, ale mohu vás posílit tak, aby se ten
problém zmenšil“.
Jaký je význam „Óm“?
139
„Ó M“ nebo „A U M“ neboli pranava, zahrnuje všechny zvuky, které lidský hlas může
vytvořit od dolní části hrdla* až po nos. Zvuky jsou základem všech slov. Slova představují
myšlenky. Myšlenky jsou vyjádřením čistého vědomí. Když se vyjadřujete slovy, používáte
jen část možností všech zvuků, které máte k dispozici, kdežto ÓM zahrnuje všechno.
432
ÓM je čistá vibrace, která se neomezuje na žádný zvuk ani na žádný konkrétní význam.
Když zpíváte ÓM, následujete vibraci celého vesmíru. Stejně tak jako vesmír pochází z ticha,
roste ve vědomí a vrací se do nebytí, stejně tak ÓM vychází z ticha, vyjadřuje všechny zvuky
vesmíru a vrací se od ticha.
Představuje čistou energii a jeho vyslovováním se s ní spojujete. Z tohoto důvodu máte
používat ÓM před všemi mantrami.
V Indii má ÓM víc než sto významů. Jedním z nich je pozdrav bohů.
Celý Vesmír je Bůh, ale jestliže stavíte jenom na části vesmíru, božský princip je tím
zatemněn (zahalen)* . Se slabikou ÓM se napojujete na Božství.
Zvuk ÓM v dlouhé verzi se skládá ze sedmi částí: A - U- U- aum - tři pomlky (ticho je
zahrnuto do ÓM)
Chcete-li dát nějaké meditační techniky, dejte ÓM v dlouhé verzi, to zklidní mysl.
Všechny zvuky vycházejí z pupku. Vibrace stoupá do hrdla, zubů, rtů, nosu a vy ji slyšíte
v hrdle. Používejte vědomě všechny tyto části vašeho těla, aby ten zvuk byl úplný.
Když recitujete, poslouchejte svůj vlastní hlas.
ÓM recitované takovýmto způsobem je jednou formou pránajámy. Naberte velký nádech,
vyslovte ÓM, udělejte tichou pomlku a před dalším nádechem si dejte načas.
*****
Když se vydáváme na cestu Dharmy, vymazáváme mechanismy získané od dětství. Jako
dospělí můžeme těchto problémů ušetřit naše děti. Děti, i když nejsou ve Dharmě, mají být
vychovávány v prostředí, které usnadní jejich Dharmu později.
Abychom pokročili, musíme opustit živočišné stadium. Pubertě vyvolává velké proudění
živočišné a temné energie. Před pubertou nejsou chlapci a děvčata rozdílní, ale potom už je
ten rozdíl velký. Můžeme pomoci našim dětem překonat toto obtížné stádium, tím, že je
budeme učit duchovní praxi. V potřebné chvíli pak pro ně budou věci snazší.
Chlapci a děvčata jsou dnes vychováváni s vírou, že nejsou úplní a že se vzájemně potřebují,
aby naplnili to, co chybí.
Takže „uskutečnit Božství“ v tomto světě závisí na skutečnosti, aby chlapci a děvčata byli
vychováváni jako celí jedinci. V období před dospíváním je Božství sice přítomno, ale pozor,
abychom to nezkazili sexuální aktivitou, protože potom by božská energie na sebe vzala
formu živočišné sexuality.
Doporučuje se celibát až do dvaceti jedna let jako ochrana této energie, aby nespadla zpět na
tuto úroveň.
Celibát mladých je jediný způsob jak položit základ pro Dharmu.
Šrí Tatháta má velmi tvrdá slova vůči těm, kdo urážejí mladé dívky nebo mladé lidi. Mladé
dívky ztělesňují energii Božské Matky a skrze ně je urážena Božská Matka.
Když děti vyrůstají, mají si uvědomit svou odpovědnost za Dharmu a teprve pak se mohou
ženit a vdávat a mít děti, a ne naopak.
140
Založit rodinu a vychovávat děti je pro novou generaci velkým tapas.V indické duchovnosti
otcové a matky rodin jsou na úrovni mudrců. Šrí Tatháta nás vyzývá, abychom změnili naše
smýšlení o tom, co je muž a žena a pohled na ně. Také nás žádá abychom změnili náš životní
styl.
Když jsme daleko od Šrí Tatháty, užívejme inteligentně všechno, co nás naučil. Vytvořme si
ochranu světelným štítem kdykoliv a kdekoliv, proti našim vlastním myšlenkám
přicházejícím z mysli a proti tomu, co přichází z venku. Ať prožíváme cokoliv, dobré či
špatné, vždy mysleme na to, že je za tím božská ruka. Podívejme se zpětně na to, co nás
těšilo, co bolelo - jsou to jenom události. „ Je důležité, že jsi se dobře najedl minulou
neděli?“
Když jsme šťastní, neptáme se, proč nás to potkává. Naopak, když jsme nešťastní, ptáme se
proč a pochybujeme.
Matka Příroda chce stále, abychom byli šťastní.
Když nás potkávají nepříjemné věci, Matka Příroda chce, abychom jimi prošli, protože nás
jimi připravuje pro budoucnost, i když je třeba nechápeme. Nejlepší herce vytvářejí ti
nejnáročnější režiséři. Raději než abychom pochybovali, můžeme Matce říci, že je to příliš
bolestivé. Nedovolme mysli, aby se té věci chytila a namlouvala nám, že Matka Příroda nás
opustila.
Nemysleme si, že ve Francii je všechno špatné.
Šrí Tatháta popisuje, že v přírodě nacházíme 24 guruů. Ve Francii i jinde se dají v přírodě
snadno najít, když je hledáme:
- strom, který nám dává přístřeší a stín bez účtu a své plody dává ptákům,
- pes, který nikdy neopouští svého pána, ať už ho živí nebo ne, ba i když ho bije…
- slunce, atd….
Když nás potká něco těžkého, považujme to za tapas a vyrůstejme s tím.
V klasické indické filozofii se říká, že tváří v tvář protivenství musíme zachovat vyrovnanost,
rozhodnost, toleranci, trpělivost a lhostejnost.
Lhostejnost znamená zabývat se pouze tím, co je v dosahu našich schopností a ne tím, co je
mimo ně. Týká se nás jen to, co je v dosahu našich natažených rukou.
Vystanou-li potíže, berme je jako osobní oběť pro náš duchovní pokrok.
Ve chvíli slabosti jsme vůči silám adharmy zranitelní. Ale můžeme je odrazit, když se
připojovat na energii Šrí Tatháty.
Cvičme sádhanu upřímně, ukázněně a čestně a tak v nás nastanou velké změny.
Když se budeme dívat pod povrch věcí, uvidíme, že Matka Příroda nám dává hodně pomoci.
Sklizeň úrody má svůj čas. I díkša přinese své plody až přijde její čas.
Když se po setkání se Šrí Tathátou vrátíme domů, mohou se objevit společenské a rodinné
tlaky, které nám budou činit obtíže při cvičení sádhany nebo při změně stravovacích návyků.
Udělejme první krok tím, že potvrdíme: „Chci žít takto“. To navodí změny kolem nás.
Buďme příkladem Dharmy ve světě.
Například když máme hlad a není poblíž vegetariánská restaurace, přijměme pevné
rozhodnutí, že nebudeme jíst. Půst je osobní tapas. Vynechat jídlo představuje pročišťování.
Nevytvářejme si obavy. Nebuďme líní nebo slabí v našich rozhodnutích.
Šrí Tatháta není lidský otec, který nám dává požehnání. Je vyslancem představujícím samotný
Čas. Tím, že se připojíme ke Šrí Tathátovi, nás Čas již přijal a vzal na sebe odpovědnost
za naše vedení. Nemáme se čeho bát. Když budou naše rozhodnutí pevná, stanou se v našem
životě zázraky. Zázraky nepřicházejí nikdy, když o ně žádáme nebo je čekáme. Když si
141
budeme připomínat Šrí Tathátu před každou činností, bude s námi. Teprve když to budeme
dělat ve všech aspektech našeho života, přijdou zázraky.
Šrí Tatháta si přeje, aby se každý z nás stal „Tathátou“. Navrhuje nám k tomu snadnou cestu:
je to láska kterou mu přinášíme a láska, kterou přináší on nám.
Neomezujme bezpodmínečnou a univerzální lásku jen na naše přátele a blízké.
Milujme tak, jak nás miluje Šrí Tatháta a provádějme tapas.
A tak se každý z nás stane „Šrí Tathátou“.
4) Informace o lidském vývoji
Vývoj lidstva prochází třemi etapami:
1) vývoj založený na energii a moci
2) vývoj založený na vědomí
3) vývoj založený na Božském Světle
Na každé z těchto tří úrovní přicházejí božské projevy, aby řídily tento vývoj.
Pomoc, učení pro ty, kteří potřebují být připojeni k Božskému Světlu kvůli svému růstu, se
jmenuje Dharma. Po vývoji na úrovních energie a vědomí je pomůcka a učení pro připojení
k Božskému Světlu – nazývá se Dharma. Abychom se vyvíjeli - a je to potřeba jenom pro ty,
kteří završili růst na prvních dvou úrovních „energie“ a „vědomí“ - Dharma nám pomůže se
třetí úrovní. Šrí Tatháta je zde, aby nám dal Dharmu.
Rosteme každým životem. Když přecházíme do dalšího života, nic nám nepatří. Tehdy
přijímáme nové tělo, pocházející od našich rodičů, a novou mysl, která pochází ze života naší
rodiny a naší výchovy.
Na této duchovní cestě, duchovním hledání jsou základní dvě věci:
- znovu objevit naší vlastní minulost
- připojit se k Božství, abychom rostli.
Máme otázky a pochybnosti, protože jsme znovu neobjevili naši minulost. Většina z nás se
v Indii cítí dobře bez nějakého viditelného důvodu. Naše srdce se zde cítí „doma“. Něco
jemného v nás ví proč.
To, že jsme přišli a že pociťujeme přitahování ke Šrí Tathátovi, znamená, že jsme dokončili
první dvě úrovně: úrovně energie a vědomí, a že jsme připraveni pro Božské Světlo. Ale
máme pochybnost: „Jak jsem dokončil dvě první úrovně?“ tato pochybnost přichází ze
zaslepení a zatemnění našeho těla a naší mysli.
Znovu objevit naší minulost znamená:
- mít vnitřní přesvědčení, že jsme připraveni k přijetí Světla
- mít vnitřní přesvědčení, že jsme zde kvůli Dharmě.
Máme se připojit k Božství, abychom rostli. Na lidské úrovni jsme podporování Přírodou
a ona nás postrkovala aniž bychom to věděli. Ale máme si vybrat náš osud, naši práci, náš
růst. Někdy Božství přichází a podává nám pomocnou ruku. Jestliže Božství nabízí ruku, je to
proto, že je zde někdo, kdo ji má uchopit. Šrí Tatháta je prodloužením této ruky. Šrí Tatháta je
zde kvůli nám, pro nás.
Na každém stupni vývoje máme očišťovat různé hodnoty. Měli jsme se očišťovat
od podmíněností na úrovni energie. Potom jsme se zase měnili abychom rostli na úrovni
vědomí. A na úrovni Božského Světla a Dharmy se logika a naše priority opět mění.
142
Přechod z jednoho vývojového stadia do jiného je vždycky pro mysl bolestivý, protože ona si
chce zachovat to, co je jí známé. Nový řád věcí pro ni vždy představuje zmatení. Má strach
z neznámého.
Pro Dharmu si musíme znovu definovat, co je dovoleno a co ne, co je prvořadé a co ne.
Přichází zmatek, pochybnosti. Ztrácíme smysl pro realitu. Někdy se dokonce mohou síly
temnot zvednout, vstoupit do nás a zpomalit náš pokrok. Ty temné síly jsou jako matky, které
jdou za ředitelem školy a říkají mu: „ Nedovolte mému dítěti postoupit do vyšší třídy, dokud
nebude mít ty nejlepší známky“. Dítě touto situací trpí. Trpí, když ví, že jeho matka šla
za ředitelem, aby mu zabránila v postupu do vyšší třídy.
Abychom se dostali až sem, vynaložili jsme mnoho snah a obětí. Teď máme zvítězit nad
sebou samým. To je naše vnitřní vítězství.
Ve třech etapách lidského vývoje je vždy přítomna Láska.
„Možná, že Světlo je Čistou Energií, a Láska je její vůní“
S láskou je všechno možné. Je skutečně velmi snadné se přeměnit. Láska je nezbytná dokonce
i když cvičíme jógu, sádhanu nebo meditace. Všechno jí získá na hloubce. Budeme přeměněni
více než si přejeme. Jóga nám dovoluje spojit se s celým vesmírem a dokonalá harmonie
nastává na různých úrovních skrze naše čakry. Každá z nich vibruje v souladu s vnějším
světem a Vesmírem. Jestliže provádíme naši jógu s úmyslem, abychom byli v meditaci,
připravuje nás pro Božství, které přichází do tohoto světa, a které potřebuje baštu Božství.
Z našeho těla máme učinit Božské Tělo.
Jóga je k tomu cestou a Božské Světlo završí tuto přeměnu obyčejného těla v Božské Tělo.
To se ale uskuteční vědomě, jen když učiníme volbu.
*****
5) Informace o jágách
Jága je rituál. Rituály umožňují vytvářet energii. V každém rituálu je důležité uvědomovat si
tři aspekty: co děláme, co říkáme, co si myslíme (tělo, slovo a myšlenka). V jáze zaujímá
kolektivní aspekt velké místo kvůli sjednocení s cílem vyžádat si reakci vesmíru. Tato reakce
je vyvolána smyslem mantry a také naším záměrem.
Cílem jágy je odstranit nepotřebné věci v nás.
Púdža a jága se dá provádět se dvojím úmyslem: jako společenská událost nebo způsob jak se
důvěrně poznat.
Jágy by měli provádět pouze světci nebo plně realizované Bytosti.
Člověk, který jenom studoval Védy a rituály, není realizovaným člověkem. Vlastně jediní lidé
oprávnění řídit Jágy, by měli být vybráni bohem, protože oni nás vedou mnohem výš.
Na Zemi tento druh Jágy dnes už neexistuje nebo téměř neexistuje.
Dnes Božství obnovuje Dharmu a oživuje Jágu skrze ty, které provádí Šrí Tatháta. On má
v tomto rituálu ústřední jednotící roli.
Účastnit se jágy vedené Šrí Tathátou nebo se na ní podílet je jedinečná příležitost.
Ti, kdo to prožívají, mají mimořádné štěstí. Dovolují jim to zásluhy minulých životů a také
jejich předchozí velcí Mistři. Kristus a Buddha je už nějakým způsobem posunuli vpřed.
Během tohoto rituálu probíhá obnovování rovnováhy v našich tělech fyzickém, pránickém
i mentálním. Když se Božství v nás probouzí, všechny naše skutky se stávají božskými.
143
Šrí Tatháta nám navrhuje, abychom ze svého života učinili jágu. Pak se všechno stane
krásným: my sami, ale také společnost, do které patříme, země, ve které žijeme, a celý
Vesmír. Jága vedená Šrí Tathátou vytváří rovnováhu mezi člověkem a přírodou.
Prostředky, které máme dnes jsou jakoby mrtvé. Když se projevuje energie jágy, tyto
prostředky začínají znovu ožívat. Projevuje se v nich život. Prostředky bez života manipulují
lidmi, manipulují společností. Mají velmi zhoubné působení. Mnoho lidí neví, jak používat
své životy, své zdroje, svůj majetek.
V dávných dobách mudrcové definovali správný způsob, jakým mají lidé používat své jmění.
Rozdělili je na pět částí :
- První část by mohla být používána na jágy nebo obětiny
- Druhá část je část předků, můžeme tyto peníze dávat chudým nebo na různé charitativní
účely. Také můžeme tuto část použít pro stromy a přírodu.
- Třetí část je ta, kterou dáváme Mistrovi.
- Čtvrtá část náleží rodině, dětem, blízkým lidem, přátelům.
- Pátá část je pro sebe a pro manžela nebo manželku.
Takto máme podle rady moudrých používat své peníze. Člověk, který takto žije, nemůže
upadnout do hříchu. Není to možné. Jenom když jednáme tímto způsobem, tak se daří dobře
nám, naší rodině i společnosti.
Šrí Tatháta si přeje, aby k němu přicházeli mladí lidé, aby se tak co nejrychleji dostali
na cestu Dharmy. Žádá nás všechny, abychom žili Dharmu.
To, co nám pomáhá v růstu, je Dharma.
To, co nás egoisticky utlačuje, je adharma.
To, co napomáhá vývoji, je Dharma.
To, co brání vývoji, je adharma.
Dharma je vše to, co nás vede k našemu Cíli.
Adharma je vše, co nám brání v dosažení našeho Cíle.
Jděme ve směru Dharmy, protože si to skutečně přejeme a ne proto, že máme strach z trestu.
Držet se Dharmy je součást Základní Ušlechtilosti Lidské Bytosti.
V tomto životě není nic, kvůli čemu bychom se měli znepokojovat, protože Šrí Tatháta je zde
a chrání nás. Ať jsme kdekoli a ať on je kdekoli, Šrí Tatháta je s námi a my jsme s ním.
Žádá nás, abychom už nezůstávali ve smutku nebo trápení. Už to nedopovídá době. Smutky
a zármutky jsou spojeny s našimi smysly.
Ty, kdo mají sklon ke smutku, Šrí Tatháta žádá, aby přešli do další etapy. Pak z toho celý
jejich život bude mít prospěch. V přítomnosti Božských Osobností nás čekají největší radosti.
Šrí Tatháta nás žádá, abychom utěšovali ty, kdo jsou v bolestech nebo smutku když se k tomu
naskytne příležitost.
Nikdy si nemysleme, že to neumíme, že nemáme dostatečné poznání, že toho nejsme hodni…
Vyprávějme jim o Dharmě.
Potom jim říkejme o zázracích, které učinil v našich srdcích a našich životech.
A uchopme jedinečnou příležitost, která se nám nabízí – vést Nový Život.
Šrí Tatháta žádá nás všechny, abychom se stali posly Dharmy.
*****
„ÓM ŠRÍM TATHÁTAJA
144
DHARMA PATAJÉ
DIVJAAIŠVARJA
VARŠAKÁJA NAMAHÁ“
Tuto mantru používají lidé, kteří chtějí být ve spojení se Šrí Tathátou.
6) Dharma sútry Šrí Tatháty
Předmluva
Žijeme na prahu nového věku. Co se týká životní Dharmy, nadešla potřeba nově ji definovat.
Nespokojenost a neklid, které dnes vidíme ve všech oblastech, jsou viditelnými příznaky této
potřeby. Dharma je všeobecně definována vždy prostřednictvím božských duší, které existují
jako zrcadla odrážející aktivity doby. Opětovné vyvěrání univerzální tvořivosti se nyní děje
skrz TATHATU. Tato jedinečná Dharma, která se rozvila ve vědomých plánech TATHATY,
se nám nyní vyjevuje v Dharmasútrách. Prvními posluchači požehnanými vyslechnutím této
Dharmy se stali následovníci, kteří byli k jeho přítomnosti přivedeni řízením osudu. Bylo
pondělí 21. ledna roku 1991, vycházející slunce bylo svědkem, když tyto Dharmasútry byly
Božím řízením poprvé vyjeveny v Saranathu, předměstí Varanasi. Byl to stejný Saranath, kde
svatý Budha pronesl své první kázání o Dharmě před pěti následovníky. Byla to
pravděpodobně tajemná vůle času, která tahala za nitky v pozadí projevení také této Dharmy,
na stejném místě. Tyto Sútry definují Dharmu člověka poté, co vyjasňují nezbytnost Dharmy,
účel stvoření, milující laskavost přírody a předurčené štěstí člověka. Poté se uvádí, jak to
může být praktikováno v denním životě. Jsou zde zjeveny životní pravdy, životní povinnosti,
nastávání božského individuálního života a život ve společenství. Za těmito slovy
a myšlenkami je přítomna nezměřitelná vůle síly času.
Právě tím jsou tyto Sútry postaveny na roveň Mantrám. Mohou být uskutečněny každým
jednotlivcem, protože v sobě obsahují potřebnou sílu. Čili tyto Sútry mohou být používány
pro pravidelné čtení, k meditaci a také jako „vůle“ pro vznešený záměr. Působí zde i zároveň i
společenská modlitba, míněná jako přání celkového pokroku společnosti. Obojí může být
použito pro pravidelnou denní praxi. Ke každé Dharmasútře by měla být připojena Úpasana
mantra té které osoby s těmito slovy modlitby:
„IDAM API SAHASAIVA - LOKANÁM JEEVITHA DHARMO BHAVATHU“
- Ať je tato životní Dharma dharmou lidí celého světa.
Nechť nás čas obdaří požehnáním a milostí, neboť skrze Dharmasútry realizujeme tuto
Dharmu, která se stala jasnou a srozumitelnou, v našem osobním i společenském životě.
TATHATA - Dharmasútry
Milované děti nesmrtelnosti!
Jste božské květy, toužící po dokonalosti poté, co jste se pozvedli jako životní síla a mysl
z hmoty, která je laskána zářícími paprsky nekonečného světla. Zatímco na toto stále
zapomínáte, chod času vám přináší těžkosti, zármutek a nedostatky. Och! Božské děti, vy,
které nejste schopny uvědomit si svou vnitřní naléhavou potřebu po tolik nespočetných životů
až do dneška, kteří hledáte Dharmu skrz všemožné utrpení; nechť se vaše vnitřní naléhavost
uklidní a ztiší. S nekonečnou rozmanitostí a široce se rozprostírajícím vědomím ať je přáno
celému Vesmíru stát se Božským. Ať je Dharma praktikována v životě. Ať se vše zotaví
145
z rozkladu, a poté, co se pozvedne Božská Dharma ve všech světech, ať se zde uvede nový
věk. K tomu, aby se toto vyplnilo, je vám zde dávána vznešená Dharma. Pohružte se do
soustředění a poslouchejte!
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Toto je vyučování Dharmy.
Člověk je ten nejvznešenější tvor ze všeho stvoření,
Vznešeností člověka je jeho schopnost stát se dokonalým Božstvím.
Božská dokonalost je také záměrem Přírody.
Člověk by měl uznávat cíl Přírody a žít podle toho.
Pro dosažení dokonalého Božství je potřeba praktikovat tři Dharmy.
První Dharmou je žít s porozuměním palčivé touhy v hloubi duše.
Druhá Dharma – očišťování těla, prány (dechu) a mysli - směřuje k utišení vnitřní
touhy.
9. Třetí Dharma je vyzařování duševního světla do tří říší ve stavu zvýšeného vědomí
a svou vůlí.
10. Tyto tři Dharmy se mají žít s upevněním našeho já mezi Kosmickým Bytím a jeho
odrazem v Těle, Práně a Mysli.
11. Žít střední cestu vede k naplnění jógy Vivartam neboli Aišwara jógy.
12. Samskaranam – očišťování, Samudhapanam – energetizace a Samaharanam –
sjednocení jsou její první části.
13. Tuto první část posilují tyto aspekty: víra, rozlišování, pozornost, nadšení, odříkání,
přátelskost, odpoutanost, houževnatost, nestrannost, přijetí, guru a čas.
14. Prostřední část obsahuje vzestup a odevzdání se.
15. Božské vyzařování, celková dokonalost a blažená radost jsou třetí částí.
16. Očišťování znamená odstraňování zděděných vad a jiných vlivů predispozicí.
17. Očišťování se soustřeďuje na tělo a má čtyři součásti – zastavení, opozice, ovládání
a vyvažování.
18. Energetizace je probouzení vnitřní energie vzhůru vystupující pránou.
19. Energetizace je založena na práně a má tři části –pohyb (“akční” pránájáma – např.
kapalabhati), zádrž (např. kumbhaka) a zámek (bandha).
20. Ustálení znamená harmonizaci těla, prány a mysli zachováním ven směřujících
energií vědomí.
21. Ustálení je založeno na vůli a má tři části - zničení (škodlivých zvyků nebo praktik),
podpora (praktik posilujících naši energii) a udržení (získané energie).
22. Vzestup znamená stoupání ke Kosmickému Vědomí skrze božskou pránu.
23. To závisí na Síle, která sestupuje do vnitřního vědomí.
24. Akt splynutí individuální vůle s Božskou vůlí, která sestupuje do jemnohmotného
vědomí, je Zasvěcení.
25. Vyzařování je rozšiřování světla z širokého vědomí do tří říší silou vlastní vůle.
26. Transformace těla, prány a mysli do Božství vyzařováním světla z duše je celková
Dokonalost.
27. Vidět a prožívat Kosmickou Hru skrze zbožštělé nástroje (tělo, prána a mysl) – to je
Blažená radost.
28. Nejvyšším záměrem Přírody je dosáhnout celkové Dokonalosti postupným vývojem
všeho.
29. Lidské vědomí a vývoj zrcadlí kosmický pohyb. Dodržování Dharmy je sjednocuje.
30. Posilovat světlo vědomí dříve než se vnitřní touha dětí vyvine v sexualitu, to je
hlavním cílem výchovy (brahmačárja).
31. Moudrosti Já a vesmíru, lidského života, smyslu pro cíl a vize je třeba dosáhnout
výchovou.
32. Odpovídající moudrosti a svobody rozhodování u všech způsobů života by se mělo
dosáhnout výchovou.
146
33. Lidské duše, které se odklonily od Vědomí a Pohybu, dosahují dokonalosti skrze
Dharmu hlavy rodiny.
34. Různé vady získané v průběhu vývoje se mají napravovat skrze Dharmu hlavy rodiny.
35. První polovina Dharmy hlavy rodiny se naplňuje zplozením božských dětí.
36. Druhou částí Dharmy hlavy rodiny je realizace vědomí a energie.
37. Dosažení Božskosti a volný pohyb na sedmi úrovních Vědomí a ponořením se
do Vesmírné hry - to je dokonalost.
38. Cestou k tomu je vnitřní a vnější realizace dosažená skrze trvalou zdrženlivost
(Naišthika brahmačarja).
39. Moudří a zdrženliví Sadhakové (Naišthika brahmačárinové) by měli cvičit svou vůli,
aby proud Božské vůle navodil rovnováhu Kosmického rytmu.
40. Aby naplnilo jejich Vůli, projevuje se Kosmické Vědomí skrze Božské nástroje
a realizuje ji.
41. Vnitřní blaženost a provádění obětí pro pokrok všech bytostí - to je Dharma těch, kdo
praktikují trvalou zdrženlivost.
42. Lhostejnost ke společenským povinnostem a ponoření se do pokání - tapas – to je
Vanapraštham. (hlava rodiny na odpočinku).
43. Služba pro blaho světa, zříkání se individuálního i společenského života, to je Sanyas
(život mnicha).
44. Sanyas je také zesilování individuálních sil pravidelnou disciplínou v osobních životě.
45. Pro blaho světa a pro rovnováhu kosmických rytmů se by měly provádět jagni (obřady
obětování).
46. Když se spojí vliv pokání a jagni, jemnohmotné i hrubohmotné světy se vyvíjejí
v harmonii.
47. Když brahmačárinové, hospodáři a ti, kdo praktikují trvalou zdrženlivost (Naišthika
brahmačárinové) uskuteční božskost, sjednotí se s Božskou vůlí a vytvoří s ní kontakt,
pak světský život se stane Božským.
48. Až vzniknou božské vlády založené na božských společnostech, tento svět se stane
božským světem.
49. Rozpínavá síla vyššího Vědomí se projevuje ve všem pro svůj cíl. S velkou oddaností
je podporujme a utíkejme se k němu; toto je nyní předposlední Dharma všech.
50. Zachovávejte tuto Dharmu. Přejme si nové projevení ve všech světech. Postupujme
v jednotě. Pracujme jako skupiny. Kéž vše dosáhne dokonalosti. Kéž je vše příznivé.
Modlitba přijetí
Přijímáme tuto Božskou Dharmu, která přišla ze tvé tváře skrze naše mysli, slova a skutky.
Pro blaho světa odevzdáváme sami sebe, abychom se stali nástroji Tvé Božské vůle. Kéž nás
přijmeš. Ó Pane, kéž Tě potěší naše odevzdání !
**********
VII. Poselství Šrí Tatháty
„Milé děti,
Příroda je vždy jednoduchá a někdy složitá. Ale člověk je někdy jednoduchý a stále složitý.
To on sám si uložil tento rozdíl. V podstatě člověk a příroda jsou totožní.
Příroda se snaží o dokonalost. Člověk se také snaží o Božskou dokonalost. Ale když se
člověk dostane do souladu s přírodou a s vytrvalostí následuje svou vlastní Dharmu, změny
v přírodě se s ním sjednotí, aby bylo dosaženo přirozenosti.
147
A tak může bez námahy dosáhnout svého cíle. Cesta, která tam vede, je prostá, napodobující
Přírodu.“
Šrí Tatháta
roku 2004
Milé děti!
Moje požehnání a přání nejlepšího vám všem. Chvíle, kdy jsme se setkali, představuje obrat
ve vašem životě, ve vašem hledání Nekonečna. Ve vašem srdci byl zapálen plamen. Vaše
žízeň byla uhašena. Hlas ve vašem nitru vám říká, že jste na cestě.
Dostáváte mantry, meditaci a další cvičení k tomu, abyste dostali tuto skutečnou energii
ve vašem hledání a těžili z ní a abyste se vyhnuli zbytečnému bloudění. Cvičte usilovně a tak
zrychlíte svůj pokrok.
Připomínejte si také, že vaším úkolem je začleňovat váš duchovní pokrok do vašeho
každodenního života, rodiny a světa.
Když se setkáváte s jinými lidmi, odebírají vám část vaší energie, ale můžete snadno získat
plno energie díky meditaci a pravidelně konaným skupinovým modlitbám.
Když cítíte k sádhaně nechuť a cítíte se podráždění, vězte, že je to setrvačnost ve vás jako
dědictví z minulých životů. Překonávejte ji tím, že budete cvičit ještě víc.
V této době jsou negativní síly na vzestupu a jejich působení je velmi aktivní. Tyto síly
omezují lidi a matou je, aby je svedly z cesty Dharmy. Nepodlehněte těmto svodům.
Jsem zde jako strážce, ochrana zabraňující vám padnout. Jsem Šrí Tatháta, božský nástroj pro
naplnění tohoto poslání. Neustále budu s vámi, abych vás nenechal sejít z cesty. Abyste si
uchovali silné a živé spojení se mnou, cvičte sádhanu a nezapomínejte se ke mně vracet.
Pracujte na sobě na individuální i kolektivní úrovni. Připravujte se pro Dharmu a díkšu co
možná nejrychleji.
Na tomto světě je náš čas vyměřený. Pospěšme tedy!
Mám vám toho dávat ještě hodně. Očekávám Vás. Čas přišel.“
Šrí Tatháta
25 dubna 2004
Milé děti,
Příroda a Čas jsou ve fázi rychlých změn. To přinese strádání a utrpení a bude to představovat
rušivý vliv.
Jediným protilékem je kontakt s Božskými Dušemi a jejich vedení. Jejich světlo, jejich láska
a jejich energie budou útěchou a povedou nás na naší životní cestě.
Nenechte se odradit strastmi a starostmi. Jsou zde proto, aby nás přeměnily. Hleďte dopředu,
ne pouze na momentální přítomnost.
Máme uskutečnit vznešené cíle skrze velkou Dharmu, která pokračuje z jednoho života
do druhého.
Kéž Božská Milost proudí do vás a vaší rodiny a vede vás. Kéž blahodárné vlivy vstoupí do
vás. S láskou, požehnáním a modlitbami.
Šrí Tatháta
27 ledna 2005
U příležitosti Dne pro mír.
148
„Milé děti,
Vývoj lidské bytosti a vývoj vesmíru dosáhly důležitého stupně. Pro osvobození lidí
od nezdarů v jejich životech a pro osvobození světa z jeho neschopnosti žít v míru a souladu
je jen jediná cesta, cesta Dharmy.
Každá bytost na zemi byla zrozena s určitým konkrétním cílem. Přísluší speciálně lidem, aby
si uvědomili cíl svého života a chovali se v souladu s ním. Toto je cesta Dharmy a jen toto
skutečně pomůže současně světu i lidem samotným.
Jsme jako semínka. Každé semínko má nějaký cíl. S pomocí slunce a deště se rozvíjí, aby se
stalo rostlinou, potom květem a nakonec plodem pro dobro jiných bytostí.
Stejně tak má Božství rozkvétat v každém člověku. Cílem člověka je rozkvétat a dávat ovoce
a tak pomáhat ostatním lidským bratrům.
Žít bez cíle, bez pochopení smyslu Přírody vede ke zkáze lidské bytosti i Země. Pravé vědění,
to je poznání cíle Přírody. Všechno jiné vědění vede ke zkáze. Toto je učení, které dnes svět
potřebuje. Přišel jsem jako nástroj Božství a Čas mne poslal, abych upevnil Dharmu ve chvíli,
kdy lidstvo ničí samo sebe.
Povolám k tomu i vás. Přijďte, poznejte cíl svého života a žijte s ním v plném souladu. Šiřte
toto poselství univerzálního míru a Dharmy všude ve světě.
Toto je řešení pro mír ve světě.“
Šrí Tatháta
18. září 2005
Milé děti,
Matka Příroda chce, abychom spěli k novým stupňům vývoje. My však žijeme
s krátkozrakými cíli a nedbáme této odpovědnosti. To v nás vytváří hlubokou trpkost
a zmatek. Ovlivňuje to lidi na všech úrovních - od žebráků po hlavy států - a všichni horečně
hledají řešení. Naše vnitřní zmatky se ve vnějším světě projevují jako katastrofy, smrt, ničení
a absurdity.
K obnovení rovnováhy musíme poznat vznešenost lidského zrození a znovu nastolit rytmus
a řád v našich životech. Tento smysl pro cíl a celistvost by měl zahrnovat všechny aspekty
života jako jsou jídlo, děti, rodina, výchova, duchovnost, finance a mechanismy vládnutí.
Především by všichni muži a ženy měli vstupovat do rodinného života s odpovědností
za výchovu příští generace. Děti by měly být cvičeny v rozvíjení své vnitřní energie dříve, než
začnou sexuální vztahy. Celibát v prvních letech puberty je plně v souladu s kosmickým
rytmem vesmíru a vede ke smysluplnému životu.
Naše jídlo by mělo být takové, aby co nejméně ubližovalo druhým a přírodě.
Ke všem potěšením bychom měli přistupovat s bdělostí a odpovědností. Jinak znehodnotí
nebo vysají naší energii. Postoj modlitby, meditace, oddanosti k Nekonečnému Vědomí
a duchovní i společenská odpovědnost by měly být pěstovány a cvičeny všude.
Stav naší mysli se odráží v přírodních událostech. Jestliže napravíme sami sebe a obnovíme
rovnováhu, Matka Příroda nás bude provázet přátelskými rytmy. Univerzální rytmus všeho je
znám jako Dharma. Jestliže se rozhodneme zachovávat Dharmu, Matka Příroda neboli
Božská Vůle nám bude pomáhat mnohými a nečekanými způsoby.
Šrí Tatháta
říjen 2005
Milé děti,
149
Kéž požehnání Božství se vlévá na vás na všechny! Poslouchejte pozorně, prosím! Dharma je
jediným spolehlivým principem k tomu, abychom se dostali ze zármutku, abychom naplnili
smysl života a dosáhli cíle Matky Přírody. Musíme poznat lidský Cíl a dát mu pravé místo
v našem životě. Jedině potom jej lze uskutečnit.
Měli bychom následovat Dharmu. Dharma je nyní zastíněna a adharma je mocná. Toto je
skutečná příčina všech tragédií, neklidu a trápení.
Čas pověřil Tathátu posláním obnovit Dharmu. A vaše spojení s Tathátou není výsledkem
nějakého lidského plánu. Je součástí Božského plánu.
Dharmapíta je přirozeným prodloužením vašeho spojení s Tathátou. Příchod chrámu jakým je
Dharmapíta je také obrozením Dharmy. Ti, kdo nacházejí útočiště u Dharmapíty, dostanou
povzbuzení pro život v Dharmě. Otevře se jim celá cesta Dharmy. To je jisté.
Díkša, kterou jste dostali, je vstupenkou na tuto Cestu a k přijímání energie pro tuto cestu.
Zásluhy dobrých skutků učiněných v mnoha předchozích životech vás k tomu oprávnily. Toto
je cíl, cesta a pravda všech individuálních duší.
Dharmapíta je chrám určený k uskutečnění toho všeho a současně je to také středisko pro
šíření tohoto vznešeného poselství ve vnějším světě. Síla a Přítomnost, které se ztělesňují
a vstupují do Dharmapíty, pomohou na cestě Dharmy nám, našim rodinám, zemi i světu.
Když budeme žít Dharmu, Síla určitě zajistí prosperitu naší rodiny, naší země a světa.
Mějte tyto myšlenky na paměti, zaměřte své modlitby na nastávající projevení Božské Vůle
na Zemi. Podporujme hluboké snahy celého lidstva o Dharmu.
Kéž vám Božství pomáhá v naplnění vašeho poslání.
Věčně váš, chcete-li
Šrí Tatháta.
Poselství lidstvu
Svět, jak ho vidíme, není pravý sám o sobě; není to ani iluze. Je to jen pohyb vedený určitým
záměrem. Tento záměr nekončí světem, ale zasahuje každého jednotlivce a hlásá lidskou
ušlechtilost a Dharmu, která ji provází. Život v dokonalé božskosti a naplnění existence skrze
ni jsou konečným cílem lidského osudu. Matka Příroda tam také směřuje. Takže dokud tento
osud není naplněn, člověk zůstane neklidný a bude se cítit znepokojený a prázdný. Ať už
dosáhneme čehokoliv, nemůžeme nikdy uniknout tomuto pocitu nezdaru a marnosti.
V každém je palčivá touha naplnit tento osud, která je také zdrojem neomezené energie. To
nás přesvědčuje, abychom v životě vnímali pohyby Přírody a Času.
Při výchově dětí bychom měli mít na paměti konečný osud lidstva. Děti by měly dostat
duchovní i moderní vzdělání a výchovu. Duchovní vzdělání je to, co probouzí energii duše
nebo Já. Měly by se také učit, jak rozpoznávat lásku a prožívat ji v každodenním životě.
Aby mohli takto vychovávat děti, rodiče by měli žít harmonickým životem, který bude
sloužit dětem jako vzor. Když si vybíráme životní partnery, musíme mít na zřeteli příští
generaci. Láska, vzájemné pochopení a připravenost vzájemně se podporovat, to by měly být
základní zásady rodinného života. Takový život bude bohatý v každém ohledu.
V této době nemůže žádný jednotlivec naplnit lidský osud sám. Individuální cíle a jejich
uskutečňování by se měly přirozeně vztahovat na druhé pro dobro lidské společnosti.
K tomu je vhodné praktikovat tři principy.
První je tapas (sebekázeň a umírněnost), což znamená sebeovládání v potěšení. Také to
znamená být si vědom druhých a jejich prospěchu při následování osobních zájmů.
Druhá je Dharma, což znamená spravedlivost (také: pravdivost, univerzální zákon, vesmírný
řád). Vztahuje se také k poznávání našich skutečných cílů a zajišťování individuálního
150
pokroku. Zajišťuje prosperitu rodiny, společnosti a země a začleňuje je jako řídící faktory
do každodenního života.
Třetí je majtrí, což znamená přátelství.Toto přátelství je láska a vyrovnanost ve vztahu ke
každé lidské bytosti. Láska je jednou tváří, rovnost a odvážná svoboda je druhou tváří. To činí
život radostný pro nás i pro druhé. Majtrí k duchovnosti přidává koření a štěstí.
Energii a inspiraci pro tento život můžeme získat denní sádhanou a životem v pravé bdělosti.
Bez sádhany to vše zůstane jen vznešeným ideálem bez skutečného života.
Jednotlivci, kteří mají podobné touhy, by měli žít a meditovat jako skupina nebo sdružení. Na
kolektivním základě to pomůže integrovat individuální touhy a lidský osud s účinným
spojením s Božskou Energií. K tomu jsou nutná duchovní centra tam, kde jsou tato spojení
aktivní a kypící životem. V moderní době jsou taková centra velmi vzácná, ale jsou skutečnou
nutností.
Život, který žijeme s vědomím našeho Božského Osudu, kdy děláme to, co se od nás očekává
v širším zájmu lidstva, utváří Dharmu. Tato Dharma má mnoho úrovní, např. jedinec, rodina,
sociální skupiny, země nebo národ a pak celý svět včetně jiných říší bytí. Taková harmonie a
pořadí priorit jsou dnes velmi potřebné. Je třeba je obnovit. Šrí Tatháta je nástroj, skrze který
se Božská Vůle projevuje pro obnovení této Dharmy, která je starobylá a věčná. K životu v
této Dharmě, k přibližování se s důvěrou k výšinám lidského osudu vás všechny Šrí Tathata
vítá.
Síla, která je Čas, se snaží všechno obnovit; přestavět všechen řád a předefinovat všechny
hodnoty. Nepokoj, ničení, utrpení, zmatek a katastrofy, které dnes vidíme, jsou předchůdci
této změny. V širší perspektivě je toto vše dobrým znamením. Ale bolestivost změn je příliš
velká pro naši křehkou existenci. Můžeme přehradit tuto stezku zármutku a beznaděje jenom
prožíváním naší Dharmy. Není jiné cesty. Když budeme připraveni to učinit, skryté síly změní
svoji přízeň a na naší cestě se nám dostane pomoci. Obraťme se k Božské Vůli a zasvěťme se
nejvyšší alchymii. Matka Příroda čeká!
Kéž jste všichni zahrnováni láskou a světlem.
Šrí Tatháta
únor 2006
Poselství Šrí Tatháty při příležitosti 6. července 2006
"Příchod Dharmy :
Dharma je Pravda, Život a Úplnost "
Milé děti,
naslouchejte pozorně !
Každý z nás dosahuje rozhodujícího stupně vývoje skrze zásluhy v životě. Následující stupeň,
kterého máte dosáhnout, je rozkvět. Stejně jako květiny rozkvétají za pomoci slunce, tak vy
můžete uskutečnit vaše životní poslání pomocí energie a světla Dharmy.
Za několik dnů budou slaveny obřady zasvěcení Dharmapíty. Možnost účastnit se a také být
svědkem této posvátné práce, inspirované samotnou Božskou Vůlí, to je požehnání Času.
Každému z vás je dána čest poznat a přijmout Dharmu sestupující z Časů, a vy pak budete
vyzařovat a šířit tuto Dharmu v rodině, společnosti a obecněji v národě. Toto je ideální
okamžik k přijetí této Dharmy pro naši Matku Zemi jako symbol božského požehnání.
V této souvislosti náleží každému z vás přijmout tento proud Dharmy s dokonalou jednotou
mysli, mimořádně střídmého a urovnaného života, úplného odevzdání se Božství a v úplné
jednotě myšlení. Můžete vyzařovat tento proud Dharmy ve vás samých, v rodině, společnosti
a národě a připomínat si, že je to dokonalý okamžik pro přijetí Božské Milosti. Učiňte svůj
život božským tím, že přijmete odpovídajícím způsobem tento nezměrný déšť blaženosti
Božské Matky, Matky naší Země.
151
152
Poselství Šrí Tatháty z DHARMA PEETHY 23. července 2006
Lidský život je cesta vývoje ke stavu Božství. Na pomoc tomuto vývoji se Kosmické Vědomí
projevuje různými způsoby v důležitých okamžicích doby. Proroci, velcí mudrci a svatá
místa jsou příklady takových projevů.
Dnes vývoj dosáhl klíčového stupně. Projev, který se uskutečnil ve Dharmapítě, je
požehnáním na pomoc tomuto vývoji. Dharmapíta není výsledkem lidského snažení. Je to
skutečně nádoba chtěná Božstvím pro tento projev.
A tak všichni, kdo žízní po tomto vývoji a tomto růstu − a ve skrytu své duše po tom touží
každý − jsou zváni, aby nasáli tuto Energii, která sestoupila do Dharmapíty, a aby jí naplnili
své vlastní životy. Projev, který se uskutečnil ve
Dharmapítě, se uskutečnil
na jemnohmotných úrovních. Abychom jej uvedli do vnějšího světa a do našich osobních
životů, musíme se uchýlit k této Přítomnosti. A následně musíme přemodelovat naše životy.
Takový způsob života je Dharma. Najít útočiště ve Dharmě otevírá cestu rychlého růstu
a realizaci. To je jediný způsob, jak přivést jedince, rodinu a společnost, kteří jsou hlavními
úrovněmi lidské civilizace, do stavu blaha a božské nádhery. Dokonce i kdyby člověk
nevyvíjel vědomou snahu v tomto smyslu, tyto změny by nakonec stejně nastaly, protože jsou
vůlí Času. Samozřejmě všechno vědomé úsilí bude tím spíše odměněno značnými výsledky.
Když je přeměna bezprostředně blízko, nabývají na síle současně síly Dharmy i jejího
protikladu Adharmy. A tak jenom ti, kdo jsou silní a bdělí, budou moci sledovat cestu
Dharmy. Slabí a ti, kterým chybí pozornost, jsou náchylní k tomu být stahováni dolů silami
Adharmy. Proto se má každý maximálně snažit vstřebávat duchovní energii a udržovat se ve
vysoké bdělosti.
Nadcházející přeměna je vyvolaná Kosmickou Energií. A tak je nyní možné dosahovat
výsledků přesahujících všechny naše představy. Musíme být informování o této příležitosti
a připraveni ve vědomí na tuto přeměnu. Také nám přísluší šířit toto poselství, probouzet tak
další lidi a pomáhat jim.
Kéž požehnání a přání Energie Nekonečna se šíří na všechny, aby žili Dharmu a uskutečnili
to, co se má stát.
153
VIII – závěr
V letech 2004-2006 jsem strávila v Indii téměř jeden rok v blízkosti Šrí Tatháty. Je pro mne
velké štěstí a mimořádný zážitek, že jsem mohla a mohu přicházet, navštěvovat, pobývat
s takovou Bytostí.
Ještě dnes je moje mysl příliš omezená na to, aby si uvědomila kým On je, ale to co jsem
mohla vidět, slyšet, chápat, mi dává touhu prohlubovat toto objevování.
Nedovedu říct, zda je jediný na Zemi kdo nám pomáhá na naší cestě a nedovedla bych také
říct, zda jej všichni potřebujeme ke svému postupu.
Ale vím, že:
V tomto světě, který je zaplaven informacemi o katastrofách, válkách a hrůzách, je příjemné
a utěšující mít přístup k takovémuto vědění…
V tomto světě, který se hroutí pod našimi strachy, problémy a smutky, setkání se Šrí Tathátou
ve mně probudilo radost a důvěru v Život.
Nemám co ztratit, nemám se čeho obávat, když mu budu věřit a řídit se jeho radami Lásky
a Moudrosti, které mi dává pro můj každodenní život.
Nemám se čeho obávat, protože jeho návrhy jsou krásné, rozumné a hlavně konečně dávají
smysl mému životu.
Jsem šťastná, když slyším, že mám objevovat mé světelné tělo a stát se nesmrtelnou. Mám
dojem, že jsem to vždy věděla…
Naštěstí, navzdory zdání vnějšího světa, se časy mění a všude na naší planetě lidé pracují pro
Lásku a Světlo. Měla jsem několikrát možnost setkat se s lidmi, kteří mi vyprávěli
o nesmrtelnosti. Šrí Tatháta je první, kdo mi dal skutečně klíče k jejímu dosažení.
K mé cestě…chtěla bych říct, že jsem byla dojatá, hluboce zasažená Šrí Tathátou. Že je
Láskou ve všem co dělá, ve všem co říká, v celé své bytosti. Že je obklopen lidmi plnými
Světla, v jejich očích, v jejich srdcích. Že nás učí a pomáhá nám se přeměňovat, stávat se více
živoucími a vědomými … Ale také nás učí, že naší cestu musíme projít jen a jen my sami.
Na naší cestě…
Šrí Tatháta je
světlo v temnotách,
ruka podávaná unavenému poutníkovi,
východisko ve světě zdánlivě bezvýchodném..
ADITI je její indické jméno, civilním jménem je Anne-Marie HAUCK, narodila se ve Francii
v St Etienne 26. května 1950. Od svého dětství hledá smysl a cíl lidského života.
Je přesvědčena, že tady na Zemi nejsme na pár desítek let jen náhodou a bez hlubokého
důvodu. Její neustálé hledání ji přivedlo až do Indie. Tam si její pohled, srdce a evropskou
duši podmanil Orient. Odpovědi na její otázky jí přinesla nádherná setkání, ale především…
„především její setkání se Šrí Tathátou…“
Tento svět není pravdou sám o sobě, ani není iluzí. Je to pohyb s určitým úmyslem. Smysl
skrytý za tímto pohybem hlásá vznešenost lidského zrození a z toho vyplývající Dharmu.
Žít v Dokonalém Božství
a naplňovat svůj život tímto Božstvím, to je
NEJVYŠŠÍ LIDSKÝ OSUD.
154
Dokud nebude tento osud realizován, člověk nebude mít klid a bude se cítit odsouzený. Ať
půjde kamkoli a dosáhne čehokoli, nebude moci uniknout tomuto pocitu porážky. Palčivá
hloubka jeho touhy je tak specifická, že bez jejího uskutečnění se nedá utišit.
Šrí Tatháta odhaluje cestu k realizaci Nejvyššího Lidského Osudu. Pro každý lidský život je
cesta přímá, prostá a přirozená. Je zvána „STŘEDNÍ CESTA“.
Tato cesta, jedinečná a přizpůsobená naší době, byla zapsána ve Védách a Svatých Písmech.
Šrí Tatháta ujišťuje, že lidstvo je dnes připraveno a lze toho dosáhnout obyčejným životem,
založeným na vědomí a prosté disciplíně. Popisuje životní cestu na očištění energie,
pozvednutí a předefinování naší individuality, abychom ji přivedli k úplné přeměně.
To je filozofie života,
zrozená ze života obyčejných lidí,
vedených Šrí Tathátou.
*****
IX – slovníček
(Většina uvedených slov pochází ze sanskrtu nebo jazyka malajalam a jsou tudíž psány jiným
písmem než latinkou, takže pro jejich přepis neexistuje jediný správný způsob . Používá se
Tamilnádu i Tamil Nadu, Dharma Peetha i Dharmapeetha .. atd.)
Adharma
Opak pravdy, „a“ znamená stav bez spravedlnosti a ctnosti. Tento stav je vyvolán
nedostatkem vědění a vládne zde lenost (tamas) a žádostivost (radžas)
Agastia
Mudrc, který hodně pomáhal hodně praktikujícím.
Agni
Oheň.
Allahabád (Illáhábád)
Místo soutoku tří řek blízko Benáres.
Arčana
Symbolická oběť s listy, květy, zrnky rýže… našeho vnitřního vědomí k božství.
Ásána
Různé pozice hatajógy.
Askeze
Odříkání. Intenzivní duchovní cvičení. V sanskrtu tapas. Velmi přísná cvičení a meditace.
Ašram
Středisko náboženského studia nebo meditace. Místo setkávání kde se lidé věnují duchovnímu
hledání. Může to být dům, usedlost, poustevna nebo klášter.
Átma nebo átman
Výraz označující v hinduistickém pojetí pravé a nesmrtelné Já člověka. To, čemu se
na Západě říká „duše“ .
155
Ajurvéda
Tisíce let staré lékařské učení, ale také filozofie a umění života. Ajurvéda se zabývá zdravím
lidské bytosti v celém jejím rozsahu. Zabývá se léčením, ale především prevencí a úplným
zdravím. Ajurvéda chápe jedince jako složeného ze stejných složek jako vesmír (země, oheň,
voda, vzduch, éter). Fungování jeho organizmu závisí na působení tří základních jednotek ,
takzvaných „dóša“ (vata, pitta a kapha)
Bhadžan
Posvátný zpěv. Zpívat bhadžany znamená opěvovat nahlas slávu Boží, zpívat celým srdcem.
Je to proces umožňující formování mysli pro věčné hodnoty.
Benáres
Město v Indii, zvané také Váránasí nebo Káčí. Leží ve státě Uttar Pradéš na březích řeky
Gangy. Původně nazývané Kaši, potom Benáres a dnes Váránasí.
Bhagavadgíta
Filozofická báseň považovaná za evangelium hinduismu. Je částí velké epické národní
indické básně Mahabharáta sestavené mezi pátým stoletím před Kristem a druhým stoletím po
Kristu. Bhagavadgíta (též: Bhagavad Gíta) měla nesrovnatelný vliv na náboženský život
Indie.
Bhakti
Láska k bohu, oddanost, podřízení se guruovi a zvolenému ideálu.
Bhogar
Jméno mudrce.
Brahma
První božstvo z Krimurti: hinduistické trojice do které patří Brahma, Višnu a Šiva. Brahma
ztělesňuje boha v jeho aspektu stvořitele vesmíru.
Brahmačári
1. Ten, kdo vede náboženský život, provádí duchovní cvičení a už složil první mnišské sliby.
2. Mladý muž, který dosáhl prvního ze čtyř životních stupňů podle Véd, brahmačárja.
Bráhman
Kněz, příslušník kasty kněží.
Bódhgaja (Bodh-Gaya)
Místo blízko Benáres, kde Buddha dosáhl osvícení.
Čakra
„Kolo, kruh“. Pojem označující centra, kterými prochází jemná energie (prána, kundaliní)
v lidském astrálním těle. Tato centra shromažďují, přeměňují a vyzařují energii, která jimi
prochází. Čakry jsou body setkání a vzájemného prolínání tělesné a psychické úrovně. Sedm
hlavních čaker podle indické kundaliní-jógy je rozloženo podél sušumny, tj. hlavního kanálu
přenášejícího jemnou energii podél páteře, kanálu kterým stoupá kundalini při duchovním
probuzení člověka. Sedm hlavních čaker: 1 – múládhárá, 2 – svádhišthana , 3 – manipúra,
4 – anáhata, 5 – višudha, 6 – ádžňa, 7 – sahasrára
Čidambaram (Chidambaram)
156
Slavný chrám a poutní místo v Jižní Indii, ve státě Tamilnádu
Dakšinešvar
chrám blízko Kalkaty
Dašarátha
Král v Ajódhi,. měl tři manželky. Jeho hlavní manželka Kausalja mu dala syna, prince Rámu,
jedno z deseti vtělení Višnua, hrdinu slavné epické básně Rámajána. Měli ještě tři další syny:
Bharata, Lakšmana a Šatrughna.
Dathathreja
Velký jogín, předchozí vtělení Širdi Sai Báby.
Díkša
Zasvěcení žáka mistrem do duchovního života.
Déví
1) Bohyně. Slovo může označovat jakékoli ženské božstvo v hinduismu. Často se přidává ke
jménu bohyně např. Lakšmí – déví. 2) Královna. 3) Princezna. 4) Titul, který se přidává
k prvnímu jménu indické ženy jako znamení úcty při oslovování.
Oddaný
Zbožný, horlivý, soustředěný, věrný, věřící
Dharma
Všeobecný výraz označující „to, co tvoří naší pravou přirozenost“, správnost. Základ lidské
morálky a etiky, přirozený zákon Vesmíru a základ všeho náboženství. Řád, zákon, čistota,
respekt v rytmu s Vesmírem. Dodržování přirozených společenských nebo metafyzických
norem, jeden ze základních pojmů indické civilizace.
Dharmapíta (Dharma Peetha)
Svaté místo, inspirace pro svět, chrám postavený Šrí Tathátou v Kolluru, (stát Karnataka).
Původně nazývaný „Tatháta puškaram“.
Dharma sútry
Životní pravidla a příkazy
Dhótí
Oděv, který nosí Indové místo kalhot. Pás látky omotaný kolem pasu a sahající až po zem.
Garuda
bájný pták, který vozil boha Višnu
Gájatrí mantra
Základní mantra. Gájatrí se otáčí ke Slunci chápanému jako Sávitrí, stvořitel.
Jedna z nejstarších manter na této planetě. Její vznik se připisuje mudrci Višva Mitrovi. Říká
se, že v jejích mocných sanskrtských slabikách je obsažena moudrost a s touto mantrou se
rodí soubor vědění všech světů. Existuje několik verzí výkladu. Jedna z nich zní: „Ó Slunce,
Zdroji veškeré moci, Ty, jehož paprsky osvětlují celý svět, stejně tak osvětli mé srdce,
abychom mohl konat stejné dílo jako ty.“
Ghí
157
Přepuštěné máslo. Ghí se vyrábí z másla, které se rozpouští na velmi mírném ohni a z hladiny
se odebírají mléčné produkty. Dobré vlastnosti ghí jsou v Indii všeobecně uznávány. Máslo
zbavené svých mléčných produktů (laktóza, škodlivý cholesterol) a přeměněné v ghí se stává
zlatem!
Guna
„Základní kvalita“. Předměty světa jevů (prakriti) jsou všechny strukturovány kolem tří gun:
satva, radžas a tamas.
Guru
„Gu“ znamená temnotu a „ru“ znamená ten kdo přerušuje*, kdo zastavuje . guru je tedy ten,
kdo odstraňuje temnotu. Mistr, zejména v duchovní oblasti. Hinduistická tradice rozlišuje
čtyři úrovně guruů: 1) rodiče, kteří nám dávají přístup k našemu tělu a seznamují nás se
životem a jeho obtížemi. 2) světští mistři, učitelé a profesoři, školitelé. 3) duchovní mistr,
který zná Cestu, vysvětluje nám smysl a cíl života, cestu realizace Já a ukazuje nám nebezpečí
a obtíže existence. Může nás vést po Cestě, ale ne ji procházet místo nás. 4) Kosmický guru
(Avatár), ke kterému nás vede duchovní guru, dokonalé a osvícené „vtělení boha“. Pro
křesťany je kosmickým guruem Ježíš Kristus.
V otázce gurua vyvstávají dvě otázky:
1- Je guru skutečně nezbytný na cestě duchovnosti?
2- 2- Jak je to s absolutní poslušností vůči guruovi?
Jako odpověď na první otázku citují obyčejně indičtí mistři jednoduchý příklad. Když přijde
člověk do neznámého města a hledá určitou ulici, může postupovat dvěma způsoby: může
procházet ulicemi jednu po druhé, až narazí na tu, kterou hledá, což s trochou smůly může být
ta poslední. Nebo může požádat o informaci obyvatele města, který mu ukáže nejkratší cestu
k hledanému místu. Guru je tímto obyvatelem, který zná všechny zákoutí v oblasti
duchovnosti. Pokud jde o poslušnost vůči guruovi, ta ztrácí veškerý smysl, pokud je vynucena
nebo prováděna s nechutí. Když člověk udržuje se svým guruem dobré vztahy, když má
k němu naprostou důvěru, tak jej bude poslouchat s láskou a spontánně, i pokud právě
nechápe smysl jeho pokynů.
Guru-jóga
Meditační technika
Hathajóga
Původně to byla technika rádža jógy vyučovaná Pataňdžalim. Hlavní cvičení této metody mají
za cíl sjednotit Ha (sluneční dech neboli prána) a Tha (měsíční dech neboli apana). Když
mluví o józe na Západě, jedná se téměř vždy o Hathajógu.
Hóma
Starobylá védská oběť, která spočívala v přinášení obětin ohni, zapálenému podle předpisů
posvátných textů. V ohni byl uctíván viditelný projev vzývaného božstva. Homa je obřad
vnitřního očišťování, který končí mentálním obětováním všech myšlenek, slov a činů
oddaného Božstvu.
Idá
jeden z hlavních kanálů neboli nádí, které vedou jemnou energii, životní sílu (pránu)
do různých míst organismu, aby oživovala tělo. Idá přijímá pránu levou nosní dírkou a působí
na tělo osvěžujícím a regeneračním způsobem, jako měsíc. Odpovídá parasympatickému
nervovému systému. Jejím protějškem je pingala
Džapa
158
1. šeptat 2. „růže“. Opakování posvátného jména nebo formule (mantry) s cílem meditace.
Toto opakování se může provádět v duchu nebo nahlas. Džapa je základní cvičení jak
dosáhnout zklidnění a očištění myšlene. Mála neboli růženec může být při tom velkou
pomůckou. Rozlišují se tři druhy džapy: hlasité opakování (likhita-džapa) -opakování v mysli
(mánasika-džapa) - mlčenlivé opakování, kdy se rty pohybují, ale nevydávají zvuk (vaikharidžapa).
Kálí
Bohyně, která ničí nevědomost, udržuje řád světa, žehná a osvobozuje ty, kteří se snaží
o poznání Boha. Je symbolem rozpadu a ničení.
Kamandalu
Malá měděná nádoba používaná během rituálů, do které se dává voda.
Karma
Karmou se rozumí: 1. tělesný nebo psychický čin, 2. následek tělesného nebo psychického
činu, 3. Souhrn všech důsledků, činů jednotlivce vykonaných v tomto životě nebo předchozím
životě, 4. řetěz příčin morálního světa.
Karma člověka se vytváří tvoří z jeho samskár. To je potenciál, který vede jeho chování
a usměrňuje motivace jeho skutků a jeho myšlenek přítomných i budoucích.
Kaši Višvanát
Hlavní chrám v Benáres.
Kajla šakti
To je čas minulý, přítomný i budoucí, souhrn času.
Kérala
Stát na jihozápadě Indie.
Kollur
Vesnice a poutní místo ve státě Karnataka. Tisíciletý chrám Šri Múkambika přitahuje tisíce
poutníků. Zde nechal Šrí Tatháta postavit chrám Dharmy: Dharma Pítu.
Krišna
Osmá inkarnace Višnua. Bůh lásky. Velmi blízký lidem.
Krišnappan
Jogín, který Narájanu učil pranájamu. Jeho jméno znamená Otec Krišna.
Kundalini
Had nebo hadí síla. Takto je nazývána duchovní síla, protože spí stočená u základny páteře
každého člověka. Když je probuzena, stoupá od čakry k čakře a projevuje se v podobě
duchovních objevů a mystických vizí.
Lakšmí.
Bohyně hojnosti a štěstí. Višnuova Šakti.
Linga nebo Lingam.
Obecně vztyčený kámen, který má falický vzhled a symboliku. Pod touto symbolickou
podobou je uctíván nejčastěji Šiva.
159
Longí, lungí.
Oblečení, které nosí Indové místo kalhot. Pás látky, který se omotá kolem pasu a sahá až po
paty.
Maheš Jógi.
Velký mudrc, který měl mnoho duchovních center ve světě a který učil zvláštní meditaci.
Maitréja.
„milující“. Inkarnace Univerzální Lásky z učení o pěti pozemských Buddzích. Maitréja je
v budoucnu očekáván jako pátý a poslední z pozemských Buddhů.
Maitréji
Jedna ze dvou manželek světce Jadžňavalkja. Ten, když uvažoval o odchodu do ústraní
v samotě lesů, aby zde vedl odříkavý život, chtěl rozdělit svůj majetek mezi své dvě
manželky. Maitréji se ho zeptala, jestli tento majetek a všechno bohatství světa by jí mohly
zajistit nesmrtelnost. Po záporné otázce svého manžela měla jen jedno přání: aby ji učil cestě
nesmrtelnosti.
Maitri.
„Dobrota, laskavost“. Jedna z hlavních buddhistických ctností. Maitrí označuje laskavost
zbavenou všech náklonností k bytostem. Mnich a přítel Šrí Tatháty.
Mala - hora.
Mála.
„Koruna. Růže“. 1. růženec, všeobecně používaný pro džapu. Skládá se ze 108 zrnek rudrakša
nebo tulasí. 2. náhrdelník perel používaný na počítání při recitaci mantry. Obsahuje 108 perel.
Malajalam
Oficiální jazyk státu Kerala. Rodný jazyk Šrí Tatháty. Slovo „malajalam“ se čte stejně zleva
doprava a naopak.
Mantra.
Kombinace posvátných slabik, které tvoří jádro duchovní energie. Je jako magnet přitahující
duchovní vibrace. V sanskrtu kořen „man“ znamená „myslet“ a „tra“ pochází z „trai“:
„chránit, podporovat“. Je to tedy mentální ochranná formule. Recitování manter aktivuje a
zrychluje tvořivou duchovní sílu, podporuje harmonii ve všech částech lidského těla.
Používání mantry vyvolává vysokou citlivost a vnímavost smyslů, které vedou k probuzení
vnitřního zraku a vnitřního sluchu. Mantra není kouzelná pilulka, je to spíš pravidelný proud,
který postupně obrušuje nejtvrdší skálu.
Markandeja
mudrc, který překročil smrt k nesmrtelnosti.
Mata
Božská Matka
Mata Ganga
Božská Matka inkarnovaná v posvátné řece Ganze.
Mauna.
160
Stav mlčení muniho - mlčení, slib mlčení, asketické cvičení určené k urychlení duchovního
pokroku.
Mája
Mája je síla (Šakti) Brahmana, nerozlučně spojena s Brahmanem, jako je teplo spojené
s ohněm. Brahman a Mája jsou společně nazýváni Išvara „osobní Bůh, který tvoří, udržuje
a rozpouští vesmír. Jako kosmická iluze a nevědomost, Mája zakrývá Brahmana. Zakrývá
zrak lidí závojem tak, aby vnímali vesmír jenom v jeho mnohosti a ne v jeho realitě a jednotě.
Mája má dva aspekty: avidja (nevědomost) a vidja (vědění). Avidja vzdaluje člověka od Boha
a zaplétá ho stále více do světa, což v něm vyvolává vášně a chtivost. Vidja vede člověka
k poznání Boha a vyjadřuje se ctností. Tyto dva aspekty se vyvíjí v čase, prostoru a kauzalitě,
což je činí relativními. Člověk definitivně překračuje avidju a vidju v okamžiku, kdy realizuje
Brahmana, Absolutno.
Mókša.
Konečné osvobození, vysvobození ze všech pozemských pout, od karmy a cyklu
znovuzrození (samsára) díky spojení s Bohem a poznání Nejvyšší Reality. Mókša je nejvyšší
ze čtyř cílů lidské existence; tři ostatní jsou: artha (bohatství), káma (potěšení) a dharma
(povinnost). Pro člověka, který se snaží o duchovnost je uskutečnění Mókši jediným cílem
jeho existence.
Múkambika (Mookambika)
chrám v Kolluru.
Mritju
smrt.
Mudra
„Pečeť. Znamení“. Poloha těla nebo symbolické gesto rukou. Mudry používané v božském
hinduistickém rituálu mají za cíl propojit tělesné postoje s duchovními pojmy. Slouží jako
pomůcka k soustředění na myšlenku na boha a jejich roli lze přirovnat k poklekání a křižování
se křesťanů při modlitbě.
Muni
Oddaný, vzdělaný, světec s více či méně božskou povahou, který dosáhl vyšší úrovně vědomí
díky askezi a duchovním cvičením.
Namaste
V Indii se při setkávání lidé zdraví rukama sepjatýma ve výši srdce a se slovem „namaste“,
což znamená: „Vzdávám čest tomu místu v tobě, kde sídlí celý vesmír, vzdávám čest místu
Lásky, Světla, Pravdy, Míru v tobě, vzdávám čest tomu místu v tobě kde – jestliže ty jsi
v tomto místě v sobě a já v tomto místě ve mě – oba tvoříme Jedno“.
Navaratri
Devět nocí zasvěcených Božské Matce, slaví se v říjnu.
Velmi oblíbený svátek, který má v různá jména podle krajů. Každoročně se v říjnu po 8 dnů
konají rituály zasvěcené Božské Matce (Durga).
Ním
Strom jehož listy jsou velmi hořké a mají antibiotické účinky.
Óm
161
Také AUM neboli pranava. Nejširší a nejvyšší symbol hinduistického duchovního vědění,
používaný jako mantrická slabika, hraje také roli v buddhismu. Óm je symbolické jak formou
tak zvukem. Tato slabika není magické slovo: ostatně není považována za slovo, ale za projev
duchovní síly. Symbol rozšířený v celé Asii, konkretizuje přítomnost Absolutna v májá.
Padajatra
Pochod Nárajány a jeho blízkých roku 1982: „Walking vision“ neboli vize za pochodu.
Palakkad
Město v Kerale, blízko Varištapuri.
Palani
Poutní místo ve státě Tamilnádu, kde je chrám zasvěcený Murugovi.
Párvatí
Bohyně lásky – Šivova šakti.
Pítha
sídlo boha nebo podstavec
Pokání
Odříkání, tapas. Intenzivní duchovní cvičení vedené palčivou touhou uskutečnit boha nebo
brahmana.
Pingala
Jeden z hlavních kanálů, které vedou pránu do všech částí těla nebo nádí. Pingala absorbuje
pránu pravou nosní dírkou. Naplněný horlivostí a energií jako slunce, tento kanál odpovídá
sympatiku v neurovegetativním systému. Jeho protějškem je ida.
Polači (Pollachi)
město v Tamilnádu.
Prakriti
„Příroda. Hmota“ – původní látka, ze které je stvořen vesmír. Její struktura se organizuje
kolem tří gun. ( sattva, radžas a tamas). Podle filozofie sánkhja, která ji také označuje slovem
pradhana, je prakriti reálná : to ona tvoří svět myšlenky a jevu díky své blízkosti k purušovi.
Je to Matka Příroda. Tamo-prakriti je temný aspekt Božské Matky. Divja – prakriti je světelný
aspekt Božské Matky.
Pránájáma
„Ovládnutí prány“. (prána je dýchání, životní dech, kosmická energie, která proniká tělem
a udržuje ho a projevuje se nejzřetelněji v podobě dechu). Vyšší technika umožňující nám
připojit se k Univerzálnímu Světlu propojením našeho individuálního vědomí s Nejvyšším
Vědomím. Provádění dechových cvičení spojených s mantrou. Během zasvěcení díkša učí Šrí
Tatháta pránájánu.
Prasádam
Obětina jídla obětovaná božstvu a potom rozdělovaná mezi oddané.
Púdža
Kult, obřad uctívání, bohoslužba. Spočívá v sestupu božstva do pozemské nádoby (obraz,
socha, symbol jako např. lingam). Vzývání provádí púdžari, který přivolává božstvo
162
zvonečkem (ghanta). Dále se používá posvátná voda, např. z Gangy, květiny, vonné tyčinky,
olej, kafr, mléko, mantry nebo múdry. Slaví ji v chrámech bráhmani nebo v domácnostech
otcové rodin.
Puttaparthi
Ašram Šrí Satya Sai Baby ve státě Andhrapradéš.
Rádža jóga
„Královská jóga“. Jedna ze čtyř hlavních cest jógy směřující k jednotě s bohem podle
systému, který popsal Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Rádža jóga se skládá z osmi
následujících etap: jama-nijama (tyto dvě etapy obsahují přípravná cvičení etiky a morálky) –
ásána ( tělesná cvičení) – pránajáma (dechová cvičení) – pratjáhara (oddělení smyslů
od objektu) – dhárana (soustředění) – dhjána (meditace) – samádhi (stav nejvyššího vědomí).
Radžas
Druhá ze tří gun. Projevuje se v prakriti v podobě aktivity , snažení, přání, pohybu a odvahy.
Je to síla, která umožňuje přemoci stavy apatie (tamas).
Ráma
Avatar, který přišel jako sedmá inkarnace Višnua. Jeho význam jako avatara spočívá v tom,
že rozvinul sattvu v člověku.
Rámana Maháriši
Jeden z velkých indických světců moderní doby (1879-1950).
Ramešvaram
Poutní místo na jižním výběžku Indie, místo setkání Indie a Šrí Lanky, kde je slavný chrám
zasvěcený Šivovi.
Rikša
taxi. Malé žlutočerné vozidlo pro dvě nebo tři osoby, všude v Indii. Dříve toto vozítko bylo
taženo běžícím mužem, potom kolen a nyní jsou rikše motorizované. Ale v některých městech
lze výjimečně potkat dva předchozí typy.
Riši
Obecný pojem označující proroky, světce a inspirované básníky, zejména vizionáře, kterým
byly odhaleny hymny z véd – těm se říká sedm velkých rišiů.
Rišikéš
Poutní místo s mnoha ašramy a mnoha mnichy na severu Indie, na úpatí Himálají.
Rišvadri
Malý kopec blízko Varištapuri.
Sádhaka
oddaný, který cvičí sádhanu.
Sádhana
každodenní řízená meditace.
Sai Bába ze Širdi
163
Jeden z největších indických světců moderní doby, zemřel 1918. V Indii je velmi oblíbený, je
uctíván jako avatár, ale jeho jméno je na Západě poměrně málo známé. Tento Sai Bába je
považován za reinkarnaci velkého jogína Dathatreji. Dathatreja pomáhal jogínům. Tento mistr
pomáhá každému kdo cvičí jógu a každému kdo provádí sádhanu. Jeho poznávacím
znamením jsou psi; doprovázejí ho na všech cestách.
Samádhi
Vnoření vědomí do Nejvyššího. Stav nejvyššího vědomí. Úplné splynutí meditujícího
s předmětem meditace (s bohem nebo Absolutnem, je-li na něj meditace zaměřena). Stav
probuzení kdy je vědomí zcela vtaženo dovnitř.
Samskára
Dojmy, záliby, možnosti, které se vyvíjejí ve vědomí jako důsledek minulých činů nebo
myšlenek (v současném životě nebo v předchozích existencích). Součet všech samskár tvoří
povahu člověka.
Sandhja vandana
Rituál prováděný při východu a západu slunce jako projev úcty k veškerému Vesmíru.
Sangha
„Skupina. Společenství.“ Skupina osob duchovně hledajících, která se shromažďuje kolem
mistra nebo gurua, aby s jeho pomocí dosáhla poznání a realizace Nejvyšší Pravdy.
Sanjás, sanjási
Nebo „samnjásin nebo sanjása“. Člověk, který se vzdal světa, aby žil v naprosté chudobě
a cele se věnoval realizaci vysvobození (mókša). Chudoba sanjásina není jen materiální,
zahrnuje také to, čemu křesťanská mystika říká „chudoba v duchu“. To znamená zbaven
všech dualistických pojmů, jako je dobro a zlo, přitažlivost nebo nechuť, strach nebo touha,
atd…
Sárnáth
Město nedaleko Benáres, kde Buddha pronesl své první kázání po svém probuzení.
Sarasvatí
mýtická řeka z legend, která se má vlévat do Gangy a Jamuny v okolí Prajágy. Bohyně
„přívalu slov“, výřečnosti, vzdělání, intuice a Božského slova. Také se jí připisuje vynález
sanskrtu a jeho písma dévanagrí. Je také patronkou umění, zejména hudby.
Satsang
Setkání oddaných s mistrem. Debata. Vyučování. Otázky a odpovědi.
Sattva
Nejvyšší ze třech gun neboli základních kvalit. Označuje současně vyrovnanost, správnost,
jasnou a klidnou mysl.
Ústraní
stažení se do samoty, izolace.
Šakti
„Síla. Moc. Energie“. Manželka Šivy: „Božská Matka“ nebo „Bohyně Matka“. Je uctívána po
celé Indii pod různými jmény. (Amba, Durga, Kálí atd…). Personifikace prvotní energie,
164
ztělesňuje také sílu Brahmana, dynamický aspekt Boha, vitalitu, která ji umožňuje tvořit,
udržovat nebo rozptýlit.
Šankara
Nebo Šankaračarja, jeden z největších Indických světců a filosofů. Jeho jméno znamená
„blahodárný“
Šiva
„Dobrý, laskavý“. Třetí Bůh z hinduistické trojice (trimurti): Brahma, Višnu a Šiva. Šiva je
Bůh zkázy a rozpuštění. Může být také dobrotivým Božstvem ve smyslu že ničí avidju
(nevědomost). Jeho manželka, jeho Šakti je Párvatí.
Šrí Aurobindo
Indický mudrc (Arabindo Ghoš, 1872 – 1950), autor mnoha děl pojednávající o józe nebo
o moudrosti Bhagavadgíty. Kolem něj se vytvořil ašram, který je dnes znám po celém světě…
Jeho ašram vděčí za svůj vznik energii jeho družky Mirra Alfassi, které se dnes neřekne jinak
než „Matka“.
Po jeho smrti založila také své vlastní město – ašram, v němž žijí a pracují žáci Šrí
Aurobinda.
Šrí Rámakrišna
Bengálský mudrc, uctívaný dnes mnoha hinduisty jako avatár (Božské vtělení).
Šrí Satja Sai Bába
Mudrc narozený 1926 na jihu Indie, který dnes žije ve svém ašramu Prasanti Nilajan
v Puttapartí. Jeho žáci jej považují za reinkarnaci Sai Báby ze Širdi.
Siddha
„Dokonalý. Završený“. Člověk který dosáhl dokonalosti, došel konečného cíle duchovního
snažení osvobození (mókša), osvícený světec.
Siddhové
Světci, kteří napsali védy, první velké posvátné spisy, ve kterých je shrnuto vědění.
Siddha jóga
technika jógy
Siddhi
„Dokonalá síla“. Psychické síly běžně označované za nadpřirozené, které se objevují jako
důsledky duchovního vývoje
postupně s vývojem schopnosti umožňující přístup
k vesmírným říším. Vytrvalá praxe určitých cvičení tantry nebo jógy, umožňuje dosáhnout
žádaných siddhi. K těmto okultním schopnostem patří schopnost číst myšlenky, předpovídat
budoucnost, provádět materializace, činit předměty neviditelnými, vstupovat do cizích těl
a provádět levitaci. Velcí mistři své žáky varují před sobeckým hledáním siddhi, které jsou
tak nadpřirozené, že mohou připadat jakoby už nenáležely ke světu jevů; ale nijak nepřispívají
k realizaci Absolutní Pravdy, dokonce připoutanost k těmto silám představuje vážnou
překážku na cestě duchovní realizace.
Vzdávání se
odevzdání se sama sebe
Surjakala
165
pravé nádí
Sušumna
nejdůležitější z energetických kanálů neboli nádí. Stoupá středem páteře od základny
až k mozku. Když je kundalini probuzená, stoupá vnitřkem sušumny ležícím mezi kanály ida
a pingala.
Sútra
„Vůdčí niť * „Sútry jsou pravidla, příkazy, koncentrované do krátkých a stručných vět, které
se obvykle bez pomoci komentářů obtížně vykládají.
Svámí nebo svámidží
„Pán“ – čestný titul pro duchovního mistra nebo muže uctívaného pro jeho svatost.
Tamas
„Temnota, zaslepení, nevědomost“. Jedna ze tří gun, které tvoří strukturu Praktiky. Tamas
představuje hluché a neaktivní síly přírody, které se projevují v podobě nevědomosti, lenosti,
neschopnosti, chybějící jasnosti. Tamas představuje nejnižší úroveň tří gun.
Tamil Nádu
stát na jihovýchodě Indie.
Tamilština
oficiální jazyk ve státě Tamil Nádu.
Tapas
Intenzívní duchovní cvičení vedené palčivou touhou uskutečnit Boha nebo Brahmana.
„Tapas“ umožňuje přeměnit vlastnosti Radžas v člověku, soustředěné na ego, do vyšší
duchovní síly, která pomáhá oddanému (věřícímu) dosáhnout svého duchovního cíle,
horlivostí jeho oddanosti a silou soustředění. „Tapas“ je sanskrtské slovo, které nemá
odpovídající ekvivalent v angličtině, ani v francouzštině. Slovo„Tapas“ zahrnuje askezi,
odříkání, tělesnou disciplínu…
Tatháta Puškaram
pravé jméno Dharma Peethy.
Tathátavrindam
škola Šrí Tatháty v Palakkadu.
Tathátvamastu
Pozdrav používaný v okolí Šrí Tatháty, k požehnání osoby s níž se setkáváme, k realizaci
jejich slibů a dosažení životního cíle. Tento pozdrav je totožný s Namaste, který se používá
všude v Indii.
Čaja
Čaj s mlékem podávaný všude v Indii: na ulicích, ve vlacích, nádražích, letištích,
obchodech…
Tulasí, tulsí
rostlina bazalka, v Indii považována za posvátnou.
166
Tiru Mular
indický mudrc
Tričur (Trichur)
město v Kerale
Upanišad, upanišáda
Posvátný text brahmanismu. Sanskrtské slovo znamenající „zničení“ nevědomosti nebo
„přiblížení se k Pravdě.
Vandithavalam
Vesnice ve které je Varištapuri, v okrese Palakkad, ve státě Kerala na jihu Indie.
Varištapuri
Místo narození Šrí Tatháty. Osada ve Vandhitavalam a chrám. Ašram Šrí Tatháty. V Kerale,
v jižní Indii blízko Palakkadu.
Véda
„Vědění. Posvátné učení“. Všeobecné pojmenování nejstarších textů indické literatury.
Védánta
Slovo složené z Véda a anta (konec). Konec Véd, závěrečné úvahy v Upanišádách.
Višnu
Jedno z hlavních božstev hinduismu. Objevuje se jako nejvyšší božstvo spolu s Brahmou
a Šivou. Višnu je uctíván hlavně v údolí Gangy, zatímco Šiva je uctíván spíše v oblasti
Himalájí. Višnu ztělesňuje udržovatele, vedle Brahmy stvořitele a Šivy, ničitele. Višnu je
strážce Dharmy, přichází pokaždé, když se svět vymyká řádu a vtěluje se jako Avatar, aby
ukázal lidstvu nové cesty jeho vývoje.
Višvamitra
mudrc, který přinesl Gajátrí mantru.
Jaga, jagna
obřad obětování
Jamuna
jméno řeky
Jóga Vivarta
Slovo „jóga“ znamená „jednotu“. Jóga vivarta je jóga transformace vyučovaná Šrí Tathátou.
Většina definic je převzata z „slovníku orientální moudrosti“ – Dictionairre de la Sagesse Orientale,
nakladatelství Bouquins Robert Laffont
*****
Pro české čtenáře: kvalitní a rozsáhlé slovníčky najdete zde:
http://www.gajatri.net/slovnicek.html
http://slovnik.tantrajoga.cz
167
168
169
jogín AATMANANDA, guru,
kterého Šrí Tatháta navštěvoval, když měl pochybnosti
říjen 2005
170
Ritodgata, Sri Tathâta, Vivaswan, Kuttan v Kolluru, rok 2004
Sri Tathâta a Aditi, rok 2005
Sri Tathâta a Ritodgata ve Dharma Pítě, 2004
171
Sri Tathâta a mladí, říjen 2005
172
Sri Tathâta a Vivaswan na nádraží, únor 2005
duben 2004
Sri Tathâta v Saranathu v únoru 2005
173
Dharma Peetha v lednu 2006
Aditi
Maitri Ritodgarta
174
Šrí Tatháta
malý chrám ve Varishtapuri dnes
malý chrám a místnost věovaná Božské matce
175
dům Šrí Tatháty
meditační síň
uvnitř ašramu
Šrí Tatháta servíruje všem "papadam"
176
typické keralské jídlo
Domek Šrí Tatháty a vzadu Dharma Peetha.
Pohled na ašram u Dharma Peethy
177
Obětování květů řece - Šrí Tatháta a jeho maitri
MAITRI
RITODGATA MAHASTHITA
MAITRI SAMAKHYATA MAHASTHITA
MAITRI RITAGATA MAHASTHITA
MAITRI SAMAYUTA MAHASTHITA
178
MAITRI SAMPRAMODA MAHASTHITA
MAITRI
TATHÂTA VIVASWAN
MAITRI
SUCHETAS MAHASTHITA
MAITRI SAMAHITA MAHASTHITA
SADATANA MAHASTHITA
179