ostrovy - Centro Vacanze Pra`delle Torri

OSTROVY
Ostrovy: K nejdůležitějším ostrovům Benátské laguny patří Murano, Burano a Torcello. Isola del Lido je zase nejdůležitější lázeňskou
lokalitou a sídlem slavného Festival del Cinema di Venezia (Benátský filmový festival). Murano se nachází na severovýchodě Benátek. Je
tvořen 7 ostrovy, které rozdělují kanály a spojují mosty, jako je tomu v případě Benátek. Má přibližně 4 500 obyvatel a je jedním z
nejlidnatějších center laguny. Jedná se o lokalitu, která je známá po celém světě díky řemeslnému zpracování skla. Murano je jedním z mnoha
center, která byla založena uprchlíky z Altina během útěku do vnitrozemí v době barbarských vpádů. V roce 1291 Benátská republika
prohlásila, že sklárny, které fungovaly již několik staletí, budou přemístěny do Murana, aby se zabránilo požárům, které byly často způsobeny
pecemi v dílnách a které byly mimořádně vážné, protože hlavním konstrukčním materiálem té doby bylo dřevo. Existují však dokumenty a
starověké nálezy, které svědčí o tom, že sklářský průmysl byl na ostrově Murano zakořeněn již delší dobu. Soustředit sklárny na Murano
umožnilo Benátské republice, která si pečlivě chránila umění, které ji proslavilo po celém světě, aby lépe kontrolovala související aktivitu.
Sklářští mistři měli povinnost pobytu na ostrově a mohli opouštět Benátky pouze na základě speciálního glejtu. Některým se navzdory tomu
podařilo utéct a odnést si své umění s sebou. Před zničujícím příchodem Napoleona bylo ve městě Murano osmnáct far a klášterů. Dnes jsou
funkční tři kostely (Santa Maria e Donato (Svaté Marie a svatého Donáta), San Pietro Martire (Svatého Petra Mučedníka), Santa Maria Degli
Angeli (Svaté Marie Andělské)). Viditelné zůstaly zbytky některých kostelů jako San Mafio (Svatého Maffia), Santa Chiara (Svaté Kláry) a
Santo Stefano (Svatého Štěpána). Museo del Vetro (Muzeum skla) v Palazzo Giustinian (Palác Gustinian) stojí za návštěvu pro svou
uměleckou i historickou hodnotu. Založil jej opat Vincenzo Zanetti a nachází se v části nazvané Fondamenta Marco Giustinina. Jedná se o
palác postavený v gotickém stylu, někdejší sídlo biskupů z Torcella. Faro di Murano (Muranský maják) je stavba postavená z istrijského
PRA' DELLE TORRI - CENTRO VACANZE & GOLF
Viale Altanea, 201 - Loc.tà Pra' delle Torri - 30021 CAORLE (Venezia) ITALIA
E-mail: [email protected] - Centro Vacanze: Tel. +39 0421.299063 - Fax +39 0421.299035
Hotel: Tel. +39 0421.299445 - Golf: Tel./Fax +39 0421.299570
mramoru a má válcový tvar. Je velmi důležitý navzdory své vnitřní poloze vzhledem k moři: díky důmyslnému působení zrcadel je jeho
světelný svazek namířen přímo na střed Bocca di Porto di Lido, čímž usnadňuje návrat lodí v noci. V době raného středověku byl maják
tvořen dřevěnou věží, na jejímž vrcholu se zapalovaly ohně; světlo plamenů bylo zrcadly odráženo tak, že osvětlovalo lagunu. Maják se
nachází na konci Viale Garibaldi. Burano se nachází v severní části laguny a tvoří jej skupina ostrovů. Prostřednictvím mostu je spojeno s
ostrovem Mazzorbo. Je známé díky svým typickým barevným obydlím, i když důvody a původ tohoto zvyku nejsou jasné: první domněnka
říká, že použité barvy byly specifické pro jednotlivé rodiny, protože na ostrově Burano bylo vždy pouze pár příjmení. Druhou domněnkou je,
že výrazné barvy sloužily převozníkům k tomu, aby mohli najít své obydlí i za mlhy, která bývá v těchto oblastech mimořádně hustá. Dalším
typickým rysem tohoto ostrova je řemeslné zpracování krajek. Tradice říká, že tak jako v případě ostatních ostrovů laguny bylo Burano
založeno obyvateli římského města Altino, kteří uprchli před Barbary. Prvními obydlími byly kolové stavby a až v jedenáctém století byly
postaveny první domy z cihel. Mírné a ventilované klima ostrova přispívalo k tomu, aby se mu malárie vyhnula. Místní vláda se v poměrné
krátké době dostala pod vliv Benátek. Srdcem města je Piazza Galuppi (náměstí Galuppi), vytvořené po zasypání jednoho kanálu. Na náměstí
je obrácen kostel San Martino (Svatého Martina), slavný díky své zvonici, která je charakteristická výrazným sklonem, způsobeným poklesem
jejích základů na kolech. Uvnitř chrámu stojí za obdiv Crocifissione (Ukřižování) od Tiepola. Na sever od Burana se nachází ostrov Torcello.
Na tomto ostrově se nacházelo osídlení již v prvních staletích Římské říše, ve stejném období, kdy vznikalo nedaleké Altino. Díky realizaci
některých děl týkajících se vysušování bylo osídlování ostrova zintenzivněno ve VII. století. V tomto období se začaly rozvíjet také ovocné
sady a vinice i sklářské dílny. Přesun Altinské diecéze na ostrov se shoduje s položením základů katedrály. Ostrov spolu s blízkými ostrovy
Mazzorbo, Burano, Ammiana a Costanziaco tvořil důležitou spojnici pro benátský obchod směřující na Jadran. Až do XIV. století bylo
Torcello hlavním centrem zpracování vlny v Benátském vévodství. Město mělo své šlechtice a bylo spravováno prostřednictvím dvou rad,
jedním dóžecím gastaldem a jedním purkmistrem. Od XV. století začalo postupné vylidňování města v důsledku blízkých Benátek a
nezdravého vzduchu pocházejícího z bažin, který způsoboval neustálé morové nákazy. V Torcellu je třeba rozhodně navštívit Cattedrale di
Santa Maria Assunta (katedrála Nanebevzetí svaté Marie), která byla zrestaurována do aktuální podoby kolem roku tisíc. Specifikem této
budovy jsou velká okna, jejichž patky klenby jsou tvořeny kamennými deskami. Západní zeď, na které se nachází hlavní vchod, je zevnitř
pokryta velkou mozaikou v byzantském stylu, znázorňující Poslední soud. Chiesa di Santa Fosca (kostel Svaté Fosky), který pochází z XII.
století, má půdorys ve tvaru řeckého kříže, se sloupy z mramoru a s kapitely na základě použití architektonického motivu interiéru. V prostoru,
který se obrací ke dvěma sakrálním budovám a je vyhrazen Palazzo del Podestà (Palác purkmistra), se nachází tzv. „Trono di Attila“ (Atilův
trůn), kamenné křeslo vyhrazené soudcům, kteří byli pověřeni zajišťováním spravedlnosti na ostrově; podle pověsti jej používal i král Hunů.
Tato legenda však nebyla nikdy potvrzena, protože Hunové se zastavili v Aquileii, a nikdy nedorazili až do Torcella. Sant'Erasmo se nachází v
severní části Benátské laguny a z hlediska rozlohy je to druhý největší ostrov po samotných Benátkách. Jeho mimořádná poloha a úrodný terén
jej předurčily pro zemědělství. Na konci roku 1500 Francesco Sansovino vzpomenul ve svém díle Venetia, città nobilissima et singolare
(Benátky, vznešené a jedinečné město), ostrov bohatý na zahrady a vinice, které zásobovaly „město dostatkem dokonalé zeleniny a ovoce“.
Původní zemědělské zaměření bylo uchováno dodnes (typické pro Sant’Erasmo jsou castraure, artyčoky sesbírané v předstihu) a na základě
toho je ostrov považován za Zahradu Benátek. Sant’Erasmo se stejně jako jiné ostrovy laguny začal zalidňovat uprchlíky z vnitrozemí,
zejména z Altina. První kostel byl postaven v roce 792 a byl zasvěcen SS. Martiri Erme e Erasmo (svatí mučedníci Eremita a Erasmus) na
místě, kde se předtím nacházel prostor určený pro poustevnu. Kostel byl zrestaurován ve XII. století a stala se z něj fara, která patří k Chiesa
madre dei Santi Maria e Donato di Murano (hlavní kostel Svaté Marie a svatého Donáta z Murana). V devátém století bylo zesíleno již
existující opevnění postavením Forte Sant'Erasmo (pevnost Svatého Erasma) a blízké Torre Massimiliana (Maxmiliánské věž), stavby, která
byla postavena v období let 1843 a 1844 na jižním cípu ostrova na základech staré francouzské pevnosti. Věž se používala také během druhé
světové války jako protiletadlová baterie. V roce 1945 se Němci při ústupu snažili o její vyhození do vzduchu. Nepodařilo se jim to, ale
značně ji poškodili. Po válce byla používána jako provizorní ubytování pro uprchlíky a poté jí byla přidělena funkce zemědělského skladu. V
roce 2004 byla zrestaurována a dnes se v ní pořádají umělecké a fotografické výstavy a kulturní události. V roce 1929, krátce po vzniku fary v
Sant'Erasmo (1926), byl vysvěcen kostel Ježíše Krista Krále. Mimořádně zajímavá je fasáda, která se postupně snižuje od středu směrem k
okrajům, přičemž sleduje svislé čáry způsobené lizénami a pohyby křivočarých prvků v horní části. Uvnitř je uchováno cenné dílo
Tintorettovy školy, Martirio di Sant'Erasmo (Mučednictví svatého Erasma). Lido di Venezia je tenký pás vynořené země o délce přibližně 11
km, který se táhne mezi lagunou a Jadranským mořem, je ohraničen přístavy v San Nicolò z jedné a Malamocco z druhé strany a je spojen s
pevninou prostřednictvím spojových parníčků a trajektů pro přepravu dopravních prostředků. Kdysi se v severní části ostrova tyčilo
benediktinské opatství, které sloužilo pro uchování zbytků San Nicolò (svatého Mikuláše), patrona mořeplavců. V roce 1389 byla malá část
země v blízkosti kostela určena pro vytvoření židovského hřbitova (jedná se o hřbitov, který je předmětem velkého zájmu a v dnešní době je
zrestaurován a lze jej navštívit). V sedmnáctém století se začal rozvíjet městský aglomerát kolem nového Chiesa di Santa Maria Elisabetta
(kostel Svaté Marie Alžběty), ale až do devatenáctého století ostrov zůstal zejména zemědělskou oblastí. Byl velmi oceňován mnoha
spisovateli a básníky, kteří si jej zvolili za místo k bydlení nebo k prožití dovolených (například George Gordon Byron a Thomas Mann), a to i
proto, že je málo zalidněný a klidný. Pobřežní prostor ostrova charakterizují Murazzi, díla z osmnáctého století na obranu proti útokům z
moře. V této oblasti bylo v třicátých letech vybudováno slavné Casinò (Kasino) a Palazzo del Cinema (Palác kina), sídlo mnoha městských
událostí včetně té nejznámější, kterou je slavný filmový festival. Střední část obydlené zóny je bohatá na budovy v secesním stylu a na
zahrady. Hlavní ulicí je Gran Viale Santa Maria Elisabetta (Velká alej Svaté Marie Alžběty), velká alej lemovaná stromy, která probíhá po
celé délce ostrova od laguny až k moři. V uvedené zóně se nachází několik kanálů. Původní centrum v Santa Maria Elisabetta je obráceno
přímo na lagunu a kromě stejnojmenného kostela je tu mnoho budov z konce devatenáctého století. Když půjdete po pobřeží laguny, najdete v
této zóně Tempio Votivo (chrám Votivo), vybudovaný jako památník padlým po první světové válce. Když se přemístíte podél riviera San
Nicolò (pobřeží Svatého Mikuláše), dostanete se do lokality San Nicolò, kde se nachází „Ridotto del Lido“, největší pevnost ostrova, kde lze
obdivovat starobylý kostel, který byl zrestaurován v sedmnáctém století: v době Benátské republiky se zde slavil Den Nanebevzetí, Sposalizio
PRA' DELLE TORRI - CENTRO VACANZE & GOLF
Viale Altanea, 201 - Loc.tà Pra' delle Torri - 30021 CAORLE (Venezia) ITALIA
E-mail: [email protected] - Centro Vacanze: Tel. +39 0421.299063 - Fax +39 0421.299035
Hotel: Tel. +39 0421.299445 - Golf: Tel./Fax +39 0421.299570
del Mare (Sňatek moře), slavnost, která se ještě dnes slaví v měsíci květnu. Na opačné straně ostrova, na přímořské straně, se nachází
sugestivní Lungomare (mořské pobřeží), široká alej lemovaná mořskými borovicemi, která se táhne od San Nicolò a pokračuje až po zónu
Murazzi.
PRA' DELLE TORRI - CENTRO VACANZE & GOLF
Viale Altanea, 201 - Loc.tà Pra' delle Torri - 30021 CAORLE (Venezia) ITALIA
E-mail: [email protected] - Centro Vacanze: Tel. +39 0421.299063 - Fax +39 0421.299035
Hotel: Tel. +39 0421.299445 - Golf: Tel./Fax +39 0421.299570
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)