Sedm století kytary

Transkript

Sedm století kytary
Motto: Kytara je
Slova, jeæpronesl Andrés Segovia, jeden z nejvêt¿ích a nejuznávanêj¿ích svêtovÿch
spolehlivÿ hudební nástroj
k neutuchajícímu obdivu nástroje, jeætrvá sto let.
kytaristû, kterÿje¿tê vdevadesáti letech koncertoval na invalidním vozíku.
nevypoçitatelnÿ, nejménê
Tento Paganini kytary povÿ¿il kytaru na koncertní nástroj a otev‡el cestu
Kdyæjsem se jako desetiletÿzaçal uçit hrát, kytara mê tak fascinovala, æe jsem jiænikdy
v dêjinách, ale také nejslad¿í,
nechtêl dêlat nic jiného. Od té dobyhledám. Hledám v¿echnyjejí tóny, ve v¿ech podobách,
od akustickÿch k elektrickÿm, od renesance aæk blues, jazzu a rocku. Je to cesta, která
nejohnivêj¿í, nejcitlivêj¿í, jejíæ
nikdynekonçí, ale jsem ¿tastnÿ, æe mohu jít alespoñ kousek. Na têchto stránkách se chci
melancholickÿ hlas probouzí
podêlit o radost, ale takydostat do hry dal¿í kytaristy, protoæe kytarynení nikdydost. Ve
dvanácti dílech Sedm století kytarypoznáme vÿvoj a historii aædo souçasnosti a ve
v na¿í du¿i tu nejvêt¿í úctu.
workshopu se postupnê seznámíme s celÿm spektrem hudebních stylû.
Sedm stoletíkytary/I
Kytara má velmi bohatou historii. Jak jinak bytomu mohlo bÿt u nejpopulárnêj¿ího nástroje
na svêtê, kterého se vdne¿ní dobê vyrábí roçnê milionykusû ve v¿ech moænÿch
modifikacích. Zçeho pramení tak obrovská obliba? Jednodu¿e z jednoduchosti, ale také z
nejvêt¿í v¿estrannosti. Neexistuje jinÿnástroj, kterÿbyzkombinoval tolik melodickÿch,
harmonickÿch, rytmickÿch a vÿrazovÿch moæností, jeæsi mûæete vzít s sebou. Kytara
pronikla dnes do v¿ech æánrû a podívejme se spolu na její sedmisetletou vítêznou pouƒ. Je
to nástroj çlovêku nejbliæ¿í.
Pro první zmínky se musíme vypravit aæ do 1 3.− ma kytary. Mêla ¿est zdvojenÿch strun a vêt¿i1 4. století. Nemáme p‡esnou evidenci, ale po-
na z nich byla nádhernê zdobena drahÿmi
kevních
perletí. Na její stavbu se také pouæívalo nejkva-
dobné nástroje nalézáme na obrazech a v círknihách.
Ve
¢panelsku, které
je
povaæováno za jejípûvod, bylyznámydva druhy
kytary− guitarra moresca (maurská), více podobná loutnê svÿm klenutÿm têlem, a guitarra
latina, konstrukcí p‡ipomínající dne¿ní klasickou kytaru. Tyto nástroje byly vêt¿inou lidové
a mêly çty‡i, pozdêji ¿est st‡evovÿch strun.
Svÿm tvarem se p‡íli¿ neli¿ily od nástrojû violovÿch, tedysmyçcovÿch, ale bylypouæíványjako
drnkací. K tomu slouæilo trsátko− vêt¿inou z
brku ptaçího pera. Praæce byly jako u louten ze
st‡evovÿch strun, p‡evázané kolem hmatníku.
To p‡iná¿elo problémy s ladêním a kaædÿ hráç
si hru p‡izpûsoboval na své ucho. Temperované ladêníje¿tê nebylo známo, a proto se praæce
posunovaly o malÿ kousek dle poæadované tóniny, zvlá¿tê p‡i h‡e akordické. Ve ¢panelsku se
také asi v 1 6. století objevil nástroj, zvanÿ vihuela (çti− vívela), coæ byla aristokratická for-
materiály jako slonovinou, ebenem a p‡írodní
litnêj¿ího d‡eva. Jak se vlastnê na takovÿ nástroj hrálo? Obvykle mêla kytara i vihuela deset
praæcû a zpûsob hry se p‡íli¿ neli¿il od hry na
dne¿ní klasickou kytaru. Roku 1 535 vydal ve
¢panelsku Luis Milan, skladatel a virtuóz na vihuelu, první sbírku skladeb El Maestro. Z popi-
su nástroje v knize lze také vysledovatjejí ladêní − podobné loutnovému, s intervaly mezi
strunami 4−4−3−4−4 (tedy srovnáno s dne¿ní
nelsku mezi nejznámêj¿í − Esteban Daza, Mi-
me se v dobê renesance, kdy byla hudba pro
Josquin des Prez, Alonzo Mudarra, Enriquez de
kytarou − struna g p‡eladêná na fis). Pohybujeloutnu i kytaru zapisována vÿhradnê v tabulaturách, vynálezu, kterÿ vûbec není dne¿ní, jak by
se mohlo zdát mnohÿm kytaristûm neovládají-
de
Fuenllana, Cristóbal
de
Morales,
Valderábano, Diego Pisador a hudební teoretik
Juan Bermudo.
Çty‡strunná kytara mêla svûj rozkvêt zejmé-
na v Itálii a potom ve Francii kolem roku 1 550,
dêníznaçkyp‡esnê udávaly, kde se má provést
rek. Nejpopulárnêj¿í byly chansony, ale také
to praktické, protoæe p‡i spoustê tehdej¿ích lajakÿ hmat.
Za dokonalÿ p‡ednes se povaæovala hra
pravou rukou bez nehtû. Známybylyt‡i zpûsoby
samotnÿm
ukazovákem,
ukazovákem
a
prost‡edníkem pouze na basovÿch strunách a
totéæ p‡es v¿echny struny. Repertoár tvo‡ily
tehdej¿í módní formy − fantazie, folia, pavana,
villancio, romance a diferencias (variace). V letech 1 535−1 576 bylo publikováno ve ¢panelsku
sedm sbírek na nejlep¿ím papí‡e a p‡ekrásnê
zdobené malbami a rytinami. Obsahovaly praktické pokyny a asi 700 skladeb od nejlep¿ích
profesionálních hudebníkû -skladatelû. Pocho-
pitelnê si je mohli dovolit pouze æáci z nejlep¿ích ¿lechtickÿch rodin. To kontrastovalo s
neznalostía omezenostílidovÿch vrstev, kde se
uplatñovaly vlivy flamenca, jednodu¿¿í zpûsob hry a taneçní formy,
které ¿panel¿tí skladatelé zcela ig-
norovali. Je to zajímavÿ faktor, protoæe celá Evropa pêstovala tance a
t‡eba loutnovÿ repertoár byl tím
vihuelu
guel
cím noty, a jenæ se udræel aæ do 1 8. století. Bylo
−
ukázka tabulatury pro ¿estistrunnou
vihuelista
veskrze determinován. Kromê jiæ
zmínêného Milana pat‡ili ve ¢pa-
kde bylo bêhem pêti let publikováno devêt sbítance-allemanda,
galliarda,
branle,
rondo.
Skladby nebyly tak ambiciózní jako u ¿panelskÿch vihuelistû a více odpovídaly dobovému
vkusu. Ladêníkytarybylo vintervalech 5-v3−4a
pozdêj¿í 4-v3−4. Çasto se také p‡episoval re-
pertoár loutnovÿ nebo zjednodu¿enÿ klávesovÿ, kterÿ byl velmi populární zejména v Anglii a
Holandsku. Byly také vydáványzpêvníkyi s texty, nápêvem a doprovodem. Obliba çty‡strunné
kytary byla velká. Byl to malÿ, decentní nástroj,
na kterém se dala dob‡e a jednoduchÿm zpûsobem obsáhnout harmonie, snadnÿ na hraní a
mnohem více pouæitelnÿ pro amatéry neæ loutna nebo vihuela. Její popularita v¿ak byla dosti
krátká a ustoupila kyta‡e pêtistrunné, zvané také barokní.
O té se dozvíme mnohem více v p‡í¿tím díle.
vihuela
Sedm stoletíkytary/II
Pêtistrunná kytara
Tak jako tomu bylo u çty‡strunné kytary a vihuely, je velmi têæké urçit p‡esné datum vzniku
kytary pêtistrunné. Pravdêpodobnê se objevila
opêtve ¢panelsku v polovinê 1 6. století. Rychle
vzrûstala její obliba a je dochováno mnoho
nástrojû z období zaçátku století sedmnáctého
od italskÿch a nêmeckÿch stavitelû. Vêt¿inou
v¿ak byly kytary drahé, takæe byly z‡ejmê souçástí sbírek zámoænÿch hudebníkû a sbêratelû
a dnes zdobí mnohá svêtová muzea. Italské ná-
stroje mêly ve vêt¿inê p‡ípadû klenuté dno, které zpûsobovalo rychlÿ ozev (hleâme na pana
Kamana a jeho Ovation − inspirace stará 400
let!), mnohem uæ¿í tvar v bocích a kobylku posunutou více smêrem od ozvuçného otvoru.
Tím se prodlouæila menzura a také kvalita baso-
vÿch tónû. Otvor byl témê‡ vædy umêlecky de-
korován, jako rûæice u louten, ale çasto i formou rûznÿch spirál a pouæitím jinÿch materiálû
− pergamen, tvrzenÿ papír, slonovina. Ozvuçná
vrchní deska byla zapu¿têna do hmatníku, coæ
p‡iná¿elo vêt¿í fixaci mezi krk a têlo a zlep¿ovalo rezonanci. Praæce byly opêt p‡evazované.
St‡evové struny se zdvojovaly kvûli plnêj¿ímu
tónu a také vêt¿í dynamice. Toto zdvojení se
nazÿvalo sbor a ladilo se buâ do unisona nebo
oktávy. V mnoha çástech Itálie byla uæívána
Chitarra battente − s ocelovÿmi strunami,
nila se do æivota nejvy¿¿ích spoleçenskÿch
V té dobê to bylo neobvyklé umístêní a zvy¿o-
provodnÿ nástroj. Zápis se podobal zápisu
upevnênÿmi na struníku na lubu za kobylkou.
valo tlak strun na ozvuçnou desku. Kytara tak
získala silnêj¿í zvuk. Bylypouæíványtaké pevné
praæce, vsazené do hmatníku, vêt¿inou z ebe-
nu, pozdêji i kovové. Ocelové struny totiæ obru¿ovaly st‡evové p‡evazy. Hrálo se trsátkem ze
æelvoviny. Ladicí kolíçky byly z tvrdého d‡eva
jako u houslí. Mezi nejvÿznamêj¿í stavitele
jmenujme nap‡. v Itálii Matteo, Giorgio a Michael z rodiny Sellas a Christopho Cocko z Benátek, Giovanni Tessler z Ancony a geniální
housla‡ Antonio Stradivari v Cremonê. Ve Fran-
vrstev a byla pouæívána jako jednoduchÿ dodne¿nímu − text písnê a znaçky akordû nad
ním. Rytmus byl naznaçen délkovÿmi hodnotami not nad znaçkami a úhoz pravé ruky dolû
a nahoru. Praktické a uæiteçné − nic nového −
zase têch 400 let! Skladby a kompozice pro só-
lovÿ nástroj se v¿ak zapisovaly formou osvêdçené tabulatury jako u loutny, av¿ak s pêti
linkami.
VEvropê se stávala módním tancem gavotta
a sarabanda, na svoji dobu velmi erotická. Nás-
ledovaly tance − bourrée a courante, které se
cii René a Alexandre Voboam, ve ¢panelsku
pozdêji vtêlily do suity, cyklické formy tancû,
Joachim Tielke, H. Ch. Fleischer a Belchior
uzavírala gigue. Menuet uæil ve Francii králov-
Diego Costa a Francisco Perez, v Nêmecku
Dias v Portugalsku. Kolem roku 1 650 pat‡il mezi
nejlep¿í evropské stavitele také Andreas Ott
v Praze. V têchto letech byla vênována velká
pozornost ladêní a ostrunêní. Intervaly mezi
strunami byly4 4 v3 4, tedyjako u dne¿ní kytary
bez spodního E, ale uæívala se i jiná ladêní (
scordatura). Vrchníe struna byla uæívána çasto
samostatnê, ostatní zdvojenê. Roku 1 596 vy¿la
ve ¢panelsku malá kniha Española y Vándola,
kterou vydal doktor Juan Carlos y Amat. Zpûsobila úplnou senzaci. Na ¿edesáti stranách byla
vypracována vÿuka hry na pêtistrunnou kytaru.
Obsahovala 24 akordû(1 2 dur a 1 2 moll) v kvintovém kruhu s p‡esnÿmi nákresy hmatû levé
ruky na hmatníku. Souçástí byl systém notace
a nejznámêj¿í populární písnê té doby. V 1 6.
století si kytara vydobyla velkÿ respekt, zaçle-
která mêla stanovenÿ taneçní po‡ádek. Suitu
skÿ skladatel J. B. Lully a Ludvík XIV. jej oficiálnê p‡ijal jako dvorskÿ tanec. Kytara také zaujala nêkteré vÿznaçné loutnisty, kte‡ípro ni zaçali
komponovat - nap‡. ve Francii Francesco Corbetta a Robert de Visée, kterÿ dedikoval králi
nêkolik sbírek svit pro pêtistrunnou kytaru.
V Itálii to byl Domenico Pellegrini a Lodovico
Roncalli a ve ¢panelsku Don Antonio de Santa
Cruz a nejznámêj¿í Gaspar Sanz. I kdyæ kytara
pomalu pronikala do spoleçenského æivota, nemohla soupe‡it s loutnou, která byla oficiálnê
uæívána jak sólovê, tak i v orchestrech, jako
souçást continua, nebo-li doprovodné sekce.
Stála aæ do 1 8. století ve stínu piana a cembala,
coæ bylynástroje aristokracie. Také se zvukovê
mnohem více podobala loutnê, neæ dne¿ní koncertní kyta‡e.
Zpêvník Intavolatura
facile
Chitarra battente 1620 Itálie
Akordická tabulka a prstoklady z knihy
Sedm stoletíkytary/III
P‡echodné období kytary
technikou. Dal¿í skladatel a fenomenální kyta-
zdûvodñoval tím, æe není t‡eba nástroj tlumitve
klasickou kytarou. Pêtistrunná kytara byla do-
kompozic, také dueta, a byl velmi populární
metod tvo‡ili uzav‡ené spolky a neváhali se na-
Rozumíme tím p‡echod mezi starou a moderní
minantním nástrojem aæ do posledníçtvrtiny1 8.
století. Provádêlo se v¿ak mnoho experimentû
ve stavbê, které p‡edznamenaly vÿvoj nástrojû
moderních. Nalézáme se ale kolem roku 1 800,
kdy se na nêkterÿch kytarách zaçala objevovat
p‡idaná ¿está struna a do¿lo také vlivem novÿch konstrukcí ke zjednodu¿ení dvojitÿch sborû. Tedy v podstatê k dne¿nímu ostrunêní. Tato
redukce probíhala v Itálii a Francii. ¢panêlsko
konzervativnê zûstávalo u zdvojení. Ale bylo to
paradoxnê ¢panêlsko, kde docházelo k nejvêt¿ím zmênám ve stavbê a celkovém pojetí nástroje. Tvar têla se roz¿i‡uje, uæívá se palisandr
rista Mauro Giuliani (1 781 −1 829) psal mnoho
koncertní hráç. Jako skladatel pro kytaru pros-
lul také geniální houslovÿvirtuóz Niccoló Paga-
nini (1 782−1 840), kterÿ nazÿval kytaru spoleçníkem a druhem na v¿ech svÿch cestách. Z
Itálie pochází skvêlÿ hráç a uçitel Matteo Car-
cassi (1 792−1 853). Jeho studie, cviçení a skladby pouæívalo mnoho soudobÿch uçitelû. Dal¿í
Ital æijícívPa‡íæi -Ferdinando Carulli(1 770−1 841 )
hry brat‡í, naplniv¿ích strahovskÿ stadion, inzultují na ulici rockera, o kterém se dozvêdêli,
æe hraje pouze trsátkem (a to jen úhozem dolû)...
V tomto p‡echodném období také nastává
zpûsobu. Palec pro basové struny a i -m -a pro
tê.
Nebylo zcela jasno, jak správnê dræet ná-
vuçnou desku s lubem, poloæenÿm na hranu
dobnê, jako u souçasnÿch kytar. Spojení je u 6−
1 9. století. Æivê si p‡edstavuji, jak dnesp‡íznivci
uæívá se dodnes. S Carcassim æil ve velké rivali-
rová ¿kola z roku 1 81 0 se stala nejroz¿í‡enêj¿í a
mozaiky kolem ozvuçného otvoru tak, jak je
p‡ipevnên ke korpusu pomocí vnit‡ní patky ob-
duje to obrovskou popularitu kytaryna poçátku
jednoznaçnÿ odklon od tabulatur k notovému
stroj, a metody vÿuky a techniky se dost li¿ily.
známe dnes. Kobylka se zjednodu¿uje a krk je
padat, dokonce i fyzicky. Zajímavé ? Ale dokla-
napsal asi 360 skladeb pro kytaru a jeho Kyta-
(rosewood) a ¿panêlskÿ cyp‡i¿ na dno a luby.
Zdobení se omezilo na perleƒové ornamenty a
zvuku jakÿmkoli dræením. Zastánci odli¿nÿch
Nap‡íklad Sor prosazoval opírání malíçku o ozstolu. Aquado pouæíval a doporuçoval dokonce
stojánek pod kytaru vedle æidle. Svoji metodu
zápisu. Technika hry je jiæ obdobná dne¿nímu
struny melodické. Uæívá se styl v klasickém slohu, podobnÿ pianovému − arpeggia, rozloæené
akordy a monodické melodie, podloæené akordickÿmi basy. Evropa vykroçila na spoleçnou
cestu k sjednocenému ladêní E A D g h e, a p‡ipravila se tak pûda pro moderní klasickou koncertní kytaru. Té se budeme vênovatp‡í¿tê.
8 praæce a hmatník zasahuje aæ k otvoru. Tenké
praæce jsou z kovové slitiny a zapu¿têné do
hmatníku. Bylyçinênymnohé pokusys vnit‡ním
æebrováním a tahem strun na rezonançní desku. P‡i zjednodu¿enísborû se zaçalytaké uæívat
fixaçní d‡evêné kolíçky do kobylky a kostêné
sedlo. Kovové ladící mechaniky se objevily asi
od roku 1 820. P‡edpokládá se, æe první ¿estistrunná kytara se zaçala ve ¢panêlsku uæívatasi
kolem roku 1 825, kdy vydal kytarista Dionysio
Aquado uçebnici Escuela de Música (¢kola
hudby) pro tento nástroj. Nejdûleæitêj¿ím p‡ed-
pokladem pro vznik ¿estistrunné kytary je odstranêní problémû s ladêním dvojitÿch st‡evovÿch strun. V Evropê lze pozorovat tento vÿvoj
souçasnê. Jsou známy nástroje od stavitelû ve
Francii− Lupot (1 773), Montron (1 785), Antonio
Vinaccia z Naples (1 785), Stadlman z Vídnê,
Thomas Hulinzky v Praze (1 754). V Nêmecku to
byl Georg Stanfer, známÿ jako uçitel legendárního C. F. Martina, kterÿroku 1 830 emigroval do
New Yorku a zaloæil zde Martin Company − nejproslulej¿í manufakturu na svêtê, jeæ se stala
synonymem pro nejvy¿¿í kvalitu kytar s plochou rezonançní deskou ( flat top). V devate-
náctém století vznikají nêkteré podivné hybridy, jako harfová, lyrová a loutnová kytara, a
také se p‡idávaly struny dole i naho‡e. Æádná z
têchto podob v¿ak nemêla dlouhého trvání. Objevuje se jiæ více metodickÿch p‡íruçek, ale ta-
ké regulérní uçebnice. Federico Moretti vydává roku 1 799 ve ¢panêlsku Principios para
tocar la guitarra de seis órdenes ( Zásady pro
hru na ¿estistrunnou kytaru) a je ovlivnên dvê-
ma velkÿmi postavami− Fernando Sor (1 778−
1 839) a Dionysio Aquado (1 784−1 849). Sor −klasickÿ skladatel a následník Mozarta a Haydna,
kterÿæil vPa‡íæi, platil za senzaçního hudebníka
s velkÿm ¿armem a za novátora s brilantní
Dionysio Aquado se svÿm patentovanÿm
stojanem pro kytaru (1843)
Sedm stoletíkytary/IV
Moderní klasická kytara
− çást první
zentována t‡emi vynikajícími staviteli. Vincente
moæností v historii hudebních nástrojû, kterÿ je
rÿvychoval dva legendární æáky−Santose Her-
Vÿvoj moderní klasické kytary je jednou z mála
docela s jistotou zmapován. Poçátky lze datovatdo obdobíkolem roku 1 850. Jsou spojenyse
jménem Antonio Torrese, ¢panêla, nazÿvaného
Stradivari kytary. Ano, plnê si to ocenêní zaslouæí, protoæe nejvíce p‡ispêl k vÿvoji v konstrukci a zvukové kvalitê nástroje. Na rozdíl od
houslí nemá kytara dlouhou akustickou trvanli-
vost, jeæ by p‡etrvala staletí. Je to zavinêno vlivem stavby, která postrádá kompaktnost. Klenutá ozvuçná deska houslí je mnohem pevnêj¿í
neæ rovné víko kytary, náchylné k praskání a také více zatêæované jak poçtem strun, tak systémem kobylkového upevnêní. Nemáme proto
p‡esnÿ odhad, jak dochované nástroje znêly
v dobê své nejvêt¿í slávy. Optimální æivotnost
zvukové kvality kytary je tak 30−40 let. Jsou
Arias (1 840−1 91 2), José Ramírez I. (1 857−1 923)
a jeho bratr Manuel Ramírez I. (1 866−1 942), kte-
nándeze (1 873−1 942) a Domingo Estesa (1 882−
1 937). José Ramírez I. vyuçil svého syna −José
II. (1 885−1 957) a Enrique Garciu (1 868−1 922), u
nêhoæ se p‡ipravil na svou dráhu dal¿í legen-
dární stavitel − Francisco Simplicio (1 874−
1 932). Následovali José III. a Marcelo Barbero
(1 904−1 955). Kromê ¢panêlû proslul svêtovê
Nêmec Hermann Hauser (1 882−1 952), jehoæ ná-
stroje jsou cenêny na nejvy¿¿ím stupni æeb‡íçku. Moæná i proto, æe na nê hrál Andrés Segovia. Jestliæe centrem stavitelû byl Madrid,
Miguel Llobet 1906
ním st‡ediskem kytarového hraní. Roku 1 862 jej
dvou královskÿch princezen. Ov¿em ¿ir¿í zájem
Wellingtona koncertoval v koncertní síni Aps-
1 852−1 909) a jeho æáci. Byl to brilantní hráç a
Londÿn se stal v první polovinê 1 9. století hlavnav¿tívil Julian Arcas a pod patronací vévody
více obtíæné pasáæe a polohy. Z té dobypochází
zvuku a u¿lechtilosti Torrésovÿch kytar z pera
anekdota, æe Tárrega cviçí celÿ den a po veçe-
souçasníkû. Byly prÿ velmi neobvyklé a vysoko
‡i, kdyæ uæ jdou v¿ichni spát, si sedne a hraje
p‡evy¿ovaly bêænÿ standard.
pro sebe. Uspo‡ádal nêkolik koncertních turné,
Torrés se narodil 1 3. 6. 1 81 7 v La Cañada de
tele zaçal asi kolem roku 1 845, kdy se usadil
v Granadê a uçil se u José Pernase, jednoho
z vÿznamnÿch kytará‡û. Brzy na jeho kytaru za-
skladatel. Cviçil kaædÿ den hodinu stupnice, hodinu arpeggia, hodinu trylky a ozdoby, hodinu i
známy pouze písemné zmínky o nádherném
San Urbino, p‡edmêstí Almerie. Kariéru stavi-
o klasickou kytaru vzbudil aæ Francisco Tárrega
Nástroj z dílny
Antonia de
Torresa (1883)
çal hrát známÿ kytarista Julian Arcas, kterÿ ho
ale nej¿ƒastnêji se prÿ cítil, kdyæ hrál v malém
kruhu svÿch p‡átel. Tam nalézal nejlep¿í inspiraci a jeho hra mêla úæasnÿ efekt. Jeden z jeho
nejvêt¿ích obdivovatelû, kytarista, hráç na vihuelu, uçitel a muzikolog Emilio Pujol, kdyæ se
s ním poprvé setkal v roce 1 902, prohlásil:
doporuçil Francisco Tárregovi, v té dobê nej-
...pro mne, kterÿmá p‡edtuchu krásy, ale nikdy
vÿznaçnêj¿ímu ¿panêlskému kytaristovi. Ná-
nemá p‡edstavu kouzla v rukou velkého umêlce,
stroje stavêl aæ do roku 1 869, kdy z finançních
to bylo naprosto neuvê‡itelné zjevení, které mê
dûvodû p‡eru¿il vÿrobu a ode¿el pracovat do
çínského obchodu, aby uæivil svoji druhou æe-
zotroçilo a urçilo smêrmého osudu po celÿzby-
svého narození, vAlmerii, kde se zdræoval aæ do
Llobet, narozenÿ roku 1 878 v Barcelonê. Na po-
tek æivota. Jako dal¿í jeho æák proslul Miguel
nu. Ale v roce 1 880 opêt zaçíná stavêt v místê
çátku 20. století byl velmi úspê¿nÿ ve ¢panêl-
své smrti roku 1 892. Jeho vÿznam je revoluçní.
sku, ale nedostatek p‡íleæitosti jej zavedl roku
Stanovil nové rozmêry kytary, vêt¿í a ¿ir¿í têlo,
1 904 do Pa‡íæe. O ¿est let pozdêji odlétá do Ar-
tvar a zpûsob vnit‡ního æebrování, kterÿ se udr-
gentinya odtud na velké turné po celé Severníi
æel aæ do dne¿ních dnû. Je to sedmiramennÿ
Jiæní Americe a také po Evropê. Andrés Sego-
vêjí‡ tenkÿch æeber pod kobylkou. Urçil stan-
via o nêm ve vzpomínkách vypráví: ...ze v¿ech
dardní menzuru 65 cm, umoæñující snadnou
Tárregovÿch æákû byl Llobet nejlep¿í. Mnohem
hratelnost, ¿ir¿í a vy¿¿í hmatník a dekoraci
zjednodu¿il na skromné lemování lubû a rozety
kolem otvoru. Jeho modelyslouæíjako naprosto
ley House. Dcera královny Viktorie, vévodkynê
kdyæ nezanechal témê‡ æádné æáky, jeho odkaz
Brighton Pavillon. V Londÿnê také æila famózní
dokonalé p‡edlohy i pro souçasné stavitele. I
æil dál a Madrid se stal centrem kytarového sta-
vitelského umêní. Madridská ¿kola byla repre-
z Cambridge, uspo‡ádala nêkolik koncertû v
kytaristka Catherine Pelzer, pozdêji zvaná Madame Sidney Pratten. Ta se stala i uçitelkou
lep¿í muzikant neæ ostatní, s lep¿í technikou −
tón nemêl tak dobrÿ, ale plnÿ vÿrazné sympatie... a p‡i jiné p‡íleæitosti prohlásil: ...navzdory
hlubokému obdivu k Tárregovi a jeho mistrovství, estetické cítêní Llobetovo bylo jiné. Li¿ilo
se ve zpûsobu základního nazírání na vêci, na
dobu a celkové okolnosti. A zatímco Tárrega,
milující çistotu klasického kvartetu v jeho
soudrænosti a spojené ¿esti strunami nástroje,
Llobet, vábenÿ malebnou rozmanitostí orchestru, jako by chtêl mítkytaru z kaædé struny.
Karikatura Francisca Tárrega
(pochází z Musea nástrojû
Barcelonské konzervato‡e)
Sedm stoletíkytary/V
Moderní klasická kytara
çást druhá
menout ¢têpána Urbana − kytaristu a pedago-
de Falla mêl velkÿ obdiv ke kyta‡e a kytarové
skladatel pro kytaru proslul mezinárodnê i Mi-
Vÿznaçnÿ národní ¿panêlskÿ skladatel Manuel
hudbê. Strávil mnoho hodin ve spoleçnosti kytaristy a skladatele Dona Angela Barriose
v Granadê, kde çerpal inspiraci pro svou tvorbu. Ale opravdu nejvêt¿í postavou ve svêtê klasické kytary se stal Andrés Segovia. Narodil se
21 . 2. 1 893 v malém mêstê Linares v Andaluzii.
Hudební kariéru zaçal na piano, ale vzdal se jej
i ostatních nástrojû ve prospêch kytary. Svûj
první ve‡ejnÿ koncert provedl v ¿estnácti letech v Granadê a Seville. V roce 1 91 8 odjel na
turné do St‡ední a Jiæní Ameriky a o ¿est let
pozdêji hrál v Pa‡íæské Konzervato‡i. Pustil se
také do vlastních úprav staré hudby a se
svou Chaconnou z Bachovysonáty d moll pro
sólové housle zpûsobil pravé zdê¿ení jejím
uvedením na programu. Svatá Chaconna,
znesvêcená rukou kytaristy! P‡ed zaçátkem
koncertu ¿panêlské paniçky, uvyklé bÿçím zápasûm, vzru¿enê ¿ermovalyrukama a dívaly se
p‡es roztaæené prsty. Houslofilové se p‡i¿li podívat na vraha a uk‡iæovatele. Ale Segovia
slavil obrovskÿ triumf. V roce 1 925 odcestoval
do Sovêtského svazu a za t‡i roky nato uvedl
svûj recitál vNewYorku. Od té dobymnohokrát
procestoval celÿ svêt. Jako profesor pûsobil
v Santiago de Compostela, na hudební akademii Chigiana v Sienê a Kalifornské univerzitê
v Berkeley. Natoçil také mnoho desek. Kromê
úæasné hráçské dovednosti byl rovnêæ vynikající osobností a svou vahou prosadil kytaru do
svêta velké hudby. Ovlivnil celé generace kytaristû. Jeho p‡ítel Narciso Yepes (nar. 1 927) je
dal¿ím hráçem s vynikající technikou. Mezinárodní uznání si získal jiæ ve dvaceti letech.
V Anglii se objevují dva skvêlí kytaristé −Julian
Bream (nar. 1 933), kterÿ se díky svému otci, ky-
taristovi v malé jazzové kapele, seznámil nejprve s tímto æánrem. Poslouchal rádio a zamiloval
si Django Reinhardta, Charlie Christiana a Bennyho Goodmana. Na universitê studoval piano,
cello a skladbu. Svûj první koncert na kytaru
provedl v roce 1 951 v londÿnské Wigmore Hall.
Specializoval se na loutnovou hudbu a pozdêji
na moderní skladatele. Jeho hra vyniká tech-
nickou brilancí a emocionálním nábojem. Australan John Williams se zaçal uçit také nejprve
od svého otce, zakladatele Centra ¿panêlské
kytary v Londÿnê. Od roku 1 952 studoval u Segovii na Královské hudební akademii a p‡ibral i
piano a hudební teorii. Debutoval ve Wigmore
Hall v roce 1 958. Segovia jej nazval Princem
kytary a rozpêtí jeho repertoáru sahá od hud-
by loutnové aæ po jazzové experimenty s Barney Kesselem. Také zkou¿í hrát na elektrickou
kytaru a popularizuje mnoho klasickÿch skladeb v moderních úpravách. Z dal¿ích kytaristû
lze uvést jména Tim Walker, Kubánec Leo
Brower, Alexandre Lagoya, Ida Presti a mnoho
dal¿ích souçasnÿch umêlcû. U nás nelze opo-
ga, Vladimíra Mikulku, ¢têpána Raka, Vladislava Bláhu, Pavla Steidla, Milana Zelenku. Jako
lan Tesa‡. Klasická kytara se dostala po dlouhém vÿvoji tak trochu do slepé uliçky, a proto je
jistê opodstatnêná její fúze s dal¿ími styly −
jazz, rock, blues i pop. Zajímavÿm dûkazem je
skuteçnost, æe nejlep¿í klasiçtí kytaristé hledají
inspiraci právê v uvedenÿch æánrech a naopak
mnoho umêlcû lehçí hudby je vzdêláno i ve
h‡e na kytaru klasickou. P‡ece je to jen pro kaæ-
dého kytaristu ten nejvêt¿í fundament. Pro profesionální kytaristy p‡ichází nyní ale závaænÿ
problém − dynamika nástroje, schopná prosa-
dit se ve velkÿch koncertních sálech p‡i zachování kvality tónu. Vychází se tradiçnê z modelû
Torresovÿch a nêkteré zmêny nastaly ve spodním æebrování ozvuçné desky Stavitelé ve
¢panêlsku mají tendenci tvo‡it velké, znêlé nástroje, ale v ostatních evropskÿch zemích p‡evaæuje vztah k çistému, romanticky medovému
zvuku. Podnikají se tedy odli¿né postupy v konstrukci a nástroje se dostávají çím dál více do
rukou vêdcû a jejich mê‡icích p‡ístrojû. Ale nej-
Narciso Yepes se svou deseti strunnou kytarou
dûleæitêj¿í zmênu p‡ineslo pouæití jinÿch materiálû v ostrunêní. Namísto st‡ev nastupuje totiæ nylon. St‡evové struny i p‡es svou skvêlou
vlastnost pevnosti a brilantního tónu oplÿvají
velkou nestálostí udræet ladêní a brzy se
opot‡ebují o praæce. Prvního komerçního vyuæití nylonovÿch strun se zhostil po druhé svêtové
válce americkÿ vÿrobce Albert Augustine. Aç-
koli jsou nylonky slab¿í, mají lep¿í a kompaktnêj¿í strukturu, pravidelnÿ prû‡ez a tím i stabilnêj¿í ladêní. A jsou mnohem levnêj¿í. Umoæñují
také vÿrobu rûzné tenkosti. Dvacáté století p‡i-
neslo i díky technickému rozvoji schopnost vyrábêt kytary sériovê v mnoha poçtech a v zemích, kde nikdy nebyla tradice stavby (nap‡.
v Asii). Nêkteré tovární nástroje jsou v¿ak
p‡esto velmi dobré a leckdy snesou i srovnání
s kdekterÿm mistrem. Z nejznámêj¿ích manufaktur mûæeme jmenovat nap‡. japonské Masa-
ru Kohno, Yamahu, samoz‡ejmê ¿panêlskÿ Ramírez a Rodriguez a u nás, v Çesku milém,
nezapomeñme také na ‡adu vynikajících stavi-
telû a jejich dílny. Schneider, Metal, Kubla, Rohoæka a z novêj¿ích t‡eba Kostka nebo Lebeda.
Kromê toho samoz‡ejmê klasické kytary produkují i v¿ichni nejdûleæitêj¿í svêtoví vÿrobci. Ve
vÿzkumu akustickÿch moæností se ¿lo dnes jiæ
hodnê daleko a zaçaly se pouæívat i moderní
materiály a rûzné kombinace. Prûkopníkem
se stal Ameriçan Charles Kaman (kytary Ovation), ale také Australan Greg Smallman se
svÿm zvlá¿tním zpûsobem æebrování, tvo‡eném
z m‡íækyz uhlíkovÿch vláken a d‡eva. Jeho kytary mají fantastickou dynamiku. No, je¿tê uvidíme, co nám vÿrobci naservírují v jednadvacátem století.
Andrés Segovia
Sedm stoletíkytary/VI
Kytara s ocelovÿmi strunami − steel string
Çást první arch-top
(klenutá kytara)
dostala do finançních potíæí a v roce 1 957 bratr
v mnoha zemích v rozpêtí nêkolika staletí. Dnes
Gretsch, která vyrábêla klenuté jazzové kytary
Tyto kytary mají dlouhou historii, vyrábêny byly
uæívané typymajív¿ak pûvod vAmerice a jejich
vÿvoj spadá do konce devatenáctého a zaçátku
století dvacátého. Rozli¿ujeme dvê základní
formy konstrukce − flat-top (rovná) a arch- top
(klenutá).
Je zde naprosto odli¿nÿzpûsob mechanické
a akustické tvorby tónu. Na flat− top je kobylka
vlepena do ozvuçné desky a vibrace struny je
p‡ená¿ena kmitavÿm pohybem kobylky na celou desku. Na arch −top, kde strunyp‡echázejí
p‡es kobylku a jsou upevnêny na koncovém
struníku (podobnÿ zpûsob jako u houslí), je
ozvuçná deska aktivována více vertikální vibrací. Ocelové struny také produkují vêt¿í dynamiku a disponují asi desetkrát vy¿¿ím poçtem
svrchních harmonickÿch tónû (od 40 − 60 i vÿ-
Orphie prodal Epiphone spoleçnosti Gibson.
K americkÿm vÿrobcûm mûæeme p‡idat i firmu
jiæ od poçátku t‡icátÿch let. V Bostonu pûsobila
znaçka Vega. V Evropê se proslavil Mario
Maccaferri, klasickÿ kytarista, stavitel, inæenÿr
a obchodník, kterÿ spolupracoval se spoleçnostíSelmer vPa‡íæi. Vletech 1 930−1 933 zavedl
mnoho revoluçních prvkû v konstrukci. Bylo vyrobeno asi 300 kytar, které pat‡í k nejlep¿ím na
svêtê. Na jeho velmi kvalitní model hrál a také
jej proslavil
legendární Django
Reinhardt.
V Nêmecku stavêl kvalitní kytary jiæ od roku
1 887 Karl Hofner. Se stavbou klenutÿch kytar
také experimentovala ‡ada stavitelû klasickÿch. Nejvêt¿í popularita akustickÿch arch-top
kytar v¿ak nep‡eæila druhou svêtovou válku.
Vÿroba se pomalu zastavovala a továrny se více obracely k váleçnému úsilí. Kdyæ se vrátila
¿e). Nejvêt¿ím prûkopníkem a stavitelem arch− zpêt ke stavêní kytar, hráçi v populárních tatop kytar se stal Orville Gibson (1 856−1 91 8), syn
britského p‡istêhovalce, kterÿ zaçal stavêt první nástroje uæ jako prodavaç bot v Kalamazoo
neçních a jazzovÿch kapelách zaçali pouæívat
amplifikované nástroje.
kytar ameriçtístavitelé, tak se i k nejvêt¿ím pro-
konalosti houslí − klenutá vrchní i spodní de-
níci na americkém kontinentu. Tyto kytary pro-
ska. Vroce 1 902 byla zaloæena Gibson company
spolu s t‡inácti ¿piçkovÿmi dêlníky a za pomoci
skupinyzdej¿ích obchodníkû. Od té dobyje nejvêt¿í americkou firmou na hudební nástroje.
Nejdûleæitêj¿í prvky Gibsonova designu se
objevily v letech 1 909−1 91 1 − lomenÿ krk, plovoucí ochrannÿ kryt (pickguard), vysoká ko-
bylka a trapézovÿ struník. Koneçnÿ vÿvoj dospêl aæ do bodu v roce 1 924, kdy legendární
designér Lloyd Loar p‡edstavil model L−5. Ten
mêl houslové f-vÿ‡ezy a dvojdílnou kobylku
k nastavení vÿ¿ky strun a ...první snímaç. Skvêlá dynamika a dlouhÿ sustain p‡edurçily arch
kytaryve 20. −30. letech k pouæitív taneçních a
jazzovÿch orchestrech. Hrálo se na nê trsátkem a udræovaly rytmickÿ puls, ale také dob‡e
znêly akordické pasáæe a rychlé sólové bêhy.
Nêkteré z nejlep¿ích kytar byly stavêny v ma-
pagátorûm hudby na tento nástroj ‡adí hudebnikají prakticky do v¿ech forem americké
hudby − hraje se v kostelech, na parnících,
v country, jazzu i blues. K nejznámêj¿ím jazzovÿm bandûm pat‡il i ten pod vedením kytaristy
Charlie Gallowaye jiæ v roce 1 894, dále to byli
Lonnie Johnson a Eddie Lang. Steel-string kytara také pûsobí jako jeden z prvních nástrojû
bluesové exprese. Country blues se objevuje
na zaçátku dvacátého století a kytara se stává
nejdûleæitêj¿ím
nástrojem
vêt¿iny
zpêvákû
a velmi ovlivnila vÿvoj hudby. Jedním z prvních
datovanÿch odkazû blues spadá do roku 1 903,
kdy se v Mississippi objevil çernÿ zpêvák W. C.
Handy. Zpíval a svoji hru doprovázel na kytaru,
po které p‡ejíædêl noæem. Vznikala tak hudba
velice emotivní a posluchaçe naprosto fascinovala. V prûbêhu dal¿ích let zaçali country
bluesoví kytaristé uæívat spoustu dal¿ích spe-
lÿch sériích vynikajícími americkÿmi staviteli − cielních technik a efektû, typickÿch právê pro
¿védskÿ
p‡istêhovalec
Charles
Stromberg
z Bostonu a John D' Angelico (1 905−64) z New
Yorku − a dnes mají obrovskou sbêratelskou
cenu. K dal¿ím pat‡il Epaminondas Statophoulos, syn ‡eckého p‡istêhovalce v New Yorku.
Ten se stal presidentem firmy Epiphone, která
vyrábêla klenuté kytary, mandolíny a banja. Po
jeho smrti se na poçátku çty‡icátÿch let firma
Gibson carved−top
guitar, Umêleckÿ
nástroj 1918
Jako pat‡í k prvním pionÿrûm steel-string
ve státê Michigan v roce 1 870. Byly to kytary a
mandolíny a ve stavbê se snaæil vycházet z do-
Arch−top guitar
designavaná Mariem
Maccaferrim (Pa‡íæ 1932)
steel-string
kytaru
(vibrato,
fingerpicking,
hammering, bending, tlumení strun-damping,
bottleneck, rûzná ladêní atd.). Prvním známÿm
profesionálním bluesovÿm kytaristou v Mississippi Deltê byl Charley Patton, kterÿ nahrál 46
písní. Jeho technika hrybyla smêsicí nejrûznêj¿ích stylû a æádnÿ z tehdej¿ích umêlcû ji nebyl
schopen imitovat.
Carved−top guitar
vyrobena firmou Charles
A. Stromberg a synové
Sedm stoletíkytary/VII
Kytara s ocelovÿmi strunami − steel string
Çást druhá flat top
(rovné víko)
nástrojích zaçal pouæívat revoluçní postupy ve
Gibson, totéæ platí i u kytar flat top u jména
vyuæívat Japonci a vznikají zde první továrny,
Pokud je synonymem pro klenuté kytary firma
Martin. Tento typ ovládl trh s akustickÿmi kytarami po druhé svêtové válce. Ale jeho pûvod je
mnohem star¿í − v kytarách se strunami z ovçích st‡ev. Martin companyje nejstar¿í americ-
kou kytarovou manufakturou. Spoleçnost zaloæil C. F. Martin I.(1 796 −1 873), kterÿ se narodil
v Mark Neukirchen v Nêmecku. Stavêt kytary
vÿbêru stavebních materiálû − nap‡íklad sklolaminát. Zku¿eností americkÿch firem zaçínají
kde vyrábí povêt¿inou kopie jiæ legendárních
modelû. Konkurují na svêtovém trhu p‡edev¿ím
svou cenou. Martin tedy kupuje japonskou Sigma company k produkci levnêj¿ích nástrojû a
Gibson v roce 1 957 americkou Epiphone, jejíæ
vÿrobu p‡esouvá do Koreje.
Ve stavbê kytar s rovnÿm víkem dochází
se uçil u svého otce a pak do¿lo k ovlivnêní vÿ-
k podstatnÿm zmênám. Ocelové struny mají
Georgem Stauferem. Do Ameriky Martin emi-
tvá‡ejí mnohem vêt¿í dynamiku. Jejich tah je
znamnÿm
vídeñskÿm
stavitelem
Johannem
groval v roce 1 833 a usadil se v New Yorku. O
¿est let pozdêji p‡evedl svoji vÿrobu a obchod
do Nazarethu v Pennsylvanii, kde firma sídlí dosud. Zpoçátku byla stavba jeho kytar stále pod
vlivem Staufera, ale bêhem çty‡icátÿch a pade-
sátÿch let1 9. století zavedl radikální zmêny. Kolem roku 1 850 vzniká legendární X æebrování
vrchní ozvuçné desky, které se stává standardem u kytar s rovnÿm víkem. Stále v¿ak zûstává
st‡evové ostrunêní − aæ do roku 1 900. Od této
doby aæ do roku 1 920 dochází k rûznÿm experi-
mentûm s kovovÿmi strunami a ostatní manufaktury p‡ebírají Martinovy patenty. Nap‡íklad
nejvêt¿ím rivalem se stává Washburn company, kterou zakládá roku 1 890 George Washburn
Lyon. Spoleçnost vyrábêla velmi kvalitní kytary
vmalÿch poçtech, jeæ jsou dnes vysoce cenêny
sbêrateli. Mezi jinÿmi proslula i spoleçnost
Gibson
SJ−200,
1938
vêt¿í zatíæení na krk a desku neæ st‡evové a vyMartin
1845
p‡ibliænê dvakráttak vêt¿í. A s nástupem ocelovÿch strun p‡ichází také doba strojové vÿroby
kytar. V bÿvalÿch manufakturách malÿ poçet
dêlníkû vyrábêl malÿ poçet kytar a kaædÿ pracovník stavêl tak‡ka celÿ nástroj. Teâ dochází
k tomu, æe jednotlivé úkony se specializují a
dêlníci pracují pouze na dílech nástroje − skládaçky. Materiály ve stavbê jsou stejné jako u
klasické kytary − deska smrk (uæívá se americkÿ Sitka, evropskÿ smrk jen na nejkvalitnêj¿ích
nástrojích), boky a dno indickÿ nebo brazilskÿ
palisandr (rosewood), u levnêj¿ích kytar mahagon (dává v¿ak tençí a ménê rezonující tón).
Uæívá se i javor, kterÿstojíkvalitou tónu i cenou
nêkde mezi palisandrem a mahagonem. Na krk
Martin
model
1−21, 1898
Z kolekce
rodiny
Wegnerû
se uæívá mahagon nebo javor a na hmatník opêt
palisandr, u luxusnêj¿ích eben. V krku je umístêna ocelová vÿztuha, která brání zkroucení
Stella, jejíæ kytary byly populární v letech 1 920 − nebo ohnutí. U Martina jsou v¿echny krky vyrá30 u bluesovÿch hráçû. Po druhé svêtové válce
bênyruçnê a p‡ed p‡ilepením k têlu jsou finálnê
kovÿ boom a akustické flattop kytary uæívá vêt-
Gibson aplikuje automatickou nebo poloauto-
v padesátÿch a ¿edesátÿch letech nastává fol-
¿ina popovÿch a rockovÿch hvêzd. Na trhu vítêzíMartin a Gibsonova vÿroba akustickÿch kytar
zkomírá. Vznikají ale dal¿í americké manufaktury − Guild a Ovation. Guild company zaloæil v
roce 1 952 majitel obchodu s hudebními nástroji v New Yorku Alfred Dronge, kterÿ si najal pêt
stavitelû a zaçal vyrábêt kytary v dosti malém
mnoæství. Sám byl klasickÿm hráçem a první
nástroje tím byly poznamenány. Nakonec se
ale pod‡ídil folkovému boomu a vyrábêl flattop
kytary. Ovation zakládá v roce 1 966 kytarovÿ
nad¿enec a leteckÿ inæenÿr Charles Kaman,
president spoleçnosti Kaman corporation. Na
opracovány, nasazeny praæce a nalakovány.
matickou vÿrobu a koneçnou úpravu provádí
po spojení. Velkou pozornost vênují vÿrobci vÿbêru d‡eva na vnit‡ní æebrování a zpûsobu jeho
umístêní. Nejvíce to totiæ ovlivñuje koneçnÿ
zvuk nástroje. Æebra jsou vyrábêna z velmi kvalitního smrku s naprosto rovnÿmi letya musíbÿt
symetricky vy‡ízlá. Ozvuçné desky s p‡ilepenÿmi æebry se u nejlep¿ích firem sloæitê testují a
peçlivê vybírají. Jen to zaruçuje nejvy¿¿í kvalitu. U strojové vÿroby se tomu v¿ak nelze divit.
Do roku 1 971 Gibson uæívá X æebrování, ale následuje dvojité X æebrování, které p‡ispívá
k lep¿í stabilitê desky. Ovation podniká také
çetné pokusy s æebrováním poçítaçovou tech-
nikou a uæívá pro kaædÿ typ nástroje jinÿch æeber. Gibson a Martin zûstávají u jediného optimálního
zpûsobu.
U
kobylky
se
vyuæívá
kompenzace délky sedla, kde jsou basové struny posunuty o malÿ kousek dozadu. Prodluæuje
to menzuru a zlep¿uje ladêní.
Gibson double X bracing
Christian Frederick Martin, Sr
1797−1873
Sedm stoletíkytary/VIII
Elektrická kytara − 1 . çást
Slavní kytaristé
Beatles v Anglii, i kdyæ ti jsou více ovlivnêni
dobylysvêt. Stalyse urçitou doménou pro ame-
úspêchy slaví také çtve‡ice americkÿch tru-
V minulÿch dílech jsme poznali, jak tyto kytary
rické manufaktury−av¿ak na americkém kontinentê nevznikly. Dvê nejvêt¿í firmy Gibson a
Martin byly zaloæeny p‡istêhovalci z Evropy
v devatenáctém století. Kde by ale byl jejich
úspêch, kdyby na nê nehráli známí muzikanti a
pozdêji opravdové hvêzdy ¿oubyznysu.
Roku 1 91 4 se narodil ve mêstê Okemah, stát
Oklahoma, Woodrow Wilson Woody Guthrie.
Po celosvêtové krizi v t‡icátÿch letech ode¿el
do Kalifornie a v Los Angeles zaçal nahrávat a
vysílatv rádiu písnê, plné smutku a nostalgické
nálady. V roce 1 938 odjel do NewYorku a zaçal
se stÿkat s radikálními intelektuály, kte‡í ovlivnili jeho dal¿í tvorbu. Mezi lety 1 932−52 napsal
více neæ tisíc písní, které mêly silnÿ náboj. Bojovaly proti bezpráví, bídê a nepoctivosti. Protestsong byl na svêtê. Akustická kytara se stala
symbolem nezávislosti a nespoutanosti amerického zpûsobu æivota. V padesátÿch letech
byli opravdovÿmi hrdinys kytarou v ruce kromê
Guthrieho také Cisco Houston, Pete Seeger a
skupina Weavers −p‡edstavitelé boje za lidská
práva. Velkÿzájem o tuto hudbu podpo‡il vroce
1 959 Newport Folk Festival, kde se spojily dva
proudy folku − çerno¿skÿ i bêlo¿skÿ. Kytarová
sdruæení zaloæená Guthriem mêla následovníky
− Ramblin' Jack Elliot, Tom Paxton, Phil Ochs.
V dubnu 1 962 se objevila nahrávka nového
amerického hrdiny Boba Dylana Blowin' in the
Wind, která se stala hlavním hitem celé radikální Ameriky. O Dylanovu popularitu se postaralo
také trio Peter, Paul and Mary, které zpívalo je-
ho písnê po celé zemi. P‡itom doprovod písni-
elektrickou
kytarou
a
rock'n'rollem.
Velké
badúrû Crosby, Stills, Nash and Young. A kdo
by neznal Elvise Presleyho? Kdyæ pomineme
country, tak akustická kytara proniká do rockové hudby a pomocí elektrifikace piezo snímaçû
se vyrovnává dynamicky i ostatním instrumen-
tûm. Jako opravdovÿ virtuóz na steel-string kytaru proslul Ameriçan John Fahey. Jeho hra
byla silnê hypnotická a kytaru pouæíval jako orchestr s mnoha efekty −jako bottleneck, swing
a nádherná sóla. Následoval jej od let sedmdesátÿch Leo Kotke, kterÿ se stal známÿm svou
hrou na dvanáctistrunnou kytaru. Dále Ry Co-
der, jeæ vy¿el z country-blues a hrál s Taj Mahalem a Captainem Beefheartem. V poslední
dobê asi deseti let se stalo velkou módou hrát
akusticky − tzv. unplugged. Jmenovat mûæe-
Woody Guthrie c. 1943
me za ostatní Erica Claptona nebo Stinga. Jistê
je to reakce na p‡etechnizované vybavení kytaristû, do kterého je nutí vÿrobci, jistá dávka
snobismu, ale i hledání dokonalého tónu elektrické kytary. Dne¿ní popularita akustické kytary je enormní a sly¿et ji mûæeme v celém svêtê
na nahrávkách, koncertech, ale i v zakou‡enÿch barech. P‡edev¿ím v americké populární
hudbê pevnê zakotvila a stala se americkÿm fenoménem. Milióny prodanÿch nástrojû hovo‡í
za v¿e. Kromê její pûvodní doprovodné funkce
si ale vydobyla respekt i jako sólovÿ nástroj.
V jedenadvacátém století, plném elektronické
hudby, samplerû, bubnovÿch smyçek, syntetického ‡edidla, simulací a vyjících interpretû buâ
za to dík.
Django Reinhardt se svou kapelou
çek byl velice jednoduchÿ −t‡íakordovÿ a prostÿ rytmus, hranÿ trsátkem. Ale Dylan udêlal
z akustické kytary podstatnÿ a çirÿ nástroj pro
celou generaci. Stal se zpêvákem a básníkem,
kterému kytara mêla pomoci zmênit svêt. A to
není málo. Milióny lidí na planetê zpívaly jeho
písnê a právê p‡i tom sáhly po kyta‡e. V polovinê ¿edesátÿch let se akustické kytary pouæívalo ve v¿ech æánrech americké hudby a samoz‡ejmê pronikla i do jazzu. Kromê kytaristû
Eddieho Langa a Lonnie Johnsona z dvacátÿch
let p‡i¿lo zjevení z Evropy v podobê belgického
cikána Django Reinhardta, kterÿ nejvíce ovliv-
nil evropskÿ jazz do roku 1 945 a byl jím inspirován kaædÿ dûleæitÿ jazzovÿ kytarista v Americe.
Bohatostjeho hry, úhoz a stra¿livé prstolamové
melodické pasáæe se stalyvzorem pro hráçe od
Charlieho Byrda a Barneyho Kessela aæ ke kla-
sickému Julianu Breamovi. V populární anglické hudbê se objevuje protipól Dylana písniçká‡
Donovan. Akustická kytara se stává st‡edem
zájmu producentû. Hudební prûmysl se mêní a
nastupují nová jména −James Taylor, Joni Mitchell, Neil Young a Joan Baez v Americe a
John
Fahey
Sedm stoletíkytary/IX
Elektrická kytara − 2. çást
Kdyæ nebudeme poçítat pokusy s krystalkou
taru pojmenoval Log (poleno, trám), nêjakÿ
chtêli zamplifikovat svûj nástroj, je elektrické
vy country hudby v Nashvillu. A kdo by si mys-
gramofonové p‡enosky, kterou první fanatici
kyta‡e nêco málo p‡es osmdesátlet. Právê teh-
dy do¿lo k zásadní události, jeæ otoçila kolo dêjin. Lloyd Loar, akustickÿ inæenÿr a konstruktér
u firmy Gibson, totiæ mezi roky 1 920−24 experimentoval s nêjakÿmi magnety a dráty a první
kytarovÿ snímaç byl na svêtê. Ale to byly jen
pokusy a aæ do roku 1 930 se na trhu neobjevila
æádná komerçnê úspê¿ná elektrifikovaná kytara. U firmy Rickenbacher (psáno pûvodnê
s ch) roku 1 931 vyrobili havajskou kytaru,
kterou pojmenovali Frying pan (pánviçka), pro-
toæe mêla kulaté hliníkové têlo a silnê p‡ipomínala právê tohle nádobí. Byl zde uæit elektromagnetickÿ snímaç, jenæ se stal vzorem pro
v¿echny následovníky. Snímaçe se zaçaly
ten pátek na ni hrál a dnes visí ve Dvoranê slálel, æe to byl jen kytarista, tak aæ zase nêkdypûjdete
do
studia
a
uvidíte
tam
vícestopÿ
magnetofon, tak ten si taky nechal patentovat.
Známe ho dnes pod pseudonymem Les Paul
(jestli ho snad nêkterÿ kytarista nezná, se‡ezat
rákoskou). Ale dál − je¿tê si o nêm napí¿eme.
Do hrytotiæ vstupují dal¿í nad¿enci. Countryovÿ
zpêvák a kytarista Merle Travis staví v letech
ce 1 954 vtrhl mezi kytaristy novÿ design, jenæ je
bym, vÿrobcem pedálovÿch steel kytar a pû-
dnes nevzpamatovali.
1 947−48 se svÿm kamarádem Paulem A. Bigsvodcem legendárního vibrata, jednu z prvních
p‡edlohou pro kytary skromného giganta, vyná-
rovê vychází z americkÿch bourákû a k‡iæníkû
velmi progresivní a stala se pravdêpodobnê
lezce a tak‡ka synonyma pro solid-body kytaru
nou vazbou.Umoænily v¿ak kyta‡e prosazovat
merçnê úspê¿nou solidní elektrickou kytaru na
p‡i æivÿch produkcích, ale i v nahrávacích studiích a rozhlase. Vtomto obdobímûæeme mluvit
jen o elektrifikovanÿch akustickÿch kytarách,
protoæe elektrickou kytaru, jak ji známe dnes,
neboli solid-body çekalo je¿tê pár let do slávy.
To takhle jednou mladÿ muzikant, nad¿enec a
vêçnê nespokojenÿ hledaç
Lester William
Polfus stále nadával, æe ho není v kapele sly¿et
a æe mu to houká a tóny nezpívají, jak by chtêl.
Cpal do kytary hadry a noviny, ale nêjak to nebylo ono. Tak se mu vroce 1 939 asi ve snu zjevil
andêl, kterÿobças k nêjakému kytaristovi, a povídá: U‡ízni v kûlnê kus z toho borového prkna,
a aæ ukrojí¿ ze svého Epiphona prost‡edek, tak
tam mezi k‡ídla nalep ten trámeçek. P‡i¿roubuj
na nêj krk, snímaçe, kobylku a struník a vûbec
na nic neçekej a zapoj to do zesíku. Asi mu to
‡íkal dost nahlas a tvrdo¿íjnê, protoæe ho poslechl. Kytara-p‡í¿era hrála moc pêknê, a tak
s ní utíkal ke Gibsonûm. No, mêli trochu jiné názory, i se smáli a hocha domû poslali. Ten si ky-
Fender Stratocaster. Legenda v¿ech le-
gend, kterou chce mít doma kaædÿ kluk (dokon-
− Lea Fendera. Ten spoleçnê s Georgem Fuller-
se v orchestrech a taneçních skupinách, nejen
naprosto omámil a z tohoto omámení se do-
plnÿch elektrickÿch kytar. Na svoji dobu byla
objevovatna klenutÿch jazzovÿch kytarách, ale
p‡i vêt¿ím zesílení p‡iná¿ely problémy se zpêt-
Rickenbacher A22
(r. 1931)
tonem navrhuje a v roce 1 950 vyrábí první kosvêtê − Fender Broadcaster, vzápêtí kvûli právním sporûm p‡ejmenovanou na Telecaster. Její
konstrukce byla velmi jednoduchá a vycházela
z my¿lenky kytary-skládaçky. To umoænilo velkosériovou vÿrobu, se kterou Leo dobyl tak‡ka
celÿsvêt. Co se dalo p‡i¿roubovat, nemuselo se
lepit. A popularitu skvêlého zvonivého zvuku,
hutnosti a dlouhého sustainu dosáhli u Fenderû
ce i nêkteré holky), co kdysahal na struny. Tvasilnic s jejich ploutvemi v padesátÿch letech.
Také pûvodní p‡írodní a sunburstúprava ustoupila zá‡ivÿm a pastelovÿm barvám pouæívanÿm
na karoseriích aut. A aby toho nebylo pro svêt
tak málo, Leo vypou¿tídal¿íbalónek a tím je basová kytara, coæ je vlastnê taky kytara, pojetím
navazující na Telecaster. Modely Fender Stratocaster a Gibson Les Paul se staly prazdrojem
tvarû pro vÿrobce kytar na b‡ezích v¿ech oceá-
nû, a zvlá¿tê têch u Japonského mo‡e a Korejského prûlivu.
protaæením strun skrze têlo, coæ si tak trochu
vypûjçili právê u kytar Bigsby. Kdyæ si toho
v¿imli u Gibsona, honem si vzpomnêli na kluka,
co jim p‡inesl ukázat¿kopek a ko¿tê se snímaçema, jak ‡íkali Les Paulovê kyta‡e, a poslali
Gibson − první
snímaç ES 150
pro nêho. Z této spolupráce vzniká v roce 1 952
první masivní elektrická kytara − Gibson Les
Paul Gold top. Tvarovê se podobá klasickÿm
lubovkám s vÿ‡ezem, ale je men¿í. Precizním
zpracováním, povrchovou luxusní úpravou a
snadností, se kterou se na ni hraje, si vyslouæila
pojmenování bezpraæcovÿ zázrak. Ov¿em kytary Gibson konzervativnê zachovávají vlepenÿ
krk a mnohem pracnêj¿í konstrukci. Také jsou
skoro dvakrát draæ¿í neæ Fender. Génius Lea
Fendera v¿ak nebyl zvyklÿodpoçívat, a tak v ro-
Gibson ES−150 první
elektroakustická
kytara (r. 1936)
Les Paul Log r. 1939
Kytara Bigsby
(r. 1947)
Sedm stoletíkytary/X
Elektrická kytara − 3. çást
První elektrické kytary se pomalu stávaly zá-
Coxové. Od ranÿch çty‡icátÿch letvedl svou ka-
se o to hudba taneçní, která se provozovala
nem a ohÿbáním tónu na rozdíl od rovnÿch
kladním nástrojem populární hudby. P‡içinila
v barech a tavernách. V t‡icátÿch letech byl
nejpopulárnêj¿í styl honky-tonk, plnÿ veselosti
a bláznivin. Jako jeden z prvních proslul kytarista, trombonista a aranæér Eddie Durham, jenæ
pûsobil ve skupinê Counta Basieho. Ale na scénu p‡ichází mladÿ Charlie Christian, çlen velmi
známého Benny Goodman Bandu. Narodil se
roku 1 91 9 v Dallasu a na kytaru se zaçal uçit
velmi brzy. Uæ jako teenager, v roce 1 934, hrál
na basu ve skupinê Alphonso Trenta a o ¿est
let pozdêji uæ jej John Hammond doporuçuje
Goodmanovi. Po turné do New Yorku se setkává a jamuje s jazzovÿmi velikány Dizzie Gillespiem, Theloniem Monkem a Charlie Parkerem.
Hodnê nahrává, ale ve t‡iadvaceti letech umírá
na tuberkulózu. Ukázal svêtu obrovskou melodickou a harmonickou invenci, uæíval sustain a
nebÿvalé moænosti elektrické kytary. V orchestru se dokázal sólovê prosadita kytaristé byli je-
ho hrou jako oçarováni. Vædyƒdo té doby se kytara pouæívala jenom jako souçást doprovodné
sekce. Objevují se dal¿í jazzoví hráçi − Tal Farlow, Wes Montgomery, Howard Roberts, Herb
Ellis, BarneyKessel. Zakládají své skupinya kytara zde hraje dominantní úlohu. Vzniká spousta nahrávek s virtuózními skladbami. Jazzmani
tvo‡í první epochu nového instrumentu ve çty‡icátÿch a padesátÿch letech. Ale soubêænê s nimi se po druhé svêtové válce vyvíjí mêstské
blues. Jeho nosnÿm tématem se stává boogie-
pelu. Jeho hra vynikala silou, vibratem, sustaibêhû jazzovÿch hráçû. Centrum nového blue-
sového stylu se stává Memphis a Chicago. Vêt¿í mêsta, kde je plno klubû, rádií a tançíren, dávají mnohem lep¿í p‡íleæitost pro muzikanty.
Mladÿkytarista MuddyWaters, nesoucí v sobê
dêdictví hudby Son House, Charley Pattona
a Roberta Johnsona, hraje právê v takovÿch
klubech. V Chicagu roku 1 940 se nedá hrát
v nálevnách akusticky. Muziku není sly¿et. Nové sloæení kapel je urçující − dvê kytary, basa,
bicí, harmonika a piano. Silnÿ rytmickÿ náboj a
zpêv, ovlivnênÿ stylem Mississippi. Kytaristé
p‡ebírají mnoho z technikystarÿch akustickÿch
T-Bone Walker
phisu vtrhne do svêta nadçasová çasovaná
z jazzem ovlivnêného jihozápadu. Lidé chtêjí
Bena v Mississippi v zá‡í roku 1 925 aæ dodnes
rickÿmi nástroji. V té dobê nejpopulárnêj¿í zpê-
bluesovÿch hráçû, vçetnê bootlenecku. Z Membomba v podobê B. B. Kinga. Od narození v Itta
legenda
v¿ech
legend bluesovÿch
prstíkû.
V mládí hrál t‡íakordovÿ doprovod ke spirituá-
lûm a poté, co se seznámil s Robertem Jr. Lockwoodem a Sony Boy Williamsem, propadl
blues. Poslouchal velké hráçe − Blind Lemon
Jeffersona, Bukka Whitea, T-Bone Walkera,
ho kytaristu je povaæován T-Bone Walker. Narodil se v Texasu roku 1 91 3 a uvedl se jiæ v roce
1 934 na nahrávce jako doprovodnÿ kytarista
bluesovÿch zpêvaçek Ma Raineyové a Idy
Charlie Christian a Benny Goodman (1940)
Paulem Bigsbym staví první solid-body kytaru,
o které jsme si jiæ psali.
V padesátÿch letech znêla elektrická kytara
ronismem a do módy p‡i¿la aæ v letech ¿edesá-
WDIA jako discjockey. Zaçal se nejprve nazÿvat Beale Street Boy, ale brzy se p‡ejmenoval
na Blues Boy King. V roce 1 949 zaçal nahrávat
a o rok pozdêji se jeho píseñ Three O'Clock
tora bluesové hudby a zahrátsi s ním je velkou
Za prvního známêj¿ího elektrického bluesové-
kytaru. V roce 1 947 se svÿm kamarádem
1 947. Dostal dobré místo v rádiové stanici
go Reinhardta. Do Memphisu ode¿el v roce
velmi dob‡e zabydluje. Vkapelách je ale vedoumnoho prvkû ze zpûsobu hry tohoto nástroje.
ger-picking styl, kterÿ aplikuje na elektrickou
ve v¿ech formách americké populární hudby.
Blues stala témê‡ hymnou bluesového publika.
cím nástrojem tenorsaxofon a kytara p‡ejímá
vák Merle Travis vyvíjí svûj novÿ country fin-
ale i Elmore Jamese, Lonnie Johnsona a Djan-
woogie − rytmus texaskÿch hráçû. V jeho pumpujícím taneçním rytmu se elektrická kytara
sly¿etvíce taneçní hudby a kapel s jejich elekt-
Dodnes je B. B. King povaæován za otce a nesctí pro kaædého muzikanta. Elektrická kytara
v¿ak také proniká do bílé country hudby p‡ibliænê ve stejné dobê jako u blues. Ve çty‡icátÿch
letech nastávají zmêny − skupiny se amplifikují
a zdá se, æe dny strunnÿch kapel, rodinnÿch
skupin a tradiçních písní na akustické nástroje
jsou seçteny. Rádia vysílají p‡enosyvystoupení
Akustická kytara se stávala paradoxnê anachtÿch s p‡íchodem folkového boomu. Nemalou
zásluhu na tom má jiæ vzpomínanÿ Les Paul. Jeho experimenty a tvo‡ivÿ génius ovlivnily jak
souçasníky, tak kytaristy dal¿ích generací. Ve
spolupráci s firmou Gibson nabylo jeho jméno
celosvêtové popularity. Nebyl v¿ak jenom vynálezce, ale i velmi schopnÿ hudebník. Se svou
æenou Mary Fordovou nahrál v roce 1 951 obrovskÿ hit How High the Moon, kterého se v té
dobê prodalo rekordních více neæ milion a pûl
vÿliskû. Les Paul v¿ak neusnul na vav‡ínech
a dále zdokonaloval svou hráçskou a nahrávací techniku. Jeho invence p‡edbêhla vÿvoj
o nêkolik desetiletí.
Les Paul
a Mary Ford
(1951)
Sedm stoletíkytary/XI
Elektrická kytara − 4. çást
Aƒ æije
rock and roll !
Ano, v podobê rock'n'rollu vtrhla do
muziky revoluce. V roce 1 954 byl hudební prûmysl rozdêlen do t‡í hlavních proudû − pop, country and
western a rhytm and blues. Mnoho
mladÿch lidí stále více poslouchalo
çerno¿ské rádiové stanice. V rockan-
çásti elektrické kytary
(Fender Stratocaster)
drollovÿch textech se objevovaly nové pocity nastupující generace, tolik
odli¿né od zabêhlé uhlazenosti jejich
rodiçû. Velkÿ úspêch Billa Haleyho a
jeho písnê RockAroundthe Clock rozpoutal
doslova
¿ílenství po
celé
Americe. Symbolem se stala elektric-
ká kytara. Haleyho styl obsahoval k‡içenÿ vokální projev, snadnÿ çty‡dobÿ
taneçní beat a zvlá¿tní kytarové riffy.
Poloæil základy a na scénu mohl p‡ijít
gigant Elvis Presley. Ten se nejd‡íve
pohyboval v prost‡edí bílého country,
ale pozdêji vst‡ebával i vlivy gospelu
a blues. Oblékl se do çerné kûæe, mrzutê na¿pulil ústa, namastil své çerné
vlasy a vznikla hudební reinkarnace
filmovÿch hvêzd Jamese Deana a
Marlona Branda. Od roku 1 955 zaçal
nahrávat písnê, jeæ se staly veleúspê¿nÿmi hity. Vyslouæil si p‡ezdívku
Král rock and rollu. Mladého Presleyho si vzal pod k‡ídla ChetAtkins, kterÿ
aranæoval a pûsobil jako producent
Bo
Diddley
jeho hudby právê s pouæitím elektric-
ké kytary. Napomohl tomu i boom vÿ-
roby elektrickÿch kytar u Fendera a Gibsona.
Z têchto v¿ech prvkû se p‡ipravuje pûda pro
Jeho hra vycházela z hlubokÿch ko‡enû çer-
kovali desettisíc telecasterû a vletech 1 955−70
ry. Nastupuje BeatGeneration.
çlenné kapele Cream (Jack Bruce − basa,
Nap‡íklad u Fendera jen v roce 1 955 vyprodup‡es çtvrtmiliónu. Aje tu dal¿ílegenda −Chuck
Berry, çerno¿skÿ zpêvák a kytarista, génius
jednoduché a velmi efektní lyriky. Jeho styl vycházel z rytmu boogie-woogie, pouæití alterno-
vanÿch akordû, ozdobenÿch sólovÿmi pasáæemi. A zároveñ s ním pûsobí i Bo Diddley, také
nejvêt¿í konjunkturu a rozkvêt elektrické kyta-
Scream Power
(jeçivá, u‡vaná síla)
Na poçátku ¿edesátÿch let vznikají a p‡ímo urçují smêr, kterÿm se bude populární hudba velmi dlouho ubírat, dvê kapely − The Beatles a
no¿ského blues a v jeho pozdêj¿í vlastní t‡íGinger Baker −bicí) p‡ichází na svêtexpresívní
hudba, která ovlivnila mnoho anglickÿch a
americkÿch skupin. Pouæívánísolid-bodykytary
se v¿emi jejími vÿhodami − silnÿ vÿstup snímaçû, ovládání zpêtné vazby a p‡ebuzenÿ elektronkovÿzesilovaç dává vzniknoutnovému stylu
Rolling Stones. Ale je to Velká Británie a ne
− h‡motnému, rachotícímu, ohlu¿ujícímu a pl-
pelách se formuje ustálená sestava nástrojû − kariéra, provázená hysterií a obrovskÿm byzny-
to, jak mechanické na kyta‡e, tak i kolísánítónu
çerno¿skÿ muzikant. Na kytaru hraje ohnivÿm
stylem s prvky sexuální podmanivosti. V ka-
Amerika, kde kvasí novÿ styl − rock. Závratná
sólová a doprovodná kytara, basová kytara a
sem, do té doby nevídanÿm. Jen v lednu roku
skupina Shadows, která doprovází Cliffa Ri-
Your Hand prodalo milión za deset dní na
kytarista Hank Marvin. Elektrické kytary svÿm
nách hudebního prûmyslu. Na úspêchu se po-
bicí. V roce 1 960 v Anglii vzniká velmi úspê¿ná
charda. Vedoucím se stává zku¿enÿ a ¿ikovnÿ
zvukem formují zvuk kaædé moderní kapely
a sólová kytara získává rovnocenné partnerství
se zpêvákem. Natáçí se více instrumentální
hudby, kde mûæe prûraznost kytary dob‡e
vyniknout.
Çerní bluesoví zpêváci a kytaristé Muddy
Waters, Elmore James, John Lee Hooker,
Howlin' Wolf a B. B. King zabírají elektrickou
kytaru do svého arzenálu a p‡ímo na ní tvo‡í.
1 964 se SP desky s písní Beatles I Wanna Hold
americkém kontinentê. Absolutní rekord v dêjidílela zku¿ená produkce a vysoká kvalita hudby. Ironií se stalo, æe mladí brit¿tí kytaristé
(nap‡. Keith Richard, Brian Jones, Charlie
Watts nebo Jeff Back) se napojili na blues daleko více, neæ jejich protêj¿ky v Americe, kde
blues vzniklo. V roce 1 965 se objevil v bluesové
skupinê Johna Mayalla Yardbirds skvêlÿ Eric
Clapton. Jistê ho zná kaædÿ kytarista, protoæe
jeho kvality aæ do dne¿ních dnû provê‡il ças.
nému energie. Módní záleæitostí se stává vibrav obvodech zesilovaçû. Stále rostoucí vÿkon
hudebních aparatur má za následek po‡ádání
koncertû rockovÿch hvêzd ve velkÿch halách
a na stadionech. Pokusy v oæivení tónû elektrické kytary vedou k vÿrobê v¿emoænÿch
efektovÿch za‡ízení − wah-wah pedály, fuzzy,
distortiony, phasery atd. Tedy známÿch kytarovÿch krabiçek a pastiçek, kterÿmi se do-
dnes pódia jen hemæí a které doslova definovaly
charakteristickÿ
zvuk
kytar
slavnÿch
kytaristû. Za nejvêt¿ího manipulátora a krotitele elektrické kytary je povaæován Jimi Hendrix.
Ale o tom aæ p‡í¿tê.
Jimmy Page
Gibson 1952
Les Paul
Gold Top
Ritchie Blackmore
B. B. King
Eric Clapton
Jimi Hendrix
Sedm stoletíkytary/XII
Elektrická kytara − 5. çást
Ná¿ seriál o historii kytarynelze zakonçitnikÿm
kterÿ se skupinou Cream nehrál sloæité hady,
vostí a mamutími projekty. Dravÿ Alvin Lee a
nÿm Jimi Hendrixem. Posunul hru na elektric-
letech, jako zlobivêj¿í souputníci The Beatles,
skladatel, filosof a zpêvák Brian May, skvêlÿ
jinÿm, neæ charismatickÿm a nikdy nep‡ekonakou kytaru do takové vÿ¿e, æe se stal jejím synonymem. Zûstal nedostiænÿm v pouæívání efektû
a zpêtné vazby (feedback). Nastartoval celou
epochu, která trvá jiæ 35 let, a uçinil z elektrické
kytary svébytnÿ nástroj, jemuæ podlehly tisíce
nastupujících a také slavnÿch kytaristû. Ale p‡ineslo to i velkÿbyznys, kterÿse kolem nich toçí.
Jimi se narodil roku 1 942 a od jednadvaceti pû-
ale dûmyslnê vystavêné blues. V ¿edesátÿch
na scénu p‡icházejí zakladatelé nehynoucí slá-
vy rock and rollu Rolling Stones se skvêlÿmi kytaristy Keith Richardem a Ronnie Woodem, kterÿ nahradil dnes slavného bluesmana Micka
Taylora. Ve Velké Británii se objevuje v¿estrannÿJeffBeck, jenæ bêhem své kariéry natáçí pokaædé jinou desku a nikdy se neomrzí.
Z Ameriky vyst‡eluje nadçasová raketa, ge-
sobil jako kytarista v mnoha sestavách. V roce
niální a nemilosrdnÿ básník Frank Zappa, most
v klubech na Greenwich Village v New Yorku.
monickÿ a rozbêsnênÿ Johnny Winter, albín
1 966 zformoval jiæ vlastní kapelu, se kterou hrál
Zakládá s Mitch Mitchelem (bicí) a Noelem
Reddingem (basa) slavné trio Jimi Hendrix Experience, se kterÿm vystupoval aæ do své p‡edçasné smrti po poæití barbiturátû a vdechnutí
zvratkû v roce 1 970. Jimi byl univerzálním kytaristou a jeho dovednostse uplatnila jak v blues,
tak i v jazzu a rocku. Vytvo‡il vlastní styl, právê
smêsicí têchto stylû, a snadno rozpoznatelnÿ
mezi tisíci nahrávkami. Kombinace skvêlého
doprovodu, nenapodobitelného sóla a leæérního zpêvu.
spojující rock a váænou hudbu. Pódia brázdí dés bluesovÿmi çernÿmi ko‡eny. A nastupuje har-
koncertního
showmanství.
Legendární Eric
Clapton, p‡ezdívanÿ Slowhand (Pomalá ruka),
kytarista superskupiny Queen. Nestárnoucí
mexickÿ zázrak Carlos Santana, kterÿ dnes do-
kázal spojit ve svÿch písních celosvêtovou kulturu a sbírá nejprestiænêj¿í ceny. Jazzrockovÿ
génius John McLaughlin, co hrál snad uæ s kaæ-
dÿm a nikdo se mu nevyrovná, p‡emÿ¿livÿ kytarista z první Coreovy formace Bill Connors,
následovanÿ vysokoobrátkovÿm Al DiMeolou,
kterÿ má srdce na dnê St‡edozemního mo‡e.
Larry Coryell − americkÿ univerzální jazzman
s du¿í rockera. A co takhle George Benson,
George Harrison, Mike Oldfield, Steve Morse,
drock. Invence, agresivita a famózní zruçnost − Steve Vai, Joe Satriani, Eddie Van Halen, Mike
Jimmy Page a jeho Led Zeppelin, nejslavnêj¿í
Stern, Stevie Ray Vaughan, James Burton,
svêtovÿch scén. Jejich prvníalbum, nahrané za
mour, Lee Rittenour, Martin Barre, Robben
rocková kapela, která kdy stála na prknech
osmaçty‡icet hodin, roztrhlo
hardrockovou
oponu a zmasakrovalo ukonej¿enou mysl rodiçû v¿ech teenagerû. Ritchie Blackmore, vzdêlanÿ kytarista z Deep Purple, s fantastickou
invencí pro kytarové riffy. Na levou ruku zranênÿ Tony Iommi z kultovní kapely Black Sabbath
A p‡icházejí dal¿í − Pete Townshend a sku- −handicap a tolik dobré muziky.
pina Who, kte‡í vnesli do muziky velkou dávku
kapela Ten Years After, vynalézavÿ inæenÿr,
Precizní a technicky dokonalÿ Steve Howe,
kytarista a skladatel z dinosau‡í skupiny Yes,
která je¿tê dnes ohromuje celÿ svêt svou tvo‡i-
Richie Sambora, Yngvie Malmsteen, David GilFord, Joe Henderson, Mark Knopfler... Zapomnêl jsem nêkoho? Urçitê! Je mnoho dal¿ích,
kte‡í tahají struny. Propadli tomu beznadêjnê a
navædy. Kde se bere ta veliká láska k nástroji,
kterÿ je ve své podstatê velmi jednoduchÿ. Je
to nástroj tajemnÿ a kouzelnÿ a jak to vyjád‡il
nejvêt¿í ¿panêlskÿ básník García Lorca: Kytara
má du¿ia jejítón násuchvacuje,protoæe po nej-
krásnêj¿ím zaznênípozvolna umírá.
Carlos Santana
David Gilmour
Steve Ray Vaughan

Podobné dokumenty

Herbie uvolněn

Herbie uvolněn Va¿ ulka: Ale my j s me tam æád nÿ mícha cí s tûl ani ne mê li! Vrána: Jan Bernard nás rozsoudí. Honzo, ty videokamery stály v o s e ve d le s e be vzd ále ny o d s e be as i metr a o d pe rfo rme -

Více

frankfurt 1 6 24 52

frankfurt 1 6 24 52  . . . x− k rát k oru novanÿ b lu esman, k terÿ ne¿et‡il kytary ani seb e a jehoæ slova z rok u 1 984 − Jsem hlavnê rád, æe se b lu es zase zaçíná u znávat. . . se prolínají celÿm jeho æivotem....

Více

john paul jones 44

john paul jones 44 Voj t ê c h E c ke rt Pav l a Fo rst ová J i ‡ í C h a ry p a r M i k i J e l ín e k M oj m ír M o h a p l V l a d i m ír Pe c h a Ad a m R o m á n e k R i c h a rd S c h e u f l e r Pave l S ká l a

Více

abalone szabaly tch.qxd

abalone szabaly tch.qxd "VYHOZENÍ" • Kuliçku lze vyhodit vytlaçením z hrací plochy. Hráç, kterÿ jako první vytlaçí ëest soupeîovÿch kuliçek, vyhrává.

Více

03/2016 Bysterské noviny

03/2016 Bysterské noviny První pololetí roku 201 5 bylo pro dobNa¿i dobrovolní hasiçi, çlenové jednotky rovolné hasiçe obdobím volebním. V¿e zaçalo p‡i vÿroçních valnÿch hromadách ve JPO II, na sto ...

Více