OZUOPK-PP_CHKO_Ceske_stredohori_Rozbory

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Správa Chráněné krajinné oblasti České středohoří
Michalská 260/14, 412 01 Litoměřice
Rozbory
Chráněné krajinné oblasti
České středohoří
OBSAH
1. Identifikační údaje .................................................................................................................... 4
1.1. Výnos................................................................................................................................ 4
1.2. Mezinárodní význam ......................................................................................................... 4
2. Charakteristika území ............................................................................................................... 6
2.1. Geologie, paleontologie, krasové jevy a mineralogie ......................................................... 6
2.2. Geomorfologie .................................................................................................................. 8
2.3. Pedologie .........................................................................................................................12
2.4. Klimatologie .....................................................................................................................14
2.5. Hydrologie........................................................................................................................14
2.6. Flora ................................................................................................................................15
2.7. Fauna ..............................................................................................................................24
2.8. Vývoj osídlení ..................................................................................................................26
3. Ochrana přírody ......................................................................................................................30
3.1. Předmět ochrany CHKO ..................................................................................................30
3.2. Zonace CHKO .................................................................................................................30
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ................................................................................33
3.4. Natura 2000 .....................................................................................................................44
3.5. Památné stromy ...............................................................................................................54
3.6. Rostlinná společenstva ....................................................................................................66
3.7. Významné druhy rostlin....................................................................................................73
3.8. Významné druhy živočichů ............................................................................................100
3.9. Invazní a expanzivní druhy ............................................................................................136
3.10. Neživá příroda .............................................................................................................141
3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES) .................................................................146
3.12. Krajinný ráz ..................................................................................................................158
3.13. Monitoring a výzkum ....................................................................................................156
3.14. Práce s veřejností ........................................................................................................185
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny .....................................................................188
4.1. Lesní hospodářství.........................................................................................................188
4.2. Zemědělství ...................................................................................................................205
4.3. Myslivost ........................................................................................................................210
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství ..................................................................................216
4.5. Vodní hospodářství ........................................................................................................221
4.6. Výstavba ........................................................................................................................224
4.7. Doprava a inženýrské sítě ..............................................................................................229
4.8. Průmysl ..........................................................................................................................243
4.9. Těžba nerostných surovin a rašeliny ..............................................................................245
4.10. Rekreace a turistika .....................................................................................................253
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče ..................................................................................260
6. Použitá literatura ...................................................................................................................272
7. Seznam zkratek.....................................................................................................................274
8. Přílohy
Textové přílohy
č. 1. Zřizovací výnos
č. 2. Přehled katastrálních území CHKO České středohoří
č. 3. Podrobná specifikace evropsky významných lokalit
Mapové přílohy
č. 1 Přehledová mapa
č. 2 Zonace CHKO
č. 3 Památné stromy a MZCHÚ
2
č. 4
č. 5
č. 6
č. 7
č. 8
č. 9
Natura 2000
Typy krajiny
Vlastnictví lesa
Kategorie lesa
Honitby
Územní systém ekologické stability
3
1. Identifikační údaje
1.1. Výnos
Chráněná krajinná oblast České středohoří byla zřízena Výnosem Ministerstva kultury ČSR
č. j. 6883/76 ze dne 19. 3. 1976 (úplné znění výnosu viz textová příloha č. 1). Součástí
výnosu je vymezení území CHKO (popis hranic). Plocha CHKO činí dle výnosu 1070 km2,
výměrou je druhou největší v České republice.
Poslání CHKO České středohoří je definováno v § 1, odst. 2 výnosu takto: „Posláním
oblasti je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních
zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména
její povrchové utváření, včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt a volně
žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu
k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické stavby a místní zástavba
lidového rázu.“
Základní principy ochrany CHKO jsou zakotveny v § 25 až 27 zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále také jen zákon). Bližší ochranné podmínky
vyhlašuje v současnosti Vláda ČR nařízením, ve zřizovacím výnosu CHKO České středohoří
byly podmínky ochrany formulovány v § 2. Zřizovací výnos CHKO je z dnešního pohledu
zastaralý; vycházel ze zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, a v současné době
podmínky ochrany v něm uvedené v řadě případů již nekorespondují s platným zákonem
o ochraně přírody a krajiny. Výnos trpí i dalšími nedostatky a rozpory. Stanovuje např.
specifický režim pro některá sídla na území okresu Most. Raritou výnosu je vymezení území,
na něž se z hlediska zemědělské výroby nevztahují žádná omezení hospodářské činnosti
(celkem 69 k. ú. v okre sech Litoměřice a Most).
CHKO České středohoří zasahuje do území Ústeckého a Libereckého kraje, okresů
Most, Louny, Teplice, Litoměřice, Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa a do územní
působnosti obcí s rozšířenou působností Most, Louny, Lovosice, Teplice, Bílina, Ústí
nad Labem, Děčín, Litoměřice, Česká Lípa a Nový Bor. Na území CHKO se nachází 114
měst a obcí (z toho 2 statutární města - Děčín a Ústí nad Labem). Území CHKO tvoří 335
katastrálních území, z toho 236 plně, 99 z části (viz textová příloha č. 2).
1.2. Mezinárodní význam
České středohoří představuje minimálně v středoevropském kontextu unikátní přírodní
a krajinný fenomén s vysokou geo- a biodiverzitou, podmíněnou působením řady činitelů,
z nichž se nejvýznamněji uplatňují vysoká variabilita geomorfologických jevů, pestrost
geologického podkladu, historický vývoj využívání krajiny během postglaciálu, výrazný
klimatický gradient od jihozápadu po severovýchod a mikroklimatická diferenciace stanovišť
v závislosti na reliéfu. Vysoká biodiverzita se tedy týká jak vysokého počtu druhů
na jednotlivých stanovištích, tak vysoké diferenciace druhové rozmanitosti mezi stanovišti.
Vysoká stanovištní diverzita pak v kombinaci s převažujícím úživným substrátem vytváří
podmínky pro vysokou druhovou bohatost celého území Českého středohoří.
Střední a západní Evropa představuje oblast s hojným zastoupením fenoménů
vnitrodeskového vulkanismu. Jednotlivé vulkanické komplexy střední a západní Evropy
(Garrotxa, Aubrac, Cantal, Cézalier, Monts Dore-Sancy, Westerwald, Vogelsberg, Rhön,
Doupovské hory a České středohoří) představují vulkanické systémy v různém stupni eroze,
který závisí jednak na stáří, jednak na hydrologických podmínkách. Oblast Českého
středohoří se odlišuje jako jedinečný region, ve kterém jsou vulkány erodovány až na úroveň
přívodních drah a subvulkanických intruzí a přitom jsou zde ještě zachovány povrchové facie
vulkanických systémů.
Pro tyto hodnoty byla MŽP v roce 2011 prověřována možnost zařazení Českého
středohoří či jeho části v kategorii přírodní památka na Indikativní seznam UNESCO.
Výstupem prověření bylo konstatování, že v případě Českého středohoří je vhodnější zvážit
4
možnost zařazení jako kulturní krajiny UNESCO (ochrana unikátního celku kulturní krajiny).
Další alternativou je prověřit možnost zařazení Českého středohoří nebo jeho částí
do soustavy biosférických rezervací UNESCO.
CHKO České středohoří je významným územím také v rámci evropské soustavy Natura
2000. V CHKO je vymezeno 32 evropsky významných lokalit. Podrobnější údaje k soustavě
Natura 2000 jsou obsaženy v kapitole 3.4.
V rámci sdružení Planta Europea jsou jako botanicky významná území (Important Plant
Areas) registrovány Babinské louky (kód CZ 019), Bílé stráně (kód CZ 018), Lovoš (kód CZ
059) a Lounské vrchy (zahrnující vrchy Oblík, Srdov, Brník, Raná a Milá; kód CZ 060). České
středohoří je také územím s řadou typových lokalit pro bezobratlé organismy (viz kapitola
3.8.).
5
2. Charakteristika území
2.1. Geologie, paleontologie, krasové jevy a mineralogie
2.1.1. Geologie
České středohoří je oblastí s poměrně složitou geologickou stavbou, která významným
způsobem ovlivňuje vývoj živé přírody. Představuje významné centrum neovulkanické
činnosti ležící na území komplikované tektonické zóny založené na rozhraní středočeské
a krušnohorské oblasti Českého masivu. Díky svojí pozici je tato zóna charakteristická
výskytem hlubinných zlomů, je považovaná i za riftovou strukturu, a v průběhu geologického
vývoje byla mnohokrát oživená. V současné podobě má území Českého středohoří charakter
hrásťové hornatiny výrazně ovlivněné paralelně i následně probíhajícími denudačními
a sedimentačními procesy, které ve výsledku modelovaly v rámci střední Evropy zcela
jedinečnou krajinu.
Základ dnešního Středohoří je budován horninami starohorního a prvohorního stáří,
které však v oblasti vystupují na povrch jen velmi zřídka. Na několika málo místech (Bílina
a okolí – již mimo CHKO) jsou k zastižení převážně starohorní přeměněné horniny náležící
krušnohorskému krystaliniku, zejména ortoruly, pararuly a amfibolity. Poměrně plošně
rozsáhlé je krystalinikum Brány Čech a Oparenského údolí, severně od Lovosic. Labe zde
protíná izolovanou tektonickou kru s dnes říční erozí vzniklými téměř svislými skalními
stěnami, tvořenými krystalickými břidlicemi s různým stupněm metamorfózy.
V plošině Dobrého (311 m) mezi Oparenským údolím a Bránou Čech je odkryt v lomu
Kubo rozsáhlý výlev paleoryolitu (ignimbritu) karbonského stáří, který je troskou rozsáhlé
vulkanické struktury pravděpodobně zasahující až do oblasti dnešních Krušných hor
po Cínovec.
V závěru druhohorní éry, v období svrchní křídy, vznikla na území téměř celé severní
poloviny Čech mělká mořská pánev, protažená přes jižní Moravu až do oblasti tehdejšího
mediteránního moře. Sedimenty, které ve Středohoří vznikly, dosahují mocnosti až 700
metrů a z velké části jsou zakryty neovulkanickými horninami nebo sladkovodními
sedimenty. Cenomanské pískovce jsou bohatou zásobárnou podzemních vod (jejich
přirozené vývěry jsou např. u Vlastislavi). Turonské pískovce, charakteristické pro oblast
Lužických hor a Labských pískovců, mají ve Středohoří jen omezený výskyt. Mladší
svrchnokřídové sedimenty (jílovce, slínovce, jílovité vápence a kaolinické pískovce) nejsou
naopak na podzemní vody příliš bohaté. V souvislém pásmu lemují jižní a jihovýchodní úpatí
Českého středohoří. Jejich těžba pro Čížkovickou cementárnu společnosti Lafarge probíhá
v současné době již mimo CHKO v Dolnoohárecké tabuli.
V třetihorách, po ústupu svrchnokřídového moře, kdy se Český masiv stává definitivně
souší, probíhá výzdvih spojený s intenzivní denudací a erozí. Teplé a suché podnebí starších
třetihor podporuje rozrušování hornin. Tyto procesy vedou k vytváření zarovnaného reliéfu,
jehož zbytky lze nalézt v okolí Dlouhého vrchu (450–600 m) na úpatích Milešovky a Kletečné
(asi 500 m), v okolí Verneřic apod.
Počátek třetihorní vulkanické činnosti je na území Českého středohoří datován
do období spodního oligocénu, tj. přibližně před 36 miliony let. Produkty prvních fází sopečné
činnosti jsou převážně málo odolné čedičové tufy a tufity, nasedající na starší vrstvy
křídového stáří nebo třetihorních křemenců na Mostecku a u Žitenic nebo diatomitů u Kučlína
a Kundratic. Svrchnímu oligocénu pak náleží rovněž paleontologicky mimořádně významné
vrstvy diatomitů u Bechlejovic na Děčínsku. Při počáteční slabé vulkanické činnosti došlo
k sedimentaci vulkanogenních sedimentů s vložkami uhelných jílů a hořlavých břidlic
s uhelnými slojkami. Dále došlo k sedimentaci vápenců, křemenných písků a jílů. Polohy
diatomitů a uhelné sedimenty obsahují vědecky významné zbytky fauny a flóry.
Povrchové struktury prvních vulkánů byly většinou zcela denudovány a následně došlo
i k odkrytí výplní sopečných jícnů a přívodních kanálů. Produkty povrchové sopečné činnosti
(pyroklastika, lávové příkrovy a proudy) jsou výjimečně dochovány jen v centrálních částech
pohoří.
6
Horniny vzniklé během následujících fází sopečné činnosti pocházejí ze spodního
až svrchního miocénu (nejmladší vulkanické horniny jsou datovány na přibližně 16 – 21
milionů let), a proto stupeň jejich denudace bývá nižší. Sem spadají stovky menších
či větších těles budovaných olivínickými čediči a nefelinity na Lounsku a Teplicku, trachyty
a fonolity na Ústecku, Teplicku a Mostecku a také např. kimberlitoidní erupce z okolí
Třebívlic a Měrunic (např. Linhorka). Vzhledem ke složitosti struktury vulkanické oblasti je
třeba zdůraznit, že starší tělesa vulkanického původu byla v období zhruba 20 milionů let
současně denudována a protínána mladšími vulkanickými strukturami (sopouchy, žilnými
tělesy) nebo překrývána novými vrstvami sedimentů ukládaných v pánvích a pánvičkách
mezi elevacemi sopečného původu. Krajinářsky nejnápadnější jsou zejména izolovaná
vypreparovaná původně podpovrchová vulkanická tělesa jako kupy, lakolity, výplně
sopouchů a žíly. Jihovýchodní okraj Středohoří (nejvýše vysunutá kra hrástě) má jen reliktní
výskyty produktů povrchové sopečné činnosti, kdežto severozápadní část pohoří je bohatší
na dochované souvislejší pyroklastické a lávové příkrovy.
Vyskytují se zde trachytické horniny (diopsidicko - biotitický trachyt, fonolit, sodalitický
fonolit, sodalitický tefritický fonolit, sodalitický alkalický trachyt, sodalitický syenit), v malé
míře andezitické horniny (trachyandezit, rongstockit), a zejména čedičové horniny
(sodalitický tefrit, nefelinický bazanit, nefelinicko-hauynický bazanit, essexit, olivinický leucitit,
pikritický leucitit, olivinický nefelinit atd.). Rozmístění jednotlivých druhů vyvřelin podléhá
přitom zřetelným zákonitostem (trachytické lakolitické intruze – severní křídlo hrástě
Českého středohoří, hlubinné formy trachybasaltových, trachyandezitových a trachytových
magmat – centrum Českého středohoří (essexity, sodalitické syenity, rongstockit u Roztok
nad Labem apod.). Významný podíl hrají plošně rozšířené akumulace pyroklastik – tufy
a tufity včetně přeplavených vulkanických produktů.
V dalším vývoji povrchových tvarů se uplatnilo podstatně pleistocenní mrazové
zvětrávání. Typickými prvky krajiny se tak staly suťové proudy, soliflukční pláště, balvanová
moře. Výšková členitost a geologické poměry v podloží (obsah jílových minerálů) daly vznik
četným svahovým pohybům, zejména půdním sesuvům, z nichž některé měly katastrofický
průběh, a soliflukčním proudům (pyroponosné štěrky na Třebenicku) při střídavém zamrzání
a rozmrzání. Z kvartérních eolických sedimentů se pak významně morfologicky projevují
návěje a závěje spraší a sprašových hlín.
Závěrem lze konstatovat, že České středohoří je mladovulkanickou oblastí v pokročilém
stupni destrukce. Jako tektonicky vyzdvižené území velmi nápadně vyniká ostrými
povrchovými tvary nad sousedním územím, postiženým poklesy. Pestrý, vysoce členitý
a místy unikátní reliéf je výsledkem rozmanitosti vnitřní stavby, nakupení vulkanických těles,
rázu podložních hornin, intenzity tektonických pohybů a vztahů k místním erozním bázím
hlavních vodních toků, jejichž osu představuje Labe se svým mimořádně krajinářsky
hodnotným, hlubokým antecedentním údolím.
2.1.2. Paleontologie
Doba vzniku Českého středohoří, poznamenaná mohutnou sopečnou a sedimentační
činností, je zároveň obdobím, ze kterého máme velké množství rostlinných a živočišných
dokladů.
V třetihorách dosáhly velkého rozmachu rozsivky (Diatomaceae). Zpevněné horniny,
vzniklé z jejich křemičitých schránek, jsou diatomity. Řada malých jezírek, oživovaných
rozsivkami, se nacházela právě v Českém středohoří. Proslulými lokalitami diatomitových
břidlic se zachovanými fosilními listy jsou Kundratice (pod Varhoštěm), Suletice, Žichov,
Bechlejovice (NPP Březinské tisy) a Kučlín (ten již mimo CHKO). Z listů třetihorních dřevin,
nalezených na těchto lokalitách, uvádíme alespoň Engelhardia macroptera – Kučlín, Tilia
lignitum – Žichov, šípky třetihorních růží byly nalezeny v Bechlejovicích.
Ke světově proslulým nalezištím třetihorní fauny patří opět Bechlejovice (NPP Březinské
tisy), kde se fosilní materiál nachází v diatomitu. Dnes jsou naleziště do značné míry již
vyčerpána. Proslulé jsou zejména nálezy otisků žab, žijících v třetihorních jezerech (např.
Palaeobatrachus grandipes), se zachovanými měkkými částmi těla (vakovité plíce, kloaka,
oční a kožní pigmenty, hlenové žlázy). Společně se žábami zde v mladotřetihorním jezeře žili
7
desetinožci, např. Bechleja inopinata (asi 3 cm dlouhý ráček, pravděpodobně volně plavající
s dobře vyvinutým zadečkem). Rekonstrukce živočicha byla provedena podle limonitem
zbarvených otisků v diatomitu. Příbuzný rod Micropsalis, lišící se umístěním klepet, byl
nalezen v kučlínských diatomitech, známých také pozoruhodnými nálezy sladkovodních ryb.
2.1.3. Pseudokrasové jevy
Krasové jevy se v CHKO ČS nevyskytují. Jsou zde však soustředěny nejvýznamnější
pseudokrasové jevy v neovulkanitech ČR (jeskyně, ventaroly, ledové jámy). S převahou
největší je Loupežnická jeskyně u Velkého Března (celkem asi 130 m chodeb), vytvořená
na puklině v trachytu. Puklinová jeskyně na Bukové hoře (asi 7 m) je popisována jako
ledová. Jeskyně na Radobýlu (asi 10 m) vznikla na puklině vlivem svahových pohybů.
Jeskyně u Dobrné (asi 10 m) je ukázkou suťových jeskyní. Systémy ventaroly – ledové jámy
se vyskytují velmi často. Klasickými lokalitami jsou Plešivec, Borečský vrch, Kamenná hůra.
2.1.4. Mineralogie
Neovulkanity Českého středohoří představují z mineralogického hlediska klasickou oblast,
zejména pokud jde o hydrotermální minerály vázané na autometamorfní procesy
ve vulkanických tělesech. Z lokalit minerálů trachytických hornin jsou důležité následující:
Mariánská skála (Ústí n. L., mimo CHKO) a Kamenný vrch: nálezy natrolitu
v trachytu (marienbergitu). Dutiny ve velikosti od několika mm do 0,5 m jsou
vystlané bohatou hydrotermální mineralizací. Dále se zde vyskytují apofylit, kalcit,
aragonit, wad, analcim, thomsonit. Mineralogickou raritou lokality je hibschit
ze skupiny granátů.
Debus (Prackovice n. L.): natrolit, thomsonit.
Kalich: analcim, kalcit, thomsonit.
Mojžíř, Divoká rokle: analcim, kalcit phillipsit, thomsonit, sodalit.
Veselí: analcim, fluorit, kalcit, natrolit, thomsonit.
Žežice: bohatá asociace zeolitů.
Vítov u Velkého Března: kalcit, aragonit, zeolity.
Velké Březno, Kočičí hlava: zeolity.
Radejčín: zeofylit.
Řepčice: chabasit v sodalitickém tefritu.
Údolí Rytiny: chabasit, phillipsit.
Jakuby: thomsonit, natrolit.
Soutěsky: jehlic. agregáty natrolitu, analcim, phillipsit, apofylit, mesolit, thomsonit.
Přední Lhota: významné naleziště pektolitu, natrolitu a kalcitu.
Čičov: hořenecký typ aragonitu v hydrotermálně přeměněném pikritickém leucititu.
Řada dalších lokalit minerálů již zanikla kvůli těžbě nebo sběratelské exploataci.
Obecně nejznámějším minerálem Českého středohoří je pyrop – český granát, který je
vázán na zvětrávání silně metamorfovaných ultrabazických hornin vyvržených v průběhu
vulkanické činnosti z hlubších pater zemské kůry v podobě xenolitů. Jedná
se o serpentinizovaný pyroponosný peridotit. Jeho ložiskově významné výskyty se nacházejí
v okolí Třebívlic, Podsedic a Měrunic. Odsud pochází i jediné diamanty nalezené v Evropě.
V minulosti byly též využívány výskyty uhlí v intermontánních pánvičkách
starotřetihorního stáří (např. okolí Žalan), ložiska třetihorních jílů a bentonitu (např. okolí
Skršína), dodnes se těží vlastní vulkanické horniny jako stavební kámen.
2.2. Geomorfologie
České středohoří je jedním z pěti geomorfologických celků Podkrušnohorské oblasti (III B - 1
Chebská pánev, III B - 2 Sokolovská pánev, III B - 3 Mostecká pánev, III B - 4 Doupovské
hory, III B - 5 České středohoří). Vnitřně se člení takto:
8
Podcelek III B - 5A Verneřické středohoří
Okrsek
III B - 5A - a Benešovské středohoří
Okrsek
III B - 5A - b Markvartická kotlina
Okrsek
III B - 5A - c Litoměřické středohoří
Okrsek
III B - 5A - d Třebušínské středohoří
Okrsek
III B - 5A - e Ústecké středohoří
Okrsek
III B - 5A - f Děčínská kotlina
Podcelek III B - 5B Milešovské středohoří
Okrsek
III B - 5B - a Kostomlatské středohoří
Okrsek
III B - 5B - b Velemínská kotlina
Okrsek
III B - 5B - c Teplické středohoří
Okrsek
III B - 5B - d Bořeňské středohoří
Okrsek
III B - 5B - e Bečovské středohoří
Okrsek
III B - 5B - f Libčeveská kotlina
Okrsek
III B - 5B - g Chožovské středohoří
III B - 5A Verneřické středohoří (732 km2) zaujímá střední a severovýchodní část Českého
středohoří. Má převážně charakter ploché hornatiny o střední nadm. výšce 385,6 m, střední
sklon je 8°50´. Uplatňují se povrchové výlevy (převážně čediče, méně znělce a trachyty),
dále svrchnokřídové pískovce a slínovce, vzácně třetihorní tufity, jíly a písky. Typický je
kerný reliéf vulkanické hrásti se strukturně denudačním povrchem výraznějších hřbetů, suků,
zarovnaných povrchů a hlubokých říčních údolí (Labe, Ploučnice, Bílina a jejich přítoky).
Početné jsou tvary pleistocenního mrazového zvětrávání a odnosu vulkanitů. Nejvyšší bod:
Sedlo 726 m, nejnižší bod: hladina Labe v Děčíně 121,9 m.
III B - 5A - a Benešovské středohoří
Okrsek v severovýchodní části Verneřického středohoří je kernou členitou vrchovinou,
budovanou především čedičovými horninami a jejich pyroklastiky. Dále jsou zastoupeny
coniacké pískovce, třetihorní písky a jíly. Kromě chlumské části se jeho území rozprostírá
na pravém břehu antecedentního údolí Ploučnice. Jsou tu většinou zarovnané posopečné
povrchy, strukturní plošiny, suky. Hluboká údolí sledují směry východojihovýchod
-západoseverozápad a severovýchod-jihozápad. Uplatňují se vrcholové skály, mrazové
sruby a srázy, úpatní haldy a balvanové proudy, stejně tak i další formy zvětrávání a odnosu
vulkanitů. Nejvýchodnějším bodem okrsku (již na území CHKO Lužické hory) je východní
úpatí Medvědí horky 646 m v masivu Polevského hřebene u Kytlic. Nejvýznamnější vrcholy:
Česká skála 629 m, Dobrná 534 m, Dvorský kopec 527 m, Kameník 641 m, Kosí vrch 401 m,
Kozlí 594 m, Malý Chlum 447 m, Panská skála 597 m, Popovičský vrch 527 m (na území
CHKO Labské pískovce), Poustevna 515 m, Pustý vrch 499 m, Radečský kopec 500 m,
Rozsocha 583 m, Sedlo 447 m, Smrčník 582 m, Sokolí vrch 512 m, Strážný vrch 405 m,
Šenovský vrch 632 m (na území CHKO Lužické hory), Velký Chlum 508 m, Veselka 460 m,
Zámecký vrch 530 m.
III B - 5A - b Markvartická kotlina
Strukturně denudační sníženina na severu Verneřického středohoří, protékaná Bystrou.
Je budovaná coniackými pískovci s proniky tercierních vulkanitů. Typický je denudovaný
reliéf mírně až středně ukloněných svahů, krytých čedičovými sutěmi, rozvlečenými balvany,
s odlehlíky a ojedinělými drobnými vulkanickými suky. Mocné sprašové návěje.
III B - 5A - c Litoměřické středohoří
Okrsek ve střední a jihozápadní části Verneřického středohoří má charakter ploché hornatiny
neovulkanické hrásti mezi údolími Labe, Ploučnice a dolní Bíliny, s čedičovými povrchovými
i podpovrchovými tělesy, vzácněji se znělcovými a trachytovými podpovrchovými tělesy. Dále
jsou zastoupeny svrchnokřídové pískovce a slínovce. Strukturně denudační reliéf
s rozsáhlými zbytky zarovnaného povrchu, strukturními plošinami, rozlehlejšími hřbety
a suky, hlubokými antecedentními, svahovými a subsekventními údolími a s četnými
9
kryogenními tvary. Nejvýznamnější vrcholy: Buková hora 683 m, Bílá stráň 354 m, Dlouhý
vrch 674 m, Dubí hora 463 m, Hamry 532 m, Hradiště 545 m, Kamenec 519 m, Kohout 589
m, Kozel 598 m, Králův vrch 536 m, Krkavčí skála 445 m, Křížová hora 590 m, Kukla 674 m,
Kupka 373 m, Liščín 437 m, Matrý 595 m, Mnišská hora 381 m (již mimo CHKO ČS), Modřín
626 m, Panenská skála 361 m, Pohorský vrch 601 m, Strážný vrch 609 m, Střekov 258 m,
Stříbrný roh 517 m, Vaňovský vrch 561 m, Varhošť 639 m, Vrabinec 400 m, Vrkoč 441 m,
Vysoký Ostrý 587 m.
II B - 5A - d Třebušínské středohoří
Okrsek v jižní části Verneřického středohoří je plochou hornatinou, tvořenou
svrchnoturonskými až coniackými slínovci a pískovci s průniky třetihorních čedičových
a znělcových hornin. Strukturně denudační reliéf s výraznými kuželovitými, kupovitými
a hřbetovými suky na vypreparovaných sopečných tělesech, s početnými izolovanými
skalami, mrazovými sruby, balvanovými proudy, haldami a soliflukčními plášti porušenými
sesuvy. Vulkanické suky ostře kontrastují s měkkým denudačním reliéfem na křídových
horninách. Nejvýznamnější vrcholy: Kalich 536 m, Litýš 486 m, Malé Sedlo 541 m, Mlýnský
vrch 527 m, Panna 594 m, Sedlo 726 m, Soudný kámen 546 m, Trojhora 451 m.
III B - 5A - e Ústecké středohoří
Okrsek v severozápadní. části Verneřického středohoří je z větší části plochou hornatinou,
méně členitou vrchovinou na levém břehu hlubokého antecedentního údolí Labe. Budují jej
převážně čediče povrchových a podpovrchových těles, méně jsou zastoupeny
svrchnoturonské až coniacké slínovce a pískovce. Charakteristický je destruovaný
neovulkanický reliéf se zbytky posopečného zarovnaného povrchu, strukturními plošinami,
hřbety a výraznými kuželovitými a kupovitými suky s tvary zvětrávání a odnosu hornin
a s početnými sesuvy. Pruh území při labském údolí je rozbrázděn hlubokými údolími
potoků. Nejvýznamnější vrcholy: Blansko 545 m, Chmelník 508 m, Javorský vrch 617 m,
Klobouk 502 m, Lotarův vrch 512 m, Mariánská skála 265 m (mimo CHKO ČS), Popovický
vrch 356 m, Radešín 550 m, Sedmihoří 443 m, Strážiště 534 m, Střížovická hora 342 m
(mimo CHKO ČS), Výrovna 540 m.
III B - 5A - f Děčínská kotlina
Okrsek v severní části Verneřického středohoří je erozní sníženinou v širším okolí soutoku
Labe a Ploučnice, vytvořenou v pleistocénu na svrchnoturonských až coniackých slínovcích
a vápnitých jílovcích, s akumulačním reliéfem pleistocenních říčních teras a údolních niv,
mírných až středně ukloněných svahů na proluviálních uloženinách, spraších a navátých
píscích a denudačních slínovcových svahů porušených sesuvy.
III B - 5B Milešovské středohoří (533 km2) tvoří členitou vrchovinu až plochou hornatinu
o střední nadmořské výšce 331,7 m a středním sklonu 6°44´. Zaujímá střední a jihozápadní
část Českého středohoří. Je budováno převážně podpovrchovými tělesy třetihorních
vulkanitů, svrchnokřídovými slínovci, miocenními písky, jíly a tufity. Je neovulkanickou hrástí
s tektonicky různě vyzdviženými krami strukturně denudačního reliéfu výrazných suků
a měkkého zarovnaného povrchu na křídových horninách, místy s hlubokými antecedentními
a svahovými údolími vodních toků, převážně na levém břehu Labe. Četné jsou tvary
kryogenního zvětrávání, odnosu vulkanitů a recentní sesuvy. Nejvyšší bod: Milešovka 836,5
m, nejnižší bod: hladina Labe při ústí Tlučeňského potoka v Sebuzíně 139,8 m.
III B - 5B - a Kostomlatské středohoří
Okrsek ve střední a východní části Milešovského středohoří je plochou strukturní hornatinou
kerného typu v místech maximálního zdvihu neovulkanické hrástě, budovanou především
čedičovými, méně znělcovými horninami a svrchnokřídovými slínovci a písčitými slínovci,
s mohutnými kuželovitými a kupovitými suky vypreparovaných podpovrchových těles
(lakolitů, žil, diatrem aj.). Místy se uplatňuje mírně až středně ukloněný zarovnaný povrch
na křídových sedimentech. Na severovýchodě proráží Labe v antecedentním údolí dílčí hrásť
10
krystalinického podkladu (krystalinikum Oparenského údolí a České brány). Na vulkanitech
vznikly četné mrazové sruby, izolované skály, balvanové sutě a další jevy. Nejvýznamnější
vrcholy: Blešenský vrch 520 m, Boreč 446 m, Deblík 459 m, Dlouhý vrch 524 m, Dobrý
311 m, Hrádek (Oltářík) 566 m, Hradišťany 752 m, Hradišťko 536 m, Chloumek 481 m (již
mimo CHKO ČS), Jezerka 471 m, Kamenec 542 m, Kamýk (u Libčevsi) 438 m,
Kamýk 373 m, Kleč 718 m, Kletečná 706 m, Kostomlatský vrch 552 m, Košťálov 481 m,
Kotolský vrch 632 m, Křížový vrch 450 m, Kubačka 542 m, Kuzov 416 m, Libeš 404 m,
Lipská hora 688 m, Líska 534 m, Líšeň 548 m, Lhota 571 m, Lovoš 570 m, Milešovka 837 m,
Milešovský Kloc 674 m, Ostrý (v hradišťanském masivu) 717 m, Ostrý (u Milešova) 553 m,
Ovčín 431 m, Pařez 733 m, Plešivec 510 m, Radobýl 399 m, Solanská hora 638 m, Srbsko
560 m, Stráž 520 m, Strážiště 362 m, Sutomský vrch 505 m, Štěpánovská hora 621 m,
Táhlina 656 m, Trabice 429 m, Vraník 483 m, Vršetín (kopec v likvidaci lomem), Zvon
(Francká hora) 650 m.
III B - 5B - b Velemínská kotlina
Okrsek na východě Milešovského středohoří je strukturně denudační sníženinou v povodí
horní Modly a Milešovského potoka na turonských slínovcích a jílovcích s ojedinělými
drobnými tělesy třetihorních vulkanitů, uzavřenou sopečnými vrchy Kostomlatského
středohoří. Má mírně až středně ukloněný zarovnaný povrch s rozvlečenými vulkanitovými
sutěmi. Vzácné jsou čedičové suky, např. Mannsteinův kámen 327 m.
III B - 5B - c Teplické středohoří
Celý okrsek se nachází již mimo CHKO České středohoří, v severní části Milešovského
středohoří. Je plochou vrchovinou kerného typu, tvořenou převážně čedičovými, méně
trachytovými vulkanity většinou povrchových výlevů, miocenními jezerními jíly a písky,
vzácněji vápnitými jílovci, slínovci a vápenci svrchního turonu až coniaku a karbonským
křemenným porfyrem. Vyznačuje se strukturně denudačním reliéfem plochých hřbetů, plošin
a vulkanických suků, proříznutých antecedentním údolím Bíliny, využívající staropleistocenní
údolí Ohře, které přehloubila. Na západě je hrásť kaolinicky zvětralého porfyru. Místy vznikly
rozsáhlé plochy sprašových pokryvů a závějí. Jsou zde malé zbytky říčních teras, balvanové
sutě a při okrajích antropogenní formy (lomy, výsypky apod.). Nejvýznamnější vrcholy:
Doubravská hora 387 m, Hradiště u Habří 314 m, Jedovina 339 m, Pohradická hora 419 m,
Ve chvojkách 383 m, Štrbický vrch 475 m (vše mimo CHKO ČS).
III B - 5B - d Bořeňské středohoří
Okrsek v západní části Milešovského středohoří je celý již mimo CHKO České středohoří.
Tvoří členitou vrchovinu při středním toku Bíliny na čedičových a znělcových horninách
třetihorního povrchového a podpovrchového vulkanismu, na svrchnoturonských slínovcích
a jílovcích, vzácně na miocenních jílech a píscích. Má kerný, strukturně podmíněný erozně
denudační reliéf rozsáhlých vulkanických suků, které jsou většinou vypreparovanými lakolity.
Místy se uplatňuje mírně zvlněný zarovnaný povrch na exhumovaných sopečných příkrovech
a třetihorních i křídových horninách. Území přetíná údolí Bíliny, prořezávající na severu
vyzdvižené krystalinické podloží. V Bílině jsou minerální prameny. Nejvýznamnější vrcholy:
Bořeň 539 m, Čepirožská výšina 413 m, Hněvín 408 m, Kaňkov 436 m, Špičák 399 m,
Zlatník 527 m, Želenický vrch 455 m (vše mimo CHKO ČS).
III B - 5B - e Bečovské středohoří
Okrsek na jihozápadě Milešovského středohoří představuje plochou vrchovinu
na svrchnoturonských až coniackých slínovcích a vápnitých jílovcích a převážně
podpovrchových tělesech třetihorních čedičových hornin. Vytváří strukturně denudační reliéf
vulkanických kuželovitých suků a hřbetů na vypreparovaných podpovrchových formách,
které jsou modelovány kryogenními procesy. Tato tělesa ostře kontrastují s měkkým
povrchem na křídových horninách s rozsáhlými kryopedimenty. Vývoj území ovlivnil tok Ohře
při západním okraji okrsku – dnes opuštěné údolí, protékané Srpinou. Nejvýznamnější
vrcholy: Bečovský vrch 356 m, Čičov 477 m, Dlouhá hora 483 m, Dob 455 m, Chloumek 259
11
m (již mimo CHKO ČS), Janský vrch 340 m, Jezeř 262 m (mimo CHKO ČS), Milá 510 m,
Písečný vrch 318 m (mimo CHKO ČS), Světecký vrch 416 m, Tobiášův vrch 354 m, Velká
Volavka 344 m (mimo CHKO ČS).
III B - 5B - f Libčeveská kotlina
Nachází se v jihozápadní části Milešovského středohoří jako strukturně denudační sníženina
krušnohorského směru, tvořená turonskými a coniackými slínovci, vápnitými jílovci
a spongility, charakterizovaná mírně až středně ukloněnými zarovnanými povrchy,
navazujícími na úpatní části vulkanických suků. Povrch je krytý místy rozvlečenými
křemencovými a čedičovými balvany a úlomky. Na západě je proříznut údolím Hrádeckého
potoka. Má genetický vztah k vývoji opuštěného údolí Ohře v jihozápadním sousedství.
U Břvan se získává minerální voda vrty v údolí Hrádeckého potoka. Významný bod Břvanský
vrch 302 m je již mimo CHKO ČS.
III B - 5B - g Chožovské středohoří
Okrsek na jihozápadě Milešovského středohoří vytváří členitou vrchovinu, budovanou
turonskými a coniackými slínovci a vápnitými jílovci, čedičovými horninami a vzácně
miocenní jezerními písky a jíly. Charakteristický je strukturně denudační reliéf okrajových ker
středohorské hrástě s kuželovitými suky vypreparovaných sopečných žil a výplní diatrem
lineárních erupcí, s četnými kryogenními tvary a úpatními soliflukčními plášti porušenými
sesuvy. Mezi suky jsou velké plochy zarovnaného povrchu (kryopediplén) na křídových
horninách. V černodolské části na jihu (mimo CHKO ČS) vznikl nižší členitý reliéf
porcelanitových a jaspisových suků, svědeckých vrchů a odlehlíků. Nejvýznamnější vrcholy:
Brník 471 m, Černodoly 306 m (mimo CHKO ČS), Červený vrch 274 m, Chožovská hora 359
m, Křížové vršky 386 m, Lenešický chlum 297 m, Oblík 509 m, Raná 457 m, Srdov 486 m,
Velký vrch 303 m (mimo CHKO ČS).
2.3. Pedologie
Podle mapy půdních regionů a regionálních struktur půdního pokryvu ČSR (NĚMEČEK J.,
TOMÁŠEK M., 1983) je největší část Českého středohoří zastoupena v regionech VIII, IX
a X, okrajově se uplatňují regiony II, III, IV, V, VI.
Seznam zkratek použitých v kapitole 2.3.
PGm – pseudoglej modální
PGp-pseudoglej pelický
HPm – hnědá půda modální
HPmu – hnědá půda eutrofní
HPr – hnědá půda arenická
PSk – pelosol karbonátový
PSm – pelosol modální
PR – pararendzina
ČMm – černozem modální
ČMp – černozem pelická
ČMr – černozem arenická
ČAm – černica modální
RGr – regosol arenický
VAm – vega modální
HMm – hnědozem modální
SMm – smonica modální
Region VIII je regionem pseudoglejů až hydromorfních půd plochých a akumulačních oblastí.
V CHKO České středohoří zaujímá východní část Verneřického středohoří (jednotka
struktury půdního pokryvu VIII-31) a sníženinu mezi Českým středohořím a Děčínskou
12
vrchovinou (VIII-26). Je vázán na ploché části reliéfu mírně vlhkých až vlhkých klimatických
okrsků. Lesnatost se pohybuje mezi 25–50 %.
Charakteristika VIII-1: Skupina půdních asociací o vyšším stupni heterogenity
představuje kombinaci pseudoglejů s hnědými půdami za přítomnosti těžkých substrátů.
Složení půdní mezokombinace: PGm (PGp): HPmu.
Charakteristika VIII-26: Zvýšená heterogenita je dána střídáním pseudoglejů
z polygenetických hlín (z části z prachovic) s hnědými půdami. Složení půdní
mezokombinace: PGm: HPm.
Region IX je regionem hnědých půd eubazických a mezobazických pahorkatin a vrchovin.
Region IX je největším regionem s nejbohatším vnitřním členěním. V CHKO České
středohoří je zastoupen jednotkami struktury půdního pokryvu IX: X-2 a IX-3. První z nich
zasahuje větší část Milešovského středohoří, druhá pak jižní část Milešovského středohoří
a menší část Verneřického středohoří. Lesnatost je v obou případech 25–50 %, někdy
i mírně nad 50 %.
Charakteristika IX: X-2: Dominují hnědé půdy eutrofní a jejich kombinace s hnědými
půdami a pelosoly ze svahovin a slínů. Složení půdní mezokombinace: HPm : HPmu.
Charakteristika IX-3: Podobně jako předcházející, složení půdní mezokombinace:
PSk,PSm:HPm (PR).
Region X je regionem hnědých půd eubazických až mezobazických a rankerů výrazněji
svažitých území. Převažujícími substráty v obou regionech jsou svahoviny přemístěných
zvětralin pevných a zpevněných hornin. Výraznou kategorii zde představují bazická efuzíva
a jejich tufy. Přemístěné zvětraliny čedičů představují hlíny až prachovité hlíny. U tufů a tufitů
se zrnitost přesouvá do jílovitých hlín, prachovitých jílovitých hlín až do prachových jílů.
Region X je zastoupen jednotkou struktury půdního pokryvu X-2, která zaujímá větší část
Verneřického středohoří.
Charakteristika X-2: Vůdčí hnědé půdy eutrofní na výrazněji svažitých územích. Složení
půdní mezokombinace: HPmu.
Region II je regionem fluviálních teras bez hlubších eolických překryvů. Větší areál je
na soutoku Labe a Ohře, podél Ohře a v okolí (Terezínská kotlina). Jednotka struktury
půdního pokryvu II-3.
Charakteristika II-3: Rozsáhlý areál štěrkopísků s ostrůvky navátých písků. Složení
půdní mezokombinace: HPr, RGr, ČMr (ČAm) : VAm.
Region III je regionem černozemních půd ze spraší, většinou plochých tabulí a pahorkatin.
Jednotky struktury půdního pokryvu tohoto regionu se vyskytují v klimaticky teplejší a sušší
části areálu rozšíření spraší. Obě jednotky, které zasahují okraj CHKO České středohoří,
mají nejhomogennější pedoasociace s dominujícími černozeměmi (ve velmi slabě svažitém
terénu).
Charakteristika III-2: Okraj Terezínské kotliny a část Hazmburské tabule. Složení půdní
mezokombinace: ČM (PR).
Charakteristika III-6: Východní část Žatecké pánve. Složení půdní mezokombinace:
ČMm (ČAm, HPr).
Region IV je regionem hnědozemí a ilimerizovaných půd z eolických sedimentů
a polygenetických hlín, většinou plochých tabulí až pahorkatin.
Charakteristika IV-l5: Větší část Dokeské pahorkatiny s hnědými půdami z pískovců.
Složení půdní mezokombinace: HMm: HPm.
Region V je regionem smonic, černozemí a černic pelických a vertických ze slínů a slinitých
jílů.
Charakteristika V-4: Jednotka struktury půdního pokryvu zahrnuje jihozápadní část
Milešovského středohoří a severní část Hazmburské tabule. Pedoasociace zahrnuje
13
kombinaci černozemí pelických až vertických při zastoupení černic a sprašových černozemí
s pararendzinami a hnědými půdami z opuk a pelosoly se slínů při uplatnění půd teras.
Složení půdní mezokombinace: ČMp, v(SMm, PS): ČMm (PR,HP).
Region VI je regionem pelosolů a hnědých půd pelických z jílů a slínů.
Charakteristika VI-9: V sousedství CHKO České středohoří v severovýchodní části
Chomutovsko-teplické pánve jsou asociovány zbytky půdního pokryvu, tvořené pelosoly,
smonicemi a pseudogleji ze slinitých jílů a hnědozeměmi ze svahovin a prachovic
s antropogenně pozměněnými krajinnými segmenty a celky. Složení půdní mezokombinace:
PSm (SMm): PGm(HM).
2.4. Klimatologie
České středohoří spadá do mírně teplé oblasti (MT). Na jihozápadě CHKO je zastoupen
klimatický okrsek suchý s mírnou zimou a mírně suchý s mírnou zimou. Okolí Milešovky
a centrální část horopisného okrsku Litoměřického středohoří spadají do klimatického okrsku
mírně vlhkého, vrchovinného. Zbytek CHKO na severovýchodě patří ke klimatickému okrsku
mírně vlhkému s mírnou zimou, pahorkatinnému.
Průměrné roční teploty se ve Středohoří pohybují mezi 9°C (Ústí nad Labem) a 5,1°C
(vrchol Milešovky). Děčín-Libverda má roční průměr 8,3°C, Litoměřice 8,5 °C, Lenešice
8,6°C. Nejvyšší vrcholy bořislavské části Kostomlatského středohoří mají roční průměry
kolem 6 °C, javorská část Ústeckého středohoří pod 7°C, chladnější je i okolí Bukové hory,
Sedla, Dlouhého vrchu, Varhoště. Také na Verneřicku a na Polevském hřebenu (přechází
do CHKO Lužické hory) se roční průměry pohybují mezi 6 až 7°C.
Nejteplejším měsícem je červenec (Ústí nad Labem 18,8°C, Lenešice 18,8°C,
Litoměřice 18,3°C, Děčín-Libverda 18,1 °C). Vrchol Milešovky má dlouhodobý červencový
průměr jen 14,6°C, několik vrcholů Kostomlatského středohoří, Javorský vrch a nejvyšší
vrcholy Litoměřického středohoří pod 16 °C. Průměrné lednové teploty se na většině míst
pohybují mezi -1 až -2 °C, nejnižší jsou na Milešovce, a to - 4,3°C.
Průměrné roční množství srážek v Českém středohoří vykazuje výrazný gradient
od jihozápadu k severovýchodu, od 450 mm do více než 800 mm. Celá západní část CHKO
leží ve srážkovém stínu Krušných hor (jen lokality v okolí Milešovky dosahují roční průměry
přes 600 mm (Milešov 607 mm, vlastní vrchol Milešovky pak jen 564 mm – nespolehlivost
měření srážek ve větrné poloze). Prakticky celé Verneřické středohoří má naproti tomu roční
průměry vyšší než 600 mm, okolí České Kamenice pak více než 800 mm. Kromě nadmořské
výšky má na množství srážek vliv ještě utváření a členitost terénu a expozice svahů
ke světovým stranám (návětrnost či závětrnost).
Srážkově nejbohatším měsícem je červenec, kdy spadne nejvíce vody v bouřkových
lijácích. Nejživější bouřková činnost je na Milešovce (ročně více než 30 dní s bouřkou, asi 75
bouřkových hodin).
Doba trvání slunečního svitu se v CHKO ČS měří na Milešovce, kde slunce svítí
průměrně 1 753 hodin v roce, což je 39 % astronomicky možného slunečního svitu.
Nejvyšší vrcholy Českého středohoří se vyznačují velkým počtem větrných dní. Vrchol
Milešovky má mimořádnou větrnost z hlediska celého území republiky. Proudění vzduchu
se dá charakterizovat převahou větrů ze západní poloviny horizontu. Z hlediska znečištění
ovzduší jsou tedy větrné poměry pro Středohoří krajně nepříznivé.
Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou na území CHKO ČS vykazuje velké místní
rozdíly a pohybuje se kolem 40–60. Milešovka má průměr 110 dní v roce se souvislou
sněhovou pokrývkou. Průměrná výška sněhové pokrývky činí 10–40 cm.
2.5. Hydrologie
České středohoří patří z hlediska hustoty vodních toků k typu krajiny s podprůměrně
vyvinutou sítí vodotečí. Jejich hustota se pohybuje převážně v hranicích 0,2–0,6 km/km2,
14
přičemž průměr ČR je 0,8 km/km2. Hodnoty specifických odtoků na severovýchodě převyšují
10 l/s.km2, zatímco na západě klesají na 1,9 l/s.km2. Tyto základní ukazatele jsou v přímé
souvislosti se základními přírodními podmínkami – geologickou stavbou a konfigurací terénu,
množstvím srážek a jejich rozložením, teplotami i hustotou a složením vegetačního krytu.
Hydrogeologický masiv Českého středohoří spadá do těchto hydrogeologických rajónů
(hydrogeologická rajonizace z r. 1987): 461 – křída dolního Labe po Děčín – levý břeh, 462
– křída dolního Labe po Děčín – pravý břeh, 465 – křída Ploučnice a horní Kamenice, 466
– křída dolní Kamenice a Křinice.
Komplikovanost zvodnění podzemních horizontů v Českém středohoří je dána
rozmanitými geologickými poměry. Vyskytují se tu jak kompaktní vyvřeliny s malou
propustností a malým zvodněním, tak i křídový horizont s vazbou značného množství
podzemních vod. Zvodnění svahových sutí je dotováno srážkami a drobnými puklinovými
vývěry. Suťové prameny slouží k lokálnímu zásobování obcí a osad pitnou vodou, avšak
velmi nevýhodná je jejich vysoká závislost na atmosférických srážkách. Podél toku Labe jsou
vyvinuty kvartérní štěkokopískové terasy, jejichž zvodnění bývá významné a často využívané
pro zásobování vodou. Obecně platí, že s vyšší nadmořskou výškou roste v Českém
středohoří význam puklinového oběhu podzemní vody. V údolích Labe, Ploučnice, Bíliny,
Ohře a Hrádeckého potoka naopak zcela převažují souvislá zvodnění, v hlubších partiích
často oddělená nepropustnými horizonty s mírným artézským přetlakem.
České středohoří je území s výrazně pasivní vodohospodářskou bilancí, neboť křídový
horizont je většinou malé mocnosti či nesouvislý, voda bývá někdy silně mineralizovaná nebo
obsahuje dusíkaté látky ve vyšším množství, než připouští vodárenské využití.
Jímání minerálních vod na území CHKO České středohoří se provádí pouze v Břvanech
v údolí Hrádeckého potoka (stolní voda Praga; vymezeno ochranné pásmo, v němž
se nachází evidovaná stará zátěž – skládka v bývalém opukovém lomu u Hrádku). Těsně
vně hranice CHKO jsou zdroje Zaječické hořké vody, užívané k léčení trávicích obtíží. Zdroje
podzemních termálních pramenů jsou využívány na území města Ústí nad Labem v Brné,
a to k rekreačním účelům. Prameny jsou podchyceny v hloubkách 300–400 m a mají
artézský charakter. Od roku 2002 je v provozu geotermální vrt v Děčíně, který zásobuje
teplem část města.
2.6. Flora
Botanická atraktivita CHKO České středohoří je dána jeho širokým druhovým spektrem,
koncentrovaným na relativně malé ploše. Floristicky je CHKO ČS jedno z nejbohatších
území České republiky, což je dáno zejména jeho nesourodostí. Tato rozdílnost má základ
ve vlivu různých podmínek klimatických, mikroklimatických, geologických, půdních
a v neposlední řadě i ve vlivu různé intenzity obhospodařování. Komplexnější botanický
průzkum pochází již z počátku 20. století (Domin 1904).
Území je řazeno do 2 fytogeografických obvodů: České termofytikum a Českomoravské
mezofytikum. V rámci dalšího dělení jsou v CHKO ČS zastoupeny rozsáhle 3 fytogeografické
okresy (FO): 4 Lounsko-labské středohoří, 45 Verneřické středohoří a 44 Milešovské
středohoří; méně rozsáhle 5 FO: 25 Krušnohorské podhůří, 50 Lužické hory, 53 Podještědí,
7 Středočeská tabule a 5 Terezínská kotlina; okrajově až velmi okrajově 4 FO: 2 Střední
Poohří, 3 Podkrušnohorská pánev, 46 Labské pískovce a 51 Polomené hory.
České termofytikum zahrnuje především jižní část CHKO ČS (okresy Litoměřice, Louny
a Most, části okresů Ústí nad Labem a Teplice a výběžkem u Labe směrem k Vrabinci i velmi
malou plochu okresu Děčín). Fytogeografické okresy:
4 Lounsko-labské středohoří
4a Lounské středohoří
4b Labské středohoří
4c Úštěcká kotlina
7 Středočeská tabule
7a Libochovická tabule
15
5 Terezínská kotlina
5a Dolní Poohří
2 Střední Poohří
2a Žatecké Poohří
Českomoravské mezofytikum zahrnuje plochu FO Milešovského středohoří na rozhraní
okresů Teplice a Litoměřice, mimo malé plochy v údolí Labe k Vrabinci okres Děčín a plochu
okresu Česká Lípa. Fytogeografické okresy:
45 Verneřické středohoří
45a Lovečkovické středohoří
45b Českokamenická kotlina
50 Lužické hory
53 Podještědí
53a Českolipská kotlina
25 Krušnohorské podhůří
25a Krušnohorská pánev vlastní
25b Libouchecká plošina
46 Labské pískovce
46a Děčínský Sněžník:
46b Kaňon Labe
46c Růžovská tabule
51 Polomené hory
Termofytikum Lounsko-labského středohoří (a fragmenty termofytika ostatních FO)
je charakteristické velmi bohatou teplo- a suchomilnou květenou na velké diverzitě ekotopů
s různými stanovišti. Rostlinstvo obsahuje mnoho floroelementů včetně exklávních.
Lounské středohoří patří k nejteplejším a nejsušším oblastem v Čechách s plochami
azonálních stepí. Na neobdělávaných plochách, zejména na extrémně orientovaných jižních
svazích neovulkanických suků, jsou druhově velmi bohaté porosty suchých, nízkostébelných
kostřavových (Festuca sp. div.) trávníků s kavyly (Stipa sp. div.) a trýzelem škardolistým
(Erysimum crepidifolium) svazu Festucion valesiacae. Vyskytují se zde relikty z teplejších
dob postglaciálu, např. kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), k. chlupatý (S. dasyphylla), kozinec
dánský (Astragalus danicus), violka obojaká (Viola ambigua), ovsíř stepní (Helictotrichon
desertorum). Ovsíř tvoří na Janském vrchu a Rané západní exklávní geografickou hranici
rozšíření druhu (ve vzácně se vyskytující asociaci Avenastro besseri-Stipetum joannis).
Největší souvislé porosty kavylů v ČR (vrch Raná) jsou tvořeny především kavylem
sličným (Stipa pulcherrima). Vyskytují se zde všechny české druhů kavylů – mimo
již jmenované: pontické druhy kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a k. Ivanův (S. pennata), dále
k. Smirnovův (S. smirnovii), k. olysalý (S. zalesskii) rostoucí ve více asociacích, mj. Koelerio
macranthae-Stipetum joannis. Na Rané byla popsána endemická forma kavylu sličného
(Stipa pulcherrima f. nudicostata). Dalšími rostlinami jsou kozinec bezlodyžný (Astragalus
exscapus) a k. rakouský (A. austriacus), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp.
bohemica), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), jihosibiřské geoelementy divizna brunátná
(Verbascum phoeniceum) a oman vrbolistý (Inula salicina), dále řepovník vytrvalý (Rapistrum
perenne), řebříček štětinolistý (Achillea setacea), velmi bohatě západoevropský migrant
bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Na Brníku přistupuje žluťucha smrdutá (Thalictrum
foetidum), vzácně na Oblíku třemdava bílá (Dictamnus albus) a velmi vzácně kosatec
bezlistý (Iris aphylla). Na západním svahu Rané a na Oblíku vzácně pupava bezlodyžná
prodloužená (Carlina acaulis subsp. caulescens). Extrémní jsou sešlapávaná a pravidelně
více erodovaná společenstva jak v podnoží, tak na kopcích u cest (zejména Raná a Oblík),
se vzácnými druhy trýzel rozkladitý (Erysimum repandum) a tužanka tuhá (Sclerochloa dura),
pod vrcholem Velké Boule Rané občas východomediteránní archeofyt jablečník obecný
(Marrubium vulgare), na západě Rané suboceanicko-submediteránní černohlávek dřípatý
(Prunella laciniata). Občas se objevuje submediteránní hadí mordec šedý (Podospermum
canum), dříve i rohatec růžkatý (Glaucium corniculatum). Především na jižních svazích
16
Oblíku jsou porosty lnu rakouského (Linum austriacum), na bázi porosty pontického druhu
hlaváčku jarního (Adonis vernalis).
Na nízkostébelné trávníky navazují širokolisté suché trávníky svazů Cirsio-Brachypodion
pinnati a Bromion erecti (většinou trávníky pod alespoň občasným tlakem extenzivní pastvy)
s bohatým zastoupením bylin, např. tužebník obecný (Filipendula vulgaris), oman vrbolistý
(Inula salicina), smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidalis), jahodník trávnice (Fragaria
viridis). Na vlhčích místech na severních svazích druhotně rozšířená společenstva „suššího
typu“ ovsíkových luk svazu Arrhenatherion, silně obohacená o druhy sousedních
kostřavových nebo sveřepových trávníků. Bohatý je např. výskyt šalvěje luční (Salvia
pratensis), š. přeslenité (Salvia verticillata), dobromysli obecné (Origanum vulgare), svízele
syřišťového (Galium verum). Na mnoha lokalitách rostou vzácné druhy záraz (mordovek),
např. mordovka písečná (Phelipanche arenaria), záraza namodralá (Orobanche
coerulescens), z. síťnatá (O. reticulata), z. žlutá (O. lutea), častěji z. bílá šalvějová (O. alba
subsp. major), z. hřebíčková (O. caryophyllacea), z. zardělá (O. kochii). Obrat nastává
na plochách druhotně opět „odkřovinělých“, určených „nově“ zejména pro extenzivní pastvu
ovcí a koz. V současnosti „odkřovinělé“ dřívější neprostupné porosty křovin (více méně
sporadicky obhospodařované plochy alespoň ještě do poč. 90. let 20. století), vyrostlé
za pouhých 20 let, byly tvořeny zejména druhy trnka obecná (Prunus spinosa), hlohy
(Crataegus monogyna, C. laevigata), růže šípková (Rosa canina) a svída krvavá (Cornus
sanguinea). Po odstranění křovin se druhotně objevuje bohatá vegetace svazu Bromion
s velkým druhovým zastoupením: kozinec dánský (Astragalus danicus), hlaváček jarní
(Adonis vernalis), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), pelyněk pontický
(Artemisia pontica), řebříček panonský (Achillea pannonica), řepík lékařský (Agrimonia
eupatoria), kavyly – zejména kavyl Ivanův (Stipa pennata) a k. sličný (S. pulcherrima).
Širší báze vulkanických kopců jsou tvořeny křídovými bazickými usazeninami (Raná,
Oblík, Křížové vršky, Odolický vrch, stráně mezi Dobroměřickým rybníkem a Oblíkem, jižní
svahy Červeného a Lenešického vrchu a další). Prudké stráně podléhají erozi, částečně
umocněné znovuzavedením pastvy v některých lokalitách. Na tento typ tzv. „bílých strání“
se šíří druhy v čele s bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum) a pěchavou vápnomilnou
(Sesleria caerulea), na stráňkách pod Oblíkem západní rhónsko-rýnský migrant čičorka
pochvatá (Coronilla vaginalis), vzácně bradáček vejčitý (Listera ovata), více lokalit má hadí
mordec šedý (Podospermum canum). Z orchidejí rostou např. pětiprstka žežulník
(Gymnadenia conopsea) na Lenešickém vrchu, při východním okraji pod Solanskou horou
pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), roztroušeně okrotice bílá (Cephalanthera
damasonium).
Na stinnějších místech se objevují chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), dřín jarní
(Cornus mas), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), na Milé hrachor panonský mléčný (Lathyrus
pannonicus subsp. lactaeus), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), nově popsaný
endemický druh jeřáb milský (Sorbus milensis).
Severní svahy, dříve v některých případech od pastvy téměř holé, jsou porostlé lesíky
s bohatým keřovým patrem, převažující lískou obecnou (Corylus avellana) a impozantními
stromovitými hlohy (Crataegus sp. div.) – zejména na Milé a Oblíku. Dále zde rostou růže,
např. r. plstnatá (Rosa tomentosa), svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus
avellana), dřín obecný (Cornus mas). Při severním podnoží Milé je porost orseje
blatoucholistého (Ficaria calthifolia) a velké porosty prvosenky jarní (Primula veris) ve střední
části vrchu. V porostu lísek je na Oblíku náznak dubohabřin s výskytem diagnostických
druhů dymnivky duté (Corydalis cava), sasanky pryskyřníkovité (Anemone ranunculoides)
a dalších.
Příklady závislosti vegetace na expozici jsou patrné v PP Tobiášův vrch – rozmístění
druhů hlaváček jarní (Adonis vernalis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp.
bohemica) a koniklec otevřený (Pulsatilla patens) na kopci. Zároveň je spolu s Číčovem
příkladem kopce bez lesních enkláv. V případě PR Milá jsou její jižní svahy travnaté
se skupinkami keřů v relativně vlhčích místech; úbočí severně orientovaná jsou porostlá
lesem s převládajícím zastoupením jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), lípy srdčité (Tilia
cordata), dubu zimního (Quercus petraea) a javoru babyky (Acer campestris).
17
Mokřadní biotopy jsou ojediněle zastoupeny malými prameništi (např. Třtěnské stráně,
pod Ranou, pod Solanskou horou, stráně nad Teplou); v těsném okolí roste rákos obecný
(Phragmites australis), u Třtěna bařička bahenní (Triglochin palustre). Vzácná je sekundární,
subhalofilní vegetace (např. asociace Loto tenuis-Potentilletum anserinae a Agrostio
stoloniferae-Juncetum ranarii) narušovaných stanovišť s vyšší koncentrací solí a uhličitanu
vápenatého. Na Třtěnských stráních roste subhalofilní jetel přímořský (Plantago maritima),
na více místech ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), pod Syslíkem navíc ostřice
žitná (Carex secalina). Tato vegetace navazuje na bohatší lokality ve FO Středočeská tabule
a Střední Poohří. U několika významnějších vodních ploch se projevuje přítomnost
subhalofilních druhů, u Dobroměřického rybníka jsou to kamyšník přímořský (Bolboschoenus
maritimus s. l.) a štírovník tenkolistý (Lotus tenuis); u rybníčků pod Oblíkem roste šišák
hrálolistý (Scutellaria hastifolia).
Vzácná je v oblasti vegetace vlhkých luk, např. údolí Hrádeckého potoka s menšími
enklávami svazu Calthion.
Lesy nejsou četné. Na Svinkách nebo v okolí Lužic jsou vyvinuty perialpidské bazifilní
teplomilné doubravy svazu Quercion pubescenti-petraeae, v případě Lužic se silným
zastoupením dubu pýřitého (Quercus pubescens). Na stepní plešce na Svinkách roste
sarmatský element hadí mord nachový (Scorzonera purpurea); na severní, vlhčí části Svinek
jsou bohaté dubohabřiny s lilií zlatohlavou (Lilium martagon), jaterníkem podléškou (Hepatica
nobilis), prvosenkou jarní (Primula veris), hrachorem černým (Lathyrus niger) atd.
Degradované náznaky luhů jsou mezi intenzivními ovocnými sady pod Libeší a plošně
větší v okolí Hrádeckého potoka se zbytky olší (Alnus glutinosa), vrb (Salix sp.), dymnivkou
dutou (Corydalis cava) a sasankou pryskyřníkovou (Anemone ranunculoides).
Výrazným fenoménem zalesnění částí svahů jsou nepůvodní druhy (geograficky
či stanovištně), zejména trnovník akát (Robinia pseudacacia) na Chožovské hoře, Červeném
vrchu nebo na Janském vrchu a dále modřín opadavý (Larix decidua), borovice černá (Pinus
nigra), smrk ztepilý (Picea abies) na Rané, Brníku, Třtěnských stráních, Kuzově. K zalesnění
opuštěných ploch pastvin (de facto „stepí“ na jižních stráních Dlouhé hory) byly použity
i nepůvodní křoviny žanovec měchýřník (Colutea arborescens) nebo pámelník bílý
(Symphoricarpos albus).
Termofytikum Labského středohoří a Úštěcké kotliny tvoří nevýraznou
fytogeografickou hranici s podokresem Lounské středohoří na západě a na východě
s FO Polomené hory (zasahující pouze fragmentem do CHKO ČS). Ostřejší hranice
je s mezofytikem Verneřického středohoří na východě (masív Dlouhého vrchu u Litoměřic,
Čertova jizba, Vysoký Ostrý, bučiny Stříbrného rohu a Těchlovic, Vrabinec) i mezofytikem
Milešovského středohoří. Druhově je území podobné Lounskému středohoří, některé druhy
vyznívají směrem k východu, především kavyly – nejvýchodnější velmi bohaté lokality jsou
Lovoš, Radobýl a průrva Labe (včetně její části Porta Bohemica) s výrazným inverzním
a expozičním fenomenem. Bohatě zastoupeny jsou asociace sv. Alysso-Festucion pallentis,
xerotermní trávníky svazu Festucion valasiacae, na hlubších půdách vegetace svazu
Koelerio-Phleion phleoidis, pláště křovin svazů Prunion spinosae, Prunion fruticosae, lesní
lemy svazu Geraniom sanguinei, na zalesněných sutích Aceri-Carpinetum. Vlhkomilná
vegetace je mimo břehů Labe, Oparenského údolí, a těsného okolí mála potoků
(např. Podlešínský nebo Mlýnský potok) vzácná.
Velmi výrazným efektem, mimo skály s porosty tařice skalní (Alyssum saxatile), jsou
sutě a fenomén ventarol (vývěry teplého a studeného vzduchu, podmrzající sutě, ledové
jámy). Nejnápadnější jsou ventaroly na Borči, Plešivci a v celém údolí Labe a dále přesahují
do Verneřického FO. Na Borči roste přímo ve vývěrech teplého vzduchu na temeni kopce
játrovka borečka vzácná (Targionia hypophylla), u spodních průduchů chladného vzduchu
praealpin lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica); podddruh
l. t. vlnatý (S. r. subsp. steinmannii) roste na Vrkoči (jako locus classicus); s ním i vzácné
druhy pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) a řeřišničník skalní (Cardaminopsis
petraea), na skalách kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec otevřený (Pulsatilla patens),
hvozdík pyšný (Dianthus superbus). V podnoží Borče přímo na vrcholcích mravenišť vzácné
18
efemery lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a pochybek prodloužený (Androsace
elongata), na sutích bělozářka liliovitá (Anthericum liliago).
Na exponovaných jižních stráních vulkanitů Lovoše a Radobýlu (degradované spadem,
střídavými stavy zvěře apod.) rostou kavyly, především k. vláskovitý (Stipa capillata),
k. sličný (S. pulcherrima), k. Ivanův (S. pennata), na Deblíku k. Smirnovův (S. smirnovii),
na Kostelním vrchu a Holém vrchu u Sutomi k. olysalý (S. zalesskii). Dále přistupují zvonek
boloňský (Campanula bononiensis), locika vytrvalá (Lactuca perennis). Na suchých stráních
údolí Labe křivatec český (Gagea bohemica), častý je k. vstřícnolistý (G. transversalis),
na loukách vzácnější křivatec luční (G. pratensis). Na skalách a sutích průrvy Labe (Porta
Bohemica, skály u Moravan, Doerellova vyhlídka, Panenská skála), Ostrého atd. rostou
kosatec bezlistý (Iris aphylla), vzácně v několika exemplářích pouze na skalách u Střekova
kyvor lékařský (Ceterach officinarum), na temeni Radobýlu submediteránní pískavice
provensálská (Trigonella monspeliaca) a na jeho severních svazích subatlantsko
-submediteránní geoelement hrachor trávolistý (Lathyrus nissolia) a na jižních svazích čistec
německý (Stachys germanica) a hrachor pačočkový (Lathyrus aphaca). Z kapradin roste
na Sluneční stráni sleziník netíkovitý (Asplenium adiantum-nigrum), na svazích Deblíku rostl
včelník rakouský (Dracocephallum austriacum). Teplomilné druhy postupně vyznívají
na sever směrem ke Kozímu vrchu, kde roste kavyl Ivanův (Stipa pennata), k. sličný
(S. pulcherrima), a především vzácné pěchavové trávníky asociace Saxifrago paniculatae
-Seslerietum caeruleae s dealpíny lomikamenem vždyživým (Saxifraga paniculata)
a pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea). Výspou xerotermních druhů je Vrabinec
s bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago), kostřavou sivou (Festuca pallens) a na loukách
vstavačem osmahlým (Orchis ustulata). Na exponovanějšícch skalách roste mnoho
vzácných druhů záraz (mordovek); nejbohatší lokality jsou v průrvě Labe, např. na Kozím
vrchu rostou: mordovka nachová pravá (Phelipanche purpurea subsp. purpurea),
m. nachová česká (P. purpurea subsp. bohemica), záraza namodralá (Orobanche
coerulescens), z. písečná (O. arenaria), z. šupinatá (O. artemisiae-campestris), z. zardělá
(O. kochii), na Radobýlu z. hořčíková (O. picridis), pouze od Církvic je známa z. bílá pravá
(O. alba), od Dobkovic z. alsaská (O. alsatica).
Ojedinělé v rámci CHKO ČS jsou písčiny u Církvic; roste zde dealpinský druh dvojštítek
hladký (Biscutella laevigata) a bohatě trávnička obecná (Armeria vulgaris).
Bohatě jsou zastoupené šířící se křoviny v pásech kolem skal, trávníků nebo jako pláště
lesů, především svazy Prunion spinosae a Berberidion. Vzácně zde rostou růže galská
(Rosa gallica), na Satanu, Liščínu a v údolí Labe růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima).
Báze mnoha vulkanických kopců je tvořena bohatými teplomilnými doubravami svazu
Quercion pubescenti-petraeae s válečkou prapořitou (Brachypodim pinnatum), smldníkem
jelením (Peucedanum cervaria), tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), medovníkem
velkokvětým (Melittis melissophyllum), v údolí Labe s bohatými porosty třemdavy bílé
(Dictamnus albus). Na severním Lovoši a jižní části Ostrého přechází teplomilné doubravy
svazu Quercion petraeae v asociaci Sorbo torminalis-Quercetum petraeae v jednolitý porost
břeků (Sorbus torminalis). Locus classicus pro endemický jeřáb český (Sorbus bohemica) je
Lovoš, nově jsou popsány z podokresu jeřáb labský (S. albensis) a j. soutěskový (S. portae
-bohemicae); roztroušeně se vyskytuje j. oskeruše (S. domestica). Zalesněné sutě hostí
vegetaci asociace Aceri-Carpinetum s druhově bohatými podrostem, mj. lilií zlatohlavou
(Lilium martagon), avšak suťové lesy jsou pod tlakem invazní netýkavky malokvěté
(Impatiens parviflora). Relativně rozlehlé jsou volné sutě s velkými exempláři lípy velkolisté
(Tilia platyphyllos) – např. na Plešivci; suťové lesy svazu Tilio-Acerion a hercynské
dubohabřiny svazu Carpinion s habrem a duby, lipnicí hajní (Poa nemoralis), jaterníkem
podléškou (Hepatica nobilis), sasankou hajní (Anemone nemorosa), bohatě zimolez obecný
(Lonicera xylosteum) a ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea).
Menší porosty šipákových doubrav (případně i pouze skupin několika stromů) svazu
Quercion pubescenti-petraeae jsou vázány zejména na bohatý karbonátový podklad
(pod Košťálovem, na bílých stráních v okolí Litoměřic: Pokratice, Satan, stráně proti Satanu,
Malíč, Kamýk) s bohatými porosty třemdavy bílé (Dictamnus albus), okrotice bílé
19
(Cephalanthera damasonium), medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum)
a dalších druhů.
Významnou částí obou fytogeografických podokresů jsou bílé stráně, především ty
druhově nejbohatší se silným zastoupením vstavačovitých. Vyskytují se při jižním úpatí
CHKO ČS při hranici s FO Úštěcko, nejbohatší v okolí Litoměřic (především Pokratice,
Satan, stráně proti Satanu, za Mostnou horou, Malíč, Kamýk, u Libochovan, u Venduly, Bílá
hora u Trnovan a další už mimo CHKO ČS na Úštěcku). Charakterizovány jsou jako
společenstva karbonátových až ultrabazických substrátů sv. Seslerio-Festucion pallentis, as.
Cirsio pannonici-Seslerietum calcariae s obligátním kalcifytem koulenkou prodlouženou
(Globularia bisnagarica), bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum) a hadím mordem
španělským (Scorzonera hispanica) a dále druhy: hladýš širolistý (Laserpitium latifolium),
tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus),
pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea),
vstavač nachový (Orchis purpurea), vzácně vstavač vojenský (Orchis militaris), okrotice bílá
(Cephalanthera alba), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), velmi bohatě bradáček vejčitý
(Listera ovata), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora). Z dalších druhů významný
pontický geoelement len žlutý (Linum flavum), sasanka lesní (Anemone sylvestris), čičorka
pochvatá (Coronilla vaginalis), smldník jelení (Peucedanum cervaria), jetel horský (Trifolium
montanum), pouze u Pokratic podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), na Satanu
podražec křovištní (Aristolochia clematitis), v křovinatých pláštích svazu Prunion spinosae
třemdava bílá (Dictamnus albus), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), jeřáb dunajský
(Sorbus danubialis), kalina tušalaj (Viburnum lantana) a další.
Nivní pruhy s náznakem degradovaných luhů tvoří především olšiny asociace Stellario
-Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum, jsou přítomné např. v Oparenském údolí
a údolí Pokratického potoka pod Bílými stráněmi, výskyt např.: sasanka pryskyřníková
(Anemone ranunculoides), dymnivka dutá (Corydalis cava), bledule jarní (Leucojum vernum),
dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), pryšec sladký (Euphorbia dulcis). Vlhkomilná
vegetace se vyskytuje pouze ve fragmentech (např. na prameništích) vlhkých luk svazu
Calthion u Podlešína, u Modly, u potoků v průrvě Labe nebo u břehů Labe.
Jedinečné a naprosto odlišné jsou labské břehy v CHKO ČS. Od Litoměřic
přes Lovosice (zde navazují na termofytikum FO Terezínská kotlina, podokres Dolní Poohří)
až po PP Nebočadský luh jsou řazeny do termofytika. Fragment úseku Labe mezi Nebočady
a Děčínem do mezofytika Verneřického středohoří, pod děčínským zámkem do FO Labské
pískovce (podokres Kaňon Labe) na hranici s CHKO Labské pískovce. Břehy Labe mezi
Litoměřicemi a Ústím nad Labem jsou ovlivněné výstavbou zdymadel Lovosice a Střekov
a tvoří je především kamenný zához (mimo ojedinělých ostrovů, jesepů a menších náplavů
pod lovosickým zdymadlem). Hladina je víceméně bez proudu u okrajů, u břehu s relativně
malým vertikálním pohybem. Výstavba zdymadel zamezila jak menším povodním a pohybu
hladiny, tak obnově štěrkopískových náplavů plavením ledových ker z horních částí Labe
(např. po záplavách v r. 2002 se obnovily štěrkové náplavy u Malých Žernosek,
v současnosti opět přesypané ornicí s využitím jako orná půda). Mimo podíl invazních druhů
(křídlatky, netýkavka žláznatá) a nitrofilních druhů jako kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
dominují vlnám vodní dopravy na Labi odolná chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea),
dále dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), kyprej obecný (Lythrum salicaria), vrbina
obecná (Lysimachia vulgaris), řidčeji andělika lékařská (Angelica archangelica), puškvorec
obecný (Acorus calamus), vzácně je řekou zanesen stulík žlutý (Nuphar luteum). Okolí
koncentračních hrází i břehy řeky jsou více tvořena společenstvy stromových i keřových vrb
(svazu Salicion triandrae, as. Salici-Populetum, Salicetum albae) s dominantními vrbou bílou
(Salix alba), v. košíkářskou (S. viminalis), v podrostu ostřice štíhlá (Carex gracilis), rdesna
(Persicaria hydropiper, P. lapathifolia), křídlatky (Reynoutria sp.). Další druhy jsou vázány
i na plochy s jemným bahnem, které poskytují přírodní slepá ramena nebo uměle vytvořené
koncentrační hráze: dominantní rukve (Rorippa sp.), křehkýš vodní (Myosoton aquaticum),
dvouzubec, kyprej, méně frekventovaně tajnička rýžovitá (Leerzia oryzoides), blatěnka vodní
(Limosella aquatica), šáchor hnědý (Cyperus fuscus), velmi zřídka druhy šmel okoličnatý
(Butomus umbellatus), šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) a potočnice lékařská
20
(Nasturtium officinale). Na navigacích rostou česnek pažitka (Allium schoenoprasum),
mochna stříbrná (Potentilla argentea), pelyněk pravý (Artemisia absinthium), v přístavu
v Rozbělesích, na březích zřídka ruderální a nepůvodní ambrosie peřenolistá (Ambrosia
artemisiifolia). Z pohledu ČR jsou rozsahem i druhovým složením unikátní periodicky
(nepravidelně) obnažované písčité a štěrkové náplavy u Valtířova, Velkého Března, Povrlů,
Nebočadského luhu a směrem k Děčínu (a dále ke Hřensku v CHKO Labské pískovce).
Střídavé obnažování náplavů (z pod nánosů jiných naplavenin) je plně závislé na vertikálním
kolísání výšky vodní hladiny, síle a turbulencích proudu u břehu. Především při větších
povodních (dříve i při nárazech ledových ker) dojde k „odstřižení“ porostu chrastice
rákosovité (Phalaris arundinacea) spolu s nitrofilní vegetací. Následně nastává uvolnění
ploch pro růst druhů na obnažené náplavy přímo vázaných, zejména drobnokvětu
pobřežního (Corrigiola littoralis), který má více lokalit, nejbohatší pod děčínským zámkem
na soutoku Ploučnice a Labe. Zvláštní pozornost je věnována podpoře výsadeb druhu topol
černý (Populus nigra) za postupného odstraňování nepůvodního topolu kanadského
(P. x canadensis). Zcela ojedinělý je pro CHKO ČS výskyt druhu růžkatec potopený
(Ceratophyllum submersum) v rybníčku na Kamýku.
Mezofytikum Milešovského středohoří je fytogeografickým ostrovem (vklíněno)
v termofytiku FO Lounsko-labského středohoří. Podnebí Milešovského středohoří je vlhčí
a oceáničtější, v důsledku toho je zde vyšší zastoupení jak lesů, tak významnějších vlhčích
luk i sušší vegetace skal, až na ostrůvky bez xerofytů.
Vrchol Milešovky (s prokázaným anemo-orografickým systémem na biotě) dosahuje
výšky 837 m, náhorní plošiny masivů Hradišťan a Březiny 700 m, významné vrchy jsou např.
Lipská hora, masiv Štěpánovské a Solanské hory, masivy Táhliny, Kloce, Skalky, Houžetína.
Na náhorních plošinách masívu Hradišťan a Březiny jsou uchovány podhorské louky
(dříve tzv. „orchideové“, „babinského typu“) svazu Arrhenatherion, v současnosti s výskytem
druhů: hadí mord nízký (Scorzonera humilis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín evropský
(Trollius altissimus), prasetník plamatý (Hypochaeris maculata), lilie zlatohlavá (Lilium
martagon), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), oměj pestrý (Aconitum variegatum),
hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus). Problematicky se vyskytuje kostřava ametystová
(Festuca amethystina), na Březině navíc zanesený koprník štětinolistý (Meum
athamanticum). Podobné louky jsou i v nižších nadmořských výškách např. u Lukova,
Štěpánova a Hetova, severně od Lipské hory (s různou intenzitou obhospodařování),
dominuje upolín nejvyšší (Trollius altisimus), bledule jarní (Leucojum vernum), kuklík potoční
(Geum rivale), vzácněji kosatec sibiřský (Iris sibirica), prstnatec májový (Dactylorhiza
majalis), velmi vzácně prha arnika (Arnica montana).
Na sušších loukách v oblasti roste hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), pod Milešovkou
plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia), termofilnější druh dobromysl obecná (Origanum
vulgare); pod Lipskou horou jižně při hranici termofytika Labského středohoří řada druhů
bílých strání, např. koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), starček
roketolistý (Senecio erucifolius), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), plamének přímý
(Clematis recta) a další. Na výslunnějších skalách prakticky v celé oblasti je dominatním
druhem tařice skalní (Alyssum saxatile), která místy roste i na zdech staveb (Milešov).
V Čechách je pouze na znělcové Milešovce považován za původní výskyt růže májové
(Rosa majalis), vyskytuje se zde žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica), mázdřinec
rakouský (Pleurospermum austriacum), v suti pod vrcholem kapradinka skalní (Woodsia
ilvensis), třtina pestrá (Calamagrostis varia), na vrcholu v okolí staveb lopuštík skloněný
(Hackelia deflexa), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus). Na Výřích skalách bohatě
tařice skalní (Alyssum saxatile), medvědice léčivá (Arctostaphyllos uva-ursi), kostřava sivá
(Festuca pallens), na zazemněných sutích kosatec bezlistý (Iris aphylla), bělozářka větvitá
(Anthericum ramosum), při okrajích skal a na sutích bohatě třešeň křovitá (Prunus fruticosa).
Na Výřích skalách mimo subboreální medvědice léčivé (Arctostaphyllos uva-ursi) opět druhy
tařice skalní, kostřava sivá a bříza skalní (Betula petraea). Obdobná je květena skal Lipské
hory, mimo medvědice ve větší míře přistupuje hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus).
Na výslunnějších skalách oblasti roste roztroušeně středoevropský (hercynský) teplomilný
endemit zvonek jemný (Campanula gentilis).
21
Na Ostrém u Milešova při hranici termofytika roste kromě zvonku jemného i kosatec
bezlistý (Iris aphylla), na jižních svazích jeřáb břek (Sorbus torminalis), na severních sutích
bohatě lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), na hradní zřícenině lopuštík skloněný
(Hackelia deflexa) a strošek pomněnkový (Lappula squarrosa).
Ojedinělé jsou výspy termoxerofytní vegetace na prudších, jižně a jihozápadně
orientovaných stráních o nadmořské výšce přesahující 600 m (Solanská hora, Štěpánovská
hora) s kavylem Ivanovým (Stipa pennata), koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis
subsp. bohemica), zárazami – mordovkou písečnou (Phelipanche arenaria) nebo mordovkou
nachovou pravou (P. purpurea subsp. purpurea).
V masivu Houžetína roste na karbonátech řada druhů bílých strání – tořič hmyzonosný
(Ophrys insectifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), vemeník dvoulistý
(Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), přímo na velikých zvodnatělých terénních
sesuvech pětiprstka žežulník (Gymandenia conopsea), dále čičorka pochvatá (Coronilla
vaginalis), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kostřava ametystová (Festuca
amethystina), hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotundifolia), mázdřinec rakouský
(Pleurospermum
austriacum),
prorostlík
dlouholistý
(Bupleurum
longifolium).
V dubohabřinách na karbonátech medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum), lilie
zlatohlavá (Lilium martagon). Severovýchodně u Dřevců na malé louce ostřice Davallova
(Carex davalliana) a kruštík bahenní (Epipactis palustris), podél Granátky pod Skalicí oměj
vlčí mor (Aconitum lycoctonum) a kruštík modrofialový (Epipactis purpurata).
Suťové lesy jsou většinou svazu Tilio-Acerion, asociace Aceri-Carpinetum a dalších
s druhově bohatým podrostem, mj. lilií zlatohlavou (Lilium martagon), náprstníkem
velkokvětým (Digitalis grandiflora), lýkovcem jedovatým (Daphne mezerum); jsou ovšem
pod značným tlakem invazní netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora).
Rozlehlé jsou hercynské dubohabřiny svazu Carpinion s habrem a duby, lipnicí hajní
(Poa nemoralis), jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), sasankou hajní (Anemone
nemorosa), bohatě zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a ptačinec velkokvětý (Stellaria
holostea). U Děkovky roste vzácný kříženec sasanky pryskyřníkové (A. ranunculoides)
a s. hajní (A. nemorosa) – A. x seemenii. Větší zastoupení mají květnaté bučiny. Věkově
i přes 170 let staré bučiny svazu Fagion sylvaticae jsou na svazích Březiny a Milešovky;
s podrostem submontánní věsenky nachové (Prenanthes purpurea), samorostlíku
klasnatého (Actaea spicatum), kostřavy lesní (Festuca altissima) ječmenky evropské
(Hordelymus europaeus), pitulníku žlutého (Galeobdolon luteum). Do olšin svazu Alnion
incanae v nivách potoků proniká bohatě bledule jarní (Leucojum vernum).
Vzácný je v CHKO ČS biotop rašelinišť. V Milešovském středohoří je jediné malé
rašeliniště s ostrůvky „Pod Bukovým vrchem“ (součást PR Březina). Kromě rašeliníku
(Sphagnum sp.) zde rostou okřehek menší (Lemna minor), bublinatka jižní (Utricularia
australis), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) i s. širolistý (Eriophorum latifolium).
Pokusně sem byla přenesena v roce 1952 rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), která
dnes porůstá celé koberce rašeliníků. Aktivními zásahy se podařilo zabránit prudké expanzi
orobince širolistého (Typha latifolia) na rašeliništi.
Mezofytikum Verneřického středohoří (a fragmentů mezofytika ostatních FO)
se nachází v severovýchodní části Středohoří a svým zřetelně vlhčím, chladnějším klimatem
i odlišným krajinným reliéfem (většinou výlevné plošiny) a částečně i převažující květenou
se odlišuje od předešlých FO. Floristické složení této části území je také odlišné, např.
přibývá druh árón plamatý (Arum maculatum). Chybí tu obligátní xerotermofyty a zbytky
teplomilnějších druhů rostou pouze na jižně exponovaných skalách a sutích v jižní části FO.
Větší komplexy lesa (často se sutěmi) jsou na Dlouhém vrchu, Sedle, Kamenné hůře, v údolí
Ploučnice, okolí Děčína a Jílového.
Nejbohatšími lokalitami s xerofytní vegetací jsou čedičové (znělcové) výstupy skal,
především na Trojhoře, Kalichu, Soudném kameni a Sedle; s výraznou tařicí skalní (Alyssum
saxatile), česnekem šerým horským (Allium senescens subsp. montanum), lněnkou lnolistou
(Thesium linophyllon), chrpou latnatou (Centaurea stoebe), chrpou chlumní (Centaurea
22
triumfettii), koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), tolitou
lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), rozrazilem ožankovým (Veronica teucrium), trýzelem
škardolistým (Erysimum crepidifolium), černýšem hřebenitým (Melampyrum cristatum),
čistcem přímým (Stachys recta), bojínkem tuhým (Phleum phleoides), smldníkem jelením
(Peucedanum cervaria), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica), rozchodníkem
velikým (Hylotelephium maximum); navíc na Kalichu kapradinka skalní (Woodsia ilvensis),
na znělcovém Sedle několik rostlin hvězdnice alpské (Aster alpinus).
Velké plochy otevřených sutí (s ventarolami, ledovými jamami) jsou především
v PR Kamenná hůra s brusnicovou vegetací skal a sutí, převažuje brusnice borůvka
(Vaccinium myrtillus), dále vranec jedlový (Huperzia selago) a především mechy. Jedinečné
jsou inverzní polohy, nejvýraznější je tento efekt v Bobří soutěsce. Ve spodní části rokle
roste
v asociaci Ribeso alpini-Rosetum pendulinae středoevropský horský druh růže převislá
(Rosa pendulina), u potoka měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), bledule jarní (Leucojum
vernum) a áron plamatý (Arum maculatum); na výslunných skalách xerofytní vegetace svazu
Alysso-Festucion pallentis s tařicí, kostřavou sivou (Festuca pallens).
Druhově pestrá společenstva luk jsou vyvinutá zejména na slínovcích na Děčínsku
(např. Bohyňská lada, Horní Oldřichov, Jílové, Modrá – podél tratě ve větších fragmentech),
na Českolipsku (Velká Javorská, Janovice), Litoměřicku (pod Trojhorou). Louky náleží
do svazu Arrhenatherion (na prameništích přechází tyto louky v Molinion nebo Calthion)
se zastoupením řady vstavačovitých: prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), prstnatec
májový (Dactylorhiza majalis), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis
ustulata), vstavač mužský (Orchis mascula), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea),
vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), velmi vzácně prstnatec
pleťový (Dactylorhiza incarnata); dále hvozdík pyšný (Dianthus superbus), hadilka obecná
(Ophioglossum vulgatum). Specifické jsou Babinské louky (dříve “babinské orchideové
louky“, považované za tzv. „pralouky“), také na slínech. Převažují svazy Arrhenatherion,
Molinion a Calthion s průnikem více druhů teplomilnějších z termofytika. Rostou zde
zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), boreální
subelement tolije bahenní (Parnassia palustris), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum),
oměj pestrý (Aconitum variegatum), vrba plazivá (Salix repens), v. rozmarýnolistá
(S. rosmarinifolia), bohatě kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus),
bledule jarní (Leucojum vernum), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), lněnka bavorská
(Thesium bavarum), škarda ukouslá (Crepis praemorsa), z orchidejí prstnatec májový
(Dactylorhiza majalis), vzácně vstavač mužský (Orchis mascula). Význačnými biotopy jsou
i další luční porosty, lesní loučky a prameniště, např. u Verneřic, Čermné, Bobřího
a Merboltického potoka, Volfartic, Slunečné, České Kamenice, na Chvojensku s výskytem
druhů upolín evropský (Trollius altissimus), svízel lesní (Geranium sylvaticum), kuklík potoční
(Geum rivale), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), suchopýr úzkolistý (Eriophorum
angustifolium), ojediněle s prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), hojněji s prstnatcem
Fuchsovým (Dactylorhiza fuchsii). K vzácným druhům exklávního charakteru patří např.
hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus). V okolí České Kamenice na vlhkých loukách
s pcháčem zelinným (Cirsium oleraceum), rdesnem hadím kořenem (Bistorta major),
tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) vzácně i prstnatec májový (Dactylorhiza majalis);
na loukách u Kamenického Šenova na pastvinách prha arnika (Arnica montana).
Na sušších loukách, křovinatých pláštích a mezích v okolí Horní Vysoké a Dubičné roste
mochna skalní (Potentilla rupestris). U Slunečné ve vsi je na sušší loučce naleziště šafránu
bělokvětého (Crocus albiflorus), u Malého Chvojna v zářezu železniční tratě hořečku
nahořklého (Gentianella amarella). Do roku 1967 rostla na kopci u Rýdče (zničeno
odtěžením) růže Sabinova (Rosa sabinii), která byla tehdy přenesena a roste v několika
exemplářích v Litoměřicích a Pohořanech. Okrajově při jižní hranici s termofytikem zasahují
teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, zvláště Sorbo torminalis-Quercetum
a Potentillo albae-Quercetum. Teplejší suťové lesy s lípou, javorem, jasanem a jilmem jsou
vyvinuty především na Litoměřicku (např. Trojhora, Soudný kámen, Panna, Mlýnský vrch,
Dlouhý vrch). V doubravách na jižních svazích většinou rostou teplomilnější druhy, např.
23
kopretina chocholičnatá (Tanacetum corymbosum), tolita lékařská (Vincetoxicum
hirundinaria), smldník jelení (Peucedanum cervaria), svízel vonný (Galium odoratum)
apod. Doubravy severních svahů mají druhy vyšších poloh: věsenka nachová (Prenanthes
purpurea), vikev lesní (Vicia sylvatica), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), meruzalka
alpská (Ribes alpinum). Časté zvláště po obvodu (hranicích s termofytikem) jsou
i dubohabřiny as. Melampyro nemorosi-Carpinetum. Acidofilní doubravy s lipnicí hajní (Poa
nemoralis) jsou vyvinuty kromě Křížové hory, kde roste kociánek dvoudomý (Antennaria
dioica), především při východní hranici FO (asociace Genisto germanicae-Quercion). Velmi
významné jsou plochy bučin svazu Fagion na svazích, zvláště nad průlomem Labe
u Těchlovic, např. Stříbrný roh, Buková hora a další. Svým složením odpovídají druhům
přítomným i v Milešovském středohoří, s převažujícími druhy kyčelnice cibulkatá (Dentaria
bulbifera) a k. devítilistá (D. eneaphyllos), kostřava lesní (Festuca altissima), věsenka
nachová (Prenanthes purpurea), strdivka nící (Melica nutans). Velké suťové lesy (s plochami
otevřených sutí) jsou v okolí Bobří soutěsky, částečně též s invazivní netýkavkou malokvětou
(Impatiens parviflora). V suťových lesích na Soudném kameni a u Jedlky roste vzácná
okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Na plošinách převládají květnaté bučiny
podsvazu Fagenion s asociacemi Dentario eneaphylli-Fagetum a Melico-Fagetum. Suťové
lesy charakterizuje svaz Tilio-Acerion (asociace Aceri-Carpinetum) s výskytem tisu
červeného (Taxus baccata) na Děčínsku, především v Bechlejovicích (NPP Březinské tisy),
PP Jílovské tisy a na Chmelníku. Bory jsou v Českém středohoří rozmístěny jen okrajově.
Nalezneme je jen na několika místech na pískovcích v okolí Lovečkovic, Skalice apod.
Bylinné patro je chudší, převažuje kapradina hasivka orličí (Pteridium aquilinum), boreální
metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), u Karlovky
byl nalezen subatlantský druh žebrovice různolistá (Blechnum spicant). Společenstva olšin
svazu Alnion incanae, asociací Stellario-Alnetum glutinosae nebo Carici remotaeFraxinetum, s bohatou přítomností jasanu podél vodních toků, se vyznačují velmi bohatými
populacemi bledule jarní (Leucojum vernum), u Lučního potoka navíc ladoňky vídeňské
(Scilla vindobonensis), poblíž Veselíčka u potoka Bystrá oměj různobarvý (Aconitum
variegatum), na Českolipsku přibývá árón plamatý (Arum maculatum). Rašeliniště
pod Sedlem je jediným rašeliništěm v této části CHKO ČS. Je však značně zazemněné,
kromě řady druhů rašeliníku (Sphagnum sp.) zde roste suchopýr úzkolistý (Eriophorum
angustifolium).
Aktuálně je zjištěno na území CHKO 420 vzácných druhů, z toho 134 je zvláště chráněných
dle vyhlášky 395/1992 Sb. Dalších 46 zvláště chráněných druhů a 15 vzácných druhů
je vyhynulých nebo nezvěstných. Regionální význam má dalších 15 druhů.
2.7. Fauna
Z hlediska faunistické prozkoumanosti území nelze v případě Českého středohoří
ani zdaleka hovořit o tak vysokém stupni, na kterém se nachází prozkoumanost flóry
a vegetačního krytu. I na současném stupni poznání lze však tvrdit, že po faunistické stránce
je České středohoří řazeno k nejbohatším oblastem ČR a v tomto směru zaujímá výjimečné
postavení jako např. CHKO Pálava nebo plošně srovnatelnější Bílé Karpaty nebo
Křivoklátsko.
Nejkomplexněji jsou v Ceském středohoří zpracováni obratlovci. Poněkud odlišná
situace panuje u bezobratlých. Z druhově bohatších systematických skupin jsou nejlépe
známí měkkýši, pavouci a mnohonožky, z hmyzu to jsou např. rovnokřídlí a velké řády
motýlů a brouků. Naopak dosud velmi nedostatečně jsou zpracovány řády dvoukřídlého
a blanokřídlého hmyzu.
Aktuálně je zjištěn tento počet zvláště chráněných druhů živočichů žijících v CHKO:
24
Obratlovců je známo 156 druhů (143 taxonů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.),
z toho v kategorii kriticky ohrožený (KO) – 34 druhů, silně ohrožený (SO) – 84 druhů (71
taxonů), ohrožený (O) – 38 druhů.
Bezobratlých je známo 63 druhů (47 taxonů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho
v kategorii KO – 6 druhů, SO – 15 druhů, O – 42 druhů (26 taxonů).
Živočichů je celkem známo 219 druhů (190 taxonů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.),
z toho v kategorii KO – 40 druhů, SO – 99 druhů (86 taxonů), O – 80 druhů (64 taxonů).
Extrémní nevyváženost, co se zastoupení systematických skupin v současné vyhlášce týče,
dokládá fakt, že téměř polovinu z celkového počtu zvláště chráněných druhů žijících v CHKO
ČS tvoří ptáci (ca 100 druhů).
Příčiny výše uvedené druhové bohatosti jsou shodné s příčinami uvedenými ve stati
o flóře a vegetaci, a to s tím, že také glaciály obohatily faunu Českého středohoří
o organismy severské provenience, které se po následném oteplení a ústupu zalednění
v tomto nízko položeném území udržely dodnes (tzv. glaciální relikty), a to díky existenci
vysoce specifických biotopů jako jsou podmrzající sutě. Řada taxonů (druhů nebo poddruhů)
bezobratlých živočichů je v rámci ČR dosud známá jen z Českého středohoří, z nich některé
jsou dokonce endemické. Řada taxonů bezobratlých byla z tohoto území také popsána jako
nových pro vědu. Po této stránce jde bezesporu o jedno z nejvýznamnějších území v České
republice.
Jihozápadní část s průměrnou roční teplotou nad 8 °C a srážkovým průměrem pod 500
mm, splňuje základní podmínky pro rozvoj a udržení jedinečných živočišných společenstev
s vysokým podílem zvláště chráněných a vzácných druhů. Na charakteristické biotopy
úzkolistých suchých trávníků, kavylových stepí a pastvin je vázána převážná většina zdejších
xerotermofilních organismů. Z bezobratlých v nich žijí např. pavouci skálovka Haplodrassus
bohemicus, sklípkánek Atypus muralis, z motýlů modrásek ligrusový (Polyommatus damon),
okáč skalní (Chazara briseis), přástevník mařinkový (Watsonarctia casta), vřetenuška pozdní
(Zygaena laeta), z brouků střevlíci Notiophilus laticollis, Polistichus connexus, vrubouni
Euheptaulacus villosus, Copris lunaris, Sisyphus schaefferi, několik druhů majek (Meloe
spp.), drabčíci Heterothops balthasari, Myrmoecia plicata (vázaní na nory sysla
a na mravence Tapinoma), reliktní nosatci Otiorhynchus conspersus, Melanobaris morio,
z blanokřídlého hmyzu mravenec Lasius reginae. Mezi obratlovci zaujímají významné místo
bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) a sysel obecný (Spermophilus citellus).
Centrální část území se vyznačuje nižšími průměrnými teplotami, vyššími srážkovými
úhrny a mnohem větší lesnatostí než předchozí část. Zdejší převážně mezofilní fauna proto
vykazuje vysoký podíl lesních prvků. Pro tuto část jsou dále charakteristické podhorské vlhké
louky, izolované stepní enklávy a bílé stráně lemující jižní okraj území a hlavně impozantní
a faunisticky nesmírně cenný Labský kaňon. Z bezobratlých v území žije např. páskovka
Cepaea vindobonensis, vrásenka Discus ruderatus, z pavouků sklípkánek Atypus affinis,
slíďáci Alopecosa sulzeri a Acantholycosa norvegica, z rovnokřídlých saranče Oedipoda
germanica, z motýlů okáč ovsový (Minois dryas), na vlhkých loukách a ladech modrásek
bahenní a m. očkovaný (Maculinea nausithous, M. teleius), dále píďalka Coenocalpe
lapidata, z brouků střevlíci Leistus montanus kultianus, krajník pižmový (Calosoma
sycophanta), Harpalus zabroides, drabčík Myrmoecia confragrosa (vázaný na mravence
Tapinoma), nosatec Hypera vidua, kovařík Ischnodes sanguinicollis. Dále je zde lokalita
výskytu kriticky ohroženého listonoha letního (Triops cancriformis) v bývalém vojenském
prostoru Babiny I, dále jsou v Českém středohoří lokality výskytu raka říčního (Astacus
fluviatilis) – řeka Ploučnice a potok Bystrá, kde žije zároveň i rak kamenáč
(Austropotamobius torrentium). Ten byl zjištěn v Lučním potoce u Dolního Týnce,
v Trojhorském potoce u Třebušína, v pravobřežním bezejmenném přítoku Trojhorského
potoka v Třebušíně a Řepčicích, v potocích Valdeckém a přítocích v osadě Novosedlo
u Horní Police, nově byl zjištěn ve Vrbovém potoce v Žandově u České Lípy. Monitoring
probíhá po celém území Českého středohoří, je nutné ověřit opakovaně údaje z Homolského
a Milešovského potoka, kde raci žili ještě okolo r. 1986. Mezi významnými obratlovci jsou
ještěrka zelená (Lacerta viridis), dudek chocholatý (Upupa epops), čáp černý (Ciconia nigra).
25
Severovýchodní část území se od předchozí liší ještě chladnějším a vlhčím klimatem
a menší vertikální členitostí. Dominantní složku fauny zde představují vlhkomilné a teplotně
nevyhraněné až chladnomilné druhy. Pro tuto část jsou dále charakteristická hluboce
zaříznutá inverzní údolí malých vodních toků, rozsáhlé vlhké louky s pastvinami a četná
prameniště. Z bezobratlých zde žijí např. sekáč Ischyropsalis hellwigi, z pavouků
plachetnatky Bathyphantes simillimus, Wubanoides uralensis (glaciální relikty), z brouků
střevlíci Carabus irregularis, C. auratus, glaciální relikt z čeledi Leiodidae Choleva lederiana,
drabčík Quedius riparius. Významnými obratlovci zde jsou čáp černý (Ciconia nigra)
a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).
Ve skutečnosti však nejsou poměry v území vždy tak jednoduché a mezi zvláštnosti
Českého středohoří z faunistického hlediska je nutno připočítat i někdy velmi těsná
sousedství nebo dokonce společný výskyt teplomilných a vyloženě horských,
chladnomilných druhů.
2.8. Vývoj osídlení
Nejstarší osídlení
Z archeologického hlediska patří České středohoří a přilehlé okolí k nejatraktivnějším
oblastem České republiky. První stopy pobytu člověka pocházejí z rané fáze starší doby
kamenné, asi před 200 000 lety (pěstní klín z Křešic u Litoměřic). Buď ve stejné epoše, nebo
ve středním paleolitu, v období asi před 100 000 lety, žil člověk také na Písečném vrchu
u Bečova. Z mladší fáze téže epochy (40 000 – 10 000 let př. n. l.) pocházejí doklady
magického umění, stanice pravěkých lovců byly zjištěny v Trmicích a Malých Žernosekách.
Prvotní společnost, odkázaná na lovecké a sběračské způsoby obživy, byla v 6.–4. tisíciletí
př. n. l., v mladší době kamenné, vystřídána prvními zemědělci.
V souvislosti s touto proměnou začínají vznikat první stálejší osady, situované
v polohách s nejúrodnější půdou, např. v povodí Ohře a Bíliny, které se zatím
z pochopitelných důvodů vyhýbají vyšším polohám Českého středohoří. Přerod nastává
s rozvojem používání kovů. V době bronzové se výrazněji v Českém středohoří projevila
únětická kultura (2000–1500 let př. n. l.). Nálezy z té doby pocházejí např. od Libčevsi,
Třebívlic, Lovosic a Libochovan. Později se sem od severovýchodu dostal nový osídlovací
proud, označovaný jako lid lužické kultury (lid popelnicových polí). Celkem hustě byly
osazeny nižší polohy střední a východní části Středohoří (významná naleziště Libochovany,
Střekov), západně od Labe bylo osídlení 13.-8. stol. př. n. l. zastoupeno knovízskou kulturou
(Lounsko, Bílinsko), jejíž stopy jsou ojediněle nacházeny i na východ od Labe (Rýdeč).
Neklidná doba se odrážela na budování nejstarších opevnění, rozlehlých hradišť (Hrádek
u Libochovan, Štěpánovská hora, Hradišťany).
Halštatské období (8.–5. stol. př. n. l.) se odlišuje od předchozích již používáním železa.
V oblasti je zastoupeno bylanskou kulturou, která vrcholí v 6. stol. př. n. l. O sociální
diferenciaci tehdejší společnosti svědčí tzv. knížecí pohřby na vozech (Lhotka nad Labem).
Okolo r. 400 př. n. l. přišlo do této oblasti bojovné plemeno Keltů, již pevně organizované
(doba laténská). Toto první etnikum na našem území, jehož jméno známe, a jež bylo
relativně velmi vyspělé, zanechalo po sobě stopy zejména u Radovesic, Libčevsi, Lovosic,
Malých Ženosek. U Dřemčic byly nalezeny keltské mince, takže se uvažuje o jejich místní
výrobě. Z mladší fáze tohoto období (3.–1. stol. př. n. l.) pocházejí doklady tzv. podmokelské
skupiny (Podmokly, Neštěmice).
Kolem začátku letopočtu ustoupila laténská kultura tlaku germánských kmenů, později
se objevují silné římské vlivy (Trmice, Staňkovice, údolí Bíliny). Období starověku končí
obrovskými etnickými přesuny národů (ve 4.–6. stol. n. l.) s průchody germánských kmenů,
jejichž pozůstatky jsou odkryty v Poohří, Polabí a v podhůří Teplického středohoří.
Vývoj osídlení ve středověku
Od 6. století k nám pronikali z východu Slované. Osídlili nejprve staré sídelní polohy (Polabí,
Poohří, Bílinsko) s nejlepšími půdními a klimatickými podmínkami. Prvotní slovanské lokality
26
dokumentují mj. nálezy od Lovosic. Postupný rozvoj osídlování vcházel i do vyšších poloh,
avšak dlouho zůstávají od sebe odděleny tzv. sídelní komory. Postupně tak vzniká několik
kmenů, jejichž dislokace však v poslední době bývá zpochybňována (Lučané – Poohří,
Lemúzi – centrum na hradišti u Zabrušan, Děčané – Děčínská kotlina, Ljutomirici – u soutoku
Labe a Ohře). Dokladovány jsou velkomoravské kulturní vlivy z 9. stol.
Složitý sjednocovací proces, probíhající mírovými i násilnými formami, zachycuje
ve svém literárním odkazu kronikář Kosmas (†1125). Pověst o Přemyslu Oráči je náznakem
mírových forem, pověst o válce Čechů s Lučany reprezentuje násilí. Verifikace pověsti
o lucké válce je do značné míry provedena archeologickými průzkumy na hradišti
u Vlastislavi z 2. pol. 9. stol.
Po sjednocení Čech pod vládou Přemyslovců, s postupující feudalizací, byl
severozápad země ovládán systémem tzv. hradských okrsků (Žatec, Litoměřice, Děčín,
Bílina).. Důležité pozice získává i církev. Kapitula v Litoměřicích patří k nejstarším církevním
institucím v zemi. Vznikla v roce 1057. Od 11. stol. jsou zde zakládány bohaté kláštery
(Postoloprty, Doksany, Teplice, Osek).
Nástup vrcholného feudalismu je spojen od počátku 13. stol. se vznikem měst.
K nejdůležitějším patří Litoměřice, vzniklé navázáním na rozsáhlou sídelní aglomeraci v okolí
přemyslovského správního hradiště. V průběhu 1. pol. 13. stol. vznikají i další královská
města Most, Ústí nad Labem a Louny. V prostředí královských měst zaujímají místo nové
církevní řády (dominikáni – Litoměřice, Louny, minorité – Litoměřice, Most, Žatec, křížovníci
s červenou hvězdou – Litoměřice, Most).
Kolonizačním podnikáním pokračuje osídlovací proces, zprvu vycházející z původních
sídelních komor, do vyšších poloh. Značné tempo je příčinou toho, že do poloviny 14. stol.
je dotvořena v podstatě dnešní sídelní struktura. Osídlovací aktivity jsou především dílem
šlechty. Její rostoucí moc vtiskává zdejší krajině nový rys budováním nových šlechtických
sídel – hradů a tvrzí, a to od 13. stol. po celý středověk. Prosadily se zde především tyto
šlechtické rody: Zajícové z Hazmburka, Hrabišici, Vartenberkové, Michalovici, Berkové
z Dubé a drobnější šlechta – Kaplířové ze Sulevic a Vchynští – která se zachytila především
v jižních částech Českého středohoří, kdežto severní okrsky oblasti byly částmi rozlehlých
panských dominií. Ekonomickou platformou šlechty se stala poddanská města, jejichž síť
se utvářela od poloviny 13. do počátku 14. stol. (Česká Lípa, Děčín, Benešov nad Ploučnicí,
Česká Kamenice, Bílina, Úštěk, Kravaře).
Vývoj v době husitství, reformace a protireformace
Hromadící se sociální problémy začaly způsobovat neklid, především ve městech. Přispěly
k tomu i revoluční myšlenky reformních kazatelů. V 60. letech 14. stol. působil v Litoměřicích
Konrád Waldhauser. Mezi nejhorlivější stoupence Jana Husa patřil po jeho smrti zeman
Zikmund Řepanský z Řepan a na Třebívlicích. Radikální program nalezl ohlas především
v Žatci a Lounech. Pozice husitů na severu země sílily. Výprava Jana Žižky v květnu 1421
měla za následek připojení Litoměřic k pražskému svazu husitských měst a vybudování
hradu Kalicha na vrchu nad Třebušínem, který se stal Žižkovým rodovým sídlem. Proti
Kalichu byly vybudovány hrady Litýš a Panna. V r. 1426 došlo k bitvě Na běhání u Ústí
nad Labem, nejkrvavější bitvě českého středověku. K získání rozsáhlých majetků na Bílinsku
a Lovosicku využil husitství hejtman Jakoubek z Vřesovic.
Litoměřice se postupně staly nejvýznamnějším městem českého severu. S tím jsou
spojeny kulturní rozvoj, růst vzdělanosti, vznik nových škol a celková změna životního stylu.
K posílení nekatolického obyvatelstva vlnou nové lutherské reformace v 1. pol. 16. stol. došlo
zejména na severu (Děčín, Benešov nad Ploučnicí). Absolutistické tendence na poč. 17. stol.
značně oslabily pozici Litoměřic.
Třicetiletá válka, která započala r. 1618, velmi ovlivnila oblast Českého středohoří.
Do stavovského odboje se zapojil Václav Vilém z Roupova, majitel Žitenic. V Praze r. 1621
byli popraveni Bedřich z Bílé na Chotiměři a Řehlovicích, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop
Dvořecký z Olbramovic a na Bukově a žatecký primátor Maxmilián Hošťálek. Po zákazu
nekatolických náboženství postihla oblast rozsáhlá exulantská vlna, přičemž musela odejít
i část české šlechty. Ta byla nahrazena cizími rody (Thunové, Aldringenové a dal.). Silně
27
devastující účinky měly opakované vpády saských a zejména švédských vojsk v letech
1631–1648 spolu s protiakcemi habsburských jednotek. Výsledkem byl celkový hospodářský,
sociální i kulturní úpadek. V popisovaném období byly obnoveny starší mnišské kongregace,
živořící od husitského období a vznikaly i nové (dominikáni v Ústí n. L., augustiniáni v České
Lípě, jezuité v Liběšicích, Litoměřicích a Bohosudově, kapucíni v Litoměřicích).
Neutěšené poměry po třicetileté válce vedly k útlaku, postihujícím ponejvíc obyvatele
venkova. Selské povstání postihlo r. 1680 hlavně Děčínsko a Litoměřicko (panství Liběšice
a Úštěk). Koncem období se v oblasti začínají projevovat nové formy výroby, zejména textilní
manufaktury.
Okolo poloviny 18. stol. se oblasti nepříznivě dotkly tzv. války o dědictví rakouské.
Prologem sedmileté války (1756–1763) se stala rozsáhlá bitva u Lovosic, kde 1. října 1756
byla rakouská armáda poražena pruským vojskem.
Vývoj v období průmyslové revoluce
Signálem nových poměrů se stalo zrušení nevolnictví, které uvolnilo venkovskou pracovní
sílu. V Českém středohoří se vyvíjely zárodky forem průmyslové výroby (Českokamenicko
– sklářství, plátenictví, Verneřicko – r. 1770 kartounka, na přelomu 18./19. stol. sem byl
dovezen první parní stroj). Postupně dochází k vyhrocování problémů ekonomických,
sociálních, ale i národnostních (probíhala tudy jazyková hranice mezi českým a německým
živlem). Objevily se již tehdy požadavky na rozdělení na českou a německou oblast.
Výsledkem revolučního roku 1848 byla změna poddaných ve svobodné občany, došlo však
ke gradaci problémů a rozporů, vyplývajících se změny feudální společnosti v kapitalistickou.
S rozvojem průmyslu nastupuje těžba hnědého uhlí v severozápadním podhůří Českého
středohoří a železniční doprava. Bouřlivý rozvoj postihl zejména vsi a města podél trati Praha
– Ústí n. L. – Drážďany (zahájení provozu r. 1851), např. Podmokly, které během velmi
krátké doby zmnohonásobily počet svých obyvatel. V 70. letech 19. stol. byla zahájena
doprava i na pravobřežní polabské trati. Železniční síť ve Středohoří se pak postupně
zahušťovala rozvojem podružných transverzálních a místních tratí, mnohdy s bizarními
sklonovými a směrovými parametry v náročných terénech.
První světová válka znamenala pochopitelně úpadek území a po vzniku samostatného
československého státu nepřispěly ke stabilitě ani snahy německých irredentistů o odtržení
území od Československa a vytvoření provincie Deutschböhmen.
Vývoj v období mezi dvěma válkami, za okupace a po osvobození
Situaci lze charakterizovat jako krátké období latentní stability, vystřídané zmítáním
se v sociálních a nacionálních rozporech, přiživovaných extrémními politickými stranami
a skupinami. Po Mnichovu došlo (na počátku října 1938) k posunu státních hranic tak,
že prakticky celá oblast Českého středohoří se ocitla mimo naše státní území. Nepatrný
zbytek se pak stal součástí Protektorátu Čechy a Morava.
Druhá světová válka poznamenala oblast kromě činnosti různých skupin odboje jednak
zřízením terezínského ghetta a vysídlením jeho původních obyvatel v listopadu 1941, jednak
vybudování podzemní továrny Richard v r. 1944 v masivu mezi Radobýlem a Bídnicí
u Litoměřic s několikakilometrovým labyrintem chodeb (dnešní využití: úložiště radioaktivního
odpadu). Na sklonku války bylo pak rozbombardováno centrum města Ústí nad Labem.
8. května 1945 projely Českým středohořím v linii Teplice–Lovosice tankové jednotky
sovětské armády.
Vzhledem k početné německé populaci došlo po II. světové válce k vylidnění Českého
středohoří (násilné vystěhování) a k výměně obyvatelstva (dosídlování pohraničí). To krajině
převážně ublížilo, snad s výjimkou postupného zalesňování zemědělsky obtížně využitelných
pozemků. Spontánně se také zvýšilo zastoupení mimolesní zeleně, která má dnes téměř
jednotný věk – kolem 60 let. Silně utrpěl venkovský stavební fond s četnými památkami
lidové architektury.
Silně negativní dopad na krajinu mělo poválečné zemědělství se svými snahami
aplikovat velkovýrobní metody z východních rovin v členitých terénech Středohoří. Dědictvím
28
jsou erozní ohrožení, znečištěné vody a kontaminovaná půda a velkokapacitní stavby
nezačlenitelné do krajiny.
Jakékoliv poválečné úsilí o kompenzaci úbytku obyvatel se prakticky minulo účinkem
nebo mělo jen náhražkový charakter. Víkendová rekreace nemohla suplovat celý rozsah
vazeb mezi jednotlivými body sídelní struktury, který bylo schopno uskutečňovat jen stálé
obyvatelstvo a udržovat přitom kulturní krajinu v přijatelném stavu.
Současný vývoj pomalu dospívá k úplnému opuštění některých částí krajiny v centru
Středohoří (nerentabilita zemědělského hospodaření v podhorských podmínkách, resp. jeho
nahrazení aktuálně podporovaným formami plošného hospodaření, rušení obchodní sítě
a služeb na venkově, nedostatek pracovních míst, omezení spojů veřejné přepravy apod.).
Současně, zhruba od druhé poloviny 90. let minulého století, se začíná v okrajových částech
CHKO s vazbou na větší města silně projevovat suburbanizace. V takovýchto obcích
se pouze bydlí, ale nežije (chybí vazba na místo, krajina není obhospodařovaná místními,
do vesnického prostředí jsou vnášeny městské prvky např. ve sféře urbanismu
a architektury, ale též ve sféře přístupu k využívání místních zdrojů, noví obyvatelé
se nemusí sociálně sžít atp.).
V době vyhlášení náleželo území CHKO Severočeskému kraji a 7 okresům (Česká Lípa,
Děčín, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem), po r. 1989 pak Ústeckému
a Libereckému kraji při zachování počtu okresů. Neuvěřitelný počet obcí 160 se v průběhu
integrační vlny snížil až na 59 (1988), po roce 1989 se opět zvýšil, v současnosti je jich 114.
Na území CHKO České středohoří trvale žije cca 140 000 obyvatel, což je počet více než
dvojnásobný ve srovnání s dalšími CHKO obdobné velikosti.
29
3. Ochrana přírody
3.1. Předmět ochrany CHKO
Hlavní poslání CHKO České středohoří spočívá dle § 2 zřizovacího výnosu v ochraně všech
hodnot krajiny, jejího vzhledu, typických znaků i přírodních zdrojů a ve vytváření vyváženého
životního prostředí. Zřizovací výnos dále vyjmenovává, co se rozumí typickými znaky krajiny:
je to zejména povrchové utváření včetně vodních toků a ploch, klima krajiny, vegetační kryt
a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu
a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídel, architektonické stavby a místní
zástavba lidového rázu.
Takto definované poslání CHKO České středohoří je nepochybně obecným vyjádřením
poslání jakékoliv CHKO (prakticky shodně je definováno poslání ve zřizovacích výnosech
dalších v téže době vyhlášených CHKO, např. Lužické hory, Kokořínsko a Pálava).
V současném pojetí předmětu ochrany je jím krajina Českého středohoří s typickým
krajinným rázem, plněním přírodních funkcí a přírodními hodnotami, kterými jsou významné
geologické a geomorfologické jevy a zastoupené přírodní, přírodě blízké a polopřirozené
ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné, vzácné či regionálně významné druhy
rostlin a živočichů.
Přírodní hodnoty, které jsou předmětem ochrany CHKO, lze konkretizovat takto:
- krajinný reliéf unikátní ve středoevropském kontextu (pestrý, dynamický reliéf
s dominantním projevem kup a kuželů a též vulkanických suků vystupujících
ze zarovnaného terénu)
- říční fenomény Labe a Ploučnice (hluboká údolí se strmými svahy) a zvláštnosti v síti
jejich drobných přítoků (vysoké sklony, peřeje, vodopády, skalní soutěsky)
- četné tvary periglaciálního mrazového zvětrávání a odnosu vulkanitů (rozsáhlá
suťová pole, haldy, kamenná až bloková moře, soliflukční proudy) včetně ledových
jam a ventarol
- výskyt pseudokrasových jevů (puklinové jeskyně v neovulkanitech)
- četná paleontologická a mineralogická naleziště
- doklady geologického vývoje a obecně pestrost horninového a půdního prostředí
- neobyčejná pestrost společenstev podmíněná diverzitou přírodních podmínek
významná v republikovém až středoevropském kontextu (vynikající a typická jsou
zejména společenstva skal a sutí, stepí, tzv. bílých strání a lesostepí, vlhkých
podhorských luk, teplomilných doubrav, dubohabřin, suťových lesů, vzácně též
slaných půd)
- jedinečné druhové bohatství (populace vzácných a zvláště chráněných druhů
organismů včetně endemických), zejména u květeny a fauny bezobratlých
- přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000.
Typický krajinný ráz je dán nejen unikátním reliéfem, ale také dlouhodobým působením
člověka (starosídelní krajina s charakteristickou strukturou osídlení s četnými doklady
kulturně-historického vývoje, např. archeologická naleziště, početné objekty hradů, tvrz
a zámků, sakrálních objektů, významný počet památkově chráněných objektů či souborů
lidové architektury a historických městských částí).
3.2. Zonace CHKO
Dle § 27 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se k určení způsobu ochrany
přírody chráněných krajinných oblastí vymezují zpravidla čtyři, nejméně však tři zóny
odstupňované ochrany přírody; první zóna má přitom nejpřísnější režim ochrany. Podle
ustanovení § 25 odst. 2 téhož zákona se hospodářské využívání chráněných krajinných
oblastí provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich
přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území.
30
Základní ochranné podmínky pro jednotlivé zóny CHKO jsou zakotveny v § 26 zákona,
podrobnější režim zón ochrany přírody chráněných krajinných oblastí upravuje právní
předpis, kterým se chráněná krajinná oblast vyhlašuje.
Území CHKO České středohoří je rozděleno do čtyř zón odstupňované ochrany přírody
(dále jen zóny) a vymezení zón bylo schváleno protokolem MŽP č. j. OOP/4905/96 ze dne 4.
9. 1996 (viz mapová příloha č. 2).
Tabulka č. 1: Zastoupení zón v CHKO ČS
Okres
I. zóna
ha
Česká Lípa
320,6206
Děčín
474,5789
Litoměřice
3437,545
Louny
311,054
Most
123,7491
Teplice
1725,92
Ústí nad Labem 732,8011
CHKO celkem 7126,2687
%
4,499137
6,659571
48,23766
4,364893
1,73652
24,21913
10,2831
6,663918
II. zóna
ha
3108,38
2966,1339
6384,9323
316,7042
0
1554,4834
7314,1893
21644,823
%
14,36085
13,70366
29,49866
1,463187
0
7,181779
33,79186
20,24051
III. zóna
ha
3100,6367
10437,388
5250,5515
97,9258
997,5545
2104,9872
6188,3902
28177,434
%
11,00397
37,04166
18,63389
0,347533
3,54026
7,470472
21,96222
26,34929
IV. zóna
ha
5060,5407
11719,898
15111,597
7591,7035
1473,1379
2125,7146
6907,0028
49989,594
%
10,12319
23,44467
30,22948
15,18657
2,946889
4,252314
13,81688
46,74628
Charakteristika I. zóny:
Přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy udržované v žádoucím stavu
vhodným managementem nebo ponechané přirozenému vývoji. Jedná se především o lesy
s přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbou a prostorovou i věkovou strukturou,
mokřady, společenstva skal, přirozená a polopřirozená travní společenstva, příp. značně
pozměněné ekosystémy se soustředěným výskytem vzácných a existenčně ohrožených
druhů bioty vázané na určitý typ obhospodařování. Dále jsou zařazena souvislá území
s mimořádnou krajinářskou hodnotou a souvislá území s výskytem geologických
a geomorfologických jevů. Zahrnuje některá maloplošná chráněná území (§ 14 odst. 2 písm.
c) až f) zák. 114/92 Sb.) včetně jejich ochranných pásem, koridory spojující chráněná území
a plochy s významnými ekosystémy. Jedná se o území s nevýraznými civilizačními zásahy,
s výskytem mimořádných přírodních hodnot v měřítku celostátním i mezinárodním, většinou
bez trvalých sídel a s minimálním zastoupením orné půdy.
Přehled segmentů I. zóny v CHKO České středohoří:
I/1 Bobří soutěska: výměra 4,1 km2, zahrnuje PP Bobří soutěsku a okolí
I/2 Sedlo: výměra 6,3 km2, zahrnuje NPR Sedlo a okolí
I/3 Stříbrný roh: výměra 4,5 km2, zahrnuje PP Stříbrný roh a okolí
I/4 Hradiště - Bílá stráň: výměra 7,8 km2, zahrnuje PR Holý vrch, PP Hradiště, PP Plešivec,
NPP Bílé stráně včetně propojení těchto maloplošných chráněných území
I/5 Radobýl: výměra 0,7 km2, zahrnuje PP Radobýl a okolí
I/6 Vysoký Ostrý: výměra 6,1 km2, zahrnuje Vysoký Ostrý, PR Sluneční stráň, Čertovu jizbu,
Průčelskou rokli
I/7 Kalvárie: výměra 2,1 km2, zahrnuje pravobřežní část Brány Čech - PR Kalvárie, Strážiště,
Hrádek
I/8 Lovoš: výměra 3,4 km2, zahrnuje NPR Lovoš a okolí
I/9 Jezerka - Boreč: výměra 6,2 km2, zahrnuje skupinu Sutomského vrchu - NPP Borečský
vrch, PP Košťálov, Jezerka, Ovčín, Sutomský vrch, Holý vrch
I/10 Milešovka - Březina - Hradišťany: výměra 29,2 km2, zahrnuje nejvyšší část
Kostomlatského středohoří - NPR Milešovka, PR Březina, PP Štěpánovská hora,
PR Hradišťanská louka, PR Lipská hora, Francká hora včetně jejich propojení
I/11 Oblík: výměra 2,7 km2, zahrnuje NPR Oblík, Srdov, Brník a okolí
I/12 Raná: výměra 1,3 km2, zahrnuje NPR Raná a okolí
31
I/13 Milá: výměra 0,6 km2, zahrnuje PR Milá a bezprostřední okolí
I/14 Janský vrch: výměra 1,5 km2, zahrnuje NPP Janský vrch a masiv Špičáku u Dobrčic.
Charakteristika II. zóny:
Člověkem pozměněné ekosystémy, zejména lesní porosty s pozměněnou druhovou
skladbou i prostorovou a věkovou strukturou, ale s uchovanou mozaikou přírodě blízkých
lesních společenstev. Dále travní společenstva (louky a pastviny) s bohatou druhovou
skladbou s výskytem ohrožených druhů rostlin, udržovaných vhodným managementem. Patří
sem taktéž rozsáhlý soubor ekosystémů vázaných na určitý typ obhospodařování
s významným výskytem ohrožených druhů organizmů. Organickou součástí jsou souvislá
území s vysokou krajinářskou hodnotou a vyšším stupněm ekologické stability. Zahrnuje
území s relativně vyrovnaným poměrem mezi přírodními objekty a lidskými díly, s relativně
řídkým osídlením. Zastoupena jsou sídla převážně rekreačního charakteru, často
s památkovou hodnotou. Orná půda je zastoupena minimálně.
Přehled segmentů II. zóny v CHKO České středohoří:
II/1 Slunečná: výměra 14,8 km2, zahrnuje Českou skálu, Kameník, Poustevnu a Slunečnou
II/2 Rané: výměra 19,9 km2, zahrnuje Kozelský hřbet, Stvolínecké Petrovice, Rané a okolí
II/3 Soudný kámen: výměra 19,3 km2, zahrnuje Pannu, Trojhoru, Kalich, Soudný kámen,
Mlýnský vrch, Horní Vysoké
II/4 Vrabinec: výměra 18,3 km2, zahrnuje území pravého břehu Labe od Milířska přes PR
Vrabinec, Chlum, NPP Březinské tisy na severovýchodní svahy Jedlové na levém břehu
Ploučnice
II/5 Pravý břeh Labe: výměra 55,3 km2, zahrnuje pravobřežní polabskou zónu nad souvislou
zástavbou od Deblíku přes Tlučeňské údolí na Matrý, Kuklu, PP Loupežnickou jeskyni,
Vartu, PP Magnetovec - Skalní hřib, Vráž po Bukovou horu
II/6 Český Bukov: výměra 24,5 km2, zahrnuje území od Mojžíře přes PP Divoká rokle,
PR Kozí vrch, Český Bukov po Borek
II/7 Dlouhý vrch: výměra 12,9 km2, zahrnuje Dlouhý vrch, Babinský vrch
II/8 Výrovna: výměra 3,9 km2, zahrnuje Výrovnu u Jílového a PP Jílovské tisy s okolím
II/9 Kletečná: výměra 30,1 km2, zahrnuje Lhotu, Ostrý, Milešov, Kletečnou a okolí
II/10 Solanská hora: výměra 21,3 km2, zahrnuje Srbsko, PP Kuzov, Solanskou horu, Líšeň,
kotlinu horního toku Modly.
Charakteristika III. zóny:
Člověkem silně pozměněné ekosystémy, běžně hospodářsky využívané, zejména lesy
se zcela pozměněnou druhovou skladbou, věkově a prostorově málo strukturované, druhově
chudší intenzivně obhospodařované louky a pastviny, orná půda a ostatní zemědělské
pozemky rozčleněné do menších částí s bohatým zastoupením dřevin mimo les,
s rozptýlenou venkovskou zástavbou. Hodnoty krajiny jsou určovány kombinací přírodních
a kulturních prvků. Území se sídly místního významu, významné jsou mimoprodukční funkce
území vodohospodářské, rekreační a kulturní.
Segmenty III. zóny v CHKO České středohoří:
III/1 Mistrovice: výměra 43,8 km2
III/2 Valkeřice: výměra 37,4 km2, zahrnuje PR Kamenná hůra
III/3 Ovesná: výměra 18,8 km2
III/4 Brusov: výměra 20,2 km2
III/5 Centrální ČS: výměra 48,2 km2, zahrnuje PP Babinské louky
III/6 Bohyně - Čepec: výměra 45,3 km2, zahrnuje PR Bohyňská lada
III/7 Povrly: výměra 1,7 km2
III/8 Stadice - D.Zálezly: výměra 19,1 km2, zahrnuje NPP Vrkoč
III/9 Oparno: výměra 5,9 km2
III/10 Kostomlaty p. M.: výměra 1,8 km2
32
III/11 Mrzlice - Lukov: výměra 14,8 km2
III/12 Žichov: výměra 9,8 km2, zahrnuje PP Lužické šípáky
III/13 Bělušice: výměra 5,8 km2
Charakteristika IV. zóny:
IV. zóna zahrnuje zejména souvisle zastavěné plochy, intenzivně obhospodařované velké
celky zemědělských pozemků (s převahou orné půdy), větší dobývací prostory, průmyslové
areály a ostatní území přechodu z volné krajiny do chráněné krajinné oblasti. Uspořádání
a kombinace těchto ploch tvoří krajinnou matrici, která vyjadřuje hodnotu krajinného rázu,
a to jak v detailu, tak na úrovni oblasti.
Segmenty IV. zóny v CHKO České středohoří:
Segmenty IV. zóny (bez označení) tvoří zbytek území CHKO ČS mimo I., II. a III.zónu
a zahrnuje NPP Dubí hora, NPP Kamenná slunce, PR Čičov, PP Nebočadský luh,
PP Tobiášův vrch a PP Třtěnské stráně.
Zonace CHKO České středohoří v současné době na značné ploše výrazně nekoresponduje
s aktuálním stavem přírody a krajiny a potřebou uplatňovat pro jeho zachování ochranné
podmínky dle zákona. Současná zonace neodpovídá současnému stupni poznání území,
ani aktuálním metodickým zásadám pro vymezování zón (MŽP, 2007). Okruhy problémů,
které je nutno v souvislosti s vymezením zón řešit jsou identifikovány a mají různý stupeň
závažnosti. Jedná se zejména o tyto:
- zařazení vymezených EVL a vyhlášených nových MZCHÚ s vysokým podílem
přírodních biotopů do kvalitativně odpovídající zóny
- odstranění rozdílného zařazení segmentů krajiny se shodnými přírodními
charakteristikami a shodným stupněm zachovalosti v různých okresech do různých
zón
- zařazení plošně významných cenných biotopů ve stávajících segmentech III. až IV.
zóny do kvalitativně odpovídající zóny
- neopodstatněně vysoká výměra IV. zóny (v kontextu se stávající legislativou
a aktuálním stupněm prozkoumanosti území), resp. nízká výměra I. a II. zóny
- častá přímá návaznost I. a II. zóny na zóny o dva a tři stupně nižší s negativními
důsledky pro uplatňování ochrany cenných biotopů
- zařazení vysokého počtu sídel do II. zóny
- segmenty soustředěné zástavby na území I. zóny.
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Na území CHKO České středohoří je vyhlášeno celkem 43 maloplošných zvláště
chráněných území. Z toho
• 5 v kategorii národní přírodní rezervace na celkové ploše 185,62 ha
• 8 v kategorii národní přírodní památky na celkové ploše 63,85 ha
• 12 v kategorii přírodní rezervace na celkové ploše 202,05 ha
• 18 v kategorii přírodní památka na celkové ploše 201,1 ha
Z celkové plochy MZCHÚ připadá
• 493,96 ha na lesní půdu, tj. 75,69 %
• 28,96 ha na trvalé travní porosty, tj. 4,43 %
• 124,19 ha na ostatní plochu, tj. 19,03 %
• 5,00 ha na vodní plochu, tj. 0,77 %
• 0,51 ha na zahrady a zastavěné plochy, tj. 0,08 %
Celková plocha MZCHÚ v CHKO je 652,62 ha, tj. cca 0,61 % plochy z celkové rozlohy
CHKO. MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č. 3.
33
NPR Lovoš
Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 448/2013 ze dne 19. 12. 2013
Výměra: 50,93 ha
Katastrální území: Oparno, Lhotka nad Labem
Předmět ochrany: Přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy suťových lesů,
teplomilných a acidofilních doubrav, hercynských dubohabřin a květnatých bučin;
společenstva širokolistých stepních trávníků, štěrbinová vegetace skal a drolin a populace
druhu živočicha přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria), včetně jeho biotopu.
Plán péče s platností 2010-2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner, Pavel
Moravec, Ing. Borek Franěk, RNDr. Vlastislav Vlačiha, Martin Buk; plán péče neschválen
(probíhá proces schvalování).
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPR Milešovka
Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 449/2013 ze dne 19. 12. 2013
Výměra: 58,35 ha
Katastrální území: Milešov u Lovosic
Předmět ochrany: Přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy suťových lesů,
acidofilních doubrav, hercynských dubohabřin a květnatých bučin; společenstva
kontinentálních opadavých křovin a panonských skalních trávníků; štěrbinová vegetace
silikátových skalnatých svahů, pionýrská vegetace silikátových skal a brusnicová vegetace
skal a drolin.
Plán péče s platností 2011-2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner, Pavel
Moravec, Ing. Borek Franěk, RNDr. Vlastislav Vlačiha, Martin Buk; plán péče neschválen
(probíhá proces schvalování).
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPR Oblík
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPR)
Výměra: 23,30 ha
Katastrální území: Mnichov, Raná u Loun
Předmět ochrany: Suchomilná stepní společenstva na výhřevném čedičovém podkladu
v nejsušší oblasti Čech. Výskyt zvláště chráněných druhů rostlin. Výskyt unikátní fauny
bezobratlých. Výskyt 81 druhů obratlovců.
Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
MŽP pod č. j. 51688/ENV/06-2880/620/06
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ano
NPR Raná
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 23. 5. 1951; Vyhláška
č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie NPR)
Výměra: 9,3 ha
Katastrální území: Raná u Loun
Předmět ochrany: Mezinárodně významná lokalita s dochovanými zbytky unikátních
xerothermních travinných splečenstev, výskyt kriticky ohroženého druhu ovsíř stepní
(Helictotrichon desertorum). Výskyt endemické formy kavylu sličného lysého (Stipa
pulcherrima f. nudicostata). Nejcennější část největší souvislé plochy tzv. „kavylových stepí“
v České republice. Ochrana lokality s koncentrovaným zastoupením zvláště chráněných
34
a vzácných druhů rostlin. Ochrana kriticky ohroženého sysla obecného (Spermophilus
citellus). Ochrana vzácných druhů ptáků. Ochrana unikátní stepní entomofauny.
Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
MŽP pod č. j. 35739/ENV/06-2074/620/06
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: ano
NPR Sedlo
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury a informací ze dne 10. 9. 1968; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie
NPR)
Výměra: 53 ha
Katastrální území: Horní Chobolice, Srdov
Předmět ochrany: Ochrana celé geobiocenózy.
Plán péče s platností 2009–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
MŽP pod č. j. 20624/ENV/09-1281/620/09
Geodetické zaměření: ano (v roce 2000)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPP Bílé stráně
Vyhlášení: Vyhláška Ministerstva kultury ze dne 30. 3. 1954; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP)
Výměra: 1,3 ha
Katastrální území: Pokratice
Předmět ochrany: Jedinečná ukázka fenomenu „bílých strání“, tzn. slínovcových vápnitých
strání, na příkrém erozně denudovanném svahu s výskytem škály zvláště chráněných druhů
rostlin a živočichů na teplomilných travnatých porostech.
Plán péče s platností 2009–2019 zpracoval Mgr. Jiří Bělohoubek; schválen MŽP
pod č. j. 4840/ENV/09-308/620/09
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPP Borečský vrch
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 23. 6. 1951; Vyhláška
č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie NPP)
Výměra: 12,1 ha
Katastrální území: Boreč u Lovosic
Předmět ochrany: Původní lesní ekosystémy a krajinný ráz, společenstva sutí a skal.
Plán péče s platností 2009–2015 zpracovali Ing. Luboš Beran, Martin Košner, Ing. Roman
Hamerský; schválen MŽP pod č. j. 29307/ENV/09-1953/620/09
Geodetické zaměření: ano (v hranici návrhu na přehlášení)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPP Březinské tisy
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 10. 2. 1969; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie NPP)
Výměra: 37,58 ha
Katastrální území: Březiny u Děčína, Chlum u Děčína
Předmět ochrany: Populace tisu červeného (Taxus baccata). Význačné paleontologické
naleziště třetihorní flóry a fauny. Geologický výtvor – Bechlejovická skalní stěna.
Plán péče s platností 2010–2023 zpracoval EKOLES-PROJEKT s. r. o.; schválen MŽP
pod č. j. 47680/ENV/09-2838/620/09
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
35
NPP Dubí hora
Vyhlášení: Usnesení Rady okresního národního výboru v Litoměřicích ze dne 14. 10. 1966;
Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992
(převedení do kategorie NPP)
Výměra: 0,09 ha
Katastrální území: Konojedy u Úštěku
Předmět ochrany: Odkryté čelo lávového proudu s vyvinutými odlučnými sloupci
analcimického tefritu s mocností až 1 metr, druhotně příčně rozpukaných, tvořící jedinečný
tzv. „bochníkovitý rozpad čediče“.
Plán péče s platností 2006–2015 zpracoval Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
MŽP pod č. j. 58049/ENV/06-3221/620/06
Geodetické zaměření: ano (v letech 1999–2000)
Zápis do katastru nemovitostí:ne
NPP Janský vrch
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství věd a umění ze dne 25. 9. 1951; Vyhláška
č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie NPP)
Výměra: 8,54 ha
Katastrální území: Korozluky
Předmět ochrany: Rostlinný druh ovsíř stepní (Helictotrichon desertorum). Stepní
a lesostepní společenstva flory a fauny na skalnatých svazích.
Plán péče s platností 2009–2015 zpracoval EKOLES-PROJEKT s. r. o.; schválen MŽP
pod č. j. 26951/ENV/09-1783/620/09
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPP Kamenná slunce
Vyhlášení: Usnesení Rady okresního národního výboru v Lounech ze dne 10. 9. 1965;
Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992
(převedení do kategorie NPP)
Výměra: 0,38 ha
Katastrální území: Hnojnice
Předmět ochrany: Geologický jev "kamenná slunce", unikátní dokument sopečné činnosti
ve stěne bývalého zemníku. Mezinárodně významný doklad sopečného maaru, vzniku
explozivní struktury s okrajovým valem v němž se nachází vlastní geologický fenomén
- "kamenná slunce".
Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
MŽP pod č. j. 20860/ENV/06-1643/620/06
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: z části (p. p. č. 760)
NPP Panská skála
Vyhlášení: Vyhláška okresního národního výboru Česká Lípa ze dne 12. 1. 1989; Vyhláška
č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie NPP)
Výměra: 1,24 ha
Katastrální území: Kamenický Šenov
Předmět ochrany: Reprezentativní a velmi dobře zachovaná ukázka tělesa vulkanického
původu s pravidelnou sloupcovitou odlučností čedičové horniny, v rámci České republiky
jedinečná, atraktivní a dobře přístupná.
Plán péče s platností 2010–2019 zpracoval RNDr. Vlastislav Vlačiha; schválen MŽP
pod č. j. 104884/ENV/10-3822/620/10
Geodetické zaměření: ano (v roce 1999)
36
Zápis do katastru nemovitostí: ne
NPP Vrkoč
Vyhlášení: Usnesení Rady Okresního národního výboru v Ústí nad Labem ze dne 10. 6.
1966; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992
(převedení do kategorie NPP)
Výměra: 2,61 ha
Katastrální území: Vaňov
Předmět ochrany: Vypreparovaná čedičová žíla s typickým rozpadem horniny. Ochrana
populací ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Plán péče s platností 2006–2015 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner,
RNDr. Vlastislav Vlačiha ; schválen MŽP pod č. j. 70590/ENV/06-3816/620/06
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Bohyňská lada
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO České středohoří ze dne 30.12.2002
Výměra : 14,35 ha
Katastrální území: Krásný Studenec, Vilsnice
Předmět ochrany: Ochrana jedinečného fragmentu tzv. „orchideových luk“ s koncentrovaným
výskytem mnoha zvláště chráněných druhů rostlin.
Plán péče s platností 2013–2023 zpracovali Buk Martin, Ing. Franěk Borek, Ing. Fričová
Šárka, Ing. Hamerský Roman, Košner Martin, Moravec Pavel, Ing. Němec Vladimír; schválen
SCHKO České středohoří pod č.j. SR/0118/2013-2
Geodetické zaměření: ano (v roce 2011)
Zápis do katastru nemovitostí: ano
PR Březina
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 20.1.1969; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie PR)
Výměra : 11,9 ha
Katastrální území:Kostomlaty pod Milešovkou, Milešov u Lovosic
Předmět ochrany: Věkově stará květnatá bučina – buk lesní (Fagus sylvatica) s kyčelnicí
cibulkonosnou (Dentaria bulbifera). Rašeliniště s výskytem rosnatky okrouhlolisté (Drosera
rotundifolia), suchopýru širolistého (Eriophorum latifolium) a skokana ostronosého (Rana
arvalis).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Martin Košner, Ing. Roman Hamerský; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2350/PR Březina/05-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2003)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Čičov
Vyhlášení:Výnos Ministrestva školství, věd a umění ze dne 23.5.1951; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR)
Výměra : 5,6 ha
Katastrální území: Hořenec
Předmět ochrany: Lokalita s dochovanými xerothermními travinnými společenstvy, výskyt
ohrožených a vzácných druhů rostlin. „Hořenecký typ aragonitu“- ochrana trosky
neovulkanického tělesa s výskytem krystalického aragonitu.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO
České středohoří pod č.j. 2231/PR Čičov/04-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2003)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
37
PR Holý vrch u Hlinné
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 8.7.1949; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR)
Výměra : 7,64 ha
Katastrální území: Hlinná
Předmět ochrany:Ochrana naleziště kriticky ohroženého druhu koniklec otevřený (Pulsatilla
patens) a dalších vzácných druhů: koniklec luční (Pulsatilla pratensis subspecia bohemica),
lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylides), a plicník úzkolistý (Pulmonaria angustifolia).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2230/PR Holý vrch/04-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2000)
Zápis do katastru nemovitostí:ne
PR Hradišťanská louka
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 3.1.1952; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR)
Výměra : 3,93 ha
Katastrální území: Mukov
Předmět ochrany: Ochrana lokality podhorské louky dříve označované typem „babinské
orchidejové louky“ s výskytem kriticky ohroženého druhu kostřava ametystová (Festuca
amethystina) a ohroženého druhu oměj pestrý (Aconitum variegatum).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2265/PR Hradišťanská louka/04-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2003)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Kalvárie
Vyhlášení: Vyhláška č. 2/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 24.5.1993
Výměra : 8,71 ha
Katastrální území: Libochovany, Velké Žernoseky
Předmět ochrany: Nejhodnotnější část pravobřežního labského masivu České brány
se všemi geologickými a geomorfologickými fenomény v prvohorních vyvřelinách
obnažených erozních činností Labe, dále ochrana významných xerotermních rostlinných
i živočišných společenstev se zastoupením řady zvláště chráněných druhů, jakož i ochrana
biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6257/PR Kalvárie/04-Ham
Geodetické zaměření: ano (v letech 2002–2003)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Kamenná hůra
Vyhlášení: Vyhláška č. 5/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 20.8.1993
Výměra : 58,62 ha
Katastrální území: Malý Šachov, Merboltice, Valkeřice
Předmět ochrany: Čedičové sutě a trvalé ledové jámy, na jejichž specifické mikroklimatické
podmínky jsou vázány některé vzácné a ohrožené druhy mechorostů, dále pak ochrana
rostlinných a živočišných společenstev sutí a suťových lesů spolu s biologickými procesy
a funkcemi biocentra regionálního významu.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Sprvávou CHKO České středohoří pod č.j. 2415/PR Kamenná hůra/05-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Kozí vrch
Vyhlášení: Vyhláška č. 3/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 24.5.1993
38
Výměra : 32,42 ha
Katastrální území: Mojžíř, Neštědice
Předmět ochrany: Ochrana významné krajinné dominanty labského údolí se všemi
geologickými a geomorfologickými fenomény, mikroklimatickými jevy, rostlinnými
a živočišnými společenstvy skal, sutí a přirozeného dubohabrového lesa, jakož i ochrana
biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2409/PR Kozí vrch/05-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ano
PR Lipská hora
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 10.2.1977; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR)
Výměra : 22,22 ha
Katastrální území: Mrsklesy
Předmět ochrany: Ochrana typické geobicenózy znělcových skal a sutí Českého středohoří,
s výskytem medvědice léčivé (Arctostaphylos uva ursi).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6255/PR Lipská hora/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Milá
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 25.2.1958 a Rozhodnutí Okresního
národního výboru Most ze dne 20.1.1987; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního
prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR)
Výměra : 20,10 ha
Katastrální území: Milá
Předmět ochrany: Čedičová kupa s teplomilnými společenstvy
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2354/PR Milá/05-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Sluneční stráň
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury a informací ze dne 10.9.1968; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PR)
Výměra : 7,62
Katastrální území: Brná nad Labem
Předmět ochrany: Ochrana typické geobiocenózy Českého středohoří s výraznou
teplomilnou květenou
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2867/PR Sluneční stráň/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PR Vrabinec
Vyhlášení: Vyhláška č. 4/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993
Výměra : 8,77 ha
Katastrální území: Babětín, Přední Lhota u Těchlovic
Předmět ochrany: Teplomilná rostlinná a živočišná společenstva skal, sutí a suťových lesů
(jedna z nejsevernějších enkláv teplomilné květeny v labském údolí), pokrývající
vypreparovaný čedičový sopouch (významná krajinná dominanta se zbytky zříceniny
středověkého hradu) a jeho bezprostřední okolí, zřetelně se odlišující morfologicky
39
i z hlediska složení vegetačního krytu od ostatního území této části Českého středohoří.
Ochrana biologických procesů a funkcí biocentra regionálního významu.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2413/PR Vrabinec/05-Ham
Geodetické zaměření:ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Babinské louky
Vyhlášení: Vyhláška č. 9/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 15.11.1993
Výměra :40,9 ha
Katastrální území: Babiny I
Předmět ochrany: Populace kriticky ohroženého zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia)
a dalších významných druhů květeny vlhkých podhorských luk na části zbytku tzv.
babinských orchidejových luk.
Plán péče s platností pod 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner;
schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6254/PP Babinské louky/Ham-04
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Bobří soutěska
Vyhlášení: Vyhláška Okresního národního výboru v České Lípě ze dne 12.1.1989; Vyhláška
č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie PP)
Výměra : 0,81 ha
Katastrální území: Loučky u Verneřic, Velká Javorská
Předmět ochrany: Ochrana hlubokého erozního údolí se dvěma vodopády v pevné čedičové
hornině. Ochrana zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6258/PP Bobří soutěska/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Divoká rokle
Vyhlášení: Vyhláška č. 1/2001 Správy CHKO České středohoří ze dne 12.11.2001
Výměra : 2,42 ha
Katastrální území: Mojžíř
Předmět ochrany: Unikátní skalní výchoz, který je odlučnou plochou starého sesuvu
s odkrytým sledem vulkanogenních hornin úlomkovitého charakteru o mocnosti až 200 m,
uložených v mísovité depresi prevulkanického reliéfu.
Plán péče s platností 2011–2020 zpracoval RNDr. Vlačiha Vlastislav; schválen Správou
CHKO České středohoří pod č.j. 00056/CS/2012
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Farská louka
Vyhlášení: Vyhláškou Rady Okresního národního výboru v České Lípě ze dne 3.5.1968;
Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992
(převedení do kategorie PP)
Výměra: 0,73 ha
Katastrální území: Slunečná u České Lípy
Předmět ochrany: Výskyt kriticky ohroženého druhu šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus)
Plán péče s platností 2012–2021 zpracoval RNDr. Vlastislav Vlačiha; schválen Správou
CHKO České středohoří pod č.j. 06382/CS/2011
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
40
PP Hradiště
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 22.6.1949; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP)
Výměra : 5,25 ha
Katastrální území: Hlinná
Předmět ochrany: Ochrana populace silně ohroženého druhu koniklec luční český (Pulsatilla
pratensis subsp. bohemica). Ochrana společenstev skalních stepí a travních porostů
jihozápadního svahu Hradiště s výskytem řady ohrožených druhů rostlin.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO
České středohoří pod č.j. 12/PP Hradiště/Ham/04
Geodetické zaměření: ano
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Jílovské tisy
Vyhlášení: Vyhláška č. 6/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993
Výměra : 26,15 ha
Katastrální území: Jílové u Děčína
Předmět ochrany: Lesní společenstvo na příkrém svahu znělcového vrchu s bohatým
výskytem tisu červeného (Taxus baccata), který zde přirozenou cestou zmlazuje.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2364/PP Jílovské tisy/05-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2000)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Košťálov
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství a kultury ze dne 9.1.1960; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP)
Výměra : 6 ha
Katastrální území: Jenčice
Předmět ochrany: Ochrana skalních svahů s výskytem teplomilné flóry: tařice skalní (Aurinia
saxatilis), kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a další. Ochrana teplomilné a suchomilné fauny
(zejména motýli a brouci) a dále výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), zmije
obecné (Vipera berus), slepýše křehkého (Anguis fragilis).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 3664/PP Košťálov/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Kuzov
Vyhlášení: Usnesení Okresního národního výboru v Litoměřicích ze dne 1.11.1990; Vyhláška
č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení
do kategorie PP)
Výměra : 7,87 ha
Katastrální území: Dřemčice
Předmět ochrany: Průnik dvou žil leucitického tefritu, okolí je tvořeno turonskými
usazeninami. Na skalních útvarech se vyskytují stepní společenstva s význačnými
a chráněnými druhy rostlin.
Plán péče s platností 2003–2014 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6031/PP Kuzov-plán péče/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Loupežnická jeskyně
Vyhlášení: Vyhláška č. 2/2001 Správy CHKO České středohoří ze dne 22.10.2001
41
Výměra : 13,04 ha
Katastrální území: Olešnice u Svádova, Vítov u Velkého Března
Předmět ochrany: Rozsáhlá puklinová jeskyně v neovulkanickém masivu, vzniklá posunem
jednotlivých bloků rozpukané horniny (fonolit) ve strmém svahu Zámeckého vrchu, ochrana
populací letounů a mloka skvrnitého
Plán péče s platností 2012–2022; schválen Správou CHKO České středohoří
pod č.j. 03715/CS/2012
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ano
PP Lužické šipáky
Vyhlášení: Vyhláška č. 7/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993
Výměra : 3,83 ha
Katastrální území: Lužice u Mostu
Předmět ochrany: Ochrana různověkých porostů dubu šipáku (Quercus pubescens).
Ochrana svažitého sesuvného území s výskytem ohroženého druhu kozinec rakouský
(Astragalus austriacus).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 6256/PP Lužické šipáky/04-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2003)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Magnetovec – skalní hřib
Vyhlášení: Vyhláška Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 27.4.1992
Výměra : 6,31 ha
Katastrální území: Velké Březno
Předmět ochrany: Bazanitový skalní hřib. Jedná se o vypreparovanou část lávového
příkrovu, tvořeného dvěma výlevy bazanitové horniny. Spodní výlev je pórovitější a více
zvětralý, čímž selektivně vznikla tenká „noha hřibu“, na které sedí mohutná horní část
– široký „klobouk“.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2351/PP Magnetovec/05-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Nebočadský luh
Vyhlášení: Vyhláška č. 1/95 Správy CHKO České středohoří ze dne 3.4.1995
Výměra : 11,99 ha
Katastrální území: Nebočady
Předmět ochrany: Ochrana slepého ramene řeky Labe s vyvinutým měkkým luhem.
Významné ornitologické hnízdiště a zimoviště (největší zimoviště morčáka velkého (Mergus
merganser). Výskyt bobra evropského (Castor fiber), užovky podplamaté (Natrix tessellata)
a dalších zvláště chráněných nebo vzácných živočichů. Naleziště významných druhů
bahenních rostlin: šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), šípatka střelolistá (Sagittaria
sagittifolia).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský, Ing. Borek Franěk;
schválen Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2355/PP Nebočadský luh/05-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Plešivec
Vyhlášení: Vyhláška č. 8/93 Správy CHKO České středohoří ze dne 30.6.1993
Výměra : 32,65 ha
Katastrální území: Hlinná, Kamýk u Litoměřic, Miřejovice
42
Předmět ochrany: Ochrana otevřených sutí na jižním i severním svahu Plešivce
se systémem cirkulace vzduchu, umožňujícím funkci trvalých ledových jam a ventarol.
Na stabilizaci sutí se podílejí věkově i vzrůstově výjimečné exempláře lip, které jsou rovněž
předmětem ochrany.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2353/PP Plešivec/05-Ham
Geodetické zaměření: ano (v roce 2003)
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Radobýl
Vyhlášení: Vyhláška MŽP ČR č. 395/92 ze dne 11.6.1992, sjednocující výnos Ministerstva
kultury ČR č.j. 13.428/68-II/2 ze dne 20.1. 1969 a Usnesení rady ONV Litoměřiceč. 101/66
ze 4.10.1966; Vyhláška č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11.
června 1992 (převedení do kategorie PP)
Výměra : 6,38 ha
Katastrální území: Litoměřice, Žalhostice
Předmět ochrany: Ochrana těžbou odkrytého severojižního řezu vulkanickým tělesem
s dobře vyvinutou sloupcovitou odlučností čedičové horniny. Ochrana bohaté populace
ohroženého druhu divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) a významných xerothermních
rostlinných a živočišných společenstev s velkým zastoupením zvláště chráněných druhů
rostlin.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO
České středohoří pod č.j. 2261/PP Radobýl/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Stříbrný roh
Vyhlášení:Výnos Ministerstva kultury ČSR ze dne 10.9.1968; Vyhláška č. 395/1992 Sb.
Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP)
Výměra : 8,18 ha
Katastrální území: Těchlovice nad Labem
Předmět ochrany: Ochrana staré přirozené bučiny na čedičovém vrcholu.
Plán péče s platností 2004–2013 zpracovali Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 12.606/68-II/2
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Štěpánovská hora
Vyhlášení:Výnos Ministerstva školství věd a umění ze dne 11.1.1952; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP)
Výměra : 12,17 ha
Katastrální území: Radovesice u Bíliny, Štěpánov u Lukova
Předmět ochrany: Biotop stepních pleší pod vrcholem Štěpánovské hory (ve výšce 600 m
n.m.) Biotop chladných sutí a suťových polí (nadm. výška 500–530 m n.m.).
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský, Martin Košner; schválen
Správou CHKO České středohoří pod č.j. 2852/PP Štěpánovská hora/04-Ham
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Tobiášův vrch
Vyhlášení: Výnos Ministerstva školství, věd a umění ze dne 9.3.1951; Vyhláška č. 395/1992
Sb. Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 11. června 1992 (převedení do kategorie PP)
Výměra : 3,43 ha
Katastrální území: Kozly u Loun
43
Předmět ochrany: Fragment vzácného stepního ekosystému s množstvím ohrožených druhů
rostlin (hlaváček jarní, koniklec luční český, koniklec otevřený, kavyl Ivanův, modřenec
tenkokvětý)
Plán péče s platností 2004–2013 zpracoval Ing. Roman Hamerský; schválen Správou CHKO
České středohoří pod č.j. 11/PR Tobiáš/Ham/04
Geodetické zaměření: ne
Zápis do katastru nemovitostí: ne
PP Třtěnské stráně
Vyhlášení:Vyhláška č. 1/2013 Správy CHKO České středohoří ze dne 16.12.2013
Výměra : 12, 99 ha
Katastrální území: Třtěno
Předmět ochrany: Obnažené erozní svahy v jílovito-karbonátových souvrstvých tzv. bílé
stráně a svahová prameniště; širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu
vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) a slaniska; rostlinná
a živočišná společenstva vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, zejména
populace teplomilných a subhalofilních druhů rostlin jitrocel přímořský (Plantago maritima),
bařička bahenní (Triglochin palustre), len žlutý (Linum flavum),kozinec rakouský (Astragalus
austriacus),len tenkolistý (Linum tenuifolium) a zlatovlásek obecný (Aster linosyris)
a společenstvo významných druhů bezobratlých živočichů vázaných na bílé stráně;
významná lokalita denních motýlů; typy přírodních stanovišť, pro které byla jiným právním
předpisem vyhlášena EVL Třtěnské stráně.
Plán péče s platností 2013–2022 zpracovali Buk Martin, Ing. Franěk Borek, Ing. Hamerský
Roman, Košner Martin, Mgr. Kyselka Jan, Moravec Pavel, Bc. Urbanová Hana,
RNDr. Vlačiha Vlastislav, ve schvalovacím procesu
Geodetické zaměření: ZPMZ
Zápis do katastru nemovitostí: ne
Ve stávající soustavě MCHÚ je reprezentativně zastoupena většina biotopů
charakteristických pro oblast CHKO, doplněných o významná naleziště zvláště chráněných
druhů rostlin a živočichů. Soustavu MZCHÚ je vhodné doplnit o vodní biotopy s výskytem
vodního ptactva a bezobratlých, které nejsou v soustavě podchyceny a nejsou
ani dostatečně ošetřeny ochranou I. a II. zóny (např. Dobroměřický rybník). S ohledem
na probíhající monitoringy na území CHKO nelze vyloučit, že po vyhodnocení výsledků
vznikne potřeba posílit ochranu biotopů s významnými nalezišti zvláště chráněných druhů
v lokalitách zařazených (např. z důvodu velikosti) ve IV. a III. zónách, a rozšířit tak soustavu
MZCHÚ.
3.4. Natura 2000
Natura 2000 je soustavou chráněných území evropského významu zakládaných na územích
členských států ES pro ochranu nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů planě rostoucích
rostlin, volně žijících živočichů a tzv. přírodních stanovišť. Natura 2000 vznikla podle předem
připravených a dohodnutých evropských směrnic schválených evropským parlamentem.
Legislativně je zakotvena do dvou právních pilířů, které jsou součástí zákona 114/1992 Sb.:
1. směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“)
2. směrnice 2009/147/ES (nahradila směrnici 79/409/EHS), o ochraně volně žijících ptáků
(„směrnice o ptácích“)
Na základě směrnice o ptácích jsou následně vyhlašovány ptačí oblasti – PO (angl. SPA
– Special Protection Areas) a dle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL
(angl. SCI – Sites Of Community Importance). Směrnice ve svých přílohách (příloha I. a II.
44
směrnice o stanovištích a příloha I. směrnice o ptácích) dále uvádějí, pro které druhy rostlin,
živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality vymezeny, jsou definovány také
tzv. prioritní druhy a stanoviště, jejichž záchrana je v zájmu EU přednostní a u kterých platí
přísnější kritéria ochrany.
Evropsky významné lokality na území České republiky jsou stanoveny nařízením vlády
č. 132/2005 Sb. ve znění novelizace ze 3. 11. 2009 (NV č. 371/2009 Sb.) v rámci národního
seznamu evropsky významných lokalit.
Na území CHKO se nachází celkem 32 EVL na celkové ploše 4168,11 ha, tj. cca 3,92 %
z celkové rozlohy CHKO. Ptačí oblasti zde nejsou vyhlášeny.
Na území CHKO byla v roce 2004 navržena EVL CZ0424128 Labské údolí. Návrh
zahrnuje samotný tok Labe (od soutoku s Ohří až po státní hranici) a přilehlé svahy údolí
Labe o celkové rozloze 9044,7307 ha. Na základě vleklého procesu projednávání není EVL
stále zahrnuta do národního seznamu EVL.
Tabulka č. 2: Přehled EVL na území CHKO České středohoří
Kód a název lokality
CZ0424034 Babinské
louky
CZ0423198
Bezejmenný přítok
Trojhorského potoka
CZ0424129 Bílé
stráně
CZ0510441 Binov Bobří soutěska
Rozloha Předmět ochrany – typ přírodního stanoviště soustavy
(ha)
Natura 2000 a druhy chráněné EU (prioritní stanoviště a
druhy jsou označeny * )
74,27 6410 - Bezkolencové louky na vápnitých, rašeliných nebo
hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
6430 - Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva
nížin a horského až alpínského stupně
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia)
0,77
rak kamenáč (Austropotamobius torrentium*)
63,92
455,92
6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště
vstavačovitých
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco- Brometalia)
8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii)
91E0*- Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
střevičník pantoflíček (Cypripedium calceolus)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91E0* - Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
91I0* - Eurosibiřské stepní doubravy
45
CZ0420451 Bohyňská
lada, Chmelník,
Lotarův vrch
376,86
CZ0422075 Borečský
vrch
CZ0423202 Březina
CZ0423206 Dobrná
CZ0513505 Dolní
Ploučnice
26,90
CZ04223651 Držovice
- rodinný dům
CZ0424038 Holý vrch
u Hlinné
CZ0423507 Horní
Kamenice
CZ04243212 Hořenec
- Čičov
CZ0423001
Huníkovský potok
CZ0420406 Křížové
vršky, Malý vrch,
Šibeník
59,77
7,75
779,28
0,04
102,91
185,63
(v
CHKO
1,06)
20,83
6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště
vstavačovitých
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco- Brometalia)
6410 - Bezkolencové louky na vápnitých, rašeliných nebo
hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91E0*- Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
koniklec otevřený (Pulsatilla patens)
čolek velký (Triturus cristatus)
čolek velký (Triturus cristatus)
kuňka ohnivá (Bombina bombina)
vydra říční (Lutra lutra)
losos atlantský (Salmo salar)
netopýr velký (Myotis myotis)
40A0* - Kontinentální opadavé křoviny
6190 - Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia
pallentis)
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco-Brometalia)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii)
koniklec otevřený (Pulsatilla patens)
losos atlantský (Salmo salar)
vydra říční (Lutra lutra)
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
4,26
rak kamenáč (Austropotamobius torrentium*)
18,34
40A0* - Kontinentální opadavé křoviny
6110*- Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi)
6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště
vstavačovitých
46
CZ0420459 Košťálov
485,48
CZ0420455 Lhota
82,97
CZ0420454 Lipská
hora
66,02
CZ0424037 Lovoš
292,94
CZ0423219 Luční
potok - Třebušín
CZ0420416 Milešovka
0,66
490,18
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco-Brometalia)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
40A0* - Kontinentální opadavé křoviny
6210*- Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco- Brometalia), význačná naleziště
vstavačovitých
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco-Brometalia)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91H0* - Panonské šípákové doubravy
91I0* - Eurosibiřské stepní doubravy
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91I0* - Eurosibiřské stepní doubravy
8160* - Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91I0*- Eurosibiřské stepní doubravy
6110*- Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi)
6190 - Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia
pallentis)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9110 - Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91H0* - Panonské šípákové doubravy
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
rak kamenáč (Austropotamobius torrentium*)
40A0* - Kontinentální opadavé křoviny
6190 - Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia
pallentis)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii)
47
CZ0424039 Oblík Srdov - Brník
335,17
CZ0420456 Ostrý
93,24
CZ0420462 Plešivec
5,20
CZ0423224
Ploskovice
CZ0423225 Radobýl
9,01
29,33
CZ0424033 Raná Hrádek
168,94
CZ0420449 Sedlo
54,37
9130 - Bučiny asociace Asperulo - Fagetum
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
91E0*- Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
6110*- Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi)
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco-Brometalia)
6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8160* - Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
saranče (Stenobothrus eurasius)
kavyl olysalý (Stipa zaleskii*)
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
91I0*- Eurosibiřské stepní doubravy
8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
8230 - Pionýrská vegetace silikátových skal (SedoScleranthion, Sedo albi Veronicion dillenii)
páchník hnědý (Osmoderma eremita*)
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
saranče (Stenobothrus eurasius)
40A0* - Kontinentální opadavé křoviny
6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco - Brometalia)
8150 - Středoevropské silikátové sutě
sysel obecný (Spermophilus citellus)
saranče (Stenobothrus eurasius)
9180* - Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a v
roklích
přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
CZ0423227 Sinutec 31,58
Dlouhý kopec
CZ0420460 Třtěnské
12,56 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
stráně
vápnitých (Festuco- Brometalia)
CZ0423233 Vrch Milá
5,49
saranče (Stenobothrus eurasius)
CZ0423236 Všechlapy 12,09 přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria*)
- Kamýk
CZ0424128 Labské
9044,73 2330-Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem
údolí
(Corynephorus) a psinečkem (Agrostis)
(v návrhu)
3150–Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu
Magnopotamion nebo Hydrocharition
3260-Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů
Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion
3270-Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion
48
rubri p.p. a Bidention p.p.
40A0*-Kontinentální opadavé křoviny
6110*-Vápnité nebo bazické skalní trávníky (AlyssoSedion albi)
6190-Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia
pallentis)
6210-Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na
vápnitých (Festuco-Brometalia)
6410-Bezkolencové louky na vápnitých, rašeliných nebo
hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)
6430-Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin
a horského až alpínského stupně
6510-Extenzivní sečené louky nížin až podhůří
(Arrhenantherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis)
8150-Středoevropské silikátové sutě
8220-Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých
svahů
9110-Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
9130-Bučiny asociace Asperulo – Fagetum
9170-Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
9180*-Lesy svazu Tilion-Acerion na svazích, sutích a
v roklích
91E0*-Smíšené jasanovo - olšové lužní lesy temperátní a
boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion
albae)
91H0*-Panonské šípákové doubravy
91I0*-Eurosibiřské stepní doubravy
91T0-Středoevropské lišejníkové bory
vydra říční (Lutra lutra)
losos atlantský (Salmo salar)
bobr evropský (Castor fiber)
žabníček vzplývavý (Luronium natans)
Popis EVL na území CHKO České středohoří
EVL Babinské louky – mimořádně cenné podhorské druhově bohaté louky,
obhospodařované již po několik staletí, s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů.
Stálá populace zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia). Území je v současné době
udržováno převážně mozaikovitým kosením s ponecháním nepokosených ploch. Okrajové
části lokality přepásány skotem v rámci přesunu dobytka na zimoviště. Plochy s výskytem
zvonovce nutno kosit až po odkvětu a dozrání semen (říjen). Kosení ostatních ploch
v období červen-červenec s respektem výskytu živných rostlin modrásků a ponechání
nepokosených částí (koseny v roce následujícím).
EVL Bezejmenný přítok Trojhorského potoka – slabý potok v zahloubeném údolí se stálou
populací raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). Populace raků je od doby vytrávení
potoka v roce 2006 zcela minimální, každoročně sledováno jen několik kusů schopných
reprodukce. Úsek potoka protékající sídlem Třebušín je značně znečištěn odpadními vodami
z přilehlých domů, koryto je částečně zazemněno. Zásadní je ochrana pramenišť potoka
a zachování dostatku vody v letních měsících, aby nedocházelo k vysychání koryta,
případně přehřátí vody.
49
EVL Bílé stráně – teplomilné trávníky s reprezentativní ukázkou rostlinných a živočišných
společenstev tzv. bílých strání. Významná lokalita střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium
calceolus) a přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria). Na lokalitě probíhá
mozaikovité kosení se zachováním nepokosený částí, doplněné o mozaikovité odstraňování
náletových dřevin a křovin. Vhodné obnovit pastvu ovcí a koz v kombinaci s kosením
nepasených ploch.
EVL Binov - Bobří soutěska – erozní údolí Bobřího potoka s převažujícími suťovými lesy.
Při okrajích lokality vlhké louky s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Louky jsou
udržovány kosením, nejčastěji v termínu červenec–srpen (po odkvětu orchidejí a vyhnízdění
chřástala). Části zarostlé křovinami a náletovými dřevinami jsou odkřoviňovány a následně
koseny. V lesních porostech kladen důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené
jemnější způsoby hospodaření s dostatečnou ochranou proti zvěři. Ponechání jednotlivých
stromů přirozené druhové skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného
rozpadu dřevní hmoty na místě.
EVL Bohyňská lada, Chmelník, Lotarův vrch – členité území s lesy na svazích vrchů, luhy,
vlhkými loukami, malými vodními toky, mokřady, tůněmi v potočním údolí. Často
zde "ožívají" sesuvy půdy, zvláště po déletrvajících deštích nebo při tání sněhu. Významné
naleziště vstavačovitých. Louky jsou udržovány kosením a pasením dobytka v souladu
s potřebami chráněných druhů rostlin a živočichů. Plochy zarostlé náletovými dřevinami
a křovinami jsou odkřoviňovány a následně paseny nebo koseny. V lesních porostech
preferována přirozená druhová skladba s ponecháním mrtvého dřeva.
EVL Borečský vrch – lokalita ventarol, výronů teplého vzduchu v zimních obdobích, na které
jsou vázány rostlinné a živočišné druhy, nesnášející pokles teploty. Mozaiku volných
pohyblivých sutí na svazích kopce doplňují lesní porosty a vegetace suchých trávníků, skal
a sutí. Plochy uvnitř EVL mimo lesní porosty ponechávány samovolnému vývoji
bez speciálních zásahů. Louky na okrajích lokality pravidelně udržovány kosením a pastvou
ovcí. V lesních porostech preferována přirozená druhová skladba s ponecháním mrtvého
dřeva.
EVL Březina – náhorní plošina s rybníkem a kosenou loukou, doplněná o lesní porosty
a rašelinné jezírko s bučinou. Významná lokalita se stálou populací čolka velkého (Triturus
cristatus). Výskyt druhu závislý především na aktuálním stavu rybníka a stádiu jeho
sukcesního vývoje, zachovat stav bez rybářského využívání.
EVL Dobrná – mělké nádrže s přilehlými porosty orobince a rákosin, vrbovými porosty
a polovlhkými loukami. Významná lokalita stálé populace čolka velkého (Triturus cristatus).
Proběhlo odstranění nelegálně vysazených smrků z hráze nádrže a myslivecké kazatelny.
Nutné zachování dostatečně hluboké volné vodní hladiny nádrží, prováděním šetrného
odstranění sedimentů v souladu s nároky druhu. Nádrže nevyužívat k rybářským účelům.
EVL Dolní Ploučnice – částečně přírodní tok Ploučnice s fragmenty lužních lesů, vlhkých
podmáčených luk a bylinných břehových porostů. Jedná se o významný migrační koridor
vydry říční (Lutra lutra) a jedno z mála stanovišť stálé populace kuňky ohnivé (Bombina
bombina). Vzhledem k velké koncentraci sídel na toku jsou přirozená stanoviště druhů
ohrožena zejména výstavbou v rámci rozvoje sídel a protipovodňovými stavbami.
Minimalizovat zásahy do koryta toku a jeho přirozeného okolí.
EVL Držovice – rodinný dům – letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) na půdě domu.
Jedná se o rozmnožující se populaci. Minimalizovat rušení netopýrů na lokalitě. V případě
opravy střechy domu nutno postupovat v souladu s požadavky druhu.
50
EVL Holý vrch u Hlinné – severojižně orientované obloukovité těleso se souborem skalních,
lesostepních a stepních ekosystémů s významnou teplomilnou květenou. Jedna
z nejpočetnějších lokalit koniklece otevřeného (Pulsatilla patens). V území probíhá extenzivní
pastva ovcí a koz (zejména na stepních plochách) v kombinaci s mozaikovým kosením luk.
Průběžně dochází k odstraňování expanzních dřevin a křovin v místech výskytu chráněných
druhů rostlin. Na částech lokality s výskytem koniklece otevřeného je pastva doplňována
ručním zraňováním drnů v blízkosti rostlin (odstranění stařiny, vyhrabání mechu a zranění
povrchu půdy před dopadem semen).
EVL Horní Kamenice – tok řeky Kamenice, který na území CHKO zasahuje pouze
v intravilánu sídla Česká Kamenice. Zachovat průchodnost migrační cesty vydry říční (Lutra
lutra).
EVL Hořenec – Čičov – vrch stepního charakteru s výskytem termofilního hmyzu a řady
ohrožených druhů rostlin. Obnovena pastva smíšeného stáda ovcí a koz, v současnosti
opakovaně doplňovaná o odstraňování náletových dřevin a křovin zejména na severním
svahu vrchu. Pokud nelze zajistit pastvu, je potřeba provést mozaikovité kosení lokality.
EVL Huníkovský potok – zachovalý meandrující tok v přirozeném korytě s dostatkem vody
i v letních měsících, s reprezentativním břehovým porostem, s pestrou dřevinnou i bylinnou
skladbou a stálou populací raka kamenáče (Austropotamobius torrentium). Zachování
přirozeného toku s omezením přikrmování ryb na Huníkovském rybníce.
EVL Křížové vršky, Malý vrch, Šibeník – neovulkanické kužely s převládajícími suchými
trávníky, bohatými na výskyt chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Okraje
lokality lemovány křovinami, které se při nedostatečném managementu šíří do plochy
a musejí být pak následně redukovány. Na lokalitě probíhá extenzivní pastva stádem ovcí
a koz, která je nezbytná pro udržení a zlepšení stavu předmětu ochrany. V případě absence
stáda nutné zajištění mozaikovitého kosení lokalit. Nutné je i dořešení přístupnosti
na jednotlivé vrchy pro stádo např. formou průhonů.
EVL Košťálov – území tvoří čtyři vrchy s listnatými lesy, sutěmi, skálami a travními porosty.
Louky koseny s následným odklizením hmoty. Vhodná obnova pastvy ovcí a koz na suchých
travních porostech, kde doposud probíhá pouze redukce náletových dřevin a křovin. Skalní
vegetace s kostřavou sivou – odstraňování náletu. V lesních porostech kladen důraz
na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření s dostatečnou
ochranou proti zvěři. Ponechání jednotlivých stromů přirozené druhové skladby (zejména
doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě.
EVL Lhota – výrazný hřbet s převládajícími suťovými lesy, s výskytem chráněných druhů
rostlin a živočichů. V lesních porostech kladen důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím
spojené jemnější způsoby hospodaření s dostatečnou ochranou proti zvěři. Ponechání
jednotlivých stromů přirozené druhové skladby (zejména doupných) na dožití a posléze
do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě.
EVL Lipská hora – nepravidelná kupa se svahy pokrytými sutěmi a suťovými lesy.
Při okrajích lokality vlhké louky s doubravami. Výskyt řady významných druhů rostlin
a živočichů. Udržování skalnaté stepi na vrcholu kopce vyřezáváním náletových dřevin
a křovin. Louky udržovat kosením. Porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou ponechat
přirozenému vývoji.
EVL Lovoš – rozsáhlá společenstva skal, sutí, travnatých stepí, lesostepí a listnatých lesů
s teplomilnými druhy rostlin a živočichů. Odstraňování expanzních dřevin a křovin ze stepní
plochy pod vrcholem kopce. Louky při okrajích lokality částečně koseny. Nadměrné stavy
spárkaté zvěře poškozují lesní i nelesní biotopy. V pásmech listnatých lesů je nutno podpořit
51
na vybraných lokalitách návrat k cyklickému pařezinovému způsobu obhospodařování
s ponecháváním výstavků, nebo jeho simulaci. Ve vymezených územích je nutno zachovat
lesní lemy a mozaiku světlin a pasek.
EVL Luční potok – Třebušín – polopřirozený tok se stálou populací raka kamenáče
(Austropotamobius torrentium). V současnosti ohrožován znečištěním v rámci zemědělské
činnosti a vyústění blízké ČOV do toku. Eliminovat znečištění vody (úprava zemědělského
hospodaření a zlepšení čistící technologie odpadních vod). Případné úpravy koryta provádět
v souladu s požadavky druhu.
EVL Milešovka – rozsáhlé zachovalé lesní ekosystémy s velkou koncentrací populací
vzácných druhů rostlin. Lesnické obhospodařování v minulosti probíhalo v závislosti
na rozvoji lidského společenství, projevují se pozůstatky pařezin, část porostů byla
přeměněna na monokulturní smrčiny (vliv blízkosti dolů a s tím spojená potřeba relativně
rychle vyrostlého rovného sortimentu). V současné době jsou lesní porosty obnovovány
dřevinami stanovištně odpovídajícími. Podporovat přirozenou obnovu lesů a s tím spojené
jemnější způsoby hospodaření, doplněné o dostatečnou ochranu proti zvěři (výrazně
limitující faktor pro přirozenou obnovu). Vhodné ponechání jednotlivých stromů přirozené
dřevinné skladby na dožití, do úplného rozpadu dřevní hmoty.
EVL Oblík - Srdov – Brník – skupina vrchů s cennými stepními společenstvy. Na svazích
převládají suché trávníky udržované extenzivní pastvou ovcí a koz, doplněné o suťové lesy.
Na okrajích lokality louky udržované kosením a pastvou. Část plochy EVL zarostlá
náletovými dřevinami a křovinami, které jsou průběžně redukovány s následnou obnovou
pastvy nebo mozaikovitého kosení. Součástí lokality jsou i zbytky extenzivních ovocných
sadů, které jsou nezbytné z hlediska vývoje bezobratlých, bude potřeba počítat s jejich
postupnou obnovou. Přítomnost geograficky nepůvodních druhů rostlin je zaznamenána
zejména na svazích (např. trnovník akát /Robinia pseudacacia/), které jsou opakovaně
redukovány. Druhovou bohatost území doplňují drobná políčka s výskytem cenných druhů
rostlin a živočichů vázaných na polní okraje.
EVL Ostrý – zalesněný vrch se skalními výchozy a rozsáhlými hrubými sutěmi typu kamenné
moře, s výskytem řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Luční porosty v jižní části lokality
pravidelně koseny. Dochované lesní porosty navrženy na bezzásahové území ponechané
přirozenému vývoji.
EVL Plešivec – volné otevřené sutě pokrývající svahy a částečně i vrcholové partie kopce
se systémem proudění vzduchu, který umožňuje výskyt řady vzácných druhů rostlin
a živočichů. Většinu území tvoří sutě bez zásahů. Při okrajích suťové lesy se zachováním
přirozené skladby.
EVL Ploskovice – zámecký park středoevropského typu s rybníčkem, lipovými alejemi
a solitérními dřevinami. Výskyt stálé populace páchníka hnědého (Osmoderma eremita),
který obývá zejména dutiny v osluněných listnatých stromech. Hlavním cílem managementu
je zachování časové kontinuity výskytu dostatečného množství dutin na lokalitě. Je proto
třeba zamezit kácení dutinových stromů a zajistit ořez koruny jako prevenci před poškozením
větrem. V případě nezbytného kácení (bezpečnostní ohrožení) ponechat pokácené dřevo
do rozpadu na vhodném místě v blízkosti ostatních starých stromů. Zamezit užívání pesticidů
v blízkosti dutinových stromů.
EVL Radobýl – vrchol kopce porostlý společenstvy stepí a lesostepí. Na západním svahu
opuštěný lom, který na svazích doplňují volné sutě a terásky v kombinaci se suťovým lesem.
Při okrajích lokality zbytky ovocných sadů a vinic. Výskyt řady vzácných druhů rostlin
a živočichů (významná lokalita sarančete – Stenobothrus eurasius a přástevníka
kostivalového – Callimorpha quadripunctaria). Odstraňování náletových dřevin a křovin
52
ze stepních ploch. Vrchol kopce udržován především sešlapem návštěvníků. Vhodné
obnovení extenzivní pastvy ovcí a koz v lokalitě nebo zavedení mozaikovitého kosení
s ponecháním nepokosený částí.
EVL Raná – Hrádek – téměř bezlesý hřbet s xerotermní vegetací stepního rázu a unikátními
živočišnými společenstvy, a to zejména na jižně exponovaných svazích vlastního vrchu
a jeho předpolí. V lokalitě probíhá převážně extenzivní mozaikovitá pastva ovcí a koz
v kombinaci s kosením ploch kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus) a ploch
neudržovaných pastvou (přítomnost živných rostlin – např. vičenec). Plochy zarostlé
náletovými dřevinami a křovinami jsou postupně redukovány a následně využívány v souladu
s požadavky druhů. V lokalitě EVL nalezneme četné sutě, na kterých je potřeba zachovat
obvodový lem dřevin a udržet tak částečné zastínění. Součástí lokality jsou i zbytky
ovocných sadů, které jsou nezbytné z hlediska vývoje bezobratlých, bude potřeba počítat
s jejich postupnou obnovou. Na části lokality (severní svah a jihovýchodní okraj EVL)
se nacházejí geograficky nepůvodní druhy rostlin zejména borovice černá (Pinus nigra)
a trnovník akát (Robinia pseudacacia), které jsou průběžně redukovány. Západní výběžek
EVL zahrnuje ornou půdu a letiště Hrádek s kolonií sysla obecného, kde je plocha letiště
udržována kosením společně se zatravněným propojovacím pásem mezi kopcem Raná
a letištěm. Ostatní plocha orné půdy zůstává v rezervě pro případné zatravnění
a v současnosti slouží jako potravinová základna pro sysla.
EVL Sedlo – vrch s příkrými svahy a mocnými sutěmi, s listnatými porosty pralesovitého
charakteru, s teplomilnou květenou i relikty alpínské flóry. Porosty suťových lesů a doubrav
ponechat přirozenému vývoji. Postupná redukce nepůvodních smrčin v okrajích lokality
a obnova přirozené skladby.
EVL Sinutec – Dlouhý kopec – protáhlý hřbet, na jižním svahu s cennými suchomilnými
rostlinnými a živočišnými společenstvy (zejména termofilního hmyzu). Na lokalitě byla
obnovena extenzivní pastva ovcí a došlo k redukci náletových dřevin a křovin. V únoru 2012
většina stepní části EVL při nehodě vyhořela, což výrazně pomohlo odstranění nahromaděné
stařiny a podpořilo snadnější obnovu stepních trávníků. Pokračovat v mozaikovité extenzivní
pastvě ovcí a koz se střídáním nepasených částí. Pokud nelze zajistit pastvu, je potřeba
provést mozaikovité kosení lokality.
EVL Třtěnské stráně – tzv. „bílá stráň“ s výskytem stepních trávníků a přítomnou subhalofilní
vegetací. Lokalita je význačná výskytem bohaté populace jitrocele přímořského (Plantago
maritima) a dalších chráněných druhů rostlin a živočichů (zejména bezobratlých). Vhodným
managementem v území je pastva ovcí a koz, kombinovaná s kosením nevypásaných ploch
(např. prameniště, plochy s vičencem apod.). Na okraji území se vyskytují geograficky
nepůvodní rostliny (např. borovice černá /Pinus nigra/, trnovník akát /Robinia pseudacacia/),
které je v případě jejich expanze do lokality nutné odstranit.
EVL Vrch Milá – významná lokalita termofilního hmyzu se stálou populací sarančete
Stenobothrus eurasius. Doposud prováděno zejména odstraňování náletových dřevin
a křovin. Vhodné je znovuzavedení extenzivní pastvy ovcí a koz na lokalitě. Pokud nebude
možné zajistit pastvu, je vhodné ruční kosení 1x ročně. Každý rok by měla být pokosena
přibližně 1/2 plochy, polohu nepokosených částí je nutné přesouvat.
EVL Všechlapy – Kamýk – bezlesý vrch s travinnými společenstvy stepního charakteru
s výskytem termofilního hmyzu vázaného na lesostepní společenstva. Na lokalitě byla
obnovena mozaikovitá extenzivní pastva ovcí a koz, která je nezbytná pro zachování
biotopu. V případě nepřítomnosti stáda je potřeba lokalitu udržovat mozaikovitým kosením
a potlačovat přítomnost náletových dřevin a křovin. Nutné je i dořešení přístupnosti stáda
na vrchy např. formou průhonu.
53
3.5. Památné stromy
Na území CHKO České středohoří je evidováno celkem 126 položek památných stromů
vyhlášených podle zákona č. 114/1992 Sb. Z celkového počtu 164 stromů je 109 solitérních,
dalších 55 stromů tvoří 17 skupin památných stromů. Na území CHKO České středohoří
není chráněna žádná památná alej.
Podrobná revize fondu památných stromů proběhla v roce 2010. Stromy byly prověřeny
v terénu, což vedlo k pořízení GIS vrstvy památných stromů a uložení dalších nezbytných
údajů. Výsledky byly zaznamenány do databáze památných stromů ÚSOP. Tištěná podoba
evidence památných stromů je uložena v archivu ÚSOP a na Správě CHKO České
středohoří.
Zdravotní stav stromů odpovídá jejich věku a charakteru a je průběžně monitorován.
Správa CHKO České středohoří zajišťuje průběžnou péči o jednotlivé stromy, tj. jsou
prováděny zdravotní a bezpečnostní řezy, ošetřování dutin, popř. instalace bezpečnostních
vazeb korun stromů. Odborné ošetření památných stromů je zpravidla realizováno
z prostředků dotačního programu „Program péče o krajinu“ a je prováděna odbornými
arboristickými firmami či zhotoviteli s živnostenským listem. Náklady na péči se pohybují
průměrně kolem 200 000 Kč za rok.
Kromě vyhlášených památných stromů se na území CHKO České středohoří nacházejí
další stromy významné zejména vzrůstem, věkem či estetickým působením, které mohou být
vnímány jako potenciální památné stromy. Správa CHKO vede evidenci cca 40 významných
stromů, průběžně sleduje jejich stav a spolupracuje s vlastníky pozemků na udržení dobrého
zdravotního stavu stromů (konzultace, příp. ošetření stromů).
Nejčastějším druhem dřeviny vyhlášených památných stromů je lípa srdčitá (Tilia
cordata). Dále jsou zastoupeny následující druhy dřevin: lípa velkolistá (Tilia platyphyllos),
dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), javor babyka (Acer campestre),
borovice Schwerinova (Pinus x Schwerinii), borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice
černá (Pinus nigra), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), buk
lesní (Fagus sylvatica), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), liliovník tulipánokvětý
(Liriodendron tulipifera), trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), modřín opadavý (Larix
decidua), mišpule obecná (Mespilus germanica), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), platan
javorolistý (Platanus hispanica), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), katalpa obecná
(Catalpa bignonioides), tis červený (Taxus baccata), tisovec dvouřadý (Taxodium distichum)
a topol černý (Populus nigra).
54
Tabulka č. 3: Seznam památných stromů Chráněné krajinné oblasti České středohoří vyhlášených k 1. 1. 2013
Název PS
Kód
Druh
ÚSOP stromu
Vědecký název
Poč
et
(ks)
Ochran Vyhlás Datum Katastrální Číslo
né
il
vyhlášen
území
parcel
pásmo
í
y
(r/m)
19
SCHK 11.11.19 Arnultovice 11/1;
O ČS
93
u Lučního
Chvojna
8
SCHK 15.12.19
Jenčice
439/6
O ČS
93
(Košťálov)
8
SCHK 18.3.199
Velké
32,
O ČS
4
Březno
33/1
Arnultovická 101
lípa
800
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
Babyka u
Košťálova
Babyka ve
Velkém
Březně
Borovice
v Roztokác
h nad
Labem
Břek u
Hostovic
101 91
5
101
789
Javor
babyka
Javor
babyka
Acer campestre L.
1
Acer campestre L.
1
Pinus x Schwerinii
Fitschen
1
9
SCHK
O ČS
5.1.1994
Roztoky
nad Labem
101
741
Jeřáb břek Sorbus torminalis
(L.) Crantz
1
7
SCHK
O ČS
2.4.2002
Břek ve
Velkém
Březně
Buk na
nádvoří
zámku
101
767
Jeřáb břek Sorbus torminalis
(L.) Crantz
1
8
SCHK
O ČS
3.11.199
7
Hostovice
u Ústí nad
Labem
Velké
Březno
102
152
1
12
SCHK
O ČS
4.2.1994
Buk na
Střekově
Buk pod
Trojhorou
Buk u
Bláhova
Buk u lomu
101
775
101
878
101
785
101
Buk
Fagus sylvatica
obecný
´Asplenifolia´
střihanolist
ý
Buk lesní
Fagus sylvatica L.
1
12
9.4.1996
Buk lesní
Fagus sylvatica L.
1
11
Buk lesní
Fagus sylvatica L.
1
13
Buk lesní
Fagus sylvatica L.
1
16
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
101 79 Borovice
2
Schwerino
va
55
Výška Zdravot
strom ní stav
u (m)
610
17
3
230
13
3
234
17
3
167
288
15
3
327/8
220
18
4
862/3,
943/1
242
15
3
Děčín
2 346
378
16
3
Střekov
3340/5
370
21
3
279
339
27
3
181,
182/1
943/1
410
23
3
490
30
1
22.7.200 Chudoslavi
2
ce
7.4.1994
Bláhov
3.11.199
Obvod
kmene
(cm)
Velké
802
Buk
102
v Manušicíc 189
h
Buk za
101
Srdovskou 879
hájovnou
Dub Panny 104
Marie
722
Lurdské
Dub u
102
Dolního
111
Chlumu
Dub u
105
Franců
829
Dub u
104 76
rozcestí
1
Dub u Žežic 101
771
Dub
102
v Merbolticí 149
ch
Dub
101
v Panském 877
lese
Dub v Žimu 101
816
Dub ve
10588
Veselém
7
Dub ve
Volfartické
Nové Vsi
Duby u
O ČS
SCHK
O ČS
3
2.11.199
8
Buk lesní
Fagus sylvatica L.
1
13
Buk lesní
Fagus sylvatica L.
1
9
SCHK
O ČS
12.8.200
2
Dub zimní
Quercus petraea
(Mattuschka) Liebl.
1
12
SCHK
O ČS
8.12.200
5
Dub letní
Quercus robur L.
1
13
SCHK
O ČS
Dub letní
Quercus robur L.
1
11
Dub letní
Quercus robur L.
1
15
Dub zimní
Quercus petraea
(Mattuschka) Liebl.
Quercus robur L.
1
8
1
14
Dub letní
Březno
Manušice,
Horní
Libchava
Srdov
154,
2018
401
26
3
847/1
269
22
3
Němčí u
Malečova
145
380
12
3
4.6.1998
Chlum u
Děčína
364/3
429
29
3
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
22.8.201
1
14.6.200
6
4.11.199
6
29.3.199
4
Karlovka
2437/6
355
21
3
Dolní
Zálezly
Žežice
1200
493
16
3
170
340
18
3
455
22
3
Merboltice 1610/1
1610/2
Dub zimní
Quercus petraea
(Mattuschka) Liebl.
1
9
SCHK
O ČS
9.9.2002
Třebušín
424/5
274
24
3
Dub zimní
1
10
Žim
180
291
14
3
1
13
20.2.201
2
Veselé
1584/2
414
22
3
102
169
Dub letní
Quercus robur L.
1
11
SCHK
O ČS
S
CHKO
ČS
SCHK
O ČS
7.2.1996
Dub letní
Quercus petraea
(Mattuschka) Liebl.
Quercus robur L.
5.11.200
1
Volfartická
Nová Ves
5,
154/1
345
22
3
101
Dub zimní
Quercus petraea
3
14
SCHK
4.2.1994
Kamýk
917/4,
368
8
3
56
O ČS
kapličky
911
Duby u
Kravař
102
185
Dub letní
Quercus robur L.
2
12
SCHK
O ČS
6.4.1999
Kravaře v
Čechách
524
Homolská
borovice
Jasan u
Neznaboh
101
756
101
768
Borovice
černá
Jasan
ztepilý
Pinus nigra Arnold
1
8
1
17
23.5.200 Homole u
0
Panny
12.12.19 Chuderove
96
c, Žďár
271
Fraxinus excelsior
L.
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
Jasan
v České
Kamenici
Jasan
v Rychnově
Jinan u
muzea
102
110
Jasan
ztepilý
Fraxinus excelsior
L.
1
15
SCHK
O ČS
22.12.19
98
Česká
Kamenice
Fraxinus excelsior
L.
Ginkgo biloba L.
1
16
1
12
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
18.5.199
5
4.2.1994
Ginkgo biloba L.
1
8
SCHK
O ČS
Ginkgo biloba L.
1
8
Ginkgo biloba L.
1
Ginkgo biloba L.
102
136
102 15
4
(Mattuschka) Liebl.
Jasan
ztepilý
Jinan
dvoulaločn
ý
Jinan u
102
Jinan
zámku
150
dvoulaločn
ý
Jinan
105
Jinan
v Brné
748
dvoulaločn
ý
Jinan
102
Jinan
v Březinách 130
dvoulaločn
ý
Jinany
101
Jinan
v Litoměřicí 921
dvoulaločn
ch
ý
Jírovec
101 90 Jírovec
v Litoměřicí 0
maďal
ch
Liliovníky
102
Liliovník
v Děčíně
160
tulipánokvě
445
378
352
370
257
16
17
24
21
23
3
3
3
3
2
242,
243,
339
st. 76
520
29
3
468
31
3
Rychnov
713/4
511
16
3
Podmokly
811
370
18
2
18.3.199
4
Děčín
2 350
189
16
2
SCHK
O ČS
4.2.2011
Brná
366
146; 228
21
2
13
SCHK
O ČS
20.12.19
93
Březiny
332/1
363
23
2
2
7
SCHK
O ČS
18.6.199
3
Litoměřice
567
141
226
15
15
2
2
Aesculus
hippocastanum L.
1
11
SCHK
O ČS
15.9.199
4
Litoměřice 1434/1
335
22
3
Liriodendron
tulipifera L.
2
3
SCHK
O ČS
12.11.19
93
75
63
9
8
1
1
57
917/6
Děčín
105
Lípa na
Chlumu
Lípa nad
chalupou
v Ovesné
Lípa pod
Bukovou
horou
Lípa u kaple
v Sinutci
Lípa u
kapličky ve
Lhotce nad
Labem
Lípa u
kapličky
v Božtěšicíc
h
Lípa u
kostela
Lípa u
kostela
v Mojžíři
Lípa u
Lipové
Lípa u
Neštěmické
ho potoka
Lípa u
pomníčku –
1.
Lípa u
pomníčku –
2.
102
098
102
135
tý
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
102
109
Tilia cordata Mill.
1
11
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
7.12.200
0
18.5.199
5
Tilia cordata Mill.
1
8
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
101
845
101
904
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
101
776
17
SCHK
O ČS
2.2.1999
1
12
Tilia cordata Mill.
1
13
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
14.4.199
Sinutec
7
23.3.199 Lhotka nad
8
Labem
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
14
SCHK
O ČS
18.3.199
6
101
916
101 77
0
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
10
Tilia cordata Mill.
1
8
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
20.12.19 Konojedy u
93
Úštěku
26.11.19
Mojžíř
96
101 79
9
101
753
Lípa
malolistá
Lípa
velkolistá
Tilia cordata Mill.
1
13
Tilia platyphyllos
Scop.
1
12
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
17.12.19 Lipová pod
93
Blanskem
4.2.2011 Neštěmice
101
804
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
8
SCHK
O ČS
3.11.199
3
101
803
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
8
SCHK
O ČS
2.11.199
3
58
Chlum
364/3
332
20
2
Ovesná
441/3
225
24
2
Velké
Stínky
290,
294,
st. 14
140
520
22
3
385
14
3
526/1
425
15
3
196
424
19
3
98
310
27
3
206
250
15
4
408
402
18
3
1113
365
16
3
Homole u
Panny
251
230
17
4
Homole u
Panny
242
221
20
4
Božtěšice
Lípa u
pomníčku
v Novém
Týně
Lípa u
Radostic
Lípa u
silnice
Lípa u
silnice
v Ovesné
Lípa u
Slunečné
Lípa u
Stružnice
Lípa u tvrze
Lípa u
zastávky
Lípa u
zastávky
v Mojžíři
Lípa
v Benešově
nad
Ploučnicí
Lípa
v Býňově
Lípa
v Čermné
Lípa
v Čeřeništi
Lípa
v Českém
Bukově
101
901
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
10
SCHK
O ČS
1.6.1999
246/3
332
22
3
104
932
101
790
102
133
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
11
17
3
1
15
480
28
3
Tilia cordata Mill.
1
8
250
26
3
102
219
105
828
102
201
101
777
101
769
Lípa
malolistá
Lípa
velkolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
17
535
24
3
Tilia platyphyllos
Scop.
Tilia cordata Mill.
1
17
523
7
4
1
12
342
25
3
Tilia cordata Mill.
1
11
330
21
3
Tilia cordata Mill.
1
12
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
30.4.200 Radostice 1093/1
7
u Vchynice
4
4.2.1994 Čermná u 965/1
Libouchce
20.11.19
Ovesná
111/1,
95
111/2,
737/1
11.11.19
Horní
617
93
Libchava
16.11.20 Stružnice 1006/3
11
9.1.1996 Volfartice
378,
379/1
1.11.199 Zubrnice
67
5
26.11.19
Mojžíř
215/11
96
302
Tilia cordata Mill.
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
214
16
3
102
116
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
11
SCHK
O ČS
14.4.199
7
Benešov
nad
Ploučnicí
27
3
101
807
101
781
101
763
101
791
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
11
Tilia cordata Mill.
1
11
Tilia cordata Mill.
1
12
1
13
18.6.199
3
31.10.19
94
1.11.199
3
4.2.1994
Suletice
(Býňov)
Čermná u
Libouchce
Čeřeniště
Tilia cordata Mill.
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
59
Držovice
(Nový Týn)
Český
Bukov
1176, 342; 317
1184/5 (dvojkme
n)
493
422
18
3
119
340
18
3
st. 502
365
23
2
50
405
19
3
Lípa
v Dubičné
Lípa
v Hlinné
Lípa
v Chuderov
ci
Lípa
v Kozlech
Lípa v Lužci
101
920
101 91
8
101 75
7
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
velkolistá
Tilia cordata Mill.
1
13
102
220
101
784
Tilia cordata Mill.
1
8
Tilia platyphyllos
Scop.
1
10
Lípa
velkolistá
Lípa
malolistá
Tilia platyphyllos
Scop.
Tilia cordata Mill.
1
21
1
13
101 83
2
101
793
Lípa
101
v Maškovicí 787
ch
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
16
Tilia cordata Mill.
1
14
Tilia cordata Mill.
1
30
Lípa
v Merbolticí
ch
Lípa
v Mirkově
Lípa v Nové
Vsi u
Střekova
Lípa v Nové
Vsi u Pláně
102
115
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
13
SCHK
O ČS
101
761
101
788
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
11
Tilia cordata Mill.
1
17
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
22.12.19
98
29.3.199
4
101
806
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
10
SCHK
O ČS
22.7.199
3
Lípa
v Práchni
Lípa
v Rychnově
102 17
3
102
147
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
12
Tilia cordata Mill.
1
21
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
3.11.200
0
15.9.199
4
Lípa
v Lužici
Lípa v Lysé
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
60
6.9.1993
Dubičná
533/2
400
22
4
17.12.19
Hlinná
93
14.1.200 Chuderove
0
c
945/9
285
18
1
35/1
327
20
3
3.11.199
Kozly u
3
České Lípy
29.3.199
Lužec u
4
Petrova
Mlýna
8.4.1993
Lužice u
Mostu
20.12.19
Lysá
93
21.3.199
Český
4
Bukov
(Maškovice
)
4.8.1997 Merboltice
235/4
724
21
3
40,
42/1
405
20
3
984/1
488
21
3
5
432
18
2
381/1
925
14
4
2225
403
23
3
Mírkov
5
350
24
3
Nová Ves
121/1
525
10
3
Babiny II.
(Nová Ves
u Pláně)
Prácheň
317
300
22
3
653/1
371
21
3
st.
173/1,
653
20
4
Rychnov
342/1
Lípa
v Suleticích
Lípa
v Šachově
Lípa
v zámecké
m parku
Lípa
v zatáčce
Lípa
v Zubrnicích
Lípa ve
Lhotě
Lípa ve
Skalici
Lípa ve
Valkeřicích
101
760
101
794
101
902
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
11
Tilia cordata Mill.
1
14
Tilia cordata Mill.
1
13
101
762
101 80
5
101
912
104
646
102
148
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
13
Tilia cordata Mill.
1
9
Tilia cordata Mill.
1
23
Tilia cordata Mill.
1
15
Tilia cordata Mill.
1
12
Lípa ve
Vitíně
101
772
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
18
SCHK
O ČS
Lípa ve
Žďáru
101
797
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
15
SCHK
O ČS
Lípa za
Soběnickou
loukou
Lípa,
modřín a
buk ve
Vitíně
101
876
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
8
SCHK
O ČS
101
796
Lípa
malolistá
Modřín
opadavý
Buk lesní
Tilia cordata Mill.
3
12
SCHK
O ČS
Larix decidua Mill.
7
Fagus sylvatica L.
14
61
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
2.2.1999
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
1.11.199
3
3.11.199
3
4.2.1994
Suletice
20.12.19
Šachov
93
6.4.1999 Konojedy u
Úštěku
Čeřeniště
Zubrnice
540
345
16
3
313
440
21
3
980,
1233,
1235/1
495
425
27
3
425
28
3
292
21
3
717
20
3
460
21
3
360
22
3
548
22
3
716
21
3
257
23
3
378
24
3
222
20
3
420
16
5
63, 64,
635/1
st. 4/1
Lhota u
Medvědic
14.10.20 Skalice u 1581/5
05
České Lípy 1581/2
7.12.200 Valkeřice
582,
0
583/1,
584
24.9.199
Vitín u
208
6
Malého
Března
20.12.19
Žďár u
133/1
93
Velkého
Chvojna
9.9.2002 Soběnice 479/1
20.12.19
93
Vitín u
Malého
Března
193,
206,
208
Lípy u
kostela
v Měrunicíc
h
Lípy
v Čeřeništi
101
824
Tilia cordata Mill.
101
764
Lípa
malolistá
Lípa
velkolistá
Lípa
malolistá
2
12
SCHK
O ČS
Tilia platyphyllos
Scop.
Tilia cordata Mill.
2
13
SCHK
O ČS
3.11.199
3
Čeřeniště
500
Lípy ve
Stebně
101
801
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
2
16
SCHK
O ČS
11.11.19
93
Stebno u
Dubic
711,
422/3
Menší lípa
v Horním
Šebířově
101
905
Lípa
velkolistá
Tilia platyphyllos
Scop.
1
14
SCHK
O ČS
18.2.199
8
st. 5
Mišpule
v Miřejovicí
ch
Modřín u
Nové Vsi
101
910
Mišpule
obecná
Mespilus
germanica L.
1
6
SCHK
O ČS
26.9.199
4
Dolní
Šebířov
(Horní
Šebířov)
Miřejovice
101
808
Modřín
opadavý
Larix decidua Mill.
1
10
SCHK
O ČS
18.6.199
3
Modřín u
zámku
102
151
Modřín
opadavý
Larix decidua Mill.
1
11
SCHK
O ČS
20.12.19
93
Náčkovická
lípa
Oskeruše
pod
Lovošem
Oskeruše
pod
Radobýlem
Oskeruše u
Bílého
Újezdu
Oskeruše u
Košťálova
104
723
101
907
Lípa
malolistá
Jeřáb
oskeruše
Tilia cordata Mill.
1
14
Sorbus domestica
L.
1
6
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
30.12.20
05
17.11.19
97
101
919
Jeřáb
oskeruše
Sorbus domestica
L.
1
8
SCHK
O ČS
101
906
Jeřáb
oskeruše
Sorbus domestica
L.
1
8
101 91 Jeřáb
3
oskeruše
Sorbus domestica
L.
1
11
62
17.6.199
3
Měrunice
1664/2
290
16
3
381
21
3
398
416
310
279
437
29
31
16
9
14
3
3
4
4
4
1083/2
1083/3
60
7
3
Babiny II.
(Nová Ves
u Pláně)
Benešov
nad
Ploučnicí
Náčkovice
234/1
292
28
4
st.
15/1
365
27
2
939
436
20
3
Opárno
554/2
220
19
3
20.12.19
93
Žalhostice
913/1
263
12
3
SCHK
O ČS
18.2.199
8
Bílý Újezd
354/1
222
12
3
SCHK
O ČS
3.2.1994
Jenčice
(Košťálov)
439/1
380
17
3
Oskeruše u
Radostic
Oskeruše u
Těchobuzic
Platan a
borovice na
Mariánské
louce
Platany na
Letné
104
933
101 90
3
102
132
Sorbus domestica
L.
Sorbus domestica
L.
Platanus hispanica
Mill.
Pinus strobus L.
102
155
Jeřáb
oskeruše
Jeřáb
oskeruše
Platan
javorolistý
Borovice
vejmutovka
Platan
javorolistý
Platanus hispanica
Mill.
2
17
SCHK
O ČS
3.2.1994
Podmokly
2660/1
Platany v
Podmoklec
h
102
134
Platan
javorolistý
Platanus hispanica
Mill.
3
5
SCHK
O ČS
24.4.199
5
Podmokly
963/1,
964/1
Platany
v Boleticích
102
129
Platan
javorolistý
Platanus hispanica
Mill.
5
13
SCHK
O ČS
20.12.19
Boletice
93
nad Labem
Pnětlucký
dub
Skupina
v březinské
m parku
101 91 Dub letní
7
102
Jedlovec
127
kanadský
Liliovník
tulipánokvě
tý
Katalpa
obecná
101
Dub zimní
798
104
Lípa
648
velkolistá
101
Tis
782
červený
Quercus robur L.
1
14
Tsuga canadensis
(L.)
Liriodendron
tulipifera L.
3
8
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
17.12.19
93
18.3.199
6
Slavošovsk
ý dub
Šimrova
lípa
Tis a
babyka
Catalpa
bignonioides Walt.
Quercus petraea
(Mattuschka) Liebl.
Tilia platyphyllos
Scop.
Taxus baccata L.
1
10
1
10
2
12
1
9
1
13
2
8
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
63
11.4.200 Radostice 1220/1
7
u Vchynice
5
18.9.199 Těchobuzic 117
8
e
3.1.1996
Děčín
2401/1
17.12.19
93
30.8.200
5
9.8.1994
Pnětluky u
Podsedic
Březiny u
Děčína
Slavošov
Velemín
Šachov
286
16
4
314
15
3
386
29
3
306
26
3
1
515
375
85
90
85
330
350
450
400
378
430
25
24
12
12
12
29
28
27
27
25
25
3
3
2
2
2
3
3
3
3
3
3
332/1
110
16
4
232
22
3
192
17
3
290
17
3
392
16
3
135
9
4
st.
16/1,
16/13
100/5,
100/3
st.
71/1
11, 14
v Šachově
Tis na
nádvoří
zámku
Tis u
Maškovic
102
158
Javor
babyka
Tis
červený
101
783
Tis
v Benešově
nad
Ploučnicí
Tis v České
Kamenici
Tis ve dvoře
Acer campestre L.
Taxus baccata L.
1
8
SCHK
O ČS
3.2.1994
Tis
červený
Taxus baccata L.
1
6
SCHK
O ČS
102 15 Tis
9
červený
Taxus baccata L.
1
9
SCHK
O ČS
Český
Bukov
(Maškovice
)
15.12.19 Benešov
93
nad
Ploučnicí
Taxus baccata L.
1
11
Taxus baccata L.
1
8
Taxus baccata L.
1
5
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
Taxodium
distichum (L.) Rich.
14
11
102 12
1
105
749
Tis ve Staré 102
Bohyni
118
Tis
červený
Tis
červený
Tis
červený
Tisovce na
Mariánské
louce
Tisovec
dvouřadý
102
157
SCHK
O ČS
64
Děčín
27.6.199
4
11.9.199
6
4.2.2011
Česká
Kamenice
Děčín
23.1.199
7
Stará
Bohyně
3.2.1994
Děčín
215
16
3
2346
234
14
3
322,
323
165
12
3
1 241
230
7
3
296
332
7
4
526/1
253
15
3
44/1,
st.
15/2
2390/1
145
12
2
46
57
37
56
26
30
260
281
282
292
368
37
11
11
11
11
11
11
22
22
22
22
22
11
2
2
2
2
2
2
3
3
3
3
3
2
Tisovce u
Jordánky
102 15 Tisovec
3
dvouřadý
Taxodium
distichum (L.) Rich.
2
12
SCHK
O ČS
4.2.1994
Podmokly
821/1
Tisovec u
trati
102 15 Tisovec
6
dvouřadý
Taxodium
distichum (L.) Rich.
1
7
SCHK
O ČS
3.2.1994
Děčín
2
395/19
45
35
330
333
192
11
11
26
27
23
2
2
3
3
2
137
77
115
125
529
10
8
9
9
25
1
1
1
1
4
Tisy
102
v Březinách 131
Tis
červený
Taxus baccata L.
4
5
SCHK
O ČS
20.12.19
93
Březiny u
Děčína
847/2
Topol u
Kravařské
hájovny
Trnovník
v Horní
Libchavě
Třebenická
lípa
Větší lípa
v Horním
Šebířově
102
221
Topol
černý
Populus nigra L.
1
16
SCHK
O ČS
17.6.199
3
Kravaře
549
102
200
Trnovník
bílý (akát)
Robinia
pseudoacacia L.
1
10
SCHK
O ČS
18.3.199
6
Horní
Libchava
697/3,
st. 180
323
20
4
101
914
101
908
Lípa
malolistá
Lípa
velkolistá
Tilia cordata Mill.
1
10
54
322
19
3
1
17
15.12.19
93
14.4.199
7
Třebenice
Tilia platyphyllos
Scop.
SCHK
O ČS
SCHK
O ČS
st. 6
540
19
3
102
174
Lípa
malolistá
Tilia cordata Mill.
1
15
SCHK
O ČS
19.10.20
00
Dolní
Šebířov
(Horní
Šebířov)
Volfartice
683,
684
456
30
3
Volfartická
lípa
Vysvětlivky:
ÚSOP: Ústřední seznam ochrany přírody.
PS: Památný strom.
Ochranné pásmo r/m: Ochranné pásmo památného stromu – kruh o poloměru (m).
Zdravotní stav: 1- výborný, 2 – velmi dobrý, 3 – dobrý, 4 – silně poškozený, 5 – mrtvý strom
65
Při vyhlašování památných stromů v rámci CHKO je snaha, aby ve spektru vyhlášených
památných stromů byly zastoupeny jednak různé druhy dřevin, jednak různé věkové
kategorie památných stromů. Byly proto vyhlášeny nejen starší, popř. velmi staré exempláře,
ale i stromy relativně mladé, u kterých se předpokládá perspektiva dalšího zdárného růstu
v dané lokalitě. S relativně malým obvodem kmene byla vyhlášena např. mišpule obecná;
v daném případě se jedná o nepříliš běžný druh, který se dříve tradičně v Českém středohoří
pěstoval, avšak nyní je jeho výskyt sporadický. V rámci CHKO byly vyhlášeny i geograficky
nepůvodní druhy dřevin, a to převážně v zastavených částech obcí. V těchto případech
se jedná o dendrologicky zajímavé dřeviny, mimo jiné významné svým vzrůstem, popř.
habitem.
Některé z památných stromů jsou ve špatném zdravotním stavu; jedná se převážně
o exempláře, které jsou velmi staré, popř. o exempláře, které byly poškozeny např.
při vichřici, kdy došlo k jejich rozlomení či odlomení části koruny. Tyto stromy byly následně
odborně ošetřeny, aby se zmírnily následky nepříznivých vlivů.
Největší stromy dle obvodu kmene ve výčetní výšce 130 cm:
1. Lípa v Maškovicích (Tilia cordata), obvod 925 cm.
2. Lípa v Kozlech (Tilia platyphyllos), obvod 724 cm.
3. Lípa ve Lhotě (Tilia cordata), obvod 717 cm.
4. Lípa ve Žďáru (Tilia cordata), obvod 716 cm.
Na území CHKO České středohoří se nachází nejsilnější památný strom jeřábu oskeruše
v Čechách – Oskeruše u Košťálova (Sorbus domestica), obvod 380 cm.
3.6. Rostlinná společenstva
Následující přehled vegetace Českého středohoří je zpracován dle Katalogu biotopů ČR
(Chytrý a kol. 2010). Podkladem ke zpracování byly zejména výsledky mapování přírodních
stanovišť v letech 2001–2003 a dále provedených aktualizací mapování Natura 2000 do roku
2012.
Rozlohy všech identifikovaných biotopů v území, včetně okrajových a netypických, jsou
uvedeny v následující tabulce, odfiltrovány jsou jen jednoznačné mapovací chyby.
Tabulka č. 4: Rozlohy biotopů v CHKO České středohoří
Biotop
V1A
V1C
V1F
V1G
V2A
V2C
V3
V4A
V4B
M1.1
M1.2
M1.3
M1.4
M1.5
M1.7
M2.1
M5
M6
M7
Rozloha (ha)
0,12
0,04
40,87
111,72
0,89
1,96
0,12
60,82
459,34
98,61
5,88
0,80
21,95
4,95
63,84
0,26
8,82
2,47
10,73
R1.1
R1.2
R1.3
R1.4
R2.2
R2.3
S1.1
S1.2
S1.3
S1.5
S2A
S2B
S3B
T1.1
T1.2
T1.3
T1.4
T1.5
T1.6
T1.9
66
0,07
0,25
0,08
5,74
0,31
0,24
0,41
187,84
10,52
8,72
1,31
5,66
0,00
9142,90
13,03
2239,26
79,12
697,51
300,82
147,21
T1.10
T2.3B
T3.1
T3.2
T3.3D
T3.4A
T3.4C
T3.4D
T3.5B
T4.1
T4.2
T5.3
T5.5
T6.1B
T6.2A
T6.2B
T7
T8.1B
T8.3
K1
K2.1
K3
K4A
K4C
L1
L2.2
L2.2A
L2.2B
L2.3B
L2.4
L3.1
L4
L4A
L5.1
44,61
4,42
33,12
0,64
116,24
4,45
12,98
877,04
31,06
29,35
107,75
9,37
4,48
1,26
0,25
3,25
0,01
0,43
1,18
60,00
55,53
3044,49
7,23
1,67
28,61
540,89
707,41
1252,28
0,20
50,35
7716,37
3892,28
0,53
3483,27
L5.4
L6.1
L6.4
L6.5B
L7.1
L7.2
L7.3
L8.1A
L8.1B
L9.1
L9.2B
L10.1
X1
X2
X3
X4
X5
X6
X7
X7A
X7B
X8
X9A
X9B
X10
X11
X12
X12A
X12B
X13
X14
X (nemapované)
668,09
61,78
464,04
305,60
456,10
14,94
142,89
0,02
7,82
0,16
0,23
1,92
4088,28
5370,03
1226,60
514,67
7284,89
123,51
1796,53
188,97
217,61
124,29
9874,50
2058,55
304,03
1122,08
800,93
174,97
256,59
1351,35
22,92
32020,30
Stručný popis významných, plošně rozsáhlých, častých nebo jedinečných přírodních
biotopů
V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
Vodní vegetace je v CHKO ČS vázána především na břehy Labe a Ploučnice (slepá ramena,
koncentrační hráze, náplavy) a na malé umělé vodní nádrže, celkově dosahuje malé rozlohy,
výskyt Najas marina.
V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod
V CHKO ČS velmi vzácné biotopy, především při březích rybníků, tůněk v lesích,
příp. slepých ramen Labe a Ploučnice, Českolipsko.
V4 Makrofytní vegetace vodních toků
Výskyt hlavně na dynamičtějších tocích, zejména na řece Ploučnici s přirozeným či přírodě
blízkým charakterem koryta, částečně i podél Labe.
67
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
Porosty s dominantními Phragmites australis, Typha latifolia. Výskyt je vázán především
do okolí řek, rybníků a dále na uměle vytvořená stanoviště, popř. se jedná o zarostlá
prameniště.
M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty
Vzácný biotop, výhradně na Lounsku, např. Dobroměřický rybník, údolí Hrádeckého potoka,
okolí Třtěna, Hnojnic. Výskyt druhů Schonoplectus tabernaemontani, Bolboschoschoenus
maritimus agg., Lotus tenuis.
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů
Porosty bažinných bylin u polozazemněných, neobhospodařovaných rybníků nebo starších
nádrží, zejména Českolipsko.
M1.4 Říční rákosiny
Výskyt zejména podél řek Labe a Ploučnice; porosty s vůči vlnobití odolnou chrasticí
rákosovitou (Phalaris arundinacea).
M1.5 Pobřežní vegetace potoků
Roztroušeně se vyskytující biotop zejména v FO Milešovské a Verneřické středohoří, v ústí
potoků do Labe; porosty s Myosotis palustris agg., Veronica angallis-aquatica, vzácně výskyt
Nasturtium officinale.
M1.7 Vegetace vysokých ostřic
Především více eutrofní typ vegetace (Phalaridetum arundinaceae, Caricetum gracilis);
výskyt většinou lemově, zřídka u Labe, více u Ploučnice a některých větších potoků (Bobří
potok).
M5 Devětsilové lomy horských potoků
Roztroušený výskyt biotopu ve vyšších polohách CHKO ČS, většinou s charakteristickým
druhem Petasites hybridus; lokálně i podél Ploučnice.
M6 Bahnité říční náplavy
V CHKO ČS vázány na dolní Ploučnici a především na břehy Labe (slepá ramena,
koncentrační hráze apod.), výskyt vzácnějších druhů Sagittaria sagittifolia, Butomus
umbellatus, Cyperus fuscus; velmi vzácný typ vegetace štěrko-písčitých náplavů s Corrigiola
littoralis.
M7 Bylinné lemy nížinných řek
Výskyt biotopu zejména podél Labe a Ploučnice, porosty Humulus lupulus, Rubus caesius
a Calystegia sepium často invadovány druhy rodu Reynoutria a Impatiens glandulifera.
R1.1 Luční pěnovcová prameniště
Velmi vzácný biotop v CHKO ČS, výskyt slatiništních druhů, např. u Dřevců, pod Solanskou
horou, Houžetín, nad Teplou. V případě výskytu je to druhově velmi významný biotop
(Gymnadenia densiflora, Carex davalliana, C. flacca apod.).
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště
Velmi vzácný biotop v CHKO ČS, rozdíl proti R1.1 je umístěním v lese (vyšší zastínění),
především olšiny. Často výskyt některých druhů čeledi Orchidaceae.
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
Velmi významný a plošně rozsáhlý biotop CHKO ČS, obsahuje droliny velkých i menších
rozměrů s ventarolami a ledovými jámami; výskyt játrovky Targionia hypophylla, kapradin
68
– rody Asplenium (mj. i vzácné A. adiantum-nigrum), Ceterach officinarum, Woodsia ilvensis;
z dalších druhů např. Aster alpinus, Dianthus gratianopolitanus, Saxifraga rosacea.
S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek
Vzácný biotop, výskyt především v FO Milešovské a Verneřické středohoří; v údolích,
na svazích kopců, často návazně na předchozí S1.2 typ vegetace; druhově chudší porosty
s kapradinami, Vincetoxicum hirundinaria, Convallaria majalis na osluněných,
příp. Vaccinium myrtillus na stinných svazích.
S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum)
Vzácný biotop (CHKO ČS obsahuje 35 % plochy biotopu v ČR), slunné i stinné svahy
skalnatých údolí, vrcholových skal, např. Milešovka; výskyt druhů rodu Sorbus, Sambucus
racemosa, Cornus sanguinea, Cotoneaster integerrima, Rosa pendulina a další.
S2 Pohyblivé sutě
Velmi významný biotop pro CHKO ČS, problematicky řazený jak do S2A (bazické horniny),
tak S2B (kyselé horniny); výskyt v celé CHKO ČS, zejména ale ve FO Milešovské
a Verneřické středohoří; vegetace podle expozice a zastínění (př. rozdílu: suť na extrémních
teplých stanovištích na Rané a v inverzní Bobří soutěsce), častá např. Vincetoxicum
hirundinaria, Galeopsis sp., Anthericum liliago.
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Plošně nejrozšířenější luční biotop. Zčásti druhově chudší porosty ovlivněné intenzivními
zemědělskými postupy (umělý výsev travin, přísevky, hnojení). Druhově bohaté segmenty
jsou často jako podrost extenzivních sadů. Častý přechod k suchým trávníkům – typu T3.4
(zejména v termofytiku), přechod k typu T1.3 nebo dalším (v mezofytiku). Některé
degradovanější typy na hraně s nepřírodními biotopy, naopak některé obhospodařované
nepřírodní biotopy vykazují vysoký potenciál k T1.1.
T1.3 Poháňkové pastviny
Na menších plochách než T1.1, mezická stanoviště, údržba ploch především pastvou (ovce,
kozy, při menším zatížení i větší dobytek), dále sečené travnaté plochy v blízkosti
rekreačních chat a chalup po delší době tohoto typu obhospodařování (bez intenzifikačních
faktorů).
T1.5 Vlhké pcháčové louky
Louky trvale vlhkých stanovišť, většinou v nivách potoků, občas při okrajích luk, v minulosti
podléhaly vysušení, odvodnění, v některých místech po letech znovuobnovení; typicky
s Cirsium oleraceum. Maloplošný výskyt, trpí ponecháváním hmoty (plochy často nejsou
koseny větší mechanizací); při neúdržbě rychlá ruderalizace, zarůstání Populus tremula,
Alnus glutinosa; v některých případech při neúdržbě zvrat v T1.6. Výskyt vzácnějších druhů,
např. Trollius altissimus.
T1.6 Vlhká tužebníková lada
Nepravidelně sečené nebo i zcela nesečené porosty vysokých vlhkomilných bylin
na stanovištích vlhkých luk s dominantní Filipendula ulmaria, Geranium palustre nebo
i Petasites hybridus. Po zavedení kosení často zvrat vegetace směrem k T1.5. Výskyt
vzácnějších druhů, např. Trollius altissimus, Iris sibirica.
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky
Základním faktorem podmiňujícím výskyt této vegetace je dočasné zamokření. Významný
biotop druhově velmi bohatých luk, např. Milešovsko, Babinské louky, Bohyňská lada
se sezónními prameništi; diagnostické druhy většinou na místě ve vyšších koncentracích
(např. Betonica officinalis, Serratula tinctoria, Molinia arundinacea).
69
T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens)
Významný biotop CHKO ČS, na řadě skalnatých svahů Lounského, Milešovského
i Verneřického středohoří; typický výskyt druhu Festuca pallens a jarní aspekt s Aurinia
saxatilis.
T3.2 Pěchavové trávníky
Velmi vzácný biotop, ojedinělý výskyt na skalách Kozího vrchu s druhy Sesleria caerulea,
Saxifraga paniculata, Allium senescens, Biscutella laevigata.
T3.3 Úzkolisté suché trávníky
Významný biotop CHKO ČS, v podjednotce T3.3D, různě zapojené porosty na jižních,
jihozápadních, východních svazích kopců (svahů) s výskytem druhů Festuca valesiaca,
Carex humilis, Stipa sp. div., výskyt celé řady ZCHD a vzácných druhů rostlin, zejména
na Lounsku, Lovosicku, údolí Labe.
T3.4 Širokolisté suché trávníky
Významný biotop CHKO ČS, druhově bohaté travní porosty s výskytem mnoha ZCHD
a vzácných druhů, včetně orchidejí. Obecně jde vesměs o podjednotku T3.4D (bez výskytu
vstavačovitých a jalovce obecného), příp. T3.4C (s význačným výskytem vstavačovitých,
bez výskytu jalovce obecného). Okrajově jsou zde zahrnuty i chudší porosty při přechodech
k suššímu, bohatšímu typu T1.1, některé porosty s význačným výskytem vzácných druhů
např.: Clematis recta, Coronilla vaginalis, Anthericum ramosum, Aster amellus, Orchis
purpurea, Gymnadenia conopsea, Globularia bisnagarica, Ophrys insectifera, Prunella
grandiflora, Scorzonera hispanica; plochy s absencí údržby trpí ochuzováním o konkurenčně
slabší druhy, šířením agresivních trav (Calamagrostis epigejos) a křovin (trnka, hloh, růže
šípková).
T3.5 Acidofilní suché trávníky
Biotop přítomen především v Milešovském středohoří; v zářezech skal s Lychnis viscaria,
Rumex acetosella, na zazemněných plochách s Festuca rupicola a Phleum phleoides;
na kyselých horninách, v některých místech navazuje biotop na T3.3.
T4 Lesní lemy
Biotop tvoří úzké pruhy při okrajích lesa, křovité lesní pláště; suché bylinné lemy (T4.1)
v typické formě jsou jen málo vyvinuty, častější je vegetace v plochách suchých trávníků,
v místě, kde výrazně převládne některý z dominantních lemových druhů (Geranium
sanguineum, Peucedanum cervaria, Vicia tenuifolia). Častější je biotop T4.2 Mezofilní
bylinné lemy – při okrajích lesa je dominantní Melampyrum nemorosum, častá Clinopodium
vulgare, Agrimonia eupatoria.
K1 Mokřadní vrbiny
Biotop mezernatých keřovitých vrb, přítomen především v terénních sníženinách
v severovýchoní části CHKO ČS; častými druhy jsou v podrostu Caltha palustris, Filipendula
ulmaria, Deschampsia cespitosa.
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
Druhově chudé, fragmentární porosty zejména při Labi a Ploučnici, na březích větších
i menších toků; převládá Salix fragilis.
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
Plošně relativně rozsáhlý biotop, zejména společenstvo lesních plášťů a remízků
v odlesněné krajině; nápadný typ vegetace, často se šíří na plochy bývalých luk, do sadů
a na pastviny. Některé plochy je nutné obnovovat (redukovat) z důvodů silnější expanze,
mají potenciál vrátit se k původnímu ochranářsky cennějšímu biotopu (zvláště v termofytiku,
např. výskyt druhu dřín jarní). Přírodovědně významný biotop, zejména jako hnízdiště.
70
Postupující sukcesí dochází k přerůstání křovin stromy (často např. Populus sp.) a vývoji
k lesní vegetaci.
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
Obvykle liniové porosty podél vodních toků, rozsáhlejší a zachovalejší výskyty jsou vázány
na přirozený a zachovalý vývoj dotčených toků (meandry a občasné rozlivy) i jejich okolí.
Plošně menší porosty jsou v CHKO ČS lesní prameniště. Bohatý podrost např. u Lučního
potoka u Vinného (Leucojum vernum, Scilla vindobonensis, Corydalis cava, místy
i C. intermedia, Lathraea squamaria a další druhy. Porosty bledulí podél potoků zejména
na Milešovsku, Verneřicku a severovýchodě CHKO ČS.
L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek
Pouze v malých fragmentech nízké kvality, především v okolí Labe; zbytky porostu Quercus
robur, zejména porosty Fraxinus excelsior, místně i Populus nigra, porosty u Labe
degradovány invadujícími (Reynoutria sp. div., Impatiens glandulifera) i expandujícími druhy
(např. Urtica dioica, Bidens sp. div.).
L2.4 Měkké luhy nížinných řek
Světlé porosty širších niv, břehy řek, slepých říčních ramen s výskytem např. Salix alba,
S. fragilis, Populus nigra, z bylin Aegopodium podagraria, Galium aparine, Lamium
maculatum a další.
L3.1 Hercynské dubohabřiny
Plošně rozsáhlý biotop, v rámci celé CHKO ČS; s převahou Carpinus betulus, Quercus
petraea, Q. robur, v jižní části převládají druhy teplomilných doubrav, v severních částech
CHKO spíše acidofilní druhy; časté jsou druhy Cornus sanguinea, Corylus avellana, Tilia
cordata, Anemone nemorosa, Convallaria majalis, Campanula trachelium a další.
L4 Suťové lesy
Klasickými stanovišti vegetace této jednotky jsou především strmé svahy FO Milešovské
a Verneřické středohoří, údolí Labe; velmi rozšířený biotop CHKO ČS; výskyt v mnoha
segmentech roztroušeně po celém území na prudších stinných svazích, zejména v jejich
spodních částech. Ve stromovém patře jsou hojné dřeviny snášející mechanické
poškozování pohybující se půdou (Acer pseudoplatanus, Acer campestre, Tilia cordata, Tilia
platyphyllos, Fraxinus excelsior), pro bylinné patro je typické hojné zastoupení Mercurialis
perennis. Na řadě míst bohužel invaduje a degraduje podrost Impatiens parviflora.
L5.1 Květnaté bučiny
Typické porosty v Milešovském středohoří, svahy nad Labem u Těchlovic, v údolí Ploučnice
u Jedlky a na východě CHKO ČS; převažují Dentaria bulbifera a D. eneaphyllos, kapradě,
Hordelymus europaeus, Milium effusum, časté je Paris quarifolia. Na menších plochách,
zejména na Milešovsku a severovýchodě území, se v této vegetaci přirozeně vyskytuje druh
Abies alba.
L5.4 Acidofilní bučiny
Vyskytují se ve fragmentech a maloplošněji, pouze v údolí Labe a na severovýchod od údolí
Labe; pouze na kyselých substrátech (kyselé vyvřeliny, pískovec); částečně jde o výskyt
nejspíše odvozený z květnaté bučiny silnějším ochuzením o živiny (povrchové odvápnění
– dřívější odvozy steliva, sirnaté spady apod.); převládá Acer pseudoplatanus, Fagus
sylvatica, Betula pendula, Tilia cordata, v podrostu Avenella flexuosa, kapradiny.
L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy
Většinou menší, rozvolněné porosty na jižně orientovaných, teplých svazích s Quercus
pubescens, Q. petraea, lokálně i převažující Sorbus torminalis; výskyt v termofytiku
(např. Bílé stráně u Litoměřic, Satan, pod Košťálovem, Lovoš, Ostrý); na vyvřelinách nebo
71
karbonátech (opuky); bohatý druhový porost, výskyt vzácných druhů, např. Clematis recta,
Dictamnus albus, Melittis melissophyllum.
L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy
Častější a více plošnější výskyt než specifický L6.1; zejména v jihozápadní a střední části,
výskyt i v teplejších částech mezofytika (zde ovšem na teplých, jižních svazích, vrcholové
plošiny – zde maloplošně); podrost v typických porostech je druhově bohatý s významným
zastoupením teplomilných bylin (např. Potentilla alba, Betonica officinalis, Tanacetum
corymbosum). Místy podrost invadován výskytem Impatiens parviflora (např. Lovoš);
částečně trpí degradací v důsledku vysokých stavů prasat, místně muflonů.
L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy
Rozvolněné porosty dubu zimního (Quercus petraea) většinou na mělkých, svažitých,
částečně skeletových půdách s okyselenou částí horizontu, podjednotka L6.5B
– bez přítomnosti Genista pilosa. Ve většině případů v CHKO ČS biotop vázán na kyselejší
vyvřeliny (např. fonolit); místně přechody mezi L6.4 a L6.5 zvláště na nábězích svazů
se střídavým karbonátovým a nekarbonátovým podkladem; výskyt teplomilných druhů
Tanacetum corymbosum, Vincetoxicum hirundinaria, často s přítomností Rosa canina agg.,
Crataegus sp. div., velmi vzácně např. Antennaria dioica.
L7.1 Suché acidofilní doubravy
Spíše menší, často i fragmentované porosty v sousedství L6.5, porosty blízké teplomilným
doubravám. Vázané jsou na prudší svahy s mělkou půdou s limitovanou dostupností živin.
Výskyt na kyselých podkladech, mimo acidofytů (např. Avenella flexuosa, Luzula luzuloides)
se objevuje Lychnis viscaria, Melampyrum pratense, Silene nutans a další druhy; silně
rozvinuté mechové patro.
L7.2 Vlhké acidofilní doubravy
Ojedinělý výskyt v severovýchodní části CHKO ČS, zejména na pískovci; dominantní druh
Quercus robur a Q. petraea, příměs Betula pendula, Pinus sylvestris, místně (nyní
i vysazovaná) Abies alba, z bylin Carex brizoides, Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella,
vyvinuté mechové patro.
L7.3 Subkontinentální borové doubravy
Pouze fragmenty porostů (především severozápad CHKO ČS) na pískovcových podložích,
dominantní Pinus sylvestris, příměs Quercus robur a Q. petraea, Betula pendula; v podrostu
acidofyty např. Vaccinium myrtillus, Calluna vulgaris.
L8.1 Boreokontinentální bory
Velmi vzácný biotop (v podjednotce L8.1B Boreokontinentální bory, ostatní porosty); pouze
na severu a severovýchodě CHKO ČS, ve fragmentech a maloplošně nebo v mozaikách
s L7.3; dominantní Pinus sylvestris, průnik Betula pendula, Quercus petraea, i Frangula
alnus, Sorbus aria, v podrostu především Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Vaccinium
myrtillus, mechy.
L9.1 Horské třtinové smrčiny
Diskutabilní atypický výskyt malého fragmentu biotopu pouze v severní části Kamenné hůry
v typu inverzní polohy (způsobena silnějšími vývěry chadného vzduchu ze suti a v okolí
ledových jam); v podrostu bohatě kapradiny, mechy (včetně submontánních druhů).
72
3.7. Významné druhy rostlin
3.7.1. Houby, lišejníky, mechorosty
3.7.1.1. Houby
Vysvětlivky k formátu údajů:
ČS = Červený seznam hub (makromycetů) České republiky
CR – kriticky ohrožený druh
EN – ohrožený druh
NT – téměř ohrožený druh
VU – zranitelný druh
DD – druh, o kterém nejsou dostatečné údaje
?EX – nezvěstný, pravděpodobně vyhynulý druh
Houby jsou z ochranářského hlediska dosud poměrně opomíjenou složkou bioty, jak je tomu
i v rámci CHKO České středohoří. Nicméně i v této oblasti je jejich výskyt včetně zajímavých
druhů bohatě zastoupen, a to v různých biotopech.
Mezi nejvýznamnější z nich a současně charakteristické pro České středohoří patří
stepní svahy a xerotermní skalně stepní komplexy. Z ohrožených druhů hub se zde vyskytuje
např. choroš travní – Polyporus rhizophilus (ČS: CR; Raná, Oblík, Srdov, Brník, Lovoš,
Radobýl, Vendula u Velkých Žernosek), rostoucí na bázích kavylů; špička stepní
– Marasmiellus carneopallidus (vyhláška: kriticky ohrožený druh, ČS: EN; Raná, Oblík,
Lovoš); z jižního svahu vrchu Raná a z několika dalších lokalit okolo jižní hranice CHKO
je z historie známa velmi vzácná květka písečná – Montagnea arenaria (vyhláška: kriticky
ohrožený druh, ČS: CR), jejíž výskyt v Českém středohoří není novodobě potvrzen.
Pro zachování těchto i dalších druhů je optimální udržet stepní lokality beze změn, a pokud
lokalita zarůstá, vyřezávání náletových dřevin může být ku prospěchu věci. Negativním
vlivem může být decimování stepního porostu přemnoženou zvěří, jak je tomu např.
na Lovoši. V PR Sluneční stráň je tento jev ještě silnější, zde však patrně přispěl k výskytu
škárky hvězdicovité – Mycenastrum corium (ČS: NT), rostoucí na ruderálních či pohnojených
místech v teplých oblastech. Žádoucí by ovšem byl nižší stav počtu spárkaté zvěře.
Na Vendule u Velkých Žernosek byla objevena patrně první lokalita špičky Crinipellis
tomentosa v Čechách. Některé významné lokality stepních druhů hub nejsou maloplošně
chráněny: jde např. o Svažíkův kopec u Bílinky a Holý vrch u Sutomi – na obou roste
hvězdovka Pouzarova – Geastrum pouzarii (vyhláška: kriticky ohrožený druh, ČS: EN),
Dlouhou horu u Kozel, kde byla nalezena hvězdovka uherská – Geastrum hungaricum
(vyhláška: ohrožený druh, ČS: CR) nebo o step nad Církvicemi s výskytem velice vzácné
palečky Hollósovy – Tulostoma pulchellum (ČS: ?EX), která byla v poslední době nalezena
také na Radobýlu a Kalvárii. Muchomůrka Vittadiniho – Amanita vittadinii (vyhláška: kriticky
ohrožený druh, ČS: CR), která na rozdíl od ostatních muchomůrek není mykorhizní, nebyla
na svých lokalitách na Srdově, Rané a Dlouhé hoře nověji potvrzena; nejedná se však
o striktně stepní druh, vzácně roste i na lokalitách parkového typu v centrech některých
měst, jak ukázala nová zjištění. Známy jsou však nálezy i dalších zajímavých druhů
rostoucích na stepích nebo výslunných lučních stanovištích, např. hlíva máčková – Pleurotus
eryngii (ČS: CR; Raná), běločechratka stepní – Leucopaxillus lepistoides (ČS: CR; Raná,
Srdov), penízovka jehlicová – Flammulina ononidis (ČS: CR; Raná, Oblík, Srdov, Střední
Kříž u Charvatců neboli „Křížové vršky“), strmělka suchomilná – Clitocybe barbularum
(vyhláška: silně ohrožený druh, ČS: CR; Raná, Oblík, Srdov) a jiné.
Další skupinou význačných hub v Českém středohoří jsou dřevožijné druhy, řada z nich
vyžaduje homogenní, trvale bezzásahové lokality, některé je možno chápat jako indikátory
přirozenosti prostředí, a to v různém stupni náročnosti. České středohoří v tomto ohledu
nemůže konkurovat našim nejznámějším pralesním rezervacím (Boubín, Žofín, Mionší atd.),
nicméně alespoň částečně srovnatelné biotopy tu lze nalézt. Mykologicky nejcennější je
patrně Bukový vrch v PR Březina s výskytem např. mozkovky rosolovité – Ascotremella
73
faginea (vyhláška: silně ohrožený druh, ČS: VU) nebo korálovce bukového – Hericium
coralloides – oba druhy na trouchnivějícím bukovém dřevě. Vzácný pstřeňovec dubový
– Buglossoporus quercinus (ČS: VU) byl v Českém středohoří zaznamenán na vrchu Vysoký
Ostrý u Ústí n. L. a v NPR Sedlo, vždy na mrtvém dřevě dubu. I některé další lokality hostí
zajímavé dřevní houby, např. Milešovka (nález vzácné šupinovky elegantní – Pholiota
elegans; ČS: CR) nebo PP Stříbrný roh (nález méně běžné slizopórky nazelenalé
– Gloeoporus pannocinctus, známé dále např. z PR Březina a NPR Sedlo). Pro zachování
tohoto typu lokalit je nezbytné minimalizovat hospodářské zásahy v daných územích, resp.
ponechat lokality přirozenému vývoji, především jde o neodstraňování tlející dřevní hmoty.
K této pro mykologickou obec jedné z nejdůležitějších potřeb je záhodno přihlédnout též
při volbě ochranářského režimu i v dalších lokalitách, které jsou např. nově vyhlašovány jako
maloplošná CHÚ a ve kterých dosud hospodářské zásahy probíhají.
Specifickým pro České středohoří a zjevně ohroženým biotopem jsou přirozené háje
v Milešovském středohoří s porostem zejména jeřábů a jasanů. Na tento typ lokalit
je ze vzácných druhů hub vázán ohnivec zimní – Microstoma protractum (ČS: EN). Dříve
se v tomto prostoru vyskytoval na několika lokalitách, v současnosti přežívá zřejmě pouze
na jednom místě na severním úbočí vrchu Kletečná. Hospodářská aktivita v porostech je
pro tento druh likvidační, ať už jde třeba jen o probírky stromů – pravděpodobně z tohoto
důvodu nebyl v poslední době ověřen na historických nalezištích na vrších Milíře a Zvon
u Černčic, Pařez u Kostomlat pod Milešovkou, Újezdská hora u Kletečné a u železniční trati
u Radejčína. Byl naopak nově nalezen na dvou malých lokalitách u Nové Vsi u Ústí n. L., kde
je teoreticky ohrožen blízkostí zastavěných území a jeho zdejší naleziště nejsou dosud nikde
podchycena. Nejbohatší lokalitou ohnivce zimního v CHKO České středohoří je PR Milá.
Tentýž biotop má v oblibě urnička pohárová – Urnula craterium (ČS: CR), která velmi často
doprovází ohnivec zimní na jeho lokalitách. Tak je tomu v PR Milá a jednou byla nalezena
i na nalezišti ohnivce zimního u Nové Vsi, odkud se však vytratila. Dříve rostla spolu
s ohnivcem zimním též na severním úbočí vrchu Kletečná, ale odtud zmizela úplně, stejně
jako z dalších historických lokalit v Milešovském středohoří. Kromě vrchu Milá je však nově
známa ještě z vrchu Ovčín u Radostic.
Významnou skupinou hub jsou luční druhy. Bohužel v rámci Českého středohoří
zásadně chybí podklady k vyhodnocování jejich současného výskytu. Typickým jevem je
kumulace velkého počtu lučních druhů hub na jediné lokalitě, často jde např. o botanicky
významné louky, na kterých však nebyl proveden srovnatelně intenzivní mykologický
průzkum. Na ukázku je nicméně možno jmenovat dvě lokality: třešňový sad pod Oblíkem,
což je rozsáhlá plocha s výskytem několika vzácných druhů zejména z rodu voskovka, např.
zde roste v. cihlová – Hygrocybe sciophana (vyhláška: silně ohrožený druh; ČS: CR)
a v. výstřední – Hygrocybe fornicata (ČS: CR), a druhým, prakticky náhodně nalezeným
místem je louka na okraji Nové Vsi u Ústí n. L. s výskytem druhů z rodu voskovečka,
např. zde roste v. zápašná – Camarophyllopsis foetens (ČS: ?EX). Pro zachování lučních
stanovišť v odpovídající kvalitě pro růst vzácných druhů hub je záhodno realizovat extenzivní
způsob hospodaření, tyto louky musí zůstat nehnojené. Vhodná je pastva zvířat, nejlépe
ovcí, případně koní, ovšem počet zvířat by neměl být předimenzován, rovnocenně optimální
variantou je ruční kosení. Pastva krav už často představuje příliš silný faktor narušující
prostředí, zejména pokud je počet krav vyšší, což obvykle rychle degraduje flóru i mykoflóru.
Přepásávání malého množství skotu na velkém území však nemusí být negativním prvkem,
naopak to může být považováno za jednu z vhodných variant extenzivního hospodaření.
V případě Oblíku bylo znovuzavedení pastvy ovcí přínosem pro mykoflóru, nicméně počet
ovcí se zdá být až nadměrný. Silně negativním faktorem je ale odstraňování mrtvého dřeva
třešní včetně ležících větví (tzn. příliš radikální „pročišťování“ prostoru), které je zde
po mykologické stránce zajímavé. V případě louky u Nové Vsi byl v poslední době na lokalitě
pozorován ohrazený výběh pro koně – lze tedy doufat v to, že intenzita využití louky nebude
znamenat její ochuzení.
Zajímavé mykorhizní druhy hub jsou v Českém středohoří porůznu roztroušeny
– vyskytují se jak v maloplošných CHÚ, tak, a to značně typicky, v nijak nechráněných
lokalitách, kde jejich přítomnost obvykle nekoreluje s výskytem zajímavých druhů z jiných
74
skupin organizmů. Z maloplošných CHÚ lze jako příklad uvést s borovicí mykorhizní
šťavnatku hnědobílou – Hygrophorus latitabundus (ČS: CR; NPP Bílé stráně) a s bukem
mykorhizní holubinku sluneční – Russula solaris (ČS: VU; PP Stříbrný roh). Více nálezů však
pochází mimo maloplošná CHÚ – např. s duby mykorhizní hřib bronzový – Boletus aereus
(ČS: VU) a kozák dubový – Leccinum crocipodium (ČS: VU) u Chrášťan, pod listnáči rostoucí
pavučinec černošupinkatý – Cortinarius melanotus (ČS: DD; les v labském svahu u PR
Sluneční stráň), s duby mykorhizní šťavnatka žíhaná – Hygrophorus arbustivus (ČS: CR;
ve svahu mezi Novou Vsí a hradem Střekovem), na jediné lokalitě v Českém středohoří
na vrchu Varta u Olešnice pod listnáči rostoucí kuřátka načervenalá – Ramaria
rubripermanens (ČS: DD), taktéž na jediném místě v CHKO pod listnáči u Litoměřic
– Pokratic objevená vláknice krvavějící – Inocybe haemacta (ČS: EN) a mnoho dalších. Hřib
satan – Boletus satanas (ČS: VU), jehož hojný výskyt na Velkém vrchu u Vršovic mimo
CHKO byl důvodem ke zřízení chráněné mykologické lokality, je v současnosti znám
z prvního naleziště uvnitř CHKO, a to z okraje obce Povrly, kde roste pod duby nad zahradní
osadou. V rámci zachování těchto lokalit je potřeba nejen nevykácet partnerské dřeviny, ale
také nenarušovat těžkou technikou půdní kryt. Hospodářské zásahy rovněž fragmentují lesní
celek, čímž rozruší jeho homogenitu. Pro houby to konkrétně může znamenat vpuštění větru
a případně slunečního světla, na což citlivé mykorhizní druhy obvykle reagují trvalým
ústupem.
Zbývající, dosud nejmenované skupiny hub je možno shrnout najednou. Jde především
o saprotrofní terestrické druhy (kromě výše uvedených stepních), které jsou nalézány sice
nahodile, ale řada z nich na svých lokalitách fruktifikuje trvale po mnoho let. Významný je
výskyt vzácné bedly ohňopochvé – Lepiota ignivolvata (ČS: EN) na vrchu Vysoký Ostrý
u Ústí n. L. jakožto na jediné lokalitě v CHKO České středohoří. Bohužel před několika lety
došlo k odtěžení části dospělé bučiny, což mělo na její výskyt neblahý vliv – poslední
záznam o nálezu je z roku 2002. Nicméně po hospodářském zásahu již lokalita nebyla
pravidelně sledována, takže není vyloučeno, že by se v nezasažených částech lokality mohla
dodnes někde vyskytovat. Naopak v trvale dobrém stavu jsou naleziště bedly Bucknallovy
– Cystolepiota bucknallii (ČS: EN) v Opárenském údolí u Lovosic, které pro ni představuje
také jedinou lokalitu v CHKO České středohoří. Tato mykologicky zajímavá lokalita hostí
např. i vzácnou terčovnici síťnatou – Disciotis venosa (ČS: EN), vázanou na inundační
porosty devětsilu lékařského. Z pohledu cennosti jejího výskytu bylo před několika lety
uskutečněno poněkud nešetrné rozšíření údolní cesty v úseku mezi Velemínem
a Černodolským mlýnem, které mělo za následek poškození populace devětsilů v některých
místech. Nicméně druh se zde stále vyskytuje, devětsilové plantáže by ovšem měly zůstat
uchráněné jakýmkoli dalším zásahům. Velmi překvapivé bylo objevení 87 let v ČR nezvěstné
zemničky žlutavé – Boubovia luteola (ČS: ?EX) v PP Třtěnské stráně v roce 2012. Tento
druh je velmi drobný a jeho nároky nejasné, nicméně protože byl nalezen na místě zarostlém
mladšími listnatými stromy a keři, nabízí se varianta nečinit právě tam žádný aktivní
management. V NPP Bílé stráně byly nalezeny některé zajímavé dřevní druhy, zejména
bolinka žlutá – Camarops lutea (ČS: CR) na mrtvé větvi lísky a také např. větvovka
teplomilná – Vuilleminia cystidiata (ČS: CR) na ležící větvi asi jasanu. Z toho vyplývá
požadavek neodnášet dřevní hmotu i z lokalit, kde trouchnivějící dřevo není hlavním
(ba třeba ani vedlejším) předmětem ochrany. Někdy však může být substrátem zajímavého
druhu i pařez – na jednom modřínovém byl nad hradem Střekovem jakožto na jediné lokalitě
v Českém středohoří v uplynulých letech pozorován hřib dřevožijný – Buchwaldoboletus
lignicola (ČS: EN). Z rašeliniště v PR Březina je pak znám historický nález čihovitky blatní
– Sarcoleotia turficola (ČS: CR; padesátá léta 20. století).
Na rozdíl od stavu botanického prozkoumání Českého středohoří zůstává tato oblast
z mykologického pohledu z větší části neznámá. Ačkoliv každým rokem přibývají nové
nálezy, na mnoha lokalitách, i slibných, dosud neproběhla jediná řádná mykologická exkurze.
V tomto kontextu je třeba nahlížet na relevanci tohoto stručného shrnutí.
75
3.7.1.2. Lišejníky
Vysvětlivky k formátu údajů:
EN – ohrožený taxon; VU – zranitelný taxon
České středohoří nemá nejbohatší lichenoflóru v Čechách, přesto se zde vyskytují zajímavé
a vzácné druhy. Lišejníky (lichenizované houby) rostou na nejrůznějších podkladech a jsou
velmi odolné vůči extrémnímu klimatu. Většina lišejníků je velmi citlivá na znečištění
životního prostředí a často jsou využívány jako bioindikátory. Zjednodušeně lze říci, že tam,
kde je hodně lišejníků, je čisté prostředí. V posledních 15 letech dochází k šíření některých
druhů dříve (cca od poloviny 50. let 20. století) považovaných téměř za vymizelé, např. více
druhů rodu Usnea – provazovka. Důvodem je především odsíření tepelných elektráren.
Vzhledem ke zvyšujícímu se podílu emitovaných sloučenin dusíku v ovzduší mají vyšší
tendenci k šíření některé druhy nitrofilní (rod Xanthoria). Je velmi obtížné chránit jednotlivé
druhy. Účinná je ochrana celých biotopů především formou maloplošných chráněných
území.
Velmi nápadný je ohrožený druh blýskavka žlutá (Fulgensia fulgens) – (EN). Roste
na vápnité půdě, korovitá stélka je malá, žlutá s červenohnědými plodničkami. Kvůli jeho
zabarvení ho lze těžko přehlédnout. V Českém středohoří byl považován za vyhynulý zhruba
od poloviny minulého století. V roce 2006 jej nalezla J. Kocourková v PP Třtěnské stráně. Na
podobných místech jako Fulgensia fulgens roste vzácně toninie bublinatá (Toninia sedifolia)
– (LC). Zajímavý je nález zranitelného druhu hávnatky blanité (Peltigera membranacea)
– (EN) v NPP Březinské tisy. Roste na čedičových balvanech již porostlých mechem.
Podobná hávnatka psí (Peltigera canina) – (EN) byla nalezena na Plešivci u Hlinné.
Na Plešivci v ledových jamách se vyskytuje pevnokmínek rozvětvený (Stereocaulon
dactylophyllum) s keříčkovitou stélkou. Jeho velmi dobře vyvinuté plodné exempláře jsou
hojné na suti Kamence u Starého Šachova. Další keříčkovitý lišejník je ohrožená dutohlávka
zetlelá (Cladonia cariosa) – (EN), rostoucí v NPP Kamenná slunce na půdě mezi jinými
dutohlávkami. V současné době je známo pouze několik jejích lokalit v České republice.
Zástupcem saxikolních lišejníků je teplomilná misnička (Lecanora argopholis) – (VU),
rostoucí pod vrcholem Lovoše na malém balvanu. Na jižním svahu Lovoše na čedičové
skalce roste rohovka horská (Dimelaena oreina) – (VU). V potocích s čistou vodou
se vyskytuje bradavnice přehlédnutá (Verrucaria praetermissa) – (VU). Hojná je
na čedičových balvanech v Pokratickém potoce na úpatí Bílých strání nebo v Podlešínském
potoce pod Vrkočem. Nejnápadnější (a nejcitlivější) jsou ale epifytické líšejníky rostoucí
na dřevinách. V současné době se v mnoha oblastech rychle šíří, což souvisí s odsířením
tepelných elektráren a zlepšením stavu ovzduší. Příkladem běžného druhu je terčník zední
(Xanthoria parietina) – (LC) se žlutou stélkou. Je dnes běžný dokonce v městské zástavbě.
Objevují se ale i lišejníky velmi citlivé na znečištění životního prostředí. Jsou to provazovky
(rod Usnea) s keříčkovitou stélkou. Nejhojnější jsou na keřích trnky, hlohu a větvičkách
modřínu. Provazovku chocholatou (Usnea subfloridana) – (VU), nalezneme na trnce
na východním úpatí NPR Bořeň u Bíliny. Citlivý druh je i vousatec hnědavý (Bryoria
fuscescens) – (VU), roste na Lovoši a na Sedle. Začátek intenivně probíhající rekolonizace
lze v současné době (rok 2012) pozorovat v porostech dřevin pod Velkým vrchem u Loun
kolem vojenské střelnice. Mezi dřevinami převažují trnky a hlohy. Kromě provazovek
se tu vyskytují vzácná terčovka (Punctelia jeckeri) – (VU) a terčovka hrbolkatá (Melanelixia
subarifera) – (VU), ohrožený druh terčovník lysý (Physcia aipolia) – (EN) a mnoho běžných
epifytických lišejníků.
3.7.1.3. Mechorosty
Vybrané druhy mechorostů, zjištěné recentně na území CHKO České středohoří, které jsou
zařazeny do některé z kategorií ohrožení v rámci červeného seznamu mechorostů (Kučera
et al. 2012) nebo jejich výskyt zasluhuje pozornost (publikovaná i nepublikovaná data):
76
CR – kriticky ohrožené
Cephaloziella stellulifera (Taylor ex Spruce) Schiffn. – drobnička hvězdovitá (Lbín, 1
km západně obce, kámen na mezi pod hlohem)
Ekologie: na písčité až jílovito-písčité půdě.
Rozšíření v ČR: Praha: Cibulka (originál C. cibulkensis Douin); jediná recentní lokalita
u Lbína na Litoměřicku, snad byla dosud přehlížena.
Gymnomitrion corallioides Nees – skulinatka korálová (PR Kamenná hůra, suť
na severním svahu)
Ekologie: na silikátových, větru exponovaných skalách v horách, vzácněji na humusu
ve štěrbinách skal.
Rozšíření v ČR: vzácně v Krkonoších, Hrubém Jeseníku a dále na jedné lokalitě v Českém
Středohoří (PR Kamenná hůra u Starého Šachova).
Targionia hypophylla L. – borečka vzácná (vrchol Borče, ventaroly)
Ekologie: typický xerofyt, rostoucí na holé zemi; u nás na humózní půdě na okrajích ventarol.
Rozšíření v Č R : pouze České středohoří (Boreč), kdysi sbírána i v okolí Mnichova Hradiště
(Mužský).
EN – ohrožené
Riccia huebeneriana Lindenb. – trhutka Hübenerova (Karlovka, dno vypuštěného
rybníka)
Ekologie: druh význačný pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží, typicky se vyskytuje
na dnech letněných rybníků; nezasahuje do hor.
Rozšíření v ČR: roztroušeně až vzácně převážně v jihozápadních, jižních a středních
Čechách a jižní Moravě, dále u Jablonce nad Nisou, na Opavsku (Raduň) a u Karviné
(Darkov, Louky).
Entosthodon pulchellus (H. Philib.) Brugués – nitrozubka spanilá
Ekologie: výslunné skalní a stepní stráně, vždy na holých a především vápnitých půdách,
mezi trsy trav, na prsti ve skalních štěrbinách.
Rozšíření: velmi vzácně v teplých a xerotermních oblastech; České středohoří (Kalvárie
a Vendula u Velkých Žernosek), recentně doložen z Venduly a NP Podyjí.
Pseudocrossidium revolutum (Brid.) R. H. Zander – patřásnatka ohrnutá (Vendula,
skalní štěrbina)
Ekologie: bazifilní druh na otevřených xerotermních stanovištích, na okrajích cest, betonu.
Rozšíření v ČR: doklady z Prahy (Petřín, Liboc), Kralup, okolí Slaného (Královice, Libušín),
Lounska (Koštice n. O.), Ivančic (Pekárka) a Mikulova (Sv. Kopeček). Další literární údaje je
nutné brát s rezervou pro časté záměny s P. hornschuchianum.
VU – zranitelné
Sphenolobus saxicola (Schrad.) Steph. – nuzenka skalní (na sutích: Binov, Bobří
soutěska, Kamenec, Kolný/Stvolinec, Starosti)
Ekologie: většinou na silikátových exponovaných skalách či skalních sutích v horách nebo
v inversních polohách.
Rozšíření v ČR: v současné době pravděpodobně pouze na 3 lokalitách v Českém
středohoří (Bobří soutěska, Kamenná hůra, Stvolinec), lokality v Krkonoších se nepodařilo
ověřit; uvádí se i z Jizerských hor a Hrubého Jeseníku.
Discelium nudum (Dicks.) Brid. – drobnolístek nahý (severně od Úštěka, čerstvě
vyčištěný příkop podle lesní cesty)
Ekologie: holé a vlhké jílovité půdě, náplavy rybníků, okraje málo používaných cest a vlhké
příkopy, staré kaolínové lomy.
77
Rozšíření v ČR: velmi ojediněle, záp. Čechy (Soos, Nevřeň, Kaznějov), Krušné hory
(Vejprty), České středohoří (Kravaře), Lažánky u Tišnova, Vidnava, Javorníky, v minulosti
i Třeboňsko. Při absenci sporofytu může být přehlížený. Územím České republiky prochází
jižní hranice jeho rozšíření v Evropě.
Gyroweisia tenuis (Hedw.) Schimp. – nahoústka útlá (Vendula, skalní štěrbina)
Ekologie: epiliticky na vápencích, často na bazických pískovcích, někdy na starém zdivu.
Rozšíření v ČR: nejvíce doložených lokalit v Chřibech, dále v Dolním Poohří a Podkrkonoší.
Physcomitrium eurystomum Sendtn. – měchýřočepka široústá (Malé Březno, při ústí
Lučního potoka; Svádov, náplav u přívozu)
Ekologie: obnažená jílovitá nebo písčitá hlína, nejčastěji dna a břehy vypuštěných rybníků
(často společně s P. sphaericum), břehy toků, náplavy.
Rozšíření v ČR: vzácně, v rybníkářských oblastech častější; zejména v nížinách, vystupuje
i do pahorkatin a může se vyskytnout i v nižších polohách hor.
Physcomitrium sphaericum (C. F. Ludw. ex Schkuhr) Fürnr. – měchýřočepka kulovitá
(Svádov, náplav u přívozu; Valtířov, břeh Labe u pískovny)
Ekologie: dna vypuštěných rybníků a jiných vodních nádrží, obnažené břehy toků, pole,
často společně s P. eurystomum.
Rozšíření v ČR: velmi roztroušeně až vzácně od nížin do nižších pohoří, zvláště
v rybníkářských oblastech.
Pogonatum nanum (Hedw.) P. Beauv. – ploníček nízký (Boreč, okraj lesa nad sutí
na severním svahu)
Ekologie: na obnažené půdě pod převisy kamenů, náspech cest hlavně v nížinách
a pahorkatinách
Rozšíření v ČR: aktuální rozšíření v ČR není publikováno.
Pterygoneurum subsessile (Brid.) Jur. – lupenitka přisedlá (Lukavec, bílá stráň)
Ekologie: na vápnité zemi, často na spraši na výslunných xerotermních místech ve velmi
teplých oblastech.
Rozšíření v ČR: hojně roztroušeno v českém a moravském termofytiku, do mezofytika
zasahuje jen okrajově na vhodných stanovištích.
Rhynchostegium megapolitanum (Blandow ex F. Weber et D. Mohr) Schimp.
– zobanitka otočená ( Kalvárie, jižní svah)
Ekologie: v teplomilných rozvolněných travních společenstvech na bazických substrátech,
často na mírně ruderalizovaných místech, v našich nejteplejších oblastech nížin
a pahorkatin.
Rozšíření v ČR: rozšíření nedokonale známé, patrně ale velmi roztroušeně ve všech našich
teplých oblastech, recentní doklady z jižní Moravy (Pouzdřanská step), Křivoklátska
(PR Baba) a Českého středohoří (Kalvárie).
Tetraplodon angustatus (Hedw.) Bruch et Schimp. – souzubka zúžená (na sutích
– Binov, Bobří soutěska, Kolný)
Ekologie: roste na humózní půdě, na kamenech překrytých humusem, na vývratech
i na ztrouchnivělém dřevě v horách. Na vlhčích místech exempláře řidší a vyšší.
Rozšíření v ČR: recentně velmi vzácně v Krkonoších (Labský důl), na Šumavě (Kyselovský
les, okolí Kašperských Hor), na Vyšebrodsku (NPR Čertova stěna – Luč).
Tetraplodon mnioides (Hedw.) Bruch et Schimp. – souzubka měříkovitá (na sutích
– Kamenná hůra, Kolný)
Ekologie: roste ve vyšších nadmořských výškách na humusu, na pařezech a v jizvách
stromů, ve skulinách skal, i na poněkud sušších místech.
78
Rozšíření v ČR: recentně Adršpach, Šumava, všude velmi vzácně, historicky uváděn
z Krkonoš (Obří důl, mezi Pomezními boudami a Sněžkou, Roemer, Nees) a z Adršpašských
skal (Sendtner, Velenovský).
LR-nt – blízké ohrožení
Isopaches bicrenatus (Schmidel exHoffm.) H.Buch – obděnka zoubkatá (Binov,
Blešenský vrch, Bobří soutěska, Čertova jizba, Kamenná hůra, Kolný, Modřín, Ostrý
u Milešova, Rovný u Stadic, Štěpánovská hora)
Ekologie: obvykle na holé, jílovité či písčité půdě, podél cest, na suchých místech,
vřesovištích apod., ojediněle i na skalách, spíše v nižších polohách.
Rozšíření v ČR: roztroušeně po celém území, poněkud hojněji ve středních
a severozápadních Čechách, na jihozápadní Moravě a ve Slezsku.
Lophoziopsis longidens (Lindb.) Konst. et Vilnet – křižítka protáhlá (Binov, Bobří
soutěska, Čertova jizba, Kamenná hůra, Kolný, Plešivec, Štěpánovská hora)
Ekologie: na sutích (silikáty) nebo na humusu silikátových skal, na borce stromů či na tlejícím
dřevě, hlavně v podhorských a horských oblastech.
Rozšíření v ČR: porůznu na řadě míst, v některých oblastech (jihovýchodní
a severovýchodní Čechy) chybí.
Mannia fragrans (Balbis) Frye & L. Clark – mozolka vonná (Kalvárie a Vendula)
Ekologie: xerofyt, rostoucí na holé sypké zemi, skalních teráskách pokrytých půdou
ve společenstvech svazu Festucion vallesiacae.
Rozšíření v ČR: porůznu až hojně v xerothermních oblastech v údolí Vltavy, Sázavy,
Berounky, v Českém středohoří, Podkrkonoší, na Kotouči u Štramberka a zvláště na jižní
Moravě.
Marsupella funckii (F. Weber et D. Mohr) Dumort. – obrutka Funckova (Kamenná hůra,
suť na severním svahu)
Ekologie: na holé ± kyselé zemi (hlinité okraje cest, úvozů), vzácněji na silikátových skalách
i kamenech; od nížin až do vysokohoří (zde častěji na skalách).
Rozšíření v ČR: roztroušeně až vzácně na většině území, hojně např. v jesenických
kotlinách, častěji rovněž v Českém středohoří. Dnešní skutečné rozšíření, hlavně v nižších
polohách, nepříliš známé.
Riccia cavernosa Hoffm. – trhutka dutinkatá (Svádov, náplavy Labe u přívozu; Žalhostice
– holá půda na břehu Labe)
Ekologie: druh význačný pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží, typicky se vyskytuje
na dnech letněných rybníků; nezasahuje do hor.
Rozšíření v ČR: roztroušeně až vzácně po celém území, prozatím není znám ze západních
Čech a severní Moravy.
Buxbaumia aphylla Hedw. – šikoušek bezlistý (Vaňov, severovýchodní svah, v lese)
Ekologie: na holé jílovito-písčité až písčité půdě na suchých světlých stanovištích v lesích.
Rozšíření v ČR: aktuální rozšíření v ČR není publikováno.
Tortella squarrosa (Brid.) Limpr. – vijozub kostrbatý (Ledviňák, skalní step; Vendula
– skalní step)
Ekologie: teplomilný druh, vázaný na bazickou půdu na výhřevných, obvykle otevřených
stanovištích, u nás jen v nižších polohách v termofytiku.
Rozšíření v ČR: roztroušeně v českém a moravském termofytiku.
Sphagnum obtusum Warnst. – rašeliník tupolistý (rašeliniště Březina)
79
Ekologie: Typický druh lučních rašelinišť či okrajů rybníků, nejčastěji v silně zamokřených
částech lokalit. Nezasahuje na vrchoviště (ani do laggů), do lesů apod.
Rozšíření v ČR: Poměrně vzácný druh, rozšířený na vhodných stanovištích zvláště
v Čechách (Soos u Františkových Lázní, okolí Mariánských Lázní, Mostu, Lovosic,
v Krušných horách, Brdech, na Křivoklátsku, v předhoří Šumavy, okolí Boskovic aj.). Dodnes
snad pouze v okolí České Lípy, Doks, v Českém středohoří, na Třeboňsku a hlavně
ve střední a jižní části Českomoravské vrchoviny.
3.7.2. Cévnaté rostliny
České středohoří, protažené od jihozápadu k severozápadu v délce přesahující 70 km,
je velmi diverzifikované. Floristicky nejbohatší a nejpozoruhodnější je termofytikum, kde
je koncentrována především vzácná nelesní flóra. V termofytiku na Lounsku převládají
na extrémních místech především xerotermofyty, které vyznívají směrem k severovýchodu
a prakticky končí na Lovoši, Radobýlu, max. na Trojhoře nebo Soudném kameni
u Třebušína, nebo na prudkých jižně orientovaných skalách či svazích průrvy Labe na sever
max. po Povrly, příp. Vrabinec – jako výspu tohoto typu vegetace. V této oblasti dále roste
řada vzácných druhů termofytních, které nerostou pouze na nejextrémnějších vysychavých
stanovištích, ale přesto jsou vázány pouze na teplé oblasti (např. druhy tzv. „bílých strání“).
Vzácné druhy jsou soustředěny především do refugií („lounské biogeografické ostrovy“
v intenzivně obdělávané krajině; některé druhy ovšem závislé na obdělávání). Rostou
v extrémních polohách svahů, které nebyly intenzivněji zúrodňovány (pouze extenzivně
paseny). Větších ploch je méně (Raná, Oblík, Srdov, Brník, Milá, Křížové vršky), menších
plošek celá řada (zejména u Libčevsi). V květeně termofytika dominují druhy s centry
rozšíření v panonské, pontické, jihosibiřské, submediteránní nebo submediteránně
-subatlantické oblasti. Řada druhů je považována za relikty teplejších období postglaciálu.
Druhy původem z jihu až jihovýchodu pochází ze sarmatské, druhy západosubmediteránně
-oceanické pochází z rónsko-rýnské migrační cesty. Nejvzácnější jsou především obligátní
xerotermofyty. Těžištěm jsou zejména kavyly, z nichž na Lounsku jsou zaznamenány
všechny české druhy: kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), k. chlupatý (S. dasyphylla), k. sličný
(Stipa pulcherrima), k. vláskovitý (S. capillata) a k. Ivanův (S. pennata), k. Smirnovův
(S. smirnovii), k. olysalý (S. zalesskii) Další stepní druhy: kozinec dánský (Astragalus
danicus), k. bezlodyžný (A. exscapus), k. rakouský (A. austriacus), česnek tuhý (Allium
strictum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), vlnice chlupatá
(Oxytropis pilosa), jihosibiřský geoelement divizna brunátná (Verbascum phoeniceum),
řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), řebříček
štětinolistý (Achillea setacea), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), žluťucha smrdutá
(Thalictrum foetidum), pupava bezlodyžná prodloužená (Carlina acaulis subsp. caulescens),
submediteránní hadí mordec šedý (Podospermum canum), submediteránní rohatec růžkatý
(Glaucium corniculatum), trýzel rozkladitý (Erysimum repandum), tužanka tuhá (Sclerochloa
dura), východomediteránní archeofyt jablečník obecný (Marrubium vulgare), suboceanicko
-submediteránní černohlávek dřípatý (Prunella laciniata), len rakouský (Linum austriacum),
hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), pontický druh hlaváček jarní (Adonis vernalis),
mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), pelyněk pontický (Artemisia pontica),
řebříček panonský (Achillea pannonica), velmi vzácná východoevropská silenka lepkavá
(Silene viscosa). Vzácné jsou druhy záraz (mordovek), např. mordovka písečná
(Phelipanche arenaria), záraza namodralá (Orobanche coerulescens), z. síťnatá
(O. reticulata), z. žlutá (O. lutea), z. bílá šalvějová (O. alba subsp. major), z. hřebíčková
(O. caryophyllacea), z. zardělá (O. kochii), mordovka nachová pravá (P. purpurea subsp.
purpurea).
Specifické jsou vzácné druhy karbonátových, silně zásaditých půd na slínech a opukách
bílých strání při jižním obvodu CHKO ČS prakticky od Loun po Úštěk (a dále s kombinací
mezofilnějších druhů i na Děčínsku a např. na Babinách). Bohaté jsou především nejvíce
osluněné, prudké stráně s tendencí k sesuvům. Rostou zde obligátní kalcifyty, např.
koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), hadí mord španělský (Scorzonera
80
hispanica), dále hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), tořič hmyzonosný (Ophrys
insectifera), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), pětiprstka hustokvětá
(Gymnadenia densiflora), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač nachový
(Orchis purpurea), vzácně vstavač vojenský (Orchis militaris), okrotice bílá (Cephalanthera
alba), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), v. zelenavý (P. chlorantha), vstavač osmahlý
(Orchis ustulata), v. kukačka (O. morio), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora),
černohlávek dřípatý (Prunella laciniata), pontický geoelement s českou exklávou len žlutý
(Linum flavum), dále sasanka lesní (Anemone sylvestris), čičorka pochvatá (Coronilla
vaginalis), smldník jelení (Peucedanum cervaria), jetel horský (Trifolium montanum), starček
roketolistý (Senecio erucifolius), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), plamének přímý
(Clematis recta), třemdava bílá (Dictamnus albus), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), jeřáb
dunajský (Sorbus danubialis), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kostřava
ametystová (Festuca amethystina), dub pýřitý (Quercus pubescens), místy v rozsáhlých
porostech bělozářka větvitá (Anthericum ramosum). Na velmi vzácných pěnovcových
prameništích v CHKO ČS, např. u Dřevců, roste ostřice Davallova (Carex davalliana), kruštík
bahenní (Epipactis palustris), na prameništích na Třtěnských stráních bařička bahenní
(Triglochin palustre). Lokality extrémně zásadité nebo slané mají specifickou subhalofilní
vegetaci, jejíž větší část je soustředěna mimo CHKO ČS v Poohří. Většinou se jedná
o sekundární vegetaci narušovaných stanovišť s vyšší koncentrací solí a uhličitanu
vápenatého. Vzácnější druhy: jetel přímořský (Plantago maritima), ostřice žitná (Carex
secalina), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus s. l.) a štírovník tenkolistý (Lotus
tenuis), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), častější ledenec přímořský (Tetragonolobus
maritimus).
Druhově bohaté jsou tzv. „louky Babinského typu“ (některé dříve označované
i tzv. „louky orchideové“) s výskytem druhů lučních, lesních i mokřadních, teplomilných
i mezofilních v rámci jedné lokality (př. Babinské louky, Bohyňská lada, okolí Milešovky).
Rostou zde: zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia), hadí mord nízký (Scorzonera humilis),
kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), prasetník plamatý
(Hypochaeris maculata), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), oměj pestrý (Aconitum
variegatum), hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus), vzácně prha arnika (Arnica
montana), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), tolije bahenní (Parnassia palustris), vrba
nízká (Salix repens), v. rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia), kosatec sibiřský (Iris sibirica),
bledule jarní (Leucojum vernum), hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum), škarda ukouslá
(Crepis praemorsa), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vstavač mužský (Orchis
mascula). Vzácnější jsou i některé stínomilnější, vápnomilné druhy dubohabřin: oměj vlčí
mor (Aconitum lycoctonum), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), medovník velkokvětý
(Melittis melissophyllum), z dalších lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kruštík polabský
(Epipactis albensis), dále k. růžkatý (E. muelleri), k. ostrokvětý (E. leptochila), k. širolistý
oddálený (E. latifolia subsp. distans). V suťových, stinnějších lesích roste třtina pestrá
(Calamagrostis varia), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), na Děčínsku tis
červený (Taxus baccata); v boru u Karlovky byl nalezen subatlantský druh žebrovice
různolistá (Blechnum spicant).
Vzácné druhy skal, skalních terásek, štěrbin, sutí (méně zazemněných),
příp. náhradních stanovišť (zdi apod.) jsou: kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), hvězdnice
alpská (Aster alpinus), kyvor lékařský (Ceterach officinarum), lopuštík skloněný (Hackelia
deflexa), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus), medvědice léčivá (Arctostaphyllos uvaursi), kosatec bezlistý (Iris aphylla), středoevropský (hercynský) teplomilný endemit zvonek
jemný (Campanula gentilis), strošek pomněnkový (Lappula squarrosa), bříza skalní (Betula
petraea), dále jestřábník bledý Winklerův (Hieracium schmidtii subsp. winkleri) a jestřábník
bledý různolistý (Hieracium schmidtii subsp. diversifolium).
Vzhledem k tomu, že biotop rašelinišť je ojedinělý v CHKO ČS, přítomné druhy jsou
i druhy vzácnými. Jsou to: bublinatka jižní (Utricularia australis), suchopýr úzkolistý
(Eriophorum angustifolium) i s. širolistý (Eriophorum latifolium), zdomácnělá rosnatka
okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Dalšími vzácnými druhy jsou subboreální hruštičky,
z nichž nyní roste v CHKO pouze hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotudifolia) např.
81
na Houžetíně, h. prostřední (P. media) na Kamenné hůře. Z lužních, např. druhů vázaných
na nivy pouze u Lučního potoka ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), a jen
na Českolipsku áron plamatý (Arum maculatum).
Jedinečná společenstva vzácných teplomilných druhů plevelů jsou vyvinuta při okrajích
polí na opukovém podkladě Lounska a Litoměřicka. Rostou zde např. zběhovec trojklaný
pravý (Ajuga chamaepitys subsp. chamaepitys), svízel trojrohý (Galium tricornutum),
dejvorec velkoplodý pravý (Caucalis platycarpos subsp. platycarpos), trýzel rozkladitý
(Erysimum repandum), pryšec srpovitý (Euphorbia falcata), tužanka tuhá (Sclerochloa dura).
Endemismus
V CHKO ČS se vyskytují některé druhy, vázané pouze na České středohoří. Na Rané byla
popsána endemická forma kavylu sličného (Stipa pulcherrima f. nudicostata). Endemickými
druhy jsou některé jeřáby v širším území labského údolí: jeřáb český (Sorbus bohemica),
j. soutěskový (Sorbus portae-bohemicae), j. labský (S. albensis), pouze na Milé roste druh
jeřáb milský (Sorbus milensis). Pouze na skalách a sutích Ústecka roste jestřábník bledý
různolistý (Hieracium schmidtii subsp. diversifolium) – Kozí vrch a těsně mimo CHKO ČS
na Mariánské skále (druh je tedy endemitem Českého středohoří, ale ne již CHKO ČS).
Na skalách v údolí Labe (např. Vrkoč) roste český endemit lomikámen trsnatý vlnatý
(Saxifraga rosacea subsp. steinmannii).
Příklady vzácných druhů na hranici světového areálu a druhů rostoucích pouze v CHKO ČS
CHKO ČS je severní hranicí exklávního výskytu submediteránního druhu pískavice
provensálská (Trigonella monspeliaca) – Radobýl; západní hranicí exklávního rozšíření
euroasijského kontinentálního druhu ovsíř stepní čedičový (Helictotrichon desertorum subsp.
basalticum) – Janský vrch, Raná, Oblík; pouze z CHKO ČS je znám druh
východoevropských stepí kavyl olysalý (Stipa zalesskii).
V Čechách je na pouze na znělcové Milešovce považován za původní výskyt růže
májové (Rosa majalis); prozatím v kultivaci je růže Sabinova (R. sabinii), která rostla u Rýdče
do r. 1967 na jediném místě v ČR. V současné době pouze z břehů Labe severně od Ústí
nad Labem je v současné době znám výskyt druhu říčních štěrkopískových náplavů
drobnokvět pobřežní (Corrigiola littoralis).
Vzácné druhy mimo areál
Otázkou je původnost druhů: podkovky chocholaté (Hippocrepis comosa) na Bílých stráních
u Pokratic; podražce křovištního (Aristolochia clematitis) na Satanu; katránu tatarského
(Crambe tataria) na Rané; koprníku štětinolistého (Meum athamantichum) na Březině;
rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) byla do PR Březina pokusně vysazena v roce
1952.
3.7.3.1. Komentovaný seznam chráněných druhů rostlin
Vysvětlivky k formátu údajů:
– vědecké jméno taxonu (příp. synonymum);
– české jméno taxonu (příp. synonymum);
– druhy chráněné podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.: KO – kriticky ohrožený druh, SO – silně
ohroženýdruh, O – ohrožený druh;
– EVD - Evropsky významný druh (dle Přílohy II směrnice č. 92/43/EEC);
-EVD* - prioritní Evropsky významný druh (dle Přílohy II směrnice č.92/43/EEC);
– kategorie podle Černého a červeného seznamu České republiky (Danihelka 2012): A1
– vyhynulý (vymizelý) druh, A2 – nezvěstný druh, A3 – nejasný případ, C1 – kriticky
ohrožený druh, C2 – silně ohrožený druh, C3 – ohrožený druh, další členění pro autochtonní
populace C1 a C2: t – na sestupu, r – vzácnost, b – kombinace obou, C4a – vzácnější druh
vyžadující pozornost (zranitelný), C4b – vzácnější druh vyžadující pozornost (nedostatečné
údaje);
82
– výskyt v oblastech: CL – Českolipsko, ČK – Českokamenicko, DC – Děčínsko, LN
– Lounsko, LO – Lovosicko, LT – Litoměřicko;
– * před vědeckým jménem: v současnosti problematický druh v CHKO ČS (např.: zavlečený
druh, druh není delší dobu pozorován – ale není považován za nezvěstný, výskyt v těsné
návaznosti za stávající hranicí CHKO ČS; konkrétní problematika vždy uvedena v popisu).
Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum (A. vulparia) – oměj vlčí mor (o. vlčí) (O,
C4a): stinná místa v zářezu potoka Granátka pod Dřevci, severní úpatí vrchu Lhota
u Milešova, severní svahy vrchu Jezerka u Borče.
Aconitum variegatum – oměj pestrý (O, C3): velmi roztroušeně Milešovské středohoří,
např. Hradišťanská louka, úpatí Milešovky, severní úpatí Solanské hory, dále Babiny
– Čeřeniště – Ovčárna, CL/DC – vlhké vrbiny a louky v okolí Karlovky.
Adenophora liliifolia – zvonovec liliolistý (KO, C1b, EVD): v současnosti pouze PP
Babinské louky, fluktující populace na louce (až 200 jedinců), druh sledován, probíhá kosení
louky a management populací.
Adonis vernalis – hlaváček jarní (O, C2b): louky, křoviny, především LN, LO, LT, MO části
CHKO ČS, hojně např. jižní svahy Oblíku, Raná, kopce u Libčevsi, LT (po průlom Labe).
Allium strictum – česnek tuhý (SO, C2r): stepní stráně, skály, štěrbiny skal, ojediněle
– vzácně, LN, LO, ojediněle (Kuzov), LT a UL (údolí Labe).
Anemone sylvestris – sasanka lesní (O, C2b): vzácněji na suchých loukách a křovinách,
vázána na karbonátové půdy, roztroušeně na bílých stráních (především LN, LO, LT), špatně
snáší kosení, častěji na bílých stráních v okolí Litoměřic, z lokalit v okrese UL vymizela.
Anthericum liliago – bělozářka liliovitá (O, C3): skalnaté stráně, sutě na vyvřelinách (velmi
ojediněle i na opuce), především – LN, LO, LT, MO, UL, údolí Labe po Vrabinec,
na vhodných stanovištích hojná.
Arctostaphyllos uva-ursi – medvědice léčivá (SO, C2r): skály, pouze PR Lipská hora
a NPR Milešovka (Výří skály), celkem plocha populace do cca 25 m2, v ČS kriticky ohrožený
a velmi zranitelný druh.
Arnica montana – prha arnika (p. chlumní) (O, C3): dříve častěji, dnes pouze Milešovsko
(louky u Mukova, Hradišťanská louka), louky u Kamenického Šenova, celkem do 100 rostlin,
na území ČS kriticky ohrožený druh, lokality v Milešovském středohoří v posledních letech
neověřené, vyžaduje monitoring a management.
Arum maculatum – áron plamatý (O, C3): roztroušeně, úzké nivy potoků, pouze CL, ČK
(severovýchodní část CHKO ČS), např. Bobří soutěska, Slunečná, Brložec.
Asplenium adiantum-nigrum – sleziník černý (KO, C1r): sutě, skály, velmi vzácný druh,
v současnosti znám pouze z PR Sluneční stráň a z Čertovy jizby u Ústí n. L.-Brné, dříve
NPR Milešovka, v CHKO ČS celkově pouze několik rostlin.
Aster alpinus – hvězdnice alpská (KO, C1b): skály, štěrbiny skal, sutě, velmi vzácný druh,
pouze NPR Sedlo; pouze několik rostlin v CHKO ČS; pozn.: nejbohatší populace druhu v ČR
– NPR Bořeň (mimo CHKO ČS).
Aster amellus – hvězdnice chlumní (O, C3): zřídka na okrajích remízků, opuštěné sady,
jižní část území – především LN, LO, LT, karbonátové půdy (typ "bílé stráně" – zde hojněji),
UL – nápadný ústup v severní části arely na Ústecku, vzácnější výskyt v PR Kozí vrch.
Aster (Crinitina, Galatella) linosyris (Linosyris vulgaris) – hvězdnice zlatovlásek
(zlatovlásek obecný) (O, C3): termofytikum vápenaté půdy, koncentrovanější naleziště LN
(Třtěno, Oblík, Raná, Kamenná slunce, Baba a další), širší údolí Labe (Lovoš, Radobýl, Kozí
vrch), na některých lokalitách probíhá management kosení, redukce křovinatých lemů, hojný
druh.
83
Astragalus austriacus – kozinec rakouský (SO, C3): termofytikum, roztroušeně na LN,
MO, LO, LT (např. Radobýl, Malíč, Kalvárie, průlom Labe, na východ vyznívá).
Astragalus danicus – kozinec dánský (O, C3): termofytikum, zejména MO, LN, LO, řídce
LT, reaguje na management (zejména extenzivní pastvu) rozšiřováním populace.
Astragalus exscapus – kozinec bezlodyžný (SO, C2b): termofytikum, xerotermofyt, řídce
(sešlapávaná místa, aktivní extenzivní pastva), zejména LN, MO, LO, LT vyznívá (Radobýl),
lokálně i větší populace (Raná).
Aurinia (Alyssum) saxatilis – tařice skalní (O, C4a): skály v celé západní a střední části
CHKO ČS, relat. hojně (průrva Labe od Lo po Vrabinec, LN kopce), místy na náspech, zdech
(Milešov, Střekov).
Biscutella laevigata subsp. varia (B. varia) – dvojštítek hladkoplodý proměnlivý
(d. měnlivý)(O, C3): vzácně, reliktní druh, početnější populace UL – u Církvic a Sebuzína
i v zahradách v chatové osadě, vzácně PR Sluneční stráň, PP Divoká rokle, PR Kozí vrch.
Calamagrostis varia – třtina pestrá (SO, C1b): vzácně, druh přehlížen?, znám z NPR
Milešovka, mimořádně vzácný druh, vyžadoval by zacílený průzkum.
*Calla palustris – ďáblík bahenní (O, C3): CL – těsně za hranicí CHKO ČS – Stvolínky
(u Bobřího potoka) a u Stvolíneckých rybníků východně od vsi, jinde v rámci CHKO ČS?.
Campanula bononiensis – zvonek boloňský (O, C2b): křovinaté lemy, výskyt velmi
roztroušený, LO (např. Lovoš), více na UL (Podlešín, Chvalov, Dolní Zálezly), LT a LO
– Porta Bohemica, LN – Svinky.
Carex (Vignea) davalliana – ostřice (tuřice) Davallova (O, C2t): velmi vzácně,
v posledních letech zaznamenána u Mukova a ze slatiny v Dřevcích. Probíhá management
kosení.
Carex secalina – ostřice žitná (SO, C2t): vzácněji, subhalofilní druh, okraje pole
pod vrchem Syslík, okolí Třtěna (návaznost na populace z dolního Poohří), obec Milá.
Cardaminopsis (Arabidopsis) petraea – řeřišničník skalní (KO, C2r): vzácně, skály, sutě,
LO – Boreč, mimořádně vzácný druh známý z CHKO ČS z jediné lokality, vyžaduje
monitoring.
Centaurea triumfettii – chrpa chlumní (O, C3): křoviny, okraje luk, louky, LN častěji,
roztroušeně na lokalitách jižně od spojnice LT – UL, severněji např. Kozí vrch.
Cephalanthera damasonium – okrotice bílá (O, C4a): v současnosti přibývají naleziště
zejména v jižní a střední části CHKO ČS, více LO, Milešovsko, UL, jižně DC, vzácněji
na východ od LT.
Cephalanthera longifolia – okrotice dlouholistá (O, C2b): velmi vzácně, v současnosti
známa pouze ze Soudného kamene u Třebušína a bučiny u Jedlky v údolí Ploučnice, kriticky
ohrožený druh CHKO ČS, nutný monitoring a ochrana stanovišť při lesním hospodaření.
Cephalanthera rubra – okrotice červená (SO, C2): recentně několik malých populací,
desítky ex. v NPR Lovoš,a u Panenské skály jižně od Ústí n. L.-Vaňova, ostatní populace
do 10 ex. (východní úpatí vrchu Srbsko u Leské, jižní úpatí Štěpánovské hory /mimo PR/,
východní úpatí vrchu Ostrý u Milešova, východní úpatí Sutomského vrchu, severní úpatí
vrchu Jezerka, jižní úpatí při hranicích PR Sluneční stráň, Čertova jizba u Ústí n. L.- Brné,
dříve Sedlo).
Ceratophyllum submersum – růžkatec potopený (SO, C3): velmi vzácně, znám pouze
z rybníčka na Kamýku.
Ceterach officinarum (Asplenium ceterach) – kyvor lékařský (KO, C1r): mimořádně
vzácný, kriticky ohrožený druh, v roce 2012 pouze jediná rostlina, skály za Střekovem u UL.
84
Clematis recta – plamének přímý (O, C3): křoviny, více lokalit ve střední části CHKO ČS
– LT, LO, UL (údolí Labe, bílé stráně v okolí Litoměřic), na sever po Velké Březno
a Dobkovice, řidčeji na LN.
*Corallorhiza trifida – korálice trojklaná (SO, C2b): naposledy 1 rostlina u Nového Dvora
východně od Lbína v r. 1979.
Coronilla vaginalis – čičorka pochvatá (SO, C2b): roztroušeně pouze na karbonátových
půdách, bílé stráně u Litoměřic, Malíče, Kamýku, Libochovan, LO – Houžetín, LN – Libeš,
Třtěno, bílá stráň pod Oblíkem.
Corrigiola littoralis – drobnokvět pobřežní (KO, C1t): jednoletka, přímo vázaná
na štěrkové a písečné náplavy Labe, mezi Ústím nad Labem (železniční most) a Děčínem
(soutok Ploučnice a Labe), např. Valtířov, Velké Březno, Povrly, Nebočady, fluktuace
početnosti, významně ohrožen plánovanými stavebně-technickými úpravami řeky Labe.
Cornus mas – dřín jarní (O, C4a): ojediněle, bez větších porostů, např. LN – Oblík, Raná;
LO – Boreč, Košťálov, Lipská hora, MO – Milá, UL – Vrabinec, LT – Kalvárie.
*Crambe tataria – katrán tatarský (KO, C2r, EVD): zavlečený druh, pouze Raná
(NPR Raná), v současnosti do 5 kvetoucích rostlin, jsou okousávány při extenzivní pastvě.
Crocus albiflorus – šafrán bělokvětý (SO, C2r): vyskytuje se v jedné populaci asi 400
rostlin v PP Farská louka, probíhá management – kosení louky, odstraňování mechu, výskyt
pravděpodobně druhotný.
Cryptogramma crispa – jinořadec kadeřavý (SO, C1r): ojedinělý přechodný výskyt
na severně orientované suti v PR Kamenná hůra v r. 1988.
Cypripedium calceolus – střevíčník pantoflíček (SO, C2b, EVD): ubývající druh, recentně
známo pouze několik trsů na Bílých stráních u Litoměřic (Pokratic) a na Houžetíně, probíhá
management populací, na území CHKO ČS kriticky ohrožený druh.
Dactylorhiza fuchsii subsp. fuchsii – prstnatec Fuchsův pravý (O, C4a): ojediněle lesní
lemy a louky, častěji na CL, DC, koncentrovaněji např. Bohyňská lada, Janovice, Velká
Javorská, vzácně UL – PP Babinské louky, v Milešovském středohoří vymizel. Management
kosením, obnova lesních louček a světlin.
Dactylorhiza incarnata – prstnatec pleťový (SO, C1b): velmi vzácně, recentně pouze CL,
louky u Kravař.
Dactylorhiza majalis (subsp. majalis) – prstnatec májový (O, C3): vlhké louky
– Milešovsko (Štěpánov, Lukov, Březina), LO – louky severně od Lipské hory, UL – Babinské
louky, DC – Bohyně, podél železniční tratě od DC po Malé Chvojno roztroušeně, ČK,
Kamenický Šenov (Nový Oldřichov).
Dianthus gratianopolitanus – hvozdík sivý (SO, C2r): skály, skalní štěrbiny a plotny, velmi
vzácně, PR Lipská hora, NPR Milešovka, Průčelská rokle u Ústí n. L.-Brné.
Dianthus superbus (subsp. superbus) – hvozdík pyšný pravý (SO, C2t): vzácně
na loukách a v lesních lemech, LT – severně od Trojhory, LO – NPR Boreč, úpatí vrchu
Líšeň u Mrskles, DC – PR Bohyňská lada, Horní Oldřichov, značně ohrožený druh, lokality
vyžadují monitoring a manegementové zásahy.
Dianthus sylvaticus (D. seguieri) – hvozdík lesní (h. křovištní, h. Seguierův) (O, C3):
recentně západní úpatí vrchu Klobouk u Krásného Studence na Děčínsku, na území CHKO
ČS mimořádně vzácný a fytogeograficky významný druh, vyžaduje monitoring a v případě
potřeby managementové zásahy.
Dictamnus albus – třemdava bílá (O, C3): křoviny, teplomilné doubravy, dosti hojně
na vhodných stanovištích v údolí Labe (na sever po Kozí vrch), mezi LT a Třebušínem,
Třebenicko, vyznívá ke Štěpánovské hoře, Svinky, vzácně Oblík a jinde.
85
*Dracocephallum austriacum – včelník rakouský (KO, C1r, EVD): v CHKO ČS jediná
desetiletí známá lokalita – Deblík, 2 rostliny naposledy r. 1995, nezvěstný?
Drosera rotundifolia – rosnatka okrouhlolistá (SO, C3): původní naleziště rašeliniště
pod Sedlem (dnes?), recentně v PR Březina – vysazena v r. 1952 – zde prosperuje, probíhá
management odstraňování vrb, limitace přirůstání rašeliníku.
Epipactis albensis – kruštík polabský (SO, C2b): LT/LO: Pokratický potok, Lukov, Milešov,
Skalice u Třebívlic, CL: Stružnice, DC: u Děčína, vzácný druh, ale částečně zřejmě také
uniká pozornosti.
Epipactis atrorubens – kruštík tmavočervený (O, C3): vápnomilný druh, Třebívlicko
– Houžetín, PP Košťálov – dříve, Libochovany, PP Divoká rokle, Roztoky), vzácný druh,
populace většinou početně slabé a citlivé, vyžadují monitoring a v případě potřeby
managementové zásahy, případně citlivé lesní hospodaření.
Epipactis leptochila (subsp. leptochila) – kruštík ostrokvětý pravý (KO, C1r): velmi
vzácný druh známý zatím ze dvou lokalit, částečně zřejmě také přehlížen, Štěpánov – úpatí
Štěpánovské hory (pod PP Š. h.), úpatí svahů mezi Hostovicemi a Větruší u Ústí n. L.
Epipactis muelleri – kruštík růžkatý (SO, C2b): znám pouze z Bílých strání u Pokratic
(několik rostlin), kriticky ohrožený druh v CHKO ČS, vhodný monitoring populace, případně
též citlivé prosvětlení porostu v místě výskytu.
Epipactis palustris – kruštík bahenní (SO, C2t): recentně známé pouze 2 populace na UL
– Babinské louky a LO – slatina u Dřevců, velmi vzácný druh vyžaduje monitoring
a management.
Epipactis purpurata – kruštík modrofialový (O, C3): roztroušené lokality na LO
– Třebívlicko (Skalice, Děkovka), Boreč, Milešov, Velemín, NPR Lovoš, UL – Vysoký Ostrý,
DC – Nová Bohyně, CL – Radečský kopec.
Festuca amethystina – kostřava ametystová (KO, C1r): recentně pouze Houžetín
u Třebívlic (populace cca 100 rostlin), populace v PR Hradišťanská louka v posledních letech
nepotvrzena, probíhá management kosení, mimořádně vzácný a významný taxon, vhodný
pravidelný monitoring.
Gagea bohemica – křivatec český (SO, C2r): v současnosti znám v jedné populaci Porta
Bohemica – PR Kalvárie, občasný management redukce křovin.
*Galanthus nivalis – sněženka podsněžník (O, C3): vzácně, ČK – při okraji města, CL
– Janovice/ Kravaře (Binov), druh zavlečený ze zahrádek?
Gentiana (Tretorhiza) cruciata – hořec (prostřelenec) křížatý (O, C2b): vzácný a značně
ohrožený druh, bílé stráně v okolí Litoměřic, Houžetín, v údolí Labe na úpatí Lovoše,
na Kubačce u Prackovic n. L., u Moravan, Chvalova a u Dobkovic (DC), většina populací
početně slabá, vyžaduje managementové zásahy a monitoring, management kosení,
odstraňování stařiny.
Gentianella amarella subsp. amarella – hořeček nahořklý pravý (SO, C1t): jediná
populace UL – u Malého Chvojna v zářezu železniční tratě, fluktující populace, v posledních
letech až přes 1000 ex., probíhá cílený management populace kosení, obsékání skupin
rostlin. Druhá populace NPP Boreč nad sutí, několik jedinců. Další populace těsně za hranicí
CHKO ČS – LN – v údolí Hrádeckého potoka.
Glaux maritima – sivěnka přímořská (KO, C1t): Třtěno, dříve na více místech, dnes pouze
okraj nádrže ve Třtěně (lokalita přeseta travní směsí v r. 2004, od té doby (?), mimořádně
vzácný a kriticky ohrožený druh, vyžaduje monitoring a managementové zásahy.
Globularia bisnagarica (G. punctata) – koulenka prodloužená (k. vyšší) (O, C3):
obligátní kalcifyt, LT – bílé stráně u Litoměřic, Malíče, Žitenice, Porta Bohemica – Vendula,
86
LO – pravděpodobně vysazená na bílých stráních u Vlastislavi, management – odstraňování
stařiny, křovin.
Gymnadenia conopsea – pětiprstka žežulník (O, C2t): LN vzácně Lenešický vrch, LO
– Houžetín, jihozápadní úpatí Solanské hory, LT – bílé stráně u Pokratic, Malíče, DC
– Bohyňská lada, okolí železniční trati u Jílového u Děčína, management kosení luk, redukce
křovin na většině lokalit s výskytem druhu.
Gymnadenia densiflora – pětiprstka hustokvětá (KO, C1b): LT – bílé stráně u Pokratic,
Knoblošky, Kamýku, LO – louka pod Solanskou horou, Houžetín, Skalice u Třebívlic, probíhá
management většiny lokalit – kosení, redukce křovin.
Helichrysum arenarium – smil písečný (SO, C2b): velmi vzácně, LT/UL: pouze PR
Kalvárie (část Vendula) v údolí Porta Bohemica, východně od Libochovan, Havraní skála
u Sebuzína. Kriticky ohrožený druh CHKO ČS, potřebný monitoring a případné podpůrné
zásahy.
Helictotrichon desertorum – ovsíř stepní (KO, C1r): LN/MO: suché stepní stráně, vzácně,
Raná (1 velká populace, 2 menší populace), Oblík, Janský vrch (velmi malá populace).
Huperzia selago – vranec jedlový (O, C3): pouze spodní část severně orientovaných sutí
v PR Kamenná hůra.
Hypericum elegans – třezalka sličná (SO, C2r): LN/LO: vzácně, recentně menší populace
Kamenná slunce, Syslík.
Inula germanica – oman německý (SO, C2b): recentně LN – Oblík a další vrchy, UL
– Moravany.
Iris aphylla – kosatec bezlistý (SO, C2b): skály, sutě, svahy, vzácně LN Oblík, Brník?, LO
– Milešovka, Ostrý, především údolí Labe mezi LT a ÚL roztroušeně; subsp. aphylla (snad
většina lokalit), subsp. fieberii (popsán ze Sedla).
Iris sibirica – kosatec sibiřský (SO, C3): vlhké louky, UL – Babinské louky,
LO – pod Lipskou horou, úpatí vrchu Ostrý u Milešova, TP – Březina, louky u Lukova,
Štěpánova.
Juncus gerardii – sítina Gerardova (SO, C1t): slané půdy na LN, okolí Třtěna.
*Juncus sphaerocarpus – sítina kulatoplodá (KO, C1t): velmi vzácně ve vysýchajících
kalužích a na podmáčených polích, LT – nalezena severně od Mostné hory, málo známý
druh, aktuální informace schází, vhodný cílený průzkum.
Laserpitium prutenicum – hladýš pruský (SO, C3): vzácně, květnaté louky, dnes
UL – Babinské louky, DC – Horní Oldřichov, vzácný druh, vhodný management lokalit.
Lathyrus heterophyllus – hrachor různolistý (SO, C2r): podhorské louky, křoviny,
recentně pouze TP/LO – Milešovsko (Hradišťanská louka), LT/UL – Martinská stěna, velmi
vzácný, v území kriticky ohrožený druh vyžadující monitoring a v případě potřeby podpůrné
zásahy.
Lathyrus pannonicus – hrachor panonský (KO, C2b): v CHKO ČS vzácný hrachor, pouze
poddruh L. p. subsp. collinus – h. p. chlumní (KO, C2b):, stepní a lesostepní stráně,
křoviny, velmi roztroušeně, Lovoš, Bílé stráně, údolí Labe od LT po UL, LO, LN, Kozí vrch,
Košťálov, Milá, Oblík.
Leucojum vernum – bledule jarní (O, C3): nivy potoků, lužní porosty roztroušeně
LO/TP/LT, místně hojněji DC/CL, téměř chybí na LN/MO.
*Lilium bulbiferum – lilie cibulkonosná (SO, C2b): velmi vzácně, údaj CL – Bínov (80. léta
20. stol.), zplanělá?
87
Lilium martagon – lilie zlatohlavá (O, C4a): roztroušeně po celém území, především
dubouhabřiny, křoviny i louky (Malíč, Hradišťanská louka), místy management kosení,
odstraňování křovin (podpora kvetení).
Linum flavum – len žlutý (O, C2b): vzácně, kalcifyt, LT – Bílé stráně v okolí Litoměřic,
LN – nově PP Třtěnské stráně, management odstraňování křovin, kosení; zřejmě vysazený
na bílých stráních u Vlastislavi.
Linum tenuifolium – len tenkolistý (O, C3): na sušších stráňkách a loukách, jižní část
CHKO ČS, od Litoměřic, přes průlom Labe na Lovosicko, Třebenicko (stráně nad Teplou),
lounské vrchy (Oblík, Raná).
Lunaria rediviva – měsíčnice vytrvalá (O, C4a): velmi roztroušeně v trojúhelníku
UL – Úštěk – DC, Sedlo, inverzní polohy (Bobří soutěska, Průčelská rokle).
Melittis melissophyllum – medovník meduňkolistý (m. velkokvětý) (O, C4a): křoviny,
teplomilné světlé doubravy, místy i okraje luk (Leská) roztroušené lokality především
v Labském a Milešovském středohoří, chybí na CL.
*Meum athamanticum – koprník štětinolistý (O, C3): Březina, několik rostlin na louce
na plató, druh zřejmě zavlečen z Krušnohoří, nověji nalezen také u Neznaboh na Ústecku.
Muscari tenuiflorum (Leopoldia tenuiflora) – modřenec (modravec) tenkokvětý
(O, C2b): termofytikum, xerotermofyt, LT, LO, MO, LN, nejteplejší části TP; Štěpánovská
hora, nejseverněji v PR Sluneční stráň, management kosení a extenzivní pastva stepních
ploch.
Myosotis stenophylla – pomněnka úzkolistá (KO, C1b): výslunné stráně, LN – Oblík
a další místa (Srdov), LO – Boreč.
*Najas (Caulinia) minor – řečanka (řečanečka) menší (KO, C1b): recentně nalezeno
několik rostlin těsně za hranicí CHKO ČS (slepá ramena Labe „Na slavíku“ východně
od Litoměřic), je velká šance na současné opětovné šíření druhu i do CHKO ČS.
Nasturtium officinale – potočnice lékařská (O, C2b): nivy řek, potoků, velmi roztroušeně
u Labe mezi UL a DC.
Ophioglossum vulgatum – hadí jazyk obecný (O, C2b): zřídka na střídavě vlhkých
loukách, mokřadech, DC – okolí Bohyně, Jílové, UL – vrch Modřín, Malé Chvojno,
LO – louka pod Solanskou horou, Houžetín, Chrášťany, LT – Vinné, nejspíš častěji,
přehlížen; na některých lokalitách management kosení.
Ophrys apifera – tořič včelonosný (KO, C1r): pouze Leská – suchá, slínová stráň, 1
kvetoucí rostlina 2009 (první lokalita v Čechách), 2013 – 2 rostliny, doporučen management
kosení.
Ophrys insectifera (muscifera) – tořič hmyzonosný (muchonosný) (KO, C1b): recentně
velmi vzácně LT – Bílé stráně u Pokratic, stabilní populace desítek ex., velmi vzácně
na úpatí Satanu, LO – Houžetín, taktéž velmi vzácně, management kosení, odstraňování
hustých křovin, extenzivní pastva, potřebný pravidelný monitoring populací.
Orchis mascula – vstavač mužský (SO, C1b): zarostlé agrární terasy s jasany a okraje luk,
DC – Modrá, Jílové, Martiněves, u Lotarova vrchu, Javory, dříve Bohyně, UL – PP Babinské
louky – fluktuace, naposledy 2001), velmi vzácně, management kosení, populace vyžadují
monitoring a pravidelný management, též populace, které zatím nebyly podporovány
(Javory).
Orchis militaris – vstavač vojenský (SO, C2b): velmi vzácně LT – Bílé stráně u Pokratic,
pouze občas, 1 rostlina?
Orchis morio – vstavač kukačka (SO, C1b): recentně pouze DC – PR Bohyňská lada
(fluktující populace populace 40–500 rostlin, management kosení luk, kriticky ohrožený druh,
88
nutný každoroční monitoring, v případě vážného oslabení populace, v poslední době
například vliv prasete divokého, možná i zesílení ochrany (oplocení).
Orchis purpurea – vstavač nachový (SO, C2b): recentně LT – Bílé stráně u Pokratic,
stráně proti Satanu, též na vlastním Satanu, UL/DC – stráňka mezi Dobkovicemi a Povrly,
DC – velmi vzácně Nová Bohyně, LO – velmi vzácně na Houžetíně. Management
odstraňování křovin (podpora dozrání semenné banky), kosení.
Orchis ustulata – vstavač osmahlý (SO, C1t): preference nízkostébelných trávníků,
vzácně CL, DC, velmi vzácně UL, často pouze jediná rostlina, relativně početnější populace
u Šachova, na Bohyňských ladech a těsně za hranicemi CHKO také u Kozlů (CL),
management především kosení.
Orobanche reticulata – záraza síťnatá (SO, C1b): travnaté svahové úhory, jihozápadní
část CHKO ČS: LN/MO: u Bečova, Milá, Korozluky, Granátový vrch, Vraník, TP – Kostomlaty
p. Milešovkou, LO – Třebenice.
Parnassia palustris – tolije bahenní (O, C2t): recentně známa pouze menší populace
na UL – PP Babinské louky (tendence mírný vzestup početnosti), před deseti lety
na východním úpatí Trojhory, managemnet kosení louky, velmi vzácný druh vyžadující
monitoring.
*Pedicularis sylvatica – všivec mokřadní (SO, C2t): těsně za hranicí CHKO ČS, recentně
CL – na rašeliništi u rybníka Napajedla u Manušic; velmi vzácně, možný výskyt
v nejvýchodnější části CHKO ČS?
Plantago maritima – jitrocel přímořský (KO, C1t): recentně pouze LN – PP Třtěnské
stráně roztroušeně – lokálně hojněji, snad i jinde v okolí Třtěna (Syslík).
Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý (O, C3): louky, pastviny, lesy, LO/TP – početná
populace na vrchu Jezerka u Třebenic, ostatní velmi omezené (Lovoš, Lhota u Milešova,
Houžetín, Štěpánovská hora, Solanská hora aj.) LT – Bílé stráně, UL – Čeřeniště,
CL – Janovice, výrazně ustupující druh, na zváženou je nějaká forma podpory alternativním
lesním hospodařením na vytipované lokalitě (prosvětlení lesa, apod.).
Platanthera chlorantha – vemeník zelenavý (O, C3): louky, pastviny, lesy, vzácný druh,
DC – Bohyně (početnější populace), Javory, D. Habartice, LO – Houžetín,LT – Starý Týn.
* Pozn.: Platanthera × hybrida – vemeník zvrhlý: jaseniny na střídavě vlhkých půdách
na slínovci, rostliny morfologicky náležející k tomuto hybridu byly zatím nalezeny především
v Milešovském středohoří, kde nejčastěji vytváří čisté populace bez rodičovských druhů,
na méně častých společných lokalitách s P. bifolia bývá tento taxon fenologicky oddělen
(kvete cca o 10 dní později), rostliny tohoto typu byly v minulosti porůznu přiřazovány
k P. chlorantha, i k P. bifolia, zatím zaznamenán na Solanské hoře, Houžetíně, u Lukova,
na úpatí Milešovky a v NPP Bílé stráně.
Potentilla (Drymocallis) rupestris – mochna (vřeteník) skalní (O, C1t): okraje luk
– křovinaté pásy nerozdupané od skotu, LT – recentně pouze u Dubičné, u Horního Týnce,
UL – Leština. Kriticky ohrožený druh CHKO ČS, vyžaduje okamžité provedení monitoringu
stavu zbývajících populací a realizaci záchranných opatření.
Pulsatilla patens – koniklec otevřený (KO, C1t, EVD): pasené louky, křoviny, okraje skal,
LT Lbín – Holý vrch, Hradiště a ve spojnici těchto kopců, Křížová hora, LO – Boreč, Ledvinův
vršek, LN – Tobiášův vrch. Individuální management všech lokalit.
Pulsatilla pratensis (subsp. bohemica) – koniklec luční (český) (SO, C2b): suché
výslunné stráně, křoviny, termofytikum,na vhodných stanovištích roztroušeně, především LN,
MO, LO, LT, UL, jižní TP. Management některých lokalit (kosení, odstraňování křovin,
extenzivní pastva).
* Pozn.: Pulsatilla x hackelii – koniklec x Hackelův: LT – velmi vzácně, pouze několik
jedinců na Holém vrchu u Hlinné. Individuální management populace.
89
Pyrola media – hruštička prostřední (KO, C2t): pouze CL – Kamenná hůra, severní svah
pod sutí (nález z roku 2003).
Quercus pubescens – dub pýřitý (O, C3): velmi ojediněle (nebo koncentrovanější lokality),
termofytikum, teplomilná dřevina, většinou na karbonátových půdách, LT – Bílé stráně v okolí
Litoměřic (až po Satan), Radobýl, LO – Košťálov, Lovoš, MO – PP Lužické šipáky, jinde
vzácně ojediněle.
Salix repens – vrba plazivá (O, C2b): vzácně, UL – Babiny – vlhké louky roztroušeně.
Salix rosmarinifolia – vrba rozmarýnolistá (O, C3): vzácně, DC – Horní Oldřichov, mokré
louky nad železniční tratí, CL – Kravaře – ojediněle.
Saxifraga rosacea (decipiens) – lomikámen trsnatý (růžicovitý) (SO, C2r a C1r): vzácně,
ve 2 subspeciích: l. t. křehký (S. r. subsp. sponhemica) (SO, C2r): – LT – Holý vrch,
Martinská stěna, LO – Boreč, Ostrý u Milešova (bohatší populace), Oltářík pod hradem,
Solanská hora, Štěpánovská hora; l. t. vlnatý (S. r. subsp. steinmannii) (SO, C1r):
UL – Vrkoč (locus classicus), svahy nad Vaňovem, morfologicky velmi blízké též recentně
nalezené rostliny z Průčelské rokle u Brné.
Saxifraga paniculata – lomikámen latnatý (SO, C3): štěrbiny skal, velmi vzácně, pouze UL
– Kozí vrch.
Saxifraga tridactylites – lomikámen trojprstý (SO, C3): vzácně efemerní výskyt, porůznu
na narušovaných půdách. LT – Holý vrch, zářez silnice mezi Lbínem a Kundraticemi;
PR Kalvárie; LO – Boreč, vršky „obsazených“ mravenišť s „přeskupovanou“ půdou, spolu
s Androsace elongata.
Senecio erucifolius – starček roketolistý (SO, C2b): suché, výslunné stráně, křoviny,
lokality soustředěny v oblasti LO/(LN) – od Sulejovic cca po louku pod Solanskou horou.
Scilla vindobonensis – ladoňka vídeňská (SO, C3): LT – Luční potok jižně a severně
od Vinného směrem k Třebušínu (zde roztroušeně – hojněji), UL – Čeřeniště.
Scorzonera purpurea – hadí mord nachový (O, C2b): velmi vzácně, recentně pouze
LN – Svinky, vrcholová stepní pleš, management kosení a odstraňování křovin. Mimořádně
vzácný, kriticky ohrožený taxon, monitoring jediné populace žádoucí.
Scutellaria hastifolia – šišák hrálolistý (SO, C2b): recentně znám na LN – soustavy
rybníčků „U topolů“ jižně pod Oblíkem, jinde druh přehlížen?
Stipa dasyphylla – kavyl chlupatý (SO, C2r): vzácně, LN – Oblík, Brník, MO – Svinky,
UL – Deblík, LT – Kalvárie, Strážiště, Radobýl.
Stipa glabrata (S. zalesskii) – kavyl olysalý (KO, C1r, EVD*): velmi vzácně, LN – Oblík,
Brník, UL – Deblík, LO – Holý vrch u Sutomi.
Stipa pennata – kavyl Ivanův (O, C3): varieta: S. p. var. pennata (O, C3), suché kamenité
stráně, termofytikum LN, MO, LO/UL/LT – především průlom Labe po cca Kozí vrch
a nejteplejší stráňky u Povrl, LT – Radobýl, u Knobložky, vzácněji východněji – Třebušín
(Trojhora, Soudný kámen); varieta: S. p. var. puberula (O, C1r), pouze (?) LN – Raná.
Stipa pulcherrima – kavyl sličný (SO, C3): suché stepní stráně, skalky, termofytikum, jižní
polovina CHKO ČS: LN, MO, nejteplejší TP, LO/LT/UL průlom Labe po Povrly, LT – na sever
po Soudný kámen; 2 formy: S. p. f. pulcherrima (častá) a S. p. f. nudicostata (Raná).
Stipa smirnovii – kavyl Smirnovův (SO, C1r): LT/UL – údolí Labe (Deblík Trabice, Kostelní
vrch), LN Oblík, Srdov, Brník, Svinky?, MO – Bečovský vrch.
Stipa tirsa – kavyl tenkolistý (SO, C2b): vzácněji na LN – Raná, Oblík, Srdov, Brník, Milá,
Dlouhá hora a další lokality, LT/UL – velmi vzácně údolí Labe – okolí Deblíku, Kostelní vrch.
Sorbus bohemica – jeřáb (muk) český (KO, C2b): vzácně, cca 1 200 keřů a stromů,
LO – Lovoš, Kybička – locus classicus, LT/LO/UL – průlom Labe, Deblík, Havraní a Krkavčí
90
skála, Rytina soutěska, Průčelská
LT – Knobložka, Malíč, LO – Boreč.
rokle,
Debus,
Kubačka,
Trabice,
Dobkovičky,
Symphytum bohemicum – kostival český (O, C2t): vzácně, pouze LN – niva Hrádeckého
potoka v okolí Břvan, lokalita navazuje na lokality u Ohře.
Taxus baccata – tis červený (SO, C3): v CHKO ČS 3 koncentrovanější lokality pouze
na DC – NPP Březinské tisy, PP Jílovské tisy a porost na vrchu Chmelník, ojediněle (snad
zplaněle) i jinde UL – Kundratice při cestě na Holý vrch, pod PR Sluneční stráň; výsadby
do přírodních podmínek i před r. 1945.
*Tephroseris aurantiaca – stařinec oranžový (KO, C1t): velmi vzácně, v současnosti
nenalezen, do r. 1987 potvrzen v PR Hradišťanská louka, dříve Babiny, Březina, probíhá
dohledávání, management kosení louky + odstraňování pokosené hmoty (malá šance
znovunalezení druhu – v současnosti pravděpodobně jediné naleziště v ČR – PP
V hlubokém u Peruce).
Tephroseris integrifolia – stařinec (starček) celolistý (SO, C2b): velmi vzácný druh,
pouze MO – vrchol PR Milá, několik desítek rostlin, management kosení okolí rostlin
a odstraňování větví (zamezení většího zastínění), kriticky ohrožený, mimořádně zranitelný
druh, potřebný každoroční monitoring a v případě nutnosti i posílení ochrany (oplocenka).
Thalictrum foetidum – žluťucha smrdutá (O, C2r): teplomilný druh, nyní LN – vrch Brník
pod skalami, dříve i Raná, Oblík (dnes?), možné záměny s Thalictrum minus.
*Trichomanes speciosum – vláskatec tajemný (KO, C2r, EVD): CL – těsně za hranicí
CHKO ČS – CL – Kolné, v průrvě vodopádu PP Kolné, v úzkých spárách pískovcových skal
(porost o ploše několik cm2), jinde v rámci CHKO ČS?
Trigonella (Medicago) monspeliaca – pískavice (tolice) thesalská (p. provensálská)
(KO, C1t): velmi vzácně, pouze LT – Radobýl (1968, 2005), 1 nebo max. několik málo rostlin.
Trollius altissimus (T. europaeus) – upolín nejvyšší (u. evropský) (O, C3): vlhké louky,
mimo termofytikum, místy roztroušeně, např. LT – severně od Lbína, LO – směrem k TP
okresu (Milešov), severně a jižně od Lipské hory (pod silnicí), UL – Babiny, Čeřeniště, Tašov,
okolí potoků na Chvojensku, TP – častěji Mukov, Štěpánov, Lukov, DC – okolí trati Děčín
– Martiněves (místy hojněji), CL – např. louky u Bobří soutěsky, ojediněle v nivě Ploučnice,
management kosením – ale hůře snáší kosení za vegetační doby.
Verbascum phoeniceum – divizna brunátná (O, C3): suché, výslunné stráně, okolí cest,
teplomilný druh, termofytikum, LN, MO, LO, LT po Radobýl, UL/LO/LT – průlom Labe,
vzácněji i jinde – pozitivně reaguje na narušování drnu (pastva, odstraňování zbytků stařiny,
včetně řízeného i neřízeného vypalování lokalit.
Viola ambigua – violka obojaká (SO, C3): velmi vzácný druh, okolí skalek, suché teplé
stráně, pouze LN – Oblík, Raná, MO – Milá, dříve LO – Vršetín u Vlastislavi (naleziště
odtěženo lomem).
Woodsia ilvensis – kapradinka skalní (SO, C2r): okraje skal, sutě, recentně znám pouze:
LT – Kalich, LO – Milešovka, max. několik málo desítek rostlin.
3.7.3.2. Chráněné druhy v CHKO nezvěstné a vyhynulé
Allium angulosum – česnek hranatý (SO, C3)
Androsace septentrionalis – pochybek severní (KO, C1b)
Astragalus onobrychis – kozinec vičencovitý (O, C3)
Botrychium lunaria – vratička měsíční (O, C2b)
Botrychium matricariifolium – vratička heřmánkolistá (KO, C1t)
Bupleurum tenuissimum – prorostlík nejtenčí (KO, C1t)
Campanula cervicaria – zvonek hadincovitý (SO, C1t)
Carex melanostachya – ostřice černoklasá (SO, C2t)
91
Carex pediformis – ostřice tlapkatá (O, C3)
Chimaphila umbellata – zimozelen okolíkatý (KO, C1t)
Coeloglossum viride – vemeníček zelený (SO, C2t)
Dactylorhiza sambucina – prstnatec bezový (SO, C2t)
Diphasiastrum complanatum – plavuník zploštělý (SO, C2b)
Epipogium aphyllum – sklenobýl bezlistý (KO, C1t)
Equisetum hyemale – cídivka zimní (SO, C2r)
Gentiana (Pneumonanthe) asclepiadea – hořec tolitovitý (O, C3)
Gentiana pneumonathe (Pneumonanthe vulgaris) – hořec hořepník (hořepník luční)
(KO, C2t)
Gentianella bohemica – hořeček český (KO,C1t)
Gentianella campestris – hořeček ladní (KO,C1t)
Goodyera repens – smrkovník plazivý (KO, C1b)
Gratiola officinalis – konitrud lékařský (KO,C2t)
Himantoglossum adriaticum – jazýček jadranský (KO,C1t)
Hippuris vulgaris – prustka obecná (KO, C1t)
Iris pumila – kosatec nízký (KO, C2r)
Juncus capitatus – sítina hlavatá (KO,C1t)
Moneses uniflora – jednokvítek velekvětý (SO, C1b)
Naumburgia (Lysimachia) thyrsiflora – bazanovec (vrbina) kytkokvětý (-á) (SO, C3)
Nymphaea candida – leknín bělostný (SO, C1b)
Orchis coriophora subsp. coriophora – vstavač štěničný pravý (A1)
Pedicularis palustris – všivec bahenní (SO, C1t)
Phyteuma orbiculare – zvonečník hlavatý (SO, C3)
Polystichum lonchitis – kapradina hrálovitá (KO, C2b)
Potamogeton alpinum – rdest alpský (SO, C2b)
Potentilla sterilis – mochna jahodníkovitá (KO, C1r)
Pyrola media – hruštička prostřední (KO, C2t)
Ranunculus illyricus – pryskyřník ilyrský (SO, C2b)
Sagina nodosa – úrazník uzlovitý (SO, A2)
Sedum villosum – rozchodník pýřitý (KO, C1t)
Senecio fluviatilis – starček poříční (SO, C2b)
Sparganium minimum – zevar nejmenší (SO, C2b)
Spiranthes spiralis – švihlík krutiklas (KO, C1t)
Taraxacum bessarabicum – pampeliška besarabská (KO, C1t)
Teucrium scordium – ožanka čpavá (SO, C2b)
Tillaea aquatica – masnice vodní (KO, C1t)
Traunsteinera globosa – hlavěnka horská (SO, C2b)
Tofieldia calyculata – kohátka kalíškatá (KO, C1t)
3.7.3.3. Vzácné druhy rostoucí v CHKO
Abies alba – jedle bělokorá (C4a)
Achillea pannonica – řebříček panonský (C3)
Achillea setacea – řebříček štětinolistý (C3)
Achillea nobilis – řebříček sličný (C3)
Adonis aestivalis subsp. aestivalis – hlaváček letní pravý (C3)
Agrostemma githago – koukol polní (C1t)
Ajuga chamaepitys subsp. chamaepitys – zběhovec trojklaný pravý (C1t)
Allium rotundum subsp. rotundum – česnek kulovitý pravý (C3)
Allium schoenoprasum subsp. schoenoprasum – pažitka pobřežní pravá (C3)
Allium senescens subsp. montanum – česnek šerý horský (C4a)
Allium sphaerocephalon subsp. sphaerocephalon – česnek kulatohlavý pravý (C2b)
Allium ursinum subsp. ursinum – česnek medvědí pravý
Alyssum montanum subsp. gmelinii – tařice horská Gmelinova (C3)
Anagallis foemina – drchnička modrá (C3)
92
Androsace elongata – pochybek prodloužený (C3)
Antennaria dioica – kociánek dvoudomý (C2t)
Anthericum ramosum – bělozářka větevnatá (C4a)
Anthriscus cerefolium subsp. brachypetalum – kerblík třebule štětinoplodý (C4a)
Aphanes arvensis – nepatrnec rolní (C3)
Aquilegia vulgaris – orlíček planý (C3)
Arabis auriculata – huseník ouškatý (C3)
Arabis sagittata – huseník střelovitý (C3)
Arctium nemorosum – lopuch hajní (C4a)
Aristolochia clematitis – podražec křovištní (C4a)
Armeria elongata subsp. elongata – trávníčka prodloužená pravá (C4a)
Artemisia pontica – pelyněk pontický (C3)
Aruncus dioicus – udatna lesní (C4a)
Asperugo procumbens – ostrolist poléhavý (C3)
Asperula tinctoria subsp. tinctoria – mařinka barvířská pravá (C3)
Barbarea stricta – barborka přitisklá (C3)
Batrachium fluitans – lakušník vzplývavý (C4a)
Berberis vulgaris – dřišťál obecný (C4a)
Blechnum spicant – žebrovice různolistá (C4a)
Bolboschenus laticarpus – kamyšník širokoplodý (C4a)
Bolboschenus maritimus – kamyšník přímořský (C2b)
Botriochloa ischaemum – vousatka prstnatá (C3)
Buglossoides purpurocaerulea – kamejka modronachová (C4a)
Bupleurum longifolium subsp. longifolium – prorostlík dlouholistý pravý (C2b)
Bupleurum rotundifolium – prorostlík okrouhlolistý (C1t)
Butomus umbellatus – šmel okoličnatý (C4a)
Campanula latifolia – zvonek širokolistý (C3)
Campanula gentilis – zvonek jemný (C3)
Carduus nutans subsp. nutans – bodlák nicí pravý (C4a)
Carex buekii – ostřice banátská (C4a)
Carex disticha – ostřice dvouřadá (C4a)
Carex humilis – ostřice nízká (C4a)
Carex michelii – ostřice Micheliova (C3)
Carex supina – ostřice nízká (C3)
Carlina acaulis subsp. caulescens – pupava bezlodyžná prodloužená (C1r)
Caucalis platycarpos subsp. platycarpos – dejvorec velkoplodý pravý (C2b)
Centarea pseudophrygia – chrpa parukářka (C4a)
Centaurium erythhraea subsp. erythhraea – zeměžluč lékařská pravá (C4a)
Centaurium pulchellum – zeměžluč spanilá (C3)
Cerastium brachypetalum subsp. brachypetalum – rožec krátkoplátečný pravý (C3)
Cerastium pumillum – rožec nízký (C3)
Cerinthe minor – voskovka menší (C4a)
Chondrilla juncea – radyk prutnatý (C3)
Chrysosplenium oppositifolium – mokrýš vstřícnolistý (C4a)
Cirsium acaulon subsp. acaulon – pcháč bezlodyžný pravý (C4a)
Cirsium eriophorum – pcháč bělohlavý (C3)
Cirsium pannonicum – pcháč panonský (C3)
Conringia orientalis – hořinka východní (C1t)
Corydalis intermedia – dymnivka bobovitá (C4a)
Corydalis pumila – dymnivka nízká (C4a)
Corydalis solida subsp. solida – dymnivka plná pravá (C4a)
Cota tinctoria subsp. tinctoria – rmen barvířský pravý (C4a)
Cotoneaster integerrimus – skalník celokrajný (C4a)
Crataegus lindmanii – hloh Lindmanův (C4b)
Crepis praemorsa – škarda ukousnutá (C2b)
93
Crepis mollis subsp. succisifolia – škarda měkká čertkusolistá (C3)
Cyperus fuscus – šáchor hnědý (C3)
Dentaria eneaphyllos – kyčelnice devítilistá (C3)
Dianthus armeria – hvozdík svazčitý (C4a)
Draba muralis – chudina zední (C2b)
Dryopteris expansa – kapraď podobná (C4a)
Epipactis leptochila subsp. leptochila – kruštík ostrokvětý pravý (C1r)
Epipactis distans – kruštík oddálený (C2r)
Epipactis leutei – kruštík podhorský (C2r) ?
Equisetum x moorei – přeslička Mooreova (C2t)
Equisetum telmateia – přeslička největší (C4a)
Eriophorum latifolium – suchopýr širolistý (C2t)
Erysimum crepidifolium – trýzel škardolistý (C4a)
Erysimum odoratum – trýzel vonný (C3)
Erysimum repandum – trýzel rozkladitý (C1t)
Erysimum virgatum – trýzel jestřábníkolistý (C4a)
Euphorbia exigua – pryšec drobný (C4a)
Euphorbia falcata – pryšec srpovitý (C2t)
Euphorbia seguieriana subsp. seguieriana – pryšec sivý pravý (C2b)
Festuca pallens – kostřava sivá (C4a)
Ficaria calthifolia – orsej blatoucholistý (C3)
Filago arvensis – bělolist rolní (C3)
Fumaria officinalis subsp. wirtgenii – zemědým lékařský pravý (C4b)
Fumaria rostellata – zemědým zobánkatý (C3)
Fumaria schleicheri – zemědým Schleicherův (C4a)
Gagea transversalis – křivatec vstřícnolistý (C4a)
Gagea villosa – křivatec rolní (C2b)
Galeopsis angustifolia – konopice úzkolistá (C3)
Galeopsis ladanum – konopice širolistá (C4a)
Galium boreale subsp. boreale – svízel severní pravý (C4a)
Galium glaucum – svízel sivý (C4a)
Galium mollugo – svízel povázka (C4a)
Galium tricornutum – svízel trojrohý (C1t)
Gentianopsis ciliata – hořec brvitý (C3)
Geranium divaricatum – kakost rozkladitý (C1t)
Geranium molle subsp. molle – kakost měkký pravý (C2t)
Geranium sanguineum – kakost krvavý (C4a)
Hackelia deflexa – lopuštík skloněný (C2b)
Helictochloa pratensis subsp. pratensis – ovsíř luční pravý (C4a)
Helictochloa pratensis subsp. hirtifolia – ovsíř luční chlupatý (C4b)
Hieracium schmidtii – jestřábník bledý (C4a)
Hierochloe australis – tomkovice jižní (C3)
Hippocrepis comosa – podkovka chocholatá (C1t)
Hyoscyamus niger var. niger – blín černý pravý (C3)
Hypochaeris maculata – prasetník plamatý (C3)
Inula hirta – oman srsnatý (C3)
Inula salicina subsp. salicina – oman vrbolistý pravý (C4a)
Jovibarba globifera subsp. globifera – netřesk výběžkatý pravý (C3)
Kickxia elatine subsp. elatine – úporek hrálovitý pravý (C1t)
Kickxia spuria subsp. spuria – úporek pochybný zvrhlý (C2t)
Koeleria glauca – smělek sivý (C1t)
Lactuca perennis – locika vytrvalá (C3)
Lactuca quercina – locika dubová (C3)
Lappula squarrosa – strošek pomněnkový (C3)
Laserpitium latifolium – hladýš širolistý (C3)
94
Lathyrus linifolius – hrachor horský (C3)
Lathyrus nissolia subsp. nissolia – hrachor trávolistý pravý (C4b)
Lavatera thuringiaca subsp. thuringiaca – slézovec durynský pravý (C4a)
Leerzia oryzoides – tajnička rýžovitá (C3)
Lepidium coronopus – vranožka šupinatá (C2t)
Libanotis pyrenaica – žebřice pyrenejská (C4a)
Limosella aquatica – blatěnka vodní (C4a)
Linum austriacum subsp. austriacum – len rakouský pravý (C4a)
Listera ovata – bradáček vejčitý (C4a)
Lithospermum officinale – kamejka lékařská (C2b)
Loranthus europaeus – ochmet evropský (C4a)
Lotus maritimus – ledenec přímořský (C3)
Lotus tenuis – štírovník tenkolistý (C3)
Malus sylvestris – jabloň lesní (C3)
Malva alcea – sléz velkokvětý (C4a)
Marrubium vulgare – jablečník obecný (C1t)
Medicago minima – tolice nejmenší (C3)
Melympyrum arvense – černýš rolní (C3)
Melympyrum cristatum subsp. cristatum – černýš hřebenitý pravý (C3)
Melica transsilvanica subsp. transsilvanica – strdivka sedmihradská pravá (C4a)
Melica picta – strdivka zbarvená (C3)
Melilotus altissimus – komonice nejvyšší (C3)
Misopates orontium – šklebivec přímý (C2t)
Monotropa hypophegea – hnilák lysý (C2b)
Monotropa hypopitys – hnilák smrkový (C3)
Myosotis sparsiflora – pomněnka řídkokvětá (C4a)
Myosurus minimus – myší ocásek nejmenší (C3)
Najas marina – řečanka přímořská (C3)
Neottia nidus-avis – hlístník hnízdák (C4a)
Nigella arvensis – černucha rolní (C1t)
Nonea pulla – pipla osmahlá (C4a)
Nuphar lutea – stulík žlutý (C4a)
Odontiles luteus – zdravínek žlutý (C2b)
Odontites vernus subsp. vernus – zdravínek jarní pravý (C2t)
Onobrychis arenaria susp. arenaria – vičenec písečný pravý (C4b)
Orobanche alba subsp. alba – záraza bílá pravá (C3)
Orobanche alba subsp. major – záraza bílá šalvějová (C2r)
Orobanche alsatica – záraza alsaská (C2b)
Orobanche artemisiae-campestris – záraza šupinatá (C1b)
Orobanche caryophyllacea – záraza hřebíčková (C3)
Orobanche coerulescens – záraza namodralá (C1b)
Orobanche elatior – záraza vyšší (C1t)
Orobanche kochii – záraza zardělá (C3)
Orobanche lutea – záraza žlutá (C3)
Orobanche picridis – záraza hořčíková (C2b)
Orthilia secunda subsp. secunda – hruštice jednostranná pravá (C3)
Oxytropis pilosa – vlnice chlupatá (C3)
Papaver argemone – mák polní (C4a)
Papaver confine – mák časný (C3)
Papaver lecoquii – mák Lecoqův (C1t)
Petrorhagia prolifera – hvozdíček prorostlý (C4a)
Peucedanum alsaticum – smldník alsaský (C3)
Peucedanum cervaria – smldník jelení (C4a)
Peucedanum oreoselinum – smldník olešníkový (C4a)
Phelipanche arenaria – mordovka písečná (C2b)
95
Phelipanche purpurea subsp. purpurea – mordovka nachová pravá (C2b)
Phelipanche purpurea subsp. bohemica – mordovka nachová česká (C1r)
Pilosella aurantiaca – chlupáček oranžový (C3)
Pilosella calodon – chlupáček vysoký (C2b)
Pilosella cymosa subsp. cymosa – chlupáček chocholíkatý pravý (C4a)
Pilosella echioides – chlupáček hadincovitý (C3)
Pilosella rothiana – chlupáček štětinatý (C3)
Pleurospermum austriacum – mázdřinec rakouský (C2b)
Polypodium interjectum – osladič přehlížený (C2r)
Populus nigra subsp. nigra – topol černý pravý (C1t)
Potamogeton nodosus – rdest uzlinatý (C3)
Potamogeton perfoliatus – rdest prorostlý (C2t)
Potentilla alba – mochna bílá (C3)
Potentilla incana – mochna písečná (C4a)
Potentilla puberula – mochna nitkovitá (C4a)
Potentilla recta – mochna přímá (C4a)
Primula veris subsp. veris – prvosenka jarní pravá (C4a)
Primula veris subsp. canescens – prvosenka jarní šedavá (C4b)
Prunella grandiflora – černohlávek velkokvětý (C3)
Prunella laciniata – černohlávek dřípený (C3)
Prunus fruticosa – třešeň křovitá (C2t)
Prunus mahaleb subsp. mahaleb – mahalebka obecná pravá (C4b)
Pulicaria vulgaris – blešník obecný (C1t)
Pulmonaria angustifolia – plicník úzkolistý (C3)
Pyrola rotundifolia subsp. rotundifolia – hruštička okrouhlolistá pravá (C2t)
Pyrus pyraster – hrušeň polnička (C4a)
Pyrus nivalis – hrušeň sněhobílá (C4b)
Quercus cerris – dub cer (C2r)
Quercus dalechampii – dub žlutavý (C4b)
Ranunculus arvensis – pryskyřník rolní (C2t)
Rapistrum perenne – řepovník vytrvalý (C3)
Reseda luteola – rýt barvířský (C3)
Ribes alpinum – rybíz alpínský (C4a)
Rosa elliptica – růže oválnolistá (C4b)
Rosa gallica – růže galská (C3)
Rosa majalis – růlže májová (C2r)
Rosa marginata – růže Jundzillova (C3)
Rosa micrantha – růže malokvětá (C3)
Rosa sherardii – růže Sherardova (C3)
Rosa spinossissima – růže bedrníkolistá (C2b)
Rosa tomentosa – růže plstnatá (C3)
Scabiosa canescens – hlaváč šedavý (C3)
Scabiosa columbaria – hlaváč fialový (C3)
Schoenoplectus lacustris – skřípinec jezerní (C4a)
Schoenoplectus tabernaemontanii – skřípinec Tabernaemontanův (C2b)
Sclerochloa dura – tužanka tvrdá (C2b)
Scorzonera cana – hadí mord šedý (C3)
Scorzonera hispanica – hadí mord španělský (C3)
Scorzonera humilis – hadí mord nízký (C4a)
Scrophularia umbrosa subsp. umbrosa – krtičník křídlatý pravý (C4a)
Serratula tinctoria subsp. tinctoria – srpice barvířská pravá (C4a)
Seseli annuum – sesel roční (C3)
Seseli hippomarathrum – sesel fenyklový (C3)
Seseli osseum – sesel sivý (C4a)
Silene otites – silenka ušnice (C3)
96
Silene viscosa – silenka lepkavá (C1t)
Sorbus danubialis – jeřáb dunajský (C3)
Sorbus graeca – jeřáb řecký (C3)
Sorbus albensis – jeřáb labský (C2r)
Sorbus milensis – jeřáb milský (C1b)
Sorbus portae-bohemicae – jeřáb soutěskový (C1b)
Sorbus torminalis – jeřáb břek (C4a)
Spergula morisonii – kolenec Morisonův (C3)
Stachys annua – čistec roční (C2t)
Stachys germanica subsp. germanica – čistec německý pravý (C2b)
Stipa capillata – kavyl vláskovitý (C4a)
Teucrium botrys – ožanka hroznatá (C3)
Teucrium chamaedrys – ožanka kalamandra (C4a)
Thalictrum lucidum – žluťucha lesklá (C3)
Thalictrum minus subsp. minus – žluťucha menší pravá (C3)
Thesium bavarum – lněnka bavorská (C2b)
Thesium linophyllon – lněnka lnolistá (C3)
Thymus glabrascens – mateřídouška olysalá (C3)
Thymus pannonicus – mateřídouška panonská (C3)
Thymus praecox subsp. praecox – mateřídouška časná pravá (C4a)
Torilis arvensis subsp. arvensis – tořice rolní pravá (C2t)
Trientalis europaea – sedmikvítek evropský (C4a)
Trifolium ochroleucon – jetel bledožlutý (C3)
Trifolium rubens – jetel červenavý (C3)
Triglochin palustris – bařička bahenní (C2t)
Ulmus laevis – jilm vaz (C4a)
Ulmus minor – jilm habrolistý (C4a)
Urtica urens – kopřiva žahavka (C3)
Utricularia australis – bublinatka jižní (C4a)
Valeriana dioica – kozlík dvoudomý (C4a)
Valeriana stolonifera subsp. angustifolia – kozlík ukrajinský chlumní (C4a)
Valerianella carinata – kozlíček kýlnatý (C2r)
Verbena officinalis – sporýš lékařský (C3)
Veronica austriaca – rozrazil rakouský (C2b)
Veronica hederifolia – rozrazil břetanolistý (C4b)
Veronica catenata – rozrazil pobřežní (C3)
Veronica maritima – rozrazil dlouholisý (C3)
Veronica praecox – rozrazil časný (C3)
Veronica prostrata – rozrazil rozprostřený (C4a)
Veronica scutellata – rozrazil štítkovitý (C4a)
Veronica spicata subsp. spicata – rozrazil klasnatý pravý (C4a)
Veronica teucrium – rozrazil ožankový (C4a)
Veronica dillenii – rozrazil Dilleniův (C4a)
Veronica verna – rozrazil jarní (C4a)
Viburnum lantana – kalina tušalaj (C4a)
Vicia cassubica – vikev kašubská (C3)
Vicia dumetorum – vikev křovištní (C4a)
Vicia lathyroides – vikev hrachorovitá (C3)
Vicia pisiformis – vikev hrachovitá (C3)
Viola mirabilis – violka divotvárná (C4a)
Viola tricolor subsp. saxatilis – violka trojbarevná skalní (C3)
Viscum album subsp. austriacum – jmelí bílé borovicové (C4a)
3.7.3.4. Vzácné druhy v CHKO nezvěstné a vyhynulé
Adonis flammea – hlaváček plamenný (C1t)
97
Bromus racemosus – sveřep hroznatý (C3)
Calamagrostis pseudophragmites – třtina pobřežní (C1t)
Callitriche platycarpa – hvězdoš hranoplodý (C3)
Carex strigosa – ostřice hubená (C2r)
Catabrosa aquatica – odemka vodní (C1t)
Chenopodium murale – merlík zední (C1t)
Chondrilla juncea – radyk prutnatý (C3)
Filago vulgaris – bělolist obecný (C1t)
Trifolium retusum – jetel otupený (C1t)
Caucalis platycarpos subsp. muricata – dejvorec stroškový krátkoostenný (A2)
Conringia austriaca – hořinka rakouská (A1)
Cuscuta epilinum – kokotice hubilen (A1)
Gentianella campestris subsp. campestris – hořeček ladní pravý (A1)
Scandix pecten-veneris – vochlice hřebenitá (C1t)
Vaccaria hispanica subsp. hispanica – kravinec španělský pravý (A2)
3.7.3.5. Regionálně významné druhy rostoucí v CHKO
Allium vineale – česnek viničný
Anthyllis vulneraria – úročník bolhoj
Asplenium x alternifolium – sleziník střídavolistý
Campanula glomerata subsp. glomerata – zvonek klubkatý pravý
Daphne mezerum – lýkovec jedovatý
Dentaria bulbifera – kyčelnice cibulkatá
Digitalis grandiflora – náprstník velkokvětý
Digitalis purpurea – náprstník červený
Iris pseudacorus – kosatec žlutý
Lathyrus aphaca – hrachor pačočkový
Rosa pendulina – růže převislá
Stachys recta – čistec přímý
Thalictrum aquilegiifolium – žluťucha orlíčkolistá
Trifolium montanum – jetel horský
Turritis glabra – strmobýl lysý
3.7.4. Opatření realizovaná k záchraně a ochraně
V 90. letech 20. století probíhal program záchrany tří vybraných kriticky ohrožených druhů,
a to zvonovec liliolistý, stařinec oranžový a hvozdík písečný český. Řešitelem byla tehdejší
Pedagogická fakulta UJEP Ústí nad Labem. Probíhal především odběr semen nebo částí
pletiv rostlin k jejich dalšímu množení formou meristémových kultur in vitro. CHKO ČS se
přímo týkal odběr druhu zvonovec liliolistý a jeho následné vysazení na lokalitu Babinské
louky (1997 – celkem 7 vzrostlejších rostlin). Odběr druhu stařinec oranžový proběhl
z naleziště v PP V hlubokém u Peruce s tím, že bude zpětně vysazen na tuto lokalitu
a případně na jeho dřívější naleziště v PR Hradišťanská louka (realizována byla pouze část
výsadby do PP V hlubokém). Pro záchranu druhu hvozdík písečný český je v současnosti
realizován záchranný program (NPP Kleneč, mimo CHKO ČS).
Správa CHKO ČS provádí především různé typy podpůrných managementových
opatření přímo na nalezištích (in situ). Pozornost je přitom věnována především EVD, dále
celé řadě ZCHD i druhů vyjmenovaných v Červeném seznamu. Pravidelné kosení porostů
(často spojené s obsekáváním vzácných druhů a časováním seče) je realizováno zejména
pro druhy: prstnatec májový, p. Fuchsův, pětiprstka žežulník, p. hustokvětá, vstavač
kukačka, v. osmahlý, zvonovec liliolistý.
Odstraňování expandujících křovin a následná extenzivní pastva (především ovce, kozy,
příp. kombinovaná stáda) má zásadní vliv na podporu populací kozince dánského,
k. bezlodyžného, k. rakouského, kavylů – všechny druhy, ovsíře stepního, koniklece lučního
českého, divizny brunátné, vlnice chlupaté a mnoha dalších. Individuální péče o druhy
(okopávání, odstraňování drnů, stařiny, omezování zastínění apod.) je zavedena
98
v současnosti např. pro druhy: koniklec otevřený (EVL Holý vrch – Hradiště), stařinec
celolistý (Milá), hvozdík sivý (Lipská hora), ovsíř stepní (Janský vrch), kruštík bahenní
(Babinské louky, Dřevce), hořeček nahořklý (Malé Chvojno), hořec křížatý (Dobkovice),
lněnka bavorská (Babinské louky), střevíčník pantoflíček (Bílé stráně u Pokratic), tořič
hmyzonosný s kostřavou ametystovou (Houžetín). Provádění těchto opatření stanovená
„na míru“ vybraným druhům většinou pomáhá i mnoha dalším vzácným druhům.
V bance semen (VÚRV Praha – Ruzyně) není zatím uložen ze strany CHKO ČS žádný
semenný materiál, a to přesto, že v CHKO ČS se zejména v termofytiku vyskytují i velmi
vzácné druhy okrajů polí (např. svízel trojrohý, pryšec srpovitý, trýzel rozkladitý, zběhovec
trojklaný).
99
3.8. Významné druhy živočichů
3.8.1.Obratlovci
3.8.1.1. Seznam zvláště chráněných druhů obratlovců
Vysvětlivky:
Kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Plesník et al.
2003):
RE: regionally extinct (pro území ČR vymizelý druh)
CR: critically endangered (kriticky ohrožený druh)
EN: endangered (ohrožený druh)
VU: vulnerable (zranitelný druh)
NT: near threatened (téměř ohrožený druh)
LC: least concern (málo dotčený)
DD: data deficient (druh o němž jsou nedostatečné údaje)
NE: not evaluated (nevyhodnocený)
Druhy chráněné podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění:
KO – kriticky ohrožený druh
SO – silně ohrožený druh
O – ohrožený druh
EVD – evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC o stanovištích
N – evropsky významné ptačí druhy chráněné dle směrnice č.2009/147 EC o ptácích
Tabulka č. 5: Počet zvláště chráněných druhů/taxonů obratlovců (dle vyhlášky 395/1992 Sb.)
v CHKO ČS.
skupina /
celkem druhů
KO
SO
O
kategorie
(taxonů)
Ryby, mihule
1
2
5
8
Obojživelníci
2
10
1
13
Plazi
3
4
1
8
Ptáci
22
49
28
99
Savci
6
19 (6)[1]
3
28 (15)
celkem obratlovci
34
84 (71)
38
156 (143)
[1]
v závorce je uveden počet taxonů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (14 druhů netopýrů je
ve vyhlášce uvedeno jako 1 taxon „netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera“)
Zvláště chráněné druhy obratlovců:
bekasina otavní – Gallinago gallinago SO, EN : poměrně vzácný bahňák, pravidelně
zjišťován v hnízdním období v okolí Milešovky, okolí Bobřího potoka v Loučkách. Potřebuje
mokré louky, bažiny, prameniště. Ideální je letnění nebo upouštění rybníků. Nutné je
maximálně tlumit predační tlak prasat divokých a neodvodňovat vhodné biotopy.
bekasina větší – Gallinago media O, N : sporadicky zastižena na tahu - Labe, Lenešice,
jinak podobné nároky jako bekasina otavní.
bělořit šedý – Oenanthe oenanthe SO, EN : vázaný na rudeální biotopy, kamenolomy.
Hnízdí v hromadách kamení, asfaltových ker s volným okolím, vyhovují mu silně
ruderalizovaná území. Nejvíce hnízd je v okolo staveniště D8 – Prackovice, Dobkovičky,
v Lovosicích na skládce asfaltu k recyklaci. Podpora je možná výstavbou kamenných budek
100
na zemi, zachováním ruderálu v raném stádiu sukcese a ponecháním opuštěných
kamenolomů přirozené sukcesi
bělozubka bělobřichá – Crocidura leucodon O : poměrně rozšířený druh teplejších partií
Č.středohoří s vazbou na lidská sídla, zjištěna v Litoměřicích, Třebušíně, Rané, Židovicích,
Držovicích, Konojedech
blatnice skvrnitá – Pelobates fuscus SO, EVD, NT : poměrně těžko nalezitelná nehlučná
žába často nacházena díky pulcům. Zjištěna ve Stružnici, Manušicích, Dobroměřicích,
Lenešicích, Mnichově, Rané a Srdově u Úštěka. Potřeba je podporovat budování tůní,
na lokalitách výskytu zachovat pouze extenzivní chovy ryb a potlačovat nepůvodní druhy ryb.
bobr evropský – Castor fiber SO, EVD, VU : pro bobra evropského byl vypracován
„Teoretický podklad pro zachování populace bobra evropského na Labi“ (Aleš Vorel, 2010,
ČZU FŽP). Současné rozšíření po celém úseku Labe po Střekovské zdymadlo bylo již
po souši překonáno, bobři jsou nyní před Mělníkem, v Bílince (Trmice) a Ploučnici (Česká
Lípa). Je třeba zachovávat klidové zóny v okolí toků, dosazovat břehové porosty, ponechávat
veškerý podrost a podporovat luhy.
bramborníček černohlavý – Saxicola torquata O, VU : poměrně rozšířený druh teplých
oblastí Č.středohoří, hnízdí na zemi v trávě. Pro ochranu druhu je třeba posunout seč
do srpna a nepást na hnízdištích. Nejsevernější výskyt v CHKO je v Děčíně-Rozbělesích,
na hrázích přístavu zde hnízdí 3 páry, s Povodím Labe a firmou České přístavy a.s. došlo
k dohodě o posunu termínu seče.
bramborníček hnědý – Saxicola rubetra O, LC : častěji pozorovaný druh s podobnými
nároky jako bramborníček černohlavý. Při obnově luk je potřeba nevyřezávat veškeré keře,
ponechávat solitery. Nejvíce byl pozorován na Litoměřicku, Lounsku, Mostecku.
brkoslav severní – Bombycilla garrulus O : výskyt pouze v zimě a v době tahu, v hejnech
často naráží do velkých tabulí skla. Prevencí jsou polepy skel, vhodné podporovat
a ponechávat bobulonosné keře-ptačí zob, bezinky, skalník.
břehouš černoocasý – Limosa limosa KO, CR : velmi sporadicky pozorovaný druh
bahňáka, hnízdění neprokázáno, na tahu zjištěn na Labi, v Píšťanech.
břehule říční – Riparia riparia O, NT : v CHKO ČS vlivem nedostatku hnízdních podmínek
(absence kolmých hlinitých a písčitých břehů) poměrně vzácný druh, poslední hnízdění
- Píšťany, Valtířovská pískovna, Ústí nad Labem (zde v kamenných opevněních). Možnost
umisťování náhradních hnízd do zdí, vhodné úpravy kolmých břehů, odstraňování
náletových dřevin ve starých pískovnách.
bukač velký – Botaurus stellaris KO, N, CR : opakovaně pozorovaný druh na Ploučnici,
v Úštěku, Lenešicích, Dobroměřicích, Stružnici, Manušicích. Potřebné zachovávat litorál
a rozsáhlé rákosiny s polehavými vrbami.
bukáček malý – Ixobrychus minutus KO, N, CR : podobné nároky jako bukač velký,
zjištěn na tahu na Labi.
cvrčilka slavíková – Locustella luscinioides O, EN : poměrně často pozorovaný druh
v nivách Labe, Ploučnice a u Dobroměřic, preferuje spletitý podrost kopřiv, polehavých vrb,
rákosu.
čáp bílý – Ciconia ciconia O, N, NT: V CHKO ČS je paradoxně vzácnější než čáp černý,
hnízdí především v oblastech s vlhkými loukami a rybníky, adaptován je na lov hrabošů
a dalších drobných savců a obojživelníků. Hnízdiště v Jezvé, Horních Habarticích, Veselém,
Verneřicích, České Kamenici, zaniklo v Liběšicích. Podporován je pomocí umělých hnízd
– Benešov n.Ploučnicí, Kravaře, Verneřice, Nebočady. Jeden pár se pokoušel stavět hnízdo
v r. 2012 v Loučkách, Ovesné. Všechna hnízda jsou pravidelně kontrolována a je prováděno
kroužkování.
101
čáp černý – Ciconia nigra – SO,N,VU :České středohoří je typickým biotopem a mohlo by
být klidně ptačí oblastí pro tento druh, což dokazuje počet hnízdišť i dohledaných hnízd
s pravidelným kroužkováním. Je vázán na výskyt stojatých, především tekoucích vod
s dostatkem ryb, na rozdíl od čápa bílého je striktně rybožravý. Potřeba podporovat přirozený
výskyt a rozmnožování ryb. Hnízdiště se nacházejí v lokalitách: Lovoš-Oparno, Milešovka
-Francká hora, Ostrý u Milešova, Rané–Bořetín, Babětín, Mirošovice, Neznabohy,
Libouchec-Žďárek, Držovice, Malá Veleň, Dlouhý vrch-Staňkovice, Mukov, Varhošť – Rytina
soutěska, Český Bukov, Benešov nad Ploučnicí-Františkov, Králův vrch –Valteřice, Kolné,
Novosedlo-Volfartice. Zásadní je zajistit klid v době hnízdění (klidové oblasti min. 300 m
od hnízda) a netěžit potencionální hnízdní stromy – staré buky, olše, soliterní modříny
čírka modrá – Anas querquedula SO, CR : sporadický výskyt v době tahu, hnízdění
nepotvrzeno, celkově ubývající druh pravděpodobně vlivem tlaku ostatních větších druhů
kachen. Za tahu na Labi, Lenešicích, Dobroměřicích, v Úštěku.
čírka obecná – Anas crecca O, CR : ubývající druh, občasný výskyt v Úštěku, Litoměřicích
za ČOV, na tahu v Lenešicích, Dobroměřicích, hnízdění neprokázáno.
čolek horský – Ichthyosaura alpestris SO, NT: rozmnožování je vázáno na stojaté vody
s porosty vodních rostlin, na která lepí vajíčka, celkem rozšířený druh ve vyšších polohách
– Ovesná, Prácheň, Březina. Péče spočívá v podpoře tůní, potlačování invazních druhů ryb
– karase střibřitého, sumečka amerického a zachovávání litorálu. Důležité je kontrolovat
čistotu vod a podporovat pouze extenzivní chovy ryb.
čolek obecný – Lissotriton vulgaris SO, NT : méně vzácný oproti čolku horskému,
biotopově má podobné nároky, výskyt v nižších polohách – Litoměřice, Pokratice,
Ploskovice, Ústí n.L., Děčín, Stružnice. Péče je obdobná jako u předchozího druhu.
čolek velký – Triturus cristatus SO, EVD, EN: podobné nároky jako čolek obecný,
preferuje ale hlubší tůně, má noční aktivitu a tím unikal dříve pozornosti. Je pro něho zřízena
EVL Březina a EVL Dobrná. Péče je obdobná jako u ostatních druhů čolků.
drozd cvrčala – Turdus iliacus SO, VU : vzhledem k životu v lesních biotopech je měně
známý, hnízdní záznamy jsou sporadické – Ústí n.L., Horní Týnec, Skalice u Žitenic. Jeho
počty se budou pravděpodobně snižovat jako u jiných drozdů vlivem predace mláďat sojkou
obecnou a především strakou obecnou. Vhodné tlumit populace sojek a strak.
dřemlík tundrový – Falco columbarius SO, N : Nepravidelně pozorovaný druh na tahu.
Horní Týnec, Milá, Raná. Nutné je zajistit ochranu ptáků před napětím na sloupech
elektrického vedení.
dudek chocholatý – Upupa epops SO, EN: poslední záznamy o výskytu z 90.let z NPR
Oblík, hnízdění prokázáno nebylo. Od r.2011 pravidelně pozorován v hnízdní době v sadu
pod Oblíkem, na Lovoši, Kolném u Stvolínek, častá jsou pozorování z pastvin koní po celé
CHKO.
hohol severní – Bucephala clangula SO, EN: v posledních letech v zimě opakovaně
pozorován na jezeře v Píšťanech, a na Labi v Píšťanech, Střekově, Lovosicích, dále
v Děčíně na Labi i Ploučnici a na Zámeckém rybníku, dale pozorováni na rybníku Chmelař
v Úštěku v zimním období, v Lenešicích.
holub doupňák – Columba oenas SO, VU: rozšířen po celé CHKO tam, kde jsou vhodné
lesní biotopy, duté stromy a opuštěná datlí hnízda (např. Brná, Březina, Milešov). Nutné je
zachovávat klidové zóny v okolí obsazených dutin a nekácet doupné stromy.
hýl rudý - Carpodacus erythrinus O, VU: zjištěn u Volfartic, udáván také z Průčelské rokle
u Brné
chocholouš obecný – Galerida cristata O, EN: takřka vyhynulý druh, sporadické nálezy
jednotlivých kusů po celém území, důvodem je nedostatek hnízdních možností – absence
ruderálních biotopů v raných stádiích sukcese (dříve rozšířen okolo stavenišť),
102
pravděpodobně i úbytek chované drůbeže na vesnicích a ve městech. Poslední záznamy
pocházejí z Lovosic.
chřástal kropenatý – Porzana porzana SO, N, EN : hnízdění prokázáno
na Dobroměřickém rybníku, jinde pouze za tahu – Lenešice, Labe. Potřebuje rákosiny
s vysekanými pruhy, dostatečný rozsah litorálu, vodní rostliny, bahnité břehy. Nový hnízdič
pro CHKO ČS.
chřástal polní – Crex crex SO, N, VU : Ačkoliv byl tento druh v 90.letech na silném
vzestupu, vlivem neobhospodařování luk a okrajů polí, vytvořením typických biotopů
s množstvím ruderálu a plevelů a minimální chemizací, došlo v současné době opět
k prudkému poklesu populace v důsledku intenzivního obhospodařování a predačního tlaku,
vadí mu i rozsáhlé pastviny dobytka. V rámci Agroenvironmentálních opatření dochází
k posunu první seče na období po 15. srpnu. Současný výskyt okolo Bohyně, Slavošova,
Březiny, Černčic, Třebušína, Hlinné, Srdova, Konojed, Děčína, Bohyně, Lukova, Kostomlat
pod Milešovkou, monitoring 2012-2013 prokázal velice hustý výskyt.
chřástal vodní – Rallus aquaticus SO, VU : hnízdění prokázáno pouze na Dobroměřickém
rybníku, v r.2013 na Dobroměřických pískovnách, jinak zastižen na tahu. Podobné nároky
jako chřástal kropenatý.
jelec jesen – Leuciscus idus O, VU : pravidelně vysazovaná ryba ČRS do Labe
a Ploučnice. Jedná se o tažnou rybu, označené kusy z Č.středohoří byly nalezeny
na zimovišti v klidných úsecích řeky u Drážďan. Je potřeba podporovat tvorbu tůní, náplavů
a tím přirozeného prostředí pro ryby včetně trdlišť. V tocích také zcela chybí mrtvé dřevo jako
úkrytů. Dále je vhodné podporovat výstavbu rybích přechodů, preferovat obchvaty
s polopřirozeným a přirozeným korytem, sledovat stavy kormoránů a stavy jelců včetně
predačního tlaku. Chybí údaje, zda k predaci dochází a zda je jelec jesen preferovanou
složkou potravy.
jeřáb popelavý – Grus grus KO, N, CR : nově hnízdící druh na rybníku Chmelař, hnízdění
od r. 2010. V r. 2013 slyšeni také na Velkém rybníku u Karlovky. Potřeba kontrolovat
dostatečnost zajištění el vedení.vysokého napětí v okolí rybníků, nelegální činnost – klid
v rákosinách v době hnízdění, zcela prioritní je pak omezit predační tlak prasat divokých.
jeřábek lesní – Tetrastes bonasia SO, N, VU : velice skrytě žijící pták s pravděpodobným
výskytem na území CHKO, ideální podmínky jsou na Milešovsku a v okolí Babin a Varhoště,
odkud pocházejí také poslední pozorování. Vhodná by byla repatriace tohoto stálého druhu.
jestřáb lesní – Accipiter gentilis O, VU: Ve Středohoří poměrně častý hnízdič po celém
území, hustota je však malá. Není potravním specialistou, přesto patrně úbytkem drobné
zvěře –bažant, zajíc, koroptev, dochází i k úbytku jestřábů. Časté je i ilegální používání
jestřábích košů, trávení karbofuranem, střílení, dále i elektrické vedení vysokého napětí bez
ochrany. Potřeba podporovat a kontrolovat aktivní ochranu vodičů a osvětou snižovat ilegální
činnosti.
ještěrka obecná – Lacerta agilis SO, EVD, NT : rozšířená po celém území CHKO,
paradoxně miluje obnažené ruderální stanoviště s množstvím úkrytů a možností rozmanité
potravy, postupně však dochází k rapidnímu úbytku vlivem přeměny zahrad na sečené
sterilní trávníky a zarůstání stepních stanovišť.
ještěrka zelená – Lacerta viridis KO, EVD, EN : pozitivně se rozšiřující populace
na Kalvárii, Vendule, od Velkých Žernosek až po Libochovany. Nutné odstranit všechny
akáty a prosvětlit les pod Kalvárií, rozšířit PR, zachovat I.zónu na Strážišti a v okolí. Nově
byla ověřena lokalita s malou populací v Dolních Zálezlech, prověřovat i populaci na Kozím
vrchu, Oblíku. Stále hledat nové mikropopulace v Labském kaňonu podle starých dat.
Podpořit lze vytvořením líhnišť.
ještěrka živorodá – Zootoca vivipara SO, NT: skrytě žijící ještěrka chladnějších a vlhčích
oblastí. Je rozšířena po celém území na vhodných biotopech nejčastěji okolo rybníků,
103
potoků, pramenišť. Nutno zachovat bezzásahovost těchto často neudržovaných území,
vhodné na zimování a kladení mláďat jsou staré balíky sena nebo slámy.
kalous pustovka – Asio flammeus SO, N, VU: tažná sova hnízdící na zemi, v době tahu
výskyt okolo Litoměřic, Labe, Ústí nad Labem
kavka obecná – Corvus monedula SO, NT: typický dutinový hnízdič, v severní části CHKO
zjištěno hnízdění v Litoměřicích na červeném kostele, dále i na sile SETUZY ve Střekově.
Velice dobře reaguje na umisťování celodřevěných budek, které se musí pravidelně čistit.
Zjištěna byla i v paneláku v Boleticích, zde je nutno ponechat větrací otvory v atice volné.
V zimě se v CHKO objevuje populace ze severu.
koliha velká – Numenius arquata KO, CR : zjištěna pouze na tahu na Labi
konipas luční – Motacilla flava SO, VU : poměně dobře hnízdí v okolí vod v Polabí, hnízdo
si staví na zemi. Seče luk je nutno posouvat na srpen.
kopřivka obecná – Anas strepera O, N, VU: pravidelný hnízdič na větších rybnících
– Úštěk, Dobroměřice, Lenešice, nově Černčická retenční nádrž, v zimě sporadicky na Labi.
Vhodné zachovávat litorální pásmo.
koroptev polní – Perdix perdix O, NT: stálý druh, velice zasažen změnami polního
hospodaření, především zaoráním strnišť, která ptáky v zimě chrání proti větru a umrznutí,
dále pro možnost zimní potravy. Zcela chybí i oblíbená ruderální stanoviště se semeny
různých plevelů, pravděpodobně zasažena i sílícím predačním tlakem. Opatření na podporu
populace by měly zahrnovat především: ponechávat maximum strnišť, zakládat remízky,
ponechávat rudeální stanoviště, nepoužívat pesticidy.
krahujec obecný – Accipiter nisus SO, VU: stabilní druh, který se dobře adaptoval
i na život ve městech, kde především v zimě létá za potravou. Je to potravní specialista
na ptáky, vyhovují mu krmítka u oken domů, kde loví pěvce i ostatní druhy. Nebezpečí
představují tabule skla s odrazem krajiny, střety s auty a možné střety s vedením
el.vysokého napětí. Rozšířen je po celém CHKO. Prosazovat ochranná opatření proti
úhynům na sloupech el.vedení, polepy skel.
krkavec velký – Corvus corax O, VU: velice dobře adaptovaný druh, k vidění jsou hejna
o několika desítkách kusů okolo skládky Orlík na Děčínsku, Verneřicku, Litoměřicku. Hnízdní
konkurent čápa černého, sokola stěhovavého.
krutihlav obecný – Jynx torquilla SO, VU : vyhledává především staré duté stromy,
kterých je ve Středohoří dostatek. Na území je početný. Nutné je zachovávat veškeré duté
stromy pro možnost hnízdění, žije i přímo ve městech, např. Litoměřice, Lovosice. Největší
hustota je ve starých sadech – Oblík, Raná, Litoměřice, Velké Žernoseky, Kamýk, Řepnice.
křeček polní – Cricetus cricetus SO, EVD : nejrychleji mizející savec na území CHKO,
úbytek vlivem změn hospodaření a nedostatku zásob na zimu s následným úhynem hlady,
trávením pomocí rodenticidů, predací a fragmentací areálu. Na území se vyskytuje pouze
ostrůvkovitě. Podpora je možná vykoupením a ponecháním pruhu obilí na poli, nepoužívat
a zakázat rodenticidy. Sporadický výskyt na Litoměřicku, Mostecku, Lounsku.
křepelka polní – Coturnix coturnix SO, NT: tažný pták s výskytem hlavně na Litoměřicku,
Lounsku a Mostecku v teplých oblastech. Preferuje pole a louky s dostatkem plevelů
a ruderální stanoviště. Patrně podléhá úbytku vhodných biotopů a používání pesticidů.
Ochrana a podpora spočívá v ponechávání ruderálů a okrajů polí s druhovou pestrostí
plevelů a posunu seče na hnízdištích až na srpen.
kulíšek nejmenší – Glaucidium passerinum SO, N, VU: nově zjištěný druh pro České
středohoří. Preferuje dutiny po strakapoudech. Zjištěn na Březině, Milešovce, Bukové hoře.
Podpora spočívá v ponechávání doupných stromů a zákazu rodenticidů.
kuňka obecná (=ohnivá) – Bombina bombina SO, EVD, EN : vyhovují ji rozsáhlé mokřiny
s mělkými tůněmi. Nejvíce ubývající druh na našem území. Úbytek je patrně způsoben
104
nevhodnými rekultivacemi a zasypáním tůní. Největší plochy s výskytem kuněk v ČR
se nacházely v okolí CHKO – Všebořická výsypka a Radovesická výsypka, byly však
zasypány a počet žab klesl asi na 1%. Ochrana spočívá v ponechávání opuštěných lomů
samovolné rekutivaci sukcesí, zrovna tak je třeba mokřady prosvětlovat a vyřezávat keře
a stromy – Ovesná, Manušice, Stružnice, Babiny I, největší výskyt na nových mokřadech
v okolí Lenešic.
kvakoš noční – Nycticorax nycticorax SO, N, EN : ojedinělé záznamy z tahu přes Labe,
Lenešice.
ledňáček říční – Alcedo atthis SO, N, VU : preferuje zarybněné oblasti s malými rybkami,
nátrže a kolmé svahy, kde si buduje hnízdní nory, ideálně poblíž větve, na které vysedává,
může však hnízdit i v umělých norách a dutých větvích či padlých kmenech. Početně
zastoupen, výskyt po celém území: Opárno, Srdov, Žalhostice, Litoměřice, celá Ploučnice,
Bystrá. Ponechávat nátrže a nezasahovat do přirozeného toku, podporovat početnost
drobných ryb v potocích ponechaným mrtvým dřevem. Možno podpořit budkami v klidnějších
partiích na regulací upravovaných úsecích.
lejsek šedý – Muscicapa striata O, LC : pravidelný hnízdič po celém území, preferuje
teplejší oblasti, často v zahradách, dobře využívá polobudky.
lejsek malý – Ficedula parva SO, N, VU : zatím nově zjištěn na Lovoši, Milešovce,
pravděpodobně bude i na Sedle, preferuje staré bučiny. Podporovat doupné stromy, příp.
ponechávat bezzásahové zóny.
lelek lesní – Caprimulgus europaeus SO, N, EN : Středohoří je typickým biotopem,
preferuje okraje lesů, hnízdí na zemi bez vystýlky, podléhá pravděpodobně predačnímu tlaku
prasat divokých. Vzhledem ke skrytému nočnímu životu jsou údaje ojedinělé – Řepnice,
Třebušín. Zasloužil by větší pozornost s cíleným monitoringem.
linduška úhorní – Anthus campestris SO, N, CR: hnízdí zatím pouze na Oblíku a Rané,
na zemi většinou pod trsy kavylu. Nutné omezit pastvu v době hnízdění.
luňák červený – Milvus milvus KO, N, CR : pravděpodobný hnízdič, pozorován opakovaně
okolo Nebočad, Verneřic, Děčína, Milé i s mláďaty, preferuje remízky, okraje lesů. Často
sedá na elektrické vedení vysokého napětí bez ochrany. Podporovat a kontrolovat ochranu
vodičů.
luňák hnědý – Milvus migrans KO, N, CR : o něco vzácnější druh, vídán okolo Liběšic,
Úštěka, biotop a nároky jako luňák červený
lžičák pestrý – Anas clypeata SO, N, CR : hnízdění neprokázáno, ojediněle spatřován
při tahu v Lenešicích, Dobroměřicích, Úštěku.
mihule potoční – Lampetra planeri KO, EVD, EN : populace známá z potoků Robečský
a Bystré, z řeky Ploučnice. Zachovávat toky bez zaústění odpadních vod z ČOV, septiků,
chránit jemné písečné a štěrkové náplavy, kde se vyvíjejí larvy-minohy. Zamezit regulování
toků a jejich přehrazování, kaskádové rybochody jsou pro tento druh nepřekonatelné.
mlok skvrnitý – Salamandra salamandra SO, VU : velice silné populace v celém území
Č.středohoří, výjimku tvoří Lounsko a Mostecko, podmínky jsou dány listnatými lesy, sutěmi,
podzemními prostorami na zimování a potoky pro rozmnožování. V celém kaňonu Labe,
nejvíce Oparenské údolí, Průčelská rokle, nově Bílá stráň u Litoměřic-Pokratický potok.
mník jednovousý – Lota lota O, VU: vysazován ČRS v Ploučnici, jinak zjištěn i v Labi.
Budovat rybí přechody-obchvaty, nestavět nové VD na řece. Zachovávat náplavy a mrtvé
dřevo v řečišti.
morčák velký – Mergus merganser KO,CR: Běžně zimující pták na Labi a Ploučnici,
podpořen hnízdními budkami v Nebočadech, Boleticích, Svádově, obsazenost zatím
negativní, patrně přílišný ruch z okolí. Hnízdění neprokázáno.
105
moták lužní – Circus pygargus SO,N, EN: zjištěn pouze na tahu na Labi a v okolí Lenešic.
moták pilich – Circus cyaneus SO, N, CR : zdržuje se v okolí Labe v době tahu, hnízdění
neprokázáno, též pozorován v Úštěku a v Lenešicích.
moták pochop – Circus aeruginosus O, N, VU : pták s narůstajícími počty hnízdění
v rákosinách i v obilných polích, zde hrozí predace prasaty divokými a posečení mláďat
kombajnem. Časté úrazy od el. proudu a nechráněných vodičů a po střetu s autem. V r. 2010
objeveno vystřílené hnízdo v Chotiměři. Osvěta především rybářů a myslivců. Prosazovat
ochranu sloupů el.vedení před střety s dravci.
moudivláček lužní – Remiz pendulinus O, NT : Silně ubývající druh, občasné hnízdění
na Labi a Ploučnici: Žalhostice, Starý Šachov. Ochrana spočívá v ponechávání vhodných
hnízdních stromů (především vrb a bříz) nahnutých nad vodu.
netopýr Brandtův – Myotis brandtii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: dříve zaměňován s n. vousatým, velmi vzácně, pouze několik záznamů z kaňonu
Labe. Výhradně štěrbinový druh.
netopýr černý – Barbastella barbastellus KO, EVD : poměrně běžný druh ve vyšších
polohách, zimuje na Slunečné, v Práchni, Skalici u České Lípy, Skalici u Žitenic, Kamýku,
záznamy z Milešovky, Litoměřic. Typický štěrbinový druh.
netopýr dlouhouchý – Plecotus austriacus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera)
SO, EVD: jednoznačně vázaný na lidská sidle, zjištěn v Lovosicích, Benešově n.Pl.,
Zubrnicích, Ploskovicích, Bílém Kostelci, Skalici u Žitenic, pozorován na zimovišti
v Jakubech, Stínkách. Jeden z poměrně hojných druhů s výskytem po celé CHKO.
netopýr hvízdavý – Pipistrellus pipistrellus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera)
SO, EVD: jeden z nejmenších typicky štěrbinových netopýrů se silnou sociální vazbou, tvoří
velké kolonie při podzimních přeletech. V létě zjišťovám v různých štěrbinách v domech,
zimoviště nebylo v ČS prokázáno,
netopýr nejmenší – Pipistrellus pygmaeus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera)
SO, EVD, DD: jedná se o nedávno popsaný druh, zaměňovaný za netopýra hvízdavého, má
stejné nároky, o rozšíření zatím moc nevíme, jeden záznam z Lovosic
netopýr parkový – Pipistrellus nathusii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD, DD: jde o typicky lužní druh s vazbou na pobřežní vegetaci, jedná se o dutinový
i štěrbinový druh. Opakovaně z Litoměřic, Ústí n.L. Potřeba zachovávat duté stromy.
netopýr pestrý – Vespertilio murinus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD, DD: typický štěrbinový a dutinový druh se silnou vazbou na lidská obydlí, preferuje
panelové domy. Ochrana spočívá v instalaci budek do měst, kontrolní činnosti
při zateplování. Rozšířen po celé CHKO. Chránit doupné stormy.
netopýr rezavý – Nyctalus noctula (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: typicky dutinový druh se silnou vazbou na břehové porosty, prioritní druh
na panelových domech. Ochrana spočívá v instalaci budek na domy, kontrolách
při zateplování a ponechávání dutých stromů. Rozšířen po celé CHKO, dominantní se jeví
ve městech.
netopýr řasnatý – Myotis nattereri (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: štěrbinový a dutinový druh, zjištěn jak na půdách pod hřebenáči, tak v dutých
stromech. Zimuje ve štolách. Zjištěn po celém území CHKO, ochrana spočívá v instalaci
vhodných úkrytů (budek) na půdy a ochraně doupných stromů.
netopýr severní – Eptesicus nilssonii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: adaptoval se na lidské stavby, v ČS od nížin-Litoměřice po Děčín.
106
netopýr ušatý – Plecotus auritus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO, EVD:
typicky dutinový druh běžný po celé CHKO. Záznamy jsou z Litoměřic, Konojed, Bukové hory
a dalších míst. Ochrana spočívá v zachování doupných stromů.
netopýr večerní – Eptesicus serotinus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: typický netopýr městských aglomerací, dutinový druh adaptovaný i na paneláky,
v celém ČS poměrně hojný druh.
netopýr velkouchý – Myotis bechsteinii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD, DD: typicky lesní druh, dutinový. Využívá hlavně horní stromové patro, Záznamy jsou
jen sporadické. Potřeba zachovat doupné stormy.
netopýr velký – Myotis myotis KO, EVD, VU: rozšířen po celé CHKO, zimoviště Roztoky,
Prácheň, Stínky, Folknáře, Jakuby, Malá Veleň, letní kolonie samic na půdách : Povrly, EVL
Držovice, Sutom, Úštěk..Péče o letní kolonie (odstraňování trusu apod.), bránit zásahům
do mikroklimatu půdních prostor a odpuzovat na koloniích kuny skalní.
netopýr vodní – Myotis daubentonii (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: rozšířen po celém území CHKO, pravidelně na zimovištích v podzemí: Stínky, Byňov,
Prácheň, Slunečná, Malá Veleň, Roztoky, Olšinky, Jakuby. Výskyt okolo vodních ploch a řek.
netopýr vousatý – Myotis mystacinus (=netopýři (ostatní druhy) Microchiroptera) SO,
EVD: Příznačně štěrbinový druh. Často zaznamenán na zimovištích v podzemí Stínky,
Česká skála-Prácheň. Poměrně vzácný druh.
orel mořský – Haliaeetus albicilla KO, N, CR: pravidelně se vyskytuje v zimě na Labi
a v Píšťanech, pozorován také okolo Ústí n.L., Velkého Března, hnízdění zatím
neprokázáno, v létě vídán opakovaně okolo Žalhostic a Litoměřic, pravděpodobně hnízdič
z Nučniček.
orel skalní – Aquila chrysaetos KO, N: opakované záznamy z Lovoše, z Labe při tahu,
uniká pozornosti díky letovým výškám. Hlášení pochází nejvíce od sokolníků.
orlovec říční – Pandion haliaeetus KO, N: opakovaně pozorován v Dobroměřicích,
Lenešicích, Píšťanech, Úštěku, na Labi, hnízdění neprokázáno.
ořešník kropenatý – Nucifraga caryocatactes O, VU: výskyt zaznamenán okolo Práchně,
České Kamenice, na Dlouhém vrchu, Sedle, Milešovce především na podzim a v zimě,
hnízdění neprokázáno.
ostralka štíhlá – Anas acuta KO,RE: záznamy z Labe-Ústí n.L., Lovosice, Lenešice,
většinou v zimě.
ostříž lesní – Falco subbuteo SO, EN: pravděpodobný hnízdič, známý z Oparna,
Košťálova, Lounska. Striktně potravní specialista na ptáky s preferencí vlaštovek a skřivanů.
Zaznamenány střety s automobily a dráty el.vedení. Prosazovat efektivní ochranu sloupů
el.vedení před střety s dravci.
ouklejka pruhovaná – Alburnoides bipunctatus SO, VU: velice vzácná, údaj pouze
od Litoměřic z Labe. Druh má vysoké nároky na dostatek kyslíku a čistotu vody.
pěnice vlašská – Sylvia nisoria SO, N, VU: druh je mírně na vzestupu, v CHKO má ideální
podmínky k hnízdění, preferuje souvislejší trnité keřové porosty, kde staví hnízdo nízko
nad zemí. CHKO ČS by mohla být ptačí oblastí pro tento druh. Rozšířena hlavně na Lounsku
a Litoměřicku, Mostecku, v ostatních regionech je pokrytí slabší. Na pastvinách ponechávat
při okrajích pásy trnitých keřů.
pisík obecný – Actitis hypoleucos SO, EN: Pravidelný hnízdič kaňonu Labe
na štěrkopískových náplavech, záznamy Litoměřice, Píšťany, Nebočady, Velké Březno,
Boletice, Valtířov. Nutné je zachovávání přirozených břehů a štěrkopískových náplavů.
107
piskoř pruhovaný – Misgurnus fossilis O, EVD, EN: známý pouze z Mrskles, potoka
i přírodního koupaliště. Může být i na jiných tocích, uniká však pozornosti. Ochrana
přirozeného toku s bahnitým dnem.
plch velký – Glis glis O, DD: CHKO ČS je pro plchy ideální biotop, pokrytí je po celém
území, často obývá chaty – Lovoš, Konojedy, Mentaurov, Lbín, Kundratice, Mojžíř, Valteřice,
Verneřice.
plch zahradní – Eliomys quercinus KO, EN: existuje jediný záznam přejetého plcha z okolí
Kundratic z 90. let.
plšík lískový – Muscardinus avellanarius SO, EVD: rozšířen po celé CHKO, preferuje
oblasti s hustým keřovým podrostem. Nejvíce Verneřicko, Litoměřicko.
polák malý – Aythya nyroca KO, N, RE: ojedinělý výskyt na Labi a v Úštěku.
poštolka rudonohá – Falco vespertinus KO, RE: zjištěna pouze v době tahu mezi Milou
a Ranou.
potápka černokrká – Podiceps nigricollis O, EN : ojediněle hnízdí na stojatých vodách
– Velká Bukovina, Úštěk, záznamy též z Lenešic a Dobroměřic. Nutné je zachování
litorálního pásma.
potápka malá – Tachybaptus ruficollis O, VU: výskyt zaznamenán po celém území CHKO
na stojatých vodách, Labi a Ploučnici, kde preferuje slepá ramena a klidné zóny.
potápka roháč – Podiceps cristatus O, VU: pravidelný hnízdič na stojatých vodách,
Lenešice, Dobroměřice, Úštěk, Soběnice, Markvartice, Velká Bukovina, Býčkovice, v zimě
k zastižení i na Labi a Ploučnici.
potápka rudokrká – Podiceps grisegena SO, CR: ojediněle v Lenešicích
racek černohlavý – Larus melanocephalus SO, N, EN: ojediněle spatřen na Labi
rákosník velký – Acrocephalus arundinaceus SO, VU: hnízdič v Lenešicích,
Dobroměřicích, Úštěku, potřebuje rozsáhlé rákosiny.
raroh velký – Falco cherrug KO, N, CR: v r.1999 proběhla repatriace 4 ks na Mariánské
skále v Ústí n.L., následný rok nepotvrzen. Novější údaje jsou od Čížkovic a ze Sedla.
Středohoří je ideálním biotopem pro stromové i skalní hnízdění. Potravní specialista na sysly,
pravděpodobně se adaptoval i na jinou potravu.
ropucha obecná – Bufo bufo O, NT: náš nejhojnější obojživelník pokrývající celé území,
zjištěna i na vrcholu Milešovky. Ohrožena je silniční dopravou na migračních trasách.
Nejsilnější populace - Milešov, Mukov, Povrly, Úštěk, Karlovka, Žďárek, Martiněves,
Konojedy. Ochrana spočívá v budování tůní a ochraně migračních tras budováním
odchytových bariér a podchodů.
ropucha zelená – Bufo viridis SO, EVD, NT: výskyt převážně z Litoměřicka, Lounska,
Mostecka, Děčínska. Preferuje teplejší oblasti. Na migračních trasách nezastižena.
rorýs obecný – Apus apus O: typicky synantropní druh s vazbou převážně na panelové
domy, výskyt ve všech městech, hnízdění převážně ve větracích otvorech v atice, ochrana
spočívá v kontrolách zateplování a instalaci budek.
rosnička zelená – Hyla arborea SO, EVD, NT: stojaté vody hlavně na Českolipsku,
Litoměřicku a Lounsku – Stružnice, Horní Libchava, Dobroměřice, Lenešice, Raná, Oparno.
Jako stromová žába uniká často pozornosti. Podpora je možná budováním nových tůní.
rybák černý – Chlidonias niger KO, N, CR: ojediněle při tahu na Labi, často pozorovaný
v Lenešicích na tahu do června.
108
rybák obecný – Sterna hirundo SO, N, EN: ojediněle hnízdí v Lenešicích, chybí však
štěrkové lavice nebo ostrůvky s pískem, kde by vytvořil kolonii, lze podpořit vybudováním
plovoucího ostrůvku.
rys ostrovid – Lynx lynx SO, EVD, EN: ojediněle pozorován při potulce v okolí Varhoště,
stopy byly odlity na Lovoši.
sekavec písečný – Cobitis taenia SO, EVD: vzácně zjištěn v Bystré a v Úštěckém potoce,
zachovávat přirozená koryta.
skalník zpěvný – Monticola saxatilis KO, RE: jediný amatérský záznam je ze Střekova,
skály pod hradem, nutno ještě ověřit.
skokan ostronosý (=rašelinný) – Rana arvalis KO, EVD, EN: velice vzácný v posledních
letech klesající tendence, lokality Vlastislav, Březina.
skokan skřehotavý – Rana ridibunda KO, NT: poměrně hojný na Litoměřicku, Děčínsku,
Ústecku a Lounsku, po celém Labi a Ploučnici, ve stojatých vodách.
skokan štíhlý – Rana dalmatina SO, EVD, NT: mírný vzestup populace byl zastaven
v zimě 2011/12, velká část skokanů patrně nepřežila zimování, jinak vcelku rozšířen – Sedlo,
Mentaurov, Úštěk, Lhotsko
skokan zelený – Rana kl. esculenta SO, NT: zaznamenán na Ústecku – Žďárek
skřivan lesní – Lullula arborea SO, N, EN: rozšířen po celé CHKO, preferuje řídké lesy
místy s obnaženou půdou.
slavík modráček středoevropský – Luscinia svecica cyanecula SO, N, EN: zjištěn pouze
v okolí Labe, a na Litoměřicku (Dobroměřice)
slavík obecný – Luscinia megarhynchos O, LC: rozšířen po celém území CHKO. Nejlépe
se mu daří v okolí řek s podrostem kopřiv a vrb
slepýš křehký – Anguis fragilis SO, LC: v Českém středohoří se jedná o poměrně hojný
druh díky konfiguraci terénu, mozaikovitosti. V posledních letech i u tohoto druhu dochází
k poklesu populační hustoty na celém území. Velice často jsou usmrceni
při mechanizovaném sečení luk.
sluka lesní – Scolopax rusticola O, VU: preferuje lesní komplexy s prameništi a listnatým
porostem, okolo Třebívlic, Milešova, Kravař, Benešova n.Pl. Ochranu hnízd na zemi lze
zajistit tlumením počtů prasat divokých.
sokol stěhovavý – Falco peregrinus KO, N, CR: podařilo se mu vytvořit stabilní hnízdiště
v Průčelské rokli, okolo Trmic, postupně záznamy z Dobroměřic, Lenešic, Dolního Týnce.
Č.středohoří skýtá jedinečné hnízdní možnosti, postupně bude pravděpodobně ptáků
přibývat. Instalovány jsou dvě budky na skalách ve Velkých Žernosekách a na Kozím Vrchu.
sova pálená – Tyto alba SO, EN: od r.1999 podporována vyvěšováním budek
na zemědělské a církevní objekty, které jsou každoročně kontrolovány, hnízdění hlavně
na Litoměřicku, Mostecku, Lounsku, v ostatních částech zatím neznámá.
strakapoud prostřední – Dendrocopos medius O, N, VU: vyhovují mu staré ovocné sady,
nejvíce na Lounsku, Litoměřicku, Děčínsku. Ochrana spočívá v zachovávání starých
odumřelých stromů.
strnad luční – Miliaria calandra KO, VU: druh je na vzestupu, především na Lounsku
a Litoměřicku, preferuje stepní charakter kopců se soliterními keři.
strnad zahradní – Emberiza hortulana KO, N, CR: Za poslední 3 roky nezjištěn, naposledy
pozorován na Rané. Úbytek zaznamenán na celém území ČR pravděpodobně změnami
hospodaření, v současné době obývá nejblíže výsypky okolo Chomutova.
109
střevle potoční – Phoxinus phoxinus O: výskyt na tekoucích i stojatých vodách, Žandov,
Kravaře.
sysel obecný – Spermophilus citellus KO, EVD, CR: nejohroženější druh savce, dnešní
výskyt pouze na Rané u Loun, Hrádku, kdy lokality byly spojeny do jedné Evropsky
významné lokality, v rámci ČR se jedná o největší přírodní lokalitu se stabilní populací
s mírně vzestupnou tendencí. Režim managementu je v souladu se Záchranným
programem. Poslední výskyt na Lovoši zaznamenán v r.1995. Pro repatriaci vybrány lokality
Oblík a Písečný vrch. Zcela závislý na nízko sečených a pasených trávnících. Potřeba
striktně hlídat používání rodenticidů a pesticidů v okolí jeho výskytu.
sýc rousný – Aegolius funereus SO, N, VU: zatím ojedinělá hlášení pouze z Milešovky.
sýček obecný – Athene noctua SO, EN: v současné době zaniklo tradiční hnízdiště
na Hrádku u Loun, poslední známé hnízdění je z Boletic – panelové sídliště.
sýkořice vousatá – Panurus biarmicus SO, EN: Vzácně hnízdí v Úštěku, Dobroměřicích,
Lenešicích, preferuje rozsáhlé rákosiny.
tenkozobec opačný – Recurvirostra avosetta KO, VU: vzácně pozorován v Lenešicích
na tahu.
tetřívek obecný – Tetrao tetrix SO, N, EN: v r.1999-2000 proběhla neúspěšná reintrodukce
na Třebívlicku, bylo vypuštěno 51 ptáků, žádný záznam o současném výskytu není znám.
tchoř stepní – Putorius eversmanni KO, EVD, EN: poslední záznam je ze 70.let 20.století
z Rané, od té doby nebyl pozorován, cílený monitoring však nebyl proveden.
ťuhýk obecný – Lanius collurio O, N, NT: rozšířen po celé CHKO, vyhovuje mu otevřená
krajiny s dostatkem trnitých keřů. CHKO ČS by mohla být ptačí oblastí pro tento druh.
Ochrana spočívá v zachovávání trnitých keřů v krajině.
ťuhýk šedý – Lanius excubitor O, VU: hnízdění v součastnosti není prokázáno, ojediněle
se vyskytuje hlavně v teplejších oblastech CHKO, na Litoměřicku, Mostecku a Lounsku.
užovka hladká – Coronella austriaca SO, EVD, VU: tento druh má ideální podmínky
v teplejších partiích CHKO, rozšířena je především na Lounsku, Litoměřicku, Mostecku,
Ústecku a Teplicku, hlavním místem výskytu jsou osluněné stráně stepního charakteru.
Ochrana spočívá v ponechávání hromad staré trávy a větví jako líhniště a přirozené úkryty.
užovka obojková – Natrix natrix O, LC: výskyt po celé CHKO s vazbou na vodní prostředí.
Podpora je možná pomocí budování tůní a plazníků.
užovka podplamatá – Natrix tessellata KO, EVD, EN: Výskyt znám v celém údolí
Ploučnice po Starý Šachov, na Labi ojedinělá pozorování v Nebočadech, Střekově. Ochrana
spočívá v budování plazníků a ponechávání klidových zón vedle řek. V r. 2013 začal cílený
monitoring.
včelojed lesní – Pernis apivorus SO, N, EN: Hnízdič teplejších oblastí Č.středohoří
na Lounsku, Litoměřicku, Teplicku. Ochrana spočívá v instalaci zařízení proti úhynům
na sloupech el.vedení.
veverka obecná – Sciurus vulgaris O, NE: stabilní populace obou barevných forem
po celé oblasti, poměrně vzácná na Lounsku a Mostecku. Často v městských parcích
a na hřbitovech – Litoměřice, Děčín, Benešov n.Pl., Lovosice.
vlaštovka obecná – Hirundo rustica O, LC: rychle ubývající synantropní druh závislý
na otevřených stájích, kravínech. Výskyt znám po celém území CHKO, s přibývajícími chovy
koní dochází i k jejímu rozšiřování, dále je schopna se dobře adaptovat na výrobní haly – CS
Beton Píšťany cca 40 hnízd na nosnících, OBI Litoměřice cca 60 hnízd.
vlha pestrá – Merops apiaster SO, EN: ojedinělá pozorování na Lounsku.
vodouš kropenatý – Tringa ochropus SO, EN: vzácně zastižen na tahu : Labe, Lenešice
110
vodouš rudonohý – Tringa totanus KO, CR: vzácně zastižen na tahu : Labe, Lenešice
volavka bílá – Ergetta alba SO, N: v CHKO nehnízdí, stále častěji se s ní můžeme setkat
celoročně v Úštěku, Dobroměřicích, Velké Bukovině, Žalhosticích, Píšťanech.
volavka stříbřitá – Ergetta garzetta SO, N, CR: vzácně a ojediněle zastižena v Lenešicích
vranka obecná – Cottus gobio O, EVD, VU: v čistých tocích po celé CHKO, v Labi
i Ploučnici, Bystré, Radečském potoce, Vrbovém potoce, Lučním potoce u Třebušína,
Trojhorském potoce.
vrápenec malý – Rhinolophus hipposideros KO, EVD, EN: druh je na mírném vzestupu
a pravidelně zastižen na zimovištích ve Folknářích, Olešnici, Jakubech, Stínkách, Práchni,
Slunečné, Roztokách, Bílém Kostelci, jediná známá letní kolonie je v Liběšicích ve sklepení
zámku.
vydra říční – Lutra lutra SO, EVD, VU: Je předmětem ochrany EVL Ploučnice, pobytové
stopy a výskyt je znám po celém území CHKO v zarybněných vodách. Podpora nutná
pomocí lávek ve vodotečích pod mostky.
výr velký – Bubo bubo O, N, EN : Pravidelný hnízdič po celé CHKO, které mu skýtá ideální
prostředí. Stabilní lokality Sedlo, Boreč, Milešovka, Česká skála u Práchně, Dlouhý vrch.
Ochrana spočívá v instalaci izolátorů na elektrické vedení vysokého napětí a v zakrývání
nepoužívaných komínů. Časté jsou i střety s automobily, může docházet k predaci mláďat
prasetem divokým, liškami. V CHKO početný, České středohoří by mohlo být ptačí oblastí
pro tento druh.
zmije obecná – Vipera berus KO, VU: výskyt po celé CHKO, minimálně na Lounsku
a Mostecku. Vyhledává suťová pole, kamenolomy, železniční náspy.
zrzohlávka rudozobá – Netta rufina SO, EN : výskyt ojediněle při tahu na Labi, Ploučnici,
Lenešickém rybníku.
žluva hajní – Oriolus oriolus SO, LC : pravidelný hnízdič teplejších oblastí CHKO,
Litoměřice, Lovosice, Mrsklesy, Teplá, Třebenice, Konojedy.
3.8.1.2. Další významné druhy obratlovců vyskytující se na území CHKO
bolen dravý – Aspius aspius EVD
čečetka zimní – Carduelis flammea VU
čejka chocholatá – Vanellus vanellus VU
datel černý – Dryocopus martius N, LC
havran polní – Corvus frugilesus VU
hořavka duhová – Rhodeus sericeus EVD, EN
husa velká – Anser anser N, EN
husice liščí – Tadorna tadorna VU
hvízdák eurasijský – Anas penelope VU
jespák bojovný – Philomachus pugnax N
jiřička obecná – Delichon urbica NT
kalous ušatý – Asio otus LC
karas obecný – Carrassius carassius VU
kormorán velký – Phalacrocorax carbo VU
kulík říční – Charadrius dubius VU
labuť velká – Cygnus olor VU
lejsek bělokrký – Ficedula albicollis N, NT
lejsek černohlavý – Ficedula hypoleuca NT
linduška luční – Anthus pratensis LC
lipan pohorní – Thymallus thymallus EVD, NT
losos obecný – Salmo salar EVD, CR
111
morčák bílý – Mergus albellus N
ostroretka stěhovavá – Chondrostoma nasus EN
parma obecná – Barbus barbus EVD, NT
podoustev říční – Vimba vimba VU
potáplice severní – Gavia arctica N
racek chechtavý – Larus ridibundus VU
racek bouřní – Larus canus VU
racek bělohlavý – Larus cachinnans VU
rákosník ostřicový – Acrocephalus paludicola N
skokan hnědý – Rana temporaria NT
skorec vodní – Cinclus cinclus LC
slípka zelenonohá – Gallinula chloropus NT
slunka obecná – Leucaspius delineatus EN
strakapoud malý – Dendrocopos minor VU
sýkora parukářka – Parus cristatus LC
tchoř tmavý – Mustela putorius DD
úhoř říční – Anguilla anguilla NT
volavka popelavá – Ardea cinerea NT
vrabec domácí – Passer domesticus LC
vrabec polní – Passer montanus LC
vrána obecná – Corvus corone NT
zajíc polní – Lepus europaeus NT
žluna šedá – Picus canus N, VU
žluna zelená – Picus viridis LC
Komentáře k vybraným druhům:
Ryby:
Dlouhodobě opomíjená třída živočichů, přestože jsou v CHKO významné řeky Labe
a Ploučnice. Za zcela zásadní se ukazuje průchodnost migračních bariér a manipulace
s vodní hladinou, absence trdlišť a přirozených úkrytů pro ryby a ostatní akvatické živočichy
včetně absence mrtvého dřeva. Výsledkem je zcela minimální reprodukční schopnost většiny
druhů ryb, nemožnost čelit rybožravým predátorům i mezidruhové predaci ryb.
Dalším důležitým faktorem je čistota vod v souvislosti s budováním ČOV. Ukazuje
se však, především na menších tocích, že dochází k přečištění organických látek, ale
nedostatečnému čištění fosfátů a nitrátů, největším problémem je kyslíkový deficit v místě
vypouštění a pod ním a vytváření tzv.mrtvé vody.
Na řece Ploučnici je dlouhodobý problém s manipulací hladiny v řečišti způsobený odběrem
vody pro provozy malých vodních elektráren, navíc zde dochází k poškozování a úhynu ryb,
především pak úhořů, u menších toků se nepříznivě projevují v letních měsících nelegální
odběry vod z toků.
Na řece Labi probíhá program Losos 2000 a byl již prokázán návrat ryb z trdlišť zpět
do řeky. Poslední odchyt proběhl v březnu 2013 na jezu řeky Ohře v Terezíně, kdy byl sloven
losos o délce 95 cm (Vostradovský in verb., 2013).
Plazi:
Patří k nejohroženější třídě živočichů na území CHKO, za posledních 10 let došlo k úbytku
lokalit výskytu užovky hladké např. vlivem nadměrné výstavby v okolí Litoměřic (Miřejovická
stráň, Pokratice), u ostatních stepních oblastí především změnou hospodaření a zarůstáním
původních osluněných míst a celkovým úbytkem ještěrek, které tvoří významnou část
potravy užovky hladké. Podpora spočívá zejména v mozaikovitém hospodaření. Ukazuje
se, že ideálními líhništi jsou i zapomenuté balíky sena a slámy na okrajích luk.
Užovka podplamatá – výskyt zaznamenán na řece Labi (v okolí Nebočad) a Ploučnici
(nejvíce v okolí Benešova n.Pl.), zde byl zaznamenán v posledních deseti letech nárůst
112
populace díky nelegálním skládkám biologického odpadu na břehu řeky a elektrárenských
náhonů, dále fungování pily vedle řeky a navážení zbytků z výroby – kůra, pařezy, piliny
až na okraj areálu na břeh řeky.Zde je jednoznačně prokázán rozdíl mezi hustotou populace
Ploučnice a Labe ve vazbě na biotop, především pak litorál. Mnoho užovek je usmrceno
při mechanizovaných sečích luk.
Ještěrka zelená je na vzestupu pouze na lokalitě Kalvárie a okolí, díky velikosti vhodného
biotopu a mozaikovitém vyřezávání křovin a jejich ponechávání na hromadách,
kde nacházejí útočiště především mláďata a po zetlení slouží i jako líhniště a patrně
i zimoviště. Druhá lokalita u Dolních Zálezel stagnuje, snad díky dobrému managementu
dojde k postupnému rozšíření jak plochy, tak populace - nynější stav byl okolo 10 dospělců
(Martin Vlček in verb. 2012).
Ještěrka obecná – jednoznačně ubývající druh na celém území CHKO, patrně vlivem
hospodaření v krajině a rozšiřování zástavby, zarůstáním osluněných míst křovinami
a vysokou trávou. Postupná likvidace ruderálních stanovišť, přeměny tzv.přírodních zahrad
na kulturní zahrady s nízko střiženým trávníkem, které jsou však spíše sterilní.
Ještěrka živorodá – díky skrytému stylu života a preferenci zarostlých biotopů vyšších
oblastí se zdá být proti ještěrce obecné méně početná, obecně je však málo recentních
údajů.
Slepýš křehký – v Českém středohoří se jedná o poměrně hojný druh díky konfiguraci
terénu, mozaikovitosti. V posledních letech i u tohoto druhu dochází k poklesu populační
hustoty na celém území. Velice často jsou usmrceni při mechanizovaném sečení luk.
Obojživelníci:
Obecně platí, že dochází k celoplošnému úbytku lokalit s výskytem obojživelníků vlivem
fragmentace krajiny zástavbou, křížení migračních tras dopravními cestami, v tůních
se ukazuje velký problém s predací karasem stříbřitým, který navíc při přemnožení způsobí
kyslíkový deficit a úhyn pulců.
Ptáci:
V Českém středohoří je velká druhová diverzita a ideální biotopy pro některé druhy ptáků,
které svojí hustotou silně převyšují i některé ptačí oblasti. Biotopově je CHKO velice pestrá,
nabízí celou škálu prostředí od akvatického až po stepi. Mimořádně velké hustoty
zde dosahují tyto druhy: čáp černý, holub doupňák, lejsek malý, lelek lesní, výr velký,
krutihlav obecný, moták pochop, sokol stěhovavý, luňák hnědý, luňák červený, sova pálená,
kulíšek nejmenší, datel černý, žluva hajní, strnad luční, ťuhýk obecný, pěnice vlašská,
krkavec velký, slavík obecný, bramborníček černohlavý a hnědý, jestřáb lesní, sluka lesní,
skorec vodní, ledňáček říční. V posledních letech je stále více pozorování dudka
chocholatého, naopak jsme zaznamenali velký úbytek chřástala polního, koroptve polní,
rorýsů obecných, jiřiček obecných, vlaštovek obecných, vrabců domácích a polních,
chocholoušů obecných, sýčků obecných. Důvodem je nevhodné hospodaření na polích
– monokultury s převahou řepky olejné, neponechávání strnišť pro možnost úkrytu a potravy,
úbytek hnízdních možností rušením statků a kravínů, používáním silikátových fasádních
barev, kde nedrží nalepená ptačí hnízda, celkový úbytek volné vody - kaluží s blátem, úbytek
přirozených hnízdišť na staveních, doupných stromech, v atikách domů.
Savci:
České středohoří je oblastí pro bobra evropského - labského, vydru říční, plcha velkého,
plšíka lískového, sysla obecného, křečka polního, zajíce polního, většinu druhů našich
letounů, veverku obecnou, bělozubku bělobřichou. Pro sysla obecného je MŽP schválen
záchranný program, pro vydru a bobra pak program péče.
Pro bobra evropského, který obsadil řeku Labe i pod Střekovské zdymadlo a řeku
Ploučnici, je důležité zachování klidových zón, neodklízení náplavů na březích, které využívá
jako úkryty, ponechávání břehových porostů, nestavění bariér na řekách, podporovat nové
113
výsadby břehových porostů s převahou vrb včetně keřových forem. Podobně je na tom vydra
říční, obsadila prakticky celé území Českého středohoří, její stavy zatím mírně stoupají.
Je však potřeba u mostů přes vodoteče vždy budovat lávky pro vydry a tím zamezit střetu
s motorovými vozidly.
Pro plcha velkého, plšíka lískového a letouny je potřeba zachovávat doupné stromy,
kontrolovat kácení a poškozování doprovodné zeleně podél komunikací, podporovat
je pomocí instalace budek. U letounů je potřeba kontrolovat zateplování budov, výměny
střech a podporovat je vyvěšováním budek, zajištěním zimovišť a kontrolou stavu letních
kolonií.
V rámci záchranného programu pro sysla obecného byla vybrána EVL Raná-Hrádek
jako největší přírodní lokalita pro rozšiřování populací sysla na metapopulace - Písečný vrch,
Oblík. Zcela zásadní je však propojení obou lokalit zatravněním celých polí mezi letištěm
Hrádek a kopcem Raná, která byla v minulosti kompletně zatravněná. Zatím byly vytvořeny
jen propojovací pásy, které se ukázaly jako neúčinné. Evidentní je zde nárůst populace
na letišti, kde je zachováván stále stejný management sečením a byla zde provedena
podpora syslů zatravňováním orné půdy a ponecháváním obilných políček pro potravu.
U křečka polního je v posledních letech zaznamenán prudký pokles způsobený
změnami kultur z obilnin na řepku, velkými monokulturami a následnou rychlou sklizní
zralého obilí, kdy si křečci nestihnou udělat zásoby na zimu.
3.8.2. Bezobratlí
3.8.2.1. Seznam zvláště chráněných druhů
Vysvětlivky:
1/ vědecké jméno taxonu (pokud je platná nomenklatura odlišná, pak je původní znění
použité ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. uvedeno v závorce);
2/ české jméno taxonu (ditto, jen výjimečné případy);
3/ druhy chráněné podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění: KO – kriticky
ohrožený druh, SO – silně ohrožený druh, O – ohrožený druh;
4/ kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al.
2005): RE – vymizelý druh pro území ČR, CR – kriticky ohrožený druh, EN – ohrožený druh,
VU – zranitelný druh, NT – téměř ohrožený druh;
5/ EVD – evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC;
6/ bioindikační skupiny u střevlíků (Hůrka et al. 1996) / drabčíků (Boháč et al. 2007): R / R1
– reliktní druh, A – adaptabilní druh, E – eurytopní druh.
R – druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti namnoze charakter reliktů.
Jedná se většinou o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených
ekosystémů. R1 (relikty I. řádu) – zahrnuje druhy biotopů nejméně ovlivněných činností
člověka. Jedná se především o druhy s arktoalpinním, boreoalpinním a boreomontánním
rozšířením, dále druhy charakteristické pro rašeliniště (tyrfobionti a tyrfofilové), druhy
vyskytující se jen v původních lesních porostech apod.
A – druhy osídlující více nebo méně přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty.
Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních
ploch.
E – druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy
nestabilních, měnících se biotopů, stejně jako druhy, obývající silně antropogenně
ovlivněnou a poškozenou krajinu.
Z hlediska výskytu bezobratlých živočichů je CHKO České středohoří velmi významným
územím. To se odráží v počtu zvláště chráněných druhů, kterých bylo dosud potvrzeno 63
(resp. 47 taxonů, tj. druhů a rodů ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.), z toho v kategorii KO
– 6 druhů, SO – 15 druhů, O – 42 druhů (resp. 26 taxonů). Z nich je 12 druhů evropsky
významných (EVD). Dalších 6 zástupců reprezentuje druhy regionálně vyhynulé. Přes tato
114
zdánlivě vysoká čísla je nutné podotknout, že zvláště chráněné druhy tvoří jen nepatrný
a navíc nereprezentativní výsek z celkového množství významných neboli ohrožených
druhů, které se v CHKO vyskytují.
Z celkem 63 stávajících druhů (47 taxonů) je plných 24 druhů (14 taxonů) ve skutečnosti
neohrožených, a to zejména na podkladě jejich nezařazení do Červeného seznamu. Z nich
23 druhů (13 taxonů) náleží do kategorie O a jen jediný druh (a taxon), velevrub malířský,
náleží paradoxně do kategorie KO. Procentuelně vyjádřeno téměř 40% zákonem chráněných
druhů (přes 30% taxonů) žijících v CHKO ČS je ve skutečnosti momentálně neohrožených.
S výjimkou dvou druhů, majky Meloe decorus a zlatohlávka Oxythyrea funesta, z nichž
se staly v mezidobí 1992 (vyhl. č. 395/1992) až 2005 (Červený seznam) hojné druhy, byly
všechny ostatní „ohrožené“ druhy (taxony) do vyhlášky zařazeny více či méně neoprávněně.
Tabulka č. 6: Počet zváště chráněných druhů/taxonů bezobratlých (dle vyhlášky 395/1992
Sb.) v CHKO ČS
skupina /
celkem druhů
KO
SO
O
kategorie
(taxonů)
[1]
Hmyz
2
13
41 (25)
56 (40)
ostatní bezobratlí
4
2
1
7
celkem bezobratlí
6
15
42 (26)
63 (47)
[1]
v závorce je uveden počet taxonů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (např. 9 druhů Formica
spp. = 1 taxon Formica spp. dle vyhlášky)
Komentovaný seznam dle vědeckých názvů:
Anodonta cygnea – škeble rybničná (SO, VU): odstavená ramena, rybníky, větší řeky
v nižších a středních polohách. Vzácně v řece Labi (Malé Březno, Povrly, Roztoky).
Ohrožení: pravděpodobně znečištění, vodohospodářské zásahy, intenzivní hospodaření
na rybnících.
Apatura (=Apatura spp.) ilia – batolec červený (O): lesní cesty, průseky a lemy v údolích
řek, lužní lesy; širší oligofág (topoly, vrby). Územní ochrana zajištěna v MZCHÚ
nacházejících se zejména v I. a II. zóně CHKO, kde převažují lesy. Druh není v ČR
v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
Apatura (=Apatura spp.) iris – batolec duhový (O): vlhká lesní údolí, lesní cesty a paseky
v rozsáhlejších lesích; oligofág (vrby). Územní ochrana jako u předchozího druhu. Druh není
v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
Astacus fluviatilis – rak říční (KO, EN): větší vodní toky a nádrže. Územní ochrana
zajištěna např. v EVL Dolní Ploučnice. Ohrožení: regulace toku nebo budování příčných
stupňů a mezidruhová konkurence a přenos račího moru nepůvodním druhem - rakem
pruhovaným (Orconectes limosus).
Astacus leptodactylus – rak bahenní (O): preferuje stojaté vody, oproti ostatním druhům
našich raků lépe snáší znečištění. Zjištěn pouze v rybnících Velký a Malý Farský u Skalice
na Českolipsku. Ohrožení a ochrana: odbahňování rybníka neprovádět když mrzne,
v případě nutnosti zajistit transfer, ohrožen může být také intenzivním hospodařením
na rybníce.
Atherix ibis – hnízdotvorka (=číhalka) pospolitá (O, VU): dravé larvy ve vodě potoků a řek,
imaga v dosahu toků; hnízda na mostech, lávkách a větvích nad hladinou. Územní ochrana
zajištěna na dosud jediné známé lokalitě v EVL Dolní Ploučnice, kam proniká z Českolipska.
Ohrožení: zhoršená kvalita vody, znečištění chemickými látkami, zvýšená kyselost vody,
masivní regulace toku apod.
Austropotamobius (=Astacus) torrentium – rak kamenáč (KO, CR, EVD): menší vodní
toky s kamenitým dnem. Územní ochrana zajištěna v EVL Luční potok, přítok Trojhorského
potoka a Huníkovský potok, čtvrtá známá lokalita dosud není územně chráněna. Ohrožení:
115
odvádění a využívání vody k různým účelům (náhony, nepovolené odběry), regulace toku
a budování příčných stupňů, v menší míře i znečištění vody.
Bombus spp. – čmelák (O): převážně nelesní stanoviště. Všeobecně hojné eurytopní
druhy, např. čmelák zemní (Bombus terrestris), jsou mimo kategorie ohrožení, vzácné druhy
v kategoriích CR, EN, VU Červeného seznamu. Dosud neexistuje výčet druhů žijících
na území CHKO. Excerpcí literárních údajů by bylo možné jakýsi prvotní seznam vytvořit, ten
by ale jistě neodrážel aktuální druhovou skladbu.
Brachinus (=Brachinus spp.) crepitans – prskavec větší (O, E): suché biotopy teplých
oblastí (stepi, okraje polí); vyhýbá se písčitým půdám. Územní ochrana tohoto eurytopního
a velmi hojného druhu není potřebná, i když je zajištěna ve všech nelesních MZCHÚ stepní
zóny CHKO. Druh není a ani nikdy nebyl v ČR ohrožený, nezařazen do Červeného
seznamu.
Brachinus (=Brachinus spp.) explodens – prskavec menší (O, E): vlhčí biotopy teplých
oblastí (louky, nivy). dtto jako u předchozího druhu. Druh není a ani nikdy nebyl v ČR
ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
Calosoma inquisitor – krajník hnědý (O, A): listnaté, především dubové lesy, hojný
zejména při kalamitním výskytu obaleče dubového. Územní ochrana je zajištěna neboť
se pravidelně vyskytuje v silných populacích v mnoha MZCHÚ. Druh není v ČR
v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
Calosoma sycophanta – krajník pižmový (O, VU, A): listnaté lesy a zahrady v teplých,
nížinných oblastech. Druh se po desítkách let poprvé vyskytl v roce 1993 v údolí Labe
při kalamitě bekyně velkohlavé. Jeho četnost je významně ovlivňována výkyvy v populační
dynamice bekyně. Ohrožení: chemické postřiky při kalamitním výskytu bekyně velkohlavé.
Aktivní ochrana: ponechání vybraných, plošně omezených kalamitních ohnisek bez zásahu.
Carabus arcensis – střevlík polní (O, A): v rámci ČR hojný, převážně lesní druh – světlé
písčité lesy, ale také vřesoviště, okraje rašelinišť, pastviny od nížin do hor. Územní ochrana
není zajištěna, dosud zjištěn na jediné plošně nepatrné lokalitě na Děčínsku, kam zasahuje
z CHKO Labské pískovce. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen
do Červeného seznamu.
Carabus auratus – střevlík zlatý (KO, VU, A): vlhčí louky, zahrady, pole a pastviny
pahorkatin; heliofil. Územní ochrana není zajištěna, vyskytuje se zejména v odlesněné
hornatině Verneřického středohoří mezi Ústím n. L. a Českou Lípou. Druh není v CHKO
prozatím kriticky ohrožený a velmi lokálně může být i hojný. Čechami probíhá východní
hranice rozšíření druhu v Evropě a periodické výkyvy četnosti mohou být spojeny i s tímto
faktorem. Ohrožení: zalesňování, zábor pozemků pro výstavbu, fragmentace krajiny
(dopravní cesty) a vlastní doprava; meliorace; chemizace v zemědělství a s tím spojená
likvidace vývojových stadií, včetně jejich potravy.
Carabus irregularis – střevlík nepravidelný (O, NT, R): reliktní druh původních bukových
lesů. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Milešovka, PP Stříbrný roh. Výskyt mimo
MZCHÚ je většinou soustředěn do I. a II. zóny CHKO. Druh není v ČR ani v CHKO přímo
ohrožený, ale ve vyšších kategoriích ohrožení by se mohl ocitnout při pokračující likvidaci
přirozených porostů a jejich nahrazování smrkovými monokulturami. Ochrana spočívá
v zachování a obnově přirozených porostů a v ponechávání padlých stromů na vlhčích
místech
Carabus scheidleri* – střevlík Scheidlerův (O, A): hojný, lokálně až velmi hojný druh
otevřených vlhčích stanovišť (pole, louky pastviny) od nížin do hor, běžně proniká
i do světlých lesů. Územní ochrana není zajištěna, dosud pouze při jihovýchodním okraji
CHKO, kam zasahuje z Českolipska. Územím CHKO probíhá severozápadní hranice
rozšíření druhu v Čechách a případné periodické výkyvy v četnosti mohou být spojeny také
s tímto faktorem. Druh a jeho poddruhy nejsou v ČR v současnosti ohrožené, nezařazeny
do Červeného seznamu.
116
*V severních Čechách žije poddruh C. scheidleri helleri.
Carabus ulrichii* (=ullrichi) – střevlík Ulrichův (O, A): hojný, lokálně až velmi hojný druh
otevřených vlhčích stanovišť, často společně s C. scheidleri. Územní ochrana není zajištěna,
dosud pouze na Úštěcku, kam proniká z Polabské nížiny. Také u tohoto druhu probíhá
územím CHKO sseverozápadní hranice rozšíření v Čechách. Nominotypický poddruh není
v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
*V severních Čechách žije nominotypický poddruh C. ulrichii ulrichii.
Cicindela (=Cicindela spp.) campestris – svižník polní (O, A): otevřené hlinité biotopy
- sesuvy, nezpevněné lesní i nelesní cesty, lomy, pastviny, také trávníky v intravilánech
měst; od nížin do hor. Územní ochrana tohoto velmi hojného druhu není potřebná, je však
zajištěna v mnoha MZCHÚ stepní i lesní zóny CHKO. Druh není a ani nikdy nebyl v ČR
ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
Cicindela (=Cicindela spp.) sylvatica – svižník lesní (O, NT, A): paseky a cesty v písčitých
borových lesích od nížin do pahorkatin; psamofil. Územní ochrana jediné lokality na hranici
CHKO u Stvolínek není zajištěna. Druh není v ČR v současnosti přímo ohrožený, avšak
vzhledem ke sporadickému a lokálnímu výskytu mohou být jednotlivé populace
potencionálně ohroženy změnou užívání pozemků (trvalé odlesnění pro těžbu písku),
stavební činností apod.
Cicindela (=Cicindela spp.) sylvicola – svižník lesomil (O, A): otevřené hlinité biotopy
v lesích - zářezy cest, okraje lomů, erozní rýhy; hory, v nižších polohách ojediněle. Územní
ochrana např. PP Plešivec, v CHKO je vzácný. Druh není v ČR v současnosti ohrožený,
nezařazen do Červeného seznamu.
Copris lunaris – chrobák pečlivý (KO, CR): xerotermní pastviny v nejteplejších oblastech;
koprofág. V Čechách vymírající druh. Zjištěn např. v EVL Raná-Hrádek a Milá. Poslední
nálezy z Rané jsou datovány rokem 2005, další pokusy o nalezení druhu v Lounském
středohoří zatím negativní. Ohrožení: likvidace pastvy, zejména pastvy skotu.
Cucujus cinnaberinus – lesák rumělkový (SO, EN, EVD): imago i larvy pod kůrou
listnatých dřevin (topol, vrba) od lužních po horské lesy. Územní ochrana není zajištěna;
z dolního Poohří zasahuje k Labi na Litoměřicko a v CHKO se vyskytuje na jediné lokalitě
ve IV. zóně. Druh není v ČR v současnosti přímo ohrožený; hojný je zejména ve středním
Polabí a na jihovýchodní Moravě, což patrně souvisí s vrcholícím rozpadem výsadeb
hybridních topolů. Ohrožen může být nedostatkem nebo dočasnou nepřítomností mrtvých
stromů v lužních lesích.
Cylindera (=Cicindela spp.) germanica – svižník německý (O, VU, A): hlinité (sprašové)
pastviny, okraje polí, erozní svahy, protipovodňové hráze v nížinách. V Čechách velmi
vzácný druh, na Moravě mnohem hojnější, územní ochrana zajištěna na jediné lokalitě
v Lounském středohoří. Ohrožení: ukončení pastvy nebo jiného tradičního způsobu
využívání (tankodromy) a následné zarůstání křovinami, příliš intenzivní obhospodařování
orné půdy spojené s nadměrnou chemizací apod.
Elater (=Ludius) ferrugineus – kovařík rezavý (SO, CR): listnaté lesy i osamocené skupiny
starých stromů (lípy, vrby, topoly, duby, javory), často v blízkosti vodních toků. Krepuskulární
druh, přilétá ke světlu. V ČR vzácný a velmi lokální, recentně zjištěn J. Mertlikem v Labském
kaňonu. Podobně jako jiné dutinové druhy brouků (viz páchník) je ohrožen likvidací resp.
asanací starých stromů.
Emus hirtus – drabčík huňatý (O, EN, R1): xerotermní pastviny v nejteplejších oblastech,
dravec lovící bezobratlé živočichy v exkrementech skotu. V Čechách vzácný druh, zjištěn
v EVL Oblík-Srdov-Brník (mimo NPR Oblík), recentně na několika dalších pastvinách
na Lounsku a také na Kravařsku. Příčinou ohrožení může být zejména omezení nebo úplná
likvidace pastvy skotu.
117
Formica (=Formica spp.) rufa, F. polyctena, F. pratensis, F. cinerea, F. cunicularia,
F. fusca, F. lemani, F. rufibarbis, F. sanguinea – mravenec (O): všechny typy biotopů
od bezlesí po les, specifické dle druhu. Smysl má pouze aktivní ochrana druhů s kupovitými
hnízdy (např. lesní druhy F. rufa a F. polyctena nebo luční F. pratensis), ochrana vesměs
eurytopních a často nesmírně hojných druhů s převážně zemními hnízdy (např. F. fusca)
je zbytečná a fakticky neproveditelná. Ohrožení druhů s kupovitými hnízdy spočívá
především v přímé likvidaci mravenišť (např. těžba dřeva, výstavba) a také v likvidaci zdrojů
potravy (postřiky při kalamitách lesních škůdců apod.). Žádný z jmenovitě uvedených druhů
není v ČR ani v CHKO přímo ohrožený a není zařazen do žádné z kategorií Červeného
seznamu.
Gomphus (=Stylurus) flavipes – klínatka žlutonohá (SO, EN, EVD): reobiont vázaný
na nížinné, přírodě blízké řeky. Územní ochrana není zajištěna, prokázaný výskyt v Labi
u Litoměřic a Děčína. Ohrožení: zejména regulace, splavňování vodního toku, stavba jezů,
bagrování štěrkopískových náplavů aj.
Hyles (=Celerio) euphorbiae – lišaj pryšcový (O, EN): nejteplejší a nejsušší biotopy
stepních oblastí, písčiny; monofág na pryšci chvojce (Tithymalus cyparissias). Územní
ochrana zajištěna v mnoha MZCHÚ stepní zóny CHKO, kde je dosud hojný. Ohrožení:
zarůstání a zapojování porostů křovin, rekultivace v lomech apod., kdy je potlačována živná
rostlina.
Chazara (=Hipparchia) briseis – okáč skalní (SO, CR): krátkostébelné skalní a sprašové
stepi, staré lomy, skály; širší oligofág (stepní trávy). V ČR a celé střední Evropě vymírající
druh, poslední populace již jen v Lounském středohoří, kde je územní ochrana zajištěna
v několika MZCHÚ a EVL. Ohrožení: zarůstání stepí po omezení pastvy, záměrné nebo
samovolné zalesňování, rekultivace lomů apod., drastický úbytek lokalit vede k následnému
zhroucení metapopulační struktury. Aktivní ochrana spočívá především v blokování sukcese
(zarůstání křovinami, lesem) a v podpoře disturbančních aktivit (extenzivní pastva, sešlap,
paragliding, řízené vypalování).
Iphiclides podalirius – otakárek ovocný (O, VU): otevřená stanoviště – skalní stepi,
lesostepi, suché stráně s porosty křovin; oligofág (hlohy, slivoně). Převážně hojný druh,
avšak s kolísavou četností. Územní ochrana zajištěna v mnoha MZCHÚ stepní zóny CHKO.
Ohrožení: intenzifikace sadařství, zapojování křovinatých porostů na stráních
a v lesostepích, lesnické a zemědělské rekultivace lomů apod.
Leucorrhinia pectoralis – vážka jasnoskvrnná (SO, VU, EVD): stojaté vody (slatiny,
rašeliniště, rybníky, pískovny aj.) s bohatou vegetací. Územní ochrana zajištěna jen v PR
Březina, v Českolipské části Č.středohoří se vyskytuje mimo MZCHÚ. Ohrožení: degradace
stanovišť (eutrofizace), odvodňování, výrazná manipulace s vodní hladinou, intenzivní chov
ryb apod.
Limenitis (=Limenitis spp.) camilla – bělopásek dvouřadý (O, VU): okraje a světliny
listnatých lesů; lesní průseky, oligofág (zimolezy). Ohrožení: zarůstání lesních světlin, tmavé
vysokokmenné lesy, stejnověké kultury či monokultury, přezvěření.
Limenitis (=Limenitis spp.) populi – bělopásek topolový (O): světliny a lesní cesty
v údolích podél vodních toků; oligofág (topoly). Územní ochrana zajištěna např. v PP Bobří
soutěska, NPR Sedlo. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného
seznamu.
Lucanus cervus – roháč obecný (O, EN, EVD): saproxylofág - vývoj v trouchnivém dřevě
dubů i jiných listnáčů; původní dubové lesy a solitéry na pastvinách a v parcích; imago
na stromových šťávách. Není adaptabilní na náhradní biotopy jako nosorožík. Územní
ochrana zajištěna např. v NPR Oblík, NPR Lovoš a PR Sluneční stráň; v Labském údolí je
dosud relativně hojný. Ohrožení: likvidace stojících mrtvých stromů, nahrazování přirozených
listnatých porostů nevhodnými dřevinami, frézování pařezů na pasekách. Pravděpodobně
největší negativní příčinou současnosti je bezpříkladně přemnožená černá zvěř, která roháče
118
likviduje formou vyrývání pařezů (=likvidace biotopu) a následnou konzumací všech jeho
vývojových stádií (=přímá likvidace brouka). Aktivní ochrana spočívá především v eliminaci
uvedených příčin ohrožení.
Meloe (=Meloe spp.) decorus – majka (O): stepi, pastviny a sekané trávníky v nejteplejších
oblastech; časně jarní druh (březen až duben). Územní ochrana zajištěna např. v NPR Raná,
NPR Oblík a v PP Radobýl. V posledních patnácti letech dochází v Čechách k expanzi, druh
proto není v současnosti ohrožený a nebyl zařazen do Červeného seznamu.
Meloe (=Meloe spp.) rugosus – majka (O, VU): stepi a pastviny od teplých poloh po nižší
hory; podzimní druh (září až listopad), vzácně brzo na jaře. Územní ochrana zajištěna např.
v NPR Raná, NPR Oblík a v PP Radobýl. Ohrožení: velkoplošná devastace přirozených
a polopřirozených stanovišť, zarůstání křovinami, chemizace prostředí, celkový úbytek
a výkyvy v populační dynamice hostitelů preimaginálních stadií (samotářské včely).
Meloe (=Meloe spp.) scabriusculus – majka (O, NT): stepi a pastviny nejteplejších
a nejsušších oblastí; jarní druh (duben až květen). Územní ochrana zajištěna v NPR Raná
a NPR Oblík. Ohrožení: stejné jako u předchozího druhu. Pravděpodobně především
poklesem spotřeby agrochemikálií a snížením imisního zatížení krajiny došlo od r. 1990
k nárůstu četnosti všech uvedených druhů majek.
Odonteus (=Odontaeus) armiger – chrobák ozbrojený (O, EN): stepi, lesostepi, lesní
louky, pastviny v teplých oblastech, v CHKO dosti hojný druh. Územní ochrana zajištěna
např. v NPR Oblík, NPP Bílé stráně, PP Radobýl a PP Třtěnské stráně. Všechna stádia žijí
velmi skrytě, larva v zemi, imago je aktivní v noci a přilétá ke světlu. Příčiny ohrožení jsou
nejasné, snad zarůstání biotopů kde žijí larvy.
Ophiogomphus cecilia – klínatka rohatá (SO, VU*, EVD): reobiont vázaný na nížinné
až podhorské řeky, prokázaný výskyt v Labi a v Ploučnici (EVL Dolní Ploučnice). Ohrožení:
zejména regulace, splavňování vodního toku, stavba jezů, bagrování štěrkopískových
náplavů aj.
*Dolný et al. (2007: 185)
Oryctes nasicornis – nosorožík kapucínek (O, EN): saproxylofág - vývoj v tlejícím dřevě
listnatých stromů. Larvy a imaga dnes skoro výlučně v druhotných biotopech - skládky kůry
a pilin, stájové podestýlky, komposty, a to i v centrech velkých měst. Druh není v ČR
v současnosti ohrožený vzhledem k téměř výhradně synantropnímu způsobu života;
za reálně ohrožené lze považovat snad jen přírodní populace.
Osmoderma barnabita (=eremita) – páchník hnědý (SO, CR, EVD): dutiny listnatých,
solitérních stromů (včetně ovocných) v teplých oblastech. Územní ochrana zajištěna jen
v EVL Ploskovice-zámecký park, jinak jednotlivě v jižní a jihozápadní části CHKO. Ohrožení:
likvidace resp. asanace „nebezpečných“ a „přestárlých“ stromů ve stromořadích podél
komunikací a vodních toků (hlavaté vrby), v alejích, parcích a starých extenzivních sadech.
Typický „deštníkový druh“ indikující výskyt dalších, mnohdy ještě vzácnějších
a významnějších druhů bezobratlých. Aktivní ochrana: eliminace příčin ohrožení, citlivé
ošetřování a výběrové kácení starých stromů, osvěta.
Oxythyrea funesta – zlatohlávek tmavý (O): expanzivní druh osidlující agrocenózy, louky
a stepi v teplých oblastech; larva v půdě na kořínkách rostlin, imaga na květech. Územní
ochrana zajištěna např. v NPR a EVL Raná, kde se poprvé objevil v roce 2004,
v současnosti velmi hojně po celé CHKO. Druh není v ČR v současnosti ohrožený,
nezařazen do Červeného seznamu.
Papilio machaon – otakárek fenyklový (O): otevřená stanoviště – louky, stepi, opuštěná
pole, velmi často i zahrady (housenky), vrcholky kopců (imaga); širší oligofág (miříkovité).
Trvale hojný po celé CHKO. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen
do Červeného seznamu.
119
Phengaris (=Maculinea) nausithous – modrásek bahenní (SO, NT, EVD): přirozené vlhké
louky, příkopy podél komunikací, okraje vodních nádrží; monofág (Sanguisorba officinalis),
myrmekofil (rod Myrmica). Územní ochrana např. v PP Babinské louky, ale převážná většina
populací se vyskytuje mimo MZCHÚ zejména v severní a severovýchodní části CHKO. V ČR
není v současnosti přímo ohrožený; ohrožen by mohl být změnami ve způsobu
obhospodařování vlhkých luk (odvodnění, přehnojení, rozorání, intenzivní pastva), ukončení
hospodaření a samovolné zarůstání, stavební činnost apod. Aktivní ochrana: jednosečné
a mozaikovité kosení luk před dobou letu imag; eliminace uvedených příčin ohrožení.
Phengaris telejus (=Maculinea teleius) – modrásek očkovaný (SO, VU, EVD): přirozené
vlhké krvavcové louky; monofág (Sanguisorba officinalis), myrmekofil (rod Myrmica).
Syntopicky s předešlým druhem, ale ne vždy a často v menším počtu (stanovištně náročnější
druh). Ohrožení a ochrana jako u předchozího druhu.
Proserpinus proserpina – lišaj pupalkový (SO, NT, EVD): okraje lesů, křovinaté stráně,
louky, břehové porosty; širší oligofág (pupalkovité, kyprejovité). Územní ochrana zajištěna
např. v NPP Bílé stráně, kde však byla zjištěna pouze imaga; biotopy s výskytem larvárních
stádií jsou neznámé. V ČR není v současnosti přímo ohrožený.
Protaetia (=Potosia) aeruginosa – zlatohlávek skvostný (O, EN): saproxylofág – vývoj
v trouchnivém dřevě listnatých stromů, zejména dubů v teplých oblastech, imago
na stromových šťávách a na přezrálém ovoci. Velmi vzácně podél toku Labe na Litoměřicku.
Ohrožení: likvidace a asanace „nebezpečných“ a „přestárlých“ stromů ve stromořadích podél
komunikací a vodních toků, v alejích a parcích (viz také páchník hnědý). Aktivní ochrana:
eliminace příčin ohrožení, citlivé ošetřování a výběrové kácení starých stromů, osvěta.
Sisyphus schaefferi – chrobák vrubounovitý (O, EN): pontomediteránní druh obývající
xerotermní pastviny v nejteplejších oblastech; koprofág. Českým středohořím probíhá
severní hranice rozšíření druhu. Územní ochrana zajištěna např. v NPR Oblík a NPR Raná,
kde je dosti hojný. Dodnes se vzácně vyskytuje také v Labském údolí. Ohrožení: likvidace
pastvy na vhodných lokalitách.
Stenobothrus eurasius* – saranče skalní (SO, EN, EVD): skalní stepi na temenech kopců
se specifickým, extrémně teplým a suchým mikroklimatem. Územní ochrana zajištěna v NPR
Raná, Oblík (typová lokalita), Lovoš, PR Milá a PP Radobýl. Izolovaná populace na vrchu
Hazmburk již mimo CHKO. Ohrožení: zarůstání skalních stepí a xerotermních trávníků svazu
Festucion valesiacae náletovými dřevinami, hromadění stařiny na místech s obnaženou
půdou apod. Aktivní ochrana spočívá v potlačení nežádoucí sukcese pastvou, vyřezáváním
dřevin, mechanickým narušováním půdního povrchu apod.
*V Č. středohoří žije endemický poddruh S. eurasius bohemicus.
Trichius (=Trichius spp.) rosaceus – zdobenec (O, CR): saproxylofág - vývoj v trouchnivém
dřevě listnatých stromů, imaga na květech. Územní ochrana není zajištěna, dosud jen
několik nálezů v intravilánu Děčína a podél Labe na Litoměřicku. V ČR velmi vzácný druh
známý jen z malého počtu lokalit. Ohrožení: likvidace stromů s dutinami (viz páchník hnědý
a zlatohlávek skvostný). Aktivní ochrana: eliminace příčin ohrožení, citlivé ošetřování
a výběrové kácení starých stromů, osvěta.
Triops cancriformis – listonoh letní (KO, CR): letní periodické tůně a louže. Územní
ochrana není zajištěna, výskyt na jediné lokalitě na bývalém vojenském cvičišti. Ohrožení:
ukončení tradičního využívání lokality. Aktivní ochrana: blokování sukcese a udržování louží
pojezdem (čtyřkolky, terénní auta).
Tropinota hirta – zlatohlávek chlupatý (SO, EN): travní porosty stepního charakteru
v teplých oblastech; larva v půdě na kořínkách rostlin, imago v časném jaře na květech.
Územní ochrana zajištěna v NPR Oblík, kde byl poprvé zjištěn v roce 2008; zřejmě se šíří
z centra výskytu na Žatecku. Pravděpodobně více vázán na přirozené travní porosty než
příbuzný zlatohlávek rodu Oxythyrea, takže míra jeho ohrožení v důsledku zemědělského
obhospodařování je daleko menší.
120
Unio crassus – velevrub tupý (SO, EN, EVD): vodní toky od potoků po největší řeky; žije
i v málo úživných vodách. Vzácně v Labi. Ohrožení: vodohospodářské úpravy (regulace,
přehrazení, prohlubování a čištění toků), zánik stojatých vod (přímá likvidace) a znečistění
včetně zvýšeného přísunu živin.
Unio pictorum – velevrub malířský (KO): vodní toky od menších potoků po největší řeky,
slepá ramena, pískovny. Územní ochrana zajištěna např. v EVL Dolní Ploučnice, hojný
výskyt v Labi. Druh není v ČR v současnosti ohrožený, nezařazen do Červeného seznamu.
Watsonarctia (=Eucharia) casta – přástevník mařinkový (SO, CR): celkově vzácný druh,
skalní stepi a suché kamenité stráně; širší oligofág (svízelovité). Územní ochrana zajištěna
např. v NPR Oblík, kde je poměrně hojný. Příčiny ohrožení nejsou přesně známé, jedná
se asi, podobně jako u většiny stepních organizmů, zejména o spontánní zarůstání volných
ploch dřevinami.
Orientační seznam dle českých názvů:
batolec červený – Apatura ilia
batolec duhový – Apatura iris
bělopásek dvouřadý – Limenitis camilla
bělopásek topolový – Limenitis populi
čmelák – Bombus spp.
drabčík huňatý – Emus hirtus
hnízdotvorka pospolitá – Atherix ibis
chrobák ozbrojený – Odonteus armiger
chrobák pečlivý – Copris lunaris
chrobák vrubounovitý – Sisyphus schaefferi
klínatka rohatá – Ophiogomphus cecilia
klínatka žlutonohá – Gomphus flavipes
kovařík rezavý – Elater ferrugineus
krajník hnědý – Calosoma inquisitor
krajník pižmový – Calosoma sycophanta
lesák rumělkový – Cucujus cinnaberinus
listonoh letní – Triops cancriformis
lišaj pryšcový – Hyles euphorbiae
lišaj pupalkový – Proserpinus proserpina
majka – Meloe decorus
majka – Meloe rugosus
majka – Meloe scabriusculus
modrásek bahenní – Phengaris nausithous
modrásek očkovaný – Phengaris telejus
mravenec – Formica rufa, F. polyctena, F. pratensis, F. cinerea, F. cunicularia, F. fusca,
F. lemani, F. rufibarbis, F. sanguinea
nosorožík kapucínek – Oryctes nasicornis
okáč skalní – Chazara briseis
otakárek fenyklový – Papilio machaon
otakárek ovocný – Iphiclides podalirius
páchník hnědý – Osmoderma barnabita
prskavec větší – Brachinus crepitans
prskavec menší – Brachinus explodens
přástevník mařinkový – Watsonarctia casta
rak bahenní – Astacus leptodactylus
rak kamenáč – Austropotamobius torrentium
rak říční – Astacus fluviatilis
roháč obecný – Lucanus cervus
saranče skalní – Stenobothrus eurasius
střevlík polní – Carabus arcensis
121
střevlík nepravidelný – Carabus irregularis
střevlík Scheidlerův – Carabus scheidleri
střevlík Ulrichův – Carabus ulrichii
střevlík zlatý – Carabus auratus
svižník lesomil – Cicindela sylvicola
svižník německý – Cylindera germanica
svižník lesní – Cicindela sylvatica
svižník polní – Cicindela campestris
škeble rybničná – Anodonta cygnea
vážka jasnoskvrnná – Leucorrhinia pectoralis
velevrub tupý – Unio crassus
velevrub malířský – Unio pictorum
zdobenec – Trichius rosaceus
zlatohlávek tmavý – Oxythyrea funesta
zlatohlávek chlupatý – Tropinota hirta
zlatohlávek skvostný – Protaetia aeruginosa
122
3.8.2.2. Komentovaný seznam vybraných vyhynulých druhů
Carabus nitens – střevlík (KO, VU, R): pouze historické údaje z Českolipské části CHKO
(Slunečná, Stružnice) z počátku 20. století. Od 50-tých let zřetelný posun jižní hranice areálu
rozšíření na sever v důsledku dlouhodobého oteplování. V oblasti někdejšího více či méně
souvislého výskytu zůstaly jen izolované horské populace, které ovšem také zvolna vymírají.
Maculinea arion – modrásek černoskvrnný (KO, CR, EVD)
Maculinea rebeli – modrásek Rebelův (KO, CR): do roku 1975 prokazatelně žil (dokladový
materiál!) v NPP Bílé stráně. Živná rostlina a hostitelští mravenci se zde dosud vyskytují.
Parnassius mnemosyne – jasoň dymnivkový (KO, CR, EVD): v Čechách před nedávnem
vyhynulý druh.
Purpuricenus kaehleri – tesařík broskvoňový (KO, CR*): pouze historické údaje z údolí
Labe. *V Červeném seznamu veden jako v ČR vyhynulý (RE), ale recentně nalezen
ve středních Čechách a na jižní Moravě (Ambrus 2013).
Rosalia alpina – tesařík alpský (KO, CR, EVD): pouze historické údaje z NPR Sedlo
u Liběšic.
3.8.2.3. Významné druhy
Významný druh je zde definován jako příslušník některé z kategorií Červeného seznamu
ohrožených druhů ČR (Farkač et al. 2005) nebo se jedná o evropsky významný druh.
Zároveň žádný z těchto druhů není zařazen mezi druhy zvláště chráněné dle vyhlášky
č. 395/1992 Sb. Z několika set významných druhů bezobratlých, o kterých se momentálně ví,
že žijí na území CHKO, bylo vybráno 228 druhů náležejících ke všem kategoriím Červeného
seznamu (kriticky ohrožené druhy - 24, ohrožené druhy - 68, zranitelné druhy - 92, téměř
ohrožené druhy - 44) a dále dva evropsky významné druhy chráněné dle Přílohy II a IV
směrnice č. 92/43/EEC, které nejsou zařazeny do Červeného seznamu. Na rozdíl od mnoha
ve skutečnosti neohrožených zvláště chráněných druhů se zde bezezbytku jedná o reálně
ohrožené druhy, které je možné považovat za vlajkové druhy ochrany přírody v CHKO. K 39
nejzajímavějším zástupcům z různých systematických skupin je připojen stručný komentář.
K seznamu je připojeno také několik náhodně vybraných druhů, které lze při současném
stavu poznání označit za trvale vyhynulé (nelétavé nebo jen vzácně létající druhy
s omezenými možnostmi šíření, např. Cymindis miliaris) nebo, jak všichni v skrytu duše
doufáme, jen přechodně vymizelé (obecně všechny létající či přenosuschopné druhy
s alespoň teoretickou možností návratu na původní lokality, např. Harpalus cephalotes,
Helicopsis striata). Každopádně se jedná o druhy, na které byl v nedávné minulosti zaměřen
cílený průzkum, a jejichž trvalý výskyt na území CHKO se nepodařilo i přes značné úsilí
prokázat. Na další druhy, které se na první pohled jeví jako vyhynulé nebo přinejmenším
nezvěstné (viz střevlík Harpalus cisteloides hurkai nebo okáč šedohnědý (Hyponephele
lycaon) v komentovaných druzích) bude nutno zaměřit specializovaný průzkum a ten teprve
rozhodne o jejich aktuálním statusu. V chráněných druzích jsou analogickým případem např.
krajník pižmový (Calosoma sycophanta) nebo chrobák pečlivý (Copris lunaris). K podpoře
uvedeného přístupu mohou jako příklady posloužit tesařík Akimerus schaefferi, hnědásek
černýšový (Melitaea aurelia) nebo drabčík Myrmoecia plicata, všichni považovaní
přinejmenším za regionálně vyhynulé a znovuobjevení buď díky náhodě (tesařík),
přirozenému zvýšení četnosti (hnědásek) nebo cílenému průzkumu (drabčík). Nicméně
identifikace a pochopení příčin vyhynutí některých druhů pomáhají k ochraně a zachování
těch, které jsou vyhynutím v současné době bezprostředně ohroženy.
Na závěr je připojen seznam lokalit, ze kterých byly popsány druhy bezobratlých jako
nové pro vědu. Všechny uvedené druhy byly popsány platně a jsou v současné době
považovány za validní. Veškeré poznatky a údaje jsou čerpány z velmi cenného díla
o živočišných druzích popsaných z území ČR (Bezděk 2011), kde autor v úvodu praví
(výstižněji to říci nelze, proto citát) „Přes řadu pozoruhodných objevů neexistuje souborná
publikace shrnující a komentující nově popsané druhy v kontextu současného stavu
vědeckého poznání a současně dokládající nesmírnou cennost jednotlivých biotopů nejen
123
z hlediska vědeckého a ochranářského, ale i kulturně-historického, protože jako unikátní
typové lokality popsaných taxonů se tato místa stávají i národně kulturním dědictvím.“
Celkem bylo v hranicích CHKO identifikováno 17 lokalit, z nichž bylo dohromady popsáno
43 taxonů (druhů a poddruhů). Co do počtu taxonů jsou nejbohatšimi lokalitami Oblík a Raná
(8 resp. 7), nejbohatší systematickou skupinou jsou roztoči (10 taxonů) následovaní
třásnokřídlými a blanokřídlými (po 6 taxonech). Kromě uvedených platných byl z CHKO
popsán větší počet neplatných (synonymických) taxonů a z mnoha lokalit také pocházejí
exempláře zahrnuté do typových sérií nově popisovaných taxonů (paratypy). Tyto taxony
a lokality nejsou do přehledů zapracovány.
Vysvětlivky:
EVD – evropsky významný druh dle Přílohy II a IV směrnice č. 92/43/EEC;
ČS - kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al.
2005): RE – vymizelý druh pro území ČR, CR – kriticky ohrožený druh, EN – ohrožený druh,
VU – zranitelný druh, NT – téměř ohrožený druh;
tučně – viz Komentáře k vybraným druhům
Tabulka č. 7: Přehled vybraných významných druhů bezobratlých v CHKO ČS
vědecké jméno
české jméno
EVD ČS
Acalles fallax
Acmaeops septentrionis
Acupalpus maculatus
Aegopinella nitidula
Aeshna affinis
Agrilus convexicollis
Agrilus integerrimus
nosatec
tesařík
střevlík
sítovka lesklá
šídlo rákosní
krasec
krasec
NT
VU
VU
NT
VU
VU
EN
Agrilus olivicolor
Agriotes pallidulus
Akimerus schaefferi
Amara crenata
Ampedus cinnaberinus
Ampedus rufipennis
Andrena nanula
Andrena polita
Andrena pontica
Anthaxia candens
Aphodius foetens
Aporia crataegi
Argopus ahrensi
Armadillidium pictum
Atypus affinis
Atypus muralis
Atypus piceus
Aulonium trisulcum
Auplopus rectus
Balea perversa
Berytinus striola
Bisnius nitidulus
Bisnius varipennis
Brachygonus megerlei
Brachypera vidua
krasec
kovařík
tesařík
střevlík
kovařík
kovařík
pískorypka (včela)
pískorypka (včela)
pískorypka (včela)
krasec třešňový
hnojník
bělásek ovocný
dřepčík
svinka
sklípkánek hnědý
sklípkánek pontický
sklípkánek černý
NT
VU
CR
VU
EN
VU
EN
VU
CR
VU
NT
NT
CR
NT
VU
EN
VU
VU
CR
VU
EN
VU
EN
VU
CR
hrabalka
hrotice obrácená
štíhlenka (ploštice)
drabčík
drabčík
kovařík
nosatec
124
poznámka
indikátor původních lesů,
dubohabřiny
vývoj v Picea
vývoj ve Fraxinus
vývoj v Daphne
vývoj v Quercus, Carpinus,
Corylus
vývoj v Quercus, pařeziny
vývoj v Prunus
vývoj na dřev. Rosaceae
oligofág na Clematis
Coleoptera: Colydiidae
nevápnité sutě
nory sysla
monofág na Geranium
sanguineum
Brachysomus setiger
Byrrhus pustulatus
Carabus cancellatus
Cardiophorus gramineus
Carphacis striatus
Cassida murraea
Causa holosericea
Cepaea vindobonensis
Ceratapion austriacum
Cernuella neglecta
Clausilia parvula
Claviger longicornis
Claviger testaceus
Coelioxys emarginata
Cochlodina orthostoma
Colletes succinctus
Coryphium angusticolle
Crepidodera lamina
Crossocerus cetratus
Cryptocephalus
octomaculatus
Cryptocephalus schaefferi
Cryptocephalus vittula
Cydnus aterrimus
Cylindromorphus bifrons
Cymindis axillaris
Dasypoda argentata
Datonychus paszlavszkyi
Dibolia cryptocephala
Dichagyris forcipula
Diplocolenus frauenfeldi
Discus perspectivus
Discus ruderatus
Drapetes cinctus
Dyschirius angustatus
Dyschirius intermedius
Elasmostethus minor
Elonium piceum
Ena montana
Ero tuberculata
Eucera interrupta
Eucnemis capucina
Euheptaulacus villosus
Euchorthippus pulvinatus
Euodynerus quadrifasciatus
Euplagia quadripunctaria
Eurysella brunnea
Galeatus maculatus
Galeruca pomonae
Gerris lateralis
Glaucopsyche alexis
Glyphesis servulus
nosatec
vyklenulec
střevlík měděný
kovařík
drabčík
štítonoš
zuboústka sametová
páskovka žíhaná
nosatčík
suchomilka
přehlížená
závornatka malá
kyjorožec
kyjorožec
včela
vřetenovka rovnoústá
hedvábnice (včela)
drabčík
dřepčík
kutilka
NT
VU
NT
VU
EN
EN
NT
NT
NT
monofág na Centaurea scabiosa
NT
NT
EN
VU
CR
VU
CR
VU
CR monofág na Populus tremula
VU
krytohlav
EN
krytohlav
CR
krytohlav
EN
hrabulka velká
VU
krasec
EN
střevlík
VU
včela
EN
nosatec
NT
dřepčík
EN
osenice šedokřídlá
EN
křísek
EN
vrásenka orlojovitá
VU
vrásenka pomezní
NT
kovařík
EN
střevlík
VU
střevlík
NT
kněz zimolezový
VU
drabčík
EN
hladovka horská
NT
ostník hrbolkový
VU
včela
VU
dřevomil
EN
vruboun
VU
saranče slámová
NT
hrnčířka
EN
přástevník kostivalový EVD ostruhovník
VU
síťnatka skvrnitá
VU
bázlivec (mandelinka)
EN
bruslařka severská
EN
modrásek kozincový
VU
pavučenka noscovitá
VU
125
oligofág na Inula
balvanité sutě
oligofág na Quercus
vývoj v stepních druzích r.Carex
oligofág na Salvia
oligofág na Thymus
monofág na Lonicera xylosteum
nory sysla
fytosaprofág
polyfág
polyfág
vývoj na Fabaceae
Gnophos dumentatus
Granaria frumentum
Hadena irregularis
Haplodrassus bohemicus
Harpagoxenus sublaevis
Harpalus cisteloides hurkai
Harpalus politus
Harpalus zabroides
Helicella itala
Leptorchestes berolinensis
Leptusa flavicornis
Licinus cassideus
Licinus hoffmannseggii
Liocranum rutilans
Liparus dirus
Longitarsus absynthii
Longitarsus brunneus
Longitarsus foudrasi
Longitarsus languidus
Longitarsus longiseta
šerokřídlec trnkový
žitovka obilná
můra ušnicová
skálovka česká
mravenec
střevlík
střevlík
střevlík
suchomilka ladní
soumračník
čárkovaný
drabčík
drabčík
okáč metlicový
včela
vodan
lišaj svízelový
kovařík
okáč šedohnědý
šerokřídlec žlutavý
práchnivec
trojzubka stepní
zlatěnka
kovařík
sekáč
střevlík
mravenec
střevlík
chvostnatka rudooká
chvostnatka
písmooká
skákavka
mravencovitá
drabčík
střevlík
střevlík
zápředka hnědá
nosatec
dřepčík
dřepčík
dřepčík
dřepčík
dřepčík
Longitarsus minusculus
Longitarsus nanus
Lycaena dispar
Macrogastra plicatula
Machilis helleri
Megachile melanopyga
Megachile pyrenaea
Megalonotus hirsutus
Melanobaris morio
Melitaea aurelia
dřepčík
EN
dřepčík
EN
ohniváček černočárný EVD řasnatka lesní
NT
chvostnatka temná
EN loc.typ. Hrad Střekov
včela
VU
včela
CR
ploštice
EN
nosatec
EN monofág na Reseda luteola
hnědásek černýšový
CR vývoj obvykle na Plantago
Hesperia comma
Hesperus rufipennis
Heterothops balthasari
Hipparchia semele
Hoplitis acuticornis
Hydraena morio
Hyles galii
Hypoganus inunctus
Hyponephele lycaon
Charissa intermedia
Choleva lederiana
Chondrula tridens
Chrysis longula
Ischnodes sanguinicollis
Ischyropsalis hellwigi
Laemostenus terricola
Lasius reginae
Lebia cyanocephala
Lepismachilis rozsypali
Lepismachilis y-signata
126
NT
NT
VU
CR loc.typ. Raná
EN sociální parazit
VU loc.typ. Dlouhý vrch, endemit ČS
VU
VU
EN
VU
VU
EN
CR
VU
EN
VU
EN
EN
VU
VU
VU
EN
CR
NT
NT
EN
EN
CR
vývoj na Festuca ovina
loc.typ. Raná, nory sysla
vývoj na Poaceae
vývoj na Festuca a Bromus
zvířecí nory
sociální parazit
loc.typ. Hrad Střekov
CR loc.typ. Hrad Střekov
VU
VU
EN
NT
VU
VU
EN
EN
EN
EN
EN
kamenité sutě
monofág na Laserpitium latifolium
oligofág na Artemisia
oligofág na Thalictrum
oligofág na Verbascum
monofág na Senecio jacobae
oligofág na Veronica a Plantago
oligofág na Sta. recta a Ballota
nigra
monofág na Teucrium montanum
vývoj na Rumex
lanceolata
Metoecus paradoxus
Metropis mayri
Minois dryas
Mocuellus quadricornis
Mogulones andreae
Mogulones austriacus
Mogulones euphorbiae
Mogulones javetii
Mycetophagus fulvicollis
Myrmoecia plicata
Negastrius pulchellus
Negastrius sabulicola
Notiophilus laticollis
Ocypus ophthalmicus
Oedipoda germanica
Oedostethus quadripustulatus
Onthophagus vacca
Onthophagus verticicornis
Onthophagus vitulus
Ophonus sabulicola
Ophonus stictus
Opsilia uncinata
Orthocerus clavicornis
Osmia parietina
Otiorhynchus conspersus
Otiorhynchus velutinus
Oxychilus depressus
Oxychilus glaber
Oxychilus inopinatus
Parazuphium chevrolatii rebli
vějířník
ostruhovník
okáč ovsový
křísek
nosatec
nosatec
nosatec
nosatec
zednice (včela)
nosatec
nosatec
skelnatka stlačená
skelnatka hladká
skelnatka zemní
střevlík
NT
EN
VU
VU
VU
VU
NT
NT
VU
CR
VU
EN
VU
VU
CR
VU
CR
VU
EN
NT
VU
EN
EN
EN
VU
NT
NT
NT
NT
VU
Pedostrangalia revestita
Pelecotoma fennica
Pennisetia bohemica
tesařík
vějířník
nesytka česká
EN
CR
EN
Pericartiellus telephii
Peritrechus angusticollis
Philonthus salinus
Phosphaenus hemipterus
Phrydiuchus topiarius
Platydema violaceum
Plinthisus pusillus
Poecilus sericeus
Polistichus connexus
Polydesmus germanicus
Polyommatus damon
Polyommatus daphnis
nosatec
ploštice
drabčík
světluška
nosatec
potemník
ploštice
střevlík
střevlík
plochule drobná
modrásek ligrusový
modr. hnědoskvrnný
CR
CR
VU
VU
NT
VU
NT
VU
VU
NT
CR
VU
Polyommatus thersites
Porcinolus murinus
Porthmidius austriacus
Pseudanostirus globicollis
Pseudocleonus cinereus
modrásek vičencový
vyklenulec
kovařík
kovařík
nosatec
VU
EN
EN
EN
EN* oligofág na Asteraceae
drabčík
kovařík
kovařík
střevlík
drabčík
saranče německá
kovařík
chrobák
chrobák
chrobák
střevlík
střevlík
tesařík
127
vývoj na Poaceae
monofág na Cerinthe minor
monofág na Nonea pulla
oligofág na Myosotis
monofág na Anchusa officinalis
Coleoptera: Mycetophagidae
myrmekofil
nory sysla
monofág na Caucalis platycarpos
monofág na Cerinthe minor
Coleoptera: Colydiidae
Polyfág
Sutě
lesní sutě
loc.typ. Oblík, endemit Oblíku
vývoj na Quercus, původní
doubravy
monofág na Hypotelephium
maximum
monofág na Salvia pratensis
vývoj na Onobrychis arenaria
vývoj na Coronilla varia
vývoj na Onobrychis arenaria a
O.viciaefolia
Pseudophilotes vicrama
Pseudotrichia rubiginosa
Ptinus schlerethi
Pupilla sterrii
Pupilla triplicata
Pyralis perversalis
Pyrgus carthami
Quedius picipes
Quedius riparius
Rhyparia purpurata
Rhyssemus germanus
Ruteria hypocrita
Ruthenica filograna
modrásek východní
vlahovka rezavá
vrtavec
zrnovka žebernatá
zrnovka trojzubá
zavíječ
soumračník proskurníkový
drabčík
drabčík
přástevník angreštový
vruboun
nosatec
žebernatěnka drobná
EN
VU
EN
VU
VU
VU
VU
EN
VU
EN
VU
NT
VU
Saphanus piceus
tesařík
ostruháček
kapinicový
ostruháček trnkový
ostruháček jilmový
nosatec
modr. rozchodníkový
drabčík
NT
Satyrium acaciae
Satyrium spini
Satyrium w-album
Sciaphobus scitulus
Scolitantides orion
Scopaeus gracilis
Scraptia fuscula
Selatosomus cruciatus
Simyra nervosa
Spialia sertorius
Stelis minima
Stenagostus rhombeus
Sympetrum fonscolombii
Sympetrum striolatum
Tandonia rustica
Tetramorium moravicum
Thamiocolus viduatus
Thanatus sabulosus
Thymelicus acteon
Trachyphloeus rectus
Trachyphloeus spinimanus
Truncatellina claustralis
Tychius lineatulus
Tychius tridentinus
Vallonia enniensis
Vertigo alpestris
Vertigo angustior
Vertigo pusilla
Zorochros quadriguttatus
Zygaena laeta
Zyras fulgidus
Zyras haworthi
kovařík
šípověnka stepní
soumračník skořicový
čalounice (včela)
kovařík
vážka jarní
vážka žíhaná
plžice vroubená
mravenec
nosatec
listovník lesostepní
soumr. žlutoskvrnný
nosatec
nosatec
drobnička jižní
nosatec
nosatec
údolníček rýhovaný
vrkoč horský
vrkoč útlý
vrkoč lesní
kovařík
vřetenuška pozdní
drabčík
drabčík
VU
VU
VU
VU
VU
EN
NT
VU
NT
VU
EN
EN
EN
NT
NT
EN
VU
EN
EN
VU
NT
EN
NT
VU
EN
VU
VU
NT
EN
EN
CR
VU
vývoj na Thymus
vývoj na Potentilla
Ripikol
indikátor kontinuálního lesa
vývoj v Quercus, Carpinus,
Corylus
vývoj v Prunus spinosa
vývoj v Rhamnus catharticus
vývoj v Ulmus
Polyfág
vývoj na Hypotelephium maximum
štěrkové říční náplavy
Coleoptera: Scraptiidae
vývoj na Sanguisorba minor
původní lesy, obvykle na Quercus
monofág na Stachys palustris
vývoj v Brachypodium pinnatum
polyfág
monofág na Trifolium medium
monofág na Astragalus austriacus
podmáčené louky (EVD)
vývoj na Eryngium
myrmekofil
myrmekofil
Komentáře k vybraným druhům:
Akimerus schaefferi – v Čechách velmi vzácný a lokální druh, vázaný na velmi staré duby
a doubravy pařezinového původu. Donedávna byl z CHKO známý jen historický údaj, avšak
recentně byl nalezen v Labském kaňonu.
128
Amara crenata – v ČR již téměř výhradně jen v Českém středohoří, kde žije vzácně
na pastvinách, úhorech a v lemech polí po jižním obvodu CHKO od Litoměřicka po Lounsko.
Reliktní druh.
Argopus ahrensi – v ČR velmi vzácný a velmi lokální druh vázaný na plaménky, v CHKO
na jižním okraji Milešovského středohoří a u Litoměřic.
Atypus muralis – náš nejvzácnější sklípkánek, kromě jihovýchodní Moravy jen stř.
a severozápadní Čechy, v CHKO pouze na skalní stepi na Oblíku.
Brachypera vidua – velmi vzácný druh vázaný na kakost krvavý, v CHKO a v celé ČR
pouze na dvou lokalitách v Labském kaňonu. Tento nosatec patří mezi nejhodnotnější druhy
bezobratlých nejen v CHKO České středohoří, ale i v celé ČR.
Cryptocephalus octomaculatus – vzácný druh potravně vázaný na duby, doposud zjištěný
v Lounském středohoří a v Labském kaňonu.
Cylindromorphus bifrons – ve stř. a severozápadních Čechách vzácný a velmi lokální druh
vývojově vázaný na stepní ostřice, dosud známý jen z několika lokalit v Lounském
středohoří.
Datonychus paszlavszkyi – vzácný a lokální druh přirozených stepních biotopů vázaný
na šalvěje, který je zajímavý také tím, že se v Čechách vyskytuje jen na Žatecku a v Českém
středohoří.
Elonium piceum – v Čechách velmi vzácný druh nedávno objevený v Českém středohoří
(Raná), poté nalezený v Praze a naposledy v centrálním Polabí na Kolínsku. Všechny české
nálezy pocházejí ze syslích nor.
Euheptaulacus villosus – vzácný druh známý ze stř. a severozápadních Čech, v CHKO jen
na několika málo stepích Lounského středohoří.
Haplodrassus bohemicus – v ČR velmi vzácný druh pavouka popsaný ze skalní stepi
na Rané a až mnohem později nalezený také na vátých píscích na Bzenecku.
Harpalus cisteloides hurkai – endemický taxon žijící v Lounském středohoří, popsán
z Dlouhého vrchu u Bělušic. Výskyt má výrazný extraareálový charakter, nominotypická rasa
je nejblíže známá z Kujbyševské oblasti v Rusku. V 90-tých letech na opuštěných polích
zarůstajících mrkvemi lokálně hojný, po roce 2000 prudký pokles četnosti a v posledních
letech nepozorován. Reliktní druh.
Harpalus zabroides – v Čechách velmi vzácný druh, v Českém středohoří na Lounsku
a v údolí Labe, kde se vyskytuje na vinicích a úhorech v dosahu České brány. Reliktní druh.
Heterothops balthasari – velmi vzácný druh popsaný z Rané a nedávno objevený také
na Moravě. Žije v norách sysla.
Hipparchia semele – v ČR vzácný, rychle mizející druh velkého okáče, kterého je možné
v CHKO spatřit již jen na vyprahlých kopcích Lounského středohoří. Podobně jako příbuzné
druhy preferuje plochy s ranými sukcesními stádii a jistou nadějí pro jeho záchranu se tak
paradoxně staly výsypky hnědouhelných lomů a skládky elektrárenských popílků.
Hyponephele lycaon – v Čechách již kriticky ohrožený druh, poslední známé údaje
o výskytu v CHKO pocházejí z Lounského středohoří a jsou datovány do poloviny 90-tých let.
Příčiny ohrožení jsou zřejmě stejné jako u jiných okáčů, tj. úbytek ploch s ranými sukcesními
stádii.
Choleva lederiana – severský druh, v ČR vázaný na chladné a podmrzající volné
(nezarostlé) sutě, kde může být lokálně i hojný. Zjištěn na více lokalitách v Milešovském
a Verneřickém středohoří. Spolu s tímto druhem žijí další stenotopní (suťové) a reliktní druhy
střevlíků neuvedené v ČS pro bezprostřední neohroženost suťových biotopů, např. Leistus
montanus kultianus (poddruh popsaný z Rané) a Pterostichus negligens.
129
Ischnodes sanguinicollis – celkově vzácný, ale v místech výskytu i dosti hojný druh
obývající stromové dutiny, v CHKO v dosahu Labe v úseku mezi Litoměřicemi a Ústím
nad Labem, často spolu s dalším ohroženým druhem kovaříka Selatosomus cruciatus.
Lasius reginae – velmi vzácný druh, dočasný sociální parazit u jiných mravenců z rodu
Lasius, nalezený jednou na skalní stepi na Oblíku.
Lebia cyanocephala – další ze střevlíkových perel Českého středohoří, v současnosti
v Čechách nejspíš jen na několika lokalitách v Labském kaňonu (lomy) a v Lounském
středohoří (extenzivní pastviny). Reliktní druh.
Licinus cassideus – v Čechách velmi vzácný a mizející druh s omezenou možností
přirozeného šíření (brachypterie), v CHKO dosud přežívá na několika lokalitách Lounského
středohoří, kde osidluje extenzivní pastviny a úhory stepního charakteru. Reliktní druh.
Liparus dirus – vzácný druh nosatce vázaný na hladýš širolistý, v CHKO a také v celých
Čechách na několika málo lokalitách v Labském kaňonu a na Litoměřicku.
Melanobaris morio – velmi vzácný druh vázaný na rýt barvířský, v Čechách známý jen
z několika lokalit v Lounském středohoří.
Melitaea aurelia – v Čechách kriticky ohrožený druh, o němž se myslelo, že v CHKO
definitivně vyhynul. Kolem roku 2005 však byli na Bílinsku a Lounsku objeveni první jedinci
a v současné době (2012) na mnoha lokalitách Lounského středohoří nastala doslova
populační exploze, kdy jsou na jednotlivých lokalitách pozorovány až desítky exemplářů.
Myrmoecia plicata – další z plejády mimořádně vzácných, stenotopních drabčíků, o němž
se donedávna předpokládalo, že v Čechách zcela vyhynul. Byl však překvapivě objeven
na několika lokalitách v Lounském středohoří, kde žije v hnízdech mravenců rodu Tapinoma.
Negastrius sabulicola – velmi vzácný a velmi lokální druh osidlující nezastíněné, holé nebo
jen řídce vegetací porostlé písčité břehy velkých nížinných řek, v CHKO na jediné lokalitě
na Labi pod Střekovskou přehradou. Druh je bezprostředně ohrožený likvidací původních
břehů, např. vzdutím hladiny vodními díly a regulací.
Notiophilus laticollis – v Čechách velmi vzácný druh střevlíka, v současnosti asi jen
v Českém středohoří, typický druh pastvin a narušovaných půd (motokrosové dráhy, úhory,
košáry) v oblasti Lounského středohoří. Reliktní druh.
Oedipoda germanica – v Čechách velmi vzácný druh, v současnosti na několika lokalitách
v Českém krasu a na jediné lokalitě v Českém středohoří (Košťálov). Populace je extrémně
malá, tvoří ji v průměru 110 jedinců vázaných jen na vrcholové skály.
Parazuphium chevrolatii rebli – jedno z nejpozoruhodnějších zviřátek Českého středohoří,
s nejbližšími příbuznými až na středním Slovensku. Brachypterní, depigmentovaný obyvatel
hlubokých půdních puklin ve vápnitých jílovcích na úpatí kopce. Poddruh je popsaný z Oblíku
a dosud známý jen ve třech typových exemplářích. Reliktní druh.
Pericartiellus telephii – další velmi vzácný druh nosatce vázaný na rozchodník největší,
v CHKO a v celé ČR na jediné lokalitě, která se nachází na horní hraně Labského kaňonu.
Philonthus salinus – v Čechách velmi vzácný a velmi lokální druh, jeden z posledních
zástupců zdejší dnes už téměř zaniklé slanomilné fauny. Recentně na několika lokalitách
v severozápadních Čechách včetně Lounského středohoří (Dobroměřický rybník).
Poecilus sericeus – vzácný druh s dramaticky se snižující abundancí, v CHKO velmi
lokálně na pastvinách, úhorech a v lemech polí od Litoměřicka po Lounsko. Reliktní druh.
Polyommatus damon – druh stojící na pokraji vyhynutí v celé ČR, v Čechách poslední dvě
lokality, obě v Lounském středohoří. Podobně jako u okáče skalního jsou podnikány kroky,
které by měly vést k jeho záchraně (dosadby vičence, odkřovinění).
130
Pseudanostirus globicollis – v ČR vzácný druh vázaný zejména na lesostepní lokality,
v Českém středohoří zjištěn v suťovém lese na Zlatníku a na okraji lesní sutě u České Lípy.
Pseudocleonus cinereus – v Čechách vzácný bezkřídlý druh indikující pastvou trvale
narušované biotopy, oligofág na hvězdnicovitých, dosud známý pouze z Rané. Kategorie
ohrožení nově změněna z VU na EN (Stejskal et Trnka 2013).
Rhyparia purpurata – v Čechách velmi vzácný a kriticky ohrožený druh, v současnosti
potvrzený výskyt v Lounském středohoří, kde pravděpodobně žije na podobných biotopech
jako chráněný přástevník mařinkový.
Rhyssemus germanus – velmi vzácný druh udávaný jen z několika lokalit
v severozápadních Čechách a v Polabí, v CHKO známý z nálezů na Rané, kde žije v ústí
králičích nor.
Tychius tridentinus – vzácný teplomilný nosatec, v Čechách vázaný na kozinec rakouský,
dosud známý jen z Lounska a Žatecka.
Zygaena laeta – vzácný a lokální druh suchých lokalit s porosty máčky rolní, rozšířený
v pásu od Loun po Litoměřice a v Labském kaňonu po Ústí nad Labem.
131
Vyhynulé / nezvěstné významné druhy:
Cymindis miliaris – střevlík (VU): přes cílený průzkum provedený v letech 1992-1993 nebyl
tento reliktní brachypterní (vzácně makropterní) druh na lokalitě Raná potvrzen (poslední
nález z roku 1966) a v CHKO i v celých Čechách je od té doby považován za vyhynulý.
Příčiny vyhynutí jsou neznámé.
Harpalus cephalotes – střevlík (CR): v Lounském středohoří byly provedeny v posledních
patnácti letech desítky pokusů o odchycení metodou přilákání na světlo (kombinovaná
výbojka) nebo na UV zdroj (lapáky). Poslední nálezy z CHKO (Oblík-světlo, srpen 1977)
a z celých Čech (Hazmburk, červen 1979) jsou přes 30 let staré a druh je považován
přinejmenším za nezvěstný. Příčiny vymizení jsou neznámé.
Helicopsis striata – suchomilka rýhovaná (CR): v Českém středohoří s největší
pravděpodobností vyhynulý druh, recentně jen ve stř. Čechách. Příčiny vyhynutí jsou dosud
neznámé.
Přehled typových lokalit a validních druhů popsaných z CHKO ČS:
Dle lokality:
Boreč (vrch): roztoč Prozercon lutulentus (typ) (Acari: Oribatida: Zerconidae), stonožka
Folkmanovius parallelus (typ) (Chilopoda: Geophilidae), stonožka Lithobius purkynei (typ)
(Chilopoda: Lithobiidae). NPP + EVL Borečský vrch.
Deblík (vrch): lumčík Phaedrotoma magnicauda (holotyp) (Hymenoptera: Braconidae),
kovověnka Spalangia erythromera brachyceps (holotyp) (Hymenoptera: Pteromalidae).
Děčín-Libverda: drobníček Ectoedemia liebwerdella (typ) (Lepidoptera: Nepticulidae).
Dlouhý vrch u Bedřichova Světce: střevlík Harpalus cisteloides hurkai (holotyp)
(Coleoptera: Carabidae).
Holibka (vrch) u Razic: smutnice Epidapus subgracilis (holotyp) (Diptera: Sciaridae).
Litoměřice / okolí Litoměřic (= pravděpodobně vrch Radobýl): cvrček malý (Modicogryllus
frontalis) (syntypy) (Orthoptera: Gryllidae), síťnatka Oncochila scapularis (syntypy)
(Heteroptera: Tingidae).
Milešovka (vrch): stuhatka Aeolothrips versicolor (syntypy) (Thysanoptera: Aeolothripidae),
třásněnky Rhaphidothrips longistylosa (syntypy), Sminyothrips biuncata (typ), Thrips
calcarata (syntypy), Thrips klapaleki (typ), Thrips major (syntypy) (Thysanoptera: Thripidae).
NPR + EVL Milešovka.
Mnichovský Týnec: chalcidka Syrphophagus staryi (holotyp) (Hymenoptera: Encyrtidae).
Oblík (vrch): roztoči Evadorhagidia oblikensis, Latoempodia macroempodiata, Poecilophysis
pseudoreflexa, Rhagidia ruseki, Robustocheles robusta, Thoria brevisensilla (holotypy)
(Acari: Prostigmata: Rhagidiidae), saranče skalní (Stenobothrus eurasius bohemicus)
(holotyp) (Orthoptera: Acrididae), střevlík Parazuphium chevrolatii rebli (holotyp) (Coleoptera:
Carabidae). NPR Oblík + EVL Oblík-Srdov-Brník.
Průčelská rokle u Brné nad Labem: roztoč Foveacheles gigantea (holotyp) (Acari:
Prostigmata: Rhagidiidae).
Raná (vrch): roztoč Oplitis lapidaria (holotyp) (Acari: Mesostigmata: Oplitidae), roztoč
Trachyuropoda hirschmanni (holotyp) (Acari: Mesostigmata: Trachyuropodidae), skálovka
česká (Haplodrassus bohemicus) (holotyp) (Araneae: Gnaphosidae), střevlík Leistus
montanus kultianus (holotyp) (Coleoptera: Carabidae), drabčík Heterothops balthasari
(holotyp) (Coleoptera: Staphylinidae), lumčík Lysiphlebus melandriicola (holotyp)
132
(Hymenoptera: Braconidae), pomalenka Cirrospilus elongatus (holotyp) (Hymenoptera:
Eucharitidae). NPR Raná + EVL Raná-Hrádek.
Sedlo (vrch): kovověnka Spaniopus fulvicornis (holotyp) (Hymenoptera: Pteromalidae).
NPR + EVL Sedlo.
Střekov / hrad Střekov: hrotice Balea biplicata bohemica (typ) (Gastropoda: Clausiliidae),
chvostnatka rudooká (Lepismachilis rozsypali) (syntypy), chvostnatka písmooká
(Lepismachilis y-signata) (syntypy), chvostnatka temná (Machilis helleri) (typ) (vše
Microcoryphia/Archaeognatha: Machilidae).
Tlučeň: makadlovka Stenolechoides pseudogemellus (holotyp) (Lepidoptera: Gelechiidae).
Tobiášův vrch: mšice Aphis picridicola (holotyp) (Sternorrhyncha: Aphididae). PP Tobiášův
vrch.
Velemín: blecha Citellophilus martinoi rotundus (holotyp) (Siphonaptera: Ceratophyllidae).
Velké Žernoseky: pouzdrovníček Coleophora galatellae (typ), pouzdrovníček Coleophora
linosyris (typ) (Lepidoptera: Coleophoridae).
Dle systematické skupiny:
Plži (Gastropoda): hrotice Balea biplicata bohemica (Clausiliidae).
Pavouci (Araneae): skálovka česká (Haplodrassus bohemicus) (Gnaphosidae).
Roztoči (Acari): Prozercon lutulentus (Oribatida: Zerconidae), Evadorhagidia oblikensis,
Latoempodia
macroempodiata,
Poecilophysis
pseudoreflexa,
Rhagidia
ruseki,
Robustocheles robusta, Thoria brevisensilla, Foveacheles gigantea (Prostigmata:
Rhagidiidae), Oplitis lapidaria (Mesostigmata: Oplitidae), Trachyuropoda hirschmanni
(Mesostigmata: Trachyuropodidae).
Stonožky (Chilopoda):
(Lithobiidae).
Folkmanovius
parallelus
(Geophilidae),
Lithobius
purkynei
Chvostnatky (Microcoryphia/Archaeognatha): chvostnatka rudooká (Lepismachilis
rozsypali), chvostnatka písmooká (Lepismachilis y-signata), chvostnatka temná (Machilis
helleri) (Machilidae).
Rovnokřídlí (Orthoptera): cvrček malý (Modicogryllus frontalis) (Gryllidae), saranče skalní
(Stenobothrus eurasius bohemicus) (Acrididae).
Mšice (Sternorrhyncha): Aphis picridicola (Aphididae).
Ploštice (Heteroptera): síťnatka Oncochila scapularis (Tingidae).
Třásnokřídlí (Thysanoptera): stuhatka Aeolothrips versicolor (Aeolothripidae), třásněnky
Rhaphidothrips longistylosa, Sminyothrips biuncata, Thrips calcarata, Thrips klapaleki, Thrips
major (Thripidae).
Brouci (Coleoptera): střevlíci Harpalus cisteloides hurkai, Parazuphium chevrolatii rebli,
Leistus montanus kultianus (Carabidae), drabčík Heterothops balthasari (Staphylinidae).
Motýli (Lepidoptera): makadlovka Stenolechoides pseudogemellus (Gelechiidae),
pouzdrovníčci Coleophora galatellae, Coleophora linosyris (Coleophoridae), drobníček
Ectoedemia liebwerdella (Nepticulidae).
Dvoukřídlí (Diptera): smutnice Epidapus subgracilis (Sciaridae).
Blechy (Siphonaptera): Citellophilus martinoi rotundus (Ceratophyllidae).
Blanokřídlí (Hymenoptera): lumčíci Phaedrotoma magnicauda, Lysiphlebus melandriicola
(Braconidae), kovověnky Spalangia erythromera brachyceps, Spaniopus fulvicornis
133
(Pteromalidae), chalcidka
elongatus (Eucharitidae).
Syrphophagus
staryi
(Encyrtidae),
pomalenka
Cirrospilus
3.8.3. Opatření realizovaná k záchraně a ochraně fauny
3.8.3.1. Obratlovci
Na území CHKO České středohoří probíhá v současné době Záchranný program pro sysla
obecného, který byl schválen MŽP ČR v r. 2005. V rámci ČR je nejvýznamnější lokalitou
s přirozeným prostředím Raná. Populace sysla je podporována také v rámci projektu LIFE+
"Aktivní ochrana evropsky významných lokalit s teplomilnými společenstvy a druhy
v Lounském středohoří" (2011-2016), kde je sysel jedním z cílových druhů, pro které je
navržen vhodný management (kosení, pastva). V současnosti jsou v rámci monitoringu sysla
sledovány dvě lokality – Raná (v r.2012 cca 200ex.) a Raná-Hrádek (v r.2012 cca 350 ex.)
s relativně stabilní populací, druhá dokonce se stoupající. Lokalita Raná-Hrádek má silně
rostoucí populační dynamiku díky pravidelnému celoplošnému sečení a rozšiřování těchto
ploch, dále díky potravní nabídce, která spočívá v ponechání části vykoupených obilných polí
jako potravy pro sysly.
Na migračních trasách obojživelníků jsou prováděny záchranné transfery při jarním tahu
přes komunikace v lokalitách Lbín, Pokratice-Mentaurov, Povrly, Lesní Mlýn, Boletice,
Habřina, Konojedy, Martiněves, Velká Bukovina-Karlovka, Třebušín, Vinné, Mukov,
Štěpánov, Milešov, Byňov, Suletice. Dále jsou s odbornou podporou Správy budovány nové
tůně (Černčice, Milešov, Malá Veleň, Srdov, Hoštice, Slavošov).
Péče o ptačí druhy spočívá ve striktním dodržování ochrany hnízdišť rorýsů
na panelácích a ostatních výškových budovách a kontrolách plnění podmínek daných
v odborných vyjádřeních, vyvěšováním budek pro pěvce, sovy, poštolky, kachny, skorce,
ponechávání doupných stromů a jejich značení a upozorňování vlastníků pozemků
na hnízdiště, dále také v budování umělých nor pro ledňáčky a břehule na Labi a Ploučnici
v rámci vodohospodářských úprav. Hnízdiště čápů černých a sokolů stěhovavých jsou
střežena částečně pomocí fotopastí a dále kontrolami garantů ČSO se kterými Správa úzce
spolupracuje. Každé nově zjištěné hnízdiště ihned hlásíme vlastníkům pozemků, aby
nedošlo k rušení nebo poškození lokality těžbou dřeva. Podpora čápů bílých spočívá
v osazování hnízdních podložek a vyplétání hnízd na vhodných lokalitách, kde čápi
dlouhodobě sedají na komín nebo zde bylo hnízdiště v minulosti. Stávající hnízdiště jsou
průběžně kontrolována, hnízda upravována – odlehčení, případně vyměna za nová při
hrozbě pádu celého hnízda. Podpora sovy pálené a sýčka obecného jsou zajišťovány
prostřednictvím občanského sdružení TYTO umisťováním budek na zemědělské objekty
a společně na církevní objekty.
Na celém území probíhají agroenvironmentální programy na podporu hnízdění chřástalů
polních posunem první seče na období po 15. srpnu. Stejné biotopy často používají křepelky
polní. Ochrana koroptví polních se zatím nedaří z důvodů nevhodného polního hospodaření
v zimních měsících – rozorávání strnišť před zimou, kdy zcela chybí potravní nabídka
a možnost úkrytu před větrem a sněhem.
Ve spolupráci s německými rybáři a ČRS probíhá od roku 1997 projekt - Losos 2000,
jehož cílem je repatriace lososa atlantského do českých řek – Labe, Ploučnice, Česká
Kamenice, Chřibská Kamenice, Ohře. Výsledky jsou zatím pozitivní, v součanosti
se objevuje řada záznamů o jedincích, kteří se vrátili zpět do míst svého vysazení. Ostatní
ZCHD ryb se Správa snaží chránit v rámci ochrany celého biotopu, t.j vodního toku nebo
plochy. Od r. 2013 pracuje na užší spolupráci s ČRS a správci toků na naturalizaci toků
ponecháváním mrtvého dřeva ve vodě, štěrkopískových náplavů, tůní a litorálu, kontrolách
čistoty vod, průchodnosti koryt, především u MVE.
U ZCHD savců je zajišťována ochrana letounů na zimovištích (štoly, jeskyně)
osazováním mříží, čištěním vchodů-vletů, u letních kolonií se jedná především o kontrolu
vletových otvorů před příletem v březnu-dubnu. Zvláštní pozornost je věnována ochraně
netopýrů žijících v panelových a ostatních obytných domech, kde vlastníci pod odborným
134
dohledem Správy zajišťují instalaci budek, ponechání otevřených vletových otvorů
a monitoring. Předešlé vyvěšování budek pro netopýry ve volné krajině v Litoměřicích,
Opárně a Nové Vsi bylo vyhodnoceno jako neúspěšné, netopýři obsazovali budky cca v 5%
a jen na letní období, rozmnožování nebylo prokázáno. Netopýři dávali vždy raději přednost
dutým stromům. Jako úspěšné lze prohlásit vyvěšování budek pro plchy velké v lokalitě
Pokratice-Mentaurov, Opárno, které byly instalovány do porostů s nulovým počtem doupných
stromů. Obsazenost budek je 95% a bylo prokázáno i vyvádění mláďat.
3.8.3.2. Bezobratlí
K ochraně významných a ohrožených druhů bezobratlých je nezbytné zachování vhodných
biotopů. Nejcennější biotopy a nejdůležitější příčiny jejich ohrožení jsou následující:
1/ stepní biotopy
Od roku 2006 teoreticky a od roku 2011 prakticky probíhá prostřednictvím projektu Life+
v Lounském středohoří záchrana kriticky ohroženého druhu denního motýla okáče skalního.
V roce 2006 byl proveden zevrubný průzkum lounské metapopulace, tehdy jedné
z posledních ve střední Evropě (Kadlec et al. 2006). Výstup studie byl jednoznačný - pokud
nebudou provedena okamžitá celoplošná opatření, spočívající v radikálním odkřovinění
opuštěných pastvin a extenzivních sadů a ve znovuzavedení tradičního způsobu
hospodaření (pastva ovcí, koz a skotu), tak populace okáče během několika málo let vyhyne.
Na podzim roku 2011 započaly uvedené aktivity souběžně ve všech EVL (Raná-Hrádek,
Oblík-Srdov-Brník, Křížové vršky, Milá, Třtěnské stráně, Sinutec-Dlouhý kopec, HořenecČíčov, Všechlapy-Kamýk) a zároveň v tzv. nášlapných kamenech (menší plochy
na spojnicích EVL, např. Bílá stráň pod Milou, Odolický vrch, Bílé stráně pod Oblíkem,
Kamenná slunce, Mlýnský vrch, Libeš) a budou probíhat až do roku 2016. Výskyt okáče je
od roku 2008 pravidelně monitorován a bude tak možné účinnost zásahů vyhodnotit.
Specifický problém představuje další vymírající druh motýla - modrásek ligrusový, který
žije na na podobných stepních biotopech a bílých stráních, avšak vyžaduje management
bez pastvy, což znamená budování ochranných oplůtků kolem ploch živné rostliny a její
výsev. Od roku 2009 je druh pravidelně monitorován.
Opatření realizovaná pro záchranu obou motýlů jsou zároveň opatřeními pro záchranu
celého množství často kriticky ohrožených druhů živočichů vázaných na stepní biotopy*.
Z pohledu CHKO je tedy ochrana stepních biotopů jednoznačně prioritou.
*Z druhů koprofágních to jsou např. chrobák pečlivý, chrobák vrubounovitý, chrobák
Onthophagus vacca, hnojník Aphodius foetens, drabčík huňatý, z ostatních druhů vázaných
na vyprahlé pastviny a narušované půdy to jsou např. svižník Cylindera germanica, střevlíci
Amara crenata, Lebia cyanocephala, Licinus cassideus, Notiophilus laticollis, majky, nosatec
Pseudocleonus cinereus, z druhů vázaných na stepi a nízké trávníky např. saranče skalní,
s. slámová, přástevník mařinkový, lišaj pryšcový, okáč metlicový, vřetenuška pozdní, z druhů
vázaných na sysla např. chrobák Onthophagus vitulus, drabčíci Bisnius varipennis, Elonium
piceum, Heterothops balthasari.
2/ vlhké luční biotopy a mokřiny
Příčinou likvidace fauny těchto biotopů jsou: příliš intenzivní hospodaření, odvodňování,
přehnojování; zánik luk samovolným zarůstáním, úmyslné zalesňování, výstavba.
Problémem jsou také dotace na kosení luk resp. způsob jeho provedení, který spočívá
v pokosení co největších ploch v co nejkratším termínu. Pokud seč proběhne tímto
způsobem dvakrát za rok, pro většinu fytofágních bezobratlých, např. modrásky bahenní
a očkované, je tento způsob obhospodařování likvidační. Naopak postupné mozaikovité
kosení fauně nejenže přímo neškodí, ale v konečném důsledku prospívá.
3/ lesní biotopy
Hlavními problémy v lesích jsou z pohledu fauny bezobratlých zejména:
- malé množství dřeva ponechávaného k zetlení (kromě pařezů), a to ve formě stojícího
i ležícího dřeva (souše, zlomy, vývraty). Na toto prostředí jsou vázány četné xylofágní
135
a saproxylofágní druhy, na houby na tomto dřevě rostoucí zase specializované druhy
mycetofágní.
- pro bezobratlé vázané na světliny, osluněné dřevo a stromové dutiny jsou nejcennější lesy
pastevní, střední a pařeziny, které však téměř bezezbytku zanikly. V druhově chudém,
stejnověkém, vysokokmenném a stinném lese žije o několik řádů méně druhů. Dutinové
druhy a druhy vázané na osluněné dřevo jsou tímto způsobem vytlačovány do volné krajiny,
kde představují nemalou komplikaci při údržbě břehových porostů, alejí a parků.
- likvidace starých porostů a izolovaných zbytků přirozeného lesa, s tím spojené vymírání tzv.
pralesních druhů, pokud do současnosti na jednotlivých lokalitách nějaké ještě přežily.
- patrně největší hrozba současnosti je bezpříkladně přemnožená černá zvěř, která
obrýváním stojících souší a vyrýváním pařezů likviduje biotopy i ohrožené druhy vázané
na toto specifické prostředí, např. roháč obecný.
4/ vodní toky
Při srpnové povodni 2002 došlo v nejcennějším úseku Labe mezi Ústím n.L. a Děčínem
k přirozené revitalizaci toku, tedy především k vytvoření a přeskupení mohutných štěrkových,
písčitých a bahnitých náplavů. Na toto jedinečné prostředí jsou vázány vysoce
specializované ripikolní druhy, z nichž některé žijí v ČR jen v tomto úseku Labe.
Problematická je obnova průchodnosti toku (likvidace příčných stupňů, rybí přechody),
která je na jedné straně potřebná především z pohledu ryb a mihulí, na druhé straně
ohrožuje domácí raky morem přenášeným invazivním rakem pruhovaným.
Dalším problémem mohou být: opakované snahy o odbagrování náplavů, zpevňování
břehů, kácení břehových porostů, vytahování mrtvého dřeva z vody a podobné aktivity, často
vydávané za tzv. „odstraňování povodňových škod“. Reálnou hrozbou je také likvidace
pobřežních biotopů trvalým zatopením v rámci výstavby plavebních stupňů na Labi.
Realizace záměru znamená faktické vyhynutí specializovaných ripikolních druhů. Malé vodní
toky, oproti Labi s relativně chudší ripikolní faunou, jsou podobnými aktivitami ohrožovány
v daleko menší míře. Specifickým problémem je také znečištění toků odpadními vodami
a pevným průmyslovým a komunálním odpadem.
3.9. Invazní a expanzivní druhy
Invazním druhem rozumíme takový druh, který je na našem území geograficky nepůvodní
a současně se zde samovolně šíří. Expanzivní druhy jsou druhy, které jsou u nás původní
a dokáží masivně osídlovat nová, pro ně ne vždy přirozená stanoviště. V obou případech jde
o druhy, které mohou negativně ovlivňovat přirozené ekosystémy – vytlačují původní druhy
a mnohdy zcela potlačí celé společenstvo. Z hlediska ochrany přírody jsou významné
především druhy vstupující do (polo)přirozených společenstev (tzv. neoindigenofyty), jež
mají výrazný vliv na jejich strukturu a složení.
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin
Invazní rostliny mohou negativně ovlivňovat rozsáhlé plochy přírodních biotopů a zcela
změnit jejich druhové složení kompeticí o živiny, vodu, světlo nebo obohacováním stanoviště
o produkované látky (dusíkaté sloučeniny, růstové inhibitory). V CHKO České středohoří jsou
rostlinnými invazemi a expanzemi nejohroženější břehy velkých řek (Labe, Ploučnice),
menších toků a potoků i s jejich nivami, dále opuštěné sady, pastviny, louky a některé lesy.
Častým zdrojem diaspor jsou okraje komunikací (cest, silnic, železnic) a ruderální stanoviště
v okolí sídel. Zřejmě nejproblematičtějším druhem je expanzivní třtina křovištní.
Ailanthus altissima – pajasan žláznatý: druh nepůvodní (pochází z východní Asie),
agresivnější šíření zejména podél železnice (Lovosice – Ústí n. L. v údolí Porta Bohemica)
a ruderalizovaných místech i zahradách, zejména na Ústecku, Teplicku, Litoměřicku,
Lovosicku. Druh se často agresivněji šíří do okolí z jednotlivých semenných stromů. Druh
je částečně likvidován, zejména okolo železničních tratí.
136
Acer negundo – javor jasanolistý: nepůvodní druh pocházející ze Severní Ameriky;
vysazovaná dřevina podél silnic, částečně lokálně zplaňuje, v současné době s menší
agresivitou, vzhledem k agresivnějšímu chování dřeviny v návaznosti na CHKO ČS např.
u Terezína je toto chování očekáváno i v nižších polohách CHKO ČS.
Aster lanceolatus, Aster novi-belgii – hvězdnice kopinatá, hvězdnice novobelgická:
nepůvodní druhy ze Severní Ameriky, do poloviny 20. století byl výskyt v území velmi
vzácný; nyní častěji podél větších vodních toků (Labe) a v silničních příkopech
až do podhůří.
Calamagrostis epigejos – třtina křovištní: velmi problematický expanzivní druh na celém
území CHKO ČS, osidluje jak luční, tak lesní biotopy. Vytváří velké množství stařiny, čímž
získává konkurenční výhodu oproti jiným druhům zvláště tehdy, pokud se neprovádí kosení
či pastva. Dokáže pak vytvořit rozsáhlé monocenózy.
Cirsium arvense – pcháč oset: původní druh, šířící se zejména z ploch polí na plochy
ruderalizované, narušované podél komunikací; částečně zasahující do přírodních biotopů
po znovuzavedení hospodaření (extenzivní pastva); druh se šíří jak do stepních
a lesostepních ploch, tak do ploch mokřadních luk a částečně i lesů (teplomilné doubravy,
acidofilní doubravy i okraje olšin apod.) v rámci celé CHKO ČS.
Colutea arborescens – žanovec měchýřník: druh nepůvodní (pochází z jihovýchodní
Evropy); lokálně se šířící do přírodních biotopů většinou v doprovodu akátu, v současnosti
zejména na Lounsku (např. PP Třtěnské stráně) a Mostecku (např. NPP Janský vrch)
– na těchto místech je druh odstraňován mechanicky a chemicky.
Crataegus monogyna a C. laevigata – hloh jednosemenný a h. obecný: původní druhy
s agresivnějším šířením zejména v termofytiku a mezofytiku CHKO ČS; šíří se na plochy
mezí, opuštěných ploch luk, pastvin, políček, okrajů lesů (doubravy) především na Lounsku,
Litoměřicku, Lovosicku, Mostecku, Teplicku a Ústecku a v teplejších enklávách Děčínska
(širší údolí Labe); často v kombinaci růže šípková-hloh-trnka.
Fraxinus excelsior – jasan ztepilý: původní druh se současným agresivním chováním
zejména na plochách s minerálně bohatými, vlhčími a humózními půdami na celém území
CHKO ČS. Pravidelné likvidace jak semenáčků, tak velkých semenných stromů na bílých
stráních (Pokratice a další), opuštěných cenných lesních loučkách (Janovice u České Lípy)
a mnoha dalších plochách (teplomilné doubravy, lesostepní enklávy).
Helianthus tuberosus – slunečnice topinambur: nepůvodní druh (pochází ze středu a jihu
USA a Kanady), lokálně se šíří podél vodních toků a na vlhčích ruderálních místech
(opuštěné louky) v nivách. Druh je lokálně vysazován jako příkrm na myslivecká políčka.
Druh zatím není likvidován.
Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý: neofyt rostoucí podél potoků nebo
na ruderalizovaných místech, opuštěných loukách, koncentrovanější výskyty podél Suchého
potoka západně od Třebívlic; podél potoka západně od Kozlů směrem k Chrámcům,
částečně se šíří i do sadů; na skládkách u potoků (Děčínsko), neobhospodařovaná
ruderalizovaná místa (severně a západně od Litoměřic); pravidelně likvidován mechanicky
a chemicky.
Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá: nepůvodní druh (pochází ze Západního
Himálaje); agresivně se šířící zejména podél Labe a Ploučnice a menších vodních toků
a v návazných, většinou opuštěných neobhospodařovaných nivách zejména na Děčínsku,
Českolipsku, Ústecku, méně na Litoměřicku a Lovosicku, částečně likvidován chemicky
(příp. mechanicky) na cenných lokalitách (štěrkové náplavy Labe, PP Nebočadský luh
apod.).
Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá: invazní druh původem z Asie, který
se během století rozšířil po celém území, především v lesích, zejména v bučinách,
dubohabřinách, posléze do suťových lesů, v současnosti se šíří do teplomilných doubrav
137
i na suchá stanoviště lesostepního charakteru a do sutí (např. NPR Lovoš, PP Plešivec,
NPR Milešovka). Druh zatím není likvidován.
Juncus tenuis – sítina tenká: druh zavlečený ze Severní Ameriky, dnes roztroušeně podél
komunikací, částečně na lesních a lučních cestách prakticky po celém území CHKO ČS.
Lycium barbatum – kustovnice cizí: druh původní v mediteránu, místy agresivní chování,
zejména podél komunikací, na ruderálních plochách, lokálně zasahující i do přírodních
biotopů suchých stepních trávníků (NPR Oblík); šíření zejména při jižním obvodu hranice
CHKO ČS na Litoměřicku, Lovosicku, Lounsku a Mostecku.
Pinus nigra – borovice černá: druh nepůvodní (původní v jižní Evropě), problematický
zejména dlouhým rozkladem jehlic, neumožňujícím růst přírodních společenstev. Lokální
redukce porostu nebo semenáčků na cenných, druhově bohatých lokalitách (např. EVL Bílé
stráně u Litoměřic, EVL Raná, PP Třtěnské stráně, PP Kuzov, Líska u Libčevsi).
Pinus sylvestris – borovice lesní: původní druh, s místními tendencemi šíření semenáčků
do přírodních biotopů (např. EVL Bílé stráně u Litoměřic a další); na takových místech je
v menší míře redukována vytrháváním semenáčků.
Populus tremula – topol osika: původní druh, šířící se lokálně zejména do okolí
přirozených míst jeho výskytu ve vlhkých částech lesů; tendence menší agresivity, ale přesto
šíření, zejména na druhově bohaté okraje lesů, mezofilních luk a málo (občas)
obhospodařované vlhké louky (zejména Teplicko, Děčínsko, Českolipsko).
Prunus spinosa – trnka obecná: původní druh s tendencí k šíření zejména po vymizení
toulavé pastvy nebo denních přesunů stád zejména ovcí a koz; agresivnější šíření zejména
na plochy přírodních biotopů nízkostébelných stepních trávníků, mezí, opuštěných pastvin
a lesů (teplomilné doubravy) především v jižní a střední části CHKO ČS (především Lounsko
a Mostecko, dále Lovosicko, Litoměřicko, Teplicko, Ústecko); často v kombinaci: růže
šípková-trnka-hloh.
Reynoutria japonica var. japonica – křídlatka japonská pravá: invazní agresivní druh
zplaňující z kultury nebo spontánně se rozšiřující kolem vodních toků (zejména Labe,
Ploučnice a jejich nivy), okrajů komunikací, místa ruderálního charakteru po celém území,
zejména Děčínsko, Českolipsko, Ústecko, Teplicko, méně Litoměřicko a Lovosicko, lokálněji
Lounsko a Mostecko.
Reynoutria sachalinensis – křídlatka sachalinská: invazní neofyt, menší porosty
než u předchozího, agresivní charakter, podél vodních toků, komunikací, opuštěných ploch
luk po celém území (s obdobným charakterem jako křídlatka japonská pravá), lokálně
pěstován a unikající.
Reynoutria × bohemica – křídlatka česká: nedávno popsaný kříženec dvou invazních
neofytů, křídlatky japonské (R. japonica) a k. sachalinské (R. sachalinensis), zřídka
u vodních toků a silnic; předpokládá se velmi agresivní chování, druh je zaměňován
s křídlatkou japonskou (R. japonica). Všechny druhy křídlatek jsou likvidovány, především
na biotopově nejcennějších místech na Děčínsku a Českolipsku.
Robinia pseudacacia – trnovník akát: původně v Severní Americe, druh byl vysazován
od 2. poloviny 19. století na místa opuštěných pastvin, „neúrodných ploch“. Odtud se šíří
zejména na plochy přírodních biotopů suchých strání, stepní plochy, teplomilných doubrav
a dále na skály po opuštění lomů s tendencí vytlačování těchto společenstev a jejich
ruderalizace (větší plochy zejména NPP Janský vrch, NPR Lovoš, PP Třtěnské stráně, NPR
Oblík a další). Dále se vyskytuje roztroušeně po celém území (zejména Lounsko, Mostecko,
Lovosicko, Litoměřicko, méně Ústecko, Teplicko a severní části CHKO ČS), zpravidla
na antropogenních stanovištích podél komunikací (železnice v Porta Bohemica), v obcích
a jejich okolí. V některých lesních porostech (PP Plešivec, Lovoš a další) je opakovaně
likvidován.
138
Rosa canina – růže šípková: původní druh s agresivním šířením zejména na plochy
opuštěných polí, pastvin a luk; zarůstání ploch touto růží ve spojení s hlohem (Crataegus
laevigata) a trnkou obecnou (Prunus spinosa) je zejména v teplejších částech CHKO ČS
velmi rychlé.
Sambucus nigra – bez černý: původní druh, šířící se na ruderálních stanovištích
a na bohatších půdách v částech lesů (dubohabřiny), druh je na těchto cenných lokalitách
odstraňován vlastníky.
Symphoricarpos albus – pámelník bílý: místy se šířící druh původně ze severní Ameriky,
pěstován podél komunikací, zkoušen i na „opuštěných“ půdách přírodních biotopů stepního
charakteru zejména na Lounsku (např. Dlouhá hora), druh je na těchto cenných lokalitách
odstraňován.
Syringa vulgaris – šeřík obecný: druh původní v jihovýchodní Evropě; s lokální tendencí
k šíření do přírodních biotopů ze zahrad a ruderalizovaných ploch (NPP Kamenná slunce,
PP Košťálov), v nejteplejších částech CHKO ČS.
Solidago canadensis – zlatobýl kanadský, Solidago gigantea – zlatobýl obrovský:
druhy původní v Severní Americe; oba se vyskytují roztroušeně podél cest (železnic)
a na rumištích po celém území. Pro obhospodařované porosty nebo cenné přírodní biotopy
zatím snad nepředstavují tyto severoamerické zlatobýly vážné nebezpečí.
Telekia speciosa – kolotočník ozdobný: druh původní na Kavkaze, Balkáně, v Karpatech;
lokální tendence šíření do přírodních biotopů ze zahrad a ruderalizovaných ploch (nalezen
v roce 2013 severně od rybníka Chmelař u Úštěku, několik set rostlin), potenciálně
i na dalších vlhkých a výživných loukách ve střední a severozápadní části CHKO ČS.
3.9.2. Invazní druhy živočichů
3.9.2.1. Obratlovci
RYBY:
amur bílý (Ctenopharyngodon idella)
karas stříbřitý (Carassius auratus)
tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix)
sumeček americký (Ameiurus nebulosus )
pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss)
siven americký (Salvelinus fontinalis)
Z těchto druhů pouze karas stříbřitý a sumeček americký vytvořili stabilní populace
v přírodních biotopech, které si udržují vlastní reprodukci. Oba druhy vykazují silně invazní
charakter, navíc je prokázána reprodukční schopnost a páření karasa stříbřitého s jakoukoliv
karasovitou rybou. Zcela již vytlačil karase obecného a významně negativně ovlivňuje ostatní
druhy ryb v rámci potravní konkurence. Karasem stříbřitým jsou obsazovány i přírodní tůně
a vodní plochy určené původně pro obojživelníky. Stavy sumečka amerického
pravděpodobně zčásti redukuje plísňové onemocnění, kdy mu odpadávají hmatové vousy
a není schopen hledat potravu, přesto jeho počty v rámci ČR neklesají a představuje tak
stále reálnou hrozbu. Je potřeba radikálně redukovat stavy karase stříbřitého i sumečka
amerického na minimum. Ostatní uvedené druhy, které jsou na území CHKO od r. 1992
vysazovány členy ČRS (často bez vědomí orgánu OP), nejsou schopny samostatné
reprodukce.
PLAZI:
želva nádherná (Trachemys scripta elegans)
Postupně se šířící druh po roce 2000. V současné době je zjištěna ostrůvkovitě na celém
toku Labe a Ploučnice, nejvíc však z Píšťan, Lovosic, Svádova, Nebočad, na Ploučnici
139
potom z Benešova nad Ploučnicí. Dle některých členů ČRS byla pozorována i mláďata
v Píšťanech. V některých případech byly želvy pozorovány i na rybnících a tůních. Zatím
nejsou sledovány negativní dopady na ostatní živočichy.
OBOJŽIVELNÍCI:
Není zjištěn žádný nepůvodní druh.
PTÁCI:
bažant obecný (Phasianus colchicus), typ torquatus a typ colchicus: bezproblémový druh,
uměle vysazen už ve středověku. Nepůsobí negativně na ostatní druhy živočichů
kachnička mandarínská (Aix galericulata): ojedinělá pozorování na Labi a zámeckém
rybníku v Děčíně, pravděpodobně únik z chovu
kachna divoká – hybrid (Anas platyrhynchos): zde se jedná o citelný problém
při intenzivním vysazování, v CHKO ČS zaznamenáno nelegální vysazení pouze
v Píšťanech, nutná bude kontrola vysazování zvěře jednotlivými MS.
SAVCI:
psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)
mýval severní (Procyon lotor)
norek americký (Mustela vison)
Jedná se o skupinu silně invazivních živočichů, negativně mohou jako potravní konkurenti
působit na lišku obecnou, především však zcela likvidují populace raka kamenáče a raka
říčního na tocích, kde se usadí a další drobné živočichy včetně např. chráněné ještěrky
zelené. Znaky predace zjištěny v EVL Luční potok v r.2012 při podzimní kontrole, kdy byly
nacházeny kadavery velkých raků na břehu a utrhaná klepeta největších kusů. V potoce při
kontrolních odchytech byli nalézáni největší raci o délce do 10 cm s klepety. (Franěk B.,
2012). Bude nutné se zaměřit na tyto invazivní druhy a veškeré jedince likvidovat.
sika (Cervus nippon): šíří se hlavně v západní části Č. středohoří okolo Hradišťan, Lipské
hory – negativně ovlivňuje populaci jelena evropského, se kterým se kříží a vytváří hybridní
a sterilní jedince.
daněk evropský (Dama dama): zcela zdomácnělý a bezproblémový druh, který nekonkuruje
ostatním živočichům.
muflon (Ovis musimon): nadstavy muflonů negativně ovlivňují erozí prudké svahy a stepní
stanoviště s výskytem ZCHD rostlin – např. NPR Lovoš, PR Sluneční stráň, NPR Sedlo.
V posledních letech došlo k částečnému úbytku vlivem plísňového onemocnění spárků, kdy
zvířata silně kulhají a chodí po kolenou. Většinou pak hynou hlady.
nutrie (Myocastor coypus): šíření po celém území bylo zaznamenáno poprvé v r. 1992
v Žalhosticích na Labi v zimě, některá zvířata měla umrzlé ocasy, přesto se populace stala
vitální a v současné době jsou obsazeny řeky Labe, Ploučnice, na potocích zatím jen
ojedinělé záznamy. Zvířata se soustřeďují v blízkosti větších měst, kde jsou většinou
na zimovištích labutí přikrmovány – Litoměřice, Lovosice, Střekov, Benešov nad Ploučnicí,
Děčín, PP Nebočadský luh, Svádov. Negativní ovlivňování jiných druhů nebylo
zaznamenáno. Patrně se jedná o jedince uniklé ze zájmových chovů kožešinových
a masných zvířat.
ondatra pižmová (Ondatra zibethicus): rozšířena po celém území CHKO na řekách Labe
a Ploučnice, na rybnících a nádržích a větších potocích. Negativně nepůsobí na jiné druhy
živočichů. Nevykazuje známky invazního druhu.
3.9.2.2. Bezobratlí
Z velkého počtu nepůvodních druhů bezobratlých žijících v CHKO (Mlíkovský et Stýblo 2006)
byly vybrány zejména druhy, které již jsou nebo se v brzké době mohou stát invazními
a představují tak hrozbu pro domácí druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů
140
a nebo se jedná přímo o konkurenty člověka, tedy o klasické „škůdce“. Z tohoto pohledu
se jako skutečně nebezpečné jeví druhy slávička mnohotvárná, blešivec velkohrbý a rak
pruhovaný.
Plzák španělský (Arion luisitanicus) – druh v ČR etablovaný od roku 1991, kromě vyšších
hor rychle obsadil prakticky celé území. V současné době je v CHKO v intravilánech obcí
prakticky všudypřítomný. V našich podmínkách nemá predátory, ani specifické parazity a nic
tedy nestojí v cestě k jeho další expanzi. Lidé ho vnímají především jako obtížného škůdce
v zahrádkách, dokáže zcela zlikvidovat jak zeleninu, tak i okrasné rostliny. Proniká
i do polních kultur (řepka).
Korbikula asijská (Corbicula fluminea), slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha),
písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum) – tři nepůvodní druhy vodních
měkkýšů, kteří v současné době obývají, často ve velkých populačních hustotách, dolní
Labe. U prvního a hlavně druhého z nich lze předpokládat negativní vliv na faunu našich
vodních měkkýšů, zejména mlžů. V případě CHKO se jedná o dva druhy velevrubů a škebli
rybničnou. Další nepůvodní druhy měkkýšů, např. člunka pravohrotá (Ferrissia fragilis),
mentovník rozšířený (Menetus dilatatus) a levatka ostrá (Physella acuta) zjištěné na Labi
a v okolí zatím nepředstavují pro místní faunu větší problém.
Kleštík zhoubný (Varroa destructor) – roztoč původem z východní Asie, kde parazituje
u včely indické (Apis cerana). V Evropě napadá včelí plod i dospělce včely medonosné (Apis
mellifera) a dokáže zničit celá včelstva. U nás rozšířen celoplošně.
Blešivec velkohrbý (Dikerogammarus villosus) – druh v ČR etablovaný teprve od roku
2003, v současné době postupuje proti proudu Labe a rychle obsazuje nové lokality.
V místech, která osídlil se stává dominantním organizmem říčního dna. Jedná se o extrémně
agresivního dravce, který loví larvy vodního hmyzu, jiné blešivce apod. Jeho přítomnost má
významný negativní dopad na přirozená společenstva makrozoobentosu.
Rak pruhovaný (Orconectes limosus) – původem ze Severní Ameriky, poprvé zaznamenán
v Ústí nad Labem v roce 1988. Dnes po celé délce Labe, proniká i do přítoků (Ohře, Luční
potok, Modla). Zatím nebyl nezaznamenán v Ploučnici, kde žije rak říční. Druh je
přenašečem račího moru a je odpovědný za množství masových úhynů domácích druhů
raků, zejména raka říčního. Sám je proti této chorobě rezistentní.
Mnohonožka (Cylindroiulus caeruleocinctus) – původem západoevropský druh, u nás
od roku 1954, teprve po roce 2000 prudký nárůst počtu jedinců a lokalit. V CHKO ohlášeno
několik masových invazí v intravilánech obcí, kdy mnohonožky po tisících zalézají do budov,
včetně obytných. V Litoměřicích zaznamenán masový výskyt v městské nemocnici
na oddělení ARO. Pro odpudivý zápach není tento saprofág atraktivní pro případné
predátory.
Potemník (Latheticus oryzae) – neúmyslně introdukovaný druh, původem pravděpodobně
z Indie. Nejčastěji synantropně (v rýži, pšenici aj.), ale také v přírodě, kde se dá nejsnáz
zjistit odchytem na světlo. Z Čech je první publikovaný nález z roku 2005 (Hradec Králové),
v Lounském středohoří však byl zachycen již v roce 2004.
3.10. Neživá příroda
Celkově jsou hodnoty neživé přírody uvedeny již ve zřizovacím výnosu CHKO České
středohoří, kde je poukazováno na skutečnost, že k typickým znakům krajiny náleží zejména
její povrchové utváření, tedy v rámci Evropy jedinečný georeliéf daný existencí třetihorní
vulkanické činnosti a následnou erozí. V rámci České republiky jde o oblast s vysokou
koncentrací geologických, geomorfologických, paleontologických a mineralogických
fenoménů. Navíc v důsledku dlouhodobého a částečně extenzívního zemědělského
141
využívání krajiny je zde důvod hodnotit České středohoří jako příklad harmonické krajiny.
Výrazem hodnot oblasti z hlediska geologického je vysoké zastoupení maloplošných
chráněných území geologické povahy, kde je geologická stavba nebo geomorfologický
fenomén předmětem ochrany nebo je významnou součástí ochrany území jako celku. Tyto
lokality tvoří mezi MZCHÚ více než jednu třetinu. Na území CHKO jsou pak desítky dalších
geologicky významných lokalit, z části evidovaných Českou geologickou službou (ČGS).
Přehled nejvýznamnějších geologických, mineralogických a paleontologických lokalit
NPP Panská skála: Reprezentativní a velmi dobře zachovaná ukázka tělesa vulkanického
původu s pravidelnou sloupcovitou odlučností čedičové horniny, v rámci České republiky
jedinečná, atraktivní a dobře přístupná.
PP Magnetovec – skalní hřib: Nejlepší ukázka skalního hřibu v oblasti. Jedná
se o vypreparovanou část lávového příkrovu, tvořeného dvěma výlevy bazanitové horniny.
Spodní výlev je pórovitější a více zvětralý, čímž selektivně vznikla tenká „noha hřibu“, na
které sedí mohutná horní část – široký „klobouk“.
PP Divoká rokle: Unikátní skalní výchoz, který je odlučnou plochou starého sesuvu
s odkrytým sledem vulkanogenních hornin úlomkovitého charakteru o mocnosti až 200 m,
uložených v mísovité depresi prevulkanického reliéfu. Významné mineralogické naleziště.
PP Radobýl: Ochrana těžbou odkrytého severojižního řezu vulkanickým tělesem s dobře
vyvinutou sloupcovitou odlučností čedičové horniny. Významná puklinová jeskyně
v čedičovém masívu.
NPP Borečský vrch: Vedle významných a vzácných živých složek přírody jde
o nejpřístupnější a nejatraktivnější ukázku ventarol v rozpukaném trachytovém tělese.
PP Plešivec: Ochrana otevřených sutí na jižním i severním svahu Plešivce se systémem
cirkulace vzduchu, umožňujícím funkci trvalých ledových jam a ventarol.
PR Kamenná hůra: Jedna z nejlepších ukázek rozsáhlých čedičových sutí, trvalé ledové
jámy, na jejichž specifické mikroklimatické podmínky jsou vázány některé vzácné reliktní
a ohrožené druhy rostlin a živočichů.
PP Loupežnická jeskyně: Rozsáhlá puklinová jeskyně v neovulkanickém masivu, vzniklá
posunem jednotlivých bloků rozpukané horniny (fonolit) ve strmém svahu Zámeckého vrchu.
NPP Březinské tisy: Evropsky významné paleontologické naleziště třetihorní flóry a fauny
v lokalitě Bechlejovická skalní stěna.
NPP Kamenná slunce: Unikátní dokument explozívní vulkanické činnosti ve stěně bývalého
zemníku. Mezinárodně významný doklad sopečného maaru – explozivní struktury
s okrajovým valem, v němž se nachází vlastní geologický fenomén – „kamenná slunce".
PP Kuzov: Vypreparovaný ukázkový průnik dvou žil leucitického tefritu uložených v souvrství
turonských usazenin.
NPP Dubí hora: Lomovou činností odkryté čelo lávového proudu s vyvinutými odlučnými
sloupci analcimického tefritu s mocností až 1 metr, druhotně příčně rozpukanými, tvořící
jedinečný tzv. „bochníkovitý rozpad čedičové horniny“.
PP Bobří soutěska: Předmětem ochrany je hluboké erozní údolí se dvěma vodopády v pevné
čedičové hornině.
PR Kalvárie: Geomorfologicky nejhodnotnější část masivu České brány se specifickou
horninovou stavbou, všemi geologickými a geomorfologickými fenomény v prvohorních
vyvřelinách, obnažená erozní činností Labe.
PP Košťálov: Ochrana skalních svahů vypreparované výplně přívodní vulkanické struktury,
geomorfologická dominanta města Třebenice.
142
PR Číčov: Učebnicový výskyt „hořeneckého typu aragonitu“, ochrana trosky neovulkanického
tělesa.
PR Vrabinec: Jeden z nejnápadnějších příkladů vypreparovaných čedičových sopouchů
se zbytky zříceniny středověkého hradu mimořádné geomorfologické hodnoty.
NPP Vrkoč: Vypreparovaná žilná struktura v údolí Labe s typickým vějířovitým rozpadem
čedičové horniny.
PR Kozí vrch: Významná krajinná dominanta labského údolí se všemi geologickými
a geomorfologickými fenomény a mikroklimatickými jevy.
Další významné geologické lokality, evidované ČGS
NPP Bílé stráně: Strmá opuková stráň, prokřemenělé vápence křídového stáří tvoří pevné
polohy v měkčích slínovcích. Obsahují hojné zbytky mlže rodu Inoceramus.
Čeřeniště: Paleontologická a mineralogická lokalita. Vyskytují se zde diatomity oligocénního
stáří, které obsahují otisky částí rostlin. V dutinách se nacházejí krystalky fakolitu, narostlé
na starším analcimu. Dochází zde k posunu celých bloků sopečných hornin po křídovém
podloží.
Dobkovičky: Zajímavé výskyty uzavřenin spinelových peridotitů (tzv. olivínické koule)
o velikosti až 25 cm.
Dobrná: Vrcholová část stratigraficky nejvyššího masívu sopečného původu v okolí Děčína,
dva výskyty olivinického bazaltoidu.
Dolní Chlum: Pyroklastika střední části středohorského vulkanosedimentárního komplexu.
Zprostředkovaný doklad dynamiky vývoje paleoreliéfu v době sopečné činnosti (úlomkotoky).
Dolní Zálezly: Málo zpevněné rozpadavé pískovce a písky merboltického souvrství. Žíly
sodalitických tefritů v místním opuštěném lomu patřily k nejvýznamnějším lokalitám zeolitů
v Evropě.
Granátový vrch: Pyroponosná bazaltová diatrema, ve výchozové části je zachována
sedimentární výplň bývalé maarové deprese.
PR Holý vrch: Relikt čedičového lávového proudu. Mimo PR výchozy hyaloklastické brekcie.
PP Hradiště: Relikt čedičového lávového proudu. Jsou zde vyvinuty tvary mrazového
zvětrávání sloupcově odlučného výlevu.
Jedlka: Nejvyšší odlučná plocha souborů kerných sesuvů, které níže přecházejí do suťových
akumulací s výraznou morfologií. Redeponovaná pyroklastika bezolivinických bazaltoidů až
trachybazaltů.
Jílovské tisy: Těleso fonolitového lakolitu se zčásti zachovaným pláštěm svrchnokřídových
vápnitých jílovců březenského souvrství. V údolí Hornojílovského potoka je dobře patrná jeho
kontaktní metamorfóza na porcelanity.
Kočka: Terciérní intruze čedičového složení do okolních slínovců. V dutinách čediče
se vyskytují minerály ze skupiny zeolitů.
Korozluky: Klasická lokalita sladkovodního vápence mostecké pánve s místním hojným
obsahem schránek plžů.
Krkavčí skála u Sebuzína: Vypreparovaná žíla melilitického olivinického nefelinitu, v blízkosti
jsou známy další 4 žíly olivinického nefelinitu o mocnosti několika metrů.
Kubačka: Hyaloklastické brekcie – sopečné úlomkovité horniny, vzniklé tepelným ovlivněním
žhavé čedičové lávy vodou.
PP Lipská hora: Trachytové intruzivní těleso lakolitové povahy s jevy mrazového zvětrávání.
143
Lom pod Větruší: Tři lávové výlevy spodní části vulkanosedimentárního komplexu. Jedná
se o typickou ukázku výlevů odplyněné lávy do vodního prostředí.
NPR Lovoš: Selektivní erozí vypreparovaná přívodní dráha bazaltového vulkánu (vlastní
vulkán již podlehl erozi). Svahy kopce jsou pokryty hlinitokamenitými kvartérními sedimenty.
PP Lužické šípáky: Důležitá paleontologická lokalita, z křídových jílovců byly vyplaveny
schránky několika desítek druhů foraminifer (drobných dírkovců), podle kterých jsou dodnes
porovnávány křídové uloženiny po celém světě.
Lužický potok u Žichova: Terciérní makroflora a makrofauna v diatomitech, místy
opalizovaných.
Malá Veleň: Jemnozrnné až středně zrnité stratifikované vulkanogenní sedimenty spodní
části středohorského vulkanosedimentárního komplexu.
Mašovice: Flyšoidní facie březenského souvrství (svrchní křída). Pevné lavice vápnitých
pískovců selektivně vyvětrávají z měkkčích vápnitých jílovců.
PR Milá a Odolický vrch: Selektivní erozí obnažená kompaktní přívodní dráha stratovulkánu
(haynický nefelinit olivinický). Na okolních vrších zachovány zbytky láv a pyroklastik.
NPR Milešovka: Trachytový lakolit, vypreparovaný z povrchových vulkanitů a se svým okolím
tektonicky vyzdvižený. V nižších partiích jsou rozsáhlé suťové akumulace.
Mukařov – zářez silnice: Hrubozrnné sedimenty – redeponovaná tefritová pyroklastika,
Charakter sedimentů odpovídá fluviální redepozici původně pyroklastického materiálu.
NPR Oblík: Selektivní erozí vypreparovaná přívodní dráha bazaltového vulkanizmu, která
prorazila svrchnokřídové slínovce.
Oparenské slepence: Hrubozrnné konglomeráty nejistého stáří vyplňující deprese v rulách.
Pravděpodobně příbojová facie křídového moře.
Panenská skála: Výchoz vulkanitů středohorského komplexu ve formě strmé stěny. Střídání
různě alternovaných facií jednotlivých výlevů.
Poustka: Významná lokalita slínovců oherské faciální oblasti, odkryta koprolitová vrstva
a zlom.
Průčelská rokle: Četné skalní výchozy a stěny odkrývají stavbu několika lávových výlevů.
Rozlehlé sutě, vodopád cca 5 m vysoký. Pod hranicí sutí vystupují výchozy pyroklastik.
NPR Raná: Čedičová, žilně tvarovaná, intruze směru severovýchod-jihozápad
vypreparovaná z křídových slínovců selektivní erozí. Je tvořená olivinickým nefelinitem.
Roztocká subvulkanická struktura: Geologicky jedinečná vulkanická struktura zachycující
subvulkanický aparát předpokládané karbonatitové intruze.
NPR Sedlo: Vypreparovaná značně rozsáhlá několikanásobná trachybazaltická přívodní
dráha.
PR Sluneční stráň: Terasovité stupně na jednotlivých lávových výlevech. Nalezneme
zde i žilnou horninu – monchiquit.
Soutěsky: Hrubozrnná, převážně vulkanogenní klastika s podporou základní hmoty, jejichž
hrubá frakce je tvořena širokou škálou texturně odlišných, převážně olivinických bazaltoidů.
Soutěsky – lom: Vulkanogenní klastika, subakvální výlevy bazaltových láv v různém stupni
alternace prostřídané redeponovaným klastickým materiálem hyaloklastitových brekcií.
Významné naleziště natrolitu a dalších dutinových minerálů v čedičové hornině.
Střekov – pískovna: Báze vulkanického komplexu na křídovém podloží.
Střekov – hradní skála: Selektivní erozí obnažené intruzivní těleso trachytového magmatu.
144
PP Stříbrný roh: Úlomkovité vulkanické horniny, ležící na křídových pískovcích. Tyto horniny
jsou proniknuty několika dalšími sopečnými tělesy.
PP Štěpánovská hora: Příkré svahy na alkalickém bazaltu, zčásti kryty suťovými poli.
Terciér u Lužic-Dobrčic: Odkryvy s pestrou škálou vypálených neogénních jílovitých hornin,
které dokumentují všechny typy tepelné metamorfózy. Lokalita je rovněž známa jako
paleontologické naleziště.
Údolí pod Velkým rybníkem: Zářez potoka v olivinických bazaltech, na svazích zřícené skalní
bloky a suťová pole. Na mnoha místech ukázky sloupcové odlučnosti čedičové lávy.
Újezd u Trmic: Ukázka brekciace výlevů ve vodním prostředí (hyaloklastéza).
Vaňov: Inženýrsko-geologická lokalita, vzniklá během roku 1995 náhlým skalním řícením
a následnými svahovými pohyby. Povrchové sopečné horniny jsou zde uloženy na křídových
pískovcích merboltického souvrství.
Pseudokrasové tvary
V mnoha tělesech vulkanického původu jsou dokumentovány výskyty pseudokrasových jevů
a starých důlních prací v podobě průzkumných a těžebních štol. Vedle toho jsou na území
Českého středohoří pozůstatky dolování třetihorního hnědého uhlí v reliktech
intramontánních pánví, zejména v okolí Verneřic. Do této skupiny významných geologických
lokalit patří kromě již zmíněných pseudokrasových objektů na území MZCHÚ Radobýl
a Loupežnická jeskyně následující lokality:
Jeskyně v Průčelské rokli u Brné – Skluzavka a Medvědí brloh. První je přístupná
v délce 7,5 m s maximální výškou 70 cm, druhá v délce 4,5 m a s výškou 50–80 cm.
Jeskyně v Divoké rokli u Mojžíře má délku 7,1 m a výšku až 1,1 m.
Z několika jeskyní na Bukové hoře u Verneřic je nutné uvést zejména rozsedlinovou
Ledovou jeskyni s délkou 10 m a výškou až 4 m, rozsedlinovou Propástku s délkou 3,5
m a výškou 1,9 m, Sněhovou jeskyni o délce 7,2 m a výšce 1,3 m.
V údolí Dobranského potoka u obce Dobrná se nachází suťová jeskyně o délce 2,5 m
a výšce 1,7 m v blízkosti významného naleziště zeolitových minerálů.
V masívu Malého Chlumu u Děčína je Liščí jeskyně o délce 4 m a výšce 1,6 m
a jeskyňka Ve stěně, která má délku 4,5 m a výšku 4,2 m.
Několik dalších pseudokrasových jeskyní bylo objeveno v masívu Pustého vrchu
u obce Folknáře. Mezi nimi je největší Velká jeskyně skřítků s celkovou délkou 24 m
a dále Malá jeskyně skřítků s délkou 13,9 m.
V údolí Ploučnice u Františkova se nacházejí dvě větší jeskyně – Zlatá díra, přímo
naproti hradu Ostrý o délce 7,5 m a jeskyně Pod vodopádem o délce 11,6 m.
Valkeřická jeskyně je rozsedlinou o zřetelné délce 290 m.
Jeskyně Na výhledu se nachází ve vrchu Hradiště u Hlinné má délku 4,9 m a výšku až
3,7 m.
Jeskyně na Panně u Třebušína je dlouhá 9,7 m a má výšku až 2,5 m.
Kromě uvedených jeskyní a propástek je v oblasti řada dalších menších dutin a skalních
výklenků, které jsou nejčastějšími erozními tvary, vytvořenými zejména na rozhraní
čedičových výlevů a tufových poloh nebo v mocnějších suťových akumulacích.
Vodopády
Do skupiny objektů geomorfologické povahy lze zařadit vodopády, kterých je v oblasti
Českého středohoří celá řada a které si rovněž zaslouží pozornost orgánů ochrany přírody.
Ačkoliv velká část Milešovského středohoří nevyniká hojností srážek, situaci vyrovnává
Verneřické středohoří, kde je vyšší počet přítoků Labe a vyšší srážkový průměr.
Vaňovský vodopád na Podlešínském potoce je jeden z nejznámějších
a nejpopulárnějších vodopádů oblasti tvořený dvěma stupni. Snáze přístupný je spodní
stupeň o výšce 12 metrů, nad ním ležící osmimetrový stupeň je běžnému návštěvníkovi ukryt
v lesním porostu. V blízkosti se na Podlešínském potoce nachází ještě další vodopád, téměř
145
neznámý, který si pro polohu v místech, kde kdysi stával Čertův mlýn, vysloužil název
Vodopád nad Čertovým mlýnem. Výška skoku je v tomto případě 3 m.
V Bobří soutěsce u Louček je další atraktivní místo s vodopádem na Bobřím potoku,
který překonává skok 2,5 m a další 8 m vysoký vodopád lze snadno navštívit na jeho
bezejmenném přítoku. Celý prostor je zahrnut do území PP Bobří soutěska a EVL Binov
– Bobří soutěska.
Nejzajímavější kaskádou vodopádů je bezpochyby soustava v zalesněném údolí mezi
vrchy Debus a Výsluní nad obcí Prackovice, její celkové délka dosahuje 40 m. Poblíž lze
dále nalézt vodopády na potoku Dubina v soutěsce pod známým Dubickým kostelíkem, které
tvoří rovněž velmi zajímavou soustavu: v úseku o délce 400 m a výšce 110 m lze v jen velmi
obtížně průchodném a srázném terénu najít celkem 4 vodopády o výšce 2 až 7,5 m. Další
drobnější vodopády se vyskytují v divokém terénu u obce Dolní Zálezly na potoce
Moravanka. Jde o rokli nazvanou Mlýnský důl, vodopád protékající puklinou v čedičovém
masivu má výšku 6 m. Poblíž vede turistická stezka ze Zálezel k Dubickému kostelíku.
Průčelský vodopád se nachází na pravém břehu Labe v divolé Průčelské rokli opět
v blízkosti turistické trasy. Je vysoký 15 m, bohužel však jde o velmi slabý pravostranný
přítok Průčelského potoka. Nápadný je jen v zimním období, kdy se zde vytvářejí velkolepé
ledopády.
Mezi Olšinkami a Kojeticemi se nachází nejvodnatější vodopád v okrese Ústí
nad Labem. V prostoru se zajímavou soutěskou a ruinami mlýna leží na Kojetickém potoce
vodopád s výškou 7 m.
Pozoruhodný geomorfologický útvar leží také na Budovském potoce, který má výšku 11
m a spadá do velkého skalního kotle ve Vlčí rokli. Přístup z návsi v Budově je velmi
nebezpečný.
Na Ústecku se pak nachází další skupina vodopádů v okolí Neštěmic – téměř
sedmimetrový na Pekelském potoce pod osadou Žežice, osmimetrový na Blanském potoce
nad Mojžířem a pětimetrový na skalním stupni Kamenného potoka, rovněž nad Mojžířem.
V pravobřežní části údolí Ploučnice najdeme málo známý vodopád mezi Benešovem
a Františkovem, který spadá do hloubky celkem asi 7 m k jeskyni zmíněné v předchozím
textu.
Sesuvná území
Vznik sesuvů vázaných na porušení stability svahů erozní činností je v území s velkými
výškovými rozdíly a přítomností měkkých jílovitých sedimentů zcela zákonitý. Setkáváme se
s nimi v plochém terénu s výskytem třeba jen mělkých údolí, zejména ale na úpatí těles
budovaných neovulkanity. V řadě případů jde o sesuvy velkých až katastrofálních rozměrů.
Sesuvy založené ve svažitém terénu s opukami a jílovitými sedimenty v podloží
nalezneme především na jižních svazích Středohoří na Lounsku a Litoměřicku, kde přispívají
ke vzniku „bílých strání“. V současné době je nejlepším příkladem soustavy aktivních a zcela
přirozených sesuvů trojice smykových ploch na jižním až východním svahu Houžetína
u obce Staré. Stabilizované sesuvy najde na „bílých stráních“ poblíž vrchů jako jsou Oblík,
Raná, na Třtěnských stráních nebo v okolí Skalice u Třebívlic a Lipské hory.
Specifikum mají sesuvy v kaňonovitém údolí Labe, kde došlo k silnému narušení
stability svahů erozní činností řeky. Nejlepšími příklady jsou Martinská stěna u Čeřeniště,
sesuvy ohrožující zástavbu ve Vaňově nebo obrovský sesuv u Mojžíře, který zdevastoval
vesničku Veselí. Nově byl aktivován rozsáhlý sesuv na svazích vrchu Kubačka u Prackovic
navazující na dobývací prostor lomu Dobkovičky, který postihnul železniční dráhu a stavbu
dálnice D8.
3.11. Územní systém ekologické stability (ÚSES)
ÚSES je důležitým nástrojem ochrany přírody pro udržení či znovuobnovení druhové
pestrosti území v její přirozené podobě. Tvoří ho soustava přírodních nebo částečně
pozměněných, ale přírodě blízkých biotopů v krajině – biocenter propojených biokoridory,
146
a to ve třech hierarchických úrovních: nadregionální, regionální a místní (lokální). Cílem
ÚSES je vytvořit síť ekologicky stabilních území, příznivě ovlivňujících okolní, ekologicky
méně stabilní krajinu a zajišťující zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny
a rozmanitosti původních druhů a jejich společenstev. Jeho existence je definována v zákoně
114/1992 Sb. § 3 a 4 jako veřejný zájem, na jehož tvorbě se podílí vlastníci pozemků, obec
i stát.
3.11.1. Stav zpracování dokumentace ÚSES
Kostra ekologické stability, ze které tvorba ÚSES vychází, je v Českém středohoří, díky jeho
členitému reliéfu, poměrně dobře zachovalá. Problémy jsou pouze v jihozápadní části
CHKO, kde vlivem značného stupně zornění je četnost potřebných přírodních prvků poměrně
malá. Z toho důvodu je zde v generelech výskyt nefunkčních skladebních částí ÚSES
častější.
Generel ÚSES byl postupně zpracován pro celé území CHKO. Vznikal ve velkém
časovém rozmezí, takže z části se při jeho tvorbě uplatnily ještě neustálené formy metodiky.
Nadregionální a regionální úroveň vycházela z ÚTP MMR z r. 1996. Ještě dříve, před tímto
podkladem, již existovaly pro některé části CHKO schválené plány VÚC (Litoměřicko), které
se částečně lišily od pozdějšího ÚTP MMR. Tyto disproporce se promítly při tvorbě místního
ÚSES v rámci zpracovávaných územních plánů obcí. Pořizovatelem generelů byly vesměs
tehdejší okresní úřady. Správa CHKO financovala pouze několik plánů MÚSES, na ojedinělá
katastrální území, na která do té doby nebyl zpracován ani generel. Potřebu vyhotovení
aktuálního plánu ÚSES pro celou CHKO avízuje Správa již řadu let. Dosud se tento záměr
nepodařilo finančně prosadit. Absence aktuálního uceleného podkladu znesnadňuje práci
na tomto úseku. Například podklady, které byly poskytnuty pro vektorizaci MÚSES CHKO
v r. 2009, nebyly aktualizovány. Správa se snaží tento nedostatek alespoň postupně
napravovat při spoluúčasti na tvorbě územních plánů obcí nebo jejich změn, případně
při tvorbě projektů KPÚ. Ne vždy se náprava podaří, některé úřady územního plánování
vyžadují za tyto korekce finanční úhrady. Správa však takovými prostředky nedisponuje.
V r. 2012 byl v rámci finančních možností AOPK aktualizován ÚSES v 20-ti katastrálních
území. ÚTP MMR z r. 1996 i dosud platné plány VÚC byly v roce 2011 nahrazeny ZÚR krajů
Ústeckého a Libereckého.
3.11.2. Realizace ÚSES v krajině
Aktualizace vymezení NRBC byla provedena MŽP v r. 2010. Aktualizace vymezení os NRBK
nebyla zatím dokončena.
Nadregionální a regionální ÚSES pro území CHKO je zapracován v ZÚR Ústeckého
a Libereckého kraje. Tyto dokumenty jsou závazné pro pořizování a vydávání územních
plánů menších územních jednotek. Při příležitosti první změny ZÚR se předpokládá
odstranění zjištěných nepřesností a zahrnutí případných změn (zpřesněním a doplněním
vymezení ÚSES), které jsou součástí Plánu ÚSES Ústeckého kraje a Plánu ÚSES části
CHKO Č.středohoří (Friedrich 2012), případně také korekce průběhu os NRBK
po dokončené aktualizaci jejich vymezení MŽP. Schválením ÚP obce se stává ÚSES
pro veřejnost závazným.
Příležitostí pro realizaci ÚSES v krajině jsou komplexní pozemkové úpravy. Při realizaci
KPÚ je vymezen ÚSES na konkrétní parcely, řeší se i po stránce vlastnických vztahů
k pozemkům. Problémy často nastávají v případech, kdy biokoridor musí projít sídlem. Táhlá
zastavěná území vesnic (zejména v okresech Děčín a Česká Lípa) neposkytují dostatek
příležitostí pro funkční a bezkonfliktní průchod biokoridoru. Další střety mohou nastat
v oblastech s intenzivním zemědělstvím (rozsáhlé lány polí bez mimolesní zeleně a travních
pásů), v místech těžby nerostných surovin či při vedením koridorů tokem Labe, na který je
kladen neustálý tlak ve smyslu úprav pro zvýšení její splavnosti. Problémy začaly rovněž
vyvstávat totálním rozprodejem státní půdy související s ukončením činnosti Státního
pozemkového fondu. Vyskytly se případy, kdy v katastrálním území nebylo ponecháno ani
povinné minimum ze zákona (3 % výměry). Nebyly k dispozici pozemky pro směnu v rámci
realizace společných zařízení, jejichž součástí je i ÚSES.
147
Vzhledem k chybějícím finančním prostředkům neprovedla Správa žádnou úpravu
nefunkčních prvků ÚSES ani jejich částí. Přesto v rámci jiných managementových opatření
z prostředků PPK, došlo v mnoha případech ke zlepšení skladebných částí ÚSES, pokud se
zrovna na plochách těchto opatření nacházely (např. pastva, podpora přirozené druhové
skladby lesa, kosení, odstraňování přebujelých křovinných porostů, zakládání tůní).
Při zpracování územních plánů a projektů KPÚ je věnována pozornost také interakčním
prvkům. Ty se podílí rovněž na ekologické stabilitě území a často plní i další funkce v krajině
(např. protierozní), přitom bývají snadným terčem poškozování.
Přehled nadregionálních a regionálních prvků ÚSES na území CHKO České středohoří
CHKO České středohoří zahrnuje rozsáhlé území o rozloze 1070km2. Nadregionální ÚSES
tvoří 3 biocentra a 10 biokoridorů, regionální úroveň pak celkem 49 biocenter a 26
biokoridorů. Výčet skladebných částí by převzat ze ZÚR Ústeckého a ZÚR Libereckého
kraje.
Tabulka č. 8: Přehled nadregionálních a regionálních biocenter
ev.
číslo v
ÚTP
Okres
ORP
název
min.
výměra
[ha]
biocentra - nadregionální úroveň
Teplice,Litoměřice
Milešovka
1 000
17
TP, LT
18
LN
Louny
Oblík - Raná
1 000
19
UL,
DC
Ústí n.L.,Děčín
Stříbrný roh
1 000
004
005
006
UL, LT
LT, ÚL
LT
007
008
LT
LT
009
010
011
013
019
LT
LN, LT
LT
LT
LT
021
DC
379
381
LT
LT
Lovosice
Litoměřice
Lovoš
Sedlo
293
50
1269
1277
1278
LT
LT
UL, LT
Litoměřice
Lovosice, Litoměřice
Ústí n.L., Lovosice
1285
1289
1292
UL
UL
LT
Ústí n.L.
Ústí n.L.
Lovosice
Bílé stráně
Píšťany
Dubický vrch,
Výsluní
Varta
Kozí vrch
Sutomský vrch-
biocentra - regionální úroveň
Ústí n.L.,Litoměřice
Deblík
Litoměřice, Ústí n.L. Hradiště-Holý vrch
Litoměřice
Les mezi
Staňkovicemi a
Všeradištěm
Litoměřice
Trojhora
Litoměřice
Kalich-Písková
hora
Lovosice
Medvědický vrch
Louny, Litoměřice
Srbsko
Lovosice
Baba
Lovosice
Litochovické skály
Lovosice
Lipská horaPákova hora
Děčín
Březinské tisy
148
stáv.
společenstva
L1-SU, BK, X1,
S1, MH
X1,D1,L1-DB,L3BOČ,AK,LA,T
L1-SU, BK,P,
L,LA,MB, MH
30
40
30
L1-DB,X1, S1
L1-DB,X1, D1
L1-DB
30
30
L1-DB,S1
L1-DB, SU
30
30
30
10
30
L1-SU, S1
L2-DB, SM
L3-BOČ, S1
L1-DB, S1
L1-SU, S1
36
17
30
40
L1-SU, DB,
BK,L3-SM
L1-DB, X1, S1
L1-SU, DB, S1,
X1
X1, D1
L2-LU,V2
L1-DB, SU, X1
40
37
60
L1-DB, BK
L1-DB, X
L1-DB, X1
1295
1305
UL
LT,
DC,
CL
DC
LT
LT
LT
LT
LT
UL
Ústí n.L.
Litoměřice, Děčín,
Česká Lípa
Ústí n.L.
Ústí n.L.
Ústí n.L.
Ústí n.L.,Děčín
1321
UL
UL
UL
UL,
DC
UL
1322
1325
UL
LN, TP
Ústí n.L.
Louny, Teplice
1326
Mo
Most
1329
1330
1357
LT
LT
DC,
CL
DC,
CL
DC
UL
UL
TP
CL
CL
CL
1308
1310
1311
1312
1313
1314
1315
1316
1317
1318
1320
1358
1367
1384
1385
1797
RC 01
RC 11
RC
1306
RC
1307
RC
1356
Jezerka-Ovčín
Čepec
Bobří potok
(Bínov)
40
30
L1-DB, BK
L2-BO, L1-BK
Kohout
Bukovinská hora
Soudný kámen
Dlouhý vrch
Varhošť
Kubačka
Stadické srázy,
Široký kámen
Vaňovský vrch
Vysoký Ostrý
Velké Březno
Labské stráně
50
50
50
30
40
45
50
L1-BK,HB,L3-SM
L1-DB
L1-DB
L1-BK,HB,L3-SM
L1-SU, BK, D1
L1-DB, S1
L1-SU, L2-BO
30
30
60
60
60
60
30
L2-DB,BK,D2,P2
L2-DB, X1
60
L2-DB, X1
Lovosice
Lovosice
Děčín, Česká Lípa
Údolí
Neštěmického
potoka
Sedmihoří
Velký a Malý
Vraník
Jánský vrch,
Špičák
Solanská hora
Ostrý u Milešova
Výsluní
L2-SU,X1, S1
L1-SU, S1
L1-BK,DB, KL
L1-SU, DB,
BK,S1,P1
L2, P2
50
30
70
L1-SU, S1, X1
L1-SU, S1
L1-SU, S1
Děčín, Nový Bor
Smrčník
40
L2-SM, BK, DB
Děčín
Ústí n.L.
Ústí n.L.
Bílina
Česká Lípa
Česká Lípa
Česká Lípa
Chlum
Sebuzín
Vrkoč
Hradišťany
Novina
Hamry
Králův vrch
60
30
30
30
25
25
30
L1, P1
L1-DB
L1-DB, SU, X1
L2, P1
CL
Česká Lípa
Strážný vrch
25
CL
Nový Bor
Hřeben Kozlí Kameník
30
Děčín
Litoměřice
Litoměřice
Litoměřice
Litoměřice
Lovosice
Ústí n.L.
Ústí n.L.
Tabulka č. 9: Přehled nadregionálních a regionálních biokoridorů
ev. číslo v
ÚTP
K4
K5
K8
K9
název
úroveň
Jezeří - Stříbrný roh
Stříbrný roh - Studený vrch
Stříbrný roh - st hranice
Stříbrný roh - Milešovka
N
N
N
N
149
typ stávajícího
společenstva
MB, MH
MB
MB, MH, B, V
MB
K10
K12
K13
K14
K20
K21
K201
0001
0003
0004
550
551
554
555
569
581
588
589
590
591
592
593
594
595
596
597
598
599
600
616
RK 556
RK 601
RK 602
RK 603
Stříbrný roh - Polabský luh
Vědlice - K9
Vědlice - Oblík - Raná
Milešovka - K13
Stroupeč - Šebín
Oblík,Rana - Pochvalovská stráň
Stroupeč - Oblík, Raná
Baba - K13
Velká Kozí Horka - K13
Medvědický vrch-Ostrý u Milešova
Popovický vrch - K8
Březinské tisy - K5
Studený vrch - Smrčník
Smrčník - Výsluní
Milešovka - RBK 564
Luční potok - Jánský vrch, Špičák
Jánský vrch, Špičák-Velký a Malý
Vraník
Velký a Malý Vraník-K13
Medvědický vrch-K14
Lovoš-Ostrý u Milešova
Ostrý u Milešova-Sutomský
vrch,Jezerka,Ovčín
Údolí Neštěmického potoka-K10
Údolí Neštěmického potoka-K10
Stadické srázy,Široký kámen-Vrkoč
Milešovka - Kubačka
Varhošť - Hradiště,Holý vrch
Sedlo - Bukovinská hora
Bukovinská hora-Bobří potok,Binov
Sedlo - Holý vrch
Sutomský vrch,Jezerka,OvčínHumenský vrch
Hřeben kozlí,Kameník - K5
Králův vrch - K5
Králův vrch - Novina -RK603
Bobří potok (Binov) - Hamry - RK602
N
N
N
N
N
N
N
R
R
R
R
R
R
R
R
R
R
MH, T, B, N, V
MH
T
MB
N, V
T
T
B, A
X, D. A
L, A
L
L2-BK, SM, P, A, Z
L2-BK, BO, SM, P
L3-BO, SM
L, A, X, D
A, B
L, A
R
R
R
R
L, A
L2-DB, BO, MD
L1-DB, HB, A, Z
L2-DB, SM, A
R
R
R
R
R
R
R
R
R
L, A
L
L
L, X, A
L2-SM, DB
L2-BK, SM, MD, A
L2-DB, SM,BO, A
L2, A
L, X, Z, A
R
R
R
R
Vysvětlivky:
Typy společenstev: L - lesní (+ hlavní dřeviny zkratkou), X - xerotermofytní (stepní lada,
lesostepi), S - skaly, D - lada s dřevinami, P - luční, V - vodní (stojaté vody s břehovými
porosty), M - mokřadní, A - polní, B – břehové porosty podél tekoucích vod, T - rašeliništní,
H - halofytní travinobylinná, Z - zastavěné urbanizované plochy
Přirozené ekosystémy: V - vodní, N - nivní, T - teplomilné doubravní, MH - mezofilní hájové,
MB – mezofilní bučinné, B - borové
Náhradní ekosystémy: L - luční, LA - stepní lada,
Hlavní dřeviny: DB - dub, BK - buk, HB - habr, KL - klen, JS - jasan, JLM - jilm, OL - olše, VR
- vrba, TP - topol, LP - lípa, BŘ - bříza, BO - borovice lesní, BL - borovice blatka, SM - smrk
ztepilý, MD - modřin, AK – trnovník akát, BOČ - borovice černa, SU - směs dřevin suťových
lesů, LU - směs dřevin lužních lesů
Hodnocení stavu: 1 - zcela vyhovující (převážně přírodní a přirozená společenstva)
2 - částečně vyhovující (převážně přírodě blízká společenstva)
3 - nevyhovující (přírodě vzdálena, cizí a uměla společenstva)
150
ÚSES nadregionálního významu
Biocentra
NRBC 17 Milešovka – jedná se o přírodně hodnotné území o celkové rozloze 1532 ha
(1,4 % CHKO), jeho součástí jsou NPR Milešovka a PR Březina a stejnojmenné EVL. Území
je tvořeno z velké části lesem (nejvíce zastoupeny dubohabřiny a acidofilní teplomilné
doubravy, dále také lesy suťové a acidofilní bučiny), z luk převažují ovsíkové louky.
Biocentrum je funkční a vycházejí z něj dva NRBK K14 a K9.
NRBC 18 Oblík - Raná – biocentrum tvoří mozaikovitá krajina s poli, xerotermními stepními
společenstvy (ovsíkové louky a suché širolisté trávníky), mezemi, a fragmenty dubohabřin.
V některých místech pastviny a louky značně zarůstající, v lesních porostech se objevují
nepůvodní dřeviny - borovice černá a akát. Součástí území jsou NPR Raná, NPR Oblík
a EVL – Raná-Hrádek a Oblík-Srdov-Brník. Rozloha území činí 1034 ha (0,97 % CHKO).
Biocentrum je funkční, vychází z něj tři částečně funkční NRBK K 201, K 21 a K13 (T osa).
NRBC 19 Stříbrný roh – převážně lesní biocentrum tvořené acidofilními bučinami
a dubohabřinami. Bezlesí tvoří poháňkové pastviny a ovsíkové louky. Přírodní biotopy jsou
zastoupeny z velké části. Rozloha území je 1364 ha (1,3 % CHKO). Biocentrum je funkční
a vycházejí z něj dva mezofilní bučinné biokoridory K9 a K5. Součástí je PP Stříbrný roh.
Biokoridory
K4 - Jezeří - Stříbrný roh – mezofilní bučinná osa, vychází severním směrem z NRBC 19
převážně přirozenými listnatými i smíšenými lesy a okrajově také travními lady
až k Martiněvsi, kde opouští CHKO a dále směřuje do NRBC 71 (již mimo CHKO), součástí
osy jsou RBC 1320 a 1322 a EVL Bohyňská lada, Chmelník, Lotarův vrch. Koridor je plně
funkční.
K5 - Stříbrný roh – Studený vrch – funkční mezofilní bučinná osa vycházející z NRBC 19
na východ, za Žandovem se stáčí k severovýchodu a směřuje do NRBC 82 (mimo CHKO).
Součástí osy jsou RBC 1308, 1307 a PR Kamenná hůra.
K8 - Stříbrný roh - stát. hranice – osa mezofilní hájová, vychází z NRBC 19 směrem
na sever přes PR Vrabinec, RBC 1367 a NPP Březinské tisy (RBC 021) a dále mimo CHKO
až k státním hranicím. Osa vodní je tvořená přirozeným tokem Labe, vychází z NRBC 19
a pokračuje až ke hranicím CHKO u Děčína. Osa je funkční.
K9 - Stříbrný roh – Milešovka – funkční mezofilní bučinná osa, propojuje NRBC 17 a NRBC
19. Prochází převážně zachovalými lesními porosty a řadou vrcholů (Deblík, Varhošť, Velký
a Malý Ostrý). Vloženy jsou RBC 004, 1313, 1317, 1285 a 1318.
K10 Stříbrný roh - Polabský luh – osa mezofilní hájová (pravý břeh Labe, propojuje NRBK
K9 s K4), teplomilná doubravní (levý břeh Labe, propojuje NRBK K13 a K4), vodní osa podél
toku Labe (od hranice CHKO u Litoměřic po křížení s K4), nivní osa podél toku Labe
(od hranice CHKO u Litoměřic po křížení s K13), na území CHKO funkční. Biokoridor
zahrnuje RBC 004, 013, 1016, 1278, 1289, 1314, 1317, 1320, 1384, 1385, PR Sluneční
stráň, NPP Vrkoč, PR Kozí vrch, PP Divoká rokle.
K12 Vědlice - K9 – mezofilní hájová osa, funkční, převážně lesní biokoridor směřující
od Deblíku (křížení s koridorem K9) přes PP Plešivec (EVL) a PP Hradiště (EVL Holý vrch
u Hlinné), vrcholy Trojhoru, Kalich a NPR Sedlo (EVL), Liběšice do NRBC 3 Vědlice,
biokoridor prochází RBC 005, 006, 007, 008, 381, 1311, 1312 a dále také EVL Bezejmenný
potok Trojhorského potoka.
151
K13 Vědlice - Oblík – Raná – teplomilná doubravní osa, částečně funkční, k založení jsou
některé úseky (Libčeves - RBC 010, přechod přes dálnici D8 u Lovosic, Velké Žernoseky
– RBC 1296 a krátký úsek u obce Libínky). Biokoridor vychází z NRBC 18 Oblík – Raná
a směřuje přes vrchy Srbsko, Solanská hora, Plešivec, EVL Košťálov, Lovoš (NPR), Bílé
stráně u Litoměřic, Holý vrch a Skalky u Třebutiček, obec Drahobuz do NRBC 3 Vědlice.
Včleněny jsou RBC 010, 379, 1269, 1292,1297 a 1329.
K14 Milešovka - K13 – mezofilní bučinná osa, funkční, jedná se o lesní biokoridor směřující
z NRBC 17 Milešovka přes vrch Hradišťany (PR Hradišťanská louka) a Pákovou horu
do místa křížení s koridorem K13, zahrnuje dvě RBC 019 a 1797.
K21 Oblík, Raná - Pochvalovská stráň – teplomilná doubravní osa, na území CHKO jen
krátký úsek procházející poli a remízy mezi NRBC 18 Oblík–Raná a silnicí mezi obcemi
Nečichy a Chožov, funkční.
K201 Stroupeč - Oblík, Raná – teplomilná doubravní osa, CHKO prochází jen krátký úsek
mezi obcí Lenešice a NRBC 18 Oblík–Raná, jedná se o nefunkční úsek procházející poli,
určeno k založení.
ÚSES regionálního významu
Biocentra
Všechna biocentra vymezená v ZÚR Ústeckého jsou v současnosti funkční.
Ústecký kraj
RBC 004 Deblík – výrazný čedičových vrchol na pravé břehu Labe, je tvořen lesní
komplexem dubohabřin a suťových lesů. K biocentru přiléhá činný lom. Územím prochází
NRBK K9 (MB osa).
RBC 005 Hradiště-Holý vrch – funkční biocentrum převážně lesostepního charakteru
s čedičovými výchozy. Vegetaci tvoří mozaika ovsíkových luk a xerotermních křovin.
Ve střední části biocentra jsou fragmenty acidofilních bučin v jižní části pak větší komplex
dubohabřin a suťových lesů. Součástí území jsou PR Holý vrch u Hlinné, PP Hradiště a EVL
Holý vrch u Hlinné. Územím prochází NRBK K12 (MH osa).
RBC 006 Les mezi Staňkovicemi a Všeradištěm – lesní biocentrum na vrcholu Pískového
vrchu s převahou dubohabřin, v údolí Trojhorského a Chudoslavického potoka výskyt jasano
- olšových luhů. Územím prochází NRBK K12 (MH osa).
RBC 007 Trojhora – lesnatý kopec Trojhora s výskytem dubohabřin, vrcholové partie tvoří
zčásti štěrbinová vegetace silikátových skal. Územím prochází NRBK K12 (MH osa).
RBC 008 Kalich - Písková hora – lesní komplex dubohabřin, acidofilních doubrav a bučin
zahrnující dva vrcholy - Kalich a Pískovou horu a jejich okolí. Územím prochází NRBK K12
(MH osa).
RBC 009 Medvědický vrch – biocentrum tvoří vrch Lhota severozápadně od obce
Kocourov. Zastoupeny jsou suťové lesy, teplomilné doubravy, bučiny a dubohabřiny.
Biocentrum je totožné s vymezením EVL Lhota.
RBC 010 Srbsko - lesnatý vrch se zbytky teplomilné doubravy (přírodě blízká společenstva
- DB, SM) a úzkolistých suchých trávníků
RBC 011 Baba – zčásti (sz.) lesnatý vrch Baba s fragmenty teplomilné doubravy, jasanoolšových luhů podél Suchého potoka, zastoupeny i přírodě vzdálená společenstva s borovicí
černou, okrajově i širolisté suché trávníky a ovsíkové louky.
RBC 013 Litochovické skály – biocentrum tvoří lesnaté svahy nad Labem mezi obcemi
Litochovice a Malé Žernoseky (tzv. Porta bohemica), zastoupeny jsou dubohabřiny, acidofilní
152
doubravy a vegetace silikátových skal a drolin, biocentrum je místem křížení NRBK K10
(T osa) a K13 (T osa).
RBC 019 Lipská hora-Pákova hora – lesní celky dubohabřin, suťových lesů, květ. Bučin
a teplomilných doubrav táhnoucí se z Pakové po Lipskou horu. Součástí biocentra je EVL
Lipská hora.
RBC 021 Březinské tisy – biocentrum odpovídá vymezení stejnojmenné NPP, která byla
vyhlášena k ochraně smíšených porostů (zastoupeny suťové lesy a dubohabřiny) se starými
jedinci tisů, v některých místech je výrazněji zastoupen i zde nepůvodní smrk, součástí BC je
významné paleontologické naleziště - Bechlejovická stěna. Územím prochází NRBK K8 (MH
osa).
RBC 379 Lovoš – biocentrum odpovídá stejnojmenné EVL, jedná se o dobře zachovalé
dubohabřiny, suťové lesy a acidofilní bučiny, v jižní části pod vrcholem je zastoupena i skalní
vegetace a suché trávníky. Nejhodnotnější porosty byly zahrnuty do NPR Lovoš. Územím
prochází NRBK K13 (T osa).
RBC 381 Sedlo – čedičový hřeben s příkrými svahy a suťovisky, lesní biocentrum, přítomny
zachovalé suťové lesy místy pralesovitého charakteru, okrajově také bučiny a vegetace skal.
Součástí území je NPR Sedlo a stejnojmenné EVL, zahrnuty byly i okolní porosty
se zastoupením přírodních biotopů. Zaznamenány některé vzácné druhy rostlin - hvězdnice
alpská, kosatec bezlistý, prstnatec listnatý. Prochází tudy NRBK K12 (MH osa).
RBC 1269 Bílé stráně – biocentrum zahrnuje západní část EVL Bílé stráně a stejnojmennou
NPP, na bílé stráně s teplomilnými trávníky je vázána řada chráněných rostlin (orchideje,
hořec křížatý aj.) i bezobratlích (např. modrásek hořcový). Severozápad BC tvoří jasano
-olšové luhy a teplomilné doubravy, jihovýchod pak lesostep se suchými trávníky
a křovinami.
RBC 1277 Píšťany – vodní biocentrum, zahrnuje ostrov a slepá ramena na Labi u Píšťan,
zastoupeny jasano-olšové luhy, makrofytní vegetace vodních toků a vegetace vysokých
ostřic. Územím prochází NRBK K10 (N a V osa).
RBC 1278 Dubický vrch, Výsluní – lesní biocentrum
a xerotermními křovinami. Územím prochází NRBK K10 (T osa).
tvořené
dubohabřinami
RBC 1285 Varta – Zámecký vrch a přiléhlé lesní porosty tvořené především dubohabřinami
a květnatými bučinami, fragmentovitě zastoupeny suché acidofilní doubravy a suťové lesy,
při okrajích zbytky ovsíkových luk a širolistých suchých trávníků, součástí území je PP
Loupežnická jeskyně, biocentrem prochází NRBK K9 (MB osa).
RBC 1289 Kozí vrch – biocentrum tvoří skalní trachytový masiv Kozího vrchu, který je
stejnojmennou PR, zahrnuje teplomilná lesní a lesostepní společenstva s chráněnými druhy
jako bělozářka liliová, třemdava bílá, koniklec luční, zlatovlásek obecný, lilie zlatohlávek aj.
Biocentrem prochází NRBK K10 (T osa).
RBC 1292 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín - biocentrum odpovídá vymezení EVL Košťálov,
v jihozápadní části je součástí stejnojmenná PP. Jedná se o komplex dubohabřin
a teplomilných doubrav s bohatým bylinným patrem, stepních trávníků, skal a sutí.
Biocentrem prochází NRBK K13 (T osa).
RBC 1295 Čepec – lesní biocentrum, zahrnující vrchol Ćepec a lesy severně od něj
s převahou dubohabřin, prochází tudy NRBK K4 a K10 (MH osa).
RBC 1305 Bobří potok (Bínov) – součástí biocentra je PP Bobří soutěska (vznikla erozí
čedičového podloží) a severní část stejnojemnné EVL. Jedná se o kaňon Bobřího potoka
s přiléhlými skálami a na ně vázanou vegetací a suťovými lesy s fragmenty květnatých bučin,
místy se podél toku objevují i jasano-olšové luhy.
RBC 1308 Kohout – lesní biocentrum zahrnuje suťové lesy a květnaté bučiny v okolí vrchu
Kohout, výrazněji zastoupen i zde nepůvodní smrk.
153
RBC 1310 Bukovinská hora – rozvolněné lesní porosty mezi obcemi Brusov a Třebín,
přítomny suťové lesy fragmentovitě pak acidofilní doubravy a dubohabřiny, okrajově u obce
Třebín ovsíkové louky
RBC 1311 Soudný kámen – lesní biocentrum v okolí vrchu Soudný kámen, zachovalé lesy
(především dubohabřiny) se nacházejí hlavně v jižní části BC. Přítomny jsou i suťové lesy
a štěrbinová vegetace skal, územím prochází NRBK K12 (MH osa).
RBC 1312 Dlouhý vrch – lesní biocentru, zahrnuje zejména květnaté bučiny a suťové lesy,
výrazněji zastoupen i zde nepůvodní smrk, územím prochází NRBK K12 (MH osa).
RBC 1313 Varhošť – lesní biocentrum umístěné do okolí vrchu Varhošť, zachovalejší
porosty se nacházejí především na jižní svahu – dubohabřiny a suťové lesy, územím
prochází NRBK K9 (MB osa).
RBC 1314 Kubačka – lesní biocentrum zahrnující vrchol Kubačky a dalšího vrcholu
umístěného jihozápadně. Lesy jsou tvořeny především dubohabřinami.
RBC 1315 Stadické srázy, Široký kámen – lesní biocentrum rozkládající se mezi
hřebenem Stadických srázů a Širokým kamenem, převažují dubohabřiny a suťové lesy,
zastoupena také vegetace silikátových skal.
RBC 1316 Vaňovský vrch – zahrnuje Vaňovský vrch a okolní skály na levém břehu Labe,
lesní porosty tvoří dubohabřiny, květnaté bučiny, suťové lesy a teplomilné doubravy. Územím
prochází NRBK K10 (T osa).
RBC 1317 Vysoký Ostrý – skalní vrchol s lesní vegetací – květnaté bučiny a dubohabřiny,
přítomny jsou též mezofilní – xerotermní křoviny a skalní vegetace s kostřavou sivou.
Prochází tudy NRBK K9 (MB osa).
RBC 1318 Velké Březno – biocentrum tvoří komplex květnatých bučin a suťových lesů,
při okrajích směrem k Velkému Březnu zastoupeny i dubohabřiny a ovsíkové louky, územím
prochází NRBK K9 (MB osa).
RBC 1320 Labské stráně – okolí vrchů Bradlo a Spálený, převažují lesy – květnaté bučiny
a dubohabřiny, v blízkosti obcí Povrly a Roztoky zastoupeny i ovsíkové louky, biocentrem
prochází NRBK K10 (T osa) a K4 (MB osa).
RBC 1321 Údolí Neštemického potoka – lesní svahy nad Neštěmickým potokem, převážně
acidofilní bučiny, suťové lesy a dubohabřiny, průtočný rybník, okrajově ovsíkové louky.
RBC 1322 Sedmihoří – komplex lesů a kulturních luk ve stráni nad obcí Malšovice,
fragmentovitě zastoupeny suťové lesy a teplomilná doubrava, biocentrem prochází NRBK K4
(MB osa).
RBC 1325 Velký a Malý Vraník – vrch Vraník, severní část zahrnuje dubohabřiny
a teplomilné doubravy, jih tvoří lesostepní krajina se suchými trávníky a křovinami.
RBC 1326 Janský vrch, Špičák – převážně lesní biocentrum umístěné mezi vrchy Špičák
a Jánský vrch, zastoupeny jsou dubohabřiny a květnaté bučiny, při okrajích pak ovsíkové
louky a suché trávníky s křovinami, součástí území (jz.) je NPP Janský vrch zahrnující luční
společenstva s výskytem chráněných druhů rostlin (ovsíř stepní, koniklec luční, kozinec
bezlodyžný, hlaváček jarní aj.)
RBC 1329 Solanská hora – vrch Solanská hora s okolními lesními porosty – především
dubohabřiny, suťové lesy a teplomilné doubravy, zastoupena je i vegetace skal. Biocentrem
prochází NRBK K13 (T osa).
RBC 1330 Ostrý u Milešova – lesní biocentrum zahrnující stejnojmennou EVL. Je tvořena
přirozenými lesními celky - dubohabřinami, květnatými bučinami a suťovým lesem.
154
RBC 1357 Výsluní – biocentrum zahrnuje Velký rybník a Vrbový potok s jasano-olšovými
luhy, dále lesní porosty (dubohabřiny, suťové lesy a zbytky bučin) v jejich okolí a okolí vrchu
Výsluní.
RBC 1358 Smrčník – lesní biocentrum, zahrnující vrchol Smrčníku, přilehlé suťové lesy
a bučiny, částečně funkční.
RBC 1367 Chlum – lesní biocentrum tvoří hřeben táhnoucí se od vrcholu Chlum
jihozápadním směrem. Zastoupeny jsou bučiny (vápnomilné i květnaté) a suťové lesy,
v blízkosti potoků pak jasano-olšové luhy. Územím prochází NRBK K8 (MH osa).
RBC 1384 – Sebuzín – vrch Havraní skála nad obcí Sebuzín, převážně lesní biocentrum
s dubohabřinami a suťovými lesy, v jihozápadní části biocentra se nacházejí ovsíkové louky
a suché trávníky, zastoupena je i vegetace silikátových skal a drolin, územím prochází NRBK
K10 (MH osa).
RBC 1385 Vrkoč – biocentrum zahrnuje NPP Vrkoč - skálu s zachovalou čedičovou
odlučností ve tvaru vějíře a okolní přírodě blízké porosty – dubohabřiny, květnatné bučiny
a suťové lesy. Územím prochází NRBK K10 (T osa).
OKRBC 1797 Hradišťany – součástí vymezeného území je i PR Hradišťanská louka, jedná
se o louku podhorského typu s výskytem chráněných druhů rostlin (např. lilie zlatohlavá,
upolín evropský), biocentrum zahrnuje i okolní lesní porosty tvořené dubohabřinami,
suťovými lesy a teplomilnými doubravami.
155
Liberecký kraj
RBC 01 Novina – lesní komplex nedaleko obce Novina zahrnuje převážně suťové lesy,
květnaté bučiny a štěrbinovou vegetaci silikátových skal. RBC je funkční.
RBC 11 Hamry – funkční, smíšený les v okolí vrchol Hamry, suťové lesy, květnaté bučiny
a dubohabřiny.
RBC 1306 Králův vrch – severozápadná část Kozelského hřebene, lesní biocentrum,
smíšené lesy s převahou acidofilní a květnatých bučin, funkční.
RBC 1307 Strážný vrch – lesní komplex u obce Novosedlo, fragmenty suť.lesů a bučin,
Valdecký potok s dvěma průtočnými rybníky a přilehlámi jasano-olšovými luhy, územím
prochází NRBK K5 (MB osa). RBC je částečně funkční.
RBC 1356 Hřeben Kozli-Kamenik – vrchol Kozlíku a lesní porosty severovýchodně směrem
k vrchu Češka, převažují suťové lesy a květnaté bučiny. Územím prochází NRBK K5 (MB
osa). RBC je částečně funkční.
Biokoridory
V CHKO byly vymezeny následující osy regionálních biokoridorů (RBK).
Ústecký kraj
0001 Baba - K13 – nefunkční, k založení, prochází poli a břehovými porosty Suchého
potoka, propojuje RBC 011 Baba a NRBK K13 (T osa).
0003 Velká Kozí Horka - K13 – nefunkční, k založení, vychází z RBC 012 Velká Kozí Horka
podél kopce Vršetín prochází poli, stepními lady a lady s dřevinami až do NRBK K13 (T osa).
0004 Medvědický vrch-Ostrý u Milešova – funkční, koridor propojuje RBC 009 Medvědický
vrch s RBC 1330 Ostrý u Milešova a prochází lesní a polní krajinou.
550 Popovický vrch - K8 – funkční, lesní biokoridor propojuje RBC Popovický vrch s NRBK
K8 (MH osa).
551 Březinské tisy - K5 – částečně funkční, vychází z RBC 021 Březinské tisy
jihovýchodním směrem přes lesy (přírodě blízké složení - BK, SM), louky, pole a zastavěná
území a v lesním komplexu Máslovka se napojuje na NRBK K5 (MB osa), nefunkční úsek
se nachází u obce Heřmanov.
554 Studený vrch – Smrčník – lesní (přírodě blízké složení - BK, BO) a luční biokoridor,
na území CHKO funkční, propojuje NRBC 82 Studený vrch (mimo CHKO) s RBC 1358
Smrčník.
555 Smrčník – Výsluní – funkční, lesní koridor (s přírodě vzdáleným složením – BO, SM),
propojuje RBC 1358 Smrčník s RBC 1357 Výsluní.
569 Milešovka - RBK 564 – na území CHKO funkční, biokoridor vychází z NRBC 17
Milešovka severozápadním směrem, prochází lesy, poli, stepními lady i lady s dřevinami,
mimo CHKO se pak napojuje na RBK 564.
588 Jánský vrch, Špičák-Velký a Malý Vraník – částečně funkční, koridor vychází z RBC
1326 Jánský vrch, Špičák přes lesní komplex u Lužice a Záhorní vrch do RBC 1325 Velký
a Malý Vraník, koridor prochází lesy a poli, nefunkční úsek se nachází v místě křižování
silnice vedoucí z lomu Stříbrník ke křižovatce se silnicí I/15.
589 Velký a Malý Vraník - K13 – funkční biokoridor, prochází poli a lesy a propojuje RBC
1325 Velký a Malý Vraník přes vrch Líska s NRBK K13 (T osa).
590 Medvědický vrch - K14 – funkční lesní biokoridor (přírodě blízké složení - DB, BO),
propojuje RBC 009 Medvědický vrch s NRBK K14 (MB osa).
156
591 Lovoš - Ostrý u Milešova – částečně funkční, k založení úsek přecházející silnici I/8
pod Velemínem, biokoridor prochází přírodními lesy (DB, HB), poli a zástavbou, propojuje
RBC 379 Lovoš s RBC 1330 Ostrý u Milešova.
592 Ostrý u Milešova - Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín – částečně funkční, k založení
úsek od silnice Mrsklesy – Březno směrem k RBC 1292 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín,
biokoridor prochází lesy (s přírodě blízkým složením - DB, SM) a poli.
593 Údolí Neštěmického potoka - K10 – funkční biokoridor, prochází lesy a poli a propojuje
RBC 1321 Údolí Neštěmického potoka s NRBK K10 (MH osa).
594 Údolí Neštěmického potoka - K10 – lesní biokoridor, funkční, jedná se o krátký úsek
propojující RBC 1321 Údolí Neštěmického potoka s NRBK K10 (T osa).
595 Stadické srázy, Široký kámen - Vrkoč – lesní biokoridor, funkční, propojuje dvě RBC
1315 Stadické srázy, Široký kámen a 1385 Vrkoč.
596 Milešovka – Kubačka – funkční biokoridor, prochází lesy, stepními lady a poli.
Propojuje NRBC 17 Milešovka a RBC 1314 Kubačka.
597 Varhošť - Hradiště, Holý vrch – lesní biokoridor s přírodě blízkými společenstvy (SM,
DB), funkční, jedná se o krátký úsek propojující RBC 1313 Varhošť s RBC 005 Hradiště,
Holý vrch.
598 Sedlo - Bukovinská hora – funkční biokoridor, součástí jsou lesy (s přírodě blízkými
společenstvy) a pole, zajišťuje propojení mezi RBC 381 Sedlo – RBC 1310 Bukovinská hora.
599 Bukovinská hora - Bobří potok, Binov – funkční biokoridor, součástí jsou lesy
(s přírodě blízkými společenstvy) a pole, zajišťuje propojení mezi RBC 1310 Bukovinská
hora a RBC 1305 Bobří potok, Binov.
600 Sedlo - Holý vrch – částečně funkční biokoridor, součástí jsou lesy (s přírodě blízkými
společenstvy) a pole, biokoridor vychází z RBC 381 Sedlo jihozápadním směrem
přes Mlýnský vrch a nad Horními Nezly se stáčí k jihu. Následně prochází okolo obcí
Býčkovice a Sedlce až do RBC 1296 Holý vrch (již mimo CHKO), úsek k založení se nachází
pod Býčkovicemi v místě kde koridor křižuje silnici I/15.
616 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín - Humenský vrch – na území CHKO nefunkční,
k založení úsek od RBC 1292 Sutomský vrch, Jezerka, Ovčín až k silnici I/15, biokoridor
prochází lesy, poli, stepními lady i zástavbou, propojuje RBC 1292 s RBC 1293 Humenský
vrch (již mimo CHKO).
Liberecký kraj
556 Hřeben kozlí, Kameník - K5 – částečně funkční biokoridor vychází z RBC 1356 Hřeben
kozlí, Kameník, prochází přes vrch Poustevna, Volfarticemi a dále přes Radečský kopec až
do NRBK K5 (MB osa), koridor prochází lesy, poli, lesostepními lady, loukami a zástavbou.
601 Králův vrch - K5 – krátký biokoridor procházející lesy a loukami, propojuje RBC 1306
Králův vrch s NRBK K5 (MB osa), funkční.
602 Králův vrch - Novina – RK 603 – převážně lesní biokoridor vycházející z RBC 602
Králův vrch přes Kozelský hřeben do RBC 01 Novina a dále přes vrch Kozel lesními porosty
a z části také loukami do RBK 603, funkční.
603 Bobří potok (Binov) - Hamry – RK 602 – biokoridor prochází lesními porosty
a propojuje RBC 1305 Bobří potok (Bínov) s RBC 11 Hamry, dále vede lesy a loukami
přes vrch Dubina, křižuje RBK 602 a pokračuje dále mimo CHKO až do RBC 1304 Holanské
rybníky, funkční.
157
3.12. Krajinný ráz
Krajinný ráz je jedním z hlavních předmětů ochrany CHKO. Je to jeden z hlavních fenoménů,
pro který byla CHKO vyhlášena. Ochrana krajinného rázu byla zajištěna teprve zákonem
o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb., § 12. I tak je ochrana krajinného rázu nadále
nesnadná, hlavně pro obtížně prokazatelnou objektivitu jeho hodnocení v mínění oponentů.
Správa ve snaze eliminovat tento problém, nechala vypracovat studii hodnocení krajinného
rázu autorským kolektivem I.Vorla: České středohoří – Hodnocení CHKO z hlediska
krajinného rázu (1999). Zároveň z vlastních zdrojů vydala rozsáhlé dílo J. Kinského: CHKO
České středohoří – Hodnocení krajinného rázu (2000). Při zpracování této studie bylo
použito metodiky R. Bukáčka a P. Matějky (1998). V r. 2010 byla vypracována další studie,
jejímž autorem je kolektiv J.Löwa: Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKO
České středohoří. Správa CHKO pro svá hodnocení využívá v současnosti práci J. Löwa
pro její aktuálnější, komplexní pojetí problematiky a práci J. Kinského, která předešlou
vhodně doplňuje ve vyjádření detailu konkrétního místa. Obě práce byly dány k dispozici
veřejnosti v systému UAP i na webových stránkách AOPK.
J. Löw v úvodní části vysvětluje základní pojmy a metodiku podle které byla studie
dělána. V dalším textu hodnocení charakterizuje řešené území v kontextu středoevropského
prostoru, stručně popisuje typologické charakteristiky řešeného území, jako podkladu
pro jeho vlastní definici hodnot krajinného rázu. Důležitou pasáž představuje vylišení 85
oblastí krajinného rázu s popisem jejich krajinářských charakteristik a hodnot včetně
doporučených zásad jejich ochrany. Vzhledem k značnému rozsahu území nevymezuje
práce „místa krajinného rázu“. Místo toho jsou popsány typy matric, které tato místa
charakterizují. Studie popisuje funkce místa krajinného rázu v krajinném obraze nadřazených
oblastí krajinného rázu. Z těchto charakteristik je odvozen návod hodnocení vlivů nových
zásahů do jednotlivých míst krajinného rázu a uveden způsob jejich ochrany. Závěrečná část
shrnuje zobecněné poznatky o krajinném rázu řešeného území a uvádí soubor doporučení
pro územní plány a inspiraci pro strategii usměrňování vývoje území do budoucna.
J. Kinský vedle počátečních kapitol rozborů přírodních a kulturně historických poměrů
řešeného území, v druhé části práce, v hodnocení krajinného rázu, rozděluje území do 44
krajinných celků, u kterých podrobně popisuje jejich přírodní, historické a kulturní poměry,
detailně se věnuje jednotlivým sídlům, analýzou těchto poznatků navrhuje regulativy. V třetí
části díla hodnotí krajinný ráz jednotlivých krajinných prostorů, kterých určuje 12.
3.12.1. Specifické rysy krajinného rázu
Specifické rysy krajinného rázu lze stanovit pro České středohoří velmi obtížně. Preventivní
hodnocení krajinného rázu zpracované kolektivem pod vedením J. Löwa vymezuje 30
krajinných typů. Většina z nich (20) je hodnocena jako vzácné, zasluhující si zvýšené
ochrany. Jedná se o tyto typy krajin:
− 1Z11 - starosídelní zemědělská krajina širokých říčních niv (Břvany,Lenešice)
− 1M11 - starosídelní lesozemědělská krajina širokých říčních niv (Lovosicko)
− 1Z17 - starosídelní zemědělská krajina kup a kuželů (nejjižnější část CHKO,
Třebívlicko)
− 3Z17 - vrcholně středověká zemědělská krajina kup a kuželů (Vlastislavská kotlina)
− 1M17 - starosídelní lesozemědělská krajina kup a kuželů (např. Libochovanská
kotlina, území navazující ze západu na Litoměřice)
− 3M17 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina kup a kuželů
(Měrunicko,Velemínsko, pás Třebívlice - Třebenice - Lovosice, Třebušínsko apod.)
− 3L17 - vrcholně středověká lesní krajina kup a kuželů (horní část údolí Tlučeňského
potoka)
− 5M17 - pozdně středověká lesozemědělská krajina kup a kuželů (severozápadně
od Třebušína, západně od Děčína, Žandovsko, prostor Kerhartice - Česká Kamenice)
− 5L17 - pozdně středověká lesní krajina kup a kuželů (centrální prostor Milešovského
středohoří, Sedlo, Vysoký Ostrý)
158
−
3M7 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina sopečných pohoří (jihozápadně
a severovýchodně od Ústí nad Labem)
− 5M7 - pozdně středověká lesozemědělská krajina sopečných pohoří (okolí
Javorského vrchu, prostor mezi Benešovem nad Ploučnicí a Dobrnou, území
jihozápadně od Kamenického Šenova)
− 5L7 - pozdně středověká lesní krajina sopečných pohoří (prostor mezi Ústím n. L.
a Litoměřicemi navazující východně na údolí Labe, včetně Dlouhého vrchu)
− 1M15 - starosídelní lesozemědělská krajina zaříznutých údolí (údolí Bíliny i Stadic
a Rtyně n. B., střední část údolí Labe mezi Ústím a Lovosice)
− 3M15 - vrcholně středověká lesozemědělská krajina zaříznutých údolí (údolí Labe
v prostoru Porta Bohemica, dolní část údolí Neštěnického potoka)
− 3L15 - vrcholně středověká lesní krajina zaříznutých údolí (Opárenské údolí)
− 5M15 - pozdně středověká lesozemědělská krajina zaříznutých údolí (údolí Labe
jihovýchodně od Ústí n. L. a jižně od Děčína, dolní tok Ploučnice)
− 5L15 - pozdně středověká krajina zaříznutých údolí (Bobří soutěska, údolí Labe jižně
a východně od Ústí n. L.)
− 5M13 - pozdně středověká lesozemědělská krajina výrazných svahů a skalních
horských hřbetů (východní ohraničení Děčínské kotliny)
− 1Z4 - starosídelní zemědělská krajina rovin (nejjižnější část CHKO).
Vymezení těchto krajinných typů je mapovou přílohou č. 5.
Vyšší přísnost je doporučována i v urbanizovaných typech krajin s výjimečným reliéfem
(5 typů), např. starosídelní urbanizovaná krajina zaříznutých údolí (údolí Labe u Ústí nad
Labem s plošnou novodobou zástavbou ) a vrcholně a pozdně středověkou urbanizovanou
krajinou kup a kuželů (úpatí Sedla, západní okraj Děčína).
Z pohledu běžného návštěvníka upoutá České středohoří především charakteristickým
reliéfem vulkanických útvarů kuželů a kup, případně ostře zařízlým údolím Labe.
3.12.2. Příčiny narušení krajinného rázu
Lze konstatovat, že do poloviny čtyřicátých let minulého století krajina neutrpěla rozsáhlejší
případy narušení krajinného rázu (z dnešního pohledu). Z předválečného období se dá
připomenout postavení zdymadla na Střekově, ostatní případy byly nevýrazné, pouze
s bodovým účinkem. Zlom nastal po II. světové válce, v tomto období došlo k radikálním
změnám charakteru krajiny v celoplošném měřítku. Bylo to způsobeno faktory působícími
globálně, celosvětově (pokračující industrializace, nástup nových výrobních technologií,
migrace obyvatelstva do měst), avšak v Československu k tomuto přistupovaly faktory další
(odsun německy mluvícího obyvatelstva, zánik demokratického politického systému).
Všechny zmíněné faktory působily paralelně, většinou i kumulovaně.
Tabulka č. 10: Hlavní příčiny narušení krajinného rázu území CHKO ČS
Příčina
negativní dopad
výměna obyvatelstva odsun obyvatelstva s krajinou identifikovaného nové obyvatelstvo bez citových vazeb na krajinu,
bez přirozené sociální struktury, neúcta k
hodnotám osidlovaného území, mozaikovitý
úbytek stavebního fondu
místo (příklad)
Celoplošně
politické změny
Celoplošně
kolektivizované
zemědělství
vyvlastnění majetku - kolektivizace, přerušení
konsolidace poměrů ve vysídleném území
scelování pozemků - snížení estetické hodnoty
krajiny, vznik nevzhledných areálů zemědělské
výroby u větších vesnic, umisťování staveb k
sídelním souborům objemově i tvarově
disproporčním, nyní jsou areály často v
rozvalinách, hyzdící své okolí
159
celoplošně, větší
vesnice, např.:
Měrunice,
Mnich.Týnec,
Lužice, Třtěno, ...
např.: Řisuty,
Lahovice, St. Týn,
Habrovany,
Soběnice, . . .
rekreační výstavba
nevhodně umisťované chatové a zahrádkářské
např.: Labské
osady, umisťování drobných rekr. staveb do
údolí, Bláhov,
proluk v tradiční obytné zástavbě
Žichov, Leština,
Mukov, Suletice, .
.
výstavba pro bydlení architektonicky nevhodné objekty (bytové domy) Homole,
umisťované do tradiční zástavby, architektonicky Konojedy,
cizorodé typy rod. domů, nevhodně umístěné
Lovečkovice, V.
solitery RD, narušení charakteru a struktury sídel Chvojno, Raná, .
..
dopravní
dálnice D8 - stavba s výrazným negativním
koridor průchodu
infrastruktura
účinkem na krajinný ráz, umístěná do CHKO s
D8
ohledem na její veřejně prospěšnou roli, v
podmínkách výjimky alespoň částečně
eliminovány její negativní vlivy
telekomunikační a
mohou působit značné problémy v ochraně
Milešovka, Lovoš,
industriální stavby,
krajinného rázu, snaha o minimalizaci počtu
Habřina, vedení
energovody
(sdílení telekomunikačních stožárů více
400kV Chotějovic
operátory, FVE, výrobní zóny, větrné elektrárny
e – Babylon
nepovolovány)
koncentrace a
specializace
zemědělské výroby
objemné stavby, obtížně umístitelné do krajiny s
ohledem na ochranu kraj. Rázu
3.13. Monitoring a výzkum
3.13.1. Botanický výzkum
Počátky podrobnějšího botanického průzkumu sahají do 19. století. První ucelené
zpracování flóry Českého středohoří sepsal Domin roku 1904. Ve 20. století se výrazně
podíleli na poznávání flóry např. J. Šimr (zejména Milešovské středohoří), J. O. Martinovský
(např. srovnávací fytogeografická studie k problematice středoevropské stepi, studie
babinských “orchideových luk“, monografie evropských druhů kavylů). Od 60. let 20. století
se významně podílí na botanických průzkumech K. Kubát, J. Kolbek, V. Petříček, J. Toman,
J. Kuncová, M. Abtová, J. Kinský, D. Blažková, V. Vlačiha, J. Bělohoubek, Č. Ondráček,
I. Machová, J. Rydlo, P. Bauer R. Kroufek, K. Nepraš. R. Hamerský a další. V této době
začíná i vyšší zájem o další skupiny (především houby, lišejníky, mechy). Velké množství
botanických údajů je získáváno prostřednictvím organizování mnoha botanických
(i specializovaných lichenologických, bryologických a mykologických) exkurzí a kurzů
Severočeské pobočky ČBS. Celostátní kurzy ČBS se značnými přesahy do CHKO ČS byly
organizovány v Děčíně (1984), České Lípě (1998) a Lounech (2007). Významnou odbornou
literaturou jsou zejména periodika Severočeskou přírodou, Bezděz a další. Velký význam
mají oblastní muzea. Pozice botaniků mají v současnosti oblastní muzea v Litoměřicích,
České Lípě, Ústí n. L., Chomutově a Lounech. Ve jmenovaných muzeích (+Most) jsou
vedené početné herbářové doklady. Velké množství herbářových položek z Českého
středohoří je situováno prakticky ve všech herbářových sbírkách v rámci ČR. V rámci
výzkumu SCHKO ČS spolupracuje s univerzitami především na tématech bakalářských,
magisterských, popř. doktorandských prací i na některých oborových přednáškách nebo
seminářích (zejména PřF UK Praha, PřF UJEP Ústí nad Labem, ČZU Praha, PřF Univerzity
Hradec Králové, ZF a BF JU v Českých Budějovicích a další).
V rámci mezinárodního projektu Ziel 3 (LB, UL, KV kraje a Svobodný stát Sasko) se SCHKO
ČS nepřímo podílí na vytváření soupisu lokalit zájmových vzácných druhů území
(např. Trifolium montanum, Dianthus sylvaticus, Gentianella amarella, Laserpitium
160
prutenicum, Orchis ustulata, O. morio, O. mascula). V poslední době SCHKO ČS např.
umožnila odběry vzorků pro studia druhu Saxifraga rosacea Přírodovědeckému muzeu
v Lucemburku, PřF UK Praha pro studium druhu Pulsatilla x hackelii. V současnosti probíhá
síťové botanické mapování Českého středohoří, plánované na několik let. Délka je závislá
především na časové dostupnosti odborníků. I přes svůj velký význam mapování probíhá
víceméně na dobrovolné bázi a celkově značném podfinancování. Provedeným průzkumem
(zejména prostor průlomu Labe) v letech 2009–2012 byl potvrzen výskyt celé řady vzácných
druhů (lokality jak nové, tak znovuobjevené i po více než 80 letech). Jedním ze základů
práce jsou také postupně prováděné botanické inventarizační průzkumy MZCHÚ (finančně
ovšem vázané na příslušné plány péče a jejich končící platnost a včasnou dostupnost
vhodných odborníků). V rámci databáze NDOP AOPK ČR je v současnosti z území CHKO
ČS vedeno přes 150 000 botanických údajů. Mykologické, bryologické a lichenologické údaje
jsou zatím v NDOP vedeny nedostatečně. V poslední době Správa CHKO ČS
spolupracovala na vydání publikací Orchideje Českého středohoří a Zárazy Českého
středohoří. Z dalších publikací byly vydány např. Zvláště chráněné a ohrožené druhy
Ústecka, více literatury je věnováno agrárním valům (zejména oblast Oblíku a Verneřicka).
Na území CHKO ČS je prováděn „monitoring PPK“ (včetně monitoringu projektu Life
na Lounsku): standardizovaný monitoring, prováděný z důvodů zjištění efektivity finančně
podporovaných opatření; „monitoring TMP“ (trvalé monitorovací plochy) ke zjištění změn
vybraných přírodních biotopů v čase; „monitoring EVD“ (evropsky významných druhů)
– standardizované zjišťování stavu, početnosti a plodnosti populací. Dále jsou průběžně
prováděny aktualizace mapování Natura 2000, v současnosti je přebráno asi 30 % v CHKO
ČS, určených k provedení aktualizace.
3.13.2. Zoologický výzkum
Obratlovci
České středohoří bylo a je jedním z nejcennějším územím České republiky z hlediska
obratlovců, což je dáno geomorfologií, teplotními poměry (Žitenice – nejteplejší místo
v Čechách, Milešovka – nejvíc zaznamenaných úderů blesku a největrnější hora ČR),
především však způsobem obhospodařování zdejší zemědělské krajiny - rozšířeny zde byly
všechny obory zemědělství: chmelařství, pěstování řepy, pěstování brambor, lukaření,
pěstování obilí, ovocnářství a v Polabí pěstování zeleniny. Nezastupitelnou roli sehrál také
chov dobytka a pastva ovcí a koz. Území tak nabízelo mozaikovité biotopy, které však byly
necitelně narušeny v poválečném období, především scelováním polí, melioracemi, novými
dobývacími prostory. Důležitou částí obhospodařování území bylo i pěstování lesa, zde první
zmínky o fauně obratlovců pocházejí z lesních hospodářských knih v kapitole myslivost, kde
je vždy uvedeno, co v které honitbě žilo a kolik se zvěře zastřelilo na jednotlivých panstvích
a dvorech. Jedná se o záznamy přibližně od 17. století. První zmínky o fauně Českého
středohoří jsou v latinsky psané knize Bohuslava Balbína z druhé poloviny 17. století
(vydaná poprvé v r. 1681 pod názvem Miscellanea historica regni Bohemiae ), kde popisuje
především Milešovku, Sedlo a Bořeň. Stěžejním dílem se stala publikace A. Friče z r. 1872
Wirbeltiere Böhmens. Arbeit der zoologischen Sektion der Landesdurchforschung von
Böhmen. První, avšak amatérský ucelenější seznam fauny obratlovců Českého středohoří
byl sepsán až v r. 1926 J. R. Tesařem v publikaci Obraz vlastivědný, Litoměřicko, XII. Další
publikací zabývající se faunou obratlovců je práce vydaná Českou Besedou v r. 1890,
Severním Polabím. K jednotlivým druhům můžeme nacházet data v časopise Národního
musea, oddíle přírodovědném, dále v Živě od 19. století vydávané Ottovým nakladatelstvím.
Ve 20. století byl stěžejním regionální časopis Natur und Heimat, vydávaný Litoměřickým
muzeem, takováto periodika byla vydávána i ostatními muzei. Z 20. století je jednoznačně
nejucelenější dílo o fauně obratlovců od I. a M. Flasarových z roku 1975. Od 60. Let
do r. 1990 se výrazně podíleli na výzkumu obratlovců v Českém středohoří A. Pešková,
Z. Bárta, H. Tichý, J. Houda, J. Šedivý, P. Pleticha, J. Vondráček, M. Vlček, I. Flasar,
P. Voženílek, V. Bejček, J. Vostradovský, M. Honců, S. Chvapil, od roku 1990
161
do součastnosti – H. Tichý, V. Šutera, M. Honců, J. Vondráček, P. Benda, V. Vohralík,
V. Bejček, T. Kumstátová-Petrusková, J. Bažant, R. Vlček, M. Vlček, M. Porteš, B. Franěk,
J. Hejduk, M. Půlpán, M. Horák, K. Šrubař, P. Kůrka, Z. Vitáček, E. Mikolášková, J. Matějů,
A. Vorel, V. Beran, K. Poprach, V. Čeřovský, T. Kava, J. Vostradovský, P. Majer, S. Chvapil,
J. Uhlíková.
V průběhu let vznikaly taktéž četné diplomové a disertační práce, z nichž k nejvýznamnějším
patří Kosnarova Biologie rozmnožování, populační dynamika a etologie sysla obecného
(Citellus citellus).
Fakticky byl výzkum zaměřen do r. 1992 především na faunu maloplošných chráněných
území, pro která byly zpracovávány inventarizační průzkumy, nebo na regionální mapování
obratlovců, jejichž výsledky vycházely především v periodikách při okresních muzeích.
Většina průzkumů obratlovců však zcela postrádala letouny, neboť těm se detailně věnoval
pouze Z. Bárta, později M. Porteš, B. Franěk, P. Benda, Z. Vitáček a E. Mikolášková, okolo
roku 2000 byly zahájeny výzkumné práce pomocí ultrazvukového detektoru, což značně
ulehčilo determinaci letících netopýrů a vrápenců.
Na území Českého středohoří probíhají pravidelná sčítání letních kolonií a zimujících
netopýrů, výsledky jsou předávány Národnímu muzeu v Praze, České společnosti
na ochranu netopýrů a jsou průběžně zaznamenávány do národní databáze ochrany přírody
(NDOP). Některé amatérské záznamy lze též najít v databázi BIOLIB. Mapování vyder
na celém území CHKO koordinuje od r. 2000 občanské sdružení Lutra pod vedením
V. Berana v součinnosti s AOPK ČR. Od roku 1992 probíhá mapování a monitoring sysla
obecného (na kterém se průběžně podílejí M. Anděra, V. Vohralík, H. Tichý, B. Franěk,
J. Matějů, Š. Hulová, P. Nová, E. Cepáková, J. Uhlíková), v r. 2005 byl vydán a schválen
Záchranný program sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice, v roce 2008
byl P.Novou zpracován katalog vhodných lokalit pro repatriaci sysla. Mapování a monitoring
bobrů evropských – labských započal v r. 1992, kdy první rodina bobrů osídlila PP
Nebočadský luh (práce prováděli P. Benda, B. Franěk). Od r. 1999 se bobrům dodnes
podrobně věnuje A. Vorel , dále se začal věnovat etologii bobrů a do svého týmu přibral
J. Korbela a J. Korbelovou, kteří pod jeho vedením zahájili výzkumné telemetrické práce.
Tento podrobný výzkum je veden dodnes.
Zcela samostatný výzkum ptáků včetně databáze údajů je veden Českou společností
ornitologickou a kroužkovací stanicí při Národním muzeu v Praze. Od r. 1992 dodnes je
prováděn průzkum rorýsů a netopýrů na panelových domech v Českém středohoří
s přesahem do Ústeckého a Libereckého kraje a do ostatních CHKO a NP v těchto krajích
(E. Mikolášková, R. Vlček, B. Franěk, M. Porteš). Od roku 2005 dodnes je prováděn výzkum
hnízdních kolonií havranů polních na území Ústeckého kraje (B. Franěk). Monitoring hnízdišť
čápa černého na území CHKO České středohoří a v okolí se provádí od r. 1992
(J. Vondráček, V. Beran, B. Franěk, J. Vondráček, P. Kůrka, F. Pojer, P. Benda) a od téhož
roku probíhá také monitoring sov a dravců (J. Vondráček, H. Tichý, M. Porteš, /K. Poprach
– program na podporu sovy pálené a sýčka obecného/, B. Franěk, E. Mikolášková, V. Beran,
K. Kůrka, K. Šrubař).
Od r. 1992 je vedeno podrobné mapování a monitoring obojživelníků a plazů na území
CHKO ČS, bylo navázáno na rozsáhlé práce P. Voženílka. Podrobně se jím zabývá
B. Franěk, M. Vlček, R. Vlček, E. Mikolášková, V. Zavadil, J. Hejduk, Z. Vitáček a ČSOP
37/02 Litoměřice, dále probíhá monitoring PPK – se zaměřením na tůně, od r. 2003.
Od r. 2013 bude prováděno mapování užovky podplamaté na Ploučnici a Labi (B. Franěk).
Ichtylogií a průzkumem celého území se zabývá Český rybářský svaz, Severočeský územní
svaz Ústí nad Labem, nicméně řekou Labe se vždy podrobně zabýval I. Flasar a dodnes
se jí zabývá J. Vostradovský. Český rybářský svaz je koordinátorem programu Losos 2000,
který je zaměřen na repatriaci lososa obecného do našich řek. Plůdek lososa je vysazován
do řek Ohře, Ploučnice, hlavní tahovou cestou však zůstává Labe, hlavními koordinátory jsou
T. Kava, J. Vostradovský. Souhrnným ichtyologickým dílem bude dokončená, ale stále
nevydaná Flasarova monografie Ichtyofauna řeky Labe.
Monitoring ptáků a vybraných druhů je prováděn od r. 1992, v r. 2006 bylo zahájeno
sledování stavu biotopů a druhů pod záštitou AOPK ČR. Naše pracoviště je zapojeno
162
do Mezinárodního sčítání vodních ptáků v ČR od r. 1998, koordinátorem je katedra zoologie
PřF UK Praha.
Je zde výborná spolupráce s UK Praha, ČZU Praha, UP Olomouc, UJEP Ústí nad Labem,
JU České Budějovice, Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka v Praze,
Národním muzeem v Praze, Oblastním muzeem v České Lípě, Okresním vlastivědným
muzeem v Litoměřicích, Regionálním muzeem v České Lípě, Okresním muzeem v Mostě,
Okresním muzeem v Ústí nad Labem, Regionálním muzeem v Teplicích, odbornými
organizacemi jako Česká společnost ornitologická, Česká společnost na ochranu netopýrů,
Zoologický klub při ZOO Ústí nad Labem, ZOO Děčín, Zoopark Chomutov, Záchranná
stanice pro volně žijící handicapované živočichy FALCO Dolní Týnec, Český svaz ochránců
přírody, Český rybářský svaz, Českomoravská myslivecká jednota, ze zahraničních institucí
NABU – Naturschutzbund Deutschland, Landesverband Sachsen, Dresden. Důležitá je však
spolupráce i s laickou veřejností, díky které Správa dostává podněty k ověření lokalit
se zvláště chráněnými druhy živočichů, četnou fotodokumentaci a staré, jinak často
nedostupné údaje o původním výskytu obratlovců v regionech.
Bezobratlí
České středohoří pro svojí relativně malou vzdálenost od Prahy stálo odjakživa v centru
zájmu přírodovědců. Přesto je úroveň prozkoumanosti bezobratlých, až na malé výjimky
(např. měkkýši a aktuálně i motýli), stále nedostatečná a nedostihuje úrovně u obratlovců.
Historie zoologického zkoumání Českého středohoří od nejstarších dob je popsána v práci
Kolešky (1978). Po roce 1980 byly realizovány spíše ojedinělé průzkumy, a to pro potřebu
dokumentace nebo vyhlášení nových CHÚ, rozšiřování lomů nebo budování dopravních
staveb. Průzkum v trase navrhované dálnice D8 (Blažek (ed.) 1991) je jedním z největších
předlistopadových a doposud jedním z nejkomplexnějších průzkumů, které se kdy na území
CHKO uskutečnily. Po roce 1990 frekvence aktivit v oblasti základního průzkumu prudce
stoupá, zde je uveden chronologický přehled těch nejdůležitějších. Pokud byly výsledky
průzkumů zpracovány formou nepublikované zprávy nebo publikace, je tato skutečnost
uvedena formou citace, jenž jsou v nezkrácené formě uvedeny v tabulce č. 11, případně
v navazujících přehledech botanických či zoologických publikací:
1983–1985: KSSPPOP Ústí n. L. Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice
v Českém středohoří (Flasar & Flasarová, Fuksa, Holečková, Strejček, Táborský, Tyrner,
Vysoký in Kubát (ed.) 1987).
1988–1991: ČSOP Praha. Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba
Lovosice-Řehlovice (Farkač, Král, Pádr, Pulpán, Skyva et al., Strejček, Tyrner, Vilímová
in Blažek (ed.) 1991).
1992–1993: SCHKO ČS. Inventarizační průzkum entomologický – brouci (viz NPR Raná, PR
Lipská hora) (Moravec 1994a,b).
1993–1995: SCHKO ČS, ČZU Praha-Suchdol. Průzkum sutí v Českém středohoří (např.
Raná, Bořeň, Zlatník, Želenický vrch, Štěpánovská hora, Blešenský vrch, Boreč, Ovčín,
Plešivec u Litoměřic, Průčelská rokle, Čertova jizba, Kamenec, Bobří soutěska, Kolný)
(Růžička 1994, 1996, 1999, 2000).
1995–1997: SCHKO ČS. Komplexní synekologický biomonitoring v chráněných územích
(viz NPR Oblík, NPR Sedlo) (Moravec 1997, Werner 1997). Monitoring již nebyl opakován.
90. léta-2013: různé subjekty ve spolupráci s SCHKO ČS. Plavební stupně na Labi. Průzkum
řeky Labe v úseku Ústí n. Labem-Děčín (Kuncová et al. 2001).
1996–1998: J. Liška, J. Skyva. Lepidopterologický průzkum Lounského středohoří
(viz zejména NPR Raná) (Novák & Liška (eds.) 1997, Liška & Skyva 2000).
1998–2013: SCHKO ČS, M. Žemlička. Inventarizační průzkum entomologický – motýli (různá
MZCHÚ v CHKO ČS). (viz např. PP Radobýl, NPP Bílé stráně, NPR Oblík) (Žemlička 2005,
2011, 2013).
163
2001–2002: AOPK ČR, SCHKO ČS. Vulnerability of Biodiversity in the Agro-ecosystem
as influenced by Green Veining and Land-use Intensity. Zkrácený název projektu:
Greenveins (Verneřicko). (Moravec 2002, Billeter et al. 2008).
2005: AOPK ČR, SCHKO ČS. Průzkum denních motýlů ve vybraných NPR a NPP (např.
Lovoš, Milešovka, Oblík, Raná, Sedlo, Bílé stráně, Janský vrch, Kamenná slunce) (Kadlec &
Skala 2005a, b, c, d, e, Žemlička 2005a, b, Havelda 2005)
2011–2014: AOPK ČR, SCHKO ČS. Inventarizační průzkumy v NPR a NPP v CHKO ČS
(např. Janský vrch, Kamenná slunce) (Kůrka 2012a, b; dosud nedokončeno)
Z dalších nesystematických aktivit SCHKO ČS je možné uvést např. spolupráci
s univerzitami především na tématech bakalářských nebo magisterských prací (PřF UK
Praha, UJEP Ústí nad Labem, ČZU Praha, UP Olomouc) - např. Budský (2011), Kumstátová
(2001), Šlancarová (2009), Štěpánová (2009), Štorkánová (2000). Do CHKO ČS také
v poslední době směřovaly exkurze v rámci celostátních setkání odonatologů (2009
a malakozoologů (2011, 2012), které nejen doplnily stávající, ale také přinesly zcela nové
poznatky o fauně Českého středohoří.
Od roku 2006 probíhá v CHKO ČS extenzivní monitoring zaměřený na systematické
vyhledávání lokalit významných druhů bezobratlých, např. modrásků bahenního
a očkovaného (od 2010), dále na roháče obecného (2010–2013), páchníka hnědého, lesáka
rumělkového (2006–2010), raka kamenáče a raka říčního (od 2002) – Z. Ďuriš,
M. Štambergová, J. Svobodová, B. Franěk. Výsledky jsou průběžně zaznamenávány
do národní databáze ochrany přírody (NDOP). Prostřednictvím těchto druhů bude možné
účinně chránit např. zachovalé vlhké louky, zbytky původních doubrav a lužních lesů,
a rovněž aleje a staré stromy rostoucí mimo les. Ochranou těchto vzácných a mizejících
ekotopů lze zpětně dosáhnout přiměřené ochrany nejen těchto vybraných druhů, ale i řady
dalších druhů vázaných na stejný biotop.
Tab.č. 11: Přehled průzkumů realizovaných v CHKO České středohoří
Inventarizační průzkumy
Název
Obor
Citace
NPR Lovoš Botanika Hamerský R. & Kuncová J. (2005): Inventarizační botanický
průzkum národní přírodní rezervace Lovoš v CHKO České
středohoří.
Botanika Kuncová J. (1969): Základní botanický výzkum SPR Lovoš.
Zoologie Vlček M. (1976a): Obratlovci státní přírodní rezervace Lovoš
v Českém středohoří. Sborník Severočes. Mus., Ser. Natur.,
Liberec, 8: 79-97.
Zoologie Ložek V. (1951): Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v Českém
středohoří. Ochrana Přírody, 6: 46-47.
zoologie Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Oblík
z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea
(Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého
středohoří.
zoologie Růžička V. (1989): Spider (Araneae) communities of rock debris on
a typical hillside in the České Středohoří Mts. (North Bohemia). Acta
Entomol. Bohemoslov., 86: 419-431.
NPR
botanika Hamerský R. & Kuncová J. (2005): Inventarizační botanický
Milešovka
průzkum národní přírodní rezervace Milešovka v CHKO České
středohoří.
botanika Sýkora T. (1978): Botanická inventarizace CHÚ a popis AO-systému
Milešovky v Českém středohoří.
164
zoologie
zoologie
zoologie
NPR Oblík
botanika
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
NPR Raná
zoologie
botanika
botanika
botanika
Vlček M. (1970): Obratlovci státní přírodní rezervace Milešovka.
Ložek V. (1954c): Měkkýši Milešovky. Ochrana Přírody, 9: 123.
Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Milešovka
z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
Kubát K. (2005): Inventarizační botanický průzkum národní přírodní
rezervace Oblík v CHKO České středohoří.
Tichý H. (1988a): Chráněné druhy ornitofauny SPR Oblík. Fauna
Boh. Septentr., 13: 33-36.
Tichý H. (1988b): Obratlovci SPR Oblík na Lounsku. Stipa, Ústí n.L.,
10: 29-46.
Pižl V. [1998]: Biomonitoring v chráněných územích – České
středohoří. Lumbricidae – žížalovití.
Tajovský K. [1999]: Biomonitoring v chráněných územích – CHKO
České středohoří. Diplopoda – mnohonožky, Oniscidea –
suchozemští stejnonožci, Chilopoda – stonožky.
Moravec P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring
v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO
České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo.
Carabidae (Insecta, Coleoptera).
Honců M. [1997]: Biomonitoring v chráněných územích - CHKO
České středohoří. Orthoptera (rovnokřídlí) Oblíku.
Flasarová M. & Flasar I. [1983]: SPR Oblík. Výsledky průzkumu za
rok 1983. Isopoda, Mollusca.
Werner P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring
v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO
České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo.
Formicidae (Insecta, Hymenoptera).
Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Oblík
z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
Žemlička M. (2013): Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů
(Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Oblík v CHKO České
středohoří.
Šumpich J., Žemlička M. & Dvořák I. (2013): Příspěvek k fauně
motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I. Sborník Severočes. Muz.,
Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67-168.
Moravec P. (2001): Coleoptera (Carabidae, Staphylinidae:
Staphylinini) ze zemních pastí v NPR Oblík.
Kohout J. [2000]: Ploštice (Heteroptera) v zemních pastích v NPR
Oblík (České středohoří).
Tkalců [B.] [1985]: CHKO České středohoří, chráněné území Oblík,
Srdov u Oblíku (Hymenoptera, Apoidea).
Rébl K. (2004): Zpráva pro CHKO České středohoří [Coleoptera:
Carabidae].
Kůrka A. (2003): Arachnofauna NPR Oblík. Seznam dosud
zjištěných druhů Araneae.
Kůrka A. & Buchar J. (2010): Pavouci (Araneae) vrchu Oblík
v Českém středohoří (severozápadní Čechy). Sborník Severočes.
Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 28: 71-106.
Kořínková J. (1977): Střevlíci Lounského středohoří.
Hamerský R. & Kuncová J. (2005): Inventarizační botanický
průzkum národní přírodní rezervace Raná v CHKO České
středohoří.
Martincová H. (2001): Floristický průzkum vrchu Raná na Lounsku.
Toman J. (1931): Květena Ranské hory.
165
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
NPR Sedlo
botanika
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
Vlček M. (1971): Obratlovci SPR Raná.
Tichý H. (1982): Obratlovci SPR Raná. Fauna Boh. Septentr., 7: 2130.
Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPR Raná
z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
Liška J. & Skyva J. (2000): Lepidopterologický průzkum NPR Raná
a NPR Oblík. Závěrečná zpráva za období 1996-1998.
Konvička M., Hrouzek M., Beneš J. & Havelda Z. (2006): Monitoring
a předběžný autekologický průzkum modráska ligrusového
(Polyommatus damon, Lycaenidae) na jeho posledních lokalitách v
ČR: Podklady pro přípravu záchranného programu (2005 - 2006).
Kadlec T., Vrba P. & Konvička M. (2006): Monitoring a autekologický
výzkum okáče skalního (Chazara briseis, Nymphalidae) v lounské
části CHKO České středohoří – podklady pro přípravu záchranného
programu (rok 2006).
Trávníček Z. [1982]: Zpráva o provedení entomologického
inventarizačního průzkumu státních přírodních rezervací Raná a
Oblík v letech 1981 a 1982 [Carabidae, Scarabaeidae].
Rébl K. (2004): Zpráva pro CHKO České středohoří [Coleoptera:
Carabidae].
Moravec P. (1994): Entomologický inventarizační průzkum NPR
Raná v Českém středohoří. Závěrečná zpráva I. (Coleoptera:
Carabidae).
Moravec P. (1995): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae)
vrchu Raná v Českém středohoří. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada
Přírodov., 17: 38-48.
Škoda R. & Moravec P. (2007): Nosatcovití brouci (Coleoptera:
Curculionoidea) vrchu Raná v Českém středohoří. Sborník
Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 25: 97-111.
Novák J. (2005): Inventarizační botanický průzkum národní přírodní
rezervace Sedlo v CHKO České středohoří.
Vlček M. (1972): Obratlovci státní přírodní rezervace Sedlo
v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 9: 91-110.
Žemlička M. (2005): Inventarizační průzkum NPR Sedlo z oboru
zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
Moravec P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring
v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO
České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo.
Carabidae (Insecta, Coleoptera).
Pižl V. [1998]: Biomonitoring v chráněných územích – České
středohoří. Lumbricidae – žížalovití.
Tajovský K. [1999]: Biomonitoring v chráněných územích – CHKO
České středohoří. Diplopoda – mnohonožky, Oniscidea –
suchozemští stejnonožci, Chilopoda – stonožky.
Werner P. (1997): Komplexní synekologický biomonitoring
v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO
České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo.
Formicidae (Insecta, Hymenoptera).
Vitáček Z. (2004): Komplexní synekologický biomonitoring
v chráněných územích. Dílčí monitorovací program: epigeon. CHKO
České středohoří: CST 01 01 – Oblík, CST 02 01 – Sedlo.
Vertebrata - obratlovci.
Kůrka A. (1998): Biomonitoring v chráněných územích. CST 02 01 –
Sedlo. Pavouci – Araneida.
166
NPP Bílé
stráně
NPP
Borečský
vrch
NPP
Březinské
tisy
botanika
Žídková K. (1989): Inventarizační průzkum květeny státní přírodní
rezervace Bílé stráně a vrchu Satan u Litoměřic. Severočeskou
přírodou 23.
zoologie Vlček M. (1980): Vertebratologie, pp. 32-47. In: Petříček V. (ed.),
Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace
Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 159.
zoologie Ložek V. (1980): Malakologie, pp. 20-21, 44-47. In: Petříček V. (ed.),
Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace
Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 159.
zoologie Strejček J. (1980): Entomologie. Výsledky dosavadního průzkumu
brouků z čeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Urodonidae a
Curculionidae, pp. 21-32, 44-47. In: Petříček V. (ed.),
Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace
Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 159.
zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea
(Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého
středohoří.
zoologie Žemlička M. (2005): Inventarizační průzkum NPP Bílé stráně
z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
zoologie Žemlička M. (2003): Výsledky faunistického průzkumu motýlů
(Lepidoptera) v Národní přírodní památce Bílé stráně v CHKO
České středohoří.
zoologie Žemlička M. (2011): Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů
(Lepidoptera) v Národní přírodní památce Bílé stráně v CHKO
České středohoří. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec,
29: 149-182.
zoologie Novotná Z. & Novotný J. (1966): Inventarisační seznam Coleopter.
Státní přírodní rezervace „Bílé stráně“ v roce 1966.
zoologie Moravec P. (2000): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae)
v zemních pastech na lokalitách Bílé stráně a Skalice u Litoměřic.
zoologie Budský F. (2011): Studium vybraných čeledí nočních motýlů na
území NPP Bílé stráně u Litoměřic.
zoologie Štorkánová A. (2000): Sezónní dynamika a biotopové preference
vybraných skupin brouků (Coleoptera) na lokalitě Bílé stráně (CHKO
České středohoří).
bryologie Pilous Z. (1996): Mechorosty Borečského vrchu v Českém
středohoří.
botanika Kuncová J. (1973): Botanický inventarizační průzkum SPR Boreč
zoologie Vlček M. (1976b): Obratlovci státní přírodní rezervace Borečský vrch
v Českém středohoří. Českoslov. Ochrana Prírody, Bratislava, 16:
339-353.
zoologie Ložek V. (1954a): Malakozoologický výzkum reservace Boreč
v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 9: 63-64.
zoologie Novotná Z. & Novotný J. (1966): Inventarisační seznam Coleopter.
Státní přírodní rezervace „Borečský vrch“ v roce 1966.
zoologie Růžička J. (1994): Průzkum epigeonu suťového pole v NPR [sic]
Boreč (CHKO České středohoří).
geologie Konrád L. (1978): Inventarizační průzkum SPR Borečský vrch.
botanika Řeháková T. (2007): Revize výskytu Taxus baccata v lokalitě
Březinské tisy.
167
botanika
NPP Dubí
geologie
hora
zoologie
zoologie
NPP Janský
vrch
obecně
zoologie
zoologie
zoologie
NPP
Kamenná
slunce
geologie
zoologie
zoologie
zoologie
NPP Panská zoologie
skála
zoologie
NPP Vrkoč
PR
Bohyňská
lada
geologie
botanika
botanika
Abtová M. (1983): Botanický inventarizační průzkum CHN Březinské
tisy.
Chvátal P. (1992): Inventarizačním průzkum geologický, NPP Dubí
hora.
Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a
velcí drabčíkovití brouci, (Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina)
NPP Dubí hora.
Kůrka A. (2012): Inventarizační průzkum NPP Dubí hora. Pavouci
(Araneae). 2011-2012.
Kinský J. (1975): Dubí hora. – Kult. Měs., Roudnice, 11.
Kadlec T. & Skala J. (2005): Inventarizační průzkum NPP Jánský
vrch z oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
Kůrka A. (2012): Národní přírodní památka Jánský vrch. Zpráva o
zoologickém výzkumu. Pavouci (Araneae). 2012.
Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a
velcí drabčíkovití brouci, (Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina)
NPP Jánský vrch.
Blažková M. (1986): CHPV Kamenná slunce.
Havelda Z. (2005): Inventarizační průzkum NPP Kamenná
slunce oboru zoologie – denní motýli (Lepidoptera).
Kůrka A. (2012): Národní přírodní památka Kamenná slunce. Zpráva
o zoologickém výzkumu. Pavouci (Araneae). 2011-2012.
Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a
velcí drabčíkovití brouci, (Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina)
NPP Kamenná slunce.
Kůrka A. (2012): Národní přírodní památka Panská skála. Zpráva o
zoologickém výzkumu. Pavouci (Araneae). 2011-2012.
Moravec P. (2013): Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) a
velcí drabčíkovití brouci , ( Coleoptera: Staphylinidae: Staphylinina)
NPP Panská skála.
Čichovský L. (1978): Inventarizační průzkum CHPV Panská skála.
Štěpánková J. (1998): Botanický průzkum rezervací Plešivec a
Vrkoč v CHKO ČS.
Bauer P., Bělohoubek J., Hamerský R. (1997): Bohyňská lada –
fragment orchideových luk na Děčínsku. Ochr. přír., 52, Praha.
botanika
PR Březina
PR Čičov
Bauer P. (1989): Floristický příspěvek k poznání současného stavu
výskytu vstavačovitých rostlin Bohyňských lad (okres Děčín). – Ms.
SVOČ na VŠZ Praha.
zoologie Bárta Z. [nedat.]: Ptáci Bohyňských lad na Děčínsku. [in?]: 251-261.
[Sběr dat v letech 1960-1962].
geologie Glockner P. (2003): Geologický inventarizační průzkum PR
Bohyňská lada.
bryologie Němcová L. (2003): Bryofloristický průzkum PR Březina.
botanika Benešová R. (1996): Floristická inventarizace části bývalého
vojenského proastoru Březina – CHKO České středohoří.
botanika Turoňová D. (1978): Botanický inventarizační průzkum PR Březina.
botanika Šimr J. (1929): Fenologická pozorování na stepi, v doubravě a
v bučině v oblasti Březiny.
zoologie Vlček M. (1974): Ochranářský průzkum obratlovců státní přírodní
rezervace Březina v Českém středohoří.
zoologie Moravec P. (2000): Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) na lokalitě
Březina v CHKO České středohoří.
botanika Tříska J. (1956): Čičov u Hořence – mineralogická a botanická
168
botanika
zoologie
PR Holý vrch botanika
u Hlinné
PR
botanika
Hradišťansk
á
louka
botanika
PR Kalvárie
PR
Kamenná
hůra
rezervace.
Kuncová J. (1976): SPR Čičov – inventarizační průzkum botanický.
Ložek V. (1958): Měkkýší reservace Čičov u Hořence na Lounsku.
Ochrana Přírody, 13: 137-138.
Kuncová J. (1979): Botanický inventarizační průzkum SPR Holý
vrch.
Kuncová J. (1975): Botanický inventarizační průzkum SPR
Hradišťanská louka.
Šimr J. (1939): Hradišťanská louka – Lobkowiczská přírodní
reservace. (Příspěvek k průzkumu bývalé naší reservace).
botanika Šimr J. (1929): Fenologická pozorování na orchideové louce
hradišťanské r. 1927.
bryologie Němcová L. (2005): Mechorosty Přírodní rezervace Kalvárie.
botanika Kuncová J. (1977): Invantarizační průzkum botanický navržené SPR
Kalvárie.
zoologie Vlček M. & Vondráček J. (1973): Vertebratologické poměry navržené
státní přírodní rezervace Kalvárie v Českém středohoří.
zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea
(Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého
středohoří.
zoologie Ložek V. (1955b): Měkkýši Kalvárie u Velkých Žernosek. Ochrana
Přírody, 10: 117-118.
zoologie Zvarič B. (1974): Měkkýši Kalvárie a Venduly u Velkých Žernosek.
Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 69-71.
zoologie Honců M. (1974): Příspěvek k poznání fauny Coleopter vrchu
Kalvárie u Velkých Žernosek (České středohoří). Severočeskou
Přírodou, Litoměřice, 5: 73-87.
zoologie Vysoký V. (1990): Mravenci vrchu Kalvárie a okolí (Hymenoptera,
Formicoidea). Fauna Boh. Septentr., 14-15: 41-45.
bryologie Pujmanová L. (1989): Bryologický inventarizační průzkum vrchu
Kamenec (Kamenná hůra).
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
PR Kozí vrch lesy
geologie
PR Lipská
botanika
hora
botanika
zoologie
Hajer J. & Růžička V. (1996): Zpráva o plnění grantového úkolu PF
UJEP „Ekologie kamenitých sutí severočeského regionu“.
Čeřovský V & Holec M. (1996): Arachnofauna suťového svahu na
vrchu Kamenec. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,18: 2125.
Honců M. (2000): Die Käfer (Coleoptera) der Blockhalden des
Berges Kamenec bei Merboltice (Steinberg bei Mertendorf, NW
Böhmen), pp. 159–174. In: Kubát K. (ed.), Stony Debris
Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201.
Růžička J. (2000): Beetle communities (Insecta: Coleoptera) of rock
debris on the Kamenec hill (Czech Republic: České středohoří mts),
pp. 175–182. In: Kubát K. (ed.), Stony Debris Ecosystems. Acta
Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201.
Kottová M. (1988): Inventarizační průzkum lesnický.
Blažková M. (1986): Geologický inventarizační průzkum CHPV Kozí
vrch.
Hamerský R. (1992): Botanický inventarizační průzkum – Lipská
hora.
Turoňová D. (1977): Botanický IP SPR Lipská hora.
Moravec P. (1994): Entomologický inventarizační průzkum PR
Lipská hora v Českém středohoří. Závěrečná zpráva I. (Coleoptera:
169
PR Milá
PR Sluneční
stráň
PR Vrabinec
PP Babinské
louky
PP Bobří
soutěska
PP Divoká
rokle
PP Farská
louka
PP Hradiště
PP Jílovské
tisy
PP Košťálov
Carabidae).
botanika Hamerský R. (1992): Botanický inventarizační průzkum PR Milá.
botanika, Bárta Z. & Tyrner P. (1968): SPR Milá.
zoologie
zoologie Vlček M. [1976]: Suchozemští obratlovci rezervace Milá v Českém
středohoří.
zoologie Ložek V. (1954e): Měkkýši reservace Milá u Loun. Ochrana Přírody,
9: 310.
zoologie Flasar I. (1977): Malakofauna státní přírodní rezervace Milá
(katastrální území Milá, okres Most). Zprávy a Studie Krajského
Muzea v Teplicích, 12 (1976-1977): 53-57.
botanika Nepraš K. (2012): Inventarizační průzkum botanický PR Sluneční
stráň.
botanika Kuncová J. (1967): Základní botanický výzkum SPR Sluneční stráň.
zoologie Vondráček J. (1985): Vertebratologický průzkum SPR Sluneční stráň
v Českém středohoří. Fauna Boh. Septentr., 10: 21-33.
zoologie Vysoký V. (1987): Poznámky k výskytu mravenců na naučné stezce
Pod Vysokým Ostrým (Hymenoptera: Formicidae). Fauna Boh.
Septentr., 12: 103-106.
botanika Rykrová D. (1998): Historická a současná flóra Vrabince ve
verneřickém Středohoří.
lesy
Bártová Z. (1992): Inventarizační průzkum lesnický (navržené)
přírodní rezervace Vrabinec.
zoologie Flasarová M. & Flasar I. (1983): SPR Vrabinec, zřícenina, obec
Babětín [Isopoda, Mollusca]
geologie Radoň M. (2005): Geologický inventarizační průzkum PR Vrabinec
botanika Martinovský J. O. (1967): Srovnávací fytogeografická studie tzv.
babinských orchideových luk a travinných společenstev jim
podobných. Mostecko a Litvínovsko.
zoologie Žemlička M. (2013): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera)
PP Babinské louky.
botanika Kolbek J. & Petříček V. (1975): Vegetace Bopbří soutěsky a její
vztah k povodí Dolní Ploučnice.
botanika Kolbek J. & Petříček V. (1972): Inventarizační průzkum Bobří
soutěsky (botanika).
zoologie Růžička V., Boháč J., Syrovátka O. & Klimeš L. (1989): Bezobratlí
kamenitých sutí v severních Čechách (Araneae, Opiliones,
Coleoptera, Diptera). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy,
Liberec, 17: 25-36.
geologie Cajz V. (1993): Divoká rokle v Ústí n. L. – rekonstrukce sopečného
vývoje.
obecně
Prinz K. (1940): Der „Tolle Graben“ bei Wesseln im Boehmischen
Elbethale.- Naturschutz, Neudamm-Berlin,21.
botanika Abtová M. (1986): Botanický inventarizační průzkum CHN Farská
louka.
botanika Kuncová J. (1979): Botanická inventarizace SPR Hradiště.
zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea
(Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého
středohoří.
botanika Jungbauer (1977): Lokalita tisu červeného (Taxus baccata L.) na
Jílovském vrchu
botanika Kuncová J. (1985): Inventarizační průzkum vegetačního krytu SPR
Košťálov u Třebenic.
zoologie Vlček M. (1980): Ochranářský průzkum suchozemských obratlovců
170
zoologie
zoologie
geologie
PP Kuzov
botanika
zoologie
PP
jeskyně
Loupežnická
jeskyně
PP Lužické
botanika
šipáky
botanika
PP
Magnetovec
-skalní hřib
PP
Nebočadský
luh
geologie
zoologie
státní přírodní rezervace Košťálov v Českém středohoří. Vlastiv.
Sborník Litoměřicko, 16: 151-176.
Záruba P. (1992): Lepidopterologický inventarizační průzkum
chráněného území Přírodní památka Košťálov.
Štěpánová L. (2009): Rozšíření saranče německé (Oedipoda
germanica) v České republice a demografická charakteristika
modelové populace na lokalitě Košťálov.
Vavřínová M. (1979): Inventarizační geologický průzkum přírodní
rezervace Košťál u Třebenic.
Tříska J. (1953): SPR Kuzov.
Ložek V. (1951): Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v Českém
středohoří. Ochrana Přírody, 6: 46-47.
Česká speleol. spol. (2000): Schéma, plán, půdorys a bokorys
Loupežnické jeskyně
Kyncl P. (2007): Floristická studie přírodní rezervace Lužické šípáky.
Joza V. (2003): Botanický inventarizační průzkum PP Lužické
šipáky.
Chvátal P. (1999): Geologický inventarizační průzkum PP
Magnetovec – skalní hřib.
Čeřovský V. (2003): Vertebratologický průzkum PP Nebočadský luh.
zoologie
Moravec P. (2000): Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) PP
Nebočady v CHKO České středohoří.
zoologie Vorel A. (2002): Zpráva o aktuálním stavu populace bobra
evropského (Castor fiber L. 1758) na české části Labe.
PP Plešivec botanika Štěpánková J. (1998): Botanický průzkum rezervací Plešivec a
Vrkoč v CHKO ČS.
zoologie Růžička J. (1996): Brouci (Insecta: Coleoptera) sutí vrchu Plešivec
(severní Čechy, CHKO České středohoří). Klapalekiana, 32: 229235.
zoologie Tkalců B. (1979): Zpráva o výsledcích průzkumu a rozšíření Apoidea
(Insecta, Hymenoptera) v některých MCHÚ (rezervacích) Českého
středohoří.
PP Radobýl geologie Havránek P. (1980): Inventarizační geologický průzkum CHPV
Radobýl.
bryologie Lienertová J. (2009): Mechorosty vybraných lokalit v Českém
středohoří, 1. část Radobýl.
zoologie Vlček M. (1978): Obratlovci chráněného naleziště Radobýl
v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 14: 33-48.
zoologie Ložek V. (1954d): Malakozoologické poměry reservace Radobýl u
Litoměřic. Ochrana Přírody, 9: 275.
zoologie Žemlička M. (2005): Inventarizační lepidopterologický průzkumu
přírodní památky a vrchu Radobýl v CHKO České středohoří.
PP Střbrný
botanika Petříček V. (1970): Inventarizace SPR Stříbrný roh.
roh
zoologie Pešková A. 1984: Zoologický inventarizační průzkum státní přírodní
rezervace Stříbrný roh.
PP
botanika Hamerský R. (1993): Botanický inventarizační průzkum přírodní
Štěpánovská
památky Štěpánovská hora.
hora
botanika Šimr J. (1956): SPR Štěpánovská hora.
zoologie Ložek V. (1953): Několik poznámek o reservaci na Štěpánovském
vrchu v Českém středohoří. Ochrana Přírody, 8: 17-18.
zoologie Novotný J. & Novotná Z. (1965): Inventarisační seznam Coleopter
171
PP Tobiášův botanika
vrch
botanika
botanika
zoologie
zoologie
PP Třtěnské
stráně
zoologie
zoologie
CHKO
České
středohoří
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
… Státní přírodní rezervace Kajba, Bělák, Vršíček a Štěpánská
hora.
Bělohoubek J. (2003): Botanický inventarizační průzkum PP
Tobiášův vrch.
Strnadová I. (1991): Inventarizační výzkum vegetačního krytu SPR
Tobiášův vrch v Českém středohoří.
Kuncová J. (1976): Inventarizační průzkum botanuický SPR
Tobiášův vrch.
Vlček M. [1976]: Suchozemští obratlovci rezervace Tobiášův vrch v
Českém středohoří.
Ložek V. (1956): Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch.
Ochrana Přírody, 11: 119.
Moravec P. (2004): Střevlíkovití (Coleoptera: Carabidae) PP
Třtěnské stráně v CHKO České středohoří.
Šumpich J., Žemlička M. & Dvořák I. (2013): Příspěvek k fauně
motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I. Sborník Severočes. Muz.,
Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67-168.
Liška J. & Skyva J. (1994): Šibeník 1993. [Průzkum Lepidoptera].
Moravec P. (2002): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) ze
zemních a nárazových pastí v okolí Verneřic v Českém středohoří projekt „Greenveins“
Havelda Z. (2005): Denní motýli jižní části Českého středohoří.
Žemlička M., Budský F. & Moravec P. (2012): Průzkum řádu
Lepidoptera v Českém středohoří v roce 2011. [Babinské louky, Bílé
stráně, Březina, Číčov, Jánský vrch, Kalvárie, Kamenná slunce,
Lovoš, Lužické šipáky, Milá, Oblík, Sedlo, Sluneční stráň, Tobiášův
vrch + Velký vrch, Kybička]
Žemlička M., Budský F. & Moravec P. (eds.) (2013): Průzkum řádu
Lepidoptera v Českém středohoří v roce 2012. [Babinské louky,
Březina, Kalvárie, Kamenná slunce, Milá, Milešovka, Raná, Sluneční
stráň, Třtěnské stráně + Písečný vrch, Velký vrch, Dlouhá hora u
Kozel, bílé stráně pod Oblíkem, Chrášťany – louka pod Solanskou
horou, Kamýk u Libčevsi, Vraník, Syslík u Třtěna]
Moravec P. & Žemlička M. (2012): Monitoring denních motýlů
prováděný v rámci programu LIFE+ v Lounském středohoří v roce
2012.
Moravec P. & Žemlička M. (2013): Monitoring denních motýlů
prováděný v rámci programu LIFE+ v Lounském středohoří v roce
2013.
Farkač J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Carabidae,
pp. 202-218. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká
inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice.
II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa
CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Král D. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie (Lamellicornia,
Heteromera, Sternoxia – Coleoptera), pp. 145-162. In: Blažek L.
(ed.), Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č.
0805, lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a
ochranářská, 1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří,
Litoměřice, 303 pp.
Pádr Z. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Hymenoptera:
Symphyta, pp. 219-239. In: Blažek L. (ed.), Záchranná
přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita
Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-
172
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
zoologie
91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Pulpán J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, Carabidae,
pp. 163-201. In: Blažek L. (ed.), Záchranná přírodovědecká
inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita Lovosice - Řehlovice.
II. díl, část zoologická a ochranářská, 1988-91. Depon. Správa
CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Skyva J., Petrů M., Elsner G. & Böhm S. 1991: Obor zoologie,
bezobratlí, entomologie, Lepidoptera, pp. 95-134. In: Blažek L. (ed.),
Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805,
lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská,
1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Strejček J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie,
Chrysomelidae, Curculionidae, pp. 46-94. In: Blažek L. (ed.),
Záchranná přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805,
lokalita Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská,
1988-91. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Tyrner P. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie, akuleátní
Hymenoptera, pp. 240-256. In: Blažek L. (ed.), Záchranná
přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita
Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 198891. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Vilímová J. 1991: Obor zoologie, bezobratlí, entomologie,
Heteroptera, pp. 278-293. In: Blažek L. (ed.), Záchranná
přírodovědecká inventarizace, dálniční stavba č. 0805, lokalita
Lovosice - Řehlovice. II. díl, část zoologická a ochranářská, 198891. Depon. Správa CHKO Č. středohoří, Litoměřice, 303 pp.
Vysoký V. (1981): Inventarizační průzkum Coleopter v oblasti
Kojetic, okres Ústí n.L.
Diplomové (bakalářské, magisterské) a dizertační práce týkající se Českého středohoří
Baxová L. (2004): Botanické zhodnocení území Olšinky - Svádov – Olešnice. – Ms. [Dipl. pr.;
depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Bělohoubek J. (1994): Floristický výzkum libčeveských vrchů v Českém středohoří. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Benešová R. (1996): Floristická inventarizace části bývalého vojenského prostoru Březina –
CHKO České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad
Labem.]
Bezek J. (1996): Inventarizační průzkum PP Jílovské tisy a výskyt dalších jedinců Taxus
baccata – tis červený na Děčínsku. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP.,
Ústí nad Labem.
Bílý M. (1997): Floristický průzkum vrchů Srdov a Brník na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon
in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Bok J. (1999): Lišejníky Kamence. Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP.,
Ústí nad Labem.]
Budský F. (2011): Studium vybraných čeledí nočních motýlů na území NPP Bílé stráně
u Litoměřic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fakulta životního prostředí ČZU Praha, 80 pp.]
Česánková M. (2002): Inventarizace tisu červeného jako podklad pro záchranná opatření
a pro jeho reintrodukci. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Davidová M. (2008): Floristické poměry agrárních valů v zalesněném území mezi obcemi
Dobrná a Ovesná (okres Děčín). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí
nad Labem.]
Erbenová A. (2004): Flóra a vegetace mokřadů Šporky mezi Českou Lípou a Skalicí a nivy
Ploučnice mezi Českou Lípou a Stružnicí. - Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ.
JEP., Ústí nad Labem.]
173
Filipová L. (2009): Polní plevele v okolí obce Libčeves na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:
Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Forstová M. (1997): Vegetační mapování Lučního potoka v CHKO České středohoří. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Franěk B. (2006): Návrh plánu péče o NPR Raná. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ.
JEP., Ústí nad Labem.]
Hergerová K. (2009): Mechorosty vybraných lokalit v jižní části Českého středohoří
(Košťálov, Ledvinův vršek). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP.,
Ústí nad Labem.]
Hodačová L. (2007): Floristický průzkum stepních společenstev v přírodní rezervaci
Bořeň. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Hliňáková I. (2011): Mechorosty Národní přírodní rezervace Milešovka. – Ms. [Dipl. pr.;
depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Hovorková H. (2008): Mechorosty vybraných lokalit v jižní části Českého středohoří. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Hulíková M. (2003): Mechorosty Lovoš a Oparenského údolí. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat.
biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Janečková P. (2005): Flóra a vegetace agrárních valův okolí Srdova a Brníku v Lounském
středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Jankovcová J. (1999): Návrh podrobného plánu péče o území katastrů Tlučeň a Hlinná
(CHKO České středohoří). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.]
Jeřábková L. (2005): Floristický průzkum oblasti severovýchodněod Litoměřic - oblast Mostná
hora – Kočka. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Joza V. (2005): Studium systematiky a ekologie Quercus petraea agg. Na území CHKO
České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.]
Kopřiva M. (2003): Porovnání ekologických a ekonomických aspektů chovu ovcí v oblastech
CHKO České středohoří a Národní park Loch Lomond & Trossachs. – Ms. [Dipl. pr.;
depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Kolbek J. (1969): Vegetační poměry východní části Českého středohoří. – Ms. [Dipl. pr.;
depon in: PřF UK, Praha.]
Kořínková J. (1977): Střevlíci Lounského středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 73 pp.] [Oblík]
Kosnar J. (1979): Biologie rozmnožování, populační dynamika a etologie sysla obecného
(Citellus citellus) [ Dipl.pr.; depon in: PřF UK, Praha]
Košuličková P. (2006): Populace mravencůrodu Formica na vrchu Strážiště (České
středohoří) a jejich vliv na šíření netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora DC.). – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Krajícová R. (1994): Příčiny a důsledky změny stepních populací. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:
Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Kubát D. (2002): Myslivost jako součást péče o biodiverzitu v CHKO České středohoří (na
příkladu druhu daněk skvrnitý). – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad
Labem.]
Kulíková V. (2000): Použití modřínu v oblasti CHKO České středohoří a porovnání
s Krušnými horami. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Kumstátová T. (2001): Biologie lindušky lesní (Anthus trivialis) v Českém středohoří. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 86 pp.] [Oblík]
Kvičera V. (2000): Botanická inventarizace, sledování a ubývání zástupců čeledi
Orchidaceae v rezervaci Bílé stráně stráně u Pokratic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak.
lesnic. ČZU, Praha.]
Kyncl P. (2007): Floristická studie přírodní rezervace Lužické šípáky. – Ms. [Bakal. pr.; depon
in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Kysilková M. (2009): Floristický průzkum okolí Bukové hory. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak.
ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Lacinová R. (1995): Floristický výzkum břehů labe v úseku Ústí n. L. – Těchlovice. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
174
Laňar L. (2009): Generativní rozmnožování vybraných druhů rodu Sorbus L. – Ms. [Dipl. pr.;
depon in: Mendelova. zem.a lesnická fakulta Brno, Zahrad. fakulta v Lednici.]
Lienertová J. (2009): Mechorosty vybraných lokalit v Českém středohoří, 1. část - Radobýl.
– Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Marečková L. (2013): Stav populací a lokalit kriticky ohroženého druhu rostliny zvonovce
liliolistého (Adenphora liliifolia) v České republice. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Přír. fak.
Univ. Hradec Králové, Hradec Králové.]
Martincová H. (2001): Floristický průzkum vrchu Raná na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:
Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Matějovská P. (2008): Hodnocení vlivu managementu na populace orchidejí ve vybraných
lokalitách CHKO České středohoří. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Přír. fak. Jihoč. Univ.,
České Budějovice.]
Mařasová A. (2006): Rozšíření rodu Reynoutria Houtt. na území města Ústí nad Labem.
– Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Nepraš K. (2002): Teplomilné doubravy jižní části okresu Ústí n. L. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:
Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Novák J. (1999): Halofilní vegetace dolního Poohří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Přír. Fak. Univ.
Palackého, Olomouc.]
Nováková L. (2003): Přirozené šíření rodu Ulmus v podmínkách povodí Doubravy a Bíliny.
– Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Pechová Š. (2005): Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valův okolí Heřmanova
– Fojtovic. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Pivrnec M. (2001): Přirozené zmlazení jedle bělokoré (Abies alba Mill.) na lokalitě Muckov,
okres Litoměřice. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Ponocná M. (2004): Květena národní přírodní rezervace Sedlo v Českém středohoří. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Poustková E. (1987): Floristický příspěvek ke klvěteně části Českého středohoří. – Ms. [Dipl.
pr.; depon in: PřF UK, Praha.]
Roleček J. (2007): Vegetace subkontinentálních doubrav ve střední a východní Evropě.
– Ms. [Disert. pr.; depon in: PřF Masarykovy Univerzity Brno, Brno.]
Rykrová D. (1998): Historická a současná flóra Vrabince ve verneřickém Středohoří. – Ms.
[Bakal. pr.; depon in: Fak. ŽP Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Řeháková A. (2013): Monitoring populací zvonovce liliiolistého (Adenophora liliifolia). – Ms.
[Bakal. pr.; depon in: PřF. Univ. Hradec Králové, Hradec Králové.]
Řeháková T. (2007): Revize výskytu Taxus baccata v lokalitě Březinské tisy. – Ms. [Dipl. pr.;
depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Řezníček M. (2013): Monitoring koniklece lučního Pulsatilla pratensis na stepních
stanovištích Českého Středohoří. – Ms. [Bakal. pr.; depon in: Fak. lesnic. ČZU, Praha.]
Sikorová P. (2004): Studium vlivu pastvy na stepních loukách v CHKO České středohoří.
– Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.] vědecká fakulta
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 63 pp.]
Stodola J. (2006): Možnosti přirozené obnovy Abies alba MILL. - jedle bělokoré v Českém
středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Strnadová I. (1991): Inventarizační výzkum vegetačního krytu SPR Tobiášův vrch v Českém
středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad
Labem.]
Strnadová L. (2005): Dokumentace lomů, pískoven a štěrkoven v okrese Teplice a vliv
současné těžby na životní prostředí. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP Univ. JEP., Ústí
nad Labem.]
Svobodová L. (1998): Floristický průzkum vrchu Oblík na Lounsku. – Ms. [Dipl. pr.; depon in:
Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Šlancarová J. (2009): Srovnání nároků dvou ohrožených modrásků Polyommatus damon
a Polyommatus thersites, využívajících shodnou živnou rostlinu. – Ms. [Dipl. pr.; depon
in:. Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 63 pp.]
175
Šmíd O. (2006): Současný stav rozšíření Sorbus torminalis (L.) Crantz - břeku obecného
v CHKO České středohoří, levý břeh Labe v prostoru Ústí nad Labem – Děčín. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Štefková M. (2010): Lesní druhy rostlin na různých typech stanovišť na lokalitě mezi obcemi
Knínice a Libouchec. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Štěpán Z. (2002): Současný stav rozšíření Sorbus torminalis (L.) Crantz-břeku obecného
v CHKO České středohoří, levý břeh Labe. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ.
JEP., Ústí nad Labem.]
Štěpánková J. (1998): Botanický průzkum rezervací Plešivec a Vrkoč v CHKO České
středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Štěpánová L. (2009): Rozšíření saranče německé (Oedipoda germanica) v České republice
a demografická charakteristika modelové populace na lokalitě Košťálov. – Ms. [Bakal.
pr.; depon in: Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 33 pp.]
Štorkánová A. (2000): Sezónní dynamika a biotopové preference vybraných skupin brouků
(Coleoptera) na lokalitě Bílé stráně (CHKO České středohoří).. – Ms. [Dipl. pr.; depon
in: Lesnická fakulta ČZU Praha, 82 pp. + 10 příloh]
Täuberová A. (2010): Mechorosty Národní přírodní památky Bílé stráně u Litoměřic. – Ms.
[Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Uhrová S. (2005): Flóra území části Verneřického středohoří s důrazem na agrární valy
[rukopis]. 2005. 86 s. FŽP UJEP, Ústí n.L. Katedra přírodních věd. Obor: ochrana
životního prostředí.
Vedral J. (2005): Povodněna Labi v roce 2002 se zaměřením na destrukci břehových porostů
v úseku Ústí nad Labem – Děčín. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Fak. ŽP. Univ. JEP., Ústí
nad Labem.]
Vnuková K. (2010): Mechorosty vybraných lokalit v okolí Ústí n.L. na levém břehu Labe. –
Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Vobrátilová Z. (2013): Mechorosty Národní přírodní památky Březinské tisy v Českém
středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad
Labem.]
Vorel A. (2001): Bobr evropský (Castor fiber L.) na Labi a Kateřinském potoce [Dipl.pr.;
depon in : KE FL ČZÚ, Praha]
Vychytil J. (2013): Monitoring fytocenóz s výskytem zvonovce liliiolistého (Adenophora
liliifolia). – Ms. [Bakal. pr.; depon in: PřF. Univ. Hradec Králové, Hradec Králové.]
Zdvořák M. (1996): Floristický výzkum tzv. „babinských luk“ v Českém středohoří. – Ms. [Dipl.
pr.; depon in: Kat. biol. Pedog. fak. Univ. JEP., Ústí nad Labem.]
Zmeškalová J. (2009): Změny stepní vegetace na modelovém území NPR Oblík, CHKO
České středohoří. – Ms. [Dipl. pr.; depon in: PřF Univerzita Karlova Praha, Praha.]
Botanické publikace týkající se Českého středohoří
(výběr, mimo příspěvků publikovaných v rámci sborníku Severočeskou přírodou)
Bauer P., Haertel H. (1999): Floristický materiál k údolí Jílovského potoka (oblast plánované
výstavby dálničního přivaděče Děčín – dálnice D8). – Ms. - Dep. S CHKO ČS
Litoměřice.
Benda M. (1990): Přírodní poměry Kravařské oblasti. – Bezděz, Česká Lípa, 1.
Benda M. (1994): Příspěvek k flóře Českolipska. – Bezděz, Česká Lípa, 2.
Benda M. (1997): Nálezy teplomilné flóry na Českolipsku. – Bezděz, Česká Lípa, 6
Benda M. (2000a): Ohrožená květena na Českolipsku.– Bezděz, Česká Lípa, 9..
Benda M. (2000b): Pralouky na Českolipsku.– Bezděz, Česká Lípa, 9.
Bělohoubek J., Hamerský R. (2003): Monitorování zm쮠vegetace a populací ohrožených
druhů vlivem managementu řízeným vypalováním, kosením a pastvou na území CHKO
České stedohoří.- Příroda, Praha.
Billeter R., Liira J., Bailey D., Bugter R., ArensI P., Augenstein I., Aviron S., Baudry J.,
Bukacek R.,
176
Burel F., Cerny M., De Blust G., De Cock R., Diekötter T., Dietz H., Dirksen J., Dormann C.,
Durka W., Frenzel M., Hamersky R., Hendrickx F., Herzog F., Klotz S., Koolstra B.,
Lausch A., Le Coeur D., Maelfait J.P., Opdam P., Roubalova M., Schermann A.,
Schermann N., Schmidt T., Schweiger O., Smulders M.J.M., Speelmans M., Simova P.,
Verboom J., van Wingerden W.K.R.E., Zobel M.and Edwards P.J. (2008): Indicators for
biodiversity in agricultural landscapes: a pan-European study. Journal of Applied
Ecology 2008, 45, 000–000 doi: 10.1111/j.1365-2664.2007.01393.x.
Čeřovský J., Podhájská Z., Turoňová D. (eds.) (2007): Botanicky významná území České
republiky. – AOPK ČR, Praha.
Chvojková E., Marková Š. (2008): Zlepšení plavebních podmínek na Labi v úseku pl. Km 90
až státní hranice ČR/SRN. Ms. Dep. SCHKO ČS Litoměřice.
Domin K. (1904): České středohoří. Studie fytogeografická. Knihtiskárna Dr. Ed. Grégr a syn
v Praze.
Domin K. (1925): „Bílé stráně“ Českého středohoří. – Krása našeho Domova, Praha 17.
Firbas F. (1928): Vegetationsstudien auf dem Donnersberge im Boehmischen Mittelgebirge.
Unter Mitwirkung von Hans Sigmond. – Lotos, Prag, 76.
Futák J., Domin K. (1960): Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. – Vydavateľstvo Slovenskej
akadémie vied, Bratislava.
Honců M. (1995): Vstavačovité (Orchidaceae) Českolipska. – Bezděz 3.
Houda J. (1968): Srdov a Brník. Lounské dvojvrší zvané Dědek a Bába. – Ochr. Přír., Praha
23.
Klika J. (1936): Studien ueber die xerotherme Vegetation Nitteleuropas IV. Erlaeterung zur
vegetationskundlichen Karte des Lovoě (Lobosch). – Beih. Bot. Cbl., Dresden, 57B.
Klika J. (1939): Zur Kenntnis der Waldgesellschaften im Boehmischen Mittelgebirge.
(Waelder des Milleschaeur Mittelgebirges.).Studien ueber die xerotherme Vegetation
Nitteleuropas IV. Erlaeterung zur vegetationskundlichen Karte des Lovoě (Lobosch).
– Beih. Bot. Cbl., Dresden, 60B.
Klika J. (1952): Fytocenologická studie lesních společřenstev Českého středohoří. – Rozpr.
2. Tř. Čes. Akad. Věd Um., Praha, 61/15.
Kolbek J. (1973): Další možnosti ochrany vegetace ve východní části Českého středohoří.
- Ochr. Přír. Praha, příloha k 28/8.
Kopřiva J. (1982): Květena. – Příroda Ústecka, Ústí nad Labem, 1.
Kubát, K., Šimr J., Šťastný E. (1970): Přírodní poměry Litoměřicka. 2. Rostlinstvo. – ˇKolská
správa ONV Litoměřice.
Kubát, K. (1970): Rozšíření některých druhů rostlin v Českém středohoří. – Okresní muzeum
Litoměřice.
Kubát, K. (2013): Rozpis floristických dat pro České středohoří a okres Litoměřice. – Dep.
Okres. vlastiv. Muzeum Litoměřice.
Kuncová J. (1979): Seznam chráněných území Severočeského kraje. – Krajské středisko
státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem.
Kroufek R., Kříž M., Nepraš K., Vlačiha V. (2012): Zárazy Českého středohoří. – 42 p.,
Český svaz ochránců přírody, ZO č. 38/02 Launensia Ústí nad Labem a Okresní
vlastivědné muzeum Litoměřice, Nakladatelství Oswald. Imagine Media, s.r.o.
Lipser H., Wittenberger G., Wittenberger W. (1967-1968): Pflanzenvorkommen im
Boehmische Mittelgebirge und im Ost-Erzgebirge aus der Jahren 1930–45.- Aussiger
Bote, Muenchen, Beil. 19, 20.
Lipser H., Wittenberger G., Wittenberger W. (1967-1968): Pflanzenvorkommen im
Boehmische Mittelgebirge und im Ost-Erzgebirge aus der Jahren 1930–45.- Beitr.
Arbeitsgem. Heimatforsch. Nordboehmen 5, 6.
Machová I., Kubát K. (2004): Zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin Ústecka.
– Academia, Praha.
Malenínská J. (1984): Oronyma Českého středohoří. Ms. Okresní vlastiv. Muzeum,
Litoměřice.
Martinovský J. O. (1967): Srovnávací fytogeografická studie tzv. babinských orchideových
luk a travinných společenstev jim podobných. Mostecko a Litvínovsko, 1967.
177
Nepraš K., Kroufek R., Kubát K., Vlačiha V. (2008): Orchideje Českého středohoří. – 135 p.,
Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice, Nakladatelství Oswald.
Neumann A. (1933): Die Pflanzenwelt des Deblik. – Natur und Heimat, Aussig 4.
Novák J., Šumberová K. (2007): Plantagini maritimae – Caricetum flaccae Novák ass. Nova.
In: Chytrý M (ed.) Vegetation of the Czech Republic 1. Grassland and Heathland
Vegetation. – Academia, Praha.
Novák J. (2006): Botanický průzkum připravované přírodní památky Martinská stěna. Ms.
Dep. SCHKO ČS.
Novák J. (2006): Variabilita sukcesních změn vegetace v čedičových lomech Českého
středohoří. –succession in quarries in the České středohoří Hills.– Ms. Zprávy České
Botanické Společnosti 2006, 21:107-112.
Novák J. (2006): Vegetation succession in quarries in the České středohoří Hills.– Ms. PhD.
thesis.; depon in: Kat. botan. Biolog. Fak. Jihočeské univ., České Budějovice.
Novák J., Konvička M. (2006): Proximity of valuable habitats affects succession patterns
in abondaned quarries. [Ecological Engineering, 26: 113 – 122.
Novák J., Prach K. (2003): Vegetation succession in basalt quarries: pattern over
a landscape. - [Applied Vegetation Science, 6: 111 – 116.]
Novotný B. (1967): Vstavače Bohyňských lad.- Vlastiv. Zprávy Okres. Muzea Děčín, duben
1967.
Šutera V., Kuncová J., Vysoký V. (eds.) (2001): Labe. Příroda dolního českého úseku řeky
na konci 20. století. AOS Publishing.
Pekárek P. (1997): Orchideje Ústecka.- Okresní úřad, Ústí nad Labem.
Petříček V., Kolbek J (1976): Fytogeografické poznámky k povodí dolní Ploučnice.- Preslia,
Praha 48.
Prinz K. (1941): Die Vegetation der nordboehmischen Tonmergel im Gebiete der
mittelgebirgischen Randbrueche.- Natur und Heimat, Aussig, 12.
Procházka F. (2002): Redakční poznámka k článku R. Hendrycha „K nálezu
Himantoglossum hircinum v Čechách“ (preslia 72).- Preslia, Praha 72.
Rychnovská M., Úlehlová (1975): Vegetace ČSSR A 8: Autoekologische Studie die
tschechoslowakischen STIPA-Arten. Akademia, Praha.
Slavíková J. (1983): Vegetace ČSSR A 13: Ecological and Vegetational Differentiation
of a Solitary Conic Hill (Oblík in České středohoří Mts.). Akademia, Praha.
Schaberg F. (s.d.): Pflanzengeographische Kartierung in Nordboehmen zwischen Aussig und
Leitmeritz 1939 – 1941.- Ms. Dep K. Kubát.
Schiffner V. (1886): Beitraege zur Flora des Gebietes von B. Leipa. – Mittl. Nordboehm. ExcClubs, Leipa, 9.
Šimr J. (1931a): Po stopách orchideových luk na levém břehu Labe. (Příspěvek kpoznání
květeny Českého středohoří.). Čas. Nár. Mus., Praha, Sect. Natur., 105.
Šimr J. (1931b): Květena Březiny a okolí. (nástin rostlino-geografický). - Čas. Nár. Mus.,
Praha, Sect. Natur., 105.
Šimr J. (1931a): Po stopách orchideových luk na levém břehu Labe. (Příspěvek kpoznání
květeny Českého středohoří.). Čas. Nár. Mus., Praha, Sect. Natur., 105.
Šimr J. (1950): Zeměpisné rozšíření koniklece otevřeného, Pulsatilla patens Mill. V Českém
středohoří. – Krása našeho Domova, Praha, 41.
Toman M. (1949): K výskytu Ophrys muscifera Huds. U Skalice v Čes. Středohoří.- Vesmír,
Praha, 28.
Toman M. (1981): Die Gesellschaft der Klasse Festuco-Brometea im westklischen Teil des
Boehmischen Xerotherm gebietes.- Fededes Repert., Berlin, 92.
Tříska J. (1953): SPR Lipská hora. – Ochr. Přír., Praha, 8.
Velenovský J. (1890): Botanická vycházka na Milešovku. – Výr. Zpr. Klubu Přírod. Praha, 20.
Vlačiha V. (2002): Floristické údaje o rozšíření vstavačovitých v Českém středohoří z let
1985 – 2002. Ms. Dep. Oblastní muzeum v Litoměřicích.
Vulterin Z. (1947): O rozšíření tořiče muchonosného, Ophrys musciferaHuds., v Čechách.
- Krása našeho Domova, Praha, 38.
178
Zatloukal V. (2010): Rozšíření tisu červeného v České republice se zřetelem na jeho
ekologickou amplitudu, vyhodnocení rizikových faktorů a zpracování komplexního
návrhu opatření pro záchranu tohoto silně ohroženého druhu. Závěrečná zpráva o
průběhu řešení projektu SP/2d4/31/07. Dep.: IFER – Ústav pro výzkum lesních
ekosystémů, Jílové u Prahy.
Zlatník A. (1928): Lesy a skalní stepi v Milešovském středohoří. (Typologická
a synekologická studie československých lesů I.) – Lesn. Pr., Písek 7.
Zoologické publikace týkající se Českého středohoří
Bárta Z. [nedat.]: Ptáci Bohyňských lad na Děčínsku. [in?]: 251-261. [Sběr dat v letech 1960
-1962].
Barták M. & Vaňhara J. (eds.) (2000-2001): Diptera in an Industrially affected Region (North
-Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs). Vol. 1, 2. Folia Fac. Sci. Nat. Univ.
Masaryk. Brun., Biol., 104 (2000): 1-240; Biol. 105 (2001): 241-514. [Holibka]
Benedikt S., Borovec R., Fremuth J., Krátký J., Schön K., Skuhrovec J. & Trýzna M. (2010):
Komentovaný
seznam
nosatcovitých
brouků
(Coleoptera:
Curculionoidea
bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. Klapalekiana, 46, Suppl.:
1 –363.
Beneš J. & Konvička M. (2006): Denní motýli v národních maloploškách: první poznatky
z celostátní inventarizace. Ochrana Přírody, 61: 145-150.
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres
Publishers, Praha, 349 pp.
Čeřovský V & Holec M. (1996): Arachnofauna suťového svahu na vrchu Kamenec. Sborník
Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,18: 21-25.
Čížek P. (2006): Dřepčíci (Coleoptera: Chrysomelidae: Alticinae) Česka a Slovenska.
Městské muzeum Nové Město nad Metují, 76 pp.
Ducháč V. (1988): Příspěvek k poznání štírků Českého středohoří. Fauna Boh. Septentr., 13:
103-108.
Flasar I. & Flasarová M. (1975): Die Wirbeltierfauna Nordwestböhmens (severozápadní
Čechy), Die bisheringen Ergebnisse ihrer Erforschung. Zool. Abhandlungen Leipzig:
8-43.
Flasar I. (1977): Malakofauna státní přírodní rezervace Milá (katastrální území Milá, okres
Most). Zprávy a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 12 (1976-1977): 53-57.
Flasar I. & Flasarová M. (1987): Mollusca a Isopoda vrchu Trabice a jeho okolí (České
středohoří), pp. 39-54. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality
Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp.
Flasar I. & Zvarič B. (1966): Neue Fundstellen dreier bemerkenswerter Schneckenarten
in der Tschechoslowakei. Malakologische Abhandlungen Staatl. Mus. für Tierk.
in Dresden, 17: 245-251. [Košťálov]
Frič.
A.
(1872):
Wirbeltiere
Böhmens.
Arbeit
der
Zoologischen
Sektion
der Landesdurchforschung von Böhmen. Prag.
Fuksa M. (1987): Motýli vrchu Trabice, pp. 107-117. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační
přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou,
Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp.
Gulička J., Flasarová M. & Flasar I. (1994-1995): Příspěvky k faunistice mnohonožek
(Diplopoda) severozápadních Čech. I. II. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada
Přírodov.,15-16 (1993-1994): 5-13, 17 (1995): 5-14.
Hajer J., Růžička V. & Bartoš J. (1997): Pavouci suťového pole lokality Koštov (České
středohoří, severní Čechy). Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,19: 19-28.
Holečková D. (1987): Vertebratologický výzkum Trabice v Českém středohoří, pp. 119-122.
In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém
středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp.
179
Holuša J. (2006): Saranče německá (Oedipoda germanica) v Čechách, pp. 85-86. In: Bryja
J. & Zukal J. (eds.), Zoologické dny Brno 2006. Sborník abstraktů z konference 9.-10.
února 2006. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 268 pp. [Košťálov]
Holuša J. & Holuša O. (2002): Occurrence of the grasshopper Stenobothrus eurasius
bohemicus (Caelifera: Acrididae) in the Czech Republic. Articulata, 17: 89-93.
Honců M. (1974): Příspěvek k poznání fauny Coleopter vrchu Kalvárie u Velkých Žernosek
(České středohoří). Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 73-87.
Honců M. (1975): Poznámky ke zvířeně drabčíků Československa. Sborník Severočes.
Mus., Ser. Natur., Liberec, 7: 71-82.
Honců M. (1993): Příspěvek k poznání orthopteroidního hmyzu severozápadních Čech.
Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov.,13-14 (1991-1992): 89-108.
Honců M. (2000): Die Käfer (Coleoptera) der Blockhalden des Berges Kamenec bei
Merboltice (Steinberg bei Mertendorf, NW Böhmen), pp. 159–174. In: Kubát K. (ed.),
Stony Debris Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201.
Chvátalová I. & Buchar J. (2002): Distribution and habitat of Talavera aperta, T. milleri and T.
thorelli in the Czech Republic (Araneae: Salticidae). Acta Soc. Zool. Bohem., 66: 3-11.
Janák J. (1992): Zajímavé nálezy drabčíků v Čechách (Coleoptera, Staphylinidae). Sborník
Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 18: 83-102.
Juřena D., Týr V. & Bezděk A. (2008): Příspěvek k faunistickému výzkumu listorohých
brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea) na území České republiky a Slovenska.
Klapalekiana, 44 (Suppl.): 17-176.
Kadlec T., Vrba P. & Konvička M. (2007): Autekologický výzkum okáče skalního (Chazara
briseis: Satyrinae) v Lounské části CHKO České středohoří – předběžné výsledky,
p. 13. In: Laštůvka Z. & Šefrová H. (eds.), II. Lepidopterologické kolokvium. Program
a sborník abstraktů. AF MZLU v Brně, 25. ledna 2007, 36 pp.
Kubát K. (ed.) (1987): Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém
středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp.
Kuncová J., Šutera V. & Vysoký V. (2001): Labe - Příroda dolního českého úseku řeky
na konci 20. století. Ústí nad Labem, 166 pp. + přílohy (nestr.).
Kůrka A. & Buchar J. (2010): Pavouci (Araneae) vrchu Oblík v Českém středohoří
(severozápadní Čechy). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 28: 71-106.
Ložek V. (1951): Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v Českém středohoří. Ochrana Přírody,
6: 46-47.
Ložek V. (1953): Několik poznámek o reservaci na Štěpánovském vrchu v Českém
středohoří. Ochrana Přírody, 8: 17-18.
Ložek V. (1954a): Malakozoologický výzkum reservace Boreč v Českém středohoří. Ochrana
Přírody, 9: 63-64.
Ložek V. (1955b): Měkkýši Kalvárie u Velkých Žernosek. Ochrana Přírody, 10: 117-118.
Ložek V. (1954c): Měkkýši Milešovky. Ochrana Přírody, 9: 123.
Ložek V. (1954d): Malakozoologické poměry reservace Radobýl u Litoměřic. Ochrana
Přírody, 9: 275.
Ložek V. (1954e): Měkkýši reservace Milá u Loun. Ochrana Přírody, 9: 310.
Ložek V. (1956): Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch. Ochrana Přírody, 11: 119.
Ložek V. (1958): Měkkýší reservace Čičov u Hořence na Lounsku. Ochrana Přírody, 13: 137
-138.
Ložek V. (1980): Malakologie, pp. 20-21, 44-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký
inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou
Přírodou, Litoměřice, 11: 1-59.
Matějů J., Hulová Š., Nová P., Cepáková E., Marhoul P. & Uhlíková J. (2010): Záchranný
program sysla obecného (Spermophilus citellus) v České republice. (Action plan for the
European Ground Squirrel (Spermophilus citellus) in the Czech Republic. PřFUK
v Praze, AOPK ČR, Praha, 80 pp.
Mlejnek R. & Krásenský P. (2005): Průzkum drabčíků (Staphylinidae) v jeskyních České
republiky. Ochrana Přírody, Praha, 60: 183. [Loupežnická jeskyně]
180
Moravec P. (1995): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) vrchu Raná v Českém
středohoří. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 17: 38-48.
Nová P. (2008): Příprava podkladů pro vytvoření katalogu lokalit potencionálně vhodných
pro sysla obecného na území Českého středohoří k repatriaci sysla obecného. Studie
PPK, AOPK ČR, Praha ,
Novák I. & Liška J. (eds.) (1997): Katalog motýlů (Lepidoptera) Čech. Klapalekiana, 33
(Suppl.): 1-159.
Pádr Z. & Tyrner P. (1992): Hymenoptera Aculeata a Symphyta na Písečném vrchu
v Českém středohoří. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 11-12 (1989-1990):
19-48.
Petrusková T., Osiejuk T.S. & Petrusek A. (2010): Geographic variation in songs of the tree
pipit (Anthus trivialis) at two spatial scales. The Auk, 127: 274-282. [Oblík]
Petrusková T., Osiejuk T.S., Linhart P. & Petrusek A. (2008): Structure and complexity
of perched and flight songs of the tree pipit (Anthus trivialis). Annales Zoologici Fennici,
45: 135-148. [Oblík]
Preisler J. & Lauterer P. (2003): Some new species of planthoppers and leafhoppers for the
Czech Republic and Slovakia (Hemiptera, Auchenorrhyncha). Beiträge zur
Zikadenkunde, 6: 53-56.
Pulpán J. & Táborský I. (1983): Střevlíkovití severozápadních Čech (Coleoptera, Carabidae).
Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 5: 1-65.
Růžička J. (1996): Brouci (Insecta: Coleoptera) sutí vrchu Plešivec (severní Čechy, CHKO
České středohoří). Klapalekiana, 32: 229-235.
Růžička J. (1999): Beetle communities (Insecta: Coleoptera) of rock debris on the Boreč hill
(Czech Republic: České středohoří mts). Acta Soc. Zool. Bohem., 63: 315-330.
Růžička J. (2000): Beetle communities (Insecta: Coleoptera) of rock debris on the Kamenec
hill (Czech Republic: České středohoří mts), pp. 175–182. In: Kubát K. (ed.), Stony
Debris Ecosystems. Acta Univ. Purkyn., Stud. Biol., 4: 1-201.
Růžička J. & Vávra J. (1993): Rozšíření a ekologie brouků rodu Choleva (Coleoptera:
Leiodidae: Cholevinae) na území Čech, Moravy a Slovenska. Klapalekiana, 29: 103
-130.
Růžička J. & Vávra J. (2003): A revision of the Choleva agilis species group (Coleoptera,
Leiodidae, Cholevinae), pp. 141-255. In: Cuccodoro G. & Leschen R.A.B. (eds.),
Systematics of Coleoptera: papers celebrating the retirement of Ivan Löbl. Memoirs
of Entomology, International, 17: v+955 pp.
Růžička V. (1989): Spider (Araneae) communities of rock debris on a typical hillside in the
České Středohoří Mts. (North Bohemia). Acta Entomol. Bohemoslov., 86: 419-431.
[Lovoš]
Růžička V., Boháč J., Syrovátka O. & Klimeš L. (1989): Bezobratlí kamenitých sutí
v severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Sborník Severočes.
Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 17: 25-36. [Bobří soutěska]
Řezáč M. (2009): Rozšíření a ochrana pavouků sklípkánků (Araneae: Atypus spp.) v České
republice. Příroda, Praha, 28: 3-43.
Řezáč M. & Kubcová L. (2002): Rozšíření pavouků (Araneae) čeledí Atypidae, Eresidae
a Titanoecidae v České republice. Klapalekiana, 38: 37-61.
Řezáč M., Řezáčová V. & Pekár S. (2007): The distribution of purse-web Atypus spiders
(Araneae: Mygalomorphae) in central Europe is constrained by microclimatic
continentality and soil compactness. Journal of Biogeography, 34: 1016-1027.
Sekerka L. (2007): Poznámky k rozšíření štítonošů (Coleoptera: Chrysomelidae: Cassidinae)
v Čechách. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 25: 87-96.
Schön K. (1992): Katalog druhů rodu Apion Herbst (Col., Curculionidae s.l.) sběrné oblasti
entomologického oddělení Okresního muzea v Mostě. Sborník Okr. Muz. v Mostě,
Řada Přírodov., 11-12 (1989-1990): 59-70.
Schülke M. (2009): Über Mycetoporus monticola Fowler und ähnliche mitteleuropäische
Arten (Coleoptera, Staphylinidae, Tachyporinae). 74. Beitrag zur Kenntnis der
Tachyporinen. Ent. Blätter 105: 1-18.
181
Skuhravá M. (1982): Bejlomorky severních a severozápadních Čech (Cecidomyiidae,
Diptera). Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 12: 120-144.
Strejček J. (1976): Příspěvek k poznání fauny brouků čeledí Chrysomelidae a Bruchidae
v Československu. Zprávy Čs. Společ. Entomol. při ČSAV, 12: 59-67.
Strejček J. (1976): Příspěvek k poznání fauny brouků čeledí Anthribidae a Curculionidae
v ČSSR. Zprávy Čs. Společ. Entomol. při ČSAV, 12: 119-138.
Strejček J. (1980): Entomologie. Výsledky dosavadního průzkumu brouků z čeledí
Chrysomelidae, Bruchidae, Urodonidae a Curculionidae, pp. 21-32, 44-47. In: Petříček
V. (ed.), Přírodovědecký inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně
u Litoměřic. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 11: 1-59.
Strejček J. (1987): Výsledky průzkumu brouků z čeledí Chrysomelidae s.l., Bruchidae,
Curculionidae s.l. a Carabidae na lokalitách Trabice a Kostelní vrch, pp. 75-97. In:
Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum lokality Trabice v Českém
středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1-125 pp.
Škoda R. & Moravec P. (2007): Nosatcovití brouci (Coleoptera: Curculionoidea) vrchu Raná
v Českém středohoří. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 25: 97-111.
Šmaha J. (1978): Některé charakteristiky avifauny lounské části Českého středohoří. Zprávy
a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 13: 57-67.
Štěpánová L., Holuša J. & Kuras T. (2010): Konec saranče německé v Čechách aneb je to
jinak? (poster), pp. 218-219. In: Bryja J. & Zasadil P. (eds.), Zoologické dny Praha
2010. Sborník abstraktů z konference 11.-12. února 2010. Ústav biologie obratlovců AV
ČR, Brno, 277 pp. [Košťálov]
Šumpich J., Žemlička M. & Dvořák I. (2013): Příspěvek k fauně motýlů (Lepidoptera)
severních Čech – I. Sborník Severočes. Muz., Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67-168.
[Oblík, Třtěnské stráně, Velký vrch]
Šutera V., Vondráček J. & Vysoký V. (1997): Ptáci okresu Ústí nad Labem. AOS Publishing,
Ústí n.L., 280 pp.
Táborský I. (1980): K rozšíření Coleopter z čeledí Silphidae a Catopidae v severozápadních
Čechách. Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 2: 33-51.
Táborský I. (1987): Coleoptera (vybrané čeledi) vrchu Trabice a jeho okolí (České
středohoří), pp. 99-105. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum
lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1125 pp.
Táborský I. (1993): K faunistice střevlíkovitých severozápadních Čech (Coleoptera,
Carabidae). Zprávy a Studie Reg. Muz. v Teplicích, 19: 37-40.
Táborský I. (1994): Nové a faunisticky pozoruhodné nálezy brouků ze severozápadních
Čech. 4. (Coleoptera). Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 15-16 (1993-1994):
29-35.
Táborský I. (1995): Histeroidea severozápadních Čech ze sbírek Okresního muzea v Mostě.
Sborník Okr. Muz. v Mostě, Řada Přírodov., 17: 49-52.
Tichý H. (1982): Obratlovci SPR Raná. Fauna Boh. Septentr., 7: 21-30.
Tichý H. (1988a): Chráněné druhy ornitofauny SPR Oblík. Fauna Boh. Septentr., 13: 33-36.
Tichý H. (1988b): Obratlovci SPR Oblík na Lounsku. Stipa, Ústí n.L., 10: 29-46.
Tyrner P. (1969): Dva vzácné nálezy brouků z čeledi chrobákovitých (Scarabaeidae)
v severních Čechách. Živa, 17: 183. [Milá]
Tyrner P. (1987): Výsledky faunistitického průzkumu akuleátních Hymenopter lokality Trabice
v Českém středohoří, pp. 55-67. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný
průzkum lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice
(Suppl.), 1-125 pp.
Vejvoda M. (1982): Netopýři okresu Ústí nad Labem. Fauna Boh. Septentr., 7: 31-36.
[Loupežnická jeskyně]
Veselý P., Resl K. & Těťál I. (2002): Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera:
Carabidae) z České republiky v letech 1997-2001 a doplněk údajů o sběrech
z předcházejícího období. Klapalekiana, 38: 85-109.
182
Veselý P. & Těťál I. (1998): Zajímavé nálezy střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae)
z Čech, Moravy a Slovenska v letech 1992-96 a doplněk údajů o sběrech
z předcházejícího období. Klapalekiana, 34: 99-131.
Vlček M. (1972): Obratlovci státní přírodní rezervace Sedlo v Českém středohoří. Vlastiv.
Sborník Litoměřicko, 9: 91-110.
Vlček M. (1975): Ochranářský průzkum obratlovců státní přírodní rezervace Francká hora
v Českém středohoří. Zprávy a Studie Krajského Muzea v Teplicích, 11: 29-42.
Vlček M. (1976a): Obratlovci státní přírodní rezervace Lovoš v Českém středohoří. Sborník
Severočes. Mus., Ser. Natur., Liberec, 8: 79-97.
Vlček M. (1976b): Obratlovci státní přírodní rezervace Borečský vrch v Českém středohoří.
Českoslov. Ochrana Prírody, Bratislava, 16: 339-353.
Vlček M. (1977): Společenstvo obratlovců v rezervacích Českého středohoří. Stipa, Ústí n.L.,
3: 59-108.
Vlček M. (1978): Obratlovci chráněného naleziště Radobýl v Českém středohoří. Vlastiv.
Sborník Litoměřicko, 14: 33-48.
Vlček M. (1980): Vertebratologie, pp. 32-47. In: Petříček V. (ed.), Přírodovědecký
inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou
Přírodou, Litoměřice, 11: 1-59.
Vlček M. (1980): Ochranářský průzkum suchozemských obratlovců státní přírodní rezervace
Košťálov v Českém středohoří. Vlastiv. Sborník Litoměřicko, 16: 151-176.
Vlček M. & Vondráček J. (1974): Vertebratologické poměry navržené státní přírodní
rezervace Kalvárie v Českém středohoří. Severočeskou Přírodou, Litoměřice, 5: 89
-110.
Vondráček J. (1985): Vertebratologický průzkum SPR Sluneční stráň v Českém středohoří.
Fauna Boh. Septentr., 10: 21-33.
Vorel A. (2010): Teoretický podklad pro zachování populace bobra evropského na Labi,
verze 1. ČZU Praha, KE FŽP.
Vostradovský J. (1992): Posouzení poměrů na Labi z hlediska rybářství a ichtyocenóz
ve vztahu k uvažované výstavbě VD Dolní Žleb a Malé Březno, manuskript Praha, 27
str.
Vostradovský J. (1995): Ichtyofauna řeky Labe a negativní vliv lidské činnosti – Sb. Labe
řeka současnosti a budoucnosti. Amici Decini: 73–78.
Vrabec V. (2002): Rozšíření druhu Meloe decorus (Coleoptera: Meloidae) v ČR, pp. 75-76.
In: Bryja J. & Zukal J. (eds.), Zoologické dny Brno 2002. Sborník abstraktů
z konference 14.-15. února 2002. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 191 pp.
Vrabec V. (2003): Rozšíření druhu Meloe rugosus (Coleoptera: Meloidae) v ČR, p. 101. In:
Bryja J. & Zukal J. (eds.), Zoologické dny Brno 2003. Sborník abstraktů z konference
13.-14. února 2003. Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 244 pp.
Vrba P., Kadlec T. & Konvička M. (2009): Přežije okáč skalní v České republice? Živa, 57:
30-33.
Vysoký V. (1982): Příspěvek k poznání Coleopter CHKO České středohoří. Fauna Boh.
Septentr., 7: 129-143.
Vysoký V. (1987): Poznámky k výskytu mravenců na naučné stezce Pod Vysokým Ostrým
(Hymenoptera: Formicidae). Fauna Boh. Septentr., 12: 103-106. [Sluneční stráň]
Vysoký V. (1987): Mravenci vrchů Trabice, Deblík a okolí Církvic (Hymenoptera,
Formicoidea), pp. 69-74. In: Kubát K. (ed.), Dokumentační přírodovědný průzkum
lokality Trabice v Českém středohoří. Severočeskou přírodou, Litoměřice (Suppl.), 1
-125 pp.
Vysoký V. (1989): Střevlíkovití okresu Ústí nad Labem (Coleoptera, Carabidae). Příroda
Ústecka, 2: 1-149.
Vysoký V. (1990): Mravenci vrchu Kalvárie a okolí (Hymenoptera, Formicoidea). Fauna Boh.
Septentr., 14-15: 41-45.
Vysoký V. (2007): Zástupci čeledí Agyrtidae, Silphidae a Leiodidae vyskytující se na území
Ústeckého kraje (Coleoptera). Fauna Boh. Septentr., Suppl.: 1-251 + (1).
183
Vysoký V. (2007): Doplněk k Supplementu z roku 2007. Fauna Boh. Septentr., 32: 123-138.
Vysoký V. & Šutera V. (2001): Mravenci severozápadních Čech (Hymenoptera: Formicidae).
Albis International, Ústí nad Labem, 211 pp.
Zacharda M. (1980): Soil mites of the family Rhagidiidae (Actinedida: Eupodoidea).
Morphology, systematics, ecology. Acta Univ. Carolinae, Biologica, 5-6 (1978): 489785.
Zacharda M., Gude M., Kraus S., Hauck Ch., Molenda R. & Růžička V. (2005): The Relic
Mite Rhagidia gelida (Acari, Rhagidiidae) as a Biological Cryoindicator of Periglacial
Microclimate in European Highland Screes. Arcric, Antarctic, and Alpine Research, 37:
402-408. [Kamenec, Plešivec]
Záruba P. (1994): Lepidopterofauna CHPP Košťálov. Ochrana přírody, Praha, 49: 271.
Zvarič B. (1974): Měkkýši Kalvárie a Venduly u Velkých Žernosek. Severočeskou Přírodou,
Litoměřice, 5: 69-71.
Žemlička M. (2011): Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů (Lepidoptera) v Národní
přírodní památce Bílé stráně v CHKO České středohoří. Sborník Severočes. Muz.,
Přírodní Vědy, Liberec, 29: 149-182.
Geologické publikace týkající se Českého středohoří
Cajz V. (2000): Proposal of lithostratigraphy for the České středohoří Mountains
volcanics.Věst. Čes. Geol. Úst., 75, 1: 7-16. Praha.
Cajz V., Kinský J., Chvátal P. (1996): České středohoří. Geologická a přírodovědná mapa
1:100 000. Český geologický ústav Praha.
Cajz V., Vokurka K., Balogh K., Lang M., Ulrych J. (1999): The České středohoří Mountains
Vulcanostratigraphy and Geochemistry. Geolines, 9, 21-28. Praha.
Demek J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Academia Praha.
Shrbený O., Valečka J. (1988): Terciérní vulkanosedimentární komplex jihozápadně
od Děčína. Zpr. geol. výzk. v r. 1985, 174 -176. ÚÚG Praha.
Ostatní publikace týkající se Českého středohoří
Hrdoušek, V. (et.) a kol (2003).: Oskeruše od A do Z, Obec Modrá v rámci Programu obnovy
venkova.
Jelíková K., Zatloukal V.(2001): Praktická příručka o tisu, Cortusa.
Roelke P., Bauer P., Franěk B., Hamerský R., Kinský J., Roelke Ch., Roelke A., Roelke K.,
Thalheim K. (2008): Wander- und Naturfuehrer Boehmisches Mittelgebirge, Dresden.
Tetera, V. (2003): Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin, Veselí nad
Moravou.
184
3.14. Práce s veřejností
Environmentální výchově, vzdělávání a osvětě v CHKO České středohoří je věnována
značná pozornost a tato činnost má již dlouhou tradici. S postupným vývojem možností
se postupně mění i formy činnosti, vzhledem k omezeným možnostem je intenzita EVVO
závislá mimo jiné i na aktivitě neziskového sektoru, především nevládních organizací.
Správa aktivně vykonává přímou osvětu, a to jak v terénu, ve vlastní informační
místnosti v sídle Správy či v objektech jiných subjektů. Hlavní formy využívané dosud
v EVVO byly následující:
Přednášková činnost – přednášky pro veřejnost poskytované příležitostně především v rámci
spolupráce s jinými subjekty – např. knihovna Litoměřice, klub důchodců.
Výukově informativní programy – pro školní mládež v informační místnosti, na školách
a v terénu.
Terénní odborné exkurze – pro veřejnost již tradiční „Soboty ve Středohoří“, na vyžádání
doprovod pro exkurze především studentů středních a vysokých škol.
Příležitostné akce – každoroční účast a spolupořadatelství akcí typu Den Země, Vítání
ptačího zpěvu, Netopýří noc, Den s LČR, vlastní stánek na Zemědělské výstavě v Děčíně,
Mladé Labe v Děčíně apod.
Publikační činnost – vydávání nepravidelného periodika Zpravodaje správy CHKO České
středohoří, vydání letáků – skládaček Chráněná krajinná oblast České středohoří, Geologie
CHKO České středohoří, Chcete stavět v CHKO České středohoří?, brožury Natura 2000
v CHKO České středohoří, České středohoří – průvodce po maloplošných chráněných
územích, tištěné průvodce k naučným stezkám NS Lovoš a NS Boreč; významný je i podíl
pracovníků Správy jako autorů publikací vydávaných jinými subjekty – např. kniha Orchideje
Českého středohoří nebo brožura Zárazy Českého středohoří; přispívání do periodik
vydávaných mimo SCHKO ČS.
Výstavy – stálá geologická expozice na zahradě sídla Správy v Litoměřicích, výstavní vitríny
v průjezdu a v informační místnosti v budově Správy. Příležitostné výstavy – pořádané
ve spolupráci s partnery, tradiční výstava krajových odrůd ovoce.
Informační tabule v terénu – všechna zvláště chráněná území jsou vybavena označením,
u některých jsou doplněny ještě dodatkové vysvětlující tabule. Stav dodatkových tabulí
vyžaduje u většiny revizi z hlediska modernizace prezentace a opravu.
Naučné stezky – Správa pečuje o provoz Naučných stezek NS Lovoš a NS Boreč. Dále je
na území CHKO několik významnějších naučných stezek – NS Březina, NS Luční potok,
NS Cesta přátelství, NS Bedřicha Smetany.
Naučná stezka Lovoš vede z Malých Žernosek Opárenským údolím okolo hradu Opárno
na vrchol Lovoše a Kybičky (Malého Lovoše). Hlavním cílem naučné stezky je seznámit
návštěvníky s pestrostí geologické stavby masívu Lovoše a Brány Čech, zajímavostmi tohoto
území z hlediska geomorfologického, přiblížit bohatost a rozmanitost přírodních stanovišť
a také upozornit na některé historické zajímavosti a dlouhodobé i dnešní hospodářské vlivy
člověka na zdejší krajinu. Délka trasy 9 km, 16 zastávek.
Naučná stezka Boreč je okružní naučnou stezkou na Borečský vrch, navštěvuje NPP
Borečský vrch a stejnojmennou EVL. Naučné panely představují veřejnosti předměty
ochrany – místní geologické zvláštnosti i ohroženou květenu. Délka trasy 3 km, 9 zastávek.
185
Naučná stezka Pod Vysokým Ostrým, Ústí nad Labem, Střekov – Ústí nad Labem, Brná.
Prochází okrajem přírodní rezervace Sluneční stráň, vynikající společenstvem skalních stepí.
Délka trasy 8 km, 16 zastávek přírodovědného a místopisného obsahu, za sněhu a náledí
ztížená dostupnost.
Naučná stezka Bedřicha Smetany, Obecní úřad Kamýk – zřícenina hradu Kamýk, délka trasy
0,6 km, 7 zastávek vlastivědného a přírodovědného obsahu, pro pěší, za sněhu a náledí
ztížená dostupnost. Provozovatel obec Kamýk.
Naučná stezka Luční potok, Zubrnice a nejbližší okolí, navazuje na Skanzen lidové
architektury a bydlení Zubrnice. Délka trasy 2,5 km, 12 zastávek přírodovědného
a vlastivědného obsahu, provozovatel Obec Zubrnice.
Cesta přátelství, Bořislav – Bílka – Černčice. 13 zastávek – umělecká sochařská díla
českých a německých autorů. Celoroční dostupnost pro pěší i cyklisty. Zřizovatel
a provozovatel Občanské sdružení Bílka a Obec Bořislav.
Naučná stezka Řepčice – Panna, východiště Řepčice, náves, cesta vede na vrch Panna
(vyhlídkové místo a bývalý hrad). Délka 2 km, pásové značení. 4 zastávky a tabule s texty
přírodovědného a místopisného obsahu. Zřizovatel a provozovatel Lesy ČR, s. p., lesní
správa Litoměřice.
Naučná stezka Březina – věnována společenským funkcím lesa. Výchozí i cílový bod je
u rybníků pod hradem Kostomlaty. Stezka vede přes činný sesuv, kolem Vysoké jedle
k Vojenskému rybníku, okolo PR Březina (rašeliniště) a zpět pod hrad Kostomlaty. Délka 7
km, klasické značení, 8 zastávek, tabule s texty přírodovědného, místopisného a lesnického
obsahu. Zřizovatel a provozovatel Lesy ČR, s. p., lesní správa Litoměřice.
Připravována je geologická naučná stezka mezi Litoměřicemi a obcí Kamýk, jejím
zřizovatelem a budoucím provozovatelem je Destinační agentura České středohoří.
V posledním období vznikla i řada projektů lokálního charakteru, které jsou charakteru
naučných stezek, Správa v případě, že je požádána o součinnost, poskytuje odbornou
pomoc při zpracování textů informačních tabulí.
Internetové stránky – internetové stránky se staly nejdostupnějším zdrojem informací,
v rámci nového redakčního systému byl aktualizován jednorázově celý obsah stránek, nyní
jsou stránky aktualizovány průběžně. Správa poskytuje informace i pro webové stránky
patrnerů, se kterými spolupracuje – například www.ceskestredori.cz.
Propagační činnost – návštěvníci především akcí jsou motivováni drobnými propagačními
předměty souvisejícími s osvětovými informacemi a zvyšujícími motivaci zájmu o ochranu
přírody.
Spolupráce s partnery – mezi hlavní partnery v oblasti EVVO patří Sever Litoměřice o. p. s.,
ČSOP ZO Launensia, ČSOP ZO Litoměřice, ČSOP ZO Děčínsko, Česká společnost
ornitologická, Knihovna Litoměřice. Při práci s veřejností dále spolupracuje Správa s Klubem
Českých turistů, s Informačními centry měst Louny, Děčín, Litoměřice, Česká kamenice,
Informační centrum Panská skála.
EVVO v rámci projektu programu LIFE+ – aktivity EVVO jsou vedle praktické péče jednou
z významných aktivit projektu. V rámci projektu zaměřeného na ochranu stepí v lounské části
Českého středohoří probíhají následující aktivity EVVO: semináře s vlastníky půdy,
zemědělskými subjekty a samosprávami, výstavy pro veřejnost, instalace informačních
panelů, akce pro veřejnost – Slavnosti stepí.
186
Spolupráce se školami – v rámci studentské praxe absolvují studenti na Správě CHKO
pravidelně stáže, při kterých jsou seznámeni s činností Správy CHKO a rovněž se aktivně
zapojují do činností EVVO. Nejčastěji se jedná o studenty Univerzity JEP Ústí nad Labem,
Univerzity Karlovy Praha, České zemědělské univerzity Praha, střední odborné školy Schola
Humanitas Litvínov.
Spolupráce s médii – vydávány jsou příležitostně tiskové zprávy a poskytovány informace,
rozhovory a články, především místním novinářům.
Stráž přírody – činnost stráže přírody v oblasti EVVO je jednou z jejích hlavních aktivit. Stráž
má celkem 24 strážců a 3 zpravodaje. Strážci a zpravodajové působí osvětově přímo
v terénu při svých pravidelných obchůzkách nebo při společných akcích – strážci se účastní
pravidelného jarního úklidu v okolí Milešovky nebo svoji činnost představují veřejnosti při
akcích jako je Den stráže. Pravidelně dvakrát ročně probíhá setkání stráže na Správě
CHKO, kde je vyhodnocována činnost a jsou poskytovány informace aktuálního
a metodického charakteru. Strážci využívají elektronických hlášenek, které posílají přes
svoje internetové stránky a pověřený pracovník Správy je vyhodnocuje a zpracovává.
V r. 2012 byl založen oddíl mladých ochránců přírody registrován pod ČSOP 37/02
Litoměřice, který pracuje podle metodiky JUNIOR RANGER PROJECT pod záštitou
EUROPARC FEDERATION a byl vytvořen pro výchovu nových strážců CHKO Českého
středohoří. Cílem je také rozvíjet spolupráci správy CHKO České středohoří a oddílu
mladých strážců.
187
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny
4.1. Lesní hospodářství
Vliv člověka na lesy Českého středohoří je odhadován od starší doby kamenné. S rozvojem
osídlování krajiny došlo již od 13. stol. k zasahování člověka do lesních porostů. Lesy byly
postupně vytlačovány z nižších lokalit přístupných pro zemědělské účely, ale byly trvale
vytlačeny i z hůře přístupných teplých strání, kde se velmi brzy začaly zakládat ovocné sady
a vinice. Každá terénně přístupná plocha při okrajích a místy i uvnitř lesních komplexů byla
klučena a využívána hlavně pro pastvu dobytka. Tyto enklávy se teprve v 19.století začaly
znovu postupně přirozenou obnovou i umělým zalesňováním trvale navracet lesu. V celé
oblasti převažovalo do té doby především zemědělské obhospodařování, až později dochází
v nepřístupných polohách ke spontánnímu přirozenému zalesňování (strmé úbočí labského
údolí, údolí Ploučnice, údolí potoků – Luční p., Bobří p. centrální část Milešovského
středohoří). V blízkosti sídel se v závislosti na způsobu obživy projevuje potřeba dřeva
– v zemědělství pro vinařství, chmelařství, ovocnářství a pro výrobu nářádí (především v jižní
a jihovýchodní části oblasti, ale i v širších údolích drobných toků (Zubrnicko, Třebušínsko,
Kravařsko), v průmyslu pro potřeby dolů (např. těžba rud u Roztok), skláren (okolí České
Kamenice a Nového Boru). V labském údolí bylo těženo dřevo pro stavbu lodí. Dřevo bylo
rovněž hojně používáno ve stavebnictví a jako palivo.
S rozvojem těžby hnědého uhlí v podkrušnohorské pánvi (1830–1850) se změnila
poptávka po sortimentech dřeva – výdřeva v dolech (především smrk a borovice) a stavba
tratí (stavební smrk, tvrdé listnáče na pražce) – způsobila změnu v hospodaření v lesích.
Započal převod nízkých a středních lesů na lesy vysoké. Předržené dubové pařeziny
se vyskytují dodnes na celém území CHKO České středohoří.
Poptávka po jehličnatém, především smrkovém, dřevu vedla k zásadní změně druhové
skladby již od počátku 19.století. Stejnověké smrkové porosty později podléhají kalamitám
(Milešovsko, Kostomlatsko, Dlouhý vrch u Litoměřic, komplex Sedla u Liběšic).
V CHKO České středohoří nejsou lesní porosty, které by bylo možné charakterizovat
jako lesy původní (pralesy). Pouze ve fragmentech se nacházejí lesní porosty, které dle vyhl.
64/2011 Sb. splňují kritéria pro zařazení do stupně přírozenosti „přírodní“ (např. bučiny
v údolí Labe – Těchlovicko – PP Stříbrný roh, Velkobřezensko, Povrly, Milešovsko – NPR
Milešovka, PR Březina, či suťové lesy na příkrých srázech v údolí Labe – např. Průčelská
rokle, na strmých svazích - např. NPR Sedlo, NPP Boreč, svahy náhorní plošiny Březina,
údolí Bobřího potoka, PR Kamenná hůra, PP Plešivec, PR Lipská hora).
Mezi porosty stupně „přírodě blízké“ lze zařadit především veškeré dubohabřiny
Českého středohoří v jižní a jihozápadní části CHKO.
4.1.1. Vlastnictví lesů
V Českém středohoří převažují lesy ve vlastnictví státu (65 %), následuje vlastnictví obcí
a měst (20 %). Péči o lesy ve vlastnictví státu zajišťuje státní podnik Lesy České republiky
prostřednictvím místně příslušných organizačních jednotek, kterými jsou krajská ředitelství
Lesů ČR (KŘ LČR) a v rámci nich lesní správy (LS): KŘ LČR Liberec (LS Česká Lípa), KŘ
LČR Teplice (LS Děčín, LS Litoměřice, LS Litvínov, LS Rumburk, LS Žatec). Největší plochu
má ve správě LS Litoměřice (jižní hranici tvoří hranice CHKO České středohoří, pokračuje
po silnici Louny – Raná – Břvany, dále k řece Bílině a po ní do Ústí nad Labem, po řece Labi
do Malého Března a dále na Zubrnice, Verneřice do Kravař). LS Děčín spravuje lesní porosty
severně od území LS Litoměřice s výjmkou komplexu u Strážek (LS Litvínov), komplexu
u Nového Oldřichova (LS Rumburk), a východní části Českého středohoří (zhruba po hranici
Kamenický Šenov – Žandov – Stvolínky) spravuje LS Česká Lípa) LS Žatec v rámci CHKO
spravuje lesy v komplexu Lenešický chlum.
Organizační jednotky LČR, s.p. spravují pozemky v následujících maloplošných ZCHÚ:
LS Litoměřice:NPR Lovoš, NPR Milešovka, NPR Sedlo, NPP Borečský vrch, NPP Janský
vrch, PR Březina, PR Kalvárie, PR Lipská hora, PP Babinské louky, PP Bobří soutěska,
188
PP Loupežnická jeskyně, PP Lužické šipáky, PP Magnetovec – skalní hřib, PP Plešivec,
PP Třetěnské stráně
LS Děčín: NPP Březinské tisy, PR Bohyňská lada, PR Kamenná hůra, PR Kozí vrch,
PR Vrabinec, PP Divoká rokle, PP Jílovské tisy, PP Stříbrný roh.
Lesní porosty vlastní v CHKO také následující města a obce (s vyznačením MZCHÚ):
Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, Děčín (NPP Březinské tisy, PR Bohyňská lada),
Dobkovice, Dobrná, Horní Libchava, Heřmanov, Hlinná, Homole u Panny, Horní Police,
Horní Habartice, Hrobčice, Chuderov, Jílové u Děčína (PP Jílovské tisy), Kamenický Šenov,
Kozly u České Lípy, Kozly u Loun, Kravaře v Čechách, Levín, Libouchec, Litoměřice,
Lovečkovice, Ludvíkovice, Malá Veleň, Malšovice, Markvartice, Most (PP Kuzov),
Ploskovice, Povrly, Raná, Skalice u České Lípy, Starý Šachov (PR Kamenná hůra),
Stružnice, Těchlovice (PR Vrabinec), Třebenice (PR Lipská hora), Třebušín, Ústí nad Labem
(NPP Vrkoč), Úštěk, Valkeřice, Velemín, Verneřice, Veselé, Žandov.
Majetky jednotlivých obcí a měst se pohybují obvykle v desítkách ha.
Právnické osoby: Lesy Sever s.r.o. (PR Hradišťanská louka, PP Štěpánovská hora), Lesy
Martina Lobkowicze (PR Sluneční stráň), Fine Dream, AOPK ČR (NPR Oblík).
Fyzické osoby zařazené do LHO - zařizovací obvod Bílina, Česká Lípa, Děčín, Louny
(PP Třtěnské stráně), Lovosice (PP Košťálov), Litoměřice, Most (PR Milá), Nový Bor,
Telnice, Ústí nad Labem.
Mapa s vyznačením vlastnictví lesů tvoří přílohu č. 6.
4.1.2. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách
V I. zóně jsou zařazeny lesní porosty:
a) porosty přirozené a porosty blízké přirozenému stavu (tzn. různověké, s vyvinutými
etážemi atd.), v CHKO České středohoří pouze fragmenty v MZCHÚ
b) porosty s vyhovující dřevinnou skladbou nebo porosty s dřevinnou skladbou, která se jen
minimálně odlišuje od skladby přirozené (stačí hospodářským zásahem vyloučit nepůvodní
dřeviny), ale ve kterých se běžně hospodařilo. Cílem je tyto porosty převést postupně
na porosty různověké a víceetážové s optimální dřevinnou skladbou pomocí citlivé výchovy
a poté minimalizovat zásahy člověka (udržení vhodné skladby přirozenou obnovou),
případně ponechat vybrané části (např. v MZCHÚ) samovolnému vývoji.
c) porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou (tzn. monokultury nepůvodních jehličnanů,
případně porosty se zanedbatelným zastoupením listnatých dřevin), které by se měly
postupně přeměnit na porosty s přirozenou dřevinnou skladbou.
Ve II. zóně jsou zařazeny lesní porosty:
a) porosty s vyhovující dřevinnou skladbou nebo porosty s dřevinnou skladbou, která se jen
minimálně odlišuje od skladby přirozené (stačí hospodářským zásahem vyloučit nepůvodní
dřeviny), ale ve kterých se běžně hospodařilo.
b) porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou (tzn. monokultury jehličnanů na nepůvodních
stanovištích, případně porosty se zanedbatelným zastoupením listnatých dřevin), které by
se měly postupně přeměnit na porosty s přirozenou dřevinnou skladbou.
Lesní porosty ve III. a IV. zóně:
Třetí zóna zahrnuje přechodová území mezi přírodní krajinou a krajinou intenzivně
zemědělsky využívanou, příp. ochranářsky méně hodnotné celky s vyšším podílem porostů
s nevyhovující dřevinnou skladbou. Zastoupeny jsou hospodářsky využívané lesy
v rozlehlých zemědělských komplexech, lesy na svazích údolí Labe, Ploučnice a Bíliny, lesy
v severní části CHKO. Ve IV. zóně se obvykle jedná v zemědělsky obhospodařované krajině
o menší lesy různorodého složení.
Výměra lesních pozemků v jednotlivých zónach je uvedena v tabulce č. 13.
189
4.1.3. Členění lesů podle PLO a kategorií lesa
Naprostá většina CHKO České středohoří patří do lesní oblasti "5 - České středohoří" (99,9
%), minimální části pak do lesních oblastí "17 – Polabí" v oblasti u Lovosic (bez PUPFL)
a v oblasti Třtěnských strání (0,08 %) a "18 - Severočeská pískovcová plošina a Český ráj"
v oblasti u Kravař v Čechách (0,02 %). Lesnatost oblasti činí 26,5 %.
Kategorie lesa
Les hospodářský:
Celková výměra činí 18324,98 ha, t.j 59,03 % lesů CHKO.
Les ochranný:
subkategorie 21a – § 7 odst. 1a - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích
Jedná se lesní porosty prudkých a velmi prudkých erozních svazích. V této kategorii jsou
rovněž NPP Borečský vrch, Janský vrch a Vrkoč.
Celková výměra činí 4786,32 ha, t.j 15,42 %
Les zvláštního určení:
subkategorie 31a – § 8 odst. 1a – lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů
I. stupně
Celková výměra činí 116,51 ha, t.j 0,38%
subkategorie 31b – § 8 odst. 1b – lesy v ochranných pásmech zdrojů léčivých a minerálních
vod
Celková výměra činí 65,35 ha, t.j 0,21%
subkategorie 31c – § 8 odst. 1c – lesy na území národních parků a národních přírodních
rezervací
Jedná o porosty v jednotlivých národních přírodních rezervacích Lovoš, Milešovka, Oblík
a Sedlo
Celková výměra činí 65,36 ha, t.j 0,21 %
subkategorie 32a – § 8 odst. 2a – lesy v I. zónách CHKO a lesy v přírodních rezervacích
a přírodních památkách
Jedná o porosty v segmetech I. zóny CHKO České středohoří a v jednotlivých přírodních
rezervacích (Bohyňská lada, Březina, Hradišťanská louka, Kalvárie, Kamenná hůra, Kozí
vrch, Lipská hora, Milá, Vrabinec) a přírodních památkách (Babinské louky, Bobří soutěska,
Divoká rokle, Jílovské tisy, Košťálov, Kuzov, Loupežnická jeskyně, Lužické šipáky,
Magnetovec – skalní hřib, Plešivec, Stříbrný roh, Štěpánovská hora, Třtěnské stráně).
Celková výměra činí 1265,24 ha, t.j 4,08 %
subkategorie 32e – § 8 odst. 2e – lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou,
klimatickou nebo krajinotvornou
Jedná se o např. porosty na prudších svazích s možností sesuvů či NPP Březinské tisy
Celková výměra činí 6111,78 ha, t.j 19,69 %
subkategorie 32f – § 8 odst. 2f – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti
Do této kategorie byla zařazena GZ Fráž
Celková výměra činí 320,30 ha, t.j 1,03 %
Lesní porosty v oboře Chrastná u Třebenic jsou zařazeny do lesů hospodářských, vlastník
nepožádal o změnu kategorizace.
190
Přestože převládá kategorie lesa hospodářského, významný podíl mají i lesy ochranné
a z lesů zvláštního určení lesy s funkcí půdoochrannou, což je dáno zejména geomorfologií
a charakterem půd.
Tabulka č. 12: Překryv subkategorií lesa zvláštního určení
Překryvy kategorií
lesa
31b/32a/32e
31b/32e
31c/32a/32e
32a/32e
32f/31a
32f/32e
31a/32a
31b/32a
31c/32a
32f/31a/32e
Výměra
(ha)
4,55
2,39
21,3
1049,46
2,79
75,25
7,81
25,96
4,55
11,63
Mapa s vyznačením kategorií lesa tvoří přílohu č. 7.
4.1.4. Zastoupení SLT v CHKO
Stanovištně jsou lesy v CHKO České středohoří velmi pestré a tato pestrost je dána jak
značnými rozdíly klimatických podmínek, tak různorodým geologickým podložím. Rozdílnost
klimatických podmínek je dána značným rozpětím nadmořských výšek od 130 m n.m. (Labe
u Děčína) po 837 m n.m. (Milešovka) a teplotním a srážkovým gradientem ve směru
jihozápad-severovýchod, kdy směrem na severovýchod se postupně zvyšují srážky a klesají
průměrné teploty (v závislosti na nadm. výšce). Rozdíly v průměrných ročních teplotách
a srážkách jsou mezi jednotlivými částmi CHKO značné (např. průměrná roční teplota v okolí
Loun a Ústí n. Lab. 9 °C, Milešovka 5,1 °C, Lounsko kolem 450 mm srážek, okolí České
Kamenice kolem 800 mm srážek). V rámci klimatických podmínek se dále uplatňují mezo
- a mikroklimatické rozdíly v závislosti na expozicích a sklonech.
Z geologického hlediska je České středohoří oblastí se složitou geologickou stavbou,
která významným způsobem ovlivňuje vývoj živé přírody. Třetihorní sopečné vyvřeliny, které
mají největší zastoupení a významně se podílejí na charakteristickém reliéfu, mají různé
složení, většinou se jedná o čediče, znělce a trachyty. Většinou jsou tyto horniny neutrální až
bazické. Sopečné vyvřeliny mají sice různou rychlost zvětrávání (v závislosti na textuře,
struktuře a chemismu), většinou však na nich vznikají půdy minerálně poměrně bohaté
s různým obsahem skeletu. Kromě třetihorních vyvřelin se v oblasti v menší míře uplatňují
i starohorní přeměněné horniny náležící krušnohorskému krystaliniku či křídové sedimenty.
Soubory lesních typů (dané vegetačním stupněm a edafickou kategorií) jsou dále
podrobněji rozlišeny na jednotlivé lesní typy. Za účelem zjednodušení hospodaření jsou
naopak slučováním SLT s podobnými podmínkami a obdobným způsobem obhospodařování
vytvářeny hospodářské soubory, pro něž se sestavují rámcové směrnice hospodaření.
Zastoupení SLT v CHKO České středohoří je zpracováno podle vrstvy typologie
poskytnuté z ÚHÚL dle stavu v roce 2012. Rozdíl v celkové výměře lesů mezi OPRL a LHP
(+LHO) je způsoben tím, že v OPRL jsou typologicky zařazeny i některé plochy, které LHP/
LHO hodnotí jako bezlesí, naopak v LHP/LHO mohlo dojít k novému zařazení pozemků
do PUPFL.
191
Vegetační stupňovitost
V CHKO České středohoří se vyskytují stanoviště od 1. LVS do 5. LVS. Výskyt lesních
vegetačních stupňů v CHKO:
0 - bory
200 ha (0,7 %)
1 – dubový
1730 ha (5,7 %)
2 - bukodubový
8440 ha (28,0 %)
3 - dubobukový
16010 ha (53,2 %)
4 – bukový
2610 ha (8,7 %)
5 – jedlobukový
1110 ha ( 3,7 %).
.
Nejběžnějším lesním vegetačním stupněm jsou stupně dubobukový a bukodubový, které
se vyskytují na stanovištích všech expozic a všech podloží. Lesní vegetační stupeň dubový
se vyskytuje také běžně, častěji v teplé jihozápadní části CHKO a dále v nižších polohách
a na slunných expozicích. Bukový LVS vegetační stupeň se vyskytuje rozptýleně ve stinných
polohách, větší zastoupení má v severovýchodní části CHKO. LVS jedlobukový se vyskytuje
hlavně ve vyšších plohách na severovýchodě oblasti. LVS 0-bory se vyskytuje pouze
na malých plochách na kyselých substrátech.
Zastoupení edafických kategorií je pestré. Nejčastěji se vyskytují edafické kategorie živné
řady (66,5 %), zejména B, S, H a C a edafické kategorie humusem obohacené řady D, A a J
(17,3 %). Kyselá řada je zastoupena výrazně méně (6,7 %) zejména na výchozech kyselých
hornin a štěrkopískových říčních terasách. Výrazné a pro oblast typické je i zastoupení
extrémní řady (2,2 %), zejména stanovišť zakrslých a xerotermních. Malý podíl mají v CHKO
řada oglejená, podmáčená a rašelinná.
Nejběžněji se vyskytují SLT 3B, 3S, 2B a 2C, které mají zastoupení vyšší než 5% a
dohromady tvoří cca 41 % oblasti. Zastoupení větší než 3 % mají ještě SLT 3H, 3C, 3D, 3A,
4B a 2H a zastoupení vyšší než 1% pak dalších 13 SLT (většinou živné a obohacené řady).
Tabulka č. 13: Zastoupení SLT celkově v rámci CHKO a v jednotlivých zónách
SLT
0K
0M
0N
0Z
1A
1B
1C
1D
1G
1H
1J
1K
1N
1S
1T
1X
1Z
2A
2B
2C
2D
2H
2I
I
7,52
21,20
182,80
79,23
36,42
2,32
15,71
50,77
2,34
0,39
38,92
51,13
181,68
337,27
167,63
203,13
209,27
22,50
Zóna CHKO
III
II
74,02
39,31
5,51
12,20
1,56
0,61
3,03
54,27
18,84 177,33
24,60 181,95
15,72
1,52
6,09
6,20
8,22
0,46
48,09
34,28
17,27
13,26
141,10 145,00
1325,57 1059,28
813,11 379,86
416,51 219,63
372,15 241,46
32,12
78,17
192
IV
57,94
0,17
0,24
0,08
28,70
226,27
182,18
26,21
0,36
27,26
32,49
18,01
6,72
5,99
6,65
46,49
28,78
37,94
202,98
200,49
52,22
81,29
35,19
Celkem
ha
178,78
5,68
12,44
2,25
107,21
605,23
467,95
78,35
10,29
27,26
62,62
68,78
9,06
6,38
7,11
167,78
110,44
505,73
2925,09
1561,09
891,50
904,17
167,98
Celkem
%
0,58
0,02
0,04
0,01
0,35
1,95
1,51
0,25
0,03
0,09
0,20
0,22
0,03
0,02
0,02
0,54
0,36
1,63
9,42
5,03
2,87
2,91
0,54
2K
20,97
67,65
97,14
19,80
205,56
2L
7,73
7,73
2N
44,81
46,20
6,17
3,98
101,16
2S
221,97
403,38 143,71
92,08
861,14
2V
31,34
56,37
71,40
4,55
163,67
2Z
60,00
66,21
13,06
8,55
147,82
3A
217,02
271,03 523,33
32,26 1043,64
3B
790,78 2034,09 1360,68 105,89 4291,44
3C
150,67
587,24 374,23
49,61 1161,75
3D
398,94
423,44 206,33
99,54 1128,25
3H
268,33
239,15 757,50 159,29 1424,27
3I
42,39
154,82 228,76
1,30
427,27
3J
213,95
220,00 183,44
14,54
631,93
3K
109,57
308,25 106,66
6,26
530,75
3L
16,53
50,42 103,40
79,73
250,08
3N
85,07
71,95
41,41
4,76
203,19
3O
34,94
99,72 230,32
8,21
373,18
3S
508,74 1513,38 1445,07 183,92 3651,11
3U
14,49
115,24 156,97
34,97
321,67
3V
88,42
27,77 179,98
66,05
362,22
3Y
16,78
24,85
30,73
4,09
76,46
3Z
46,14
49,06
27,87
8,13
131,21
4A
46,96
167,96
44,10
6,69
265,71
4B
144,96
655,48 173,07
0,12
973,63
4C
2,97
78,10
1,93
83,00
4D
27,57
92,80
1,16
0,11
121,63
4G
9,38
6,96
8,93
1,34
26,61
4H
320,04
14,33
41,07
375,44
4K
34,56
3,72
1,65
39,93
4N
13,29
38,86
0,02
52,18
4O
28,34 114,99
78,50
221,83
4P
2,75
0,55
0,01
3,31
4Q
0,01
9,20
9,21
4R
0,76
0,76
4S
139,44
178,52
27,18
13,95
359,09
4V
1,78
62,06
9,14
1,30
74,28
4Y
6,95
6,95
4Z
0,33
0,33
5A
4,97
21,65
88,67
2,09
117,38
5B
73,46
144,44
13,16
1,21
232,28
5D
30,66
44,76
2,31
77,73
5G
12,56
2,94
1,07
16,58
5H
9,92
11,89
11,15
32,96
5J
7,09
116,48
38,38
1,69
163,65
5N
3,41
10,47
13,88
5O
26,62
0,03
0,03
26,69
5S
16,40
52,67
1,27
13,52
83,86
5U
47,25
141,92
65,13
17,54
271,85
5V
2,09
21,87
38,80
1,11
63,88
5Y
3,34
0,63
3,96
5Z
4,01
1,10
1,68
6,80
neklasifikováno 147,36
326,73 313,35 149,74
937,18
Celkový součet 6027,76 12433,93 9964,32 2615,20 31041,21
193
0,66
0,02
0,33
2,77
0,53
0,48
3,36
13,82
3,74
3,63
4,59
1,38
2,04
1,71
0,81
0,65
1,20
11,76
1,04
1,17
0,25
0,42
0,86
3,14
0,27
0,39
0,09
1,21
0,13
0,17
0,71
0,01
0,03
0,00
1,16
0,24
0,02
0,00
0,38
0,75
0,25
0,05
0,11
0,53
0,04
0,09
0,27
0,88
0,21
0,01
0,02
3,02
100,00
4.1.5. Věková struktura
Věková skladba současných porostů se velmi liší od normálního zastoupení věkových
stupňů. Z tabulky je patrný nedostatek mladých věkových stupňů, který je výrazný v 6.
věkovém stupni. Obdobný nedostatek je i v nejstarších věkových stupních od 13. věkového
stupně výše. Naopak výrazně nadnormální jsou střední věkové stupně (8. až 10.), které tvoří
46 % celkové porostní plochy oblasti. Právě v těchto věkových stupních je soustředěno
nejvíce jehličnanů - zde je poměr jehličnatých k listnatým téměř vyrovnaný, kdežto
v ostatních věkových stupních výrazně převažují listnáče. Vysoce nadnormální rozloha 8. až
10. věkového stupně je způsobena jednak úhynem lesních porostů suchem a vedrem
v letech 1901 až 1911, ale pak především rozsáhlými holožíry mnišky ve 20. letech minulého
století. Zalesňování těchto holin se realizovalo převážně smrkem. V současné době probíhá
obnova takto založených porostů převážně listnáči (BK, DB).
Tabulka č. 14: Zastoupení věkových stupňů (dle LHP a LHO)
normální
zastoupení
Věkový
dle OPRL
stupeň
ha
%
%
0
195,25
0,66
0,84
1
1674,63
5,65
7,57
2
1693,14
5,71
8,41
3
1755,89
5,93
8,41
4
1461,83
4,93
8,41
5
1606,4
5,42
8,41
6
959,87
3,24
8,41
7
1953,48
6,59
8,27
8
6956,68
23,48
7,86
9
3943,41
13,31
7,27
10
2616,17
8,83
6,23
11
1580,78
5,34
5,00
12
1335,85
4,51
3,82
13
774,3
2,61
3,27
14
545,17
1,84
2,85
15
283,68
0,96
2,48
16
152,89
0,52
1,70
17
137,85
0,47
0,80
100
Celkem
29627,27
100
4.1.6. Zastoupení dřevin
Pro České středohoří je charakteristická široká škála vyskytujících se dřevin. V Českém
středohoří jsou nejrozšířenějšími dřevinami smrk ztepilý a duby (letní, zimní, částečně šipák),
následují bříza, jasan a buk. Kromě častého zastoupení původních listnáčů (dub, buk), jsou
hojně zastoupeny smrkové porosty. Čisté porosty smrku zaujímají 7,7 % plochy PLO,
porosty s dominantním smrkem (t.j. porosty s jeho 71 - 90 % zastoupením) 9,2 % plochy,
porosty s majoritním zastoupením smrku (t.j. 51 - 70 %) 4,0 % plochy oblasti. Čisté dubové
porosty zaujímají 7,0 % PLO 5, porosty v nichž je dub dominantní a majoritní (51 - 90 %) 9,4
% oblasti. Čisté bukové porosty zaujímají 1,3 % plochy oblasti, porosty s dominantním a
majoritním zastoupením buku 1,3 % PLO 5. Časté jsou různé nesourodé směsi dřevin.
Pěstebně nepříznivé jsou jaseniny se zastoupením jasanu > 70 %, tento typ porostů zaujímá
194
1 % lesů Českého středohoří. Modřínové porosty se zastoupením modřínu nad 70 %
v porostě zaujímají 0,5 % plochy PLO 5; i tyto porosty jsou z hlediska OP nevhodné.
S m r k z t e p i l ý je na území zastoupen 25,17 %, z toho nejvýrazněji je ve východní části
PLO, v Litoměřickém středohoří (LHC Děčín - část Těchlovice, LHC Litoměřice, LHC Česká
Lípa, LHC Rumburk - část Rybniště), kde má zastoupení 37,9% a zaujímá zde 72% smrku
celé oblasti. Nejnižší zastoupení má v Ústeckém středohoří (LHC Sněžník - část Povrly,
východní část LHC Litvínov) - 16,4 % a na celkové ploše smrku se podílí jen 5,1 %.
Průměrná bonita smrku je AVB 25,1 (= RVB 4,5) a průměrný věk 68 let. Nejvýrazněji je
smrk zastoupen v „mniškovém“ 7. věkovém stupni /35 % své plochy/, dále v 8. a 9. věkových
stupních (20 a 14 %) - tedy téměř 70 % smrku je soustředěno do těchto 3 věkových stupňů.
Smrk je v porostní skladbě nejčastěji jako čistá nebo dominantní dřevina (tj. zastoupení
v porostních typech více než 70 %), a to na 63 % své celkové plochy. Majoritní zastoupení
(od 51 do 70 % v porostní směsi) má na 14 % své plochy. Příměs smrku tvoří nejčastěji
modřín, méně buk, dub, jasan, bříza a olše. V oblasti je poměrně řídká příměs borovice
ve smrku. Daleko nejvýrazněji je smrk zastoupen v cílovém hospodářském souboru 45
(živná stanoviště středních poloh), mnohem menší plochu zaujímá v HS 55, 25, 43 a 41.
V přirozené skladbě má nepatrné zastoupení.
D u b l e t n í a d u b z i m n í je v Českém středohoří zastoupen velmi výrazně - 24,09 %,
a to hlavně v západní části v Milešovském středohoří (LHC Lovosice, západní část LHC
Litvínov), kde je přes 50% jeho zastoupení v PLO 5. Jeho průměrná bonita AVB je 20,3
(=RVB 5), průměrný věk 75 let. Převážně je v nejvíce zastoupeném 7. věkovém stupni
(22 %), ale poměrně výrazně i v 8. až 11. věkovém stupni (8 až 14 %).
Na území LO roste na nejrůznějších stanovištích – od exponovaných HS 21 až po živná
stanoviště HS 25 (zde je nejčastější) a HS 45. Tomu odpovídá i jeho kvalita - od málo
kvalitních porostů charakteru předržených pařezin až po poměrně kvalitní tyčoviny
až kmenoviny na příznivějších stanovištích. Čisté a dominantní porosty (nad 70 %
zastoupení v porostech) má na 11% své plochy, majoritní zastoupení (51 - 70 %) má na 4,5
% své plochy. V ostatních případech, jichž je nejvíce, roste převážně ve skupinovitých nebo i
jednotlivých směsích - nejčastěji s jasanem, bukem, javory, lípou. Méně časté jsou v dubu
příměsi jehličnanů a zde je jeho přibližně stejné zastoupení ve smrku, borovici a modřínu.
Dub je v přirozené skladbě plošně zastoupen o 48 % více, než je jeho současný stav.
B ř í z a b r a d a v i č n a t á je třetí nejvíce zastoupenou dřevinou v PLO 5, a to na 6,53 %
celkové plochy. Je prakticky rovnoměrně přimíšena po celém území na různých stanovištích.
Její bonita se pohybuje podle růstových podmínek od RVB 2 do 3 (průměrná AVB je 21,2),
střední věk je 45 let, ale tvoří 2 vrcholy - nejčastější je v 7. věkovém stupni (26 % svého
zastoupení) a pak i ve 2. věkovém stupni (19 %). Pokud ve 2. věkovém stupni neroste
na extrémních stanovištích, její výrazný podíl zde je spíše následkem nedostatečné
výchovné péče. Současné zastoupení břízy v PLO 5 je výrazně vyšší než ve skladbě
přirozené.
J a s a n z t e p i l ý má v PLO velmi výrazné zastoupení - dosahuje 9,65 %. Více než 60 %
jeho celkové plochy je ve východní „smrkové“ části oblasti - v Litoměřickém středohoří.
Průměrná bonita je AVB 24,9 (RVB 3) a průměrný věk 57 let. Nejvíce je zastoupen
v 7. věkovém stupni (25 %/ a pak i v 8. věkovém stupni /13 %).
Tvoří výraznější příměsi v potočním luhu (cílový HS 19b), směsi s dubem v HS 25
a nejvyšší zastoupení má na živných stanovištích HS 45, kde se zároveň nejčastěji vyskytují
čisté porosty jasanu nebo s jeho dominantním zastoupením. Čisté a dominantní zastoupení
má i na plošně méně významných oglejených stanovištích HS 47. Jasan se na příznivých
stanovištích dobře zmlazuje a je významnou zpevňující dřevinou v porostech. Neměl by být
ale pěstován v čistých porostech, protože nedostatečně kryje půdu, která pak na svěžích
a bohatších stanovištích silně zabuřeňuje a bez výplně je také silně větevnatý. Současné
skutečné zastoupení jasanu je výrazně vyšší, než jeho zastoupení v přirozené skladbě.
195
B u k l e s n í má na LO zastoupení 8,53 % a je velmi výrazně soustředěn do střední části
oblasti, a to na stinnější severní a západní svahy podél Labe - hlavně v úseku mezi Velkým
Březnem a Děčínem, kde také tvoří čisté porosty nebo porosty s dominantním zastoupením.
Průměrná bonita buku je AVB 24,7 (=RVB 5). Průměrný věk je 86 let - jde o dřevinu, která
má největší zastoupení v 9. až 14. věkovém stupni, s vrcholem ve 12. věkovém stupni (12
%). Velmi výrazně se však na zastoupení podílí 1. věkový stupeň - 11 %, jako důsledek
zvýšené péče o jeho vpravování do porostů v posledním období. Nejvíce je zastoupen
v cílových HS 45 a 55 - v HS 45 bývá i ve směsi s dubem, v HS 55 ve směsi se smrkem
a klenem. V nižších polohách a na chudších stanovištích je často ve směsi s dubem,
případně javorem mléčem, lípou a dalšími listnáči. Současné skutečné zastoupení buku
je - obdobně jako v jiných oblastech - výrazně nižší než je potřeba vyplývající z přirozené
skladby a činí jen 16 % přirozeného zastoupení. Protože je i hlavní meliorační a zpevňující
dřevinou v HS 41, 43, 45, 51, 53 a 55, mělo by se jeho zastoupení výrazně zvýšit téměř
čtyřikrát proti současnému stavu.
M o d ř í n e v r o p s k ý je v PLO 5 zastoupen 6,15 %, a to nejvýrazněji ve východní
části - v Litoměřickém středohoří, kde má 51 % svého celkového zastoupení.
Průměrná bonita je AVB 24,8 (=RVB 3). Průměrný věk je 47 let, ale průběh ve věkových
stupních má dva výrazné vrcholy. Nejvíce je zastoupen v 1. věkovém stupni - plných 25 %
své plochy. V PLO 5 jde prakticky o nejvíce zastoupenou dřevinu 1. věkového stupně - podíl
modřínu je 26 %. Je to důsledek nadměrného zalesňování v době zvýšeného ohrožení
imisemi, kdy se modřínem nahrazoval nedostatek listnaté sadby na holiny nebo
k vylepšování stávajících kultur. Další vrchol v zastoupení je v 7. a 8. věkovém stupni (20
a 12 %).
Modřín je nejčastěji ve skupinovitých nebo i jednotlivých příměsích ve smrkových
porostech, a to hlavně na stanovištích cílového hospodářského souboru 45, kde má místy
zastoupení až do 30 %. V malé míře na HS 25 tvoří modřín směsi s dubem. Jeho pěstování
v čistých velkých skupinách není vhodné - pro nedostatečný kryt půdy stanoviště zabuřeňuje
již ve středním věku porostu. Výhodnější jsou příměsi v malých skupinách, v pruzích
do okrajů lesa, kde modřín působí pozitivně jako významný zpevňující prvek porostů.
Pěstování modřínu, jako geograficky nepůvodní dřeviny, je omezeno závazným stanoviskem
MŽP v CHKO. V I. zóně CHKO se výsadba modřínu nepřipouští. Modřín jako dřevina
nepůvodní v přirozené skladbě chybí.
C e l k o v é z h o d n o c e n í d ř e v i n n é s k l a d b y : V přirozené skladbě mají v PLO
5 naprosto výraznou převahu listnaté dřeviny, jejichž podíl činí více než 96 % celkového
zastoupení. Hlavní podíl na zastoupení jehličnanů by měla mít jedle.
Celkově se nejvýrazněji v oblasti projevuje silně nadnormální zastoupení smrku, který
v přirozené skladbě téměř chybí. Naproti tomu nejvýraznější deficit má buk, o něco menší
deficit se projevuje u dubu. Silně nad svým přirozeným zastoupením je bříza a jasan.
Výraznější deficit v současné druhové skladbě mají vedle buku, dubu a jedle ještě i klen
a lípa, tedy důležité meliorační a zpevňující dřeviny. S modřínem jako nepůvodní dřevinou
se v dalších hospodářských obdobích počítá v obnově v mnohem menší míře (diferencovaně
podle HS pouze ve II., III. a IV. zóně CHKO).
Oproti stavu dle předchozího plánu péče došlo k poměrně významnému poklesu
v zastoupení jehličnanů. Příznivě lze hodnotit, že zastoupení SM pokleslo z 32% na 25%.
Ke snižování jeho zastoupení přitom dochází v CHKO dlouhodobě (37% v roce 1976). Také
zastoupení BO v CHKO postupně klesá (oproti předchozímu plánu péče pokles cca o 1%).
Zastoupení JD, se sice postupně zvyšuje, ale tyto změny jsou téměř zanedbatelné (rozdíly
v setinách %) a nezajišťují obnovení modelového přirozeného zastoupení. Negativně
lze hodnotit zvýšení zastoupení MD (z 5,5 na 6,15 %); přitom pomalé zvyšování zastoupení
této dřeviny je dlouhodobým trendem (3,5% v roce 1976).
Zastoupení listnáčů postupně narůstá. Přitom zastoupení DB (převážně zimního), který
je hlavní dřevinou přirozené skladby, oproti předchozímu stavu dokonce velmi mírně pokleslo
(z 24,5 na 23,9%). Dlouhodobě se však udržuje na podobné úrovni. Zastoupení BK se mírně
zvýšilo (z 6,6 na 8,5%) a toto zvyšování je také dlouhodobým trendem (5,2% v roce 1976).
196
Zastoupení BR a JS, které vysoce překračuje přirozené zastoupení, neklesá; zatímco u BR
mírně kleslo (z 7 na 6,5%), u JS se zvýšilo (ze 7,1 na 9,6 %) a toto zvyšování je také
dlouhodobé (4,6% v roce 1976). Oproti předchozímu plánu péče narostlo také zastoupení
javorů (mléč i klen) a lip (z 3,2 na 5,4 %, resp. z 2,4 na 3,2%). U dalších dřevin přirozené
skladby (např. OL, HB, jeřáby, OS) se jejich zastoupení drží na stejné úrovni. To však
bohužel platí i pro zastoupení AK.
Celkově lze konstatovat, že SM je na nevhodných stanovištích postupně cíleně
nahrazován listnatými dřevinami, zejména BK, (JV, KL), příp. v nižších polohách dubem.
Při obnově jehličnatých porostů však mnohdy dochází k nežádoucímu nárůstu JS či BR, příp.
MD, obvykle v důsledku poškození původně provedené výsadby (DB, BK). Přestože je JD
věnována zvýšená pozornost, její zastoupení se nijak podstatně nezvyšuje. Za negativní
změnu lze považovat nárůst zastoupení JS, který by mohl být, v případě kalamitního
zhoršení zdravotního stavu, zdrojem problémů.
Tabulka č. 15: Porovnání současného a rekonstruovaného zastoupení dřevin
rekonstruovaná
dřevinná
Dřevina skladba
%
AK
0,02
BB
43,3
BK
BKS
0,5
BO
BOC
BOP
BOX
0,09
BR
0,27
BRK
CER
DB +
34,42
DBZ
0,45
DBP
DBC
DG
3,51
HB
+
HR
+
JB
3,73
JD
JDO
+
JIV
0,76
JL
0
JLH
0,02
JR
1,56
JS
JSA
2,48
JV
KJ
skutečná
dřevinná
skladba
%
0,55
0,18
8,53
+
2,89
0,33
+
0,01
6,53
0,06
0,01
24,09
+
0,17
0,06
2,73
0,01
0,01
0,09
+
0,06
0,04
+
0,18
9,65
+
0,32
0,02
197
1,1
5,08
1
0,02
0,02
6,76
3,16
+
+
6,15
0,2
0,00
0,67
2,33
0,01
+
0,02
0,59
0,03
25,17
0,02
0,10
+
+
+
0,11
+
0,01
0,37
0,22
0,11
0,11
+
+
0,04
+
0,01
100,00%
100,00
+ označeny dřeviny se zastoupením nižším než 0, 01 %
KL
KR
KS
LP
LPV
LTX
MD
MK
OLL
OLS
OR
OS
SM
SMO
SMP
STR
TP
TPC
TPS
TPX
TR
TS
VJ
VR
4.1.7. Genové zdroje lesních dřevin
Genové základny jsou v rámci CHKO České středohoří zaměřeny především na buk.
V těchto lokalitách je dále udržován a reprodukován genetický materiál javoru klenu, jilmu
(dle možností), lípy a jeřábu.
Lokalizace :
- GZ "Těchlovické bučiny". Součástí GZ je PP Stříbrný roh. (LS Děčín, odd. 767 E-F, 769 B,
770 B-D, 771 A-B, 772 C-E)
- GZ "Fráž" (LS Litoměřice, odd.409 A-L, 410 A-C, 411A, 412 A-D, 413 A-B)
Tabulka č. 16: Genové základny pro lesní dřeviny na území CHKO ČS
okr
Název
č.
Dřevin
lvs
mapa
Lokalizace
a
SMO
UL
FRÁŽ
91 BK
34
USTL08 408C,D 409B-H 410A-C 411Aa
5
E 412A
DC TĚCHLOVIC 92 BK,KL
34
DECI97 767C,E 769B 770A,D 771A,B
KÉ BUČINY
5
772A,C-E 775A
Plocha
PUPFL
301,99
245,36
Genové základny mají díky převážně podrostnímu způsobu obhospodařování spojenému
se stanovištní vhodností předpoklad stát se do budoucna lokalitami s režimem velice blízkým
přírodnímu. Lze očekávat vývoj sukcesních stádií biotopu směřujících ke klimaxu, a to včetně
všech zúčastněných organismů.
198
4.1.8. Zdravotní stav lesních porostů
Škody v kulturách
Zdravotní stav kultur je ovlivňován způsoby hospodaření, t.j. již používáním sadebního
materiálu po stránce odpovídající kvality (jak z hlediska zdravotního, tak provenienčního).
Dalším významným faktorem je péče o sadební materiál v době od vyzvednutí ve školkách
až po vlastní výsadbu. Nepříznivě se na bohatších půdách projevují vlivy buřeně
a na propustných půdách v polohách s nižšími srážkami škody suchem. Vlivy buřeně jsou
patrné především v oblasti Milešovského středohoří, mnohdy se jedná o nezajištěné kultury
po dobu 20 – 30 let (komplex Milešovky, Březiny, Jezerky a Košťálova). Zabuřenění
(především třtinou křovištní) zcela blokuje přirozenou obnovu.
Kouřové škody
Již v době vyhlášení CHKO se v její severozápadní části projevovaly škody způsobené
průmyslovými exhalacemi, jejichž začátek probíhal téměř současně s projevem škod
v Krušných horách. Jednalo se o část přivrácenou k hnědouhelné pánvi. Největší nárůst byl
v letech 1979 až 1982, kdy byl interakcí exhalací a extrémně nízkých teplot na přelomu roku
1978/1979 postižen především smrk. Projevila se závislost na nadmořské výšce, smrky ve
vyšších polohách byly více poškozeny. Poškození borovice není v CHKO ČS s výjimkou
reliktních borů v extrémních polohách příliš výrazné jednak z toho důvodu, že má poměrně
nízké zastoupení (4,4%) a dále i nepříliš výraznou expozici vůči zdrojům emisí
v pískovcových obvodech, např. v okolí Sedla.
Bořivý vítr
Významnější škody způsobené větrem jsou z let 1976, 1987, 1990 a 1993 a 2007. Nejvíce
byly postiženy exponované lokality na hlinitých půdách edafických kategorií G (podmáčená),
O (oglejená), B (bohatá, včetně W - ultrabazická), H (hlinitá), D (humusem obohacená)
a S (středně bohatá), které se stávaly ohniskem plošného polomu. Směr bořivého větru je
hlavně od západu-severozápadu (jihozápadu). Vichřice v roce 2007 zničila na území CHKO
České středohoří především smrkové porosty (vývraty a polomy) v následujících lokalitách
– Milešovsko, Malšovicko, Chlum u Děčína, Dobrná, Huntířov, Verneřicko, Homolsko,
Slunečná, Bukovina u Úštěka, komplex Sedlo, Žandovsko.
Obaleč dubový
Chronické žíry přetrvávají s rozdílnou intenzitou již 30 let především v jihozápadní části
Českého středohoří. V posledních letech je opět základní stav.
Bekyně velkohlavá
Poslední výrazný žír v roce 1993 především v jihozápadní části Českého středohoří (Zlatník,
Lovoš), nyní na úrovni základního stavu.
Lýkožrout smrkový
V posledních letech je ve zvýšeném stavu (především v severovýchodní části Českého
středohoří - Bukovinsko, Bobří potok), celkový rozsah však nedosahuje úrovně kalamity.
V minulosti uváděny minimální škody na Žandovsku.
Škody zvěří
Poškození kultur okusem zvěří je rozdílné podle jednotlivých lokalit v závislosti na zazvěření
honiteb. Nejvíce trpí listnaté dřeviny - dub, buk, javor, lípa, z jehličnatých dřevin trpí nejvíce
tis, dřevina přirozené skladby některých lesních porostů Českého středohoří a smrk. Škody
loupáním a ohryzem kmenů se projevují v severních částech CHKO České středohoří – vliv
jelení zvěře. Okus tisu je limitujícím faktorem pro přirozenou obnovu především v NPP
Březinské tisy a PP Jílovské tisy. V PP Jílovské tisy bylo 33 jedinců ochráněno individuální
ochranou.
Primární hniloby na smrku
199
Hniloby jsou rozšířeny v oblasti na bohatých půdách třetihorních vyvřelin. Převládají hniloby
měkké. Projevuje se závislost na věku a lesním typu. Podle charakteru hniloby se většinou
jedná o infekci václavkou.
Tracheomykóza dubových porostů
Ve většině dospívajících a dospělých DB porostech se nacházejí stromy se zřetelnými
příznaky onemocnění tracheomykózou. Převažuje stupeň poškození I a II (dohromady
na více než 90% plochy dubových porostů). Silně poškozené porosty (st. IIIA, IIIB) dosahují
2,5% plochy DB (většinou na suchých lokalitách prudkých svahů terénních hřbetů a vrcholů).
Rozsah poškozených porostů má sestupnou tendenci.
4.1.9. Stav lesnické plánovací dokumentace
OPRL pro PLO 5 České středohoří zpracovaný na období 2001-2020 Ústavem
pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočkou Jablonec nad Nisou byl
schválen Ministerstvem zemědělství dne 20.4. 2001 pod č. j. 16452/2001-5040.
Tabulka č. 17: Přehled aktuální lesnické plánovací dokumentace
200
Druh
Číslo
Název
dokumentu LHC
LHP
842201 LHC Lesy ve vlastnictví státu
– Ústecký kraj (AOPK ČR)
LHP
407000 LHC Litoměřice
LHP
404000 LHC Děčín
LHC Česká Lípa
LHC Rumburk
LHC Žatec 1
LHC Telnice
LHC Most
LHC Lesy Města Děčína
LHC Obec Těchlovice
LHC Město Benešov nad
Ploučnicí
LHC Město Česká Kamenice
LHC Obec Dobkovice
LHC Obec Dobrná
LHC Obec Heřmanov
LHC Obec Horní Habartice
LHC Obec Chuderov
LHC Město Jílové u Děčína
LHC Obec Ludvíkovice
LHC Obec Malá Veleň
LHC Obec Malšovice
LHC Obec Markvartice
LHC Obec Merboltice
LHC Novina
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
408000
405000
406000
403001
402403
404401
404423
404405
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
405401
404419
404406
404407
404408
404420
404421
404412
404413
404422
404414
404408
408702
LHP
408422 LHC
Město
Kamenický
Šenov
408421 LHC Obec Horní Police
408427 LHC Obec Skalice u České
Lípy
404403 LHC Obec Povrly
404416 LHC Obec Valkeřice
404417 LHC Obec Verneřice
404418 LHC Obec Veselé
408437 LHC Obec Kozly
407404 LHC Hlinná
407407 LHC Homole u Panny
407412 LHC Hrobčice
407421 LHC Obecní lesy Kozly
407303 LHC Lesy Sever s.r.o.
407414 LHC Litoměřice (Město
Litoměřice)
407702 LHC Martin Lobkowicz
407413 LHC Ploskovice
407418 LHC Třebenice
407419 LHC Třebušín
407420 LHC Velemín
408413 LHC Horní Libchava
408406 LHC Stružnice
408405 LHC Žandov
407410 LHC Levín
407411 LHC Lovečkovice
407405 LHC Úštěk
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
LHP
201
Platnost
Zpracovatel
2007 - 2016
Lesprojekt Brno, a.s.
2007 - 2016
2005 - 2014
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Lesprojekt Stará Boleslav,
s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Ing. Stanislav JANSKÝ
Ing. Stanislav JANSKÝ
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
2004 - 2013
2006 - 2015
2008 - 2017
2011 - 2020
2010 - 2019
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2006 - 2015
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2004 - 2013
2004 - 2013
2004 - 2013
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Ing. Vladimír Jablonský,
lesotechnické služby
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
2004 - 2013
2004 - 2013
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2005 - 2014
2006 - 2015
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Ing. František Černý
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2011 - 2020
2011 - 2020
2011 - 2020
2010 - 2019
2010 - 2019
2010 - 2019
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
LHP
LHP
LHP
LHO
LHO
LHO
LHO
407409
403405
407401
407803
407806
407804
407801
LHC Kravaře v Čechách
LHC Libouchec
LHC Ústí nad Labem
Zařizovací obvod Bílina
Zařizovací obvod Lovosice
Zařizovací obvod Litoměřice
Zařizovací obvod Most
2010 - 2019
2011 - 2020
2011 - 2020
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
2007 - 2016
LHO
LHO
404801 Zařizovací obvod Děčín
404802 Zařizovací obvod Ústí nad
Labem
404803 Zařizovací obvod Litoměřice
403803 LHO Litvínov, ORP Ústí nad
Labem
2005 - 2014
2005 - 2014
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Ing. VÁCLAV PATERA
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Lesprojekt Stará Boleslav,
s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
2005 - 2014
2011 - 2020
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
LHO
LHO
4.1.10. Dosavadní a aktuální způsob hospodaření
Historický způsob hospodaření
Dle OPRL pro PLO 5 České středohoří (2001) je možné z historických pramenů bývalých
velkostatků v oblasti až do 18. století zjistit jen velmi kusé informace o dřevinném
zastoupení, vesměs pouze výčet dřevin nebo hrubý poměr jehličnatých a listnatých. Tak
na velkostatku Bílina - Libčeves se udává z r. 1776-1780 dub jako hlavní dřevina a údaj,
že mimo oblast Lukova zde nejsou žádné jehličnany. U velkostatku Lovosice – Kamýk
se v protokolu z r. 1732 udává, že většina lesů jsou směsi jehličnanů s listnáči, výraznější
zastoupení mají dub, jedle, o něco méně smrk a borovice a značnou část území zabírá
pařezina, kde kromě převládajícího dubu je osika, líska, habr, lípa, vrba a keře. Obdobně
je tomu u sousedního velkostatku Milešov - Kostomlaty. U velkostatku Děčín z r. 1713 jsou
udávány jako hlavní dřeviny buk, jedle a smrk a poměrně málo borovice. Obdobné složení
mají další velkostatky s převahou lesů na labských stráních - Skrytín a Velké Březno.
Velkostatek Krásné Březno s teplejšími svahy mělo patrně výraznou převahu listnáčů
- teprve v 18. století se uměle zavádí smrk. Velkostatek Liběšice má v r. 1802 ve vyšších
polohách směsi jedle - smrk - buk, níže je borovice a pařeziny dubu. Na hřebeni Sedla
převažuje smrk. Velkostatek Žitenice měl patrně dost jedle a listnáčů, smrku bylo v 18. století
zde ještě málo. Město Litoměřice v r. 1780 mělo smíšené jehličnato - listnaté porosty, nejvíce
bylo smrku a poměrně dost jedle, buku a dubových pařezin. Velkostatek Střekov v r. 1799
má převážně dub a příměsi habru, břízy, javoru, jasanu, jilmu, olše a jalovce. Na prudších
svazích k Labi je smrk, jedle, buk, osika, lípa, javor (asi hlavně klen), jeřáb a líska.
Velkostatek Zahrádky (část České Lípy jižně od Práchně) má hlavně smrk, jedli a buk.
Velkostatky Police a Benešov měly patrně převahu jehličnanů.
Více informací je z 19. století - ve většině případů se cca do poloviny století původní
skladba mění jen málo. Následkem jednotlivých výběrů kvalitních smrků a jedlí z prudších
stinných svahů zde začíná převažovat buk a nebo i střední a nízký les s převahou dubu.
Smrk a jedle tak ustupují z území velkostatků, kde byla tradiční hercynská směs,
ale na druhé straně smrku začíná přibývat umělým zalesňováním při přeměnách pařezin,
a to převážně již v klimatických poměrech pro smrk nevhodných. Převahu listnáčů, hlavně
dubu, si udržují velkostatky Lovosice - Kamýk, Milešov a v území na stinných svazích k Labi
převládá buk s ostatními listnáči.
Na velkostatcích Kostomlaty, Děčín a na převážné východní části oblasti pak během 2.
poloviny 19. století významně narůstá podíl smrku, který koncem století už v okolí Žandova,
Č. Kamenice, Ústí n.L. (část Střekov) a Žitenic dosahuje 70 - 90 % celkového zastoupení.
Podíl jedle rychle klesá - ve výše zmíněných oblastech nepřesahuje 10 % a někde již
z evidence velkostatků zcela mizí (např. velkostatek Police).
202
V 1. polovině 20. století postihuje smrkové oblasti mniška. Na většině velkostatků
se na kalamitní holiny opět dostává smrk, jehož zastoupení téměř všude stoupá. Ve 30.
letech je na většině velkostatků zastoupen smrk více než 70 %, jen v západních a nižších
částech oblasti převažuje dub a na stinných labských stráních buk. Borovice se v teplejších
polohách udržuje na zastoupení kolem 10 % a jedle již není evidována buď vůbec nebo
maximálně do 2 % zastoupení (v severovýchodní části PLO - Benešov, Malé Březno).
Modřín je na většině území zastoupen kolem 2 %. Pestrá skladba v zastoupení od 1 do 5 %
je téměř v celé oblasti u ostatních listnáčů - nejvíce je zastoupen jasan, javory, bříza, lípa,
osika, v teplejších lokalitách habr, v extrémnějších suchých polohách borovice černá a akát.
Z ostatních exot je jen velmi sporadicky zastoupen modřín japonský, vejmutovka a některé
smrkové exoty.
Až do konce 18. stol. se na většině velkostatků realizovala obnova lesů cestou
přirozeného zmlazování, i když na některých velkostatcích k umělé obnově docházelo již
v polovině 18. století (Žitenice). Přirozeného zmlazování se využívalo pak i v dalších
obdobích na velkostatcích, kde bylo rozvinuto pěstování nízkého lesa - pařezin,
a to pařezovou výmladností. Přirozenou obnovu silně omezovala pastva dobytka v lese
a travaření.
Zhruba od přelomu 18. a 19. století se začíná s umělou obnovou, a to zprvu výhradně
síjí (plnosíje, síje talířová, rýhová), kterou se nejprve pouze doplňuje mezernaté přirozené
zmlazení a výmladnost v pařezinách. Na plochách po těžbě se doporučovalo ponechávat
semenáče, tj. výstavky starých plodných stromů. Koncem 18. století se na některých
lokalitách polařilo, tj. selo se do vzešlého obilí.
Od 2. poloviny 19. století v důsledku zrušení robotní povinnosti, jejíž součástí byl sběr
semene, a zvýšené potřeby osiva, se od síjí většinou upouští a přechází se na pěstování
sazenic. Zprvu se sází tzv. balíkové sazenice, vyzvedávané buď z přehoustlého přirozeného
zmlazení nebo z přehoustlých síjí, později se semeno školkuje ve školkách, které byly
zakládány na všech velkých velkostatcích. Podíl síje a sadby se však v průběhu 19. století
různě mění podle bohatosti semenných let.
V 19. století se objevují pokusy o zalesnění prudkých svahů a sutí. K tomu se vedle
jilmu, břeku a muku využívá i ruj, pajasan, borovice černá a akát. Také se doporučovala
předsadba keřů.
Síje a přirozená obnova se nadále používá u listnáčů a u jedle. Smrk, i když měl dosti
časté semenné roky, se na vhodných stanovištích zmlazoval příliš brzy, takže dlouhodobě
trpěl zastíněním a postupně zacházel, pokud se včas neuvolnil. Podsadby a obnova
clonnými způsoby se osvědčovala jen na stanovištích, kde nepůsobila intenzivní buřeň, což
byl problém většiny území této oblasti.
Koncem 19. století se ve školkách pěstují i různé exoty smrku a jedle, douglaska,
vejmutovka, banksovka, modřín japonský aj.
Sadba se používá převážně jamková, kopečková s drnem - tato se v některých
zamokřelých lokalitách realizuje zároveň s prováděním odvodňovací sítě.
Umělá obnova se v 2. polovině 19. století provádí často na velkých pasekách,
kde se vyklízí celá plocha včetně stávajícího přirozeného zmlazení a dokonce i s vyklučením
pařezů. Tento způsob byl vyloučen na prudších kamenitých lokalitách.
Po mniškových kalamitách se smrk sází na rozlehlé plochy v poměrně hustém sponu
a často na stanoviště, která mu nevyhovují - navíc sazenicemi z velké části cizího původu,
takže v dalších letech smrkové porosty z 20. až 30. let 20. století trpí nejrůznějšími
škodlivými vlivy.
Hospodaření v lese bylo vždy závislé na odbytu dřeva a na zásadách, stanovených
nejprve v instrukcích správ velkostatků, později v zařízení velkostatkových lesů.
Až do konce 18. století se potřeby dřeva, které byly v oblasti vzhledem k vysoké
zalidněnosti značné a různorodé, řešily převážně toulavou sečí - výběrem potřebných druhů
dřevin a jejich sortimentů. Tak například na velkostatku Děčín a Velké Březno docházelo
na labských stráních k úbytku vtroušených kvalitních smrků a jedlí a po nich vznikaly téměř
čisté porosty listnáčů - hlavně buku a nízkého dubu s ostatními příměsemi, o které byl malý
zájem.
203
Specialitou území, hlavně jeho západní části, bylo v té době již rozvinuté hospodaření
v dubových porostech, které se dlouhodobě udržovaly ve formě pařezin pro dubové
loupenictví a palivo. Vznikaly nízké lesy, které se obnovovaly po 15 až 20 letech a nebo lesy
střední. Zájem o dubovou kůru byl takový, že se ještě na přelomu 18. a 19. století převáděly
současné vysoké lesy na pařeziny, a teprve v polovině 19.století se vlivem sníženého zájmu
o palivo (nástup hnědého uhlí) a dovážených surovin pro zpracování koží začíná s opětnými
převody na vysoký les.
Převážně výběrný způsob hospodaření a následná přirozená obnova se v průběhu 19.
století výrazně mění. S nástupem zařizovací lánové soustavy se začínají prosazovat
pasečné způsoby - řazení pasek podle ploch a počtu let obnovní doby. Na pasekách
se zprvu ponechávají výstavky - semenné stromy a využívá se přirozený nálet, později
doplňovaný síjemi. Na velkostatku Milešov - Kostomlaty k těmto holosečím dochází
již počátkem 19. století a po těžbách vznikají tak v této oblasti rozsáhlé stejnorodé jehličnaté
nebo listnaté porosty. K tomuto stavu přispěly i následky z polomů a hmyzích kalamit
v letech 1830 - 40.
U většiny velkostatků se zhruba od poloviny 19. století rozšiřují holosečné způsoby
na přístupnějších lokalitách, obnovuje se stále více sadbou a k tomu se používá semeno
převážně z nákupu z jiných oblastí Čech a z ciziny. Pouze u exponovaných lokalit a jiných
hůře přístupných míst se provádějí clonné seče se snahou po přirozené obnově. To se ale
málo osvědčuje na bohatších stanovištích, kde plochy rychle zabuřeňují a pak je nutno
urychleně přistoupit k podsíji nebo podsadbě.
Koncem 19. století holoseče jako hospodářská forma převažují a obnova se zde
i na značné části převodů pařezin realizuje hlavně smrkem.
Snahy po zjemnění způsobů hospodaření na přelomu 19. a 20. století, vyvolané
přechodem na kombinované staťové metody rozdělení lesa s prvky porostního hospodářství,
byly záhy na většině velkostatků narušeny větrnými a mniškovými kalamitami, které opět
ve 20. až 30. letech vedly ke vzniku rozsáhlých holin. Tyto holiny se zalesňovaly převážně
smrkem různých proveniencí a v hustém sponu, takže v dalších letech při nedostatečné
výchovné péči vznikají smrkové monokultury, náchylné k různým škodlivým vlivům.
Výchovné zásahy, i když v tehdejších hospodářských plánech již velmi dobře teoreticky
zpracované a umísťované do porostů, nedosahují v praxi předepsaných intenzit a nesplňují
požadavky na výchovu kladené. Monokultury smrku a v oblasti v menší míře i borovice
se postupně prořeďují nahodilou těžbou, doplňují se modřínem, zčásti borovicí
a u opakovaných nezdarů a zanedbané výchovy se do porostů postupně dostává příměs
břízy, osiky, jeřábu.
Způsoby hospodaření byly v porostním hospodářství v LHP diferencovány podle
vymezených hospodářských skupin a po II. světové válce se dále zpřesňují na základě
stanovištního průzkumu. V r. 1956 se publikují 2 systematiky pro mapování lesních typů
(Zlatník a Mezera-Mráz-Samek) a v r. 1970 zaveden jednotný systém mapování ÚHÚL
(Plíva, Průša).
Základní plánovací jednotkou je provozní soubor, později hospodářský soubor jako
základ plánování v rámcových směrnicích hospodaření. Platnost směrnic byla pro lesní
hospodářský celek. V současné době ve smyslu lesního zákona č.289/95 Sb., jsou rámcové
směrnice hospodaření vytvářeny pro každou přírodní lesní oblast a staly se součástí
Oblastních plánů rozvoje lesa.
Aktuální způsob hospodaření
V současné době přistupují vlastníci lesa k obhospodařování lesních porostů s vyšším
ohledem na přírodní podmínky. Uplatňují jemnější obnovní způsoby, využívají přirozeného
zmlazení listnatých porostů, stanovištně nevhodné smrčiny jsou rovněž obnovovány
zvýšeným podílem listnáčů a jedle. Při tvorbě lesnické plánovací dokumentace jsou
respektovány požadavky Správy CHKO České středohoří. Zastoupení smrku klesá. Akátové
porosty jsou přeměňovány především na dubové (např. Plešivec, Trabice). Do porostů jsou
vnášeny dříve více zastoupené dřeviny (především TR, JL). Zvláštní pozornost je věnována
jedli. Na území LS Litoměřice byla zřízena podokapová školka, na území LS Litoměřice, LS
204
Děčín, LS Rumburk a LS Česká Lípa byly oploceny stávající jedlové porosty z důvodu
ochrany přirozeného zmlazení a získání sadebního materiálu. V dubových porostech jsou
umisťovány předsunuté obnovní prvky s ponecháním výstavků BRK (Lovoš), je však nutné
eliminovat zmlazení HB. Některá z těchto opatření jsou spolufinancována Správou CHKO
České středohoří prostřednictvím krajinotvorných programů (především na pozemcích LČR,
s.p., měst Česká Kamenice, Děčína, Litoměřic, Úštěka, Verneřic, Žandova, dále obcí – např.
Kravaře, Lovečkovice a na pozemcích právnických osob – např. Lesy Sever, s.r.o., Lesy
Martina Lobkovicze).
Patrné je i menší využívání chemických prostředků. Jedná se převážně o chemické
utlumení buřeně v kombinaci s vyžínáním (výjimka pro použití byla povolena LS Litoměřice,
negativní dopad na chráněné druhy organismů nebyl zjištěn).
Limitujícím faktorem pro přirozenou obnovu jsou nadměrné stavy spárkaté zvěře v celé
CHKO České středohoří. Správa CHKO České středohoří dlouhodobě nesouhlasí
s rozšiřováním oblastí s normovanými stavy dančí zvěře, operativně spolupracuje
s jednotlivými obcemi s rozšířenou působností při povolování mimořádných odlovů.
Vliv současného obhospodařování lesních porostů na předměty ochrany je pozitivní.
Zvyšuje se zastoupení stanovištně vhodných dřevin a druhová pestrost porostů
a tím i pestrost stanovišť pro jednotlivé druhy organismů.
4.2. Zemědělství
Charakteristika vývoje zemědělství na území CHKO
Podobně jako jinde, bylo i v Českém středohoří zemědělství hlavním faktorem v přetváření
krajiny člověkem. Tento proces zde nastal již na úsvitu evropských dějin – s rozvojem
usedlého způsobu života obyvatel. Charakteristický krajinný ráz začala středohorská krajina
nabývat postupně asi od poloviny 19. století. Do té doby převládaly na svazích kopců
pastviny pro ovce a křovinaté háje. Příhodné přírodní podmínky umožňovaly ve větší míře
pěstování náročnějších plodin: na celé ploše Českého středohoří to bylo hlavně ovoce, v jižní
části k tomu přistupovaly vinná réva a chmel, při Labi zelenina. Zemědělství vykazovalo
poměrně značnou intenzitu, avšak stále dostatečnou šetrnost vůči přírodnímu prostředí.
Radikální změny v krajinotvorném procesu nastaly v polovině 20. století. Po II. světové válce
bylo v letech 1946–47 odsunuto německy mluvící obyvatelstvo, krátce nato byly po r. 1948
nastoleny ve státě zásadní politicko-ekonomické změny, zemědělství bylo direktivně
a násilně kolektivizováno. Tato změna zastihla středohorskou zemědělskou krajinu ve stavu
rozsáhlé kultivace s charakteristickým vysokým podílem pěstování ovoce (polní sady,
stromořadí podél cest a na mezích), pestré členění ploch zemědělských kultur a plodin.
Plochy byly členěny kamennými snosy, které plnily několik funkcí (hraniční vymezení,
stabilizace svahů, protierozní funkce, refugia).
Během čtyřicetiletého období kolektivizovaného zemědělství došlo k závažným
změnám, ty postihly krajinu velmi hluboce – postupná koncentrace zemědělské výroby
kontrastovala s požadavky ekologicky optimalizovaného zemědělství. Výrobní proces
se přizpůsoboval úbytku pracovní síly – rušení extenzivních sadů, opouštění špatně
dostupných ploch ZPF, nástup těžké techniky, monokultury. V rámci tzv. intenzifikace
a specializace zemědělské výroby docházelo k nesprávným zásahům v rámci hospodářsko
-technických úprav pozemků – blokace pozemků, regulace toků, rekultivace a meliorace.
Následek nesprávně užitých výše jmenovaných zásahů znamenal ekologickou destabilizaci
krajiny, erozi, snížení krajinářské hodnoty (poškození hodnoty krajinné matrice, narušení
či setření někdejších plužin) a v konečném účinku i negativní ekonomický dopad. Tento
proces se nepodařilo zastavit ani vyhlášením CHKO v r. 1976. Zákon o ochraně přírody
č. 40/1956 Sb. neumožňoval orgánům OP dostatečně účinně zasahovat, k tomu nebyla
ani politická vůle mocenských struktur.
Po roce 1989 došlo k transformaci zemědělství do podmínek tržní ekonomiky. Během
90. let min. století proběhly zásadní změny v majetkoprávních vztazích (restituce,
privatizace). Naprostá většina dosavadních zemědělských podniků (státní statky, JZD)
zanikla. Na jejich místo nastupovaly nové hospodařící subjekty, převážně nájemci, později
205
vlastnící podniků o výměrách několika set hektarů. Restituenti ve většině případů
své pozemky pronajali nebo prodali. Celý proces transformace zemědělství představoval
především jeho útlum – snížení produkce, snížení počtu hospodářských zvířat až na 1/3
někdejších stavů. Rozsáhlé plochy zemědělské půdy zůstaly řadu let ležet ladem. Vysoké
procento zornění ZPF bylo vystřídáno rozsáhlým zatravňováním. Komplexy zemědělských
areálů zůstaly často opuštěny a postupně devastovány zloději kovů.
Stabilizace poměrů v zemědělství nastala postupně až po roce 2000. Především
se stabilizovaly hospodařící subjekty. Vlivem dotační politiky se zlepšila jejich hospodářská
situace, častěji se začaly objevovat investiční záměry do zemědělství.
Současný stav zemědělství v CHKO
Během uplynulých 20 let došlo na území CHKO k rozsáhlým strukturálním změnám. Změnil
se poměr druhů pozemků výrazně ve prospěch TTP. Velké plochy orné zůstaly převážně
v západní, jihozápadní a jižní části CHKO, v převládající zbylé části CHKO došlo
k rozsáhlému zatravňování. Úbytek zaznamenaly i plochy sadů a chmelnic. Pro Středohoří
tolik typické ovocnářství možno označit jako nadále stagnující, plochy nově založených sadů
nedosáhly ploch sadů zaniklých. Nesměle stoupající trend lze evidovat u ploch vinic
(k. ú. V. Žernoseky, Žalhostice, Litoměřice, Šepetely, Třebenice). Pokles stavů
hospodářských zvířat se v posledních 10 letech zastavil, došlo dokonce k omezenému
nárůstu asi na poloviční stav k r. 1989. Změnila se však struktura jednotlivých chovaných
kategorií: v chovu skotu převládají stáda pro masnou produkci. Většina masného skotu
je chována volně v ohradách bez ustájení. Chov ovcí v 90. letech téměř zanikl, nyní
se postupně objevují početnější stáda (Leská, Rýdeč, Slavošov, Oblík, Boreč, Černčice,
Řisuty, Rytířov). Pokles stavů prasat se zastavil, nyní je soustředěn do několika halových
provozů (např. Velké Chvojno, těsně za hranicí CHKO – Razice, Podsedice).
Nové trendy v zemědělství na území CHKO: na celém území se rozmohly drobné chovy
koní. V tomto případě však nelze mluvit o zemědělství v pravém slova smyslu, jde většinou
o chov pro sportovní účely nebo ze záliby, v některých případech o podnikání v agroturistice
(Třebušín, Zababeč, Babiny II, Židovice, Charvatce a Slavošov a další). Vzniklo několik
specializovaných farem s chovem koz (Držovice, Luční Chvojno, Hrádek). Za zmínku stojí
i faremní chov jelenovitých (Milešov, Dobkovice, Slunečná, Žalany ). V oblasti rostlinné
výroby se změnila struktura pěstovaných druhů plodin: jde především o výrazné zvětšení
ploch energetických plodin (řepka, plodiny pro bioplynové stanice, začínající rychle rostoucí
dřeviny).
Významné subjekty hospodařící v CHKO
V roce 1989 hospodařilo na území CHKO České středohoří 9 státních statků, 12 JZD
a 3 ostatní podniky. Současný stav zobrazuje následující tabulka.
Tabuka č. 18: Přehled významných subjektů hospodařících v CHKO ČS
Název subjektu
Agrofarma Merboltice spol. s r. o.
Agrokomplex spol. s r. o.
Agrome s. r. o.
Agrosonep Skalka
Agro Starý Týn spol. s r. o.
AVENA, výrobně obchodní družstvo
Barbořík Jiří
Barbořík Václav
Boháček Jaroslav
Dittrich Karel
Farma Huníkov "Pod Sedlem" spol. s r. o.
Farma Mirkov spol. s r. o.
Sídlo
Merboltice
Verneřice
Horní Police
Vlastislav
Starý Týn
Kravaře
Lhota pod Pannou
Čeřeniště
Čermná
Lenešice
Lipová
Mírkov
206
Výměra (ha dle LPIS)
343,65
1660
1256,21
499,76
472,18
1319,64 *
513,03
620,61
584,86
1289,66*
687,18
333,84
Farma Ploučnice a. s.
Horní Police
Farma Slunečná v. o. s.
Nový Bor
Farma Šenov s. r. o.
Nový Bor
Fyton spol.
Odolice
Geletič Vazil
Mnichov
Horčík Petr
Lhota pod Pannou
I.H.Farm s. r. o.
Praha 1
Komaspol s. r. o.
Vchynice
Lope 2000 s. r. o.
Šepetely
Milec František
Ústí nad Labem
Natural Agro
Slavošov
Nováková Zdeňka
Děčínská
Pitek Daniel
Milešov
Pisingerová Lucie
Neštěmice
Pošík Ladislav
Malíč
Produkta s. r. o.
Litoměřice
PRVNÍ ŽATECKÁ a. s.
Teplice
Radičová Jana
Babiny II
Rolnické družstvo Dobroměřice
Dobroměřice
Sempra Litoměřice s. r. o.
Litoměřice
Skalický Jiří
Bílý Újezd
Statek Starý Týn
Skalice u České Lípy
Šlambor Milan
Velká Veleň
Verneřický Angus a. s.
Verneřice
Vodička Aleš
Děčín
Zelená farma s r.o.
Kozly
Zemědělské družstvo Liběšice
Liběšice
Zemědělské družstvo Úštěk
Úštěk
Zemědělství Malšovice s. r. o.
Malšovice
ZEVOS s. r. o., Libčeves
Smolnice
Pozn.: * část výměry je mimo území CHKO ČS
934,51*
518,53*
469,28*
963,3
289,78
709,4
154,77
691,08*
1202,49*
855,64*
448,08
471,14
509,58
310,08
758,69
540,99*
1029,53*
450,2
1149,45*
345,78*
771,42
440,93*
1111,2
835,95
546,35
744,32
1885,27*
841,30*
953,14
900,08*
Vliv zemědělství na předmět ochrany přírody a krajiny
Proti ostatním CHKO je České středohoří charakteristické vysokým procentem zemědělské
půdy – téměř 60 % celkové výměry. Koncem 80. let minulého století měly jednotlivé kultury
zemědělské půdy toto procentické zastoupení z výměry CHKO: orná p. – 34,44; louky
– 11,36; pastviny – 8,29, sady a zahrady – 5,21; chmelnice – 0,24; vinice – 0,18; rybníky
– 0,11.
Podle aktuálních údajů LPIS je zemědělská půda z 56,5 % tvořena travními porosty,
39,5 % ornou půdou a 3,5 % sady, zbytek připadá na chmelnice, vinice a jiné kultury.
Za období platnosti předchozího plánu péče (2000-2014) pokleslo zastoupení orné půdy
o 17 procentních bodů (ve prospěch travních porostů), což přibližně odpovídá rozloze orné
půdy, která již tehdy ležela ladem. Celkové zastoupení zemědělské půdy se prakticky
nezměnilo.
Vycházíme-li ze stabilizovaného stavu zemědělsky již kultivované krajiny 1. poloviny 20.
stol., začal přírodní prostředí nepříznivě ovlivňovat nástup chemie do zemědělství. Chemické
prostředky ve formě průmyslových hnojiv a později biocidů nepříznivě ovlivňují druhovou
pestrost flory a fauny. Výraznější použití těchto prostředků začalo již v období německého
záboru, radikální vzestup nastal v období „budování socializmu“, od poloviny 50., v 60., 70.
a do poloviny 80. let. Intenzitou použití chemických prostředků začaly být neúnosně
znečišťovány i povrchové a podzemní vody. Velké škody na přírodním prostředí napáchaly
zejména vysoké dávky na plochu, špatně stanovená koncentrace prostředku a nepřesná
aplikace (letecká). Ekonomické problémy od 2. poloviny 80. let způsobily snížení dávek
chemických prostředků, což se záhy příznivě projevilo zejména na entomofauně. Brzdou
207
rozsahu jejich použití je v posledních 20ti letech rostoucí poptávka po biopotravinách
i přísnější předpisy pro uplatňování chemických prostředků, zejména po vstupu republiky
do EU. Nejradikálněji se na ovlivnění přírodního prostředí podepsalo období
kolektivizovaného zemědělství. Vlivem již výše zmiňovaných opatření, majících za cíl
přizpůsobit pozemky velkovýrobním způsobům při ignoraci elementárních zásad trvale
udržitelného hospodaření, došlo k závažnému poškození přírody a krajinného rázu. Potřeba
o jeho nápravu trvá stále, avšak za cenu velkého úsilí i finančních nákladů.
Období po roce 1989 přineslo nové možnosti pro ekologizaci zemědělství. Rozsáhlé
zatravňování snížilo erozně ohrožené plochy, při KPÚ jsou zohledňovány zásady trvale
udržitelného hospodaření (možnost náprav ale naráží na nedostatek finančních prostředků).
Plochy s tzv. kulturními loukami nyní postupně přecházejí na přirozenou druhovou skladbu.
Ochraně přírody však i v tomto období vyvstaly velké problémy. Rozpadem dosavadních
zemědělských podniků nebyly rozsáhlé plochy řadu let obhospodařovány. To se týkalo
především pastvin, kde vlivem sukcesního procesu začaly zanikat biotopy s ohroženými
druhy rostlin a živočichů, vázaných na pastvu. Nadále trvá deficit v rovnoměrném, ekologicky
přijatelném zatížení krajiny hospodářskými zvířaty. V nedostatečné míře došlo ke zmenšení
půdních bloků, rovněž požadovaná mozaikovitost zemědělských kultur je nedostatečná.
Převládající monokulturnost v rostlinné výrobě (obiloviny, řepka) snižuje rovnoměrné
rozložení potravní nabídky pro živočichy v krajině. Se vzrůstajícími cenami energií stoupá
od roku 2008 tlak na pěstování energeticky využitelných plodin a rychle rostoucích dřevin.
Většinou jde o geograficky nepůvodní druhy, jejichž pěstování je v CHKO ze zákona
zakázáno. Zvláštní skupinu problémů tvoří vytváření bariér oplocováním rozsáhlých ploch
ve volné krajině pro potřeby pastvy, ochrany kultur nebo jenom pro vymezení vlastněného
území.
Agroenvironmentální programy
V současnosti má významný vliv na zemědělské hospodaření dotační politika státu a EU.
Většina zemědělských subjektů je registrovaná v systému LPIS a čerpá tak finanční
prostředky z EU nebo státního rozpočtu. Na území CHKO se jedná převážně o tituly spojené
s ošetřováním travních porostů. Na základě výsledků botanického a zoologického mapování
provádí Správa CHKO vymezování vrstvy ENVIRO, jejíž definitivní podobu konzultuje
s jednotlivými zemědělci, tak aby došlo k souladu mezi možnostmi zemědělce a potřebami
ochrany přírody.
Zavedení tohoto systému nastartovalo návrat k obhospodařování ploch, které
v předešlých letech ležely ladem. Postupné vytváření mozaikovité krajiny však narazilo
na rozdílné přístupy jednotlivých institucí a odstartovalo postupné slučování jednotlivých
půdních bloků. Postupem doby tak na některých místech vznikly půdní bloky o rozlohách
přesahujících 100 ha s jedním managementem, prováděným v jednu dobu. Dalším
problematickým bodem se ukázala povinnost zemědělce zajistit, aby se po 31. říjnu na
půdním bloku nenacházel travní porost vyšší než 30 cm. Touto povinností se v podstatě
stírají opatření prováděná během roku a z krajiny se tak na konci vegetační sezony stává
trávník o stejné výšce.
S ohledem na finanční motivaci v rámci ošetřování trvalých travních porostů nastoupilo
i masivní zatravňování orné půdy, které však nemá návaznost na povinnost změny kultury
v katastru nemovitostí. Nebezpečí tohoto nedostatku tkví v opětovném rozorání
již adaptovaných lučních společenstev a ve snižování druhové rozmanitosti krajiny.
Výrazným posunem z hlediska ochrany přírody a obhospodařování krajiny by bylo
nastartování procesu faremních plánů, které zčásti již někteří zemědělci aplikují.
Dle evidence LPIS (2013) je na území CHKO evidováno 20897,84 ha zemědělské půdy
v režimu ekologického zemědělství. Z toho je zařazeno:
• 19572,55 ha v travních porostech (v I. zóně CHKO se nachází 212,5 ha)
• 421,11 ha v ovocných sadech (v I. zóně CHKO se nachází 16,70 ha)
• 4,18 ha ve vinicích
• 895,50 ha v orné půdě
• 4,50 ha v jiné kultuře
208
V režimu konvenčního hospodaření je na území CHKO dle evidence LPIS evidováno
24123,41 ha zemědělské půdy, kterou tvoří:
• 16846,38 ha orné půdy (v I. zóně CHKO se nachází 58,33 ha)
• 5822,56 ha travních porostů (v I. zóně CHKO se nachází 179,60 ha)
• 1132,09 ha ovocných sadů (v. I. zóně CHKO se nachází 0,38 ha)
• 114,21 ha vinic
• 45,41 ha chmelnic
• 83,70 ha jiná kultura
• 63,38 ha školka
• 12,60 ha zalesněná půda
• 2,91 ha rychle rostoucích dřevin
• 0,17 ha zelinářské zahrady
Ovocnářství
V regionu severních Čech zaujímalo vždy významné postavení ovocnářství. V minulosti bylo
i jedním z hlavních zdrojů příjmů v regionu a ještě za I. republiky představovalo ovoce
důležitou obchodní a vývozní komoditu. Ovocné sady současně určovaly charakter krajiny
a byly považovány zejména v období květu za turistickou atrakci.
Ovocné sady (polní, selské) představovaly v ovocnářsky vhodných oblastech za první
republiky až 60 % zemědělských ploch, často tak byly obdělávány i celé katastry. Současné
zastoupení sadů je nesrovnatelně nižší (do 7 % výměry zemědělských ploch) v důsledku
postupného kácení přestárlých stromů (kolektivizace, náhradní rekultivace, převod na ornou
půdu apod.), převažují v něm modernější formy pěstování (intenzivní sady, např. v okolí
Želkovic, Ploskovic, Žalan), doplněny jsou biosady (např. Chrámce). Sady s kmennými
formami stromů jsou přítomny ve fragmentech v méně přístupných polohách (např. úpatí
Milešovky, Oblíku a Lovoše) event. v podobě výsadeb podél původních cest či na mezích.
I když zastoupení ovocných stromů v krajině dnes není tak vysoké jako v minulosti, jsou
stále její součástí. Jejich nezastupitelná role je zejména v území s vyšším podílem orné
půdy, kde se ovocné stromy staly vyhledávaným biotopem pro bezobratlé a ptáky. Některé
druhy bezobratlých jsou dokonce na přítomnost ovocných stromů vázány (např. krasec
třešňový, otakárek ovocný). Velkou hodnotu mají především vysokokmené stromy, které sice
již neplní produkční účel, nicméně v rámci svého dožívání jsou živnou rostlinou řady
bezobratlých.
Staré a krajové odrůdy představují kulturní dědictví a zvyšují ve zdejší kuturní krajině
biodiverzitu. Abychom je mohli do krajiny navracet, je potřeba znát jejich zastoupení. Správa
CHKO České středohoří se proto od roku 2001 věnuje mapování ovocných stromů. Účelem
je, vedle lokalizace ploch se starými stromy, podchycení krajových a starých odrůd
(v poměrech Českého středohoří především hrušek, jablek a třešní). Informace
o vymapovaných odrůdách a zejména jejich odolnosti v prostředí Českého středohoří jsou
výchozím materiálem při plánování výsadeb ovocných stromů do volné krajiny. Do roku 2013
se podařilo vymapovat cca 120 odrůd jabloní a 40 odrůd hrušní.
Na základě spolupráce mezi CHKO ČS, CHKO LP a Střední zahradnickou
a zemědělskou školou A. E. Komerse v Děčíně byl v roce 2001 založen při škole
vysokokmenný sad starých odrůd ovocných stromů, které se nacházejí v oblasti Českého
středohoří a Labských pískovců. V současné době se zde nachází cca 300 ks ovocných
stromů (jabloní, hrušní, třešní), které slouží jako matečnice pro odběr roubů a zároveň
pro výuku a osvětu v oblasti ovocných stromů.
Správa CHKO ČS podporuje obnovu vysokokmenných sadů a výsadbu ovocných
stromů v podobě vysokokmenů zpět do krajiny. V posledních letech se většinou jedná
o spolupráci s vlastníky pozemků, kterým Správa přispívá na základní práce spojené
s čištěním pozemku od náletových dřevin, se základním ošetřením dožívajících stromů (učí
vlastníka pečovat o stromy, které již ztratily svou produkční schopnost), se zajištěním
výsadbového materiálu (umožní nákup kvalitních stromů pro lokalitu) apod. Jedná
se o motivační způsob řešení situace, kdy vlastník sám hradí část nákladů a zajišťuje péči
209
o stromy v následujícíh letech. V tomto směru byla provedena obnova starých sadů např.
v Levíně, na Slunečné, v Černčicích. Z nových výsadeb se jedná např. o obnovu sadu
v Černčicích, třešňovky pod Oblíkem, obnovu aleje z Hlupice na Třebušín, obnovu aleje
Třebušín - Rýdeč - Řepčice - Chudoslavice.
4.3. Myslivost
Výkon práva myslivosti upravuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Orgánem státní správy
myslivosti jsou na území CHKO České středohoří příslušné obce s rozšířenou působností.
Správa CHKO může ovlivňovat výkon práva myslivosti na základě zákona č.114/92 Sb.
pouze v omezené míře a většinou nepřímo (přímo pouze na území národních přírodních
rezervací).
Myslivost je zákonem č. 449/2001 Sb. definována jako: “soubor činností prováděných
v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující
k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního
bohatství“. Zvěř je stejným zákonem definována jako: “obnovitelné přírodní bohatství
představované populacemi druhů volně žijících živočichů“, které zákon taxativně
vyjmenovává. Zvěř je zákonem o myslivosti rozdělena do dvou základních skupin:
do skupiny druhů zvěře, které z důvodu ochrany mezinárodními smlouvami a zákonem
č.114/92 Sb. lovit nelze a do skupiny druhů zvěře, které lovit lze. Mezi tyto druhy zvěře patří
i druhy geograficky nepůvodní, jejichž úmyslné rozšiřování je v rozporu se základními
ochrannými podmínkami CHKO.
Správa CHKO věnuje primárně pozornost těm druhům zvěře, které jsou zařazeny mezi
zvláště chráněné druhy živočichů se zvláštním zřetelem na evropsky významné druhy
(Natura 2000). V rámci svých kompetencí dále Správa CHKO věnuje setrvalou pozornost
těm druhům zvěře, které mají podstatný vliv na stav biotopů často tvořících předmět ochrany
jednotlivých MZCHÚ (většinou jde o spárkatou zvěř).
Tabulka č. 19: Zastoupení jednotlivých druhů zvěře a jejich rozšíření v CHKO
Druhy zvěře, které nelze lovit:
Bobr evropský (Castor fiber)
Rys ostrovid (Lynx lynx)
Vydra říční (Lutra lutra)
Čírka modrá (Anas querquedula)
Čírka obecná (Anas crecca)
Havran polní (Corvus frugilegus)
Holub doupňák (Columba oenas)
Jeřábek lesní (Tetrastes bonasia)
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Káně lesní (Buteo buteo)
rozšíření, poznámka
Celý úsek Labe, šíří se po Ploučnici (výskyt
zjištěn v České Lípě).
Ojediněle pozorován v okolí Varhoště, na
Lovoši.
Pobytové stopy zjištěny po celé CHKO
České středohoří v zarybněných vodách.
Sporadický výskyt v době tahu na Labi,
v Lenešicích, Dobroměřicích a Úštěku.
Občasný výskyt v Úštěku, na Labi u
Litoměřic, na tahu u Lenešic, Dobroměřic.
Ve zbytcích topolových luhů, největší kolonie
u Litoměřic.
Rozšířen po celé CHKO České středohoří
v místech výskytu vhodných doupných
stromů. Brná nad Labem, Březina, Milešov.
V minulosti pozorování v okolí Milešova,
Babin a Varhoště. Aktuálně nepotvrzen.
Častý v celém Českém středohoří. Ohrožen
nepovolenými prostředky lovu (otravy,
odstřel).
Výskyt po celém území CHKO České
středohoří.
210
Kopřivka obecná (Anas strepera)
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo)
Koroptev polní (Perdix perdix)
Krahujec obecný (Accipiter nisus)
Krkavec velký (Corvus corax)
Křepelka polní (Coturnix coturnix)
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Moták pochop (Circus aeruginosus)
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Racek chechtavý (Larus ridibundus)
Raroh velký (Falco cherrug)
Sluka lesní (Scolopax rusticola)
Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Tetřívek obecný (Tetrao tetrix)
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Výr velký (Bubo bubo)
Druhy zvěře, které lze lovit:
Daněk skvrnitý (Dama dama)
Jelen evropský (Cervus elaphus)
Jezevec lesní (Meles meles)
Kamzík horský (Rupicapra rupicapra)
Kuna lesní (Martes martes)
Pravidelný výskyt (hnízdění) na větších
rybnících,
např.
Úštěk,
Dobroměřice,
Lenešice.
Zimní shromaždiště na Labi v úseku Střekov
– Děčín. V posledních letech tendence k
redukci populace – škody na rybí obsádce.
Sporadický
výskyt
v zemědělsky
obhospodařovaných
částech
Českého
středohoří (Litoměřicko, Lounsko).
Stabilní rozšíření po celé CHKO České
středohoří.
Stabilní populace. Velká hejna v okolí
Děčína, Verneřic, Litoměřic. V roce 2012
první žádosti o povolení odstřelu z důvodu
škod na hospodářských zvířatech (telata,
jehňata).
Tažný
pták
s centrem
výskytu
na
Litoměřicku, Lounsku a Mostecku.
Ojedinělý výskyt na tahu v Lenešicích,
Dobroměřicích, Úštěku.
Výskyt po celé CHKO s narůstajícím počtem
hnízdění v rákosinách a obilných polích.
Hojně po celé CHKO České středohoří.
Kolonie na větších vodních plochách
v Lenešicích, Dobroměřicích, Úštěku.
V r. 1999 proběhla repatriace 4 ks na
Mariánské skále v Ústí n.L., následující rok
nepotvrzen. Novější údaje jsou od Čížkovic
a ze Sedla.
Výskyt v okolí Třebívlic, Milešova, Kravař,
Benešova n.Pl.
Běžný druh v celé CHKO České středohoří.
Hnízdění v okolí Ústí nad Labem (Trmice,
Brná nad Labem).
V r.1999-2000
proběhla
neúspěšná
reintrodukce na Třebívlicku, bylo vypuštěno
51 ptáků, žádný záznam o současném
výskytu není.
Roztroušeně po celé CHKO České
středohoří (okolí rybníků a vodních toků).
Pravidelné hnízdění po celé CHKO České
středohoří (např. Sedlo, Boreč, Milešovka,
Česká skála, Dlouhý vrch).
rozšíření, poznámka
Výskyt po celé CHKO, především na levém
břehu Labe. Snaha o legalizaci chovu není
Správou CHKO podporována.
Postupné nežádoucí rozšiřování druhu od
severu a severozápadu (Lužické hory,
Krušné hory).
Výskyt po celé CHKO.
Občasný výskyt v okolí České Kamenice a
Kamenického Šenova.
Výskyt po celé CHKO.
211
Liška obecná (Vulpes vulpes)
Muflon (Ovis musimon)
Výskyt po celé CHKO.
Výskyt po celé CHKO. Druh způsobující
nežádoucí
změny
na
rostlinných
společenstvech (např. NPR Lovoš, NPR
Sedlo).
Ondatra pižmová (Ondatra zibethica)
Břehy Labe a Ploučnice, rybníky (Lenešice,
Dobroměřice, Úštěk)
Prase divoké (Sus scrofa)
Přemnožený druh na celém území CHKO
České středohoří.
Sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii) Druh původně chovaný v oboře na Dlouhém
vrchu, později vypuštěn a odloven. Možný
(nepotvrzený) výskyt na Třebušínsku.
Sika japonský (Cervus nippon nippon)
Druh migrující do západní části Českého
středohoří (Hradišťany, Milešovsko). Možné
ohrožení lesních ekosystémů.
Srnec obecný (Capreolus capreolus)
Výskyt po celé CHKO České středohoří.
Tchoř tmavý (Mustela putorius)
Výskyt po celé CHKO České středohoří.
Tchoř stepní (Mustela eversmanni)
Poslední záznam je ze 70.let 20.století z
Rané, od té doby nebyl pozorován.
Zajíc polní (Lepus europaeus)
Snižující se výskyt na celém území CHKO
České středohoří.
Bažant obecný (Phasianus colchicus)
Snižující se výskyt na celém území CHKO
České středohoří.
Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)
Synantropní druh, výskyt v celé CHKO
České středohoří.
Holub hřivnáč (Columba palumbus)
Výskyt převážně v okolí a uvnitř lidských
sídel, dále v řidších lesích po celé CHKO.
Husa velká (Anser anser)
Přelety po celé CHKO, hnízdění u
Dobroměřic a Habřiny.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Běžný druh na vodních plochách a tocích
CHKO České středohoří.
Lyska černá (Fulica atra)
Běžný druh na vodních plochách a tocích
CHKO České středohoří.
Polák chocholačka (Aythya fuligula)
Zimuje na Labi a Ploučnici, dále u
Dobroměřic, Lenešic a Úštěka.
Polák velký (Aythya felina)
Výskyt na Labi a Ploučnici, dále u Úštěku,
Žandova, Lenešic a Dobroměřic.
Straka obecná (Pica pica)
Běžný druh CHKO České středohoří.
Špaček obecný (Sturnus vulgaris)
Běžný druh CHKO České středohoří.
Vrána obecná (Corvus corone)
Běžný druh CHKO České středohoří.
Honitby
Na celém území CHKO České středohoří je vymezeno 101 honiteb. Ve dvou případech
do 31.3. 2013 Ministerstvo zemědělství neukončilo odvolací řízení k uznání sporných honiteb
a jejich hranic (Měrunice, Ploskovice). Držiteli honiteb jsou převážně honební společenstva,
v majetku Lesů ČR, s.p. jsou honitby Milešovka (LS Litoměřice) a Karlovka (LS Česká Lípa).
Zbylé honitby jsou pronajaty soukromým subjektům. Mapa honiteb viz příloha č. 8.
Myslivecké obhospodařování se soustředí zejména na zvěř spárkatou (jelen, daněk,
srnec, muflon, prase divoké) a na zvěř drobnou (zajíc, bažant, kachna divoká). Honitby mají
v naprosté většině smíšený charakter, převážně lesní jsou např. honitba Březina, Milešovka,
Lovoš, Dlouhý vrch či Sedlo.
Intenzivní chovy
212
V CHKO České středohoří je jedna oficiálně povolená obora. Obora Chrastná, kde je
předmětem chovu zvěř jelení, byla zřízena v roce 2003 a je situována u osady Chrastná
(u obce Vlastislav) a má výměru 105 ha. V převážné míře se jedná o plochy bývalých sadů,
v jižní části navazuje vrch Plešivec se stepními společenstvy na jižním svahu a lesními
porosty na severním svahu. V případě poškozování stepí je vrch Plešivec možné oplocením
oddělit od zbytku obory. Dosud nebylo nutné k tomuto opatření přistoupit. V současnosti je
patrný zájem na zřízení dalších obor. Vyskytuje se též farmový chov zvěře (viz kap. 4.2.).
Tabulka č. 20: Honitby na území CHKO
Název
Pihel
Prysk
Skalice
Nový Oldřichov
Horní Libchava
Huníkov
Slunečná
Karlovka
Radečský vrch
Horní Police
Stružnice
Kvítkov-Babylon
Novina
Kravaře
Holany
Vlhošť- Blíževedly
Dubice
Bobří potok
Verneřice
Kostomlaty pod Milešovkou
Diana Radovesice
Bílina
Lukov - Štěpánov
Březina
Lesy Sever II
Medvědice
Řisuty
Pustý Zámek
Huntířov
Markvartice
Ludvíkovice
Březiny
Brložec
Lesní úřad Děčín
Boletice
Jalůvčí
Sněžník
Kód honitby
CZ5106110604
CZ5106210606
CZ5106109602
CZ5106210613
CZ5101110129
CZ4202310030
CZ5106210612
CZ5101202114
CZ5101110128
CZ5101310137
CZ5101306126
CZ5101110107
CZ5101110108
CZ5101110110
CZ5101310136
CZ5101210120
CZ5101309127
CZ5101110109
CZ4202110047
CZ4213110021
CZ4201910006
CZ4201110003
CZ4201110004
CZ4208210001
CZ4201911007
CZ4208110016
CZ4207109026
CZ4202110032
CZ4202101034
CZ4202110044
CZ4202110041
CZ4202110042
CZ4202210043
CZ4202505054
CZ4202310050
CZ4202211055
CZ4202210040
213
Plocha v m2
41,8957027151259
8813,89589800448
10651165,4466973
15419020,2082048
2224208,39167519
21558655,4577969
4610568,50885693
15930793,4741518
9966392,63157679
16965493,6531227
7830305,7607243
348244,569084419
11872822,1052111
13479587,7438236
118,773481123598
1485,86546491353
3183,83550055297
8886139,09784363
28347272,9139475
741233,841360118
1595,61503055595
7105587,80464701
6358285,1166832
11564382,1970996
10606847,788792
7496914,04042798
9467510,66926236
7898,58474877461
1507469,90547661
15509816,8036821
726634,259644221
20939768,3806945
15710696,1415754
3995967,86036792
29766574,3654505
33693,9165909449
67160,2732463624
Krásný Studenec
Jílové
Malšovice
Chvojenka
Povrly
Těchlovice
Heřmanov
Buková hora
Valkeřice
Benešov
Agro Starý Týn
Lovečkovice
Strážky
Diana Ústí nad Labem
Děčany
Český granát Podsedice
Jezerka
Čížkovice - Úpohlavy
Lovosice
Pyrop
Libčeves
Krásná
Vlastislav
Humberk
Lovoš
Velemín
Březno
Milešovka
Kletečná
Kubačka
Hrádek-Stražiště
Bořislav-Žim
Verneřice
Dubice Habrovany
Chvalova - Přemyslovka
Dlouhý Vrch
Němčí
Labské stráně Malečov
Sedlo
Hubert Homole
Varhošť
Sebuzín
Fráž
Postoloprty
Vtelno
Milá
CZ4202110052
CZ4202110053
CZ4202109051
CZ4214110008
CZ4214110011
CZ4202209048
CZ4202310049
CZ4214110014
CZ4202310046
CZ4202110045
CZ4205101012
CZ4205110006
CZ4214110005
CZ4214110006
CZ4208110005
CZ4208101003
CZ4208110007
CZ4208110004
CZ4208110014
CZ4208110018
CZ4207110028
CZ4208610010
CZ4208110021
CZ4205110004
CZ4208110015
CZ4208110020
CZ4208110002
CZ4208202017
CZ4208110009
CZ4208110012
CZ4205110025
CZ4213110024
CZ4213210025
CZ4214110009
CZ4214110012
CZ4205206008
CZ4214210020
CZ4214110001
CZ4214610019
CZ4214110002
CZ4214105023
CZ4205110026
CZ4214210018
CZ4207110020
CZ4209110008
CZ4209101005
214
14349347,7122289
11694405,2906239
15973218,1434522
22259388,0014596
27332963,7584808
13054778,1485066
22424103,8071276
11683642,9010361
20650510,4481236
16865071,8308675
18210047,5920005
15804658,0057819
10854,6744062282
23223562,2285516
3250754,67811344
10647974,4941626
12600346,5711176
11212,5568110834
2296965,13786231
10941669,9461902
13254092,5616716
1070345,67210666
9915080,68937619
15042,9622608381
14238022,5721036
8677550,6139547
7140494,91937076
9180261,33821088
7128694,02462286
11967747,0946801
31117111,4180223
11074220,350143
7398043,33184532
12745371,4622404
25170029,1610673
9188392,86915317
7572197,3804773
24078156,9923731
9352124,24091303
11580438,7795408
8218778,98899177
10023712,1615525
10269319,268937
69256,1389941026
150591,231749917
9443373,55906447
Charvátce
Bělušice
Lužice
České Zlatníky
Mnichovský Týnec
Lenešice
Dobroměřice
Chožov
Žitenice
honitba Liběšice - Líčkov
Velký Újezd
Kalich Ploskovice
Jeleč
Levín
Úštěk
Ostrý
Bžany
Rtyně nad Bílinou
CZ4207101005
CZ4209101006
CZ4209110007
CZ4209110009
CZ4207109012
CZ4207110009
CZ4207101002
CZ4207110007
CZ4205110024
CZ4216101005
CZ4205110030
CZ4205110023
CZ4205206010
CZ4205110018
CZ4205110011
CZ4205110028
CZ4213110022
CZ4213110023
16601236,0721705
6543850,84409934
10519272,2260382
2845,91270321441
9550532,07295061
15034272,5480022
15458908,6047089
1384413,47104872
19395065,6282259
14601698,7477866
2363,07112200954
33317039,236941
12600157,0151604
6913883,35105381
15897403,4970014
2370,59279157839
2010283,71322577
2449819,15671574
Normované stavy zvěře
Z hlediska ochrany přírody není stanovena únosnost území pro myslivecké hospodaření.
Obecně lze konstatovat, že sčítané stavy spárkaté zvěře jsou zhruba o 50 % vyšší
než normované. Ke stejnému číslu dospěli i pracovníci ÚHÚL např. při zpracování podkladů
pro LHP LHC Litoměřice. K původním zástupcům spárkaté zvěře v Českém středohoří je
možné zařadit pouze zvěř srnčí a černou. Ze sousedních regionů pak často přechází zvěř
jelení, v rámci CHKO ČS však normována není (NKS v lokalitách Slunečná a Dobrná byly
zrušeny). V oblasti je hojně zastoupena nepůvodní zvěř mufloní. V důsledku jejího působení
dochází k degradaci původních společenstev a v některých případech (NPR Sedlo)
i k likvidaci zvláště chráněných částí přírody.
Stavy drobné zvěře jsou převážně hluboko pod normovanou hodnotou. V posledních
letech má stav zajíců mírně vzestupnou tendenci v souvislosti s vypouštením zaječí zvěře.
Střety myslivosti s ochranou přírody
Škody zvěří jsou především častou příčinou neúspěchu přirozené obnovy lesních porostů
(např. NPR Milešovka, NPR Lovoš, NPR Sedlo, PR Březina, PP Stříbrný roh). V závislosti na
konkrétní lokalitě se uplatňuje zvěř srnčí, jelení, dančí, mufloní. Neúměrné stavy zvěře černé
mají negativní vliv nejen na zemědělsky obhospodařované plochy, ale i na zvláště chráněné
druhy organismů – vyrývání rostlin, likvidace stanovišť pro vývoj bezobratlých. V honitbě
Slunečná byla v roce 2012 zřízena přezimovací obůrka z důvodu snížení zimního okusu
v okolních porostech.
Kromě vlivu na zmlazení stanovištně vhodných lesních dřevin má stav přemnožené
zvěře nepříznivý dopad na stav rostlinných společenstev např. v NPR Lovoš (především
v části Kybička – stávaniště muflonní zvěře a s tím spojená nitrifikace stanoviště),
NPR Sedlo (stávaniště muflonní zvěře, nitrifikace stanoviště, okus hvězdnice alpské),
PR Sluneční stráň (rytí černé zvěře ve stepních partiích), NPP Březinské tisy a PP Jílovské
tisy (okus tisu).
Vliv nadměrných stavů zvěře, zvláště černé, lze vysledovat i ve vlivu na biotopy zvláště
chráněných druhů živočichů, především obrýváním starých souší a vyrýváním pařezů
(likvidace biotopu např. roháče obecného – PR Sluneční stráň, PR Kalvárie, NPR Lovoš aj.).
V případě obratlovců se jedná o likvidaci hnízd např. bekasíny otavní, motáka pochopa,
sluky lesní.
215
Přetrvává trend zazvěřování honiteb daňkem. Z doby před platností zákona přetrvávají
normované stavy (též u muflona), trend je udržovat je (muflon) a rozšiřovat (daněk). Postoj
SCHKO k tomuto je negativní, Správa směřuje, i s ohledem na velikost honiteb,
k přehodnocení stanovených normovaných stavů; je však třeba počítat se zvýšeným tlakem
myslivecké veřejnosti.
Přetrvává umisťování krmných zařízení včetně slanisek do maloplošných zvláště
chráněných území, zejména v méně lesnatých částech CHKO České středohoří (např. PP
Třtěnské stráně) či do jejich bezprostřední blízkosti (např. NPR Sedlo, PR Březina, PR
Kalvárie, PP Jílovské tisy). Taková zařízení způsobují koncentraci zvěře a s ní možné
poškozování vzácných společenstev.
Absence loveckých aktivit v hůře přístupných či nepřehledných (zarostlých) částech
honiteb způsobuje koncentraci zvěře do takových míst (např. v NPR Milešovka, NPR Sedlo,
NPP Březinské tisy, PR Kalvárie, PR Sluneční stráň, PP Jílovské tisy, PP Stříbrný roh)
a následnou degradaci přírodního prostředí.
Přikrmování zvěře mimo dobu nouze a často nevhodným krmivem (zbytky z pekáren,
odpadní obilí) nebo nerozdělení krmných dávek v zimním období na jednotlivá krmeliště
(z důvodu nedosažitelnosti motorovým vozidlem) opět způsobuje nežádoucí koncentraci
zvěře a s ní spojené změny na stanovišti – nitrifikace, zbahnění, znečištění vodních toků
(např. oblast Březiny).
Onemocnění muflonní zvěře vlivem plísňového onemocnění spárků má za následek
snahu o ozdravení chovu v aklimatizačních obůrkách a oživení chovu vypouštěním
dovezených jedinců. Postoj správy CHKO je negativní, je však třeba počítat se zvýšeným
tlakem myslivecké veřejnosti.
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství
4.4.1. Rybníkářství
V CHKO České středohoří probíhá obhospodařování vodních nádrží formou klasického
rybníkářství pouze v minimálním rozsahu. Poměrně velká rybníkářská oblast se nachází
těsně za hranicí CHKO v prostoru mezi obcemi Holany a Doksy. Na Manušicku se rovněž
za hranicí CHKO nachází soustava Manušických rybníků a na Lounsku pak Lenešický
rybník. Přímo v CHKO České středohoří jsou z větších nádrží tradičně rybníkářsky využívány
rybník Chmelař u Úštěka (Rybářstvím Doksy s. r. o.) a Dobroměřický rybník (Rybářstvím
Karlovy Vary, s. r. o.).
Další větší vodní nádrže jsou využívány především jako sportovní rybářské revíry,
viz kapitola sportovní rybářství.
Pro intenzivní i polointenzivní chov ryb byly v minulosti využívány i poměrně malé
účelové vodní plochy, které byly většinou jako boční nádrže zřizovány k mlýnům, stoupám
a jako zásobní zdroje vody pro obyvatelstvo, hospodářská zvířata a závlahu, většinou
v sevřených údolích podél méně vodných vodotečí. Mnoho těchto nádrží po odsunu
původního německého obyvatelstva zaniklo spolu s účelem, pro který byly zřízeny. Zbývající
vodní plochy tohoto typu jsou dnes využívány pro nejrůznější funkce, od protipožárních
a rekreačních až po hospodářský chov ryb.
Nové velké nádrže zakládané cíleně pro intenzivní nebo polointenzivní chov ryb by
neměly vznikat ani v současnosti. Zřizování a především obnovu menších nádrží
s extenzivním chovem původních druhů ryb je však nutno pro udržení a zlepšení biodiverzity
okolního prostředí i nadále podporovat. Při posuzování záměrů novostavby či obnovy malých
nádrží, kde bude jedním z účelů zájmový a extenzivní chov hospodářských ryb, je třeba brát
do úvahy i historické souvislosti, například obnova historických mlýnů a dalších vodních
zařízení, dále místní zvláštnosti a přírodní podmínky stanoviště, včetně druhového složení
rostlinných i živočišných společenstev. Tomu by mělo odpovídat i ze strany SCHKO
odsouhlasené kombinované funkční využití těchto ploch, které se značně liší od tradičních
rybníkářských postupů. Velmi důležitým faktorem bude také trvalá udržitelnost provozu
těchto nádrží, což by mělo být zajištěno právě racionální podporou vícefunkčního využívání
malých vodních nádrží.
216
Ke střetům se zájmy ochrany přírody dochází ze strany rybářských společností na rozdíl
od sportovních rybářů minimálně. Požadavky ochrany přírody jsou zde v naprosté většině
případů respektovány. Rybníkářsky obhospodařované rybníky v CHKO jsou navíc rekreačně
využívány, což z důvodu udržení čistoty vody výrazně omezuje přikrmování.
4.4.2. Sportovní rybářství
Oblast CHKO České středohoří je z pohledu sportovního rybolovu obhospodařována
Českým rybářským svazem, respektive jeho Severočeským územním svazem Ústí
nad Labem. Podíl soukromých subjektů mimo Český rybářský svaz je nevýznamný
a omezuje se spíše na malé nádrže na veřejně nepřístupných soukromých pozemcích, mimo
rybářské revíry ČRS.
Na území CHKO České středohoří se nachází nebo do něho zasahuje 14 pstruhových
rybářských revírů ČRS a 15 mimopstruhových revírů ČRS.
Největším rybářským revírem je vodní tok Labe, který je z praktických důvodů rozdělen
na několik menších rybářských revírů. Druhým velmi významným revírem je Ploučnice, která
je rovněž rozdělena na několik menších rybářských revírů, z nichž některé jsou pstruhové.
Do pstruhových vod jsou vysazovány pouze lososovité ryby - pstruh obecný a duhový,
lipan podhorní. Do mimopstruhových vod jsou vysazovány tyto druhy: kapr, štika, lín, candát,
sumec, úhoř; méně často: tloušť, bolen, mník, amur.
ČRS Ústí nad Labem se aktivně podílí na reintrodukci lososa atlantského v rámci
programu Losos 2000.
Celkově lze konstatovat, že výkon práva rybářství v rámci sportovního rybolovu není
činností, která by vyvolávala zásadnější střety se zájmy ochrany přírody. Spolupráce
s ústředím územního svazu ČRS Ústí nad Labem je velmi dobrá. Na úrovni jednotlivých
základních organizacích ČRS dochází ke konfliktům se zájmy ochrany přírody a také
se zájmy správců toků.
Ryby v lovných revírech jsou na základě zarybňovacích plánů pravidelně dosazovány
z chovných toků. Složení rybí obsádky je částečně přirozené podle typu pásma, čistoty vody
a také dle násady. Zde dochází ke konfliktu se zájmy ochrany přírody vlivem tendence
vysazovat do lovných revírů i zcela nepůvodní druhy. Konflikty se zájmy ochrany přírody
způsobuje rybářské hospodaření i na tocích chovných, například na Trojhorském a Lučním
potoce, kde se vyskytuje rak kamenáč. Problémem je skutečnost, že i na těchto lokalitách je
s rybami neustále manipulováno. Často jsou vlivem pomíjení biologických potřeb
vysazovaných druhů likvidovány všechny původní místní formy druhů ryb, které jsou nejlépe
přizpůsobené danému prostředí. Z uvedených důvodů se pak nemůže vytvořit přirozená
vodní zoocenóza, tj. rovnovážné zastoupení všech místních vodních živočichů. Dalším
problémem je opakované vysazování a slovování hospodářských druhů ryb nejprve
do chovných toků a později do lovných toků v jednoletém či dvouletém cyklu. V chovných
tocích se vyskytují pouze stejnověké skupiny mladých ryb a po odlovu do opětovného
vysazení zůstává potok bez rybí obsádky.
Problémy mohou způsobovat i nevhodně organizované odlovy el.agretátem, kdy nelze
vyloučit nepříznivý vliv na další živočichy (raci, vodní hmyz, bentické druhy ryb), který může
vést až k jejich poškození nebo poškození jejich vývojových stádií.
Ze strany sportovních rybářů jsou poměrně časté stížnosti na škody vysazovaných
rybích obsádek přirozenými predátory - volavkami a kormorány.
Přes výše uvedené nedostatky však komunikace s ČRS probíhá obecně na velmi dobré
korektní a odborné úrovni.
Seznam mimopstruhových revírů:
BÍLINA 1 – č. revíru 441 001
Z uvedeného revíru spadá do CHKO pouze rybník Stebno: 0,6 ha.
BÍLINA 5 B – č. revíru 441 069
Z uvedeného revíru spadá do CHKO pouze rybník Mukov 0,7 ha
217
BÍLINA 6 – č. revíru 441 005
Do revíru patří v CHKO jen přehrada Lužice I: 0,8 ha a přehrada Lužice II: 3,5 ha
KONOJEDSKÉ RYBNÍKY – č. revíru 441 066
Revír tvoří: Konojedské rybníky I, II, III v k. ú. Konojedy 1,8 ha. Jedná se o majetek
ve správě AOPK ČR. V současné době není uzavřena nájemní smlouva s ČRS.
LABE 2 – č. revíru 441 020
Revír je od ř. km 99,0 (Prostřední Žleb) k ř. km 91,55 (Rozbělesy-Chrochvice). Mimo
Ploučnice a Jílovského potoka. Lov ryb z plavidel je povolen. Na přítocích je lov ryb zakázán,
přítoky jsou chovné. Platí i zákaz lovu ryb v přístavu Loubí v ř. km 95,52 (tj. od Tyršova
mostu v Děčíně po konec přístaviště v Děčíně – Loubí) až ř. km 98,2 a v přístavu Děčín
– Rozbělesy na levém břehu Labe v ř. km 92,0 až 94,2 (s přístavními bazény). Část revíru je
v CHKO Labské pískovce.
LABE 3 – č. revíru 441 021
Od ř. km 91,55 (Rozbělesy-Chrochvice) až k ř. km 83,5 (u přívozu obce Roztoky). Lov ryb
z plavidel je povolen. Přítoky jsou chovné – lov ryb je zde zakázán.
LABE 4 – 5 – č. revíru 441 022
Revír od přívozu obce Roztoky v ř. km 83,50 až k tělesu zdymadla ve Střekově s rybářským
právem na zatopených propadlinách po pravém břehu mimo přítoky. Lov ryb z plavidel
je povolen. Platí zákaz lovu ryb v přístavu Ústí nad Labem – Krásné Březno na levém břehu
Labe v ř. km 71,80 až 75,30 (s přístavními bazény). Na tomto revíru si denně lovící smí
ponechat jen dva kusy parmy obecné (vynucená ochrana populace, rozhodnutí uživatele
revíru dle § 13 odst.9 zákona č. 99/2004 Sb.)
LABE 6 - 7 - ÚN Střekov – č. revíru 441 023
Revír od tělesa zdymadla ve Střekově až k ř.km 55 (Litochovice -Tři kříže), mimo přítoky. Lov
ryb z plavidel je povolen. Platí zákaz lovu ryb v překladišti ve Vaňově na levém břehu Labe
v ř. km 67,5 až 68,7.
LABE 8 – č. revíru 441 024
Revír od ř. km 55 u obce Litochovice až k jezu Prosmyky (Píšťany), mimo Milešovský potok
a štěrkoviště v Žernosekách. Lov ryb z plavidel je povolen. Osobám provádějícím lov ryb
je zakázán lov pod pohyblivým jezem v Lovosicích na levém břehu Labe, tj. na břehu ostrova
do vzdálenosti 50 m a na pravém břehu Labe u Píšťan do vzdálenosti shodné s koncem
dělicí hrázky vorové propusti. Vstup na Havraní ostrov přes zařízení plavební komory
je v obecném zájmu zakázán (sankce blokovou pokutou). Osobám provádějícím lov ryb
je zakázán lov v prostoru plavebního kanálu (přístav Lovosice) v ř. km 49 až 50,3 (až k ústí
kanálu do koryta řeky Labe) – vyznačeno tabulemi. Součástí revíru je pískovna Havraní
ostrov v k. ú. Lovosice – 5,9 ha. Součástí revíru je dále potok Modla od Labe k pramenům,
lov ryb udicí je ale na Modle zakázán v úseku Želechovice – prameniště.
KAMENICE 3 – č. revíru 441 017
Revír tvoří v CHKO České středohoří nádrž Huníkovská v k. ú. Dolní Kamenice (2,00 ha).
V současné době je v důsledku poškození hráze bleskovou povodní nádrž vypuštěná. Nádrž
leží na EVL Huníkovský potok (rak kamenáč).
MARKVARTICKÝ RYBNÍK – č. revíru 441 099
Jedná se o rybník rekonstruovaný bývalou ZVHS, na okraji obce Markvartice.
PLOUČNICE 1 – č. revíru 441 047
218
Revír je PP přítokem Labe, převážně v EVL Ploučnice. Začíná od vtoku do Labe v Děčíně
v ř. km 0,0 až k jezu u Daymoon a. s. v ř. km 1,6, a dále od čtvrtého jezu (vakuového)
od Labe pod Soutěskami v ř. km 5,5 až k jezu nad mostem se silnicí ze Starého Šachova
do Žandova v ř. km 18,6. Potok Bystrá tvoří samostatný revír. Přítoky jsou chovné – lov ryb
zakázán. Platí zákaz lovu ryb v úseku od ústí Ploučnice do Labe v Děčíně až po první jez
s malou vodní elektrárnou (u fotbalového stadionu) v období od 16. 3. do 15. 6. včetně
(hromadné migrace ryb a jejich rozmnožování na trdlištích). V době migrace lososa může být
lov ryb dočasně zakázán i mimo výše stanovené období.
PLOUČNICE 1 B – č. revíru 441 086
Revír tvoří v CHKO České středohoří nádrž Velký Zámecký rybník v k. ú. Děčín (1,2ha)
Zbytek revíru se nachází v CHKO Labské pískovce.
PLOUČNICE 2 – č. revíru 441 048
Revír je v EVL Ploučnice. Probíhá od jezu mlýna ve Starém Šachově až k jezu mlýna
ve Stružnici. Ve vrchní části náhonu od slupu až k jezu je lov ryb zakázán. Přítoky do revíru
nepatří. Na revíru je povolen lov ryb z plavidel.
ŽERNOSEKY – č. revíru 441 059
Revír tvoří propadlina vzniklá těžbou v Žernosekách. Lov ryb z plavidel povolen. Zavážení
nástrah povoleno.
Seznam pstruhových revírů:
BOBŘÍ POTOK 1 – č. revíru 443 060
Na území CHKO České středohoří probíhá revír od silničního mostku v Kravařích
k silničnímu mostku v Janovicích se všemi přítoky, které jsou chovné – lov ryb je zde
zakázán.
BOBŘÍ POTOK 2 – č. revíru 443 061
Revír probíhá od silničního mostku v Janovicích až k pramenům, se všemi přítoky. Celý úsek
je vyhlášen chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán.
BYSTRÁ 1 – č. revíru 443 006
Přítok Ploučnice. Revír probíhá od vtoku do Ploučnice v Benešově (EVL Ploučnice)
až k pramenům. Pramenná část od konce obce Kerhartice a všechny přítoky jsou chovné
– lov ryb je zde zakázán.
219
BÍLINA 3 – č. revíru 443 001
Revír je tvořen na území CHKO Bořislavským, Žalanským a Lelovským potokem. Většina
revíru je však mimo CHKO. Celý revír je chráněnou rybí oblastí dle rozhodnutí OkÚ Teplice
č.j. ŽP/1795/207/ro294/2000.
BÝČKOVICE – č. revíru 443 072
Revír je tvořen zavlažovací nádrží Býčkovice v k. ú. Býčkovice.
JÍLOVSKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 017
Levobřežní přítok Labe. Revír probíhá od soutoku s Labem až k pramenům. K revíru patří
v CHKO České středohoří Jílovský potok (hlavní tok), zbytek je v CHKO Labské pískovce.
Pramenná část od statku v Libouchci a všechny přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán.
KAMENICE 2 B – č. revíru 443 022
V CHKO České středohoří je revírem pouze část ve městě Česká Kamenice od centra proti
proudu až ke křižovatce na Chřibskou. Zbytek v CHKO Labské pískovce. Přítoky jsou
chovné – lov ryb zakázán. Úsek od jezu u č.p. 14 v České (Dolní) Kamenici ř. km 20,6 až
k jezu v Havlíčkově ulici (u panelového domu) ř. km 21,8 je dle rozhodnutí OkÚ Děčín č.j.
050/3597/99 chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán. V případě tahu lososa bude dočasně
zakázán lov ryb na tomto revíru. Jedná se o EVL Kamenice.
KRUŠNOHORSKÝ REVÍR 1 – č. revíru 443 024
K revíru patří v CHKO České středohoří všechny přítoky revíru Bílina 1, mimo potok
Modlanský a Zalužanský a všechny přítoky revíru Labe 4 – 5 a Labe 6 – 7. Lov ryb
se provádí na potocích Luční – od soutoku s Labem až k silničnímu mostu v obci Klínky.
Dále na toku Homolský – od soutoku s Labem až k silničnímu mostu Byňov. Úsek
od soutoku s Labem až k silničnímu mostu mezi obcemi Velké Březno a osadou Vítov (třetí
přemostění od Labe) je chráněnou rybí oblastí – lov ryb zakázán. Dále se jedná o Lužecký
potok – od soutoku s Labem až k nádrži v Mirkově včetně této nádrže a nádrže Povrly II.
Dále Neštěmický potok – od soutoku s Labem až k nádrži v obci Ryjíce, včetně této nádrže.
Dále Klíšský potok – od soutoku s Labem až do obce Žďár, včetně požární nádrže
v Božtěšicích.
LIBCHAVA - ŠPORKA 1 – č. revíru 443 028
Revír jde po toku Šporky od železničního mostu tratě Děčín – Česká Lípa až k pramenům.
Od jezu u č.p. 22 ve Skalici, ř. km 12,6 začíná chovný úsek až k pramenům – lov ryb je zde
zakázán. Dále jde po toku Libchavy od soutoku se Šporkou až k pramenům, od 1. Jezu
ve Volfarticích (č.p. 120) až k pramenům s přítoky je chovný úsek – lov ryb zakázán.
LUČNÍ POTOK – č. revíru 443 031
Přítok Labe. V CHKO České středohoří od silnice I.třídy Litoměřice – Česká Lípa
k pramenům. Pramenná část potoka od mostu silnice Mlýnec – Třebušín je chovná – lov ryb
zakázán. Jedním z hlavních přítoků je EVL Trojhorský potok, výskyt raka kamenáče.
MERBOLTICKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 058
Přítok Ploučnice. Revír probíhá od ústí Ploučnice u obce Starý Šachov až k pramenům.
Pramenná část Merboltického potoka od posledního domu v Merbolticích a všechny ostatní
přítoky revíru Ploučnice 2 jsou chovné – lov ryb zakázán. Do revíru nepatří Valteřický potok.
MILEŠOVSKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 034
Přítok Labe. Revír probíhá od ústí Labe u Malých Žernosek až k pramenům. Pramenná část
potoka Milešovského od silničního mostu komunikace Velemín – Milešov (Luční mlýn)
v Milešově a všechny přítoky jsou chovné – lov ryb zakázán.
220
PLOUČNICE 1 A – č. revíru 443 045
Přítok Labe. Od jezu u Daymoon a.s. v Děčíně ř. km 1,6 až ke čtvrtému jezu (vakovému)
od Labe pod soutěskami ř. km 5,5. Přítoky a náhon v Březinách jsou chovné – lov ryb
zakázán. V případě tahu lososa bude dočasně zakázán lov ryb na tomto revíru. EVL
Ploučnice.
ÚŠTĚCKÝ POTOK 1 – č. revíru 443 056
Přítok Labe. Od vtoku do Labe v k. ú. Nučnice až k pramenům. Lov ryb je zakázán
na chovných úsecích: pramenná část Úštěckého potoka od železničního mostu tratě
Litoměřice – Česká Lípa pod osadou Líčenice, pramenná část potoka Habřina od silničního
mostu Úštěk – Litoměřice a všechny ostatní přítoky. K revíru patří Úštěcký potok (hlavní tok)
a potok Habřina.
Tabulka č. 21: Seznam základní organizací ČRS, zasahujících do CHKO České středohoří
MO ČRS
Bílina
Česká Kamenice
Česká Lípa
Děčín
Libochovice
Litoměřice
Louny
Most
Nový Bor
Teplice v Čechách
Ústí nad Labem
Žandov
Adresa
Důlní 85, 418 01 Bílina
Pražská 518, 407 21 Česká Kamenice
Máchova 1160, 470 72 Česká Lípa
Ústecká 23, 405 02 Děčín, +420 412 517 633
Turinského 274, 411 17 Libochovice
Velká mlýnská 2, 412 01 Litoměřice, +420 416 735 047
Česká 155, 440 01 Louny
Budovatelů 265, 434 01 Most, +420 777 910 517
Sklářská 74, 473 01 Nový Bor, +420 487 727 323
Havířská 7, 415 02 Teplice
Masarykova 155, 400 01 Ústí nad Labem, +420 472 741
669 Vladimír, Děčínská 277, 471 07 Žandov
Kovář
4.5. Vodní hospodářství
4.5.1. Vodní toky
Labe – ČHP 1-01-01-001, celková délka 1 154 km, z toho v CHKO 52,5 km, povodí 144 055
km2, z toho v CHKO 1063 km2, odvodňuje tedy celou CHKO a je hlavní osou vodních toků
v oblasti. Jeho průlomové údolí začíná v České bráně u Velkých Žernosek. Erozní činností
byla v labském koridoru vypreparována podpovrchová i hlubinná vulkanická tělesa, z nichž
řada je maloplošně chráněna. Řeka Labe vytváří krajinný prvek mimořádné hodnoty, avšak
negativně ovlivněný vysokým stupněm urbanizace v oblasti měst Ústí nad Labem a Děčín,
pobřežními dopravními koridory po obou stranách řeky, těžbou kamene a na ní navazujícími
přístavišti v Libochovanech a Malých Žernosekách, vzdutím střekovské zdrže v úseku
od Lovosic po Střekov a opatřeními pro zlepšení plavebních podmínek, jako jsou prohrábky
plavební kynety v celé délce plavební cesty, koncentrační hráze a výhony na úseku
od Střekova po Děčín, opevněné břehy na celém úseku toku a říční přístavy v Ústí
nad Labem a Děčíně.
Mezi Ústím nad Labem a Děčíném sbírá Labe na levém břehu jako přítoky následující
toky: Jílovský potok (ČHP 1-14-02-026, 76km2), Račí potok (ČHP 1-14-02-022, 9,776km2),
Poustka (ČHP 1-14-02-020, 11,018km2), Lužecký potok (ČHP 1-14-02-012, 17,468 km2),
Neštěmický potok (ČHP 1-14-02-004, 10,940 km2), Klíšský potok I (ČHP 1-14-01-103,
5,629 km2), Klíšský potok II (ČHP 1-14-01-105, 13,059 km2), Žďárský potok (ČHP 1-14-01
-104, 6,547 km2) a řeku Bílinu. Řeka Bílina odvodňuje v této části již zmíněný Klíšský
potok, pramenící z. od Malého Chvojna v nadm. výšce 435 m a ústící v Ústí n.L. zleva
221
do Bíliny ve výšce 133 m.n.m. mimo CHKO. Rekreační a rybářsky využívané povodí má
Lužecký potok (ČHP 1-14-02-012, 17,468 km2), s vodní nádrží nad obcí Povrly. Na pravém
břehu jsou v daném úseku do Labe odvodňovány především Ploučnice a pak větší množství
drobnějších bystřinných toků, z těch významnějších například Kamenička (ČHP 1-14-02024, 6,278 km2), Rychnovský (ČHP 1-14-02-018, 6,772 km2), Těchlovický (ČHP 1-14-02016, 5,035 km2), Luční (ČHP 1-14-02-014, 33,358 km2), Homolský (ČHP 1-14-02-008, 27,9
km2), Kojetický (ČHP 1-14-02-002, 4,959 km2) a Olešnický potok (ČHP 1-14-02-006, 5,060
km2) - vše drobné toky II.řádu.
Mezi Ústím nad Labem a Litoměřicemi sbírá Labe na levém břehu z významnějších
drobných vodotečí Milešovské části středohoří Podlešínský (ČHP 1-13-05-021, 9,9km2),
Moravanský potok (ČHP 1-13-05-016, 4,255 km2), dále Modla (ČHP 1-13-05-004,
47,936km2), pramenící 1 km z. od Lhoty u Medvědic v nadm. výšce 498 m, ústící zleva
do Labe v Lovosicích již mimo CHKO ve výšce 140 m.n.m., tok II.řádu, dále Milešovský
potok (ČHP 1-13-05-010, 40,3km2), pramenící východně od Kleče v nadm. výšce 665 m,
ústící zleva do Labe v Malých Žernosekách ve 140 m.n.m., tok II.řádu, délka 14,5 km.
Na pravém břehu sbírá Labe toky, odvodňující jižní a západní část část Verneřického
středohoří a centrální polohy Litoměřického a Třebušínského středohoří a to opět větším
počtem malých vodotečí, například již zmíněnými Homolským potokem, pramenícím 1 km
západoseverozápadně od Homole u Panny v nadm. výšce 478 m a ústícím zprava do Labe
ve Velkém Březně ve výšce 130 m.n.m., tok II.řádu, 7,8 km, a Lučním potokem,
pramenícím 1 km severozápadně od Náčkovic v nadm. výšce 560 m, ústícím zprava
do Labe v Malém Březně ve výšce 129 m.m.n., tok II.řádu, délky 11,9 km, Úštěckým
potokem (ČHP 1-12-03-044, 12,672 km2), pramenícím 1 km j. od Mukařova ve výšce 505 m
n.m. a ústícím zprava do Labe u Oken (mimo CHKO ČS) ve výšce 148 m.n.m. tok II.řádu,
Loubním (ČHP 1-12-03-051, 18,615 km2), Tlučeňským (ČHP 1-13-05-018, 8,182 km2),
Býčkovickým (Lučním) potokem (ČHP 1-12-03-080, 36,2km2), pramenícím v Hlupici ve
výšce 470 m.n.m. a ústícím zprava do Labe v Třebouticích (mimo CHKO ČS) ve výšce 146
m.n.m. tok II.řádu, Trojhorským (ČHP 1-12-03-077, 10,201 km2), Chudoslavickým (ČHP
1-12-03-079, 5,682 km2), Kotelickým potokem (ČHP 1-12-03-075, 8,341 km2) Pokratickým
potokem (ČHP 1-13-05-002, 10,641 km2), potokem Močidla (ČHP 1-12-03-086, 13,039 km2)
a Rytinou (ČHP 1-13-05-020, 6,926 km2).
Přítoky Labe nedosahují erozní činnosti výší erozního působení hlavního toku. Tato
nevyrovnanost se projevuje ve výskytu peřejí a vodopádů, např. na drobném Podlešínském
a Budovském potoce ve Vlčí rokli, na Moravance, na Kojetickém potoce v Černé rokli
u Olšinek i jinde.
Bílina – řeka je tokem II. řádu, ČHP 1-14-01-070, délka 84,2 km, povodí 1 070,9 km2.
Protéká v úzkém erozním údolí pod nevýraznými vrchy Teplického středohoří, těsně vně
hranice CHKO, s využitím koryta někdejší Ohře. Značným množstvím pravostranných přítoků
odvodňuje západní svahy Českého středohoří v prostoru od Milé až do Ústí nad Labem.
V tomto prostoru jsou významnějšími vodními toky například Bořislavský (ČHP 1-14-01079, 6,916 km2), Řehlovický (ČHP 1-14-01-084, 4,0 km2), Újezdský (ČHP 1-14-01-092,
5,32 km2), Radejčínský (ČHP 1-14-01-085, 15,02 km2), Stadický (ČHP 1-14-01-086, 4,484
km2) a Žalanský potok (ČHP 1-14-01-080, 10,843 km2), dále prostřednictvím Srpiny (mimo
CHKO ČS) pak ještě Bečovský (ČHP 1-14-01-039, 10,09 km2), Zaječický (ČHP 1-14-01041, 16,941 km2) a Lužický potok (ČHP 1-14-01-043, 19,965 km2).
Ploučnice – poměrně hluboce zaříznutý profil má v oblasti CHKO i údolí Ploučnice. Řeka
je tokem II. řádu, ČHP 1-14-03-001, délka hlavního toku 106,2 km, povodí 1 193,94 km2,
pramení na úpatí Ještědu. Zajímavostí je mimořádně velký sklon na posledních 16 km
před jejím vyústěním do Labe v Děčíně - 6,4 %. Uvedený sklon toku je důvodem existence
značného množství malých vodních elektrárem po celé délce toku v úseku mezi Děčínem
a Stružnicí u České Lípy, často s dlouhými přívodními a odpadními kanály podél hlavního
toku. Ploučnice svými oboustrannými přítoky odvodňuje podstatnou část Verneřického
středohoří, vyjma nevýznamné části Českokamenicka, které je odvodňováno říčkou
222
Kamenice. Říčka Kamenice (EVL Kamenice, ČHP 1-14-05-001, 33,581 km2) protéká
Českým středohořím jen okrajově, v intravilánu města Česká Kamenice.
Z větších potoků je na Ploučnici důležitý Bobří potok (ČHP 1-14-03-070), který je
tokem IV. řádu, délka 28,1 km, povodí 127 km2, pramenící ve svahu Bukové hory, asi 3,5 km
vzdušnou čarou na východ od Labe, přesto teče po povrchu ukloněné plošiny nejprve
širokou údolní depresí a pak hlubokým erozním údolím opačným směrem, svými vodami
napájí soustavu Holanských rybníků a Novozámecký rybník. Prostřednictvím Robečského
potoka a Ploučnice se teprve v Děčíně dostává jeho voda do Labe.
Centrální části Verneřického středohoří jsou dále odvodňovány sítí drobných vodotečí,
které směřují k Labi a Ploučnici. Jejich průtoky bývají rozkolísané podle ročních období
a některé toky jsou pouze občasné, dotované intenzivními srážkami z letních bouřek.
U těchto toků převažují v jejich pramenných oblastech na náhorních plošinách a plochých
údolích mírnější sklony, často s tendencí k meandrování, při sestupu do údolí hlavních toků
pak tyto vodoteče mění svůj charakter na bystřiny, často s velmi rozkolísanými průtoky.
To má historicky za následek, že uvedené toky bývají v sídlech i nad nimi takřka bez výjimky
opatřeny protipovodňovými štěrkovými přehrážkami a těžkými kamennými opevněními břehů
i dna, převážně z let na přelomu 19.-20.století. Opakované povodně v uplynulých 10 letech
vyvolaly zvýšený tlak na rekonstrukce stávajících úprav a další úpravy toků v sídlech
a v jejich blízkosti, v pozitivním směru pak snahu o obnovu starých a tvorbu nových
splaveninových přehrážek v lesních úsecích bystřinného charakteru.
Z důležitějších vodních toků ústí do Ploučnice ještě Bystrá (ČHP 1-14-03-099),
pramenící u Nového Oldřichova v nadm. výšce 518 m, ústí v Benešově 182 m.n.m., tok
III.řádu, 17,3 km, 52,0 km2, Fojtovický potok (ČHP 1-14-03-093, 10,506 km2), Dobrnský
potok (ČHP 1-14-03-101, 7,873 km2) - též Dobranka, a dále Dolský (ČHP 1-14-03-094,
6,135 km2), Valkeřický (ČHP 1-14-03-091, 6,42 km2), Valteřický (ČHP 1-14-03-083, 14,18
km2), Valdecký (ČHP 1-14-03-085, 8,653 km2), Merboltický (ČHP 1-14-03-089, 16,366
km2), Radečský (ČHP 1-14-03-082, 5,1 km2) a Vrbový potok (ČHP 1-14-03-087, 11,492
km2), vše toky III. řádu. Prostřednictvím říčky Šporky (ČHS 1-14-03-057), která zasahuje
do CHKO jen pramennou oblastí, se do Ploučnice vlévá rovněž potok Libchava (ČHS 1-14
-03-058, 19,485 km2).
Jílovský potok – tok II. řádu, (ČHP 1-14-02-030), délka 20,1 km, 76,2 km2 s přítoky,
odvodňující chvojenskou a jílovskou část Českého středohoří. Na tomto toku byla v letech
1979–1987 dosažena 3krát stoletá voda. Dnes je tento tok, který je levostranným přítokem
Labe a protéká městy Jílové u Děčína a Děčín, těžce hrazenářsky opevněn na většině délky
toku. Koryto toku má především v úsecích se zástavbou čtvercový příčný profil. K omezení
značného transportu splavenin do dolních částí toku a do Labe (plavební cesta), byla
v Martiněvsi vybudována rozměrná štěrková přehrážka.
Hrádecký potok - pramenící u Měrunic ve výšce 370 m n. m. a ústícím zleva do Ohře
u Lenešic mimo CHKO ve 176 m n. m., tok III. řádu (ČHP 1-13-04-002), 20,8 km, 74,4 km2.
Tento potok odvodňuje významnou součást lounské části Českého středohoří (Libčeveská
kotlina). Jedná se oblast se značným deficitem vody, navíc s nedostatkem vzrostlé
doprovodné zeleně okolo drobných vodotečí. To má za následek, že některé střední části
toku jsou v letním období zcela bez vody. Nelze ale vyloučit vliv nadměrných odběrů vody
obyvatelstvem a zemědělskými podniky, stejně jako nelze vyloučit vliv velkého výparu
na nechráněných částech toku především v letních měsících.
4.5.2. Vodní plochy
Na celém území CHKO České středohoří se projevuje citelný nedostatek vodních ploch.
Žernosecké jezero, vzniklé po těžbě štěrkopísků, částečně zavodněná Dobroměřická
pískovna, dále Chmelař (nádrž na Úštěckém potoce, zemní hráz v koruně dlouhá 508 m,
vodní plocha 76,1 ha, celkový objem 1,5 mil. m3, délka vzdutí 0,7 km, max. hladina 229,3
m.n.m., rybářství, rekreace - koupání, vodní sporty), soustava 3 rybníků u Konojed (majetek
AOPK), Dobroměřický rybník (průtočný na levém přítoku Ohře, rybochovný, 21,8 ha),
soustava 3 rybníků u Karlovky, průtočný rybník na Vrbovém potoce (rybochovný, 9,0 ha)
223
a Černý rybník (4,0 ha, t. č. vypuštěný po poškození hráze) jsou spíše výjimkami. V přímém
dosahu těsně za hranicí CHKO ČS je ještě Lenešický rybník (boční na Hrádeckém potoce,
rybochovný, 72 ha). Na přelomu století, jako důsledek podpory revitalizace vodních nádrží
bylo obnoveno několik rybníků, například Vojenský rybník u Kostomlat (1,5 ha, investor
AOPK ČR), soustava rybníků na Milešovském potoce pod Černčicemi (1,1 ha a 0,07 ha,
investor LČR, s. p.), soustava 3 rybníků pod Sedlem (celkem 0,2 ha, investor AOPK ČR)
a též byly obnoveny a nově vytvářeny bezodtoké tůně, například 9 bezodtokých tůní pod
Sedlem, s celkovou výměrou cca 0,12 ha a 3 tůně u Janovic u Kravař s plochou do 0,04 ha,
obdobně jedna tůň v mokřadu Pod skalou u Rtyně nad Bílinou v rozsahu cca 0,2 ha. V rámci
protipovodňových opatření a ochrany obce Vlastislav byl vybudován nad obcí poldr, který má
v retenčním prostoru nevypustitelnou část ve formě průtočné tůně. Na úrovni územních
plánů je uvažováno více takovýchto opatření, často též koncipovaných jako protipovodňová
opatření (retenční nádrže, poldry).
4.6. Výstavba
4.6.1. Tradiční sídelní struktura a zástavba
Charakter sídelní struktury CHKO České středohoří je dán morfologií terénu s převahou
podhorské krajiny a způsobem využívání krajiny (zemědělství od poloh s intenzivním
využíváním po polohy pastvinářské a pícninářské). Pro území CHKO je charakteristické
velké množství tradičních typů sídel, převládají však takřka výhradně typy se soustředěnou
až kompaktní zástavbou. Pro celé území platí, že soustředěné osídlení je poměrně ostře
odděleno od volné nezastavěné krajiny, přechody do nezastavěné plužiny jsou zajištěny
pásy ovocných zahrad.
Jižní části CHKO dominují menší kompaktní sídla (např. Žichov, Dolní Nezly, Dobrčice,
Kozly u Loun), v severní části pak lineárně uspořádané a protažené vsi lánové typu
(např. Merboltice, Loučky, Kerhartice, Veselé, Kozly u Č. Lípy), v centrální části pak sídla
typu krátkých řadových vsí (např. Srdov, Brusov, Sutom). Doplněny jsou okrouhlicemi
(např. Slavošov), silničními a uličními typy (např. Židovice, Mnichov, Řepnice), hromadnými
a hromadnými silničními typy (Těchobuzice, Býčkovice). Četné jsou různé vývojové
modifikace (návesní ulicovky - např. Kostomlaty pod Milešovkou, kombinace soustředěné
vesnické zástavby s přičleněnými okrsky zástavby vzniklé v období mezi světovými válkami
- např. Bořislav apod.). Rozptýlená zástavba horského charakteru je zastoupena pouze
několika sídly (např. Čeřeniště, Slunečná). Samoty se objevují zcela výjimečně, vždy
se jednalo o stavby se specifickou funkcí (hájovny, mlýny apod.). Osady mají málo usedlostí
vzhledem k členitosti a tím i nízké výnosnosti území.
Četné jsou i typy plužin (zemědělské zázemí sídla): v plochých částech krajiny převažují
traťové, v jižní a jihovýchodní části území úsekové a úsekové dělené, v centrální části
délkové, na severozápadě je enkláva paprsčitých plužin, celému severu dominuje plužina
záhumenicová. Objevují se i plužiny dominikální, nepravé traťové a různé přechodné formy.
Sídelní struktura CHKO byla významně poznamenána vysídlením německy mluvících
obyvatel po r. 1945, kdy přisídlenci nebyli schopni chybějící počet obyvatelstva doplnit,
některá sídla se vylidňovala i v důsledku kolektivizace (soustředění aktivit a služeb
do větších center), chátrala, posléze byla zlikvidována (např. Horní Šebířov, Sluková,
Starosti), jiná zachránil nástup chalupaření (Černčice). Dopady těžby v přilehlé hnědouhelné
pánvi byla poznamenána obec Hetov (likvidace sídla v prostoru Radovesické výsypky).
Historické členění plužin bylo z větší části zničeno při poválečném scelování pozemků, vznikl
nový typ plužiny „scelených pozemků“.
Lidová architektura je v závislosti na dostupné místní materiálové základně
reprezentována domy hrázděnými, roubenými i zděnými. Oblasti typů domu se mnohde
vzájemně překrývají.
224
Hrázděné domy (v Českém středohoří hrázděné domy patrové se zděným přízemím)
jsou dokladem typu stavební činnosti pronikající do území s německým obyvatelstvem
(přes Děčín, Litoměřice, posléze na Mělnicko).
Roubené domy mají starší kořeny. Patro nasedá na přízemí na konstrukčně a staticky
vypomáhající podstávku (pomocnou rámovou konstrukci) se sloupy rámujícími přízemí
v rytmu okenních polí.
Zděné domy do ČS zasahují z jižně navazujících rovinných poloh, typické jsou
pro Lounsko, ve vesnicích, které se mohly v rovině rozložit a disponovaly nehořlavou
surovinou. Zděný dům postupně vytlačoval dům roubený i hrázděný i v dalších místech
Středohoří. Na Lounsku byla jako stavební materiál obvykle používána opuka, v centrální
části Středohoří pak znělec a čedič, na východním okraji i pískovec, novodobě pak
v kombinaci s cihelným zdivem.
Hospodářské zázemí tvořily špýchary, stodoly, chlévy, sušárny ovoce (ty často již
v bezpečném protipožárním odstupu) a dále stavby sakrální a související s vytvářením
komunikační sítě (mnohdy lámáním ve skalách).
Typickým znakem je patrovost objektů, trojkomorovost podélných úzkých dispozic
a časté komunikační propojování patra pavlačí. Neopakovatelný a výrazný je fenomén
vysokých zděných patrových obytných budov, v úrodnějších částech mohutného projevu,
v chudších částech objemově umírněnější.
4.6.2. Památková ochrana území a staveb
Na území CHKO České středohoří existuje více než 1900 samostatných objektů uvedených
ve státním seznamu nemovitých kulturních památek (dále NKP) a současně několik desítek
souborů staveb. Takto vysoké číslo je spoluutvářeno přítomností velkých měst nebo jejich
částí, které se nalézají v prostoru CHKO. Mezi městské památkové rezervace (dále MPR)
na území CHKO patří Litoměřice (*1978) a Úštěk (*1980), městskými památkovými zónami
(MPZ) jsou Benešov nad Ploučnicí (*1992), Česká Kamenice (*1992) a Kamenický Šenov
(*1992).
Kulturní hodnoty území dále charakterizuje přítomnost čtyř vesnických památkových
rezervací a pěti vyhlášených vesnických památkových zón. Výčet vesnických památkových
rezervací na území CHKO tvoří Starý Týn (*1995), Janovice (*1995), Rané (*1995)
a Zubnice (*1995), do kterých je současně zasazen i skanzen lidové architektury. Vesnické
památkové zóny představují sídla Kravaře (*1995), Dolní Nezly (*1995), Soběnice (*1995),
Srdov (*1995), nejmladší jsou Merboltice (*2004). V současné době se uvažuje o vyhlášení
několika dalších vesnických památkových zón, jde např. o Valkeřice, Jenčice či Těchobuzice.
Pro České středohoří je dále charakteristická relativně vysoká plošná koncentrace
zřícenin hradů a zámků. Z hradů jmenujme alespoň Ostrý, Oltářík, Kamýk, Litýš, Pannu,
Českou Kamenici nebo Košťálov, z těch známějších pak husitský Kalich či ústecký Střekov.
Ze zámků lze uvést Ploskovice, Velké Březno, Milešov, Benešov nad Ploučnicí či v současné
době nově zrekonstruovaný Děčín. O bohatém duchovním životě předválečných obyvatel
Českého středohoří svědčí celá řada kostelů, kaplí, kapliček a poutních míst. Z těchto
církevních staveb se však některé nedochovaly do dnešních dnů, část jich je v dezolátním
stavu. Ze zaniklých církevních staveb jmenujme alespoň kostel sv. Bartoloměje v Rychnově
a poutní areál s kostelem nejsv. Trojice na Božím vrchu u Verneřic (něm. název Gottesberg),
z těch, kterým bezprostředně hrozí zánik pak např. Řisuty, Starý Týn, Mrzlice.
K technickým zajímavostem na území CHKO České středohoří bezesporu patří
Střekovské zdymadlo budované v letech 1923 až 1935 nebo nejstarší dělnická kolonie svého
druhu v Evropě v Terezínském údolí pod hradem Ostrý u obce Františkov nad Ploučnicí.
Mezi ojedinělé a významem zásadní technické památky patří doposud z části fungující
železniční tratě vedené územím CHKO. Jedná se o tzv. Kozí dráhu (Děčín-Dubí),
Švestkovou dráhu (Lovosice-Most) a železniční trať s mimořádným traťovým převýšením
z Velkého Března přes Zubrnice do Úštěka.
V CHKO České středohoří se vyskytuje ještě celá řada dalších objektů, které
by si zasloužily, vzhledem ke svým stavebně historickým hodnotám, ochranu a zvýšenou
péči. Bohužel, díky veliké rozloze území a pohnuté poválečné historii, kdy došlo k výraznému
225
snížení počtu obyvatel a mnohdy zániku celých vesnic, není dodnes řada objektů popsána
a bez zájmu společnosti chátrá.
Finanční prostředky nových obyvatel, často pouze rekreačních, nestačí ani na běžnou
údržbu, natožpak pro obnovu původních konstrukčních prvků nebo materiálů. Dokonce jsou
známé případy, kdy současný majitel nechá zachovalou stavbu úmyslně chátrat (například
zásahy do krovu nebo střešní krytiny) aby byl objekt posléze určen k demolici a stavební
parcela pod objektem „výhodně“ zpeněžena. Méně destruktivní, ale ve výsledku stejně
škodlivá, je snaha objekty dostavovat nebo přestavovat bez odborného dozoru a často
bez příslušných povolení.
Světlou výjimkou, která bohužel potvrzuje neutěšený stav věci, je vznik občanských
sdružení nebo iniciativ, které se snaží navázat zpřetrhané kulturní kořeny a záměrně
obnovují historické objekty, které nejsou evidovány jako památkově chráněné. Takovéto
organizace často spolupracují s některou místní akční skupinou (MAS).
4.6.3. Aktuální stav výstavby
Trendy ve výstavbě jsou dány polohou území CHKO v ČR a regionu (tranzitní poloha),
ekonomickou základnou a charakterem území (převážně zemědělská krajina). V období
platnosti stávajícího plánu péče se zájem o výstavbu soustřeďoval především na rozvoj
a úpravu infrastruktury (zejména doprava a energetická zařízení) a na oblast výstavby
objektů pro bydlení a rekreaci. Trendy ovlivňuje vždy též aktuální dotační politika (období
zájmu o výstavbu zemědělských objektů, rozvodů plynu, VE, FVE apod.).
Obytná zástavba
Nejmarkantněji se výstavba projevuje v oblasti bydlení zvýšenou poptávkou po rodinných
domech, naopak prakticky zmizel fenomén komplexní bytové výstavby. V rozložení sídel
a obyvatel je přitom na území CHKO dlouhodobě patrná určitá disproporce. Sídla v celkovém
počtu cca 400 oscilují velikostně mezi většími městy včetně měst krajské úrovně
s rozložením převážně po okraji CHKO a drobnými sidly s několika objekty v centrálních
částech CHKO, když zemědělské bezlesí s menšími sídly zaujímá cca 2/3 území CHKO.
Pokud jde obyvatelstvo, naprostá většina obývá větší a střední sídla, naopak v menších
sídlech se uplatňuje rekreační využití. Na jedné straně tak dochází k tlaku na rozvoj obytné
zástavby zpravidla u níže položených, větších a středních sídel s lepší dostupností,
vybaveností apod., na straně druhé v odlehlejších a vyšších polohách dochází k přeměně
sídel na sídla rekreační.
Tento demografický vývoj se projevuje v krajině dvěma odlišnými trendy: u středních
a větších sídel narůstá plošná zástavba (s typickými projevy suburbanizace a s rozvojem
sídel neúměrně jejich velikosti), v menších sídlech pak zůstává nevyužit stavební fond
původní zemědělské zástavby. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy staré stavby kvůli
nákladnosti rekonstrukce chátrají a není o ně zájem, a současně, kvůli atraktivnosti území,
sílí snahy o výstavbu nových domů mimo vlastní urbanizovaný prostor. Ze strany stavebníků
je dále vyžadován soubor užitných vlastností objektů, který vyžaduje objekty odchylující
se tvaroslovím od tradičních, případně jiné způsoby užívání zázemí (zahrady apod.),
než jsou tradiční.
Nové okrsky nesou často urbanistické rysy typické pro městskou zástavbu (velikost
pozemků, členění ulic), tzv. katalogové domy převažují nad objekty nesoucími znaky tradiční
zástavby i v menších sídlech. Možnost regulovat strukturu a charakter zastavitelných ploch
je již na úrovni územně plánovací dokumentace pro požadavky ochrany sídel jako součásti
krajiny na území CHKO značně omezená, regulační plány se v praxi prakticky nevyužívají.
Obtížné je obecně prosazování tradiční výstavby do sídel, kde zásahy z doby před platností
zákona č. 114/1992 Sb. a dokonce i vznikem CHKO již znehodnotily tradiční charakter
vesnice. Situaci komplikuje i počet a pestrost sídel (s odlišnými urbanistickými
a architektonickými kvalitami) a stupeň jejich dochovanosti, kdy je prakticky nemožné
stanovit pro celé území i pro dílčí části regionu jednotné parametry běžných stavebních
aktivit.
226
Průmyslová zástavba, těžba a zpracování surovin
Výstavba průmyslových objektů většinou využívá stávající struktury a je směrována
do městských aglomerací při okraji CHKO. Objevují se však i tendence přestavovat
či dostavovat chátrající zemědělské apod. areály v menších sídlech. Zásadním problémem
těchto staveb je jejich objem, v některých případech i výškové parametry a dále používání
typizovaných objektů, materiálově odchylných od tradičních materiálů (ocelové montované
haly apod.). Výstavba související s těžbou surovin je ryze účelová a proto (s výjimkou úpravy
granátu u Podsedic) umístěná přímo do vlastní těžebny (administrativní objekty, úprava
horniny, zásobníky, distribuce apod.).
Stavby pro zemědělství
České středohoří je převážně zemědělskou oblastí, dlouhodobě kultivovanou. Různé části
Středohoří se od sebe liší charakterem zemědělských aktivit a od toho lze odvodit
i požadavky na zemědělskou výstavbu. Pro všechny oblasti však platí, že období
kolektivních a velkovýrobních forem hospodaření bylo doprovázeno výstavbou objektů, které
významně narušily charakter a siluetu sídel v krajině (velkokapacitní stájové chovy, silážní
věže apod.). Takřka každé sídlo se “pyšní” takovýmto areálem či alespoň objektem. Po roce
1989 se část takovýchto areálů a objektů začala využívat k jiným účelům (skladové a výrobní
prostory), plochy fotovoltaiky apod., část chátrá.
V plochách intenzivně obhospodařovaných (jižní okraje Středohoří) se i nadále
hospodaří v podmínkách velkovýrobních, hospodařící subjekty se spíše než na výstavbu
nových objektů zaměřují na rekonstrukci stávajících či doplnění o nové technologie
(bioplynové stanice).
Ve vyšších partiích s převahou menších farem apod. se objevuje tendence umisťovat
zemědělské objekty i do volné krajiny, často bez vazby objektů na prvovýrobní využití
pozemků (bez odpovídající vnitřní náplně objektů), zvýšené požadavky jsou též na menší
objekty (seníky, přístřešky na pastvinách apod.); objevuje se i tzv. restituční urbanismus
projevující se požadavky na umisťování staveb deklarovaných jako stavby pro zemědělské
hospodaření (často s fakticky jinou náplní, nejčastěji rekreační) v blocích zemědělské půdy.
Ekonomické
podmínky
(cenová
dostupnost)
vedou
stavebníky
obecně
k upřednostňování objektů, které materiálově a hmotově nekorespondují s charakterem
zástavby v místě; nejčastěji se jedná o typové stavby typu ocelokolen, srubů apod.
Zásadním problémem se začíná jevit oplocování zemědělských pozemků (ochranu
před zvěří, krádežemi, pastva, farmový chov zvěře apod.); zvyšuje se podíl souvisle
zaplocených ploch a podíl oplocení neumožňujícího průchod krajinou a migraci větších
obratlovců.
Patrný je též návrat k drobnému hospodaření na úrovni zahrádkaření - viz podkapitola
Rekreační výstavba.
Rekreační výstavba
České středohoří je oblíbeným místem pro individuální formy rekreace; rozvoj nastal
zejména v 60. a 70. letech výstavbou značně rozsáhlých zahrádkových a chatových osad,
často v návaznosti na tehdy masivní panelovou výstavbu ve městech. Některé části
Středohoří jsou zatíženy tímto způsobem rekreace neúnosným způsobem - kapacita území
je v podstatě vyčerpána, často jsou osady umístěny v krajinářsky (např. údolí Labe)
i přírodně (bílé stráně, stepní lada) cenných územích. Po určitém útlumu zájmu o tento typ
rekreace na přelomu století se opět začíná zájem zvedat, objevují se snahy o rozšíření
takovýchto osad, zvětšování staveb a zahušťování zástavby, často s nekvalitní architekturou.
Dalším trendem je transformace osad na obytné plochy.
Oblíbené je chalupaření, jeho pozitivní stránkou je záchrana starých objektů a oživení
(byť jen víkendové) drobných vsí, negativní pak někdy sporné úpravy objektů s odchylkami
od tradiční architektury. Penziony, hotely apod. vznikají většinou přestavbou starších objektů;
rekreační střediska a trvalé tábory jsou na území CHKO spíše výjimkou.
227
Ostatní
V průběhu platnosti plánu péče se objevily snahy o obnovu sídel či samot zaniklých
po nuceném vysídlení německého obyvatelstva či v době kolektivizace. V obou případech
se jedná na území CHKO o problematické snahy vzhledem k charakteru sídelní struktury
a s ohledem na okolnost, že území v takovýchto místech je dlouhodobě zklidněné, velmi
často bez návaznosti na dostupné sítě apod.
Návrhy na obnovu sídel, při respektování novodobých požadavků na bydlení a životní
požadavky obecně, se zákonitě odchylují od původní urbanistické struktury a „náplně“ sídel
(např. návrh na obnovu Hetova), vyžadují vybudování kompletní infrastruktury či představují
narušení cenných přírodních a krajinných enkláv. Pokus o obnovu sídla Dvorsko (na úrovni
ÚP respektování původního charakteru sídla; v současné době realizován pouze jeden
objekt) nasvědčuje ostatně tomu, že deklarovaného charakteru sídla nelze fakticky docílit
(limitující vlastnické poměry, výměry pozemků neodpovídající zemědělskému charakteru
sídla, hůře dostupná poloha apod.).
Samoty na území CHKO se vyskytují sporadicky, vždy se jednalo o účelové objekty
(mlýny, hájovny). Zájem o jejich obnovu však spěje k jinému účelu staveb, nejčastěji
se objevují požadavky na rekreační objekty či objekty bydlení. Často se jedná o objekty
umístěné v dlouhodobě zklidněném území či v zónách s vyšším stupněm ochrany. Patrný
je i trend vytváření uzavřených/soukromých sídelních enkláv.
Na přelomu století se objevil tlak na výstavbu rodinných farem ze strany staronových
vlastníků restituovaných pozemků. V několika případech bylo umístění takovýchto objektů
připuštěno ve volné krajině (Valteřice, Chuderov), v konečném důsledku však mají
tyto objekty jinou faktickou náplň (a pozemky přešly do vlastnictví či využití jiných subjektů).
U zemědělských pozemků je běžně vyžadována výstavba objektů pro hospodaření ( seníky,
sklady úrody, techniky apod.), některé z nich však jsou fyzicky využívány pro rekreační
účely.
4.6.4. Územní plánování
Na území CHKO se vztahují Zásady územního rozvoje Ústeckého a Libereckého kraje
z roku 2011, většina území CHKO je pokryta územními plány obcí. Územně plánovací
dokumentace obcí jsou různě staré (některé dokonce z let 1993-1995), také úroveň
zpracování je různá. Pouze velmi malá část obcí nemá zpracovanou územně plánovací
dokumentaci vůbec, některé z nich mají alespoň vymezené zastavěné území (např. Kozly
u Loun, Starý Šachov, Dobrná), některé však nemají ani to (např. Měrunice, Valkeřice).
Regulační plány se v praxi neuplatňují.
Jako nepříznivý fakt vnímá Správa ohromné množství změn územních plánů,
u některých obcí probíhá změna v průměru každé dva roky (tedy téměř nepřetržitě,
vezmeme-li v úvahu lhůty stanovené stavebním zákonem), což práci s takovýmito plány
velmi komplikuje. Negativní dopad na stav ÚPD má také neustálé posunování termínu
pro povinné zpracování nového územního plánu (viz novela stavebního zákona po 1. 1.
2013).
Snahou obcí je především vymezení nových (často rozsáhlých) lokalit pro obytnou
zástavbu. Tyto tendence se projevují zejména v krajinářsky velmi cenných lokalitách (snaha
o bydlení v kvalitním prostředí). Dříve neobvyklým jevem je také aktivní zasahování
některých majitelů pozemků, často developerů, do procesu projednávání územního plánu;
zájmy těchto subjektů bývají často zcela v rozporu se zájmem ochrany CHKO.
Pozitivem novely stavebního zákona platné od 1. 1. 2013 je zpřesnění obsahu
územních plánů se zahrnutím údajů týkajících se charakteru a struktury zástavby v sídle
s potenciálem zajistit na úrovni územního plánu charakteristické rysy jednotlivých typů sídel
(půdorysné uspořádání sídla, rozmístění objektů, veřejných prostranství, komunikací,
velikost pozemků apod.) a s možností jednoznačně omezit výstavbu ve volné krajině.
228
4.7. Doprava a inženýrské sítě
CHKO České středohoří se díky svému umístění, velikosti a tvaru nachází v tranzitní poloze
mezi centry severočeského regionu a prochází jí dopravní tahy do SRN. Území představuje
pro všechny typy dopravy a přepravy významnou přírodní překážku. Hlavní dopravní koridor
(směr na Ústí, Děčín, SRN) se přitom nachází v centrální části CHKO, jsou v něm
soustředěny hlavní i vedlejší železniční koridory, silnice I. třídy, rozestavěná dálnice D805
a labská vodní cesta. U většiny těchto dopravních tras se kalkuluje v dlouhodobém měřítku
s určitou formou intenzifikace (VRT Praha-SRN, splavnění Labe) či modernizace.
Území CHKO ČS je dále tranzitní oblastí pro vyvedení výkonu velkých energetických
celků v Podkrušnohoří (elektárny Ledvice a Počerady) do ostatních regionů republiky.
4.7.1. Doprava
4.7.1.1. Dálniční a silniční síť
Včetně hraničních úseků je na území CHKO cca 170 km silnic I. třídy, 200 km silnic II. třídy
a v provozu cca 6,5 km dálnice.
Dálnice
Součástí CHKO je cca 1,2 km dlouhý úsek dálnice č. D806 Teplice-Ústí nad Labem
u Řehlovic, na hranici CHKO. Ve výstavbě je 16,4 km dlouhý úsek dálnice D805 LovosiceŘehlovice, z tohoto úseku bylo v 05/2012 cca 4,5 km (úsek MÚK Lovosice-MÚK Bílinka)
uvedeno do předčasného provozu. Zbývající část dálnice je ve výstavbě.
Stavba dálnice D805 je umístěna z cca 90 % délky na území IV. zóny CHKO (převážně
zemědělské pozemky), zbytek pak na území III. zóny CHKO (přechod prostoru vrchů
Kubačka a Debus a Opárenského údolí). Umístění dálnice do CHKO ČS je povoleno
výjimkou ze zákazů dle § 26 odst. 1 písm. f) zákona a dalšími potřebnými opatřeními
a rozhodnutími (druhové výjimky ze zákazů dle § 49 a 50 zákona, zásahy do krajinného rázu
apod.). Provozovaný úsek dálnice disponuje výjimkou ze zákazů chemického posypu
dle § 26 odst. 1 písm. h) zákona.
Hlavní trasa D805 je navržena v kategorii D 27.5/120, součástí stavby jsou tři
mimoúrovňové křižovatky (Lovosice, Bílinka, Řehlovice), tunely Prackovice a Radejčín
a 18 dálničních mostů včetně objektů zajišťujících průchodnost krajiny a funkčnost
biokoridorů. Z hlediska realizace se stavba dělí na 6 samostatných objektů (stav výstavby
k 12/2012):
− A Trasa dálnice: dokončena a ve zkušebním provozu po MÚK Bílinka, od MÚK
Bílinka ve výstavbě (provedeny skrývky zemin, terénní úpravy, v části trasy
položeny konstrukční vrstvy vozovky)
− B Most Vchynice: dokončen, ve zkušebním provozu
− C Most Oparno: de facto dokončen, chybí osazení PHS, dopravní značení apod.
− D Most Dobkovičky: hrubá stavba před dokončením
− E Tunel Prackovice: hrubá stavba před dokončením
− F Tunel Radejčín: rozestavěno
Součástí stavby dálnice je realizace kompenzačních opatření, vesměs na úrovni realizace
náhradních výsadeb za dřeviny kácené pro stavbu (rozsah náhradních výsadeb, umístění
apod. jsou v gesci obecních úřadů, výsadby jsou průběžně realizovány). Ze zvláštních
opatření realizoval investor opatření k zajištění vybraných druhů a jejich populací (záchranné
transfery, zřízení náhradních stanovišť, posílení populace jeřábu českého).
Stavba dálnice nabírá oproti původním plánům významné časové zpoždění v souvislosti
s nesouhlasem některých nevládních organizací s jejím umístěním resp. stavbou (odvolání,
žaloby), ke zpoždění aktuálně mohou přispět i nejasnosti s financováním stavby
a komplikace spojené se sesuvem z 7/2013 u Dobkoviček. Současný termín dokončení
dálnice je stanoven na rok 2015, i ten však může být ohrožen. Dálnice přes ČS byla
koncipována jako ryze tranzitní záležitost, tj. pouze s nezbytnými sjezdy a bez doprovodných
229
staveb apod. V současnosti se však objevují tendence využít území v okolí dálnice a sjezdů
pro skladové, dopravní ap. areály. Objevil se též návrh na zřízení další MÚK u Dobkoviček,
jejímž účelem má být primárně zajištění odlehčení přilehlých obcí od nákladní dopravy
z kamenolomu Dobkovičky.
Silnice I. třídy
Silnice E 55 (I/8) Praha-Lovosice-Teplice (11 km v CHKO):
Trasa je vybudováním obchvatu Žalan a průtahu Velemínem zbavena dopravně
nejproblematičtějších míst. Další směrové úpravy se nepředpokládají. Trasa je v současnosti
intezivně využívána (jako pokračování zprovozněného úseku dálnice D 805 do Bílinky
ve směru na Teplice a dálniční spojku Teplice-Ústí nad Labem) pro tranzitní dopravu.
Silnice I/30 Lovosice – Ústí nad Labem (18 km v CHKO) a navazující silnice I/62 Ústí
nad Labem – Děčín (23 km)
Silnice kopíruje tok Labe v souběhu s železničním koridorem Praha- Děčín. Komunikace
je dopravně přetížená (jeden z výstupů dálnice D8 od Prahy s nejkratším přístupen do Ústí
nad Labem), spojnice Ústí nad Labem a Děčína. Probíhají zde pouze běžné opravy a úpravy
(z prostorových důvodů nelze silnici směrově upravit či zkapacitnit).
Silnice I/28 Louny - křiž. Kozly (úsek v CHKO 11 km):
Dokončena úprava silnice v úseku Dobroměřice-Odolice (modernizace, drobné směrové
úpravy, mostní objekty, propustky, výsadby nové zeleně). Po zprovoznění úseku je
požadováno ze strany obce Raná dodatečné ozelenění k odclonění silnice od zástavby.
Silnice I/15 Ústí n. L. - Lovosice - Třebenice - Libčeves - Skršín - Korozluky - Most (47 km
v CHKO, z toho 15 km tvoří hranici CHKO):
Je dokončen obchvat Třebenic, dále směrová úprava (de facto nová trasa) mezi Skršínem
a Odolicemi. Dále jsou na úrovni ZÚR resp. ÚP obcí územně fixovány tyto záměry sloužící
k úpravě směrových poměrů, odklonění silnice ze zástavby sídel, zlepšení napojení na silnici
I/28 ap.:
- přeložka silnice I/15 Bělušice-Libčeves (v ZÚR ÚK koridor PK6): slouží k zjednodušení
přepravních vztahů na trase Lovosice-Most s napojením na silnici I/28. Zahrnuje nové
vedení silnice I/15 v úseku mezi Libčevsí a Bělušicemi zhruba v souběhu s žel. tratí
Lovosice –Most.
- rekonstrukce a přeložka silnice I/15 v úseku Libčeves-Želkovice (v ZÚR ÚK koridor f2):
zahrnuje za účelem zvášení plynulosti provozu a bezpečnosti dopravy odklonění
silnice ze zástavby Želkovic (obchvat východně od Želkovic), směrovou úprava
u Libčevsi včetně napojení silnice.
Silnice I/15 Litoměřice-Úštěk-Kravaře-Stvolínky (v úseku cca 20 km tvoří hranici CHKO):
Komunikace má několik dopravních závad, zejména při průjezdu sídly. Tyto závady jsou
v současné době navrženy na úrovni ZÚR resp. ÚP obcí k řešení takto:
- obchvat Trnovany, severní varianta (v ZÚR ÚK vyznačeno jako VPS-b-I/15): fixace
koridoru; k prověření zůstává nadále jižní varianta (střet se zájmy AČR) s vazbou na
záměr východního obchvatu Litoměřice (v ZÚR ÚK PK 7, mimo CHKO);
- obchvat Liběšice (V ZÚR ÚK označeno jako ÚP 8): koncepčně nestabilizované,
k prověření na úrovni ÚP obce;
- přeložka silnice Úštěk (v ZÚR ÚK označeno jako ÚP 9): koncepčně nestabilizované,
k prověření na úrovni ÚP obce;
- obchvat Kravaře a Stvolínky (v ZÚR LK označeno jako D13A+D47): fixace koridoru,
k upřesnění v koordinaci s ÚK.
Dále je navrženo a částečně již realizováno odlehčení silnice I/15 pro průjezdnou dopravu
(dle ÚP Litoměřice), dle ZÚR ÚK koridor silnice nadmístního významu II/247
(VPS-b-III/00815) - přivaděč k průmyslové zóně Prosmyky I. a II. včetně mostu přes Labe:
záměr slouží k vhodnějšímu prostorovému rozložení dopravy mezi D8, Lovosicemi
a Litoměřicemi. Část již realizována (mimo CHKO) včetně mostu přes Labe (pravobřežní
230
část mostu je v CHKO), k dokončení chybí v CHKO část mezi mostem a Pokraticemi,
převážně v zástavbě Litoměřic (územně stabilizováno).
Silnice I/13 (E 442) Karlovy Vary - Děčín - Česká Kamenice - Nový Bor - Liberec (v úseku
dlouhém 39 km převážně tvoří hranici CHKO):
Stávající trasa této dálkové komunikace (tangenciála Karlovarský-Ústecký-Liberecký kraj)
má s ohledem na význam a vazbu na dálnici D8 a R35 řadu prakticky neřešitelných
problémových míst; navrženy jsou tyto zásadní úpravy:
Za ekologicky nejproblémovější je nutno považovat přeložku I/13 v úseku mezi
Knínicemi a Děčínem (slouží k napojení Děčína a navazujících severních okrsků na D8,
tzv. dálniční přivaděč). Podmínky pro průchod silnice I/13 územím jsou z hlediska
konfigurace terénu, zásavby, potřebné ochrany z hlediska životního prostředí a veřejného
zdraví a s ohledem na přítomnost CHKO České středohoří (PP Jílovské tisy, lokality
s ohroženými a chráněnými druhy rostlin a bezobratlých, rozsáhlá sesuvná území, velké
celky lesních porostů apod.) a CHKO Labské pískovce mimořádně komplikované. Vhodná
trasa přeložky se hledá již od 70. let minulého století, posledních letech se zájem soustředil
na koridor podél žel. trati Oldřichov u Duchcova-Děčín. V ZÚR ÚK je pod označením PK
3 dle závěrů hodnocení EIA vymezen koridor pro toto opatření mezi Knínicemi a zástavbou
Děčína (Martiněves) vedený právě v souběhu s tratí Oldřichov u Duchcova - Děčín; i tak zde
zůstává k řešení zejména konflikt s lokalitami chráněných organismů.
V navazujícím úseku (tedy průchod Děčínem) je záměr navržen jako opatření ÚP7
k dalšímu prověření. Jako nejpravděpodobnější varianta převedení přes Děčín připadá
k prověření tunelová varianta přes Podmokly, resp. pod Pastýřskou stěnou a dále
tzv. chrochvická varianta, tj. odklonění z údolí Jílovského potoka u H. Oldřichova tunelem
pod horizontem spojnice Klobouk-Popovický vrch do údolí Chrochvického potoka
a do zástavby Chrochvic. V obou případech je nezbytné křížení s dopravním koridorem
na břehu Labe a převedení dopravy na most přes Labe. Prvá varianta se z hlediska zájmů
OPK jeví jako výrazně výhodnější (nevystupuje z údolí Jílovského potoka, nedotýká
se cenných biotopů a druhů), druhá varianta představuje především opticky významný zásah
do svahů labského údolí.
Zejména z nedostatku finančních prostředků byly pozdrženy přípravy úpravy I/13
spojené s přeložením úseku Děčín-Nový Bor do zcela nové trasy Děčín-Benešov n.Pl.- Velká
Bukovina - Manušice - Česká Lípa. (v ZÚR UK pod značením PK 4, v ZÚRK LK
pod označením D06, dle PÚR ČR 2008 záměr S11). Koridor je vymezen ve vazbě
na výsledky hodnocení EIA z roku 1999. Jedná se o záměr, který velmi silně ovlivní přírodní
a zejména krajinné prostředí okrsku Benešovské středohoří.
Na silnici I/13 jsou dále navrženy tyto úpravy:
- Děčín - Folknářská spojka (v ZÚR ÚK označeno jako ÚP17)
- Ludvíkovice - Folknářská spojka (v ZÚR ÚK označeno jako ÚP18)
Obě úpravy představují realizaci výstupního úseku silnice I/13 ve směru z Děčína na Českou
Kamenici/N.Bor včetně napojení na komunikační systém Děčína. Určeno k vymezení
na úrovni ÚP obcí.
Na všech silnicích I. třídy se s ohledem na jejich tranzitní charakter při zimní údržbě počítá
s použitím solení (výjimky z § 26 odst. 1 písm. h) zákona).
Silnice II. a III. třídy
Přehled silnic II. třídy:
II/240: Valkeřice - Lovečkovice - Liběšice
II/247: Lovosice - Litoměřice
II/249: Odolice - Koštice
II/250: Břvany - Raná
II/257 :Odolice - Hrobčice
II/258: Kostomlaty p. Mil. - Žalany - Rtyně n. Bíl. – Trmice - Ústí n.L. (hranice CHKO)
II/260: Malé Březno - Úštěk
II/261 :Litoměřice – Střekov - Velké Březno - Děčín
231
II/262: Děčín - Benešov n.Pl. - Žandov – Stružnice - Česká Lípa
II/263: Kravaře - H. Police - Žandov - V. Bukovina - Česká Kamenice.
II/528 : Ústí nad Labem - Strážky (hranice CHKO)
Síť silnic II. a III. třídy na území CHKO je hustá, u III. třídy místy až naddimenzovaná
a odpovídá hustotě sídelní struktury. Některé silnice či jejich úseky mají výjimku pro zimní
solení. U silnic II. a III. třídy se nepředpokládají větší opravy a investice, s výjimkou oprav
mostních objektů. Zásadnější úprava je navržena na silnici II/262 v úseku Žandov - Stružnice
(viz opatření D19A v ZÚRK LK), de facto se jedná o přeložení silnice mimo zástavbu sídel.
Na silnicích těchto tříd jsou podchyceny pravidelné migrace obojživelníků. Jedná
se o tyto úseky silnic (tah žab):
− k. ú. Mukov, p. p. č.892/1, silnice č. III/2584
− k. ú. Lbín, p. p. č.1307/1, silnice č. III/2611
− k. ú. Karlovka, p. p. č.2798/2, obec Velká Bukovina-Karlovka, silnice č. II/263
− k. ú. Babiny II, p. p. č.273/1, obec Nová ves u Pláně, silnice č. III/26027
− k. ú. Horní Zálezly, obec Byňov, p. p. č.596/1, silnice č. III/25847
− k. ú. Třebušín, p. p. č.903/1, obec Starý Mlýnec, silnice č. III/26010
− k. ú. Vinné, p. p. č.906/2, 890/1 a 903/2, silnice č. III/26015
− k. ú. Třebušín, p. p. č.825, silnice č. III/25841
− k. ú. Povrly, p. p. č. 1245, silnice č. III/25361
− k. ú. Pokratice, p. p. č.893 (Mentaurov u skautské základny), silnice č. III/2611
− k. ú. Radovesice u Bíliny, obec Hrobčice p. p. č.1705/1, 1698/5, silnice č. III/2575
− k. ú. Martiněves u Děčína, p. p. č. 680/1, silnice č. I/13
− k. ú. Lesná u Děčína obec Lesní Mlýn, p. p. č. 523/3, silnice č. III/25851
− k. ú. Boletice nad Labem, p. p. č.525/3, silnice č. III/25851
− k. ú. Konojedy u Úštěku, p. p. č. 1210, silnice č. III/2631
− k. ú. Habřina u Úštěku , p. p. č.2415, silnice č. II/260
− k. ú. Kostomlaty pod Milešovkou, p. p. č.2306/2 (Březina u hájovny) - lesní cesta
− k. ú. Milešov u Lovosic, p. p. č.1054, silnice č. III/25819
Úseky pro tah mloka skvrnitého jsou pod Českým Bukovem od křižovatky z Povrlů,
v Opárenském údolí, Milešov u sv. Anny. Další méně početné tahy jsou v Nové Vsi a Žďáru.
Nejsou zde zhotoveny podchody pro obojživelníky ani jiná opatření trvalého charakteru
pro obojživelníky, tahy jsou proto řešeny každoročně instalací jednoduchých bariér
(cca 3 500 m) a přenášením zvířat.
CHKO je migračně významným územím, z hlediska průchodnosti hlavních migračních
tras jsou problematické následující lokality:
- silnice III. třídy a žel. trať č. 132 u obce Žďár
- úsek silnice I/8 mezi Velemínem a Bořislaví (trojproudý, přes 10 tis. aut/den)
- místo křížení silnice II/249 s žel. trati č.113 mezi obcemi Libčeves a Židovice a úsek
silnice mezi Třtěnem a silnicí II/249 (hlavním překážkou v migraci je však spíše
než silnice dlouhý bezlesý úsek koridoru procházející poli)
- silnice II/261 a I/30, žel. tratě č. 072 a č. 090 a tok Labe severovýchodně od obce Dolní
Zálezly
- silnice II/261 a I/62, žel. tratě č. 073 a č. 090 a tok Labe u obce Těchlovice
Mostní objekty
Součástí dopravních systémů jsou taktéž velké mostní objekty přes významné překážky
v terénu. Systém je dlouhodobě stabilizovaný, v roce 1998 do něj přibyl nový most přes Labe
v Ústí nad Labem (Mariánský most) a v roce 2009 v Litoměřicích most Generála Františka
Chábery (konstrukce mostu zajišťuje spojení obou břehů Labe při vysokých povodňových
průtocích). Nové velké mostní objekty (některé s neutrálním, jiné naopak
s nepřehlédnutelným projevem v krajině) vznikají taktéž na stavbě dálnice D805
(most Vchynice, Opárno, Dobkovičky, estakáda Prackovice ap.).
232
4.7.1.2. Železniční síť, lanovky
Celková délka železničních tratí v CHKO ČS je 212 km. Součástí železniční sítě v CHKO
je i mezinárodní tranzitní a velmi frekventovaný tah železniční dopravy Wien - Praha - Berlin.
Prochází CHKO České středohoří labským údolím v úsecích Lovosice - Ústí n. Labem
a Mojžíř - Děčín hl.n. - Prostřední Žleb. Úsek prošel rozsáhlou modernizací umožňující
zvýšení traťové rychlosti na 100 - 120 km/h, resp. až 160 km/hod mimo CHKO (úpravy žel.
svršků, opravy propustků, viaduktů, opěrných aj. zdí, osazení PHS, úpravy nástupišť,
pokládky kabelů, opatření ke zlepšení přehledů na trati - kácení stromů, odtěžení svahů
u oblouků, čištění skal a zajištění nebezpečných skalních masivů).
Tratě nadmístního významu
- Dvoukolejná trať Lysá n.Labem - Litoměřice - Ústí n. Labem - Střekov - Děčín
prochází územím CHKO labským údolím v úseku Litoměřice město - Děčín východ
- Děčín hl. n., Děčín východ - Děčín Prostřední Žleb, Ústí n. Labem - Střekov – Ústí
n. L. – západ. Úsek Ústí n. Labem - Litoměřice patří v regionu k nejzatíženějším
po stránce nákladní přepravy. Provádějí se zde průběžně udržovací práce, sanace
skalních masivů, úpravy nástupišť. Záměry nepřesahují drážní pozemky.
- Jednokolejná trať Děčín - Benešov n. Pl. - Česká Lípa prochází až po Stružnici
územím CHKO. V nejbližším časovém horizontu bude prováděna jen běžná údržba,
trať je nicméně navržena na optimalizaci na rychlost min. 80 km/hod a k dílčímu
zkapacitnění.
- Jednokolejná trať Benešov n. Pl. - Česká Kamenice - Jedlová s mezikrajskou vazbou.
V nejbližším časovém horizontu bude prováděna jen běžná údržba, trať je nicméně
navržena na optimalizaci na rychlost min. 80 km/hod a k dílčímu zkapacitnění .
- Jednokolejná trať Kralupy n. Vlt. - Most, úsek v CHKO ČS Dobroměřice-Břvany:
probíhá pouze běžná údržba.
Místní tratě
Prakticky bez investic, pouze s nezbytnou údržbou:
Lovosice - Úpořiny - Řetenice - Teplice v Č. (CHKO úsek Lovosice - Žalany): osobní
přeprava,dřívější využívání pro přepravu kameniva z kamenolomu Dobkovičky
a řeziva z pily tamtéž bylo nahrazeno silniční přepravou;
Lovosice - Litoměřice hor. nádr. - Česká Lípa (úsek v CHKO Lovosice závod
- Trnovany u Litoměřic-Dubičná): osobní přeprava s vyšší intenzitou v úseku
Lovosice - Litoměřice hor. nádraží.
Oblast se nevyhnula rušení tzv. nerentabilních tratí již v roce 1978. Zrušeny byly tratě Velké
Březno - Verneřice s odb. Lovečkovice - Úštěk hor. n. a Česká Lípa - Česká Kamenice.
V roce 1993 byl obnoven soukromým subjektem občasný muzejní provoz na traťovém úseku
Velké Březno - Zubrnice (6,1 km), realizován je taktéž sezónní letní muzejní provoz
na tzv. Sklářské lokálce z České Kamenice do Kamenického Šenova (4,5 km). Drážní tělesa
byla částečně využita pro umístění cyklostezek.
V roce 2007 byl zrušen provoz na tzv. Švestkové dráze (lokální trať LovosiceČížkovice-Obrnice, v CHKO úsek Třebenice-Třebívlice- Skršín). Hned následujího roku na ní
sdružení obcí kolem dráhy obnovilo sezónní a výletní provoz. V roce 2007 byl taktéž zrušen
provoz na tzv. Kozí dráze (lokální trať Děčín - Malé Chvojno - Oldřichov u Duchcova,
v CHKO ČS v úseku Děčín-Jílové, dále tvoří po Žďárek hranici CHKO). Provoz na dráze je
udržován jako občasný (výletní) soukromým přepravcem.
Vysokorychlostní železnice
V ZÚR ÚK je vymezen jako územní rezerva koridor vysokorychlostní trati (Dresden) - hranice
SRN/ČR - Praha - (Nürnberg, Wien, Bratislava) převzatý z PÚR ČR 2008. Ministerstvo
dopravy v současné době pořizuje studii, která podrobně prověřuje komplexní problematiku
sítě VRT v ČR. VRT je v prostoru CHKO uvažována jako tunelová varianta pro smíšenou
dopravu, která z důvodu maximálního sklonu 12,5 promile musí vstoupit do CHKO tunelem
233
u Vchynic a pokačuje v podzemí až do údolí Bíliny (alternativně byla v minulosti zvažována
i varianta s osobní dopravou s krátkým tunelem u Vchynic a 6ti km tunelem pod Milešovkou
s výjezdem před Žalany), při vstupu do CHKO je koridor VRT veden v souběhu s dálnicí
D805. V současné době je projednávána studie vedoucí trasu VRT přes CHKO v tunelu mezi
Litoměřicemi a Střekovem (tedy po pravém břehu Labe) jako alternativa vedení VRT
po levém břehu Labe. Přestože se tunelové varianty VRT jeví jako vhodné řešení z hlediska
ochrany CHKO, nelze zapomínat na doprovodné projevy stavby na povrchu
(vzduchotechnika ap.), nezbytná bezpečnostní apod. zařízení, nutnost vyřešit průchod
geologicky komplikovaným územím, ukládání mimořádných objemů vytěžených hmot a vlivy
výstavby VRT, jako takové na prostředí.
Lanovky
Na území CHKO je provozována jedna lanovka pro osobní přepravu (vrch Větruše-OC
Fórum v Ústí nad Labem, denní provoz, s ohledem na umístění v okrajové části CHKO
bez vlivu na prostředí CHKO) a nákladní lanovka s občasným provozem pro potřeby ÚFA AV
z Bílky na vrchol Milešovky (s průsekem v lesních prostech severního svahu Milešovky
v I.zóně CHKO, NPR a EVL Milešovka, s ponechanými starými lany v průseku, jinak
bez zásadního vlivu na prostředí CHKO; vzhledem k stáří lanovky je reálný předpoklad její
brzké rekonstrukce). Na úrovni územně plánovacích dokumentací různých stupňů není
uvažována žádná nová lanovka, znám je však investorský návrh na lanovku mezi jezerem
Píšťany a vrcholem Lovoše (NPR a EVL Lovoš, I. zóna CHKO).
4.7.1.3. Letecká doprava
Ve vysokých letových hladinách vede nad CHKO ČS řada dálkových letových koridorů,
bez uplatnění ve vztahu k CHKO. České středohoří je nicméně oblíbeným místem
pro sportovní létání a vyhlídkové lety. Přímo v CHKO jsou dvě sportovní letiště (Raná
a Charvátce). Obě letiště disponují travnatými rozjezdovými plochami, letiště Raná má statut
veřejného vnitrostátního letiště. V blízkosti CHKO se dále nachází letiště Teplice, Most,
Roudnice, Ústí nad Labem a Česká Lípa, některá z nich se statutem veřejných vnitrostátních
letišť (Most, Roudnice, Česká Lípa). Lokálně jsou umístěny travnaté plochy pro využití
letadel v zemědělství a heliporty pro IZS apod.
Nepříznivé vlivy letecké dopravy jako takové na prostředí CHKO ČS nejsou známé.
Letiště Raná i Charvátce jsou územně stabilizovány, u letiště Charvátce jsou patrné
tendence k umisťování objektů nad rámec vymezených funkčních ploch letiště a jejich
náplně. Letiště Raná je součástí EVL Raná-Hrádek, určené k ochraně sysla obecného, který
osidluje ve stabilní populaci rozjezdové dráhy.
4.7.1.4. Vodní doprava
Labe je z pohledu České republiky významnou vodní cestou a přirozenou spojnicí českých
vnitrozemských říčních přístavů s námořním přístavem v Hamburku. Lodní doprava na Labi
je však v současnosti v důsledku ekonomických podmínek a silné konkurence silniční
a železniční dopravy redukována na minimum. V posledních letech se na Labe znovu
alespoň částečně vrací osobní lodní doprava, a to nejen mezinárodní. V souvislosti
s nákladní dopravou se ale objevují opakované záměry vybudovat na Labi další dvě vodní
díla a to plavební stupeň Velké Březno a plavební stupeň Prostřední Žleb. Hlavními střety
těchto záměrů se zájmy ochrany přírody jsou především druhová ochrana se zvláštním
zřetelem na drobnokvět pobřežní a labskou formu bobra evropského, ochrana pobřežních
biotopů se zvláštním zřetelem na písčité a štěrkové náplavy a ochrana krajinného rázu.
Důvodem pro plánovanou výstavbu dalších plavebních stupňů je snaha o zlepšení
stávajících plavebních podmínek pro nákladní lodní dopravu a to tak, aby bylo proti minulosti
dosaženo větších plavebních hloubek a zlepšila se tak ekonomika nákladní lodní přepravy.
Některé úvahy jdou ještě dál v tom, že uvedené plavební stupně by měly být součástí
plánovaného vnitrozemského vodního kanálu Dunaj-Odra –Labe.
234
Historicky bylo Labe z důvodu lodní dopravy již do značné míry regulováno
a kanalizováno, část koryta nad vodním dílem Střekov je dokonce zatopena. Regulačními
zásahy nejméně dotčený úsek Labe se nachází mezi Střekovem a státní hranicí se SRN,
kde se dodnes nachází velmi cenné biotopy. I zde je však plavební kyneta v současné době
udržována prohrábkami. Materiál z těchto prohrábek byl v minulosti bohužel odkládán
do prostoru za koncentračními hrázemi. Tím došlo k zániku mnohých litorálních
a mokřadních biotopů, například mezi Píšťanským jezerem a obcí Velké Žernoseky.
V současné době je materiál z prohrábek dále využíván nebo odvážen na skládky. Údržbu
této vodní dopravní cesty vykonává ze zákona Povodí Labe, s.p.
Zajímavostí jsou na Labi obnovené přívozy. Mezi obcemi Malé a Velké Žernoseky
funguje v sezóně motorový přívoz pro pěší a cyklisty, mezi obcemi Velké Březno a Povrly
pak přívoz pro pěší i auta, zavěšený na laně a využívající k překonání Labe energii proudící
vody. Uvedené přívozy nemají v současné době hodnotitelný vliv na zájmy ochrany přírody.
4.7.2. Inženýrské sítě
4.7.2.1. Elektrovody
Území CHKO ČS je tranzitní oblastí pro energetické propojení významných rozvoden v rámci
elektrizační soustavy ČR. Nedaleko jihozápadní hranice CHKO je to rozvodna Výškov
(okr. Louny), u z. hranice rozvodna Chotějovice (okr. Teplice), těsně za východní hranicí
CHKO pak rozvodna Babylon (okr. Česká Lípa). Rozvodny jsou již mimo území CHKO ČS,
avšak několik větví magistrálního propojení o napětí 440 kV, často v souběhu s VVN 220
kV či 110 kV, prochází v dlouhých úsecích krajinou a nepříznivě se uplatňuje pohledově
i nutností širokých lesních průseků (šířka ochranných pásem v souběhu až 100 m).
V souvislosti s potřebou vyvedení nového výkonu Elektrárny Ledvice se objevily požadavky
na posílení přenosové schopnosti soustavy 400 kV (viz koridory č. ER5 a ER6 v ZÚR ÚK).
V blízkosti rozvoden a větších center osídlení a průmyslu při okrajích CHKO vytváří hustá síť
elektrovodů VVN, VN a NN dojem zašněrovanosti a přehuštění příhradových
a železobetonových konstrukcí.
− V ZÚRK ÚK jsou navrženy tyto koridory distribuční rozvodné soustavy nadmístního
významu:
− E1: výstavba vedení VVN 110kV TR Štětí - Hoštka - Úštěk - (TR Babylon)
− E4: přeložka vedení VVN 110 kV TR Koštov - Předlice
− E5. smyčka vedení VVN 110 kV do TR Ústí nad Labem - Střekov
− E6: výstavba vedení VVN 110 kV TR Želenice - (TR Babylon)
− ER5 (koridor územní rezervy pro E10 z PÚR ČR 2008): dvojnásobné vedení 400
kV TR Chotějovice -TR Výškov ( souběh se stávajícím vedením 220 kV, které bude
v delším časovém horizontu zrušeno)
− ER6 (koridor územní rezervy pro E10 z PÚR ČR 2008): zdvojení stávajícího vedení
400 kV TR Výškov - TR Babylon (souběh se stávajícím vedením 400 kV, které bude
následně zrušeno)
V roce 2011 byla v koridoru ER5 zahájena výstavba dvojnásobného vedení 400
kV Chotějovice-Výškov. Součástí stavby je vymístění stávajícího VVN 220 kV z I. zóny
CHKO ČS č. I/10 Milešovka-Březina - Hradišťany (PUPFL, krajinná veduta).
− V ZÚRK LK jsou navrženy tyto koridory distribuční rozvodné soustavy nadmístního
významu:
− E3: vedení VVN 110 kV, TR Babylon - hranice LK (TR Úštěk)
− E4: vedení VVN 110 kV, TR Babylon - hranice LK (TR Děčín)
− E7: vedení VVN 110 kV, Česká Lípa Sever - TR Nový Bor
− PUR01 (E10 z PÚR ČR 2008): vedení VVN 400 kV, úsek hranice LK-TR Babylon
(pokračování ER6 ze ZÚRK ÚK).
235
Stávající venkovní vedení VN a NN jsou postupně rekonstruována. U vedení VN jsou
průběžně nahrazovány rovinné konzoly z důvodu ochrany ptactva vhodnějšími typy.
V současné době jsou některá nová i rekonstruovaná vedení NN především v intravilánech
ukládána do země.
4.7.2.2. Produktovody, plynovody apod.
Jsou vedeny převážně podzemními trasami a v krajině se neuplatňují.
Většina produktovodů (ethylenovod, benzinovod, tranzitní plynovod, ropovod) je vedena
okrskem Ranského středohoří jednotným potrubním koridorem přes zemědělskou půdu.
Tento koridor je veden taktéž jako územní rezerva v ZÚR ÚK (koridor DVR1) pro zdvojení
potrubí ropovodu Družba v úseku Nelahozeves, centrální tankoviště ropy - Litvínov.
Z významných dálkových vedení je nutno připomenout ještě Labský přivaděč, určený
k posílení zásobování energetického komplexu elektrárny a úpravny uhlí Ledvice
průmyslovou vodou odebíranou z Labe u Dolních Zálezel.
Vysokotlaké a středotlaké plynovody včetně napojení obcí a místních rozvodů patřily
ještě donedávna mezi nejfrekventovanější druhy staveb v CHKO ČS; plynofikace obcí je
v území mimořádně vysoká. V současnosti je patrný, zejména z ekonomických důvodů,
odklon od využívání plynu jako topného média a snížení požadavků na tento typ staveb
včetně navrácení se, zejména ve vesnickém prostředí, k pevným palivům.
4.7.2.3. Vysílače
Vysílačů operátorů mobilních sítí a jiných provozovatelů se v CHKO nachází významné
množství; tato okolnost je dána kopcovitým terénem a potřebou pokrýt různá „zákoutí“ CHKO
signálem; souvisí i s hustotou zástavby, komunikací apod. Přednostně jsou využívány
pro umístění zařízení operátorů a dalších provozovatelů (ČD, IZS, PČR, AČR apod.)
stávající vyšší objekty v zástavbě či objekty ve vyšších nadmořských výškách (věže kostelů,
turistické apod. objekty na vrcholu Milešovky, Lovoše, Červeného vrchu atd.). Správa CHKO
ČS se značným úspěchem prosazovala v době zvýšených potřeb výstavby vysílačů kumulaci
zařízení různých provozovatelů na jednom vysílači a současně dle konkrétné situace
i spojení s jinými požadavky včetně navázání na tradiční existenci vyhlídek a rozhleden
v Českém středohoří (de facto vytvoření multifunkčních výškových objektů, ve volné krajině
nejčastěji kombinace vysílač + rozhledna). Takto byl realizován např. objekt u D805
u Radejčína (zařízení operátorů + požadavky IZS na zajištění tunelů na D805 + rozhledna),
objekt na Sokolím vrchu, u Náčkovic a na Varhošti (zařízení operátorů + rozhledna).
Nejvýraznější vertikální dominantou na území CHKO (charakteru krajinné singularity)
je televizní vysílač na Bukové hoře u Děčína z roku 1975.
Základní síť zařízení operátorů je stabilizována, v současné době se zájmy operátorů
zaměřují prakticky jen na rekonstrukce zařízení a modernizaci technologií a jen výjimečně
na doplnění sítě.
4.7.2.4 Vodovody
Východní část území CHKO České středohoří je vyhlášeno chráněnou oblastí přirozené
akumulace podzemních vod pro vodárenské využívání, zahrnující centrální část České křídy.
Další speciální ochranou vodních zdrojů jsou vyhlášená ochranná pásma hygienické
ochrany. Tato pásma (PHO) 1. a 2. stupně jsou zřizována k zabezpečení jakosti těch
vodních zdrojů, které se používají pro hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou,
nebo s jejichž využitím se uvažuje do budoucna. Kvalita podzemní vody je vedle
geologického typu prostředí značně ovlivňována antropogenní činností. Sem patří zásahy
do přírodních podmínek vzniku a cirkulace podzemní vody, různé průsaky znečistěných vod.
Nejvýznamnější složkou znečištění je rozptylování znečišťujících látek do okolí - umělá
hnojiva, chemické ochranné látky, posypové materiály na silnice apod.
Výstavba a provozování vodovodů se i na území CHKO řídí primárně zákonem
o vodovodech a kanalizacích. Dalších významým dokumentem je Plán rozvoje vodovodů
a kanalizací Ústeckého kraje z října 2007 (Hydroprojekt CZ a.s.). Na okrese Česká Lípa má
obdobný dokument vypracovaný i Liberecký kraj. Uvedené dokumenty by měly být
236
ve vzájemném souladu s územně plánovací dokumentací jednotlivých měst a obcí.
V současné době se bohužel ukazuje, že původní představy, promítnuté do tohoto
dokumentu, jsou z ekonomických důvodů v menších obcích nerealizovatelné a především
z důvodu vysokých investičních nákladů na připojení místních rozvodů do hlavních
vodárenských soustav regionu dochází k udělování nejrůznějších výjimek. To má v praxi
za následek postupné zvyšování tlaku na místní vodní zdroje a to i v I. a II.zónách CHKO.
Globálně je vody v CHKO relativní dostatek, ale jen pokud bereme do úvahy i zdroje
ze štěrkopískových kolektorů v údolí Labe a Labe samotné i jako zdroj povrchové vody.
Problémy s dostatkem vody však nastávají už v některých bočních údolích u Labe
a na náhorních planinách. Obecně jsou ale nedostatečné místní vodní zdroje například
na Děčínsku a Lounsku, na Třebenicku a Třebívlicku, na Třebušínsku a Liběšicku, v části
obcí v údolích okolo Ploučnice atd. S optimalizací zdrojů pitné vody se uvažuje
i na Českolipsku. Převážná část místních odběrů je mimo hlavní spotřebiště (města a velké
obce) vázaná na mělké kolektory svahových deponií a niv drobných vodotečí, nebo v lepším
případě na puklinový oběh. V minulosti byla v Děčíně využívána pro zásobování vodovodní
sítě města i voda z termálního artézkého vrtu centrálního zdroje tepla, tento odběr byl však
už ze strany SčVK ukončen a nyní tato podzemní voda po odebrání tepla vytéká volně
do Ploučnice.
V oblasti CHKO České středohoří je dosud z výše uvedených příčin mnoho malých obcí
bez veřejného vodovodu nebo má kapacitně (náhorní plošiny) či kvalitativně (údolí Labe)
nevyhovující místní vodní zdroje. Tento problém narůstá se vzdáleností od velkých měst.
Příkladem mohou být například Liběšice, kde je několik jejich místních částí zcela odkázáno
na soukromé studny s vodou, která v důsledku zemědělského znečištění a nevyhovujícím
způsobům obhospodařování půdy nevyhovuje často ani základním hygienickým
požadavkům. V případě obce Malečov zase dochází k čerpání podzemní vody v objemu,
který již několik let způsobuje vyschnutí pramenných přítoků některých povrchových toků.
V případě obce Merboltice je každé léto horní část obce bez vody, dalším příkladem může
být obec Třebušín, atd.
Hlavní vodárenská soustava je v majetku Severočeské vodárenské společnosti a.s. (skupina
Veolia). Provoz této soustavy, včetně jejich jednotlivých částí v CHKO České středohoří,
zajišťují Severočeské vodovody a kanalizace a.s. V rámci této soustavy je převáděna pitná
voda nejrůznějšího původu i do značných vzdáleností. Podzemní i povrchová voda z různých
zdrojů se během dopravy v několika uzlech vodárenské soustavy vzájemně míchá za účelem
dosažení co nejlepší dosažitelné kvality u konečného spotřebitele.
Z důvodu minimalizace investičních a provozních nákladů provozují některé obce své vlastní
vodárenské a kanalizační soustavy. Jedná se především o obec Velemín, kde jsou zdrojem
vody pro jednotlivé osady pramenné oblasti Milešovské části Českého středohoří. Dále
je to obec Velké Březno, kde jsou zdrojem vody pramenné oblasti západní části
Verneřického středohoří. V minulosti využívané vrty v nivě Labe přestává obec využívat
z důvodu nadlimitního množství arsenu. To při rozvoji obce dále zvyšuje nároky na zdroje
podzemní vody v okolí. Část oficiální vodovodní sítě provozuje i obec Markvartice, pramenná
oblast se nachází západně od obce. Část vodovodů v menších sídlech je provozována
i nejrůznějšími místními komunitami, za tiché podpory jejich obcí. Jedná se většinou o malé
místní vodárenské systémy, v mnoha případech bez technické dokumentace, některé i 100
let staré, jiné vybudované často “načerno” již zaniklými zemědělskými družstvy, státními
statky, státními lesy nebo svépomocí. Odběry těchto malých vodárenských soustav jsou
z pohledu ovlivnění vodního režimu okolní krajiny nevýznamné a s ohledem na jejich
většinou nedobrý stav se nedá předpokládat jejich další rozšiřování.
Se zvyšující se cenou pitné vody stoupá zájem podniků i soukromníků o odběr povrchové
vody (užitkové) a o využití lokálních studní. Zde vznikají problémy dvojího druhu. První část
problémů vzniká z přesvědčení, že podzemní zdroje pitné vody jsou nevyčerpatelné a že je
tedy možné realizovat rozšiřování obcí a zvyšovat počty obyvatel i v pramenných oblastech
Českého středohoří. To vede následně ke zvýšené potřebě odkanalizování těchto vod
po jejich využití, se všemi dopady na podzemní a povrchové vody v pramenných oblastech
237
toků a zároveň i v místech níže po toku. Druhá část problémů spočívá v nedostatečné
evidenci povolených odběrů podzemní a povrchové vody, v absenci jakýchkoli hodnocení
kumulativních vlivů a v neposlední řadě v chybějící povinnosti měřit a evidovat odběry
ze zdrojů, kde povolený odběr nepřevyšuje 500m3/měsíc a 3000m3/rok odebrané vody.
Například v některých zahrádkářských koloniích a malých osadách probíhá odběr z místních
vodních toků nejrůznějšími technickými zařízeními bez jakékoli kontroly.
4.7.2.5 Kanalizace
Úroveň výstavby zaostává za výstavbou vodovodů. Napojení na veřejnou kanalizaci
nepřesahuje celkové množství 40 % domů. Řada kanalizací je i dožívající (zarůstání,
poruchy), ale je také provedena nekvalitně a neodborně (Akce Z). Velká část nové výstavby
v menších sídlech je prostřednictvím domovních ČOV napojována na místní dešťové
kanalizace ve správě obcí. To nese do budoucna komplikace s odpovědností konkrétních
obcí za zbytkové znečištění, vypouštěné z takto využívaných kanalizací do vodních toků.
Velká část kanalizací velkých měst je sdružených, s odlehčovacími komorami pro dešťové
srážky. To vyvolává komplikace na drobných vodních tocích z důvodu nedostatečné
schopnosti těchto toků tyto odlehčené vody dostatečně naředit. Dalším negativním vlivem
většiny odlehčovacích komor je znečištění toků hrubými nečistotami, například plastovými
pytlíky a dalším hrubým odpadem. Tento problém se týká i Labe. Některé části části měst
(Ústí nad Labem, Děčín, Trmice) jsou dosud odkanalizovány přímo do Labe městskými
stokami neukončenými ČOV. Tyto stoky jsou postupně zaslepovány a převáděny
na centrální městské ČOV. V případě Trmic je část těchto stok odvedena do řeky Bíliny.
Některé menší obce v labském údolí mají rovněž své kanalizační systémy neukončené ČOV
a vypouštějí nečištěné splaškové vody přímo do toku Labe. Řešení této situace je zcela
závislé na dostupnosti finančních prostředků na vybudování ČOV, protože projekčně jsou
tyto akce již připraveny. Typickým příkladem jsou například Libochovany.
V oblasti kanalizací platí stejná zásada jako v případě vodovodů, t.j. s rostoucí vzdáleností
od hlavních center a s rostoucí nadmořskou výškou klesá jejich využitelnost, rostou náklady
na jejich výstavbu, údržbu a rekonstruce a v malých obcích pak většinou zcela chybí a jejich
funkci zde suplují dešťové systému různé kvality a původu a též drobné vodní toky, kde ústí
nejen tyto kanalizace.
4.7.2.6 ČOV
Čistírny odpadních vod jsou i v CHKO buď pro individuální čištění odpadních vod bez větších
doprovodných kanalizačních systémů, nebo se jedná o centrální čistírny odpadních vod,
budované na konci větších kanalizačních systémů.
V současné době převažuje na území CHKO výstavba malých domovních čistíren.
Za posledních 10 let bylo těchto malých čistíren povoleno cca 800, ilegálně jich bylo
odhadem vybudováno minimálně stejné množství. Je to dáno tím, že v minulých letech
nastal rozvoj nové a značná rekonstrukce stávající bytové výstavby a to především
v krajinářsky atraktivních obcích v horních a pramených oblastech menších vodních toků.
Většina těchto obcí má ale zároveň velké problémy s dostatečnou kapacitou recipientů,
do kterých jsou nově vznikající přečištěné splaškové vody odváděny. Přes deklarovanou
vysokou účinnost čištění odpadních vod z rodinných domů a malých provozů produkují malé
domovní čistírny kvalitativně i kvantitativně poměrně velký rozsah zbytkového znečištění.
Při odkanalizování do málo vodnatých recipientů nedochází v mnoha případech
k dostatečnému naředění zbytkového znečištění, což následně zvyšuje eutrofizaci těchto
toků a navazujících nádrží. Problém přitom není jen se zbytkovým znečištěním fosforem
a dusíkem. Jedná se i o problémy spojené se znečišťováním vodního prostředí takovými
látkami, jako jsou rezidua léčiv, čistících prostředků, hormonů a dalších látek z oblasti vysoce
kvalifikované chemie, jejichž vliv na vodní ekosystémy není dosud ani řádně prozkoumán
a vyhodnocen. Na takto ovlivněných drobných vodních tocích není bohužel průběžně
sledována kvalita vody a vlivem kumulativního účinku jednotlivých čistíren vznikají
z některých drobných toků zvláště v letním období zapáchající stoky. Příkladem mohou být
například některé nové satelitní výstavby rodinných domů v okrajových částech Děčína, kdy
238
výstavba domů předběhla výstavbu kanalizace a odkanalizování bylo vyřešeno
prostřednictvím malých domovních čistíren. Komplikace představuje i případné vypouštění
přečištěných odpadních vod do vod podzemních, které není z pohledu vodního zákona
preferováno a z pohledu geologické stavby Českého středohoří může na většině lokalit vést
až k trvalému znečištění stávajících podzemních zdrojů pitné vody. Jakákoli průběžná
kontrola takového množství malých čistíren se navíc stává velmi obtížnou až nemožnou,
a to bez ohledu na to, zda jsou odkanalizovány do vod podzemních či povrchových.
Budování velkých čistíren odpadních vod je vázáno na přítomnost dostatečně kapacitní
kanalizace, což je mnoha obcích a městech velký problém především z pohledu nutných
investic. Velká města mají vybudované centrální čistírny odpadních vod již několik let. Jedná
se o Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Velké Březno a Děčín. Tyto čistírny odvádějí
přečištěné odpadní vody do Labe, které má v současnosti dostatečnou ředící schopnost
pro eliminaci zbytkového znečištění. Tyto čistírny, provozované SčVK a.s., jsou také
průběžně modernizovány a intenzifikovány. Na tyto čistírny jsou postupně přepojovány
i stoky z okrajových částí měst, což se týká především Ústí nad Labem a Děčína. Problémy
ale nastávají u menších obecních čistíren na horních částech malých toků, kde chybí peníze
na dobudování oddílné kanalizace a na modernizaci a intenzifikaci těchto menších
komunálních čistíren. Problémy jsou zde pak obdobné, jako jsou u malých domovních
čistíren, často jen ve větším měřítku. Odstrašujícím případem je například obecní čistírna
v Malečově, která je vyústěna do Olešnického potoka a která není schopna kapacitně pokrýt
prudce se rozvíjející výstavbu v obci. Tuto čistírnu spravuje obec Malečov. Podobným
příkladem může být ale i čistírna v Třebušíně, která je v majetku SčVK.
Obecně lze na základě pozorování konstatovat, že intenzivní výstavba na březích malých
vodních toků v CHKO České středohoří vyvolává potřebu odkanalizování této výstavby
a to následně vede ke zhoršení kvality vody v těchto tocích minimálně v lidskými smysly
vnímaném rozsahu. To znamená, že voda získává nepřirozené zabarvení, často nepříjemně
zapáchá a na březích nastává intenzivní rozvoj eutrofilní vegetace. Na většině takto
postižených toků není kontinuálně ani namátkově měřena kvalita jejich vod. Není zde ani
sledován kumulativní účinek zbytkového znečištění, což má v některých oblastech
za následek snižování přirozené biodiverzity ve prospěch nežádoucí a geograficky často
nepůvodní eutrofilní vegetace.
4.7.3. Alternativní zdroje energie
4.7.3.1 Větrná energie, fotovoltaika
České středohoří je s ohledem na morfologii terénu a hustou rozvodnou síť vyhledávaným
územím pro možnost realizace fotovoltaických elektráren. FVE byly realizovány v sídlech
Habřina, Heřmanov, Kerhartice, Manušice, Horní Libchava, Chuderov a Skalice u České
Lípy. Na úrovni ÚP jsou navrženy plochy pro výstavbu FVE v sídle Habrovany a Velemín.
Jde o menší výměry převážně v bývalých zemědělských areálech (např. Kerhartice,
Chuderov, Habrovany) či v návaznosti na ně (Velemín, Heřmanov). Solární či FV panely
se vyskytují často jako lokální zdroje pro účely vlastníků (většinou panely umístěné
na střechách rodinných domů).
Velké větrné elektrárny na území CHKO nejsou realizovány, na úrovni ÚP všech stupňů není
výstavba VVE navržena. ZÚR ÚK vylučují lokalizaci VVE na území CHKO, krom toho
stanovují kolem CHKO ochranné pásmo o šíři 3 km k omezení vizuálního vlivu VVE, v němž
se lokalizace VVE taktéž nepřipouští.
4.7.3.2. Vodní energetika
Hydroenergetický potenciál vodních toků je v Českém středohoří využíván po celou historii
osídlení této oblasti. Zpočátku se jednalo především o nejrůznější stoupy, mlýny, pily
a hamry, později s rozvojem průmyslové výroby začaly ve velkém počtu vznikat i malé vodní
elektrárny. S rozvojem malých vodních elektráren a průmyslu postupně během 18.-19.století
zanikla většina mlýnů a dalších zařízení, převádějících vodní sílu na mechanickou. S tím
239
často zanikaly i příslušné stavební objekty, situované většinou o samotě na vhodných
místech vodních toků. Součástí těchto vodních staveb byly i akumulační nádrže a náhony.
V období od roku 1945 do roku 1989 pak zanikla i velká část malých vodních elektráren
a to především s ohledem na fakt, že energetická politika státu se začala orientovat
především na výrobu elektřiny z uhlí a současně zanikla část malých, často textilních fabrik,
které vyrostly během 19.století na březích energeticky využitelných toků a byly zásobeny
energií z vodních turbín. Vodní elektrárny se dnes v CHKO České středohoří vyskytují
především na Labi (2 VE) a na Ploučnici (24 MVE). Na ostatních tocích jsou umístěny
turbíny menších výkonů a to většinou v profilech po bývalých mlýnech.
V posledních přibližně 20 letech začala renesance malých vodních elektráren i v CHKO
České středohoří a to především díky státní podpoře obnovitelných zdrojů energie. Často
bohužel i s negativními vlivy na bezprostředně navazující vodní ekosystémy. Jedná
se zejména o negativní ovlivnění rybích migračních tras vysokými pevnými jezy, o zraňování
a usmrcování ryb a dalších vodních živočichů turbínami vodních elektráren a o nelegální
nadměrné odběry vody z hlavních toků při tzv. „špičkování“ vodních elektráren, což je
problém téměř výhradně na řece Ploučnici (EVL Ploučnice). Většinu těchto negativních vlivů
se daří postupně omezovat. Na části malých vodních elektráren na Ploučnici už byly
vybudovány rybí přechody, instalovány elektronické odpuzovače a po celém toku je
prováděna zvláště v letním období důsledná kontrola dodržování limitů odběru vody
z hlavního toku, a to i za účasti Českého rybářského svazu, Policie České republiky a ČIŽP.
Žádná nová vodní elektrárna není uváděna do provozu bez aplikace výše uvedených
opatření a v rámci souhlasu orgánu ochrany přírody je požadována maximální automatizace
provozu, včetně automatického odstavení MVE při velmi nízkých průtocích v hlavním toku.
Při prodlužování vodoprávních povolení pro MVE jsou ve spolupráci s vodoprávními úřady
tato povolení modifikována podle nových poznatků a jsou stanovovány nové limity
pro využívání energetického potenciálu dotčených toků. Stanovení minimálních průtoků je
velice závažné zejména u derivačních elektráren, kde zachování tzv. hygienického minima,
obvykle v hodnotě Q355d, je pro udržení dostatečné biodiverzity toku nepostačující.
Například na Ploučnici je proto stanoven minimální zůstatkový průtok v hlavním toku
na 4m3/sec pro všechny derivační elektrárny. Při dosažení této hodnoty musí být turbíny
odstaveny z provozu.
Nové malé vodní elektrárny jsou dnes navrhovány zejména u stávajících jezů, v lokalitách
zrušených mlýnů a jejich náhonů a rekonstrukcí bývalých elektráren. Výstavba těchto malých
elektráren má ve většině případů své opodstatnění. Vodní energie je zde pouze doplňkovým,
nicméně kvalitativně cenným zdrojem výroby elektrické energie. Energetické využití
hydropotenciálu toku je na základě našich zkušeností ale přijatelné pouze tehdy, nedojde-li
provozem MVE k degradaci biologických funkcí toků. I při stanovení podmínek provozu jsou
ale bohužel zkušenosti, že provozovatelé ve snaze o maximální využití potenciálu MVE
neberou otázku ochrany přírody v úvahu a porušují zejména stanovený minimální průtok v
korytě.
VE na Labi:
Vodní elektrárna Střekov - umístění na zdymadle Střekov, do provozu uvedena 1936,
na levém břehu Labe, v ř. km 767,68, výkon 19,5MW, délka vzdutí 19 km a objem nádrže
cca 16mil.m3 vody. Mezi elektrárnou a zdymadlem je umístěn komůrkový rybí přechod,
rekonstruovaný v minulých letech za účelem zlepšení jeho atraktivity pro migrující ryby. Rybí
přechod je v dolní části na levém břehu vybaven pozorovací místností se sklem.
Provozovatelem je ČEZ Obnovitelné zdroje a.s. V minulosti se objevil záměr doplnit VE
Střekov i o přečerpávací elektrárnu s akumulační nádrží na náhorní planině u Podlešína.
Vodní elektrárna Lovosice – Píšťany – umístění na jezu Lovosice, v provozu od 2010,
na pravém břehu Labe, v ř. km 60,12, výkon 2,73MW. Mezi elektrárnou a jezem je umístěný
menší komůrkový rybí přechod, na pravém břehu je pak vybudován velký rybí přechod
přírodního typu (bypass). Oba přechody byly dokončeny společně s elektrárnou. Elektrárna
je vybavena odpuzovači ryb různého typu a únikovými otvory z prostoru před jemnými
240
česlemi. Do budoucna se plánuje rozšíření VE o další turbíny. Provozovatelem je
RenoEnergie a. s.
241
MVE na Ploučnici (výčtem):
MVE
ř.km inst.výkon pozn.(PB=pravýbřeh,LB=levý břeh)
Děčín - Pod Zámeckým ryb.
1,542 75 kW
ELECOMs.r.o.,odpad do Labe, PB
Děčín - P1 -Třebenský
1,600 270 kW Třebenský Pavel, LB
Děčín – P2 – R.A.Znojmo
3,402 55+630 kW R.A.Znojmo, s.r.o, LB
Březiny - Sádky derivační
4,512 0.000
Třebenský Pavel, PB, rekonstrukce
Březiny Sádky příjezová
4,512 198 kW
Třebenský Pavel, PB
Březiny – P3
5,452 52+500 kW Vodní elektrárny Ploučnice, a.s., PB
Malá Veleň A-Energy
7,340
782 kW A-Energy s.r.o., LB
Malá Veleň
7,372
0.000 mimo provoz
Jedlka
8,750 0.000
ELBALO s.r.o., rekonstrukce, PB
Benešov n.Pl. -Nikoh
9,640
150 kW Nikoh s.r.o., LB
Benešov – Interkov
10,250 220 kW Kozáková, Holakovský, PB
Benešov
10,975 0.000
mimo provoz
Benešov – Benar 02 – Elecom 11,350 60 kW
ELECOM s.r.o., LB
Benešov – Benar 01 – A-Energy 11,618 264 kW A–Energy s.r.o., LB
Benešov – Benar 04 – Hol.
12,897
200 kW Holakovský
Františkov – Ostrý
13,000
200 kW ELECOM s.r.o., PB
Františkov - Spedquick
14,050
0 kW mimo provoz, LB
Oldřichov - Cuprum
17,879
150 kW CUPRUM s.r.o., LB
Františkov - Stratex
15,288
260 kW STRATEX s.r.o., LB
Valkeřice – A-Energy
16,050
623 kW A-Energy s.r.o.
Starý Šachov
18,700
520 kW Big Watter s.r.o., rekonstrukce
Žandov
21,050
0.000 mimo provoz
Jezvé
25,300
0.000 mimo provoz
Stružnice
30,150
0.000 mimo provoz
Další MVE na drobných tocích:
Milešovský potok – zrušená malá vodní elekrárna na Milešovském potoce v ř.km 1,3, přímo
v obci Malé Žernoseky, na konci dlouhého náhonu procházejícho obcí, odpadní kanál
sveden do Labe. Záměr rekonstrukce, komplikované vlastnické vztahy.
Poustka – zrušená malá vodní elektrárna nad Dobkovicemi v ř.km.2.0, odpadní kanál sveden
zpět do toku, plánovaná obnova, komplikované vlastnické vztahy.
Pokratický potok - zrušená malá vodní elektrárna v Pokraticích v ř.km.2.540, odpadní kanál
zpět do toku, plánovaná obnova, komplikované vlastnické vztahy.
Jílovský potok – Děčín-Horní Oldřichov, MVE v ř.km 3,055, inst.výkon 7,2kW, LB, vlastník
nezjištěn
Bystrá – Dolní Habartice, bývalý Hocheho mlýn, ř.km 3.0, mimo provoz, opuštěné vodní dílo,
plánovaná obnova, komplikované vlastnické vztahy.
Bobří potok – Janovice, bývalý mlýn, ř.km 13,7, mimo provoz, plánovaná obnova, včetně
obnovy náhonu. Na náhonu komplikované vlastnické vztahy.
Homolský potok – Vítov, býv.mlýn, ř.km 1,5, výkon 9 kW, majitel nezjištěn
Luční potok - Malé Březno, býv.mlýn, ř.km 0,900, výkon 7,5 kW, majitel nezjištěn
Malé Březno, býv.mlýn, ř.km 1,160, mimo provoz
Leština, býv.mlýn, ř.km 3,0, mimo provoz
Leština, býv.mlýn, ř.km 3,8, mimo provoz
Zubrnice, býv.mlýn, ř.km 5,0
Na Lučním potoce a obdobně i na mnoha dalších vodních tocích se vyskytují mnohé další
profily, kde byly v minulosti provozovány z dnešního pohledu mikrozdroje na výrobu
elektrické energie. Známá je například lokalita s Bánkyho turbínou u Ledvinkova mlýna nad
Zubrnicemi nebo vodní miniturbína u Lidmanů na drobném bezejmenném toku ve správě
Lesů ČR v Okrouhlé. Pro podchycení těchto malých, energeticky vyžívaných profilů,
historických i současných, však chybí jakýkoli komplexní průzkum a s ohledem na rozsah
tématu se lze v rámci plánu péče CHKO jednotlivými profily detailně zabývat jen v případech,
hodných zvláštního zřetele.
242
Co se týká obnovy původních historických mlýnů a dalších vodních zařízení, tak na rozdíl
od snah o obnovu MVE se zatím jedná o sporadické počiny, které jsou většinou dílem
nadšenců. I v případě těchto aktivit se ale obnova vodních děl většinou omezuje na stavební
objekty, které jsou využitelné k rekreačním účelům, méně k trvalému bydlení. Obnova
původního účelu, včetně vodní technologie, náhonů a akumulačních nádrží, je totiž v mnoha
případech značně problematická. Často je důvodem jen to, že na souvisejících náhonech a
akumulačních nádržích se změnily vlastnické vztahy do té míry, že obnova vodního práva
není z právního hlediska realizovatelná a s ohledem na související enormní náklady ani
technicky možná. Jako příklad historického a úspěšně obnoveného mlýna může posložit
Ledvinkův mlýn rodiny Ledvinkových v Zubrnicích na Lučním potoce. Revitalizace těchto
historických vodních zařízení většinou zásadním způsobem nezhoršuje migrační prostupnost
dotčených toků, původní mlýnská technologie neusmrcuje migrující ryby a související
akumulační nádrže často dokonce zlepšují biodiverzitu v dané lokalitě.
4.8. Průmysl
Průmyslové podniky situované na území CHKO České středohoří nemají ve srovnání
s jinými odvětvími lidské činnosti na přírodní prostředí CHKO rozhodující vliv. Industriální
struktura území se dlouhodobě příliš nemění, což je dáno nejen orientací odvětví v regionu
(většina území CHKO má výrazný potenciál pro zemědělství) a jeho ekonomickými
podmínkami, ale též polohou center v území, které neumožňuje zásadní plošný rozvoj.
Významnější průmyslová centra jsou soustředěna do okrajových částí CHKO. Jsou jimi
Lovosice s chemickým průmyslem a loděnicemi, Ústí nad Labem s chemickým,
potravinářským a zpracovatelským průmyslem, strojírenstvím a loděnicemi, dale Povrly
s tradicí ve zpracování mědi a mosazi (kovohutě), Děčín s chemickým, elektrotechnickým
a potravinářským průmyslem, strojírenstvím, hutnictvím a loděnicemi. Většina průmyslových
areálů je nicméně umístěna již mimo území CHKO. Z větších podniků je v CHKO např.
SETUZA a.s. v Ústí nad Labem, CS Beton s.r.o. ve Velkých Žernosekách či Chemotex Děčín
a.s.
Průmysl v CHKO se prakticky nerozvíjí, aktivity směřují spíše k modernizaci či přeměně
náplně stávajících provozů (např. využití rozsáhlého areálu bývalé koželužny v Žalhosticích
pro výstavbu souboru obytných staveb). Při zakládání nových podniků jsou z ekonomických
důvodů využívány stávající struktury, záměry jsou situovány na okraj oblasti, nejčastěji
se pak jedná o aktivity na úrovni drobného a středního podnikání. V centrální části území
ke vzniku nových průmyslových komplexů nedochází, v souvislosti se zánikem části velkých
zemědělských areálů je však často jejich kapacita využívána pro menší průmyslovou výrobu
a skladování místního významu.
Největší konflikty představuje ovlivnění krajinného rázu, technologie výroby má vliv
na kvalitu ovzduší a vody. Negativní vliv na životní prostředí v okolí průmyslových center
má sekundárně i vyšší míra nákladní automobilové dopravy související s přepravou surovin
a hotových výrobků.
Je nutno ale zmínit významný dopad průmyslových komplexů umístěných mimo oblast,
mnohdy těsně za její hranicí, např. Lovochemie Lovosice, Spolchemie Ústí nad Labem,
cementárna v Čížkovicích (Lafarge cement a.s.), elektrárny Počerady a Ledvice, teplárna
Trmice a energetický komplex Prunéřov - Tušimice. Tyto komplexy představují především
“optické znečištění” (jsou často předsazeny krajině Středohoří s uplatněním v dálkových
pohledech) a zdroj znečištění ovzduší. Energetické komplexy krom toho s sebou přinášejí
zvýšené požadavky na přepravu vyrobené elektrické energie, což se projevuje na území
CHKO vysokou hustotou přenosových soustav (viz kapitola 4.7.).
243
4.9. Zacházení s odpady
Zacházení s odpady řeší komplexně zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Zacházení
s odpady na území CHKO České středohoří vychází také z Plánu odpadového hospodářství
Ústeckého kraje, na okrese Česká Lípa z Plánu odpadového hospodářství Libereckého
kraje. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny řeší zacházení s odpady pouze
okrajově prostřednictvím § 26 odst. 1 písm. a), kde je uvedeno, že „na celém území
chráněných krajinných oblastí je zakázáno zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená
se souhlasem orgánu ochrany přírody“. To znamená, že v oblasti nakládání s odpady zbývá
Správě CHKO především osvětová funkce.
Mimo nedostatečné a neúplné evidence starých ekologických zátěží, vedené na MŽP,
neexistuje jiný komplexní dokument, který by evidenčně pokrýval celé území CHKO České
středohoří z pohledu nakládání s odpady. Částečně území CHKO ČS pokrývá mapování
firmy INGEO (1995-1997), které bylo velmi detailní. Současné strategické i operativní
dokumenty krajských úřadů, měst a obcí se obecně starými ekologickými zátěžem
(tzv. černými skládkami) nijak detailně nezabývají a řeší spíše současné nakládání s nově
vznikajícími odpady. Celkový počet černých skládek lze na území CHKO České středohoří
kvalifikovaně odhadnout na 800-1000, přesné číslo lze těžko určit. Tento odhad vychází
z praktické zkušenosti, že každé sídlo má „za humny“ v každém vhodném (t.j.dopravně
přístupném směru) minimálně jednu skládku. To se týká bohužel často i malých osad
a samot. Většina těchto dnes již historických deponií není dále využívána a velká část z nich
vlivem povrchové renaturace není jako skládka ani identifikovatelná.
Vlivem zavedení kolektivních systémů nakládání s odpady se naštěstí nové nelegální
skládky již téměř neobjevují a i v případě starých ekologických zátěží známých pod pojmem
„černé skládky“ dochází k jejich dalšímu využívání v naprosto minimální míře a pouze
nahodile. Jedná se spíše o vznik ojedinělých deponií, například stavebních sutí (včetně
eternitu) z rekonstrukcí domů, případně jiné odpady z jednorázových činností. V těchto
případech jde ale o doznívající činnost, což je výsledek postupného zdokonalováním
obecních a městských kolektivních systémů nakládání s odpady.
V oblasti inertních odpadů, jako jsou výkopové zeminy a nekontaminovaná stavební suť,
se nárazově objevují snahy ukládat tyto materiály mimo legální skládky či recyklační
střediska, a to především pod záminkou vyrovnávání území s různě deklarovanými cíly,
či pod záminkou rekultivací, například ve zbytkových těžebních jámách kamenolomů
a pískoven. V současné době je takto částečně zavážen lom Soutěsky a lom Žandov.
Většina odpadů, vyprodukovaných na území CHKO dnes končí díky systémům
kolektivního nakládání s odpady mimo území CHKO České středohoří. Na území CHKO
se dnes nacházejí pouze dvě velké, legálně provozované skládky tuhých komunálních
odpadů (TKO). Jedná se historickou skládku TKO Orlík, provozovatel Marius Pedersen
a. s. (dříve TS Děčín), a o novodobou skládku TKO Volfartice, provozovatel EKO Volfartice
a. s. Skládka TKO Volfartice je budována se souhlasem Správy CHKO ČS od roku 1996,
v současné době byla schválena poslední III.etapa, včetně konečné rekultivace. Na okraji
Litoměřic, ve štolách bývalé podzemní továrny Richard, se nachází podzemní úložiště
jaderného odpadu „lehčí kategorie“, což jsou například zářiče z různých lékařských přístrojů.
Z dříve legálních skládek stojí za zmínku skládka Břvany (sklo z Kyselka Břvany), která
je z větší části v majetku AOPK ČR. Na tuto skládku bylo ze strany AOPK ČR zadáno
a následně zpracováno hodnocení rizik, protože skládka zasahuje do ochranného pásmo
minerálních vod Břvanská kyselka. Bohužel na rekultivaci této skládky nebyly v konečné fázi
uvolněny finanční prostředky. Dále je to skládka Skršín (povrchově rekultivováno), skládka
Huntířov-Markvartice (komplexní rekultivace) a skládka TKO Dubí hora (Město Úštěk,
v současnosti rekultivováno). Z těch nebezpečnějších skládek je to skládka kyanidových solí
Malá Veleň (EVL Ploučnice, rekultivováno, monitorováno) a skládka odpadu z výroby sody
Radešín (původce TONASO Ústí n.Labem, rekultivováno, monitorováno).
Likvidace menších historických skládek a různých drobných deponií odpadů v okolí obcí
a menších měst je zcela oprávněná ve všech případech, kdy vlivem charakteristik uložených
odpadů hrozí reálné nebezpečí poškození životního prostředí. V některých případech
244
je ovšem zjevné, že by zásah do takové skládky byl z ekologického hlediska zcela
kontraproduktivní. Vlivem času totiž část nejstarších, dávno nevyužívaných skládek podlehla
povrchové renaturalizaci a vznikla zde často zajímavá sukcesní společenstva. To může dále
komplikovat snahy o úplné odstranění těchto skládek do té míry, že se odstranění
uvedených skládek stane nejen z ekonomického, ale i z ekologického hlediska velmi
kontroverzním až kontraproduktivním. Správa CHKO České středohoří v současné době
nedisponuje žádnou evidencí starých skládek, která by umožňovala selekci těchto skládek
i na základě jejich současných vnějších ekologických charakteristik.
4.10. Těžba nerostných surovin a rašeliny
Krajina Českého středohoří je lokálně silně zatěžována těžbou nerostných surovin, při níž
dochází k nevratnému poškozování a ničení reliéfu krajiny včetně nejdůležitějších krajinných
dominant. V případě Českého středohoří je nutné unikátní reliéf považovat za základní
hodnotu území. Dalšími negativními stránkami těžby jsou: přímé ničení lokalit výskytu
ohrožených a zvlášť chráněných organismů, negativní ovlivňování krajiny morfologicky
cizorodými útvary výsypek neupotřebitelných zemin a hornin, vysoká prašnost, hlučnost,
vibrace, seismicita, úbytek lesních ploch v relativně málo lesnatém území, jakož i další
problémy spojené s přepravou vytěžené suroviny. Možno předpokládat i ovlivnění místního
klimatu při prolomení hřbetů ochranných masivů či při likvidaci celých kopců.
Kladnými stránkami těžby jsou odkrytí významných geologických jevů (problémem
je zastavení těžby v potřebné fázi), dále obnažení skalních stěn a navrácení sukcese
do iniciálního stadia – preference světlomilných rostlinných druhů, případně vytvoření
příležitostí pro hnízdění některých druhů ptáků, bezobratlých specializovaných na prostředí
sutí (v tomto případě působí těžba jako jisté biotechnické opatření ve směru stanovištní
diverzifikace prostředí). Ekologicky optimální je pak využití vytěžené suroviny v místních
podmínkách při různých stavbách (minimalizace vnášení cizorodých substrátů do prostředí
CHKO).
Tabulka č. 22: Registrované dobývací prostory na území CHKO České středohoří
číslo DP
0336
0263
0266
0993
1038
0092
0701
0894
0957
1070
0747
0819
1063
0259
0065
0704
0996
0267
1086
0829
název DP
Dobkovičky
Dubičná
Chraberce
Kamýk
Libouchec
Libochovany
Libochovany I
Libochovany III
Litochovice
Litochovice I
Malé Žernoseky
Měrunice
Měrunice I
Obřice
Podsedice
Přední Lhota
Přední Lhota I
Soutěsky
Valkeřice
Žandov
těžené nerosty
čedič
tefrit
čedič
čedič
čedič
čedič
čedič
čedič
čedič
čedič
křemenný porfyr
čedič
čedič
čedič
pyroponosné štěrky
čedič
čedič
čedič
trachyt, dekorační kámen
čedič
245
0155
Židovice
dinasový křemenec, bentonit
V současnosti je hornická činnost prováděna v následujících těžebnách:
Dobkovičky
Kámen Zbraslav, s. r. o.
Dobývací prostory: 700 336 Dobkovičky
700 957 Litochovice I
Celková devastovaná plocha: větší než 60 ha
Nerost: čedičová hornina., objemová hmotnost = 3000 kg/m3
Dotčená zóna CHKO ČS: IV, /II/
Zásoby k 1. 1. 2013: 6 782 000 m3
Finální výrobek: drcené kamenivo
Těžba v r. 2011: 355 000 t (těžba v r. 2012: 163 000 t)
Projektovaná těžba: 200 000 t/r
Trhací práce: velkého rozsahu
Celkové vynětí z LPF: asi 20 ha
Způsob přepravy suroviny: 20 % po železnici, zbytek po silnici
Hygienické aspekty: hlučnost, vysoká prašnost!
Předpokládaná životnost ložiska: 60–70 let
Hodnocení činnosti lomu: v mnoha směrech nepříznivé vlivy na okolní
prostředí – pohledová exponovanost, velké devastované plochy,
prašnost, zátěž sídel přepravou kameniva, staré ekologické zátěže
(např. skládky v lomu). V současnosti je lom uveden do klidu
pro nedořešené vztahy mezi majitelem pozemků a držitelem práva
k dobývání.
Dubičná
EUROVIA, a. s., těžbu provozuje v pronájmu CS Kámen Plus, s. r. o.,
Kravaře
Dobývací prostor: 700 263 Dubičná
Nerost: analcimický tefrit, objemová hmotnost 2 770 kg/m3
Dotčená zóna CHKO: IV
Zásoby k 1. 1. 2013 : 8 500 000 m3
Finální výrobek: štípaná a řezaná dlažba, drcené kamenivo, pokusy
o výrobky z leštěného kamene.
Těžba 2012: 37 000 t (těžba 2011: 37 000 t)
Projektovaná těžba: 35 až 40 000 t/r
Celková devastovaná plocha: asi 30 ha, na části zřízena městská
skládka Úštěk
Celkové vynětí z LPF: 25 ha, dále nepokračuje
Trhací práce: malého rozsahu
Směnnost: 1/56 pracovních míst
Způsob přepravy suroviny, výrobků: výhradně po silnici
Lom byl založen v r. 1920 Okresním hejtmanstvím v České Lípě.
Výroba strojních a granulovaných drtí, eichtberské desky. Od r. 1950
byly vlastníkem St. silnice Teplice, od r. 1960 Severokámen Liberec.
Speciální zájmy ochrany přírody: NPP Dubí hora, 1 km
severozápadně. V okolí výskyt Potentilla rupestris a Orchis ustulata.
Předpokládaná životnost ložiska: cca 200 let
Hodnocení činnosti lomu: V současné fázi těžby je nepříznivé
působení na okolí minimální. Přechodem na kamenickou výrobu se
snížila výše roční těžby 4–5 x. Narušení krajinného rázu je
nepodstatné.
Chraberce
EUROVIA, a. s.
246
Dobývací prostor: 700 266 Chraberce, vyhl. 30. 12. 1962
Celková devastovaná plocha. 16 ha
Nerost: čedičová hornina, 3 010 kg/m3
Dotčená zóna CHKO: IV
Zásoby k 1. 1. 2013: 1 250 000 m3
Finální výrobek: drcené kamenivo
Těžba v r. 2011: 380 000 t (těžba v r. 2012: 270 000 t)
Projektovaná těžba: 250 000 t/r
Trhací práce: velkého rozsahu
Celkové vynětí z LPF: 8 ha, zatím nepokračuje
Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici
Hygienické aspekty: hlučnost, postiženo širší okolí, včetně NPR Oblík
Předpokládaná životnost ložiska: 5 let
Směnnost: 2/26 pracovních míst
Hodnocení činnosti lomu:Těžbou již téměř zlikvidován vrch Týnecký
chlum, nyní se těží v zahloubení. Kvalitní čedič, odvaly zatěžují krajinu
nepodstatně. Vypouštění důlních vod bez problémů. Současná fáze
těžby s výjimkou hluku krajinu ovlivňuje jen málo.
Kubo
Rudolf Vít, Malé Žernoseky, 410 02 p. Lovosice
Dobývací prostor: 700 747 Malé Žernoseky, vyhl. 31. 7. 1973
Celková devastovaná plocha: 11 ha
Nerost: křemenný porfyr, objemová hmotnost = 1 530 kg/m3
štěrkopísek v nadloží porfyru
Dotčená zóna CHKO: III
Zásoby k 1. 1. 2013: 617 000 m3
Finální výrobek: kámen lomový, dekorační, sloupkový, záhozový písek
Těžba v r. 2012: 8073 t dlažba (těžba v r. 2011: 10 295 t)
Projektovaná těžba: cca 10 000 t/r
Trhací práce: malého rozsahu do 200 kg
Celkové vynětí z LPF: do 5 ha, dále nepokračuje
Způsob přepravy suroviny: po silnici, možnost nakládky na lodě
Předpokládaná životnost ložiska: více než 130 let
Směnnost: 1/5–6 míst
Hodnocení činnosti lomu: prakticky bez nepříznivých vlivů na okolní
prostředí, průběžně udržován pořádek, zklidněné části lomu postupně
zarůstají březovým náletem, lom oživen různými druhy živočichů.
Těžba v zahloubení, pohledově se neuplatňuje.
Libochovany
EUROVIA, a.s.
Dobývací prostory:
700 092
700 701
700 873
Libochovany
vyhl. 1967
Libochovany I
vyhl. 1972
Libochovany II
vyhl. 1975
Libochovany III
vyhl. 1977
700 993
Kamýk
v současné fázi se těží v bl. 13 /DP Libochovany
+ Libochovany III/ a v DP Kamýk (na Trabici)
Nerost: nefelinický bazanit, objemová hmotnost = 3000–3 020 kg/m3
olivinický čedič
leucitický bazanit., objem. hmotnost = 2 300 kg/m3
Dotčená zóna CHKO: IV, II
Zásoby k 1. 1. 2013: 4 5 000 m3 – bl. 13 Deblík + bl. Trabice
Finální výrobek: drcené kamenivo
Těžba v r. 2012: 390 000 t (těžba 2011: 500 000 t)
Projektovaná těžba: 320 000 t/r
247
Celková devastovaná plocha: větší než 100 ha, včetně propojení
vzdál. pracovišť dopravními systémy větší než 2 km2
Celkové vynětí z LPF: více než 50 ha, bude pokračovat na Trabici
Způsob přepravy suroviny: tuzemská poptávka obsloužena po silnici
Hygienické aspekty: hlučnost, seismicita, prašnost
Speciální zájmy ochrany přírody: Malý Deblík – výskyt Dracocephalum
austriacum, Kostelní vrch – výskyt Stipa smirnovii.
Předpokládaná životnost ložiska: 15 let
Směnnost: 1/40 prac. míst
Hodnocení činnosti lomu: Počátek těžebních aktivit byl v r. 1929.
Postupně těžba zasáhla velké území, poškodila krajinnou dominantu
a ohrozila existenci několika silně i kriticky ohrožených druhů. Vážné
změny reliéfu krajiny. Existence lomu v současných parametrech
se v podstatě neslučuje s posláním CHKO.
Měrunice
Basalt, spol. s r. o., Měrunice
Dobývací prostory: 700 816 Měrunice (vyhl. 7. 2. 1975)
701 063 Měrunice I (vyhl. 19. 2. 1990)
Celková devastovaná plocha: asi 20 ha + výsypkové hospodářství
v údolí Lužického potoka cca 8 ha (část. rekult.)
Nerost: čedičová hornina – olivinický nefelinit
objemová hmotnost = 3 000 kg/m
Dotčená zóna CHKO: IV
Zásoby k 1. 1. 2013: 7 391 000 m
Finální výrobek: drcené kamenivo
Těžba 2012: 324 966 t (v r. 2011: 603 452 t)
Projektovaná těžba: (po r. 2013) 350 000 t/r
Celkové vynětí z LPF: přibl. 11 ha
Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici
Hygienické aspekty: hlučnost, prašnost, seismicita, znečištění
ropnými látkami v řešení
Trhací práce: velkého rozsahu
Předpokládaná životnost. 40 let
Směnnost: nepřetržitý provoz – 3/68 prac. míst
Speciální zájmy ochrany přírody: pruh listnatého lesa mezi lomem
a silnicí Bílina-Louny, hájová květena s Lilium martagon
Hodnocení činnosti lomu: stěnojámový lom, bude se postupně
zahlubovat v několika etážích. Odtěžován plochý lakolit Stříbrníku,
bez nápadnějších změn reliéfu krajiny. Vysoké tempo těžby; cca 75 %
drceného kameniva je exportováno do SRN. Měrunice jsou jediným
lomem v CHKO ČS, který neomezil těžbu oproti r.1990 v souvislosti
s propadem tuzemské poptávky. Majoritní účast německé firmy.
Soutěsky
Ing. Jan Weiss, Mírové nám., 405 02 Děčín IV.
Dobývací prostor: 700 267 Soutěsky
Nerost: analcimický bazanit
Dotčená zóna CHKO: IV, III
Zásoby k 1. 1.1994: 500 000 m3
Finální výrobek: drcené kamenivo, sloupkový čedič
Těžba 1993: 20 000 t (těžba 1985: 70 000 t)
Projektovaná těžba: 100 000 t
Celková devastovaná plocha: 15 ha
Celkové vynětí z LPF: 0
Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici
Hygienické aspekty: seismicita
248
Trhací práce: malého rozsahu
Předpokládaná životnost ložiska: 10 let
Směnnost: 1/5 pracovních míst
Speciální zájmy ochrany přírody: mineralogická lokalita
Hodnocení činnosti lomu: stěnový lom v údolní poloze, současná fáze
těžby přechází do zahloubení. Devastace prostředí, spojené s úvodní
fází těžby prakticky nepokračují.
Těchlovice
ve
Žandov
Č.N.E.S, Kladno
Dobývací prostor:
700 704 Přední Lhota
700 996 Přední Lhota I
Celková devastovaná plocha: přibl. 20 ha
Celkové vynětí z LPF: přibl. 10 ha
Nerost: čedičová, trachytová a tefritová hornina, průměr.
objemová hmotnost = 2 940 kg/m3
(petrografická skladba ložiska je velmi pestrá)
Dotčená zóna CHKO: IV
Zásoby k 31. 12. 2010: 1 600 000 m3
Finální výrobek: drcené kamenivo, použ. k výrobě obalovaných drtí
vlastní obalovně v Dobkovicích
Těžba 2012: 101 000 t
Projektovaná těžba: do 150 000 t/r
Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici, na Staroměstském
nábřeží v Děčíně nakládka na lodě
Trhací práce: velkého rozsahu
Předpokládaná životnost ložiska: do 20 let
Hygienické aspekty: trvalé střety se zájmy obyvatel přilehlé části
Přední Lhoty, rázové vlny v labském údolí
Směnnost: 1/5 pracovních míst
Speciální zájmy ochrany přírody: blízkost PR Vrabinec (0,7 km)., lom
je významnou mineralogickou lokalitou
Hodnocení činnosti lomu: stěnový lom v údolní poloze, ovlivnění reliéfu
krajiny není závažného rázu. Výše těžby v současné fázi přijatelná.
CEMEX Sand, k. s., Masarykovo nám. 207, Napajedla
Dobývací prostor: 700 829 Žandov, v současnosti probíhá těžba
rovněž v nevýhradní části ložiska mimo DP na parc. 728/4 v k. ú.
Žandov u České Lípy.
Celková devastovaná plocha: asi 5,5 ha
Celkové vynětí z LPF: 0
Nerost: olivinický čedič., objemová hmotnost = 3 000 kg/m3
Dotčená zóna CHKO: IV
Zásoby k 1. 1. 1994: 80 000 m 3 + 99 000 m3 váz.
Finální výrobek: drcené kamenivo, sloupkový čedič (výjimečně)
Těžba 1993: 70 000 t (těžba 1985: 100 000 t)
Projektovaná roční těžba: 120 000 t/r
Trhací práce: malého rozsahu do 200 kg
Způsob přepravy suroviny: výhradně po silnici
Předpokládaná životnost ložiska: 5 let
Směnnost: 1/8 pracovních míst
Hygienické aspekty: činnost lomu se musí podřídit bezprostřední
blízkosti zástavby
Hodnocení činnosti lomu: těží se v zahloubení, lom je s výjimkou okolní
zástavby prakticky bez vlivu na okolní prostředí
249
Podsedice
Granát Turnov, provoz Podsedice
Těžba pyroponosných štěrků probíhá v dobývacím prostoru
Podsedice, t. č. mimo CHKO České středohoří. V CHKO je pouze
umístěna technologická linka s objekty správy provozovny a soc.
zázemím.
Na území CHKO České středohoří se dále nachází množství v současnosti netěžených
evidovaných ložisek:
Výhradní ložiska
3018300 Prácheň-Česká Skála
Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit
Těžba: dřívější povrchová
CHLÚ 01830000 Prácheň
Dotčená zóna CHKO: II
3104700 Slunečná-Kozlí
Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 10470000 Slunečná
Dotčená zóna CHKO: II
3098200 Valkeřice
Surovina, nerost: Kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu; trachyt
Těžba: dřívější povrchová
DP 71086 Valkeřice
CHLÚ 09820000 Valkeřice I.
Dotčená zóna CHKO: IV
3236300 Valkeřice-Zaječí vrch
Surovina, nerost: Náhrady živců; znělec, nefelinit
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 23630000 Valkeřice
Dotčená zóna CHKO: III
3167200 Janovice u Kravař
Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 16720001 Janovice u Kravař I.
CHLÚ 16720002 Janovice u Kravař II.
Dotčená zóna CHKO: II, III, IV
3237200 Lhota pod Pannou
Surovina, nerost: Stavební kámen; trachyt
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 23720000 Lhota pod Pannou
Dotčená zóna CHKO: III
3237100 Řetouň
Surovina, nerost: Stavební kámen; trachyt
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 23710000 Řetouň
Dotčená zóna CHKO: III
250
3236200 Tašov-Rovný
Surovina, nerost: Náhrady živců; znělec, nefelinit
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 23620000 Tašov
Dotčená zóna CHKO: II
3094000 Libouchec-Chvojno
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, nefelinit
Těžba: dosud netěženo
DP 71038 Libouchec
Dotčená zóna CHKO: IV
3096300 Dobkovice
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, nefelinit
Těžba: dřívější povrchová
CHLÚ 09630000 Dobkovice
Dotčená zóna CHKO: II, IV
3237000 Mírkov
Surovina, nerost: Stavební kámen; nefelinit, analcimolit
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 23700000 Mírkov
Dotčená zóna CHKO: III
3237300 Chvalov
Surovina, nerost: Stavební kámen; bazaltoid, bazanit
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 23730000 Chvalov
Dotčená zóna CHKO: III
3162201 Třebívlice
Surovina, nerost: Polodrahokamy; granát, štěrkopísek, štěrk
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 22890000 Podsedice
Dotčená zóna CHKO: IV
3228900 Linhorka-Staré
Surovina, nerost: Polodrahokamy; peridotit, granát
Těžba: dosud netěženo
CHLÚ 22890000 Podsedice
Dotčená zóna CHKO: II
3162400 Podsedice-Dřemčice
Surovina, nerost: Polodrahokamy; granát, štěrkopísek, štěrk
Těžba: současná povrchová (mimo CHKO, viz výše)
DP 60065 Podsedice
CHLÚ 22890000 Podsedice
Dotčená zóna CHKO: IV
3109100 Obřice
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, leucitit
Těžba: dřívější povrchová
DP 70259 Obřice
Dotčená zóna CHKO: IV
251
3063100 Obřice
Surovina, nerost: Vápenec; jílovitý vápenec, slínovec, vápenec
Těžba: dřívější povrchová
CHLÚ 06310000 Obřice I.
Dotčená zóna CHKO: IV
Ložiska nevyhrazených nerostů
3167000 Bedřichův Světec-Dlouhý v.
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, analcimolit
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: III
3167700 Skršín
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, analcimolit
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: IV
3168000 Kozly u Loun-Svinky
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: III
3217800 Libochovany-jih
Surovina, nerost: Stavební kámen; amfibolit, migmatit, ortorula
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: I
3145600 Libochovany-Trabice
Surovina, nerost: Stavební kámen; trachyt, znělec
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: IV
3167202 Janovice-Heřmanice
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, bazanit
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: II
25475819 Ludvíkovice
Surovina, nerost: Stavební kámen, technické zeminy; reziduum, rula
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: III
3245100 Karlovka 2
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, bazanit
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: III
3193600 Slunečná-Kameník
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič, bazanit
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: II
3260500 Chuderovec-Zámecký vrch
Surovina, nerost: Cementářské korekční sialitické suroviny; tuf
252
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: III
Nebilancovaná ložiska
5015000 Horní Kamenice-Smrčník
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: III
5015400 Slunečná-Poustevna
Surovina, nerost: Stavební kámen; čedič
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: II
5019400 Kravaře v Čechách-Mimoňsko
Surovina, nerost: Cihlářská surovina; jíl, pískovec
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: IV
5207700 Soběnice
Surovina, nerost: Cihlářská surovina; jíl, pískovec, písek, sprašová hlína
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: II
5018200 Litoměřice
Surovina, nerost: Cihlářská surovina; slín, spraš
Těžba: dřívější povrchová
Dotčená zóna CHKO: IV
5202800 Velké Žernoseky
Surovina, nerost: Štěrkopísky; psamity, štěrk
Těžba: dřívější z vody
Dotčená zóna CHKO: IV
5022600 Červený Újezd
Surovina, nerost: Křemenné suroviny; křemenec
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: II
5212300 Korozluky-Dobrčice
Surovina, nerost: Stavební kámen; porcelanit
Těžba: dosud netěženo
Dotčená zóna CHKO: I
Evidována je taktéž řada starých důlních děl, zejména průzkumných štol (např. Dobkovičky,
Prackovice, Rýdeč) či větracích šachet (např. okolí Žalan). Některé ze štol slouží jako
zimoviště netopýrů (např. Roztoky, Volfartice).
4.11. Rekreace a turistika
4.11.1. Potenciál oblasti pro rekraci, sport a turistiku
253
České středohoří je v rámci analýzy Strategie rozvoje cestovního ruchu Ústeckého kraje
vymezeno jako jeden turistický region společně s Podřipskem. Tento region
je charakterizován tím, že zde převažuje plocha zázemí nad jádrovými oblastmi. Za jedinou
jádrovou oblast jsou na území CHKO České středohoří považovány Litoměřice jako město.
Zázemí je přirozeně navštěvováno menším počtem návštěvníků. Jedná se tedy o území,
v němž cestovní ruch tvoří doplňkové odvětví místní ekonomiky. Region Českého středohoří
a Podřipska má vzhledem k relativně nižší vybavenosti infrastrukturou potenciál především
pro poznávací turistiku, a to jak přírodní (zejména České středohoří), tak kulturní
a historickou (zejména rovinatá část regionu). Dobré předpoklady má region také pro pěší
turistiku a díky toku Labe také pro cykloturistiku, příp. rekreační plavbu. Odlehlejší oblasti
Českého středohoří jsou vhodné pro venkovskou turistiku a agroturistiku s důrazem
na hipoturistiku. Tradice vinařství v okolí Litoměřic vytváří relativně příznivé podmínky
pro rozvoj gastronomického cestovního ruchu.
4.11.2. Hlavní provozované aktivity
Pro pěší turistiku je České středohoří vhodnou oblastí. Svědčí o tom přes 600 km turisticky
značených cest, které jsou podrobně uvedeny v tabulce č. 22. Turisticky nejvýznamnější
částí Českého středohoří je Ústecko, Lovosicko a severní Litoměřicko. Značené turistické
trasy jsou koncentrovány zejména na severu regionu v oblasti Porta Bohemica, Varhoště,
Milešovky a Oparenského údolí. Ty doplňuje několik naučných stezek např. NS Luční potok
u Zubrnic, NS Pod Vysokým Ostrým u Ústí n. L., NS Boreč a NS Lovoš a další naučné
stezky místního významu. Nejvýznamnějšími přírodními atraktivitami regionu jsou:
- Milešovka - nejvyšší hora Českého středohoří s rozhlednou a meteorologickou
observatoří (837 m n. m.), národní přírodní rezervace, cíl turistů jako půldenní výlet
s výstupem z Milešova, Bílky či Černčic. Jedná se o jednu z nenavštěvovanějších
lokalit. Pro parkování aut návštěvníků není vytvořena dostatečná kapacita. Odstavné
parkoviště je v Bílce, chybí však v Milešově. Na vrcholu Milešovky je nyní
zprovozněno turistické zázemí provozované obcí Velemín. Objekty na vrcholu mají
zajištěno čištění odpadních vod v ČOV. Problémem je doprava materiálu na vrchol,
současná nákladní lanovka se blíží konci své životnosti. Po skončení jejího provozu
by mohlo znamenat negativní zvýšení počtu návštěvníků v případě budování lanovky
pro dopravu osob.
- Lovoš - národní přírodní rezervace, hora u Lovosic s turistickou chatou na vrcholu
(570 m n. m.), stezka na vrchol je vedena přes Oparenské údolí z Lovosic. Jedná
se o další poměrně navštěvovanou lokalitu, problémem je nevhodné řešení likvidace
odpadních vod a doprava materiálu. Obsluha turistické chaty je terénním
automobilem. Současný provoz turistické chaty nenarušuje významně negativně stav
přírody. Při intenzivnějším využívání chaty hrozí nebezpečí zvýšeného zájmu
o výjimky ze zákazu vjezdu automobilů.
- Boreč - národní přírodní památka, znělcový vrch, na němž v zimě dochází
k tzv. mikroexhalaci, čili vyvěrání teplého a vlhkého vzduchu z četných puklin
na vrcholu i svazích.
- Porta Bohemica - úzké labské údolí mezi Litochovicemi a Malými Žernoseky
s několika vyhlídkovými místy.
- Sedlo – národní přírodní rezervace dostupná z města Úštěku, které patří k turisticky
atraktivním destinacím.
Tabulka č. 23: Turistické značené trasy (úseky v CHKO České středohoří)
254
Červené značky
Třebívlice – Bukovice
Ústí n L – Třebenice
Děčín – Proboštov
Ploskovice – Úštěk
Střekov – Litoměřice
Modré značky
Lenešice - Bečov
Lukov – Lovoš
Třebívlice -Děkovka
Kocourov – Lovosice
Dolní Zálezly – Koštov
Vaňov -skály
Povrly – Dobkovice
Manušice – Česká skála
Malé Březno – Buková hora
Benešov n Pl – Strážní vrch
Sedlo-Levín
Olšinky – Velké Žernoseky
Litoměřice - Varhošť
Zelené značky
Dobroměřice- Mnichov
Bedřichův Světec- Kozí hřbet
Kostomlaty – Radejčín
Třebenice – Vchynice
Velemín – Opárenské údolí
Délka Dotčená
trasy MZCHÚ
v km
Dotčené EVL Průchod I. a
soustavy
II. zónou
NATURA
2000
27,00 PR
Hradišťanská
louka, PR
Březina
36,00 PR Lipská
hora, NPR
Milešovka
31,00 PR Vrabinec
20,00 poblíž NPR
Sedlo
20,00 NPP Bílé
stáně,PP
Babinské louky,
EVL Březina
I.zóna II. zóna
EVL Lipská
hora EVL
Milešovka
I.zóna II. zóna
I.zóna II. zóna
I.zóna II. zóna
EVL
Ploskovice
EVL Bílé
I.zóna II. zóna
stráně u
Litoměřic EVL
Babinské
louky
16,00 NPR Raná, PR EVL Raná
Milá
Hrádek EVL
Vrch Milá
20,00 NPR
EVL
Milešovka,
Milešovka
NPR Lovoš
EVL Lovoš
5,50 poblíž PP
Kuzov
9,50 poblíž NPP
EVL Ostrý
Borečský vrch
6,50
3,00
10,00
6,50 PP Farská
louka
5,50
10,00
EVL Dolní
Ploučnice
3,50 poblíž NPR
Sedlo
24,50 PP Plešivec
EVL Plešivec
13,50
8,50
NPR Oblík
13,00 poblíž PP
Lužické šípáky
16,50
4,50 PP Košťálov
4,00
255
EVL Oblík
Sdov Brník
I.zóna
I.zóna II. zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
I.zóna II. zóna
I.zóna II. zóna
II.zóna
I.zóna
I.zóna II. zóna
I.zóna II. zóna
EVL Košťálov I.zóna
EVL Lovoš
I.zóna
Lovosice – Lovoš
Ústí nad Labem- Stadice
Chuderov – Malé Chvojno
Jílové- Dobkovice
Neštědice – Blansko
Neštěmice - Ryjice
Děčín – Markvartice
Česká Kamenice – Panská skála
Police – Kravaře
Velké Březno – Sedlo – Proboštov
Velké Žernoseky – Kamýk
Sebuzín – Litoměřice
Střekov – Němčí
Malečov – Nová Ves
Žluté značky
Nad Velemínem(Milešovka) –
Paška Pole
3,00
20,50
7,50
12,00
6,50
2,50
13,00
8,00
NPR Lovoš
NPP Vrkoč
I.zóna
II.zóna
II.zóna
PR Kozí vrch
NPP Panská
skála
14,00 PP Bobří
soutěska
EVL Dolní
Ploučnice
EVL Binov Bobří
soutěska
31,00 PP
EVL Sedlo
Magnetovec EVL Luční
skalní hřib,NPR potokSedlo
Třebušín
4,50 PR Kalvárie
11,50 PR Holý vrch,
EVL Holý vrch
poblíž PP
u Hlinné
Hradiště
6,50
4,50
I.zóna II. zóna
I.zóna II. zóna
2,50
I.zóna II. zóna
NPR Milešovka EVL
Milešovka
Bílka- Řehlovice
Leská – Dřemčice
Baková –Lhota
Košťálov - Litochovice
5,00
2,50 PP Kuzov
2,00
13,50 NPR Lovoš
Žalany – Nad Lelovem
Litochovice – Střekov
Děčín Chrochvice- Žežice
3,00
20,00 NPP Vrkoč
21,00 poblíž PR
Bohyňská lada
Malé Chvojno – Jílové
Boletice – Velký Chlum
Huntířov – Benešov nad Ploučnicí
11,00
4,00
7,50
Nový Oldřichov – Kamenický
Šenov
3,00
Panská skála – Police
12,00 NPP Panská
skála
3,00
1,00
Bořetín – Kozly
Panna- Řepčice
EVL Lovoš
EVL Lovoš
EVL Košťálov
EVL
Bohyňská
ladaChmelníkLotarův vrch
I.zóna
I.zóna II. zóna
I.zóna
I.zóna II. zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
I.zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
II.zóna
EVL Dolní
Ploučnice
256
II.zóna
II.zóna
II.zóna
Třebušín – Kalich
Nad Lovečkovicemi – Sedlo
2,00
1,50
Liběšice- Sedlo
4,00
Velké Březno – Olšinky
Proboštov - Kostelní sedlo
Sebuzín – Brná
Litoměřice – Žalhostice
13,50
11,50
5,00
5,50 PP Radobýl
II.zóna
I.zóna II. zóna
poblíž NPR
Sedlo
poblíž NPR
Sedlo
I.zóna
EVL Radobýl
I.zóna II. zóna
II.zóna
II.zóna
I.zóna
Obecně lze konstatovat, že návštěvnost pěších turistů nepředstravuje pro ochranu přírody
v současném rozsahu žádný větší problém. Mnoho podobných turistických cílů způsobuje
rozptýlení návštěvníků po celém území CHKO. Pro řadu bezlesých stanovišť je sešlap
návštěvníky i vítanou aktivitou v místech, kde zanikla pastva ovcí a koz.
Jedním z fenomenů krajiny Českého středohoří je velké množství vrcholů a míst,
ze kterých je rozhled do krajiny, proto jsou často rozhledny navštěvovanými lokalitami
pro jednodenní výlety v CHKO České středohoří:
- Milešovka, 837 m n. m.;
- Náčkovice u Lovečkovic, 616 m n. m.;
- Varhošť, 639 m n. m.;
- Strážný vrch u Merboltic, 601 m n. m.
- Kohout, 589 m n. m.
- Zámecký vrch u České Kamenice, 529 m n. m.
- Mostná hora u Litoměřic, 272 m n. m.;
- lovecký zámeček Větruše v Ústí n. L., 210 m n. m.
- Velký Chlum u Děčína, 488 m n.m.
- Sokolí vrch u Děčína, 506 m n.m.
- Radejčín, 370 m n.m.
- Stříbrník (Červený vrch) u Loun, 289 m n.m.
Problémem je, že rozhledny často navštěvují i turisté využívající individuální automobilovou
dopravu. Vzhledem k tomu, že chybí doprovodná infrastruktura pro parkování aut, dochází
tak k porušování zákazu stání motorových vozidel mimo vyhrazená místa.
CHKO České středohoří je také unikátní výhledy z vrchů a hor, na nichž se často
nacházejí zříceniny hradů, např. Sukoslav (hrad Kostomlaty), Ostrý, Opárno, Košťálov,
Hrádek–Oltářík, Kamýk, Panna, Kalich apod. V oblasti Českého středohoří je možné nalézt
také velké množství vodopádů, ty jsou však relativně neznámé a málo navštěvované, i když
turistické stezky jsou k nim vybudovány.
Cykloturistika patří k dalšímu čím dál více frekventovanému druhu cestovního ruchu
v Českém středohoří. Na území CHKO je nyní několik cyklostezek se stále rostoucí
návštěvností.
Cyklostezky na území CHKO:
Labská cyklostezka
Labská stezka je evropským cykloturistickým fenoménem mající mezinárodní charakter.
Je vedena na území několika zemí v rámci Evropy a několika krajů v rámci České republiky.
Značená Labská stezka č. 2 spojuje Prahu s územím Německa a vstupuje do CHKO České
středohoří v Litoměřicích, pokračuje po pravém břehu Labe přes Ústí nad Labem – Střekov
až do Děčína. Stezka je většinou v dobrém stavu a místy se zcela novou konstrukcí.
Výjimkou jsou pouze úseky u Žalhostic a Těchlovic, které byly poškozeny povodněmi
v červnu 2013.
Jedinou významnější překážkou na celé cyklostezce je střekovské zdymadlo. Zhruba
300 m se musí překonat buď s vystoupáním schodů nebo lze úsek přejet po silnici. Celkem
je s parametry bezpečné cesty pro cyklisty na území kraje upraveno přibližně 48 km této
cyklostezky a toto číslo neustále roste.
257
Cyklostezka Ploučnice
Cyklostezka Ploučnice je jednou ze čtyř páteřních cyklistických tras v Ústeckém kraji. Stezka
má nadregionální charakter a spojuje Ústecký a Liberecký kraj. Na území Ústeckého kraje
začíná stezka v Děčíně na spojnici s Labskou stezkou. Z centra města Děčín vede střídavě
po pravém nebo levém břehu řeky Ploučnice zcela nová cyklostezka údolím řeky Ploučnice
směrem na Benešov nad Ploučnicí, Františkov nad Ploučnicí a Starý Šachov, kde přechází
do Libereckého kraje. Nejnovější úsek z Děčína do Starého Šachova má délku 10,6 km.
Cyklostezka Varhany
Cyklostezka Varhany je budována na zemním tělese zrušeného úseku železniční trati Česká
Kamenice – Česká Lípa mezi Českou Lípou a Kamenickým Šenovem. Je součástí cyklotrasy
3054. Celá trasa byla dokončena v roce 2013 v celkové délce 17,3 km. V České Lípě začíná
cyklostezka až za hranicí města, dále vede přes Horní Libchavu, Nový Oldřichov
do Kamenického Šenova, kde končí v blízkosti NPP Panská skála.
Cyklostezky jsou doplňovány informačními tabulemi s texty vztahujícími se k ochraně
přírody. Z Litoměřic také v letní sezoně vyjíždějí cyklobusy ve směru na Lovečkovice,
Varhošť a Oparno. Kromě cyklostezek je na území CHKO uváděno velké množství cyklotras.
Jejich využívání je však spíše individuální a nepředstavuje pro ochranu přírody v současném
stavu riziko.
Rovněž podmínky pro hipoturistiku jsou v Českém středohoří hodnoceny jako
příhodné, v oblasti Českého středohoří se nacházejí jízdárny (Velká Bukovina, Slavošov,
Žežice, Babiny apod.) s možností vyjížděk do okolí. Množství značených hipostezek je však
minimální, nejvýznamnějším realizovaným projektem je Polabská jezdecká stezka.
Z různých dalších sportovních odvětví mají na území CHKO ČS příležitost se rozvíjet
téměř všechny druhy vodních sportů na Labi a dalších lokalitách; jejich provozování není
většinou v rozporu s ochranným režimem CHKO. Na území CHKO České středohoří je
pro vodní turistiku využíváno především Labe. Zde se ale jedná většinou o turistiku
na motorových lodích, individuální i hromadnou. V posledních letech byla u mnoha
polabských obcí obnovena přístaviště pro osobní a individuální dopravu. V menší míře je
provozován jachting, který se soustřeďuje především na Píšťanském jezeře, které je spojeno
s Labem krátkým plavebním kanálem. Na Píšťanském jezeře je rovněž provozováno
sportovní potápění a koupání. V minimální míře se na Labi vyskytují klasické vodácké lodě, a
to především s ohledem na místy intenzivní lodní dopravu a s tím spojená rizika. Stávající
jezy na Labi v Lovosicích a na Střekově jsou i pro turistické lodě průchodné díky zdymadlům.
Klasická vodní turistika na kánoích, pramicích a gumových člunech je provozována
pouze na Ploučnici, a to především v úseku od Stráže pod Ralskem po Stružnici, tedy mimo
CHKO. Od Stružnice po Děčín je Ploučnice velkou část roku vodácky v důsledku svého
bystřinného charakteru obtížně sjízdná až nesjízdná. Jsou zde dlouhé peřejnaté a balvanité
úseky, dále je zde velké množství pevných jezů bez vorových propustí a části za normálních
podmínek vodácky využitelného průtoku jsou často převáděny do derivačních kanálů malých
vodních elektráren. Vodní turistika je zde tedy provozována zatím velmi vyjímečně,
bez odpovídajícího zázemí a jakékoli navazující infrastruktury.
Horolezecká činnost probíhá převážně na skalních útvarech lokálního významu
(s výjimkou NPR Bořeň – mimo CHKO ČS). Za tradiční terény lze považovat Čimu u Brné
(v ochranném pásmu PR Sluneční stráň) a Vrabinec (PR Vrabinec – zde je lezení sezónně
omezeno). Z novodobějších oblastí lze za atraktivní považovat Kreutzberk (Křížová hora
u Litoměřic), Mlynářův kámen u Dolních Zálezlů, příp. Ptačí stěny u Verneřic či Budov.
Ostatní sektory lze považovat za sporadicky navštěvované převážně místní horolezeckou
komunitou. Jedná se o skály u Veleně, Baba u Mojžíře, Francká hora, Kostomlaty pod
Milešovkou, Hetov, skály na Dlouhém vrchu (např. Rotterův kámen, Ostrostřelec), skály
u Merboltic, Milířsko, Mravenec (bývalý lom u Libochovan), Rytířov, Soudný vrch, Studený
masív, skály u Tašova, skály u Vaňova. V posledních letech vznikají nové, dosud širší
258
veřejnosti neprezentované sektory – např. Krkavčí skály u Tlučně, skály v Průčelské rokli.
Posledně jmenovaná lokalita je zároveň od roku 2010 hnízdištěm sokola stěhovavého,
horolezci tuto okolnost respektují a v době hnízdění zde nelezou. Všechny jmenované oblasti
jsou osazeny stabilním jištěním, případné dojišťování je nedestruktivními prostředky. Zimní
lezení po ledopádech probíhá v příznivých klimatických podmínkách (a tedy zcela výjimečně)
na Vaňovském vodopádu, v Průčelské rokli a na vodopádu u Budova.
Oblast Českého středohoří je také hojně navštěvována vyznavači geocachingu. Počet
keší se řádově pohybuje v tisících. Oblastí s minimálním výskytem keší je Verneřicko.
Geocaching je outdoorová aktivita blízká přírodě, která není v rozporu z ochranou přírody.
Naopak pomáhá upevňovat v návštěvnících vztah k přírodě a vhodně popularizuje přírodu
Českého středohoří. Obdobnou aktivitou je tvorba „naučných stezek“ pomocí tzv. beetaggů,
založených na QR kódu. V oblasti jsou celkově čtyři beetaggové trasy s různou tématikou,
např. Hrady Českého středohoří, vrcholy Českého středohoří.
Dále je třeba zmínit létání na závěsných kluzácích a klouzavých padácích a letecké
modelářství provozované tradičně především na kopci Raná a individuálně pak i na dalších
místech – Oblík, Radobýl. K největší koncentraci letců dochází na kopci Raná, kde jsou
na odrazových plochách instalovány rohože bránící nadměrnému sešlapu, poškození
povrchu a erozi půdy. Činnost ostatních aktivit na kopci Raná je nyní usměrňována vydanými
vyjímkami – např. pořádání setkání leteckých modelářů. Vzhledem k charakteru činnosti
a potřebám managementu pro sysla a suché trávníky se tyto činnosti vzájemně doplňují
a pokud zůstanou v současném rozsahu, tak nepředstavují neúnosné riziko pro ochranu
přírody. Létání na ostatních lokalitách v CHKO České středohoří nepředstavuje v současném
rozsahu žádné riziko, jedná se spíše o individuální záležitost s minimálním vlivem na přírodu
– jedná se např o lokality Radobýl nebo Oblík.
Na území CHKO však probíhají živelně i aktivity motoristických sportů – jízda
na terénních motocyklech, čtyřkolkách či off-roadech. Byť v některých územích mohou tyto
aktivity vyvolat žádoucí disturbance ve společenstvech s probíhající sukcesí, celková
živelnost těchto aktivit je pro ochranu přírody nebezpečná. Na území CHKO probíhají
na základě udělených výjimek i motokrosové závody – Bezinka a je zde snaha obnovit
některé zaniklé motokrosové tratě.
Pobytová rekreace, obvykle víkendová, v sezóně dovolených i delší, se v naprosté
většině odehrává v individuálních objektech (rekreační chalupy, chaty, lokality
zahrádkářských aktivit). Dále přetrvává tlak na umísťování dalších rekreačních objektů
do volné krajiny, a to často i s deklarací jiného způsobu užívání.
4.11.3. Vliv rekreace, sportu a turistiky na zájmy OPK
Ústecký kraj zřídil pro oblast Českého středohoří samostatnou destinační agenturu,
se kterou navázala Správa CHKO spolupráci. Ze současných poznatků vyplývá,
že nejfrekventovanějším typem návštěvníka je menší skupina (rodina) přijíždějící
individuálně. Tito turisté nemají přehnané nároky na služby cestovního ruchu, přesto
si stěžují na nedostatky v dostupnosti stravovacích služeb a parkovacích ploch poblíž
turistických cílů. Většina návštěvníků přírodních poznávacích cest oceňuje kvalitu přírodních
hodnot území a jsou ochotni tolerovat menší komfort infrastruktury. Dokonce řada
návštěvníků tohoto typu považuje budování některé infrastruktury cestovního ruchu
za nežádoucí – například odpor členů KČT k záměru stavět lanovku na vrchol Lovoše. Nyní
je dokončován projekt turistického centra na vrcholu Milešovky v objektu patřícím Armádě
ČR. Zatím nevyhovující z hlediska vodního hospodářství je provoz turistické chaty na vrcholu
Lovoše; připravuje se projekt opravy přístupové cesty na vrchol, což je podmínkou
i pro vyřešení nakládání s odpadní vodou v objektu. Velkou návštěvnost vykazuje i NPP
Panská skála.
259
5. Vyhodnocení dosavadního plánu péče
5.1. Dlouhodobé cíle
Dlouhodobé cíle jsou koncipovány ve vazbě na jednotlivé zóny CHKO jako strategický plán
pro konkrétní zónu.
V období platnosti PP se dlouhodobé cíle dařilo plnit, pouze prostředky k plnění cílů
se v reakci na aktuální legislativní (transponování evropského práva do práva ČR apod.)
a věcné (např. dotační tituly v oblasti zemědělství) možnosti v některých případech
odchylovaly od původně uvažovaných.
5.1.1.Strategický plán pro I. zónu
Plán předpokládá uchování přírodních hodnot a postupnou obnovu samořídících funkcí
přirozených společenstev, případně uchování cílových přírodních společenstev za pomoci
managementu, lidská činnost je omezena.
Prostředky k dosažení cíle: uplatnění nejjemnějších forem lesního hospodaření,
v odůvodněných případech s ponecháním vybraných částí přirozenému vývoji
Lesnická činnost se omezuje na zásahy směřující k rekonstrukci ploch s porosty stanovištně
nevhodných dřevin (nejčastěji náhrada smrku listnáči, podsadby jedlí), využíváno
a podporováno bylo přirozené zmlazení včetně ochrany před okusem zvěří. Používán
je převážně maloplošný holosečný, násečný a podrostní hospodářský způsob. Zalesnění
po těžbě či kalamitách se provádí s maximálním (až 100 %) zastoupením MZD. Některé
porosty jsou fakticky ponechány přirozenému vývoji, na území CHKO však nejsou vyčleněny
bezzásahové plochy lesních porostů.
Prostředky k dosažení cíle : účelové obhospodařování luk a mokřadů
Součástí I. zóny jsou některá MZCHÚ s významným podílem nelesních biotopů. Péče o tyto
lokality probíhala podle schválených plánů péče o MZCHÚ. Součástí této zóny jsou i TTP,
které jsou však evidenčně vedeny jako orná půda a hrozí jejich rozorání, což se ve dvou
případech i fakticky stalo.
Dále se podařilo AOPK ČR získat (výkupem, převodem) některé klíčové pozemky
nelesního charakteru v I. zónách (Raná, Oblík), což významně posílilo možnost orgánu
ochrany přírody uplatňovat specifické způsoby hospodaření v nejcennějších lokalitách.
V roce 2010 se podařilo prosadit podporu projektů určených k péči o segmenty Oblík
a Raná z OPŽP a následně u projektu „Aktivní ochrana evropsky významných lokalit
s teplomilnými společenstvy a druhy v lounském Středohoří“ v témže roce i podporu EU
z programu LIFE+ . Prvně uvedený projekt nebyl nakonec s ohledem na dílčí překryv
s druhým projektem realizován.
Převážná část opatření na nelesních biotopech I. zóny je prováděna s podporou PPK.
Dotační politika v zemědělství (AEO) schválená v průběhu plánu péče umožnila u některých
lokalit zapojení zemědělců do péče o ně (pastva ovcí na stepních trávníkách, kosení vlhkých
luk).
Prostředky k dosažení cíle: neumisťování nových staveb, skládek, těžeben apod.
Umístění těžebních aktivit, skládek apod. v I. zóně nebylo v průběhu platnosti PP uvažováno.
V I. zóně je historicky umístěno větší množství staveb včetně části zastavěného území obce
Hlinná, Lbín apod. Tyto stavby jsou průběžně udržovány či rekonstruovány, zástavba obcí
je zahušťována a arondována. Do okrajových částí některých segmentů I. zóny bylo
umístěno několik účelových objektů, naopak se podařilo odstranit z I. zóny některé staré
zátěže nebo problematické stavby, např. ruiny staveb na Rané a v bývalém vojenském
prostoru na Březině, část VVN 220 Chotějovice-Výškov.
260
Prostředky k dosažení cíle: usměrňování rekreačních aktivit na nejšetrnější nepobytové
Lokality se soustředěnou pobytovou rekreací jsou mimo segmenty I. zóny, byť v některých
případech na přímém kontaktu s touto zónou (Mukov, Lovoš) a související projevy rekreace
se obtížně eliminují.
5.1.2. Strategický plán pro II. zónu
Plán předpokládá uchování přírodních a kulturních hodnot, postupné přibližování
se k přirozeným ekosystémům, lidská činnost je usměrňována tímto směrem
Prostředky k dosažení cílů: uplatňování převážně maloplošného způsobu hospodaření
v lesích s maximálním využitím přirozené obnovy
V lesnické praxi byla opatření pro II. zónu prakticky shodná s opatřeními pro I. zónu.
Prostředky k dosažení cílů: travní porosty jsou trvale tradičně obhospodařovány s cílem
udržet jejich druhové bohatství
Způsob hospodaření je stabilizován (pastvinářství, pícninářství). Významná část pozemků je
v současné době zařazena do AEO.
Prostředky k dosažení cílů: uchování vodního režimu, zachování struktury porostů dřevin
mimo les. U vodních ploch udržet či zlepšit kvalitu vody a druhové bohatství příbřežních
porostů i na ně vázaných živočichů.
V období platnosti plánu péče nebyla navrhována a ani realizována žádná opatření směřující
ke změně vodního režimu segmenů II. zóny a k změně struktury nelesní zeleně. Kvalita vod
u nádrží je obecně vyhovující, v dloudobém měřítku se zlepšující.
Prostředky k dosažení cílů: udržet plošné zastoupení kultur
V důsledku dotační politiky v oblasti zemědělství (zatravňování orné půdy) je patrný nárůst
TTP, vlivem dotační politiky MZe vzrostl zájem o zalesňování nelesních půd (např. okolí
Lhoty, Tlučně, na Úštěcku).
Prostředky k dosažení cílů: udržet charakter vhodně začleněných staveb jako významného
prvku dotvářejícího krajinný ráz, nerozvíjet urbanizaci prostoru; umisťování nových staveb je
omezeno pouze na nezbytné účelové stavby pro lesní a zemědělské hospodaření
V tomto bodě naráží strategický plán na přítomnost vysokého počtu sídel ve II. zóně. Mezi
sídly ve II. zóně je navíc významná disproporce - část sídel reprezentují drobné osady
o několika domech (např. Mnichov), část sídel je naopak součástí velkých měst (např. Nová
Ves). U drobných sídel se daří udržet hranice zástavby v historických mezích, u větších sídel
je tlak na urbanizaci prostoru navazujícího přímo na sídla značný (okolí Ústí nad Labem
- např. Kojetice, dále Velké Březno, Slunečná, Svobodná Ves). Dalším případem jsou
záměry na rozšíření urbanizovaného prostoru u stávajících účelových staveb charakteru
samot či polosamot, často s následným jiným funkčním využitím (např. Skrytín). Stavby
pro lesní a zemědělské hospodaření se objevují pouze sporadicky.
5.1.3.Strategický plán pro III. zónu
Plán zahrnuje ochranu dochovaných přírodních prvků a uchování krajinného rázu,
usměrňování lidské činnosti v tomto duchu, dotvoření funkčního systému ekologické stability
krajiny.
Prostředky k dosažení cílů: běžné obhospodařování lesů s uplatněním melioračních dřevin
při horní hranici předepsaného zastoupení, minimalizovat podíl geograficky nepůvodních
dřevin a druhů s invazním chováním
Při zalesnění je využíváno maximální zastoupení MZD, vyloučeno je rozšiřování geograficky
nepůvodních dřevin.
261
Prostředky k dosažení cílů: běžné obhospodařování luk a pastvin při dodržení jejich
plošného zastoupení
Plošné zastoupení luk a pastvin doznalo navýšení, hospodaření na nich je stabilizováno
(pícninářství a zejména v severní části CHKO pastvinářství). Významná část pozemků je
zařazena do AEO. V některých částech CHKO (Hetov, Mukov apod.) jsou však stále patrné
následky útlumu hospodaření ze začátku 90. let minulého století (souvislé porosty dřevin
na plochách charakteru TTP).
Prostředky k dosažení cílů: údržba, případně obnova rozptýlené zástavby, zejména udržení
vhodného objemového a architektonického řešení staveb charakteristického pro daný region;
při umisťování účelových staveb chránit a vhodně dotvářet ráz krajiny; v územních plánech
zajistit, aby nedocházelo k urbanizaci krajinného prostředí
Záměr obnovy rozptýlené zástavby je veřejností nečastěji chápán jako rozšiřování
rozvolněné zástavby do volné krajiny či rekonstrukce objektů či výstavba na zbořeništích
k jiným účelům, než byl původní účel objektů; kladné příklady jsou obecně vzácné.
Zaznamenán byl taktéž zájem o obnovu zaniklých sídel (Hetov, H. Šebířov), avšak ve zcela
jiné urbanistické podobě. Z účelových staveb, umisťovaných mimo zastavěná území sídel,
převládají zemědělské stavby, četné jsou stavby sítí a jiné infrastuktury.
Urbanizace krajinného prostředí III. zóny se významněji projevila zejména u některých
sídel charakteru center území (např. Malečov, Třebušín) nebo na kontaktu zóny s hranicí
CHKO (např. Kostomlaty pod Mil.).
5.1.4. Strategický plán pro IV. zónu
Plán předpokládá uchování krajinného rázu a vytvoření kostry systému ekologické stability
krajiny.
Prostředky k dosažení cíle: hospodaření v lesích a na zemědělských pozemcích
bez zvláštního omezení
Režim hospodaření bez omezení je běžně uplatňován, poměrně vysoký podíl zemědělských
pozemků je zařazen do AEO. V průběhu platnosti plánu péče se však objevily některé
způsoby využívání zemědělských pozemků (především zájem o výsadbu energetických
plodin na orné půdě) mající potenciál vlivu na krajinný ráz.
Prostředky k dosažení cíle: těžbou devastovaná území důsledně rekultivovat, odstraňovat
staré ekologické zátěže
V průběhu platnosti plánu péče neukončila žádná z těžeben na území CHKO činnost.
Na úrovni projednání POPD resp. plánů rekultivací je důsledně sledován požadavek
na rekultivaci takovýchto území, preferováno je přitom ponechání území samovolnému vývoji
s předchozím nezbytným báňským zabezpečením.
V území je podchycena řada starých zátěží, většinou skládek s maximálně středním
rizikem a lokálním vlivem, výjimkou je skládka kyanidových solí a popelovin u Malé Veleně
a skládka komunálního a jiného odpadu v prostoru bývalé těžebny opuky u Břvan
(viz kap.4.9.). Některé skládky se pokouší sanovat obce (např. skládka u Třtěna). Malé černé
skládky se dlouhodobě nedaří účinně odstraňovat a ani předcházet jejich vzniku.
Prostředky k dosažení cíle: v obcích a na pozemcích určených pro jejich rozvoj umisťovat
architektonicky kvalitní stavby pro bydlení i výrobu
Tento úkol, s ohledem na úpravu legislativy po roce 2004 (zejména znění § 44 odst. 2 ZOPK
a obsah ÚP dle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon), nebylo možné důsledně plnit.
Další viz kapitola 5.2.12.
Prostředky k dosažení cíle: podporovat vybudování protierozních opatření v rozsáhlých
celcích orné půdy, obnovit minimální lokální systém ekologické stability
Protierozní opatření jsou zajišťována především v rámci pozemkových úprav, na úrovni
koncepční též v rámci ÚPD . ÚSES viz kap. 5.2.7.
262
5.1.5. Souhrnně pro všechny zóny
U všech zón plán péče navrhoval úpravy vymezení jednotlivých segmentů zón, tato úprava
nebyla v průběhu plánu péče realizována a je řešena v současné době.
5.2. Střednědobé a krátkodobé cíle
5.2.1. Inventarizační průzkumy (IP)
V období platnosti plánu péče byly zpracovány botanické IP pro NPR Raná, NPR Oblík,
NPR Sedlo, NPR Lovoš, NPR Milešovka, PR Kalvárie a navrženou PP Martinská stěna;
bryologické inventarizační průzkumy PR Březina a PR Kalvárie; IP motýlů v PP Radobýl,
PP Třtěnské stráně, PP Babinské louky, NPP Bílé stráně, NPR Oblík, NPR Raná; IP brouků
v NPR Raná, PR Kamenná hůra, PP Plešivec; IP pavouků v NPR Oblík, PR Kamenná hůra;
IP obratlovců v PR Březina; IP geologický v PR Vrabinec. V rámci projektu AOPK ČR
“Implementace soustavy Natura 2000” jsou postupně realizovány potřebné IP pro MZCHÚ
v kategorii NPR a NPP. Některé plánované IP nebyly provedeny a jsou proto řešeny formou
diplomových prací různých univerzit (postupně navazována spolupráce).
Úkol sumarizace výsledků IP byl splněn v rámci zavedení a vyplňování nálezové
databáze AOPK ČR (NDOP).
5.2.2. Monitoring a výzkum
Úkoly plánu péče byly splněny takto:
1/ Monitoring atmosférických depozic (NPR Raná): Zhotovitelem AOPK Brno byl monitoring
plánován na období 1994-1997, ale ukončen byl až v roce 2000. Výsledky byly publikovány.
2/ Bazální monitoring půd (NPR Raná): Monitoring započala roku1994 AOPK Brno, později
jej převzal ÚKZUZ Brno a probíhá dosud.
3/ Monitoring populací ohrožených druhů rostlin a živočichů: Od roku 2010 jsou intenzivně
získávány terénní údaje v rámci mapování flóry Českého středohoří (ve spolupráci
s regionálními muzei a UJEP Ústí nad Labem). Bylo provedeno mapování výskytu orchidejí
v CHKO ČS (vydání publikace), záraz (vydána určovací publikace), dále bylo provedeno
mapování výskytů konikleců otevřeného, k. lučního, hlaváčku jarního (za spolupráce KS
AOPK ČR v Ústí nad Labem). Mapování výskytu některých dalších vzácných druhů (hvozdík
lesní, jetel horský, hořečky, hladýš pruský) je řešeno v rámci příhraničního česko - saského
projektu Cíl 3/Ziel 3.
Od roku 2006 probíhají monitoringy zaměřené na systematické vyhledávání lokalit
významných druhů bezobratlých, převážně druhů Natura 2000 - lesák rumělkový (2006
-2010), roháč obecný (2010-2013), modrásek bahenní, modrásek očkovaný (začátek 2010,
dosud probíhá), páchník hnědý (průběžně), denní motýli Lounska pro projekt Life+ (začátek
2012, dosud probíhá), autochtonní raci (dokončeno) (AOPK Ústí n.L. ve spolupráci se
SCHKO ČS ).
4/ Komplexní synekologický monitoring v chráněných územích (NPR Oblík, NPR Sedlo): 1.
etapa proběhla v letech 1995-1997 (kontinuální dvouletý průzkum), 2. etapa měla
proběhnout po pětileté pauze, avšak k opakování již nedošlo. Výstupy ve formě zpráv,
viz kapitola 3.13.
5/ Floristické a zoologické inventarizace: Jednotlivé inventarizace prováděné ponejvíce
externisty pro CHKO ČS a hromadné implementační inventarizace z projektu AOPK Praha
(2005: Inventarizační průzkumy denních motýlů v NPR a NPP; 2011-2013: Inventarizační
průzkumy v NPR a NPP).
6/ Monitoring ploch změněných různými aktivitami (lomová těžba, liniové stavby,
managementové zásahy apod.): Kontinuální úkol, realizováno např. formou monitoringu
PPK.
7/ Červená kniha ohrožené flóry a fauny CHKO ČS: První seznamy ohrožených druhů flóry
a fauny CHKO ČS jsou sestaveny dle stávajících Červených knih teprve pro účely nového
plánu péče, viz kapitoly 3.7. a 3.8.
263
Všechna floristická i faunistická data jsou průběžně ukládána do nálezové databáze
NDOP. Výstupy ve formě zpráv a publikací viz kapitola 3.13.
5.2.3. MZCHÚ
Návrhy nových maloplošně chráněných území
Předešlý plán péče navrhoval vyhlášení 2 PR a 1 PP takto: PR Bohyňská lada k ochraně
posledního zbytku "orchideových luk" na Děčínsku, PP Divoká soutěska k ochraně čedičové
soutěsky v labském údolí s ukázkou rozpadových stadií čediče a jedinečné skalní flóry údolí
Labe a dále PR Loupežnická jeskyně k ochraně největší pseudokrasové jeskyně v čediči v
ČR.
Uvedené úkoly se podařilo naplnit (viz kapitola 3.3.). Nad rámec úkolů došlo v roce 2002
k vyhlášení PP Třtěnské stráně, a to na výměře 19,17 ha. V rámci příprav nového plánu
péče pro PP Třtěnské stráně je navržena úprava hranice a stanovena nová výměra PP, tak
aby lépe odpovídala stavu na lokalitě.
Přehlášení a úpravy stávajících MCHÚ
Plán péče navrhoval pro MCHÚ v uplynulém období následující úkoly:
Kategorie NPR a NPP: NPR Lovoš, Milešovka a Sedlo zaměřit v nové hranici s tím,
že po zaměření bude nutné nové vyhlášení těchto NPR vzhledem ke změně budoucích
ploch těchto rezervací oproti stávajícím vyhláškám, rozšířit plochu NPP Bílé stráně a pro
území NPP Boreč, Březinské tisy, Kamenná slunce a Janský vrch provést zaměření nebo
jejich jednoznačné vyznačení v terénu.
Úkoly byly splněny jen částečně, a to zejména v oblasti zaměření a vyznačení v terénu
(viz rozborová část, kapitola 3.3).
Kategorie PR a PP: Zjištění skutečné plochy (zaměřením, vyznačením v terénu, apod.)
u následujících PR: Březina, Čičov, Holý vrch, Hradišťanská louka, Kozí vrch, Lipská hora
a Milá. Obdobná situace je v kategorii PP u následujících: Košťálov, Kuzov, Radobýl,
Stříbrný roh, Štěpánovská hora a Tobiášův vrch.
Naplňování úkolů proběhlo pouze v části zaměření, a to jen u MZCHÚ, kde byly
předem vyjasněné skutečnosti z hlediska průběhu hranice v terénu (viz rozborová část,
kapitola 3.3).
V současné době probíhají jednání o úpravě hranice PR Čičov v rámci KPÚ tak, aby
odpovídala stavu v terénu. KPÚ spustily také jednání o podobě PR Kalvárie a narovnání
hranic pozemků s průběhem v terénu. Průběžně dochází k odstraňování nedostatků
ve zřizovacích výnosech PR a PP (např. nejasně vymezené hranice, chybná parcelní čísla,
upřesnění předmětu ochrany).
5.2.4. Záchrana genofondu
Flóra
Zajištění ochrany genofondu CHKO je primárně postaveno na ochraně a péči o stanoviště,
jejichž součástí sledované druhy jsou, ve výjimečných případech i na individuální péči
o vybrané druhy. Záchrana genofondu využívá metod in situ i ex situ, podílejí se na ní různé
subjekty i finanční zdroje.
V oblasti ochrany rostlinných společenstev a druhů se úkol daří realizovat na vybraných
lokalitách o vysoké přirozené diverzitě zavedením vhodných forem obhospodařování (ruční
nebo strojní kosení, cílená pastva ovcí a koz, individuální péče o druhy). Programová péče
byla koncentrována do předem vytipovaných celků o vysoké diverzitě s vysokým
potenciálem (zejména ZCHÚ všech kategorií), dále na Lounsku (např. Raná, Oblík-SrdovBrník, Odolický vrch, Lenešický vrch, Křížové vršky, Vraník, Dlouhá hora, Svinky), Mostecku
(např. Janský vrch), Teplicku (např. vlhké louky na Milešovsku, u Štěpánova, Lukova,
Mukova), Lovosicku (např. bílé stráně masivu Houžetína, pod Lipskou horou, prameniště
u Dřevců, vlhké louky u hájovny Kačenka, Solanská hora, louka pod Solanskou horou),
264
Litoměřicku (bílé stráně v okolí Malíče, Knobložky, Pokratic, Satan, údolí Labe - Kalvárie,
Prackovice n.L., Holý vrch – Hradiště), Ústecku (údolí Labe - Dubice, Babinské louky),
Děčínsku (údolí Labe - Dobkovice, Bohyňská lada, okolí Jílovského potoka mezi Děčínem
a Velkým Chvojnem) a Českolipsku (vlhké louky a obnova lesních louček u Janovic, Velké
Javorské). Z významných invazních druhů byla věnována pozornost zejména odstraňování
bolševníku velkolepého (Knobložka, okolí Třebívlic a okolí Kozlů na Lounsku) a křídlatek
na Děčínsku, Českokamenicku a v okolí Kamenického Šenova. Další údaje též kapitola
3.7.3.6.
Fauna
Zajištění ochrany genofondu CHKO je postaveno především na detailním mapováním druhů,
zachováním, rozšiřováním a propojováním jejich biotopů, potlačováním nepůvodních
a expanzivních druhů živočichů.
Co se bezobratlých týče, tak základem, stejně jako u flóry, je komplexní péče o stanoviště,
jejichž trvalou součástí předmětné druhy jsou. Jen ve zcela výjimečných případech
se u vybraných druhů může jednat o individuální péči (příkladem může být management
na podporu populací modráska ligrusového – výsadba a oplocování vičence nebo okáče
skalního – rozvolňování travních ploch pastvou). Na nelesních biotopech, jako jsou suché
trávníky a stepi, mezofilní až vlhké louky, se uplatňuje především mozaikovité a časově
diferencované kosení, selektivní vyřezávání dřevin, pastva ovcí, koz a skotu. V zachovalých
lesních společentvech, jako jsou suťové lesy, je kladen důraz na ponechávání mrtvého
dřeva, na zachování přirozené skladby dřevin a pokud možno také na soustavné
prořeďování porostu. Pro zachování genofondu vysoce specializovaných druhů je důležitá
kontinuální přítomnost vzácných nebo efemérních biotopů v různých stádiích sukcese. Jedná
se např. o lomové odvaly, říční náplavy, spoře porostlé písčiny a slaniska, půdní sesuvy,
ale i staré solitérní stromy v alejích, parcích a sadech.
Ryby byly dlouhou dobu opomíjeny a díky vysazování geneticky nepůvodních
autochtonních druhů již původní genofond prakticky neexistuje. Úspěšný se zatím jeví
program na repatriaci lososa obecného pod názvem Losos 2000, kdy jsou plůdky
vypouštěny do Ploučnice a Ohře, Labe tak tvoří hlavní tahovou cestu. Postupně byly
vybudovány funkční rybí přechody na řece Labi, nejlepší je v Píšťanech. Český rybářský
svaz postupně úspěšně zarybňoval Labe bolenem dravým, došlo však k velkému poklesu
jeho potravního konkurenta štiky obecné. U obojživelníků a plazů došlo k poklesu populací
všech druhů, což má za příčinu několik faktorů – fragmentace krajiny novou výstavbou,
nárůst silniční dopravy a přetínání migračních cest, sekání zahrad v oblastech
rozmnožování. Klíčové migrační trasy jsou na jaře zabezpečeny bariérou a žáby jsou
přenášeny.
V červenci-srpnu 1996 byly vypuštěny 2 páry rarohů velkých na Mariánské skále v Ústí
nad Labem, následně se však nepodařilo potvrdit výskyt ani hnízdění těchto ptáků.
V r. 1999 byla zahájena v CHKO Č.středohoří realizace projektu zaměřeného
na ochranu a podporu silně ohrožené sovy pálené metodou instalace hnízdních budek
na zemědělské objekty a na církevní objekty. Byl zaznamenán nárůst populace v okresech
Louny, Litoměřice, Most.
V r. 1999 a 2000 došlo k neúspěšnému pokusu o repatriaci tetřívka obecného
na Třebívlicku loveckou společností PYROP, kdy bylo v r.1999 vypuštěno 21 ptáků
a v r.2000 vypuštěno 30 ptáků.
Dochází k podpoře netopýrů pomocí vyvěšování budek na panelácích a po důsledných
kontrolách staveb se podařilo populaci dutinových druhů stabilizovat. U ostatních druhů
letounů probíhá mapování, kontrola zimovišť a letních kolonií.
Plch velký je taktéž podporován pomocí budek, populace se jeví jako stabilní.
Pro ochranu bobra evropského byl vypracován Teoretický podklad pro zachování
populace bobra evropského na Labi (A. Vorel, 2010) a schválen program péče. Program
péče je zaktéž schválen pro vydru říční, pro sysla obecného byl schválen záchranný
program.
265
Dřeviny
Z místního genetického materiálu bylo zajištěno vegetativní namnožení mizejícího topolu
černého, provedena byla výsadba odrostků do prostoru PP Nebočadský luh a okolí.
Od roku 2001 mapuje Správa výskyt ovocných dřevin na území CHKO a dle možností
zajišťuje jejich pomologické určení. Do roku 2012 se podařilo určit 110 odrůd jabloní a 38
odrůd hrušní. Výsledky jsou prezentovány v rámci EVVO a slouží jako východisko
pro záchranu genofondu starých odrůd. Ve spolupráci se Střední zahradnickou
a zemědělskou školou v Děčíně a s EC Meluzína RCAB se podařilo při škole založit sad
starých odrůd s produkcí omezeného množství stromků. U sadů vybraných na základě
mapování je prováděna údržba stromů.
V roce 2003–2005 zahájila Správa CHKO s týmem mapovatelů rozsáhlé mapování
jeřábu oskeruše (Sorbus domestica) na území CHKO. Podařilo se vymapovat přes 100
jedinců různého stáří a rozměrů. Souběžně s mapováním Správa CHKO a ve spolupráci
s EC Meluzína RCAB spustila množení jeřábu oskeruše (Sorbus domestica) generativní
cestou. Každoročně se daří vypěstovat minimálně 50 ks semenáčků, které putovaly
v prvních letech hlavně na lesní pozemky a se vzrůstajícím zájmem obcí a veřejnosti
i do volné krajiny v podobě soliterních výsadeb a stromořadí.
Součástí kompenzačních opatření u D 0805 bylo množení jeřábu českého, s dnes
již provedenou výsadbou odrostků více jak 100 ks jeřábu do masivu Kubačky a Debusu.
V lesních porostech byla realizována opatření na záchranu genofondu jedle bělokoré
(podpora zřízení podokapové školky na Fráži), zřízení semeniště pro buk lesní (Velké
Březno), skupinová ochrana přirozeného zmlazení jedle (Horní Habartice, Žandov, Karlovka,
Novosedlo, Janovice u Kravař), individuální ochrana tisu červeného (PP Jílovské tisy).
V PR Březina byla zřízena individuální I skupinová ochrana přirozeného náletu buku lesního.
V letech 2000-2012 bylo na podporu biodiverzity v CHKO ČS rozděleno z PPK, MaS
a POPFK 73,8 mil. Kč.
5.2.5. Dřeviny a památné stromy
Správa CHKO po celé období naplňovala úkoly spojené s dozorem, kontrolní činností
a součiností s vlastníky a veřejnou správou při ochraně dřevin rostoucích mimo les.
Správa CHKO odborně podporovala obnovy a výsadby alejí, sadů a soliterních stromů.
Z finančního příspěvku z PPK se podařilo obnovit např. třešňový sad pod Oblíkem
a na Slunečné, udržovat sad v Levíně a podpořit obnovu stromořadí mezi Třebušínem
a Všeradištěm.
V roce 2010 proběhla rozsáhlá revize památných stromů (viz kap.3.5.). V průběhu
uplynulých let SCHKO ČS postupně zrušila 9 položek památných stromů z důvodu jejich
odumření. Ve stejném období bylo nově vyhlášeno 21 položek památných stromů.
V současné době je evidováno 128 položek památných stromů. Správa ve spolupráci
s vlastníky pozemků pokračovala v ošetřování jednotlivých památných stromů dle stupně
jejich naléhavosti a finančních možností.
5.2.6. Neživá příroda
Území NPP Kamenná slunce bylo zahrnuto do projektu Správy CHKO České středohoří
LIFE; tím se zvýšila péče o lokalitu a její propagace na veřejnosti. Významné geologické
lokality byly pravidelně sledovány s cílem ochránit je před negativními vlivy jako
je umisťování skládek odpadů a odtěžování.
Dále byly sledovány aktivity v sesuvných územích a skalní řícení (Martiněves, Mojžíř,
Houžetín, Vaňov) a provádění zabezpečovacích prácí ve skalních stěnách ohrožujících
bezpečnost železničního provozu v úsecích vedoucích v údolí Labe (Kozí vrch, Libochovany,
Litochovice, Větruše).
5.2.7. ÚSES
Na zbývajících katastrálních územích byl dopracován generel ÚSES. Během období
platnosti PP se nepodařilo zajistit finanční prostředky pro jednotné zpracování generelu celé
266
CHKO, resp. aktualizaci všech jednotlivých generelů. Tato je realizována alespoň po dílčích
částech v rámci projektů KPÚ (jednotlivá k.ú.) nebo při zpracování ÚPD obcí. Zde se však
objevily u některých ORP požadavky na finanční úhradu zpracování změn oproti řešení
MÚSES v dosavadním ÚPD nebo generelu. Správa CHKO v takových případech nemohla
požadavky na aktualizaci MÚSES uplatnit, neboť těmito finančními prostředky nedisponuje.
Od r. 2009 provádí MŽP aktualizaci NRÚSES. Tato akce však nebyla zkoordinována
s přípravou ZÚR krajů, a tak schválení těchto dokumentů, obsahujících i vrstvu RÚSES
(v r. 2011), předběhlo aktualizaci NRÚSES, která dosud nebyla dokončena. V r. 2012 byla
provedena aktualizace 11 katastrálních území na úrovni MÚSES. Fyzická realizace
nefunkčních částí MÚSES nebyla v uplynulém období provedena .
5.2.8. Lesy
Opatření ochrany přírody a krajiny směřovaná do oblasti lesního hospodářství byla plněna.
Jednalo se především o zvyšování ekologické stability lesů cestou zvyšování podílu dřevin
přirozené druhové skladby, snižování podílu geograficky nepůvodních dřevin (především
MD, AK, BOC) a přeměny stanovištně nevhodných jehličnatých porostů (SM) na porosty
listnaté či porosty s významným zastoupením listnáčů. Uplatňování uvedených principů bylo
možné díky úzké spolupráci zúčastněných subjektů, tzn. vlastníků, tvůrců lesnické plánovací
dokumentace, orgánů státní správy a orgánů ochrany přírody.
Porosty v prvních zónách jsou průběžně, ve vazbě na pořizování LHP, zařazovány
do kategorie lesa zvláštního určení.
Významným faktorem byla rovněž finanční podpora v rámci rezortních krajinotvorných
programů (PPK) či podpora z Operačního programu ŽP, např. příspěvek na výsadby
melioračních a zpevňujících dřevin nad rámec stanovený zákonnými předpisy a na ochranu
výsadeb i přirozeného zmlazení proti zvěři a buřeni. Rovněž byla podpořena výsadba
provenienčně původních druhů ovocných stromů (třešeň).
V roce 2003 bylo v rámci výzkumného projektu VaV 610/6/02 vytypováno 18 lokalit
přirozených lesů v CHKO České středohoří. Žádná z lokalit nebyla zařazena do lesů
ponechaných samovolnému vývoji. Získané výsledky jsou využívány jako podklad
pro zpracování plánů péče o MZCHÚ, CHKO a pro přípravu nové zonace.
Speciální problematiku tvoří zařazení některých původně zemědělských pozemků
do pozemků určených k plnění funkcí lesa. Jedná se především o stepní lokality v jižní části
Českého středohoří. Optimálním způsobem obhospodařování je pastva, kterou však
v hospodářských lesích neumožňuje lesnická legislativa. Správa CHKO proto iniciovala
vlastníky dotčených pozemků (LČR, s.p., Obec Chožov a Obec Kozly) k podání žádosti
o změnu kategorie lesa na les zvláštního určení a o uložení opatření odchylných od lesního
zákona. V případě LČR, s.p. a Obce Chožov bylo rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého
žádosti vyhověno, Obec Kozly dosud žádost nepodala.
5.2.9. Zemědělství
V návrhové části je řešení zemědělské problematiky vyjádřeno přehledem hlavních
zemědělských aktivit, které mohou mít významnější dopad na přírodní prostředí a krajinný
ráz. U každé z nich byly stanoveny požadavky ochrany přírody a krajiny, činnost Správy
a časový horizont pro jejich dosažení. Tento přehled je vyhotoven pro každou zónu zvlášť.
Nástupem agroenvironmentálních programů (AEO) nastal radikální obrat v řešení
zemědělské problematiky. AEO se staly hlavním nástrojem ovlivňování zemědělských aktivit
směrem k jejich ekologizaci. Celkově lze za sledované období konstatovat zlepšení
ekologické stability území, zejména ve IV. zóně.
V průměru došlo ke snížení výměr pozemků vlivem privatizace půdy, ale zdaleka nebylo
dosaženo optima. Nadále jsou oblasti s rozsáhlými plochami orné půdy (Lounsko,
Měrunicko, Vlastislavsko), především ve IV. zóně. Došlo k nárůstu ploch TTP, zejména
v zónách II. – IV., často celá katastrální území (Blankartice, Bílka, Lovečkovice). Druhová
skladba tzv. kulturních luk spontánně přechází na přirozenou, doba a způsob sekání jsou
určovány selektivně podle nastavení v dotačním titulu AEP. Výrazné zvýšení ploch TTP
vedlo místy až k opačnému extrému (absence jiných kultur), avšak celkově podmínečně
267
vyřešilo problém vodní eroze. Následkem snížení vodní eroze se ovšem v rámci KPÚ
obtížněji prosazují protierozní opatření terénního charakteru. Ohrožení půd větrnou erozí trvá
nadále na Lounsku. V rámci KPÚ jsou prosazovány polyfunkční prvky do krajiny (protierozní
+ ÚSES).
U hospodářských zvířat převažuje pastevní způsob odchovu s celoročním pobytem
na pastvině, chov skotu pro mléčnou produkci byl oproti původním stavům minimalizován.
Doba a rozsah pastvy jsou regulovány nitrátovou směrnicí a nastavením AEO. Přežívá
několik provozů s halovým, velkokapacitním odchovem (prasata – V.Chvojno, Podsedice,
drůbež – Vchynice, Lenešice). Zřetelný je podstav zvířat v krajině. Velmi pomalý je návrat
pastvy ovcí a koz, výpas ochranářsky nejcennějších lokalit (Lounské středohoří) byl
zajišťován s podporou PPK.
V osevních postupech konkuruje obilovinám výrazně řepka, plochy kukuřice a okopanin
jsou zastoupeny minimálně. Na vzestupu je pěstování energetických plodin a s ní spojený
problém geograficky nepůvodních druhů a jejich kříženců. Došlo k výsadbě menších ploch
intenzivních ovocných sadů (Trnovany), výsadbě extenzivních sadů na Milešovsku
a k nárůstu ploch vinic (Třebívlice, Šepetely).
Hnojení statkovými hnojivy výrazně pokleslo vlivem nízkých stavů i nových technologií
chovu hospodářských zvířat. Hnojení průmyslovými hnojivy oproti 90. létům nepatrně
stouplo. Nadále přetrvává letecká aplikace prům. hnojiv na Lounsku. Intenzita aplikace
chemických látek je obecně na přijatelné úrovni. Některé farmy se přihlásily k ekologickým
výrobním programům (Chrámce, Verneřice).
Za sledované období nedošlo k realizaci žádného melioračního opatření.
5.2.10. Myslivost a rybářství
5.2.10.1. Myslivost
Dosavadní plán péče navrhoval zpracování studie únosnosti CHKO České středohoří
v závislosti na normovaných kmenových stavech. Studie nebyla z důvodu nedostatku
finančních prostředků vyhotovena, z problému škod způsobovaných zvěří na zvláště
chráněných částech přírody se v průběhu platnosti plánu péče stal problém obecný.
Plánovaná účast na sčítáních zvěře nebyla systematicky realizována. V průběhu plánu péče
nebyl opakovaně povolen záměr rozšiřování geograficky nepůvodního druhu (daňka
skvrnitého). Každoročně jsou udělovány souhlasy k mimořádným odstřelům zvěře spárkaté
(jelení, mufloní, dančí).
Dlouhodobě se nedaří optimalizovat stavy zvěře.
5.2.10.2. Rybářství
Byla navázána bližší spolupráce s Českým rybářkým svazem (Severočeským územním
svazem Ústí nad Labem a místními rybářskými organizacemi v Litoměřicích, Žandově,
Děčíně a Ústí nad Labem), což umožňuje Správě CHKO průběžně monitorovat původnost
ryb při obnově a doplňování rybích obsádek. Pracovníci CHKO se v některých případech
účastní kontrolních odlovů prováděných ČRS. Spolupráce s ČRS probíhá rovněž v rámci
posuzování migračních zprůchodňování vodních toků a při vyjadřování k výstavbě MVE
a v oblasti vypouštění přečištěných odpadních vod do vod povrchových, kde trvá společný
zájem na postupném snižování imisního zatížení vodních toků.
Byla navázána komunikace s Rybářstvím Doksy a Českým rybářstvím Karlovy vary.
V obou případech se jednalo o konzultace a následné vydání souhlasů s používáním krmiv
na chovných rybnících Chmelař a Dobroměřický rybník.
Mezi střetové oblasti patří opakované snahy rybářů o povolení odstřelu odstřelu
kormoránů a volavek. Tento problém stále trvá a každý případ je posuzován individuálně.
Do majetku AOPK ČR byly převedeny 3 rybníky v k.ú. Konojedy. Tyto rybníky jsou
využívány pro sportovní rybolov místní základní organizací ČRS Litoměřice na základě
nájemní smlouvy.
268
5.2.11. Voda
5.2.11.1. Vodní hospodářství
V rámci úkolu zlepšovat infiltrační schopnost území z hlediska využívání a ochrany vod.
zdrojů jsou při vyjadřování k čerpání vody důsledně vyžadovány hydrogeologické posudky
a v rámci stanovisek k zemědělskému a lesnickému obhospodařování krajiny jsou zásadním
způsobem preferovány způsoby hospodaření zvyšující infiltrační schopnost půdy.
V rámci revitalizací vodních toků byla provedena částečná revitalizace toku Modla,
naopak se nepodařilo dosáhnout klíčové revitalizace povodí Hrádeckého potoka,
a to ani formou zpracování komplexní revitalizační studie. Opakované povodně na drobných
tocích (např. Rychnovský a Merboltický potok) vyvolávají požadavky na čištění, případně
obnovu splaveninových přehrážek, sanaci nátrží (řešeno většinou těžkými kamennými
záhozy) a zabezpečení toků přímo v sídlech. Při technických úpravách takovýchto toků byl
proto kladen důraz na přirozená dna toků i v intravilánech, s minimalizací dnových dlažeb
na cementovou maltu, se stabilizačními dnovými prahy. Zhlaví opěrných zdí je preferováno
s kamenným záklopem místo betonového všude, kde to poměry umožňují. Výsadba
břehových porostů probíhá v rámci obnovy břehových porostů převážně v režii správců toků
(např. podél Labe po povodni 2002).
Přímo Správou CHKO byla provedena revitalizace Vojenského rybníka (nyní EVL
Březina), vlastníky či provozovateli byla provedena revitalizace či obnova dalších rybníků
(např. soustavy rybníků u Černčic, Kostomlat pod Mil. a Karlovky, u Bukoviny a Habartic
a u Žalan). Vybudována byla řada tůní (např. soustava tůní pod Sedlem, tůně v Hlinné,
u Kundratic, Korozluk, Rtyně nad Bílinou apod.), částečně s podporou z PPK.
Protierozní opatření v povodí k zamezení splachů a tím plošnému znečištění byla
realizována ve spolupráci se SZIF a Agenturou pro zemědělství a venkov (především
zatravnění orné půdy a organizace hospodaření), případně na úrovni KPÚ (zatravňovací
pásy, výsadby mezí). Spolupráce se zemědělci probíhá až na výjimky dobře, nejčastější
problémy představují aplikace statkových hnojiv a jejich vliv na kvalitu vody, pastva skotu
v břehových partiích toků (Huníkov) a sešlap pozemků (Stará Bohyně, Veselé) či přiorávání
pozemků na hranu koryt toků (Lounsko).
Při stanovení podmínek zachování přirozeného vodního režimu jsou povolovány
rekonstrukce MVE na historicky využívaných profilech po již zaniklých vodních elektrárnách,
mlýnech, stoupách, hamrech apod.. Zcela nové MVE jsou povolovány výjimečně (například
k RD v Okrouhlé, Píšťany na Labi). Zabezpečení biologicky nezbytného průtoku bylo řešeno
především na Ploučnici (soustava MVE), kde byla navázána užší spolupráce s vodoprávními
úřady, ČIŽP, rybáři a Policií ČR za účelem důslednějších kontrol dodržování minimálních
zůstatkových průtoků ze strany provozovatelů MVE. Zároveň je strikně uplatňován
požadavek na minimální zůstatkový průtok 4m3/sec v celém dotčeném úseku EVL
Ploučnice. Migrační propustnost toků je zabezpečna taktéž výstavbou rybích přechodů (např.
MVE Píšťany).
Kanalizace a ČOV jsou průběžně povolovány, objevuje se ale postupně problém
s dodržováním imisních limitů, a to především na malých vodních tocích s větším množstvím
instalovaných domovních ČOV. Dalším problémem je nadměrné čerpání podzemní vody,
v důsledku čehož vysychají koryta některých menších potoků. Povrchové odběry, například
pro zahrádkářské kolonie či firmy, nemají v současné době zásadní význam a jsou již
bilančně řešeny správci příslušných toků. Evidence starých skládek a zátěží je provedena,
enviromentální rizika jsou známá (viz kapitola 5.1.4.).
5.2.11.2. Vodní dopravní cesta
Během platnosti plánu péče byla ze strany SCHKO ČS opakovaně odmítnuta snaha
o výstavbu plavebního stupně Malé Březno, stejně jako výstavba plavebního stupně
Prostřední Žleb, který by zasahoval do CHKO ČS svým vzdutím. V ZÚR ÚK je labská vodní
cesta funkčně vymezena jako koridor pro “Zlepšení plavebních podmínek na řece Labi”
bez jednoznačného vyloučení možnosti výstavby jezů a podobných opatření. Úkoly
ze stávajícího plánu péče k ochraně mokřadních lokalit (včetně PP Nebočadský luh) trvají.
269
5.2.12. Krajinný ráz, územní plánování, výstavba
Plán péče v této oblasti směřoval k nastavení regulativů chránících estetickou a přírodní
hodnotu území. Pro tyto účely determinoval jako rozhodující ochranu krajinného rázu území,
regulaci využívání území (činnost OOP ve spolupráci s pořizovateli, investory a projektanty)
v rámci přípravy územních plánů a vlastních stavebních aktivit. Reálné možnosti praktického
naplnění uvedených cílů ovlivnily (až omezily) vnější okolnosti, např. stav a průběh
pořizování ÚPD a jejich obsahové limity, změny v legislativě v oblasti stavebního řádu
a územního plánování ve vztahu k ochraně přírody a krajiny a masivní rozvoj sídel
a výstavby obecně.
Pro účely objektivizace hodnocení krajinného rázu byly nicméně v průběhu platnosti
PP pro území CHKO ČS pořízeny materiály týkající se hodnocení krajinného rázu,
jmenovitě:
− Vorel I., 1999: České středohoří. Hodnocení území CHKO z hlediska krajinného rázu
- § 12 zák. č. 114/92 Sb.
− Kinský J., 2000: Chráněná krajinná oblast Českého středohoří. Hodnocení krajinného
rázu
− LÖW & spol., s. r. o., 2010: Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKO
České středohoří
Správa CHKO v praxi uplatňuje dva posledně uvedené materiály, které jsou poskytovány
i jako ÚAP.
V oblasti územního plánování bylo prioritou udržení kvalitní a čitelné urbanistické
struktury, udržení vlastností venkovského prostoru, zachování a obnova prostorového
a architektonického rázu tradičního vesnického prostoru. V této souvilosti se v nově
projednávaných územních plánech u sídel v ryze venkovském prostoru dařilo regulovat nové
rozvojové plochy tak, aby korespondovaly s dochovaným charakterem sídla a uspořádání
krajiny tak, aby tvořila odpovídající venkovský rámec sídlům. Městské aglomerace a sídla na
ně navazujících, kde se nejvíce projevoval zájem na výstavbě, mají tendenci s městy splývat,
přestože i zde uplatňovala Správa CHKO požadavky na ochranu krajinného rázu.
Promítnutí podrobností ochrany krajinného rázu (včetně ochrany architektonického rázu
sídel) dle výše uvedených materiálů do ÚPD má limity dané stavebním zákonem resp.
obsahem ÚPD (limity prostorových regulativů), které neumožňují na úrovni územních plánů
účinně prosazovat všechny požadavky k ochraně krajinného rázu související se zachováním
charakteru zástavby v sídlech.
5.2.13. Doprava, energetika, průmysl, těžba nerostných surovin
Ze záměrů v oblasti dopravy známých byla část realizována, a to v souladu s požadavky
stanovenými orgánem ochrany přírody (např. modernizace žlz. trati Vídeň-Berlín, úprava
silnice I/28). Důvodem nerealizace části uvažovaných aktivit je absence definitivní koncepce
záměru či absence finančních prostředků (např. přeložka silnice I/13). Zvláštní pozornost
byla věnována stavbě dálnice D805; požadavky na umístění a realizaci dálnice byly ze
strany investora plněny. Spolu s postupem výstavby dálnice se však objevují ze strany jiných
subjektů (zejména obce) další nároky na výstavbu popírající ryze tranzitní účel úseku dálnice
přes ČS (MÚK Dobkovičky, plochy pro sklady, výrobu v blízkosti sjezdů apod.).
V letech 1994 až 2004 byla na železniční trati Praha–Berlín v úseku Lovosice-Drážďany
provozována tzv. RoLa (Rollende Landstrasse), tedy převážení kamiónů v uvedeném úseku
po železnici. Efektivita systému RoLa se projevila pouze v šetrnosti k životnímu prostředí,
dnes tento systém již provozován není.
Podmínky plánu péče stanovené pro realizaci energetických staveb a zařízení byly
průběžně plněny při výstavbě nových vedení i při rekonstrukcích (odstupy od cenných lokalit,
začlenění stožárů do matrice příslušného pohledového segmentu, umisťování NN rozvodů
pod zem, ochrana ptactva apod.). V průběhu platnosti PP se ovšem objevily i požadavky
(např. vedení 400 kV Chotějovice-Výškov a Výškov-Babylon), u kterých musela být,
s ohledem na charakter záměru, uplatněna nad rámec PP přísnější kritéria při hodnocení
a umístění záměru.
270
Větrné elektrárny nebyly v průběhu plánu péče realizovány žádné, v období mezi rokem
2000 a 2011 se objevil zvýšený zájem o výstavbu či obnovu MVE a zejména masivní zájem
o výstavbu FVE, v PP tyto aktivity ovšem nebyly předpokládány.
V oblasti průmyslu nedošlo k zásadnímu rozvoji na území CHKO ČS.
Opatření navržená plánem péče u těžebních aktivit byla ze strany průběžně realizována
(např. omezení těžby, ponechání siluet kopců a hřbetů apod.). U většiny lomů, s ohledem
na vysoký stupeň roztěžení ložiska, probíhala v průběhu platnosti plánu péče těžba
do zahloubení. V lomu Dobkovičky se po znovuzprovoznění lomu nepředpokládá těžba
v DB Litochovice I, zachována je taktéž kulisa severovýchodní hrany lomu. U lomu
Libochovany je těžba omezena na Trabici, silueta Deblíku je zachována. Z legislativních
důvodů se však nepodařilo dosáhnout uvažovaného odpisu zásob u bloku č. 14 u lomu
Libochovany (vrcholová část Deblíku). U lomu Obřice je pozastavena těžba z důvodu její
nerentabilnosti, lom je dočasně zabezpečen.
Problematické je u některých lomů výsypkové hospodářství a skladování kameniva
s tendencí rozšiřovat plochy záborů na úkor dochovaného přírodního prostředí (zejména
Měrunice, Chraberce, Libochovany, Těchlovice).
Vzhledem k tomu, že žádná z těžeben v průběhu platnosti PP neukončila činnost, byly
požadavky na zabezpečení a rekultivaci ze strany OOP zabudovávány do POPD resp. plánu
sanace a rekultivace. U opuštěného lomu Prackovice je prováděna rekulivace části lomu
přilehlé ke stavbě D 805 jako součást stavby dálnice. Lom Volfartice s již dříve ukončenou
těžbou je po příslušných úpravách využíván pro ukládání komunálního odpadu, u lomu
Soutěsky byla povolena dílčí rekultivace (terénní úpravy) s využitím stavebního odpadu.
Místní zdroje surovin nebyly využívány především pro nerentabilnost těžby, v řadě
případů tyto zdroje (zejména v podobě historických těžeben) představují zajímavé přírodní
fenomény.
Průběžně byl ze strany OOP prováděn ekologický dohled nad těžbou, z něhož
vyplynulo, že některé aktivity je třeba systematicky sledovat (využívání pozemků, výskyt
ZCHD, dokladování mineralogických a petrografických zajímavostí apod.).
5.2.14. Rekreace, EVVO, stráž, spolupráce se vzdělávacími institucemi
Za období platnosti plánu péče o CHKO došlo ke změnám v přístupu k aktivitám EVVO.
Význam stále vzrůstá, průběžně bylo zřízeno specializované místo pracovníka
se samostatnou náplní práce s veřejností. Byly rozvíjeny aktivity přímého působení např.
výukové programy pro žáky a studenty, přednášková a exkurzní činnost. Pestrá byla
i publikační činnost a účast na akcích pro veřejnost. S rozvojem dostupnosti internetu se část
informací přetransformovala do elektronické podoby. S ohledem na současné kapacity
Správy se práce s veřejností stala součástí práce více pracovníků Správy CHKO
a byl opuštěn model samostatného pracovníka pro tuto činnost.
Rezervy jsou v návštěvnické infrastruktuře, zanedbaný je stav informačních tabulí, které
postupně dožívají. V rámci funkčnosti operačních programů směřovaly do oblasti EVVO
i finance na různé projekty. Kromě dvou naučných stezek spravovaných přímo Správou
CHKO (NS Lovoš, NS Boreč) vznikly ve spolupráci se Správou nové naučné stezky zřízené
různými subjekty (např. NS Březina, NS B. Smetany).
Zhruba během let 2000-2011 byla utlumena činnost stráže přírody, kterou se však
podařilo opět zaktivizovat.
271
6. Použitá literatura
AMBRUS R. (2013): Nové nálezy tesaříka Purpuricenus kaehleri kaehleri (Coleoptera:
Cerambycidae) v České republice. Klapalekiana, 49: 185–186.
BEZDĚK J. (2011): Přehled živočišných druhů popsaných z území České republiky.
Mendelova univerzita v Brně, Brno, 420 pp.
BOHÁČ J., MATĚJÍČEK J. & ROUS R. (2007): Check-list staphylinid beetles (Coleoptera,
Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their
ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas. Slez. Muz. Opava
(A), 56: 227–276.
CULEK M. (ed.) a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky. 33-34, 75-82, 144150. Praha.
DANIHELKA J.,CHRTEK J. jr. & KAPLAN Z. (2012): Checklist of vascular plants of the
Czech Republic. Preslia 84: 647- 811.
DEMEK J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny. Academia, Praha.
DOLNÝ A., BÁRTA D., WALDHAUSER M., HOLUŠA O. & HANEL L. (2007): Vážky České
republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim, 672 pp.
FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (2005): Červený seznam ohrožených druhů České
republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758+2 pp.
GRULICH V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic. Červený seznam
cévnatých rostlin České republiky. Preslia 84(3): 631–645. Electronic appendix.
HÄRTEL H. a kol. (2011): Studie posouzení potenciálu a vhodnosti nominace přírodních
památek České republiky na seznam světového dědictví UNESCO.
HOLEC J. & BERAN M. (2006): Červeny seznam hub (makromycetů) České republiky,
Přiroda, Praha 24:47
HONCŮ M. (1987): CHKO České středohoří – Posouzení fauny. MS., depon. in: Správa
CHKO České středohoří, Litoměřice.
HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. (1996): Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae)
k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: 15–26.
CHYTRÝ M. a kol. (2010): Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha, 445 pp.
KINSKÝ J. (2000): Chráněná krajinná oblast České středohoří – Hodnocení krajinného rázu
KOL. (1987–1988): Podklady pro prověrky velkoplošných chráněných území. CHKO České
středohoří. Část I. Nepublikováno. Depon. in: Správa CHKO České středohoří,
Litoměřice.
KOL. (1996): Plán péče CHKO České středohoří, 2000–2014.
KOLEŠKA Z. (1978): Příspěvek k historii entomologického zkoumání Českého středohoří.
Fauna Boh. Septentr., Ústí n. L., 3: 83–95.
KUBÁT K. (1981): Vyhynulé a ohrožené taxony vyšších rostlin CHKO České středohoří
a okresu Litoměřice. Cyklost., depon. in : Správa CHKO České středohoří, Litoměřice.
KUBÁT K. (1986): Červená kniha vyšších rostlin Severočeského kraje. Praha.
KUBÁT K., ŠIMR J. & ŠŤASTNÝ E. (1970): Přírodní poměry Litoměřicka. II – Rostlinstvo.
Litoměřice.
KUČERA J., VÁŇA J. & HRADÍLEK Z. (2012): Bryophyte flora of the Czech Republic:
updated checklist and Red List and a brief analysis. Preslia 84: 813–850.
LAŠTŮVKA Z. & LIŠKA J. (2011): Komentovaný seznam motýlů České republiky. Annotated
checklist of moths and butterflies of the Czech Republic (Insecta: Coleoptera). Biocont
Laboratory, Brno, 148 pp.
LIŠKA J. & PALICE Z. (2010): Červený seznam lišejníků České republiky (verze 1.1).
Příroda, Praha, 29: 3–66.
LÖW a spol. (2010): Preventivní hodnocení krajinného rázu na území CHKO České
středohoří, Brno.
LÖW J. A KOL. (1985): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability,
Nakladatelství Doplněk, Brno.
MACKOVČIN P. (ed.) a kol. (1999): Ústecko – Chráněná území ČR I., AOPK Praha.
MACKOVČIN P. (ed.) a kol. (2002): Liberecko – Chráněná území ČR III., AOPK Praha.
272
MARTINOVSKÝ J. O. (1967): Srovnávací fytogeografická studie tzv. Babinských
orchideových luk a travinných společenstev jim podobných. Mostecko a Litvínovsko,
oddíl přírodních věd, regionální studie č. 4, Litvínov.
MÍCHAL I. a kol. (1992): Obnova ekologické stability lesů. Praha.
MLÍKOVSKÝ J. & STÝBLO P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Český
svaz ochránců přírody, Praha, 496 pp.
MORAVEC J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2.
vyd. Severočeskou přírodou, příloha 1995. Litoměřice.
MORAVEC P. & RÉBL K. (2012): Výsledky faunistického průzkumu brouků (Coleoptera) na
území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko (Česká
republika). Dodatek I. Elateridarium, 6: 29-53.
NĚMCOVÁ L. (1996): Příspěvek k poznání mechorostů SZ Čech. Severočes. Přír.,
Litoměřice, 29: 83–89.
NĚMEČEK J. & TOMÁŠEK M. (1983): Geografie půd ČSR. Studie ČSAV, 23: 1–100.
NOVÁKOVÁ B. (ed.) a kol. (1989): Zeměpisný lexikon ČR – Obce a sídla. Academia, Praha.
PEŠTA J. (2009): Encyklopedie českých vesnic. Vesnické památkové rezervace, zóny
a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách, díl IV. Ústecký kraj
– Severozápadní Čechy. Nakladatelství Libri, Praha.
PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (2003): Červený seznam ohrožených druhů
České republiky. Obratlovci. Příroda, 22: 1–184.
PLÍVA K. & ŽLÁBEK I. (1986): Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha.
QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. Studia Geographica 16: 1–79, Geografický ústav
ČSAV, Brno.
STEJSKAL R. & TRNKA F. (2013): Nosatci tribu Cleonini a rodu Lixus (Coleoptera:
Curculionidae, Lixinae) v České republice. Klapalekiana, 49: 111–184.
SVOBODA J. a kol. (1964): Regionální geologie ČSSR. Díl I, svazek 1 – Krystalinikum.
S. 183–185. Praha.
SVOBODA J. a kol. (1964): Regionální geologie ČSSR. Díl II, svazek 2 – Algonkium
až kvartér, S. 365–408. Praha.
273
7. Seznam zkratek
AEO – Agroenviromentální opatření
AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
AV ČR – Akademie věd České republiky
ČBS – Česká botanická společnost
ČGS – Česká geologická služba
ČHS – Český horolezecký svaz
ČIŽP – Česká inspekce životního prostředí
ČOV – čistírna odpadních vod
ČR – Česká republika
ČS – České středohoří
ČSAV – Československá akademie věd
ČSO – Česká společnost ornitologická
ČSOP – Český svaz ochránců přírody
ČSR – Česká socialistická republika
DP – dobývací prostor
EU – Evropská unie
EVL – evropsky významná lokalita
EVVO – enviromentální výchova, vzdělání a osvěta
FO – fytogeografický okrsek
GIS – Geografický informační systém
GZ – genová základna
HS – hospodářský soubor
CHKO – chráněná krajinná oblast
CHKO ČS – Chráněná krajinná oblast České středohoří
CHLÚ – chráněné ložiskové území
CHN – chráněné naleziště
CHPV – chráněný přírodní výtvor
CHÚ – chráněné území
IP – inventarizační průzkum
JZD – jednotné zemědělské družstvo
k. ú. – katastrální území
KČT – Klub českých turistů
KPÚ – komplexní pozemkové úpravy
LČR – Lesy České republiky, s. p.
MZLU – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita
LHC – lesní hospodářský celek
LHO – lesní hospodářská osnova
LHP – lesní hospodářský plán
LPIS – Land parcel identification system (systém pro identifikaci zemědělských pozemků)
LS – lesní správa
LVS – lesní vegetační stupeň
MMR – ministerstvo pro místní rozvoj
MO ČRS – místní organizace Českého rybářského svazu
MS – myslivecké sdružení
MVE – malá vodní elektrárna
MZD – meliorační a zpevňující dřeviny
MÚSES – místní územní systém ekologické stability
MZe – Ministerstvo zemědělství
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
MŽP – Ministerstvo životního prostředí
NN – nízké napětí
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
NRBC – nadregionální biocentrum
274
NRBK – nadregionální biokoridor
NS – naučná stezka
NÚSES – nadregionální územní systém ekologické stability
OkÚ – okresní úřad
ONV – okresní národní výbor
OOP – orgán ochrany přírody
OPK – ochrana přírody a krajiny
OPRL – oblastní plán rozvoje lesů
ORP – obec s rozšířenou působností
PLO – přírodní lesní oblast
POPD – plán otvírky a přípravy dobývání
PP – přírodní památka
PPK – Program péče o krajinu
PR – přírodní rezervace
PřF – Přírodovědecká fakulta
PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa
RBC – regionální biocentrum
RBK – regionální biokoridor
RÚSES – regionální územní systém ekologické stability
SCHKO – správa CHKO
SLT – soubor lesních typů
SPR – státní přírodní rezervace
TTP – trvalé travní porosty
ÚAP – územně analytické podklady
UNESCO – Organizace OSN (Organizace spojených národů) pro výchovu vědu a kulturu
ÚP – územní plán
ÚPD – územně plánovací dokumentace
ÚSES – územní systém ekologické stability
ÚSOP – Ústřední seznam ochrany přírody
ÚTP – územně technické podklady
VaV – výzkum a vývoj
VN – vysoké napětí
VÚC – velký územní celek
VVN – velmi vysoké napětí
ZCHD – zvláště chráněný druh
ZCHÚ – zvláště chráněné území
ZO – základní organizace
ZOPK – zákon o ochraně přírody a krajiny
ZPF – zemědělský půdní fond
ZPMZ – záznam podrobného měření změn
ZÚR – zásady územního rozvoje
ZVHS – Zemědělská vodohospodářská správa
Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním
hospodářském plánování
275