Festivalová brožura s informacemi o autorech

festival tvůrčí
fotografie
festivalové noviny
brno 16.–18. března
pátek 16. 3. kino Art / 19.00–22.30 h / od 19.00 h hlavní festivalové
fotoprojekce za účasti vybraných autorů
sobota 17. 3.– neděle 18. 3. Moravská galerie / fotografická dílna se zaměřením
na subjektivní dokument s tématem Osobní prostor /
sraz v sobotu v 10.00 h před Uměleckoprůmyslovým
muzeem / konec v neděli v 17.00 h
praha 30. března
pátek 30. 3. kino Aero / 19.00–22.30 h / od 19.00 h hlavní festivalové
fotoprojekce za účasti vybraných autorů
české budějovice 12.–14. dubna
čtvrtek 12. 4. centrum města / 20.00–23.00 h / fotoprojekce pod širým nebem na
vybrané exteriéry v centru města, místo srazu sledujte na www.fotojatka.cz
pátek 13. 4. kino Kotva / 19.00–22.30 h / od 19.00 h hlavní festivalové
fotoprojekce za účasti vybraných autorů / o přestávce vernisáž výstavy
Daniela Šperla v předsálí kina / po projekcích
Fotochillout, hraje DJ Ustalovač
sobota 14. 4. Horká vana / 10.00–16.30 h / workshop Impulzzz / nechte se
inspirovat a poměřte svůj um ve focení na zadaná témata
v omezeném prostoru a čase
Horká vana / 17.00–19.00 h / Krajina vs. krajina / přednáška s projekcí
/ různé přístupy k fotografování krajiny v podání
Jana Pohribného a Tomáše Pospěcha
Dům u Beránka / 20.00–? h / fotoprojekce toho nejlepšího
z minulých ročníků s opékáním extra vypečeného
fotojatečního čuníka
vítejte na festivalu — 3
erwin olaf *nl — 5
jiří stach *cz — 8
nikos economopoulos *gr — 9
lynne cohen *can — 12
grzegorz klatka *pl — 13
lina németh *cz — 16
reiner riedler *a — 17
maciej dakowicz *uk — 20
kristoffer axén *swe — 22
daniel šperl *cz — 23
geoffrey h. short *nz — 26
nils jorgensen *gb — 27
iren stehli *ch — 30
salim issa, štěpánka stein *cz — 31
exteriérové projekce — 34
fotografické dílny — 35
přednáška — 36
pohled přes rameno — 37
kontakt — 38
Vítejte na festivalu,
který vidí jinak!
Již šestým rokem se jihočesko-mezinárodní festival tvůrčí a dokumentární
fotografie snaží propašovat na plátna kin kvalitní fotografie, doprovázené
hudbou, prokládané debatou se živými autory a doplněné nevtíravým moderátorským trapnem a záměrně otřesnými powerpointovými prezentacemi.
Je malý zázrak, že za dobu své existence vyrostl z lokální akce, pořádané
trojicí biolog – sazeč knih – učitel informatiky v uznávaný festival s mezinárodní účastí, a to navzdory tomu, že je stále pořádán stejnými osobami.
Za pět dosud proběhlých ročníků představil publiku po celých Čechách
i za jeho hranicemi více než šedesátku kvalitních fotografů z nejrůznějších
oblastí tvůrčí fotografie – a ani letos se nevyhýbá žádnému fotografickému
žánru, ať už jde o dokument, módu, humor, portrét, krajinu, aranžovanou,
imaginativní či konceptuální fotografii. Rozmanitost a originalita jsou základními kritérii při výběru fotografií, na autorově národnosti či stylu nezáleží.
Přestože promítání obrázků na plátno namísto jejich vystavení v tiché galerii není
nijak nový nápad (dokonce je starší než fotografie sama), Fotojatka jsou asi jediným
světovým festivalem, který na něm stojí a padá. Tím, že publiku představuje širokou škálu autorských přístupů k tomuto médiu – od klasické černobílé fotografie
po počítačově upravované či dokonce generované obrazy – se navíc snaží ukázat
neuvěřitelný rozsah výrazových prostředků, jimiž tenhle stosedmdesát let starý
statický obrázek disponuje, ba co víc – v nichž je jinými médii nezastupitelný.
Fotojatka promítají prezentace, které vznikly exkluzivně pro ně ve spolupráci s fotografy samotnými. Vedle světově proslulých jmen typu Antonín
Kratochvíl nebo Michael Ackerman se na festivalu objevují mladí kvalitní
3
fotografové i mezinárodně oceňovaní umělci, kteří dosud nebyli českému
divákovi příliš známí. Letos pozvání přijali např. vynikající řecký dokumentarista a člen agentury Magnum Nikos Economopoulos, proslulý nizozemský
reklamní fotograf Erwin Olaf nebo český surrealista Jiří Stach – i když zmínit
jen tyhle tři je vůči ostatním, stejně zajímavým autorům, trochu nefér.
Kromě promítání v kinech, které tvoří hlavní část festivalu, vyjdou Fotojatka
čas od času mezi lid a promítají kvalitní díla světových autorů na zdi budov
nebo na plátna pod širým nebem. Venkovních projekcí, občas doplňovaných
pouliční divadelní show, se již pravidelně účastní stovky diváků, mnozí
z nich ochotní mrznout před rozzářenými fasádami domů i do pozdních
nočních hodin. Zejména v případě, kdy kužel světla z projektoru protíná dým a vůně grilovaného prasátka (letos opět v Budějovicích!).
Aby Fotojatka donutila své diváky zvednout se z pohodlných sedaček
kin a přemýšlet nad vlastní tvorbou, pořádají vedle projekcí i tvůrčí dílny,
zaměřené na rozvoj fotografické kreativity a vizuálního myšlení. Letos
se na workshopy mohou těšit diváci v Brně a v Českých Budějovicích;
v nich navíc proběhne i přednáška dvou českých fotografických špiček,
Jana Pohribného a Tomáše Pospěcha, na téma krajina ve fotografii.
Festival Fotojatka je putovní a každé jaro se koná v Brně, Praze a ve svých
rodných Českých Budějovicích. Po ukončení hlavní části festivalu se pak
v podobě Ozvěn Fotojatek rozjede po vlastech českých i za jejich hranice, aby
projekcemi kvalitních snímků uspokojil další lačné zájemce o tvůrčí fotografii.
Doufáme, že i letos vám bude hostina, kterou jsme pro vás přichystali,
chutnat a věříme, že vás nejenže nepřesytí, ale snad vás i přiměje dívat se
na svět zase trochu jinýma očima – a to nejen skrz hledáček fotoaparátu.
4
erwin olaf *nl
Erwin Olaf (*1959, Hilversum, Nizozemsko) patří k nejoriginálnějším tvůrcům
v současné portrétní a komerční fotografii. Svým stylizovaným, ironickým,
neotřelým a často kontroverzním způsobem vizuálního vyjádření proslul jako
umělec, jehož dílo si navzdory komerčnímu úspěchu (pracoval pro klienty jako
Audi, Elle, Microsoft, Diesel, Nokia, Lavazza, Animal Protection Society)
zachovává originalitu, imaginaci a humor. Fotografií se zabývá více než 25 let,
během nichž se stal z pozorovatele skutečnosti jejím tvůrcem – před objektivem
a za pomoci grafických úprav nabízí divákům vlastní verzi reality. Mimo fotografii
(té komerční prý věnuje jedenáct měsíců v roce, jeden měsíc pak vlastním věcem)
natáčí Erwin Olaf také videa, hudební videoklipy a reklamní spoty.
Ve své volné tvorbě (a nejen v ní) operuje Olaf s tím, co není vidět, s tím, co
zůstává takříkajíc „za oponou“ – s emocemi, které se snažíme skrývat, s našimi
nevyřčenými strachy a touhami. Prostředkem jsou mu nezřídka vysoce stylizované,
inscenované výjevy z prostředí „lepší společnosti“, mnohdy v kulisách bližší či
vzdálenější minulosti, scény fantaskní či pohádkové a komponované tak pečlivě
a do takových detailů, že by nad nimi člověk mohl žasnout celé hodiny. Přitom mu
však nemůže uniknout sdělení, které je pro Olafovu práci vždy zásadní. Svým
přístupem (zejména v posledních letech) připomíná Erwin Olaf svého amerického
kolegu Gregory Crewdsona.
Na Fotojatkách budou mít diváci možnost zhlédnout cykly Grief, Hope a Fall
(2004–2008), které byly v Česku prezentovány na výstavě „Choreografie citů“
v pražské galerii Langhans v roce 2009. Ti, kteří měli možnost zmiňovanou výstavu
navštívit, budou moci srovnat vyznění fotografií v galerii a na plátně kina.
5
http://www.erwinolaf.com
jiří stach *cz
Přestože Jiří Stach (*1944) fotografii vystudoval (na střední grafické škole
a následně na FAMU) a zabývá se jí celý život, zůstávala jeho volná tvorba
publiku zcela neznámá až do roku 2006, kdy výstava v Aventinské Mansardě
představila jeho díla z posledních třiceti let. Téhož roku mu vyšla výpravná
kniha Natura Magica a Jiří Stach byl (vedle dr. Anny Fárové) vyhlášen
Osobností české fotografie za rok 2006.
Při pohledu na fotografie, které Jiří Stach pečlivě připravuje ve svém studiu
a často je vizuálně dotváří záhadnými poznámkami, se člověk neubrání dojmu,
že se autor narodil do nesprávné doby. Fotografická zátiší dávají zobrazovaným
předmětům nové významy nebo je po vzoru Arcimbolda skládají do nových
forem, dokonalá technika obrazů prozrazuje lásku k fotografickému řemeslu tak,
jak se dělalo v předminulém století, používané propriety zase občas připomenou
Reného Magritta či další surrealisty – nebo, máme-li zůstat v Čechách, Jana
Švankmajera – a snad i spolupráci fotografa Phillipe Halsmana se Salvadorem
Dalím. Navzdory zmiňovaným jménům je těžké zasadit tvorbu Jiřího Stacha
do celosvětového kontextu – podobně jako Michal Macků je solitérem, jehož
imaginativní černobílé fotografie jsou jedinečné.
8
nikos economopoulos *gr
„Na Balkáně se, spíše častěji než zřídka, události odvíjejí na základě emocí nebo
idealizované minulosti, nikoli na argumentaci západoevropského typu. Život v téhle
výbušné zóně se odehrává podle neobvyklého rytmu, který se dotýká iracionálna.
Přechod z důvěrnosti k nenávisti, z míru k válce, z oslavy k vyvražďování se může
odehrát během nezachytitelného okamžiku. Symboly přítomnosti jsou tu rozeseté
v krajině ruin a zhroucených památníků. Promlouvají o zklamaných nadějích
a ztrátě víry. Je to svět, který je současně ryzí a nebezpečný, horká půda
znepřátelených identit.“ – Nikos Economopoulos
Řecký dokumentarista Nikos Economopoulos (1953) je od roku 1990 členem
agentury Magnum. V roce 1988 začal pracovat na dlouhodobém fotoprojektu
v Řecku a Turecku, o dva roky později rozšířil svůj zájem na Albánii, Bulharsko,
Rumunsko a někdejší Jugoslávii. Ve svých snímcích zkoumal teritoriální, etnické
a náboženské napětí v oblasti, stejně jako přetrvávající sílu tradičních sociálních
a náboženských rituálů. Za své dílo získal roku 1992 Mother Jones Award. Ve svých
sociálně zaměřených fotografiích se zabýval chudobou a vyloučením v Evropě
s důrazem na romskou komunitu v Řecku, dokumentoval hnědouhelné horníky
a řeckou muslimskou menšinu, lidi z rozděleného Kypru, ilegální přistěhovalce
na řecko-albánských hranicích i mladé obyvatele Tokia, na přelomu tisíciletí
zdokumentoval masovou emigraci etnických Albánců z Kosova. V posledních letech
extenzivně cestoval po Asii a Africe, fotografoval a vedl sérii fotografických
workshopů, nazvaných „On The Road“.
http://www.magnumphotos.com
9
lynne cohen *can
Americko-kanadská fotografka (*1944) už od počátku 70. let vytváří
velkoformátové snímky prázdných interiérů – učeben, úřadů, lázní, laboratoří,
vojenských cvičišť. Fotografie jsou pořizovány deskovým přístrojem, který
vykresluje zobrazované interiéry do nejmenších detailů. Prostým zobrazením
(mnohdy vizuálně působivých, jindy bizarních) kombinací objektů,
izolovaných od lidí, nechává autorka promluvit nepřítomné tvůrce a uživatele
prostorů často víc, než by to svedl jejich portrét.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že spíš než o statické snímky architektury se
v případě Lynne Cohen jedná o neobvyklý sociální dokument.
http://www.lynne-cohen.com
12
grzegorz klatka *pl
By the Way
„Z genetického hlediska Češi vpodstatě neexistují, jde o křížence
všech etnik, která kdy putovala Evropou.“
(Jiří X. Doležal)
Tímto citátem uvozuje v Čechách vystudovaný polský fotograf svou sérii
snímků lidí za předními skly automobilů, pořízených metodou skryté kamery
a nazvanou „By the way“. Cyklus vznikl v Praze v letech 2007 a 2008.
13
lina németh *cz
Lina Németh (1980), česká fotografka. Žije a pracuje v Praze. Na Fotojatkách
představí cyklus fotografií, pořízených na korsické pláži L‘Arinella.
Pláž L’Arinella
Plage L’Arinella je příměstskou pláží u Bastie na Korsice. Nikdy se ale neobjeví
na žádných pohlednicích, v prospektech či katalozích, protože je příliš obyčejná
a není na ní nic zvláštního. Tím se stává v korsickém kontextu velmi zajímavou
(výjimečnou a pravdivější ve své spjatosti se životem místních). Korsika je
prezentována turistům jako romantická, exotická destinace, plná panensky krásných
pláží. Avšak fotografie pořízené během dvouměsíčního rezidenčního pobytu
v Céntre mediteranéen de la Photographie vznikaly v lednu a únoru, tedy v období
mimo turistickou sezónu. Kiosky s občerstvením jsou opuštěné a zarostlé. Nikde
nikdo. Šance nerušeně jen tak bloumat a vracet se na tatáž místa. Možnost
pozorovat malé proměny v závislosti na čase, době a počasí. Absurdity a souvislosti
mají prostor se vyjevit. Obyčejné se stává neskutečným a fantaskním.
http://www.linanemeth.com
16
reiner riedler *a
Fake Holidays (Falešné dovolené)
„Když jsou naše přání mimo dosah, přebírá náš volný čas a naši dovolenou
simulace. Vznikají imaginární světy, často s obrovským technickým úsilím, aby
mohly být nabízeny jako sériové zboží. Přestože kvalita těchhle dobrodružství
na přání se mnohdy ukazuje jako pochybná, jejich boom přivádí na světlo
důležitou věc: touhy a sny, které jsou základem každodenního života lidí.“
(Jens Lindworsky)
Reiner Riedler se narodil v Gmundenu, Rakousko. V hledáčku tohoto
dokumentaristy jsou zejména lidé a jejich prostředí, svou prací se snaží klást
otázky, týkající se našeho hodnotového systému. Coby cestovatele ho zajímají
místa na pokraji našich habitatů, místa, kde se projevuje křehká krása lidské
existence se svými touhami a propastmi. Jeden z jeho nejnovějších projektů ho
zavedl do Keni, kde začal spolupracovat se slavným rakouským režisérem
Ulrichem Seidlem.
Vystavoval v mnoha galeriích a muzeích i na řadě festivalů po celém světě. Své
snímky publikoval kromě časopisů a jiných periodik (např. National Geographic,
Stern, The New York Times, Newsweek, Fortune, Le Monde 2, Der Spiegel)
také ve čtyřech knihách. Výběr prací z jeho poslední knihy, „Fake Holidays“
(Moser Verlag, Mnichov, 2009) , doplněný o nepublikované fotografie, bude
tvořit jeho slideshow na Fotojatkách.
17
http://www.photography.at
maciej dakowicz *uk
Cardiff po setmění
St. Mary Street je jednou z hlavních ulic centra hlavního města Walesu, Cardiffu
– města, jakých jsou ve Velké Británii nebo kdekoli na světě stovky. Dříve či
později na téhle ulici končí všichni návštěvníci klubů a hospod, kterých je v jejím
okolí nepočítaně. V sobotu v noci je autům uzavřena a stává se hlavním jevištěm
nočního života, poháněného alkoholem a emocemi. Vše se tu děje veřejně –
od pití, hádek a bojů přes líbání až po pláč a spánek. Supermani tu balí zajíčky
z playboye, kdosi si dává šlofíka přímo na chodníku, hladovci dojídají svou porci
hranolek a policisté zasahují při další hádce či rvačce. Zdá se, že se nikdo nestará
o zítřek – vše, na čem záleží, je tady a teď. Potom zase týden v práci, až
do dalšího víkendu.
Maciej Dakowicz je polský fotograf a galerista, žijící v Cardiffu ve Walesu (Velká
Británie). Narodil se v Bialystoku (Polsko) roku 1976. V roce 2000 vystudoval
v Polsku informační technologie, poté žil v Hong Kongu, kde pracoval necelé
čtyři roky ve výzkumu a jako programátor. V říjnu 2004 se přestěhoval
do Cardiffu, aby tu pracoval ve výzkumu a studoval na PhD z informatiky.
V lednu 2009 univerzitu opustil, od té doby pracuje naplno jako fotograf
a mezitím dokončuje svůj doktorát. V únoru 2010 otevřel s Joni Karankou
v Cardiffu galerii Third Floor Gallery. Jeho snímky, které byly publikovány
po celém světě, získaly řadu ocenění. Je členem agentury The Wideangle.
http://cargocollective.com/maciejdakowicz
20
kristoffer axén *swe
Hinterland & At Sea At Night
Potemnělé, do sebe obrácené fotografie švédského autora jsou pokusem
vyjádřit (slovy autora) „náladu ticha a předtuch, které jsou často doprovázeny
mlčenlivými otázkami, jež si v hodině probuzení – vědomě či nevědomě – klademe při výslechu sama sebe…“. Autor využívá tlumené barevnosti (mnohdy
zasahující až k hranici černé a bílé) a klade důraz na postavu, vetknutou mezi
obrazy krajiny a zátiší, které jsou spíš reflexí vnitřního stavu či pocitu než
zrcadlem objektivní skutečnosti.
Kristoffer Axén (*1984, Stockholm, Švédsko) studoval fotografii
na International Center of Photography v New Yorku v letech 2008–09,
jeho práce se objevily na skupinových výstavách v galeriích jako Aperture
(New York), Musée de l‘Elysée (Lausanne), The Camera Club (New York),
Carla Sozzani (Milan) a Azzedine Alaïa (Paris) a na festivalech v Číně,
Dánsku, Francii a Kanadě. Publikoval v časopisech jako The British Journal
of Photography, Zoom Magazine, Art Review či italském Vogue.
http://www.kristofferaxen.com
22
daniel šperl *cz
„V sérii Všední slavnosti převládá laskavý pohled na všední život obyčejných lidí
v různých částech České republiky. Ne nadarmo autor zařadil na úvod výrok
slavného fotografa Roberta Franka: Jedna věc, kterou fotografie musí obsahovat,
je lidskost daného okamžiku.
V centru Šperlova zájmu stojí obecné lidské hodnoty, projevy radosti i smutku,
láska, přátelství, osamělost, stáří, vztahy rodičů a dětí, vztahy lidí ke zvířatům
i vztahy „normálních“ lidí k různým společenským minoritám. Autor v těchto
fotografiích projevuje velkou empatii, schopnost získat důvěru lidí před
objektivem a fotografovat je z pozice téměř nevnímaného pozorovatele
i spoluprožívatele. Většina fotografií vznikla ve venkovském prostředí, protože
tam se mezilidské vztahy i tradiční hodnoty uchovaly v krystaličtější podobě než
v kosmopolitních velkoměstech.“ (z textu prof. Vladimíra Birguse)
Daniel Šperl (*1966, Tábor) fotí od mládí, od roku 1982 pravidelně vystavoval
s táborskou fotografickou tvůrčí skupinou Ekran. Vystudoval fotografii
na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů a na katedře fotografie
pražské FAMU. V roce 1996 strávil jeden semestr ve Francouzském městě
Toulouse na Akademii výtvarných umění (Ecole des Beaux-Arts) a v následujícím
roce pracoval čtvrt roku v Japonsku na pozvání Japonské fotografické asociace.
Věnuje se převážně černobílé dokumentární fotografii, publikuje doma
i v zahraničí a již několik roků je zastupován Leica Gallery Prague, se kterou úzce
spolupracuje. Pracuje jako kameraman a žije v Praze.
23
http://www.danielsperl.com
geoffrey h. short *nz
Vstříc jiné teorii (velkého třesku)
Mystérium smrti a její neodvratnost z ní činí základní téma filozofických
úvah i uměleckých počinů. Riskovat smrt znamená jak hrůzu, tak vzrušení,
a filozofové osmnáctého století Edmund Burke a Immanuel Kant tvrdili,
že cokoli hrůzného je zároveň úchvatné.
Cyklus Geoffreye H. Shorta zkoumá riziko, hrůzu, krásu a úžas. Najal
specialisty z filmové branže, aby na černých píscích západního pobřeží
Nového Zélandu vytvořili „velké třesky“ z mixu fosilních paliv (se všemi
jejich geopolitickými souvislostmi) a střelného prachu (s jeho historií válek,
spiknutí a nebezpečných zábav) coby nepředpokládatelný, dramatický
a mnohovrstevnatý materiál k fotografickému ztvárnění. Absence téměř
jakéhokoli viditelného fyzického kontextu zdůrazňuje význam obrazů
coby odkazů k jakékoli explozi – velkým třeskem počínaje a teroristickým
útokem konče – a umožňuje tak divákovi dosadit je do vlastního kontextu,
obalit je vlastním příběhem, vrcholícím těmito izolovanými okamžiky.
Geoffrey H. Short žije v Aucklandu (Nový Zéland). V roce 2010 vystudoval
bakaláře umění na Aucklandské univerzitě, kde také získal Senior Prize. Jeho práce
byla zahrnuta do souhrnné putovní výstavy a knihy „reGeneration² – tomorrow‘s
photographers today“, publikované Musée de l‘Elysée, Lausanne (Švýcarsko). Byl
nominován na cenu Lacoste Elysée Photography Prize 2010 a v roce 2011 byl
finalistou ocenění Photolucida Critical Mass. Je zastupován londýnskou
fotografickou galerií Diemar/Noble, jeho práce nabízejí také Galerie Florence
http://geoffreyhshort.photoshelter.com
Moll, Paris, Aperture Gallery, New York, {Suite} Gallery a LuxArchive.com.
26
nils jorgensen *gb
Snímky britského autora dánského původu vás překvapí postřehem,
s jakým zachycuje vtipné, neobvyklé či bizarní situace z každodenního
života nejen na ulici.
„V rozhodnutí stát se fotografem ulice mě ovlivnili oba mí rodiče. Moje matka
je umělkyně a během dětství jsem měl tedy možnost se seznámit s tím, jaký vnitřní
boj znamená kreativní, umělecký život. Běžně jsem vídal, jak pracuje na svých
obrazech a mou přetrvávající vzpomínkou na dětství je ta, jak se její malba a můj
život proplétají. Můj otec je lékař, ale jako celoživotní nadšený fotograf mě
povzbuzoval, když jsem o fotografii projevil zájem. Původně studoval
architekturu a jeho výrazný smysl pro kompozici je něco, co jsem po něm,
doufám, zdědil. V roce 1976 mi daroval svou starou Leicu IIIg, kterou dosud
vlastním. Přestože se tehdy nabízely lacinější, jednodušší a automatičtější aparáty,
řekl mi, že ze všeho nejdřív bych se měl naučit zvládnout techniku, což jsem také
učinil. V rovnováze s touto jeho moudrou radou byla jeho láska k fotografickým
publikacím a časopisům. Zvlášť jsem měl rád jednu z jeho knih – Time Life
Photography Year 1973 Edition. Tahle pozoruhodná publikace obsahuje vynikající
snímky nejlepších světových autorů, ale byla to portfolia Paula Stranda, Diane
Arbusové, Andrého Kertesze, Elliotta Erwitta a Tonyho Ray-Jonese, která mě
zaujala víc než všechna ostatní. Ani dnes, když po více než třiceti letech tu
drahocennou knihu znovu otevřu, neztratily ony snímky nic ze své schopnosti
inspirovat. Všichni výše jmenovaní se zabývali tím, čemu se dnes říká „street
photography“, fotografie ulice. Tehdy, ve svých 14 letech, jsem stěží mohl tušit,
že zbytek svého života zasvětím tomuhle báječnému umění.“
(Nils Jorgensen)
27
http://www.in-public.com/NilsJorgensen
iren stehli *ch
Švýcarsko-česká autorka (*1953 v Curychu) vystudovala v letech 1972–1974
slavistiku na FF UK, v letech 1974–1979 pak fotografii na FAMU, kde až do roku
1983 pokračovala v postgraduálním studiu. V době svých pražských studií
vytvořila řadu fotografických cyklů, které dokumentovaly život běžných lidí
v období normalizace. V letech 1983–93 pracovala jako fotograf na volné noze
především v Curychu, následně byla až do roku 2001 ředitelkou švýcarské
kulturní nadace Pro Helvetia Prague. Od roku 2001 působí jako svobodná
fotografka v Curychu a v Praze.
Pro Iren Stehli, která přišla na počátku 70. let do socialistického Československa
ze Západu, se stala Praha inspirací – pomocí fotografií banálních domácích zátiší,
absurdních výloh, portrétů prodavaček v tehdejších obchodech či
dokumentárních sérií ze života obyčejných lidí vyjádřila atmosféru doby
z pohledu „člověka zvnějšku“ mnohem přesněji, než jak to dokázali
českoslovenští autoři, kteří v uvedené době žili bez možnosti srovnat
normalizační realitu s okolním světem.
Zatímco výtvarně až minimalisticky pojaté snímky z pražských ulic a výloh mohou
působit na člověka tiše a melancholicky, série, dokumentující život lidí
v pavlačovém domě v Žerotínově ulici, fotografie z rybárny na Václavském náměstí
nebo časosběrný cyklus Libuna zaujmou intimitou, přirozeností a nadčasovostí,
s níž autorka zachytila momenty v životě obyčejných lidí.
http://www.irenstehli.com
30
salim issa, štěpánka stein *cz
Štěpánka Stein (*1976) a Salim Issa (*1973) je autorská dvojice fotografů,
která se ve své tvorbě věnuje takzvanému subjektivnímu dokumentu, portrétu,
módní a reklamní fotografii a fotografii prací českých designerů a architektů.
Žijí a pracují v Praze.
Setkali se v roce 1995 na pražské VŠUP v ateliéru fotografie, vedeném
prof. Pavlem Štechou, od třetího ročníku pak úzce spolupracují. Prostředí
VŠUP jim umožnilo dostat se do přímého kontaktu se studenty z oborů
designu, architektury a designu užitého umění, s nimiž dodnes spolupracují.
Ve svých konceptuálních projektech často spojují různé fotografické disciplíny
(dokument, portrét či prvky reklamní a módní fotografie), s oblibou používají
ostré zábleskové světlo.
K jejich projektům patří „portrét“ pražské čtvrti Karlín, pro stejnojmenný
designový festival realizovaná Czechmania, dokumentace sezony 2005/2006
v Národním divadle, Little Hanoi z prostředí pražské vietnamské komunity
či řada prací pro nejrůznější zákazníky (nejen) z oboru designu, hudby
či módy (Mimolimit, Magion, Designblok, Křehký, Unicredit, Metrostav,
Aneta Langerová, Blok, Muset…).
http://www.s2photo.cz
31
exteriérové projekce
čtvrtek 12. 4. centrum města / 20.00–23.00 h
(sraz sledujte na www.fotojatka.cz)
Nedílnou část festivalu tvoří velkoplošné projekce na městské exteriéry.
Po pozitivní zkušenosti s promítáním na českobudějovickou Černou věž
v březnu 2008, na velkoplošné nafukovací plátno v září 2009 a s „potulným“
promítáním na fasády v centru Českých Budějovicích v letech 2010 a 2011, při
nichž jsme spolupracovali s pouličním divadlem Kvelb, neváháme pokračovat
i dále.
Na čtvrtek večer 12. 4. od 20.00 h je připraveno venkovní promítání v centru
města Českých Budějovic. Jednotlivé lokace budou upřesněny na našich
webových stránkách www.fotojatka.cz v sekci České Budějovice.
Promítání představí průřez projekcemi z minulých ročníků.
34
fotografické dílny
přednáška
V letošním roce máte možnost organizovaně popadnout fotoaparáty na dvou
krajina versus krajina
ze tří hlavních míst konání festivalu. V Brně a v Českých Budějovicích proběhnou
workshopy, v nichž se sice nenaučíte fotit jediným a správným způsobem, zato
se vás jejich organizátoři pokusí donutit přemýšlet o tom, na co a proč míříte
objektivem. V Budějovicích vám tradiční jednodenní adrenalinová dílna Impulzzz
umožní projevit nápaditost a vtip při focení za zadaných podmínek v omezeném
čase a prostoru (podmínky se účastníci dovídají vždy až na místě); v Brně bude
dílna subjektivního dokumentu na téma „Osobní prostor“ celovíkendová, ale
o nic méně adrenalinová. Obě akce nabídnou účastníkům zajímavé srovnání
jejich přístupu k danému tématu s prací ostatních. Workshopy jsou bezplatné
a otevřené komukoli bez rozdílu národnosti, pohlaví, talentu a fotografické
sobota 14. 4. Horká vana / Č. Budějovice / 17.00–19.00 h
Různá pojetí krajiny ve fotografii podle dvou významných českých fotografů.
Jan Pohribný
Světově proslulý fotograf a pedagog (*1961), držitel titulu QEP (Qualified
European Photographer), známý zejména díky pracem na pomezí fotografie
a land-artu, v nichž využívá dlouhých expozic a světelné malby.
Krajina viděná, chozená a dotýkaná. Krajina ošklivá i romantická. Krajina jako
hřiště i chrám. Krajina jako zbytečný luxus či životní program? Dokáže na to
zkušenosti. K účasti budete potřebovat cokoli, čím se dá fotit (kompakt,
odpovědět soudobá fotografie?
zrcadlovku, mobil či videokameru) a pokud možno i notebook k výběru a úpravě
Tomáš Pospěch
fotografií. Z časových důvodů je vhodnější použít digitální techniku, i když
samozřejmě nemůžeme vyloučit, že se někomu může podařit za jediný den
vyfotit, vyvolat, nazvětšovat a naskenovat celý film fotografií…
data a místa konání
Přední český teoretik, historik umění, kurátor, pedagog a fotograf (*1974),
mj. autor série deskovým aparátem snímaných počítačových krajin Krajinky.jpg
nebo širokoúhlého cyklu z prostředí venkovského fotbalu Bezúčelná procházka.
Diverze do krajiny: strategie odklánění v současné české a polské fotografii
Brno / sobota–neděle 17.–18. 3. Moravská galerie / fotografická dílna se
Přednáška o přepodstatňování vizuálních kánonů a aktualizaci krajinářství
zaměřením na subjektivní dokument s tématem Osobní prostor / sraz v sobotu
v současném středoevropském umění. Budeme sledovat příklady současné
v 10.00 h před Uměleckoprůmyslovým muzeem / konec v neděli v 17.00 h
kontextuální fotografie, narušování představy krajinářské fotografie, konvencí
České Budějovice / sobota 10.00–16.30 h Horká vana / workshop Impulzzz /
a klišé, které jsou s ní spjaté. Projdeme se od venkovských fotbalových hřišť,
nechte se inspirovat a poměřte svůj um ve focení na zadaná témata v omezeném
zoologické zahrady, přírodopisné fotografie až k Arkadii.
prostoru a čase / sraz v 10.00 v klubu Horká vana
Pro bližší informace sledujte www.fotojatka.cz v sekcích konkrétních měst.
35
36
pohled přes rameno
za pět předchozích ročníků představil festival
práce mj. následujících autorů
Václav Jirásek *cz
Tomki Němec *cz
David Boukal *cz
František Dostál *cz
Jean-Marc Caracci *fr
Martin Kollár *sk
Anders Petersen *swe
Pavel Maria Smejkal *sk
František Nárovec *cz
Bára Prášilová *cz
S. Prokudin-Gorskij *ru
Pavel Černý *cz
Vanessa Winship *gb
Jean Revillard *ch
Barbora Krejčová *cz
kontakt
šéf všech šéfů šéf
Martin Šálek
+420 775 954 318 / [email protected]
www.saliphoto.com / www.saliphoto.blogspot.com
Bill McCullough *usa
Miro Švolík *sk
Milan David *cz
Gohar Dashti *irn
Bohdan Holomíček *cz
Kamila Musilová *cz
Jan Jedlička *ch
Michal Macků *cz
Tereza Vlčková *cz
Milan Krištůfek (pintos)
Alizare *irn
Michael Ackerman *usa
Petr Willert *cz
+420 608 509 168 / [email protected]
www.pintos.cz
Tommaso Ausili *ita
Zoltán Vancsó *hu
Martina Mládková *cz
Věra Stuchelová *cz
Michał Szlaga *pl
Věra Stuchelová *cz
Kitra Cahana *can
Barbora Kuklíková *cz
Radka Doležalová *cz
Rafał Milach *pl
Jan Zatorsky *cz
Jan Mahr *cz
Ilkka Halso *fin
Marcin Stawiarz *pl
Ibra Ibrahimovič *cz
Antonín Kratochvíl *usa
Tomáš Pospěch *cz
Václav Němec *cz
František Weyda *cz
Chema Madoz *esp
Elina Brotherus *fi
Mitra Tabrizian *irn
Lenka Pužmanová *cz
Jan Sakař *cz
Michal Novotný *cz
Jan Hodač *cz
Martin Krajíček *cz
Anja Jensen *de
Soňa Goldová *cz
Michal Duda *cz
Evžen Sobek *cz
Jindřich Štreit *cz
Jan Tabery *cz
Christopher Herwig *can
Rafal Milach *pl
37
nástěnkář a funkcionář
údržbář, instalatér a mluvka
Jan Flaška
+420 777 637 108 / [email protected]
www.ydiot.com
www.fotojatka.cz