85 let Historie Jivackeho osadniho klubu

Komentáře

Transkript

85 let Historie Jivackeho osadniho klubu
Historie Jiváckého osadního klubu První zmínky o Jiváku jsou zaznamenány v knize „Dějiny trempingu mezi světovými válkami“, kterou napsal a vydal v roce 1940 Bob Hurikán, vlastním jménem Josef Peterka. V knize popisuje jak se opakovaně tábořilo u rybníka Jivák již od roku 1919. Úzkokolejná dráha z Vlkavy byla pro skauty a trampy vítaným dopravním prostředkem. I v kronikách obcí Loučeně a Patřína je Jívový rybník zmiňován jako oblíbené výletní místo mnoha občanů. V roce 1926 k rybníku začali jezdit trampové převážně z Nymburska a Boleslavska, kteří zde založili osadní klub s názvem „Toulaví vlci“. V začátcích byla osada nejprve stanová, až později se souhlasem majitele pozemků Thurn‐Taxise se začali stavět dřevěné chaty – boudy. Postupně vzniklo 20 chat podél Stračího potoka pod hrází a 2 chaty u rybníka. Stračí potok napájel Jivácký rybník a další rybníky. Mezi prvními osadníky byli Bártlovi, Dandy Vlček, Husníkovi, Bartošovi, Toldovi, Šťástkovi, Šklíbovi, Procházkovi, Ditrichovi, Duškovi, Bezuchovi, Jarošovi. Prvním šerifem osady se stal Jan Bártl a společně s dalšími nadšenými kamarády žili do roku 1937 podle trampských tradic. Agilní osadník Šťásek (Čajda) semknul kamarády k větší sportovní aktivitě. Zúčastňovali se lyžařských závodů v Krkonoších a podobné akce i organizovali. 18.září 1938 Osadní klub „Toulaví vlci“ na Jiváku uspořádali „ I. Propagační lesní běh“. Více písemných dokladů o této době se nepodařilo nalézt. V roce 1935 zřídil Thurn Taxis u Jiváku pivnici s tančírnou a u pláže rybníka kabiny na převlékání. Pivnici obsluhoval hostinský p. Fadrhonc. Za koupání se měsíčně vybíralo za rodinu 10 Kč a za vstup do lesa platil dospělý 1 Kč a dítě 50 hal. Od r. 1936 je kronikářem panem Marečkem již zmiňováno pořádání odpoledních čajů na Jiváku každou neděli, hrávala hudba z Dobrovice. V roce 1938 byla na Jiváku otevřena nová výletní restaurace. Projekt vypracoval pro Alexandra Thurn Taxise pražský architekt Ladislav Kozák. Restauraci si pronajal hostinský z Loučeně Josef Malík. Roku 1940 se osada Toulavých vlků přejmenovala na Jivácký osadní klub. Osadníci byli všestranní a hlavně nadšenci. V JOKu existoval odbor dramatický, hokejový, včetně pozemního hokeje, plavecký s náčelníkem Ottou Dobrovským a další odbory. JOK pořádal mnoho sportovních akcí, z dochovaných materiálů mohu citovat: hokejový oddíl uspořádal zápasy v lednu 1941, 1942 a 1943. Hrálo se v Nymburce na Remanenci, Zimním stadionu nebo V Kolonii. JOK měl otevřít v roce 1944 zimní kluziště „ Na Parkáně“ v Nymburce. Jediný zdokumentovaný turnaj v ping – pongu uspořádaný JOK je 19.7.1942 dopoledne na Jiváku a odpoledne byl koncert dechové hudby. V srpnu 1944 JOK uspořádal turnaj v pozemním hokeji, hrálo se na hřišti V Kolonii. Na Jiváku se pravidelně v srpnu pořádal Turnaj dvojic odbíjené, tento turnaj se stal tradicí až do dnešní doby. Dramatický odbor nastudoval v roce 1940 hru „Na tý louce zelený“ a předvedl na lesní scéně na Jiváku na ukončení prázdninové sezony. Většinu her napsal Dandy Vlček a šerif Bártl a také je režírovali. Hra se jmenovala „Ze soboty na neděli“. Osadníci hráli i další divadelní hry např. v roce 1940 „Kolíne, Kolíne“ na lesní scéně na Jiváku. V říjnu v Národním domě v Nymburce uskutečnili „Přehlídku nymburských komiků a zpěváků, v režii Dandy Vlčka a Jana Bártla. JOK také uskutečnil v roce 1943 a 1944 na lesní scéně na Jiváku koncert 150 členného dětského sboru Hlahol s dirigentem Karlem Patočkou. Od roku 1941 do roku 1944 pořádal Jivácký osadní klub „ Thurn ‐ Taxisův memoriál“ v lesním běhu, start a cíl byl před hotelem Kyšperský na Loučeni. Ve stejný den odpoledne bylo na Jiváku na hřišti slavnostní předávání cen vítězům, spojené se zábavnou hudbou. Memoriály se uskutečnily pouze čtyři, vše přerušila válka. Muži běželi 4 km, ženy a dorostenci kratší trasu. Samozřejmě bylo mezi běžci mnoho osadníků. Mimo sportování osadníci jezdili na společné výlety, v zimě lyžovali v Krkonoších, hráli divadelní představení. Po otevření výletní restaurace a vybudování hřiště pro volejbal se zde pořádaly turnaje. V roce 1944 Jivák obsadili Němci, osadníci se museli vystěhovat. Existuje fotodokumentace jak se loučili na hřišti. Po roce 1945 se mohli původní osadníci vrátit do svých chat, některé potřebovaly opravu. Přibyli noví osadníci, kteří mohli použít na výstavbu chat materiál ze tří dřevěných budov po německé armádě. Z koncentračního tábora se nevrátil šerif Jan Bártl. Kulturní a sportovní činnost JOK pokračovala ve stejném duchu i po válce. Pořádají se běžecké závody, hraje se divadlo pod restaurací nebo na hřišti, hokejisté JOK jsou velice zdatní. V té době také na rybníku byla postavena plavecká dráha od stavidla k velké pláži a dřevěné plato na slunění. Na rybníku se pořádaly každoročně závody v jízdě na kole po úzké lávce a další sportovní činnosti. Volejbalové turnaje mají svoji historii od roku 1944 a pokračovaly zhruba do šedesátých let. Obnoveny byly v roce 1973, debly skončily v roce 2003 a pokračují turnaje šestek družstev mužů i žen. V roce 1949 byla činnost JOK ukončena a přešla pod hlavičku Sokol Jivák. V této době se plnily podmínky „Tyršova odznaku zdatnosti“. Bylo ctí osadníků, všech věkových kategorií, se sportovních soutěží zúčastňovat. Kolem roku 1954 vše přešlo pod ZV ROH Dílny ČSD Nymburk, později Klub dopravy a spojů Nymburk. V roce 1954 začala výstavba letní scény divadla svépomocí a zásluhou všech osadníků. Divadlo bylo dobudováno v roce 1958. Každoročně zde hostovalo mnoho významných umělců a vystřídal se zde pestrý repertoár divadelních, operetních, operních a estrádních představení. Poslední představení na divadelní lesní scéně bylo v roce 1969. Život na osadě pokračoval i v normalizační době. Mladá generace, která nepamatovala tradice JOK, pokračovala dále ve sportovní a zábavné činnosti. Od roku 1973 do 80. let se hrával fotbal mezi osadou Jivák a sokolem Loučeň, kdy Jivák reprezentovali slavná fotbalová mužstva AC Hulho, FC Kopisto. Pořádali se turnaje v malé kopané a v roce 1974 byl první ročník pochodu „Memorial Zdeňka Matěje Kuděje“ který se chodí do dnes. Po roce 1990 osadníci obnovili činnost Jiváckého osadníku klubu, kdy je JOK registrován na Ministerstvu vnitra jako občanské sdružení a nezisková organizace. Všechny chaty postavené na Jiváku do této doby, měly charakter dočasné stavby na lesním pozemku a lesy ČR nájemní smlouvy prodlužovaly pouze na dobu určitou, poslední smlouva byla pouze do roku 2000. Od roku 1995 probíhaly jednání s Lesy ČR o možnosti koupit pozemky pod chatami. V roce 1997 po dosti značných problémech se podařilo uzavřít smlouvu o prodeji pozemků pod všemi chatami včetně cest a dalších společných prostor. Poté se tvořily jednotlivé smlouvy pro chataře a JOK prodával vytyčené parcely majitelům chat v roce 1999 a 2000. Všechny práce spojené s převodem pozemků zajišťovala osadní rada sama, bylo to velice náročné období . Řešil se také převod elektrických rozvodů na Jiváku, který byl vybudován v režii osadníků před rokem 1990, pro dnešní ČEZ. Za 85 let trvání osady Jivák žije v mnoha chatách již pátá generace z původních osadníků. Oslavou jsme chtěli připomenout nejen historii, ale i současnost a poděkovat našim předkům, že tak krásnou osadu a tradici založili a my v ní můžeme pokračovat. Snažili jsme při oslavě připomenout tradici ve sportování lesním během „Jivácký osadní kros“. Zúčastnilo se 19 mužů a 6 žen. Dětských soutěží „Jiváckého pětiboje“ se zúčastnilo 18 dětí v jízdě na kole, běhu, síle, skoku a hodu. Po celý den se hrály míčové hry – volejbal, nohejbal, fotbal. Odpoledne zahájili nadšení fotbalisté zápas Hulho versus Kopisto. Sešla se krásná generační sestava od nejmladší fotbalisty ve věku 14 let až po zdatné starší osadníky. 14 mužů všech věkových kategorií a 1 dívka předvedly velký sportovní výkon. Překvapením pro všechny přítomné a zejména pro děti byla odpoledne pěna na hřišti, přijeli hasiči, kteří se o tuto zábavu zasloužili. V ní dováděly zejména děti, ale i odvážní starší osadníci. Večerní program jsme zahájili položením kytičky u pomníku prvního šerifa Jana Bártla. Poděkovali jsme za jeho skvělý nápad založit osadu na tomto místě a vše co pro osadu vykonal. Pomník postavil JOK a odhalen byl 25.7. 1948 na počest umučení Jana Bártla v koncentračním táboře. Společným vzpomínáním u výstavy dobových fotografií a zapálením táborového ohně v doprovodu starých osadních písní končil den, který se vydařil nejen všemi sportovními a společenskými aktivitami, ale zejména připomenutím historie, kterou už mnozí nemohou znát. Velký zájem nejen současných, ale i minulých osadníků překvapil všechny organizátory. Oslava se ve všech směrech vydařila, těšíme se ze zájmu o život na osadě a doufáme v další setkávání. Marcela Martinková a Megi – Rudolf Švarc 

Podobné dokumenty