Karavana Go East

O cestování pro studenty
go east
Kalendář vychytaných akcí a fesťáků
(čtěte na str. 2)
Kde se ve světě seznámit ?
Nejlepší seznamka je na cestách
(čtěte na str. 2)
LEVNĚ
Ě A DALLEKO. TIPY NA EXOTIIKU.
U.
(str. 3)
PŘEHLLED, JAK
K SE KDE STO
OPUJE
(str. 5)
DIVOK
KÉ SLOV
VENSK
KÉ HOR
RY A ŘEK
KY
(str. 6)
ADREN
NALINO
OVÉ TIP
PY NA CES
STY::
KANYO
ONING A HORO
OLEZENÍÍ
(str. 7)
ROZHO
OVOR S HVĚZ
ZDOU SVĚTOV
VÉH
HO LEZENÍÍ:
ADAM
M ONDR
RA
(str. 7)
Stopem na Sibiř
KDE SE
E CO JÍ, PIJE A KOUŘÍ
(str. 8)
Sólo jízda stopem na Sibiř vrcholí u jezera Bajkal. Veselý řidič sovětského UAZu, v ruce láhev vodky a podivný cíl:
Navštívit zběsilý život na bajkalském statku.
Stopování na ostrově Olchon uprostřed Bajkalu je veselá záležitost. Název Burjaty značí suché místo. Vskutku tady nejsou na déšť příliš zařízení. Hlavní silnice je prašná
a v dešti se promění na jednu velkou blátivou louži. Mám smůlu, prší už od rána. Vypadám jak zmoklá slípka a není divu, že mě nikdo nebere. Tak mašíruji pěšky
z Chužiru na druhý konec ostrova. Ale přeci jen se vyčasilo a hned mi staví první vůz. Naloží mě do sovětského UAZu a už mě vezou. Vlastně jsem se chtěla jen
o kousek přiblížit k mysu Choboj, ale ukázalo se, že moji milí kompaniéři mě jen tak nepustí. Společně se tedy vydáme na průzkum ostrova.
(pokračování čtěte na str. 5)
Rusko Slovensko Bosna Rumunsko Albánie Kyrgyzstán Turecko Ukrajina
detailní praktické rady na straně 4
Kde se ve světě seznámit?
Na cestách se snadno seznámíte. Jsou místa, která jsou k tomu jako stvořená.
Seznámení na vodě
Dlouho jsme s kamarády přemýšleli, co podnikneme
v létě. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme na vodu,
a protože české řeky jsou profláklé, vyrazili jsme do zahraničí na slovenský Hron. Většina z nás na vodě nikdy nebyla, přenechali jsme tedy organizaci vodácké cestovce
Povoda. Cestovka nám půjčila lodě, převážela bagáž po břehu
a na vodě se o nás staral skvělý instruktor Danny. Na začátku vymýšlel různé hry,
abychom se lépe seznámili. Při jedné z her, kdy jsme si měnili posádku v lodích,
přistála v mé lodi Jana. Hned mi padla do oka. Jak se ukázalo v půlce týdne, tak
i já jsem padl do oka jí. Teď spolu budeme přes půl roku a dobře si rozumíme.
A už se těšíme, až příští léto zase vyrazíme na vodu, tentokrát to asi bude Dunajec.
(Petr Kovář, JČU, 19 let)
Koločava – česká meta na Ukrajině
Stopoval jsem týden sám po Ukrajině a trochu mi to už lezlo na mozek. Naštěstí
se v Koločavě (viz 5. třída ZŠ – Ivan Olbracht) objeví naprosto všichni Češi, které
Zakarpatsko zajímá. A všichni byli v jediném hotelo-campu. Tak jsem si tu našel
skupinku tří kluků, kteří taky jeli do hor, abychom spolu přešli nejvyšší hřeben
(Pavel Randáček, VŠB, 19 let)
Karpat a vystoupili na Hoverlu.
Do Gruzie za prací i skvělou partou
Mým velkým snem bylo podívat se do Gruzie. Dlouho jsem ale nemohl najít
s kým, až jsem narazil na help-camp v tušetském Omalu. Tvrdou makačku při
záchraně zdejších historických věží jsem očekával. Překvapila mě ale mile naše
parta. Vodka i gruzínské víno tekly po večerech proudem, zpívalo se, povídalo.
Každý den, každý očištěný kámen i každý výlet do hor jsme k sobě měli všichni
blíž. 14 dní uteklo jako voda a loučení bylo docela smutné. Letos jedu zase.
(Roman, FTVS UK, 25 let)
V Praze a Brně cestovatele potkáte v Klubu cestovatelů – orientální
restauraci s bohatým cestovatelským programem. www.Kl
Klu
Kl
ubCestov
ovat
atelu..cz
Vychytané akce
Nenech si ujít!
Mezinárodní festival duchů a strašidel (květen 2011, Bojnice, Slovensko)
– zájemci o strašidla mohou spojit festival s prohlídkou nejhezčího
slovenského zámku Bojnice.
Sraz vodáků na Litickém oblouku (14. 5. 2011, přehrada Pastviny, Orlické
hory) sjezd Divoké Orlice mezi Nekoří a Potštejnem na kanoích, raftech,
kajacích i pramicích. Pokud nemáte loď vlastní, zajistí vám ji vodácká
cestovka Povoda.
Bílé noci v Petrohradu (květen-srpen 2011, Rusko) – V ulicích a barech je
celé noci živo. Letenky do Petrohradu si můžete rezervovat v CK BEMETT,
která provozuje specializovaný server www.DoRuska.cz.
Festival Respekt (11.–12. 6. 2011, Praha) – etnohudba z celého světa
na Štvanici. www.RespektMusic.cz
Moskevský mezinárodní filmový festival (23. 6.–2. 7. 2011, Moskva, Rusko)
– mezi hlavní témata bude patřit italský film a politicko-sociologické změny
v Rusku. www.MoscowFilmFestival.ru
Donauinselfest (24.–26. 6. 2011, Vídeň, Rakousko) – největší evropská
hudební party a festival všech žánrů. Vstup zdarma! www.DonauinselFest.at
Heineken Opener Festival (30. 6.–3. 7. 2011, Gdyně, Polsko)
– open air festival aktuálních světových hudebních pecek. www.Opener.pl
Bažant Pohoda festival (7.–9. 7. 2011, letiště Trenčín, Slovensko)
– mezinárodní festival world music a rocku. Letos vás čeká Portishead, Moby,
Molotov a další. www.PohodaFestival.sk
Jánošíkove dni (28.–31. 7. 2011, Terchová, Slovensko) – mezinárodní folklorní
festival v Jánošíkově vsi pod Malou Fatrou. www.JanosikoveDni.sk
karavana
2
Seznámit se můžete i na HELP-CAMPU
Help camp Nepál
Výuka angličtiny i dalších předmětů, pomoc v místní nemocnici.
Ve spolupráci s Namasté Nepál.
Help camp Banát
Pomoc českým krajanům na vesnicích v rumunském Banátu.
Ve spolupráci s Hnutím Brontosaurus.
Help camp Tanzanie
Lékařská a vzdělávací činnost ve vesničce Mahango nedaleko hranic
Tanzanie – Malawi – Zambie. Ve spolupráci s International Humanity.
Projekt La Ngonpo – Krajní meze (Indie, Ladakh)
Výuka ve veřejných a klášterních školách a pomoc při stavbách
a opravách klášterů. Ve spolupráci s Hnutím Brontosaurus.
Projekt Surya
Zajišťování chodu solární školy ve vesnici Kargyak v indickém Himálaji.
Ve spolupráci se Surya school.
Indonésie Lombok
Výuka angličtiny na základní škole Ngolang na ostrově Lombok v Indonésii.
Ve spolupráci s Kintari foundation, o. s.
Více informací o help-campech najdete na www.ExpedicniFond.cz.
Všechny help-campy jsou bez registračních poplatků.
Expediční fond rozdělil dalších 100 000 Kč různým studentským expedicím.
Přečtěte si o nich i o tom, kdy budete mít další šanci zúčastnit se dalšího
kola veřejné soutěže Expedičního fondu na www.ExpedicniFond.cz.
Hledám parťáka na cestu
V největší cestovatelské seznamce na www.HedvabnaStezka.cz
najdete spolucestovatele snadno. Pár příspěvků z jednoho dne:
Jedu stopem do Vladivostoku, kdo se přidá? ...........................................Pavel, 22
Sháníme holky spolucestovatelky (Rusko)........................... Marek a Honza, 19
Slovensko a Ukrajina autem – máme 1 místo volné ............................. Eva, 25
Balkán nízkonákladově, moře, hory a památky... ....................................Petr, 21
Chci vylézt na Elbrus. Přidáš se? .....................................................................Saša, 25
Pojeď taky: na čundr v Rumunsku.......................................................Štěpánka, 19
Hledám spřízněnou duši na víkendy na horách .................................. Aneta, 22
Sabor turbača (srpen 2011, Guča, Srbsko) – festival balkánské hudby
v prostředí horského městečka. www.GucaSabor.cz
Festival Sziget (10.–15. 8. 2011, Budapešť, Maďarsko)
– největší punk-rockový festival ve střední Evropě. www.Sziget.hu
Festival Banát (20.–21. 8. 2011, Gernik, Rumunsko) – festival tradiční české
folklorní hudby z Banátu a současné kapely z ČR. www.Banat.cz
Festiwal folkloru zemí górskich (19.–26. 8. 2011, Zakopane, Polsko)
– folklorní festival s pečlivě vybranými účastníky z celého světa. Koncerty
jsou večer, a tak mají diváci i dost času na poznávání krásy Tater. www.mffzg.pl
Uprising reggae festival (26.–27. 8. 2011, Zlaté Písky, Bratislava, Slovensko)
– nejlepší reggae z Jamajky, Británie, Německa a dalších zemí. www.Uprising.sk
Varšavský mezinárodní filmový festival (7.–16. 10. 2011, Varšava, Polsko)
– nezávislá filmová tvorba z celého světa. www.wff.pl
Jiloskero hangoro (říjen 2011, Detva, Slovensko)
– největší festival romské kultury na Slovensku.
DoRuska.cz Fest (3. 12. 2011, Frýdek-Místek)
– cestovatelské besedy, promítání, hudba, zaměřeno
na cesty do Ruska a dalších postsovětských zemí.
www.zBeskyddosveta.cz
Cestuji, tedy jsem.
Levně a daleko? Jde to!
Opravdová exotika nemusí vyjít o moc dráž než cestování po Evropě. Největší položku tvoří samozřejmě letenka,
ale další pobyt v zemi obvykle stojí mnohem méně než život doma. Zde je inspirace od několika studentů:
Gruzie – země hor a vodky
Transsibiřská magistrála
Do Gruzie jsme jeli za vodou a divokými horami. Protože
jsme vezli vlastní nafukovací lodě, 3 200 km z Čech jsme překonali autem. Podzimní gruzínské hory nás okouzlily hrou
barev, ale místní řeky byly úplně nejlepší. Na nafukovací kanoi jsme sjeli řeku Mtkvari (rusky Kura), která začíná u ohromného skalního města Vardzia, potom řeku Alazani a několik zdrojnic řeky Aragvi,
které tečou na úpatí Kavkazu. Všechny řeky byly do obtížnosti WW3, ale s velikým spádem, takže jsme se cestou z kopce pěkně zapotili při kličkování mezi kameny. Spali jsme většinou na divoko, jenom v Tbilisi jsme přespali v domácím
penzionu.
Anna Píšová, ZČU, 22 let
Transsibiřská magistrála je snem všech dobrodruhů, kteří nepotřebují vidět
všechno, ale prostě jen být „na cestě“. 9 288 kilometrů z Moskvy do Vladivostoku.
Napříč dvěma kontinenty, přes 7 časových pásem. Vlak uhání nedozírnou stepí,
slyšíme klapat pražce. V našem otevřeném „kupé“ se opět trochu obměnila posádka. A tak přichází další seznámení a nalévá se zase vodka. Nižnij Novgorod,
Jekatěrinburg, Novosibirsk, Krasnojarsk, Irkutsk. Pro ty, kdo na prázdninách nepočítají čas, ideální nápad. V Irkutsku jsme vystoupili, abychom strávili pár dnů
u jezera Bajkal. Vladivostok! Zvláštní pocit stanout na druhé straně Země. Zbylo
nám trochu času, abychom se z Ulan-Ude na pár dnů podívali do Mongolska.
Odtud jsme pak letěli zpět.
(Honza Skála, PřF UK, 22 let)
NEBOJTE SE DO GRUZIE:
Při cestě po zemi vyzrajete na drahý benzín a naftu v Turecku, když
pojedete autem na plyn. V Gruzii samotné stojí pohonné hmoty kolem
20 Kč na litr. Letenky se dají sehnat od 6 000 Kč, po Gruzii se potom
můžete přepravovat levnými veřejnými autobusy. Turistů do Gruzie zatím
moc nejezdí, takže rýžování na turistech není příliš obvyklé. Zároveň
je v zemi relativně bezpečno, při zachování běžných bezpečnostních
opatření lze mimo města tábořit na „divoko“. Ubytování v Tbilisi je dražší,
stojí kolem 250 Kč/osobu. Jídlo v obchodech je o něco levnější než u nás,
v restauracích se najíte za české ceny. Pak je už jenom na vás, zda chcete
obdivovat místní památky, hory nebo řeky. Určitě nevynechte „rynok“,
velké tržiště se vším možným, které naleznete v každém městě.
Domluvíte se rusky. (více o Gruzii na blog.povoda.cz)
Tyrkysové kopule Uzbekistánu
Země ležící uprostřed trasy hedvábné stezky nás lákala svou historií a nejzachovalejšími kousky timurovské architektury. Nejkrásnější Buchara si dodnes zachovala opevněné středověké centrum se spoustou orientálních bazarů. Nečekali
jsme ale, že se tu setkáme s pověstnou muslimskou pohostinností, o níž básní
cestovatelé po Iránu či východním Turecku. Zúčastnili jsme se bujaré osmisetčlenné svatby v Samarkandu a přijali pozvání do rodiny v Khivě. Ač se Uzbekové
rychle odvrací od sovětského odkazu a hledají své národní kořeny i muslimskou
víru, pokud jde o pití vodky, strádat nebudete. (Hanka Brachová, FHS UK, 23 let)
NEBOJTE SE DO UZBEKISTÁNU:
Letenku do Uzbekistánu pořídíte od 10 000, musíte si však dopředu
vyřídit vízum a zvací dopis. Ubytování se pohybuje od 10–15 USD,
základní potraviny seženete na tržištích. V Taškentu dokonce najdete
jeden supermarket. Kebaby, šašliky nebo polévka lagman v pouličních
restauracích vyjdou levně, není důvodu si nepochutnat. Cestování je
nejlepší vlakem, 100 km stojí cca 40 Kč. Ženy nadále chodí oblékané téměř
evropsky, frčí tu barevné květy. Země je velmi čistá, klidná a bezpečná.
Cestopisy z Uzbekistánu najdete na www.HedvabnaStezka.cz
Není důležitý cíl, ale cesta.
Letenky, víza i většinu vlakových jízdenek na „TransSib“ lze zařídit
u CK BEMETT, specialisty na Rusko (www.doRuska.cz).
Kamčatka: Cesta na konec světa
Svéráz kamčatského poloostrova je cítit na každém kroku –
nejenom během krkolomných přejezdů touto liduprázdnou
zemí, setkání s družnými Rusy, ale hlavně během putování divokou a nedotčenou přírodou. Několikadenní trek kolem dýmajících vulkánů, setkání s kamčatským medvědem hnědým, zápolení s krvelačnými komáry, narušení zapovězeného vojenského prostoru a nekonečný boj s ryzí divočinou, to byl trek kolem
sopky Klučevské. Odpočinuli jsme v malém údolí gejzírů pod Mutnovským vulkánem. Takové nakupení geotermálních jevů (gejzíry, fumaroly, bahenní kotle
atd.) najdete jen na několika místech naší planety. Koupel v termálních pramenech a k tomu pravá kamčatská vodka… hmm, „vsio normalno!“ Setkání s ryzími
Rusy je vždy ve znamení skvělé družby, otevřená a srdečná ruská duše je tím, na
co budu vzpomínat ještě mnoho let. Ja oddychal očeň charašo!
(Radim Jančík, Slezská univerzita, 22 let)
PŘED CESTOU DO RUSKA:
Do Ruska potřebujete víza a jeho vyřízení nějakou dobu trvá; optimální
doba pro vyřizování víza je 6 týdnů před plánovaným odjezdem. Pas musí
být platný minimálně 6 měsíců po odjezdu z Ruska. Nezapomeňte na
pojištění cestovních výloh – bez něj vám vízum nevydají (na pojištění by
mělo být uvedeno, že platí i v Rusku). Pro pozemní cesty přes Bělorusko
je potřeba navíc i tranzitní vízum. Je vydáváno na základě ruského víza
(počítejte minimálně týden). Plánujete-li cestu letadlem, rezervujte letenky
co nejdříve – čím víc se budou blížit prázdniny, tím bude méně volných
míst v letadlech a tím vyšší budou ceny. Na turistické vízum můžete být
v Rusku maximálně 30 dnů. Vízum je jednovstupové, tzn. že nemůžete
Rusko opustit a znovu se do něj vrátit.
CK BEMETT, která nám poskytla tyto praktické rady, provozuje server
www.doRuska.cz, zaměřený na individuální cesty do Ruska (letenky, víza,
vlakové jízdenky, další služby). Tradičně vám přináší speciální cenu za vyřízení
pozvání a víza do Ruska, při současném zakoupení letenky – vízum s letenkou
za 1 890 Kč, samostatné vízum 1 990 Kč. Více na uvedených stránkách.
3
karavana
karavana
4
6–7 000
3 000
Rumunsko
Kyrgyzstán
Bosna a
Hercegovina
Rusko
Turecko
Albánie
Slovensko
7 000
1 800
Ukrajina
10 000
(ideálně
Alma Ata)
7 000
2 000
Moskva
5 000
Vladivostok
15 000
5–7 000
4 000
7 000
680
vlak od 700
Doprava
Ceny v Kč!
Zdravotní rizika jsou stejná jako
u nás, žádné speciální očkování
není potřeba.
Netřeba zvláštní očkování,
vodu čistit nebo jen balenou.
Určitě očkování proti žloutence.
Doporučené čkování proti
žloutence, meningitidě
a břišnímu tyfu.
Zvláštní očkování není potřeba,
doporučuje se proti žloutence
A a B. Voda je v Bosně kvalitní,
místní vám poradí, ze kterých
pramenů můžete pít.
Doporučuje se očkování proti
žloutence a vzteklině. Vodu
nepijte ani v horách, stáda se
pasou velmi vysoko.
Bezpečno, ale neměli byste nechávat věci zcela bez dozoru.
Nepřespávejte taky pod širákem kdesi za městem.
– bez problémů.
Třeba opatrnosti před prudšími povahami, nevstupujte
na cizí pozemek bez dovolení. V městech pozor na kapsáře.
Nejezděte vlastním autem, časté jsou krádeže.
– bez problémů.
Nekrade se, lidé velmi pohostinní, čím více na východ,
tím více si váží hostů. – bez problémů, Turci jsou galantní;
minisukni s sebou neberte.
V asijské části Ruska jsou lidé pohostinní a jako hosta si
vás budou hýčkat. Pozor na konfliktní situace a podnapilé
mužiky. Své věci si hlídejte. V lese hrozí zejména medvěd.
– ženy by se neměly chovat vyzývavě, pozor na opilce.
V Bosně je bezpečno. Pozor na minová pole, vždy se ptejte
místních, nechoďte mimo cesty. Kriminalita je zde nižší než
u nás, jen se vyhněte v noci velkým sídlištím.
– bez problémů.
Kyrgyzstán je bezpečná země, větší pozor dávejte
jen ve městech po setmění. – bez problémů.
Kromě hlavních železničních tahů se dají
velmi dobře využívat místní autobusy.
Ceny nepatrně nižší než u nás. Stopování
je běžné a baťůžkářům staví Slováci rádi.
Autobusy levné, ale nespolehlivé,
do vzdálenějších míst jedině (často
placeným) stopem nebo sdíleným taxi.
Silnice jsou převážně v hrozném stavu.
Busy i minibusy levné (cca 1 Kč na km),
spolehlivé a hlavně jezdí často a všude.
Vlakem do Irkutsku 2.400, do Vladivostoku
6.000. Na kratší vzdálenosti možno použít
maršrutku.
Autobusy jezdí celkem spolehlivě, ceny jsou
podobné jako u nás. Vlaky jsou zastaralé a
pomalé. Ve městech se vyplatí brát si „taksi“,
ceny jsou nižší než u nás.
Nejběžnějším dopravním prostředkem je
autobus (40 Kč na 200 km), na kratší vzdálenost
jezdí maršrutky, které lze stopnout kdekoli.
Cena je velmi nízká.
Na vesnicích seženete jídlo a pivo levněji
než u nás, ve městech a turistických
oblastech se najíte o něco dráž.
Restaurace jsou časté, cenově podobné
našim (teplé jídlo od 50). Potraviny seženete
na tržištích i v obchodech, potraviny do hor
je lépe vzít si z domova.
Jídelny pro místní jsou na každém
kroku, potraviny seženete na bazarech
i v obchodech, sortiment velmi podobný
evropskému. Běžný kebab seženete za 30.
Jednoduchá jídla jako pelmeně nebo boršč
jsou v dostání v bistru (30–50), na tržišti
je možno pořídit ryby a kaviár.
Všude najdete čevapdžinice a burekdžinice
(30) V ašdžinicích zase ochutnáte tradiční
pokrmy, třeba musaku (80).
V Biškeku najdete lepší restaurace, ceny
srovnatelné s našimi. Většina jídelen je
ale asijského stánkového typu a jídlo
je za polovic než u nás.
Stanovat lze po dohodě s majitelem
pozemku kdekoli pokud je to mimo
národní parky. Nouzové přespání
pod širákem je možné. Podobně
jako u nás.
V přírodě po domluvě s místními
je stanování možné, u měst není
vhodné.
Stanování mimo hory a vyhrazené
kempy není možné ani vhodné.
Ve městech není možné, v přírodě
- zejména na Sibiři, na Bajkalu a na
Dálném východě si můžete postavit
stan, kde se vám zachce.
Mimo města možné, nejlépe po
dohodě s místními. Ti vám poradí,
jak se vyhnout minovým polím.
Stanování je v horách povoleno
kdekoli. V městech a za vesnicemi
nelze doporučit.
Ubytování nabízí na pobřeží několik nových
hotelových komplexů (ceny od 300 za osobu).
Levněji vyjdou kempy, ceny od 100 za osobu.
Ve vnitrozemí lze spát v soukromí.
Ubytování lehce dostupné, v turistických
destinacích převyšuje nabídka poptávku,
cena za dvoulůžák 150.
Ve velkých městech se na nádraží doptáte
na levné ubytování v soukromí, hotely jsou
předražené (20 USD), na nezávislé cestovatele
nejsou v Rusku zařízení.
Apartmány, hotely, v soukromí. Ceny od 250.
Ubytování seženete kolem 10 USD
za dvoulůžkový pokoj.
Za 20 USD už máte pokoj s příslušenstvím.
Ubytování je nejlevnější v soukromí nebo
na horských chatách (250), stejnou cenu dáte
kupodivu i za kemp.
Zvážit očkování proti vzteklině,
vodu i v horách třeba čistit.
Třeba opatrnosti před kapsáři, někdy vyžadovány „úplatky“,
nejčastěji cigarety. V horách jsou lidé pohostinní, ale choďte
minimálně ve dvou. Nejezděte vlastním autem, časté jsou
krádeže. – bez problémů.
Autobusová doprava levná, ale nespolehlivá;
vlaky fungují jako u nás. Pro transport do hor
ideálně (někdy placeným) stopem.
Restauraci evropského typu,
ceny od 40 za jídlo, kvalita nižší.
V horách je stanování možné,
doporučujeme se ohlásit místním.
Zdraví
Zvážit očkování proti vzteklině,
vodu i v horách třeba čistit.
Bezpečnost
Pozor na opilé řidiče a podvody při výměně peněz.
Dopravák vždy najde důvod pro „pokutu“. V horách jsou
lidé pohostinní. – bez problémů.
Doprava na místě
Autobusová doprava levná (1Kč na km), na kratší
vzdálenosti a do hor je ideální stopování, za které
někdy musíte zaplatit (domluvte cenu předem).
Ubytování nabízí soukromníci (200 za osobu),
u moře jsou ubytovací komplexy, v turistických
místech vznikají hotýlky (400 za osobu).
Jídlo
V horách a přírodě možné se
souhlasem vlastníka pozemku.
Stanování
Ideálně v soukromí (100 za osobu)
nebo na horských turbázách.
Ubytování
V městech spousty restaurací (ceny od 50
za jídlo); tržnice; na vesnicích prodejny.
Potraviny do hor je lépe vzít z domova.
Cestování v praxi
Jiný kraj, jiný mrav
Ukrajina je zemí krásných horských vesnic i strašných betonových sídlišť, všude se ale lidé rádi napijí vodky. Pokud
už zdálky mávají a halekají, zřejmě tě chtějí přivítat, pohostit
a hlavně si na cokoli připít. Po ránu jsou zakouřené kavárny
plné pracujících, kteří si dají ještě před šichtou pořádné kafe
s panákem. Ukrajinci ctí své tradice a často pořádají v některém z mnoha skanzenů lidové architektury folklorní představení. Také o přírodu pečují. Pokud už nějaká hromada odpadků
opravdu přetéká, prostě ji zapálí.
Rumunsko je zemí nádherných hor, kde zažiješ opravdu divokou přírodu, v některých částech přes den nepotkáš člověka,
mineš pouze volně pasoucí se stáda krav a ovcí. Lidé v horách
jsou velmi srdeční a pohostinní, rozdělí se s tebou opravdu
o všechno. Naopak v rumunských městech musí být člověk
velmi obezřetný, týká se to hlavně pouličních krádeží a toulavých psů.
Slováci jsou nám pořád nejpodobnější. Jazykově, mentalitou
i životním stylem. A mají Čechy moc rádi. Hlavně na horách
potkáš dost svérázné sportovce, zatímco východní Slovensko
může nabídnout zajímavé romské osady s jejich specifickými
hudebními veselicemi.
Albánci se podobají všem národům Balkánu. Na první pohled
se tváří trochu přísně, ale jsou to přátelští a velmi živí lidé. Možná
s nimi budeš muset vypít nějakou tu skleničku a vyslechnout
jejich vyprávění, přestože albánsky nerozumíš ani slovo. Na krkolomných silničkách se prohání kradené německé mercedesy.
Turci milují sladký čaj i kávu, pikniky v parku a cestování. Samozřejmě si to nemohou všichni dovolit, o to jsou ale zvědavější na evropské cestovatele. Ti jsou v jejich zemi hosty a jejich
muslimskou povinností i radostí je příchozího pohostit. Můžeš
od nich dostat i dárky na památku, je proto dobré vzít s sebou
také nějaký český suvenýr.
Rusové rádi popijí, někdy s tím dokážou být trochu otravní.
Čím dále na východ pojedeš, tím budou místní národy tmavší,
více šikmoocí a jejich kulturní tradice živější. Zatímco na ruských vesnicích natrefíš na spousty křesťanských slavností, Kavkaz je převážně muslimský. Stále je tu ale cítit Sovětský svaz.
Nediv se, pokud po tobě bude stále někdo chtít úplatky.
Bosna a Hercegovina je zemí velkých kontrastů. U hlavní silnice stojí čisté nové domky, zatímco v horách se vrátíš o dvě
stě let zpátky. Minarety soutěží s kostelními věžemi. Je to národnostně pestrá země, ve které se střetává kultura východu
se západem. Většinu zde mají muslimové, žádní radikálové to
ale nejsou, na pivo s tebou většina z nich ráda zajde. Pak jsou
zde Chorvaté katolického vyznání a pravoslavní Srbové. Na začátku 90. let mezi těmito národy zuřila krvavá válka, pokud tě
tato temná kapitola historie Bosny zajímá, ptej se na ni opatrně.
Lidé jsou zde pohostinní, srdeční, ale také vznětliví.
Do Kyrgyzstánu nejspíše pojedeš kvůli horám. Sovětský vliv
nahnal místní kočovníky do panelových domů nepříliš pěkných městeček, takže v kopcích potkáte maximálně pár sezónních pastevců. Pozvání na vodku na sebe nenechá dlouho
čekat. Města na severu jsou poněkud rusifikovaná, a na rozdíl
od sousedního Uzbekistánu, tady to vadí málokomu. Národní
obroda zdaleka nezačala. Pokud chceš zažít opravdu pravý
kočovný život Kyrgyzů, pusť se trochu dále na jih. Tam ochutnáš kumys a posedíš v jurtě, která slouží velkým rodinám jako
obývák, ložnice i kuchyň.
Jak na bezpečnou vodu
Na cestách musíme vodu většinou čistit. Ideální je filtr. Vyjde to
i levněji, než kupovat balenou vodu a taky ušetříte životnímu
prostředí stovky pet-láhví, které by po vás jinak zůstaly po cestě
Indií, Afrikou nebo jinými zeměmi. Zkuste filtry Katadyn.
Více informací o těchto i jiných zemích se dozvíte na největším cestovatelském webu www.HedvabnaStezka.cz
Cestování otevírá oči.
Stopem na východ
Stopem to může trvat někdy déle, ale ušetříte spoustu peněz a máte-li štěstí, potkáte zajímavé lidi,
kteří vás třeba vezmou na výlet nebo k sobě domů… Kde se stopuje dobře a kde lépe?
Ukrajina – stopování je většinou běžný způsob dopravy místních obyvatel.
Často jste požádáni o zaplacení drobné částky – neměla by být vyšší než za stejnou vzdálenost autobusem.
Turecko – může vám zastavit běžné sdílené taxi, které bude chtít drobnou
sumu. Turečtí turisté vás vezmou zadarmo a budou rádi, že si s vámi mohou popovídat. Váš výlet se trochu protáhne a uvidíte spoustu nečekaného.
Slovensko – řidiči vás dlouho čekat nenechají, hlavně poblíž hor se na stopa dá
naprosto spolehnout. Jakmile promluvíte Česky, možná zažijete nějaký ten výlet
navíc. Slováci mají Čechy rádi a jsou k nim pohostinní.
Reportáž
Albánie – v horách jediný dostupný dopravní prostředek. Turisty pokládají
Albánci za hosty, a tak nás vždycky vzali zdarma.
Gruzie – stopování může být velmi zdlouhavé, zvláště pokud nedokážete
odmítnout pozvánky na vodku, večeři, seznámení s rodinou. Výjimečně může
chtít řidič přispět na benzín.
Rusko – stopuje se tu jednoduše, kvalita jízdy je však někdy trochu zážitek.
Často se může stát, že za stop budete muset zaplatit malou částku. Je poněkud nepříjemné, pokud je částka vyšší, než čekáte, a nedomluvíte si ji předem.
Rumunsko – stop je tu běžný, ale může se stát, že za svezení zaplatíte poplatek.
Stopem na Sibiř
Řidič Tolja, náčelník olchonských záchranářů, se cvrnkne do krku a zavelí „sto
gram, davaj, vodky popijom!“ Trochu se zdráhám, když se káravým hlasem ozve
„Davaj! Ty mě neuvažáješ!“ vidím, že odmítnout nelze. Po chvíli jízdy po místních
cestách necestách mám pocit, že jsem té vodky vypila málo. Vrháme se vozem
prudce ze stráně do lesa mezi stromy, pak se zas troufale nakláníme. Sedačka jakoby se vznášela. Pravda, je přichycená jen jakýmsi provizorním provazem. Sedím tak na půl zadku a pozoruji, jak se Taňucha, baba se všemi zlatými zuby, na
předním sedadle chytá za hlavu anebo si zakrývá oči. Pokocháme se nádhernými výhledy na jezero ze skály Tří Bratří, popijeme stakan vodky a popojedeme
dál. Dokolíbáme se na Choboj, kde na všechny strany kolem je vidět jen ta podivuhodná voda. Pátý oceán, perla Sibiře, studená a fantasticky čistá voda, hluboká až zamrazí. Vodní hladina Bajkalu mizí někde v nedohlednu a já mám lehce
rozostřený zrak. Ruské krasavice ať mi prominou, ale Bajkal je to nejhezčí, co
v Rusku je. Připijeme si na zdar výpravy a popojedeme zase o kousek dál.
Jedeme navštívit Andreje, Burjata, se kterým Tolja jezdil kdysi na tanku na vojenských cvičeních. Jeho statek je obklopen všelijakými stejšny a zrezivělými
vraky. A to nic proti tomu, co nás čeká uvnitř. Jeho žena, prý Ukrajinka, nás přivítá
častuškou a tiskne mě na svou hruď. Do toho všeho kdáká slepice. Nepořádek,
který tady vládne, nezná mezí. Po domě běhají slípky, všude se válejí baterky,
(pokračování ze str. 1)
kýble se šrotem a všelijaké zbytky, do toho pětadvacetiletý kocour, kterému se
už strašně nechce žít, stůl plný neumytého nádobí, hadry, nářadí. Dostávám
z toho záchvaty smíchu. Chazaj Andrej jen chrchlá a vyplazuje jazyk, nerozuměla jsem mu jediného slova. Omrkneme králikárnu i stěnu v obýváku s fotkou,
kdy chazajka byla ještě mladice a chazaj pohledný mužik a jejich dva synové byli
ještě naživu. Domácí smetanu koštovat raději nebudu, vajíčko ulepené od peří
taky ne. Nedivila bych se, kdyby se tu objevil pábitel se sekerou zaseklou v hlavě.
Rozloučíme se a sjedeme ke břehu na Velké moře do zátoky Usury.
Tady v zátoce stojí pomníček Toljova bratra Sergeje, který se utopil v Bajkale,
když autem zapadl do ledové trhliny. Chtěl si zkrátit cestu. Utonul v nejhlubším
místě jezera. Táňa zasadí na mohyle pár nových kytiček, popijeme vodky, trochu
cvrnkneme i na hlínu na pomníčku, zakousneme sýr a rybu, aby nás vodka nesvalila a neskutáleli jsme se do Bajkalu. Tady se s nimi rozloučím. Řidič v značně
podroušeném stavu mě přemlouvá, abych se vrátila s nimi do Chužiru, ale na to
nemám ani pomyšlení. Vyperu si zablácené kaťata v nejčistší vodě planety a pomalu vystřízlivím z té dnešní spanilé jízdy.
(Další reportáže Katky Mandulové ze stopu na Sibiř najdete na
www.HedvabnaStezka.cz nebo v její knížce Vladivostop)
Naboso
Občanské sdružení Naboso sdružuje mladé lidi s láskou k cestování, přírodě, horám, kolům, lyžím, snowboardům – vše při šetrnosti k přírodě. Nabízí mladým lidem společně prožívat příjemné chvíle v přírodě při různých sportovních a turistických aktivitách. Můžete se přidat „NABOSO“, „NAKOLE“, „NALEDU“,
„NASNĚHU“. (www.Naboso.org)
Couchsurfing bydlení ve světě zadarmo
Největší sociální síť pro výměnu ubytování má dneska přes 2 170 000 členů ve 232 oblastech. Registrace
vyžaduje jen několik údajů a fotografie. Členové této „globální vesnice“ domlouvají ubytování a setkání
skrze webové stránky. Jako couchsurfer můžete využívat přespávání po celém světě, můžete ho však i nabízet cizincům. Máte výbornou možnost k opravdovému seznámení se s cizí kulturou a blízkému poznání
lidí, navíc ubytování zadarmo může výrazně snížit váš rozpočet. Pokud potom někdo přijede k vám, máte
šanci projít se po krásách naší země a být cizincům průvodci. V současnosti si můžete vybrat z těchto
organizací: Couchsurfing.org, HospitalityClub.org, Servas.org, Pasportaservo.org.
Kde sehnat levné letenky?
Z velkých vyhledávačů nabízí Pelikan.cz výrazně lepší možnosti vyhledávání než třeba Letuska.cz a Kralovna.cz. Letenky se musí kupovat co nejdříve (obecně se doporučuje 4–5 týdnů před odletem) a je dobré
je kupovat u prodejců letenek, protože dokážou porovnat spoustu variant a leteckých společností najednou. Čím dál víc leteckých společností vám může poskytnout levnou letenku také přímo na svých stránkách (třeba Turkish Airlines nebo Emirates), a navíc si tak můžete levněji zařídit stop-over. Najít levnou letenku prostě zabere čas a musíte vyzkoušet různé kombinace a rezervační systémy. Již zmíněný Pelikan.cz
umí také různé vychytávky jako tipy na levné eurovíkendy a automatické hlídání nízké ceny letenky.
Všude dobře, tak co doma.
5
karavana
Slovensko
hory a řeky nadosah
Požádali jsme několik studentů o jejich tipy na
adrenalinové zážitky při cestování po Slovensku:
Po žebřících Slovenským rájem
Prolézání krasových roklí Slovenského ráje by bylo bez žebříků a stupů téměř lezeckou záležitostí. Zajištěné cesty zase přitahují davy turistů. Vyrazili jsme proto
až v neděli večer hned po skončení letních zkoušek. Noční jízda vlakem na Slovensko má vždycky svoje kouzlo, zvláště, máte-li s sebou dobré pití. Ve Spišské
Nové Vsi jsme hned mohli nasadit batohy a vydat se po žluté k Tomášovskému
výhledu. Skalní galerie vystupuje vysoko nad Prielom Hornádu, v dálce se stále
bělají zasněžené Tatry. Po hodině odbočujeme do Kláštorské doliny. Šplháme po
žebřících, na skalách nás často drží jen ocelová lana. Pod námi se valí voda po
skalách, překračujeme mechem zarostlé kmeny. Nikde nikdo. Ze samoty nás vytrhlo Kláštorisko. Tady se kdysi bránili Spišané nájezdům Tatarů a vystavěli tu kartuziánský klášter. Dnes se na archeologických výzkumech a rekonstrukci podílí
skupiny studentů. Posíleni zaslouženým pivem jsme odbočili z červené trasy do
Podlesoku a prošli vodopádový okruh na říčce Kysel. Nejdivočejší rokle je Suchá
Belá. Stovky vodopádů, peřeje a vymleté hrnce… stále je na co se dívat, pokud
zrovna nesledujete kluzké stupy pod nohama. Neměli jsme toho ještě dost, a tak
jsme zvolili sestupovku do Pily a dali krátké a naprosto opuštěné Piecky. Největší
výzvou je však dolina Velký Sokol. Žebříky rostou do závratných výšek a průchod
trvá 3 hodiny. www.slovenskyraj.eu
TIP: Spišský hrad se rozkládá na čtyřech hektarech mohutné skály, která převyšuje okolní terén o dvě stě metrů. Je nejrozsáhlejším středověkým hradem ve střední Evropě. Nikdo
jej nikdy nedobyl, bohužel ale vyhořel a stál dalších téměř 200 let opuštěný. Nádherné
gotické portály, sdružená románská okna, hradní opevnění i renesanční palác však čeká
další pohroma. Ve vápencové skále, na níž je hrad postaven, byla nalezena vážná trhlina.
Na kole po stopách Jánošíka
Železniční stanice Strečno. Nad Váhom se vypíná stejnojmenný hrad. Nasedáme
na kola a naše další cykloputování začíná. Asfaltka nás vede do obce Terchová. Té
vévodí Jánošík v nadživotní velikosti. Zahýbáme a supíme vzhůru do obce Štefanová. Kousek za ní, pod bílým skalami Bobot, leží stará salaš, báječné útočiště před
medvědy. Druhý den prolézáme soutěsky a zdoláváme zajištěnou cestou nejkrásnější vrchol Malé Fatry, Rozsutec. Skála, jak má být. Sedáme ale zase na kola, čeká
nás parádní sjezd zpátky. Z Terchové míříme silničkou na Šípkovou. Míjíme pozapomenuté vesnice, které mají v názvu jméno tamější rodiny. Jánošíkovci je tak například usedlost, odkud slovenský hrdina pocházel. Už se stmívá, je čas na pivo.
U jednoho pohárku nezůstalo a po několika panácích borovičky máme i nocleh.
www.terchova.sk.
Jeskyně mrtvých netopýrů: Adrenalin pod zemí
Na Slovensku je množství jeskyní. My si vybrali tuto pro její úžasnou polohu
v úbočí Nízkých Tater i pro její tajemství. Je to jeskyně, do které chodí umírat netopýři. Vědci a speleologové tu našli pozůstatky netopýrů staré více než 6 tisíc
roků, mnohé druhy už ani nežijí. Cesta ubíhala rychle, přírodní scenérie jsou nádherné. U vstupu už na nás čekali jeskynní vůdci. Vyfasovali jsme přilby se světly
a speleologický oděv. Šli jsme náročnými cestami, složitý terén jsme překoná-
karavana
6
vali za pomoci jistících ocelových lan. Někdy nás až zamrazilo při zvláštním pocitu stísněnosti. Je to čarovný svět, ale přece trochu temný. Konečně jsme se dostali do největšího z podzemních prostor (Bystrický dóm) v hloubce 180 metrů.
Když jsme vylezli na denní světlo, měli jsme docela radost. Strávili jsme v jeskyni
více času, než bývají běžní návštěvníci zvyklí a naše oči už potřebovaly modrou
oblohu. Tady nás překvapila ještě jedna věc. Když jsme vynesli pozůstatky netopýrů, které v jeskyni leží staletí neporušené při konstantní teplotě 3 stupňů, okamžitě se rozpadly. Více o jeskyni zjistíte na www.jmn.sk.
Tatry: velehory na dosah
Nočním rychlíkem jsme dorazili do Popradu brzy ráno. Před námi se rozprostřelo krásné panorama nejmenších velehor Evropy, Tater. Horskou električkou
jsme se svezli do Starého Smokovce, odkud se celí natěšení vydali na první výstup do kopců po červené značce Tatranské magistrály směrem na Skalnaté
pleso. Po čtvrthodince příjemného stoupání jsme došli k Zamkovského chatě
(1 475 mnm), která se probouzela do nového rána. Chatařka nám nabídla skvělou specialitu – hořec v borovičce. Na chatě jsme potkali několik turistů, mnozí
byli Češi, kteří nám doporučili, abychom na chatě přespali. To byl dobrý nápad
a po snídani jsme mohli na lehko vyrazit výše, do Malej studenej doliny. Po hodině stoupání ze Zamkovského chaty jsme dorazili na Teryho chatu (2 015 mnm),
v jejím okolí je pět modrých Spišských ples. Po pravé straně vidíme masív Lomnického štítu, Pyšného štítu a v závěru údolí majestátní Ľadový štít. Na chatě
jsme se posilnili Tatranským čajem, abychom se nebáli přelézt po řetězech přes
Příčné sedlo (2 352 mnm) do Veľkej studenej doliny. Sestoupili jsme ke Zbojnícké
chatě a okruhem se vrátili na Zamkovského chatu. Atmosféra na chatě bylo výborná, vřele doporučujeme.
www.tatry.sk
Raftování na řece Belá
Splnili jsme si náš velký sen – výstup na Gerlach. Počasí přálo a času zbylo dost.
A protože hory nejsou jen šplhání po skalách, ale taky zápas s divokou vodou, dostali jsme nápad. Doputovali jsme přes Popradské pleso do Podbánského a tady
si půjčili rafty. Začíná tu dvouhodinový splavovaný úsek na Liptovský Hrádok.
Průzračná řeka Belá tu burácí v množství peřejí nádhernou scenérií přímo pod
vrcholem Kriváně. Místy dosahuje obtížnost až WW III+. Byli jsme docela rádi, že
máme s rafty zkušenosti. Rozhodně stálo za to sjet si řeku ještě jednou.
Prázdniny ve Vlkolínci
Pohled na nepříliš pěkný Ružomberok necháváme za sebou. Otevírají se zelené
louky, po pravé ruce míjíme starý hřbitov. Jsme tady, ve vesnici Vlkolínec. Je pod
ochranou UNESCO jako nejzachovalejší urbanistický celek lidových staveb. Je
tu dohromady 45 domečků, nejstarší z nich pochází z 16. století. Mám pocit,
jako bychom se ocitli o sto let zpátky. Roubené domy lemují náves. Po té zrovna
kráčí dvě babky v šátku, holinkách a květovaných sukních. S plastovým kanystrem míří k vesnické studně. Zaujala nás hlavně dvojpodlažní zvonice z 18. století.
Kousek za ní už nacházíme „náš“ domeček. Tady strávíme tři noci, abychom prozkoumali okolní travnaté kopce Velké Fatry a nasáli atmosféru živého skanzenu.
www.vlkolinec.sk
Více tipů a informací najdete na www.slovakia.travel.
Cestování je lepší než sex. (Někdy.)
Adrenalin
a divočina v Evropě
Výstup na ruskou nejvyšší horu Evropy
Rakytnice: kanyoning po bosensku
Po 4 dnech v buse jsme konečně tady. Mizíme rychle do hor, abychom před
hlavním výstupem dostatečně aklimatizovali. Elbrus je obrovská sopka, takže
není náročná lezecky, spíše vytrvalostně. Vyhnuli jsme se lanovkám a stále stoupáme vzhůru. Několik zoufalých ruských zbohatlíků se tu učí lyžovat v půl metru mokrého sněhu. Nechali jsme všechny za sebou a došli do základního výstupového tábora, Prijutu 11. Hladoví vybalujeme vařič. Máme s sebou Trek ´n Eat.
Je to lehké, rychlé a dobré jídlo. Nemůžeme dlouho usnout a před půlnocí už
zase vstáváme. Je -20 °C, nebe jasné. Nasazujeme vymrzlé boty, mačky a vyrážíme. Cesta vede stále po ledovci, ale není potřeba se jistit. Střídavě vydýcháváme a stoupáme. Nohy začínají omrzat. Konečně traverzujeme nižší vrchol
sopky a za obzorem na nás vykukují první paprsky slunce. Posledních 200 metrů
už se sotva ploužíme. Na vrcholu jsme mezi prvními. Je nádherně, skvělá viditelnost. A dolů? Bohužel nemáme prkna. Ale na pytlích se jede taky fajn.
Hlubokým zářezem mezi pohořími Bjelašnica a Visočnica buráci řeka Rakytnice. Za 25 km spadne o téměř 1 000 m, takže průchod roklí je adrenalinový
dvoudenní výlet. Největším nebezpečím je náhlé zvýšení stavu vody a také
časté, smrtelně jedovaté zmije růžkaté. Někde skáčeme přes kameny suchou
nohou, jinde musíme vytáhnout lana a při slézání vodopádů se jistit. Stěny
provalené punkevní jeskyně jsou tak převislé, že není vidět nebe. Nasedáme
na nafukovací člun a sjíždíme klidnější úsek. Nad námi trčí několik opuštěných
salaší, doplouváme k téměř dokonalému půlkruhovému amfiteátru Duboki
Oko. Ideální místo na táboření. Řeka zase mizí mezi téměř kolmými stěnami,
obří kameny visí nad hlavou, modrozelené tůně ve vymletých kotlích dosahují hloubky 6 m.
(Petra Greifová, www.HedvabnaStezka.cz)
Fotografie: Vojtěch Vrzba
Rozhovor
Adam Ondra: Bez brýlí se leze líp
Adam Ondra (*1993) leze od svých šesti let. Ve dvanácti se zařadil mezi deset nejlepších světových lezců na obtížnost. V roce 2009, kdy mohl poprvé závodit
mezi dospělými, získal ve svém úplně prvním závodě na Mistrovství světa v Číně druhé místo a celkově vyhrál Světový pohár v této disciplině. V roce 2010
byl již podruhé oceněn prestižní cenou Salewa Rock Award. Kromě závodního lezení na umělých stěnách i přírodních skalách se věnuje i sportovnímu
lezení v horách a bigwallům.
Adame, lezeš od malička, máš strašně moc zkušeností.
Kde se ti lezlo nejlíp? Kde to máš nejraději, kam se rád vracíš?
Vzhledem k tomu, že jsem začal lézt za Brnem v Moravském krasu, tak to tam
mám moc rád. I když to rozhodně není světová oblast, je zajímavá svým stylem
lezení a hladkou skalou bez tření, což mi hlavně v začátcích hodně dalo. Dále jezdím rád do německé Frankenjury a do Tyrolska, ale takové epicentrum současného lezeni je teď v Katalánsku, kde je enormní lidský i třeba finanční potenciál
pro dělání nových cest.
Jak zvládáš školu s lezením, závody a spoustou cestování?
Skloubit pouze trénink a školu není až tak složité. Myslím, že trénink mi zabere
maximálně tři a půl hodiny denně. Horší to je s cestováním. Když se vrátím třeba
z dvoutýdenního výletu, první týden se opravdu nevěnuji ničemu jinému než
škole a tréninku.
Podstoupil jsi nedávno operaci očí. Jak se změnilo lezení s novýma očima?
Na brýle jsem si po mnoha letech při lezení nějak zvykl, ale nebezpečí je, že se
dotknete brýlemi lana a ony spadnou dolu, což se mi jednou stalo. Navíc při extrémních situacích občas pomůže, že stačí pohnout jenom očima a ne celou
hlavou. Čočky mi dělaly problémy, nosil jsem je jen čas od času, protože mám
problémy se suchýma očima. Operace byla jasnou a jednoduchou volbou, nemusím se o nic starat. V minulosti už ji podstoupila moje sestra a byla naprosto
spokojená. Věděl jsem, že někdy operaci podstoupím taky, protože moje spotřeba brýlí byla hrozná. Dostal jsem nabídku od Evropské oční kliniky Lexum,
která je partnerem Českého horolezeckého svazu. Neváhal jsem.
Doporučil bys takovou operaci sportovcům a mladým lidem?
Určitě. Usnadní to život, manipulaci s čočkami či brýlemi, na nic nemusíte myslet a za nějaký čas se to vrátí i finančně. Některé sporty se s brýlemi dají naplno
dělat jen dost těžko.
Je pro tebe při lezení důležité, kde lezeš?
Lákají tě nějaké mimoevropské lezecké destinace?
Určitě. Lezení není jen o výkonu samotném, ale je to i životní styl a pro mě je
k lezení přidruženo i spousta ostatních věcí. Dostaneš se na taková místa, na
která byste se nikdy nedostali, potkáš spoustu zajímavých lidí, kultur. Strávíš
spoustu času v přírodě. Ještě jsem nebyl v Severní Americe, láká mě sever – Norsko, Grónsko a nějaký neprobádaný bouldering v Kolumbii.
Doporučujeme outdoorovým sportovcům: Evropská oční klinika Lexum operativně odstraňuje různé vady zraku. Po několika málo minutách odejdete domů a druhý den
už vidíte jako rys. Je to bezpečné, pohodlné, bezbolestné. Ceny už od 13 000 Kč za jedno oko. Je to největší dárek, který si můžete dát. Lexum patří mezi největší oční kliniky v Evropě
a spolupracuje s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Více na www.lexum.cz.
Cestování je moje droga.
7
karavana
Neřesti na cestách
Co jíst?
Co pít?
Co (ne)kouřit?
Šašlik (marinované maso grilované na špízu. Nejčastěji se skládá ze střídajících se kousků masa a cibule.)
Vodka, vodka, vodka! Snadno dostupná a velmi levná.
Čím dál častěji se pije pivo. Nejlepší je Oboloň Ukrajinci mají malý nešvar – lžičkou sbírají „nežádoucí“ pěnu.
Sehnat marihuanu je snadné, dokonce přes internet.
Je to však nezákonné a diskuse s úplatnými policisty
může být drahá.
Zavítáte-li do rumunské restaurace, nezapomeňte
chtít sarmale – vepřové rolky zabalené v zelí. Mňam!
Potkáte-li v horách baču s ovcemi a psíky, asi neuniknete brynzovému pohoštění. Nebojte, i trávicí ústrojí pohodlného Středoevropana si s ovčím sýrem hravě poradí.
Pivo seženete v každé vesnické sámošce za pár lei,
nejprodávanějšími zlatými moky jsou Silva a pivo se
stylovým rumunským názvem – Ursus. Před trekem
do hor se nezapomeňte vybavit palincou, silným
švestkovým destilátem. Slabší povahy si oblíbí tuicu
obsahující „pouze“ 30% alkoholu.
Když vás načapou s marihuanou, může se vám dovolená protáhnout na několik let. Sehnat marijánku
v Rumunsku vyžaduje trpělivost, míra užívání je hluboko pod evropským průměrem. Cigarety jsou k dostání levně. Při toulání v horách nezapomeňte na svá
záda vzít i několik „nadbytečných“ krabiček, abyste si
získali srdce (a plíce) pohostinného bači.
V Albánii se pije pivo Tirana a dobrá místní i kosovská
a makedonská vína.
Albánie
Jako předkrm někde dostanete tradiční byrek – pečivo plněné nádivkou z masa a špenátu. Seženete tu
shish kebab nebo suflake – albánská varianta kebabu. Lahůdkou je „koran“, druh pstruha žijící v Ohridském jezeře.
Albánie zajišťuje pašování z Asie do Evropy. V hlavním městě seženete marihuanu snadno. Kriminalizace oficiálně existuje, ale dealeři jsou často spolčeni
s policisty. Do obchodu přesto není radno se vměšovat.
Rusko
Polévka je grunt na mnoho druhů – šči, boršč, rassolnik, soljanka, okroška, rybí polévky. Z těch známějších jídel jmenujme dále bliny (palačinky), pelmeni,
pirožky a šašlik (ideálně na Kavkaze). U Bajkalu určitě
vyzkoušejte místní rybu omul. Na východě je běžně
k dostání kaviár v takových dávkách, že se vám protočí panenky.
Kdo v Rusku nevypije alespoň stakan vodky, jako by
tam nebyl. Cenově se vodka pohybuje přibližně stejně jako u nás. Odvážnější mohou vyzkoušet samohonky chemiků z místních děrevní. Kvas se dá koupit
v plastových lahvích, dokonce i v plechu, ale hlavně
na ulicích z cisteren s velkým nápisem KBAC. Vyzkoušejte, připravte se na případné nežádoucí účinky.
Silný tabák i pro otrlé kuřáky, to jsou cigarety Belomorkanal neboli Belomorky – cigarety, které kouřil
vlk v „Jen počkej zajíci“. Místní někdy míchají tento tabák ještě s marihuanou. V některých oblastech, třeba
kolem Bajkalu, je canabis přirozeně rostoucí rostlina,
takže ji člověk najde normálně podél cest i na polích.
Určitě vyzkoušejte bryndzové halušky a bryndzové
pirohy. Na Slovensku jsou moc dobré ovčí sýry, které
můžeme dostat v obchodech nebo na salaších.
Nejrozšířenější je Slovenská borovička, běžně a cenově dostupná, kvalitnější Spišská borovička je dražší.
Skvělý je Tatranský čaj. Zkuste taky pivo (Šariš, Smädny mnich) a hlavně domácí specialitu tzv. B12 (borovička, 12% pivo).
Na Slovensku je marihuana i jiné drogy zakázané.
Prostě jako u nás.
V Bosně není jediný MacDonald. Všude dostatek
kvalitního balkánského fast foodu: čevapi – šťavnaté mleté maso v pita chlebu s cibulí, listové těsto
s různými náplněmi – s masem (burek), sýrem (sirnica), špenátem (zeljanica) a brambory s kefírovým
mlékem či jogurtem.
Národní zálibou je posedávání a pití bosanské kafy silné, jemně namleté kávy připravené v džezvě. Podává se spolu se sklenicí vody sladkým rahat lokum.
Lahůdkou jsou vína z jižních oblastí Hercegoviny,
např. Vranac.
Marihuana se kouří v menší míře než u nás. „Modely“ nejsou tak silné.
Ukrajina
Rumunsko
Slovensko
Bosna
... fronta na neřesti ...
Soutěž
O víkend na Zamkovského chatě ve Vysokých Tatrách pro 2 osoby
Vyhrát můžete dvoudenní pobyt na Zamkovského chatě pro dvě osoby s polopenzí a informační materiály
o Slovensku a Vysokých Tatrách. Zamkovského chata leží v ústí Malej Studenej doliny ve Vysokých Tatrách.
Její poloha (1 475 mnm) je dostupná po pohodlném chodníku. Více na www.Zamka.sk.
Odpovědi na soutěžní otázku zasílejte na adresu [email protected] nejpozději do 30. 6. 2011.
Více informací najdete na www.HedvabnaStezka.cz/Karavana. Soutěže se mohou zúčastnit jen studenti.
Ve kterých letech byla postavena Zamkovského chata?
A
1952–53
B
1942–43
Redakce časopisu Karavana: Petra Greifová. Studenti mohou posílat své tipy a příspěvky na [email protected]. Registrováno u MK ČR.
karavana
8