english synopsis - Časopis stavebnictví

Transkript

2012
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
06–07/12
stavebnictví
časopis
MK ČR E 17014
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
příprava, realizace, provozování staveb
rekonstrukce české ambasády v Brazílii
interview: Josef Kotek
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
editorial
Vážení čtenáři,
Česká komora autorizovaných
inženýrů a techniků činných
ve výstavbě oficiálně oslavila
d v a c et l et své (o b n ove n é)
činnosti. V rámci různých akcí
(například i seriálu historie
ČKAIT v časopise Stavebnictví)
si Komora připomíná své výročí
celý rok, ale čtyřiadvacátého
května se konalo slavnostní zasedání v Betlémské kapli. Tato
akce vystihovala svým pojetím
dlouhodobý charakter chování
české inženýrské Komory jako
takové – byla decentní, uměřená, klidná a profesionální.
ČKAIT mohla slavit s klidným
svědomím, protože se jako jedna z mála nevládních organizací
nedopustila ve své novodobé
historii vážnějšího chybného
kroku a místo plýtvaní energií
na popularizaci sebe sama
prostřednictvím aktivit koketujících s politikou se plně soustředila na práci pro své členy, a to
až s jakousi prvorepublikovou
důstojností.
Na druhou stranu má Komora
pomyslnou laťku nastavenou
hodně vysoko a své členy (alespoň většinu) v dobrém slova
smyslu rozmazluje. Proto přeji
všem pracovníkům Komor y,
aby je neopouštělo úsilí ani
profesionalita a aby za dalších
dvacet let mohly být oslavy
opět decentní, uměřené, klidné
a profesionální. A snad k tomu
přispěje i časopis Stavebnictví.
Je smutnou ironií, že právě
v den slavnostního zasedání
k výročí dvaceti let České ko-
mory autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
přišla smutná zpráva o smrti
architekta Jana Štípka, který
sehrál zásadní roli při vzniku
České komory architektů a byl
jejím prvním předsedou. Také
to byl člověk, který na konci
roku 2006 poskytl vůbec první
rozhovor č aso pisu St ave b nictví. Mimo jiné v něm řekl:
Existuje spousta definic architektury. Pro mě je nejbližší ta
římského architekta inženýra
Marca Vitruvia: „Architektura
je stavba splňující tři základní
kritéria – firmitas, utilitas a venustas, mezi kterými musí být
rovnováha.“ Dobrá architektura
by se měla vyznačovat statickou pevností a musí splňovat
funkci, pro kterou byla zřízena.
Venustas znamená estetický
cíl, i když původní doslovný
překlad je libost. První dvě kategorie jsou kvantifikovatelné
a tím pádem relativně jedno-
duše posouditelné. Venustas
je postavena na subjektivním
vnímání – dobrá architektura
tak musí být krásná, účelná
a stabilní.
Nezbývá než doufat, že se odkaz obou klasiků podaří dalším
generacím naplňovat.
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
inzerce
Vidíme věci jinak.
Unikátní ocelové konstrukce
navrhujeme kreativně a ekonomicky.
Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových
konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně
a zároveň ekonomicky.
Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním
výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni.
Spoléhejte na profesionály v oboru.
NÁVRH
Zimní stadion, Chomutov
DODÁVKA A MONTÁŽ
Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové
SPOLEČNOST
JE ŘÁDNÝM
ČLENEM ČAOK
ŘÍZENÍ STAVEB
Konstrukce rozhledny
Velký Kamýk, Písek
DIAGNOSTIKA
Stanice metra Střížkov, Praha
EXCON, a.s.
Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9
Hangár, letiště Ostrava - Mošnov
Tel.: +420 244 015 111
Fax: +420 244 015 340
ELENZ - zauhlování, Ledvice
[email protected]
www.excon.cz
stavebnictví 06–07/12
3
obsah
8–13
16–19
Rekonstrukce zastupitelského úřadu v Brazílii
Malá vodní elektrárna v Berouně
Jedno z nejkrásnějších děl české architektury šedesátých let stojí
paradoxně v Brazílii. Budova ambasády ČR, která v mnoha ohledech
předběhla svoji dobu, prošla v roce 2010 zásadní rekonstrukcí.
Malá vodní elektrárna s rybím přechodem v Berouně získala nejen
titul Stavba roku 2011, ale i cenu Vodohospodářská stavba roku 2011.
Její realizace však kvůli povodním nebyla jednoduchá.
52–55
56
Technicky náročná konverze
Recenze: Stavební kniha 2012
Konverze budovy Předního mlýna na hotel Budweis byla kvůli
statickému narušení stavby komplikovaná. Dřevěné stropní konstrukce musely být nahrazeny železobetonovou nosnou konstrukcí.
Odborné recenze Stavební knihy 2012 se ujala docentka Radomíra
Sedláková. Stavební knihu s velmi aktuálním tématem církevní
stavby zhodnotila pozitivně.
Ing. arch. Jan Štípek (1941–2012)
Ve čtvrtek 24. května 2012 v ranních hodinách zemřel architekt
a vysokoškolský pedagog doc. Ing. arch. Jan Štípek (*12. 8. 1941).
Intenzivně se věnoval kultivaci profese architekta. Stál u zrodu
České komory architektů v roce 1992 a v následujícím roce
byl zvolen jejím prvním předsedou. Od roku 1993 až do roku
2007 byl s přestávkami členem představenstva ČKA. O jeho
vysokých morálních kvalitách a obecné váženosti svědčí i to,
že byl předsedou této profesní organizace zvolen desetkrát.
Inicioval aktivní spolupráci s dalšími odbornými organizacemi,
byl členem řady porot a komisí. Získal mnoho významných
ocenění, mezi jinými titul Osobnost stavebnictví 2011, který
uděluje SIA ČR – Rada výstavby za přínos v oblasti stavitelství,
v letošním roce pak medaili ČKAIT.
4
V učebnicích české architektury najdeme jeho administrativní budovu
Průmstavu (dnes Qubix) z roku 1976 ve
Štětkově ulici v Praze 4, jejíž rekonstrukce byla v letošním roce dokončena.
Jan Štípek zpracoval desítky studií,
návrhů a projektů, z realizovaných
staveb uveďme alespoň pavilon čs.
stavebnictví v Moskvě z roku 1973
(navrhl s arch. Šafrem, Ing. Witzanym
a prof. Janů v roce 1973), rekonstrukci
hotelu Union v Praze 4 (s arch. Jeníčkem v roce 1992), nebo hotel Tranzit v blízkosti letiště Praha – Ruzyně
z roku 2005. Rovněž se dokončuje podle jeho projektu Ústav umění
a designu na Západočeské univerzitě v Plzni.
inzerce
06–07/12 | červen–červenec
3 editorial
4 obsah
6 aktuality
8
16
stavba roku
Rekonstrukce a dostavba
zastupitelského úřadu ČR v Brazílii
Malá vodní elektrárna
a rybí přechod v Berouně
interview
14 Na západ, na jih, na sever
i na východ od nás to jde
téma: příprava, realizace, provozování staveb
0 Přístup k revitalizaci zámku Vimperk
2
1. díl: Výškopisné a polohopisné zaměření
Ing. Jiří Lhota
24 Výplně otvorů s integrovanými rámy
Ing. Jaroslav Capůrka
28 Nejnižší povrchová teplota výplní otvorů
Ing. Petr Slanina, Ph.D.
36 Obnova ocelové konstrukce 100 let staré
průmyslové haly Witkowitz – Presswerk
Ing. Jiří Skyva
39 Dvě zavěšené lávky pro pěší
ve městě Eugene, Oregon, USA
Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc., P.E.
44 Koncová odlehčovací komora
kmenové stoky C v Praze – Bubenči
Ing. Michal Sedláček
48 Jak lze chápat ekonomickou
výhodnost u veřejné zakázky?
Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc., FEng.
cena ČKAIT 2011
52 Konverze budovy Předního mlýna na
hotel Budweis v Českých Budějovicích
56 recenze
57 svět stavbařů
66 reakce, komentáře
68 infoservis
72firemní blok
74 v příštím čísle
foto na titulní straně: Malá vodní elektrárna v Berouně, Tomáš Malý
5
ak tuality
Vyhlášení soutěže POROTHERM DŮM 2012–2013
a BRICK AWARD 2012–2013 Cihla v 21. století
Na stavebních veletrzích v Brně
byl vyhlášen 14. ročník veřejné
anonymní soutěže architektonických studií POROTHERM DŮM
2012–2013 na téma Viladům v intravilánu obce a zároveň 8. ročník
soutěžní přehlídky realizovaných
staveb a rekonstrukcí staveb
BRICK AWARD 2012–2013
Cihla v 21. století.
Soutěž se koná pod záštitou Ministra průmyslu a obchodu ČR,
partnery soutěže jsou Státní fond
rozvoje bydlení, Česká komora
autorizovaných inženýrů a techniků a Centrum stavebního inženýrství. Mediálními partnery jsou Vydavatelství Business Media CZ,
s.r.o., Jaga Media a časopis
Stavebnictví vydavatelství EXPO
DATA spol. s r.o.
Účelem a posláním soutěže
architektonických studií PO ROTHERM DŮM 2012–2013
na téma Viladům v intravilánu
obce je vyjádřit současný pohled na tradiční formu městského bydlení.
Úč elem soutěžní přehlídk y
BRICK AWARD 2012–2013
Cihla v 21. století je představit
kvalitní stavby – využívající v konstrukci výhradně či převážně
cihly – anebo cihlové systémy
či rekonstrukce staveb, při nichž
byly jako hlavní, eventuálně jako
druhý nejvýznamnější konstrukční prvek použity cihly.
Nejlepší z přihlášených staveb
a rekonstrukcí budou oceněny.
Přihlášeny mohou být stavby a rekonstrukce realizované na území České republiky
v 21. století.
Soutěžní podmínky jsou soutěžícím poskytovány bezplatně a je
možné je získat v sekretariátu
soutěže, stejně jako další informace o obou soutěžích, a to na adrese: PhDr. Václav Chaloupecký –
KOMUNIKACE & PROFIT, Pražská 16, 102 21 Praha 10, tel.:
281 017 397; mobil: 602 342 514;
e-mail: [email protected];
w w w.komunikace - profit.cz
nebo www.porotherm.cz. ■
▲ Rodinný dům v Popovičkách: Hlavní cena BRICK AWARD Dům roku 2012
▲ Rodinný dům v Droždíně: Zvláštní cena generálního ředitele společnosti
Wienerberger a Cena veřejnosti 2012 (v internetovém hlasování), kterou
uděluje časopis Stavebnictví
Nejlepší výrobce stavebnin roku 2011
V květnu se v budově Ministerstva průmyslu a obchodu ČR
uskutečnila prezentace soutěže
Nejlepší v ýrobce stavebnin
roku 2011 s tématem Moderní
výroby a technologie pro stavby, opravy a udržitelný rozvoj.
Pátý ročník soutěže má ukázat,
že v ýroba stavebních hmot
a materiálů může bý t ohle duplná a šetrná k životnímu
prostředí, a přitom moderní
a úsporná. Zároveň musí umět
reagovat i na současné požadavky doby, tedy bojovat proti
hospodářské krizi, přispět k co
nejv yšší dosažitelné kvalitě
života pro současnou generaci
a k vytvoření předpokladů pro
6
kvalitní život budoucích generací, a to v rámci tzv. udržitelného
rozvoje stavění, prosazovaného
Evropskou unií.
Prezentaci soutěže zahájila
Ing. Pavlína Janiková, vedoucí
oddělení politiky nerostných
surovin MPO. Uvítala přítomné
organizátory soutěže a prezentující se vybrané firmy.
S podmínkami a organizací letošního pátého ročníku soutěže
seznámil přítomné Ing. Pavel
Malinský z MPO. Představil
kate g orie soutě že, k ritéria
při posuzování přihlášených
firem i postup odborné po roty a hovořil také o cenách
a oceněních, jež je možné zís-
kat. Shrnul, co soutěž ukázala
v uplynulých čtyřech letech
o v ý ro b ě st ave b níc h hm ot
v ČR. Uvedl také, že EU chce
nové stavebniny a materiály
pro vytvoření nízkouhlíkového
hospodářství do roku 2050 a že
za tím účelem tvoří konkrétní
plány pro jednotlivá hospodářská odvětví.
Budoucí stav nabídky a poptávky je přitom obtížné předvídat.
Iniciativa známá pod názvem
NER30 0 v yčleňuje v ýznam nou finanční podporu na osm
projektů zaměřených na technologie zachycování a ukládání
uhlíku a nejméně na 34 projektů zaměřených na inovativní
technologie pro obnovitelné
zdroje energie.
Soutěž se koná pod záštitou
Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, akciové společ nosti ÚRS Praha a Ministerstva
průmyslu a obchodu; jejím mediálním partnerem je časopis
Stavebnictví.
Bližší informace o kritériích
soutěže a formulář př ihláš k y lze naléz t na stránkách
www.urspraha.cz, www.mpo.cz,
w w w.sps.cz č i w w w.c aso pisstavebnictvi.cz. Uzávěrka
přihlášek do pátého ročníku
soutěže Nejlepší výrobce stavebnin roku 2011 je 29. června
2012. ■
Vyhlášení cen Česká dopravní stavba,
technologie, inovace roku 2011
V Betlémské kapli proběhlo
v polovině května slavnostní
předávání cen v soutěži Česká
dopravní stavba, technologie,
inovace roku 2011. Soutěž byla
letos obeslána rekordním počtem 88 přihlášek. Diplomy
zástupcům oceněných přihlašovatelů předali jménem vypisovatelů náměstek ministra
dopravy Ing. Ivo Toman, MBA,
a ředitel SFDI Ing. Tomáš Čoček,
Ph.D., kteří ocenili společenskou
odpovědnost přihlašovatelů,
bezchybnou organizaci soutěže
a v závěru večera vyzvali na
380 přítomných významných
představitelů oboru k účasti na
10. jubilejním ročníku soutěže.
S hodnocením poroty přítomné
seznámil její dlouholetý předseda, prof. Ing. Petr Moos, CSc.,
prorektor ČVUT v Praze. Předávání se zúčastnila řada osobností
veřejného života i profesní špičky
oborů architektura, stavitelství
a doprava.
Tituly, tradičně udělené jako
rovnocenné, bez určení pořadí,
získalo pět staveb, jedna technologie a jedna inovace.
Tituly v kategorii A – Stavba
■ Stavba: Dálnice D1, stavba 0135,
Kroměříž východ – Říkovice
Přihlašovatel: Skanska a.s.
Investor: Ředitelství silnic a dálnic ČR
Dodavatel: Sdružení Kroměříž východ – Říkovice
Projektant: Sdružení PRAGOPROJEKT, a.s., VIAPONT s.r.o.
■ Stavba: Celková rekonstrukce
a regenerace městského centra –
Bělá pod Bezdězem
Přihlašovatel: SaM silnice a mosty
a.s., Česká Lípa
Investor: Město Bělá pod Bezdězem
Dodavatel: SaM silnice a mosty a.s.,
Česká Lípa
Projektant: STAVOPROJEKT’91,
Ústí nad Labem, CR PROJECT,
Mladá Bolestav
Přihlašovatel: Metrostav a.s.
Investor: Ředitelství vodních cest
České republiky
Dodavatel: Metrostav a.s., NAVIMOR – INVEST S.A. organizační
složka
Projektant: HYDROPROJEKT CZ a.s.
Architekt: Atelier 8000 spol. s r.o.
Subdodavatelé: Strojírny Podzimek,
s.r.o.; Zakládání staveb, a.s.
Titul v kategorii B – Technologie
■ Technologie: Kontinuální generování spojité mapy plynulosti
provozu pro velká města čr
a hlavní trasy
Přihlašovatel: CE-Traffic, a.s.
Investor: CE-Traffic, a.s.
Projektant: CE-Traffic, a.s.
Titul v kategorii C – Inovace
■ Inovace: Jednopodlažní elektrická jednotka řady 640
Přihlašovatel: ŠKODA VAGONKA a.s.
Investor: ŠKODA TRANSPORTATION a.s.
Dodavatel: ŠKODA VAGONKA a.s.
Projektant: Ing. Stanislav Schwarz
■ Stavba: Cyklostezka Ohře
Přihlašovatel: Karlovarský kraj Investor: Město Sokolov, Karlovarský kraj Dodavatel: Sdružení ALGON a Báňská stavební společnost Projektant: Ing. Petr Král – Dopravní stavby a venkovní architektura s.r.o. Subdodavatel: DS engineering ▲ Dálnice D1, stavba 0135, Kroměříž východ – Říkovice
PLUS, a.s. ■ Stavba: Optimalizace trati Stříbro – Planá u Mariánských Lázní
Přihlašovatel: Skanska a.s.
Investor: Správa železniční dopravní
cesty, státní organizace
Dodavatel: Sdružení Skanska a.s.,
OHL ŽS a.s., EUROVIA CS, a.s.
Projektant: Ing. Pavel Langer – SUDOP PRAHA a.s.
■ Stavba: Plavební komora České
Vrbné včetně horní a dolní rejdy
▲ Optimalizace trati Stříbro – Planá u Mariánských Lázní
inzerce
Life
Nová kolekce
fasádních barev
Všechny barvy
vašeho života
Baumit. Váš dům. Vaše
e barvy. Váš život.
7
stavba roku
text Ing. arch. Magdalena Hlaváčková | grafické podklady Ing. arch. Magdalena Hlaváčková, Ing. Jaroslav Říčánek
▲ Hlavní budova – administrativní část
zastupitelského úřadu ČR v Brazílii
Jedna ze tří budov bývalé československé ambasády (vybudované v letech 1965–1974) byla
v letech 2008–2010 rekonstruována a dostavěna pro účely českého zastupitelského úřadu
v hlavním městě Brazílie. Citlivá rekonstrukce
cenné lokality získala Cenu nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství v soutěži Stavba
roku 2011 v kategorii Zahraniční stavby.
Původní zastupitelský úřad byl po
rozpadu Československa rozdělen
mezi Českou republiku a Slovenskou republiku, přičemž Sloven-
8
ské republice připadla budova
administrativy a rezidence velvyslance, zatímco České republice
připadla budova se služebními
byty diplomatů. Toto rozdělení
bylo umožněno situováním budov
na podélné parcele rozložené mezi
dvěma paralelními obslužnými
komunikacemi. Původně vedlejší
hospodářský vstup v horní obytné
části pozemku se po rozdělení
stal hlavním vstupem nové české ambasády. Jedním z důvodů
rekonstrukce byla tudíž nutnost
konverze čistě obytné budovy na
administrativní a obytnou a přestavba vstupu do areálu s tím,
že se posílí jeho reprezentativní
charakter.
Druhým a mnohem naléhavějším důvodem rekonstrukce byl
technický stav čtyřicet let staré
budovy. V havarijním stavu byly
nejenom veškeré instalace, ale
i další části stavby. Neopravitelné se ukázaly rovněž hliníkové
výplně posuvných oken. Ko nec životnosti vykazoval také
glazovaný keramický obklad,
v současnosti na trhu již nedostupný. Nevyhovující byly také
jak původní dřevěné a keramické
podlahy (nekvalitní již při vzniku
stavby), tak kamenné venkovní
dlažby, jejichž kámen se lety
používání natolik obrousil, že se
stal v tamním klimatu nebezpečně kluzkým. Dosloužil rovněž
dřevěný vestavěný náby tek
i vnitřní dveře.
Původní budovy
československého
zastupitelství
Soubor původního českoslo venského velv yslanect ví se
řadí k významným dílům české
architektury šedesátých let. Byl
postaven na základě výsledku
soutěže, jež proběhla v roce
1961. Soubor se skládal ze tří
budov umístěných v jižním zastupitelském sektoru města Brasilia, na parcele s mírně svažitým
terénem a dalekým výhledem
k jezeru Paranoa.
Jako první byla postavena čtvercová atriová obytná budova.
V další fázi stavby byla vybudována administrativní budova
a také rezidence, při jejichž
realizaci se k autorskému týmu
připojil tehdy začínající architekt
Jan Bočan. Celý soubor je dodnes významným svědectvím
společenské atmosfér y své
doby.
Vzdušná otevřená, jednoduchá,
ale mimořádně elegantní architektura reprezentovala v nejlepším slova smyslu optimizmus
i naděje Československé socialistické republiky šedesátých
let. Doplňovaly ji mnohá díla
špičkových výtvarníků – akad.
malíře Čestmíra Kafky (tapiserie), akad. sochařky Evy Kmentové (figurální tvarování stropů),
akad. sochaře Olbrama Zoubka
(pohledové betony), akad. malíře
René Roubíčka (osvětlení), akad.
sochaře Stanislava Libenského
(osvětlení).
Architektonické
řešení rekonstrukce
a dostavby
Architektonické řešení rekonstrukce a dostavby vychází z maximálního respektu projektantů
k původní stavbě. Snahou rekonstrukce bylo znovu obnovit
lety zašlou prostou eleganci
původní stavby a v maximální
míře zachovat dispoziční uspořádání, jež vypovídá o otevřeném
a svobodném duchu dodnes
inspirativní doby.
Dispozice jsou proto upravovány
jen v nezbytných případech, a to
posuvnými stěnami a plynoucím
otevřeným prostorem kombinovaným s labyrinty obslužných
místností.
Architektonický detail původní
stavby do jisté míry předbíhal
technické možnosti své doby.
Podrobné původní výkresy posuvných prosklených stěn či
posuvných dveří, provedení zapuštěných svítidel a světelných
ramp a dalších detailů svědčí
o tehdejších limitovaných technických možnostech. V tomto
smyslu bylo možné některé
architektonické detaily technicky
dotáhnout až při rekonstrukci.
Vstupní novostavba (určená pro
konzulární oddělení a vrátného)
je umístěna nad stávající trafostanicí nízko za ohradní zdí tak,
aby minimálně zasahovala do
panoramatu parcely a zbytečně
nerozbíjela velkorysé rozložení
hmot na pozemku. Nízká čtvercová stavba s lapidárně členěnými fasádami a s vstupním atriem
svou intimitou předjímá vlastní
atriovou budovu zastupitelstva.
Prostorové
uspořádání
Změny v prostorovém uspořádání parcely vycházejí z odlišného
užívání hlavní budovy a související změnou přístupu do areálu.
Zatímco původně hlavní budova
sloužila pouze k bydlení a nacházela se spolu s tenisovým
kurtem a bazénem v nejzazší
části společného pozemku československé ambasády, v současnosti v sobě budova spojuje
funkci obytnou i administrativní
a je zpřístupněna původně hospodářským vjezdem od severu.
V důsledku toho je v prostoru
mezi hlavní budovou a severním
oplocením vpravo od vjezdu
zrušeno tenisové hřiště a prostor
je nově vyčleněn pro okrasnou
zahradu. V této souvislosti je
▲ Hlavní budova – průchod k bytům
▲ Vstupní objekt
odbourána přistavěná kůlna na
traktor a zahradní náčiní, jež jsou
nově umístěny v hospodářských
místnostech hlavní budov y.
Vlevo od vjezdu, nad stávající
trafostanicí, je nově vybudována
vstupní budova s oddělením víz
a s vrátnicí.
V předpolí hlavního objektu je
rozšířena plocha parkovacích
stání. Do jižní části zahrady se
přesunuly rekreační funkce.
Bylo sem přemístěno tenisové
hřiště a rekonstrukcí prošel také
původní bazén.
Dispoziční řešení
■ Hlavní budova
Hlavní budova představuje čtvercov ý atriov ý objekt tvořený
dvěma dvoupatrovými částmi,
vzájemně propojenými krytými komunikačními koridor y.
Obě části hlavní budovy jsou
vzhledem ke svažitosti terénu
navzájem posunuty o jedno
podlaží. Mezi nimi se rozkládá
atrium s okrasným bazénkem.
Severní část hlavní budovy je
nově určena administrativě, jižní
část hlavní budovy slouží jako
byty diplomatů.
V administrativní části, rozdělené na hospodářskou administrativu (umístěnou v přízemí) a na
diplomatickou administrativu
(umístěnou v 1.NP), je velká
pozornost věnována vstupním
prostorům – místům získávání
prvních informací.
Na velké vstupní haly v ždy
navazují pracoviště sekretářek,
v diplomatické části kancelář
velv yslance a místnosti pro
jednání a posezení. Následují
ostatní kanceláře, sklady, archivy
a sociální zázemí.
Projekt se soustředil na maximální zachování příčného propojení hlubokých traktů, zastíněných konzolami lodžií. Toto
propojení bylo žádoucí proto,
aby bylo možné zachovat přirozené provětrávání budovy, ale
9
mít také možnost příznivějšího
prosvětlení.
V bytové části zůstaly dispozice
svým charakterem do značné
míry zachovány. Zrušeny byly
pouze prostory pro služku s hospodářskými schodišti. Upraveny
byly dispozice koupelen. Jednotlivé trakty byly pospojovány
tak, aby v každém patře vznikly
dva byty, z toho vždy jeden
s garsoniérou, která případně
může sloužit i jako samostatná
jednotka.
■ Vstupní objekt
Centrálním prostorem vstupního
objektu je čtvercové, částečně
zastřešené atrium s krátkým
schodištěm a šikmou rampou.
Kolem atria se rozkládají místnosti konzulárního oddělení
a stanoviště vrátného. Atriem
vstupního objektu lze projít do
areálu ambasády.
Stavebně
technické řešení
Z konstrukčního hlediska tvoří
původní stavby i novostavbu
monolitický skelet. Při rekonstrukci byl skelet téměř to jediné,
co z rekonstruovaných objektů
zbylo.
Keramické obklady fasád, stejně
tak jako podlahy, dřevěné i hliníkové výplně, vnější kamenné
dlažby i vnější betonové povrchy
komunikací, vestavěný nábytek,
zařizovací předměty i svítidla
byly už za hranicí své životnosti.
Výběru nových vhodných materiálů věnovali architekti mimořádnou pozornost.
■ Keramický obklad
Smetanově bílý masivní glazovaný obklad, kladený do specifického spárořezu s tzv. otevřenými
nárožími, byl rozpraskaný a na
mnoha místech odpadal. Glazovaný materiál se jevil z hlediska
životnosti jako nevhodný, navíc
již nebylo možné dohledat jeho
výrobce. Podařilo se nalézt trvanlivější dlaždice ze slinutého
střepu v odpovídajícím odstínu,
avšak skutečným problémem
bylo nalézt dlaždice odpovídajících rozměrů a především
10 stavebnictví 06–07/12
tloušťky (10–12 mm). V průběhu
práce na realizačním projektu
bylo projednáno technické řešení cenově náročnější zakázkové
výroby dlaždic, nakonec se však
dodavatelské firmě podařilo
sehnat odpovídající a cenově
dostupnější výrobek u italského
výrobce.
■ Střešní plášť
Původní střešní plášť administrativní a obytné budovy byl vybourán až na nosnou konstrukci
a poté tepelně izolován. Nad
administrativní částí budovy
byla provedena klasická skladba
s tepelnou izolací, překrytou
souvrstvím izolačních modifikovaných bitumenových pásů.
Vrchní pás je opatřen reflexní
vrstvou z hliníkové fólie. Nad
obytnou částí byla realizována
(z důvodů pohledové exponovanosti této střechy) obrácená
skladba s tepelnou izolací z extrudovaného polystyrenu s nakašírovanou vrstvou modifikované
malty a s kačírkem tvořícím
povrchovou vrstvu.
■ Hliníkové výplně
Hliníkové výplně oken a dveří
vyráběné původně na zakázku již měly nefunkční otvírací
mechanizmy. Zvláště posuvná
okenní křídla pohybující se pomocí spodních koleček nešla
opravit a bylo nutné přistoupit
k jejich kompletní výměně. Nová
okna z profilů v maximální míře
kopírují rozměry a členění těch
původních. Úskalím tohoto řešení se však ukázaly ovládací
prvky kování, svou robustností
totiž neodpovídaly potřebám
rekonstrukce a musely být (alespoň u oken menších rozměrů)
nahrazeny výrobky FSB.
■ Vnější kamenné dlažby
Po letech provozu bylo nutné
vyhlazené a kluzké vnější kamenné dlažby nahradit novou
dlažbou. Po dlouhém hledání byl
nalezen místní kámen odstínem
podobný tomu původnímu, ale
podstatně tvrdší. Tento nazelenalý quarcit byl osazen na
terasách navazujících na přilehlý
terén. Kamenné desky byly položeny do podkladního betonu
▲ Hlavní budova – výkres spárořezu
a vyspárovány přírodní spárovací
hmotou. Na venkovních schodištích kámen nahradila keramická
slinutá dlažba.
■ Pohledové betony
Pohledový beton ohradních zdí,
soklů a dalších stavebních prvků
byl po letech zašlý a narušený.
Profilově zpracovaná obvodová
zeď na ohradní zdi hraničící
s veřejným prostranstvím vyžadovala navíc určité navýšení. To
bylo provedeno nabetonováním
ve stejném reliéfním zpracování
jako původní zeď. Zvláštní pozornost byla věnována dřevěnému
bednění, jehož plastické kladení
muselo navazovat na původní
reliéf zdi. Vlastní provedení
nadezdívky bylo navrženo z betonu C20/25-XA1 s vyztužením
profily ØR12 při aplikaci spojovacího můstku. Současně bylo
předepsáno kotvení pomocí
trnů vlepovaných do stěny přes
chemické kotvení. Původní betony byly očištěny a odmaštěny
několikanásobným použitím
vysokotlakého vodního paprsku
s čisticím přípravkem a lokálně
opraveny pomocí injektážích
tmelů. Následně zdi barevně
sjednotila lazura, případně tam,
kde byl beton v minulosti již
přetřen, se použil bílý krycí nátěr.
■ Vnější pojížděné plochy
V celém areálu se provedly
nové venkovní komunikace z dilatovaného silničního betonu
v rozdílných šířkách. Pojížděné
plochy byly navrženy jako lehké,
se stupněm dopravního zatížení
VI (méně než 15 TNV/24 hod.
v obou směrech). Cementobetonový kryt byl určen ve skupině IV
(dle ČSN 736123) o tloušťce
180 mm. Podloží vozovek ze
štěrkových zemin se hutnilo
na I d = min. 0,85 (dle zásad
ČSN 721006). Povrch byl zdrsněn tažením juty.
■ Dřevěné vnitřní dveře
Vysoké hladké dřevěné dýhované výplně vnitřních otvorů
rozprostírající se přes celou výšku patra byly zdokumentovány
a ve věrných kopiích poté nově
vyrobeny z tropického dřeva
jatoba. Nově byly v některých
místnostech (v bytové i v administrativní části) navrženy
velké barevné posuvné stěny,
příležitostně oddělující jinak
propojené prostory.
■ Podlahy
V rekonstruovaných objektech
byly podlahy vybourány až na
železobetonovou konstrukci.
Nové skladby doplnila kročejová
izolace. Jako nášlapná vrstva posloužily parkety z místního dřeva
cumaru. V sociálním zařízení tvoří nášlapnou vrstvu keramické
slinuté dlaždice.
■ Vnitřní obklady
V koupelnách a kuchyňkách jsou
po celé výšce stěn obklady ze
skleněných mozaik různých barevných odstínů. Stejný materiál
je použit i v okrasném bazénku
v atriu.
■ Kuchyňky
Součástí stavební dodávky byly
kuchyňské linky a vestavěné
skříně. Kuchyňské linky byly navrženy s povrchovou úpravou ve
vysokém lesku, vestavěné skříně jsou dýhované, z tropického
dřeva jatoba. Nábytek byl vyroben individuálně.
■ Materiály vstupní budovy
Novostavba vstupní budovy byla
navržena z pohledového betonu
s dřevěnými výplněmi otvorů na
celou výšku patra. Podlahu tvoří
vlastní železobetonová deska
s probarveným minerálním vsypem. V interiérech se nacházejí masivní dřevěné podhledy
z jatoby.
▲ Situace před rekonstrukcí
▼ Situace po rekonstrukci
■ Oplocení a brána
Oplocení a vstupní brána představovaly před rekonstrukcí
asi nejméně reprezentativní
část objektu ambasády. Různé úpravy, vyvolané změnou
úrovně terénu a bezpečnostními opatřeními, změnily původní vjezd k nepoznání. Při
rekonstrukci bylo nutné navýšit
reliéfní ohradní zdi částečně
nabetonováním a č áste č ně
doplněním svislého páskového
mřížoví. Posuvná vstupní vrata,
svařovaná rovněž ze svislých
ocelových pásků, byla navržena
dle dochované fotodokumentace původních vrat.
stavebnictví 06–07/12 11
▲ Hlavní budova – okrasný bazén v atriu
▲ Hlavní budova – atrium
▲ Hlavní budova – administrativní část
▲ Detail – barevné řešení
▲ Vstupní objekt – kuchyňka – pohled z exteriéru
▲ Hlavní objekt – administrativní část – recepce
▼ Obklad vnějšího schodiště – spárořez – detail
▼ Hlavní budova – obytná část – kuchyň
■ Bazén a tenisový kurt
Rekonstrukce bazénu znamenala především úplnou výměnu
bazénové technologie včetně
systému cirkulace vody. Muselo
se zvýšit jeho dno, aby odpovídal dnešním normám. Bazén
byl nově obložen bazénovou
keramikou. Do sousedství rekonstruovaného bazénu byl nově
přemístěn a vybudován tenisový
kurt s umělým trávníkem s křemičitým vsypem.
■ Barevná fasáda
Ustoupené části průčelí byly
(podle původní černobílé fotodokumentace) natřeny tmavým
nátěrem. Později stavba odhalila
zbytky tmavě šedé, červené
a žluté barvy, nicméně žádný
z těchto odstínů nepůsobil v daných světelných podmínkách
příznivě. Po velkých debatách
byl nově zvolen tmavě modrý odstín, jenž nejlépe koresponduje s odstíny ostatních
materiálů a dodává lapidárním
tvarům hlavní budovy potřebný
kontrast.
Závěr
Rekonstrukce, na které jsem se
mohla jako architektka podílet,
pro mě znamenala nejen nezapomenutelnou profesní zkušenost
s dílem opravdových mistrů novodobé československé architektury, ale i osobní setkání s prací
mého otce, Jana Šrámka, jehož
jsem, bohužel, v roli architekta
a laskavého kolegy mohla poznat
už jen z vyprávění. Bylo to setkání
překvapivé, nádherné a velice vřelé. A jsem za ně Bohu vděčna. ■
Základní údaje o stavbě
Název:Rekonstrukce a do stavba zastupitelského
úřadu ČR v Brazílii
Místo: Via L 3/Sul, Q.805, Lote 21,
70414-900 Brasilia, Federální distrikt Brazílie
Architektonický návrh původní stavby:Ing. arch. Karel Filsak,
Ing. arch. Karel Bubeníček, Ing. arch. Jan
Šrámek, Ing. arch.
Jiří Louda
▲ Vstupní objekt – atrium
Zahájení původní výstavby:
1965
Architektonická část:
Ing. arch. Magdalena
Hlaváčková, Ing. arch.
Petr Hlaváček
Stavební část:
Ing. Ondřej Korčák,
Hlaváčková
Statika: Tobrys s.r.o., Ing. Tomáš Bryčka
Chlazení a vzduchotechnika:
SYB s.r.o.
Autorka návrhu interiéru:
Hlaváčková
Investor:
Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Dodavatel stavby, projektový
manažer:
PSJ a.s.,
Jaroslav Říčánek
Stavbyvedoucí:
Ing. Jiří Černý
Příprava stavby:
Ing. Miroslav Palát,
Tomáš Hrnčíř
Doba rekonstrukce
a dostavby:
12/2008–02/2010
inzerce
NAŠÍM SPOLEČNÝM CÍLEM JE PŘEDEVŠÍM
VAŠE SPOKOJENOST!
Asociace českých betonářů bude vždy usilovat o to, aby záruky námi dané byly pro Vás tou pravou jistotou.
www.asociacebetonaru
asociacebetonaru.cz
asociacebetonaru
Z Á R U K A
KV AL ITY
SOLIDNOSTI
VÝHODNOSTI !
ASOCIACE
ČESKÝCH
BETONÁŘŮ
Není tak špatné být na dlažbě
185 x 125 + 5.indd 1
26.4.2012 12:50:50
interview
text Jan Táborský | foto Wienerberger cihlářský průmysl, a.s.
páleného střepu nadále drží.
Přestože stále přicházejí nové
progresivní materiály, jsou pro
individuální výstavbu cihly stále
vyhledávaným materiálem.
▲ Josef Kotek, generální ředitel akciové společnosti Wienerberger cihlářský průmysl
Na západ, na jih, na sever
i na východ od nás to jde
„Můj optimizmus pro budoucnost bytové výstavby vyplývá z toho, že v České republice je statisticky velmi jasně prokázaný nedostatek kvalitních
bytů, respektive český bytový fond je v porovnání
se zeměmi západní Evropy stále velmi slabý,“ říká
Josef Kotek, generální ředitel akciové společnosti
Wienerberger cihlářský průmysl, jeden z nejzkušenějších a také nejuznávanějších vrcholných
manažerů v oblasti výroby stavebních materiálů.
Jaká je současná pozice pálených cihel na českém trhu?
Je to možná překvapující, ale
cihly se v poměru k ostatním
zdicím materiálům stále drží
velmi dobře. Vypovídají o tom
jednak statistické v ýsledk y
a pak jsem taky přesvědčen
o tom, že v České republice,
ale i v okolních zemích stále
existují konzer vativnější in vestoři, kteří podíl cihlářského
V současnosti můžeme hovořit o celosvětovém trendu
v ýs t av by bud ov s nízkou
energetickou náročností. Do
českého právního řádu se
také transponuje směrnice
EPBD II. Jak se s tím společnost Wienerberger obecně
vyrovnává?
Koncern Wienerberger t y to
věci velmi odpovědně vnímá.
Směrnice EPBD II je na stole
a transformuje se do českých
předpisů. A budou zřejmě přicházet i další legislativní změny
tohoto druhu. To znamená, že
se celý sektor výroby stavebních hmot a materiálů zaměřuje na produkty, které snižují
energetickou náročnost staveb.
Odpovídá tomu i náš sortiment.
V rámci koncernu jsme se rozhodli posadit tepelně technické
parametry našich produktů na
samou horní hranici požadovaných hodnot. Výsledkem jsou
například cihly plněné minerální
vatou. Počítáme ovšem také
samozřejmě s tím, že nejčastějším řešením pro výstavbu
rodinných domů a bytů budou
sendvičové, masivnější konstrukce doplněné izolačními
materiály z vnější strany, protože jednovrstvých konstrukcí,
splňujících nejlepší tepelně
technické parametry, není na
trhu tolik. Ten si přitom žádá
vyšší a vyšší kvalitu. V současnosti si málokdo koupí cihlu na
úrovni současných norem. Lidé
vyhledávají materiály na úrovni
nízkoenergetických a pasivních
domů a kromě požadavku být
konkurenceschopný je společenskou odpovědností firmy
přispívat v ýrobou kvalitních
materiálů ke snižování spotřeby
energie na bydlení.
Jak vnímáte kvalitu práce
stavebních firem při používání těchto nových materiálů náročných na přesnost?
Nesprávné použití takového
produktu může zcela zne-
hodnotit energetickou úsporu, pro niž byl konstruován.
Tohle je samozřejmě stále ještě
problém. Některé firmy aktivně v yhledávají poradenskou
činnost výrobců, využívají naší
široké nabídky, školí své pracovníky a berou to jako konkurenční
výhodu. Někteří zedníci jsou
však, bohužel, stále přesvědčeni o tom, že ke stavbě cihelné
zdi žádný návod ani radu nepotřebují. S takovým přístupem se
setkáváme neustále. Potěšující
je však obecný trend, tedy kvalita staveb. Myslím tím konkrétně, že zpracování a využívání
těchto nových materiálů roste.
Investoři jsou nároční, což je
správné.
Po ko u š í t e s e bý t a k t i v n í
v tom, jak naučit zhotovitele
zacházet s vašimi produkty?
Pravidelně pořádáme Wienerberger fórum, které př izpů sobujeme konkrétní proble matice. Akce má velký ohlas
a chodí na ni hodně lidí; chceme dál předávat zkušenosti
a tím se vyvarovat pozdějších
chyb u projektantů a stavebních firem, které si stavebník
nakonec může spojit s našimi
produkty a naším stavebním
systémem.
Pojďme vzít problém energií
z druhého konce. Všichni
č e š t í v ý r o b c i s t ave b n í c h
hmot bojují s cenami vstupních energií, které, v porovn á n í s o ko l n í m i ze m ě m i,
téměř ohrožují jejich konkurenceschopnost.
To hl e m ě d r á ž d í. M usím e,
bohužel, akceptovat, že se
pohybujeme na českém trhu,
ale kdy ž dostávám přehled
o nákupu energií v sousedních
státech, ptám se: jak je to,
proboha, možné? Naše ceny
z a energ ii jsou toti ž je d ny
z nejv yš ších na evropském
trhu a př itom ještě energii
vyvážíme do sousedních zemí.
Těmto věcem skutečně nerozumím. Navíc platíme vysoký
příplatek na obnovitelné zdroje
energie, jenž se stále zvyšuje,
což od vlády nepovažuji zrovna
za ideální krok. Intenzivně jsme
dokonce přemýšleli o tom, že
si do některých závodů pořídíme kogenerační jednotky,
abychom si elektrickou energii
vyráběli sami. Jenže zákony
ale hlavně se takové řešení
nepodporuje. V tomto kontextu
nevidím v tuzemsku smysluplnou politiku státu, která by
dostatečně podporovala růst
Nevidím smysluplnou politiku státu, která by
dostatečně podporovala růst a zkvalitňování
stávajícího bytového fondu. Od vlády nevidím
žádný zvláštní zájem.
nám nařizují platit i příplatek
na obnovitelné zdroje za tu
energii, kterou bychom si vyrobili sami.
Než jsme se pustili do tohoto
rozhovoru, řekl jste, že letošní rok bude z hlediska prodejů stavebních hmot velmi
špatný, zároveň jste však
dodal, že v dlouhodobém
horizontu jste optimistou.
Můj optimizmus vyplývá z toho,
že v České republice je statisticky velmi jasně prokázaný
nedostatek k valitních by tů,
respektive český bytový fond
je v porovnání se zeměmi západní Evropy stále velmi slabý.
Přitom lidé chtějí a budou chtít
lépe bydlet, potřeba bytů tedy
nebude klesat, nýbrž růst. Současný neutěšený stav nevyplývá z malé potřeby kvalitního
bydlení, ale ze špatné nálady
ve společnosti, která vznikla
a zkvalitňování stávajícího bytového fondu. Od vlády nevidím
žádný zvláštní zájem.
Vláda České republiky ale
rovněž dlouho bojkotovala
v ý s t av b u d o p rav n í i n f ra s t ruk tu r y a v po s l e d ní c h
týdnech se přece jen daří
nějaké finanční prostředky
pro tuto oblast nacházet.
Nemá v tomto případě přece
jen nějakou šanci i bytová
výstavba?
Těžko se mi to říká, ale myslím,
že ne. Nevidím žádného politika či politickou stranu, která
by toto téma měla jako jednu
ze svých priorit. O to víc mě
štve, když vidím, že na západ,
na jih, na sever i na východ od
nás to jde. Myslím teď vládní
opatření na Slovensku, v Rakousku a v Polsku. Na Slovensku dostávají obce nevratnou
půjčku na nájemní a zejména
Intenzivně jsme dokonce přemýšleli o tom, že
si do některých závodů pořídíme kogenerační
jednotky, abychom si elektrickou energii vyráběli
sami. Jenže zákony nám nařizují platit i příplatek
na obnovitelné zdroje za tu energii, kterou bychom si vyrobili sami.
v celé Evropě vlivem hospodářské krize. Ta asi jen tak nezmizí
a osobně očekávám příchod
ještě horších časů. Přitom si
myslím, že starší generace má
docela naspořeno, ale v době
nejistoty bude mít strach peníze vynakládat do nemovitostí.
Mladí lidé prostředky na druhou
stranu nemají a bydlení chtějí
řešit úvěry, což také není ideální v sílící pracovní nejistotě,
startovací byty v hodnotě přes
dvacet pět tisíc eur na jeden
byt, což rozhodně nejsou nezajímavé peníze. Tato politika
samozřejmě generuje multiplikační efekty v podobě vyšší
zaměstnanosti a daňové návratnosti. Navíc se této šance
na Slovensku chytily i stavební
firmy, jež se stávají v podstatě
developer y nájemních bytů.
Uvedený slovenský příklad by
určitě znamenal jednu z cest.
Česká vláda si to, bohužel,
ještě neuvědomila a nehodlá
nic měnit. Bydlení je tvůj problém – říká stát. A to se raději
ani nepokouším rozvádět, jaké
mechanizmy v rámci podpory
bydlení fungují v Rakousku,
kde je spolupráce vlády a obcí
ještě na jiné, vyšší a flexibilnější úrovni.
V takovém případě by měla
zřejmě přinést nějaké v ýsledky činnost Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR.
Jaké má svaz reálné šance
ovlivňovat státní politiku
bydlení?
Za dosavadními výsledky Svazu
podnikatelů ve stavebnict ví
v ČR stojí jeden čistě prag matický důvod – neexistuje
ministerstvo stavebnictví, nebo
alespoň centralizovaný vládní
institut pro toto odvětví. Máme
jen ministerstvo průmyslu – tím
už je jednoznačně daný vládní
zájem, tedy spí še nezájem
o stavební průmysl. Kompe tenční roztříštěnost staveb nictví v jednotlivých ministerstvech pak ještě znesnadňuje
práci nevládních organizací,
protože nemají jasného adekvátního partnera pro dialog.
Zkrátka když klepete na dveře,
které vám nikdo nechce otevřít,
můžete být sebelepší lobbista,
ale nic nezmůžete. ■
Jose f Kotek působí jako
generální ředitel a předsed a p ře d st avenst va fir my
Wienerberger cihlářský průmysl, a.s., od roku 20 0 6.
V této firmě sbíral zkušenosti od jejího vzniku postupně,
na několika pozicích – od
technika - specialist y přes
ředitele v ýroby po místo předsedu představenst va
zodpovědného za v ýrobu,
techniku i prodej. V oboru se
pohybuje již od počátků své
profesní dráhy – začínal totiž
jako vyučený strojař a poté
měl na starosti investice
ve společnosti Jihočeské
cihelny, z níž tradice současné firmy, kterou nyní vede,
vychází.
stavba roku
text Petr Zázvorka, Daniel Doležal | foto Tomáš Malý, archiv projektanta a dodavatelských firem
▲ Celkový pohled na malou vodní elektrárnu v Berouně
Malá vodní elektrárna (MVE) se nachází na řece
Berounce, v intravilánu města Berouna. Slouží
k využití průtoků u stávajícího pevného jezu,
který byl nově upraven na částečně pohyblivý.
MVE je průtočná, příjezová, s automatickým
řízením provozu při dodržení stálé hladiny v nadjezí. V rámci výstavby malé vodní elektrárny byl
zbudován také rybí přechod. Stavba byla nominována na titul v soutěži Stavba roku 2011 a získala
v rámci této soutěže Cenu státního fondu životního prostředí. MVE Beroun také získala titul Vodohospodářská stavba roku 2011.
Vtok strojovny MVE navazuje na
levý jezový pilíř. Výtok z MVE je
přímo v podjezí a jeho spodní
hladina v místě zasahuje až pod
úroveň jezu. Ovlivněný úsek
z hlediska odběru vody z toku
má nulovou délku. V tomto úseku toku není proto stanoven
minimální zůstatkový průtok. Pro
aeraci vody, zavodnění vývaru
a ochranu konstrukce jezu je stanoven přeliv o výšce 2 m.
Nová malá vodní elektrárna byla
vybudována pro optimální využití
hydroenergetického potenciálu
vodního toku. Nový pohyblivý
jez lépe upraví průtoky vody při
■ Rybí přechod
Okolo budovy strojovny je veden
rybí přechod, vytvořený pro
oboustrannou migraci ryb. Jeho
délka činí 128 m, je peřejnatý,
povodních a usnadní i odstranění
ledu na řece. Budova MVE je situována na levé straně Velkého jezu
v říčním km 35,564, v oddechové
zóně intravilánu Berouna.
Konstrukční
a stavební řešení
typem je blízký přírodě, má mírný
sklon. Šířka rybího přechodu ve
dně je 3 m, s průtokem 1 m³/s.
■ Strojovna
Půdorysné rozměry vrchní stavby
strojovny jsou 13,6 x 15,0 m.
Spodní a vrchní stavba strojovny
je z vodostavebního železobetonu, pro dosažení vodotěsnosti
při hladině Q100. Hladina povodně
Q100 v místě strojovny se nachází
v úrovni 221,00 m n.m., tj. přibližně 1,5 m nad terénem na břehu.
Hladina povodně Q2002 dosahovala úrovně 222,55 m n.m.
■ Technická zařízení strojovny
Ve strojovně jsou instalována
čtyři soustrojí s přímoproudými
S turbínami typu SSK 1300. Maximální průtok MVE činí 28 m³/s.
Každá turbína pohání horizontální
asynchronní generátor o jmenovitém výkonu 180 kV. Instalovaný
výkon MVE je 4 x 180 kW, tedy
720 kW.
■ Provozní řešení
Průtok vody turbínami je řízen
hladinovou regulací na konstantní
vodní hladinu – hladinu stálého
vzdutí. MVE pracuje v automatickém bezobslužném provozu,
vodní přechod. Stavba, která
je spolufinancována ze zdrojů
Evropské unie, zkvalitnila také
životní prostředí pro obyvatele
Berouna úpravou břehů podél
hladiny s procházející cyklo stezkou. ■
Stavba MVE a rekonstrukce jezu
byla podpořena z Operačního
programu Podnikání a Inovace (OPPI), program podpory
EKO - ENERGIE. Stavba r ybího přechodu byla podpořena
z Operačního programu Životní
prostředí (OPŽP) – Prioritní
osa Zlepšování stavu přírody
a krajiny.
Zdroj:
Autoři čerpali z podkladů architekta a firem Metrostav a.s.
a Českomoravský beton, a.s.
paralelně se sítí, v součinnosti
s hladinovou regulací a zabezpečovací automatikou. Hladinová
regulace zaručuje přednostní
průtok rybím přechodem a přeliv
přes klapku před průtokem do
MVE.
Stavba obsahovala zemní a výkopové práce spolu se zajištěním
levého břehu štětovnicovými
stěnami, jež brání vniku vody
z koryta řeky do prostoru staveniště. Součástí dodávky byly
zámečnické konstrukce, lávky,
schodiště, zábradlí, výplně otvorů, kabelové žlaby, kotevní
prvky pro osazení technologie,
stavidlové uzávěry a konstrukce
pro provizorní hrazení vtoku. Byly
provedeny rovněž přeložky vodovodu a dešťové kanalizace, čerpací stanice Technických služeb
Beroun, stavební elektroinstalace
a vzduchotechnika strojovny.
vodní elektrárny, jež využívá
hydroenergetický potenciál Berounky k získání čisté energie.
Předností stavby je bezobslužný automatický provoz. Zohledněn je přitom vliv na přírodu
– ve všech režimech provozu
je totiž prioritně zavodňován
Název stavby:
Investor:
RenoEnergie, a.s.
Architekt:
Deco Atelier,
Ing. arch. Daniel Barták
Projektant, zpracovatel strojně-technické části:
Hydroka, s.r.o., Radek
Kašpar, Josef Kašpar,
Petr Beranovský
Projektant, zpracovatel
stavební a hydrotechnické
části: Mürabell s.r.o., Chaloupecký s.r.o. – zemní práce,
Techko s.r.o.– zámečnické
práce, Hydrohrom s.r.o. –
strojně technologická část
Zhotovitel stavby:
Sdružení firem MVE a RP
Beroun: Metrostav, a.s.,
a Zakládání staveb, a.s.
Stavbyvedoucí:
Josef Ďuriš
Doba výstavby:
02/2010–01/2011 (zkušební provoz), 04/2011
převzetí objednatelem
Dodavatel betonu a čerpadel pro čerpání betonových
směsí:Českomoravský beton,
a.s. – provoz Beroun
Množství a specifikace použitých betonů:
C 25/30 XF3 – svislé
konstrukce 1250 m3
C 25/30 XC1 – základové konstrukce trvale
pod vodou 850 m3
C 25/30 XC2 – jez 220m3
C 25/30 XC4 – přepady
45m3
Investiční náklady
– stavební část:
55,3 mil. Kč bez DPH
– strojně technologická část: 30, 2 mil. Kč bez DPH
▼ Rybí přechod vedle malé vodní elektrárny v Berouně
Závěr
Původní záměr rekonstrukce
jezu se zhodnotil stavbou malé
Stavbaři malé vodní elektrárny
v Berouně se při stavbě prali s povodní
Realizace vodohospodářských staveb je vždy
silně závislá na hydrometeorologických podmínkách. U výstavby malé vodní elektrárny (MVE)
v Berouně to platilo dvojnásobně. „Vzápětí po
dokončení jezu přišla dvouletá voda a jen díky
tomu, že jsme měli již klapkový jez hotový, jsme
v podstatě celé nadjezí v Berouně zachránili před
zatopením, protože jsme byli schopni spustit
klapky jezu a tím snížit hladinu vody v nadjezí,“
popisuje Ing. Luboš Jonáš, manažer projektu výstavby MVE Beroun z firmy Metrostav a.s.
Na konci května byly vyhlášeny
výsledky soutěže Vodohospodářské stavby roku 2011 a MVE
Beroun v ní uspěla. Co tomu
říkáte?
MVE Beroun byla oceněna titulem
Vodohospodářská stavba roku.
Ocenění je to zasloužené, a to jak
díky konstrukčnímu a stavebnímu
řešení, tak architektonickému řešení stavby.
Nové malé vodní elektrárny se
objevují poslední dobou stále
častěji. Co je pro realizační firmu
na stavbě MVE nejsložitější?
Prvním důležitým krokem je stabilizovat stávající vodohospodářské
konstrukce – pilíře jezu. Druhým
důležitým krokem je vytvořit sta-
bilní a pokud možno ,,suchou“
stavební jámu. Takzvané jímkování
se provádí kotvenými, případně
rozepřenými štětovými stěnami,
železobetonovými stěnami, popřípadě převrtávanými piloty. MVE
bývají založeny od 6 do 10 metrů
pod hladinou řeky.
Jaké požadavky kladou na materiály tyto náročné konstrukce?
Materiál, který byl použit pro železobetonové konstrukce, je beton
certifikovaný jako vodostavební. Je
prokazatelně odolný proti působení
průsaku vody, a zároveň i proti agresivní podzemní vodě. Frakce štěrků
a konzistence betonové směsi byla
upravována po dohodě s místní
výrobnou betonové směsi. Kvalitní
▼ Klapkový jez malé vodní elektrárny v Berouně
betonová směs přitom nezabrání
průsakům konstrukcí, pokud není
kvalitně provedena samotná ukládka betonu, pracovní a dilatační spáry. K tomu má firma Metrostav a.s.
zpracované kvalitní technologické
a pracovní postupy a zejména má
velice kvalitní a zkušený technický
a dělnický personál.
Vznikl při výstavbě MVE Beroun
nějaký nepředvídatelný technický problém?
Trefil jste se přímo do černého.
V rámci výstavby malé vodní elektrárny jsme předělávali stávající jez
na klapkový jez o třech polích. Toto
dílo se, na rozdíl od elektrárny, provádělo pouze pod ochranou zemní
hrázky. Ta byla v průběhu výstavby
třikrát porušena velkou vodou,
jakou v Berouně nepamatovali již
mnoho let. Vzápětí po dokončení
jezu přišla dvouletá voda a jen díky
tomu, že jsme měli již klapkový
jez hotový, jsme v podstatě celé
nadjezí v Berouně zachránili před
zatopením, protože jsme byli schopni spustit klapky jezu a tím snížit
hladinu vody v nadjezí. Zachránit se
podařilo například i nově zbudované
dětské dopravní hřiště a místní
autokemp.
Další zajímavostí je i rybí přechod. Čím je výjimečný?
Ve své podstatě se jedná o přírodní rybí přechod, tedy o přírodní
koryto vytvořené vedle jezu. Jsou
v něm vytvořeny hrázky z lomového kamene – tůně – pro odpočinek
ryb při tahu. K tomu jsou přizpůsobeny i vzdálenosti hrázek od
sebe. Takový rybí přechod jsem
realizoval již potřetí a musím říct,
že se všechny osvědčily. Vytvářejí se vždy ve spolupráci s rybáři
a odborníky na ochranu životního
prostředí a slouží spíše pro pomalejší druhy ryb. Ryby jako pstruh,
losos a podobně nemají problém
ani s normálními jezy. Ostatní
druhy ryb již ano.
Plánuje Metrostav výstavbu
dalších vodních elektráren?
Metrostav má ve výstavbě více
malých vodních elektráren. Jedná
se zejména o kaskádu MVE na
Labi od Lovosic po Čelákovice
o výkonech od 2,8 po 7,6 MW.
Za zmínku stojí také Roudnice
nad Labem, kde bude součástí
výstavby i kanál pro kanoistiku,
dále Litoměřice a Štětí, kde je
nutno řešit problémy s artézskou
vodou. ■
Vyjádření výrobce
transportbetonu
Dodávku betonových směsí
realizovala místní betonárna
skupiny Českomoravský beton,
kdy frakce kameniva a konzistence betonových směsí byla
upravována po dohodě s realizační společností.
Samotná kvalitní betonová
směs by přitom nezabránila
průsakům konstrukcí, pokud by
nebyla správně stavba připravena a nebyl by dodržen technologický postup při ukládce
a následném ošetřování betonů.
Také proto byly betonové směsi dovezené na místo určení
ukládány do konstrukcí pomocí
mobilních čerpadel ze strany
skupiny Českomoravský beton.
Je nutné mít na paměti, že
klíčem k naplnění vize je úzká
spolupráce všech zúčastněných stran na realizaci projektu.
Tady zadavatele, architekta,
projektanta, dodavatele bednění, výrobce betonu a realizační
firmy. Pouze je nutné dopředu
specifikovat, co je pro danou
betonovou konstrukci a výsledný povrch betonu nejlepší.
To, že stavba získala uvedená
ocenění, je také výsledkem
úzké spolupráce všech zúčastněných stran na realizaci
projektu MVE v Berouně. ■
▲ Letecký pohled na malou vodní elektrárnu v Berouně a rybí přechod
▼ Fotodokumentace výstavby strojovny malé vodní elektrárny v Berouně
text Jiří Lhota | grafické podklady archiv GEODIS BRNO, spol. s r.o.
▲ V rámci městské a krajinné dominanty se primárně uplatňuje segmentovaná hmota Horního zámku
Přístup k revitalizaci zámku Vimperk
1. díl: Výškopisné a polohopisné zaměření
Ing. Jiří Lhota
Absolvoval Stavební fakultu VUT
v Brně, obor inženýrská geodezie
(2007). V současné době působí ve
firmě Geodis Brno, spol. s r.o. Jako
technik laserscanu se zabývá tvorbou
výškopisného a polohopisného
zaměření a vyhotovení podkladů pro
projektové dokumentace staveb.
E-mail: [email protected]
Spoluautoři:
Ing. arch. Václav Drchal
Ing. Miroslav Havel
Revitalizace rozsáhlého zámeckého komplexu
má v souladu s požadavky památkové péče
a s podporou stavebních činností zahrnujících
především sanace, restaurátorské, stavební
a rekonstrukční práce naplnit v maximálně
možné míře investiční záměr objednatele,
Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava – vybavit zámecké prostoty pro
činnost Mezinárodního vzdělávacího environmentálního centra.
Poloha zámku
Zámek Vimperk je vystavěn na skalnaté vyvýšenině severně nad
historickým středem stejnojmenného jihočeského města. Místo
zvolil jeho zakladatel ve 13. století ze strategických důvodů. Původní
stavba byla královským hradem – ten vedle obytné funkce splňoval
požadavky na ochranu jeho obyvatel a podhradí. Postupem času
byla stavba několikrát rozšířena a přestavěna na renesanční, později
barokní sídlo. Na rozloze přibližně 3,5 ha stojí několik samostatných
staveb. Největší z nich je komplex tří budov – složený z Horního
a Dolního zámku a navazující hospodářské části – který doplňují
arkády rozdělující zahrady na dvě samostatné části.
Terénní podnož se sestavou budov zámeckého komplexu vytváří
městskou a krajinnou dominantu, primárně se přitom uplatňuje
▲ Zámecký komplex vytváří městskou a krajinnou dominantu, kde se primárně uplatňuje segmentovaná hmota Horního zámku
segmentovaná hmota Horního zámku. Bohatou terénní konfiguraci zámeckého komplexu dokumentuje výškový rozdíl terénu přiléhajícího
k jeho starší západní části, tj. k Hornímu zámku s kótou 760 m n. m.
ve výškovém systému Balt po vyrovnání oproti výšce terénu na
východě při vstupu do Dolního zámku na úrovni 734 m n. m. Nejnižším místem zámeckého areálu je terén přiléhající k Černé věži
v úrovni cca 714 m n. m. Jižně ve svahu pod zámkem se nachází
střed města s centrálním náměstím. Patu terénní konfigurace tvoří
údolí s řekou Volyňkou. V roce 2010 byl zámek zapsán na seznam
národních kulturních památek.
Zadání
Cílem budoucí rozsáhlé revitalizace zámeckého areálu je příprava
zámku pro prezentaci jeho historického vývoje, založení expozic
dokumentujících fenomény šumavské přírody, životy a osudy
regionální populace. Časové proměny bývalého šlechtického sídla
dokreslí mj. současné archeologické objevy. Výchovně vzdělávací
funkce a expozice budou umístěny v prostorech Horního a Dolního
zámku. Ozdobou areálu budou obnovené zámecké zahrady. Jihovýchodní zahrada s kulisou jižní fasády Dolního zámku a arkádami
je předurčena pro multifunkční využití, mimo jiné pro venkovní
divadelní scénu.
Výškopisné a polohopisné zaměření
Následovalo vypracování výškopisného a polohopisného zaměření
zájmového území a jednotlivých objektů v areálu zámku, jehož cílem
bylo pořízení velmi přesné stavební a geodetické dokumentace pro
realizaci stavebních prací, řešení interiérů a expozic. Požadavkem bylo
vypracovat podrobný digitální model všech zámeckých pozemků,
fasád, střech, výšek a průměrů korun a kmenů stromů nacházejících
se na zahradách a okolí zámku. V interiéru bylo třeba vytvořit stavební půdorysy všech podlaží včetně krovů a sklepení, stavební řezy
a pohledy. Zaměření bylo provedno metodou přesného pozemního
laserového skenování.
Během zaměřování pracovaly v terénu vždy dvě měřické skupiny –
jedna obsluhující laserový skener, druhá provádějící zaměřování polohopisu, výškopisu, inženýrských sítí a vlícovacích bodů pro transformaci bodových mračen laserového skeneru do souřadnicového systému S-JTSK. K zaměření byl použit laserový skener Z&F IMAGER
5006 s dosahem 79 m, přičemž přesnost měření laserového paprsku
do 25 m nepřekročila odchylku 1 mm. Rychlost snímání je 475 000 bodů/s, skenovací čas při rozlišení 10 000 sloupců/360° činí 3 min / 22 s.
Rozsah skeneru je 310° ve směru vertikálním a 360° ve směru
horizontálním. Divergence paprsku činí 0,22 mrad, což poskytuje
maximální efektivní rozlišení 1,6 mm. Pro dokumentaci měření a pro
sběr textur byla použita kamera Nikon D200.
Měření probíhalo od 23. dubna do 21. května 2009. Bylo zaměřeno celkem
1592 skenovacích pozic a pro vektorizaci bylo použito 38 750 000 000
laserových bodů. Během skenování bylo použito továrně nastavené rozlišení skeneru HIGH (úhlový přírůstek mezi laserovými body činí 0,036°,
tzn. ve vzdálenosti 10 m od skeneru je rozestup bodů 6,3 x 6,3 mm,
ve vzdálenosti 25 m činí vzdálenost mezi sousedními body mračna
15,7 x 15,7 mm). Celkem bylo pořízeno 0,5 TB surových dat (laserové
body a doplňkové fotografie). Pomocí totální stanice bylo zaměřeno
celkem 330 vlícovacích bodů. Celková podlahová plocha zaměřovaných staveb byla přibližně 9000 m2, plocha okolních pozemků
a nádvoří přibližně 4,8 ha.
Výstupem měření laserového skenování je bodové mračno, jež je
vztaženo k pozici skeneru. Toto mračno je třeba dále transformovat
do souřadnicového systému, v němž probíhá další vyhodnocení.
Pro tuto transformaci se využívá vlícovacích bodů, jejichž poloha
je známa jak v bodovém mračnu, tak v požadovaném souřadni-
▲ Extrakce stavebního řezu z transformovaných bodových mračen
▲ Vektorizace pohledu na část Horního zámku
▲ Fasády nádvoří Horního zámku – bodové laserové mračno
▲ Výsledný pohled na část fasády Horního zámku
▲ Krovy Horního zámku – bodové laserové mračno
▲ Stínovaný model zámku a blízkého okolí
covém systému. Jako vlícovací body byly použity terče formátu
A4, které byly lepeny většinou na zdi zámku. V místech, kde bylo
vhodné použít jeden terč z více směrů, došlo k aplikaci otočných
terčů Leica. Terče byly naskenovány při pořizování bodového
mračna a následně přeskenovány v maximálním rozlišení přístroje.
Takto stabilizovaná síť vlícovacích bodů byla zaměřena polární metodou a protínáním, došlo k určení souřadnic se středními chybami
8 mm v poloze a 3 mm ve výšce. Laserová mračna byla transformována
s použitím souřadnic vlícovacích bodů do geodetického systému pomocí shodnostní transformace. Bodová mračna pořízená bez vlícovacích
bodů byla transformována pomocí metody vyhledání shodných tvarů
v překrytových oblastech bodových mračen. Tím se získaly souřadnice
geodetického systému z již transformovaných skenů.
Pro transformaci byl použit software ZF LASER CONTROL 7.4.5.
Za pomoci tohoto programu byly v bodových mračnech vyhledány
a přesně vektorizovány souřadnice vlícovacích bodů. Tyto body se
použily pro následnou transformaci bodového mračna do geodetického systému. Jedním z výstupů je matice transformačních prvků,
kterou je možné importovat do dalších zpracovatelských programů,
jakým byl v tomto případě PolyWorks V11 – IMAlign. V prostředí modulu IMAlign byla „sesazena“ sousedící bodová mračna do stejného
souřadnicového systému. Podmínkou bylo, aby v překrytových oblastech těchto mračen byly naskenovány stejné objekty, jež program
používá k „přiložení“. Odchylky na tomto „přiložení“ pak vyrovnává
metodou nejmenších čtverců. Jako referenční mračna posloužila již
transformovaná mračna z aplikace ZF LASER CONTROL.
▲ Texturovaný model zámku
Metodou 3D transformace byla bodová mračena připojena do
polohového systému S-JTSK a výškového systému Bpv. Areál se
z hlediska zpracování rozdělil na pět částí. V těchto částech byla
dosažena rozdílná přesnost transformace na vlícovací body, jejichž
střední chyba v určení polohy se nacházela v poloze mxy = 8 mm,
ve výšce mz = 3 mm.
■ Exteriéry:
celkový počet vlícovacích bodů: 275;
průměrná odchylka: 4,6 mm;
směrodatná odchylka: 3,0 mm;
maximální odchylka: 13,9 mm.
■ Horní zámek:
■ Dolní zámek:
■ Arkády:
maximální odchylka: 4,0 mm;
■ Hospodářské budovy:
Transformované laserové body byly exportovány do formátu ASCII.
Soubory byly načteny do prostředí Microstation V8 + MDL TerraScan
a rozděleny do projektových souborů ve formátu TerraScan BIN. Z projektových souborů byly načítány části bodového mračna a ty byly následně analyzovány a vektorizovány do podoby půdorysů, řezů a pohledů.
Vektorizační práce provádělo osm až dvanáct odborných pracovníků.
Nad bodovým mračnem byl rovněž zvektorizován třírozměrný model
celého zámeckého areálu a skalního ostrohu, na němž zámek stojí.
Ten byl otexturován reálnou digitální fotografií a ortofotomapou.
V případě vyhotovení kompletní geodetické a stavební dokumentace
poskytuje metoda laserového skenování při ceně srovnatelné
s klasickým geodetickým zaměřením řadu výhod, jako je přesnost,
komplexnost, schopnost postihnout všechny potřebné nepravidelné
tvary objektu a v neposlední řadě rychlost sběru dat a následného
vyhodnocení. Jako přidanou hodnotu laserového skenování lze vyzdvihnout to, že v případě potřeby získat další dříve nespecifikovaný
rozměr není třeba uskutečnit měření v terénu, ale pouze provést
měření v již dříve získaném skenu. Důležitá je rovněž možnost získat
3D vizualizace zájmového objektu. ■
Základní údaje o stavbě:
Název: Revitalizace zámku Vimperk
Hlavní projektant: Ing. arch. Václav Drchal
Statika: Ing. Jiří Žižka, Ing. Filip Jandejsek –
Agral Plast, spol. s r.o.
Sanace: Ing. Miroslav Havel
Interiéry, expozice: A. D. Creative, s.r.o.
Restaurátoři: akad. mal. Jaroslav Šindelář – NEGEBU,
s.r.o., Ondřej Šindelář, Mgr. Ludmila
Drncová
Archeologický průzkum: prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc.
Digitální zaměření: GEODIS BRNO, spol. s r.o.
Geologický průzkum: GEKON, s r.o. Zahrady a nádvoří: Architektonický ateliér AND
english synopsis
The Approach to the Restoration of Vimperk Castle –
Part 1: Altitude and Planimetric Survey
In line with the requirements on the care of historical monuments
and with the support of building activities primarily comprised
of improvement, restoring, building and renovation works, the
restoration of the large castle premises is to accomplish to the
maximum extent the intention of the customer – Šumava National
Park and Nature Reserve – to prepare the castle for activities to be
pursued by the International Educational Environmental Centre.
klíčová slova:
zámek Vimperk, NP a CHKO Šumava, národní kulturní památka,
výškopisné a polohopisné zaměření, sanace z hlediska vlhkosti
keywords:
Vimperk Castle, Šumava National Park and Nature Reserve,
national cultural monument, altitude and planimetric survey,
humidity related improvement
text Jaroslav Capůrka, Petr Školník | grafické podklady autoři
Výplně otvorů s integrovanými rámy
Ing. Jaroslav Capůrka
Absolvent Fakulty stavební ČVUT
v Praze, oboru pozemní stavby (1977).
Od roku 1995 působí ve stavební firmě
FEMA Farben+Putze s.r.o. zaměřené
na problematiku technologických návrhů a aplikací tepelně izolačních systémů
a povrchových úprav. Autorizovaný
inženýr pro obor pozemní stavby s praxí
ve stavební výrobě i v projekci.
Spoluautor:
Ing. Petr Školník
Článek představuje řešení, které může významnou měrou přispět ke zjednodušení montáže
výplní otvorů stavby a k odstranění stávajících
negativních aspektů při vlastní realizaci, zvláště
v oblasti připojovací spáry.
Univerzální integrovaný rám výplní otvorů
Univerzální integrovaný rám představuje konstrukční prvek, jehož profilový
systém na straně exteriéru dotváří po zabudování v obvodové stěně hrubé
stavby vnější ostění, nadpraží a parapet. Jsou tak eliminovány nezbytné
stavební úpravy detailů po obvodu výplně, které jsou z důvodu mokrého
procesu v technologickém postupu časově velmi náročné, řemeslně
pracné a tím i ekonomicky značně nákladné.
Rám je navržen ve 2 variantách:
■ IR – základní typ bez roletového systému;
■ IRK – kompletizovaný typ s roletovým systémem (roletová skřínka
a vodicí kolejničky).
Vícekomorový profilový systém integrovaného rámu IR/IRK je navržen z koextrudovaného PVC-U-PMMA v kombinaci vláknového
▲ Obr. 1. Vizualizace zabudovaného okna s větrací jednotkou
kompozitního materiálu s jádrovou PU termoizolační výplní. Dolní
profil přebírající funkci vnějšího parapetu má ve střední části průřezu
odvodňovací kanálky, propojující prostor mezi křídlem a rámem výplně, odvodňovací drážkou ve spodní ploše okapnice. Prvek pro nadpraží je opatřen okapničkou. Oba typy mají vestavěné větrací jednotky
(válcové ventilátory) s minimální energetickou náročností, s možností
využití energie i z fotovoltaických článků, zajišťujících nezávislou, automaticky řízenou výměnu vzduchu bez nepřiměřených ztrát. Propojení
s armovací vrstvou zateplovacího systému může být buď nedílnou
součástí IR/IRK ve formě nataveného připojovacího pásu armovací
tkaniny, nebo jsou v rámu drážky zámkového typu, do kterých jsou,
po dokončení tepelně izolační vrstvy fasádního pláště, zasunuty
▼ Obr. 2. Vybrané varianty rámu (s větrací jednotkou, s drážkou pro roletu, s tepelně izolační výplní)
▲ Obr. 3. Detail způsobu kotvení u parapetu
PVC připojovací profily s integrovanou armovací tkaninou. Součástí
kompletizovaného IRK je roletová skřínka s vloženou tepelnou izolací
z XPS s revizní klapkou přístupnou z interiéru. Provádění rohových spojů
a spojů profilů se předpokládá obdobným způsobem jako u současných
typů výplní otvorů.
Variabilita profilů
Tvarová a povrchová variabilita prvků IR/IRK umožňuje v rámci průmyslového zpracování jakékoliv architektonické ztvárnění při zachování tepelně
technických parametrů, např.: zaoblené, lomené nebo různě profilované
s doplňkovými ozdobnými prvky.
Povrchová úprava IR/IRK je v základním provedení shodná se současnými
typy výplní otvorů. U viditelných ploch v exteriéru se kromě kašírování foliemi předpokládá použití vysoce odolných nástřikových hmot s hladkým
nebo strukturovaným povrchem (přizpůsobení fasádě), případně použití
kompozitních materiálů jako WPC v kombinaci s Al prvky.
Profilový systém IR/IRK umožňuje konstrukčně a tvarově přizpůsobeným
rámům křídel jejich úplné zakrytí po celém obvodu výplní otvoru a vzhledem k technickému řešení je z čelního pohledu z exteriéru viditelná pouze
prosklená plocha výplně otvoru.
▼ Tab. 1. Porovnání technologického postupu zabudování otvorové výplně
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
Současné typy výplní otvorů
Nový typ rámu IR/IRK
Příprava stavebního otvoru
Příprava stavebního otvoru (začištění, penetrace podkladu)
(začištění, penetrace podkladu)
Osazení rámu výplně (vyrovnání a ukotvení)
Osazení rámu výplně s multifunkční páskou (vyrovnání a ukotvení)
Výplň připojovací spáry (PUR + zarovnání po vytvrdnutí
nebo multifunkční páska)
Schéma osazení současného typu výplně otvoru
Nalepení izolačních folií
řešení u ostění
řešení u parapetu
(vnější a vnitřní uzávěr)
Nalepení spádové tepelně izolační vrstvy pod parapet
(PUR nebo lepicí stěrka)
a technologická přestávka
Přebroušení a vyrovnání spádové vrstvy
Osazení rohového profilu s integrovanou armovací tkaninou
v parapetní části
Provedení armovací vrstvy jako podklad pro nalepení parapetu
Penetrace podkladu a technologická přestávka
Osazení parapetního prvku s bočními ukončovacími profily
Nalepení tepelné izolace na ostění
Schéma osazení nového IR/IRK rámu výplně otvoru
a nadpraží (PUR nebo lepicí stěrka)
řešení
u ostění
řešení u parapetu
Přebroušení a vyrovnání izolační vrstvy
nalepení APU lišt s integrovanou armovací tkaninou
na rám okna
Osazení rohových profilů
Provedení armovací vrstvy na ostění a nadpraží
Nátěr armovací vrstvy
Provedení tenkovrstvé omítky
Odstranění ochranných folií
Začištění a dotmelení detailů
▲ Obr. 4. Pohled na okno s řezy a s naznačeným způsobem větrání
▼ Obr. 5. Balkonové dveře – detail řešení u podlahy
▼ Obr. 6. Detail nadpraží
▲ Obr. 7. Teplotní pole a detaily u parapetu a nadpraží s roletovým boxem
Osazení a kotvení
Kotevní prostředky pro osazování do otvorů jsou navrženy v kombinaci
dvou prvků (viz obr. 3) – pásová kotva s fixačními kluznými trny a úhelníkové podpěry pro stabilizaci okna. S pomocí tohoto kotvení lze rám plně
nebo částečně zapustit do stavebního otvoru nebo ho plně předsadit do
tepelně izolační vrstvy fasádního pláště. Pro kotevní prvky jsou ve stěnách
profilů provedeny oválné otvory.
Technologie montáže
V tabulce na straně 25 je porovnán technologický postup zabudování
současného a nově navrženého typu výplně otvorů včetně úpravy detailů
po obvodu otvorů ze strany exteriéru. Je zřejmé, že způsob zabudování
nově navržené výplně otvoru eliminuje řadu kroků technologického
postupu a snižuje tak riziko vzniku poruch z nekvalitně provedené práce
a z nedodržení technologických přestávek, což je největší problém současných typů výplní otvorů.
Tepelně technické hodnocení
Při tepelně technickém posouzení byl stanoven součinitel prostupu tepla
rámem okna Uf a oknem Uw dle normy ČSN EN ISO 10077-1 a 2 a dále
byly vypočteny nejnižší vnitřní povrchové teploty a teplotní faktory dle
normy ČSN EN ISO 10211.
Hodnoceno bylo několik variant rámu v různé kombinaci s výztuží/ bez
výztuže, s izolační výplní/bez izolační výplně. Vypočtená hodnota součinitele prostupu tepla rámem se podle varianty rámu pohybuje v rozmezí
Uf = (0,66–0,93) W/(m2.K). Těmito hodnotami se IR/IRK řadí mezi rámy
s nejvyšší mírou tepelné izolace, které se používají u domů v pasivním
energetickém standardu. Součinitel prostupu tepla oknem o velikosti
1,23 x 1,48 m (s trojsklem Ug = 0,6 W/(m2.K), rámeček TGI, se dle
varianty rámu pohybuje v rozmezí Uw = (0,71–0,79) W/(m2.K). Nejnižší
vnitřní povrchové teploty, respektive teplotní faktory, jsou stanoveny na
typických detailech parapetu a nadpraží s roletovou skřínkou (viz obr. 7)
a na detailu ostění (viz obr. 8).
▲ Obr. 8. Izotermy a teplotní pole detailu ostění
Závěr
Největším problémem z hlediska stavební výroby je způsob a kvalita
zabudování stávajících typů výplní otvorů do stavebních konstrukcí.
Nově navržený typ rámu umožňuje univerzální použití, zaručuje dokonale
funkční, kvalitně i esteticky průmyslově zpracovaný detail a tím zásadně
mění a zjednodušuje způsob zabudování v obvodové stěnové konstrukci.
Zajišťuje stejnou tloušťku tepelné izolace po celém obvodu výplně otvoru
i v místě jinak problematické parapetní části. Zásadní rozdíl a podstata
změny technického řešení oproti stávajícím systémům spočívá v tom, že
IR/IRK plní nejen funkci rámu výplně otvorů, ale i funkci vnějšího ostění,
nadpraží a parapetu. Toto řešení podstatnou měrou ovlivňuje nejen montáž a technologii přímo souvisejících dokončovacích a začišťovacích prací
v exteriéru, ale přispívá i ke zprůmyslnění stavební výroby. ■
english synopsis
Windows with Integrated Frame
The biggest issue in terms of building production is the way and
quality of building-in of the existing type of windows into building
structures. The newly designed frame type offers universal use and
guarantees a perfectly functional industrially processed detail in terms
of quality and look substantially changing and simplifying the process
of building-in into the perimeter wall structure. The article offers
a solution that can significantly contribute to an easier assembly of
windows in buildings and to the elimination of the existing negative
aspects arising during implementation, especially in the area of the
connecting joint.
klíčová slova:
výplně otvorů, integrovaný rám výplní otvorů
keywords:
windows/doors, thermal requirements on buildings, interior surface
temperature
odborné posouzení článku:
Ing. Petr Kučera, CSc.,
předseda Svazu zkušeben pro výstavbu
text Petr Slanina | grafické podklady archiv autora
Nejnižší povrchová teplota výplní otvorů
Ing. Petr Slanina, Ph.D.
Absolvoval Fakultu stavební, ČVUT
v Praze, obor Pozemní stavby (2004),
Působil jako vědecký asistent na
Fraunhofer-Institute fűr Bauphysik
(IBP) v Německu (2007), jako vědecký
asistent na Concordia University
v Kanadě (2008). Od roku 2009 soukromě podniká v oblasti projektování
a tepelné techniky staveb. Současně
působí jako projektant specialista na
tepelnou techniku, v Závodě LOP, Skanska a.s. Je autorizovaným inženýrem
ČKAIT pro obor pozemní stavby.
V posledních několika měsících došlo k dramatickému posunu v základních technických
požadavcích na stavby. Tepelně technický
požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou
teplotu výplní otvorů byl na nátlak lobbistických skupin vyjmut po 35 letech z normativních požadavků pro navrhování budov. Cílem
tohoto článku je informovat čtenáře o této
zásadní změně, o zákulisí schvalování norem
a vysvětlit technickou podstatu požadavku
na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní
otvorů. Cílem článku není poskytnout přesný
a vyčerpávající právní rozbor k danému tématu, přestože je tato rovina neméně zajímavá.
Definice výplní otvorů
Výplně otvorů jsou definovány v tepelně technické normě
ČSN 73 0540-2:2011 [1] jako okna, světlíky, dveře, vrata a střešní poklopy
a jejich sestavy, včetně doplňkových prvků (roletové boxy, větrací prvky
apod.), osazené do otvoru v budově, a průsvitné části lehkého odvodového
pláště. Výplně otvorů se hodnotí včetně příslušných rámů.
Zákulisní vývoj změny v požadavku na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů
V posledních měsících došlo k několika důležitým změnám v českých
právních předpisech i v technických normách souvisejících s požadavkem
na vnitřní nejnižší povrchovou teplotu výplní otvorů. Tento zajímavý vývoj
velmi stručně nastiňují následující body:
■ V roce 2009 nabývá účinnosti nová vyhláška č. 268/2009
Sb., o technických požadavcích na stavby [2], jež je prováděcí
vyhláškou ke stavebnímu zákonu [3]. V § 26 v původním znění
této vyhlášky z roku 2009 je výplní otvorů jednoznačně definován
požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů
s odkazem na normové hodnoty, tedy hodnoty uvedené v normě
ČSN 73 0540-2.
■ V témže roce se společně podílím s Václavem Hájkem a Jiřím Šálou
na zpracování technické normy, která měla definovat požadavky na zabudované výplně otvorů [4]. Veřejného projednávání této normy (leden
2010) se účastnili hlavní zpracovatelé normy, zástupci Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a „veřejnost“,
která byla především zastoupena výrobci oken a zástupci České komory
lehkých obvodových plášťů (ČKLOP). L. Kratochvílová jako zástupkyně
ÚNMZ nechala „veřejnost“ hlasovat, zda bude technická norma dále
připravována pod vedením výše zmíněných zpracovatelů. Výrobci oken
a zástupci ČKLOP tvořící naprostou většinu přítomných účastníků jednání
si jednoznačně odhlasovali, že v připravovaném znění normy se pod
vedením těchto zpracovatelů pokračovat nebude.
■ V roce 2010 dochází na ÚNMZ k další nenápadné, ale důležité změně.
Řešením plánované revize ČSN 73 0540-2 je v rámci TNK 43 (stavební
tepelná technika) pověřen nově její předseda Jan Tywoniak, který nahradil
dosavadního řešitele Jiřího Šálu. Pod vedením nového řešitele se začíná
zpracovávat nová tepelně technická norma stanovující tepelně technické
požadavky pro navrhování budov.
■ V říjnu 2011 vychází nová tepelně technická norma ČSN 73 0540-2:
2011, jež výrazným způsobem zmírňuje požadavky na nejnižší vnitřní
povrchové teploty všech konstrukcí, zejména však výplní otvorů. Avšak
podle hlavních zpracovatelů normy Jana Tywoniaka a Zbyňka Svobody
dochází pouze k mírnému snížení hodnot na nejnižší vnitřní povrchovou
teplotu [5] a [6]. Jiného názoru je Jiří Šála, který v [7] píše: Primárním cílem
změny však bylo změkčit přísnost již vícekrát zmírněného požadavku,
zejména s ohledem na výplně otvorů. Některým výrobcům oken však
ani tento vstřícný krok nestačí a stále usilují o zrušení požadavku, který
jim brání v zabudování méně kvalitních oken, jež by se v zimě na vnitřním
povrchu orosovala.
■ V říjnu si nadnárodní firma Velux nechává zpracovat právní posudek
na revizi tepelně technické normy ČSN 73 0540-2:2011. Právní posudek
zpracovaný soukromou právní kanceláří shledává normu ČSN 73 05402:2011 v rozporu s primárním i sekundárním právem EU. Posudek je
následně zaslán Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO).
■ MPO bezprostředně poté iniciuje u Ministerstva pro místní rozvoj ČR
(MMR) změnu vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na
stavby, a následně v listopadu žádá ÚNMZ o změnu v normě ČSN 73
0540-2:2011 a okamžité přesunutí požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů z normativní do informativní části normy [8].
■ V lednu 2012 vydává (MMR) vyhlášku č. 20/2012 Sb., kterou se mění
vyhláška č. 268/2009 Sb. tak, že v § 26 již není pro výplně otvorů výslovně
uveden požadavek na jejich nejnižší vnitřní povrchovou teplotu, zůstává
jen obecný požadavek plnit tepelně technické vlastnosti v ustáleném
teplotním stavu (což stále zahrnuje i normativní požadavek na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu).
■ V únoru 2012 se objevuje ve Věstníku ÚNMZ oznámení [9], že dojde
v nejbližší době ke změně normy ČSN 73 0540-2:2011, neboť kvůli této
▼ Obr. 1. Vnitřní povrchová teplota konstrukce qsi a průběhu teploty
konstrukcí v ustáleném stavu
θsi
EXT.
θai
průběh teploty konstrukcí v ustáleném
stavu
INT.
vzduchová vrstva na vnitřním povrchu
konstrukce
vzduchová vrstva na vnějším povrchu
konstrukce
konstrukce
θe
Rse
Rx
Rsi
Obr. 1 Vnitřní povrchová teplota konstrukce θsi a průběhu teploty konstrukcí v ustáleném stavu.
fRSI,N [-]
čtyři rozdílné
lokality
v ČR
(Praha, Liberec,
České Budějovice
a horské oblasti
s nadmořskou
povrchu
chápat
jako
stálou
vlastnost
technického
řešení
konkrétn
výškou vyšší než 820 m n. m.) a jsou vypočteny pro výplň otvoru v bytovém domě
při opětovném
použití
již jsou
jednou
spočtených
hodnot
vystavěném v roce
1990, v němž
radiátory
umístěné pod výplní
otvorů. [13]. Vnitřní
konstrukce,
respektive
teplotní
faktor
vnitřního
povrchu, je možn
0,850
vedení tepla (např. obr. 1) v ruce, avšak pro vícerozměrné vedení
k výpočtu
numerickou metodu v souladu s ČSN EN ISO 10211:2
0,800
normě a požadavku na vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů se Česká
provádějí pomocí nejrůznějších výpočetních programů. Metodika
republika dostává do rozporu s primárním evropským právem a předepovrchové
teploty, respektive nejnižšího teplotního faktoru vnitřn
vším se směrnicí 89/106/EHS [10], respektive s evropským nařízením č.
0,750
posledních
několik let nemění – na rozdíl od požadovaných hodn
305/2011 [11], které směrnici postupně nahrazuje.
Horské oblasti nad 820m n.m.
■ V pátek 13. dubna 2012 vychází změna normy ČSN 730540-2:
povrchovou
teplotu výplní otvorů uvedených
v tepelně technický
0,700
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
České Budějovice
2012 Z1 [12], nabývající účinnosti od května 2012, ve které je požadavek
Liberec
na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů přesunut z norPraha
0,650
mativní do informativní části normy. Tím dochází ke změně rozsahu
požadovaných tepelně technických vlastností výplní otvorů uvedených
Požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu otvorových
v § 26 vyhlášky č. 268/2009 Sb., neboť tato vyhláška již neobsahuje
0,600
konkrétní odkaz na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů
Požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů b
roky
(viz předchozí bod).
technických
normách od roku 1975 [15] až do května 2012 proto
Obr. 2. Vývoj požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu otvorových výplní definovaný požadovanou
pro
čtyři oblasti v ČR
hodnotou
teplotního
faktoru f
povrchu výplní otvorů
nedocházelo
ke kondenzaci vodní páry při
▲ Obr.
2. Vývoj požadavku
na nejnižší
vnitřní povrchovou
teplotu
vnějšího
a
vnitřního
prostředí
budovy.
Tento požadavek
vycháze
Vnitřní povrchová teplota
otvorů
požadovanou
hodnotou
teplotního
faktoru
Obr.výplní
2 ukazuje,
že vdefinovaný
posledních
dvanácti
letech
došlo
k výraznému
snížení
požadavku
na zdra
požadavku
na
stavby
v
podobě
ochrany
zdraví
osob
a
zvířat,
výplní
otvorůteplota
podlestavební
norem konstrukce je znázorněna na
f
pro čtyři
oblasti v ČR
nejnižší
vnitřní
povrchovou
teplotu výplní otvorů. Pravidelné snižování tohoto požadavku je
Vnitřní
povrchová
obr.
1.
Jedná
se
o
teplotu
způsobeno
třemi faktory:
životního
prostředí
[2] (hygienický požadavek).
Vnitřní
povrchová teplota
konstrukce
je znázorněna
na obr.θ1.siJedná
přímo
na vnitřním
povrchu
stavební
konstrukce
v °C.seVnitřní
povrchová
teplota
■ Byly
změněny návrhové
hodnoty je
vnitřního a vnějšího prostředí budov uvedené v tepelně
technických
normách
ČSN
73
0540.
se jednádefinován
o snížení návrhové
vlhkosti
Požadavek
byl
v
normě
ČSN
73 0540-2:2011
definován
q
v °C.
o teplotu
přímo
na
vnitřním
povrchu
konstrukce
Požadavek
byl
v normě
ČSN
73Především
0540-2:2011
pomocírelativní
teplot-pomocí
si
jednoznačně dána následujícími veličinami:
vnitřního vzduchu pro obytné budovy z 60 % na 50 % (2002) a znovu v roce 2012. V roce
,
který
musí
splňovat
při
návrhových
Vnitřní povrchová teplota je jednoznačně dána následujícími veličinami:povrchu
ního
faktoru
vnitřního
povrchu
f
,
který
musí
splňovat
při
návrhových
hodnotách
f
Rsi ke změně hodnot návrhovéRsiteploty venkovního vzduchu v zimním období, kterávnitř
2005 došlo
qai θ
jeainávrhová
vnitřního
vzduchuvnitřní
v °C; vzduchu v °C; následující
hodnotách
vnitřního
a vnějšího
prostředí
následující
jeteplota
návrhová
teplota
byla způsobena
jiným rozdělením
České
republiky
na teplotní podmínku:
oblasti.
podmínku:
qe θ
je návrhová
teplota
vnějšího
vzduchu
v zimním
období
v °C;
■
Změnila
se
metodika
výpočtu
požadavku
na
nejnižší
vnitřní
povrchovou
teplotu. V roce
je návrhová teplota vnějšího vzduchu v zimním2007
období
vna°C;
e
se přešlo
hodnocení
vnitřní povrchové teploty pomocí teplotního(2)
faktoru vnitřního
Rsi je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce (pro výplně
f
≥
f
Rsikonstrukce
Rsi , N
je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně stavební
(pro výplně
R
povrchu.
otvorůsiRsi = 0,13 m2K/W);
2
■
Byly
změněny
různé
bezpečnostní
přirážky, a to v letech 2002 a 2012.
kde
otvorů
Rtepla
m straně
K/W);
si = 0,13
kde
přestupu
na vnější
konstrukce;
Rse je odpor při
2
2
jepožadovaná
normou požadovaná
hodnota
tepelný
odpor
je normou
hodnota nejnižšího
teplotníhonejnižšího
faktoru vnitř- teplotní
jextepelnýje
odpor
konstrukce
v m konstrukce
K/W kromě Rsi.v m K/W kromě R
fRsi,
Rx R
N
si.NfRsi,
ního povrchu.povrchu.
4
Od roku
2007se
se vnitřní
povrchová
teplota stavebních
konstrukcí hodnotí
Od roku
2007
vnitřní
povrchová
teplota stavebních
konstrukcí hodnotí pomocí teplotního
Podmínku uvedenou ve vztahu (2) je možné samozřejmě vyjádřit i pomocí
pomocí teplotního faktoru vnitřního povrchu fRsi, který je popsán náslePodmínku
uvedenou ve vztahu (2) je možné samozřejmě vyjádřit
vztahem:
faktoru
vnitřního povrchu fRsi, který je popsán následujícím
dujícím vztahem:
nejnižší vnitřní povrchové teploty qsi,min, tedy
povrchové teploty θsi,min, tedy
θ si − θ e
≥ θ si , N (3)
(1)
θ si(1)
f Rsi =
, min
θ ai − θ e
kde kde
3
je požadovaná
povrchové
qsi,N θ
jesi,N
požadovaná
hodnota vnitřníhodnota
povrchové vnitřní
teploty výplně
otvorů. teploty o
Teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi vyplývá z obr. 1 a je zcela ekvivalentním
vyjádřením
vnitřní povrchové
Jeho nevýhodou
Teplotní
faktor
vnitřního
povrchuteploty.
fRsi vyplývá
z obr.je,1žea jeje zcela ekvivalentním vyjádřením
Na obr. 2číslo
je zobrazen
vývoj požadované hodnoty nejnižšího teplotního
to bezrozměrné
číslo,
pro běžného
zcela nesrozumitelné;
na
vnitřní
povrchové
teploty.
Jehoprojektanta
nevýhodou
je, že je to bezrozměrné
pro běžného
otvorové výplněhodnoty
za posledních
dvanáct
faktoru
vnitřního
povrchuvývoj
fRsi, N propožadované
rozdíl od vnitřní povrchové teploty. Jeho hlavní výhodou je jeho nezávislost
Na
obr.
2
je
zobrazen
nejnižšího
teplo
projektanta zcela nesrozumitelné; na rozdíl od vnitřní povrchové teploty. Jeho hlavní
výhodou
let. Hodnoty fRsi, N jsou uvedeny pro čtyři rozdílné lokality v ČR (Praha,
na okrajových podmínkách, a proto je možné teplotní faktor vnitřního pofRsi, N profaktor
otvorové
výplně za posledních dvanáct let. Hod
je jeho
nezávislost
na okrajových
podmínkách,
a proto
jepovrchu
možné
teplotní
vnitřního
Liberec,
České Budějovice
a horské oblasti s nadmořskou výškou vyšší
vrchu
chápat jako stálou
vlastnost technického
řešení konkrétního
detailu.
čtyři
rozdílné
lokality
v
ČR
(Praha,
Liberec,
České Budějovice
a
povrchu
chápatpři
jako
stáloupoužití
vlastnost
technického
řešení
konkrétního
Tovypočteny
je výhodné
než 820 mdetailu.
n. m.) a jsou
pro výplň
otvoru v bytovém
domě
To je výhodné
opětovném
již jednou
spočtených hodnot
[13].
vyšší
než
820
m
m.) vnitřní
a jsou
vypočteny
vystavěném
v roce
1990,
v němž
jsou
radiátory
umístěné
pod výplň
výplní otvoru
Vnitřní povrchovou
teplotujiž
konstrukce,
teplotní
faktor vnitřního
při opětovném
použití
jednourespektive
spočtených
hodnot
[13].výškou
Vnitřní
povrchovou
teplotu
Posuzování
výplní
otvorů
nan.
nejnižší
povrchovou
teplotupro
otvorů.
Obrázek
ukazuje,
že
v posledních
deseti
letech
došlo
k výraznému
povrchu,
je
možné
spočítat
pro
jednorozměrné
vedení
tepla
(např.
obr.
1)
vystavěném
v
roce
1990,
v
němž
jsou
radiátory
umístěné
pod výp
konstrukce, respektive teplotní faktor vnitřního povrchu, je možné
spočítat
prosejednorozměrné
Konkrétní
výplně otvorů
posuzují na nejnižší povrchovou teplotu vždy jako součást
snížení
požadavku
naznamená
nejnižšív návaznosti
teplotu
výplní
otvorů.
v ruce, avšak pro vícerozměrné vedení tepla je nezbyté použít k výpočtu
konkrétní
budovy.
To
na
konkrétní
parametry
vnějšího
a
vnitřního
vedení tepla (např. obr. 1) v ruce, avšak pro vícerozměrné vedení
teplanajekonkrétní
nezbyté
použít
prostředí (tj.
lokalitu
stavby a podle
konkrétníhotřemi
účelu faktory:
využití vnitřního prostředí
Pravidelné
snižování tohoto
požadavku
je způsobeno
numerickou metodu v souladu s ČSN EN ISO 10211:2009 [14]. Tyto
0,850
k výpočtu
metodu
v souladu
s ČSN
EN ISO
Tyto
výpočty
se a vnějšího prostředí budov
a v[14].
návaznosti
na další
stavebnívnitřního
konstrukce.
■ budovy)
Byly změněny
návrhové
hodnoty
výpočtynumerickou
se provádějí pomocí
nejrůznějších
výpočetních
programů.
Me-10211:2009
Není možné
posuzovat
okno jakovnitřní
výrobek
na nejnižší
vnitřní
povrchovou
teplotu,
provádějí
pomocí
nejrůznějších
výpočetních
programů.
Metodika
výpočtu
nejnižší
uvedené
v tepelně
technických
normách
ČSN 73
0540.
Především
seneboť
todika výpočtu
nejnižší
teploty, respektive
nejnižšího
jakýkoliv stavební výrobek je zcela nezávislý na jakékoliv stavbě či budově. To je i důvod,
jedná
o snížení
návrhové
relativní
vlhkosti
vnitřního
vzduchu
pro
obytné
teplotníhoteploty,
faktoru vnitřního
povrchu,nejnižšího
se za posledních
několik let nemění
– vnitřního
povrchové
respektive
teplotního
faktoru
povrchu,
se
za
proč v harmonizované normě ČSN EN 14351-1+A1 [16], která stanoví funkční vlastnosti pro
výrobkyz 60
oken%
a dveří,
vnitřní povrchová
teplota 2012.
uvedenaV roce
jako jedna
z vlastností
budovy
na 50není
% vnitřní
(2002)
a znovu v roce
2005
došlo těchto
na rozdíl od
požadovaných
hodnot na
vnitřníod
povrchovou
teplotu hodnot
posledních
několik
let nemění
– nejnižší
na rozdíl
požadovaných
na
nejnižší
0,800
kevýrobků.
změně hodnot návrhové teploty venkovního vzduchu v zimním období,
výplní otvorů uvedených v tepelně technických normách.
povrchovou teplotu výplní otvorů uvedených v tepelně technických
normách.
Na obr. 3 je znázorněn příklad okna s rozměry 1,23 m x 1,48 m a řez profilem okna v místě
RSI,N
RSI,N
která byla způsobena jiným rozdělením České republiky na teplotní oblasti.
ostění.
Horské ob
Požadavek
na nejnižší
vnitřní
povrchovou
teplotu
výplní
byl definován v tepelně
nován v tepelně
technických
normách
od roku 1977
[13] až do
květnaotvorů
0,700
technických
od roku
1975
[15]
ažotvorů
do května
2012 proto, aby na chladném vnitřním
2012 proto,normách
aby na chladném
vnitřním
povrchu
výplní
nedocházelo
ke kondenzaci
párynedocházelo
při návrhových hodnotách
vnějšího a vnitřního
povrchu
výplní vodní
otvorů
ke kondenzaci
vodní páry při návrhových hodnotách
prostředí
budovy. Tento
požadavekbudovy.
vycházel zeTento
třetího základního
poža-vycházel ze třetího základního
vnějšího
a vnitřního
prostředí
požadavek
davku na stavby v podobě ochrany zdraví osob a zvířat, zdravých životních
požadavku na stavby v podobě ochrany zdraví osob a zvířat, 0,650
zdravých životních podmínek a
podmínek a životního prostředí [2] (hygienický požadavek).
životního prostředí [2] (hygienický požadavek).
Liberec
Praha
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
Požadavek byl v normě ČSN 73 0540-2:2011 definován pomocí teplotního faktoru vnitřního
0,600
povrchu fRsi, který musí splňovat při návrhových hodnotách vnitřního
a vnějšího prostředí
následující podmínku:
Obr. 3. Vnější pohled na výrobek okna a řez jeho profilem
České Bud
2008
Požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů byl defi-
fRSI,N [-]
▼ Obr. 3. Vnější pohled na výrobek okna a řez jeho profilem
Požadavek na nejnižší vnitřní
0,750
POHLED NA OKNO
ŘEZ OKENNÍM PROFILEM
povrchovou
teplotu
výplní
otvorů
Požadavek
na nejnižší
vnitřní
povrchovou
teplotu otvorových výplní
INT.
VÝŘEZ
EXT.
. Znázornění teplotního pole a požadované hodnoty vnitřní povrchové teploty v konstrukčním detailu
▲ Obr. 4. Znázornění teplotního pole a požadované hodnoty vnitřní
povrchové teploty v konstrukčním detailu
■ Změnila se metodika výpočtu požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou
teplotu. V roce 2007 se přešlo na hodnocení vnitřní povrchové teploty
pomocí teplotního faktoru vnitřního povrchu.
■ Byly změněny různé bezpečnostní přirážky, a to v letech 2002 a 2012.
povrchová teplota výplně otvoru θsi,min je nižší než požadovaná hodnota θsi,N, a v takovém
případě stavební detail nesplňuje podmínku (3) a nevyhovuje požadavku na nejnižší vnitřní
Obr. 5. Znázornění teplotního pole a požadované hodnoty vnitřní povrchové teploty ve výřezu konstrukčního
▲ Obr.
5. Znázornění
teplotního pole a požadované hodnoty vnitřní
detailu
povrchovou
teplotu podle tepelně technické normy ČSN 73 0540-2:2011.
povrchové teploty ve výřezu konstrukčního detailu
Případ, kdy stavební detail nevyhovuje požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu
výplně otvoru, znázorňuje obr. 6.
Červená křivka znázorněná na obr. 4 a 5 je izoterma (křivka o konstantní teplotě), která
představuje požadovanou hodnotu nejnižší vnitřní povrchové teploty pro výplně otvorů (θsi,N
= 9,27 °C) při konkrétních návrhových hodnotách vnitřního a vnějšího prostředí. V případě,
že by tato křivka opustila hmotu výplně otvorů, znamenalo by to, že nejnižší vnitřní
6
Posuzování výplní otvorů na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu
Konkrétní výplně otvorů se posuzují na nejnižší povrchovou teplotu
vždy jako součást konkrétní budovy. To znamená v návaznosti na
konkrétní parametry vnějšího a vnitřního prostředí (tj. na konkrétní
lokalitu stavby a podle konkrétního účelu využití vnitřního prostředí
budovy) a v návaznosti na další stavební konstrukce.
Není možné posuzovat okno jako výrobek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu, neboť jakýkoliv stavební výrobek je zcela nezávislý
jakékoliv
či budově.
To jepovrchové
i důvod,
pročvev harmonizované
. Znázornění na
teplotního
pole astavbě
požadované
hodnoty vnitřní
teploty
výřezu konstrukčního
normě ČSN EN 14351-1+A1 [16], která stanoví funkční vlastnosti pro
výrobky oken a dveří, není vnitřní povrchová teplota uvedena jako
jedna z vlastností těchto výrobků. Na obr. 3 je znázorněn příklad
ená křivka znázorněná
na obr.
4am
5 jex izoterma
(křivka
o konstantní
teplotě), ostění.
která
okna s rozměry
1,23
1,48 m a řez
profilem
okna v místě
tavuje požadovanou hodnotu nejnižší vnitřní povrchové teploty pro výplně otvorů (θsi,N
Teprve po zabudování výrobku okna do konkrétní stavby, kdy se
7 °C) při konkrétních návrhových hodnotách vnitřního a vnějšího prostředí. V případě,
konstrukci
nedílnou
stavby,
tato křivkavýrobek
opustila změní
hmotu na
výplně
otvorů, tvořící
znamenalo
by to,součást
že nejnižší
vnitřnímůžeme provést posouzení výplně otvoru na nejnižší vnitřní povrchovou
teplotu. V uvedeném případě necháme výrobek okna zobrazeného
na obr. 3 zabudovat do bytového
domu, který byl vystavěn v Praze
6
v roce 1990 a v němž je vytápění zajištěno radiátory ústředního
topení.
Ke stanovení nejnižší vnitřní povrchové teploty výplně otvoru qsi,min,
respektive nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu fRsi, je použit výpočetní software Flixo 6.1 Professional, který řeší teplotní pole
stavebního detailu metodou konečných prvků v souladu s technickou
normou ČSN EN ISO 10211:2009.
Návrhové hodnoty
vnějšího a vnitřního prostředí
budovy:
qe = –13 °C
qai = 21 °C
φi = 50 %
Obr. 6. Znázornění teplotního pole a požadované hodnoty vnitřní povrchové teploty ve výřezu konstrukčního
detailu
▲ Obr. 6. Znázornění teplotního pole a požadované hodnoty vnitřní
povrchové teploty ve výřezu konstrukčního detailu
Výřez detailu zachycený na obr. 6 se liší od předchozího obr. 5 pouze tím, že v detailu je
použit jiný typ distančního rámečku v tepelně izolačním dvojskle. Touto změnou došlo ke
snížení
nejnižší
teploty
cca o 3 °C.detailu
V místě,ostění
kde izoterma
opouští hmotu
Nejnižší
vnitřní
povrchovou
teplotu
celkového
zobrazuje
otvorů, poklesla teplota na vnitřním povrchu otvorové výplně pod rosný bod, a proto
obr. 4.výplně
Obr.
5
znázorňuje
výřez
z tohoto
detailu.
v tomto místě bude docházet při návrhových hodnotách prostředí ke kondenzaci vodní páry na
Červená
křivka
znázorněná na obr. 4 a 5 je izoterma (křivka o konstantní
vnitřním
povrchu.
teplotě),
která
představuje
hodnotu
povrchové
V tab.
1 jsou
posouzeny požadovanou
na součinitel prostupu
teplanejnižší
Uw čtyři vnitřní
typy okenních
výrobků, které
rozměry
na obr. 3. Výrobky
se liší pouze
použitým
9,27zobrazený
°C), při konkrétních
návrhových
hodteplotymají
proshodné
výplně
otvorua okenní
(qsi,N =profil
tepelně izolačním dvojsklem a typem distančního rámečku. Součinitel prostupu tepla okna Uw
notáchjevnitřního
a vnějšího
prostředí.
V případě,
že
by
tato
křivka
opustila
vypočten pomocí metodiky uvedené v normě ČSN EN ISO 10077-1:2007 [17]. Všechny
typy oken
jsouznamenalo
zabudovány shodným
způsobem
budovypovrchová
(obr. 4) s konkrétními
hmotučtyři
výplně
otvorů,
by to, že
nejnižšídovnitřní
tepnávrhovými hodnotami vnějšího a vnitřního prostředí. Výplně otvorů jsou následně
q
je
nižší
než
požadovaná
hodnota
q
,
a v takovém
lota výplně
otvoru
si,min
si,N
posouzeny na požadavek
nejnižší vnitřní povrchové teploty (tab.
1).
případě stavební detail nesplňuje podmínku (3) a nevyhovuje požadavku
na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu podle tepelně technické normy
ČSN 73 0540-2:2011. Případ, kdy stavební detail nevyhovuje požadavku
na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplně otvoru, znázorňuje obr. 6.
Výřez detailu zachycený na obr. 6 se liší od předchozího obr. 5 pouze tím,
že v detailu je použit jiný typ distančního rámečku v tepelně izolačním
7
dvojskle. Touto změnou došlo ke snížení nejnižší
vnitřní povrchové teploty
Zasklení
a rám okna
Distanční rámeček
Lineární činitel zasklení
Vypočtené
hodnoty
Požadované
hodnoty
Posouzení podle
ČSN 730540-2
Ug = 1,1 W/m2.K
Uf = 1,2 W/m2.K
hliníkový
yg = 0,064
Uw = 1,3 W/m2.K
1,5
vyhovuje
fRsi = 0,615
0,655
nevyhovuje
Uw = 1,2 W/m2.K
1,5
vyhovuje
plastový
yg = 0,038
Ug = 1,6 W/m2.K
Uf = 1,2 W/m2.K
fRsi = 0,700
0,655
vyhovuje
hliníkový
yg = 0,054
Uw = 1,6 W/m2.K
1,5
nevyhovuje
fRsi = 0,591
0,655
nevyhovuje
plastový
yg = 0,031
Uw = 1,6 W/m2.K
1,5
nevyhovuje
fRsi = 0,670
0,655
vyhovuje
▲ Tab. 1. Posouzení čtyř typů výplní otvorů na požadavek součinitele prostupu tepla a na požadavek nejnižší vnitřní povrchové teploty
Obr. 7. Stanovení
teploty
konstrukčního
detailu
v ostění. Výplň otvoru je osazena
▲ Obr.nejnižší
7. Stanovení
nejnižší
vnitřní
povrchové
teploty konstrukčního
detailuna
vnějším líci zdiva a vnější kontaktní zateplovací systém je dotažen k rámu otvorové výplně.
v ostění.
otvoru jeteploty
osazena
na vnějším
zdivaVýplň
a vnější
kontaktní
Obr. 7. Stanovení
nejnižšíVýplň
konstrukčního
detailulíci
v ostění.
otvoru
je osazena na
vnějším líci zdiva
a vnější kontaktní
zateplovací
systém
je dotažen
k rámu otvorové
zateplovací
systém
je dotažen
k rámu
otvorové
výplně.výplně.
Obr. 8. Stanovení nejnižší vnitřní povrchové teploty konstrukčního detailu v ostění. Výplň otvoru je osazena blíže
k vnitřnímu líci zdiva a vnější kontaktní zateplovací systém je dotažen k rámu otvorové výplně.
br. 8.
Stanovení
nejnižší
vnitřní
povrchové
dek vnitřnímu▲
líciOzdiva
a vnější
kontaktní
zateplovací
systém
je dotažen kteploty konstrukčního
rámu otvorové výplně.
tailu v ostění. Výplň otvoru je osazena blíže k vnitřnímu líci zdiva a vnější
kontaktní zateplovací systém je dotažen k rámu otvorové výplně.
cca o 3 °C. V místě, kde izoterma opouští hmotu výplně otvoru, poklesla
teplota na vnitřním povrchu výplně otvoru pod rosný bod, a proto v tomto
místě bude docházet při návrhových hodnotách prostředí ke kondenzaci
vodní páry na vnitřním povrchu.
V tab. 1 jsou posouzeny na součinitel prostupu tepla Uw čtyři typy
okenních výrobků, které mají shodné rozměry a okenní profil zobrazený
na obr. 3. Výrobky se liší pouze použitým tepelně izolačním dvojsklem
a typem distančního rámečku. Součinitel prostupu tepla okna Uw je vypočten pomocí metodiky uvedené v normě ČSN EN ISO 10077-1:2007
[17]. Všechny čtyři typy oken jsou zabudovány shodným způsobem do
budovy (obr. 4) s konkrétními návrhovými hodnotami vnějšího a vnitřního
prostředí. Výplně otvorů jsou následně posouzeny na požadavek nejnižší
vnitřní povrchové teploty (tab. 1).
Z tab. 1 plyne několik zajímavých skutečností:
■ Požadavky normy ČSN 73 0540-2:2011 na součinitel prostupu
tepla a na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu současně splňuje
pouze jediná výplň otvoru, a to v případě, že se použije tepelně izolační dvojsklo s Ug = 1,1 W/m2.K s plastovým distančním rámečkem
(λplast = 0,2 W/(m.K), λkov = 15 W/(m.K)).
■ Nejzajímavější příklad je při použití dvojskla s Ug = 1,6 W/m2.K
s teplým distančním rámečkem. Výrobek okno nevyhovuje požadavku na
součinitel prostupu tepla, avšak výplň otvoru splňuje požadavek normy
ČSN 73 0540-2:2011 na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu.
■ Rozhodující úlohu při posouzení detailu výplně otvoru na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu hraje typ použitého distanční rámečku, neboť
distanční rámeček vytváří v tepelně izolačním dvojskle (trojskle) tepelný
most, který způsobuje snížení vnitřních povrchových teplot v místě styku
rámu a zasklení. Porovnání kvalit různých typů kovových i plastových
(teplých) distančních rámečků je možné dohledat v následující odborné
literatuře [18] a [19].
■ Z tab. 1 je zřejmé, že požadavek na součinitel prostupu tepla a požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplně otvoru jsou dva na
sobě nezávislé tepelně technické požadavky.
9
9
▲ Obr.nejnižší
9. Stanovení
nejnižší
vnitřní
povrchové
de- na
Obr. 9. Stanovení
teploty
konstrukčního
detailu
v ostění. Výplň otvoru je osazena
vnějším líci zdiva
bez
vnějšího kontaktního
zateplovacího
systému.
tailu
v ostění.
Výplň otvoru
je osazena
na vnějším líci zdiva bez vnějšího
kontaktního zateplovacího systému.
Obr. 9. Stanovení nejnižší vnitřní povrchové teploty konstrukčního detailu v ostění. Výplň otvoru je osazena na
vnějším líci zdiva bez vnějšího kontaktního zateplovacího systému.
k vnitřnímu líci zdiva bez vnějšího kontaktního zateplovacího systému.
k vnitřnímu líci zdiva bez vnějšího kontaktního zateplovacího systému.
Výsledky▲hodnocení
otvorové výplně
na vnitřní
nejnižšípovrchové
teplotu z obr. 7 až 10
Obr. 10. Stanovení
nejnižší
jsou shrnutydetailu
v tab. 2.
v ostění. Výplň otvoru je osazena blíže k vnitřnímu líci zdiva
bez vnějšího kontaktního zateplovacího systému.
Výsledky hodnocení otvorové výplně na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu z obr. 7 až 10
jsou
2.
Typ shrnuty
detailu va tab.
umístění
Ve styku zasklení a rámu
Ve styku rámu a stěny
otvorové výplně
frsi v [-]
frsi v [-]
θsi, min v [°C]
θsi, min v [°C]
Zateplené ostění na vnějším
Typ detailu a umístění
líci stěny
otvorové výplně
Zateplené ostění na vnitřním
Zateplené
líci stěny ostění na vnějším
líci stěny
Nezateplené
ostění na
0,700
Ve styku
frsi v [-]
0,701
0,700
0,694
10,79
zasklení
a rámu
θsi, min v [°C]
10,84
10,79
10,59
0,859
Ve
styku rámu a16,21
stěny
frsi v [-]
0,872
0,859
0,753
θsi, min v [°C]
16,66
16,21
12,59
Na obr. 7 až 10 jsou hodnoceny čtyři různé příklady zabudování jednoho
vždy shodného výrobku okna (obr. 3) s tepelně izolačním dvojsklem Ug
= 1,1 W/m2.K a s plastovým distančním rámečkem. Výrobek okna je
osazen do budovy s výše stanovenými návrhovými parametry vnějšího
a vnitřního prostředí. Pro každý způsob zabudování okna je vypočtena
nejnižší vnitřní povrchová teplota výplně otvoru v místě styku zasklení
a rámu a v místě napojení výplně otvoru na ostatní stavební konstrukce.
Výsledky hodnocení výplně otvoru na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu
z obr. 7 až 10 jsou shrnuty v tab. 2.
Z tab. 2 plynou tyto zásadní závěry:
■ Vnitřní povrchová teplota, respektive teplotní faktor vnitřního povrchu
výplně otvoru, se mění v závislosti na způsobu řešení napojení výplně
otvoru na ostatní stavební konstrukce, a proto vnitřní povrchová teplota
není vlastnost výrobku okna, ale je to vlastnost konstrukčního řešení
detailu napojení výplně otvoru na ostatní stavební konstrukce.
■ Zvýšením vnitřních povrchových teplot výplní otvoru se dosáhne
zateplením ostění.
Nejnižší vnitřní povrchová teplota výplní otvorů podle skutečnosti
Pokud výplně otvorů splnily požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou
teplotu, neznamenalo to, že na jejich povrchu nebude docházet ke kondenzaci vodní páry, neboť požadavek byl definován pro návrhové hodnoty
vnějšího a vnitřního prostředí.
Ve skutečnosti jsou parametry vnějšího a vnitřního prostředí budovy
(tj. venkovní a vnitřní teplota vzduchu a vnitřní relativní vlhkost vzduchu)
v čase proměnlivé a každá konstrukce má určitou akumulační schopnost.
Současně dochází k proudění vzduchu jak na vnější straně konstrukce
35
30
25
20
Teplota v [°C]
15
10
5
0
-5
-10
-15
θe = -13°C
-20
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1996
1995
-25
Roky
Obr. 12. Kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu otvorové výplně; zdroj: archiv Václva Hájka (publikováno
▲ O12.
br.Kondenzace
12.
Kondenzace
vodní
páry napovrchu
vnitřním
povrchu
otvorové
výplně;
Obr.
vodní páry
na vnitřním
otvorové
výplně;
zdroj: archiv
Václva Hájka (publikováno
souhlasem
autora)
zdroj: archiv
souhlasem
autora)Václava Hájka
Obr. 11. Návrhová teplota vnějšího vzduchu v zimním období θe pro lokalitu Prahy a venkovní teplota vzduchu
v letech 1995–2005 v Praze Libuši; zdroj dat: ČHMÚ
▲ Obr. 11. Návrhová teplota vnějšího vzduchu v zimním období qe pro
lokalitu Prahy
a venkovní
teplota
vzduchu
v letech
1995–2005
Posouzení otvorových
výplní
na nejnižší
povrchovou
teplotu
podle
norem ČSN 73 0540
– Libuši;
zdrojvodní
dat: ČHMÚ
nemělo zcelav Praze
zabránit
kondenzaci
páry na vnitřním povrchu otvorových výplní (to by
návrhová teplota vnějšího vzduchu v zimním období θe pro lokalitu Prahy musela být nižší
než –25 °C, viz obr. 11), ale zabránit nadměrné kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu
otvorových výplní, jež by vedla ke stékání vody po skle, vzniku plísní nebo k degradaci
Typstavebních
detailu a umístění
Ve styku zasklení
Ve styku rámu
zabudovaných
materiálů.
otvorové
výplně vodní páry na vnitřním
a rámu
a stěny
Obr. 12 znárźorňuje
kondenzaci
povrchu otvorové výplně.
Na obr. 13
je pak zachycena plíseň na povrchu otvorové výplně, jež vznikla
qsi, min z důvodu nadměrnéqsi, min
frsi v [-]
frsi v [-]
kondenzace vodní páry na jejím vnitřním povrchu.
v [°C]
Zateplené ostění na
vnějším líci stěny
Zateplené ostění na
vnitřním líci stěny
Nezateplené ostění
na vnějším líci stěny
Nezateplené ostění
na vnitřním líci stěny
v [°C]
0,700
10,79
0,859
16,21
0,701
10,84
0,872
16,66
0,694
10,59
0,753
12,59
0,696
10,67
0,819
14,85
▲ Tab. 2. Porovnání nejnižších hodnot teplotního faktoru vnitřního povrchu
a nejnižší vnitřní povrchové teploty pro čtyři způsoby zabudování jednoho okenního výrobku
(vítr), tak na vnitřní straně konstrukce (proudění vzduchu vyvolané
umístěním zdroje tepla). Z těchto důvodů je téměř nemožné přesně
12
popsat, kdy a v jakém místě dojde ke snížení povrchové teploty pod
teplotu rosného bodu, a tedy ke kondenzaci vodní páry na vnitřním
povrchu výplní otvorů.
Protože je velmi obtížné přesně stanovit, kdy dojde na vnitřním povrchu
konstrukce ke kondenzaci vodní páry, byla pro projektanty stanovena
technickými normami ČSN 73 0540 zjednodušená metoda posouzení
konstrukce na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu. Posouzení se proto
provádí při stacionárním stavu s využitím návrhových hodnot vnitřního
a vnějšího prostředí budovy. Tyto návrhové hodnoty byly zvoleny takovým způsobem, aby byly bezpečné a zahrnovaly většinu možných
případů kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu výplní otvorů,
avšak nikoliv všechny možné případy, neboť takový požadavek by byl
neekonomický.
Dobrý příkladem je návrhová teplota vnějšího vzduchu v zimním období
qe, jež je zobrazena na obr. 11 společně s venkovní teplotou vzduchu
za období deseti let.
Posouzení výplní otvorů na nejnižší povrchovou teplotu podle norem ČSN 73 0540 nemělo zcela zabránit kondenzaci vodní páry
na vnitřním povrchu výplní otvorů (to by návrhová teplota vnějšího
vzduchu v zimním období qe pro lokalitu Prahy musela být nižší než
–25 °C, viz obr. 11), ale zabránit nadměrné kondenzaci vodní páry na
vnitřním povrchu výplní otvorů, jež by vedla ke stékání vody po skle,
vzniku plísní nebo k degradaci zabudovaných stavebních materiálů.
Obr. 12 znázorňuje kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu výplně otvoru. Na obr. 13 je pak zachycena plíseň na povrchu výplně
otvoru, jež vznikla z důvodu nadměrné kondenzace vodní páry na
jejím vnitřním povrchu.
Obr. 13. Plíseň na vnitřním povrchu otvorové výplně; zdroj: archiv Václva Hájka (publikováno se souhlasem
Obr. 13. Plíseň na vnitřním povrchu otvorové výplně; zdroj: archiv Václva Hájka (publikováno se souhlasem
autora)
▲ Obr. 13. Plíseň na vnitřním povrchu otvorové výplně; zdroj: archiv
autora)
Václava Hájka
Požadavek nejnižší povrchové teploty
pro výplně otvorů z hlediska práva
13
13
Hlavní argumentem MPO, MMR, ÚNMZ,
ČKLOP a firmy Velux
v [8] a [9] bylo, že normativní požadavek na nejnižší povrchovou
teplotu vnitřních výplní otvorů, uvedený v normě ČSN 73 0540-2:
2011, brání volnému pohybu, uvádění na trh nebo používání stavebních výrobků, neboť zasahuje nad rámec funkčních vlastnosti pro
výrobky oken a dveří, jež jsou uvedeny v harmonizované normě pro
výrobky oken a dveří v ČSN EN 14351-1+A1. K tomuto tvrzení mám
několik výhrad:
■ Evropské právo má fragmentární charakter, to znamená, že reguluje
jen některé oblasti práva. Mezi oblasti, které EU nereguluje, patří
stavební právo, a to s ohledem na rozdílné zeměpisné, klimatické,
historické či jiné podmínky. Stavební právo má vždy národní charakter.
■ Stavební zákon [3] díky své prováděcí vyhlášce č. 268/2009 Sb.
definuje základní požadavky na stavby v ČR. V původním znění vyhlášky [2] z roku 2009 v § 26 byly stanoveny požadavky na výplně
otvorů včetně požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu
s odkazem na dodržení normových hodnot. Původní znění vyhlášky
bylo notifikováno (odsouhlaseno) v tzv. informační proceduře EU
(s možností vyjádření a vznesení připomínek členskými státy Evropské unie) a vyhláška nebyla shledána v rozporu s principem volného
pohybu, uvádění na trh nebo používání stavebních výrobků, tedy se
směrnicí 89/106/EHS [10].
■ Technická norma ČSN EN 14351-1+A1 stanovuje funkční vlastnosti pro výrobky oken a dveří. Nestanovuje technické požadavky
na stavby, respektive na výplně otvorů.
■ Technická norma ČSN 73 0540-2 stanoví tepelně technické
požadavky pro navrhování budov a jejich konstrukcí. Nestanovuje
požadavky na výrobky oken a dveří.
■ Požadavek na nejnižší povrchovou teplotu výplní otvorů je požadavek
na stavbu, respektive budovu, neboť ke stanovení tohoto požadavku je
o se
o se
nezbytné znát lokalitu stavby a parametry vnitřního prostředí budovy.
Současně je nezbytné pro správné stanovení vnitřní povrchové teploty
výplní otvorů znát vztah výplně otvoru k ostatním stavebním konstrukcím
(tj. znát stavební detail v ostění, nadpraží a u parapetu). Z těchto důvodů
nelze stanovit požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu pro výrobky oken a dveří. Není to funkční vlastnost výrobku okna a dveří, a to
je důvod, proč tato vlastnost není ani uvedena v harmonizované normě
ČSN EN 14351-1+A1 pro výrobky oken a dveří.
■ Ve směrnici 89/106/EHS [10], respektive v nařízení č. 305/2011 [11],
se uvádí, že požadavky na výrobky vycházejí ze základních požadavků na
stavby, tudíž základní požadavky na stavby jsou nadřazeny požadavkům na
stavební výrobky. V přílohách citované směrnice i nařízení jsou uvedeny
základní požadavky na stavby. Mezi nimi je uvedeno: Stavba musí být
navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu
nebo zdraví jejích uživatelů nebo sousedů, zejména v důsledku… výskytu
vlhkosti v částech stavby nebo na površích uvnitř stavby.
■ Česká republika měla a stále má právo si definovat technické požadavky
na stavby a pouze Soudní dvůr EU může rozhodnout, že tyto požadavky
jsou v rozporu s primárním či sekundárním právem EU.
■ Zabránění výskytu vlhkosti na povrchu stavebních konstrukcí
uvnitř staveb představuje stále platný technický požadavek na stavby
z hlediska ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního
prostředí. Definován je v § 10 platné vyhlášky č. 268/2012 Sb.
Výplně otvorů podle čtvrté části této vyhlášky spadají do stavebních
konstrukcí.
Lobbing ve vztahu k požadavku na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů
Hlavním důvodem pro přesunutí požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou
teplotu výplní otvorů z normativních tepelně technických požadavků do
informativních požadavků není rozpor českých norem s primárním a sekundárním právem EU, ale lobbing výrobců oken a lehkých obvodových
plášťů. Odstranění normativního požadavku jim totiž umožní zabudovávat
do staveb levné a nekvalitní výrobky. K tomuto závěru mě vedou následující skutečnosti:
■ Veřejné projednávání připravované normy, jež měla definovat požadavky na zabudované výplně otvorů včetně požadavku na nejnižší vnitřní
povrchovou teplotu [4], ukázalo, jaký vliv umí uplatnit dobře organizovaní
výrobci oken, kteří si při veřejném projednávání ve jménu „veřejného
zájmu“ prosadili, co chtěli.
■ Na českém trhu existuje velké množství kvalitních výrobků oken a dveří,
které po zabudování do stavby bez problémů splňují požadavek na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů.
■ Přestože MPO a ÚNMZ v [8], [9] argumentovaly tím, že požadavek na
nejnižší vnitřní povrchovou teplotu je v rozporu z právem EU, neboť zasahuje nad rámec harmonizované normy ČSN EN 14351-1+A1 stanovující
funkční vlastnosti pro výrobky oken a dveří, z požadavku byly vyjmuty
i prosklené části lehkých obvodových plášťů, na něž se norma ČSN EN
14351-1+A1 nevztahuje. Způsobil to lobbing ze strany ČKLOP a především
společnosti Sipral a.s., viz [15] a [20].
■ V posledních letech dochází k častým změnám tepelně technických
norem. Tyto změny nejsou dostatečně zdůvodněny a diskutuje se o nich
až po jejich vydání. Nejsou zpracovány ani nejsou veřejně prezentovány
studie, jež by v předstihu zdůvodňovaly změny norem a jež by vycházely
z konkrétních měření nebo teoretických výpočtů, viz kritika [21]. Normy
se tak stávají terčem lobbistických skupin [22]. V případě požadavku
na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů je obtížné zjistit, co
vedlo zpracovatele norem ke snížení relativní vlhkosti vnitřního vzduchu,
která má zásadní význam na požadovanou hodnotu teplotního faktoru
vnitřního povrchu fRsi,N.
Závěr
Hlavní závěry článku lze shrnout do sedmi bodů:
■ Bylo třeba informovat čtenáře o tom, že od května 2012 dochází
k významné změně tepelně technické normy ČSN 73 0540-2 Tepelná
ochrana budov – Část 2: Požadavky, neboť požadavek na nejnižší
vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů byl přesunut z normativní
do informativní části normy.
■ Hlavním důvodem pro přesunutí požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů do informativní části tepelně technické
normy ČSN 73 0540-2 nebyl rozpor českých norem s primárním
a sekundárním právem EU, ale lobbing výrobců oken a lehkých
obvodových plášťů, neboť odstranění normativního požadavku jim
umožní zabudovávat do staveb levné a nekvalitní výrobky.
■ Výpočty uvedené v článku prokázaly, že:
– Součinitel prostupu tepla výplně otvoru Uw a nejnižší vnitřní povrchová teplota jsou vzájemně nezávislé tepelně technické charakteristiky výplní otvorů.
– Požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplně otvoru je
požadavek na stavbu, nikoliv na výrobek okno, a proto je nezbytné výplně otvorů posuzovat na tento požadavek pouze v návaznosti na vnější
a vnitřní prostředí budovy a ve vztahu k ostatním stavebním konstrukcím.
■ Pro investory (stavebníky) mám následující doporučení. Při sepisování smlouvy o dílo zanést do technických požadavků na výplně
otvorů následující požadavek: Nové výplně otvorů musí splňovat
požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu v souladu s normou
ČSN 73 0540-2, včetně návrhových hodnot vnitřního prostředí budovy,
ve znění této normy z roku 2007. Nikoliv ve znění z roku 2011 platném
v současné době, se změnou v roce 2012. Lze se tak vyhnout nadměrné kondenzaci vodní páry na nově zabudovaných výplních otvorů.
■ Projektantům a zhotovitelům staveb doporučuji:
– Při navrhování výplní otvorů používat kvalitní výrobky oken s plastovými (teplými) distančními rámečky. Otvorové výplně s kovovými
distančními rámečky používat pouze pro budovy bez tepelně technických požadavků.
– Při zabudovávání výplní otvorů dotahovat vnější kontaktní zateplovací systém až k rámu výplní otvorů v minimální tloušťce tepelného
izolantu 30–40 mm.
■ Projektantům a zhotovitelům staveb připomínám, že stavební
zákon se nezměnil a že projektanti a zhotovitelé stavby mají stále
povinnost dodržet obecné požadavky na výstavbu, tedy platnou
vyhlášku č. 268/2009 Sb., ve které se v § 10 píše: Stavba musí
být navržena a provedena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob
nebo zvířat… zejména následkem… výskytu vlhkosti ve stavebních
konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí uvnitř staveb.
Výplně otvorů se touto vyhláškou řadí mezi stavební konstrukce.
■ Závěrem doporučuji, aby všechny tepelně technické požadavky na
stavby uvedené v normách byly pouze doporučující a měly stejnou
právní váhu, neboť pouze doporučené požadavky povedou k tomu,
že stavebníci, vlastníci (uživatelé) budov i projektanti se budou více
zajímat o stavební konstrukce v návaznosti na stavební fyziku – tepelnou techniku. Současný stav právních předpisů a technických
norem je z hlediska morálního hazardu naprosto kritický – některé
tepelně technické požadavky pro navrhování staveb jsou totiž povinné
a některé pouze informativní (doporučené). V současné době tak
máme požadavky s dvojí právní váhou. To povede k precedentu, kdy
na informativní požadavky nikdo nebude brát zřetel – kromě případů, kdy budou tyto požadavky zahrnuty ve smluvním vztahu. Velmi
častou výmluvou zhotovitelů či projektantů staveb bude věta: „Paní/
pane, to, že vám po celou zimu na okně kondenzuje vodní pára, nás
nezajímá, neboť to normy umožňují!“ ■
Stručný komentář autorů
revize ČSN 730540-2:2011
K článku Ing. Slaniny je nutné doplnit zásadní informaci, že změnu
Z1 ČSN 730540-2 z dubna 2012 zpracovával ÚNMZ (konkrétní autor
není známý). Ani jeden ze spoluautorů revize ČSN 730540-2:2011 se na
změně Z1 nijak nepodílel.
K popsané genezi revize a následné změny ČSN 730540-2 dále doplňujeme, že návrh nového znění ČSN 73 0540-2 byl otevřeně a důkladně
v několika kolech projednáván s ostatními členy TNK 43, s odbornou
veřejností, orgány státní správy a se zástupci profesních komor (ČKAIT
a ČKA). Určité změkčení požadavku na vnitřní povrchovou teplotu bylo
po detailních diskuzích akceptováno všemi účastníky projednávání změny
normy. Snížení relativní vlhkosti vnitřního vzduchu, které se nově používá
pro stanovení požadavku u přirozeně větraných budov, vychází ze známé,
experimentálně ověřené a v řadě zahraničních norem používané závislosti
vlhkosti vnitřního vzduchu na parametrech vzduchu vnějšího v budovách
bez klimatizace. Komentář k této problematice i s dalšími detaily není nijak
obtížné najít – uveden je např. v autorem citované literatuře [5]. Za zmínku
stojí také to, že revidovaná norma kromě změn v samotném požadavku
na vnitřní povrchovou teplotu také podstatně upřesnila způsob hodnocení
a prokazování splnění požadavku.
Na přání ÚNMZ jsme mimochodem i my zorganizovali v dubnu 2011 tzv.
veřejné projednání, které bylo v našem případě vedeno transparentní a kultivovanou formou; účastníky byli výlučně zástupci subjektů, které se předtím
k jednotlivým návrhům vyjadřovaly. Ve všech projednávaných bodech bylo
docíleno shody, hlasování bylo potřebné pouze ve dvou případech. Jedním
z nich bylo téma povrchové kondenzace, kde byl podpořen náš původní
názor na zachování povinnosti splnit požadavek vyjádřený ve formě hodnoty
teplotního faktoru. V tomto duchu jsme návrh dopracovali. Objednatelem
byl s určitým váháním přijat bez rozporu a norma byla vydána.
Po vydání normy se znovu objevily požadavky na převedení zmíněného
požadavku do režimu doporučení. ÚNMZ použil jako argumenty podklady
zmiňované autorem článku. Zcela shodně s argumentací Ing. Slaniny jsme
se snažili písemně i na řadě jednání zástupce ÚNMZ přesvědčit, že se
(již tak zmírněné) požadavky ČSN 730540-2 oken coby výrobků netýkají
a nemohou být tudíž v rozporu s právem EU. Bohužel neúspěšně. ÚNMZ
trval na změně normy v té podobě, v jaké nakonec v dubnu 2012 vyšla.
To pro nás bylo nepřijatelné a zpracování takové změny jsme tudíž museli odmítnout. V tom nás opakovaně podpořili členové TNK 43. ÚNMZ
pak text změny Z1 vydal sám, bez projednání s TNK 43 a při zásadním
nesouhlasu Ministerstva pro místní rozvoj ČR.
Autoři:
prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc. a doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda
Použitá literatura:
[1]ČSN 73 0540-2: 2011. Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky.
Praha: ÚNMZ, 2011.
[2]Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve
znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.
[3]Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[4]Dušková, H.: Normou nelze omezit technický rozvoj. Stavebnictví
(9), 2009.
[5]Svoboda, Z., Tywoniak, J.: Nové znění ČSN 730540-2 Tepelná
ochrana budov – Požadavky v detailním pohledu. Tepelná ochrana
budov (5), 2011, 13–19.
[6]Tywoniak, J., Svoboda, Z., Sojková, K.: Nové znění ČSN 730540-2.
TZB-info. Dostupné z URL <http://stavba.tzb-info.cz/stavebni-tepelna-technika/7899-nove-zneni-csn-73-0540-2>.
[7]Šála, J. Komentář k ČSN 730540. Tepelná ochrana budov (1), 2012, 32–34.
[8]Duben, J.: Dopis zaslaný MPO pro ÚNMZ dne 9. listopadu 2011.
Č. j. 40928/11/05310/05000.
[9]Oznámení č. 19/12 ÚNMZ. Věstník Úřadu pro technickou normalizaci,
metrologii a státní zkušebnictví, č. 2, 2012.
[10]Směrnice rady 89/106/EHS, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků. Úřední věstník
evropských společenství L40/12, 1989.
[11]Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011, kterým se
stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na
trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. Úřední věstník
Evropské unie L88, 2011, 5–43.
[12]ČSN 730540-2-Z1:2012. Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky.
Změna Z1. Praha: ÚNMZ, 2012.
[13]Šála, J., Keim, L., Svoboda, Z., Tywoniak, J.: Tepelná ochrana budov.
Komentář k ČSN 73 0540. Praha: Informační centrum ČKAIT, Česká
energetická agentura, 2007.
[14]ČSN EN ISO 10211:2009. Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – Tepelné toky a povrchové teploty – Podrobné výpočty. Praha:
ÚNMZ, 2009.
[15]Zápis ze setkání předsedy ÚNMZ se členy TNK 43 a dalšími hosty
dne 2. 2. 2012. ÚNMZ, 2012.
[16]ČSN EN 14351-1+A1: 2011. Okna a dveře – Norma výrobku, funkční
vlastnosti – Část 1: Okna a vnější dveře bez vlastností požární odolnosti a/nebo kouřotěsnosti. Praha: ÚNMZ, 2011.
[17]ČSN EN ISO 10077-1:2007. Tepelné chování oken, dveře a okenic
– Výpočet součinitele prostupu tepla – Část 1: Všeobecně. Praha:
Český normalizační institut, 2007.
[18]Jirák, R.: Distanční rámečky zasklívacích jednotek a jejich vzájemná
interakce s teplotním faktorem vnitřního povrchu. Tepelná ochrana
budov (1), 2009.
[19]Ročenka ČKLOP 2012. Česká komora lehkých obvodových plášťů, 2011.
[20]Šnajdr, R., Vápeníková, O.: Důvody pro změnu normy ČSN 730540-2.
Česká komora lehkých obvodových plášťů, 2012.
[21]Slanina, P.: Nechte nás navrhovat střechy správně! Konstruktivní kritika nové tepelně technické normy ČSN 730540-2.
In Zborník zo sympozia Strechy 2011 (pp. 39–45), Bratislava: STU
v Bratislavě, Cech strechárov Slovenska, 2011.
[22]Slanina, P.: Nulové domy – další krok do otroctví. In M. Loužek (ed),
Ekonomika, právo, politika č. 96/2012 (pp. 55–62), Praha: CEP – Centrum
pro ekonomiku a politiku, 2012.
english synopsis
The Lowest Surface Temperature of Windows
During the last few months there was a dramatic shift
in the basic technical requirements for construction. The thermal
technical requirement on the lowest interior surface temperature of
windows was excluded from the normative prescription for the design
of buildings after 37 years as a result of the pressure by lobbying groups.
klíčová slova:
výplně otvorů staveb, tepelně technické požadavky na stavby,
vnitřní povrchová teplota
keywords:
windows/doors of buildings, thermal requirements on buildings,
interior surface temperature
doc. Ing. Václav Hájek, CSc.; Mgr. Kamila Brabcová,
Stavební fakulta ČVUT v Praze
energetiCky
soběstačné
budovy
energetiCky
2 0
1 2
První český titul zaměřený na výstavbu a provoz
budov s nízkou energetickou náročností
2
soběstačné
budovy
První český titul zaměře
ný
na výstavbu a provoz
budov
s nízkou energetickou
náročností
Téma:
Investoři vs. projektant
i
při návrhu šetrných
staveb
EPDB II: Nákladově
optimální úroveň
číslo 02/2012 vydáno!
> předplatné na www.esb-magazin.cz
79 kč
Z obsahu 02/2012
Téma > Investoři vs. projektanti při návrhu šetrných staveb
Komentář > Návrh novely zákona o hospodaření energií po schválení vládou ČR dorazil do Parlamentu
Reportáž > Fenomén londýnského Ecobuildu
EPBD II > Zavádění nákladově optimálních úrovní v energetických požadavcích
Realizace > Sídlo Mezinárodní unie pro ochranu přírody ve Švýcarsku
Dřevostavba rodinného domu na Vysočině – energeticky aktivní dům
Navrhování staveb > Reflexní fólie ve stavební praxi
Co?
Titul Energeticky soběstačné budovy sbírá a dává do kontextu dílčí informace na téma výstavba a provoz budov
s nízkou energetickou náročností, a to tak, aby v něm investoři, projektanti, dodavatelé i uživatelé staveb mohli
mít praktického průvodce pojednávajícího o nejbližším i vzdálenějším vývoji stavebnictví.
Jak?
Čtvrtletník Energeticky soběstačné budovy je unikátní svou mediální univerzálností, díky níž oslovuje více než
50 000 zástupců odborné stavební veřejnosti. Ke svým čtenářům se bude v prvním řádném ročníku 2012 dostávat jako:
> elektronický interaktivní magazín
> tištěný časopis
> aplikace na „chytré“ telefony a tablety
Pro koho?
Pro veškerou odbornou stavební veřejnost:
> investoři
> architekti
> projektanti
> stavební firmy
> výrobci stavebních materiálů a technologií
> uživatelé staveb
www.esb-magazin.cz
text Jiří Skyva | grafické podklady archiv I.K.Skyva, spol. s r.o.
▲ Obr. 1. Objekt po dokončené rekonstrukci
Obnova ocelové konstrukce 100 let staré
průmyslové haly Witkowitz – Presswerk
Ing. Jiří Skyva
Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně,
obor inženýrské konstrukce a mosty.
Od roku 1962 působí jako statik ocelových konstrukcí, v roce 1992 založil vlastní projektovou kancelář I.K.Skyva spol.
s r.o. Podílel se na tvorbě norem oboru
ocelových konstrukcí, je předsedou
OP ČSSI v Brně, předsedou Společnosti
pro ocelové konstrukce při ČSVTS. Je
autorizovaným inženýrem ČKAIT v oboru
mosty a inženýrské konstrukce.
volného kování, jež v uzavřeném výrobním cyklu umožňuje produkovat
výrobky pro nejrůznější strojírenská odvětví. Bývalá lisovna z roku 1905
se po obnově využívá jako skladovací expediční hala.
Výstavba dvoulodní haly byla realizována ve dvou etapách. V letech
1905–1906 byla postavena první část o délce 90 m; v druhé etapě,
v roce 1925, byla hala v rámci dostavby prodloužena o dalších 90 m.
Hala se používala do 90. let minulého století. Od té doby chátrala
a uvažovalo se o její demolici. Absence pravidelné údržby se projevila zejména rozsáhlým korozivním napadením některých nosných
prvků stavby. Nejvíce byly silnou korozí zasaženy prvky kotvení
sloupů (obr. 2 a, b).
Nosná ocelová konstrukce stavby
V letech 2010–2011 byl vypracován návrh obnovy
nosných ocelových konstrukcí stoleté dvoulodní
haly s mostovými jeřáby bývalé lisovny firmy
Witkowitz – Presswerk v areálu Vítkovických
železáren v Ostravě.
Historický objekt firmy Witkowitz – Presswerk navazuje na novou ocelovou konstrukci budovy výrobní linky moderní strojírenské technologie
Celá nosná konstrukce je vyrobena z oceli o jakosti blízké nynější oceli
S235. Prvky jsou spojovány pomocí nýtů.
Půdorysné rozměry obou lodí haly jsou v příčném směru 18,05 m, vzdálenost příčných vazeb činí 10, 30 m. V obou lodích původně pojížděly
mostové jeřáby:
■ v lodi A–B byly kolejnice jeřábových drah konstrukce jeřábu
o nosnosti 5 t na úrovni +8,000 m.
■ v lodi B–C se nacházely kolejnice jeřábových drah ve výšce +11,250 m
pro jeřáb nosnosti 10 t.
▲ Obr. 2a. Poškozené kotevní prvky sloupů
▲ Obr. 2b. Poškozené kotevní prvky sloupů
V podélném směru činí vzdálenosti příčných vazeb 10,30 m. Celková délka
haly je 18,00 x 10,30 m, tedy 185,40 m. Konstrukce příčných vazeb byla
navržena s vetknutými sloupy.
V části haly z roku 1905, tj. v řadě 1–10, byly v lodi A–B i v lodi B–C sedlové
příhradové vazníky rámově připojeny ke sloupům. V řadách 11–19 tomu
tak bylo v lodi A–B. V lodi B–C se příhradové vazníky připojovaly kloubově.
Jeřábové dráhy byly navrženy na rozpětí 10,30 m jako prosté nosníky.
Vodorovné příhradové nosníky byly navrženy ve střední řadě sloupů. Krajní
větve se zesílily přidaným vodorovným profilem. V lodi A–B budou nově
pojíždět dva mostové jeřáby s nosností 6,5 t a v lodi B–C dva mostové
jeřáby s nosností 8,0 t. Ze statických důvodů muselo být zajištěno, aby
se oba jeřáby nesešly v jednom poli.
Původní střešní plášť tvořily dřevěné krokve, podepřené příhradovými
ocelovými vaznicemi, jejichž horní pasy byly opatřeny dřevěným hranolem. Na krokvích bylo připevněno dřevěné bednění s hydroizolací
z asfaltových pásů.
Postup obnovy
Průzkumu stávajícího stavu nosné konstrukce bylo třeba věnovat mimořádnou pozornost. Bylo zkontrolováno téměř 100 % konstrukčních
▲ Obr. 3. Mechanické poškození spodního pasu nosníku jeřábové dráhy
▼ Obr. 4. Příčný řez dvoulodní halou
▲ Obr. 5. Dokončená oprava ocelové konstrukce střechy, zahájení pokládky
střešního pláště
prvků včetně nýtovaných přípojů. Kvalitu oceli nosných prvků prověřily
laboratorní zkoušky.
Poškozená konstrukce vazníků, vaznic a ztužení byla opravena a dřevěné
krokve byly nahrazeny tenkostěnnými profily. Současně se provedla
výměna konstrukcí střešních světlíků. Skladba nového střešního pláště
je tvořena nosným trapézovým plechem, tepelnou izolací a hydroizolací.
Obvodové hrázděné zdivo se z části upravilo otryskáním, z části bylo
nově vyzděno.
Jeřábové dráhy byly v řadě B nahrazeny novými nosníky včetně vodorovného ztužení. V krajních řadách A a C byly jeřábové dráhy demontovány,
opraveny a znovu osazeny na sloupy. Ložiska jeřábových drah byla
vyměněna a příslušné detaily byly navrženy tak, aby bylo možné zajistit
vyrovnání nosníků jeřábových drah v horizontálním i vertikálním směru.
V krajních polích u řady 1 a 19 se vybudovaly revizní lávky a plošiny.
Vyměnily se rovněž kolejnice pro pojezd jeřábů. Nově instalované jeřáby
mají nosnosti 8,0 t a 6,5 t.
Největší škody byly zjištěny na sloupech, u kterých byly mechanicky
poškozeny výztuhy patních plechů, dříky sloupů a jejich diagonální
výztuhy. Náročné opravy bylo nutné realizovat také z důvodu korozního
úbytku některých profilů. Zajímavý problém představovalo také odstranění dvou hlavních nosných sloupů v řadě B (střední) a C (krajní) tak,
aby byl umožněn průjezd vagonové dopravy (obr. 6 a, b).
Závěr
Rekonstrukce popsaného halového objektu je příkladem vytříbeného
citu pro krásu průmyslové stavby, s citem pro detaily použitého materiálu. Ne náhodou byla stavba bývalé lisovny zařazena mezi památkově
chráněná stavební díla.
Hrázděné zdivo obvodových stěn, které bylo zbaveno historického zaprášení, podává zprávu o vyspělosti architektonického řešení průmyslových
objektů před sto lety. ■
▲ Obr. 6a. Odstranění sloupu v řadě B – průběh realizace
Investor: Vítkovice Machinery Group (VMG)
Dokumentace ocelových konstrukcí pro provedení stavby: I.K.SKYVA, spol. s r.o.
Generální dodavatel: STRABAG, a.s.
Realizace: 03/2011–03/2012
english synopsis
Renovation of the Steel Structure of the
One-Hundred-Year Old Industrial Hall
Witkowitz – Presswerk
▲ Obr. 6b. Odstranění sloupu v řadě B – konečný stav
▼ Obr. 7. Rekonstruovaný stěnový plášť z hrázděného zdiva
In 2010–2011 a design for the renovation of supporting steel
structures of the one-hundred-year old double-aisle hall with bridge
cranes in the former stamping shop Witkowitz – Presswerk in
Vítkovice Ironworks in Ostrava was made.
The Witkowitz – Presswerk historical building is adjacent to the
new steel structure of the building where a state-of-the-art opendie forging production line for the closed-circuit manufacture of
products for various mechanical engineering branches is placed.
After the renovation the former stamping shop from 1905 has been
used as a storage and shipment hall.
klíčová slova:
Vítkovické železárny, ocelová nosná konstrukce, průmyslová hala
keywords:
Vítkovice Ironworks, supporting steel structure, industrial hall
text Jiří Stráský a kolektiv | grafické podklady Stráský, Hustý a partneři s.r.o.
▲ Obr. 1. Lávka Delta Ponds
Dvě zavěšené lávky pro pěší
ve městě Eugene, Oregon, USA
Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc., P.E.
Absolvoval FAST VUT v Brně. Pracoval
jako projektant mostů u firem Dopravní
stavby Olomouc a T.Y. Lin International,
San Francisco, USA, a stal se spoluzakladatelem inženýrské kanceláře
Stráský, Hustý a partneři (SHP) s.r.o.
Přednáší na FAST VUT v Brně. Autorizovaný inženýr v České republice a na
Slovensku a v sedmi státech USA.
Spoluautoři:
Ing. Radim Nečas, Ph.D.
Ing. Jan Koláček
Ing. Pavel Kaláb, Ph.D.
V univerzitním městě Eugene, Oregon, USA,
byly v předminulém roce postaveny dvě zavěšené lávky pro pěší (obr. 1 a 7). Projektový tým
nyní studuje možnosti využití použité technologie také pro půdorysně zakřivené mosty.
Konstrukce mostovky
U obou lávek jsou hlavní zavěšená pole, která přemosťují rychlostní
komunikace, sestavena z prefabrikovaných segmentů a spřažené
desky (obr. 2a). Konstrukci navazujících ramp tvoří monolitická deska
stejného obvodu (obr. 2b). Prefabrikované segmenty délky 3,048 m
mají dvoutrámový průřez, který je ve spárách zesílen nízkými příčníky. Ve spřažené desce jsou situovány předpínací kabely. S ohledem
na redukci délky ramp jsou mostovky obou konstrukcí velmi štíhlé,
jejich stavební výška činí jen 356 mm. Prefabrikované segmenty jsou
zavěšeny po obou okrajích, rampy jsou podepřeny jednosloupovými
podpěrami situovanými v podélné ose lávky.
Hlavní zavěšená pole byla montována letmo, v nočních hodinách,
s minimálním omezením provozu na komunikacích. Úspornosti řešení
se dosáhlo využitím prefabrikovaných segmentů již dříve použitých
při stavbě lávek z předpjatého pasu [1–2] a neobvyklým řešením
montážního spojení segmentů.
Spáry mezi segmenty vyplňuje beton, který byl betonován současně
se spřaženou deskou. Při montáži se segmenty vzájemně opíraly přes
naváděcí prvky tvořené ocelovými trubkami vyplněnými betonem
(obr. 3 a 4). Stabilitu montované konstrukce zajišťovaly kotevní prvky
závěsů. Prvky jsou tvořeny svislými pásnicemi, ve kterých jsou kotveny závěsy, a vodorovnými pásnicemi, jež přemosťují spáry a jež
jsou přišroubovány jak k již namontovanému, tak i montovanému
segmentu. Oválné otvory na straně montovaného segmentu umož-
▲ Obr. 2. Příčný řez: a) zavěšená část, b) rampy
▲ Obr. 3. Detail spojení: a) podélný řez, b) příčný řez
▲ Obr. 4. Detail spojení
nily nejen vyrovnat výrobní nepřesnosti, ale také přitlačit montovaný
segment k již smontované části konstrukce. Rameno vnitřních
sil mezi naváděcími a kotevními prvky zajistilo přenos ohybového
momentu a zabránilo tak vybočení tlačené montované konzoly. Po
vybetonování spár a spřažené desky byly šrouby dotaženy a pásnice
přitlačeny k segmentům. V provozním stavu se tak staly součástí
mostovky a ve spárách se podílely na přenosu normálového napětí
od nahodilého zatížení.
Lávka přes Freeway I–5
První lávka (obr. 7), která přemosťuje Freeway I–5, byla uvedena do
provozu na podzim roku 2008. Spojuje obytnou část města s nákupním střediskem Gateway. Konstrukci lávky celkové délky 161,60 m
tvoří hlavní zavěšený most o dvou polích s rozpětími 31,76 m (obr. 8),
jenž je monoliticky spojen se zakřivenými rampami vetknutými do
krajních opěr. Konstrukce tak tvoří integrovaný most bez ložisek a dilatačních závěrů. Rozpětí rampových polí se pohybuje od 9,144 do
12,192 m. Na most navazuje kruhové schodiště, jež spolu s pylonem
vytváří architektonickou dominantu přemostění.
Hlavní pole jsou zavěšena na pylonu tvaru písmene A (obr. 9),
jenž je situován v širokém středním pruhu. Závěsy, které mají semiradiální uspořádání, jsou kotveny v mostovce ve spárách mezi
segmenty po 3,048 m, v pylonu po 0,147 m. Tvoří je hladké tyče
průměru 25,4 mm.
▲ Obr. 5. Lávka I-5 – montáž pylonu
▼ Obr. 6. Lávka I-5 – montáž segmentů
▲ Obr. 7. Lávka přes Freeway I-5
Betonový pylon byl vybetonován ve vodorovné poloze, ve formě
situované ve středním dálničním pruhu. Do projektové polohy byl
osazen jeřábem (obr. 5). Mostovka byla montována letmo v konzolách
od pylonů (obr. 6). Po smontování segmentů se osadila betonářská
výztuž a poté došlo k osazení předpínacích kabelů. Následně se
vybetonovaly spáry mezi segmenty a spřažená deska. Potom byla
zavěšená pole předepnuta kabely vedenými ve spřažené desce a kotvenými v pracovní spáře prvních přímých polí ramp. Po předepnutí
se postupně vybetonovaly železobetonové rampy. Stavba mostu
začala v létě 2006, dokončena byla na podzim 2008.
Lávka přes komunikaci Delta Ponds
▲ Obr. 8. Lávka I-5 – podélný řez
▼ Obr. 9. Lávka I-5 – pylon: a) příčný řez, b) podélný řez
Druhá lávka, vedoucí přes rychlostní komunikaci (obr. 1, 15), spojuje
obytné čtvrti s rekreační oblastí Delta Ponds. Lávku celkové délky
231,65 m (obr. 10a) tvoří dva dilatační vzájemně kloubově spojené
celky délek 98,298 a 133,350 m. Pole přemosťující rychlostní komunikaci sestává z prefabrikovaných segmentů a monolitické desky,
jež mají totožné uspořádání jako u lávky přes Freeway I–5 (obr. 2a).
Všechna ostatní pole jsou tvořena plnou monolitickou deskou, která
má stejný obvod jako hlavní pole (obr. 2b).
Hlavní přemostění tvoří zavěšená konstrukce o třech polích délek
15,24 + 36,58 + 51,82 m, na která navazují pole délek 9,144 m
(obr. 10b). Z prefabrikovaných segmentů je navrženo jen hlavní pole
přemosťující komunikaci.
Lávka je zavěšena na pylonu tvaru písmene V (obr. 11), který je situován mezi komunikací a potokem vedeným podél násypu. Závěsy semiradiálního uspořádání jsou v mostovce kotveny po 3,048 m, v pylonu po 0,305 m. Jsou tvořeny uzavřenými lany průměru 25,4 mm.
Vedení předpínací výztuže v monolitické části zavěšených polí bylo
navrženo tak, aby radiální síly od předpětí vyrovnaly rozdíl zatížení
mezi vylehčenou prefabrikovanou a nevylehčenou monolitickou
mostovkou. Závěsy po obou stranách pylonu jsou pak namáhány
stejnými silami a pylon je zatížen jen svislými silami.
▲ Obr. 10. Lávka Delta Ponds – podélný řez: a) lávka, b) zavěšená část
Pylon je sestaven ze dvou prefabrikovaných sloupů. Při montáži
byly sloupy připevněny k již vybetonované mostovce sousedního
pole. Po jejich připojení k základu se dobetonovala podporová část
mostovky a postupně se letmo smontovaly prefabrikované segmenty. Montáž byla provedena v noci, s vyloučením jen dvou jízdních
pruhů. Po dokončení montáže (obr. 12) byla osazena betonářská
a předpínací výztuž, poté se zavěsilo bednění uzavírací spáry, následně spáry a spřažená deska byly vybetonovány. Po předepnutí
mostovky se dobetonovaly ztužující stěny pylonu a byly rektifikovány závěsy (obr. 1).
Most se stavěl v rámci Obamových stimulujících projektů. Rozhodnutí o stavbě padlo v březnu 2009, projektová dokumentace byla
provedena v dubnu a stavba byla zahájena v červnu 2009. Lávka
byla předána do užívání v září 2010.
▲ Obr. 11. Lávka Delta Ponds – pylon: a) příčný řez, b) podélný řez
Lávka
Freeway I-5
Frekvence
f(0) = f(4) = 1,654 Hz
f(10) = 3,295 Hz
f(17) = 4,633 Hz
alim = 0,639 m/s2
Delta Ponds
f(H) = f(1) = 1,131 Hz
f(0)/2 = 0,827 Hz
f(0) = f(1) = 1,267 Hz
f(7) = 2,207 Hz
f(9) = 2,584 Hz
max u = 2,020 mm
max v = 0,016 m/s
max a = 0,128 m/s2
alim = 0,477 m/s2
f(H) = f(4) = 1,403 Hz
Statická a dynamická analýza
Analýzou byly určeny následující hodnoty:
■ maximální výchylka – max u [mm];
■ maximální rychlost kmitání – max v [m/s];
■ maximální zrychlení kmitání – max a [m/s2];
(1)
■ limitní zrychlení (m/s2).
Rovněž byly konstrukce posouzeny na možnost rozkmitání ve vodorovném směru mostu – na tzv. lock-in effect.
Byly také porovnány svislé ohybové a příčné frekvence
(2)
fV /2 = f(0) /2 ≠ fH 42 stavebnictví 06–07/12
Ačkoliv jsou obě konstrukce lávek mimořádně štíhlé, jsou zároveň
velmi pevné. Uživatelé tak nemají nepříjemný pocit vyvolaný kmitáním konstrukce od pohybu lidí a větru.
Závěr
Realizace i dosavadní provoz lávek potvrdily správnost statických
a dynamických výpočtů a ověřily detail spojení segmentů. Lávky
byly příznivě přijaty jak laickou, tak i odbornou veřejností. V roce 2010
získal projekt lávky přes Freeway I–5 ocenění Award of Excellence
▼ Obr. 12. Lávka Delta Ponds – smontované segmenty
dále bylo určeno
alim=0,5 √f0
f(0)/2 = 0,634 Hz
▲ Tab. 1. Výsledné hodnoty svislé ohybové a příčné frekvence
Obě lávky byly navrženy na základě podrobné statické a dynamické
analýzy. Konstrukce, které byly modelovány prostorovým rámem
(obr. 13 a 14), analyzoval programový systém ANSYS. Analýza zahrnula
postupnou montáž konstrukce, určení vnitřních sil od všech normových
zatížení na definitivní konstrukci, určení vlastních tvarů konstrukce, posouzení konstrukce na účinky zemětřesení a analýzu konstrukce na dynamické zatížení vyvolané chodci. Dynamický výpočet uvážil tzv. tension stiffening tažených prvků. Při analýze byly nejdříve určeny vlastní tvary kmitání
(f(0) první ohybová, svislé fV a vodorovné fH). Po určení vlastních frekvencí bylo vždy provedeno vybuzené kmitání postupem popsaném
ve zdroji [3].
Posouzení
max u = 0,810 mm
max v = 0,008 m/s
max a = 0,083 m/s2
▲ Obr. 13. Lávka I-5 – výpočtový model
▲ Obr. 14. Lávka Delta Ponds – výpočtový model
od asociace PCA (Portland Cement Association). Porota převážně
ocenila inovativní konstrukční detaily, rychlost montáže a štíhlost
a tvarování mostovky a pylonu. V roce 2011 lávka přes komunikaci
Delta Ponds získala ocenění Environmental Excellence Award od
Federal Highway Administration (Ministerstva dopravy USA). Projektový tým nyní studuje možnosti využití popsané technologie pro
půdorysně zakřivené mosty. ■
Základní údaje o stavbách
Název stavby: Lávka přes Freeway I–5
Investor: ODOT, Oregon (Oregonské ředitelství
silnic a dálnic)
Projektant: OBEC, Consulting Engineers, Eugene, OR
Zodpovědný projektant: Gary Rayor
Statická a dynamická analýza:
Ing. Pavel Kaláb, Ph.D.
Koncept řešení a kontrola projektu:
Jiri Strasky, Consulting Engineer,
Greenbrae, California
Zhotovitel: Mowat Construction Company,
Vancouver, Washington
Doba realizace: 07/2006–09/2008
Název stavby: Lávka přes komunikaci Delta Ponds
Investor: město Eugene
Projektant: OBEC, Consulting Engineers, Eugene, OR
Zodpovědný projektant: Andy Howe
Statická a dynamická analýza:
Ing. Radim Nečas, Ph.D.,
a Ing. Jan Koláček
Koncept řešení a kontrola projektu:
Jiri Strasky, Consulting Engineer,
Greenbrae, California
Zhotovitel: Mowat Construction Company,
Vancouver, Washington
Doba realizace: 06/2009–09/2010
[1]Rayor, G., Strasky, J.: Design and construction of Rogue River
(Grants Pass) Pedestrian Bridge. Western Bridge Engineers’
Seminar, Sacramento, California, September 2001.
[2] Strasky, J., Rayor, G.: Stress-Ribbon Pedestrian Bridges Supported or Suspended on Arches. International Bridge Conference.
Pittsburgh 2007.
[3] Stráský, J., Nečas, R., Koláček, J.: Dynamická odezva betonových lávek. Beton TKS 4/2009. ISSN: 1213-3116.
▲ Obr. 15. Lávka přes komunikaci Delta Ponds
english synopsis
Two Cable-Stayed Pedestrian Bridges in Eugene,
Oregon, USA
In the university city of Eugene, Oregon, USA, two cable-stayed
pedestrian bridges were built two years ago (see Figs. 1 and 7).
In both bridges the main suspended spans bridging the freeway
have a stress ribbon deck assembled of precast segments and
a composite slab (see Fig. 2a). The construction and service of
the bridges have confirmed the correctness of static and dynamic
analyses and verified the detail of the segments connection.
The pedestrian bridges have been well accepted both by the public
and professionals. In 2010, the Freeway I-5 Bridge was awarded
the ‘Award of Excellence‘ by PCA (Portland Cement Association).
The Jury primarily appreciated the innovative structure details,
fast erection, and slenderness and shaping of the bridge deck
and the pylon. In 2011, the Delta Ponds Bridge was awarded
the ‘Environmental Excellence Award’ by the US Federal Highway
Administration. The project team is now studying the possibilities
of using the described technology for curved bridges.
klíčová slova:
lávka pro pěší, zavěšený most, mostovka z předpjatého pásu,
prefabrikovaný segment, prefabrikovaný pylon
keywords:
pedestrian bridge, cable-stayed bridge, stress ribbon deck,
precast segment, precast pylon
text Michal Sedláček, Pavel Fatka | grafické podklady archiv firmy KO-KA s.r.o.
Koncová odlehčovací komora
kmenové stoky C v Praze – Bubenči
Ing. Michal Sedláček
Vystudoval FSv ČVUT, obor konstrukce a dopravní stavby (2001). V současné době působí jako projektant ve
firmě KO-KA s.r.o., která se specializuje především na podzemní stavby
městské infrastruktury. Je autorizovaný inženýr pro geotechniku, statiku
a dynamiku staveb.
Spoluautor:
Ing. Pavel Fatka
Článek popisuje výstavbu koncové odlehčovací
komory OK 1C na kmenové stoce C v Maďarské
ulici v Praze 6 – Bubenči, která nahradila původní,
kapacitně a provozně nevyhovující komoru typu
„žabí tlama“. Nově realizovaná komora s přímou
přelivnou hranou plní především funkci regulační
s částečnou retencí.
Návrh nové koncové odlehčovací komory vycházel z koncepčního řešení
celého povodí kmenové stoky C zpracovaného v rámci Generelu odvodnění hlavního města Prahy (GO HMP) [1].
Původní stav
Odlehčovací komora je koncovou komorou sběrače LII kmenové stoky
C před jejím napojením na nátokový labyrint pražské čistírny odpadních
vod (ČOV). Povodí stoky C zahrnuje rozsáhlé území na severozápadě
Prahy, do něhož spadá jižní část sídliště Petřiny, Břevnov, část Střešovic,
Bubenče, Dejvic a Hradčan. Celé toto území, kromě malé části Břevnova
v okolí Břevnovského kláštera, je odvodňováno jednotnou kanalizací.
Původní odlehčovací komora typu „žabí tlama“ (obr. 2) již nevyhovovala
z hlediska technicko-kapacitního a současně nesplňovala požadavky
na kvalitu vypouštěných odlehčených vod definovanou předepsanými
parametry stanovenými GO HMP pro posouzení odlehčovacích komor.
Nátok na komoru byl veden dvěma vejčitými stokami pražského normálu
(PN) PN X 1500/2300 mm a PN IV 900/1600 mm, které se před komorou
stékají do zděné vejčité stoky 1800/2600 mm. Odtok z komory byl veden
zděnou vejčitou stokou PN I 600/1100 mm. Oddělené dešťové vody odtékaly kruhovou stokou DN 2000 mm do odtokové trati a dále do Vltavy.
Nová odlehčovací komora
Nově realizovaná odlehčovací komora umožňuje především přepojení splaškových a části dešťových vod z kmenové stoky C do
▲ Obr. 1. Umístění nové odlehčovací komory v Praze – Bubenči
kmenové stoky K nově realizovaným propojením. Toto přepojení
umožňuje odlehčení koncových úseků kmenové stoky C před jejím
napojením do nátokového labyrintu pražské ČOV. Zároveň je tímto
způsobem odvedena část dešťových vod, které by byly vypuštěny
do Vltavy, na ČOV.
Hydraulicky je odlehčovací komora navržena jako průtočná, s přímou přelivnou hranou. Půdorys komory je obdélníkový o světlých
rozměrech 4 x 22 m, světlá výška komory je 5,5 m. Tyto rozměry
představují retenční prostor cca 100 m3 po vrchol přelivné hrany.
Šoupě umístěné na odtoku z komory potom umožňuje regulaci
odtoku odpadních vod do stoky K.
Návrh komory byl proveden na základě výsledků hydraulické studie
[2], ze které vyplynula potřeba dvou samostatných nátoků z příchozích stok. Tyto nátoky byly vzhledem k výškovému vedení stok řešeny
spadištěm na obou stokách (obr. 3). Splaškový průtok je tak veden
spadišťovým potrubím DN 400 mm do žlábku ve dně komory (obr. 4).
Z komory je průtok dále veden odtokem před přelivnou hranou DN
1200 mm do zděné propojovací stoky oválného profilu 1200/1800 mm
(obr. 5), zaústěné do kmenové stoky K, jejíž kruhový profil má v těchto místech průměr DN 3600 mm. Manipulaci s průtoky umožňuje
regulační šoupě DN 1200 mm osazené na odtoku z komory.
Dešťový průtok přepadající ze spadišť je na nátoku do komory usměrňován nornou stěnou, poté je převáděn komorou a na konci komory
odlehčován přes přímou přelivnou hranu do stávající odlehčovací
stoky (výpusti) DN 2000 mm. Nové propojení do stoky K umožňuje
provozní odvedení 4 m3/s dešťového průtoku na ČOV. Za přelivnou
hranou komory byl ve dně vybudován nový vstup do původní odtokové vejčité stoky PN I 600/1100 mm, umožňující provozní přepojení
a odvod splaškových průtoků stokou C až na ČOV.
▲ Obr. 2. Původní odlehčovací komora, tzv. žabí tlama
▲ Obr. 3. Nátok do komory spadištěm
▼ Obr. 4. Splaškový průtok
▼ Obr. 5. Propoj do stoky K v komoře (profil 1200/1800 mm)
▲ Obr. 6. Model odlehčovací komory
Takto navržená konstrukce odlehčovací komory umožňuje zachycení
a odvedení dešťových průtoků na ČOV odpovídajících dešťům s četností výskytu do jednoho roku (obr. 6).
Konstrukční řešení
Stavebně je odlehčovací komora navržena jako v yzdívaná
ŽB deskostěnová konstrukce (obr. 8), která dostatečně splňuje jak
vlastní statickou funkci, tak zároveň vytváří požadované prostředí pro
běžný provoz kanalizace s ohledem na provozní hydraulické zatížení,
zatížení vlastní tíhou konstrukce, účinky okolního horninového prostředí a také účinky povrchové dopravy. Provizorní konstrukce komory, tedy konstrukce vlastního založení stavební jámy, byla provedena
samostatně, bez spolupůsobení a ovlivnění konstrukce definitivní.
Tvarově však na sebe obě konstrukce úzce navazují (obr. 7).
Nosná železobetonová konstrukce komory je navržena z betonu
C30/37-XA2, s max. hloubkou průsaku 40 mm. Krytí výztuže je
navrženo 50 mm. Jako výztuž do betonu je navržena ocel B500B
a svařované sítě B500A. Základní rozměry obdélníkové ŽB konstrukce jsou 4,5 x 23 m, hloubky 5,65 m a tloušťkou stěny 400 mm.
Izolace pracovních spár byla řešena těsnicími plechy s oboustranným
izolačním povlakem.
Vnitřní povrch a tvar komory tvoří cihelná vyzdívka. Vyzdívka je ve
spodní části z čedičových cihel, v horní části z cihel kanalizačních
(obr. 3–5).
pažením. Svislé vrtané zápory byly profilu HEB 220 s maximálním
rozestupem 1,5 m.
Vzhledem k vysoké koncentraci inženýrských sítí v okolí stavební jámy
nebylo možné kotvení jednotlivých zápor. Proto byly zápory rozpírány
uvnitř jámy ve třech úrovních pomocí ocelových kruhových trub.
Po zajištění stavební jámy provizorní konstrukcí následovala betonáž
nosné železobetonové monolitické konstrukce – základové desky,
stěn a stropní desky. Některé z rozpěr provizorního zajištění jámy
však musely být ze statických důvodů ponechány po celou dobu
betonáže, až do okamžiku vybetonování stropní desky. Vzniklé prostupy ve stěnách byly proto dobetonovány následně. Krytí stropní
desky tloušťky 1,2 m je tvořeno zásypem zeminou a povrchovými
vrstvami komunikace (obr. 7 a 8).
Odtok z komory – propojení do kmenové
stoky K
Nový odtok z komory – propojovací stoka do kmenové stoky K, slouží
k převedení splaškových vod a části vod dešťových. Propoj zděné
konstrukce oválného průřezu 1200/1800 mm je veden v nové trase
s přímým napojením na stoku K. Propoj je vyzděn z kanalizačních
cihel s přelivnou hranou z opracovaných kamenů na vtoku do kmenové stoky. Celková délka propojení je 33 m, s podélným sklonem
▼ Obr. 8. Betonáž stěn
Postup výstavby
Odlehčovací komora
Výstavba komory byla prováděna v hloubené stavební jámě obdélníkového průřezu 5,9 x 24 m s hloubkou 7,6 m, zajištěné záporovým
▼ Obr. 7. Stavební jáma
▲ Obr. 9. Prorážka do stoky K
▲ Obr. 10. Výstavba propoje do stoky K
14,3 ‰. Na trase propojení je umístěna měrná šachta umožňující
obsluhu stálého měrného profilu odpadních vod před ČOV (obr. 5).
Výstavba propojení probíhala hornickým způsobem v ražené štole.
Provizorní konstrukce štoly byla tvořena ocelovými důlními rámy K21
a pažinami Union. Ražba probíhala na plný profil ručním rozpojováním.
Na části trasy se také prováděly trhací práce (obr. 9 a 10).
[1]Studie prozatímního opatření na OK_1C k zamezení nežádoucího
vyplavování komunikací a objektů na výpusti, studie, Hydroprojekt CZ,
12/2006.
[2]Posouzení funkce odlehčovací komory OK_1C Maďarská matematickým 3D modelem, Pollert J., Lermo, FS ČVUT, 08/2004.
[3]P-518.03/07 Rekonstrukce OK 1C Maďarská, Dokumentace pro
stavební povolení, KO-KA s.r.o., 02/2009.
Závěr
Nová odlehčovací komora v maximální míře využívá stávající prostorové a provozně manipulační možnosti nakládání s odpadními
vodami v kmenových stokách před vlastním nátokem na ČOV.
Návrh technických parametrů vychází z koncepčního řešení celého
povodí kmenové stoky C zpracovaného v rámci Generelu odvodnění
hlavního města Prahy.
Výstavba nové odlehčovací komory byla uskutečněna během sedmnácti měsíců v letech 2010–2012. Díky zkušenému pracovnímu
týmu nedošlo v průběhu výstavby k žádným závažnějším technickým
komplikacím. ■
Investor:Pražská vodohospodářská společnost
a.s. (PVS)
Projektant:
KO-KA s.r.o.
Dodavatel:
Čermák a Hrachovec a.s.
Realizace:
06/2010–01/2012
english synopsis
Terminal Overflow Chamber of the Main Sewer C
in Prague – Bubeneč
The article describes the construction of a terminal overflow
chamber OK 1C in the main sewer C in Maďarská street in Prague 6 –
Bubeneč replacing the original ”frog mouth” chamber which
turned to be inadequate in terms of capacity and operation. The
new overflow with direct crest mainly serves for regulation and
partially for retention.
klíčová slova:
odlehčovací kanalizační komora, jednotný kanalizační systém,
přímá přelivná hrana, dešťové průtoky
keywords:
overflow sewer chamber, uniform sewer system, direct crest,
storm water flows
text Břetislav Teplý
Jak lze chápat ekonomickou
výhodnost u veřejné zakázky?
Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc.,
FEng.
Absolvent Fakulty architektury a pozemního stavitelství v Brně. Od roku
1961 působí na VUT v Brně; 1990
až 1999 vedoucí katedry mechaniky;
2005 až 2011 vedoucí jednoho z výzkumných týmů střediska CIDEAS;
v současnosti se podílí na řešení několika výzkumných projektů na VUT
v Brně i ČVUT v Praze. Je členem
RILEM, členem Inženýrské akademie
ČR a podílí se na práci technické
komise fib.
V poslední době čeří mediální hladinu četné
případy závad na stavebních dílech, která
byla do provozu uvedena jen před velmi
krátkou dobou. Vzniká tak potřeba velkých
neplánovaných nákladů na opravy a s tím
spojené další potíže, včetně složitých
a vleklých soudních sporů a také omezení
či vyloučení provozu, tj. další značné ztráty.
Nepochybně to souvisí mj. se způsobem
vypisování, hodnocení, kontrolou veřejných
stavebních zakázek a zárukou kvality.
Na tyto nedostatky bylo ostatně již řadu let poukazováno.
Jen v poslední době bylo iniciováno několik výzev či prohlášení:
■ Společné prohlášení EFCA (Evropská federace konzultačních inženýrských služeb), ACE (reprezentuje profesi architektů EU) a CACE (Česká asociace konzultačních inženýrů),
uveřejněné v časopise Beton TKS [1], kde se mj. praví, že
výběrová řízení mají klást větší důraz na kvalitu a nerozhodovat na základě nejnižší ceny.
■ Memorandum [2] účastníků workshopu zástupců stavebních fakult a odborných svazů či asociací činných ve
stavebnictví z ledna 2012, tzv. Humpolecká výzva, kde se
mj. také požaduje, aby hlavním hodnoticím kritériem nebyla
pouze cena.
■ Provolání Inženýrské akademie ČR bylo v březnu letošního
roku zasláno 21 organizacím i některým osobnostem, počínaje předsedou vlády Petrem Nečasem. Kromě jiného se
zde konstatuje, že současná snaha po úsporách a dosavadní
praxe při hodnocení zakázek ve stavebnictví vede často ke
kontraproduktivním efektům, tj. ke ztrátám.
Zákon č. 137/2006 Sb. a problematika
životního cyklu stavby
Hodnocení a v ýběr veřejných zakázek se řídí zákonem
137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Přesto, že tento zákon
již doznal několika změn (poslední upravené znění vstoupilo
v platnost 1. dubna 2012), situaci v praxi nelze považovat za
uspokojivou, spíše naopak. V centru pozornosti a kritiky je zejména transparentnost výběrových řízení. Připomeňme však,
že současně není věnována dostatečná pozornost hodnoticím
kritériím. V § 78 tohoto zákona se uvádí dvě základní hodnoticí
kritéria pro zadání veřejné zakázky:
■ ekonomická výhodnost nabídky; nebo
■ nejnižší nabídková cena.
Přitom, jak se dále v zákonu uvádí, rozhodne-li se zadavatel pro
zadání veřejné zakázky podle základního hodnoticího kritéria
ekonomická výhodnost nabídky, má stanovit vždy dílčí hodnoticí kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny.
Zadavatel musí jednotlivým dílčím hodnoticím kritériím přiřadit
váhu, kterou vyjádří v procentech, nebo stanoví jiný matematický
vztah mezi dílčími kritérii.
Věnujme se nyní otázce, co je to ekonomická výhodnost. Obecně
by měla být chápána jako návrh a zhotovení takového stavebního
objektu, jehož očekávaná užitná hodnota, tj. celkové náklady
a celkové výnosy, jsou optimalizovány! Přitom se musí jednat
o náklady a užitek stavebního díla za celý jeho životní cyklus, tedy
náklady na projekt, stavbu a její užívání i související provoz, na
údržbu a opravy, rizika a případné následky poruch, pojištění na
pokrytí těchto rizik, na náklady kontrolních prohlídek, provozní
překážky a konečně na odstranění stavby, též s přihlédnutím
k aspektům ochrany životního prostředí – to vše je nutno porovnávat s užitkem získaným při užívání stavby.
V současnosti jsou ve všech sférách národního hospodářství
velmi aktuální snahy po úsporách. Ve stavebnictví, při zadávání zakázek, to však při dosavadní praxi může vést k opačným
výsledkům: od začátku zpracování projektu – počínaje rozvahou
investora a vypsáním podmínek zakázky – se v naprosté většině
případů nepřihlíží k výše zmíněné optimalizaci.
Ve většině vyspělých států je již řadu let považována tato problematika za velmi důležitou; např. je vhodné připomenout, že
Evropská komise pověřena firmu Davis Langdon Management
Consulting vypracováním společné evropské metodologie pro
rozhodování ve stavebnictví podle nákladů celého životního cyklu
(tato metodologie byla dokončena již v r. 2007 – viz [3]). V zahraničí se na tato témata pořádala řada konferencí a publikovalo
se mnoho článků v odborných časopisech; některé z nich jsou
např. citovány ve zdroji [4]. Problematice nákladů životního cyklu
staveb se podrobně v ČR věnují např. práce [5] a [6]. Poznamenejme také, že ve stavebnictví se v zahraničí v posledních
letech stále více prosazují tzv. Performance-Based přístupy
(PB), tj. navrhování a provádění stavebních objektů s ohledem
na jejich užitné vlastnosti [7], což s problematikou projednávanou v tomto článku úzce souvisí. Přístupy PB jsou svázány
nepochybně s trendem světového stavebnictví, se snahou po
zajištění trvale udržitelného rozvoje, tj. s nutností zaměřit se na
optimalizaci užitných hodnot stavebního objektu v souvislosti
s jeho ekonomickými, energetickými a ekologickými dopady.
Při navrhování staveb se jedná o PBD (Performance-Based
Design), v souvislosti s plánováním a prováděním údržby je to
PBI (Performance-Based Intervention) [8].
Projekty uskutečněné bez takovýchto bilancí pak z dlouhodobého hlediska vedou k neekonomickým výdajům. Je však
nutno dodat, že dalším aspektem je kvalita provedení, která
mj. závisí též na „kvalitě“ kontrolních činností. Markantní je to
např. při přípravě a provádění dopravních staveb – viz nedávné
problémy na některých úsecích dálnic a mostních staveb, které
budou vyžadovat enormní dodatečné náklady po velmi krátkém
období užívání.
Je tedy nutné dbát na minimalizaci zmíněných nákladů za
životní cyklus stavebního objektu a respektovat např. to, že
úspory dosažené aplikací levnějších materiálů a technologií se mohou obrátit spíše v plýtvání. Je prokázán značný
nárůst nákladů na údržbu, opravy a rekonstrukce vzhledem
k nákladům „ušetřeným“ při výstavbě – uvádějí se prokázané mnohonásobky. Známé je např. pravidlo pětinásobku
u betonových konstrukcí: 1 euro věnované při výstavbě na
kvalitu je stejně efektivní, jako později nutnost vynaložit 5 eur
na údržbu, respektive 25 eur na rekonstrukci (při zanedbané
údržbě). Náklady na stavbu tudíž tvoří obvykle jen velmi malou
část celkových nákladů – např. v příručce pro auditory [9] se
uvádí, že u veřejných budov tvoří náklady na výstavbu jen
2 až 3 % z celkových nákladů; přitom projektová fáze může
ovlivnit až 85 % následných nákladů! Znamená to, že i relativně malé zvýšení počátečních nákladů věnované na použití
trvanlivějších materiálů a efektivnějších řešení má za následek:
■ prodloužení životnosti stavby a tedy zvýšení celkového užitku;
■ snížení nákladů na údržbu, opravy, výměny prvků, spotřebu
energií apod. (včetně takových nákladů, které vznikají např. při
nutnosti objížděk při rekonstrukci dopravních staveb), a tím tedy
významné snížení nákladů celkových.
Při těchto bilancích hraje velmi důležitou roli návrhová životnost
(je ovšem nutno hodnotit také možné opotřebení, degradaci
materiálu, morální či provozně-technickou životnost) a také míra
spolehlivosti konstrukcí (která je též jistým způsobem ovlivnitelná investorem – blíže viz např. [4] – a která je také časově
závislou veličinou).
Z výše uvedeného plyne, že používání kritéria nejnižší nabídkové
ceny při hodnocení zakázky, stejně jako snaha investora minimalizovat náklady na výstavbu, jsou z dlouhodobého pohledu
zcela chybné. V současné době je to, bohužel, pravděpodobně
převažující postup.
Celkové náklady
Při efektivním ekonomickém bilancování je nutné pracovat
s náklady za celý životní cyklus stavby. Ty se skládají z několika
položek a lze je stanovovat několika způsoby a pro různé účely.
V následujícím jsou uvedeny jen tři:
■ deterministický vztah;
■ polopravděpodobnostní přístup;
■ plně pravděpodobnostní přístup.
Deterministický vztah
Jako první uveďme deterministický vztah.
(1)
Nt = N k + Nm + Np + No + Nd (2)
kde je:
N innáklady na záměr, projekt a výstavbu;
N k náklady na kontrolu či prohlídky (po celou dobu předpokládané
životnosti t L roků);
N mnáklady na údržbu (během doby t L );
N p náklady na provoz objektu (vytápění, osvětlování, pojištění,
během doby t L );
N o náklady na opravy a případné rekonstrukce (během doby t L );
N d náklady na demolici/odstranění stavby;
r diskontní sazba (procentní faktor).
Za všechny tyto vstupní veličiny se dosazují hodnoty, o kterých se
předpokládá, že nastanou nejpravděpodobněji. Vztah (1) tak může
sloužit k odhadu/výpočtu tzv. absolutních nákladů pro konkrétní případ,
nerespektuje však žádné neurčitosti a nelze srovnávat různé varianty,
případně i s odlišnou životností. Formulace (1) je zde v zájmu stručnosti
jen schematická – jednotlivé složky nákladů Nt mohou sestávat z několika
kategorií, nabíhat různě v průběhu životnosti tL v odlišných časech a mohou být případně cyklického charakteru. Náklady na opravy či rekonstrukce
a čas jejich provedení závisí na postupu a druhu degradace; při důsledné
údržbě mohou být tedy No nižší, případně zcela vymizet. U nosných
konstrukcí závisí Nin i většina složek Nt na návrhové míře spolehlivosti
(reprezentované indexem spolehlivosti β), která je však při bilanci podle
(1) zahrnuta jen nepřímo.
Je také potřeba připomenout, že cena peněz se v čase mění. Transformace budoucí hodnoty na současnou hodnotu se provádí pomocí diskontní
sazby r tak, jak je to uplatněno ve vztahu (1). Obecně platí, že s nárůstem
t a r se současná cena peněz snižuje; připomeňme, že diskontní sazba
může být v čase proměnná.
Polopravděpodobnostní přístup
Další možností je polopravděpodobnostní přístup, kdy do vztahu
(1) místo součtu (2) dosadíme
Nt = N k + Nm + Np + p1 No + p 2 Nd (3)
Přitom pravděpodobnost p 1 je obvykle totožná s příslušnou
pravděpodobností poruchy stanovenou v souladu s předpokládanými způsoby degradace, jejich rozsahem a lokalizací na základě
mezních stavů použitelnosti či únosnosti. Pravděpodobnost p2 se
zřejmě bude vázat k meznímu stavu únosnosti nebo k morálnímu,
provoznímu či technickému zastarání objektu/konstrukce. Při
využití (3) tedy respektujeme životnost, spolehlivost konstrukcí
ovlivňovanou degradací a s tím spojené nejistoty. Pracujeme se
statistickými charakteristikami některých veličin a je nutné použít
stochastickou analýzu a modely degradace materiálů či konstrukcí
– viz např. softwarový nástroj FReET a jeho modul FReT-D (degradace betonových konstrukcí). Potom je možné provádět efektivní
rozhodování o různých konstrukčních či materiálových variantách
a pro různou délku životnosti i předpokládanou hladinu spolehlivosti.
Pravděpodobnostní přístup
Třetí základní možností je plně pravděpodobnostní přístup, kdy
ve vztahu (1) vystupující veličiny (tj. N in, složky N t a faktor r)
chápeme jako náhodné veličiny s daným typem rozdělení pravděpodobnosti. Výsledkem je statistický popis celkových nákladů,
tj. nejenom jejich očekávaná hodnota, ale také možná variabilita.
Nejistoty jsou tak uvažovány ve značné šíři a srovnávací analýzy
variant projektu jsou komplexní. Tento postup však vyžaduje
stanovení či kvalifikovaný odhad statistických parametrů mnoha
vstupních veličin, použití vhodné simulační metody (např. metody Monte Carlo s využitím SW FReET). Dá se proto očekávat,
že tento postup bude používán jen pro náročné zakázky.
Celkový užitek
Užitek stavebního objektu plyne majiteli z jeho vlastnictví
a užívání. Z širšího pohledu lze hovořit také o socio-ekologicko-ekonomických přínosech. Během životního cyklu stavby ovšem
může také docházet k záporným „užitkům“, např. omezení
provozu při údržbě, při opravách a rekonstrukcích či k dalším
ztrátám a nákladům. Skladba těchto užitků může být pro stavby
různých účelů a typů velmi rozdílná, a ani schematickým vzorcem
ji proto neznázorňujeme. Pochopitelně i zde by měl být uvážen
vliv diskontní sazby.
Optimalizace nákladů nepochybně úzce souvisí s typem vlastnictví a jeho předpokládanou délkou. Tzv. historie vlastnictví je u občanské stavby často velmi pestrá, ale např. u větších mostních
staveb existuje téměř vždy jen jeden majitel, jenž je současně
developerem i cílovým uživatelem, a také účel užívání stavby se
po celou dobu životnosti nemění. Naproti tomu investor, který
nezamýšlí sám stavbu dlouhodobě používat, nýbrž ji hodlá brzy
prodat, vyvíjí tlak na dosažení minimálních pořizovacích nákladů
bez ohledu na to, že to nepochybně povede ke zvýšení nákladů
spojených s užíváním stavby. Ty ovšem již ponese nový majitel,
respektive cílový uživatel.
Poučné jsou zkušenosti z Dánska, kde již v r. 2005 byly tamním
ředitelstvím silnic (DRD) zveřejněny směrnice [10] pro spolehlivostní hodnocení mostů. Úspory při důsledném uplatnění
celoživotního cyklu byly vyčísleny [11] pro dvanáct stávajících
mostů v řádu milionů eur!
požadavky na odpovídající záruční dobu. Prováděcí podniky
a projektové složky schopné nabízet a odvádět v tomto smyslu
kvalitní práci by nepochybně posílily svoji pozici také při získávání
zahraničních zakázek.
■ Z dlouhodobého hlediska by to přinášelo významné úspory
pro investora/uživatele (stát, obce, apod.). ■
Tento v ýsledek byl získán v rámci v ýzkumného projektu
č. P104/11/1301.
[1]Naléhavá potřeba změn v přístupu a dohledu nad zadáváním
veřejných zakázek s cílem zlepšení jejich celkové kvality.
Beton TKS 6/2011, s. 3.
[2]Workshop Podpora rozvoje a prestiže stavebnictví, Humpolec, leden 2012– viz např. www.fast.vutbr.cz.
[3]F inal metodology Life Cycle Costing as a contribution to
sustainable construction, Davis Langdon, 2007, London.
[4]Teplý, B.: Management životnosti a spolehlivosti konstrukcí.
Beton TKS 2/2010, s. 6–8.
[5]M ikš, L. a kol.: Optimalizace technickoekonomických charakteristik životního cyklu stavebního díla. Akad. nakl. CERM,
2008, Brno.
[6]S chneiderová Heralová, R.: Udržitelné pořizování staveb –
ekonomické aspekty. Wolters Kluwer ČR, 2011, Praha.
[7]Teplý, B.: Seznámení s Performance-Based. Materiály pro
stavbu, 8/2007, s. 16–18.
[8]Structural Concrete. Textbook on behavior, design and performance, fib Bulletin No. 62, 2012.
[9]G etting Value for Money from Construction Projects through
Design. Davis Langdon & Everest, London, 2004.
[10]D anish Road Directorate: Reliability-Based Classification
of Load Carrying Capacity of Existing Bridges. Guideline
Document, 2005.
[11]Enevoldsen, I.: Practical implementation of probability based
assessment methods for bridges. Structure and Infrastructure
Engineering, 2011, 7(7–8), 535–549.
Závěr
Příprava zakázek a rozhodování investorů (a projektantů) se doposud běžně výše popsanými způsoby nezabývají, a to z řady
důvodů:
■ Investor není obeznámen s problematikou a s důsledky bilance
celkových nákladů a výnosů, respektive z jiných důvodů jej to
nezajímá. U větších státních zakázek a případně u projektů PPP
by to však mělo být samozřejmé.
■ Investor se opírá o spolupráci s projektovou či konzultační
firmou – jejich pracovníci však doposud nejsou zvyklí hodnotit,
vypracovávat a nabízet taková optimalizovaná řešení, vhodné
metody neovládají.
Jaké důsledky by se mohly očekávat při vypisování a hodnocení
zakázek důsledně podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky?
■ Při daném objemu finančních zdrojů by se možná počet zahajovaných akcí mírně snížil v důsledku relativně malého zvýšení
nákladů N in na jednotlivé stavby zvýšením nároků na kvalitu,
trvanlivost a nízké provozní náklady.
■ Vznikl by tlak na tvorbu inovativních řešení, důsledně by
bylo vyžadováno projektování/plánování údržby a vznikaly by
english synopsis
How to Understand Economic Effectiveness
in Public Contracts?
The evaluation and selection of public contracts is governed by
the Act No. 137/2006 of the Code on Public Contracts. Although
the Act has already been amended several times, the situation
in practice may not be considered satisfactory. The attention
and criticism focuses primarily on the transparency of tenders.
However, let us point out that the attention given to evaluation
criteria is not sufficient, either. The whole life costs approach is
stressed.
klíčová slova:
veřejné zakázky, hodnoticí kritéria, životní cyklus
keywords:
public contracts, evaluation criteria, life cycle
prof. Ing. Vladimír Křístek, DrSc.,
Fakulta stavební ČVUT v Praze
inzerce
PRODUKTOVÉ INOVACE
SPOLEČNOSTI ISOTRA
Inovovaná technická řešení v oblasti stínicí techniky, řada užitných vzorů a export do více než třiceti
zemí světa – to je společnost ISOTRA, jejímž cílem je vložit zákazníkovi do rukou jasně identifikovatelný výrobek maximální kvality a vynikající technologické úrovně.
Pro rok 2012 přichází společnost ISOTRA na trh s řadou produktových inovací. V oblasti venkovního zastínění jsou novinkami venkovní žaluzie Setta a terasové a košové markýzy s kvalitními látkami
DICKSON. Inovacemi v interiérovém zastínění jsou nové typy látkových rolet Nemo, Luna a Verra metal
v provedení s klasickou látkou nebo s dvojí látkou den-noc.
Novinka ve venkovním stínění – venkovní žaluzie SETTA byla vyvinuta na základě požadavků trhu na design, dokonalé zastínění a termoregulaci. Účelnost žaluzie Setta se snoubí s elegancí – nabízí vyšší pevnost lamel
v dostupných šířích 65 mm a 90 mm při možnosti volby
dvojího typu žebříčku.
Venkovní žaluzie Setta má díky vlisované gumě po celé délce
lamely velmi dobré těsnící a termoregulační vlastnosti. Hliníkové vodící lišty zajištují stabilitu žaluzie ve větru a jsou podpůrným prvkem zabezpečení objektu při maximální garantované ploše 16 m2. Variabilita montáže, elegance a dokonalé
zastínění tvoří z této venkovní žaluzie unikátní stínicí prvek
pro veškeré typy objektů.
ISOTRA a.s.
www.isotra.cz
2001_PR clanek_185x125_final.indd 1
24.5.2012 15:20:04
ŽALUZIE ISOTRA
CHRÁNÍ
VAŠE
SOUKROMÍ.
www.isotra.cz
isotra_1978_inzerce_185x125_final.indd 1
23.5.2012 16:10:39
cena ČK AIT 2011
text Luděk Němec | grafické podklady archiv Statika Jihočeská stavebně konstrukční kancelář s.r.o.
▲ Pohled na dokončenou stavbu hotelu Budweis v Českých Budějovicích
Konverze budovy Předního mlýna na
hotel Budweis v Českých Budějovicích
Ing. Luděk Němec, Ph.D.
Absolvoval Stavební fakultu ČVUT
v Praze, obor konstrukce a dopravní
stavby. Od roku 1994 pracuje v projektové kanceláři Statika Jihočeská
stavebně konstrukční kancelář s.r.o.
v Českých Budějovicích, která je
zaměřena na statiku konstrukcí pozemních staveb.
Hotel Budweis byl po náročné stavební úpravě
stávajícího objektu Předního mlýna uveden do
provozu v říjnu roku 2009. Staticky narušená
budova byla zpevňována a původní dřevěné
stropní konstrukce byly postupně nahrazovány
vestavěnou železobetonovou nosnou konstrukcí.
Příspěvek popisuje technologický postup zavěšení dřevěných stropů na konstrukci krovu, jejich
postupné odbourávání a vestavování nové železobetonové konstrukce. Návrh rekonstrukce byl
v březnu letošního roku oceněn Cenou Inženýrské komory ČKAIT 2011.
Historie stavby
Budova Předního mlýna byla postavena v roce 1872, přičemž první zmínky
o mlýnu na tomto místě sahají až do 13. století. Provoz mlýna byl ukončen
v roce 1961 a od té doby objekt využíval obchodní podnik Domácí potřeby České Budějovice. Budova bez jakékoliv údržby postupně chátrala
▲ Pohled na čelní fasádu po rekonstrukci
▲ Pohled na čelní fasádu před její opravou
Konstrukční řešení stavby
▲ Interiér hotelu Budweis po rekonstrukci
a v roce 1983 radnice města vážně uvažovala o jejím zboření. Po několika
námětech na rekonstrukci a využití objektu nastal výraznější pokrok
v roce 2007, kdy byly pod vedením Ing. arch. Jiřího Brůhy (A+U design
spol. s r.o. České Budějovice) zahájeny projektové práce na rekonstrukci
objektu. Stavební práce byly dokončeny v roce 2009.
Budova má obdélníkový půdorys o rozměrech 34,4 x 18,5 m; výška
je 21,3 m. Střecha je sedlová, o sklonu 37o. Nosnou konstrukcí hlavní
budovy jsou masivní obvodové stěny, dřevěné trámové stropy a vysoká konstrukce krovu. Vnitřní konstrukci tvoří mohutný pětipatrový
dřevěný třílodní skelet o osmi travé, původně určený ke skladování
obilí a mouky. Dřevěné konstrukce byly převážně v dobrém stavu,
u budovy byla v rámci rekonstrukce opravena fasáda a položena
nová střešní krytina. Zdivo na několika místech poškodily výrazné
statické trhliny způsobené nerovnoměrným sedáním (podél budovy
vedl původní mlýnský náhon) a absence ztužujících prvků v budově.
Negativně se na jejím stavu podepsaly i povodně v roce 2002, kdy
voda poškodila spodní části dřevěné konstrukce.
Z hlediska památkové ochrany byly dřevěné stropní konstrukce
i konstrukce krovu velmi cenné a byl vznesen požadavek na jejich
zachování. Vzhledem k navrhovanému využití původního mlýna
jako moderního hotelu bylo třeba zajistit funkčnost a splnění všech
současných norem a požadavků. Z toho důvodu bylo domluveno
snesení konstrukcí stropů a jejich nahrazení novými železobetonovými konstrukcemi tak, aby se zároveň zachovaly konstrukce krovu
a maximálně zpětně využily původní dřevěné prvky v interiéru
budovy.
▲ Vytvoření věšadla v úrovni 4.NP
▲ Vytvoření věšadla v úrovni 1. podkroví
▲ Dokončení stropu nad 3.NP
▼ Provizorní podepření konstrukce krovu
▼ Detail zajištění krovu při uložení na zdivo
▼ Stropní konstrukce nad 4.NP před
zabetonováním
STAV OBJEKTU PŘED REKONSTRUKCÍ
OBVODOVÉ ZDIVO A DŘEVĚNÉ STROPY
POSÍLENÍ ZÁKLADŮ OBJEKTU SPECIÁLNÍ
METODOU TRYSKOVÉ INJEKTÁŽE
VYTVOŘENÍ DVOJITÉHO VĚŠADLA PRO
VYVĚŠENÍ STROPNÍCH KONSTRUKCÍ
A ZESÍLENÍ SPOJŮ DŘEVĚNÝCH PRVKŮ
DEMONTÁŽ DŘEVĚNÉHO STROPU NAD
1.NP A VYBUDOVÁNÍ NOVÉHO ŽELEZNIČNÍHO STROPU
2.NP A VYBUDOVÁNÍ NOVÉHO ŽELEZOBETONOVÉHO STROPU
3.NP A VYBUDOVÁNÍ NOVÉHO ŽELEZOBETONOVÉHO STROPU
4.NP A STATICKÉ ZAJIŠTĚNÍ KROVU
VYBUDOVÁNÍ NOVÉHO ŽELEZOBETONOVÉHO STROPU NAD 4.NP A STATICKÉ
ZAJIŠTĚNÍ KROVU
VYBUDOVÁNÍ NOVÉHO ŽELEZOBETONOVÉHO STROPU NAD 5.NP
DŘEVĚNÉ STAVBY S VYUŽITÍM PŮVODNÍCH DŘEVĚNÝCH TRÁMŮ V INTERIÉRU
▲ Schéma: Postup výstavby
Postup výstavby
Úkolem bylo navrhnout technologický postup provedení vestavby
nové železobetonové konstrukce do stávající budovy s nosnými
dřevěnými stropy podporujícími konstrukci krovu. Postup rekonstrukce, znázorněný na jednotlivých obrázcích, je rozdělen do osmi
etap (viz obr. schéma: Postup výstavby).
■ Na prvním schématu je uveden vzorový příčný řez budovou na
začátku stavebních prací.
■ První fází bylo zpevnění základů a jejich zesílení pro přitížení
novými stropy a vytvoření nových základů pro vnitřní podpory.
Vzhledem k charakteru budovy a výsledkům inženýrsko-geologického průzkumu lokality byla navržena technologie tryskové
injektáže (autor této části projektu byl Ing. Petr Svoboda, Ph.D.,
Keller – speciální zakládání spol. s r.o.).
■ Dalším krokem bylo zpevnění konstrukce krovu a všech spojů dřevěných prvků konstrukcí stropů a vytvoření věšadel v úrovni 4.NP
a 1. podkroví, která zajistila vyvěšení všech vestavěných konstrukcí,
viz schéma – 2. fáze.
■ Následovalo podříznutí sloupů v úrovni 1.NP, po němž celá konstrukce čtyř pater stropů zůstala zavěšena na konstrukci krovu.
První stropní konstrukce byla šetrně rozebrána a uskladněna mimo
stavbu. Tím byl vytvořen prostor pro vyhotovení železobetonových
sloupů a stropu nad 1.NP, viz schéma – 3. fáze. Stropní konstrukce
byla pomocí vlepených trnů propojena se zdivem a tím zajistila
stabilitu obvodového zdiva budovy ve své úrovni.
■ Obdobný postup, tedy rozebrání dřevěné konstrukce stropu a vestavba nové železobetonové konstrukce, pokračoval pro 2. a 3.NP,
viz schéma – 4. a 5. fáze.
■ Po této fázi již bylo nutno spodní věšadlo v úrovni 4.NP odstranit.
Stabilitu horní části zdiva a krovu zajišťovala šikmá táhla, kotvená
do již hotové železobetonové stropní konstrukce nad 3.NP, spolu
se zpevněním konstrukce krovu a stažením táhly, viz schéma –
6. fáze. Tím bylo umožněno vytvoření stropní konstrukce nad 4.NP.
■ Konstrukce krovu byla provizorně podepřena a pomocí táhel zajištěna do hotové stropní konstrukce nad 4.NP, viz schéma – 7. fáze.
■ Následně byly demontovány kolizní prvky krovu a byla vytvořena
železobetonová konstrukce stropu nad 1. podkrovím, viz schéma –
8. fáze.
■ Tímto postupem se vytvořila nová vnitřní nosná konstrukce objektu, jenž zároveň využívá a stabilizuje obvodové zdivo a podpírá
konstrukci historického krovu.
■ V rámci řešení interiérů byly původní dřevěné prvky ošetřeny
a podvěšeny pod nové stropní konstrukce, jak ukazuje poslední
fáze schématu. Vznikly tak velice zajímavé prostory interiérů
hotelu.
Stavební práce byly dokončeny na konci léta roku 2009. Hotel
Budweis byl uveden do provozu 1. října 2009. V následujícím roce
získal oficiální certifikát od Asociace hotelů a restaurací České
republiky jako čtyřhvězdičkový hotel. V roce 2011 bylo v sousedství hotelu – jako poslední etapa rekonstrukce – postaveno kryté
parkoviště.
▲ Pohled na dokončenou stavbu hotelu Budweis v Českých Budějovicích
Závěr
Navržený postup rekonstrukce mlýna je z mého pohledu technicky
zajímavý a vymyká se ostatním návrhům rekonstrukcí, na nichž se
Statika Jihočeská stavebně konstrukční kancelář s.r.o. podílí. Průběh
realizace vyžadoval pečlivou přípravu a přísnou technologickou kázeň
při provádění. ■
Název stavby: Stavební úpravy objektu Přední mlýn –
Mlýnská 6, České Budějovice
Investor: Stingo s.r.o.
Generální projektant: Ing. arch. Jiří Brůha,
A+U DESIGN spol. s r.o.
Konstrukční část: Ing. Luděk Němec, Ph.D.,
Statika Jihočeská stavebně
konstrukční kancelář s.r.o.
Generální dodavatel: Auböck s.r.o.
Doba výstavby: 07/2008–10/2009
english synopsis
Renovation and Conversion of the Former Front
Mill to Budweis Hotel in České Budějovice
The aim of the renovation was to integrate a new reinforced
concrete structure in the existing historical building. The
presented solution is interesting by the technical concept
of suspending four floors of ceiling structures to be pulled
down from the bottom one by one with subsequent building-in
of the new reinforced concrete structure.
klíčová slova:
cena ČKAIT (České komory autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě), Hotel Budweis v Českých Budějovicích,
železobetonové konstrukce
keywords:
award of the Czech Chamber of Chartered Engineers
and Technicians Involved in Construction, Budweis Hotel
in České Budějovice, reinforced concrete structures
recenze
text doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.
Recenze: Stavební kniha 2012
Už se stalo tradicí, že před zahájením brněnského stavebního veletrhu IBF je křtěna kniha.
Stavební kniha. Po funkcionalistické architektuře a průmyslovém dědictví v různých variantách přišel na řadu jeden z nejstarších stavebních typů – stavby církevní.
▲ Stavební kniha 2012
Odráží to situaci současnosti;
církevních staveb nejrůznějšího druhu je v tuzemsku velké
množství, různého stáří, různých
architektonických slohů a různého stavebního stavu, stejně jako
různých náboženství. Byť tady
nutno předznamenat, že kniha
se věnuje především stavbám
křesťanským a z nich ještě nejvíce stavbám katolickým. Což
také odpovídá situaci České
republiky.
Obvykle na církevní stavby pohlížíme (pokud tedy ne očima
víry) jako na architektonické
a umělecké památky. Neboť
ony jimi skutečně jsou. Přiro-
zené dominanty
tuzemských sídel
všeho druhu, dominanty krajiny,
místa přirozeně
přitahující pozornost i nevěřících.
Kostely (neboť
o ty jde v knize
nejvíc) v české
a moravské krajině, to je ojedinělý
fenomén. Stavba
a místo se obvykle spojily ve výrazově a výtvarně
jednotný celek,
nadaný přívětivou malebností.
A je jedno, zda je
to románská rotunda, či panský
tribunový kostel,
zda je to gotický
kostel městský,
či stavba označující barokní místo
poutní.
Církevní stavby
jsou ovšem také
stavební díla, pro něž se obvykle
používal dobově běžný stavební
materiál a dobově odpovídající
konstrukce a technologie stavění. Od kvádříkového zdiva přes
stavby cihelné až k monolitickému
železobetonu a na stále ještě dosti
místech zůstaly i stavby dřevěné.
Stavby, které budovaly velké
stavební hutě a stavěli je proslulí
mistři kamenického či zednického
řemesla, ale stejně tak stavby, kde
již v návrhu architekt počítal s tím,
že kostelík budou stavět místní
svépomocí a za nevelký peníz
(a to již v době barokní).
Stavební díla ovšem mají své stavební problémy, stárnou a potře-
bují opravit, a problémy nastávají
tam, kde původní materiál již je
nedostupný, technologie stavby
je jen odhadnutelná – a navíc přispívají moderní devastační vlivy,
k nimž patří třeba doprava. Nejen tak, že kvůli novým silnicím
řada církevních staveb musela
zmizet, ale i kvůli tomu, že kolem
staré stavby projíždí soudobá
těžká doprava. Mění se prostředí kolem nich, ale i v nich –
v současné době kostely nejsou
zdaleka tak často využívány, jak
tomu bývalo v minulosti, a tím
se mění jejich vnitřní klimatické
podmínky. Těch stavebních problémů kolem církevních staveb
je hodně a zdá se, že v nejbližší
době nebudou ubývat. Z tohoto
pohledu je nejnovější stavební
kniha velmi přínosná a velmi poučná. Upozorňuje na problémy,
které by (nejen) laik mohl snadno
podcenit.
Kniha je sestavena jako sborník
volně řazených statí, připomínajících různé stavební problémy.
Někde jsou to vysloveně specializované statě, k nimž patří
ty o specifických materiálech
(D. Michoinová), o technic ké seizmicitě (M. Pirner a O.
Fischer), o vlhkosti (M. Balík)
a problémech se zajištěním
potřebného proudění vzduchu
v interiéru (J. Souček nebo
K. Papež), stejně jako stať o právní ochraně církevních památek
(M. Zídek). Velký díl knihy patří
obnově různých církevních staveb (stati napsali většinou autoři
rekonstrukcí), připomenuty jsou
i dvě stavby nové – dálniční kaple u Šlovic (J. Soukup) a kostel
v Tavíkovicích (J. Mojžíš). Jako
samostatný oddíl jsou vsunuty
stavby, které byly představeny
na výstavě Sakrální stavby Arcidiecéze olomoucké 1990–2010.
Trochu jako by mimo je stať
o chystaném Centru stavitelského dědictví v Plasích – jen
pokud si neuvědomíme, že jde
o hospodářské budovy kláštera. Církevní stavby nejsou jen
kostely.
Samozřejmě se lze ptát, proč
některé stavby zařazeny do
sborníku jsou a jiné ne, ale to je
u sborníků téměř běžné. Podivně navíc je ve sborníku vstupní
dlouhá kapitola o počátcích
a vývoji církevní architektury
(M. Pojsl), jakoby zkrácený text
ze skript, kde některé stavby
jsou popsány téměř do detailů
a jiné už jen připomenuty velmi
zběžně. (Možná doba posledních
dvou století už pro autora není
tak zajímavá, že ji napsal tak
stručně a vynechal třeba celou,
v tuzemsku velmi silnou etapu
„reromanizace“ a „regotizace“
církevních staveb v 19. století.
Ale to možná i proto, že – zřejmě
vzhledem k tomu, že Stavební
kniha se vždy křtí v Brně – se
soustředí především na církevní
architekturu na Moravě). Možná
kdyby ve sborníku byl jen stručný přehled vzniku a vývoje církevních staveb v (celém) Česku,
bylo by to lepší.
To však nic nemění na tom,
že ve své rozmanitosti, jež tak
krásně odpovídá rozmanitosti
tématu, je kniha hodně zajímavá
a přínosná.
Mimochodem k té seizmicitě –
uměl by někdo předpovědět
osud úchvatného novorománského (zvenku) a secesního (uvnitř)
kostela v Gruntě u Kutné Hory?
A ještě mimochodem – je řeckokatolický kostel Archanděla
Michaela pro Hradec Králové
reálným projektem, nebo skutečně jen studentskou prací? ■
Autorka:
doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.,
kurátorka sbírek architektury
Národní galerie v Praze
Stavební kniha 2012 je k dostání v e-shopu na stránkách
www.ice-ckait.cz a na oblastních kancelářích ČKAIT.
Cena pro neautorizované osoby je 480 Kč vč. DPH. Redakce
časopisu Stavebnictví tuto
publikaci doporučuje.
svět stavbařů
text prof. Ing. Dušan Majdúch, PhD. | foto archiv SKSI
20. rokov obnovenia činnosti Slovenskej
komory stavebných inžinierov
Slovenská komora stavebných inžinierov si
v tomto období pripomína významnú udalosť –
uplynulo už dvadsať rokov od obnovenia činnosti stavovskej organizácie. V minulosti, až
pokiaľ sme tvorili spoločný štát, boli aj akcie
českých a slovenských inžinierov súbežné.
V roku 1913 sa v spolupráci s inými spolkovými organizáciami
civilných inžinierov vo vtedajšom Rakúsko-Uhorsku podarilo
presadiť zákon o inžinierskych
komorách ako verejnoprávnych
technických organizáciách s povinným členstvom pre všetkých
civilných technikov a autorizovaných banských inžinierov.
Po vzniku samostatnej Československej republiky dňa 28. októbra
1918 bola nariadením vlády č. 52
zo dňa 24. januára 1920 predĺžená
platnosť vykonávacích nariadení
k zákonu o inžinierskych komorách
z roku 1913. V tom istom roku bol
nariadením vlády č. 185 vydaný zákon zo dňa 13. marca 1920, ktorým
sa zriaďuje Inžinierska komora pre
Československú republiku. Členmi
Inžinierskej komory mohli byť len
vysokoškolsky vzdelaní inžinieri,
ktorí spĺňali Komorou určené podmienky predchádzajúceho praktického
zamestnania. Absolvovaním autorizačnej skúšky nadobudli oprávnenie
úradne autorizovaného civilného
technika (civilného inžiniera, civilného geometra alebo autorizovaného
banského inžiniera). Tieto autorizované osoby boli orgánmi republiky,
mali svoju vymedzenú pôsobnosť
a funkciu. Prvoradou povinnosťou
Inžinierskej komory bola ochrana
úrovne inžinierskej práce. Celkový
počet autorizovaných stavebných
inžinierov na Slovensku bol 88.
Činnosť Inžinierskej komory bola
mnohostranná. Za pozornosť stoja
jej aktivity v oblasti honorovania inžinierskej práce. Inžinierska komora,
po schválení Ministerstvom techniky a Najvyšším cenovým úradom,
vydávala sadzobníky na inžinierske
práce. Posledný Sadzobník Inžinierskej komory bol vydaný v roku 1944
po schválení Najvyšším úradom pre
zásobovanie a po dohode s Ministerstvom dopravy a verejných prác.
Publikačná činnosť, okrem sadzobníka za projektové a stavebné prác,
bola sústredná na vydávanie mesačníka Správy Inžinierskej komory a na
praktické brožúry.
Žiaľ, v roku 1951 boli zákonom číslo
61 zo dňa 11. júla 1951 zrušené
oprávnenia civilných technikov a Inžinierskej komory, zákon previedol
majetok Komory na Československý štát.
Po novembri 1989 aj medzi slovenskými stavebnými inžiniermi vznikali iniciatívy o obnovenie činností
zakázaných stavovských organizácií.
Realizátormi myšlienky boli predovšetkým prof. Ing. Dr. techn.
Peter Danišovič, Dr. h. c., prof. Ing.
Jozef Trokan, doc. Ing. Jozef Zvara,
Ing. Peter Horecký, Ing. Dr. techn.
Juraj Kozák, CSc., Ing. Ivan Meszáros, CSc., a ďalší.
Po znovu konštituovaní Slovenského zväzu stavebných inžinierov
na obnovovacom zjazde v januári
1990 prevzal výbor Zväzu iniciatívu na založenie a organizačné
ustanovenie Slovenskej komory
stavebných inžinierov. Viac ako
jednoročné spoločné peripetie
Slovenského zväzu stavebných
inžinierov a Spolku architektov
Slovenska boli zavŕšené 28. februára 1992 prijatím zákona SNR
č. 138 o autorizovaných architektoch a autorizovaných stavebných
inžinieroch s jeho účinnosťou od
1. júna 1992. Filozofia návrhu
▲ Úspešná je aj spolupráca našich regionálnych združení – stretnutia malej V4
zákona sa menila vplyvom poznávania zahraničných materiálov
o komorách, o príprave zákonov
Európskeho spoločenstva, predpisov Európskej investičnej banky
a Svetovej banky. Predstava o jednej spoločnej komore pre všetky
spôsoby podnikania v stavebníctve
sa stala nepriechodnou a bola
podmienená novým federálnym
stavebným zákonom, ku ktorého tvorbe nebolo dosť ochoty
u príslušných legislatívcov.
Prijatím zákona č. 138/1992 Zb.
a po nadobudnutí jeho účinnosti
bol na návrh SZSI ministrom výstavby a stavebníctva SR menovaný Prípravný výbor Slovenskej
komory stavebných inžinierov.
Predsedníctvo prípravného výboru
pracovalo v zložení: Ing. Stanislav
Schuster – predseda – a členovia:
Ing. Peter Horecký, Ing. Peter Polák,
Ing. Jozef Ružanský, CSc., a doc.
Ing. Jozef Zvara.
Ustanovujúce valné zhromaždenie
boli v Bratislave dňa 28. novembra
1992. Predsedom SKSI sa stal
Ing. Stanislav Schuster. V rokoch
1993 až 2003 bol predsedom Ing.
Ján Kyseľ, v rokoch 2003 až 2012
bol predsedom prof. Ing. Dušan
Majdúch, PhD.
SKSI mala na začiatku svojej pôsobnosti podobné problémy ako
ČKAIT, aj keď zloženie členstva
z pohľadu technikov je iné. SKSI
nezdružuje technikov, len v určitom
období bola možnosť získať na
výnimku zo vzdelania, autorizáciu
aj technikom. V súčasnosti môžu
byť technici dobrovoľnými členmi
Komory z titulu činností stavbyvedúceho a stavebného dozoru.
Komora má 5062 autorizovaných
stavebných inžinierov, 278 dobrovoľných členov a 396 právnických
subjektov, celkom 5736 členov.
Komora priebežne úzko spolupracuje so Slovenskou komorou
architektov, Komorou geodetov
a kartografov, Slovenským zväzom
stavebných inžinierov, Zväzom stavebných podnikateľov Slovenska,
stavebnými fakultami slovenských
univerzít, Združením pre rozvoj slovenskej architektúry a stavebníctva –
ABF Slovakia a Združením pre stavebné právo Slovenska. Hľadáme
možnosti a spoločné postupy pri
riešení problematiky, predovšetkým v legislatívnej oblasti, celoživotnom vzdelávaní fyzických osôb
a tvorbe vykonávacích predpisov.
Z takýchto úspešných akcií možno
spomenúť napr. celoštátnu súťaž
realizovaných stavieb na Slovensku
a v súčasnosti nielen príslušnej
odbornej verejnosti známu Stavbu
roka, v ktorej vo verejnej prezentácii
▲ Mincovňa Kremnica – areál mincovne je technickou pamiatkou inžinierskych komôr krajín Vyšegradskej štvorky
hlavných účastníkov ich realizácie
zaslúžene pribudli tí najmenej
zverejňovaní, ale s vysokými zásluhami na kvalite komplexnej
realizácie stavieb, a to: projektant
architektonickej časti, projektant
rozhodujúcej odbornej časti, hlavný
stavbyvedúci a stavebný dozor.
Ďalej sú to dve celoštátne vysokoškolské súťaže: Cena Združenia
pre rozvoj slovenskej architektúry
a stavebníctva – ABF Slovakia –
Bakalár a Inžinierska cena (celoštátna súťaž diplomových prác
inžinierskeho štúdia stavebných,
strojníckych a elektrotechnických
fakúlt slovenských univerzít). Sú
pomerne široko medializované ako
jednoznačná vizitka úrovne výučby
na dotknutých vysokých školách
a motiváciou študentov ku kvalite či
už záverečných bakalárskych práce,
či diplomových práce, ako aj zdravej
súťaživosti.
Spolupráca
inžinierskych komôr
Spolupráca inžinierskych komôr sa
traduje na začiatok roku 1993 – už
v apríli sa uskutočnilo v Bratislave
spoločné stretnutie vedenia komôr
a zväzov. Českú stranu zastupovali
predseda ČKAIT Ing. Václav Mach,
predseda Českého zväzu stavebných inžinierov Ing. Miloslav Pavlík,
CSc., a Ing. Bohumil Rusek, Ing. Jiří
Plíčka, CSc., aj Ing. Jiří Kuchyňka.
Už pri prvom stretnutí sa konštatovalo, že spolupráca je nevyhnutná
v oblasti legislatívy, predovšetkým
pri tvorbe stavebného zákona,
živnostenského zákona a honorárového poriadku, ďalej v nadväzovaní
kontaktov s krajinami Vyšehradskej
štvorky, v otázkach celoživotného
vzdelávania členov pre zdarné
vykonávanie odborných činnosti
vo výstavbe. Po obnovení činnosti
Komory nastala mravčia práca
autorizácie. Komora bez finančnej
podpory musela zabezpečovať svo-
je činnosti zo základných členských
príspevkov.
Základný zákon č. 138/1992 Zb.,
o autorizovaných architektoch a autorizovaných inžinieroch, sa viackrát
novelizoval a upravoval životne dôležitú úlohu udeľovania a uznávania
autorizácie.
Z pohľadu stavebných inžinierov
boli významné výsledky s generálnym riaditeľstvom pre vnútorných
trh Európskej komisie o uznávaní
kvalifikácie pre výkon povolania
architekt a voľného pohybu osôb –
autorizovaní stavební inžinieri so
zodpovedajúcim vzdelaním môžu
vykonávať komplexné architektonické a inžinierske služby v celej
škále našich kategórií.
A sú ďalšie významné úlohy Komory – vykonávanie skúšok odbornej
spôsobilosti pre činnosti stavbyvedúci a stavebný dozor.
Novátorské postavenie Komory
bolo pri zavádzaní Smernice Európskej únie o energetickej hospodárnosti budov a zostavení obsahovej
náplne ku skúške odbornej spôsobilosti pre energetickú certifikáciu
budov.
Základ spolupráce krajín Vyšehradskej štvorky bolo 1. stretnutie
inžinierskych organizácií týchto
krajín v Bratislave v novembri 1994.
Delegácie komôr a inžinierskych
zväzov prerokovali vývoj a zámery
do budúcnosti. Založila sa tradícia
pravidelného ročného stretávania
sa delegácií inžinierskych organizácií krajín V4, ostatné 18. zasadnutie
sa uskutočnilo v októbri 2011 vo
Wroclavi. Na každé stretnutie
pripravili organizátori pestrý odborný program – riešili sa aktuálne
problémy v živote komôr a zväzov.
Vymieňali sa vzájomné poznatky,
predovšetkým ťažkosti pri súčinnosti so štátnou správou, poznatky
z aktívneho lobizmu presadzovania
záujmov členov pri tvorbe legislatívnych predpisov, problematiky
definovania podmienok pre verejné
obstarávanie, určovania odmeny za
architektonické a inžinierske služby,
riešenie vzdelávania členov, najmä
z pohľadu zavádzania európskych
noriem do praxe, v ostatnom čase
problematika energetickej hospodárnosti budov, problematika
protipovodňovej ochrany a mnohé
ďalšie problematiky. Nezanedbateľný význam mali aj spoločenské
časti stretnutí – prispeli k utuženiu
priateľstva a otvorenosti pri rokovaniach.
SKSI s vďačnosťou spomína na pomoc komôr a zväzov V4 v ťažkom
období v rokoch 2003 až 2005, keď
vláda Slovenskej republiky predložila návrh na zrušenie Komory
a jej transformáciu na dobrovoľné
združenie. Komora musela preukazovať, že v žiadnom prípade neeliminuje konkurenčné prostredie
na podnikateľskom trhu. Naopak,
svojimi aktivitami podporuje korektné konkurenčné podnikateľské
prostredie. Podieľa sa na overovaní
dodržiavania trvalej čestnej súťaže
a pomáha zamedzeniu vstupu nekompetentných osôb na stavebný
trh a do celého procesu výstavby.
V konečnom dôsledku nedošlo
k zrušeniu Komory, museli sa
ale upraviť vnútorné poriadky. Vo
vnútorných poriadkoch sú jednoznačne stanovené kompetencie
jednotlivých volených orgánov
a poriadky dávajú členom možnosť
odvolania proti rozhodnutiu volených orgánov.
SKSI sa aktívne zapája aj do spolupráce s partnerskými inžinierskymi
komorami európskych krajín. Pred
vstupom do Európskej únie sme
mali bilaterálne dohody o spolupráci, predovšetkým na vzájomné
uznávanie kvalifikácií autorizovaných inžinierov.
Už v roku 1998 sa Komora zapojila
do snaženia viacerých európskych
komôr vytvoriť organizáciu, ktorá
by zastupovala záujmy autorizovaných inžinierov v rokovaniach
s inštitúciami Európskej únie. Iniciátorom tejto myšlienky bol prezident
Bavorskej inžinierskej komory
vo výstavbe profesor Karl Kling.
V Dubrovníku v októbri 2002 sme
podporili založenie európskej organizácie inžinierov – ako jedna z ôsmich komôr sme vytvorili pracovnú
skupinu a podpísali signatársku
dohodu. Slávnostné vyhlásenie
založenia ECEC – Európska rada
inžinierskych komôr – bolo v septembri 2003 vo Viedni. V súčasnosti má ECEC 16 členov. Zasadnutia
Výkonnej rady ECEC sa uskutočnili
aj v Bratislave v máji 2005 a v marci
2011. Členstvo v ECEC využívame na zlepšenie ochrany výkonu
profesie do legislatívy Európskej
únie, získavanie poznatkov z komôr
a prezentáciu našej činnosti.
V rámci Európskej rady stavebných
inžinierov – ECCE, kde sme sa
stali členmi v roku 2001 – Komora
prispela do publikácie Profesia stavebného inžiniera v Európe; október
2005 – informáciami o vzdelávaní
a odbornej kvalifikácii a právnom
pozadí výkonu povolania, a do publikácie Dedičstvo stavebného
inžinierstva v Európe, október
2009 – Slovensko a prácu inžinierov
výstižne prezentuje krásnych deväť
objektov.
V decembri 2011 obnovila Komora
dohodu o spolupráci s Americkým zväzom stavebných inžinierov ASCE na výmenu informácií
o inžinierskej profesii, možnosť
publikovania odborných článkov
a poskytnutie poradenstva.
Je nám potešením, že môžeme
konštatovať nadštandardné vzťahy
našich inžinierskych komôr i zväzov. Naše bilaterálne dohody boli
skutočne obojstranne výhodné pre
našich členov.
Vážime si iniciatívu českých kolegov pri rokovaniach inžinierskych
organizácií krajín Vyšehradskej
štvorky, oceňujeme ich návrhy na
vydávanie publikácie Technické
pamiatky krajín V4. Vydaním štyroch
dielov pamiatok sú zdokumentované
ojedinelé technické stavby v našich
krajinách pre budúce generácie, zo
Slovenska napríklad: Vznik lesných
železníc, Medzevské hámre, Bastiónový pevnostný systém v Komárne,
Pobrežné kolové mlyny na Malom
Dunaji, Taviareň Dolná huta – Banská
Štiavnica a mnohé ďalšie.
Už teraz sa tešíme na edíciu Inžinierske stavby krajín V4, isto
úspešnú, budeme môcť prezentovať významné stavby, ako Vodné
dielo Gabčíkovo, Most Apollo, či
Rekonštrukcia zimného štadióna
v Bratislave.
Úspešná je aj spolupráca našich
regionálnych združení – uskutočňuje sa v dvoch úrovniach – známe
ako Stretnutia malej V4 a Stretnutia
na hranici. Stretnutia prispievajú
k riešeniu konkrétnych prípadov,
ktoré prináša práca inžinierov v jednotlivých oblastiach a utužuje priateľstvá.
Aká je budúcnosť
SKSI?
Komora má dobrú odbornú, organizačnú i hospodársku kondíciu, má
uznávané postavenie v stavbárskej
pospolitosti. Záujem mladých pracovníkov o Komoru – aj keď je autorizácia viazaná na povinné členstvo –
dáva predpoklad úspešného napredovania vo všetkých oblastiach
činnosti Komory. Možno by vôbec
neuškodilo ani nepovinné členstvo
v Komore – stala by sa váženou,
žiadanou stavovskou organizáciou,
členstvo cťou s mnohými právami
a povinnosťami.
Komora je vybavená odborníkmi,
inžiniermi projektantmi – autorizovanými fyzickými osobami
a osobami právnickými, či fyzickými osobami s osvedčeniami
stavebný dozor, či stavbyvedúci,
priestormi pre činnosť odborných sekcií, ponúka aj občanom
žijúcim nielen na Slovensku pri
rôznych staviteľských aktivitách –
novostavby, obnovy, rekonštrukcie – tie svoje a prísne „certifikované“ služby a hneď i s jej
odborníkmi.
Jednoznačné ťažisko v činnosti
Komory do budúcnosti musí byť
maximálna iniciatíva zapojenia sa do
prípravy návrhu nového stavebného
zákona. Význam tejto úlohy vystupuje do popredia v kritickej situácii
nedostatku práce v dôsledku útlmu
investičných akcií.
Životne dôležité pre členov Komory
je zakotviť do stavebného poriadku,
že požiadavky Komory, napr.
■ optimálna kategorizácia stavieb
s vylúčením inštitútu „jednoduché
stavby“;
■ vypracovanie všetkých skupín
projektov zásadne autorizovaným
stavebným inžinierom;
■ obnovenie termínu hlavný (generálny) projektant;
■ obnovenie súčinnosti v osvedčenom trojuholníku – investor,
projektant, zhotoviteľ;
■ posilnenie právomoci stavbyvedúceho, stavebného dozoru;
vedú v konečnom efekte ku skvalitneniu stavebného diela, k zníženiu
výskytu porúch, k hospodárnosti,
k prospechu zadávateľov aj celej
spoločnosti.
Zahraničné aktivity Komory do budúcnosti vychádzajú z doterajšej činnosti a cieľov Komory. V súčasnosti
sa stiera hranica medzi domácou
a zahraničnou politikou v oblasti
poskytovania služieb, ako aj v oblasti odborných činností v krajinách
Európskej únie. Komora musí reagovať na súčasný stav posilnením
zahraničných aktivít. Pri úspešnom
presadzovaní priorít Komory v oblasti zahraničných vzťahov musíme
v prvom rade myslieť na autorizovaného stavebného inžiniera, ktorý je
konečným užívateľom výsledkov
a produktov úspešných zahraničných vzťahov Komory.
V budúcnosti treba určiť primeranú
kontrolu celoživotného vzdelávania
členov. Kontrola musí byť zameraná pozitívnym smerom, napríklad
výhodami pri poistení a pod. Vývoj
poznatkov v teórii konštrukcií,
vývoj nových materiálov s kvalitatívne inými vlastnosťami, rovnako
vývoj inovatívnych technológií
výstavby si bezpodmienečne vyžadujú priebežné štúdium. Len
týmto smerom možno držať krok
s konkurenciou, ktorá sa veľmi
rozširuje aj zásluhou prílivu pracovníkov zo zahraničia. Stojí za úvahu,
či nezakotviť do legislatívy povinné
overovanie vedomostí a zručností
v určitých časových intervaloch,
akési atestácie pre všetkých účastníkov vo výstavbe.
▲ Obr. 3. Most Apollo, Bratislava – získal hlavnú cenu v súťaži Stavba roka
2006, Cenu primátora hlavného mesta SR Bratislavy a Cenu Slovenskej
komory stavebných inžinierov; foto: archív Združenia ABF Slovakia
▲ Obr. 4. Jednou z dvoch hlavných cien Stavba roka 2011 udelila porota s medzinárodnou účasťou bratislavskej stavbe Eurovea; foto: Gisela Erlacher
Záver
Na záver mi nedá konštatovať, že zákonom znovu obnovená pôsobnosť
stavovských komôr na Slovensku je
vysoko pozitívnym príspevkom štátu
ku kvalite odborných prác a služieb
občanom tohto štátu. A zákonotvorcovia prispeli k rozvoju výstavby
krásnych budov a inžinierskych stavieb, ktoré skrášľujú a reprezentujú
slovenskú krajinu. ■
▲ Obr. 5. Diaľničný úsek D2 Lamačská cesta – Staré Grunty s tunelom Sitina v Bratislave – získal hlavnú cenu v súťaži Stavba roka 2008, Cenu primátora hlavného
mesta SR Bratislavy a Cenu Slovenskej komory stavebných inžinierov; foto: archív
Skanska BS, a.s.
▼ Obr. 6. Eurovea, Bratislava – získala Hlavnú cenu v súťaži Stavba roka 2010 a Cenu
verejnosti 2010; foto: Gisela Erlacher
Autor:
prof. Ing. Dušan Majdúch, PhD.,
předseda Slovenské komory
stavebních inženýrů v letech
2003–2012
svět stavbařů
text redakce | foto Petra Bednářová
Setkání čestných členů ČKAIT
Ve čtvrtek 17. května se v zasedací místnosti
budovy ČKAIT v Sokolské ulici konalo tradiční
setkání čestných členů České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. U příležitosti 20. výročí obnovení činnosti
Inženýrské komory předal předseda ČKAIT Ing.
Pavel Křeček čestným členům pamětní medaile.
Předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček vzpomenul na období před
20 lety, kdy se podařilo realizovat
společný záměr obnovy České
komory autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
a zmínil základní principy, na
kterých byla činnost ČKAIT zalo-
▲ Setkání čestných členů v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Praze
v Sokolské ulici
žena. Zdůraznil, že na úspěšném
vývoji celého dění měl zásadní
význam právě společný zájem
a vzájemný respekt jak odborníků z akademické sféry, tak
z oblasti projektování i realizace
staveb.
Předseda ČKAIT předal pamětní
medaile k 20. výročí obnovení
činnosti Komory těmto čestným členům ČKAIT: prof. Ing.
Jindřichu Cigánkovi, CSc., Ing.
Miroslavu Čermákovi, CSc.,
Ing. Pavlu Čižkovi, Ing. Miloslavu Drdovi, prof. Ing. Františku
▲ Předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček předává pamětní medaili
k 20. výročí ČKAIT Ing. Miroslavu Čermákovi, CSc., 1. místopředsedovi
ČKAIT od jejího založení do roku 2008.
▼ Společná fotografie čestných členů ČKAIT dne 17. května 2012 na dvoře budovy ČKAIT v Praze v Sokolské ulici
Drkalovi, CSc., doc. Ing. Vladislavu Hrdouškovi, CSc., Ing. Jiřímu
Kokoškovi, Janu Křiváčkovi, Ing.
Jiřímu Kuchynkovi, Ing. Františku
Kulhavému, Ing. Petru Kunderovi, Ing. Vítězslavu Kutovi, CSc.,
Ing. Vlastimilu Mouchovi, Ing.
Petru Opletalovi, CSc., Karlu
Pastuszkovi, Jaromíru Peškovi,
prof. Ing. Miroši Pirnerovi, DrSc.,
Ing. arch. Radúzi Rozhonovi,
Ing. Jaroslavu Sojkovi, prof. Ing.
Miroslavu Škaloudovi, DrSc.,
prof. Ing. Dr. Zdeňku Šmerdovi,
CSc., a Ing. Josefu Urbanovi. ■
Slavnostní zasedání k 20. výročí ČKAIT
v aule ČVUT v Betlémské kapli v Praze
Ve čtvrtek 24. května 2012 se v Betlémské kapli,
v aule Českého vysokého učení technického
v Praze, konalo pod záštitou ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského a rektora ČVUT,
prof. Ing. Václava Havlíčka, CSc., slavnostní
zasedání k 20. výročí obnovené činnosti České
komory autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě (ČKAIT). Představenstvo
ČKAIT udělilo pamětní medaile a pamětní listy.
Předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček ve svém projevu vzpomenul
významné etapy v uplynulých dvaceti letech činnosti Inženýrské ko-
mory. Na závěr svého vystoupení
předal pamětní medaile a pamětní
listy k 20. výročí ČKAIT významným přítomným hostům: prof. Ing.
Václavu Havlíčkovi, CSc., rektoru
ČVUT v Praze, Prof. Dipl.-Ing.
Karlu Klingovi, prezidentu Bavorské inženýrské komory v.v.
a předsedovi Německé spolkové komory v.v., Dipl.-Ing. Pavlu
Budkovi, zástupci Bavorské inženýrské komory, Dr.-Ing. Zygmuntu Rawickému, viceprezidentu
Polské inženýrské komory, Mgr.
Inž. Wiktoru Piwkowskému, prezidentu Polského svazu inženýrů
a techniků stavebnictví. Ing. Holló
Csabovi, viceprezidentu Maďarské inženýrské komory, Ing. Jánu
Kyseľovi, prvnímu předsedovi
Slovenské komory stavebních
inženýrů od jejího založení, a doc.
Dipl.-Ing. Dr. Vladimíru Benkovi,
PhD., současnému předsedovi Slovenské komory stavebních inženýrů.
Prezident Bavorské inženýrské
komory v.v. Prof. Dipl.-Ing. Karl
Kling, čestný člen ČKAIT, ve svém
projevu mimo jiné uvedl: Děkuji za
dlouholetou kolegiální a lidskou sounáležitost, která se vyznačuje duchem a porozuměním, vzájemnou
úctou, rovným soužitím a pevnou,
tvrdošíjnou vůlí poučit se z historie.
Naším cílem vždy bylo stát se nositeli technického pokroku a uchovat
tradice inženýrských společenství
i pro budoucí generace. ■
▲ Předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček předává pamětní medaili a pamětní list
k 20. výročí ČKAIT prof. Ing. Václavu Havlíčkovi, CSc., rektoru ČVUT v Praze
▲ Prof. Dipl.-Ing. Karl Kling, prezident Bavorské inženýrské komory v.v. a předseda Německé spolkové komory v.v., čestný člen ČKAIT, při svém projevu
▼ Slavnostní zasedání k 20. výročí obnovené činnosti ČKAIT
▼ Zasedání se zúčastnila řada výynamných představitelů zahraničních
profesních organizací
svět stavbařů
text Ing. Václav Mach | grafické podklady archiv autora, archiv ČKAIT
Vzpomínka na Ing. Jiřího Plíčku, CSc.
▲ Ing. Jiří Plíčka, CSc.
Dne 21. února 2012 zemřel Ing. Jiří Plíčka, CSc.
Dostal k dispozici necelých 69 let (*10. srpna 1943),
avšak dokázal je využít jako málokdo. Následující řádky jsou proto pouze úzkým výběrem z profesních činností, kterými se Ing. Plíčka zabýval.
Po absolvování oboru konstrukce
a dopravní stavby na Stavební
fakultě ČVUT v Praze nastoupil do Vojenského projektového
ústavu v Praze. V něm se v letech
1967–1984 podílel na přípravě
a realizaci celé řady staveb – od
mostů na II. severojižní magistrále
přes mosty na dálnici D1 po stavby
trasy A pražského metra. Brzy se
začal specializovat především na
ocelové konstrukce. První z jeho
mimořádných konstrukcí tohoto
období byl návrh ocelové konstrukce dvoupatrového dálničního mostu Píšť přes Želivku v roce 1972.
Velice obtížné bylo řešení průvlaků nad vstupy do stanice metra
Dejvická v Praze. Průvlaky, do
kterých jsou uloženy předpjaté
nosníky zastropení stanice, směly pod úroveň vlastního stropu
kvůli podchodné výšce zasahovat
pouze minimálně. Tehdejší výpočetní technika nenabízela žádné
řešení. Bylo tedy nutné odvodit
přímé řešení teoreticky. Úspěšný
návrh i realizace (konstrukce byla
vyrobena v Maďarsku) se staly
základem jeho kandidátské práce, obhájené v roce 1977.
Na rozdíl od výše popisovaných
nosníků je lávka pro pěší na jižním
předmostí Nuselského mostu
u Kongresového centra Praha
nepřehlédnutelná. Mimořádné
tvarové řešení ocelového komůrkového nosníku vedlo dodavatele
všech ocelových konstrukcí tehdejšího Sjezdového paláce k tomu,
že lávku odmítli vyrobit. Místo
tehdejších Vítkovických železáren
Klementa Gottwalda tedy lávku
vyrobil Okresní strojírenský podnik
Praha-západ. I v tomto případě
Ing. Plíčka volil přímé řešení, prakticky bez použití počítačů. Lávka
po zásluze získala v roce 1982 hlavní cenu ČSVTS za nejlepší ocelový
most v období 1979–1981.
Téměř deset let Ing. Plíčka
působil na mostních stavbách
v Iráku. Nejprve jako mostní inženýr u SORB Bagdád (1979–81
a 1984–85). V letech 1985–89
pracoval jako zástupce vedoucího
a později jako vedoucí čs. expertů
u organizace State Corporation of
Roads and Bridges v Bagdádu,
kde se podílel na projektech
železobetonových a předpjatých
mostů, např. 400 m dlouhé estakády přes Tigris u Amary a Quarny. Později působil jako kontrolor
projektů mostů dodávaných do
Iráku zahraničními firmami.
Po roce 1990, po návratu do Československa, vedl Ing. Plíčka krátce
zahraniční oddělení Pragoprojektu.
V roce 1991 spolu se svým bratrem Ing. Petrem Plíčkou, CSc.,
zakládají projektovou, konzultační
a dodavatelskou firmu (GP kon-
sult, P&P stavební). Firma se zaměřila především na rekonstrukci
budov. Mezi nejvýznamnější
patřily rekonstrukce budovy Motokovu v Praze, divadla v Táboře
nebo kostela v Abertamech.
V té době však již hlavní náplň své
činnosti viděl Ing. Plíčka v obnově
profesní samosprávy a její činnosti. Od začátku roku 1990 aktivně
spolupracoval na obnově činnosti
Českého svazu stavebních inženýrů a stal se předsedou svazové
zahraniční komise. Výborná znalost angličtiny a osobní vlastnosti
umožnily Ing. Plíčkovi aktivní
zapojení do spolupráce inženýrských organizací v Evropě. Jeho
volba viceprezidentem Evropské
rady stavebních inženýrů (European Council of Civil Engeneers
– ECCE) byla však i výsledkem
spolupráce inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky
(Slovensko, Polsko, Maďarsko
a ČR). V zájmu jednotného postupu se propojily zahraniční aktivity
ČSSI a ČKAIT a v roce 2005 byl
Ing. Plíčka zvolen místopředsedou
ČKAIT pro zahraniční činnost. Jedním z výsledků této jeho činnosti
bylo i vytvoření Evropské rady
inženýrských komor (European
Council of Engineers Chambers –
ECEC), jejímž místopředsedou
se stal.
„Ministrem zahraničí“ pro stavbaře byl až do svého odchodu
z funkcí v roce 2009, kdy do jeho
života zasáhla náhlá nemoc.
Když jsme spolu s Ing. Plíčkou
nastupovali 2. ledna 1967 do
jedné kanceláře Vojenského
projektového ústavu v Jindříšské
ulici v Praze, on po škole a já na
vojnu, ani jeden z nás netušil, že
vznikne profesní i lidské přátelství
na celý život. Bohužel, předčasně
ukončené.
Ve všech, kteří jsme mohli s Ing.
Plíčkou CSc., spolupracovat,
zůstane na tuto mimořádnou
osobnost trvalá vzpomínka. ■
Autor:
Ing. Václav Mach,
čestný předseda ČKAIT
▲▼ Most Píšť přes Želivku na dálnici D1
▲▼ Lávka pro pěší na jižním předmostí Nuselského mostu
▼ Kondolenční dopis Evropské rady stavebních inženýrů (ECCE)
▼ Kondolenční dopis Evropské rady inženýrských komor (ECEC)
European Council
of
Civil Engineers
Ajdovščina, 28th February 2012
Ing. Pavel Křeček
President
Czech Chamber of Chartered Engineers and Technicians Engaged in Construction
Ing. Pavel Štěpán
President
Czech Institution of Civil Engineers
Dear Presidents,
On behalf of the Executive Board and Members of the European Council of Civil Engineers, it is with a heavy
heart and the deepest sense of sorrow that I write this to you on the passing of our friend and colleague
Ing. JIRI PLICKA, CSc.
Jiri has been a remarkable Civil Engineer and a very important and active member of the European Council
of Civil Engineers (ECCE). He has been actively involved in ECCE for many years and he was a member of
the Executive Board from 2005 until 2010.
Without any doubt, the death of Jiri is a big loss to the European Civil Engineering world. We commiserate
with all his colleagues and friends and very importantly, his family. May his gentle soul rest in peace.
Yours sincerely,
Dear all,
We are all deeply moved about the death of our friend Ing. Jiri Plicka, CSc.
On behalf of the European Council of Engineers Chambers (ECEC) I would like to express
our deepest sympathy to his whole family and to his friends.
Jiri was not only an appreciated colleague but also a wonderful person and a personal
friend for many of us.
It is an irrecoverable loss to the international family of Engineers, especially to the
European Council of Engineers Chambers (ECEC) for which he engaged himself from the
beginning. CKAIT was one of the founding Members of ECEC in 2003 and Jiri constantly
played an active role as a Board Member and Vice President in the development and
promotion of the organisation.
We would like to thank him for many interesting discussions, personal exchanges and
good times we used to share. His interest in many different things, his openness and
humour make our meetings lively and enjoyable.
We lost a friend!
Yours Sincerely,
Josef Robl
President of European Council of Engineers Chambers
Gorazd Humar,
ECCE President
ECCE Secretariat: Thiras 49  112 52 Athens  GREECE
Tel.: 0030 210 8623992  Fax: 0030 210 8833492  E-mail: [email protected]
Registered Office: 1 Great George Street  Westminster  London SW1P 3AA  United Kingdom
ECEC Office
Technical Chamber of Greece
4, Nikis str. – 10248 Athens, Greece
svět stavbařů
Industriální stopy 2012 – z bienále
památek techniky je každoroční událost
Den památek techniky a průmyslového dědictví – Industriální stopy – je vyústěním mnoha
spontánních akcí a aktivit. Od letošního roku se
Industriální stopy poprvé – a pro příští roky již
pravidelně – konají v rámci týdne Dnů evropského
dědictví. Druhý zářijový víkend, tedy 15. září 2012,
by mělo být pro veřejnost otevřeno a zpřístupněno co nejvíce staveb a areálů spjatých s technickou průmyslovou minulostí. Je tak možné připojit
se k poznávání unikátní a stále ještě opomíjené
součásti tuzemského kulturního dědictví, připomenout bezprostředně ohrožené stavby a areály
a upozornit na příklady jejich nového využití.
připravuje již několik let a vychází ze zkušeností a kontaktů především organizátorů dosavadních šesti bienále Industriální
stopy – Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT,
Kolegia pro technické památky
ČK AIT & ČSSI a Národního
památkového ústavu NPÚ, ve
spolupráci s organizátorem Dnů
evropského dědictví, Sdružením
historických sídel Čech, Moravy
a Slezska.
Akce navazuje na první propojení
Dnů evropského dědictví (EHD)
a mezinárodního bienále Industriální stopy v roce 2011, které se
uskutečnilo v Žatci v souvislosti
s uvedením prvního dílu publikace
Industriální topografie věnované
Ústeckému kraji. Kniha se setkala
s mimořádným ohlasem – upozor-
Zapojit se lze například přihlášením do programu Dnů evropského dědictví – bližší podrobnosti
lze nalézt na webových stránkách
EHD www.shscms.cz/ehd/cz.
Všichni ti, kteří se přihlásí a zpřístupní 15. září 2012 stavby a areály spojené s památkami techniky
a průmyslového dědictví, budou
nila na intenzivněji vyhledávané
téma nového využití dosud stále
teprve objevovaných památek
a nových alternativních cílů trávení
volného času a industriální turistiky nejen po České republice, ale
i napříč evropskými zeměmi.
Záměr organizovat pravidelně
podobnou každoroční akci se
▼ Elektrárna Háj u Mohelnice postavená v letech 1922–23;
foto: Ing. arch. Eva Dvořáková
▼ Symbol Kladna, tři vápenné věže bývalé Vojtěšské huti;
foto: Ing. arch. Eva Dvořáková
Otevřené dveře jindy
nepřístupných objektů
uvedeni v celostátním katalogu,
otištěném v deníku MF Dnes.
Další možností, jak se aktivně
zúčastnit, je volné připojení a zaslání informací na webový portál
www.industrialnistopy.cz – na
něm budou všechny zapojené
stavby a akce prezentovány a propagovány tak, jako tomu bude
rovněž na webových stránkách
VCPD FA ČVUT, Národního památkového ústavu a ČKAIT. I na
nich budou zveřejněny všechny
probíhající akce a adresy zpřístupněných objektů zapojených do
Industriálních stop 2012.
Cílem je využít synergie rostoucího zájmu o kulturní dědictví
nejen pro jeho poznání, ale také
pro jeho záchranu a kultivované
využití.
Bližší informace o adresách,
na kterých je možné se připojit
a předat informace o probíhajících akcích, včetně adres a sdělení dalších podrobnosti, lze nalézt
na www.industrialnistopy.cz. ■
▼ Železniční most propojující vltavské břehy v Praze u Výtoně pod Vyšehradem a Smíchovem; foto: Ing. arch. Eva Dvořáková
Vypisovatelé: KRAJSKÝ ÚŘAD STŘEDOČESKÉHO KRAJE, NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, ČKAIT OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČSSI
OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ, REGIONÁLNÍ STAVEBNÍ SPOLEČNOST SPS PRO PRAHU A STŘEDNÍ ČECHY, OBEC ARCHITEKTŮ, KRAJSKÁ
HOSPODÁŘSKÁ KOMORA STŘEDNÍ ČECHY
Soutěž je vypsána pod záštitou: Hejtmana Středočeského kraje
HLAVNÍ CENY
TITUL STAVBA ROKU STŘEDOČESKÉHO KRAJE 2012
Revitalizace historického jádra města Slaný
CENA HEJTMANA STŘEDOČESKÉHO KRAJE
Rekonstrukce ulic a dlažeb historického jádra města Kutná Hora
ZVLÁŠTNÍ CENY
CENA ZA NEJLEPŠÍ STAVBU URČENOU K VEŘEJNÉMU ÚČELU
Nová radnice Milovice
CENA ZA NEJLEPŠÍ REKONSTRUKCI PAMÁTKOVÉHO OBJEKTU
Muzeum Dobrovice
CENA ZA NEJLEPŠÍ INVESTIČNÍ ZÁMĚR
Obnova historického centra města Vlašim
CENA ZA DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURU
Rekonstrukce železničního mostu Kolín
CENA ZA STAVBU, KTERÁ NEJLÉPE ROZVÍJÍ KULTURNÍ
HODNOTY KRAJINY NEBO OKOLNÍ ZÁSTAVBY
Obnova rybniční soustavy Černý kříž
CENA ZA DROBNOU ARCHITEKTURU V KRAJINĚ
Kaple St. Pierre
BLAHOPŘEJEME OCENĚNÝM A TĚŠÍME SE NA DALŠÍ
SPOLUPRÁCI V PŘÍŠTÍCH ROČNÍCÍCH.
Najdete nás také na Facebooku!
Hlavní mediální partner:
Mediální partneři:
VIDEOFILMSTUDIO
KUTNÁ HORA
INTERNETOVÁ TELEVIZE - ITV
reakce, komentáře
text Ing. Milan Holeček
Komentář k provedené změně české
technické normy Z1 ČSN 73 0540-2
Komentář k provedené změně české technické
normy Z1 ČSN 73 0540-2 aneb „Rozhodně nejsme banánová republika a nechceme snižovat
význam práce tvůrců národních technických
norem!“
V minulém čísle časopisu Stavebnictví (05/12) byly otištěny dva
komentáře ke změně české technické normy Z1 ČSN 73 0540-2
Tepelná ochrana budov – část 2:
Požadavky. Jeden od Ing. Václava Macha, čestného předsedy
ČKAIT, druhý od Ing. Jiřího Šály,
CSc., experta v oblasti tepelné
ochrany budov a člena technické
normalizační komise (TNK) č. 43.
Oba autoři vnímají provedenou
změnu technické normy jako zásah
do navrhování a provádění staveb,
jehož výsledkem bude až možnost
trvalého orosení oken a dveří.
Navíc snad může být i počátkem
procesu odstraňování dalších požadavků pro navrhování a provádění staveb, takže by snad technické
normy v budoucnosti obsahovaly
pouze požadavky na výrobky.
Samozřejmě to tak není, jedná se
pouze o chybný výklad provedené změny. Umístění požadavku
vnitřní povrchové teploty do české
technické normy pro navrhování
a provádění staveb v minulosti
nikdo z Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR ani z Úřadu pro
technickou normalizaci, metrologii
a státní zkušebnictví nezpochybnil.
Naopak, zpracování celé metodiky
výpočtu tohoto parametru pro
projektový návrh stavby i vyčíslení
jeho hodnoty pro správné používání provedených staveb je významným počinem autorů této normy
a zabránilo používání nekvalitních
oken v ČR. Určitě je spravedlivé
zmínit, že je oceňováno i výrobci
oken.
Kde je tedy chyba – proč bylo nutno
tento požadavek vyjmout z ČSN
73 0540-2 Tepelná ochrana budov –
část 2: Požadavky? Proč takový
požadavek MPO vyjádřilo? Jistě ne
proto, aby byly sníženy (nebo snad
odstraněny) kvalitativní požadavky
na navrhování a zabudování otvorových výplní.
Důvodem je skutečnost, že se
jedná o národní požadavek, který
se interpretuje jak ve vztahu k navržení a provedení stavby, ale také
jako závazná vlastnost výrobku –
oken, dveří a dalších otvorových
výplní – a jako takový je v konfliktu
s požadavky harmonizované evropské normy pro okna a dveře,
ČSN EN 14351-1 Okna a dveře –
Norma výrobku, funkční vlastnosti –
Část 1: Okna a vnější dveře bez
vlastností požární odolnosti a/nebo
kouřotěsnosti.
České republice byla po vstupu do
EU poskytnuta ještě několik let trvající lhůta pro zrušení konfliktních
národních ustanovení (národních
norem nebo předpisů), které
jsou v rozporu s předpisy EU. Do
února 2010 byl termín pro zrušení
ustanovení národních norem nebo
předpisů, které by byly v rozporu
s výše uvedenou evropskou harmonizovanou normou pro okna
a dveře, ČSN EN 14351-1. To byl
také jeden z hlavních důvodů revize ČSN 73 0540-2, kdy zpracovatel
této technické normy měl zpracovat úpravy technické normy na
základě analýzy úpravy v okolních
zemích. Proč na základě analýzy
úpravy v okolních zemích? Právě
proto, že okolní země parametr
vnitřní povrchové teploty otvorové výplně nepoužívají, ačkoliv
je pochopitelné, že určitě nemají
zájem mít orosená okna a dveře.
Používají jej však u připojovací
spáry, protože vlastnost vnitřní
povrchové teploty je silně ovlivně-
na navazující konstrukcí zejména
v kritických místech okenního
rámu. Požadavek na dodržení normových hodnot vnitřní povrchové
teploty připojovací spáry otvorové
výplně v aktuálním znění (změně)
technické normy Z1 ČSN 73 05402 zůstává.
K vysvětlení původu potřebnosti parametru vnitřní povrchové
teploty, jeho vazby na národní
a evropskou legislativu a požadavky dané technickými normami
použiji citaci z článku otištěného v časopisu Stavebnictví č. 9
z r. 2009. Ing. Jiří Šála, CSc., v článku Normou nelze omezit technický
rozvoj spolu s Ing. Václavem Hájkem, CSc., zdůvodňuje význam
kvalitního zabudování otvorových
výplní. V úvodu je zdůrazněno:
Chybné zabudování otvorových
výplní do stavební konstrukce
negativně ovlivňuje nejen technické parametry výrobku, ale také
stavebně fyzikální vlastnosti celé
stavby. V článku autoři vysvětlují:
Vyrobit produkt podle evropské
normy je vlastně základem pro to,
aby mohl vstoupit na trh, mohl na
něm kolovat. Ale evropské normy
neříkají nic o tom, jestli je výrobek
vhodný pro danou konkrétní stavbu. Tuto vhodnost pro konkrétní
stavbu určují stavební předpisy.
V České republice jsou k dispozici
zatím jenom obecné normy, které
sice tato pravidla upravují, ale
poněvadž jich je mnoho a jsou
obecné, tak ne vždy se všichni
dokázali shodnout na tom, co daná
obecná ustanovení v tom konkrétním případě osazení oken znamenají. V České republice výrobci
postupují podle evropské normy
ČSN EN 14 531-1, která udává parametry na hodnocení oken právě
pro jejich pohyb na trhu. Protože se
tyto parametry testují, je důležité,
aby na tuto normu navazovala část
návrhová a zhotovitelská. Ta musí
umět takto získané vlastnosti
využít a prověřit i vlastnosti, které
požaduje stavba jako celek, a které
evropská norma neuvádí, protože
je výrobková. A zde vzniká mezi
výrobci jeden zásadní omyl – mají
představu, že výrobkové předpisy
určují požadavky na stavby, ale tak
tomu není. Výrobkové předpisy
postihují jakýsi většinový záměr
výrobek použít, ale neuvádějí, zda
je pro dané užití skutečně vhodný.
Příkladem vlastnosti, jež se začíná
plně projevovat až po zabudování
do stavby, je vnitřní povrchová
teplota oken neboli v poměrném
vyjádření teplotní faktor vnitřního
povrchu (fRsi). Tato vlastnost je silně ovlivněna navazující konstrukcí
zejména v kritických místech okenního rámu. V oblasti napojení zasklívací jednotky na okenní rám je však
tento vliv už velmi nepatrný a dá se
považovat za vlastnost výrobku.
V evropské normě tato vlastnost
okna není uvedena, i když by bylo
velice užitečné testovat, jaká okna
jsou z tohoto pohledu pro zabudování vhodná. Každý výrobce by měl
s produktem dodávat doporučené
požadavky na jeho zabudování do
stavby a měl by tedy znát i jeho
vnitřní povrchové teploty.
Z článku je dobře patrný význam
vlastnosti vnitřní povrchové teploty
při zabudování otvorové výplně
v jednotlivých detailech navazujících
konstrukcí – tato vlastnost je silně
ovlivněna navazující konstrukcí zejména v kritických místech okenního
rámu. Jedná se tedy o připojovací
spáru a konstrukční úpravy vně
této spáry (přesahující vnější zateplení, parapety apod.). Požadavek na
dodržení normových hodnot vnitřní
povrchové teploty připojovací spáry
otvorové výplně v aktuálním znění
technické normy zůstává.
V dalším textu článku je popsán
vliv napojení zasklívací jednotky
na okenní rám, který již vlastnost
stavby ovlivňuje nepatrně. A z hlediska popisované problematiky je
významný obsah: V oblasti napojení zasklívací jednotky na okenní rám
je však tento vliv už velmi nepatrný
a dá se považovat za vlastnost
výrobku. V evropské normě tato
vlastnost okna není uvedena, i když
by bylo velice užitečné testovat,
jaká okna jsou z tohoto pohledu
pro zabudování vhodná. Ačkoliv
je první věta technicky naprosto
pochopitelná a správná, z právního
hlediska je významná druhá věta
a z ní vyplývající možný rozpor
v tom, že technická norma (ve
spojení s vyhláškou MMR) fakticky
zavádí nový národní požadavek
na okna, tzn. výrobky, u nichž
jsou požadavky harmonizovány.
Tento technický požadavek jde
nad rámec požadavků kladených
na tento výrobek směrnicí o stavebních výrobcích, respektive na
ni navazujícími harmonizovanými
evropskými normami, což je nepřípustné. Jednostranné stanovení
požadavku na otvorové výplně
je v rozporu s principem volného
pohybu zboží v rámci jednotného
evropského trhu.
Nejednoznačnosti, respektive
možnosti požadování normové
hodnoty parametru vnitřní po-
vrchové teploty oken, bohužel
mnohdy využívali i znalci v oboru tepelná ochrana budov a při
posuzování problémů s rosením
oken u realizovaných staveb požadovali doložení vlastnosti vnitřní
povrchové teploty okna – výrobku;
respektive bez prověření projektu, provedení stavby v místě
napojení stavebních konstrukcí
a vlivů realizace a používání vnitřních prostorů stavby odkazovali
na příčinu rosení pouze jako na
vadu výrobku – okna. Na reálné
hodnotě parametru vnitřní povrchové teploty otvorové výplně se
významně podílí vedle stavebního
řešení i venkovní teplota a vnitřní
poměry v místnosti – její velikost,
účel použití, teplota v místnosti,
větrání, cirkulace vzduchu (radiátor pod oknem jistě zajistí lepší
odvod případné vlhkosti na vnitřním povrchu okna než podlahové
topení).
Z pohledu současné úrovně
vlastností vyráběných oken je
nutno autorům citovaného článku
přiznat, že v roce 2009 použili nadčasového názvu článku
Normou nelze omezit technický
rozvoj. Během uplynulých tří let
došlo k výraznému kvalitativnímu
posunu v provedení oken – mj.
to potvrzují i praktické výsledky
jejich zkoušení na vnitřní povrchové teploty v rámci posuzování
pro poskytnutí národní značky
Osvědčeno pro stavbu, kdy z padesáti vzorků byla pouze u dvou
zkoušených vzorků naměřena
nižší povrchová teplota než teplota požadovaná (jedná se o dobrovolné posouzení, které národní
právní úprava nepožaduje).
Před realizací změny normy, formou přesunutí požadavku hodnot
vnitřní povrchové teploty výplní
otvorů ze závazné do informativní části technické normy, bylo
ze strany ÚNMZ uskutečněno
několik pracovních schůzek se
členy věcně příslušné technické
normalizační komise TNK 43
Stavební tepelná technika (i za
účasti zástupců širší technické
veřejnosti), za účelem projednání
možného řešení – úpravy technické normy. Bohužel bez dosažení
shody zúčastněných osob.
Na závěr mi dovolte použít ještě
poslední větu z článku autorů
Ing. Jiřího Šály, CSc., a Ing. Václava
Hájka, CSc.: Každý výrobce by měl
s produktem dodávat doporučené
požadavky na jeho zabudování do
stavby a měl by tedy znát i jeho
vnitřní povrchové teploty.
Z této věty i z celého kontextu
potřeby řešení této problematiky
vyplývá, že by bylo jistě vhodné,
aby při řešení použití požadavku
vnitřní povrchové teploty pro navrhování a zabudování otvorových
výplní spolupracovala TNK 43
Stavební tepelná technika s technickou normalizační komisí TNK
60 Otvorové výplně a lehké obvodové pláště. Věřím, že by takovouto spolupráci, s čitelnějším normativním výsledkem pro praktické
uživatele norem, ocenili nejen
autorizovaní projektanti a dodavatelé, ale ve výsledku zejména
uživatelé staveb. ■
Ing. Milan Holeček,
předseda Úřadu pro technickou
normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví
inzerce
infoservis
Veletrhy a výstavy
18.–22. 9. 2012
FOR WASTE 2012
7. mezinárodní veletrh
nakládání s odpady, recyklace,
průmyslové a komunální ekologie
Praha 9 – Letňany,
Beranových 667
www.waste.cz
17. ročník odborné konference
téma: Lázeňství a město
Karlovy Vary,
hotel Thermal,
Konferenční sál
8. 6. 2012
Není stěna jako stěna
webinář
15. 6. 2012
Autodesk Navisworks
webinář
18.–20. 6. 2012
AutoCAD Plant 3D 2012
Základní školení
Praha 4, CAD Studio a.s.,
Líbalova 1/2348
18.–22. 9. 2012
FOR ARCH 2012
23. mezinárodní stavební veletrh
Beranových 667
www.forarch.cz
11.–13. 6. 2012
AutoCAD Civil 3D 2012
Základní školení
České Budějovice,
CAD Studio a.s.,
Tylova 153/17
18.–22. 9. 2012
FOR ELEKTRO 2012
5. veletrh elektrotechniky,
osvětlovací techniky
a zabezpečovacích systémů
Beranových 667
www.for-elektro.cz
12. 6. 2012
Veřejné zakázky ve
Stavebnictví – nová
legislativa
Odborný seminář
Praha, CEELI Institut, o.p.s.
(Grébova vila),
Havlíčkovy sady 58/2
18.–22. 9. 2012
FOR THERM 2012
3. veletrh vytápění,
alternativních zdrojů
energie a vzduchotechniky
Beranových 667
www.for-therm.cz
13. 6. 2012
Veřejné zakázky ve
Stavebnictví – nová
legislativa
Odborný seminář
Praha, CEELI Institut, o.p.s.
(Grébova vila),
Havlíčkovy sady 58/2
21. 6. 2012
Dřevěné konstrukce – od historie po současnost
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o., Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
14. 6. 2012
Výtahy 2012
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
26. 6. 2012
Koordinátor BOZP na staveništi
Odborný seminář
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
Odborné semináře
a konference
8. 6. 2012
Městské inženýrství
Karlovy Vary 2012
inzerce
19. 6. 2012
Autorské právo
při projektování
staveb
Odborný seminář
Součást celoživotního
vzdělávání ČKAIT a ČKA
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
20. 6. 2012
Corporate Finance 2012
9. ročník odborné konference
Brno, Hotel Holliday Inn,
Křížkovského 496/20
E-mail:
[email protected]
28. 6. 2012
Aplikace tepelně izolačních
desek v systémech ETICS
a nová norma ČSN 73 29 02
Odborný seminář
E-mail:
[email protected]
9.–11. 7. 2012
Concrete in the Low Carbon
Era
8. mezinárodní konference
Velká Británie, Skotsko,
University of Dundee, Dundee
E-mail:
[email protected]
www.ctucongress.co.uk
6. 9. 2012
Rizika spojená se stavební
výrobou
Odborný seminář
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
20. 9. 2012
Stavební stroje
a stavební
mechanizmy
Odborný seminář
E-mail:
[email protected]
„Stavby někdo navrhuje, někdo realizuje, někdo užívá,
ale všichni s nimi žijeme!”
www.4stav.cz je informační portál mapující oblast stavebnictví, architektury, designu a bydlení.
Pokrývá aktuální zpravodajství, publicistiku i konkrétní praxi a poradenství podle motta:
„Stavby někdo navrhuje, někdo realizuje, někdo užívá, ale všichni s nimi žijeme!”
inzerce
Deceuninck se změnil na Inoutic a představuje řadu novinek
Společnost Deceuninck,
dodavatel prémiových
okenních profilů a stavebních materiálů, oznámila
v dubnu na největším mezinárodním specializovaném
stavebním veletrhu fensterbau / frontale 2012 přejmenování na Inoutic. Při této
příležitosti představila také
rozšířený sortiment profilů
s důrazem na energetické
úspory.
Nová strategie
V souvislosti s požadavky trhu byla nastavena nová strategie a došlo také ke
změnám v sortimentu s okenními profily.
Společnost nyní nabízí výhradně okenní
systémy německé značky Inoutic, které jsou symbolem nejvyšší kvality a korespondují se současnými náročnými
požadavky trhu. Produkty Inoutic jsou
známé díky technologickým řešením,
inovacím a technické preciznosti.
Profil Inoutic Eforte jako jediný
s certifikací
V nejbližším období se očekávají změny v předpisech pro tepelnou ochranu
budov, které harmonizují české normy
s požadavky EU a její směrnice EPBD II.
První vlaštovkou signalizující tento vývoj
je připravovaná vyhláška o energetické
náročnosti budov. Vzhledem k očekávaným požadavkům na parametry otvorových výplní, které bude nutné aplikovat
v důsledku platnosti směrnice EPBD II, je
na trhu patrný stále větší příklon k materiálům, které umožní výstavbu ve standardu pasivního domu, respektive budov
s téměř nulovou spotřebou energie.
Očekávané náročné požadavky na
energetickou účinnost budov však
již nyní svými parametry splňují šestikomorové profily Inoutic Eforte. Tyto
profily budoucnosti, které jsou dostupné
již dnes, se vyznačují výbornými tepel-
▲
Profil Inoutic Eforte s vynikající ▲ Novinka – Profil Inoutic Eforte s hlihodnotou U(f) = 0,95 W/m²K a staníkovým krytem spojuje výhody PVC
vební hloubkou 84 mm.
okna s designem okna hliníkového.
ně izolačními vlastnostmi – se stavební
hloubkou 84 mm dosahují koeficientu
U(f) pouze 0,95 W/m²K.
Profil Inoutic Eforte, uvedený na trh v roce
2010, získal jako jediný okenní systém s běžnou ocelovou výztuhou a bez
jakýchkoli přídavných izolačních prvků
certifikaci podle nové směrnice pro
pasivní stavby německého institutu
ift-Rosenheim. Eforte se tak stal prvním
standardním profilem pro okna do pasivních domů.
Inoutic Eforte v rozšířené nabídce
Společnost Inoutic představila novinku v podobě hliníkových krytů, které nabízí pro profily Eforte a Prestige.
Nové hliníkové opláštění poskytuje
dokonalý vzhled hliníku při zachování všech předností plastového okna.
Další výhodou jsou prakticky neomezené barevné varianty, kterými lze hliníkové opláštění opatřit, přesně podle přání zákazníka.
Nabídku profilů Eforte nově doplnila
i varianta pro vchodové dveře, které jsou určeny pro nízkoenergetické
a pasivní novostavby i rekonstrukce.
Pětikomorový dveřní systém Inoutic
Eforte se stavební hloubkou 84 mm
dosahuje hodnoty tepelné prostupnosti dveřmi U(d) = 0,6 W/m2K.
Vyznačuje se také atraktivním designem
výplně dveří s překrytím křídla až do rozměru 75 mm, systém těsnění umožňuje
velmi lehké ovládání s vynaložením minimální síly a poskytuje vysokou odolnost
▲ Nový dveřní profil Inoutic Eforte
nabízí elegantní překrytí křídla výplňovou deskou.
proti zatékání. Výhodou je také vysoká
stabilita a výborná zkrutná tuhost díky
ocelové výztuži s šířkou 2,5 mm v rámu
i v křídle dveří, která zabraňuje případnému zkřížení.
Podrobnosti ke kompletní produktové
nabídce profilů Inoutic najdete na nových
webových stránkách www.inoutic.cz.
▲ Použití okenních profilů Inoutic Eforte je široké –
vhodné jsou pro novostavby i rekonstrukce v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu.
▼ Nová technologie lepených skel u profilů Inoutic
Eforte umožňuje výrobu otvorových výplní až do
výšky 2,6 m.
inzerce
S novým systémem NOEN zrychlil celý
proces od nabídky až po realizaci o 40 %
Společnost NOEN, a.s., se zabývá
projektováním a inženýringem strojů
a zařízení pro povrchové dobývání
nerostů, transportních zařízení, zařízení pro manipulaci s materiálem na
složišti a dodávkami strojů a zařízení
pro skládková hospodářství sypkých
hmot. Od ledna 2012 firma využívá
systém Microsoft Dynamics NAV
s oborovým řešením BIZ4BuildIn od
společnosti NAVISYS. Ten přinesl zefektivnění celé řady procesů a připravil firmu na vstup na zahraniční trhy.
Pro další růst už Excel nestačil
Až do roku 2010 řídili veškeré klíčové procesy v NOENu jednotliví projektoví manažeři s využitím vlastního
systému pokročilých excelovských
tabulek. O účetnictví se pak firmě
starala externí společnost. Tento systém řízení však měl řadu nedostatků.
Stěžoval přímou zastupitelnost projektových manažerů (díky nejednotné
datové základně komplikoval práci
projektových manažerů, kteří neměli přehled o probíhajících pracích na
projektu v reálném čase, stejně jako
neměli okamžitý přístup k informacím
o platbách za dílčí projekty). V roce
2010 se však vedení společnosti
rozhodlo, že připraví firmu na vstup
na zahraniční trhy a vytvoří holdingovou strukturu, do které zařadí i sesterské společnosti NOENu, jež se
věnují návrhu řídicích systémů, elektroinstalace, atd. Firma se také chtěla
stát transparentnější a připravit se na
eventuální vstup investora. Z tohoto
důvodu bylo rozhodnuto, že bude
nasazen profesionální podnikový informační systém, který pomůže standardizovat všechny procesy, včetně
projektového managementu, zvýší
bezpečnost dat ve firmě a dá projektovým manažerům i vedení společnosti lepší a rychlejší přehled o stavu
jednotlivých projektů i aktuálním stavu financí.
NAVISYS nabídl nadstavbové řešení BIZ4BuildIn, dobré jméno
i rozumnou cenu
Firma vybírala z několika podnikových informačních systémů. Ve hře
byly jak lokální systémy, tak ty nadnárodní, kterým dominoval Microsoft
Dynamics NAV. Na ten měla společnost NOEN pozitivní reference od
svých obchodních partnerů i zákazníků. Jeden z nich, inženýrsko-dodavatelská společnost pro povrchové
doly, přitom využíval systém Microsoft Dynamics NAV spolu s vertikálním řešením BIZ4BuildIn od společnosti NAVISYS. Tím cílí přímo na firmy
v oblasti stavebnictví a inženýringu.
Právě pozitivní reference, přesné pokrytí všech procesů a mezinárodně
uznávaný podnikový informační systém, schopný vést paralelně účetnictví dle národních legislativ i IFRS,
nakonec rozhodly pro Microsoft Dynamics NAV.
Přesný přehled o dění i automatizace procesů ušetřily až 40 % času
Implementaci systému zahájil NAVISYS v únoru 2011, přičemž na
konci srpna 2011 již systém začal
fungovat v testovacím režimu. Následně proběhlo zaškolení uživatelů
a finální úpravy systému podle jejich
požadavků. Kromě samotného NOENu na nový systém musela přejít
i externí účetní firma. Díky intuitivnímu
uživatelskému rozhraní to však nebyl
problém a NOEN tak od ledna 2012,
kdy komplexní systém přešel do ostrého provozu, mohl začít účtovat
v Microsoft Dynamics NAV.
Přínosy se přitom projevily ihned.
Všechny projekty lze nyní řídit z jednoho místa – přímo z modulu BIZ4BuildIn
v Microsoft Dynamics NAV – a to od
procesu kalkulace, kterou připravuje
obchodník, přes samotný projekt přípravy technické dokumentace, který
už řídí projektový manažer, až po předání veškeré výrobní dokumentace výrobcům jednotlivých subkomponent.
Průběh celého projektu je vidět v přehledném okně s Gantovým diagramem a u každé fáze projektu je odkaz
na veškerou související dokumentaci i plnění časového plánu, rozpočtu
a plánu cashflow. Projektový manažer
má tak neustálý přehled o průběhu
všech dílčích úkolů i o všech přijatých
a odeslaných platbách. Systém také
umožňuje velice efektivně řídit změny,
kterých v případě déletrvajících projektů bývají běžně desítky. Celkově se tak
práce projektového manažera zrychlila
v průměru o 40 %, protože informace
o stavu a průběhu projektu už nemusí
neustále aktivně vyhledávat, ale má je
k dispozici přímo v systému.
Faktury se schvalují obratem
Velkým přínosem se stala také automatizace dalších agend, jako je
například workflow faktur. Těch do
firmy měsíčně přijdou desítky až
stovky. Dříve se každá faktura musela naskenovat, poslat na příslušnou
pobočku firmy asistentce, která ji vytiskla, donesla zodpovědné osobě,
nechala si ji podepsat, naskenovala
ji a odeslala do externí účetní firmy.
Tento proces byl zdlouhavý a zatěžoval zbytečně mnoho pracovníků.
Nyní je faktura zaevidována asistentkou, je jí přidělen kód a během pár
sekund je o přijetí faktury a nutnosti
jejího schválení informován příslušný
zodpovědný pracovník. Ten ji schválí přímo v Microsoft Dynamics NAV,
případně tuto schvalovací pravomoc
deleguje, a ještě ten den ji může
externí účetní společnost zaúčtovat
a nechat proplatit.
firemní blok
Progresivní přínosy metody BIM
Snižující se marže a ostřejší konkurence ve světě neponechávají žádný prostor pro nečinnost.
Účastníci stavebních projektů ve veřejném
i soukromém sektoru si to moc dobře uvědomují. Místo toho, aby v současnosti přesvědčovali
o výhodách spolupráce, při níž se využívá BIM
(informační model budovy), čím dál více z nich
tento pracovní postup u všech nových projektů
vyžaduje. BIM jako prostředek pro spolupráci na
tvorbě udržitelných a efektivních návrhů umožňuje účastníkům stavebních procesů vytvářet
nezanedbatelné hodnoty.
Současné výzvy
U tradičního pojetí stavebních projektů, jež spočívá ve vytvoření
návrhu, podání nabídky a výstavbě,
je nepravděpodobné, že se podaří
dosáhnout optimálního výsledku.
Hodnotu, které lze dosáhnout,
zpravidla omezují smluvní hranice,
definované role a dodavatelský
řetězec určovaný primárně cenou.
V ekonomicky složitých dobách
je tradiční pojetí pochopitelně jen
omezeně předvídatelné. Stavební
odvětví tlačí na režijní náklady a cílové marže, zápasí s dodavatelským
řetězcem, snaží se konkurovat
cenou spíše než hodnotou a tam,
kde je to možné, snaží se finančně
zahojit na změnových příkazech.
Naštěstí si v současnosti přední
stavební dodavatelé stále více
uvědomují, že existují lepší způsoby realizace projektů. Jsme tedy
svědky koordinovaného úsilí všech
účastníků hodnotového řetězce ve
stavebnictví – od majitelů až po
projektanty a dodavatele. Ti si určili
za cíl spolupracovat tak, aby došlo
k vytváření společných hodnot,
a iniciovat pozitivní změny, které
posunou odvětví vpřed.
Jako katalyzátor žádoucích změn
zafungovala ekonomická krize,
ve hře jsou však i jiné faktory. Od
doby, kdy se používal obyčejný
CAD, se technologie vyvinuly
a v současnosti jsou k dispozici
moderní řešení s podporou BIM,
jejichž jádrem je v případě řešení
Autodesk software Revit.
Situace v Evropě
a v tuzemsku
V posledních několika letech jsme
se stali svědky velkého růstu
a osvojování si modelu BIM po
celém světě, včetně rostoucího
nástupu BIM v Evropě. Podle
posledního průzkumu společnosti
McGraw Hill Construction v roce
2010 více než třetina (36 %) evropského stavebního průmyslu
vykazovala nasazení BIM. Přitom
v Severní Americe se míra osvojení
této technologie již v roce 2009
pohybovala kolem 49 %.
Novou technologii si nejvíce osvojili
architekti (47 %), po nich následovali projektanti (38 %) a stavební
dodavatelé (24 %). Přitom právě
u dodavatelů se očekával nejstrmější nárůst implementací. Počítalo se s tím, že populace častých
uživatelů vzroste do roku 2012
z 11 % na 54 %. Celkem 60 %
všech respondentů v Evropě BIM
používají často, což znamená minimálně u 30 % projektů. Na základě
těchto zjištění zpráva předpokládala, že počet takovýchto častých
uživatelů by mohl v následujících
dvou letech vzrůst na 75 %.
Největší zkušenosti s využitím
metody BIM pocházejí z tradičně
progresivních skandinávských
zemí, následují je britské stavební
společnosti. Na českém trhu byla
první velkou stavební společností,
která má jasné plány a cíle využití
BIM u svých lokálních stavebních
projektů, firma Skanska.
Motivace k zavádění modelu BIM
ve společnosti Skanska je podle
slov zástupců společnosti poměrně
jasná. BIM nabízí v oblasti realizace projektu mimo jiné detekce
kolizí, vizualizace a rovněž stavění
šetrnější k životnímu prostředí.
To v rámci firmy vede k vyšší
produktivitě, rychlejšímu změnovému řízení a finančním úsporám.
Nezanedbatelné jsou také výhody
modelu BIM v oblasti následného
facility managementu.
Proč právě teď?
Povědomí a poptávka po řešeních
BIM jednoznačně roste. Závisí
to však na dodavatelích, nebo na
klientovi? Stále více státních úřadů
a veřejných institucí doporučuje
nebo přímo vyžaduje u velkých
projektů používání metody BIM.
I velcí korporátní klienti si uvědomují
potenciální hodnotu BIM, mnozí
tento pracovní postup proto zavedli
jako prostředek pro zvládnutí efektivního a rychlého růstu. Uveďme
například kavárenský řetězec Starbucks, který buduje nové kavárny
po celém světě a v zájmu optimalizované expanze vyžaduje použití
aplikace Autodesk Revit u všech
svých projektů.
„V zahraničí již začíná být běžné, že
osvícení zákazníci chtějí mít přesnou dokumentaci stavby nejen pro
oblast facility managementu, ale již
ve fázi navrhování stavby,“ říká Ivana Krošová, Information Systems
Director a členka globální rady BIM
Council ve společnosti Skanska.
„Zákazníci ze segmentu státní
správy se například ve Velké Británii
speciálně zajímají o možnosti úspor
při výstavbě nebo o aspekty zdraví
a bezpečnosti. Ve Skandinávii je
zase v případě státních zakázek
využití řešení BIM povinností. Na
rozdíl od zahraničí v České republice
tlak na využívání BIM nepřichází ze
strany zákazníků, například v našem
případě je to iniciativa zevnitř, která
má za cíl dosáhnout vyšší efektivity
při realizaci staveb.“
Důležitým faktorem jsou v současnosti rovněž ekologické pro-
gramy. BIM hraje cennou roli
i v oblasti dlouhodobě udržitelného navrhování. Technologie
koncepční analýzy a rychlého modelování energetických toků v nástrojích BIM pomáhají omezovat
plýtvání energií v novostavbách
i renovovaných budovách.
Je-li tato analýza provedena
v rané fázi procesu, návrh lze
optimalizovat a poté vytvářet
i zkoumat různé alternativ y.
Následně lze vygenerovat plány,
které pomohou předpovědět
ekologický dopad dokončené
budovy. Tyto analytické nástroje dokážou rovněž simulovat
chování budovy tak, aby bylo
možné nové budovy vytvářet
co nejudržitelněji a s minimem
emisí skleníkových plynů.
Výsledky hloubkové analýzy budov a optimalizace jejich návrhu
mohou přinést značný užitek.
V rychle expandujících městech,
například v Dubaji a dalších
městech na Blízkém Východě,
v současnosti mnohé moderní
budovy vytvářejí více energie,
než spotřebovávají.
Další významnou oblastí, ve které
BIM umožňuje vytváření udržitelnějších návrhů, je rostoucí počet
modernizačních projektů. Renovace po celé Evropě v současnosti
představují více než 50 % zakázek, přičemž zásadním faktorem
nebo podstatnou součástí prací
bývá právě energetická optimalizace. Rychlé modelování energií
v kombinaci s technikami laserového skenování a fotogrammetrie
usnadňují zachycení existujících
podmínek, zároveň slouží jako
východisko pro přestavby nebo
renovace a pomáhají analyzovat
výsledky.
Uživatelé mohou tedy analyzovat
výsledky a přijímat odpovídající
opatření. Například zateplení budovy, instalaci skla nebo renovaci
fasády lze naplánovat na základě
přesnějšího obrázku o potenciální
energetické úspoře a celkovém
potenciálu z hlediska udržitelnosti.
Všechna tato práce stojí a padá
s metodikou BIM. ■
Patrik Minks,
obchodní manažer pro oblast
stavebních řešení,
Autodesk spol. s r.o.
Pálení dřevostavby v Batizovcích
V polovině května proběhla v certifikované zkušebně v Batizovcích
požární zkouška, která měla názorně demonstrovat odolnost
dřevostaveb před požárem. Ve
zkušebním domku část stěnových
konstrukcí sestávala ze systémů
FERMACELL a zkouška byla součástí dlouhodobého úsilí změnit normu, jež je v současné době platná
na Slovensku. Tato norma povoluje
v případě dřevostaveb pouze dvě
nadzemní podlaží a v současnosti
je poslední překážkou k dalšímu
rozvoji dřevostaveb na Slovensku.
Ke zkoušce byli přizváni hasiči z řad
preventistů, výrobci dřevostaveb,
odborná veřejnost i další zájemci
a její průběh se těšil mimořádně
velkému zájmu publika – přihlížejících bylo kolem 150. Pálení
dřevostavby upoutalo i pozornost
všech hlavních slovenských médií –
zprávu o jejím průběhu zveřejnily
jak televizní stanice, tak deníky
a zpravodajské portály.
Experiment uskutečnila sekce dřevostaveb Svazu zpracovatelů dřeva
Slovenské republiky (SD ZSD SR)
ve spolupráci s partnerskými firmami (jednou z nich byla i společnost
Fermacell) a profesory z Technické
univerzity ve Zvolenu a Žilinské
univerzity v rámci 7. odborné mezinárodní konference WOOD &
FIRE SAFETY 2012. Tato zkouška
proběhla v prostorách jedné z nejmladších evropských zkušebních
a certifikačních institucí, ve společnosti Fires, s.r.o, v Batizovcích, jež
je oprávněna vydávat osvědčení
o kvalitě a správnosti konstrukčních
postupů.
„Imitovali jsme reálný požár s iniciací 20 litrů benzínu a chtěli jsme
dokázat, že dřevostavba má požární
▲ Požární zkouška dřevostavby
odolnost minimálně 45 minut. Naším cílem je dosáhnout legislativní
změnu, tedy toho, aby se zvýšil
podíl dřevostaveb ve výstavbě
domů na Slovensku. Podle našich
odhadů se pohybují v současnosti
na úrovni 10 % ze všech staveb,
zatímco v České republice je to
18 % a v Rakousku 43 %,“ srovnával jednotlivé země předseda sekce
dřevostaveb Svazu zpracovatelů
dřeva SR Igor Kuzma.
Celá konstrukce odolala destrukci
ohně a dům na první pohled zvenčí
neutrpěl žádné viditelné konstrukční poškození. Zkouška byla po
60 minutách ukončena a zájemci
se mohli po ochlazení místa požáru
na vlastní oči přesvědčit o odolnosti
dřevostaveb. Hasiči odstranili vnitřní obložení stěn, přičemž konstatovali, že dřevo v dřevěné konstrukci
zůstalo neporušeno.
„Pokus se podařil – dům v Batizovcích hořel hodinu a stavba
si zachovala svůj stav,“ hodnotil
experiment Anton Osvald z Fakulty
speciálního inženýrství Žilinské univerzity. Celý proces snímal ZSD SR
třemi kamerami na záznam, který si
lze prohlédnout na www.zsdsr.sk
a www.drevostavby-zsdsr.sk. ■
Wienerberger
Brick Award
2012
Začátkem května tohoto roku bylo
oceněno na radnici ve Vídni za
vynikající práci s cihlou pět mezinárodních architektů – vítězů soutěže
Wienerberger Brick Award 2012.
Za celkového vítěze a zároveň
vítěze v kategorii Speciální řešení
s cihlou zvolila pětičlenná porota
jihoafrického architekta Petera
Richa za muzeum Mapungubwe
Interpretation Centre v Jižní Africe. V kategorii Neobytné stavby
získala cenu skotská projektová
kancelář NORD za transformační
stanicí pro Olympijské hry 2012
v Londýně. V kategorii Rodinný
dům zvítězil projekt Králičí nora od
architekta Barta Lense. Portugalští
architekti, bratři Francisco a Manuel Aires Mateus, získali Brick
Award v kategorii Obytné budovy
za rezidenci pro seniory Alcácer
do Sal. V kategorii Přestavba zabodoval Slovák Pavol Paňák se
svým osobním architektonickým
refugiem. ■
▲ Rezidence pro seniory Alcácer do Sal
▲ Mapungubwe Interpretation Centre v Jižní Africe
Česká inspekce životního prostředí:
při stavbě D47 nebyl použit odpad
Kontrola České inspekce životního prostředí na dálnici D47
prokázala, že při stavbě dálnice
D47 nebyl použit odpad namísto stavebního materiálu, jak
opakovaně a nepravdivě tvrdí
Ředitelství silnic a dálnic. ČIŽP
ve své závěrečné zprávě uvádí,
že EUROVIA CS, a.s., v žádném
případě nepoškodila přírodu
ani krajinu. Vylučuje také závažné znečištění podzemních
vod a nedovolené nakládání
s odpady.
Inspekce se zabývala kontrolou
použitých materiálů při stavbě
dálnice D47, konkrétně v úseku
od 146,600 km do 153,054 km.
Kontrola mimo jiné prokázala, že
na stavbu dálnice byly dodány
a ke stavbě byly použity výrobky
podle požadavků odběratele;
nikoli odpad. Stejné stanovisko
zaujala i Česká obchodní inspek-
ce, se kterou ČIŽP při řízení
spolupracovala.
Kontrola ČIŽP byla provedena
na základě podnětu ze strany
ŘSD ze dne 24. ledna 2012.
Inspekce při své činnosti podrobně prošla technologické
postupy a technické zprávy,
stavební deníky, kontrolní a zkušební plán laboratorních zkoušek a namátkově prověřila také
řadu dalších dokladů. ■
v příštím čísle
08/12 | srpen
Tématem srpnového čísla časopisu jsou Stavby pro rekreaci
a osvětu. Příspěvky představí
například stavbu nového koncertního sálu pražské konzervatoře jak po stránce konstrukčního
řešení, tak z hlediska akustických
parametrů stavby. Zajímavý
bude také článek o rekonstrukci
lanové dráhy na Sněžku nebo
o největším aquaparku na Slovensku.
Ročník VI
Číslo: 06–07/2012
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
Číslo 08/12 vychází 7. srpna
ediční plán 2012
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
časopis
■
ediční plán 2012
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
časopis
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 374
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
Náklad: 32 310 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300506
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
OD Kotva
Náhrdelník, autor: Kateřina Venclíková
(materiál: cement Holcim Futuris II/A-LL 42,5 R,
Holcim kamenivo, stříbro, ocel)
Na materiálu záleží!
„Vytvořit šperky z betonu pro mne bylo zpočátku
spíše uměleckou výzvou. Postupem času se ale
práce s tímto materiálem stala téměř posedlostí.
Je neuvěřitelné, jaké možnosti beton nabízí,
pokud víte, jak směs připravit a jak o ni následně
pečovat. A samozřejmě pokud máte kvalitní
cement, kamenivo a ostatní přísady.
Nejen v umění totiž platí, že Na materiálu záleží!“
Katka Venclíková,
VŠUP v Praze,
ateliér sochařství
Slavíme 100 let
Jsme součástí českého stavebnictví a architektury, kterým tímto skládáme poklonu. Při návrhu a výstavbě významných budov
vždy záleželo na kvalitě materiálu a dostupném know-how. Dnes naše materiály a znalosti slouží k výrobě ušlechtilých
objektů, které vycházejí z minulosti, inspirují do budoucna a současně pomohou dobré věci. Oslovili jsme začínající českou
výtvarnici, sochařku Katku Venclíkovou, aby k našim narozeninám společně s technology Holcim a kolegyní šperkařkou
Alenou Hesounovou navrhli a vytvořili kolekci originálních šperků z materiálů, které jsou naší vášní. Každý návrh je inspirován
významným obdobím nebo stavbou v české architektuře posledního století… Více o projektu na www.holcimart.cz.
Holcim inz. 185x254 .indd 1
24.5.12 13:53

english synopsis - Časopis stavebnictví

Transkript

Podobné dokumenty

Aktuality 80 - Asociace pro urbanismus a územní plánování

Akademický bulletin, rok 2008, číslo 12

Franšízy ve fitness Začínáme podnikat ve fitness Členství ano, nebo

Výroční zpráva za rok 2015 - Městské kulturní zařízení Hranice

Prioritní osa 6: vyladěná krajina

Elucigene® TRP Návod k použití

Zde - čkait

mostní stavby - Časopis stavebnictví

Tepelné izolace v otázkách a odpovědích

polyfunkční a sportovní stavby

Euroregionální periskop - duben 2009

PENB – Písnická 755, Praha - Bytové družstvo v Praze 4, Písnická

journal 4/2010

stažení - Střední průmyslová škola a obchodní akademie

love story - FUTURUM Kolín

english synopsis - Časopis stavebnictví

1 | 2012

é - OIKT - Česká zemědělská univerzita v Praze

Radniční listy Olomouc 04/2013

ToP_120_leto_2016_DEF

PARK ROKU ZAHRADA ROKU ZELENÁ STŘECHA ROKU 2015

Využití geoinformačních technologií pro hodnocení - Projekty