Bouřlivá léta

Transkript

Bouřlivá léta

„Bouřlivá léta“ jsou časem dospívání, kdy kráčíš po cestě do dospělosti. Podle některých starých domorodých tradic jsou bouřlivá léta životním obdobím, kdy je potřeba naslouchat silným pocitům, snům, touhám a cílům — pobuřovat, a dokonce být neukázněný. Jsou to vzrušující
léta plná možností a tvořivé energie, ale jsou zároveň i bolestivá, plná
zmatků a sebepoznávání. Tato kniha ti může být na této cestě užitečným
pomocníkem.
Spirituální učení a moudrosti, které autorka shromáždila z nejrůznějších kultur po celém světě, nabízejí mladým lidem pomoc na cestě bouřlivým obdobím dospívání, aniž by utrpěla jejich duše, tvořivost či smysl
pro humor. Kniha čerpá z rozmanitých tradic a nabízí různé techniky,
jak správně využít silnou energii, která se v období dospívání uvolňuje.
Pokud se člověk citlivě propojí se svou bouřlivostí, objeví v sobě jistotu,
kterou potřebuje k naplnění vlastních snů.
Julie Tallard Johnsonová
je psychoterapeutka
a poradkyně pro dospívající a mladé dospělé.
Se svou meditační
praxí začala v 16 letech
a posvátnou moudrost
sbírala na svých cestách,
mj. do Austrálie či na
Bali. Napsala další tři
knihy pro dospívající.
Žije ve Spojených
státech amerických
ve státě Wisconsin se
svým partnerem, dcerou
a rudochvostými káňaty.
9 9 DOSPÍVAJÍCÍ
MLÁDEŽ
9 9 SVÉPOMOC
9 9 OSOBNOSTNÍ
ROZVOJ
Bouřlivá léta
Jeho Svatost 14. dalajlama
Bouřlivá
léta
Přechodové rituály
a posvátná moudrost
pro dospívající
„Tato kniha popisuje mnoho způsobů,
jak vytvářet mír a štěstí, některé na
vlastní pěst a jiné spolu s přáteli.“
9 9 PŘECHODOVÉ
RITUÁLY
9 9 meditace
www.dharmagaia.cz
Knížky pro přemýšlivé lidi
DharmaGaia
Knížky pro přemýšlivé lidi
Bouřlivá léta
pro dospívající
DharmaGaia 2011
Přeložila Lucie Hanigerová.
Básně přeložil Pavel Sobek.
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Johnson, Julie Tallard
Bouřlivá léta : přechodové rituály a posvátná moudrost pro dospívající / Julie
Tallard Johnsonová ; [přeložila Lucie Hanigerová ; básně přeložil Pavel Sobek]. –
Praha : DharmaGaia, 2011. – 264 s. : il.
Přeloženo z angličtiny
316.346.32–053.6 * 2–58–053.2 * 2–5 * 133.2 * 159.923.5 * 17.02 * 13 * (=081) *
2–58–021.56 * 316.75–028.78
– dospívající mládež
– dětská spiritualita
– rituály a obřady
– duchovní cesta
– rozvoj osobnosti – duchovní aspekty
– životní moudrost – duchovní aspekty
– přírodní národy
– duchovní tradice
– kulturní tradice
– populárně-naučné publikace
Copyright © by Julie Tallard Johnson, 2001
Translation © by Lucie Hanigerová, 2011
Czech edition © by DharmaGaia, 2011
ISBN 978-80-7436-018-3
Tuto knihu věnuji své dceři Lydii,
jejím bouřlivým létům, a také tvé bouřlivosti –
ať nás všechny probudí ze spánku…
Úvod
Naslouchat
bouřlivosti
„Bouře osvobozuje vodu a voda je lék na všechno.
Voda je medicínou stvoření. Bouře hřmí a lidé
se jí děsí, ale ona přináší déšť, který vše očisťuje
a vyživuje. Přines nám tedy svou bouři, ať se
může spustit DÉŠŤ.“
– Flaming Rainbow Woman, duchovní bojovnice
„Jestliže člověk směle kráčí směrem k dosažení svých snů a snaží se vést život, který si vysnil, dosáhne úspěchu, který by v běžném životě nečekal.“
– Henry David Thoreau, americký esejista, přírodovědec
a autor knihy Walden
NĚKDO NAJDE ODSTAVEC v knize. Nebo cizí člověk řekne něco, co se nás
už nepustí. Zasáhne nás nějaký příběh a otevře nové dveře. Nějaké proroctví
nás přivede na správnou cestu. Nebo se nám zdá sen, který ne a ne vyblednout. Skrze náhody a shody náhod nalézáme svou cestu k tomu, čeho je nám
třeba. A pak obvykle zjistíme, že chceme víc, víc od svých prožitků a víc od
sebe sama. Prostě víc. Někdy nás touha po jednom přivede ke druhému.
Bouřlivá léta ohraničují naši cestu do dospělosti – čas toužení, ztrát a nálezů, síly a křižovatek. Posvátná moudrost ji nazývá „cestou hrdiny“, plnou
nástrah a kouzel. Mnozí známe někoho, kdo neuspěl. Bouřlivá léta jsou především obdobím rozhodování.
Je to, jako bychom začali do neviditelného medicínského váčku shromažďovat sbírku prožitků, názorů, obav, vztahů, rozhodnutí, snů a náhod, jež
se stávají základem toho, kým v životě budeme. Vše, čím během bouřlivých
let svůj medicínský váček naplníme, se stane součástí naší životní medicíny.
Vše, co právě ty najdeš v této knize, se ti nabízí jako možnost pro tvůj medicínský váček: bdělé snění, posvátná a původní moudrost, meditační praxe,
rituály, příběhy a mýty, přísloví, předkové, rádci, poezie, bubnování i přírodní
medicína.
Svými bouřlivými léty jsem prošla už dávno, ale stále se držím medicíny,
kterou jsem tehdy získala. Teď, jako spisovatelka a psychoterapeutka pro dospívající a mladé dospělé, sestavuji tuto knihu v naději, že ti do tvého medicínského váčku nabídne víc. Moudrost v této knize je „vypůjčená moudrost“ –
vypůjčená z dávných tradic i od takových současných ochránců moudrosti,
jako jsou například dalajlama nebo africká šamanka Sobonfu Somé.
Indiánské národy považují slova medicína a síla za zaměnitelná. Síla nějaké
věci je její medicínou. Posvátná moudrost nám odhaluje, že všichni v sobě
máme takovou „původní medicínu“, svou jedinečnou osobní sílu. Ta bývá
10

v různých tradicích nazývána různě: naše buddhovská nebo Kristova podstata, átman, pravé Já nebo vnitřní Já. Žádní dva lidé nemohou mít přesně tutéž
medicínu. Všichni bychom měli světu přinést svou vlastní jedinečnost. Ani
když uvažujeme nad myšlenkami, posvátnými praktikami a rituály jiných tradic, o nichž se zmiňuje tato kniha, neznamená to, že bychom se měli srovnávat s ostatními nebo se snažit být jako někdo jiný. Cesta bouřlivým obdobím
spočívá v tom, že se otevřeme tomu, čím jsme jako jednotlivci, a začneme
naplňovat svůj specifický a cenný úkol zde na zemi; že budeme naslouchat
své BOUŘLIVOSTI – své vnitřní pravdě, snům a touhám; že porozumíme
svým strachům. Posvátná moudrost nám s tím může pomoci, stejně jako pomáhá jiným už tisíce a tisíce let, třebaže nedává odpovědi na otázky. Spočívá
v otevření sebe sama své vlastní vnitřní vizi – tím získáváme sebevědomí
a sebeúctu, abychom si mohli vybrat, jakou cestou se chceme ubírat.
Posvátná moudrost ti tedy pomůže pochopit, že není třeba dělat si starosti s tím, kdo jsi, nebo kdo nejsi. Pamatuj si, že si kdykoli můžeš vybrat, kým
chceš být a jak chceš žít. Věřím, že meditace, rituály a učení z této knihy ti
pomohou stejně, jako v minulosti pomohly mně a pomáhají mi dodnes.
„Cesta mezi tím, čím jsi býval, a tím, kdo jsi teď, je tam, kde se doopravdy
odehrává tanec života.“
– Barbara de Angelis, autorka knihy Tajemství vášně
„Pozvedni oči v tento den, jenž pro tebe se rozednívá.
Dej život svému snu.“
– Maya Angelou, afroamerická básnířka,
autorka knihy I Know Why the Caged Bird Sings

11
1
Cesta
duchovního
bojovníka
Zázrak
Poslechni si to.
Slyšíš?
Já ano.
Cítím to.
Očekávám, že zázrak se blíží.
Neklid uvnitř
mě opouští.
„Bojovník projevuje ochotu zaujmout určitý postoj.
To je odhodlání ukázat ostatním, kde stojíme,
kde nestojíme, za čím si stojíme
a jak si stojíme sami za sebou.“
Očekávat právě toto.
O tom snít.
Rodí se to ve tvém bytí.
Vědět! – že něco dobrého
přichází na řadu.
Nacházet způsob,
jak k tobě přijít.
Jewel, zpěvačka, skladatelka písní, básnířka,
text je z A Night Without Armor
—Angeles Arrienová, antropoložka a spisovatelka,
z knihy Archetypy šamanské tradice
Ajo ajo
Ajo mi re.
Kini l’awa o?
Ajo ajo.
Cesta, cesta.
Toto je má cesta.
Co jsme?
Cesta, cesta.
—píseň v jazyce sango, Trinidad
„Můj vzkaz pro všechny mladé lidi zní: Nepodceňujte tu důležitou dobu,
v níž žijete. Stanete se svědky té největší bolesti nebo té největší nádhery,
jaké kdy svět zažil. Vidím, jak se vezete na fantastické vlně a přistáváte
tam, kam mé oči nedohlédnou.“
—Karyn Bellová, irsko-americká poradkyně
CESTA K DOSPĚLOSTI je obdobím, které nás předurčuje k tomu, abychom
se vydali na Cestu bojovníka. Veškerá divokost, krása, komplikovanost a nejistota těch Bouřlivých let nás mají vybízet, abychom si určili životní cestu, po
níž se vydáme. Většina původních národů věří, že právě to je skutečným smyslem našich BOUŘLIVÝCH let – období, kdy Cestu bojovníka nastupujeme.
Cesta bojovníka znamená mimo jiné cestu k sobě samému a ke smyslu
svého bytí. Je to cesta „hrdiny“, protože ne každý je ochoten podstoupit rizika,
která s sebou tato cesta nese. Mnozí mají strach. Svou bouřlivost pak ubíjejí drogami či alkoholem, prací, videohrami, případně jinými kratochvílemi,
anebo ji vůbec nechtějí projevit, protože se bojí odsudku okolí. Pak se ale stává, že se jejich bouřlivost po čase znovu ozve – v dospělosti – kolem třicítky,
čtyřicítky či ještě později. Tehdy se ale obvykle vynoří jako určitý druh krize –
jako alarmující výzva k další příležitosti přesměrovat svůj život na duchovní
cestu. Dante Alighieri v první části své Božské komedie, nazvané Peklo, píše:
„V půl naší zemské pouti když se vkročí, já octnul jsem se v tmavém, pustém lese, neb cesta pravá zmizela mi s očí“ (přel. J. Vrchlický). Právě proto je
intenzita našich bouřlivých let tak mocná a významná. Je to nejlepší období,
v němž je nám souzeno se na tuto cestu vydat. Jsme předurčeni k naslouchání energii své bouřlivosti, je nám dáno pobuřovat a (občas) být neukáznění.
Tato energie nás všechny obohacuje. Již prastará moudrost říká, že bouřlivost
se chce být projevovat, protože díky tomu pak může civilizace růst a vyvíjet
se. Jakmile některé společnosti tuto energii neuznávají nebo z ní mají strach,
znamená to v důsledku potíže pro celou společnost. Tuto energii totiž nelze
umlčet ani potlačit, protože se vždy opět někde vynoří.
Pojem „duchovního boje“ ztělesňují starodávné tradice Indie, Tibetu,
Číny, Koreje, Japonska, Afriky, severo- i jihoamerických indiánů stejně jako
14
1. Cesta duchovního bojovníka
prastarých keltských společenství v Evropě. Zmíněné tradice mají v této oblasti jedno společné: Všechny jsou založeny na víře, že každý z nás v sobě
chová jistou základní lidskou moudrost, z níž můžeme čerpat ve chvíli, kdy
hledáme řešení svých potíží či toužíme po silnějším pocitu štěstí. Tato moudrost je silnou energií naší bouřlivosti, která nám usnadní dospívání, pokud
s ní budeme moudře zacházet. Zároveň nás však může zraňovat, jestliže ji
potlačujeme nebo pokud ji obrátíme nesprávným směrem.
Duchovním bojovníkem je ten, kdo si tu obrovskou sílu v sobě uvědomuje a věří v ni. Být bojovníkem znamená prokázat opravdovou odvahu na
cestě ke štěstí a za smyslem života. Žít život duchovního bojovníka znamená
vážit si toho, že člověk je součástí celku, a chápat, že všichni jsme propojeni.
Duchovní bojovník je schopen žít v tomto moderním světě a zároveň si uvědomovat, jaký je náš vztah ke duchovnímu světu a jak jsme na něm závislí.
Spiritualita není jen nějaká mlhavá představa nebo náboženské dogma. Je to
prostá, avšak mocná součást naší lidské přirozenosti. Máme ji v sobě všichni.
Může být, a také často bývá, vyjadřována v mnoha podobách. Tato duchovní
energie, napříč časem a všemi kulturami, se začíná objevovat, sílí a nabývá
na významu zejména v období našich bouřlivých let. Spirituální energie v nás
probouzí základní otázky:
„Jaký je smysl života?“
„Odkud přicházíme?“
„Co je účelem mého bytí tady na Zemi?“
„Lidská bytost je součástí celku, který nazýváme »Vesmír«, součástí omezenou časem a prostorem. Člověk vnímá sebe sama, své myšlenky a pocity
jako něco odděleného, samostatného, jistý druh optické iluze vlastního vědomí. Tato iluze nás vězní ve vlastních tužbách a citech k několika nejbližším lidem. Naším úkolem je uniknout z toho vězení tím, že rozšíříme okruh
svého soucítění a obsáhneme v něm všechny žijící bytosti a všechnu přirozenost ve vší své kráse. Nikdo toho není schopen dosáhnout úplně, ale snaha
přiblížit se tomuto cíli sama o sobě vede k osvobození a nalezení vnitřního
bezpečí.“
—Albert Einstein, fyzik
15
„Často mě trápí drobnosti a nepodstatné věci. Ale pak začnu přemýšlet
o tom, proč jsme tady. Věřím v Boha se vším, co k tomu patří. Věřím na
osud. Ale proč? Proč jsem tady? To bych ráda věděla.“
—Lindsay, 19 let
„Prý jsem krásná. Ale já si nepřipadám krásná. Prý jsem odvážná, ale ve
skutečnosti jsem plná úzkosti a strachu. Prý mám jít za svými sny, ale moji
rodiče mi dávají najevo, že má rozhodnutí nejsou úplně správná. Prý se
mám držet v blízkosti domova, ale já se chci vydat hodně daleko a poznat
nová místa. Prý mám být trpělivá, ale já chci ZAČÍT ŽÍT HNED TEĎ. Prý
nemám mít strach, ale připadá mi, že vždycky se někomu nelíbí, jak se rozhodnu. Chci prostě JÍT. Jsem připravená.“
—Alexa, 22 let
Rodiče Alexy mají pocit, že její sen o tom, že se stane choreografkou, není
dost solidní, a prý by si měla zvolit nějakou „slušnější“ kariéru. Rozmluvili jí
výlet se spolužáky do Jižní Ameriky v létě, kdy oslavila osmnáctiny, protože
jim to připadalo příliš nebezpečné. Alexa je plná úzkosti. Je připravená vydat
se na cestu do dospělosti a potřebuje, aby ji rodiče podporovali. Její úzkost
je jedním z projevů potlačované energie bouřlivosti. A jak je to s tvými sny?
Dostává se jim podpory?
Přesně na takových snech a touhách se staví naše duchovní cesta. Právě
naše tužby a přání jsou tím, co nás v životě táhne nahoru a kupředu. Stávají
se stezkou, kterou se v životě ubíráme a která je pro každého jiná. Hluboké
duchovní tužby tvoří základ veškeré energie bouřlivosti. Tomu je potřeba rozumět, protože jak už jste asi zjistili, sílu této energie si často ostatní vykládají
nesprávně. Ale nikdo si to zcela neuvědomuje. Podstatné je, jak tuto energii
využiješ právě ty! Jak naložíš se svou bouřlivostí. Tato energie, tak typická pro
toto období tvého života, tě pohání k nezávislosti a je hnací silou i pro tvé
naděje a strachy. Může být zdrojem tvé tvořivosti i negativismu.
Stojíš na křižovatce, na silném místě, kde už nejsi dítětem, ale ještě ani
zralým dospělým. Tato křižovatka má velký význam pro tebe i pro ostatní.
Když se na ní ocitneš, je to, jako bys stál na vrcholu ohromné hory: Můžeš se podívat nazpět tam, kde už jsi byl, zároveň si můžeš udělat představu
o tom, kam máš namířeno. Právě proto tohle místo v sobě skrývá tak obrovský potenciál.
16
Na vrcholu veliké hory (cvičení)
„Celý život je jeden experiment. Čím více experimentujete, tím lépe.“
—Ralph Waldo Emerson, americký esejista, básník a duchovní filozof
Udělej si chvilku a představ si, že sedíš na vrcholu veliké hory. Jsi velmi vysoko a vidíš do daleka na všechny strany. Zkus se z toho pohledu podívat na
svůj život…
Za sebou máš celý svůj dosavadní život… všechno, co přišlo a odešlo, až
do této chvíle. Co vidíš? Jaké události tě přivedly na toto místo ve tvém životě?
Jak ovlivnila tvá důležitá rozhodnutí dosavadní běh tvého života? Jaký vliv na
něj měla rozhodnutí tvých blízkých? Jak jsi ten čas využil? Vidíš, jak jedno
rozhodnutí na sebe váže další? Jaké ztráty, traumata a bolesti jsi prožil? Jak tě
ovlivnily? Jakých darů, okamžiků štěstí a příležitostí se ti doposud dostalo?
Všimni si, jak to všechno směřuje k tvému žití v TOMTO OKAMŽIKU.
Do stran se rozprostírá tvůj současný život. Jaké máš přátele? Čemu věnuješ
svůj čas? Jaké prožíváš bolesti? Jaké se ti nabízejí možnosti a dary? Jak mohou
tvá současná rozhodnutí ovlivnit tvou budoucnost? O čem sníš a z čeho máš
strach? Jakým potížím a výzvám čelí v této době tvé okolí a naše planeta?
Před tebou se otevírá tvá budoucnost. Co vidíš? Když se tím směrem podíváš, rozkládá se do takové dálky, kam už tvé oko nedohlédne. Ale co tě
čeká v blízké budoucnosti, na základě toho, jak žiješ teď? Co čeká tebe a naši
planetu ve vzdálenější budoucnosti, pokud budeš dál žít tak jako doposud?
Umíš si snadno představit, že ta strana, kde se nachází tvá budoucnost, je
rozlehlá a rozprostírá se doširoka? To znamená, že se tam pro tebe otevírají
velké možnosti.
17
Teď si udělej chvilku, a zapiš si své myšlenky, pocity a odpovědi na otázky
z tohoto cvičení. Nezapomeň na datum, aby ses k tomu mohl později vrátit.
Až přečteš tuto knihu, zkus si tohle cvičení znovu. Co vidíš teď, když staneš
na vrcholu té velké hory?
Duchovní cesta se ve většině původních kultur po celém světě považuje za
základní smysl života každého jedince. Duchovní praxe byla a stále je součástí každodenního života. Původní kultury užívají zvláštní obřady a rituály,
aby pomohly duchovním bojovníkům na jejich hrdinné cestě do dospělosti.
Mladí lidé v těchto tradicích tak získávají příležitost vyjádřit a porovnávat své
spirituální a tvořivé já. Poznávají možnosti, jak se otevřít vlastnímu potenciálu a vlastním snům. Obřady a moudrá učení jsou vyjádřením všeobecné
úcty k mladým bojovníkům a k energii jejich bouřlivosti. Nabízejí se jim zde
„přechodové“ rituály, jež jim mají pomoci otevřít se vlastním schopnostem
a vkročit mezi dospělé. Duchovní vyprahlost se chápe jako touha po celistvosti a potřeba náležet k něčemu velkému, ať už to má jakoukoli podobu.
„Uviděl jsem sám sebe na centrální hoře celého světa, a protože jsem se díval
posvátným způsobem, prozřel jsem… Ta centrální hora je všude.“
—Černý jelen, svatý muž z kmene Oglala Siouxů,
z knihy Mluví Černý jelen
Dosažení dospělosti a zasvěcení bojovníka
Když se narodíme, každý z nás tu máme své místo. A když se citlivě spojíš
se svou bouřlivostí, získáš sebejistotu, kterou potřebuješ k uskutečnění svých
snů. Aboriginci považují za „snění“ vše, co člověk prožívá, protože tito australští domorodci věří, že duši nelze od člověka oddělit. Jeden domorodý australský stařešina říká, že „vnitřní bouřlivost mladého člověka je velmi opravdová a nedocenitelná pro všechny“. Domorodí Australané (aboriginci) věří,
že jejich praotcové stvořili rostliny a lid, hory a pouště i oceány. A tak budeš-li
chovat úctu k energii své bouřlivosti a plně se s ní sjednotíš, sjednocuješ se
se vším, co ti darovali dávní předkové. A tím získáváš sebejistotu a odvahu
projevit se tak, jak ti předurčil stvořitel.
„Bojovník jen nesmí nikdy dopustit, aby byl zlomen jeho duch.“
—Čozan Šisai, japonský samuraj
18
Keltští válečníci bývali považováni za „strůjce proměn“. Už od útlého věku
se učili určitým dovednostem, které si jako svou medicínu nesli s sebou do
dospělosti: úctě, sebejistotě, schopnosti rozpoznat strach, uvědomovat si své
okolí a poznat své místo ve velkém kruhu života. V židovském rituálu dospělosti nazvaném bar micva se člověk stává zodpovědným za svůj jecer hara,
tj. dobré a špatné touhy, které má v sobě každý z nás. V této tradici je dítě až
do svých třinácti let považováno za nevinné a nemá téměř žádnou zodpovědnost. Ve třinácti letech začíná jeho intenzivní cesta k dospělosti. Potom
se člověk stává zodpovědným za všechny dobré i špatné pohnutky a všechny
skutky, které z nich vzejdou.
Buddhisté po celém světě provádějí ceremonie dospělosti. Když barmský
buddhistický chlapec překračuje práh dospělosti, pořádá se opulentní ceremonie nazývaná šin-bju. Tibetští buddhisté provádějí rituály nazývané „zasvěcení“, které otevírají člověka určitým spirituálním energiím a dodávají mu
duchovní sílu. Tato „zasvěcení“ se provádějí během života mnohokrát, vždy,
když je člověk schopen přijmout další posvátnou moudrost a sílu. Ti, kteří
si zvolí stezku Duchovního bojovníka, bývají „nabiti“ či „zasvěceni“ jistým
druhem posvátné energie. To se děje prostřednictvím zpěvů a recitací, jež
přednáší některý duchovní, který již byl do této moudrosti uveden.
V tradici indiánského kmene Navahů se podobné rituály nazývají haatal
(cesta posvátných zpěvů). Některá zasvěcená osoba obdarovává toho, jemuž
se zpívá, posvátnou silou. Jistý druh těchto rituálů, kdy člověk prostřednictvím zpěvů získává posvátnou energii, se vyskytuje ve většině indiánských
tradic. Lze je přirovnat i ke svatému přijímání v křesťanské víře, kde s přijetím
„krve a těla“ Ježíše Krista je člověk naplněn jeho láskou a moudrostí. Všechny
tyto formy zasvěcení nás mají vést, podporovat a obdařit nás vnitřní silou.
„Zúčastnil jsem se zasvěcení od Jeho Svatosti 14. dalajlamy. Zpíval nám,
a více než tři sta lidí tam tiše sedělo a všichni otevírali své srdce a mysl
té energii. Všechny nás obdařil soucitem. Cítil jsem se posvěcený láskou
a schopný velké odvahy a soucitu. Takže bych řekl, že to posvěcení se ve mně
nějak uchytilo.“
—Jacob, 19 let
Tohoto „zasvěcení“ také můžeme dosáhnout, budeme-li vzývat energie a sílu
ochránce moudrosti (viz 10. kapitola). Říká se, že všichni, kdo se vydali cestou
19
duchovního bojovníka, s námi sdílejí svou energii a sílu, jen je potřeba otevřít
jim své srdce a svou mysl.
Pokud tě zajímají tibetské rituály zasvěcení, odkazy najdeš v této knize ve
zdrojích na konci kapitoly o meditaci, případně můžeš kontaktovat některé
místní meditační centrum.
V klasickém pojetí cesty duchovního bojovníka podle navažské tradice se
mladý bojovník připravuje na život v dospělosti tím, že spoutá divokou sílu
„bouřliváků“. Bouřliváci jsou duchovní vůdci, kteří reprezentují divokost ve
všech jejích podobách, jež se projevují v životě mladého bojovníka. Ale jak
se píše v mnoha příbězích Navahů, tuto energii bouřlivosti lze také zneužít,
a ta pak může přivodit zlo jak bojovníkovi, tak celému jeho kmenu. Když to
s ní někdo přežene, a způsobí zranění sobě či druhým, bolestné následky nakonec nesou všichni. Tyto příběhy nám říkají, že je potřeba nalézt rovnováhu
spoutáním té divokosti, té síly v nás, a využít ji kreativně a smysluplně.
Vy, kteří se rozhodnete vydat se po této posvátné stezce, musíte být připraveni podniknout výlet do svých snů, své mysli, svého těla a své duše, abyste
nalezli svou pravou sílu, ten pravý lék pro sebe. Musíte být připraveni podniknout výlety na místa uvnitř sebe i vně, abyste využili posvátnou moudrost.
Posvátná moudrost je všude. Vydat se na takovou cestu znamená objevit sebe
sama a nalézt trvalé naplnění.
„Počkali si, až se u jejich dětí projeví síla dospívání, a pak využili možností toho období nejsilnějšího vstřebávání, toho hladu, té potřeby projevit se,
dychtění po temných věcech, temných schopnostech, temných činech. Těch
vlastností, kterých se u svých dětí nejvíce bojíme, využívali naši dávní předkové jako učebních pomůcek.“
—Michael Ventura, fejetonista pro Los Angeles Weekly
a zastánce mladistvých
„Boj je nekonečná cesta. Být bojovníkem znamená naučit se jednat opravdově v každém okamžiku života.“
—Chögyam Trungpa, tibetský lama,
z knihy Shambhala – posvátná cesta bojovníka
„Ehara taku toa i te toa takitahi
Engari takimano, no aku tupuna;
Te mana, te wehi, te tapu me te ihi,
I heke mai ki ahau, no aku tupuna…
Má síla nevychází ze mě samotného,
pochází od zástupů, od mých předků;
moc, úctu, prozřetelnost, talent,
tyto dary jsem zdědil po svých předcích…“
—maorská píseň z Nového Zélandu
Kruh života: Mitakuje ojasin
„Když se pokusíme uchopit něco jen samo o sobě, zjistíme, že je to propojeno s každičkou částečkou vesmíru.“
—John Muir, přírodovědec
Do hledání sebe sama a své duchovní cesty se v období svého dospívání pustil i jeden mladík jménem Jeffrey Miller. Vyrůstal v židovské rodině v malém
městě na Long Islandu. Jeho rodiče měli starost, když duchovní tužby zavály jejich syna až na druhý konec světa, do Indie. Tam nalezl nové vědomí
sounáležitosti: „V komunitě hledajících, kteří žili na hoře Kopan, už nikomu
mé otázky a hledání smyslu života nepřipadaly zvláštní, divné ani nevhodné.
Najednou jsem viděl, že to nejsem jen já, kdo chce najít nějaký hlubší smysl.
Mé otázky byly univerzálními otázkami, které si kladly generace hledajících.
Vědci pátrající po pravdě, mystikové v touze zakusit přímý zážitek božství,
věřící hledající Boha. Buddhista, žid, hinduista, křesťan, muslim, na tom nezáleželo. Byl tam celý svět a čistá rodina hledajících, do níž jsem patřil. Náležel jsem někam. V Kopanu jsem si uvědomil, že jsem nebyl první, kdo se
vydal touto cestou napříč spirituálním vesmírem.“ Jeffrey je dnes vyhledávaný
buddhistický učitel známý jako Lama Surya Das a toto je úryvek z jeho bestselleru Awakening the Buddha Within (Probuzení vnitřního buddhy).Ve své
knize také vypovídá o tom, jak rodiče přijímali jeho rozhodnutí a radovali se
z nich. A právě tak jako on zjistil, že je součástí něčeho neobyčejného, i ty někam patříš. Každý, kdo si klade velké otázky jako „Proč?“ nebo „Kdo jsem?“,
přináleží k velkému společenství těch, kdo hledají pravdu a smysl.
„Všechno souvisí se vším. Když porazíte strom, který je svými kořeny spojen
s celým světem, musíte požádat o odpuštění, jinak z nebe spadne jedna hvězda.“
—přísloví mayského kmene Lakandonů
20
21
Mitakuje ojasin je lakotské rčení, které se překládá jako „všichni jsme spřízněni“. Lakotové je indiánský kmen, známý také jako Oglala Siouxové, z něhož
pocházel i slavný svatý muž Černý jelen. Těmito slovy vyjadřují Lakotové svou
víru, že vše je propojeno se vším. Všichni jsme spřízněni se všemi, také se
zvířaty i rostlinami, s nimiž žijeme na této planetě. Takový princip spatřujeme
ve všech pradávných tradicích: Každý z nás má nedotknutelné, vzácné místo
v kruhu života. To je důležitá moudrost, která platí po celou dobu našeho
života. Může chránit i tebe a provázet tě na cestě bouřlivým obdobím. Když
je všechno kolem zmatené a chaotické nebo když se tě ostatní snaží příliš
ovlivňovat, pak se můžeš spolehnout na tuto pravdu: Pamatuj si, že jsi součástí něčeho výjimečného. Tato moudrost tě může dostat (a dostane) i přes ty
nejtěžší chvíle. Jakmile máš problémy, můžeš se navracet k hlasům dávných
předků a ochránců moudrosti, kteří tady žili dříve a dokázali překonat své
vlastní velké nesnáze.
„Být bojovníkem… To znamená být čestný, odvážný a pevně, ale pokojně
stát za vším, co znamená život.“
—Steven Mc Fadden, novinář a aktivista
Přijímání posvátné moudrosti
„Země nepatří člověku, ale člověk patří zemi. Všechno je vzájemně propojeno, jako krev, která nás všechny pojí. Pavučinu života neutkal člověk – ten
je sotva jedním jejím vláknem. Jak nakládá s pavučinou, tak nakládá sám
se sebou. Všechno je spolu provázáno.“
—náčelník Seattle, z indiánského kmene Suquamišů
Posvátná moudrost je mocnou silou, z níž můžeme kdykoli čerpat. Přináší
nám odhodlání a pochopení, že máme sebrat odvahu, riskovat, a pomoci sobě
i ostatním. Cesta bojovníka je hledání a poznání našeho místa v tom velkém
kruhu. Dokážeme-li najít cestu k poznání sebe sama a BÝT sami sebou, nalezneme opravdovou sílu a štěstí.
Zde je jednoduchá meditace, která tě do této moudrosti pomůže zasvětit. Měla
by trvat asi deset minut. Všechny tradice, které využívají podobná cvičení,
22
ať indiáni, Tibeťané nebo křesťanští mystikové, vědí, že nám pomůže, obrátí
me-li se s prosbou na ochránce moudrosti. Tyto meditace se praktikují s vírou, že když požádáš o pomoc, dostaneš ji. Kterou spirituální osobnost, spolu
s její moudrostí a léčebnou silou, bys teď rád pozval do svého života? Zamysli
se nad tím, než začneš s meditací. Nezáleží na tom, jestli je naživu nebo ne.
Co třeba Gándhí? Nebo Martin Luther King, Padmasambhava či buddha soucítění ti teď také mohou pomoci. Může to být i někdo ze současnosti, jako
třeba Jeho Svatost 14. dalajlama. Existuje spousta božstev a ochránců moudrosti, z nichž si můžeš vybrat. Záleží jen na tom, o jaký „lék“ chceš požádat.
O odvahu Černého jelena, lásku Ježíše Krista, soucit Panny Marie či Padmasambhavy, naději Bílé bizoní ženy, sílu Matky Země či Buddhovu bojovnou
energii? Až se rozhodneš, koho chceš pozvat, začni s meditací:
Najdi si doma nebo venku místo, kde můžeš strávit deset minut nerušeně
o samotě. Sedni si na židli nebo na zem – na podložku či na polštář. Zlehka
zavři oči a uvolni se. Seď pohodlně, ale buď bdělý. Zaposlouchej se na chvíli
do svého dechu. Soustřeď se na něj, jak prochází celým tělem, jak pohybuje tvým břichem nahoru a dolů… Pak si představ ochránce moudrosti,
jehož sis vybral… Pozvi tuto bytost, ať se usadí naproti tobě. Věř, že jen tvé
pozvání stačí k tomu, aby se ti duch tohoto velkého učitele zjevil. Pak si
představ, že ti tato bytost posílá paprsek lásky a světla ze svého srdce přímo
do tvého. Nech je naplnit celé své tělo, každou buňku, každou molekulu
a každý atom. Potom tiše požádej, ať tě naplní moudrostí a odvahou. Nech
tuto odvahu, ať se stane tvou odvahou a moudrost tvou moudrostí. Tvůj
ochránce moudrosti šel velkou cestou duchovního bojovníka právě proto,
aby ti teď pomohl. Představ si, že jsi plný moudrosti a odvahy. Pak tiše seď
a klidně dýchej, zatímco jsi naplněn láskou, silou a moudrostí svého učitele… Než otevřeš oči, poděkuj svému učiteli za to, že byl s tebou. Pomalu
otevři oči a uvědom si, jak se cítíš.
Užitečná ti mohou být také psaná učení nějakého ochránce moudrosti. Pokud
si každé ráno přečteš několik řádek či odstavců, slova nauky ti utkví v mysli
a pozitivně ovlivní i celý tvůj den.
Ochránci moudrosti vědí, že budeme chtít praktikovat jejich učení, vypůjčovat si z jejich síly a odvahy, učit se z jejich chyb. Dávní i ti současní ochránci
moudrosti vědí, že každý z nás má schopnost dosáhnout v životě velkých cílů.
23
Díky vlastním zkušenostem poznali, že na cestě k dospělosti se může objevit
mnoho překážek a obtíží. Chtějí, abychom pochopili, že žádná překážka není
natolik velká, aby nám mohla zabránit žít plným a tvůrčím životem.
„Rozvoj lidské inteligence a vážnosti spočívá v tom, že se dokážeme sjednotit s prožitkem záře jasně modré oblohy, svěžesti zelených luk a nádhery
stromů a hor. Jsme v přímém propojení s realitou, díky němuž se můžeme
probudit a zažívat pocit ryzího a nejprostšího dobra.“
—Chögyam Trungpa, tibetský lama, z knihy
Shambhala – posvátná cesta bojovníka
Zbav se iluze o své bezvýznamnosti
„Chceš-li se vydat na cestu, musíš se vzdát iluze o své bezvýznamnosti.“
—Carol S. Pearsonová, autorka knihy The Lesson
Je to smutné, ale je to tak. Dnešní lidé již ztratili kontakt s posvátnou moudrostí a často rezignovali na sebe i na ostatní. Chceme-li nalézt moudrost, někdy musíme nejdřív přestat věřit v nějakou iluzi. Iluze bývá často přesvědčení,
které možná kdysi platilo, ale časem ztratilo na smysluplnosti i pravdivosti.
Uveďme si několik příkladů takových staromódních názorů: „Dívky by neměly studovat.“ „Muži nemají city.“ „Ženy jsou přecitlivělé.“ „Pro muže se
nehodí dělat práci ošetřovatele nebo být doma s dětmi.“ Anebo: „Cigarety
nejsou návykové.“ Všechny iluze jsou pro duši těžkým zavazadlem. Je to,
jako bychom si naložili medicinový váček těžkým smetím a vláčeli ho všude s sebou. Budeme zničení a ustrašení. Iluze zakrývají pravdu. Předstírají,
že věci jsou takové, jakými se jeví, ale ve skutečnosti je všechno jinak. Muži
mají city a cigarety jsou návykové. Iluze, stejně jako přelud, nějak vypadají,
a přitom jsou něčím naprosto jiným. Cigarety se dříve propagovaly s tím, že
prospívají zdraví! Současné studie ukazují, že citlivost je přirozenou součástí
ženské intuitivní povahy, a nikoli nedostatkem.
„Protože jsi jiný než kterákoli bytost stvořená od počátku světa,
jsi jedinečný.“
Iluze nás omezují. „Přesvědčují“ nás, abychom uvěřili něčemu, co nás ve skutečnosti může zranit. Život v iluzi, jako třeba: „Nikdy nemohu odporovat
svým rodičům,“ nás může držet zpátky. Už ti někdy někdo lhal, třeba že ti
říkal, „to ti neublíží“ nebo „na tom nezáleží“, ale ve skutečnosti ti to ublížilo nebo na tom záleželo? Když žijeme v takových iluzích, musíme vyvinout
spoustu energie k tomu, aby se nepřišlo na to, že jsou to lži. A proto existují
mnohé tajnosti, které chrání lži před prozrazením. Výrobci cigaret se nás pomocí obrovské reklamy snaží přesvědčit o tom, že kouření má svá pozitiva!
Reklamy na alkohol dělají totéž: Přesvědčují nás, že pokud na našich večírcích
bude chybět právě ten jejich drink, neužijeme si tolik zábavy (a nebudeme mít
tolik přátel!). Když jsme na něčem závislí, obvykle lžeme sami sobě: „Vždyť já
můžu přestat, když budu chtít.“ Nebo: „To já dělám jen o víkendu.“
Bojovníci se snaží prohlédnout iluze a pomoci odhalit pravdu, aby se ukázala všem. Bojovník v tibetské kultuře, nazývaný pawo, se považuje za někoho, kdo má dostatek odvahy k tomu, aby byl upřímný a zůstával sám sebou.
V tomto světě, který často upřímnost potlačuje, si pawo dává za úkol být
opravdový. Takový člověk musí mít víru v sebe sama a silnou odvahu, aby do
svého běžného života přinesl pravdu a vytlačil z něj faleš. Duchovní bojovníci
cítí silnou potřebu odhalit kolem sebe iluze nebezpečné všem, kteří se v nich
pohybují. Rozhlédneš-li se z veliké hory, i ty můžeš iluze prohlédnout.
„Nejúžasnější věc, jakou může člověk na tomto světě udělat, je vytěžit maximum z toho, co mu bylo dáno. To je úspěch, a jiný neexistuje.“
—Orison Swett Marden, zakladatel časopisu Success.
Existuje jedna iluze, z níž se musíme všichni vymanit, abychom se mohli vydat na cestu bojovníka a vkročit do dospělosti tak, aby veškerá naše energie
bouřlivosti zůstala nedotčena. Nazývá se velká iluze. Namlouvá nám, že jsme
ve svém jádru špatní, slabí, bezmocní či bezvýznamní. Tvrdí nám, že my sami
nemáme žádnou posvátnou „medicínu“. Ti, kteří žijí v této iluzi, si při vytyčování cílů a plnění svých snů nechávají bránit v cestě takovými překážkami,
jako jsou chudoba, nemoc, špatné počasí, špatná škola, bezohlední rodiče,
(klamné) odsuzování, sociální původ, závislost na drogách či alkoholu anebo
nějaký handicap.
—Brenda Uelandová, autorka knihy If You Want to Write
24
25
„Učitelé ve škole ze mě nejsou zrovna nadšení, protože se mi líbí zloduchové z Hvězdných válek. Jenže když oni jsou neuvěřitelně ZAJÍMAVÍ. Celé
hodiny dokážu vymýšlet nové úžasné padouchy. Znamená to snad, že jsem
nebezpečný? Je Stephen King nebezpečný, protože píše skvělé horory? Můj
»sen« se vymyká tomu, co uznávají ostatní, takže jsem pro ně outsider.“
„Přistupte ke kraji, řekl.
Oni odpověděli: Bojíme se.
Přistupte ke kraji, řekl.
Přistoupili.
Strčil do nich… a oni letěli.“
—Craig, 16 let
Velká iluze na nás také může působit tak, že se přestaneme snažit o lepší
život. Pod jejím vlivem možná uvěříme, že nemáme na výběr a že život je
v podstatě jen souhra nepříjemných situací. Tahle iluze nám například tvrdí,
že jestli jsme se narodili chudí, chudými už zůstaneme. Že jestli nás rodiče
týrají, budeme i my týrat druhé, protože tak jsme se to naučili. Tato iluze nás
může odradit od realizace našich snů! Klame nás tvrzením, že pokud máme
nějaký handicap, nemůžeme si dávat tak vysoké cíle jako druzí. Říká, že se
nelze vymanit ze vztahu, který nám ubližuje. Našeptává nám, že se nesmíme
rozhodovat jinak než naši rodiče. Nenechte se klamat a podceňovat.
„Ať jste kýmkoli,
ať jste čímkoli,
v tom je vaše síla,
ať už je to sůl,
země
nebo jen bílý cukr.“
—Alice Walkerová, afroamerická spisovatelka,
autorka knihy Barva nachu.
V pravdě nalezneme sílu kdykoli změnit nebo znovu začít svůj život. Nejsme
oběti své situace. Můžeme si vybrat z mnoha možností jak na svou životní
situaci zareagovat. Revolucionář Thomas Paine řekl: „V tvých silách je změnit svět.“ A ta změna začíná u nás samotných. „My jsme tou změnou, kterou
potřebujeme.“ I když jsme někomu podřízeni, můžeme se rozhodnout, jak
se svou podřízeností chceme naložit. Všichni máme na výběr. I ty máš na
výběr! Můžeš si vybrat, jak použiješ svou divokost. Máš v sobě tuhle neuvěřitelnou medicínu, mocnější než všechny překážky, které leží před tebou. Když
se bouřlivá energie spojí s posvátnou moudrostí, je schopná udělat pro tebe
neuvěřitelné věci. Jedině „iluze o tvé bezvýznamnosti“ (v jakékoli podobě) ti
může znemožnit propojení s touto silou.
26
—Guillaume Apollinaire, básník
„Moje terapeutka mi pořád říkala, ať věřím, že »všechno je možné«. Ale pro
mě to bylo neuvěřitelně těžké. Nic se mi nedařilo. Říkala, že mám jen na
chvíli pobýt s tou myšlenkou, že dobré věci ke mně mohou přijít a přijdou.
A to pomohlo. Pak se pro mě věci začaly měnit. Jak jsem jednou přijala tu
myšlenku, že všechno je možné, začala jsem si uvědomovat, jaké příležitosti
se mi nabízejí.“
—Nina, 18 let
Příliš mnoho dospělých žije v iluzi, že nad těžkosti a problémy se nelze povznést. (Nejspíš pár takových budeš znát i ty.) Jedna mladá dívka popisovala,
jak jí její matka brání, aby si kladla „příliš velké“ cíle, protože stejně nikdy nic
nedopadne dobře. Kárá dceru, kdykoli se jen zmíní o své touze stát se vědkyní
nebo spisovatelkou. Příliš mnoho mladých lidí omezují strachy jejich rodičů.
„Chci létat s vrtulníkem. Mámě to připadá nemožné, a třeba má pravdu.
Jaký to má smysl? Rodiče si myslí, že můžu »dělat něco lepšího«. Jako co třeba? Chtějí, abych měl z NĚČEHO titul. Proč mě zkrátka nemůžou nechat
být? Vede to jen k tomu, že chci, aby mi všichni dali pokoj.“
—Jon, 18 let
Naše sny se vyvíjejí v průběhu bouřlivých let. Nikdy si nenech své vlastní sny
vymluvit. Nemusíš věřit iluzi, že jsi „uvízl“ v jisté situaci, vztahu nebo v životě.
Můžeš využít svou divokost a životní energii, svou medicínu, aby sis vytvořil vlastní životní cestu: duchovní cestu, na níž ti bude průvodcem prastará
moudrost – odkaz, který jsme převzali, aby nám pomáhal. Cestu, která tě
vede do dospělosti plné možností, tvořivosti a setkávání. Ať se pustíš do čehokoli, neposlouchej cizí strachy a pochybnosti o tom, zda jsi schopen své sny
naplnit. Najdi ty, kteří budou tvé sny podporovat. Věř si natolik, abys mohl
své sny a ideály následovat bez ohledu na omezování a nedůvěru. Všechny
27
Některé svíce hoří samy a jedna od druhé
Jiné jako by ochutnávaly z údivu růží v pokoji
A ty jsi právě oním cizincem jenž připutoval
—Rúmí, súfijský mystik a básník
Výroba medicinového váčku
„Každé dítě se rodí jako génius.“
—Albert Einstein, fyzik
Domorodé kultury a prastará moudrost nám mohou být průvodci a pomoci
nám využít energii bouřlivosti pro uskutečnění svých snů. Velmi silným rituálem je například výroba medicinového váčku. Mnohé domorodé a původní
kultury věří, že každý si v sobě nese „originální“ a jedinečnou „medicínu“.
Např. indiáni i příslušníci domorodých afrických kmenů k jejímu probuzení
nosí u sebe pytlíčky nebo váčky, které obsahují symboly síly – symboly, které
tuto medicínu znázorňují.
Medicinový váček je cosi fyzického a reálného, čeho se můžeme přidržet na své cestě životem. Svůj váček si můžeš vyrobit, anebo si nějaký
koupit, a ukládat si do něj předměty, které symbolizují to, co chceš vnést
do svého života na cestě do dospělosti. Můžeš si do něj dát obrázky, kamínky, slova, citáty, bylinky, sny, různé oblíbené předměty, básničky nebo
třeba modlitby.
Medicinový váček můžeš nosit kolem krku, u srdce nebo si jej ulož na
soukromý oltář či nějaké jiné posvátné místo, které patří jen tobě. Podívej se
dovnitř vždy, když si potřebuješ připomenout, kdo jsi a kam směřuješ. Přidávej do něj věci nebo odebírej, máš-li pocit, že už tam nepatří. Stiskni jej, když
máš strach. Medicinový váček se svým obsahem bude pro tebe symbolizovat
to, co ti nikdo nemůže vzít nebo zničit.
Jak si vyrobit medicinový váček
99Najdi si kus látky nebo materiálu, který má pro tebe nějaký význam – tře-
ba protože se ti líbí nebo proto, že má zajímavou minulost. Může to být
kůže, samet, bavlna či hedvábí, záleží na tom, co je ti blízké. Vhodná je
kůže nebo samet, protože se netřepí.
30
99Vystřihni kruh (nemusí být dokonalý), veliký asi jako tvá dlaň nebo malý
dezertní talířek.
obvodu propíchej dírky, vzdálené asi 0,5–1 cm od sebe i od okraje.
Můžeš k tomu použít děrovačku na papír nebo na kůži (záleží na tloušťce
materiálu) anebo šídlo. Pokud použiješ šídlo, podlož si látku dřevěným
kuchyňským prkénkem a prorážej ji směrem dolů. Dírky musí být dostatečně velké, aby se jimi dala protáhnout nějaká tkanička nebo kožená
šňůrka, která poslouží k uzavírání váčku.
99Vezmi kus provázku, kůže, konopí nebo šňůrku korálků, o délce asi jako
tkanička do bot (60–75 cm), a provlékni jej dírkami.
99Naplň váček předměty, které pro tebe mají nějakou sílu – obrázky, básně,
citáty, tvé oblíbené věci, kamínky, sušené květiny, fotografie – čímkoli, co
má nějaký zvláštní význam.
99Po
31
99Protáhni
tkaničku skrz dírky, a až se oba konce setkají, můžeš je utáhnout tak, aby to celé drželo pohromadě. Také můžeš váček zavřít tím, že
omotáš část provázku či korálků těsně pod zřasením anebo jednoduše
svážeš konce tkaničky k sobě. Pokud chceš, zbytek tkaničky lze použít
k zavěšení váčku na krk.
Nemusíš nutně prorážet dírky a provlékat tkaničku, abys váček uzavřel. Můžeš jednoduše uložit všechny předměty do něčeho ve tvaru váčku, a pak jen
omotat nějakou šňůrkou korálků, aby tvá „medicína“ nevypadla.
„Modli se, ať porozumíš tomu, co už lidstvo zapomnělo.“
—přísloví kmene Lumbíů, Severní Karolina
Knihy, zdroje a ochránci moudrosti
k této kapitole
Archetypy šamanské tradice: duchovní cesty vnitřního bojovníka, léčitele, vizionáře
a učitele (The Four Fold Way: Walking the Paths of the Warrior, Teacher, Healer
and Visionary), napsala Angeles Arrienová, Ph.D. (české vyd. Portál, 2000).
Skvělý doplněk k této knize se zaměřením na specifické směry a cvičení. Čerpá
z mnoha východních i západních tradic.
The Gift: Poems by Hafiz, překlad Daniel Ladinsky (Penguin, 1999). Úžasná kniha
básní, které ti mohou být oporou na duchovní cestě.
The Kingfisher Book of Religions: Festivals, Ceremonies, and Beliefs from around the
World, napsal Trevor Barnes (Kingfisher, 1999). Jednoduchý ilustrovaný popis
hlavních světových náboženství.
The Nag Hammadi Library, uspořádal James M. Robinson (HarperSanFrancisco,
1990). Nesmí chybět v knihovničce žádného duchovního bojovníka. Obsahuje
též Tomášovo evangelium.
Posvátná tajemství Navahů a Tibeťanů: Kruh moudrosti (Navajo and Tibetan Sacred
Wisdom: The Circle of the Spirit), napsal Peter Gold (české vyd. Pragma, 2000).
Skvělý zdroj informací pro ty, kteří chtějí hlouběji proniknout do významných
spirituálních tradic Tibetu a kmene Navahů.
Zen Soup: Tasty Morsels of Wisdom from Great Minds East and West, napsal Laurence G. Boldt (Penguin, 1997). Podnětné myšlenky a citáty od ochránců
moudrosti.
Internetové odkazy
Path of the Feather, www.pathofthefeather.com — Průvodce osobním procesem
přerodu a uzdravení cestou šamanismu, léčebných kruhů, duchovních zvířat
a moudrosti dávných předků. Obsahuje mnoho odkazů na další podobné zajímavé stránky.
Spiritual Network, www.spiritualnetwork.net/native/index.html — Tyto stránky
nabízejí spoustu informací na různá témata s odkazy na sekce nazvané Lidé
z kmene Rainbow, Posvátná Země, Léčebný kruh, Zvířecí totemy a Moudrost,
proroctví, šamani. I zde najdete mnoho odkazů na další zajímavé stránky. Tento
odkaz určitě stojí za pozornost.
32
33
8
Přirozená
euforie
a změněné
stavy vědomí
Od šiacu přes výrobu bubnů
až k dosažení zóny
„Nepotřebuji drogy. Já jsem droga.“
– Salvador Dalí, malíř
pro své následky. Když se trip odehraje přirozenou cestou, získávám něco,
co mě posílí. Drogy a alkohol mě dokázaly oslabit. Ta pravá životní euforie
nás nestrhne dolů, ale vynese vzhůru, díky ní získáme důvěru v sebe sama
a důvěru ve svůj život.“
„Nejlepší drogou, která dokáže změnit mysl, je pravda.“
– Lily Tomlinová, komediální herečka
– Brent, 23 let
TOUHA PROŽÍT EUFORII je všudypřítomná. Dosáhnout euforie či zažít
změněné či neobvyklé stavy vědomí znamená jednoduše prožít něco, co se
nachází mimo hranice všeho „obyčejného“. V mnoha rituálech je dosažení
změněného stavu vědomí způsob, jak obohatit své prožitky. Prostřednictvím
takového změněného stavu vědomí pak lidé získávají porozumění, dary z duchovního světa, uzdravení a síly, které mohou využít k pomoci sobě a své
komunitě. Modlitba, meditace, jóga, šiacu, recitace, bubnování, tanec a rituál
jsou některé ze způsobů, jak dosáhnout neobvyklých stavů vědomí a spojit se
s Vyšší mocí, která je v nás i všude kolem.
Ti z vás, kteří nějaké drogy vyzkoušeli nebo užívají látky, jako jsou marihuana,
alkohol, extáze nebo kokain, možná zjistí, že jak jednou člověk zakusí euforii
ze skutečných věcí, bude mít pocit, že alkohol ani drogy nestojí za ty peníze
a čas, které do nich investuje. Pokud momentálně užíváš drogy nebo alkohol,
uvažuj o tom, že si vezmeš na pomoc moudrost z této knihy a přestaneš s tím.
Tato kapitola nabízí mnoho možností, jak dosáhnout euforie přirozenou cestou, od šiacu – prastarého japonského umění uvolnit v těle přirozené energie,
až po dosažení „Zóny“ ve sportu. Experimentuj a hraj si s kterýmikoli z nich,
nebo třeba se všemi, když pocítíš touhu po euforii.
Prastará moudrost říká, že radost je náš přirozený stav. Není to nic, co
bychom museli dobývat nebo oč bychom neustále museli usilovat. Pradávná
moudrost nás také učí, že pokud příliš usilujeme o štěstí, míváme pocit, že
od nás utíká. Většinou chceme „dosáhnout euforie, abychom se cítili šťastní“.
Ale rychle přijdeme na to, že dosahujeme-li euforie nepřirozeným způsobem,
štěstí se nám vzdaluje. Dlouhotrvající štěstí je nepostradatelné. Jen zkrátka
potřebujeme použít pradávných prostředků, abychom ho probudili. Trvalou
radost nelze nalézt v jiné osobě (či vztahu), v předmětu nebo situaci. Dosažení euforie přirozenou cestou spočívá v tom, že probudíme to, co už v sobě
máme. To učí ochránci moudrosti již celá tisíciletí – že pravá radost je přirozeným stavem našeho bytí. A tak nepotřebujeme „dělat“ nic nepřirozeného,
abychom jí dosáhli. Jen bychom si měli uvědomit, že touha zažít euforii je
touhou cítit se šťastní. Prastaré tradice nabízejí možnosti, jak odstranit bloky, které brání našemu vrozenému štěstí. Takovými způsoby jsou třeba šiacu,
meditace, recitace, bubnování, tanec anebo běh…
„Nejlepší euforické stavy zažívám, když se plavím v kanoi po jezeře a přitom poslouchám reggae. Jen poslouchám a pluju. Mívám pocit, jako by mě
táhla jiná loď…“
– Tom, 17 let
Navození změněných stavů je způsob, jak dosáhnout duchovního prožitku –
zažít duchovní propojení s něčím větším, než jsme my sami. Ve starých kulturách se změněných stavů tradičně využívá jako prostředku spojení s božstvím.
Při dosažení změněných stavů nás „prostoupí energie“, které můžeme využít
ke zlepšení svého života i života svého okolí.
Salvador Dalí má pravdu. Nejlepší euforii máme uvnitř v sobě, a tím kdykoli nadosah. Když maloval, dosahoval euforických stavů, které mu žádná
droga nemohla poskytnout. Drogy a alkohol nabízejí jen slabé, křehké prožitky ve srovnání s euforickými stavy, kterých mnozí lidé dosahují díky malování, psaní, meditaci, bubnování a tanci, soutěžím, šamanským cestám či
hledání vize (vision quest). Oddáme-li se takovým duchaplným a bezpečným
prožitkům, zjistíme, že drogy a alkohol nás běžně omezují.
„Mám zkušenost se změněnými stavy vědomí dosaženými jak prostřednictvím drog, tak bez nich. Prožitky bez drog jsou mnohem kvalitnější, a to
196
8. Přirozená euforie a změněné stavy vědomí
„Když se chováme úplně bláznivě a necháme sami sebe jen si hrát, zažijeme
úžasné stavy. Hra je jednou z přirozených cest k euforickému prožitku. Zejména pokud ji necháme, aby nás unášela, kam sama chce, přistaneme na
místě, které nám vždycky nabídne nějaké překvapení.“
– Erin, 17 let
197
Euforie ze šiacu
„Jako první krok k uzdravení planety je třeba vykročit vstříc kráse uvnitř
sebe – spatřit krásu ve svém vlastním srdci, slevit z těch myšlenek, a napravit ty formy myšlení, které zastiňují oheň opravdové moudrosti v mysli.“
„Najdi své centrum, a uzdravíš se.“
– taoistické přísloví
Šiacu je druh japonské akupresury. Jakmile stiskneme prstem (nejlépe palcem) určité oblasti na těle, tělo na tento tlak příznivě reaguje. Tlakem na
určitá místa se uvolňují jisté fyzické, emocionální a psychické vjemy. Tuto přirozenou „euforii“ můžeš probudit stlačováním konkrétních „automasážních
bodů“ na svém těle. Výsledkem není jen přirozená euforie, ale je to prospěšné
i pro duševní, fyzické a emocionální blaho. Šiacu (v Japonsku) a akupresura
(v Číně) jsou známy už minimálně 5 000 let. Lidé většiny kultur používají
instinktivně a intuitivně akupresuru už od pradávna. Uvědomil sis někdy,
jak si držíš hlavu, když tě bolí, nebo že si tiskneš jiné části těla, aby sis ulevil
od bolesti? Všiml sis, že si dáváme ruku na hruď, když jsme smutní? Když
si instinktivně tiskneš nějaký bod, například sval, když máš křeč z běhání,
podporuješ v té oblasti tok energie.
Stlačujeme-li níže popsané body, uvolňujeme zablokovanou tělesnou
energii, či její ucpané cesty. V čínské medicíně se tato energie v našem těle
(a v každé živé bytosti) nazývá čchi. Tibeťané nazývají tuto energii lung a Indové prána. Křesťané jí říkají „dech života“. Navahové ji označují jako nilchi’i,
Japonci jako kami. Každá kultura má pro tuto energii své pojmenování. Čerpat z ní můžeme různými způsoby, mj. meditací nebo šiacu.
Emoce jsou jednou z forem čchi. Hladiny naší energie (únava, nespoutanost, lenost, úzkost) jsou různé formy naší tělesné energie čchi. Tuto energii,
stejně jako elektřinu, nelze „spatřit“, ale můžeme ji cítit a prožívat. Zdraví
naší čchi má vliv na to, jak se celkově cítíme. Stlačováním určitých oblastí na
těle můžeme svou čchi rozpohybovat, což bude mít za následek různé tělesné
a emocionální prožitky („euforii“).
V závislosti na tom, jakého druhu „euforie“ chceme dosáhnout, volíme
jisté body, na něž budeme vyvíjet tlak. Aktivace těchto bodů posiluje fyzické,
emocionální, duševní i duchovní blaho, protože se tím otevírá průtok energie
skrze celé tělo i mysl. Zároveň tak tělem a mozkem proudí větší množství krve
a kyslíku. Šiacu nám přináší čirou euforii, na rozdíl od fyzických a duševních
reakcí po požití drog či alkoholu.
Jednou z největších výhod šiacu je, že si ho může dělat i každý sám.
Chceš-li pocítit jeho blahodárný vliv, nebude tě to stát vůbec nic.
198
– Dhyani Ywahoo, náčelnice severoamerické rodové linie Ywahoo
Uvolnění úzkosti
„Pravé Tao, to je spontaneita.“
– Lao-c’, zakladatel taoismu a autor Tao te ťingu
Než se do toho pustíš, máme tu dvě jednoduchá protažení, která skvěle pomohou uvolnit tělo a mysl od nahromaděného tlaku a úzkosti. Je dobré zacvičit
si je na začátku a na konci každého dne. Pokud se cítíš „napjatý“ nebo máš
obavy z něčeho, co tě čeká, jsou to dobrá cvičení, která pomohou rozproudit
čchi do všech částí těla. Také tě uvolní pro šiacu. Možná budeš cítit jemné
brnění a zažiješ pocit míru a pohody. Nezapomínej dýchat!
Stoj rozkročný, kolena mírně pokrčená. Uvolni ramena, nech je volně
klesnout (aby nebyla přitažena k šíji). Paže jsou volně vyvěšené. Pohupuj
pažemi dopředu a dozadu, dopředu a dozadu, zcela uvolněně. Pohybuj se
v bocích, paže následují pohyb. Vydrž tak několik minut. Uvědomuj si, jak
napětí opouští tvé tělo. Až skončíš, zůstaň klidně stát a volně dýchej. Vnímej
různé pocity a prožitky ve svém těle.
Odbourání napětí
Tento cvik uvolňuje páteř a vše, co může v těle způsobovat ztuhlost a napětí. (Pomáhá také proti zácpě.) Prováděj jej na podložce nebo na koberci.
A nezapomínej při houpání dýchat.
Obejmi kolena a přitáhni je lehce k hrudi. Bradu polož na kolena. Opatrně
se zhoupni na zádech vzad a vpřed. Opakuj pohyb s koleny přitaženými
k hrudi nejméně desetkrát. Všímej si, jak se tvá záda uvolňují. Máš pocit,
že se zároveň „uvolňuje“ i něco dalšího? Zůstaň pár minut ležet na zádech
s koleny nahoře, zvolna dýchej a všímej si různých tělesných pocitů.
199
Hledání čchi
Až se budeš zabývat následujícími body na svém těle, to správné místo najdeš
snadno: Bude na tvůj dotek citlivé. V japonštině se tento citlivý bod nazývá
cukai, což znamená, že „správně bolí“. K tomu, abys dosáhl přirozené euforie,
kterou lze pocítit, když se energie čchi rozproudí, je také důležité soustředit
svou mysl na to, co děláš.
Instruktor šiacu Mark Duhamel doporučuje mít na sobě při následujícím
cvičení volné, pohodlné oblečení. Tyto „tlakové body“ však lze využít, kdykoli
je potřeba, bez ohledu na to, co máš zrovna na sobě. Všechny jsou snadno
přístupné. Má-li se však dostavit žádaný účinek, dýchání je během práce na
daném tlakovém bodě nezbytné. Každé cvičení má zvláštní efekt na emocionální, duševní a fyzický stav. Názvy jednotlivých bodů, jako třeba „Velká
hrobka“, jsou japonská jména stará tisíce let. Jak uvidíš, tato jména představují
druh změněného stavu vědomí a účinek, který se během jednotlivých cvičení
dostaví.
„Vnější zeď“
Tento bod (v japonštině gaikan) je považován za centrální bod, který
umožňuje čchi, aby se dostala do všech potřebných částí těla a mysli. Je to
bod, který otevírá. Rozproudí energii a v jistém slova smyslu tě „probudí“.
Tato vnější zeď je jako velká přehrada: otevře se a vypustí všechnu energii
ven. Tohle cvičení můžeš provádět ráno před nějakým sportovním utkáním
nebo před vystoupením.
Umístění bodu: Tento bod se nachází na hřbetě zápěstí, tři prsty od ohybu
zápěstí, mezi dvěma předloktními kostmi (5 cm za zápěstím). Polož prsty na
citlivý bod a zatlač (ne příliš silně), přitom dýchej a soustřeď se.
Na co se zaměřit: Uvědomuj si, jaké to je, když energie čchi začne proudit
do všech částí tvého těla. Jaké máš pocity, když se tělo probouzí? Někdy může
být mysl bdělejší a možná pocítíš po těle jemné brnění.
„Vnitřní zeď“
Mačkáním tohoto bodu (naikan) chráníme srdce a zároveň jej otevíráme,
aby mohlo přijmout energii čchi.
200
Vnější zeď
Vnitřní zeď
V orientální medicíně se srdce považuje za místo, kde přebývá mysl a duše
(vědomí). Tibeťané, indiáni i jiné národy věří, že myslíme svým srdcem. A tak,
když otevíráme srdce, otevíráme také svou schopnost myslet a tvořit. Chránit
si srdce znamená nepustit k sobě žádné zlo.
Umístění bodu: Tento bod nalezneme na spodní straně zápěstí, tři prsty
nad zápěstím, mezi šlachami. Stejně jako u všech ostatních bodů zatlač na
citlivé místo a pravidelně dýchej.
Na co se zaměřit: Mačkej bod, pravidelně dýchej a přitom se soustřeď
na své srdce. Představ si, že se tvé srdce otevírá. Nech jej, ať se otevře všemu
dobrému, co se snaží dostat dovnitř. Zároveň si uvědom, že je tu strážce, který
dovnitř nepustí žádnou negativitu či zlo. Všímej si svých emocí.
„Velká hrobka“
Tento bod (dairjó) „pročišťuje srdce a zklidňuje ducha“. Je užitečný pro
koncentraci a uzemnění, když cítíš, že se tvá bouřlivá energie probouzí, jako
při bouřce. Je to dobrý bod „údržby“, který je vhodné stlačovat pravidelně.
Napomáhá soustředění – při přípravě na zkoušku či představení nebo v situacích, kdy nutně potřebuješ dávat pozor.
Umístění bodu: Tento bod se nachází uprostřed ohybu zápěstí.
Na co se zaměřit: Všímej si pocitů „uzemnění“, jak se prudkost přeměňuje
ve vyrovnaný proud energie. Když se zklidní tvé tělo, můžeš pocítit silnější
propojení se zemí či lepší koncentraci.
201
Umístění bodu: Tento bod se nachází na noze mezi palcem a ukazovákem. Přejeď prstem mezi nimi
směrem ke kotníku, a najdi citlivý
bod tam, kde se prst zastaví.
Na co se zaměřit: Všímej si, jaké
tělesné vjemy se objevují při pouhém stlačování tohoto bodu a pravidelném dýchání.
Velká hrobka
Nesmírná prázdnota
„Měl jsem pocit, že se mi »otevřela« hlava a cítil jsem se v dobrém
slova smyslu omámený.“
Velká vlna
– Craig, 17 let
„Nesmírná prázdnota“
Tento bod (kokecu) vyrovnává ducha, neboť osvobozuje vše, co je v uvnitř
uvězněno. Pokud se v tobě nahromadily různé nechtěné pocity nebo máš-li
v sobě uzavřenou tvořivost, pomůže je uvolnit. Říká se mu také „kontrolka“
srdce a považuje se za posvátný. Lze jej velmi snadno najít, protože na dotek
bývá obvykle dost citlivý. Když na něj zatlačíš, můžeš zaznamenat vlnu pocitů
a myšlenek.
Umístění bodu: Tento bod se nachází v horní části břicha uprostřed, kousek pod hrudní kostí, asi ve čtvrtině vzdálenosti mezi spodním okrajem hrudní kosti a pupkem. Když na toto místo zatlačíš, je poměrně citlivé. Během
působení na tento bod, stejně jako na všechny ostatní, je velmi důležité volně
dýchat (nezadržovat dech).
Na co se zaměřit: Při stlačování tohoto bodu si všímej různých pocitů,
které se ti mohou v těle probudit. Někdo přitom vnímá brnění, někdo lehké
návaly emocí.
„Velká vlna“
Tento bod (taišo) pomáhá regulovat a vyrovnávat hladinu energie čchi.
Využij tohoto bodu, kdykoli potřebuješ dosáhnout pocitu vyrovnanosti. Zejména když jsi rozzlobený, rozmrzelý nebo frustrovaný, tento bod ti pomůže
tvé emoce přesměrovat zdravěji a užitečněji.
202
Skupinová energie čchi
„Modlím se a zpívám. A někdy je můj zpěv mou modlitbou.“
– Bobby McFerrin, hudebník a skladatel
Pokud se tato cvičení šiacu praktikují ve skupině, účastníci často zjišťují, že
dosahují hlubších euforických stavů, utvoří-li „skupinovou čchi“, která vzniká
společnou účastí všech a zesiluje prožitek. Zkuste to někdy ve velké skupině
nebo ve třídě a uvidíte, že je to jiné. Podobně jako tanec nebo rituál. Skupinová energie dokáže posílit změněné stavy vědomí a příjemné prožitky.
Tělo nabízí tisíce přirozených cest k euforii. Protahování, dýchání, cvičení,
jóga nebo čchi-kung (taoistická cvičení pro dobré zdraví a dlouhověkost), běh
nebo karate, to je jen několik málo možností. Pokud ti vyhovuje šiacu, prima.
Pokud ne, začni hledat v těch mnoha alternativách jiné způsoby, jak využít
svého těla k dosažení přirozených a zdravých změněných stavů vědomí.
„(Květina) řekla: Jen buď, Alice. Bytí je vším. To jásavé, slunečné já, které ti
teď chybí, se vrátí, jako vždycky, ale nazpět jej přivede pouze bytí.“
– Alice Walkerová, afroamerická spisovatelka,
autorka knihy Barva nachu
203
Medicína z bubnu
„Vesnice bez bubnů je mrtvé místo.“
– africké přísloví
„Bubnuju a tančím od svých osmi let.
Miluju bubny a teď konečně si vyrábím svůj vlastní.“
– Jenny, 15 let
Jere Truer pořádá skupinová sezení a působí
jako průvodce cestou příběhu a bubnování.
Věří, že každý potřebuje buben. V mládí se potýkal
s alkoholismem v rodině a zjistil, že když skládá hudbu
a píše písně, cítí se v bezpečí, silný a v kontaktu se světem.
Následující řádky vypovídají o tom, co objevil
na své cestě duchovního bojovníka.
Vybubnuj svou bouřlivost
napsal Jere Truer, básník, hudebník,
vypravěč příběhů
Bubnování je nezbytné pro většinu kultur.
Kultura, která nemá buben, se považuje za
ohroženou, protože ztratila kontakt se srdečním rytmem země. Bubeník udává rytmus pro
ostatní hudebníky a tanečníky a drží ten puls
nebo tlukot, který nás povzbuzuje. To věděli
i generálové už ve starověku, jejichž bubeníci
celé dny rachotili do pochodu vojsk. Bez bubnů
se vojáci snáze unavili a ztratili s ostatními krok.
Ze všech těchto důvodů kultury po celém světě
udržovaly svou společnost prostřednictvím bubnů
pohromadě.
V Africe se bubny považují za bohy, protože jsou vyrobeny z živého materiálu (ze dřeva), mají kůži, a když se
jich dotkneš, mluví k tobě. V některých afrických vesnicích
204
ještě dnes bubnování neustává od časného rána téměř do soumraku. Za
soumraku si bubeníci dají přestávku tak na hodinu, aby mohli rozjímat,
modlit se nebo meditovat a pak zase ještě několik hodin bubnují. Samozřejmě celou tu dobu nebubnují všichni. Bubnuje každý, ale střídají se,
protože všichni mají i jinou práci. Zajímavé také je, že každá osoba má
svůj charakteristický rytmus, který je pro ni jedinečný. Hlavní bubeník
pomáhá každému nalézt ten pravý.
V Japonsku, než se přizpůsobilo západní civilizaci, měla každá vesnice
tzv. komunitní buben – patřil jedné komunitě. Příslušnost obyvatel k dané
vesnici nebyla dána hranicemi, ale doslechem bubnu. Takže čím větší vesnice, tím větší buben potřebovala. Představ si, jak velký buben by dnes
potřebovalo Tokio!
Pocházím ze Skandinávie, jejíž původními obyvateli byli Saamiové. Žijí
tam stále, a říká se jim Laponci. Buben byl pro ně důležitější než cokoli
jiného na světě. Stejně jako Inuité neboli Eskymáci žili za polárním kruhem, a tak museli vědět, jak přežít v extrémních podmínkách. Jejich šamani (duchovní léčitelé a učitelé) se radili s bubnem tak, že na něj hráli
a naslouchali duchům, kteří jim řekli, kde by mohlo být dost zvěře, nebo
je varovali před nebezpečím. Buben je posvátný nástroj, jeho prostřednictvím lze navázat kontakt s Matkou Zemí či Velkým duchem a žít v harmonii s celou přírodou.
Proč je buben tak důležitý? A proč je důležitější než, řekněme, saxofon?
Začneme tím, jak důležité je všechno umění obecně, pak konkrétně hudba,
a potom buben. Na toto téma už bylo napsáno mnoho, a já ti nabídnu jen
nejstručnější vysvětlení. Původně, až asi do doby před 450 lety, všechno
umění – včetně vizuálního umění, hudby, tance, poezie a divadla – se provozovalo výhradně pro církevní či náboženské účely. Umění se také využívalo k léčení nemocných. Hudba dokáže zvláštním způsobem ovlivňovat
mozeček a střední mozek, kde vznikají naše hluboké emocionální reakce.
Pokud tedy zapojíš do modlitby či meditace nebo nějaké jiné duchovní
praxe i bubnování, které působí na šedou kůru mozkovou, máš k dispozici
pravděpodobně spolehlivý způsob, jak dosáhnout změněného stavu vědomí. Prostřednictvím recitace, zpěvu a práce s dechem toho lze také docílit.
Klasická duchovní hudba a žalmy mají podobný účinek, více nás otevírají
duchovnu. Bubnování a recitace nás ovlivňují více na fyzické úrovni a povzbuzují naše emoce. Představitelé některých náboženských směrů měli
205
strach z toho, co by takové podněcování emocí mohlo znamenat, a tak
bubny z náboženského života mnoha západních kultur zmizely.
Bubnování uzdravuje tělo. Funguje na hluboké emocionální úrovni,
propojuje nás se zemí a s naší komunitou. Ale stejně, proč ne saxofon?
Je pravda, že hra na saxofon umí tohle všechno také, takže když hraješ na
saxík, dej do toho celé srdce! Věřím tomu však proto, že buben je zřejmě
prvním nástrojem, na které kdy lidé hráli. Nějakým nevysvětlitelným způsobem nás tak spojuje s našimi dávnými prapředky. První buben vznikl
tak, že se rachotilo klacky do kamení. O něco později lidé objevili „membranofon“ neboli zvuk, který vydává něco, přes co je natažena membrána.
Poklepali na zvířecí kůži nataženou přes dutý špalek a vyšlo rezonující
„tum-tum“. Jiným prastarým hudebním nástrojem byl dutý rákos. Když
se do něj fouká, stává se primitivní flétnou, která má také zvláštní sílu.
Už jsi připraven na setkání s takovou energií? Ano? Než se vrhneš na
další část této kapitoly, kde tě krok za krokem naučím jak si vyrobit vlastní
buben (je to snadné!), povím ti, jak jsem jako malý kluk začal bubnovat
a objevil všechny ty skvělé věci kolem. Když mi bylo jedenáct, vstoupil
jsem do školního orchestru a chtěl jsem hrát na trubku. Ředitel mě ale dal
k bubnům. Chtěl jsem toho nechat, otec mě však přinutil zůstat. Za čas už
mi to šlo dobře, a později velmi dobře! Nikdy jsem neměl pocit, že jsem
oblíbený ani cool, ale když mě ostatní uslyšeli bubnovat, bylo to, jako by
se to z ničeho nic přihodilo.
Žil jsem v alkoholické rodině v malém městě na americkém Středozápadě. Tam na vás buď všichni věděli všechno, nebo jste si museli střežit
opravdu velká tajemství. Možná všichni věděli o těch problémech s alkoholem, nevím to jistě. Ale choval jsem to velké tajemství a cítil jsem se
kvůli tomu hodně sám. Bylo ve mně hodně zloby a osamění a někdy jsem
se nedokázal ovládat. Přišel jsem ale na to, že za bubny jsem se mohl
přestat ovládat, a přitom mě to nerozhodilo. Cítil jsem, že jsem na tom
líp. A někdy jsem se za bubny tak dobře přestal ovládat, že jsem hrál naprosto skvěle. Uchýlil jsem se k hudbě, abych se vyléčil a cítil se bezpečně.
Někteří moji přátelé dali přednost drogám a alkoholu, jiní sexu a někteří
dokonce násilí. Tím, že jsem se uchýlil k hudbě, neublížil jsem sobě ani
nikomu jinému. O té posvátné stránce hudby a bubnování jsem se dozvěděl až mnohem později. A přece, něco ve mně… nebo snad duchovní svět
okolo mě… mě přivedl k tomuto dobrému, čistému, sladkému prameni
206
radosti a lásky. Rád bych tě tam vzal s sebou. Tato kapitola ukazuje cestu –
přinejmenším. Mír, láska a radost s tebou!
Do větru zpíváš a vítr šepotá;
do ohně pláčeš a oheň praská;
v oceán křičíš a oceán ti vrací echa;
do země bubnuješ a země přichází…
– Walker Blackwell, šestnáctiletý básník
„Tam, odkud pocházím, se říká, že rytmus je duší života, protože celý
vesmír se otáčí kolem rytmu, a když z rytmu vypadneme, v tu chvíli se dostáváme do problémů. A proto je buben, hned vedle lidského hlasu, naším
nejdůležitějším nástojem.“
– Babatunde Olatunji, nigérijský bubeník
„Život se musí žít jako hra.“
– Platón, řecký filozof
Výroba vlastního bubnu
„Když vypadneš z rytmu božího víření bubnů, vypadneš z rytmu a míru
života.“
– čejenské přísloví
Takto můžeš svým blízkým či přátelům pomoci ke znovunalezení bubnu a jejího „srdečního rytmu“.
Jakmile se jednou pustíš do bubnování (a možná i do tance), snadno
a rychle se dostaneš do změněného stavu vědomí. Bubny v tobě probudí vzrušené stavy tělesných prožitků, emocí a představ. Tělu prospívá pohyb a hlasu
vydávání zvuků. Tobě prospěje, když ucítíš ve svém těle celou tu spoustu
vibrací, které obživnou, až spolu s ostatními začneš bubnovat. A jak zdůraznil Jere, bubnování je skvělý způsob, jak se vhodně a tvořivě zbavit hněvu
a napětí.
Ty nemáš buben? Nevadí, tady je snadný a levný způsob, jak si jej vy
robit.
207
Co budeš potřebovat:
99dvacetilitrový dubový soudek (obvykle se používá ke kvašení vína či výro-
bě slivovice). Sehnat se dá u vinařů a u prodejců různých nádob. Podívej
se na internet, a určitě něco objevíš.
99čtverec surové kůže o velikosti zhruba 60 × 60 cm, dostatečně velký, aby
zakryl hrdlo sudu. (Lze sehnat u některých prodejců koženého zboží, v koželužnách, některých opravnách obuvi nebo se porozhlédni na
internetu.)
99palici
99běžné kladivo
99velký plochý šroubovák
99polohrubý pilník (velký řemeslnický pilník)
99hrubý smirkový papír
99asi 30 hřebíků o vel. cca 1,3 cm
99kleště (kombinačky)
99ostré nůžky
99lak nebo barvu (trochu)
Surová kůže bude po zakoupení tvrdá a nepoddajná. Než začneš s výrobou
bubnu, bude potřeba ji namočit minimálně na 24 hodin, aby změkla. Můžeš
ji namočit ve dřezu nebo v kbelíku s vodou.
Samotná výroba bubnu může být rituálem nebo součástí rituálu a trvá hodinu až dvě (plus dalších 24 hodin vysychání). Můžeš se domluvit se skupinou
přátel nebo ve třídě, že si bubny vyrobíte společně. Jedna skupina, kterou
Jere Truer vedl, tomu věnovala celý víkend a nakonec uspořádali závěrečnou
ceremonii s bubnováním – každý na svůj nový buben.
Krok 1: Vezmi palici a vyraž dno i víko sudu. Jestli máš chuť, můžeš u toho
křičet a ječet. Zároveň se ale soustřeď na to, co děláš. Dej pozor, abys neudeřil
do těla sudu.
Krok 2: Odstraň kovové obruče z obou konců sudu. To lze udělat tak, že
zarazíš ostrou hranu šroubováku pod obruč směrem k okraji sudu a udeříš
do držadla šroubováku kladivem. Někdo to dělá tak, že jednoduše vybouchá
obruče kladivem. Jak snadno to půjde, to záleží na konkrétním sudu.
208
Krok 1
Krok 2
Krok 3
Krok 3: Zapiluj oba okraje sudu. Horní část by měla být hladká, protože na
ni budeš upevňovat kůži a narážet na ni rukou. Horní okraj by tedy měl být
zapilován o trochu více než spodní, až bude krásně hladký. Nezáleží na tom,
který konec sudu si určíš jako horní. To je jen na tobě.
Krok 4: Celý sud obrus smirkovým papírem. Věnuj se hlavně hornímu okraji,
kam budeš později připevňovat kůži.
Krok 5: Teď budeš řezat kůži. Vyndej ji ze dřezu nebo kbelíku. Odřízni ji ostrými nůžkami nebo nožem tak, aby jí bylo dost na zakrytí horní části bubnu.
Kolem dokola by mělo přes okraj přesahovat minimálně 10–13 cm.
Krok 6: Povrch kůže na obou jejích stranách se liší. Hladká strana bude na
tvém bubnu lícová. (Kdybys náhodou omylem upevnil kůži hrubou stranou
vně, neboj se, tvůj buben tím nijak neutrpí.) Teď natáhni kůži na sud. Přibij
první hřebík asi 2,5–4 cm od horního okraje sudu. Pak přejdi na druhou stranu sudu a pevně natáhni kůži směrem k sobě a pak dolů. Tím vznikne na kůži
záhyb. Druhý hřebík přibij sem – na druhou stranu sudu od prvního hřebíku.
Zatluč další dva hřebíky tak, aby spolu s prvními dvěma vytvořily kříž (+).
Vždy natáhni kůži velmi pevně k sobě a dolů. Zde je užitečné mít pomocníka,
který ti pomůže kůži natáhnout a přidržet. Až přibiješ první čtyři hřebíky, na
kůži už by neměly být žádné záhyby. Pokud se přesto objeví malé zvrásnění,
odstraníš ho tím, že přidáš jeden hřebík. Pak zatluč další čtyři hřebíky mezi
ty první čtyři stejným způsobem. Tak vznikne dvojitý kříž.
209
Krok 6
Krok 6 – pokračování
Krok 7
Krok 7: Zatluč zbývající hřebíky kolem dokola, aby vzdálenost mezi nimi
tvořila vždy cca 2,5 cm. Budeš potřebovat 24–32 hřebíků, aby kůže bezpečně
držela.
Krok 8: Odstřihni přebývající kůži.
Většina lidí ji odstřihává blízko hřebíků. Pokud chceš, můžeš ji však odřezat v různých délkách a tvarech.
Nezapomeň, že kůže později zase
ztvrdne a bude velmi nepoddajná,
takže pozor, abys tam neměl žádné
ostré hrany. Jakmile jednou ztvrdne,
tvar jí už zůstane napořád.
Nech buben minimálně 24 hodin
„usadit“, dokud kůže neztvrdne.
Až vyschne, můžeš na něj začít bubnovat. Tělo bubnu můžeš pomalovat barvami nebo dřevo jednoduše
nalakovat. Nenanášej barvy ani lak
na kůži, protože by to ovlivnilo zvuk
bubnu a barva by stejně brzy začala
praskat a olupovat se.
210
Krok 8
Najdi si rytmus svého bubnu
Nech svůj buben, ať k tobě promlouvá. Nemusíš být muzikant, aby sis
mohl bubnu užívat. Říká se, že každý buben má svůj vlastní rytmus neboli
svého „ducha“. Ten rytmus najdeš tak, že si se svým bubnem budeš prostě
hrát. Promlouvej k němu svými údery a on ti bude odpovídat zvukem. Jere
Truer ve svých seminářích o medicíně z bubnu doporučuje požádat své sny,
aby ti „hlas“ či rytmus bubnu zjevily. Večer poté, co sis vyrobil buben, požádej
sny o rytmus tohoto bubnu. Aby to fungovalo, není nutné si sen zapamatovat.
Důvěřuj tomu, že rytmus k tobě přijde, a začni bubnovat svobodně. Máš svůj
vlastní specifický rytmus, a ten najdeš. (Jak myslíš, že lidské bytosti vyloudily
první zvuky? Představuj si, že tvůj buben je první buben!) Dřív než se začneš
učit od nějakého instruktora, je lepší chvíli si s bubnem pohrávat. To ti umožní uslyšet hlas svého bubnu a neuzavřít se v představě, jak „by to mělo“ znít.
„Jsem šťastný člověk. Moji přátelé si toho všimli a říkají, že jsem při narození spolkl pilulku štěstí! Hodně bubnuju. Ale nebubnuju proto, že jsem
šťastný. Jsem šťastný, protože bubnuju.“
– Lance, 20 let
Najdi si rytmus svého bubnu
211
Běh i jiné sportovní disciplíny připravují tělo na dospělost, probouzejí
vnitřní i vnější sílu. Když zdravou cestou dosáhneme dobrého výsledku ve
sportu, otevírají se pocity, které nás motivují k tomu, abychom víc konali, víc
byli a víc doufali. Kdykoli se vymaníte ze svých běžných hranic, otevíráte se
novým možnostem. To je samo o sobě velkou euforií.
„Běh je také prostředkem komunikace s přírodními silami. Na
Jihozápadě se rituální běžecké závody pořádají, aby přivolaly
déšť a hojnou úrodu, v prérijních oblastech mají pomoci objevit bizona, za severním polárním kruhem zase provázet duše
mrtvých.“
– z knihy The Native American Almanac
Jak při sportu dosáhnout „zóny“
jen proto, abys vyhrál, pak budeš z každé prohry zdrcený. Také zapomeneš
na to, že i tví soupeři chtějí být dobří a vynakládají na to tolik úsilí jako
ty. Jdi do toho s lehkostí a s radostí, a euforie přijde, stejně jako se jednou
objeví ten zásah, ta potřebná rychlost.
Sportovci, kteří zónu neprožívají, se obvykle soustředí jen na výhru nebo na
body, a ne na samotné hraní hry. Chybí jim hlubší propojení s jejich činností,
a proto obvykle necítí skutečné naplnění. Možná někdy vyhráli, ale propásli příležitost sjednotit se s něčím větším a déletrvajícím, než je výhra. Tak
vzniká tendence hledat euforii jinde. Třeba v drogách, alkoholu, násilí nebo
sexu. Možná proto slýcháme často o známých
sportovcích, kteří propadli drogám, nebo
kteří jsou agresivní. Samotná výhra nikdy
nikomu nepřinesla trvalé štěstí.
„Ať je tvá přirozenost vidět a slyšet.“
99Aktivně
využívej svou představivost. Představuj si, že ti to jde líp,
že skáčeš výš a běžíš rychleji. Snaž se to všechno vidět, jako by se to
opravdu dělo.
99Zaměř se na to, co děláš. Přestaň to brát jako „představení“ pro druhé.
Odhoď obavy z toho, že to děláš pro přátele, příbuzné nebo fanoušky
(máš-li nějaké).
99Vybičuj se. Vyburcuj se a ponoř se „dovnitř“ toho, co právě děláš. Není to
jiné, než když píšeš knihu, maluješ nebo zpíváš – dej se do toho naplno.
Udělej si z té fyzické aktivity meditační předmět. Otevři se všem možnostem. Tyto možnosti jsou uvnitř v tobě.
99Vlož do svého sportu lásku a odevzdanost. Tvoje oddanost a láska tě přivedou do neuvěřitelně euforického stavu, který žádná droga nedokáže
ani zdaleka napodobit.
99Nesnaž se dostat k prožitku zóny násilím. Stane se to spontánně, ve chvíli,
kdy se soustředíš (medituješ) na to, co zrovna děláš.
99Bav se a užívej si to. Tuhle euforii nelze prožít, budeš-li příliš křečovitý
a budeš-li se brát příliš vážně. Bezhlavý závod je destruktivní. Když jen
bezhlavě závodíš, ztratí se ti smysl sportu, což je vydat ze sebe maximum,
nikoli však nutně „porazit“ toho druhýho týpka. Přistupuj k závodění s respektem ke svým soupeřům. Budeš-li příliš soutěživý a budeš-li soutěžit
216
– hurónské přísloví
Malé upozornění
„Život je hravost… Potřebujeme si hrát, abychom znovu dokázali odhalit to
kouzlo všude kolem nás.“
– Flora Colao, sociální pracovnice specializovaná na dětské násilí
V ideální situaci nám sportování přinese radost, zážitek společného prožitku
a dobré zdraví. Ale má to i svou stinnou stránku: může nás odvrátit od jiných
cenných životních prožitků. Sport, stejně jako tanec, meditace nebo šiacu, je
jen jedním článkem v rozmanitém řetězci životních prožitků. Věnujeme-li
příliš mnoho času jednomu sportu nebo sledování sportů, o hodně přijdeme.
Umožníme-li jediné činnosti, aby zcela ovládla náš život, můžeme se cítit poraženi a ne dost dobří, když nám ten sport či aktivita nepřinesou úspěch nebo
štěstí. Pokud vložíme veškerou svou energii do jednoho sportu, ale nevytvoříme tým nebo nám zranění nedovolí hrát dál, můžeme upadnout do deprese
a mít potíže. V tomto životním období se snaž dát šanci svým rozmanitým
vlohám a zájmům. Prožívej spoustu věcí, díky nimž se budeš cítit dobře.
217
Obsah
Poděkování
Úvod: Naslouchat bouřlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
1. Cesta duchovního bojovníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2. Moudrost vran a síla příběhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3. Síla bouřlivosti: Jak probudit svého tvořivého ducha . . . . . . . . . 53
4. Proroctví z přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
5. Obřadní kruh: ceremonie a přechodové rituály . . . . . . . . . . . . 105
6. Meditace pro bdělého bojovníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155
7. Vědomé snění od Laurel Ann Reinhardtové . . . . . . . . . . . . . . 177
8. Přirozená euforie a změněné stavy vědomí:
Od šiacu přes výrobu bubnů až k dosažení zóny . . . . . . . . . . . 195
9. Bouřliváci: Projevy bezmezného soucitu . . . . . . . . . . . . . . . . 221
Bouřlivá léta
pro dospívající
Z anglického originálu The Thundering Years:
Rituals and Sacred Wisdom of Teens (Bindu Books, 2001)
přeložila Lucie Hanigerová. Básně přeložil Pavel Sobek.
Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2011.
10. Hledání moudrosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
Epilog: Poselství od Jeho Svatosti 14. dalajlamy . . . . . . . . . . . . . 255
Bibliografie citovaných ochránců moudrosti . . . . . . . . . . . . . . . 256
O autorce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261
Odpovědný redaktor Lumír Kolíbal.
Fotografie na obálce Petr Kučera.
Fotografie na straně 22–23 a 244–245 Jiří Souček;
na straně 216–217 a 220–221 Petr Kučera.
Ostatní fotografie Martin Třešňák a archiv nakladatele.
Sazba & typografie [email protected].
Tisk PBtisk Příbram.
ISBN 978-80-7436-018-3.
DharmaGaia, Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1, tel. +420 224 238 551,
e-mail: [email protected], www.dharmagaia.cz
Distribuce: Kosmas — Lublaňská 34, 120 00 Praha 2
tel./fax +420 222510 749, 222 515 407

Bouřlivá léta

Transkript

Podobné dokumenty

Čtyřicáté páté číslo

pravidla - Spící les

svědectví cyrila a metoděje

Cesta (ne)obyčejného člověka 2

Komunikační strategie

Člověk musí nejdřív skočit, Naďa JOHANISOVÁ

Rok 2012 - Výbor dobré vůle, Nadace Olgy Havlové