2013-2 - Jihomoravský kraj

Transkript

2013
ročník 10
Jihomoravské
EKO
LISTY
Téma: Lesní mateřské školy
Na chvíli
se zastavit
a uvědomit si
sebe sama,
svoje tělo, své
pocity, to dnes
chybí všem,
nejen dospělým,
ale i dětem.
(kol. autorů:
Ekoškolky
a lesní mateřské
školy.)
Vydává
Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno
IČ 708 883 37
Redakce, technické zajištění a administrace
Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání
Lipová 20, 602 00 Brno, tel: 543 330 839
e-mail: [email protected]
Redakční rada
Ing. Bc. Anna Hubáčková (OŽP KrÚ) – předsedkyně redakční rady
Ing. Jaroslav Parolek (JMK)
Ing. Andrea Dvořáková (OŽP KrÚ)
Mgr. Hana Korvasová (Lipka)
Mgr. Gabriela Hájková (Lipka)
Jazyková úprava
Mgr. Lucie Krejčí
Foto archiv
Lesní rodinný
klub na
Tišnovsku.
Grafický návrh
Ing. arch. Helena Hermanová, [email protected]
Sazba
Miroslav Švejda
Datum vydání
Tisk
Datum uzávěrky příštího čísla: 14. 2. 2014
Fotografie na přední straně obálky
Tiskárna Helbich, a. s., Valchařská 36, Brno
Vytištěno na recyklovaném papíře.
7. 10. 2013
Časopis je neprodejný, vychází dvakrát ročně a je bezplatně distribuován
obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Příspěvky, dotazy a náměty
zasílejte prosím na adresu redakce.
Archiv Lesního rodinného klubu na Tišnovsku,
www.lesniklub.tisnovsko.eu
Registrace MK ČR E 15264
Obsah
1
JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE
• Sad starých odrůd ve Křtinách - environmentální chlouba našeho regionu
• Konference k soutěži studentských prací
• Lípa z jižní Moravy statečně bojovala v anketě Evropský strom roku 2013
• Cena Josefa Vavrouška za ochranu Bílých Karpat
3
Obsah • Tiráž
TÉMA
• Vyrostly nám lesní mateřské školy
• Kořeny lesních mateřských škol začínají ve Švédsku
• Jaké jsou motivace a očekávání rodičů, kteří se rozhodli dát své děti do lesní
školky?
• Jeden den ve školce, jeden den v lese
• Z lesa do lavic aneb Návaznost základních škol na lesní mateřské školy
• Dětská farma Eduarda Štorcha – místo, kde děti pracovaly rády
OKÉNKO PRO ŠKOLY
• KONEV a Konvička – letos pospolu
• Nejen pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol
• Olympiáda zdravého životního stylu
• Nápady z Lipky do (vašich) škol
• Novinky na Kamenné
11
PŘEDSTAVUJE SE ŠKOLA
• Základní škola a mateřská škola Adamov mají blízko k přírodě
13
PŘEDSTAVUJE SE OBEC
• Velké Pavlovice - nejen víno a meruňky
14
PŘEDSTAVUJE SE NNO
• Proč je důležitý původ dřeva?
15
Aktuálně z NNO
• Pojďte s námi do lesa!
• Některé děti si s hračkami nehrají. Vyrábí je.
INSPIRACE Z JINÝCH KRAJŮ
• Kdo zatápí želvám?
KAM NA VÝLET
• Trochu jiný geocaching aneb Napínavé dobrodružství s názvem wherigo
• Co se skrývá za označením Wildlife Estates?
CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
• Přírodní rezervace Růžový vrch
16
17
18
20
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
v uplynulých sedmi letech jsme v podzimním čísle Jihomoravských
ekolistů pravidelně zveřejňovali výsledky soutěže o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v Jihomoravském kraji a v loňském
roce poprvé výsledky nově koncipované soutěže Environmentální
chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční, která ji nahradila.
Do letošního ročníku se přihlásilo 26 úřadů veřejné správy a vyhodnocení zajistili opět odborníci z Ekologického institutu Veronica. Hlavními kritérii byly přínos pro životní prostředí, inovativnost a jedinečnost
projektu, zapojení občanů do projektu a jejich podíl na něm. Výsledky
slavnostně vyhlásila ředitelka krajského úřadu JUDr. Věra Vojáčková
17. září 2013 v sále Zastupitelstva Jihomoravského kraje.
Jihomoravské
2/2013
Sad starých odrůd ve Křtinách – environmentální chlouba
našeho regionu
EKOLISTY
Jihomoravský kraj informuje
1. místo: Úřad městyse Křtiny, projekt Komunitní sad Křtiny
2. místo: MěÚ Kunštát, projekt Revitalizace Panské zahrady
v Kunštátě
3. místo: OÚ Ratíškovice, projekt Zařízení biologického zpracování odpadu a optimalizace provozu sběrného dvora
odpadů Ratíškovice
Zvláštní ocenění:
MěÚ Slavkov: Biokoridor v Kozích horách – za úspěšnou realizaci protierozních opatření s aktivním zapojením veřejnosti
MěÚ Velké Pavlovice: Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou – za vybudování environmentálního zařízení sloužícího dětem, studentům i široké veřejnosti
MěÚ Blansko: Dětská hřiště v Blansku – za vybudování soustavy
dětských hřišť, která významně přispěla k regeneraci veřejných prostranství města a zároveň slouží jako nástroj péče o zdraví obyvatel
Pár slov k vítěznému projektu
Cílem projektu Komunitní sad Křtiny bylo vytvořit odpočinkovou
zónu uprostřed obce – místo pro setkávání a akce spolků i občanů
a vytvořit prostor sloužící k environmentální výuce. Sad je osázen
ovocnými stromy a keři místních a starých odrůd, čímž přispívá k zachování vzácného druhového genofondu mizejících odrůd a má příznivý vliv na včelařství, které je v obci rozšířené.
Všem vítězům blahopřejeme a těšíme se na další ročník!
Ing. Andrea Dvořáková
Odbor životního prostředí KrÚ JMK, oddělení správní a ekonomické
První cenu za křtinský projekt převzal starosta František
Novotný. Foto archiv JMK
1
Lípa z jižní Moravy statečně bojovala v anketě
Evropský strom roku
Na začátku června v Bruselu proběhlo za účasti více než dvou set lidí slavnostní vyhlášení vítěze mezinárodní
ankety Evropský strom roku 2013. S 14 205 hlasy se jím opět stal strom z Maďarska – Platan v Egeru. Lípa
z Novodvorské aleje na Blanensku, která reprezentovala Českou republiku, se v soutěži nakonec umístila čtvrtá.
Vítěze společně ocenili Janez Potočnik, evropský komisař pro životní prostředí, a europoslanec Pavel Poc, který
akci v Evropském parlamentu hostil. Za Jihomoravský kraj se zúčastnil radní Jaroslav Parolek. Evropskou anketu
o nejsympatičtější strom letos již potřetí uspořádala brněnská Nadace Partnerství.
V Evropském stromu roku na rozdíl od jiných soutěží není důležitá
krása, velikost nebo věk, ale příběh stromu, který popisuje vztah mezi
stromem a obyvateli v jeho okolí. Cílem ankety je totiž povzbudit evropskou veřejnost, aby se zajímala o stromy a jejich ochranu. „Dnešní
vítěz je bezesporu součástí evropského kulturního dědictví, ale na
rozdíl od historických památek nemůže být nikdy přestavěn. Nesmíme nikdy zapomenout, jak důležité ekosystémy jsou stromy a jak je
důležité je chránit,“ pronesl ve svém proslovu eurokomisař pro životní
prostředí Janez Potočnik.
Internetového hlasování o Evropský strom roku 2013 se zúčastnili
vítězové národních kol ze šesti evropských států – Bulharska, České
republiky, Irska, Maďarska, Polska a Slovenska. Svým hlasem je podpořilo přes 45 tisíc lidí z celého světa. Největší množství lidí hlasovalo
pro 250 let starý platan, který roste v areálu termálních lázní v maďarské obci Eger. Na druhém místě skončil polský platan, na třetím se
umístil Královský dub z Irska.
Český nápad uspěl i v Evropě
Při slavnostním vyhlášení se sešli navrhovatelé stromů, ale i významné politické osobnosti, zástupci neziskových organizací a představitelé evropských regionů. „Jsem hrdý na to, že se po 11 letech
úspěšné národní soutěže Strom roku náš model motivace obcí pečovat o životní prostředí povznesl na evropskou úroveň,“ uvedl v závěru
ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata. Podrobnější informace
o anketě naleznete na www.treeoftheyear.org.
Mgr. Adéla Badáňová
PR manažerka v Nadaci Partnerství
Úsměvy pro první tři oceněné stromy v anketě.
Foto Ing. Mgr. Michal Veselý
Cena Josefa Vavrouška za ochranu Bílých Karpat
Letošní Cenu Josefa Vavrouška, jejímž smyslem je vyzdvihnout přínos konkrétních jednotlivců k ochraně přírody,
obdrželi botanici a ekologové Ivana a Jan Jongepierovi z Veselí nad Moravou. Jejich celoživotní dílo lze obdivovat
zejména při procházkách bělokarpatskými květnatými loukami.
2
Asi není ekologa, biologa, botanika, zoologa, či snad ani amatérského
přírodovědce, který by navštěvoval území Bílých Karpat, a přitom neznal
jména Jongepierová‑Jongepier. Jsou součástí místní komunity a součástí bělokarpatských luk. Paní Ivana pracuje na správě CHKO Bílé Karpaty
a její manžel Jan, ač rodilý Holanďan, je učitelem na gymnáziu ve Strážnici. Oba se zasloužili nejen o ochranu unikátní bělokarpatské přírody, ale
rovněž o propagaci tohoto regionu v České republice i v zahraničí.
Bývalý ministr životního prostředí Laco Miko k udělení ceny poznamenal: „Ivana a Jan za sebou mají obrovský kus práce, jsou dle mého
soudu naprosto výjimečnou dvojicí po všech stránkách – lidské, odborné, ochranářské i osvětové. Jejich dům a jejich srdce jsou neustále
otevřené pro každého, kdo chce přírodu chránit, být jí užitečný nebo ji
zkoumat. Strávit podvečer v jejich přítomnosti a diskutovat o ekologii,
ochraně přírody a jejím managementu je osvěžující a inspirující zkušenost. Navštívit Bílé Karpaty v jejich doprovodu je a zůstane zážitkem
a dnešní stav zdejších unikátních orchidejových luk je jejich skvělou
vizitkou.“
Cena Josefa Vavrouška je spjata se jménem předního českého prosazovatele udržitelného rozvoje a prvního československého ministra
životního prostředí, který v březnu 1995 tragicky zahynul spolu se svou
dcerou v Západních Tatrách. Cenu udělují Nadace Partnerství a Nadace Charty 77 od roku 1996. Letošní laureáti byli veřejnosti představeni
6. června na slavnostním večeru konaném u příležitosti Světového dne
životního prostředí v rezidenci pražského primátora. Za 17 let trvání soutěže cenu obdrželo 27 osob, někteří z nich byli oceněni in memoriam.
Generálním partnerem letošního ročníku Ceny Josefa Vavrouška je
společnost Českomoravský
cement, a. s. Více informací
mohou zájemci získat na
internetových stránkách
www.cenajosefavavrouska.
cz, kde bude možné od února
2014 přímo nominovat nové
kandidáty na toto ocenění.
Manželé Ivana a Jan Jongepierovi.
Mgr. Tomáš Růžička
výkonný ředitel Nadace
Partnerství
Jihomoravské
2/2013
Vyrostly nám lesní mateřské školy
EKOLISTY
Pevná obuv, nepromokavá bunda, klobouček a batůžek patří k samozřejmé výbavě mnohých dětí, které každé ráno vstávají „do přírody“. Rodiče je ráno odvedou do školky, prohodí pár vět s tetami (ne zřídka se strejdy) a děti si mezitím utíkají hrát s různě starými vrstevníky. Míra pravidelných rituálů a pevnost řádu se v různých školkách liší, ale každé ráno
je opravdu jiné právě díky pobytu venku a občas „špatnému“ počasí. Někdy při ranním vítání svítá, někdy je mlha, jindy
padají listy, které můžeme den po dni pozorovat, jak mění na podzim svoji barvu nebo jak na jaře vyrůstají z pupenů.
Někteří ptáci zpívají zjara, jiní za babího léta. A v zimě dětem jen sem tam připomenou havrani, že nejsou v lese samy.
Po úspěšných desetiletích na západě, a hlavně na severu od nás
bylo jen otázkou času, kdy se školky v přírodním stylu naplno rozrostou i u nás – v zemi, kde mají lidé k přírodě tradičně blízko. Ano,
je tomu tak! Právě u nás se můžeme pochlubit tak významným zapojením široké veřejnosti do turistických a sportovních spolků (Klub
českých turistů, Sokol), které tu vznikaly už v 19. století, nebo individuálně oblíbeným trampingem a chatařením. Tak široce využívaný
organizovaný čas v přírodě můžeme nalézt snad až ve Švédsku s tamní
organizací pro život venku (Fríluftsfrämjandet). Dnešní čeští prarodiče
žili přinejmenším po boku s přírodou. Není se tedy čemu divit, když
dnešní mladí rodiče vnímají odcizování se od přírody s nevolí a snaží
se jej zmírnit tím, že dopřejí dětem to, co si sami pamatují z dětských
let – bezprostřední dobrodružství v přírodě.
Alternativa na více způsobů
Lesní mateřské školy mají velmi široké formy outdoorovosti. Od
putovních skupin s veškerým vybavením v batozích nebo v kárce přes
teepee a sruby až po zázemí ve zděných budovách. Alternativou pro
opatrnější rodiče je ekoškolka, která vychází z klasické mateřské školy
(odpovídající zázemí, odbornost pedagogů, strava odpovídající hygieně), ale zároveň uplatňuje principy lesních školek (pravidelný pobyt
venku za každého počasí, práce s přírodními materiály, obnovování
hloubky tradičních slavností, pěstování na zahrádce či chov zvířat
apod.). Výčet krásných aktivit, které frčí, nejsou ale tím hlavním.
Přírodní versus přirozené
V každém případě je nutné zdůraznit, že ani lesní mateřské školy
nejsou zcela přirozeným způsobem vzdělávání. Je zde stejný scénář
jako všude jinde: rodiče svěřují dítě jiným dospělým, aby se sami
mohli nerušeně věnovat vydělávání peněz. Když se podíváme o jedno
či dvě století zpátky (a celé tisíce let předtím), většina dětí vyrůstala
v úzkém kontaktu s přírodou a poblíž svým rodičům. Rodiče obdělávali pole, starali se o dobytek, sklízeli výsledky své celoroční práce
a/nebo se věnovali jinému řemeslu. Děti pobíhaly kolem a přirozeně
dospělé napodobovaly. Děti jsou i dnes zcela stejné – napodobují své
rodiče. Proměnil se pouze způsob trávení života u jejich rodičů. Každé
ráno se rodiče rozjedou do práce, většinou každý v jiném autě a sám,
kde zpravidla u počítače a telefonů vytvářejí nehmatatelné – tzn. pro
Odkud se vzaly?
Lesní mateřské školy jsou jedním ze způsobů, jak dětem zpřístupnit prostředí, které je rozvíjí jinak než uměle vytvořené. Kde se vzala
jejich současná podoba? Vychází právě ze skandinávské zkušenosti
(viz následující článek Jitky Martínkové). Jejich koncept byl důsledně
popsán a přenesen německými autorkami a právě u našich sousedů
se model lesních mateřských škol široce uplatnil jako běžná součást
předškolního vzdělávání (se samozřejmou podporou státu). Díky
pečlivému sledování a evidování zkušeností, které vyvracely prvotní
obavy, se koncept z Německa šířil do dalších zemí (Velká Británie,
USA, Česká republika). Přesto mají lesní mateřské školy u nás svá
specifika. Donedávna nezpochybňovaný předpoklad, že školka je
normovaná budova s normovaným vybavením a normovanými tetami, neumožnil začlenění přírodě blízkých metod výchovy (například
vyřezávání ze dřeva nebo máchání se v kaluži) do (před)školního
vzdělávání u nás. Rodiče však tuto potřebu vnímali, a proto vznikaly
lesní mateřské školy jako alternativy vedle dosavadního předškolního
vzdělávání. U některých lesních mateřských škol v České republice
proto může chybět pedagogická aprobace jejich průvodců. Ale tam,
kde nechybí otevřená mysl, čistá láska a úcta k dětem, vznikaly ojedinělé projekty, metody a zkušenosti. Někdo začal nanovo a od začátku, čímž vznikl jakýsi restart v organizované předškolní výchově.
V naprosté většině případů v průzkumu z roku 2009, který se věnoval
hlavním motivům založení lesní školky u nás, byla nedůvěra v tehdejší klasické mateřské školy.
Čichni, jak voní les.
Foto autor
Rodiče často využívají možnosti být ve školce s dětmi.
Foto Mgr. Blanka Dobešová
3
dítě nevysvětlitelné hodnoty. Není proto divu, že si děti nejraději hrají
nápodobou dospělých – také u svého počítače vytvářejí nehmatatelné
hodnoty v podobě skóre v počítačových hrách. Stejně jako rodiče tráví
většinu času samy. Nezřídka pak ve školce zažívají šok z přítomnosti
jiných dětí a z nutnosti domlouvat se s nimi a spolupracovat. Všechny
sociální schopnosti (chcete‑li kompetence) si děti potřebují osvojit,
než půjdou do školy. Ve škole se učí vědomostem a sociální schopnosti už jen prohlubují. Protože se to těžko naučí ze svých iPodů, jsou
dnes školky potřeba více než kdy předtím. Chceme‑li však respektovat
(zákonné) právo a (morální) povinnost rodičů – být hlavními aktéry
výchovy svých vlastních dětí, může být cestou rodičům otevřená školka a škola. Ne náhodou jsou lesní mateřské školky doslova utvářeny
komunitou rodičů, kteří odpovědnost vůči vlastním dětem proměňují
Tradice děti baví. Foto autor
Když se udržím na stromě, zvládnu cokoli. Foto autor
v aktivní roli ve školce a pomoc při výchově jim činí radost, jak loni
ukázala případová studie. Tam, kde jsou iniciátory školky nespokojení
rodiče (viz výše), je logicky více místa pro další aktivní rodiče.
Aktivní rodičovství s sebou nese i nutnost sebevzdělávání. Nemusí
se vždy jednat o večerní kurzy pedagogického minima. Velkému zájmu se těší kurzy i konference, které mají v cílech cosi jako probuzení
vlastního já‑rodičovství, otevření se k čistému vnímání reality (já, dítě,
svět) a odhození tradičních předpokladů, obav či traumat z dětství
a svazujících metod.
Podíváme‑li se na výchovu před padesáti lety (tehdy nejen u nás
kolektivní, jednotnou, centrálně řízenou) a dnes, nebudu daleko od
pravdy, když napíši, že se proměnila o 180 stupňů. A to směrem k neskrývané jedinečnosti a k vlastní odpovědnosti za štěstí své i druhých.
Nejen ve výchově se objevují nové možnosti, které běžně máme
k dispozici bez rizika společenského vyloučení – způsob a místo porodu, výběr školy, výběr lékaře, financování, vlastní realizace, svobodná
výchova, způsob trávení dovolené, forma svatebního obřadu, způsob
rozloučení se s nebožtíkem… Že bychom začínali žít „svobodně“? Tak
toho zplna užívejme. Hurá do toho, milí rodiče!
Bc. Václav Uzel, DiS.
průvodce v ekoškolce Dobroděj
www.lmsdobrodej.cz
Kořeny lesních mateřských škol začínají ve Švédsku
O konceptu lesních mateřských škol se traduje, že pochází ze skandinávských zemí. Ve Švédsku tyto školky najdeme pod označením I Ur och Skur (volně přeloženo jako „za deště i sluníčka“). Během jara 2012 jsem měla možnost
jednu z nich navštívit přímo ve Stockholmu. Jejich hlavní myšlenkou je, podobně jako u nás, pobyt venku po celý
rok za každého počasí a blízko přírodě, aby ji děti i učitelé více poznali, učili se z ní a chránili ji. První I Ur och Skur
školka byla založena v roce 1985, ale historie outdoorového vzdělávání, které její založení inspirovalo, je delší.
4
Vše začalo díky neziskové dobrovolnické organizaci Friluftsfrämjandet (FF, Outdoor Life Association), která vznikla v roce 1892 s cílem pozitivně ovlivnit zdraví lidí a kvalitu jejich života organizováním
outdoorových aktivit pro dospělé. Později byly přidány akce pro mládež a v polovině padesátých let dvacátého století přišel Gösta Frohm,
otec idey věnovat pozornost v rámci FF i malým dětem. Svou ideu
realizoval v roce 1957, když světu představil koncept Skogsmulle
pro děti ve věku 5 až 6 let. Frohm se již v té době obával důsledků
urbanizace, která s sebou nesla riziko odcizování dětí přírodě. Jeho
filozofie byla prostá: „Pokud se nám podaří dovést děti k lásce k přírodě, budou se o ni starat, protože budou chtít pečovat o něco, co
milují.“ Není to progresivní idea, ne nepodobná myšlenkám současné
politiky udržitelného rozvoje?
Skogsmulle je skřítek, který se narodil a žije v lese. Skog znamená ve švédštině les, Mulle je jméno oné postavičky. Prostřednictvím
krátkých příběhů, pohádek, her, písniček a studování rostlin a živočichů
pomáhá Mulle dětem rozvíjet jejich vztah k přírodě. Skogsmulle aktivity byly dětem nabízeny nejprve jednou týdně, zpravidla o víkendu.
Některý z dospělých si oblékl zelený kostým s ocasem, zelenou paruku
a čepici z březové kůry s červeným pírkem, namaloval si pihy na obličeji
a jako Skogsmulle čekal v lese na skupinku dětí, která za ním přicházela
s dalšími dospělými. Vždy je vítal svým pozdravem „hej, kollikok“! A tak
je tomu dodnes. Děti vědí, že skřítek není skutečný, přesto však věří, že
pravý Skogsmulle někde v rozlehlých švédských lesích skutečně žije.
V roce 1971 napsal Frohm o tomto hrdinovi knihu s krátkými příběhy. Později mu přidal přátele – Laxe, Fjällfinu a Novu. Laxe žije ve vodě
O krok dál
Skogsmulle koncept byl úspěšný. Nabízel vzdělávání a výchovu,
stejně jako zábavu a dobrodružství. Mnoho dospělých absolvovalo
kurz pro vedoucí, mezi nimi i Siw Linde, která začala v roce 1980
pracovat ve stockholmské komunitní MŠ jako učitelka. Pod vlivem
Skogsmulle pedagogiky příliš nesouhlasila s praxí běžné školky, v níž
děti zůstávají většinu času v budově. Neztotožňovala se ani s názorem, že důležité učení či vzdělávání lze provádět pouze ve třídě.
Postupně se v její hlavě rodila myšlenka dát všechny aktivity,
které FF organizuje pro děti (Skogsmulle, lyžování, bruslení, výpravy
do přírody), pod jednu střechu a využívat je pro vzdělávání dětí ve
školce. S kolegyní sepsaly cíle nové mateřské školky a chtěly, aby na
jejím vzniku aktivně participovali také rodiče. Během jedné z akcí pro
rodiny svou myšlenku úspěšně prezentovaly a následovala podpora
úředníků ze stockholmské čtvrti Lidingö a vzniku nové školky již nic
nebránilo. Společně našli k pronájmu dům s velkou divokou zahradou
blízko přírody. S rodiči během léta 1985 dům opravili a v září školka
otevřela své brány prvním dětem. V roce 1990 dostala název I Ur och
Skur, což mělo evokovat jednu z hlavních myšlenek těchto školek – být
v přírodě za jakéhokoli počasí.
Řada Skogsmulle vedoucích se o tento koncept začala zajímat
a chtěli dělat totéž. Dva roky po vzniku školky v Lindigö byla založena
další a v roce 1989 jich existovalo již pět. Všechny byly ekonomicky
soběstačné a nezávislé a nastal ten pravý čas zřídit organizaci, která
by mohla jednak pomoci učitelům pracovat společně a sdílet své nápady, a jednak vytvořit koncept standardů kvality. Roku 1995 vzala
FF tuto organizaci pod svá křídla a školky I Ur och Skur se dále šířily.
Vznikaly také první základní školy (pouze první stupeň). V roce 2010
bylo ve Švédsku 207 mateřských a 16 základních škol I Ur och Skur.
Název a logo byly patentovány.
Aby školka dostala souhlas s užíváním tohoto názvu a pedagogiky, musela splňovat specifická kritéria pro kvalifikaci zaměstnanců
a projít schvalovacím řízením. Pedagogové i dnes musejí absolvovat
základní kurz na Stockholmské univerzitě a doplňovat další vzdělávání
nabízené ve FF – například komplexní tréninkový program vedoucích,
kterým musí projít nejméně 75 % personálu jedné školní samosprávy.
Co je charakteristické?
Školky I Ur och Skur mají řadu podobných prvků jako lesní školky
u nás. Každá má nějaké zázemí, zpravidla budovu označenou logem,
podle kterého je snadno rozpoznatelná. Budova poskytuje nejen přístřeší při nepříznivém počasí, ale také možnost rozhodnout se, zda
je danou aktivitu lépe dělat uvnitř, nebo venku podle aktuální situace
a naladění dětí. Až 80 % času v průběhu celého roku děti tráví venku,
a to mnohdy i při odpoledním odpočinku. Školky využívají nejen dvorek či zahradu, ale také okolní lesy, louky, skály, potoky a jezera. Na
loukách lze v létě pozorovat život v trávě, v zimě lyžovat, na jezerech
se zase děti učí bruslit.
Učení skrze hru a zábavu tvoří základ pedagogiky I Ur och Skur,
a to i při činnostech vedených dospělým, vše v nesoutěživém duchu.
Příkladem aktivit může být hledání tvarů písmen v přírodě, rozvoj matematických představ při tvoření dvojic a skupin za využití různých
přírodnin, běžné jsou také jednodenní dobrodružné výpravy nebo společná setkávání v kruhu. Děti si nosí svůj malý batůžek s karimatkou,
svačinkou, pitím, obědem a nějakou hračkou nebo pokladem nale-
Jihomoravské
2/2013
zeným během dne. V přírodě nejsou toalety, a tak švédská rada zní:
napočítat sedm keřů a tam jít. To, co zbude, je pak pečlivě zahrabáno
lopatkou, kterou dospělí nosí v batohu.
Ve školkách se používají převážně přírodní materiály – venku
i uvnitř. Z hraček převažují pilky a další nářadí nebo také měkké
hračky s přírodní tematikou. Najdeme zde i hračky plastové, ale jen
v omezené míře. Vybavení si často pedagogové vyrobí sami, mnohdy
ve spolupráci s dětmi, případně i s rodiči. Koncept I Ur och Skur si
tradičně vysoce cení interakce nadšeného a motivovaného dospělého
(pedagoga) a dětí, proto více než na vybavení školky bývají peníze
investovány do rozvoje a vzdělávání zaměstnanců.
Skogsmulle říkal…
Skogsmulle tvoří nedílnou součást pedagogiky I Ur och Skur. Původně šlo o program pro děti ve věku od 5 do 6 let a postupně byla
vytvořena metodika i pro mladší – Skogsknytte (beruška) pro 3–4leté
děti. A protože švédské předškolní vzdělávání počítá s dětmi již od
jednoho roku, byl vytvořen specifický program i pro roční až dvouleté děti Skogsknopp (poupě). Existují samozřejmě také metodiky pro
starší děti.
Samotnou postavičku „potkávají“ děti příležitostně. A proč postavu Skogsmulleho využívat? Je dětem blízký, je zábavný a podněcuje
jejich představivost i kreativitu. Navíc pochází z lesa, o přírodě mnoho
ví, rozumí jí, a tak mu pedagogové ponechávají prostor pro sdělování
důležitých věcí týkajících se její ochrany. Děti jej berou jako přirozenou
autoritu. Často pak zmiňují, že „Skogsmulle říkal, aby…“ Stává se tak
spolu se svými kamarády Fjälfinou, Laxe a Novou jakýmsi symbolem
(ochrany) přírody pro děti i dospělé.
Malé děti ho milují, 8–9leté začínají pochybovat, desetileté děti
pak často docházejí k závěru, že Skogsmulle je dětinský. Později pak
jako rodiče spolu s vlastními dětmi znovu objevují jeho kouzlo. A tak
se kruh uzavírá a Skogsmulle přežívá dál a provází další generace.
Tento koncept je spolu se silným vztahem k přírodě ve Švédsku hluboce zakořeněn.
V článku byly využity materiály Siw Linde (Start Av I Ur och Skur;
The Skogsmulle concept), dostupné na stránkách www.friluftsframjandet.se.
Mgr. Jitka Martínková
pedagožka v Dětském lesním klubu Stromík
asistentka pedagoga, Lipka – školské zařízení pro environmentální
vzdělávání
a učí děti o řekách a pramenech. Fjällfina bydlí v horách a nejmladší
Nova, která přichází z jiné, neznečištěné planety, seznamuje děti se
znečištěním naší Země.
EKOLISTY
Logo švédských lesních mateřských škol. Skřítek Skogsmulle
v kreslené podobě.
5
Jaké jsou motivace a očekávání rodičů, kteří se rozhodli dát
své děti do lesní školky?
Jací vlastně jsou rodiče, kteří své děti do lesní školky dávají? V minulém roce dělala Asociace lesních
mateřských škol celorepublikový výzkum, do kterého byly zapojeny lesní mateřské školy a kontrolní běžné
mateřské školy ze stejné lokality. Výzkum se týkal širšího okruhu otázek nevyjímaje zdraví, finance, ale
i stav dovedností dětí. Do výsledků byla zahrnuta data z 89 vyplněných dotazníků. Část výsledků dotazníku na položenou otázku odpovídá. Přečtěte si níže konkrétní odpovědi…
Rodiče, kteří zvolili pro své děti lesní školku, se ve svých hodnotách shodují s hodnotovou orientací rodičů z kontrolní skupiny. Pouze
hodnota bezpečí je pro rodiče z klasických MŠ důležitější. Rodiče dětí
z LMŠ žijí obvykle v úplné domácnosti, mají více dětí, než je republikový průměr (1,9), řada z nich absolvovala vysokoškolská studia
a měsíční příjem jejich rodiny je zhruba o sedm tisíc nižší (43 571 Kč)
než u skupiny kontrolní. Pro rodiny z lesních školek je kontakt jejich
potomků s přírodou velmi důležitý: jejich dítě letos strávilo v přírodě
mimo školku 63 dní v období od ledna do září (u kontrolní skupiny
pouze 36 dní).
Takto hovoří výzkum, který vyhodnocuje zaškrtané odpovědi. Hledala jsem odpovědi, které by mi prozradily více, a tak jsem požádala
rodiče dětí z naší lesní třídy, aby mi napsali svůj názor na Lesníček –
místní pražskou lesní mateřskou školku. Požádala jsem je, aby zmínili,
jaká vidí pozitiva i negativa. Dostala jsem odpovědi, ze kterých si obrázek o jejich očekávání uděláte nejlépe.
6
1. dopis
„Marně se snažím vymyslet nějaká negativa. Horší dopravní dostupnost od nás z centra. Je to negativum? Asi těžko lze očekávat, že
by lesní mateřská škola fungovala třeba v parčíku před hlavním nádražím… Nebýt té vzdálenosti, neudělala bych si nejspíš řidičský průkaz
a nesblížili bychom se tak příjemně s dalšími rodiči, se kterými nám
už přes rok funguje ‚střídavá péče‘ – i noční – o naše čtyři cácorky.
Snad větší finanční náročnost, ale i ta má logiku. Za špičkové služby
se zpravidla platí víc i v jiných oblastech, než je školství.
Jak jenom stručně vylíčit všechna pozitiva. Pro mě osobně představuje LMŠ velikou oporu v předávání určitého životního stylu našim
dětem. Snažíme se od malička inspirovat naše dcery k lásce a k úctě
k přírodě a k životu, vést je k aktivnímu způsobu trávení času a aspoň
trochu je odradit od čistě konzumního přístupu k životu. Velmi často
jsme slyšeli, že pokud naše děti nebudou znát počítačové hry, mít přehled, co běží v Animáčku, a nebudou mít kočku s obrovskou hlavou
i na spodním prádle, že ‚nezapadnou‘ mezi ostatní děti, že budou děti
podivínů, outsideři. Lesníček dětem ukazuje, že ony a jejich rodiny nejsou osamělými běžci, ale že patří k určitému životnímu proudu. Je to
místo, kde se nespěchá a na místo obvyklého ‚nesahej na to, nesbírej
to, nesedej si, jdeme!‘ je možné se zastavit a společně prozkoumat
zvláštní kamínek, list…, kde se nerazí heslo ‚dětem nepatří klacky do
rukou‘. Místo, kde se smí šlapat do louží, lézt po stromech, používat
kladivo nebo nůž. To pro mě zůstává asi tím nejdůležitějším.
A protože jsem zdravotník, nemůžu si odpustit ještě zmínku o zdravotním hledisku lesní školky. Denní několikahodinový pobyt na čerstvém vzduchu za každého počasí patří k nejúčinnějším prostředkům
na zvýšení obranyschopnosti a zlepšení zdravotního stavu dětí. Často
máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc dítěti prospějeme,
pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale opak je pravdou. Dlouhodobý
pobyt v přetopeném prostředí dítě zchoulostiví a uzavřená místnost
s třiceti smrkajícími kamarády je líhní pro virové infekce. Naše dcera
přišla do LMŠ jako čerstvě tříletý cvalda s nadváhou a s nekonečně se
opakujícími spastickými bronchitidami. Za dva roky běhání po LMŠ
a jiných lesích s námi o víkendech měla dcera antibiotika jen jednou
a spastickou bronchitidu ani jedenkrát.“
2. dopis
„Jsem šťastná, že dcera mohla strávit část svého dětství v LMŠ,
která v mnohém předčila má očekávání. Dcera je daleko zdravější než
před dvěma lety, její nemocnost v průběhu školního roku byla minimální (cca 2 týdny rýmy během 10 měsíců, kdežto před nástupem
do Lesníčku to byly 3 až 4 měsíce chřipek, nachlazení a horeček během školního roku). Je také psychicky odolnější, stala se z ní holka do
nepohody, která si umí často poradit sama v nejrůznějších situacích.
Díky osvícenému pedagogickému přístupu má více nakročeno respektovat dospělé i sebe. Přístup pedagogů k dětem vychovával také mne
a často mi jejich příklad pomohl ve výchově. Myslím, že tu mají děti
jedinečnou příležitost – stát se součástí přírody, naučit se v ní žít,
poznat, že ji musíme chránit a starat se o ni. Děti, které tohle v raném
věku prožijí, budou mít určitě celý život mnohem více úcty k přírodě,
všemu živému i k sobě navzájem. Je zázrak, když holčička z centra
Prahy považuje za normální, že tráví čas na farmě s kozami, králíky, že
okopává políčko, dobývá brambory, vaří a peče venku na ohni atd. Je
báječné, že dospělí kolem ní mají smysl pro humor a pro dětská dobrodružství a dovolí jí zkoumat její schopnosti a možnosti tak, aby byla
v bezpečí, ale přesto svobodná. Za to, že jsme byli součástí tohoto
jedinečného projektu, jsem opravdu vděčná.“
3. dopis
Chtěla bych vám moc poděkovat, protože to, co jsme díky LMŠ
zažili, čemu se naučili a koho poznali, je opravdu nenahraditelné. Už
jenom například poznat, kolik krásných dní ten rok má, a to i v zimě (to
se z domova nikdy nezdálo). Nebo pochopit, že aktivity dětí nemusejí
být jenom výkonově orientované – místo speciálních hraček vždycky
stačí pozorovat tesaříka. Navíc myslím, že si ani neuvědomujete, jak
měníte životy nejenom těm dětem, ale i rodičům, kteří děti vyzvedávají – vždycky tím lesem musím projít a už jenom tenhle proces za
každého počasí obohacuje.“
4. dopis
„Do lesní školky chodí moje dcera s nadšením. Jedním z důvodů
krom milých paní učitelek a dětí uvedla také, že se chodí ven, i když
prší. Samotnou mě to překvapilo. Je milé poslouchat od městského
dítěte, že přes den dělali brázdy z bláta, lezli po lanech, pozorovali
bažanty, vyráběli v peci placku či si na ohni ohřívali čaj. Dcerka si
začala více všímat, co ji obklopuje, naučila se, jak se v lese chovat. Za
celý rok nebyla v podstatě nemocná, a to byl její první školkový rok,
kdy děti zpravidla často stonají. Když měla narozeniny, každý z dětí
jí nakreslil krásný obrázek doplněný nějakou přírodninou, má je vystavené dodnes. Ze začátku jsem měla pocit, že bych více jak na dva
Očekávání rodičů, kompetence pedagogů
Očekávání rodičů je tedy takové, že pobyt v lesních školkách pomůže jejich dětem, aby byly více zdravé a vyrůstaly v klidném láskyplném prostředí, které jim poskytne svobodu v objevování a získávání
dovedností komunikativních, pohybových i sociálních. Očekávají, že
pedagogové v lesních školkách budou milí, pohodoví a kompetentní
lidé, kteří budou děti s láskou a respektem provázet prvními kontakty
mimo rodičovskou náruč.
Na začátku zmiňovaný výzkum se ptal ředitelek běžných mateřských školek a lesních školek na to, jací zde pracují pedagogové. A výsledek? Učitelky a učitelé v lesních školkách jsou v průměru mladší,
mají častěji vysokoškolské vzdělání, ale zároveň kratší pedagogickou
praxi než jejich kolegové z kontrolních školek. Díky menšímu počtu
dětí ve skupině mají na jednotlivé děti více času. V lesních školkách
se více než v klasických cení umění improvizovat při práci s dětmi,
schopnost pobytu v přírodě za různých podmínek a chuť dále se vzdělávat. Méně naopak potřebují dovednost zvládat konflikty mezi dětmi,
které jsou podle všeho v lesních školkách méně časté. V klasických
školkách je s dětmi zhruba o polovinu až dvě třetiny méně učitelů, což
může omezovat kontakt dětí s přírodou. Podle ředitelek klasických MŠ
je totiž velký počet dětí na jednoho pedagoga nejvýraznější překážkou
pro pobyt dětí venku.
Jihomoravské
2/2013
dny dítě do lesní školky nedala, že potřebuje být vevnitř a hrát si s panenkami, teď si to již nemyslím. Lesní školka je nejen plnohodnotná
varianta ke klasické školce, je prostě lepší.
EKOLISTY
Mgr. Magdaléna Kapuciánová
místopředsedkyně Asociace lesních mateřských škol
ředitelka Mateřské školy Semínko s lesní třídou Lesníček
Často máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc dítěti
prospějeme, pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale opak je
pravdou. Foto Marta Šušorová
Jeden den ve školce, jeden den v lese
Jak vypadá typický den v „lesní školce“? Připadalo mi těžké představit si takový den. A dnes vím, že si jej představit nelze vůbec. Je to podobné jako zkoušet určit, jaké počasí je typické pro jeden den na jižní Moravě. Některé dny
jsou plné tiché harmonie. Světy dětí, dospělých a celá příroda se setkávají, vládne klid a panuje mírná radost. Pro
jiné dny bychom snad podobných slov užili také, ovšem se sarkastickým podtónem. Další dny by nebyly ani klidné,
ani napjaté a některé by byly napjaté, ale přesto příjemné. To je výhoda přírodního prostředí. Příroda je v pohybu,
mění se. Jednou prudce a náhle, jindy zcela nepozorovaně.
Skřítek usíná a vrací se do košíčku. Děti řekly, co měly na srdci.
Některé děti řekly alespoň nepatrný zlomek z toho, co měly na srdci
a říkat by chtěly. Je na čase nasadit si batůžky, vytvořit dvojice a vydat
se zarostlou brankou do lesa.
Působit, či nepůsobit?
To je, oč tu běží. Teorie je křišťálově jasná. Fascinace řádem, důsledností a formální čistotou na jedné straně, půvab svobody a organického růstu a nepředvídatelné originality na straně druhé. V obrazech. Obraz první: Lesní pěšinou pochoduje jednotka dětí v sevřeném
útvaru. Dětí mlčí a vnímají okolí. Jsou oděny do čistých hladkých
uniforem. Náhle se dva dospělí (jeden vpředu, druhý v týlu) zastaví
a první z nich zapíská na píšťalku: „Čas na rozhovory!“ Děti ve dvojicích stojící vpravo udělají „vlevo hleď“ a zašeptají svým kamarádům:
„S čím sis včera hrál?“ Obraz druhý: Děti lesní pěšinou vůbec nejdou.
Zoologická zahrada, jako výběh plný šimpanzů. Dvě děti se doslova
válí v louži, několik jich leze po stromě. Vřeští všichni. Hlasitě. Ze
svačin, které někdo rozházel do trávy, vybírají malí hladovci chutné
kousky a zablácenými prstíky si je vkládají do šklebících se úst.
Konec obrazů. Hledáme střední cestu mezi tvrdou důsledností (ta
poroučí) a měkoučkou láskyplností (ta buďto souhlasí, anebo souhlasně
mlčí). Hledáme, říkám sobě a dětem oznamuji, že mohou rozpojit dvojičky.
Odtud vedou tři hlavní cesty a ty se dále ještě dělí na různé vedlejší. Svačíme ještě dál pod oblíbenými habry. V lese totiž rostou
Někdo chodí do lesa za odpočinkem a jiný zase za prací. A kdo je
ten „jiný“? Může to být hajný, zaměstnanec těžařské firmy, ale také
pedagog. Já jsem jeden z nich. Pod přezdívkou „lesní školka“ se před
třemi lety začala scházet skupina rodičů a pedagogů, které zlákala
představa výchovy a vzdělávání dětí předškolního věku v přírodě. Následující popis patří dni, který byl zvláštní svou různorodostí.
Začátky, rituály, pevná struktura v proměnlivosti přírody a lidských
vztahů. Zvoní zvoneček, školka začíná. Skoro jako ve škole, že ano?
Nad námi je červnové nebe, slunce prosvítá mezi mraky. Sedíme v kruhu na dřevěných kmenech, přesněji řečeno jde o šestiúhelník. Připomíná šestiboké komůrky včelích buněk, ale není v zásadě důležitý.
Důležité je, že si všichni vidíme do očí. „Bum‑ta-ra‑ta, bum, bum, bum,
kdo je ten?“ Každý den si opakujeme svá jména a nakonec probudíme
skřítka. Skřítek je loutka. Vadí to? Jistěže ne, začíná školka.
Mezi mým uvažováním a uvažováním dětí u nás ve školce jsem
vypozoroval mnoho zásadních rozdílů. Někdy tyto rozdíly pouze tuším.
Tak třeba když padne slovo na některou z děvčat a ptáme se „… kdo je
TEN?“, rodí se mně v hlavě feministická úvaha. Zkrátka, je to korektní?
V takových chvílích zachovávám klid. Je potřeba počkat, dokud se roj
dospělých myšlenek nerozptýlí. Pokládám si otázku, jak to tady dnes
ráno vypadá očima Matýska, Julinky, Honzíka, očima kohokoli, na
koho mi padne pohled. To trvá chvíli, protože já jako pedagog musím
mluvit. Vím, že dobrý pedagog mluví málo. Na toto stadium učitelské
a vychovatelské zdatnosti se opravdu těším.
7
prolézačky a pod nimi je příjemný stín a prostor pro ubrus – stoleček.
Získávám pocit, že děti jsou dnes ve výtečné kondici. Skupina je složena z tříletých až šestiletých. Hanka si po svačině sedá s dětmi k filcovým látkám a vytahuje jehly a klubíčka barevných bavlnek. Mezi listím
stromů kličkuje sluneční světlo a přistává na lesní půdě na malé zářící
ostrůvky. Hanka je zkušená pedagožka. Vyrábí pytlíčky na poklady.
Později se dovídám, že šily i některé z našich nejmladších. Chvíli se
jen tak procházím a pozoruji. Sedící, šijící, brebentící a pestrobarevní
tvorové pod shovívavými korunami lesních obrů. Kdyby jim z botiček
vyrostly kořínky a zavrtaly se do hlíny, jak dlouho by trvalo, než by to
zpozorovaly? Zodpověděl jsem desítky dotazů, velmi pravděpodobně
jsem zavázal jedny tkaničky, někdo jistě potřeboval na záchod. Na to
už si ale nevzpomínám. Řekl bych, že v korunách pípali a cvrlikali ptáci
a pod nohama se nám proháněly hordy stonožek, mravenců, berušek,
pavoučích cestovatelů a dalších půdních živočichů, kterých je tolik, že
se po čase stanou součástí společně sdílené skutečnosti.
Část dětí se stává neklidnější a mě přemáhá chuť něco podniknout. Beru lano a bezděky si očima vybírám jednotlivce, kteří potřebují
zdolat pořádný kopec.
Dnešní vnitřní rozpor
Dnešní vnitřní rozpor spočívá v bezpečnostním pravidle. Dívám se
na skupinu okolo šití. Rušit je nepřipadá v úvahu. Druhá skupinka ale
začíná překypovat pohybovou energií a mně by se taky líbilo se trochu
proběhnout. Když se něco stane v lese, postará se jeden pedagog o celou skupinu a druhý řeší problém. Bezpečnost je důležitá. Ten odvěký
vnitřní rozpor pedagoga. Kdy ještě ručičku držet? Kdy už ruku pustit?
Domnívám se, že číst pedagogickou literaturu je prospěšné, ale odvěký vnitřní rozpor pedagoga neodstraní kniha, dokonce ani žádný kurz.
Se skupinou šesti dětí klušeme lesem
Pedagogové se rozdělili. Chytili jsme stopu, překonáváme potůček. Jedna mokrá botička. Míříme do rokle podívat se na draka, který
se proměnil ve skálu. Vlastně neproměnil. Ve skutečnosti pouze spí.
Nejmladší člen výpravy, Anička, nesmlouvavým hlasem oznamuje
ostatním, že půjdeme výš. Tento kopec je strmý a takto vysoko jsme
ještě nebyli. Za chvíli dosahujeme cíle. Cesta vedoucí kopcem po vrstevnici. V tom, že se tato cesta stala cílem, nejsem zcela nevinně.
Anička pokukuje po svahu nad cílem. Je načase se vrátit. Honzíkovi
došla voda a mně taky. Ale to lano přece nevláčíme zbytečně, a proto
naše cesta nemůže vést jinudy než nejpříkřejším svahem na dolní lesní
cestu. A víte, že tento svah už je pro horolezce? Jiřík uvazuje lano okolo stromu. Pro jistotu lano i přidržuje. Neboj se. Ne po zadku, ale čelem
ke kopci a přidržovat se lana. Takhle! A dole dozrály lesní jahody.
Bc. Michal Havlíček
průvodce a pedagog v Dětském lesním klubu Stromík
Vnitřní rozpor
Školka v lese se řídí podle určitých pravidel, které vycházejí ze
zkušeností. Zavedený horní počet dětí ve skupině je patnáct a k nim
dva pedagogové. Každý kluk, každá holka je milovaným dítětem své
rodiny. Loni přišla na svět malá holčička mému staršímu bratrovi.
Křehký život, neustálá péče, zodpovědnost každodenních rozhodnutí
a mezní nedostatek spánku. Nenutí vás to zhluboka se nadechnout?
Pro mě jsou ty děti další z mnoha skupin, kterým jsem byl, jak šel
čas, pedagogem. Ze všech skupin je tato zatím nejstálejší. Od září do
června, několik dní v týdnu. Od půl deváté do čtyř. Je to zvláštní, že?
Žijete s dětmi, které patří do svých rodin. Vidíte jejich bezradnost,
statečné snášení potíží, vytrvalost a vývoj. Sledujete jejich komediální výstupy, pozorujete jejich dobré skutky a vedete s nimi debaty na
závažná témata. Třeba proč musí maminka chodit do práce? Nebo jak
vypadá opravdová válka? A velmi často se s nimi smějete. Kdybych to
bral statisticky, musel bych učinit závěr, že moji dospělí přátelé nejsou
v seznamu zábavných společníků ani v první desítce. Jenže školka
není rodina. Tady jsou na výletě a s rodinou jsou doma.
Neboj se. Ne po zadku, ale čelem ke kopci a přidržovat se
lana. Takhle. Foto autor
8
Hanka si po svačině sedá s dětmi k filcovým látkám
a vytahuje jehly a
a barevných bavlnek. oto autor
Jihomoravské
2/2013
Z lesa do lavic aneb Návaznost základních škol na lesní
mateřské školy
EKOLISTY
Dva odlišné světy – svět lesní mateřské školy (LMŠ) a svět klasické základní školy. Dvě odlišné představy, kvůli
kterým má téměř 70 % rodičů dětí z LMŠ obavu z přechodu svého dítěte na základní školu.
Ideální výběr školy z pohledu respondentů
250
149
62
59
Program
Začít spolu
Domácí
vzdělávání
Malotřídní typ
Montessori
178
Dalton
254
Standardní ZŠ
276
Waldorfská
škola
300
250
200
150
100
50
0
Jakým typům škol dávají rodiče a pedagogové z LMŠ
přednost?
Výzkum (2012) oslovil 78 respondentů – rodičů a pedagogů
z LMŠ z celé ČR. Respondenti přiřazovali hodnoty
k jednotlivým typům škol podle jejich preference na škále
1 (nejméně) až 6 (nejvíce).
„Když je zvyklá celé dny venku a najednou ji zavřou
do třídy?!“
Klasické základní školy navazují přirozeně na klasické MŠ. Také
děti z LMŠ mají nastoupit do klasických ZŠ, které na ně ovšem nejsou
připravené. Z tohoto přestupu právě vyplývají obavy rodičů i pedagogů
dětí z LMŠ. Nejčastěji je trápí změna výchovně‑vzdělávacího procesu,
nedostatečný kontakt s přírodou a nedostatek pohybu: „Bude to pro ni
šok z přechodu od celodenního pobytu venku k nehybnému sezení v lavici v uzavřené budově.“ Obavy pramení také z osobnosti nového pedagoga a odlišného přístupu k dětem: „Podle mě je riziko jen jediné, a to
jsou ne úplně kvalitní učitelé na škole. Myslím, že když děti dostanou
dobrého učitele, přechod hravě zvládnou, i když pro ně přesun mezi zdi
může být náročný,“ uvedla v rámci mého výzkumu jedna z respondentek – maminka předškolního chlapce. Já osobně k tomu mohu doplnit,
že mi přijde zkrátka škoda, že to, co bylo u dítěte v LMŠ rozvíjeno,
zřejmě na ZŠ upadne v zapomnění pod tíhou kvantity informací.
Vysněná škola pro „lesní děti“
Ideální škola podle rodičů dětí z LMŠ úzce souvisí s jejich obavami.
To, čeho se nejvíce obávají, že bude na klasické ZŠ chybět, si také
nejvíce přejí ve své vysněné škole. Nejvyšší nároky mají na kvalitu
výchovně‑vzdělávacího procesu. Výuka by měla dbát na celkový rozvoj
dítěte, neopomíjet pohyb při výuce, z výukových metod volí projektové
vyučování, tematicky integrovanou výuku a rovněž učení se praktickým věcem. Druhým v pořadí je důraz na prostředí školy. Nejčastěji
se rodiče shodovali v požadavku na zahradu s interaktivními prvky pro
výuku, ale i pro odpočinek dětí a učitelů. Ideálně by si pak v blízkém
okolí přáli les či louku. Individuální přístup k dítěti a přátelské prostředí se umístilo na třetím místě. Další požadavky kladou na kvalitní
komunikaci s rodiči, slovní hodnocení, nižší počet žáků ve třídě (max.
15), vyspělou osobnost učitele a zdravé stravování. Jenže taková škola zřejmě neexistuje a je ideálem nejen rodičů dětí z LMŠ.
Existuje několik variant. Někteří angažovaní rodiče si pro své prvňáčky vydobyli úpravu školního vzdělávacího programu. Tak tomu bylo
například v ZŠ na Tišnovsku, kde na základě požadavku „lesních dětí“
začlenili program Začít spolu. Další variantou je založení lesní školy jako
pokračování lesní mateřské školy. V době psaní mé diplomové práce se
zrodila na našem území zřejmě první třída tohoto typu, a to v LMŠ ZeMě
u Prahy. Zájem ale neustále roste, lze tedy předpokládat, že některé LMŠ
půjdou touto cestou. Další možností je vzdělávat své děti doma, posílat
je do alternativních ZŠ nebo zvolit klasickou ZŠ se vstřícným a otevřeným učitelem. Podrobnější volbu preferencí je možné vidět na grafu, jenž
vychází z výsledků jedné otázky mého výzkumu. Jejím cílem bylo zjistit,
jakým typům škol dávají rodiče a pedagogové z LMŠ přednost.
Příroda je nejlepší učitelkou, a to i při přípravě
prvňáčků na školu
Zřejmě nejznámější výzkum u nás zaměřený na školní připravenost
dětí z LMŠ provedl Petr Häfner v rámci své disertační práce Přírodní
a lesní mateřské školky v Německu – alternativa ke klasickým školkám
v předškolním vzdělávání (2002). Výsledky byly pro lesní mateřské
školy velmi příznivé a ve všech šesti oblastech, které Häfner zkoumal
(oblasti motivace – vytrvalost – koncentrace, sociální chování, spolupráce, hudební, kognitivní a tělesná) byly úspěšnější děti z LMŠ. Na
plné čáře vyhrály i v oblasti spolupráce ve skupině, nejhůře na tom
byly naopak s rozvojem jemné motoriky. Häfner svůj výzkum shrnuje
takto: „Z výzkumu vyplývá, že ve všech zkoumaných oblastech mají
děti větší možnost rozvoje v lesní mateřské školce než ve standardní mateřské školce. Na základě výzkumu mohu tedy doporučit pobyt
v LMŠ.“ K jeho doporučení se přidávám.
Článek vychází z autorčiny diplomové práce Návaznost 1. stupně
ZŠ na lesní mateřské školy, PdF MU, Brno 2012.
Každý den venku, přírodní prostředí s jednoduchým zázemím a pedagogický přístup typu „průvodce“ jsou nejtypičtějšími odlišnostmi
mezi LMŠ a klasickou školkou. Pro LMŠ jsou typické bosé nohy v trávě, lesní malina u studánky, hlemýžď na oroseném listu, oheň a sbírání bylin na svatojánskou slavnost, první barevné listy pokrývající
zemi, svatý Martin na koni, sněhulák a zkřehlé prsty, vůně perníčků,
sněženka prodírající se skrze sníh a znovu bosé nohy v trávě… Koloběh
přírody, slavností i života, který dítě přirozeně každý den prožívá, je
v něm plně ponořeno a je šťastné. Svět se svojí přírodou je jeden velký
zázrak, který vyzývá k nekončícímu dobrodružství. Díky tomu všemu
si dítě uchová údiv, který se v pozdějším věku může proměnit v úctu.
Dítě se v LMŠ intenzivněji učí o tom, co se zrovna kolem něho děje,
učí se z proměn přírody a vnímaví pedagogové veškeré dění provázejí příběhy. Tělo se v přirozeném pohybu a v harmonickém prostředí
zdravě vyvíjí. Může se proběhnout, vyskákat i vykřičet. Něco z toho
byste v klasických školkách hledali opravdu těžko, v něčem se naopak
přístupy obou forem předškolního vzdělávání podobají.
Mgr. Veronika Syrová
pedagožka LMŠ Dobroděj a učitelka na Základní waldorfské
a mateřské škole Brno
9
Dětská farma Eduarda Štorcha – místo, kde děti pracovaly rády
Přiblížit výchovu a vzdělávání reálnému životu, vytvořit školu, která by vycházela z dětské přirozenosti, rozvíjela
aktivitu, tvořivost a zvídavost. Zdůraznit žákovskou samosprávu, pokusit se o zrušení osnov a snažit se budovat
symetrický vztah učitel – žák – rodič.
Možná patříte k těm, kteří na prvním stupni procvičovali své čtení
při knížce Lovci mamutů od Eduarda Štorcha (1878 – 1956). Jeho jméno vám pak bezděčně tanulo na mysli v době, kdy jste ve vlastivědě
a později v dějepisu probírali pravěk – tu nekonečnou dobu, kvůli které
nezbývá ve výuce čas na kapitoly z novodobé historie a které se Štorch
tolik věnoval. Málokdo však tuší, že Štorch byl celý život aktivní především na poli pedagogickém.
Většina zásad, které jsou vyjmenovány pod nadpisem, platí i pro
Štorchovy přístupy a pro jeho Dětskou farmu, v rámci níž významně
propagoval učení venku v přírodě. Štorch úlohu pedagoga chápal velmi široce, ne pouze jako roli kantora stojícího před třídou. Snažil se
o školním prostředí přemýšlet komplexně a v praxi vychovávat děti
i mimo školu. Zároveň moc stál o to, aby se žáci mohli vzdělávat
i prakticky a byli připraveni na budoucí povolání. Štorch se soustavně
zamýšlel nad teoretickou stránkou vyučování, četl zahraniční literaturu a výsledky výzkumů, konal všemožné pokusy a s jejich výsledky
seznamoval ostatní učitele i veřejnost. Zajímaly ho příčiny nezájmu
a neprospěchu dětí, pokoušel se na ně při své praxi přicházet a také
je odstraňovat. Tomuto všemu věnoval veškerý svůj čas a při četbě
jeho životopisu vás nemůže nenapadnout, kde k tomu bral stále novou sílu a odhodlání, když mu ze stran úřadů byly neustále házeny
klacky pod nohy, a často si stýskal i na nedostatek konkrétních změn
v praxi.
Pokus dělat věci jinak
Štorchova Dětská farma, kterou roku 1926 spolu se svými žáky
vybudoval a po několik let provozoval v Praze na Libeňském ostrově,
stavěla na filozofii eubiotiky, na jejímž základě se snažila vytvořit
nový typ školní výuky. O co šlo? Ve velké zkratce o „rodinný život
v úzkém spojení s přírodou“, ke kterému došli jeho šiřitelé v první
třetině 20. století po kritice životního stylu městské společnosti.
Vytýkali jí nedostatek smysluplné fyzické práce, nedostatek pohybu,
Pan učitel Štorch. Obrázek z knihy Dětská farma, eubiotická
reforma školy. Brno: Ústřední spolek jednot učitelských na
Moravě, 1929
10
škodlivé vlivy v různých povoláních, nedostatek slunce a vzduchu,
špatnou výživu. V souvislosti s městským prostředím kritizovali
kouř a výpary průmyslových zón, prach a hluk ulic, odtrženost od
možnosti vypěstovat si alespoň část základních potravin, a tedy
naprostou závislost na obchodech a neopodstatněnou potřebu kupovat stále více věcí, které člověk nepotřebuje. Radikálně tvrdili,
že původním, přirozeným a zároveň jediným absolutně nutným životním prostředím, má‑li mít lidský život zdravý základ, je příroda.
Z této inspirace vyšel i Štorch a po krušném snažení se mu povedlo
zrealizovat projekt, který nazval Dětská farma. Ve stejnojmenném
spisu Dětská farma, eubiotická reforma školy se dočítáme mimo jiné
i o jeho kritice školy po stránce architektonické. Školním budovám
vytýká vzhled kláštera nebo kasáren: „… jsou vysoké, dlouhé a obrovské, obyčejně velmi ponuré.“ Podle něj jako by byly určeny více
pro dospělé než pro děti. „Dítě je přece šťastnější v hlídačské boudě
než ve škole za milióny!“
A co k tomu pan učitel?
„První den prolezli vše, ohmatali vše, zkoušeli vše. Objevili, že tu
jsou znamenité úkryty a hned si zařizovali doupata a hráli si na indiány. Vydrželi si takto hrát několik hodin a nemohli se toho nasytit.
Rozumí se, že křičeli. I to bylo dobře. Některé skupiny hochů se odloučily a našly si jinou zábavu. Brodili se ve vodě a honili rybičky, jiní se
pokoušeli vylézt na stromy, jiní se dali do míčové hry. Někteří se už vybouřili a přestali se honit. S těmi jsem začal pracovat. Zalévali, stříhali
keře, rovnali dříví. Práce je dosti bavila. Přibral jsem novou četu hochů
a uložil jsem jim rozhrabat krtčí hromádky na louce a sbírat střípky
a sklo po farmě. Přišli konečně i unavení ‚indiáni‘ a pomohli mi stavět
cestu. Třetího dne mi stačilo říct: ‚Hoši, nejdříve si odbudeme školu
a pak budete mít volno!‘ A žáci pěkně nasedli do lavic a poslouchali
mluvnici, jako bychom se učili ve školní třídě.“
Štorch se původně snažil, aby se učilo venku celý týden. Nakonec
ale vyučoval na Dětské farmě jen od čtvrtka do soboty. Zajímavostí
může být, že při tvorbě rozvrhu pro farmu zkoumal a porovnával rozvrhy obdobných zařízení v zahraničí a výsledek upravil pro místní poměry. V roce 1934 byl však úřady donucen ukončit činnost Dětské farmy.
Důvodem byly státní záměry, které počítaly s pozemky na Libeňském
ostrově, ale bez Dětské farmy a jiných zařízení pro děti a mládež. Nebyly nic platné argumenty o prospěšnosti Dětské farmy, které se opíraly o výsledky pozorování, ani protesty ze strany veřejnosti.
Efektivita venkovní výuky se zkoumá i dnes. Kateřina Jančaříková,
dnes vedoucí Centra environmentálního vzdělávání na Pedagogické
fakultě UK, ve své disertační práci píše: „Zkušenosti s venkovní výukou opakovaně potvrzují, že se žáci nesoustředí o nic hůře, ba spíše
lépe než ve třídě.“ Ale předpokládá to otevřenost ze strany učitele
a sebekázeň jich samých.
V článku byly využity informace ze studentských prací Veroniky
Syrové (2012, archiv Masarykovy univerzity) a Jiřího Štolla (2008,
archiv Masarykovy univerzity).
Mgr. Gabriela Hájková
environmentalistka, redaktorka Jihomoravských ekolistů
Jihomoravské
EKOLISTY
2/2013
Okénko pro školy
KONEV a Konvička – letos pospolu
Konference k environmentální výchově KONEV a Konvičku učitelé
z Jihomoravského kraje dobře znají. Brněnské školské zařízení Lipka je totiž pořádá tradičně již více než deset let. Některé učitele
však pravděpodobně překvapí, že obě konference letos proběhnou
společně v listopadu.
Konference KONEV, která se bude konat 6. listopadu 2013, představí pedagogům základních a středních škol téma „Vliv životního
prostředí na zdraví člověka“. O zdravém životním stylu slyšíme v současnosti velmi často, málokdy ale v přímém spojení s životním prostředím. Během dne vystoupí například Lubomír Kukla z I. lékařské fakulty
UK, který představí některé sociálně patologické jevy, jež jsou součástí života současné dospívající generace. Jana Dvořáčková a Dana
Křivánková z Lipky zase seznámí účastníky konference s principy a cíli
zahradní terapie a poradí pedagogům, jak ji využívat ve svých školách
nejen při práci se znevýhodněnými žáky. (O zahradní terapii Jihomoravské ekolisty přinesly obsáhlejší článek v minulém čísle). Řeč bude
také o zdravém stravování nebo o škodlivých chemických látkách, jejichž použití se můžeme doma i ve školách vyvarovat.
O den později si na své přijdou pedagogové mateřských škol, pro
něž je na 7. listopad 2013 připravena konference Konvička, která letos
nabídne téma „Prožívání přírody“. Příroda nám nabízí bezpočet barev,
tvarů, vůní či zvuků, jimž my dospělí většinou nevěnujeme dostatek
pozornosti. Děti si ale všímají mnohých detailů a zkoumání přírody je
pro ně opravdovým zážitkem, díky němuž k ní získávají kladný vztah
a učí se, jak jí neškodit, ale spíše prospívat. Účastníci konference
budou mít možnost diskutovat společně s lektory Josefem Strakou,
Zdenkou Šperkovou či Soňou Štoudkovou například o intuitivní pedagogice, vnímání estetické hodnoty přírody nebo o zvucích přírody
v muzikoterapii.
Nad oběma konferencemi převzal záštitu náměstek hejtmana Jihomoravského kraje, Ing. Stanislav Juránek, a obě akce jsou finančně
podpořeny Jihomoravským krajem. Více informací o konferencích naleznete na www.lipka.cz/konev nebo www.lipka.cz/konvicka.
Mgr. Kateřina Vítková
PR manažerka
Nejen pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol
Co je ekoškolka a v čem se liší od lesní mateřské školky? Jaké jsou legislativní podmínky jejich založení a jak
je to třeba s hygienou a stravováním? Kdo je to pedagog-průvodce a co všechno se dá s dětmi dělat venku?
sedkyní Asociace lesních mateřských škol.
Samy autorky jako hlavní cíl společně vytvořeného manuálu vidí možnost nabídnout
pomocnou ruku v podobě shrnutí základních
předpokladů pro založení a provozování školky s ekovýchovným zaměřením.
Knížka vyšla v druhém, aktualizovaném
vydání a je volně ke stažení na stránkách Operačního programu Životní prostředí, kde stačí
zadat si název publikace do tamějšího vyhledávání. Čtenáři elektronické verze Jihomoravských ekolistů ji mohou jednoduše stáhnout
na následujícím odkazu: http://www.opzp.
cz/soubor-ke-stazeni/46/14089-ekoskolky_a_lesni_materske_skolky.pdf.
Olympiáda zdravého životního stylu
V červnu proběhla v rámci spolupráce Lipky a Umweltbildung Austria Olympiáda zdravého životního stylu. Při týdenním ozdravném pobytu české a rakouské děti společně poznávaly, že záleží na tom, co a kdy jíme, nebo že dokážou víc, než by si možná samy myslely: vydržet
týden ve stanu, ale také spolupracovat s dětmi, které mluví jiným jazykem.
Pobyt byl zajímavý nejen svou náplní, při které děti poznávaly přírodu a lidské tělo, ale i příležitostí uplatnit jazykové dovednosti v praxi. Chystáme další!
Aktivita je podpořena z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Více na www.lipka.cz/ozdravny-pobyt.
Okénko pro školy
Ministerstvo životního prostředí vydalo
minulý rok příručku Ekoškolky a lesní mateřské školy, shrnující základní praktické
i teoretické informace z tohoto prostředí.
S podtitulem Praktický manuál pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol
seznamuje čtenáře se současným pojetím
i směřováním lesních mateřských škol. Vzpomíná výzkumy o vlivu pobytu dětí v přírodě na
rozvoj jejich motoriky a kreativity, předkládá
praktické informace pro nadšené zakladatele
i nejisté rodiče, a především představuje příklady dobré praxe. Část knížky tvoří i kapitoly
věnující se významu školních zahrad pro kontakt dětí s přírodou. Publikaci sepsal kolektiv
autorek pod vedením Terezy Vošahlíkové
(dnes Valkounové), která je současně před-
11
Okénko pro školy
Nápady z Lipky do (vašich) škol
Hledáte inspiraci pro ozvláštnění vaší výuky? Chcete své žáky překvapit něčím novým? Chcete se s nimi věnovat
tématům vzdělávání k udržitelnému rozvoji a propojit je s výukou českého jazyka, občanského a společenskovědního základu, geografie nebo jiných vzdělávacích oblastí? Pak jistě uvítáte nové publikace Lipky, které se právě
těmto tématům věnují.
Ke konci letošního roku Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání vydá osm nových publikací, které můžete využít přímo
ve vaší výuce. Čtyři z těchto publikací nabídnou manuály nových výukových programů, jež můžete se svými žáky zažít na pracovišti Lipky
Kamenná nebo je podle manuálu představit svým žákům sami. Jednotlivé programy se dotýkají témat z oblastí, kterými jsou globální problémy (výukový program Mobil – co nelze vyčíst z displeje), občanská
angažovanost (výukový program Nenechte se zastavě(i)t!), ekosystémové služby (výukový program Máme na Zemi?) a environmentální
aspekty potravin (výukový program 100 lidí, 100 chutí). Určeny jsou
především středoškolákům, ale zvládnou je i šikovní žáci z vyšších ročníků základních škol.
Se zmíněnými čtyřmi tematickými celky korespondují i další čtyři
publikace, které se Lipka chystá vydat. Jedná se o čtyři sbírky kratších
výukových aktivit, jež jsou určeny přímo pro výuku na školách. Respektují běžnou délku vyučovací hodiny, tedy 45 minut, propojují výuku
různých vzdělávacích oblastí (například občanský a společenskovědní
základ, český jazyk a literaturu, výchovu ke zdraví, geografii, biologii,
chemii atd.) se vzděláváním k udržitelnému rozvoji. Některé aktivity doplňují a rozšiřují již zmíněné výukové programy nebo je lze využít zcela
samostatně právě ve chvíli, kdy se to vám samotným ve výuce hodí.
Jednotlivé výukové aktivity nastolují mnoho různých otázek: lze
hodnotu ekosystémových služeb vyjádřit penězi? Jaké důsledky má
znečištění vod hormony a jim podobnými chemickými látkami? Jaké
triky na nás používají supermarkety? Čím se liší, a v čem se naopak
shodují pracovní podmínky v České republice a v jiných koutech světa? Jaké nejrůznější dopady s sebou přináší cestování?
Díky projektu Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy
jsou publikace k dispozici zdarma. Máte-li o některou z nich zájem,
kontaktujte koordinátorku projektu prostřednictvím e-mailové adresy
[email protected].
Mgr. Hana Klenovská
koordinátorka projektu Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední
školy
Novinky na Kamenné
Okénko pro školy
Na pracovišti Lipky Kamenná v poslední době vzniká řada nových výukových programů pro žáky ZŠ i SŠ. V nich se
pedagogové zaměřili i na propojení terénní výuky a zajímavých míst Brna. Vznikl například výukový program „Špilberk známý i neznámý“ a v červnu poprvé odučený program „Novinářem v Kamence“. Pilotní třídou byla 8. A ze
ZŠ Újezd u Brna. V rámci programu žáci napsali reportáž o svém putování Kamennou kolonií a v soutěži o nejlepší
literární kousek se na prvních místech umístily těsně za sebou dvě reportáže.
12
Novinky z Kamenky
(autorky: Kaspříková, Černá, Sekaninová, Floriánová, Muselíková)
Jako reportéři časopisu EkoLISTY jsme se vypravili do ulic Kamenky.
Bohužel hned po dosažení prvního bodu na naší výpravě nás opustil orientační smysl. Tak trochu jsme bloudily v okolí a nakonec jsme nabraly
zpětný kurz a s radostí jsme objevily vysněný Duck Bar – další bod GPS
cesty. Když jsme zjistily, že nás i poslední skupina předběhla, málem
jsme se propadly hanbou. Přesto jsme zdárně našly několik dalších bodů
a shledaly, že je tu moc, ale opravdu moc koček. Na ulicích panovala
pohoda, tak jsme si i my udržely úsměv na tváři a zdárně dorazily do cíle.
Na chvíli si vydechnout, zadat souřadnice do GPS a už jsme mašírovaly
dál s další skupinou přilepenou za zády. Před námi se tyčil kopec, který
se na nás šklebil a vyzývavě se ukazoval v celé své výšce. Že za mě nevylezete? Výzva byla přijata a my jsme tedy lezly. I přes obavy některých
nejmenovaných kolegů jsme se (se sípěním) vyškrábaly nahoru. Pokochaly jsme se vyhlídkou na výstaviště, Špilberk, Petrov a lom a než nás
stihly naše lektorky zarazit, už jsme byly zase dole na cestě, a tím trochu
narušily plány. Musely jsme se vrátit na začátek a znovu šlapat kopec.
Lektorky nás zavedly do míst, kde jsme už jednou byly. A tak mezitím, co
jsme padaly vedrem, prošly jsme znovu Novou Kamenkou a sešly dolů,
kde na nás čekala očekávaná svačina a přestávka.
Ukryté Brno
(autoři: Strakatý, Pospíšil, Stříbrnský, Hubaczová)
Dne 13. června 2013 jsme navštívili Kamennou kolonii, což je část
města Brna. Během naší cesty jsme viděli mnoho zajímavých míst.
Prošli jsme kolem Duck Baru, což je místní hospoda, která slouží ke
scházení místních spoluobčanů. U jednoho domu jsme mohli vidět, jak
místní obyvatelé zakomponovali pneumatiku jako okrasu do jednoho
květináče. Na našem putování jsme potkali i místní občanku, která
nám poskytla rozhovor.
Redaktor: Jak se vám zde žije?
Občanka: Je to tady ideální, všem bych to doporučila!
R: Jak dlouho zde žijete a co říkáte na ostatní občany?
O: Žiji zde od narození, za tu dobu jsme vystřídala tři domy a občané
jsou tady společenští, všichni se známe.
R: Navštěvujete Duck Bar?
O: Ano, zrovna včera jsem tam byla.
R: Děkujeme za rozhovor.
V minulosti zde nebyla kanalizace, ale nyní se již začíná stavět.
Navštívili jsme i místní vyhlídku, ze které lze vidět na část Brna. Kamenka je velmi klidné místo, přestože je ve středu Brna. Stará i Nová
Kamenka se nachází na území bývalého lomu.
Základní škola a mateřská škola Adamov mají blízko k přírodě
2/2013
Jihomoravské
EKOLISTY
Představuje se škola
Adamov se rozkládá v členitém údolí řeky Svitavy, která město rozděluje na dvě samostatné části. Lesnaté svahy,
řeka i Křtinský potok tvoří velmi krásnou a pro město hodnotnou krajinnou kulisu. Díky okolním lesům a nedalekému Moravskému krasu lze velmi aktivně zapojovat žáky do terénních prací přímo v okolí školy.
Naši základní školu navštěvuje zhruba 250 žáků, pro které se každý rok snažíme připravovat spoustu aktivit mimo jiné i v rámci environmentální výchovy. Žáci se zapojují do různých soutěží a projektů
a účastní se výukových programů. Každoročně každá třída absolvuje
jeden výukový program z nabídky Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání. Spolupracujeme také s jednotlivými pracovišti
Lipky: nejmenší děti, včetně předškolních, nejčastěji absolvují programy na Jezírku, ti starší jezdí na Rozmarýnek nebo na Lipovou. Kromě
toho se žáci prvního stupně účastnili také výjezdu do Vídeňského parku
LobAU a sedmáci byli zase zapojeni do projektu Krajina a lidé, v němž
se dozvěděli spoustu zajímavostí o rekultivaci krajiny, tvorbě projektů
a vedení konference. Za zmínku také stojí aktivity ve volnočasovém
centru Švýcárna v Moravském krasu, kde jsme s žáky v loňském školním roce absolvovali jednodenní i dvoudenní výukové programy.
i na mezinárodní úrovni. Naše děti absolvovaly vzdělávací programy
ve středisku Kavka v údolí řeky Soči, kde si prohlédly park, navštívily
jeskyně, podnikly večerní výlet na kopec Cook nebo se například vzdělávaly v muzeu pod širým nebem. V letošním školním roce se opět
vypraví žáci a žákyně osmých a devátých tříd na vzdělávací školu v přírodě do Slovinska. Na oplátku jezdí slovinské děti zase k nám do České
republiky. Zde mají společně s našimi žáky připravený program, při
kterém se zdokonalují v anglickém jazyce a obdivují krásy Moravského
krasu a Pálavy při terénním vyučování. Loni se této školy v přírodě
účastnilo 45 žáků ze Slovinska a 23 žáků z naší školy.
Spolupráce s Lublaní…
Od roku 2007, kdy naši pedagogové absolvovali první studijní
pobyt na partnerské škole ve Slovinsku, nepřetržitě spolupracujeme
Mgr. Lenka Dohová
učitelka na 1. stupni a školní koordinátorka EVVO
www.zs-adamov.cz
Představuje se škola
Projekty, které nás obohatily
Již několik let jsme zapojeni do Recyklohraní. Sbíráme baterie
a vysloužilá elektrozařízení. V loňském roce žáci nasbírali celkem
50 kg baterií a 260 kg elektrozařízení. Samozřejmostí je v naší škole
třídění odpadu a vyhlašujeme rovněž soutěž ve sběru papíru, kterou
mají děti ve velké oblibě. V tomto duchu se u nás také koná každoroční
Den Země. Žáci společně s pedagogy v tento den vyrazí do ulic města
a procházejí i okolní lesní cesty, aby sbírali odpadky. Děti od první
do deváté třídy čistí les a sami jsou mnohdy nemile překvapeni, co
všechno se může objevit v přírodě, přestože je město plné kontejnerů
na odpad.
Dalším projektem, do kterého jsme se zapojili, je Ekoškola a také
projekt VUREES (Vzdělávání pro udržitelný rozvoj v environmentálních
a ekonomických souvislostech), v rámci kterého žáci testovali materiály a naše škola pořádala jedno kolo soutěže pro okolní zapojené
organizace. Naši žáci byli velice úspěšní a škola byla díky nim oceněna
jako „Škola udržitelného rozvoje 1. stupně pro ZŠ“.
… a další aktivity
Ve škole probíhá každý týden přírodovědný kroužek, který mohou navštěvovat děti ze všech ročníků. Zajímáme se o živou i neživou přírodu, o třídění odpadů, staráme se o školní plže oblovky
žravé, chodíme do přírody a pozorujeme chráněné území v okolí
školy. V loňském roce jsme se zapojili do projektu Fotoškola, na
vycházky se vyzbrojili fotoaparáty a naučili jsme se fotografie také
zpracovat. Starší žáci ochotně pomáhají těm mladším při práci na
počítačích a mladší je mnohdy překvapují svými vědomostmi. K dispozici máme učebnu přírodopisu s interaktivní tabulí a moderními
mikroskopy a učebnu výpočetní techniky. V letošním školním roce
chystáme účast v novém projektu s názvem Objevy čekají na tebe,
ve kterém budeme pokračovat i ve fotografování a v další osvětě
týkající se třídění odpadů.
A co nás ještě čeká? Inspirováni slovy Jana Nerudy bychom do
budoucna chtěli pro školu vybudovat školní zahradu s učebnou: „Mnozí ‚důmyslní‘ lidé mají velkou radost z toho, že prý se člověk vždy víc
a více od přírody emancipuje. Vzdalování se od přírody by bylo fyzické
chřadnutí, úplné odloučení byla by smrt!“ Zatím se nám bohužel nepodařilo sehnat dostatečné prostředky k realizaci projektu, ale věříme, že
v budoucnu se školní zahrady dočkáme.
Při každoročním úklidu na Den Země se žáci nestačí divit,
jaký nepořádek lze v lese najít. Foto Mgr. Soňa Karásková
V rámci výukového programu na Švýcárně se žáci seznámili
s Františčinou hutí a s tavbou železa. Foto autorka
13
Představuje se obec
Velké Pavlovice – nejen víno a meruňky
Víno a meruňky k Velkým Pavlovicím po staletí neodmyslitelně patří. Již první písemná zmínka starší více než
750 let hovoří o vinařství v Pavlovicích a této tradici je malé a krásné městečko na jihu Moravy stále věrné. Ale
nejen víno a meruňky jsou symbolem zdejšího kraje. Bohatý kulturní život, uchování folklorních tradic a přeměna
v moderní městečko láká k návštěvě a prohlídce.
Velké Pavlovice jsou jedním z nejmladších měst v okrese Břeclav. Nacházejí se v jižní, velmi teplé, úrodné a vinorodé části jižní Moravy, v nivě
říčky Trkmanky, na západním okraji nízké pahorkatiny Ždánického lesa.
Příhodné přírodní podmínky umožnily trvalé osídlení této oblasti
a její intenzívní zemědělské využívání před mnoha staletími, což vedlo
již v dávných dobách k výrazné přeměně původní panenské přírody
v kulturní krajinu. Vzhledem k členitému kopcovitému terénu západní,
severní i východní části katastru se zde ovšem zachovala řada zemědělsky neobdělávaných míst (meze, svahy kopců, opuštěné úhory),
které poskytují svými vhodnými životními podmínkami útočiště celé
řadě význačných, často i vzácných teplomilných a suchomilných druhů rostlin a bezobratlých živočichů, ale také obratlovců – plazů, ptáků
i některých savců. Poblíž říčky Trkmanky můžeme spatřit i některé
významné druhy obojživelníků.
Jednou z priorit vedení města je důraz na zachování krásy přírody kolem nás. Důkazem toho jsou aktivity realizované v posledních
letech, které věnují velkou pozornost péči o zeleň a životní prostředí.
I v letošním roce opět přibyly nové stromy a keře a bylo vysazeno
několik alejí podél polních cest. Výsledek bude více vidět až za pár let,
ale již nyní se Pavlovice stávají městečkem uprostřed zeleně.
Představuje se obec
Rodina adoptuje svůj strom
Na výsadbách se podíleli i občané v již třetím ročníku projektu Rodina adoptuje svůj strom. Významně se zapojili také studenti našeho
gymnázia, kteří sázeli stromy v biocentru Zahájka. Navázali tak na
tradici sázení „památných“ stromů primánů a kvintánů vždy na začátku jejich studia.
V letošním ročníku soutěže ekologických projektů obecních úřadů
a institucí v Jihomoravském kraji, která nesla název Environmentální
chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční?, zvítězil právě tento
náš projekt. Jeho podstata vyplývá z jeho názvu: občané se sami chtěli
aktivně i finančně podílet na výsadbě stromů, a tak každá rodina, která měla zájem, získala svůj strom, o který se bude i v budoucnu starat.
14
Biocentrum Zahájka a další projekty
Na severním okraji Velkých Pavlovic vznikl patnáctihektarový areál
pro vodní rostliny a živočichy nazvaný biocentrum Zahájka. Součástí
areálu je velké jezero, několik menších jezírek i mokřad, které budou
sloužit jak pro hospodaření s vodou v krajině, tak pro oblast vzdělávací, zejména pro pozorování vodních živočichů a zkoumání. Byly zde
vybudovány tzv. suché zídky, které budou již za krátký čas sloužit jako
přirozený úkryt pro ještěrky, střevlíky, nejrůznější druhy blanokřídlého
hmyzu, čmeláky a třeba i slepýše. Rozmnožování plazů, především
ještěrek, slepýšů a užovek, umožní tzv. plazníky. Další aktivitou bylo
založení vrbových prutníků, které dobře rostou na zamokřených místech a v budoucnu budou mimo jiné poskytovat proutky chlapcům
na pletení velikonoční pomlázky. Vysazeny byly také řízky domácích
druhů košíkářských vrb, celkem přes tisíc řízků na trvale zamokřených
místech.
Za zmínku stojí také projekt Deset zastavení v kraji vína meruněk,
který spojí některé stávající i nové cyklostezky či stezky pro pěší. Při
putování po trase se návštěvníci dozvědí spoustu informací o meruň-
kách, vinařství, flóře i fauně, sakrálních stavbách a zajímavostech
v okolí a také o folklóru nebo o šlechtění vinné révy.
Vše, co se buduje kolem nás, by mělo také sloužit ke vzdělávání
a rozvoji environmentálního povědomí u široké veřejnosti. Město Velké
Pavlovice je zřizovatelem nového Ekocentra Trkmanka, o kterém jste
se mohli dočíst v Jihomoravských ekolistech 2/2012. Tvoří zázemí pro
realizaci ekologického vzdělávání, výchovy, osvěty a environmentálního poradenství pro děti, žáky a studenty, rodiny s dětmi, pracovníky
veřejné správy, zemědělce (včetně vinařů a ovocnářů) i pro širokou
veřejnost. Projekt na podporu vytvoření zázemí pro environmentální
vzdělávání, stejně jako velká část nákladů pro vybudování biocentra,
byl Městu Velké Pavlovice schválen v rámci Operačního programu Životní prostředí.
Věříme, že se veškeré fauně i ﬂóře v naší lokalitě bude dařit a bude
sloužit nám všem nejen k potěše oka a ducha, ale také ke vzdělávání.
A hlavně že tuto snahu ocení v budoucnu další generace.
Ing. Zdeněk Karber
místostarosta Velkých Pavlovic
Bc. Zita Dvořáková, MSc
vedoucí Ekocentra Trkmanka
Do sázení stromů se zapojili studenti i celé rodiny.
Foto Ing. Zdeněk Karber
Pohled na Velké Pavlovice s dominantou kostela.
Foto archiv obce
Jihomoravské
EKOLISTY
2/2013
Představuje se NNO
Proč je důležitý původ dřeva?
Lesy představují jednu z nejcennějších věcí, které na Zemi máme, a to hned z několika důvodů. Především odbourávají škodlivé látky v ovzduší a poskytují nám surovinu, která má široké využití. Právě proto bychom se o lesy
měli odpovědně starat.
Forest Stewardship Council (FSC) je mezinárodní nezisková organizace, která byla založena roku 1993 zástupci dřevozpracujícího
průmyslu, environmentálních organizací, obchodníků se dřevem, lesníků, sdružení domorodých obyvatel a odborů z celého světa. Základní
ideou FSC je podporovat environmentálně vhodné, sociálně přínosné
a ekonomicky životaschopné lesní hospodaření, a tím pomoci chránit
ohrožené a devastované světové lesy. Logo FSC značí, že výrobek pochází z lesů, které jsou obhospodařovány šetrným způsobem.
Chcete‑li se dozvědět více o principech šetrného lesního hospodaření FSC, získat informace, jak vybírat a nakupovat FSC výrobky nebo
navštívit FSC certifikovaný les s odborným komentářem, zúčastněte
se některého z našich workshopů. Účast na vzdělávacích akcích pro
veřejnost je bezplatná. Workshopy jsou spolufinancovány z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Přihlásit se
můžete na stránce [email protected] nebo telefonicky na čísle
+420 545 211 383.
FSC v České republice
Občanské sdružení FSC ČR vzniklo v roce 2002 a od té doby sídlí
v Brně. Kromě vytváření českého národního standardu FSC, poradenství při certifikaci lesů či dřevozpracujících podniků podle principů FSC
se sdružení věnuje i řadě vzdělávacích a informačních aktivit nejen
v Jihomoravském kraji, ale po celé České republice.
Stánek FSC ČR již tradičně každým rokem zavítá například na Den
Země pod Špilberkem, na Den stromů v Opavě, na Slavnosti dřeva
v Ostravě nebo na Festival dřeva v Ústí nad Labem.
Na stránkách www.czechfsc.cz můžete navštívit online mapu FSC
obchodů, která vám poradí, kde koupit hledaný výrobek z FSC dřeva.
Najdete zde také základní informace o činnosti FSC v České republice,
podané srozumitelnou formou především pro koncové spotřebitele
FSC certifikovaných výrobků.
Společně s koncem letních prázdnin byla ukončena také několikaměsíční fotografická soutěž Není les jako les. Podrobnosti a výsledky
fotosoutěže najdete na webu www.poznejdrevo.cz. Zde si také můžete vyzkoušet šetrné lesní hospodaření v interaktivní hře Lesária.
Všechny aktivity jsou určeny zejména široké veřejnosti a jejich cílem
je vést k odpovědné spotřebě výrobků ze dřeva.
Mgr. Kateřina Žaludková, FSC ČR, o. s.
www.czechfsc.cz
Terénní exkurze do FSC lesa se neobejde bez praktických
ukázek. Foto autorka
Představuje se NNO
Vzdělávejte se s námi ve městě i v lese
Vzdělávání FSC ČR je zaměřeno na lesní pedagogiku a odpovědnou spotřebu výrobků ze dřeva. Realizujeme výukové programy pro
první i druhý stupeň základních škol a od září nově nabízíme také programy pro střední školy. Ve spolupráci se Školním lesním podnikem,
Nestátními lesy Svitavsko a Krkonošským národním parkem vyrážíme
s dětmi do lesa, kde se setkávají s místním lesníkem, který v lese šetrně hospodaří.
Od září 2013 se střední školy mohou nově zapojit do výukového
programu Šetrné dřevo, který se koná přímo v jednotlivých školách,
nebo se přihlásit na terénní výukový program Není les jako les v šetrně
obhospodařovaných lesích. Terénní programy jsou spojeny s exkurzí
přímo v certifikovaných lesích.
Základním a středním školám rovněž nabízíme výukové materiály,
které lze použít ve výuce. Poslouží především učitelům občanské nauky či přírodopisu a usnadňují celkové pochopení důležitosti odpovědného hospodaření v lesích.
Veškeré workshopy a exkurze do certifikovaných lesů nabízíme také
veřejnosti, která má jedinečnou příležitost navštívit FSC certifikovaný les
společně s odborným výkladem. Aktuální termíny workshopů najdete na
webu www.czechfsc.cz a www.poznejdrevo.cz v sekci Vzdělávání. Nejbližší akcí bude Den stromů v Opavě (16.–20. 10. 2013, sady Svobody).
Zaměření workshopu bude upřesněno na webových stránkách.
Není les jako les. Foto archiv FSC ČR.
15
Aktuálně z NNO
Pojďte s námi do lesa!
Česká lesnická společnost (ČLS) je dobrovolnická nepolitická organizace, která sdružuje fyzické i právnické osoby,
které jsou majiteli lesa nebo jejichž profesní činnost s lesem souvisí. V JMK působí tři její pobočky.
Jednou z důležitých aktivit lesníků je lesní pedagogika. Jedná se
o vzdělávání o lese založené na prožitku, který účastníkům zprostředkovávají lesníci přímo v lese. Je to zároveň nejjednodušší cesta, jak
přiblížit veřejnosti toto prostředí se všemi jeho funkcemi. Lesní pedagogika je určena jak dětským kolektivům, tak i široké veřejnosti.
Provádí ji lesní pedagogové – lesníci s pedagogickými znalostmi a zkušenostmi. Lesní pedagogika nemá konkurovat škole a vzdělávacím institucím. Rozšiřuje a doplňuje získané vědomosti zábavnou formou,
při které účastníci zapojují do poznávání všechny smysly.
Během první poloviny roku 2013 navštívilo akce lesní pedagogiky
v JMK několik tisíc návštěvníků včetně mnoha školních kolektivů. Lesníci se společně zúčastnili Dne Země na Špilberku, uspořádali akce
pro veřejnost v Arboretu Křtiny, v Březině nebo ve Velkých Opatovicích. Pro školní kolektivy připravili několik desítek lesních vycházek
v Blansku, v Brně, v Kuřimi, ve Křtinách i na jiných místech.
Aktivity poboček České lesnické společnosti pokračují i v novém
školním roce. Kromě osvědčené nabídky lesních vycházek pro školy se
uskuteční několik významných akcí pro veřejnost:
– Ve druhé polovině října proběhne na brněnském výstavišti dřevařský veletrh Wood‑tech s nabídkou aktivit pro školní kolektivy.
Druhý týden v prosinci se uskuteční akce Evropského týdne lesů.
– V dubnu 2014 jste zváni na veletrh Silva Regina – největší lesnický
veletrh ve střední Evropě, opět s bohatou nabídkou programů pro
děti a mládež.
Navštivte naše akce pro veřejnost nebo přihlaste svoji třídu na
program lesní pedagogiky. Prostřednictvím všech našich aktivit se
snažíme u dětí i dospělých prohlubovat zájem o les. Lesní pedagogika
objasňuje význam lesnického hospodaření, podporuje význam práce
lesníků a prohlubuje zájem o dřevo jako obnovitelnou surovinu.
Pro více informací o ČLS navštivte internetové stránky
www.cesles.cz. Informace o lesní pedagogice naleznete na adrese
www.mezistromy.cz v sekci vzdělávání.
Ing. Gabriela Pavloňová
Česká lesnická společnost, pobočka ÚHÚL Brno
Děti se seznamují s prací lesníků v oboře Holedná. Foto autorka
Některé děti si s hračkami nehrají. Vyrábí je.
Aktuálně z NNO
Souvislosti a propojení různých míst dnešního světa je možné poznávat přes konkrétní produkty. Hračky se staly jedním z nich. Díky nim si můžeme uvědomit, jak jsme spojeni s tzv. rozvojovými zeměmi. Anebo i s vlastním regionem?
16
„Skvělé zprávy občas přijdou i z Číny, kde se vyrábí 80 % hraček pro
světový trh,“ dočteme se na stránkách organizace Greenpeace, která se
dlouhou dobu snaží prosadit odstranění prokazatelně škodlivých látek
na lidský organismus z různých produktů. V Evropě bylo v hračkářském
průmyslu zakázáno použití nebezpečných ftalátů zhruba před deseti
lety, v Číně k tomu došlo během letošního léta. Nejnebezpečnější ftaláty,
které se do plastů přidávají proto, aby byly měkké a ohebné, by měly
být v EU plošně zakázány, resp. nahrazeny do roku 2015. Argumentem,
který nás může postrčit, abychom se nad touto problematikou zamýšleli,
je ovlivnění našeho zdraví a zdraví našich dětí a též znečištění životního
prostředí toxickými látkami. Můžeme však ještě změnit optiku a podívat
se více za roh. Jak? Když si uvědomíme, že problém s toxickými látkami, mezi které se řadí nejen ftaláty, nezačíná u koncového spotřebitele
(nedejbože u vlastního dítěte), ale v procesu výroby při intenzivní manipulaci s nimi. Tu každodenně zažívají lidé, kteří hračky vyrábějí, nezřídka
i děti. Práce místo školy je realitou zhruba pro 215 milionů dětí ve věku
od 4 do 15 let. Organizace NaZemi, která se dlouhodobě snaží působit
na sociální odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility – CSR),
uvádí, že více jak polovina těchto dětí vykonává práci, která jim do dalšího života přinese následky v podobě poškozeného zdraví nebo psychiky.
Mluvíme tedy o balíku „pracovní podmínky“ a dětská práce je jen jednou
z jeho podmnožin. Dalšími jsou nezdravé prostředí, nedostatečné pracovní pomůcky, přesčasy nebo nízké mzdy. A hračkářský průmysl je zase jen
jedním z odvětví, kde se projevují. Výroba oděvů, elektroniky, produkce
kávy nebo čokolády jsou dalšími z nich.
Jak z toho ven?
Tato problematika pálí nejednoho člověka a v této oblasti se už leccos děje. Existuje například databáze nebezpečných výrobků, kterou najdeme na www.arnika.org/nebezpecne-vyrobky. Člověka překvapí, kolik
z nich tvoří právě dětské hračky. Dle zpráv z Ministerstva zdravotnictví
databázi vede a aktualizuje organizace Arnika. Co se globálně‑sociálních souvislostí týče, můžeme se více dozvědět z informací kampaně
Víte, s čím si hrajete? společnosti NaZemi (www.vitescimsihrajete. cz),
a pokud jsme ve škole, můžeme kontaktovat tamější Centrum GRV a objednat si vzdělávací program Očima hraček, který přibližuje problematiku formou metod kritického myšlení. Nedávno byl také spuštěn web
pro spotřebitele umenivybirat.cz, kde nalezneme celý oddíl hraček. Dřevěný koník z českého dřeva je trefa do černého! Vedle systémů různých
certifikací spoléhejme i na vlastní rozum. Hračky s názvy jako „SWEET
Pretty Girl Happy Angel“, totiž vypadají nezdravě už na první pohled…
Všechny výše zmíněné iniciativy však nesou stejnou zprávu – konečný
spotřebitel je ten, kdo věci může ovlivňovat.
Mgr. Gabriela Hájková
environmentalistka, redaktorka Jihomoravských ekolistů
Jihomoravské
EKOLISTY
2/2013
Inspirace z jiných krajů
Kdo zatápí želvám?
„Ještě před deseti lety tu kladly vejce všechny 4 druhy mořských želv, které se v Indonésii vyskytují. Dnes už jen
jeden druh,“ diví se majitelka malého obchůdku na pobřeží Sumatry a vinu svádí na rybáře a vzdálená ohrožení
daleko v moři. I rybáři k problému přispívají, ale za úbytek může i ona a lidé, kteří stejně jako tato žena už roky
vyhrabávají želvami nakladená vejce z bílých písčitých pláží. V sezóně jich prý prodá až 6000 týdně. Ptáte se kam
a komu? Toto obrovské množství putuje převážně do restaurací v Číně a Singapuru – do restaurací pro turisty.
Mláďata karety obrovské míří do oceánu. Nejsilnější instinkt,
že je třeba plavat dál od pobřeží, kde jim tolik nehrozí predace,
mají mláďata jen první dva dny po vylíhnutí. Foto autorka
k ještě většímu ohrožení mořských želv nechcete v těchto destinacích
přispět, odmítejte nabídky na koupi želvích produktů a ptejte se na
ochranu těchto vzácných plazů. Pomoci můžete i celkovou ohleduplností k životnímu prostředí. Neodhazujte odpadky, želvy považují například plastové sáčky za medúzy, kterými se přirozeně živí. Ucpání
trávicího traktu je pak příčinou jejich úmrtí.
4 ze 7 pochoutek?!
Na světě existuje sedm druhů mořských želv. Všechny druhy jsou
ohrožené vyhynutím, čtyři dokonce kriticky. V Indonésii se rozmnožují
čtyři druhy a další dva proplouvají tamějšími vodami. Celkem se tu
tedy vyskytuje 6 ze 7 druhů. Je to dar, jehož si místní neváží.
Vhodným způsobem se mořské želvy chrání jen málokde. Příkladem může být národní park Alas Purwo na východě Jávy nebo ostrovy
Bilang‑bilangan a Mataha na východním Borneu. Želví vejce se tu
chrání před lidmi i predátory a malé želvy se hned po vylíhnutí pouštějí do moře. Bohužel na mnoha místech je situace jiná. Na východním
Borneu na ostrově Sangalaki probíhala od roku 2002 vzorná ochrana
mořských želv, avšak před několika měsíci zde v chráněném území
čínský investor začal stavět hotel pro turisty. Na ostrově, který se dá
obejít za půl hodiny a na kterém není sladká voda, jsou jedinou zajímavostí pro turisty krásné pláže a moře, v němž můžete potkat nejen
želvy, ale i manty či perutýny a vidět neuvěřitelně krásné korálové
útesy. Stavba ovšem probíhala naprosto neohleduplně k životnímu
prostředí – objekt vznikl na pláži, kde klade svá vejce nejvíce želv,
bungalovy jsou prosklené a bez žaluzií, což způsobuje, že světlo pronikající z domů ruší dospělé samice a dezorientuje mláďata. Místní
ochranáři proti způsobu stavby protestovali, ale odpovědí bylo pouze
zrušení ochranářského programu na ostrově. Deset z patnácti nakladených snůšek, ve kterých bývá až 100 vajec, je dnes každou noc na
Sangalaki ukradeno a prodáno. Je to ilegální a 10 let snah jde vniveč.
Turismus propojuje svět
Komplikovaná situace ale není jen na Borneu. Zcela běžnou praxí
státních indonéských center na ochranu mořských želv je, že takzvaní
ochranáři vejce kupují od rybářů, kteří jsou tím ovšem pobízeni k jejich
vykrádání z pláží. Malé želvy se sice v bezpečí vylíhnou, ale místo
do moře je čeká cesta do bazénů. Důvod? Opět turismus a možnost
zhlédnout fascinující tvory na vlastní oči. Jenže v bazénech je často
čeká sladká voda a nedostatek potravy, želvy se navzájem napadají
a okusují si ploutve a s následnými infekcemi umírají. Jako zahraniční
turisté, pro které je tato podívaná určena především, můžete na nešetrné zacházení s těmito živočichy poukázat.
Jelikož žijeme v propojeném světě, musíme si uvědomit, že svým
chováním nejen daleko od domova na dovolené, ale i zde v každodenním životě výrazně ovlivňujeme přírodu všude na světě. Každý z nás si
může vybrat, zda bude přispívat k její ochraně, nebo k ohrožení.
Mgr. Hana Svobodová
dlouhodobě se věnuje ochraně mořských želv v Indonésii
www.morskezelvy.cz
Inspirace z jiných krajů
Mnoho lidí dnes jezdí na dovolenou do tropických zemí, do Indonésie zhruba 5000 Čechů ročně. Možná někoho takového znáte,
možná jezdíte i vy. Všechny tyto země jsou si podobné – najdete tu
vstřícné usměvavé lidi, krásné památky, úžasný deštný les s mnoha
zvířaty, a především nádherné moře. Jenže většina těchto zemí je
plná paradoxů. Deštný les se kácí kvůli plantážím palem olejných, ze
kterých se získává palmový olej, obsažený téměř v každém výrobku
z našich supermarketů. Také postupně mizí jedno z lákadel pro turisty – velké mořské želvy. Jejich populace strmě klesají právě i vinou
turismu samotného, na východním Borneu od druhé světové války
dokonce o 91 %. Exotická specialita v podobě želvích vajec, kterou
v tropech běžně jedí i Češi, se tak díky poptávce prodává navzdory
mezinárodním i indonéským zákonům na ochranu ohrožených druhů.
Lidé si často myslí, že želví vejce jsou zdravá, ale opak je pravdou.
Moře, ve kterém želvy žijí, je v dnešní době znečištěné. Želvy do sebe
vstřebávají škodliviny a samice se jich zbavují přesunem do vajec. Na
některých místech se prodávají i náramky z želvoviny. Proto, pokud
Prodej želvích vajec na trhu v Padangu (Sumatra, Indonésie). Nepodporujte tento obchod, nekupujte a nejezte želví vejce.
Foto autorka
17
Kam na výlet
Trochu jiný geocaching aneb Napínavé dobrodružství
s názvem wherigo
Prožijte napínavý příběh, podívejte se do jiného století, staňte se členem Rychlých šípů, prozkoumejte funkci české
justice nebo se třeba jen tak podívejte na nejzajímavější místa ve městě. To vše vám může nabídnout pokladová
hra wherigo.
Kam na výlet
V minulém čísle Jihomoravských ekolistů jste se mohli seznámit
s hrou geocaching. Wherigo je ve své podstatě trochu jiná a netradiční
keška. Název wherigo vznikl z anglického „Where I Go?“, tedy „Kam
jdu?“, a vystihuje princip celé hry. Na začátku totiž hráči vůbec nevědí,
kam všude je hra zavede. K hraní a objevení finální krabičky (pokladu)
je potřeba mít GPS přístroj nebo tzv. chytrý telefon, v obou případech
s nainstalovanou speciální aplikací.
Samotná hra může mít několik podob, vždy záleží na vtipu a důmyslnosti jejího autora. Některé wherigo hry jsou znalostní, jiné se zaměřují
na zdatnost a výkonnost a mohou důkladně prověřit vaši fyzickou kondici. Ve většině případů vás navíc zavedou na zajímavá nebo významná
místa. Což je příjemné, pokud hrajete zrovna ve městě, které dobře neznáte. Navíc ušetříte za průvodce a mapu města – hra totiž supluje obojí.
Mnohem zábavnější jsou takové wherigo hry, které v sobě ukrývají
příběh. Díky němu se hráč může vžít do nějakého literárního hrdiny
nebo se přenést o několik století zpátky. Některé příběhy jsou inspirované filmem, jiné pohádkou, večerníčkem nebo historickým obdobím
a významnou událostí. V Praze se například můžete vydat na výlet
s panem Broučkem a projít Prahou společně s husitskými vojsky.
V Brně hráče provede kominíček Sazínek brněnskou čtvrtí Komín.
V Blansku se můžete pokusit o útěk z rudého města a o nelegální překročení hranice, jak tomu bylo v éře socialismu. Zajímavostí u těchto
her je i možnost volby, v jaké roli chcete hru hrát. Podle role se pak začne odvíjet příběh, který může hráče poslat na různá místa. Díky tomu
lze hru projít i několikrát a pokaždé se podívat jinam a dozvědět se
něco nového. Existují i hry založené na systému špatných a správných
odpovědí. Zatímco správná odpověď dovede hráče k pokladu, špatná
ho může poslat znovu na začátek.
První wherigo v České republice bylo založeno v roce 2008 a odehrává se v Brně pod Špilberkem. Tato hra patří spíše k těm jednodušším, proto je vhodná zejména pro začátečníky a současně splní funkci
průvodce po Špilberku. Před dvěma roky bylo wherigo na ústupu.
Hlavním důvodem byla nutnost mít přístroj GPS, který tuto aplikaci
podporuje. Avšak díky rozmachu chytrých telefonů a vytvoření apli-
Nikdy nevíte, kam vás wherigo zavede a jaká místa budete
muset pro získání indicií prozkoumat. Foto Mgr. Lukáš Gorčík
18
kace WhereYouGo se nyní zdá, že by tyto hry mohly zažít svůj nový
boom. Svědčí o tom i fakt, že v současné době je pro hráče v České
republice k dispozici 206 her a přibývají další.
Jak si zahrát wherigo?
Na první pohled to vypadá jako mnohem těžší hra než geocaching. Stačí si však zahrát jednu hru a najednou vám začnou krabičky umístěné v lese přímo na zadaných souřadnicích připadat nudné
a nezáživné. To, že k pokladu dojdete přes napínavý příběh, dává hře
nový rozměr. Již zmíněné dobrodružství Rychlých šípů je jen jedním
příkladem z mnoha typů wherigo her, které jsou u nás v dnešní době
dostupné.
Pokud vás tedy myšlenka na hru wherigo nadchla a jste vlastníkem chytrého telefonu s operačním systémem Android, můžete si hru
zahrát téměř okamžitě. Stačí si jen stáhnout a nainstalovat již zmíněnou aplikaci WhereYouGo, která je zdarma ke stažení. Wherigo lze
hrát i s GPS, ale je nutné mít takový typ, který hru podporuje. Dalším
nezbytným krokem je registrace na oficiálních webových stránkách
wherigo.com, věnovaných této hře. Pokud už vlastníte účet na geocachingu, není nic jednoduššího než se přihlásit pod stejnou přezdívkou.
Pro hraní vybrané hry je třeba stáhnout si cartridge, tedy spustitelný
soubor, který obsahuje celý příběh. Poté již stačí jen dojít na úvodní
souřadnice a nechat se vést hrou.
Na konci příběhu na každého čeká také nezbytná odměna v podobě krabičky s deníčkem na podpisy (logbook), do kterého se úspěšný
hráč zapíše – stejně jako u geocachingu. Právě díky této spojitosti je
většina wherigo her publikována na stránkách geocaching.com. Existují však i takové hry, které s geocachingem propojené nejsou. Ty lze
stáhnout pouze na webových stránkách wherigo.com.
Jak využít wherigo při výuce
Wherigo hry může v podstatě vytvářet každý, kdo má dobrý nápad, trochu fantazie, potřebný software a alespoň základní znalosti
programování. Někteří fanoušci geocachingu z řad učitelů využívají
tuto aplikaci také pro zadávání atraktivních školních úkolů a vytvářejí
žákům dobrodružné cesty, na kterých počítají rovnice, prozkoumávají
terén nebo poznávají různé živočichy a rostliny. Cílem takových her
není potom poklad v pravém slova smyslu, ale objevení nějakého čísla, místa nebo důležité indicie, kterou žáci dále využijí ve výuce. Hra
wherigo může výuku obohatit a učinit ji pro žáky mnohem zajímavější.
I když vytvoření funkční cartridge není otázkou několika minut, vynaložený čas se učiteli vrátí v podobě nadšených žáků, kteří si z takové
úlohy odnesou bezpochyby víc, než kdyby ji řešili v lavicích. Přidanou
hodnotou může být také rozvíjení orientace v terénu, schopnost navigovat se z místa na místo a osvojení základní práce s GPS přístrojem,
případně zapojení a využití chytrých telefonů, které jsou dnes mezi
žáky běžně rozšířené.
Mgr. Kateřina Mrázková
pedagogická pracovnice
Co se skrývá za označením Wildlife Estates?
2/2013
Jihomoravské
EKOLISTY
Kam na výlet
Označení Wildlife Estates (WE), do češtiny volně přeložené jako „pozemky pro přírodu a myslivost“, je nástrojem
udržitelného zemědělského a lesního hospodaření fungujícího v souladu se všeobecně uznávanými zásadami pro
ekologicky vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování půdy. Toť definice. A jak to
funguje v praxi?
Problémy hospodaření na přírodně cenných lokalitách
a jejich řešení
Přírodní stanoviště jsou v současnosti pod tlakem různých faktorů.
Patří mezi ně roztříštěnost, znehodnocování a ničení v důsledku změn
využívání půdy, konverze a intenzifikace systémů výroby, opouštění
tradičních, často vůči biologické rozmanitosti šetrných postupů, rozvoj
infrastruktury, urbanizace a nedostatek finančních prostředků na podporu venkovských komunit. Dalšími zásadními tlaky jsou nadměrné
využívání, znečištění a šíření invazních druhů. Změna klimatu se může
potenciálně přidat ke stávajícímu napětí a tlaku na ekosystémy, na
kterých je lidská společnost zcela závislá.
Pro zvýšení schopnosti ekosystémů přizpůsobit se změně klimatu
je nezbytné zastavit ztrátu biologické rozmanitosti. WE se daří vytvářet, a dokonce zlepšovat jednotlivá přírodní stanoviště ve prospěch
této biodiverzity. I vědecké studie dokládají, že na pozemcích, které
jsou zapojeny do iniciativy WE, můžeme najít širší škálu volně žijících
druhů. Cílem iniciativy je totiž vytvořit přirozené podmínky, za nichž se
mohou rozvíjet různé druhy lovné zvěře. To ve svém důsledku zlepšuje
životní podmínky i pro řadu dalších druhů a v mnoha případech umož-
Na pozemcích, které jsou zapojeny do iniciativy WE, můžeme
najít širší škálu volně žijících druhů. Foto Jose Maria Finat
Přírodní stanoviště jsou v současnosti pod tlakem různých
faktorů, mimo jiné i ničení v důsledku změn využívání půdy.
Foto archiv ELO
ňuje posílení ekologických nik i pro některé ohrožené druhy.
Odlov nadefinovaného přebytku některých druhů divoké zvěře a řízený rybolov pak uvolňují životní prostor pro další druhy. Toto pojetí
„ochrany přírody prostřednictvím rozumného využívání“ také uznává
možnosti uplatňování legitimních opatření, jejichž cílem je buď zlepšit
přežití a produktivitu některých druhů, nebo řídit jejich populaci tak,
aby se snížil negativní dopad na jiné druhy či ekosystémové služby.
Evropský přesah konceptu WE
Projekt WE byl vytvořen v souladu s hlavními environmentálními
cíli právních předpisů EU. Strategie ochrany biologické rozmanitosti
Evropské komise je podpůrným nástrojem pro rozvoj této filozofie. WE
také částečně reaguje na ambice sítě Natura 2000 a snaží se převést
požadavky Směrnic o ochraně přírodních stanovišť a ochraně volně
žijících ptáků do praktických pokynů.
Evropská krajina se vyznačuje aktivním vztahem člověka a přírody
a soustava Natura 2000 se převážně skládá z obydlené krajiny. Zemědělství, rybářství, lesnictví i lov tak mají své místo v péči o krajinu a v ochraně přírody a měly by v tom co nejlepším způsobem i pokračovat.
ELO jako hlavní koordinátor projektu
Evropská organizace vlastníků půdy (ELO), vytvořená v roce 1972,
reprezentuje síť více než 54 členů z celé Evropy, množství venkovských, převážně rodinných zemědělských podniků, ale i dalších
subjektů. Podporou biodiverzity a produkce bioenergie, důrazem na
bezpečnost potravin, zodpovědné používání obalových materiálů a bojem proti změně klimatu se snaží prosazovat udržitelný rozvoj a udržitelné hospodaření. ELO také organizuje setkávání klíčových subjektů
z venkovského sektoru a tvůrců politik na místní, regionální, národní
i evropské úrovni a prosazuje vyvážený rozvoj venkovských oblastí,
kde je možné vytvářet ekonomickou aktivitu a zlepšovat kvalitu života
zároveň s péčí o životní prostředí a kulturní dědictví.
Josef Jarý, ELO, www.europeanlandowners.org
kontakt na iniciativu WE v ČR:
Francesco Kinsky dal Borgo, [email protected]
www.wildlife-estates.eu
Kam na výlet
Iniciativa Wildlife Estates se zrodila v roce 2005 a svou filozofií
navázala na koncepty trvale udržitelného využívání půdy a péče o volně žijící zvěř. Hlavní organizátoři, Evropská organizace vlastníků půdy
(ELO) a Friends of the Countryside (FCS), rozhodli o vytvoření charty
a označení WE. Označení WE zavedlo objektivní a transparentní systém, který má ukázat, že tento typ hospodaření je v souladu s principy
zachování biologické rozmanitosti a poskytuje řadu výhod pro společnost prostřednictvím tzv. ekosystémových služeb. Vlastníci pozemků,
lovci a rybáři představují velmi významný faktor v úsilí o ochranu biologické rozmanitosti. Svým každodenním působením jsou úzce spojeni
s divokou přírodou a volně žijícími živočichy. Díky tomu mají rozsáhlé
znalosti o ekosystémech a jejich jednotlivých prvcích – rostlinných
a živočišných druzích. Jejich přístup založený na udržitelném hospodaření by měl být uznán jako dobrý příklad synergií mezi ochranou
biologické rozmanitosti a udržitelným využíváním půdy. Cílem iniciativy je být ukázkovým příkladem zodpovědného a trvale udržitelného
hospodaření v biologicky cenných územích a zároveň prokázat jeho
prospěšnost pro přírodu i společnost.
19
Chráněná území Jihomoravského kraje
Přírodní rezervace Růžový vrch
Obnažené slunné skály, suťové a rozvolněné lesy, strmé svahy nad Dyjí, vzácný hvozdík moravský nebo jasoň dymnivkový, hnízdiště mnohých druhů ptactva, pravěké hradiště či chatky na mnohdy těžko přístupných místech. Takto
se stručně představuje přírodní rezervace Růžový vrch.
Vydáte‑li se na vyhlídkovou plavbu po Vranovské přehradě, zcela
jistě vás zaujmou vysoká a prudká skaliska v blízkosti obce Chvalatice.
Při obeplouvání výrazné ostrožny možná zahlédnete Babku – nápadný
jehlovitý skalní útvar, jenž dal celému výběžku jméno. Když se k Babce
nebo k dřevěnému kříži v její blízkosti vydáte po souši, například od Bítova, lesními pěšinami se dostanete na místa s romantickými výhledy
na říční údolí, které bylo po zatopení přeměněno na zdroj pitné vody
a elektřiny a na rekreační oblast.
PR Růžový vrch se rozkládá na příkrých, skalnatých srázech jižní,
jihovýchodní a jihozápadní expozice nad vodami Vranovské přehrady,
v nadmořské výšce v rozmezí 350 – 426 m n. m. Přírodní památkou byl
vyhlášen v roce 1996. Je také součástí evropsky významné lokality
Údolí Dyje.
Co a jak chránit
Dlouhodobým cílem péče je ponechání přirozených lesních společenstev a primárního bezlesí samovolnému vývoji. Výjimkou z tohoto režimu
je péče o druhově bohatá travino‑bylinná společenstva okolo skalních výchozů, které by bez odpovídající péče byly pohlceny dřevinnou vegetací.
Péče by měla spočívat zejména v potlačování rozrůstání jasanu ztepilého
a nepůvodního nežádoucího trnovníku akátu. Kvůli ptákům i bezobratlým je nutné ponechávat a neodstraňovat staré (stojící i padlé) stromy.
Negativní vliv rekreace by bylo možné omezit větší informovaností – přidat informační tabuli, zřídit značenou stezku, případně vyhlídkové místo,
protože osvěty je třeba a výhled opravdu stojí za to.
Ing. Marek Krchňavý
Odbor životního prostředí KrÚ JMK
oddělení ochrany přírody a krajiny
Chráněná území Jihomoravského kraje
Stromy, keře, byliny i vzácní tvorové
Předmětem ochrany jsou přirozená rostlinná společenstva s vysokou biologickou a estetickou hodnotou. Na poměrně malé ploše jsou
soustředěny různé, často odlišné biotopy (od plně zapojených suťových lesů přes rozvolněný řídkoles po bezlesí stepního typu až holé
skály). Vlivem extrémních stanovištních podmínek se na prudkých
svazích údolí v kombinaci s rozmanitým geologickým podkladem vegetace vyvinula ve škálu společenstev s pestrým druhovým složením.
Lesnímu porostu dominují zakrslé doubravy přecházející do dubohabřin a svěžích bukových doubrav, na skalních výchozech se vyskytuje původní borovice lesní. V podrostu rozvolněných lesů roste kromě běžných
druhů i brambořík nachový, lilie zlatohlavá, v keřovém patře mj. dřín jarní, jedna z mála ohrožených dřevin u nás, vázaný na bazické podloží. Dřín
je vytrvalá rostlina, která dokáže růst na extrémně suchých stanovištích
a snese velké mrazy. Jeho jedlé červené plody jsou zásobárnou vitamínu C. Ke vzácným dřevinám patří i třešeň křovitá nebo klokoč zpeřený.
Těžištěm výskytu významných druhů je travino‑bylinná vegetace na
skalních výchozech a v lesních lemech. Na skalách nalezneme výraznou
tařici skalní nebo vzácný hvozdík moravský. Právě hvozdík moravský,
fialově a ve velkých trsech kvetoucí trvalka schopná růst i na zcela
kolmých stěnách, se vyskytuje pouze na několika slunných stráních
v údolích řek Znojemska a Třebíčska. Je tedy endemitem jihozápadní
Moravy a kriticky ohroženým druhem. Za zmínku stojí také druhy svět-
lých lesních lemů, jako chrpa chlumní širolistá, oměj jedhoj, večernice
smutná, oman srstnatý a ve východní části území i kavyl Ivanův.
Lokalita je nesmírně významná z hlediska výskytu saproxylického
hmyzu, vázaného na mrtvé dřevo. Svým významem je srovnatelná s nejcennějšími lokalitami v NP Podyjí. Zachovaly se zde populace i těch nejnáročnějších druhů, jakými jsou tesařík obrovský, páchník hnědý (díky
švédským přírodovědcům nejprozkoumanější brouk Evropy), kovařík
fialový či tesařík broskvoňový. Rozvolněné porosty s bohatou hájovou
vegetací zase hostí jednu z nejbohatších populací motýla jasoně dymnivkového na jihozápadní Moravě. Na osluněných kamenech se vyhřívají
ještěrka zelená a užovky podplamatá, obojková nebo stromová.
Růžový vrch je útočištěm více než desítky ochranářsky významných druhů ptáků, jmenujme například holuba doupňáka, výra velkého, rorýse obecného, krutihlava obecného nebo krkavce velkého.
I lidská říše byla a je v rezervaci zastoupena. V dávné minulosti
se na menším omezeném prostoru u šíje ostrožny nacházelo pravěké
hradiště. Povrchovým sběrem a drobnou sondáží zde byly nalezeny
doklady kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a z doby slovanské (9.–11. století). V současnosti toto území obydlují rekreanti, jejichž
chaty stojí téměř při hranici, některé dokonce uvnitř PR. Územím proto
vede řada pěšin, dochází zde k lokální erozi půdy a ke sběru dřeva.
Hvozdík moravský – endemit v přírodní rezervaci Růžový vrch.
Foto Ing. Radomír Němec
20
Obnažené strmé skály přírodní rezervace Růžový vrch.
Foto autor
Pokud se Tě nedotkne to,
co stromy a keře vytvářejí,
jsi ztracený.
Stůj klidně. Les ví, kde jsi.
Musíš ho nechat najít Tě.
(David Wagoner *1926, americký básník)

2013-2 - Jihomoravský kraj

Transkript

Podobné dokumenty

otvíráme english day