Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Plán péče
o: přírodní rezervaci Klikvová louka
na období: 2013–2022
Plán péče o PR Klikvová louka
Obsah
1. Základní údaje o zvláště chráněném území.......................................................................... 3
1.1 Základní identifikační údaje ......................................................................................... 3
1.2 Údaje o lokalizaci území .............................................................................................. 3
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí................................... 3
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ..................................................................... 4
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími.............................................................. 5
1.6 Kategorie IUCN............................................................................................................ 5
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ ............................................................................................... 5
1.8 Cíl ochrany ................................................................................................................... 6
2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ............................ 6
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů ................................... 6
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti.................................................................. 18
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy .................. 22
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ............................................................ 22
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup ....................................................................................... 26
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize............... 27
3. Plán zásahů a opatření....................................................................................................... 27
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ......................... 27
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně
návrhu zásahů a přehledu činností.................................................................................... 29
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ........................................................................ 29
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území............................... 29
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností .............. 29
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území .......................................................................... 30
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území .................... 30
4. Závěrečné údaje ................................................................................................................. 30
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací) .................................................................................... 30
4.2 Použité podklady a zdroje informací .......................................................................... 30
4.3 Seznam používaných zkratek ..................................................................................... 33
4.4 Plán péče zpracoval .................................................................................................... 33
Přílohy.................................................................................................................................... 34
Strana 2
1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ
1.1 Základní identifikační údaje
evidenční číslo:
kategorie ochrany:
název území:
1565
přírodní rezervace
Klikvová louka
druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: vyhláška
orgán, který předpis vydal:
Správa CHKO Jizerské hory
číslo předpisu:
1/92*
10. 7. 1992
datum platnosti předpisu:
datum účinnosti předpisu:
1. 10. 1992
*) novelizace vyhláškou Správy CHKO Jizerské hory č. 1/93, úplné znění ve vyhlášce č. 2/1993
1.2 Údaje o lokalizaci území
kraj:
okres:
obec s rozšířenou působností:
obec s pověřeným obecním úřadem:
obec:
katastrální území:
Liberecký
Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou
Bedřichov
Bedřichov u Jablonce nad Nisou
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí
Geodetické zaměření probíhalo v době přípravy tohoto plánu péče. Zaměřená hranice území
PR, jehož výměra činí 13,2263 ha, je do plánu péče převzata.
Zvláště chráněné území
Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Klikvová louka – k. ú. 601365 Bedřichov u Jablonce n. N.
parcela
dle KN
druh pozemku
628
lesní pozemek
9
99 963
80 416
691/2 lesní pozemek
Celkem
9
5 047 855
51 847
132 263
způsob využití
LV
výměra celkem
Výměra v ZCHÚ
výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí, dotčené výměry pouze hrubým odhadem
Ochranné pásmo
Dle dosud platné zřizovací vyhlášky z r. 1993 není ochranné pásmo vyhlášeno a tvoří tak 50
m široký plášť po obvodu hranice rezervace. Výměra takto pojatého ochranného pásma činí
dle geometrického plánu 10,1937 ha.
Strana 3
Tabulka 2: Parcelní vymezení navrhovaného ochranného pásma PR Klikvová louka –
k. ú. 601365 Bedřichov u Jablonce n. N.
parcela
dle KN
druh pozemku
628
lesní pozemek
9
99 963
19 443
691/2 lesní pozemek
711/1 ostatní plocha
Celkem
9
9
5 047 855
2115
82 467
27
101 937
způsob využití
ostatní komunikace
LV
výměra celkem
výměra v ZCHÚ
výměry celých parcel dle katastru nemovitostí, dotčené výměry pouze hrubým odhadem
Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma
Tabulka 3
druh pozemku
ZCHÚ
OP*
Způsob využití
plocha v ha plocha v ha pozemku
lesní pozemky
13,23
–
zamokřená plocha
vodní plochy
–
–
rybník nebo nádrž
vodní tok
trvalé travní porosty
–
–
orná půda
–
–
ostatní zem. pozemky
–
–
neplodná půda
ostatní plochy
–
–
ost. způsoby využití
zast. plochy a nádvoří
–
–
–
plocha celkem
13,23
ZCHÚ
OP
plocha v ha plocha v ha
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
*) ochranné pásmu v navrženém vymezení
Strana 4
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími
národní park:
ne
chráněná krajinná oblast:
Jizerské hory
jiný typ chráněného území:
CHOPAV Jizerské hory, lokální biocentrum
Natura 2000
ptačí oblast:
evropsky významná lokalita:
ne
ne
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.6 Kategorie IUCN
IV. řízená rezervace
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ
1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu
„Posláním rezervace je ochrana části rozsáhlého vrchoviště s fragmentem podmáčené smrčiny a pestrými rostlinnými společenstvy horských podmáčených stanovišť.“
(čl. 1, odst. 2 vyhlášky Správy CHKO Jizerské hory č. 1/92 ze dne 10. 7. 1992 a čl. 2 §2 vyhlášky Správy CHKO Jizerské hory č. 2/1993)
1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav
A. Ekosystémy
Tabulka 4
název ekosystému
(kód biotopu)
podíl plochy popis ekosystému
v ZCHÚ
rašelinné smrčiny (L9.2A)
40 %
starší rašelinná smrčina, nestejnověká, diferencovaná,
v terénu ovlivněném těžbou humolitu v 19. století,
převážně floristicky chudší, s ostrůvkovitým výskytem kleče nejasného původu; se zahrnutím mladých
porostů v severní části území (zčásti typu podmáčených smrčin) se jedná o téměř 75 % území PR
přirozená rašelinná bezlesí
(R2.3, R3.1, R3.3)
25 %
soustava různě velkých rašelinných bezlesí, v jižní
části rezervace většinou podmíněných dřívější těžbou
rašeliny, společenstva převážně přechodového typu
(svaz Sphagno recurvi-Caricion canescentis), nejčastěji s dominancí Carex rostrata, Eriophorum angustifolium, Molinia caerulea, řidčeji Eriophorum vaginatum; v severní části rezervace a v ochranném pásmu
méně zřetelná rašelinná bezlesí s rozvolněným porostem nízkých smrků
Použité kódy biotopů: L9.2A – rašelinné smrčiny, R2.3 – přechodová rašeliniště, R3.1 – otevřená vrchoviště,
R3.3 – vrchovištní šlenky
Strana 5
1.8 Cíl ochrany
Cílem managementu v zájmovém území je obecně obnova a podpora přirozeného charakteru
lesních ekosystémů. Jejich výsledná podoba je určována jednak stanovištěm, jednak příslušností k vlastní rezervaci nebo k jejímu ochrannému pásmu.
V rezervaci by se měl výhledově uplatnit bezzásahový režim umožňující zcela autonomní, na
lidských vstupech nezávislý vývoj ekosystému. Princip nulových vstupů lze již dnes uplatnit
ve větší části samotné rezervace, zatímco v její severní části jsou účelné dílčí a pouze dočasné
regulační zásahy pro obnovu přírodního charakteru porostů. Bezzásahovost je samozřejmostí
na plochách přirozených bezlesí, s výjimkou výřezu nepůvodní kleče na několika menších lokalitách.
2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT
OCHRANY
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů
2.1.1 Geomorfologie a geologie
Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina.
Soušská hornatina zaujímá západní, střední a východní část Jizerské hornatiny. Je to plochá kerná hornatina
sklánějící se od severu k jihu, složená z výrazně porfyrického granodioritu až adamellitu, charakterizovaná širokými rozvodními hřbety se zbytky sníženého třetihorního zarovnaného povrchu (etchplénu), klenbovitými vrcholy a suky, širokými třetihorními údolími s mocnými zvětralinami a okrajovými zlomovými svahy rozbrázděnými hustou sítí hlubokých údolí s vodopády v povodí Jizery a Lužické Nisy. Vyznačuje se též četnými tvary
zvětrávání a odnosu hornin a hojnými ložisky rašeliny. Nejvyšším vrchem této geomorfologické jednotky je
Černý vrch (1025 m), dalšími význačnými kótami jsou Jelení stráň (1018 m), Bukovec (1005 m), Zámky (1002
m), Pytlácké kameny (975 m), Zelený vrch (966 m), Olivetská hora (886 m), Brdo (876 m), Mariánská hora
(874 m), Poledník (864 m), Slovanka (820 m), Žulový vrch (743 m). PR Klikvová louka se nachází při západním
okraji této geomorfologické jednotky.
Rezervace je situována v plochém rozvodním sedélku, které odděluje dvě mělká údolí
v povodí Rýnovické a Černé Nisy. Reliéf je málo členitý, s rozpětím nadmořských výšek 763
m na jihu a 790 m na severovýchodě (dle výškopisu Základní mapy ČR 1:10 000). Vlastní
rezervace leží v pramenné, resp. rašelinné pánvi, která se sklání k jihu až jihovýchodu a
k severu. Výraznější svah se zvedá na severovýchodě území.
Horninové podloží tvoří dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (CHALOUPSKÝ
1988) výrazně porfyrická středně zrnitá žula až granodiorit krkonošsko-jizerského masívu.
V jejím nadloží se nachází dosti rozsáhlé ložisko rašeliny, jehož mocnost činí až přes 3 m
(PUCHMAJEROVÁ 1936, WÜNSCH 1935). Rašelina byla v minulosti v jižní části území na dosti
velké ploše i těžena. Žulové podloží dosahuje povrchu jen v podobě jednotlivých, velmi roztroušených balvanů.
DITTRICH (1933) u lokality Moosbeerheide uvádí rozlohu 30 ha s poznámkou „Räumde“ (paseka, světlina),
bezlesí (Oedung) přímo nezmiňuje. V popisu vegetace (na základě šetření z r. 1925) uvádí smrk, rašeliník, bezkolenec, ostřici chudokvětou, vřes a klikvu. Dále zmiňuje „pěkný rašelinný rybník, žádná rašelinná jezírka“.
V kolonce odvodnění uvádí „málo“, což je ovšem zavádějící, neboť původní úroveň terénu mezi vytěženými
plochami byla nepochybně zasažena výrazným odvodněním.
DOHNAL et al. (1965) pod nadpisem Klikvová louka zařazuje obecnější popisy rašelinišť v Jizerských horách,
samotné lokality se týká převážně jen tento stručný odstavec: „Rašeliniště Klikvová louka vzniklo na suťových
pramenech. V minulém století vznikl na tomto rašeliništi po těžbě rašelinný rybník, který později sloužil jako
zdroj energie pro brusírny skla v Bedřichově. Dnes je tento rybník téměř zcela zarostlý rašeliníkem a ostřicemi.“
Rašeliniště je označeno za typ „svahového vrchoviště“, což situaci ne zcela odpovídá (jeho poloha je spíše údol-
Strana 6
ní než svahová a současná živá část rašeliniště je spíše přechodového charakteru). Dále je v odkazu na starší literaturu uvedena rozloha 30 ha a mocnost rašeliny 4 m.
2.1.2 Půdní poměry
V půdním pokryvu oblasti se odráží minerálně chudé horninové podloží, málo členitý reliéf
podmiňující stagnaci srážkových i podpovrchových vod a zejména chladné, mimořádně humidní klima. Základní orientaci poskytuje Půdní mapa ČR, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK
1995). V území jsou vyznačeny tyto základní mapovací jednotky:
rašeliništní půda vrchovištní, na substrátu rašeliny vrchovištní; jednotka zaujímá prakticky
celé území rezervace; dle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP; Němeček
2001) organozem fibrická, reálně též mezická;
hnědá půda podzolovaná, na substrátu kyselých intruziv; zaujímá sušší okrajové části
území, v širším ochranném pásmu, jedná se o převažující půdní jednotku v západní části
Jizerských hor; dle TKSP kambizem podzolová;
rezivá půda na kyselých intruzivech; jednotka je vyznačená na menší ploše jižně od zájmového území, podél toku Bílé Nisy; dle TKSP kryptopodzol modální.
Uvedená půdní charakteristika je výsledkem mechanické interpretace lesní typologické mapy
a neodpovídá plně situaci v území. Rašelinné půdy jsou nejen vrchovištního, ale často i přechodového typu, zejména na místech zasažených dřívější těžbou humolitu a v okrajových částech území. Zde jsou pak rozšířeny též půdy na přechodu ke glejům (glej histický dle TKSP).
Otázkou je i vzájemné rozlišení kambizemě podzolové a kryptopodzolu. Zvažovat lze i výskyt dalších půdních jednotek, např. kryptopodzolu glejového. Jasno by to této problematiky
vnesl teprve podrobnější pedologický průzkum území.
2.1.3 Klimatologie
Podnebí oblasti má zřetelný suboceánský charakter, což souvisí s výrazně návětrným postavením Jizerských hor. Projevuje se to především vysokými srážkovými úhrny a relativní vyrovnaností jejich ročního chodu. Pro území lze využití teplotní a srážkové charakteristiky
z nedaleké Nové louky (1,5-2 km severovýchodně), která leží v prakticky shodné nadmořské
výšce. Vzhledem k okrajovější poloze v rámci horského masivu a o něco lepší větratelnosti
území zde však bude podnebí o něco méně extrémní.
Mírně členitý reliéf Klikvové louky umožňuje alespoň pomalé stékání chladného vzduchu
v osách vodotečí, v porovnání s okolním terénem zde však budou výraznější teplotní minima.
K tomu přispívají i plochy bezlesí, které podmiňují zvýšenou tepelnou radiaci (ochlazování)
oproti zalesněné krajině.
Dle starší klasifikace podnebí ČR (KONČEK in VESECKÝ et al. 1958) náleží zájmová lokalita
do chladné oblasti a mírně chladného okrsku (dle příslušné mapky leží při jeho okraji, na kontaktu s mírně teplou oblastí a okrskem velmi vlhkým, vrchovinovým). QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny – CH 4, CH 6 a CH 7, z nich
na. Klikvovou louku připadá nejteplejší z nich – CH7.
Tabulka 5: Roční chod teplot a srážek na stanici Nová louka (780 m) v letech 1901-1950
teploty (°C)
srážky (mm)
I
II
III
IV
V
-4,8
111
-4,0
96
-0,8
86
3,3
99
9,1
98
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
rok
IV-IX
X-III
12,0 13,8 12,9
137 153 161
9,7
110
5,2
112
0,0
105
-3,3
105
4,4
1373
10,1
758
–
615
Zdroj: VESECKÝ et al. 1961
Strana 7
Tabulka 6: Průměrné datum nástupu a konce charakteristických denních průměrných teplot a
jejich trvání (1901-1950)
charakteristická teplota
0-5 °C
5-10 °C
10-15 °C
>15 °C
začátek
konec
21. 3.
24. 4.
25. 5.
–
15. 11.
16. 10.
12. 9.
–
trvání
240 dní
176 dní
111 dní
0 dní
stanice Bedřichov, Nová louka (780 m), VESECKÝ et al. (1961)
2.1.4 Hydrologie
Rezervace přísluší do povodí Lužické Nisy. Severní část území je odvodňována do Černé Nisy jejím bezejmenným levostranným přítokem, jižní část pak do Rýnovické (v dřívějším pojetí Lužické) Nisy, která na Klikvové louce pramení. Obě zmiňované vodoteče představují
v zájmovém území nepříliš vodnaté potoky s mírným spádem a neregulovaným korytem. Další vodoteče se v území nevyskytují. Vodní plochy jsou v rezervaci zastoupeny pouze řadou
šlenků – vesměs velmi mělkých rašelinných jezírek s nestálou vodní hladinou. „Dno“ šlenků
tvoří často souvislý porost rašeliníků nebo obnažená rašelina. Na největším bezlesí (při jižním
okraji rezervace), které je situováno v převážně svažitém terénu, jsou jezírka průtočná. Hlubší
jezírka typu blänků se v PR Klikvová louka nevyskytují. V minulosti se v jižní části rašeliniště údajně nacházel rybník, který zčásti vznikl zatopením ploch po těžbě rašeliny.
V současnosti již po tomto rybníku nejsou ani památky. Rybník není zachycen ani
v historických mapách, což ovšem nevylučuje, že se zde po určité, zřejmě jen relativně krátké
období, skutečně vyskytoval.
Těžbou rašeliny v průběhu 19. století byl významně ovlivněn reliéf jižní části rezervace a návazně i vodní režim. Těžba probíhala v několika paralelních, poměrně úzkých pruzích, mezi
nimiž zůstala většina ložiska nevytěžena. Těžební plocha byla odvodněna příkopy, vedenými
kolmo na tyto pruhy. Na širších pruzích probíhala těžba zřejmě z obou stran, takže uprostřed
zůstal podélně orientovaný vyvýšený pás, později osídlený smrkem. Uměle vytvořené sníženiny se po ukončení těžby spontánně zaplavily, následně došlo k zarůstání a zazemňování takto vzniklých vodních ploch. Ještě dnes se pravděpodobně na některých místech nachází pod
zapojeným porostem rašeliníků i cévnatých rostlin vodní rezervoáry s hloubkou kolem 1 m
nebo i větší.
2.1.5 Botanické poměry
Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického
okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Vyznačuje se
velmi chudou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, odpovídající klimaxu horských jedlosmrkových bučin a zonálních, častěji však podmáčených a rašelinných smrčin a
nelesních vrchovišť. Převažují tudíž prvky boreálně-montánního rozšíření, na vrchovištích
pak nepočetné druhy subarktického rozšíření. Významný je i podíl druhů se subatlantským
rozšířením, což odpovídá klimatickým podmínkám a geografickému postavení Jizerských hor
na západním okraji sudetského masívu.
Pro květenu širšího zájmového území (okolí Bedřichova) jsou tak charakteristické mj. následující druhy:
Strana 8
běžná lesní květena: Calamagrostis villosa (dom.), Vaccinium myrtillus (dom.), Avenella
flexuosa (dom.), Trientalis europaea, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella (lok.), Galium
saxatile, Homogyne alpina (lok.);
mezotrofnější lesní stanoviště ve středních nadmořských výškách: Athyrium filix-femina,
Dryopteris filix-mas, Galeobdolon montanum, Lunaria rediviva (lok.), Lysimachia nemorum, Milium effusum, Polygonatum verticillatum, Senecio hercynicus, Senecio ovatus,
Stellaria nemorum;
rašeliništní flóra (pro zájmové území nejtypičtější): Andromeda polifolia, Calluna vulgaris, Carex pauciflora, Drosera rotundifolia, Empetrum nigrum, Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Lycopodium annotinum, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris,
Pinus mugo, Trichophorum cespitosum (pouze na Nové louce), Vaccinium vitis-idaea, V.
uliginosum;
na prameništích a přechodových rašelinách: Carex rostrata, C. nigra, C. echinata, C. canescens, Juncus filiformis, Viola palustris, v mezotrofnějších polohách: Cardamine amara, Chaerophyllum hirsutum, Cirsium palustre, Crepis paludosa, Epilobium obscurum, E.
palustre, Juncus acutiflorus, Montia fontana, Myosotis nemorosa, Petasites albus, Scirpus
sylvaticus, Stellaria alsine;
na vlhkých i mezofilních loukách a ladech z nich vzniklých: Angelica sylvestris, Bistorta
major, Cardaminopsis halleri, Cirsium heterophyllum, Dactylorhiza fuchsii, Dactylorhiza
majalis, Geranium sylvaticum, Geum rivale, Hypericum maculatum, Phyteuma spicatum,
Platanthera chlorantha, Rhinanthus major, Silene dioica, Tephroseris crispa (vz.), Trisetum flavescens, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia + řada běžných lučních druhů;
sušší trávníky, zčásti i přirozeného původu: Agrostis capillaris, Arnica montana, Avenella
flexuosa, Calluna vulgaris, Campanula rotundifolia, Carex pilulifera, Danthonia decumbens, Deschampsia cespitosa, Euphrasia curta subsp. glabrescens, E. rostkoviana, E.
stricta, Festuca rubra, Galium saxatile, Gymnadenia conopsea (vz.), Hieracium vulgatum, Luzula multiflora, Luzula sudetica, Nardus stricta, Potentilla erecta;
další horské druhy: Blechnum spicant, Cicerbita alpina, Phegopteris connectilis, Ranunculus platanifolius, Senecio hercynicus, Streptopus amplexifolius, Veratrum album subsp.
lobelianum;
nepůvodní druhy zplaňující v sídlech (včetně zaniklé zástavby) a podél cest: Myrrhis odorata, Imperatoria ostruthium, Lysimachia punctata, Reynoutria japonica, Rumex longifolius.
Použité názvosloví cévnatých rostlin vychází z Klíče ke květeně ČR (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů
z přehledu KUČERA & VÁŇA 2003.
Potenciální přirozená vegetace. Zájmové území se nachází v níže položené západní části
Jizerských hor, která již spadá do pásma horských bučin (6. smrkobukový lesní vegetační stupeň dle systému lesní typologie). To je zřejmé i z Geobotanické mapy ČSR (MIKYŠKA &
NEUHÄUSLOVÁ 1969), která širší území zařazuje do jednotky květnatých bučin. Takové hodnocení je snad přijatelné z hlediska rekonstrukčního (tj. vylučující jakékoliv, i nepřímé vlivy
člověka na stav vegetace) a též s ohledem na dobové syntaxonomické pojetí. Mapa je navíc
nepřiměřeně generalizovaná, když nezachycuje plošně nezanedbatelné výskyty azonálních
(podmáčených a rašelinných) smrčin.
Novější mapa potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ et a. 1998) je sice vyhotovena
v méně detailním měřítku, přesto ale již zachycuje enklávy rašelinných a podmáčených smrčin v této části hor. Náleží sem i oblast Klikvové a Nové louky. Okolní nezamokřené terény
jsou pojaty do horských (smrkových) bučin as. Calamagrostio villosae-Fagetum, v níže poloStrana 9
ženém terénu jižně od zájmového území navazují květnaté (kyčelnicové) bučiny as. Dentario
enneaphylli-Fagetum.
S tímto hodnocením lze již plně souhlasit. Na území samotné přírodní rezervace jsou rozšířeny převážně jen rašelinné smrčiny as. Sphagno-Piceetum, v severní části též doprovodně smrčiny podmáčeného typu as. Bazzanio-Piceetum (zde je třeba uvést, že pojem podmáčené a rašelinné smrčiny je v současnosti používán spíše v ekologickém smyslu a nemusí se tak vždy
krýt s uvedenými asociacemi). Třetím typem přirozené vegetace jsou trvalejší rašelinná bezlesí, většinou s porosty svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis, v menší míře i svazu
Sphagnion medii (typická vrchoviště). Stávající bezlesí v jižní části území jsou ovšem z větší
části důsledkem těžby rašeliny v minulosti a lze mít za to, že nebýt JIV, nedosahovala by bezlesí takové rozlohy.
Všechny tři zmíněné jednotky potenciální přirozené vegetace přesahují i do území ochranného
pásma, jeho většinu ale zaujímají sušší stanoviště třtinových bučin as. Calamagrostio villosae-Fagetum, místy s přechody do podmáčených smrčin. Rekonstrukčně byla v podmáčených
polohách zřejmě hojná i jedle, kterou v současných porostech širšího území již takřka vůbec
nenajdeme.
Paleobotanické výzkumy. Klikvové louce (Moosbeerheide) se ve své práci o rašeliništích Jizerských hor věnovala podrobně PUCHMAJEROVÁ (1936) a zhruba ve stejnou dobu i WÜNSCH (1936). Lokalita tak patří
k palynologicky nejlépe zdokumentovaným rašeliništím v Jizerských horách.
PUCHMAJEROVÁ odebrala celkem pět profilů o hloubce 4,0 m (čistá rašelina jen do 3,2 m), 3,2 m, 1,8 m, 1,4 m,
1,8 m. Pouze nejhlubší z profilů je v citované práci zdokumentován pylovým diagramem, zbývající profily jsou
jen stručně slovně popsány. Na příčném profilu rašeliništěm je nejvýše ve svahu zakreslen široký a hluboký příkop, pod ním sníženina s rybníkem a pod rybníkem dva mělčí a užší příkopy. S výjimkou rybníku má dnešní
reliéf shodnou skladbu.
Nejhlubší profil začíná na 320 cm maximem borovice (kolem 90 %), značnou příměs (5-10 %) tvoří pyl vrby a
břízy. Křivka borovice prudce klesá, ve 220 cm má asi 17 %, v mělčích částech profilu osciluje mezi 10 a 25 %.
Bříza má od 220 cm setrvale nízký podíl pod 5 %, naopak pyl vrby kulminuje ve 200 cm na cca 25 % a teprve ve
130 cm klesá na v podstatě pozaďovou úroveň břízy. Líska se objevuje ve 250 cm, maximum zaznamenává ve
210 cm (cca 50 %), dále pozvolna klesá na cca 20 % a k pádu její křivky na úroveň pozadí (kolem 5 %) dochází
až ve vzorku ze 70 cm. Druhy smíšených doubrav (dub, lípa, jilm) se stopově objevují ve 250 cm, dílčí maximum (10 %) zaznamenávají v době kulminace lísky (konec boreálu) a hlavní maximum (13 %) v době výrazného nástupu smrku (vrcholný atlantik), dále pak klesají na úroveň pozadí. Zajímavá je křivka buku, který se paradoxně objevuje již ve 250 cm ještě dlouho před smrkem. Od 170 cm jeho podíl výrazně roste na 15 % a v 70 cm
na cca 28 %, na výši 23 % se udržuje i v podpovrchovém (subrecentním) vzorku. Pyl jedle je naopak přítomen
jen v nejsvrchnější části profilu, v hloubce od 70 cm. Maxima (20 %) dosahuje jedle v podpovrchovém vzorku.
Druhý profil se vyznačuje vysokým zastoupením smrku, který v recentním (?) vzorku dosahuje 70 %. Jedle má
maximum v 50 cm s 25 %, buk ve 120 m s 30 %, smrk ve 180 cm s 50 %. V hlubší části profilu smrk zcela chybí
a jeho místo zaujímá borovice. Druhy smíšených doubrav mají maximum 15 % ve 150 cm a líska 22 % v 300
cm. Z makroanalýz stojí za povšimnutí dřevní vrstva olše ve 130 cm a v dolní části profilu (pod 2 m) břízy. Profil sahá až do staršího boreálu.
Třetí profil je mělčí než oba předchozí (180 cm) a byl odebrán v „parkovém lese“. Jedle má maximum 22 % v 30
cm, buk 31 % v 50 cm, smrk 27 % v 90 cm. Druhy smíšených doubrav kulminují ve 130 cm na 15 %, líska ve
170 cm na 29 %, borovice má na dně profilu 65 %. Autorka uvádí, že profil je nereprezentativní, neboť rašelina
je nesoudržná a pylový diagram „vykazuje určité disharmonie“.
Čtvrtý profil je ještě mělčí (140 cm) a byl odebrán z blízkosti potoka pod hrází rybníka. V profilu chybí nejmladší vrstvy (subatlantik a zřejmě i část subboreálu), což dokazuje absence jedle a podíl buku jen 5 % v 50 cm.
Smrk má v 90 cm jen 12 %, borovice v 70 cm 51 %, líska ve 130 cm 40 %.
Poslední profil (180 cm) byl odebrán v lese na jižním svahu, nejspíše v prostoru dnešního ochranného pásma
rezervace. Profil sahá od mladšího boreálu až po starší subatlantik a vyznačuje se vysokým zastoupením pylu
jedle a buku v mladších vrstvách. Jedle má v 50 cm maximu s 43 %, v téže hloubce má buk přes 20 % a smrk jen
16 %. V 90 cm dosahuje maxima buk s 26 %, jedle zde má již jen 6 % a smrk 35 %. Druhy smíšených doubrav
dosahují maxima 10 % v hloubce 130 cm. V dolní části profilu (pod 150 cm) již chybí smrk s bukem, líska dosahuje maxima 40 % ve 170 cm, na dně profilu má líska 30 % a borovice 60 %.
Strana 10
WÜNSCH (1935) odkryl na Klikvové louce pouze jeden profil, ten je však mnohem podrobněji zpracován (celkem 30 vzorků v pravidelném odstupu 10 cm). Na rozdíl od PUCHMAJEROVÉ vzorky odebíral z otevřeného profilu, čímž vyloučil kontaminaci vzorků z větší hloubky materiálem z vyšší části profilu. Profil zahrnuje větší část
boreálu, který tu dosahuje mocnosti nejméně 1,2 m, celý atlantik a subboreál, zatímco subboreál již chybí. Začíná v hloubce 300 cm 85 % borovice, 15 % břízy a téměř 50 % lísky. Křivka borovice se drží nad 80 % až do 160
cm, poté rychle klesá a ve zbytku profilu osciluje zhruba kolem 20 %. Líska z počátečních 48 % klesá na méně
než 10 % ve 280 cm a pak postupně stoupá až k více než 100 % ve 150 cm. Poté nerovnoměrně klesá na 20 % v
90 cm a tuto úroveň (10-30 %) si zhruba drží i ve svrchní části profilu. Bříza se v nejhlubších vzorcích blíží ke
30 %, od 190 cm ale klesá pod10 % a v této úrovni se většinou drží i v mladších vrstvách. smrk se objevuje ve
170 cm spolu s kulminací lísky, a od 140 cm se pohybuje mezi 20 a 30 %, v 80 a 90 cm se blíží k 50 %, poté
klesá a další maximum mezi 50 a 60 % dociluje ve 20 a 30 cm (subboreál). Buk se ve stopách objevuje v 80 cm,
teprve ve 20 cm má ale 4 % a v 10 cm stoupá na 18 %. Jedle je přítomna pouze v nejsvrchnějším vzorku s 22 %.
Z popsaných profilů plyne, že Klikvová louka je starým rašeliništěm, které existovalo již po větší část boreálu,
ne-li již v preboreálu. Na starší holocén také připadá největší růst rašeliniště, který ovšem pokračoval i
v následujících obdobích. Vývoj rašeliniště nebyl v celém území jednotný: zamokřené partie byly v sušších periodách porostlé řídkou březinou (boreál) a poté olšinou se smrkem (atlantik), zatímco v sušších okrajových polohách se střídaly zapojenější lesy podobného složení, jako v okolní krajině (nejprve bor, posléze bor s podrostem
lísky, následně smrčina a ještě později smíšené porosty jedle, buku a smrku.
Floristické poměry
Květena území byla dosud zdokumentována v rámci tři floristických průzkumů. První z nich
uskutečnila K. Švejdová (1996), která z území rezervace dokládá výskyt 37 druhů cévnatých
rostlin. Další dva průzkumy provedl v rámci zpracování plánů péče v r. 2001 a 2011 autor tohoto textu (R. Višňák), a to na celém území rezervace, včetně navazujících lesních dílců 447
B a C. V r. 2001 bylo v území zjištěno 85 druhů cévnatých rostlin, z velké části jde ovšem i o
synantropní druhy rostoucí v blízkosti cest při obvodu území (ochranného pásma). V tomto
roce bylo zaznamenáno jen 67 druhů. Menší počet aktuálně zjištěných rostlin lze přičíst na
vrub poněkud menší důkladnosti průzkumu, vyplývající i z menší prostupnosti území vlivem
rychle se zapojujících mlazin.Zčásti ale může odrážet i reálné změny ve složení květeny, způsobené právě zmíněnou sukcesí.
Celkově bylo dosud ve třech citovaných průzkumech z území uváděno 100 druhů cévnatých
rostlin. Jejich úplný výčet je zařazen do přílohy S2 tohoto plánu péče. Druhy červeného seznamu a druhy zvláště chráněné jsou uvedeny v tabulce na konci kapitoly.
Přehled dosavadních botanických znalostí o území. Ve starší literatuře se Klikvové louce blíže věnuje
WÜNSCH (1935), který zde pro potřeby pylové analýzy odebral 3 m hluboký rašelinný profil. Vedle povšechné
charakteristiky rašeliniště zmiňuje i výskyt některých rostlin: jako převažující uvádí Molinia coerulea a Eriophorum vaginatum, v mechovém patře pak Polytrichum commune. Z vegetace sušších vyvýšených míst (bultů) zmiňuje Vaccinium myrtillus, Rhodococcus vitis-idaea a Calluna vulgaris, ze sníženin porostlých rašeliníkem (šlenků) pak Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris a Eriophorum angustifolium. Nezmiňuje Carex pauciflora,
Empetrum nigrum ani Pinus mugo, o níž se dokonce domnívá, že se v širokém okolí vůbec nevyskytuje.
O rok později publikovala výsledky svých palynologických šetření z Jizerských hor i PUCHMAJEROVÁ (1936).
Na Klikvové louce studovala celkem 4 rašelinné profily. Popis lokality je dosti stručný, bez bližších botanických
komentářů. Na rozdíl od WÜNSCHE si ale povšimla výskytu kleče na hrázi někdejšího rybníku: „An der tiefsten
Stelle des Moores (4 Meter) hält ein mit Fichten und Knieholz bewachsener Damm das Wasser auf. Der Teich ist
sehr seicht und hat sandigen Grund…“
Z pozdější doby popisuje Klikvovou louku podrobněji až NEVRLÝ (1962), který mj. uvádí, že „patří
k nejrozsáhlejším a hlavně nejnepřehlednějším rašeliništím celých Jizerských hor a její přesná rozloha se nedá
odhadnout“ (WÜNSCH rozlohu rašeliniště celkem přesně stanovil na 600 x 300 m). Nevrlý zmiňuje hojnou rosnatku v zarostlých tůních po dřívější těžbě rašeliny a také „dosti mohutné porosty vysoké kleče“, o níž ve své
Knize o Jizerských horách (1981: 100) soudí, že zde byla vysazena..
Květenu Klikvové louky dále studoval P LOCEK (1974), který zaregistroval všechny zdejší významné rašeliništní
rostliny (PLOCEK 1982: 20): Carex pauciflora, Empetrum nigrum (druh zde neviděl, pouze převzal údaj
z literatury), Pinus mugo. Zajímavý je údaj o výskytu Andromeda polifolia, kterou se mi na lokalitě ani opakoStrana 11
vaně nepodařilo nalézt. Z textu vyplývá, že kyhanku P LOCEK na lokalitě osobně viděl v r. 1973, jestliže se však
podíváme do původní Plockovy květeny (diplomová práce z r. 1974), pak zjistíme, že jde pouze o převzatý a
značně nejistý údaj PUCHMAJEROVÉ (1936: 15). Ta zde zmiňuje Andromeda polifolia v popisu parkového lesa,
který se dle jejího tvrzení nejlépe vyvinul na Klikvové louce (??). Tento popis ovšem je – podobně jako další
autorčiny charakteristiky vegetačních formací – společný pro více lokalit, mj. pro Novou louku, Červený potok a
pramennou oblast Černé Nisy a nevyplývá z něj tedy, že by kyhanka měla růst právě na Klikvové louce. Údaj se
týká nejspíše Nové louky, kde Andromeda polifolia dosud nehojně roste, avšak jen na vrchovištních bezlesích,
nikoliv v parkovém lese.
Počátkem 90. let provedla orientační botanický průzkum dnešní PR Klikvová louka HOUŠKOVÁ (1991). Průzkum má fytocenologické zaměření: obsahuje výčet a charakteristiku celkem 7 rostlinných společenstev: Caricetum goodenowii, Junco filiformis-Sphagnetum recurvi, Carici rostratae-Sphagnetum apiculati, společenstvo
s Carex limosa a Sphagnum riparium, Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, Pino mugo-Sphagnetum, Sphagno-Piceetum. S výjimkou společenstva s Carex limosa jsou všechna ostatní doložená fytocenologickými snímky.
Floristický přehled práce neobsahuje. Bezpochyby nejzajímavější je údaj o výskytu Carex limosa, která odsud
nebyla předtím ani později uváděna. Druh se nevyskytuje ani na blízké Nové louce, takže lze údaj považovat za
velmi diskutabilní.
HOUŠKOVÁ (l. c.) odkazuje na podrobný průzkum připravovaný na r. 1992, k němu však podle všeho nedošlo.
Místo něj následoval teprve v r. 1996 „Botanický inventarizační průzkum PR Klikvová louka“ (ŠVEJDOVÁ
1996). Stručná zpráva zahrnuje floristický seznam čítající 37 druhů vyšších rostlin (duplicitně je zde uvedena
Carex nigra a C. fusca, omylem pak Melampyrum sylvaticum místo M. pratense) a 9 fytocenologických snímků.
Chybí zmínka o dvou „problematických“ druzích Klikvové louky – Andromeda polifolia a Carex limosa. Práce
je doplněna leteckým snímkem, z něhož je dobře patrná poloha přirozených i druhotných bezlesí.
Mechorosty Klikvové louky zpracoval společně s dalšími rašeliništi v této části hor Váňa (2006) – viz výtah na
konci této kapitoly.
Tabulka 7: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území
vědecké jméno
Carex pauciflora
Drosera rotundifolia
Lycopodium annotinum
Oxycoccus palustris
Abies alba
Betula carpatica
Blechnum spicant
Empetrum nigrum
Epilobium palustre
Valeriana dioica
české jméno
ostřice chudokvětá
rosnatka okrouhlolistá
plavuň pučivá
klikva bahenní
jedle bělokorá
bříza karpatská
žebrovice různolistá
šicha černá
vrbovka bahenní
kozlík dvoudomý
1996
x
x
.
x
.
.
.
x
.
.
2001
.
x
x
x
x
x
.
x
x
x
2011
1
2
.
2
.
.
1
1
1-2
.
čs
3
3
3
3
4
4
4
4
4
4
zchd
2
3
3
2
1996 – botanická inventarizace ŠVEJDOVÁ (1996), 2001, 2011 – orientační botanický průzkum pro plán péče
(VIŠŇÁK 2001, 2011 hoc loco); v r. 2011 zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 –
druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zchd
– zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 – druh kriticky ohrožený, 2 – druh
silně ohrožený, 3 – druh ohrožený).
V seznamu není uvedena Carex limosa, kterou na Klikvové louce před 30 lety pozorovala E. Houšková. Tento
druh se později nepodařilo potvrdit, jeho výskyt však není zcela vyloučen.
Aktuální vegetaci na území přírodní rezervace tvoří tři dobře odlišené formace. Na prvním
místě je to stará rašelinná smrčina v terénu rozčleněném plochami po dávné těžbě rašeliny.
Jedná se o nestejnověký, víceméně etážovitý porost bez zjevného ovlivnění hospodářskou
činností. Většina porostu pochází dle údajů v LHP z r. 1890, menší severní část z r. 1863. To
se ale týká nejstarší, nyní již jen zbytkově zachovalé etáže, ve skutečnosti je většina stromů
zjevně mladšího věku. Porost je přirozeně volně zapojený, s nerovnoměrně probíhajícím
zmlazováním smrku, místy proschlý, část souší je z poslední doby, vyskytují se i jednotlivé
Strana 12
(nepočetné) stromy napadené lýkožroutem. Bylinné patro je druhově chudé, jako dominanty
se uplatňují Molinia caerulea a Vaccinium myrtillus, podružně je rozšířeno Vaccinium vitisidaea, místy Eriophorum vaginatum, dále Avenella flexuosa, Carex nigra, řídce Calluna vulgaris, Oxycoccus palustris, Melampyrum pratense, ve vlhkých světlinách též Drosera rotundifolia. Mechové patro je jen nesouvislé, převládá Dicranum scoparium a Sphagnum girgensohnii, s menší frekvencí se vyskytuje Sphagnum russowii a Bazzania trilobata.
Stará rašelinná smrčina je prostoupena různě velkými bezlesími, převážně v úzce protažených
sníženinách, které jsou výsledkem dřívější těžby rašeliny. Velké bezlesí při jižním okraji rezervace se nachází v mírném svahu a nezdá se, že by bylo zásadněji ovlivněno těžbou humolitu. Zjevně autochtonní je i jediné bezlesí vrchovištního typu při sz. okraji staré rašelinné smrčiny. Na bezlesích je vyvinuta mozaika společenstev svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis se střídavou dominancí Carex rostrata, Eriophorum angustifolium a Molinia caerulea,
z dalších druhů bylinného patra se vyskytuje porůznu Carex canescens, C. echinata, C. nigra,
Drosera rotundifolia, Eriophorum vaginatum, Juncus effusus, J. filiformis, Oxycoccus palustris, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea, V. uliginosum (zř.), Viola palustris. Dominantou
mechového patra je zejména Sphagnum fallax, často i S. cuspidatum a S. riparium, místy S.
papillosum, ve šlencích též Warnstorfia fluitans. V již zmíněném vrchovištním bezlesí na SZ
jsou rozšířena typická společenstva svazu Sphagnion medii s dominancí Carex pauciflora a
Eriophorum vaginatum, z dalších druhů se zde vyskytuje mj. Empetrum nigrum, v mechovém
patře kromě dominantního Sphagnum fallax též S. papillosum, S. magellanicum, S. rubellum,
S. cuspidatum, Polytrichum strictum a Gymnocolea inflata.
Severní část rezervace vyplňují mladé podmáčené a rašelinné smrčiny s menšími plochami
nezřetelně ohraničených bezlesí. V současnosti se jedná o odrostlé mlaziny až tyčkoviny,
výškově diferencované, nerovnoměrně zapojené až výrazněji mezernaté. Vedle smrku ztepilého se na druhové skladbě podílí též bříza bělokorá, vysazený modřín a kleč, ta byla místy
vysazena i do ploch bezlesí. Na bylinném patře se jako dominanty opět uplatňují Molinia caerulea a Vaccinium myrtillus, z dalších druhů jsou významně zastoupeny Carex canescens,
Carex nigra, Carex rostrata (blízko potoka hoj.), Eriophorum vaginatum, Juncus effusus,
Juncus filiformis, Trientalis europaea, Vaccinium vitis-idaea, v místy dobře vyvinutém mechovém patře roste Sphagnum fallax, Polytrichum commune, lok. Sphagnum russowii aj. Rašelinné světliny obsazují společenstva na pomezí svazů Sphagno recurvi-Caricion canescentis
a Sphagnion medii s dom. Molinia caerulea a Eriophorum vaginatum, v nichž roste mj. Drosera rotundifolia a Oxycoccus palustris, vzácně též Empetrum nigrum.
V navrženém ochranném pásmu zčásti ještě vyznívají rašelinné a podmáčené smrčiny mladého i středního věku. Při jižním okraji území je v mladých porostech hojná až dominantní bříza. Při západní hranici rezervace se nachází větší porost vysazené kleče. Místy se ještě vyskytují nepříliš zřetelná rašelinná bezlesí, spíše dočasného charakteru. Ve vyšším terénním stupni, tj. v mírných svazích či na plošině navazují po západní i východní straně rezervace odrostlé mlaziny až tyčoviny smrku ztepilého, na západě též se zbytkovou příměsí smrku pichlavého. Bylinné patro je v těchto porostech převážně potlačeno. Na severu, resp. severovýchodě
ochranného pásma se nachází smrčina mýtného věku, v menší míře nedávno již obnovně rozpracovaná. Ve světlinách hloučkovitě zmlazuje smrk, při severní hranici porostu roste řada
starých buků, kolem nichž se řídce objevuje i bukové zmlazení. Na bylinném patře se podílí
Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, s nižší pokryvností i Dryopteris dilatata, Maianthemum bifolium a Carex nigra. Dále na jih porost přechází do zrašelinělého terénu; smrk je nižšího vzrůstu, v bylinném patře se objevuje Molinia caerulea,
v mechovém patře Sphagnum girgensohnii a Polytrichum commune; volně navazují psk 447
B6 a 7, které již mají charakter polopřirozené podmáčené až rašelinné smrčiny.
Mechorosty (VÁŇA 2006)
Strana 13
Ce l ko v ý c h ar a k ter b r yo f ló r y: Rašeliniště představuje vegetačně velmi heterogenní komplex, ve kterém
jsou sice zastoupeny původní porosty vrchoviště a rašelinné smrčiny, z větší části však sekundárně vzniklá společenstva po těžbě rašeliny v 19. století a výsadbě. Jak těžba rašeliny, tak dřívější i současné výsadby (hlavně
v okrajových částech) mají na svědomí zničení původní, relativně citlivé synuzie mechového patra a její nahrazení buď souvislými plochami rašeliníku Sphagnum fallax a ploníku Polytrichum commune (hlavně zamokřená
místa a zarůstající plochy po vytěžení, běžné na velkých plochách v řadě bezlesí nejen Jizerských hor) nebo
ochuzenou, opět ani lokálně nepříliš zajímavou a navíc běžnou, hojně se vyskytující hlavně mimo rašeliniště
bryoflórou hercynských smrčin (zalesněné a vysušené okraje). Severní část rašeliniště navíc má místy charakter
lesních pasek bez výrazné bryologické vegetace. Původní vegetace vrchoviště je nejlépe zachována na bezlesí,
které označuje VIŠŇÁK (2001) jako K7. Zde jsou zachovány ještě zbytky bultových a šlenkových společenstev
s dnes již v Jizerských horách vzácnými druhy (např. Sphagnum balticum, S. magellanicum); samozřejmě chybí
a lze předpokládat, že zde nikdy nerostl vzhledem k nadmořské výšce lokality např. druh Sphagnum majus (druh
spíše vyšších, subalpínských poloh).
Zjištěné a uváděné druhy játrovek:
Lophozia attenuata – v lesní části a rašelinné smrčině na tlejícím dřevě ojediněle.
Calypogeia azurea – většinou v lesní části.
Calypogeia muelleriana – nehojně spíše v rašelinné smrčině.
Calypogeia neesiana – okrajová část vrchoviště.
Calypogeia sphagnicola – jednou sebrána v bultu Sphagnum rubellum.
Cephalozia bicuspidata – (HOUŠKOVÁ 1981); vzácně mezi rašeliníky, hojně v okrajové části.
Cephalozia lunulifolia – v rašelinné smrčině porůznu až vzácně.
Gymnocolea inflata – (HOUŠKOVÁ 1981); běžně ve šlenkách i na jejich okraji.
Chiloscyphus profundus – na pařezech smrků.
Lepidozia reptans – v lesních partiích na okraji lokality.
Lophozia incisa – tlející dřevo, velmi vzácně.
Lophozia ventricosa – místy na bultech, hojněji na tlejícím dřevě v rašelinné smrčině.
Ptilidium ciliare – na sušších místech pod klečí, na zemi v lesních partiích.
Ptilidium pulcherrimum – nepříliš hojně na borce smrků a kleče.
Zjištěné a uváděné druhy mechů:
Aulacomnium palustre – vzácně mezi klečí ve vrchovištní části.
Calliergonella cuspidata – (HOUŠKOVÁ 1981); ojediněle podle potoků v zarůstající části rašeliniště.
Dicranella cerviculata – (HOUŠKOVÁ 1981); všude na obnažené rašelině.
Dicranella heteromalla – pouze v lesních partiích, nezasahuje do klečových porostů.
Dicranum montanum – na kmenech stromů porůznu.
Dicranum scoparium – (ŠVEJDOVÁ 1996); hojný druh na sušších místech pod klečí, hojně v okrajové
zóně v lesních partiích.
Dicranum tauricum – invazní druh, zjištěný v ČR prvně před 30 lety; nalezen na kmeni buku při
Vládní cestě (již mimo rezervaci) spolu s druhy Amblystegium serpens a Brachythecium velutinum.
Funaria hygrometrica – nahodilý výskyt na spáleništi.
Hypnum cupressiforme – okrajové lesní partie a kmeny stromů.
Mnium hornum – rašelinná smrčina, vlhká místa.
Plagiothecium denticulatum – pouze ve smrčinách na okraji rašeliniště.
Plagiothecium laetum – na okrajích vrchoviště.
Pleurozium schreberi – sušší místa pod klečí, v lesních partiích dosti často.
Pohlia nutans – (HOUŠKOVÁ 1981, 1991); běžný druh, zvláště na okraji vrchoviště.
Polytrichum commune – (WÜNSCH 1935, HOUŠKOVÁ 1981, 1991, ŠVEJDOVÁ 1996, VIŠŇÁK 2001);
obecný druh na vlhkých místech, zvláště na okrajích vrchoviště a v zarůstající části.
Polytrichum formosum – (ŠVEJDOVÁ 1996); pouze v okrajových smrčinách.
Polytrichum longisetum – na slabé vrstvě rašeliny dosti hojně.
Polytrichum strictum – ojediněle na odumírajících bultech.
Sphagnum balticum – vzácně ve vrchovištní části.
Sphagnum capillifolium – (LHOTSKÝ ms.); dosti hojně v okrajových částech, zvláště v rašelinné smrčině,
Sphagnum cuspidatum – (LHOTSKÝ ms.); ojediněle ve šlenkách.
Strana 14
Sphagnum fallax – obecný druh rašeliníku, zvláště v sekundárně zarůstajících partiích.
Sphagnum flexuosum – nehojně ve zbytku vrchoviště mezi šlenky.
Sphagnum girgensohnii – (LHOTSKÝ ms., HOUŠKOVÁ 1981, 1991); na okraji vrchoviště a v lesních
partiích běžně.
Sphagnum magellanicum – (LHOTSKÝ ms.); vzácně tvoří bulty.
Sphagnum papillosum – (LHOTSKÝ ms.); nehojně ve vrchovištních partiích.
Sphagnum riparium – (HOUŠKOVÁ 1991); hluboké zarostlé vodní plochy.
Sphagnum rubellum – (LHOTSKÝ ms., HOUŠKOVÁ 1991); bulty na vrchovišti.
Sphagnum russowii – (LHOTSKÝ ms.); hojně zvláště v rašelinné smrčině a v sušších částech pod klečí.
Straminergon stramineum – mezi rašeliníky porůznu, obvykle jednotlivé rostlinky.
Tetraphis pellucida – pařezy a tlející dřevo v lese.
Warnstorfia fluitans – (ŠVEJDOVÁ 1996); ve šlenkách nehojně.
Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch
Příloha S2: Popisy rašelinných bezlesí
Příloha S3: Floristický přehled
2.1.6 Zoologie
V porovnání s vrchovišti na náhorní plošině Jizerských hor zoologicky méně významné území. Z bezobratlých živočichů zde byla dosud zkoumána pouze arachnofauna čeledi slíďákovitých (Lycosidae) (KŮRKA 1999), fauna motýlů (KRAMPL & MAREK 2003) a rovnokřídlého
hmyzu (VLK 2001, VLK et al. 2008). Obratlovci zde nebyli systematicky sledováni, jednotlivé
významné druhy zde byly zjištěny v rámci nahodilých exkurzí a údaje jsou zaznamenány
v databázi přírodovědného oddělení Severočeského muzea v Liberci (M. Pudil).
V rámci průzkumu výskytu druhů čeledi Lycosidae bylo v území zjištěno 9 druhů slíďáků –
viz tabulka 8. Vzácné druhy Alopecosa pinetorum (navíc zranitelný) a Pardosa sphagnicola
jsou indikátory původní rašeliništní arachnofauny, Pirata uliginosus, se vyskytuje pouze na
klimaxových stanovištích.
Tabulka 8: Přehled zjištěných pavouků čeledi Lycosidae v PR Klikvová louka (KŮRKA 1999)
taxon
Alopecosa pinetorum
Alopecosa pulverulenta
Pardosa amentata
Pardosa pullata
Pardosa riparia
Pardosa sphagnicola
Pirata hygrophilus
Pirata uliginosus
Trochosa spinipalpis
preference původnosti stanoviště
C
csd
csd
csd
cs
C
cs
C
cs
stupeň hojnosti stupeň ohrožení preference fyvýskytu v ČR
togeogr. oblasti
O
R
VU
a
TMO
a
TMO
a
TMO
a
TMO
O
R
a
TMO
i
(M)O
a
(T)MO
Preference původnosti stanoviště: C – klimaxová stanoviště (pouze), c – klimaxová stanoviště, s – druhotná,
polopřirozená stanoviště, d – pravidelně narušovaná stanoviště.
Stupeň hojnosti výskytu v České republice (abundance), tj. hojnost výskytu v geografickém smyslu, vycházející z odhadnutého počtu a rozmístění kvadrátů, na nichž se druh vzhledem k přítomnosti vhodných stanovišť na
území celé České republiky může vyskytovat (Buchar & Růžička 2002): V – velmi vzácný (very rare), R – vzácný (rare), i – středně hojný (scarce), a – hojný nebo velmi hojný (abundant, very abundant).
Strana 15
Stupeň ohrožení: EN – ohrožený (endangered), VU – zranitelný (vulnerable), NT – téměř ohrožený (near threatened).
Preference fytogeografické oblasti: T – termofytikum, M – mezofytikum, O – oreofytikum.
Přehled zjištěných motýlů v PR Klikvová louka s komentářem k významným druhům
(KRAMPL & MAREK 1999, 2003):
MICROPTERIGIDAE
Micropterix aureatella (Scopoli)
Charakteristický montánní heliofilní druh otevřených stanovišť, podmáčených luk, okrajů rašelinišť a
vlhkých lesních světlin, z Jizerských hor dosud uveden pod jménem M. ammanella jen z Rašeliniště
Jizery (Isermoor) (SOFFNER 1927). Potravní specializace imag, živících se květním pylem, zahrnuje
především ostřice (Carex remota, C. vesicaria, C. acutiformis aj.), ale také bažanku (Mercurialis perennis). Výraznou tyrfofilní vazbu potvrzují i současné nálezy na rašeliništích ve vrcholové části Jizerských hor (780–980 m), kde byl tento druh sbírán společně s ekologicky méně vyhraněným, velmi
rozšířeným a početnějším druhem M. calthella (Linnaeus).
PLUTELLIDAE
Plutella xylostella (L.)
GLYPHIPTERIGIDAE
Glyphipterix haworthana (Stephens)
Jeden z typických drobných motýlů podmáčených luk a rašelinišť se suchopýrem (Eriophorum spp.),
na který je housenka potravně vázána. Z rašelinišť Jizerských hor je uváděn už Soffnerem (1927).
OECOPHORIDAE
Pleurota bicostella (Clerk)
ELACHISTIDAE
Elachista serricornis Stainton
Ostřicový patrně tyrfofilní druh zjištěný např. v oblasti Šumavy nebo na rašeliništi rezervace Hradčanské rybníky.
Elachista albidella (Nylander)
Velmi charakteristický tyrfofilní zástupce graminikolních druhů obývající kyselé louky a rašeliniště v
nižších polohách i v horách, potravně vázaný na Scirpus spp., Carex spp. a Eriophorum spp.
V Jizerských horách byl zjištěn např. na lokalitách Rašeliniště Jizerky, Rašeliniště Jizery a Rybí loučky.
COLEOPHORIDAE
Coleophora alticolella (Zeller)
TORTRICIDAE
Cochylis nana (Haworth)
Olethreutes bipunctanus (F.)
V horách velmi charakteristický a hojný obaleč s potravní vazbou na Vaccinium spp., vyznačující se
denní aktivitou a preferující otevřenější stanoviště včetně rašelinišť. Pravidelný je výskyt na rašeliništích i v nižších polohách.
Ancylis myrtillana (Treitschke)
Epinotia tedella (Clerck)
Strana 16
PYRALIDAE
Chrysoteuchia culmella (L.) (=hortuella Hübner)
Crambus lathoniellus (Zincken) (=pratellus auct.)
Diasemia reticularis (L.) (=litterata Scopoli)
GEOMETRIDAE
Epirrhoe tristata (L.)
Perizoma albulatum (Den. & Schiff.)
NOCTUIDAE
Callistege mi (Clerck)
Zjištěné druhy rovnokřídlého hmyzu (sensu lato) v PR Klikvová louka (VLK 2001, VLK et al.
2008):
Blattaria: Ectobius lapponicus (nový druh pro Jizerské hory)
Ensifera: Tettigonia cantans, Metrioptera roeselii
Caelifera: Omocestus viridulus
Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005,
PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách.
Tabulka 9: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů
název druhu
kategorie dle
ČS
poznámka k výskytu
PAVOUCI (ARANEAE)
slíďák Alopecosa pinetorum
zranitelný
vzácný reliktní druh rašelinišť
OBRATLOVCI (VERTEBRATA)
skokan hnědý (Rana temporaria)
téměř ohrožený ojediněle po celém území PR
ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) téměř ohrožená po celém území PR
zmije obecná (Vipera berus)
zranitelná
ojediněle po celém území PR
datel černý (Dryocopus martius)
málo dotčený součást populace na rozsáhlejším území, nepravidelně hnízdí
ořešník kropenatý (Nucifraga
součást populace na rozsáhlejším území, nezranitelný
caryocatactes)
pravidelně hnízdí
součást populace na rozsáhlejším území, posýc rousný (Aegolius funereus)
zranitelný
četnost kolísá, nepravidelně hnízdí
sýkora parukářka (Parus cristatus)
málo dotčená součást populace na rozsáhlejším území,
zajíc polní (Lepus europaeus)
téměř ohrožený ojediněle po celém území PR
2.1.7 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
A) Rostliny
Tabulka 10
název druhu
(Drosera rotundifolia)
kategorie dle
Vyhl. 395/92
silně ohrožený
poznámka k rozšíření
na více bezlesích velmi početně, bohatá a vitální populace
Strana 17
šicha černá
(Empetrum nigrum)
klikva bahenní
(Oxycoccus palustris)
plavuň pučivá
(Lycopodium annotinum)
silně ohrožený
na bezlesí K7 hojně, na K15 řídce (na jediném místě)
ohrožený
na řadě bezlesí hojně, řídce i v prosvětlené rašelinné
smrčině
maloplošný výskyt v prosvětlené části staré rašelinné
smrčiny v jv. části rezervace; nález z r. 2001, aktuálně
nepotvrzený
ohrožený
B) Živočichové
Tabulka 11
název druhu
ještěrka živorodá (Zootoca
vivipara)
zmije obecná (Vipera berus)
ořešník kropenatý (Nucifraga
caryocatactes)
sýc rousný (Aegolius funereus)
kategorie dle
Vyhl. 395/92
silně ohrožená
poznámka k rozšíření
po celém území PR
kriticky ohrožená ojediněle po celém území PR
součást populace na rozsáhlejším území, neohrožený
silně ohrožený součást populace v širším území, nepravidelně
hnízdí ve vyvěšených budkách
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti
a) ochrana přírody
Přírodní rezervace Klikvová louka byla vyhlášena teprve v r. 1992 vyhláškou Správy CHKO
Jizerské hory na výměře 13,39 ha. Ochranné pásmo bylo stanoveno v zákonné šíři 50 metrů,
přestože původní záměr byl širší – jeho naplnění však narazilo na nesouhlas tehdejších Severočeských státních lesů. (Dle záměru odeslaného řediteli Severočeských státních lesů dne 7. 2.
1992 činila navrhovaná výměra rezervace 5,5 ha a výměra ochranného pásma 17 ha,
z kontextu je ale zřejmé, že ochranné pásmo bylo navrhováno v celém rozsahu lesních dílců
447 B a C, v hranicích tehdy již vymezeného regionálního biocentra (dnes pouze lokálního)).
První plán péče na období 1993-2002 předpokládal zejména vylepšení stávajících mlazin
v severní části rezervace a v ochranném pásmu. K zalesnění byly vedle smrku ztepilého
(40 %) navrženy ve velké míře i další dřeviny, zejména bříza karpatská a buk lesní (obojí
22 %) a borovice kleč (14 %). Zalesnění bylo nakonec realizováno především smrkem ztepilým, v menší míře i klečí. Listnaté výsadby byly provedeny v menším rozsahu a následně byly takřka plně zdecimovány zvěří (v případě břízy karpatské beze zbytku).
Další opatření kromě standardního značení hranic rezervace nebyla v území prováděna.
V tomto deceniu byla realizovány především prořezávky v širším ochranném pásmu, vlastní
rezervace byla ponechána takřka bez zásahů. Blíže viz kapitolu 2.5.
b) lesní hospodářství
Původní ráz krajiny zájmového území, než do něj zasáhl člověk, byl značně odlišný od současného stavu. Přestože spolehlivé údaje o „původním“ charakteru Klikvové louky nemáme,
můžeme si z útržkovitých znalostí učinit alespoň přibližnou představu o tom, jak tato lokalita
kdysi vyhlížela. Lesy před příchodem člověka do zdejší krajiny měly nedotčený pralesovitý
ráz a v jejich druhové skladbě nebyl smrk většinou tou hlavní dřevinou. Z palynologických
Strana 18
analýz, které na zdejších rašelinných profilech uskutečnili PUCHMAJEROVÁ (1936) a WÜNSCH
(1935) můžeme usuzovat, že v širším prostoru Klikvové louky převládal buk s jedlí. Buk obsazoval hlavně svažitější, nezamokřené polohy, naopak jedle se soustřeďovala do podmáčených pánví a potočních doprovodů, zatímco ve svazích vytvářela jen doprovod buku. Teprve
na rašelinném podloží jedle postupně uvolňovala místo smrku, který byl v jádru vrchovišť
prakticky jedinou významněji zastoupenou dřevinou (místy mu mohla sekundovat ještě kleč).
Jak ukázaly pylové analýzy, je Klikvová louka velmi starým rašeliništěm, jehož počátky sahají do boreálu (možná až preboreálu), tj. do doby před více než 8000 lety. Z publikovaných pylových spekter bohužel nelze odvodit, jak velký byl tehdy rozsah nelesních ploch, ale z řady
nepřímých indicií lze usuzovat, že rozsáhlá plocha rašeliniště byla jen řídce porostlá dřevinami, ve starších obdobích převážně břízou. Rašeliniště rostlo v průběhu celého postglaciálu a
teprve v nejmladším holocénu se jeho růst zpomalil a na některá místa dřívějšího bezlesí
zřejmě expandoval smrkový les. Víceméně bezlesý charakter vrchoviště dokládá i mapa prvního vojenského mapování (josefského) z druhé pol. 18 století, kde je na místě Klikvové louky (cca jižní části dnešní rezervace) vyznačena větší podmáčená světlina, přes níž šikmo přechází cesta. Na mapě stabilního katastru a v mapě druhého vojenského mapování (konec 1.
pol. 19. stol.) jsou hranice bezlesé plochy zpřesněny, je zde však již vyznačena probíhající
těžba rašeliny.
Lesy v okolí rašeliniště začaly být lidskou činností ovlivňovány až poměrně pozdě, nejdříve
v polovině 16. století. V té době dochází v Jizerských horách k rozvoji sklářství, které si vyžádalo těžbu velkého objemu dříví. Sklárna v Bedřichově (stála ve svahu pod dnešní Lesní
chatou), která patří k nejstarším v území, byla založena již v roce 1598. Pro potřebu sklárny
bylo využíváno dříví z okolních lesů, vzhledem k větší výhřevnosti bylo preferováno dříví
bukové. Vyhledáván byl i klen na spalování popele bohatého draslem (potaš). Ještě před zavedením lesní kultury se tak druhové složení lesů měnilo směrem k porostům smrkovým
(zpočátku ještě s přimíšenou jedlí), zároveň s rozšiřující se sklářskou výrobou klesaly zásoby
dřeva v porostech. To vedlo k postupnému uzavírání skláren. Bedřichovská huť ukončila provoz jako první v r. 1802, huť na Nové louce v r. 1824, kristiánovská až v r. 1887. Je pravděpodobné, že intenzivní těžbou dříví pro sklárnu byly postiženy i lesy v okolí Klikvové louky,
které se nacházejí jen nedaleko od Bedřichova i od někdejší sklárny. Těžba mohla probíhat i
přímo na vrchovišti, pokud zde byl souvislejší, dostatečně vzrůstný porost, což ovšem vzhledem k následným změnám stanovištních poměrů nelze rozhodnout.
Podstatný zásah do území přinesla těžba rašeliny v 19. století. Její rozsah je patrný z mapy
stabilního katastru (cca 1840) a pokrývá zhruba jižní polovinu dnešní rezervace, zřejmě
s mírným přesahem do ochranného pásma. Vzhledem k tomu, že těžbou zjevně zasažené plochy se dnes nacházejí ještě o něco severněji, lze usuzovat, že mapa nezachytila maximální
rozsah těžby.
Těžba humolitu probíhala po předchozím odvodnění ložiska v soustavě dlouhých a relativně
úzkých těžebních polí. Zda se významněji dotkla i jižní části rezervace, kde se dnes rozkládá
největší přirozené bezlesí v území není jisté, neboť tato plocha má dnes poměrně přirozeně
působící terén, z velké části v mírné svahu. Bez zjevného vlivu těžby je i jediné výraznější
bezlesí vrchovištního charakteru v území při sz. okraji bývalého dobývacího prostoru (bezl.
447 D 106). Zda byl těžbou dotčen i prostor mezi zmíněnými těžebními poli, není zcela jisté.
Z leteckého snímku z r. 1938 je nicméně zřejmé, že rozsah těžby byl o dost větší než je plocha
současných bezlesí. Ložisko bylo v době těžby patrně bezlesé, což lze vytušit ze zmíněného
leteckého snímku, na němž se v dotčeném prostoru nachází jen značně rozvolněný mladší porost, jen v pruhu podél potoka se staršími stromy.
Odvodňovací příkopy přispěly k rychlému vysušení nevytěžené části ložiska rašeliny a umožnily následující expanzi dřevin (zejména smrku ztepilého) na plochu dřívějšího rozsáhlého
Strana 19
bezlesí. Sníženiny po těžbě se snadno zaplnily vodou a takto vzniklé stojaté vody postupně
zarůstaly rašeliníkem a druhy bylinného patra, v sušších místech i smrkem. Nejasný je zde
původ kleče, které mohla pocházet z dřívějších přirozených porostů vrchovištního bezlesí,
stejně tak mohla být ale vysazena za účelem lesnické rekultivace těžbou zasažených ploch.
Současný charakter rozšíření kleče v rezervaci svědčí spíše pro druhou možnost, o jistotě však
hovořit nelze.
Na místě těžby rašeliny měla být dokonce zřízena i vodní nádrž, sloužící k pohonu bedřichovské brusírny skla (NEVRLÝ 1962, 1981). Rybníček stál na Klikvové louce údajně ještě počátkem 20. století, v následujících desetiletích ale zřejmě zanikl a dnes po něm nezůstala takřka
ani památka. Patrně se jednalo o nevelkou nádrž lokalizovanou do prostoru dnešního bezlesí
447 D103 (K3, 4, 6). Na tuto možnost by ukazovalo i zachovalé ocelové potrubí v níže navazujícím lesním porostu a zbytková vodní plocha na leteckém snímku z r. 1938.
Po ukončení těžby se na většině rašelinného ložiska spontánně rozšířil stromový porost (mohl
být ale i uměle založen), zamokřené sníženiny po těžbě zůstaly z větší části trvale bezlesé.
Pravděpodobně se významně změnil charakter přirozené nelesní vegetace, a to od vrchovištních společenstev svazu Sphagnion medii, případně i se společenstvy šlenků sv. LeukoScheuchzerion palustris ke svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis; tyto antropicky
podmíněné změny byly provázeny i změnami v druhové garnituře, kdy z území mohly zcela
vymizet některé druhy jako Andromeda polifolia, Carex limosa a Trichophorum cespitosum.
Porost při severním okraji vrchoviště (dnešní psk 447 D14/1a) je poněkud staršího věku a
vznikl buď v první fázi těžby nebo s ní neměl přímou souvislost. Patrně alespoň částečně jsou
stávající staré porosty v rezervaci původem z přirozené obnovy a genofond smrku zde lze považovat za relativně přirozený.
Severní část rezervace nebyla těžbou rašeliny přímo zasažena, k obnově lesa zde došlo v r.
1855; pokud byla obnova prováděna umělou cestou, byly v té době ještě použity sazenice jizerskohorského původu. Také porosty ve východní části širšího ochranného pásma byly obnoveny zhruba v této době (r. 1849 a 1855), menší porost v místě dnešní psk 447 B 2/1a při
sv. hranici dokonce ještě v r. 1827. Další porosty v ochranném pásmu byly obnoveny většinou
již v průběhu 20. století a je v nich tak převážně smrk cizího původu. Nejistý původ ovšem
mají i dnešní nejmladší porosty jak na území rezervace, tak i ochranného pásma, neboť tyto
byly napoprvé obnoveny v r. 1986, kdy reprodukční materiál smrku místní provenience nebyl
většinou k dispozici a nahrazoval se dovozem ze vzdálenějších území.
Vývoj území lze nejlépe sledovat na historických leteckých snímcích. Nejstarší je z roku
1938. Je zde ještě dobře patrný pravidelný systém těžebních polí, dnes již částečně zarostlých
lesem. Smrkový porost byl v té době sotva padesátiletý a poměrně řídký. Na snímku jsou
kromě těžebních ploch dobře patrné podélné i příčné odvodňovací příkopy. Ve střední části
vrchoviště je vidět větší obdélníkové bezlesí se zbytkovou vodní hladinou, která je patrně pozůstatkem výše zmíněné umělé nádrže. Velké bezlesí v jižní části vykazuje pravidelně mozaikovitou vegetaci, která naznačuje možnost, že i zde probíhala předtím těžba rašeliny. Je zde
také větší podíl vzrostlých stromů než v současnosti.
V severní části rezervace se nachází starší smrkový porost přerušený četnými bezlesími nepravidelných tvarů. V ochranném pásmu je na snímku z r. 1938 zachycena mozaika různě starých porostů. Vyššího věku jsou porosty při východní, resp. jihovýchodní hranici rezervace,
v jižním cípu je porost místy přirozeně proředěný. Porosty na západě jsou převážně středního
věku, porosty na severu jsou naopak mladšího věku, nedávno obnovená je dnešní psk 447
B10 (dle LHP z r. 1933). Je zde ovšem patrné, že velmi mladé porosty zasahovaly v té době i
do prostoru dnešní psk, jejíž nestejnověkost je ostatně dosud dobře patrná i v terénu.
Strana 20
Na dalším snímku z 50. let (přesné vročení není známo) dochází k pozvolnému zarůstání prostoru po těžbě rašeliny i odrůstání okolních smrčin. Pouze ve východní části širšího ochranného pásma se nachází paseka, časově odpovídající dnešní psk 447 B6 (zal. 1951), její ohraničení se ale s touto psk kryje pouze velmi zhruba. I zde je patrné, že věková struktura dnešních
porostů je komplikovanější a často neodpovídá hranicím porostních skupin.
Na snímku z r. 1966 je porost na místě dřívější těžby rašeliny opět o něco zapojenější, stále
jsou však patrné pozůstatky někdejšího „rybníčku“ na obdélníkovém bezlesí. Ve východní
části území (v širším ochranném pásmu) jsou vidět čtyři pruhové seče v místě někdejší psk
447 C4 a zčásti i B 4a, datovaných k r. 1968 a 1971.
V průběhu 70. let se začaly ve větší míře projevovat škody na lesních porostech způsobené
imisemi a následně hmyzími škůdci. V průběhu 80. let obecně docházelo k hromadnému hynutí porostů následovanému rychlým postupem nahodilých těžeb. Celkově byly v této části
hor škody na porostech méně dramatické než ve vyšších polohách i zde ale mnohdy vedly
k velkoplošnému odlesnění. V zájmovém území takto došlo k odtěžení porostů v severní části
dnešní rezervace a ve velké části ochranného pásma, zejména na jeho západní straně. Vznik
následného porostu je datován k r. 1986. Na rašelinných půdách lze předpokládat vyšší podíl
přirozené obnovy, místy se již vyskytovaly starší předrosty ze 70. nebo ještě 60. let. Část obnovy smrku ztepilého je zřejmě umělá, v menším množství byl vysazen i modřín a borovice
kleč, místy se spontánně šířila bříza, řidčeji jeřáb. Porosty v ochranném pásmu byly obnoveny
převážně uměle, zčásti i s využitím smrku pichlavého a lokálně též kleče. Použitá smrková
sadba byla pravděpodobně nevhodného původu (v této době se používalo osivo ze vzdálenějších oblastí Polska, později z PLO 34 Hornomoravský úval). V r. 1996 bylo provedeno vylepšení mezernatých mlazin převážně smrkem ztepilým, v této době snad již vhodnější provenience. Současně prováděné výsadby listnatých dřevin – břízy karpatské, jeřábu a buku byly
převážně neúspěšné z důvodu následných silných škod zvěří. Část bukových výsadeb dosud
přežívá, ale není schopna odrůst zvěři.
c) myslivost
V širším území se hojně vyskytuje jelení a srnčí zvěř (Cervus elaphus, Capreolus capreolus),
která se přes den, hlavně v turistické sezóně, ukrývá na méně frekventovaných místech včetně
území PR. Zde může při větší koncentraci poškozovat rašelinné ekosystémy (kaliště, vylehávání). Ojediněle se zde vyskytuje také zajíc (Lepus europaeus).
V zájmovém území spárkatá zvěř dlouhodobě znemožňuje odrůstání kultur buku a jeřábu,
v nedávné minulosti též břízy karpatské (nyní prakticky zničena). Tlak zvěře zde ovšem není
tak vysoký jako v jiných částech hor a při vhodných ochranných opatřeních je naděje, že by
zde chybějící cílové dřeviny (buk, jedle a klen) mohly odrůst.
Myslivecká zařízení se na území rezervace ani ochranného pásma nevyskytují.
d) rekreace a sport
Samotná rezervace není turisticky navštěvována, pouze při západním a východním okraji navrženého ochranného pásma procházejí turistické cesty. Návštěvnost lokality je tak velmi nízká a zanedbatelná, vyplývající již z neatraktivity území (silně zamokřený terén, většinou mladé, obtížně prostupné porosty). V omezené míře může být lokalita navštěvována houbaři, a to
víceméně jen ochranné pásmo.
e) jiné vlivy
Strana 21
Po odeznění imisně ekologické katastrofy na počátku 90. let minulého století přetrvává chronické poškození půd kyselými depozicemi, které nepříznivě ovlivňuje i stav porostů. I přes
výrazný pokles imisí zejména u oxidu siřičitého je vnos okyselujících látek do půdního prostředí kritický. Dlouhodobě se projevuje nízká hladina bazických kationtů, zejména pak
v poměru k hliníku, který je v kyselém prostředí uvolňován z jílových minerálů. Lesní porosty
tak strádají nedostatečnou minerální výživou, která se projevuje mj. žloutnutím jehličí.
V krajních případech dochází k chřadnutí stromů a celých porostů a jejich snadnému napadání
lýkožroutem. Snížená vitalita je zvláště patrná u porostů na organických půdách, tj. na rašeliništích, kritická zátěž dusíku rašelinných biotopů je zhruba poloviční oproti horským smrčinám. V tomto smyslu je značně nejistá další budoucnost především rašelinných smrčin.
V zájmovém území je nicméně situace zatím poměrně příznivá, porosty zřejmě nejsou natolik
ohroženy jako rašelinné smrčiny ve vyšším stupni Jizerských hor.
Degradace postihuje obecně v Jizerských horách i rašelinná bezlesí, zejména ta s vrchovištní
vegetací. V zájmovém území tato degradace není příliš zřetelná již z toho důvodu, že bezlesí
mají spíše ráz minerotrofních rašelinišť. Menší bezlesí ve východní části rezervace, která jsou
částečně vrchovištního typu, pak byla negativně ovlivněna již samotným odlesněním a případné další negativní změny zde nejsou věrohodně doložitelné. Klíčovým bezlesím v území
zřejmě zatím ani nehrozí vysýchání, které lze zaznamenat na jiných jizerskohorských vrchovištích. Pro sledováním vegetační dynamiky na rašelinných bezlesí byly v tomto roce založeny v rezervaci dvě trvalé snímkové plochy (na bezlesích K1 a K7).
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy
CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne
8. 12. 1967.
Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením
vlády č. 40/1979.
Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou, platnost 1. 1. 2003 – 31. 12. 2012.
Územní plán obce Bedřichov. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH,
která v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK – hranice CHKO
včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a
živočichů, resp. EVL a ptačí oblast.
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch
2.4.1 Základní údaje o lesích
Tabulka 12
Přírodní lesní oblast
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod
Výměra LHC v ZCHÚ
Období platnosti LHP (LHO)
Organizace lesního hospodářství
Nižší organizační jednotka
21 – Jizerské hory a Ještěd
LHC Jablonec nad Nisou
13,23 ha (PR po zaměření + 30,86 ha navržené OP)
1. 1. 2013 – 31. 12. 2022
Lesy České republiky, s. p., LS Jablonec
revír Rudolfov
Lesní půda zaujímá celou výměru rezervace a navrženého ochranného pásma. Hranice rezervace se kryjí s lesním dílcem 447 D (po nedávném geodetickém zaměření s dílčími odchylkami převážně do 10 m), hranice navrženého ochranného pásma zahrnují dílce 447 B a C.
Typologické hodnocení. Vlastní území rezervace spadá v převážné míře (cca 85 %) do SLT
8R, zbytek připadá na SLT 8G a okrajově je zastoupen i SLT 7R. Rezervace tak dle typoloStrana 22
gické mapy zahrnuje stanoviště rašelinných, případně podmáčených smrčin, v přirozené druhové skladbě nejsou kromě smrku takřka přítomny další dřeviny.
Tabulka 13: Přehled výměr a zastoupení lesních typů ve vlastní rezervaci
Přírodní lesní oblast: 21 – Jizerské hor y a Ještěd
Lesní typ
(LT)
7R2
8G3
8R1
8R3
Celkem
Název LT
kyselá rašelinná smrčina borůvková
podmáčená smrčina třtinová
vrchovištní smrčina suchopýrová
vrchovištní smrčina borůvková
Přirozená dřevinná skladba*
SM 9-10, BRP +-1
SM 9-10, OL +-1, BRP +-1
SM 8-10, BRP +-1, KOS +-1
SM 8-10, BRP +-1, KOS +-1
Výměra Podíl (%)
(ha)
0,31
2,38
1,74
13,15
7,13
53,91
4,04
30,57
13,23
100,00
Ochranné pásmo v navrhovaném širším vymezení (současná I. zóna CHKO) zasahuje již
z velké části do okrajových méně zamokřených a mírně svažitých poloh. Více jak polovinu
zde zaujímá SLT 6K (53 %), cca 28 % připadá na rašelinné SLT 6R, 7R a 8R, zbytek na 8G,
zanedbatelnou měrou je zastoupen SLT 7O. V ochranném pásmu jsou tak významně zastoupena stanoviště potenciální horských (smrkových) bučin – v současných porostech ovšem buk
takřka chybí.
Tabulka 14: Přehled výměr a zastoupení lesních typů v ochranném pásmu
Přírodní lesní oblast: 21 – Jizerské hor y a Ještěd
Lesní typ
(LT)
6K1
6K3
6K4
6R1
7O1
7R2
8G3
8R1
8R3
Celkem
Název LT
kyselá smrková bučina metličková
kyselá smrková bučina borůvková
kyselá smrková bučina třtinová
svěží rašelinná smrčina šťavelová
svěží jedlová smrčina šťavelová s kapradinami a třtinou chloupkatou
kyselá rašelinná smrčina borůvková
podmáčená smrčina třtinová
vrchovištní smrčina suchopýrová
vrchovištní smrčina borůvková
Přirozená dřevinná skladba*
SM 4, BK 4, JD 2, JR
SM 10, JD, OL, BR
SM 6-7, JD 3, BK +-1
Výměra Podíl (%)
(ha)
4,56
14,78
6,94
22,50
4,93
15,98
0,92
3,00
0,04
0,12
SM 9-10, BRP +-1
SM 9-10, OL +-1, BRP +-1
SM 8-10, BRP +-1, KOS +-1
SM 8-10, BRP +-1, KOS +-1
3,30
5,64
0,80
3,72
30,86
10,68
18,29
2,61
12,05
100,00
*) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací
Porovnání přirozené a současné skladby lesa
V dalších dvou tabulkách je porovnána přirozená druhová skladba zastoupených lesních typů
podle modelu ÚHÚL s aktuálním složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření.
Samostatně je hodnoceno území rezervace a ochranného pásma.
Porovnání skladeb není zcela přesné s ohledem na rozdílnou velikost porovnávaných ploch. U
současné skladby jsou hodnoceny pouze evidované výměry porostních skupin, nikoliv plochy
vymezených bezlesí, Kalkulovány jsou výměry porostních skupin v současných hranicích,
bez zohlednění posunů jejich hranic po geodetickém zaměření. U přirozené druhové skladby
se vychází z vrstvy lení typologické mapy, která pokrývá i plochy vymezených bezlesí. Přitom je již zohledněna geodeticky zaměřená hranice rezervace. Uvedené nepřesnosti nejsou
z hlediska účelu a kvality vstupních dat závažnějším nedostatkem.
Tabulka 15: Přirozená a současná skladba v území – vlastní rezervace
Strana 23
Zkratka
Název dřeviny
SM smrk ztepilý
KOS borovice kleč
MD modřín opadavý
BR(P) bříza bělokorá a
pýřitá (karpatská)
OL olše lepkavá
Celkem
Současné
Současné
Přirozené
Přirozené
zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%)
Jehličnaté
9,81
94,92
11,92
90,12
0,30
2,86
0,56
4,22
0,09
0,85
Listnaté
0,14
1,37
0,66
5,00
10,34
100,00
0,09
13,23
0,66
100,0
Z porovnání vyplývá, že v současné skladbě je nižší podíl kleče a zejména břízy oproti modelu přirozené druhové skladby. Tento model je ale příliš obecný a na konkrétních lokalitách
nemusí platit. To se týká zejména podílu břízy. Na jizerskohorských vrchovištích se vyskytuje
převážně jen bříza karpatská, a to ještě jen na rašeliništích Jizery a Jizerky; nemáme věrohodné údaje o tom, že by se tato dřevina významněji vyskytovala i na dalších rašeliništích. Podobně ani kleč není rozšířena na všech vrchovištních lokalitách (byť její výskyt je podstatně
běžnější než u břízy karpatské). Na Klikvové louce je sice kleč v omezené míře rozšířena, původnost jejího výskytu je ovšem sporná. Pokud jde o výskyt olše v SLT 8G, tak jde opět o výskyt spíše hypotetický, neboť ve vyšších polohách hor se tato dřevina prakticky vůbec nevyskytuje. Nepatrnou součástí aktuální druhové skladby je ještě nepůvodní modřín opadavý.
Tabulka 16: Přirozená a současná skladba v území – ochranné pásmo
Zkratka
SM
JD
KOS
SMP
Název dřeviny
smrk ztepilý
jedle bělokorá
borovice kleč
smrk pichlavý
buk lesní
jeřáb ptačí
bříza (bělokorá a
pýřitá)
OL olše lepkavá
Celkem
BK
JR
BŘ
Současné
Současné
Přirozené
Přirozené
zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%)
Jehličnaté
27,64
89,63
19,42
62,94
–
–
3,31
10,74
1,01
3,27
0,23
0,73
0,27
0,89
Listnaté
0,22
0,71
6,57
21,30
0,07
0,21
0,33
1,06
1,63
5,30
0,69
2,24
30,84
100,00
0,30
30,85
0,97
100,00
V navrhovaném ochranném pásmu je situace komplikovanější, neboť sem velkou měrou zasahují stanoviště horských bučin. V přirozené druhové skladbě je tak o cca 25 % nižší podíl
smrku ztepilého než v současných porostech, druhou nejčastější dřevinou je buk s 21 % a
jedle s 11 %. V současné druhové skladbě je buk zastoupen jen mizivým podílem a to převážně v podobě stagnujících kultur, jen sporadicky (zejména při severní hranici) jsou přítomny i
vzrostlé buky. (Podobná je i situace v širším okolí, kde sice přirozeně převažuje buk, ale
v dnešních porostech se s ním lze setkat již jen řídce). Jedle není v dnešních porostech přítomna vůbec, navrhované prosadby nebyly dosud realizovány. Z dalších dřevin má vyšší zastoupení bříza, která je v současné skladbě výrazně hojnější než ve skladbě přirozené.
V tomto případě jde o výsledek sukcese na podmáčených a rašelinných půdách, kde se bříza
pomístně uplatňuje až jako dřevina dominantní. Jedná se vždy o břízu bělokorou (Betula penStrana 24
dula), v minulosti vysazená bříza karpatská (Betula carpatica) byla zřejmě beze zbytku zničena zvěří. Poměrně značný podíl borovice kleče v současných porostech připadá na místy
souvislé výsadby této dřeviny při okraji rašelinné pánve. V ochranném pásmu jde již zjevně o
výskyty stanovištně nepůvodní, přestože v modelu přirozené druhové skladby je kleč ještě
v malé míře zastoupena (SLT 8R). Významnou složkou porostů je dosud smrk pichlavý, jehož podíl oproti minulému období ale již výrazně poklesl (v r. 1993 uváděn na 1,8 ha, nyní
dle terénního šetření jen cca 0,3 ha). Je to výsledek prořezávek, vylepšování porostů smrkem
ztepilým a jeho vyšší vitality v porovnání se smrkem pichlavým.
Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č.
64/2011 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A –
les původní, prales, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní). Hodnocení přirozenosti bylo vztaženo na jednotlivé dílčí plochy, jimiž jsou zde souvislé
porostní skupiny nebo jejich samostatné (navzájem izolované) části. Nejsou hodnoceny plochy vyznačených bezlesí, neboť tyto nejsou lesními porosty, obecně je však možné říci, že
rašelinná bezlesí vykazují nejvyšší stupně přirozenosti. V PR Klikvová louka je ovšem toto
hodnocení komplikováno dřívější těžbou rašeliny, jejíž dopad na stav porostů a bezlesí je při
neznalosti předchozího stavu obtížně stanovitelný.
A) Les původní – prales. Tento stupeň lze na jizerskohorských vrchovištích použít jen pro
původní klečové porosty, případně plochy bezlesí (pokud by byla hodnocena). Na Klikvové louce souvislejší porosty kleče chybí a menší porostů starší kleče jsou vázány na
zamokřené sníženiny, které jsou patrně důsledkem dřívější těžby rašeliny – nelze tedy tyto
porosty považovat za původní.
B) Les přírodní. Do této kategorie náleží nejstarší porosty v rezervaci – psk 447 D12/5/2 a
14/1a. Pro tyto porosty je snad možné použít kritérium „mýtní těžba před více než 100 lety s následnou sekundární neřízenou sukcesí“. Porosty vznikly po ukončení těžby rašeliny,
není však známo, zda přirozenou cestou nebo s výraznějším uplatněním umělé obnovy.
Pokud byly založeny uměle, pak by měly být hodnoceny v kategorii lesa přírodě blízkého
i když jejich současná struktura má blízko k lesu přírodnímu. V každém případě jsou porosty charakterizovány umělým reliéfem po těžbě humolitu, podmiňujícím vznik soustavy
druhotných rašelinných bezlesí. V dotčených porostech dnes nejsou prováděny hospodářské zásahy, řídce se vyskytuje nahodilá těžba kůrovcových smrků.
C) Les přírodě blízký. Sem náleží stanovištně přirozené smrčiny středního věku,
v současnosti jen s lokálním vlivem výchovných těžeb, dále i mladší porosty s vysokým
zastoupením břízy. Celkově jde jen o malou část území.
D) Les kulturní. Jedná se o porosty převážně uměle založené, často s výrazně pozměněnou
druhovou skladbou a v současnosti hospodářsky využívané (prořezávky, probírky, místy i
obnovní těžby). Do této kategorie byla zařazena psk 447 D 2a/1, tvořící asi jednu třetinu
území rezervace. (Podobně lze hodnotit i porosty v ochranném pásmu.)
E) Les nepůvodní. Porosty této kategorie nejsou v území vylišeny. V zásadě sem náleží porosty s více jak polovičním zastoupením stanovištně nepůvodních dřevin. Této charakteristice se blíží souvislá výsadba kleče v západní části ochranného pásma, jde ovšem jen o
malou část příslušné porostní skupiny.
Tabulka 17: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů
stupeň přirozenosti
A – les původní (prales)
B – les přírodní
výměra v ha
–
5,37
% podíl
–
40,63
Strana 25
C – les přírodě blízký
D – les kulturní
E – les nepůvodní
bezlesí – nehodnoceno
Celkový součet
0,67
4,42
–
2,77
13,23
5,03
33,39
–
20,95
100,00
V další tabulce je pro zajímavost uvedeno hodnocení stupňů přirozenosti dle předchozí metodiky plánů péče. To bylo založeno pouze na hodnocení druhové skladby. V rezervaci tak převažovaly porosty s nejvyšším stupněm přirozenosti, v ochranném pásmu porosty se stupněm
přirozenosti 3.
Tabulka 18: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů dle starší metodiky – pouze na
základě druhového složení
stupeň přirozenosti
1 (nejvyšší)
2
3
4
5 (nejnižší)
Celkový součet
výměra v ha
7,96
4,15
–
–
–
12,11
% podíl
65,7
34,3
–
–
–
100,0
bez ploch vyznačených bezlesí, výměry dle tehdy platného LHP
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Příloha M6: Lesní porostní mapa
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup
V prvním plánu péče z r. 1992 bylo předepisováno především druhé zalesnění, v celkovém
rozsahu 8,5 ha (úhrn za celé tehdejší dílce 447 B a C, dílec D v té době ještě nebyl vymezen).
Navrhovaný podíl dřevin pro zalesnění byl následující: SM 40 %, KOS 14 %, BK 22 %, BRX
22 %, JR 3 %. Zalesnění bylo nakonec realizováno převážně smrkem ztepilým, částečně i klečí a jen v malé míře bukem, břízou karpatskou a jeřábem. Listnaté výsadby byly následně silně poškozeny zvěří a z velké části postupně uhynuly. Bříza karpatská dnes v porostech prakticky není zjistitelná, v jižní části území se však spontánně ve velké míře rozšířila bříza bělokorá.
Dále byly v prvním plánu péče navrhovány prořezávky a u nejstarších porostů v ochranném
pásmu též nahodilá těžba bez vyklízení dřeva. Obojí bylo realizováno, vytěžené či padlé souše
byly ale v severní části území rozřezány a shrnuty do hromad, čímž byl omezen jejich meliorační efekt.
Ve stávajícím plánu péče z r. 2001 jsou obsaženy následující obecné zásady:
1. vlastní území rezervace vylišit jako samostatný porost (resp. dva nové porosty)
2. větší přirozená bezlesí vyznačit v lesnických mapách a vyjmout z hospodářské péče;
Strana 26
3. postupně eliminovat nepůvodní dřeviny (zejména kleč a smrk pichlavý) z mladých porostů;
4. mladé porosty podle zapojenosti a stanoviště prosázet jeřábem či bukem, všechny listnaté
výsadby individuálně chránit;
5. stávající bukové výsadby pravidelně chránit nátěry;
6. v severní části území (por. sk. 447 B 9) zahájit obnovu skupinově clonnými sečemi, do
nich pak podsadit buk s jedlí (skupinové plocení);
7. v přirozeně prosvětlených partiích téhož porostu jednotlivě podsadit jedli a buk, vše individuálně chránit;
8. mladé porosty při SZ a JV okraji území (OP) prořezat, světliny prosázet bukem a jeřábem
(individuálně chránit), ve vlastní rezervaci výchovné zásahy neprovádět.
Pozn.: Velká část bodů se víceméně věnuje širšímu území, které bylo v předchozím plánu péče navrhováno na
rozšíření ochranného pásma.
Uvedené obecné zásady byly v uplynulém období většinou naplňovány, resp. jsou zapracovány do předpisu LHP. K jednotlivým bodům lze pak uvést:
Ad 1) Území rezervace bylo vyčleněno do samostatného dílce 447 D. Při nedávném geodetickém zaměření byla provedena dílčí korekce hranic oproti současnému vymezení lesního dílce
447 D.
Ad 2) Byla vyčleněna přirozená bezlesí v jižní části území rezervace ve víceméně realistických hranicích. Některé menší plochy nebyly jako bezlesí vymezeny. Ve zbytku území nejsou
bezlesí vylišena, i když se zde reálně vyskytují. Jde ovšem o bezlesí převážně nejednoznačně
ohraničená a částečně přechodného rázu.
Ad 3) K významné redukci došlo u smrku pichlavého, zastoupení kleče zůstává na zhruba
stejné úrovni jako před deseti lety.
Ad 4) Prosadby jsou navrhovány a přinejmenším zčásti realizovány, vysazené listnaté dřeviny
jsou ale silně poškozovány zvěří, jejich ochrana je nedostatečná.
Ad 5) Zda byly nátěry buku prováděny není zřejmé, buk je zvěří soustavně poškozován a neodrůstá.
Ad 6) V psk 447 B10 nedávno proběhla obnovní těžba, obnova zatím není zajištěna (na části
plochy se vyskytuje poměrně bohaté zmlazení smrku).
Ad 7) Navrhované opatření nebylo zatím provedeno a není ani zapracováno do LHP.
Ad 8) Prořezávky a v menší míře i prosadby BK a JD jsou uvedeny v LHP, dosud však nebyly v plném rozsahu provedeny.
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize
Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá.
3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ
3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání
Strana 27
a) péče o lesy
Rámcové směrnice péče o les
Směrnice č. Kategorie lesa
Soubory lesních typů
les ochranný
1
převážně 8R, okrajově 7R, 8G
Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa
SLT
základní dřeviny
meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny
7R ,8R, 8G SM 9-10
BR, JR
KOS
A – porostní typ
B – porostní typ
zachovalý smrkový, s rašelinnými bezlesímí
smrkový mlazinový, podružně s náhradními dřevinami
Zá klad n í r o z ho d n u tí
Hospodářský způsob (forma)
výběrný jednotlivý (bezzásahový režim)
výběrný jednotlivý (bezzásahový režim)
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
fyzický věk
nepřetržitá
fyzický věk
nepřetržitá
Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
přirozeně diferencovaný porost bez hospodářského
usměrňování
přirozeně diferencovaný smrkový porost s bohatým
vertikálním zápojem a tolerováním případných světlin,
bez náhradních dřevin
Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií
s úplným vyloučením obnovní těžby
u vitálních porostů možný jednotlivý, případně skupinovitý výběr, preferována je bezzásahovost,
s omezením na nahodilé těžby
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
pouze přirozená obnova, s tolerováním mezer a světlin, přirozená obnova smrku bez vylepšování,
které jsou přirozeným projevem stanoviště a porostní
s tolerováním mezer a světlin, které jsou přirozeným
dynamiky
projevem stanoviště a porostní dynamiky
Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií
bez zásahů – ponechání přirozenému vývoji
redukce nepůvodních dřevin – MD a zjevně nepůvodní
KOS (zejména z ploch bezlesí), neredukovat BR; bez
prořezávek
Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií
kůrovcová ohniska sanovat s předchozím souhlasem
orgánu ochrany přírody s ponecháním hmoty na místě
a s vyloučením prostředků chemické ochrany
dtto, vzhledem k nízkému věku připadá v úvahu pouze
výřez mlazin souvisleji napadených lýkožroutem lesklým
Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií
menší objemy kalamitní hmoty bez zpracování, aktivní
kůrovcové smrky po ošetření ponechat v porostu
dtto
Poznámka
směrnice pokrývá celé území rezervace
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území
a) lesy
Navrhovaná opatření pro lesní porosty jsou shrnuta do tabulky T1 v příloze.
Na území vlastní rezervace se nepředpokládají významnější zásahy. Navržen je především
výřez nepůvodní (v minulých desetiletích vysazené) kleče, a to zejména v přirozených světliStrana 28
nách, jejichž další existenci by mohla kleč snadno ohrozit. V mlazinách v severní části území
připadá v úvahu prořezávka ke zvýšení stability odrůstajících porostů, žádoucí je eliminace
nepůvodních dřevin, tj. modřínu a vysazené kleče. Ve starším porostu v jižní části rezervace
se předpokládá bezzásahovost, s výjimkou případných asanačních těžeb kůrovcových smrků.
b) péče o živočichy
V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a
obnově hnízdních budek pro sýce rousné. Neodtěžit případné odumřelé či odumírající stromy
a alespoň část jich ponechat stát. Jiná opatření v péči o živočichy nejsou vyžadována.
Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu
zásahů a přehledu činností
Do formálně vymezeného ochranného pásma v šířce 50 metrů zasahují v převážné míře mladé
porosty ve stádiu odrostlých mlazin, tyčkovin a tyčovin smrku ztepilého, s místní příměsí břízy bělokoré, místy též nepůvodní borovice kleče. Pouze v severovýchodním úseku navazují
smrkové kmenoviny nejednotného vzrůstu. Stanovištně se ještě jedná převážně o polohy
podmáčené a zrašelinělé, zčásti i o sušší mírně svažité terény, kde je již potenciálně zastoupen
buk. V dotčených porostech ochranného pásma lze provádět výchovné těžby, žádoucí je redukce nepůvodní kleče, případně smrku pichlavého (v OP roste jen sporadicky). Naopak břízu
neredukovat. Nezalesňovat sem zasahující přirozená bezlesí. V sušších polohách lze provést
doplňující výsadby buku a jedle za předpokladu jejich účinného chránění před zvěří. Dle
možnosti doplnit kvalitní individuální ochrany ke stávajícím výsadbám buku poškozeným
zvěří. Případné obnovní těžby ve starším porostu na severu OP (psk 447 B10) omezit na prosvětlovací seče na odporu přirozené obnovy smrku a vznik etážovitého porostu.
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu
Rezervace byla v době zpracování tohoto plánu péče geodeticky zaměřena. Její vytyčené hranice se jen částečně kryjí s hranicí lesního dílce 447 D. Z praktických důvodů bude nutné hranici dílce v novém LHP posunout tak, aby se zaměřenou hranicí rezervace plně korespondovala (a to i přesto, že jde místy o hranici nepřirozenou, nerespektující v terénu zřetelná porostní rozhraní).
Značení hranice v terénu je provedeno obvyklým způsobem – pruhovým značením a tabulemi
s malým státním znakem (byly dohledány tři, všechny ve velmi dobrém stavu). Poslední obnova značení byla dle rezervační knihy provedena v r. 2005. V současnosti je pruhové značení
již místy dosti omšelé, stále však čitelné, problémem je spíše nepřehledný porost bez silnějších stromů. Po geodetickém zaměření dochází k dílčím posunům hranice, což vyžaduje i revizi pruhového značení. Pravidelnou obnovu je vhodné provádět zhruba po pěti letech.
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území
Provést nové vyhlášení rezervace na základě geodeticky zaměřených hranic.
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností
Regulace turistického ruchu není nutná, neboť lokalita je pro turistické využití prakticky nepřístupná. Tento stav doporučuji zachovat i do budoucna. Bude-li zvažována úpravy cesty
Strana 29
probíhající po jižním okraji rezervace pro intenzivnější využití, je třeba volit taková řešení,
která nezvýší odtok vody z území (ideální je povalový chodník).
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území
V současnosti probíhá po západním okraji navrženého ochranného pásma naučná stezka „Lesy Jizerských hor“, kde je PR Klikvová louka věnována jedna poměrně stručná informační
tabule. Tento stav lze pokládat za dostačující.
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území
Provést průzkum epigeických skupin bezobratlých: pavouci (dosud byli zkoumáni pouze slíďáci), střevlíkovití a drabčíkovití brouci, pokračovat v průzkumu motýlů. Provést chybějící
inventarizační průzkum obratlovců.
V r. 2011 byly na dvou rašelinných bezlesích založeny dvě trvalé snímkové plochy (fytocenologie), které by měly být sledovány v cca pětiletém intervalu.
4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací)
Druh zásahu (práce) a kvantifikace
Jednorázové a časově omezené zásahy
obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x
údržba infotabule
průzkumy, monitoring
zpracování nového plánu péče
Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč)
Opakované zásahy
ptačí budky
Opakované zásahy celkem (Kč)
N á k l a d y c e l k e m (Kč)
Orientační náklady Orientační náklady
za rok (Kč)
za období platnosti
plánu péče (Kč)
40 000,10 000,40 000,40 000,130 000,3 000,-
30 000,30 000,160 000,-
4.2 Použité podklady a zdroje informací
ANONYMUS (1992): Návrh způsobů řízení a vývoje v chráněném území: SPR Klikvová louka. – Ms.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
ANONYMUS (2001): Plán péče pro PR Klečové louky na období 1. 1. 2002–31. 12. 2011. – Ms., Ekoles-Projekt s. r. o., Jablonec n. N. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha.
DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp.
DITTRICH J. (1933): Die Moore Nordostböhmens. – Sebastianberg.
DOHNAL Z. et al. (1965): Československá rašeliniště a slatiniště. – Nakl. ČSAV, 332 p.
FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. –
Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.]
Strana 30
HOUŠKOVÁ E. (1991): Rašeliniště Klikvová louka. – Ms., 5 pp. [depon. in: Správa CHKO Jizerské
hory, Liberec]
HUSOVÁ M., JIRÁSEK J. & MORAVEC J. (2002): Přehled vegetace České republiky. Svazek 3.
Jehličnaté lesy. – Academia, Praha.
CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha.
CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) –
Ústř. Ústav Geol., Praha.
CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
JIRÁSEK J. (1995): Společenstva přirozených smrčin České republiky. – Preslia, Praha, 67: 225-259.
JÓŽA M. & VONIČKA P. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. – Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec.
KRAMPL F. & MAREK J. (1999): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských
hor. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 145–188.
KRAMPL F. & MAREK J. (2003): Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech 1999–2003 a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 23: 127–174.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč
ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha
KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. – Preslia,
Praha, 75: 193-222.
KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Sborn. Severočes.
Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 119-136.
Lesní hospodářský plán pro LHC Jablonec nad Nisou na r. 2003-2012.
Lesní hospodářský plán pro LHC Nisa na roky 1993-2002.
MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček
M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp.
MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714
p.
MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List
M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.
MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206.
NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. – 78 p., ČZU Praha
a VÚMOP Praha.
NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). –
Academia, Praha.
NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. – Sborn. Severočes. Mus., Liberec,
Přír. Vědy, 2: 33-84.
NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem.
PELANT M. (1968): Klikvová louka. – Ochrana Přírody, příl. Ochranářský Průzkum, 7: 33-34.
PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. [EDS] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, 22: 1–183.
PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod.
Fak. UK, Praha ]
PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod.
Fak. UK, Praha ]
Strana 31
PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec,
12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno].
PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec,
12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno].
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). –
Příroda, Praha, 18: 1-166.
PUCHMAJEROVÁ M. (1936): Rašeliny Jizerských hor. – Arch. pro přírodov. Výzk. Čech, Praha, 19: 444.
QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa).
RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev
rašelinišť a mokřadních luk Československa. – Studie ČSAV, Praha, 84/8: 1-124.
RYBNÍČKOVÁ E. (1985): Dřeviny a vegetace Československa v nejmladším kvartéru. – Ms. [Doktorská Dis. Pr., depon. in Bibl. Bot. Inst. Acad. Sci. Rep. Boh., Průhonice u Prahy]
SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia,
Praha, 103-121.
SOFFNER J. (1927): Kleinschmetterlinge aus dem Isergebirge. – Z. Ent. Ver. Schles. Insektenkunde, 15
(4): 6–9.
SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60,
ed. Severočes. Mus., Liberec.
ŠVEJDOVÁ K. (1996): Botanický inventarizační průzkum PR Klikvová louka. – Ms., 5 pp. [depon. in:
Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc.
TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. – Knižnice Jizerských hor,
Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68.
TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. – Český Geol. Ústav, Praha.
VALEŠ V., REICHL R. & ČADÍLEK J. (1994): Generel územního systému ekologické stability krajiny
katastrálního území obcí Bedřichov, Janov nad Nisou, Mšeno. – Ms., Hortiservis Jablonec n. N.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v okolí Bedřichova, v oblasti Holubník–Černá hora a v okolí
Plochého vrchu (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor II). – Ms., 33 pp. [depon. in:
Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha.
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha.
VIŠŇÁK R. (2001): Plán péče o PR Klikvová louka. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory,
Liberec]
VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. – Sborn.
Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: 11-84.
VLK R. (2001): Výsledky inventarizace fauny rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera s. l.) vybraných maloplošných chráněných území v CHKO Jizerské hory a zhodnocení jejich současného stavu
z hlediska zjištěných druhových spekter. – Ms. [depon. in: AOPK, Správa CHKO Jizerské hory
a Krajské středisko Liberec, 6 pp.]
VLK R., HOLUŠA J. & KOČÁREK P. (2008): Kobylky (Orthoptera: Ensifera) a saranče (Orthoptera: Caelifera) Jizerských hor. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 79–88.
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992
Sb.
Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování, evidenci a označování
chráněných území.
WÜNSCH R. (1935): Pollenanalytische Untersuchung einiger Moore bei Gablonz a. N. – Mitt. Ver.
Naturfreunde, Reichenberg, 57: 31-53.
Strana 32
4.3 Seznam používaných zkratek
CHKO – chráněná krajinná oblast, DP – dílčí plocha, E3, E2, E1, E0 (v tabulkových popisech dílčích
ploch) – stromové, keřové, bylinné a mechové patro, EVL – evropsky významná lokalita, JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa, IO – individuální ochrana, LHC – lesní hospodářský celek, LHP –
lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, LVS – lesní vegetační stupeň, OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, psk – porostní skupina, SLT – soubor lesních typů, ZCHÚ – zvláště chráněné území,
další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech
textu.
Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách:
BK buk lesní (Fagus sylvatica)
BR bříza bělokorá (Betula pendula)
BRX bříza karpatská (Betula carpatica)
JD jedle bělokorá (Abies alba)
JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
KL javor klen (Acer pseudoplatanus)
KOS borovice kleč (Pinus mugo, včetně vysazené P. x pseudopumilio a nerozlišené P. rotundata)
OL olše lepkavá (Alnus glutinosa)
MD modřín opadavý (Larix decidua)
SM smrk ztepilý (Picea abies)
SMP smrk pichlavý (Picea pungens)
4.4 Plán péče zpracoval
RNDr. Richard Višňák, Ph.D.
biologické a ekologické průzkumy
Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem
listopad 2011
Podklady k fauně území poskytl ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec
Strana 33
P ŘÍLOHY
Tabulky:
Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
(Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2).
Mapy:
Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území
Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
Příloha M3 – Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy)
Příloha M4 – Lesnická mapa typologická
Příloha M5 – Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Příloha M6 – Lesní porostní mapa
Příloha M7 – Mapa přirozených bezlesí
Příloha M8 – Historické mapy
Ostatní:
Příloha S1 – Podrobnější popisy dílčích ploch
Příloha S2 – Popisy vymezených přirozených bezlesí
Příloha S3 – Floristický přehled
Příloha S4 – Popisy dílčích ploch z předchozího plánu péče z r. 2001
Strana 34
Příloha T1
Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
JPRL
447D2a/1
dílčí výměra RS/PT
zastoupení dřevin
plocha v ha*
1
4,40
1B
SM 10, BR, MD, KOS
447D2b
2
0,24
1B
SM 9-10, BR+
447D2b
3
0,14
1B
SM 7, BR 3
447D4
447D4
447D12/5/2
4
5
6
0,14
0,09
4,15
1B
1B
1A
SM 10
SM 10
SM 9-10, KOS+
447D12/5/2
447D12/5/2
447D12/5/2
447D12/5/2
447D12/5/2
447D14/1a
447D102
447D103
447D104
447D105
447D105
447D106
447D107
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
0,22
0,04
0,04
0,06
0,04
0,78
1,76
0,45
0,21
0,03
0,12
0,21
0,09
1A
1A
1A
1A
1A
1A
–
–
–
–
–
–
–
SM 10
SM 10
SM 10
SM 10
SM 10
SM 10
–
–
–
–
–
–
–
prům. stupeň
doporučený zásah
výška přir.
7//2
D
na SV v nevylišeném bezlesí (K15)
výřez nepůvodní KOS
10
C
bez zásahu
8
C
bez zásahu
8
14
21//15
//3
12
12
12
12
12
14
–
–
–
–
–
–
–
C
C
B
bez zásahu
bez zásahu
bez zásahu
B
B
B
B
B
B
–
–
–
–
–
–
–
bez zásahu
bez zásahu
bez zásahu
bez zásahu
bez zásahu
bez zásahu
bez zásahů, nezalesňovat!
nal.
2
poznámka
výměra po úpravě hranic: 4,42 ha
větší severní část psk; výměra po úpravě
hranic: 0,31 ha
menší jižní část psk; výměra po úpravě
hranic: 0,21 ha
bezlesí; výměra po úpravě hranic: 1,72 ha
bezlesí – menší jižní část
bezlesí – větší severní část
bezlesí
bezlesí
*) výměra dle LHP s platností od 1. 1. 2003
V ys v ět li v k y:
JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy – pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška – průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C –
přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.
Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1.
Pøíloha M1
Orientaèní mapa území
na podkladu Základní mapy ÈR 1:50 000, s vyznaèením polohy dalích ZCHÚ
1:50000
NPR Jizerskohorské buèiny
PR Ptaèí kupy
PP Fojtecký
mokøad
PR Nová louka
PP Pod
Draèí skálou
PR Klikvová
louka
0
500
1000
1500
2000
m
Meters
Legenda:
hranice ZCHÚ
hranice ochranného pásma
hranice CHKO Jizerské hory
hranice ptaèí oblasti Jizerské hory
hranice EVL
Příloha M2
Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
Geometrický plán (c) Geoline 2011
měřítko cca 1:3333
691/2
628
fialově: zaměřená hranice
PR Klikvová louka
modře: vypočtená hranice
ochranného pásma ve
formální 50 m šíři
711/1
zeleně: hranice parcel
Pøíloha M3
1:5000
Mapa dílèích ploch
4
18
15
2
0
50
100
150
200
14
10
8 13
9
3
11 7
m
Meters
6
1
12
19
5
17
16
Legenda
pøírodní rezervace
ochranné pásmo
hranice dílèích ploch
vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
Pøíloha M4
1:5000
Lesnická mapa typologická
7O1
6K4
6S1
6R1
8R3
8G3
6K3
8R3
6R1
8G3
6K1
8R1
8G3
7R2
7O1
6K3
0
50
100
150
200
m
Meters
Legenda
pøírodní rezervace
ochranné pásmo
hranice lesních typù
vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
Pøíloha M5
Mapa stupòù pøirozenosti lesních porostù
0
50
100
150
200
m
Meters
1:5000
Legenda:
hranice ZCHÚ
hranice ochranného pásma
vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
stupnì pøirozenosti:
A - les pùvodní
B - les pøírodní
C - les pøírodì blízký
D - les kulturní
E - les nepùvodní
Příloha M6
Mapa vlastnického separátu
Jablonec nad Nisou, LHC: 409002
do 31.12.2012
platnost porostní
: od 1.1.2003
Lesní
mapa
Vlastník
11000 :
oddělení :
447
*
hranice rezervace je pro lepší čitelnost vyznačena
čarou; vyznačená hranice PR odpovídá
....
M 1modrou
: 6000
situaci před geodetickým zaměřením (z technických důvodů nelze jinak)
1 : 6 000
Pøíloha M7
Mapa pøirozených bezlesí
1:5000
K19
K18,
K21
K20
K16,
K17
K7
K15
K9
K8
K5
6
, K
K4
K13
K10
K3
K2
K14
K22
K11
K23
K1
K12
0
50
100
150
200
m
Meters
Legenda:
pøirozená bezlesí (2001)
hranice rezervace
ochranné pásmo
základní vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
Příloha S1
PODROBNĚJŠÍ POPISY DÍLČÍCH PLOCH
Dílčí plochy (DP) mají vždy jednoznačné ohraničení v obrysové mapě. Jsou to buď celistvé
porostní skupiny, jejich samostatné části anebo bezlesí (i ta mohou být někdy rozdělena na
více částí). Každá takto ohraničená plocha má své číslo v mapové vrstvě. V tabulkách jsou
uvedeny charakteristiky k jednotlivým DP, v případě malých DP s podobnými vlastnostmi je
v jedné tabulce pojednáno více takových DP, ovšem pouze tehdy, náležejí-li ke stejné porostní skupině či stejně označenému bezlesí. Vymezení dílčích ploch je tedy „formální“, DP mohou být někdy velmi malé, jindy naopak rozsáhlé a značně nehomogenní. Těmto komplikovanějším případům odpovídá obsáhlejší popis a případné vnitřní členění textu na dílčí úseky,
které ovšem nejsou mapově vylišené.
Legenda:
ZCHÚ – název ZCHÚ bez uvedení kategorie.
DP: pořadové číslo dílčí plochy v rámci příslužného ZCHÚ. DP jsou řazeny dle čísla porostní skupiny, případně
bezlesí.
Rozloha: výměra dílčí plochy v hektarech, s přesností na setiny. Údaj vychází z digitální obrysové mapy (ve
výjimečných případech se neshoduje s údajem v LHP). Posun hranic rezervace po nedávném geodetickém zaměření zde není zohledněn (terénní šetření bylo prováděno v hranicích dosud platných JPRL).
LHC: příslušnost DP k lesnímu hospodářskému celku (LHC).
Odd.: číslo lesního oddělení.
Dílec: označení lesního dílce.
Por. sk.: označení porostní skupiny nebo bezlesí dle LHP pro LHC Jablonec na r. 2003-2012.
Část: v případě, že se porostní skupina rozpadá na více oddělených částí, je v tomto poli uvedena lokalizace popisované části (např. „severní část“). U celistvých porostních skupin není vyplněno nic.
Stanoviště: stručný popis stanovištních poměrů – svažitost, případně orientace svahů, zamokření a přítomnost
horninových výchozů, případně další významné skutečnosti.
Charakteristika porostu: stručný popis druhového složení a struktury lesního porostu, vzrůstu dřevin, jejich
vitality, výskytu zmlazení atd.
Složení porostu: druhová skladba lesního porostu, v případě potřeby rozlišená na etáže. Členění etáží nemusí
vždy odpovídat údajům v LHP (označení porostní skupiny), k čemuž dochází zejména v těchto případech: a)
horní etáž je již bez živých stromů, tvořená pouze zbytkovými soušemi, v krajním případě i zcela chybí; b) etáže
nelze jednoznačně rozlišit; c) porost má více etáží, než uvádí LHP, zpravidla jde o nepodchycené zmlazení.
Výška porostu: průměrná výška porostu, v případě potřeby s rozlišením na etáže a dřeviny. Jde o souborný
údaj, bližší údaje jsou obsaženy v poli „charakteristika porostu“. Zde je třeba upozornit, že porosty ve sledovaných lokalitách jsou často výškově velmi nejednotné a z tohoto důvodu mají uváděna čísla pouze orientační význam. Výšky porostů byly zjišťovány v terénu s použitím laserového výškoměru.
Botanické poměry: stručná botanická charakteristika bylinného, případně mechového patra. Jsou zde uvedeny
významnější zastoupené druhy, druhy s nejvyšší pokryvností jsou zpravidla řazeny na prvních místech, případně
je frekvence výskytu uvedena slovně, např. zkratkami dom. (dominantní), hoj. (hojný), roztr. (roztroušený), zř.
(zřídkavý), vz. (vzácný), lok. (místy). V popisech rašelinných bezlesí jsou často užívány zkratky společenstev,
zavedené autorem již dříve (VIŠŇÁK 2000, 2003):
CcS – spol. Carex canescens-Sphagnum (fallax, riparium)
CeS – spol. Carex echinata-Sphagnum (fallax), též Carici echinatae-Sphagnetum
ClmS – spol. Calamagrostis villosa-Sphagnum (fallax, girgensohnii, Polytrichum commune)
CnS – spol. Carex nigra-Sphagnum (fallax)
CrS – spol. Carex rostrata-Sphagnum (fallax, riparium), též Carici rostratae-Sphagnetum apiculati
DshS – spol. Deschampsia cespitosa-Sphagnum (fallax, riparium)
EaS – spol. Eriophorum angustifolium-Sphagnum (fallax, cuspidatum, majus, balticum aj.)
EvS – spol. Eriophorum vaginatum-Sphagnum (fallax, russowii, tenellum, papillosum, magellanicum), též Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi
JeS – spol. Juncus effusus-Sphagnum (fallax, riparium, Polytrichum commune)
JfS – spol. Juncus filiformis-Sphagnum (fallax, riparium, Polytrichum commune)
MolS – spol. Molinia caerulea-Sphagnum (v tomto typu bývá mechové patro často silně potlačeno), též Polytricho communis-Molinietum coeruleae
SCp – as. Sphagno-Caricetum pauciflorae (Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici)
Snahou autora bylo omezit používání jmen fytocenóz na nezbytně nutnou míru a proto jsou tyto zkratky využity
k úspornému popisu nejvíce rozšířených vegetačních útvarů. Ve většině dalších případech je použito opisů, bez
výraznější snahy o klasifikaci (typizaci) zastoupených společenstev – jednak s ohledem na účel této dokumentace, jednak i pro složitost fytocenologické problematiky a často i malou výstižnost zavedených jmen. V případě
bezlesí jsou další informace obsaženy v příloze S2.
Botanické popisy jsou pouze orientační a neplní úlohu inventarizace. Vycházejí z většinou jednorázového šetření
na daných plochách v r. 2011, dle potřeby s doplněním o zjištění z r. 2001. Vědecké názvosloví cévnatých rostlin
je sjednoceno podle Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT et al. 2002), v případě mechorostů se řídí přehledem KUČERA & VÁŇA (2005). Mechové patro je ovšem dokumentováno jen ve stručnosti, s uváděním dominant
a makroskopicky snadno poznatelných druhů.
Návrh opatření: Zde jsou v krátkosti uvedena navrhovaná opatření pro danou dílčí plochu. Vzhledem ke stavu
území a jeho poslání jde o zásahy omezené.
Stupeň přirozenosti: stupeň přirozenosti lesních porostů pro danou dílčí plochu dle metodiky ve stupnici A až E
(A – les původní, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní).
V nejednoznačných případech je uvedeno hraniční hodnocení (např. B-C), v mapovém výstupu je zpravidla zobrazeno nižší ze dvou možných hodnocení.
Poznámka: doplňující údaje např. k lokalizaci, vymezení dílčí plochy, případně jiné významné skutečnosti.
Dílčí plocha 2001: odkaz na pořadové číslo dílčí plochy v plánu péče z r. 2001 – viz příloha S4. Hvězdička (*)
za číslem plochy znamená, že překryv současné a minulé plochy je pouze velmi částečný.
ZCHÚ: Klikvová louka
DP: 1
Rozloha: 4,40 ha
LHC: Jablonec Odd.: 447 Dílec: D Por. sk.: 2a/1
Část:
Stanoviště: převážně rovinatý terén, nerovnoměrně zamokřený až rašelinný, na JZ relativně suché,
ve východní části protéká potok, při jeho pravém břehu svažitější partie, značně zrašelinělé, zde i
náznaky přirozených bezlesí, menší rašelinné světliny též při jv. okraji
Charakteristika porostu: odrostlé mlaziny, místy až tyčkoviny SM, značně diferencované,
etážovité, převážně volně zapojené, místy i výraznější světliny, které lok. přecházejí do méně
vyhraněných přirozených rašelinných bezlesí (zejména při pravém břehu potoku), řídce vtroušená
BR, MD a nepůvodní KOS; kolem potoka hloučky a skupinky starších, resp. vitálnějších SM (zčásti
zjevně etáž 3), do 15 m výšky, jinak porost výškově velmi různorodý – horní etáž 6-10 m vys., dolní
0,5-5 m, na nevýrazných přirozených bezlesích roztr. nízké SM (uschlé SM byly dříve vyřezány),
místy i vysazená KOS 0,5-1,5 m
Složení porostu [x 10%]: SM 10, BR, MD, KOS
Výška porostu [m]: 7//2
Botanické poměry (podrost): celkově dom. Molinia caerulea (místy s vysokou pokryvností) a
Vaccinium myrtillus, dále Carex canescens, Carex nigra, Carex rostrata (blízko potoka hoj.),
Eriophorum vaginatum, Juncus effusus, Juncus filiformis, Trientalis europaea, Vaccinium vitisidaea, v místy dobře vyvinutém E0 Sphagnum fallax, Polytrichum commune, lok. Sphagnum
russowii aj.; v severní části rašelinné světliny s MolS + Eriophorum vaginatum, Carex nigra,
Oxycoccus palustris (roztr.), Eriophorum angustifolium (lok.), Carex rostrata, Potentilla erecta,
Trientalis europaea, na jihu již v bezlesí též Drosera rotundifolia; na JV ve vrchovištním bezlesí
EvS, lok. CrS, okrajově CnS, ve šlencích hoj. Eriophorum angustifolium, dále Drosera rotundifolia,
Oxycoccus palustris, na jediném místě i Empetrum nigrum
Návrh opatření: na SV v náznaku bezlesí výřez nepůvodní KOS Stupeň přirozenosti: D
Dílčí plocha 2001: 558
Poznámka:
DP: 2
Rozloha: 0,24 ha
LHC: Jablonec Odd.: 447 Dílec: D Por. sk.: 2b
Část: větší severní část psk
Stanoviště: zvolněná rašelinná plošina
Charakteristika porostu: diferencovaná tyčkovina SM, nerovnoměrně zapojená, směrem k bezlesí
mezernatá, hloučkovitá, do 12 m výšky + nižší etáž, porost prům. 10 m vys., vtroušeně BR
Složení porostu [x 10%]: SM 9-10, BR+
Výška porostu [m]: 10
Botanické poměry (podrost): E1 nerovnoměrně vyvinuto, v zapojených partiích potlačeno, s
Vaccinium myrtillus (převažuje), Avenella flexuosa, Molinia caerulea, podružně Vaccinium vitisidaea, Eriophorum angustifolium, Trientalis europaea, v E0 Dicranum scoparium, Sphagnum
girgensohnii
Návrh opatření: bez zásahu
Stupeň přirozenosti: C
Poznámka: tato psk původně vyznačena jako součást bezlesí
Dílčí plocha 2001: 565*
DP: 3
Rozloha: 0,14 ha
LHC: Jablonec Odd.: 447 Dílec: D Por. sk.: 2b
Část: menší jižní část psk
Stanoviště: rovina, při okraji rašelinného bezlesí
Charakteristika porostu: při průseku zapojená tyčkovina SM, BR, SM 6-10 m, BR 8-12 m, dále
mladší výplň
Složení porostu [x 10%]: SM 7, BR 3
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus, hojně Avenella flexuosa, dále Galium
saxatile, Molinia caerulea
Poznámka:
DP: 4
Rozloha: 0,14 ha
LHC: Jablonec Odd.: 447 Dílec: D Por. sk.: 4
Část:
Stanoviště: velmi mírný svah až rovina na přechodu z podmáčené do rašelinné polohy
Charakteristika porostu: v rozšířené části hustá, nevychovávaná diferencovaná tyčovina SM,
poškozená loupáním, padlé nízké soušky, dále v užší části porost nižší, s hustou suchou podúrovní,
postupně prořídlá nízká tyčkovina a návazně hustá mlazina, vše z přirozené obnovy
Složení porostu [x 10%]: SM 10
Botanické poměry (podrost): v rozšířené části E1 prakticky chybí, jen sporadicky Vaccinium
myrtillus, v E0 v sušším kraji Polytrichastrum formosum, dále již souvisle Sphagnum girgensohnii
(dom.), méně Polytrichum commune, Bazzania trilobata, Plagiothecium undulatum, Mnium hornum,
Sphagnum russowii; v jv. výběžku E1 dobře vyvinuto: Vaccinium myrtillus (dom.), Avenella
flexuosa, v E0 Sphagnum girgensohnii, Sphagnum russowii, Sphagnum fallax, Bazzania trilobata...
Stupeň přirozenosti: BC
Poznámka:
DP: 5
Rozloha: 0,09 ha
Část:
Stanoviště: výrazně podmáčený rovinatý terén při levém břehu potoka, třasoviska
Charakteristika porostu: volněji zapojený mladý porost – tyčovina s mladší výplní, cca 14 m vys.,
1 SM 20 m vys.
Botanické poměry (podrost): souvisle vyvinuto E0 (cca 80 %) se Sphagnum girgensohnii,
Polytrichum commune, lok. Sphagnum riparium, méně E1 s Vaccinium myrtillus a Calamagrostis
villosa
Poznámka:
DP: 6
Rozloha: 4,15 ha
LHC: Jablonec Odd.: 447 Dílec: D Por. sk.: 12/5/2
Část:
Stanoviště: vrchoviště značně narušené po dřívější těžbě rašeliny – rovinatý terén rozčleněný
soustavou úzkých a dlouhých, uměle vytvořených sníženin, výrazně zamokřených až lehce
zvodnělých, v aktuální obrysové mapě většinou vyčleněných do samostatných bezlesí (viz popisy
příslušných DP); rašelina dosti odvodněná i v důsledku soustavy odvodňovacích příkopů, zčásti snad
vybudovaných ještě před těžbou rašeliny, zčásti ale zjevně s těžbou souvisejících – zbytky potrubí
Charakteristika porostu: starší rašelinná smrčina, výrazně různověká, s nejednoznačně
odlišitelnými etážemi, se staršími SM i soušemi, stromy středního a vyššího věku často dosti
proschlé, též místy (zvl. na S) souše z nedávné doby, nesanované, místy bohatá obnova SM od 0,5
m, jinde naopak dosti řídká; horní etáž do 22 m, střední (plošně převažující) cca 15 (18) m, dolní 1-6
m; jv. cípek: hloučkovitě zapojená až místy rozvolněná SM tyčovina, diferencovaná, 10-22 m vys.,
ve zvlněném terénu, staré pařezy, ale i lok. prořezávka z nedávné doby (patrně omylem); dále na S:
výrazně různověký porost (bez rozlišitelných etáží)
Složení porostu [x 10%]: SM 10, KOS+
Výška porostu [m]: 21//15//3
Botanické poměry (podrost): dom. Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea, dále Vaccinium vitisidaea, Avenella flexuosa, Calluna vulgaris (zř.), v E0 mj. Dicranum scoparium; v bezlesích Molinia
caerulea, Eriophorum angustifolium, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Drosera
rotundifolia...; volněji zapojená vzrostlá smrčina roste i v zamokřených depresích (vyšší terénní
stupeň navazující na bezlesí)
Stupeň přirozenosti: B
Poznámka: v jv. části nevyčleněná drobná bezlesí
DP: 7
Rozloha: 0,22 ha
Část:
Stanoviště: velmi mírný svah při jižním okraji rašelinného bezlesí
Charakteristika porostu: volná seskupení mladších i starších SM a souší, diferencovaná, nezřetelně
odlišené od okolního bezlesí
Botanické poměry (podrost): Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, Vaccinium vitis-idaea,
Avenella flexuosa, Molinia caerulea, Oxycoccus palustris, Calluna vulgaris
Návrh opatření:
Dílčí plocha 2001: 564*, 562
Poznámka:
DP: 8
Rozloha: 0,04 ha
Část:
Stanoviště: malá skupinka uprostřed velkého rašelinného bezlesí
Charakteristika porostu: volná seskupení mladších i starších SM a souší, diferencovaná, nezřetelně
odlišené od okolního bezlesí
Botanické poměry (podrost): viz DP 34
Návrh opatření:
Poznámka:
DP: 9
Rozloha: 0,04 ha
Část:
Stanoviště: malá skupinka při jižním okraji velkého rašelinného bezlesí
Charakteristika porostu: volné seskupení mladších i starších SM a souší, ve skutečnosti jen malá a
nevýrazná skupinka
Návrh opatření:
Poznámka:
DP: 10
Rozloha: 0,06 ha
Část:
Stanoviště: malá skupinka uvnitř velkého bezlesí, v terénním stupni
Charakteristika porostu: linie starších SM s mladší výplní, nesouvislý porost, horní etáž cca 17 m
vys., nižší 8 m, zmlazení 0,5-3 m, též souše
Botanické poměry (podrost): při dolním okraji Agrostis canina, Holcus mollis, Viola palustris,
v E0 mj. Sphagnum riparium
Návrh opatření:
Poznámka:
DP: 11
Rozloha: 0,04 ha
Část:
Stanoviště: malá skupinka při jižním okraji velkého rašelinného bezlesí
Charakteristika porostu: skupinka SM středního a mladšího věku, volně zapojená
Návrh opatření:
Dílčí
plocha 2001: 564*
Poznámka:
DP: 12
Rozloha: 0,78 ha
LHC: Jablonec Odd.: 447 Dílec: D Por. sk.: 14/1a
Část:
Stanoviště: rovinatý terén na vrchovišti, staré odvodňovací příkopy
Charakteristika porostu: nižší, dosti proschlý porost SM, cca 14 m vys. (± odpovídá etáži 5),
soušky, sporadická obnova, při okrajích hloučkovitá, okrajově četnější souše z nedávné doby; dále
na Z porost nižší a hustší, místy ale s vysokým podílem souší; v r. 2001 na JV podsadby BRX, nyní
již nezjištěné
Botanické poměry (podrost): dom. Molinia caerulea a Vaccinium myrtillus, v E0 Dicranum
scoparium, Sphagnum girgensohnii, Sphagnum russowii, Bazzania trilobata; ve vlhčích úsecích dom.
Eriophorum vaginatum, podružně Calamagrostis villosa, dále Calluna vulgaris, Melampyrum
pratense, Vaccinium vitis-idaea, Oxycoccus palustris, Juncus effusus, Carex nigra
Návrh opatření: bez zásahů
Poznámka:
DP: 13
Rozloha: 1,76 ha
Část:
Stanoviště: největší přirozené bezlesí v území – rozsáhlá otevřená plocha rozčleněná několika
řídkými skupinkami SM, stupňovitá, svažující se k východu, výrazně zamokřený terén (přechodové
rašeliniště) s poměrně rozsáhlými, víceméně průtočnými šlenky (zejména v nižší východní části), na
SV delší propad, při východním okraji protéká malý, částečně zarostlý potok
Charakteristika porostu: kromě vyznačených lesních fragmentů otevřená plocha bez dřevin,
s nejvýše ojedinělými nízkými soušemi; kolem bezl. 103: převládá etáž 5 (+ nerozlišené etáže 3, 4),
do 18 m výšky, dosti početně ale i starší SM do 22 m; porost volně zapojený, dosti proschlý,
s převážně nižšími soušemi, pomísty hloučkovitá obnova různé výšky
Složení porostu [x 10%]: –
Výška porostu [m]: –
Botanické poměry (podrost): vegetačně nejednotné, mozaika EaS, CrS, MolS a jejich přechodné
typy, v E0 dom. Sphagnum fallax, v horní části dosti hojně i Sphagnum papillosum, ve šlencích dosti
hojně Drosera rotundifolia, celkově ale jen na malé části plochy bezlesí, obecně Oxycoccus
palustris, vzácně Eriophorum vaginatum a Vaccinium uliginosum, další vrchovištní druhy chybí;
zcela na JV ještě porost Carex rostrata-Sphagnum riparium (+Carex canescens); při sv. okraji
propad s MolS (+ Carex rostrata,... Viola palustris, Potentilla erecta), který posléze přechází do
zahloubeného a zarostlého potoka s Carex rostrata, Agrostis canina, Deschampsia cespitosa, Viola
palustris, Juncus filiformis, Sphagnum fallax; na S: E1 chudé, s dom. Vaccinium myrtillus a Molinia
caerulea; severní výběžek: uniformní MolS s potlačeným E0, v sev. úseku mezotrofní prameniště
s Carex rostrata, Epilobium palustre, Equisetum fluviatile, Juncus effusus, Galium palustre, Senecio
hercynicus, Valeriana dioica aj. (údaje z r. 2001, nyní neprověřeno)
Návrh opatření: bez zásahů, nezalesňovat!
Stupeň přirozenosti: –
Poznámka: původně (v předchozím deceniu) bezlesí vyznačeno
v podobě čtyř různě velkých fragmentů
DP: 14
Rozloha: 0,45 ha
Část:
Stanoviště: dlouhé a úzké rašelinné bezlesí uměle vytvořené těžbou rašeliny, na V úzké, dále na
Z rozšířené, ve střední části přetnuté potůčkem, zde i staré ocelové potrubí, vůkol silně podmáčený
terén až třasovištního rázu
Charakteristika porostu: na V nesouvislý pruh různě vysokých SM
Botanické poměry (podrost): na V v silně zamokřeném až zvodnělém terénu EaS s dom. Sphagnum
fallax, místy i Sphagnum cuspidatum, vedle Eriophorum angustifolium též Eriophorum vaginatum a
v sušších úsecích Molinia caerulea, dále Oxycoccus palustris; dále na Z v širším úseku CrS se
Sphagnum riparium, Molinia caerulea, na S na prameništi (potůčku) dom. Sphagnum riparium s lok.
hoj. Carex rostrata; západně od příčného potoka MolS + Carex rostrata, poté již souvisle CrS se
Sphagnum fallax, lok. s Eriophorum angustifolium, popř. Molinia caerulea, poté opět vlhčí úsek se
Sphagnum riparium, též Oxycoccus palustris a Viola palustris
Poznámka:
DP: 15
Rozloha: 0,21 ha
Část:
Stanoviště: protáhlé úzké bezlesí uměle vytvořené těžbou rašeliny, podélně rozčleněné valem
s fragmentem rašelinné smrčiny, dosti velké mělké šlenky
Charakteristika porostu: na vyvýšeném pásu (valu) nesouvisle starší proschlé SM i souše a mladé
BR
Botanické poměry (podrost): na valu dom. Molinia caerulea, v nižším terénním stupni EaS, ve
šlencích Drosera rotundifolia (lok. hoj.), Sphagnum cuspidatum, řídce Warnstorfia fluitans
Poznámka:
DP: 16
Rozloha: 0,03 ha
Část: menší jižní část
Stanoviště: silně zamokřená plocha – drobné přirozené bezlesí
Charakteristika porostu: úzká světlina (cca 25x5 m), bez dřevin, při jižním okraji souvislý porost
vzrostlé KOS (původní?)
Botanické poměry (podrost): EaS s Oxycoccus palustris (hoj.), Drosera rotundifolia, Vaccinium
uliginosum, Lycopodium annotinum (údaj z r. 2001, aktuálně neověřeno)
Poznámka:
DP: 17
Rozloha: 0,12 ha
Část: větší severní část
Stanoviště: silně zamokřená protáhlá sníženina po těžbě rašeliny, třasovisko, příčný příkop
Charakteristika porostu: světlina, roztr. SM různého vzrůstu v okrajích, zčásti poškozené, na S též
vzrostlá starší KOS (původní?)
Botanické poměry (podrost): MolS (převažuje), EaS, Oxycoccus palustris, Drosera rotundifolia
(lok.)
Poznámka: jako úzké bezlesí pokračuje dále na V až za hranici
rezervace
DP: 18
Rozloha: 0,21 ha
Část:
Stanoviště: rašelinné bezlesí zhruba lichoběžníkového tvaru, cca 60 x 40 m, jediné vysloveně
vrchovištní typu v PR, nepodmíněné těžbou rašeliny, malé i větší šlenky rozdupané od zvěře
Charakteristika porostu: dosti četné nízké SM souše 2-4 m vys., roztr. živé SM 0,5 m
Botanické poměry (podrost): přechody EvS a SCp, značná expanze Molinia caerulea, ta však
zatím nižšího vzrůstu a pokryvnosti; flor.: Carex pauciflora (hoj.-dom.), Empetrum nigrum (hoj.),
Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum (lok.), Oxycoccus palustris (hoj.), Drosera rotundifolia
(hoj.), Carex nigra (ve šlenku lok.), Eriophorum angustifolium (lok.), v E0 dom. Sphagnum fallax,
dále Sphagnum papillosum (lok.), Sphagnum magellanicum (lok.), Sphagnum rubellum (nezř.),
Sphagnum cuspidatum, Polytrichum strictum (roztr.), Gymnocolea inflata (řídce)
Poznámka:
DP: 19
Rozloha: 0,09 ha
Část:
Stanoviště: úzké protažené bezlesí vytvořené těžbou rašeliny – na Z úzké, nevýrazné, svažité, na
východním konci poněkud rozšířené
Charakteristika porostu: na Z řídký SM porost, na V otevřená plocha ± bez dřevin
Botanické poměry (podrost): na Z MolS (+ Eriophorum vaginatum), na V EvS (+ Molinia
caerulea, Juncus filiformis – lok., Eriophorum angustifolium – lok.), Oxycoccus palustris, Drosera
rotundifolia
Stupeň přirozenosti:
Poznámka:
Příloha S2
POPIS VYMEZENÝCH PŘIROZENÝCH BEZLESÍ
Přirozenými bezlesími jsou plochy různé velikosti, na nichž se z ekologických příčin nevyvinul zapojený smrkový nebo klečový porost. Takové plochy jsou pro živá horská rašeliniště
charakteristické, v pokročilejších stádiích vývoje a také v sušších periodách jsou ale vytlačována víceméně souvislým lesním porostem.
NEVRLÝ (1962) používá pojem „rašelinná louka“, pod nějž ale řadí i porosty kleče (z lesnického hlediska jde o
lesní porost). Označení „louka“ je v Jizerských horách tradiční a vychází z německého Wiese. V tomto smyslu
bylo slovou „louka“ užíváno autorem tohoto textu i v předchozím plánu péče. V úzce botanickém pojetí je ale
loukou travní porost kulturního původu, což rozhodně není případ horských rašelinných bezlesí. Z tohoto důvodu se nyní snažím o přednostní užívání pojmu bezlesí, namísto odborně nesprávného, byť místopisně tradičního
označení louka.
Bezlesí se liší nejen svými rozměry, ale i ohraničeností a typem vegetace. V PR Klikvová
louka, resp. v jejím ochranném pásmu byla v r. 2001 vylišena 23 bezlesí, z nichž některá na
sebe ovšem plynule navazují, takže jde vlastně jen o dílčí části jednoho rozsáhlejšího bezlesí.
Vylišení bezlesí odráží stav vegetace v dané době a v řadě případů není jednoznačné. Nejednoznačnost má přitom prostorový i časový rozměr. V prvním případě jde o bezlesí nezřetelně
ohraničená, kdy víceméně otevřené plochy plynule přecházejí do lesního porostu, někdy jsou i
celé plochy bezlesí porostlé řídkým porostem smrků, zpravidla zakrslého vzrůstu. V druhém
případě jde o bezlesí víceméně dočasná, podmíněná plošným odlesněním území a s tím souvisejícím vzestupem zamokření. S odrůstáním mladých porostů dochází k vysoušení území a
bezlesí (někdy jen domnělá) se mění v porostní řediny nebo i relativně zapojený porost, někdy
ovšem výrazně zakrslého vzrůstu. Identifikace přirozených bezlesí je v pasekovém terénu obtížná a nejistá; zakládá se na posouzení stavu vegetace, jakož i vitalitě dřevin, přítomnosti
souší a pařezů. Přesto ale platí, že dřívější stav porostu není zárukou podobného vývoje
v blízké budoucnosti.
Bezlesí v zájmovém území byla vymezena při terénním průzkumu v r. 2001 s pomocí turistického přijímače GPS. Na rozdíl od současnosti jsem tehdy neměl k dispozici ortofotomapu,
což práci v terénu a zejména následné ohraničení bezlesí v mapě dosti ztížilo. Bezlesí tak byla
ohraničena s jistou mírou nepřesnosti.
V tomto roce (2011) byla bezlesí jen zběžně revidována, některá méně významná nebyla ani
v terénu podchycena. Důvodem byla mj. značně horší prostupnost porostů oproti době před
deseti lety, kdy mlaziny byly ještě nízké a většinou dobře průchozí a přehledné. Všechna dříve vymezená bezlesí dosud přetrvávají, některá ale již zvolna zarůstají mladým smrkem,
v menší míře i vysazenou klečí. Trvalejší charakter mají zejména bezlesí v jižní části rezervace, která většinou zaujímají silně podmáčené sníženiny vzniklé po dřívější těžbě rašeliny. Na
vymezená bezlesí zde navazují nevyznačené úzké světliny odpovídající dřívějším těžebním
„příkopům“.
Níže je uveden původní popis všech v r. 2001 vylišených bezlesí opatřený komentáři k jejich
současnému stavu. Zákres bezlesí je obsažen v mapové příloze M7.
Stručná charakteristika přirozených bezlesí
K1. Největší bezlesí rezervace, v její jižní části (por. sk. 447 C 11 a část bezlesí č. 23), nepravidelného tvaru, přibližně 250 x 80-100 m, na západě zúžená. Při jihovýchodním okraji protéká malý potůček. Louka je rozčleněná hloučky až skupinkami různě starých smrků, více či
méně poškozených, místy i vysokých souší. V porostní mapě představuje bezlesí jen část zde
–1–
vymezené plochy (celkem čtyři dílčí bezlesí, z toho jedno ale připadá na sousední smrkovou
kulturu), zbytek připadá na porostní skupinu 11. Vůdčími typy vegetace jsou MolS, v silně
zamokřených partiích v dolní a horní části EaS, doprovodně CrS, maloplošně či ve fragmentech vystupují (zvl. při okrajích) JfS, CnS a DshS. Z hodnotnější květeny se početněji vyskytuje Oxycoccus palustris, místy i Drosera rotundifolia. Při severním okraji louky v lesíku se
nachází rašelinná tůň s Glyceria fluitans, v okolních pramenných polohách troficky náročnější
druhy: Agrostis stolonifera, Deschampsia caespitosa, Epilobium palustre, Senecio nemorensis, S. ovatus, Stellaria alsine, Valeriana dioica.
2011: v obrysové mapě nyní vylišeno rozsáhlé bezlesí 447 D102 rozčleněné pěti ostrůvky nesouvislých fragmentů rašelinné smrčiny (značně nesouvislé proschlé porosty různého vzrůstu). Vegetačně nejednotné, mozaika EaS, CrS, MolS a jejich přechodných typů, v E0 dom.
Sphagnum fallax, v horní části dosti hojně i Sphagnum papillosum, ve šlencích často Drosera
rotundifolia, celkově ale jen na malé části plochy bezlesí, obecně Oxycoccus palustris, vzácně
Eriophorum vaginatum a Vaccinium uliginosum, další vrchovištní druhy chybí; zcela na JV
ještě porost Carex rostrata-Sphagnum riparium (+Carex canescens); při sv. okraji propad
s MolS (+ Carex rostrata,... Viola palustris, Potentilla erecta), který posléze přechází do zahloubeného a zarostlého potoka s Carex rostrata, Agrostis canina, Deschampsia cespitosa,
Viola palustris, Juncus filiformis, Sphagnum fallax; na S: E1 chudé, s dom. Vaccinium myrtillus a Molinia caerulea. Založena trvalá snímková plocha.
K2. Bezkolencová louka navazující na největší bezlesí rezervace (K-1). Mírná svahová konvexe, na většině plochy uniformní porost Molinia coerulea, při severním okraji pramenné polohy s Carex rostrata, Galium palustre, Equisetum fluviatile, Epilobium palustre, Juncus effusus, Potentilla erecta, Senecio nemorensis a Valeriana dioica.
2011: jedná se o severní výběžek bezlesí K1 (v aktualizované mapě bezlesí vyznačeno jako
jedna plocha), vegetační poměry nebyly nyní sledovány.
K3. Pramenná loučka přibližně 65 x 25 m, silně zamokřená, v rámci bezlesí č. 23 (por. 447
C). Loučka je zcela bez dřevin, převažuje CrS, doprovodně EaS a MolS. Místy hojná Calamagrostis villosa, dále Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Viola palustris.
2011: v obrysové mapě nyní nejzápadnější část dlouhého bezlesí 447 D103. Souvisle CrS se
Sphagnum fallax, lok. s Eriophorum angustifolium, popř. Molinia caerulea, ve vlhčích úsecích Sphagnum riparium, Oxycoccus palustris, Viola palustris; na V MolS s Carex rostrata.
K4. V pokračování bezlesí K-3 se nachází úzká pramenná louka cca 125 x 20 m. Převažuje
CrS, hojně MolS, doprovodně EaS. Z význačnější květeny početněji Oxycoccus palustris,
zřídka Drosera rotundifolia. Loučka je téměř bez dřevin, velmi silně zamokřená.
2011: v obrysové mapě nyní západní část dlouhého bezlesí 447 D103. Jedná se zřejmě o plochu dřívějšího rybníčku, s výtokem ve střední části bezl. 103, nyní již prakticky bez volné
hladiny, byť s povrchovým zvodněním v nejnižších partiích. Přechody CrS a MolS, v E0 často Sphagnum riparium, jinak Sphagnum fallax.
K5. Pěkná pramenná louka protáhlého tvaru, cca 140 x 20-30 m, por. sk. 447 B 11. Vegetace:
CrS (převažuje), EaS, MolS, rašeliníkové porosty bez zapojeného bylinného patra. Místy hojná Drosera rotundifolia. Na západním okraji pokračuje louka v podobě asi 10 m širokého „jazyku“, lemována kulturou kleče pochybného původu.
2011: v obrysové mapě nyní bezl. 104; protáhlé bezlesí na zarostlé vodní hladině, zvodnělý
terén, s podélně orientovaným úzkým valem řídce porostlým staršími proschlými sm a mladší
bř; pěkné EaS s drobnými šlenky, zvodnělé plochy, s Oxycoccus palustris a Drosera rotundifolia, v E0 i se Sphagnum cuspidatum, též Warnstorfia fluitans, v sušších okrajích dom. Carex
rostrata a Molinia caerulea.
–2–
K6. V pokračování K-4 se nachází zamokřená světlina cca 120 x 10-15 m, podélně rozdělená
nesouvislým úzkým pruhem zakrslých smrků – v jejich doprovodu MolS s Eriophorum vaginatum, jinak na většině plochy EaS. Na západě Drosera rotundifolia, v celé ploše roztr. Oxycoccus palustris.
2011: dle obrysové mapy východní část dlouhého bezlesí 103, ve skutečnosti pokračuje ještě
dále na V v podobě úzké světliny; na V EaS se Sphagnum fallax, též Sphagnum cuspidatum,
Eriophorum vaginatum, v sušších partiích s Molinia caerulea, dále Oxycoccus palustris; na
Z přechází do CrS se Sphagnum riparium.
K7. Vrchovištní louka přibližně kruhového tvaru, asi 60 m v průměru, v okrajové části por.
sk. 447 C 11 a 447 B 13. černé zakrslé smrčky, z větší části odumřelé; několik šlenků členitého tvaru, zčásti se stojatou vodou. Vegetace: SCp – kvalitní porosty, podružně EvS, MolS,
méně EaS. Hojně Carex pauciflora a Drosera rotundifolia, při obvodu též Empetrum nigrum,
z dalších druhů Calluna vulgaris, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris.
2011: v aktuální obrysové mapě vyznačeno jako bezl. 106. Dosti četné sm souše 2-4 m vys.,
roztr. živé sm 0,5 m; veg.: přechody EvS a SCp, expanze Molinia caerulea, zatím nižšího
vzrůstu i pokryvnosti, malé i větší šlenky narušené zvěří; flor.: Carex pauciflora (hoj.), Empetrum nigrum (hoj.), Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum (lok.), Oxycoccus palustris
(hoj.), Drosera rotundifolia (hoj.), Carex nigra (lok. ve šlenku), Eriophorum angustifolium
(lok.), v E0 Sphagnum fallax (dom.), S. rubellum (nezřídka), S. magellanicum (lok.), S. papillosum (lok.), S. balticum (roztr.), S. cuspidatum (roztr.), S. flexuosum, Gymnocolea inflata,
Polytrichum strictum (roztr.). Založena trvalá snímková plocha.
K8. Úzká protáhlá světlina v por. sk. 447 C 11. Východní část asi 25 x 10 m, MolS s hoj.
Oxycoccus palustris, uprostřed vyschlý šlenk s početnou Drosera rotundifolia. Západní část
cca 50 x 8 m, s jednotlivými nízkými smrky, silně podmáčeno, MolS s roztr. Eriophorum vaginatum a Oxycoccus palustris.
2011: v obrysové mapě nyní vylišeno jako bezl. 107. Na východním konci otevřenější, s EvS
+ Molinia caerulea, Juncus filiformis (lok.), Eriophorum angustifolium (lok.), Oxycoccus palustris, Drosera rotundifolia; na západě úzké, nevýrazné, svažité, s řídkým porostem sm,
s MolS + Eriophorum vaginatum.
K9. Drobná světlina, asi 7 x 10 m; částečně zarostlý šlenk, ve zbytkové hladině Eriophorum
angustifolium, vůkol Drosera rotundifolia (hoj.), Oxycoccus palustris a Calluna vulgaris.
2011: nesledováno, bezlesí ale dosud existuje.
K10. Úzká protáhlá světlina, celkem asi 140 m dlouhá, většinou ale jen nejvýše 10 m široká.
Pramenná sníženina (široký „příkop“) s rašeliníkovými porosty (třasovisko), s EaS a MolS,
významnější květenu místy tvoří Drosera rotundifolia a Oxycoccus palustris.
2011: v obrysové mapě vedeno jako bezl. 105. V podobě velmi úzké podmáčené světliny pokračuje za hranicemi vyznačené plochy. Blíže nesledováno.
K11. Drobná pramenná loučka, cca 35 x 10-15 m. Pěkný porost EaS, v okolí soustava světlinek s mladými ± poškozenými smrky a s porosty MolS. Severovýchodně od loučky asi 25 m
dlouhý pruh kleče (PiS), šířka do 10 m, výška porostu kolem 1,5 m; v jižním lemu kleče pruh
EaS s hojnou Drosera rotundifolia a Oxycoccus palustris, dále Vaccinium uliginosum (v
území jinak vzácný druh), Lycopodium annotinum.
2011: zřetelně ohraničené menší bezlesí, v obrysové mapě nevylišené. Šlenk s Eriophorum
angustifolium, Sphagnum cuspidatum, nehojně Drosera rotundifolia, návazně MolS + Oxycoccus palustris, Carex nigra, Eriophorum vaginatum; vedle v laggu další světlina s vlhkým
MolS + příměs Eriophorum vaginatum.
–3–
K12. Sušší světlina s porostem Molinia coerulea (MolS), spíše pasekového vzhledu.
V přirozeném stavu nejspíše mezernatá smrčina.
2011: lokalita neprověřena, na aktuální ortofotomapě ale dosud jasně zřetelná, byť na části
plochy s roztroušenými smrky.
K13. Pramenná loučka, přibližně 25 x 15 m, v por. sk, 47 C 1. Vegetace: CnS, dále Juncus
effusus, Molinia coerulea, Avenella flexuosa, na severu početné břízy (Betula pendula) asi 2
m vys. Drobné zarostlé jezírko (šlenk).
2011: lokalita neprověřena, na aktuální ortofotomapě ale dosud patrná, ovšem jen nezřetelně
ohraničená
K14. Menší pramenná a bezkolencová loučka, zčásti zřejmě druhotného charakteru (paseka).
Převládá MolS, ve vlhčích partiích CnS. Celá loučka cca 40 x 20 m, por. sk. 447 C 1.
2011: lokalita neprověřena, na aktuální ortofotomapě ale dosud patrná, ovšem jen nezřetelně
ohraničená
K15. Pramenná a vrchovištní louka, cca 60 x 25 m, por. sk. 447 B 1 (jižní část při hranici
vlastní PR). Zakrslé, zčásti odumřelé smrčky hlavně při okrajích loučky, četné šlenky
s hojnou Drosera rotundifolia, na jednom místě bult s Empetrum nigrum. Vegetace: CnS,
EvS, méně EaS a CrS, hojně Oxycoccus palustris.
2011: řídce sm do 1,5 m, vyřezané soušky (pařízky), několik nízkých vysazených kos, okrajově početná mladá bř, dosti velké, ale mělké šlenky s hoj. Eriophorum angustifolium + Carex
nigra, Drosera rotundifolia, na bultech EvS, lok. CrS (EaS), CnS, obecně hojně Oxycoccus
palustris, na jediném místě Empetrum nigrum, v E0 dom. Sphagnum fallax.
K16. Pramenná louka, cca 30 x 45 m, ve východní části por. sk. 447 B 1. Převažuje CrS, hojně i MolS, podružně EaS, z hodnotnější květeny často Oxycoccus palustris, místy i Drosera
rotundifolia. Část plochy zřejmě pasekového původu (jednotlivé pařezy a nárosty smrku 1-2
m vys. Louka nezřetelně pokračuje na SZ, k bezlesí K-17, s nímž je propojena mezernatou,
mírně zakrslou mladou smrčinou.
2011: řídce sm 1-2 m vys., pařízky po vyřezaných souškách, roztr. vysazená kos 0,5-1,5 m
vys., nevýrazné šlenky; vegetačně nepříliš vyhraněné, s Molinia caerulea, Eriophorum vaginatum, Carex rostrata, Oxycoccus palustris, Carex nigra (lok. hoj.), Drosera rotundifolia
(lok.), Eriophorum angustifolium.
K17. Pramenná loučka kruhového tvaru, o průměru přibližně 20 m, s porosty přechodného
typu mezi CrS, CnS, EaS a EvS, mj. s Oxycoccus palustris. V podobě asi 8 m širokého pruhu
(s MolS) pokračuje více jak 20 m k SSZ.
2011: samostatně nesledováno, nezřetelně ohraničeno, v podstatě zamokřené světliny, které
vyznívají do okolí.
K18. Protáhlá bezkolencová loučka, cca 40 x 10 m, plynule přecházející do okolních pasek.
MolS s hojnou Avenella flexuosa, dále Eriophorum vaginatum.
2011: silně zamokřená světlina se stojící vodou, dom. Molinia caerulea, Sphagnum fallax Polytrichum commune, Trientalis europaea, Carex nigra, Juncus filiformis aj., vyznívá do okolí.
K19. Loučka přechodného typu asi 30 x 20 m, s porosty EvS, MolS, EaS, hojně Oxycoccus
palustris. Mělké vyschlé šlenky bez rosnatky. Směrem na jih pokračuje rozvolněná zakrslá
rašelinná smrčina, s podrostem EvS, podružně MolS, lokálně EaS, Oxycoccus palustris.
K20. Drobná loučka v mírném svahu za potočním zářezem, s porostem CrS.
–4–
2011: nesledováno, v okolí soustava nezřetelně ohraničených zamokřených světlin, místy dolesňovaných smrkem.
K21. Loučka 20 x 15 m, bezkolencová (MolS) na kontaktu s pasekovými formacemi podobné
fyziognomie.
2011: nesledováno, v okolí soustava nezřetelně ohraničených zamokřených světlin, místy dolesňovaných smrkem.
K22 (nově 2011). V aktuální obrysové mapě vylišeno jako samostatná (jižní) část nového
bezlesí 105, ve skutečnosti ale otevřená plocha velmi malá, úzce protažená, navazuje na severu na souvislejší porost starší kleče. EaS, dle záznamu z r. 2001 s Oxycoccus palustris (hoj.),
Drosera rotundifolia, Vaccinium uliginosum, Lycopodium annotinum (zřejmě jediný výskyt v
PR).
K23 (nově 2011). Nezdokumentované bezlesí vylišené pouze na ortofotomapě. Jedná se o dvě
blízké světliny s EaS, s roztr. porostem nízkých sm, podobné světliny nevelkých rozměrů se
vyskytují i v blízkém okolí.
Tabulka č. 19: Přehled vymezených přirozených bezlesí
označení
výměra v ha typ zákresu typ vegetace
K01, K02
K03
K04, K06
K05
K07
K08
K09
K10
K11
K12
K13
K14
K15
K16, K17
K18, K21
K19
K20
K22
K23
2,11
0,11
0,31
0,30
0,22
0,04
0,01
0,06
0,05
0,13
0,02
0,05
0,14
0,18
0,11
0,09
0,02
0,01
0,05
1
1
1
1
1
1
3
1
1-2
2
3
2
1-2
2
2
2
3
2-3
3
p
p
p
p
v
p
p
p
p
p
p
p
vp
p
p
p
p
p
p
výsadby
KOS
ano
ano
označení – kódové označení dle plánu péče z r. 2001; nově jsou navazující bezlesí spojena do jedné plochy;
výměra v ha – výměra víceméně otevřených ploch (nejvýše s malým zahrnutím klečových porostů) dle
digitalizace nad aktuální ortofotomapou, s přihlédnutím k dříve zaměřeným hraničním bodům;
typ zákresu (doporučení pro novou obrysovou mapu): 1 – jako vymezené bezlesí (vyhraněné bezlesí, zcela
otevřené nebo jen s malým podíme dřevin), menší lokality lze případně vypustit, 2 – jako součást porostní
skupiny, zákres přerušovanou čarou , lze vymezit i ve větší šíři); 3 – nevýznamné bezlesí, zpravidla nevelkých
rozměrů, případně nezřetelné, v obrysové mapě neuvádět;
typ vegetace: p – pramenné bezlesí (převážně Sphagno recurvi-Caricion canescentis), v – vrchovištní bezlesí
(převážně Sphagnion medii), n – bezlesí náplavového typu (sušší i vlhké trávníky, v území není zastoupeno.
–5–
Příloha S3
FLORISTICKÝ PŘEHLED
Základní údaje ke květeně území, včetně přehledu vzácných a ohrožených druhů a stručné
charakteristiky jejich výskytu v území, jsou obsaženy v kapitole 2.1. Tato příloha obsahuje
pouze úplný výčet všech druhů cévnatých rostlin uváděných ze zájmového území v rámci dílčích průzkumů.
První soustavný floristický průzkum uskutečnila před patnácti lety ŠVEJDOVÁ (1996).
Z rezervace uvádí celkem 37 druhů cévnatých rostlin. Na toto první šetření navázal o pět let
později autor tohoto textu (VIŠŇÁK 2001). Z území rezervace a tehdy uvažovaného širšího
ochranného pásma (v rozsahu lesních dílců 447 B a C) zaznamenal 85 druhů. V řadě případů
se ovšem jednalo o synantropní rostliny rozšířené při lesích a příkopech po okrajích území,
tedy z míst, jejichž zahrnutí do zájmového území je diskutabilní (přinejmenším nejde o druhy
pro území reprezentativní).
V rámci zpracování tohoto plánu péče byl floristický průzkum po deseti letech zopakován
(VIŠŇÁK 2011 hoc loco). Řešené území je totožné jako v r. 2001, tj. zahrnuje celé lesní dílce
447 B, C a D. Zjištěno bylo 67 druhů cévnatých rostlin. Z významnějších druhů bylo nově
zaznamenáno Blechnum spicant, naopak se nepodařilo potvrdit výskyt druhů Lycopodium annotinum a Valeriana dioica, v obou případech ale zjevně z toho důvodu, že příslušná místa
výskytu nebyla nyní navštívena. Pozorována nebyla ani Betula carpatica, která byla
v minulém období dosti početně vysazována, následně však byla prakticky úplně zničena zvěří. Nebyly zjištěny ani další dříve nalezené druhy, což lze přičítat omezenému času věnovanému terénnímu šetření. V některých případech ale může jít i o vymizení druhu, což by
vzhledem k vývoji porostů od pasekových formací k zapojeným mladým smrčinám bylo přirozené a bylo to pozorováno i na jiných lokalitách v Jizerských horách.
Celkově bylo ve třech dosud provedených průzkumech z území uváděno přesně 100 druhů
cévnatých rostlin. Nepodařilo se potvrdit výskyt vzácnějších rašelinných druhů, uváděných
z Klikvové louky z minulosti – Andromeda polifolia a Carex limosa. U Andromeda polifolia
jde zřejmě o údaj mylný, nicméně ekologicky představitelný, v případě Carex limosa jde o
zřejmě realistické zachycení výskytu před cca 30 lety. Tento druh je prakticky nepřehlédnutelný v rašelinných jezírkách ve společenstvech svazu Leuko-Scheuchzerion palustris, méně
nápadný ale již v ostřicovorašeliníkových společenstvech svazu Sphagno recurvi-Caricion
canescentis, kde se Carex limosa mísí s habituelně podobnými druhy Carex rostrata a Eriophorum angustifolium. Výskyt druhu v území tak zůstává stále možný a přitom poměrně
snadno ověřitelný v případě důkladnějšího a vhodně načasovaného botanického šetření na bezlesích.
vědecké jméno
Abies alba
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Agrostis stolonifera
Achillea millefolium
Anthoxanthum odoratum
Athyrium distentifolium
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Betula carpatica
Betula pendula
Blechnum spicant
české jméno
jedle bělokorá
psineček psí
psineček tenký
psineček výběžkatý
řebříček obecný
tomka vonná
papratka horská
papratka samice
metlička křivolaká
bříza karpatská
bříza bělokorá
žebrovice různolistá
1996
.
.
.
.
.
.
.
.
x
.
x
.
–1–
2001
x
x
x
x
.
x
m
.
x
x
x
.
2011
.
2
2
.
1
.
.
1
3
.
2-3
1
čs
4
4
4
vyhl
vědecké jméno
Calamagrostis epigejos
Calamagrostis villosa
Calluna vulgaris
Cardaminopsis halleri
Carex canescens
Carex echinata
Carex nigra
Carex ovalis
Carex pauciflora
Carex pilulifera
Carex rostrata
Cerastium holosteoides
Cirsium heterophyllum
Cirsium palustre
Cytisus scoparius
Deschampsia cespitosa
Drosera rotundifolia
Dryopteris dilatata
Empetrum nigrum
Epilobium angustifolium
Epilobium montanum
Epilobium palustre
Equisetum fluviatile
Equisetum sylvaticum
Eriophorum angustifolium
Eriophorum vaginatum
Fagus sylvatica
Festuca rubra
Galium palustre
Galium saxatile
Glyceria fluitans
Gnaphalium sylvaticum
Hieracium lachenalii
Hieracium murorum
Holcus mollis
Homogyne alpina
Hypericum maculatum
Juncus bulbosus
Juncus conglomeratus
Juncus effusus
Juncus filiformis
Juncus squarrosus
Larix decidua
Lastrea limbosperma
Lotus uliginosus
Lycopodium annotinum
Maianthemum bifolium
Melampyrum pratense
Melampyrum sylvaticum
Mentha longifolia
Moehringia trinervia
Molinia caerulea
Nardus stricta
Oxalis acetosella
Oxycoccus palustris
Phegopteris connectilis
české jméno
třtina křovištní
třtina chloupkatá
vřes obecný
řeřišničník Hallerův
ostřice šedavá
ostřice ježatá
ostřice obecná
ostřice zaječí
ostřice chudokvětá
ostřice kulkonosná
ostřice zobánkatá
rožec obecný
pcháč různolistý
pcháč bahenní
janovec metlatý
metlice trsnatá
kapraď širolistá
šicha černá
vrbovka úzkolistá
vrbovka horská
vrbovka bahenní
přeslička mokřadní
přeslička lesní
suchopýr úzkolistý
suchopýr pochvatý
buk lesní
kostřava červená
svízel bahenní
svízel hercynský
zblochan vzplývavý
protěž lesní
jestřábník Lachenalův
jestřábník zední
medyněk měkký
podbělice alpská
třezalka skvrnitá
sítina cibulkatá
sítina klubkatá
sítina rozkladitá
sítina niťovitá
sítina kostrbatá
modřín opadavý
pérnatec horský
štírovník bažinný
plavuň pučivá
pstroček dvoulistý
černýš luční
černýš lesní
máta dlouholistá
mateřka trojžilná
bezkolenec modrý
smilka tuhá
šťavel kyselý
klikva bahenní
bukovinec osladičovitý
–2–
1996
x
x
x
.
x
.
x
.
x
.
x
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
.
x
.
x
x
x
x
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
.
.
.
.
.
x
.
.
x
.
.
x
.
2001
x
x
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
m
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
x
x
x
m
m
x
x
x
.
m
.
x
x
x
x
x
2011
.
3
2
1
2
1
2-3
1
1
1
2
.
1
1
.
2
2
2
1
.
1
1-2
1
.
2
2
1
.
.
2-3
1
1
1
1
1
.
1
.
.
1
1-2
1
.
.
.
.
1
1
.
.
1
2-3
.
1-2
2
.
čs
vyhl
3
3
2
4
2
4
3
3
3
3
vědecké jméno
Picea abies
Picea pungens
Pinus mugo
Pinus sylvestris
Populus tremula
Potentilla erecta
Prunella vulgaris
Ranunculus acris
Ranunculus repens
Rubus idaeus
Rumex acetosa
Salix aurita
Salix caprea
Scirpus sylvaticus
Senecio hercynicus
Senecio ovatus
Silene dioica
Sorbus aucuparia
Stachys sylvatica
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Taraxacum sect. Ruderalia
Trientalis europaea
Tussilago farfara
Urtica dioica
Vaccinium myrtillus
Vaccinium uliginosum
Vaccinium vitis-idaea
Valeriana dioica
Veronica chamaedrys
Vicia cracca
Viola palustris
české jméno
smrk ztepilý
smrk pichlavý
borovice kleč
borovice lesní
topol osika
mochna nátržník
černohlávek obecný
pryskyřník prudký
pryskyřník plazivý
ostružiník maliník
šťovík kyselý
vrba ušatá
vrba jíva
skřípina lesní
starček hercynský
starček Fuchsův
silenka dvoudomá
jeřáb ptačí
čistec lesní
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
pampeliška lékařská
sedmikvítek evropský
podběl lékařský
kopřiva dvoudomá
brusnice borůvka
brusnice vlochyně
brusinka obecná
kozlík dvoudomý
rozrazil rezekvítek
vikev ptačí
violka bahenní
1996
x
x
x
.
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
.
.
x
.
.
x
x
x
.
.
.
x
2001
x
x
x
x
x
x
m
.
x
x
x
x
m
m
x
x
x
x
x
x
x
x
x
m
x
x
x
x
x
.
x
x
2011
3
1-2
2-3
1
1
1-2
1
1
1
.
.
1
1
1
.
1
1
1-2
.
.
1
.
2
.
.
3
1
2
.
1
.
1-2
čs
vyhl
4
1996 – botanická inventarizace ŠVEJDOVÁ (1996); 2001 – předchozí plán péče (VIŠŇÁK 2001); 2011 – orientační
floristické šetření pro tento plán péče (VIŠŇÁK 2011 hoc loco);
výskyt taxonu v r. 1996 a 2001 označen symbolem „x“, v r. 2001 použit symbol „m“ pro výskyt při okraji území
(cesty, průseky); v r. 2011 zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 – druh vzácný, 2
– druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují
mezistupně 1-2 a 2-3;
čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001);
zch – zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 – druh kriticky ohrožený, 2 –
druh silně ohrožený, 3 – druh ohrožený).
Poznámky k významnějším druhům
(původní text z r. 2001 s dílčími aktualizacemi)
Abies alba (jedle bělokorá) – v r. 2001 zjištěny byly pouze dva mladé stromky ve smrkové
tyčovině na SZ území. Nejspíše šlo o vysazenou jedli, neboť v širokém okolí již dospělé jedle
nerostou. V r. 2011 jedle v území již nezaznamenána, výsadby navrhované v předchozím plánu péče nebyly zřejmě uskutečněny.
Andromeda polifolia (kyhanka sivolistá) – druh z Klikvové louky uvádí PLOCEK (1982) chybnou interpretací staršího údaje PUCHMAJEROVÉ (1936), která zřejmě měla na mysli výskyt ky–3–
hanky na Nové louce (viz výše); bez bližšího komentáře kyhanku z Klikvové louky uvádí i
HOUŠKOVÁ (1981). Výskyt Andromeda polifolia je zmíněn i v dokumentaci ÚSES (VALEŠ,
REICHL & ČADÍLEK 1994). Sám jsem kyhanku na Klikvové louce nenalezl, její výskyt zde
však nepovažuji za zcela vyloučený. S největší pravděpodobností by se dala očekávat na vrchovištní louce K-7 nebo v okolní rašelinné smrčině. Nicméně ani v r. 2011 se ji na těchto
místech nepodařilo nalézt.
Betula nana (bříza trpasličí) – o introdukci tohoto glaciálního reliktu se zmiňuje NEVRLÝ
(1981: 100). Sám jsem ji na Klikvové louce nikdy neviděl a neuvádí ji odsud ani PLOCEK
(1974, 1986). Pokud zde byla Betula nana skutečně vysazena, pak se tu nejspíše dlouho neudržela.
Carex limosa (ostřice mokřadní) – druh z území uvádí pouze HOUŠKOVÁ (1991). Má růst sporadicky ve zvodnělých odvodňovacích příkopech, zarostlých rašeliníkem (Sphagnum riparium). Pokud se zde skutečně vyskytuje, je to nejníže a nejzápadněji položená lokalita
v Jizerských horách, svým charakterem výjimečná. Nejbližší známý výskyt Carex limosa je
až na Vánoční louce vzdálené odsud cca 6 km, v nadmořské výšce kolem 1050 m. Výskyt se
nepodařilo potvrdit ani v r. 2011, zcela vyloučit jej ovšem nelze, ve společenstvech svazu
Sphagno recurvi-Caricion canescentis lze ostřici mokřadní poměrně snadno přehlédnout.
Carex pauciflora (ostřice chudokvětá) roste zřejmě jen na okrouhlé vrchovištní louce (bezlesí
K-7), kde je však velmi hojná (dominanta společenstva Sphagno-Caricetum pauciflorae). Bohatý výskyt potvrzen i v r. 2011.
Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) – roztroušeně až hojně na většině přirozených
bezlesí (K-1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 15, 16), v porovnání s vrchovišti náhorní části hor velmi početný druh. Její výskyt je zde podmíněn vyšším stupněm zamokření, které souvisí jednak s pramennou polohou, jednak s dřívější těžbou rašeliny (NEVRLÝ /1962/ uvádí, že rosnatka tvoří součást porostu dřívějších tůní po borkovišti).
Empetrum nigrum (šicha černá) – poměrně vzácná, hojněji jen v okrajích vrchovištní louky
K-7, sporadicky při východním okraji louky K-15.
Epilobium palustre (vrbovka bahenní) – v prameništích a při potocích na několika místech,
zejména po obvodu velkého bezlesí K-1.
Lycopodium annotinum (plavuň pučivá) – sporadicky v rašelinné smrčině poblíž klečového
porostu. V r. 2011 nezaznamenána, spíše jen nedopatřením, neboť toto místo nebylo autorem
navštíveno.
Oxycoccus palustris (klikva bahenní) – na většině vymezených bezlesí (K-1, 3, 4, 6, 7, 8, 9,
10, 11, 15, 16, 17, 19) hojně, často i v rozvolněné rašelinné smrčině.
Pinus mugo (borovice kleč) – v jižní části území na údajné hrázi někdejšího rybníka (NEVRLÝ
1962), vytváří souvislý porost asi 25 m dlouhý, 5-10 m široký a 1,5 m vysoký; porost budí
dojem původnosti, což podtrhuje současný výskyt druhů Drosera rotundifolia, Oxycoccus palustris, Lycopodium annotinum a Vaccinium uliginosum – poslední dva druhy se přitom na
Klikvové louce vyskytují dosti zřídka a nepochybně představují významné komponenty původní vrchovištní květeny. Naproti tomu NEVRLÝ (1981: 100) uvádí, že „kleč je na tomto rašeliništi uměle vysazena“, aniž by však bylo zřejmé, z jakých pramenů přitom vycházel.
Pozn. 2011: starší kleč má v rezervaci více převážně nepočetných výskytů, vázaných na bezlesí či světliny
vzniklé po těžbě rašeliny. V souvisleji zachovaném (tj. těžbou nezasaženém) původním terénu kleč neroste, což
možnost původního výskytu dosti zpochybňuje. Pravděpodobnější se skutečně jeví, že kleč byla do území po
ukončení těžby humolitu (tj. koncem 19. nebo počátkem 20. století) uměle zavedena. Dokud však nebude introdukce hodnověrným způsobem doložena, stále zůstává možnost, že kleč je na Klikvové louce původní. Současný
charakter výskytu kleče je zde nicméně jiný než na nedaleké Nové louce, kde je analogický nesporně původním
výskytům kleče ve vrcholové části Jizerských hor.
–4–
Vaccinium uliginosum (brusnice vlochyně) – nehojně v rašelinné smrčině v okolí klečového
porostu, jinde zřejmě neroste, dále porůznu na největším bezlesí K1 a na vrchovištním bezlesí
K7.
Valeriana dioica (kozlík dvoudomý) – mezotrofní prameniště při okraji bezlesí K2, nepočetně
spolu s dalšími náročnějšími druhy (Agrostis stolonifera, Deschampsia caespitosa, Epilobium
palustre, Senecio hercynicus, S. ovatus, Stellaria alsine). Jde o druh mokřadních lad, ostřicových luk a pramenných olšin, jehož výskyt v rašeliništním komplexu Jizerských hor je dosti
neobvyklý. Při terénním šetření v r. 2011 byla tato lokalita opomenuta, takže recentní výskyt
nelze potvrdit, velmi pravděpodobně zde však uvedené druhy přežívají.
–5–
Příloha S4
TABULKOVÉ POPISY DÍLČÍCH PLOCH V PŘEDCHOZÍM PLÁNU PÉČE
Odkaz ze současného plánu péče na položku „DP č.“. Na konci přílohy je připojena porostní
mapa na r. 1993-2002, z níž lze odvodit polohu dílčích ploch.
Tabulky mají následující jednotnou strukturu a obsah:
ZCHÚ: zvláště chráněné území, zde vždy „PR Klikvová louka“, s rozlišením „PR“ (přírodní rezervace) a „OP“ (ochranné pásmo);
DP č.: pořadové číslo dílčí plochy, dodatečně doplněný údaj který zajišťuje návaznost na dílčí plochy v současném plánu péče
(na r. 2013-2022), překryv dílčích ploch může být někdy velmi nedokonalý.
Odd., por., por. sk.: prostorové členění lesa na oddělení, porost a porostní skupinu dle LHP;
Část: zřetelně ohraničená část porostní skupiny, zpravidla samostatně stojící, na základě popisu identifikovatelná v obrysové
mapě;
Stanoviště: rámcová charakteristika ekotopu (reliéf, půda aj.);
Lesní typ: dle typologické mapy, s případnou bližší lokalizací, okrajově zasahující LT jsou uvedeny v závorce;
Potenciální společenstvo: předpokládaný typ potenciální přirozené vegetace vyjádřený nejbližším fytocenologickým ekvivalentem (zpravidla na úrovni asociace); současné porosty nemusejí charakteristice příslušné jednotky vždy odpovídat;
Základní charakteristika: stručný popis porostu;
Stromové patro: spíše lesnická charakteristika stromové etáže;
Keřové patro: stručný popis keřové úrovně (ve většině porostů je jen slabě vyvinuta nebo chybí);
Bylinné patro: botanický popis podrostu, rostlinné druhy jsou uváděny vědeckými jmény, nomenklatura podle DOSTÁLa (1989)
Návrh opatření: doporučená opatření pro popisovanou porostní skupinu nebo její část, viz též samostatná tabulka v příloze
Poznámka: případné doplňující údaje
DP č: 558
ZCHÚ: PR Klikvová louka
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 1
Část: jádrová část uvnitř vlastní PR
Stanoviště: rovina až mírný svah, zamokřený až rašelinný terén
Lesní typ: 8R3 – většina plochy, 8G3 – sz. a sev. okraj
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, podmáčená smrčina, pramenná louka,
bezkolencová louka
Základní charakteristika: hloučkovitě zapojená, místy velmi mezernatá smrková kultura až
mlazina, v severní části s řadou menších rašelinných luk
Stromové patro: chybí
Keřové patro: smrková kultura až mlazina, 2-4 m vysoká, porost volně zapojený až
vysloveně mezernatý, s menší lokální příměsí nepůvodní kleče, okrajově s jeřábem v ind.
ochranách
Bylinné patro: převažuje Molinia caerulea, dále Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa,
místy Carex nigra, C. rostrata, Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Oxycoccus
palustris; v prolukách porosty CrS, CnS, EaS, EvS, MolS
Návrh opatření: nevyžadována
Poznámka: viz popisy bezlesí K-16, K-17, K-18, K-19, K-20, K-21
DP č: 559
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 2
Část: drobný porost na severu vlastní PR
Stanoviště: velmi mírný svah, podmáčený
Lesní typ: 8R3
Potenciální společenstvo: podmáčená smrčina
Základní charakteristika: volněji zapojená smrková mlazina
Stromové patro: smrkový porost do 10 m výšky, s volnějším zápojem
Keřové patro: nevýznamné
Bylinné patro: převládá Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, dále Avenella
flexuosa, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Trientalis europaea, výrazné mechové patro
s rašeliníkem a Polytrichum commune
Poznámka:
DP č: 560
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 2
Část: jižní část uvnitř vlastní PR
Stanoviště: mírný, výrazně zamokřený svah při okraji rašelinné louky (bezlesí K-16)
Lesní typ: 8R3
Potenciální společenstvo: podmáčená až rašelinná smrčina
Základní charakteristika: nerovnoměrně zapojená smrková mlazina
Stromové patro: smrkový porost 5-7 cm, v jádru zapojený, při okrajích velmi rozvolněný,
nezřetelně ohraničený vůči sousední por. sk. 1
Keřové patro: nevýznamná, okrajově (zřejmě již ve sk. 1) mladé výsadby kleče
Bylinné patro: Avenella flexuosa, Molinia caerulea, Calamagrostis villosa, Juncus effusus,
bohatě vyvinuté mechové patro s Polytrichum commune a Sphagnum sp.
Návrh opatření: nenaléhavá prořezávka
Poznámka:
DP č: 561
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 3
Část: malý porost na severu vlastní PR
Stanoviště: rovina až velmi mírný svah, podmáčeno
Lesní typ: 8G3 – severní část, 8R3 – jižní část
Základní charakteristika: zapojený porost nízkých, zčásti zřejmě zakrslých smrků,
různověký, z přirozené obnovy
Stromové patro: smrkový porost až 10 m vysoký, směrem na jih výška postupně klesá na 36 m, zde porost zřejmě přirozeně zakrslý
Keřové patro: ve světlinách a při okrajích dosti husté nálety až nárosty smrku
Bylinné patro: převažuje Vaccinium myrtillus, v jižní části dobře vyvinutá mechová synuzie
s rašeliníkem
Poznámka:
DP č: 562
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 3
Část: malá jižní část uvnitř vlastní PR
Stanoviště: velmi mírný zamokřený svah při levém břehu potoka
Lesní typ: 8R3
Základní charakteristika: zapojená smrková tyčkovina se zbytky mohutných pařezů
Stromové patro: smrkový porost 12-15 m vys., v jádru zapojený, okrajově rozvolněný
Bylinné patro: hojně Vaccinium myrtillus, bohatě vyvinuté E0 s rašeliníky a ploníky
Poznámka:
DP č: 563
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 13
Část:
Stanoviště: rovinatý rašelinný terén, nerovnoměrně zamokřený
Lesní typ: 8R1
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina
Základní charakteristika: na JV rozpadlá rašelinná smrčina s torzy nižších dožívajících
stromů, dále na SZ porost relativně zapojený, vitálnější
Stromové patro: na většině plochy poměrně zapojený různověký porost, smrky v různém
stupni poškození, do 15 m výšky; na JV porost převážně odumřelý, souše do 10 m
Keřové patro: značně nesouvislé nárosty břízy a smrku, smrkové zmlazení roztroušeně i v
E1
Bylinné patro: většinou převažuje Molinia caerulea, hojně Vaccinium myrtillus, na JV v
zamokřenějším terénu převládá Eriophorum vaginatum; doprovodně vystupují
Calamagrostis villosa, Calluna vulgaris, Melampyrum pratense, Vaccinium vitis-idaea,
Oxycoccus palustris, Juncus effusus, Carex nigra; roztr. zmlazení smrku, na JV podsadby
břízy karpatské značně poškozené okusem
Návrh opatření: bez zásahů – přirozená obnova je dostačující
Poznámka:
DP č: 564
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 11
Část:
Stanoviště: rašelinná pánev s pramennými polohami, v severní části vrchovištní plošina
rozčleněná soustavou zamokřených sníženin protáhlého tvaru (stagnující voda), v jižní části
rozsáhlá přirozená bezlesí rázu pramenných luk
Lesní typ: 8R1 – většina plochy, 8G3 – západní okraj, 7R2 – zcela okrajově na jihu
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, pramenná louka, bezkolencová louka, podružně
na západě podmáčená smrčina
Základní charakteristika: rašelinná smrčina s četnými světlinami i rozsáhlejšími
rašelinnými loukami, ve světlinách s klečí snad přirozeného původu; velmi rozsáhlá a členitá
skupina zaujímající většinu plochy vlastní rezervace a současně zahrnující většinu
vymezených bezlesí
Stromové patro: v severní části nerovnoměrně zapojená smrková kmenovina, středně
poškozená, přerušovaná soustavou pramenných světlin, porost různověký, místy s menším
podílem souší
Keřové patro: nesouvislé nárosty smrku v prosvětlených partiích a na pramenných loukách,
na několika místech vzrostlá kleč, která zde budí dojem původnosti
Bylinné patro: hojně Molinia caerulea, dále Avenella flexuosa, Carex nigra, Eriophorum
vaginatum, Melampyrum pratense, Oxycoccus palustris, Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium
myrtillus, místy též Lycopodium annotinum a Vaccinium uliginosum, v rašelinných loukách
mj. Carex rostrata, Drosera rotundifolia, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis,
Potentilla erecta, v eutrofnějších pramenných polohách Deschampsia cespitosa, Epilobium
palustre, Galium palustre, Glyceria fluitans, Senecio ovatus, S. nemorensis (zř.), Stellaria
alsine, Valeriana dioica (zř)
Návrh opatření: bez zásahů – nezalesňovat!
Poznámka:
DP č: 565
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: bezl. 23
Část:
Stanoviště: mírně svažitý až rovinatý terén s vydatnými pramennými polohami při jižním
okraji rašelinné pánve, střídají se sušší partie s výrazně podmáčenými úseky charakteru
šlenků, při jv. okraji protéká malý potůček, zde relativně mezotrofní mokřiny
Lesní typ: 8R1, okrajově 8G3
Potenciální společenstvo: pramenná louka, bezkolencová louka
Základní charakteristika: dle porostní mapy 4 samostatná bezlesí, dvě z nich v současnosti
součást jednoho rozsáhlého bezlesí (K-1)
Stromové patro: ve vyznačených plochách stromová úroveň prakticky chybí, pouze při
okrajích smrk různého stáří i zdravotního stavu (vč. vysokých souší)
Keřové patro: smrkové nárosty při okrajích, nejzápadnější ze čtyř bezlesí nelze v terénu
vylišit – jedná se o smíšený porost smrku a břízy cca 2 m vysoký, rozvolněný, bez otevřené
plochy
Bylinné patro: v sušších partiích MolS, ve vlhčích pěkné EaS, v menších porostech či ve
fragmentech CnS, JfS, CrS a DshS, z významnějších bylin dosti hojně Oxycoccus palustris,
místy i Drosera rotundifolia
Návrh opatření: bez zásahů, doporučuji upravit hranice bezlesí dle skutečnosti
Poznámka: viz též popisy bezlesí K-1 a K-3
ZCHÚ: PR Klikvová louka OP
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 1
DP č: 566
Část: severozápadní část
Stanoviště: rovina až mírný svah jv. orientace, na většině plochy nezamokřený terén, v dolní
části přecházející do rašelinné pánve
Lesní typ: 6K1 – většina plochy, 8G3 – okrajově v dolní části (již na území vlastní PR)
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová, v dolní části podmáčená smrčina
Základní charakteristika: nerovnoměrně zapojená smrková kultura, v dolní části s klečí
nejasného původu
Keřové patro: odrostlá smrková kultura, zvláště v dolní části volně zapojená, okrajově kleč
(patrně Pinus x pseudopumilio), roztroušeně bříza, sporadicky smrk pichlavý, porost
různověký, zjevně vylepšovaný, 1-6 m vys.
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, při
dolním okraji hojně Molinia caerulea, dále Deschampsia cespitosa, Galium saxatile, Juncus
filiformis
Návrh opatření: v sušších partiích prosázet bukem s individuálními ochranami, ve vlhčích
úsecích smrkem, postupně vyřezat kleč a smrk pichlavý
Poznámka:
DP č: 567
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 1
Část: severní část u Vládní cesty
Stanoviště: chladná zamokřená sníženina při potoce
Lesní typ: 8G3 – většina plochy, 6K4 (6K3) – při severním okraji
Základní charakteristika: paseka, resp. nezajištěná kultura smrku, na východě početné
výsadby jeřábu
Keřové patro: nezapojený porost smrku ztepilého, podružně i smrku pichlavého proměnlivé
výšky (0,5-4 m), při potoce značně nezapojený a nízký, v okrajích vzrostlejší, na východě
hojně jeřáb v individuálních ochranách
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, dále Calamagrostis villosa, Deschampsia
cespitosa, Galium saxatile, Vaccinium myrtillus, Molinia caerulea, Carex nigra, Juncus
filiformis (místy vyvinuto JfS)
Návrh opatření: dosadit jeřáb i při levém břehu potoka
Poznámka:
DP č: 568
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 1
Část: východní část
Stanoviště: rovinatý terén u cesty, jen mírně zamokřený
Lesní typ: 8R3 – většina plochy, 6R1 – západní okraj
Základní charakteristika: volněji zapojená smrková kultura až mlazina s hojnou břízou
Keřové patro: rozvolněný až mezernatý porost smrku, 2-4 m vys., u cesty s bohatou příměsí
břízy, ojediněle i borovice
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, dále Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea,
Galium saxatile, Molinia caerulea (lok.)
Návrh opatření: v sušších partiích doplnit buk, ve vlhčích partiích jeřáb a jedli – vše s ind.
ochranami
Poznámka:
DP č: 569
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 1
Část: jižní část
Stanoviště: rovinatý, na SZ mírně se svažující terén, s rostoucím zamokřením na severním
okraji, jinak relativně suchý
Lesní typ: 6K1 – většina plochy, 8R3 – severní okraj
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová, na severu podmáčená až rašelinná
smrčina
Základní charakteristika: odrůstající kultura až mlazina smrku, nerovnoměrně zapojená
Stromové patro: (vč. E2): nesouvisle zapojený porost smrku ztepilého, se slabou příměsí
smrku pichlavého, výška porostu (1,5-) 2-6 m, porost zjevně různověký, vylepšovaný, přesto
dosud nezapojený, zejména při zrašelinělém severním okraji
Keřové patro:
Bylinné patro: převládá Calamagrostis villosa, hojně Avenella flexuosa a Galium saxatile
Návrh opatření: sušší proluky prosázet bukem s ind. ochranami, vlhčí partie ponechat bez
zásahu; postupně vyřezat příměs smrku pichlavého
Poznámka:
DP č: 570
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 2
Část: severní část
Stanoviště: rovinatý, dosti podmáčený terén při levém břehu potoka
Lesní typ: 8G3 – většina plochy, 8R3 – jihovýchodní okraj
Základní charakteristika: volněji zapojená smrková mlazina
Stromové patro: nesouvisle zapojený až mezernatý mladý smrkový porost, 3-5 (-8) m
vysoký, výškově diferencovaný, místy se zrašelinělými prolukami
Keřové patro: roztroušené nálety a nárosty smrku již od 0,5 m výšky
Bylinné patro: převládá Molinia caerulea, dále Calamagrostis villosa (v sušších partiích
hojnější), Vaccinium myrtillus, Carex canescens aj.
Poznámka:
DP č: 571
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 2
Stanoviště: rovina bez zjevného zamokření, roztroušeně nízké kameny
Lesní typ: 6K3
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová
Základní charakteristika: zapojená smrková tyčovina až kmenovina s čerstvě prokáceným
průsekem
Stromové patro: zapojený porost smrku 12-14 m vys., výč. tloušťka kolem 20 cm, místy
drobné světliny
Keřové patro: jednotlivě smrk, vzácně jedle (2 stromky 1,5 m vys.)
Bylinné patro: vzhledem k velkému zastínění je jen místně vyvinuto, podílí se na něm
Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Galium saxatile, Trientalis europaea a Vaccinium
myrtillus; v příkopu u Vládní cesty roste navíc Lastrea limbosperma a Phegopteris
connectilis; ve světlinách převládá Avenella flexuosa, doprovodně Nardus stricta
Návrh opatření: nenaléhavá probírka
Poznámka:
DP č: 572
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 2
Část: malá východní část
Stanoviště: rovina až mírný svah, místy zrašelinělý
Lesní typ: 6R1, 8R3
Základní charakteristika: zapojená smrková mlazina
Stromové patro: mladý smrkový porost 2-4 (-6) m vys., při potoce (již sk. 3?) až 10 m vys.,
jednotlivě přimíšená bříza
Keřové patro: nesouvislá dolní etáž smrku do 2 m výšky
Bylinné patro: převládá Vaccinium myrtillus, dále Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa,
místy hojný rašeliník
Poznámka:
DP č: 573
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 2
Část: větší jižní část
Stanoviště: rovinatý terén bez patrného vlivu zamokření
Lesní typ: 6K1
Základní charakteristika: nerovnoměrně zapojená smrková tyčkovina až tyčovina
Stromové patro: smrkový porost 10-14 m vys., většinou volněji zapojený, část plně
zapojená s drobnými prolukami po obvodu
Keřové patro: mladé výsadby buku, bez individuální ochrany a tudíž značně poškozené
okusem
Bylinné patro: převažuje Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa,
dále Galium saxatile
Návrh opatření: proluky prosázet bukem s účinnými ind. ochranami, stávající výsadby
buku chránit nátěrem
Poznámka:
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 3
DP č: 574
Část: severní část
Stanoviště: rovinný terén bez viditelného vlivu zamokření, na SV zřetelně vystupující
plošina nad rašelinnou pánví (stanovištní kontrast vůči sousední sk. 2)
Lesní typ: 6K3
Základní charakteristika: zapojená smrková tyčovina až kmenovina, porost nelze na Z
jednoznačně odlišit od sousední por. sk. 2
Stromové patro: zapojený smrkový porost, u vládní cesty i více než 16 m vys., většinou ale
nižší
Keřové patro: vmezeřené smrkové nárosty různé výšky, na většině plochy ale chybí
Bylinné patro: vzhledem k velkému zastínění jen slabě vyvinuto; Avenella flexuosa,
Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, Phegopteris connectilis…
Návrh opatření: nevyžadována (probírka možná)
Poznámka:
DP č: 575
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 3
Stanoviště: vrchovištní konvexe, při severním okraji rozčleněná potočním zářezem
Lesní typ: 6R1 – většina plochy, 8R3 – v okrajích
Potenciální společenstvo: rašelinná smrčina, místy dosti suchá (mineralizovaná rašelina)
Základní charakteristika: různověká, většinou hustě zapojená mladá smrčina, dosud
výškově rozrůzněná
Stromové patro: plně zapojená smrková tyčkovina až tyčovina, proměnlivé výšky, v
rašelinném úseku nižší než 10 m, v sušších polohách cca 14 m vys.
Keřové patro:
Bylinné patro: pro značné zastínění nerovnoměrně vyvinutá, převládá Avenella flexuosa,
dále Calamagrostis villosa, Galium saxatile, Vaccinium myrtillus, lok. Molinia caerulea,
dobře vyvinuté mechové patro
Návrh opatření: nevyžadována (prořezávka možná)
Poznámka:
DP č: 576
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 3
Část: drobná izolovaná část na jihu
Stanoviště: rovinatý, nezamokřený terén
Lesní typ: 6K1
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová (metličková)
Základní charakteristika: hustě zapojená smrková tyčovina uprostřed mladších porostů
Stromové patro: plně zapojený smrkový porost, cca 16 m vysoký
Keřové patro: souvislý plášť mladších smrků po obvodu skupiny
Bylinné patro: velmi mezernaté, s převažující Avenella flexuosa, dále Galium saxatile,
Vaccinium myrtillus
Návrh opatření: možná probírka
Poznámka:
DP č: 577
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 5
Část:
Stanoviště: velmi mírný svah přibližně západní orientace, zrašelinělý
Lesní typ: 8R3
Základní charakteristika: mladá smrková kmenovina s volnějším zápojem
Stromové patro: tenká smrková kmenovina (výč. tl. kolem 25 cm), výška porostu kolem 16
m, místy světliny
Keřové patro: sporadické nárosty smrku v prosvětlených partiích
Bylinné patro: převládá Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, dále Dryopteris
dilatata, Maianthemum bifolium, Trientalis europaea, bohatě vyvinuté mechové patro s
rašeliníkem, místy třasoviska
Návrh opatření: bez zásahů
Poznámka:
DP č: 578
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 6
Část:
Stanoviště: rovinatý terén, podmáčený, s přechodem do rašelinných poloh, zarostlé
odvodňovací příkopy, místy drobná třasoviska
Lesní typ: 8R3 – většina plochy, 8G3 – severní část, 8R1 – malá plocha na východě (u cesty)
Potenciální společenstvo: podmáčená smrčina, rašelinná smrčina
Základní charakteristika: volně zapojená mladá smrková kmenovina s nezřetelným
ohraničením vůči por. sk. 5
Stromové patro: volněji zapojený porost smrku 16-18 m vys., výč. tl. 20-25 cm; na východě
(u cesty) rašelinná poloha s mezernatým porostem jen 10-16 m vys.
Bylinné patro: převládá Molinia caerulea a Vaccinium myrtillus, hojně Avenella flexuosa,
dále Calamagrostis villosa, Carex nigra, Eriophorum vaginatum (zvl. na V), Vaccinium
vitis-idaea, v pramenných úsecích místy vyvinuto CrS
Návrh opatření: nevyžadována – obnova porostu není aktuální
Poznámka:
DP č: 579
Odd.: 447
Por.: B
Por. sk.: 9
Část:
Stanoviště: mírný až výraznější svah Z-SZ orientace, místy s pramennými úseky, většinou
však bez zjevného vlivu zamokření
Lesní typ: 6K4 – většina plochy, 8G3 – na J a JV, 8R3 – při jv. okraji
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová, lokálně podmáčená smrčina
Základní charakteristika: poměrně dobře zapojená smrková kmenovina mýtního věku
Stromové patro: zralý smrkový porost, zčásti s mírně sníženým zakmeněním
Keřové patro: jen sporadické zmlazení smrku, především v podmáčených polohách
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus,
dále přistupuje Dryopteris dilatata, Galium saxatile, Trientalis europaea
Návrh opatření: zahájit obnovu skupinovitě clonným způsobem, postupně rozšiřovat
stávající světlinky, podsadit buk a jedli, skupinově chránit (malé oplocenky), využít
přirozeného zmlazení smrku
Poznámka:
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 1
DP č: 580
Stanoviště: mírný svah jihovýchodní orientace, mírně až výrazně zamokřený
Lesní typ: 6K3 – většina plochy, 8G3 – dolní část
Potenciální společenstvo: buková smrčina třtinová, podmáčená smrčina
Základní charakteristika: kultura až mlazina smrku s hojnou břízou, při dolním okraji
rozvolněná, s výsadbami nepůvodní kleče
Stromové patro: nerovnoměrně zapojený porost smrku, místy s hojnou břízou (při Vládní
cestě je porost vzrostlejší, zapojenější a s nižším podílem břízy); při rozcestí u Vládní cesty
dva dospělé buky
Keřové patro: při dolním okraji roztroušené výsadby kleče cca 1 m vys.
Bylinné patro: Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa, Galium
saxatile, Molinia caerulea – ve vlhčích partiích převažuje
Návrh opatření: nenaléhavé dosadby jeřábu (s IO) v nezapojených úsecích
Poznámka: severní část této skupiny je popsána samostatně; se skupinou fyziognomicky
splývá i nejzápadnější část bezlesí č. 23 (již v rámci vlastní rezervace) – jde o smíšený porost
smrku a břízy, rozvolněný, avšak bez souvislé otevřené plochy, v podrostu s hojnou Molinia
caerulea
DP č: 581
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 1
Stanoviště: rovinatý, resp. jen nepatrně svažitý terén, většinou nezamokřený, se sporadicky
vystupujícími balvany
Lesní typ: 6K3 – většina plochy, 8G3 – při dolním okraji
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová, okrajově podmáčená smrčina
Základní charakteristika: kultura (až mlazina) smrku s místní příměsí smrku pichlavého
Stromové patro: porost smrku ztepilého většinou 2-4 m vys., místy až 6 m, část porostu
zapojená, část mezernatá, menší příměs smrku pichlavého
Keřové patro: chybí
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, doprovodně Calamagrostis villosa,
Deschampsia cespitosa, Galium saxatile, okrajově i Molinia caerulea
Návrh opatření: prosázet bukem (s event. příměsí jeřábu a jedle) s individuálními
ochranami, postupně vyřezat smrk pichlavý
Poznámka:
DP č: 582
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 1
Stanoviště: rovinatý terén při okraji rašelinné pánve, půda většinou zjevně zamokřená,
zrašelinělá až rašelinná
Lesní typ: 7R2 – většina plochy, 8R1 – západní okraj (při hranici vlastní rezervace)
Základní charakteristika: volně zapojená smrková mlazina, s četnými prolukami, dílem
přirozeného charakteru (pramenné loučky)
Stromové patro: smrková mlazina průměrně 4 m vysoká (2-6 m), značně rozvolněná, místy
hojná příměs břízy (Betula pendula)
Keřové patro: v sušších partiích výsadby kleče nejasného původu (zřejmě Pinus x
pseudopumilio)
Bylinné patro: převažuje Avenella flexuosa, Carex nigra, Molinia caerulea a Vaccinium
myrtillus, dále Juncus effusus, Juncus filiformis, Calluna vulgaris, Vaccinium vitis-idaea, při
průseku (na S) též Eriophorum angustifolium, E. vaginatum a Oxycoccus palustris
Návrh opatření: proluky nezalesňovat, výhledově vyřezat kleč
Poznámka:
DP č: 583
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 1
Část: jižní část
Stanoviště: terén mírně se svažující na V (k potoku), nerovnoměrně zamokřený (výraznější
zamokření na Z a při potoce)
Lesní typ: 7R2 – většina plochy, 8G3 – při jižním okraji
Základní charakteristika: odrostlá smrková kultura až mlazina smrku s hojně přimíšenou
břízou
Stromové patro: volně zapojený porost smrku, na západě 4-6 m vysoký, na SV většinou jen
2-4 m, velmi hojná příměs, místy až převaha břízy (Betula pendula)
Keřové patro: výsadby jeřábu v individuálních ochranách, zčásti poškozené
Bylinné patro: nehomogenního vzhledu, střídavě dominuje Avenella flexuosa a
Calamagrostis villosa, v zamokřeném prostoru na Z naopak Molinia caerulea, místy hojně
Carex nigra a Equisetum sylvaticum, doprovodně Galium saxatile, Juncus effusus, Trientalis
europaea
Poznámka:
DP č: 584
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 2
Část: hlavní část
Stanoviště: velmi mírný sz. svah, bez patrného vlivu zamokření
Lesní typ: 6K1 – většina plochy, 7R2 – při dolním okraji
Potenciální společenstvo: smrková bučina třtinová, okrajově podmáčená smrčina
Základní charakteristika: ± zapojená smrková mlazina až tyčkovina
Stromové patro: většinou dobře zapojený porost smrku 10-12 m vys., ojediněle proluky
Bylinné patro: jen místy vyvinuto: Avenella flexuosa (převládá), Calamagrostis villosa,
Galium saxatile
Poznámka:
DP č: 585
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 2
Část: malá izolovaná část
Stanoviště: rovinný, podmáčený terén
Lesní typ: rozhraní 7R2 a 8R1
Základní charakteristika: hlouček mladých smrků při okraji vlastní rezervace
Stromové patro: malá skupina smrků 8-10 m vys., jeden smrk cca 15 m vys., dále ve svahu
(ještě tato por. sk.?) jen roztroušené smrky cca 6 m vys.
Keřové patro: smrkové nárosty při okrajích
Bylinné patro: převládá Molinia caerulea a Vaccinium myrtillus, dále Avenella flexuosa a
Carex nigra; v řídkém porostu nižších smrků maloplošně i CrS s Epilobium palustre
Návrh opatření: bez zásahů, skupinu vzhledem k jejich malé rozloze doporučuji připojit ke
sk. 1
Poznámka: dle pruhového značení patří tato skupina již do vlastní rezervace, jako součást
por. sk. 447 C 11
DP č: 586
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 3
Část: 4. část od JZ (při průseku)
Stanoviště: rovinatý, na SZ mírně se svažující terén bez viditelného zamokření
Lesní typ: 6K1
Základní charakteristika: volněji zapojená smrková tyčovina
Stromové patro: nerovnoměrně zapojený smrkový porost, asi 12 m vys., výč. tloušťka
kolem 20 cm
Keřové patro: chybí, pouze při okraji pár mladých buků (E1) zdeformovaných okusem
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa, v doprovodu Dryopteris
dilatata, Galium saxatile, Silene dioica, Vaccinium myrtillus
Návrh opatření: v rozvolněné části podsadit několik buků, případně jedlí s individuální
ochranou
Poznámka:
DP č: 587
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 3
Část: 2. část od JZ
Stanoviště: mírný svah sz. orientace, bez viditelného zamokření
Lesní typ: 6K1 – východní část, 7R2 – západní část
Základní charakteristika: zapojená smrková tyčovina
Stromové patro: mladý smrkový porost, 12-14 m vys., zapojený
Bylinné patro: jen ostrůvkovitě vyvinutá, převládá Avenella flexuosa, doprovodně Galium
saxatile a Vaccinium myrtillus
Poznámka:
DP č: 588
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 3
Stanoviště: velmi mírný svah sz. orientace, bez pozorovatelného zamokření
Lesní typ: 6K1
Základní charakteristika: smrková tyčovina (tyčkovina), většinou dobře zapojená
Stromové patro: mladý smrkový porost, 12 (-14) m vys., místy s volnějším zápojem, oproti
předchozí skupině nižšího vzrůstu, jen nezřetelně odlišený vůči navazující por. sk. 2
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa, doprovodně Calamagrostis villosa, Dryopteris
dilatata, Galium saxatile, Vaccinium myrtillus
Poznámka:
DP č: 589
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 3
Stanoviště: mírně svažitý terén při potoce, lehce podmáčený
Lesní typ: 7R2
Základní charakteristika: relativně zapojená smrková tyčovina
Stromové patro: mladý smrkový porost, místy slabě rozvolněný
Keřové patro: nevyvinuto
Bylinné patro: Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, Dryopteris
dilatata, Molinia caerulea (lok.), Sphagnum sp.
Návrh opatření: do světlin jednotlivě dosázet jedli s individuálními ochranami
Poznámka:
DP č: 590
Odd.: 447
Por.: C
Por. sk.: 9
Část:
Stanoviště: rovinatý terén zvlněný po pařezech a vývratech, bez vlivu zamokření
Lesní typ: 6K3
Základní charakteristika: prosvětlená smrková kmenovina, mýtně zralá
Stromové patro: mýtně zralý porost smrku se sníženým zakmeněním, prosvětlení
nerovnoměrné
Keřové patro: ve světlinách roztroušené nárosty smrku 1-3 m vys.
Bylinné patro: převládá Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa, doprovodně Athyrium
filix-femina, Galium saxatile, Senecio ovatus a Vaccinium myrtillus
Návrh opatření: podsadby buku, v jednotlivé příměsi klen a jedle, vše individuálně chránit
Poznámka:

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Podobné dokumenty

Bakalářská práce - Gamblerství jako fenomén

PDF 8,7 MB

Turistické info - natura 2000 v ústeckém kraji

Nařízení Komise (ES)

plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

LL4]-200351 DK Na*e,KROGHOLT GODSKE P

(Solanum tuberosum) 88, 155 aardbei (Fragaria) 21

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

pc08 Obchodní politika

Zátěž - Engo

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

lesní odtokové plochy a malá povodí s experimenty těžby dřeva ve

Obr. 1 - biologie všedního dne

Uhlí, ropa, plyn a lidstvo [str. 169-170]

CADMIUM CONCENTRATION IN GRASS

CHROMIUM CONCENTRATION IN GRASS

Číslo RZ Název Vyrobe Rok z Rok vy Sešro Ostatní