Robert T. Kiyosaki - CASHFLOW KVADRANT

1
2
BOHATÝ TÁTA CHUDÝ TÁTA
DÍL DRUHÝ
CASHFLOW KVADRANT
Zaměstnanec, samostatně výdělečně činný, majitel podniku, investor...
Který kvadrant je pro vás nejlepší?
Robert T. Kiyosaki
Sharon L. Lechter
Z anglického originálu Cashflow Quadrant přeložil Milan Žáček.
Sazba: PRAGMA.
Grafická úprava: Gabriela Novotná.
Vydalo nakladatelství PRAGMA,
V Hodkovičkách 2/20,147 00 Praha 4.
© 1998,1999 by Robert T. Kiyosaki and Sharon L. Lechter © PRAGMA, 2001 ISBN 807205-853-3
„Člověk se rodí svobodný;
a všude ho poutají řetězy.
Myslí si, že je pánem druhých,
zatímco zůstává větším otrokem než oni‘
Jean Jacques Rousseau
Můj bohatý táta říkával: „Skutečné svobody nikdy nedosáhneš bez svobody finanční.“ A
pokračoval: „Svoboda může být zadarmo, ale váže se k ní cena.“ Knihu věnujeme těm,
kdo jsou tuto cenu ochotni zaplatit.
Našim přátelům,
fenomenální úspěch Bohatého táty, chudého táty nám po celém světě zajistil tisíce
nových přátel. Jejich milá slova a přátelství nás inspirovaly k napsání Cashflow
kvadrantu, jenž na Bohatého tátu, chudého tátu navazuje.
A proto svým přátelům, starým i novým, za jejich nadšenou podporu, o níž se nám
nemohlo ani zdát, děkujeme.
3
Obsah
Úvod Ve kterém kvadrantu se nacházíte?
Je to pro vás ten nejlepší?
Část první CASHFLOW kvadrant
Kapitola první „Proč si neseženete práci?“
Kapitola druhá Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé
Kapitola třetí Proč dávají lidé přednost jistotě před svobodou?
Kapitola čtvrtá Tři druhy obchodních systémů
Kapitola pátá Sedm úrovní investorů
Kapitola šestá Peníze očima nespatříte
Část druhá Dostaňte ze sebe maximum
Kapitola sedmá Staňte se sami sebou
Kapitola osmá Jak zbohatnu?
Kapitola devátá Buďte bankou... a ne bankéřem
Část třetí Jak se stát úspěšným „M“ a „I“
Kapitola desátá Dětské krůčky
Sedm kroků k nalezení finanční rychlodráhy
Kapitola jedenáctá KROK č. l - Nastal čas hledět si svého
Kapitola dvanáctá KROK č. 2 - Zvládněte tok svých peněz
Kapitola třináctá KROK č. 3 - Poznejte rozdíl mezi rizikem a hazardérstvím
Kapitola čtrnáctá KROK č. 4 - Rozhodněte se, kterým typem investora chcete být
Kapitola patnáctá KROK č. 5 - Najděte si instruktory
Kapitola šestnáctá KROK č. 6 - Udělejte ze zklamání svou přednost
Kapitola sedmnáctá KROK č. 7 - Síla víry
Kapitola osmnáctá Shrnutí
O AUTORECH
Robert T. Kiyosaki je autorem knihy Bohatý táta, chudý táta (vydalo nakladatelství
PRAGMA), celosvětového bestselleru, který se zabývá tím, co bohatí svoje děti učí, a
chudí a střední vrstvy ne. Je rovněž tvůrcem finanční stolní hry CASHFLOW a dalších
nápaditých finančních produktů. Narodil a byl vychován na Havaji. Je japonský Američan
čtvrté generace. Pochází ze slavné učitelské rodiny. Jeho otec byl vedoucím odboru
školství státu Havaj. Po dokončení střední školy Robert studoval v New Yorku a po
získání vysokoškolského diplomu vstoupil do amerického námořnictva, načež odjel jako
důstojník a pilot bojového vrtulníku do Vietnamu. Sotva se vrátil z války, rozjel svou
obchodní kariéru. V roce 1977 založil společnost, která na trh uvedla první nylonové
„surfařské“ taštičky na suchý zip, z nichž se stal výnosný, celosvětově známý výrobek.
Spolu se svým výrobkem figuroval v časopisech Runner‘s World, Gentleman Quarterly,
Success Magazine a dokonce Playboy. V roce 1985 stál u zrodu mezinárodní vzdělávací
společnosti, která působila v sedmi zemích a vyučovala desetitisíce studentů podnikání a
investování. Když ve čtyřiceti sedmi letech Robert odešel na penzi, začal se věnovat
tomu, co má nejraději... investování. Jelikož ho znepokojuje stále se rozšiřující propast
mezi majetnými a nemajetnými, vytvořil stolní hru CASHFLOW, která vyučuje hře peněz,
4
kterou znali původně jen bohatí. Na tuto nápaditou vzdělávací hru získal i americký
patent. Třebaže Robert podniká v nemovitostech a rozvíjí firmy s malým kapitálem, jeho
skutečnou láskou a vášní je vyučování.
Je oceňovaným řečníkem ve sféře finančního vzdělávání a ekonomických trendů. Své
převratné myšlenky sděloval po celém světě publikům od padesáti do třiceti pěti tisíc
posluchačů. Jeho poselství zní: „Chopte se odpovědnosti za své finance, nebo budete
celý život jen poslouchat příkazy jiných. Budete buď pány peněz, nebo jejich otrokem.“
Za tohoto období velkých hospodářských změn je toto jeho poselství k nezaplacení.
Sharon L Lechterová věnuje své profesní snahy sféře vzdělávání. Je autorizovanou
účetní a vedoucí vydavatelství. Je vdaná a má tři děti. Získala červený diplom v oboru
účetnictví na Florida State University. Ve své době byla jednou z prvních žen, které
začaly pracovat u jedné z osmi největších účetních firem, byla daňovou ředitelkou
národní pojišťovací společnosti a zakladatelkou a spoluvydavatelkou prvního
regionálního ženského časopisu ve Wisconsinu. Celou dobu zároveň pracovala i jako
autorizovaná účetní. Začala spolupracovat s vynálezcem první elektronické „mluvící“
knihy a pomáhala rozvinout odvětví elektronických knih na úroveň multimilionového
mezinárodního trhu, kde se dnes nachází. Stále je průkopnicí v rozvoji nových
technologií, které mají vrátit knihy do života našich dětí. Jako spoluautorka knih Bohatý
táta, chudý táta a Cashflow kvadrant obrací svou pozornost i na další nedostatek
vzdělávacího systému, tj. na naprostou absenci základů finančnictví. Knihy Bohatý táta,
chudý táta a Cashflow kvadrant jsou vzdělávací nástroje určené všem, koho zajímá
zlepšení vlastního vzdělání a finančního postavení.
ÚVOD
Ve kterém kvadrantu se nacházíte? Je to pro vás ten nejlepší?
Jste finančně svobodní? Cashflow kvadrant je pro ty, kteří dospěli na životní cestě na
finanční rozcestí. Pokud chcete získat kontrolu nad tím, co děláte dnes, abyste změnili
svůj finanční osud, pomůže vám vytyčit trasu.
Toto je Cashflow kvadrant
Z | M
-----+----S | I
Písmena v jednotlivých kvadrantech znamenají:
Z zaměstnanec
S samostatně
výdělečně činný
M majitel podniku
I investor
Každý z nás se nachází alespoň v jednom ze čtyř kvadrantů Cashflow kvadrantu. Naše
pozice je určena tím, odkud pocházejí naše peníze. Řada z nás se spoléhá na výplatní
pásku, a jsme tudíž zaměstnanci. Další podnikají samostatně. Zaměstnanci a
5
samostatně výdělečně činní figurují na levé straně Kvadrantu. Pravá strana Kvadrantu je
pro lidi, kteří peníze získávají z podniku, který vlastní, nebo z investic, které vlastní.
Naše kniha se zabývá čtyřmi rozdílnými typy lidí tvořícími svět obchodu a podnikání,
zabývá se tím, co jsou zač, a tím, co mají osoby v každém kvadrantu specifického.
Pomůže vám určit, ve kterém kvadrantu se v současnosti nacházíte, a pomůže vám
naplánovat si trasu do místa, kde se chcete ocitnout v budoucnu, jakmile si zvolíte
vlastní cestu k finanční svobodě. Třebaže finanční svobodu lze nalézt ve všech čtyřech
kvadrantech, dovednosti „M“ nebo „I“ vám umožní dosáhnout svých finančních cílů
rychleji. Z úspěšného „Z“ se může stát i úspěšný „I“.
ČÍM CHCEŠ BÝT, AŽ VYROSTEŠ?
Tato kniha je v mnoha ohledech pokračováním mé knihy Bohatý táta, chudý táta. Pro
ty z vás, kdo Bohatého tátu, chudého tátu snad nečetli, zopakuji, že pojednávala o
odlišných lekcích, které mi dávali moji dva tátové ohledně peněz a životních voleb. První
z nich byl můj skutečný táta, druhý byl táta mého nejlepšího kamaráda. Jeden byl
mimořádně vzdělaný, druhý nedokončil ani střední školu. Jeden byl chudý a druhý
bohatý.
Vždy, když se mě někdo ptal: „Čím chceš být, až vyrosteš?“, můj vzdělaný, ale chudý
táta doporučoval: „Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si najdi bezpečnou,
jistou práci.“
Doporučoval mi životní cestu, která vypadala takto:
škola-->Z
Rada chudého táty
Chudý táta mi doporučoval, abych se stal buď dobře placeným „Z“, zaměstnancem,
anebo dobře placeným „S“, samostatně výdělečně činným odborníkem, jakým je třeba
lékař, právník nebo účetní. Můj chudý táta si velmi zakládal na pravidelném příjmu,
zaměstnaneckých výhodách a sociálním zabezpečení. Proto byl i dobře placeným
vládním úředníkem: vedoucím odboru školství státu Havaj. Můj bohatý, ale nevzdělaný
táta, mi naopak poskytoval velmi odlišnou radu. Doporučoval mi: „Choď do školy,
odmaturuj, rozjeď podnikání a staň se úspěšným investorem.“ Doporučoval mi životní
cestu, která vypadala takto:
Rada bohatého táty
škola--> M
Tato kniha se zabývá duševním, emocionálním a vzdělávacím procesem, kterým jsem
prošel při následování rady bohatého táty.
PRO KOHO JE TATO KNIHA?
Tuto knihu jsme napsali pro lidí, kteří jsou připraveni ke změně kvadrantu. Je obzvláště
pro ty, kteří se v současnosti nacházejí v kategoriích „Z“ a „S“ a zamýšlejí se nad
posunem do oblastí „M“ nebo „I“. Je pro lidi, kteří jsou připraveni opustit teplo sociálního
6
zabezpečení a začít nabývat finanční zabezpečení. Nejde o snadnou životní cestu, ale
cena čekající na jejím konci za tu námahu stojí. Jde o cestu k finanční svobodě.
Když mi bylo dvanáct, bohatý táta mi vyprávěl jednoduchý příběh, který mě navedl na
cestu k velkému bohatství a finanční svobodě. Tímto způsobem mi bohatý táta
vysvětloval rozdíl mezi levou stranou Cashflow kvadrantu, kvadranty „Z“ a „S“, a stranou
pravou s kvadranty „M“ a „I“. Zní takto:
„Bylo nebylo, kdesi stála jedna malebná vesnička. Žilo se v ní přímo pohádkově, nebýt
jedné věci. Pokud nepršelo, vesnička neměla vlastní vodu. Aby se tato potíž jednou
provždy vyřešila, rozhodli se radní, že vyhlásí soutěž na každodenní zásobování vsi
vodou. Ozvali se dva zájemci, kteří se tohoto úkolu chtěli zhostit, a radní podepsali
smlouvu s oběma. Měli pocit, že trocha konkurence udrží ceny při zemi a zajistí
dostatečný přísun vody.
Ed, první z mužů, kteří dohodu uzavřeli, okamžitě vyběhl ven, koupil si dva
pozinkované kbelíky a začal běhat tam a zpátky k jezeru, které bylo asi míli daleko. Když
tak od úsvitu do soumraku ve svých dvou kbelících přinášel z jezera vodu, začal
okamžitě vydělávat. Vodu lil do velké betonové nádrže, kterou nechala zbudovat ves.
Každé ráno musel vstávat ještě dřív, než se probudili ostatní obyvatelé, aby se postaral
o to, že v okamžiku potřeby bude k dispozici dostatečné množství vody. Byla to těžká
práce, ale Ed byl šťastný, že vydělává a že získal jednu z exkluzivních smluv na tuto
službu.
Druhý úspěšný žadatel, Bill, na nějakou dobu zmizel. Celé měsíce po něm nebylo vidu
ani slechu, čemuž byl Ed jen rád, protože neměl konkurenci. Vydělával všechny peníze.
Místo aby si koupil dva kbelíky a s Edem soutěžil, Bill si sestavil obchodní plán, založil si
podnik, našel čtyři investory, zaměstnal ředitele, který se o firmu staral, a za půl roku se
vrátil se stavební četou. Během roku pak jeho lidé postavili ohromné potrubí z nerez
oceli, které spojovalo vesnici s jezerem.
Při slavnostním zahájení provozu Bill ohlásil, že jeho voda je čistší než Edova. Bill
věděl, že lidé si na Edovu nečistou vodu stěžovali. Oznámil taktéž, že vesnici bude vodou
zásobovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dnů v týdnu. Ed vodu nosil jen v pracovních
dnech... o víkendech nepracoval. Bill také oznámil, že za svou lepší kvalitu a spolehlivější
přísun bude účtovat o 75 procent méně. Vesnice se zaradovala a hned se rozběhla ke
kohoutu Billova potrubí.
Aby mohl Billovi konkurovat, snížil Ed svou cenu o 75 pročet, přikoupil dva další
kbelíky, opatřil je víky, a při každé cestě nosil teď tedy kbelíky čtyři. Aby poskytoval lepší
služby, zaměstnal své dva syny, aby mu pomáhali na noční směně a o víkendech. Když
chlapci odešli na vysokou školu, řekl jim:
„Pospěšte si, protože jednoho dne připadne tento podnik vám.“
Z jakéhosi důvodu se žádný z obou hochů po ukončení vysoké školy nevrátil. Ed měl
nakonec potíže se zaměstnanci a odbory. Odbory požadovaly vyšší mzdy, lepší výhody a
chtěly, aby jejich členové nosili jen jeden kbelík.
Bill na druhé straně si uvědomil, že pokud chce vodu jeho vesnice, budou ji chtít určitě
i vesnice jiné. Upravil svůj podnikatelský záměr a jal se prodávat svůj systém rychlého,
vysokoobjemového, laciného zásobování čistou vodou vesnicím po celém světě.
Vydělává sice jen cent za každý kbelík dodané vody, ale těch kbelíků jsou každodenně
7
miliardy. Bez ohledu na to, zda pracuje či nikoli, miliardy lidí spotřebovávají miliardy
kbelíků vody, a všechny tyto peníze tečou na jeho bankovní účet. Bill postavil potrubí,
které přivádí jemu peníze a vesnicím vodu.
Bill žil spokojeně až do smrti a Ed celý život jen tvrdě pracoval a věčně se potýkal s
finančními potížemi. A zazvonil zvonec...“
Tento příběh o Billovi a Edovi mě ovlivňuje už celá léta. Pomáhá mi při veškerém mém
rozhodování. Často se sám sebe ptám:
„Stavím potrubí, nebo tahám kbelíky?“
„Dřu se, nebo na to jdu chytře?“
A odpovědi na tyto otázky mi umožnily finanční svobodu.
A o tomto je i tato kniha. Píše se v ní o tom, co znamená být „Z“ a „I“. Je pro lidi, které
už unavuje vláčet se s kbelíky, pro lidi, kteří jsou připraveni stavět potrubí, aby jim tekly
peníze do kapes... a ne z nich vytékaly.
Tato kniha je rozdělena do tří části
Část první: první část této knihy se zabývá základními rozdíly mezi lidmi ve všech
čtyřech kvadrantech. Zabývá se tím, proč určití lidé tíhnou k určitým kvadrantům, a aniž
si to uvědomují, tak v nich ustrnou. Pomůže vám při určování, kde se v současnosti v
Kvadrantu nacházíte a kde se budete chtít nacházet za pět let.
Část druhá: druhá část pojednává o osobní proměně. Týká se spíše toho, kým musíte
být, než toho, co musíte udělat.
Část třetí: ve třetí části definuji sedm kroků, které můžete učinit na své cestě na
pravou stranu Kvadrantu. Podělím se v ní s vámi o další tajemství bohatého táty, vážící
se k vědomostem, jak se stát úspěšným „M“ a „I“. Pomůže vám vybrat si správnou cestu
k finanční svobodě.
V celé knize Cashflow kvadrant budu neustále zdůrazňovat důležitost finanční
inteligence. Pokud chcete figurovat na pravé straně Kvadrantu, v kategoriích „M“ a „I“,
musíte být chytřejší, než když se rozhodnete zůstat vlevo jakožto „Z“ nebo „S“.
Abyste se stali „M“ a „I“, musíte být schopni určovat směr, kterým tečou vaše peníze.
Tato kniha je napsána pro lidi, kteří jsou připraveni provést ve svém životě určité
změny. Je napsána pro lidi, kteří jsou připraveni ignorovat sociální jistoty a začít budovat
vlastní potrubí, aby dosáhli finanční svobody.
Nacházíme se na úsvitu Informačního věku a tento věk nabídne více příležitostí k
finančnímu růstu než jakýkoli předcházející. Právě lidé s dovednostmi „M“ a „I“ tyto
příležitosti vycítí a zhostí se jich. Aby člověk v Informačním věku uspěl, bude potřebovat
informace ze všech čtyř kvadrantů. Naše školy se bohužel stále nacházejí v
Průmyslovém věku a stále připravují studenty na existenci pouze na levé straně
Kvadrantu.
Pokud hledáte nové odpovědi na otázku, jak se přesunout do Informačního věku, pak
je tato kniha pro vás. Je napsána, aby vám na cestě do Informačního věku pomohla.
Nenabízí všechny odpovědi... ale podělím se v ní s vámi o hluboké a směrodatné
postřehy, které jsem získal na své cestě z poloviny Kvadrantu obsahující „Z“ a „S“ do
poloviny, kde figurují „M“ a „P.
Pokud jste připraveni vydat se na cestu nebo pokud už na takové cestě k finanční
svobodě jste, tato kniha je pro vás.
8
ČÁST PRVNÍ
Cashflow kvadrant
KAPITOLA PRVNÍ
„Proč si neseženete práci?“
V roce 1985 jsme já a moje žena Kim neměli domov. Neměli jsme ani práci a z úspor
nám zbývaly už jen poslední zbytky; kreditní karty jsme měli vyčerpané; a žili jsme ve
staré hnědé toyotě se sklápěcími sedadly, která nám sloužila jako lůžka. Na konci
prvního týdne nám začala docházet neúprosná fakta toho, kdo jsme, co děláme a kam
směřujeme.
Náš neutěšený stav trval další dva týdny. Jedna známá, jakmile si uvědomila naši
zoufalou finanční situaci, nám poskytla ve svém domě sklepní místnost. Tam jsme žili
devět měsíců.
Nikomu jsme o své situaci neříkali. Většinu času jsme oba na první pohled vypadali
normálně. Když se přátelé a rodina o našem strádání dozvěděli, jejich první otázka vždy
zněla: „Proč si neseženete práci?“
Zprvu jsme se jim vše snažili vysvětlit, ale většinou se nám naše pohnutky přiblížit
nepodařilo. Někomu, kdo si cení pracovního místa, je obtížné vysvětlit, proč se vám
místo hledat třeba nechce.
Občas jsme nějakou práci i vykonávali, a přišli si tak na pár dolarů. Ale dělali jsme to
jen proto, abychom měli co do žaludku a abychom si mohli koupit benzin. Těch několik
dolarů navíc sloužilo jen jako palivo, které nám mělo dopomoci k dosažení našeho
zvláštního cíle. Musím se přiznat, že v okamžicích vážných osobních pochyb se mi
představa jistého, bezpečného místa s pravidelným příjmem jevila přitažlivě. Avšak
protože jsme jistotu pracovního místa nehledali, zatínali jsme zuby, přežívali ze dne na
den a potáceli se na okraji finanční propasti.
Rok 1985 byl v našem životě ten nejhorší a zároveň ten nejdelší. Každý, kdo tvrdí, že
peníze nejsou důležité, bez nich určitě nebyl delší dobu. Kim a já jsme bojovali a často
se hádali. Strach, nejistota a hlad zkracují rozbušku lidských emocí a my se často
pouštíme do sporů s člověkem, kterého máme nejradši. Nicméně láska nás udržela
pohromadě a naše partnerské pouto se díky společně prožitým útrapám jen posílilo.
Věděli jsme, kam směřujeme; nevěděli jsme jen, jestli se tam někdy dostaneme.
Věděli jsme, že zajištěné, teplé, dobře placené místo najdeme vždycky. Oba jsme měli
vysokou školu, dobré pracovní návyky i solidní pracovní morálku. Ale jistotu jsme
nehledali. Toužili jsme po finanční svobodě.
V roce 1989 z nás už byli milionáři. Ačkoli jsme podle měřítek jistých lidí byli finančně
úspěšní, stále jsme nedosáhli svých snů. Ještě jsme nedosáhli opravdové finanční
svobody. K tomu došlo až v roce 1994. Od toho roku jsme už po celý zbytek života
nemuseli pracovat. Odmyslíme-li si nějakou nepředvídatelnou finanční katastrofu, oba
jsme se stali finančně svobodnými. Kim bylo třicet sedm, mně čtyřicet sedm.
K TOMU, ABYSTE VYDĚLALI PENÍZE, PENÍZE NEPOTŘEBUJETE
9
V této knize jsem úvodním vylíčením života bez domova a s prázdnou kapsou chtěl
reagovat na častou námitku, že „k vydělání peněz je peněz potřeba“.
Nesouhlasím s ní. K tomu, aby se z bezdomovců v roce 1985 stali v roce 1989 boháči a
pak v roce 1994 finančně nezávislí lidé, není třeba peněz. Když jsme začínali, peníze
jsme neměli a byli jsme zadlužení.
Není třeba ani kvalitního formálního vzdělání. Já sice mám vysokoškolský diplom, ale
mohu svědomitě prohlásit, že dosažení finanční svobody nemělo se vzděláním získaným
na vysoké škole pranic společného. Nenašel jsem žádné obzvláštní uplatnění pro léta
strávená studiem počtů, sférické trigonometrie, chemie, fyziky, francouzštiny a anglické
literatury. Řada úspěšných lidí opustila školu, aniž získala diplom. Patří mezi ně Thomas
Edison, zakladatel společnosti General Electric; Henry Ford, zakladatel firmy Ford Motor;
Bill Gates, zakladatel Microsoftu; Ted Turner, zakladatel CNN; Michael Dell, zakladatel
Dell Computers; Steve Jobs, zakladatel Apple Computer; nebo Ralph Lauren, zakladatel
společnosti Polo. Vysokoškolské vzdělání je důležité pro tradiční profese, ale ne pro to,
jak tito lidé přišli k bohatství. Vybudovali si své úspěšné podniky a o to jsem usiloval i já
s Kim.
TAK CO JE K TOMU TŘEBA?
Lidé se mě často ptají: „Pokud k vydělání peněz není peněz třeba a školy vás nenaučí,
jak se stát finančně svobodní, v čem to tedy je?“
Já odpovídám: je třeba snů, spousty odhodlání, ochoty rychle se učit, schopnosti
správně používat Bohem dané vlastnosti a znalostí, ze kterého sektoru Cashflow
kvadrantu generujete svůj zisk.
CO JE TO CASHFLOW KVADRANT?
Obrazec dole znázorňuje Cashflow kvadrant.
ZM
SI
Písmena v jednotlivých kvadrantech znamenají:
Z zaměstnanec
S samostatně
výdělečně činný
M majitel podniku
I investor
ZE KTERÉHO KVADRANTU GENERUJETE SVŮJ ZISK?
Cashflow kvadrant znázorňuje rozličné metody, kterými se generuje zisk nebo peníze.
Například zaměstnanec vydělává peníze pomocí svého pracovního místa, kde vykonává
práci pro nějakou jinou osobu nebo jiný subjekt. Samostatně výdělečně činné osoby
vydělávají peníze prací pro sebe. Majitel podniku vlastní firmu, která mu generuje
peníze, a investor vydělává peníze z nejrůznějších investic - jinými slovy z peněz
generujících další peníze.
10
Různé způsoby generování zisku vyžadují různé mentality, různé technické dovednosti,
různé cesty vzdělání a různé typy lidí. Různé lidi přitahují různé kvadranty.
Třebaže peníze zůstávají pořád stejné, ohromně se mění způsoby, jakými se
vydělávají. Pokud se zadíváte na čtyři různá označení jednotlivých kvadrantů, nejspíš se
zeptáte: „Z kterého kvadrantu generuji většinu svého příjmu?“
Každý kvadrant je jiný. Generovat příjmy z různých kvadrantů vyžaduje různé
dovednosti a různé osobnosti, byť je člověk, kterého naleznete v jednotlivých
kvadrantech, stále tentýž. Pohyb z jednoho kvadrantu do druhého je jako hraní golfu
dopoledne a návštěva baletního představení večer.
PENÍZE SI MŮŽETE VYDĚLAT
VE VŠECH ČTYŘECH KVADRANTECH
Většina z nás má potenciál generovat příjmy ve všech čtyřech kvadrantech.
Který kvadrant si zvolíte vy nebo já za zdroj základního příjmu nesouvisí příliš s tím, co
jsme se naučili ve škole; souvisí to spíše s tím, kým jsme ve svém nitru - s našimi
niternými hodnotami, přednostmi, slabostmi a zájmy. Právě tyto niterné rozdíly nás
přitahují k jednotlivým kvadrantům nebo nás od nich odpuzují.
Přesto však bez ohledu na to, jakou práci vykonáváme, stále můžeme působit ve všech
čtyřech kvadrantech. Například lékař si může vydělávat peníze jako „Z“, zaměstnanec, a
být členem lékařského sboru velké nemocníce nebo pracovat pro vládu ve veřejném
sektoru nebo se stát vojenským lékařem nebo se nechat zaměstnat pojišťovnou jako
revizní lékař.
Tentýž lékař se může rovněž rozhodnout vydělávat peníze jako „S“, samostatně
výdělečně činná osoba, a založit si soukromou praxi, vybavit si ordinaci, najmout si
zaměstnance a vybudovat si seznam pacientů.
Nebo se může rozhodnout stát se „M“ a vlastnit kliniku či laboratoř a zaměstnávat jiné
lékaře. Takový lékař by si nejspíš najal obchodního ředitele, který by mu celý podnik
řídil. V tomto případě by náš lékař podnik vlastnil, ale nemusel by v něm pracovat. Mohl
by se také rozhodnout vlastnit firmu, která s medicínou nijak nesouvisí, zatímco by se
svému oboru věnoval někde jinde. V takovém případě by lékař vydělával peníze jako „Z“
i jako „M“.
Jako „I“ by lékař mohl generovat svůj příjem z investic v podniku někoho jiného nebo v
organizacích, jako jsou trh s akciemi, trh s obligacemi či nemovitostmi.
Důležitá slova jsou „generovat příjem“. Nejde ani tak o to, co děláme, jako o to, jak
generujeme svůj příjem.
RŮZNÉ METODY GENEROVÁNÍ PŘÍJMU
To, co více než cokoli jiného určuje, ze kterého kvadrantu se rozhodneme generovat
svůj příjem, jsou vnitřní rozdíly v našich niterných hodnotách, přednostech, slabostech a
zájmech. Někteří lidé jsou rádi zaměstnanci, zatímco jiným se něco takového protiví.
Někteří lidé rádi vlastní firmy, ale neradi je řídí. Jiní firmy rádi vlastní a s láskou je i řídí.
Jistí lidé rádi investují, zatímco jiní v podobné aktivitě vidí jen riziko ztráty peněz. Většina
z nás zosobňuje trochu ze všech těchto vlastností. Úspěch ve všech čtyřech kvadrantech
často znamená přesměrování určitých niterných hodnot.
11
BOHATÍ NEBO CHUDÍ MŮŽETE BÝT VE VŠECH ČTYŘECH KVADRANTECH
Je důležité připomenout, že bohatí nebo chudí můžete být ve všech čtyřech
kvadrantech. V každém kvadrantu se nacházejí milionáři i lidé, kteří zbankrotovali.
Přítomnost v tom či onom kvadrantu ještě nezaručuje finanční úspěch.
NE VŠECHNY KVADRANTY JSOU STEJNÉ
Jakmile poznáte specifické vlastnosti každého kvadrantu, budete mít lepší představu,
který kvadrant nebo kvadranty vám nejlépe vyhovují.
Například jeden z řady důvodů, proč jsem si já vybral práci převážně v kvadrantech
„M“ a „I“, jsou jejich daňové výhody. Většině lidí pracující na levé straně Kvadrantu se
nabízí jen málo legálních daňových úlev. Nicméně na pravé straně Kvadrantu je
daňových úlev spousta. Prací v kvadrantech „M“ a „I“, která mi bude generovat příjem,
získám peníze rychleji a umožním jim pro mě pracovat déle, aniž přijdu o velké sumy na
daních.
RŮZNÉ ZPŮSOBY VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ
Když se mě lidé ptají, proč jsme s Kim nikde nebydleli, odpovídám jim, že důvodem
bylo, co mi řekl bohatý táta o penězích. Peníze jsou pro mě důležité, ale nechtěl jsem
strávit celý život jejich vyděláváním. Proto jsem nestál o žádnou práci. Pokud jsme se
měli stát zodpovědnými občany, chtěli jsme, aby peníze pracovaly pro nás, nechtěli jsme
strávit celý život fyzickou prací pro ně.
Proto je Cashflow kvadrant tak důležitý. Rozlišuje mezi různými způsoby, kterými se
generují peníze. Existují způsoby, jak být zodpovědný a vydělávat peníze, a přitom kvůli
nim fyzicky nepracovat.
ROZDÍLNÍ TÁTOVÉ - ROZDÍLNÉ PŘEDSTAVY O PENĚZÍCH
Můj velmi vzdělaný táta pevně věřil, že láska k penězům je symbolem zla. Že mít
ohromné příjmy znamená být chamtivý. Cítil se trapně, když noviny zveřejnily, kolik
vydělává, protože ve srovnání s učiteli, kteří pracovali pod ním, si připadal placený až
přehnaně. Byl to dobrý, čestný, pracovitý muž, který se ze všech sil snažit hájit své
stanovisko, že peníze v jeho životě důležité nejsou.
Můj velmi vzdělaný, přesto však chudý táta neustále říkal: „Mě peníze nezajímají.“ „Já
nikdy nezbohatnu.“ „Nemůžu si to dovolit.“ „Investování je riskantní.“ „Peníze nejsou
všechno.“
PENÍZE SLOUŽÍ ŽIVOTU
Bohatý táta smýšlel odlišně. Trávit celý život prací a předstírat, že peníze nejsou
důležité, mu připadalo pošetilé. Bohatý táta si myslel, že život je důležitější než peníze,
ale peníze jsou důležité, protože mu slouží. Často říkával: „Den má jen určitý počet
hodin a tvrdě pracovat se dá taky jenom do jisté míry. Tak proč pracovat tvrdě kvůli
penězům? Nauč se, abys peníze měl a aby pro tebe tvrdě pracovali ostatní, a pak můžeš
dělat to, co je skutečně důležité.“
Pro bohatého tátu bylo důležité toto:
„Mít spoustu času na výchovu dětí.“
12
„Mít peníze na dobročinné účely a na projekty, které podporoval.“
„Poskytovat pracovní místa a finanční stabilitu svému okolí.“
„Mít čas a peníze, aby se mohl starat o své zdraví.“
„Mít možnost cestovat s rodinou po celém světě.“
„Na tyto věci potřebuješ peníze,“ říkal bohatý táta. „Proto jsou pro mě důležité. Peníze
jsou důležité, ale já nechci strávit celý život, abych na ně pořád pracoval.“
VOLBA KVADRANTU
Důvodem, proč jsme se s manželkou coby bezdomovci soustředili na kvadranty „M“ a
„I“, byl fakt, že se mi v těchto kvadrantech dostalo největšího vzdělání a výchovy. Díky
vedení bohatého táty jsem znal nejrůznější finanční a pracovní výhody každého
kvadrantu. Kvadranty na pravé straně, „M“ a „I“, mi nabízely nejlepší šanci na finanční
úspěch a finanční nezávislost.
Navíc ve třiceti sedmi letech jsem už zakusil zdary a nezdary ve všech čtyřech
kvadrantech, což mi umožnilo do jisté míry pochopit vlastní temperament, preference,
přednosti a slabosti. Věděl jsem, ve kterých kvadrantech se mi daří nejlépe.
RODIČE JSOU UČITELÉ
Když jsem byl malý, byl to právě bohatý táta, kdo často poukazoval na Cashflow
kvadrant. Vysvětloval mi rozdíly mezi dosažením úspěchu na straně levé a na straně
pravé. Avšak coby malý chlapec jsem tomu, co říká, příliš pozornosti nevěnoval.
Nechápal jsem rozdíl mezi mentalitou zaměstnance a mentalitou majitele podniku. Staral
jsem se jen o to, jak přežít ve škole.
Nicméně jsem jeho slova vnímal a ona mi brzo začala dávat smysl. Skutečnost, že jsem
se nacházel ve společnosti dvou dynamických a úspěšných otců, dodávala smysl tomu,
co každý z nich říká. Ale rozdílů mezi stranou Kvadrantu, kde figurovali „Z“ a „S“, a
stranou, kde figurovali „M“ a „I“, jsem si začal všímat, až když jsem videí, co dělají.
Rozdíly to byly zpočátku sotva patrné, ale časem mi začaly bít do očí.
Například jednou z bolestných zkušeností, kterou jsem jako malý chlapec zažil, byl
rozdíl, kolik času mi mohl věnovat jeden táta ve srovnání s druhým. Když rostly význam
a úspěchy obou tátů, bylo zřejmé, že jeden táta má stále méně času na svou ženu a své
čtyři děti. Můj skutečný táta byl věčně na cestách, na schůzích nebo spěchal na letiště,
kde ho čekala další setkání. Čím byl úspěšnější, tím méně jsme spolu večeřívali jako
rodina. Víkendy trávil doma ve své přeplněné pracovně, zahrabaný v nejrůznějších
papírech.
Bohatý táta měl naopak s rostoucími úspěchy času stále více a více. Jedním z důvodů,
proč jsem se toho naučil tolik o penězích, finančnictví, obchodu a životě, bylo prostě to,
že bohatý táta měl stále více času na své děti i na mě.
Dalším příkladem je i to, že s rostoucím úspěchem oba tátové sice vydělávali více
peněz, ale můj skutečný, vzdělaný táta se také více zadlužoval. Musel tedy pracovat
ještě usilovněji a najednou se ocitl ve skupině s vyšším daňovým zatížením. Jeho bankéř
a účetní mu tehdy řekli, aby si koupil větší dům a dosáhl tak „daňové úlevy“. Táta si
jejich radu vzal k srdci a větší dům koupil, brzy však musel pracovat ještě usilovněji než
13
kdy předtím, aby vydělal více peněz, s jejichž pomocí by nový dům zaplatil... což ho od
rodiny ještě více vzdálilo.
Bohatý táta byl jiný. Vydělával víc a víc peněz, ale na daních platil méně. I on měl
bankéře a účetní, ale nedostávalo se mu stejných rad, které získával můj velmi vzdělaný
táta.
HLAVNÍ DŮVOD
Ovšem hlavní hnací síla, která mi neumožnila zůstat na levé straně Kvadrantu, měla
základ v tom, co se mému velmi vzdělanému, avšak chudému tátovi, stalo na vrcholu
jeho kariéry.
Počátkem sedmdesátých let jsem už měl za sebou vysokou školu a připravoval jsem se
v Pensacole na Floridě na působení ve Vietnamu jako pilot amerického námořnictva.
Vzdělaný táta byl nyní vrchním školským inspektorem státu Havaj a byl členem
guvernérova sboru poradců. Jednoho večera mi táta zavolal do pokoje na základně.
„Synku,“ řekl mi. „Chystám se odstoupit ze svého místa a budu kandidovat jako
viceguvernér státu Havaj za republikánskou stranu.“
Polkl jsem a pak jsem odpověděl: „Budeš soupeřit o místo se svým šéfem?“
„Přesně tak,“ odvětil.
„Proč?“ zeptal jsem se. „Republikáni na Havaji nemají šanci. Demokratická strana a
odbory jsou příliš silné.“
„Vím, synku. Vím i to, že nemáme ani tu sebemenší naději, že bychom mohli vyhrát. Na
guvernéra bude kandidovat soudce Samuel King a já budu kandidovat na jeho
zástupce.“
„Ale proč?“ zeptal jsem se ještě jednou. „Proč soupeřit se svým nadřízeným, když víš,
že prohraješ?“
„Protože mi svědomí neumožňuje udělat nic jiného. Hry, co hrají politici, mě
znepokojují.“
„Chceš říct, že jsou zkorumpovaní?“
„Ne, to říct nechci.“ řekl skutečný táta. Byl to čestný a mravný muž, který o nikom
skoro nikdy nemluvil špatně. Choval se vždycky jako diplomat. Přesto jsem z jeho hlasu
dokázal určit, že je rozzlobený a zneklidněný. Říkal: „Řeknu jenom tolik, že mi svědomí
nedá spát, když vidím, co se tu děje v zákulisí. Nevydržel bych sám se sebou, kdybych
dělal, že nic nevidím, a zůstal pasivní. Práce ani výplatní páska nejsou tak důležité jako
moje svědomí.“
Po dlouhé pauze jsem si uvědomil, že je rozhodnutý. „Hodně štěstí,“ řekl jsem tiše.
„Jsem hrdý na tvou odvahu a jsem hrdý, že jsem tvůj syn.“
Republikáni i jejich kandidátní listina podle očekávání propadli. Znovuzvolený guvernér
se postaral o to, aby táta už nikdy na úřadu vlády státu Havaj práci nezískal..., a tak to i
dopadlo. V čtyřiapadesáti letech si táta sháněl práci a já jsem byl na cestě do Vietnamu.
Táta si tedy na stará kolena hledal novou práci. Chodil z míst s honosnými jmény a
nízkým platem na místa s jinými honosnými jmény a platem stejně mizerným. Z místa,
kde byl výkonným ředitelem nevýdělečné organizace ABC, na místo, kde byl vedoucím
ředitelem jiné nevýdělečné organizace XYZ.
14
Byl to vysoký, schopný a dynamický muž, který už nebyl vítán v jediném světě, který
znal: ve světě vládních zaměstnanců. Několikrát se snažil vrhnout se na podnikání. Chvíli
dělal konzultanta a dokonce si koupil i slavnou franšízu, ale nic nevyšlo. Jak stárnul a
opouštěly ho síly, přicházel i o dravost pouštět se stále do něčeho nového; jeho
nedostatek vůle se stupňoval po každém neúspěšném pokusu. Byl úspěšným „Z“
snažícím se přežít jako „S“, v kvadrantu, v němž nebyl nikterak vyškolen, kde mu
chyběla praxe a pro který nehořel žádným nadšením. Miloval svět veřejného vzdělávání,
ale nedokázal si najít cestu zpět. V jeho případě byl nenápadně uplatňován zákaz
působení ve státní správě. V jistých kruzích by se řeklo, že byl na „černé listině“.
Kdyby nebylo sociálního a zdravotního pojištění, byla by poslední léta jeho života jedna
velká pohroma. Umřel sice nespokojený a trochu dopálený, ale umřel s čistým
svědomím.
Co mně tedy dodávalo energii ve chvílích největšího zoufalství? Byla to neustále se
vracející vzpomínka na vzdělaného tátu sedícího doma, čekajícího na zazvonění telefonu,
snažícího se přežít ve světě obchodu, o němž vůbec nic nevěděl.
V tom, spolu s radostnou vzpomínkou na bohatého tátu, který byl s nastávajícími léty
čím dál šťastnější a úspěšnější, spočívala má inspirace. Místo aby v padesáti čtyř letech
chřadl, bohatý táta jen kvetl. Už dříve se stal bohatý, ale teď byla ultrabohatý. Pořád se
o něm psalo v novinách jako o muži, který skupuje Waikiki a Maui. Sklízel ovoce roků
metodického budování podnikání a investování. Byl na cestě stát se jedním z
nejbohatších lidí na Havajských ostrovech.
Z MALÝCH ROZDÍLŮ SE STÁVAJÍ ROZDÍLY VELKÉ
Poněvadž mi bohatý táta vysvětlil princip Kvadrantu, viděl jsem lépe malé rozdíly, které
se po letech strávených prací stávaly rozdíly velkými. Díky Kvadrantu jsem věděl, že je
lepší rozhodnout se spíše, kým se chci postupem času stát, než co chci dělat. Ve chvílích
největšího zoufalství mi spolu s lekcemi, které mi dali mí dva tátové, dodávalo energii
právě toto hluboké vědomí.
JE TO VÍCE NEŽ JEN KVADRANT
Cashflow kvadrant je cosi víc než jen dvě čáry a několik písmen.
Pokud se podíváte pod povrch tohoto jednoduchého obrazce, najdete dokonale odlišné
světy a stejně tak odlišné způsoby nazírání na svět. Jako člověk, který se na svět díval
jak z levé strany Kvadrantu, tak ze strany pravé, mohu čestně prohlásit, že svět v
závislosti na pozici v jednom či druhém kvadrantu vypadá velmi různě... a o těchto
rozdílech je právě tato kniha.
Jeden kvadrant není lepší než druhý..., každý má své přednosti a každý má své slabiny
Tato kniha byla napsána, aby vám umožnila pohled na jednotlivé kvadranty a na osobní
růst, kterého je třeba, abyste byli finančně úspěšní v každém z nich. Doufám, že tak
získáte nové postřehy vážící se k volbě životní finanční cesty, která vám nejlépe
vyhovuje.
Řada dovedností nezbytných pro úspěch na pravé straně Kvadrantu se neučí na
školách, což může vysvětlit, proč lidé jako Bill Gates z Microsoftu, Ted Turner ze CNN
nebo Thomas Edison opustili školu předčasně. Tato kniha tyto dovednosti pojmenuje a
15
stejně tak určí základní povahové rysy, které jsou nutné pro úspěch na pravé straně
Kvadrantu, kde figurují „M“ a „I“.
Napřed nabídnu základní přehled všech čtyř kvadrantů, načež se zaměřím na kvadranty
„M“ a „I“. O tom, co je třeba k úspěchu na straně se „Z“ a „S“, už byla napsána spousta
publikací.
Po přečtení této knihy někteří z vás snad zatouží po změně způsobu, jak přichází ke
svému příjmu, jiní třeba rádi zůstanou tam, kde v současnosti jsou. Možná se
rozhodnete, že budete působit ve více než jednom kvadrantu, třeba ve všech čtyřech.
Každý z nás je jiný a žádný kvadrant není důležitější nebo lepší než ty ostatní. V každé
vesnici, městě a zemi světa je třeba k zajištění finanční stability společenství lidí
působících ve všech čtyřech kvadrantech.
Navíc se se vzrůstajícím věkem a novými zkušenostmi mění i naše zájmy. Všímám si
například, že řada mladých lidí hned po skončení školy dává přednost získání pracovního
místa. Ovšem po několika letech si někteří z nich uvědomí, že je nezajímá šplhání po
společenském žebříčku nebo je přestane zajímat oblast, v níž působí. Tyto změny spjaté
s věkem a s nabytými zkušenostmi často vedou k hledání nových možností růstu,
finančního zabezpečení a osobního štěstí. Doufám, že vám tato kniha poskytne v
souvislosti s dosažením těchto cílů neotřelé myšlenky.
V krátkosti, tato kniha není o bezdomovcích, je o hledačích domova... domova v
jednom či více kvadrantech.
KAPITOLA DRUHÁ
Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé
„Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ říkával můj velmi vzdělaný táta.
Několikrát jsem s ním seděl a snažil se mu vysvětlit Cashflow kvadrant, protože jsem
mu chtěl ukázat novou finanční cestu. Blížil se k šedesátce a uvědomoval si, že řada
jeho snů se nikdy nevyplní. Zdálo se, že „černá listina“ dosahuje i za zdi státní instituce.
Dával na ni nyní i sám sebe.
„Snažil jsem se, ale nešlo to.“
Táta měl na mysli pokusy prorazit v kvadrantu „S“ jako nezávislý konzultant a v
kvadrantu „M“, kdy vložil většinu svých celoživotních úspor do slavné zmrzlinové
franšízy, která zkrachovala.
Protože byl chytrý, rozumově chápal rozdílné technické dovednosti, kterých je v
každém kvadrantu třeba. Věděl, že kdyby chtěl, dokázal by se jim naučit. Ale brzdilo ho
něco jiného.
Jednou jsem u oběda o vzdělaném tátovi mluvil s bohatým tátou.
„Tvůj táta a já nejsme v jádru stejní lidé,“ řekl mi bohatý táta. „Třebaže jsme oba lidé a
oba známe strach, pochybnosti, víru a máme své přednosti a slabiny, přistupujeme k
těmto podobným věcem... rozdílně.“
„Můžeš mi vysvětlit ty rozdíly?“ zeptal jsem se.
„Ne teď u oběda,“ řekl bohatý táta. „Ale způsob, jakým reagujeme na tyto rozdíly, je
příčinou, proč setrváváme v takovém či onakém kvadrantu. Když se tvůj táta pokoušel
přejít z kvadrantu ,Z‘ do kvadrantu ,M‘, intelektuálně celý proces chápal, ale nezvládl ho
emocionálně. Když nešlo všechno jako po másle a on začal prodělávat, nevěděl, jak
problém vyřešit... vrátil se tedy do kvadrantu, ve kterém se cítil nejbezpečněji.“
16
„Do kvadrantu ,Z‘ a občas ,S‘,“ dodal jsem.
Bohatý táta přikývl. „Když strach ze ztráty peněz a z následného neúspěchu uvnitř nás
dosáhne určité míry intenzity, a je to strach, který je nám společný, on si vybere jistotu
a já si vyberu svobodu.“
„A v tom je ten základní rozdíl,“ řekl jsem a přivolal číšníka s účtem.
„Ačkoli jsme všichni lidé,“ pokračoval bohatý táta, „když dojde na peníze a na emoce,
které se k nim vážou, každý z nás reaguje rozdílně. A právě druh reakce na tyto emoce
často určuje, který kvadrant si vybereme za zdroj svých příjmů.“
„Rozdílné kvadranty... rozdílní lidé,“ řekl jsem.
„Přesně tak,“ odpověděl bohatý táta, když jsme vstávali a mířili ke dveřím. „A pokud
máš být v některém kvadrantu úspěšný, potřebuješ mít víc než jen technické
dovednosti. Musíš znát i niterné rozdíly, které lidi vedou k tíhnutí k jednotlivým
kvadrantům. Poznej je, a život bude mnohem snazší.“
Třásli jsme si rukama a loučili se, a mezitím přijel řidič s autem.
„A ještě něco,“ dodal jsem spěšně. „Může se můj táta změnit?“
„Ale ovšem,“ řekl bohatý táta. „Každý se může změnit. Ale změna kvadrantu není jako
změna pracovního místa nebo změna profese. Změna kvadrantu s sebou často přináší
změnu toho, kým jsi uvnitř, jak uvažuješ a jak se díváš na svět. Pro někoho je taková
změna snazší než pro jiného, protože někteří lidé prostě změny vítají, zatímco jiní jim
vzdorují. A změna kvadrantu znamená docela často i změnu celého životního přístupu.
Je to tak zásadní změna, jak se vypráví v tom starém
příběhu o housence, která se změní na motýla. Nezměníš se jen ty, změní se i tví
přátelé. Ačkoli se budeš stále přátelit se svými starými kamarády, pro housenky je těžší
dělat totéž co motýli. Jde tedy o velké změny a není moc lidí, kteří by se pro ně
rozhodli.“
Řidič zavřel dveře, a jakmile bohatý táta odjel, já jsem pořád přemýšlel o rozdílech.
JAKÉ JSOU ROZDÍLY?
Jak poznám lidi z jednotlivých kvadrantů, aniž toho o nich mnoho vím? Jeden ze
způsobů je poslouchat, co říkají.
Jednou z největších dovedností bohatého táty byla schopnost „číst“ lidi, i když také
věřil tomu, že nemůžete „soudit knihu podle obálky“. Bohatý táta, podobně jako Henry
Ford, nebyl nijak mimořádně vzdělaný, ale stejně jako on věděl, jak najímat a pracovat s
lidmi, kteří znalosti měli. Bohatý táta mi pořád vysvětloval, že schopnost soustředit
kolem sebe bystré lidi a pracovat v týmu, patří mezi jeho nejdůležitější dovednosti.
Od devíti let mě bohatý táta učil dovednostem nezbytným pro úspěch v kvadrantech
„M“ a „I“. Patřilo mezi ně umění dostat se pod povrch člověka a nahlédnout do jeho
nitra. Bohatý táta mi říkal: „Když poslouchám něčí slova, začínám vidět a cítit jeho duši.“
Takže už od devíti let jsem sedával s bohatým tátou, když přijímal nové lidi. Při těchto
rozhovorech jsem se naučil hledat ani ne tak slova, jako spíše vnitřní hodnoty. Hodnoty,
které, jak říkal bohatý táta, vycházely z jejich duší.
SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „Z“
17
Člověk pocházející z kvadrantu „Z“, neboli zaměstnanec, by mohl říci: „Hledám jistou,
bezpečnou práci s dobrým platem a kvalitními zaměstnaneckými výhodami.“
SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „S“
Člověk pocházející z kvadrantu „S“, neboli samostatně výdělečně činný, by mohl říci:
„Moje sazba je 35 dolarů za hodinu.“
Nebo: „Běžně si účtuji 6 procent z celkové ceny.“ Nebo: „Vypadá to, že nemůžu najít
lidi, kteří by chtěli pracovat a práci vykonali dobře.“
Nebo: „Na tomto projektu pracuji už více než 20 hodin.“
SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „M“
Člověk působící z kvadrantu „M“, neboli majitel podniku, by mohl říci: „Hledám nového
šéfa, který by mi řídil firmu.“
SLOVA VÁŽÍCÍ SE KE KVADRANTU „I“
Člověk působící z kvadrantu „I“, neboli investor, by mohl říci: „Vychází můj tok peněz z
vnitřní míry návratnosti nebo z čisté míry návratnosti?“
SLOVA JSOU NÁSTROJE
Jakmile bohatý táta poznal, jaký je člověk, s nímž vede rozhovor, v jádru, alespoň v
tom okamžiku věděl, o co mu ve skutečnosti jde, co hledá, co nabízí a jaká slova použít,
když s ním mluví. Bohatý táta vždycky říkal: „Slova jsou mocné nástroje.“
Bohatý táta toto svému synovi a mně neustále připomínal. „Pokud chcete lidi řídit, pak
musíte být pány slov.“
Takže jednou z vlastností nutných pro úspěšného „M“ je ovládnout slova a poznat,
která slova působí na který typ lidí. Nejprve nás učil pečlivě poslouchat slova, která
dotyčný používal, pak jsme věděli, která slova máme použít my a kdy je máme použít,
abychom dokázali co nejefektivněji odpovědět.
Bohatý táta nám vysvětloval: „Určité slovo může jednoho člověka vzrušit, zatímco totéž
slovo může někoho jiného naprosto odradit.“
Například slůvko „risk“ může znít člověku z kvadrantu „I“ vzrušivě, zatímco v jedinci z
kvadrantu „Z“ může vzbudit neovladatelný strach.
Aby se z nás stali velcí lídři, bohatý táta zdůrazňoval potřebu naučit se ze všeho nejdřív
dobře naslouchat. Pokud neposloucháte slova, která člověk používá, nevycítíte jeho duši.
Pokud neposloucháte jeho duší, nikdy nepoznáte, s kým vlastně mluvíte.
NITERNÉ ROZDÍLY
„Poslouchejte jejich slova, ucítíte jejich duši“ - říkal proto, že za slovy, která člověk volí,
leží jeho niterné hodnoty a niterná charakteristika. Nabízím zde několik zobecnění, která
odlišují lidi z jednotlivých kvadrantů.
1. „Z“ (zaměstnanec). Jakmile uslyším slovo „jistý“ nebo „výhody“, vycítím, o koho může
v jádru jít. Slovo „jistý“ se často používá v reakci na pocit strachu. Pokud člověk cítí
strach, potom potřeba jistoty je často užívanou frází někoho, kdo pochází převážně z
18
kvadrantu „Z“. Když dojde na peníze a na práci, existuje celá řada lidí, kteří nenávidí
pocit strachu související s ekonomickou nejistotou... odtud tedy plyne jejich touha po
jistotě.
Slovo „výhody“ znamená, že lidé by rádi získali i nějakou další odměnu za svou práci jasně specifikovanou a jistou odměnu navíc, jako je například zdravotní péče nebo
penzijní program. Podstatou je, že se chtějí cítit zabezpečení a chtějí to vidět černé na
bílém. Nejistota je zneklidňuje; jistota je uklidní. V duchu si říkají: „Já ti dám toto... a ty
mi zase na oplátku slíbíš toto.“
Chtějí svůj strach utišit určitou dávkou jistoty, a proto, když dojde na zaměstnání,
hledají zabezpečení a pevné dohody. Nejsou daleko od pravdy, když tvrdí, že „peníze mě
příliš nezajímají“.
Představa zabezpečení je pro ně často důležitější než peníze.
Zaměstnanci mohou být řediteli podniků nebo podnikoví údržbáři. Nejde ani tak o to,
co dělají, jako spíše o smluvní dohodu, kterou mají s osobou nebo organizací, která je
zaměstnává.
2. „S“ (samostatné výdělečně činní). Jsou to lidé, kteří chtějí „být svým vlastním
pánem“. Také rádi „dělají věci po svém“.
Této skupině říkám „ryzí nezávislí“.
Když dojde na peníze, zarytý „S“ často nesouhlasí, aby jeho příjem závisel na jiných
lidech. Jinak řečeno, když „S“ tvrdě pracuje, očekává, že za svou práci dostane náležitou
odměnu. Lidem spadajícím do kvadrantu „S“ se nelíbí, když jim finanční částku, kterou si
vydělají, určuje jednotlivec nebo skupina lidí, kteří třeba nepracují tak usilovně jako oni.
Pokud pracují tvrdě, dobře je zaplaťte. Ovšemže i chápou, že když tvrdě nepracují,
dobrý výdělek si nezaslouží. Když dojde na peníze, mají radikálně nezávislé duše.
POCIT STRACHU
Zatímco tedy „Z“, čili zaměstnanec, často zareaguje na strach z nedostatku peněz
hledáním „jistoty“, „S“ bude často reagovat odlišně. Lidé v tomto kvadrantu nereagují na
strach vyhledáváním bezpečí, ale uchopením situace a jejím vyřešením „po svém“. Proto
této skupině také říkám skupina „nezávislých“. Když dojde na strach a finanční riziko,
chtějí „popadnout býka za rohy“.
V této skupině najdete velmi vzdělané odborníky, jako jsou lékaři, právníci nebo zubaři,
kteří tráví celá léta studiem.
Ve skupině „S“ jsou rovněž lidé, kteří se ubírají odlišnou cestou vzdělání, než je tradiční
škola, popřípadě kombinují oba způsoby. V této skupině najdete zprostředkovatele
prodeje - například agenty realitních kanceláří - stejně jako drobné podnikatele, majitele
obchodů, pracovníky úklidových služeb, restauratéry, konzultanty, terapeuty, majitele
cestovních kanceláří, autoopraváře, instalatéry, tesaře, kazatele, elektrikáře, kadeřníky či
umělce.
Oblíbené písně těchto lidí by byly „Nobody Does It Better“ („Nikdo to neudělá líp“)
nebo „I Did It My Way“ („Udělal jsem to po svém“).
Samostatně výdělečně činní lidé jsou také často zarytými perfekcionisty. Často chtějí
udělat něco mimořádně dobře. Myslí si, že nikdo to neudělá tak dobře jako oni, takže
19
nedůvěřují nikomu, že by něco dokázal udělat tak, jak se líbí jim samotným... tak, jak si
myslí, že by to mělo být „správně“. V mnoha ohledech jde o skutečné umělce s vlastním
stylem a metodami.
A proto si je najímáme. Pokud si najmete specialistu na operace mozku, budete chtít,
aby měl léta vzdělání a praxe, ale především budete chtít, aby to byl perfekcionista.
Totéž platí pro zubaře, kadeřníky, konzultanty ve sféře marketingu, instalatéry,
elektrikáře, kartářky, právníky nebo trenéry. Vy, jakožto zákazník najímající si tyto
osoby, budete chtít někoho, kdo je prostě nejlepší.
Pro tuto skupinu platí, že peníze nejsou na jejich práci to nejdůležitější. Nezávislost,
svoboda dělat práci po svém a respekt, s nímž na ně jako na odborníky ve své oblasti
budete pohlížet, jsou pro ně důležitější než pouhé peníze. Když si je najímáte, nejlepší je
říci jim, co chcete udělat, a pak je nechat, ať to sami udělají. Dohled nepotřebují, ani
nechtějí. Pokud se jim budete do práce příliš plést, prostě od ní odejdou a řeknou vám,
ať si najdete někoho jiného. Peníze pro ně opravdu nejsou na prvním místě; to je
vyhrazeno nezávislosti.
Lidé v této skupině mají docela často potíže s najímáním jiných lidí na vykonávání své
práce, protože mají za to, že nikdo není dostatečně schopný. Což má za následek, že z
této skupiny často slýcháváme: „V této době je těžké najít obstojnou pomoc.“
A pokud takoví lidé naučí někoho dělat to, co dělají oni sami, nově vyškolený člověk
často odejde, aby pracoval „sám za sebe“, „byl svým vlastním pánem“, „dělal věci po
svém“ a „měl příležitost dát průchod své individualitě“.
Řada „S“ váhá s najímáním a školením jiných lidí, protože ti stejně skončí jako jejich
konkurence. Což zase vede k tomu, že sami pracují ještě usilovněji a dělají věci nejradši
sami.
3. „M“ (majitel podniku). Tato skupina lidí by mohla být skoro protikladem „S“. Ryzí „M“
se rádi obklopují chytrými lidmi ze všech čtyř kategorií: „Z“, „S“, „M“, „I“. Na rozdíl od
„S“, který nerad postupuje práci někomu jinému (protože nikdo by ji lépe nezvládl), ryzí
„M“ prací někoho pověří docela rád. Heslem člověka ze skupiny „M“ je: „Proč to dělat
sám, když si můžu najmout někoho, kdo to místo mě udělá, a ještě k tomu líp?“
Do tohoto typu patří třeba Henry Ford. V jedné známé historce se říká, že za Fordem
přišla skupinka takzvaných intelektuálů, kteří ho chtěli odsoudit za jeho „neznalosti“.
Tvrdili, že toho opravdu moc neví. Ford je tedy pozval k sobě do kanceláře a vyzval je,
aby se ho zeptali na cokoliv a on jim odpoví. Kolem tohoto nejúspěšnějšího amerického
průmyslníka se tedy sesedla porota „soudců“, která mu začal klást otázky. Ford je
poslouchal, a když byli u konce, jednoduše se natáhl po několika telefonech stojících na
stole a zavolal si několik svých bystrých poradců, které požádal, aby výboru poskytli
žádané odpovědi. Celé sezení zakončil prohlášením, že si bude radši najímat chytré,
studované lidi, kteří mu poskytnout potřebné odpovědi, aby se on sám mohl s čistou
hlavou věnovat důležitějším úkolům. Úkolům jako je „myšlení“.
Jeden z citátů připisovaných Fordovi zní: „Myšlení je nejtěžší činnost ze všech. Proto se
mu věnuje tak málo lidí.“
20
VEDENÍ ODKRÝVÁ V LIDECH TO NEJLEPŠÍ
Henry Ford byl idolem bohatého táty. Dostával jsem k přečtení knihy o lidech, jako byl
Ford nebo John D. Rockefeller, zakladatel společnosti Standard Oil. Bohatý táta svého
syna i mě neustále podněcoval, abychom se naučili podstatě vedení lidí a technickým
dovednostem spjatých s podnikáním. Při zpětném pohledu si nyní uvědomuji, že řada lidí
může mít jedno nebo druhé, ale abyste byli úspěšným „M“, musíte mít obojí. Stejně tak
si nyní uvědomuji, že oběma dovednostem se lze naučit. Podnikání i vedení lidí má svou
vědeckou stránku stejně jako stránku uměleckou. Pro mě obě tyto stránky znamenají
studium na celý život.
Když jsem byl malý chlapec, dal mi bohatý táta dětskou knihu nazvanou Stone Soup
(Kamenná polévka), kterou v roce 1947 napsala Marcia Brownová. Dal mi tuto knihu
přečíst jako začátek kurzu vedení lidí při podnikání.
Vedení, říkal bohatý táta, je „schopnost odkrýt v lidech to nejlepší“. Školil tedy svého
syna a mě v technických dovednostech nutných pro dosažení úspěchu v podnikání,
technických dovednostech jako jsou čtení hospodářské výsledovky, marketing, odbyt,
účetnictví, řízení podniku, výroba a vyjednávání a zdůrazňoval, abychom se naučili
pracovat s lidmi a naučili se je vést. Bohatý táta vždy říkal: „Technické dovednosti v
podnikání jsou jednoduché..., složité je pracovat s lidmi.“
Na Kamennou polévku stále vzpomínám a čtu ji dodnes, protože osobně, když věci
nejdou podle mého, mám sklony chovat se jako tyran a ne jako vedoucí.
ROZVOJ PODNIKÁNÍ
Často slýchávám slova: „Rozjedu vlastní podnikání.“ Spousta lidí si myslí, že klíč k
finančnímu zabezpečení a spokojenosti spočívá ve vykonávání toho, co „souvisí přímo s
vámi“ nebo s „vývojem nového výrobku, který nemá ještě nikdo jiný“.
Takže se zařeknou a rozjedou něco vlastního. V řadě případů se vydávají touto cestou:
Řada z nich se vrhne na podnikání typu „S“ a nikoli typu „M“. Znovu opakuji, že žádný
kvadrant není lepší než druhý. Každý má své osobité přednosti a slabiny, rizika a
výhody. Ale řada lidí, kteří chtějí rozjet podnikání typu „M“, skončí u podnikání typu „S“
a ve svém putování na pravou stranu Kvadrantu ustrnou.
Ale skončí u tohoto a tady ustrnou:
Mnozí noví podnikatelé chtějí provést toto:
Pak se mnozí snaží udělat toto:
Ale jen málo z těch, co se o něco takového pokusí, to nakonec zvládne. Proč? Protože
technické a lidské nároky na úspěch se kvadrant od kvadrantu často liší. Abyste v
určitém kvadrantu dosáhli úspěchu, musíte se naučit dovednostem a mentalitě, které
mu přináležejí.
ROZDÍL V PODNIKÁNÍ V KVADRANTECH „S“ A „M“
21
Lidé, kteří jsou ryzí „M“, mohou opustit svou firmu na jeden či více roků, a když se
vrátí, zjistí, že jejich podnikání vynáší více a funguje lépe, než když ho opouštěli. U
ryzího podnikatele typu „S“ platí, že pokud tento opustí svou živnost na rok či více,
existuje vysoká pravděpodobnost, že až se vrátí, nebude k čemu.
Co tedy způsobuje tento rozdíl? Když to řeknu jednoduše, „S“ vlastní pracovní místo.
„M“ vlastní systém a najímá si lidi, aby mu tento systém řídili. Nebo řečeno ještě jinak: v
mnoha případech je „S“ systém. Proto nemůže svou práci opustit.
Vezměme si zubaře. Zubař stráví několik let na škole, kde se učí, jak působit jako
soběstačný systém. Vás, jako zákazníka, začnou bolet zuby. Jdete navštívit svého
zubaře. Ten vám zuby spraví. Zaplatíte a odejdete. Jste šťastní a pak řeknete o tom
vynikajícím zubaři všem svým známým. Ve většině případů zvládne zubař vykonat
veškerou práci sám. Potíž nastává, když se rozhodne odjet na dovolenou, protože to s
ním odjíždí i jeho příjem.
Majitelé podniků z kvadrantu „M“ mohou odjíždět na dovolenou neustále, protože
vlastní systém, nikoli pracovní místo. Pokud je „M“ na dovolené, stále mu do kapsy
proudí peníze.
Abyste byli úspěšní jako „M“, je třeba:
A.
vlastnit nebo ovládat systém a
B.
umět vést lidi.
Aby se ze „S“ stal „M“, je nutné, aby přeměnil to, co je, a to, co ví, na systém... a to
hodně lidí neumí... nebo na systému často příliš mnoho lpí.
umíte udělat lepší hamburger než mcdonald‘s?
Přichází ke mně spousta lidí, jež žádají o radu, jak založit firmu, nebo se mě ptají, jak
získat peníze pro nový výrobek nebo nápad.
Obvykle jim tak deset minut naslouchám a za tu dobu dokážu určit, kde leží střed
jejich zájmu. Je to ten výrobek nebo systém podnikání? Za těch deset minut si velmi
často vyslechnu tato slova (vzpomeňte si, jak je důležité umět naslouchat a umožnit
slovům, aby vás navedla k niterným hodnotám duše dotyčného):
„Je to mnohem lepší výrobek, než jaký dělá firma XYZ.“
„Díval jsem se všude a nikdo to nevyrábí.“
„Dám vám nápad na tento výrobek; a budu chtít 25 procent zisku.“
„Pracuji na tomto (výrobku, knize, hudebním doprovodu, vynálezu) už celé roky.“
Tato slova patří obvykle člověku fungujícímu na levé straně Kvadrantu, v kategorii „Z“
nebo „S“.
Teď je důležité se zachovat taktně, protože jde o niterné hodnoty a představy, které se
usazovaly celá léta... možná se předávaly z generace na generaci. Pokud nebudu taktní
či trpělivý, mohl bych poškodit křehký a citlivý zrod myšlenky, a co víc, lidskou bytost
připravenou k přesunu do jiného kvadrantu.
HAMBURGER A PODNIKÁNÍ
Jelikož musím být taktní, používám často v této fázi rozhovoru názorný příklad s
„hamburgerem od McDonald’s“. Když si vyslechnu propagační řeč, pomalu se zeptám:
„Umíte vy osobně udělat lepší hamburger než McDonald’s?“
22
Prozatím mi 100 procent lidí, s nimiž jsem hovořil o jejich novém nápadu či výrobku,
odpovědělo „ano“. Všichni by dokázali udělat, připravit a naservírovat kvalitnější
hamburger než McDonald’s.
V této fázi se jich zeptám na další věc: „Umíte vy osobně vybudovat lepší podnikatelský
systém než McDonald’s?“
Některým lidem je rozdíl ihned patrný, jiným ne. A řekl bych, že rozdíl spočívá v tom,
zda je dotyčný fixován na levé straně Kvadrantu, kde se soustředí na představu lepšího
hamburgeru, nebo na straně pravé, kde se soustředí na systém podnikání.
Všemožně se snažím vysvětlit, že existuje celá řada podnikatelů, kteří nabízejí mnohem
lepší výrobky nebo služby než ultrabohaté nadnárodní společnosti, stejně jako existují
miliardy lidí, kteří dokážou udělat lepší hamburger než McDonald‘s. Ovšem pouze
McDonald‘s má systém, který prodal miliardy hamburgerů.
PODÍVEJTE SE NA DRUHÝ BŘEH
Pokud lidé začnou chápat, jak funguje druhá strana, navrhnu jim, aby si zašli do
McDonald‘s, koupili si hamburger, posadili se a podívali se na systém, který jim tento
hamburger zprostředkoval. Všimněte si kamionů, které přivezly syrové maso, farmáře,
který dodal hovězí, a televizních reklam s Ronaldem McDonaldem. Všimněte si výcviku
mladých, nezkušených lidí, kteří neustále opakují stejná slova: „Dobrý den, vítejte v
McDonald‘s,“ stejně jako zařízení pobočky, regionální kanceláře, pekárny, která upekla
housky, a milionů hranolků, které po celém světě chutnají naprosto stejně. Pak zahrňte
burzovní makléře, kteří firmě McDonald‘s vydělávají peníze na Wall Street. Pokud
začnete chápat celý obrázek, pak máte šanci, že se přesunete v Kvadrantu na stranu,
kde působí „M“ a „I“.
Ve skutečnosti na světě existuje bezpočet nových nápadů, miliardy lidí nabízející
nejrůznější služby či výrobky, miliony produktů, ale jenom několik lidí, kteří vědí, jak
vybudovat vynikající obchodní systémy.
Bill Gates z Microsoftu nevytvořil vynikající produkt. Koupil produkt někoho jiného a
kolem něj vystavěl silný globální systém.
4. „I“ (investor). Investoři vydělávají peníze pomocí peněz. Nemusejí pracovat, protože
peníze pracují za ně.
Kvadrant „I“ je hřiště bohatých. Bez ohledu na to, ve kterém kvadrantu lidé vydělávají
peníze, pokud doufají, že jednoho dne zbohatnou, musí mermomocí dojít do kvadrantu
„I“. Právě v něm se peníze mění na bohatství.
CASHFLOW KVADRANT
Toto je Cashflow kvadrant. Kvadrant jednoduše rozlišuje, kdo generuje zisk, zda „Z“
(zaměstnanec), „S“ (samostatně výdělečně činný), „M“ (majitel podniku) nebo „I“
(investor). Rozdíly jsou v krátkosti uvedeny zde:
ČJL A PJL
Většina z nás už slyšela, že tajemství velkého majetku a bohatství spočívá v:
1. ČJL - času jiných lidí
2. PJL - penězích jiných lidí
23
ČJL a PJL se nacházejí na pravé straně Kvadrantu. JL (jiní lidé) jsou většinou lidé
pracující na levé straně Kvadrantu, jejichž času a peněz se používá.
Hlavním důvodem, proč jsme si s Kim dali záležet na vybudování podnikání typu „M“ a
nikoli typu „S“, bylo to, že jsme poznali dlouhodobé výhody používání „času jiných lidí“.
Jednou ze stinných stránek úspěchu na poli „S“ je, že úspěch prostě znamená více tvrdé
práce. Jinými slovy, dobrá práce ústí do tvrdší práce a delší pracovní doby.
Při tvoření podnikání typu „M“ úspěch spočívá pouze v rozšiřování systému a najímání
dalších lidí. Jinými slovy, pracujete méně, vyděláváte více a těšíte se z více volného
času.
Ve zbytku této knihy se budu zabývat dovednostmi a mentalitou nutnými pro pravou
stranu Kvadrantu. Mám zkušenost s tím, že úspěch na pravé straně vyžaduje odlišnou
mentalitu a odlišné technické dovednosti. Pokud jsou lidé dostatečně pružní, aby změnili
svou mentalitu, myslím, že jim celý proces dosažení většího finančního zabezpečení a
svobody připadne snadný. Pro jiné lidi může být tento proces příliš obtížný... protože
řada lidí je zatuhlá v jednom kvadrantu, v jedné mentalitě.
Přinejmenším se dozvíte, proč někteří lidé pracují méně, vydělávají více, platí méně na
daních a cítí se finančně zabezpečenější než ostatní. Jde pouze o pochopení, ze kterého
kvadrantu je třeba pracovat a kdy.
VODÍTKO KE SVOBODĚ
Cashflow kvadrant není soustavou pravidel. Je pouze vodítkem pro ty, kteří ho chtějí
použít. Vyvedl nás z finančních nesnází do finančního zabezpečení a dále pak do finanční
svobody. Nechtěli jsme strávit každý den svého života nutností ráno vstávat a jít
vydělávat peníze.
ROZDÍL MEZI BOHATÝMI A TĚMI OSTATNÍMI
Před několika lety jsem četl jeden článek, kde se psalo, že většina bohatých lidí získává
70 procent svých příjmů z investic, neboli z kvadrantu „I“, a méně než 30 procent ze
mzdy, neboli z kvadrantu „Z“. A pokud už byli „Z“, bylo pravděpodobné, že jsou
zaměstnanci svých vlastních korporací.
Jejich příjem vypadal takto:
Pro většinu ostatních, pro nemajetné a pro střední třídu, platí, že alespoň 80 procent
příjmů pochází z mezd z kvadrantů „Z“ a „S“ a méně než 20 procent z investic, neboli z
kvadrantu „I“.
ROZDÍL MEZI BOHATSTVÍM A ZÁMOŽNOSTÍ
V první kapitole jsem napsal, že jsme byli se ženou milionáři už v roce 1989, ale
finanční svobody jsme dosáhli až v roce 1994. Existuje rozdíl mezi bohatstvím a
zámožností. V roce 1989 nám naše podnikání vynášelo spoustu peněz. Vydělávali jsme
více a pracovali méně, protože obchodní systém se rozrůstal bez našeho dalšího
fyzického přispění. Dosáhli jsme toho, co by většina lidí nazvala finančním úspěchem.
Přesto jsme potřebovali přeměnit peníze přitékající z podnikání na hmatatelnější aktiva,
která by generovala další příliv peněz. Své podnikání jsme korunovali úspěchem a nyní
24
nastal čas zaměřit se na růst aktiv, a to až do fáze, kdy by příliv peněz z veškerých
našich aktiv převýšil naše životní náklady.
Náš obrazec by vypadal takto:
V roce 1994 byl pasivní příjem ze všech našich aktiv vyšší než naše výdaje. Tehdy jsme
dosáhli zámožnosti.
Naše podnikání by se v podstatě také mohlo považovat za aktivum, protože generovalo
zisk a fungovalo bez velkých fyzických zásahů. Kvůli vlastnímu pocitu zámožnosti jsme
se chtěli ujistit, že máme hmatatelná aktiva jako jsou nemovitosti a akcie, které
přinesou více pasivního zisku, než kolik jsou naše náklady. Teprve tehdy bychom mohli
říci, že jsme zámožní. Jakmile příjem ze sloupce aktiv převýšil zisk plynoucí z podnikání,
prodali jsme obchod svému partnerovi. Stali jsme se zámožnými.
DEFINICE ZÁMOŽNOSTI
Definice zámožnosti spočívá v „počtu dní, které jste schopni přežít, aniž byste fyzicky
pracovali (vy nebo někdo ve vaší domácnosti), a přesto si udrželi svou životní úroveň“.
Například: Pokud vaše životní náklady dosahují 1000 dolarů za měsíc a pokud máte
naspořeno 3000 dolarů, vaše zámožnost činí přibližně 3 měsíce neboli 90 dní. Zámožnost
se měří v čase, nikoli v dolarech.
V roce 1994 jsme s manželkou dosáhli nekonečné zámožnosti (odhlédneme-li od
hrozby velkých hospodářských změn), poněvadž příjem z našich investic převyšoval naše
měsíční výdaje.
V konečném důsledku tedy platí, že není důležité, kolik peněz vyděláváte, nýbrž kolik
peněz máte a jak dlouho jsou tyto peníze schopny pro vás pracovat. Každý den se
setkávám s řadou lidí, kteří vydělávají spousty peněz, ale všechny tyto peníze jim
odejdou sloupcem výdaje.
Tok jejich peněz je zobrazený na str. 50.
Vždy, když si přijdou na trochu peněz, vydají se na nákupy. Často si kupují větší dům
nebo nové auto, což vede k dlouhodobějšímu zadlužení a další práci, přičemž jim
nezbude nic, co by se dalo zařadit do kolonky aktiv. Peníze se jim kutálí tak rychle, až
byste si mysleli, že si vzali nějaké finanční projímadlo.
HOSPODAŘENÍ U ČERVENÉ LINKY
V motoristickém světě existuje úsloví „držet motor u červené linky“. „Červená linka“
znamená, že škrticí klapka udržuje otáčky motoru co nejblíže „červené lince“, neboli
maximální rychlostí, kterou vydrží motor vozu, aniž by explodoval
Když dojde na osobní finance, najde se řada lidí, bohatých i chudých, kteří neustále
operují poblíž finanční „červené linky“. Bez ohledu na to, kolik vydělají, peníze utrácejí,
jak jim přicházejí pod ruce. Potíž s jízdou u „červené linky“ je v tom, že se tím zkracuje
životnost vozu. Totéž platí v případě, že u „červené linky“ držíte i své finance.
25
Několik mých přátel lékařů tvrdí, že hlavním dnešním problémem je stres zapříčiněný
neustálou prací a neustálým nedostatkem peněz. Jedna lékařka říká, že největší příčinou
zdravotních komplikací je to, co ona sama nazývá „rakovinou peněženky“.
PENÍZE DĚLAJÍ PENÍZE
Nehledě na to, kolik peněz lidé vydělávají, měli by nakonec něco vložit do kvadrantu
„I“. Konkrétně kvadrant „I“ se zabývá představou peněz produkujících peníze. Neboli
představou, že vaše peníze pracují, a vy proto pracovat nemusíte. Nicméně je třeba
zdůraznit, že existují i jiné formy investování.
JINÉ FORMY INVESTOVÁNÍ
Lidé investují do svého vzdělání. Tradiční vzdělání je důležité, neboť čím lepší vzdělání
máte, tím máte větší šanci na vydělávání peněz. Strávíte čtyři roky na škole a potenciál
vašeho příjmu se zvedne z 24 000 dolarů ročně na 50 000 dolarů ročně či dokonce více.
Když si uvědomíme, že průměrný člověk aktivně pracuje čtyřicet či více let, čtyři roky
vysoké školy nebo nějaké jiné formy vyššího vzdělání znamenají skvělou investici.
Věrnost firmě a pracovitost je dalším způsobem investování. Vezměte si celoživotní
zaměstnání u jedné firmy nebo ve vládních službách. Takto pracující člověk si zpětně,
prostřednictvím smlouvy, zajistí doživotní penzi. Jde o formu investování populární v
Průmyslovém věku, která však v Informačním věku už zastarala.
Jiní lidé zase investují do početné rodiny, čímž si zajistí péči ve stáří od svých dětí. Tato
metoda investování byla běžná v minulosti, nicméně vinou současných ekonomických
omezení je pro rodiny stále obtížnější platit životní a zdravotnické výdaje svých rodičů.
Vládní důchodové programy jako je v USA Social Security (Sociální zabezpečení) a
zdravotní Medicare, které jsou často kryty odpočty ze mzdy, jsou další formou investice
nařízené zákonem. Avšak vzhledem k zásadním změnám v demografickém vývoji a
výdajích je možné, že tato forma investování nesplní část slibů, které si předsevzala.
Pak existují nezávislé způsoby investic do důchodu, kterým se říká individuální penzijní
programy. Federální vláda v tomto případě často zaměstnavatelům a zaměstnancům
nabízí daňové pobídky, aby se těchto programů účastnili. V USA je jedním z
nejoblíbenějších programů plán 401 (k), v Austrálii pak třeba plán „Superannuation“.
PŘÍJEM Z INVESTIC
Ačkoli jsou všechny výše uvedené způsoby formami investování, kvadrant „I“ se
soustředí na investice, které stabilně generují příjem během let, kdy pracujete. Abyste
se mohli kvalifikovat jako člověk působící jako „I“, použijte stejná kritéria, která jsme
použili ve všech zbývajících kvadrantech. Získáváte současný příjem z kvadrantu „I“?
Jinak řečeno, pracují pro vás vaše peníze a generují vám váš současný příjem?
Podívejme se na člověka, který investuje do koupě domu, který pak pronajímá. Pokud
peníze získané pronájmem převyšují náklady na spravování nemovitosti, pochází tento
příjem z kvadrantu „I“. Totéž platí pro lidi, kteří přicházejí ke svému zisku z úroků z
úspor nebo dividend z akcí a dluhopisů. Rozhodujícím kritériem pro kvadrant „I“ je tedy
otázka, kolik peněz generujete z tohoto kvadrantu, aniž byste v něm pracovali.
JE MŮJ DŮCHODOVÝ ÚČET FORMOU INVESTICE?
26
Pravidelné ukládání peněz na důchodový účet je formou investování, a je to i moudrý
čin. Většina z nás doufá, že jakmile odejdeme do důchodu, stanou se z nás investoři...
nicméně alespoň v této knize kvadrant „I“ zahrnuje jedince, jejichž příjmy pocházejí z
investic učiněných už během let aktivní práce. Ve skutečnosti většina lidí na
důchodovém účtu neinvestuje. Na svých důchodových účtech střádá peníze v nadějí, že
jakmile odejdou do důchodu, získají více, než kolik vložili.
Existuje tedy rozdíl mezi lidmi, kteří střádají peníze na důchodovém účtu, a lidmi, kteří
prostřednictvím investic používají aktivně svých peněz, aby generovali více peněz
jakožto svůj příjem.
JSOU BURZOVNÍ MAKLÉŘI INVESTORY?
Mnoho lidí, kteří ve světě investic působí jako poradci, nepatří už z podstaty věci mezi
ty, kteří generují svůj příjem z kvadrantu „I“.
Například většina burzovních makléřů, agentů realitních kanceláří, finančních poradců,
bankéřů a účetních patří do kvadrantů „Z“ a „S“. Jinak řečeno, jejich příjmy pocházejí z
vykonávání odborné práce, nikoli z aktiv, která vlastní.
Mezi mými přáteli jsou i obchodníci na burze. Ti kupují akcie za levný peníz a doufají,
že je draze prodají. Jejich profese je však „obchodování“, podobně jako je tomu u
majitele obchodu, který nakupuje zboží ve velkoobchodu a prodává je za maloobchodní
ceny. Pořád je tu něco, co musí fyzicky vykonat, aby si přišli na své peníze. Hodí se tedy
spíše do kvadrantu „S“ než do kvadrantu „I“.
Mohou být všichni tito lidé investory? Odpověď zní „ano“, ale je důležité, abychom si
byli vědomi rozdílu mezi někým, kdo vydělává peníze na základě provizí, účtuje si
hodinovou sazbu za poskytování rad, poskytuje rady za mzdu nebo se snaží levně
nakupovat a draze prodávat, a tím, kdo si vydělává peníze určováním a vytvářením
dobrých investic.
Existuje jeden způsob, jak můžete zjistit, jak dobří jsou vaši poradci: zeptejte se jich,
jaké procento jejich příjmů pochází z provizí nebo poplatků za jejich služby v porovnání s
penězi, které pocházejí z pasivního příjmu, příjmu z jejich investic nebo jiných podniků,
které vlastní.
Několik mých přátel ze sféry účetnictví mi říká, aniž by porušili důvěrnou dohodu se
zákazníkem, že řada profesionálních investičních poradců si z investování přichází jen na
velmi malý příjem. Jinak řečeno, neřídí se tím, co hlásají.
VÝHODY PŘÍJMŮ Z KVADRANTU „I“
Prvotním rozlišovacím znakem lidí, kteří vydělávají peníze v kvadrantu „I“, je to, že se
soustředí, aby jejich peníze vytvářely další peníze. Pokud jsou v tom dobří, mohou si
takto pro sebe i svou rodinu generovat peníze stovky let.
Vedle zřejmých výhod, které lze nalézt ve znalostech, jak vytvářet peníze pomocí
peněz, a nemuset tudíž každé ráno vstávat a chodit do práce, existuje i řada výhod
daňových, které lidem, kteří k penězům přicházejí prostřednictvím práce, nejsou
dostupné.
Jednou z příčin, proč bohatí ještě více bohatnou, je to, že někdy mohou vydělat celé
miliony, z nichž pak zcela legálně nemusejí platit žádné daně. Vydělávají totiž peníze v
27
kolonce „aktiva“, nikoli ve sloupci „příjem“. Vydělávají peníze jako investoři, nikoli jako
pracující.
U lidí, kteří na peníze pracují, dochází k tomu, že nejen jsou zdaňováni vyššími tarify,
jejich daně jsou jim navíc odečítány z jejich platů, přičemž tuto část svého výdělku ani
nespatří.
PROČ NENÍ VÍC LIDÍ INVESTORY?
Kvadrant „I“ je kvadrant, kde se méně pracuje, více vydělává a platí méně na daních.
Tak proč není víc lidí investory? Je to ze stejného důvodu, proč se řada lidí nepouští do
vlastního podnikání. Dá se shrnou do jednoho slova: „riziko“.
Spoustě lidí se nezamlouvá představa, že odevzdá své těžce vydělané peníze a že není
jisté, zda je dostanou zpátky. Mnoho lidí se obává ztrát do té míry, že se rozhodne
vůbec neinvestovat a nebude riskovat své peníze... bez ohledu na to, na kolik by si
mohli přijít.
Jedna hollywoodská hvězda se nechala slyšet: „Nedělám si strach z výnosu investice,
dělám si strach z její návratnosti.“
Strach ze ztráty peněz rozděluje investory do čtyř širokých kategorií:
1.
Lidé, kteří neriskují, hrají pouze na jistotu a mají své peníze v bance.
2.
Lidé, kteří svěří práci spjatou s investicemi někomu jinému, například
finančnímu poradci nebo správci podílového fondu.
3.
Hazardéři.
4.
Investoři.
Rozdíl mezi hazardérem a investorem je následující: pro hazardéra je investování
otázkou náhody. Pro investora je investování otázkou dovednosti. A pro lidi, kteří svěřují
své peníze někomu jinému, je investování často hrou, jejímž pravidlům se nechtějí
naučit. Pro ně je pouze důležité, aby si svého finančního poradce vybrali velmi pečlivě.
V jedné z dalších kapitol budu rozebírat sedm úrovní investorů, což toto téma ještě
více ozřejmí.
RIZIKO LZE V PODSTATĚ ELIMINOVAT
Dobrá zpráva o investování zní: riziko lze velmi zmírnit nebo dokonce eliminovat,
přičemž můžete mít ze svých peněz stále vysoké výnosy. Musíte znát ovšem pravidla.
Od skutečného investora uslyšíte tato slova: „Jak rychle se mi vrátí mé peníze a jaký
bude můj zisk po zbytek života poté, co získám zpět onu počáteční investici?“
Skutečný investor chce vědět, jak rychle získá zpět své peníze. Lidé spořící na
důchodovém účtu musejí čekat léta, než zjistí, zda své peníze zpátky vůbec dostanou.
Zde tkví nejkřiklavější rozdíl mezi profesionálním investorem a člověkem, který odkládá
peníze na důchod.
Právě strach ze ztráty peněz vede většinu lidí, aby vyhledávala jistotu. Přesto však
kvadrant „I“ není tak zrádný, jak by si hodně lidí myslelo. Kvadrant „I“ je jako ostatní
kvadranty. Vyžaduje sobě vlastní dovednosti a mentalitu. Dovednostem vedoucím k
úspěchu v kvadrantu „I“ se lze naučit, pokud máte ochotu věnovat se učení náležitou
dobu.
28
ZAČÍNÁ NOVÁ DOBA
V roce 1989 byla stržena berlínská zeď. V historii světa šlo o jednu z nejdůležitějších
událostí. Podle mě znamenala více než jen pád komunismu, znamenala oficiální konec
Průmyslového věku a počátek věku Informačního.
ROZDÍL MEZI PENZIJNÍMI PROGRAMY VĚKU PRŮMYSLOVÉHO A PENZIJNÍMI
PROGRAMY VĚKU INFORMAČNÍHO
Plavba Kryštofa Kolumba v roce 1492 se zhruba shoduje s počátkem Průmyslového
věku. Pád berlínské zdi v roce 1989 je událost, která tento věk završila. Z jakéhosi
důvodu se zdá, že každých pět set let v moderních dějinách dochází k převratným
změnám. My se v jednom z těchto přelomových období právě nacházíme.
Současná změna už ohrozila finanční jistotu stovek milionů lidí, z nichž většina si
finančního dopadu změny ještě není ani vědoma a nemůže si ho ani dovolit. Změna
spočívá v rozdílu mezi penzijním programem Průmyslového věku a penzijním
programem věku Informačního.
Když jsem byl malý, bohatý táta mě podněcoval, abych riskoval své peníze a učil se
investovat. Často mi říkal: „Pokud chceš zbohatnout, musíš se naučit, jak riskovat. Nauč
se být investorem.“
Doma jsem svému vzdělanému tátovi o návrhu bohatého táty, abychom se naučili
investovat a zacházet s rizikem, řekl. Vzdělaný táta mi odpověděl: „Já se učit investovat
nemusím. Mám zajištěný vládní penzijní program, důchod od učitelských odborů a dávky
sociálního zabezpečení. Proč bych měl se svými penězi ještě hazardovat?“
Vzdělaný táta věřil na penzijní programy Průmyslového věku, mezi něž patřily třeba
důchody vládních zaměstnanců a sociální zabezpečení. Byl rád, když jsem se upsal
americkému námořnictvu. Místo aby si dělal starosti, že můžu přijít ve Vietnamu o život,
jenom mi řekl: „Zůstaň u nich dvacet let a budeš až do konce života pobírat důchod a
budeš mít zabezpečenou zdravotní péči.“
Třebaže se s nimi stále setkáváme, tyto penzijní plány už zastaraly. Představy, že za
váš odchod do důchodu je odpovědná firma a že vláda bude dorovnávat rozdíl ve vašich
důchodových nárocích prostřednictvím důchodových plánů, jsou už staré a neplatí.
LIDÉ SE MUSEJÍ STÁT INVESTORY
Důsledkem přesunu od Penzijních programů s definovanou platbou, neboli mých
penzijních programů Průmyslového věku, k Penzijním programům s definovaným
vkladem, neboli mým penzijním programům Informačního věku, je skutečnost, že
jednotlivec musí být nyní finančně odpovědný sám za sebe.
PENZIJNÍ PROGRAM PRŮMYSLOVÉHO VĚKU
V Průmyslovém věku Penzijní program s definovanou platbou znamenal, že firma vám,
jakožto pracujícímu, až do konce života zaručuje vyplácení určité definované částky
peněz (obvykle v měsíčních platbách). Lidé se cítili zabezpečení, poněvadž tyto
programy jim zajišťovaly pravidelný příjem.
PENZIJNÍ PROGRAM INFORMAČNÍHO VĚKU
29
Někdo dohodu změnil a firmy vám nyní najednou přestaly zaručovat finanční
zabezpečení v čase odchodu do důchodu. Místo toho vám začaly nabízet Penzijní
programy s definovaným vkladem. „Definovaný vklad“ znamená, že dostanete jen tolik,
co jste vy společně s firmou za dobu vaší práce do programu vložili. Jinak řečeno, váš
důchod je určen pouze tím, co jste do něj vložili. Pokud jste vy a firma neuložili nic,
žádný důchod nedostanete.
Ale mám pro vás dobrou zprávu, očekávaná délka života se zvýší. Špatná zpráva je, že
svůj důchod můžete přežít.
RIZIKOVÉ PENZIJNÍ PROGRAMY
A co je horší, nikdo vám nezaručí, že to, co vy spolu se svým zaměstnavatelem do
programu vložíte, bude existovat, až se rozhodnete to vybrat. Důvodem je to, že
programy jako 401 (k) a Superannuation podléhají tržním tlakům. Jinak řečeno, jeden
den můžete mít na účtu milion dolarů, a pokud dojde ke krachu trhu s akciemi, což se
občas děje, váš milion by se mohl smrsknout na polovinu nebo se úplně vypařit. Záruka
celoživotního příjmu je pryč... a já jen přemýšlím, kolik lidí s těmito penzijními programy
si uvědomuje, co toto všechno znamená.
Mohlo by to znamenat, že lidem, kteří odejdou do důchodu v šedesáti pěti a začnou žít
ze svého Penzijního programu s definovaným vkladem, řekněme v sedmdesáti pěti
peníze prostě dojdou. Co pak udělají? Vraťte se k našemu uvažování.
A co vládní Penzijní program s definovanou platbou? Očekává se, že ve Spojených
státech Sociální zabezpečení zkrachuje kolem roku 2032 a zdravotní pojištění Medicare
učiní totéž kolem roku 2005, zrovna když je generace „baby boomers“ z padesátých let
začne potřebovat. Ani dnes Sociální zabezpečení neposkytuje přílišné zisky. Co se stane,
až se začne 77 milionů „baby boomers“ dožadovat peněz, které zaplatili... ale které
nebudou?
V roce 1998 se dostalo vlídného přijetí výroku prezidenta Billa Clintona o „záchraně
Sociálního zabezpečení“. Nicméně, jak podotkl demokratický senátor Ernest Hollings: „Je
zřejmé, že Sociální zabezpečení by se nejprve mělo přestat vykrádat.“ Celá desetiletí je
federální vláda zodpovědná za „půjčování si“ důchodových peněz na nejrůznější výdaje.
Zdá se, že řada politiků si myslí, že Sociální zabezpečení je spíše příjem, který lze
utrácet, a nikoli aktivum, které je třeba opatrovat.
NA VLÁDU SE SPOLÉHÁ PŘÍLIŠ MNOHO LIDÍ
Píšu své knihy a vytvářím své produkty, jako je například vzdělávací stolní hra
CASHFLOW (TOK PENĚZ), poněvadž se nacházíme na sklonku Průmyslového věku a na
samém začátku věku Informačního.
Jako soukromý občan se obávám, že počínaje mou generací nejsme náležitě připraveni
zvládnout rozdíly mezi Průmyslovým a Informačním věkem... přičemž jedním z rozdílů je
finanční připravenost na důchodová léta. Myšlenka „choď do školy a najdi si jisté,
zabezpečené místo“ vyhovovala lidem narozeným před rokem 1930. I v současnosti je
sice nutné chodit do školy, abyste získali dobré místo, ale je třeba rovněž vědět, jak
investovat, a investování se ve školách neučí.
30
Jedním z přežitků Průmyslového věku je fakt, že příliš mnoho lidí je závislých na vládě,
která má řešit jejich individuální problémy. Pokud jsme byli zvyklí přenášet na vládu i
svou osobní finanční odpovědnost, vytvořili jsme ještě větší problémy, s nimiž se
musíme dnes nějak vyrovnat.
Odhaduje se, že v roce 2020 bude žít 275 milionů Američanů a 100 milionů z nich bude
očekávat nějaký druh vládní podpory. Půjde o federální zaměstnance, vojáky na penzi,
poštovní zaměstnance, učitele a další vládní zaměstnance a vedle nich o důchodce
čekající na výplaty Sociálního zabezpečení a Medicare. A jejich smlouvami ošetřená
očekávání budou oprávněná, protože většina do nich tak či onak investovala. Naneštěstí
už celá léta se slibuje příliš mnoho věcí a nyní přijde doba, kdy bude muset dojít k
zúčtování.
A já si myslím, že se tyto finanční sliby nesplní. Pokud vláda začne ještě více zvyšovat
daně, aby měla na tyto sliby peníze, ti, kdo budou moci, utečou do zemí s nižším
daňovým zatížením. V Informačním věku nemusí pojem „zahraniční daňový ráj“
znamenat jinou zemi... „zahraniční“ může klidně znamenat „kyberprostorový“.
ČEKÁ NÁS VELKÁ ZMĚNA
Vzpomínám si na varování prezidenta Johna E Kennedyho: „Ceká nás velká změna.“
Nuže, tato změna je zde.
Nebo, jak zpíval Bob Dylan, prorok generace padesátých let, v písni The Times They
Are A-changing: „Měli byste začít plavat, nebo se potopíte jako kámen.“
INVESTICE OD NEINVESTORŮ
Přechod od Penzijního programu s definovanou platbou k Penzijnímu programu s
definovaným vkladem nutí miliony lidí po celém světě, aby se stali investory, přičemž
jejich vzdělání v oboru investic je skoro nulové. Řada lidí, která se celý život vyhýbala
finančnímu riziku, je nyní nucena je podstupovat... finanční riziko, kde jde o jejich
budoucnost, stáří, konec pracovní kariéry. Většina z nich, až nastane doba odchodu do
důchodu, pozná, zda se zachovali jako moudří investoři nebo lehkomyslní hazardéři.
Dnes o trhu s akciemi hovoří celý svět. Je podporován mnoha faktory, mezi něž patří i
neinvestoři, kteří se snaží stát investory. Jejich finanční cesta vypadá takto:
Drtivá většina těchto lidí, „Z“ a „S“, se už ze své podstaty orientuje spíše na jistotu.
Proto si shánějí jistá pracovní místa, bezpečnou pracovní dráhu nebo se pouštějí do
drobného podnikání, které dokážou zvládnout. Dnes však vzhledem k Penzijním
programům s definovaným vkladem směřují do kvadrantu „I“, od něhož očekávají, že i v
něm na sklonku své kariéry naleznou jistotu. Bohužel kvadrant „I“ není znám jako
bezpečné místo. Kvadrant „I“ je kvadrant rizika.
Jelikož se tolik lidí z levé strany Cashflow kvadrantu pídí po jistotách, akciový trh
nezůstává netečný. Proto tak často slýcháváme tato slova:
1. „Diverzifikace“ (čili rozložení investičního rizika). Lidé vyhledávající jistotu slovo
„diverzifikace“ často používají. Proč? Protože strategie založená na diverzifikaci je
investiční strategie vhodná pro „neprodělání“. Nejde o investiční strategii ziskovou.
Úspěšní či bohatí investoři nediverzifikují. Ti své snahy soustředí.
31
Warren Buffet, možná nejlepší investor na světě, o „diverzifikaci“ říká toto: „Strategie,
kterou jsme si zvolili, vylučuje, abychom se ubírali cestou standardního diverzifikačního
dogmatu. Mnoho expertů by proto řeklo, že naše strategie musí být rizikovější než
strategie, o něž se opírají tradičnější investoři. S tím však nesouhlasíme. Věříme, že
politika soustředění portfolia může oslabit riziko, pokud zároveň zvýší, jak by i měla, jak
soustředění, s nímž investor přemýšlí o určitém podniku, tak i stupeň jistoty, kterou
musí cítit u jeho charakteristik, předtím něž do něj vloží peníze.“
Jinak řečeno, Warren Buffet tvrdí, že soustředění portfolia, čili soustředění na několik
málo investic, je lepší strategie než diverzifikace, čili rozložení investic za účelem
oslabení rizika. Podle něj od vás bude spíše než diverzifikace právě soustředění
vyžadovat, abyste byl při svém zvažování a konání pohotovější a přesvědčivější. Ve
svém článku dále píše, že běžný investor se vyhýbá spontánnosti, protože si myslí, že
spontánnost přináší riziko. Warren Buffet místo toho říká: „Opravdový investor ve
skutečnosti spontánnost vítá.“
Abychom se s manželkou vymanili z finančního boje a dosáhli finanční svobody,
rozhodli jsme se nediverzifikovat. Své investice jsme soustředili.
2.
„Prvotřídní, tzv. blue chip akcie.“ Investoři tíhnoucí k jistotě obvykle kupují akcie
„spolehlivých“ podniků. Proč? Protože si myslí, že jsou bezpečnější. Třebaže podnik sám
může být bezpečný, akciový trh takový není.
3.
„Podílové fondy.“ Lidé, kteří toho o investování mnoho nevědí, se cítí jistější, když
své peníze svěří správci fondu, o němž si myslí, že vykoná lepší práci než oni sami. A je
to chytré řešení pro lidi, kteří nemají žádné ambice stát se profesionálními investory.
Potíž spočívá v tom, že ať je toto řešení sebechytřejší, neznamená, že je méně riskantní.
Pokud totiž dojde ke krachu trhu s akciemi, mohli bychom se dočkat i takzvaného „Tání
společných fondů“, finanční katastrofy periodicky se opakující už někdy od sedmnáctého
století.
Dnes investiční trhy plní miliony lidí, kteří už svou povahou tíhnou k jistotě, ale které
ekonomické změny nutí přecházet z levé strany Cashflow kvadrantu na stranu pravou,
kde jejich představa o jistotě vlastně neexistuje. To mě docela znepokojuje. Řada lidí si
myslí, že jejich penzijní programy jsou bezpečné, i když tomu tak ve skutečnosti není.
Pokud dojde ke krachu nebo velké hospodářské krizi, jejich programy mohou zaniknout.
Jejich důchodové plány nejsou tak bezpečné, jak bývaly důchodové plány našich rodičů.
PŘÍCHOD VELKÝCH HOSPODÁŘSKÝCH PŘEVRATŮ
Jeviště je připraveno pro velký hospodářský převrat. Podobné převraty vždy značily
konec staré éry a zrod éry nové. Na konci každého věku existují lidé, kteří jdou kupředu,
a lidé, kteří lpí na myšlenkách minulosti. Obávám se, že lidem, co mají stále za to, že za
jejich finanční jistotu odpovídá velká firma nebo velká vláda, přinesou nadcházející roky
zklamání. Jsou to představy Průmyslového věku, nikoli věku Informačního.
Nikdo nemá křišťálovou kouli. Já sám mám předplacené zpravodajství mnoha
investičních zpravodajských agentur. Každá tvrdí něco jiného. Některé říkají, že blízká
budoucnost se jeví optimisticky. Jiné zase, že krach trhu a velká deprese na sebe nedají
dlouho čekat. Poslouchám obě strany, protože obě strany sdělují jisté důležité věci.
Rozhodl jsem se nehádat budoucnost; místo toho se snažím být informován o dění jak v
32
kvadrantu „M“, tak v kvadrantu „I“ a připravuji se na cokoli, co se může stát.
Připravenému člověku se bude dařit i bez ohledu na to, kterým směrem se hospodářství
vydá a kdy dojde k nějaké změně.
Pokud je historie nějaký ukazatel, tak člověk, který se dožije věku sedmdesáti pěti let,
může očekávat, že ho za život postihne jedna krize a dvě větší recese. Mí rodiče si svou
hospodářskou krizí prošli, ale generace „baby-boomers“ ještě nikoli... zatím. A od
poslední krize uběhlo přibližně šedesát let.
Dnes se musíme zabývat něčím víc než pouhou jistotou pracovního místa. Myslím, že
se musíme také zabývat vlastní dlouhodobou finanční zabezpečeností... a nepřenechávat
odpovědnost na firmě či vládě. Doba se oficiálně změnila, když podniky rozhodly, že už
nebudou nadále odpovídat za váš důchodový věk. Jakmile přistoupily na Penzijní
programy s definovaným vkladem, vyslaly zprávu, že odpovědnost za investice do svého
důchodu přebíráte vy sami. V současnosti je třeba, aby se z nás všech stali uvážliví
investoři, neustále bdící nad změnami v pohybu finančních trhů. Doporučuji, aby se
člověk spíše stal investorem, než aby své peníze prostě předal někomu, kdo je za vás
investuje. Pokud své peníze jednoduše předáte podílovému fondu nebo finančnímu
poradci, budete si muset počkat až do šedesáti pěti, abyste zjistili, zda dotyční vykonali
dobrou práci. Pokud vykonali práci mizernou, budete nejspíše muset pracovat po celý
zbytek života. Miliony lidí udělají právě toto, protože na investování či studium
investování už bude pozdě.
NAUČTE SE OVLÁDAT RIZIKO
Je možné investovat s nízkým rizikem a očekávat velké výnosy. Jediné, co je třeba
udělat, je naučit se, jak se to dělá. Není to obtížné. Je to hodně podobné tornu, učit se
jízdě na kole. Zpočátku asi několikrát spadnete, ale po chvíli pády ustanou a z
investování se stane vaše druhá přirozenost, jako je pro většinu z nás i jízda na kole.
Potíž s levou stranou Cashflow kvadrantu je, že většina lidí se do něj uchyluje, aby se
vyhnula finančnímu riziku. Já místo útěku před rizikem doporučuji, abyste se naučili, jak
finanční riziko zvládat.
RISKNĚTE TO
Lidé, kteří podstupují riziko, mění svět. Bez riskování zbohatne jen velmi málo lidí. Příliš
velké množství lidí je závislé na státu, protože chce eliminovat životní riziko. Začátek
Informačního věku však znamená konec rozsáhlých pravomocí státu, jak jsme je
doposud znali. Rozsáhlé pravomoci státu se staly příliš nákladnými. Bohužel miliony lidí
po celém světě, kteří si zvykli spoléhat na představu „nároků“ a penzí do konce života,
zůstanou finančně pozadu. Informační věk znamená, že se všichni musíme stát
samostatnější a musíme začít dospívat.
Myšlenka „Pilně studuj a najdi si bezpečné, jisté místo“ se zrodila v Průmyslovém věku.
Ten věk jsme již opustili. Časy se mění. Problém je, že myšlení řady lidí zůstává stejné.
Pořád si myslí, že mají na něco nárok. Mnozí si myslí, že jejich odpovědnost neleží v
kvadrantu „I“. Pořád jsou přesvědčeni, že se o ně po práci postarají stát, podnik,
odbory, podílový fond nebo rodina. Doufám, že tito lidé mají pravdu. Nemusejí však číst
dále.
33
K napsání Cashflow kvadrantu mě přivedla starost o ty lidi, kteří si jsou vědomi
nutnosti stát se investory. Napsal jsem tuto knihu, abych pomohl těm lidem, kteří se
chtějí přesunout z levé strany Kvadrantu na stranu pravou, ale nevědí, kde začít. Tento
posun může učinit každý, má-li správné dovednosti a odhodlání.
Pokud jste svou finanční svobodu již našli, blahopřeji vám. Řekněte prosím o své cestě
i dalším a veďte je, pokud se vést chtějí nechat. Veďte je, ale nechejte je, ať si najdou
vlastní trasu, protože k finanční svobodě vede celá řada cest.
Nehledě na své rozhodnutí, zapamatujte si, prosím, toto. Finanční svoboda je možná
zadarmo, ale váže se k ní určitá cena. Svoboda má svou cenu... a mně za tu cenu stojí.
Velké tajemství zní: k dosažení finanční svobody není třeba ani peněz, ani kvalitního
formálního vzdělání. Není třeba ani riskovat. Cena této svobody se totiž měří ve snech,
touze a schopnosti překonat zklamání, která nás všechny na cestě občas potkají. Jste
ochotni takovou cenu zaplatit?
Jeden z mých tátů tuto cenu zaplatil; druhý ne. Ten zaplatil jinak.
Kvíz kvadrantu M
Jste opravdový majitel podniku?
Jste jím, pokud na následující otázku odpovíte „ANO“:
Můžete opustit své podnikání na rok a více, a když se vrátíte, zjistíte, že vaše podnikání
vynáší více a funguje lépe?
D ANO
D NE
KAPITOLA TŘETÍ
Proč dávají lidé přednost jistotě před svobodou?
Oba tátové mi doporučovali, abych šel na vysokou školu a získal vysokoškolský diplom.
Avšak po jeho získání se jejich rady začaly lišit. Velmi vzdělaný táta mi neustále radil:
„Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si najdi bezpečnou, jistou práci.“
Doporučoval mi životní cestu soustřeďující se na levou stranu Kvadrantu, která
vypadala takto:
Můj nevzdělaný, ale bohatý táta mi radil, abych se soustředil na pravou stranu
Kvadrantu. „Choď do školy, dostávej dobré známky a pak si založ vlastní firmu.“
ŠKOLA
Jejich rady se lišily, protože jednoho tátu zajímala spíše jistota v zaměstnání a druhého
zase finanční svoboda.
PROČ LIDÉ VYHLEDÁVAJÍ JISTOTU PRACOVNÍHO MÍSTA?
Hlavní důvod, proč řada lidí vyhledává jistotu v práci, spočívá v tom, že také doma i ve
škole se neustále učí jistotu hledat.
Miliony lidí se tímto doporučením nepřestávají řídit. Mnoho z nás od svých nejranějších
let bylo představou jistoty v zaměstnání formováno. Byla to jistota zaměstnaneckého
poměru, nikoli finanční zabezpečenost ani finanční svoboda. A jelikož se toho většina z
34
nás doma ani ve škole o penězích příliš nenaučila, je jen přirozené, že tím více lpíme na
představě jistoty pracovního místa..., místo abychom se soustředili na svobodu.
Pokud se podíváte na Cashflow kvadrant, všimnete si, že levá strana je motivována
jistotou, zatímco pravou stranu motivuje svoboda.
PAST DLUHU
Hlavní důvod, proč 90 procent populace pracuje na levé straně, je prostě ten, že se
právě o této straně učí ve škole. Pak školu tito lidé opustí a brzy upadnou do dluhů. Do
tak velkých dluhů, že o to více musí lpět na pracovním místě nebo profesní
zabezpečenosti, jen aby mohli splácet účty.
Často se setkávám s mladými lidmi, kteří získají svůj vysokoškolský diplom a zároveň s
ním i účet za veškeré vysokoškolské půjčky. Někteří z nich, když zjistí, že mají za své
studium dluh pohybující se mezi 50 000 až 150 000 dolarů, propadnou depresi. Pokud
jim vzdělání zaplatili rodiče, musí si zase ti zvyknout na dlouhá léta utahování opasků.
Nedávno jsem četl, že většina Američanů v současnosti dostane kreditní kartu, zatímco
je stále ještě na škole, a zadluží se po celý zbytek života. Příčinou je sledování scénáře,
který se stal populární v Průmyslovém věku.
ŽIVOT PODLE SCÉNÁŘE
Pokud budeme sledovat život průměrných vzdělaných lidí, bude jejich finanční scénář
zpravidla vypadat takto:
Dítě jde do školy, získá diplom, najde si práci a brzy disponuje určitou částkou, kterou
může utratit. Tento mladý člověk si nyní může dovolit pronajmout byt, koupit si
televizor, nové oblečení, nějaký nábytek, a samozřejmě, automobil. Pak začnou
docházet účty. Jednoho dne náš mladý člověk potká někoho zvláštního, přeskočí jiskra,
oba se do sebe zamilují a vezmou se. Nějakou dobu žijí blaženě, protože dva žijí levněji
než jeden. Mají teď dva platy, platí jen jeden nájem a mohou si dovolit odložit několik
dolarů, aby si koupili sen všech mladých párů: vlastní dům. Najdou si dům svých snů,
vyberou peníze z úspor, použijí je k platbě hotovostní zálohy za dům a založí si
hypotéku. Protože mají nový dům, potřebují nové vybavení, a najdou tedy obchod s
nábytkem, který si dělá reklamu těmito kouzelnými slůvky: „Neplaťte v hotovosti, plaťte
v měsíčních splátkách.“
Život je skvělý a oni uspořádají večírek, kam pozvou všechny své přátele, aby se
podívali na jejich nový dům, nové auto, nový nábytek a nové hračky. Nyní jsou hluboce
zadluženi na celý život. Nato se jim narodí první dítě.
Průměrný vzdělaný pracovitý pár se poté, co svěří dítě do školky, musí začít v práci
velmi ohánět. Nechají se lapit do pasti potřeby pracovních jistot, poněvadž je od
bankrotu dělí zpravidla jen tři měsíce. Od těchto lidí často uslyšíte: „Nemůžu si dovolit
polevit. Musím toho tolik splácet.“ Nebo obměnu písničky ze Sněhurky a sedmi trpaslíků:
„S dluhy, s dluhy trpaslíci jdou.“
Nebo jak zpíval Tennessee Ernie Ford v padesátých letech:
„Naložíte šestnáct fůr a copak dostanete?
Jste o den starší a samý dluh.
Svatý Petře, nevolej mě, já ještě nemůžu.
35
Zaprodal jsem duši podnikové prodejně.“
PAST ÚSPĚCHU
Kdybych měl odpovědět, proč jsem se toho tolik naučil od bohatého táty, řeknu, že je
to tím, že měl čas mě učit. Čím byl úspěšnější, tím více měl času a peněz. Když se mu
vedlo lépe, nemusel usilovněji pracovat. Řekl svému řediteli, aby rozšířil systém a najal
další lidi na práci.
Když vydělával na investicích, peníze znovu investoval a vydělával ještě více. Díky svému
úspěchu měl více volného času. Trávil hodiny se svým synem a se mnou a vysvětloval
nám všechno, co podnikal a kam investoval. Učil jsem se od něho více než ve škole.
Toto je výsledek přičinlivosti na pravé straně Kvadrantu, na straně „M“ a „I“.
I můj vzdělaný táta pracoval přičinlivě, ovšem činil se na levé straně Kvadrantu. Vinou
své píle, pracovních postupů a získáváním stále větší odpovědnosti měl stále méně času
na své děti. Do práce odcházel v sedm ráno a mnohokrát jsme ho pak už ani neviděli,
protože jsme chodili spát dříve, než se vracel. Toto je výsledek přičinlivosti a úspěchu na
levé straně Kvadrantu. Úspěch vás obírá o stále větší množství času... i když vám přináší
více peněz.
past peněz
K úspěchu na pravé straně Kvadrantu je třeba vědomostí o penězích, kterým se říká
„finanční inteligence“. Bohatý táta ji definoval takto: „Finanční inteligence se netýká ani
tak toho, kolik peněz vyděláte, jako spíš toho, kolik peněz máte, do jaké míry tyto
peníze pro vás pracují a pro kolik generací vystačí.“
Úspěch na pravé straně Kvadrantu vyžaduje finanční inteligenci. Pokud lidé finanční
inteligenci nemají, ve většině případů na pravé straně Kvadrantu nepřežijí.
Bohatý táta to s penězi a s lidmi v práci uměl. Musel to umět. Odpovídal za vytváření
zisku, přičemž musel pracovat s minimem lidí, s minimálními náklady a vysokými výnosy.
Toto jsou dovednosti nutné pro úspěch na pravé straně Kvadrantu.
Právě bohatý táta zdůrazňoval, že dům není aktivum, nýbrž pasivum. Mohl to i
dokázat, protože nás učil finanční gramotnosti a jeho zásluhou jsme se naučili číst v
číslech. Měl volný čas, aby nás učil, protože uměl řídit lidi, kteří pro něho pracovali. Své
dovednosti z práce přenášel i domů.
Můj vzdělaný táta peníze ani lidi v práci neovládal, ačkoli si myslel opak. Jako státní
školní inspektor byl vládním úředníkem s mnohamilionovým rozpočtem a tisíci
zaměstnanci. Ale nebyly to peníze, co by on vydělal. Byly to peníze daňových poplatníků
a jeho práce spočívala v jejich utrácení. Pokud by je všechny neutratil, vláda by mu další
rok dala méně. Takže koncem každého fiskálního roku hledal způsoby, jak je všechny
utratit, což znamenalo, že často najímal další lidi, aby ospravedlnil rozpočet na příští rok.
Zvláštní na tom je, že čím více lidí zaměstnával, tím více problémů měl.
Už jako malý chlapec jsem si při pozorování obou tátů začal dělat v duchu poznámky,
jaký druh života bych chtěl vést.
Vzdělaný táta byl zapálený čtenář knih, byl tedy gramotný ve smyslu textů, nikoli
pokud šlo o finance. Jelikož neuměl číst čísla, musel si nechat radit od svého bankéře a
36
účetního. Oba mu říkali, že jeho dům je aktivum a právě z něj by měl udělat svou
největší investici.
Vzhledem k této finanční radě můj velmi vzdělaný táta nejenže pracoval ještě
usilovnějí, ale o to více se i zadlužoval. Pokaždé, když byl za svou usilovnou práci
povýšen, dostal i více peněz a s každým zvýšením platu se dostával i do vyšší daňové
skupiny. Protože byl ve vyšší daňové skupině a daně pro zaměstnance s vysokými příjmy
nebyly v šedesátých a sedmdesátých letech nijak malé, účetní a bankéř mu poradili, aby
si koupil větší dům a mohl si v tom případě odepisovat úroky. Vydělával tedy více, ale
narostly mu jak daně, tak dluh. Čím byl úspěšnější, tím více musel pracovat a tím méně
měl času na lidi, které měl rád. Všechny děti za chvíli odešly z domu a on stále pracoval,
jen aby měl čím splácet účty.
Pořád si myslel, že další povýšení a nárůst platu jeho obtíže vyřeší. Ale čím více
vydělával, tím více se situace opakovala. Zabředával do dluhů a platil více na daních.
Čím byl vyčerpanější jak doma, tak v prácí, tím více jako by spoléhal na jistoty svého
zaměstnání. Čím byl citově vázanější na svou práci a na výplatní pásku, která mu
umožňovala splácet účty, tím více podněcoval své děti, aby „si sehnali bezpečnou, jistou
práci“.
Čím nejistější se cítil, tím více jistotu vyhledával.
VAŠE DVA NEJVĚTŠÍ VÝDAJE
Protože táta neuměl číst hospodářské výsledovky, neviděl peněžní past, do níž se s
rostoucím úspěchem dostával. Jde o stejnou peněžní past, do níž se nechávají lapit
miliony jiných úspěšných pracovitých lidí.
Důvod, proč lidé finančně zápasí, spočívá v tom, že pokaždé, když vydělají nějaké
peníze, zvýší si i své dva největší výdaje:
1. Daně.
2. Úroky z dluhu.
Navíc vám vláda nabízí daňové úlevy, abyste se ještě více zadlužili. Nezačínáte mít
jisté pochyby?
Jak můj bohatý táta definoval finanční inteligenci: „Finanční inteligence se netýká ani
tak toho, kolik peněz vyděláte, jako spíše kolik peněz máte, do jaké míry tyto peníze pro
vás pracují a pro kolik generací vystačí.“
Na konci života mého snaživého vzdělaného táty to málo, co měl, muselo přejít... do
kapsy vlády jako dědická daň.
HLEDÁNÍ SVOBODY
Vím, že řada lidí hledá svobodu a štěstí. Problém je, že většina lidí se nenaučila
pracovat z kvadrantů „M“ a „I“. Vzhledem k nedostatečnému vzdělání, formování pro
sféru zaměstnaneckých jistot a narůstající dlužné částce většina lidé své hledání finanční
svobody omezuje na levou stranu Cashflow kvadrantu. Bohužel finanční zabezpečení a
finanční svoboda se dají v kvadrantech „Z“ a „S“ najít jen zřídka. Skutečné zabezpečení
a svobodu najdete na pravé straně.
PŘECHÁZENÍ Z JEDNOHO ZAMĚSTNÁNÍ DO DRUHÉHO PŘI HLEDÁNÍ SVOBODY
37
Cashflow kvadrant může být užitečný k vysledování životního schématu určitého
člověka. Spousta lidí tráví svůj život hledáním zabezpečení a svobody, ale místo toho jen
přecházejí z jednoho zaměstnání do druhého. Například:
Mám přítele ze střední školy. Bavíme se spolu jednou za pět let a on je vždy nadšený,
protože si našel dokonalé zaměstnání. Je u vytržení, protože našel podnik svých snů.
Svou firmu přímo miluje, protože podniká neuvěřitelné věci. Miluje svou práci, má
důležité zařazení, skvělou
výplatu, lidé jsou úžasní, zaměstnanecké výhody jsou neodolatelné a on má vynikající
šanci na postup. Asi za čtyři a půl roku se bavíme opět a tentokrát je nespokojený.
Podnik, pro který pracuje, je teď podle něj prolezlý korupcí, navíc nejedná se svými
pracovníky s úctou; šéfa přímo nesnáší; při povyšování na něj zapomněli a neplatí mu
dost peněz. Uplyne šest měsíců a on je zase šťastný. Je u vytržení, protože našel
dokonalé zaměstnání... zase.
Jeho životní směřování připomíná psa, který se honí za svým ocasem. Vypadá takto:
Schéma jeho života vyjadřuje přecházení ze zaměstnání do zaměstnání. Prozatím si
nežije špatně, protože je bystrý, přitažlivý a sympatický. Ale už se na něm začínají
projevovat léta a práce, které získával on, dostávají už mladší lidé. Má několik tisíc
dolarů na úsporách, na důchod si neodkládá nic, dům nebude nikdy jeho, výživné na
děti a školné teprve splatit musí. Jeho nejmladší dítě, kterému je osm, žije s jeho
bývalou manželkou, nejstarší, kterému je čtrnáct, žije s ním.
Vždycky mi říkával: „Nemám se čeho bát. Jsem pořád mladý. Mám času dost.“
Rád bych věděl, co říká teď.
Podle mého názoru se musí začít vážně snažit, aby se rychle přesunul do kvadrantu
„M“ nebo „I“. Musejí u něho zakořenit nový přístup a nový vzdělávací proces. Pokud
nebude mít obrovské štěstí a nevyhraje v loterii nebo si nenajde bohatou ženu, s níž se
ožení, bude tvrdě pracovat až do konce života.
PRÁCE NA SVÉM
ZE „Z“ SE STÁVAJÍ „S“
Dalším běžným schématem je přechod od „Z“ k „S“. Během současného období
masivního „zeštíhlování“ si řada lidí uvědomuje situaci a opouští svá zaměstnání u
velkých firem a pouští se do vlastního podnikání na volné noze. Roztrhl se pytel s „prací
doma“. Hodně lidí se tedy rozhoduje „začít samostatně podnikat“, „pracovat na sebe“,
„být svým vlastním šéfem“.
Jejich cesta vypadá takto:
Ze všech životních cest právě k této cítím největší sympatie. Podle mě může být práce
jako samostatně výdělečný subjekt nesmírně vděčná, ale také nesmírně riskantní.
Myslím, že kvadrant „S“ je nejtěžší kvadrant ze všech. Riziko neúspěchu je vysoké. A
pokud se vám bude dařit, úspěch může být horší než neúspěch. Protože pokud budete
mít úspěch jako „S“, budete pracovat s větším úsilím než v jakémkoli jiném kvadrantu...
a budete se muset dřít dlouhou dobu. Tak dlouho, jak bude trvat váš úspěch.
38
Důvod, proč „S“ pracuje nejvíc, spočívá v tom, že je zpravidla zaměstnán na všech
postech. Musí vykonávat a být zodpovědný za všechny práce, které ve velkém podniku
vykonává řada vedoucích a zaměstnanců. Právě začínající „S“ musí zvedat telefony,
platit účty, vyřizovat telefonáty spjaté s prodejem, snažit se inzerovat na základě malého
rozpočtu, jednat se zákazníky, najímat spolupracovníky, vyhazovat spolupracovníky,
zaskakovat, když se spolupracovníci nedostaví, hovořit s daňovým úředníkem, bojovat s
vládními inspektory a tak dále a tak dále.
Já osobně vždy zaskřípu zuby, když uslyším, že se někdo chystá pustit do vlastního
podnikání. Přeji mu všechno nejlepší, ale zároveň o něho mám strach. Už jsem viděl
tolik „Z“, kteří si vybrali celoživotní úspory nebo si vypůjčili peníze od přátel a od
příbuzných, aby se pustili do samostatného podnikání. Po třech letech bojů a tvrdé
práce se jim živnost složí a jim místo úspor zůstanou dluhy.
V celostátním měřítku devět z deseti takových podniků do pěti let zkolabuje. V případě
toho jednoho zbývajícího devět z deseti zkrachuje za dalších pět let. Jinak řečeno, 99
malých podniků ze sta do deseti let zmizí.
Mám za to, že většina v prvních pěti letech dojde k úpadku vinou nedostatku
zkušeností a nedostatku kapitálu. A důvodem úpadku onoho jediného přeživšího
subjektu v následujících pěti letech není nedostatek kapitálu, ale nedostatek energie.
Hodiny dlouhé, tvrdé práce si nakonec vyberou svou daň. Řada „S“ jednoduše „vyhoří“.
Proto tolik vysoce vzdělaných odborníků mění působiště či rozjíždějí něco nového, nebo
umírají. Možná proto je střední doba života u lékařů a právníků nižší než u jiných
povolání. Jejich střední délka života je 58 let. Všichni ostatní se dožívají více než
sedmdesáti let.
Ti, co přežijí, si jakoby na myšlenku věčného časného vstávání, chození do práce a
tvrdé práce zvyknou. Vypadá to, že nic jiného ani neznají.
Připomínají mi to rodiče jednoho mého známého. Čtyřicet pět let trávili dlouhé hodiny v
obchůdku na rohu ulice. Když se v jejich čtvrti zvýšila trestná činnost, museli dveře a
okna osadit ocelovými tyčemi. Dnes se v jejich krámku obchoduje jako u přepážky v
bance. Občas je chodím navštívit. Jsou to úžasní, milí lidé, ale vždy mě zarmoutí, když si
uvědomím, že jsou vlastně vězni vlastního podnikání, kteří vyhlížejí zpoza mříží od deseti
dopoledne do dvou v noci.
Řada moudrých „S“ svůj prosperující podnik, předtím než jim dojde energie, prodá
někomu, kdo má jak energii, tak peníze. Dopřejí si určitou dobu oddech a pak se pustí
do něčeho nového. Nepřestávají pracovat pro sebe a tak se jim to líbí. Musejí ale vědět,
kdy toho nechat.
NEJHORŠÍ RADA, KTEROU MŮŽETE DÁT SVÝM DĚTEM
Kdybyste se narodili před rokem 1930, rada „choď do školy, dostávej dobré známky a
najdi si bezpečnou, jistou práci“ by byla dobrá. Ale pokud jste se narodili po roce 1930,
je už špatná.
Proč?
Odpověď lze najít: 1. v daních, 2. v dluzích.
Pro lidi, kteří si vydělávají peníze v kvadrantu „Z“, už vlastně nezůstaly žádné daňové
úlevy. V současnosti v USA platí, že zaměstnanec je s vládou v partnerství 50/50. To
39
znamená, že vláda si v konečném důsledku vezme ze zaměstnancova výdělku 50 či více
procent a velkou část toho ještě předtím, než zaměstnanec vůbec spatří svou výplatní
pásku.
Když si uvědomíte, že vláda vám nabízí daňové úlevy, při nichž se ještě více zadlužíte,
pro většinu lidí v kvadrantech „Z“ a „S“ je cesta k finanční svobodě v podstatě
znemožněna. Často slýchávám, jak účetní říkají svým zákazníkům, kteří začnou v
kvadrantu „Z“ vydělávat poněkud více, aby si koupili větší dům, a získali tak větší
daňové úlevy. Třebaže to může dávat smysl někomu na levé straně Cashflow kvadrantu,
na pravé straně Kvadrantu to nikomu žádný smysl nedává.
KDO PLATÍ NEJVÍC DANÍ?
Bohatí platí málo daní z příjmu. Proč? Jednoduše proto, že ke svému příjmu
nepřicházejí jako zaměstnanci. Ultrabohatí vědí, že nejlepší způsob, jak se legálně
vyhnout placení daní, je generovat svůj příjem z kvadrantů „M“ a „I“.
Polcud si lidé vydělávají peníze v kvadrantu „Z“, nabízí se jim jediná daňová úleva, a to
nákup většího domu a s tím spjaté větší zadlužení. Z pohledu pravé strany Cashflow
kvadrantu, nejde o nic příliš finančně inteligentního. Lidem na pravé straně to připadá
stejné, jako byste řekli: „Dej mi dolar a já ti vrátím padesát centů.“
DANĚ JSOU NESPRAVEDLIVÉ
Často slyším, jak se říká: „Neplatit daně je neamerické.“
Američané, kteří toto říkají, jako by zapomněli na svou historii. Amerika byla vytvořena
na základě daňového protestu. To zapomněli na nechvalně proslulé „bostonské pití čaje“
z roku 1773? Na vzpouru, která vedla k americké revoluci, která oddělila americké
kolonie od despotického zdaňování ze strany Anglie?
Známe dvě další daňové vzpoury, které sice nevzešly ze Spojených států, ale také
dokazují kuráž, s níž se lidé dokážou postavit daňovému systému:
Příběh o Vilému Tellovi je příběhem daňového protestu. Kvůli němu sestřeloval jablko z
hlavy svého syna. Rozzlobily ho daně a on na protest proti nim riskoval život syna.
A pak tu máme lady Godivu. Ta žádala, aby v jejím městě došlo ke snížení daní.
Vrcholné vládní orgány jí řekly, že daně sníží, pokud se projede na koni nahá městem.
Vzala je za slovo.
DAŇOVÉ VÝHODY
Daně jsou nezbytností soudobé civilizace. K problémům dochází, když daně dosáhnou
nepatřičné výše a když je s nimi špatně nakládáno. V několika nejbližších letech začnou
odcházet do důchodu miliony příslušníků generace „baby-boomers“. Přesunou se z
pozice daňových poplatníků do pozice příjemců důchodových plateb a plateb Sociálního
zabezpečení. K zaplacení tohoto posunu bude třeba vybírat více daní. USA a jiné velké
státy budou finančně skomírat. Lidé s penězi budou odcházet do zemí, kde jejich peníze
budou vítány, ne kde budou příčinou penalizace.
VELKÝ OMYL
40
Počátkem tohoto roku se mnou dělal rozhovor reportér jistých novin. Během interview
se mě zeptal, kolik peněz jsem vydělal v průběhu předcházejícího roku. Odpověděl jsem:
„Přibližně milion dolarů.“
„A kolik jste zaplatil na daních?“ zeptal se mě.
„Nic,“ řekl jsem. „Tyto peníze jsou příjmy z kapitálu a placení daní jsem dokázal odložit
donekonečna. Prodal jsem tři nemovitosti a využil jsem možností, které skýtá paragraf
1031 daňového zákona. Nikdy jsem se těch peněz ani nedotkl. Jen jsem je znovu
investoval do mnohem většího majetku.“ O několik dní později se v novinách objevilo
toto sdělení:
„Bohatý muž vydělává milion a připouští, že neplatí nic na daních.“
Vskutku jsem něco takového řekl, ale v informaci chybělo několik důležitých slov, a
proto byla překroucená. Nevím, jestli byl ten reportér zlomyslný nebo prostě nevěděl, co
to je paragraf 1031. Ať už je to jakkoli, jde o dokonalý příklad rozdílných pohledů na věc
vycházejících z různých kvadrantů. Jak jsem řekl, ne všechny příjmy jsou si rovné.
Některé příjmy se zdaňují méně než jiné.
VĚTŠINA LIDÍ SE SOUSTŘEDÍ NA PŘÍJEM, NIKOLI NA INVESTICE
Reportér vydělává peníze v této kolonce:
Já vydělávám peníze v této kolonce:
A i dnes občas někoho zaslechnu, jak říká: „Jdu zpátky do školy, aby mně zvýšili plat.“
nebo: „Pracuji ještě více, aby mě povýšili.“
Jsou to slova nebo představy člověka, který se soustředí na kolonku příjmů v bilanční
rozvaze nebo na kvadrant „Z“ v Cashflow kvadrantu.
Jsou to slova člověka, který odevzdá polovinu navýšení vládě a bude pracovat více a
déle, aby si to mohl dovolit.
V jedné z dalších kapitol vysvětlím, jak lidé na pravé straně Kvadrantu využívají daní
jako aktiv nikoli jako pasiv, jak je tomu pro většinu lidí na levé straně Kvadrantu. Nejde
o to, že bych se nechoval jako patriot; jde o způsob, jak se chovat jako protestující
člověk, člověk, který se legálně brání, aby si uchoval právo podržet si co možná nejvíce
peněz. Lidé a země, které neprotestují proti svým daním, jsou často lidé a země s
hospodářstvím v úpadku.
JAK RYCHLE ZBOHATNOUT
Abychom se s manželkou rychle dostali pryč ze života na ulici a dosáhli finanční
svobody, museli jsme si peníze vydělávat v kvadrantech „M“ a „I“. V kvadrantech na
pravé straně zbohatnete rychleji, protože se můžete legálně vyhnout placení daní. A
poněvadž jsme mohli mít více peněz, které pro nás pracovaly, rychle jsme dosáhli
svobody.
JAK DOSÁHNOUT SVOBODY
Daně a dluhy jsou dva hlavní důvody, proč se většina lidí necítí finančně zajištěná a
proč nedosahuje finanční svobody. Cestu k zabezpečení a svobodě lze nalézt na pravé
41
straně Cashflow kvadrantu. Musíte překonat pracovní jistotu. Nastal čas, abyste poznali
rozdíl mezi finanční jistotou a finanční svobodou.
JAKÝ JE ROZDÍL MEZI
1.
PRACOVNÍ JISTOTOU
2.
FINANČNÍ JISTOTOU
3.
FINANČNÍ SVOBODOU?
Jak už dobře víte, můj velmi vzdělaný táta byl fixován na pracovní jistoty, podobně
jako většina lidí jeho generace. Měl za to, že pracovní jistota znamená finanční jistotu...,
alespoň dokud o práci nepřišel a nemusel si hledat nové místo. Bohatý táta zato o
pracovní jistotě nikdy nemluvil. Mluvil naopak o finanční svobodě.
Odpověď, kde nalézt druh jistoty či svobody, po němž toužíte, lze vyvodit ze sledování
schémat, která se vyskytují v Cashflow kvadrantu.
1. TOTO JE SCHÉMA PRACOVNÍ JISTOTY
Lidé hodící se do tohoto schématu často dobře vykonávají svou práci. Řada z nich tráví
roky ve škole a roky v prácí, kde získávají zkušenosti. Jejich potíž spočívá v tom, že toho
nevědí mnoho o kvadrantech „M“ a „I“, i když mají svůj důchodový program. Cítí se
finančně nejistí, protože byli vzděláni jen pro pracovní nebo profesní zabezpečenost.
DVĚ NOHY JSOU VÍCE NEŽ JEDNA
Navrhuji, aby se lidé, kteří se chtějí cítit finančně jistější, vedle vykonávání práce v
kvadrantech „Z“ a „S“ vzdělali i ve fungování kvadrantů „M“ a „I“. Jakmile si budou
vědomi svých schopností na obou stranách Kvadrantu, budou se zcela přirozeně cítit
jistější, i když mají třeba jen málo peněz. Ve vědomostech se skrývá moc... a jediné, co
musejí udělat, je čekat na vhodnou příležitost, kdy své vědomosti budou moci využít,
načež získají i peníze.
Proto nám dal Stvořitel dvě nohy. Kdybychom měli pouze jednu, pořád bychom se cítili
nevyvážení a nejistí. Když budeme mít vědomosti o dvou kvadrantech, jednom na levé a
druhém na pravé straně, budeme
se cítit i jistější. Lidé, kteří znají jen svou práci či svou profesi, mají jen jednu nohu.
Pokaždé, když zavane hospodářský vítr, zakymácejí se více než lidé se dvěma nohama.
2. TOTO JE SCHÉMA FINANČNÍ JISTOTY
Takto vypadá finanční jistota pro „Z“:
Místo prostého ukládání peněz na důchodový účet a doufání v přízeň osudu vyjadřuje
tato smyčka to, že se lidé cítí jistí ve svém vzdělání jak coby investoři, tak jako
zaměstnanci. Podobně jako se ve škole učíme vykonávat práci, navrhuji, abychom se
naučili, jak se stát profesionálními investory.
Reportér, kterého zneklidnilo, když jsem si vydělal milion dolarů v kolonce aktiva, aniž
bych z nich zaplatil daně, se mě nikdy nezeptal: „Jak jste ten milion vydělal?“
Pro mě je to podstatná otázka. Legálně se vyhnout placení daní je snadné. Vydělat
milion už tak snadné není.
Druhá cesta k finanční jistotě by mohla vypadat takto:
42
A takto vypadá finanční jistota pro „S“:
Toto schéma popisuje ve své knize The Millionaire Next Door (Váš soused je milionář vydalo nakladatelství PRAGMA) Thomas Stanley. Je to vynikající kniha. Průměrný
americký milionář samostatně podniká, žije skromně a dlouhodobě investuje. Výše
uvedené schéma odráží tuto finanční cestu.
Touto cestou, od „S“ k „M“, se často vydávají mnozí velcí podnikatelé, mezi něž patří
například i Bill Gates. Není nejjednodušší, ale podle mě je jednou z nejlepších.
DVA JE LEPŠÍ NEŽ JEDEN
Dosažení vzdělání ve více než v jednom kvadrantu, zvláště v jednom na levé straně a
jednom na pravé straně, je mnohem lepší než úspěšná praxe pouze v jednom
kvadrantu. Ve druhé kapitole se odvolávám na skutečnost, že průměrný bohatý člověk
vydělává 70 procent svých příjmů na pravé straně a 30 procent na levé straně
Kvadrantu. Zjistil jsem, že nehledě na to, kolik peněz si lidé vydělají, cítí se jistější,
pokud fungují ve více než jednom kvadrantu. Finanční jistota znamená mít pevnou pozici
na obou stranách Cashflow kvadrantu.
HASIČI MILIONÁŘI
Mám dva přátele, kteří jsou příklady úspěchu na obou stranách Cashflow kvadrantu.
Těší se z neotřesitelné pracovní jistoty a zaměstnaneckých výhod a zároveň dosáhli
velkého finančního zajištění na pravé straně Kvadrantu. Oba jsou hasiči pracující pro
městskou správu. Mají dobrou, stálou mzdu, skvělé prémie a důchodové programy a
pracují pouze dva dny v týdnu. Tři dny v týdnu pracují jako profesionální investoři.
Zbývající dva dny odpočívají a tráví je se svými rodinami.
Jeden kupuje staré domy, opravuje je a vybírá nájemné. V době psaní této knihy je
majitelem čtyřiceti pěti domů, které mu vynášejí 10 000 dolarů měsíčně čistého příjmu
po odečtení dluhů, daní, nákladů na údržbu, správu a pojištění. Jako hasič si vydělává 3
500 dolarů, což znamená, že jeho celkový měsíční příjem činí více než 13 000 dolarů a
roční příjem asi 150 000 dolarů, a ten se neustále zvyšuje. Chybí mu pět let do důchodu
a jeho cílem je mít v šestapadesáti letech roční příjem 200 000 dolarů. Což pro státního
zaměstnance se čtyřmi dětmi není špatné.
Druhý přítel tráví čas analýzou společností a dlouhodobým obchodováním s akciemi a
předkupními právy. Jeho portfolio nyní dosahuje hodnoty více než 3 milionů dolarů.
Kdyby ho proměnil na hotovost a tu uložil na desetiprocentní roční úrok, měl by až do
konce života zajištěný příjem 300 000 dolarů ročně, pokud by nedošlo k žádným
výrazným posunům na trhu. A opět, na státního zaměstnance se dvěma dětmi to není
špatný výsledek.
Oba přátelé mají za svých dvacet let investování dostatečný pasivní příjem, aby mohli
odejít do důchodu ve čtyřiceti..., ale oba mají rádi
svou práci a chtějí odejít na penzi s plnými výhodami od místní vlády. Pak budou
svobodní, protože se budou těšit z výhod úspěchu pocházejícího z obou stran
Kvadrantu.
43
PENÍZE SAMY JISTOTU NEPŘINESOU
Potkal jsem řadu lidí, kteří mají miliony na důchodových účtech, ale přesto se necítí
zajištění. Proč? Poněvadž jde o peníze, které vygenerovaly ze svého zaměstnání či
podnikání. Často své peníze investovali do důchodového účtu, ale o investování nevědí
skoro nic. Pokud jim peníze zmizí a oni přestanou pracovat, co si pak počnou?
Za časů velkých hospodářských přeměn dochází vždy k mohutným přesunům
bohatství. I když peněz mnoho nemáte, je důležité investovat do svého vzdělání...,
protože jakmile ke změnám dojde, budete na ně lépe připraveni. Nedopusťte, aby vás
situace zastihla nepřipravené a vystrašené. Jak jsem již podotkl, nikdo nedokáže
předpovědět, co se stane, nicméně je nejlepší připravit se na všechno. A to znamená
začít se vzdělávat teď hned.
3. TOTO JE SCHÉMA FINANČNÍ SVOBODY
Toto je schéma studia, které doporučoval bohatý táta. Je to cesta k finanční svobodě.
Jde o skutečnou finanční svobodu, protože v kvadrantu „M“ za vás pracují lidé a v
kvadrantu „I“ za vás pracují peníze. Vy máte svobodnou volbu pracovat, nebo
nepracovat. Vaše vědomosti v těchto dvou kvadrantech vám přinesou naprosté fyzické
osvobození od práce.
Pokud se podíváte na ultrabohaté lidi, zjistíte, že toto je schéma jejich působení v
Kvadrantu. Smyčka kolem kvadrantů „M“ a „I“ odpovídá schématu příjmů Billa Gatese z
Microsoftu, Ruperta Murdocka z News Corp., Warrena Buffeta z Berkshire Hathaway a
Rosse Perota.
A upozornění. Kvadrant „M“ se velmi liší od kvadrantu „I“. Poznal jsem spoustu
úspěšných „M“, kteří prodali své podniky za miliony a jejich nově nabyté bohatství jim
stouplo do hlavy. Mají tendence si myslet, že jejich dolary jsou mírou inteligence, a
proto pyšně vstoupí do kvadrantu „I“ a o všechno přijdou. Pravidla a způsob hry se
kvadrant od kvadrantu liší..., a proto doporučuji nechat se vést vzděláním, a ne egem.
Stejně jako v případě finanční jistoty působení ve dvou kvadrantech vám zajišťuje větší
stabilitu i ve světě finanční svobody.
VOLBA CESTY
Poznali jsme různé finanční cesty, kterými se lidé ubírají. Bohužel většina lidí si volí
cestu pracovní jistoty. Když se hospodářství začne kymácet, ke svým pracovním jistotám
se ještě zoufaleji přimknou. Stráví v nich nakonec celý život.
Já přinejmenším doporučuji vzdělání ve finanční jistotě, což znamená pocit jistoty ze
své práce a pocit jistoty ve schopnost investovat jak za dobrých, tak za špatných časů.
Je velkým tajemstvím, že opravdoví investoři vydělávají nejvíce peněz na špatných
trzích. Vydělávají hodně, protože neinvestoři panikaří a prodávají, když by měli kupovat.
Proto se já potenciálních hospodářských změn neobávám... změna totiž znamená, že
dochází k přesunům bohatství.
ŠÉF Z VÁS BOHÁČE NEUDĚLÁ
44
Ekonomické změny, ke kterým v současnosti dochází, se částečně odvíjejí od prodejů a
fúzí firem. Nedávno jeden můj známý prodal svůj podnik. V den prodeje si na účet uložil
více než 15 milionů dolarů. Jeho zaměstnanci si museli jít hledat novou práci.
Na rozlučkovém večírku, kde tekly slzy proudem, bylo cítit i potlačovanou zášť a
nelibost. Ačkoli jim celá léta platil dobře, většina pracovníků na tom nebyla poslední den
v zaměstnání o nic lépe než den, kdy začínali. Řada lidí si uvědomila, že majitel firmy
zbohatl, zatímco oni celé roky jen dostávali výplatní pásky a platili účty.
Skutečnost je taková, že práce vašeho šéfa nespočívá v tom, abyste vy zbohatli. Šéf se
musí postarat, abyste dostali výplatu. Zbohatnutí záleží na vás, pokud o ně tedy stojíte.
A tento úkol začíná v okamžiku, kdy obdržíte své peníze. Jestliže s penězi neumíte
zacházet, pak vás nezachrání ani celé bohatství světa. Jestliže si rozpočet určujete
moudře a naučíte se navíc něco buď o kvadrantu „M“, nebo „I“, pak jste na nejlepší
cestě k velké zámožnosti a hlavně ke svobodě.
Bohatý táta svému synovi a mně říkal: „Jediný rozdíl mezi bohatým a chudým
člověkem je v tom, co dělá ve svém volném čase.“
S tímto tvrzením souhlasím. Uvědomuji si, že lidé jsou více zaneprázdnění než kdy
předtím a volný čas je čím dál vzácnější. Ale navrhoval bych, pokud budete
zaneprázdněni tak či onak, buďte zaneprázdnění na obou stranách Kvadrantu. Učiníte-li
to, budete mít lepší šanci, že nakonec najdete více volného času a větší finanční
svobodu. Když jste v práci, pracujte tvrdě. Nečtěte prosím Wall Street Journal v pracovní
době. Váš šéf si vás bude více cenit a vážit. Co uděláte po práci se svou výplatou a jak
naložíte s volným časem, určí vaši budoucnost. Pokud pracujete tvrdě na levé straně
Kvadrantu, budete tak pracovat donekonečna. Pokud pracujete tvrdě na pravé straně,
máte šancí, že dosáhnete svobody.
CESTA, KTEROU DOPORUČUJI
Lidé z levé strany Kvadrantu se mě často ptají: „Kterou cestu byste doporučil?“
Doporučuji stejné směřování, které mi doporučoval i bohatý táta. Cestu, kterou se vydali
lidé jako Ross Perot, Bill Gates a jiní. Ta cesta vypadá takto:
Občas slyším toto postesknutí: „Ale já bych byl radši investor.“
Na což reaguji: „Tak běžte do kvadrantu „I“. Pokud máte hodně peněz a volného času,
běžte rovnou do kvadrantu „I“. Ale pokud penězi ani časem neoplýváte, pak je cesta,
kterou doporučuji, bezpečnější.“
Ve většině případů lidé penězi ani časem neoplývají, takže mi pokládají další otázku:
„Proč? Proč doporučujete napřed kvadrant ,M‘?“
Taková diskuze zpravidla trvá hodinu a já ji tu nebudu rozebírat. Své hlavní důvody
však shrnu na několika řádcích.
1.
Zkušenost a vzdělání. Pokud dosáhnete úspěchu nejprve jako „M“, budete mít
větší šanci, že se z vás stane silný „I“. Lidé v kvadrantu „I“ investují do lidí v kvadrantu
„M“.
Pokud si nejdříve vybudujete pevné povědomí o obchodu, stane se z vás lepší investor.
Budete moci lépe rozpoznat jiné dobré „M“. Opravdoví investoři investují do úspěšných
„M“ s pevným obchodním systémem. Je riskantní investovat do „Z“ nebo „S“, kteří
45
neznají rozdíl mezi systémem a produktem... nebo kterým chybí dovednosti s vedením
lidí.
2.
Tok peněz. Pokud máte funkční a zdravý obchodní systém, pak byste měli mít čas
i peníze na financování rozmarů kvadrantu „I“.
Častokrát se setkávám s lidmi z kvadrantů „Z“ a „S“, kteří jsou tak spoutáni penězi, že
by si nemohli dovolit žádnou finanční ztrátu. Stačí jeden výkyv trhu a oni jsou finančně
na dně, protože operují u „červené linky“.
Skutečnost se má tak, že k investování je třeba soustředěného kapitálu a vědomostí.
Někdy je k dosažení potřebných vědomostí třeba spousty kapitálu a času. Mnoho
úspěšných investorů předtím, než vyhrálo, často prohrálo. Úspěšní lidé vědí, že úspěch
je mizerný učitel. Učení vychází z chyb a v kvadrantu „I“ chyby stojí peníze. Pokud vám
chybí jak kapitál, tak vědomosti, potom snahy stát se investorem, by se rovnaly finanční
sebevraždě.
Když si nejprve vybudujete schopnosti být dobrým „M“, zajistíte si i nutný přísun
peněz, kterého je třeba, aby se z vás stal dobrý investor. Podnikání, které vybudujete
jako „M“, vám poskytne finanční hotovost, o kterou se budete moci opírat, zatímco
budete získávat vzdělání nutné pro to, aby se z vás stal dobrý investor. Jakmile vzdělání
úspěšného investora nabudete, pochopíte, jak mohu tvrdit, že „k vydělávání peněz není
vždy potřeba vlastních peněz“.
DOBRÁ ZPRÁVA
Dobrá zpráva je, že v současnosti je dosažení úspěchu v kvadrantu „M“ snazší než kdy
předtím. Stejně jako došlo k mocnému technickému vývoji, který usnadnil řadu věcí,
technika usnadnila i dosažení úspěchu v kvadrantu „M“. I když to není tak jednoduché
jako získání pracovního místa, kde se vyplácí minimální mzda, fungují dnes systémy,
které umožňují čím dál většímu počtu lidí dosáhnout finančního úspěchu jako majitelé
podniků.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Tři druhy obchodních systémů
Při přesunu do kvadrantu „M“ pamatujte na to, že vaším cílem je vlastnit systém a mít u
sebe lidi, kteří v tomto systému budou pracovat. Systém si buď založíte, nebo si můžete
najít systém, který odkoupíte. Systém si představujte jako most, který vám umožní
bezpečně přejít z levé strany Kvadrantu na stranu pravou... most, který vede k finanční
svobodě.
V současnosti se běžně používají tři hlavní druhy obchodních systémů. Jsou to:
1.
Tradiční korporace - kde si budujete vlastní systém.
2.
Franšízy - kde odkupujete již existující systém.
3.
Systém MLM - kde si kupujete právo stát se členem existujícího systému.
Každý má své přednosti a slabiny, nicméně v konečném důsledku všechny tři dosahují
totéž. Pokud se systém správně vede, poskytne svému majiteli stálý zdroj příjmů bez
velké fyzické námahy..., jakmile se tedy rozjede. Problém spočívá právě v rozjezdu.
V roce 1985, když se nás lidé ptali: „Proč jste nikde nebydleli?“, odpovídali jsme:
„Budovali jsme obchodní systém.“
46
Šlo o systém, který byl hybridem mezi tradiční korporací a franšízou. Jak jsem uvedl
dříve, kvadrant „M“ vyžaduje vědomosti jak o systémech, tak o lidech.
Rozhodnutí vybudovat si vlastní systém nás stálo spoustu tvrdé dřiny. Já jsem se
podobnou cestou vydal už dříve, ale má společnost zkrachovala. Třebaže několik let
fungovala úspěšně, pátým rokem se položila. Když se dostavil úspěch, neměli jsme
připravený odpovídající systém. Systém se začal hroutit, i když jsme tvrdě pracovali.
Cítili jsme se jako na velké jachtě, do které začalo zatékat, ale my jsme netěsnost
nedokázali najít. Všichni jsme se snažili zjistit, odkud voda přitéká, ale nedokázali jsme ji
vylévat natolik rychle, abychom díru našli a opravili. I kdybychom ji ale našli, nebyli jsme
si jistí, zda bychom ji dokázali ucpat.
„MŮŽEŠ PŘIJÍT O DVĚ NEBO TŘI FIRMY“
Když jsem byl na střední škole, bohatý táta mně a Mikeovi řekl, že když mu bylo něco
přes dvacet, přišel o jednu firmu. „Byla to ta nejlepší a nejhorší zkušenost mého života,“
řekl. „I když mě to strašně užíralo,
hodně jsem se naučil nápravou a nakonec její přeměnou na mimořádně úspěšný
podnik.“
Jelikož věděl, že se zamýšlím nad možností založit si vlastní firmu, řekl mi: „Předtím,
než vybuduješ něco úspěšného, co dlouho vydrží, můžeš přijít o dvě nebo i o tři firmy.“
Vychovával Mikea, svého syna, aby mohl převzít jeho obchodní impérium. Protože můj
táta pracoval pro vládu, já jsem se žádné impérium převzít nechystal. Musel jsem si ho
vytvořit sám.
ÚSPĚCH JE MIZERNÝ UČITEL
„Úspěch je mizerný učitel,“ říkal vždycky bohatý táta. „Nejvíc se o sobě dozvíme, když
se nám něco nepodaří..., takže z toho strach neměj. Neúspěch je součástí procesu
dosahování úspěchu. Úspěchu bez neúspěchu nikdy nedosáhneš. Neúspěšní lidé jsou
takoví, kterým se vždy všechno daří.“
Možná se toto proroctví muselo splnit, protože v roce 1984 mi zkrachoval už třetí
podnik v pořadí. Když jsem potkal Kim, miliony jsem vydělal, miliony jsem ztratil a
začínal jsem od začátku. Vím, že si mě nevzala kvůli penězům, protože v té době jsem
žádné neměl. Když jsem jí řekl, co mám v úmyslu - vybudovat podnik číslo čtyři —,
neucukla.
„Vybudujeme to spolu.“ zněla její odpověď a svému slovu dostála. Spolu s jedním
dalším partnerem jsme vybudovali obchodní systém s jedenácti pobočkami po celém
světě, který generoval zisky, aniž jsme v něm museli pracovat. Jeho vybudování z
ničeho až k jedenácti pobočkám nás stálo pět let krve, slz a potu..., ale fungoval. Oba
tátové ze mě měli radost a upřímně mi blahopřáli (oba při mých předcházejících
pokusech se zakládáním firem přišli o peníze).
OBTÍŽNÁ ČÁST
47
Mike, syn bohatého táty, mi často říkal: „Já nebudu nikdy vědět, jestli dokážu udělat
to, co ty nebo táta. Mně byl systém předán a já jsem se musel jenom naučit, jak ho
řídit.“
Jsem si jistý, že by si dokázal vybudovat svůj vlastní obchodní systém, protože se toho
od táty naučil opravdu hodně. Ale rozumím tomu, co mi sděloval. Obtížnou částí procesu
budování podniku od samého začátku je skutečnost, že musíte pracovat se dvěma
proměnnými: se systémem a s lidmi, kteří tento systém vytvářejí. Pokud do sebe lidé a
systém „nezapadají“, je možnost neúspěchu značná. Někdy je těžké určit, jestli potíž
spočívá v lidech, nebo neúspěšném systému.
PŘED FRANŠÍZAMI
Když mě začínal bohatý táta učit o tom, jak se stát „M“, existoval jen jeden typ
podnikání. Šlo o velký podnik... důležitou korporaci, která zpravidla dominovala celému
městu. V případě našeho města na Havaji to byl závod na zpracování cukrové třtiny,
který ovládal naprosto všechno..., včetně jiných velkých firem. Měli jsme tedy ony velké
podniky, pak malé rodinné živnosti a mezi nimi se nerozprostíralo skoro nic.
Možnost pracovat na řídicích postech oněch velkých zpracovatelských závodů nepatřila
k cílům, které bychom si buď bohatý táta, nebo já mohli klást. Menšiny, jako byli
Japonci, Číňané a Havajané, pracovaly na polích a do správních rad se nedostávaly.
Bohatý táta se tedy všechno, co uměl, naučil jednoduše metodou pokusů a omylů.
Když jsem začal chodit na střední školu, začínalo se mluvit o něčem, čemu se říkalo
„franšízy“, ale do našeho města žádná nedorazila. Neznali jsme ještě McDonald’s ani
Kentucky Fried Chicken ani Taco Bell. Když jsem se učil u bohatého táty, netvořily ještě
součást našeho slovníku. Když jsme o nich však něco zaslechli, byly to zvěsti o
„nelegálnosti, podvodech a nebezpečí“. Jakmile tyto fámy bohatý táta zaslechl,
samozřejmě se okamžitě vypravil do Kalifornie, a místo aby uvěřil klepům, začal se na
franšízy informovat. Když se vrátil, řekl pouze: „Franšízy jsou vlnou budoucnosti,“ a
koupil práva na dvě z nich. Sotva se myšlenka franšíz ujala, jeho jmění vyletělo závratně
do výšky a on začal prodávat svá práva dalším lidem, aby i oni měli příležitost vybudovat
si své vlastní podnikání.
Když jsem se ho zeptal, jestli bych si od něho měl odkoupit jednu i já, jen mi řekl: „Ne.
Ty už víš hodně o tom, jak si vytvořit vlastní obchodní systém; nezastavuj se teď.
Franšízy jsou pro lidí, kteří si nechtějí nebo kteří si neumějí vybudovat systém vlastní.
Navíc nemáš 250 000 dolarů, aby sis ode mě mohl franšízu koupit.“
Dnes je obtížné představit si město, kde by na každém rohu nebyla pobočka
McDonald’s, Burger King nebo Pizza Hut. Ale ještě přednedávnem jsme žili v době, kdy
neexistovaly. I já jsem dost starý na to, abych ty časy pamatoval.
JAK SE STÁT „M“
Já jsem se naučil, jak se stát „M“, protože jsem byl učedníkem u bohatého táty. Jeho
syn a já jsme byli „Z“, kteří se učili, jak se stát „M“. A tak se učí i řada jiných lidí. Říká se
tomu učení „za provozu“. Tímto způsobem se předává z generace na generaci i mnoho
důvěrně spravovaných rodinných podnikových impérií.
48
Problémem je, že mnoho lidí nemá tu výhodu či štěstí, aby se naučili „zákulisním“
aspektům přerodu na „M“. Většina podnikových školicích programů pro manažery
znamená jenom to, co se v nich slibuje - podnik vás pouze vyškolí na manažera. Velmi
málo lidí se naučí, co všechno obnáší působení jako „M“.
Řada lidí na cestě do kvadrantu „M“ uvázne v kvadrantu „S“. Děje se to hlavně proto,
že si nevytvoří dostatečně silný systém, a končí pak jako nedílná součást právě takového
systému. Úspěšní „M“ si budují systém, který poběží i bez jejich zásahu.
Existují tři způsoby, jak se rychle dostat na stranu „M“:
1. Najděte si instruktora. Mně byl instruktorem bohatý táta. Instruktor je někdo, kdo už
udělal to, co se vy teprve udělat chystáte..., a je v tom úspěšný. Nehledejte si poradce.
Poradce je někdo, kdo vám řekne, jak na to, ale osobně nic zatím neudělal. Většina
poradců se nachází v kvadrantu „S“. Svět je plný „S“, kteří se vám snaží sdělit, jak se
stát „M“ nebo „I“. Bohatý táta mi byl instruktorem, ne poradcem. Jedno z největších
doporučení, které mi bohatý táta dal, znělo:
„Dávej si pozor na rady, které přijímáš. I když ke všemu musíš přistupovat s čistou
hlavou, vždycky si nejdřív uvědom, ze kterého kvadrantu ta která rada pochází.“
Bohatý táta mě učil, jak fungují systémy a jak vést lidi, ne jak jim dělat manažera.
Manažeři často pohlíží na své podřízené jako na nějakou nižší sortu. Člověk, který lidi
vede, musí usměrňovat jedince, kteří jsou často bystřejší než on sám.
Pokud byste si rádi přečetli skvělou knihu o základech budování vlastního obchodního
systému, zkuste E-Myth od Michaela Gerbera. Pro ty, kteří se chtějí naučit, jak si
vybudovat vlastní systém, je tato kniha nedocenitelná.
Tradiční způsob, jak se naučit fungování systémů, je získat titul v oboru řízení podniků
na prestižní univerzitě a najít si zaměstnání, které vám zajistí rychlý vzestup po firemním
žebříčku. Titul v oboru řízení podniku je důležitý, protože se naučíte základům účetnictví
a tomu, jak se finanční počty vztahují k systémům podnikání. Ovšem skutečnost, že jste
obdrželi titul, ještě automaticky neznamená, že jste schopni řídit veškeré systémy, které
v konečném důsledku kompletní obchodní systém vytvářejí.
Abyste se naučili fungování všech systémů nezbytných pro chod velkého podniku,
museli byste v něm strávit deset až patnáct let a naučit se chápat všemožné aspekty
takového chodu. Pak byste byli připraveni odejít a rozjet vlastní podnik. Pracovat pro
úspěšnou velkou korporaci je jako nechat se platit svým instruktorem.
I když máte instruktora a roky zkušeností, je tato první metoda náročná na práci.
Abyste si vytvořili vlastní systém, je třeba spousty pokusů a omylů, soudních výdajů a
papírování. Toto všechno se děje zároveň s tím, jak se snažíte rozvinout své lidi.
2. Franšízy. Dalším způsobem, jak se naučit fungování systémů, je koupit si franšízu.
Když si ji kupujete, získáváte systém, který je už „vyzkoušený a schválený“. Vynikajících
franšíz existuje celá řada.
Pokud si koupíte franšízový systém, můžete místo snahy vytvořit si vlastní systém,
soustředit se na rozvoj svých zaměstnanců. Koupě takového systému odstraňuje jednu
velkou proměnnou z procesu učení, jak se stát „M“. Důvodem, proč vám mnoho bank
půjčí peníze na franšízu
a ne na rozjezd malého neznámého podniku, je ten, že banky jsou si vědomy důležitosti
systémů a toho, jak rozjezd kvalitního systému sníží jejich riziko.
49
Při koupi franšízy si dejte pozor na jedno. Prosím vás, nebuďte „S“, který chce „dělat
věci po svém“. Pokud si kupujete franšízový systém, buďte „Z“. Dělejte to přesně tak,
jak vám řeknou. Není tragičtější věc než soudní pře mezi majiteli franšízy a jejími kupci.
K podobným sporům dochází zpravidla proto, že lidé, kteří si systém kupují, jej chtějí
řídit podle svého uvážení, ne podle uvážení osoby, která systém vytvořila. Pokud se
chcete věnovat svému, dělejte to poté, co zvládnete jak systémy, tak zacházení s lidmi.
Můj velmi vzdělaný táta zažil neúspěch, i když si koupil slavnou a drahou franšízu na
prodej zmrzliny. Třebaže systém fungoval výtečně, jeho podnikání stejně skončilo
neslavně. Podle mého názoru franšíza neuspěla, protože lidé, s nimiž vstupoval do
společného podniku, byli samí „Z“ a „S“, kteří nevěděli, jak se zachovat v okamžiku, kdy
se jim přestane dařit, a kteří se neobrátili s žádostí o podporu na mateřskou firmu.
Nakonec se jednotliví partneři pohádali mezi sebou a podnik zkrachoval. Zapomněli na
to, že skutečný podnik je více než systém. Záleží také na kvalitních lidech, kteří se
systémem zacházejí.
BANKY NEPŮJČUJÍ PENÍZE LIDEM BEZ SYSTÉMU
Jestliže banky nepůjčují peníze na drobné podnikání bez systému, proč byste měli něco
takového dělat vy? Skoro každý den ke mně přicházejí lidé s podnikatelskými strategiemi
v naději, že na svůj nápad či projekt získají peníze.
Já je většinou odmítám, a to z jednoho hlavního důvodu. Lidé žádající o peníze neznají
rozdíl mezi produktem a systémem. Mám přátele (zpěváky v hudební skupině), kteří mě
požádali o investici na vývoj nového CD nebo o pomoc při zakládání neziskové
organizace, která měla změnit celý svět. Ať se mi takové projekty, produkty nebo lidé
líbí sebevíce, pokud nemají žádnou nebo jen velmi skrovnou představu o vytváření a
řízení obchodních systémů, odmítnu je.
Jen to, že umíte zpívat, ještě neznamená, že chápete marketingový systém, systém
financování, vedení účetnictví, systém prodeje, systém najímání zaměstnanců, právní
systém a řadu dalších systémů, jejichž zásluhou se podnikání drží nad vodou a vzkvétá.
Aby podnik přežil a byl úspěšný, musí 100 procent všech systémů spolehlivě fungovat.
Například:
Letadlo je systém složený ze systémů. Když letadlo vzlétá, a řekněme, dojde k poruše
na palivovém systému, dojde k havárii. Totéž se děje v podnikání. Problémem nejsou
systémy, jež znáte, příčinou krachů jsou systémy, kterých si ani nejste vědomi.
Lidské tělo je systém složený ze systémů. Většině z nás zemřel někdo, koho jsme měli
rádi, protože ho zradil jeden z tělesných systémů - třeba krevní systém, který je příčinou
šíření nemoci do všech ostatních systémů.
Proto je budování již vyzkoušeného systému nesnadné. Pád a zánik vám způsobí
systémy, na něž zapomenete nebo kterým nevěnujete dostatečnou pozornost. Proto tak
nerad investuji do „Z“ či „S“, kteří přicházejí s novým produktem nebo novým nápadem.
Profesionální investoři tíhnou k investicím do prověřených systémů a lidí, kteří vědí, jak
takové systémy řídit.
Takže pokud banky půjčují podle prověřenosti systému a zkoumají člověka, který ho
bude řídit, vy byste měli dělat totéž - pokud se chcete chovat jako chytří investoři.
50
3. MLM. Zvaný též „multilevel marketing“ nebo přímý distribuční systém. Podobně jako u
franšíz se právní systém zprvu pokoušel systém MLM postavit mimo zákon a vím o
několika zemích, kde k tomu, nebo alespoň k přísnému omezení, došlo. Každý nový
systém nebo nápad si tímto obdobím, kdy je označen za „divný a podezřelý“, musí
projít. I já jsem si zpočátku myslel, že MLM je podvod. Ale v průběhu let jsem
prostudoval několik systémů, které se prostřednictvím MLM nabízejí, a sledoval jsem
několik známých, kteří v této metodě podnikání uspěli, a změnil jsem stanovisko.
Poté, co jsem se zbavil předsudků a pustil se do prozkoumávání multilevel marketingu,
zjistil jsem, že existuje řada lidí, kteří na základě MLM upřímně a pilně rozvíjejí úspěšné
podnikání. Když jsem se s nimi setkal, uvědomil jsem si, jaký vliv má jejich podnikání na
životy a finanční budoucnost jiných lidí. Za rozumný vstupní poplatek (kolem 200 dolarů)
si lidé mohou koupit právo vstupu do již existujícího systému a mohou okamžitě začít
budovat svůj obchod. Díky technickému pokroku v počítačovém průmyslu jsou tyto
organizace plně automatizované a všechny potíže spjaté s papírováním, zpracováváním
objednávek, distribucí, účetnictvím a propagací skoro bez výjimky zvládají softwarové
systémy. Noví distributoři mohou soustředit veškeré své snahy na rozvoj svého podniku
sdílením této automatizované obchodní příležitosti a nemusejí se zatěžovat běžnými
počátečními problémy spjatými s rozjezdem jakéhokoli jiného drobného podnikání.
Jeden můj starý přítel, který si v roce 1997 přišel na více než miliardu dolarů v
obchodech s nemovitostmi, se nedávno přihlásil jako distributor multilevel marketingu a
začal budovat svůj obchod. Překvapilo mě, když jsem ho uviděl, jak si přičinlivě buduje
obchod, protože peníze rozhodně nepotřeboval. Když jsem se ho zeptal, proč to dělá,
vysvětlil mi to takto:
„Šel jsem na školu, aby se ze mě stal autorizovaný účetní a mám titul z oboru řízení
podniku. Když se mě lidé ptají, jak jsem mohl tak zbohatnout, vykládám jim o
několikamilionových transakcích s nemovitostmi a o stovkách tisíc z pasivního příjmu, na
které si každým rokem ze svých nemovitostí přijdu. Pak si všimnu, že se někteří stahují
a uhýbají přede mnou. Všichni víme, že jejich šance na několikamilionové investice do
nemovitostí jsou zanedbatelné nebo žádné. Vedle toho, že nemají oporu ve vzdělání,
nemají přebytečný kapitál, který by mohli investovat. Začal jsem se tedy poohlížet po
způsobu, jak bych jim mohl pomoct dosáhnout stejné úrovně pasivního příjmu, jaký
jsem si já vybudoval ve sféře nemovitostí..., aniž by se museli vracet na šest let do školy
a trávit dvanáct let investováním do nemovitostí. Věřím tomu, že MLM dává lidem šanci
zajistit si pasivní příjem, který potřebují, zatímco se učí, jak se stát profesionálními
investory. Proto jim MLM doporučuji. I když mají málo peněz, mohou přesto pět let
investovat „vypocený kapitál“ a začít generovat více než dostatečný pasivní příjem, který
mohou investovat. Když si vybudují vlastní podnikání, mají čas na učení a mají kapitál,
aby se mnou mohli investovat do větších obchodů.“
Můj přítel poté, co si několik společností multilevel marketingu prostudoval, do jedné z
nich vstoupil jako distributor a rozjel podnikání s lidmi, kteří s ním jednoho dne chtěli
začít investovat. Řekl mi: „Na začátku jsem to udělal, protože jsem chtěl pomoct lidem
najít peníze na investice, a teď z celého toho podnikání navíc sám bohatnu.“
Dvakrát měsíčně pořádá v sobotu seminář. Při první schůzce zájemcům vysvětluje
obchodní systémy a chování lidí, čili jak se stát úspěšným „M“. Při druhém setkání jim
51
vysvětluje finanční vzdělanost a finanční inteligenci. Učí je, jak být chytrý „I“. Počet lidí v
jeho seminářích rychle narůstá.
Schéma, které doporučuje, je totožné s mým schématem.
OSOBNÍ FRANŠÍZA
A proto dnes lidem doporučuji, aby se nad MLM systémy zamysleli. Mnoho slavných
franšíz stojí více než milion dolarů. Multilevel marketing je jako nákup soukromé
franšízy, často za méně než 200 dolarů.
Vím, jaké je působení v MLM velká dřina. Ale úspěch v každém kvadrantu vyžaduje
velkou dřinu. Já osobně negeneruji žádné zisky jako distributor multilevel marketingu.
Několik společností a jejich systémů odměňování jsem prostudoval. V průběhu
průzkumu jsem i do několika společností vstoupil, protože nabízejí skvělé produkty a já
je využívám jako spotřebitel.
A pokud bych vám měl dát doporučení, jak najít správnou organizaci, která by vám
pomohla dostat se na pravou stranu Kvadrantu, mohu jen říci, že klíčem není ani tak
produkt jako spíše školení, které organizace nabízí. Existují organizace multilevel
marketingu, které mají zájem pouze na tom, abyste jejich produkt prodal svým
přátelům. A potom existují jiné organizace, jejichž primárním zájmem je vzdělat vás a
pomoci vám k úspěchu.
Průzkum MLM mě seznámil se dvěma důležitými věcmi, které se můžete naučit z jejich
programů a které jsou zásadní pro to, aby se z vás stal úspěšný „M“:
1.
Abyste mohl být úspěšný, musíte překonat strach z odmítnutí a přestat si dělat
starosti z toho, co si o vás řeknou druzí. Kolikrát jsem už potkal lidí, kteří do ničeho
nejdou jen kvůli tomu, co by řekli jejich známí, kdyby se dozvěděli, že dělají něco
odlišného. Vím to, proto že sám jsem byl takový. Když pocházíte z malého městečka,
všichni vědí, co ti druzí dělají. Kdyby se někomu nezdálo, co děláte, uslyšelo by o tom
celé město, a vaše věc by se stala věcí veřejnou.
Jedna z nejlepších vět, které jsem si sám pro sebe opakoval, zněla: „Není mi nic do
toho, co si o mně myslíte. Pro mě je důležité, co si myslím já o sobě.“
Jedním z důvodů, proč mě bohatý táta podněcoval, abych čtyři roky pracoval v odbytu
firmy Xerox, nebylo, že by měl rád kopírky, ale protože chtěl, abych překonal nesmělost
a strach z odmítnutí.
2.
Naučit se vést lidi. Práce s různými typy lidí je na podnikání to nejtěžší. Lidé, kteří
jsou úspěšní v jakémkoli podnikání, jsou přirození vůdci. Schopnost vycházet s lidmi a
inspirovat je, to je neocenitelné. A dá se to naučit.
Jak jsem řekl, přechod z levého kvadrantu do pravého nespočívá ani tak v tom, co
děláte, jako spíše v tom, kým se musíte stát. Naučte se, jak zvládat odmítnutí, jak se
nenechávat ovlivňovat tím, co si o vás myslí ostatní, naučte se lidi vést a dojdete
blahobytu. A proto stojím za každou organizací multilevel marketingu, která se v prvé
řadě soustřeďuje na váš rozvoj jakožto lidské bytosti, spíše než na rozvoj jako prodejce.
Já bych se tedy poohlížel po organizacích, které:
1.
mohou prokázat, že mají úspěšnou rekordní listinu, distribuční systém a plán
odměn a které fungují už několik let;
52
2.
nabízejí pracovní příležitost, s níž můžete dosáhnout úspěchu, v níž můžete věřit
a o níž můžete důvěrně hovořit s ostatními;
3.
mají neustále probíhající, dlouhodobý vzdělávací program, jehož cílem je váš
rozvoj jako lidské bytosti. Sebevědomí je na pravé straně Kvadrantu životně důležité;
4.
mají kvalitní instruktorský program. Chcete se přece učit od vůdců a ne od
poradců. Lidí, kteří na pravé straně Kvadrantu už vedou jiné a kteří chtějí, abyste uspěli;
5.
umožňují spojit se s lidmi, kterých si vážíte a se kterými je vám dobře.
Teprve pokud organizace splňuje tato kritéria, podívejte se pak na to, co prodává. Příliš
mnoho lidí se dívá na produkt a nikoli na obchodní systém nebo na organizaci za tímto
produktem. U některých organizací, které jsem zkoumal, jeden z jejich prodejních
sloganů zněl: „Ten produkt se prodává sám. Je to jednoduché.“ Pokud chcete být
prodejcem, „S“, pak je produkt to nejdůležitější. Pokud se z vás má stát dlouhodobý
„M“, pak jsou důležitější systém, celoživotní vzdělávání a lidé.
Jeden přítel a kolega obeznámený s touto sférou mi připomněl hodnotu času, našeho
nejdražšího aktiva. Opravdový úspěch u společnosti multilevel marketingu zaznamenáte,
když svůj krátkodobý vklad času a tvrdé práce zúročíte ve výrazném dlouhodobém
pasivním příjmu. Jakmile si pod sebou vybudujete silnou základnu, můžete přestat
pracovat a tok vašich příjmů bude záležet na snažení organizace, kterou jste
vybudovali. Nicméně nejdůležitější klíč k úspěchu u společnosti multi-level marketingu
přesto spočívá v dlouhodobém odhodlání, jak vašem, tak organizace, vytvořit z vás
schopného vůdce, kterým se chcete stát.
SYSTÉM JE MOST KE SVOBODĚ
Nemít domov nepatří ke zkušenostem, které bych chtěl zopakovat. Avšak pro Kim i pro
mě byla tato zkušenost k nezaplacení. V současnosti svoboda a pocit bezpečí
nevycházejí ani tak z toho, co máme, jako z toho, co dokážeme sebevědomě vytvořit.
Od té doby jsme vytvořili nebo pomohli vytvořit společnost zabývající se nemovitostmi,
naftařskou společnost, těžařskou společnost a dvě vzdělávací společnosti. Proces učení,
jak vytvořit úspěšný systém, nám byl tedy prospěšný. Přesto tento proces nechci
doporučovat nikomu, kdo jím nechce opravdu projít.
Ještě před několika lety byla možnost dosáhnout úspěchu v kvadrantu „M“ otevřená
jen odvážným nebo bohatým. Kim a já jsme museli být odvážní, protože jsme rozhodně
nebyli bohatí. Příčina, proč se tolik lidí zdržuje na levé straně Kvadrantu, je pocit rizika
spjatého s budováním vlastního systému. Pro ně je praktičtější zůstat v klidu a bezpečí
zaměstnaneckého poměru.
Dnes se hlavně díky rozvoji techniky riziko neúspěchu při vytváření úspěšného podniku
dramaticky snížilo... a možnost vlastnit svůj obchodní systém se otevřela vlastně všem.
Franšízy a multilevel marketing na sebe vzaly onu těžkou část spjatou s budováním
vlastního systému. Vy získáváte práva na prověřený systém a vaší jedinou prací je pak
rozvíjet své lidi.
Představte si tyto obchodní systémy jako mosty. Mosty, které vám poskytnou cestu, po
níž přejdete bezpečně z levé strany Cashflow kvadrantu na pravou stranu... mosty k vaší
finanční svobodě.
53
V další kapitole se budu zabývat druhou polovinou pravé strany Kvadrantu, „I“ čili
investory.
KAPITOLA PÁTÁ
Sedm úrovní investoru
Bohatý táta se mě jednou zeptal: „Jaký je rozdíl mezi člověkem, který sází na koně, a
člověkem, který si vybírá akcie?“
„Nevím,“ zněla moje odpověď.
„Moc velký ne,“ odpověděl mi. „Nebuď nikdy člověkem, co skupuje akcie. Až vyrosteš,
radši se staň člověkem, který akcie, co makléři prodávají a jiní kupují, vytváří.“
Dlouho jsem tomu, co mi bohatý táta chtěl sdělit, nerozuměl. Až když jsem začal učit
investování jiné lidi, dokázal jsem pochopit rozdílné typy investorů.
Za tuto kapitolu bych chtěl obzvláště poděkovat Johnu Burleymu. John je považován za
jednoho z nejchytřejších lidí ve světě investic do nemovitostí. Když mu bylo zhruba třicet
let koupil více než sto třicet domů, přičemž nikdy neplatil svými penězi. Když mu bylo
třicet dva, byl finančně svobodný a nemusel nikdy znovu pracovat. A tak se, stejně jako
já, rozhodl učit. Jeho vědomosti ovšem sféru realit daleko přesahují. Svou kariéru začínal
jako finanční plánovač a dobře tedy rozumí světu financí a daní. Má rovněž jedinečnou
schopnost vše jasně vysvětlit. Má dar převést složité nebo abstraktní věci do jednoduše
pochopitelných slov. V průběhu svého učení si rozvinul způsob identifikace investorů do
šesti skupin podle jejich úrovně vyspělosti při investování stejně jako podle rozdílů v
povahových rysech. Já jsem jeho kategorie upravil a rozšířil je o jednu další.
Používání této identifikační metody v souvislosti s Cashflow kvadrantem mi pomáhá
učit ostatní lidi o světě investování. Jak si budete číst o jednotlivých úrovních, patrně na
každé úrovni určíte lidi, které znáte.
NEPOVINNÉ CVIČENÍ
Na konci každé kategorie jsem nechal prázdné místo, kam můžete napsat jméno
člověka nebo lidí, kteří se podle vás do oné úrovně hodí. Jakmile narazíte na úroveň,
kam patříte vy sami, neváhejte a své jméno také zapište.
Jak jsem již uvedl, jde pouze o nepovinné cvičení, jehož úmyslem je zvýšit vaše
povědomí o jednotlivých úrovních. Nemá rozhodně nijak degradovat nebo hanobit vaše
přátele. Téma peněz je stejně tak ožehavé jako politika, náboženství a sex. Proto vám
doporučuji nechávat si své soukromé myšlenky pro sebe. Prázdné místo na konci každé
kategorie vám má pouze pomoci při učení, pakliže se rozhodnete ho využít.
Tento seznam používám často na začátku svých školení o investování. Učení
zintenzivňuje a pomáhá studentům ujasnit si, na které úrovni se nacházejí a které
úrovně chtějí dosáhnout.
V průběhu let jsem s Johnovým svolením obsah upravil, aby odpovídal mým vlastním
zkušenostem. Prosím, pročtěte si všech sedm úrovní velmi pečlivě.
SEDM ÚROVNÍ INVESTORŮ
ÚROVEŇ NULA: LIDÉ, KTEŘÍ NEMAJÍ CO INVESTOVAT
54
Tito lidé nedisponují žádnými penězi, které by mohli investovat. Buď utratí všechno, co
vydělají, anebo utratí více, než co vydělají. Patří sem mnoho „bohatých“ lidí, protože
utrácejí tolik nebo více, než to, co vydělají. Bohužel do této kategorie nula by se dalo
zařadit přibližně padesát procent veškeré dospělé populace.
Znáte nějaké investory úrovně nula? (nepovinné)
ÚROVEŇ JEDNA: VYPŮJČOVATELÉ
Tito lidé řeší své finanční potíže tak, že si vypůjčují peníze. S vypůjčenými penězi často
dokonce i investují. Jejich představa finančního plánování spočívá v tom, že si půjčí od
Petra, aby zaplatili Pavlovi. Své finanční životy žijí jako pštrosi s hlavou zabořenou v
písku a doufají a modlí se, aby všechno dobře dopadlo. Třebaže mohou mít nějaká ta
aktiva, pravdou je, že míra jejich zadluženosti je prostě příliš vysoká. Většinou nemají
žádný smysl pro peníze a neuvědomují si, jak utrácejí.
Všechno cenné, co mají, k sobě váže nějaký dluh. Používají unáhleně kreditní karty,
pak dluh nastrkají do dlouhodobé půjčky opírající se o hodnotu nemovitosti po odečtení
hypotéky, aby si pročistili kreditní karty, a pak na ně zase začali vršit dluhy. Pokud se
hodnota jejich nemovitosti zvýší, vypůjčí si na ni opět nebo si koupí větší a nákladnější
dům. Věří, že hodnota nemovitostí může jenom růst.
Jejich pozornost vždy přitahují slova „nízká záloha, jednoduché měsíční platby“. S
těmito slovy na mysli si často kupují na ceně rychle ztrácející „hračky“, jako jsou lodě,
bazény, dovolené a auta. Tyto „hračky“, které tak rychle přicházejí o hodnotu, uvádějí
na seznamech jako aktiva, pak se vydávají do banky pro další úvěry a diví se, že
odcházejí s prázdnou.
Jejich oblíbenou zábavou je nakupování. Kupují si věci, které nepotřebují, přičemž si
opakují: „Ale no tak, jen si to kup, vždyť si to zasloužíš.“ Nebo: „Máš na to.“ Nebo:
„Jestli si to nekoupíš teď, už nikdy to za tak skvělou cenu neseženeš.“ Nebo: „Je to ve
výprodeji.“ Nebo: „Chci, aby děti měly to, co já jsem nikdy mít nemohl.“
Myslí sí, že je chytré rozprostírat dluh na delší časový úsek. Pořád si namlouvají, že
budou tvrdě pracovat a někdy své dluhy splatí. Všechno, co si vydělají, utratí. Jsou
známí jakožto konzumenti. Majitelé obchodů a prodejci aut tyto lidi milují. Pokud mají
peníze, utratí je. Pokud peníze nemají, vypůjčí si.
Když se jich zeptáte, v čem spočívá jejich problém, řeknou vám, že prostě nevydělávají
dostatek peněz. Myslí si, že všechno vyřeží více peněz. Nehledě na to, kolik si vydělají,
jenom se více zadlužují. Většina z nich si sotva uvědomuje, že peníze, které si vydělávají
dnes, jim ještě včera přišly jako celé jmění nebo nedosažitelný sen. Ale dnes, ačkoli
dosáhli svého vysněného příjmu, jim nestačí.
Nechápou, že jejich potíž nejsou ani tak peníze, jako spíše jejich finanční návyky (či
spíže jejich absence). Někteří si kdesi hluboko uvnitř myslí, že jejich situace je
beznadějná a vzdávají se. Noří si tedy hlavu ještě hlouběji do písku a nepřestávají dělat
totéž. Jejich návyky při vypůjčování, nakupování a utrácení se jim vymkly z rukou. Jako
člověk, který se nacpe, když má depresi, tito lidé v depresi utrácejí. Utrácejí, upadají do
deprese a utrácejí ještě více.
Často se se svými blízkými ohledně peněz hádají a důsledně brání svou potřebu koupit
si ještě to či ono. Žijí v naprostém finančním popírání a předstírají, že jejich finanční
55
problémy jednoho dne jako mávnutím kouzelného proutku zmizí, nebo předstírají, že
budou mít vždy dost peněz, aby mohli utrácet, za co se jim zamane.
Jedinec z této úrovně investora se může docela často jevit bohatě. Může mít velký dům
a parádní automobil..., ale pokud se podíváte, kupuje za vypůjčené peníze. Možná i
vydělává spoustu peněz, ale stojí na vzdálenost jednoho profesního omylu od finanční
zkázy.
V jednom ze svých seminářů jsem měl jistého bývalého majitele podniku. Byl dobře
znám v kategorii lidí, kteří „lehce nabudou, lehce pozbudou“. Celé roky vlastnil
prosperující řetězec klenotnictví. Došlo ale k jednomu hospodářskému propadu a s jeho
podnikáním byl konec. S dluhy však konec nebyl. Netrvalo ani šest měsíců a dluhy ho
snědly zaživa. Byl na mém semináři, aby našel nové odpovědi, ale naprosto si odmítal
jen připustit myšlenku, že by on a jeho manželka byli investoři prvního řádu.
Pocházel z kvadrantu „M“ a doufal, že zbohatne v kvadrantu „I“. Lpěl na představě, že
byl kdysi úspěšný obchodník a že může stejné prověřené postupy používat i při
investování, které mu mělo umožnit finanční svobodu. Šlo o klasický příklad podnikatele,
který si myslí, že se automaticky stane i úspěšným investorem. Pravidla obchodu nejsou
vždy totožná s pravidly investování.
Pokud se tito investoři nejsou ochotni změnit, jejich finanční budoucnost nevypadá
růžově... pokud si ovšem nevezmou někoho bohatého, kdo by jim jejich zlozvyky
dokázal tolerovat.
Znáte nějaké investory první úrovně? (nepovinné)
ÚROVEŇ DVĚ: STŘÁDALOVÉ
Tito lidé si (obvykle) pravidelně odkládají bokem „malou“ sumičku peněz. Peníze si
ukládají na poměrně bezpečné, poměrně málo výnosné šekové konto, spořitelní knížky
nebo na depozitní certifikáty (DG).
Pokud si vedou penzijní účet, mají ho v bance nebo na hotovostním účtu podílového
fondu.
Často spoří, aby mohli konzumovat a ne investovat (tzn. šetří si na novy televizor,
automobil, dovolenou atd.). Věří na placení v hotovosti. Mají strach z úvěrů a dluhů.
Místo toho mají rádi „zabezpečenost“ peněz v bance.
I když je dokázáno, že v dnešním ekonomickém prostředí úspory přinášejí záporný zisk
(po odečtení inflace a daní), tito lidé jsou i nadále neochotni podstupovat přílišné riziko.
Vědí jen málo o tom, že americký dolar ztratil od roku 1950 devadesát procent své
hodnoty a každý rok hodnotu ztrácí tempem rychlejším, než jaké jsou schopny vyvážit
bankou vyplácené úroky. Často jsou pojištěni na celý život, protože milují pocit
zabezpečenosti.
Lidé v této skupině často plýtvají svým nejcennějším aktivem, tj. časem, ve snaze
nastřádat co nejvíce drobných. Tráví hodiny vystřihováním kuponů z novin a pak u
pokladny v supermarketu zdržují všechny ve frontě, protože se přehrabují v peněžence,
aby tak skvěle ušetřili.
Místo aby se snažili šetřit drobné, mohli by vložit promarněný čas do učení se, jak
investovat. Kdyby v roce 1954 vložili 10 000 dolarů do fondu Johna Templetona a
zapomněli na ně, měli by v roce 1994 téměř 2,4 milionů dolarů. Nebo kdyby v roce 1969
56
vložili 10 000 dolarů do Kvantového fondu George Sorose, jejich peníze by měly v roce
1994 hodnotu 22,1 milionů dolarů. Avšak místo toho se otvírá jejich hluboko zakořeněná
potřeba bezpečí, která vychází ze strachu, vede k neustálému spoření do málo
výnosných investic jako jsou bankovní DG.
Často slyšíte, jak tito lidé říkají: „Každý dolar je dobrý.“ Nebo: „Spořím pro děti.“ Ve
skutečnosti oni sami i jejich životy jsou řízeni hlubokou nejistotou. Vlastně tak sami sebe
a lidi, pro které šetří, šidí. Jsou takřka přesným protikladem investora první úrovně.
Šetřit peníze bylo dobré za Zemědělského věku. Jakmile jsme však vstoupili do věku
Průmyslového, úspory už přestaly být tak chytrou volbou. Prosté střádání se stalo ještě
horší volbou, jakmile se Spojené státy zřekly zlatého standardu, země se dostala do
období inflace a vláda začala nezřízeně tisknout peníze. Lidé, kteří šetří peníze v době
inflace, nakonec přijdou zkrátka. Samozřejmě že pokud vstoupíme do období deflace,
mohou být úspěšní..., ale jen pokud si tištěné peníze udrží stále ještě nějakou hodnotu.
Je dobré mít něco našetřeno. Doporučuje se, abyste měli na hotovosti něco mezi
půlročními a ročními výdaji na živobytí. Ale mimoto existují mnohem lepší a bezpečnější
metody než mít peníze na účtu v bance. Nechávat peníze v bance, kde vydělávají 5
procent, přičemž peníze někoho jiného vydělávají jinde 15 procent a více, není moudrá
investiční strategie.
Avšak jestliže nejste ochotni studovat investiční strategie a žít v neustálém strachu z
finančních rizik, pak je střádání lepší volba než investování. Jestliže máte peníze v
bance, nemusíte tolik přemýšlet... a vaše banka vás bude mít ráda. A proč by neměla?
Banka půjčuje deset až dvacet dolarů za každý dolar, který máte na úsporách, a účtuje
si až devátenáctiprocentní úrok; pak vám obratem vyplatí méně než 5 procent. Všichni
bychom měli být bankéři.
Znáte nějaké investory druhé úrovně? (nepovinné)
ÚROVEŇ TŘI: „CHYTŘÍ“ INVESTOŘI
Do této skupiny patří tři různé typy investorů. Tato kategorie investora si je vědoma
potřeby investovat. Lidé v ní se mohou účastnit i na podnikovém penzijním programu
401 (k), Superannuation, důchodovém plánu atd. Nebo mít nějaké extra investice v
podílových fondech, akciích, dluhopisech nebo společnostech s ručením omezeným.
Zpravidla jde o inteligentní lidi se solidním vzděláním. Tvoří dvě třetiny populace,
kterým se říká i „střední třída“. Ovšem když dochází na investice, často jim vzdělání
chybí... nebo nemají to, čemu lidé z investiční branže říkají „vyspělost“. Jen velice zřídka
si přečtou výroční podnikovou zprávu nebo podnikatelský záměr. Jak by i mohli? Nikdo
je ve čtení hospodářských výsledovek neškolil. Chybí jim finanční gramotnost. Mohou
mít postgraduální tituly a být třeba doktory nebo i účetními, ale jen velmi malému počtu
z nich se dostalo formálního vzdělání ve nesmlouvavém světě investování.
Toto jsou tři hlavní kategorie v této úrovni. Často jde o chytré lidí, kteří jsou vysoce
vzdělaní, a často si i velice dobře vydělávají a dokonce investují. Nicméně nalezneme
zde rozdíly.
Úroveň 3-A. Lidé na této úrovni tvoří skupinu „co já s tím?“. Přesvědčili sami sebe, že
penězům nerozumějí a nikdy ani nebudou. Říkají třeba tyto věty:
„Mně čísla nijak moc nejdou.“
57
„Já to investování nikdy nepochopím.“
„Mám strašně moc práce.“
„Je s tím příliš mnoho papírování.“
„Je to moc komplikované.“
„Investování je riskantní.“
„Rozhodování ohledně peněz nechávám profesionálům.“
„Je to jen samé dohadování.“
„U nás v rodině má investice na starost manžel/manželka.“
Tito lidé nechávají peníze zahálet, ve svých penzijních programech nejsou nijak aktivní,
maximálně se svěřují do rukou finančních poradců, kteří jim doporučí „diverzifikaci“.
Vytěsňují svou finanční budoucnost ze svých hlav, dennodenně tvrdě pracují a říkají si:
„Aspoň že mám ten penzijní program.“
Teprve až půjdou do důchodu, podívají se, jak se jejich investicím vůbec dařilo.
Znáte nějaké investory úrovně 3-A? (nepovinné)
Úroveň 3-B. Druhá kategorie by se dala nazvat „cynikové“. Tito lidé znají všechny
důvody, proč investování nefunguje. Je nebezpečné mít je ve své blízkosti. Často říkají
věci, které znějí inteligentně, mluví zasvěceně, jsou úspěšní ve své sféře působení, ale
pod svým intelektuálským zevnějškem to jsou v podstatě zbabělci. Řeknou vám přesně,
jak a proč vás každá investice pod sluncem nakonec „převeze“. Když se jich zeptáte na
názor na investování do akcií či do něčeho jiného, odejdete s příšerným pocitem, často s
děsem či s pochybami. Jejich nejčastěji používaná slova jsou: „Však víš, jak jsem já
dopadl. Mně už něco takového neprovedou.“
Často uvádějí spoustu jmen a říkají věci jako třeba: „Můj makléř u Merrilla Lynche nebo
Deana Wittera...“ Užívání hromady jmen slouží jako zástěrka, která má skrýt jejich
hlubokou nejistotu.
Avšak je zvláštní, že titíž cynikové jdou často za trhem jako ovce. V práci si pořád čtou
ekonomické stránky novin nebo přímo Wall Street
Journal. Přečtou si noviny a pak všem o přestávce říkají, co se dozvěděli. Jejich mluva je
plná toho nejsoučasnějšího investičního žargonu a technických pojmů. Hovoří o
výborných obchodech, ale nikdy se jich neúčastní. Hledají akcie, které se dostanou na
první stránku novin, a pokud je zpráva příznivá, často nakupují. Ovšem nakupují pozdě,
protože když se necháváte informovat novinami..., bývá už příliš pozdě. Skutečně chytrý
investor nakoupil dávno předtím, než se doporučení dostala do novin. To cynik neví.
Když se objeví nějaká špatná zpráva, kritizují a říkají třeba: „Já jsem to věděl.“ Myslí si,
že jsou součástí hry, ale ve skutečnosti to jsou jen diváci stojící u pomezních čar. Často
se do hry chtějí dostat, ale hluboko uvnitř se velice bojí, že by mohli přijít k úrazu.
Jistota je pro ně důležitější než zábava.
Podle psychiatrů je cynismus kombinací strachu a neznalosti, která způsobuje aroganci.
Tito lidé většinou vstupují do podstatných výkyvů trhu pozdě, protože čekají, až jim dav
nebo společnost potvrdí, že jejich investiční rozhodnutí je správné. Jelikož čekají na
schválení společnosti, za výhodných cen nakupují pozdě a prodávají za nepříznivých cen,
jakmile trh opadne. Tento typ nákupů a prodejů označují opět za „slzení“. Všechno,
čeho se tak báli..., se děje, pořád dokola.
58
Cyniky profesionální obchodníci často nazývají „prasaty“. Hodně piští a pak si nadbíhají
na vlastní porážku. Kupují draze a prodávají lacino. Proč? Protože jsou tak „chytří“, že
jsou příliš opatrní. Jsou chytří, ale děsí se riskování a chybování, a proto ještě více
studují. Jejich cynická opatrnost je příčinou, že čekají, až už je pozdě. Objeví se na trhu,
až když jejich strach nakonec přemůže chamtivost. Přijdou ke korytu s ostatními prasaty
a nechají se zabít.
Ale na cynicích je nejhorší, že dokážou lidi kolem sebe nakazit svým hluboko
zakořeněným strachem, který skrývají za inteligencí. Když dojde na investování, řeknou
vám, proč to či ono nebude fungovat, ale neřeknou vám, jak by to mělo fungovat.
Akademický svět, vláda, církev a média jsou těchto lidí plné. Velmi rádi si vyslechnou
zvěsti o finančních katastrofách nebo zločinech, aby mohli „šířit víru“. Když už je po
všem, mají vždy spoustu řečí. Ovšem o finančním úspěchu jen zřídkakdy řeknou něco
lichotivého. Cynikové velmi snadno odhalí, co je špatné. Brání se tak, aby nedokázali
svůj nedostatek vědomostí - nebo nedostatek odvahy.
Původní cynikové byli členy starobylé řecké sekty opovrhované kvůli své aroganci a
sarkastickému pohrdání veškerými zásluhami a úspěchem. Říkalo se jim i „psí muži“
(slovo cynik pochází z řeckého slova označujícího psa). Když dojde na peníze, objeví se
řada psích lidí... jsou často chytří a velmi vzdělaní. Dávejte si pozor, aby vám tito psí lidé
nerozbili vaše finanční sny. Je pravda, že svět peněz je plný podvodníků, lhářů a
šarlatánů, která sféra ale není?
Je možné rychle zbohatnout s nevelkým obnosem peněz a s malým rizikem. Je to
možné, ale jen pokud jste ochotni dostát své povinnosti. Jednou z věcí, které je třeba
udělat, je uchovat si otevřenou mysl a dávat si pozor jak na cyniky, tak na podvodníky.
Obě tyto skupiny jsou nebezpečné vašim financím.
Znáte nějaké investory úrovně 3-B? (nepovinné)
Úroveň 3-C: Třetí kategorií této úrovně je tzv. gambler. I tato skupina se v
profesionálních kruzích označuje slovem „prasata“. Ovšem tam, kde je cynik přehnaně
opatrný, gambler opatrný dostatečně není. Dívá se na akciový trh nebo na jakýkoli
investiční trh stejně jako by se díval na stůl s kostkami v Las Vegas. Je to pouze otázka
štěstí. Vrhni kostkou a modli se.
Tato skupina nezná žádná pevná pravidla a principy obchodování. Chtějí se chovat jako
velcí hráči a improvizují, dokud nevyhrají, nebo neprohrají. Druhá možnost je
pravděpodobnější. Hledají „tajemství“ investování nebo též jeho svatý grál. Vždy se
poohlížejí po nových a vzrušujících způsobech investování. Místo dlouhodobého snažení,
píle, studia a porozumění se shánějí po tipech a zkratkách.
Vrhají se na zemědělské plodiny, první veřejné nabídky, levné emise, ropu a zemní
plyn, dobytek a na každou jinou investiční možnost pod sluncem. Rádi používají
„zasvěcené“ investiční techniky jako jsou marže, opční nákupy a smlouvy. Vrhají se do
„hry“ a přitom nevědí, kdo se jí účastní a kdo určuje pravidla. Tito lidé jsou nejhorší
investoři, kteří kdy chodili po této planetě. Vždycky se snaží udeřit hřebíček na hlavičku.
Snaží se útočit. Když se jich zeptáte, jak se jim daří, vždycky jsou „tak nějak na nule“
nebo „mají něco v rukávu“. Ve skutečnosti přišli o peníze. O spoustu peněz. Často o
nepředstavitelné množství peněz. Tento druh investora ztrácí peníze po dobu, která
59
odpovídá devadesáti procentům jeho času. O svých ztrátách se nikdy s nikým nebaví.
Pořád si ale pamatují na „bombu“ před šesti lety. Myslí si, že se zachovali chytře, a
neuznají, že měli pouze štěstí. Mají pocit, že potřebují jenom jeden obrovský obchod a
pak už všechno půjde hladce. Společnost takového jedince nazývá „nevyléčitelný
gambler“. Ve své podstatě jsou v otázce investování peněz prostě líní.
Znáte nějaké investory úrovně 3-C? (nepovinné)
ÚROVEŇ ČTYŘI: DLOUHODOBÍ INVESTOŘI
Tito investoři jsou si rozhodně vědomi potřeby investovat. Na svých investičních
rozhodnutích se aktivně podílejí. Mají jasně narýsovaný dlouhodobý program, který jim
umožní dosáhnout finančních cílů. Předtím, než se pustí do investice, investují do
vzdělání. Využívají periodického investování a kdykoli je to možné, investují tak, aby to
bylo daňově výhodné. A co je nejdůležitější, vyhledávají poradenství u kompetentních
finančních plánovačů.
Mějte ale na paměti, že tento typ investora není ani náhodou bůhvíjak špičkový. Ani
zdaleka ne. Dá se pochybovat, zda vůbec investuje do nemovitostí, podnikání,
komerčních obchodních položek nebo nějakého
jiného vzrušujícího investičního nástroje. Spíše zaujímá konzervativní, dlouhodobý
přístup, doporučovaný lidmi jako jsou Peter Lynch z fondu Magellan nebo Warren Buffet.
Pokud nejste dlouhodobí investoři, dostaňte se na tuto pozici co nejdříve. Co to
znamená? Znamená to, že si sednete a navrhnete si plán. Uvědomte si, jak utrácíte
peníze. Minimalizujte svůj dluh a pasiva. Žijte v rámci svých možností a tyto možnosti
pak zvyšujte. Zjistěte si, kolika investovaných peněz za měsíc a za kolik měsíců při
realistické výnosové míře bude třeba, abyste dosáhli svých cílů. Cílů jako jsou: V kolika
letech hodláte přestat pracovat? Kolik peněz budete měsíčně potřebovat?
Pouze to, že budete mít dlouhodobý plán, který sníží váš spotřebitelský dluh, přičemž
navíc budete vkládat drobnou částku peněz (pravidelně) do dobrého podílového fondu,
vám poskytne výhodu vedoucí k zajištěnému odchodu do důchodu, pokud ovšem
začnete dostatečně brzy a budete si všímat toho, co děláte.
Na této úrovni nic nekomplikujte. Nepodléhejte všemožným svodům. Zapomeňte na
pokročilé investice. Věnujte se stabilním akciím a investicím do podílových fondů.
Naučte se brzy, jak skupovat uzavřené podílové fondy, pokud jste tak již neučinili.
Nesnažte se trh nějak přechytračit. Používejte moudře pojistné nástroje coby ochrany,
ne jako prostředků k hromadění bohatství. Pro začátek je výhodné využít podílový fond
jako např. Vanguard Index 500, který v minulosti každoročně podával lepší výsledky než
dvě třetiny všech ostatních podílových fondů. Za deset let vám tento druh fondu může
zaručit výnos, který překoná výsledky 90 procent „profesionálních“ manažerů podílových
fondů. Ale vždy si pamatujte, že neexistují žádné „stoprocentní investice“. Indexové
fondy mají své vlastní tragické chyby.
Přestaňte čekat na „velký obchod“. Vstupte do „hry“ s malými obchody (jako já se
svým prvním malým bytem, který mi umožnil začít investovat jen s několika málo
dolary). Zpočátku si nelámejte hlavu, jestli děláte dobře nebo špatně, jen začněte.
Naučíte se mnohem více, jakmile složíte nějaké peníze... pro začátek ne mnoho. Peníze
umějí rychle rozšiřovat inteligenci. Strach a váhavost vás zpomalí. Vždy se můžete
dostat k větším obchodům, ale už nikdy nezískáte zpět čas a vzdělání.
60
které ztratíte čekáním na velkou příležitost. Pamatujte si, že malé obchody vedou k
větším obchodům..., musíte ale začít.
Začněte hned dnes, nečekejte. Zahoďte kreditní karty, zbavte se všech zbytečností a
zavolejte dobrý a bezpečný podílový fond (ačkoli nic jako „bezpečný“ podílový fond
neexistuje). Posaďte se se svými blízkými a vypracujte si plán, zavolejte finančnímu
plánovači nebo si zajděte do knihovny, přečtěte si o finančním plánování a začněte si
sami pro sebe odkládat peníze (i když to bude třeba jen padesát dolarů měsíčně). Čím
déle budete čekat, tím více promarníte svého nejcennějšího aktiva... nedotknutelného a
nedocenitelného času.
A ještě zajímavá poznámka. Ze čtvrté úrovně pochází většina amerických milionářů. V
knize Váš soused je milionář se můžeme dočíst, že průměrní milionáři jezdí ve Fordu
Taurus, vlastní podnik a žijí v rámci svých možností. Studují nebo se nechávají
informovat o investování, mají plán a dlouhodobě investují. Při investování nedělají nic
výstředního, riskantního ani provokativního. Jsou veskrze konzervativní a v
dlouhodobém horizontu jsou bohatí a úspěšní díky svým vyváženým finančním návykům.
Čtvrtá úroveň je naprostou nezbytností pro lidi, kteří chtějí vést prosperující a finančně
zajištěný život, pro lidi, kteří nemají rádi riziko a raději by se soustředili na svou profesi,
zaměstnání či kariéru a nechtěli by ztrácet příliš mnoho času studiem investování. Pro
tyto lidi je navíc důležité, aby vyhledali radu finančních plánovačů. Ti vám pomohou
vybudovat si vlastní finanční strategii a pomohou vám s rozběhem po správné trati, s
dlouhodobým investičním schématem.
Tento typ investora je trpělivý a umí využívat času. Pokud začnete brzy a budete
investovat pravidelně, můžete se dopracovat k úžasnému bohatství. Pokud se v životě
odhodláte začít pozdě, po pětačtyřicátém roku, tato úroveň u vás nemusí fungovat,
zvláště mezi současností a rokem 2010.
Znáte nějaké investory čtvrté úrovně? (nepovinné)
ÚROVEŇ PĚT: ZASVĚCENÍ INVESTOŘI
Tito investoři si mohou „dovolit“ vyhledávat agresivnější či rizikovější investiční
strategie. Proč? Protože mají dobré peněžní návyky, pevný finanční základ a také
investiční „fištron“. Nejsou to také žádní nováčci. Investice soustředí a obvykle
nediverzifikují. Vycházejí z dlouhého seznamu opakujících se úspěšných obchodů, ale
zároveň utrpěli dostatek ztrát, aby získali moudrost, která se rodí z chyb a z poučení se z
nich.
Jsou to investoři, kteří často kupují investice spíše „ve velkém“ než „v malém“. Sami si
pro své potřeby sestavují obchody. Anebo jsou natolik „zasvěcení“, že vstupují do
obchodů, které sestavili jejich přátelé z šesté úrovně a které potřebují investiční kapitál.
Co určuje, zda jsou lidé „zasvěcení“? Mají zdravý finanční základ, a to z příjmů své
profese, podnikání nebo důchodu, nebo mají základ v pevných, konzervativních
investicích. Mají moc nad svým osobním koeficientem dluhu a kapitálu, což znamená, že
mají mnohem více příjmů než výdajů. Jsou kvalitně vzdělaní ve světě investic a aktivně
vyhledávají nové informace. Jsou opatrní, ale ne cyničtí, za všech okolností si udržují
otevřenou mysl.
61
Ve spekulativních podnicích riskují méně než 20 procent veškerého svého kapitálu.
Často začínají s malými částkami, aby se investičním obchodům mohli dobře naučit,
začínají s akciemi, nákupem podniků, sdružováním realit, nákupem zabaveného
zastaveného majetku atd. Kdyby o těchto 20 procent přišli, nedojdou žádné újmy, ani
nepřestanou mít co jíst. Podívají se na takovou ztrátu jako na zkušenost, poučí se z ní a
opět se vrátí do hry, aby se naučili více, přičemž stále vědí, že neúspěch je součástí
procesu vedoucího k úspěchu. I když prohrávají velice neradí, nebojí se toho. Ztráta je
spíše podněcuje k novému postupu a k učení, a ne k uzavírání se do emocionální
jeskyně a volání advokáta.
Pokud lidé už vědí, jak na to, mohou si vytvářet vlastní obchody s výnosy od 25
procent do nekonečna. Označují se za zasvěcené, protože mají peníze navíc, disponují
týmem pečlivě vybraných profesionálních poradců a opírají se o rekordní listinu, kde je
vše černé na bílém.
Jak jsem uvedl už dříve, investoři na této úrovni si sami sestavují obchody. Podobně
jako jsou lidé, kteří si koupí počítač přímo z výlohy v obchodě, jsou i tací, kteří si
nakoupí komponenty a vytvoří si vlastní, na míru šitý počítačový systém. Investoři páté
úrovně mohou vytvořit své investice zkombinováním různých komponentů.
Tito investoři vědí, že zlé hospodářské časy nebo stav trhu jim nabízejí nejlepší
příležitost k úspěchu. Vstupují na trh, když všichni ostatní odcházejí. Obvykle vědí, kdy
je čas odejít. Na této úrovni je úniková strategie důležitější než vstup na trh.
Mají jasno ve svých „principech“ a „pravidlech“ investování. Mohou investovat do
nemovitostí, zlevněného papíru, podniků, firem, na něž byl vyhlášen konkurz, nebo do
nových emisí akcií. Třebaže riskují více než průměrný člověk, štítí se gamblerství. Mají
vypracovaný plán a specifické cíle. Každý den se učí. Čtou noviny, časopisy, předplácejí
si investiční buletiny a chodí na semináře o investování. Aktivně se podílejí na správě
svých investic. Rozumějí penězům a vědí, jak peníze přimět, aby pro ně pracovaly.
Soustředí se hlavně na navyšování aktiv, a nikoli pouze na investování, které jim vynese
několik dolarů navíc, které pak budou moci utratit. Svůj zisk znovu investují, aby si
vybudovali větší bázi aktiv. Vědí, že vybudování silné báze aktiv, která bude s
minimálním daňovým zatížením vysoce výnosná, je cesta k velkému dlouhodobému
bohatství.
Tyto informace často předávají svým dětem a rodinný majetek pak postupují dalším
generacím ve formě korporací, trustů a společností. Sami toho příliš nevlastní. Pod jejich
jmény nenajdete nic, co by se dalo použít pro daňové účely nebo pro účely Robinů
Hoodů, kteří věří na braní bohatým a dávání chudým. Ale ačkoli nic nevlastní, všechno
ovládají prostřednictvím svých korporací. Ovládají právnické osoby, které vlastní jejich
aktiva.
Mají osobní správní radu, která jim pomáhá spravovat jejich aktiva. Nechávají si radit a
učí se. Tato neformální rada je složena z týmu bankéřů, účetních, právníků a makléřů.
Utrácejí velké sumy za profesionální poradenství, které jim má dopomoci nejen k
rozhojnění statků, nýbrž i k ochraně majetku před rodinou, přáteli, soudními přemi a
vládou. Svůj majetek ovládají i poté, co odejdou z tohoto světa. Těmto lidem se často
říká „dozorčí nad penězi“. Dokonce i po smrti nepřestávají řídit osud peněz, které
vydělali.
62
Znáte nějaké investory páté úrovně? (nepovinné)
ÚROVEŇ ŠEST: KAPITALISTÉ
Této úrovně investiční bravury dosáhne jen velmi omezený počet lidí na světě. V
Americe je skutečným kapitalistou méně než jeden člověk ze sta. Takový člověk je
zpravidla výtečný „M“ a zároveň „I“, protože dokáže zároveň začít s podnikáním a
vytvořit investiční příležitost.
Kapitalistovým úmyslem je vydělat peníze za současného skloubení peněz jiných lidí,
talentů jiných lidí a času jiných lidí. Jsou to často iniciátoři, díky nimž se ze Spojených
států a dalších velkých zemí stávají finanční velmoci. Jsou to všichni ti Kennedyové,
Rockefelleři, Fordi, J. Paulové Gettyové a Rossové Peroti. Jsou to ti kapitalisté, kteří
poskytují peníze, jež vytvářejí pracovní místa, podmínky pro podnikání a zboží, na
základě nichž země prosperuje.
Investoři z páté úrovně většinou vytvářejí investice jen pro své vlastní portfolio a
používají pouze vlastních peněz. Skuteční kapitalisté ovšem vytvářejí investice pro sebe i
pro jiné, přičemž používají talentu a financí jiných lidí. Skuteční kapitalisté vytvářejí
investice a prodávají je na trh. Skuteční kapitalisté nepotřebují peníze k vydělávání
peněz, protože vědí, jak používat peníze a čas jiných lidí. Investoři z šesté úrovně
vytvářejí investice, které ostatní kupují.
Pomáhají často druhým ke zbohatnutí, k získání pracovního místa a vůbec stojí u zrodu
většiny věcí. Za dobrých ekonomických časů se skutečným kapitalistům daří dobře. Za
špatných ekonomických časů skuteční kapitalisté bohatnou. Kapitalisté vědí, že
ekonomický chaos znamená nové příležitosti. Velmi často se angažují v nějakém
projektu, produktu, společnosti nebo zemi předtím, než se stanou populární u nejširších
mas. Když čtete v novinách o zemi zmítané nepokoji, o válce nebo pohromě, můžete si
být jisti, že skutečný kapitalista brzy zasáhne, pokud už na místě není. Skutečný
kapitalista vstupuje na nejisté území, zatímco většina lidí říká: „Drž se stranou. Ta země,
nebo ten podnik, je jeden velký chaos. Je to příliš riskantní.“
Očekávají výnosy od 100 procent výše. A to jen proto, že vědí, jak nakládat s rizikem a
vydělávat peníze bez peněz. Dokážou to, protože vědí, že peníze nejsou věc, nýbrž
myšlenka stvořená v jejich mysli. I když tito lidé žijí se stejnými strachy jako ostatní,
svůj strach využívají a přetavují ho na vzrušení. Přetvářejí strach na nové vědomosti a
nové bohatství. Jejich životní hra je hrou peněz vydělávajících peníze. Hru peněz milují
více než jakoukoli jinou hru... více než golf, zahradničení nebo poflakování. Je to hra,
která jim dává život. Ať vyhrávají nebo prohrávají, vždycky je uslyšíte, jak říkají: „Já tu
hru miluji.“ Proto jsou to kapitalisté.
Podobně jako investoři páté úrovně jsou i oni výteční „dozorčí nad penězi“. Když
budete sledovat většinu lidí z této úrovně, zjistíte, že jsou štědří ke svým přátelům,
příbuzným, církvi a vzdělání. Podívejte se na některé slavné lidi, kteří založili naše známé
vzdělávací instituce. Rockefeller pomohl založit University of Chicago a J. E Morgan
ovlivnil Harvard více než jen penězi. Mezi další kapitalisty, jenž zvěčnili svá jména v
názvech institucí, které pomáhali zakládat, patří Vanderbilt, Duke a Stanford. Představují
velké kapitány nejen průmyslu, nýbrž i vzdělání.
63
Dnes Sir John Templeton přispívá štědře na náboženství a duchovní sféru a George
Soros vkládá miliony dolarů do záležitostí, kterým věří. Nezapomeňme také na Fordovu
nadaci a Gettyho nadaci, na Teda Turnera, který se zavázal, že miliardou dolarů pomůže
Spojeným národům.
Takže navzdory tomu, co by mohla říci spousta intelektuálních cyniků a kritiků z našich
škol, vlády, církve a médií, skuteční kapitalisté přispívají více než jen tím, že jsou
kapitány průmyslu, že poskytují pracovní příležitosti a vydělávají hromady peněz.
Abychom vytvořili lepší svět, je nám třeba více kapitalistů, nikoli méně, jak si může
myslet mnoho cyniků.
Ve skutečnosti je na světě mnohem více cyniků než kapitalistů. Cyniků, kteří dělají
povyk a udržují miliony lidí ve strachu, takže místo svobody vyhledávají bezpečí. Jak
vždy říká můj přítel Keith Cunningham: „Nikdy jsem neviděl cynika, kterému by vztyčili
sochu nebo který by dotoval univerzitu.“
Znáte nějaké investory šesté úrovně? (nepovinné)
NEŽ BUDETE ČÍST DÁL
Zde končí vysvětlovací část knihy Cashflow kvadrant. V této poslední kapitole jsem se
zabýval kategorií „I“ Kvadrantu. Než postoupíme dále, položím vám další otázku:
1. Kterou úroveň investora představujete?
Pokud opravdu upřímně chcete rychle dosáhnout bohatství, pročtěte si několikrát
všech sedm zde uvedených úrovní. Pokaždé, když si já všech sedm úrovní pročítám, ve
všech z nich se trochu poznávám. Uvědomuji si nejen přednosti, ale, jak říká Zig Ziglar, i
„charakterové vady“, které mě brzdí. Cesta k velkému finančnímu bohatství spočívá v
posilování předností a nápravě charakterových vad. A to lze učinit pouze tak, že si je
uvědomíte a nebudete předstírat, že jste bezchybní.
Všichni se chceme vidět v tom nejlepším světle. Já jsem celý život snil, že se ze mě
stane kapitalista šesté úrovně. Věděl jsem, že se jím chci stát od okamžiku, kdy mi
bohatý táta vysvětlil podobnost mezi někým, kdo vybírá akcie, a někým, kdo sází na
koně. Ale poté, co jsem prostudoval různé úrovně tohoto seznamu, spatřil jsem
charakterové vady, které mě brzdí. Ačkoli dnes působím jako investor šesté úrovně,
neustále si všech sedm úrovní pročítám a pracuji na svém zdokonalení.
Našel jsem v sobě charakterové vady z úrovně 3-C, které často za časů tlaku vystrkují
své ošklivé hlavy. Gambler mi byl k dobru, ale stejně tak mi k dobru nebyl. Pod vedením
mé ženy a přátel a po dodatečném vyškolení jsem okamžitě začal řešit své charakterové
vady a přetavovat je na přednosti. Moje výkonnost jakožto investora šesté úrovně se
ihned zlepšila.
Mám tu pro vás další otázku:
2. Které úrovně investora chcete nebo potřebujete dosáhnout v blízké budoucnosti?
64
Pokud je odpověď na otázku číslo 2 stejná jako u otázky číslo 1, pak jste, kde chcete
být. Pokud jste šťastní, kde jste, co se úrovně investora týče, není velký důvod, abyste
pokračovali v četbě této knihy. Pokud jste například solidní investor čtvrté úrovně a nijak
netoužíte stát se investorem úrovně páté či šesté, nečtěte dále. Jedna z největších
životních radostí je být šťastný, kde jste. Blahopřeji!
VAROVÁNÍ
Každý, kdo si klade za cíl dosáhnout páté či šesté úrovně investora, si musí NEJDŘÍVE
rozvinout své dovednosti jako investor čtvrté úrovně. Úroveň 4 nelze na cestě do úrovně
5 či 6 přeskočit. Každý, kdo se pokouší stát investorem páté či šesté úrovně bez
dovedností vlastních investorovi čtvrté úrovně, je ve skutečnosti investorem třetí
úrovně... gamblerem!
Jestliže pořád chcete a potřebujete vědět více o finančním světě a stále vás zajímá
cesta za svou finanční svobodou, čtěte dál. Zbývající kapitoly se budou soustředit
především na charakteristiku člověka v kvadrantech „M“ a „I“. V těchto kapitolách se
naučíte, jak se snadno a s minimálním rizikem přesunout z levé strany Kvadrantu na
stranu pravou. Přesun z levé strany na pravou se bude i nadále soustředit na nehmotná
aktiva, která umožní existenci hmotných aktiv na pravé straně Kvadrantu.
Než budeme pokračovat, mám na vás poslední otázku: Aby se z nás jako z lidí, kteří
nemají kde bydlet, stali za méně než deset let milionáři, na které úrovni investora jsme
podle vás museli s Kim být? Odpověď naleznete v nadcházející kapitole, kde se s vámi
podělím o několik poučných zkušeností ze své cesty k finanční svobodě.
kapitola šestá
Peníze očima nespatříte
Koncem roku 1974 jsem koupil malý byt na okraji Waikiki a byl to jeden z mých prvních
investičních majetků. Za hezký dvoupokojový byt s jednou koupelnou v průměrném
domě jsem zaplatil 56 000 dolarů. Byla to ideální jednotka k pronájmu... a já jsem věděl,
že si rychle najde zájemce.
Zajel jsem do kanceláře bohatého táty a neskrýval jsem vzrušení z celé transakce.
Podíval se na dokumenty a ani ne za minutu opět vzhlédl a zeptal se mě: „O kolik peněz
měsíčně přicházíš?“
„Asi o sto dolarů,“ odpověděl jsem.
„Nebuď blázen,“ řekl bohatý táta. „Ještě jsem neprošel ty cifry, ale už z psaného textu
je mi jasné, že přicházíš o mnohem víc. A navíc proč proboha vědomě investuješ do
něčeho, kde přicházíš o peníze?“
„Ale ten byt vypadal pěkně a já jsem si myslel, že je to dobrý obchod. Chce to trochu
barvy a bude vypadat jako nový,“ namítl jsem.
„To ale nijak neospravedlňuje, že vědomě přicházíš o peníze,“ ušklíbl se bohatý táta.
„Agent z realitní kanceláře mi říkal, ať si s tou každoměsíční ztrátou nelámu hlavu. Řekl,
že za pár let se cena bytu zdvojnásobí a navíc mi vláda na peníze, o které přijdu, dá
daňovou úlevu. A kromě toho to byla tak skvělá příležitost, že jsem se bál, že jí využije
někdo jiný.“
65
Bohatý táta vstal a zavřel dveře kanceláře. Když to dělal, věděl jsem, že mi dá co proto
a že mě naučí důležité lekci. Už předtím jsem prošel několika podobnými vzdělávacími
sezeními.
„Takže o kolik peněz měsíčně přicházíš?“ zeptal se bohatý táta ještě jednou.
„Asi o sto dolarů,“ zopakoval jsem nervózně.
Když si bohatý táta prohlížel listiny, potřásal hlavou. Lekce měla začít. Toho dne jsem
se o penězích a investování naučil více než za celých dvacet sedm let svého života.
Bohatý táta byl rád, že jsem se chopil iniciativy a investoval do nemovitosti..., ale udělal
jsem několik závažných chyb, které mohly vést k finanční pohromě. Ovšem to, co jsem
se na základě této investice naučil, mi v průběhu let vyneslo miliony.
PENÍZE VIDÍTE MYSLÍ
„Není to to, co vidíš očima.“ řekl bohatý táta. „Nemovitost je nemovitost. Podnikový
akciový certifikát je podnikový akciový certifikát. Tyto věci vidíš. Ale důležité je to, co
nevidíš. Je to obchod, finanční smlouva, trh, správa, rizikové faktory, tok peněz,
struktura podniku, daňové zákony a tisíce dalších věcí, které určují, zda je něco dobrá
investice, nebo nikoli.“
Potom začal smlouvu trhat na kousíčky a dával mi tyto otázky: „Proč bys platil tak
vysokou úrokovou sazbu? Jaký si myslíš, že bude výnos z investice? Jak tato investice
zapadá do tvé dlouhodobé finanční strategie? S jakou mírou obsazenosti počítáš?
Podíval ses na přehled daňových plateb? Započítal jsi provozní náklady? Jakou procentní
sazbu jsi použil při výpočtu nákladů na opravy? Víš, že město zrovna nedávno ohlásilo,
že v té oblasti překope ulice a změní systém dopravy? Přímo před tvým domem povede
důležitá dopravní tepna. Stálí obyvatelé se stěhují, aby se vyhnuli celoročním pracem.
Věděl jsi to? Vím, že situace na trhu je teď výhodná, ale víš, co tento trend přiživuje?
Obchodní ekonomika, nebo chamtivost? Jak dlouho si myslíš, že tato situace vydrží? Co
se stane, když ten byt nepronajmeš? A když ho nepronajmeš, jak dlouho si můžeš
dovolit nechat ho neobydlený a žít v nejistotě? A pak, jak vůbec uvažuješ, když si myslíš,
že přijít o peníze je dobrý obchod? To se mi ale vůbec nelíbí.“
„Vypadalo to výhodně,“ řekl jsem zkormouceně.
Bohatý táta se usmál, vstal a potřásl mi rukou. „Jsem rád, že ses do toho pustil,“ řekl.
„Většina lidí uvažuje, ale nikdy se do ničeho nepustí. Když něco děláš, děláš chyby a z
chyb se nejvíc poučíš. Zapamatuj si, že ve škole se nenaučíš vlastně nic důležitého.
Naučíš se, když budeš aktivní, budeš dělat chyby a pak je budeš napravovat. Pak se
začne projevovat i moudrost.“
Cítil jsem se trochu lépe a byl jsem připraven začít se učit.
„Většina lidí,“ řekl bohatý táta, „investuje 95 procent očima a jenom 5 procent myslí.“
Bohatý táta mi pak vysvětlil, že lidé se podívají na nemovitost nebo na jméno akcie a
často se rozhodnou podle toho, co vidí očima, podle toho, co jim řekne makléř, nebo na
základě tipu od spolupracovníka. Často nakupují emocionálně a ne racionálně.
„A proto devět z deseti investorů nevydělává,“ řekl bohatý táta. „I když nemusí nutně
prodělávat, nevydělávají dost. Vychází jim to nějak fifty fifty, tu něco vydělají, tam zase
prohrají. A je to jen proto, že investují očima a emocemi a ne hlavou. Hodně lidí
investuje, protože chce rychle zbohatnout. Takže místo toho, aby se z nich stali
66
investoři, stávají se z nich snílci, podvodníci a gambleři. Svět je jich plný. Takže teď si
sedněme, podívejme se na tento prodělečný obchod, co jsi teď uzavřel, a já tě naučím,
jak ho přeměnit na úspěšný podnik. Naučím tě, abys rozumem viděl to, co očima
nevidíš.“
OD ŠPATNÉHO K DOBRÉMU
Příštího rána jsem se vrátil k agentovi z realitní kanceláře, smlouvu jsem odmítl a
jednání jsem znovu otevřel. Nebylo to nic příjemného, ale hodně jsem se naučil.
Za tři dny jsem šel znovu navštívit bohatého tátu. Cena zůstala stejná a agent dostal
plnou provizi, protože si ji zasloužil. Pilně si na ni vydělal. Ale i když cena zůstala stejná,
podmínky smlouvy se radikálně
změnily. Když jsem novým jednáním upravil úrokovou sazbu, platební podmínky a dobu
amortizace, místo abych o peníze přicházel, věděl jsem, že měsíčně si přijdu na 80
dolarů čistého, i po odečtu správního poplatku a ztráty za neobsazenost Mohl jsem si
dokonce dovolil snížit nájemné a stále jsem vydělával, i kdyby se trh zhroutil. Nájemné
bych při oživení trhu mohl rozhodně zvýšit.
„Odhadoval jsem, že přijdeš tak o 150 dolarů měsíčně,“ řekl bohatý táta.
„Pravděpodobně o víc. Kdybys pořád prodělával 150 dolarů měsíčně a vycházel ze svého
platu a výdajů, kolik podobných transakcí by sis mohl dovolit?“
„Sotva jednu,“ odpověděl jsem. „Většinu měsíců 150 dolarů navíc nemám. Kdybych
trval na původní smlouvě, každý měsíc bych taktak vyšel. I s daňovými úlevami. Možná
bych si musel dokonce vzít další práci, abych tuto investici zaplatil.“
„A teď, kolik takových investic, které ti vynesou plus 80 dolarů, si můžeš dovolit?“
zeptal se bohatý táta.
Usmál jsem se a odpověděl: „Tolik, kolik se mi jich naskytne.“
Bohatý táta souhlasně pokýval hlavou: „Tak a teď jich běž co nejvíc sehnat.“
O několik roků později se ceny nemovitostí na Havaji opravdu rapidně zvýšily. A mně
na ceně místo jedné nemovitosti získalo sedm, jejichž cena byla nyní dvojnásobná. V
tom tkví moc trochy té finanční inteligence.
„TO UDĚLAT NEMŮŽEŠ“
Důležitá poznámka k mé první investici do nemovitostí: když jsem přišel k agentovi
realitní kanceláře s novou nabídkou, řekl mi pouze: „To udělat nemůžete.“
Nejdéle mi trvalo, než jsem agenta přesvědčil, aby začal uvažovat, jak bychom mohli
provést to, co jsem měl na mysli. V každém případě jsem se z této konkrétní investice
hodně poučil, přičemž jedna z lekcí, které jsem se naučil, byla: když vám někdo řekne:
„To nemůžete udělat,“ mohou na vás mířit jedním prstem..., ale zpátky na ně míří prsty
tři.
Bohatý táta mě naučil, že fráze „To nemůžete udělat“ neznamená nutně, že nemůžete
vy. Spíše znamená, že nemůžou oni.
Typický příklad se odehrál před mnoha lety, když lidé říkali bratrům Wrightovým: „To
nemůžete udělat.“ Díkybohu, že je tehdy neposlouchali.
1,4 BILIONŮ DOLARŮ HLEDAJÍ DOMOV
67
Každý den planetu elektronicky obletí 1,4 bilionu dolarů a tato suma neustále roste. V
současnosti se vytváří a je k dispozici více peněz než kdy jindy. Problém je, že nejsou
vidět. Dnes jsou skoro všechny peníze v elektronické podobě. Když tedy lidé hledají
peníze očima, nic nakonec nevidí. Většina lidí se snaží přežít od výplatní pásky k výplatní
pásce a přesto každý den svět obletí 1,4 bilionu dolarů, které shánějí někoho, kdo by je
chtěl. Shánějí někoho, kdo ví, jak se o ně postarat, zabezpečit je a zmnožit je. Když víte,
jak se postarat o peníze, peníze se k vám jen pohrnou a budou se na vás dokonce vrhat.
Lidé vás budou prosit, abyste si je vzali.
Ale když nevíte, jak se o ně postarat, nijak se k vám nepřiblíží. Pamatujte si radu
bohatého táty týkající se finanční inteligence: „Nejde o to, kolik peněz vyděláte, ale o to,
kolik si jich udržíte, jak hodně pro vás budou pracovat a pro kolik generací je uchováte.“
SLEPÍ VEDENÍ SLEPÝMI
„Průměrný člověk je při investování z 95 procent zrak a jen 5 procent rozum,“ říkával
bohatý táta. „Pokud se chcete stát profesionálem na pravé straně Kvadrantu, kde
figurují „M“ a „I“, musíte se naučit, aby oči znamenaly pouze 5 procent a aby rozum
viděl zbývajících 95 procent. Bohatý táta mi pak vysvětlil, že lidé, kteří se naučili vidět
peníze myslí, mají ohromnou moc nad lidmi, kteří to neumějí.
V názoru, od koho jsem měl získávat finanční rady, si stál pevně na svém. „Důvod,
proč většina lidí nedokáže vyjít se svými financemi, spočívá v tom, že si nechávají radit
od lidí, kteří jsou vůči penězům stejně tak rozumově slepí. Je to jako ten klasický příběh
o slepém vedoucím slepé. Pokud chceš, aby k tobě peníze přišly, musíš vědět, jak se o
ně postarat. Jestliže nemáš peníze na prvním místě v mysli, nebudou ti zůstávat v
rukou. A jestliže ti nebudou zůstávat v rukou, pak peníze, stejně jako lidé s penězi, si od
tebe budou držet odstup.“
NAUČTE SVŮJ MOZEK, ABY VIDĚL PENÍZE
Takže v čem spočívá první krok při tréninku mozku, který má vidět peníze? Odpověď je
jednoduchá. Odpovědí je finanční gramotnost. Začíná u schopnosti rozumět slovům a
číselným systémům kapitalismu. Pokud nerozumíte slovům nebo číslům, je to, jako byste
mluvili cizím jazykem... a v řadě případů každý kvadrant představuje jeden cizí jazyk.
Pokud se podíváte na Cashflow kvadrant,
každý kvadrant je jako jiná země. Nepoužívají stejná slova, a pokud těm slovům
nerozumíte, nepochopíte čísla.
Když vám třeba lékař řekne: „Máte systolický tlak 120 a diastolický 80,“ je to dobré,
nebo špatné? Je to všechno, co potřebujete vědět o svém zdraví? Odpověď zní
evidentně „ne“. Ale to je teprve začátek.
Je to, jako byste se ptali: „Poměr ceny a výnosu mých akcií je 12 a úroková sazba
půjčky je 12. Je to všechno, co potřebuji vědět o svém bohatství?“ I v tomto případě zní
odpověď „ne“, ale je to jenom začátek. Začínáme přinejmenším mluvit stejným jazykem
a používat stejná čísla. A právě tady začíná finanční gramotnost, která je základem
finanční inteligence. Začíná u porozumění slovům a číslům.
68
Lékař hovoří z kvadrantu „S“, přičemž ten druhý člověk hovoří slovy a čísly kvadrantu
„I“. Klidně to mohou být dva odlišné cizí jazyky.
Nesouhlasím, když mi někdo říká, že „k vydělávání peněz je třeba peněz“.
Podle mého názoru schopnost vydělávat peníze za použití peněz začíná u chápání
významu slov a čísel. Jak vždycky říkal bohatý táta: „Jestliže nemáš peníze na prvním
místě v mysli, nebudou ti zůstávat v rukou.“
POZNEJTE, CO JE TO SKUTEČNÉ RIZIKO
Druhý krok při cvičení mozku, aby viděl peníze, spočívá v poznání, kde leží skutečné
riziko. Když mi lidé říkají, že investování je riskantní, prostě jim odpovídám: „Investování
není riskantní. Riskantní je být nevzdělaný.“
Investování se hodně podobá létání. Jestli jste chodili do školy pro piloty a několik let
jste získávali zkušenosti, pak je létání zábavné a vzrušující. Ale jestliže jste do školy pro
piloty nechodili, doporučoval bych, abyste létání přenechali někomu jinému.
RISKANTNÍ JE NECHAT SI ŠPATNĚ RADIT
Bohatý táta věřil, že jakákoli finanční rada je lepší než žádná finanční rada. Byl to
člověk s otevřenou myslí. Byl zdvořilý a naslouchal řadě lidí. Ale nakonec při rozhodování
vždy spoléhal na vlastní finanční inteligenci: „Jestliže nevíte vůbec nic, pak jakákoli rada
je lepší než žádná rada. Ale pokud nejste schopni určit rozdíl mezi dobrou a špatnou
radou, pak riskujete.“
Bohatý táta pevně věřil, že většina lidí svádí finanční zápas, protože vychází z
finančních rad, které se předávají z otce na syna..., a většina lidí nepochází z finančně
zdravých poměrů. „Špatné finanční poradenství je riskantní a většinu špatných rad
získáte doma,“ říkával. „Ne kvůli tomu, co se říká, ale kvůli tomu, co se dělá. Děti se
spíše než ze slov učí z činů.“
VAŠI RÁDCI JSOU POUZE TAK CHYTŘÍ JAKO VY
Bohatý táta říkával: „Vaši rádci mohou být pouze tak chytří, jako jste vy. Pokud vy
nejste chytrý, moc vám toho nesdělí. Pokud jste dobře finančně vzdělaný, schopní
poradci vám mohou poskytnout daleko zasvěcenější finanční rady. Pokud jste finančně
naivní, nabídnou vám samozřejmě pouze bezpečné a jisté finanční strategie. Pokud jste
nezasvěcený investor, nabídnou vám pouze investice s malým rizikem a malým
výnosem. Nezasvěceným investorům často doporučují Diverzifikaci. Jen málo poradců si
dá tu prácí, aby vás něčemu naučili. I jejich čas jsou peníze. Takže pokud se přece jen
rozhodnete získat finanční vzdělání a spravovat své peníze kvalitně, pak vás schopný
poradce bude informovat o investicích a strategiích, které se nabízejí zraku jen několika
málo lidí. Ale nejdříve se musíte vy sami postarat o svou část vzdělání. Stále si
pamatujte, že váš rádce může být pouze tak chytrý, jako jste vy.“
LŽE VÁM BANKÉŘ?
Bohatý táta přicházel do styku s několika bankéři. Byli důležitou součástí jeho
finančního týmu. Třebaže se s nimi důvěrně přátelil a choval je v úctě, měl vždy pocit,
69
že si musí hledět svých vlastních nejlepších zájmů..., stejně jako očekával, že si jich
budou hledět i bankéři.
Po mé investiční zkušenosti z roku 1974 se mě zeptal: „Když ti bankéř řekne, že tvůj
dům je aktivum, říká ti pravdu?“
Jelikož většina lidí není příliš finančně gramotná a nerozumí hře peněz, musejí vždy
dávat na názor a rady lidí, ke kterým chovají důvěru. Pokud nejste finančně gramotný,
musíte důvěřovat někomu, o kom doufáte, že finančně gramotný je. Řada lidí investuje
a spravuje své finance spíše než na základě vlastních úvah na základě doporučení
někoho jiného. A to je riskantní.
NELŽE - JEDNODUŠE VÁM NEŘÍKÁ PRAVDU
Skutečností je, že když vám bankéř řekne, že váš dům je aktivum, vlastně vám nelže.
Jen vám neříká celou pravdu. Ačkoli vám řekne, že váš dům je aktivum, neřekne vám čí
aktivum. Protože když si čtete hospodářskou výsledovku, snadno si uvědomíte, že dům
vaše aktivum není. Je to aktivum banky. Vzpomeňte si, jak definoval aktiva a pasiva
bohatý táta v knize Bohatý táta, chudý táta:
„Aktiva peníze do mé kapsy vkládají. Pasiva je zase vytahují.“
Lidé na levé straně Kvadrantu tento rozdíl ani znát nemusejí. Většina z nich je ráda, že
mají jistotu své práce, mají hezký dům, o kterém si
myslí, že jim patří, na který jsou hrdí a o kterém si myslí, že rozhodují. Nikdo jim ho
nevezme, dokud za něj platí. A oni pořád platí.
Ale lidé na pravé straně Kvadrantu rozdíl znát musejí. Být finančně gramotný a
finančně inteligentní znamená, že chápete celý systém fungování peněz. Finančně zběhlí
lidé vědí, že hypotéka na vaší bilanční rozvaze nefiguruje jako aktivum, nýbrž jako
pasivum. Vaše hypotéka ve skutečnosti figuruje jako aktivum na bilanční rozvaze na
druhém konci města. Figuruje jako aktivum na bilanční rozvaze banky... nikoli na
rozvaze vaší.
Každý, kdo prošel kurzem účetnictví, ví, že bilanční rozvaha musí být v rovnováze. Ale
kde máte tu rovnováhu? Na vaší bilanční rozvaze žádná rovnováha není. Pokud se
podíváte na rozvahu banky, přečtete si tam tento příběh čísel:
Teď je v rovnováze. Teď dává smysl. Toto je účetnictví „M“ a „I“. Ale takto se základy
účetnictví neučí. V účetnictví byste vykázali „hodnotu“ svého domu jako aktivum a
hypotéku jako pasivum. Důležité je rovněž podotknout, že „hodnota“ vašeho domu je
mínění, které se mění s výkyvy trhu, zatímco vaše hypotéka je jednoznačné pasivum,
které trh neovlivňuje. „M“ a „I“ ovšem „hodnotu“ domu nepovažují za aktivum, protože
negeneruje tok peněz.
CO SE STANE, KDYŽ SPLATÍTE SVOU HYPOTÉKU?
Mnoho lidí se mě ptá: „Co se stane, když splatím svou hypotéku? Je můj dům pak
aktivum?“
A má odpověď zní: „Ve většině případů tomu tak není. Pořád zůstává pasivem.“
70
K takové odpovědi mě vede několik důvodů. Jedním z nich je údržba a celková správa
nemovitosti. Nemovitost je jako automobil. I když vám patří se vším všudy, jeho provoz
vás stále stojí peníze..., a jakmile se něco začne kazit, pak se začne kazit všechno. A ve
většině případů lidé platí za opravy domu a auta penězi po zdanění. Člověk z kvadrantu
„M“ nebo „I“ zahrne nemovitost mezi aktiva, jen pokud mu generuje pozitivní tok peněz.
Ale hlavní důvod, proč zůstává dům, a to i bez hypotéky, pasivem, spočívá v tom, že
ho pořád ve skutečnosti nevlastníte. Vláda vám i nadále vyměřuje daně, i když jste jeho
majitelem. Jenom zkuste přestat platit daně z nemovitostí a uvidíte, kdo opravdu vlastní
váš majetek.
A zde se ke slovu dostávají daňové certifikáty, o nichž píši v Bohatém tátovi, chudém
tátovi. Daňové certifikáty jsou skvělým způsobem, jak získat alespoň šestnáctiprocentní
úrok na své peníze. Pokud majitelé domů neplatí daň z nemovitosti, vláda jim naúčtuje
úrok z dlužené daně, pohybující se mezi 10 a 50 procenty. Nevypadá to jako lichva?
Když daň z nemovitosti nezaplatíte (ale udělá to někdo za vás?)..., pak v mnoha státech
USA mi budete dlužit daň plus úrok. Pokud daň a úrok nesplatíte do určité doby,
převezmu váš dům jen za peníze, které jsem investoval. Ve většině států daň z
nemovitosti dostává při splácení přednost, a to i před bankovní hypotékou. Měl jsem tak
příležitost kupovat domy, za něž jsem zaplatil daně, za méně než 3500 dolarů.
DEFINICE NEMOVITOSTI
A opakuji, abyste viděli peníze, musíte je vidět rozumem, ne očima. Abyste si vycvičili
mozek, musíte chápat skutečný význam slov a systém čísel.
Teď už byste měli rozumět rozdílu mezi aktivy a pasivy a měli byste chápat definici
slova „hypotéka“, což znamená „smlouva až do smrti“, a slova „finance“, což znamená
pokuta. Teď poznáte původ slova „nemovitost“ a populárního finančního nástroje
zvaného „deriváty“. Řada lidí si myslí, že „deriváty“ jsou nové, ale ve skutečnosti jsou
doslova staré celá staletí.
Jednoduchá definice „derivátu“ je „něco, co pochází z něčeho jiného“. Příkladem
derivátu je pomerančový džus. Pomerančový džus je derivátem z pomeranče.
Myslel jsem si, že nemovitost, čili realita, znamená něco „reálného“, hmatatelného.
Bohatý táta mi ale vysvětlil, že původ slova tkví ve španělském slově „real“, což
znamená „královský“. El Camino Real například znamená královská cesta. Realita
znamená královský majetek.
Když kolem roku 1500 skončil Zemědělský věk a začal Průmyslový věk, moc se už
nezakládala na vlastnictví půdy a zemědělství. Vladaři si uvědomili, že se musejí změnit
v reakci na zákony pozemkové reformy, které umožňovaly, aby půdu vlastnili i rolníci.
Šlechta potom vytvořila deriváty. Deriváty jako „daně“ na vlastnictví půdy a „hypotéky“,
které měly sloužit prostým lidem jako prostředky k financování své půdy. Daně a
hypotéky jsou deriváty, protože vycházejí z půdy. Váš bankéř by hypotéku asi nenazval
derivátem; řekl by, že ji půda „jistí“... jde o odlišná slova, ale význam zůstává stejný.
Jakmile si tedy šlechta uvědomila, že peníze už nejsou spjaty s půdou, nýbrž s
„deriváty“, které z ní vycházejí, založila banky, které měly nárůst obchodu zvládnout. I
dnes se půdě říká „realita“, protože nehledě na to, kolik za ni zaplatíte, nikdy vám v
podstatě nepatří. Stále patří „králi“...
71
JAKÁ JE VAŠE ÚROKOVÁ SAZBA... TA SKUTEČNÁ?
Bohatý táta bojoval a jednal za každičký úrokový bod, který splácel. Položil mi tuto
otázku: „Když ti bankéř řekne, že tvoje úroková míra je 8 procent ročně... je to tak
opravdu?“ Zjistil jsem, že tomu tak není, pokud se naučíte rozumět číslům.
Řekněme, že si koupíte za 100 000 dolarů dům, 20 000 zaplatíte hotově a zbývajících
80 000 si od své banky vypůjčíte na třicet let na osmiprocentní úrok.
Za pět let zaplatíte bance celkem 35 220 dolarů: 31 276 na úrocích a pouze 3944 na
snížení dluhu.
Pokud budete půjčku čerpat až do jejího konce, tedy třicet let, zaplatíte 211 323 dolarů
minus původně vypůjčených 80 000 dolarů. Celkem na úrocích zaplatíte 131 323 dolarů.
Mimochodem, oněch 211 323 dolarů nezahrnuje daň z nemovitosti a pojištění půjčky.
Je to zvláštní, ale 131 323 dolarů se zdá být o trochu více než 8 procent z 80 000
dolarů. Je to spíše 160 procent na úrocích za třicet let. Jak jsem už napsal, nelžou...,
pouze neříkají celou pravdu. A pokud nerozumíte číslům, nikdy byste to nepoznali. A
pokud jste se svým domem spokojeni, nikdy byste se o to ani nestarali. Ale samozřejmě
že bankovní sektor ví, že za několik let..., budete chtít nový dům, větší dům, menší dům,
chatu nebo změnit systém splácení hypotéky. Ví to a vlastně s tím počítá.
PRŮMĚR BANKOVNÍHO SEKTORU
V bankovnictví se průměrně považuje za životnost hypotéky sedm let. To znamená, že
banky očekávají, že průměrný člověk si každých sedm let koupí buď nový dům, nebo
změní systém platby. A to znamená na našem příkladě, že očekávají, že každých sedm
let dostanou zpět původních 80 000 dolarů plus 43 291 dolarů na úrocích.
A proto se hypotéce v angličtině tak i říká (mortgage). Slovo pochází z francouzského
„mortir“ čili „smlouvy až do smrti“. Skutečnost je taková, že větžina lidí bude i nadále
pilně pracovat, dostávat větší platy a kupovat si nové domy... s novými hypotékami.
Navíc vláda poskytuje daňovou úlevu, která má podněcovat daňové poplatníky, aby si
kupovali nákladnější domy, což pro vládu znamená vyšší daně z nemovitostí. A
nezapomeňme na pojištění, které od vás každá hypoteční společnost vyžaduje při
uzavření hypotéky.
Pokaždé, když se dívám na televizi, sleduji reklamy, kde vám pohledné profesionální
baseballové a fotbalové hvězdy s úsměvem nabízejí, abyste vzali celý svůj dluh z kreditní
karty a převedli ho na „půjčku na konsolidaci účtu“. Tímto způsobem splatíte všechny
své kreditní karty a budete čerpat novou půjčku s nižší úrokovou sazbou. A pak vám
prozradí, proč je finančně výhodné něco takového provést: „Půjčka na konsolidaci účtu
je z vaší strany chytrý krok, protože vám vláda poskytne daňový odpočet na úrokové
platby za vaši hypotéku.“
Diváci v domnění, že prozřeli, ihned běží do svého bankovního domu, změní si systém
splácení domu, splatí své kreditní karty a cítí, jak jsou inteligentní.
O několik týdnů později jdou nakupovat, spatří nové šaty, novou sekačku na trávu,
uvědomí si, že děti potřebují nové kolo nebo že si oni sami potřebují vzít dovolenou,
protože jsou unavení. Náhodou mají zrovna čistou kreditní kartu... nebo najednou
dostanou poštou novou kreditní kartu, protože tu minulou už splatili. Mají vynikající
72
kredit, platí účty, zachvěje se jim srdíčko a oni si řeknou: „Ale no tak, jen do toho. Vždyť
si to zasloužíš. Každý měsíc můžeš trochu splácet.“
Emoce přemohou logiku a nová kreditní karta vyplouvá z kapsy.
Jak jsem už uvedl, když vám bankéři tvrdí, že váš dům je aktivum... nelžou. Když vám
dá vláda daňovou úlevu, protože jste zadlužení, není to proto, že by si dělala starosti s
vaší finanční budoucností. Vládu zajímá její finanční budoucnost. Takže když vám
bankéř, účetní, právník a učitel říkají, že váš dům je aktivum, nepochopili, čí to aktivum
vlastně je.
A CO ÚSPORY? JSOU TO AKTIVA?
Vaše úspory jsou opravdu aktiva. To je dobrá zpráva. Ale zase, pokud si přečtete
hospodářskou výsledovku, uvidíte celou pravdu. Ačkoli je pravda, že vaše úspory jsou
aktiva, když se podíváte na bilanční rozvahu banky na druhém konci města, vaše úspory
budou figurovat jako pasiva. Takto se vaše úspory a zůstatek na vaší šekové knížce
budou jevit ve vaší kolonce aktiv.
Vaše bilanční rozvaha
Aktiva
l Pasiva ~
Úspory
Zůstatek na
šekové
knížce
A takto budou vaše úspory a zůstatek na vaší šekové knížce vypadat na bilanční
rozvaze vaší banky:
Proč vaše úspory a zůstatek na vaší šekové knížce znamenají pro banku pasiva?
Musejí za vaše peníze platit úroky a také ochrana něco stojí.
Pokud vnímáte význam těchto několika schémat a slov, možná už začínáte lépe
rozumět tomu, co oči ve hře peněz nevidí.
PROČ NEDOSTANETE DAŇOVOU ÚLEVU ZA SPOŘENÍ?
Když si všimnete, dostanete daňovou úlevu za nákup domu a zadlužení se..., ale
nedostanete úlevu za spoření. Zeptali jste se už někdy proč?
Neznám přesnou odpověď, ale dovolím si spekulovat. Jeden velký důvod je, že vaše
úspory jsou pro banky pasiva. Proč by tedy žádaly vládu, aby schválila zákon, který by
vás měl přimět, abyste do nich vkládali peníze... peníze, které by pro ně znamenaly
pasiva?
BANKY VAŠE ÚSPORY NEPOTŘEBUJÍ
A navíc, banky vaše úspory nepotřebují. Nepotřebují velká depozita, protože peníze
dokážou navyšovat přinejmenším desetkrát. Když do banky vložíte jediný dolar, může
banka ze zákona půjčit deset a v závislosti na limitech stanovených centrální bankou až
dvacet dolarů. To znamená, že z vašeho jediného dolaru se rázem stane deset či více.
Jsou to kouzla! Když mi to ukázal bohatý táta, hned se mi tato představa začala strašně
zamlouvat. V tom okamžiku mi bylo jasné, že chci vlastnit banku a nechci chodit do
školy, aby se ze mě bankéř stal.
73
Navíc banka vám může z vašeho jednoho dolaru vyplácet jen 5 procent úroků. Vy jako
klient se cítíte bezpečně, protože vám banka vyplácí peníze za vaše peníze. Banka v
tom spatřuje dobré vztahy se svými klienty, protože když u ní máte úspory, můžete si od
ní zase vypůjčovat. Chce, abyste si půjčili, protože tehdy vám z toho, co vám půjčí,
může účtovat 9 a více procent. Zatímco vy si z jednoho dolaru přijdete na 5 procent,
banka si přijde na 9 či více procent z deseti dolarů dluhu, který váš jediný dolar
vygeneroval. Nedávno jsem dostal novou kreditní kartu, která inzerovala 8,9 procent
úroků..., ale pokud rozumíte právnickému žargonu tištěnému drobným písmem, šlo ve
skutečnosti o 23 procent. Není třeba dodávat, že jsem kartu rozstříhl na půl a poslal
zpátky.
VAŠE ÚSPORY ZÍSKAJÍ I TAK
Další důvod, proč nenabízejí daňovou úlevu na úspory, je evidentnější. Pokud rozumíte
číslům a vidíte, kudy tečou peníze, všimnete si, že vaše úspory získají i tak. Peníze,
které byste si mohl spořit v kolonce aktiv, místo toho vytékají z kolonky pasiv v podobě
úrokových plateb za hypotéku v jejich kolonce aktiv. Schéma takového toku peněz
vypadá následovně:
Vaše hospodářská výsledovka
Hospodářská výsledovka banky
Proto nepotřebuje, aby vám vláda dávala daňové pobídky ke spoření. I tak vaše úspory
banka získá... v podobě úrokových plateb z dluhu.
Politici do tohoto systému vstupovat nebudou, protože banky, pojišťovny, stavební
průmysl, makléřské společnosti a jiní přispívají nemalými sumami na politické
kampaně... a politici vědí, o jakou hru tu jde.
HRA, O KTEROU JDE
V roce 1974 se bohatý táta nechal vyvést z klidu, protože hra se otočila proti mně a já
jsem o tom neměl ani tušení. Koupil jsem si nemovitost za účelem investice a zaujal
jsem ztrátovou pozici..., přesto jsem měl věřit, že má pozice je zisková.
„Jsem rád, že jsi do té hry vstoupil,“ řekl mi bohatý táta. „Ale jelikož ti nikdo zatím
neřekl, o čem ta hra je, nechal ses převést na ztrátovou stranu.“
Pak mi bohatý táta vysvětlil základní pravidla hry. „Hra kapitalismu se jmenuje ,Kdo
komu dluží?‘“
A dodal, že jakmile pochopím, o jakou hru jde, bude ze mě lepší hráč... a ne někdo,
koho hra jen pohltí.
ČÍM JSTE ZADLUŽENI U VÍCE LIDÍ, TÍM JSTE CHUDŠÍ
„Čím jsi zadlužený u více lidí, tím jsi chudší,“ řekl mi bohatý táta. „A čím více lidí je
zadluženo u tebe, tím jsi bohatší. Taková je hra.“
Jak jsem už napsal, snažil jsem se uchovat si otevřenou mysl. Zůstal jsem tedy mlčet a
nechal jsem ho, ať mi to vysvětlí. Neříkal to nijak zlomyslně; jen mi vysvětloval princip
hry, jak ho vnímal.
„Všichni jsme zadlužení u někoho jiného. Problém nastává, když dluh přestane být v
rovnováze. Chudí lidé na tomto světě se bohužel nechali hrou tak převálcovat, že více se
74
už často zadlužit ani nemůžou. Totéž platí pro chudé země. Svět si prostě bere od
chudých, slabých a finančně málo informovaných. Pokud máš hodně dluhů, svět si
vezme všechno, co máš... tvůj čas, tvou práci, tvůj domov, tvůj život, tvoje sebevědomí,
a pak ti vezmou i tvou důstojnost, pokud jim to dovolíš. Já jsem tuto hru nevymyslel,
nestanovil jsem její pravidla, ale znám ji... a hraji ji dobře. Vysvětlím ti její princip. Chci,
aby ses ji naučil hrát. Jakmile ji zvládneš, můžeš se rozhodnout, jak s tím, co víš,
naložíš.“
PENÍZE JSOU DLUH
Bohatý táta mi pak vysvětlil, že dokonce ani naše měna není nástrojem kapitálu, nýbrž
nástrojem dluhu. Každá dolarová bankovka bývala podložena zlatem nebo stříbrem, ale
dnes je dlužním úpisem, který zaručuje, že ho zaplatí daňoví poplatníci vydávající země.
Dokud bude zbytek světa důvěřovat americkým daňovým poplatníkům, že budou
pracovat a platit tyto dlužní úpisy zvané peníze, svět bude důvěřovat i dolaru. Kdyby
onen klíčový prvek peněžnictví, což je „důvěra“, najednou zmizel, celé hospodářství se
zhroutí jako domeček z karet... a domeček se v dějinách zhroutil už několikrát.
Vezměte si například marky německé výmarské vlády, které těsně před začátkem
druhé světové války naprosto pozbyly hodnoty. Říká se, že jedna stará žena tlačila
trakař plně naložený markami, za něž si chtěla koupit bochník chleba. Když se otočila,
někdo jí trakař ukradl a hromadu peněz nechal rozházenou na ulici.
Proto se dnes ví, že většina peněz je „nekrytá“, což znamená, že je nelze proměnit na
něco hmatatelného... jako zlato nebo stříbro. Peníze mají svou cenu, jen pokud lidé
důvěřují vládě, která je zaštiťuje.
V současnosti se velké množství globální ekonomiky zakládá na dluzích a důvěře.
Dokud se budeme všichni držet za ruce a nikdo nebude narušovat útvar, všechno bude
fajn... a slovo „fajn“ je můj akronym pro Finanční A Jiné Neurózy.
„KDO TI DLUŽÍ?“
Když se vrátím k roku 1974, kdy jsem se učil, jak koupit byt za 56 000 dolarů,
vzpomínám si, jak mě bohatý táta naučil důležité lekci, jak strukturovat obchodní
transakce.
„Hra se jmenuje ,Kdo komu dluží?‘“ řekl bohatý táta. „A tobě teď někdo přišil dluh. Je
to, jako bys šel na večeři s deseti přáteli. Pak si odskočíš na záchod, a když se vrátíš,
čeká tě účet, ale přátelé jsou pryč. Pokud se chystáš hrát tuto hru, měl by ses jí nejdříve
dobře naučit, pochopit její pravidla, mluvit stejným jazykem a poznat, s kým se utkáváš.
Pokud to neuděláš, místo aby sis hrál ty, bude si hrát někdo s tebou.“
JE TO JEN HRA
Nejprve ve mně slova bohatého táty vzbuzovala hněv..., ale poslouchal jsem a snažil
jsem se je chápat. Nakonec je bohatý táta vložil do kontextu, kterému jsem porozuměl.
„Hraješ rád fotbal, že ano?“ zeptal se mě.
Přitakal jsem. „Strašně,“ odpověděl jsem.
„No a já si zase hraji rád s penězi.“ řekl mi bohatý táta. „Taky mám tu hru strážně rád.“
„Ale pro hodně lidí peníze žádná hra nejsou,“ opáčil jsem.
75
„To máš pravdu,“ řekl mi. „Pro hodně lidí jsou peníze otázkou přežití. Pro většinu lidí
jsou peníze hrou, kterou musejí hrát, ale kterou nenávidí. Ale bohužel platí, že čím jsme
civilizovanější, tím více peněz se stává součástí našeho života.“
Bohatý táta nakreslil Cashflow kvadrant.
„Podívej se na něj jako na tenisový kurt nebo fotbalové hřiště. Jestli chceš hrát hru
peněz, za které družstvo chceš vystupovat? Za ,Z‘, ,S‘, ,M‘ nebo ,P‘? Na které straně
kurtu chceš být - na pravé nebo na levé?“
Ukázal jsem na pravou stranu Kvadrantu.
POKUD NA SEBE VEZMETE DLUH A RIZIKO, MĚLI BYSTE SI NECHAT ZAPLATIT
„Dobrá,“ řekl bohatý táta. „Proto nemůžeš jít hrát a uvěřit nějakému agentovi, který ti
tvrdí, že přicházet třicet let každý měsíc o 150 dolarů je dobrý obchod..., protože vláda ti
dá daňovou úlevu za ztrátu peněz a protože on očekává, že ceny nemovitostí porostou.
S takovou mentalitou do hry prostě nemůžeš vstupovat. I když se mohou tyto názory
nakonec ukázat jako pravdivé, na pravé straně Kvadrantu se tak hrát nedá. Někdo ti
říká, aby ses zadlužil, vzal na sebe veškeré riziko a ještě za to platil. Lidé na levé straně
si myslí, že je to skvělý nápad... ale lidé na pravé straně nikoli.“
Trochu jsem se třásl.
„Podívej se na to jako já,“ říkal dále bohatý táta. „Jsi ochotný zaplatit 56 000 dolarů za
byt. Vezmeš na sebe dluh. Vezmeš na sebe riziko. Nájemník platí na nájmu míň, než
jsou tam skutečné náklady na živobytí. Ty tohoto člověka vlastně vydržuješ. Dává ti to
nějaký smysl?“
Potřásl jsem hlavou. „Ne,“
„A takto hraju já,“ řekl bohatý táta. „Od nynějška, pokud na sebe vezmeš dluh a riziko,
necháš si za to zaplatit. Rozumíš?“
Přikývl jsem.
„Vydělávání peněz souvisí se selským rozumem.“ pokračoval bohatý táta. „Nejde o
žádnou složitou vědu. Ale když dojde na peníze, selský rozum bohužel není moc běžný.
Bankéř ti řekne, ať na sebe vezmeš dluh, řekne ti, že vláda ti dá daňovou úlevu za něco,
co ve skutečnosti nedává žádný velký ekonomický smysl, a pak ti agent z realitky řekne,
ať podepíšeš dokumenty, protože on ti najde nájemníka, který bude platit míň než ty
jenom proto, že si myslí, že cena nemovitosti poroste. Jestli to tobě dává smysl, pak ty a
já máme každý jiné ponětí o selském rozumu.“
Jen jsem tam stál. Poslechl jsem si všechno, co říkal, a musel jsem uznat, že jsem se
nechal tak unést tím, co se mi jevilo jako dobrý obchod, že jsem dočista zapomněl na
logiku. Nedokázal jsem ten obchod analyzovat. Protože vypadal „dobře“, stal jsem se
obětí emocí, chamtivosti a vzrušení a přestal jsem vnímat, co se mi snažila říci čísla a
slova.
Tehdy mi bohatý táta vštípil i důležité pravidlo, kterým se vždy řídil: „Vyděláváš, když
kupuješ..., ne když prodáváš.“
Bohatý táta si musel být jistý, že jakýkoli dluh nebo riziko, které podstupoval, muselo
ode dne, kdy nakupoval, dávat smysl... muselo dávat smysl, když to šlo s ekonomikou
ke dnu, a muselo dávat smysl, když šla ekonomika vzhůru. Nikdy nespoléhal na daňové
76
fígly ani na věštění budoucnosti z křišťálové koule. Obchod musel dávat dobrý
ekonomický smysl za dobrých i špatných časů.
Začínal jsem rozumět hře peněz, jak ji vnímal on. Tato hra spočívala v tom, že jste se
měli postarat o to, aby se vám ostatní zadlužili, a dát si pozor, komu se zadlužíte vy
sami. I dnes jako bych slyšel jeho slova: „Když na sebe vezmeš dluhy a riziko, dej si
pozor, abys za to dostal zaplaceno.“
I bohatý táta měl dluhy, ale dával si pozor, když do nich vstupoval. „Dávej si pozor,
když na sebe bereš dluh,“ zněla jeho rada. „Když se zadlužíš ty osobně, dej si pozor, ať
je to malá částka. Když je to částka velká, dej si pozor, aby ji splácel někdo jiný.“
Hru peněz a dluhů jsem vnímal jako hru, ve které hrajete vy, ve které hraji já, ve které
hrají všichni. Hrají v ní jednotlivé podniky i jednotlivé země. On ji vnímal jen jako hru.
Potíž je v tom, že pro většinu lidí peníze žádnou hrou nejsou. Pro řadu lidí jsou peníze
přežitím... často životem samým. A protože jim hru nikdo nevysvětlil, stále věří
bankéřům, kteří tvrdí, že dům je aktivum.
DŮLEŽITOST FAKTŮ VE SROVNÁNÍ S NÁZORY
Bohatý táta pokračoval ve své lekci: „Pokud chceš, když dojde na peníze, být úspěšný
na pravé straně, musíš znát rozdíl mezi fakty a názory. Nemůžeš slepě přijímat finanční
rady, jak to dělají lidé na levé straně. Musíš znát čísla. Musíš znát fakta. A čísla ti ta
fakta sdělují. Tvoje finanční přežití závisí na faktech, ne na květnatých líčeních nějakého
známého nebo poradce.“
„Nechápu. Proč tolik záleží na tom, jestli je něco fakt nebo názor?“ zeptal jsem se. „Je
jedno lepší než druhé?“
„Ne,“ odvětil bohatý táta. „Ale poznej, kdy je něco fakt a kdy je to názor.“
Byl jsem stále v rozpacích a stál jsem tam se zmateným výrazem v tváři.
„Jakou hodnotu má dům vaší rodiny?“ zeptal se mě bohatý táta. Uchyloval se k
příkladu, aby mě ze zmatku vytáhl.
„Tak to tedy vím,“ odpověděl jsem rychle. „Rodiče přemýšlejí, že by ho prodali, a proto
si pozvali odhadce z realitní kanceláře, aby ho ocenil. Prý má ten dům hodnotu 36 000
dolarů. To znamená, že čistou hodnotu táta zvýšil o 16 000, protože před pěti lety za něj
zaplatil jen 20 000.“
„Takže odhad a čistá hodnota jsou fakta nebo názory?“ zeptal se bohatý táta.
Chvíli jsem nad tím uvažoval a pak jsem pochopil, na co naráží. „Jsou to názory. Že
ano?“
Bohatý táta pokýval hlavou. „Velmi dobře. Většina lidí finančně zápasí, protože celý
život se při finančním rozhodování řídí spíše názory než fakty. Názory jako jsou: ,Váš
dům je aktivum‘ ,Cena nemovitostí vždy poroste‘ ,Prvotřídní akcie jsou vždy tou nejlepší
investicí‘ ,K vydělávání peněž je potřeba peněz‘ ,Akcie vykazují vždy lepší výsledky než
nemovitosti‘ ,Své portfolio byste si měl diverzifikovat‘ ,Abyste se stal bohatým, musíte
být nečestný‘ Jnvestovat je riskantní‘ ,Hrajte na jistotu‘.“
Seděl jsem v hlubokém zamyšlení a uvědomoval si, že většina z toho, co jsem doma
slyšel o penězích, odráží ve skutečnosti jen názory různých lidí, žádná fakta.
„Je zlato aktivum?“ zeptal se mě bohatý táta a vytrhl mě tak ze zasnění.
77
„Ano. Samozřejmě,“ odpověděl jsem. „Je to to jediné platidlo, které odolalo v testu
času.“
„No vidím, že jsi v tom zase,“ usmál se bohatý táta. „To jediné co děláš, je opakování
názorů někoho jiného, co je vlastně aktivum, místo aby sis sám prověřil fakta.
Zlato je aktivum podle mé definice pouze tehdy, když ho nakoupíš za míň, než za co ho
prodáš,“ řekl bohatý táta pomalu. „Jinak řečeno, jestliže jsi ho koupil za 100 dolarů a
prodal za 200, pak je to aktivum. Ale jestliže jsi koupil unci za 200 dolarů a prodal jsi ji
za 100, pak je zlato v této transakci pasivum. Fakta ti v konečném důsledku vyjeví
skutečná finanční čísla transakce. Vlastně to jediné, co určuje aktiva či pasiva, jsi ty
sám... protože nakonec jsi to ty, kdo může udělat ze zlata aktivum, a jedině ty z něj
můžeš udělat i pasivum. Proto je tak důležité finanční vzdělání. Už jsem viděl spoustu
lidí, kteří se pustili do naprosto zdravého podnikání nebo nemovitosti a udělali z nich
finanční pohromu. Hodně lidí to samé dělá i se svými životy. Vezmou těžce vydělané
peníze a stvoří život plný finančních pasiv.“
Byl jsem zmaten ještě více, cítil jsem se trochu dotčen a chtěl jsem se hádat. Bohatý
táta si pohrával s mým mozkem.
„Mnoho lidí přišlo na buben, protože neznali fakta. Každý den se dozvídám hrůzostrašné
historky o tom, jak někdo přišel o všechny své peníze, protože si myslel, že názory jsou
fakta. Je v pořádku, když se řídíš názory při finančním rozhodování..., ale musíš znát
rozdíl. Miliony lidí učinily životní rozhodnutí na základě názorů, které se předávají z
generace na generaci... a pak se diví, že jim to finančně nevychází.“
„Co je to za názory?“ zeptal jsem se.
Než bohatý táta odpověděl, zasmál se pod vousy. „Tak já ti jich teda několik
nejběžnějších řeknu.“
A ještě, co se sám pro sebe smál zjevně lidské pošetilosti, začal jich několik
vypočítávat. Toto je několik příkladů, které mi toho dne nabídl:
1.
„Měla by sis ho vzít. Bude z něho dobrý manžel.“
2.
„Najdi si jistou práci a zůstaň u ní celý život.“
3.
„Doktoři vydělávají spousty peněz.“
4.
„Mají veliký dům. Musejí být bohatí.“
5.
„Má velké svaly. Musí být zdravý.“
6.
„To je hezké auto, akorát že ho řídí stará sešlá ženská.“
7.
„Neexistuje tolik peněz, aby mohl být každý bohatý.“
8.
„Země je plochá.“
9.
„Lidé nebudou nikdy létat.“
10.
„Je chytřejší než jeho sestra.“
11.
„Obligace jsou bezpečnější než akcie.“
12.
„Lidé, kteří dělají chyby, jsou hloupí.“
13.
„Za tak nízkou cenu to nikdy neprodá.“
14.
„Ta si se mnou nikdy nic nezačne.“
15.
„Já nikdy nezbohatnu.“
17.
„Nechodil jsem na vysokou, takže se nikdy nikam nepohnu.“
18.
„Měli byste diverzifikovat své investice.“
19.
„Neměli byste diverzifikovat své investice.“
78
A bohatý táta pokračoval a pokračoval, až poznal, že mě přednes příkladů názorů
vyčerpal.
„Dobře!“ řekl jsem nakonec. „Už jsem toho slyšel dost. Co mi tím chceš říct?“
„Už jsem si myslel, že mě nikdy nezastavíš,“ pousmál se bohatý táta. „Chci tím říct, že
životy většiny lidí jsou určovány na základě jejich názorů a ne faktů. Aby se něčí život
změnil, musí dotyčný v prvé řadě změnit svůj názor... a pak se začít dívat na fakta.
Jestliže umíš číst hospodářské výsledovky, uvidíš fakta týkající se nejen finančního
úspěchu firmy... jestliže umíš číst hospodářské výsledovky, hned poznáš, jak se komu
daří... a nebudeš se řídit buď svými, nebo cizími dohady. Jak jsem už řekl, jedno není
lepší než to druhé. Abys byl úspěšný v životě, a obzvláště finančně, musíš mezi nimi
znát rozdíl. Pokud nedokážeš určit, zda je něco fakt, pak je to názor. Finanční slepota je,
když člověk neumí číst čísla... takže se musí řídit názorem někoho jiného. K finančnímu
šílenství dochází, když jsou názory používány jako fakta. Pokud chceš být na pravé
straně Kvadrantu, musíš znát rozdíly mezi fakty a názory. Jen málo rad je důležitějších
než tahle jedna.“
Seděl jsem v klidu a snažil se pochopit to, co říká. Šlo očividně o jednoduchou
myšlenku, ale tehdy byla ještě větší než možnosti mého mozku.
„Víš, co jsou to povinné obavy?“ zeptal se mě ještě bohatý táta.
Zavrtěl jsem hlavou.
„Povinné obavy prostě znamenají zjistit, co jsou názory a co fakta. Když dojde na
peníze, většina lidí je buď líná, nebo hledá kdovíjaké zkratky, takže nemají dostatek
povinných obav. A pak jsou tací, kteří se tak bojí, že udělají chybu, že podléhají
povinným obavám a nakonec nedělají nic. Přemíra povinných obav se nazývá také
„paralýza analýzy“. Jde o to, že musíš vědět, jak se probírat fakty a názory a pak dojít k
rozhodnutí. Jak jsem už řekl, většina lidí má dneska finanční potíže, protože se vydali
příliš mnoha zkratkami a docházejí k životním finančním rozhodnutím na základě názorů,
často názorů „Z“ nebo „S“, a nikoli faktů. Pokud chceš být „M“ nebo „I“, musíš si tento
rozdíl palčivě uvědomovat.“
Toho dne jsem radu bohatého táty ještě plně nedocenil, ale jen málo jiných lekcí mi
posloužilo lépe než poznání rozdílu mezi fakty a názory, obzvláště když dojde na
zacházení s vlastními penězi.
O několik let později, počátkem devadesátých let, bohatý táta sledoval, jak se akciový
trh šplhá do závratných výšin. Řekl na to pouze:
„K tomuto dochází, když dobře placení zaměstnanci nebo samostatně výdělečně činní
lidé s velkými platy, platící nehorázné sumy na daních, silně zadlužení a pouze s
papírovými aktivy v portfoliu, začnou poskytovat investiční poradenství. Miliony lidí
dojdou újmy, když se budou řídit názory lidí, kteří si myslí, že znají fakta.“
Warren Buffet, největší americký investor, kdysi řekl: „Když hraješ poker a po dvaceti
minutách nevíš, kdo bude obětován, budeš obětován ty.“
PROČ LIDÉ FINANČNĚ ZÁPASÍ
Nedávno jsem slyšel, že většina lidí je zadlužená ode dne, kdy odejdou ze školy, do
dne, kdy umřou.
Takto vypadá finanční obrázek průměrného Američana ze střední třídy:
79
BILANČNÍ ROZVAHA NĚKOHO JINÉHO
Pokud teď rozumíte hře, možná si uvědomíte, že všechna tato pasiva se musejí objevit
na bilanční rozvaze někoho jiného.
Vždy, když slyšíte tato slova: „Nízká platba v hotovosti, jednoduché měsíční splátky“
nebo „Nedělejte si starosti, vláda vám na tyto ztráty dá daňové úlevy,“ víte, že vás
někdo láká do hry. Jestliže chcete být finančně svobodní, musíte být o trochu chytřejší.
U většiny lidí platí, že u nich není nikdo zadlužen. Nemají žádná skutečná aktiva (věci,
které jim vkládají peníze do kapsy)... a jsou většinou zadlužení u všech ostatních. Proto
tak lpějí na pracovních jistotách a proto tak finančně zápasí. Kdyby nebylo jejich
zaměstnání, byli by v okamžiku na dně. Už bylo řečeno, že průměrný Američan je
vzdálen méně než tři platy od bankrotu jen proto, že hledal lepší život a nechal se pohltit
hrou. Nic mu nehraje do karet. Pořád si myslí, že jeho dům, automobil, golfové hole,
oblečení, chata a jiné věci jsou aktiva. Uvěřil tomu, když mu to někdo tak řekl. Musí
tomu věřit, protože neumí číst finanční číslice. Nedokáže odlišit fakta od názorů. Většina
lidí jde do školy a učí se, jak se stát hráčem ve hře, ale nikdo jim nevysvětlil pravidla té
hry. Nikdo jim neřekl, že se ta hra jmenuje „Kdo komu dluží?“ A protože jim to nikdo
neřekl, jsou to právě oni, kdo se zadluží u všech ostatních.
PENÍZE JSOU MYŠLENKA
Jedna z mých oblíbených písniček je Gambler od Kennyho Rogerse. V jednom verši
shrnuje celou tuto kapitolu: „Jestli se, chlapče, chystáš vstoupit do hry, musíš se naučit,
jak ji správně hrát.“
Doufám, že nyní rozumíte základům Cashflow kvadrantu a víte, že peníze jsou opravdu
myšlenka, kterou spatříte lépe rozumem než očima. Naučit se pravidlům hry peněz a
způsobu, jakým se hraje, je důležitou součástí vaší cesty k finanční svobodě. Avšak ještě
důležitější je vědět, kým se musíte stát, abyste se dostali na pravou stranu Cashflow
kvadrantu. Druhá část této knihy se zaměří na to, jak ze sebe dostat maximum, a na to,
jak rozumět formuli:
BÝT-DĚLAT-MÍT
ČÁST DRUHÁ
Dostaňte ze sebe maximum
KAPITOLA SEDMÁ
Staňte se sami sebou
„Nemít domov není až tak důležité,“ říkal bohatý táta. „Důležité je, kdo jsi. Nepřestávej
se snažit a někdo z tebe bude. Přestaň a taky z tebe někdo bude... ale nebudeš tentýž
člověk.“
ZMĚNY, KTERÝMI PROCHÁZÍTE
Vám, kteří se zamýšlíte nad přechodem od jistoty pracovního místa k finanční jistotě,
mohu nabídnou jen a jen slova podpory. Já a Kim jsme museli být nejprve bez domova
a zoufalí, abychom v sobě našli odvahu učinit další krok kupředu. Taková byla naše
cesta, ale vaše cesta tak určitě vypadat nemusí. Jak jsem uvedl už dříve, existují na míru
šité systémy, které vám most na druhou stranu Kvadrantu pomohou přejít.
80
Nejdůležitější jsou změny, kterými procházíte uvnitř sebe, a pak to, kým se v rámci
celého procesu stanete. Pro některé lidi je tento proces snadný. Pro jiné je tato cesta
neuskutečnitelná.
PENÍZE JSOU DROGA
Bohatý táta mně a Mikeovi často říkal: „Peníze jsou droga.“
Hlavním důvodem, proč nás, když jsme pro něj pracovali, odmítal vyplácet, bylo, že
nechtěl, abychom si vypěstovali závislost na vykonávání práce za peníze. „Pokud si
takovou závislost vypěstujete,“ říkal, „je pak těžké se jí zbavovat.“
Když jsem mu potom už jako dospělý muž volal z Kalifornie, abych ho požádal o
peníze, nijak nehodlal narušit styl, který mně a Mikeovi chtěl vštípit, když nám bylo
devět. Nedával nám peníze, když jsme byli malí kluci, a neměl v úmyslu to udělat ani
teď. Místo toho zůstával neoblomný a zrazoval mě od závislosti pracovat pro peníze.
Penězům říkal droga, protože si všímal, že lidé jsou šťastní, když mají peníze, a
rozrušení a náladoví, když je nemají. Stejně jako se člověk závislý na heroinu nabudí,
když si píchne svou drogu, i oni propadnou náladovosti a násilnosti, když ji nemají.
„Dávejte si pozor na návykovost peněz.“ poznamenával. „Když si na ně zvyknete,
zůstanete závislí na způsobu, jak k nim přicházíte.“
Jinak řečeno, když dostáváte peníze jako zaměstnanec, pak si uvyknete na tento
způsob jejich vydělávání. Když si zvyknete peníze generovat jako samostatně výdělečný
subjekt, i tehdy je obtížné si odvyknout tomuto způsobu. A když si zvyknete na štědrou
vládní kapsu, i tento návyk se těžko odstraňuje.
„Nejtěžší na přechodu z levé strany Kvadrantu na stranu pravou je vaše lpění na
způsobu, jak vyděláváte peníze,“ říkal bohatý táta. „Jde o víc než o zlomení zvyku; jde o
zlomení závislosti.“
Proto Mikeovi a mně zdůrazňoval, abychom nikdy pro peníze nepracovali. Trval na
svém přesvědčení, abychom se za účelem vydělávání peněz naučili vytvářet vlastní
systémy.
SCHÉMATA
Pro Kim a mě bylo při snažení, aby se z nás stali lidé, kteří generují svůj příjem v
kvadrantu „M“, nejtěžší překonat skutečnost, že nás stále svazují naše staré způsoby.
Jen těžko se poslouchalo, když nám přátelé říkali: „Proč to děláte? Proč si prostě
neseženete nějakou práci?“
Bylo to o to těžší, že i v nás samých se ozýval hlas, který chtěl, abychom se vrátili k
jistotě výplatní pásky.
Bohatý táta nám s Mikem vysvětlil, že svět peněz je jeden velký systém. A my jako
jednotlivci se učíme, jak působit v rámci tohoto systému v jistých schématech.
Například:
„Z“ pracuje pro systém.
„S“ je systém.
„M“ vytváří, vlastní a ovládá systém.
„I“ do systému investuje peníze.
81
Schéma, o němž bohatý táta mluvil, bylo schéma našeho těla, mysli a duše, určující
naše přirozené směřování k penězům.
„Když pocítí potřebu peněz.“ vysvětloval bohatý táta, „,Z‘ si začne automaticky hledat
práci, ,S‘ často podnikne něco sám, ,M‘ vytvoří nebo koupí systém, který vydělává
peníze, a ,I‘ se porozhlédne po příležitosti, jak investovat do aktiva, které vytvoří více
peněz.“
PROČ JE OBTÍŽNÉ VYMANIT SE ZE SCHÉMATU
„Důvod, proč je těžké vymanit se ze schématu.“ řekl bohatý táta, „spočívá v tom, že
peníze jsou dnes pro život naprosto nepostradatelné. V Zemědělském věku peníze tak
důležité nebyly, protože půda poskytovala potravu, přístřeší, teplo a vodu bez nutnosti
za něco platit penězi. Sotva jsme se přesunuli do měst v Průmyslovém věku, začaly
peníze znamenat život sám. Dnes dokonce i voda stojí peníze.“
A bohatý táta mi dále vysvětlil, že pokud se člověk začne přesunovat řekněme z
kvadrantu „Z“ do kvadrantu „M“, ta jeho část, která je závislá na existenci jako „Z“ a
která se bojí, že nastane konec života, začne kopat a bránit se. Je to, jako když tonoucí
člověk začne lapat po dechu nebo hladovějící jíst všechno, jen aby přežil.
„Právě tato bitva, která v tobě zuří, vše tak komplikuje. Je to bitva mezi tím, kým už
nejsi, a tím, kým se chceš stát. A v ní spočívá ta potíž,“ říkal mi bohatý táta do telefonu.
„Ta tvoje část, která stále hledá jistotu, soupeří s tou tvojí částí, která touží po svobodě.
Jenom ty můžeš rozhodnout, kdo vyhraje. Buď ten svůj systém vybuduješ, nebo se
vrátíš k hledání zaměstnání - a u toho už zůstaneš.“
NAJDĚTE SI SVOU VÁŠEŇ
„Chceš se opravdu někam posunout?“ zeptal se mě bohatý táta.
„Ano!“ řekl jsem chvatně.
„Zapomněl jsi na to, co ses vydal budovat? Zapomněl jsi na svou vášeň a na to, co tě
přimělo, aby ses zapletl do těchto nesnází?“ ptal se mě.
„Aha,“ odpověděl jsem mu poněkud zaražen. Zapomněl jsem. Stál jsem tam u
telefonního automatu a dělal si pořádek v hlavě, abych si vzpomněl, co mě původně
přimělo, abych se zapletl do těchto nesnází.
„Věděl jsem to.“ řekl bohatý táta a jeho hlas se rozléhal ze sluchátka. „Děláš si větší
starosti s vlastním přežitím než s uchováváním svého snu. Strach v tobě odsunul vášeň.
Nejlepší způsob, jak se nezastavit, je rozdmýchávat plamen, který ti hoří v srdci. Pořád
si uvědomuj, co ses vydal budovat, a cesta bude snadná. Jestli si začneš dělat starosti
sám se sebou, strach ti začne užírat duši. Vášeň buduje podnikání. Ne strach. Došel jsi
už tak daleko. Jsi blízko, tak se teď neodvracej. Pamatuj si, co ses vydal vybudovat,
uchovávej si tu vzpomínku v srdci a rozdmýchávej plameny. Přestat můžeš vždycky...,
tak proč přestávat teď?“
Jen co to dořekl, popřál mi bohatý táta hodně štěstí a zavěsil.
Měl pravdu. Zapomněl jsem, proč jsem se vydal na tuto pouť. Zapomněl jsem na svůj
sen a dovolil jsem strachu, aby mi pronikl do hlavy i do srdce.
Několik let předtím běžel v kinech film s názvem Flash Dance. V ústřední písni se
zpívalo něco jako „chop se své vášně a proveď to“.
82
Ano, zapomněl jsem na svou vášeň. Nastal čas vzchopit se, nebo se vrátit domů a na
všechno zapomenout. Chvíli jsem jen tak stál a opět jsem zaslechl poslední slova
bohatého táty: „Přestat můžeš vždycky. Tak proč přestávat teď?“
Rozhodl jsme se, že konec budu oddalovat do té chvíle, dokud neprovedu to, co jsem
chtěl.
STÁT SE UČITELEM, KTERÝ VLASTNÍ SYSTÉM
Stál jsem u telefonní budky poté, co jsem domluvil s bohatým tátou a on zavěsil.
Strach a neúspěch mě udolávaly a můj sen se dostal na vedlejší kolej. Můj sen vytvořit
nový typ školského systému. Vzdělávací program pro lidi, kteří chtěli být podnikateli a
investory. Stál jsem tam a vzpomínky se mi zatoulaly ke dnům na střední škole.
Když mi bylo patnáct, výchovný poradce se mě zeptal: „Co budeš dělat, až vyrosteš?
Stane se z tebe učitel jako z tvého táty?“
Zpříma jsem se na něho zadíval a odpověděl jsem bez meškání, bez zaváhání a plný
přesvědčení: „Nikdy ze mě učitel nebude. Stát se učitelem je to úplně poslední, co bych
chtěl udělat.“
Škola se mi neprotivila. Hnusila se mi. Dokonale se mi hnusilo, že jsem nucen sedět v
lavici a poslouchat někoho, kdo se mi nijak zvlášť nelíbí a ke komu nechovám nijak
zvláštní úctu, jak celé měsíce rozmlouvá o tématech, která mě nijak nezajímala. Byl
jsem neposedný, vrtěl jsem se, tropil jsem nezbednosti v zadní části učebny, až jsem
nakonec do školy chodit přestal.
Když se mě tedy výchovný poradce zeptal, jestli mám v úmyslu budovat kariéru a jít ve
stopách svého otce jako učitel, skoro jsem vyskočil z kůže.
Tehdy jsem jen stěží tušil, že vášeň je kombinací lásky a nenávisti. Miloval jsem učení,
ale nesnášel jsem školu. Naprosto se mi hnusilo, že v ní musím sedět a nechat se
programovat, aby se ze mě stal někdo, kým jsem nechtěl být. Nebyl jsem sám.
PAMĚTIHODNÉ POZNÁMKY O VZDĚLÁVÁNÍ
Winston Churchill kdysi řekl: „Jsem vždy připraven učit se, ale ne vždy jsem rád, když
mě někdo učí.“
John Updike řekl: „Otci zakladatelé ve své moudrosti seznali, že děti jsou nepřirozenou
zátěží pro své rodiče. Zavedli tedy vězení zvaná školy, vybavená mučícími nástroji
zvanými vzdělání.“
Norman Douglas řekl: „Vzdělání je státem ovládaná výroba ozvěn.“
H. L. Mencken řekl: „Dny strávené ve škole jsou podle mého názoru ty nejnešťastnější
za celou dobu trvání lidského života. Jsou naplněné nudnými, nepochopitelnými úkoly,
novými a nepříjemnými nařízeními a krutými zneuctěními zdravého rozumu a zdravé
slušnosti.“
Galileo Galilei řekl: „Člověka nemůžete nic naučit; můžete mu pouze pomoci najít to v
sobě samém.“
Mark Twain řekl: „Nikdy jsem nedopustil, aby se mi školní výuka pletla do vzdělání.“
Albert Einstein řekl: „Vzdělání se neúměrně hromadí, zvláště na amerických školách.“
DAR OD MÉHO VZDĚLANÉHO TÁTY
83
Člověk, který se o tyto citáty se mnou podělil, byl můj velmi vzdělaný, ale chudý táta. I
on nesnášel školský systém..., ačkoli se mu v něm dobře dařilo. Stal se učitelem,
protože snil o tom, že změní tři sta let starý systém, ale místo toho ho systém pohřbil.
Chopil se své vášně a pokusil se systém změnit, ale narazil do cihlové zdi. Byl to systém,
v němž si příliš mnoho lidí přicházelo na své peníze, a nikdo ho nechtěl měnit..., ačkoli
se o nutnosti změn hodně hovořilo.
Možná byl můj výchovný poradce jasnozřivec, protože jsem se o několik let později
skutečně vydal ve stopách svého otce. Jen jsem ho nenásledoval do stejného systému.
Chopil jsem se stejné vášně a budoval jsem si vlastní systém. Proto jsem se ocitl na
ulici, bez domova. Má vášeň spočívala ve vytvoření vzdělávacího systému, který měl lidi
učit jiným způsobem.
Když se můj vzdělaný táta dozvěděl, že s Kim živoříme a snažíme se ze všech sil rozjet
vlastní vzdělávací systém, poslal nám tyto citáty. A do horní části stránky napsal tato
slova: „Nevzdávejte se. S láskou, táta.“
Až do onoho okamžiku jsem nevěděl, jak hodně můj vzdělaný táta nenávidí systém a
to, co dělá s mladými lidmi. Ale po tomto gestu podpory mi začalo všechno dávat smysl.
Vášeň, která mě tehdy hnala, byla stejná vášeň, která hnala před lety i jeho. Byl jsem
stejný jako můj skutečný táta a nevědomky jsem po něm převzal hořící pochodeň. V
srdci jsem byl učitel... a možná proto jsem systém tak nenáviděl.
Při zpětném pohledu si uvědomuji, že jsem se stal tím, co jsou oba tátové. Od
bohatého táty jsem se naučil tajemství kapitalismu. Po svém velmi vzdělaném tátovi
jsem podědil vášeň pro učení. A díky kombinaci obou tátů jsem nyní mohl udělat něco i
s vzdělávacím systémem. Neměl jsem touhu ani schopnost změnit stávající systém. Ale
měl jsem vědomosti, abych si stvořil systém vlastní.
LÉTA UČENÍ SE ZAČÍNAJÍ VYPLÁCET
Bohatý táta se celá léta staral, aby se ze mě stal člověk, který vytváří podnikatelské
příležitosti a obchodní systémy. Podnik, který jsem rozjel v roce 1977, byl výrobní
firmou. Byli jsme jednou z prvních firem, které vyráběly pestrobarevné nylonové
„surfařské taštičky“ se suchým zipem. Tento výrobek následovala „kapsa na botu“ miniaturní kapsička také z nylonu a na suchý zip, která se připevňovala na tkaničky
tenisek. V roce 1978 patřil rekreační běh k novým módám a běžci stále chtěli něco, kde
by mohli nosit peníze nebo průkazy pro případ, že by se jim něco stalo. Proto jsem
„kapsu na botu“ navrhl a nabídl ji trhům po celém světě.
Náš závratný úspěch dosáhl fenomenálních rozměrů, nicméně nadšení pro výrobky a
podnik záhy upadlo. Začalo slábnout s neúprosným nástupem zahraniční konkurence.
Země jako Tchaj-wan, Jižní Korea a Hongkong dodávaly výrobky, které se navlas
podobaly těm mým, a ničily trhy, které jsme si my vypěstovali. Měli tak nízké ceny, že s
nimi nebylo možné soutěžit. Jejich maloobchodní cena byla menší než naše náklady na
výrobu.
Takže naše malá firma stála před dilematem: bojovat s nimi, nebo se s nimi spojit.
Společníci si uvědomili, že s konkurencí nemůžeme soupeřit. Společnosti, které
zaplavovaly trh levnými výrobky, byly příliš silné. Hlasovali jsme a rozhodli jsme se spojit
se s nimi.
84
Tragédií ale bylo, že proto, abychom se udrželi nad vodou, jsme museli propustit
většinu svých loajálních a pilných zaměstnanců. To jsem nesl velmi těžce. Když jsem si
jel do Jižní Korey a na Tchaj-wan prohlédnout nové podniky, s nimiž jsme uzavřeli
výrobní smlouvy, má duše opět zaúpěla. Podmínky, v nichž museli tito mladí dělníci
pracovat, byly kruté a nelidské. Viděl jsem pět dělníků naskládaných jeden na druhém
na prostoru, kde my bychom dovolili pracovat pouze jednomu. Začalo mě silně hryzat
svědomí. Nejen kvůli dělníkům, které jsme nechali na holičkách v Americe, ale i kvůli
zámořským pracovníkům, kteří pro nás teď pracovali.
Třebaže jsme vyřešili finanční problém spjatý se zahraniční konkurencí a začali jsme
vydělávat spousty peněz, srdcem jsem v podniku už nebyl... a podnikání začalo upadat.
Opustil ho duch, protože mě opustil můj duch. Už jsem nechtěl zbohatnout, pakliže to
mělo znamenat, že budu vykořisťovat tolik mizerně placených dělníků. Začal jsem
přemýšlet, že bych mohl vzdělávat lidi, jak se stát majiteli podniků a zaměstnanci
podniků. Ve třiceti dvou letech se ze mě stával učitel, ale tehdy jsem si to ještě
neuvědomoval. Podnikání začalo upadat ne kvůli absenci systému, ale kvůli absenci
nadšení či vášně. V době, kdy jsme s Kim rozjížděli svou novou podnikatelskou
příležitost, byla výroba taštiček ta tam.
NÁSTUP ZEŠTÍHLOVÁNÍ
V roce 1983 jsem dostal z University of Hawaii pozvání, abych přednesl přednášku
před budoucími inženýry ekonomie. Seznámil jsem je se svými názory na
zaměstnanecké jistoty. Nelíbilo se jim, co říkám: „Za několik let mnoho z vás přijde o
práci nebo bude nuceno pracovat za stále méně peněz, se stále menšími jistotami.“
Jelikož mi má práce umožnila spatřit kus světa, byl jsem přímým svědkem, jakou moc
má kombinace levné práce a technických inovací. Začínal jsem si uvědomovat, že dělník
v Asii, Evropě, Rusku nebo v Jižní Americe skutečně soupeří s dělníky v USA. Věděl
jsem, že představa vysokého výdělku a bezpečného, jistého místa pro dělníky a střední
management ztratila půdu pod nohama. Velké společnosti musejí brzy snížit počty
zaměstnanců a sumy, které jim vyplácejí, a to jen proto, aby byly v celosvětovém
měřítku konkurenceschopné.
Na University of Hawaii mě už nikdy nepozvali. O několik let později se „zeštíhlování“
stalo běžnou praktikou. Docházelo k němu vždy, když se slučovaly velké firmy a projevil
se nadbytek pracovníků. Docházelo k němu pokaždé, když se vlastníci chtěli zavděčit
svým akcionářům. Při každém zeštíhlování jsem si uvědomoval, že lidé na horních
postech bohatnou, přičemž veškeré náklady nesou lidé dole.
Vždy, když jsem slyšel, jak někdo říká: „posílám dítě na dobrou školu, aby získalo
dobrou, jistou a bezpečnou práci,“ jímala mě zlost. Příprava na zaměstnání je dobrá z
krátkodobého hlediska, ale nestačí z hlediska dlouhodobého. Pomalu, ale jistě se ze mě
stával učitel.
VYBUDUJTE SI SYSTÉM NA ZÁKLADĚ VÁŠNĚ
Ačkoli se můj výrobní podnik vzpamatoval a dařilo se mu dobře, vášeň mě již opustila.
Bohatý táta mou frustraci shrnul slovy: „Školské dny skončily. Nastal čas vybudovat
systém na základě srdce. Vybuduj systém na základě své vášně. Ten výrobní podnik
85
nechej být a vybuduj to, co vybudovat musíš. Ode mě ses dobře přiučil, ale pořád jsi
synem svého otce. Oba jste hluboko v duši učitelé.“
Všechno jsme si s Kim zabalili a vydali se do Kalifornie, abychom se naučili novým
výukovým metodám a abychom na základě těchto metod mohli vybudovat podnikání.
Dříve než jsme podnik rozjeli, došli nám peníze a my jsme zůstali na ulici. Z nesnází, v
nichž jsme se nacházeli, nás vytáhly až telefonát bohatému tátovi, zlost, kterou jsem cítil
sám vůči sobě, a rozdmýchání vášně.
Brzy jsme se vrátili k budování firmy. Firma byla vzdělávací společnost používající
učební metody skoro protichůdné těm, které používají tradiční školy. Místo abychom
vyzývali studenty, aby seděli v klidu, podněcovali jsme je k aktivní účasti. Místo učení
vycházejícího z přednášek, učili jsme je hrou. Místo aby naši učitelé byli nudní, trvali
jsme na tom, aby s nimi byla legrace. Místo učitelů jsme sháněli podnikatele, kteří
dokázali rozjet vlastní firmy a kteří by vyučovali našemu stylu. Místo známkování
studentů jsme nechali známkovat učitele. Jestliže některý učitel dostal špatné známky,
musel buď projít dalším intenzivním školením, nebo jsme s ním přestali spolupracovat.
Věk, vzdělání, pohlaví a náboženské vyznání pro nás nebyly žádnými kritérii.
Vyžadovali jsme pouze upřímnou touhu učit se a učit se rychle. Nakonec jsme dokázali
naučit roční kvantum účetnických vědomostí za jeden den.
Ačkoli jsme v prvé řadě učili dospělé, měli jsme i spoustu mladých lidí, z nichž
některým bylo třeba jen šestnáct let, kteří se učili vedle dobře placených šedesátiletých
vedoucích pracovníků. Místo aby spolu soutěžili v testech, vybízeli jsme je, aby
spolupracovali v týmech. Pak jsme organizovali testy, kdy jednotlivé týmy stály proti
sobě. Místo aby se snažili získat výborné známkové ohodnocení, nechávali jsme je
soupeřit o peníze. Vítězové brali všechno. Soutěživost a touha obstát jako tým
dosahovaly závratných rozměrů. Učitel nemusel třídu nijak motivovat. Jakmile se
soutěžení rozeběhlo, musel se jenom stáhnout. Místo ticha se při těchto testech třídou
rozléhaly křik, smích a pláč. Lidé se učili s nadšením. Učení je vzrušovalo... a oni se
chtěli učit ještě více.
Soustředili jsme se na výuku dvou předmětů: podnikání a investování. Na tu stranu
Kvadrantu, kde figurují „M“ a „I“. Lidé, kteří se chtěli učit tyto předměty, za námi
přicházeli v zástupech. Nevedli jsme žádnou reklamní kampaň. Všechno se šířilo ústní
cestou. Lidé, kteří se u nás hlásili, patřili mezi ty, co chtějí vytvářet pracovní místa, ne
na nich končit.
Jakmile jsem se rozhodl, že té noci u telefonní budky ještě neskončím, věci se daly do
pohybu. Za méně než pět let jsme vystavěli multimilionový podnik s jedenácti
pobočkami po celém světě. Vybudovali jsme nový vzdělávací systém a trh po něm šílel.
Dokázali jsme to díky své vášni, protože vášeň a dobry systém překonaly strach a
minulé návyky.
UČITEL MŮŽE BÝT BOHATÝ
Vždy, když slyším, že učitelé nejsou dostatečně placeni, je mi jich líto. Je ironií, že se
stali produktem programování vlastního systému. Pozici učitele sledují z hlediska
kvadrantu „Z“ a ne kvadrantů „M“ nebo „I“. Pamatujte si, že můžete být vším, čím
chcete, a to v kterémkoli kvadrantu... i učitelem.
86
MŮŽEME BÝT ČÍMKOLI
Většina z nás má potenciál uspět ve všech čtyřech kvadrantech. Vše záleží jen na tom,
jak hodně jsme odhodlaní uspět. Jak říkával bohatý táta: „Podnikání se rodí z vášně. Ne
ze strachu.“
Potíže s přesunem mezi jednotlivými kvadranty mají často kořeny v našem formování v
minulosti. Hodně z nás pochází z rodin, v nichž byl pocit strachu využíván jako hlavní
motivační prvek, který nás měl přimět k uvažování a konání jistým způsobem. Například:
„Už máš napsanou úlohu? Když nebudeš psát úkoly, vyhodí tě ze školy a všichni tvoji
kamarádi se ti budou smát.“
„Když se budeš pořád tak ušklíbat, už ti to zůstane.“
A klasická hláška: „Když nebudeš dostávat dobré známky, nezískáš bezpečnou, jistou
práci se spoustou výhod.“
Dnes najdeme spoustu lidí, kteří dostávali dobré známky, ale bezpečných, jistých míst
je čím dál méně a míst se spoustou výhod, jako jsou penzijní programy, je ještě míň. Je
třeba, aby hodně lidí pracovalo na sebe a nehledalo jen práci, kde budou pracovat na
někoho jiného.
NA LEVÉ STRANĚ ČÍHÁ RIZIKO
Znám ještě mnoho přátel, kteří hledají v rámci pracovního místa a profese jistotu. Je
ironií, že postup techniky se stále zrychluje. Aby člověk držel krok s trhem práce, bude
muset být neustále seznamován s nejnovějšími technickými vymoženostmi. Když víte, že
se vám rekvalifikace stejně nevyhne, tak proč nestrávíte určitou dobu vzděláváním se v
dovednostech nutných pro existenci na pravé straně Kvadrantu? Kdyby lidé viděli, co
vidím já na svých cestách po světě, více jistoty by nehledali. Jistota je mýtus. Naučte se
něco nového a vrhněte se do tohoto skvělého nového světa. Neukrývejte se před ním.
Myslím si, že stejné riziko hrozí i samostatně výdělečně činným. Když onemocní, zraní
se nebo zemřou, utrpí tím přímo i jejich příjem. Čím jsem starší, setkávám se se stále
větším počtem lidí mého věku, kteří následkem tvrdé práce fyzicky, duševně i citově
„vyhořeli“. Čím více námahy musí člověk snášet, tím méně jistější se stává, a tím více
roste riziko nehody.
NA PRAVÉ STRANĚ JE BEZPEČNĚJI
Je to paradoxní, ale život na pravé straně Kvadrantu je jistější. Když například
disponujete bezpečným systémem, který vydělává stále víc peněz za vynakládání stále
menší práce, nepotřebujete si pak hledat žádné místo, nemusíte si dělat starosti s tím,
že ho ztratíte, a nemusíte vést život pod úrovní. Místo abyste žili pod svou úrovní, svou
úroveň si zvyšte. Prostě systém rozšiřte, najměte více lidí, a budete vydělávat více.
Investoři na vysoké úrovni si nedělají hlavu, zda trh posiluje nebo oslabuje, protože
mají znalosti, které jim umožní vydělávat za všech okolností. Pokud v průběhu dalších
třiceti let dojde ke kolapsu hospodářství nebo hospodářské krizi, řada příslušníků
generace padesátých let zpanikaří a přijde o spoustu peněz, které si odkládají na
důchod. Pokud k tomu dojde za jejich stáří, místo odchodu do důchodu budou muset
pracovat tak dlouho, jak jen budou schopni.
87
Co se týče strachu ze ztráty peněz, profesionální investoři jsou lidé, kteří riskují jen
velmi malé částky svých peněz, a přesto mají ty nejvyšší výnosy. Riskují pouze lidé, kteří
toho o investování mnoho nevědí, a ti pak mají výnosy nejmenší. Z mého hlediska číhá
největší riziko na levé straně Kvadrantu.
PROČ JE LEVÁ STRANA RIZIKOVĚJŠÍ
„Když nerozumíte číslům, musíte se řídit názory jiných lidí,“ říkal bohatý táta. „V
případě, že si tvůj táta bude kupovat dům, přistoupí slepě na tvrzení svého bankéře, že
jeho dům je aktivum.“
Já i Mike jsme si všimli, jak zdůrazňuje slovo „slepě“.
„Většina lidí na levé straně nemusí finančním počtům až zas tak moc rozumět. Ale jestli
chceš uspět na pravé straně Kvadrantu, pak se z čísel stanou tvoje oči. Čísla ti umožní
vidět to, co zůstává většině lidí skryto,“ pokračoval bohatý táta.
„To jsou pak jako to rentgenové vidění, které má Superman,“ řekl Mike.
Bohatý táta se usmál a přikývl. „Přesně tak,“ odpověděl. „Schopnost rozumět počtům,
finančním systémům a obchodním systémům tě obdaří viděním, které obyčejní
smrtelníci nemají.“ I on se zasmál této šílené představě. „Když máš finanční vidění, tak
se ti snižuje riziko. Finanční slepota riziko zase zvyšuje. Ale toto vidění potřebuješ jen
tehdy, když chceš působit na pravé straně Kvadrantu. Ve skutečnosti je to tak, že lidé
na levé straně myslí ve slovech, ale abys dosáhl úspěchu na pravé straně, zvláště v
kvadrantu „I“, musíš umět myslet v číslech... ne slovech. Je docela riskantní snažit se
stát investorem a přitom stále myslet hlavně ve slovech.“
„Chceš tím tedy říct, že lidi na levé straně Kvadrantu nepotřebují znát finanční počty?“
zeptal jsem se.
„Pro většinu z nich to platí,“ odpověděl bohatý táta. „Pokud jim stačí, že působí
výhradně v rámci kvadrantů „Z“ a „S“, pak jim počty, kterým se naučí ve škole, stačí. Ale
pokud chtějí přežít na pravé straně, stává se porozumění finančním počtům a systémům
klíčovou záležitostí. Pokud si chcete vybudovat malý podnik, nepotřebujete ovládat
počty. Ale pokud si chcete vystavět ohromnou celosvětově působící firmu, pak se počty
stávají vším. Ne slova. Proto tolik velkých společností tak často řídí počty.“
A bohatý táta pokračoval ve své lekci: „Pokud chcete uspět na pravé straně, když
dojde na peníze, musíte znát rozdíl mezi fakty a názory. Nemůžete slepě přijímat
finanční rady, jako to dělají lidé na levé straně. Musíte se orientovat v počtech. Musíte
se orientovat ve faktech. A počty vás s fakty seznámí.“
KDO PLATÍ ZA RIZIKO?
„Kromě toho, že je levá strana riziková, lidé v ní za podstoupené riziko i platí,“ řekl
bohatý táta.
„Co chceš říct touto poslední poznámkou?“ zeptal jsem se. „Cožpak všichni za riziko
neplatí?“
„Ne,“ odpověděl bohatý táta. „Na pravé straně se neplatí.“
„Chceš tedy říct, že lidé na levé straně za riziko platí a lidé na straně pravé si za něj
platit nechávají?“
88
„Přesně to chci říct,“ řekl bohatý táta a usmál se. „V tom spočívá největší rozdíl mezi
levou a pravou stranou. Proto je levá strana rizikovější než pravá.“
„Můžeš nám dát nějaký příklad?“ zeptal jsem se.
„Samozřejmě,“ řekl bohatý táta. „Když si kupuješ akcie nějakého podniku, kdo
podstupuje finanční riziko? Ty nebo podnik?“
„Myslím, že já,“ řekl jsem a stále jsem tomu příliš nerozuměl.
„A kdybych byl zdravotní pojišťovna a pojistil ti zdraví a vzal na sebe tvé zdravotní
riziko, zaplatím ti?“
„Ne,“ řekl jsem. „Jestliže mě pojistíš a vezmeš na sebe riziko, zaplatím to já.“
„Správně,“ řekl bohatý táta. „Zatím jsem ještě nenašel pojišťovnu, která tě pojistí a
ještě ti za toto privilegium zaplatí. To ale dělají lidé na levé straně.“
„Je to docela zmatené,“ řekl Mike. „Nedává to zatím moc smysl.“
Bohatý táta se pousmál. „Až líp pochopíš fungování pravé strany, začneš ten rozdíl
vidět jasněji. Většina lidí vůbec neví, že tu nějaký rozdíl je. Prostě si myslí, že všechno je
riskantní... a platí za to. Ale postupem času, až nabudeš víc zkušeností a vzdělání na
pravé straně Kvadrantu, budeš vidět líp a uvidíš to, co lidem na levé straně zůstává
skryto. A pak pochopíš, proč hledání jistoty, která ti má umožnit vyhnout se riziku, je to
nejriskantnější, čeho se můžeš dopustit. Rozvineš si vlastní finanční vidění a nebudeš
muset přijímat názory cizích lidí jen proto, že pracují na pozici bankéře, makléře,
účetního nebo bůhvíkoho ještě. Budeš vidět sám za sebe a poznáš rozdíl mezi finančními
fakty a finančními názory.“ Byl to dobrý den. Byla to vlastně jedna z těch nejlepších
lekcí, na které si vzpomínám. Bylo to skvělé, protože má mysl se začala otvírat věcem,
které jsem dosud neviděl.
POČTY SNIŽUJÍ RIZIKO
Pochybuji, zda bych se bez těchto jednoduchých lekcí bohatého táty dokázal chopit své
vášně a vybudoval finanční systém svých snů. Vím, že bez jeho trvání na finanční
gramotnosti a přesnosti bych nedokázal investovat tak moudře a tak malé částky
vlastních peněz a získávat tak vysoké výnosy. Pořád se pamatuji, že čím větší je projekt
a čím rychleji chcete uspět, tím přesnější musíte být. Pokud chcete bohatnout pomalu
nebo celý život jen pracovat a nechávat správu svých peněz na někom jiném, pak
takovou míru přesnosti nepotřebujete. Čím rychleji chcete zbohatnout, tím přesnější
musíte být ve svých počtech.
Dobrá zpráva je, že díky pokroku v technice a v nových produktech je dnes mnohem
snazší naučit se všem nutným dovednostem k vybudování vlastního systému a rychlému
rozvoji vlastní finanční gramotnosti.
MŮŽETE POSTUPOVAT RYCHLE..., ALE NECHOĎTE ZKRATKAMI
„Jestliže si chcete snížit daně, kupte si větší dům a více se zadlužte, a můžete si
odepsat daň.“
„Dům by měla být vaše největší investice.“
„Měl byste nakupovat spíše teď, protože ceny pořád stoupají.“
„Bohatněte pomalu.“
„Žijte si pod poměry.“
89
Kdybyste investovali čas do studia a učili se o tématech nezbytných pro existenci na
pravé straně Kvadrantu, tato tvrzení by nedávala příliš smysl. Mohla by dávat smysl
někomu na levé straně Kvadrantu, ale ne někomu na straně pravé. Můžete dělat
všechno, co chcete, postupovat tak rychle, jak chcete, vydělávat tolik peněz, kolik
chcete, ale musíte za to zaplatit. Můžete postupovat rychle, ale pamatujte si: nenabízí se
tu žádné zkratky.
Tato kniha se nezabývá odpověďmi. Zabývá se pohledem na finanční výzvy a cíle z
jiného hlediska. Nejde o to, zda je jedno hledisko lepší než druhé; je prostě lepší
zaujímat více než jedno hledisko.
Při čtení následujících kapitol se možná začnete dívat na finance, obchod a život z
jiného hlediska.
KAPITOLA OSMÁ
Jak zbohatnu ?
Když se mě lidé ptají, kde jsem vzal recept na zbohatnutí, odpovídám jim: „Hrál jsem
jako malý kluk hru Monopoly.“ Někdo si myslí, že žertuji, jiní čekají na pointu, protože
mají všechno za vtip. Jenže to vtip není a já nežertuji. Recept na zbohatnutí v
Monopolech je jednoduchý a ve skutečném životě funguje stejně jako ve stolní hře.
ČTYŘI ZELENÉ DOMY... JEDEN ČERVENÝ HOTEL
Možná si vzpomínáte, že tajemství vedoucí ke zbohatnutí v Monopolech jednoduše
spočívá v nákupu čtyř zelených domů a jejich následném prodeji za červený hotel. To je
celá věda. A stejný recept na zbohatnutí jsem použil i já s manželkou.
Když na tom byl trh s nemovitostmi vskutku bledě, nakoupili jsme tolik malých domů,
kolik jsme mohli, a to i s omezenými finančními prostředky, kterými jsme tehdy
disponovali. Když se trh vzpamatoval, prodali jsme čtyři zelené domky a koupili si jeden
velký červený hotel. Nemusíme už nikdy pracovat, protože tok peněz z našeho velkého
červeného hotelu, obytných domů a malých skladišť platí všechny naše útraty.
FUNGUJE TO I U HAMBURGERŮ
Anebo pokud se vám nezamlouvají nemovitosti, stačí vám dělat hamburgery,
vybudovat si kolem nich systém a prodávat ho jako franšízu. Za několik let vám sílící tok
peněz poskytne více peněz, než budete moci utratit.
Taková je skutečnost, jak jednoduše přijít k velkému bohatství. Jinak řečeno, v tomto
technicky vyspělém světě zůstávají principy, jak zbohatnout, stejné jako za starých časů.
Řekl bych, že jde pouze o zdravý rozum. Co se však týče peněz, zdravého rozumu se
nedostává.
Nedává mi například smysl, proč poskytovat lidem daňové úlevy, aby přicházeli o
peníze a trávili svůj život v dluhu. Nebo proč nazývat dům aktivem, když jde ve
skutečnosti o pasivum, které vám každý den odčerpává peníze. Nebo proč mít federální
vládu, která utrácí více, než kolik vybere na daních. Nebo proč posílat děti do školy s
vidinou, že získají dobré místo, ale přitom je neučit nic o povaze peněz.
JE SNADNÉ DĚLAT, CO DĚLAJÍ BOHATÍ
90
Dělat to, co dělají bohatí, je snadné. Jedním z důvodů, proč máme tolik zámožných lidí,
kterým se nijak zvlášť nedařilo ve škole, je, že ta část jejich aktivity, jež se týká způsobu
zbohatnutí, není nijak složitá. K tomu, abyste zbohatli, nepotřebujte chodit do školy.
Způsob, jak zbohatnout, určitě není tak složitý jako kvantová fyzika.
Doporučuji vám k přečtení klasickou knihu Napoleona Hilla Think and Grow Rich
(Myšlením k bohatství - vydalo nakladatelství PRAGMA). Já jsem ji četl, když jsem byl
ještě mladý, a tato kniha velice ovlivnila, kam se měl ubírat můj život. Vlastně mi ji a jí
podobné doporučil bohatý táta.
Existuje pádný důvod, proč se jmenuje Myšlením k bohatství a ne Tvrdou prací k
bohatství nebo Zaměstnáním k bohatství. Je pravdou, že lidé, kteří pracují nejusilovněji,
nekončí jako boháči. Jestliže chcete být bohatí, musíte „myslet“. Myslet nezávisle a ne se
nechat vláčet davem. Řekl bych, že jedním z největších aktiv bohatých je, že uvažují
jinak než všichni ostatní. Pokud děláte to, co dělají všichni ostatní, budete mít to, co
všichni ostatní. A u většiny lidí to jsou léta dřiny, nespravedlivé daně a celoživotní
zadlužení.
Když se mě někdo zeptá: „Co mám udělat, abych se přesunul z levé strany Kvadrantu
na pravou?“, odpovídám: „Není třeba měnit ani tak to, co je třeba ,dělat‘. Je třeba
pozměnit způsob, jak uvažujete. Jinak řečeno, jde o to, kým musíte ,být‘, abyste ,udělal‘
to, co je třeba udělat.“
Chcete být typem člověka, který si myslí, že koupě čtyř zelených domů a jejich
následná výměna za červený hotel je snadná? Nebo chcete být typem člověka, který si
myslí, že koupě čtyř zelených domů a jejich následná výměna za červený hotel je
náročná?
Před lety jsem se ocitl na semináři „Jak si stanovovat cíle“. Bylo to v polovině
sedmdesátých let a já jsem nechápal, jak to, že utrácím 150 dolarů a zabíjím nádherný
víkend, abych se naučil, jak si stanovovat cíle. Radši bych někde surfoval. Místo toho
jsem platil někomu, aby mě naučil, jak si stanovovat cíle. Málem jsem odtamtud
několikrát utekl, ale to, co jsem se na tom semináři nakonec naučil, mi pomohlo
dosáhnout v životě toho, co jsem chtěl.
Školitelka napsala na tabuli tato tři slova:
BÝT-DĚLAT-MÍT
Pak řekla: „Cíle v těchto třech slovech spadají do kategorie ,mít‘. Cíle, jako je mít hezké
tělo, mít dokonalý vztah, mít miliony dolarů, mít skvělé zdraví nebo dosáhnout slávy.
Jakmile si většina lidí uvědomí, co chtějí mít, čili svůj cíl, začnou si dělat seznam věcí,
které musejí ,udělat‘. Proto má tolik lidí seznam věcí, co je třeba udělat. Stanoví si cíl a
pak začnou ,dělat‘.“
Nejprve použila příklad s dokonalým tělem. „Většina lidí, když chce mít dokonalé tělo,
se vrhne na dietu a pak začne chodit cvičit. To jim vydrží několik týdnů a pak se vrátí ke
staré stravě skládající se z hranolků a pizzy a místo chození do tělocvičny sledují v
televizi baseball. Zde tkví rozdíl mezi ,děláním‘ a ,bytím‘. Není totiž důležité, jaká je
dieta, je důležité, kým musíte být, abyste ji byli schopni držet. Přesto se mnozí lidé pídí
po dokonalé dietě, kterou by mohli držet, aby zhubli. Soustředí se spíše na to, co musejí
udělat, a ne na to, kým se musejí stát. Dieta vám nepomůže, pokud se nezmění vaše
uvažování.“
91
Jako další příklad uvedla golf: „Řada lidí si koupí novou sadu golfových holí a doufá, že
se zlepší ve hře, místo aby vycházeli z postojů, mentality a přesvědčení profesionálního
hráče golfu. Mizerný hráč s novou sadou holí zůstane stále mizerným hráčem.“
Pak začala hovořit o investování: „Řada lidí si myslí, že zbohatne, když si koupí akcie
nebo když vstoupí do podílového fondu. Pokud si budete jenom kupovat akcie,
nemovitosti, obligace a vstupovat do fondů, nezbohatnete. Prosté zopakování toho, co
dělají profesionální investoři, vám nezaručí finanční úspěch. Člověk, který má mentalitu
poražence, bude prohrávat stále, bez ohledu na to, jaké akcie, jaké obligace, jaké
nemovitosti si koupí.“
Potom použila příklad hledání dokonalého životního partnera: „Existuje řada lidí, kteří v
barech, v práci, v kostele hledají dokonalou bytost, bytost svých snů. To ,dělají‘. ,Dělají‘
to, že se shánějí po ,ideálním partnerovi‘, místo aby pracovali na tom, aby ,ideálním
partnerem byli‘.“
Toto je jeden z jejích příkladů vážících se ke vztahům: „Spousta lidí se v manželství
snaží změnit toho druhého, aby měli šťastnější vztah. Místo snah měnit toho druhého,
což často vede k hádkám, je lepší změnit nejdříve sebe sama. Nepracujte na tom
druhém; pracujte na svých myšlenkách o tom druhém.“
Zatímco mluvila o vztazích, mé myšlenky se zatoulaly k těm spoustám lidí, s nimiž jsem
se za ta léta setkal, kteří chtěli „změnit svět“, ale nikam se nedostali. Chtěli změnit
všechny ostatní, ale ne sami sebe.
Jako příklad z oblasti peněz uvedla: „A když dojde na peníze, řada lidí se snaží dělat a
,mít‘ totéž, co mají bohatí. Rozhodnou se tedy koupit si dům, který vypadá zámožně,
auto, které vypadá zámožně, a pošlou děti do škol, kam své děti posílají i bohatí. To má
za následek jen to, že lidé ,dělají‘ s větším nasazením a ,mají‘ více dluhů, což vede ještě
k usilovnější práci... což skutečně bohatí lidé nedělají.“
Seděl jsem v zadní části učebny a souhlasně pokyvoval hlavou. Bohatý táta nepoužíval
stejných slov, když mi vysvětloval své postoje, ale přesto mi často říkal: „Lidé si myslí,
že budou bohatí, když budou dřít, aby si vydělali peníze, a pak si budou kupovat věci,
které z nich naoko boháče udělají. Ve většině případů to tak není. Jen se tím více unaví.
Říkají tomu ,držet krok s Novákovými‘, a když si všimneš, Novákovi jsou vyčerpaní.“
Během onoho víkendového semináře mi začalo dávat smysl i hodně z toho, co mi říkal
bohatý táta. Celé roky žil skromně. Místo aby se dřel, aby mohl splácet účty, dřel se, aby
získával aktiva. Když jste ho viděli na ulici, vypadal jako všichni ostatní. Jezdil s
pickupem, ne s žádným drahým vozem. Potom jednoho dne, když se blížil ke čtyřicítce,
se začal projevovat jako finanční reaktor. Lidé si toho všimli, když najednou skoupil
nejlepší nemovitosti na Havaji. Jakmile se jeho jméno objevilo v novinách, lidé si
uvědomili, že tento malý nenápadný človíček je majitelem spousty jiných podniků a
spousty dalších nemovitostí, a když promluvil, bankéři jen poslouchali. Jen málo lidí
spatřilo skromný dům, v němž bydlel. Teprve když oplýval penězi a peněžním tokem ze
svých aktiv, koupil pro rodinu větší dům. Nebral si úvěr. Platil hotově.
Po tom víkendovém semináři o stanovování cílů jsem si uvědomil, kolik lidí se snaží
,dělat‘ to, co si myslí, že dělají bohatí, a snaží se ,mít‘ to, co mají bohatí. Často si kupují
velké domy a investují na trhu s akciemi, protože si myslí, že to dělají i bohatí. Bohatý
táta se mi však snažil vysvětlit, že pokud si stále uchovávají myšlení a přesvědčení
92
chudých lidí nebo lidí středních vrstev, pak nehledě k tomu, co bohatí skutečně dělají,
budou mít stále jen to, co mají lidé chudí a lidé středních vrstev. Formule „být-dělat-mít“
mi začala dávat smysl.
CASHFLOW KVADRANT SE TÝKÁ TOHO, KDO JSTE... NE TOHO, CO DĚLÁTE
Přesun z levé strany Kvadrantu na stranu pravou se netýká ani tak toho, co „děláte“,
jako toho, kým „jste“.
Nejde ani tak o to, co „M“ nebo „I“ dělají, jde spíše o to, jak „myslí“. Kým jsou v
samém jádru „bytí“.
Je dobré si uvědomit, že ke změně uvažování nejsou potřeba peníze. Lze k ní dojít
vlastně zadarmo. Problematické je jen to, že někdy je obtížné změnit jisté hluboce
zakořeněné představy o penězích, které se předávají z generace na generaci, nebo
představy, které jste získali od přátel, v práci nebo ve škole. Ano, změny lze dosáhnout.
A je o ní hlavně i tato kniha. Není to ani tak publikace, která by vám popsala, jak lze
dosáhnout finanční nezávislosti. Nenajdete v ní rady, které akcie kupovat nebo který
podílový fond je nejbezpečnější. Týká se hlavně posílení vašeho myšlení (být) tak,
abyste se pustili aktivně do díla (dělat), které vám umožní stát se finančně nezávislým
(mít).
JISTOTA JE TÉMATEM PRO „Z“
Dalo by se zjednodušeně říci, že lidé, kteří vyhledávají kvadrant „Z“, si v otázce peněz
velmi cení jistoty. Často pro ně platí, že peníze nejsou tak důležité jako jistota. Mohou
velice riskovat v jiných oblastech života, skáčou třeba rekreačně s padákem, ale
neriskují, když dojde na peníze.
PERFEKCIONISMUS JE TÉMATEM PRO „S“
I zde jde o zjednodušení..., avšak jak jsem vypozoroval mezi lidmi, kteří se v
současnosti nacházejí v kvadrantu „S“ a kteří se pokoušejí přesunout z levé strany
kvadrantu doprava, tito lidé vykazují mentalitu „udělej si sám“. Rádi si vše „dělají sami“,
protože mají často potřebu ujišťovat se, že všechno je uděláno „tak, jak má“. A jelikož
jen těžko hledají někoho, kdo by to „tak, jak se má“ udělal, dělají to sami.
Pro řadu „S“ je klíčovým pojmem „kontrola“. Potřebují mít věci pod kontrolou.
Nesnášejí ještě více, když někdo jiný dělá chyby, a oni pak vypadají hloupě. To z nich
dělá skvělé „S“ a to je i důvodem, proč si je najímáte, aby za vás určité věci udělali.
Chcete, aby váš zubař byl perfekcionista. Chcete, aby váš právní zástupce byl
perfekcionista. Chcete, aby váš chirurg byl perfekcionista. Chcete, aby váš architekt byl
perfekcionista. Proto je i platíte. V tom spočívá jejich síla. Je to ale zároveň i jejich
slabost.
EMOCIONÁLNÍ INTELIGENCE
Velký podíl na bytí lidských bytostí je v tom „být lidský“. A být lidský znamená mít
emoce. Všichni máme stejné emoce. Všichni cítíme strach, smutek, zlost, lásku,
93
nenávist, zklamání, radost, štěstí a jiné emoce. To, co nás mezi sebou odlišuje, je, jak s
těmito emocemi zacházíme.
Když přijde na riskování peněz, všichni zakoušíme strach... i ti bohatí. Rozdíl spočívá v
tom, jak s tímto strachem nakládáme. Pro řadu lidí pocit strachu generuje myšlenku:
„Hraj na jistotu. Neriskuj.“
Pro jiné lidi, zvláště pro ty na pravé straně, může strach vést k této myšlence: „Hraj
chytře. Nauč se s rizikem zacházet.“
Stejný pocit, jiné myšlení... jiné bytí... jiné konání... jiné jmění.
STRACH ZE ZTRÁTY PENĚZ
Myslím si, že největší příčinou neustálého lidského potýkání se s penězi je strach ze
ztráty peněz. A kvůli tomuto strachu lidé často jednají příliš obezřetně a s příliš silnou
osobní angažovaností, proto předávají peníze někomu jinému, o kom si myslí, že je
odborník, a pak doufají a modlí se, že až budou peníze potřebovat, budou ještě k
dispozici.
Pokud vás strach vězní v některém z finančních kvadrantů, doporučuji vám k přečtení
knihu Emotional Intelligence (Emoční inteligence) od Daniela Golemana. V ní Goleman
vysvětluje letitou hádanku, proč se lidem, kterým se daří na akademické půdě, příliš
finančně nedaří ve skutečném světě. Dochází k závěru, že emocionální IQ je silnější než
akademické IQ. Proto se lidem, kteří riskují, dělají chyby a napravují je, často daří lépe
než lidem, kteří se dělat chyby nenaučili, protože se bojí rizika. Ze školy odchází příliš
mnoho lidí s dobrými známkami, kteří ale nejsou emocionálně připraveni podstupovat
riziko... obzvláště finanční riziko. Důvod, proč je tolik učitelů chudých, spočívá v tom, že
se pohybují v prostředí „trestej ty, co se dopouštějí chyb“, a protože i oni sami jsou
často lidmi, kteří mají strach z dělání chyb. Abychom se však finančně osvobodili,
musíme se naučit, jak dělat chyby a jak zvládat riziko.
Pokud lidé žijí celý život v hrůze, že přijdou o peníze, že budou muset dělat věci jinak,
než jak je dělá dav, pak zbohatnutí je skoro nemožné, i když je tak jednoduché jako
nákup čtyř zelených domů a jejich výměna za jeden velký červený hotel.
EMOCIONÁLNÍ IQ JE SILNĚJŠÍ
Poté, co jsem si přečetl Golemanovu knihu, pochopil jsem, že finanční IQ jsou z 90
procent emocionální IQ a jen z 10 procent technické informace o financích či penězích.
Goleman cituje Erasma Rotterdamského, humanistu z šestnáctého století, který psal v
satirickém tónu o věčném napětí mezi rozumem a city. Ve svém díle používá při
srovnávání síly emocionálního mozku s racionálním mozkem poměr 24:1. Jinak řečeno,
když jsou emoce vybuzeny na maximální míru, jsou 24krát silnější než racionální mysl.
Já sice nevím, jestli je tento poměr správný, ale určitě mu lze přiznat určitou užitečnost
při srovnávání emocionálního a racionálního myšlení.
24:1 emocionální mozek: racionální mozek
Všichni z nás, pokud jsme lidmi, jsme v životě zažili události, kdy nám emoce zastínily
racionální myšlení. Jsem si jistý, že většina z nás:
1.
řekla něco ve zlosti, co si pak přála, aby neřekla;
94
2.
byla přitahována k někomu, o kom jsme věděli, že pro nás není dobrý...; a přesto
jsme s ním pokračovali či si ho dokonce v nejhorším případě i vzali;
3.
plakala nebo viděla někoho usedavě plakat kvůli ztrátě milovaného člověka;
4.
udělala schválně něco, co ranilo někoho, koho milujeme, protože jsme se cítili
ublížení,
5.
ví, jaké je to mít zlomené srdce a nedokázat se z toho dlouho dobu vzpamatovat.
Je to několik příkladů, kdy jsou emoce silnější než racionální myšlení.
Navíc existují příklady, kdy jsou emoce ve větším poměru než 24 : l, a těm se zpravidla
říká:
1.
Závislosti, jako jsou nekontrolovatelné jedení, kouření, sex, nakupování, drogy.
2.
Fobie, jako jsou strach z hadů, výšek, uzavřených prostorů, tmy, cizinců.
Tyto a jiné typy chování jsou stoprocentně řízeny emocemi. Když se setkáme s něčím
tak silným, jako jsou závislosti a fobie, má racionální myšlení jen pramalou kontrolu nad
myšlením emocionálním.
FOBIE Z HADŮ
Když jsem chodil do školy pro piloty, měl jsem kamaráda, který měl fobii z hadů.
Během kurzu, jak přežít v divočině po sestřelení, donesl učitel neškodného zahradního
hada, na němž nám chtěl vysvětlit, jak ho sníst. Můj kamarád, dospělý muž, vyskočil,
vykřikl a vyběhl z místnosti. Nedokázal se ovládnout. Nejenže trpěl silnou fobií z hadů,
ale představa, že by měl hada i sníst, byla pro jeho emoce příliš.
FOBIE Z PENĚZ
Když dojde na riskování peněz, viděl jsem lidi, kteří se zachovají stejně. Místo aby se
seznámili s investičními možnostmi, vyskočí, vykřiknou a utečou z místnosti.
Když dojde na téma peněz, objeví se celá řada hlubokých emocionálních fobií..., řada
tak dlouhá, že by nebrala konce. Máte je vy. Máme je všichni. Proč? Protože, ať se nám
to líbí či ne, peníze jsou emocionální subjekt. A protože jsou emocionální subjekt,
většina lidí o penězích nedokáže logicky uvažovat. Jestli si myslíte, že peníze nejsou
emocionální, jen se podívejte na trh s akciemi. Většina trhů se neřídí žádnou logikou...
jen pocity chamtivosti a strachu. Nebo jen sledujte, jak lidé nasedají do nového auta a
čichají vůni koženého vnitřního vybavení. Prodejcům stačí, když jim do uší zašeptají
kouzelnou formulku: „Nízká platba v hotovosti, snadné měsíční splátky,“ a logika jde do
háje.
EMOCIONÁLNÍ MYŠLENÍ ZNÍ LOGICKY
Potíž s hlubokým emocionálním myšlením spočívá v tom, že zní logicky. Pro člověka z
kvadrantu „Z“, když propadá pocitu strachu, se jeví logicky následující myšlenka: „Hraj
na jistotu, neriskuj.“ Člověku z kvadrantu „I“ však logicky nezní ani za mák.
U lidí z kvadrantu „S“, když dojde na problém, zda mají svěřit práci někomu jinému,
může probíhat logické uvažování takto: „Já si to přece jenom udělám sám.“
To je i důvod, proč je tak velké množství podnikání typu „S“ zároveň podnikáním
rodinného rázu. Existuje v něm větší pocit důvěry. Pro ně platí, že „krev je rozhodně
hustší než voda“.
95
Takže různé kvadranty... různá logika... různé myšlení... různé konání... různé jmění....
stejné emoce. Proto platí, že emoce z nás dělají lidi, a v uvědomění si, že máme emoce,
spočívá velká část lidství.
Určujícím faktorem toho, co děláme, je způsob, jak individuálně reagujeme na tyto
emoce.
NECÍTÍM SE NATO
Jedním ze způsobů, jak poznat, zda uvažujete emocionálně a ne racionálně, je
sledovat, jak při konverzaci používáte slovíčko „cítit“. Například řada lidí, která se
nechává ovládat svými emocemi nebo pocity, bude říkat: „Dnes se na cvičení necítím.“
Logicky vědí, že by cvičit měli.
Mnoho lidí, kteří finančně zápasí, není schopno ovládat své cítění nebo si cítěním
nechává diktovat, co si myslí. Říkávají:
„Necítím se na učení o investicích. Je s tím příliš mnoho komplikací.“
„Mám pocit, že investování pro mě není.“
„Necítím se na to, abych říkal přátelům o svém podnikání.“
„Nesnáším ten pocit, když mě někdo odmítne.“
RODIČ-DÍTĚ-DOSPĚLÝ
Jsou to myšlenky vycházející spíše z emocí než z racionálního uvažování. V populární
psychologii jde o souboj mezi rodičem a dítětem. Rodič často používá slova „měl bys“.
Mohl by třeba říci: „Měl bys psát
úlohu,“ zatímco dítě mluví v „pocitech“. V reakci na domácí úlohu řekne: „Ale já se na to
teď necítím.“
Na finanční rovině by rodič ve vás mohl říci: „Měl by sis našetřit víc peněz.“ Ale dítě ve
vás mu odpoví: „Ale já mám spíš pocit, že chci jet na dovolenou. Připíšu si ji na kreditní
kartu.“
KDY JSTE DOSPĚLÍ?
Při přesunu z levého kvadrantu do pravého musíme být dospělí. Všichni musíme
finančně dospět. Místo abychom se chovali jako rodiče či děti, musíme se dívat na
peníze, práci a investice jako dospělí. A být dospělý znamená vědět, co je třeba udělat,
a udělat to, i když se na to třeba necítíte.
VNITŘNÍ KONVERZACE
Pro lidi, kteří se zamýšlejí nad přesunem z jednoho kvadrantu do druhého, je důležitou
součástí tohoto procesu uvědomění si vlastního niterného dialogu... neboli vnitřní
konverzace. Vždy si vzpomeňte na důležitost knihy Myšlením k bohatství. Důležitou
součástí procesu je být neustále na pozoru, pokud jde o vlastní tiché myšlenky, vlastní
niterný dialog, a stále si uvědomovat, že to, co zní logicky v jednom kvadrantu, nedává
v druhém kvadrantu smysl. Proces přechodu od zaměstnaneckého poměru či finanční
jistoty k finanční svobodě je v prvé řadě procesem změny myšlení. Jde o proces, kdy se
musíte snažit rozlišovat, které myšlenky se zakládají na emocích a které na logice.
Pokud dokážete držet své emoce na uzdě a držet se toho, co považujete za logické,
96
máte velkou šanci, že cestu zvládnete. Nehledě na to, co vám říkají lidé z vnějšku, vždy
je tou nejdůležitější konverzací ta, kterou vedete vy sami se sebou ve svém nitru.
Když jsme s Kim žili dočasně na ulici a neměli jsme žádnou finanční stabilitu, vymkly se
nám emoce zpod kontroly. Mnohokrát to, co znělo logicky, byla řeč emocí. Naše emoce
říkaly totéž, co naši přátelé: „Hrajte na jistotu. Sežeňte si jistou, bezpečnou práci a
užívejte si života.“
Přesto jsme se logicky oba shodli na tom, že svoboda má pro nás větší smysl než
jistota. Při směřování k finanční svobodě jsme věděli,
že nalezneme pocit jistoty, který nám jistota v zaměstnání nikdy nezprostředkuje. To
nám bylo jasné. Jediné, co nám stálo v cestě, byly emocemi živené myšlenky. Myšlenky,
které zněly logicky, ale v dlouhodobém horizontu nedávaly smysl. Je pozitivní, že jakmile
jsme se dostali na druhý břeh, staré myšlení se přestalo projevovat a naše vytoužené
nové myšlenky se staly novou realitou... myšlenkami kvadrantů „M“ a „I“.
Dnes chápu emoce člověka, který říká:
„Nemůžu riskovat. Musím myslet na rodinu. Musím mít bezpečnou práci.“
Nebo: „K vydělávání peněz jsou potřeba peníze. Proto nemůžu investovat.“
Nebo: „Udělám si to radši sám.“
Cítím jejich uvažování, protože i já jsem takto uvažoval. Ale když se podívám zpět přes
celý Kvadrant a když si uvědomím, že jsem dosáhl finanční svobody v kvadrantech „M“ a
„I“, mohu svědomitě prohlásit, že finanční svoboda zaručuje mnohem klidnější a jistější
způsob uvažování.
ROZDÍLY MEZI „Z“ A „M“
Hluboké emocionální hodnoty vedou k rozdílným stanoviskům. Boj v komunikaci mezi
vlastníky podniků a jejich zaměstnanci často způsobují rozdíly v emocionálních
hodnotách. Mezi „Z“ a „M“ docházelo vždy k soubojům, protože jeden chce více peněz a
druhý chce více práce. Proto tak často slyšíme: „Jsem přepracovaný a málo mi platí.“
A z druhé strany je často slyšet: „Co můžeme dělat, abychom je motivovali k
usilovnější práci a větší loajálnosti, aniž bychom jim víc platili?“
ROZDÍLY MEZI „M“ A „I“
Další konstantou je napětí mezi vedoucími podniků a investory v těchto podnicích, často
zvanými akcionáři, neboli mezi „M“ a „I“. Jedni chtějí mít k dispozici více peněz, druzí
chtějí větší dividendy Konverzace na valné hromadě akcionářů by mohla vypadat třeba
takto: Ředitel: „Potřebujeme soukromý tryskáč, aby se naši vedoucí dostávali na jednání
rychleji.“
Investor: „Potřebujeme méně vedoucích. Pak nebude potřeba kupovat žádný tryskáč.“
ROZDÍLY MEZI „S“ A „M“
Při obchodních jednáních často vídám šikovného „S“, třeba právníka, který pro „M“,
majitele podniku, uzavře mnohamilionový obchod, a když je po transakci, právník se tiše
rozezlí, protože „M“ vydělá miliony a „S“ si přijde na hodinovou mzdu.
Jejich slova by mohla znít takto:
Právník: „Udělali jsme všechno a on shrábl všechny peníze.“
97
„M“: „Kolik hodin nám ti chlapíci naúčtovali? Za tu sumu jsme si mohli najmout celou
právnickou firmu.“
ROZDÍLY MEZI „Z“ A „I“
Dalším příkladem je šéf banky, který dá investorovi úvěr na nákup nemovitostí.
Investor vydělá statisíce dolarů, aniž by musel platit daně, a bankéř dostane vysoce
zdaněnou výplatní pásku. Šlo by o příklad, kdy „Z“ jedná s „I“, což často způsobuje
mírný emocionální rozruch.
„Z“ by mohl říci: „Dám tomu chlápkovi úvěr a on neřekne ani ,Děkuju‘. Myslím, že si ani
neuvědomuje, jak moc jsme pro něco pracovali.“
„I“ by mohl říci: „Páni, ti jsou nároční. Jen se podívejte na všechny ty zbytečné papíry,
kterými jsme se museli prokousat, jen abychom získali jeden mizerný úvěr.“
EMOCIONÁLNĚ NARUŠENÉ MANŽELSTVÍ
To emocionálně nejvíce narušené manželství, které jsem mohl pozorovat, bylo u páru,
kde manželka byla zapřísáhlou „Z“, která věřila na zaměstnání a finanční jistotu. Na
druhé straně manžel se viděl jako vysoce postavený „I“. Myslel si, že je budoucím
Warrenem Buffetem, ale ve skutečnosti byl jen „S“, z provizí žijícím prodejcem, a navíc v
nitru duše chronickým gamblerem. Pořád sháněl investice, které by mu pomohly „rychle
zbohatnout“. Natahoval uši při každé nabídce nové emise akcií, zahraniční investiční
příležitosti slibující mimořádně vysoké výnosy nebo transakci s nemovitostmi, na kterou
by mohl získat předkupní právo. Tento pár žije stále ještě pohromadě, ačkoli vlastně
nevím proč. Oba se navzájem dohánějí k zoufalství. Jeden bez rizika nemůže žít; druhý
ho nenávidí. Rozdílné kvadranty, rozdílné niterné hodnoty.
JESTLI ŽIJETE V MANŽELSTVÍ NEBO JSTE-LI ZASNOUBENI
Jestli žijete v manželství nebo jste-li zasnoubeni, zakroužkujte kvadrant, v němž
generujete většinu svého příjmu, a totéž učiňte i u kvadrantu, v němž generuje svůj
příjem váš partner.
Žádám vás o to proto, že často dochází ke složitým diskuzím, pokud jeden partner neví,
odkud pochází ten druhý.
BOJ MEZI BOHATÝMI A VZDĚLANÝMI
Všiml jsem si, že existuje i další mlčenlivé bojiště, a to rozdíly ve stanoviscích mezi
bohatými a vzdělanými.
Za všechna ta léta, co zkoumám rozdíly mezi jednotlivými kvadranty, jsem často slyšel,
jak si bankéři, právníci, účetní a jiní tiše stěžují, že oni jsou ti vzdělaní, ale často právě ti
tzv. méně-vzdělaní vydělávají „hromady dolarů“. Označuji to za boj mezi vzdělanými a
bohatými, který často odráží rozdíly mezi lidmi na levé straně Kvadrantu a lidmi na pravé
straně Kvadrantu... neboli „Z-S“ versus „M-I“. Nelze ovšem ani říci, že lidé v kvadrantech
„M“ a „I“ jsou ti nevzdělaní..., poněvadž mnoho z nich vzdělaných je; spíš jde o to, že
mnoho „M“ a „I“ na školách nepatřilo mezi premianty... a nezískali vysokoškolské
vzdělání jako právníci, účetní nebo ekonomové.
98
Vy, kteří jste četli knihu Bohatý táta, chudý táta, už víte, že k boji mezi bohatými a
vzdělanými dochází. Můj velmi vzdělaný, ale chudý táta si hodně cenil toho, že několik
roků postgraduálně studoval na prestižních školách jako jsou Stanfordova univerzita
nebo The University of Chicago. Bohatý táta zase odešel ze školy, aby mohl řídit rodinný
podnik po smrti svého otce... nikdy tedy střední školu nedokončil, ale přesto získal
nesmírné bohatství.
Když jsem dospíval a zdálo se, že mě více ovlivňuje spíše můj bohatý, ale nevzdělaný
táta, vzdělaný táta se někdy pouštěl do obhajování své životní pozice. Jednoho dne,
když mi bylo asi šestnáct, vzdělaný táta vyhrkl:
„Mám doktorát z prestižních škol. Co má táta toho tvého kamaráda?“
Chvíli jsem mlčel a pak jsem tiše odpověděl: „Peníze a volný čas.“
VÍCE NEŽ JEN ZMĚNA V MYŠLENÍ
Jak jsem uvedl už dříve, dosažení úspěchu v kvadrantech „M“ a „I“ vyžaduje více než
prosté akademické nebo technické vědomosti. Vyžaduje změnu v niterném
emocionálním uvažování, cítění, přesvědčení a postoji. Vzpomeňte si na
BÝT-DĚLAT-MÍT
To, co dělají bohatí, je relativně jednoduché. Rozdíl lze nalézt v onom „být“. Spočívá v
myšlení a ještě přesněji ve vnitřním dialogu se sebou samým. Proto mi bohatý táta
zakázal říkat:
„Nemůžu si to dovolit.“
„Nedokážu to.“
„Hraj na jistotu.“
„Neztrácej peníze.“
„Co se stane, když neuspěješ a nevzpamatuješ se z toho?“
Zakázal mi říkat tato slova, protože věřil, že slova jsou opravdu tou nejmocnější zbraní
dostupnou člověku. To, co člověk řekne a myslí si, se stane skutečností.
Ačkoli nebyl nijak horlivě nábožensky založený, často citoval z bible: „A slovo to tělo
učiněno jest, a přebývalo mezi námi.“
Bohatý táta pevně věřil, že to, co si sami v duchu říkáme, se stává naší skutečností.
Proto si myslím, že u lidí, kteří mají finanční problémy, za řečí stojí emoce a ty i řídí
jejich životy. Dokud se člověk nenaučí překonat toto emocionálně podložené myšlení,
budou se jeho slova i nadále stávat skutečností. Slova jako:
„Nikdy nezbohatnu.“
„Ten nápad nebude nikdy fungovat.“
„Je to na mě příliš drahé.“
Pokud to je myšlení vycházející z emocí, je mocné. Ale na druhou stranu je pravda, že
je lze změnit za pomoci nových přátel, nových nápadů a trochy toho času.
Lidé, kteří nejsou schopni překonat svůj strach ze ztráty, by sami neměli nikdy
investovat. Nejvíc jim prospěje, když práci předají profesionálům a nebudou jim do ní
nijak zasahovat.
Je navíc zajímavé, že jsem se setkal s řadou profesionálních investorů, kteří se nebojí
investovat peníze cizích lidí a vydělají jim spousty dolarů. Ale když dojde na investování
99
nebo riskování vlastních peněz, strach ze ztráty nesnesitelně zesílí a oni nakonec o
peníze přijdou. Jejich myšlení ovládnou emoce, a ne logika.
Stejně tak jsem potkal lidí, kteří investují své peníze a neustále vyhrávají, ale ztrácejí
nervy, když je někdo požádá, aby investovali za něj.
Vydělávání a ztrácení peněz je emocionální otázka. Proto mi bohatý táta předal
tajemství, jak s těmito emocemi nakládat. Vždycky mi říkal: „Abys byl úspěšný jako
investor nebo majitel podniku, musíš být emocionálně neutrální vůči výhrám i prohrám.
Výhry i prohry jsou jen součástí hry.“
ODCHOD Z JISTÉHO ZAMĚSTNÁNÍ
Můj kamarád Mike měl systém, který mu patřil. Vybudoval ho jeho otec. Já jsem
takové štěstí neměl. Věděl jsem, že jednoho dne budu muset opustit pohodlí a jistotu
hnízda a začít si budovat hnízdo vlastní.
V roce 1978 jsem odešel ze svého jistého místa u Xeroxu a vykročil jsem do temnoty
bez záchranné sítě. V hlavě mi duněly strach a pochyby. Když jsem podepisoval
výpověď, bral si poslední výplatu a vycházel ze dveří, byl jsem skoro paralyzován
strachem. V hlavě se mi honilo celé spektrum sebedestruktivních myšlenek a pocitů.
Nadával jsem si tak hlasitě a tak přesvědčivě, že jsem neslyšel nic jiného. Ještě že tak,
protože jinak bych slyšel, jak spousta lidí, s nimiž jsem pracoval, říká: „Ten se vrátí. Ten
to nikdy nezvládne.“
Potíž byla v tom, že já sám jsem si tato slova opakoval i pro sebe. Emocionalita
sebenejistoty mě pronásledovala celá léta, dokud jsme s manželkou v kvadrantech „M“ a
„I“ nakonec neuspěli. I dnes tato slova slyším; jen nemají takovou sílu. V procesu
eliminace pochybností jsem se naučil formulovat jiná slova, slova, která mi dodávala
odvahy:
„Nenechej se vyvést z klidu, uvažuj jasně, uchovávej si otevřenou mysl, nezastavuj se,
požádej o radu někoho, kdo se touto cestou vydal před tebou, důvěřuj ve vyšší moc,
která pro tebe chce to nejlepší.“
Naučil jsem se formulovat tato slova vnitřního povzbuzení, i když jedna má část byla
vyděšená a bázlivá.
Věděl jsem, že jen stěží dosáhnu úspěchu při prvním pokusu. Přesto mě však hnaly
kupředu pozitivní lidské emoce, jako jsou důvěra, víra, odvaha, a pak i dobří přátelé.
Věděl jsem, že musím podstupovat riziko. Věděl jsem, že riziko vede k chybám a chyby
vedou k moudrosti a vědění, k věcem, které mi chyběly. Pro mě by neúspěch znamenalo
dopustit, aby mě přemohl strach, a proto jsem byl ochoten postupovat kupředu i s málo
zárukami. Bohatý táta mi vštípil myšlenku, že „neúspěch je součástí procesu dosažení
úspěchu“.
VNITŘNÍ CESTA
Cesta z jednoho kvadrantu do druhého se odehrává v nitru. Je to cesta od jedné
soustavy vnitřních hodnot a technických dovedností k nové soustavě vnitřních hodnot a
k nové soustavě technických dovedností. Celý tento proces se hodně podobá učení se
jezdit na kole. Nejprve musíte mnohokrát spadnout. Častokrát vás to frustruje a cítíte se
trapně, zvlášť když vás sledují kamarádi. Ale zanedlouho pády ustanou a jízda se
100
zautomatizuje. Pokud spadnete ještě jednou, už o nic velkého nejde, protože uvnitř víte,
že můžete vstát a jezdit znovu. Při přechodu od emocionální mentality zaměstnanecké
jistoty k emocionální mentalitě finanční svobody jde o stejný proces. Jakmile jsme s
manželkou přechod zvládli, přestali jsme se tak bát pádů, protože jsme si byli jisti svou
schopností opět vstát.
Já sám se vnitřně povzbuzuji dvěma tvrzeními. Jedno tvoří slova bohatého táty, který
mi řekl, když jsem se ocitl na pokraji zoufalství a kapitulace: „Přestat můžeš vždycky...,
tak proč přestávat teď?“
Tento výrok mě podržel nad vodou a uklidnil mě. Připomněl mi, že stojím na půli
cesty..., takže proč se otáčet, když vzdálenost domů je stejná jako vzdálenost, kterou mi
zbývá urazit na cestě do kvadrantu na druhé straně. Bylo by to stejné, jako kdyby
Kolumbus kapituloval a uprostřed Atlantiku se otočil na zpáteční cestu. Tak jako tak,
vzdálenosti byly stejné.
Upozornění: Odrazem inteligence je však i vědět, kdy přestat. Už mnohokrát jsem se
setkal s lidmi, kteří jsou tak zatvrzelí, že stále pokračují v projektu, který nemá žádnou
šanci na úspěch. S problémem poznat, kdy přestat a kdy ještě pokračovat, se od
nepaměti setkávají všichni, kdo podstupuji riziko. Jedním ze způsobů, jak tento problém
zvládnout, je najít si instruktory, kteří při podobném přechodu slavili úspěch už dříve, a
požádat je o radu. Takoví lidé, kteří se již uvelebili na druhé straně, vás mohou vést
nejlépe. Ale dávejte si pozor na rady od někoho, kdo o přechodu jen četl a nechává si
platit za semináře na toto téma.
Další výrok, který mě často držel nad vodou, je:
„Obři často padají.
Ale červi ne, neboť
ti se jenom plazí.“
Hlavním důvodem, proč má tolik lidí finanční potíže, není to, že by jim chybělo dobré
vzdělání nebo že by tvrdě nepracovali. Je jím strach z prohry. Pokud je zastaví strach z
prohry, pak už prohráli.
PORAŽENCI OMEZUJÍ SVÉ VÝHRY A NECHÁVAJÍ SI SVÉ PROHRY
Strach z toho, že by člověk mohl „být“ poražen, dokáže ovlivnit jeho „konání“
prazvláštními způsoby. Viděl jsem lidi, kteří nakoupili akcie za 20 dolarů, a když dosáhly
ceny 30 dolarů, prodali je, protože se tak báli ztráty toho, co získají. Přitom jejich cena
dále rostla až na 100 dolarů a oni mohli prodat jen polovinu a s druhou pokračovat k
další stovce.
Stejní lidí, kteří nakoupí akcie za 20 dolarů, je mohou sledovat, jak klesají třeba na
cenu 3 dolarů, přičemž doufají, že se cena začne opět šplhat nahoru... a mohou o své
třídolarové akcie takto pečovat celých dvacet let. Je to příklad lidí, kteří mají tak velký
strach z prohry nebo z přiznání, že prohráli, až nakonec budou jenom prohrávat.
VÍTĚZOVÉ OMEZUJÍ SVÉ PROHRY A NECHÁVAJÍ SI SVÉ VÝHRY
Vítězové věci „dělají“ skoro opačně. Často, když poznají, že to s nimi začíná jít z kopce,
tzn. cena akcií začne místo stoupání klesat, okamžitě všechno prodají a ztrátu přijmou.
101
Většina z nich se nestydí říci, že utrpěli ztrátu, protože vítěz ví, že ztráta je součástí
procesu získávání.
Když narazí na ziskovou akcii, budou se jí držet, co nejdéle to půjde. V okamžiku, kdy
poznají, že cesta vzhůru skončila a cena dosáhla vrcholu, akcie vezmou a prodají.
Klíč k tomu, abyste byli velkými investory, spočívá v neutrálním postoji jak k ziskům,
tak ztrátám. Pak se vaše myšlení nebude zakládat na emocionalitě strachu, chamtivosti
atd.
PORAŽENCI DĚLAJÍ TOTÉŽ I V ŽIVOTĚ
Lidé, kteří mají strach ze ztrát, se chovají stejně i v životě. Všichni známe:
1.
Lidi, kteří zůstávají v manželství, i když z něj vyprchala veškerá láska.
2.
Lidi, kteří zůstávají na nikam nevedoucích postech.
3. Lidi, kteří lpějí na starých šatech a jiných věcech, které už nebudou nikdy
potřebovat.
4.
Lidí, kteří prodlévají ve městech, která nemají žádnou budoucnost.
5. Lidi, kteří zůstávají přáteli s lidmi, kteří je omezují.
EMOCIONÁLNÍ INTELIGENCI LZE OVLÁDNOUT
Finanční inteligence je úzce spjata s inteligencí emocionální. Myslím si, že většina lidí
finančně zápasí, protože jejich myšlení ovládají emoce. Jako lidské bytosti (od BÝT)
máme všichni stejné emoce. To, co určuje rozdíly v tom, co v životě DĚLÁME a co
MÁME, je především způsob, jak s těmito emocemi zacházíme.
Například strach může u některých z nás způsobit, že se budeme chovat jako zbabělci.
Stejná emoce může u někoho jiného vést k probuzení odvahy. Nicméně když dojde na
téma peněz, většina lidí v naší společnosti je formována, aby se chovala jako finanční
zbabělec. Když se objeví strach ze ztráty peněz, v myslích většiny lidí se automaticky
rozezní tato slova:
1.
„Jistota“, spíše než „svoboda“.
2.
„Vyhni se riziku“, spíše než „nauč se, jak riziko zvládat“.
3.
„Hraj na jistotu“, spíše než „hraj chytře“.
4.
„Nemůžu si to dovolit“, spíše než „jak bych si to mohl dovolit?“
5.
„Je to příliš drahé“, spíše než „jakou to má dlouhodobou cenu?“
6.
„Diverzifikuj“, spíše než „soustřeď“.
7.
„Co si pomyslí mí přátelé?“ spíše než „co si myslím?“
MOUDROST RIZIKA
Kolem riskování, zvláště finančního riskování, se vyvinula celá věda. Jedna z nejlepších
knih, které jsem na téma peněz a zvládání rizika četl, se jmenuje Trading for a Living
(Obchod jako život) od dr. Alexandera Eldera.
Třebaže byla napsána pro lidi, kteří obchodují s akciemi a opcemi na profesionální
úrovni, moudrost vycházející z rizika a zvládání rizika lze aplikovat na všechny oblasti
finančnictví, nakládání s penězi, personální psychologie a investování. Jedním z důvodů,
proč řada úspěšných „M“ neslaví úspěchy i jako „I“, je, že plně nechápou psychologický
102
rozměr rizikového zacházení s penězi. Ačkoli „M“ rozumí riziku, pokud jde o obchodní
systémy a lidi, tyto vědomosti ne vždy odpovídají systémům, kde peníze generují peníze.
JDE SPÍŠE O EMOCE NEŽ O TECHNIKU
Mám-li to shrnout, přesun z kvadrantů na levé straně do kvadrantů na straně pravé
obnáší spíše emoce než zvládnutí techniky. Pokud lidé nejsou s to ovládat své
emocionální myšlení, přesun bych jim nedoporučoval.
Důvodem, proč se konání na pravé straně Kvadrantu jeví lidem na straně levé tak
riskantní, je to, že jejich myšlení často ovlivňuje strach. Lidé na levé straně si myslí, že
„hraj na jistotu“ je logická myšlenka. Není tomu tak. Je to emocionální myšlenka. A
právě emocionální myšlení drží lidi v tom či onom kvadrantu jako v kleci.
To, co lidé DĚLAJÍ na pravé straně rovnice není nijak složité. Mluvím upřímně, když
tvrdím, že je to tak jednoduché jako koupit čtyři zelené domy za nízkou cenu, počkat, až
se zlepší situace na trhu, prodat je a pak si koupit jeden velký červený hotel.
Život pro lidi na pravé straně Kvadrantu je opravdu jen jako hra Monopoly. Samozřejmě
získáváte a ztrácíte, ale to už je součást hry. Zisky a prohry jsou součástí života. Úspěch
na pravé straně Kvadrantu znamená BÝT člověkem, který tuto hru miluje. Světoznámý
hráč golfu Tiger Woods více prohrává, než vyhrává, ale přesto na golf nedá dopustit.
Donald Trump zkrachoval, ale přesto se opět vyškrábal na vrchol. Kvůli prohře to
nevzdal. Na základě prohry se jen stal chytřejší a odhodlanější. Řada bohatých lidí
předtím, než zbohatla, utrpěla velké ztráty. Taková už je hra.
Pokud za člověka myslí emoce, toto emocionální myšlení ho často zaslepí před vším
ostatním. Právě při impulzivním emocionálním myšlení lidé spíše reagují, než uvažují.
Právě tyto emoce způsobují, že se lidé z různých kvadrantů hádají. Argumenty se rodí z
toho, že lidé nezastávají stejná emocionální stanoviska. Emocionální reakce člověka
zaslepí před zjištěním, jak snadné jsou věci na pravé straně Kvadrantu a jak málo rizika
reprezentují. Pokud člověk nedokáže ovládnout své emocionální myšlení, a řada lidí to
opravdu nedokáže, pak by se na žádný přesun neměl chystat.
Vyzývám vás všechny, kdo chcete přejít na druhou stranu, abyste měli po svém boku
skupinu lidí, o něž se můžete dlouhodobě opírat, a instruktora na druhé straně, který
vás povede. Mně se zápas, který jsme s manželkou podstoupili, vyplatil. Pro nás při
přechodu z levé strany na pravou nebylo důležité ani tak to, co jsme museli „udělat“,
jako to, kým jsme se museli stát. Pro mě je tato zkušenost k nezaplacení.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Buďte bankou... a ne bankéřem
Soustředil jsem se na část BÝT formule „BÝT-DĚLAT-MÍT“, protože bez náležité
mentality a přístupu nemůžete být připraveni na velké hospodářské změny, které před
námi v současnosti stojí. Pokud „budete“ člověkem s dovednostmi a mentalitou pravé
strany Kvadrantu, budete připraveni rozeznat příležitosti, které se z těchto změn rodí, a
budete i připraveni „udělat“ to, co bude vést k tomu, že budete „mít“ finanční úspěch.
Vzpomínám si na jeden telefonát od bohatého táty koncem roku 1986:
„Pohybuješ se na trhu s akciemi nebo nemovitostmi?“ zeptal se mě.
103
„Ani v jednom,“ odpověděl jsem. „Všechno, co mám, jsem investoval do budování
vlastního podnikání.“
„Dobře,“ řekl. „Drž se stranou všech trhů. Pokračuj v budování svého vlastního
podnikání. Stane se něco velkého.“
Onoho roku americký Kongres schválil návrh zákona o daňové reformě. Za rychlých
čtyřicet tři dní Kongres zacelil řadu z daňových skulin, s nimiž lidé počítali při ochraně
svého příjmu. Lidé, kteří užívali těchto „pasivních ztrát“ z nemovitostí generujících příjmy
jako daňových odpočtů, měli najednou i nadále své ztráty, ale vláda jim vzala daňový
odpočet. Po celých Spojených státech začaly rapidně klesat ceny nemovitostí. Začaly se
snižovat, a to v některých případech až o 70 procent. Najednou měly nemovitosti
mnohem menší hodnotu než částky reprezentující jejich hypotéku. Celý trh s
nemovitostmi zachvátila panika. Banky, úspory a úvěry se začaly otřásat, hodně jich
začalo kolabovat. Lidé nemohli vybrat peníze z bank. A pak se v říjnu 1987 zhroutila celá
Wall Street. Svět se octl ve finanční krizi.
Zákon o daňové reformě z roku 1986 v podstatě zacelil řadu daňových skulin, s nimiž
počítala na levé straně Kvadrantu spousta „Z“ a „S“ s vysokými příjmy. Řada z nich
investovala do nemovitostí nebo akciových společností, aby využili těchto ztrát k
vyrovnání svých výdělků z kvadrantů „Z“ nebo „S“. A třebaže krize a recese ovlivnily i lidi
na pravé straně Kvadrantu, kvadranty „M“ a „I“, řada z jejich mechanismů, pomocí nichž
se vyhýbali daním, zůstala na svém místě.
Během tohoto období se „Z“ naučili novému slovu. To slovo bylo „zeštíhlování“
(downsizing). Brzy si uvědomili, že když bylo oznámeno velké propouštění, šla cena akcií
příslušného podniku nahoru. Bohužel většina z nich netušila, proč k tomu docházelo.
Existovalo hodně „S“, kteří se vší silou snažili vypořádat s recesí vycházející ze snížení
poptávky, vyšších pojistných sazeb a zároveň ze ztrát z nemovitostí a akciových trhů.
Což mělo podle mě za přímý důsledek, že lidé soustředící se v prvé řadě na levou stranu
Kvadrantu vinou zákona o daňové reformě došli újmy a finančně utrpěli.
PŘESUN BOHATSTVÍ
Zatímco lidé na levé straně trpěli, řada lidí, kteří operovali v kategoriích „M“ a „I“,
bohatla, a to díky vládě, která brala jedněm, aby mohla dát druhým.
Změnou daňové normy lidé, kteří jednoduše kupovali nemovitosti, aby se zbavovali
peněz, pozbyli všech důvodů k investování za využití daňových „triků“. Řada z nich byla
zaměstnanci s vysokými příjmy nebo
profesionály, jako jsou lékaři, právníci, účetní a drobní živnostníci. Před tímto obdobím
měli tolik zdanitelných příjmů, že jim jejich poradci radili, aby kupovali nemovitosti, a
zbavovali se tak peněz, a pak veškeré peníze navíc investovali do akciového trhu. Když
vláda tuto skulinu daňovou reformou zahladila..., začal jeden z největších přesunů
majetku. Myslím si, že ze strany Kvadrantu, kde figurují „Z“ a „S“, bylo na stranu „M“ a
„I“ přesunuto ohromné množství majetku, a to v ceně několika málo drobných za dolar.
Když zkolabovaly úspory, úvěry a organizace, které vydávaly špatné úvěry, ocitly se
miliardy dolarů na vkladech v nebezpečí. Peníze bylo třeba splatit. Kdo měl tedy zaplatit
všechny ty miliardy dolarů ztracených na úsporách a propadlých hypotékách? Kdo,
daňoví poplatníci samozřejmě. Titíž lidé, kteří už i tak dost utrpěli. A daňovým
104
poplatníkům tak nakonec zbyl následkem změny daňového zákona v ruce
několikamiliardový účet.
Někteří z vás se možná pamatují na vládní agenturu zvanou Resolution Trust
Corporation. RTG byla agenturou odpovědnou za přejímání propadlých hypoték ze
zhrouceného trhu s nemovitostmi a jejich předávání lidem, kteří věděli, jak s nimi
nakládat. Pro mě a pro mnoho mých přátel to bylo jako požehnání z finančních nebes.
Jistě si pamatujete, že peníze je vidět myslí... ne očima. Během tohoto období planuly
emoce a vidění bylo zamlžené. Lidé viděli, co byli naučeni vidět. Lidem na levé straně
Kvadrantu se staly tři věci:
1.
Všude vládla panika. Když planou emoce, finanční inteligence většinou ustupuje
ze scény. Jelikož si lidé dělali tolik starostí se zaměstnáním, s pádem cen svých
nemovitostí, s kolapsem trhu s akciemi a všeobecnou recesí obchodu, neviděli obrovské
příležitosti, které se jim nabízely přímo před očima. Zaslepilo je jejich emocionální
myšlení. Místo aby se vydali kupředu a razili si cestu neznámou krajinou, většina lidí si
zalezla do jeskyní a ukryla se.
2.
Chyběly jim technické dovednosti nutné na pravé straně Kvadrantu. Podobně jako
musí mít lékař technické dovednosti
získané léty studií a pak praktickým výcvikem, musí mít i člověk z kvadrantů „M“ a „I“
vysoce specializované praktické dovednosti. Dovednosti, které zahrnují finanční
gramotnost, což znamená porozumění finančnímu slovníku, restrukturaci dluhu,
strukturování nabídky, povaze trhu, navyšování kapitálu a další dovednosti, kterým se
lze všem naučit.
Když RTG řekla: „Máme na prodej bankovní pokladnu a v ní majetek, který měl hodnotu
20 milionů dolarů..., ale dnes ji můžete získat za 4 miliony,“ většina lidí na levé straně
Kvadrantu vůbec netušila, jak získat 4 miliony k nákupu daru z finančního nebe, ani
nevěděla, jak rozlišit dobré a špatné obchody.
3. Neměli stroj na peníze. Většina lidí musela v tomto období pracovat tvrdějí, aby vůbec
přežila. Jelikož jsem působil jako „M“, můj podnik se mohl rozvíjet jen s malým fyzickým
přispěním z mé strany. V roce 1990 byl můj podnik na nohách, fungoval a rozvíjel se.
Během tohoto období se podnik rozrostl z chabých počátků na jedenáct poboček po
celém světě. Čím více se rozvíjel, tím méně fyzické práce jsem musel vykonávat a tím
více peněz přitékalo. Systém a lidé, kteří se na systému účastnili, pracovali tvrdě. Takže
s nějakými penězi navíc a se spoustou volného času jsme mohli s manželkou trávit čas
dohledem nad „obchody“..., a že jich bylo.
BYLY TO TY NEJLEPŠÍ ČASY... BYLY TO TY NEJHORŠÍ ČASY
Existuje výrok, že „není ani tak důležité, co se odehraje v životě... jako je důležitý
význam, který tomu člověk připíše“.
Období od roku 1986 do roku 1996 bylo pro některé lidi tím nejhorším za celý život.
Pro jiné to bylo to nejlepší. Když jsem v roce 1986 poslouchal v telefonu bohatého tátu,
uvědomil jsem si fantastickou příležitost, kterou mi tato ekonomická změna nabízí. I
když jsem tehdy neměl mnoho peněz nazbyt, byl jsem schopen na základě svých
dovedností jako „M“ a „I“ vytvořit aktiva. Dále v této kapitole detailněji popíši, jak jsem
vytvářel aktiva, která mi pomohla dosáhnout finanční svobody.
105
Jedním z klíčů k úspěšnému a spokojenému životu je dostatečná flexibilita v patřičných
reakcích na veškeré změny, ke kterým může ve vašem okolí dojít - schopnost reagovat a
ze všeho mít něco dobrého. Bohužel většina lidí není vybavena potřebnými dovednostmi
ke zvládnutí rychle nastupujících ekonomických změn, ke kterým docházelo a ke kterým
stále ještě dochází. Lidé mají jednu vlastnost, která působí jako požehnání: jsou ve své
podstatě optimisté a mají schopnost zapomínat. Po deseti, dvanácti letech zapomínají...,
a pak se věci opět mění.
HISTORIE SE OPAKUJE
Dnes lidé na zákon o daňové reformě z roku 1986 víceméně zapomněli. „Z“ a „S“
pracují usilovněji než kdy jindy. Proč? Protože jim byly odebrány daňové skuliny.
Zatímco tvrdě pracovali, aby znovu nabyli to, co ztratili, hospodářská situace se zlepšila,
jejich příjmy vzrostly a jejich daňový poradce jim začal našeptávat stará známá moudrá
slova:
„Kupte si větší dům. Úrok z dluhu je vaším nejlepším daňovým odpočtem. A navíc, váš
dům je aktivum a měl by být vaší největší investicí.“
Takže se dívají na „jednoduché měsíční splátky“ a nechávají se stahovat do pozice
vyššího zadlužení.
Trh s byty vzkvétá, lidé mají k dispozici více příjmů a úrokové sazby jsou nízké.
Nakupují větší domy, mají povznesenou náladu a cpou peníze do trhu s akciemi, protože
chtějí rychle zbohatnout a protože si uvědomují, že potřebují investovat do svého stáří.
Podle mě můžeme opět očekávat velký přesun bohatství. Možná k němu nedojde letos,
ale dojde k němu. Nedojde k němu úplně stejně. Stane se něco jiného. Proto mi bohatý
táta dával číst knihy o historii ekonomie. Hospodářství se mění, ale historie nikoli. Jsou
odlišné jen okolnosti.
Peníze nepřestávají téct z levé strany Kvadrantu na stranu pravou. Tak tomu bylo
vždycky. Řada lidí je hluboce zadlužená, ale pořád vkládají peníze do největšího
rozkvětu trhu s akciemi za celou historii lidstva. Lidé na pravé straně Kvadrantu budou
prodávat za nejvyšší tržní ceny, zrovna když poslední obezřetní lidé na levé straně
překonají svůj
strach a na trh vstoupí. Stane se něco zásadního, trh zkolabuje, a když se ustálí prach,
investoři se do něj znovu nahrnou. Budou opět nakupovat to, co právě prodali. A opět
dojde k dalšímu velkému přesunu bohatství z levé strany Kvadrantu na pravou.
Než se zahojí emocionální jizvy těch, kdo přišli o peníze, uplyne přinejmenším dalších
dvanáct let..., ale rány se zacelí, zrovna když se bude další trh blížit ke svému vrcholu.
A někdy v té době začnou lidé citovat velkého baseballového hráče New York Yankees
Yogiho Berru: „Zase tu máme to deja vu.“
JE TO KONSPIRACE?
Často slýchávám, zvláště od lidí na levé straně Kvadrantu, že máme něco společného s
jakousi velkou globální konspirací, která spojuje několik ultrabohatých rodin, jež ovládají
bankovnictví. Tyto teorie o bankovních konspiracích existují už celá léta.
106
Žijeme v konspiraci? Nevím. Mohlo by k ní dojít? Všechno je možné. Vím, že existují
mocné rody, které ovládají ohromné sumy peněz. Ale že by jedna skupina ovládala celý
svět? To myslím, že ne.
Viděl bych to jinak. Řekl bych spíše, že máme jednu skupinu lidí na jedné straně
Kvadrantu s jednou mentalitou a pak druhou skupinu lidí na opačné straně Kvadrantu s
jinou mentalitou. Všichni se účastní této velké peněžní hry, ale každý kvadrant vychází z
jiného stanoviska a z jiných pravidel.
Je tu jen jeden velký problém: lidé na levé straně nevidí, co dělají lidé na pravé straně,
ale lidé na pravé straně vědí, co dělají lidé na levé straně.
HONY NA ČARODĚJNICE
Spousta lidí z levé strany Kvadrantu se místo zjišťování, co na rozdíl od nich vědí lidé z
pravé strany, pouští do honů na čarodějnice. Ještě před několika málo staletími se v
době morové epidemie nebo při čemkoli zlém, co postihlo komunitu, obyvatelé měst
vydávali na „hon na čarodějnice“. Potřebovali někoho, na něhož by mohli svést vinu za
své příkoří. Dokud věda nesestrojila mikroskop a lidé nespatřili to, co nebylo
možné vidět pouhým okem - tedy bakterie -, sváděli vinu za nemoci na jiné lidi. Aby
vyřešili své problémy, upalovali na hranici čarodějnice. Jen stěží mohli vědět, že za
většinou nemocí stojí lidé žijící ve městech se špatným systémem zacházení s odpady a
se špatnou kanalizací. Lidé si sami působili problémy životem v nezdravých
podmínkách..., nestály za tím „čarodějnice“.
Nicméně hony na čarodějnice pokračují až do dnešních dnů. Řada lidí hledá někoho, na
něhož by mohla svést své finanční nesnáze. Tito lidé chtějí ze svých finančních problémů
často vinit bohaté, neuvědomují si však, že hlavním důvodem jejich strádání je zpravidla
jejich vlastní nedostatek finančních informací.
Z HRDINŮ SE STÁVAJÍ LOTŘI
Každých pár let se objeví nový finanční guru a zdá se, že je nositelem nového
magického receptu na zbohatnutí. Koncem sedmdesátých let to byli bratři Huntové, kteří
se pokoušeli ovládnout trh se stříbrem. Svět aplaudoval jejich géniu. Skoro přes noc se z
nich však stali zločinci, protože se našla spousta lidí, která po uposlechnutí jejich rad
přišla o peníze. Koncem osmdesátých let to byl Michael Milken, král bezcenných akcií.
Jeden den byl finančním géniem a hned po pádu trhu byl zatčen a poslán do vězení.
Jednotlivci se mění, ale historie se opakuje.
Dnes máme nové investiční génie. Vystupují v televizí, jejich jména se objevují v
novinách, jsou z nich nové celebrity. Jedním z nich je Alan Greenspan, předseda Úřadu
federálních rezerv. Dnes je z něj skoro bůh. Lidé si myslí, že je odpovědný za naši
skvělou hospodářskou situaci. Za poloboha bývá označován i Warren Buffet. Když něco
koupí, všichni se za ním hrnou a kupují totéž. A když začne Warren Buffet prodávat,
ceny se řítí dolů. Pozorně sledován je i Bill Gates. I za ním se hrnou peníze. Pokud dojde
v blízké budoucnosti k většímu posunu na trhu, budou dnešní finanční hrdinové zítra
haněni? Jen čas ukáže.
Při každém vzestupném ekonomickém cyklu se objeví hrdinové, při každém sestupném
cyklu se najdou lotři. Při pohledu zpět na dějiny zjistíme, že často to jsou titíž lidé. Lidé
107
budou vždy potřebovat čarodějnice, které by mohli upalovat, nebo konspirace, na něž
by mohli svést vlastní finanční slepotu. Historie se bude opakovat.... a opět dojde k
velkému přesunu bohatství. A jakmile k němu dojde, na které straně tohoto přesunu
budete? Na levé nebo na pravé?
Podle mého názoru si lidé prostě neuvědomují, že se účastní rozsáhlé globální hry...,
hrají ve virtuálním kasinu na obloze, ale nikdo jim neřekl, že i oni jsou důležitým
hráčem. Hra se jmenuje „Kdo komu dluží?“
BÝT BANKOU... NE BANKÉŘEM
Když mi bylo asi dvacet pět, došlo mi, že podstatou hry je být bankou, což ale
neznamenalo najít si místo jako bankéř. Mělo začít mé pokročilé vzdělávání. Právě v tom
období mě bohatý táta vyzval, abych si ve slovníku našel pojmy jako „hypotéka“,
„nemovitost“ a „finance“. Začínal jsem cvičit mysl, aby viděla to, co oči neviděly.
Podněcoval mě, abych se naučil a pochopil pravidla hry, a poté, co jsem se hře naučil,
jsem si mohl s novými informacemi dělat, co jsem chtěl. Rozhodl jsem se tedy podělit se
o své vědomosti se všemi, kdo měli zájem.
Dal mi rovněž přečíst knihy o prominentních postavách kapitalismu, lidech jako John D.
Rockefeller, J. E Morgan, Henry Ford. Jednou z nejdůležitějších knih, co jsem četl, byla
The Worldly Philosophers od Roberta Heilbronera. Pro lidí, kteří chtějí působit na pravé
straně Kvadrantu, je to povinná četba, neboť sleduje osudy největších ekonomů všech
dob a začíná u Adama Smithe, autora knihy The Wealth of Nations. Je úžasné
nahlédnout do myslí několika z našich největších filozofů-ekonomů. Tito lidé vyložili
nedlouhou evoluci moderního kapitalismu. Mám za to, že pokud chcete vést lidi na pravé
straně Kvadrantu, je historický pohled na ekonomické dějiny důležitý pro pochopení jak
minulosti, tak budoucnosti.
Po The Worldly Philosophers vám doporučuji přečíst knihy Unlimited Wealth Paula
Zanea Pilzera, The Sovereign Individual Jamese Dalea Davidsona, The Crest of the
Wave Roberta Prechtera a The Great Boom Ahead Harryho Denta. Heilbronerova kniha
vám dá nahlédnout do naší ekonomické minulosti, ostatní autoři vás seznámí se svými
názory na to, kam směřujeme. Jejich protichůdná stanoviska jsou důležitá, abych viděl,
co očima nespatřím... cosi, co se nazývá budoucnost. Četbou podobných knih jsem mohl
získat pohled do zákonitostí cyklů růstu a pádu a do ekonomických trendů. Společným
tématem všech těchto knih je názor, že nás zanedlouho čeká jedna z největších
možných změn.
JAK HRÁT BANKU
Po novele daňového zákona z roku 1986 se příležitosti nabízely úplně všude.
Nemovitosti, akcie a podnikání byly k dispozici za nízké ceny. Byť taková situace ničila
lidi na levé straně Kvadrantu, pro mě to bylo přímo úžasné, protože jsem mohl
zužitkovat své dovednosti jako „M“ a „I“, a využít tak všech dosažitelných příležitostí.
Místo abych byl chamtivý a hnal se za vším, co se jevilo jako dobrý obchod, rozhodl
jsem se soustředit se na nemovitosti.
Proč na nemovitosti? Pro těchto pět prostých důvodů:
108
1.
Ceny. Ceny nemovitostí byly tak nízké, že hypoteční splátky byly u většiny
nemovitostí mnohem nižší než nájem, který by odrážel spravedlivou situaci na trhu. Tyto
reality dávaly velký ekonomický smysl..., což znamenalo, že se na ně vázalo malé riziko.
Bylo to jako zajít do obchodního domu, kde se všechno nabízelo za poloviční cenu.
2.
Financování. Banky mi dávaly úvěry na nemovitosti, ale ne na akcie. Poněvadž
jsem v době deprese chtěl nakoupit co nejvíce, kupoval jsem nemovitosti tak, abych
mohl kombinovat hotovost s financováním prostřednictvím bank.
Například: Řekněme, že jsem měl na úsporách 10 000 dolarů, které jsem chtěl
investovat. Kdybych chtěl kupovat akcie, koupil bych akcie za 10 000 dolarů. Mohl jsem
využít marže (když kupujete s marží, zaplatíte jen část celkové ceny a makléřská
společnost vám půjčí zbytek), ale nebyl jsem na tom finančně tak dobře, abych mohl
riskovat pokles trhu.
S 10 000 dolary v nemovitostech a devadesátiprocentním úvěrem jsem si mohl koupit
reality za 100 000 dolarů.
Kdyby šly oba trhy nahoru, vydělal bych 1000 dolarů na akciích, ale 10 000 na
nemovitostech.
3.
Daně. Kdybych měl zisk milion dolarů z akcií, zaplatil bych skoro 30 procent na
daních z příjmu. U nemovitostí však bylo možné převést nezdaněný milion dolarů do
další transakce s nemovitostmi. Navíc jsem mohl snížit hodnotu nemovitostí, a získat tak
ještě další daňové výhody.
Důležitá poznámka: Abych investoval do nějakého obchodu, musí mi investice dávat
ekonomický smysl. Smysl je přednější než daňová výhoda. Daňové výhody investice
pouze zatraktivňují.
4.
Tok peněz. Nájmy se nesnížily, i když se snížily ceny nemovitostí. To mi vydělalo
spoustu peněz, zaplatilo hypotéky a, co je nejdůležitější, umožnilo mi to „načasovat trh“.
Nájmy mi koupily čas, kdy jsem mohl čekat, až se ceny nemovitostí zase vzchopí. Když
se vzchopily, byl jsem schopen prodávat. Ačkoli jsem byl vázán velkým dluhem, nikdy
jsem nepocítil žádnou újmu, protože nájmy byly mnohem větší než náklady na úvěr.
5.
Příležitost, jak se stát bankou. Nemovitosti mi umožnily stát se bankou, něčím,
čím jsem chtěl být už roku 1974.
BUĎTE BANKOU, NE BANKÉŘEM
V knize Bohatý táta, chudý táta jsem psal o tom, jak bohatí vytvářejí peníze a často
sehrávají roli bankéře. Nabídnu vám zde teď jednoduchý příklad, který pochopí snad
každý.
Řekněme, že narazím na dům, který má hodnotu 100 000 dolarů a já uzavřu velmi
výhodný obchod a koupím ho jenom za 80 000 (zaplatím 10 000 na dřevo plus 70 000
na hypotéce, za niž ručím).
Dám si potom inzerát, že dům je na prodej za 100 000, což je jeho odhadní cena, a v
inzerátu použiji tato magická slova: „Dům na prodej.
Zoufalý majitel. Není třeba prokazovat solventnost. Nízká platba v hotovosti, jednoduché
měsíční platby“
109
Telefon začne zvonit jako o život. Dům prodám na smlouvu o nájmu a koupi.
Jednoduše řečeno prodám dům za 100 000 dolarů dlužního úpisu. Celá transakce
vypadá následovně:
Na mé bilanční rozvaze:
Má bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva
i 00 000 dolarů dlužního úpisu
70 000 dolarů hypotéka
Na bilanční rozvaze kupce:
Bilanční rozvaha kupce
Aktiva
Pasiva
100 000 dolarů dlužního úpisu
Transakci pak zaregistruji u správce, třetí osoby, která většinou vyřizuje platby. Pokud
člověk nezaplatí 100 000 dolarů, prohlásím hypotéku za propadlou a prodám nemovitost
dalšímu zájemci, který stojí o dům, kde za platí „nízkou částku v hotovosti a pak bude
jednoduše odevzdávat měsíční splátky. Lidé zajímající se o tuto příležitost u mě budou
tvořit fronty.
Výsledkem je, že vydělám 30 000 dolarů v kolonce aktiva, za něž mi budou vyplaceny
úroky, podobně jako se platí úroky bance z poskytnutých úvěrů.
Začínal jsem být bankou a líbilo se mi to. Pokud si vzpomínáte, bohatý táta v minulé
kapitole říkal: „Dávej si pozor, když na sebe bereš dluh; když se zadlužíš ty osobně, dej
si pozor, ať je to malá částka. Když je to částka velká, dej si pozor, aby ji splácel někdo
jiný.“
V jazyce pravé strany Kvadrantu jsem riziko odrazil, čili „přehodil“ na někoho jiného.
Tak se hraje ve světě financí.
Tento typ transakcí se provádí po celém světě. Ale přesto, kamkoli přijedu, všude ke
mně lidé přistupují a říkají mi tato magická slova: „To tady dělat nemůžete.“
Většina malých investorů si neuvědomuje, že řada velkých komerčních budov se
kupuje a prodává přesně tak, jak jsem popsal výše. Někdy si vezmete na pomoc banku,
ale častokrát ne.
JE TO JAKO NAŠETŘIT SI 30 000 DOLARŮ, ANIŽ BYSTE MUSELI SPOŘIT
Pokud si vzpomínáte, v minulé kapitole jsem psal, proč vláda neposkytuje lidem
daňové výhody za spoření. Pochybuji, že banky někdy o něco podobného vládu
požádají, protože vaše úspory jsou jejich pasivy. Spojené státy mají nízkou míru úspor,
protože banky vaše peníze nechtějí ani je nepotřebují k tomu, aby se jim dařilo dobře.
110
Tento příklad tedy slouží jako ukázka, jak si hrát na banku a navyšovat své úspory, aniž
byste museli vynakládat nějakou mimořádnou námahu. Tok peněz z těchto 30 000
dolarů lze zobrazit takto:
Na tomto schématu je pozoruhodných několik věcí:
1.
Stanovuji úrokovou sazbu ze svých 30 000 dolarů. Často jde o desetiprocentní
úrok. Většina bank vám dnes z úspor víc než 5 procent na úrocích nevyplatí. Takže i
kdybych použil svých 10 000 dolarů jako platbu v hotovosti, což se snažím neudělat,
úroky z nich jsou často vyšší než z banky.
2.
Je to jako vytvořit 20 000 dolarů (30 000-10 000 dolarů platby v hotovosti), které
předtím neexistovaly. Je to jako u banky..., ta vytváří aktivum a pak si z něj účtuje úrok.
3.
Těchto 20 000 dolarů bylo vytvořeno bez daně. Průměrný člověk v kvadrantu „Z“
by musel vydělat na mzdě skoro 40 000 dolarů, aby si mohl 20 000 odložit stranou.
Příjmy zaměstnance se dělí na polovinu; vláda si bere 50 procent.... ještě dříve, než je
spatříte.
4.
Za všechny daně z nemovitosti, poplatky za údržbu a správu majetku je nyní
odpovědný kupec, protože já jsem nemovitost kupci prodal.
5.
A navíc, prostou hrou na banku na pravé straně Kvadrantu lze provést řadu
kreativních věcí, lze zde vytvářet peníze z ničeho.
Dát dohromady podobnou transakci trvá tak týden či měsíc. Otázka je, jak dlouho by
většině lidí trvalo vydělat si navíc 40 000 dolarů, aby si z nich po odečtení daní a jiných
výdajů mohli našetřit 20 000.
TOK PŘÍJMŮ JE POD OCHRANOU
V knize Bohatý táta, chudý táta jsem se krátce zabýval důvodem, proč bohatí používají
korporace.
1.
Ochrana aktiv. Pokud jste bohatý, lidé se vám rádi snaží vzít to, co máte,
vedením soudních sporů. Říká se tomu: „Najdi si někoho, kdo je za vodou.“ Bohatí
většinou nevlastní nic na své jméno. Svá aktiva uchovávají v trustech a korporacích, a
tak je i chrání.
2.
Ochrana příjmů. Převedením příjmů z aktiv do vlastní korporace si můžete
ochránit mnoho z toho, co vám běžně vezme vláda.
Je krutou skutečností, že když jste zaměstnanec, vypadá postup následovně:
VYDĚLÁVAT - PLATIT DANĚ - UTRÁCET
Pokud jste zaměstnanec, ještě předtím, než obdržíte svou výplatní pásku, vaše příjmy
projdou zdaněním. Pokud si jako zaměstnanec ročně přijdete na 30 000 dolarů, jakmile
se s nimi vypořádá vláda, suma klesne na 15 000. S těmito 15 000 dolary musíte splatit
hypotéku (stát vám alespoň nabídne daňový odpočet za úroky zaplacené za hypotéku...,
čímž vás přesvědčí, abyste si koupili větší dům).
Pokud nejdříve „proženete“ svůj příjem korporací, schéma by vypadalo takto:
VYDĚLÁVAT - UTRÁCET - PLATIT DANĚ
Když zisk ze svých 30 000 nově vytvořených dolarů nejdříve vložíte do korporace,
můžete předtím, než se dostane do rukou státu, jeho velkou část zaúčtovat do nákladů.
111
Pokud vlastníte korporaci, pravidla si vytváříte sami..., pokud jsou v souladu s daňovým
zákonem.
Jestliže si sami stanovujete pravidla, můžete si například do směrnic své společnosti
napsat, že výživné tvoří součást zaměstnaneckých výhod. Společnost může platit každý
měsíc 400 dolarů na výživné z ještě nezdaněných peněz. Pokud je budete platit již
zdaněnými peněží, museli byste si ve skutečnosti vydělávat skoro 800 dolarů, abyste
těmito již zdaněnými penězi zaplatili za stejné výživné. Co se týče toho, co může majitel
korporace na rozdíl od zaměstnance odepsat, je seznam dlouhý a požadavky různorodé.
Lze odepsat i určité cestovní výdaje, pokud můžete doložit, že jste se na cestě věnovali
obchodním aktivitám (účastnili jste se například jednání správní rady). Jen si dávejte
pozor, abyste dodržovali pravidla. V řadě případů se pro majitele společností a
zaměstnance liší i penzijní programy. Chci však opět upozornit na to, že abyste si mohli
odpočítávat podobné výdaje, je třeba dodržovat všechny relevantní normy. Věřím, že lze
využívat výhod legálních odpočtů, které umožňuje daňový zákon, ale nedoporučuji,
abyste zákon porušovali.
A opět platí, že klíčem k možnosti využívat určitých výhrad je to, ze kterého kvadrantu
přichází váš zisk. Pokud veškerý svůj zisk generujete jako zaměstnanec u společnosti,
kterou nevlastníte ani neovládáte, vztahuje se na vás jen pramalá ochrana příjmů a
aktiv.
Proto vám doporučuji: pokud jste zaměstnanec, držte se svého místa, ale začněte
trávit čas i v kvadrantech „M“ a „I“. Vaše cesta k rychlejšímu dosažení svobody vede
přes tyto dva kvadranty. Abyste se cítili finančně jistější, musíte působit ve více než jen
jednom kvadrantu.
PŮDA ZADARMO
Před několika lety jsme s manželkou zatoužili po nějaké nemovitosti daleko od
hlučícího davu. Popadla nás touha vlastnit pozemek s vysokými duby, mezi nimiž by se
proplétal potůček. Také jsme chtěli nějaké to soukromí.
Našli jsme parcelu, jejíchž dvacet akrů mělo cenu 75 000 dolarů. Prodejce byl ochoten
vzít si 10 procent v hotovosti a rozdíl úročit 10 procenty. Byla to rozumná transakce.
Potíž spočívala jen v tom, že se neshodovala s pravidlem zadlužení, které mě naučil
bohatý táta a které znělo: „Dávej si pozor, když na sebe bereš dluh. Když se zadlužíš ty
osobně, dej si pozor, ať je to malá částka. Když je to částka velká, dej si pozor, aby ji
splácel někdo jiný.“
Takže jsme s manželkou tento pozemek v ceně 75 000 dolarů nechali být a začali jsme
se shánět po pozemku, který by dával větší smysl. Mně osobně se
pětasedmdesátitisícový dluh zdál vysoký, protože tok našich peněz by vypadal takto:
A pamatujte si pravidlo bohatého táty: „Když na sebe vezmeš dluhy a riziko, dej si
pozor, abys za to dostal zaplaceno.“
Při této transakci bych na sebe vzal jak dluh, tak riziko a platil bych za ně.
Asi o měsíc později jsme našli pozemek, který byl ještě nádhernější. Bylo to 87 akrů
vysokých dubů i s potůčkem, stál na něm dům a všechno to stálo 115 000 dolarů.
Prodejci jsem nabídl plnou cenu, pokud by přistoupil na mé podmínky..., což i udělal.
112
Abych to zbytečně neprotahoval: utratili jsme několik dolarů za opravu domu, načež
jsme ho i s 30 akry půdy prodali za 215 000 dolarů. Drželi jsme se myšlenky „nízkých
plateb v hotovosti a jednoduchých měsíčních splátek“ a nechali si zbývajících 57 akrů
pro sebe.
Na mé bilanční rozvaze celá transakce vypadala následovně.
Bilanční rozvaha
Aktíva
Pasiva
215000 dolarů
115000 dolarů
Nový majitel byl štěstím bez sebe, protože šlo o krásný dům a on ho koupil za
minimální platbu v hotovosti. Jen na okraj: i on ho koupil prostřednictvím své
společnosti jako rekreační místo pro své zaměstnance, což mu umožnilo odepsat
nákupní cenu jako aktivum a rovněž odečíst náklady na údržbu. Navíc si mohl odečíst
úrokové platby. Jeho úrokové platby více než zaplatily mé úrokové platby. O několik let
později prodal několik akcií své společnosti a splatil úvěr, který mi dlužil, takže jsem
mohl splatit svůj úvěr i já. Dluh zmizel.
Se 100 000 dolary zisku navíc jsem byl schopen zaplatit daně z nabytí pozemku a
domu.
Čistý výsledek byl tedy nulový dluh, nějaké ty dolary zisku (15 000 po zaplacení daní) a
57 akrů překrásného pozemku. Bylo to jako nechat si zaplatit za to, co jste chtěli.
Dnes tedy bilanční rozvaha z oné transakce vypadá takto:
Bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva
15 000 dolarů na hotovosti
57 akrů půdy
PRVNÍ VEŘEJNÁ NABÍDKA
První veřejná nabídka (initial public offering), čili nabídnutí akcií soukromé společnosti
veřejnému trhu, se zakládá na stejných principech. Třebaže slova, trh a hráči jsou jiní,
základní fundamentální principy zůstávají tytéž. Když má organizace vytvoří společnost,
kterou nabídne veřejnému trhu, vytváříme často hodnotu ze vzduchu, i když se ji
snažíme založit na přesném odhadu rozumné tržní ceny. Nabídneme společnost
veřejnému trhu, a místo abychom její kapitál prodali jedné osobě, prodáme ho tisícům
lidí v podobě akcií společnosti.
HODNOTA ZKUŠENOSTI
113
Existuje ještě jeden důvod, proč doporučuji lidem, aby před přesunem do kvadrantu
„I“ začínali spíše v kvadrantu „M“. Nehledě na to, zda investujete do nemovitostí,
podnikání, akcií nebo obligací, je třeba mít „všeobecný smysl pro obchod“, který je
nutný, aby se z vás stal zdravý investor. Někteří lidé tento všeobecný smysl mají, ale
řada lidí ho nemá. A v prvé řadě proto, že školy nás učí vysoké specializaci... neučí nás
všeobecnosti.
Ještě jedna poznámka pro ty, kdo pomýšlejí na přesun do kvadrantů „M“ nebo „I“;
doporučuji začínat s malým množstvím... a pomalu. Velké obchody si nechejte na dobu,
až vám naroste sebejistota a budete mít bohatší zkušenosti. Pamatujte si, že jediný
rozdíl mezi transakcí za 80 000 dolarů a 800 000 dolarů je jedna nula. Proces uzavírání
malého obchodu je stejný jako uzavírání obrovské mnohamilionové veřejné nabídky. Je
to jen otázka většího množství lidí, více nul a větší zábavy.
Jakmile člověk získá zkušenosti a dobrou pověst, je třeba k vytváření větších a větších
investic stále méně peněz. Častokrát není potřeba k vydělání hodně peněz vůbec ničeho.
Proč? Zkušenost se cení. Jak jsem uvedl už dříve, pokud víte, jak vydělávat peníze za
použití peněz, lidé a peníze se kolem vás budou jen kupit. Začínejte s málem a dopřejte
si čas. Zkušenost je důležitější než peníze.
JE TO PROSTÉ A SNADNÉ
Teoreticky jsou počty a transakce na pravé straně Kvadrantu prosté, nehledě na to,
zda se bavíme o akciích, obligacích, nemovitostech nebo podnikání. Abyste na tom byli
finančně dobře, stačí umět jinak uvažovat... uvažovat z pozice různých kvadrantů a mít
odvahu dělat věci jinak. Z mého pohledu je pro člověka, pro něhož je tento způsob
uvažování nový, nejtěžší zvládnout davy lidí, kteří mu budou říkat: „To dělat nemůžeš.“
Pokud dokážete překonat tento typ omezeného uvažování a najdete si lidi, kteří vám
řeknou: „Ale ovšem, já vím, jak na to. Rád vás tomu naučím,“ budete mít snadný život.
ZÁKONY
Tuto kapitolu jsem zahájil odkazem na reformu daňového zákona z roku 1986. Třebaže
to byla důležitá změna, nebyla to a nebudete to změna poslední. Příkladu reformy z roku
1986 používám jen proto, abych ukázal, jak mocné mohou některé normy a zákony být.
Pokud má být člověk úspěšný na pravé straně Kvadrantu, musí si být vědomý tržních sil
a veškerých změn v legislativě, které tyto tržní síly ovlivňují.
V současnosti máme ve Spojených státech více než 100 000 stran daňových zákonů.
To se týká pouze daňové služby. Federální zákony zabírají více než 1,2 milionu stran.
Průměrnému čtenáři by trvalo 23 000 let, než by přečetl celou americkou soustavu
zákonů. Každý rok vznikají nové a nové zákony, staré jsou rušeny nebo pozměňovány.
Pouhé sledování těchto změn by vydalo na více než jedno pracovní místo na plný
úvazek.
Vždy, když mi někdo řekne: „To je nezákonné.“ odpovím mu otázkou, zda přečetl
všechny řádky všech amerických zákonů. Pokud odpoví „ano“, pomalu se začnu krást
pozpátku ven z místnosti. Nikdy se neotáčejte zády k někomu, kdo tvrdí, že zná všechny
zákony.
114
Úspěch na pravé straně Kvadrantu vyžaduje vidět 5 procent očima a 95 procent
rozumem. Porozumění zákonům a tržním silám je pro finanční úspěch nepostradatelné.
Když se zákony a trhy mění, dochází k velkým přesunům majetku. Je proto důležité,
abyste jim věnovali pozornost, pokud chcete, aby tyto změny působily ve váš prospěch,
a ne proti vám.
VLÁDA POTŘEBUJE VAŠE PENÍZE
Věřím na placení daní. Vím, že vláda poskytuje řadu důležitých a k životu potřebných
služeb nutných pro úspěšný chod civilizace. Myslím si však, že vláda je bohužel špatně
řízena, je příliš velká a zavázala se k tolika špatným slibům, že je nebude schopna
dodržet. Není to však chyba politiků a zákonodárců, kteří ve vládě sedí dnes, protože
většina finančních problémů, s nimiž se musíme v současnosti potýkat, vznikla před více
než šedesáti lety vinou jejich předchůdců. Dnešní zákonodárci se snaží s problémy
potýkat a nacházet řešení. Pokud však chtějí zůstat v úřadě, nemohou říkat širokým
masám pravdu. Kdyby ji vyjevili, z úřadu by museli odejít..., protože masy se stále
spoléhají na vládu, která za ně musí řešit finanční a zdravotní problémy. Vláda to však
nedokáže. Je stále menší a problémy se stále zvětšují.
Mezitím se vláda musí i nadále snažit získat co nejvíce daní..., i když politici slibují
opak. Proto Kongres v roce 1986 schválil i daňovou reformu. Potřeboval zacelit daňovou
skulinu, aby nashromáždil více daní. V několika nejbližších letech musí řada západních
vlád vybrat více na daních, aby se vyhnula nedodržení slibů učiněných v dávné
minulosti. Slibů, jako jsou zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a federální důchody
náležející milionům federálních zaměstnanců. V současnosti pravděpodobně ještě
nedojde k masovému veřejnému prozření, ale dá se očekávat, že problém vyvrcholí
kolem roku 2010. Svět si uvědomí, že Spojené státy nebudou schopny vyřešit své potíže
půjčkami.
V časopise Forbes se takto psalo o narůstajícím americkém dluhu:
„Pokud si povšimnete, bude klesat až do roku 2010 a pak raketově vystřelí vzhůru.
Vystřelí vzhůru, zrovna když začne odcházet do důchodu největší skupina lidí v celé
americké historii. V roce 2010 bude prvním příslušníkům generace padesátých let, tzv.
baby-boomers, šedesát pět. V roce 2010 tito lidé, místo aby přidávali peníze na trh s
akciemi, z něj začnou peníze vybírat... a možná k tomu dojde i dříve. V roce 2010 si 75
milionů „baby-boomers“ uvědomí, že jejich největší „aktivum“, jejich dům, je příliš velké,
protože děti odešly, a oni začnou své velké domy prodávat, aby se mohli nastěhovat do
oblastí s menší zločinností, tzn. na americký venkov a do menších měst.“
Běžné penzijní nástroje, jako jsou v USA 401 (k) a v řadě zemí Britského společenství
národů pak fondy Superannuation, začnou upadat. Začnou upadat, protože jsou
vystaveny fluktuacím trhu..., což znamená, že s trhem porostou a s trhem budou i
klesat. Podílové fondy začnou likvidovat své akcie, aby zaplatily za příkazy k prodeji
vydané lidmi z generace „baby-boomers“, kteří tyto peníze budou potřebovat na svoji
penzi. „Baby-boomers“ budou muset najednou čelit obrovským daním z kapitálových
zisků získaných těmito podílovými fondy, jež budou vymahatelné při vybírání peněz.
Kapitálové zisky budou pocházet z prodeje nadhodnocených akcií za vysoké částky, jež
budou fondy účtovat svým členům. Místo peněz tak spoustě „baby-boomers“ zůstane
115
daňový účet za kapitálové zisky, které nikdy neobdrželi. Pamatujte si, že berní úředník
má k penězům přístup vždy dříve než vy.
Zároveň s tím se začne zhoršovat zdraví milionů chudších „baby-boomers“, kteří
začnou chřadnout, protože chudí lidé mají podle historických zkušeností horší zdraví než
lidé zámožní. Zdravotní pojištění zbankrotuje a ve všech městech po celých Spojených
státech se ozve volání po větší vládní podpoře.
Přidejte k tomu zastínění USA Čínou, zemí s nejvyšším hrubým národním produktem, a
nástup Evropské měnové unie. Domnívám se, že budou muset klesnout jak platy, tak
ceny zboží... nebo se bude muset drasticky zvýšit produktivita práce, aby Spojené státy
dokázaly držet krok s vývojem těchto dvou obrovských ekonomických bloků.
Toto všechno se stane kolem roku 2010, což není za dlouho. Uskuteční se další velký
přesun majetku, a to ne vinou konspirace, nýbrž nevědomosti. Nacházíme se v
posledním sevření neustále si něco nárokující mentality velké vlády a velkého podnikání
Průmyslového věku, přičemž již oficiálně vstupujeme do věku Informačního. V roce 1989
byla stržena berlínská zeď. Mám za to, že tato událost byla tak důležitá jako rok 1492,
kdy Kolumbus na své cestě do Asie náhodou objevil Ameriku. Pro některé kruhy
znamenal rok 1492 nástup Průmyslového věku. Jeho konec nastal v roce 1989. Tehdy se
změnila pravidla.
DĚJINY NÁM JSOU PRŮVODCEM
Bohatý táta mě vedl k tomu, abych se pravidlům hry dobře naučil. Poté, co se jim
naučím, si můžu s tím, co vím, dělat, co chci. Píši a učím, protože soucítím a mám
dojem, že stále více lidí potřebuje vědět, jak se o sebe finančně postarat... a nebýt
životně závislí na vládě nebo firmě.
Doufám, že v tom, co před námi na ekonomické cestě vidím, se mýlím. Možná vlády
své sliby dodrží a o lidi se postarají: budou stále zvyšovat daně a budou se stále více
zadlužovat. Možná trh s akciemi bude stále růst a nikdy nespadne... a možná ceny
nemovitostí také neustále porostou a z vašeho domu se stane vaše nejlepší investice. A
možná miliony lidí dojdou štěstí, když si budou vydělávat minimální mzdu a budou moci
poskytnout své rodině kvalitní živobytí. Možná k tomuto všemu dojde. Ale já si to
nemyslím. Ne, pokud jsou dějiny nějakým vodítkem.
Historicky vzato, kdyby se lidé dožívali sedmdesáti pěti let, zažijí dvě recese a jednu
hospodářskou krizi. My, jakožto generace padesátých let, jsme si prožili dvě recese, ale
krize nás zatím nepostihla. Možná k žádné další krizi ani nedojde. Ale v historii se o
ničem takovém nehovoří. Důvodem, proč mě bohatý táta nutil, abych si četl knihy o
velkých kapitalistech a ekonomech, bylo to, že jsem tak mohl získat dlouhodobější
pohled na věci a lepší perspektivu toho, odkud přicházíme a kam směřujeme.
Stejně jako se na moři tvoří vlny, tvoří se vlny i na trhu. Místo větru a slunce, které
vzdouvají vlny na moři, stojí za vlnami na finančních trzích dvě lidské emoce: chamtivost
a strach. Myslím, že krize jsme za sebou ještě nenechali, protože všichni jsme stále lidmi
a chamtivost a strach nás jen tak neopustí. A když se chamtivost a strach srazí a člověk
utrpí těžkou ztrátu, dojde na další lidskou emoci, na depresi. Depresi tvoří dvě lidské
emoce: zlost a smutek. Zlost na sebe samé a smutek ze ztráty. Ekonomické deprese
jsou odrazy emocionálních depresí. Lidé prohrávají a upadají do depresí.
116
I když se může zdát, že ekonomika celkově vzkvétá, existují miliony lidí, kteří se
nacházejí v různých stadiích deprese. Možná mají práci, ale hluboko uvnitř vědí, že
finančně se nijak nevyvíjejí. Mají zlost sami na sebe a propadají smutku ze ztráty času.
Jen málo vědí o tom, že se nechali lapit představou Průmyslového věku o „nalezení
bezpečného, jistého místa a bezstarostností ohledně budoucnosti“.
VELKÁ ZMĚNA... A PŘÍLEŽITOST
Vstupujeme do věku ohromných změn a možností. Pro některé lidi to budou ty nejlepší
časy, pro jiné ty nejhorší časy.
Prezident Kennedy řekl: „Čeká nás velká změna.“
Kennedy byl člověk, který pocházel z pravé strany Kvadrantu a který se všemožně
snažil pozvednout životy těch, kdo se zasekli v časových smyčkách. Bohužel v těchto
smyčkách se i nadále nacházejí miliony lidí, kteří se stále nechávají řídit myšlením, jež se
předává z dob dávno minulých. Myšlením jako: „Choďte do školy, abyste si našli jistou
práci.“ Vzdělání je důležitější než kdy předtím, ale je potřeba, abychom naučili lidi myslet
v širších souvislostech, nejen v souvislostech hledání jistého zaměstnání a očekávání, že
se o ně postará firma nebo vláda, jakmile se dožijí důchodového věku. Takové bylo
myšlení Průmyslového věku... ten jsme už nechali za sebou.
Nikdo neříká, že je to spravedlivé... nežijeme totiž ve spravedlivé zemi. Žijeme ve
svobodné zemi. Žijí zde lidé, kteří pracují tvrději, jsou chytřejší, více motivovaní k
dosažení úspěchu, talentovanější či toužící více po kvalitním životě než jiní. Máme
svobodu sledovat své cíle, pokud nám nechybí odhodlání. Ovšem pokaždé, když se
někomu daří lépe, se najde někdo, kdo řekne, že je to nespravedlivé. Titíž lidé si myslí,
že by bylo správné, kdyby se bohatí podělili o svůj majetek s chudými. Ale tady o
spravedlnosti nikdo nemluví. A čím více se budeme snažit udělat svět spravedlivější, tím
méně svobody budeme mít.
Když mi někdo řekne, že žijeme ve společnosti s rasovou diskriminací, souhlasím s ním.
Vím, že takové věci existují. Já osobně jakýkoli způsob diskriminace odsuzuji. Sám,
protože mám japonské předky, jsem ji zažil na vlastní kůži. Na levé straně Kvadrantu
diskriminace existuje, a to zvláště ve firmách. Váš vzhled, vaše vzdělání, barva vaší platí,
pohlaví... to vše je na levé straně Kvadrantu důležité. Ne tak na straně pravé. Pravá
strana se nezabývá spravedlností nebo jistotou, nýbrž svobodou a láskou ke hře. Pokud
se chcete účastnit hry na pravé straně Kvadrantu, hráči vás uvítají. Když hrajete a
vyhrajete, je to v pořádku. Uvítají vás ještě srdečněji a zeptají se vás na vaše tajemství.
Když hrajete a prohrajete, rádi si vezmou všechny vaše peníze, ale nestěžujte si ani
nikoho za své chyby neobviňujte. Tak se na pravé straně Kvadrantu nehraje. Neočekává
se, že se bude hrát spravedlivě. Hra nemá spravedlnost v názvu.
PROČ TEDY VLÁDA NECHÁVÁ PRAVOU STRANU KVADRANTU NA POKOJI?
Ve skutečnosti vláda pravou stranu Kvadrantu na pokoji nenechává. Spíš jde o to, že
„M“ a „I“ znají více způsobů, jak prchat a skrývat bohatství. V knize Bohatý táta, chudý
táta jsem psal o moci korporací. Jeden velký důvod, proč si bohatí uchovávají více ze
svého bohatství, spočívá v tom, že působí jako korporace a ne jako obyčejní lidé. Člověk
potřebuje k cestě z jedné země do druhé pas. Korporace nikoli. Korporace cestuje po
117
světě svobodně a často může i svobodně pracovat. Člověk se musí nechat zaregistrovat
u vlády a v USA k práci potřebuje tzv. zelenou kartu. Korporace nic takového nemusí.
Ačkoli by vláda od korporací získala více peněz, uvědomuje si, že pokud schválí
nevhodné daňové zákony, korporace popadnou své peníze a pracovní místa a přesunou
se do jiné země. V Průmyslovém věku lidé mluvili o „zahraničí“ obecně jako o nějaké
zemi. Bohatí vždy hledali daňové ráje, kde by s jejich penězi bylo nakládáno laskavě.
Dnes „zahraničí“ není nějaká země; je to kyberprostor. Peníze, jakožto myšlenka a
neviditelný fenomén, se mohou skrývat v neviditelnu či alespoň mimo dosahu lidských
očí. Brzy dojde k tomu, pokud k tomu již nedošlo, že lidé budou provádět své bankovní
transakce na satelitech obíhajících kolem země... nespoutáváni zákony; nebo si budou
moci zvolit působení v zemi, jejíž zákony jsou bohatým lidem více nakloněny.
V Bohatém tátovi, chudém tátovi jsem psal, že korporace se staly populárními na
počátku Průmyslového věku... těsně poté, co Kolumbus objevil nový svět oplývající
bohatstvím. Pokaždé, když bohatý člověk vyslal na moře loď, vystavoval se riziku,
protože pokud se loď nevrátila, byl by zadlužen u rodin zemřelých námořníků. Došlo k
vytvoření korporací, jejichž účelem byla právní ochrana a omezení rizika ztrát pouze na
částky, s nimiž se riziko podstupovalo. Bohatí tedy riskovali pouze své peníze a posádky
riskovaly pouze své životy. Od té doby se toho příliš nezměnilo.
Vždy, když cestuji po světě, obchoduji s lidmi, kteří jsou převážně zaměstnanci svých
vlastních korporací. Teoreticky nic nevlastní a ani neexistují jako soukromé osoby.
Existují jako úředníci ve svých bohatých podnicích, ale jako soukromé osoby nic
nevlastní. A vždy, když se vydávám do světa, setkávám se s lidmi, kteří mi tvrdí: „V této
zemi něco takového nemůžete. Je to protizákonné.“
Většina lidí si neuvědomuje, že zákony v západním světě jsou si docela podobné.
Mohou snad používat jiných slov k popisu stejných věcí, ale v principu jsou všechny
zákony vlastně stejné.
Doporučuji vám, pokud je to tedy možné, abyste se alespoň zamysleli nad možností
stát se zaměstnancem vlastní korporace. Je to vhodné obzvláště pro „S“ a „M“ s
vysokými příjmy, i když vlastní třeba franšízy nebo si vydělávají multilevel marketingem.
Zeptejte se u kompetentních finančních poradců. Pomohou vám vybrat si a zavést
nejlepší systém odpovídající vaší konkrétní situaci.
EXISTUJÍ DVA TYPY ZÁKONŮ
Na povrchu se snad zdá, že existují zákony pro bohaté a zákony pro všechny ostatní.
Ve skutečnosti jsou však zákony stejné. Jediný rozdíl spočívá v tom, že bohatí používají
zákonů ve svůj prospěch, zatímco chudí a lidé středních vrstev ne. V tom tkví základní
rozdíl. Zákony jsou stejné..., jsou napsány pro všechny... a já vám velice doporučují,
abyste si najímali chytré poradce a zákony dodržovali. Je příliš snadné vydělávat peníze
legálně, místo abyste zákony porušovali a skončili ve vězení.
Navíc vám vaši právní poradci poslouží i jako časný systém varování před nadcházejícími
legislativními změnami..., a když se mění zákony, mění se majitelé i bohatství.
DVĚ VOLBY
118
Jednou z výhod života ve svobodné společnosti je svoboda rozhodování. Podle mého
názoru existují dvě volby..., volba jistoty a volba svobody. Pokud si zvolíte jistotu,
zaplatíte za ni ohromnou cenu formou přehnaných daní a trestuhodných úrokových
plateb. Pokud si zvolíte svobodu, musíte se naučit pravidlům hry a pak ji i hrát. Jen na
vás záleží, ze kterého kvadrantu tuto hru chcete hrát.
V první části této knihy jsem definoval specifika Cashflow kvadrantu, zatímco druhá
část se soustředila na rozvíjení mentality a postojů člověka, který si vybere pravou
stranu Kvadrantu. Nyní byste tedy měli vědět, ve které části Kvadrantu se nacházíte, a
měli byste mít i představu, kam se chcete dostat. Měli byste i lépe chápat duševní
pochody a mentalitu působení na pravé straně Kvadrantu.
I když jsem vám ukázal způsoby, jak přecházet z levé strany Kvadrantu na stranu
pravou, chtěl bych vás nyní seznámit i s několika dalšími specifiky. V poslední, třetí části
této knihy, popíšu sedm kroků vedoucích k nalezení rychlé finanční cesty. Jde o kroky,
které považuji za nezbytné k přesunu na pravou stranu Kvadrantu.
POZNÁMKA AUTORA
V roce 1943 začaly Spojené státy zdaňovat všechny pracující Američany
prostřednictvím srážek z platu. Jinak řečeno, vláda si nechávala platit dříve, než lidé v
kvadrantu „Z“ dostali zaplaceno. Kdokoli, kdo byl jen „Z“, měl před vládou jen malé
zastání. Znamenalo to rovněž skutečnost, že místo aby byli zdaněni pouze bohatí, v což
doufal šestnáctý doplněk Ústavy, platil daně nyní každý na levé straně Kvadrantu,
bohatý či chudý. Jak jsem uvedl již dříve, nejhůře placení Američané dnes platí na
daních, v poměru k celkovému příjmu, více než bohatí a střední vrstvy.
V roce 1986 se reforma daňového zákona soustředila na dobře placené odborníky v
kvadrantu „S“. Zákon doslova uváděl lékaře, právníky, architekty, zubaře, inženýry a
podobné profese, přičemž jim ztížil, ba dokonce znemožnil chránit si své příjmy, jako to
mohou dělat bohatí v kvadrantech „M“ a „I“.
Tito odborníci byli nuceni spravovat své podnikání prostřednictvím omezených
soukromých korporací místo svobodných korporací nebo museli platit daňová penále.
Bohatí tato penále neplatí. Příjem těchto dobře placených odborníků tedy podléhá
nejvyšší možné individuální daňové sazbě. Nemají možnost chránit si svůj příjem pomocí
odpisů dovolených korporacím lidí v kvadrantech „M“ a „I“. A zároveň zákonná úprava
přinutila korporace samostatně výdělečně činných řídit se kalendářním rokem. I to opět
způsobilo, aby veškeré příjmy podléhaly nejvyššímu zdanění.
Když jsem se o těchto změnách nedávno bavil se svou osobní účetní, připomněla mi,
že nově samostatně výdělečně činní lidé zažívají největší šok zpravidla koncem prvního
roku podnikání, kdy si uvědomí, že největší daň, kterou platí, je daň ze „samostatně
výdělečné činnosti“. Tato daň je dvakrát vyšší pro „S“, neboli samostatně výdělečně
činné, než pro „Z“, čili zaměstnance. A je vypočítávána na základě příjmu předtím, než
může dotyčná osoba odečíst jakékoli odpočitatelné položky. Samostatně výdělečně činný
subjekt tedy nemusí mít žádný zdanitelný příjem, ale může stále dlužit daň ze
samostatného podnikání. Svobodné korporace na druhé straně žádnou daň ze
samostatného podnikání neplatí.
Daňová reforma z roku 1986 také vytlačila americké „Z“ a „S“ z možnosti investovat do
nemovitostí a vnutila jim papírová aktiva, jako jsou akcie a společné fondy Jakmile se
119
začalo se zeštíhlováním, miliony lidí nejenže pocítily větší nejistotu ohledně pracovních
míst, ale pocítily nejistotu i ohledně svých důchodů, a to jednoduše proto, že založily
svou budoucí finanční stabilitu na papírových aktivech podléhajících veškerým výkyvům
trhu.
Zdá se rovněž, že úmyslem daňové reformy z roku 1986 bylo také uzavření menších
místních amerických bank a přesunutí veškerého bankovnictví do velkých národních
bank. Domnívám se, že důvodem, proč se k tomuto opatření přistoupilo, byla obava, zda
Spojené státy dokážou konkurovat velkým německým a japonským bankám. Pokud toto
tedy bylo účelem, záležitost dopadla dobře. Dnes jsou banky v USA více odosobněné a
řídí se výhradně čísly, což znamená, že jisté skupiny lidí mají zhoršenou možnost
dosáhnout na úvěry. Na rozdíl od bankéře z malého města, který vás znal osobně, dnes
centrální počítač vaše jméno, pokud neodpovídáte jeho neosobním požadavkům, bez
nejmenších ohledů vyřadí.
Po daňové reformě z roku 1986 bohatí stále více vydělávají, stále méně pracují, platí
méně na daních a těší se z větší ochrany svých aktiv, protože využívají receptu, který mi
dal bohatý táta před čtyřiceti lety: „Rozvíjej podnikání a kupuj nemovitosti.“ Vydělávejte
spousty peněz prostřednictvím korporací a chraňte si své příjmy nemovitostmi. Zatímco
miliony Američanů pracují, platí více a více na daních; a pak každý měsíc cpou miliardy
do podílových fondů, bohatí si v klidu prodávají akcie svých korporací, více bohatnou a
nakonec si kupují miliardy v investicích do nemovitostí. Akcie korporace umožní kupci
rozložit riziko vlastnění společnosti. Akcie nedopřeje akcionáři výhody, které nabízí
vlastnění korporace a investování do nemovitostí.
Proč bohatý táta doporučoval rozvíjení podnikání v korporacích a pak nakupování
nemovitostí? Protože daňové zákony odměňují takto uvažující lidi..., ale jde o téma,
které překračuje záběr této knihy. Jen si pamatujte slova tak nesmírně bohatých lidí,
jako je například Ray Kroc, zakladatel McDonald’s:
„Nepodnikám v hamburgerech. Podnikám v nemovitostech.“
Bohatý táta mi zase vštěpoval:
„Rozvíjej podnikání a kupuj nemovitosti.“
Jinak řečeno, hledejte štěstí na pravé straně Cashflow kvadrantu, abyste mohli plně
využít daňových zákonů.
V roce 1990 prezident George Bush zvýšil daně poté, co slíbil: „Zapamatujte si má
slova. Žádné nové daně.“ V roce 1992 prezident Clinton podepsal zákon o nejvyšším
daňovém zatížení za poslední dobu. Toto navýšení nejvíce postihlo „Z“ a „S“, přičemž
„M“ a „I“ zůstali většinou nepostiženi.
Když se stále více přesouváme z Průmyslového věku do věku Informačního, všichni
potřebujeme nabývat vědomostí z nejrůznějších kvadrantů. V Informačním věku jsou
kvalitní informace naším nejdůležitější aktivem. Jak kdysi napsal Erik Hoffer:
„Za časů změny... studenti dědí zemi, zatímco učením zjišťují, že jsou skvěle vybaveni
působit ve světě, který už není.“
PAMATUJTE SI
Každý z nás se nachází v odlišné finanční situaci. Proto vždy doporučuji:
120
1.
Shánějte si ty nejlepší odborné a finanční rady. Ačkoli například korporace může v
určitých případech vykazovat skvělé výsledky, nemusí takto fungovat vždy. I na pravé
straně Kvadrantu je občas vhodné pracovat jako „S“.
2.
Pamatujte si, že jsou různí poradci pro bohaté, chudé a pro střední vrstvy,
podobně jako jsou různí poradci pro lidi, kteří vydělávají peníze na pravé straně a na
levé. Zamyslete se také nad vyhledáváním informací u lidí, kteří už došli tam, kam vy se
teprve chystáte.
3.
Nikdy nepodnikejte ani neinvestuje pouze z daňových důvodů. Daňová úleva je
extra bonus za to, že děláte věci, které se líbí vládě. Měl by to být bonus, ne důvod.
4. Pokud jste čtenář z jiné země než USA, i pro vás zůstávají tyto rady v platnosti.
Možná máme odlišné zákony, ale principy vyhledávání kompetentních rad se nemění.
Lidé na pravé straně na celém světě působí podobně.
ČÁST TŘETÍ
Jak se stát úspěšným „M“a „I“
KAPITOLA DESÁTÁ
Dětské krůčky
Většina z nás už někdy slyšela rčení: „I ta nejdelší cesta začíná jedním krokem.“ Toto
tvrzení bych chtěl poněkud poopravit. Řekl bych spíše: „I ta nejdelší cesta začíná
dětským krůčkem.“
A kladu na to důraz, protože jsem už viděl spoustu lidí, kteří se pokoušeli o „velký skok
kupředu“ a ne o malý dětský krůček. Všichni známe mimořádně obézní lidi, kteří se
najednou rozhodnou něco se sebou udělat a začnou se pokoušet zhubnout o 10
kilogramů. Pustí se do radikální diety, tráví hodiny v tělocvičně, pak si jdou ještě 16 km
zaběhat. To jim vydrží asi tak týden. Zhubnou o několik kilo, ale pak jim bolest, nuda a
hlad začnou nahlodávat vůli a odhodlání. Koncem třetího týdne se už opět nechávají
ovládat starými zlozvyky, jako jsou přejídání, nedostatek pohybu a sledování televize.
Místo „velkého skoku kupředu“ bych silně doporučoval, abyste učinili dětský krůček
kupředu. Dlouhodobý finanční úspěch se neměří na délku kroku. Dlouhodobý finanční
úspěch se měří na počet kroků, na směr, kterým se vydáváte, a na počet let. Ve
skutečnosti jde o recept na úspěch či neúspěch v každé oblasti lidského snažení. Když
dojde na peníze, viděl jsem už řadu lidí, mě nevyjímaje, kteří se pokoušeli o příliš
mnoho, přičemž se opírali o příliš málo... pak zkolabovali a vyhořeli. A je těžké
podniknout dětský krůček, když se nejdříve musíte za pomoci žebříku vyšplhat z finanční
díry, kterou jste si vykopali.
JAK SE JÍ SLON?
V této části knihy popíši sedm kroků, které vám pomohou při cestě na pravou stranu
Kvadrantu. Já jsem začal pod vedením bohatého táty pracovat na těchto sedmi krocích,
už když mi bylo devět. A pokračovat v nich budu, dokud nezemřu. Než si všech sedm
kroků pročtete, chtěl bych vás předem upozornit, že pro některé lidi může být tento úkol
121
nad jejich síly a nezvládnou ho, pokud se budou snažit všechno udělat za týden. Začněte
tedy, prosím, u dětských krůčků.
Všichni jsme slyšeli rčení, že „ani Řím nebyl postaven za jeden den“. Vždy, když cítím,
že je množství informací, kterým se musím naučit, nad mé síly, ptám se sám sebe: „Jak
se jí slon?“ Odpověď zní: „Po kouscích.“ A tak bych vám i doporučoval, abyste
postupovali, pokud začnete mít pocit, že to všechno, čemu se musíte naučit, abyste
zvládli cestu z levé strany Kvadrantu na pravou, začíná být nad vaše síly. Prosím vás,
buďte na sebe hodní a uvědomte sí, že přechod zahrnuje více než jen duševní učení,
zahrnuje i učení emocionální. Když se budete pohybovat dětskými krůčky šest měsíců až
rok, budete připraveni na další rčení, které zní: „Než začnete běhat, musíte umět
chodit.“ Jinak řečeno, po dětských krůčcích následuje chůze, a nakonec běh. Takovou
cestu vám tedy doporučuji. Pokud se vám nelíbí, pak můžete udělat to, po čem sahají
miliony lidí, kteří chtějí zbohatnout rychle a snadno: můžete si koupit los. Kdo ví? Třeba
to bude váš šťastný den.
JE LEPŠÍ BÝT AKTIVNÍ
Zdá se mi, že jedním z hlavních důvodů, proč mají „Z“ a „S“ potíže při přesunu do
kvadrantů „M“ a „I“, je jejich strach z chybování. Často říkají: „Mám strach z
neúspěchu.“ Nebo říkají: „Potřebuji víc informací; nemohl bys mi doporučit ještě jinou
knihu?“ V jejich kvadrantu je drží právě strach nebo pochyby o svých schopnostech.
Prosím vás, abyste si všech sedm kroků pomalu přečetli a podnikli iniciativní kroky na
konci každého z nich. To by mělo jako dětské krůčky pro většinu lidí stačit, aby
se začali pohybovat směrem k pravé straně Kvadrantu. Pouhé vykonání těchto sedmi
kroků vám otevře nové světy možností a změn. Pak jen v dětských krůčcích i nadále
pokračujte.
Slogan firmy Nike „Tak udělej to“ („Just Do It“) to vystihuje nejpřesněji. Na našich
školách se ale bohužel říká: „Nechybuj.“ Miliony vzdělaných lidí, kteří se chtějí chopit
iniciativy, se nechávají paralyzovat emocionálním strachem z chybování. Jedna z
nejdůležitějších lekcí, které jsem se naučil v pozici učitele, spočívá v pochopení, že
skutečné učení vyžaduje učení duševní, emocionální a fyzické. Proto je vždy lepší být
aktivní. Pokud se chopíte iniciativy a uděláte chybu, alespoň se duševně, emocionálně
nebo fyzicky něčemu naučíte. Člověka, který neustále hledá tu „správnou“ odpověď,
často zachvacuje nemoc známá pod označením „paralýza analýzy“, která postihuje
především řadu vzdělaných lidí. V konečném důsledku se stejně učíme chybami. Chodit i
jezdit na kole jsme se naučili chybami. Lidé, kteří se ze strachu z chybování bojí chopit
iniciativy, mohou být intelektuálně chytří, ale emocionálně a fyzicky handicapovaní.
Před řadou let proběhl po celém světě průzkum mezi bohatými a chudými. Studie
chtěla zjistit, jak se lidé narodivší se v chudobě stávají bohatými. Zjistilo se, že takoví
lidé bez ohledu na to, ze které země pocházejí, vykazují tyto tři vlastnosti:
1.
Uchovávají si dlouhodobou vizi a plán.
2.
Věří v odklad uspokojení.
3.
Využívají ve svůj prospěch sílu navyšování.
Studie prokázala, že tito lidé dlouhodobě uvažují a plánují a vědí, že finančního
úspěchu dosáhnou nakonec jen tak, že zůstanou věrni svému snu či vizi. Aby dosáhli
122
dlouhodobého úspěchu, jsou schopni přinášet krátkodobé oběti, tedy vycházet z odkladů
uspokojení. Alberta Einsteina udivovalo, jak se peníze dokážou zmnožovat pouhým
navyšováním. Považoval navyšování peněz za jeden z největších vynálezů lidstva. V této
studii navyšování dosáhlo další mimofinanční úrovně. Studie podpořila myšlenku
dětských krůčků..., protože každý dětský krůček v učení se během let dále zúročí. Lidé,
kteří žádné krůčky nepodnikli, nedisponují pákou zvýšené akumulace vědomostí a
zkušeností, která vychází z navyšování.
Studie dále ukázala, co stojí za přechodem od bohatství k chudobě. Existuje mnoho
bohatých rodin, které přijdou o většinu svého kapitálu během tří generací. Nijak
nepřekvapí zjištění průzkumu, že tito lidé vykazují následující vlastnosti:
1.
Mají krátkodobou vizi.
2.
Touží po okamžitém uspokojení.
3.
Zneužívají moc navyšování.
Stále potkávám lidi, kteří jsou na mě nazlobení, protože chtějí, abych jim řekl, jak
mohou okamžitě začít vydělávat více peněz. Nelíbí se jim představa uvažování v
dlouhodobé perspektivě. Řada z nich zoufale hledá krátkodobé odpovědi, protože mají
potíže s penězi, které je potřeba vyřešit hned teď... problémy, jako jsou spotřebitelský
dluh a nedostatek investic, zapříčiněné nekontrolovatelnou touhou dotyčných po
okamžitém uspokojení. Žijí s představou: „Dokud jste mladí, jezte, pijte, veselte se.“
Tato představa zneužívá moci navyšování, což vede místo k dlouhodobému bohatství k
dlouhodobému zadlužení.
Chtějí rychlé odpovědi a chtějí, abych jim řekl, co mají dělat. Místo, aby dávali pozor a
vyslechli si, kým musejí „být“, aby dokázali „udělat“ to, co je třeba k nabytí velkého
bohatství, chtějí krátkodobé odpovědi na dlouhodobé problémy. Jinak řečeno, k životní
filozofii rychlého zbohatnutí se upírá příliš mnoho lidí. Přeji jim mnoho štěstí, protože
právě štěstí jim bude velmi třeba.
DOBRÝ TIP
Většina z nás už slyšela, že lidé, kteří si sepisují své cíle, jsou úspěšnější než ti, kteří
tak nečiní. Seznámil jsem se s výukou učitele Raymonda Aarona z Ontaria v Kanadě,
který pořádá semináře a vydává kazety, na nichž se zabývá tématy, jako jsou prodej,
stanovování cílů, zvyšování příjmů a zlepšování práce v systémech. Třebaže o těchto
tématech učí řada lidí, doporučuji právě jeho dílo, protože Aaron umí o těchto důležitých
tématech sdělovat velmi podnětné věci. Jde o postřehy, které vám mohou pomoci
dosáhnout více ve světě obchodu a investic.
Pokud jde o stanovování cílů, doporučuje Aaron něco, co se velmi podobá myšlence
upřednostňování pohybu dětskými krůčky před velkými skoky kupředu. Doporučuje mít
velkolepé, dlouhodobé sny a přání. Avšak, když dojde na stanovování cílů, radí, abyste
se místo na maximální plnění soustředili na plnění minimální. Jinak řečeno, pohybujte se
dětskými krůčky. Kdybych například toužil po dokonalém těle, Aaron doporučuje, abych
místo ohromného skoku kupředu upřednostnil pokrok plněním menších dávek cvičení,
než jakých jsem schopen. Místo abyste chodili cvičit hodinu, věnujte se cvičení jenom 20
minut. Jinak řečeno, stanovte si minimální cíl a přinuťte se ho dodržovat. To bude mít za
následek, že úkol nebude nad vaše síly, bude „pod vaše síly“. Když jsem se střetl s
123
něčím, na co jsem bohatě stačil, zjistil jsem, že se na cvičení nebo na cokoli jiného, co
jsem ve svém životě chtěl změnit, těším. Zvláštní je pak zjištění, že když se nehoním a
nesnažím se zničit, dosáhnu toho více než kdy jindy. Takže ještě jednou: mějte své
velkolepé, smělé sny a pak si je každý den plňte vynakládáním menší námahy, než jaké
jste schopni. Pohybujte se tedy dětskými krůčky a ne dalekonosnými skoky přes okraj
srázu. Stanovujte si malé každodenní cíle, které ve vás, jakmile jich dosáhnete, pozitivně
posílí víru v dosažení hlavního velkého cíle.
Příklad způsobu, jak si stanovuji cíl, který hravě splním, je můj písemný závazek
poslechnout si dvě audiokazety týdně. Když se mi nějaká kazeta líbí, jsem si ji klidně
schopen poslechnout dvakrát i vícekrát po sobě..., ale cíl je jen dvě kazety týdně. Pak
jsme si s manželkou opět písemně stanovili, že se budeme nejméně dvakrát ročně
účastnit seminářů zabývajících se tematikou kvadrantů „M“ a „I“. Jezdíme tedy na
dovolenou s odborníky na tematiku kvadrantů „M“ a „I“. Mezi hrami, odpočinkem a
večeřemi se dozvíme spoustu podnětných věcí. Máme samozřejmě na víc, ale i tak se
přibližujeme ke splnění svých velkých a smělých plánů. Děkuji tedy Raymondu Aaronovi
a jeho kazetě pojednávající o stanovování cílů za to, že mi pomohli dosáhnout více za
mnohem menšího stresu.
Takže teď čtěte dál a pamatujte si, že je třeba snít o velkých, dlouhodobých cílech,
každý den plnit lehký úkol a pohybovat se dětskými krůčky. Zde leží klíč k
dlouhodobému úspěchu a klíč k přechodu z levé strany Cashflow kvadrantu na stranu
pravou.
POKUD CHCETE BÝT BOHATÍ, MUSÍTE SI ZMĚNIT PRAVIDLA
Všiml jsem si, že je často citována má věta: „Pravidla se změnila.“ Když lidé slyší tato
slova, pokyvují souhlasně hlavami a říkají: „Ano. Pravidla se změnila. Nic už není jak
předtím.“ Pak ale jdou a dělají totéž jako zastara.
HOSPODÁŘSKÉ VÝSLEDOVKY PRŮMYSLOVÉHO VĚKU
Když vedu semináře na téma „Jak si uspořádat svůj finanční život“, začínám tak, že
přítomné vyzvu, aby si vyplnili svoji osobní hospodářskou výsledovku. Jde často o
převratnou zkušenost. Výsledovky jsou často jako rentgen. Jak výsledovka, tak rentgen
vám ukážou, co prostým okem nevidíte. Poté, co účastníci kurzu své výsledovky vyplní,
je hned jasné, kdo má finanční „rakovinu“ a kdo je finančně zdravý. Lidé s finanční
rakovinou se zpravidla vyznačují uvažováním Průmyslového věku.
Proč to píšu? Protože v Průmyslovém věku lidé nemuseli „myslet do budoucna“.
Pravidla zněla: „Pilně pracuj a zaměstnavatel nebo vláda se o tvou budoucnost postará.“
Proto mi tolik známých a příbuzných říkalo: „Sežeň si práci ve státní sféře. Bude o tebe
skvěle postaráno.“ Nebo: „Dávej si pozor, aby firma, pro kterou pracuješ, měla kvalitní
penzijní program.“ Nebo: „Dávej si pozor, aby firma, pro kterou pracuješ, měla silné
odbory.“ Jsou to rady vycházející z pravidel Průmyslového věku, které označuji jako
„nároková“ mentalita. Byť došlo ke změně pravidel, řada lidí svá osobní pravidla
nezměnila... obzvláště ta finanční. Utrácejí, jako by je nečekala žádná budoucnost. A
právě to hledám, když si čtu hospodářské výsledovky - zda dotyčný má či nemá
budoucnost.
124
MÁTE BUDOUCNOST?
Abych to nekomplikoval - toto hledám v osobní hospodářské výsledovce.
Hospodářská výsledovka
Příjmy
Výdaje (dnes)
Bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva
(zttra)
(včera)
Lidé bez příjmů, které by iniciovaly tok peněz, nemají budoucnost. Když narazím na
lidi, kteří nemají žádná aktiva, zpravidla je vidět, že tvrdě pracují na výplatu, aby mohli
splatit dluhy. Pokud se podíváte na kolonku „Výdaje“, u většiny lidí zjistíte, že dva
největší měsíční výdaje jsou daně a dluhová služba v dlouhodobých pasivech.
Výsledovka jejich výdajů je znázorněna na str. 230.
Hospodářská výsledovka
Příjmy
Výdaje
Danš(asl50%) Dluh (asi 35%) Náklady na živobytí
Bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva
Jinak řečeno, než dostanou zaplaceno oni, dostanou zaplaceno vláda a banka. Lidé,
kteří nedokážou ovlivnit tok svých peněz, obvykle nemají finanční budoucnost a za
několik let se ocitnou ve vážných potížích.
Proč? Člověk, který se nachází pouze ve kvadrantu „Z“, se těší jen pramalé ochraně
před daněmi a dluhy. Dokonce i „S“ může s těmito dvěma finančními rakovinami něco
udělat.
Pokud vám to nedává smysl, doporučuji vám, abyste si znovu a znovu přečetli
Bohatého tátu, chudého tátu. Pak by vám další kapitoly měly dávat větší smysl.
TŘI SCHÉMATA TOKU PENĚZ
Jak jsem napsal už v Bohatém tátovi, chudém tátovi, existují tři základní schémata
toku peněz: první pro bohaté, druhé pro chudé, třetí pro střední vrstvy. Toto je schéma
toku peněz chudých lidí:
Bilanční rozvaha
125
Aktíva
Pasiva
Toto je schéma toku peněz střední třídy:
Toto schéma toku peněz naše společnost považuje za „normální“ a „inteligentní“.
Koneckonců lidé, kteří do tohoto schématu zapadají, mají pravděpodobně výnosná
zaměstnání, hezké domy, auta a kreditní karty. Tedy to, co bohatý táta nazýval „snem
pracujících vrstev“.
Když hraji s dospělými svou vzdělávací stolní hru CASHFLOW, obvykle s ní mají určité
potíže. Proč? Protože se seznamují s finanční gramotností, což znamená porozumění
číslům a slovům peněz. Hra trvá několik hodin, a to ne proto, že by byla dlouhá, ale
proto, že hráči se učí úplně novou látku. Je to jako učení se cizímu jazyku. Ale pozitivní
je, že této nové gramotnosti se lze naučit rychle, načež hra nabere na obrátkách.
Nabere na obrátkách, protože hráči jsou chytřejší... a čím více ji hrají, tím chytřejší a
rychlejší se stávají a pořád se přitom dobře baví.
Děje se však i něco jiného. Jelikož nyní získávají finanční gramotnost, začínají si
uvědomovat, že se ocitli ve finančních potížích, i když si jejich okolí myslí, že jsou na
tom finančně „normálně“. Jak vidíte, vykazovat schéma toku pěněz, typické pro střední
vrstvy, bylo normální za
Průmyslového věku, ale ve věku Informačním to může hraničit s katastrofou.
Řada lidí, jakmile se hře naučí a porozumí jejím pravidlům, začne pátrat po nových
odpovědích. Je to jako finanční budíček, který je má upozornit na jejich finanční zdraví,
podobně jako lehký infarkt člověka upozorní na jeho zdravotní stav.
V okamžiku prozření začne mnoho lidí uvažovat jako bohatý člověk a ne jako přičinlivý
příslušník středních vrstev. Poté, co si několikrát zahrají CASHFLOW, někteří z nich
začnou přizpůsobovat styl svého uvažování uvažování bohatých a pak začnou vyhledávat
schéma toku peněz, které vypadá takto:
Toto je myšlenkové schéma, které v nás chtěl vypěstovat bohatý táta, když jsme byli
ještě malí, a proto nám vzal výplaty a odmítal nám přidávat peníze. Nikdy nechtěl,
abychom se stali závislí na představě dobře placeného místa. Chtěl, abychom si vyvinuli
mentalitu opírající se pouze o aktiva, abychom příjmy viděli jen jako kapitálové výnosy,
dividendy, zisky z pronájmů a honoráře.
Pro lidi, kteří chtějí uspět v Informačním věku, platí, že čím dříve si začnou rozvíjet
svou finanční a emocionální inteligenci, aby uvažovali v tomto schématu, tím rychleji se
budou cítit finančně jistější a naleznou finanční svobodu. Ve světě mizejících pracovních
jistot mi toto schéma toku peněz dává stále více smysl. K dosažení tohoto schématu je
třeba pohlížet na svět z kvadrantů „M“ a „I“, ne pouze z kvadrantů „Z“ a „S“.
Nazývám to hospodářskou výsledovkou Informačního věku, protože zisky jsou
generovány výhradně z informací, a ne z tvrdé dřiny. V Informačním věku představa
tvrdé dřiny neznamená totéž, co ve věku Zemědělském a Průmyslovém. V Informačním
věku platí, že lidé, kteří se nejvíc dřou fyzicky, dostanou zaplaceno nejméně. To platí
dnes a platilo to tak po celou historii.
126
Když dnes někdo říká: „Nepracujte tvrdě, pracujte chytře.“ nemá na mysli chytrou
práci v kvadrantech „Z“ a „S“. Má na mysli chytrou práci v kvadrantech „M“ a „I“. Toto
je uvažování Informačního věku, a proto budou finanční a emocionální inteligence
životně důležité nejen dnes, ale i v budoucnu.
TAK JAKÁ JE TEDY ODPOVĚĎ?
Je zřejmé, že mou odpovědí je dosažení vzdělání, abyste uvažovali jako bohatý člověk,
ne jako člověk z chudých nebo středních vrstev. Jinak řečeno, abyste mysleli a dívali se
na svět z kvadrantů „M“ a „I“. Ovšem řešení nespočívá v pouhém opětovném usednutí
do školních lavic a vyslechnutí několika seminářů. Abyste byli úspěšní v kvadrantech „M“
a „I“, musíte mít finanční, systémovou a emocionální inteligenci. Tyto věci vás ve škole
nenaučí.
Důvod, proč je obtížné naučit se těmto inteligencím, spočívá ve skutečnosti, že většina
dospělých je „vyladěna“ na styl života „tvrdě pracuj a utrácej“. Cítí finanční nejistotu, a
proto pospíchají do práce a tvrdě pracují. Přijdou domů a slyší o výkyvech trhu s
akciemi. Nejistota narůstá, jdou si tedy koupit nový dům nebo nové auto, popřípadě
jdou nejistotu setřást na golfové hřiště.
Potíž je v tom, že úzkosti se vrátí v pondělí ráno.
JAK ZAČNETE UVAŽOVAT JAKO BOHATÝ ČLOVĚK?
Lidé se mě často ptají, jak začít uvažovat jako bohatý. Vždycky jim doporučuji, ať
místo zbrklého startu a koupě podílového fondu nebo nemovitosti začínají od malých
věcí a vzdělávají se. Pokud své vzdělávání a přeškolování myslí vážně, doporučuji jim
stolní hru CASHFLOW.
Tuto hru jsem vytvořil, abych lidem pomohl zlepšit si finanční inteligenci. Poskytuje jim
potřebný duševní, fyzický a emocionální trénink, který jim má umožnit postupný přechod
od uvažování zástupce chudých a středních vrstev k uvažování bohatého člověka. Učí lidi
přemýšlet o tom, co považoval bohatý táta za důležité..., což ale není tučná výplatní
páska nebo velký dům.
ÚZKOST SE ROZPTÝLÍ TOKEM PENĚZ, NE VLASTNÍMI PENĚZI
Finanční zápas a chudoba jsou skutečné problémy pramenící z finanční nejistoty. Jsou
to duševní a emocionální smyčky, které lidí drží v tom, co já nazývám „krysím závodem“.
Pokud nedojde ke zlomení duševních a emocionálních háků, zůstane schéma i nadále
stejné.
Před několika měsíci jsem pracoval s jistým bankéřem na rozbití jeho schématu
finančního zápasu. Nejsem terapeut, ale mám zkušenosti s rozbíjením vlastních
finančních návyků, které mi vštípila rodina.
Onen bankéř vydělává 120 000 dolarů ročně, ale pořád se nachází v jakýchsi
finančních potížích. Má nádhernou rodinu, tři auta, velký dům, prázdninovou chatu a
vypadá jako úspěšný člověk. Když jsem se však podíval na jeho hospodářskou
výsledovku, zjistil jsem, že trpí finanční rakovinou, která by ho za několik let, pokud by
nezměnil své způsoby, přivedla do hrobu.
127
Když poprvé se svou manželkou hrál CASHFLOW, zakoušel jisté obtíže a byl velmi
neklidný. Nedokázal se soustředit a zdálo se, že hru nechápe. Po čtyřech hodinách hry
byl stále na začátku. Všichni ostatní už dohráli, ale on stál pořád v „krysím závodě“.
Když jsme nakonec hru uklidili, zeptal jsem se ho, co se děje. Odpověděl mi jen, že hra
je příliš složitá, příliš pomalá a nudná. Připomněl jsem mu jen to, co jsem mu řekl před
jejím započetím: že všechny hry jsou odrazem hráčů. Jinak řečeno, hra je jako zrcadlo,
které vám umožňuje dívat se na sebe samé.
Toto tvrzení ho popudilo, proto jsem ho nechal být a zeptal jsem se ho, zda opravdu
trvá na tom, upořádat si svůj finanční život. Řekl mi, že ano, takže jsem ho i s
manželkou, která hru zbožňovala, pozval, aby si ji přišli zahrát s investiční skupinou,
kterou jsem školil.
Za týden se s určitým váháním objevil. Tentokrát se mu v hlavě rozsvítilo několik
světýlek. Měl v malíčku účetnictví, proto mu šla přirozeně práce s čísly, což je důležité
pro to, aby hra měla svou cenu. Teď však začínal i chápat svět obchodu a investování.
Konečně se dokázal rozumově podívat na schéma svého života a na příčiny, které ho
zavedly do finančních potíží. Ani tentokrát hru po čtyřech hodinách nedokončil, ale
začínal se učit. Když odcházel, sám se pozval na příště.
Na třetím setkání z něho byl nový člověk. Hru, účetnictví i investice teď plně ovládal.
Ohromně mu narostlo sebevědomí a tentokrát úspěšně vyběhl z „krysího závodu“ a
dostal se na „rychlodráhu“. Když odcházel, hru si koupil a řekl, že jí naučí své děti.
Na čtvrtém setkání mi řekl, že snížil své osobní výdaje, změnil spotřební návyky,
rozstříhal několik kreditních karet a chápal se iniciativy při učení, jak investovat a jak si
budovat kolonku aktiv. Uvažoval nyní způsobem, který z něho měl udělat člověka
myslícího stylem Informačního věku.
Při pátém setkání se účastnil testování beta verze CASHFLOW 202, což je pokročilá
verze hry pro lidi, kteří už zvládli původní CASHFLOW (101). Byl nyní připraven pustit se
do rychlé a riskantní hry, kterou hrají jen skuteční „M“ a „I“. Nejlepší zprávou bylo, že
uchopil svou finanční budoucnost. Tento člověk se nijak nepodobal muži, který mě při
prvním setkání s CASHFLOW žádal, abych hru zjednodušil. Řekl jsem mu, že jestli chce
hrát něco jednoduššího, ať sáhne po Monopolech, což je také skvělá vzdělávací hra. O
několik týdnů později, místo aby se dožadoval snadnějších pravidel, už aktivně
vyhledával stále větší výzvy a svou finanční budoucnost viděl optimisticky.
Získal nové vzdělání, nejen duševní, nýbrž - a to je důležitější - i emocionální. Pomohl
mu repetitivní proces učení, který lze nalézt pouze ve hře. Myslím sí, že hry jsou
vynikající učební pomůcky, protože od hráče vyžadují, aby se plně ponořil do
vzdělávacího procesu, přičemž se nepřestává bavit. Hraní hry od člověka vyžaduje
duševní, emocionální i fyzické zaujetí.
Sedm kroků
k nalezení
finanční
rychlodráhy
KAPITOLA JEDENÁCTÁ
128
KROK č. l
Nastal čas hledět si svého
Už jste někdy tvrdě pracovali a přitom na vás vydělával někdo jiný? Na začátku života je
většina lidí naprogramovaná, aby si hleděla věcí jiných lidí a nechávala je bohatnout.
Začíná to docela nevinně radami, mezi než patří:
1.
„Choď do školy a dostávej dobré známky, aby sis mohl najít jistou, bezpečnou
práci s dobrou výplatou a kvalitními zaměstnaneckými výhodami.“
2.
„Tvrdě pracuj, aby sis mohl koupit dům svých snů. Koneckonců, dům je aktivum a
je to tvoje nejdůležitější investice.“
3.
„Je dobré mít velkou hypotéku, protože vláda ti snižuje daň za splátky úroků.“
4.
„Nakupuj teď, plať později,“ nebo: „Nízká platba v hotovosti, snadné měsíční
splátky,“ nebo: „Vstupte a ušetřete.“
Z lidí, kteří se nechávají slepě řídit těmito radami, se často stávají:
1.
Zaměstnanci, na nichž bohatnou jejich šéfové a majitelé firem.
2.
Dlužníci, na nichž bohatnou banky a věřitelé.
3.
Daňoví poplatnicí, na nichž bohatnou vlády.
4.
Spotřebitelé, na nichž bohatne řada jiných firem.
Místo aby si našli svou vlastní rychlodráhu, pomáhají všem ostatním, aby si našli tu
jejich rychlodráhu. Místo aby si hleděli svého, celý život pracují a hledí si cizích věcí.
Pohledem na hospodářskou výsledovku a bilanční rozvahu rychle pochopíte, jak jsme
už od toho nejútlejšího věku naprogramovaní hledět si cizích věcí a ignorovat vlastní
záležitosti.
Hospodářská výsledovka
Příjmy
1. Hledíte si záležitostí šéfa.
Výdaje
2. Hledtte si záležitostí vlády prostřednictvím svých daní. Každým dalším výdajem si
hledíte záležitostí mnoha Jiných lidí.
Bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva
4. Tady si máte hledět svého.
3. Hledíte si záležitostí svého bankéře.
CHOPTE SE INICIATIVY
Na svých seminářích často vyzývám lidi, aby si vyplnili hospodářské výsledovky. Pro
řadu lidí tyto výsledovky nenabízejí vůbec pěkný pohled, protože se nechali svést k
tomu, aby si hleděli záležitostí všech kolem sebe, ale ne sebe samých.
1)
VÁŠ PRVNÍ KROK:
Vyplňte si svou hospodářskou výsledovku. Připojuji zde ukázku hospodářské výsledovky
a bilanční rozvahy, které se objevují jako součást hry CASHFLOW.
129
Abyste se dostali, kam chcete, musíte vědět, kde jste teď. Je to první krok vedoucí k
tomu, abyste se stali pány vlastního života a začali si více hledět svých vlastních věcí.
2)
STANOVENÍ FINANČNÍCH CÍLŮ:
Stanovte si.dlouhodobý finanční cíl, kde byste chtěli být za pět let, a menší, krátkodobý
finanční cíl, kde byste chtěli být za dvanáct měsíců. (Menší finanční cíl je krokem na
cestě k vašemu pětiletému cíli.) Stanovujte si cíle, které jsou realistické a dosažitelné.
A)
Během následujících dvanácti měsíců:
1.
Chci snížit svůj dluh o toto částku
.
2.
Chci zvýšit tok peněz ze svých aktiv či pasivního příjmu (pasivní příjem je příjem,
na který si přijdete, aniž byste na něj museli pracovat) na měsíčně.
B)
Mé pětileté finanční cíle jsou:
1.
Zvýšit tok peněz ze svých aktiv na
měsíčně.
2.
Disponovat v kolonce aktiv těmito investičními nástroji (například nemovitostí,
akcie, vlastní podnikání apod.):
C) Použijte svých pětiletých cílů ke zlepšení své hospodářské výsledovky a bilanční
rozvahy po dobu pěti let ode dneška.
Teď, když víte, kde se dnes finančně nacházíte, a stanovili jste si své cíle, potřebujete
zvládnout tok svých peněz, abyste dokázali dosáhnout stanovených cílů.
Profese
Hráč
Cíl: Vybřednout z krysího závodu a dostat se na rychlodráhu rozvojem pasivního příjmu,
který přesáhne celkové výdaje.
Hospodářská výsledovka
Příjmy
Auditor
Plat:
(osoba po vaší pravici)
Úrok:
Pasivní příjem = (tok peněz z úroků + dividend + nemovitostí + podnikáni)
Dividendy:
Nemovitosti: Tok peněz
Podnikání: Tok peněz
I Výdaje
Celkový příjem:
Daně:
Počet dětí: (hru začněte s 0 dětmi)
Výdaje za dítě:
130
Hypotéka:
Splátky úvěrů na studium:
Splátky automobilu:
Splátky kreditní karty:
Platby v obchodě:
Jiné výdaje:
Výdaje na děti:
Splátky bankovního úvěru:
Celkový příjem:
Měsíční tok peněz:
Bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva
Úspory:
Hypotéka:
Akcie/Spol.fondy/DC Počet akcií: Cena za akcii:
Úvěry na studium:
Úvěry na automobil:
Kreditní karty:
Nemovitosti: Platba v hotovosti: Cena:
Maloobchodní dluh:
131
Hypotéka z nemovitostí:
Podnikání: Platba v hotovosti: Cena:
Pasiva: (podnikání)
Bankovní úvěr:
KAPITOLA DVANÁCTÁ
KROK Č. 2
Zvládněte tok svých peněz
Řada lidí si myslí, že když budou jednoduše vydělávat víc peněz, vyřeší si tak své
finanční problémy, ale ve většině případů je tomu právě naopak.
Hlavním důvodem, proč má většina lidí finanční potíže, je skutečnost, že je nikdo nikdy
nevzdělal ve spravování toku peněz. Naučili se číst, psát, řídit a plavat, ale nikdy se
nenaučili, jak nakládat s financemi. Bez tohoto vzdělání se nakonec ocitají v potížích;
pak pracují s větším úsilím a myslí si, že všechno vyřeší větší množství peněz.
Jak říkával bohatý táta: „Víc peněz problém nikdy nevyřeší, pokud je tímto problémem
způsob zacházení s penězi.“
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ DOVEDNOST
Poté, co se rozhodnete hledět si svého, spočívá váš další krok ve zvládnutí toku vašich
peněz. Pokud to nedokážete, žádné zbohatnutí
vám nepomůže... ve skutečnosti větší množství peněz lidi spíše ochudí, protože častěji
chodí ven a významněji se zadlužují.
KDO JE CHYTŘEJŠÍ - VY NEBO BANKÉŘ?
Většina lidí si nedělá hospodářské výsledovky. Maximálně se každý měsíc snaží uvést
do rovnováhy své šekové knížky. Můžete si tedy blahopřát, protože už teď jste prostým
vyplněním hospodářské výsledovky a stanovením cílů většinu svých kolegů předběhli.
Jako účetní vlastního života se můžete naučit, jak být chytřejší než většina lidí, včetně
vašeho bankéře. Většina lidí vám řekne, že vést dvoje účetnictví není legální. V
některých případech je to i pravda. Nicméně ve skutečnosti, pokud opravdu rozumíte
světu financí, je dvojí účetnictví vést potřeba. Jakmile si to uvědomíte, budete stejně tak
chytří, nebo snad chytřejší než váš bankéř. Následuje příklad legálního vedení dvou
účetnictví - vašeho a účetnictví vašeho bankéře.
Jako účetní svého života mějte vždy na paměti tato slova a schémata bohatého táty:
„Každé vaše pasivum znamená něčí aktivum.“
132
Bohatý táta pak vždy nakreslil toto jednoduché schéma:
lfa& bilanční rozvaha
Aktiva
Pasiva Hypotéka
Bilanční rozvaha banky
Aktiva Vaše hypotéka
Pasiva
Jako účetní vlastního života musíte mít neustále na pamětí, že každé vaše pasivum
nebo dluh znamená něčí aktivum. Toto je ono dvojité
účetnictví. U každého pasiva, jako jsou hypotéka, půjčka na auto, úvěr na studium a
kreditní karta, platí, že jste zaměstnancem lidí, kteří vám půjčují peníze. Tvrdě pracujete,
aby někdo zbohatl.
DOBRÝ DLUH A ŠPATNÝ DLUH
Bohatý táta mě vždy upozorňoval na „dobrý a špatný dluh“. Často říkával: „Pokaždé,
když někomu něco dlužíš, se stáváš zaměstnancem jeho peněz. Když si vezmeš
třicetiletý úvěr, stáváš se zaměstnancem na třicet let a dá se očekávat, že jakmile svůj
dluh splatíš, nedostaneš ani žádné zlaté hodinky.“
Bohatý táta si peníze sice půjčoval, ale všemožně se snažil, aby se z něho nestal
člověk, který dluhy splácel. Mně i svému synovi vysvětloval, že dobrý dluh je takový
dluh, který za vás splácí někdo jiný, a špatný dluh je takový dluh, který splácíte vy sami
vlastní krví a potem. Proto měl tak rád nemovitosti, které mohl pronajímat. Podněcoval
mě, abych je nakupoval, protože „banka ti dá úvěr, ale ten splácí tvůj nájemník“.
PŘÍJMY A VÝDAJE
Nejen že se vedení dvou účetnictví vztahuje k aktivům a pasivům, ale vztahuje se i k
příjmům a výdajům. Nejvýstižněji to dokázal vysvětlit takto: „U skoro každého aktiva
musí existovat pasivum, ale není pravda, že figurují na jedné hospodářské výsledovce. U
každého výdaje musí být příjem, a i tady platí, že nefigurují na stejné hospodářské
výsledovce.“
Tímto jednoduchým schématem vše ještě zjednodušil:
Většina lidí se finančně nikam nedostane, protože každý měsíc musejí platit účty za
telefon, za elektřinu, za plyn, za jídlo, musejí platit daně a splácet kreditní karty. Každý
měsíc většina lidí napřed zaplatí cizím a sobě zaplatí nakonec, pokud jim tedy něco
zbude. A proto většina lidí porušuje zlaté pravidlo osobního finančnictví, které zní:
„Plaťte napřed sobě.“
I proto bohatý táta zdůrazňoval důležitost správy toku peněz a základní finanční
gramotnosti. Často říkával: „Lidé, kteří nedokážou ovládat tok svých peněz, pracují pro
ty, kteří to dokážou.“
FINANČNÍ RYCHLODRÁHA A KRYSÍ ZÁVOD
133
Na základě dvou účetnictví lze vysvětlit i „finanční rychlodráhu“ a „krysí závod“.
Finančních rychlodrah existuje celá řada. Schéma, které je znázorněno na str. 249, patří
mezi to nejběžnější. Jde o trať mezi věřitelem a dlužníkem.
Je sice přehnaně zjednodušené, ale když jeho prostudování věnujete nějaký čas,
začnete rozumem vidět to, co většina lidí očima nevidí. Prostudujte si ho a uvidíte vztah
mezi bohatými a chudými, plusy a minusy, vypůjčovateli a věřiteli a těmi, kdo vytvářejí
pracovní místa, a těmi, kdo je shánějí.
TOTO JE FINANČNÍ RYCHLODRÁHA A VY UŽ NA NÍ JSTE
V tomto okamžiku věřitel řekne:
„Vzhledem k vašemu dobrému kreditu bychom vám chtěli nabídnout půjčku na
konsolidaci účtu.“
Nebo:
„Nechtěl byste si otevřít úvěrovou linku v případě, že byste v budoucnu potřeboval
nějaké peníze navíc?“
ZNÁTE ROZDÍL?
Cestu peněz tekoucích mezi dvěma účetnictvími nazýval bohatý táta „finanční
rychlodráhou“. Je to i „finanční krysí závod“. Aby mohlo existovat jedno, musí existovat i
druhé. Musí tedy existovat přinejmenším dvě hospodářské výsledovky. Otázkou je, která
je ta vaše? A kterou chcete mít?
Proto mi bohatý táta neustále opakoval: „Když budeš vydělávat víc peněz, nic tím
nevyřešíš, pokud je problém ve spravování toku peněz.“ A: „Lidé, kteří rozumějí síle
finančních počtů, mají moc nad těmi, kteří jim nerozumějí.“
Proto druhý krok na cestě k nalezení vaší vlastní finanční rychlodráhy spočívá ve
„zvládnutí toku peněz“.
Musíte si sednout a promyslet si plán, jak zvládnout své návyky při utrácení peněz.
Minimalizujte si dluhy a pasiva. Než se pokusíte zvýšit si své možnosti, žijte v jejich
rámci. Pokud potřebujete pomoc, vyhledejte radu u kvalifikovaného finančního
plánovače. Ten vám pomůže narýsovat plán, s jehož pomocí vylepšíte tok svých peněz a
začnete sami sobě platit nejdříve ze všech.
CHOPTE SE INICIATIVY
1)
Prohlédněte si své hospodářské výsledovky z minulé kapitoly.
2)
Rozhodněte se, ze kterého kvadrantu Cashflow kvadrantu budete ode dneška
generovat příjmy.
3)
Rozhodněte se, ze kterého kvadrantu chcete získávat převážnou část svých
příjmů za pět let.
4)
Pusťte se do svého plánu správy toku peněz:
a)
Vyplácejte napřed sebe. Odkládejte si stranou dané procento z každé výplaty
nebo z každé platby, kterou obdržíte z jiných zdrojů. Ukládejte si tyto peníze na
investiční spořitelní účet. Jakmile peníze uložíte, NIKDY je nevybírejte, dokud nebudete
schopni je investovat. Blahopřeji! Právě jste začali spravovat tok svých peněz.
b)
Soustřeďte se na snížení zadlužení.
134
Následující jednoduché a snadno aplikovatelné tipy vám pomohou snížit a úplně
eliminovat dluhy.
Tip č. 1: Pokud máte kreditní kartu s nevyrovnanými dluhy...
1.
Rozstříhejte všechny své kreditní karty, s výjimkou jedné či dvou.
2.
Veškeré nové výdaje z oné jedné či dvou karet, které nyní máte, je třeba každý
měsíc uhradit. Nevytvářejte si žádné další dlouhodobé zadlužení.
Tip č. 2: Ušetřete si 150-200 dolarů měsíčně navíc. Vzhledem k vaší stále rostoucí
finanční gramotnosti by to mělo být docela snadné. Pokud si za měsíc nevyděláte 150200 dolarů navíc, pak vaše šance na finanční svobodu mohou být jen plané vize.
Tip č. 3: Použijte těchto nových 150-200 dolarů na měsíční splátky jen jedné vaší
kreditní karty. Budete tak nyní platit pouze minimum plus těchto 150-200 dolarů z vaší
jediné karty.
U ostatních karet splácejte jen minimum dlužné částky. Lidé se často snaží u všech
svých karet splácet o něco navíc, nicméně karty takto nikdy nesplatí.
Tip č. 4: Jakmile splatíte první kartu, použijte poté celkovou částku, kterou jste na ni
platili, na další kartu. Budete tak nyní splácet minimum dlužné částky z druhé karty plus
celkovou měsíční splátku, kterou jste platili z první karty.
Pokračujte v tomto procesu u všech svých kreditních karet. U každého zaplaceného
dluhu použijte plnou částku, kterou jste platili, na minimální splátku dalšího svého dluhu.
S každým splaceným dluhem se zvýší měsíční částka, kterou budete platit z dalšího
dluhu.
Tip č. 5: Jakmile splatíte veškeré své kreditní karty a jiné spotřebitelské úvěry,
pokračujte v tomto procesu u automobilu a domu. Pokud se podržíte této procedury, s
úžasem zjistíte, jak rychle se lze zbavit veškeré zadluženosti. Většina lidí se od dluhů
očistí během 5-7 let.
Tip č. 6: Jakmile se zbavíte veškerých dluhů, vezměte měsíční částku, kterou jste
spláceli svůj poslední dluh, a použijte ji na investice. Budujte si kolonku aktiv.
Je to velice prosté.
KAPITOLA TŘINÁCTÁ
KROK č. 3
Poznejte rozdíl mezi rizikem a hazardérstvím
Často slyším, jak lidé říkají: „Investování je hazard.“ Nesouhlasím a říkám: „Hazard je
být nevzdělaný.“
CO JE TO SPRÁVNÉ ŘÍZENÍ TOKU PENĚZ?
Správné řízení toku peněz začíná u rozdílu mezi aktivy a pasivy... ne však u definice,
kterou vám sdělí váš bankéř.
Schéma na str. 254 odráží správné řízení toku peněz pětačtyřicetilého člověka.
Vycházím z věku čtyřiceti pěti let, protože je to polovina mezi dvaceti pěti lety, kdy
většina lidí začíná pracovat, a šedesáti pěti, kdy většina lidí plánuje odchod do důchodu.
135
Pokud si člověk správně řídí tok peněz, sloupec jeho aktiv by měl být delší než sloupec
pasiv.
Je to finanční schéma lidí, kteří riskují, ale nejsou hazardéři.
Tvoří rovněž horních 10 procent populace. Pokud ovšem budou dělat to, co dělá
zbývajících 90 procent populace, tzn. špatně zacházet s tokem peněz a neznat rozdíl
mezi aktivy a pasivy, bude jejich finanční schéma, uvedené na str. 255, vypadat ve
čtyřiceti pěti letech následovně:
Zde jde o lidi, kteří většinou říkají: „Investování rovná se hazardu.“ Pro ně toto tvrzení
naprosto platí - ale ne proto, že by bylo investování hazardem. Hazardem je absence
jejich formálního finančního vzdělání a vědomostí.
FINANČNÍ GRAMOTNOST
V knize Bohatý táta, chudý táta jsem vylíčil příběh toho, jak bohatý táta trval na tom,
abych dosáhl finanční gramotnosti.
Finanční gramotnost znamená dívat se na čísla očima, znamená ovšem i to, že vám
vaše vyškolená mysl řekne, kudy peníze proudí. Bohatý táta často říkal: „Směr toku
peněz je všechno.“
Dům tedy může být buď aktivem, nebo pasivem, a to v závislosti na toku peněz. Pokud
vám peníze tečou do kapsy, je to aktivum, pokud vám z kapsy vytékají, je to pasivum.
FINANČNÍ INTELIGENCE
Bohatý táta měl mnoho definicí pro „finanční inteligenci“, jako například „schopnost
měnit hotovost nebo práci na aktiva, která generují tok peněz“.
Ale jedna z jeho nejoblíbenějších zněla: „Kdo je chytřejší? Ty nebo tvoje peníze?“
Pro bohatého tátu není strávení života dřinou za účelem vydělání peněz, které se
stejně tak rychle rozkutálejí, jako vydělají, znakem vysoké inteligence. Zkuste se ještě
jednou podívat na schémata toku peněz chudého člověka, příslušníka středních vrstev a
člověka bohatého, která předkládám v desáté kapitole, a pamatujte si, že bohatý člověk
soustředí své snahy na získávání aktiv, ne na tvrdou práci.
Vinou nedostatku finanční inteligence se řada vzdělaných lidí ocitá v pozici vysokého
finančního rizika. Bohatý táta tomu říkal „finanční červená linka“, čímž měl na mysli, že
příjmy a výdaje jsou každý měsíc skoro totožné. Jsou to lidé, kteří zoufale tíhnou k
jistotám, které jim zaručuje zaměstnání, nejsou schopni se změnit, když se změní
ekonomická situace, a často si ničí zdraví stresem a obavami. A jde často o tytéž lidi,
kteří říkají: „Obchody a investování jsou hazard.“
Já si naopak myslím, že obchody a investování hazard nejsou. Tím je nedostatečné
vzdělání. Stejně tak je hazard špatná informovanost a úplně největší hazard, do kterého
se kdo může pustit, je spoléhání se na „jistou, bezpečnou práci“. Nákup aktiv hazard
není. Hazard je nákup pasiv, o nichž vám bylo řečeno, že jsou to aktiva. Hledět si svého
není hazard. Hazard je hledět si věcí všech lidí kolem vás a platit jim ze všeho nejdřív.
Třetí krok tedy spočívá v poznání rozdílu mezi riskováním a hazardérstvím.
CHOPTE SE INICIATIVY
136
1) Sami si definujte slovo hazard.
a)
Je podle vás hazard spoléhání se na výplatní pásku?
b)
Je podle vás hazard nutnost každý měsíc splácet dluhy?
c)
Je podle vás hazard vlastnění aktiv, která vám každý měsíc generují pozitivní tok
peněz?
d)
Je podle vás hazard učení se o finančním vzdělávání?
e)
Je podle vás hazard trávení času učením se o různých typech investic?
2) Věnujte každý týden 5 hodin svého času vykonávání následujících činností:
a)
čtěte si ekonomické stránky svých novin a čtěte Wall Street Journal;
b)
poslouchejte finanční zprávy v TV nebo v rádiu;
c)
poslouchejte vzdělávací kazety zabývající se investováním a finanční výchovou;
d)
čtěte finanční časopisy a věstníky;
e)
hrajte CASHFLOW.
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
KROK č. 4
Rozhodněte se,
kterým typem
investora chcete být
Už jste se sami sebe někdy ptali, proč někteří investoři vydělávají za mnohem menšího
rizika více peněz než ostatní?
Většina lidí má finanční problémy, protože se jim vyhýbá. Jedním z největších
tajemství, které mi bohatý táta odhalil, bylo: „Pokud chceš rychle získat velké bohatství,
upadni do velkých finančních problémů.“
V první části této knihy jsem se zabýval sedmi typy investorů. Nyní bych chtěl přidat
ještě jeden rozdíl, který určuje tři rozdílné typy investorů:
Typ A: Investor, který vyhledává problémy.
Typ B: Investor, který vyhledává odpovědi.
Typ C: Investor, který, podobně jako seržant Schultz, „nic neví“.
INVESTOŘI TYPU C
Seržant Schultz je nádherná postava v televizním seriálu Hogan‘s Heroes (Hoganovi
hrdinové). Seržant Schultz v něm vystupuje jako strážný v německém zajateckém
táboře, který ví, že zajatci se snaží utéct či sabotovat německé válečné snahy.
Když ví, že je něco v nepořádku, říká jen: „Já nic nevím.“ Většina lidí, když dojde na
investování, zaujímá stejný postoj.
Mohou takoví investoři dosáhnout i přesto velkého bohatství? Odpověď zní „ano“.
Mohou začít pracovat pro federální vládu, vzít si bohatého partnera nebo vyhrát v loterii.
INVESTOŘI TYPU B
Investoři typu B často kladou otázky jako:
„Kam mi doporučíte, abych investoval?“
„Myslíte, že bych měl kupovat nemovitosti?“
„Jaké podílové fondy jsou pro mě dobré?“
137
„Mluvil jsem s bratrem a ten mi doporučil, abych diverzifikoval.“
„Rodiče mi dali několik akcií. Mám je prodat?“
Investoři typu B by si měli okamžitě promluvit s několika finančními plánovači, jednoho
si vybrat a začít se řídit jeho radami. Finanční plánovači, pokud jsou dobří, poskytují
vynikající technické vědomosti a často vám mohou pomoci rozvrhnout si životní finanční
plán.
Já sám ve svých knihách žádné specifické finanční znalosti nenabízím, protože každý z
nás se nachází v odlišné finanční situaci. Finanční plánovač dokáže nejlépe zhodnotit,
kde se dnes nacházíte, a pak vám může poradit, jak se stát investorem čtvrté úrovně.
Zajímavá poznámka: často slýchávám, že řada „Z“ a „S“ s vysokými příjmy spadá do
kategorie investora typu B, protože mají jen málo času, aby se mohli dívat po
investičních příležitostech. Protože jsou tak zaneprázdnění, mají často i málo času, aby
se dozvěděli něco o pravé straně Kvadrantu. Proto tedy hledají spíše odpovědi než
vědomosti. Tato skupina tedy často kupuje tzv. maloobchodní investice (v žargonu
investorů typu A), což jsou investice, které se nabízejí na prodej širokým masám.
INVESTOŘI TYPU A
Investoři typu A vyhledávají problémy. Vyhledávají zvláště ty problémy, které způsobili
lidé, kteří se ocitli ve finančních těžkostech. Investoři, kterým řešení problémů jde,
očekávají ze svých peněz výnosy od 25 procent výše. Jsou to typičtí investoři páté a
šesté úrovně, kteří mají silné finanční základy. Vyznačují se dovednostmi nutnými pro
dosažení úspěchu jako majitelé podniků či investoři a tyto dovednosti využívají k řešení
problémů způsobených lidmi, kteří takové dovednosti nemají.
Když jsem se například poprvé pustil do investování, hledal jsem pouze malé obytné
domy a budovy zabavené jako zástavní majetek. Začínal jsem s problémy v ceně 18 000
dolarů, které vytvořili investoři, jež nezvládli tok peněz a zůstali na mizině.
I po několika dalších letech jsem vyhledával problémy, ale tentokrát byla čísla vyšší.
Před třemi, lety jsem pracoval na odkoupení peruánské těžařské společnosti v ceně 30
milionů dolarů. Ačkoli problém a čísla byly vyšší, proces zůstal stejný.
JAK SE DOSTAT NA RYCHLODRÁHU RYCHLEJI
Podmínkou je začít od malých problémů, které se musíte naučit řešit; jakmile se
problémy naučíte řešit, získáte nesmírné bohatství.
Pro ty, kdo chtějí aktiva získat rychleji, opět zdůrazňuji nutnost naučit se nejdříve
dovednostem kvadrantů „M“ a „I“. Doporučuji, aby se nejdříve naučili, jak rozjíždět
podnikání, protože podnikání nabízí životně důležitou vzdělávací zkušenost, zdokonaluje
osobní dovednosti, skýtá přísun peněz, které ztlumí výkyvy trhu, a dopřeje vám volný
čas. Právě přísun peněz z podnikání mi koupil volný čas, v němž jsem se začal poohlížet
po problémech volajících po řešení.
MOHLI BYSTE BÝT VŠEMI TŘEMI TYPY INVESTORŮ?
Já ve skutečnosti působím jako všechny tři typy investorů. Když přijde na podílové
fondy nebo volbu akcií, chovám se jako seržant Schultz. Když se mě někdo zeptá: „Jaké
podílové fondy doporučujete?“ nebo:
138
„Jaké akcie kupujete?“, měním se v seržanta Schultze a odpovídám: „Já nic nevím.“
Mám několik podílových fondů, ale netrávím příliš mnoho času jejich analýzou. Lepších
výsledků dosahuji s obytnými domy než s podílovými fondy. Jakožto investor typu B
vyhledávám finanční poradenství. Hledám odpovědi u finančních plánovačů, makléřů,
bankéřů a obchodníků s nemovitostmi. Pokud jsou dobří, dokážou mi tito odborníci
poskytnout široké spektrum informací, na jejichž shánění mi už osobně nezbývá čas.
Jsou též blíže trhu a věřím, že drží i více krok se změnami v zákonech a na trzích.
Rady mé finanční plánovačky jsou k nezaplacení už jenom proto, že zná trusty, fondy a
pojišťovnictví mnohem lépe, než kdy to já sám dokážu. Každý by měl mít plán do
budoucna, a proto existuje profese finančního plánovače. Investování obnáší mnohem
víc než pouhé nakupování a prodávání.
Dávám také peníze jiným investorům, aby investovali za mě. Jinak řečeno, znám jiné
investory páté a šesté úrovně, kteří hledají partnery pro investování. Jsou to lidé, které
osobně znám a kterým důvěřuji. Pokud se rozhodnou investovat do oblasti, o které já
nic nevím, jako jsou např. bytová výstavba pro lidi s nízkými příjmy nebo velké
kancelářské budovy, jsem schopen jim dát své peníze, protože vím, že v tom, co dělají,
jsou dobří, a já jejich znalostem důvěřuji.
PROČ BYSTE MĚLI ZAČÍT RYCHLE
Jedním z důvodů, proč lidem doporučuji, aby si rychle našli svou finanční rychlodráhu a
začali rychlé bohatnutí brát vážně, je fakt, že v USA, jakož i ve většině světa, existují
dvě soustavy norem, jedna pro bohaté a jedna pro všechny ostatní. Spousta zákonů
byla napsána proti lidem nacházejícím se ve finančním krysím závodě. S hrůzou ve světě
obchodu a investování, o němž vím nejvíce, zjišťuji, jak málo toho střední vrstvy vědí,
když dojde na otázku, co se děje s penězi vybranými na daních. Třebaže tyto peníze
jdou na řadu chvályhodných projektů, k bohatým směřuje mnoho velkých daňových
úlev, pobídek a plateb, zatímco střední třídy na ně jen doplácejí.
Ve Spojených státech je například velkým problémem a politickým „horkým
bramborem“ sociální bydlení. K vyřešení tohoto problému města, státy i federální vláda
nabízejí daňové dobropisy, značné daňové úlevy a možnosti dotovaného nájemného
lidem, kteří toto bydlení pro sociálně slabé obyvatele financují a zajišťují. Jen díky
znalosti zákonů na tomto systému bohatne řada finančníků a stavebních firem, kteří
využívají daňových poplatníků k dotování svých investic.
PROČ JE TO NESPRAVEDLIVÉ
Proto tedy nejenže většina lidí na levé straně Cashflow kvadrantu platí více na
soukromých daních, navíc nejsou často ani schopni účastnit se daňově výhodných
investic. Zde může ležet jeden z důvodů pro rčení „bohatí jen bohatnou“.
Vím, že je to nespravedlivé, a rozumím oběma stranám. Setkal jsem se s lidmi, kteří
protestují a píší příspěvky do novin. Někdo se snaží systém změnit tak, že kandiduje na
politický úřad. Já říkám, že je mnohem snadnější hledět si svého, zvládnout tok svých
peněz, najít si vlastní finanční rychlodráhu a zbohatnout. Mám za to, že je snadnější
změnit sebe než politický systém.
139
PROBLÉMY VEDOU K PŘÍLEŽITOSTEM
Před lety mě bohatý táta vyzýval, abych si rozvíjel své dovednosti jako majitel podniku
a investor. Také mi říkal: „Pak si zkoušej řešení problémů.“
A to jsem celá léta i dělal. Řeším obchodní a investiční problémy. Někdo tomu říká, že
se stavím výzvám, ale já mám raději slovo problémy, protože o ty většinou opravdu jde.
Mám dojem, že lidé dávají přednost slovu „výzva“ před „problémem“, protože si myslí,
že zní pozitivněji. Pro mě však má pozitivní náboj i slovo „problém“, poněvadž vím, že
uvnitř každého problému se skrývá „příležitost“, a právě po příležitostech skuteční
investoři jdou. A při každém finančním nebo obchodním problému, s nímž se potýkám,
nehledě na to, zda ho vyřeším či nikoli, se vždy něco naučím. Možná se naučím něco
nového o financích, marketingu, lidech nebo právních zaležitostech. Často se setkávám s
lidmi, kteří se mění na neocenitelná aktiva při jiných projektech. Z řady z nich se stávají i
přátelé na celý život, což je opravdu speciální prémie.
NAJDĚTE SI SVOU RYCHLODRÁHU
Takže vy, kteří si chcete najít svou rychlodráhu, začněte takto: 1. Hleďte si svého.
2.
Zvládněte tok svých peněz.
3.
Poznejte rozdíl mezi rizikem a hazardem.
4.
Poznejte rozdíly mezi investory typu A, B, a C a rozhodněte se být všemi třemi
najednou.
Abyste se dostali na finanční rychlodráhu, staňte se expertem na řešení určitého typu
problémů. „Nediverzifikujte“, jak se radí lidem, kteří jsou pouze investory typu B. Staňte
se expertem na řešení jednoho typu problému a lidé za vámi budou chodit s penězi,
které chtějí investovat. V takovém případě, pokud jste schopní a důvěryhodní,
dosáhnete rychleji své finanční rychlodráhy. Zde nabízím několik příkladů:
Bill Gates je expert na řešení problémů spjatých s marketingem softwaru. Je v tom tak
dobrý, že po něm jde federální vláda. Donald Trump je expert na řešení problémů
spjatých s nemovitostmi. Warren Buffet je expert na řešení problémů v obchodě a na
akciovém trhu, což mu umožňuje nakupovat hodnotné akcie a spravovat úspěšné
portfolio. George Soros je expert na problémy související s nestálostí trhu. Proto je to
tak skvělý správce investičních fondů. Rupert Murdock je expert na řešení obchodních
problémů globálních televizních sítí.
Má žena a já jsme docela dobří v řešení problémů spjatých s nemovitostmi, které
nakonec vynášejí pasivní příjmy. Mimo oblast trhu s malými a středními obytnými domy,
do níž investujeme a kde nediverzifikujeme, toho víme jen málo. Kdybych se rozhodl
investovat do oblastí mimo tento sektor, stal bych se investorem typu B, což znamená,
že bych dával peníze lidem, kteří v dotyčných oblastech budou mít skvělé reference.
Soustředím se na jeden cíl, a to je „hledět si svého“. Třebaže s manželkou pracujeme
pro charitu a pomáháme ve snažení jiným lidem, nikdy neztrácíme ze zřetele důležitost
soustředění se na své záležitosti a neustálého přihazování do kolonky aktiv.
Abyste tedy rychleji zbohatli, začněte studovat dovednosti nutné pro majitele podniku
a investora a snažte se řešit čím dál větší problémy..., protože uvnitř velkých problémů
leží obrovské finanční možnosti. Proto doporučuji, abyste se nejdříve stali „M“, a potom
až „I“. Pokud budete mistrem v řešení obchodních problémů, budete mít dostatečný tok
140
příjmů a vaše vědomosti ze sféry obchodu z vás udělají mnohem chytřejšího investora.
Napsal jsem to už mnohokrát předtím, ale má cenu to ještě zopakovat: řada lidí přichází
do kvadrantu „I“ s nadějí, že investování vyřeší jejich finanční problémy. Ve většině
případů k tomu však nedojde. Investování, pokud už předem nejsou solidními majiteli
podniků, jejich finanční problémy jen prohloubí.
Finančních problémů není nikdy málo. Vlastně už teď tu na vás jeden čeká.
CHOPTE SE INICIATIVY
VZDĚLEJTE SE V INVESTOVÁNÍ:
Ještě jednou vám doporučuji, abyste nabyli praxi jako investoři čtvrté úrovně, a teprve
potom se stali investory úrovně páté a šesté. Začínejte pomalu a neustávejte ve
vzdělávání.
Každý týden udělejte alespoň dva z následujících úkonů:
1. Účastněte se finančních seminářů a kurzů. (Já sám připisuji velký podíl na svém
úspěchu semináři v oblasti nemovitostí, kterého jsem se zúčastnil coby mladík a který
mě stál 385 dolarů. Díky němu jsem si během let přišel na miliony, protože jsem se
chopil iniciativy.)
2. Dívejte se ve svém okolí po nemovitostech označených „na prodej“. Zavolejte na tři
nebo čtyři čísla týdně a zeptejte se prodávajícího na charakteristiku nemovitosti. Ptejte
se na věci typu: Je to investiční majetek? Pokud ano: Pronajímá se? Jaký je současný
nájem? Jaká je míra obsazenosti? Jaké jsou průměrné nájmy v okolí? Jaké jsou náklady
na údržbu? Odkládají se nějaké opravy? Budete se jako majitel podílet na financování?
Jaký typ finanční spoluúčasti je k dispozici?
Zkoušejte si výpočet měsíčního výkazu toku peněz u každé nemovitosti a pak si ho
projděte s prodejcem, abyste zjistili, jestli jste na něco nezapomněli. Každá nemovitost
je jedinečný obchodní systém, a tak by se na ni mělo i nahlížet.
3.
Setkejte se s několika makléři a nechejte si doporučit podniky, u nichž radí nákup
akcií. Poté si tyto podniky prostudujte v knihovně nebo přes internet. Zavolejte do nich a
zeptejte se na výroční výkaz.
4.
Předplaťte si investiční věstníky a pečlivě je studujte.
5.
Nepřestávejte číst a poslouchat kazety a videa, sledujte televizní finanční
programy a hrajte CASHFLOW.
VZDĚLEJTE SE V OBCHODU
1.
Setkejte se s několika makléři a zjistěte, jaké existující podniky jsou ve vašem
okolí na prodej. Je úžasné, jakému množství odborného výraziva se můžete naučit
pouhým kladením otázek a posloucháním.
2.
Zúčastněte se semináře MLM a naučte se něco o fungování tohoto systému.
(Doporučuji prostudovat si alespoň tři různé MLM systémy.)
3.
Zúčastněte se semináře obchodních příležitostí nebo veletrhu ve své oblasti a
zjistěte si, jaké franšízy či obchodní systémy jsou právě k dispozici.
4.
Předplaťte si ekonomické noviny a časopisy.
KAPITOLA PATNÁCTÁ
KROK Č. 5
141
Najděte si instruktory
Kdo vás zavede na místa, kde jste nikdy předtím nebyli? Instruktor je člověk, který vám
řekne, co je a co není důležité.
INSTRUKTOŘI NÁM ŘÍKAJÍ CO JE DŮLEŽITÉ
Na straně 268 najdete výkaz skóre z mé vzdělávací hry CASHFLOW. Vytvořil ho
instruktor, protože učí lidi myslet tak, jak myslel bohatý táta, a poukazuje na to, co on
považoval za finančně důležité.
Vzdělaný, ale chudý táta si myslel, že je důležité mít dobře placenou práci a že je
důležité koupit si dům svých snů. Věřil také v co nejrychlejší placení účtů a život pod
individuálními možnostmi.
Bohatý táta mě učil, abych se soustředil na pasivní příjem a trávil čas získáváním aktiv
vynášejících pasivní nebo dlouhodobý zbytkový příjem. Nevěřil na život pod možnosti.
Svému synovi i mně častokrát říkával: „Místo žití pod svými možnostmi se snažte své
možnosti rozšiřovat.“
Proto nám doporučoval, abychom se soustředili na budování kolonky aktiv a na
navyšování pasivního příjmu z kapitálových zisků, dividend, podnikání, příjmů z
pronájmu nemovitostí a honorářů.
Oba tátové mi v dospívání posloužili jako silní instruktoři. Skutečnost, že jsem se
rozhodl držet se finančních rad bohatého táty nijak nesnižuje vliv, který na mě měl i táta
chudý. Kdyby nebylo vlivu obou těchto tátů, dnes bych nebyl tím, kým jsem.
OPAČNÉ VZORY
Podobně jako existují instruktoři, kteří působí jako vynikající vzory, existují i lidé, kteří
působí přesně opačně. Ve většině případů se každý z nás setkává v životě s oběma.
Já mám například přítele, který vlastním přičiněním za život vydělal více než 800
milionů dolarů. Teď, když píši tyto řádky, je na mizině. Jiní moji přátelé se mě ptají, proč
s ním i nadále trávím čas. Odpověď zní, že je jak dobrý kladný vzor, tak dobrý záporný
vzor. Mohu se poučit z obou.
DUCHOVNÍ VZORY
Oba mí tátové byli duchovně založení lidé, avšak když došlo na peníze i duchovno,
stanoviska obou se lišila. Například každý z nich odlišně interpretoval rčení „láska k
penězům je kořenem všeho zla“.
Vzdělaný, ale chudý táta měl pocit, že jakákoli touha hromadit peníze nebo zlepšovat si
finanční situaci je zkažená.
Bohatý táta naopak toto rčení interpretoval jinak. Měl pocit, že špatné jsou pokušení,
chamtivost a finanční nevědomost.
Jinak řečeno, nemyslel si, že zlo sídlí v penězích samých. Věřil tomu, že zlo tkví v
celoživotní práci jako otrok peněz a ve finačním otroctví vycházejícím z osobní
zadluženosti.
Bohatý táta uměl přetavovat náboženská učení na finanční lekce a já bych se s vámi o
jednu takovou lekci chtěl podělit.
142
SÍLA POKUŠENÍ
Bohatý táta věřil, že lidé, kteří tvrdě pracují, jsou chronicky zadlužení a žijí pod svými
možnostmi, jsou pro děti špatnými vzory Nejenže je viděl jako špatné vzory, měl rovněž
pocit, že zadlužení lidé propadají pokušení a chamtivosti.
Často kreslíval toto schéma a říkával:
Aktiva
Pasiva
„A neuveď nás v pokušení,“ přičemž ukazoval na sloupec pasiv.
Bohatý táta věřil, že řada finančních problémů vychází z touhy vlastnit věci, které mají
jen pramalou hodnotu. Když se objevily první kreditní karty, předvídal, že se zadluží
miliony lidí, kterým úvěry nakonec ovládnou život. Setkávám se s lidmi, kteří upadají do
ohromných dluhů kvůli bydlení, nábytku, oblečení, dovolené a autům, protože nemají
pod kontrolou lidskou emoci zvanou „pokušení“. Lidé v současnosti pracují stále
usilovněji, kupují věci, o nichž si myslí, že jsou aktiva, ale jejich špatné ekonomické
návyky jim nikdy neumožní, aby skutečná aktiva někdy získali.
Pak ukazoval na sloupec aktiv a říkal:
Aktíva
Pasiva
„Ale zbav nás od zlého.“
Což byl jeho způsob sdělení, že pokud si nejdříve odřeknete uspokojení (příznak
emocionální inteligence), budete si hledět svého a budete si budovat kolonku aktiv,
vyhnete se ponížení lidského ducha zapříčiněného pokušením, nedostatkem finančního
vzdělání a vlivem špatných vzorů.
Ty z vás, kdo hledáte svou osobní finanční rychlodráhu, mohu jen upozornit, abyste si
dávali pozor na lidi, jimiž se každodenně obklopujete. Zeptejte se sami sebe: jsou to
dobré vzory? Pokud ne, navrhuji vám, abyste se zcela vědomě snažili trávit víc času s
lidmi, kteří se ubírají stejným směrem jako vy.
Pokud je nenajdete během pracovní doby, najdete je třeba v investičních klubech,
skupinách multilevel marketingu a jiných obchodních kruzích.
NAJDĚTE SI NĚKOHO, KDO TAM UŽ BYL
Své instruktory si vybírejte pečlivě. Dávejte si pozor na to, od koho si necháváte radit.
Pokud chcete někam dojít, je nejlepší najít si někoho, kdo už tam byl.
143
Když se například rozhodnete příští rok slézt Mount Everest, půjdete se zcela přirozeně
informovat k někomu, kdo na něj už vylezl. Když však dochází na slézání finančních hor,
většina lidí žádá o radu ty, kteří se podobně jako oni máchají ve finančních bažinách.
Nejtěžší na nalezení instruktorů z kvadrantů „M“ a „I“ je skutečnost, že většina lidí,
kteří vám v souvislosti s těmito kvadranty a penězi vůbec radí, jsou lidé, kteří ve
skutečnosti pocházejí z kvadrantů „Z“ a „S“.
Bohatý táta mě vždy vedl k tomu, abych měl svého trenéra či instruktora. Neustále mi
opakoval: „Profesionálové mají trenéra. Amatéři ne.“
Já například hraju golf a chodím do školy golfu, ale nemám svého osobního trenéra.
Asi proto i za hraní golfu platím, místo abych si nechal platit. Když však dojde na hru
obchodu a investování, trenéry mám, a hned několik. Proč mám trenéry? Mám trenéry,
protože si za účast v těchto hrách nechávám platit.
Vybírejte si tedy své instruktory pečlivě. Je to jedna z nejdůležitějších věcí.
CHOPTE SE INICIATIVY
1) Najděte si instruktory - vyhledejte si lidi ze sféry investic i obchodu, kteří by vám
mohli pomoci jako instruktoři, a) Najděte si vzory. Učte se od nich. b) Najděte si opačné
vzory. Učte se od nich.
2) PODLE TOHO, S KÝM TRÁVÍTE ČAS, SI URČUJETE BUDOUCNOST
a) Sepište si šest lidí, s nimiž trávíte nejvíc času. Všechny vaše děti se počítají jako jeden
člověk. Pamatujte si, že rozhodující je doba, po kterou s někým jste, ne druh vztahu.
(NEČTĚTE DÁL, DOKUD SI NENAPÍŠETE ŠEST JMEN.)
Asi před patnácti lety jsem se účastnil semináře, kde nás školitel vyzval, abychom učinili
totéž. Napsal jsem svých šest jmen. Pak nás požádal, abychom se zadívali na jména,
která jsme napsali, a oznámil nám: „Právě se díváte na svou budoucnost. Těchto šest
lidí, s nimiž trávíte nejvíc času, je vaše budoucnost.“ Oněch šest lidí, s nimiž trávíte
nejvíce času, nemusejí být nutně vaši osobní přátelé. Mohou to být vaši spolupracovníci,
partneři a děti, nebo příslušníci církve či dobročinné organizace. Na mém seznamu se
objevili kolegové, obchodní partneři a hráči rugby. Jakmile jsem pronikl pod jeho povrch,
začal mi seznam mnohé odhalovat. Získal jsem o sobě postřehy, které se mi líbily i
nelíbily.
Školitel nás pak vyzval, abychom s ostatními účastníky své seznamy rozebrali.
Zanedlouho začal být význam celého cvičení ještě zřetelnější. Čím více jsem s ostatními
diskutoval a čím více jsem jim naslouchal, tím více jsem si uvědomoval, že musím
provést několik změn. Toto cvičení se lidí, s nimiž jsem trávil čas, týkalo jen nepatrně.
Týkalo se spíše toho, kam směřuji a co mám podniknout se svým životem.
Po patnácti letech jsou lidé, s nimiž trávím nejvíc času, s výjimkou jednoho, všichni jiní.
Těch pět z původního seznamu zůstává mými důvěrnými přáteli, ale vídáme se jen
zřídka. Jsou to skvělí lidé a jsou spokojení se svými životy. Má změna se týkala pouze
mě. Chtěl jsem si změnit budoucnost. Abych si změnil budoucnost, musel jsem změnit
své uvažování, a následkem toho i lidi, s nimiž trávím čas.
b) Teď, když máte seznam svých šesti lidí, následuje další krok:
1. Za každé jméno napište kvadrant, v němž dotyčný působí. Je to „Z, S, M, nebo I“?
Upozornění: kvadrant odráží způsob, jakým zmíněná osoba generuje většinu svého
144
příjmu. Pokud je dotyčný nezaměstnaný nebo v důchodu, uveďte kvadrant, v němž
působil. U dětí a studentů nechejte volné místo.
Poznámka: Člověk může být určen více než jedním kvadrantem. Například má žena Kim
by vedle jména měla „M“ i „I“, protože v obou kvadrantech generuje 50 procent svých
příjmů.
Na mém seznamu by tedy na prvním místě figurovala Kim, protože spolu trávíme skoro
veškerý svůj čas.
JMÉNO
Kvadrant
1. Kim Kiyosakiová M-I
2.
3.
4.
5.
6.
c)
Dalším krokem je uvést úroveň každého člověka jako investora. Prosím vraťte se
ještě jednou k páté kapitole a sedmi úrovním investorů. Kim je investorem šesté úrovně.
Pokud neznáte investorskou úroveň dotyčného, zkuste si alespoň zasvěcený tip.
Údaj bude tedy kompletní až s uvedením kvadrantu a investorské úrovně.
JMÉNO
Kvadrant
1. Kim Kiyosakiová M-I
2.
3.
4.
5.
6.
Investorská úroveň 6
NĚKTEŘÍ LIDÉ SE MOHOU I NAŠTVAT
Od lidí, kteří podstoupili toto cvičení se mi dostalo těch nejrůznějších reakcí. Někteří se
dokážou i velmi naštvat. Už jsem slyšel i reakce: „Jak se odvažujete vyzývat mě k
zařazování lidí kolem mě?“ Takže pokud vás toto cvičení emocionálně rozrušilo, přijměte
prosím mou omluvu. Jeho účelem rozhodně není někoho rozrušovat. Jde pouze o
cvičení, které má vrhnout trochu světla na život. U někoho to funguje, u jiného zase ne.
Když jsem toto cvičení před patnácti lety vyplnil, uvědomil jsem si, že hraji na jistotu a
řadu věcí skrývám. Nebyl jsem spokojený se svou pozicí a používal jsem lidí, s nimiž
jsem pracoval, jako výmluvy, proč v životě nedělám žádné pokroky. Zvláště se dvěma
lidmi jsem se neustále hádal a vinil jsem je z toho, že naši firmu drží v šachu. Má
každodenní práce sestávala z objevování jejich chyb, poukazování na jejich chyby a
obviňování je z problémů, s nimiž jsme se jako organizace potýkali.
Po vyplnění tohoto cvičení jsem si uvědomil, že tito dva lidé, s nimiž jsem se stále
střetával, jsou mimořádně spokojení se svou situací. To já jsem se chtěl měnit. Ale místo
abych se změnil sám, nutil jsem do změn ty dva. Po tomto cvičení jsem si uvědomil, že
promítám vlastní očekávání na jiné. Chtěl jsem, aby udělali to, co já jsem udělat nechtěl.
Myslel jsem si taktéž, že by měli chtít a mít totéž, co já. Nebyl to zdravý vztah. Jakmile
jsem si uvědomil, co se děje, našel jsem v sobě schopnost podniknout kroky k vlastní
nápravě.
145
d) Podívejte se na Cashflow kvadrant a napište iniciály lidí, s nimiž trávíte svůj čas, do
jednotlivých kvadrantů.
Pak napište své iniciály do kvadrantu, v němž se nyní nacházíte. Potom doplňte své
iniciály do kvadrantu, v němž byste chtěli v budoucnu působit. Pokud jste všichni zhruba
ve stejném kvadrantu, je pravděpodobné, že jste šťastný člověk.
Obklopují vás podobně smýšlející lidé. Pokud to tak není, možná byste se měl zamyslet
nad provedením určitých změn ve svém životě.
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
KROK Č. 6
Udělejte
ze zklamání
svou přednost
Kým se stáváte, když věci nejdou tak, jak byste chtěli? Když jsem odešel z námořnictva,
bohatý táta mi doporučil, abych si našel zaměstnání, kde bych se naučil prodávat. Věděl,
že jsem nesmělý. Učit se být prodejcem bylo ale to poslední na světě, co jsem chtěl
dělat.
Dva roky jsem byl ten nejhorší prodejce ve firmě. Nedokázal bych prodat tonoucímu
záchrannou vestu. Má nesmělost působila bolest jak mně, tak i zákazníkům, které jsem
oslovoval. Celé ty dva roky jsem byl ve zkušební době, což znamenalo, že mě mohli
okamžitě vyhodit.
Často jsem sváděl vinu za svůj neúspěch na hospodářskou situaci nebo na produkt,
který jsem prodával, nebo dokonce na zákazníky. Bohatý táta to viděl jinak. Říkával:
„Kdo je neschopný, rád svádí vinu na druhé.“
Myslel tím to, že emocionální bolest ze zklamání je tak silná, že člověk potýkající se s
bolestí se ji snaží prostřednictvím viny přesunout na někoho jiného. Abych se naučil
prodávat, musel jsem se postavit tváří v tvář bolesti ze zklamání. Během procesu učení,
jak prodávat, jsem získal zkušenost k nezaplacení: naučil jsem se, jak měnit zklamání z
pasiva na aktivum.
Vždy, když potkám lidi, kteří se bojí „zkusit“ něco nového, ve většině případů jejich
potíže spočívají ve strachu ze zklamání. Bojí se, že udělají chybu nebo budou odmítnuti.
Pokud jste připraveni vydat se na cestu za nalezením své finanční rychlodráhy, chtěl
bych vám nabídnout stejné rady a slova povzbuzení, které mně nabídl bohatý táta, když
jsem se učil něčemu novému:
„Buď připraven na zklamání.“
Myslel to v pozitivním významu, ne v negativním. Uvažoval tak, že pokud jste na
zklamání připraveni, máte šanci toto zklamání přetavit na aktivum. Většina lidí zklamání
mění na pasivum - a to dlouhodobé. A poznáte, že je dlouhodobé, když uslyšíte, jak
někdo říká: „To už nikdy víckrát neudělám.“ Nebo: „Měl jsem vědět, že v tom neuspěji.“
Stejně jako v každém problému leží příležitost..., tak v každém zklamání leží
nedocenitelný drahokam moudrosti.
146
Když slyším někoho, jak říká: „To už nikdy neudělám.“ vím, že poslouchám někoho,
kdo se přestal učit. Připustil, aby ho zastavilo zklamání. Ze zklamání se stala
nepřekonatelná zeď, místo základu, na němž bylo možné růst.
Bohatý táta mi pomáhal učit se, jak se potýkat s hlubokým emocionálním zklamáním.
Často mi říkal: „Důvodem, proč je jen málo bohatých lidí, kteří by něčeho takového
dosáhli vlastními silami, je neochota tolerovat zklamání. Místo aby se lidé naučili, jak se
mu postavit, celý život se mu jen vyhýbají.“
Dodal také: „Místo aby ses mu vyhýbal, připrav se na ně. Zklamání je důležitou
součástí učení. Tak jako se učíme z chyb, obohacujeme svůj charakter i zklamáním.“
Uvádím zde i několik rad, které mi během života dal:
1.
Očekávejte, že budete zklamaní. Bohatý táta často říkal: „Jenom blázni očekávají,
že všechno půjde tak, jak chtějí. Očekávat zklamání neznamená zůstávat pasivní ani
zaujímat poraženeckou pozici. Očekávat zklamání znamená duševně a emocionálně se
připravit na překvapení, která ti nemusejí být po chuti. Když budeš emocionálně
připravený, budeš moci v okamžiku, kdy se ti nebude dařit, jak chceš, jednat klidně a
důstojně. Když jsi klidný, líp ti to i myslí.“
Už mnohokrát jsem se setkal s lidmi se skvělými obchodními nápady. Asi měsíc jim
vydrží nadšení, pak je začne nahlodávat zklamání. Brzy je nadšení přejde a vy je pak
slyšíte, jak říkají: „Byl to dobrý nápad, ale nefungovalo to.“
Nebyl to nápad, co nefungovalo. Bylo to zklamání, které bylo silnější. Dovolili, aby se
netrpělivost přeměnila na zklamání, a pak zklamání umožnili, aby je porazilo. Častokrát
je tato netrpělivost důsledkem toho, že si okamžitě nepřišli na finanční odměnu. Majitelé
podniků i investoři mohou čekat celé roky, než spatří tok peněz ze svých podniků či
investic, ale do celé věci vstupují s vědomím, že na úspěch je třeba i čekat. Vědí také, že
jakmile úspěchu dosáhnou, finanční odměna bude stát za to.
2.
Mějte po ruce instruktora. Na přední straně telefonního seznamu jsou uvedena
čísla na nemocnici, hasiče a policii. Já mám podobný seznam čísel i pro finanční
nenadálosti - jsou to telefonní čísla mých instruktorů.
Často, než se pustím do nějakého obchodu nebo projektu, zavolám některému ze svých
přátel, vysvětlím mu, co se chystám udělat a čeho chci dosáhnout. Požádám ho také,
aby mi zůstal nablízku pro případ, že by se mi situace vymkla z rukou, což se často i
stává.
Zrovna nedávno jsem vyjednával nákup velké nemovitosti. Prodejce začal kličkovat a ke
konci měnil podmínky smlouvy. Věděl,
že nemovitost chci a snažil se, aby ze mě měl na poslední chvíli co nejvíc peněz. Protože
mám vznětlivou povahu, ztratil jsem vládu nad svými emocemi. Ale místo abych si celou
transakci pokazil křikem a řvaním, k čemuž normálně tíhnu, jen jsem ho požádal, jestli
bych mohl zavolat svému partnerovi.
Poté, co jsem se pobavil se třemi přáteli, které jsem měl po ruce, a získal jejich radu, jak
situaci zvládnout, uklidnil jsem se a naučil jsem se třem novým způsobům jednání, které
jsem předtím neznal. Obchod se nakonec nezdařil, ale ony tři techniky jednání používám
dodneška - techniky, kterým bych se nikdy nenaučil, kdybych do jednání vůbec nešel.
Jsou to vědomosti k nezaplacení.
147
Chci tím jen zdůraznit, že dopředu nemůže nikdo všechno vědět a že novým věcem se
často naučíme jen ve chvíli, kdy se jim naučit potřebujeme. Proto vám doporučuji,
abyste zkoušeli nové věci a očekávali zklamání, ale měli vždy po ruce instruktora, který
vás novou zkušeností provede. Řada lidí se nikdy do ničeho nepustí jen proto, že neznají
všechny odpovědi. Všechny odpovědi nebudete mít nikdy, ale začněte i tak. Jak říká můj
přítel Keith Cunningham: „Spousta lidí se nepustí po ulici, dokud jim všude nesvítí
zelená. Proto se nikam nedostanou.“
3. Buďte na sebe hodní. Jednou z nejbolestivějších stránek chybování, zklamání nebo
neúspěchu není ani tak to, co o nás říkají jiní. Je to spíše to, jak jsme tvrdí sami na
sebe. Většina lidí, kteří udělají chybu, je k sobě mnohem nekompromisnější než jejich
okolí. Měli by se sami udat na policii za osobní emocionální týrání.
Zjistil jsem, že lidé, kteří jsou na sebe duševně a emocionálně tvrdí, jsou často v
otázkách riskování, přejímání nových myšlenek nebo zkoušení nových věcí příliš
obezřetní. Když se trestáte nebo obviňujete někoho jiného ze svých osobních zklamání,
je pak těžké naučit se něčemu novému.
4. Říkejte pravdu. Jeden z nejhorších trestů, který jsem dostal jako malý chlapec, mě
postihl v den, kdy jsem nešťastnou náhodou zlomil své sestře přední zub. Ta utíkala
domů, aby všechno řekla tátovi, a já jsem se běžel schovat. Když mě otec našel, byl
velmi rozzlobený.
Spílal mi: „Netrestám tě proto, žes sestře zlomil zub... ale proto, žes utekl.“
Co se financí týče, už mnohokrát jsem mohl utéct před svými chybami. Utéct je vždycky
snadné, ale tátova slova mně celý život dobře sloužila.
Krátce řečeno, chyby děláme všichni. Všichni se cítíme nervózní a zklamaní, když věci
nejdou, jak bychom chtěli. Rozdíl mezi námi ale spočívá ve způsobu, jak se vnitřně se
zklamáním potýkáme. Bohatý táta to shrnul takto: „Velikost tvého úspěchu se měří silou
tvé touhy; silou tvého snu; a způsobem, jak se na cestě potýkáš se zklamáním.“
Během několika nejbližších let budeme svědky finančních změn, které otestují naši
odvahu. Nejvíce se bude dařit lidem, kteří dokážou nejvíce zvládat své emoce, kteří
nedopustí, aby je emoce svazovaly, a kteří jsou emocionálně zralí, aby se naučili novým
finančním dovednostem.
Jak zpíval Bob Dylan: „Časy se mění.“
A budoucnost patří těm, kdo se s časy dokážou změnit také a použijí osobního zklamání
jako cihly k budování zítřka.
CHOPTE SE INICIATIVY
1) Dělejte chyby. Proto vám doporučuji, abyste začali dětskými krůčky. Pamatujte si, že
prohry jsou součástí výher. „Z“ a „S“ byli učeni, že chybovat je nepřípustné. „M“ a „I“
vědí, že chybováním se učí.
2)
Investujte malé sumy. Začínejte s málem. Pokud najdete investici, do níž byste
chtěli vložit peníze, udělejte to s malou sumou. Je úžasné, jak rychle se vám rozvine
inteligence, když budete mít ve hře nějaké peníze. Nehrajte o svou farmu, hypotéku ani
o peníze na vysokoškolské vzdělání pro svého potomka. Prostě investujte trochu... a pak
dávejte pozor a učte se.
3)
Klíčem k tomuto kroku aktivního přístupu je CHOPIT SE INICIATIVY!
148
Čtení, sledování a poslouchání jsou pro vaše vzdělání zásadní. Ale musíte také začít něco
DĚLAT. Vstupujte do drobných obchodů s nemovitostmi, které budou generovat
pozitivní tok peněz, vstupte do systému MLM a pochopte ho zevnitř, investujte do akcií,
jakmile si prostudujete dotyčnou společnost. Hledejte rady u instruktora, a bude-li třeba
i u finančního a daňového poradce. Ale jak říká Nike: „Tak to udělejte!“
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
KROK č. 7 Síla víry
Jaký je váš největší strach?
V posledním ročníku střední školy jsem stál se synem bohatého táty před malou
skupinkou studentů tvořenou převážně premianty. Výchovná poradkyně nám říkala: „Z
vás dvou nikdy nic nebude.“
Ze skupinky premiantů za našimi zády se ozvalo chichotání. Poradkyně pokračovala:
„Od nynějška s vámi dvěma už nebudu ztrácet čas. Budu trávit čas jen s těmi studenty,
kteří mají dobré výsledky. Vy dva jste třídní kašpaři se špatnými známkami a nikdy z vás
nic nebude. A teď běžte.“
NEJVĚTŠÍ LASKAVOST
Poradkyně mně a Mikeovi prokázala tu největší možnou laskavost. I když to, co řekla,
bylo v mnoha ohledech pravda a její slova nás hluboce ranila, ale zároveň nás
inspirovala k ještě usilovnějšímu snažení. Její slova nás provázela až na vysokou školu a
pak do podnikání.
SRAZ BÝVALÝCH ŽÁKŮ
Před několika lety jsme se s Mikem zúčastnili srazu bývalých spolužáků ze střední
školy, což je vždy zajímavá zkušenost. Bylo příjemné setkat se s lidmi, s nimiž jsme
strávili tři roky v období, kdy nikdo z nás příliš nevěděl, kým je. Zajímavé bylo i zjištění,
že většina tzv. premiantů neslavila v letech následujících po střední škole žádné
úspěchy.
Vyprávím zde tento zážitek, protože Mike ani já jsme nebyli žádní zázrační studenti.
Nevynikali jsme ani v počtech, ani ve sportu. Většinou jsme byli podprůměrní až
průměrní studenti. Ve své třídě jsme nijak nezářili. Myslím si, že jsme nebyli tak
přirozeně nadaní jako naši otcové. Přesto nám ostrá slova výchovné poradkyně a
posměšky spolužáků dodaly energii do dalšího snažení, do učení se z vlastních chyb a do
vytrvání za dobrých i špatných časů.
To, že se vám nedaří ve škole, že nejste oblíbení, že vám nejde matematika, že jste
bohatí nebo chudí či máte další důvody k podceňování, to se v konečném důsledku
neodrazí. Tyto tzv. nedostatky jsou důležité jen tehdy, když si myslíte, že jsou důležité.
Je možné, že pokud se zamýšlíte nad vstupem na vlastní finanční rychlodráhu, máte
určité pochyby o svých schopnostech. Jediné, co vám mohu říci, je: důvěřujte si, že v
tomto okamžiku máte vše potřebné k finančnímu úspěchu. Jediné, co je třeba k nalezení
svého přirozeného, od Boha daného talentu, je touha, odhodlání a pevná víra, že máte
génia a jedinečné nadání.
149
PODÍVEJTE SE DO ZRCADLA A POSLECHNĚTE SI, CO ŘÍKÁTE
Zrcadlo odráží více než jen vizuální obraz. Zrcadlo často odráží i naše vlastní myšlení.
Kolikrát jsme už někoho viděli, jak se dívá do zrcadla, a říká:
„Bože, já vypadám hrozně.“
„To jsem tolik přibral?“
„Opravdu už stárnu.“
Nebo:
„No to se podívejme! Vypadám zatraceně dobře. Jsem z nebes seslaný dárek všem
ženám.“
MYŠLENKY JSOU ODRAZEM
Jak jsem už uvedl, zrcadla odrážejí mnohem víc, než vidí oko. Zrcadla odrážejí naše
myšlení a často i naše názory na sebe. Tyto myšlenky nebo názory jsou mnohem
důležitější než náš vnějškový vzhled.
Řada z nás už potkala lidi, kteří jsou navenek hezcí, ale uvnitř si myslí, že jsou oškliví.
Nebo lidi, které ostatní velmi milují, ale kteří se sami rádi nemají. Naše nejhlubší
myšlenky jsou často odrazem naší duše. Myšlenky odrážejí lásku, kterou cítíme k sobě
samým, naše ega, naši nelibost se sebou samými, to jak se sebou zacházíme a celkové
mínění, které o sobě máme.
PENÍZE SE NEDRŽÍ LIDÍ, KTEŘÍ SI NEDŮVĚŘUJÍ
V okamžicích citového vypětí se často slovně projeví osobní pravdy.
Lidé se pak na Kvadrant zadívají a začnou se rozhodovat.
Někteří se podívají a řeknou: „Já jsem spokojený přesně tam, kde jsem.“
Poté, co semináři nebo jednotlivci vysvětlím princip Cashflow kvadrantu, nechám jim
chvilku, aby si promysleli další krok. Nejprve si uvědomí, ve kterém kvadrantu se
nacházejí, což je docela jednoduché, protože jde o kvadrant, z něhož generují nejvíce
peněz. Potom se jich zeptám, do kterého kvadrantu by se chtěli přesunout, pokud se
někam přesunout potřebují.
Jiní řeknou: „Já s tím, kde jsem, spokojený nejsem, ale nejsem ochotný se teď někam
přesunovat.“
A pak jsou lidé, kteří nejsou spokojení s tím, kde jsou, a kteří vědí, že musejí okamžitě
něco podniknout. Lidé v této situaci často hovoří nejjasněji o svých osobních pravdách.
Používají slova, která odrážejí názory na ně samé, slova, která odrážejí jejich duši. A
proto říkám: „V okamžicích citového vypětí se vyřknou osobní pravdy.“
V těchto okamžicích často slýchávám:
„Já to udělat nemůžu. Nemůžu se přesunout z „S“ do „M“. Copak jste blázen? Mám na
krku ženu a tři děti.“
„To udělat nemůžu. Nemůžu čekat pět let, než dostanu další výplatu.“
„Investovat? Vy snad chcete, abych přišel o všechny své peníze.“
„Já na investování nemám žádné peníze.“
„K tomu, abych něco podnikl, potřebuju víc informací.“
„To už jsem vyzkoušel. Nikdy to fungovat nebude.“
„Nepotřebuju vědět, jak se čtou hospodářské výsledovky. Stačí mi, co mám.“
150
„Nemusím si dělat starosti. Jsem ještě mladý.“
„Nejsem na to dost chytrý.“
„Šel bych do toho, kdybych našel správné lidi, kteří by do toho šli se mnou.“
„Manžel s tím nebude nikdy souhlasit.“
„Manželka by to nikdy nepochopila.“
„Co by tomu řekli známí?“
„Udělal bych to, kdybych byl mladší.“
„Na mě už je pozdě.“
„Nemá to cenu.“
„Nemám na to.“
VŠECHNA SLOVA JSOU ZRCADLA
V okamžicích citového vypětí se vyřknou osobní pravdy. Všechna slova jsou zrcadla,
protože odrážejí postřehy o tom, co si lidé o sobě myslí, i když třeba mluví o někom
jiném.
MOJE NEJLEPŠÍ RADA
Pro ty z vás, kteří jste připraveni k přechodu z jednoho kvadrantu do druhého, zní ta
nejdůležitější rada, kterou znám: dávejte si pozor na svá slova. Dávejte si obzvláště
pozor na slova, která vycházejí z vašeho srdce, z vašeho břicha a z vaší duše. Pokud
chcete projít změnou, musíte si dávat pozor na myšlenky a slova, která generují vaše
emoce. Pokud si nedokážete uvědomit, kdy emoce řídí vaše myšlení, nikdy tuto cestu
nepřežijete. Podřežete si pod sebou větev. Protože i když například mluvíte o někom
jiném a říkáte třeba: „Má manželka to nikdy nepochopí,“ říkáte ve skutečnosti něco víc o
sobě. Možná jen používáte manželku jako výmluvu pro svou vlastní nečinnost, a pak
byste mohli zrovna říkat: „Nemám odvahu nebo komunikační dovednosti, abych jí tyto
nové myšlenky dokázal sdělit.“ Všechna slova jsou zrcadly, která skýtají příležitost k
nahlédnutí do vlastní duše.
Mohli byste třeba říci:
„Nemůžu přestat pracovat a rozjet vlastní podnikání. Musím myslet na hypotéku a na
rodinu.“
A jako byste říkali:
„Jsem unavený. Už nechci dělat nic jiného.“
Nebo: „Už se fakt nechci učit nic nového.“
Toto jsou pravdy o sobě.
OSOBNÍ PRAVDY JSOU I OSOBNÍ LŽI
Jsou to pravdy a zároveň to jsou i lži. Pokud si lžete, řekl bych, že svou cestu nikdy
nedokončíte. Proto vám radím, abyste naslouchali svým pochybám, strachům a
omezujícímu myšlení, a pak se pídili po hlubší pravdě.
Například tvrzení „jsem unavený, už se nechci učit nic nového“ může být pravdivé, ale
může to být stejně tak i lež. Skutečná pravda může znít: „Pokud se nenaučím nic
nového, budu ještě unavenější.“ A ještě hlouběji může ležet tvrzení: „Pravda je taková,
že já se novým věcem strašné rád učím. Rád bych se něčemu novému naučil a pocítil
151
zase vzrušení ze života. Možná by se mi otevřely úplně nové světy.“ Jakmile se dokážete
dostat k tomuto bodu hluboké pravdy, možná v sobě najdete natolik silnou část, že vám
pomůže změnit se.
NAŠE CESTA
Abychom se Kim a já mohli pohnout kupředu, museli jsme být nejprve ochotni žít s
názory a kritikou, které jsme vůči sobě chovali. Museli jsme být ochotni žít s osobními
myšlenkami, které nám nedávaly vyrůst, ale nesměli jsme dopustit, aby nás zastavily.
Občas dosáhlo napětí bodu varu, naše sebeobviňování se rozhořelo a já jsem ze svých
pochyb obviňoval ji a ona zase mě. Oba jsme nicméně před započetím této cesty věděli,
že to jediné, s čím se budeme muset nakonec utkat, budou naše vlastní osobní pochyby,
kritika a nedostatečnosti. Skutečná práce pro nás, jako muže a ženu, obchodní partnery
a spřízněné duše, spočívala ve vzájemném připomínání, že oba jsme mnohem silnější
než naše individuální pochyby, malichernosti a nedostatečnosti. Při tomto procesu jsme
se naučili více si důvěřovat. Naším konečným cílem bylo něco víc než prosté zbohatnutí.
Bylo jím naučení se, jak být spolehliví k sobě a jak spolehlivě zacházet s penězi.
Pamatujte si, že jediný člověk, který určuje myšlenky, v něž se rozhodnete věřit, jste
vy sám. Takže odplatou za cestu není pouze svoboda vykoupená penězi, nýbrž i důvěra,
kterou v sebe získáte..., protože ve skutečnosti jde o jedno a totéž. A proto vám radím,
abyste se každý den připravovali být větší než vaše malost. Mám za to, že důvodem,
proč se většina lidí zastaví a odvrátí od svých snů, je skutečnost, že malinký človíček,
který žije v každém z nás, porazí člověka velkého.
I když nemusíte být dobří ve všem, rozvíjejte si pomalu to, co se musíte naučit, a váš
svět se rychle změní. Nikdy neutíkejte před tím, o čem víte, že se musíte naučit.
Postavte se svému strachu a pochybám a otevřou se před vámi nové světy.
CHOPTE SE INICIATIVY
Věřte si a začněte dnes!
KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Shrnutí
Toto je sedm kroků, kterými jsme s manželkou během několika krátkých let prošli při
přechodu od bezdomovectví k finanční svobodě. Těchto sedm kroků nám pomohlo najít
si vlastní finanční rychlodráhu a používáme je i nadále. Věřím tomu, že mohou při
vytyčování cesty k finanční svobodě pomoci i vám.
Abyste vše zdárně zvládli, doporučuji vám být k sobě upřímní. Pokud ještě nejste
dlouhodobí investoři, dostaňte se na tuto pozici co nejdříve. Co to znamená? Posaďte se
a naplánujte si, jak zvládnout své návyky při utrácení peněz. Minimalizujte své dluhy a
pasiva. Žijte v rámci možností a pak své možnosti zvyšujte. Zjistěte si, kolika
investovaných peněz za měsíc a za kolik měsíců při realistické výnosové míře bude
třeba, abyste dosáhli svých cílů. Jako například: V kolika letech hodláte přestat
pracovat? Kolik peněz budete měsíčně potřebovat na to, abyste si žili na vytoužené
úrovni?
152
Pouze to, že budete mít dlouhodobý plán, který sníží váš spotřebitelský dluh, přičemž si
mimoto budete pravidelně odkládat drobnou částku peněz, vám poskytne silný začátek,
pokud ovšem začnete brzy a budete si dávat pozor na to, co děláte.
Na této úrovni nic nekomplikujte. Nepodléhejte žádným přehnaným představám.
Důvod, proč zavádím Cashflow kvadrant, sedm úrovní investorů a své tři typy investorů,
odráží mou snahu nabídnout vám pohledy na to, kým jste, jaké mohou být vaše zájmy a
kým se chcete nakonec stát. Chtěl bych věřit tomu, že každý si může najít svou
jedinečnou cestu k finanční rychlodráze bez ohledu na to, ze kterého kvadrantu působí.
Nicméně nalezení vlastní finanční cesty nakonec záleží jen a jen na vás.
Pamatujte si, co jsem napsal v předchozí kapitole: „Prací vašeho nadřízeného je dát
vám práci. Na vás už záleží, jestli zbohatnete.“
Jste připraveni přestat se tahat s kbelíky s vodou a začít si budovat potrubí umožňující
tok peněz, které by se postaraly o vás, o vaši rodinu a o váš životní styl?
Hledět si svého může být obtížné a někdy i matoucí, zvláště z počátku. Bez ohledu na
to, kolik toho už víte, je třeba se hodně učit. Je to celoživotní proces. Ale je potěšitelné,
že ta nejobtížnější část vás čeká na začátku. Jakmile se věci začnete věnovat, život bude
opravdu jednodušší a jednodušší. Hledět si svého není nic těžkého. Jde jen o zdravý
rozum.
RYCHLÝ ODKAZOVNÍK ZÁMOŽNOSTI
Autor: Alan Jacques, Inspirováno Robertem Kiyosakim
Zruinované masy
1. Kdo
Zaměstnanci
2. Vzdělání
Střední nebo vysoká škola
3. Hlavní finanční cíl
Přežít do další výplaty
4. Soustředění na
Výplata nebo hodinová mzda
5. Postoj k toku peněz
„Kolik mám v peněžence?“
6. Definice aktiva
Pár piv v ledničce
7. Dům
Chtěli by vlastnit
8. Investiční nástroje
• důchod • loterie
9. Investiční zdroje
Vláda
10. Investiční systémy
153
• Naděje
11. Očekávaná míra návratnosti
Rychle zbohatnout
12. Riziko
Nevědí, jak určovat
13. Co funguje
Pokud to nefunguje, pořád to dělejte
14. Časový horizont
Další výplata
15. Nemovitosti
Chtěli by nějaké
16. Nejhodnotnější prostředek
Výplata
17. Proč pracovat?
Pracuj na víkend
18. Poradci
Přátelé a rodina na mizině
19. Zdroje informací
• TV
20. Klíčový ukazatel
Spořitelní účet se 100 dolary
21. Otázky a odpovědi
Nerozumějí rozdílu
22. Motto
„Pokud to chceš mít dobře, musíš si to udělat sám.“
Úspěšný investor ze střední vrstvy
Bohatí
Zaměstnanci a samostatně výdělečně činní
Majitelé podniků a investoři
• cení si vzdělání, často má vysokoškolský titul • chodí do kurzů a seminářů zabývajících
se investováním
Cení si vzdělání vycházejícího ze zdravého rozumu, často získaného od kolegů nebo
vlastním studiem
Kolem pětapadesáti až šestapadesáti si vybudovat solidní základnu čistých aktiv
Svoboda
Čistá aktiva
Tok peněz
Rozumí hodnotě toku peněz
Chápou, že tok peněz je základem veSkerého bohatství
Vše, co má tržní hodnotu
Vše, co generuje pozitivní tok peněz
Jedno z jeho nejcennějších aktiv
Dům je pasivum, ne aktivum
154
• podílové fondy • prvotřídní akcie • nemovitosti: obytné domy
• akcie: první veřejné nabídky jak investoři nebo klíčoví akcionáři • nemovitosti: rozsáhlé
projekty • podnikání
Investuje do finančních produktů vytvořených jinými lidmi
Vytvářet produkty a služby, které lze prodat střední třídě a masám
• stanovení dolarového průměru (DCA) • systémy nákupu nemovitostí s nízkou platbou v
hotovosti
• vytvářet vlastní nebo modifikovat cizí • učit se od jiných bohatých investo rů, kteří
jsou na stejné úrovni
12 až 30 %
50 až 500 %
Přijímá mírné riziko
Většina investic se vyznačuje malou nebo velmi malou rizikovostí
Naučí se, co funguje, a za každou cenu to dělá
Stále se učí a inovuji, inovují a inovují
Dlouhodobý
Podle jednotlivých cílů nebo investic
Nakupuje a drží, dokud nebudou mít větší cenu
„Peníze vyděláváš, když nakupuješ, ne když prodáváš.“
Investice
Čas
Pracuje pro peníze, z nichž 10 až 20 % jde na investice
Pracují peníze, takže ty nemusíš
Finanční plánovači, účetní
Oni sami, mezi sebou navzájem, trenéři, vybraní profesionálové
• The millionaire Next Dooř (Váš soused je milionář) • The Wealthy Barber (Zámožný
holty
• Bohatý táta, chudý táta • Cashflow kvadrant • Stolní hra CASHFLOW; audiokazety
Milion dolaru čistých aktiv
Pasivní příjem převyšující výdaje
Klade si otázky a hledá správnou odpověď
Vědí, že existuje spousta odpovědí
„To co nevíš, si můžeš zjistit.“
„Pokud neznáš základy, můžou tě zabíti“
CASHFLOW KVADRANT
Bohatý táta radí, jak dosáhnout finanční svobody
Cashflow kvadrant bohatého táty odhalí, proč někteří lidé pracují méně, vydělávají více,
platí méně na daních a cítí se finančně jistější než jiní. Jde pouze o poznání, ze kterého
kvadrantu je třeba pracovat a kdy.
Už jste se někdy zamýšleli...
• jaký je rozdíl mezi zaměstnancem a majitelem podniku?
•
proč někteří investoři vydělávají peníze s malým rizikem, zatímco většina
ostatních získá zpět maximálně to, co investovala?
155
•
proč většina zaměstnanců přechází z jednoho místa na druhé, zatímco jiní z práce
odejdou a vytvoří si obchodní impérium?
•
proč v Průmyslovém věku většina rodičů chtěla, aby se z jejích dětí stali lékaři,
účetní nebo právníci... a proč v Informačním věku musejí tyto profese čelit finančním
tlakům?
Všimli jste si, že řada nejlepších absolventů univerzit chce pracovat pro ty, co vysokou
školu ani nedokončili... pro lidi, jako jsou Bill Gates, Richard Branson, Michael Dell a Ted
Turner, neúspěšné studenty, kteří dnes tvoří finanční smetánku společnosti?
Tato kniha odpoví na některé z těchto otázek a také vás pomůže navést na cestu za
objevením finanční svobody ve světě stále sílících finančních změn.
Tato kniha byla napsána pro...
•
lidi, kteří jsou připraveni překročit jistotu pracovního místa a začít si hledat svůj
vlastní svět finanční svobody.
• lidi, kteří jsou připraveni ve svých životech provést zásadní profesní a finanční změny.
• lidi, kteří jsou připraveni přesunout se z Průmyslového věku do věku Informačního.
„Tato kniha se zabývá novými volbami, novými směry a novou finanční budoucností.“
Robert T. Kiyosaki
„Člověka nemůžete nic naučit; můžete mu pouze pomoci najít to v sobě samém.“
Galileo
„Spousta lidí se nepustí po ulici, dokud jim všude nebude svítit zelená. Proto se nikam
nedostanou.“
Keith Cunningham, spoluzakladatel Prime Cable
„Cashflow kvadrant poskytuje mapu k finančnímu úspěchu.“
Sharon L. Lechter, autorizovaná účetní
Sharon L. Lechter
NAKLADATELSTVÍ
156