Činnost Jazzové sekce v letech 1969

Transkript

Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Hudební katedra
Činnost Jazzové sekce v letech 1969 - 1987
prizmatem bulletinu Jazz
Diplomová práce
Autor: Veronika Švoncová
Studijní program: M 7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obor: 7503T104 Učitelství pro 2. stupeň ZŠ – hudební výchova
7503T104 Učitelství pro 2. stupeň – český jazyk
Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Andršová
Hradec Králové
2013
Univerzita Hradec Králové
Pedagogická fakulta
Zadání diplomové práce
Autor:
Veronika Švoncová
Studijní program:
M7503 Učitelství pro základní školy
Studijní obor:
Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - český jazyk
Učitelství pro 2. stupeň ZŠ - hudební výchova
Název závěrečné
práce:
Činnost Jazzové sekce v letech 1969 – 1987
prizmatem bulletinu Jazz
Název závěrečné práce The activity of Jazz section between 1969 and 1987 seen
AJ:
through a prism of the bulletin Jazz
Cíl, metody, literatura, předpoklady:
Činnost Jazzové sekce v letech 1969 – 1987, statistická a typová analýza bulletinu
Jazz. Literatura: Burian, Emil František: Jazz, Aventinum, Praha 1928 Dorůžka,
Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči, Torst, Praha 2002, Dorůžka, Lubomír:
Panoráma jazzu, Mladá fronta, Praha 1990 Dorůžka, Lubomír-Poledňák, Ivan:
Československý jazz. Minulost a přítomnost, Editio Supraphon, Praha 1967 Kouřil,
Vladimír: Jazzová sekce v čase a nečase 1971-1987, Torst, Praha 2000 Srp, Karel:
Výjimečné stavy povolání jazzové sekce, Pragma Praha, 1994 Škvorecký, Josef:
Franz Kafka, jazz a jiné marginálie, Sixty – Eight Publishers, Kanada 1988 Černý,
Jiří, Riedl, Jaroslav: Kritik bez konzervatoře Galén, Praha 2007 Matzner, AntonínPoledňák, Ivan-Wasserberger, Igor a kol.: Encyklopedie jazzu a moderní populární
hudby I-III (čtyřsvazková), Editio Supraphon, Praha 1980-1990 Matzner, AntonínWasserberger, Igor: Jazzové profily, Editio Supraphon, Praha 1969 Poledňák, Ivan:
Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu, Univerzita Palackého, Olomouc
2000 Velebný, Karel: Jazzová praktika II, Panton, Praha 1978 Velebný, Karel:
Jazzová praktika, Panton, Praha 1967.
Garantující pracoviště: Hudební katedra, Pedagogická fakulta
Vedoucí práce:
Mgr. Kateřina Andršová
Konzultant:
Oponent:
Mgr. Karel Koldinský
Datum zadání závěrečné práce:
Datum odevzdání závěrečné
práce:
12. 1. 2011
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucí
diplomové práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne
Poděkování
Na tomto místě bych velice ráda poděkovala Mgr. Kateřině Andršové za vedení
práce a cenné rady a náměty při jejím psaní. Rovněž děkuji Vladimíru Kouřilovi
za poskytnutí podnětného rozhovoru.
Současně bych chtěla vyjádřit poděkování Univerzitě Hradec Králové, která
v průběhu studií ovlivňovala mé myšlení takovým způsobem, aby tato práce mohla
vzniknout.
Anotace
ŠVONCOVÁ, Veronika. Činnost Jazzové sekce v letech 1969 - 1987
prizmatem bulletinu Jazz. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec
Králové, 2013. 97s. Diplomová práce.
Tato práce se zabývá činností Jazzové sekce se zaměřením na její členské
periodikum bulletin Jazz. První kapitola mapuje okolnosti vzniku, existenci a zánik
Jazzové sekce. Druhá kapitola pojednává o pořadatelské, koncertní a metodické
činnosti Sekce. Třetí kapitola se věnuje činnosti publikační. Následnickým
organizacím, kterými jsou Artforum a Unijazz, které se zrodily ze společného jádra
Jazzové sekce, se věnuje čtvrtá kapitola. Pátá kapitola představuje profesionální
a amatérské předchůdce bulletinu. Šestá kapitola mapuje můj rozhovor
s Vladimírem Kouřilem. Sedmá kapitola se věnuje obecné charakteristice periodika
bulletinu Jazz. Osmá kapitola pak pojednává o volbě statistické metody. Devátá
kapitola představuje proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982 a přináší výsledky
statistické analýzy textu. Desátá kapitola se pak zaobírá typovou analýzou textů
vybraných autorů a předkládá její výsledky.
Klíčová slova: Jazzová sekce, jazz, Pražské jazzové dny, bulletin Jazz.
Annotation
ŠVONCOVÁ, Veronika. The activity of Jazz section between 1969 and 1987
seen through a prism of the bulletin Jazz. Hradec Králové: Pedagogical Faculty,
University of Hradec Králové, 2013. 97 pp. Diploma Thesis.
This thesis is about the endeavors of the organization Jazz section
with a focus on their members’ periodical bulletin Jazz. The first chapter explores
the circumstances of the genesis, existence and the end of the Jazz section.
The
second
chapter
deals
with
the
activities
of
organizing,
concerts
and methodology. The third chapter is about the activity of publication. The fourth
chapter is about organizations, such as Artforum and Unijazz, which rose
from the common roots of the Jazz section. The fifth chapter introduces professional
and amateur predecessors of bulletins. The sixth chapter describes and examines
my interview with Mr. Vladimír Kouřil. The seventh chapter is about the general
characteristic of the bulletin Jazz. The eighth chapter is choosing the method
of statistics. The ninth chapter introduces the metamorphosis of the bulletin Jazz
during the years of 1972 to 1982 and gives the results of the statistics analyzing
the text. The tenth chapter is about the type analysis of texts from chosen authors
and their results.
Keywords: Jazz section, jazz, Prague jazz days, bulletin Jazz.
Obsah
ÚVOD ......................................................................................................................................... 9
1. TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 11
1. 1. Jazzová sekce Svazu hudebníků v letech 1971 - 1987 ..................................11
1. 1. 1. Průběh soudního procesu .......................................................................13
1. 1. 2. Různé úhly pohledu na konečný rozsudek ............................................15
1. 2. Pražské jazzové dny a další pořadatelská činnost..........................................22
1. 2. 1. První Pražské jazzové dny – 17. – 18. 3. 1974 ......................................24
1. 2. 2. Druhé Pražské jazzové dny – 29. – 30. 3. 1975 .....................................24
1. 2. 3. Třetí Pražské jazzové dny – 11. – 12. 10. 1975 .....................................25
1. 2. 4. Čtvrté Pražské jazzové dny – 18. – 23. 3. 1976 .....................................26
1. 2. 5. Páté Pražské jazzové dny – 4. 10. 4. 1977 .............................................27
1. 2. 6. Šesté Pražské jazzové dny – 16. – 26. 5. 1978 ......................................31
1. 2. 7. Sedmé Pražské jazzové dny – 6. – 9. 10. 1978 ......................................33
1. 2. 8. Osmé Pražské jazzové dny – 23. – 27. 5. 1979 .....................................33
1. 2. 9. Deváté Pražské jazzové dny – 2. – 4. 11. 1979 .....................................34
1. 2. 10. Desáté Pražské jazzové dny – 19. – 28. 9. 1980 ..................................36
1. 2. 11. Jedenácté Pražské jazzové dny – 10. – 12. 4. 1982 .............................36
1. 2. 12. Závěr éry Pražských jazzových dnů ....................................................39
1. 2. 13. Metodické centrum Jazz & Rock ........................................................40
1. 2. 14. Vystoupení Living Theathre ................................................................41
1. 3. Publikační činnost Jazzové sekce ..................................................................43
1. 4. Následnické organizace Jazzové sekce ..........................................................56
2. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 59
2. 5. Předchůdci bulletinu Jazz na pozadí kontextu doby ......................................59
2. 6. Mé setkání s Vladimírem Kouřilem ..............................................................60
2. 7. Obecná charakteristika bulletinu Jazz Jazzové sekce SH ČSR .....................62
2. 8. Volba metody.................................................................................................63
2. 9. Proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982 ..............................................64
2. 9. 1. První ročník – 1972 ...............................................................................65
2. 9. 2. Druhý ročník - 1973..............................................................................66
2. 9. 3. Třetí ročník – 1974 ................................................................................66
2. 9. 4. Čtvrtý ročník – 1974 - 1975...................................................................68
2. 9. 5. Pátý ročník – 1975 – 1976 .....................................................................70
2. 9. 6. Šestý ročník – 1977 ...............................................................................72
2. 9. 7. Sedmý ročník – 1977 – 1978 .................................................................73
2. 9. 8. Osmý ročník – 1978 – 1980...................................................................75
2. 9. 9. Devátý ročník – 1980.............................................................................76
2. 9. 10. Statistické výsledky bulletinu Jazz jako celku.....................................77
2. 10. Typová analýza textu u vybraných autorů ..................................................78
2. 10. 1. Zdeněk Pecka .......................................................................................78
2. 10. 2. Antonín Čort ........................................................................................80
2. 10. 3. Jan Beránek ..........................................................................................82
2. 10. 4 Antonín Truhlář ...................................................................................83
2. 10. 5. Celkové porovnání vybraných autorů k typové analýze textu............85
ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 87
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................... 90
SEZNAM TEMATICKY SOUVISEJÍCÍ LITERATURY ...................................................... 93
SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 95
Příloha A ..................................................................................................................1
Příloha B ................................................................................................................62
Příloha C ................................................................................................................68
Příloha D ................................................................................................................69
Příloha E ................................................................................................................71
Příloha F.................................................................................................................75
Příloha G ................................................................................................................76
Příloha H ................................................................................................................78
Příloha CH .............................................................................................................79
Příloha I .................................................................................................................80
Příloha J .................................................................................................................81
Příloha K ................................................................................................................82
ÚVOD
O tom, že Jazzová sekce byla neopomenutelnou součástí kulturního života
druhé poloviny dvacátého století, není pochyb.
V mých dosavadních studiích jsem se zabývala převážně tematikou klasické
hudby, ale zároveň jsem vždy chtěla poznat i jiný hudební okruh než-li klasický.
Velice mě také zaujala monografie Jazzová sekce v čase a nečase 1971 – 1987
od Vladimíra Kouřila. Z obou těchto důvodů jsem si pro svou práci zvolila právě
tematiku činnosti Jazzové sekce a jejího členského periodika bulletinu Jazz. Jazzová
sekce a její činnost se mi na začátku psaní mé práce zdála velice zajímavá, ovšem
jak
jsem
pronikala
hlouběji
a
hlouběji,
začínaly
se
mi
propojovat
a odkrývat pro mě dříve skryté skutečnosti a moje zainteresovanost k tématu ještě
vzrostla.
O Jazzové sekci toho bylo napsáno mnoho, mým zájmem však není jen
existence a fungování samotné Jazzové sekce, ale také její mimořádně pestrá
pořadatelská, koncertní a metodická činnost, široká publikační činnost, následnické
organizace a především její členské periodikum bulletin Jazz.
Svou práci o Jazzové sekci dělím do deseti hlavních kapitol. Práci jsem
záměrně rozčlenila tímto způsobem, aby postupovala v určité chronologické
posloupnosti a aby byla jistým způsobem aktuální, protože následnické organizace
Jazzové sekce fungují dodnes.
Teoretickou část tvoří čtyři hlavní kapitoly. V první kapitole se zabývám
Jazzovou sekcí Svazu hudebníků v letech 1971 – 1987. Zvláštní pozornost věnuji
okolnostem vzniku Jazzové sekce, průběhu jejího fungování, následnému soudnímu
procesu a různým úhlům pohledu na konečný rozsudek hlavních aktivistů.
Ve druhé kapitole se zaměřuji na Pražské jazzové dny a další pořadatelskou
činnost. V dílčích podkapitolách podrobně rozebírám průběh jednotlivých ročníků
Pražských jazzových dnů, metodickou a drobnější koncertní činnost.
Třetí kapitola představuje bohatou publikační činnost Jazzové sekce.
Podrobně zde pojednávám o dobových podmínkách publikační činnosti, o tak
zvaných přílohách bulletinu Jazz či o samostatných edičních řadách Jazzové sekce.
Závěrečná
čtvrtá
kapitola
teoretické
části
mé
práci
se
vztahuje
k následnickým organizacím Jazzové sekce, které do dnešních dnů představují
9
organizace Artforum a Unijazz. Věnuji se v ní jejich fungování, předmětům zájmu
a vzájemným rozdílům.
Hlavním předmětem praktické části mé práce je bulletin Jazz Jazzové sekce.
Praktická část je rozdělena do šesti hlavních kapitol. Pátá kapitola se zabývá
přímými předchůdci bulletinu Jazz a jejich profesionálním a amatérským
rozdělením. Šestá kapitola mapuje můj rozhovor s Vladimírem Kouřilem, jedním
z hlavních představitelů Jazzové sekce, který se uskutečnil 27. 5. 2013 v prostředí
čítárny Unijazzu v Praze. Sedmá kapitola pak představuje obecnou charakteristiku
periodika. V osmé kapitole se věnuji zdůvodnění výběru metody statistické analýzy
a průvodním okolnostem její realizace. V deváté kapitole a dílčích podkapitolách
mapuji podrobně jednotlivé ročníky bulletinu Jazz, jeho formální, obsahové
a žánrové proměny a rovněž předkládám výsledky statistické analýzy. V desáté
kapitole pak přináším typovou analýzu textů vybraných autorů a její výsledky.
Stěžejní literaturou mi byla již zmíněná monografie Vladimíra Kouřila
Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Jako významný sekundární zdroj
informací mi byl již výše uvedený rozhovor s Vladimírem Kouřilem. Cenným
zdrojem informací při studiu bulletinu Jazz se mi rovněž stala Státní vědecká
knihovna v Olomouci.
Různá dosavadní zpracování tématu Jazzové sekce mi byla taktéž cenným
zdrojem, na druhé straně o statistické a typové analýze textu bulletinu Jazz toho není
řečeno příliš mnoho.
Hlavním cílem mé diplomové práce je provést statistickou a typovou analýzu
textu bulletinu Jazz a vyhodnotit a předložit jejich výsledky. Dílčím cílem je pak
podat jakýsi ucelený kompletní obraz o Jazzové sekci a její činnosti.
10
1. TEORETICKÁ ČÁST
1. 1. Jazzová sekce Svazu hudebníků v letech 1971 - 1987
Vznik Jazzové sekce jako samostatného dobrovolného zájmového sdružení
se datuje k roku 19711, kdy se konala její ustavující konference a vznikla tak
organizace jako autonomní právní subjekt. Této konferenci však předcházela ještě
písemná žádost z roku 1969, která pocházela od příznivců jazzové hudby a byla
směřována na Ministerstvo vnitra s cílem usilovat o existenci samostatné zájmové
organizace pod názvem Česká jazzová unie. Přímými signatáři žádosti byli Karel
Srp, Milan Dvořák, Jan Seik a zejména Jindřich Kautský. Dne 4. července téhož
roku Ministerstvo vnitra povolilo vznik zájmové organizace, nikoliv však v její plné
autonomitě, a tak Jazzová sekce spadala pod Svaz hudebníku Československé
socialistické republiky (dále už jen SH ČSR), který měl již schválené stanovy, jež se
podobaly požadavkům Sekce. Za zakládající členy Jazzové sekce jsou považováni
hudebníci Luděk Hulan a Karel Velebný, z hudebních publicistů pak Aleš Benda,
Milan Hájek, Míla Langer, Jindřich Kautský, Zbyněk Mácha, Rudolf Neuls, Jiří
Novotný, Jan Seik, Mojmír Smékal, Stanislav Titzl, Antonín Truhlář a Michael
Zethner včetně předsedy Milana Dvořáka a dvou místopředsedů Karela Srpa
a Lubomíra Dorůžky, přičemž v roce 1981 přebírá Karel Srp post předsedy.2 Hlavní
cíle Jazzové sekce v nejobecnějším pojetí byly zejména posílení, podpora
a podněcování zájmu o jazzovou hudbu v Československu, které se projevovaly
v oblasti pořadatelské, koncertní, metodické a také publikační.
V letech 1971 – 1973 čítala členská základna Jazzová sekce SH ČSR
přibližně pouhých tři sta členů, mezi lety 1974 - 1975, čili necelé čtyři roky
od svého založení, už měla registrováno kolem osmi set členů, přičemž se nadále
rozrůstala a v průběhu sedmdesátých let se počet členů pohyboval okolo tří tisíc.3
Zájem o členství v organizaci byl skutečně velký a na členství se čekalo velice
dlouho. Jak počet aktivistů postupně rostl, musel být z kapacitních důvodů tiskáren
počet členů určitým způsobem limitován.
1
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 15 –
datuje vznik k 30. říjnu roku 1971; ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie.
Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s. 32 – datuje vznik k 10. říjnu roku 1971; BUGGE, Peter.
Boj magické moci razítka s magickou mocí lidovou. In: Soudobé dějiny, roč. 18., č. 3 (2011), s. 350
– se shoduje s Kouřilovou datací k 30. říjnu roku 1971.
2
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 14-15.
3
Tamtéž, s. 18-19.
11
Ve svých začátcích byla organizace vskutku zcela puristicky jazzovou
organizací. Situace se začala postupně proměňovat v průběhu sedmdesátých let,
kdy přicházejí nové hudební styly, jakými byly rock a jazzrock. Význam a zájem
o tyto nové hudební styly se obecně začíná postupně zvyšovat, což s sebou nese
i logický důsledek toho, že byť byla Jazzová sekce ve svých začátcích orientována
výhradně na jazz, do její koncepce začíná postupně zasahovat v návaznosti na vývoj
tehdejší kultury a umění i rock a jazzrock. Normalizační politika sedmdesátých let,
na rozdíl od let padesátých, již nepovažovala jazzovou hudbu za tak ideologicky
škodlivý element, že upustila od jejího striktního hlídání a svou pozornost začala
zcela primárně orientovat na hudbu rockovou a jazzrockovou.
Právní autonomie Jazzové sekce tedy plně spadala pod Svaz hudebníků ČSR.
Petr Sedlecký ve Svědectví píše: „Jazzová sekce zůstala legální zájmovou
organizací, disponující v rámci daného zákona jistou autonomií, která jí umožňuje
se obracet na své partnery – tiskárny, kulturní domy, národní výbory
atd. – na „úřední úrovni.“4
Na základě nátlaku Ministerstva kultury v roce 1980 dochází k tomu,
že Svaz hudebníků ČSR je postaven před úkol ukončit činnost Jazzové sekce,
což neprovede s dostatečnou pečlivostí,5 a tak je záhy sám SH ČSR v roce 1984
administrativně rozpuštěn, čímž se logicky i další organizace, které zastřešovala
a mezi které patřila i Sekce, ocitají za hranicí oficiální legality. Ve stejném roce však
Ministerstvo vnitra a Ministerstvo kultury založilo Českou jazzovou společnost,
která byla z hlediska úřadů dostatečnou kompenzací za zrušené organizace
a zároveň měla dokládat, jak velký důraz byl v Československu kladen
na podněcování zájmu a rozvoj jazzové hudby. Situace se tedy dostává do paradoxní
fáze, kdy na jedné straně Ministerstvo vnitra a Ministerstvo kultury vědí,
že SH ČSR, tím pádem i Jazzové sekce, jsou organizacemi již nelegálními
a zároveň jsou si vědomi jejich pokračující činnosti, na straně druhé přitom dále
poskytují jistý prostor pro její pokračování namísto přímého zásahu a přerušení.
Činnost Jazzové sekce tedy pokračuje ještě dlouhou dobu na to, aby byla
Ministerstvu vnitra a Ministerstvu kultury utajena a tyto instituce dávají ve stávající
situaci přednost spíše účelným represím v mnoha podobách vůči aktivistům
organizace.
4
5
SEDLECKÝ, Petr. Případ Jazzové sekce. In: Svědectví, č. 79 (1986), s. 533-542.
NOVAK, Mary. Zpráva Jazzové sekce. In: Západ, roč. 5, č. 4 (1983), s. 6.
12
Existovalo několik možností, kudy se mohly nadále ubírat budoucí cesty
Jazzové sekce. Touha a nadšenectví jejích členů po pokračování kulturní činnosti
a přesvědčení o dobrém zájmu věci vykrystalizovala nakonec v řešení, kdy se
organizace ocitla v tak zvané šedé zóně klimatu tehdejší společnosti ČSSR. Dá se
říci, že její aktivita byla přibližně dalších deset let nečinně tolerována a zájem úřadů
státní bezpečnosti o ni vzrostl až ve chvíli, když její činnost začala nabývat
konkrétnějších kontur.
1. 1. 1. Průběh soudního procesu
Dne
2.
9.
roku
1986
dochází
k provedení
prvních
domovních
prohlídek, zadržení a k následnému odsouzení hlavních členů Jazzové sekce
za trestný čin nedovoleného podnikání, přičemž průběh celé kauzy byl nadále velice
zdlouhavý a komplikovaný.
Hlavní přelíčení mělo proběhnout během prosince roku 1986. Došlo ještě
k několika odkladům6 a finální soud se konal před Obvodním soudem pro Prahu 4
ve dnech 10. a 11. března roku 1987. Kromě obžalovaných bylo přítomno ještě
značné množství členů Jazzové sekce, představitelů Výboru na obranu nespravedlivě
stíhaných, Charty 77 a přítomen byl i Charles Alexander, prezident Mezinárodní
jazzové federace.7 Hlavním vyšetřovatelem kauzy Jazzová sekce se stal nejprve
nadporučík JUDr. Fiala, který byl v průběhu října stejného roku z případu odvolán
a nahrazen. Vladimír Kouřil vidí v náhradě vyšetřovatele Fialy především
neserióznost vládnoucího režimu a píše:
„I náš první vyšetřovatel nadporučík Fiala byl vystřídán, když nás v roce
1985 nedokázal obvinit. Jsem přesvědčen, že pokud někdo z institucí státní moci
na některého z aktivistů Jazzové sekce tvářil nadějně konspirativně, sledoval tím
pouze vlastní cíle. A ty mohly být jen dva: dostat se nám přes něčí naivitu rychleji
na kobylku – to by odpovídalo době. Morálně zvrhlejší záměr ze strany státních
úředníků znamenal věřit tomu, že se to brzy politicky skutečně zvrtne, a doufat
dopředu v pomoc na oplátku.“8
6
ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988, s.
60.
7
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 310.
8
Tamtéž, s. 31-32.
13
Karel Srp spíše hovoří o „neschopnosti“ JUDr. Fialy dostatečně upravit fakta
a vytvořit tak neexistující právní případ:
„Vyšetřovatel dr. Fiala požadoval, aby za základ případné trestné činnosti,
při nakládání s finančními prostředky, byl vzat čistý zisk organizace. A ten nebyl
téměř žádný. Zisk šel na úhradu faktur. Vyšetřovatel dr. Fiala byl prostě
nepoužitelný. Případ mu byl vzat 17. října, šest týdnů po prohlídkách, postupuje spis
Městské prokuratuře v Praze, která jej 18. 10. převzala. 6. prosince 1985 má
premiéru kapitán Viktor Špirk.9
Lubomír Dorůžka své setkání s JUDr. Fialou při přelíčení popisuje takto:
„Tam mě čekalo značné překvapení v osobě mladého poručíka JUDr. Fialy,
u něhož bylo jasné, že hledá svědectví a znalecký posudek, které by pomohly
dokázat, že sekce vlastně vykonávala bohulibou činnost a že všechno je vina
ministerstva kultury, které ji nedokázalo správně řídit.“10
Ať byl důvod jakýkoliv, faktem zůstává, že nesplňoval potřebnou právní
důvěryhodnost tehdejšího režimu k požadovanému vyřešení případu Sekce a byl
vystřídán. Lze se domnívat, že pokud by byl JUDr. Fiala schopen požadovaných
právních konstrukcí, případ by vedl i nadále.
V této počáteční fázi procesu měli být aktivisté Jazzové sekce původně
stíháni podle paragrafu 127 / 1 trestního zákona, tedy pro porušování povinnosti
při nakládání s finančními a hmotnými prostředky, podle kterého je stanovené odnětí
svobody až na dva roky.11 Po projednání JUDr. Fiala dochází k tomu,
že na doložení skutkové podstaty stanoveného paragrafu není dostatečné množství
důkazů, které by aktivistům dokládalo neoprávněné získávání finančních prostředků.
Novým hlavním vyšetřovatelem se stává kapitán Viktor Špirk a městským
prokurátorem Josef Monsport, právní obhájci organizace se stali Josef Průša, Zdeněk
Dítě, David Uhlíř, David Choděra a Tomáš Sokol.12 S nástupem nově zvolených
funkcionářů, Špirka a Monsporta, kteří byli věrným opakem JUDr. Fialy a své
povinnosti vůči režimu plnili dle očekávání, přišel i nový paragraf 118 / 1 a 2b)
trestního zákona v kauze Jazzové sekce. Nově zvolený paragraf, který stanovuje
odnětí svobody až ve výši osmi let,13 se týkal již nedovoleného podnikání, kterého
9
SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 93.
DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997, s. 372.
11
TOLAR, Jan. Trestní zákon a předpisy souvisící. Praha: Panorama, 1985, s. 194.
12
13
TOLAR, Jan. Trestní zákon a předpisy souvisící. Praha: Panorama, 1985, s. 183.
10
14
se měla Sekce dopouštět již po svém zrušení. Bez zajímavosti jistě nezůstávají
Monsportovy návrhy k sazbě jednotlivých trestů, zakládající se právě na paragrafu
118 / 1 a 2b), které byly ve srovnání s tresty konečnými velice vysoké,
a to konkrétně pro Karla Srpa tři až čtyři roky, pro Vladimíra Kouřila a Josku
Skalníka dva a půl roku a dva roky podmíněně pro Čestmíra Huňáta a Tomáše
Křivánka.14 Ve výsledku hlavního přelíčení shledal, dle očekávání, senát Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod vedením JUDr. Vlastimila Stiboříka všechny obviněné členy
Jazzové sekce vinnými, a to se sazbami - Karel Srp šestnáct měsíců, Vladimír Kouřil
deset měsíců, Joska Skalník deset měsíců podmíněně a Čestmír Huňát s Tomášem
Křivánkem na osm měsíců podmíněného trestu, Miloš Drda a Vlastimil Drda byli
souzeni samostatně.15 Všichni výše jmenovaní, se proti rozsudku na místě
odvolávají nejprve k Československému nejvyššímu soudu, následně k Ústavnímu
soudu, přičemž další líčení se konalo 12. května téhož roku, kde bylo odvolání
obžalovaných ihned zamítnuto.
1. 1. 2. Různé úhly pohledu na konečný rozsudek
Na výsledný rozsudek existují velmi rozdílné náhledy. Vladimír Kouřil
předkládá segment výňatku z rozsudku, který obsahuje věty, které jasně vyvracejí
paragraf vlastního obohacování, tedy nedovoleného podnikání a říká: „Soudcové
natolik vnímali podstatu procesu, že vložili do textu rozsudku věty, které se
ve skutečnosti vzpíraly smyslu samotného paragrafu o nedovoleném podnikání.16
Stiboříkův rozsudek více oceňuje Karel Srp a dodává: „Soudce rozsudek odůvodnil
také tím, že naše práce byla užitečná, nikdo z ní neměl finanční prospěch, ocenil
výtvarné zpracování publikací od Josky a pochválil Vladimíra za Jazzpetit.
JUDr. Stibořík vynesl trest i nad sebou – krátce nato byl potichu odklizen
z funkce.“17
Josef Škvorecký o Stiboříkových slovech v souvislosti s obžalobou
z nedovoleného podnikání, které bylo založeno zejména na publikační činnosti
Sekce, píše:
14
BUGGE, Peter. Boj magické moci razítka s magickou mocí lidovou. In: Soudobé dějiny, roč. 18., č.
3 (2011), s. 362.
15
16
Tamtéž, s. 315.
17
15
„… a jež předsedajícího soudce inspirovalo k pamětihodným slovům
o publikacích obžalovaných: byla to prý díla vysoké kvality … avšak i chvályhodná
činnost musí být regulována.“18
Faktem je, že Jazzová sekce byla povolena v období, kdy Husákův režim
zrušil téměř všechny kulturní aktivity, které více či méně souvisely s pražským
jarem. Na jedné straně mohli být všichni obvinění aktivisté Sekce zproštěni
obžaloby v celém rozsahu, což by bylo jistě spravedlivé, ovšem neodpovídalo by to
preventivnímu duchu doby. Na straně druhé na konečném rozsudku stojí
za povšimnutí jistě otázka, proč došlo během procesu několikrát ke změně obžaloby,
která začínala u daňových úniků, pokračovala přes osobní obohacování nedovolenou
hospodářskou činností a nakonec skončila u nedovolené hospodářské činnosti, tedy
u nedovoleného podnikání, s čímž samozřejmě souvisí změna z paragrafu 127/1
trestního zákona na paragraf 118 / 1 a 2b), který měl jasně přísnější trestní sazby.
Jisté je, že nedostatečné množství důkazů zapříčinilo nemožnost naplnění
skutkových podstat, a tak musel být paragraf změněn. Ve výsledku ovšem není
jasné, když nově stanovený paragraf dovoloval tvrdší tresty, které tedy i prokurátor
Monsport navrhoval, proč byly v konečném rozsudku tresty natolik mírné.
Vysvětlením může být skutečně pouhý nedostatek důkazů, ale zmírnění trestů lze
také vnímat jako určitý kompromis, který by do jisté míry zrcadlil počínající
nejistotu tehdejšího politického režimu v Československu.
Jednou z možností je ještě úvaha nad situací, že konečné tresty byly již
předem stanovené, o čemž Tomek říká:
„Nad celou kauzou měl dohled policejní odbor dozoru v přípravném
trestním řízení a dozoru v soudním řízení trestním, jehož závěry byly závazné pro
další postup a ukládaly předem řešení prokuratuře i soudům se stanovením výše
trestní sazby, včetně dalších variant a možností.“ 19
Jinou možnou variantou by byla ještě možnost, že soudní proces byl skutečně
až posledním řešením tehdejšího režimu, kdy už všechna jiná preventivní opatření
selhala.
18
ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers, 1988,
s. 42.
19
TOMEK, Oldřich. Akce Jazz. In Securitas imperii 10. Sborník k problematice vztahů čs.
komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů
komunismu, 2003, s. 260.
16
O konečných sazbách trestů je rovněž třeba uvažovat i v souvislosti s fakty
o údajné spolupráci některých aktivistů Sekce s StB. Oldřich Tomek na toto téma
píše:
„Podle obsahu nalezených agenturních zpráv, zejména ze svazků vedených
na jiné osoby, předával K. Srp informace povšechného charakteru a snadno
dostupné z jiných zdrojů jak z prostředí sekce, tak i ze sféry zastupitelských úřadů.
Nelze tedy jednoznačně stanovit, že by plnil zadání StB působit rozkladně proti
Jazzové sekci, a je možné se domnívat, že pravděpodobně chtěl touto svou činností
pojistit či „vykoupit“ její další existenci. Pokud byl úkolován proti lidem v JS, pak
tyto úkoly neplnil.“20
Naopak Vladimír Kouřil říká:
Nesdílím názory, že mezi komunistickou nomenklaturou byli i naši přívrženci,
kteří věci prospívali a uchránili nás od časnější, a tím ovšem i tvrdší likvidace.
Osobě jsem nikoho takového nepoznal. Karel Srp občas mlhavě naznačoval, že se
někdo z této sféry o náš problém zajímal. Bližší si nechával pro sebe, nebo alespoň
mne osobně s tím nezatěžoval. Karlovi jsem věřil, takže jsem nechával na něm, co mi
prozradí podrobnějšího. Nepátral jsem po tom, odkud to má. Při výsleších na policii
jsem se nesetkával s žádnými stopami náklonnosti k Jazzové sekci.21
Ve své práci Karel Srp22 uvádí úryvek zprávy z 14. 7. 1983, kde je uveden
i jeho pseudonym „Hudebník“ a která pojednává o jeho údajné diskreditaci
před americkými diplomaty, která měla být zajištěna nepravdivými fakty
o spolupráci s StB.
Podle Petra Cibulky23, jednoho z aktivistů Sekce, byl Karel Srp spíše osobou,
která se snažila plnit funkci dvojího agenta v primární snaze zachovat tolerovanou
činnost Jazzové sekce výměnou za včasnou informovanost a kontrolu nad současnou
mládeží. Jinými slovy tolerovaná činnost Jazzové sekce je lepší než její zákaz
a neinformovat StB o současném stavu mládeže a její činnosti, která by v ní tak jako
tak pokračovala a stáhla by se do undergroundu.
O spolupráci členů Sekce s StB J. Z. Vlček říká:
20
Tamtéž, s. 245.
22
23
CIBULKA, Petr, Petr JUNGLING a Tomáš KOUDELA. Tak pravil Petr Cibulka: Odpověď
vládnoucímu komunistickému dobytku. Olomouc: Votobia, 1999, s. 22.
21
17
„Každopádně nebylo pochyb, že Státní bezpečnost sháněla informace
o Karlu Srpovi. Něco jim sice podepsal, ale nepochybně ho měli za velmi
nespolehlivého a nebezpečného. A tak jsem se jednoho dne po mé návštěvě
na Barťáku sešli s Karlem Srpem a Joskou Skalníkem a já jim oznámil, že mi Státní
bezpečnost nabídla spolupráci. A protože Joska Skalník měl doma tři malé děti,
zatímco mně se zrovna rozpadalo manželství a na ničem mi tím pádem nezáleželo,
vzal jsem to v tomhle okamžiku na sebe a s vědomím Karla Srpa to po nějaké době
podepsal. Sám Srp mi tehdy řekl, že jde v podstatě jenom o cár papíru – hlavní je
to, co člověk dělá, nikoliv to, pod čím je podepsaný.“24
Lubomír Dorůžka naopak chválí špionážní systém Sekce a píše:
„Sekce měla tak dokonalý systém špionáže: věděla o všem, co se kolem ní
25
šustlo.
Podle Tomka spolupracovalo s StB celkem čtyřiatřicet aktivistů Jazzové
sekce.26 Vezmeme-li v úvahu fakt, že by tomu tak skutečně bylo, nemění to nic
na tom, že od roku 1980 bylo jasným cílem úřadů Jazzovou sekci zlikvidovat.
Otázkou však stále zůstává, proč byla činnost Sekce tak dlouho tolerována a co tedy
ve
skutečnosti
tak
prodloužilo
její
existenci.
Jako
jedno
z
vysvětlení
dlouhodobějšího fungování organizace by se nabízela možnost spolupráce, protekce
a řízení ze strany StB. Další variantou by byla možná úvaha o jistém rozkolu přímo
uvnitř rámce byrokratického systému, kterým byly spory v samotném jádru systému,
což Sekce vnímala natolik, aby byla schopna tento fakt plně zužitkovat ve svůj
prospěch, o čemž Karel Srp píše:
„ Začali jsme využívat výslechů. Jakmile někdo obdržel předvolání, domluvili
jsme se, co kromě jiného do protokolu uvede. Třeba, že nám ty a ty úřady
neodpovídají na dopisy. Jeden úřad čekal na kiks druhého, a v tom případě se na něj
vrhli, aby odpoutali pozornost od vlastních malérů. Známá byla nevraživost mezi
stáťáky a kriminalisty, úředníky z ministerstva zahraničí a vnitra.“27
Aktivisté organizace se rozhodli svou činnost v rámci Jazzové sekce
obhajovat plně v rámci litery právního zákona, což je rovněž jedna z dalších
možností, která by mohla vysvětlovat prodloužení její existence. Členové Sekce
24
DĚDEK, Honza a Josef VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012, s. 120.
26
TOMEK, Oldřich. Akce Jazz. In Securitas imperii 10. Sborník k problematice vztahů čs.
komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů
komunismu, 2003, s. 250.
27
25
18
pilně studovali paragrafy trestního zákona a pořádali víkendová školení, ale ani to
jim zdaleka nezajistilo dostatečnou přípravu na následující události. Vladimír Kouřil
o těchto skutečnostech říká:
„Biflovali jsme sice poučky o právech zadržovaných, o tom, jak má být
zákonně prováděna domovní prohlídka, jak se chovat u výslechu, ale žádnou
vypracovanou představu o ilegálním fungování jsme neměli.“28
Karel Srp píše:
„Museli jsme mít ponětí o zákonech a podle povahy maléru požádat doktory
práv Svačinu, Motejla, Tomáše Procházku a ze všeho nejvíc Průšu, znát strukturu
bolševických mechanismů – a to bylo bludiště dodnes neodhalené – umět Helsinské
dohody, abychom mohli volat po svobodě, humanismu a proti cenzuře.“29
I přes důslednou právní přípravu členů Sekce, která se v konečné fázi
ukázala stejně jako nedostatečná, dochází k procesu a odsouzení. Jisté je,
že orientace členů v trestním právu značně znejisťovala úřady a ztěžovala plánované
zrušení organizace, ale její existenci možná do jisté míry prodloužila a proces
oddálila. Karel Srp to dokládá slovy: „Svým způsobem byl legální odpor Sekce
větším problémem komunistů než nelegální.“30 Na straně druhé faktem zůstává,
že pojetí zákonodárství a právní legality bylo v normalizovaném Československu tak
značně ambivalentní, že fungovalo spíše jako pouhý instrument k dosažení předem
vytyčených cílů nejrůznějšího charakteru. V závěru se lze tedy domnívat, že proces
a následné odsouzení bylo v této fázi již nevyhnutelné a dříve či později by se stejně
uskutečnilo a to bez ohledu na jakoukoliv úroveň právní argumentace.
Dne 9. srpna roku 1990 podává Vladimír Kouřil ještě jménem Karla Srpa
a Josky Skalníka stížnost prostřednictvím svého právníka doktora Zdeňka Dítěte
generální prokuratuře pro porušení zákona v kauze Jazzové sekce a trestného činu
nedovoleného podnikání. Následnou reakcí na podání Kouřilovy stížnosti je
odložení celé kauzy. V roce 1992 dochází k podání další žádosti, tentokrát Karlem
Srpem, o zahájení trestního řízení proti osobám, které se podíleli na odsouzení členů
Jazzové sekce, k čemuž nikdy nedošlo. Finálním výsledkem je omluva ministra
28
30
Tamtéž, s. 101.
29
19
kultury, která měla oficiálně uzavřít kauzu Jazzové sekce mezi Ministerstvem
kultury a Karlem Srpem.31
Pro Jazzovou sekci SH ČSR bylo v průběhu její existence stále obtížnější
realizovat koncerty a vystoupení, a tak se začala realizovat v publikační činnosti,
která byla postupem času velice široká, a to i díky tomu, že Sekce objevila způsoby,
jak obejít tehdejší cenzuru a vydat i díla jinak nepovolených autorů.
Vedle publikační činnosti byla organizace velmi agilní i v oblasti
pořadatelské, kterou reprezentovalo zejména plánovaných jedenáct Pražských
jazzových dnů, z nichž bylo provedeno devět. K této oblasti se řadí nadále rockové
akce jako Rock and rollové Velikonoce v roce 1979, výlety na nejrůznější jazzové
festivaly a jiné drobnější koncerty. Z významných, ovšem neoficiálních aktivit, lze
ještě vyzdvihnout vystoupení amerického avantgardního divadla Living Theathre,
které se uskutečnilo 12. října roku 1980.
Jak už bylo výše řečeno, Sekce se angažovala i v oblasti metodické, a to
v podobě realizace nejrůznějších seminářů, přednášek nebo metodického centra Jazz
& Rock. Pořadatelské, metodické a publikační činnosti Jazzové sekce se budu
podrobněji věnovat v následujících kapitolách své práce.
V závěrečných letech své existence se Jazzová sekce dočkala výrazného
ohlasu v západních médiích, a to zejména během soudního procesu s jejími předními
osobnostmi. Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR byla organizace s celostátní
působností a byla také členem International Jazz Federation při Hudební radě
UNESCO. Vladimír Kouřil datuje tuto událost k lednu roku 1978.32 Petr Sedlecký
ve svém článku Případ Jazzové sekce však píše:
„ V roce 1979 je Jazzová sekce přijata do Mezinárodní jazzové federace
při Hudební radě UNESCA“.33
Lubomír Dorůžka o vstupu organizace přesnou chronologickou informaci
neuvádí:
„Z hlediska IJF byla Jazzová sekce jedinou organizací, sdružující u nás
zájemce o jazz. Když se přihlásila, byla bez obtíží přijata, a tak se stala řádným
členem Mezinárodní jazzové federace, členské organizace UNESCO“.34
31
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 344 –
346.
32
Tamtéž, s. 371.
33
SEDLECKÝ, Petr. Případ Jazzové sekce. In: Svědectví, č. 79 (1986), s. 534.
34
20
Josef Škvorecký pod pseudonymem Mary Novak uvádí dataci k roku 1979.
„V roce 1979 se Jazzová sekce stala kolektivním členem Mezinárodní jazzové
federace při hudební radě UNESCO.“35
Peter Bougge ve svém článku36 potvrzuje Kouřilovu dataci k roku 1978.
Skutečnost, že Jazzová sekce byla již oficiálním členem organizace
UNESCO, s největší pravděpodobností dosti přispěla k její dočasné právní
a politické ochraně a k prodloužení její existence ovšem na straně druhé úřadům
přinesla znatelnou komplikaci v její plánované likvidaci. Nabízí se tedy myšlenka,
že pokud by Jazzová sekce nebyla členem organizace UNESCO, její zánik by přišel
pravděpodobně mnohem dříve.
35
BUGGE, Peter. Boj magické moci razítka s magickou mocí lidovou. In: Soudobé dějiny, roč. 18., č.
3 (2011), s. 352.
36
21
1. 2. Pražské jazzové dny a další pořadatelská činnost
Jazzová sekce jako organizace byla velmi činná v oblasti pořadatelské
a koncertní. Tento stav trval až do chvíle, než přišlo omezení a zákaz k těmto
činnostem. Po zákazu se zaměřila zejména na činnost publikační. Pořádala nebo byla
spolupořadatelem spousty drobnějších koncertů a akcí.
V této kapitole bych se chtěla zaměřit na průběh stěžejních událostí
v pořadatelské činnosti Jazzové sekce, kterými byly Pražské jazzové dny, metodické
centrum Jazz & Rock anebo vystoupení americké divadelního souboru Living
Theathre.
Hudební
přehlídka
s
názvem
Pražské
jazzové
dny
byla
jednou
z nejvýznamnějších pořadatelských počinů Jazzové sekce. Dnů bylo naplánováno
celkem jedenáct, z nichž se uskutečnilo devět, a proběhly v letech 1974 – 1979.
Ve srovnání s festivaly, které již fungovaly, byly Pražské jazzové dny
naprosto jiným typem hudební přehlídky. Mezi festivaly, které měly již
v osmdesátých letech určitou tradici, patřily Mezinárodní jazzový festival (dále už
jen MJF), Národní amatérský jazzový festival (dále už jen NAJF) a Československý
amatérský jazzový festival (dále už jen ČAJF). MJF byl pod záštitou agentury
Pragokoncert, monopolu, který měl jako jediný v kompetenci zajišťovat zahraniční
hosty, kteří v Československu vystoupí. Zatímco festivaly NAJF a ČAJF byly zase
plně
podřízené
Ministerstvu
kultury.
O
Pragokoncertu
Josef
Škvorecký
pod pseudonymem Vladimíra Burke píše:
„Zvláštní roli na této tristní scéně oficiálního řízení populární hudby sehrává
Pragokoncert, který je, podobně jako jeho menší bratr PKS, v podstatě jen zvláštní
odnoží StB.“37
Odlišnost Pražských jazzových dnů od výše zmíněných festivalů a tím
i jejich výjimečnost spočívala v tom, že měly naprostou dramaturgickou nezávislost,
která
byla
plně
v rukou
Jazzové
sekce.
Jediným
původně
plánovaným
a předpokládaným spolupořadatelem měl být Pražský podnik služeb mládeže
Socialistického svazu mládeže.38 Ve výsledku to tedy znamenalo, že na rozdíl
od MJF, NAJF a ČAJF, měly Pražské jazzové dny dramaturgickou volnost, do které
částečně zasahovala i členská obec Jazzové sekce.
37
38
BURKE, Vladimíra. Aféra – myslí si oni - končí. In: Západ, roč. 5, č. 5 (1984), s. 23.
22
Obsah Pražských jazzových dnů naplňovaly přehlídky profesionálních,
poloprofesionálních i amatérských hudebních seskupení a osobností. Na jedné straně
chtěla Jazzová sekce v rámci Dnů poskytnout prostor i amatérským hudebním
skupinám, které na rozdíl od jejich profesionálních kolegů, neměly tolik možností
vystupovat. Na straně druhé profesionální linii hudebníků zase umožňovala sestavit
a představit hudební program s takovým obsahem, na který by na ostatních místech
jen stěží dostali souhlas k provedení.
Vztah profesionální hudební scény k přehlídce Pražských jazzových dnů
a k samotné Jazzové sekci se v průběhu let značně vyvíjel a měnil. V začátcích
působnosti organizace, kdy byla centrem zájmu pouze jazzová hudba, ke konfliktům
takřka nedocházelo. Situace se však v souvislosti s doktrínou režimu socialistického
státu značně měnila. V pozdějším fungování organizace se už nejednalo pouze
o hudbu jako takovou, ale do činnosti Sekce, tím pádem i Dnů, postupně vstoupilo
i politické pozadí. V této chvíli se začíná objevovat otázka, zda-li je právě tohle
pro jazzovou hudbu to pravé, o čemž hovoří i Aleš Charvát v knize Lubomíra
Dorůžky:
„To, co se hrálo tak od třetího ročníku dál, už nebyl vlastně jazz. A tam se
nám zdálo, že už to není tak docela v pořádku. Že se otočili proti režimu, to ano,
a to jsme podpisovali, ale proč do toho zatahovat muziku, kterou si vyděláváme
na živobytí?“39
V této pokročilejší fázi se začínají neshody mezi profesionálními
a amatérskými hudebníky prohlubovat. Skutečnost, že Sekce dávala prostor
i amatérským skupinám profesionály poněkud popuzovala. Hlavním důvodem jejich
nespokojenosti bylo přílišné experimentátorství amatérských hudebníků a jejich
výbava, o níž se domnívali, že je pro koncertování naprosto nedostatečná.
Na základě výše zmíněných důvodů se postupně začaly objevovat větší či menší
konflikty, což se logicky do jisté míry promítalo i do průběhu samotných Dnů.
Lubomír Dorůžka píše:
„Už dramaturgie Pražských jazzových dnů připadala našim profesionálním
jazzmanům trochu rozevlátá: zdálo se jim, že záměrně provokující neortodoxnost
nahrazuje u některých skupin nedostatky profesionální dovednosti.“40
39
40
DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002, s. 116.
23
1. 2. 1. První Pražské jazzové dny – 17. – 18. 3. 1974
Premiérové Pražské jazzové dny se uskutečnily ve dnech 17. a 18. března
roku 1974 v pražském Radiopaláci. Plánovaný program zahrnoval trojici koncertů,
které měly prezentovat odlišné typy jazzu v Československu. První odpolední
koncert nesl název Ke kořenům jazzu a vystoupili zde The Jazz Fiddlers,
Karlovarský Dixieland, mladoboleslavský Hot Club a večer uzavíral Metropolitan
Jazz Praha.41 Jazz v tradičním pojetí měl v oblasti Prahy dlouhou tradici a velké
publikum, i přes fakt, že jej hráli převážně amatérští hudebníci. Večerní koncert
téhož dne byl pojat jako průřez moderní hudební scény a nesl název Od bopu
k rocku, kde vystoupili Volf Jazztet, Jazz Nova, Mudrci nebo System Tandem.
Součástí pondělního závěrečného dne prvních Pražských jazzových dnů byl
i akt, kdy členové Jazzové sekce přinesli květiny na hrob Jaroslava Ježka, jemuž
vzdávali úctu za rozvoj jazzové hudby a mínili tím do budoucna vytvořit tradiční
rituál i pro následující ročníky Pražských jazzových dnů. Závěrečný večerní koncert
nesl název Jazz kolem nás a vystoupili na něm soubory jako Kvartet Emila
Viklického, Swing kvartet „4 “, soubor Kooperace a profesionální soubory jako
SHQ a All Stars Band. Mojmír Smékal, jeden se spoluzakladatelů Jazzové sekce,
se ujal postu premiérového konferenciéra prvních Pražských jazzových dnů.
V průběhu premiérových Pražských jazzových dnů nechyběl ani informační stánek
Jazzové sekce,42 který byl až do vzniku hlavního sídla redakce zároveň jediným
oficiálním místem, kde se mohli veřejně setkávat funkcionáři Jazzové sekce
se svými členy.
1. 2. 2. Druhé Pražské jazzové dny – 29. – 30. 3. 1975
O víkendových dnech 29. 3. – 30. 3. 1975 se uskutečnila druhá hudební
přehlídka Pražských jazzových dnů, jejímž hlavním konferenciérem hlavním byl
Miloš Čuřík. Uskutečnily se v Radiopaláci a Lucerně. Úvodní večerní koncert
proběhl v duchu tradiční scény a nesl název Ragtime & boogie – woogie. Hrálo se
v Radiopaláci a vystoupili zde Classic Jazz Memorial, Steamboat Stompers, The
41
42
Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 9, s. 5.
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 100–103.
24
Jazz Fiddlers, Metropolitan Jazz Band, Traditional Jazz Studio a Swing kvartet
„4 “.
Nedělní den byl věnován dvěma koncertům. Odpolední koncert nesl název
Jazzrocková dílna 75 a uskutečnil se v Lucerně, kde vystoupila seskupení jako
Mahagon, CH. A. S. A., Implus, Energit a Jazz Q, přičemž koncert uzavírala jam
session. Jazzrocková dílna proběhla historicky poprvé a jejím cílem bylo vytvořit
přehlídku skupin, která by spojovala jazzové i rockové posluchače. Večerní koncert
s názvem Moderní jazz proběhl v Radiopaláci a zaobíral se be bopem a freejazzem.
Během večera vystoupil Tandem s hostující Mirkou Křivánkovou, Volf Jazztet, Jazz
Sanatorium LH, Celula Jazz a SHQ. Organizační schéma od tradičního
k modernímu, které se osvědčilo v premiérových Dnech, zůstalo zachováno.
O druhých Pražských jazzových dnech Lubomír Dorůžka píše:
„Z druhého ročníku (29 – 30. března 1975) vzešla nahrávka proslulé
Jazzrockové dílny s Mahagonem, brněnskou CH. A. S. A., Jazz Q, Andrštovým
Energitem a závěrečným jam session – dokonalá vizitka tehdejší profesionální
jazzrockové generace.43
1. 2. 3. Třetí Pražské jazzové dny – 11. – 12. 10. 1975
11. a 12. října téhož roku, se uskutečnily v pořadí již třetí Pražské jazzové
dny. Osvědčené schéma od tradice přes modernu k jazzrocku zůstalo opět
zachováno. První odpolední sobotní koncert se jmenoval Revival & Swing, večerní
Mítink modernistů. Prostor nedělního programu koncertu byl zcela vyhrazen
pro 2. Jazzrockovou dílnu. Sobotní i nedělní koncerty se kompletně odehrávaly
v sálu Lucerny. Jak nás Vladimír Kouřil informuje, na tomto ročníku Pražských
jazzových dnů je již k mání nahrávka z premiérové Jazzrockové dílny, která byla
pořízena během předchozího ročníku hudební přehlídky. V průběhu 12. října 1975,
tedy v závěrečném dnu přehlídky, je účastníkům akce již oznámeno plánování
čtvrtých Pražských jazzových dnů.44
43
44
DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči: 1968 – 1989. Praha: Torst, 2002, s. 116.
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 113.
25
1. 2. 4. Čtvrté Pražské jazzové dny – 18. – 23. 3. 1976
Čtvrté Dny se nekonaly pouze po dobu dvou dnů, jako tomu bylo doposud,
ale uskutečnily se v průběhu šesti dnů v termínu 18. – 23. března roku 1976. Rozšířil
se také počet koncertů, a to ze tří na osm. V organizaci čtvrtých Pražských
jazzových dnů došlo oproti předchozím ročníkům k několika zásadním změnám.
První z nich spočívala v tom, že Jazzová sekce počínaje tímto ročníkem nebyla již
jediným pořadatelem, ale řadí se k ní také Kulturní dům hlavního města Prahy, Folk
and country club, OV SSM a OKD Praha 8.45 Druhá zásadní změna se odehrála
v dramaturgii, a to tak, že orientace a zájem, které byly kladeny doposud primárně
na jazz, se přesouvají k hudbě rockové a dá se říci, že se stává postupně hlavním
předmětem hudební přehlídky i bulletinu Jazz.
Hlavním konferenciérem podzimních čtvrtých Pražských jazzových dnů byl
Aleš Benda, pokladník Jazzové sekce. První pořad, který se konal 18. 3. 1976
v Divadle hudby, byl věnován památce Jaroslava Ježka, kde měl průvodní slovo
Václav Holznecht. Následující den proběhla na Rokosce třetí Celopražská amatérská
přehlídka jazzových a rockových kapel, kde své vystoupení předvedla seskupení
Argus, Ultra, Fluidum, Novum a karlovarský J 4. Ve stejný den proběhl ještě
v Městské knihovně večer věnovaný tradičnímu jazzu, kde vystoupili Traditional
Jazz Studio, Metropolitan Jazz band, Steamboat Stompers, OPSO s hostujícím
Karlem Mezerou na klarinet, dále Hot Club M. B. a Spirituál Kvintet. Během 20. 3.
1976 proběhly dva koncerty. První se uskutečnil na Rokosce, kde vystoupily kapely
ČSA, Elektrobus, Loď, Yo Yo Band, Tlön, Expanze, Stivínův a Jonášův kvintet.
Druhý koncert v Městské knihovně reprezentovali tradicionalisté jako Classic Jazz
Collegium, The Jazz Fiddlers, Classic Jazz Memorial a Pražský dixieland, který
nakonec nevystoupil.
Dne 21. 3. roku 1976 v Lucerně proběhla již 3. Jazzrocková dílna, na které se
podíleli M. Efekt, klávesová konkláva Nikomu ani moog, J. Stivín and Co, E. T. C.,
Mahagon, který reprezentoval přechod mezi jazzem a rockem, dále Combo F. H.
a Stivín a Turba. Předposlední koncert čtvrtých Pražských jazzových dnů proběhl
rovněž v Lucerně a byl věnován swingu. Vystoupili zde Swing kvartet „4 “
s F. Havlíkem, Jazz Sanatorium LH, Studio, J. Stivín & Co a Orchestr G. Broma.
Závěrečný koncert proběhl v Lucerně a jako jediný byl věnován modernímu jazzu,
45
Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 3, č. 16, s. 3 -8.
26
který reprezentovali Jazz Celula, Jazz Q Český Těšín, J. Stivín & Co and Jazz
system, Impuls a Pražský Big Band.
O čtvrtých Dnech Lubomír Dorůžka píše:
„Čtvrtý ročník ve dnech 18. – 23. března 1976 přinesl pro gramofonovou
produkci opět nový cenný podnět: „klávesovou konklávu“ Gabriel Jonáš, Karel
Růžička, Emil Viklický, doprovod Petr Kořínek – Josef Vejvoda, která se pak
13. prosince téhož roku dočkala živé nahrávky při svém dalším koncertním
vystoupení. Jiří Stivín si tu poprvé vyzkoušel hudební happening, jaký mu právě
volná dramaturgie Pražských jazzových dnů nabízela.“46
1. 2. 5. Páté Pražské jazzové dny – 4. 10. 4. 1977
Následující páté Pražské jazzové dny proběhly v termínu 4. – 10. dubna
roku 1977 a jejich hlavním konferenciérem byl Miloš Čuřík. E. Dvořáková popisuje
hudební přehlídku takto:
V pondělí ráno začal a na velikonoční pondělí ráno – osmý den – skončil
nejdelší jazzový festival, jaký byl kdy u nás uspořádán - V. pražské jazzové dny
1977. Jedenatřicet souborů, osm koncertů, dvě diskotéky, dvě filmová představení,
pět muzikantských jamů, šestnáct tisíc posluchačů - několik zcela vyprodaných
Luceren a dalších pražských sálů – to je dosud největší akce i největší návštěvnost
v historii podobných maratonů.“47
Koncerty tohoto ročníku byly prováděny v
Malostranské Besedě,
holešovickém sále Domoviny, Divadle hudby, Lucerně a kině Ponrepo. Po hudební
stránce zazněl tradiční jazz, swing, mainstream, jazzrock i moderní jazz.
Pátý ročník byl zahájen v Malostranské Besedě, kde měl vystoupit Pražský
Big Band, přičemž místo něj vystoupilo seskupení The Jazz Fiddlers. O jejich
vystoupení říká pianista skupiny Petr Skočdopole:
„Publikum bylo zpočátku trochu chladnější. Jestli to dělá jazzové prezidium
tady, nevím, prostě lidi přišli na Big Band a najednou – ejhle, lidová hudba
amerického zákulisí se tady ozývá. Ale já myslím, že je to v pořádku.“48
46
48
Tamtéž, s. 2.
47
27
V dalších dvou dnech, 5. a 6. 4. 1977, se hudební dění přesunulo do sálu
Domoviny, kde proběhla čtvrtá Celopražská přehlídka amatérských jazzových
a rockových skupin, kde v první úterní plejádě vystoupily soubory jako Jazz
Fragment, Dom, „4 “, Slamník II a Extempore, ve druhé pak zahráli Trilobit,
Stehlík, B - Team, Hemenex, Andromeda, Tlön, PAJRS, Elektrobus, Durman &
Posejpal a Old Teenagers. Určitým ozvláštněním hudební přehlídky v těchto dvou
dnech bylo zcela jistě představení taneční skupiny Jazz Dance choreografa Franka
Towena 49, která tančila na hudbu Butterfield Blues Bandu a Pink Floyd.
Čtvrteční a páteční koncerty se uskutečnily v Divadle hudby a sále Lucerny
a nesly se v duchu hudební avantgardy. Během čtvrtečního odpoledního koncertu
proběhl pořad Nic než blues minus řeči J. Černého a večer v sále Lucerny vystoupili
tradiční Classic Jazz Collegium, The Jazz Fiddlers, Traditional Jazz Studio, Classic
Jazz Memorial a OPSO. Během obou těchto dnů bylo možné absolvovat přednášku
s hudebními ukázkami, kde měl hlavní slovo Petr Dorůžka, jehož program nesl
název odVarèze po Zappu a Josef Vlček hovořil na téma Blues pro Tomitu.
Páteční večer, 8. 4. 1977, probíhal opět v Lucerně a nesl název Moderní jazz.
Již výše zmíněným faktem je, že neshody mezi profesionály a amatéry byly citelné
již v počátcích této hudební přehlídky. Pátý ročník Pražských jazzových dnů však
v počátečních přípravách vykazoval daleko silněji neshody pořadatelů s některými
profesionálními hudebníky. Jádrem konfliktu byly zejména honoráře, které musely
být ve chvíli změny z primárně jazzového programu, znatelně zúženy. A tak Jazzová
sekce nabídla účinkujícím stokorunové honoráře s příslibem možnosti zvýšení podle
průběhu návštěvnosti Dnů. Potenciální snížení honorářů však nebylo přijato
všemi profesionálními hudebníky, a tak vznikl jistý konflikt, o čemž píše Mikoláš
Chadima:
„Většina z bývalých hvězd Pražských jazzových dnů se k Sekci otočila zády
a vysmála se jí. Karel Velebný a parta kolem Celuly dokonce vyzývala své kolegy,
kterým nízký honorář nevadil (a nebo kteří pochopili, že tady jde opravdu o něco
více než o kšeft), k bojkotu.“50
Tíživá finanční situace se ovšem nakonec vyvinula naprosto nečekaně
a k překvapení všech tak, že Český rozhlas, který se zabýval natáčením velké
49
CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let. Brno: Host,
1992, s. 104.
50
28
většiny dnů, finančně přispěl k realizaci přehlídky. Další přitěžující okolností
pro realizaci pátých Dnů byl i fakt, že monopolní Pragokoncert pořádal vystoupení
Elly Fitzgeraldové a orchestru Counta Basieho ve stejném termínu, což vedlo rovněž
ke komplikacím a obavám nad návštěvností přehlídky. Karel Srp ve svém úvodníku
Už asi jinačí nebudem, píše:
„Rozejdeme se s každým, kdo by nechtěl chápat jazz ve všech jeho
souvislostech a myslel jen na své zájmy – a rozejdeme se i my, jestli bychom jej
nemohli podle svých představ realizovat.“51
Výše uvedený úvodník vzešel původně z organizačních konfliktů ohledně
honorářů. Faktem je, že obsah úvodníku ve svém začátku jasně poukazuje na tento
konflikt. Nicméně výše citovaný segment, který se nachází spíše v závěrečné části
úvodníku, má již obecnější charakter, jež se neobrací k pouhé hudební scéně,
ale vztahuje se i ke komunistické vládě Československa.
Počínaje těmito Dny provázejí neshody tohoto charakteru i další ročníky.
V rámci pátečního večera moderního jazzu vystoupili Jiří Stivín & Combo
Pražského Big Bandu Milana Svobody, Volf Jazztet, Swing kvartet, Jazz Sanatorium
Luďka Hulana, Hot Tety, Kvartet J. Krajníka a večer uzavřela jam session.
Sobotní dopoledne se neslo v duchu jistého ozvláštnění, a to v podobě
promítání hudebních filmů v kině Ponrepo. Jedním z promítaných filmů byl Easy
Rider Denisse Hoppera, který neměl promítání povoleno.52 Večerní program
pokračoval opět v Lucerně, kde vystoupili Extempore, Nikomu ani moog II, Fousy,
Jazz Half Sextet, Chameleon a v závěru proběhla opět jam session. Za zmínku jistě
stojí vystoupení skupiny Extempore, která uvedla svou premiéru - rockovou operu
z třicetileté války s názvem Milá čtyř viselců.
Amatérské seskupení Extempore v době průběhu pátých Pražských
jazzových dnů tvořili Jaroslav Jeroným Neduha, Jerry Tomášek, Jiří Mareš, Mikoláš
Chadima, Marta Gotthard – Zelinková a Miroslav Miriš Toman. V původním návrhu
měla být součástí jejich představení i spolupráce s mimem Ctiborem Turbou, které
mělo proběhnout prostřednictvím velkých loutek. Necelé tři týdny pře zahájením
Dnů však vyšlo najevo, že se výroba loutek nerealizuje, a tak došlo nakonec
ke spolupráci se skupinou Paskvil (Pantomima skvělých iluzí) Pavla Kočího. Bylo to
51
52
29
velice extravagantní vystoupení, které u diváků vyvolalo nejrůznější reakce. Chvíli,
kdy nalíčená kapela v kostýmech vkročila na pódium, líčí Mikoláš Chadima takto:
„Ze sklepa se před nic netušící shromáždění vynořila parta hrůzně
zmalovaných a otrhaných lidí a šinula si to na nejoficiálnější jeviště v Praze. Reakce
přítomných lidí byly různé. Přes hysterický smích až k nevěřícně formulovanejm
hláškám: „… jestli je za tohle nezavřou…?“53
Ve výsledku byly recenze na vystoupení vesměs pozitivního charakteru,
i když většina z nich vyzdvihovala více J. J. Neduhu než skupinu Extempore,
o čemž M. Chadima píše
„Ve všech recenzích na PJD (v Melodii, Práci, Mladém světě, atd.) se psalo
v souvislosti s Extempore a Milou čtyř viselců asi takto: „Neduhovo odvážné dílko,
Neduhova skladba, Neduhovy nápady“ atd. Mimo mé, údajně vynikající hry
na saxofon, si recenzenti zbytku skupiny nijak nevšímali.“54
Což například Vlčkova recenze skutečně potvrzuje:
„Kromě vynikajícího Mikoláše Chadimy zaujalo v operetě ze 30ti leté války
i pantomima Paskvil Pavla Kočího. Odvážné umělecké ztvárnění Neduhova dílka
vyrazila publiku dech a provokovala jej. Všichni diváci tuto provokaci přijali.“55
Jak uvádí J. Vlček v rozhovoru s Honzou Dědkem, vystoupení Extempore
na pátých Pražských jazzových dnech mělo ještě jeden úhel pohledu, který tvořilo
vystoupení kytaristy Jiřího Mareše, jenž byl jedním ze signatářů Charty 77 a který
jako první vystoupil po jejím zveřejnění. Podle J. Vlčka o této skutečnosti Sekce
nevěděla.56
Závěrečný den pátých Dnů proběhl v neděli 10. 4. 1977 opět v Lucerně,
kde se konala 4. Jazzrocková dílna, kde vystoupili Rudolf Dašek, Bohemia, E. T. C.,
Emil Viklický a Mahagon. Jedna z hlavních otázek pátých Pražských jazzových dnů
zněla, proč v rámci jazzových dnů zaznělo tolik rocku. Zda-li je důvodem jistá
komercializace jazzu, výdělečná činnost Sekce anebo diskriminace jazzového
proudu jako takového. U této otázky se pozastavuje Vladimír Kouřil a zařazení
jazzrocku do Pražských jazzových dnů vysvětluje takto:
53
1992, s. 114.
54
Tamtéž, s. 117.
55
56
30
„Rock
v průběhu
svého
čtvrtstoletého
vývoje
již
prokázal
svoji
životaschopnost a plodí zcela vlastní a osobité průkazné hodnoty. Slepým vývojovým
ramenem širokého řečiště jazzu se dnes již jeví spíše syntetická větev jazzrocková
než rocková. V široké paletě jazzové hudby má rock k jejím kořenům blíže,
než leckteré zálety avantgardy za jazzová humna.“ 57
1. 2. 6. Šesté Pražské jazzové dny – 16. – 26. 5. 1978
Šesté Pražské jazzové dny se odehrály během 16. – 26. května roku 1978.
Byla to dosud nejrozsáhlejší hudební přehlídka v Československu. Během jejího
průběhu zaznělo široké hudební spektrum od tradičního jazzu, přes moderní jazz,
rockovou avantgardu, improvizovanou hudbu, etnické vlivy až k hudbě soudobé.
Počínaje tímto ročníkem začali Dny navštěvovat i zahraniční hosté z okruhu skupin
Rock in Opposition.
Hudební pořady proběhly v prostorách Divadla hudby, Malostranské
Besedy, sálu Městské knihovny a samozřejmě Lucerny.
Zahajovací den se uskutečnil v Divadle hudby, kde se konala přednáška
Karla Srpa mladšího. Téma zahajovací přednášky znělo Nové umělecké směry. Týž
den ve večerních hodinách v sále pražských Elektrických podniků začal v pořadí již
pátý ročník Celopražské přehlídky amatérských jazzových a rockových skupin, kde
se vystoupily skupiny jako Katharsis, Loď, Žabí hlen, Jazz tělo, Aqualung a „4 “.
Program úvodního dne byl opět zpestřen tanečním vystoupením experimentálního
studia Franka Towena.
Ve středu 17. května 1978 pokračovala přehlídka kapel z předešlého dne.
Vystoupili F. O. K. (Folkové ozdoby Karlína), kteří uvedli svůj cyklus Sen zdravého
dítěte v krizi, dále seskupení jako Bluesberry, Blue Five, Švehlík, Expanze, Synt Art
Jazz a Elegie.
Třetí, big bandový večer, se přesunul do Lucerny, kde vystoupili JOČR
Kamila Hály, Big Band Václava Kozla, OPSO, Volf Jazztet, Kvartet Milana Svobody
a Expanze.
Program pátečního dne se vrací do prostorů Divadla hudby, ve kterém
proběhla přednáška Josefa Vlčka na téma Punk rock. K této příležitosti byla
57
31
Jazzovou sekcí vydána i stručná brožura o této nové hudebné vlně. Týž den
vystoupili ještě Spektrum, Švehlík, který předvedl svůj Sen psychopatického děcka,
Tlön, Amalgam, Horký dech J. K. a Ossian.
Jak bylo již výše zmíněno, monopolní roli v dovozu zahraničních hudebních
hostů, měl v kompetenci stále Pragokoncert. Mít tedy na hudební přehlídce
zahraničního hosta bylo velice komplikované. Nicméně v tento den vystoupil
premiérově na Dnech první zahraniční host a tím bylo maďarské kvarteto Kaszakö.
Mezi další účinkující patřili Duo Boemi di Praga, J. Stivín s R. Daškem
a Extempore. Po minulém ročníku, kde mělo Extempore velký ohlas se svým
vystoupením Milá čtyř viselců, tentokrát přišli s představením s názvem Dům č. p.
112/34, ale bohužel kvůli zvukařské stránce neproběhlo dle představ, o čemž
Mikoláš Chadima píše:
„Do zákulisí jsem odcházel s pocitem marnosti. Když jsem si promítl v hlavě,
kolik nerváků tenhle pořad předcházelo, a nakonec nám ho zkazili zvukaři, bylo mi
do breku. V sále se ale během našeho odchodu rozpoutala bouře nadšení
a skandovaného potlesku. Na rozdíl od Milé jsem to tentokrát nečekal a byl jsem
překvapen.“58
Neděle patřila 5. Jazzrockové dílně, kde vystoupili E. T. C ., C &K Vocal,
CH. A. S. A., Combo F. H. a Fusion.
Průběh pondělních a úterních koncertů se přesunul do Malostranské besedy
a sálu Městské knihovny. V Besedě během pondělního dne vystoupil Dixieland
pražských aviatiků Miroslava Procházky a v úterý zazněli Pražský Big Band,
Pražský výběr a Kvarteto Milana Svobody.
Středeční průběh se přesunul zpět do Lucerny, kde šesté Pražské jazzové dny
ukončila seskupení jako Jazz Fragment, Duo Lacza Décziho a Zdeňka Dvořáka,
Nouzové přistání, Bohemia a Hemenex.
Šesté Pražské jazzové dny shrnuje Vladimír Kouřil takto:
„6. PJD překonaly veškeré naše rekordy: jedenáctidenní maraton s osmnácti
podniky byl zatím největší jazzovou merendou, jaká se u nás kdy konala, a její
stylové rozpětí od blues až k tradičnímu jazzu až k legitimním skladbám soudobé
58
1992, s. 146.
32
vážné hudby a hudebnímu experimentu bylo takové, jaké dosud nepřinesl žádný
z našich festivalů včetně Pražského jara.“59
1. 2. 7. Sedmé Pražské jazzové dny – 6. – 9. 10. 1978
Na podzim 6. – 9. října roku 1978 proběhly sedmé Pražské jazzové dny.
Uskutečnily se v Divadle Hudby, Tatra clubu, Radiopaláci a Lucerně. V zahajovací
den 6. 10. 1978 se již v dopoledních hodinách konala přednáška věnovaná soudobé
hudební tvorbě. Týž den proběhl folkový večer v Tatra clubu.
Druhý den odpoledne začala šestá Celopražská přehlídka amatérských
jazzových a rockových kapel. Dopolední i odpolední vystoupení bylo soutěžní
a večer se konalo vystoupení výherních kapel. V průběhu celého dne zazněly
výkony skupin F. O. K., kteří předvedli další části ze svého cyklu Sny zdravého
dítěte v krizi, dále vystoupili Durman & Posejpal, Pentagram, Bluesberry, Jazz tělo,
Synt Art Jazz, Žabí hlen, Ka – fu a Classic Rock and Roll Band.
Dne 8. 10. 1978 se přesunulo dění Dnů do Malostranské Besedy, kde se
konala přednáška o Johnu Cageovi a k této příležitosti Sekce opět vydala brožurku.
Zbytek nedělního programu už proběhl v Lucerně, kde se konala 6. Jazzrocková
dílna, kde vystoupily kapely Nouzové přistání, Expanze, Impuls, Conglomerát,
J. Stivín a Jazz Q Martina Kratochvíla.
Závěrečný den 9. 10. 1978 se nesl v pokračování 6. Jazzrockové dílny
v Lucerně, kde vystoupili Swing kvartet Vladimíra Klusáka, Jazz Sanatorium, Jazz
Half Sextet a Energit.
1. 2. 8. Osmé Pražské jazzové dny – 23. – 27. 5. 1979
V pořadí osmé Pražské jazzové dny se uskutečnily ve dnech 23. – 27. května
roku 1979 v Janíčkově síni, Lucerně, Divadle Hudby a hale Folimanka.
V premiérový den osmých Dnů vystoupil v Janáčkově síni JOČR
pod vedením Kamila Hály a moderní jazz reprezentovala Celula v čele s Laczem
Déczim. Ve čtvrtek 24. 5. zahráli Pražský Big Band, JOČR a Expanze.
59
33
Páteční
den
v Divadle Hudby konferoval
Karel
Velebný a svým
vystoupením přispěla seskupení jako Kvarteto Milana Svobody, duo Chris Cutler
a Fred Frithe, E. T. C., a Švýcar Pierre Favre.
Sobotní program ve Folimance s názvem Scéna alternativní hudby
konferoval již Miloš Čuřík a byl věnován zejména amatérským kapelám. Během
dopoledne vystoupili Vyamhun Qas Group, Svíce, Blueberry, Švehlík a Petr Kizák.
Odpoledne účinkoval Oldřich Janota a večer se v Lucerně představili F. O. K.
a Nouzový úlet.
O nelehkosti organizace vystoupení zahraničních kapel v Československu
jsem se zmiňovala již výše v souvislosti s monopolním Pragokoncertem. Během
sobotního večera v Lucerně však přece jen vystoupila i britská avantgardní skupina
Art Bears. O jejich vystoupení J. Z. Vlček říká:
„V tomto případě se to podařilo zásluhou mých osobních styků s Chrisem
Cutlerem a s pomocí British Council, který Art Bears na dopravu a vystoupení
přispěl. Pak už jen stačilo tuhle anglickou kapelu prezentovat jako amatérský
soubor, který zřizovala Jazzová sekce. Ti, co povolovali akci, naštěstí hudbě
nerozuměli, takže než jim došlo, že to není amatérská parta, byl už Cutler s Frithem
dávno pryč.“60
Během nedělního odpoledne pokračovalo vystoupení, které se nestihlo
v sobotu a účinkovala zde seskupení jako 0,3l, Extrakt, Slzy, Žabí hlen, Brigáda
bratří Pelců, Jablkoň, Modul, Amalgam a Kilhets. Večer v Lucerně reprezentovalo
akustické klavírní duo Michala Kocába a Tomáše Víška a J. Stivín, ke kterému se
v závěru připojil i Pierre Favre a samostatně vystoupil i kytarista R. Dašek.
1. 2. 9. Deváté Pražské jazzové dny – 2. – 4. 11. 1979
Ve stejném roce ve dnech 2. – 4. 11. proběhly v Divadle Hudby, Radiopaláci
a Folimance již deváté Pražské jazzové dny.
Úvodní den 2. 11. 1979 proběhl odpoledne v Divadle Hudby průřez operou
Phillipa Glasse a Roberta Wilsona Einstein na pobřeží. Večer se pokračovalo
60
34
v Radiopaláci, kde proběhla přehlídka tradicionalistických kapel jako The Jazz
Fiddlers, Steamboat Stompers a Metropolitan Jazz Band.
Hudební dění druhého dne se přesunulo do Folimanky, kde dopoledne
vystoupili Energie G, Svíce, Omnibus, Relaxace, Elegie a Psí vojáci. Odpoledne pak
pokračovaly skupiny Žabí hlen, Jakub Noha, Jazz Wa, Amitabha a Zikkurat.
Deváté, v podstatě poslední provedené Dny již provázejí hojné policejní
hlídky. Přispěl k tomu jistě i fakt, že na Dnech začaly vystupovat i punkové kapely.
Dalším důvodem mohlo být plánované vystoupení skupiny Extempore, která již
neprošla povolovacím řízením a byla na exkomunikačním seznamu. O atmosféře
večerního koncertu Vladimír Kouřil píše: „Návštěvníci večerního koncertu poněkud
stísněně procházeli kolem stojících aut a v povzdálí postávajících shluků uniforem
a civilistů od státní policie.“61 Večer téhož dne vystoupili Švehlík, Kytarová
konkláva – Rudolf Dašek, Zdeněk Fišer a Luboš Andršt a po nich již zmiňované
Extempore a Kilhets. V té době vystupoval Mikoláš Chadima s oběma kapelami,
přičemž Kilhets svým koncertem tento večer uzavírali. Chadima nejprve odehrál
s Extempore skladbu Velkoměsto I-IV a do vystoupení Kilhets přišel až do části
Ticha. Závěrečné vystoupení Kilhets mělo kontroverzní konec. Součástí jejich
vystoupení byla i pasáž desetiminutového Ticha, které již samotné bylo všeobecně
přijímáno publikem dost rozporuplně, o čemž Chadima píše:
Bohužel naše agresivita se zvětšovala a my jsme to nevydrželi. Petr pozdravil
exhibicionisticky: „Nazdar prasata!“ (to si mimochodem na sebe vztáhli dva
policajti, kteří se právě v tomto okamžiku vynořili v hledišti). Dohromady z toho
vylezl apokalyptický kus muziky, který nás při poslechu překvapil svojí ukrutností.
Když jsme skončili, obecenstvo bylo zaražený. Netleskalo, ale zůstalo sedět
na sedačkách a po oznámení konce a sporém potlesku mlčenlivě opouštělo
hlediště.“62
Během dopoledne závěrečného dne vystoupili Jazz Mary, Jablkoň, Qui
Bono, Ventyl Brother, Antima 16 a Husa. Odpoledne pokračovalo Duo Milana
Svobody a Michala Gery, Jazz Fragment, J. Stivín, E. Viklický a Horký dech J. K.
61
1992, s. 222.
62
35
1. 2. 10. Desáté Pražské jazzové dny – 19. – 28. 9. 1980
V pořadí desáté, jubilejní Pražské jazzové dny měly proběhnout v duchu
moderní populární hudby 2. poloviny 20. století ve dnech 19. – 28. 9. roku 1980
v Lucerně, Divadle Hudby, Folimance a vybraném kině. I přes fakt, že tyto Dny již
neproběhly, stojí za zmínku jejich naplánovaný program.
Úvodní den měli v Lucerně vystoupit Bluesberry, OPSO, Classic Rock and
roll band. Během sobotního odpoledne měli v Lucerně zaznít Free Jazz Trio,
Zazou, Etron Fou Leloublan, Feminist Improvising, Group a během večera
J. Stivín, Duo Jana Koubková s Alanem Vitoušem, Extempore a This Heat. Nedělní
odpoledne 21. 9. 1980 mělo patřit vystoupení E. Viklického, Reptiles, Marx
Brothers s Chrisem Cutlerem a večer měli zaznít Art Zoyd. Během úterý a středy 23.
– 24. 9. 1980 měly být promítány vybrané filmy. Ve čtvrtek 25. 9. 1980 měla
v Divadle Hudby zaznít přednáška o hudbě Terryho Foxe a pátek se měl v Divadle
Hudby nést v duchu divadla Kaleidoskop. V sobotu a v neděli 27. 9 . - 28. 9. 1980
měly ve Folimance a Divadle Hudby vystoupit kapely jako Autentycký, Bluesberry,
Hugo Band, Chameleon, Jablkoň, KMB, Mary Band, Nemesis, Jakub Noha, Plástev,
Emil Pospíšil, Psí vojáci, Recitační skupina V před, Revival Club, Rychta 2, Svíce
a Zikkurat.
15. 8. 1980 byla Sekcí rozeslána informace členům, že jubilejní desáté
Pražské jazzové dny neproběhnou z důvodu nových požadavků spravujících orgánů
a nemožnosti jejich splnění ze strany organizace. V roce 1981 nastupuje na post
inspektora pražské kultury JUDr. Václav Trojan. S jeho nástupem na inspektorský
post vzniká i exkomunikační seznam hudebních skupin.
1. 2. 11. Jedenácté Pražské jazzové dny – 10. – 12. 4. 1982
Jedenácté Pražské jazzové dny byly naplánovány na termín 10. – 12. 4. 1982.
První den 10. 4. 1982 měly během odpoledne zaznít kapely jako F. P. B., Relaxace,
ESP, Navi Papaya, Hemenex, Introvič Band, Zikkurat, Jablkoň, R. S. V před,
Precedens, Durman & Posejpal, Mozart – K Oldřicha Janoty a večer měli zaznít
Kvarteto Milana Svobody, Pražský výběr, Mögel a This Heat.
36
Neděle měla patřit vystoupení kapel Gera Band, Duo Boemi di Praga
s J. Stivínem, Extempore a sólově měl zahrát Chris Cutler, člen seskupení Art Bears.
V závěrečném dni měli vystoupit E. Vilický, Quasi modo a la na Vitouše,
J. Stivín & CO, Chris Cutler s Mikolášem Chadimou a Commando M. Pigg.
Program Dnů byl tedy finální, ovšem k jeho realizaci již oficiálně nedošlo.
Dne 8. března roku 1982 Karel Srp oznamuje JUDr. Trojanovi naplánování
jedenáctých Pražských jazzových dnů a 25. března 1982 jsou členům Sekce
vytištěné programy Dnů rozeslány. Žádost o povolení a veškeré formality byly tedy
úřadům s potřebným předstihem podány, ale zůstaly bez odpovědi. Až 30. března
roku 1982 JUDr. Václav Trojan Karlu Srpovi telefonicky oznamuje, že plánovaná
akce nemá potřebná povolení, tudíž se v žádném případě neuskuteční. Karel Srp
ve své práci63 uvádí segment přesného telefonického záznamu rozhovoru
s JUDr. Václavem Trojanem ze dne 30. března 1982, ze kterého je jasně patrné,
že na jedné straně se Karel Srp snaží o povolení hudební přehlídky do poslední
chvíle, na straně druhé ohledně zákazu Dnů razantně trvá na písemném zákazu
hudební přehlídky, čemuž se úřady velice vyhýbaly. Dochází tedy nutně k zrušení
Dnů a vracení vstupenek, o čemž hovoří Vladimír Kouřil jako o jedné z nejhorších
zkušeností Sekce.64
Josef Škvorecký tuto situaci popisuje:
„Ouřady věc načasovaly tak, aby způsobily Sekci co největší finanční ztrátu,
protože musela vracet peníze za prodané lístky a zároveň zaplatit zahraničním
kapelám aspoň cestovné a pobyt. Zahraniční kapely naštěstí projevily pochopení
a vystoupily v malých sálcích na okrajích Prahy, takže nakonec nebyla finanční
ztráta tak fatální, jak establišment doufal. Zákaz sám měl přijít jako reakce
na „výtržnosti“, jež měli zajistit agenti provokatéři. Jenže temný plán se znovu
proláknul.“65
Zbýval však ještě vyřešit fakt, že zahraniční hosté byli již pozváni.
Zahraniční kapely, které byly pozvány, na programu jedenáctých Pražských
jazzových dnů nakonec vystoupily v náhradním sále pražského klubu Na Chmelnici,
ve které vystoupila kapela This Heat a v klubu v Horních Počernicích,
kde vystoupili ostatní zahraniční hosté. K žádnému policejnímu zásahu během
63
65
s. 38.
64
37
těchto vystoupení nedošlo.66 Skutečnost, že i přes zákaz se část jedenáctých
Pražských jazzových dnů nakonec konala, stojí jistě za povšimnutí, protože
o programu plánovaných Dnů, tedy i o zahraničních hostech, StB věděla. Vladimír
Kouřil ve své práci píše, že je pravděpodobné, že úřady o výstupu zahraničních
kapel věděly, ale nezasáhly.67
O koncertu zahraničních kapel v souvislosti s činností Sekce Lubomír
Dorůžka říká:
„Jedenácté PJD byly oficiálně ohlášeny, nedočkaly se však povinné
„povolovačky“. Nicméně nejočekávanější zahraniční hosté vystoupili v pražském
klubu Na Chmelinici a v klubu v Horních Počernicích. Byla to dokonalá ukázka
konspirativní práce Jazzové sekce.“68
V dopise Josefu Škvoreckému z roku 1982 se také Lubomír Dorůžka
s nadšením zmiňuje o celkové konspirativní práci Sekce.
„Jenže hlavní vtip je v tom, že Sekce od začátku počítala s tím, že Jazzové
dny se v Lucerně neuskuteční, a zatím co její čelní představitelé se v pasáži Lucerna
předváděli jako volavky, další aktivisté nakládali všechny zahraniční účastníky
a hosty a dirigovali věrné návštěvníky do sálu v Počernicích, kde Jazzové dny
proběhly téměř přesně podle stanoveného programu. Byl to kabinetní kousek
konspirativní práce.“69
Ve chvíli, kdy se nedostávalo písemných potvrzení o zrušení Dnů, zasáhla
Sekce sama. Členové redakce začali vyrábět letáky s textem, že jedenácté Pražské
jazzové dny byly JUDr. Václavem Trojanem zakázány, což bylo oficiálně
nepřípustné řešení. Klasické odůvodnění v ěchto a podobných případech znělo
„z technických důvodů zrušeno“. Trojanovu reakci při pohledu na vylepené plakáty
popisuje Josef Škvorecký takto:
„Když si muž pověřený řízením „akce“, přečetl plakáty, rozzuřil se
k nepříčetnosti a údajně zavolal: „Jak to, že jste tam nenapsali, zrušeno
z technických důvodů. To, co jste udělali, si u nás nemůže dovolit nikdo, rozumíte,
nikdo!“70
Jinde Josef Švorecký pod pseudonymem Mary Novak o téže situaci říká:
66
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase: 1971 – 1987. Praha: Torst, 1999, s. 179 - 184.
Tamtéž, s. 184.
68
69
70
s. 38.
67
38
„Neodpustila si však jediné: kam jen to šlo, vylepila obrovské množství
velkých a ručně psaných plakátů, že 11. Pražské jazzové dny zakázal inspektor
kultury. To byla poslední kapka, která inspektoru kultury po nezdařené operaci
stačila.“71
1. 2. 12. Závěr éry Pražských jazzových dnů
Osmiletá éra Pražských jazzových dnů v rozpětí let 1974 – 1982 končí.
Jazzová sekce dokázala zorganizovat hudební přehlídku, jaká do té doby
v Československu neměla obdoby. Z premiérového ročníku z roku 1974, který
proběhl pouze ve dvou dnech, a na kterém uskutečnily tři koncerty, se během pár let
vyvinula až jedenáctidenní hudební přehlídka. Parametry překonání všech
dosavadních přehlídek byly množství koncertů, hudebním spektrum a návštěvnost.
Bohaté hudební spektrum zahrnovalo tradiční jazz, jazzrock, moderní jazz,
alternativu, kterou představovali zejména amatérské kapely a dále rockovou
avantgardu, kam patřily hlavně kompoziční a zvukové experimenty, a to včetně
punku. Jazzová sekce ukázala, jaké rozměry může mít hudební přehlídka
v Československu.
Důvodů zákazu Dnů bylo jistě několik. Jejich zrušení jistě souvisí se
zrušením Jazzové sekce jako takové. Přispěl k tomu jistě i fakt, že dramaturgie Dnů
byla v rukou převážně Jazzové sekce, čímž pádem zde měly možnost vystoupit
skupiny a osobnosti nejen jazzového ražení, ale i jazzrockového, rockového
a dokonce i punkového, což nezapadalo do kolonky doporučované hudby.
Hlavním důvodem zákazu Dnů, je podle mého názoru zejména fakt,
že Pražské jazzové dny přesáhly všeobecné dosavadní a vůbec očekávané možnosti
ve smyslu délky přehlídek, koncertů i návštěvnosti. Tím Sekce nebezpečně odkryla,
jaké by vlastně mohla být kulturní úroveň a možnosti hudebních přehlídek
v Československu. Logický následek v rámci tehdejší politické situace nutně
směřoval k zákazu Pražských jazzových dnů a likvidaci Jazzové sekce.
71
39
1. 2. 13. Metodické centrum Jazz & Rock
Kromě zásadní hudební přehlídky, kterou byly již výše zmíněné Pražské
jazzové dny, byla Jazzová sekce činná i v dalších pořadatelských akcích. Pořádala
nejrůznější kulturní aktivity, kterými byly menší festivaly, koncerty, přednášky,
zájezdy pro své členy, také založila Jazzovou školu hry pro praktickou výuku
začínajících muzikantů72 anebo metodické centrum Jazz & Rock.
Dva roky před posledními provedenými Pražskými jazzovými dny, tedy
v roce 1977, bylo založeno metodické centrum Jazz & Rock, které se dočkalo pouze
velice krátkého působení. Zásluhu na vzniku metodického centra má kromě Sekce
i Miloš Čuřík. Hlavním cílem metodického centra bylo dát možnost zahrát
i amatérských hudebním skupinám, které neměly tolik možností vystupovat
a zajistit pro ně trvalé pódium. Oficiální název metodické centrum Jazz & Rock byl
tedy pouze krycím názvem pro pravidelné hudební večery Sekce v sálu karlínské
Besedy. Součástí centra byl i tištěný zpravodaj s názvem Jazzová sekce ČSR, Jazz &
Rock – metodické centrum73, jehož obsahem měly být stručné profily účinkujících
a který se dočkal vydání však pouze jediného čísla. Zájem o metodické centrum Jazz
& Rock byl velký, což dokládá Mikoláš Chadima: „Nejméně pět set lidí se tísnilo
v sále, který by bohatě zaplnilo tři sta lidí. A to ještě venku zůstal početný dav,
který se do sálu prostě nevešel.“74
Z důvodu policejních zásahů, které reagovaly na základě údajných
opakujících se stížností místních občanů, proběhlo pouze několik pátečních večerů
metodického centra Jazz & Rock. Vladimír Kouřil v rámci metodického centra Jazz
& Rock uvádí průběh těchto koncertů - 2. 9. 1977 - Stehlík a Abraxas, 9. 9. 1977 –
Amalgam a ČDG, 16. 9. 1977 – F. O. K. a Extempore, 23. 9. 1977 – Yo Yo Band
a Tlön a 30. 9. 1977 – Mirka & Duo Brno.75 Mikoláš Chadima však hovoří pouze
o čtyřech večerech. Poslední z nich uvádí k datu 23. 9. 1977 a říká, že vystoupení
Yo Yo Bandu, Tlönu a Mirky Křivánkové s Duo Brno ještě proběhlo, ovšem
jazzrockoví Hemenex už na pódium vpuštěni kvůli policejnímu zásahu nebyli.
72
Tamtéž, s. 250.
74
1992, s. 124.
75
73
40
Mikoláš Chadima se rovněž se pozastavuje nad skutečností, proč policie zasáhla
právě ve chvíli, kdy měla vystoupit studentská kapela:
„Když se ale začala chystat studentská jazzrocková skupina Hemenex,
příprava jejich kytar a aparatura zapůsobila na přítomné orgány jako červenej hadr
na bejka. V mžiku jich bylo na jevišti plno a hodným, nic netušícím, a tudíž
i ohrazujícím se vysokoškolákům mávali nad hlavama obušky. Hemenex si nezahrál
a publikum bylo ze sálu vyhnáno.“76
Metodické centrum Jazz & Rock fungovalo tedy necelý zářijový měsíc roku
1977.
1. 2. 14. Vystoupení Living Theathre
Jednou z neoficiálních nejvýznamnějších pořadatelských akcí, která se
Jazzové sekci podařila uskutečnit, bylo vystoupení americké divadelní legendy
Living Theathre. Tento divadelní soubor je považován za jeden z největších
kulturních fenoménů avantgardní scény druhé poloviny dvacátého století,
jehož hlavními protagonisty byli Julian Beck a Judith Malinová. Za jejich příjezd
a vystoupení se zasloužil zejména Ondřej Hrab, který absolvoval právě cestu
z Polska. Mezi další osobnosti, které se spolupodílely na organizaci samotného
vystoupení Living Theathru patřily František Jungwirth, Marie Kučerová, Eva
Oslzlá, Patrik Ouředník a samozřejmě další členové Jazzové sekce. Vystoupení
Living Theathre se uskutečnilo 12. října roku 1980 na Ořechovce ve Střešovicích
a bylo to jejich jediné realizované vystoupení v tehdejším Československu. Jejich
představení bylo naplánováno velice na rychlo a v dosti improvizovaných
a omezených podmínkách, tím pádem na oficiální žádost o povolení vystoupení
nebyl čas, takže se logicky jednalo o neoficiální, tím pádem nelegální vystoupení,
o kterém Karel Srp říká:
„Vystoupení musí být samozřejmě načerno. Na povolovačku je málo času.
Kdyby to zakázali, což určitě ano, jenom na sebe upozorníme.“77
Na programu představení byla Sofoklova Antigona v Brechtově úpravě.
Po představení proběhla i diskuse, kde byly hlavním představitelům kladeny otázky
76
1992. s. 126.
77
41
přímo z obecenstva.78 Na základě tohoto vystoupení vzniká patnáctý kus edice
Jazzpetit s názvem Living Theathre, o kterém bude pojednáno v kapitole, kde se
budu věnovat publikační činnosti Sekce. Opět se nabízí myšlenka, proč úřady
nezasáhly, když je velice pravděpodobné, že jim akce nebyla utajena.
To byl průřez nejstěžejnějšími body pořadatelské, koncertní a metodické
činnosti Jazzové sekce. Její činnost se však nezastavila ani před sférou
mimokulturní, o čemž Vladimír Kouřil píše:
„Snažili jsme se také konat obecně prospěšné věci za hranicemi kultury:
zvládli jsme například osázet stromky stráň pod redakcí za pomoci Kurta
Vonneguta, Johna Updika a dalších osobností, vyčistit sklep pod redakční kanceláří
a konat v něm výstavy a vernisážové koncerty.“79
Jak nám fakta ukazují, Jazzová sekce byla organizací s velmi bohatou
pořadatelskou, koncertní i metodickou činností. Jako jediná dokázala zorganizovat
hudební přehlídky takového formátu, které doposud v Československu neměly
obdoby. Rovněž hledala a dávala prostor i amatérským seskupením, která neměla
moc příležitostí k vystupování. Členové této neziskové organizace, kterou Jazzová
sekce byla, věnovali veškerý svůj čas výše zmíněným a mnohým jiným oblastem
a to bez jakékoliv vidiny odměn. Josef Zub Vlček v dokumentárním filmu Aleše
Kisila Jazzová sekce, ještě dodává, že Sekce nebyla organizací pouze ve smyslu
kulturním, ale splňovala i funkci jistého sociálního centra, kde se vytvářely nové
vztahy, kontakty a přátelství.
78
79
Jazz 27/28: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1974, roč. 9, č. 27/28, s. 84.
42
1. 3. Publikační činnost Jazzové sekce
Kulturně - politická situace po roce 1968, kdy bylo zrušeno vše, co více
či méně neslo jakékoliv známky pražského jara, nebyla pro publikační činnost příliš
příznivá. V roce 1979, kdy byly provedeny poslední povolené Pražské jazzové dny,
došlo všeobecně k omezení pořadatelská a koncertní činnosti Jazzová sekce. Její
zájem se tedy přesunul zejména do oblasti publikační.
Veškerý tisk, který neprošel oficiálním schválením, byl ilegální. Textová
i výtvarná složka musela nutně projít přísným oficiálním schválením. Textová
složka procházela nejprve autocenzurou pak cenzurou a nakonec zpravidla ještě
cenzorským dozorem úřední nebo politické instituce. Výtvarná složka musela
na každý obal anebo plakát obdržet oficiální schválení. Aby publikační činnost
Jazzové sekce nepřesahovala rámec legality, prohlásila většinu svých publikací
za přílohy bulletinu Jazz nebo za náklady zájmových spolků, které se úřednímu
dozoru a schvalování předkládat nemusely. Zpravodaj 43/10/88 a Diskorama jimi
opravdu byly a jiné jako Jazzpetit anebo Situace, byly však již samostatnými
edičními řadami.
Veškeré tiskoviny z dílny Jazzové sekce byly k dispozici striktně pouze její
členské obci. O nelehkosti publikační činnosti Karel Srp píše:
„Nejčastěji jsme tiskli u Honzy Kaliby v podzemí Lucerny. Provoz jak
vystřižený z disidentské pohádky. Po čase se zařídil v Modřanech. Vytiskl nám téměř
všechny
bulletiny,
komplet
Situace,
řadu
Jazzpetitů,
plakátů,
kalendářů
a katalogů.“80
Kromě bulletinu Jazz, jemuž se budu podrobně věnovat v praktické části mé
práce, měla Jazzová sekce velice pestrou publikační činnost. Nejprve vydávala již
zmiňovaný bulletin Jazz, postupem času vycházely publikace s výtvarnou, literární,
kulturně – historickou nebo filozofickou tematikou. Bulletin Jazz vycházel v letech
1972 – 1982, přičemž čas jeho výroby se stále prodlužoval a tak se stával čím dál
tím víc neperiodičtější. Logickým důsledkem byla ztráta aktuálních informací
a vzájemných souvislostí. Zejména z tohoto důvodu se v roce 1979 zrodila myšlenka
80
SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 48-49.
43
založení členského zpravodaje, který by obsahoval aktuality, recenze a komentáře,
jež by měly logičtější návaznost.
V květnu téhož roku vyšlo první číslo zpravodaje s názvem 43/10/88
a v tiráži je označen jako „Zpravodaj pro Československou jazzovou scénu
pro interní potřebu vydává Jazzová sekce Svazu hudebníků ČSR“. Zpravodaj
postrádal ilustrace, fotky či jinou grafickou úpravu a soustředil se v zásadě pouze
na věcné informace. Název zpravodaje pochází od Josefa Vlčka, který do něj
zašifroval telefonní číslo do sídla Jazzové sekce, které se nacházelo na adrese
Ke krčské stráni 611 v Praze 4. Hlavním redaktorem byl, stejně jako u bulletinu
Jazz, Karel Srp a do okruhu redakční rady patřili Magda Hrabáková, Vladimír
Kouřil, Tomáš Kraus, Ivan Prokop, Petr Pylypov, Karel Srp jr., Joska Skalník
a Josef Vlček.
Již výše zmíněné Diskorama, skutečná příloha bulletinu Jazz, neslo podtitul
Nové desky, knihy, hudebniny, informace. Příloha vznikla na základě návrhů
Vladimíra Kouřila v průběhu poloviny roku 1976. Tehdy neexistoval žádný
kompletní oficiální seznam, který by přinášel aktuální informace o vydávaných
nahrávkách. Diskorama se zabývalo zejména mapováním diskografií podle různých
žánrů, jednotlivých gramofonových firem, pojednávalo o diskografii v časopisech,
přinášelo informace o nových deskách nebo hudebninách. Premiérové číslo
Diskorama vyšlo v roce 1977 jako příloha bulletinu Jazz čísla osmnáct a jako jediné
bylo ilustrované. Jelikož příloha spadala pod bulletin, hlavní i výtvarní redaktoři se
shodovali. Diskorama mělo rozsah čtyři až osm stran A4 a vycházelo jako příloha
bulletinů čísel osmnáct až šestadvacet. Do okruhu redakční rady patřili kromě Karla
Srpa a Josky Skalníka ještě Jan Beránek, Marcela Hromádková, Josef Jankovský,
Vladimír Kouřil, Rostislava Paarová, Ivan Prokop a Josef Vlček. Zásadní rozdíl
mezi bulletinem a Diskorama byl v rozsahu hudebního spektra. Zatímco bulletin
Jazz, do něhož v souvislosti s hudebně - kulturním vývojem postupně spadal
i jazzrock, rock, alternativní hudební scéna a obecně soudobá hudba, se Diskorama
svým obsahem orientovalo stále převážně na tematiku jazzovou.
„Jazzpetit“ byl na rozdíl od 43/10/88 a Diskorama už skutečně samostatnou
ediční řadou, jejímž logem se staly uvozovky. Aby „Jazzpetit“ nemusel projít
povinným předběžným oficiálním schválením cenzury, v jeho tirážích se uvádělo
buď „vydala Jazzová sekce jako zájmový náklad pro své členy“ nebo „vydala
Jazzová sekce, člen Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO, jako
44
přílohu bulletin Jazz“ a tím se tedy cenzuře vyhnula. „Jazzpetit“ lze v mnoha
směrech hodnotit jako nejúspěšnější ediční řadu Jazzové sekce. Jednak v ní vyšlo
celkem čtyřiadvacet následujících publikací, a jednak se stala hlavním předmětem
obžaloby z nedovoleného podnikání v kauze Jazzové sekce.
Antologie Rocková poezie 1 přišla do tisku v roce 1979 a předcházela jí
přibližně dvouletá příprava. Jejím přímým předchůdcem byla rubrika bulletin Jazz
se shodným názvem. Zásluhou Karla Srpa mladšího a Josefa Vlčka, který byl rovněž
autorem její předmluvy, vznikl výbor z textů rockových kapel v českém překladu,
mezi které patřili Argent, Captain Beefheart, Jethro Tull, Doors, Genesis, Steve
Hackett, Peter Hammill, King Crimson, Mothers of Invention, Pink Floyd, Chris
Squire, Pete Sinfield a Yes. Rocková poezie 1 čítala necelých sto šedesát stran.
Druhý „Jazzpetit“ nesl název O dada, surrealismu a českém umění. Vyšel
v roce 1980 a je nejtenčím „Jazzpetitem“. Jedná se o studii Jindřicha Chalupeckého,
který se zde zaobírá českým expresionismem, surrealismem a jeho hodnocením.
Součástí publikace je i stať s názvem Svět, ve kterém žijeme, která vyšla již v roce
1940 a přes třicet nejrůznějších uměleckých děl Františka Grosse, Františka
Hudečka, Františka Janouška, Zdenka Rykra, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského,
Václava Tikala a Ladislava Zívra. O nelehkém vzniku dadaistické publikace Karel
Srp píše: „Dadaismus si vytrpěl své, chtěli jsme kvalitní tisk, oddalovali zadání, hon
na Sekci vrcholil a nakonec jsme z Modřan utíkali doslova zadem.“81
Partitury, grafická úprava, fónická poezie, akce, parafráze, interpretace je
nečíslovaná publikace, která vyšla v roce 1980. Úvodní dvoustránková stať Nástin
geneze problému syntetismu je dílem Mojmíra Horyny. Jiří Valoch vytvořil výběr
příkladů z grafických partitur domácích i světových umělců a mapuje, na jaké úrovni
se partitura stala svébytným uměleckým dílem. Součástí druhé poloviny publikace je
ještě studie Jiřího Valocha, zabývající se tvorbou Milana Grygara a studie Mojmíra
Horyny, pojednávající o partiturách v tvorbě básníka a malíře Václava Vokolka.
Celkovou fotodokumentací se zabýval Jiří Kučera. Publikace se zabývá vzájemnou
návazností a ovlivňováním jednotlivých uměleckých disciplín.
Boris Vian je soubor textů nonkoformního francouzského prozaika, který
vyšel v roce 1981. Na překladech se podíleli Svatopluk Horečka, Radovan Krátký,
Jan Tomek a zejména Patrik Ouředník, který provedl většinu překladů.
81
45
Pátý „Jazzpetit“ s názvem Český rock'n'roll 1956 – 1969, jehož autorem je
Vladimír Kouřil, byl poprvé vydán v roce 1981. Prvotním impulsem pro vznik
knihy, bylo vytvoření pouhé desetistránkové eseje, kterou autor předložil Karlu
Srpovi, na jehož doporučení autor následně vytvořil rozsáhlejší publikaci pro ediční
řadu „Jazzpetit“. Hlavním cílem publikace bylo zmapování vývoje rocku
v Československu v horizontu poloviny padesátých do konce šedesátých let.
Součástí publikace bylo přes osmdesát fotografií včetně statě Úvod k diskografii
českého rocku. Po prvním vydání v Jazzové sekci byl titul opraven a doplněn
a po dalších dvou neúspěšně naplánovaných vydáních byla vytvořena třetí
a poslední verze, která vyšla v nakladatelství Paseka.
V roce 1981 vydává Jazzová sekce knihu John Ono Lennon. Největší
podněty ke vzniku publikace pocházely od Tomáše Krause a Lubora Šonky, kteří
usilovali o vytvoření sborníku, jehož předmětem by byla dvojice John Lennon
a Yoko Ono. Součástí knihy byly rozhovory, fotografie Lennonovy zdi v Praze,
informace o skupině Beatles anebo texty domácích autorů. Kniha je do určité míry
i reakcí na fiktivní hrob Johna Lennona, který byl Lennonovými příznivci vytvořen
poblíž pražské Kampy, než policie nařídila jeho odstranění. Netrvalo dlouho, a tak
zvaná „Lennonova zeď“ nebo „Zeď nářků“ byla vytvořena znovu, a to se v průběhu
osmdesátých let opakovalo ještě několikrát.
Téhož roku vyšla publikace Hudba přírodních národů, jejímž autorem je
Zdeněk Justoň. Autor v předmluvě hovoří o tom, že mu jde zejména o předložení
faktu, že hudba přírodních národů uspokojuje zejména potřeby intelektuální, nikoliv
estetické, protože tyto národy své hudbě nikdy nepřikládaly žádné estetické kvality
a také toho, že využívání termínu primitivní národy je značně zavádějící. Kniha je
koncipována do čtyř esejí – Hudba a pohyb: Tanec, Hudba a terapie: Obřad, Hudba
a děj: Mýtus, Hudba a společnost: Slavnost. Publikace čítá necelých sto padesát
stran a její druhé vydání beze změn proběhlo v nakladatelství Daulphin.
Dokument Hudba Terezínského ghetta za 2. světové války je studií historičky
Ludmily Vrkočové. Součástí publikace jsou fotografie, kresby, partitury a jmenný
rejstřík. Publikace vyšla v témže roce jako dvě výše zmíněná díla, čítá devadesát tři
stran a vznikla k příležitosti čtyřicátého výročí příchodu vězňů do Terezína.
Jednou
z nejvýznamnějších,
nejvíce
diskutovaných
a zároveň
nejkontroverznějších publikací „Jazzpetitu“, byl bez pochyby Hrabalův text
Obsluhoval jsem anglického krále. Vůbec první podnět k vydání knihy pocházel
46
od výtvarného redaktora Josky Skalníka, který jej Bohumilu Hrabalovi sám
navrhnul. Kniha vyšla v dubnu roku 1982. Výtvarný redaktor Jazzové sekce knihu
doplnil ještě o autorův portrét, který byl zhotoven fotografem Tarasem Kuščynským.
Vydání Hrabalova textu Obsluhoval jsem anglického krále, vzbudilo velkou vlnu
nevole u úřadů a odstartovalo dlouhou řadu výslechů, k nimž se museli dostavit
nejenom hlavní a výtvarný redaktor, čili Srp a Skalník, ale nevyhnul se mu ani sám
Bohumil Hrabal.
O setkání Bohumila Hrabala s policií Josef Škvorecký říká:
„Policie pak údajně autora donutila podepsat prohlášení, že román vyšel
bez jeho souhlasu. Jestliže takové prohlášení skutečně existuje, pak je to Hrabalův
žertík, neboť je průkazně vyvrací rukou psaná dedikace, otištěná v knize jako
facsimile.“82
O průběhu vydání Hrabalova textu Karel Srp píše:
„Další vývoj popisují záznamy ministerstva kultury ČSR: 19. 7. 1982
kancelář ředitele odboru umění dr. Kaizra. Ze záznamu jeho zástupce dr. Hraby –
Vzhledem k charakteru práce nejde o práci, která plní konkrétní, specializované
a účelové potřeby a proto nepřipadá v úvahu jeho vydání jako účelového nákladu.
Vydání této publikace tzv. Jazzovou sekcí se porušují platné právní předpisy
pro vydavatelskou činnost. Současně bylo přítomnému sděleno (K.mSrpovi),
že spisovatel B. Hrabal má všechny možnosti publikovat své literární práce, což plně
využívá, jak v nakladatelství, tak i v divadle, televizi, filmu a rozhlase, naopak, jeho
práce jsou vydávány v poslední době v rozsahu větším, než je u jiných autorů
obvyklé.“83
Josef Zub Vlček vydání Hrabalova textu hodnotí slovy:
„Podle mého to bylo vrcholné dílo Jazzové sekce! Všechny odboje budou
jednou zapomenuty, ale Hrabalova kniha bude ve všech učebnicích české literatury
dvacátého století. Jen kvůli ní to všechno stálo za to.“84
V rozhovoru na otázku, co považuje za vrchol publikační činnosti Jazzové
sekce, Vladimír Kouřil jednoznačně odpovídá, že právě Hrabalův text.85
82
s. 44.
83
SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, s. 32-33.
84
85
Viz rozhovor s Vladimírem Kouřilem.
47
Ve skutečnosti tento Hrabalův text nemohl být v té době vydán v žádném
oficiálním nakladatelství včetně Československého spisovatele. Vydání knihy
Obsluhoval jsem anglického krále přispělo velkou měrou k budoucím nesnázím
Jazzové sekce.
Jako desátý „Jazzpetit“ vyšla v roce 1982 kniha Jindřich Štyrský:
fotografické dílo. Autorkou publikace je Anna Fárová, která jako signatářka Charty
77 patřila do oficiálního indexu zakázaných autorů. Z tohoto důvodu bylo v tiráži
použito pseudonymu Annette Moussu. Studii tvoří jedenatřicet stran, kde se autorka
věnuje výhradně fotografickému dílu tohoto českého surrealisty.
Publikace Minimal & Earth & concept art je studie, skládající se ze dvou
dílů, jejichž datum vydání spadá v tiráži pod prosinec roku 1982, přičemž skutečné
vydání druhého dílu bylo poněkud pozdějšího data. K překladatelům díla patřili
Karel Srp mladší, Matylda Bílková, Jiří Kovanda, Karel Miler a Jindřich Prokop.
Vzniku publikace předcházela řada přednášek, které se uskutečnily v průběhu devíti
Pražských jazzových dnů a v rubrice Situace. Karel Srp mladší v úvodu hovoří,
že publikace se zaobírá americkým uměním druhé poloviny šedesátých let.
Encyklopedie Rock 2000 (A -K ), jejímž autorem je Josef Vlček vyšla v roce
1982. Přesto, že z názvu vyplývá, že kniha se bude zabývat výhradně hudbou
rockovou, není tomu tak a do jeho spektra zasahuje i hudba jazzová, která byla
nedílnou součástí jazzrockové fúze. Číslovka v titulu knihy značí přibližný počet
jednotlivých hesel, které Josef Vlček uvádí. Součástí každého hesla je uvedená
výslovnost, biografie, charakteristika nahrávek, případně obsazení členů. Na této
publikaci spolupracovali, kromě již zmiňovaného autora, také Jana Chržová, Zdeněk
Pecka a Karel Srp. Druhý díl Rock 2000 (L -S , L -R ) měl dvě verze. Vydání první
verze bylo Jazzové sekci zakázáno. Vydána byla až verze druhá, která byla o jedno
písmeno kratší. Ve druhém díle Rocku 2000 je zahrnuta hudba jazzová, rocková,
ale i soudobá hudební avantgarda a v „Jazzpetitu“ je veden jako číslo devatenáct.
Třetí a poslední díl Vlčkovy encyklopedie má necelých tři sta třicet stran a byl
vydán v roce 1984.
Vědecké dílo s názvem Dada, jehož autorem je Ludvík Kundera, čítá okol tří
set stran a vyšel v roce 1983. Jeho předmětem je pojednání o vývoji a historii
dadaistického směru ve světě a portréty jeho čelních představitelů. Kundera pracoval
na sborníku v letech 1967 – 1971 a vydalo jej nejprve nakladatelství Obelisk
48
a po jeho oficiálním zrušení nakladatelství Odeon. Součástí knihy jsou hojné
ilustrace.
E. F. Burian s úvodním mottem: „Umění slouží, ale neposluhuje“ je knihou
českého prozaika Jaroslava Kladivy, kterou vydala Jazzová sekce roku 1982.
Autorovo jméno bylo však již součástí indexu nežádoucích autorů. Jedná se
o biografické dílo, které pojednává o umělcově dětství a životě, činnosti, díle,
založení D 34, hudební dráze, zatčení včetně Burianových kolegů Niny Jirsíkové
a Zbyňka Přecechtěla anebo o zavření Burianova divadla. Kniha má necelých čtyři
sta padesát stran a její součástí jsou fotografie, dokumenty, reprodukce plakátů,
scénických návrhů anebo portréty divadelních osobností.
Patnáctým „Jazzpetitem“ byl sborník Living Theathre, který vyšel v roce
1982. Zásadním podnětem k jeho vzniku bylo již zmiňované jediné vystoupení
newyorského avantgardního divadla Living Theathre v Československu, které
proběhlo 12. října roku 1980. Publikace se věnuje historii divadla, činnosti, tvůrčím
principům a cílům. Na vzniku sborníku se podíleli Jaroslav Kořán, Petr Oslzlý,
Pavel Janský, Kateřina Pospíšilová a Miroslav Žilina.
Poslední z transportu je publikací, jejímž autorem je již výše zmiňovaný
český spisovatel Jaroslav Kladiva. Jedná se o autobiografickou publikaci, kde autor
líčí kruté osudy vězňů za druhé světové války. Má necelých dvě stě stran bez
ilustrací a byla vydána v roce 1983. Autor prožil určitou část svého života
v rakouském Mauthasenu, který fungoval v průběhu druhé světové války jako
koncentrační tábor. Na obálce knihy se nachází pruh šedé látky s červeným
trojúhelníkem, písmenem T uvnitř a pěti čísly. Červená barva signalizovala, že se
jedná o politického vězně, T vyjadřuje českou národnost a číslice identifikuje
vězně.86
Sedmnáctým „Jazzpetitem“ je sborník s názvem Tělo, věc a skutečnost
v současném umění, který vyšel v roce 1982. Má necelých dvě stě padesát stran
a jeho autorem je Petr Rezek, jehož spolupráce s Jazzovou sekcí je datována již
k počátkům sedmdesátých let. Ze svých přednášek a studií, kterým se věnoval
v letech 1976 – 1981, sestavil texty pro tento sborník, jehož předmětem je americké
umění padesátých let. Mezi kapitoly sborníku jmenujme alespoň Fenomenologie
86
49
pop – artu, Happening jako vzpomínka, Holá přítomnost anebo Otázky
konceptuálního umění.
Raymond Queneau: Stylistická cvičení je publikací francouzského autora
Raymonda Queneaua. Jedná se o první český překlad, který provedl Petr Ouředník
a který vyšel v roce 1985.
Publikace Případ Wagner byla vydána Jazzovou sekcí ke stému výročí
skladatele Richarda Wagnera v roce 1983. Má necelých tři stran a je kompletně
bez ilustrací. Jedná se o texty Fridricha Nietzeho, který se podrobně zabýval touto
všestrannou osobností. Jednotlivé texty do souboru zkompletoval filozof Petr Rezek.
Na spolupráci v oblasti překladů se podíleli také Otokar Fischer, Pavel Koubek nebo
Arnošt Procházka.
Beletrie Kat beze stínu byla Jazzovou sekcí vydána v roce 1983, i když
v tiráži je uvedený rok 1984. Publikace není ilustrována a čítá sto šedesát stran.
Autorem publikace je spisovatel František Kraus, který píše o nelehkých osudech,
odehrávajících se v terezínském a osvětimském koncentračním táboře.
Mezi
publikace,
jejichž
vydání
bylo
v „Jazzpetitu“
naplánováno,
ale nerealizováno, patřila i próza amerického spisovatele Richarda Brautigana
V melounovém cukru. Tato publikace nebyla vydána, protože materiály k tisku byly
v roce 1985 policií zabaveny přímo v tiskárně. Kniha vyšla o rok později v roce
1986 v nakladatelství Odeon.
Hlava medusy je dílem českého prozaika a historika umění Josefa Kroutvora.
Kniha má necelých dvě stě stran a nebyla nijak datováno. Byla posledním
„Jazzpetitem“, který se však ke svým čtenářům již nikdy nedostal z důvodu
zabavení materiálů k tisku, zadržení představitelů Jazzové sekce a jejich následnému
trestnímu stíhání. Výjimkou bylo jen pár kusů, které se ještě podařilo vynést. Hlava
medusy je koncipována do tří částí. První část se věnuje postmodernímu umění,
druhou část představuje deník neznámého umělce, který byl sepsán v letech 1967 –
1969 a část třetí se zabývá fenomenologickou studií lidské hlavy. Hlavním
inspiračním impulsem pro vznik tohoto díla byly Josefu Kroutvorovi Sny Jindřicha
Štyrského.
Díla jako Dítě na skleníku a Marcel Duchamp jsou publikace, které měly
obdobný příběh jako Brautiganova próza V melounovém cukru. Antologie Dítě
na skleníku, který zahrnuje texty soudobých amerických básníků v českém překladu
Jaroslava Kořána, vyšel následně až v roce 1989 v nakladatelství Odeon. Marcela
50
Duchampa sestavil Jindřich Chalupecký, ale k jeho vydání nedošlo, protože
materiály k vydání byly zabaveny policií.
Situace, edice portrétů moderních výtvarníků, byla další samostatnou ediční
řadou, i přesto, že v tirážích bylo, podobně jako v „Jazzpetitu“, uváděno „vydala
Jazzová sekce Svazu hudebníků pro potřebu svých členů jako přílohu bulletinu
Jazz“. V centru pozornosti Situace byli výtvarníci, kteří měli velice omezenou
možnost realizace svých výstav anebo vystavovali pouze v zahraničí. Textovou
složku měl na starosti Karel Srp jr. a výtvarnou složku Joska Skalník. Jednotlivá
čísla Situace měla rozsah do dvaceti stran formátu A4, přičemž osmnáct stran vždy
tvořily černobílé reprodukce a po jedné straně byl Srpův text a portrét výtvarné
osobnosti. Mezi lety 1979 – 1983 bylo vydáno celkem patnáct čísel, přičemž během
následujícího roku byla k výtisku připravena i čísla šestnáct a sedmnáct, ale realizaci
jejich výtisku již nedošlo. Mezi výtvarníky, kterým se Situace věnovala, patřily
umělecké osobnosti jako Adriena Šimotová, Karel Miler, Jitka Svobodová, Milan
Grygar, Emila Medková, Stanislav Kolíbal, Jan Svoboda, Eva Kmentová, Libor
Fára, Václav Boštík, Petr Štembera, Karel Malich, Dalibor Chatrný, Hugo Demartini
a Vladimír Janoušek. K tisku připravená, ale již nerealizovaná čísla se měla věnovat
umělcům Květě a Jitce Válovým a Čestmíru Kafkovi.
Kromě samostatných edic, které ve jménu Jazzové sekce vznikaly, byly
vydávány i katalogy k různým výstavám, dále plakáty, kalendáře či jiný propagační
materiál. České malířce Adrieně Šimotové, jíž bylo věnováno premiérové číslo
Situace, vydala Sekce ještě katalog třinácti černobílých reprodukcí, které vznikaly
v letech 1979 – 1980. Katalog nesl název, který se shodoval s autorčiným
příjmením a v tiráži není uveden rok vydání. Publikaci vydala Jazzová sekce a zcela
ojediněle nebyla označena jako příloha časopisu bulletinu Jazz. K vydání
zkompletoval Karel Srp jr. a výtvarnou složkou se zaobíral Jaroslav Richter.
Časopis Flash Art, mající podtitul největší evropský umělecký časopis, byl
vydáván
v italském
Miláně.
Jazzová
sekce
byla
jeho
distributorem
v Československu v letech 1980 – 1983. Hlavním redaktorem časopisu Flash Art
byl Ital Giancarlo Politi a spojnice mezi ním Jazzovou sekcí, která umožnila
distribuci časopisu, byla vytvořena vzájemnými kontakty z uměleckých studií mezi
výtvarníky Jazzové sekce a Politiho ženou, redaktorkou periodika. Distribuce
časopisu Flash Art, prostřednictvím Jazzové sekce u nás probíhala mezi čísly
čtyřiadevadesát až sto jedenáct.
51
Ve dnech 3. 6. - 14. 8. roku 1980 se v Terezíně uskutečnilo Pracovní
sympozium výtvarníků, na jehož základě byl vydán sedmdesátistránkový černobílý
katalog s názvem Terezín 80, který graficky zpracoval Joska Skalník. Aktivně se jej
zúčastnily umělecké osobnosti jako Zdeněk Beran, Ivan Bukovský, Ivan Dolejšek,
Lubomír Janečka, Petr Kovář, Oldřich Kulhánek a Jiří Sozanský. Katalog vyšel
v roce 1980 a vydavatel v tiráži nebyl uveden.
V roce 1982 se ve městě Most sešla skupina výtvarníků Jiří Borl, Jiří Novák,
Jiří Sozanský, Václav Bláha, Lubomír Janečka, fotografů Ivan Dolejšek, Pavel
Jasanský, Petr Kovář a Jiří Putta, kteří zde vytvořili svá díla a poetickými texty
přispěl básník a výtvarník Emil Juliš. Na základě tohoto setkání vydala Jazzová
sekce téhož roku publikaci s názvem Most 81/82. Kniha čítá necelých čtyřicet stran
v grafické úpravě Lubomíra Mlčocha.
Téhož roku vydala Jazzová sekce pro interní potřebu sborník s názvem Eva
Kmentová. Tvoří jej soubor několika desítek fotografií a reprodukcí. Autor grafické
složky v tiráži nebyl uveden.
Původní verzi Kalendáře jazzových festivalů a hlavních akcí vytvořilo
jazzové středisko v Dánsku. Jazzová sekce připojila pojednání o vlastní organizaci
a o International jazz federation a vlastní verzi kalendáře vydala v roce 1982. Byl
v něm zahrnutý seznam zásadních kulturních akcí v celosvětovém měřítku,
a to včetně základních údajů. Čítal kolem třiceti stran a Sekce ji vydala jako
účelovou publikaci.
Časopis Dvanáctka, jež nesl podtitul Blues/tradice/swing, vydala Jazzová
sekce poprvé a naposledy v roce 1983. Název byl zvolen podle počtu taktů
v bluesové stupnici. Textovou složkou se zabýval Karel Srp, grafickou Joska
Skalník a tiráži Sekce uváděla „neperiodický tisk pro blues, tradiční jazz a swing byl
vydán jako příloha bulletinu Jazz pro interní potřebu členů“.
Na základě textu Josefa Vlčka, který bezprostředně reagoval na články v
týdenících Tribuna a Rudé právo a se kterým aktivisté Sekce souhlasili, vznikla
v roce 1983 nová samostatná ediční řada Dokumenty. Vyšly celkem tři ze čtyř
plánovaných čísel. První číslo Dokumentů, ve kterém byl Vlčkův text otištěn, bylo
vydáno v roce 1983 a neslo název Rock na levém křídle. Druhé číslo Dokumentů
zveřejnilo řeč Jaroslava Seifertova při příležitosti předání Nobelovy ceny s názvem
O patetickém a lyrickém stavu ducha. Číslo vyšlo v roce 1985 a bylo zároveň
jediným oficiálním zveřejněním básníkova projevu v Československu. O situaci
52
Jazzové sekce mělo pojednávat třetí naplánované, ale nerealizované číslo
Dokumentů. Čtvrté a poslední číslo neslo název Jací jsme a vyšlo v roce 1983.
V září roku 1985, kdy je již Jazzová sekce ilegální organizací, bylo vydáno
premiérové číslo měsíčníku Interního zpravodaje čítárny Jazzové sekce. V záhlaví
přední strany sekčního zpravodaje stálo: Lidé čtěte!, což bylo heslo Josefa
Škvoreckého, které užíval ve svém torontském vydavatelství Sixty - Eight
Publishers.87 Hlavním cílem zpravodaje bylo mapovat jakýkoliv materiál, který se
Sekci podařil získat či obdržet. Interní zpravodaj vznikal v době, kdy stánek Jazzové
sekce vystřídalo pevné místo redakce, které se nacházelo v několika místnostech
domu pana Josefa Kupky.
První místnost domu sloužila zejména k setkávání členů, druhá tvořila
kanceláře a přízemí fungovalo jako pracovní místnost Sekce. V horním patře byla
časem zřízena knihovna, která se brzy přesunula do sklepních prostor a probíhaly
zde přednášky, promítání filmů, půjčování desek, magnetofonových pásek a kazet se
zahraniční hudbou a postupem času přibyla i výstavní síň, která byla již po několika
výstavách zakázána. Provozní a organizační činnost knihovny spravoval Čestmír
Huňát. Mezi promítanými filmy jmenujme výběrově Umění zítřka, Americká hudba
od folkloru, k jazzu a popu, Umělecká scéna, Od Warhola po Martu Grahamovou,
Manhattan Street Band. Převážná většina promítaných filmů byla zapůjčována
z archivu knihovny americké ambasády v Praze. Poslední číslo Interního zpravodaje
čítárny Jazzové sekce bylo naplánováno na srpen roku 1986, přičemž k realizaci
jeho vydání již nedošlo z důvodu zatčení funkcionářů Jazzové sekce v září roku
1986.
Další samostatná edice Jazzové sekce nesla název Dveře. Premiérové číslo
bylo prvním a zároveň posledním vydaným číslem a obsahovalo dvanáctistránkovou
stať českého hudebníka a publicisty Vlastmila Marka s názvem Přežije sitár rok
2000? Text vznikl na základě cyklu Markových přednášek, které proběhly v čítárně
Jazzové sekce, a byl vydán v roce 1985. Ostatní naplánovaná, ale nevydaná čísla
vyšla později jako přílohy časopisu Jazzstop.
Poslední edicí, která vznikla zásluhou Jazzové sekce, byla edice s názvem
Bokem. První číslo obsahovalo esej Josefa Vlčka s názvem Ambivalentní hudba
87
53
a industrial (Dvě eseje o rockové avantgardě), které mělo dvacet stran. Jeho vydání
spadá už do roku 1987 a v tiráži je uvedeno „vydala Jazzová sekce, člen
mezinárodní Jazzové federace při hudební radě UNESCO“. Vlčkovy eseje nesly
názvy Hudba jako vzduch a Hudba jako hrůza. Druhé číslo edice Bokem obsahuje
text Vlastimila Marka, čítá stejný počet stran jako první číslo a nese název Hudba
jinak (New Age Music). Publikace vyšla až v roce 1988 a byla vydána již
přípravným výborem Unijazzu a tiráži je uvedeno „vydala Jazzová sekce / Přípravný
výbor sdružení Unijazz“.
78 / 1985 je sborníkem výtvarníků, který je někdy nazýván jako takzvaná
Šedá cihla. Prvotní impuls pro vznik sborníku pocházel od sochaře Huga
Demartiniho. První číslo označuje počet představovaných umělců, druhé pak rok
plánovaného vydání. Sborník, jejž začala skupina výtvarníků tvořit v roce 1985, byl
pozastaven zatčením aktivistů Sekce. Hlavní výtvarník Jazzové sekce, Joska
Skalník, který byl rovněž součástí redakce knihy, patřil mezi zatčené, čili z ohoto
důvodu byl sborník dokončen až v době jeho propuštění. V roce 1991 vyšla již
oficiální barevná verze sborníku s poněkud pozměněným názvem Šedá cihla 78 /
1991.
Minisalon, jenž vznikl na základě návrhu Josky Skalníka, je publikací, která
čítá okolo dvě stě padesáti stran a byla vydána až v květnu roku 1992. Nápad se
zrodil v prostředí Jazzové sekce již v roce 1984, kdy Skalník usiloval o vytvoření
přehledu umělců, kteří měli zákaz nebo jen omezenou možnost oficiální tvorby,
přičemž sám Skalník oslovil kolem tří stovek umělců. K dalšímu vývoji v podobě
nonkonformní výstavy již nedošlo z důvodu zatčení funkcionářů Jazzové sekce
a dílo bylo dokončeno až v roce 1992, kdy vyšla publikace, která v tiráži již měla
uvedeno „Minisalon: jazzová sekce - Artforum: unie výtvarných umělců“.
Výtvarníci Libor Fára, Zdena Fibichová, Alva Hajn, Tomáš Haleš, Stanislav Judl,
Čestmír Kafka, Igor Kalný, Vladimír Janoušek, Miloš Urbánek a Karel Vaca, kteří
patřili k těm umělcům, kterým byl v Minisalonu poskytnut prostor, kteří se již
vydání publikace nedožili.
Hlavní výtvarník Sekce, Joska Skalník, je autorem myšlenky vytvořit sborník
textů pro Karla Srpa k jeho padesátému jubileu, které trávil ještě ve vězení.
Na základě Skalníkovy myšlenky a následné výzvy vyšel sborník textů s titulem
Karlu Srpovi k padesátinám. Do sborníku svými texty přispělo a napsalo okolo
padesáti autorů jakkoliv do kultury zasahujících. Jedná se o samizdatový dokument,
54
který nebyl veřejnosti příliš známý a doceněný, ovšem odrážel velmi přesně kulturně
politické klima doby před listopadem 1989. Publikace vyšla pouze v padesáti
kusech.
Jazzové sekci se za dobu své existence podařilo vydat velkou plejádu
publikací, a to nejen hudebních, ale do spektra její ediční činnosti patřila i témata
literární, filozofická, výtvarná nebo kulturně - historická. Publikace vydané
Jazzovou sekcí jsou kulturní vizitkou jejich konspirační činnosti. Jistou paralelu lze
spatřovat v tom, že stejně jako v oblasti pořadatelské, koncertní a metodické se
snažila Jazzová sekce najít pravidelné pódium pro amatérské kapely, které neměly
tolik možností k vystupování, tak v oblasti výtvarné dávala vždy přednost vydávání
publikací, jejichž autoři byli nějakým způsobem znevýhodňováni, ať už se smyslu
zákazu publikační činnosti nebo jejího omezení. V rozhovoru Vladimír Kouřil ještě
dodává, že i přes skutečnost, že publikační činnost následovala zejména po zákazu
činnosti pořadatelské, byla v plánu Sekce již od počátku.88
88
55
1. 4. Následnické organizace Jazzové sekce
Jazzová sekce byla povolena v době normalizace, kdy bylo smeteno vše,
co jakýmkoliv způsobem souviselo s pražským jarem a jako organizace fungovala
velice dlouho. Roku 1986 dochází k zatčení a v březnu roku 1987 k odsouzení
hlavních protagonistů Sekce.
Jak nás Vladimír Kouřil informuje, roku 1986 byli na základě předběžné
domluvy zvoleni Jiří Exner, Jana Pacholíková a Martin Sýkora do funkce mluvčích.
Po propuštění Josky Skalníka v roce 1986 vzniká ve spolupráci s Čestmírem
Huňátem a Tomášem Křivánkem nová struktura pracovního výboru Jazzové sekce.
V průběhu září roku 1987 byla přípravným výborem odeslána žádost o schválení
a povolení Unijazzu, která byla následně odmítnuta s argumentem existence České
jazzové společnosti.89 Po vyřčení rozsudku v roce 1987, tedy dva roky před revolucí
se Jazzová sekce opět ocitá na křižovatce několika možných cest svého pokračování.
Po propuštění Karla Srpa, které Vladimír Kouřil datuje k roku 1988, se stává
pětice hlavních členů Jazzové sekce opět kompletní a téhož roku se také distancuje
od Unijazzu.90 Normalizační éra trvající po dvě desetiletí procházela několika
mírnými modifikacemi, ovšem její základní pilíře, které udávaly parametry mimo
jiné i kulturní sféře, zůstaly v podstatě po celou dobu stejné. Na druhé straně však
faktem zůstává, že po odsouzení členů Sekce zbývají do revoluce dva roky, což už je
období
vrcholící
politické
krize,
která
silně
odráží
počínající
nejistotu
komunistického režimu.
Možná právě z důvodu všech těchto skutečností viděl Karel Srp větší
potenciál v realizaci organizace, která by měla pouze pražskou působnost,
a tak založil dobrovolnou společenskou organizaci, která nesla název Pražské
vzdělávací sdružení (dále už jen PVS). Z aktivistů Unijazzu se připojili ještě Joska
Skalník, Vladimír Kouřil a právník Jazzové sekce Josef Průša, což vedlo k jistým
konfliktům mezi členy již dvou různých organizací. Další vývoj o průběhu zrodu
následnických organizací datuje Vladimír Kouřil k červnu roku 1988, kdy Karel Srp
podává žádost o schválení oficiální činnosti organizace PVS, přičemž 30. června
89
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 332,
336.
90
Tamtéž, s. 338.
56
stejného roku je žádost pražským národním výborem zamítnuta, a to z důvodu
obdobné náplně činnost jako u Unijazzu a až do vyřešení případu Unijazzu je činnost
PVS přerušena. Během října roku 1988 podává Karel Srp opět další žádost
o oficiální registraci pražské organizace, ve které již figuruje název Artforum.
V červnu roku 1989 je žádost schválena a v červenci se koná ustavující členský
sjezd Artfora. Na základě opětovné žádosti dostává i Unijazz o rok později povolení
k registraci.91
Artforum byla na rozdíl od Unijazzu původně organizace pouze s pražskou
působností. V roce 1990 byla její působnost rozšířena na celostátní, s čímž přišla
i změna názvu Jazzová sekce – Artforum. Předsedou organizace je od počátku Karel
Srp. Činnost Jazzové sekce – Artfora není totožná s původní činností Jazzové sekce.
Karel Srp v rozhovoru s M. Krupičkou ze 7. 10. 2011 hovoří o současné činnosti
a poslání Artfora – Jazzové sekce, kterou spatřuje zejména v ediční činnosti,
dokumentárních výstavách a provozování jazzového rádia Hortus.92 Artforum –
Jazzová sekce sídlí do dnešních dnů ve Valdštejnské ulici 14 v Praze 1.
Unijazz je od počátku svého oficiálního vzniku, tedy od roku 1990,
organizací s celostátní působností, které od svého vzniku předsedá Čestmír Huňát.
Organizace v současné době sídlí na ulici Jindřišská 5 v Praze 1. Mezi četné aktivity
Unijazzu patří vydávání kulturního periodika Uni, pořádání festivalů s názvy
Boskovice – festival pro židovskou čtvrť a Alternativa a také pravidelné provozování
čítárny s knihovnou.93
Pádem komunistického režimu dochází k celkovému uvolnění atmosféry,
které jistě přispělo a usnadnilo vznik následnických organizací Jazzové sekce,
kterými byly Artforum a Unijazz. Obě organizace se zrodily z jednoho jádra, kterým
byla Jazzová sekce. I přes skutečnost, že z jednoho základu vznikly dvě následnické
organizace, nese každá svým způsobem jistá specifika, která je navzájem odlišují.
Podle mého názoru můžeme i přes specifika, které od sebe obě organizace odlišují,
spatřovat jistou návaznost na Jazzovou sekci v rozdílném smyslu. Návaznost Artfora
na Jazzovou sekci spatřuji hlavně v její orientaci na jazzovou hudbu, zejména
91
Tamtéž, s. 338-343.
KRUPIČKA, Miroslav. Jazzová sekce je tu i pro exulanty, říká Karel Srp. [online]. 2011, s. 1 [cit.
2013-05-13]. Dostupné z: http://www.krajane.net/articleDetail.view?id=2284
93
Unijazz. [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.unijazz.cz/cs/unijazz/profilunijazzu/2 /9
92
57
v rádiu Hortus, což je jistá obdoba práce Jazzové sekce v jejích počátečních letech,
kdy se orientovala primárně na jazz.
Oproti Artoforu Unijazz nezůstává zdaleka pouze u jazzu, ale dává prostor
i hudbě alternativní a experimentální. U Unijazzu bych tedy viděla návaznost spíše
na závěrečné období Jazzové sekce, kdy přinášela informace z různých odvětví
kultury a chtěla tak dokázat, že umění chápe jako nedělitelný celek.
I přes tyto odlišnosti obě následnické organizace Jazzové sekce spojuje fakt,
že obě usilují o rozvoj kulturní oblasti v nejširším slova smyslu.
58
2. PRAKTICKÁ ČÁST
2. 5. Předchůdci bulletinu Jazz na pozadí kontextu doby
Obtížnost publikační činnosti, která započala v počátcích normalizace
a nadále pokračovala v sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století byla
podrobně popsána v kapitole publikační činnost Jazzové sekce. I přes tyto dobové
skutečnosti měl bulletin Jazzové sekce své předchůdce v profesionální i amatérské
linii. Za předchůdce bulletinu Jazz lze považovat periodika Jazz, Jazz Bulletin,
Melodii, Gramorevue z amatérských pak Boptime, Jazz Express, Zpravodaj jazzklub Brno nebo plzeňský Hlas mladých.
Jak nás informuje Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, časopis
Jazz, který vycházel jednou měsíčně v letech 1946 – 1948 byl prvním oficiálně
vydávaným časopisem v Československu, jehož šéfredaktorem byl Emanuel Uggé
a redaktorem
Lubomír
Dorůžka.
Periodikum
Jazz
Bulletin,
dvouměsíčník
Československé jazzové federace, vycházel v letech 1966 – 1968 a jeho redaktorem
byl Petr Brabec. V amatérské linii vznikaly časopisy různými způsoby, tvořili je buď
soukromí vydavatelé anebo jazz kluby. Časopis Boptime vydával soukromě
Stanislav Titzl a Jazz Express Antonín Truhlář. Zpravodaj jazz-klub Brno nebo
plzeňský Hlas mladých psaly místní jazzové kluby.94
Časopis Melodie, jehož původním šéfredaktorem byl Lubomír Dorůžka,
vycházel v letech 1963 - 2000 se stotisícovým nákladem a celostátní působností.
Z důvodu velkého nákladu byl velice ideologicky ovlivňovaný, což je zřejmé hned
z prvního čísla:
„Nebudeme proti modernosti umění všech žánrů, které hodláme sledovat,
budeme se však vždy ptát, co naše umění a činnost amatérů hudebníků přináší
v ideovém smyslu, jaký je dosah tohoto estetického působení v naší společnosti.“95
Avšak i přes jisté ideologické omezení měla Melodie široký tematický záběr.
Periodikum sledovalo oficiální jazzovou a rockovou scénu, taneční hudbu, sborový
zpěv, přinášelo profily osobností z domácí i zahraniční scény, věnovalo se také
94
MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní
populární hudby I.: část věcná. 2. vyd. Praha: Supraphon, 1983, s. 203.
95
Melodie. Praha: Orbis, 1963, roč. 1, č. 1, s. 1.
59
tematice metodické, novým hudebním nástrojům nebo přinášelo rozhovory,
reportáže a ankety.
Měsíčník Gramorevue vycházel v letech 1965 – 1993 v Supraphonu a čítal
šestnáct stran. Periodikum přinášelo informace z domácí i zahraniční scény,
zabývalo
se
klasickou,
soudobou
i avantgardní
hudbou
včetně
recenzí.
O Gramorevue Jiří Černý říká:
„Gramorevue vždycky trpěla tím, že to byl podnikový časopis. Grafická
úprava byla rozházená, úroveň článků střídavá, postupně se ovšem zlepšovala.“96
2. 6. Mé setkání s Vladimírem Kouřilem
27. 5. 2013 jsem se v 11. hodin v prostředí čítárny Unijazzu setkala
s Vladimírem Kouřilem, jednou z klíčových osobností Jazzové sekce. Po jeho
svolení následoval přibližně dvouhodinový rozhovor. Vladimír Kouřil mně během
našeho setkání představil ještě Čestmíra Huňáta, rovněž jednoho z hlavních aktivistů
Sekce a nynějšího předsedu Unijazzu.
Mé otázky k Vladimíru Kouřilovi byly primárně orientovány na bulletin
Jazz. Dotazovala jsem se na politickou tendenčnost bulletinu ve srovnání s jinými
periodiky, jakými byly například Gramorevue či Melodie. Nejvíce mých dotazů
však směřovalo k velkému množství nejednoznačný podpisů. U jednotlivých
nejednoznačných podpisů jsem si stanovila jisté hypotézy možných autorů.
V rozhovoru mi byly tyto hypotézy buď potvrzeny anebo vyvráceny. Další mé
dotazy se zabývaly reakcemi redakční rady bulletinu Jazz na události s The Plastic
People of the Univerze, Chartou 77 či sjezdy KSČ.
Rozhovor s Vladimírem Kouřilem byl pro mě velmi přínosný zejména
z hlediska potvrzení či vyvrácení hypotéz nejasných podpisů. Odpovědi Vladimíra
Kouřila jsou průběžně uvedeny v textu v jednotlivých ročnících periodika.
Se souhlasem Vladimíra Kouřila přidávám z jeho osobního archivu dvě
fotografie. První portrétovou fotografii fotil Karel Šustr v roce 2006. Druhá
fotografie zachycuje podpisovou akci monografie Jazzová sekce v čase a nečase
1971 – 1987 v knihkupectví Seidl, kde Vladimír Kouřil podepisuje knihu Tomáši
Krausovi, rovněž jednomu z aktivistů Jazzové sekce. Fotografii vytvořil Ivan Prokop
v roce 2000.
96
RIEDEL, Jaroslav. Kritik bez konzervatoře. druhé vydání. Praha: Galén, 2006, s. 101.
60
61
2. 7. Obecná charakteristika bulletinu Jazz Jazzové sekce SH ČSR
Jedním ze zásadních edičních počinů Jazzové sekce bylo vydávání již
několikrát zmiňovaného periodika bulletin Jazz. V nepravidelných intervalech vyšlo
během devíti ročníků v desetiletí 1972- 198297 osmadvacet čísel a periodikum bylo
v tiráži označeno jako metodická publikace určená členům Jazzové sekce SH ČSR.
Ve svých počátcích se bulletin Jazz soustředil výhradně na dění na poli
jazzové hudby, postupem času v souvislosti s historicko – kulturním vývojem
jeho hudebního spektra spadal i rock, jazzrock, alternativní hudební scéna a obecně
soudobá hudba včetně notových partitur. Jazzová sekce byla velkým komplexem
nejen hudebních aktivit, které rozvíjely kulturu do mnoha směrů, čímž Sekce chtěla
dokázat neoddělitelnou propojenost umění jako celku.
Určitou analogií tohoto
počínání v jistém slova smyslu byl i bulletin. Právě v něm chtěla Sekce ukázat,
že jak její činnost, tak i obsah bulletinu Jazz nebyl chápán jako jednostranně
zaměřený, což rozrůstající se hudební spektrum plně potvrzovalo a navíc nezůstalo
zdaleka pouze u oblasti hudební. Do bulletinu spadaly postupem času příspěvky
věnující se filmu, divadlu, propojení rocku a klasiky, punku, hudbě elektronické
a minimalistické, hudbě přírodních národů či výtvarnému umění. Tento široký záběr
bulletinu Jazz Jazzové sekce patří jistě k atributům, které dokazují v sedmdesátých
a osmdesátých letech jeho naprostou jedinečnost.
I přes dobové aspekty normalizace, ve kterém byl bulletin Jazz vydáván,
se dá v porovnání s jeho výše zmíněnými předchůdci říci, že míra politické
tendenčnosti nebyla téměř žádná. Po srovnání politicko - historických událostí, které
proběhly během desetileté éry jeho vydávání v Československu i ve světě, jsem
neshledala v jeho obsahu jakýkoliv přímý odraz, jenž by na toto politicko –
historické pozadí bezprostředně reagoval. V rozhovoru s Vladimírem Kouřilem jsem
se ptala, zda–li se v redakci bulletinu Jazz nějakým způsobem vyrovnávali například
97
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 97. –
uvádí dobu vydávání periodika na dvanáct let; Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků. Praha:
Jazzová sekce, 1972, roč. 1, č. 1, s. 2. – je uveden rok 1972; Jazz: bulletin současné hudby. Praha:
Jazzová sekce, 1980, roč. 9, č. 27/28. – je uveden rok 1980, kdy bylo dáno číslo do výroby, přičemž
Kouřil píše, že číslo bylo vyhotoveno na jaře roku 1982, což potvrzuje desetiletou éru; V rozhovoru
Vladimír Kouřil upřesnil, že dvanáct let uvedl z důvodu započítání i přichystaného čísla devětadvacet
k tisku; ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight Publishers,
1988, s. 39 – rovněž potvrzuje vydávání bulletinu v letech 1972 – 1982.
62
s procesem The Plastic People of the Univerze, Chartou 77 nebo z druhé strany
naopak se sjezdy KSČ či jinými politickými událostmi, kdy na většinu tiskovin byly
kladeny nároky nějak reagovat. Vladimír Kouřil říká, že pokud jde o sjezdy KSČ,
žádné nároky na redakci kladeny nebyly, proto se v bulletinu neobjevil nikdy žádný
komentář. Pokud jde o The Plastic People of the Univerze, říká, že i přes skutečnost,
že lidé z okruhu Sekce chodili na jejich koncerty, směřovali v té době celkově
i hudebně mimo Sekci, naopak s chartisty se dostávali běžně do styku.98 Jak je
z výše zmíněného patrné, bulletin Jazz se tedy stále pevně držel svých jasně
vytyčených cílů, a to beze změn, které by jakýmkoliv způsobem určovaly dobové
okolnosti.
2. 8. Volba metody
Pro první část praktické části své práce jsem zvolila statistickou metodu,
a to zejména z důvodu četných operací s čísly. Ve statistice jsem mapovala dvě
základní fakta, kterými byly žánry a nejčetnější autoři, kteří do bulletinu Jazz
přispívali. Tyto dvě základní věci jsem aplikovala na jednotlivá čísla, ročníky
a v konečné fázi i na celek.
Je velice důležité zmínit průvodní okolnosti zpracovávání bulletinu Jazz,
protože jimi byla statistika do jisté míry ovlivněná.
Dostupná čísla bulletinu Jazz Jazzové sekce jsem prostudovala v prostředí
Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde nebyla opakovaně k sehnání čísla pět
(ročník dva, rok 1973), jedenáct (ročník čtyři, rok 1974), dvanáct (ročník čtyři, rok
1975), třináct (ročník čtyři, rok 1975), čtrnáct (ročník čtyři, rok 1975). Následovala
knihovna Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, kde požadovaná čísla rovněž
neměli. V prostředí čítárny Unijazzu mi Vladimír Kouřil ochotně poskytnul
materiály k prostudování chybějícího čtvrtého ročníku bulletinu Jazz. Ve statistice
tedy není zahrnuto pouze číslo pět (ročník dva, rok 1973).
Jak bude v popisu jednotlivých ročníku podrobně uvedeno, pod články se
objevovaly kromě autorů uvedených celým jménem i nejasné podpisy, jejichž
skuteční autoři jsou mou pouhou hypotézou. Z tohoto důvodu mají ve statistice,
98
63
stejně jako autoři uvedeni celým jménem, své samostatné číslo. V rozhovoru
s Vladimírem Kouřilem byly následně některé z mých hypotéz potvrzeny.99
Důležité je rovněž říci, že řada článků v bulletinu byla anonymních anebo
v ojedinělých případech v určitém čísle chyběly stránky. Oba tyto případy
do statistiky zahrnuty nebyly.
Je významné zmínit, že Vladimír Kouřil ve své knize100 rovněž pojednává
o bulletinu Jazz. Autor v jednotlivých číslech bulletinů uvádí autora (pokud není
anonymní), tematiku článku a někdy i přímé výňatky z určitých příspěvků.
Zásadním záměrem mého mapování bylo primárně usilovat o nekrytí informací
s Vladimírem Kouřilem, což je také další důvod, který mě vedl k volbě statistické
metody. Cílem této části práce je zmapovat bulletin Jazz z jiného úhlu pohledu,
a to ve smyslu četnosti příspěvků jednotlivých autorů a žánrů a jejich proměn
v letech 1972 - 1982.
Na základě výsledků statistiky101 jsem následně vytvořila grafy102, které
zřetelně mapují, jak se v průběhu let 1972 – 1982 v jednotlivých ročnících měnilo
žánrové zaměření bulletinu Jazz.
2. 9. Proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982
V počátečních letech vydávání byl bulletin Jazz velmi stručným hudebním
zpravodajem, který začínal na osmi černobílých nečíslovaných stranách, věnujícím
se primárně jazzu. V průběhu let 1972 - 1982 se však se jeho délka, obsah, forma
a žánrové
zaměření
vyvíjí
a mění
a vznikají rozsáhlé
publikace
o rocku
a alternativě, což souvisí jednak s historicko – kulturním vývojem na pozadí
dějinných událostí a jednak s vzájemnými vztahy osobností redakční rady, což se
bezprostředně odráželo na měnícím se obsahu Jazzu.
Po celou dobu vydávání bulletinu byl vedoucím redaktorem Karel Srp,
výtvarným redaktorem Joska Skalník a k tisku periodikum připravoval Petr
Kretschmer.
99
Tamtéž.
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst, 1999, s. 38 – 97.
101
Viz příloha B
102
Viz příloha D
100
64
O volbě témat článků, jejich schvalování a odměnách v redakční radě hovoří
Josef Vlček:
„Nikdo nikomu neříkal, o čem má psát – všechna témata jsem si mohl
vymyslet sám, nikdy mi nikdo z nich žádné neschvaloval, natož aby mi ho zakázal.
Tady se nehrálo na nějakého nadřízeného a podřízené, každý dělal, co bylo potřeba;
vedle psaní článků jsem tak třeba lepil nová čísla, balil je do obálek, chodil s nimi
na poštu… všichni zkrátka dělali všechno bez nároku na odměnu.“103
Tiskem bulletinu se zabývaly Středočeské tiskárny. Hlavním cílem bulletinu
Jazz
bylo
poskytovat
informace
z více
uměleckých
odvětví
z domácího
i zahraničního prostředí a zprostředkovávat tak svým čtenářům hlubší pohled
na umění jako na celek.
Na základě výše zmíněné statistiky následuje podrobná analýza jednotlivých
ročníků bulletinu Jazz.
2. 9. 1. První ročník – 1972
První ročník byl orientován výhradně na dění na poli jazzu (výjimkou bylo
číslo šest, kde je obsažen článek F. Dvořáka a A. Bendy s názvem Přistiženi
při činu - JFF v Rubínu, jež pojednává o nápadu Luďka Hulana, zavést pravidelné
pondělní večery s názvem Jazz film forum, které by se týkaly nejen jazzové hudby,
ale součástí by byl i balet a promítání jazzových filmů). V roce 1972 vyšla první
čtyři čísla v rozmezí osm až šestnáct černobílých stran A4.
Do okruhu redakční rady bulletinu prvních dvou ročníků patřily osobnosti
A. Benda, J. Beránek, A. Bílý, A. Čort, R. Dašek, L. Dorůžka, M. Dvořák,
J. Greinecker, L. Hulan, J. Hájek, L. Havránek, J. Janečka J. Kautský, M. Klatovský
P. Kříž, P. Otáhal, O. Ried, J. Seik, J. Stivín, V. Škuta, L. Šváb, L. Topič, V. Trsek,
A. Truhlář, S. Titzl, V. Thür, K. Velebný, E. Viklický. Fotografiemi se zabývali
J. Janečka, C. Morávek, J. Stivínová a L. Svátek. Redakční rada prvního a ročníku
je záměrně zmíněna dohromady z důvodu žánrového zaměření, které v obou letech
zůstalo pouze u jazzu.
Statistika prvního ročníku potvrzuje, že žánrově je skutečně zastoupený
pouze jazz. V premiérovém nejstručnějším čísle přispívají stejnoměrně Karel Srp,
103
65
Stanislav Titzl, Luděk Hulan, Antonín Truhlář a VL. Jak bylo již výše nastíněno,
kromě jmen a příjmení autorů článků se objevují pod příspěvky i podpisy, které je
možné vnímat buď jako zkratku nebo jako iniciály určitého autora anebo určitou
kombinaci, která by označovala více autorů. Již v prvním čísle je tímto způsobem
uvedeno označení VL. Ve druhém čísle převažuje svými příspěvky jednoznačně
Karel Srp. V čísle tři nejčetněji psali Karel Srp, Antonín Truhlář a CHAB.
Ve čtvrtém čísle startuje první ročník čtenářské ankety All Stars Band, která
mapovala hlasování jazzových posluchačů pro své oblíbené hudebníky. Do tohoto
závěrečného čísla prvního ročníku psali stejnoměrně Aleš Benda, Lubomír Dorůžka,
Jan Seik, Antonín Truhlář a CHAB. Ze statistiky vyplývá, že v prvním ročníku byl
tedy nejčetnějším přispěvatelem Karel Srp. Bez zajímavosti však nezůstává, že VL
a CHB a CHAB neodpovídá iniciálám ani zkratce žádného autora z okruhu redakční
rady prvního a druhého ročníku. V rozhovoru Vladimír Kouřil říká, že do bulletinu
mohl přispívat takřka kdokoliv z členské obce Sekce, takže pokud se nejednalo
o nějaký zásadní článek, autor se podepisoval pouze zkratkou. Podpis VL by podle
Vladimíra Kouřila mohl patřit Vladimíru Trskovi, jazzmanovi a organizátorovi
tehdejšího hudebního života.104
2. 9. 2. Druhý ročník - 1973
Ve druhém ročníku je žánrově stále zastoupen pouze jazz (s již výše
zmíněnou výjimkou čísla šest) a jsou v něm obsažena čísla pět, šest, sedm, která
vyšla v průběhu roku 1973. Páté číslo z již výše zmíněných důvodů do analýzy
zahrnuto není. V šestém čísle k tematice jazzu nejvíce tvoří Jan Beránek
a v sedmém Antonín Čort. Ve druhém ročníku jako celku nejvíce píše druhý
zmíněný autor.
2. 9. 3. Třetí ročník – 1974
Během roku 1974 vyšla ve třetím ročníku čísla osm, devět a deset, jejichž
rozsah se pohyboval v rozmezí dvacet až čtyřiadvacet stran A4. Číslo osm
představuje jistý zlom z důvodu několika zásadních změn. Z formálního hlediska
dochází ke změně vzhledu obálky. Černobílé provedení vystřídají barevné odstíny
kolem portrétů hudebních osobností na úvodní a závěrečné straně. Počínaje osmým
104
66
číslem lze rovněž pozorovat jistý předěl v žánrovém zaměření periodika. Začíná
slábnout puristicky jazzové zaměření bulletinu a začínají se objevovat články
o rocku, jazzrocku, blues a swingu. Od čísla devět jsou bulletiny již nastálo
číslovány.
Osmé číslo tedy vedle jazzu rozkrývá obzor dalšímu hudebnímu žánru,
kterým je rock a jež v něm reprezentuje článek o Franku Zappovi od Ch. a A.
Bendových. Deváté číslo přináší ještě třetí hudební žánr, jímž je jazzrock a kterému
se věnují stejní autoři v článku o Mahavishnu orchestra. Počínaje devátým číslem se
rovněž začínají pozvolna objevovat články nezasahující do oblasti jazzu, rocku,
jazzrocku, divadla ani filmu a z tohoto důvodu jsem je zařadila do kategorie
s názvem „jiné“, přičemž u názvu každého článku je ve statistice v závorce ještě
uvedená specifikace jeho konkrétního zaměření. V devátém čísle se v této kategorii
objevuje článek Blues a problémy od Zdeňka Pecky a Swing kvartet 4 od Aleše
Bendy. V čísle deset v jazzu převažuje tvorba Zdeňka Pecky, v jazzrocku nejvíc píše
Josef Zub Vlček a v oblasti jiné Jan Martinsich, který se zabývá blues v článku
Bessie Smith – císařovna blues.
Během třetího ročníku měla redakční rada tuto sestavu A. a Ch. Bendovi,
J. Beránek, L. Dorůžka, M. Dvořák, L. Havránek, K. Mezera, P. Otáhal, Z. Pecka,
O. Reith, R. Ticháček, S. Titzl, A. Truhlář, J. Vejvoda, K. Velebný, P. Zvoníček,
V. Kouřil, E. Viklický, Z. Doležalová, J. Martinsich, K. Růžička, L. Topič, F. Uhlíř
a J. Vlček. Fotografiemi se zabývali J. Ekl, J. Exner, J. Janečka, J. Jirmal,
P. Juřička, J. Kučera, L. Svátek a K. Záhorská.
Dle statistiky je v osmém čísle nejčastějším autorem článků z oblasti jazzu
Jan Beránek a v oblasti rocku Ch. a A. Bendovi. V devátém čísle je více stejnoměrně
přispívajících autorů v oblasti jazzu a byli jimi Ch. a A. Bendovi, Lubomír Dorůžka,
Vladimír Kouřil, Karel Mezera, Zdeněk Pecka, Karel Srp, Emil Viklický, Karel
Velebný a VK. V kategorii jiné vede Zdeněk Pecka s již výše zmíněným článkem
o blues. Nejasné podpisy CHB a CHAB, o kterých jsem se zmiňovala výše v prvním
a druhém ročníku, se ve třetím ročníku již neobjevují. Nabízí se však možná
hypotéza, že tyto podpisy jsou iniciálami Ch. a A. Bendových, z nichž je však
v okruhu redakční rady prvního a druhého ročníku zmíněn pouze Aleš Benda. Jiným
nejasným podpisem autora je v tomto ročníku VK. Pokud bychom zásadně
dodržovali pravidlo, že první písmeno označuje počáteční písmeno křestního jména
autora a druhé písmeno pak začáteční písmeno příjmení, bylo by možné uvažovat
67
nad Vladimírem Kouřilem, čemuž by nasvědčovala i jazzová tematika článku
o Sarah Vaughanové. V rozhovoru s Vladimírem Kouřilem nebyla potvrzena
hypotéza, jež by nasvědčovala tomu, že podpisy CHB a CHAB by patřily CH. a A.
Bendovým. Ovšem podpis VK skutečně patří Vladimíru Kouřilovi.105 Zajímavostí
také zůstává, že v redakční radě je poprvé obsazen kromě Vladimíra Kouřila i Josef
Zub Vlček, čímž se vracím k prvnímu číslu, kde byl uveden i podpis VL. Nabízí se
myšlenka nad tím, že by to mohla být zkratka Vlčkova příjmení, ale v okruhu
redakční rady prvních dvou ročníků jmenovitě uveden není a Vladimír Kouřil vidí
vzhledem k prvním číslu jako pravděpodobnějšího autora již výše zmíněného
Vladimíra Trska.106
Statistika třetího ročníku jako celku představuje výsledky, které ukazují,
že oblast jazzu nejčetněji reprezentuje Zdeněk Pecka, jazzrocku pak CH. a A.
Bendovi a do kategorie jiné nejvíce přispívají Zdeněk Pecka, Aleš Benda a Jan
Martinsich.
2. 9. 4. Čtvrtý ročník – 1974 - 1975
Ve čtvrtém ročníku, který vycházel v letech 1974 – 1975 vyšla čísla jedenáct,
dvanáct, třináct a čtrnáct v rozsahu čtyřiadvacet až osmadvacet stran A4.
I přes skutečnost, že ve třetím ročníku začínají být pozvolna zastupovány oblasti
rocku, jazzrocku a jiné, jedenácté číslo se v tomto směru vymyká. Všech deset
článků v jedenáctém čísle reprezentuje výhradně jazzovou oblast. Ve dvanáctém
čísle se kromě jazzu již objevují i příspěvky v kategorii jazzrocku a jiné.
Jazzrockovou oblast reprezentuje článek přímo o tomto hudebním žánru se
stejnojmenným názvem Jazzrock, pod kterým je podepsán Zub a článek s názvem
Isotope noví Mahavishnu Orchestra, pojednávající o tomto seskupení s podpisem Z.
Oblast jiné reprezentuje například příspěvek Karla Havelky s názvem Radostné
blues Sonny Terryho. Třinácté číslo se už opět žánrově rozrůstá, a to konkrétně
o oblast rocku, kterou reprezentují články Hatfield North a Dítě války, pod nimiž se
opět objevuje podpis Zub. Ve čtrnáctém, závěrečném čísle čtvrtého ročníku, jsou
zastoupené shodné žánrové kategorie jako u čísla předchozího. Oblast jiné začíná
105
106
Tamtéž.
68
být velice pestrá. Najdeme zde články týkající se blues, vokálně – instrumentální
hudby či swingu.
Redakční radu čtvrtého ročníku tvoří J. Adam, Z. Bartošek, Ch. a A.
Bendovi, G. Brom, J. Beránek, A. Čort, L. Dorůžka, Z. Doležalová, J. Hála,
K. Havelka, V. Havránek, J. Jankovský, J. Jetel, J. Kautský, P. Kavalier, V. Klusák,
V. Kouřil, V. Klement, L. Konůpka, P. Kostiuk, J. Krajník, M. Kratochvíl, P. Kříž,
J. Novák, E. Malík, V. Matausch, J. Martinsich, K. Mezera, M. Moník, M. Opravil,
J. Párová, Z. Pecka, J. Pech, L. Pospíšil, J. Slíva, I. Stanová, M. Svoboda, K. Srp jr.,
J. Šebánek, J. Šindler, J. Šolc, L. Hulan, J. Vlček, K. Velebný, V. Thürr, S. Titzl,
A. Truhlář, J. Votruba, J. Watzl, P. Zvoníček. Fotografiemi se zabývali K. Beneš,
J. Dostál, J. Exner, M. Jodas, H. Flügge, O. Hájek, R. Koma, J. Hnízdo, J. Kučera,
A. Pajer, E. Massel, J. Skrlant, O. Šembera a L. Topič. Svými kresbami do čtvrtého
ročníku kromě Josky Skalníka přispíval i Jan Fiala.
Z výsledků statistiky vidíme, že v jedenáctém čísle v jazzu, jako jediné
zastoupené oblasti, vede s přehledem Vladimír Kouřil. Do kategorie jazzu v čísle
dvanáct vytvořil nejvíce příspěvků Karel Srp, v jazzrocku se pak objevuje více
přispěvatelů, kterými jsou Martin Kratochvíl, Zub a Z, oblast jiné reprezentuje
zejména Karel Havelka, Zub a Z. Do čísla třináct v oblasti jazzu nejvíce přispívá
Karel Srp, v rocku a jazzrocku Zub a do kategorie jiné nejčetněji tvoří Karel
Havelka, Zdeněk Pecka a Jiří Šebánek. V závěrečném čísle oblast jazzu nejčetněji
reprezentuje Karel Srp, rock Z, jazzrock Zub a kategorii jiné zastupuje více autorů,
konkrétně Karel Havelka, Antonín Čort, Josef Zub Vlček, Vladimír Klusák, Miloš
Moník a Jiří Slíva.
Podpisy Zub a Z, soudě zejména podle žánrového zaměření, pravděpodobně
patří Josefu Zubu Vlčkovi, což mně Vladimír Kouřil v rozhovoru skutečně potvrdil.
V redakční radě bulletinu Jazz je Vlček poprvé uveden ve třetím ročníku.
V rozhovoru jsem Vladimíru Kouřilovi položila otázku, zda-li měnící se Vlčkovy
podpisy (Vlček, JV, Z, Zub) měly v průběhu vydávání bulletinu nějaký konkrétní
význam. Vladimír Kouřil odpovídá, že měnící se podpisy žádný zvláštní význam
neměly. Jediným důvodem bylo, že Vlček psal pro bulletin velké množství článků,
a tak aby nevznikl dojem, že všechny články napsala jedna osoba, podepisoval se
pokaždé nějak jinak.107
107
Tamtéž.
69
Dle statistické analýzy spatřujeme, že do čtvrtého ročníku jako celku
nejčetněji v oblasti jazzu psali Karel Srp, v rocku a jazzrocku Zub a v kategorii jiné
pak Karel Havelka.
2. 9. 5. Pátý ročník – 1975 – 1976
V letech 1975 – 1976 vyšla v pátém ročníku čísla patnáct, šestnáct, sedmnáct
a osmnáct v rozsahu jedenatřicet až třiatřicet stran A4. V tomto ročníku jsou ve
statistice již nastálo konstantními kategoriemi jazz, rock, jazzrock a jiné a konkrétně
od čísla šestnáct přibývá nová kategorie, věnující se hudbě ve spojení s filmem.
Počínaje číslem patnáct ztrácí bulletin Jazz již navždy uvedení tiskáren a portréty
hudebních osobností na úvodní a závěrečné stránce jsou nahrazeny kresbami
převážně Josky Skalníka, ojediněle Jiřího Brázdy. Během pátého ročníku zůstává
bulletin Jazz sedmnáct ojedinělou raritou v historii vydávání periodika. Důvodem je
Jaroslav Ježek, kterému je toto číslo kompletně věnováno u příležitosti výročí jeho
nedožitých sedmdesátých narozenin, což svědčí o velkém obdivu Jazzové sekce
k této neopomenutelné osobnosti českého jazzu, protože žádné jiné hudební
osobnosti již v budoucnu nebylo žádné číslo věnováno kompletně. Zůstává
s podivem, že v bulletinu věnujícímu se Jaroslavu Ježkovi nezazní ani jednou jména
jeho kolegů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Vladimír Kouřil k této skutečnosti
píše:
„Mimořádné číslo připravil mimořádný redakční okruh a mně mimořádně
vadilo, že autoři nechali Jaroslava Ježka osamoceného, bez jeho kumpánů V &W,
jejichž jména a příjmení v textech nepadla ani jednou.“108
V rozhovoru Vladimír Kouřil rovněž hovoří o monotematickém čísle,
věnovaném Jaroslavu Ježkovi a dodává, že stejně jako tehdy, tak i dnes, považuje
vynechání jmen Voskovce a Wericha za zbytečné.109
Josef ZubVlček o bulletinu sedmnáct píše:
Korunu všemu nasadilo v roce 1976 sedmnácté číslo bulletinu Jazz,
zasvěcené Jaroslavu Ježkovi a vydané u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin.
Srp ho tenkrát konzultoval s lidmi z ministerstva kultury a myslím, že Zbyněk Mácha,
108
109
70
jinak velký znalec blues, ho donutil k tomu, že se v celém čísle ani jednou nesměla
objevit jména Jiřího Voskovce a Jana Wericha!“110
Součástí bulletinu osmnáct se poprvé v historii stává příloha Diskorama nové desky, knihy, hudebniny, informace (podrobněji viz. kapitola publikační činnost
Jazzové sekce).
Během pátého ročníku do redakční rady přispívají A. Benda, J. Beránek,
J. Brázda, J. Blecha, P. Cibulka, J. Černý, A. Čort, Z. Doležalová, L. Dorůžka,
P. Dorůžka, J. Dvořák, E Dvořáková, J. Exner, J. Fiala, L. Havránek, K. Havelka,
M. Hejdučková, V. Holznecht, J. Hynčica, J. Jetel, P. Junk, J. Kautský, P. Kavalier,
P. Karen, M. Kiliesová, V. Kouřil, M. Kratochvíl, bratři Krčmářové, S. S. Kurmajev,
M. Lejtas, V. Marek, V. Matausch, J. Martinsich, R. Paarová, Z. Pecka,
M. Skalický, I. Stanová, J. Strnadová, K. Srp jr., J. Střižovský, L. Svátek,
J. Šebánek, L. Šonka, A. Truhlář, Š. Uhrik, E. Viklický, K. Velebný, J. Vlček,
V. Vokolek, B. Volf, P. Zvoníček a A. Žabokrtská. Fotografiemi se během pátého
ročníku zabývali M. Byrczek, J. Exner, J. Janečka, J. Jetel, J. Kučera, M. Pokorný,
P. Radechovský, J. Regentík, N. Ustinov, P. Vácha a J. Zajíčková.
Dle statistiky v čísle patnáct v oblasti jazzu bylo více stejnoměrně
přispívajících autorů a byli jimi Aleš Benda, Antonín Čort, Petr Karen, Petr
Kavalier, Vladimír Kouřil, Jan Martinsich, Zdeněk Pecka, Karel Srp, Antonín
Truhlář, Štefan Uhrik, J. M. (H. H.) a ZD. Oblast rocku nejvíce reprezentují Petr
Cibulka, Jiří Černý, J. Dvořák a Josef Zub Vlček. Jazzrock a oblast jiné rovněž
nejčetněji obsazuje J. Z. Vlček. V kategorii jiné Vlček zahajuje první díl seriálu
propojení klasiky a rocku a v článku Není Němec jako Němec pojednává o německé
avantgardní hudební scéně.
Z okruhu redakční rady pátého ročníku by podpis J. M. (H. H.) dle iniciál
mohl patřit Janu Martinsichovi, přičemž obsah závorky zůstává nejasný a ZD pak
Zdeně Doležalové. Vladimír Kouřil potvrzuje mou hypotézu podpisu pouze
u druhého jména, patřící skutečně Zdeně Doležalové.111
V čísle šestnáct už není tak četné obsazení stejnoměrně přispívajících autorů
a mimo oblast jiné jsou výsledky zúženy pouze na jednoho autora. V oblasti jazzu
píše nejvíce Jan Beránek, v oblasti rocku a jazzrocku pak J. Z. Vlček. V čísle
šestnáct je poprvé četněji obsazena kategorie jazz a film, ve které nejvíce tvořil Petr
110
111
71
Dorůžka. Oblast jiné nejvíce zastupuje J. Z. Vlček, který pokračuje druhým dílem
seriálu o klasice a rocku a Karel Havelka, který pojednává o bluesové tematice
v článku Jedním z nich je Lightnin Hopkins.
Originalita čísla sedmnáct byla již nastíněna výše. V souvislosti se
zaměřením pouze na osobnost Jaroslava Ježka je ve statistice logicky obsazena
pouze jazzová oblast, kterou v tomto čísle nejvíce zastupují J. Mikota, V. Holznecht
a L. Dorůžka.
Číslo osmnáct, které uzavírá pátý ročník, je již opět žánrově pestřejší.
V oblasti jazzu vede jednoznačně Karel Srp a kategorie rocku a jiné obsadil vítězně
J. Z. Vlček. V kategorii jiné se Vlček v článku Nejstarší mladík Karl – Heinz
Stockhausen věnuje této osobnosti v kontextu Nové hudby a o Isau Tomitovi
a elektronické hudbě pojednává v článku Japonský bůh syntezátorů na šest.
V oblasti jazzrocku je nejčastější autor s podpisem JV, což je podle Vladimíra
Kouřila opět jeden z mnoha podpisů Josefa Zuba Vlčka.112 Statistika pátého ročníku
jako celku vykazuje tyto nejčetnější přispěvatele jazz – Karel Srp, rock, jazzrock
a jiné – Josef Zub Vlček a hudba a film – Petr Dorůžka.
2. 9. 6. Šestý ročník – 1977
Během šestého ročníku v roce 1977 vyšla pouze čísla devatenáct a dvacet
v rozsahu jedenatřicet až osmatřicet stran A4. Číslo dvacáté je jubilejním a v jistém
smyslu také zlomovým a to nejen z důvodu jubilejního pořadí, ale zejména kvůli
změně názvu, jež zněl Jazz bulletin současné hudby, který v podstatě potvrdil stále
se rozrůstající spektrum jeho zaměření. Kromě přílohy Diskorama vzniká další
rubrika s názvem Rocková poezie, která se zabývá překlady textů písní skupin,
kterým se příslušné číslo bulletinu věnuje.
Do okruhu redakční rady šestého ročníku patří osobnosti A. Batašev,
J. Beránek, P. Blatný, J. Černý, A. Čort, L. Dorůžka, E. Dvořáková, J. Exner,
P. Götz, L. Havránek, M. Hejdučková, P. Hyndrák, V. Jurková, V. Kouřil, bratři
Krčmářové, M. Kratochvíl, S. Kurmajev, T. Kraus, P. Kretschmer, L. Masopustová,
I. Mikeš, R. Paarová, Z. Pecka, K. Srp jr., I. Stanová, J. Střižovský, L. Šonka,
A. Truhlář, F. Tugendlieb, Š. Uhrik, E. Viklický a J. Vlček. Fotografiemi se
112
Tamtéž.
72
zaobírali J. Exner, J. Kučera, P. Radechovský, J. Střížovský a kresby mimo Josky
Skalníka tvořili J. Blecha, J. Brázda, V. Jiránek, J. Skalník a V. Vokolek.
Podle statistiky v devatenáctém číslev oblasti jazzu nejčetněji tvoří Vladimír
Kouřil, v rocku Josef Zub Vlček, jazzrocku TK a v kategorii jiné nejvíce
reprezentují svými příspěvky Šrefan Uhrik, který píše o Musica Jugens, dále Tomáš
Kraus, jež se zabývá elektronickou instrumentací v článku Elektronické projekty
a Zdeněk Pecka, který hovoří o avantgardní scéně.
Dvacáté číslo již s názvem Jazz bulletin současné hudby pak nese výsledky,
jež ukazují, že v kategorii jazzu nejvíce přispívá Karel Srp a v rocku píše
rovnoměrně více autorů, kterými byli P. Götz, I. Mikeš, Z. Pecka, P. Turnovský,
J. Z. Vlček a K. Oblasti jiné pak nejčastěji zastupuje P. Blatný, který se v článku
Rekapitulace věnuje Nové hudbě a autor s podpisem V se v článku Polní maršál
rock and rollu zabývá osobností Pattie Smithové.
Celkové výsledky šestého ročníku ukazují, že v oblasti jazz nejvíce tvoří
Karel Srp, v rocku Josef Zub Vlček, v jazzrocku TK a oblast jiné nejčetněji
reprezentovali autoři Š. Uhrik, T. Kraus, Z. Pecka, P. Blatný a V.
Podpis TK by mohl odpovídat dle iniciál pravděpodobně Tomáši Krausovi.
Autorem podepsaným pouhým V, pokud bychom uvažovali, že označuje začátek
příjmení, by mohl být z okruhu redakční rady šestého ročníku Emil Viklický anebo
J. Z. Vlček, k čemuž bych se z důvodu tématu punku a nové vlny dle mého názoru
přikláněla více.
Vladimír Kouřil potvrzuje obě mé domněnky, a tedy že podpis TK patří
Tomáši Krausovi a V pak Josefu Zubu Vlčkovi.113
2. 9. 7. Sedmý ročník – 1977 – 1978
Sedmý ročník vycházel v letech 1977 – 1978 a byla v něm vydána čísla
jedenadvacet a dvaadvacet jako dvojčíslo a číslo třiadvacet již samostatně. Počínaje
sedmým ročníkem je tiráži poprvé v historii Jazzu uvedeno „Jazzová sekce SH ČSR
– člen mezinárodní jazzové federace při hudební radě UNESCO“. Číslo třiadvacet
přináší kromě již standardních rubrik Diskorama a Rockové poezie ještě novou
rubriku s názvem Situace (podrobněji viz. kapitola publikační činnost Jazzové
sekce), kterou píše Karel Srp jr. a jež se věnuje výtvarnému umění.
113
Tamtéž.
73
Do sedmého ročníku včetně překladů přispívají I. Albrecht, A. Čort,
M. Černá, A. Čuřík, J. Čutka, J. Beránek, B. Budina, P. Cibulka, V. Cibulková,
J. Černý, L. Dorůžka, P. Drašar, M. Dvořák, E. Dvořáková, J. Exner, M. Foret,
V. Gister, J. Gistrová, L. Havránek, J. Harák, H. Hermannová, M. Hrabáková,
M. Hromádková, R. Hruška, Č. Huňát, P. Hyndrák, J. Charypar, J. Jarolímek,
M. Kratochvíl, T. Kraus, bratři Krčmářové, I. Krčmářová, D. Kopecká,
K. Kostelník, V. Kouřil, P. Křivánek, D. Kubinková, I.Kümmel, H.Lintimerová,
M. Malá, V. Marek, J. Martinsich, L. Masopustová, A. Michal, K. Miler, M. Moník,
I. Nová, P. Otáhal, R. Paarová, I Prokop, Z. Pecka, P. Pylypov, P. Siatkowski,
K. Srp jr., L. Šonka, L. Uhrik, J. Vlček a J. Zábrana. Fotografiemi se zabývali
P. Drašar, J. Exner, M. Jebavý, J. Jetel, M. Jodas, J. Kobza, P. Kozma, J. Kučera,
J. Malý, P. Siatkowski, J. Střecha a J. Winsch. Celkovou fotodokumentaci prováděl
J. Kučera a kresby tvořili kromě J. Skalníka ještě J. Brázda, M. Grygar, Haďák
(uvedeno bez křestního jména), J. Jetel, J. Lacina, P. Turnovský a V. Vokolek.
Dle statistiky v dvojčísle jedenadvacet a dvaadvacet se oblasti jazzu nejvíce
věnuje Karel Srp, rocku Josef Zub Vlček, jazzrocku Karel Srp jr.a ZP a do kategorie
jiné nejčetněji přispíval Karel Srp jr., který se věnoval tematice bluesv článku
Vzpomínka na Howling Wolfa a v článku Ian Underwood se zabýval touto osobností
a hudbou syntezátorů.
Miloš Moník v čísle třiadvacet nejvíce psal o jazzové tematice, v oblasti
rocku převažuje tvorba Zdeňka Pecky, V. Cibulkové a JV. Kategorii rocku, divadla
a jiné reprezentuje zejména Josef Zub Vlček, a to stejnojmenným článkem Rock &
divadlo, rozhovorem s Duo Boemi di Praga a článkem Vo co de, v němž se věnuje
punkové tematice.
V kompletním výsledku sedmého ročníku vede v oblasti jazzu Miloš Moník
a Karel Srp, v rocku a jiné Josef Zub Vlček a v jazzrocku Karel Srp jr. a ZP.
V tomto ročníku se nám rovněž objevují nejasné podpisy ZP a JV. U podpisu ZP se
dá předpokládat, že by mohl odpovídat
Zdeňku Peckovi a podpis JV
pravděpodobně, stejně jako v pátém ročníku, patří J. Z. Vlčkovi. Správnost mé
hypotézy potvrzuje Vladimír Kouřil u obou podpisů.114
114
Tamtéž.
74
2. 9. 8. Osmý ročník – 1978 – 1980
V předposledním osmém ročníku v letech 1978 - 1980 vyšla čísla
čtyřiadvacet, pětadvacet a šestadvacet v rozsahu třiašedesát až dvaaosmdesát stran
A4. Okruh redakční rady osmého ročníku tvořili A. Čort, L. Dorůžka, P. Dorůžka,
E. Dvořáková, M. Dvořák, J. Exner, Z. Gistrová, V. Gistr, M. Grygar,
K. Hajdovská, L. Havránek, J. Harák, B. Hrabal, M. Hrabáková, R. Hruška,
Č. Huňát, P. Hyndrák, J. Chržová, J. Janečka, J. Jarolímek, V. Kouřil, J. Kovanda,
J. Krajník, T. Kraus, T. Křivánek, bratři Krčmářové, M. Krčmářová, D. Krčmářová,
D. Kubinková, V. Lisoň, M. Malá, K. Machoninová, V. Marek, A. Michl,
M. Moník, P. Otáhal, R. Paarová, T. Procházka, A. Prokopová, D. Prokopová,
I. Prokop, P. Pylypov, K. Srp jr., D. Šimánek, L. Šonka, P. Štembera, S. Sůva,
C. Turba, L. Tesařová, P. Turnovský, A. Vanderka, J. Vlček, J. Vnouček, J. Volek,
M. Zelinková a S. Zippe. Fotografiemi se zabývali J. Exner, M. Jodas, J. Kučera,
J. Malíř, J. Malý, C. Morávek, M. Pokorný, F. Rausser, J. Rolínek, D. Šimánek
a V. Vokolek. Fotodokumentaci provedl J. Kučera. Kromě J. Skalníka se
na kresbách podíleli ještě L. Havránek, M. Kuthan, J. Lacina, J. Pelcová, I. Pelcová,
L. Fára, M. Husák a M. Rittstein.
Ve výsledcích statistiky čísla čtyřiadvacet vykazuje v oblasti jazzu nejvyšší
četnost příspěvků Kateřina Hajdovská, v rocku Josef Zub Vlček a v jazzrocku JV.
V kategorii jiné převažuje tvorba Karla Srpa, Josefa Zuba Vlčka a JV. Karel Srp
píše o Donu Cherrym a Cliffordu Thortonovi v článku Od free k afro, JV pojednává
o zpěvačce Nico a Josef Zub Vlček přináší studii o kapelách The united states
of America, MC 5, The residents, Sucide, Devo a Pere Ubu s názvem Kapely
kultovní a mýtické – malá typologie.
Oblast jazzu v čísle pětadvacet svými články nejvíce obsazuje Zdeněk Pecka,
v rocku převažuje tvorba Josefa Zuba Vlčka, JVa V. Kategorii jiné tentokrát
ojediněle obsadil Vlastimil Marek, který přináší články o Amalgamu, Kilhets
a Stehlíkovi.
Šestadvacáté číslo, uzavírající předposlední ročník Jazzu, přináší čtyři
žánrové kategorie. V jazzové tvorbě nejvíce vyniká Vladimír Kouřil, v rocku pak
Josef Zub Vlček a JV, v jazzrocku JV a oblast jiné obsadil opět J. Z. Vlček, který
75
přináší články Průvodce jižanským blues a boome, Alternativní kultura a Ráj
revolučního alternativismu.
Ve výsledcích statistiky osmého ročníku jako celku v jazzu nejvíce tvoří
Vladimír Kouřil, v rocku a v jiné Josef Zub Vlček a v jazzrocku JV.
V osmém ročníku se nám z neúplných podpisů opět objevují již výše
zmíněné JV a V, patřící opět J. Z. Vlčkovi.
2. 9. 9. Devátý ročník – 1980
Poslední devátý ročník byl uzavřen čísly sedmadvacet a osmadvacet, která
tvořila dvojčíslo, jež bylo dáno do výroby v roce 1980, ale jak uvádí Vladimír
Kouřil, vyhotoveno bylo až na jaře roku 1982.115nVe srovnání s prvním
osmistránkovým číslem Jazzu čítalo závěrečné dvojčíslo sto čtyřicet čtyři stran.
Velice široký okruh redakční rady tvoří M. Balajová, P. Büchler, M. Čuřík,
L. Dorůžka, M. Drda, P. Dostál, J. Exner, A. Fárová, J. Furman, Č. Huňát,
R. Huňátová, R. Hruška, M. Husák, M. Chadima, J. Chržová, F. Jungwirth,
M. Justoň, J. Kaliba, P. Kohout, V. Kouřil, J. Kovanda, J. Kořán, T. Kraus,
E. Krčmář, D. Krčmářová, M. Krčmářová, R. Křivánková, J Kukučka, V. Lisoň,
J. Malý, M. Malá, P. Oslzlý, P. Otáhal, Z. Pecka, I. Prokop, A. Prokopová,
D. Prokopová, E Střížovský, P. Štembera, P. Turnovský, J. Vlček, V. Vokolek, J.
Volek, H. Zelinková, M. Zelinková a
J. Žalud. Fotografiím se věnovali
D. Horníčková, O. Hrab, J. Hric, M. Machotka, M. Janota, J. Kučera, J. Urban,
J. Volek, P. Zatloukal, M. Zemanová a fotodokumentaci J. Kučera a J. Malý. Kresby
v posledním ročníku provedli L. Fára, M. Husák, J. Lacina, M. Rittstein, J. Skalník,
P. Turnovský a M. Síkora.
Ze statistiky devátého ročníku vyplývá, že v posledním dvojčísle byly
obsazeny celkem čtyři kategorie a byly jimi jazz, ve kterém převažovaly příspěvky
Tomáše Krause, v rocku pak nejvíce psal Josef Zub Vlček, v rocku a divadle Petr
Oslzlý a oblast jiné pak nejčetněji reprezentuje JV, který se věnuje scéně alternativní
kultury ve stejnojmenném článku a elektronické hudbě v příspěvku s názvem
Improvizace na každý den.
115
76
2. 9. 10. Statistické výsledky bulletinu Jazz jako celku
Desetiletá
éra
vydávání
bulletinu
Jazz
Jazzové
sekce
dvojčíslem
sedmadvacet a osmadvacet končí. Jak píše Vladimír Kouřil, redakčně bylo v lednu
roku 1984 připraveno i číslo devětadvacet, k jehož vydání z důvodu obecného
zákazu činnosti Sekce a tím i následnému nedostatku financí, již nedošlo.116
Pohlédneme-li na bulletin jako na celek, žánrově jsem jej ve statistice
rozparcelovala na šest kategorií, kterými byly jazz, rock, jazzrock, rock a divadlo,
hudba a film a jiné. Kromě statistických výsledků nám žánrové proměny v letech
1972 – 1982 ukazuje přehledně i křivkový a sloupcový graf.
V bulletinu Jazz Jazzové sekce SH ČSR jako v celku do kategorie jazzu
v průběhu všech ročníků nejvíce přispívá Karel Srp, do kategorie rocku, jazzrocku
a jiné píše nejčetněji Josef Zub Vlček, do rocku a divadla Petr Oslzlý a k hudbě
a filmu pak nejvíce tvoří Petr Dorůžka. Ve statistické analýze bylo zpracováno
celkem tři sta sedmdesát šest článků, z nichž nejvíce napsal Josef Zub Vlček, což je
ve výsledku jistým paradoxem z více důvodů. Prvním je fakt, že v rozhovoru
s Honzou Dědkem na otázku „Kdy jste se stal členem Jazzové sekce?“ Vlček
odpovídá:
„Nikdy! Paradoxně jsem se nikdy členem Jazzové sekce nestal. Dělal jsem
v antikvariátě za sumu blízkou životnímu minimu a neměl jsem peníze, abych zaplatil
členský příspěvek, i když činil pouhých pětatřicet korun ročně.“117
A druhým důvodem, který vytváří jistý paradox je, že i přes skutečnost,
že Josef Zub Vlček oficiálním členem Sekce tedy nikdy nebyl, v již výše zmíněném
filmovém dokumentu A. Kisila sám říká, že právě díky Jazzové sekci se stal
hudebním publicistou a kritikem.
116
117
Tamtéž, s. 373.
77
2. 10. Typová analýza textu u vybraných autorů
Druhá oblast praktické části mé práce se bude zabývat typovou analýzou
článků vybraných autorů. Okruh redakční rady bulletinu Jazz, jak je patrné z výše
popsaných ročníků, byl velice široký, takže výběr musel být zúžen pouze na vybrané
autory. Ve fázi výběru autorů existovaly v podstatě dvě možné cesty. První cesta
představovala zabývat se přispěvateli již poměrně známými, jež ve statistice obsadili
místa nejčastějších přispěvatelů a kterým byla zároveň v dosavadní literatuře
a médiích věnována již velká míra pozornosti. Možnost druhá naopak znamenala
věnovat se autorům, jejichž jména nebyla doposud v literatuře ani médiích tolik
frekventována. Po tomto zvážení jsem se rozhodla pro druhou možnost a tedy
věnovat se autorům, kterým doposud nebyl poskytnut takový prostor a jejichž
autorský styl mě zaujal z mnoha aspektů. Vybranými autory k typové analýze textu
jsou Zdeněk Pecka, Antonín Čort, Jan Beránek a Antonín Truhlář.
2. 10. 1. Zdeněk Pecka
Zdeněk Pecka je český publicista a překladatel, který se narodil 28. 10. 1949
v Praze. Nejprve studoval obor anglistiky na FFUK a doktorát ukončil
na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho publikační činnost je velice široká.
Přispíval do periodik, jakými byly Melodie, Gramorevue i bulletin Jazz. Jeho hlavní
oblasti zájmu, jak uvádí Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, jsou
afroamerický folklór a také sociologické aspekty americké hudby zejména 20. až 40.
let 20. století.
118
V současné době působí v okruhu redakční rady časopisu Uni,
který vydává Unijazz, kde vede rubriku Pecky z pop kultury.119
Jako první osobnost z okruhu redakční rady bulletinu Jazz jsem si k typové
analýze textu vybrala Zdeňka Pecku. Prvním důvodem mé volby byla především
poutavost jeho autorského stylu, dalším pak okruh jeho tvorby, jež kromě vlastních
textů,
kterých
je
převážná
většina,
zahrnuje
i překlady,
zejména
ze zahraničních časopisů Down Beat a Melody Maker, včetně jejich úprav. Jak je
patrné z přehledu120, Zdeněk Pecka začíná do bulletinu Jazz publikovat počínaje
118
MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu
a moderní populární hudby: Část jemnná - československá scéna. Praha: Supraphon, 1990, s. 411.
119
Kulturní magazín Uni. [online]. [cit. 2013-05-18]. Dostupné z:
http://magazinuni.cz/rubriky/hudba/pecky-z -pop-kultury/
120
Viz příloha E
78
číslem osm. Dá se říci, že patřil spíše mezi nepravidelné přispěvatele, protože
v číslech jedna až sedm a sedmnáct, osmnáct a čtyřiadvacet nepublikoval vůbec.
K typové analýze textu jsem použila celkem pětadvacet Peckových článků. Podpis
ZP, o kterém bylo pojednáno již ve statistice, do typové analýzy textu zahrnut nebyl.
V jednotlivých přehledech je u všech vybraných autorů vždy uveden název
článku, který je zasazen do příslušného hudebního žánru, jeho umístění a pod ním je
uvedena typová analýza textu, tedy jedná–li se o článek odborný, popularizační či
populární. Z výsledků typové analýze textu121 těchto pětadvaceti článků je jasně
zřejmé, že v příspěvcích Zdeňka Pecky je nejčetněji zastoupena oblast článků
popularizačních, v menším počtu pak populárních a nejméně jsou zastoupeny
příspěvky odborné.
Pokud výsledky typové analýzy textu zasadíme do oblasti hudebních
žánrů122, vidíme, že nejčastější oblast jazzu je nejvíce reprezentována články
popularizačními, méně už populárními a nejslaběji pak články odbornými. V oblasti
rocku jsou příspěvky popularizační a populární vyrovnané. Kategorie hudby a filmu
je zastoupena pouze jedním odborným článkem a v oblasti jiné vedou opět články
popularizační, méně už pak odborné, přičemž oblast populární zastoupena není.
Jak jsem se již výše zmiňovala, Zdeněk Pecka mě zaujal zejména svým
poutavým autorským stylem. Následně ve stručné podobě nastíním články, které mě
zaujaly patrně nejvíce. První článek, o kterém se zmíním, nese název Jazz ve filmu.
Zdeněk Pecka v něm pojednává o zrodu prvotní myšlenky jazzové hudby ve filmu,
dále představuje vývoj této oblasti od počátku dvacátých let, přes éru let čtyřicátých,
kam datuje plný rozvoj jazzu ve filmu, přes padesátá a šedesátá léta, o kterých
hovoří jako o období dozrávání a v závěru podává informace až po tehdejší
současnost, přičemž vyzdvihuje konkrétní filmy jako příklad. Článku nechybí
poznámkový aparát.
Dalším výrazným odborným příspěvkem z jazzové oblasti je článek
s názvem Duchovní odkaz Johna Coltrana. Nezabývá se v něm však hudebním
významem této osobnosti, ale zmiňuje se spíše o emocionálním a duševním
významu Coltranovy hudby a jeho snaze dostat se k jádru dokonalosti člověka
prostřednictvím vlastních zkušeností. Píše o tom, jak Coltrana ovlivněnilo učení
M. L. Kinga a o jeho hluboké víře, která byla orientována hinduistickým směrem.
121
122
Viz příloha E
Viz příloha F
79
Dále pak pojednává o tom, jak právě Coltranova víra ovlivňovala jeho tvorbu
a uvádí jejich přesné střety. Součástí článku je opět rozsáhlý poznámkový aparát.
Posledním článkem, který bych zde vyzdvihla a který je zároveň posledním
článkem, který Peckovi v bulletinu Jazz vyšel, nese název Náhodnost /
determinismus v závěrečném dvojčísle. V tomto rozsáhlém příspěvku hovoří
o šedesátých letech, kdy byly v popředí dva zásadní principy hudebního myšlení,
kterými byly právě náhodnost na jedné straně a na straně druhé determinismus. Dále
popisuje, jakými způsoby se tyto elementy začleňovaly do tvůrčích aktivit během let
sedmdesátých.
2. 10. 2. Antonín Čort
Druhou osobností, kterou jsem zvolila pro typovou analýzu textu, je
publicista Antonín Čort, který se narodil v Ostravě 11. 12. 1941. Po maturitě se
začal věnovat publicistické činnosti zejména jazzového okruhu. Jak uvádí
Encyklopedie
jazzu
a moderní
populární
hudby,
jako
publicista
působil
v periodikách, kterými byly kromě bulletinu Jazz také Mladá fronta, Gramorevue,
Mladý svět, Melodie anebo Triangl.123
Důvodem mé volby byl jednak opět širší okruh, který kromě vlastní tvorby
zahrnuje i překlady a jejich úpravy, ale především to, že většina jeho článků
představuje rozhovory s osobnostmi jazzové hudební scény.
Jak je z přehledu124 patrné, Antonín Čort se stává součástí redakční rady
bulletinu Jazz od čísla šest i přesto, že jeho první články jsou uvedeny až v čísle
sedm. Míra jeho příspěvků se začíná znatelněji zvyšovat počínaje pátým ročníkem,
tedy číslem patnáct. K typové analýze textu jsem použila celkem osmnáct Čortových
článků.
Podíváme–li se na výsledky typové analýzy článků125 Antonína Čorta,
vidíme, že nejčetněji jsou tentokrát zastoupeny opět články popularizační, méně pak
příspěvky populární a oblast odborná není zastoupena vůbec. Typová analýza textu
v kontextu s hudebními žánry potom ukazuje, že oblast jazzu je vyrovnaně
123
124
Viz příloha G
125
Viz příloha H
80
zastoupena oběma typy článků, kategorie rocku a hudby a filmu zastoupeny nejsou
obsazeny a oblast jiné je reprezentována dvěma články popularizačními.
Čortův článek, který jistě stojí za povšimnutí, nese název Na elektrickou
basu jsem ještě nehrál. Věnuje se v něm především kontrabasistovi Františku
Uhlířovi a jeho hudební kariéře. Hovoří o jeho počátcích na brněnské konzervatoři
a posléze
filharmonii.
Dále
se
zmiňuje
o Uhlířově
osudovém
setkání
s E. Viklickým, které mu během času přineslo doporučení do seskupení Linha
singers, přičemž cesta obou se ještě střetla v triu K. Velebného. Dále sám František
Uhlíř uvádí, jaké výhody má právě jeho klasické vzdělání a jaké jsou rozdíly
v jednotlivých kontrabasech.
V článku Trombón + vibrafon = jazz autor pojednává o souboru Swing
kvartet, blíže pak o vibrafonistovi a trombonistovi Františku Sojkovi. Antonín Čort
zde hovoří o kořenech a inspiracích tohoto souboru. Podrobněji se pak zabývá
hudební dráhou Františka Sojky. Hovoří o Sojkových hudebních vzorech, o místech
jeho působení, kdy začínal v orchestru Jaroslava Devery, pokračoval přes Jazz
Outsiders a další soubory a finálně zakotvil právě u Swing kvartetu.
Třetí článek, na který bych upozornila, nese název Tvrdohlavá Toshike
a tolerantní Tabackin. Hlavním důvodem, proč mě článek zaujal, je zejména
zaměření na japonskou hudbu, která v bulletinu nebyla tak četná. Příspěvek
pojednává o složitém prosazení žen v jazzové hudbě ať už z pozice skladatelky
nebo hráčky. Antonín Čort se podrobněji zabývá osobností Japonky Akiyoshi
Toshkie, jež se stala první ženou, která se úspěšně pokusila a dokázala založit
bigband, pro který současně komponovala repertoár. Autor dále hovoří o její životní
cestě a hudební dráze, na které potkává Lewa Tabackina. Bigband, jež Toshike
založila, poprvé v roce 1973 vystoupil pod názvem Toshiko Akiyoshi – Lew
Tabackin, což sama Toshike považuje za dovršení snah, o které vždy usilovala, tedy
spojení jejích kulturních tradic s jazzovou hudbou a zároveň s její touhou být
zároveň klavíristkou, komponistkou a aranžérkou.
81
2. 10. 3. Jan Beránek
Jako třetího autora k typové analýze článků jsem zvolila Jana Beránka, který
se narodil 19. 8. 1942 v Brně. Působí jako publicista a virtuos hry na housle.
Své hudební vzdělání započal na brněnské konzervatoři, odkud pokračoval
na Janáčkovu akademii múzických umění (dále jen JAMU). Jak uvádí Encyklopedie
jazzu a moderní populární hudby, Jan Beránek již v průběhu svých studií
na konzervatoři působil v orchestru Jiřího Daneše, během studia na JAMU
spolupracoval s orchestrem G. Broma, po dokončení akademie působil ve Státní
filharmonii Brno a během 70. let se objevoval v seskupeních CH. A. S. A., Ornis,
Duo Brno anebo Trio P. Junka a po boku mnohých dalších skupin a sólistů a hojně
se věnoval publikační činnosti v Jazzu a Melodii.126
V současnosti
Jan
Beránek
spolupracuje
s brněnským
rozhlasem
a brněnským Hadivadlem.127 Věnoval se i písním J. Bulise, které s D. Klementovou
sesbírali a jež byly v roce 1998 uvedeny v brněnském Hadivadle v inscenaci
Proklatec aneb "Soireé s písněmi J. Bulise ve zmizelé kavárně Kolbaba.
V současnosti působí na JAMU a v Letní jazzové dílně Karla Velebného
ve Frýdlantu.128
Jan Beránek se ve své tvorbě zabývá zejména svými zkušenostmi a zážitky
ze svých cest a pobytů a to zejména po USA. Překlady, úpravy a rozhovory se v jeho
díle neobjevují. K typové analýze textu jsem použila celkem šest jeho článků. Jak je
z přehledu129 zřejmé, v redakční radě bulletinu Jazz je Beránkovo jméno zmíněno
již v prvním ročníku v čísle čtyři, ale jeho první článek se objevuje až v druhém
ročníku v čísle šest.
Z výsledků typové analýzy textů130 vidíme, že oblast odborných článků není
zastoupena vůbec, přičemž články populární a popularizační jsou zastoupeny stejnou
mírou po třech. Žánrové oblasti rocku, hudby a filmu a jiné zastoupena u Jana
Beránka nejsou. Všechny jeho články spadají pouze do oblasti jazzového okruhu,
126
127
Jazz dnes. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z:
http://www.jazzdnes.cz/index.php?jazz=1 &artcl_id=37&rub_id=0105
128
Dílna komorní hudby. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z:
http://www.slunohrani.cz/lektori/lektori/jan-beranek/
129
Viz příloha CH
130
Viz příloha I
82
čímž v zasazení typové analýzy do hudebních žánrů získáme logicky stejné
výsledky.
V článku s názvem Gary Burton - chci být lepší pojednává Jan Beránek
o vibrafonistovi tohoto jména. Autor zde přibližuje hudební dráhu a nelehký život
tohoto talentovaného vibrafonisty počínaje jeho narozením ve státě Indiana
a dětstvím, kdy začíná hrát na klavír. I přes skutečnost, že Gary Burton byl
samoukem, jeho další cesta vedla na Berklee School, kde studoval skladbu
a aranžmá. Beránek zde hovoří o založení jeho souboru Gary Burton Quartet
a o zásadních setkáních s významnými osobnostmi během studií na Berklee School,
kterými byli Michael Gibbs nebo Stan Getz a která Burtona velice ovlivnila. Autor
také hovoří o Burtonově nejen jazzových hudebních projevech a o jeho pestrých
nástrojových kombinacích.
Další zajímavý Beránkův článek nese název Stanley Clarke na cestě
k legendě?, který je uveden mottem: „Všechno už tu kdysi bylo“. Autor zde rozvíjí
myšlenku, že mezníky, které určitým způsobem zapříčinily v hudbě jisté předěly,
tu byly vždy již mnohem dříve. Jako první příklad uvádí případ syntetizéru, který
výrazně ovlivnil jazzovou a rockovou hudbu, ale přitom, jak Jan Beránek píše,
podobné zvuky lze zaznamenat již v tvorbě Oliviera Messiaena, který použil
Martenotovy vlny. Jako další oblast uvádí případ virtuosů jazzového kontrabasu.
Z kontrabasových virtuosů zmiňuje jméno Stanleyho Clarka, přičemž opět dodává,
že nebyl rozhodně prvním, kdo objevil bohaté možnosti hry na kontrabas. Dále
předkládá jména prvních průkopníků hry na kontrabas, kterými podle autora byly
Jimmy Blanton a Scott LaFaro. I přes skutečnost, že mezi těmito zmíněnými
osobnostmi se zrodila celá plejáda vynikajících hráčů na kontrabas, podle Beránka
nepřišli s ničím novátorským, s čím přišel až Stanley Clarke, přičemž se v další části
článku podrobně věnuje jeho osobnosti.
2. 10. 4 Antonín Truhlář
Publicista Antonín Truhlář se narodil 12. 7. 1926 v Ostravě. Jak uvádí
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Truhlář se původně angažoval
v Rytmus clubu, na který navázal pak Klub jazzofilů v Nové Pace, kde se
83
provozovaly koncerty a diskuse jazzového okruhu.131 I přes svoji širokou
publicistickou a hudební činnost byl Antonín Truhlář samoukem. Přispíval
do periodik, kterými byly Mladá fronta, Jazz Express, Gramorevue, Hlas mladých,
Akcent a dalších.
Svými příspěvky o ění na poli české jazzové scény zpravoval i zahraniční
specializované tiskoviny. Po revoluci spolupracoval s Českým rozhlasem, pro který
připravuje pořady jazzového zaměření. V roce 1992 dostává za svou práci v oblasti
jazzu cenu Luďka Hulana.132
Jak je z přehledu133 patrné, Antonín Truhlář se objevuje v redakčním týmu
bulletinu Jazz již v prvním čísle v roce 1972. Svými spíše nepravidelnými příspěvky
publikuje do bulletinu až do čísla devatenáct. V díle Antonína Truhláře, podobně
jako u Jana Beránka, spatřujeme spíše příspěvky z jeho cest, zejména po Německu
a Polsku. Překlady a rozhovory v Truhlářově díle obsaženy nejsou.
K typové analýze textů jsem použila všech šest Truhlářových článků. Jak
z přehledu vidíme, nejčetněji je zastoupena oblast článků popularizačních, v menší
míře pak populárních.134 Oblast odborná zastoupena není. Antonín Truhlář, opět
podobně jako Jan Beránek, se věnuje pouze jazzovému okruhu. Rocková, hudebně
filmová a jiná oblast zde zastoupeny nejsou. V kategorii jazzu jsou tedy výsledky
typové analýzy shodné jako v celku.
Za zmínku jistě stojí Truhlářův článek s názvem Jazzová scéna v NDR, který
vychází zejména z autorových osobních zkušeností a pobytu v NDR v letech 1964 1972. První část článku je věnována porovnání tradiční a moderní jazzové oblasti.
Truhlář hovoří o tom, že tradiční jazz byl v NDR v této době reprezentován zejména
seskupeními Jenaer Oldtimers klarinetisty Klause Schneidera, Berlin Dixieland All
Stars, Oldtime Memory Jazzband, Dixieland Stompers a Elb Meadow Ramblers.
Oproti tradiční větvi byl moderní jazz v NDR dlouho upozaďován a jeho situace se
začala měnit. Vzestupnou linii moderního jazzu zastupovala v NDR zejména
seskupení jako Studio 4 E. L. Petrowského, Manfred Schmitz Trio, Friedhelm
Schönfeld Trio, Günter Fischer Quintet anebo Modern Soul - Band. Antonín Truhlář
131
132
Český hudební slovník osob a institucí. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z:
http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_det
ail&id=1000016
133
Viz příloha J
134
Viz příloha K
84
dále pojednává o koncertech v NDR, kde vystoupili i českoslovenští SHQ. Hovoří
rovněž o dalších místech, kde obliba jazzu rapidně stoupala a kterými podle Truhláře
byly zejména Eisenach a Lipsko. Autor v závěru článku shrnuje jazzovou hudbu
v NDR a její četnost výskytu považuje za přiměřenou, přičemž hlavní přínos vidí
spíše než v jejím vzestupu zejména v tom, že se jazz stal konečně součástí
kulturního života a obyvatel.
Dalším Truhlářovým výrazným článkem je Jazz jako hudebně vědecká
disciplína. Autor tentokrát nevychází ze svých vlastních zkušeností, ale přináší
srovnání praktické jazzové výuky s jazzem jako samostatnou vědeckou disciplínou.
Předkládá přehled míst, kde se aplikuje praktická výuka jazzmanů, přičemž říká, že
jazzu jako samostatné hudebně vědecké disciplíně nebyla doposud věnována
dostatečná míra pozornosti. Jako velkou změnu v této situaci shledává ve vzniku
Institutu pro jazz ve Štýrském Hradci pod Mezinárodní společností pro výzkum
jazzu. V další části článku se Antonín Truhlář podrobněji věnuje pravidlům
fungování tohoto institutu, jeho čelním představitelům, kterými byli Friedrich
Körner
a Dieter
Glawishing,
dále
interním,
externím
spolupracovníkům
a kolektivním členům, které představují světové hudebně vědecké instituty
a akademie.
Jako poslední uvedu článek, který nese název Jazzové stop time Antonína
Truhláře. Příspěvek opět vychází z autorových zkušeností a cest po NDR. Truhlář
zde popisuje návštěvy jazzových clubů se svým kolegou kulturní rubriky
Brandenburgische Meueste Nachrichten v rozmezí 18. – 20. září (rok neuveden).
V různých clubech popisuje setkání s četnými osobnostmi jazzové sféry. Nejvíce se
však v článku věnuje souboru Klaus Lenz Band a zpěvačce Uschi a jejich stylu
a inspiracím.
2. 10. 5. Celkové porovnání vybraných autorů k typové analýze textu
Jak bylo výše nastíněno, styl každého vybraného autora je jistým způsobem
specifický, protože u každého z nich převažovalo jiné zaměření hudebního žánru
a typová analýza textů přinesla rovněž odlišné výsledky.
Tvorba Zdeňka Pecky, který z vybraných autorů do bulletinu Jazz přispíval
nejčetněji, byla orientována jak na vlastní texty tak i hojné překlady a jejich úpravy.
Z hlediska typové analýzy příspěvků je u Zdeňka Pecky nejvýše zastoupena oblast
85
článků popularizačních, v menším počtu pak populární a nejméně se vyskytují
články odborné. Bez zajímavosti nezůstává, že u Zdeňka Pecky, jako u jediného
z analyzovaných autorů, jsou v různé míře zastoupeny všechny čtyři hudební žánry.
Antonín Čort se se Zdeňkem Peckou shoduje ve smyslu okruhu tvorby, která
rovněž zahrnuje jak vlastní texty, tak i překlady s jejich úpravami. Antonín Čort se
však z vybraných autorů nejvíce věnuje rozhovorům s hudebními přestaviteli.
Ve srovnání se Zdeňkem Peckou se však u Antonína Čorta, jak ukazuje typová
analýza textu, zužuje jeho tvorba na články populární a popularizační. Nejčetněji
jsou zastoupeny, stejně jako u Zdeňka Pecka, příspěvky popularizační. U Antonína
Čorta
převažuje
žánrová
oblast
jazzu
s výjimkou
dvou
článků
s názvy
Na elektrickou basu jsem to ještě nezkusil a Tiché bubny Ivana Domináka, které
patří do oblasti jiné.
Jan Beránek se ve své tvorbě zaměřuje spíše na předávání zkušeností
ze svých cest, zvláště po USA. V jeho díle tedy nenajdeme překlady ani rozhovory.
Z hlediska typové analýzy příspěvků není u Jana Beránka, stejně jako u Antonína
Čorta, zastoupena oblast odborná, přičemž příspěvky populární a popularizační jsou
vyrovnané. Z hudebních žánrů je v autorově díle zastoupen výhradně jazz.
Tvorba Antonína Truhláře a Jana Beránka se shoduje ve smyslu, že oba
přinášejí zkušenosti a informace ze svých zahraničních cest. V díle Antonína
Truhláře nenajdeme rozhovory ani překlady. Z výsledků typovou analýzy textů
vidíme, že obdobně jako u Antonína Čorta a Jana Beránka není vůbec zastoupena
oblast odborných články. V jeho díle se nejhojněji vyskytují články popularizační,
méně už pak populární.
Pro typovou analýzu textů vybraných autorů byly použity všechny jejich
články v bulletinu Jazz (s výjimkou již zmiňovaného čísla pět, ročník dva, rok
1973). V typové analýze bylo zanalyzováno celkem pětapadesát článků, přičemž
byly celkově nejčetněji zastoupeny příspěvky popularizační, pak populární
a nejméně odborné. Po typové analýze textů mě nejvíce zaujal Zdeněk Pecka. Je to
jednak z důvodů již výše zmíněných a jednak také tím, že v jeho tvorbě jako
u jediného analyzovaného autora najdeme články odborné, které mě zaujaly nejvíce.
86
ZÁVĚR
Záměrem mé diplomové práce bylo podat kompletní náhled na širokou
činnost Jazzové sekce. Přičemž zvláštní pozornost jsem věnovala nejen samotné
existenci, ale její pořadatelské, metodické a publikační činnosti a zejména bulletinu
Jazz.
Práce
je
tedy
rozčleněna
celkem
do
deseti
kapitol
a postupuje
v chronologické posloupnosti, aby byla do jisté míry aktuální, jak už bylo
předesláno v úvodu.
Teoretickou část tvoří čtyři kapitoly. První kapitola provází vznikem Jazzové
sekce, průběhem jejího fungování, soudním procesem, různými možnými úhly
pohledu na konečný rozsudek a jejím zánikem.
Druhá kapitola se věnuje pořadatelské, koncertní a metodické činnosti
Jazzové sekce se zaměřením na jednotlivé ročníky hudební přehlídky Pražských
jazzových dnů. V dílčích podkapitolách je rovněž pojednáno o metodickém centru
Jazz & Rock a o vystoupení amerického divadelního souboru Living Theathre.
Třetí kapitola představuje pestrou publikační činnost Sekce. Pojednává
o podmínkách publikační činnosti v době normalizační éry, přílohách bulletinu Jazz,
o samostatných edičních řadách a rovněž podává kompletní přehled publikací, které
v Jazzové sekci vyšly. Závěrečná čtvrtá kapitola teoretické části se věnuje
následnickým organizacím Jazzové sekce, kterými jsou Artforum a Unijazz.
Zaměřuje se na okolnosti vzniku těchto dvou organizací a jejich odlišnosti. Dá se
říci, že díky této závěrečné kapitole teoretické části je téma Jazzové sekce stále
aktuální, protože obě následnické organizace nesou její jistý, i když odlišný, odkaz
a obě fungují do dnešních dnů.
Praktickou část práce tvoří šest kapitol. Pátá kapitola přinesla pojednání
o amatérských i profesionálních předchůdcích bulletinu Jazz Jazzové sekce.
V šesté kapitole byl zachycen průběh rozhovoru s Vladimírem Kouřilem.
V sedmé kapitole byla vytvořena obecná charakteristika bulletinu Jazz.
Osmá kapitola představila zdůvodnění volby výběru statistické metody. V
průběhu statistické analýzy byla mapována dvě základní kritéria, kterými byly
hudební žánry a nejčetnější autoři, kteří do bulletinu Jazz přispívali. Tyto dvě
základní kritéria jsem aplikovala na jednotlivá čísla, ročníky a v konečné fázi
i na celek. První kritérium, týkající se žánrů, bylo rozčlenění do šesti kategorií,
87
kterými byly jazz, rock, jazzrock, rock a divadlo, hudba a film a jiné. Druhé
kritérium, tedy nejčetněji přispívající autoři, vzniklo vygenerováním ze všech sto tří
přispěvatelů bulletinu.
Devátá
kapitola
pojednává
o formálních,
obsahových
a žánrových
proměnách bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982. Do proměn jsou zahrnuty i dílčí
výsledky statistické analýzy jednotlivých čísel a ročníků. Závěrečná podkapitola této
kapitoly předkládá výsledky statistické analýzy bulletinu jako celku, pro kterou bylo
zanalyzováno dohromady tři sta sedmdesát šest článků. Statistické výsledky celku
naznačují, že v bulletinu Jazz do oblasti jazzu v průběhu let 1972 – 1982 nejčetněji
přispíval Karel Srp, do rocku, jazzrocku a oblasti jiné nejvíce tvořil Josef Zub Vlček,
do rocku a divadla Petr Oslzlý a k hudbě a filmu nejvíce přispíval Petr Dorůžka.
Nejvíce článků celkem pro bulletin Jazz vytvořil Josef Zub Vlček.
Na základě těchto statistických výsledků byl vytvořen sloupcový a křivkový
graf, který zachycuje žánrové proměny bulletinu Jazz v letech 1972 – 1982.
Desátá kapitola se věnuje typové analýze textů vybraných autorů a rovněž
předkládá její výsledky. Jako předmět typové analýzy textů jsem zvolila autory,
kterým v dosavadní literatuře a médiích nebyla věnována tak velká míra pozornosti
jako autorům jiným. Pro typovou analýzu textu jsem zvolila přispěvatele, kterými
byli Zdeněk Pecka, Antonín Čort, Jan Beránek a Antonín Truhlář. U každého autora
byly do typové analýzy textů zanalyzovány všechny jejich články v bulletinu Jazz,
jejichž celkový počet byl pětapadesát. Každý autor nese jistá specifika, která
odrážejí právě výsledky typové analýzy textů. U Zdeňka Pecky a Antonína Čorta
převažují články popularizační. V tvorbě Jana Beránka jsou výsledky vyrovnané
mezi příspěvky populárními a popularizačními. U Antonína Truhláře převažují
příspěvky popularizační. U vybraných autorů k typové analýze textu tedy jako
v celku převažují články popularizační, v menší míře jsou pak zastoupeny příspěvky
populární a nejméně článků čítá oblast odborná.
Samotné studium bulletinu Jazz bylo velmi obtížné. Nejen z hlediska četnosti
článků, ale zejména z důvodu jistých omezení, která představovala zejména
nedostupnost všech čísel periodika. Převážnou část čísel bulletinu Jazz jsem měla
k dispozici ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Část chybějícího materiálů mi
ke studiu ochotně poskytnul Vladimír Kouřil v prostředí čítárny Unijazzu v Praze.
Páté číslo bulletinu Jazz do statistické a typové analýzy textů nebylo zahrnuto
z důvodu jeho nesehnání.
88
V oblasti statistické analýzy by byla jistě další možnost zkoumání ve smyslu
přesného počtu článků všech sto tří příspívajících autorů. V typové analýze textů
bych viděla další případné pokračování zkoumání ve vytvoření kompletní typové
analýzy u všech autorů.
Věřím, že vytvořený podrobně zmapovaný přehled jednotlivých čísel,
ročníků i celku bulletinu Jazz, který je v této práci předložen, by mohl posloužit jako
jeden z možných materiálů pro další zkoumání příslušného tématu.
Hlavním cílem mé diplomové práce bylo provést statistickou a typovou
analýzu textu bulletinu Jazz Jazzové sekce. V této práci byly obě stanovené analýzy
provedeny, vyhodnoceny a jejich výsledky předloženy.
Dílčím cílem pak bylo podat jakýsi ucelený kompletní obraz o činnosti
Jazzové sekce, který byl vytvořen v teoretické části.
Hlavní i dílčí stanovené cíle včetně metod byly v této práci splněny.
89
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BURKE, Vladimíra. Aféra – myslí si oni - končí. In: Západ, roč. 5, č. 5 (1984), 23 s.
DĚDEK, Honza a JOSEF VLČEK. Zub času: rozhovor. Praha: Galén, 2012. 269 s.
ISBN 978-80-7262-883-4.
DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči 1968 – 1989. Praha: Torst,
2002. 499 s. ISBN 80-7215-167-3.
DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma paměti. Praha: Torst, 1997. 372 s. ISBN 80-7215034-0.
CHADIMA, Mikoláš. Alternativa: Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých
let (od rekvalifikací k "nové vlně se starým obsahem"). Brno: Host, 1992. 414 s.
ISBN 80-85233-11-8.
Jazz: bulletin Jazzové sekce svazu hudebníků ČSR. Praha: Jazzová sekce, 1972, roč.
1, č. 1, 8 s.
1, č. 2, 12 s.
1, č. 20, 12 s.
1, č. 4, 16 s.
2, č. 6, 16 s.
2, č. 7, 16 s.
3, č. 6, 20 s.
3, č. 9, 24 s.
3, č. 10, 24 s.
4, č. 11, 24 s.
90
4, č. 12, 24 s.
4, č. 13, 28 s.
4, č. 14, 28 s.
5, č. 15, 32 s.
5, č. 16, 32 s.
5, č. 17, 24 s.
5, č. 18, 33 s.
6, č. 19, 31 s.
Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1977, roč. 6, č. 20, 34 s.
Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1977, roč. 7, č. 21/22, 62 s.
Jazz: bulletin současné hudby. Praha: Jazzová sekce, 1980, roč. 9, č. 27/28, 144 s.
KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce v čase a nečase 1971 - 1987. Olomouc: Torst,
1999. 396 s. ISBN 80-7215-095-2.
Melodie. Praha: Orbis, 1963, roč. 1, č. 1, 16 s.
NOVAK, Mary. Zpráva Jazzové sekce. In: Západ, roč. 5, č. 4 (1983), 6 s.
RIEDEL, Jaroslav. Kritik bez konzervatoře: Rozhovor s Jiřím Černým. druhé
vydání. Praha: Galén, 2006, 2007. 381 s. ISBN 978-80-7262-489-8.
SEDLECKÝ, Petr. Případ Jazzové sekce. In: Svědectví, č. 79 (1986), 11 s.
SRP, Karel. Výjimečné stavy povolání jazzové sekce. Praha: Pragma, 1994, 276 s.
ISBN 80-85213-49-4.
91
ŠKVORECKÝ, Josef a Vladimíra BURKE. Vladimíra v Territorio libre: Spisy IV.
Praha: Společnost Josefa Škvoreckého, 1992. 43 s. ISBN 80-85274-20-5.
ŠKVORECKÝ, Josef. Franz Kafka, jazz a jiné marginálie. Kanada: Sixty-Eight
publishers, 1988. 372 s. ISBN 0 -88781-186-8.
TOMEK, Oldřich. Akce Jazz. In Securitas imperii 10. Sborník k problematice
vztahů čs. komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Úřad pro
dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, 2003. s . 352. ISBN 80-86621-014.
92
SEZNAM TEMATICKY SOUVISEJÍCÍ LITERATURY
BURIAN, Emil František. Jazz. Praha: Aventinum, 1928. 208 s.
DORŮŽKA, Lubomír, POLEDŇÁK, Ivan: Československý jazz. Minulost
a přítomnost. Praha: Supraphon, 1967. 356 s.
HRABAL, Bohumil: Obsluhoval jsem anglického krále. Praha: Jazzová sekce, 1982.
302 s.
CHALUPECKÝ, Jindřich: O dada, surrealismu a českém umění. Praha: Jazzová
sekcem 1980, 152 s.
KLADIVA, Jaroslav: E. F. Burian. Praha: Jazzová sekce, 1982. 444 s.
KLADIVA, Jaroslav: Poslední z transportu. Praha: Jazzová sekce, 1983. 188 s.
KOUŘIL, Vladimír. Divná hudba dob nekalých: Opojný život jazzové periférie
krajiny podřipské. Praha: Volvox Globator, 2006. 187 s. ISBN 80-7207-594-2 .
KOUŘIL, Vladimír: Český rock´n ´roll. 1956–1969. Praha: Jazzová sekce, 1981.
144 s.
KRAUS, Tomáš, ŠONKA, Libor: John Ono Lennon. Praha: Jazzová sekce, 1981.
128 s.
KRAUS, František R.: Kat beze stínu. Praha, Jazzová sekce, 1984, 162 s.
KUNDERA, Ludvík: Dada. Praha: Jazzová sekce, 1983. 274 s.
MATZNER, Antonín, WASSERBERGER, Igor: Jazzové profily. Praha: Supraphon,
1969. 406 s.
Minimal & Earth & Concept Art. Praha: Jazzová sekce, 1982. 336 s.
Minimal & Earth & Concept Art. Praha: Jazzová sekce, 1982 282 s.
MOUSSU, Annette: Jindřich Štyrský. Fotografické dílo. Praha: Jazzová sekce, 1982,
240 s.
OSLZLÝ, Petr, KOŘÁN, Jaroslav: Living Theatre. Praha: Jazzová sekce, 1982, 282
s.
OTÁHAL, Milan. Normalizace 1969 - 1989: Příspěvek ke stavu bádání. Praha:
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. 105 s. ISBN 80-7285-011-3.
POLEDŇÁK, Ivan: Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Olomouc:
Univerzita Palackého, 2000. 232 s.
QUENEAU Raymond: Stylistická cvičení. Praha: Jazzová sekce, 1984, 242 s.
REZEK, Petr: Případ Wagner. Praha: Jazzová sekce, 1983, 284 s.
93
REZEK, Petr: Tělo, věc a skutečnost v současném umění. Praha: Jazzová sekce,
1982, 240 s.
Rocková poezie. Praha: Jazzová sekce, 1979. 152 s.
VALOCH, Jiří, HORYNA, Mojmír: Partitury, grafická úprava, fónická poezie,
akce, parafráze, interpretace. Praha: Jazzová sekce, 1980. 70 s.
VELEBNÝ, Karel: Jazzová praktika II. Praha: Panton, 1978. 127 s.
VELEBNÝ, Karel: Jazzová praktika I. Praha: Panton, 1967. 95 s.
VIAN, Boris, OUŘEDNÍK, Patrik: Boris Vian. Praha: Jazzová sekce, 1981. 160 s.
VLČEK, Josef: Rock 2000 (A –K ). Slovníková příručka. Praha: Jazzová sekce,
1982. 624 s.
VLČEK, Josef: Rock 2000 (L –R ). Slovníková příručka. Praha: Jazzová sekce,
1983, 374 s.
VRKOČOVÁ, Ludmila: Hudba terezínského ghetta. Praha: Jazzová sekce, 1981, 94
s.
94
SEZNAM PŘÍLOH
Číslo 1, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………1
Číslo 2, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………2
Číslo 3, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………2
Číslo 4, ročník 1, rok 1972 …………………………………………………………3
Číslo 6, ročník 2, rok 1973 ………………………………………………………....4
Číslo 7, ročník 2, rok 1973 …………………………………………………………6
Číslo 8, ročník 3, rok 1974 …………………………………………………………8
Číslo 9, ročník 3, rok 1974 ………………………………………………………..10
Číslo 10, ročník 3, rok 1974 ………………………………………………………12
Číslo 11, ročník 4, rok 1974 ………………………………………………………14
Číslo 12, ročník 4, rok 1975 ………………………………………………………16
Číslo 13, ročník 4, rok 1975 ………………………………………………………19
Číslo 14, ročník 4, rok 1975 ………………………………………………………22
Číslo 15, ročník 5, rok 1975 ………………………………………………………25
Číslo 16, ročník 5, rok 1976 ………………………………………………………28
Číslo 17, ročník 5, rok 1976 ………………………………………………………30
Číslo 18, ročník 5, rok 1976 ………………………………………………………31
Číslo 19, ročník 6, rok 1977 ………………………………………………………35
Číslo 20, ročník 6, rok 1977 ………………………………………………………39
Číslo 21/22, ročník 7, rok 1977 …………………………………………………...42
Číslo 23, ročník 7, rok 1978 ………………………………………………………45
Číslo 24, ročník 8, rok 1978 ………………………………………………………48
Číslo 25, ročník 8, rok 1979 ………………………………………………………51
Číslo 26, ročník 8, rok 1980 ………………………………………………………54
Číslo 27/28, ročník 9, rok 1980 …………………………………………………...57
Statistické výsledky jednotlivých čísel a ročníků ………………………………...62
Statistické výsledky celku …………………………………………………………67
Seznam jmen autorů ……………………………………………………………….68
Graf křivkový………………………………………………………………………69
Graf sloupcový …………………………………………………………………….70
Přehled článků Zdeňka Pecky ……………………………………………………..71
95
Výsledky typové analýzy článků Zdeňka Pecky …………………………………..75
Přehled článků Antonína Čorta ……………………………………………………76
Výsledky typové analýzy článků Antonína Čorta ………………………………...78
Přehled článků Jana Beránka ……………………………………………………...79
Výsledky typové analýzy článků Jana Beránka …………………………………...80
Přehled článků Antonína Truhláře ………………………………………………...81
Výsledky typové analýzy článků Antonína Truhláře ……………………………..82
96
Prohlášení
Prohlašuji, že diplomová práce je uložena v souladu s rektorským výnosem č. 4 /
2009 (Řád pro nakládání se školními a některými jinými autorskými díly na UHK).
Datum:
Podpis:
97
Příloha A
R.1 ČÍSLO
1
JAZZ
1 AUTOR
NÁZEV
2 AUTOR
NÁZEV
3 AUTOR
NÁZEV
4 AUTOR
NÁZEV
5 AUTOR
NÁZEV
5
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
JINÉ
1 Srp Karel
Albert
Nikolas
Titzl
2 Stanislav
Budoucnost
amatérských
festivalů
3 Hulan Luděk
Slyšel jsem
Simon Band
Truhlář
4 Antonín
Pracovní
skupina pro
jazzkluby
hlásí
5 VL
Old Timers
#N/A
0
#N/A
0 #N/A
0
1
#N/A
0 #N/A
0
#N/A
5
R .1 ČÍSLO
2
JAZZ
6 AUTOR
6
CHB
Existuje jazzový
zpěvák
1
Srp Karel
Newport v Nex
Yorku
1
Srp Karel
NÁZEV
7 AUTOR
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
3
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
JINÉ
Made in USSR
1
0
#N /A
0 #N /A
0
#N /A
0 #N /A
0
#N /A
3
R .1 ČÍSLO
3
JAZZ
9 AUTOR
1
Srp Karel
Co dělají účastníci
minulých MJF
v Praze
4
Truhlář Antonín
Jazzová scéna v
NDR očima A .
Truhláře
7
CHAB
Mezikontinentální
tenorák
NÁZEV
10 AUTOR
NÁZEV
11 AUTOR
NÁZEV
3
#N /A
ROCK
0
#N /A
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
0 #N /A
0
2
#N /A
HUDBA
& FILM
0 #N /A
JINÉ
0
#N /A
3
R.1 ČÍSLO
4
JAZZ
12 AUTOR
NÁZEV
13 AUTOR
NÁZEV
14 AUTOR
NÁZEV
15 AUTOR
NÁZEV
16 AUTOR
NÁZEV
5
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
JINÉ
Benda
8 Aleš
Devátý
MJF - jaký
vlastně
byl?
9 Seik Jan
A
Jamborre?
7 CHAB
Thad
Jones Mel Lewis
Big Band v
SSSR
Dorůžka
10 Lubomír
Jazzové
stoptime
Truhlář
4 Antonín
Jazzové
stoptime
#N/A
0
#N/A
0 #N/A
0
3
#N/A
0 #N/A
0
#N/A
5
1
16
0
0
0
0
16
0
R.2 ČÍSLO
6
JAZZ
1 AUTOR
11
NÁZEV
2 AUTOR
NÁZEV
12
3 AUTOR
NÁZEV
4 AUTOR
11
NÁZEV
5 AUTOR
8
NÁZEV
AUTOR
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
Beránek
Jan
Olomouc
Jazz
Šváb
Luděk
NAJF 73
Stivín Jiří,
Dašek
Rudolf
Tandem o
ČAJFU
Beránek
Jan
Manhattan
cocktail
Benda Aleš
Přistiženi
při činu The fifth
dimension
9
4
93
8 Dvořák
JINÉ
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
7 AUTOR
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
8
Milan,
Benda
Aleš
Přistiženi
při činu JFF v
Rubínu
1 Srp Karel
Tony Brych
13 Škuta Vít
Jazzkluby
Velebný
14 Karel
Jára Da
Cimrman
11
0
#N/A
0 #N/A
0
#N/A
5
1 #N/A #N/A
0
#N/A
9
R.2 ČÍSLO
7
JAZZ
11 AUTOR
NÁZEV
12 AUTOR
NÁZEV
13 AUTOR
16 Čort Antonín
NÁZEV
T. Hayes
16 Čort Antonín
NÁZEV
15 AUTOR
NÁZEV
16 AUTOR
NÁZEV
17 AUTOR
E. Coondon
16 Čort Antonín
J.
Higginbotham
16 Čort Antonín
Co Ronnie
Scott asi
netuší
1
Srp Karel
Dancing 1933
- 1973
1
Srp Karel
Systém
Tandem
7
CHAB
NÁZEV
18 AUTOR
NÁZEV
19 AUTOR
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
15 Mezera Karel
Změny v
pražských
kapelách
trdičního
jazzu
16 Čort Antonín
Willie Lion
Smith
14 AUTOR
ROCK
6
HUDBA &
FILM
JINÉ
NÁZEV
Charles Lloyd
20 AUTOR
15 Mezera Karel
Přistiženi při
činu Metropolitan
Jazz Praha
NÁZEV
21 AUTOR
8
Benda Aleš
Sága rodu
SHQ
1
Srp Karel
International
Critics Poll
1973
1
Srp Karel
Newportská
jablíčka
NÁZEV
22 AUTOR
NÁZEV
23 AUTOR
NÁZEV
24 AUTOR
NÁZEV
25 AUTOR
NÁZEV
17 Viklický Emil
O
improvizaci
14 Velebný Karel
Jára Da
Cimrman
Nekonečná
symfonie
15
16
0
23
16
0
#N /A
0 #N /A
0
0
0
#N /A
7
0 #N /A
0
1
0
#N /A
R.3 ČÍSLO
8
JAZZ
1 AUTOR
NÁZEV
2 AUTOR
20 JH
O jazzu
19 Topič Louis
NÁZEV
4 AUTOR
NÁZEV
5 AUTOR
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
Věčně zelené
1
Srp Karel
Josef
Vejvoda
15 Mezera Karel
Slánské
jazzové dny
Dorůžka
10 Lubomír
Eddie
Condon
AUTOR
7
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
9 AUTOR
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
18 Bor Vladimír
Rok české
hudby: E. F.
Burian 1904
- 1959
NÁZEV
3 AUTOR
ROCK
Bendovi
28 Ch. a A .
Frank
Zappa
Pecka
21 Zdeněk
John
Coltraine
Ticháček
22 Rudolf
8
HUDBA
& FILM
JINÉ
NÁZEV
10 AUTOR
NÁZEV
11 AUTOR
NÁZEV
12 AUTOR
NÁZEV
13 AUTOR
NÁZEV
14 AUTOR
Bez názvu
Truhlář
4 Antonín
Jazz jako
vědecká
disciplína
Velebný
14 Karel
Co Čech to
muzikant
Michael
23 Malkowsky
Berliner
Jazztage
24 Střelec M.
Jazz Q
Franze
Schulhausera
Trio Petra
Junka
11 Beránek Jan
NÁZEV
15 AUTOR
NÁZEV
14
Jazz v NDR
11 Beránek Jan
Předvánoční
zabíjačka
1973
11
1
#N /A
0 #N /A
0
#N /A
9
0 #N /A
0
#N /A
15
R.3 ČÍSLO 9
JAZZ
16 AUTOR
NÁZEV
17 AUTOR
NÁZEV
18 AUTOR
NÁZEV
19 AUTOR
NÁZEV
20 AUTOR
NÁZEV
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
NAJF 74
Kouřil
25 Vladimír
Wynobranie
Ryze
Jazzove
1
Srp Karel
Karel
Velebný
Velebný
14 Karel
Laskavě si
přestupte
21
NÁZEV
NÁZEV
23 AUTOR
NÁZEV
JINÉ
Viklický
17 Emil
Jak jsme
byli v
Polsku
Mezera
15 Karel
AUTOR
22 AUTOR
HUDBA
& FILM
27 VK
Sarah
Vaughan
Dorůžka
10 Lubomír
Duke
10
21 Pecka Zdeněk
Blues a problémy
(blues)
24 AUTOR
NÁZEV
25 AUTOR
NÁZEV
Ellington o
svých
začátcích
Pecka
21 Zdeněk
Odkaz
Alberta
Aylera
Bendovi Ch.
28 a A .
Horace
Silver hledání
sebe sama
AUTOR
26
NÁZEV
27 AUTOR
8
NÁZEV
Bendovi Ch.
28 a A .
Mahavishnu
Orchestra
Benda Aleš
Bucknell
jazz and
rock
ensemble
AUTOR
28
NÁZEV
8 Benda Aleš
Swing kvaret 4
(swing)
AUTOR
10
#N /A
0
#N /A
1
#N /A
0
11
#N /A
0 #N /A
2
#N /A
13
R.3 ČÍSLO
10
JAZZ
29 AUTOR
NÁZEV
30 AUTOR
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
69 ZP
Down beat
AUTOR
31
NÁZEV
NÁZEV
33 AUTOR
NÁZEV
34 AUTOR
NÁZEV
35 AUTOR
NÁZEV
36 AUTOR
JINÉ
Dorůžka
10 Lubomír
Velké postavy
světového
jazzu v Praze
NÁZEV
32 AUTOR
HUDBA
& FILM
1
Srp Karel
Jazzfestival
Balverhöhle
Doležalová
29 Zdena
Mr. Lionel
Hampton
21 Pecka Zdeněk
Count Basie
sedmdesátileý
1
Srp Karel
Special
Woody
Hermane
menu
11 Beránek Jan
12
33 Martinsich Jan
Bessie Smith císařovna blues
(blues)
NÁZEV
37 AUTOR
NÁZEV
38 AUTOR
NÁZEV
39 AUTOR
NÁZEV
40 AUTOR
NÁZEV
Gary Burton chci být lepší
Vlček Josef
37 Zub
Santana
Viklický Emil,
Uhlíř Frntišek
A co
kdybychom se
zeptali i vás…
Kouřil
25 Vladimír
Balkaton:
Jazz
Panorama II
30 ZD
Jdou desky s
čs. Jazzem na
odbyt?
11
1
0
35
1
1
#N /A
0
1
#N /A
0
#N /A
0
0
0
13
#N /A
1
3
#N /A
12
40
R. 4
ČÍSLO 11
JAZZ
1 AUTOR
1
NÁZEV
2 AUTOR
29
NÁZEV
3 AUTOR
21
NÁZEV
4 AUTOR
25
NÁZEV
5 AUTOR
28
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
25
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
Srp Karel
O
tradičním
jazzu
s Karlem
Mezerou
Doležalová
Zdena
Benny
Goodman
Pecka
Zdeněk
Musíš být
černý,
abys hrál
jazz
Kouřil
Vladimír
Musíš být
černý,
abys hrál
jazz
Bendovi
Ch. a A .
Buddy
Rich
Kouřil
Vladimír
Czeslaw
Bartkowski
14
HUDBA
& FILM
JINÉ
7 AUTOR
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
9 AUTOR
NÁZEV
10 AUTOR
NÁZEV
10
Kouřil
25 Vladimír
Spiknutí
šesti
30 ZD
Garner
hraje
Garnera
Čort
16 Antonín
Jazzfestival
Laren
1974
30 ZD
Ornette
Coleman
ve
Švýcarsku
25
0
#N /A
0 #N /A
0
#N /A
15
0
#N /A
0
#N /A
10
R.4 ČÍSLO
12
JAZZ
11 AUTOR
1
NÁZEV
12 AUTOR
1
NÁZEV
16 AUTOR
NÁZEV
JINÉ
Srp Karel
2.
Pražské
jazzové
dny
13
NÁZEV
15 AUTOR
HUDBA
& FILM
Srp Karel
AUTOR
NÁZEV
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
Aktuality
NÁZEV
14 AUTOR
ROCK
Kratochvíl
46 Martin
Martin
Kratochvíl
1
Srp Karel
Jazz
Forum
Pecka
21 Zdeněk
Sabin's
Radio
Free
Jazz!
Čort
16 Antonín
Milesi!
Co se
děje v
současné
hudbě?
AUTOR
17
NÁZEV
16
75 Havelka Karel
Radostné blues
Sonny Terryho
(blues)
AUTOR
18
NÁZEV
19 AUTOR
NÁZEV
20 AUTOR
NÁZEV
100 ZUB
Jazzrock
Pecka
21 Zdeněk
Líbí se
vám
Larry
Coryell?
Kouřil
25 Vladimír
Pawel
Jarzebski
AUTOR
21
NÁZEV
101 Z
Isotope
noví
Mahavishnu
Orchestra
AUTOR
22
100 ZUB
Naposledy o
Graham Bondovi
(rhytm&blues)
23
101 Z
John Mc Laughlin
a Billy Cobham
(jazz, jazzrock)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
24 AUTOR
NÁZEV
Kavalier
94 Petr
Jazz
Fiddlers
ve
Švédsku
a Dánsku
17
8
1
0
#N /A
3 #N /A
0
#N /A
18
0
#N /A
3
#N /A
14
R. 4
ČÍSLO 13
JAZZ
25 AUTOR
NÁZEV
26 AUTOR
NÁZEV
27 AUTOR
NÁZEV
28 AUTOR
NÁZEV
29 AUTOR
NÁZEV
30 AUTOR
NÁZEV
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
JINÉ
1 Srp Karel
Aktuality
Srp Karel,
Mezera
15 1 Karel
2. Pražské
jazzové
dny
Kavalier
94 Petr
Slánské
jazzové
dny
1 Srp Karel
Gustav
Brom
Doležalová
29 Zdena
Jazz
Podium
Pecka
21 Zdeněk
Nové
knihy
AUTOR
31
NÁZEV
32 AUTOR
HUDBA
& FILM
29 Doležalová
19
75 Havelka Karel
Arthur Big Boy otec rock and
rollu nebo
bluesman?
Zdena
NÁZEV
33 AUTOR
NÁZEV
34 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
Evansovy
lepší časy
Doležalová
29 Zdena
Thad
Jones &
Mel Lewis
Pecka
21 Zdeněk
Na cestách
s Clarkem
Terrym
35
100 ZUB
Hatfield
North
36
100 ZUB
Dítě
války
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
37 100 ZUB
John Mc
Laughlin
AUTOR
38
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
39 100 ZUB
Eleventh
house
v Paříži
AUTOR
40 100 ZUB
NÁZEV
Co dělají
20
21 Pecka Zdeněk
Exponovaná
matka George
Duka
(nezařaditelný)
bývalí
Cream
AUTOR
41
NÁZEV
9
1
2
100
3
100
0
#N /A
21
0
#N /A
3
102 Šebánek Jiří
Co Čech, to
hudebník, co
Cimrman, to Čech
(nezařaditelný)
#N /A
17
R. 4 ČÍSLO 14
JAZZ
42 AUTOR
NÁZEV
43 AUTOR
NÁZEV
45 AUTOR
NÁZEV
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
JINÉ
Kouřil
25 Vladimír
Čtení pro
bubeníky
Dorůžka
10 Lubomír
NÁZEV
44 AUTOR
ROCK
Louis Topič
1
Srp Karel
Hledáme
nové
Velebné
a Stivíny
Šindler Jiří
Jazz Q
Český Těšín
AUTOR
46
75 Havelka Karel
Gigant lidového
blues Brownie Mc
Ghee (blues)
47
16 Čort Antonín
Tiché bubny
Ivana Domináka
(vok. - instr.
hudba)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
48 AUTOR
NÁZEV
Čort
16 Antonín
Otevřený
rozhovor
s Herbie
Hancockem
22
49 AUTOR
NÁZEV
50 AUTOR
NÁZEV
51 AUTOR
NÁZEV
Havránek
41 Ladislav
Mingus
tvrdí
muziku
Stanová
60 Ivana
Z historie
sovětského
svazu
Doležalová
29 Zdena
Archie
Shepp
AUTOR
52
37 Vlček Josef
Dámy a pánové
(blues, jazz)
53
103 Klusák Vladimír
Piano ve swingu
(swing)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
54 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
Kouřil
25 Vladimír
Michal
Urbaniak's
fusion
55
NÁZEV
100 ZUB
Lámání
rekordů
AUTOR
56 100 ZU B
Lahůdky
jazzrockových
kytaristů
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
57
101 Z
Kam kráčí
23
Blood
Sweat
and Tears
AUTOR
58
NÁZEV
101 Z
Těžká
dřina
varhaníka
AUTOR
59 100 ZUB
Jazz rock
slovník
NÁZEV
AUTOR
60
52 Moník Miloš
Cimrman a jazz
(nezařaditelný)
61
104 Slíva Jiří
Cimrman a blues
(nezařaditelný)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
9
25
3
101
2 100
0
#N /A
0
#N /A
6
#N /A
20
36
1
5
100
8 100
0
#N /A
0
#N /A
12
75
61
24
R. 5
ČÍSLO 15
JAZZ
2 AUTOR
Kavalier P.,
Benda A.,
1 Srp K.
Pražské
jazzové dny
1975
Čort
16 Antonín
NÁZEV
SHQ u stolu
3 AUTOR
31 Karen Petr
Slánské
jazzové dny
1975
1 AUTOR 94 8
NÁZEV
NÁZEV
4 AUTOR
NÁZEV
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA
& FILM
JINÉ
32 Uhrik Štefan
Gabriel
Jonáš naděje
Bratislavy?
AUTOR
5
73 Skalický M .
Blues Bukka
Whitea (blues)
6
21 Pecka Zdeněk
Dáma zpívá blues
(blues)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
7 AUTOR
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
Pecka
21 Zdeněk
Jazz Journal
30 ZD
Jazz Podim
25
AUTOR
9
NÁZEV
58 Černý Jiří
Principál
americké
apokalypsy
AUTOR
10
NÁZEV
11 AUTOR
NÁZEV
Martinsich
33 Jan
J. Cage
hudební
cirkus a jazz
AUTOR
12 77
NÁZEV
13 AUTOR
NÁZEV
14 AUTOR
NÁZEV
15 AUTOR
NÁZEV
16 AUTOR
Cibulka P.,
95 Dvořák J .
Epitaf
karmínového
krále
Kouřil
25 Vladimír
Polská
jednička
Adam
Makowicz
34 J. M. (H. H.)
Fanouškové,
jezděte na
dovolenou
do Polska
Truhlář
4 Antonín
Nové knihy
17
Vlček Josef
37 Zub
26
37 Vlček Josef Zub
Na vlnách klasiky
a rocku (klasická
hudba, rock)
Talenty
v honbě za
ziskem
NÁZEV
AUTOR
18
37 Vlček Josef Zub
Není Němec jako
Němec
(avantgardní
hudba)
20
74 Dvořáková Zdena
Klub, před kterým
jsou fronty
(nezařaditelný)
5
37
NÁZEV
AUTOR
19
NÁZEV
Vlček
37 Josef Zub
Minuta za
deset
pencí
AUTOR
NÁZEV
11
#N /A
3
#N /A
1
#N /A
0
27
#N /A
0
#N /A
20
R. 5
ČÍSLO 16
JAZZ
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
AUTOR
HUDBA& FILM
21 40
Zvoníček Petr
Setkání
s jazzmenem
22 21
Pecka Zdeněl
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
Jazz ve filmu
AUTOR
23 65
Dorůžka Petr
Nezozpovězená
avantgarda
24 65
Dorůžka Petr
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
25 AUTOR
NÁZEV
26 AUTOR
NÁZEV
27 AUTOR
NÁZEV
JINÉ
200 motelů
Beránek
11 Jan
Stanley
Clarke na
cestě
k legendě?
Paarová
35 Rostislava
Prokletí Z.
Seifert
Havránek
36 V.
Mal
Waldron
muž
v oblacích
AUTOR
28
NÁZEV
28
37 Vlček Josef Zub
Na vlnách klasiky
a rocku (klasická
hudba, rock)
29 AUTOR
NÁZEV
Martinsich
33 Jan
Šarm
Carmen
McRae
AUTOR
30
NÁZEV
31 AUTOR
NÁZEV
32 AUTOR
NÁZEV
33 AUTOR
NÁZEV
Beránek
11 Jan
Leonard
Feather
překonán?
Vlček
37 Josef Zub
Ostřílení
borci
Pecka
21 Zdeněk
Návraty
Chet
Bakera
AUTOR
34
NÁZEV
AUTOR
Vlček
37 Josef Zub
SBB v
Karlíně
35
NÁZEV
36 AUTOR
Vlček
37 Josef Zub
NÁZEV
Zbytečná
Vlček
37 Josef Zub
Mini aneb
nic maxi
29
75 Havelka Karel
Jedním z nich je
Lightnin Hopkins
(blues)
skromnost
M. Efektu
8
11
1
#N /A
1 #N /A
0
#N /A
4
65
2
#N /A
16
R. 5
ČÍSLO 17
JAZZ
37 AUTOR
NÁZEV
38 AUTOR
NÁZEV
39 AUTOR
NÁZEV
3
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA&
FILM
JINÉ
38 Mikota J.
Fata
morgana
Holznecht
39 Václav
Ohlédnutí
při
sedmdesátce
Dorůžka
10 Lubomír
Klasik stále
mladý
#N /A
0
#N /A
0 #N /A
0
#N /A
30
0
#N /A
0
#N /A
3
R. 5
ČÍSLO 18
JAZZ
40 AUTOR
1
NÁZEV
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
JINÉ
Srp Karel
Byli jsme
v San
Sebastianu
AUTOR
41
16 Čort Antonín
Na elekrickou
basu jsem to
ještě nezkusil
(vok.-instr.h.)
45
70 Srp Karel jr.
Dláždění z blues
(blues)
47
1 Srp Karel
NÁZEV
42 AUTOR
40 Zvoníček Petr
NÁZEV
43 AUTOR
NÁZEV
44 AUTOR
NÁZEV
Emil Viklický
1
Srp Karel
Nashledanou,
Martine
41 Havránek L.
Diana ví, co
chce
AUTOR
NÁZEV
46 AUTOR
NÁZEV
Kiliesová
42 Marie
Nevyléčitelný
komplex
Evropanů
AUTOR
31
Harry Partch na
každém kroku
(experimentální
hudba)
NÁZEV
48 AUTOR
NÁZEV
Vlček Josef
37 Zub
Superhvězdy
na
superdesce
AUTOR
49
37 Vlček Josef Zub
Tři díla
klávesových
megalomanů
(nezařaditelný)
52
25 Kouřil Vladimír
Opery nejen
rockové
(nezařaditelný)
NÁZEV
AUTOR
50
NÁZEV
59 JR
Gong aneb
anglická
skupina
AUTOR
51
NÁZEV
64 JV
Dvoje
Soft
Machine
AUTOR
NÁZEV
53 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
1
Srp Karel
Miles před
Bitches Brew
54
Vlček Josef
37 Zub
Po nebi i
po zemi
s Pink
32
Floyd 1.
část
AUTOR
55
NÁZEV
AUTOR
56
NÁZEV
57 AUTOR
NÁZEV
58 AUTOR
NÁZEV
7
58 Černý Jiří
Who popartisté
destruktéři
klasikové
rocku
Vlček Josef
37 Zub
Led
Zeppelin
CHAB
Oliver Nelson
Vlček Josef
37 Zub
Motýlí sny posudek na
Floru
Purimovou
AUTOR
59
37 Vlček Josef Zub
Nejstarší mladík
K. H.
Stockhausen
(Nová hudba)
60
37 Vlček Josef Zub
Japonský bůh
syntezátorů na
šest (elektronická
hudba)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
61 AUTOR
NÁZEV
43 EX
Jak na to jdou
v Leningradě?
33
62 AUTOR
NÁZEV
63 AUTOR
NÁZEV
64 AUTOR
NÁZEV
44 AT
V SSSR se
nebojí
amerických
studentských
orchesrtrů
Kouřil
Vladimír,
Paarová
Rostislava
Malé noční
povídání
s Paunitou
Ionesxu
v Redutě
44 AT
Jazz
v Krakowie
13
1
4
37
1
#N /A
0
#N /A
0
#N /A
7
37
25
33
1
8
37
4
100
0
#N /A
4
65
15
37
64
34
R. 6 ČÍSLO
19
JAZZ
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
AUTOR
NÁZEV
3 AUTOR
NÁZEV
4 AUTOR
NÁZEV
5 AUTOR
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
JINÉ
1
NÁZEV
2 AUTOR
HUDBA
& FILM
Kraus
45 Tomáš
X. Slánské
jazzové dny
Kouřil
25 Vladimír
Zesilovače
plné ježíšků
Truhlář
4 Antonín
Vzpomínka
na Jazz
Jamboree
Kratochvíl
46 Martin
Dopisy
z Berklee /
1
Kouřil
25 Vladimír
Toorpedo
ve světě
vokálů
7
Vlček
37 Josef Zub
35
32 Uhrik Štefan
Musica Jugens
(nezařaditelný)
Imaginární
rozhovor
s Janis
Joplinovou
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
9 AUTOR
NÁZEV
47 TK
Flora utekla
k Warnerům
41 Havránek L.
Mc Coy
Tyner: klid
po bouři
AUTOR
10
NÁZEV
Vlček
37 Josef Zub
Po nebi
i po zemi
s Pink
Floyd
2.část
AUTOR
11
NÁZEV
12 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
Čort
16 Antonín
Joe Zawinul
kosmický
muzikant
13
Vlček
37 Josef Zub
Steve
Hillage
svědectví
elektrické
kytary
36
45 Kraus Tomáš
Elektronické
projekty
(elektronická
hudba)
14 AUTOR
NÁZEV
15 AUTOR
NÁZEV
16 AUTOR
NÁZEV
1
Srp Karel
Miles po
Bitches
Brew
Pecka
21 Zdeněk
Škola Paula
Bleye
Čort
16 Antonín
Padesátník
stále mladý
AUTOR
17
NÁZEV
Stanová
60 Ivana
Arsenál
rocku
Alexeje
Kozlova
AUTOR
18
NÁZEV
19 AUTOR
NÁZEV
17 Viklický Emil
Jak jsem
viděl Sun Ra
AUTOR
20
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
21
47 TK
King Kong
a předpověď
počasí
Vlček
37 Josef Zub
Quo Vadis
Santana?
37
21 Pecka Zdeněk
Kariograf
makrokosmu
(avantgardní
hudba)
22 AUTOR
NÁZEV
13
48 KUR
Reprinty
z Kyjeva
25
5
37
1
#N /A
0
#N /A
38
0
#N /A
3
#N /A
22
R. 6
ČÍSLO 20
JAZZ
23 AUTOR
1
NÁZEV
24 AUTOR
37
NÁZEV
25 AUTOR
37
NÁZEV
26 AUTOR
25
NÁZEV
27 AUTOR
37
NÁZEV
28 AUTOR
29 AUTOR
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
Srp Kare
Před tím
pátým (V .
PJD 1977)
Vlček Josef
Zub
Recenze (V.
PJD 1977)
Vlček Josef
Zub
Recenze ukřižování
se odkládá
(V. PJD
1977)
Kouřil
Vladimír
Proč tolik
rocku na
každém
kroku?
Vlček Josef
Zub
Recenze (V.
PJD 1977)
1
Srp Karel
Kdo chvíli
stál, již stojí
opodál
1
Srp Karel
NÁZEV
ROCK
39
HUDBA
& FILM
JINÉ
Už asi jinačí
nebudem
NÁZEV
AUTOR
30
NÁZEV
31 AUTOR
NÁZEV
Turnovský
61 Pavel
Rock & Jokes
Extempore
Band
Kratochvíl
46 Martin
Dopisy
z Berklee /
2
AUTOR
32
76 Blatný Pavel
Rekapitulace
(Nová hudba)
36
57 V
Polní maršál rock
and rollu (nová
vlna, punk)
NÁZEV
33 AUTOR
NÁZEV
34 AUTOR
NÁZEV
35 AUTOR
NÁZEV
Kouřil
25 Vladimír
Jazz Praha
1976
Kraus
45 Tomáš
Opora
starých
i mladých
41 Havránek L.
Newyorská
jazzová
scéna 76
AUTOR
NÁZEV
37 AUTOR
NÁZEV
1
Srp Karel
San
40
Sebastian
AUTOR
38
NÁZEV
AUTOR
39
NÁZEV
AUTOR
40
NÁZEV
41 AUTOR
NÁZEV
42 96
NÁZEV
NÁZEV
44 AUTOR
NÁZEV
15
28
62 K
Niebelungové
před branami
astrálu
Kouřil
25 Vladimír
Věřící
Tomáš
AUTOR
43 AUTOR
21 Pecka Zdeněk
Frank Zappa
královna má
u mě
volňáska
Vlček Josef
37 Zub
Po nebi i po
zemi s Pink
Floyd 3.část
Mikeš I.,
97 Götz P.
Ian Anderson
příliš starý na
rock and roll
47 TK
Flora znovu
ve vězení
Čort
16 Antonín
Evropan
z Frankfurtu
1
1;
25
5
#N /A
10
37
0
#N /A
0
#N /A
0
#N /A
2
#N /A
22
1 #N /A
0
#N /A
0
#N /A
5
#N /A
44
41
R.7 ČÍSLO
21/22
JAZZ
1 AUTOR
NÁZEV
2 AUTOR
NÁZEV
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
1 Srp Karel
S Martinem
Kratochvílem
jen tak
3
NÁZEV
NÁZEV
Martinsich
33 Jan
Boj
o umělecké
přežití
AUTOR
5
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
JINÉ
Uhrik Š.,
32 98 Petr V.
Jazz na
Slovensku
AUTOR
4 AUTOR
HUDBA
& FILM
69 ZP
Steve
Kindler
1 Srp Karel
S Donem
Ellisem
7
Srp Karel
70 jr.
Harmonie
světa
42
70 Srp Karel jr.
Vzpomínka na
Howling Wolfa
(blues)
Weather
report
8 AUTOR
NÁZEV
45 Kraus Tomáš
Neomezená
imaginace
Wayne
Shortera
AUTOR
9
NÁZEV
Reagge (reggae)
AUTOR
10
NÁZEV
11 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
12
13
63 Charypar J.
Soft Machine
od
undergroundu
k jazzrocku
Vlček Josef
37 Zub
14
Sweat & Tears
Vlček Josef
37 Zub
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
Vlček Josef
37 Zub
Elkie nová
anglická
jednička
Pecka
21 Zdeněk
Jaco
Pastorius
NÁZEV
AUTOR
58 Černý Jiří
15
Chicago
Vlček Josef
37 Zub
Tower of
power
43
AUTOR
16
77 Cibulka Petr
Captain
Beefheart
(nezařaditelný)
17
70 Srp Karel jr.
Ian Underwood
(elektronická
hudba)
20
41 Havránek L .
Cestou ke slávě
(folková hudba)
21
37 Vlček Josef Zub
Kyslíková bomba
z Francie
(elektronická
hudba)
6
70
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
18 AUTOR
NÁZEV
19 AUTOR
NÁZEV
Kouřil
25 Vladimír
Příběh
muzikanta
Vlček Josef
37 Zub
Vděčný
televizní
divák Roy
Eldridge
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
22 AUTOR
49 Drašar P.
NÁZEV
23 AUTOR
NÁZEV
10
Jazz v Praze
50 Foret M.
Jazz mezi
vědci na
Sibiři
1
5
37
2
#N /A
0
#N /A
44
0
#N /A
23
R. 7
ČÍSLO 23
JAZZ
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
AUTOR
HUDBA
& FILM
JINÉ
24
37 Vlček Josef Zub
Due Boehmi di
Praga (soudobá
hudba)
27
78 Kostelník Karel
Za Tangerine
dream po
schodech do
stratosféry
(elekt.h.)
NÁZEV
25 AUTOR
NÁZEV
26 AUTOR
NÁZEV
Vanderka
51 Arnošt
Jazz ze studia
16 Čort Antonín
Konkvista
čtyřčárkovaného
C
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
28
NÁZEV
AUTOR
29
NÁZEV
30 AUTOR
Pecka
21 Zdeněk
Balady
z ulice
52 Moník Miloš
45
Vlček
37 Josef Zub
Rock &
divadlo
NÁZEV
Hudba je
překrásná hra
AUTOR
31
69 ZP
Hahvishnu
Orchestra
(nezařaditelný)
33
79 Kümmel Ladislav
Lightnin Hopkins
(blues)
34
77 Cibulka Petr
Captain
Beefheart
(nezařaditelný)
36
80 Štembera Petr
Phil Glass
(minimalistická
hudba)
38
41 Havránek L.
Nový pohled na
novou hudbu
(Nová hudba)
39
37 Vlček Josef Zub
NÁZEV
32 AUTOR
NÁZEV
52 Moník Miloš
Dvě generace
Brubecků dave darius - chris
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
35 AUTOR
53 Cibulková V.
NÁZEV
David Bowie
AUTOR
NÁZEV
37 AUTOR
NÁZEV
21 Pecka Zdeněk
Nové vlny
Ornetta
Colemana
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
46
NÁZEV
Vo co de (punk)
AUTOR
40
NÁZEV
AUTOR
41
64 JV
Dobře
naladěná
televize
Cibulková
53 V.
NÁZEV
6
16
Gong
52
1;
52
3
#N /A
8
37
0
#N /A
1
#N /A
0
#N /A
8
37
18
2 #N /A
1
#N /A
0
#N /A
14
37
41
47
R. 8 ČÍSLO
24
JAZZ
1 AUTOR
NÁZEV
2 AUTOR
NÁZEV
3 AUTOR
NÁZEV
4 AUTOR
NÁZEV
5 AUTOR
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
HUDBA
& FILM
JINÉ
Vanderka
51 Arnošt
Jazz ze studia
Hajdovská
54 Kateřina
Hulan Luděk
Hajdovská
54 Kateřina
Ach, ta
Berklee,
viďte, pane
Velebný
16 Čort Antonín
Trombon +
vibrafon =
jazz
Kouřil
25 Vladimír
Jazz
Jamboree
Kouřil
25 Vladimír
Tomasz
Stańko
AUTOR
7
NÁZEV
48
1
Srp Karel
Od free k afro
(free jazz, africké
vlivy)
8 AUTOR
NÁZEV
45 Kraus Tomáš
Joe Zawinul pop
muzikant
budoucnosti?
9 AUTOR
55 Turba Ctibor
NÁZEV
Pierre Favre
10 AUTOR
52 Moník Miloš
Kouzelný
svět Carly
Bleyové
NÁZEV
11 AUTOR
NÁZEV
AUTOR
41 Havránek L.
Ozvěna
minulého
století
12
NÁZEV
AUTOR
13
NÁZEV
AUTOR
14
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
15
Vlček Josef
37 Zub
Grateful
dead
Vlček Josef
37 Zub
Art Bears
Rock
v opozici
Dorůžka
65 Petr
Recepty
Franka
Zappy
66 Michal A.
Velvet
Undrground
sametová
historie
49
AUTOR
16
37 Vlček Josef Zub
Kapely kultovní a
mýtické malá
typologie
(nezařaditelný)
18
64 JV
Nico je Nico
(nezařaditelný)
NÁZEV
AUTOR
17
NÁZEV
64 JV
Vesele
s burleskou
AUTOR
NÁZEV
10
54
4
37
1
#N /A
0
#N /A
50
0
#N /A
3
#N /A
18
R. 8
ČÍSLO 25
JAZZ
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
AUTOR
HUDBA
& FILM
JINÉ
19
25 Kouřil Vladimír
Scéna alternativní
hudby
(alternativní
hudba)
20
81 Marek Vlastimil
Šestkrát
o Amalgamu
(alternativní
hudba)
21
81 Marek Vlastimil
Klihets - Stehlík
(alternativní
hudba)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
22 AUTOR
NÁZEV
23 AUTOR
NÁZEV
24 AUTOR
NÁZEV
25 AUTOR
Vanderka
51 Arnošt
Jazz ze
studia
Kouřil
25 Vladimír
Evropa
hraje jazz
/1
Kouřil
25 Vladimír
Bernt
Rosengren
Havránek
41 L.
51
NÁZEV
26 AUTOR
16
NÁZEV
27 AUTOR
21
NÁZEV
28 AUTOR
21
NÁZEV
29 AUTOR
21
NÁZEV
30 AUTOR
NÁZEV
45
Mc
Laughlin
se
nevzdává
Čort
Antonín
Gary
Burton
Pecka
Zdeněk
Anthony
Braxton
Pecka
Zdeněk
Art
ensemble
of Chicago
Pecka
Zdeněk
Sam
Rivers
Kraus
Tomáš
Sun Ra
AUTOR
31
82 Machoninová K.
Steve Reich:
hudba jako
postupný proces
(minim. h.)
32
83 Šonka Lubomír
Umění vychází do
ulic
(nezařaditelný)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
33
Vlček
37 Josef Zub
52
Grateful
dead
NÁZEV
AUTOR
34
57 V
Tajemství
padlého
génia
35
64 JV
Etron fou
Leloublan
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
9
21
3
#N /A
0 #N /A
0
#N /A
53
0
#N /A
5
81
17
R. 8
ČÍSLO 26
JAZZ
36 AUTOR
NÁZEV
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
37
NÁZEV
NÁZEV
39 AUTOR
NÁZEV
40 AUTOR
NÁZEV
41 AUTOR
NÁZEV
JINÉ
Vanderka
51 Arnošt
Jazz ze
studia
AUTOR
38 AUTOR
HUDBA&
FILM
Kouřil
25 Vladimír
Evropa
hraje jazz /
2
Kouřil
25 Vladimír
Eero
Koivistoinen
Čort
16 Antonín
Tvrdohlavá
Toshike
a tolerantní
Tabackin
Pecka
21 Zdeněk
Duchovní
odkaz Johna
Coltreina
54
21 Pecka Zdeněk
Rekviem za 70.
léta
(nezařaditelný)
42 AUTOR
NÁZEV
Kraus
45 Tomáš
Dr. Bowie
AUTOR
43
NÁZEV
44 AUTOR
NÁZEV
Josef Zub
37 Vlček
Amplitudy
B. Frippa
Krčmářová
56 Marie
Machito,
Machito
AUTOR
45
56 Krčmářová Marie
Salsa (afroamerická hudba)
46
37 Vlček Josef Zub
Průvodce
jižanským blues
a boogie (blues,
boogie)
50
80 Štembera Petr
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
47
NÁZEV
AUTOR
48
64 J. V.
Blue Oyster
Cult
49
64 JV
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
Vlček Josef
37 Zub
12 let od
Woodstocku
Pere Ubu
AUTOR
NÁZEV
Robert S. Wilson
55
(nezařaditelný)
AUTOR
51
37 Vlček Josef Zub
Alternativní
kultura
(alternativní
hudba)
52
37 Vlček Josef Zub
Ráj revolučního
alternativismu
(alternativní
hudba)
55
84 Hrabal Bohumil
Odpovědi
(literárně hudební
tematika)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
53
NÁZEV
AUTOR
54
NÁZEV
64 JV
Thies Heat /
Studio a
kolektiv
Vlček Josef
37 Zub
Interview s
Throbbing
Gristle
AUTOR
NÁZEV
7
25
6
37,
64
0
#N /A
0
#N /A
0
#N /A
7
37
20
26
25
13
37
1 #N /A
0
#N /A
0
#N /A
15
37
55
56
R. 9
ČÍSLO
27/28
JAZZ
ROCK
ROCK &
DIVADLO
JAZZROCK
AUTOR
HUDBA
& FILM
JINÉ
1
64 JV
Scéna alternativní
hudby
(alternativní
hudba)
3
85 Furmanl Josef
Lesní Speváci
(nezařaditelný)
4
67 E
Neumění pro
umění (moderní
hudba)
7
57 V
NÁZEV
AUTOR
2
NÁZEV
Turnovský
61 Pavel
Extempore
na útěku
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
5 AUTOR
NÁZEV
6 AUTOR
NÁZEV
Kouřil
25 Vladimír
Evropa
hraje jazz /
3
Kouřil
25 Vladimír
Dieter
Glawischnik
AUTOR
57
Žluté kouzlo
(elektronická
hudba)
NÁZEV
8 AUTOR
NÁZEV
9 AUTOR
NÁZEV
10 AUTOR
NÁZEV
Kraus
45 Tomáš
Třináct
berlínských
kapitol
Kraus
45 Tomáš
Don Cherry
pro jazz
Kraus
45 Tomáš
Rodinný
podnik
Milese
Davise
AUTOR
11
86 Reich Steve
Každá myslitelná
možnost
(minimalistická
hudba)
12
21 Pecka Zdeněk
Náhodnost /
determinismus
(Náhod./detrm.
v hudbě)
14
87 Prokop Jan
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
13
Vlček Josef
37 Zub
Faust
a díra po
něm
AUTOR
NÁZEV
Futurismus
58
a hudba (studie
o futurismu v
hudbě)
AUTOR
15
NÁZEV
AUTOR
16
NÁZEV
AUTOR
17
NÁZEV
Fárová
71 Anna
J. Savary
Grand
Magic
Cirkus
72 Oslzlý Petr
Blázni
současného
divadla
Vlček Josef
37 Zub
Rock
v opozici
AUTOR
18
88 Justoň Zdeněk
Prolog k hudbě
přírodních
národů (etnická
hudba)
21
45 Kraus Tomáš
Andy Warhol
Factory (pop art)
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
19
Vlček Josef
37 Zub
Rockové
sondy do
dávnověku
Kořán Jan,
20 99 72 Oslzlý Petr
Living stále
živý
AUTOR
NÁZEV
59
AUTOR
22
NÁZEV
64 JV
23
70 Srp Karel jr.
Pietro Manzoni
(výtvarné umění)
24
64 JV
Improvizace
každý den
(elektronická
hudba)
26
37 Vlček Josef Zub
Transcendentální
interview
(nezařaditelný)
27
89 MNE
Gandharva
(elektornická
hudba)
28
90 Dostál P.
Niemen
(experim.,
elektron. hudba)
29
92 TR, VL
Mystici a vizionáři
Bob Dylan
(populární
hudba)
P.I.L.
AUTOR
NÁZEV
25 AUTOR
NÁZEV
57 V.
Spyro Gyra
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
AUTOR
NÁZEV
30
68 J. Chržová
Reading
rock
AUTOR
31
60
Jungwirth
91 František
J. Steinbeck
dějiny světa v
kostce
(nezařaditelný)
NÁZEV
6
45
CELKOVĚ
6
37
0
#N /A
3
72
0
#N /A
16
64
31
45
37
#N /A
72
#N /A
64
31
1
37
64
72
65
37
376
61
Příloha B
ROČNÍK č. 1
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
R. 1 ČÍSLO 1
Srp K., Titzl S., Hulan L., Truhlář A.,
VL
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
5
R. 1 ČÍSLO 2
Srp K.
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
3
R. 1 ČÍSLO 3
Srp K., Truhlář A., CHAB
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
3
R. 1 ČÍSLO 4
Benda A., Seik J., CHAB, Dorůžka
L., Truhlář A.
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
5
Ročník 1
Celkem
Srp K.
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
16
ROČNÍK č.2
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
R. 2 ČÍSLO 6
Beránek J.
N /A
N /A
N /A
Dvořák M., Benda A.
N /A
9
R. 2 ČÍSLO 7
Čort A.
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
15
62
Ročník 2
Celkem
Dvořák M., Benda
A.
Čort A.
24
ROČNÍK č. 3
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
R. 3 ČÍSLO 8
Beránek J.
Bendovi Ch. a A.
N /A
N /A
N /A
N /A
15
R. 3 ČÍSLO 9
Viklický E., Mezera K., Kouřil V., Srp
K., Velebný K., VK, Dorůžka L.,
Pecka Z., Bendovi Ch. a A., Benda
A.
N /A
Bendovi Ch. a A.
N /A
N /A
Pecka Z., Benda A.
13
R .3 ČÍSLO 10
Srp K.
N /A
N /A
N /A
N /A
Martinsich J.
12
Ročník 3
Celkem
Pecka Z.
Bendovi Ch. a A.
Bendovi Ch. a A.
N /A
N /A
Pecka Z., Benda A.,
Martinsich J.
40
JINÉ
Počet
článků
ROČNÍK č. 4
R. 4 ČÍSLO 11
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
Kouřil V.
N /A
N /A
N /A
N /A
63
10
R. 4 ČÍSLO 12
Srp K.
N /A
Kratochvíl M., ZUB, Z
N /A
N /A
Havelka K., ZUB, Z
14
R. 4 ČÍSLO 13
Srp K.
ZUB
ZUB
N /A
N /A
Havelka K., Pecka Z.,
Šebánek J.
17
R. 4 ČÍSLO 14
Srp K.
Z
ZUB
N /A
N /A
Havelka K., Čort A., Vlček
J., Klusák V., Moník M.,
Slíva J.
20
Ročník 4
Celkem
Srp K.
ZUB
ZUB
N /A
N /A
Havelka K.
61
ROČNÍK č. 5
R. 5 ČÍSLO 15
R. 5 ČÍSLO 16
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
Kavalier P., Benda A., Srp K., Čort
A., Karen P., Uhrik Š., Pecka Z., ZD,
Martinsich J., Kouřil V., J. M. (H.
H.), Truhlář A.
Černý J., Cibulka P.,
Dvořák J., Vlček J. Z.
Vlček J. Z.
N /A
N /A
Vlček J. Z.
20
Vlček J. Z.
Vlček J. Z.
N /A
Dorůžka P.
Vlček J. Z., Havelka K.
16
Beránek J.
64
R. 5 ČÍSLO 17
Mikota J., Holznecht V., Dorůžka L.
N /A
N /A
N /A
N /A
N /A
3
R. 5 ČÍSLO 18
Srp K.
Vlček J. Z.
JV
N /A
N /A
Vlček J.Z.
25
Ročník 5
Celkem
Srp K.
Vlček J. Z.
Vlček J. Z.
N /A
Dorůžka P.
Vlček
64
ROČNÍK č. 6
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
Kouřil V.
Vlček J. Z.
TK
N /A
N /A
Uhrik Š., Kraus T., Pecka Z.
22
R. 6 ČÍSLO 20
Srp K.
Vlček J. Z.,
Turnovský P., Pecka
Z., Mikeš I., Götz P.,
K
N /A
N /A
N /A
Blatný P., V
22
Ročník 6
Celkem
Srp K., Kouřil V.
Vlček J. Z.
TK
N /A
N /A
Uhrik Š., Kraus T., Pecka
Z., Blatný P., V
44
R. 6 ČÍSLO 19
ROČNÍK č. 7
R. 6 ČÍSLO
21/22
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
Srp K.
Vlček J. Z.
Srp K. jr., ZP
N /A
N /A
Srp K. jr.
23
65
R. 6 ČÍSLO 23
Moník M.
Pecka Z., Cibulková
V., JV
N /A
Vlček J. Z.
N /A
Vlček J. Z.
18
Ročník 7
Celkem
Moník M., Srp K.
Vlček J. Z.
Srp K. jr., ZP
Vlček J. Z.
N /A
Vlček J. Z.
41
ROČNÍK č. 8
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
R. 8 ČÍSLO 24
Hajdovská K.
Vlček J. Z.
JV
N /A
N /A
Srp K., JV, Vlček J. Z.
18
R. 8 ČÍSLO 25
Pecka Z.
Vlček J. Z., JV, V
N /A
N /A
N /A
Marek V.
17
R. 8 ČÍSLO 26
Kouřil V.
Vlček J. Z., JV
N /A
N /A
N /A
Vlček J. Z.
20
Ročník 8
Celkem
Kouřil V.
Vlček J. Z.
JV
N /A
N /A
Vlček J. Z.
55
ROČNÍK č. 9
JAZZ
ROCK
JAZZROCK
ROCK &
DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet
článků
R. 9 ČÍSLO
27/28
Kraus T.
Vlček J. Z.
N /A
Oslzlý P.
N /A
JV
31
Ročník 9
Celkem
Kraus T.
Vlček J. Z.
N /A
Oslzlý P.
N /A
JV
31
66
CELKOVÝ SOUHRN
JAZZ
CELKEM
ROCK
Srp Karel Vlček Josef Zub
JAZZROCK
ROCK & DIVADLO
HUDBA & FILM
JINÉ
Počet článků
Vlček Josef Zub
Oslzlý Petr
Dorůžka Petr
Vlček Josef Zub
376
67
Příloha C
44.
8.
28.
11.
76.
18.
77.
53.
58.
16.
29.
10.
65.
90.
49.
95.
93.
74.
67.
43.
71.
50.
85.
97.
75.
AT
Benda Antonín
Bendovi Ch. a A.
Beránek Jan
Blatný P.
Bor Vladimír
Cibulka Petr
Cibulková V.
Černý Jiří
Čort Antonín
Doležalová Zdena
Dorůžka Lubomír
Dorůžka Petr
Dostál P.
Drašar P.
Dvořák J.
Dvořák Milan
Dvořáková Z.
E
EX
Fárová Anna
Foret M.
Furmanl Josef
Götz P.
Havelka Karel
41.
36.
39.
84.
3.
7.
63.
6.
68.
34.
20.
59.
91.
88.
64.
62.
31.
94.
42.
103.
99.
78.
25.
46.
45.
Havránek L.
Havránek V.
Holznecht Václav
Hrabal Bohumil
Hulan Luděk
CHAB
Charypar Jan
CHB
Chržová Jana
J. M. (H. H.)
JH
JR
Jungwirth František
Justoň Z.
JV
K
Karen Petr
Kavalier Petr
Kiliesová Marie
Klusák Vladimír
Kořán Jan
Kostelník K.
Kouřil Vladimír
Kratochvíl Martin
Kraus Tomáš
SEZNAM JMEN
56. Krčmářová M.
79. Kümmel Ladislav
48. KUR
82. Machoninová K.
81. Marek Vlastimil
33. Martinsich Jan
15. Mezera Karel
23. Michael Malkowsky
66. Michal A.
96. Mikeš I.
38. Mikota J.
89. MNE
52. Moník Miloš
72. Oslzlý Petr
35. Paarová Rostislava
21. Pecka Zdeněk
98. Petr V.
87. Prokop J.
86. Reich Steve
9. Seik Jan
73. Skalický M.
26. Slíva Jiří
1. Srp Karel
70. Srp Karel jr.
60. Stanová Ivana
68
24.
102.
13.
83.
80.
12.
22.
2.
47.
19.
54.
92.
4.
55.
61.
32.
57.
51.
14.
17.
27.
5.
37.
101.
30.
Střelec M.
Šebánek Jiří
Škuta Vít
Šonka Lubomír
Štembera Petr
Šváb Luděk
Ticháček Rudolf
Titzl Stanislav
TK
Topič Luois
TR, VL
TR, VL
Truhlář Antonín
Turba Ctibor
Turnovský Pavel
Uhrik Štefan
V.
Vanderka Arnošt
Velebný Karel
Viklický Emil
VK
VL
Vlček Josef Zub
Z
ZD
69. ZP
100. ZUB
40. Zvoníček Petr
Příloha D
69
70
Příloha E
ZDENĚK PECKA
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Název článku
Kde se nachází
Typová analýza textu
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
JAZZ
Le Roi Jones - John Coltraine
r. 3, č. 8, s. 14
popularizační
ROCK
HUDBA & FILM
JINÉ
Blues a problémy
r. 3, č. 9, s. 10
popularizační
JohnLitweiler - Odkaz A. Aylera
r. 3, č. 9, s. 14
popularizační
Count Basie sedmdesátiletý
r. 3, č. 10, s. 12
popularizační
Musíš být černý, abys hrál jazz
r. 4, č. 11, s. 15
popularizační
Sabin's Radio Free Jazz!
r. 4, č. 12, s. 7
populární
Nové knihy
r. 4, č. 13, s. 11
populární
71
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Na cestách s Clarkem Terrym
r. 4, č. 13, s. 19
popularizační
Exponovaná matka George Duka
r. 4, č. 13, s. 22
popularizační
Dáma zpívá blues
r. 5, č. 15, s. 10
popularizační
Jazz Journal
r. 5, č. 15, s. 11
popularizační
Jazz ve filmu
r. 5, č. 16, s. 10
odborný
Návraty Cher Bakera
r. 5, č. 16, s. 29
Odborný
Škola Paula Bleye
r. 6, č. 19, s. 23
popularizační
Kariograf makrokosmu
r. 6, č. 19, s. 26
odborný
72
ZDENĚK PECKA
JAZZ
16. Název článku
Kde se nachází
17. Název článku
Kde se nachází
18. Název článku
Kde se nachází
19. Název článku
Kde se nachází
20. Název článku
Kde se nachází
21. Název článku
Kde se nachází
22. Název článku
Kde se nachází
23. Název článku
ROCK
F. Zappa královna má u mě volňáska
r. 6, č. 20, s. 16
populární
HUDBA & FILM
JINÉ
Jaco Pastorius
r. 7, č. 21/22, s. 29
popularizační
Balady z ulice
r. 7, č. 23, s. 37
popularizační
Nové vlny Ornetta Colemana
r. 7, č. 23, s. 57
popularizační
Anthony Braxton
r. 8, č. 25, s. 14
populární
Art Ensemble of Chicago
r. 8, č. 25, s. 19
populární
Sam Rivers
r. 8, č. 25, s. 22
populární
Rekviem za 70. léta
73
Kde se nachází
24. Název článku
Duchovní odkaz Johna Coltrana
Kde se nachází
r. 8, č. 26, s. 9
Typová analýza textu odborný
25. Název článku
Kde se nachází
r. 8, č. 26, s. 9
popularizační
Náhodnost / determinismus
r. 9, č. 27/28, s. 29
odborný
74
Příloha F
ZDENĚK PECKA - CELKOVÝ SOUHRN
Počet
celkem
25
článků
Popularizační
Populární
Odborný
Celkem
Popularizační
14
JAZZ
9
5
2
16
Populární
7
Odborný
4
ZDENĚK PECKA - JEDNOTLIVÝ SOUHRN
ROCK
HUDBA & FILM
1
0
1
0
0
1
2
1
75
JINÉ
4
0
2
6
25
Příloha G
ANTONÍN ČORT
JAZZ
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Název článku
Kde se nachází
Typová analýzy textu
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
Kde se nachází
Název článku
ROCK
HUDBA & FILM
JINÉ
Willie Lion Smith
r. 2, č. 7, s. 3
popularizační
T. Hayes
r. 2, č. 7, s. 3
popularizační
E. Condon
r. 2, č. 7, s. 3
popularizační
J. Higginbotham
r. 2, č. 7, s. 3
popularizační
Co Ronnie Scott asi netuší
r. 2, č. 7, s. 3
populární
Jazzfestival Laren 1974
r. 4, č. 11, s. 22
popularizační
Milesi! Co se děje v současné hudbě?
r. 4, č. 12, s. 8
populární
Tiché bubny Ivana Domináka
76
Kde se nachází
9. Název článku
Kde se nachází
Typová anapýza textu
10. Název článku
Kde se nachází
r. 4, č. 14, s. 6
popularizační
Otevřený rozhovor s Herbie Hancockem
r. 4, č. 14, s. 9
populární
SHQ u stolu
r. 5, č. 15, s. 5
populární
ANTONÍN ČORT
JAZZ
11. Název článku
Kde se nachází
12. Název článku
Kde se nachází
13. Název článku
Kde se nachází
14. Název článku
Kde se nachází
15. Název článku
Kde se nachází
ROCK
Joe Zawinul kosmický muzikant
r. 6, č. 19, s. 19
populární
Padesátník stále mladý
r. 6, č. 19, s. 24
popularizační
Evropan z Frankfurtu
r. 6, č. 20, s. 34
populární
Konkvistador čtyřčárkovaného c
r. 7, č. 23, s. 17
77
HUDBA & FILM
JINÉ
Na elektrickou basu jsem to ještě nezkusil
r. 5, č. 18, s. 5
popularizační
16. Název článku
Kde se nachází
17. Název článku
Kde se nachází
18. Název článku
Kde se nachází
populární
Trombon + vibrafon = jazz
r. 8, č. 24, s. 9
popularizační
Gary Burton
r. 8, č. 25, s. 13
populární
Tvrdohlavá Toshike a tolerantní Tabackin
r. 8, č. 26, s. 7
popularizační
Příloha H
ANTONÍN ČORT - CELKOVÝ SOUHRN
Počet článků celkem
Popularizační
Populární
Odborný
18
10
8
0
ANTONÍN ČORT - JEDNOTLIVÝ SOUHRN
Popularizační
Populární
Odborný
JAZZ
8
8
0
ROCK
0
0
0
HUDBA & FILM
0
0
0
JINÉ
2
0
0
Celkem
16
0
0
2
78
18
Příloha CH
JAN BERÁNEK - PŘEHLED
JAZZ
1. Název článku
Kde se nachází
2. Název článku
Kde se nachází
3. Název článku
Kde se nachází
4. Název článku
Kde se nachází
5. Název článku
Kde se nachází
6. Název článku
Kde se nachází
ROCK
Olomouc Jazz
r. 2, č. 6, s. 3
populární
Manhattan Cocktail
r. 2, č. 6, s. 8
populární
Předvánoční zabíjačka 1973
r. 3, č. 8, s. 19
populární
Gary Burton
r. 3, č. 10, s. 15
popularizační
Stanley Clarke na cestě k legendě?
r. 5, č. 16, s. 16
popularizační
Leonard Feather překonán?
r. 5, č, 16, s. 27
popularizační
79
HUDBA & FILM
JINÉ
Příloha I
JAN BERÁNEK - CELKOVÝ SOUHRN
Počet článků celkem
Populární
Popularizační
Odborný
6
3
3
0
JAN BERÁNEK - JEDNOTLIVÝ SOUHRN
JAZZ
ROCK
HUDBA & FILM
JINÉ
Popularizační
3
0
0
0
Odborný
0
0
0
0
Populární
3
0
0
0
Celkem
6
0
0
0
80
6
Příloha J
ANTONÍN TRUHLÁŘ - PŘEHLED
1. Název článku
Kde se nachází
2. Název článku
Kde se nachází
3. Název článku
Kde se nachází
4. Název článku
Kde se nachází
5. Název článku
Kde se nachází
6. Název článku
Kde se nachází
JAZZ
Pracovní skupina pro jazzcluby hlásí
r. 1, č. 1, s. 5
popularizační
Jazzová scéna v NDR očima A. Truhláře
r. 1, č. 3, s. 8
popularizační
Jazzové stop time A. Truhláře
r. 1, č. 4, s. 13
populární
Jazz jako hudebně vědecká disciplína
r. 3, č. 8, s. 16
popularizační
Nové knihy
r. 5, č. 15, s. 27
popularizační
Vzpomínka na Jamboree
r. 6, č. 19, s. 7
populární
ROCK
81
HUDBA & FILM
JINÉ
Příloha K
ANTONÍN TRUHLÁŘ - CELKOVÝ SOUHRN
Počet článků
celkem
Populární
Popularizační
Odborný
6
2
4
0
ANTONÍN TRUHLÁŘ - JEDNOTLIVÝ SOUHRN
HUDBA &
JAZZ
ROCK
FILM
JINÉ
Popularizační
4
0
0
0
Odborný
0
0
0
0
Populární
2
0
0
0
Celkem
6
0
0
0
82
6

Činnost Jazzové sekce v letech 1969

Transkript

Podobné dokumenty

Motivate! - Macmillan.cz

European contact points