H neživá - perspektiva

ZE ŽIVOTA NEŽIVÉ PŘÍRODY
V širém poli
studánečka kamenná,
a v ní voda, voděnka,
a v ní voda studená.
Moravská ze Slovácka
1
SAMÉ KAMENY
Kameny (lépe minerály a horniny) nacházíme všude kolem nás – v přírodě i v prostředí
vytvořeném člověkem. Kameny spolu s vodou, ovzduším a půdou tvoří neživou část přírody.
Vědě, která se zabývá neživou přírodou a jevy v ní, říkáme geologie.
Zamyslete se, které minerály nebo horniny používáme ve svém každodenním životě.
1. Při vaření v kuchyni používáme minerál sůl kamennou, její odborný název zjistíte, když
vyluštíte tuto tajenku:
1)
2)
3)
4)
5)
1) Slovenský pokrm, při jehož vaření potřebujeme cedník
2) Častá hornina na Vysočině
3) Lesklý nerost
4) Věda, která se zabývá neživou přírodou
5) Fialová odrůda křemene
Tajenka zní: ………… .
1.1. Ve které pohádce hrála sůl významnou úlohu? Napište její název.
…………………..……………………………………
1.2. Kdo tuto pohádku napsal?
…………………..……………………………………
Podobiznu spisovatele (spisovatelky) můžeme najít na jedné bankovce, na které?
…………………..……………………………………
1.3. Proč, podle vašeho názoru, je sůl pro člověka důležitá?
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
1.4. Nakreslete obrázek, který by mohl být použit jako upoutávka na tuto pohádku. Mohl by
být například na titulní straně pohádkové knížky. (Obrázek vložte jako samostatný list za
tento pracovní list.).
2
2. V žádném žákovském pouzdru na psací potřeby nechybí obyčejná tužka. Uvnitř dřevěného
obalu tužky je vsazen minerál, kterému říkáme tuha. V tajence je ukryt tajemný název pro
tuhu.
1)
2)
3)
4)
5)
6)
1) Odrůda křemene (v názvu je šelma)
2) Vyhynulý prvohorní druh vodního hmyzu
3) Slovo fosílie česky
4) F
5) Název geologického období, kterému se říká éra savců
6) Savec, který vyhynul ve čtvrtohorách
Tajenka zní: ……… .
2.1. Tuha je vlastně uhlík. Uhlíkem je tvořen i diamant. Víte, jak se říká broušenému
diamantu? Odpověď naleznete v následující skrývačce:
Broušenému diamantu se říká:……………………………………..
3
2.2. Najděte na internetu informace o největším nalezeném diamantu na Zemi. Hledat můžete na
této internetové stránce: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diamant
Vyplňte jednoduchou tabulku:
Název diamantu
Místo nálezu
Hmotnost v karátech
2.3. Udělejte za pomoci tužky několik frotáží (postačí na papírky o velikosti 5 x 5 cm) a
nalepte je do volného místa pod tento úkol. Pokuste se o frotáže hornin nebo nerostů.
(Frotáž je výtvarná technika, která velmi usnadní práci, chceme-li nakreslit objekty s hrubou
strukturou. Potřebujete pouze obyčejnou tužku, nejlépe měkkou, a tenký papír, např.
kancelářský. Na přírodninu s hrubou strukturou položíme papír a měkkou tužkou, voskovkou
nebo křídou položenou naplocho přejíždějte přes papír.) Nezapomeňte připsat, jaký předmět
jste technikou frotáže znázornili.
4
3. Žula je člověkem hojně využívanou horninou. Na obrázku je nakreslena malá vesnička na
Vysočině. Lidé zde žulu často používali k nejrůznějším účelům. Napište kolem obrázku různé
způsoby využití žuly ve vsi. Tyto pojmy spojte šipkami s místy na obrázku.
I žula má svůj odborný název, vyluštíte ho?
1)
2)
3)
4)
5)
6)
1) Vyhynulá kočkovitá šelma
2) Lalokoploutvá ryba známá už z prvohor
3) Naše krajské město
4) Růžová odrůda křemene
5) Název našeho kraje
6) T
Tajenka zní: ……… .
5
3.1. Napište, které tři nerosty (minerály) tvoří žulu:
…………………..………………………………………………………………………………
3.2. Vytvořte z plastelíny horninu z několika nerostů (z několika barev plastelíny). Jeden
tenký řez vložte do igelitového sáčku a založte ho za tento pracovní list.
3.3. Vyhledejte alespoň dvě lokality na Vysočině, kde se těží žula a napište jejich názvy:
…………………..………………………………………………………………………………
4. Odrůdy křemene patří mezi drahé kameny. Odedávna patřily mezi vyhledávané nerosty,
které zdobily prsteny, žezla i koruny králů. Přiřaďte šipkami k názvům odrůd křemene
odpovídající zbarvení:
Minerál
Barva
Ametyst
Růžová
Růženín
Žlutá
Záhněda
Fialová
Křišťál
Hnědá
Citrín
Čirá
4.1. Navrhněte šperk nebo korunovační klenot a vsaďte do něj různě zbarvené odrůdy
křemene. Návrh nakreslete na výkres formátu A4, předmět a nerosty popište. Obrázek vložte
za tento pracovní list. (Vaše návrhy nemusí být jen nakreslené, můžete je z papíru také
vytvořit.)
4.2. Křemen tvoří velké množství odrůd. Některé z nich mají zvířecí názvy, které?
…………………..………………………………………………………………………………
4.3. Z křemene, lépe z křemenného písku, se vyrábí sklo. Lidé objevili technologii výroby
skla už před mnoha staletími. Vyhledejte na internetu nebo v odborné literatuře informaci
o tom, které civilizace se mohou pyšnit vynálezem výroby skla.
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
6
5. Pazourek:
5.1. Co to pazourek vlastně je?
…………………..………………………………………………………………………………
5.2. K čemu se používal?
…………………..………………………………………………………………………………
5.3. Znáte knížku, kde se o pazourku a o životě našich předků píše? Napište její název
i autora. (Možná jste viděli i nějaký film.).
…………………..………………………………………………………………………………
5.4. Nakreslete jednoduchý obrázek, ze kterého je patrné využití pazourku v pravěku:
7
6. Expedice do minulosti.
6.1. Co znamená cizí slovo fosílie?
…………………..………………………………………………………………………………
6.2. Latimérie podivná – je to rostlina nebo živočich? Co o ní víte?
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
6.3. Dalším úkolem je namalovat vyhynulého amonita a kolem něho jeho životní prostředí.
Žil na souši, ve vzduchu nebo ve vodě?
Ve kterém geologickém období žil?
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
8
6.4. Dokážete vymodelovat trilobita? Pokuste se z keramické hlíny, plastelíny, moduritu či
jiného tvarovacího materiálu tohoto vyhynulého prvohorního členovce vytvořit.
Svoje výrobky vyfoťte anebo napište, jak se vám podařilo zkamenělinu trilobita vymodelovat
– jaký jste použili materiál, předlohu, jak se vám výrobek podařil a kam jste si ho vystavili.
7. Sběrem hornin a nerostů se zabývá velké množství lidí. Je to velmi zajímavý koníček.
Kameny mají totiž svoje osobité kouzlo. Pro někoho jsou to krásné předměty, pro někoho
jsou kameny oknem do geologické historie Země, jiný si je spojuje s magií a duševnem.
Vypravte se na malou procházku do blízkého okolí. Prohlížejte si kameny podél cest, potoků
nebo říček, na staveništích, na zahrádkách. Menší vzorky sbírejte a vytvořte z nich vaši
originální sbírku. Najděte si vhodnou krabičku ze dřeva nebo z papíru, vytvořte přihrádky a
vzorky hornin nebo nerostů si do nich uložte. Pokud se vám podaří vzorky určit, odvedli jste
opravdu velký kus práce. Pokud jejich názvy nezjistíte, nevadí. Vaši sbírku nafoťte a obrázek
zařaďte za tento pracovní list.
9
Metodika a řešení k tématu: Samé kameny
Cíl: Žáci se seznámí s nerosty (minerály) a horninami významnými pro člověka, vyvodí
a vyhledají jejich využití v praxi. Objasní pojem fosílie a poznají známé vyhynulé zástupce.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace,
Informační a komunikační technologie, Člověk a společnost, Umění a kultura, Člověk
a zdraví, Člověk a svět práce
Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova
k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výkresy a kancelářské papíry formátu A4, výtvarné
potřeby – pastelky, měkká tužka, voskovky (křídy), igelitový sáček, plastelína, keramická
hlína nebo modurit, krabička na sbírku hornin a nerostů, fotoaparát, přístup k odborné
literatuře a na internet
Postup a řešení: Žáci vyluští tajenky a odpoví na otázky vztahující se ke konkrétním
nerostům a horninám. Výtvarně zpracují zadané náměty. V okolí svého bydliště prozkoumají
a posbírají vzorky nerostů a hornin a založí malou sbírku.
1. Tajenka zní: halit
1)
2)
Ž U L
3)
S
4) G E O L O G
5)
A M E
H
A
L
I
T
A
L
U
Í
E
Y
D
A
S
T
Š
K
Y
1) Slovenský pokrm, při jehož vaření potřebujeme cedník
2) Častá hornina na Vysočině
3) Lesklý nerost
4) Věda, která se zabývá neživou přírodou
5) Fialová odrůda křemene
1.1. Sůl nad zlato, Byl jednou jeden král …
1.2. Božena Němcová, její podobizna je na pětisetkorunové bankovce
1.3. Při vynechání soli, dochází v našem organismu k pocitu strádání a úzkosti. Nedostatek
soli způsobuje depresi.
10
2. Tajenka zní: grafit
1)
T Y
2)
T
3)
Z K
4)
5) T Ř E T
6) M A M U
G Ř Í
R I L
A M E
F
I H O
T
O
O
N
K
B
Ě
R
Y
O
I
L
T
I
N
A
1) Odrůda křemene (v názvu je šelma)
2) Vyhynulý prvohorní druh vodního hmyzu
3) Slovo fosílie česky
4) F
5) Název geologického období, kterému se říká éra savců
6) Savec, který vyhynul ve čtvrtohorách
2.1. Broušenému diamantu se říká briliant.
2.2.
Název diamantu
Místo nálezu
Cullinan
Jižní Afrika
Hmotnost v karátech
3106
2.3. Frotáž (viz PL)
3. Žula mohla být ve vesničce použita jako :
Schody, obkladový materiál domů (sokl), lavička, dláždění, obruby cest a štěrkování cest,
hráz rybníka, pomníky na hřbitově, kamenná zídka, kříž apod.
Tajenka zní: granit
1) Š A V L
2)
3)
4)
5)
6)
O
Z
L
U
A
V
B
T
J
R
Y
Ý T Y
I M E
I H L
Ů Ž E
S O Č
1) Vyhynulá kočkovitá šelma
2) Lalokoploutvá ryba známá už z prvohor
3) Naše krajské město
4) Růžová odrůda křemene
5) Název našeho kraje
6) T
3.1. Žula je tvořena křemenem, slídou a živcem.
3.2. Řez žuly z plastelíny (viz PL)
3.3. Mrákotín, Kamenná
11
G
R
A
N
I
T
R
I
V
Í
N
E
A
N
A
4. Odrůdy křemene:
Ametyst - fialový
Růženín – růžový
Záhněda – hnědá
Křišťál – čirý
Citrín – žlutý
4.1. Návrhy korunovačních klenotů
4.2. Tygří oko, sokolí oko, kočičí oko
4.3. Mezopotámie, Egypt, Řecko
5. Pazourek
5.1. Pazourek je forma křemene, odrůda chalcedonu.
5.2. Používal se pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné (ostří primitivních nástrojů,
například pěstních klínů, hrotů šípů apod.)
Anglický (a také německý) název pazourku – flint – známe z obecného názvu pro pušku –
flinta. Pazourek byl totiž užíván jako křesací kamínek (nárazem oceli s pazourkem vznikají
jiskry) v puškách a jeho úlohou bylo vznítit střelný prach, který odpálil kulku (vojenské užití
pazourku v mušketách britské armády je doloženo k roku 1842).
Skláři, optici a astronomové také znají flintové sklo s vysokým indexem lomu.
5.3. Eduard Štorch - Lovci mamutů, Osada Havranů
5.4. Obrázek - využití pazourku v pravěku
6. Expedice do minulosti
6.1. Za zkameněliny (fosílie) jsou považovány pozůstatky po organismech z geologické
minulosti, které se dochovaly do současnosti.
6.2. Latimérie podivná (Latimeria chalumnae)
je ryba ze skupiny lalokoploutví, dlouhá v průměru 1 metr, se zavalitým tělem, ploutvemi na
násadcích a modrými šupinami. Latimérie je jediným zástupcem lalokoploutvých ryb, a proto
je označována jako tzv. živoucí fosílie.
6.3. Obrázek amonita v druhohorním moři (loděnkovití hlavonožci)
6.4. Model trilobita (obr. viz PL)
7. Sbírka nerostů a hornin
12
Doplňující informace:
1. Halit (sůl kamenná)
Chemický vzorec NaCl, je krychlový minerál. Název je složený z řeckých slov halos – slaný
a lithos – kámen.
Původ
Průmyslově významná ložiska halitu vznikala v teplých oblastech vysrážením z mořské vody
v zátokách, které byly od otevřeného moře odděleny hrází nebo byly s ním spojeny úzkým
průlivem. Tak vznikly laguny, které postupně vysychaly. Jak stoupala koncentrace
rozpuštěných látek, docházelo ve vodě postupně k jejich vysrážení. Nejdříve uhličitany
(vápenec, dolomit), pak sírany (sádrovec) a nakonec halogenidy (halit, sylvín, carnallit).
V současnosti vzniká vysrážením v solných jezerech nebo z mořské vody, krystalizuje ze
sopečných plynů, vykvétá na půdách v aridních (suchých) oblastech.
Morfologie
Nejčastěji se vyskytuje v podobě zrnitých nebo vláknitých agregátů, často tvoří krystaly ve
tvaru krychle. Může být i celistvého vzhledu.
Vlastnosti
Fyzikální vlastnosti: Lze rýpat nehtem (má tvrdost 2), hustota 2,1–2,2 g/cm³, dokonale štěpný
podle krychle, křehký. Při dlouhodobém působení tlaku plastický.
Optické vlastnosti: Barva je čirá, bílá (od vzduchových bublinek), červená (od rozptýleného
hematitu), šedá (jílové částice), žlutá a modrá (od rozptýleného kovového sodíku) aj. Vryp je
bílý, lesk skelný až mastný.
Chemické vlastnosti: Složení - Na 39,34%, Cl 60,66%, příměsi I, Br. Rozpouští se ve vodě,
vzniklý roztok, solanka, je elektricky vodivý. Hygroskopický (pohlcuje vzdušnou vlhkost).
Plamen barví intenzivně žlutě.
Jiné vlastnosti: Slaná chuť.
Získávání
Krystaly halitu v rakouském solném dole u Hallstattu
Existují tři způsoby těžby soli.
1.
Hornická těžba: pomocí těžkých těžebních mechanizmů se ve vrstvě halitu razí štoly a
těžební komory, které mají výšku 30–50 m. Pásovým dopravníkem nebo automobily se sůl
odváží na povrch a dále zpracovává. Tento způsob těžby je finančně nejnákladnější.
Posledním činným solným dolem tohoto druhu v Polsku je Kłodawa.
2.
Louhování: do podzemního ložiska se vrtem přivede voda. Sůl se v ní rozpustí a
vzniklý roztok (solanka), který obsahuje přibližně 310 g soli v jednom litru, se čerpá na
povrch. Po odpaření vody dojde ke krystalizaci a následnému zpracování. Dutiny vzniklé
těžbou se následně používají jako úložiště uhlovodíků (např. zemního plynu).
3.
Odpařováním mořské vody: technologie použitelná v teplých oblastech, kdy se
mořská voda (obsahuje v jednom litru přibližně 3,5 g halitu) nechává odpařit v mělkých
nádržích. Takto získaná surovina obsahuje 80% halitu a je třeba ji chemicky vyčistit od
nežádoucích příměsí.
Využití
Jedná se o životně důležitý minerál, který je potřebný pro životní funkce většiny organizmů.
Dospělý člověk zkonzumuje za rok 7,5 kg soli. Na světě se vyrobí 220 milionů tun soli ročně,
z toho v Evropě 45 milionů tun. Sůl kamenná je důležitá surovina pro potravinářský a
chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin používá sůl při
konzervaci masa. V chemickém průmyslu je halit důležitý pro tvorbu sodíku, jedlé sody,
chlóru, kyseliny solné a mnoho dalších látek. Jeho další využití je například v
mydlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Využití
je tedy obrovské a jedná se o strategickou, ale dostupnou surovinu.
13
Naleziště
Slovensko (Solivar u Prešova)
Polsko (Wieliczka)
Rakousko (Alpy - Hallstatt u Salzburgu)
Německo
Obchod se solí
Od doby, kdy lidé přešli z lovu na zemědělství a masitou potravu, bohatou na sůl, nahradili
obilím, začaly být bílé krystalky velice žádané. České země byly vždy závislé na dovozu soli,
která se v minulosti dopravovala po solných stezkách - do severních Čech sůl saská, na jih
pak alpská. Ta se dopravovala po Zlaté stezce přes Šumavu a na nejobyčejnějším z minerálů
zbohatly zejména města Pasov a Prachatice, přes něž solné karavany procházely. V 16. století
prošlo Prachaticemi, označovanými za solný sklad Čech, až 220 tun soli týdně.
Ve středověku se používala sůl jako konzervační prostředek, takže obchodníci s touto
komoditou byli velmi zámožní. Trh prostřednictvím vysokých daní ovládali panovníci, na
obchodu se solí zbohatly Benátky, Janov i Řím.
1.1.
Filmová zpracování pohádky Boženy Němcové Sůl nad zlato:
- 1954 - filmová pohádka Byl jednou jeden král režiséra Bořivoje Zemana s Janem
Werichem, Vlastou Burianem a Milenou Dvorskou v hlavní roli
- 1982 - film Sůl nad zlato režisér Martin Hollý, v hlavních rolích se představili Libuše
Šafránková jako princezna Maruška a solný princ Gábor Nagy
Sůl nad zlato
Sůl nad zlato (něm. Der Salzprinz, angl. Salt More Than Gold) je slovenská pohádka ze
sbírky Boženy Němcové, která dává ponaučení, že zatímco bez zlata a drahých kamenů
člověk žít může, tak sůl je pro život a zdraví nezbytná. Jedná se o morální ponaučení, které
říká, že mnoho prostých a všedních věcí je pro život mnohem důležitějších než sebelepší
šperk a drahá ozdoba.
Jiná slovenská verze této pohádky Soľ nad zlato pochází od Pavla Dobšinského.
Byl jednou jeden král...
Byl jednou jeden král je česká filmová komedie na motivy pohádky Boženy Němcové Sůl
nad zlato. Natočil ji roku 1954 režisér Bořivoj Zeman. Film je zvukový a barevný, plný
humorných situací. Hlavní role vytvořili Jan Werich, jako král Já I. a Vlasta Burian jako
rádce Atakdále. Jednalo se o jejich první vzájemné setkání před filmovou kamerou. Pro
Vlastu Buriana to byl třicátý sedmý film, jediný jeho barevný film (když nepočítáme
animovaný film Dva mrazíci). Svoji první velkou filmovou roli si zde zahrála Milena
Dvorská v roli princezny Marušky, kterou jako tehdejší ryzí neherečku její výkon přivedl na
budoucí hereckou dráhu. Texty písní složil Jaroslav Seifert. Film byl natočen v ateliérech a v
okolí Jindřichova Hradce.
Dějová linka:
V království „Moje království“ vládne pyšný, hloupý a namyšlený král Já I., který má rádce
Atakdále. Král je vdovec a má tři dcery: Drahomíru, Zpěvanku a nejmladší a nejchytřejší
Marušku. Jelikož chce jít na odpočinek, chce jedné z dcer svěřit vládu, a to té, která ho má
ráda nejvíce. Když se dcer zeptá, jak ho mají rády, Drahomíra řekne, že ho má ráda jako
zlato, a Zpěvanka jako zlato v hrdle. Maruška nejdříve odvětí, že ho má ráda, jak jen dcera
14
může mít otce ráda, na královo naléhání nakonec prohlásí, že ho má ráda jako sůl, protože jí
je zapotřebí. To krále rozhněvá a Marušku vyžene. Vyhnaná princezna se dostane ke
kouzelné babičce, která se jí ujme. Do paláce přijíždějí i tři princové, aby se ucházeli o
princezny. Král, aby všem a zejména Marušce dokázal, že sůl je jen nicotný nerost, nechá
všechnu sůl z celého království odnést na hrad a pak ji zničit. Jako jediná králi vzdoruje
vdova Kubátová, která si sůl ponechá.
Po neúspěšných pokusech vařit bez soli, z království prchají jak dvořané, tak i princové,
o které ani druhé dvě princezny nejeví zájem. Cestou se princové zmocní královského
pokladu, za který se král neúspěšně pokoušel od vdovy Kubátové koupit alespoň trochu soli.
Princové nejprve společně odvážejí poklad z království, ale jejich hamižnost je postaví
navzájem proti sobě a poklad nakonec skončí v bažinách. Do bažiny zapadne i král, který
s vidinou blížící se smrti zpytuje své svědomí a uvědomí si, že Marušku neoprávněně vyhnal
a vládl špatně. Dostane se z bažiny, a tak má šanci vše napravit. Když mu Maruška dá slánku
se solí, kterou dostala od kouzelné babičky, má král hlavní starost, aby bylo soli dost pro
všechny lidi v království. Čarovná slánka je však bezedná, a proto je dost soli pro všechny.
Maruška si vezme za manžela rybáře, kterého potkala při svém vyhnání, Drahomíra
zahradníka a Zpěvanka dudáka. Král se ožení s vdovou Kubátovou a na odpočinek zatím
neodchází. Mezi povinnosti rádce Atakdále se dostává i péče o malé děti královské rodiny.
1.3.
Nedostatek soli
O tom, že je sůl podstatnou součástí jídelníčku nelze pochybovat. O důležitosti soli
pojednává pohádka „Sůl nad zlato“, která řadí sůl na výsluní. Vědci dokonce přišli se
zjištěním, že při vynechání soli, dochází v našem organismu k pocitu strádání a úzkosti.
Nedostatek soli způsobuje depresi.
Vědecké zjištění může otevřít dveře dalším metodám pro léčení depresí.
Jak bylo zjištěno, absence chloridu sodného (kuchyňské soli) u krys je dohnala k tomu, že je
přestalo lákat jejich oblíbené cucání sladké šťávy nebo dokonce šlapání na páčku, které v
jejich mozku prostřednictvím elektrody vyvolává libé pocity. Změna chování je
pozorovatelná a má všechny znaky deprese a v případě podání soli, se nálada rapidně zlepší.
Pokud bude vědecké zjištění aplikováno na člověka, pak si tak můžeme jednoduše odpovědět
na otázku, proč si jídlo tak rádi solíme. A to mnohdy i přes různé zdravotní komplikace, které
nám nadměrné solení přináší.
Původ naší lásky k soli můžeme hledat v tom, že jsme se vyvinuli z mikroorganismů, které
kdysi vznikly ve slaném oceánu a že náš život závisí na tzv. „sodno-draselné pumpě“.
Bez sodíku by mnoho biologických systémů ani neexistovalo.
Je to velmi důležitá sloučenina potřebná pro životní funkce většiny organismů.
Negativní účinky soli
Nadměrné solení způsobuje v těle řadu nepříjemných komplikací – otoky, zatěžuje ledviny,
srdce, krevní oběh …
Pro ty, kteří mají tyto problémy se na českém trhu objevily i jiné solící směsi, které mají
snížení podíl chloridu sodného a místo něj je náhrada v podobě draselných iontů, které tak
nezatěžují lidský organismus. Chuťový rozdíl je nepatrný.
15
Tělu stačí pouze 4 gramy
Ačkoliv tělu stačí pouze čtyři gramy soli, mnoho z nás mu „dopřává“ zhruba třikrát více.
Některé studie dokonce uvádí, že je skutečná potřeba organismu dokonce méně jak dva
gramy.
Každopádně alarmující je informace o světovém průměru spotřeby soli - na osobu je to 10
gramů denně. Jak je vidět, mnoho z nás si na soli prostě pochutná. Dvě třetiny soli, kterou do
sebe dostáváme, je z hotových jídel a z jídel rychlého občerstvení.
Solit nebo nesolit?
Kvůli zdravotním komplikacím nedoporučují lékaři překračovat stanovenou dávku (4 g/den),
ale rozhodně nedoporučují sůl vynechávat úplně.
Stačí ji jen omezit a uvědomit si, že mnohdy si nemusíme jídlo přisolovat, ale naopak při
vaření můžeme využít už sůl, která je obsažená v potravinách přímo (salámy, sýry…).
2. Grafit (tuha)
Chemický vzorec C, je šesterečný nebo klencový minerál. Název pochází z řeckého grafein psáti. Patří mezi nekovové minerály. Starší název pro grafit je tuha.
Vznik
Tvoří pigment ve vápencích a jílovitých břidlicích. Ložiska grafitu vznikají při přeměně
usazených hornin ze zbytků organických látek a tvoří vrstvy nebo čočkovitá tělesa v rulách,
svorech, fylitech nebo mramorech. Může být také magmatického původu - nalézá se v
pegmatitech.
Morfologie
Tvoří šupinky, ploténky, sférické agregáty, zemité výplně. Krystaly se vyskytují v přírodě
vzácně, mají tvar hexagonálních tabulek.
Vlastnosti
Fyzikální vlastnosti: Píše po papíře, otírá se o prsty (má tvrdost 1), na omak mastný, hustota
2,1 - 2,3 g/cm³ (kolísá vlivem přimíšenin), štěpnost dokonalá podle 0001, lom nerovný. Bod
tání je cca 3 000 °C, dobře vede elektrický proud.
Optické vlastnosti: Barva je černá, tmavě až ocelově šedá. Vryp je tmavě ocelově šedý a
lesklý. Průhlednost - neprůhledný. Lesk - kovový až matný
Chemické vlastnosti: Tvořen uhlíkem s příměsemi H, N, CO2, CH4, SiO2 aj. V kyselinách
nerozpustný, reaguje pouze s HNO3 při povaření.
Využití
Díky vlastnostem je velmi široké. Z běžných předmětů ho nalezneme v tužkách, tzv. uhlíky
jsou součástí elektromotorů různých domácích spotřebičů (mixér, automatická pračka,
vysavač aj.)
Grafit slouží jako moderátor v některých typech jaderných reaktorů.
V metalurgickém průmyslu se vzhledem k jeho značné tepelné odolnosti z něho vyrábějí
tavicí kelímky, vyzdívky nístěje vysoké pece, jako separátor slouží na vymazávání
slévárenských forem.
Z grafitu se vyrábějí elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku nebo křemíku, elektrody do
obloukových pecí na výrobu ocele.
Slouží také jako součást suchých i olejových maziv (grafitová vazelína).
16
Naleziště
Česká republika
(Český Krumlov, Bližná, Velké Tresné, Staré Město pod Sněžníkem, Černá v Pošumaví)
Svět:
Německo (v okolí Pasova magmatická ložiska, v pohoří Harz metamorfní ložiska)
USA (státy Alabama, New Jersey, New York)
Rusko (tunguzská oblast na Sibiři)
Kanada (provincie Québec žilná ložiska)
Srí Lanka (žilná ložiska)
Madagaskar (metamorfní ložiska)
a další
2.1. Briliant je diamant broušený do kulatého, oválného či jiného tvaru briliantovým brusem.
Briliantový brus je nejčastěji používaný typ broušení diamantů (není tolik odpadu, jak u
brusu diamantového).
Diamant je nejtvrdší známý přírodní minerál (nerost) a třetí nejtvrdší látka vůbec (po fulleritu
a Aggregated Diamond Nanorods). Jedná se o krystalickou formu uhlíku C. Tvoří hlavně
jednotlivé krystaly oktaedrického, dodekaedrického nebo krychlového vzhledu. Pro použití
ve šperku je nejoblíbenější výbrus nazývaný briliant.
Vznik
Vzniká v zemské kůře za vysokých teplot a tlaků v ultrabazických vyvřelinách - kimberlitech,
lamproitech a komatiitech.
Vlastnosti
Na plochách bývá vyvinuto rýhování, plochy někdy naleptány a pak jsou matné. Diamant
jako jediný drahý kámen se vyskytuje ve všech barevných modifikacích, nejčastěji je však
bílý. Bývá šedý, neprůhledný bort, karbonádo, bezbarvý, dokonale štěpný podle osmistěnu
{111}. Má tvrdost 10 v Mohsově stupnici, je 140 x tvrdší než korund, nejvyšší tvrdost má na
plochách štěpného osmistěnu (což umožňuje broušení diamantu diamantovým práškem),
hustota 3,52-3,6 g/cm³. Má vysoký index lomu světla - přes 2,4 (ale moissanit má vyšší
2,65–2,69) a nejvyšší tepelnou vodivost ze všech látek vůbec. Relativní permitivita εr je 5,5.
Hodnota diamantu je určována takzvanými čtyřmi C:
Hmotnost
Hmotnost diamantů se udává v karátech. Metrický karát (Carat) je definován jako 0,2 g
a značí se ct.
Diamant o hmotnosti 1 g má tedy 5 karátů. Diamanty v běžně prodávaných špercích mají
obvykle hmotnost v setinách, desetinách až jednotkách karátů.
Tato jednotka hmotnosti se historicky vyvinula od hmotnosti semene svatojánského chleba
(Rohovník obecný - Ceratonia siliqua - Carob Tree - St. John's Bread). Semena byla tradičně
používána v Arábii a Persii jako závaží při určování hmotnosti drahých kamenů. Důvodem je
skutečnost, že velikost a hmotnost těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti
světa jsou semena běžně dostupná.
Barva
Klenotníci někdy dělají kolekce z diamantů stejných barev.
Diamant Hope - jeho tmavě modré zabarvení je způsobeno stopovými příměsemi boru.
Chemicky čistý a strukturálně perfektní diamant je dokonale transparentní bez odstínů nebo
zabarvení. Barva diamantu může být způsobena chemickou nečistotou nebo strukturálními
kazy v krystalové mřížce. Sytost a barva odstínu může zvýšit i snížit cenu diamantu.
Například bílé diamanty s odstínem žluté nebo hnědé jsou většinou levnější, zatímco růžové,
červené, sytě žluté nebo modré diamanty (jako například diamant Hope) jsou velmi ceněny.
17
Proto se také někdy provádí umělá změna barvy diamantů fyzikálními procesy, jako je
ozařování nebo žíhání za vysokého tlaku a teploty. Další úpravou (zlepšením) barvy je bělení
diamantů. Všechny úpravy barev diamantů mají za účel zvýšit cenu diamantu. Diamanty s
upravenou barvou musí být označeny jako upravené.
Čistota
Čistotou se míní míra vnitřních defektů. Můžou to být třeba krystaly cizího materiálu,
nezkrystalizovaný uhlík nebo strukturální nedostatky jako malé praskliny, které mohou
způsobovat bělavý nádech diamantu. Pouze asi 20 procent vytěžených diamantů má
dostatečnou čistotu na to, aby mohly být užity v klenotnictví. Ostatních 80 procent se využívá
průmyslově jako řezné nástroje nebo brusivo.
Brus
Broušení diamantů je umění i věda o tom, jak vytvořit drahokam z hrubého diamantu.
Broušení diamantů popisuje způsob, jakým byl hrubý kámen vybroušen a vyleštěn do své
finální drahokamové podoby. Často je zaměňován brus s tvarem briliantů.
Techniky broušení diamantu jsou zlepšovány stovky let. Jednu z hlavních zásluh na
moderním brusu má matematik a drahokamový nadšenec Marcel Tolkowski, který v roce
1919 zdokonalil kruhový briliantový brus tím, že spočítal ideální tvar pro maximální zpětný
odraz a disperzi barev světla.
Moderní kruhový briliant má nejméně 57 facet (vybroušených plošek).
V současné době se většina menších diamantů brousí v Indii a Rusku, kde je levná lidská
práce. Většina operací při broušení menších diamantů je více méně zautomatizována.
Těžba a výroba
Přírodní diamanty se průmyslově těží ve velkých povrchových dolech, hlubinnou důlní
těžbou kimberlitových nebo lamproitových komínů (důl Argyle v severní Austrálii) nebo
podmořskou těžbou ze splavenin.
Lze také vyrobit umělé diamanty, např. krystalizací uhlíku z kovových slitin za velmi
vysokých tlaků a teplot. Jejich výroba je poměrně levná a používají se jako průmyslové
diamanty pro řezné nástroje a brusivo. Napodobeniny diamantů jsou minerály jako karbid
křemíku (Moissanite) nebo kubická zirkónie. Umělé diamanty se pro šperkařské a obchodní
účely podle metodiky mezinárodní klenotnické organizace CIBJO (např. The Diamond Book
2006-1) rovněž řadí mezi napodobeniny, i když se fyzikálně a chemicky jedná o diamanty.
Výroba velkých syntetických diamantů poslední dobou potenciálně ohrožuje průmysl
přírodních šperkářských diamantů. Konečný efekt obecné dostupnosti syntetických diamantů
šperkařské kvality na cenu přírodních diamantů lze těžko předvídat, ale stejná situace již
dříve vznikla i u jiných umělých kamenů (safíry, rubíny a další), a přesto neklesla cena
příslušných přírodních kamenů. Přírodní a umělé (syntetické) diamanty lze rozlišit většinou
spektroskopickými metodami v dobře vybavené laboratoři. Pomocí epitaxe z molekulárních
svazků se za vysokého tlaku a teploty získávají diamanty ve tvaru tenkých destiček. Tyto
umělé diamanty jsou velmi drahé a mají použití např. v optice, elektronice a v jiných
speciálních zařízeních.
Využití
Nejznámější je využití diamantů ve šperkařství. Aby vynikly jejich optické vlastnosti, jsou
vybrušovány do tvaru speciálního mnohostěnu - briliantu. Hmotnost diamantu se vyjadřuje
v karátech (ct).
Velmi významné je využití diamantů v průmyslu. Vyrábějí se z nich řezné, vrtné a brusné
nástroje, prášky a pasty. Pro tento účel se využívají diamanty pro šperkařství bezcenné
(špatná barva, špatná čistota), diamantový prach a průmyslově vyráběné diamanty.
Naleziště
Nejstarší naleziště diamantů jsou známa
v Indii (oblast Golgonda);
18
dále nacházen v Brazílii (stát Minas Gerais),
Jižní Africe, Rusku.
V Česku byl nalezen dvakrát (Dlažkovice, Chrášťany). Třetí nález u Starého se ukázal jako
natavený kousek umělého sklo-keramického materiálu.
Současná významná světová naleziště diamantů (seřazená podle hodnoty produkce)
Botswana
Rusko (Sibiř)
Kanada
Jižní Afrika
Angola
Namibie
Austrálie.
2.2. Přehled největších surových diamantů
karáty jméno
rok místo
3106 Cullinan
1905 Jižní Afrika
995,2 Excelsior
1893 Jižní Afrika
968,8 Hvězda Sierry Leone 1972 Sierra Leone
787,5 Velký Mogul
1650 Indie
770
Woyie River
1945 Sierra Leone
726.6 President Vargas
1938 Brazílie
726
Jonker
1934 Jižní Afrika
650,8 Reitz
1895 Jižní Afrika
620,14
1895 Jižní Afrika
609,25 Baumgold
1922 Jižní Afrika
601,25 Lesotho
1967 Jižní Afrika
532
1943 Sierra Leone
455
Darcy Vargas
1939 Brazílie
440
Nizam
1835 Indie
342
26. sjezd KSSS
1981 Sibiř
(Hmotnost diamantů se udává v karátech. Metrický karát (Carat) je definován jako 0,2 g a
značí se ct.)
2.3. Frotáž
je výtvarná technika, která využívá přenášení otisku reliéfní struktury podložky měkkou
tužkou na papír.
3. Granity (žuly)
jsou to hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které
obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou
obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly
(rapakivi). Žuly jsou stejnoměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je
hypidiomorfně zrnitá.
19
Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm³. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě
lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická
odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti.
Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy
(muskovit a/nebo biotit) a amfibol (hornblende). Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu,
granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín
a fajalit.
Žuly lze dělit na čtyři typy:
I–typ žuly derivované tavením dříve exitujících magmatických hornin
S–typ žuly vzniklé tavením původně sedimentárních hornin
A–typ žuly typické pro riftové zóny a stabilní kontinentální oblasti, anorogenní žula
M–typ žuly vyskytující se v oceánských ostrovních obloucích, jsou podobné svým složením
I-typu
Podle příměsí se rozeznávají biotitická žula, dvojslídá žula, amfibolická žula, amfibolickobiotitická žula, apod.
Porfyrová žula obsahuje větší porfyrické vyrostlice ortoklasu.
Výlevným ekvivalentem žuly je ryolit. Žilným ekvivalentem žuly je žulový porfyr.
Výskyt
Žula se vyskytuje v hlubinných tělesech – plutony a pně. Granitoidy tvoří z velké části
zemskou kůru pevnin.
Česká republika
Český masív – Českomoravská vrchovina, Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory,
Krkonoše, Železné hory, Jizerské hory.
Svět
Fichtelgebirge (Smrčiny), Oberpfälzer Wald, Bayerischer Wald (Bavorský les),
Schwarzwald, Odenwald, Lausitz, Centrální Alpy, Waldviertel, Mühlviertel, Norsko,
Švédsko, Finsko.
Původ pojmenování
Slovo žula pochází z německého Sohle = podklad, podloží. Slovo granit pochází z latinského
granum = zrnko. V odborné terminologii se dnes již výhradně používá označení granit.
Využití
Slouží jako stavební kámen, používá se také na dlažby. Rozpukané žuly se používají na štěrk.
3.1. Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen,
slídy (muskovit nebo biotit).
3.2. Žula z plastelíny – didaktická pomůcka.
3.3. Na vybudování dvou žulových lomů a kamenických provozů v nich, a to v Kamenné a
Mrákotíně, má největší zásluhy rod Zedníčkových z Kamenné u Budišova.
Kamenický rod založil Jindřich Zedníček (ročník 1888), který se věnoval především výrobě
kamenických stavebních dílů, koryt a plotových sloupků.
Další pokračovatelé otevřeli několik kamenolomů (Horní Dvorce, Olší a především Mrákotín
I) a podstatně rozšířili činnost v kamenolomu Kamenná, kde se nyní zpracovává surovina
vytěžená z lomů v Mrákotíně a Kamenné.
Pražský hrad
Obelisk, žulový monolit na III. nádvoří, byl postaven v r. 1928 u příležitosti 10. výročí
založení republiky podle návrhu Josipa Plečnika, jeho historie však nebyla jednoduchá.
Plečnik chtěl umístit štíhlý sloup s věčným světlem na novém širokém schodišti do Rajské
zahrady a na vrchu měla být Štursova socha českého lva nad slovenským křížem.
20
Tahanice kvůli slovenským protestům přiměly Plečnika změnit záměr a vybudovat žulový
monolit bez sochy. Drahý projekt a transport z Mrákotína u Telče nikdo nechtěl financovat,
až jej na své náklady nechal provést prezident Masaryk. Štíhlý monolit (18,2 m, 120 tun) se
však při transportu 8. září 1923 zlomil (přetrhlo se ocelové oko kladky při tažení do prvního
strmějšího kopce nad Mrákotínem) a byl tesán jiný. Ten však se ukázal být z nekvalitního
kamene a tak v r. 1925 byl připraven další monolit, tomu se však odlomila třímetrová špice (z
celkových 20 metrů) již v lomu, nicméně byl na Hrad převezen. Na schodiště se nový
masivnější obelisk Plečnikovi nehodil, proto byl umístěn na III. nádvoří na betonový
zvonovitý základ. V r. 1996 byl vršek osazen ocelovým pozlaceným jehlanem. Jedna část
zlomeného prvního monolitu byla posléze použita na památník padlým ze světové války pod
Emauzy. V zahradě Na valech - na Moravské baště, je umístěn jeden ze dvou dalších
odštěpků monolitu, druhý je u Lánské obory.
4. Křemen
Křemen (anglicky quartz) je obecně známý minerál s chemickým vzorcem SiO2, hojně se
vyskytující v litosféře, kde tvoří jeden z nejdůležitějších prvků.
Křemen vytváří celou řadu odrůd, mezi které patří hvězdovec, čirý křišťál, růžový růženín,
hnědá záhněda, chalcedon, achát, onyx, ametyst, tygří oko, železitý křemen, jaspis, žlutý
citrín, černý morion a další. Křemen je běžnou součástí žuly, pískovce a mnoha dalších
hornin.
Vznik
Křemen vzniká jako poslední člen Bowenova reakčního schématu z magmatu. Je tvořen
tetraedry SiO4, které spadají do základních stavebních prvků křemičitanů. Často se vyskytuje
v pegmatitech, žulách, ryolitech či jako výplň žilných těles a různých dutin.
Vlastnosti
Krystaluje v klencové soustavě a na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 6-7. Je průhledný,
zřídka bílý. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy
hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale
setkáváme se také s monokrystaly. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové. Křemen se
vyskytuje v mnoha odrůdách, patří sem i drahokamy jako například: křišťál, ametyst,
záhněda, achát, růženín, jaspis, chalcedon, chryzopras, citrín.
Rozpoznáváme vyšší a nižší křemen. Nižší křemen je stabilní do teploty 573 °C, po
překročení mezní teploty dochází k modifikaci do hexagonální konfigurace vyššího křemene,
který se nazývá beta křemen. V případě, že současně dochází k nárůstu tlaku, přeměňuje se
křemen ve stabilní coesit a následně ve stišovit.
Křemen je velmi odolný proti zvětrávání, což je jeden z důvodů, proč se hromadí v náplavech
a sedimentech ve formě zrnek, valounků, valounů (tvoří písky, štěrky atd).
Relativní permitivita εr krystalu křemene je 4,3 až 4,7.
Získávání
Křišťál - krystalický oxid křemičitý
Křemen se ve velkém množství těží jako součást písků a štěrků, často se těží na speciální
slévárenské anebo sklářské písky. Dále se mohou těžit kvarcity, což jsou horniny složené
převážně z křemene.
Pro sběratelské a šperkařské účely se těží drahokamové odrůdy křemene a sbírkové ukázky
křemene. Pro šperkařství se získávají zejména mikrokrystalické křemeny (jaspis, achát) a
vysoce kvalitní čiré a nepopraskané záhnědy, křišťály, citríny a ametysty pro výrobu brusů.
Využití
Pro své piezoelektrické vlastnosti je křemen hojně využíván jako oscilátor v elektronických
zařízeních, jako v hodinách a dalších přístrojích měřících čas (PC atd.). Jeho předností
21
v tomto ohledu je velmi malá závislost piezoelektrického koeficientu na teplotě. Křemenné
sklo je na rozdíl od křemene amorfní a má laboratorní a další využití ve sklářském průmyslu.
Další využití má v radiotechnice. Mnoho jeho odrůd je ceněno jako drahé a ozdobné kameny,
které jsou dále používány ve šperkařském průmyslu a jako dekorace.
Naleziště
Běžný minerál všeobecně rozšířený. (Podkrkonoší (ametyst), Písecko (růženín), Dolní Bory u
Velkého Meziříčí (záhněda)).
4.1. Korunovační klenoty
Pražský hrad, jeho chráněná oblast včetně archeologických nálezů, je uznáván za Národní
kulturní památku č. 1. Na dalším místě v pořadí našich památek jsou České korunovační
klenoty. Uloženy jsou trvale na Pražském hradě, a také vystaveny mohou být jen na jeho
území. Bývá to však při zcela mimořádných událostech. Naposledy byly klenoty vystaveny
v dubnu 2008 při příležitosti 90. výročí vzniku samostatné Československé republiky.
O vystavení korunovačních klenotů má právo rozhodnout výhradně prezident republiky.
Korunní komora v chrámu sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je
bez nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň
na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm
držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké
sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního
města Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých
stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Klenoty byly uloženy v chrámu sv. Víta na Hradě,
tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky.
Vyhrazena jim byla zvláštní skříň, opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva
strážci klenotů. I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se
udržela.
Hodnotu Českých korunovačních klenotů nelze v penězích vůbec vyjádřit. Kromě
nedocenitelné hodnoty historické se staly i vzácným symbolem české státnosti.
Soubor tvoří Svatováclavská koruna Karla IV., k ní náležející pouzdro a poduška, královské
žezlo a jeho pouzdro, královské jablko a jeho pouzdro, korunovační plášť a další oděvní
součásti: pás, manipul, štola a hermelínový límec. Ve středověku patřily k souboru ještě
prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej.
Popis jednotlivých předmětů
Svatováclavská koruna
Svatováclavská koruna má podobu zlaté čelenky složené ze čtyř dílů. Každý z těchto dílů má
na vrcholu velkou lilii. Čelenka je zhotovena ze zlata o ryzosti 22 karátů. Díly jsou nahoře
spojeny dvěma příčnými pásky (kamárami), které jsou v místě svého překřížení (na vrcholu)
osazeny křížkem. Kamáry jsou zhotoveny ze zlata odlišné kvality (19 až 20 karátů) než
čelenka, patrně pocházejí ze zlatého pásu, který byl svatebním darem Blanky z Valois od
jejího bratra, francouzského krále Filipa VI. Jednotlivé části koruny jsou spojeny zlatými
závlačkami. Koruna je osazena drahými kameny a perlami, což obnáší celkem 18 safírů,
1 akvamarín, 31 spinelů, 15 rubínů, 1 rubelit – růžový turmalín (donedávna považovaný za
rubín), 25 smaragdů a 20 perel. Do křížku na vrcholu je údajně vložen trn z koruny Ježíše
Krista, na křížku je vyrytý latinský nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (zde je
trn z koruny Páně).
Koruna váží 2358,04 gramů a má výšku i průměr 19 cm.
22
Královské žezlo
Žezlo je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata. Má délku 67 cm a váží 1013 g. Ozdobeno je
4 safíry, 5 spinely a 62 perlami. Mimořádně velký spinel je osazen na vrcholu žezla. Žezlo se
skládá ze čtyř částí. Rukojeť je pokryta emailovými lístky, květy a větévkami a je po obou
stranách zakončena okružím s řadou perel. Hlavice žezla je stylizována do tvaru květu a je
osazena perlami a uvedenými drahými kameny.
Královské jablko
Královské jablko bylo vytvořeno zřejmě ve stejné době a dílně jako žezlo (viz dále), je
rovněž zhotoveno z osmnáctikarátového zlata. Je lehce zploštělé o průměru 11,9 cm a výšce
9,8 cm.
I s křížem na vrcholu je vysoké 22 cm. Váží 780 g. Jablko je na kříži a na obroučce osazeno
celkem 8 safíry, 6 spinely a 31 perlami. Na vrchní části pod křížem je latinský nápis
DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM
EXULTABIT (Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá). Na zadní části
kříže, na vrcholu je nápis DEUS CELUS REGNAT ET REGES TERRE (Bůh vládne
nebesům a králové zemi). Obě polokoule jablka jsou pokryty tepanými reliéfy.
Korunovační plášť
Korunovační plášť byl zřejmě zhotoven pro korunovaci Ferdinanda II. (1617) a byl používán
až do roku 1836, kdy se uskutečnila poslední korunovace českého krále. Král v něm byl oděn
během obřadu. Plášť je zhotoven z luxusního hedvábného materiálu červené barvy a je
lemován hermelínem (kožešinou z hranostaje). Plášť je polokruhový, vzadu prodloužený do
vlečky a nemá rukávy. Je široký 312 cm a dlouhý 236 cm. Uložen je odděleně od klenotů ve
speciálně klimatizovaném depozitáři.
Kožená pouzdra
Nejstarší je kožené pouzdro na korunu, které nechal Karel IV. zhotovit v roce 1347. Pouzdro
má téměř kulovitý tvar, horní a dolní díl jsou bohatě zdobeny. Na vrchní části jsou 4 znaky:
říšská orlice, český lev, rodový erb Arnošta z Pardubic a znak Arcibiskupství pražského. Po
obvodu je čtyřřádkový červený nápis ANNO DOMINI MCCCXLVII DOMINUS
KAROLUS ROMANORUM REX ET BOHEMIAE REX ME FECIT AD HONOREM DEI
ET BEATI WENCESLAI MARTIRIS GLORIOSI (Léta páně 1347 pan Karel, král římský a
král český, mne zasvětil k poctě boží a slavného utrpení svatého Václava).
Pouzdro žezla pochází pravděpodobně ze 17. století. Má válcovitý tvar, na jednom konci
rozšířený pro hlavici žezla. Je zhotoveno z hladké kůže a skládá se ze dvou částí spojených
drobnými panty.
Původní pouzdro na jablko bylo značně poškozeno, proto bylo v roce 1929 zhotoveno
pouzdro nové. Je na něm zobrazen znak Československé republiky, na vrchu jsou letopočty
svatováclavského milénia 929 a 1929. Po obvodu je nápis DVACÁTÝ OSMÝ ZÁŘÍ.
4.2. Odrůdy křemene
Fanerokrystalické odrůdy: křišťál, ametyst, záhněda, růženín, morion, citrín, modrý křemen,
tygří oko, sokolí oko, kočičí oko, aventurin
Kryptokrystalické odrůdy: chalcedon, achát, mechový achát, onyx, plazma, prasem, karneol,
sardonyx, chryzopras, heliotrop, jaspis, enhydros
23
4.3. Křemenný písek
je písek, který je téměř výhradně tvořený z křemičitých zrn, neobsahuje příměsi a jiné
úlomky. Používali ho k získání skla již staří Egypťané, sklo nacházelo své uplatnění už od
středověku (vitráže skleněné části spojené mozaikovým olovem).
Lidé znali sklo už dávno. Blesk zanechával na písečných pouštích zvláštní útvary
vzniklé ztavením písku. Ztuhnutím žhavé sopečné lávy vzniká také tmavé přírodní sklo –
obsidián, z kterého si lidé už od pravěku vybrušovali nástroje i ozdoby. Bylo to především
v Anatólii (Trója), Mexiku a Jižní Americe. Ale to člověku nestačilo, chtěl si sám z písku
ohněm sklo vytavit.
To se podařilo obyvatelům tehdejší Mezopotámie někdy mezi léty 3500–3000 př. n. l.
Nejdříve sklo používali jako glazuru na kamenné a keramické korálky, později, kolem roku
2500 př. n. l., už byly korálky a amulety celé skleněné.
Tam se také při svých invazích seznámili se sklem Egypťané. Tak nastal zrod
sklářského průmyslu v Egyptě. Sklo tavili Egypťané z křemenného písku, vápenných
mořských lastur a sody. Kromě šperků dělali později i nádoby: hliněná jádra potahovali
sklovinou, nanesené sklo v ohni ztavili a nakonec hliněný válec odstranili.
Tutéž techniku převzali od Egypťanů Řekové. Vylepšili ji pouze v tom, že hliněné
jádro budoucí nádoby rovnou ponořovali do roztavené skloviny. Tento způsob používali až
do poloviny 1. stol. př. n. l.
5. Pazourek
je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene zařazená mezi odrůdy chalcedonu.
5.1. Pazourek je obvykle tmavošedý, modrý, černý nebo temně hnědý a často se skelným
vzhledem. Vyskytuje se převážně ve formě pecek (mandlí, konkrecí, uzlin) i větších objemů
uvnitř usazených (sedimentárních) hornin jako jsou křídy a vápence. Způsob vzniku pazourku
není dosud jasný, i když se zdá potvrzeno, že je výsledkem chemických změn při tvorbě
sedimentárních hornin pod tlakem – při procesu diageneze. Jedna teorie praví, že gelovitý
křemičitý materiál vyplňuje dutiny v sedimentu a v nich “zkřemení”. To by vysvětlovalo
složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě vyskytuje.
V Evropě se nejlepší pazourek pro výrobu nástrojů vyskytuje v Belgii – v Obourgu v
pazourkových dolech Spiennes, v křídách na pobřeží průlivu La Manche, v Pařížské pánvi, v
ložiskách na Rujáně (např. na mysu Arkona), v anglických Grimes Graves a v jurských
vrstvách krakovské oblasti v Polsku.
5.2. Pazourek byl pro své relativně snadné opracování a lasturnatý lom jedním z nejvíce
užívaných materiálů pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván
štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů, například pěstních
klínů, hrotů šípů apod.
V pravěku se k nám pazourek dostával z pobřeží Baltu, posunem ledovců. Odtud má
přízvisko baltský.
Anglický (a také německý) název pazourku – flint – známe z obecného názvu pro pušku –
flinta. Pazourek byl totiž užíván jako křesací kamínek (nárazem oceli s pazourkem vznikají
jiskry) v puškách a jeho úlohou bylo vznítit střelný prach, který odpálil kulku (vojenské užití
pazourku v mušketách britské armády je doloženo k roku 1842). Skláři, optici a astronomové
také znají flintové sklo s vysokým indexem lomu.
24
5.3.
Lovci mamutů, Eduard Štorch
Román ze starší doby kamenné se odehrává na různých místech Čech a Moravy a vychází ze
skutečných archeologických nálezů. Autor však dokázal mistrně skloubit fakta s příběhem.
Čtenář se tak stává součástí napínavého děje, sleduje putování hlavních hrdinů Kopčema
a Veverčáka, prožívá s nimi všechna jejich dobrodružství a s napětím sleduje jejich vynálezy,
ale současně se seznamuje s pravěkou dějepisnou látkou, získává základní vědomosti o
paleolitické společnosti...
První kapitoly románu vznikly již na počátku 20. století, ale jeho poznávací i literární
hodnoty obstojí i ve století jednadvacátém.
Osada Havranů, Eduard Štorch
Příběh z mladší doby kamenné.
5.4.
Pazourek byl užíván pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván
štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů, například pěstních
klínů, hrotů šípů apod.
6. Fosílie
6.1Co jsou to zkameněliny
Za zkameněliny (fosilie) jsou považovány pozůstatky po organismech z geologické
minulosti, které se dochovaly do současnosti a které splňují určité požadavky na ně kladené.
Co je zkamenělina a co není?
Nález můžeme prohlásit za zkamenělinu jen v případě že:
- je zřetelným důkazem existence organismu
- podává alespoň základní představu o tvaru a stavbě organismu
- nepochází ze současnosti, ale je alespoň jednu geologickou dobu starý (starší více než
10 000 let)
- nebyl vytvořen lidskou rukou.
Na základě těchto podmínek nepatří mezi zkameněliny například ropa, která je sice dokladem
existence organismů, ale neříká nic bližšího o tvaru a stavbě organismu. V některých
případech můžeme nalézt zkamenělý organismus i ze současnosti, ale ani ten není možné
označit za zkamenělinu, pokud není starší než oněch 10 000 let.
Za zkameněliny však považujeme kromě zbytků těl pravěkých organismů také i jejich
zkamenělé stopy a výkaly. I ty dokládají existenci organismu a lze z nich odvozovat alespoň
základní informace o tvaru, stavbě či velikosti těla organismu.
Pravé a nepravé zkameněliny
Zkameněliny neboli fosilie můžeme rozdělit na pravé a nepravé.
Pravé zkameněliny jsou takové, kdy se dodnes zachovaly nepřeměněné (nebo jen málo
přeměněné) zbytky organismů. Jedná se například o žraločí zuby, schránky měkkýšů, mamuti
zamrzlí v ledu a podobně. Tyto zkameněliny se nachází zejména v mladších a nepříliš
zpevněných usazeninách. Ve starších horninách se takové zkameněliny nacházejí jen
výjimečně.
Naopak zkameněliny nepravé jsou takové, kdy se nedochová tělo organismu ve své původní
podobě a dojde k jeho přeměně. Schránka organismu se například může rozpustit a může být
nahrazena některými minerály. Zkamenělina se tak sice zachová, ale nejedná se již o původní
schránku tvořenou původním materiálem.
25
Zkameněliny můžeme dále dělit například na rostlinné a živočišné. Zkameněliny živočichů se
pak ještě často dělí na bezobratlé a obratlovce. Za samostatnou skupinu zkamenělin se
považují i stopy po činnosti organismů - tzv. ichnofosilie.
Nebo můžeme zkameněliny dělit podle velikosti na makrofosilie čili velké klasické
zkameněliny jako například trilobiti, ryby, dinosauři a mikrofosilie, tedy zkameněliny
mikroskopických rozměrů, mezi které patří například zkamenělý pyl rostlin či mikroskopické
organismy.
V širším slova smyslu jsou slovem fosílie označovány zkamenělé i nezkamenělé zbytky a
otisky jiných než recentních organismů. Často se za fosílie považují také stopy po činnosti
těchto organismů, které se odborně nazývají bioglyfy, jsou to otisky končetin, nebo jen
drobné dírky po vrtání či cestičky po lezení.
Fosílie jsou v užším slova smyslu chápány jako zkameněliny jiných než recentních
organismů, které prošly procesem fosilizace (zkamenění). Proces fosilizace může mít různý
průběh, který je však zásadní a odráží se v míře zachovalosti fosílie.
Nejčastěji se dochovávají tvrdé části organismů: zuby, kosti, skořápky vajec, krunýře
a podobně.
Studiem fosílií a fosilních zbytků se zabývá paleontologie.
Slovo fosílie má původ v latinském fodere - kopat, hrabat, a fossa - jáma, výkop, příkop.
Vznik fosílií
Nejčastěji tak, že živočich nebo rostlina uvízne v usazeninách, obvykle pod vodou. I když se
masité části těla takto pohřbených živočichů rychle rozloží, tvrdé složky, kosti a skořápky
zůstanou zachovány, v některých případech prakticky bez poškození. Většinou však
prosakující voda částečně nebo úplně zanese spáry a dutiny nerostnými usazeninami
a promění je v kámen. V případě dřeva může být původní hmota postupně, molekulu za
molekulou, nahrazována minerály, především oxidem křemičitým. V tomto případě se
zachovají původní charakteristické rysy včetně letokruhu, ba dokonce i buněčné struktury.
Fosilizace může proběhnout i tak, že původní struktury zcela zmizí a zanechají po sobě buď
dutinu, nebo jakousi přírodní "formu" ve skále. Občas do těchto forem pronikají jiné
materiály, které pak vytvářejí odlitek originálu. Formám "na listy" a jiné tenké struktury se
říká otisky. Původní obrysy listů a živočichů s měkkým tělem se můžou uchovat také
v jemném nánosu bahna. Zvlášť krásné jsou takto vzniklé jemné prokreslené otisky kapradin.
Horniny, ve kterých nalézáme zkameněliny
Největší množství fosilií se nachází v sedimentárních horninách, v jílovitých břidlicích, ve
vápenci a v pískovci, kam byl ten či onen organismus pohřben v období jejich vzniku.
Mimořádně vzácné jsou zkameněliny v metaformovaných horninách, protože fosilie
v původní hornině byly obvykle zničeny při její transformaci. Některé sedimentární horniny
jsou prakticky ztuhlými nánosy fosilií. Bílé útesy u Doveru na březích Lamanšského průlivu
jsou mocnými vrstvami naplavené křídy. Tento typ vápence se téměř výlučně skládá
z úlomků miniaturních mušliček a uhličitanu vápenatého, pocházejícího z pozůstatku malých
mořských živočichů. Velmi vzácné jsou nálezy „forem“ rostlin a zvířat v magmatických
horninách. V Oregonu objevili zcela ojedinělou „formu“ jednoho druhu nosorožce, který
zahynul při sopečném výbuchu před nějakými dvaceti miliony let.
Jantar
Kousek jantaru s nedotčeným exemplářem drobného hmyzu jsou vlastně dvě zkameněliny
zároveň, protože i jantar je fosílie. Odpradávna ceněný žlutý sklovitý materiál je totiž
zkamenělým kouskem stromové pryskyřice. Většinou se nachází na pobřeží Baltského moře,
kde kdysi bohaté jehličnaté lesy bývaly zdrojem jantarotvorné suroviny. Hmyz, listy a jiné
kousky rostlin se občas v lepkavé pryskyřici zachytily a ta pak zkameněla. Hmyz se zachoval
tak dokonale, že vidíme dokonce i jemné žilky v křídlech, a vypadá to, jakoby stále v kousku
jantaru fyzicky byl. Ve skutečnosti tomu tak není. Zbyla z něj jen pouhá forma s obtiskem.
26
6.2. Latimérie podivná (Latimeria chalumnae)
je ryba ze skupiny lalokoploutví, dlouhá v průměru 1 metr, se zavalitým tělem, ploutvemi na
násadcích a modrými šupinami. Latimérie je jediným zástupcem lalokoploutvých ryb, a proto
je označována jako tzv. živoucí fosílie. Tento druh ryb byl dlouho považován za vyhynulý
(jeho vymizení se odhadovalo na období před 70 miliony let). Latimérie jsou pravděpodobně
příbuznými jednoho z mezistupňů vývoje obojživelníků.
Objev
22. prosince 1938 byla vylovena u břehů Afriky a objevena kurátorkou muzea v jihoafrickém
East Londonu Marjorie Courtenay-Latimerovou, avšak podařilo se jí zachránit pouze některé
její části. O svém objevu informovala ichtyologa Jamese Leonarda Brierleyho Smithe, který
její nález systematicky zařadil do skupiny lalokoploutvých ryb, jež byla považována za
vyhynulou již koncem druhohor, a na počest objevitelky nový druh pojmenoval vědeckým
názvem Latimeria chalumnae. Ostatní vědci ovšem objev prohlásili za falzifikát. Roku 1952
byla vylovena další latimérie u Komorských ostrovů, východně od afrického pobřeží.
Ukázalo se, že latimérie se u Komorských ostrovů loví sice v malém počtu, ale pravidelně, a
místní domorodci ji dobře znají.
Výzkum
Malá populace začala nadměrným odlovem exemplářů pro muzejní sbírky trpět, a proto se
objevily snahy její lov omezit (od roku 1989 se latimérie nachází pod ochranou CITES). Bylo
zjištěno, že tato velká (až 180 cm dlouhá a 90 kg vážící) a dravá ryba žije nad rozeklaným
skalnatým dnem v hloubkách kolem 200 m. Rozmnožuje se poměrně neobvykle - rodí velmi
malý počet živých mláďat o hmotnosti kolem 0,5 kg a svoje ploutvovité končetiny používá
ke „kráčení“ po mořském dně. Zároveň bylo zjištěno, že populace latimérie v severní části
Mosambického průlivu u Komorských ostrovů je skutečně malá a zahrnuje pravděpodobně
jen několik set jedinců.
Je zajímavé, že v minulosti byly exempláře lalokoploutvých ryb uloveny i v jiných částech
světa, o čemž kromě ústních svědectví svědčí i několik uměleckých předmětů z historických
dob, na nichž je lalokoploutvá ryba nezaměnitelně zpodobněna. V roce 1998 se konečně tyto
zprávy potvrdily. Dne 30. července 1998 byla v Celebeském moři severně od ostrova
Sulawesi (Celebes) ulovena do sítě položené v hloubce 100 - 150 m další latimérie. Na rozdíl
od modravé latimerie od Komorských ostrovů byl tento exemplář hnědý se zlatými
skvrnkami. Jak bylo publikováno v září 1998 v časopise Nature, byla na základě testů DNA
tato ryba popsána jako nový druh Latimérie celebeská (Latimeria menadoensis).
19. května 2007 vylovil indonéský rybář poblíž ostrova Sulawesi 51 kg vážící exemplář
latimérie. Ryba poté žila v zajetí 17 hodin (běžně umírá do 2 hodin od výlovu), příčinou
jejího úhynu byly nevyhovující podmínky umělého prostředí, neboť latimérie je zvyklá na
chladnou vodu velkých hloubek. Rybu samotnou a příčiny jejího dlouhého přežívání po
výlovu zkoumá tým vědců z místní univerzity.
U nevelké populace latimérii druhu Latimeria chalumnae, objevené u pobřeží jižní Afriky
v Sodwanském zálivu, byly zaznamenány drobné rozdíly v jejich chování při srovnání
s populací žijící u Komorských ostrovů.
6.3. Amoniti (Ammonoidea)
jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících v období siluru až konce
křídy (asi před 425–65,5 miliony let). „Praví“ amoniti však vznikli až v triasu. Především
v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na
paleontologických lokalitách. Charakteristická je pro ně zavinutá schránka se závity. Obvykle
dosahovali velikosti v řádu několika desítek centimetrů, existovali však také obři se
schránkou o průměru téměř tří metrů (rekordní exemplář měří na výšku asi 2,3 metru).
Představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich
27
konzumenty byli například někteří mosasauridi. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na
samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších
třetihor.
Jejich fosílie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu
v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“.
Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro
zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalené vnitřní struktury, ale nejčastěji je
můžeme vidět rozřezané ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem
v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně
běžní jsou však také v České republice.
6.4. Trilobiti (Trilobitomorpha)
patří mezi typické prvohorní živočichy – největšího rozkvětu dosáhli ve svrchním kambriu a
ordoviku, další vrchol nastal v devonu. V permu přežívala už jen jediná čeleď Phillipsiidae,
při velkém vymírání na konci permu trilobiti nadobro zmizeli. Dosahovali velikosti od
1 milimetru až po 90 centimetrů.
Celkově bylo až dodnes popsáno více než 17 000 druhů trilobitů.
Způsob života
Trilobiti byli bentičtí živočichové (žijící při dně). Pozdější druhy byly i hlubinné, další
(především silurské druhy) se vznášely v chomáčích řas a mořských rostlin. Po dně se
pohybovali kráčením spíše než plaváním. Jejich tělo bylo tvořeno hlavou (cephalon) a třemi
podélnými laloky (axilárním a 2 plurálními po stranách) dělenými na tělo (thorax) a zadeček
(pygidium). Měli mnoho nespecializovaných dvouvětevných nohou se žábrami. Mohli se
stáčet do klubíčka a chránit se tak při napadení. Jedněmi z jejich úhlavních nepřátel byli
hlavonožci, dále ryby, anomalocarisové atd...
Nálezy
Zachoval se po nich bohatý paleontologický materiál. Velká naleziště trilobitů jsou také
v Čechách, nejvíce v oblasti zvané Barrandien (oblast mezi Prahou a Plzní), jehož centrální
částí je Český kras. V České republice je nejběžnějším trilobitem Elipsocephalus Hoffi (Jince
u Prahy). Výzkumem českých trilobitů proslul v 19. století zejména francouzský inženýr
a přírodovědec Joachim Barrande. Poměrně vzácný je nález celého krunýře, protože
jednotlivé články byly u sebe drženy šlachami, které se rozpadly, a krunýř se rozdělil na
několik částí. Aby k tomu nedošlo, musel být krunýř přikryt velmi brzy nánosem písku nebo
bahna.
Potrava
Trilobiti neměli kusadla, potravu si cpali do úst jakýmsi víčkem na spodní straně horního
okraje hlavy (rostrum). Někteří se živili detritem (drobným materiálem v kalu u dna), jiní byli
draví a napadali jiné trilobity (řád Redlichiida). Ke kousání používali ostré kyčle na svých
předních nohách (u dravých druhů).
Kde v ČR hledat
Trilobity lze nalézt na téměř celém území barrandienu. Jak je již jmenováno v předchozích
částech, hodně trilobitů, zejména Elipsocephalů Hoffi, lze nalézt v Jincích u Prahy. Oblast
však velkou částí zasahuje do vojenského prostoru Brdy a je chráněna pod několika tisícovou
pokutou. Další chráněnou lokalitou je Mořina. Jednou z dobrých nechráněných lokalit je lom
Mušlovka v Dalejském údolí v Praze. Zde se dají nalézt trilobiti v hojném počtu, ale
především loděnkovití hlavonožci.
7. Založení sbírky nerostů a hornin nalezených v blízkém okolí.
28
PŮDA, ZEMĚ, HLÍNA …
Půda je nejsvrchnější vrstvou zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy,
vzniká pod vlivem vnějších faktorů a času. Poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům
a člověku. Půdu studuje vědní obor pedologie.
1. Vzpomínáte na naše první setkání a na úvodní program Příroda živá neživá? Zabývali
jsme se i úkoly spjatými s půdou, s další složkou neživé přírody. Vyzkoušíme si nyní, co
jsme si zapamatovali.
Vyluštěte tuto tajenku:
1)
2)
3)
4)
A
5)
6)
7)
8)
9)
10)
1) Půdní živočich
2) Otcem půdy je
3) Hnědě-žlutá vrstva půdy je bohatá na
4) A
5) Žížaly nemají rády
6) Nejrozšířenější typ půdy v ČR
7) Matkou půdy je
8) Náš kraj se nazývá
9) Hnojená půda se nám odvděčí, dá nám dobrou
10) Svrchní část půdy je bohatá na
Tajenka zní: ……………… .
1.1. V tajence jste vyluštili správný název pro domeček pro žížaly. Určitě jste si ho vytvořili i
ve vaší třídě.
29
1.2. Do následující tabulky zaznamenávejte po dobu tří měsíců veškeré změny, které
s chovem žížal souvisí.
☺ Žížaly v půdě ☺
Datum založení žížalária (den nebo týden):
Jména žáků, kteří žížalárium založili:
Jména žáků, kteří se o žížalárium starají:
Jak udržujeme žížalárium ve tmě:
Datum pozorování
(nejméně 2x za měsíc)
Popis změn
Prosinec
Leden
Únor
30
Popis péče
(zvlhčování, přikrmování ..)
1.3. O půdním profilu…
Slyšeli jste někdy slovo profil?
Půdní profil je vlastně pohled na řez půdou.
Skládá se z několika vrstev (horizontů).
A) Na povrchu roste rostlinstvo.
B) Pod ním je tmavší úrodná část, bohatá na humus. Díky žížalám a myším se půda stále mísí
se zbytky rostlin (listí, suchá tráva, kořínky…).
C) Další vrstva je hodně bohatá na živiny. Má hnědě-žlutou barvu.
D) Kamenitá vrstva s jílem je další vrstvou.
E) Konečně jsme se dostali k matce půdy – k hornině.
Podle tohoto popisu půdního profilu (A – E) namalujte vlastní půdní profil. Pomůckou vám
může být pracovní list, který jste vyplňovali během úvodního výukového programu:
2. Kompost je organické hnojivo vzniklé kompostováním, což je přirozený biochemický
proces, probíhající v přírodě.
Vzniká z původních organických látek vlivem živých organismů, zvláště mikrobů.
2.1. Článek - Malá škola kompostování
Lidově se tomu říká zabýt dvě mouchy jednou ranou. Zbavíte se odpadu ze zahrady a založíte
kompost, který zase příští rok opravdu oceníte. Pokud nevíte jak na to, zde najdete odpovjedi
na nejčastější otásky, které se kompostování týkají.
Co patří do konpostu?
Do kompostu dáváme veškerý organycký otpat ze zahrady a domácnosti, jako je listí, tráva,
drcené větvičky, plevel, zbitky ovoce a zeleniny, bramborové šlupky, dřevěný popel a v
malém množství i obaly z reciklovaného papíru.
Co do kompostu nepatří?
Do kompostu nemůžeme dávat chorobama napadené části rostlin.
Jak vzniká kompost?
Vzniká postupným roskladem organických zbytků rostlin. V dúsledku činnosti
mikroorganismů vzniká uvnitř rozkládající se hmoty teplo.
Kompost bi měl mýt jednotnou strukturu, měl by se lechce rospadat a měl by vonět jako
zahradní zemina.
31
2.2. Také jste si všimli, že v textu není něco v pořádku? Tiskařský šotek pěkně řádil, a to
rovnou šestnáctkrát. Vypište chybná slova, ale ve správném tvaru, na tyto řádky:
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
32
Metodika a řešení k tématu: Půda, země, hlína …
Cíl: Žáci se seznámí s některými pedologickými pojmy. Založí žížalárium a na základě
sledování změn v žížaláriu pochopí a svými slovy popíší význam žížal v půdě. Opraví
chybně napsaný text o kompostování a napíší správné znění. Vyhledají na internetu potřebné
informace.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace,
Umění a kultura, Člověk a svět práce
Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova
Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výtvarné potřeby – pastelky, měkká tužka, pomůcky
k založení žížalária – sklenice nebo nahoře seříznutá PET lahev, tmavá látka nebo kartonová
krabice, hlína, písek, organický odpad, přibližně pět žížal, přístup k odborné literatuře a na
internet
Postup a řešení: Žáci v části O půdě mohou použít pracovní list z úvodního výukového
programu Příroda živá neživá, kdy spolu s lektorem řešili tajenku, vysvětlili si pojem půdní
profil a pozorovali opravdové žížalárium.
Úkolem žáků je vyluštit křížovku, nakreslit a popsat půdní profil, založit žížalárium a
zapisovat změny v něm do připravené tabulky. V textu Malá škola kompostování je celkem
šestnáct pravopisných chyb. Žáci najdou chyby a chybná slova přepíšou ve správném tvaru.
1. Tajenka zní: žížalárium
1)
2)
O
K
Ž
Í
Ž
O
L
Í
3)
Ž
4)
A
A
L
A
I
V
I
N
N
A
5)
S
V
Ě
T
L
6)
H
N
Ě
D
Á
H
O
R
N
I
N
A
S
7)
O
8) V
Y
S
O
Č
I
9)
Ú
R
O
D
U
H
U M U
10)
1) Půdní živočich
2) Otcem půdy je
3) Hnědě-žlutá vrstva půdy je bohatá na
4) A
5) Žížaly nemají rády
6) Nejrozšířenější typ půdy v ČR
7) Matkou půdy je
8) Náš kraj se nazývá
9) Hnojená půda se nám odvděčí, dá nám dobrou
10) Svrchní část půdy je bohatá na
33
Y
1.1. Vytvoření žížalária
1.2. Zaznamenávání změn v žížaláriu (viz tabulka v PL).
1.3. Nákres půdního profilu (viz pracovní list z úvodního EVP).
2., 2.1. Kompost, článek
2.2 zabít, odpovědi, otázky, kompostu, organický, odpad, zbytky, slupky, recyklovaného,
chorobami, rozkladem, důsledku, by, mít, lehce, rozpadat
Doplňující informace:
1., 1.1. Žížalárium
Pořídíme si velkou sklenici od okurek anebo průhlednou PET láhev nahoře seříznutou a pak
sypeme střídavě vrstvy hlíny, písku a organického materiálu (listí, tráva…).
Nesmíme zapomenout přidávat žížalám na povrch trochu listí nebo kuchyňských zbytků
(z mrkve, cibule, okurek, rajčat a podobně).
Občas obsah sklenice zvlhčíme. Žížaly nesnáší sucho a světlo, proto nádobu přikrýváme
tmavou látkou nebo ji vkládáme do krabice. Na jaře žížaly vrátíme na zahrádku.
1.2. Zaznamenávání změn v žížaláriu – pozorování žáků.
1.3. Půdní profil
Půdní profil je vertikální řez půdou. Zkoumání půdního profilu se provádí výkopem sondy.
Z půdního profilu se dají vyčíst půdní horizonty, kategorie půdy a částečně i chemizmus
půdy. Nachází se do 120cm -150cm pod povrchem.
Půda je nejsvrchnější vrstva zemského povrchu, která poskytuje rostlinám živiny, vodu
a prostředí pro růst kořenů.
Půda je vodou, vzduchem a organismy prostoupená svrchní vrstva zemské kůry, která se
vyvíjí pod vlivem vnějších faktorů a času. Je produktem přeměn mineralogických
a organických substancí, morfologicky organizovaná a poskytující přírodní prostředí
rostlinám, živočichům a člověku.
Pedologie je věda, která si klade za cíl, objasnit genezi (vznik) půd, charakterizovat jejich
vlastnosti, stanovit klasifikační systém, zpracovat rozšíření půdních jednotek na zemském
povrchu a určit možnosti hospodářského využití půd.
Předmětem pedologie je půda, resp. pedosféra.
Pedosféra je soubor všech půd Země, který se vyvinul na styku litosféry, atmosféry,
hydrosféry a biosféry (půda je hraniční fenomén).
Půda vzniká působením půdotvorných faktorů, které podmiňují půdotvorné procesy.
Půdotvorné faktory:
matečná hornina
klima
organizmy
reliéf
čas
34
2., 2.1. Co je to kompost
Kompost je organické hnojivo vzniklé kompostovacím procesem, což je přirozený
biochemický proces, probíhající v přírodě, při němž z původních organických látek, pod
vlivem živých organismů, zvláště mikrobů, vzniká stabilní organické hnojivo - kompost.
Jedná se o aerobní kompostování, tedy kompostování za dostatečného přístupu vzduchu
nezbytného pro rozvoj aerobních mikroorganismů potřebných pro rozklad organické hmoty.
S ohledem na skutečnost, že kompostování je přirozený biochemický proces, probíhající
v přírodě využívající vlastností živých organismů, zejména aerobních mikrobů, má použití
kompostu na životní prostředí kladný vliv. Kompost při regeneraci půd obnovuje žádoucí
a přirozenou mikrofaunu.
Kompost působí na zdraví člověka nepřímo tím, že rostliny určené pro výživu lidí, případně
rostliny určené pro krmení hospodářských zvířat, nepřijímají z kompostem ošetřené půdy
vyšší obsah nežádoucích cizorodých a zdraví škodlivých látek.
35
VODA, VODIČKA, VODĚNKA
Voda je jednou ze základních podmínek života, je nejdůležitější látkou na Zemi. Potřebují ji
všechny živé organismy.
Nachází se ve třech skupenstvích. Chemicky je to H2O.
Výskyt vody na Zemi v číslech:
- voda v oceánech - přes 97%
- zamrzlá voda v ledovcích - 2%
- podpovrchová voda 0,6%
- voda v řekách a jezerech 0,2%
- pára v atmosféře 0,001%.
1. Koloběh vody
1.1. Představte si, že jste kapkou vody. Dokážete popsat podle obrázku její putování světem?
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
…………………..………………………………………………………………………………
36
1.2. Zamyslete se nad otázkou: Co nám voda dává? Své nápady zapište.
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
1.3. Co nám voda bere?
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
1.4. Zakreslete k názvům meteorologických značek jejich symboly. Všechny tyto značky mají
vztah k vodě.
bouřka
duha
rosa
mlha
kroupy
sníh
jinovatka
déšť
37
1.5. Jaké znáte podoby vody? Kde všude se voda vyskytuje?
Cestou do školy anebo na procházce s rodiči či s kamarády si všímejte, kde všude kolem sebe
vidíte vodu v některé z jejích podob. Výsledky svého pozorování zapište.
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
1.6. Vzpomeňte si, ve kterých pohádkách hrála významnou roli voda. Názvy pohádek zapište.
(Můžete přiložit i obrázek s názvem pohádky.)
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
2. Voda, voděnka - Jaroslav Uhlíř
Voda, voděnka
hladí oblázky.
Takové je pohlazení,
takové je pohlazení
od lásky.
Takové je pohlazení,
takové je pohlazení
od lásky.
Kdo se té vody jednou napije,
ten své srdce neuhlídá,
ten své srdce neuhlídá,
ztratí je.
Ten své srdce neuhlídá,
ten své srdce neuhlídá,
ztratí je.
2.1. Mnohé umělce voda inspirovala k malování, psaní básní nebo písní. Na chvíli se staňte
básníky nebo textaři a napište několik veršů, ve kterých bude hrát hlavní roli voda:
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
…………………..…………………………………………….. ………………………………..
38
2.2. Studánky
Lidé si od pradávna studánek a pramenů vážili, a proto se také starali, aby pramen nevyschl a
nebyl zanesen listím, větvičkami či blátem, a dále sloužil jako zdroj čisté pramenité vody.
Studánky se každoročně na jaře, když odtál sníh, čistily a případně vyspravovaly.
Této užitečné práci se říkalo otvírání studánek, vždyť až po vyčištění byla studánka otevřená
pro žíznivé pocestné.
Tato práce byla tradičně svěřována dětem a byla spojena většinou s velikonočními svátky či
svátkem Jana Křtitele.
Někde se otvírání studánek dodržuje dodnes, a bylo by hezké tento užitečný zvyk vrátit i
k vám.
Nejen vysočinské ale všechny studánky v Čechách a na Moravě oslavil svou skladbou
„Otvírání studánek“ skladatel, kterou vytvořil roku 1955.
Zhudebnil text básně Miloslava Bureše.
Oba se znali od dětství - byli rodáci z Poličky.
Vždyť
každá studánka
v lese
na hladině
nebe nese,
kdyby jí nebylo,
o zem
by se rozbilo.
Miloslav Bureš psal svou báseň roku 1954 na břehu rybníka Sykovec poblíž známého letoviska Tři Studně.
Právě ve Třech Studních trávil náš záhadný skladatel léto před svým odjezdem do Francie.
Jméno známého hudebního skladatele zjistíte, když vyluštíte šifru napsanou v Morseově
abecedě:
Šifra:
-… / --- / …. / ..-/ … / .-.. / .- / …- //
-- / .- / .-. / - / .. / -. / ..- //
Znění šifry:
2.3. Vypátrejte ve svém okolí studánku, zhotovte jednoduchou mapku a studánku do ní
zakreslete. Napište její název a pokud název nemá, vymyslete ho.
39
2.4. Víte, proč oblázky na dně potoka nebo řeky nemají ostré hrany?
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
3. Vodní hrátky
3.1. Poskládejte z papíru lodičku (umíte i parník?) a vytvořte jezero, rybník nebo řeku
s vlnami. K tomuto úkolu budete tedy potřebovat výkres, barvy nebo pastely či pastelky a
papír na výrobu lodiček. Lodičky můžete na nakreslenou vodní plochu na výkresu nalepit a
nebo zastrčit do zářezů.
Skládaná lodička – postup:
Obdélník papíru přeložíme na polovinu, na hraně označíme polovinu a přeložíme k ní oba
rohy.
Přehneme dolejší okraje a jejich přečnívající rohy založíme na druhou stranu. Vznikne nám
čepice.
Tu roztahujeme prsty a skládáme tak, až dostaneme čtverec. Jeho spodní rohy přehneme
podle čárkovaného označení každý na jednu stranu, aby vznikl trojúhelník.
Máme další malou čepici – tentokrát bez manžet – a když ji znovu roztáhneme (dva krajní
rohy uchopíme a roztahujeme je od sebe), lodička může vyplout.
Skládaný parník – postup:
Přeložením vyznačíme na čtverci papíru obě úhlopříčky a všechny rohy přehneme do středu.
Potom otočíme na druhou stranu a opět všechny rohy zpřehýbáme do středu čtverce.
Stejný úkon opakujeme potřetí – otočíme spodní stranou nahoru a zpřehýbáme rohy.
Otočíme spodní stranou nahoru.
Komíny parníku vytvoříme na dvou protilehlých rozích tak, že jejich volné části od středu
čtverce zvedáme a zároveň roztahujeme otvor komínů (podle předlohy).
Vznikne nám tak devátý obrazec, který přeložíme na polovinu, aby oba komíny byly vedle
sebe.
Nakonec vytáhneme příď a záď parníku.
40
3.2. Vodní rostliny a živočichové mívají často neobvyklá jména – např. splešťule blátivá,
okřehek trojbrázdý, zblochan vodní, voďanka žabí… . Tato jména jim kdysi přidělili
přírodovědci, kteří rostlinu či živočicha objevili a pojmenovali jako první. Snažili se jménem
vystihnout co nejlépe vlastnosti či vzhled daného organismu.
Na chvíli se nyní staňte takovými objeviteli i badateli vy. Budete mít výhodu, svého živočicha
či rostlinu můžete zároveň i stvořit. Vymyslete si libovolného živočicha či rostlinu a co
nejlépe ho nebo ji popište nebo výtvarně ztvárněte.
Uveďte:
Rodové a druhové jméno, popište nebo nakreslete celkový vzhled, připište přizpůsobení
životu ve vodním prostředí. Nezapomeňte připsat zajímavost, například čím se živí apod.
41
3.3. Objevíte rostliny nebo živočichy se vztahem k vodě? Pozorně si prohlédněte skrývačky a
barevnou pastelkou podtrhněte nalezené rostliny nebo živočichy:
Pod keřem ležela stará kost.
Louku zakryla navážka kamení.
Vašku, kup struhadlo.
To není jen nepořádek, to je skoro binec.
To je naše zahrada, ale pole k ní nepatří.
„I vy draci!‘‘ Hubovala babička.
3.4.. Vymyslete alespoň dvě podobné skrývačky i vy.
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
……………………………………..…………………..………………………………………..
3.5. Uprostřed labyrintu je životadárný pramen vody. Naleznete k němu cestu hned napoprvé?
42
Metodika a řešení k tématu: Voda, vodička, voděnka
Cíl: Žáci vlastními slovy popíší a vysvětlí princip koloběhu vody v přírodě. Vyjádří svůj
názor na význam vody pro životní prostředí a člověka. Seznámí se s lidovou tradicí Otvírání
studánek, vypátrají studánku ve svém okolí.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace,
Informační a komunikační technologie, Člověk a společnost, Umění a kultura
Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova
Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výkresy a kancelářské papíry formátu A4 (A3),
výtvarné potřeby – barvy, štětce, pastelky, měkká tužka, fixy, nůžky, lepidlo, přístup
k odborné literatuře a na internet, (fotoaparát)
Postup a řešení: Žáci podle obrázku popíší koloběh vody a odpoví na otázky spjaté
s významem vody a jejími podobami, seznámí se s mezinárodními meteorologickými
značkami. Vypíší názvy pohádek, kde hraje významnou úlohu voda, vymyslí básničku na
Téma voda. Vyluští šifru v Morseově abecedě, tak získají jméno skladatele (Otvírání
studánek), jehož tvorba je spjata s Vysočinou. Na základě vlastních zkušeností nebo
dostupných informací vyhotoví mapku, do které zakreslí blízkou studánku. V dalších úkolech
výtvarně zpracují náměty inspirované vodou, vyřeší skrývačky a „projdou“ se labyrintem.
1., 1.1. Koloběh vody
Slunce ohřívá vodu v mořích a způsobuje tak její vypařování. Pára stoupá a v určité výšce
vytváří mraky, které se pohybují v atmosféře.
Tato voda zkondenzuje a padá k zemi jako déšť, nejčastěji v horách a vyšších polohách, v
jezerech nebo vytváří potoky a řeky, které vtékají zpět do moře. Tímto způsobem se do moří a
oceánů dostávají soli obsažené v půdě. Toto nazýváme koloběh vody.
1.2. Nápoj, vaření, hygiena, radost, krása, podmínka života …
1.3. Živelné pohromy …
1.4. Dokreslení meteorologických značek podle značek v přiložené tabulce (součást PL).
1.5. Podoby vody a její výskyt
Podle skupenství:
pevné – led, sníh
kapalné – voda, (přechlazená voda)
plynné – vodní pára.
Podle hydrologie a meteorologie:
povrchová
voda v oceánech (většinou slaná), např. mořská voda
voda v ledovcích (sladká, v pevném skupenství).
Podle umístění:
voda v řekách, potocích a potůčkách (většinou sladká; vždy tekoucí)
voda v jezerech (někdy slaná, někdy sladká; někdy tekoucí, někdy stojatá).
43
Podle stojatosti:
tekoucí voda
stojatá voda
ostatní povrchová voda.
podpovrchová
půdní vláha
podzemní voda
voda v atmosféře.
1.6. Princezna ze mlejna, Živá a mrtvá voda, Zlatovláska, Vodnické pohádky …
2., 2.1. Veršování o vodě
2.2. Znění šifry: Bohuslav Martinů
2.3. Mapka se zákresem studánky
2.4. Oblázky jsou dokonale zaoblené valouny, které vznikají při dlouhém transportu v řekách
a zejména v příboji na mořském pobřeží.
3. Vodní hrátky
3.1. Výtvarná činnost (lodičky skládané z papíru - návod je součástí PL)
3.2. Fantazijní organismus
3.3., 3.4. Skrývačky (řešení je označeno kurzívou)
Pod keřem ležela stará kost.
Louku zakryla navážka kamení.
Vašku, kup struhadlo.
To není jen nepořádek, to je skoro binec.
To je naše zahrada, ale pole k ní nepatří.
„I vy draci!‘‘ Hubovala babička.
3.5. Labyrint – zakreslení jediné správné cesty
Doplňující informace:
1., 1.1. Koloběh vody (hydrologický cyklus) je stálý oběh povrchové a podzemní vody na Zemi, doprovázený změnami skupenství.
K oběhu dochází účinkem sluneční energie a zemské gravitace. Voda se vypařuje z oceánů,
vodních toků a nádrží, ze zemského povrchu (výpar, evaporace) a z rostlin (transpirace),
dohromady se používá pojem evapotranspirace. Po kondenzaci páry dopadá srážkami na
zemský povrch, zejména ve formě deště a sněhu. Zde se část vody hromadí a odtéká jako
44
povrchová voda, vypařuje se nebo se vsakuje pod zemský povrch a doplňuje zásoby
podzemní vody (infiltrace). Podzemní voda po určité době znovu vystupuje na povrch ve
formě pramenů nebo dotuje vodní toky (drenáž podzemní vody).
1.2, 1.3. Význam vody pro lidstvo
podtrhlo vyhlášení „Evropské vodní charty“ dne 6. května 1968 ve Strasbourgu:
Evropská vodní charta:
1.
Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná
surovina.
2.
Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a
podle možnosti rozhojňovat.
3.
Znečišťování vody způsobuje škody člověku i ostatním živým organismům, závislým
na vodě.
4.
Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména
musí odpovídat normám lidského zdraví.
5.
Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné
i soukromé účely.
6.
Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
7.
Vodní zdroje musí být zachovány.
8.
Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
9.
Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a
informování veřejnosti.
10.
Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností
každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
11.
Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v
rámci politických a správních hranic.
12.
Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.
1.4. Meteorologické značky
Seznam značek naleznete např. na této adrese:
http://archiv.astronomie.cz/data/uvod_do_meteo.pdf
1.5. Podoby vody
Podle skupenství:
pevné – led, sníh
kapalné – voda, (přechlazená voda)
plynné – vodní pára.
Podle hydrologie a meteorologie:
povrchová
voda v oceánech (většinou slaná), např. mořská voda
voda v ledovcích (sladká, v pevném skupenství)
Podle umístění:
voda v řekách, potocích a potůčkách (většinou sladká; vždy tekoucí)
voda v jezerech (někdy slaná, někdy sladká; někdy tekoucí, někdy stojatá).
45
Podle stojatosti:
tekoucí voda
stojatá voda
ostatní povrchová voda
podpovrchová
půdní vláha
podzemní voda
voda v atmosféře – ve formě páry nebo ve formě srážek.
Podle tvrdosti:
měkká – obsahuje málo minerálních látek
tvrdá – z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek
podle salinity (slanosti)
slaná voda
sladká voda
brakická voda.
Podle mikrobiologie:
pitná voda je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství
minerálních látek tak, aby neškodily zdraví, např. minerální voda (obsahuje mnoho
minerálních látek), může to být i balená voda
užitková voda v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe2+ a Mn2+)
a v potravinářství vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování
ultrafialovým zářením), např. napájecí voda (voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí,
aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí, nebo voda určená k napojení zvířat - má
odlišné parametry než voda pitná)
odpadní voda –
např. splašková voda.
Podle obsahu živin (dusík, fosfor, popřípadě i přítomnost draslíku a mikrobiogenních prvků):
ultraoligotrofní vody (velmi slabě úživné až neúživné vody)
oligotrofní vody (slabě úživné)
dystrofní vody – obsahují velké množství huminových kyselin
mesotrofní vody (středně úživné)
eutrofní vody (silně úživné)
polytrofní vody (velmi silně úživné)
hypertrofní vody (vysoce úživné)..
Podle přírodní medicíny
mrtvá voda
živá voda.
V náboženství
svěcená voda.
1.6. Obecně lze říci pohádky o mlýnech a mlynářích, o živé a mrtvé vodě, o hastrmanech,
vodních vílách apod.
46
2., 2.1. Veršování o vodě
2.2. Morseova abeceda (Morseovka) je speciální abeceda, kterou tvoří různé kombinace dvou
znaků – dlouhého, značeného čárkou a krátkého, značeného tečkou. Jedná se o způsob
převodu písmen a znaků na sekvenci dvou signálů (dlouhý a krátký) tak, aby se dala
zakódovaná zpráva jednoduše převést pomocí telegrafního systému.
K přenosu zprávy zakódované pomocí morseovky je možné použít jak akustický signál
(píšťalka), tak i elektrický signál (telegraf) nebo optický signál (praporky, záblesky světla).
Dlouhý znak slyšíme jako dlouhý tón a vidíme jako dlouhý záblesk světla, krátký znak jako
krátký tón a krátký záblesk.
Morseovu abecedu vymyslel vynálezce, sochař a malíř Samuel Morse. Původní abecedu
zdokonalil v roce 1918 Philips, který v podstatě vytvořil současnou podobu abecedy a
sjednotil tehdy americkou a anglickou verzi kódu.
Učení morseovky nám můžou usnadnit pomocná slova, která začínají stejným písmenem jako
je převáděné písmeno a počty jejich slabik odpovídají počtu znaků (krátká slabika - tečka,
dlouhá – čárka).
A
.-
AKÁT
B
C
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
T
U
V
X
Y
W
Z
-…
-.-.
-..
.
..-.
--.
….
---..
.---..-..
--.
--.--.
--..-.
…
..…-..-.-.---..
BLÝSKAVICE
CÍLOVNÍCI
DÁLAVA
ERB
FILIPÍNY
GRÓNSKÁ ZEM
HRACHOVINA
CHLÉB NÁM DÁVÁ
IVAN
JASMÍN BÍLÝ
KRÁLOVSTVÍ
LUPÍNEČEK
MLÁDÍ
NÁCHOD
Ó NÁŠ PÁN
PAPÍRNÍCI
KVÍLÍ ORKÁN
RARÁŠEK
SOBOTA
TRÁM
UČENÝ
VYUČENÝ
XÉNOKRATÉS
ÝGAR MÁVÁ
WAGÓN KLÁD
ZNÁMÁ ŽENA
47
K šifrování lze také použít pomocného pavouka – kroužek znamená tečku, čtvereček čárku.
Postupujeme od rohového znaku uprostřed horní řady. Dejme tomu, že chceme rozluštit kód
..První znak je tečka, začínáme tedy v horní řadě u středového kroužku (E), další znak je opět
tečka, postupujeme k nejbližšímu kroužku (I), třetí znak je čárka - postoupíme k nejbližšímu
čtverečku (U). Hledaným znakem je písmeno U.
Existuje také barevná převodní tabulka pro luštění Morseovy abecedy, se kterou se pracuje
velmi jednoduše:
E
T
I
A
S
H
U
V
F
R
Ü
L
N
W
Ä
P
M
D
J
B
K
X
C
G
Y
Z
O
Q
Ö
CH
Návod:
Dejme tomu, že chceme dešifrovat kód .--.
Postupujeme zleva doprava. Tečky jsou šedé, čárky bílé. První je tečka, spadá tedy pod pole
E. Teď vybíráme z polí, které jsou pod E. Dalším znakem je čárka, čárka je bílá, takže
vybereme A. Další znak je zase čárka – vybereme W. Posledním znakem je tečka, vybereme
tedy písmeno P. A je to - kód .--. opravdu odpovídá písmenu P.
Studánky
Uvádí se, že před třiceti lety bylo na našem území kolem třiceti tisíc registrovaných pramenů
a studánek „nepočítají v to vrtané a hloubené studny‘‘, jeden pramen připadá na 1,5 km2.
Řada pramenů byla v minulosti svedena pod zem do melioračních potrubí, dnes je tendence
spíše podporovat a pečovat o povrchové prameny.
O studánkách
Je nepochybné, že dávní Slované, stejně jako jiné národy už v období pohanském, si
mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně, podobně jako stromy a háje, uctívali
a přinášeli jim oběti. Svědčí o tom jak Nestor, když píše o Poljanech, že „byli tehdáž pohané,
obětujíce jezerům i studénkám a hájům“, tak Kosmas, když dosvědčuje o Češích, že ještě v
11. století konali oběti studánkám („Též i pověrečné zvyky, jež vesničané, ještě napolo
pohané, zachovávali v úterý nebo ve středu o letnicích tím, že přinášeli dary ke studánkám,
zabíjeli oběti a zlým duchům obětovali…“), a dokonce ještě ve 12. století biskup pražský,
když zakazuje oběti u pramenů jakýmkoli způsobem konati.
K pramenům a studánkám se vztahovaly vodní panny či ženy, Vodopanenky, mnohdy také
zvané jen Bílé paní které bydlely ve vodě v křišťálových palácích, k nimž vedly stezky
stříbrným a zlatým pískem pokryté. Rády se houpaly na stromech a líbezným zpěvem lákaly
k sobě jinochy. Mnohdy se zjevovaly Vodní panny v průvodu velké vichřice a posílaly na
lidi, kteří se z jejich pramene napili, různé nemoci.
Od nepaměti má lid vodu ve velké vážnosti, „přikládá se jí moc věštebná, léčebná a
očišťující; zvláště voda Nepočatá, tj. načerpaná poprvé ráno před slunce východem, jest v
nemocech a kouzlech velmi účinná“. Prastarou víru v moc zázračných pramenů a studánek
48
dokládají dodnes četné lidové pohádky o živé vodě, která uzdravuje a oživuje, pohádky, jež
mají bezpochyby svůj původ v dávných dobách pohanských.
Jedny z nejstarších mýtů vůbec jsou spojeny s uctíváním přírodních živlů, vody a vodních
pramenů především. Vysočina má tu zvláštnost, že právě na jejím území se těch pramenů
a pramínků dochovalo mimořádné množství, ošetřováno a opatrováno dodnes. A snad vůbec
není náhodou, že právě Vysočina dala inspiraci nejslavnější básnické, ale i hudební skladbě
o studánkách, totiž Burešovu a Martinů Otvírání studánek. Studánky a prameny patří mezi
oblíbené inspirační motivy poezie a není takřka lyrického básníka, u něhož bychom nějakou
básničku o studánce nenašli.
2.3. Mapka se zákresem studánky
2.4. Dokonale zaoblené valouny, kterým se také říká oblázky, vznikají při dlouhém transportu
v řekách a zejména v příboji na mořském pobřeží. Když se ledovec na své cestě k jihu setkal
s takovými oblázky, převzal je do své morény a sunul je s sebou. Kulovité a téměř kulovité
oblázky jsou v ledovci a pod ledovcem velmi stabilní a téměř beze změny absolvují
i velmi dlouhou cestu-třeba i 1000km. Naopak nápadně ploché nebo protáhlé kameny
podlehnou často drcení a proto se v ledovcových uloženinách nacházejí jen zřídka. V ledovci
a činností ledovcových tavných vod podléhají kameny jednak drcení, jednak otěru (abrazi).
Mezi těmito procesy existuje do značné míry rovnováha a výsledkem je, že ledovcové souvky
mají v průměru střední zaoblení. Výjimkou jsou právě souvky kulovitých tvarů, které svoji
podobu většinou již nemění. U nás nacházíme oblázky například pískovců, porfyrů a velmi
typické jsou tzv.pazourkové oblázky (německy Wallsteine). Jsou to pazourky zmenšené
a dokonale zaoblené v mořském příboji, patrně v mladších třetihorách. Zajímavé je, že jsou
všechny skoro stejné, velikostí a tvarem připomínající švestku. Důkazem, že vznikly v
příboji, jsou nárazové trhliny na povrchu, připomínající vtisky nehtů do měkké hmoty.
3. Vodní hrátky
3.1. Výtvarná činnost (skládanky z papíru)
3.2. Fantazijní organismus
3.3., 3.4. Skrývačky
3.5. Labyrint (řecky λαβύρινθος labyrinthos)
ve staré řecké mytologii navrhl a postavil legendární řemeslník Daidalos pro krétského krále
Mínóa na ostrově Knóssos. Úkolem bylo zadržet strašného Mínotaura - tvora, který byl
zpoloviny člověkem a napůl býkem. Mínotaura nakonec zabil statečný aténský hrdina
Théseus. Daidalos postavil Labyrint tak šikovně a chytře, že on sám mohl jen stěží uniknout
poté, co stavbu dokončil, Théseovi však pomohla Ariadné (dcera krále Mínóa) a její osudové
klubko nití, které mu pomohlo najít cestu zpět.
Pojem labyrint je často zaměňuje s termínem bludiště, ale moderní učenci dávají přesnější
definice. Pro ně je bludiště skládanka v podobě složitě větvených cest s možností volby cesty
a směru, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu. Labyrint má
jednoznačnou trasu do středu a zpět a je navržen tak, aby bylo jednoduché se v něm
orientovat.
49
Labyrinty mohou být realizovány jak symbolicky nebo fyzicky. Symbolicky jsou zastoupeny
v umění nebo jako vzory na keramice, na stěnách jeskyní, atd. Reprezentace jsou po celém
světě podobné a jsou obecně malovány na zem tak, aby lidé mohli chodit od vstupního bodu
do středu a zpět. Labyrinty se používají pro skupinové rituály a meditace.
50
OVZDUŠÍ ANEB VZDUCH, KTERÝ DÝCHÁME
Ovzduší, či zemská atmosféra, je vrstva plynů obklopujících planetu Zemi, udržovaných na
místě zemskou gravitací. Obsahuje přibližně 78% dusíku a 21% kyslíku, se stopovým
množstvím dalších plynů. Atmosféra chrání pozemský život před nebezpečnou sluneční
radiací a střídáním teplotních rozdílů mezi dnem a nocí.
Atmosféra nemá jednoznačnou vrchní hranici – místo toho plynule řídne a přechází do
vesmíru. Tři čtvrtiny atmosférické hmoty leží v prvních 11 km nad povrchem země.
Všeobecně uznávanou vnější hranicí atmosféry je také Karmanova hranice, která se nachází
ve výšce 100 km nad hladinou světového oceánu.
V kapitolce o vzduchu je pro vás připravený jeden jediný úkol.
Sice je úkol pouze jeden, ale bude náročný na pozorování a pravidelné zapisování
sledovaných jevů.
Vytvořte si na tvrdý papír kalendář a po dobu dvou měsíců do něho zapisujte výsledky svého
pozorování. Kalendář si můžete připravit podle tohoto vzoru:
Kalendář
Meteorologická značka
Venkovní teplota
Záznam
Rok Měsíc Den Ráno,
Zajímavost
Večer,
provedl
(a)
Odpoledne
Ráno Odpoledne
dopoledne
v noci
2010 Prosinec 4.
-1°C
+1°C
První sníh Jan Novák
51
Metodika a řešení k tématu: Ovzduší aneb vzduch, který dýcháme
Cíl: Žáci vytvoří vlastní kalendář, do kterého budou denně po dobu dvou měsíců zapisovat
meteorologické jevy.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Jazyk a jazyková komunikace
Průřezové Téma: Environmentální výchova
Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, výkresy formátu A3
Postup a řešení: Žáci vytvoří pracovní skupinu (skupiny), které budou pozorovat třikrát
denně počasí a zapisovat je do připravených archů – kalendářů. Tento úkol je náročný na
každodenní svědomitou činnost. Přehled meteorologických značek je součástí pracovních
listů v části Voda voděnka. Pokud vám bude některá značka chybět, neváhejte a vymyslete si
svoji.
Doplňující informace:
Kalendář počasí si mohou děti vyrobit samy a věnovat se zapisování údajů po celý rok.
Kalendář lze také zakoupit jako didaktickou pomůcku.
52
ZNEČIŠTĚNÍ PŘÍRODY
Jednou z forem znečištění naší planety Země je produkce odpadů. Ještě na počátku minulého
století bylo v komunálním odpadu nejvíce popela z kamen, proto taky dodnes říkáme
nádobám na odpad „popelnice“. Jenže postupně roste množství spotřebního zboží a dalších
předmětů, které používáme v domácnosti, a kamen ubývá. Dnes je komunální odpad tvořen
hlavně obaly od potravin a spotřebního zboží. A množství odpadů, které vzniká
v domácnostech, stále roste. U nás je to kolem 200 kg za rok na obyvatele.
Zkusili jste si někdy spočítat, jak dlouho používáte kelímek od jogurtu, než ho vyhodíte?
Nebo kolikrát použijete igelitovou tašku, než skončí v koši? Plasty se v našem životě objevují
čím dál častěji a stejně s nimi se objevuje i otázka, co s nimi po jejich použití.
Největší podíl v plastech nejen v Evropě, ale i v České republice představují PET lahve.
Naštěstí se materiál, ze kterého jsou PET lahve vyrobeny, dá velmi dobře recyklovat.
20 kusů dvoulitrových lahví váží přibližně 1kg. A co se dá z 1 kg vytříděných PET lahví
vyrobit? Například čtyři pěkná trička nebo jeden svetr z umělého vlákna. 1,5 kg PET lahví
pak stačí na výrobu fleesové bundy a necelé 2 kg dokonce na výrobu náplně spacího pytle.
Domů si můžete pořídit koberec z recyklovaných PET lahví. Na výrobu jednoho metru
čtverečního se spotřebuje zhruba 60 kusů PET lahví. To znamená, že koberec v běžném
obývacím pokoji, může být vyroben z více než 1500 kusů lahví.
V následujících úkolech najdete nejrůznější příklady, jak lze PET lahve využít, než je
vytřídíte do kontejneru
1. Znovu používejte, třiďte a recyklujte
53
1.1 Malé opakování.
Vytřídíte správně tento odpad? Vybarvěte nádobu správnou barvou:
1.2. Máte dobrý odhad? Uděláme malý pokus:
Přineste si kartonovou krabici, která bude znázorňovat žlutý kontejner. Tipněte si, jaký počet
nesešlápnutých, sešlápnutých nebo dokonce rozstříhaných PET lahví se vejde do kontejneru –
krabice. Napište, jak moc se vaše tipy přiblížily pravdě.
…………………..………………………………………………………………………………
………………..…………………..……………………………………………………………
54
1.3. Zahrajte si hru Nim – hru s víčky od PET lahví. Jak?
Nim hrají dva týmy, které postupně odebírají z řady víček jedno, dvě nebo tři víčka. Vítězí
tým, který odebere poslední víčko. (Hra se může mít různé obměny, např.: počet víček
v řadě, počet víček při odebírání nebo vítězem je ten, který už nemůže brát.)
1.4. PETka ozdobou třídy
Přineste si PET lahev, drobnosti na zdobení, nůžky a lepidlo a podle své fantazie se pusťte do
tvoření.
Napište, které výrobky byly nejzdařilejší. Pro inspiraci si můžete prohlédnout následující
obrázky:
1.5. Barevná PETka
K další výtvarné činnosti budete opět potřebovat PET lahev. Navíc si přineste igelitové nebo
mikrotenové sáčky, potravinářské barvy (koupíte v drogerii), všelijaký barevný odpad
z domácnosti (nepotřebné korálky, knoflíky, střípky, bavlnky, hadříky…).
Lahve zbavené papírových nálepek (zbytky lepidla lze odstranit benzinovým čističem a
hadříkem) nejdříve vylepšíme různými předměty, které vhodíme na dno. Potom nalijeme
vodu obarvenou potravinářskou barvou (asi do poloviny lahve). Nyní za pomoci tužky
vsoukáme do hrdla sáček tak, aby sahal opět do poloviny lahve, ohrneme jej přes okraj hrdla
a opatrně vhodíme další předměty. Teď už jen zbývá naplnit sáček vodou obarvenou v jiném
odstínu, či v jiné barvě, až po okraj, popřípadě dolijeme vodu podél sáčku do lahve a láhev
pěkně zašroubujeme víčkem. Přebytečný sáček dokola odstřihneme.
Získáte tak krásnou věc, hračku i pomůcku, na které si můžete ukázat, jak se chovají
předměty v jiném prostředí, můžete pozorovat změny barev. Udělejte si výstavku, nejlépe se
vyjímají na parapetu okna. Až budete objekty likvidovat, nezapomeňte vytřídit plastové
odpady do správného kontejneru.
55
Metodika a řešení k tématu: Znečištění přírody
Cíl: Žáci si zopakují zásady třídění odpadů. PET lahve, předtím, než je vytřídí k recyklaci,
využijí jako odpad vhodný k různým výtvarným a soutěživým činnostem.
Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Člověk a společnost, Umění a
kultura, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce
Průřezové Téma: Environmentální výchova, Osobnostní a sociální výchova, Výchova
k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Pomůcky: Pracovní listy, psací potřeby, pastelky, fixy, kartonová krabice, PET lahve, víčka
od PET lahví, drobnosti na zdobení, nůžky, lepidlo, igelitové sáčky, potravinářské barvy,
korálky, knoflíky, střípky, bavlnky, benzinový čistič, hadřík, fotoaparát
Postup a řešení: Žáci přiřadí odpad do příslušného kontejneru, např. zapíší číslici do nádoby
a vybarví ji správnou barvou. Odhadnou, kolik nesešlápnutých, sešlápnutých a rozstříhaných
PET lahví se vejde do krabice na plasty. Při této činnosti si uvědomí, jak důležité je
zmenšovat objem vyhazovaného odpadu. PETky, coby nejčastější plastový odpad, využijí k
výrobě ozdobných předmětů a předmětů vhodných pro výuku (úkol č. 1.5 – Barevná PETka).
1. Znovu používejte, třiďte a recyklujte
1.1. Nádoby na tříděný odpad:
sklo – zelená, 9., 12.
plast – žlutá, 3., 4. (lze i do oranžového kontejneru na nápojové kartony), 10., 11.
papír – modrá, 1., 2., 8.
směsný odpad – černá, 5., 6., 7.
Doplňující informace:
Že se odpad takřka všude třídí do barevných kontejnerů, ví dnes asi každý. Barva nádob je
celorepublikově daná, ale záleží na vyhlášce a přístupu města, zda to tak zůstane.
Jak třídit správně?
1. Dodržujte pokyny uvedené na sběrných nádobách (pro případ, že jste právě ve městě, kde
barva neodpovídá zažitému zvyku)
2. Odkládejte odpad jen do příslušných nádob (může se stát, že díky nevhodnému odpadu se
celá várka nebude recyklovat, ale skládkovat)
3. Do nádob nevhazujte odpad znečištěný chemickými nebo biologickými látkami
(potravinami)
4. Minimalizujte objem odpadu (u PET lahví je to oprávněný požadavek, proč draze
skladovat vzduch?)
5. V případě nejasností vyžadujte informace od obce či od svozové firmy
Recyklace papíru
Recyklace papíru je možná jen asi 6x, potom se papírová vlákna už nedají pro svou velikost
použít. Sběrový papír se používá pro výrobu ostatních druhů papíru či se z něj vyrábí
lepenkové obaly, kancelářský papír, tepelné izolace, další stavební prvky atd. Při recyklaci 1t
papíru se ušetří až 2 t dřeva a 100 000 litrů vody!
Recyklace skla
Sklo je oproti papíru téměř neomezeně recyklovatelné, ale třídění je velmi náročné na kvalitu
sběru. V celé republice jsou pouhé 4 třídící linky. Z recyklovaného skla se vyrábějí stejné
skleněné výrobky či stavební materiály.
Při recyklaci skla se ušetří až 90 % energie a primárních zdrojů.
56
Recyklace plastů
Plastů je velké množství druhů a recyklace se proto komplikuje. Běžně se recyklují PET
lahve, PE fólie a nádobky, polystyren. Většinou se takto získaný materiál využívá ve
stavebnictví, v obalovém či textilním průmyslu (fleece, koberce, pásky na balíky).
Z hygienických důvodů se nedají plasty z potravin znovu využít pro ten samý účel, ale již
jsou technologie pro „znovuvytvoření“ PET lahví, které se ještě potahují novou čistou
vrstvou pro kontakt s nápojem.
Jak správně třídit do barevných kontejnerů:
Sklo
se vhazuje do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit
sklo i podle barev: Barevné do zeleného, čiré do bílého. Pokud máte kontejner na sklo jen
jeden, pak do něj dávejte sklo bez ohledu na barvu. Vytříděné sklo není nutné rozbíjet, bude
se dále třídit! Díky svým vlastnostem se dá skleněný odpad recyklovat do nekonečna.
Ano
Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat barevné sklo, například lahve od vína,
alkoholických i nealkoholických nápojů. Vhodit do zeleného kontejneru můžete také
tabulové sklo z oken a ze dveří.
Do bílého kontejneru vhazujte sklo čiré, tedy sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin a
rozbité skleničky.
Ne
Do těchto nádob nepatří keramika a porcelán. Nepatří sem ani autosklo, zrcadla nebo třeba
drátované sklo, zlacená a pokovená skla. Vratné zálohované sklo vracejte zpět do obchodu.
Plasty
patří do žlutého kontejneru. V průměrné české popelnici zabírají nejvíc místa ze všech
odpadů, proto je nejenom důležité jejich třídění, ale i sešlápnutí či zmačkání před vyhozením.
V některých městech a obcích se spolu s pastovým odpadem třídí i nápojové kartony. Záleží
na podmínkách a technickém vybavení třídících linek v okolí. Proto je důležité sledovat
nálepky na jednotlivých kontejnerech. Mimo níže uvedených značek do těchto kontejnerů
můžete vyhazovat i odpady označení číslem 7.
Ano
Do kontejnerů na plasty patří fólie, sáčky, plastové tašky, sešlápnuté PET láhve, obaly od
pracích, čistících a kosmetických přípravků, kelímky od jogurtů, mléčných výrobků, balící
fólie od spotřebního zboží, obaly od CD disků a další výrobky z plastů. Pěnový polystyren
sem vhazujeme v menších kusech.
Ne
Naopak sem nepatří mastné obaly se zbytky potravin nebo čistících přípravků, obaly od
žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, podlahové krytiny či novodurové trubky.
57
Papír
patří do modrého kontejneru. Ze všech tříděných odpadů právě papíru vyprodukuje průměrná
česká domácnost za rok hmotnostně nejvíc. Modré kontejnery na papír bývají nejsnazším
způsobem, jak se ho správně zbavit. Alternativu pak poskytují sběrné suroviny, které nejsou
vždy dostupné, na druhou stranu nabízejí za papír roztříděný podle druhů finanční odměnu.
Ano
Vhodit sem můžeme například časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly, cokoliv
z lepenky, nebo knihy. Obálky s fóliovými okénky sem můžete také vhazovat, Nevadí ani
papír s kancelářskými sponkami. Zpracovatelé si s nimi umí poradit. Bublinkové obálky
vhazujeme pouze bez plastového vnitřku!
Ne
Do modrého kontejneru nepatří celé svazky knih (vhazovat pouze bez vazby, ve větším počtu
patří na sběrný dvůr), uhlový, mastný nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už
nadále recyklovat. Pozor, použité dětské pleny opravdu nepatří do kontejneru na papír, ale do
popelnice!
Nápojové kartony
Pro odkládání vytříděných nápojových kartonů slouží sběrné nádoby (s oranžovým
víkem), které jsou pro občany rozmístěny různě na veřejně přístupných místech.
Ano
Vícevrstvé obaly (tzv. „krabice") od nápojů, mléka, mléčných výrobků, džusů, vín a dalších
potravin (vyprázdněné a stlačené).
Ne
Do oranžového kontejneru nepatří nápojové kartony se zbytky potravin, jiné obaly od nápojů
(sklo, plasty, plechovky), povoskované kelímky.
58
Použitá literatura a další zdroje:
Burešová K. a kol.: Odpady, problém všech, MŽP ČR a SEV Chaloupky, Brno 1994
Janová J.: Příroda živá neživá, Chaloupky o.p.s., 2010
Kočová I.: Pracovní listy Les a voda, Tereza, Praha 2004
Kubeš V.: Táboříme! Stručně a přehledně, Albatros, Praha 2003
Šťastná J.: Kam s nimi, Edice ČT, Praha 2007
http://archiv.astronomie.cz/data/uvod_do_meteo.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_korunova%C4%8Dn%C3%AD_klenoty
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amonit
http://cs.wikipedia.org/wiki/Byl_jednou_jeden_kr%C3%A1l
http://cs.wikipedia.org/wiki/Diamant
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fos%C3%ADlie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Grafit
http://cs.wikipedia.org/wiki/Granit
http://cs.wikipedia.org/wiki/Halit
http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99emen
http://cs.wikipedia.org/wiki/Labyrint_%28bludi%C5%A1t%C4%9B%29
http://cs.wikipedia.org/wiki/Latim%C3%A9rie_podivn%C3%A1
http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%AFdn%C3%AD_profil
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pazourek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda
http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C5%AFl_nad_zlato
http://cs.wikipedia.org/wiki/Trilobit
http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda
http://galaktis.cz/clanek/obeh-vody-na-zemi/
http://hudba.zoznam.sk/skladba/1139783-jaroslav-uhlir-voda-vodenka
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/briliant
http://souvky.wz.cz/tvary.html
http://vermes.blog.cz/0706/eduard-storch-osada-havranu
http://zhola.com/praha/cz.php?st=pramenyaKasny
http://www.cbdb.cz/kniha-618-lovci-mamutu-lovci-mamutu
http://www.floranazahrade.cz/200711/mala.htm
http://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/poklady/korunovacni-klenoty/index.shtml
http://www.hucul.cz/kompost.php
http://www.impuls.cz/clanek/nedostatek-soli-zpusobuje-depresi/223356
http://www.ireceptar.cz/rucni-prace/slozte-papirovou-lodicku-a-parnik-prostrete-stul/
http://www.jaktridit.cz/
http://www.kkvysociny.cz/akce/kovarik03.htm
http://www.morseovka.pitevna.cz
http://www.nymburk.info/clanky/zasady-spravneho-trideni-odpadu/
http://www.ondeo.cz/kolobeh-vody
http://www.quido.cz/objevy/sklo.htm
http://www.slovnik-cizich-slov.net/frotaz/
http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=603&record=8524
http://www.tridime-vysocina.cz/skoly-hry/skcdc21xvraneprispvyuzvicek4.html
http://www.tridime-vysocina.cz/skoly-hry/tvcdc22xstonarovprisppetfyz.html
http://www.zednicek.com/Strojni.html
59