Životopis George Dalarase George Dalaras se narodil 29. září 1949

Životopis George Dalarase
George Dalaras se narodil 29. září 1949 v přístavu Pireus v rodině s bohatou tradicí
lidové a bluesové hudby. Jeho matka byla řeckou uprchlicí z Malé Asie a otec byl
lidovým hudebníkem a hráčem na buzuki. K Dalarasovým prvním hudebním
vzpomínkám patří hlavní formy řecké hudby: laika (populární), rebetika (řecké blues) a
theparadosiaka (tradiční).
Jako zpěvák a kytarista Dalaras poprvé vystoupil na veřejnosti v šestnácti letech. Za další
dva roky nahrál první album – uznávanou a velmi oblíbenou kolekci řecké městské
hudby založené na strunném nástroji buzuki a obohacené o současný přístup mladého
hudebníka. Od té doby prodal přes 12 milionů vlastních či ve spolupráci nahraných
nosičů. Celkem vydal přes 65 sólových alb a na dalších 50 se objevil jako host nebo
producent.
Již ve dvaceti letech začal spolupracovat s významnými osobnostmi řecké hudby.
Největší pozornost si patrně zasluhuje jeho spolupráce s Mikisem Theodorakisem.
Dalaras objel s Theodorakisem několikrát celé Řecko i Evropu a interpretoval jeho
nejznámější písně. Natočil i celou řadu Theodorakisových skladeb, mimo jiné i živou
nahrávku Theodorakisova mistrovského Axion Esti pořízenou v Herodově divadle v
Aténách.
Dalaras dále spolupracoval se špičkovými řeckými skladateli, k nimž patří Stavros
Koujioumtzis, Manos Loizos, Apostolos Kaldaras, Christos Nikolopulos, Jannis
Markopulos, Stavros Xarchakos, Thanos Mikrutsikos, Eleni Karaindru, a textaři, jako
jsou Lefteris Papadopulos, Manos Elefteriu, Nikos Gatsos a Kostas Tripolitis.
Od roku 1981 propaguje řeckou kulturu v zahraničí. Ve světových velkoměstech
uspořádal na 500 koncertů a hrál na četných kulturních a humanitárních festivalech doma
i v cizině, např. mírový festival ve Vídni v roce 1983, festival mládeže v Moskvě v roce
1985, koncert na pomoc Africe v Aténách v roce 1986. O dva roky později se zúčastnil
hvězdného koncertu Amnesty International v Aténách, kde vystupoval vedle Petera
Gabriela, Stinga, Bruce Springsteena, Tracy Chapman a Youssou N'Doura.
V roce 2001 začal spolupracovat s UNHCR, a to při oslavách 50. výročí založení úřadu.
S Filadelfským filharmonickým orchestrem vystoupil na festivalu v Saratoze ve
Spojených státech. G. Dalaras se pomoci druhým učil především od své matky a již
dlouho se věnuje humanitární práci. V roce 1994 mu při koncertě v New Jersey senátor
Edward Kennedy předal Kennedyho cenu.
Téhož roku Dalaras vystoupil v Aténách v hudebním představení mapujícím dějiny řecké
hudby od antiky až po současnost. Režie se ujal významný filmový režisér Kostas
Gavras.
Ani v posledních letech G. Dalaras své pracovní tempo nezpomalil. V červnu 2003
vystoupil se zpěvačkou Glykérií v Herodově divadle v "Poctě Malé Asii". V srpnu 2004
uspořádal v témže divadle dva koncerty nazvané "30.- 40. rovnoběžka: hudební cesta do
Středomoří", na které si přizval celou řadu zajímavých hostů.
V květnu loňského roku v Herodově divadle dvakrát koncertovat s Dulce Pontes a
výtěžky obou koncertů věnoval dětem nemocným rakovinou. Loni v říjnu na vídeňském
koncertu, kde účinkoval spolu s Melinou Aslanidu a Sofií Papazoglu, vzdal hold hudbě
rebetiko, řeckému blues.
Díky výjimečnému hlasu a instrumentálnímu mistrovství byl Dalaras vždy v popředí
těch, kdo vnášejí do současné řecké hudby nové prvky. V zemi s tak bohatou tradicí se
Dalaras stal hudebním pojmem. Přesto se tento skromný muž vyhýbá životnímu stylu
celebrit a banální, komerčně zaměřené řecké hudbě buzuki. Raději přináší svému publiku
možnost objevovat novou hudbu.
Jeho spolupráce se světovými orchestry a umělci, k nimž patří Sting, Paco de Lucia, Al di
Meola, Goran Bregovic, Ian Anderson, Joan Faulkner, Jocelyn B. Smith, Emma
Shapplin, Eddy Napoli a Dulce Pontes, dokazuje jeho schopnost překračovat hranice
nejrůznějších stylů.
Dalaras si kromě své hudby získal uznání i podporou humanitárních myšlenek a zájmem
o sociální otázky. Jeho boj za spravedlnost a podpora politicky nebo sociálně
utlačovaným z něho činí jednoho z nejvýznamnějších humanitárních aktivistů. Jeho
podpora se zaměřuje na odborové hnutí, diskriminaci žen a dětí, oběti psychického i
fyzického zneužívání a samozřejmě na uprchlíky.
Dalarasovo umění a popularita překračují hranice Řecka, a to především proto, že jeho
skladby, vyjadřující sžíravý protest, pobouření, ale i naději, ho vyčleňují z řad většiny
ostatních hudebníků.
Dne 5. října 2006 byl George Dalaras v budově starého parlamentu v Aténách slavnostně
jmenován vyslancem dobré vůle UNHCR. Zpěvák je ženatý a má jednu dceru.