Zase ten Talnet - Školní časopis GYM

1
2
Úvodník
Právě čtete poslední úvodník v tomto školním roce. Píši to až s nábožnou pokorou, neboť
tento prostý fakt značí, že jsem se stal šéfredaktorem. Moje radost je umocněna tím, že
pomyslnou štafetu „šéfredaktorství“ mi předal Adam Klimeš, jehož si nesmírně vážím.
Proto bych v úvodu zmínil, že na tom, jak GYM vypadá dnes, tedy kvalitní školní časopis
s originální grafickou „schránkou“ a hlavně svižně pracující redakcí, nese lví podíl právě
Adam. Jeho inspirativní nápady, chuť a vůle zlepšovat pracovní prostředí (které by jinak
setrvačností zaniklo) se promítly do fungování časopisu takovou měrou, že si zaslouží
velký dík.
Vraťme se ale ke konci školního roku, neb to je cíl všech žákovských snah. Po deseti měsících více či méně produktivního učení se zdá dvouměsíční přestávka jako něco naprosto
zaslouženého, ale neměli bychom studovat i o prázdninách?. „Studovat bychom měli celý
život,“ zní fráze stará jako vědomí lidstva a já musím souhlasit. Teď bych měl rozjet celý
řetězec návrhů a námitek, proč a jak studovat, ale slova „jak“ a „proč“ mi do sluncem a
láskou prosvíceného života nějak nesedí. Raději bych si někam sedl a věřím, že i vy, když
čtete tyto řádky, máte tendenci koukat z okna na krásu, jež nám den červnový nabízí.
Když už si tak užívám pohledu z oken gymnaziálních a vší letní radosti, která se do mysli
vkrádá se stejnou obratností, s jakou se mnoha žákům podaří každý rok proklouznout
systémem vzdělávání bez naprosté újmy, napadne mě, že vlastně máme obrovské štěstí,
že studujeme na gymnáziu a vůbec máme možnost studovat bez jakéhokoliv omezení. Už
začínám mluvit jako ONI, nejvyšší čas skončit a dát si dvouměsíční oddech.
Příjemně líné čtení Vám přeje Adyctu a celá redakce GYMu.
________________________________________________________________________
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredaktor : Adam Prášil (-adyctu-) - [email protected]
Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-) - [email protected],
Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon - [email protected],
Jakub Novotný (-kuban-) [email protected],
Martin Rosocha (-ros-) - [email protected],
Tomáš Tichý (-tt -) - [email protected], David Viktora (-viky-) – grafika, web,
Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an-ka-), Kristýna Vojtíšková (-kris-)
Ilustrace - Dayva Nguyen, Do Milana
Tisk – Martin Rosocha, Milan Liška
Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected] .
Náklad 120 výtisků. Vydáno dne 25.6.2010
3
Obsah
Úvodník......................................................................................3
Posbíráno ze všech stran.............................................................5
Projektárium ..............................................................................6
Etika ...........................................................................................7
Etický postřeh.............................................................................8
Čím může být spalovna atraktivní? .............................................9
Spalovny ano, ale recyklace není zbytečná! ................................9
UNESCO nás zajímá ! ................................................................ 10
Zase ten Talnet ......................................................................... 11
Přátelství s Holandskem navázáno!!.......................................... 12
Půda ......................................................................................... 12
Co se děje v ředitelně? ............................................................. 13
Jedinečný rozhovor................................................................... 15
Fotokomiks............................................................................... 16
Prázdninová učitelská anketa .................................................... 18
Boj s časem .............................................................................. 19
Kulturel .................................................................................... 22
Státní maturita – očima studentů ............................................. 34
Kam to dotáhli... ....................................................................... 34
English corner........................................................................... 39
Koutek poezie........................................................................... 40
Rozhovory se skrytými talenty naší školy .................................. 42
Sport na naší škole ................................................................... 45
Další učitelská anketa ............................................................... 47
Malé herní ohlédnutí Václava Pražáka ...................................... 48
Hry ........................................................................................... 50
Šachový koutek ........................................................................ 52
Drby ......................................................................................... 53
Na Závěr ................................................................................... 56
4
Posbíráno ze všech stran...
I tentokrát sbírala jako zběsilá –ako-...
•
•
•
•
•
•
•
•
•
• Redakční rada GYMu pomalu prorůstá dalšími a dalšími třídami – vedle
„neviditelných“ redaktorů – informátorů máme cenné posily v kvintě –
v tiráží se poprvé objevují publicistické zkratky Anny Kolářové (an.ka) a
Kristýny Vojtíškové (kris) z kvinty – prostředních 12 stránek plných kultury
je jejich!! Snad jim chuť a nápady vydrží!
Muškátoložka O. Tichá má ve škole plné ruce práce – máte-li doma nějaké nepotřebné výhonky, ťukejte na její kabinet a opovažte se byť jen křivě podívat na nějaký
školní květináč!
Typickým znakem končícího školního roku jsou tvořící se fronty u některé z laviček na
chodbě druhého patra, kde kolega Sisyfos Krynický nekonečně trpělivě vysvětluje a
vysvětluje...
Ve středu 2. června jsme byli opět na Pohodářích – protože v kině je po rekonstrukci
málo míst, proběhla projekce tentokrát o cestě po Islandu v městském divadle – přes
dvě hodiny poutavého promítání a vyprávění opět nezklamalo. Celou partu mých
kolegů (výprava má po vzoru jednoho starého islandského kmene tajemný název
DrKuČuKuČeKotlamatladótyr) to utvrdilo v přesvědčení, že si směr letního puťáku
vybrali přes prskání sopky správně...
Nádhernou akci ke Dni dětí uspořádali pro gymnaziální děti (mládež se dál učila
podle rozvrhu) někteří učitelé pod vedením M. Rosochy a P. Dolejšího. Výtvarkářka J.
Kalvasová vyrobila s několika kvintány a prváky kostýmy pro živé šachy a Člověče, nezlob se. Parta našich šachistů PraTiČíČur, posílena ještě o několik dalších v reklamních
tričkách, sehrála z jejich strany dramatickou partii proti noblesnímu Štěpánu Papáčkovi, který je roznesl na kopytech. Pohyboval se po obrovské šachovnici v tělocvičně
jako jedna z živých figurek krokem tanečním, vzpomínaje při tom určitě na svá gymnaziální léta...Následný šachový turnaj v aule, ozdobený přítomností pana starosty,
vyhrál tercián Tomáš Tichý – gratulujeme!!
Doufala jsem, že se mi maximálně podaří utajit mou snahu prodrat se nenápadně do
Poslanecké sněmovny. Nepovedlo se jedno (utajení) ani druhé (prodrání). Nicméně
děkuji všem za podporu a vzkazuji těm, kteří si mysleli, že už mě to ve škole nebaví,
že to vůbec není pravda. Jen si říkám, že ten, kdo rád plave v rybníku, by si to občas
mohl vyzkoušet třeba i v moři...aspoň na chvilku.
Můj hluboký obdiv má Šedý Vlk P. W. (jenž chce určitě touto cestou poděkovat svým
parťákům M.R. a P.D.), který opět vzal svou třídu – 2. ročník - na vodu. I když poslední den lilo a všichni zmokli.
Když jsme u toho děkování – děkuji Václavu Pražákovi, že v tom nejparnějším letošním dni – 9. června - odjel spolu se mnou a mou třídou na exkurzi do Prahy (vlak,
výluka, vedro, bouřka) a trpělivě sypal z rukávu své znalosti. I když jsem je poslouchala (ale s chutí!!!) asi jenom já..., že, kvarto...
Jo a taky děkuji svým dvěma kolegyním za skvělou celoroční atmosféru v našem kabinetu – myslím, že na to jednou budeme hezky vzpomínat.
4 roky byl mým třídním na třeboňském gymnáziu jistý pan profesor Milan Sudický
5
•
•
•
•
(myslím, že tušil, že jsme mu říkali Sud :)). Učil nás tehdy němčinu a velmi průkopnicky (za totáče) angličtinu. A představte si, že se od září stane mým kolegou !!
Nádherná titulka GYMu mi připomněla, jak krásný proslov měli Kloboučník a Alenka
na pódiu na náměstí při letošním Majálesu. Myslím, že to všechno byla hodně zásluha její představitelky Terezky Kukačkové, ke které jsem ani nestihla osobně pronést
slova obdivu...
Učitelské dítě v sobě nezapře malý Adámek Kopeček – když přišel se svým tatínkem
k úplně prázdnému dětskému hřišti, prohlásil: „Děti chybí!“ ...
Poslední zvonění jsme letos vyhlíželi s velkým napětím. Věděli jsme, že by měli letos
maturanti nabídnout i něco jiného, než zběsilé polévání a krmení namíchanými hnusy. A stalo se – oktáva se s tím vypořádala pro někoho až příliš decentně a komorně
(ale pro někoho to mohlo být třeba přesně ono!!), čtvrťákům jako na potvoru pršelo,
tak akci velmi netradičně přesunuli do tělocvičny – a ejhle, také to fungovalo (megafon už bohužel méně), vyřádili se dokonce i nějací učitelé...
Náš bývalý šéfredaktor Adam Klimeš byl přijat na Filosofickou fakultu UK – tím spíše,
že si to moc přál, mu na dálku gratulujeme a pozdravujeme!!
Projektárium
Tak co nového se děje v našich projekčních týmech?
1. GYM (01) ožívá příchodem nových redaktorek, které pro vás počínaje tímto číslem
budou připravovat pravidelnou kulturní přílohu (vždy umístěnou uprostřed každého čísla).
Velký úspěch jsme zaznamenali v celostátní soutěži středoškolských časopisů „Článek
měsíce“, kterou pořádá Národní
informační centrum pro mládež
(www.nicm.cz) a ve které za měsíc
duben uspěli hned dva články GYMu
13 – příspěvek Terezy Kučerové „Život
v kameni“ a šéfredaktora prvních čísel
Gymu Jana Čížka s názvem „Radikální
myšlenky“. Další novinkou, se kterou
GYM přichází, je snad pravidelný fotoseriál, o který se také postaralo duo
an.ka a Kris.
2. V rámci projektové aktivity Rozvoj
partnerství (02)se rozjíždí a dolaďuje
Efektivita s Šarmem.
díky M. Benedové spolupráce s uetersenskou školou, stejně jako se maximálně zkonkretizovaly prožitkové kurzy v Římově pro primu, prvák a budoucí kvintu : žáci 1.
ročníku čtyřletého gymnázia pojedou v termínu od 6.– 8. 9. 2010, žáci I. ročníku osmiletého gymnázia od 9.-11. 9. 2010 a žáci V. ročníku osmiletého gymnázia od 13.-15. 9. 2010.
Všechny tyto kurzy budou částečně hrazeny právě z tohoto projektu a jsou v kompetenci
6
Ivany Čurdové.
3. Celkem 52 žáků maturitních tříd se zúčastnilo na přelomu dubna a května zkušební
výuky finanční matematiky, pro kterou připravil učební materiály (Sbírka úloh z finanční
matematiky - SÚFM) Pavel Krejča, vedoucí projektové aktivity „Rozvoj podnikatelských
znalostí, schopností a dovedností žáků“ (03). Větší zájem podle všeho vzbudila práce s
Pokročilými programovatelnými grafickými kalkulátory TI Voyage 200.
4. Environmentalistika (04) jako další součást projektu zaznamenala výměnu vedoucího
týmu – od května je za ni zodpovědná Štěpánka Otepková. Stihla pro žáky sexty a 3. ročníku připravit zajímavou exkurzi do spalovny komunálního odpadu v pražských Malešicích,
o které píšeme na jiném místě v GYMu (článek „Čím může být spalovna atraktivní?“).
5. Práce na Regionálně zeměpisném katalogu (05) má za sebou spolu s I. Kubínovou
zpracovávání prezentací s názvem „Místo mého bydliště“, které měly kromě jejich obsahu
pomoci žákům v jejich formálním vytváření.
6. Podprojekt Etika (06) zatím nejvíce zápasí s nekonečným čekáním na výsledky výběrového řízení, které by mělo přinést nové vybavení pro potřeby natáčení slibovaných videoklipů na různá témata. Jak říká M. Rosocha: „Tým by byl....“ Kvinta a první ročník mají za
sebou závěrečnou část semináře „7 návyků“ s panem Lumírem Šarmanem, který proběhl
ve čtvrtek 3. června. Více o své části píše na téma „Etická výchova“ a „Etický postřeh“ její
vedoucí Martin Rosocha :
-ako-
Etika
Milí studenti,
pro stávající číslo časopisu GYM bych se s vámi rád podělil o několik poznámek k prosté
otázce, zda etická výchova patří do škol. Námětem mi byl dva roky starý článek pana Motyčky, který vyšel v časopisu Rodina a škola. Pro pana Motyčku výuka etiky nemá spočívat
ve filozofických rozhovorech nad etickými problémy současnosti, nýbrž v praktickém nácviku sociálních dovedností, jakými jsou komunikativnost, kreativita, zdravé sebevědomí,
pozitivní hodnocení druhých, a především prosociálním stylem jednání. Výsledkem budiž
pak morálně vyzrálý člověk, jinou mluvou člověk prosociální, antonynem pak člověk
altruistický, případně pak tvor, vyznávající se z lásky agapé (láska k bližnímu).
Program Etické výchovy (vychází z projektu Roberta Roche Olivara z Nezávislé univerzity
v Barceloně) zahrnuje deset základních témat: komunikace, důstojnost lidské osoby, sebeúcta, pozitivní hodnocení druhých, tvořivost a iniciativa, vyjádření citů, empatie, asertivita, reálné a zobrazené vzory, spolupráce, pomoc, přátelství, komplexní prosociálnost.
Zpět k tématu a článku pana Motyčky. Zkusím navrhnout malý příběh, který by spojoval
obé, a reagoval na předchozí body pokusem o filosofický rozhovor... Vy sami se potom
pokuste na stránkách časopisu GYM připojit k diskuzi na téma níže napsané a na až přespříliš „jednoduchou“ otázku, zda etika patří do škol.
Potkali se jednoho hezkého dne Étos, Logos a Pathos. Na domluvené schůzce se měli
domluvit na definici Lásky. Étos pravil: „Láska je jako já, je to obyčej, prostý zvyk, prosté a
jednoduché konání.“ Logos na to odvětil: „Nikoli, Láska neexistuje, rozumově vzato je ne-
7
uchopitelná.“ Pathos se tiše vmísil do rozhovoru: „Láska, to je má maličkost, jsem vášeň,
jsem cit.“ Logos si poklepal na čelo: „Nesmysl, pro lásku neexistují rozumové důvody.“
Étos se Logose pokusil umravnit: „ Láska je vrozená, stejně jako tvůj rozum, drahý Logosi!“
Pathos, který naslouchal, nato teatrálně zvolal: „Když vás poslouchám, trpím. Emotivně
se mnou cloumá vaše nevědomost, nevyhnutelně směřujete ke zjednodušením, které
si láska nezaslouží! Jsem pohnut a zděšen. Vystavujete lásku pranýři, prosti srdce a citu.
Hanba vám!“ Logos a Étos na sebe udiveně pohlédli. „Tvému prudké pohnutí mysli, milý
Pathosi, my nepodléháme. Zanech svých gest a pohnuté mysli a mysli!“ pravil Logos. „Rád
bych tě přesvědčil o omylu,“ přisadil si Étos, „Láska je, hodnotově vzato, ideál, kterého
nemůžeme dosáhnout...“ Pathos rozhněvaně odpověděl: „Hanebníci, rezignovat na lásku
je tragédie. Je to podobné, jako kdybyste se vzdali myšlení a citu. Vaše zjednodušování je
neomluvitelné, nenacházím slov, jimiž bych demonstroval svou lítost nad vašimi hrubostmi. Jsem zděšen a...“ „Zanech teatrálnosti,“ utnul rozmáchlost Pathose Logos, „a mysli!
Nashromáždil jsem sdostatek důkazů, které hovoří proti lásce. Láska je blud. Láska je
mýtus! Moudrý člověk to musí pochopit!“ „Empiricky vzato má Logos pravdu,“ pravil Étos,
„pokud se lidé řídí svobodně a odpovědně, nemůže být o lásce řeč.“ Pathos se rozohnil
a jal se slova: „Nezesměšňujte nezesměšnitelné! Láska je prosta vašich definic. Láska je
nesmrtelná, Láska je věčná!“ Poté Pathos omdlel. Logos s Étosem pohlédli znechuceně na
pateticky zkrouceného Pathose a pousmáli se: „Ten je zralý na patologii,“ utrousil Logos.
„Umluven k smrti,“ oddal se chvilkovému rozmýšlení Étos. „Pojďme, ještě nás čeká dlouhý
den,“ dodal. „Ano, o tom jsem přesvědčen!“ pravil Logos a hořce se pousmál...
-ros-
Etický postřeh
Milí čtenáři,
dozvěděl jsem se o velmi zajímavém projektu, který u naslouchátek dokázal odfiltrovat
sprostá slova. Výrobce uváděl na svých stránkách účelnost a snadné ovládání, které
spočívalo ve výběru tří filtrací sprostot od naprostých vulgarit přes neomalené výraziva,
až po jemné nadávání. Klient měl možnost zvolit
si z těchto možnosti a spokojeně si užívat života
bez oplzlostí. Bohužel se, dle dochovaných zpráv,
výrobce v prvotní fázi uchýlil k pípnutí ve chvíli,
kdy dle filtru slovo bylo zařazeno na nežádoucí
seznam. Brzy se samosebou počali hlásit o slovo
leckteří ze zákazníků, kterým byl pípot nepříjemný. Výrobce zaeragoval promptně. Do možnosti
nastavení přidal k možnosti vypípnutí také modus
„silent“. Ovšem také ticho se neujalo. Mnozí z
z
klientů po zakoupení reklamovali naslouchátka s
tím, že nefungují. Výrobce marně argumentoval,
že jsou naslouchátka v pořádku a že chyba je na straně prostředí, v kterém se zákazníci
pohybují. Přišla tedy třetí verze, která nabídla namísto sprostých slov nepřeberné množ-
8
ství melodií, přírodních a umělých zvuků. Zajisté vás napadne, že ani tento upgrade se
neujal. Představa, že slyšíte větu: „Ty, ptačí cvrlikání, ten neskutečnej, ptačí cvrlikání, on to
fakt úplně totálně, ptačí cvrlikání...“ Případně: „To je ale pěkná ,mp3 Lady Gaga“, fakt by
potřebovala dostat přes „Lady Gaga“, „Lady Gaga“ jedna!“ Výrobce nakonec rezignoval,
produkt stáhl, a databázi sprostých slov uschoval na časy, kdy je lidé již nebudou znát.
Samozřejmě vás napadne, že daleko snazší cestou je sprostá slova nepoužívat, pak nebudou třeba filtry. K tomu máme ale velmi daleko, tak daleko, že obzor nevidět. Ostatně,
protože jsem jeden z těch „šťastlivců“, kteří si ona naslouchátka “Ear no vulgarity more“
zakoupili, mohu jejich funkčnost reklamovat na třídě prima až tercie, kde se ticho ozývalo
téměř nepřetržitě. Pro ilustraci bych velmi rád přiblížil onu situaci z téměř jakékoli velké
přestávky těchto tříd; zní asi takto: „....................................................ticho! (to již přišel do
třídy učitel) ..........................ticho! (po pěti minutách ticha)...................tak tedy budeme
zkoušet...........)“ A nyní bych vás již rád poslal do.... dalšího čtení, prostého vulgarit.
-ros-
Čím může být spalovna atraktivní?
Koncem května se uskutečnila exkurze do pražské firmy ZEVO - zařízení pro energetické
využíváni odpadu (spalovny komunálního odpadu v Malešicích). Akce se zúčastnili žáci
třetího ročníku a sexty a byla financovaná z projektu, který je v současné době realizován
na naší škole. Poprosila jsem sextány, aby se krátce zamysleli nad problematikou spalovaní eventuelně recyklace odpadu a o své názory se podělili s čtenáři GYMu. Zde je jeden z n
ich.
Štěpánka Otepková
Spalovny ano, ale recyklace není zbytečná!
Na Malešickou spalovnu jsem se docela těšila. Přijížděla jsem totiž s neuzavřeným názorem na tento typ zpracovny odpadů. Přivítal nás nedůvěryhodně vyhlížející, značně pupkatý pan Kovář, kterého bych bez zábran označila za místního dělníka. Až později jsem se
dozvěděla, že se „chlubí“ tituly před jménem i za ním. Tento inženýr naší skupině vyložil
principy, na jejichž základech spalovna funguje, ale svou přednášku prokládal mnohými
historkami, tak říkajíc „ze života“, kterými dojem z projevu spíše kazil, než prohluboval.
Dosti o panu Kovářovi, kromě jeho polopatického výkladu mě zarazila i jiná věc týkající se
fakt. Zhlédli jsme film, jehož smyslem bylo seznámit diváky s důležitostí správného zacházení s odpadem, který spočívá především v jeho důsledném využíváním a recyklaci. Po
skončení jsme se však od pana Kováře dozvěděli, že recyklace je podle něj úplně zbytečná
a všechny odpady by měly být spáleny. Navíc sypal popel na hlavu České republice za
nízký počet spaloven komunálního odpadu (3) a prosazoval spalovnu do každého většího
města. Již tehdy mi přišly jeho názory značně zaujaté, a proto jsem se rozhodla dozvědět
se víc.
9
Nejvíce mediálně rozšířený a zároveň nejčastěji
diskutovaný problém je zpracování nebezpečných
chemických toxických látek, dioxinů. Kdyby došlo
ke kontaminaci lidského organismu těmito látkami,
hrozily by závažné poruchy imunitního, hormonálního i endokrinního systému člověka, proto bychom se měli snažit vypouštět dioxiny co nejméně.
V dnešní době se nedá spalovně Malešice téměř
nic vytknout, limity vypouštěných dioxinů do
ovzduší úspěšně splňuje (i když patří k největším
producentům těchto organických látek v republice), ale o pronikání dioxinů do odpadního produktu spalování – popílku už moc lidí nemluví. Popílek
se často využívá k výrobě stavebního materiálu a
tím pádem může druhotně proniknout do půdy a
podzemních vod. Dioxiny se snadno vážou v tělech
živočichů – ryb i skotu, mohou tak skončit i v žaludcích lidí. Dioxiny vznikají především při
spalování plastů obsahujících chlór, hlavně PVC, a proto bych na rozdíl od pana Kováře
nezavrhovala recyklaci a snažila se produkovat co nejméně toxinů, jichž spalovna vypouští
více než 190 druhů.
Spalovny mají mnoho dalších nevýhod, k nimž patří např.: nezbytnost využití skládek pro
odpadní produkty spalování, zbavování se nebezpečného odpadu spaloven, nepoměr
vložené energie na výrobu „odpadů“ a získané z jejich spálení (oproti moderním elektrárnám, které mají účinnost až 70 %, spalovna je producentem pouze 17 – 20%). Celkově je
však spalování odpadů pro budoucnost celkem přijatelným řešením. Technologie spalovny se rok od roku více modernizují a fungují čím dál účinněji. Myslím si, že když lidé změní
své návyky a začnou se chovat podle teorie „zero waste“ (tzn. nulový odpad – většinová
recyklace), mohou spalovny fungovat jako sekundární prostředek na zbavení se odpadu.
Vzkaz pro pana Kováře – recyklace není zbytečná!
-jna-
UNESCO nás zajímá !
(připravila Kateřina Janů)
Na začátku června jsme si připomněli patnáctileté výročí od chvíle, kdy se naše škola
(přesně 2. 6. 1995) stala školou přidruženou k UNESCO.
Na konci dubna se kvarta zúčastnila akce pořádané gymnáziem v Jindřichově Hradci
nazvané Záchrana památek UNESCO. Velmi přesně zachytila atmosféru celé akce Eva
Pospíšilová, žákyně kvarty :
„Já upřímně řečeno Jindřichův Hradec příliš neznám, moc tam nejezdíme, naposledy
jsem tam byla v nemocnici a z nemocničního pokoje jsem toho moc neviděla. Proto jsem
byla strašně ráda, že jsme měli příležitost J. Hradec pořádně projít – na první pohled je to
krásné město plné zeleně, jejich náměstí mi dokonce přišlo hezčí než to naše.
Nejdříve jsme se šli podívat do místního Gymnázia V. Nováka, z čehož jsem byla upřím-
10
ně zděšená. Chodby jako v čekárně u doktora, staré lavice, připadala jsem si tam jako
ve středověku. Místní studenti si pro nás připravili prezentace, v jedné se nás snažili
stručně informovat o nějakém jejich projektu, ve kterém pátrali po obyvatelích zaniklé
vesnice, v druhé nám představovali významné osobnosti, které studovaly na jejich škole.
Při prezentaci se střídali, všechno jen četli – včetně uvítání a rozloučení. Přijít s takovou
prezentací u nás ve škole, nevím, jak by dopadli...Jsem strašně ráda, že jsme se tam podívali – druhý den jsem se už těšila do naší luxusní školy a vzpomínala na „polní“ podmínky
v Jindřichově Hradci.
Po prohlídce školy jsme navštívili spoustu krásných hradeckých míst – muzeum, jezuitskou kolej (kde nám gymnazisté dokonce zazpívali staré písně A. Michny z Otradovic), ale
nejvíce mne nadchl židovský hřbitov, kde nás nadšeně provázela jedna paní učitelka, která
nás všechny dokázala zaujmout.
Celá exkurze byla pro mě moc zajímavá, dozvěděla jsem se mnoho nového a zjistila, jak si
teď vážím našeho růžového ústavu...
Eva Pospíšilová, kvarta
Zase ten Talnet
Již v některých z minulých čísel GYMu jste si mohli přečíst o zkušenostech vašich spolužáků s TALNETem – projektem pro TALenty na NETu. Poprosila jsem proto Báru Budíkovou
ze sexty, aby se s Vámi podělila o některé své zkušenosti.
Štěpánka Otepková
Na začátku tohoto školního roku jsem se přihlásila do projektu Talnet, kurzů přírodních
věd, o kterém jste se mohli dočíst v jednom z minulých čísel GYMu. Já konkrétně jsem si
vybrala kurz anorganické chemie. Hned v říjnu se konalo úvodní soustředění poblíž Berouna, kde jsme se seznamovali s ostatními Talneťáky, dělali zajímavé psychologické testy,
poslouchali přednášky od instruktorů a hráli různé společenské hry. Důležitou částí také
bylo naučit se pracovat v on-line prostředí, ve kterém jsme měli následně řešit úkoly.
Po skončení soustředění se odstartovalo první pololetí, které obsahovalo 6 lekcí. Zhruba
v polovině úkolů nám byly nabídnuty T-exkurze s různými tématy (např. chemické pokusy,
DNA, fotovoltaika, meteorologické radary atd.), kterých se mohou zúčastnit i „netalneťáci“. V tomto školním roce jsem se zúčastnila dvou chemických exkurzí na přírodovědné
fakultě UK, kde jsem si mohla vyzkoušet práci s chemikáliemi, které jsou na středních
školách nepovolené a exkurzi o DNA v ústavu Genvia, kde jsme si v mikroskopech prohlíželi chromozomy a odhalovali genetické vady. Po vytvoření protokolu z exkurze se získává
mince, se kterou můžete získat např. slevu na soustředění.
Závěrem prvního pololetí se konalo zimní soustředění u Kutné Hory, kde studenti prezentovali seminárku, kterou dělali v uplynulém pololetí. Druhé pololetí probíhalo obdobně
jako první a bude ukončeno letním soustředěním v Jeseníkách, kde budu prezentovat
svou seminárku na téma hemoglobin. V souvislosti s tímto tématem jsem provedla i domácí pokus se změnou barvy krve zapříčiněnou okysličováním a odkysličováním, který se
povedl, což mě ještě více nadchlo :). Příští rok se určitě přihlásím znovu, protože spousta
nových informací se „učí sama“ a je to navíc zadarmo (kromě dopravy a ubytování na
Barbora Budíková, VI.
soustředěních), což je pro studenta ideální.
11
Přátelství s Holandskem navázáno!!
22.4. - 28. dubna jste si mohli ve
škole všimnout šesti dutchsky
mluvících osob z Holandska. Já
a několik dalších spolužáků jsme
se jich (pod vedením Štěpánky
Otepkové a Kateřiny Janů) ujali a navštívili
jsme spolu některá významná místa v Čechách včetně Prahy, Krumlova a třeboňské
terasy. Pobyt se vydařil a těšíme se až se s
nimi opět setkáme, tentokrát v Holandsku.
Kam jsme to jenom zabloudili?
Franta Válek, kvinta
Půda
Nový seriál - zapomenutá místa
V rámci nového seriálu se vám pokusíme představit opomenutá zákoutí naší školy. A věřte, že jich není málo. Začneme vůbec největším prostorem na škole – půdou.
Na půdě je zajímavá už jenom ta cesta na ni. Po cestě dlouhým schodištěm se vyhýbáte
spoustě věcí, o jejichž účelu někdy nemáte ani tušení. Pan školník ho jednoduše nazývá
haraburdím. U okna leží záhadná kniha s nápisem MCMXXXVI – MCMXXXVII. Skrývá starobylé fotky jakési třídy a především věnování „ Milému třídnímu jeho žáci“. Jak milé.
Tak, a teď už k samotné půdě. Jaké jsou první dojmy při vstupu na ni? Dýchne na vás
atmosféra stoleté budovy, jejíž střecha se za tu dobu příliš nezměnila. Ohromí vás velikost
těchto prostor, na kterých, i když jsou rozděleny, je znát, že se táhnou nad celým gymnáziem.
Jistě vás zaujme hromada starých židlí a lavic a mezi nimi vyčuhující řečnický pult. Poté ale
přicházejí na řadu opravdové skvosty, jako je třeba periodická tabulka obsahující 31 prvků
(nyní jich je 117). No a pokud jste jako pan Rosocha, tak neodoláte kosočtvernému držáku
na mapy – a dokonce se s ním vyfotíte.
Jdeme dál, z levého křídla budovy do toho pravého. Cestou míjíte podpisy různých studentů, ale hlavně podpis „Radovan Žvejkal, 2006“. Přebýval sice ve skříni v septimě, ale
dostal se až sem, zřejmě aby tu strašil. Tak proto ten dupot nad kabinetem paní Haiderové, který ji tak děsil. Pravé křídlo je podobné jako to levé – mnoho tajemných artefaktů a
především spousta prachu. Co ho ale výrazně odlišuje od ostatních částí, je velký počet
mrtvých kavek. Dostávají se sem dírami, které už pan školník několikrát marně hledal,
ale nedostanou se zpět. Najdete tu různá seskupení, jako třeba „Ženich a nevěsta“ nebo
„Rodinka na výletě“. Ještě než odtud odejdete, si při vykouknutí z okna povšimněte okapů
z mědi, což je prý na dnešní dobu celkem luxus.
12
Vrcholem prohlídky půdy je ovšem samotný střed. Z ničeho nic se octnete v podpalubí
obrovské archy odkud vedou schody kamsi nahoru. Na konci schodů není paluba ale velké
okno, ze kterého je vidět celá Třeboň
jako na dlani. Kdysi tady bývala hvězdárna – ve 30. letech si ji tu jeden
pedagog postavil pro svůj hvězdářský
kroužek. Za 2. světové války, kdy celé
gymnázium vlastně bylo letecká škola
Luftwaffe, sloužila hvězdárna jako
pozorovatelna pro mladé piloty. Při
rekonstrukci střechy v roce 1994 byla
celá stavba stržena. Škoda. Když se
dosyta pokocháte úžasným výhledem,
A nad půdou nebe...
můžete sejít zpátky dolů a všimnout
si velké boudy, která sem očividně
nepatří. Zde drželi studenti a svazáci protipožární hlídky.
Tak to je všechno o půdě. Při ochodu odtud mě napadá, že je škoda, že tyto ohromné
prostory nejsou nijak využity – kromě funkce jako skladiště věcí. Snad to změní investiční akce “Půdní vestavba v budově školy včetně následné úpravy areálu školy”. Pokud ji
schválí kraj, máte se na co těšit.
Fotky z půdy najdete v galerii na www.casopisgym.cz
text a foto -T.T.-
Co se děje v ředitelně?
Blíží se konec školního roku. Zatímco my odpočítáváme poslední dny ve škole a
hodiny trávíme se zrakem upřeným do otevřeného okna krásného letního dne,
jsou lidé, kteří jsou ve škole nejspokojenější právě o prázdninách, protože to je
tam největší klid. A kde že je najdete? No přece v prvním patře našeho ústavu!
Každý z nás přece ví, jaký nápis následuje na třetích dveřích nalevo od schodiště vedle popisků Prima, Sekunda, ... – samozřejmě „Ředitelna“. A tam se to všechno
připravuje - napravuje, domlouvá - smlouvá, zařizuje – nařizuje… a co se dělo a ujednalo
za jejími dveřmi v letošním roce, odhalují (samozřejmě s posvěcením paní ředitelky Jany
Coufalové, které tímto děkuji za informace) následující odstavce.
Zajímá vás, jak dlouho tu ještě ředitelna bude!? Přece dokud tu budeme my – studenti!
Student totiž znamená peníze, neboli přísun financí, které se používají např. na zkvalitnění
výuky v podobě nákupu určitého vybavení. „S počtem žáků naše gymnázium sice problém
nemá, ovšem financování je ovlivněno celkovým snižováním počtu studentů na středních
školách, takže v současné době nejsou okolnosti nakloněny přísunu financí, které bychom
mohli využít na rozšíření prostor v podobě rekonstrukce půdy,“ ozývá se z pootevřených
dveří prvního patra. Peníze naše škola může získat i od Evropské unie, která však poskytuje dotace pouze na konkrétní, nejčastěji vzdělávací projekty, a to až po jejich předložení
a schválení. Díky tomu jsme měli a i nadále budeme mít možnost zpříjemnit si výuku
13
prostřednictvím různých exkurzí, přednášek atd. „Stejně jako loni i v příštím školním roce
čekají na nováčky v primě a prváku adaptační kurzy, které mají zajistit utvoření pevných
vztahů mezi žáky.“ Jako matka třídní bude na novopečené prváky v příštím roce dohlížet
Štěpánka Otepková, zatímco primánky si pod patronát vezme Naděžda Krčálová.
Vedení školy a kolektiv učitelů však nelení a již nyní pracuje na dalším projektu, který
potěší hlavně milovníky angličtiny, neboť ta bude jeho hlavní náplní, samozřejmě v kombinaci s dalšími předměty. „Čekáme však na jeho posouzení a schválení, které by mělo
proběhnout v lednu,“ tlumí nadšení studentů hlas z ředitelny. Takže uvidíme, jestli náš
tým získá další „body“.
Když už je řeč o učitelském „týmu“, kdo vlastně v následujícím roce odejde nebo přijde?
Pro některé dobrá, pro jiná špatná zpráva - její znění je však jasné: „Změny téměř nebudou.“ Pojem „téměř“ vyjadřuje odchod paní Aleny Veselé z hodin němčiny a příchod paní
Miroslavy Mrázkové, která úspěšně dokončila první fázi mateřské péče o svou ratolest.
Překvapit se dá nicméně ledačíms, a to ne vždy příjemně. To ovšem nebyl případ letošního Posledního zvonění, které proběhlo v očích některých nudně a nezajímavě, ovšem
z pohledu přísného oka hledícího do orákula v prvním patře, zcela uspokojivě. „Když
loučení, tak důstojné, slavnostní a tradiční a ne jen nějaká maškaráda, patřící sice do
studentského života, ale spíše jinam, než je poslední zvonění a navíc naprosto nevyhovující bezpečnostním pravidlům ve škole.“ I mladší ročníky by proto měly pochopit, že honění
a polévání vodou je sice legrace, která není hodna studentů gymnázia a má z hlediska
bezpečnosti a odpovědnosti, kterou za nás učitelé po celou dobu „obřadu“ mají, nevyhovující průběh. Mimochodem myslím, že pasovaní „bažanti“ letos ocenili vhodnost pokrmu
a nápoje, jež jim byl předkládán - přece jenom následující rok je prožene až dost. A pokud
jde o zvěsti spekulující o zákazech z míst skoro nejvyšších, které se záhadně začaly šířit po
škole, reakce ze srdce budovy zní: „Společně se zástupci maturitních ročníků jsme probrali
Poslední zvonění z minulých let a ujasnili si své představy o tom letošním, které jsme s
učiteli probírali i na poradě.“
A co takhle Studentské volby, kterých se naše škola nedávno zúčastnila? Budiž ctí našemu
vedení, že přes minimální počet škol, které se voleb nakonec zúčastnily, naše gymnázium
vydrželo až do konce. Nezalekli jsme se ani hlasu středočeského hejtmana, který zpochybnil pořádání voleb z důvodu ovlivňování studentů a tudíž údajného porušení zákona, ke
kterému ale nedošlo. I poté, co bylo zveřejnění výsledků studentských voleb před koncem
parlamentních voleb zakázáno, se jejich výsledky dostaly na veřejnost, což by se dalo
považovat za porušení podmínek ze strany školy. „I přes tento ne příliš povzbudivý vývoj
situace, kterou neusnadnil ani postoj ministerstva školství, jsme žádný zákon neporušili a
proto není zákonný důvod, aby naši školu postihla jakákoli sankce,“ uvádí paní ředitelka
situaci na pravou míru.
Ani třetí komnata zleva však nevydala všechna svá tajemství a proto je možné, že nás v
září ještě někdo ( něco ) překvapí…do té doby však: „Hurá - jsou tu prázdniny!“
-teza-
14
Jedinečný rozhovor
Milí čtenáři,
uskutečnit rozhovor se studenty bývá na první pohled jednoduchou záležitostí,
vždyť je jich přece tolik... Těžší je ovšem často vybrat studenta takového, který
by byl zajímavý pro čtenáře. Rozhovor s vyučujícími bývá oproti tomu zajímavý
vždy, minimálně z důvodu jisté dychtivě očekávané bulvarity pro studenstvo.
Rozhovory s lidmi mimo výseč tohoto rozdělení mohou vést k upozornění, že škola není
pouze bitevním polem učitel x student. Prvním z rozhovorů s lidmi, kteří nezapadají do
typického školního vidění, je rozhovor s paní Annou Řepovou, hospodářkou školy. Připravoval jsem jej a snil o něm téměř půl roku, až dospěl k těm několika málo otázkám, které,
položeny, pomohly skrze odpovědi nahlédnout za roušku tajemných dveří, za kterými hučí
tiskárna, miliony a ku vzteku pana Dolejšího nejširší monitor na škole...
Co je na účetní práci nejvíce zajímavé?
Každá organizace (účetní jednotka) musí vést účetnictví od svého vzniku do svého zániku.
Musí svoji činnost věrně a pravdivě zobrazovat, a to pomocí účetnictví. Rozhodující účetní
pravidla stanovuje zákon o účetnictví. Účtuje se podvojně o skutečnostech, které jsou
předmětem účetnictví (tzv. účetní případy), tedy o stavu a pohybu majetku, závazků o
nákladech a výnosech a hospodářském výsledku.
Kdybyste vyhrála sto milionů korun,
co byste s nimi udělala?
Nejsem náročná, stačil by mi i jeden
milion. Část bych věnovala na modernizaci domu, nezapomněla bych ani
na své blízké, nejsem již nejmladší, tak
na přilepšení k důchodu a zbytek na
charitu.
Zdá se vám, že se nová generace studentů nějak liší od těch předchozích?
Starší generaci se většinou zdá, že ta
mladší je horší a nevychovanější než
ta jejich. Současná generace má větší
Vyřeším váš problém, o kterém nevíte, způsobem, který
volnost, která odpovídá době, ve které
nechápete...
žijí.
(foto -kris-)
Co na škole byste změnila?
Škola by jistě uvítala nové výukové a relaxační prostory, které by mohly vzniknout, pokud
by se uskutečnila investiční akce „ Půdní vestavba v budově školy včetně následné úpravy
areálu školy“. O realizaci akce a financování musí rozhodnout zřizovatel.
Které předměty vás na škole nejvíce bavily a naopak nejvíce nebavily?
Ve škole jsem dávala přednost biologii, zeměpisu, dějepisu před matematikou a jazyky.
Jak se Vám líbí časopis GYM, co v ně postrádáte?
Časopis GYM seznamuje všechny čtenáře s akcemi školy, soutěžemi, projekty. Protože
nejsem pravidelným čtenářem tohoto časopisu, nepřísluší mi jeho jakékoliv hodnocení.
-rosDíky za rozhovor!
15
Fotokomiks
JAK DĚVČATA MATEMATIKU STIHNOUT CHTĚLA
T
L
Na co sakra myslíš ?
Naviguj!
Komínem dolů…
Tohle neskončí
dobře
Ale kampak, kampak
děvenko?
16
v
5et
Víš, co říkal… Když s tím člověk
umí, tak to dokáže kouzla…
KONEC
-kris-
17
Prázdninová učitelská anketa
Kam se chystáte v létě, na co (kromě zaslouženého odpočinku) se nejvíce těšíte?
Zuzana Pešková
Každoročně mě čeká 14 dní s dětmi na táboře, což je pro mě neuvěřitelný relax a bez
toho by to nebyly prázdniny. Pak asi po osmi letech konečně přijde dovolená u moře a
paradoxně se nejvíc těším na druhou půlku srpna. A ptáte se proč? To si nechám zase na
příště:)
Jana Coufalová
V létě se chystám pravidelněji navštěvovat svá vnoučátka, která bohužel žijí mimo Třeboň.
Moc rychle rostou a já mám dojem, že si jich dostatečně neužívám. Tím jsem zároveň
odpověděla na druhou část otázky. Těším se i na občasné nicnedělání, ale mám obavy, že
toho se moc nenabažím. Na zahrádce se totiž stále hemží plevel, plísně, mšice, návštěvy...
Milada Benedová
Chystám se v létě pobýt v Čechách - v širokém slova smyslu. Zjistila jsem, že u nás existuje
spousta nádherných a zajímavých míst, která by bylo škoda nevidět. Největší relaxaci ale
zažívám na chaloupce v lese na Vysočině, kde pobývám s maminkou, někým z rodiny,
psem a přírodou. A budu číst a číst a číst.
Petr Kopeček
Po tomto náročném školním roce se nejvíce těším
právě na chvíle odpočinku. A pokud mocné sopky
dovolí, také na velkou cestu po Islandu.
Jitka Mašková
Vzhledem k tomu, že máme červen a koupat se
venku mohli jen otužilci, tak nejvíce se těším na
slunečné počasí, volný denní režim a drobné
výlety. Na prázdniny mám jenom zaplacený zájezd
do Anglie, jinak vše ostatní nechávám na poslední
chvíli.
Zdeněk Kučera
Těším se na borůvkové knedlíky a borůvkový koláč
( pokud si sám borůvky natrhám)... A kam o prázdninách? Určitě i mimo Třeboň. Hezké a
slunné prázdniny všem!
Pavel Krejča
Vzhledem k náročnější dovolené vloni se letos nikam ven nechystám. Takže nastane
takové pendlování mezi jihočeskou nížinou a západočeskou Šumavou (a možná ještě něco
navíc v Česku, to se uvidí). Ale zase to bude fajn klídek, na ten se těším.
Václav Pražák
Chystáme se s celou rodinou na začátku července na Katolickou charismatickou konferenci do Brna a začátkem srpna na týdenní dovolenou na Táborsko. Nejvíc se určitě těším na
to, že budu moci trávit více času s manželkou a synem a i dalšími blízkými lidmi.
Jaroslava Lhotská
Váhám, zda se vydám – letos už opravdu – do slunné Andalusie, nebo se podívám do
18
nejkrásnějších míst Itálie po stopách Karla Čapka v jeho Italských prázdninách. Těším se
na mnoho věcí, ale ty si s dovolením nechám pro sebe.
Martin Krynický
Budou to po sedmi letech moje první kompletní prázdniny. Jako správce sítě jsem vždycky
strávil minimálně tři týdny ve škole. Nic velkého s rodinou nechystáme, jenom babičky a
stanování. Nejvíc se těším na tradiční týden s rodinami kamarádů, kteří se mnou bydleli
na koleji, a sjezd Vltavy s mojí bývalou třídou. Pak už budu jenom dopisovat učebnici,
dělat pořádek a přemýšlet, co dál.
Ivana Kubínová
Letos chci jet do oblasti, která mě láká svými přírodními krásami, tajemnostmi a v poslední době také nevyzpytatelností. Je to oblast, díky níž byla v Evropě zkomplikovaná letecká
doprava, oblast, která ukazuje, jak je člověk ve světě nepatrný a maličký. Kromě toho doufám, že také ujedu pár kilometrů na kole nejen v blízkém okolí, ale i od pramene Dunaje.
Jana Kalvasová
Na prázdniny se už samozřejmě moc těším. Chystám na výlety do blízkého, bližšího a nejbližšího okolí (naši jižní sousedé, střední Čechy, Otava, Třeboňsko- v náhodném pořadí…).
Pokud nebude celý červenec a srpen pěkné počasí, nevadí, přijdou na řadu knížky a filmy.
Martin Rosocha
Letošní prázdniny jsem se pro změnu rozhodl procestovat v malém měřítku. Jako obvykle
se zastavím na svém honorárním konzulátu na Kiribati, dva týdny proležím se sklenicí
drinku na plážích Tahiti, zbytek pak hodlám probloumat na Svatém Tomáši a kakaových
plantážích. Podolí a medikamentové zastaveníčko za třicet korun na závěr práznin je nezbytností pro každého správného našince .)
Pro náročné :
Boj s časem
Jdeme po stejné cestě, za stejným cílem a přesto každý úplně jinam. Jdeme proti sobě a
zároveň za sebou. Naše nohy jdou stejným tempem, avšak dělají rozdílné kroky a přesto
se nepřibližujeme ani nevzdalujeme. Zrychluji, abych se s tebou setkala a ty zrychluješ
také, cesta se však nezkracuje – je stále stejná. Čím víc zrychluji, tím rychlejší jsi i ty, na
okamžik se mi zdá, že se již brzy shledáme. V zápětí si však uvědomuji, že se nic nezměnilo. Já bych však chtěla kráčet s tebou – držet tě za ruku.
Cesta se začíná klikatit, zahýbám vlevo, ty vpravo a přesto kráčíme stejnou cestou.
Procházím rozkvetlými háji, plnými hmyzu. Kolem vonících stromů nenápadně vykukují
první trsy zelenající se trávy. Slunce mě pošimralo svými zlatými paprsky na nose, chci
se podívat, jestli tě jeho svit omračuje stejně jako mě. Nevidím ti do tváře, ale vidím, že
tvá pleť je již dávno snědá. Našlapuješ sebejistě, avšak ne s takovou lehkostí jako já. Pod
tvými chodidly šustí padající listí.
Čím dále jdeme, tím více se přibližujeme, a přesto se vzdálenost mezi námi nemění. Cesta
zažíná být stále namáhavější, objevují se různé překážky. Pro tebe je jejich překonávání
snadnější, přesto však nejsi tak hbitý jako já. Nyní je před námi nejtěžší úsek cesty. Škrábu
se do vysokého kopce a v krku mi vysychá. I ty zpomaluješ svůj krok a kráčíš stále obtížněji
19
– ale s kopce!
Hlavou mi probleskují zmatené myšlenky. Copak
tě nikdy nedohoním, nepodám ti ruku? Nepůjdu
společně s tebou? Ne! To není možné, musí přece existovat způsob, jak se setkat! Touhle cestou
musí projít každý z nás. Je pro všechny stejná a
přesto pokaždé jiná, vede člověka na vrchol z
nějž není jiné cesty než dolů! Ty kráčíš tou cestou
dolů, zatímco já se teprve pachtím nahoru, ty už
znáš rozkvetlé stromy, viděl jsi spoustu zvěře, cítil
vůni sena a teď sklízíš zralé plody, jež si vlastníma
rukama vypěstoval. Tvé tělo je ošlehané větrem,
z tvých očí hledí zkušenosti, tvé ruce jsou zbrázděné mozoly po právě vykonané práci. Já jsem
však sotva pocítila vůni květů a slyšela zpívat
ptáky. Vidím housenky, ale nevím, že se z nich stanou motýli, sedím v hebké zelené trávě,
ale netuším, že se změní v pichlavou slámu, obdivuji se pestrobarevným květům a sotva
začínám přicházet na to, že bych z nich mohla vypěstovat plody.
A náhle mi to všechno dochází, jdeme po jedné cestě, ve stejném směru, ale ty jsi vyšel
mnohem dřív. Máš tak velký náskok, že se můžeme setkat až v cíli. Nemůžu tě dohonit
stejně jako ty na mě nemůžeš počkat. Míjíme se. Dělí nás obrovská hluboká propast – je
to propast času! Copak neexistuje žádný způsob, kterým bychom mohli zastavit čas?!
Dívám se na tebe z druhé strany té strašné propasti. Jsi tak blízko, že slyším tvůj dech
a přitom daleko na to, abych tě mohla vzít za ruku. Vnímám tvou vůni, ale necítím tvůj
pach, slyším tvůj hlas a přesto nerozeznávám slova, vidím tvou tvář, avšak nevím, jak vypadáš. Moc bych chtěla být na tvé straně propasti. Dala bych všechno za to, abych tě teď
alespoň na jeden nekonečně krátký okamžik mohla chytit za ruku! A náhle padám, hlava
se mi točí a já padám do propasti stále hlouběji a hlouběji a najednou je všude ticho a
kolem neproniknutelná tma. Pomalu se však rozednívá a ve mně se začíná rozlévat krásný,
konejšivý a zároveň povzbudivý pocit štěstí.
Cítím to! Cítím tvou ruku ve své, vnímám tvou vůni a slyším tvůj dech. Vidím sebe s kůží
stejně ošlehanou větrem jako byla tvoje, cítím sílu ve svých pažích a jistotu plynoucích
myšlenek. Zvládli jsme to! Přelstili jsme čas! Skláním k tobě svou hlavu, avšak nevidím již
tělo plné síly. Čelo máš pokryté vráskami a oči na mě hledí skomírajícím pohledem. Ne!
Takhle jsem si to nepřestavovala! Vstaň a kráčej se mnou! Konečně můžeme jít společně
dál!! Poprvé rozeznávám slova tvého hlasu. Říkáš: „Jsme u cíle.“ Hrudí mi projede zděšený
vzlyk a najednou je všude ticho. Neslyším už tvůj dech. Sedím uprostřed cesty a nevím,
kam mám jít. Ty – můj průvodce jsi odešel a já si náhle připadám sama, ztracená a…
stará. A teprve nyní odpovídá mi zkušenost na otázku, kterou položilo nezkušené mládí:
„Nestačilo ti kráčet s ním po jedné cestě, chtěla jsi ho držet za ruku. Zapomněla jsi však,
že čas nemůžeš zastavit, překonat ani mu utéct. Jde stále mezi vámi až do konce. A možná
je lepší vzít ho za ruku a kráčet společně s ním každý ke svému cíli, než promarnit celý svůj
život bojem, který nemá vítěze, jen poražené.
-teza-
20
Studentské volby - pravicová mládež
„ČSSD je stranou s velkou budoucností mezi mladými lidmi. Už před rokem
jsme dělali průzkum ve školách, získali 30 procent a zvítězili před ODS. Teď to
asi dopadne podobně.“ Takto se vyjádřil Jiří Paroubek předtím, než byly uveřejněny oficiální výsledky Studentských voleb. Tentokrát se však zmýlil, jeho
strana by ve Studentských volbách získala pouhých pět mandátů v Poslanecké
sněmovně.
Výsledek projektu Studentské volby opravdu byl překvapivý. Jedním z mnoha faktorů byla
bezpochyby agresivní reklamní kampaň, vedená napříč všemi stranami. Jiří Paroubek, tehdejší lídr sociální demokracie, byl ostatními stranami zobrazován jako kreatura. Jako něco,
co se do politiky dostalo vinou nějaké fatální chyby v počítači. Díky tomu mladí lidé nabyli
dojmu, že ČSSD je jen odnož komunistů, která by, kdyby se dostala k moci, zavedla nový
policejní stát zadlužený až po uši. Dle průzkumu z našeho gymnázia to byla především
postava nesympatického lídra, co vedlo k tomuto výsledku.
O něco těžší je odůvodnit úspěch nové strany TOP 09. I tady lze předpokládat, že lví podíl
na výsledku patří právě lídrovi strany – Karlu Scharzenbergovi . Ten, ačkoliv sám sebe (i
celou stranu) označuje za konzervativního, představuje pro studenty něco nového, nezkorumpovaného a odpovědného. Je to zkrátka atraktivní politik. I toto potvrdil rozsáhlý
průzkum, prováděný na naší škole.
Velký rozruch vzbudil fakt, že DSSS,
strana extrémní pravice, získala ve
Studentských volbách přes sedm procent. Na SOU získala strana dokonce
procent jedenáct. To zní opravdu
nebezpečně. Ovšem když se procenta
přepočítají na hlasy, tak vzhledem k
velmi nízké účasti na SOU vychází najevo, že jde jen 58 žáků ze všech SOU
v republice. Na studenty gymnázií pak
vychází téměř tři sta hlasů, což také
není mnoho. Lze tedy racionálně říci, že nečekaný úspěch strany není důvod k panice. Z
dlouhodobých statistik totiž mimo jiné vychází, že mladí voliči extremistických stran jsou
ti, kteří mají vůbec nejnižší účast ve skutečných volbách.
Výsledek Studentských voleb byl pro většinu studentů velmi příjemným překvapením a
dokazuje, mimo pravdu, jak mocným nástrojem je reklamní kampaň, že mladí lidé znají
své priority a nejsou vůči politice tak lhostejní, jak se často předpokládá.
-KubaN-
21
-kris- & -an.ka-
Glosování:
x
Pozor všemu kulturnímu lidu. Gym přibral na objemu a vaše znalost v oblasti kulturní nechť
ode dneška vzrůstá také. Oslabivši patriarchát, posílily -an.ka- a –kris- písmácké řady. Třikrát
hurá.
x
Kdyby se jednoho dne všichni žáci gymnázia měli chopit svého nástroje a vytvořit orchestr,
sestával by z více jak 50 pián, 35 kytar, 31 zobcových fléten, 6 basových kytar, 6 klarinetů, 6
bicích souprav, 5 příčních fléten, 4 akordeonů, 3 houslí, 3 bong, 3 violoncell a 2 zvonkoher.
Melodii by podtrhovaly sólové party trubky a saxofonu a celá skladba by byla protkána
neúnavným bassbarytonem Kozlova kozlofónu.
x
Zemřel herec Ladislav Smoljak a Vladimír Dlouhý.
x
CocoRosie vydaly Nové album. Českému publiku ho představí 24.7. v Praze (divadlo Archa)
x
Na scéně se objevil nový hudební týdeník – „FULL MOON“. Sexy design, úroveň, spousta
informací. To tu dlouho nebylo…
x
na konec června se v rámci Radio Wave Live Sessions (= záruka kvality) připravuje v Českých
Budějovicích koncert Hissing Fauna, vstup volný (termín zatím není určen, sledujte
rozhlas.cz/radiowave/portal/)
x
24. 6. – ve Velbloudu (České Budějovice) zahraje holandská kapela Labasheeda (směs Sonic
Youth, Sleater Kinney, PJ Harvey a Pixies) spolu s českými skupinami Nuly a Or (labasheeda.nl)
x
25. 6. – v KKC Roháč vystoupí českobudějovičtí nadějní VEES, tak na ně koukejte jít, i když se to
kryje s Okolo! - (bandzone.cz/vees)
x
25. – 27. 6. – Okolo Třeboně (Cimrman, Žofie Kabelková, Karel Plíhal, bratři Ebenové,
Nightwork, Jarek Nohavica atd.)
22
x
27. 6. – ve Velbloudu vystoupí německá noise rocková skupina Dÿse pověstná svými živými
vystoupeními. Druhé housle jim budou hrát chorvatští
Seven That Spell (myspace.com/dysexxx)
x
3. – 6. 7. – Zámecké divadelní slavnosti v Třeboni
x
5. 6. – 9. 7. – výstava obrazů Václava Kutiše ve
Výstavním sále Pod Věží
x
6. – 10. 7. – Třeboňská nocturna
x
17. 8. – do Velbloudu zavítá švédská indie formace
s názvem Alarma Man spolu s dalšími interprety
(Deer Deer, Esa z lesa, Karel Kunrt, Obstacles a
Synergy) (myspace.com/alarmaman)
x
23. 6. – 5. 9. – v Domě umění (ČB) se uskuteční
výstava rakouského umělce Gerwalda Rockenschauba
s názvem GONE IS BACK AGAIN
x
28. 6. – 28. 9. – Třeboňský divadelní festival
(Postřižiny, Na útěku, Monology vagíny...)
x
Přejeme akční prázdniny!
Dÿse
ANKETA:
Studenty jsme potrápily otázkou testující míru jejich sečtělosti: „Která kniha/knižní titul Vás
nejlépe charakterizuje?“
T. Drábková (V.): „Odvážný mladý muž na létající hrazdě“. Zatím jsem jí nečetla a uznávám, že
první část jaksi nesedí. V porovnání s ostatními mám odvahy pomálu, ale i ta se počítá! Létající
hrazda, na které den co den balancuji, sedí přesně. Doufám, že nespadnu…
M. Kalátová (VII.) : „Větrná hůrka“ Æ Heatjcliff Rozumím jeho vášni, která ho vede k často až
ďábelským jednání. Sama jsem kolikrát ovládaná pocity, že to ani hezký není. (pozitivně i
negativně).
J. Valenta (V.) „Mezi tiárou a orlicí“ - Popisuje život Vratislava I. a Čechy v té době. Středověk a
období slávy české monarchie je epocha, ve které bych chtěl žít. Vratislav se v závěru knihy
dočká vysněného titulu prvního Českého krále.
23
Vybrané festivaly léta 2010
Červenec
1.– 3.: RealBeat: reggae & ska, Žízníkov u České Lípy, cena okolo 500,Toots & The Maytals, T.O.K & 303Band, Deadly Hunta,
interpreti:
General Levy... realbeat.cz
2. –
Mezinárodní filmový festival: multižánrový, film,
divadlo & tanec, Karlovy Vary, cena podle navštíveného programu
10.:
kviff.com
3. – 6.: Rock for People: rock & pop, Hradec Králové, cena okolo 1500,interpreti:
Muse, The Prodigy, Morcheeba, Does it Offend you,
yeah?,
Tricky, Skunk Anasie, Archive, NOFX, Editors, The Feud...
rockforpeople.cz
8. – 11.: Boskovice: multikulturní, Boskovice, cena okolo 400,WWW, Vladimír Mišík & ČDG, Tata Bojs, Švihadlo, Živé kvety, Traband,
Abigail Ybarra, Ty Syčáci, Květy, Kazety, MCH Band, LU, Gaffa, Jindra Holubec,
interpreti:
Birds Build Nests Underground... unijazz.cz
9.
– 11.: Summer
okolo 200,-
session 6: electro & dance, Žďákovský most, cena
interpreti: Spiros Kaloumenos, Greg Notill, Spiriakos & Steen, Efendy, Groove Dan,
Jean Luc, Golpe, Sens...
summersession.cz
9. – 12.: 3řísk0lupí: post modern, Třískolupy, Přidma
interpreti: Dizzi Errol, Martine-Nicole Rojina, Rocky Racoons, Tonutai,
I... jlbjlt.net/event/5826
Floex, Ne
13. – 25.: Bohemia Jazz Fest: jazz, Praha, Domažlice, Plzeň, Tábor, Brno,
Prachatice, České Budějovice (24. a 25. 7.), vstupné dobrovolné
interpreti: Stanley Clarke Group, Anna
Yellowjackets... bohemiajazzfest.cz
Maria Jopek,
Larry Carlton trio,
15. – 18.: Creepy Teepee: nezávislá scéna, Kutná Hora, cena okolo 500,Former Ghosts, These Are Powers, Male Bonding, Silk Flowers,
Moon Duo, A Hawk And A Hawksaw, Clues, Terror Bird, Love Cult, Ecstatic
interpreti:
Sunshine... gaskfest.cz
15. – 18.: Colours of Ostrava: world music, Ostrava, cena okolo 1500,-
24
interpreti: IGGY & THE STOOGES, Regina Spektor, The Cranberries, Afro Celt Sound
System, The Gypsy Queens and Kings, ERIK TRUFFAZ Paris Project... colours.cz
16. – 18.: Mighty Sounds: reggae & ska, punk, Tábor, cena okolo
800,interpreti: SKA-P, Banane Metalic, MadSin, Frantic Flintstones, Irie Révoltés, H2O,
Swarn Enemy, Civet, See Spot, Born to Lose, Sto zvířat, Polemic, Fast Food Orchestra,
Prague Conspiracy, Krucipüsk... mightysounds.cz
24.: Červenání: multižánrový, film, divadlo & tanec,
Červený
Dvůr, Chvalšiny, vstupné dobrovolné
interpreti: 100°C, NIL,
The Pooh, Estaury High Tide, Naven, Kyanid, SandWitch,
Skupina 22... cervenani.com
24.: LuftFest: multižánrový, divadlo, Lysá nad Labem, cena okolo 100,interpreti: Sek jsi bonbonky, CHAOTIC, A Banquet, Tyson Cosby, Transitus
Irregularis... luftkinoklub.webnode.cz
30. – 31.: České Hrady: rock & pop, Rožmberk, cena okolo 450,interpreti: Kryštof, Monkey Business, Aneta Langerová, Dan Bárta, Support Lesbiens,
Vypsaná fixa, Wohnout, Horkýže Slíže, Xindl X, Sto zvířat, Sunshine, Toxique,
Dilated... ceskehrady.cz/cs/program/rozmberk/
23. – 1.8.: Letní filmová škola: film, Uherské Hradiště, cena do 1000,-;
Islandská kinematografie, nový latinskoamerický film...lfs.cz
24.
Folkové prázdniny: folk, divadlo, tanec, world
music, Náměšť nad Oslavou, cena okolo 900,-
– 31.:
interpreti: Schnaftl Ufftschik,Vltava, Jablkoň a Jiří, Grada,
Hazmat Modine,
Žofie Kabelková,
Helen Blum & Harald Haugaard , Eliza Carthy & Aidan
Curran, Karel Plíhal, Lenka Dusilová, Dakha Brakha, Hradišťan...
folkoveprazdniny.cz
25
Srpen
30. 7. – 7.: Festival nad řekou: film, Písek
především francouzský a polský film, festival obohacují doprovodné akce:
básnická nocturna, koncerty, divadlo, dílny, výstavy... festivalnadrekou.cz
5. – 7.: Sázavafest: multikulturní, Kácov, cena okolo 900,interpreti: Papa Roach, Boban I Marko Markovič Orkestar, Alec Empire, Dog Eat
Dog, Marta Kubišová, Ivan Král, Tata Bojs, Dan Bárta, Leningrad Cowboys...
sazavafest.cz
5. – 7.: Beseda u Bigbítu: rock & pop, Tasov u Veselí nad Moravou, cena
okolo 400,interpreti:
Unifiction,
Květy, Vltava, Insania, MIDI LIDI, Amphibios, DJ FOOD,
FDK, Gerda Blank, KAZETY, Tu v dome, Endru, Lenka Vychodilová, 100 múch,
mako!mako... besedaubigbitu.cz
7.:
Tramtamtýdamtůdá fest: multižánrový, komorní, Podlesí
u Příbrami
interpreti: Už jsme doma, Květy, Jazz faces, Origami, Vrch, Antonie Svobodová...
festivalek.wz.cz/Info.php
12. – 14.: Open Air Festival: multižánrový, Panenský týnec, cena okolo
700,interpreti: Kasabian, Faithless, ROŸKSOPP, Arno, The Kissaway Trail, Jan
Budař, Psí Vojáci, Xavier Baumaxa, Buty... openairfestival.cz
12. – 14.: Brutal Assault: metal, Josefov, Jaroměř, cena okolo 1300,interpreti: Children of Bodom, CANNIBAL CORPSE, My Dying Bride,
Factory, Napalm Death, Converge... brutalassault.cz
12. –
Fear
21.: Chopinův festival: klasická hudba, Mariánské lázně, asi
200,- za večer
interpreti: Pražská komorní filharmonie , Vítězové 8. Mezinárodní
klavírní soutěže F. Chopina,
Gabriela Beňačková, Martin Kasík, Virtuosi
di Basso, Wihanovo kvarteto, Piotr Kosćik, Valentin Radutiu, Sandro di Palma...
chopinfestival.cz
14.: Lipno fest: multižánrový, film, Černá v Pošumaví, letní kino
26
interpreti: Please the Trees, Gang ala Basta, Santy y Su Marabú, Satisfucktion,
VEES, Fadžitulikistulán, Kyanid... lipnofest.com
19. – 22.: TRUTNOV: reggae & ska, world music, rock, Trutnov,
cena okolo 1000,interpreti:
Manic Street Preachers,
Rachid Taha, Dubioza Kolektiv, Irie
Révoltés... festivaltrutnov.cz/2010/
25. – 29.: Fresh Film Fest: film, Praha
filmy mladých autorů... freshfilmfest.net
28.: Mezibrány Memfis Soumarrock: rock & pop, jazz, Prachatice, cena
okolo 250,interpreti: Gaia Mesiah, Blue Effect, Toxique, Imodium, Atari Terror, Hentai
Corporation, Annies Trip, Shits from the Hell, Lokomotiva Planet, kapela Tomáše
Macha, Inverted, The Trust... mezibrany.cz
ࣜ
ࣜ
ROZHOVOR: DVA
Ona chtěla být baletkou, on ve čtyřech letech jezdil po sídlišti na tříkolce a hlásal,
že chce být prezidentem. Škola jim svým režimem nevyhovovala, neradi se učili a
občas ani ráno nepřišli. Snad se po nocích věnovali hudbě...Když vyrostli, začali
hudbou doprovázet divadelní představení a prošli i několika skupinami, z kterých
nakonec zbyli jen oni dva. A protože chtěli, aby se jejich zvuk blížil spíše kapele
než duu, tak si na pomoc vzali elektronické krabičky (syntetyzátory apod.). Název
DVA si na první pokus vybrali namátkou z textu pohádky Příběh o uťaté ruce.
Sami sebe charakterizují jako Non-exist nations folklore, neboli „Folklór
neexistujících národů“, a nepřímo odkazují k vlivům jako tango, kabaret, cirkus,
popsongy, kuchyňský beatbox či freakfolk. Texty píšou ve vlastním jazyce,
nahrávají ve svém „kuchyňském“ studiu a jsou součástí několika uměleckých
projektů. Před pár měsíci se objevili v Třeboni na Anifilmu, kde doprovázeli
trikové němé filmy Georgese Mélièse.
27
Co Vám utkvělo v paměti po Třeboni?
Mně se splnil sen ze základní školy. Někdy ve třetí třídě jsme se učili velká a malá
písmena a psali jsme diktát. V diktátu byla věta: Vyšli jsme si na procházku k
rybníku Svět. A já si říkal: ty vogo - svět? To je název, nebo myslí svět jako
obecně svět nebo zeměkouli, nebo co to vlastně je? Ale pak jsem si řekl, že to
bude chyták a napsal jsem velké S. Od té doby jsem chtěl vidět rybník Svět. A
taky jsem ho viděl.
Existuje nějaká kniha, která Vás ovlivnila na zbytek života?
Mistr a Markétka, ale svým dětem budu jednou nutit verneovky.
Jak probíhá stvoření nové písně? Je to od začátku vymyšlená věc jedním z Vás,
nebo tvoříte v tandemu a do vydání se píseň vyvíjí?
Někdy nejdřív vznikne (většinou náhodou nějakou improvizací) nějaký podklad,
beat a pazvuky v něm. Potom si do něj zkoušíme hrát. Pak vybereme, co se nám
nejvíc líbí. Nebo někdy právě naopak jen tak hrajeme (třeba zrovna doprovázíme
nějaké divadelní představení) a něco se nám zalíbí. Je to úplně různé. Někdy to
jsou i písničky ze snu (tuhle se mi zdál sen o novém albu Beastie boys). Ty
písničky se pak neustále vyvíjí - asi tak za čtvrt roku nás ta určitá verze přestane
bavit, a tak to celé úplně předěláme. Praktikujeme právo veta.
Co spojuje hudbu, kterou rádi posloucháte?
Já teď mám hodně rád Animal Collective a Caribou. Líbí se mi, když je hudba
zároveň veselá a zároveň s trochu temným spodkem. Takový je třeba Dalek
(nejlepší hip hop na světě, podle mě). Za poslední rok se mi nejvíc líbil koncert
Fuck Buttons v Brně na Flédě. Zvuková tlaková vlna pozitivní energie. He he.
Na internetových stránkách máte deníky z cest, odpovědi nám píšete ze
Španělska (pozn. red.: další e-maily přišly z Budapeště a Bělehradu). Je zřejmé,
že často a rádi cestujete. Na co z jednotlivých zemí vzpomínáte?
Asi nejvíc na lidi, se kterými jsme se tam seznámili. Ale pak samozřejmě třeba v
Norsku příroda, ta je tam úplná nádhera. V Maďarsku kvašená zelenina, v Polsku
28
kefír, v Německu (zejména v Berlíně) naprostá
otevřenost, na Reunionu sopka. Mně se líbí, že
necestujeme jako tradiční turisti, ale vždycky to je
trochu pracovní, a tím pádem se setkáme v těch
zemích s lidmi spíš v pracovní rovině, než v turistické.
Pak se dozvíme vlastně docela hodně věcí, jak to v té
zemi chodí. Třeba že je pravda, když Nor řekne v pět,
tak to znamená za deset pět a když Maďar (čerstvá
zkušenost - píšu to teď v Budapešti) řekne v šest, tak to znamená v osm a
později. Taky že nejhorší káva a nejnebezpečnější řidiči jsou v Čechách.
Jaké kulturní akce nebo počiny byste nám doporučili?
Mně se hodně líbil film Protektor (zejména hudba je úplně geniální) a taky
animovaný film Panika v městečku. Někdy v červnu budou v Praze Caribou - tam
asi taky pojedem. S výstavami mám problém - vždycky si tam po chvíli sednu na
židličku a pak většinou usnu... Hlavně když tam je třeba přítmí. Po letech jsem si
zase přečetl od L. Šerého První knížka o tom, že řád je vlastně chaos... a dost
jsem se při tom nasmál.
Další informace, deníky z cest, texty a jiné najdete
na jejich vlastních stránkách www.2dva.cz
-an.ka-
KULTURNÍ TIPY
ZMIZET
Před pár měsíci získalo nadějné dítě české literatury Petra Soukupová další
ocenění, tentokrát cenu Magnesia Litera za knihu roku Zmizet.
Svazek skrývá příběhy tří rodin, z nichž dva jsou čtenáři sdělované
skrze pohled dítěte. Ve všech povídkách se hlavní postavy snaží
vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich
blízkých. Text formou i obsahem nejvíce připomíná deník. Žádné
dlouhé opisování skutečnosti, jen jadrné vyprávění chladného oka
pozorovatele. Tím se text nejvíce přibližuje skutečnosti, a proto je
tak jednoduché se s ním ztotožnit.
29
Youtube tip: THE BLACK CAB SESSIONS - One song, one take, one cab
kanál: JustSoFilms
Jednoduchý překlad názvu zní „shledání v černém taxi“. Přesněji jde o unplugged
vystoupení vybraných interpretů na zadních sedadlech typického britského
černého taxíku. Za okny probíhá všední den a uvnitř toho klasického auta
pasažéři naživo interpretují svou písničku. Slyšíte motor auta, nemine Vás čekání
na křižovatce, za volantem sedí seriózní taxikář a vy si při sledování připadáte,
jako byste tam seděli vy sami v reálném čase a světě. A tu možnost být součástí
komorního koncertu nám dává právě masové médium YouTube.
ČLÁNEK:
Z rozmlácenýho kostela v krabičce s kusem mýdla vystrnadili jsme
Anděla…
Koláče sledovanosti proti umu a jakékoliv alternativě. Křeč a popová břitkost, která už
léta nemá co odrážet. Hlasy ze záhrobí coby matadoři, jejichž okoukané tváře srší z
pláten pupkatým humorem dodnes. Nad zatuchlým rybníčkem české kultury se vznáší
bludné kruhy. Jaká
kultura, taková nátura.
Jaká nátura, takový
národ. Zvědavec však
ví, že pod tou krustou
nestoudného kýče se
ukrývá
obrovský
potenciál,
nespočet
kreativních duší, jež
nesporně
mají
co
nabídnout. Po sklepích
a
půdách
tvoří,
opomenuti, odstrčeni
na druhou kolej. Paradoxně o to víc hodni obdivu. Krásným příkladem je chování ČT (Od
Novy či Primy by se takové kroky daly čekat, ale ta, která se vždy chvástala alternativním
přístupem?). Mám na mysli zrušení jediného inteligentního konverzačně-hudebního
pořadu Noc s Andělem. Relace byla bez udání kloudného důvodu nahrazena až bolestně
30
trapným leč snaživým a designově zajímavým Hotelem Insomnia, jenž je tak navždy
odsouzen k porovnávání. Pavel Anděl sestoupil z televizního nebe mezi smrtelníky, ti
hudební se však na něm snaží udržet za každou cenu. Ceny Anděl jsou jistě kapitola sama
o sobě, neodpustím si ale pár řádků. Letos je nově vysílala televize Nova, samotný akt se
tedy podobal spíš estrádě než vysokému umění. Mnohem zajímavější je bezesporu
vyhlášení žánrových cen, jež se uskutečnilo v skrovném divadelním sále na Novohradské
(výsledky níže). A co kinematografie? Vychloubáme se desítkami celovečerních filmů
ročně, ale máme být doopravdy na co pyšní? Minimálně čtvrtinu z daných snímků
připisujeme
tzv. producentsko-sponzorským filmům (u kterých kráčí spíše o naplnění smlouvy než
kulturní obohacení), připočtěme přemrštěné amatérské celovečerní projekty a ono se to
už nějak nasčítá. Chybí kvalitní mladí herci, žánrová pestrost téměř nulová. Tvůrci si
většinou s pramalým finančním příspěvek od FČK (Fondu české kinematografie)
nevystačí, obracejí se tedy na producenty, film se přizpůsobuje požadavkům televizní
obrazovky a postavy se mění v chodící reklamy na spotřební zboží. Český lev tomu letos
nasadil korunu. Z 34 natočených snímků jich ČFTA (česká filmová a televizní akademie)
nominovala pouze 6 a to těch, jež na nás křičely z plakátů, kdykoliv jsme prošli kolem
kina. Doporučuji akademikům občas nějaký ten český film zhlédnout, než začnou
rozhodovat o laureátech. Filmové hlášky, nutné zlo jalových komedií, tak proč pro ně
nasazovat zvláštní kategorii? Sečteno, podtrženo: zbyla „lvům“ a vůbec celé české
filmové tvorbě alespoň kapka prestiže, již v minulosti nabyla? Cesta z temna nebude
možná tak trnitá, jak se na první pohled může zdát. Pro začátek by stačilo vyměnit
ředitele veřejnoprávních televizí a zakázat reklamu ve filmu. Česká republika vychovala
celosvětově uznávané výtvarníky, dokumentaristy …, tak proč stojí v pozadí?
(-kris-)
Vítězové žánrových kategorií:
• Alternativní hudba: Květy – Myjau
• Ska & Reggae: Green Smatroll – Rude Jazz
• World Music: BraAgas – Tapas
• Folk a country: Žamboši – Přituhuje
• Elektronická hudba: Mythematica – Mythematica
• Hip Hop: BPM – Horizonty
• Hard & Heavy: Negative Face – Garden of wishes
31
ARCHIV
GRINDHOUSE
Pokud jste intelektuálně unaveni a po půl hodině romantického melodramatu se cítíte
znásilněni na duchu, mohly by vás následující řádky zaujmout. Svou nezávislost nad
strachem trénujeme rozličně. Ten provádí adrenalinový sport, ten se radějii podívá na
hororový trash. Skulinou mezi prsty tlumí hrůzy volající z plátna, prožívá virtuální děs. A
pro fajnšmekry je tu Grindhouse. Řeč je o nízkorozpočtovém
hororovém subžánru, jemuž dala jméno zaniklá newyorská
burleskní divadla. Tyto dekadentní podniky, později přetvořené na
kina, nabízely dospělým podívanou, kterou by doba prohlásila
přinejmenším za pohoršující. Bojová umění, spoře oděné dámy,
krev a speciální efekty jako ústřední prvky utvářející schéma
každého správného grindhouse béčka. Filmová exploatace
zaručuje, že pro poutavou pointu již filmařům nezbylo místo.
Divák vlastně neví, zdali se má schovat pod sedadlo, požadovat navrácení vstupného,
nebo se pousmát nad tím, že absurdita již nemůže dosáhnout vyšších mezí. Boom v 70.
letech vynesl grindhouse snímky až na samý vrchol uměleckého dna. Braky, označené
nálepkou „Grindhouse“, jsou dnes již kultovní záležitostí. Umírajícímu žánru dokonce
vzdala čest i zvučná jména jako Eli Roth, Robert Rodriguez či Quentin Tarantino. A aby
byla navozena věrnost promítání, je dobré filmový materiál pěkně ručně poškrabat.
Filmy tohoto druhu nejsou určeny pro běžné konzumní diváky. Potěší vyznavače 70. let ,
Tarantinovy fanoušky i milovníky komixu. V Grindhouse je možné všechno a všechno je
dovoleno.
Tip: Grindhouse Trailer Classics – Dvouhodinová přehlídka trailerů (o přijatelné stopáži cca
3 min), kde můžete ochutnat to nejšílenější ze světové kinematografie.; Robert Rodriguez:
Grindhouse: Planeta Teror; Quentin Tarantino: Grindhouse: Auto Zabiják
LP ISLANDS, KING CRIMSON, 1971
Nejpřijatelnější škatulkou pro anglickou skupinu King
Crimson je progresivní nebo experimentální rock.
Inspiraci čerpají hlavně z vážné hudby a jazzu. Během
čtyřiceti let fungování kapela prošla několika změnami v
obsazení (dohromady se zde vystřídalo 21 členů) a celá
diskografie působí jako tvorba více hudebních skupin,
32
avšak vše má doteď hlavičku King Crimson. Jediným stálým členem a pojítkem je kytarista
a skladatel Robert Fripp. V rámci už tak různorodé tvorby kapely je LP Islands označováno
jako jedno z nejvíce „vybočujících“ alb. Je posledním před odchodem původního textaře
Petera Senfielda a uzavírá klidnější éru KC. Obsahuje šest skladeb s průměrnou délkou
sedm minut, z nichž každá má vlastní a nenapodobitelou náladu. Najdou se zde dvě
instrumentální písně, dále parafráze na Come together od Beatles nebo nejdelší titulní
píseň, na které obdivuji hlavně tu nepovrchní dojemnost. I když jsou písně na první pohled
nesourodé, deska ve skutečnosti hladce spěje až k závěru, kdy vás po pár minutách ticha
probudí rozhovor hudebníků ve studiu. Celkovou melancholickou atmosféru umocňuje
„uhlazený“ vokál hostujícího Boze Burrella. Plnohodnotný poslech vyžaduje klid, samotu,
vhodné rozpoložení a koncentraci. Mně deska přinesla několik chvil k zastavení, už jenom
třeba z neschopnosti nabažit se těch neotřelých harmonií a zvuků.
Václav Pražák doporučuje: Z filmů v poslední době mě velmi oslovil
Avatar, a to nejen fantastickým vizuálním zpracováním, ale také
aktuálností mnohých myšlenek, které jsou po americkém způsobu na náš
vkus možná až příliš zdůrazňovány, ale to jim nijak neubírá na závažnosti.
Příjemně mě překvapilo i nejnovější filmové zpracování tématiky Robina
Hooda. I když ve druhé části historická hodnověrnost začíná pokulhávat,
výprava, zdařilé obsazení a především řada nových přístupů dělají z
tohoto díla působivou podívanou. Z knih mě zaujala především sága Píseň
ledu a ohně od George R. R. Martina a cyklus o trpaslících z pera německého autora Markuse Heitze.
Tomáš Tichý (VI.) doporučuje: Tak vy jste ještě neviděli kultovní film "Cruel Intensions" (Nebezpečné
známosti)? To musíte napravit, fakt stojí za zhlédnutí. Chcete zažít něco úžasného? Maraton dvou
sérií Ovečky Shaun je pro vás to pravé! Pokud z toho nezešílíte, gratuluji vám.
Vojta Pecka (3.) doporučuje: Z těch novějších filmů bych určitě doporučil animovaný film „Jak
vycvičit draka“. Co se týče hudby, myslím jen na koncert „Green Day“ 29. června, což bude taková
skvělá tečka za koncem tohoto školního roku.
Eliška Straková (V.) doporučuje: Film: „Kouř“ - naprosto geniální 'kravina', která nevím, jestli je
režisérem brána vážně nebo to má být vtip. ;„Die Welle (Náš vůdce)“ - psycho, kam až věci mohou
zajít, ještě vzhledem k tomu, že to má být podle pravdy. Kniha: „Kladivo na čarodějnice“ - historie a
vraždění v jednom je pro mě dokonalé spojení
Dan Urbánek (V.) doporučuje: Film: Equilibrium - zajímavá myšlenka světa osvobozeného od emocí,
spojená se skvělými hereckými výkony a pěknou hudbou. Kniha: - Sergej Lukjaněnko & Vladimir
Vasiljev - série Hlídka
33
Státní maturita – očima studentů
Ve středu 2. června odpoledne jsme se, v rámci projektu Studenti studentům, vydaly do
Českých Budějovic na seminář týkající se státních maturit. V jedné ze tříd „zdrávky“ na
nás čekaly dvě velice příjemné slečny přednášející – studentky, jedna stejně stará jako
my, druhá vysokoškolačka. Během necelých třech hodin nám bylo formou prezentace o
nových maturitách do hlav nacpáno opravdu první poslední. Výklad byl oživen možností
diskutovat o tématu, říct, co si o maturitách sami myslíme, kdykoli pokládat otázky(...),
díky čemuž vzniklo celkem příjemné a přátelské prostředí.
To co, bychom měly určitě zmínit, je fakt, že naše škola je až překvapivě dobře informovaná. Zatímco studenti z jiných škol se ptali na věci, které pro nás byly naprosto jasné, my
jsme si jenom potvrzovaly, nanejvýš upřesňovaly to, co jsme se již dozvěděly od našich
učitelů, kterým bychom tímto chtěly poděkovat za to, že neustále jezdí na různá školení.
Pro studenty naší školy je účast učitelů na školeních samozřejmostí, ale to je, bohužel,
jen mýlka...Existují totiž školy, které informace o státních maturitách doslova bojkotují.
Buďme tedy rádi, že my nejsme jednou z nich!
Nakonec bychom Vás chtěly ( i když je to ještě nejisté) pozvat na naši malou přednášku – takové shrnutí toho, co tedy o státních maturitách víme. Paní ředitelka nám k tomu
předběžně přislíbila nějakou hodinu v rozvrhu, tak uvidíme, jestli to vyjde.
Pokud byste se chtěli na něco ohledně státních maturit zeptat, určitě se nebojte, nestyďte, nebuďte líní a zajděte za námi do 3.ročníku, nebo řekněte některému z učitelů, ať nás
za vámi pošle. Rády Vám odpovíme!
Dále vřele doporučujeme návštěvu oficiálních stránek státní maturity www.novamaturita.
cz . Tady byste měli najít veškeré informace.
Jana Škrabánková a Silva Petroušková, 3.
Kam to dotáhli...
V minulém GYMu jsem pro vás připravila rozhovor s nadějným modelem Jardou Dvořáčkem. Další rozhovor jsem vedla s jeho spolužákem, kterým byl od
primy do kvarty Jan Hofman. Honzovi jsem byla třídní učitelkou jen čtyři roky,
neboť se po kvartě na třeboňském gymnáziu rozhodl pro radikální studijní
změnu, přešel na pražskou hereckou konzervatoř. Že to byla změna, která
v jeho případě měla smysl, dokazují Honzovy nesčetné profesní úspěchy. Na svůj věk se
velmi brzy dokázal uchytit jak v televizi, tak na prknech významných pražských divadel.
Myslím, že o něm ještě hodně uslyšíme.
Třeboňské gymnázium jsi navštěvoval jen 4 roky - co se ti vybaví, když řeknu
- Jara Dvořáček :) - lavice přede mnou; odpoledne plná nehorázných kokotin, které jsme
vymýšleli ještě společně s Tomášem Budínem
- naše třída – zvláštní organismus, ve kterém měl každý svoji úlohu; spousta osobností
34
- ako – po tak dlouhé době snad
mohu přiznat, že jsme za vašimi zády
preferovali spíš tuto verzi - koko  zní to líp! 
- oblíbený předmět – praktika
z chemie, tam jsem si připadal tak
nepatřičně, až to bylo zábavný
- budova – pro malého primánka až
moc velká 
- oblíbený učitel – těch je hodně,
vzpomínám často na paní Hrubešovou, paní Blanku Černou, paní
Kdeže všechny koko nehorázné jsou...
Otepkovou, paní Benedovou, pana
Kopečka, paní Haiderovou(i když mě
téměř vůbec neučila), pak samozřejmě Zuzka Jirsová a pan Marušák…a ještě paní Kohoutová, ta byla taky dobrá
- jídelna – obličeje kuchařek, které mi z hlavy snad nikdy nezmizí
Byla pro tebe důležitá dramatická výchova? Myslíš, že je škoda, že už se dávno neučí?
To je rozhodně škoda, že už se neučí. Přičichnout si k dramatice, v tomhle případě navíc
tvořivé, je pro každého strašným přínosem. Jednak tam rozvíjí komunikační schopnosti, což se hodí v běžném životě a silně to pracuje i s vaší fantazií. Navíc nikdo neví, jestli
v tom nějakým způsobem neobjeví sám sebe, což se stalo mě. Ta všeobecnost gymnázia
by přece měla být i v tomhle, ne? Rozhodně říkám: Dramatická výchova na gymnáziu ANO!
Co bylo hlavním důvodem tvého rozhodnutí naše gymnázium opustit?
Tak na tuhle otázku bych vám odpověděl před sedmi lety, dneska už si tak jistý nejsem. 
Nedokážu si to už logicky odůvodnit. Prostě jsem dostal chuť se sbalit a vypadnout. Jakoby to za mě celé rozhodl někdo jiný. Nebyl jsem přesvědčen, že bych chtěl dělat herectví,
to mi definitivně došlo až na konzervatoři. Dneska vím, že to celé bylo správně, takovéhle
změny si nenaplánujete, ty se prostě stanou.
Co bylo na přestupu do Prahy nejtěžší?
Nepamatuji si na nic těžkého, spíš přišla spousta příjemnějších věcí. Vlastně možná první
noc na intru, to byl hrozný zážitek. Ležel jsem tam tehdy v cizí posteli, v cizím povlečení,
vedle mě sedm cizích kluků a měl jsem pocit, že tam nevydržím ani tu jednu noc, sbalim
se a jedu domu. Hned druhý den bylo všechno jinak. Na intru jsem zůstal ještě dva roky a
dodneška na to vzpomínám. Tajný úniky přes vrátnici, mejdany na dívčím patře, ukrývání
kamarádů, kteří neměli zrovna kde přespat, ilegální pobyt potkana na našem pokoji atd.
Jak vnímáš s odstupem své začátky v Praze?
Ty byly spojené s mým životem na konzervatoři. Totálně jiný režim. Celý den v okolí školy,
protože máte hodinový nebo tříhodinový prostoje a jste tam třeba do osmi do večera.
Kavárny, nábřeží, debaty o divadle a umění, do toho baletky, muzikanti, zpěváci, prostě
úplně jiný svět. Taky si vzpomínám, jak na mě působila Praha neznámě, znal jsem jen
místa kolem stanic metra a nedokázal si je navzájem propojovat. Tehdy pro mě byla Praha
strašně velké město.
35
Tři rozdíly mezi studiem gymnázia a herecké konzervatoře :
Tři? Napadají mě tři tisíce. Jednodušší je
říct, co je na studiu gymnázia a herecké konzervatoře stejné. Přemýšlím…přemýšlím..
nic mě nenapadá. Ten rozdíl pochopíte už
když vejdete - ze záchodů zní trubka, jelikož
třídy jsou věčně obsazené a není kde cvičit,
ze sálu se ozývá „á dva,tři,čtyř“ a už vybíhají
baletky se špičkama přes rameno a drdolem
na hlavě, z jedné třídy zní hlas začínající
operní pěvkyně, to všechno vytváří neopakovatelnou atmosféru. Není to jen sezení
v lavici, jste neustále v pohybu, spousta hodin je individuálních, takže je na vás strašný
tlak. Nestačí se zašít do poslední lavice a po
šesti hodinách jít domů. Neustále jste pod
dohledem a musíte podávat výkony.
Nemrzí tě, že jsi spolu s gymnáziem opustil
i hlubší všeobecné vzdělání? Chybí ti?
Ano,a děkuji že mi to připomínáte.  Ale jistým způsobem se díky divadlu vzdělávám ve
spoustě věcí a občas v oborech, ke kterým
Tohle všechno je Praha!
se člověk normálně nedostane, nebo vůbec
netuší, že existují. Když jsem hostoval ve
Stavovském divadle ve Stopardově Arkádii, zkoušky spíš připomínaly přednášky někde na
matematicko fyzikální fakultě. Když hrajete postavu doktora, nestačí se tak jen tvářit, musíte vědět, o čem mluvíte. Každý zkoušení nové inscenace je v podstatě vědecká práce.
Čím je pro tebe Praha?
Teď už můžu říct, že je mi Praha druhým domovem. Odehrává se tu ta nejpodstatnější
část mého života. Už si tu nepřipadám jako na výletě a vím, že pokud chci dál dělat to, co
dělám, tak v Praze musím zůstat. A že je to velkoměsto, mi nevadí. Vyhovuje mi anonymita, kterou tu člověk v těch davech pociťuje.
Čím je pro tebe Třeboň?
Posledních několik let je to místo, kde si odpočinu, dobře se najím, připomenu si, jak vypadají moji rodiče a zapařím s kamarády, které jen tak nevidím. Vždycky když už se blížím
k Třeboni, tak mě začne tak zvláštně brnět v břiše, asi je to ten pocit domova. Tady jsem
v bezpečí, tady je klid.
Co máš radši - práci v divadle nebo pro televizi?
Záleží na okolnostech konkrétní věci. Vždycky je to zážitek, pokud kolem vás vznikne
parta lidí se společným cílem a jejich práce nekončí odchodem domů. Tohle se mi stalo u
natáčení nekonečného seriálu, kde by to nikdo neočekával. Ty lidi dělají, co je baví, a to
je důležité. Potřebuju vědět, že to, co dělám, má smysl a že odvádím maximum. Divadlo
a televize se liší zásadním způsobem. Před kamerou se soustředíte na tříminutový záběr,
36
ten se natočí a je to, v divadle makáte až tři měsíce na něčem, co pak musíte večer co
večer znovu vytvářet. Když něco nazkoušíte, neznamená to, že to tak pokaždé zahrajete,
vždycky to musí být jako poprvé.
Které divadelní a televizní role si nejvíce považuješ a proč?
To je těžké, já si moc totiž nepovažuj rolí, ale spíš příležitostí dělat se zajímavým režisérem, hercem, autorem. Ke každé roli přistupuju jako k jedinečné příležitosti. Když pak
člověk dostane velkou roli, váží si hlavně toho, že někdo uznal za vhodné mu tu roli svěřit.
V jakých rolích tě dnes můžeme v Praze vidět?
Ve Strašnickém divadle mě můžete vidět jako vraždícího blázna Wayna v „Popcornu“, jako
zamilovaného Horáce ve „Škole pro ženy“, jako Lucia v Shakespearově „Juliu Caesarovi“ a
hamletovského Christiana v u nás poprvé uváděné německé hře „Kalypso“. Ve
Švandově divadle zase jako oprsklého
číšníka Tita v „Casanovovi“ či snového
Adina v „Penězích od Hitlera“. Pak ještě
na malé scéně divadla ABC jako jediného normálního člověka mezi sedmi
blázny ve hře „Noc bláznů“, v divadle
Na Prádle v autorském muzikálu „Krysy“ a teď nejnověji v projektu „Voda“,
který se realizuje ve staré čističce
vody v Bubenči. Tímto vás na cokoli ze K číšníkům oprsklým a bláznům ode vražd, pane
zmíněného zvu, v Praze je totiž strašně
Shakespeare, předaleko doposud.
moc divadel a strašně málo diváků. 
Jakého divadla v Praze si nejvíce vážíš - proč?
Každého, které se snaží držet si svou tvář a nespoléhá na známe tváře a osvědčené texty.
Tzn. Strašnické divadlo, Divadlo Komedie, Švandovo divadlo, Dejvické divadlo, Divadlo Na
zábradlí, La Fabrika, ve které teď působí lidi kolem režisérského tandemu SKUTR a další a
další. Tahle divadla je třeba navštěvovat a podporovat, tam se divadlo vyvíjí a může divákovi dát víc než jen chvilkovou zábavu, při které si odpočine.
Co je na herecké profesi nejzajímavější ?
Můj poslední nejzajímavější objev je, že tréma se s věkem a zkušenostmi nezmenšuje, ale
naopak roste. Jestli to takhle půjde i u mě, tak za pár let nevylezu na jeviště. Jsem strašný
trémista. 
Kteří herci tě inspirovali, čím - jako kolegové i jako učitelé ? Kteří režiséři?
Poslední dobou mě inspirují herci, kteří nejsou jen interprety textu, ale tvůrčími osobnostmi, kteří dávají do role kus sebe, rozvíjejí ji a neustále hledají další možnosti ztvárnění. Každý z kolegů mi má co nabídnout, učíme se pořád.
Je herecká profese lukrativní?
Je třeba říct nahlas, že není. Když člověk natáčí, tak lukrativní je, a to hodně. Ale divadlo
je dřina za málo peněz. Několik měsíců se živím v podstatě jen divadlem a řeknu vám,
že je to nářez. Na druhou stranu, divadlo má neuvěřitelné kouzlo, a to je podstatná část
honoráře.
37
Jaký máš názor na hraní v reklamě?
Není reklama jako reklama, když
máte štěstí, může to být srovnatelné s točením artového studentské filmu, a to, že v tom je velký
byznys, je vedlejší. Netočí se jen reklamy na prací prášky a jogurty. Já
mám ale hlavně morální problém
s castingy, kterými musíte projít,
v prvních kolech se s vámi jedná
jak s kusem masa. Takže už na ně
nechodím, jen ve výjimečných pří„je to dýka, co vidím za sebou?“
padech, kdy se jedná o reklamu do
zahraničí a kdy je i náležitě honorovaná. Půl mega na ulici jen tak nenajdete.
Čteš? Co?
Nedávno jsem dočetl McCarthyho Cestu, u které jsem zažil to, co u knihy dlouho ne a teď
čtu sbírku Pratchettových povídek Divadlo krutosti. Doporučuji i lidem, který Pratchetta
nemusí. Například povídka, kterou napsal ve svých třinácti letech, je dechberoucí. Nejvíc
ale načtu divadelních her, těch textů mi projde rukama za rok hodně, takže výčitky, že
málo čtu, nepřicházejí v úvahu.
Cestuješ?
Hlavně v létě, když jsou k tomu podmínky, tzn. čas a peníze, tak cestuju rád. Loni jsem
projel velkou část Belgie, pak jsem strávil několik dní v Oslu a po Čechách jsem toho taky
sjezdil požehnaně. Doufám, že letos se mi takových výletů podaří víc. Mám to štěstí, že
v divadle se dodržují letní prázdniny.
Jsi v kontaktu s bývalými spolužáky? Vzpomínáš?
Díky bohu jsem, s někým víc, s někým míň. Většina jich po pár letech přišla do Prahy,
s ostatními se vídám v Třeboni. S pár lidmi jsem dokonce rok bydlel, takže ano, jsem
v kontaktu se spolužáky. Jsou to kamarádi, který mi z života už jen tak nezmizí.
Jak s odstupem sleduješ, hodnotíš práci svého tatínka – kastelána třeboňského zámku?
Je to člověk na pravém místě. Myslím, že na zámku je to vidět. Funguje jako rovnocenná
součást kulturního života v Třeboni. Na první pohled to nevypadá, ale Třeboňský zámek
je jeden z nejrozsáhlejších zámeckých komplexů, takže spravovat ho stojí hodně úsilí.
Zrekonstruujete jedno křídlo a druhé se vám začne rozpadat. Jsem na tátu upřímně hrdý,
dělá svoji práci sakra dobře, ale někdy by mohl odsunout zámek ve svém žebříčku hodnot
až na druhé místo. On už není ani workoholik, tahle fáze postižení zaměstnáním zatím
nemá pojmenování. 
Vrátíš se jednou do Třeboně?
Já jsem nikdy úplně neodešel, pořád mám u našich svůj dětský pokoj.  Jsem Třeboňák.
Co nejraději děláš, máš ještě nějaké další záliby?
Tak v tomhle jsem asi dost po taťkovi, pro samou práci nemám čas na jiné zájmy. Náplň
mého volného času se odvíjí od divadla a lidí, kteří se pohybujou kolem mě. Když nehraju,
38
tak chodím na představení kolegů, koncerty kamarádů a tak celkově sleduju, co se kde
děje v kultuře. V létě jsem se teda začal věnovat bojovému umění wu-shu a moc mě to
chytlo, ale přes rok jsem se k němu už vůbec nedostal, není čas.
Sleduješ politiku? Zajímá tě to?
Snažím se jí věnovat pozornost, ale nechci, aby mi nějak víc zasahovala do života. Člověk
se tomu ale zrovna v poslední době nevyhne, řeší se to všude. Když to pak lidi vybalí i u
piva, tak to už se klidím, ctím totiž jeden kavárenský slogan : Politische Gespräche verboten! Nezajímá mě, koho kdo a proč bude volit, ale jak se má a co dělá!
Jak se máš? :)
Děkuji za optání! Zrovna teď jsem totálně na nervy, za tři dny mám premiéru, a to je
vždycky těžké období. Je před námi ale léto, a to já potřebuju jako sůl, po roce budu mít
volný více jak jeden den. Budu jezdit po festivalech, sekat trávu na chalupě, sedět na pivovarský terase, z ničeho nic se seberu a vyrazím na čundr. Prostě žádný diář, jen to, na co
mám zrovna chuť!
Díky za rozhovor a hodně štěstí!!
-akofotoarchiv J. Hofmana
English corner
Greetings dear readers of our English corner! This time the topic
of our article will be the world
„avatar“. This term has been recently popularized by the famous
movie, but for many people this
world wasn`t anything new.
The origin of this word comes from an old
language called Sanskrit, which was spoken in
Asia, especially around India. The meaning of
this world in translation was “descent of a deity
from a heaven.“ A close English translation of
this word could be for example „incarnation,
manifestation or appearance.“
Today, this word is mostly used to name a
tercie
person`s represantation on the internet or in
a computer game. On various fora, where a
picture or even an animation could represent you as a contributor, showing something
about you. In a game an avatar usually is a computer model of a person or a creature you
control. The same principle was applied in the movie “Avatar” (James Cameron, 2009).
The task was to create an avatar which would characterize the class. Have a look at the
pictures:
39
sekunda
prima
sekunda
Koutek poezie
Milí čtenáři,
v Koutku poezie jsem se v minulém čísle zmínil o dávné sbírce „Šum bozkov v trepotaní krídel“, kterou jsem měl možnost číst před třinácti lety a
která mi otevřela dveře ke slovenským překladům. Kulturní sekce časopisu
Gym si dala vskutku detektivní práci, když se jí podařilo sehnat z Olo-
40
mouce! jeden z mála výtisků, které v se dochovaly (celkem vyšla sbírka v nákladu 800).
Mám tak možnost vám předložit k porovnání G. A. Bécquéra v rozdílných překladech Jána
Šimonoviče a Miloslava Uličného. Kulturní sekci tímto zároveň děkuji za poezijní pátrání,
louče se slovy pana Bécquera: „V tmavých zákutiach môjho mozgu schúlené a nahé spia
výstredné deti mojej fantázie a potichu čakajú, až ich umenie zaodeje slovom a budú sa
môcť spôsobne ukázať na javisku sveta„
-ros-
VII
Kto by si v salóne všímal kúty,
kde v prítmí len ticho sadá na prach,
v jednom z nich, dávno už zabudnutá,
je pohodená harfa.
Koľko len tónov však na jej strunách
jak vtáci v haluziach dodnes spáva
a sníva o snehobielej ruke,
čo by ich prebúdzala.
Koľko ráz génius práve takto
v spánku dna duchovna čaká na hlas,
ktorý mu tak ako Lazarovi
prikáže vstať a kráčať.
XXXII
Ohúrila ma zdrvujúcou krásou,
ostal som zvoľna stáť;
neobzrel som sa, ale akoby mi
voľačo šeplo „Veď to ti ona šla.“
jak ptáčata ve větvích zkřehlá!
Čekaly jen na sněžnou ruku,
jež by jim život vdechla.
Pomyslel jsem si: Kolikrát tak
génius na dně duše mešká
a na hlas, který by mu řekl
„Vstaň a choď!“, jako Lazar čeká.
XXXII
Šla kolem ve své strhující kráse
- a ustoupil jsem jí;
ač jsem se za ní neohlédl, přece
„To je ta pravá!“ cosi řeklo mi.
Kdo nastavil ten večer ránem?
Netuším; jenom vím,
že v krátké letní noci smísily se
obojí červánky a... byla pryč.
neviem, kto spája súmrak so svitaním,
predsa však spoznávam,
ako sa v krátkej letnej noci spája
s úsvitom súmrak a zmysel „bola tam“.
VII
V salónu, v nejtemnějším koutě,
svým pánem nejspíš opuštěná,
opřena stála harfa, ztichlá,
a celá zaprášená.
Co tónů spalo v jejích strunách,
„Kdo nastavil ten večer ránem?“
(foto: Lada Klimešová)
41
Rozhovory se skrytými talenty naší školy
Po chodbách gymnázia se dozajista prochází množství nepoznaných sportovních, literárních, hudebních, tanečních a mnoho dalších nadaných a zajímavých lidí. Já jsem se rozhodla, vydat se nesnadnou cestou a ony talentované
jedince pro vás vyhledat a vyzpovídat. V prvním díle této nové rubriky si beru
na paškál první ročník. Představí se vám dva jedineční lidé: vynikající atletka
Klára Lepešková a break-dancer Roman Lexa.
Rychlejší než vítr
Tato slova a mnohá další by mohla charakterizovat šestnáctiletou Kláru Lepeškovou. Pod jejím jménem se skrývají i
další tituly, jako je Sportovec roku 2009
či Mistryně krajských přeborů. Klára se
vyznamenala především svým sportovním
talentem, kterému ovšem předcházely roky těžkého tréninku podporované
velkou trpělivostí. Svojí snahou a pílí se
dopracovala až k nejlepším umístěním na
atletických přeborech. Soutěží ve víceboji, v němž získala 8. místo na halovém
mistrovství ČR ve vícebojích, překážkovém běhu (3. místo z mezistátního utkání
v Rakousku) či ve skoku dalekém (1. místo
na krajských přeborech). Přečtěte si nejen
o sportovním vývoji Kláry, ale i pár střípků
z jejího osobního života.
Kdy ses začala více zabývat atletikou?
Kdo/co tě k ní přivedlo?
Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát!
Začala jsem s ní před 8 lety a přivedl mě k
ní můj vlastní zájem a částečně i rodiče.
Jak často trénuješ? Co je pro tebe motivací k tvrdému tréninku? Dalo by se říci, že tě uspokojují dosažené výsledky či výhry?
Trénuju 3 až 4x týdně po hodině a půl. Motivací je spíše chuť stále dosahovat co nejlepších výkonů a překonávání sebe samotné, na nějaká umístění ale moc nehraju. Největší
uspokojení mám z toho, když můžu udělat radost jak trenérům, tak i rodičům, vlastně i
sama sobě, nebo když přispěji dobrými výsledky družstvu.
Na atletice máte určitě dobrou partu co se týče přátelských vztahů. Vzdala by ses toho
za možnost trénovat v nějakém prestižním klubu?
Nabídky tady určitě byly, ale náš oddíl není moc početný a ani tam nechodí moc lidí stejně
starých jako já. Pokud bych odešla, některá družstva by se mohla dokonce i zrušit, a to
bych kvůli přátelům prostě neudělala (alespoň zatím).
42
I kdybys dostala např. nabídku ze zahraničí?
Ta zatím teda nepřišla
Jaké máš jiné zájmy kromě atletiky?
Jsou to určitě jiné doplňkové sporty, četba,
zájem o historii a cestování.
Je zajímavé, že ty máš už 4 roky stálého o 6 let
staršího přítele Lukáše Rokose. Nebyl ze začátku váš vztah vzhledem k věkovému rozdílu
přijímán od okolí rozporuplně? Měla jsi s tím
nějaké problémy? Jak jsi to vnímala?
Ze začátku to bylo takový ostrý, ale čím jsme
starší, tím se věkový rozdíl jakoby dorovnává a
nebo není tak rapidně znát. Dřív to nebylo moc
příjemné, než si společnost a přátelé zvykli. Teď
už mi přijde, že jsou s tím ostatní srovnaní.
fotoarchiv K.L.
V rytmu hip-hopu
Yordanka Donkova na dosah (12.21)!
Rád zkouší nové věci, byl obdařen dávkou talentu
a především trpělivostí, která mu pomáhá vytrvat na nelehké cestě k naučení se novým prvkům z tance, který má už u nás vybudovanou
dlouholetou tradici. Je jím původem americký break-dance. Řeč je o Romanu Lexovi,
člověku mnoha zájmů. Kromě break–dancu, který trénuje už rok a půl, se zajímá i o
bojová umění jako je karate a box, a dokonce nepohrdá ani klasickými tanci. Jak sám říká,
fascinují ho východní náboženství, konkrétně pak buddhismus a s ním spojené meditace.
Co se týče tance, jde u Romana hlavně o prožitek a bavení lidí. Přečtěte si o jeho zážitcích
a zkušenostech z break-dancu, dokonce vám poradí, jak s tancováním! Stačí začít, takže
neváhejte a s chutí do toho...
Jak dlouho děláš break-dance ? Kdo/co tě pro něj nadchlo?
Začal jsem s ním už asi před rokem a půl a přivedl mě k tomu kamarád. My jsme vlastně
nejdřív chtěli dělat Capueru, brazilský bojový tanec, no ale zasáhl do toho ještě kámoš
kamaráda, který s break-dancem začínal v 90. letech, když tady u nás začínal hip-hop.
Přivedl k němu kamaráda a on po chvíli zase mě.
Co bys poradil začátečníkům?
Nejdřív se musí někde podívat, jak break-dance vůbec vypadá, až potom by si to měli
vyzkoušet. Potom si musí uvědomit, že tanec není cvičení, i když u break-dancu bychom
se mohli hádat. Tanec je vyjádření emocí, reakce na danou hudbu v dané chvíli, tanec je
divadlo, ne cvičení. Znám spoustu lidí, kteří tento tanec dělali, ale málo kdo u něj vydržel.
Buď jim nešel tanec, akrobacie, nebo se necítili dobře v breakerském stylu. Nejvíce asi
záleží na trpělivosti, vůli a hlavně na lidech okolo, aby se vytvořila ta správná atmosféra.
Co tě na breakování nejvíce baví?
Nejen, že je breakdance populární tanec, ale je to i pořádná dřina a na takovou dřinu
musí člověk vynaložit hodně času a úsilí. Jsou dny, kdy se nevede a nebaví vás to, ale jsou
také dny, kdy to jde samo.Třeba jeden jediný prvek, který trénujete celý měsíc a pořád
43
vám nejde. Nastane den, kdy to
zkusíte jednou a pak je vše jinak. Já
osobně vnímám jeden jediný malý
úspěch - třeba z nějakého naučeného
prvku - jako obrovský přínos a radost
z toho, že jsem něco dokázal. Co se
týče různých představení nebo tzv.
„breakdance battle“, jde hlavně o
zábavu. Lidi se baví a nejde ani tak o
to, kdo to jak ovládá, ale důležité je,
že člověk, který tancuje, si to užívá
a všichni kolem se baví. To je pak ta
pravá atmosféra.
Pojí se s „tancem“ i životní styl, popř.
hudba, kterou posloucháš?
Samozřejmě. Životní styl je u každého, kdo dělá tento tanec, jiný, ale
myslím si, že ti opravdový breakeři,
kteří nepřišli z žádných vyhřátých
tělocvičen a začali na ulicích, tak
jejich životní styl je složen z hromady
Matematicky vzato, i tohle se dá ustát!
zkušeností a jejich život je vyrovnaný,
fotoarchiv R.L.
plný radosti a dosti velké skromnosti.
Co se týče hudby, tak poslouchám
všechny žánry, ale hlavně pak hip-hop, především old-school hip-hop, ten starý z 80 a 90
let. Je docela dost odlišný od dnešního. A vlastně i oblékání je víc do hip-hopového stylu
- volnější věci atd. Je jasné, že pokud chcete tancovat skoro jakýkoliv tanec, tak oblečení,
hlavně výrazné, hraje velkou roli. Ale s break-dancem jsou spojené i jiné styly, teď už je to
hodně rozvinuté.
Vím, že je Facebook pochybný zdroj informací, ale stejně...v profilu píšeš, že jsi buddhista. Co je na tom pravdy – a jestli ano, proč zrovna buddhismus?
Že bych byl vyloženě buddhista, to nejsem, ale zajímám se o něj a docela mě fascinují
tibetští šaolinští mistři, jak dokážou využít při meditaci koncentrovanou energii. V podstatě mě zajímá i jejich styl života a obecně východní kultura. Mnoho lidí mi dá určitě za
pravdu.
A tvoje jiné zájmy?
Zájmů mám hodně. Třeba dělám bojové umění – karate, zkoušel jsem i chvíli box, ale to
mě tolik nebavilo. Určitě rád hraju fotbal, hokej, rugby, dělám různé věci. Hlavně pak i jiné
tance, třeba klasické.
Děkuji oběma za rozhovory !
-jna-
44
Sport na naší škole
Pokusím se co nejpřesněji popsat, jakých úspěchů či úspěchů škola dosáhla na
meziškolních turnajích. Předem bych chtěl upozornit, že jsem egoista a velké
zásluhy na eventuelních úspěších budu přičítat sobě, berte to tedy s rezervou.
Šachový turnaj
Ano, začneme jedním z těch měně podařených výsledků a přestože pro mnohé bylo vysoké umístění našich šachistů překvapením, pro nás bylo zklamáním.
Pro zájemce - naše škola jela ve složení (řazeno podle
šachovnic) Čurda –III., Tichý –III., Hořejší –IV., Řepa –III.
(A tým) a Moravec –III., P. Čížek –IV., Knopp –IV. a Tichá
-IV. Vyšší gymnázium pak nasadilo složení J. Čížek –VI., J.
Pecha –V., Polena –VIII., a Klimeš –VIII.
Ani jeden z našich týmů úplně nevyhořel, „áčko“ dokonce do posledního kola drželo postupovou naději,
kterou všichni považovali za minimum. B tým obsadil
umístění někde kolem dvanáctého místa, tedy zhruba v
polovině. Starší tým obsadil pěkné sedmé až osmé místo
z osmnácti. Ale že by se turnaj dal celkově považovat za
úspěšný? Spíš ne...
Florbalový turnaj „Základních škol“
Na podzim jsem se měl možnost zúčastnit jako kapitán našeho týmu turnaje základních
škol mezi naším gymnáziem, „Okresem“ a suchdolskou základní školou. Naše škola neměla moc silnou sestavu. I když jsem byl jediný florbalista na turnaji, ostatní školy měly kluky
zvyklé hrát florbal minimálně rekreačně.
Pro zájemce - hrálo se 2x20 minut čistého času, při remíze nájezdy a náš tým byl ve
složení: (jméno – ročník (post)) R. Stellner - IV (G); T. Maroušek - III (O), J. Fliegel - IV (O),
J.Pipek - IV (O), M. Malecha - III (O), J. Kukačka - IV (Ú), P. Čurda - III (Ú), Š. Řepa - III(Ú), J.
Krekl (Ú) a P. Čížek (C).
První zápas pro nás byl ledovou sprchou. Důsledkem toho, že jsme byli jako tým poprvé
spolu, jsme se prvních deset minut hledali. Následkem toho nás soupeř zasypal sprškou
gólů. Po deseti minutách jsme prohrávali 5:0, přičemž minimálně dva góly jsem zavinil
sám. Poté jsme se dokázali zvednout a hrát vyrovnaný florbal a uhrát přijatelných 3:8.
Branky: Čížek (2x), Řepa.
Druhý zápas byl jen o čest a o to, abychom si zahráli. Tomáš Maroušek se hned v úvodu
zranil, takže obránci střídali jen ve třech, zápas ale zvládli fantasticky. První polovina skončila 2:1 v náš prospěch. Druhá polovina se zase povedla soupeři, dokázal svědomitě bránit
a hrozit z brejků. Po základní hrací době byl stav 3:3 a šlo se na nájezdy, kde jsme totálně
vyhořeli, výsledek tedy byl 3:4 po samostatných nájezdech. Branky: Čížek, Čurda, Čížek.
I když jsme na tomto turnaji obsadili až poslední místo, náš tým hrál mnohem lépe, něž
jsem čekal, a kdybychom byli o něco sehranější, mohli jsme mířit i na postup (1. místo).
Naším nelepším hráčem byl asi Pavel Čurda, který nechal na hřišti všechno, dal i důležitý
gól a hrál výborně dozadu. Bylo mi ctí dělat tomuto týmu kapitána.
45
Florbalový turnaj středních škol
Zde jsme měli o poznání lepší družstvo a tým věřil ve vítězství, nezbytné k postupu. Našimi soupeři byli Obchodní akademie, „ÚMEZ a Oděvka“ a „Rybáři“.
Pro zájemce - hrálo se 2 x 20 minut, při nerozhodném výsledku nájezdy. Náš tým byl v
tomto složení: V. Žák, - V. (G), P. Čížek – IV. (O), J. Čížek – VI. (O), Martin Prach – VI. (O), K.
Prášil – V. (O) , J.Bureš - 3. (C), A. Prášil – VII. (C), O. Zajíček - V. (U), T. Zvánovec – V. (U),
Jakub Novotný – VI. (U), J. Kostelecký – 4. (U)
Opět jsme hráli první zápas proti nejtěžšímu soupeři a opět jsme se hledali. Skóre 0:2 po
poločase nás ale neodradilo a snížili jsme na 1:2. Při závěrečném nátlaku jsme ale udělali
chybu a dostali gól na konečných 1:3. Branky: Bureš
Druhý zápas proti Rybářům jsme sice díky přesilovkovému gólu těsně před sirénou po poločase vedli, ale Ve druhém poločase jsme začali spát a soupeř otočil na 1:3. Branky: Čížek
Poslední zápas jsme hráli proti nejlehčímu soupeři, takže jsme si spíš užili poslední utkání
turnaje. Nepřipustili jsme žádné drama, vyhráli 8:3 a umístili se tak na třetím místě turnaje. Branky: Čížek (2x), Bureš (2x), Kostelecký (2x), Prach, Zajíček.
Třetí místo na turnaji, který jsme chtěli vyhrát, je zklamáním. Škoda – měli jsme na to.
Nejlepším hráčem bych vyhlásil jednoznačně Honzu Bureše, který neustále ohrožoval soupeřovu branku, na pozici centra dobře tvořil, dostával se do šancí a zodpovědně bránil.
Jenom měl smůlu v zakončování.
(Ke zkratkám: velká písmena za jmény znamenají posty hráčů, O – obránce, C – centr, U –
útočník, G – brankář)
Krajské kolo soutěže v orientačním Běhu
Sem naše škola přijela ve čtyřčlenném zastoupení. Tereza Tichá i Tomáš Tichý svou soutěž
vyhráli, Markéta Moravcová byla asi na 8. místě v dvanáctičlenném startovním poli a
moje maličkost doběhla na druhém místě. V celkové klasifikaci základních škol jsme byli
na skvělém druhém místě: skvělém proto, že jsme byli nejméně početné družstvo a přesto jsme se umístili.
Celostátní turnaj Frisbee-Ultimate
Vzhledem ke slávě a popularitě tohoto sportu jen velmi krátce: jde o sport s létajícím
talířem, kde se hrozně moc běhá. Hlavní myšlenkou a výhodou tohoto sportu je všudypřítomné fair play. Na naší škole je pár českých juniorských reprezentantů, díky čemuž jsme
obsadili krásné třetí místo.
Ostatní úspěchy
Úspěch slavili i reprezentanti naší školy ve fotbale, kteří na rozdíl od florbalistů dokázali
postoupit do okresního kola, kde podle dostupných informací nepostoupili.
Naše dívky obsadily na okresním turnaji ve volejbale krásné třetí místo.
-chinano-
46
Další učitelská anketa
Jak hodnotíte úroveň a smysluplnost časopisu GYM? Navštěvujete i webové stránky?
Zuzana Pešková
Časopis GYM se mi moc líbí. Je vtipný, zajímavý od začátku do konce a
vždycky se v každém čísle dozvím něco nového. A když donesu nové číslo
domů, pereme se o to, kdo si ho přečte jako první. Takže jen tak dál!
Jana Coufalová
Na našem gymnáziu vycházely školní časopisy často a hlavně po mnoho let. I když srovnáme technické možností v té které době, vycházejí mi poslední čísla časopisu GYM jako
nejlepší. Dobré zboží se, jak známo, chválí samo. Zájem o časopis z řad žáků a učitelů i
to, že se časopis neválí po parapetech apod., hovoří jednoznačně – je dobrý. To je málo,
je výborný. Ale může se ještě lepšit. Čtu ho pravidelně, dlouho a ráda. Webové stránky
navštěvuji nepravidelně - o to déle na nich pak setrvávám
Milada Benedová
GYM je perfektní. Vždycky se těším na nové číslo. Jsem zvědavá, co mě překvapí a jak si
počtu. Líbí se mi uveřejňování některých neotřelých a pro mě nových názorů. Výborné
je, že v něm dostane slovo každý, kdo má co říci. Zajímavá je také pestrost časopisu a
jeho celkový vzhled. Možná bych o trochu více přidala vtipných ilustrací. Webové stránky
nenavštěvuji. Jsem staromilec - mám ráda papír v ruce.
Petr Kopeček
GYM je v našem školním životě velkým přínosem. Oceňuji jeho vysokou úroveň, invenci a
také skutečnost, že nejde jen vyšlapanými cestičkami. Nezbývá, než smeknout a poděkovat za výdrž a hezké čtení celému redakčnímu týmu.
Jitka Mašková
Každé nové číslo časopisu vyhlížím s netrpělivostí, jeho úroveň je podle mě velmi vysoká
a o smyslu není třeba pochybovat. Doslova závidím studentům, že mohou něco podobného vyzkoušet - ať jako redaktoři, tak dobrovolní přispěvatelé, mohou se vyjadřovat k
dění okolo sebe. Školu to stmeluje a dělá to takovou rodinnou atmosféru, kterou já jako
studentka nezažila a moc se mi to líbí. Celý GYM vždy přečtu od začátku do konce, občas
se i podívám na webové stránky.
Zdeněk Kučera
Po obsahové i grafické stránce hodnotím GYM na výbornou. Jen by neškodilo, kdyby cenzura (v čele s velkým cenzorem) v nejčtenější rubrice- obyčejné „drbárně“ - čas od času
pořádně vyvětrala.
Pavel Krejča
GYM považuji za nejlepší ze studentských časopisů, se kterými jsem se zatím setkal - a to
jsem četl i časopis, který získal přední místo v celostátní soutěži školních časopisů, cenu
J.Luxe. V GYMu mají hodně prostoru pro vyjadřování svých názorů studenti, i když oni
sami si to asi nemyslí. Momentálně mne nenapadá, jaké podstatné vylepšení doporučit.
Webové stránky navštěvuji velmi sporadicky, nemohu si na to nějak najít čas (a možná
působí i jistá nedůvěra a nechuť k tomuto způsobu komunikace).
47
Václav Pražák
Redaktoři časopisu bezpochyby získají cenné zkušenosti, mohou se naučit tříbit své názory a projev, jestliže se setkají s nějakým kontroverznějším tématem nebo se budou muset
na svými formulovanými názory naučit přemýšlet a precizovat je, aby jejich vyznění bylo
co nejpřesnější. Stránky GYMu jsem v době causy „hon na Magic“ sledoval často, nyní již
na ně klikám pouze příležitostně.
Jaroslava Lhotská
Ačkoliv již nepatřím do učitelského kolektivu GT, stále cítím velkou přináležitost ke všemu,
co je s ním spojeno. O to více nyní, kdy jsem součástí projektového týmu.
Vydávání školního časopisu je báječná věc. Všichni, kdo se jí účastní, zasluhují můj obdiv a
respekt. Jsem na GYM hrdá, minulé číslo se moc povedlo. Pochvala a pomyslná jednička
s hvězdičkou patří celé redakci. Dubnový úspěch Jana Čížka a Terezy Kučerové v soutěží
Článek měsíce jen potvrzuje mé přesvědčení. Přeji všem stálou invenci a držím palce!
Martin Krynický
GYM hodnotím vysoko. Líbí se mi. Za studentských let jsem byl dva roky členem redakční
rady podobného časopisu ve Strakonicích a vím, že psát školní časopis není jednoduché.
Většinou ho přečtu skoro celý. Nejpřínosnější jsou pro mě drby, orientace ve společenském dění byla vždycky mojí slabinou. Na stránky se občas podívám. Jinak pro srovnání:
ve Strakonicích žádný funkční studentský časopis neexistuje.
Ivana Kubínová
Časopis GYM sleduji pravidelně, se zájmem si vždy přečtu všechny rubriky. Časopis je lepší
a lepší ...
Malé herní ohlédnutí Václava Pražáka
Kroužek moderních společenských her má za sebou další, v pořadí již třetí rok své existence, a proto bych na tomto místě rád ve stručnosti shrnul události, které s sebou tento čas
přinesl.
Z hlediska hráčů došlo k určitým proměnám v návštěvnosti. Mezi nejstarší veterány patří
žáci současné kvarty, naopak prakticky přestali docházet letošní terciáni. Nově naopak
přibylo několik primánů a ve větší míře kroužek začali navštěvovat kvintáni a sextáni, byť
někdy pouze na skok mezi výukou.
Z hlediska popularity her si své přední postavení udržel Magic the Gathering, který se
začal prosazovat již na konci minulého školního roku. Upozornil na sebe hned několika
událostmi.
Naštěstí jediným nepříjemným momentem byl „hon na Magic“, rozpoutaný na internetových stránkách časopisu GYM. Nabízený potenciál k věcné diskusi o kladech a záporech
této hry však byl bohužel promarněn a debata sklouzla na straně odpůrců až k mnohdy
nevybíravým urážkám.
Jinak se však této hře dařilo, a to hned na několika frontách. V první řadě bych chtěl zmínit dva celostátní úspěchy. V září 2009 byl náš kroužek vyhodnocen firmou ADC Blackfire
Entertainment jako čtvrtý nejlépe organizovaný v České republice a v prosinci téhož roku
48
se umístil na druhém místě v celorepublikové soutěži „Magic on Tour“.
Po loňském úspěchu celoškolní ligy se letos ukázalo, že této činnosti jaksi došel dech, a
proto byla po půl roce ukončena. Na druhou stranu se nedílnou součástí magicového
dění staly turnaje. V letošním školním roce se uskutečnilo celkem 12 turnajů v různých
formátech, včetně mezinárodně koordinovaných Prerelease a Launch Party. Za tuto dobu
si třeboňský Magic získal takové renomé, že na zdejší turnaje přijíždí i hráči z Českých Budějovic, Jindřichova Hradce, Tábora nebo Písku. Největší účast zaznamenal předvánoční
turnaj dvojic, do něhož se zapojilo celkem 36 hráčů.
Nejúspěšnějším hráčem z řad gymnazistů se stal bezpochyby Štěpán Řepa (III.), který si
kromě vítězství ve třech třeboňských Prerelease a Launch Party připsal na své konto i
první místo na turnaji Legacy v Českých Budějovicích a jehož nejčerstvějším úspěchem
je kvalifikace na mistrovství ČR a SR v Magic the Gathering, jež se uskuteční na začátku
července v Praze. Připomenout bych chtěl i výkony dvojice Daniel Dvořák – Matěj Knopp
(oba IV.), kteří na sebe upozornili hlavně v turnajích dvojic a například ve zmiňovaném
předvánočním klání obsadili v tvrdé konkurenci 2. místo.
Během tohoto roku se také ukázalo, že zdejší hráči dokáží Magic adekvátně ohodnotit. A
tak zatímco někoho karty po pár hrách omrzí, další se mu věnují příležitostně; a máme
zde i skupinu hráčů, která k němu přistupuje jako k výzvě. Takoví hráči studují rozbory
herních strategií, snaží se je obohacovat o vlastní myšlenky a nakonec se prosazovat i
mimo školu. Velké množství našich žáků, kteří se odhodlali vypravit se na kvalifikační turnaje na republikový šampionát, hovoří za vše. Musím rovněž ocenit iniciativu těch, kteří
nenechávají přípravu turnajů jen na mně, ale sami se pouští do organizace. Získávají tak
zkušenost, jež se jim v budoucnu může určitě hodit.
Ostatní moderní společenské hry se však také neztratily. Vzhledem k jejich větší časové
náročnosti je však nelze hrát s takovou frekvencí jako Magic, to jim však neubírá na lákavosti a zajímavosti, zejména vzhledem k velké tématické i herně systémové rozmanitosti.
Mezi nejoblíbenější hry tohoto typu patří bezpochyby Bang, kde se hráči ocitají v prostředí Divokého západu, nebo Sabotér, v němž se stylizují do rolí trpaslicích zlatokopů či
naopak záškodníků (viz příspěvek v minulém čísle GYMu). Dostalo se také na budovatelskou hru z prostředí Ruska za Petra I. Sankt Petersburg, obchodování v raně novověkém
Karibiku v rámci Puerto Rica, osidlovací hru z dob Vikingů Graenaland, hon za vykopávkami starověkých civilizací ve hře Thebes a především stále populárnější hru simulující
budování středověkých říší Dominion s unikátním herním mechanismem. O velkém zájmu
o moderní společenské svědčí i početná účast žáků na dvou otevřených hraních, která se
v tomto školním roce uskutečnila jako alternativa ke sportovním turnajům.
Letošní rok byl – alespoň z mého pohledu – herně velmi zdařilý a věřím, že na tyto
úspěchy bude možné navázat i po prázdninách. Zároveň bych chtěl na tomto místě
poděkovat Asociaci středoškolských klubů a Sdružení rodičů při Gymnáziu Třeboň za
materiální podporu herních aktivit a kolegovi Zbyňkovi Matějkovi za pomoc s dozorem
na herních schůzkách.
Václav Pražák
49
Hry
Tentokráte se podíváme pod pokličku dalších budovatelské hry a na to,
jak se politici stavějí k počítačovým hrám. Ona zmíněná hra, Dominion,
skutečně stojí za to.
Recenze – Dominion
Cílem pokud možno objektivní kritiky se stala karetní budovatelská hra Dominion. Stylem
hry je to něco mezi Králem Artušem (kdo nezná, představí si Citadelu) a Magic: The
Gathering (MTG). Ne, odpůrci „magikářů“, nebojte se. Tato hra si bere z MTG hodně, ale
obchodní systém „okrádající“ hráče, jak tvrdí kritici MTG, o desetitisíce, si nepřebírá.
Dobrá hra? Jak už jsem zmínil v úvodu, tato hra JE dobrá, ne-li rovnou výborná. Což ale
automaticky neznamená okamžitou výhru, respektive vysoké hodnocení. Co když je to
jen pocit po první hře? Pokud bychom hru měli řadit mezi nejvyšší příčky, potom bych
rozhodně měl srovnávat s nejlepšími hrami. Jedna taková výborná a asi také nejhranější,
nepochybně jedna z nejdražších na světě, a co si nalhávat, i velmi „závislácká“, se pro
srovnání přímo nabízí: Magic: the Gathering.
Co to je? Hra je skutečně velmi podobná magicu, protože si stavíte vlastní balíček. Krále
Artuše (Citadelu) imituje v tom, že si karty do balíčku kupujete během hry. Celá hra je
tedy postavena na tom, že na začátku je váš balíček úplně neschopný, jsou v něm jen
peníze a pár vítězných bodů. Princip hry spočívá v tom, že každý hráč kupuje karty, které
mu pomáhají rozvíjet jeho balíček do chvíle, kdy se blíží konec hry, a všichni hráči začínají
nakupovat vítězné body. Pokud někdo odhalí správnou taktiku stavění balíčku a zároveň
umí vystihnout okamžik, kdy už kupovat vítězné body, má vyhráno.
Tak se ukaž! Tak pojďme vesele pokračovat v netradičním způsobu recenze, srovnávání.
První výhodou Dominion je lokalizace. Zatímco MTG vyžaduje poměrně specifikou slovní
zásobu (tedy, wowkaři asi nebudou mít problém, to samé platí o hlavách na jazyky), dominion je kompletně v češtině. Ano, žádné otravné listování manuálem kvůli každé kartě,
pokud neholdujete angličtině. 1:0 pro Dominion. Další částí je samotná herní náplň. Tady
je to velice těsné a výsledek může být ovlivněný osobním názorem, pro mě zde lehce
vyhrává Dominion, pro zarputilého hráče MTG to asi bude naopak. 1,5:0,5 pro Dominion.
Pokud se přikloním k největšímu nepříteli deskových her, stereotypu, tak to neplatí ani
o jedné z těchto her. Jenže zatímco u MTG je možností stavby balíčku už teď prakticky
„nekonečno“ a stále přibývají další, Dominion je odkázán na základní verzi hry a dvě
rozšíření. 1,5:1,5. Jdeme do finále. I když asi nebylo fér dát MTG za její největší výhodu a
přednost jenom jeden bod, pokračujeme posledním bodem: cenou. A je to stejné jako u
stereotypu, zatímco u Dominion skončíme maximálně na třech tisících, pokud budeme
kupovat vše, co k němu najdeme a za nejnevýhodnější ceny, u MTG je situace jiná. Zde je
situace úměrná možnosti skládání balíčků. S každým novým dotujete „Wizardy“ (Wizards
of the Coast, duchovní otci a vydavatelé MTG) slušným finančním obnosem, což se může
opakovat i několikrát, případně do nekonečna.
Tolik? Navíc u Dominion je cena kolem tří tisíc značně přestřelená. Ohraná hra se dá sehnat kolem šesti stovek, nová maximálně za 850,- Kč. O akcích a o tom, že i bez rozšíření
je to zábava na dlouhé hodiny, ani nemluvě.
Takže jak? Výsledné skóre ukazuje Dominion 2,5:1,5 MTG. Jak už jsem řekl, nebyl jsem ve
50
všech otázkách úplně fér, ale i tak je Dominion vítězem. Vítězem nad jednou z nejlepších
her všech dob. Za pravdu mi dává i neskutečné množství titulů, posuďte sami: Detscher
SpielePreis 2009, Spiel des Jahr 2009, Hra roku 2009, International Games Awards 2009 –
1. místo. Tato hra tedy sklidila všechna respektovaná ocenění deskoherní Evropy. Asi tedy
tušíte, že tentokrát míříme vysoko. A to setsakramentsky vysoko. Dlouho jsem se rozmýšlel mezi devítkou a desítkou a pokračování v hraní rozhodlo ve vyšší hodnocení!
Hodnocení: 10/10
Hry a politika – jak to jde spolu dohromady
Tentokráte bychom se stručně podívali na to jaký názor zastávají (nejen) české politický
špičky, pokud jde o hry, převážně ty počítačové.
Jak si stojíme Politický postoj se země od země liší. Jsou země, kde je úplně zakázaných
mnoho her, jinde se smí hrát všechno. Někde je považováno za pohoršující to, jinde ono.
V Brazílii je například zakázáno mnoho her kvůli násilí, jde přitom o jedny z největších hitů
své doby (Carmagenddon, Street Fighter IV). Ve Venezuele se nesmí hrát nic, kde se střílí
po lidech. Němci mají zase problém s tím, když nějaká hra vyjadřuje nacistickou symboliku (WOlfenstien 3D, Commandos). Austrálie je také háklivá na téměř cokoli lechtivého,
Japonsku vadí atomové bomby ve hrách (Fallout III), a tak by se asi dalo pokračovat ještě
chvíli. Můžeme si povšimnout, že mnoha zemím vadí PC hry, které jim nějakým způsobem
připomínají nepříjemnou minulost. A my? No, u nás není zakázáno nic. Stejně jako ve
většině světa jsou řešením tzv. „ratingové agentury“ (viz níže).
Politické názory… I když v USA zatím žádné hry zakázané nejsou, minimálně jsou některými politiky používány ke zviditelnění se. Zářným příkladem je H. Clintonová, která
brojí proti každé druhé hře, na níž se jí něco nezdá, PŘESTOŽE V ŽIVOTĚ ŽÁDNOU HRU
NEHRÁLA. A to je jen jeden příklad za všechny, i když asi hodně extrémní. A u nás? Zde se
zástupci politického spektra celkem jasně staví k jedné věci: Nechceme ve hrách rasismus.
Což je na jednu stranu pěkné gesto, na druhou stranu – rasistickou hru jsem dlouho neviděl. Jednotlivě se pak politické spektrum staví k různým problematikám, například hraní
za nacisty (to nechce KSČM), někteří politici tuto problematiku ani nepovažují za politický,
ale psychologický (TOP 09) problém.
Češi a značky O tom, která hra je vhodná pro kterou věkovou kategorii, rozhodují zmiňované ratingové agentury. Vzhledem k tomu, že jich po světě používá mnoho, někdy i více
na jednom území (příklad: Slovensko – každá hra má PEGI „rating“ a zároveň slovenský,
mnohdy neshodný s jinde v EU používaným PEGI). Na návrhy zavést jednotné evropské
hodnocení her, občas vycházející z Bruselu, se česká politická špička staví podobně jako k
zavedení dohledu nad státním rozpočtem, tedy vesměs negativně, ale objevují se výjimky.
Žádné překvapení Ve výsledku zjistíme, že toho čeští politici o hrách moc nenamluví.
Zatímco někteří se skutečně alespoň občas angažovali v tomto oboru (Mirek Topolánek
se ještě jako leader ODS dostavil na brněnský turnaj v Counter-Strike 1,6. Jiří Paroubek
se naproti tomu pouze vyskytuje ve flashových hrách typu tref Praroubka vajíčkem a
podobně. Tolik tedy o politice a hrách. Můžeme vidět, že hry do politiky u nás asi nikdy
nezasáhnou, což je jenom dobře. Populistické aféry a la Hilary Clintonová ať si klidně dál
zůstávají v USA.
Je mi už trapné klišovitě a podlézavě psát „tak a to je vše...“, takže skončím úplně normál-chinanoně: konec, tečka, nashledanou u příštího pokračování!
51
Šachový koutek
Milí příznivci šachových hádanek,
tu z minulého čísla správně uhádl (a vyhrává potlach nad kávou) Tomáš Tichý, když
rozpoznal situaci a známe rčení „Mezi slepými jednooký králem.“ Tuto slavnou větu vyřkl
Erasmus Rotterdamský, mimo jiné také vychvalovač bláznivosti a zastánce svobodné
vůle, taktéž pro dnešní dobu jistě aktuálních témat. Dnešní hádanka je prozaická; kterou
notoricky známou větu rozhodně nemusí zvolat bílý král, jenž, ač obklíčen ze všech stran,
přece jen na tahu, a dokonce matícím? Napovím, že tato věta prý zazněla v roce 1485
kdesi u Bosworthu.
A nezapomeňte, že šachy nemusí být pouze nudou, neboť se v nich dá ledacos přiučit do
života; kupříkladu, jak kdysi podotkl pan Tartakower: „V šachové partii vyhrává ten, kdo
udělá chybu jako předposlední.“
-ros-
A bílý král zvolal: „.........................................“
52
Tyto drby jsou zase o trochu jiné. Mění se podle vkusu vás, čtenářů, a taky podle aktuálního rozpoložení Krutoprisnehohustodemona. To je teď, na prahu prázdnin, velice volné.
Jinak řečeno, nechce se mi. Nechce se mi psát drby. Nechce se mi bořit vztahy, jak se
povedlo i v minulých maximálně zkulturněných drbech. Když se dozvíte, co dokáže krátká
zmínka o tom, jak jedna septimánka touží po svém spolužákovi, je vám z toho na nic. Ano,
přiznám se, chtěl jsem to zabalit. Poté jsem ale uviděl studenty, spoustu studentů, kteří
po získání nového čísla GYMu horečně listovali časopisem, aby nalezli ten charakteristický
nadpis, ve kterém se dvakrát skrývá slovo Drby. Tolik lidí že bych měl zbavit toho potěšení? A co by si počal pan Krynický, který v učitelské anketě otevřeně přiznává, že nejpřínosnější z celého časopisu jsou pro něj právě drby? Je to tak, z tohoto rozjetého vlaku už
nejde vystoupit. Nastupte, vyrážíme! Vstříc prázdninám, novým zážitků, cizím krajům a
v neposlední řadě také novým DRBŮM!
PS: Je možné, že tyto drby jsou poslední. Jejich podoba se až příliš přiblížila vysněnému
anarchistickému časopisu „Doutnák“, což se jistě nebude líbit paní ředitelce. Díky všem
věrným čtenářům!
•
•
•
•
•
•
Po prázdninách bude na gymnáziu o jednoho ženatého/vdanou více. Předem gratulujeme!
Co se stalo nového na facebooku? Soutěž o počet přátel začíná být nepřehledná.
Antonína Ettlera s 507 přáteli doháněla Ivča Malechová s 448 přáteli, až ji předběhnul
Petr Dolejší s 467 přáteli. A kdo má nejmíň? Když nebudeme počítat nuly, tak to bude
Krutoprisnahustodemonka s 1 přítelem = mnou.
Účet na xichtknížce si založil i Martin Rosocha. Zde se můžete dozvědět, že má 44
přátel a že se narodil 6. února 1905. K němu se přidala i angličtinářka Zuzana Pešková
(144 přátel). Paní Haiderová pořád nic. Pavel Krejča se na facebooku dočkal vlastní
skupiny. 46 věrných fanoušků není zrovna málo. Mezi ně se hrdě počítá i krutoprisnejhustodemon.
Martin Krynický při svých hodinách nasazuje život. Naposledy bylo 40 000 voltů málo
na to, aby ho to zabilo. Martin to vysvětluje svojí odporností.
Chtěl jsem přinést informace o tom, kdo se opil na maturitních večírcích oktávy a
čtvrťáku, ale bohužel došlo k tomu, že se opili téměř všichni.
Dívky ze třeťáku mají zajímavý život. Obzvláště jedna, která se honosí zvláštním
poněmčelým příjmením. Poté, co byl odhalen její výmysl o tom, že byla na kafi s
nynějším přítelem své největší konkurentky ve 3., nyní okatě předstírá telefonování si
se svým virtuálním přítelem před svými spolužáky.
53
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
BPI by si konečně měla udělat jasno v tom, co chce. Kluk, nebo holka? Oboje!
Maturitu nezvládnul jeden oktaván, když totálně pohořel u ústní zkoušky ze ZSV –
nebyl schopen pohovořit o volebním systému v ČR, dokonce ani nevěděl, kdy jsou
nejbližší volby (byly hned další den). Lékaři diagnostikovali přemíru steroidů.
Volejbalový trojúhelník z minulých drbů byl vyřešen. Nebyla potřeba Pythagorova
věta, stačila láska.
Sexta má v řadách jednu rekordmanku. Kdo jiný by se mohl pochlubit 100% absencí
ze zeměpisu nebo se 134 neomluvenými hodinami? Panují ovšem oprávněné obavy,
že o tuto rekordmanku sexta brzy přijde.
Blesková akce septimánů s názvem „Bojkot GYMu“ neměla úspěch. Po v pořadí 13.
čísle se jen zaprášilo.
Holanďané z výměnného pobytu bohužel nenaplnily naději v jakýkoli drbový potenciál. Zato zanechali významné poselství: „Godverdomme neuken hoer!“
Paní ředitelka tvrdí, že na formě posledního zvonění se dohodla společně se zástupci
oktávy a čtvrťáku. Ano, to je sice pravda, ale studenti těchto ročníků dodávají, že ze
strany ředitelky šlo o doporučení, která nešla odmítnout, když věděli, že paní ředitelka bude v maturitní komisi.. Výsledkem bylo jedno totálně jednotvárné a druhé
celkem ucházející (až na akustiku) poslední zvonění. Oproti těm předchozím posledním zvoněním tomu prostě chyběla šťáva.
Z předchozích nepříliš povedených zásahů paní ředitelky můžu připomenout
zákaz nošení si čaje v hrníčcích, který už
nyní absolutně není respektován. Není
divu – vysvětlení o nebezpečnosti vylití
horkého nápoje trochu postrádá smysl,
pokud si vzpomenete na automat na
čokoládu.
Odchytávání studentů, kteří chodí do
třídy po za pět minut osm (čtvrtina?),
také patří mezi oblíbené kratochvíle této
ženy. Je třeba si položit otázku: proč to
dělá?
Celkem čtyři „vnitrotřídní“ páry najdeme na gymnáziu, z toho dva ve 2. a po
jednom v kvartě a sextě.
Z majálesu si studenti gymnázia odnesli
hořké pocity. Nejdříve museli snést
příšerný humor dvojice rádobyvtipných
moderátorů, a poté i nezaslouženou porážku od totálně neoriginálního království hudebních stylů. Tato tradice prostě
upadá, o čemž svědčí i to, že spousta
studentů šla raději domů ( a chlubila
Bu, bu, bu, bum drum ben brake intellise tím), nebo se dokonce přidala k jiným
gent!
54
•
•
•
•
•
•
•
•
•
královstvím. Nutno dodat, že na budějovickém majálesu se třeboňských studentů
dalo potkat docela dost.
V zakódované řeči pouze pro vyvolené přišla zvláštní zpráva: „Kůň odchází, zima
přichází“.
Nápověda pro komiks: muž v obleku pastýře je Šimon Pánek, předseda organizace
pořádající studentské volby, Člověka v tísni.
Koncert multiinstrumentalisty Miloslava Dvořáčka v aule by zřejmě získal převážně
kladné ohlasy, nebýt toho, že jedna dívka toho při tanci před publikem odhalila více,
než chtěla a více, než si přáli ostatní.
Stejná dívka jasně sděluje svůj názor na všelijaké průzkumy GYMu, kterými se
snažíme udělat náš časopis o něco čtivějším. Cituji: „Děte s těmahle spamerskejma
zprávama do p*dele...“
Opustil svou přítelkyni a odmaturoval za samé jedničky. Takhle se to dělá? Nemyslím
si.
Kvartáni zřejmě jsou u sekundánek v kurzu. Žhaví se mobily, facebook chaty a ICQ.
Mimo tuto dimenzi zatím pokročil jen jeden pár, který je už ale všeobecně známý
(rozuměj už je to na facebooku)
Bez těchto vymožeností se obešel jeden pár ze dvou tříd osmiletého gymnázia, který
se seznámil v kulturním centru Třeboně, na pivovarské terase. Krutoprisnejhustodemon slibuje, že toto slibné místo bude pravidelně monitorovat.
Hádanka: V kvintě si charakteristická dvojice děvčat vysloužila přezdívku Goosip Girl
& Satan’s Bitch. Uhádnete jejich pravá jména?
Perlička na závěr: Seznam.cz si zřejmě vzal inspiraci z mého jména, a tak se můžete
při zadávání nového hesla pro e-mail dozvědět, že je „hustodémonsky krutopřísné“
(viz. obrázek)
55
Na Závěr
Školou se prohnali bludní Holanďani s tulipány v klopách. „Als in Graven graven gravengraven graven, graven graven gravengraven,“ vzkázali (čtěte s ch) na odchodu čtenářům
Gymu. Gymu se prodalo tolik, že jej nezbylo ani zbla. Jak tvrdíval kolega Bc. Dalpsa: „Zblo
je v extrémních případech méně než nic.“ Barvy v supermegahustékopírce zbylo dokonce
ještě méně než zbla. „Ano, přecházíme na dvoubarevný tisk,“ pravil M.Rosocha Anně
Kohoutové, aniž by se začervenal, neboť nebylo z čeho. „Svět není černobílý,“ dodal
anonymní idealista a hexavyčerpanědodal, „#ffffff, #000000, fuj!“ A tak jsme objevili na
stránkách Gymu den a noc. „Čuměv na hvězdy objevil jsem nadhled,“ pravil šéfredaktor.
„Čuměv byl Rus,“ pravily hvězdy. Anton Pavlovič. Pršelo a pršelo. „Prší a prší,“ komentoval
eufemisticky situaci pan školník, odhodiv kemra. Přijímací řízení skončilo náběrem nových
duší ročníků. „O zelenáčcích nebudeme informovat, byli by na stránkách neviditelní,“
odpověděl tým časopisu Gym na otázku,
zda budou o přírůstcích informovat. „Od
přírůstků je k výrostkům přibližně tolik,
jako je od zbla k ničemu,“ komentovaly na
ochozech kavky nově příchozí. V knihovně
školy padaly k zemi slzy. „Mé knihy, mé
knihy,“ snášela se se slzami k zemi slova
neveselé paní Veselé, která se loučila s pečlivě seřazenými a prachuprostými svazky.
„Nikdy nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je
nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně
jsou ty, které mi půjčili jiní.“ Anatol France.
To u konkurenční organizace „Neváhej a
vrať“ počal platit jiný zákon: „Knihy mají kolovat. Ale knihy půjčené se pohybují pouze
po parabole.“ Pan Laub. Studentské volby
ukončil statečný počin nekvintánsky podivuhodného občanského postoje. „Pochvala
za udělení důtky ještě nebyla udělena,“ od„A Karle, tohle všecko je moje! Krásné prázd- povědlo MŠMT na dotaz časopisu Gym, zda
niny!“
je něco takového možné. Maturity dostihly
nedospělé. „Si k.o.?“ ozvalo se s úžasem na
chodbě, „je to možné?“ A bylo. Po Lourdech se také v Třeboni stal zázrak. Zrození hvězdy.
„Zázraky se dějí z prostého důvodu, aby potom bylo možné čumět na hvězdy,“ dočteme
se v manuálu zázraků. Chupa Chups, pane Dalí. „Nakladatel mě požádal, abych napsal knihu o technice malby. Napsal jsem ji. Když jsem ji přečetl, naučil jsem se malovat,“ pravil
Dalí. Rok 2010 odmaturoval, Peru se odstěhovalo do Tibetu, v atmosféře přibylo kyslíku
a Wolker ze samé podstaty solidární balady žalostně povzdechl: „Já mužné srdce ještě
nemám, sám v těžké své hodině; a proto nevěřím.“ „Zdá se, že maturanti jsou vyzrálí...,“
pravil Tomáš A. Kvintánský a jal se odebrat hledat prvotní impuls...
-ros-
56