CeR Magazin 4_04.indd - Česká rafinérská, as

MAGAZIN
Česká rafinérská
zima 2004
obsah / table of contents
18
aktuálně
03
Tři otázky pro Ivana Součka, předsedu
představenstva a generálního ředitele
Three questions for Ivan Souček, Chairman of the Board of Directors and CEO
petroleum
15
08
04
Evropská kvalita paliv v České rafinérské
The European Quality of Fuels
in Česká rafinérská
06
07
08
E-learning? E-learning
E-learning? E-learning
10
Mozaika
Mosaic
VŠCHT lze studovat i v Mostě
Study VŠCHT in Most
Portrét: Švédští manželé Heldtanderovi
si oblíbili Louny
Portrait: Swedish Heldtander Couple
Take a Liking to Louny
fokus
17
12
Magazín
Informační čtvrtletník České rafinérské, a. s.
Vydává:
Česká rafinérská, a. s.
Předseda redakční rady:
Ing. Aleš Soukup, CSc., vedoucí sekce vztahů s veřejností
Redakce:
AC&C Public Relations, s. r. o., Korunovační 7, 170 00 Praha 7
Šéfredaktor:
RNDr. Michal Urban, CSc., tel.: 233 375 364, e-mail: [email protected], www.accpr.cz
Sazba, zlom, lito:
Studio Marvil, s. r. o.
Vydáno v Praze dne 10. 12. 2004, Registrace MK ČR pod číslem E 81 03
Magazín vychází čtyřikrát ročně a je distribuován zdarma.
Pro přetisk fotografií a celých článků nebo jejich částí je nutné písemné svolení redakce.
11
12
Kaleidoskop
Kaleidoscope
Kulatý stůl o rafinériích ve střední Evropě
Round Table about Refineries
in Central Europe
14
15
Nigérie: ďáblovo zlato
Nigeria: the Devil’s Gold
16
Kdo to byl… Otto Wichterle
Who was he… Otto Wichterle
Ropa za potraviny: skandální program
pod vlajkou OSN
Oil for Food: Scandalous Program under
the UNO Flag
forum
17
18
Rychlá kola Daniela Landy
Fast Wheels of Daniel Landa
Amerikou křížem krážem (4)
All over America (4)
aktuálně
2–3
Tři otázky pro
Ing. Ivana Součka
předsedu představenstva
a generálního ředitele České rafinérské, a. s.
Jak hodnotíte právě končící rok?
Myslím si, že to byl úspěšný, i když velmi
náročný rok. Jsem přesvědčen, že ukázal
opodstatnění našeho přechodu na processing a že všichni jeho účastníci – akcionáři,
procesoři, my, naši bývalí zákazníci a nakonec i koneční spotřebitelé pohonných
hmot – ocenili pozitivní stránky této
koncepce.
Na druhou stranu se ale jedná o nesmírně komplikovaný transformační projekt,
a tak zůstává pochopitelně ještě celá řada
problémů k řešení. Bohužel, zatím se
nepotvrdil předpoklad, že přechodem na
přepracovací rafinérii se výrazně zvýší zpracování ropy. V obtížných konkurenčních
podmínkách trhu jsme však pro procesory
zpracovali zhruba stejné množství ropy
jako v loňském roce i přesto, že disponibilní
kapacita rafinérií byla proti předchozímu
období významně ovlivněna odstávkami – v Kralupech z důvodu čtyřletého cyklu
údržby, v Litvínově kvůli instalaci zařízení
na výrobu tzv. čistých paliv.
Co se týče hospodářských výsledků,
je obrat společnosti nižší než v minulých
obdobích v důsledku náhrady původních
tržeb za zboží zpracovatelským poplatkem,
ale na druhé straně zisk je méně citlivý na
vývoj odvětví a přechodem na processing je
stabilizován.
Chtěl bych ocenit, že se podařilo realizovat investiční projekty, které nám umožňují
vyrábět paliva evropské kvality, a zároveň
práci projekčního týmu, který zajistil dodržení harmonogramu i rozpočtu. Od poloviny
října již výlučně dodáváme motorová paliva
s kvalitou stanovenou pro rok 2005.
Jak plníte další klíčové ukazatele?
Klíčovým tématem je zlepšení výkonnosti.
Jde především o naplnění požadavků akcionářů a procesorů, respektive cílů (klíčových
ukazatelů) naší společnosti zvýšit spolehlivost a disponibilitu výrobních zařízení.
Splnění tohoto cíle zajišťujeme prostřednictvím projektů rozpracovaných na všech
úrovních řízení a ve všech oblastech působnosti naší společnosti. Nejrozsáhlejším z nich
je nepochybně projekt „Best in Class 2“. Chci
ocenit úsilí všech členů tohoto týmu a jejich
přístup k dosažení požadovaných dlouhodobých a zásadních efektů v co nejkratší
době. Největší součástí tohoto projektu je
blok zlepšení údržby, jehož smyslem je mj.
důslednější propojení údržby s ostatními
činnostmi. Také se jasně ukázalo i v průběhu
kralupské zarážky, že nejenom údržbářům,
ale i operátorům ležel na srdci její efektivní,
rychlý a hladký průběh.
Dalším ukazatelem jsou náklady. Letos
nás akcionáři vyzvali ke snížení námi
navrhovaného rozpočtu fixních nákladů pro
rok 2004 zhruba o 15 %. Musím přiznat,
že se nám to beze zbytku nepodařilo, ale
přesto nepochybně k významnému snížení
nákladů dojde díky úspornějšímu chování, zrušení některých výdajů a přesunutí
některých aktivit do budoucna. Objektivně
je však třeba říci, že se během roku objevila
řada neočekávaných mimořádných výdajů,
s nimiž se v původním záměru nepočítalo.
Mezi klíčové ukazatele patří také bezpečnost práce. Osobně si velmi vážím přístupu
zaměstnanců k této problematice, jejich chování vůči sobě i kolegům včetně bezpečnostních pozorování a využívání ochranných
pomůcek. Měřitelný ukazatel stanovený valnou hromadou je koeficient úrazovosti TRIR
(Total Registrated Injury Rate) v úrovni 1,2,
který ale bohužel splněn nebude. V průběhu
roku totiž přece jenom došlo k několika
úrazům, naštěstí nebyly vážné, ale splnění
ukazatele negativně ovlivnily.
Takže, co říci závěrem?
Chtěl bych poděkovat všem zaměstnancům
za dobrou práci, protože jsme za uplynulý
rok udělali velký krok vpřed. Přeji proto
všem příjemné prožití vánočních svátků
a do nového roku hodně zdraví, dobré
nálady a iniciativy. Budeme je potřebovat,
jestliže se chceme zařadit mezi nejlepší
rafinérie.
(ks)
Three questions for Ivan Souček, Chairman
of the Board of Directors and CEO
2004 was a very successful, if demanding year.
The idea to go over to processing was found to be
a solid one, although the forecast that going over to
a processing refinery system would lead to a significant increase in oil throughput has unfortunately not yet proved to be true. We processed approximately the same quantity of oil as last year. The
turnover is lower than in the past, but profit is less
sensitive to trends in the industry and was stabilised by the transition to processing. Investment
projects were implemented to enable the production of fuel products of the quality required by the
market. At all levels we are looking for improvements in performance, which can be seen in the
way the „Best in Class 2“ project was implemented.
Work safety is a key indicator. Personally, I am very
happy with employees’ approach to this. I would like
to thank all employees for the good work they have
done, because we took a big step forward last year.
Evropská kvalita paliv
Evropská unie má na své členy celou škálu
požadavků. Jedním z velmi vážných je nutnost věnovat stále větší pozornost ekologii,
stavu životního prostředí a omezení vlivů
antropogenních činností. A nejedná se
o obecné proklamace, ale o zcela konkrétní
úkoly. Jedním z nich je zajištění výroby
a distribuce motorových paliv s takovými
kvalitativními parametry, které budou
v rámci daných možností minimalizovat
zatížení životního prostředí spojené s provozováním motorových vozidel a dalších
emitentů plynných exhalací do ovzduší, zejména v městských aglomeracích. Z tohoto
úhlu pohledu je nejdůležitější zavést na trh
ve všech členských státech motorová paliva
s velmi nízkým obsahem síry (do 50 mg
síry na 1 kg paliva), resp. paliva bezsirná
(do 10 mg síry na 1 kg paliva). S potěšením
můžeme konstatovat, že Česká rafinérská
úkol evropské legislativy splnila – realizovala svůj program „Čistá paliva“ a od druhého
pololetí tohoto roku začala vyrábět tato ekologická paliva pro domácí trh i na export.
Další, přísnější limity emisí škodlivin
z výfukových plynů motorů osobních
automobilů, tzv. EURO 4, by měly pro
členské státy EU vstoupit v platnost od
1. 1. 2006 jak pro zážehové (benzinové),
tak i pro vznětové (naftové) motory. Proti
současným limitům podle normy EURO 3
znamenají u benzinových motorů snížení
obsahu CO, NOX a nespálených uhlovodíků prakticky na polovinu. V případě
naftových motorů pak dochází k výrazné
redukci CO, NOX, nespálených uhlovodíků
a pevných částic.
V souvislosti se snahami snížit zatížení
životního prostředí a zvrátit nepříznivý vývoj v koncentraci CO2 v ovzduší v důsledku
nárůstu zejména silniční dopravy je třeba
zmínit také tu skutečnost, že před automobilový průmysl je postaven úkol snížit do roku
2008 emise CO2 na 140 g na 1 km jízdy.
V přepočtu na spotřebu klasických motorových paliv to představuje cca 5,4 l motorové
nafty na 100 km nebo 6,0 l autobenzinu na
100 km. Do roku 2012 by pak emitovaný
objem CO2 měl být dále snížen a měl by
dosahovat hodnot pouze 120 g na 1 km.
„Dosáhnout těchto ukazatelů není
jednoduché a není to ani v silách jednoho
průmyslového odvětví,“ říká Ing. Václav
Pražák, vedoucí řízení kvality produktů
České rafinérské. „Musí dojít ke společné
práci automobilového průmyslu, který vyvine nové, úspornější spalovací motory lépe
využívající dodanou energii, chemiků, kteří
musí připravit a vyrobit nové a účinnější
katalytické systémy pro zneškodňování
škodlivin ve výfukových plynech, a rafinérií,
které musí vyrobit motorové palivo vyhovující zvýšeným kvalitativním požadavkům.“
K řešení tohoto problému přispívají
i alternativní motorová paliva. Sem patří
paliva z obnovitelných energetických zdrojů
(biopaliva), zemní plyn – ať už stlačený
nebo zkapalněný, syntetická paliva – především na bázi zemního plynu – a nesmíme
zapomenout ani na vodík.
„I přes obrovské náklady na výzkum
alternativních paliv a alternativních pohonných jednotek můžeme říci, že v nejbližších
20 letech zůstanou klasický automobilový
benzin a motorová nafta stále hlavními
motorovými palivy vyráběnými z ropné
suroviny,“ domnívá se Ing. Pražák.
Současná kvalita motorových paliv je
stanovena zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích, který zakazuje prodej a dovoz olovnatých autobenzinů. K pohonu
motorových vozidel na pozemních komunikacích se smí používat pouze pohonné
hmoty předepsané výrobcem motorů,
kvalitu motorových paliv a její monitorování upravuje zvláštní předpis. Tím je prováděcí vyhláška k uvedenému zákonu č.
229/2004 Sb. Současně je touto vyhláškou
také do české legislativy implementována
směrnice EU č. 2003/17/EC. Podle ní musí
být v motorových palivech od 1. 1. 2005
obsah síry nejvýše 50 mg/kg a současně
musí být na trhu k dispozici motorové
palivo s obsahem síry do 10 mg/kg; od
1. 1. 2009 pak v celém objemu motorových paliv uváděných na trh v členských
zemích EU musí být obsah síry maximálně
10 mg/kg. Ostatní kvalitativní parametry
obou motorových paliv se oproti součas-
nému stavu prakticky nemění, za zmínku
stojí ještě snížení celkového obsahu
aromatických uhlovodíků v autobenzinu
na maximálně 35 % V/V.
Aby bylo zajištěno splnění těchto environmentálních požadavků, byl v České rafinérské
nastartován program „Čistá paliva“, jehož cíle
byly následující:
zajistit výrobu autobenzinů s obsahem
síry max. 50 a max. 10 mg/kg a obsahem
aromátů max. 35 % V/V,
zajistit výrobu motorové nafty s obsahem
síry max. 50 a max. 10 mg/kg,
zajistit výrobu obou motorových paliv
s obsahem síry max. 50 mg/kg v plném
rozsahu před koncem roku 2004,
tuzemské rafinérie musí být schopny
od stejného data zajistit potřeby trhu na
paliva s obsahem síry max. 10 mg/kg,
úplná konverze rafinérií na výrobu
bezsirných motorových paliv musí být
dokončena před rokem 2009.
Projekt „Čistá paliva“ spočívá v kombinaci
následujících řešení:
implementace nových procesů,
intenzifikace a rekonstrukce stávajících
jednotek,
použití nových typů katalyzátorů,
zvýšení množství katalyzátorů,
zdokonalené řízení procesů a využití
automatických analyzátorů.
Volba konkrétního řešení pro tu kterou
jednotku závisí na investičních prostředcích, dostupných surovinách, jejich složení,
čase atd.
První investice se začaly realizovat
již v roce 2002 a úplné dokončení všech
investičních prací se předpokládá do konce
roku 2006.
V případě automobilového benzinu je
hlavní investiční činnost směrována zejména na úpravu benzinu FCC v Kralupech – na
redestilaci, modifikaci odsiřovací jednotky
benzinu, intenzifikaci jednotky Unionfiner,
rekonstrukci jednotky MEROX a výstavbu
nové jednotky selektivního odsíření středního benzinu FCC. V současné době Česká
petroleum
4–5
v České rafinérské
rafinérská vyrábí veškerý autobenzin
s obsahem síry pod 50 mg/kg a od roku
2007 bude schopna částečně uspokojit
i poptávku po bezsirných palivech. Vyrábět
pouze bezsirný benzin bude plně schopna
po dokončení investic, tj. od roku 2007.
V případě motorové nafty vyžadovala
realizace projektu „Čistá paliva“ rekonstrukci jednotky hydrogenační rafinace
plynového oleje v rafinérii Kralupy,
v rafinérii Litvínov to znamenalo modernizaci komory 5,6 a rekonstrukci jednotky
hydrogenační rafinace plynového oleje.
Všechny tyto investice již byly realizovány
v plném rozsahu a Česká rafinérská by
byla již nyní technicky schopna vyrábět
pouze motorovou naftu s obsahem síry
do 10 mg/kg.
S uspokojením můžeme prohlásit, že
kvalita motorových paliv vyráběných
v České rafinérské je plně v souladu
s požadavky platných evropských norem
a dalších předpisů Evropské unie a je
přinejmenším plně srovnatelná s kvalitou
motorových paliv nabízených v ostatních
zemích EU.
(ks)
VÝVOJ SPOTŘEBY MOTOROVÝCH PALIV V ČR Celková spotřeba motorových paliv na našem trhu
neustále narůstá, přičemž spotřeba motorové nafty roste rychleji než spotřeba automobilového
benzinu. Tento trend dokumentuje graf. Nárůst je způsoben především nárůstem počtu
osobních automobilů a také vyšším počtem najetých kilometrů.
190 %
170 %
150 %
130 %
110 %
90 %
1993
1994
autobenziny
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
motorová nafta
The European Quality of Fuels
One of the European Union’s requirements of
Member States is that they place greater emphasis on ecology. Nor does this involve general proclamations, but entirely specific tasks.
It is with great pleasure that we can say Česká
rafinérská (Czech Refinery Company) has met
European legislative requirements and has begun to produce fuels with low sulphur content.
The realisation of the „Clean Fuels“ project has
enabled the company to meet the demanding ecological requirements of strict EU guidelines for both 2005, when engine fuels will
be permitted a maximum sulphur content of
50 mg/kg, as well as for 2009, when this limit will be reduced to 10 mg/kg, with plenty of
time to spare. The entire project will be capped
off in 2006 with the modernisation of gasoline
processing from FCC at the Kralupy Refinery.
Česká rafinérská will thus be able to produce
a whole range of engine fuels in a quality required by the European Union.
STÁŘÍ AUTOPARKU OSOBNÍCH AUTOMOBILŮ V ČR Bohužel, obměna autoparku není tak
rychlá, jak by se mohlo zdát z údajů o prodeji nových automobilů. Průměrné stáří automobilů
je stále v porovnání s vyspělými zeměmi značně vysoké, jak dokumentuje graf, a snižuje se
jen velmi pomalu. (k 31. 12. 2003 registrováno 3 706 012 osobních automobilů s průměrným
stářím 13,49 roku)
> 15 let
35,1 %
< 2 roky
2–5 let
10–15 let
21,3 %
5–10 let
7,8 %
12 %
23,8 %
E-learning? E-learning!
Česká rafinérská vynakládá nemalé prostředky na vzdělávání zaměstnanců tak, aby jejich kvalifikace
odpovídala aktuálním potřebám. Pracovníci sekce lidských zdrojů přitom neustále hledají způsoby, jak
kurzy pro zaměstnance zefektivnit, a řešení vidí v e-learningu.
Začali s ním před čtyřmi lety, kdy v souvislosti s certifikací na ISO 9001 a ISO 14 0001
bylo potřeba během krátké doby proškolit
prakticky všechny zaměstnance. „Vymysleli
jsme jednoduchý e-learningový program,
kdy studijní materiály byly umístěny na intranetu a zakončeny povinným testem,“ říká
Mgr. Lenka Petrášková, personální poradkyně pro záležitosti školení zaměstnanců.
Ukázalo se, že e-learning je velice efektivní metoda, a proto byl aplikován na všechna
školení, která se pravidelně opakují. Týká se
to především výkonnostních školení, která
vycházejí ze zákona, vyhlášek a směrnic
a která zaměstnanci potřebují pro výkon své
práce. „Jde například o požární ochranu,
bezpečnost práce, řešení havarijních situací,
řízení referentských vozidel a podobně,“
vysvětluje Miroslav Havel, vedoucí školicího
centra.
Tento e-learningový systém však neumožňoval tvorbu databází či statistik. „A protože
se snažíme nabídku kurzů stále obohacovat,
rozhodli jsme se koupit Learning Management System,“ konstatuje Lenka Petrášková.
Jde o systém, který nabízí jak správcům
kurzů, tak studentům dostupnost veškerých
informací v systému obsažených. Umožňuje
kurzy přehledně řadit, přidávat, aktualizovat atd. Všechny evidované údaje lze podle
různých hledisek třídit či zpracovávat různé
statistiky. Správce kurzu může zjistit, kolik
lidí už kurz absolvovalo, a naopak pracovník přímo na svém počítači vidí, zda mu
„naběhly“ nové kurzy.
„Aplikace, kterou jsme koupili, se
jmenuje E-DOCEO,“ uvádí Miroslav Havel,
„a první vlaštovkou v ní bylo školení řidičů
referentských vozidel, které proběhlo začátkem tohoto roku. Postupně do tohoto systému „překlápíme“ všechny kurzy z intranetu,
samozřejmě v aktualizované podobě.“
Vedle již zmíněných výkonnostních
kurzů, které jsou pro příslušné pracovníky
povinné a musejí je absolvovat v daném
termínu, se organizují kurzy rozvojové,
které mají přispět k rozvoji osobnosti
pracovníka a jsou dobrovolné. „Nabízíme
například kurz základních znalostí práce
s počítačem nebo teď právě připravujeme
kurz prezentačních dovedností,“ říká Lenka
Petrášková a dodává: „Naše rozvojové kurzy
jsou na internetu neustále a chtěli bychom
tím vytvořit jakousi knihovnu užitečných
informací, která bude zaměstnancům kdykoliv k dispozici.“
Druhy kurzů se samozřejmě stanovují
podle potřeb podniku a jejich náplň se
zpracovává ve spolupráci s odborníky.
Každý kurz má svého vedoucího – autora,
na něhož se student může obrátit s jakýmkoliv problémem. Po prostudování materiálů
absolvuje test a teprve po jeho úspěšném
složení je mu kurz započten.
A co oceňují zaměstnanci na tomto
způsobu školení? Především jeho flexibilitu – vyberou si pro studium čas, který jim
vyhovuje a kdy na ně mají náladu. „Při
prezenčním kurzu můžete mít zrovna doma
nemocné dítě,“ upřesňuje Lenka Petrášková,
„a být myšlenkami zcela jinde.“ Přístup ke
kurzům mají pracovníci z jakéhokoliv počítače. A pro ty, kdo nemají vlastní počítač,
byly zřízeny učebny, kde jsou jim počítače
k dispozici.
Zároveň je ale nutno zdůraznit, že všechny kurzy nejsou pro e-learning vhodné.
„Třeba nácvik řešení konfliktních situací
vyžaduje aktivní účast studenta v simulovaných situacích,“ uvádí jako příklad Lenka
Petrášková. „Nebo zdravotnické školení
vyžaduje zpravidla přítomnost lékaře či člena Červeného kříže, aby si pracovníci mohli
prakticky nacvičit, jak poskytovat první
pomoc,“ doplňuje ji Miroslav Havel.
Česká rafinérská chce nadále zdokonalovat svůj školicí systém. „Naším cílem je dosáhnout toho, aby náš e-learning kooperoval
se systémem SAP,“ uzavírají oba pracovníci
odpovědní za školení zaměstnanců.
(pe)
E-learning? E-learning!
Česká rafinérská wants to improve the effectiveness of employee training and sees the solution in
E-learning. The company recently bought the special Learning Management System E-DOCEO, which
simplifies course work for both administrators and
students. Modules will be gradually installed into
the system, especially for frequently repeated, socalled performance training, which is required by
law and is important for the performance of the employee’s own duties (e.g. fire prevention and occupational safety). These training courses are mandatory and end with a test, while so-called development
courses (e.g. PC work) are voluntary. Employees appreciate the flexibility this sort of training offers – allowing them to study at times that suit them best.
Another step to improve E-learning is a planned connection to the SAP system.
Lenka Petrášková a Miroslav Havel kontrolují
testovací otázky pro nový kurz
VŠCHT lze studovat i v Mostě
petroleum
6–7
Od letošního roku mohou zájemci z Ústeckého kraje absolvovat bakalářské studium na
VŠCHT v Mostě. Tento pozoruhodný projekt, který je příkladem spolupráce akademické sféry
a regionu, podporuje i Česká rafinérská.
Rektor VŠCHT prof. Vlastimil Růžička při slavnostním projevu na imatrikulaci nových studentů v Mostě
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze otevřela v letošním školním roce své nové
Výukové a studijní centrum v Mostě-Velebudicích a nabízí v něm bakalářský program
„Aplikovaná chemie a materiály“ s třemi
obory: Chemie a chemické technologie,
Chemie a technologie materiálů a Informatika a chemie. Rektor VŠCHT prof. Vlastimil
Růžička k tomu uvádí: „Můžete studovat sto
kilometrů od Prahy v blízkosti svého bydliště nebo působiště a přesto se opírat o zázemí největší vzdělávací instituce s výukou
technické chemie ve střední Evropě.“
Na realizaci projektu, který představuje
investici v hodnotě 3,5 milionu korun, se
vedle VŠCHT podílely Ústecký kraj, město Most a významné chemické podniky
v regionu včetně České rafinérské. A právě
k potřebám místních podniků přihlíží
zaměření studia. „Aby byl efekt maximální,
byly vybrané obory konzultovány s významným firmami, potenciálními zaměstnavateli,
působícími v tomto regionu,“ uvedl rektor
Růžička při slavnostní imatrikulaci prvních
studentů, která se uskutečnila letos v září
v Kulturním domě v Mostě.
Do letošního ročníku nastoupilo 124 studentů, z toho 34 do prezenčního studia a 80
do kombinovaného studia (tj. při zaměstnání). Mezi účastníky kombinovaného studia
je i 13 zaměstnanců České rafinérské, kteří
si tak zvýší svou profesionalitu.
A proč VŠCHT v Mostě? Podle hejtmana
Ústeckého kraje Ing. Jiřího Šulce má tento
region obrovský potenciál, který zatím není
využit. Dosud byl na okraji zájmu státních
orgánů, a má proto jednu z nejvyšších měr
nezaměstnanosti. Naopak je zde nejmenší
počet vysokoškolsky vzdělaných lidí z celé
České republiky. Mladí lidé odcházejí
studovat do Prahy a často se již nevracejí.
„Ale my potřebujeme, aby tu lidé zůstávali,
zakládali tu rodiny a měli tu svůj domov.
K tomu jim musíme umožnit získat vysokoškolské vzdělání tady,“ říká Ing. Šulc.
Materiální zázemí pro Výukové a studijní
centrum zajistilo město Most, a to infrastrukturu nejen pro vlastní studium, ale i pro ubytování a stravování studentů. A jak poukázal
primátor Ing. Vladimír Bártl, vzhledem k nízkým životním nákladům je studium v Mostě
mnohem levnější než v Praze. (Samotné
studium na Vysoké škole chemicko-technologické je samozřejmě bezplatné.)
Ing. Aleša Jakub, ředitel pro všeobecné
záležitosti České rafinérské, při imatrikula-
ci konstatoval, že Česká rafinérská považuje svůj příspěvek k realizaci Výukového
a studijního centra v Mostě za součást své
dlouholeté spolupráce s VŠCHT a bude
nadále podporovat jeho činnost. Zároveň
stručně, ale výstižně shrnul jeho přínos
pro region: „Zaprvé výrazně ovlivní jeho
prestiž, zadruhé pozitivně ovlivní nezaměstnanost.“
Vzdělání je důležitým nástrojem v úsilí
o snižování nezaměstnanosti, protože zvyšuje kvalitu pracovní síly, a tedy i možnost
jejího uplatnění na trhu práce. Tím spíše,
odpovídá-li získaná kvalifikace požadavkům
místního trhu práce.
Prestiž se pak uplatní například při jednání s potenciálními investory, kdy nabídka
vysokoškolsky vzdělaných odborníků je
nepochybnou výhodou. A jak zdůraznil
Ing. Šulc, zahraniční firmy včetně chemických projevují o tento region značný zájem,
takže chemie v něm má nejen dlouholetou
tradici, ale i dobrou perspektivu.
(pe)
Study VŠCHT in Most
From this year, students will have the opportunity
to study selected Bachelor courses offered by
the Prague University of Chemical Technology
(VŠCHT) in Most. This remarkable project was
realised through the joint effort of VŠCHT, the
Ústí nad Labem region, the City of Most and
leading chemical companies in the region,
including Česká rafinérská. And it is precisely the
needs of these companies to which studies here
are geared. 124 students began studies this
year, 13 of who are Česká rafinérská employees.
During matriculation, Ing. Aleša Jakub, the
Česká Rafinérská Manager for General Matters,
briefly but aptly summarised the benefits of the
new Teaching and Study Centre for the region:
„Firstly it will significantly affect its prestige and
secondly it will positively affect unemployment.“
He also said that Česká Rafinérská sees its
contribution to the realisation of the project as
the culmination of its long-term collaboration
with VŠCHT and that it will continue to support
its activities.
náš portrét
Švédští manželé
Heldtanderovi si oblíbili Louny
„Dáváme přednost tomuto klidnému
prostředí před rušnou Prahou,“ říkají
manželé Heldtanderovi. „A přitom tady
máme všechno, co potřebujeme – obchody,
dopravní spojení, kontakt s lidmi.“ Pronajali
si v Lounech třípatrový domek s malou
japonskou zahrádkou, odkud pohodlně
dojdou pěšky do historického centra. „Dům
byl plně zařízen, přivezli jsme si sem jen své
osobní věci jako knihy, nahrávky, hrnečky,“ říká Lennart. A Anne-Catrine dodává:
„Tohle je takový náš „švédský ostrůvek“, ale
jinak se snažíme být co nejvíc v kontaktu
s Čechy a co nejvíc poznat Českou republiku – lidi, zemi, historii.“
PROCHÁZKY MĚSTEM A CESTOVÁNÍ
PO REPUBLICE
Proto část svých večerů v týdnu věnují procházkám po Lounech a okolí. „Myslím, že
nemáme nějaké zvlášť oblíbené místo, líbí
se nám celé město, má svůj půvab a osobi-
tost,“ říká Anne-Catrine. „Prostě se jen tak
procházíme, díváme se na lidi, na domy, na
přírodu a máme radost, že jsme tam, kde
právě jsme.“ Přesto ale připouští, že má ráda
Ohři. Na jejím druhém břehu jsou chatky se
zahrádkami a je prý zajímavé sledovat, jak
se tam všechno v průběhu roku mění.
Občas zajdou i do některé malé hospůdky, ale překvapuje je, že většina z nich je
jaksi skryta, nemají žádné nápadné reklamní štíty jako v Praze. Stejně skrytá je prý
i řada zdejších obchůdků a řemeslnických
dílen, a kdyby místní lidé Anně-Catrine
neporadili, nenašla by je.
Víkendy pak patří poznávání České
republiky. „Zejména teď mimo sezonu si
můžeme v klidu prohlížet vaše krásná města, hrady a zámky,“ říká Anne-Catrine. „Už
jsme procestovali skoro celou republiku,
zbývá nám jen malá část střední Moravy,“
říká s hrdostí Lennart. „Tolik jako my za rok
mnozí moji čeští kolegové neviděli za celý
svůj život.“
Podobně jako Českou republiku se
předtím manželé Heldtanderovi snažili
poznat Holandsko, Francii, Kanadu a Švédsko, kde Lennart pracoval na třech různých
pozicích ve Stockholmu a Göteborgu. „Jsme
‚průmysloví cikáni‘,“ říká s úsměvem Anne-Catrine, „už přes třicet let takto putujeme
po světě.“ Zpočátku s nimi putovaly i jejich
tři děti, ale ty jsou teď už dospělé a žijí
svůj život doma ve Švédsku. Starší dcera je
zdravotní sestra, v současné době studující
medicínu, mladší architektka, syn absolvoval technickou univerzitu.
TĚŽKÁ ČEŠTINA
Na rozdíl od předchozích pobytů je však pro
manžele Heldtanderovy v České republice
problémem jazyk. Lennart konstatuje: „Všude, kde jsem zatím byl, ovládali všichni v ra-
petroleum
8–9
Švéd Lennart Heldtander přišel do České rafinérské z pověření firmy Shell zhruba před rokem. Pracuje
v pozici technického ředitele a „pendluje“ mezi Litvínovem a Kralupy. Proto se svou paní hledali bydlení,
které by bylo na půl cesty mezi oběma lokalitami. A když uviděli půvabné městečko Louny, bylo rozhodnuto.
finérii angličtinu nebo francouzštinu. Tady
stále potřebuji tlumočníka. V kancelářích
to je dobré, ale v závodě stěží najdu operátora či kontraktora, který mluví anglicky
nebo aspoň německy.“ To mu prý poněkud
ztěžuje práci, protože je zvyklý komunikovat
s každým přímo. Kromě toho ví, že žádný
překlad nemůže být stoprocentně přesný.
Oba proto navštěvují hodiny češtiny, kterou považují za velmi obtížný jazyk, protože
Víkendy patří poznávání České
republiky. „Zejména teď mimo
sezonu si můžeme v klidu prohlížet
vaše krásná města, hrady a zámky,“
říká Anne-Catrine.
se nepodobá žádnému z těch, které znají. Je
však třeba otevřeně přiznat, že čeština Anne-Catrine je mnohem lepší. Vylepšuje si ji
i tím, že se přes den dívá na českou televizi.
Jako bývalé učitelce se jí líbí zejména pořad
pro malé děti „Kouzelná školka“. „Mluví tam
pomalu, zřetelně a používají jednoduchá
slova,“ pochvaluje si.
K její dobré češtině ale přispívá především její každodenní kontakt s obyvateli
Loun. „Seznámila jsem se tu s osmdesátiletou, ale stále ještě čipernou paní ze sousedství,“ říká Anne-Catrine. „Je moc příjemná
a chodíme spolu do cukrárny na kávu. Povídáme si takovou směsicí všech jazyků a ona
mi hodně vypráví o životě v České republice.“ Zná se i s ostatními sousedy, ve všech
obchodech, kde nakupuje, jsou k ní vstřícní
a všichni rádi poradí, pokud něco potřebuje.
Ta sociální soudržnost ji fascinuje: „Když
zapomeneme zavřít dveře od garáže, hned
na nás zvoní, aby nám to řekli.“ Dobře si
přitom uvědomuje, že expatrioti žijící ve
velkých městech nemají možnost nahlédnout tak zblízka do českého způsobu života,
protože ta jsou anonymní a osobní kontakty
se tam navazují velmi těžko.
LOSI JÍ SCHÁZEJÍ
Nicméně do Prahy jezdí Anne-Catrine
jednou týdně. „Autobusem, který mám za
rohem, jedu do Dejvic, pak tramvají na
Hrad, tam na švédské ambasádě vyzvednu
svou přítelkyni a pak společně strávíme
den,“ vypráví. Ona i Lennart si samozřejmě
prohlédli – jak se patří – všechny významné
pražské památky, ale Anne-Catrine se ráda
jen tak prochází starou Prahou a vnímá její
atmosféru. „Ranní procházka po Karlově
mostě je neopakovatelný zážitek,“ říká.
Heldtanderovi si pochvalují, že švédský
velvyslanec a jeho paní se o Švédy pracující
v České republice dobře starají. Anne-Catrine se navíc jejich prostřednictvím zapojila
do činnosti Klubu žen diplomatů působících
v ČR a letos se již podruhé zúčastnila jeho
předvánočního charitativního bazaru.
Nabízela tam výsledky svých ručních prací,
které jsou jejím oblíbeným koníčkem – ráda
šije, plete, vyšívá…
Anne-Catrine má však ještě jedno
neobvyklé hobby, kterému se bohužel
nemůže v České republice věnovat a za
kterým občas jezdí domů do Švédska – lov
losů. „Nepovažuje se to za sport pro ženy,“
připouští, „ale já si myslím, že žena může
dělat cokoliv stejně jako muž. A já jsem se
rozhodla, že tohle je sport pro mne.“ Absolvovala lovecké lekce, složila zkoušku a stala
se členkou menší, asi desetičlenné lovecké
skupiny. „Na lov vycházíme vždycky hodně
brzy zrána, v lese musíme vyhledat vhodné
zvíře a zastřelit je. Pak všichni společně
připravíme loveckou hostinu a bavíme se.“
Dnes už loví i její syn a pravděpodobně
začne i jedna z dcer.
Na otázku, nakolik je zde život jiný
než ve Švédsku, uvádí Lennart jeden svůj
postřeh: „Lidé na pracovišti se k sobě
chovají dosti formálně, i když třeba spolu
strávili řadu let v jedné kanceláři.“ Švédská
mentalita dává přednost neformálnímu
chování: Švédové si ihned s každým „tykají“
(což v angličtině znamená oslovování
křestním jménem). A prý se to také obráží
na lepší spolupráci. „Neformálnost je
ale typická i pro další západní kultury,
takže jsem přesvědčen, že to sem taky brzy
přijde,“ říká. Anne-Catrine to vidí z poněkud jiného úhlu: „Přestože jsme doma
v posledních letech mnoho času nestrávili,
myslím si, že Švédové a Češi mají hodně
společných rysů – mají rádi své zahrádky,
pěstují zeleninu, sbírají houby, tvrdě pracují
a rodina je pro ně vším.“
(pe)
Swedish Heldtander Couple Take a
Liking to Louny
The Swede Lennart Heldtander came to Česká
rafinérská from Shell about a year ago. He works
as the technical director and „shuttles“ between
Litvínov and Kralupy. That’s why he and his wife
looked for a home halfway between them. And
when they saw Louny, they were decided. The
small town has its charm and personality for them
and they feel good there. Weekends are spent exploring the Czech Republic. They say that many
Czechs haven’t seen as much in their life as the
couple see in a year. Before coming to the Czech
Republic, the Heldtanders lived in and explored
Holland, France, Canada and their native Sweden. In contrast to the other places they lived before, language is a problem in the Czech Republic.
Lennart would like to communicate directly at the
workplace. That’s why both of them are learning
Czech. But thanks to her everyday contact with the
people of Louny, his wife is making more progress
and she is also using her handicraft skills for charity activities organised by the Swedish embassy.
Her biggest hobby – elk hunting – is pretty unusual here and she occasionally has to go back to
Sweden to indulge herself.
petroleum
mozaika
OCHRANNÁ ZELEŇ PRO KRALUPY Městu Kralupy nad Vltavou předala
Česká rafinérská 4. října upravený ochranný pás zeleně mezi areálem
podniku a obytnou zástavbou. Pás zeleně v lokalitě Strachov zaujímá
plochu téměř pět hektarů a byl osázen více než 25 tisíci dřevinami.
Jeho součástí jsou i travnaté plochy a upravený původní les. Zelený
pás, který Česká rafinérská vybudovala v rámci své investiční činnosti
nákladem 7,5 milionu Kč, vytváří nejen přirozený ochranný prostor mezi
městem a průmyslovým areálem, ale zároveň je koncipován tak, aby se
v budoucnu stal součástí území pro rekreaci.
ODPOVĚDNÉ PODNIKÁNÍ V CHEMII
Česká rafinérská obhájila na další čtyři roky osvědčení „Responsible Care“ – Odpovědné podnikání
v chemii. Toto ocenění, které společnost poprvé získala v roce 2000,
je výsledkem systematické pozornosti, jež je životnímu prostředí,
bezpečnosti práce a ochraně zdraví
v České rafinérské na všech úrovních věnována. Za posledních pět
let se díky tomu podařilo například snížit objem emisí uhlovodíků
o 40 procent. Pokles emisí sirovodíku byl ještě výraznější: v porovnání s rokem 1999 se snížily o plných
98 procent.
V oblasti bezpečnosti práce
a ochrany zdraví se podařilo téměř
eliminovat registrované pracovní
úrazy. Česká rafinérská v loňském
roce nezaznamenala u svých zaměstnanců ani jeden úraz, který by
měl za následek pracovní neschopnost. V roce 2003 tak docílila hranici osmi milionů hodin bez úrazu
s následnou pracovní neschopností, které byly odpracovány společně s kontraktory. Tento výsledek
stranu připravil (ks)
TENISOVÁ PREMIÉRA
Hodně premiér bylo na tenisovém
turnaji České rafinérské v sobotu
16. října v Kralupech. Vedle
premiéry nové haly U Cukrovaru
mělo premiéru další sportovní
odvětví zaměstnaneckých turnajů
České rafinérské – tenis. Sešlo
se 13 hráčů, které los rozdělil
do čtyř skupin, v nichž se hrálo
systémem každý s každým.
Nejtěžší boje se odehrály ve
čtyřčlenné skupině litvínovských
borců, ale i z ní nakonec vzešel
postupující do semifinálových
bojů. Ve finále zvítězil Pavel
Janus nad Vlastislavem Ulčem,
souboj o třetí místo větší jistotou
úderů pro sebe nakonec získala
Michaela Freyová. Vítězům
1. turnaje České rafinérské
předal cenu generální ředitel
Ing. Ivan Souček, který se
v druhé části programu účastnil
turnaje s našimi procesory ve
čtyřhrách. Naše dvojice SoučekKubů zde postupně zvítězila nad
ConocoPhilips, Unipetrol Rafinérie
i Shell.
PODZIMNÍ CENA ČESKÉ RAFINÉRSKÉ Poslední zářijovou sobotu se na
mosteckém Hipodromu uskutečnil v pořadí již 7. dostihový den nesoucí jméno
naší společnosti. Po pěti zajímavých dostizích, které neměly ani v jednom
případě jasného favorita a umožnily tak sázejícím překvapivé výhry, se před
17. hodinou přiblížil start tradiční Podzimní ceny České rafinérské – dostihu
1. kategorie na 1800 m. Po napínavém boji zvítězil Mesne Profits, dobře
takticky vedený žokejem Ferdinandem Minaříkem ml. Podzimní cenu České
rafinérské z křišťálového skla předal Ing. Aleša Jakub, ředitel pro všeobecné
záležitosti společnosti, zástupci majitele vítězného koně, firmy SIEZA, trenéru
Ferdinandovi Minaříkovi st. a jeho synovi jako vítěznému jezdci. Na Hipodromu
se uskutečnila také autogramiáda úspěšných litvínovských hokejistů z NHL.
ji v oblasti bezpečnosti práce řadí
k nejlepším rafinériím nejen v evropském, ale i celosvětovém měřítku.
Na ochranu životního prostředí vynaložila loni Česká rafinérská
téměř 96 milionů korun a na bezpečnost práce více než 81 milionů.
Ochrana životního prostředí a bezpečnost práce je průběžně zvyšována také rekonstrukcí a modernizací výrobních a dalších zařízení. Za
dobu svého působení od roku 1996
společnost vynaložila na svůj technický rozvoj 20 miliard Kč.
kaleidoskop
V PŘÍPADĚ NOUZE Správa státních hmotných rezerv uspořádala
v Mladé Boleslavi vůbec první nácvik výdeje pohonných hmot při vyhlášení ropné nouze. Chtěla tak
v předstihu předvést, jak by měli motoristé čerpat benzin při zavedení regulačního systému. Na každé stanici budou určeny pruhy zvlášť pro
vozidla zajišťující chod státu a pro
vozidla běžných obyvatel. Obě skupiny motoristů budou mít barevně
odlišené karty, které si budou moci
vyzvednout na registrech vozidel.
V době krize by tak vozidla policie,
hasičů a dalších institucí zajišťujících chod státu mohla čerpat pohonné hmoty bez omezení, obyvatelstvo
by ale mělo určený například měsíční limit. Také by nesmělo čerpat benzin do přinesených kanystrů.
Zásobování pohonnými hmotami
by na základě smluv převzalo 600
vybraných stanic společností Čepro, Benzina a OMV, které by sloužily
v nepřetržitém provozu.
fokus
Připravovaný systém opatření
včetně speciálních karet pro motoristy by měl být zcela hotov zhruba do poloviny roku 2006. V případě ropné nouze by se využívaly
nejdříve komerční zásoby pohonných hmot průmyslových podniků.
Ty by mohly stačit zhruba na patnáct až dvacet dnů. Po jejich vyčerpání by stát vyhlásil regulační systém s kartami.
Česká republika disponuje strategickými zásobami ropy, které jsou
schopny zabezpečit potřeby země
na osmdesát tři dnů. Evropská unie
ovšem požaduje rezervy na devadesát dnů. Podle Dušana Makovce ze
Správy státních hmotných rezerv je
Česká republika schopna tento závazek splnit ke konci příštího roku.
Denní spotřeba v Česku činila ke
konci loňského roku 16 171 tun.
V případě velkého omezení dodávek ropy vyhlásí vláda stav ropné
nouze a s ním spojená regulační
opatření.
CVIČENÍ ROPA 2004 Jihomoravské okresy Hodonín a Břeclav se v polovině října staly dějištěm mezinárodního taktického cvičení složek integrovaného záchranného systému České republiky a jednotek Hasičského
a záchranného sboru Slovenské republiky ROPA 2004. Námětem cvičení
byla havárie na ropovodu Družba s únikem ropy do řeky Moravy v místech,
kde tento vodní tok tvoří hranici ČR a SR. K základním cílům patřilo procvičit součinnost operačních středisek IZS a systému vyrozumění při nasazování jednotlivých složek z tuzemska i nasazování sil a prostředků ze
zahraničí a dále procvičit součinnost centrálního dispečinku společnosti
MERO v Nelahozevsi s operačním a informačním střediskem HZS Jihomoravského kraje při odstraňování následků ropné havárie.
10–11
VENEZUELA: DANĚ PRO ROPNÉ FIRMY Daň uvalená na zahraniční společnosti těžící ropu v oblasti jižního Orinoka se zvýší z jednoho na bezmála
sedmnáct procent. Prezident Hugo Chávez prohlásil, že se tak děje v zájmu spravedlnosti a že jde o krok k tomu, aby Venezuela plně ovládla své
ropné zdroje. Jednoprocentní daň zavedl stát v polovině devadesátých
let, aby přilákal do orinocké ropné pánve zahraniční investice. Tamní surová ropa se jen obtížně zpracovává a její rafinace je drahá. Venezuelský
ministr pro ropu Rafael Ramirez řekl, že vzhledem ke stoupajícím cenám
ropy na světových trzích už není nízká daň na místě.
DRAHÁ ROPA RUSKU POMÁHÁ
Uralská ropa je hlavním zdrojem
ekonomického růstu Ruska, druhého největšího vývozce ropy na světě. Více ropy vyváží pouze Saúdská
Arábie. Ruské hospodářství roste
již šestým rokem v řadě a podle
vládních expertů bude tento trend
pokračovat. Podle Mezinárodního
měnového fondu a Světové banky
však růst ruské ekonomiky závisí
na ropě až příliš.
Ruská ekonomika v období let
2005 až 2007 pravděpodobně poroste v průměru o 6,2 % ročně.
V loňském roce hrubý domácí produkt Ruska expandoval o 7,3 %
díky vysokým cenám ropy, investicím a domácí poptávce. Bylo to nerychlejší tempo růstu od roku 2000,
kdy ekonomika rostla desetiprocentním tempem. Ruská měna, jejíž kurz se pohybuje kolem 28 rublů
za americký dolar, by měla v letošním roce vůči americké měně zpevnit o 8,7 %. Proti koši měn složenému z eura a dolaru by měla posílit
o 7,9 %. V příštím roce se má vývoz
strategické suroviny z Ruska zvýšit
na pět milionů barelů ropy denně.
NOVÉ TANKERY PRO ZEMNÍ PLYN Novou technologii při stavbě tankerů na přepravu zkapalněného zemního plynu (LNG) nasadila společnost
Kvaerner Masa-Yards ve Finsku. Do Abu Dhabi National Oil Company dodala
čtyři lodě, které budou přepravovat plyn do Japonska. První o délce 289 m
a výtlaku 117 000 tun už byla spuštěna na vodu v Turku. Společnost vybudovala kvůli tomuto projektu rozsáhlá a dobře vybavená výrobní zařízení.
Tankery přepravují náklad LNG ve čtyřech kulovitých tancích s průměrem
40,44 m a celkovým objemem 135 000 m3, a to při teplotě -163 oC.
stranu připravil (ks)
Kulatý
Třídenní konference se účastnilo 120 delegátů z 12 států, kteří zastupovali jak výrobní
sféru, tak prodejní organizace velkých
ropných korporací, dodavatele technologií,
katalyzátorů a dalších speciálních služeb,
finanční analytiky a specializované novináře. Pořádající World Refining Association
připravila velice obsažný a zároveň různorodý program pro všechny tři dny pobytu.
První den byl věnován specializovanému
workshopu zaměřenému na implementaci
nových technologií, nové požadavky na
produktové specifikace a další otázky
rafinérské praxe.
Odpoledne pak většina účastníků absolvovala návštěvu České rafinérské v Kralupech nad Vltavou. Byli uvítáni generálním
ředitelem Ing. Ivanem Součkem, zhlédli
prezentační videofilm a vyslechli přednášku o historii a současnosti společnosti.
S Ing. Josefem Krchem, vedoucím výrobní
sekce rafinérie Kralupy, si pak podrobně
prohlédli výrobní zařízení a obslužné provozy. Návštěvníky zaujal nový velín, který
někteří označili za nejhezčí v naší oblasti.
Při závěrečném panelu otázek a odpovědí
bylo hlavním tématem řízení rafinérie v procesním režimu a řešení dodávek energií.
BILANCE NOVÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍ EU
Vlastní konference byla následujícího
dne zahájena blokem přednášek o situaci
oboru v naší oblasti se zřetelem zejména na
EU. První na toto téma promluvil Ing. Pavel
Švarc, CSc., předseda představenstva a generální ředitel Unipetrolu. Ve své přednášce
nejprve představil Unipetrol a jeho rafinérský a marketingový profil, zamyslel se nad
Praha ve dnech 18. až 20. října hostila účastníky už 7. kulatého stolu o rafinérském a petrochemickém průmyslu ve střední a východní Evropě. Ti se shodli, že rafinérie a petrochemický průmysl
stále patří mezi dynamická odvětví ekonomiky tohoto regionu a že k hlavním výzvám pro zdejší
petrochemii patří čím dál tím náročnější požadavky na kvalitu ropných produktů stejně jako vysoké
standardy stavu a provozování výrobních zařízení. Pražská konference se stala vhodnou příležitostí
k diskusi o těchto výzvách, k výměně zkušeností a názorů, jak k nim přistupovat.
stůl
fokus
12–13
o rafinériích ve střední Evropě
atmosférou v evropském hospodářském prostoru po květnovém rozšíření Evropské unie.
Řadou statistických dat pak dokumentoval
stav prodeje motorových paliv na čerpacích
stanicích a bilanci nových členských zemí
v oblasti rafinérské kapacity a národní
spotřeby pohonných látek. Zamýšlel se nad
obchodní bilancí jednotlivých nových členských zemích v jednotlivých komoditách.
Pozitivní bilanci má nyní většina členských
zemí, o deficitní bilanci lze hovořit v Polsku,
Lotyšsku a Estonsku. V komoditě LPG jsou
deficitní všechny nové členské země, snad
s výjimkou Litvy. V autobenzinech přispívají nové členské země k nadprodukci celé
EU (přičemž ČR je významně deficitní),
avšak v motorové naftě zmírňují stávající
deficit (přičemž výrazný deficit má Polsko,
ale i ČR). V souvislosti s růstem kupní síly
v nových členských zemích se očekává další
nárůst počtu automobilů na jednu rodinu
i větší počet naježděných kilometrů. Tento
trend podpoří rozvoj rafinérského průmyslu
i marketingu.
ČESKÁ RAFINÉRSKÁ –
KLÍČOVÝ REGIONÁLNÍ HRÁČ
Podrobnému pohledu na situaci v České
republice a úlohu České rafinérské byla
věnována přednáška Ing. Ivana Součka,
předsedy představenstva a generálního
ředitele České rafinérské. Svou přednášku
s charakteristickým názvem „Česká rafinérská – klíčový regionální hráč“ věnoval vlivu
rozšíření EU na hlavní rafinérské kapacity
v regionu, na příspěvek nových členských
zemí k celkovému zpracování ropy a konverzním kapacitám. O nových členských
zemích prohlásil, že chtějí plně využít
výhod, které jim členství v EU skýtá. V další
části přednášky charakterizoval principy
fungování České rafinérské jako přepracovací rafinérie a nákladového střediska a uvedl
hlavní charakteristiky společnosti. Vedle
akutní nutnosti zlepšit efektivitu a produktivitu společnosti v novém režimu označil
jako hlavní výzvu pro Českou rafinérskou
implementaci směrnic EU o tzv. čistých
palivech č. 98/70/EC, resp. č. 2003/17/EC,
a o přidávání biokomponent do motorových
paliv č. 2003/30/EC. Jak pro tzv. čistá paliva,
tak pro tzv. biopaliva seznámil auditorium
se strategií České rafinérské pro naplnění
zmíněných evropských norem přijatých
také českou legislativou. Závěrem se
Ing. Souček věnoval dosavadním zkušenostem České rafinérské z fungování v rámci
Evropské unie a zmínil řadu praktických
příkladů z harmonizace finančních, daňových a logistických operací. Přednáška
v Power Pointu je k dispozici na internetové
adrese www.ceskarafinerska.cz/informační
servis/odborné přednášky.
PETROCHEMIE VE STŘEDNÍ
A VÝCHODNÍ EVROPĚ
Po dvou obsažných materiálech proslovených českými vrcholnými představiteli
rafinérského a petrochemického průmyslu
zazněla neméně podrobná informace
o stavu tohoto odvětví v Polsku od Ryszarda
Gbureka, viceprezidenta státní společnosti
Nafta Polska, který se věnoval strategickým
otázkám restrukturalizace a privatizace polského ropného průmyslu a jeho logistické
infrastruktury. Tento proces byl nastartován
v roce 1996 a dosud není dokončen. Před
Nafta Polska stojí ještě úkoly, jako je třetí
a snad poslední fáze privatizace PKN Orlen,
privatizace LOTOS Group a vytvoření
nezávislého logistického operátora, přičemž
úlohou této státní společnosti je poradenství
vládě v oblasti energetické bezpečnosti.
O situaci a vývoji rumunského ropného
a petrochemického sektoru pak hovořil generální ředitel společnosti SNP Petrom Florian Constantinescu. Rumunsko kombinuje
využívání vlastní ropné suroviny s dovozem
a velké úsilí věnuje obnově a modernizaci
rafinérských kapacit, částečně s využitím zahraničního kapitálu. Trh ropných produktů
je v Rumunsku částečně regulován. Zajímavou přednášku o situaci v ropném průmyslu
v Maďarsku přednesl generální ředitel TVK
Árpád Olvasó, Chorvatsko charakterizoval
ředitel pro downstream společnosti INA
Boris Cavrak.
Konference se v dalším bloku věnovala
investorskému klimatu a možným fúzím
v regionu, kdy promluvili zástupci investičních bank a finanční analytici. O inovační
atmosféře, nových technologiích a procesech zase hovořili zástupci předních
světových firem i regionálních společností.
ZAJÍMAVÉ DISKUSNÍ BLOKY
Vyvrcholením konference pak byly diskusní
bloky věnované postupně všem zúčastněným zemím střední a východní Evropy
včetně balkánských států. Kolem kulatých
stolů se soustředili zájemci o přímé odpovědi zástupců rafinérských společností
jednotlivých zemí, a to ve dvou blocích po
čtyřech stolech paralelně. Živá diskuse pak
byla nejen u početně zastoupeného stolu
České republiky, kde hlavním tématem
byly principy fungování přepracovacího
režimu v České rafinérské, ale i u stolu
zástupců Polska, Maďarska a Slovenska.
Hodně účastníků se také sešlo a diskutovalo
u stolu Jugoslávie a Černé hory a dalších.
Oba bloky byly pěknou tečkou za úspěšnou
konferencí, za naplněním motta konference:
Otevřeně se seznámit se stavem rafinérského a petrochemického průmyslu zemí střední a východní Evropy a postoji k výzvám,
které před ním stojí. Pořádající WRA pak
na závěr poděkovala České rafinérské za
podporu a příspěvek k úspěšnému průběhu
akce. K jejich poděkování se přidala i řada
účastníků.
Aleš Soukup
Round Table about Refineries
in Central Europe
Between 18th and 20th October, Prague hosted
the 7th round table on the refinery and petrochemicals industry in Central and Eastern Europe. They
agreed that refineries and petrochemicals were
still a dynamic industry in this region and that the
main challenges for petrochemicals here were the
increasing demands on the quality of oil products,
as well as high standards for the condition and operation of production facilities.
In his address, chairman of the board of directors and director general of Česká rafinérska Ivan
Souček examined the impact of EU expansion
on the main refining capacities in the region and
the contribution of new member countries to total oil processing and conversion capacities. Delegates to the conference, which was attended
by 120 people from 12 countries, could also visit Česká rafinérská in Kralupy nad Vltavou. Visitors’ attention was particularly attracted by the
new control centre, which some called the best
in the region.
Nigérie:
ďáblovo zlato
Delta řeky Niger s velkými ropnými poli je jedním z míst, kde se rozhoduje o celosvětové ceně
ropy. Přestřelky muslimských a křesťanských bojůvek, stávky zaměstnanců, rozbroje mezi
jednotlivými kmeny a celkově nejistá politická situace totiž ovlivňují plynulost těžby černého
bohatství, které někteří domorodci nazývají zlatem ďáblovým. V Nigérii se odhadují zásoby ropy
na více než 77 miliard barelů. Navíc se jedná o surovinu velmi kvalitní s malým obsahem síry.
„Na náspu panovalo hemžení jako v mraveništi. Hubení mužové a ženy se plahočili
s plastikovými pytlíky a kanystry a strkali se
mezi sebou, aby se co nejrychleji dostali ke
kýženému kohoutku a natočili si spásnou
porci cenné tekutiny,“ popisuje očitý svědek
krádeže benzinu, které v deltě Nigeru patří
k běžnému obrázku všedního dne.
Pracovníci ropných společností odhadují,
že až 15 procent produkce rafinérií zloději
rozkradou přímo z produktovodu. Lidé to
ovšem nepovažují za krádež a omlouvají
se tím, že ropa je jejich. To je názor mnoha
Idžawů a příslušníků dalších národností v deltě Nigeru. V tomto postoji je utvrzují povstalci
z organizace Lidové dobrovolnické síly
delty Nigeru (NDPVF). V jižní části Nigérie,
prošpikované ropnými nalezišti, chtějí zahájit
válku proti vládě a proti zájmům těžařských
společností z Evropy a Spojených států.
Povstalci prý nebudou útočit na ropovody, protože nechtějí zamořit půdu, ale
napadnou zařízení patřící zahraničním
firmám. Už například obvinili italskou firmu
Agip, že své helikoptéry zapůjčila vládním
Členové Povstalecké skupiny
Lidové dobrovolnické síly
delty Nigeru
vojákům, aby získali přehled o rozmístění
idžawských bojovníků. „Agip funguje jako
špion. Pak přilétají vládní letadla, která
nás bombardují,“ uvedl vůdce vzbouřenců
Dokubo-Asari. Italové obvinění odmítají.
Ozbrojené srážky mezi armádou a místními povstalci byly i v minulosti časté, ale
skupina NDPVF tvrdí, že je nyní mimořádně dobře vyzbrojena. Má prý k dispozici
těžké zbraně, rakety, hodně samopalů a je
schopna nasadit několik desítek tisíc mužů.
S takovým odporem se nigerijské vojenské
vládní síly v deltě dosud nesetkaly.
Pokud válka zastaví nigerijský vývoz,
zahraničí to výrazně pocítí. Nigérie vyváží
denně 2,5 milionu barelů a je pátým největším vývozcem ropy. Na příjmech z ropy
a zemního plynu je životně závislá, ale federální kabinet odmítá s rebely vyjednávat
a označuje je za gangstery a pašeráky.
Situaci zhoršují i časté stávky, které
bývají časově koordinovány s útoky povstalců. Začátkem října se jedna z nich konala
v zařízení firmy Shell, která těží polovinu
nigerijské ropné produkce. Především
úředníci uspořádali dvoudenní výstražnou
stávku proti plánovanému propouštění.
Koncern chce totiž od prosince snížit náklady a zvýšit zisk. Současně by měla vzrůst
i produkce. Kdyby se zamýšlené záměry
uskutečnily, klesly by výrobní náklady na
jeden barel z 2,20 dolaru na 1,5 dolaru.
Nigérii, která má 129 milionů obyvatel,
sužuje také náboženský konflikt mezi
muslimy na severu a křesťany na jihu země.
U hranic s Kamerunem obnovili činnost fanatičtí islámští fundamentalisté, kteří napadají policejní stanice. Poprvé se objevili už
loni a dostali přezdívku nigerijský Taliban.
Ministerstvo vnitra odhaduje počet militantů na několik set. Chtějí svrhnout prezidenta
Oluseguna Obasanja a v celé zemi zavést
přísné islámské právo šaríja. Tento konflikt
si v minulých letech vyžádal už několik tisíc
obětí. Desetitisíce křesťanů musely opustit
své domovy v Kano, největším městě severní Nigérie, a přesídlit na jih.
Přesto chtějí Američané investovat
v příštích letech kolem 60 miliard dolarů do
průzkumu a otevření nových vrtů. Plavba
tankeru z Nigérie do Galvestonu v Texasu je
totiž o polovinu kratší než z Perského zálivu.
(ks)
Nigeria: the Devil’s Gold
Oil prices are currently also being affected by the
uneasy political situation in Nigeria. With a daily export of 2.5 million barrels, Nigeria is the fifth largest oil exporter in the world. Although the country
is dependant on income from crude oil and natural
gas, the federal cabinet refuses to negotiate with
rebels from the Nigerian Delta People’s Voluntary
Forces (NDPVF) and has labelled them as a bunch
of gangsters and smugglers. Nigeria is also facing
religious conflict between Muslims in the north and
Christians in the south of the country.
fokus
14–15
Ropa za potraviny:
skandální program pod vlajkou OSN
Ropa měla zmírňovat strádání hladovějících a nemocných
v Iráku, ale nyní je zřejmé, že program pomáhal také diktátorovi.
Velký díl viny na tom nese i vedení Organizace spojených
národů. Ve jménu vznešených ideálů a v zájmu svých obrovských
zisků pomáhala udržovat Husajnův režim, který byl hlavní
příčinou irácké bídy.
Po porážce irácké agrese do Kuvajtu bylo
podepsáno příměří, které Saddám Husajn
začal okamžitě porušovat. Proto OSN na
Irák uvalila embargo. Saddám však pokračoval s výstavbou svých paláců a se zbrojením,
zatímco svět se prostřednictvím televizních
záběrů seznamoval s dětmi trpícími hlady
a umírajícími bez léků. V roce 1996 byl
proto přijat programu Oil for Food: pod
dohledem OSN směl Irák prodávat povolené množství ropy a z výnosu financovat
a dovážet potřebnou výživu a léčiva. OSN se
tak stala de facto nejdůležitějším činitelem
irácké ekonomiky.
Jenže záběry s trpícími dětmi z obrazovek
nemizely. O distribuci zásilek totiž pečovala
Saddámova vládnoucí strana Baas.
Když během loňské třítýdenní války
vojska USA a jejich spojenců v Iráku
porazila Husajna, generální tajemník OSN
Kofi Annan zdůrazňoval krutý úděl Iráčanů, trpících americkým bombardováním,
ale ani slovem se nezmínil o válečných
zločinech Iráku. Nyní vyšlo najevo, že
Kofi Annan měl vitální zájem, aby si OSN
i nadále udržela kontrolu nad programem
Ropa za potraviny.
Bývalá zahraniční korespondentka
Claudia Rosettová zveřejnila v deníku New
York Times řadu ostudných faktů. Z prodeje
každého barelu ropy inkasovali úředníci
OSN provizi 2,2 %, na kontě programu se
stále pohybovaly miliardy dolarů a výnosný
byznys směřoval zejména k Saddámovým
oblíbencům Francii a Rusku. Nikoliv
Japonsko, ale Rusko dostalo oprávnění stát
se dodavatelem japonských automobilů.
Dostalo se i na jiné: Sýrie, Libanon, Libye,
Alžírsko a Súdán směly importovat saponáty, čisticí prostředky, řada pouštních států
včetně bohaté Saúdské Arábie měla zisk
z prodeje sušeného mléka. V rámci dodávek
potřebné potravy se Annanovým podpisem
schvalovaly prapodivné transakce, jako
například nákup lodí, jachet a sportovního
vybavení pro Saddámova sadistického syna
Udaje. Annan schválil i 20 milionů dolarů
na vybavení iráckého propagandistického
ministerstva informací.
Za sedm let trvání programu činily
poplatky za prodej asi 65 miliard dolarů,
z toho získal Sekretariát OSN asi 1,9 miliardy dolarů na administrativní režii. Program
zaměstnával zhruba čtyři tisíce úředníků.
Rozhodovali o tom, které státy a které firmy
budou do Iráku dodávat, a nikdo nepochybuje o tom, že se nechali zkorumpovat.
USA nyní oficiálně potvrdily dřívější
novinářské informace. Americká Ústřední
zpravodajská služba (CIA) zveřejnila seznam stovek jednotlivců, firem, politických
stran a vládních představitelů ze 40 zemí,
které si bývalý režim Saddáma Husajna
údajně snažil naklonit ve snaze dosáhnout
zrušení sankcí OSN. Seznam obsahuje
i jméno Benona Sevana, šéfa programu OSN
Ropa za potraviny.
Podle zprávy vynesly ropné kontrakty
s různými vládami Saddámovu režimu
od počátku 90. let asi 7,5 miliardy dolarů.
Další tři miliardy získal údajně pašováním,
z úplatků za ropu a z předražování ropy nad
cenu stanovenou OSN.
Seznam sestavený z tajných záznamů
bývalého iráckého režimu uvádí mimo jiné
jména ruského ultranacionalisty Vladimira
Žirinovského, bývalého francouzského
ministra vnitra Charlese Pasquy, indonéské
prezidentky Megawati Sukarnoputriové, ale
i Bulharské socialistické strany a Komunistické strany Slovenska. Komunistická strana
Slovenska se na seznamu vyskytuje dvakrát.
Jednou je u ní uvedeno množství jednoho
milionu barelů ropy s odhadovaným ziskem
0,15 dolaru za barel a ve druhém 1,5 milionu barelů s profitem 0,65 dolaru. (ks)
Oil for Food
Oil was to have alleviated the suffering of the hungry
and sick in Iraq, but it now appears the programme
also helped dictator, Saddam Hussein. A large part
of the blame must go to the United Nations. During
the seven years of the programme, fees on sales totalled 65 billion dollars, of which, the UN Secretariat
received approximately 1.9 billion for administrative
costs. The programme employed some four thousand officials. The CIA published a list of hundreds
of individuals, companies, political parties and government representatives from 40 countries that the
former Saddam Hussein regime tried to influence
in an attempt to abolish UN sanctions. The list includes the name of Benon Sevan, the Director of
the UN programme, Oil for Food.
fokus
kdo to byl
Otto Wichterle
Milovník myšlenkového dobrodružství
Tento oslnivý chemik položil základy výroby silonu, prvního českého umělého vlákna, a kontaktních
čoček. Na Vánoce 1961 si sestavil z dětské kovové stavebnice Merkur prototyp odstředivého odlévacího
zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil
první čtyři velmi pravidelné oční čočky. Uskutečnil sen o nápravě oční vady, který poprvé popsal už
v roce 1508 Leonardo da Vinci. Dnes užívá kontaktní čočky asi 100 milionů lidí naší planety. Byl ale
i vynikající pedagog a především charakterní a statečný člověk.
Otto Wichterle se narodil roku 1913
v Prostějově, kde jeho dědeček založil
firmu na hospodářské stroje. Vystudoval
Vysokou školu chemicko-technologického
inženýrství a od roku 1940 byl zaměstnán
v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně,
kde vedl pracovní skupinu zabývající se
výzkumem polyamidů. Vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a již v roce
1941 připravoval ve své laboratoři vlákna
polyamidu, která bylo možné spřádat.
Kvůli komplikacím souvisejícím s utajením
před německými okupanty a poté s problémy poválečného průmyslu byla ale výroba
polyamidů s označením Silon zahájena až
za deset let.
V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na
VŠCHTI a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot
a plně se věnoval zřízení katedry technologie
plastických hmot. Od roku 1952 se zabýval
syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které
vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Připravil gel, který
pohlcoval až 40 procent vody, měl vhodné
mechanické vlastnosti a byl průhledný. Místo
pochvaly přišla krutá rána. Při politické
molekulární chemie. Dále pracoval sice jako
řadový vědecký pracovník, ale jeho jméno
se nesmělo nikde objevit.
V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle,
člen mezinárodních společností, držitel
řady zahraničních cen a čestný doktor
zahraničních univerzit, zvolen předsedou
Československé akademie věd a tuto funkci
vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. V témže roce byla jedna
z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle. Profesor Otto Wichterle,
pro něhož myšlení bylo velkým a plodným
dobrodružstvím, zemřel v roce 1998. (ks)
Při politické čistce v roce 1958 byl profesor Wichterle spolu s řadou dalších vynikajících
učitelů ze školy vyhozen. Výzkum nitroočních čoček na VŠCHT byl zlikvidován.
čistce, kterou provedlo komunistické vedení
VŠCHT v roce 1958, byl profesor Wichterle
spolu s řadou dalších vynikajících učitelů ze
školy vyhozen. Výzkum nitroočních čoček na
VŠCHT byl zlikvidován.
Naštěstí mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které se konalo v Praze, přesvědčilo vedení státu o ekonomické
výhodnosti zřídit výzkum syntetických polymerů. Tak vznikl Ústav makromolekulární
chemie Československé akademie věd a do
jeho čela byl jmenován profesor Wichterle.
Budova ústavu se však teprve stavěla a rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do
vhodného tvaru oční kontaktní čočky proto
provedl profesor Wichterle doma.
Další střet profesora Wichterleho s komunistickou mocí následoval po roce 1968, kdy
nesouhlasil s okupací Československa, a byl
proto zbaven místa ředitele Ústavu makro-
Who was he?
Otto WICHTERLE (1913–1998) was a celebrated
chemist, who laid the foundations for the
production of silon, the first Czech synthetic fibre,
and contact lenses, used by around 100 million
people around the world today. He was also an
excellent pedagogue and a man of integrity,
persecuted by the Communist regime. When he
disagreed with the occupation of Czechoslovakia
in 1968, he was stripped of his post as Director
of the Institute of Macromolecular Chemistry and
his name could not appear anywhere. In 1990,
Professor Otto Wichterle, a member of many
international organisations, the holder of numerous international awards and honorary doctorates
from prestigious foreign universities, was elected
President of the Czechoslovakian Academy of
Sciences and held this office until 1993. The
same year, a little planet in our solar system was
also named Wichterle.
náš host
forum
16–17
Rychlá kola Daniela Landy
spoustu peněz, kde jsou k sobě lidi agresivní, je vlastně zločin.
Máte k autům vztah odmalička?
Jasně. Táta byl dvakrát mistr republiky v autokrosu, vicemistr Evropy a kdovíco všechno,
takže jsem vyrůstal na závodních tratích. Nelogické je, že syn závodníka skládá písničky.
Logické naopak je, že syn závodníka závodí.
Jezdil jste autokros, s trucky, dnes je to rallye.
Baví vás to pořád?
Motivace závodit už mi opravdu jednou
došla. Ale manažer pak našel další důležitý
důvod, proč s tím neseknout. Je to naše
Nadace Malina. Tak závodím dál, závodím
rád a chtěl bych někdy získat titul mistra
občas vzpomenout na to, že jsme byli děti,
které nehonily hodnoty dospělých.
Je nějaká vazba mezi založením řádu a vydáním vaší nové desky Neofolk?
Mají stejný duchovní podtext – ten řád
i deska. Chtěl jsem, aby deska lidi spojovala, aby se o ní bavili, chtěl jsem jim vyslat
signál, impulz, aby jim všechno nebylo
jedno. Přestaňte jenom kritizovat, začněte
u sebe, dávejte se dohromady, dělejte něco
pro to, aby to zde bylo krásnější. Neříkám:
buďte slabí, naopak, volám je k síle. Ale síla
neznamená kopat někoho do hlavy.
Je něco, čemu byste se chtěl vyhnout?
Každou těžkou věc beru jako výzvu, buď se
V roce 1998 vybojoval šesté místo na ME v autokrosu. Později přesedl na truck, aby
úspěšně hájil barvy stáje ProCa Holoubek, a před třemi lety se začal profesionálně
věnovat rallye. Kromě toho trénuje thai-box, skládá písně, píše muzikály a v létě
dokonce založil vlastní řád. Daniel Landa toho stíhá opravdu hodně…
Můžete nějak definovat sám sebe, svoji
identitu?
Dneska je to velmi složité, asi nejjednodušší
je to vyjádřit jménem Daniel Landa. Mám
už tolik činností, že se bojím to pojmenovat
jedním slovem. Nejsem si žádné takové
identity vědom, nemůžu říct, jestli to je
manžel, hudebník, závodník, otec… Netroufnu si říct, co je moje identita – já jsem já
a moc to neřeším.
Změnil jste leccos na svých názorech, chováte
se jinak než zamlada…
Mně už bude šestatřicet a začaly mě zajímat
názory jiných lidí, začala mě bavit věda.
Kdybych měl k dispozici delší den a sloužilo
mi úplně zdraví – neměl všechny ty jizvy
a zlomeniny, rozdělil bych svůj den mezi
bojový sport, abych si zachoval sílu k obraně,
auta – se vším, co se na ně nabalilo včetně práce v Nadaci Malina, a k tomu bych si vybral
obory, které mě zajímají, a ty bych studoval.
Co vaše Nadace Malina vlastně dělá?
Snažíme se jejím prostřednictvím preventivně působit na řidiče, máme prezentační dny,
natáčíme filmy, děláme osvětu, spojujeme se
s pojišťovnami… Řidič by si měl uvědomit,
že auto je opravdová zbraň, nejen prostředek, kterým se dopravuje z místa na místo.
Nebavit se o prevenci nebezpečí silničního
provozu, kde umírá strašně moc lidí, stojí to
republiky. Navíc jsem nalezl v rallye spoustu
osobní mystiky.
Mrzí vás, když nevyhrajete?
Netrpím poraženeckými náladami. Vždy
se snažím o maximální nasazení, abych
jel co nejlépe a nejrychleji. Když se něco
nepodaří, musím zhodnotit, proč se to
stalo, a pokusit se to zlepšit. Ale proč si
s tím dělat těžkou hlavu? Porážka je po pár
dnech stejně nudná jako pohár za dobré
umístění.
Nedávno jste založil řád Ordo lumen templi.
O co se jedná?
Kdybych měl být stručný, v Ordo lumen
templi se sešli lidé, kteří si chtějí občas hrát,
chtějí snít, chtějí se cítit fajn a ten pocit
hodlají šířit dál. Myslíme si, že je dobré si
s ní vyrovnám, nebo ne. Je toho samozřejmě
spousta, co bych nerad zažil, ale když to
přijde, vyrovnám se s tím. Co se má stát, to
se stane, a hotovo.
(lh)
Fast Wheels of Daniel Landa
Daniel Landa is a man of many professions. He has
achieved fame as a singer, recorded several solo
albums and written and presented his own musical. He has inherited the talent for and love of car
racing from his father. From autocross, where he
finished sixth in the 1996 European Championship, he went into truck racing and is now fully dedicated to rallying. Apart from all this he is one of
the founders of the „Nadace Malina“ foundation,
which is concerned with road safety. This summer
he founded the „Ordo lumen templi“ order.
Amerikou
křížem krážem (4)
REBEL MILOVAL RYCHLÁ KOLA
V parném létě jsme jeli z tichomořského
pobřeží střední Kalifornie přes vyprahlou
náhorní planinu do Bakersfieldu. Vzduch
se chvěl ve více než čtyřicetistupňovém
horku. Klimatizace ve voze sice běžela na
plné obrátky, ale přesto jsme uvítali, když
se před námi najednou objevila oáza – pár
stromů, dva staré benzinové stojany a malá
přízemní budova.
Tahle zapomenutá samota se jmenuje
Blackwells Corner a reklamní slogan na
stromě nabízel největší parkoviště na světě.
Nepřeháněl. Zde začíná obrovská prérie,
kde je místa dost. Žár byl, jak má v pravé
poledne být, a při bližším ohledání jsme
zjistili, že v baráčku jak z westernových
filmů je bar čili rychlé občerstvení. Nad
vchodem nás vítala tabulka: Poslední zastávka. V koženkovém boxu jsme se chladili
ledovým nápojem a užasli – místnost byla
plná plakátů, fotografií a výstřižků. Jejich
jediným tématem byl James Dean, proslulý
hollywoodský herec, který ve filmech Na
východ od ráje, Gigant nebo Rebel bez příčiny dovedl strhujícím způsobem vystihnout
náladu mladé generace padesátých let.
Čirá náhoda tomu chtěla, že jsme objevili
místo, kde byl 30. září 1955 naposledy spatřen živý ten báječný symbol revoltujícího
mládí, kterého obdivovaly miliony diváků
po celém světě. Nebyl jen skvělým představitelem odbojného, ale velmi citového chlapce. Jeho velkou láskou byla rychlá kola.
Onoho osudného dne, po natáčení filmu
Gigant, jel Dean z Los Angeles na závodní
forum
18–19
Amerika má s trochou zevšeobecnění dvě modly – filmové stars a auta. Tento fenomén obdivu nespadl z nebe,
ale byl pěstován plných sto let, až vykvetl do současné podoby. Hollywoodské hvězdy a automobily patří k sobě
od vzniku filmového a automobilového průmyslu. Obě branže se navzájem podporují, protože se potřebují. Obě
hrají důležitou roli ve světě reklamy – samy jsou jejím objektem i subjektem. Ve vzácné symbióze pak působí na
diváka, který si kupuje nádherná auta, aby si připadal trošku jako populární člen showbyznysu.
dráhu do Salinas. Seděl za volantem svého
vozu Porsche 550 Spyder, kterému říkal
„Malý Bastard“. Jel s ním také jeho přítel
Rolf Wütherich, mechanik firmy Porsche.
Bylo nádherné pozdní páteční odpoledne.
Slunce zářilo a Jamese zřejmě natolik oslnilo, že neviděl fordku, v níž se vracel domů
student Donald Turnupseed. Vyšetřování
sice prokázalo, že oba na poslední chvíli
zareagovali, ale příliš pozdě. Slavný herec
byl na místě mrtev, Rolf vyvázl s četnými
zlomeninami a Turnupseed se šrámem na
čele a pohmožděným nosem. Kalifornská
silniční hlídka, která nehodu vyšetřovala
uvedla, že skutečným viníkem byla sluneční
zář. Zapadající slunce oslňuje motoristy
dodnes.
ROPA V RYTMU COUNTRY
Zasaženi vzpomínkou jsme proto dál
pokračovali velmi opatrně. Cesta nás vedla
v rytmu country and western music, která
se linula z autorádia. Právem, protože jsme
se blížili k Bakersfieldu.
V dálce bylo sice už vidět město, ale
nejdříve nás upoutala ropná políčka podél
silnice. Na první pohled připomínala zahrádkářské kolonie na předměstích českých
měst. Každá parcelka měla malou pumpu,
která čerpala drahocennou tekutinu. Z malých praménků se slévá zlatonosný černý
proud, který zpracovává místní rafinérie.
Občas byla vidět i pořádná těžní věž.
I když je Bakersfield mnohdy pokládán
za nudný zapadákov a tak jej dokonce
pojali i autoři jednoho televizního seriálu, je
oslavován příznivci hudby ve stylu country.
Zasloužili se o to ve třicátých letech minulého století farmáři z okolí, kteří se sem
sjížděli se svými kytarami a písničkami. Zde
se zrodil „kalifornský sound“. Zasloužil se
o to i u nás známý muž jménem Alvis Edgar
„Buck“ Owens. Narodil se sice v Texasu,
ale už jako kluk se s rodiči přestěhoval do
Arizony a časem se stal báječným kytaristou a mandolinistou. V roce 1951 přišel do
Bakersfieldu a začal zde se svou skupinou
vystupovat. V šedesátých letech spolu s Merle Haggardem úspěšně soupeřili s uhlazenou komerční produkcí Nashvillu. Mezi
jeho nejslavnější písničky patří Streets Of
Bakersfield, kterou česky nazpíval Michal
Tučný. Písničky a vše, co s country souvisí,
jsem si připomněl při návštěvě Krystalového
paláce Bucka Owena. Toto muzeum a prodejna gramofonových desek je také malým
koncertním sálem.
Ovšem těch pamětihodností je ve městě
víc. Například osada Pioneer Village se
svými šedesáti budovami, originálním saloonem a lékárnou ukazuje život lidí v letech
1860–1930 pod názvem: Nejdříve zlatá
horečka, pak ropaři.
Vyplatí se popojet ještě kousek za město,
do přírodní rezervace nejvzácnějších losů.
Daleko není ani na vojenskou zkušební
základnu, k poušti Mojave anebo k lesnímu
masivu Sequoia National Forest.
AUTA MAJÍ SVŮJ POMNÍK
Zdá se to možná neuvěřitelné, ale je to
pravda. V Americe se automobily dočkaly
takové lásky, obdivu a uznání, že mají i svůj
pomník. A ne ledajaký.
Zasloužil se o něj farmář jménem Jim
Reinders, který žil v Nebrasce nedaleko
města Alliance. Každoročně se za ním
sjížděly děti se svými rodinami a okolí
domu bylo plné aut všech možných značek
a velikostí. Rodinná setkání bývala veselá až
bujará a nebyla při nich nouze ani o whisky
ani o nápady. Naopak, těmi se zde doslova
hýřilo. Jednou Jim přišel na myšlenku, jak
ty staré kraksny odměnit za jejich věrné
služby. V roce 1987 sestavil na svém pšeničném poli auta svých příbuzných a přátel
do zvláštního uskupení a natřel je šedivou
barvou. A protože byl vskutku kreativní,
vytvořil ze dvou desítek vozů skulpturu, kterou nazval Carhange. Vědomě tak upozornil
na svou inspiraci prehistorickým seskupením kamenů Stonehange v jižní Anglii. Vozy
taky připomínají sluneční orientaci nebo
hvězdárnu. Někdo je považuje za umělecký skvost amerického stylu pop-art, jiný
za bohapustý kýč. Možná, že je to pouhé
vrakoviště.
My jsme tady skončili své putování
s povzdechem: I taková je Amerika.
Karel Sedláček
All over America (4)
America has two idols – film stars and cars. On
a trip to California I ran across a remote spot
called Blackwells Corner, with a petrol station and
small bar. The actor James Dean stopped here in
1955 on his way to Salinas in his Porsche. Dean
loved fast cars, which ultimately sealed his fate
a few miles from this Last Stop. Blinded by the
sun, he collided with another vehicle and died in
the crash. The City of Bakersfield, which lies nearby, is not only famous for crude oil, but also country music. Cars have their monuments in America
too. The one built by a local farmer in Nebraska is
made of old cars and is reminiscent of prehistoric
Stonehenge in England. Appropriately the monument is known as – Carhenge.
Příjemné vánoční svátky a úspěšný nový rok