60 gymnázium
Transkript
60 gymnázium
ALMANACH 60 GYMNÁZIUM VÁCLAVA HRABĚTE HOŘOVICE 1948 – 2008 Nihil est annis velocius (Ovidius) PhDr. Jiří Vlček ředitel školy abs. 1977 Prolog Hora ruit, čas se řítí, tempora labuntur tacitisque senescimus annis, rychle uplývá čas a my stárneme, jak tiše jdou roky... Takové historické výroky i řada jim podobných platí pro člověka, pro svět a také pro školu. I pro tu naši. Hořovické gymnázium slaví 60. narozeniny. Je ještě v plenkách, nebo již dorostlo do věku moudrosti a zkušenosti? Vždyť stejné stáří (mládí) vykazují např. maturanti 3.A a 3.B z r 1966, stát Izrael, rozdělení Koreje či Orwellův román 1984. Jedním z malých narozeninových dárků má být i tento almanach. Počítám-li správně a neopomínám-li nějaký sborník dřívější, stojí na 5. místě v řadě. Zařadil se za své předky z let 1969 (tehdy ještě Výroční zpráva SVVŠ), 1993, 1998 a 2003 a snaží se navázat na jejich koncepci, přínos a význam („A bove maiori discit arare minor“). Je velice potěšitelné, když se od řady absolventů dozvídáme, že je pro ně často „základní příručkou, kde se najde vše“. Pochopitelně že se tu vše nenajde, na status univerzální encyklopedie zdaleka neaspiruje, ale základní data šedesátileté školy tu lze spolehlivě nalézt. Při přípravě Almanachu 60 se škola obrátila se žádostí o příspěvek literární na vyučující i žáky někdejší i současné - a naprostá většina z nich žádosti vyhověla. Zároveň škola požádala významné hořovické i okolní firmy a společnosti o příspěvky sponzorské, které by částečně pokryly náklady na vydání a tím umožnily poskytnout autorské výtisky zdarma a udržet prodejní cenu na obecně přijatelné úrovni (hlavně pro studenty). Po několika počátečních reakcích oslovených podniků (vyhýbavých či nulových) vyklíčila trocha skepse a nezbylo než se uchýlit k obrannému mechanismu „sladkého citrónu“ : Fotbalový velkoklub FC Barcelona se na svých dresech obejde bez jakýchkoliv reklamních nápisů a propaguje, patrně bezplatně, pouze dětský fond OSN Unicef. Bude tedy jakousi hrdou „malou hořovickou Barcou“ i zdejší gymnázium. Avšak FC Barcelona má po celém světě na 50 milionů příznivců, tak si to snadno může dovolit... Tolik fanoušků naše škola asi opravdu nemá. Naštěstí zmíněná frustrace netrvala dlouho, další hořovické i okolní společnosti odpověděly kladně, deklarovaly svou finanční vstřícnost a potvrdily tak, že si opravdu jsou vědomy významu gymnaziálního školství pro region. Patří jim upřímný a velký dík! Abecedně : 1 Buzuluk, a.s., Komárov, Jednota SD Hořovice, Kostal CR, spol. s r.o., Černín, Městská akciová společnost Hořovice, a.s., Obchodní tiskárny Hořovice, a.s., Saint-Gobain Sekurit ČR, spol. s r.o., Hořovice, Solitera, spol. sr.o., Hořovice, Terasoft, a.s., Hořovice. Základem Almanachu 60 je opět seznam všech gymnaziálních absolventů a vyučujících. Tentokrát zase v tradičním a osvědčeném pořadí – podle jednotlivých tříd a roků. Nezapomíná se ani na vyučující a studenty současné. Tento korpus je „pocukrován“ trochou statistiky, tentokráte obohacené zajímavým srovnáním vývoje prospěchu, jejž akribicky sestavil Mgr. Martin Komínek. Snad čtenáře potěší i spousta fotografií z historie školy, jimž dal iniciativně a ochotně elektronickou podobu Ing. Josef Ehl, absolvent z roku 1962. Další podstatnou část almanachu tvoří příspěvky absolventů, nynějších studentů, současných i dřívějších vyučujících. Jejich určujícím rysem je rozmanitost, pestrost a naprostá volnost žánrová (reminiscence, reflexe, pojednání, beletrie, ...), tematická a názorová. A samozřejmě též věková několikagenerační rozdílnost. Nejmladšího přispěvatele (15 let) dělí od nejstaršího (87 let) úctyhodných 72 roků! I tímto způsobem se snažíme podpořit jakési sekundární gymnaziální heslo, vetknuté i do názvu zdejšího školního vzdělávacího programu, „tradice i otevřenost“. To nikterak nekoliduje s heslem „hlavním“, motivickým i motivačním – „aby se ve škole studující, vyučující, absolventi i návštěvníci , slovem všichni, pokud možno cítili dobře“. O to se škola chce a musí snažit, potom zůstane i pro své absolventy i po letech tou milou „starou boudou“, odkud vykročili ke svým profesním i životním úspěchům a kam se rádi vracejí. Škola se upřímně raduje z každého úspěchu svého studenta i absolventa, potvrdí si, že studium v ní má smysl, že cesty odtud prakticky do kterékoliv sféry veřejného života jsou otevřené. Že to platí v oblastech „tradičních“ (umělecká, vědecká, mediální), víme dávno, akční rádius se v poslední době potěšitelně rozšiřuje i do kruhů jiných, „otevřených“. Tři příklady za všechny. Někdejší „prvák“ ze školního roku 1990/91 Ing. Jiří Plecitý, MPA, se jako ryba pohybuje ve vodách Evropské komise v Bruselu, spokojená studentka primy až tercie z let 19982001 Alizée Poulíčková nosí korunku Miss Belgie 2008 a ztepilý absolvent z r. 2005 Petr Koukal se coby badmintonový mistr ČR pilně přípravuje na pekingskou olympiádu. Příjemné počtení i listování čtenářům, velký dík všem autorům ! 2 Alizée Poulíčková coby studentka primy (na horní fotografii sedící druhá zprava) a jakožto Miss Belgie 2008 (na fotografii dole) 3 PhDr. Jiří Vlček ředitel školy abs. 1977 Prolog Hora ruit, čas se řítí, tempora labuntur tacitisque senescimus annis, rychle uplývá čas a my stárneme, jak tiše jdou roky... Takové historické výroky i řada jim podobných platí pro člověka, pro svět a také pro školu. I pro tu naši. Hořovické gymnázium slaví 60. narozeniny. Je ještě v plenkách, nebo již dorostlo do věku moudrosti a zkušenosti? Vždyť stejné stáří (mládí) vykazují např. maturanti 3.A a 3.B z r 1966, stát Izrael, rozdělení Koreje či Orwellův román 1984. Jedním z malých narozeninových dárků má být i tento almanach. Počítám-li správně a neopomínám-li nějaký sborník dřívější, stojí na 5. místě v řadě. Zařadil se za své předky z let 1969 (tehdy ještě Výroční zpráva SVVŠ), 1993, 1998 a 2003 a snaží se navázat na jejich koncepci, přínos a význam („A bove maiori discit arare minor“). Je velice potěšitelné, když se od řady absolventů dozvídáme, že je pro ně často „základní příručkou, kde se najde vše“. Pochopitelně že se tu vše nenajde, na status univerzální encyklopedie zdaleka neaspiruje, ale základní data šedesátileté školy tu lze spolehlivě nalézt. Při přípravě Almanachu 60 se škola obrátila se žádostí o příspěvek literární na vyučující i žáky někdejší i současné - a naprostá většina z nich žádosti vyhověla. Zároveň škola požádala významné hořovické i okolní firmy a společnosti o příspěvky sponzorské, které by částečně pokryly náklady na vydání a tím umožnily poskytnout autorské výtisky zdarma a udržet prodejní cenu na obecně přijatelné úrovni (hlavně pro studenty). Po několika počátečních reakcích oslovených podniků (vyhýbavých či nulových) vyklíčila trocha skepse a nezbylo než se uchýlit k obrannému mechanismu „sladkého citrónu“ : Fotbalový velkoklub FC Barcelona se na svých dresech obejde bez jakýchkoliv reklamních nápisů a propaguje, patrně bezplatně, pouze dětský fond OSN Unicef. Bude tedy jakousi hrdou „malou hořovickou Barcou“ i zdejší gymnázium. Avšak FC Barcelona má po celém světě na 50 milionů příznivců, tak si to snadno může dovolit... Tolik fanoušků naše škola asi opravdu nemá. Naštěstí zmíněná frustrace netrvala dlouho, další hořovické i okolní společnosti odpověděly kladně, deklarovaly svou finanční vstřícnost a potvrdily tak, že si opravdu jsou vědomy významu gymnaziálního školství pro region. Patří jim upřímný a velký dík! Abecedně : 1 Buzuluk, a.s., Komárov, Jednota SD Hořovice, Ing. Jaroslava Bruthansová, daňové poradenství, Kostal CR, spol. s r.o., Černín, Městská akciová společnost Hořovice, a.s., Obchodní tiskárny Hořovice, a.s., Saint-Gobain Sekurit ČR, spol. s r.o., Hořovice, Ing. Jan Schwippel, CSc., poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Ing. Jan Skopeček, středočeský krajský zastupitel, Solitera, spol. sr.o., Hořovice, Terasoft, a.s., Hořovice. Základem Almanachu 60 je opět seznam všech gymnaziálních absolventů a vyučujících. Tentokrát zase v tradičním a osvědčeném pořadí – podle jednotlivých tříd a roků. Nezapomíná se ani na vyučující a studenty současné. Tento korpus je „pocukrován“ trochou statistiky, tentokráte obohacené zajímavým srovnáním vývoje prospěchu, jejž akribicky sestavil Mgr. Martin Komínek. Snad čtenáře potěší i spousta fotografií z historie školy, jimž dal iniciativně a ochotně elektronickou podobu Ing. Josef Ehl, absolvent z roku 1962. Další podstatnou část almanachu tvoří příspěvky absolventů, nynějších studentů, současných i dřívějších vyučujících. Jejich určujícím rysem je rozmanitost, pestrost a naprostá volnost žánrová (reminiscence, reflexe, pojednání, beletrie, ...), tematická a názorová. A samozřejmě též věková několikagenerační rozdílnost. Nejmladšího přispěvatele (15 let) dělí od nejstaršího (87 let) úctyhodných 72 roků! I tímto způsobem se snažíme podpořit jakési sekundární gymnaziální heslo, vetknuté i do názvu zdejšího školního vzdělávacího programu, „tradice i otevřenost“. To nikterak nekoliduje s heslem „hlavním“, motivickým i motivačním – „aby se ve škole studující, vyučující, absolventi i návštěvníci , slovem všichni, pokud možno cítili dobře“. O to se škola chce a musí snažit, potom zůstane i pro své absolventy i po letech tou milou „starou boudou“, odkud vykročili ke svým profesním i životním úspěchům a kam se rádi vracejí. Škola se upřímně raduje z každého úspěchu svého studenta i absolventa, potvrdí si, že studium v ní má smysl, že cesty odtud prakticky do kterékoliv sféry veřejného života jsou otevřené. Že to platí v oblastech „tradičních“ (umělecká, vědecká, mediální), víme dávno, akční rádius se v poslední době potěšitelně rozšiřuje i do kruhů jiných, „otevřených“. Tři příklady za všechny. Někdejší „prvák“ ze školního roku 1990/91 Ing. Jiří Plecitý, MPA, se jako ryba pohybuje ve vodách Evropské komise v Bruselu, spokojená studentka primy až tercie z let 19982001 Alizée Poulíčková nosí korunku Miss Belgie 2008 a ztepilý absolvent z r. 2005 Petr Koukal se coby badmintonový mistr ČR pilně přípravuje na pekingskou olympiádu. Příjemné počtení i listování čtenářům, velký dík všem autorům ! 2 Alizée Poulíčková coby studentka primy (na horní fotografii sedící druhá zprava) a jakožto Miss Belgie 2008 (na fotografii dole) 3 Okresní národní výbor v Hořovicích. C.j.: 32.053/47. Věc: Hořovice dne 30.listopadu 1947 Zřízení státního reálného gymnasia v Hořovicích. rakovnického o celkovém počtu asi 20,000 obyvatel. Jde tedy celkem asi o 66,000 obyvatel, žijících na území o rozloze asi 600 km.2, které nemá ve svém přirozeném středisku žádné úplné střední školy. Místní potřeba střední školy pro tento kraj jest tedy nejen dána, ale je též nepochybně prokázána frekvenci žactva ve zřízených již 3 vyšších třídách reálného gymnasia, které mají po 35 - 40 žácích. 2./ Nejbližší střední školy jsou od většiny těchto obcí vzdáleny 20 30 km, při čemž nutno vzíti v úvahu ještě nedostatek komunikací a horský terén tohoto kraje. Je neuvěřitelné, že právě ti nejmenší žáci středních škol, ve věku 11 - 15 let, musí denně dojížděti 20 - 30 km, tráviti 5 hodiny i více na cestách a bylo by snad zbytečným prokazovati všeobecně známé zkušenosti, jak takové denní jízdy těmto žákům škodí, jak jsou zdrojem různých nemocí, najmě tuberkulosy, která v našem kraji dosud neúprosné řádí, jak tito žáci přichází do školy unaveni fysicky i duševně, nehledě k úrazům a všem ostatním stinným stránkám, které vyplývají z dlouhého denního dojíždění do školy. 3./ Převážnou většinu obyvatelstva těchto obcí tvoří dělnictvo Na okresním sjezdu, konaném dne 30, listopadu 1947 v Hořovicích, usnesl se okresní národní výbor v Hořovicích a přítomní delegáti všech 55 obcí okresu hořovického, spolu se zástupci všech politických stran a přítomným občanstvem, na této resoluci: Ve školním roce 1947/48 zaniká v Hořovicích učitelský ústav. Místo něho byly zřízeny příslušným výnosem ministerstva školství 4 vyšší třídy státního reálného gymnasia, čímž snad bylo dáno příslušnými úředními činiteli na jevo, že nepomýšlí nechati naše okresní město bez střední školy, že však k definitivnímu vyřešení této otázky přikročí teprve po provedení připravované středoškolské reformy. Obyvatelstvo okresu hořovického nepokládá toto řešení za vyhovující a žádá za zřízení všech 8 tříd reálného gymnasia v Hořovicích, počínaje školním rokem 1948/49 a to z těchto důvodů : 1./ Město Hořovice jest přirozeným střediskem hořovického okresu, čítajícího nyní 36,000 obyvatel. K němu též gravituje velká část obcí z přilehlého soudního okresu zbirožského a několik obcí z politického okresu 4 a malí zemědělci. Jak pobyt žactva ve vzdáleném město, kdo je střední škola, tak i denní dojíždění do těchto měst, jsou pro tyto vrstvy našeho obyvatelstva finančně neúnosnými a jejich děti jsou proto fakticky vyloučeny z možnosti vyššího vzdělání. Je zřejmo, že za těchto okolností uniká státu i národu celá řada schopných intelektů ze širokých vrstev lidových, neboť jak známo, střední škola není jen ústavem pro výchovu úřednictva, nýbrž i předpokladem pro vysokoškolské studium, ať již na universitě, technice, či jiné vysoké škole. Kolik nám za tohoto stavu uniká výtečných inženýrů, lékařů a jiných vědeckých pracovníků, nelze vůbec zjistiti! 4./ Po stránce finančního hospodářství státu a samosprávných svazků nevzniknou zřízením úplného reálného gymnasia žádné vyšší výdaje, Nepatrná potřeba scházejících středoškolských učitelů bude jistě opatřena ze zrušených středních škol v městech, která jich mají nadbytek. Personální otázka není tedy problémem. Věcné výdaje nebudou však rovněž zvýšeny, neboť obec Hořovice vystavěla v roce 1928 honosnou budovu učitelského ústavu, kdo byly umístěny nejen všechny ročníky tohoto ústavu, nýbrž i pětitřídní cvičná obecná škola, která bude zrušena současně s učitelským ústavem. Stávající budova může tedy pojmouti bez jakýchkoliv potíží všechny třídy reálného gymnasia, aniž by tím vznikaly obci nové výdaje, ba naopak lze předpokládati, že zřízení úplného reálného gymnasia bude znamenati podstatné oživení města. Hořovic, které současně přinese i zvýšení obecních příjmů. Jest nutno ještě konstatovati, že počítáme i s řešením bytové otázky, dnes tak všeobecně tísnivé, a že jsme již reservovali pro. rodiny středoškolských učitelů potřebný počet bytů, zejména v novostavbách, prováděných v rámci dvouletého hospodářského plánu . 5./ V zákoně o dvouletém hospodářském plánu byla našemu kraji a jeho obyvatelstvu zaručena všemožná pomoc k jeho hospodářskému povznesení. I zřízením úplné střední školy bude poskytnuta hospodářská pomoc nejen městu, nýbrž i všemu obyvatelstvu tohoto chudého kraje., když mu budou ušetřeny všechny výlohy a strasti, spojené s návštěvou vzdálených středních škol. Ostatně nepochybujeme, že v intencích vlády je nejen hospodářské, nýbrž i sociální a kulturní povznesení zanedbaných krajů. Proto věříme, že naší žádosti vyhovíte a že nám budete v našem snažení nápomocni. Jménem okresního národního výboru v Hořovicích a všeho obyvatelstva hořovického okresu : Václav Svoboda v.r., předseda ONV 5 Jan Beránek v.r., I. místopředseda ONV JUDr. Bohumír Peychl v.r., II. místopředseda ONV prof. Stanislav Meloun v.r., III. místopředseda ONV. Zemská školní rada v Praze. čís. III- A 1933 V Praze dne. 17. června 1948 z r. 1948 Věc: Hořovice, státní reálné gymnasium. Zřízení. Referent: Vaněček, tel. 633 - 51. K Číslu: 0 Příl.: 1. Ředitelství státního koedukačního ústavu učitelského v H o ř o v i c í c h Podle výnosu ministerstva školství a osvěty ze dne 2.června 1948, č. A -. 119.508 /48 -III/3 se usnesla vláda ve schůzi, konané dne 11.května 1948, že souhlasí s tím, aby se v městě Hořovicích od počátku školního roku 1948/49 zřídilo místo bývalého státního ústavu. učitelského gymnasium za podmínky, že obec převezme stran hrazení věcných nákladů, spojených s udržováním této školy, tytéž závazky, které měla a plnila dosavadní smlouvy stran zrušovaného učitelského ústavu. Dávajíce Vám o tom věděti s tím, že do té doby v Hořovicích, převádíme do té doby, než nabudou platnosti pro dosavadní střední školy ustanovení školského zákona ze dne 21. dubna 1948, č. 95 Sb. o vyšších středních školách - gymnasiích, otevírá ministerstvo školství a osvěty od l. září 1948 místo státního koedukačniho ústavu učitelského státní reálné gymnasium v Hořovicích. Do nového ústavu převádíme žáky dnešních reálněgymnasijních tříd učitelského ústavu; pro přijetí nových žáků, jakož i pro přijetí žáků do třídy IV. - V. platí, předpisy, platné pro ostatní reálná gymnasia. Ústav bude umístěn v dosavadní budově učitelského ústavu a bude mu dána k disposici veškeré vnitřní zařízení, sbírky učebných pomůcek a knihovny, jichž dosud používal učitelský ústav. O osobě zatímního správce nově zřízeného stát.reál.gymnasia bude rozhodnuto později jiným samostatným zdejším výměrem. Všechny členy profesorského sboru, pokud byli v osobním stavu profesorů učitelských ústavů, současně převádíme do osobního stavu profesorů středních škol s platností od l. září 1948. 0 tom nechť ředitelství uvědomí 6 každého člena profesorského sboru písemně. Ředitelství předloží se všemi potřebnými doklady vyúčtování záloh k 31.srpnu 1948 k přezkoušení a schválení. Případné zbytky záloh k 31.srpnu 1948 vrátí tamní ředitelství na šekový účet zemského národního výboru v Praze / hospodářství státní / č.lx32. Na převodní poukázku poznamenejte: Vrácení záloh za rok 1948, kap. 10, § 2. 0 převedení zbytku uvědomte zdejší úřad. Ředitelství předloží včas zdejšímu úřadu odůvodněný návrh na poukázání záloh na dobu od l.září 1948 do 31.prosince 1948. Navrhujte zálohu jenom na ty výdaje, které podle smlouvy má platiti stát. Od l. září 1948 bude tamní ředitelství účtovat státní peníze / zálohy a fondy - fond učebných pomůcek a fond herného / v propisovacím tabelárním deníku. Směrnice pro vedení tabelárního deníku přikládáme. Zbytky na jednotlivých fondech nevracejte, ale převeďte je do účetního období od l.září 1948 jako první příjmovou položku. K 31. prosinci 1948 předloží tamní ředitelství vyúčtování záloh za dobu od l.září 1948 do 3l.prosince 1948. Žádáme ředitelství, aby do doby l.září t.r.. učinilo všechna opatření, pokud se týče nových razítek nově zřízené školy /„státní reálné gymnasium v Hořovicích“ /, názvu ústavu, přípravy a úpravy tiskopisů a všech úředních papírů, jakož i změny ve věci cenných papírů, vkladních knížek a jména tamního poštovního konta. Ve věci závazků města Hořovic k nově zřízené škole tamže bude, pokud se týká věcného nákladu na toto reálné gymnasium, projednám s obcí města Hořovice návrh nové smlouvy. přednosta zemské školní rady v.z. Vitovský 7 Brian Nattress vyučující 1996 – 98 Ruminations on a Hobbyhorse: A Decade of Change It has now been a little more than a decade since I first set foot in the benighted1 town of Hořovice but a lot has changed since then. I still remember the occasion well. It was a sultry August day in 1996 and my wife, daughter and I had driven several hundred miles across northern Germany and into the newly formulated Czech Republic. We crossed the border at Cheb2 and my meticulous route plan was foiled by a lack of decent roads, a dearth of road signs and, where these were decipherable, an inability to articulate any Czech place name. We were after all going to a place we pronounced ‘Horror-vice.’3 It’s no wonder therefore that we were greeted with incomprehension, when lost, we stopped to ask the way. But such are the delights of foreign travel, and now excitingly it was possible to travel freely for the first time in a half century in the former soviet bloc that we in the West had come to know as a threatening Eastern Europe.4 Be this as it may, the omens weren’t good and by the time we reached Horror-vice I was beginning to have serious doubts about staying. Coming from a picturesque English village, with its beautifully manicured village green ringed by mature chestnut and maple trees and tastefully tendered cottages and a duck pond, to live for a while in what looked like a broken down dump was going to take some doing. I’m sorry but it’s true. OK this is a bleak picture. It had been a long journey. We were tired and frustrated. But we had arrived. Things could only get better and quickly they did. The late Mrs Urbanová had given us good instructions of how to get to their flat above the greengrocer’s on the town square. It was like going back in time, as if in an old sepia-toned picture. We had to park the car by the church, cross back over the road, go through an inset door between the shoe shop and the greengrocer’s, once inside to push open another door and then go up some creaky stairs. Their flat was the flat on the left marked Urbanovi. Exotic perhaps. Certainly interesting. A good omen? Of course. Dr Miloš Urban greeted us at the door and welcomed us inside and we have been friends since. Things, however, do move on. Now the Urbans have a purposefully built, environmentally friendly house on the edge of town beneath Dražovka, which is very different from the cramped flat above the greengrocer’s. And the old double doors that were stained with history with its creaky little 1 Benighted literally means being overtaken by nightfall. In medieval times it referred to travellers who in failing to reach the security of a walled city at night had to camp by the wayside, a dangerous predicament to be in. In the modern sense of the word, as used here, it is an ironic reference to a place that has been overlooked. 2 Cheb was an even more benighted town than Hořovice. Its kerbsides were lined shoulder to shoulder with prostitutes, which left my somewhat delightfully naïve daughter of 21 years wondering why so many women were trying to hitch a lift! I once went back to Cheb with Honza Švábenický and found the centre of town delightful. 3 ‘Horror-vice’ was a well-intentioned place name or so it seemed at the time. We found the dilapidated condition of the town quite a contrast to its equivalent in either Britain or Germany. However on this front things have changed quite considerably. Soon you’ll have more supermarkets, which sell an ever-increasing variety of goods, than is reasonably needed. Roll on capitalism! Or Tescos! Or whatever! 4 The world was black-and-white then. It was either West or East, being for or against us. There were no shades of grey. 8 inset door I now see have been replaced by characterless, boring gates. Some things change for the better, some things don’t, some things just...well… fall down out of neglect. I have been coming and going to Hořovice every year since I first met the Urbanovi and each time I arrive I find that something or other has changed. Take the bridge over the Červený potok at Valdek. For those of you who can remember it, I loved that little humped backed bridge with its potholes and careering cars, swerving first to the right and then to the left, that you crossed at peril. This has been replaced with a flat, wider, and much more uninteresting, modern one. To adorn this manifestation of modernity and progress, a complex system of traffic lights were added, the very first in Hořovice. However nothing lasts. These have now been taken down and a new, super-duper, roundabout5 is currently being put in place. Next there will be an elevated flyover. There’s nothing like a bit of concrete to cover up a bit of dilapidation. Opposite my accommodation at Valdek there was once an old mill and now there is the Penny Market. Soon another will be built nearby, making three within spitting distance of one another. New houses are mushrooming up on the outskirts of the town, e.g. on the way to Rpety and up on the Šibeniční kopec. I see more 4x4 land cruisers6 (perhaps these are still needed in Hořovice, the roads haven’t improved that much!) and more and more new cars and consequently I see much more traffic with its concomitant noise, congestion and fume pollution.7 What I would like to see, and to see sooner rather than later, is the town bypassed and Pražská pedestrianised from Palackého náměstí to the château. There’s an old photograph in the zámek entrance that shows that there was once a small park in front of the château. Wouldn’t be lovely to restore this small park and dig up the road that presently acts as a barrier to the entrance of a very distinguished building. Most pressing of all, I’d like to see that ‘hole’ near the UniMarket and opposite the bookshop, now used as a stall market and provisional car park, filled in by some sympathetically designed shops or some other suitably conceived amenity. Heaven knows Hořovice needs something placing there. Potholes excluded, it is nice to see that some things have remained relatively unchanged. The zámecká zahrada is still a nice place to while away some time in. It is an oasis of tranquillity away from the hustle-and-bustle of the town and it is only a step away from Pražská. The lesopark at Dražovka with its fishponds is also a pleasant place to take a walk. Some of the buildings on Devátého května have been properly done up, rather than torn down and replaced with McDonald’s Golden Arches, that symbol of modernity and fast food that is plaguing the rest of Europe, if not the world. The stretch of road that encompasses Plzeňská, Masarykova and Tyršova needs a bit of TLC.8 With the potok running for the most part by 5 In Britain we are now making garden features out of roundabouts. These have themes like the names of the town or celebrate a festival or some aspect of local history, as long as it costs the local taxpayers megabucks, anything will do. Your garden feature, no doubt with fairy lights, will come along soon. 6 4x4s are known as ‘Chelsea tractors’ in Britain because rich middleclass mothers, with more money then sense, use them to ferry their progeny back and forth to their expensive public schools. Chelsea is a notoriously wealthy area of London. In having a vehicle designed for extreme rough terrain to drive along perfectly good town roads is a status symbol. ‘My car’s bigger than yours, so there! Get out of my way.’ You know the mentality of women of a certain age and wealth. 7 There is always a downside to ‘progress’ it seems. I remember when nuclear power first came on-stream in the 1950s in the UK; there was the promise of cheap electricity for all, so much so that we needn’t bother our heads about burning it. The fullness of time has proved otherwise. Now we believe that the generation of nuclear energy will be a severe economic burden on future generations, to say nothing of the mind-boggling periods of cool down. 8 TLC meaning ‘tender, loving care’ is a frequently used English expression, its meaning self-evident, I think. 9 this stretch of road it surely wouldn’t take much to tidy the place up. Yes keep it as a parking place but why not provide some proper parking bays and plant a few trees, have seating placed here and there and have a good, wide footpath. As an outsider, it is as if the people of Hořovice have an aversion to tidiness. I’m not arguing for some expensive, prissy exercise in urban titillation but for a little aforethought and attention to detail. Wouldn’t you like to live in a place that takes pride in itself? I know I would and as it happens do. It looks as if I am having a bash at Hořovice, but I’m not. I really like the place and I have some nice friends here and I keep on coming back. However, slowly but surely, the town is changing for the better but it would be nice to see more action, more oomph, more vim and vigour on this front. This year I have an exhibition of my paintings at the Zámek and I had the vernisáž on the 10th July. It was a very pleasant occasion and it was lovely to see my friends there and to have them share the occasion with me. At the time of writing, the exhibition has only been open two weeks but I do hope that the people of Hořovice will go and see my work. In many ways I have put on this show for the townspeople. It is if you like my way of saying thank you for many pleasurable memories. ****** In the same period what changes have I seen at home and in the United Kingdom? Well Wolviston9 looks the same. As a village full of listed buildings the place is pretty much preserved in aspic. So little change there. We have unfortunately outside of the village acquired a motel and a drive thro’ McDonald’s, much to the residents’ disquiet. McDonald’s of course is an aspect of America, which the villages think should be kept on their, the US, side of the Atlantic, rather than foul-up on the doorstep of our village and ditto any other place pestered by a similar American company. Fast food outlets mean nothing more than yobs10 throwing their litter, or throwing up the contents of their stomachs, on our doorsteps. However Britain is still a relatively prosperous and pleasant country to live in but there is today a serious downside. We now have unfortunately firmly planted the seeds of fundamentalist Islam within our society, which looks as if it will make the IRA11 terrorist problem look like a vicar’s tea party. The IRA has its roots firmly planted in the times of Queen Elizabeth, not the Second, our preset monarch, but the First, and how long it will take or indeed how we deal with or resolve Islamic fundamentalism at home I just do not know. As a consequence of the threat of Islamic terrorism, the restriction on free movement within the country and between Britain and abroad is now becoming dysfunctional. Soon something will have to give and I hate to think of the consequences. On a more positive note, thanks to the EU’s free movement of peoples, there are now more Poles in Britain than in Poland. Who knows the next time I write one of these essays it might be in Polish! Brian Nattress English Language Teacher extraordinaire (1996-98) Hořovice, 23rd July 2007 PS My title, Ruminations on a Hobbyhorse, may need some explanation. Rumination is what cows do. They regurgitate the contents of their stomachs and chew it over again at their 9 Wolviston, the aforementioned picturesque village with duck pond and manicured green etc. etc. ‘Yob’ is back-slang for boy. In any language high-spirited teenagers are a problem. Great if you are one of them, not so good for the rest of us. Nor is this anti-American, it’s anti-McDonald’s. KFC, et al. 11 In English we pronounce IRA not as one word but as three letters, I-R-A. NB And we don’t roll our Rs. 10 10 leisure. We call this, ‘chewing the cud,’ which is another way of saying, ‘to talk things over.’ And a ‘hobbyhorse’ is a child’s toy consisting of a stick with a horse-head at the front and a wheel at the rear. Metaphorically it means to have some serious thoughts about something. I hope that this explains things, and as for the serious thoughts - you’ll be the better judge. Jiří Vlček giving his all at the vernisáž of Brian Nattress, Zámek Hořovice, 10th July 2007. Left to right, a trio who, ‘see no evil, hear no evil and speak no evil,’ namely Petr Weiss, Brian Nattress and Jiří Vlček. 11 Doc. RNDr. Josef Jelen, CSc. abs. 1953 Střípky vzpomínek musel dohonit na vysoké škole. Anglické knihy byly nedostupné nebo velice drahé, zatímco ruská odborná literatura byla tenkrát téměř zdarma. Jako cizí jazyk měl náš ročník ještě z předválečné doby tradiční francouzštinu. Na mladší ročníky s nastupující (a pro nás „barbarskou“) angličtinou či němčinou jsme se dívali trochu „spatra“. Francouzština je krásný jazyk, ale věda se bez angličtiny dělat nedá. Při pozdější práci v zahraničí mě úsměv přešel, angličtina byla jazykem rozhodujícím. Francouzštinu jsem téměř zapomněl. Naše studium spadalo do časných let padesátých, tíživých let kolektivizace, „studené války“ a „boje za mír“. Vzpomínám si na shromáždění v největší posluchárně školy, v tzv. „velké fyzice“, věnovanému Slánského procesu. Dodnes si zakládám na tom, že jsem, ač ještě nedospělý „puberťák“ a navíc „dělnického původu“, už vnímal, že kolem nás „jdou dějiny“, které se jednou budou psát jinak. Mám z té doby celý archiv novin, včetně knih z procesů M. Horákové a R. Slánského. O dusné atmosféře a událostech té doby psal zasvěceně v Almanachu z r.1993 prof. J. Svoboda, pamětník nejpovolanější. Vzpomínal na počátky gymnázia, na ředitelování V. Fialy, na bouřlivou konferenci z června Rozsypeme-li střípky broušených sklíček, posvítíme na ně a pohlédneme z různých stran, zaleskne se nám ta či ona ploška a zajiskří odleskem v nějaké ploše a barvě. Několik takových střípků vzpomínek na dobu před více než půlstoletím se chystám Vám předložit. Nemám v úmyslu napsat ve svém příspěvku nějaký souvislý text, ucelenou úvahu, příběh či delší vyprávění. Jde opravdu jen o tříšť drobných a navzájem nesouvisejících vzpomínek. Snad některý odlesk Vás zaujme, jméno či příhoda Vám vybaví Vaše vlastní podobné, nebo i úplně jiné vzpomínky. Zaujmou-li tyto poznámky Vaší mysl, či alespoň připomenou něco z Vaší osobní zkušenosti, splnil tento příspěvek svůj záměr. Náš ročník, který studoval v Hořovicích v létech 1950-53 a maturoval koncem srpna 1953 ze septimy, byl poslední, který měl na vysvědčení napsáno gymnázium (tenkrát ovšem gymnasium) Od září začínala Jedenáctiletá střední škola. Musím však přiznat, že dodnes mi trochu vědění chybí, např. lepší znalost organické chemie, která byla tenkrát zařazena až v učivu oktávy. Byli jsme jediný ročník z té doby, který nemusel maturovat z ruštiny. Přišlo mi to tenkrát docela vhod, ruština nebyla mým oblíbeným předmětem. Později jsem to však 12 1951 ap. Gymnázium neslo tenkrát jméno Gottwaldovo a na vstupním schodišti býval dvoumetrový obraz J.V.Stalina, malovaný právě V. Fialou, který byl profesí akademickým malířem. Ostatně, jedno z témat naší maturitní písemky znělo: „Aby se odstranila nevyhnutelnost válek, je třeba zničit imperialismus“. To je také výpověď o oné době. (Tohle téma jsem tenkrát zvolil, bylo nejbezpečnější. Stačilo znát novinový jazyk té doby a psát jen v holých větách, aby nechyběly čárky.) Tím víc pak obdivuji velkou důvěru ke mně u dr. Hrdličky, našeho třídního, když v době Stalinovy smrti, za zvuků smutečních písní z městského rozhlasu kolem, mi tenkrát na náměstí řekl: „To je dobře, že je ta svině po smrti. Snad se teď něco změní.“ (Řekl opravdu „svině“, nikoli „darebák“, jak jsem napsal ve vzpomínce „Náš třídní“ v Almanachu z r.1998. Bál jsem se, že by mi nikdo neuvěřil, protože od tak svrchovaně kultivovaného člověka, jakým dr. Hrdlička byl, by to znělo nepravděpodobně.) Musel mít v sobě tolik hořkosti a zklamání z té doby, že to skutečně tak řekl. Byl to pozoruhodný člověk a znal své žáky opravdu dobře. Překvapuje mě, že dosud v žádném Almanachu nebyla vzpomenuta éra školního pěveckého sboru té doby pod vedením prof. Kristiana. Sbor měl tenkrát přednost před vším ostatním, včetně výuky. Vystupoval na schůzích a oslavách a měl za úkol šířit slávu jména školy. Sám nejsem povolán o něm něco psát. Jsem od přírody pěvecký anti- talent. Byli jsme jen dva ve třídě, kteří ve sboru nebyli, ba měl jsem přímo zakázáno zpívat. (Dostával jsem z hudební výchovy z milosti dvojku, aby mi nekazili vysvědčení.). Přesto si hudbu rád poslechnu, povznáší na duchu. A píseň té doby „Šel Frantík kolem zahrádky“ mě nostalgicky vrací do věku tehdejších asi sedmnácti let. V té době byly Hořovice možná vůbec nejmenším místem na světě, v němž sídlilo stálé profesionální divadlo. Teprve později byl soubor převeden do Příbrami. Z počátku padesátých let si také živě vzpomínám na jedno naše noční gymnaziální branné cvičení. Spali jsme tenkrát v ubytovně v městských lázních dole u Červeného potoka a po půlnočním „poplachu“jsme šli téměř jako vojenská jednotka s příslušnou organizací noční tmou na hrad Valdek. Tam jsme ráno ukončili cvičení ostrou střelbou na terče. To byla naše tehdejší výstraha „válečným štváčům“. Mnozí spolužáci si na onu „noční show“ jistě vzpomenou. S Hořovicemi mám spojeno také jméno vynikajícího matematika prof. B. Pondělíčka, který si rozhodně zaslouží, aby byl někdy v Almanachu hořovického gymnázia vzpomenut. Pocházel z Hořovic a maturoval zde r. 1950. Byl starší než já. I po maturitě chodíval ještě občas navštěvovat prof. Svobodu, který tenkrát v kvintě učil i naši třídu. Tehdy po vyučování jsme se tu několikrát setkali. Po studiích na Matematicko-fyzikální fakultě KU jsme se shodou okolností setkali jako 13 Psát o spolužácích ze třídy je snad ještě předčasné (i když nás, pravda, valem ubývá). Jen o Bohouši Sudíkovi a jeho roztomilých karikaturách, které přečkaly padesát let u nás v Jivině na půdě jsem napsal do minulého Almanachu. Na představování příběhů a zajímavých příhod se všemi profesory, kteří nás tenkrát, počátkem padesátých let, učili (tedy osvětlováním střípků vzpomínek na ně), nemáme už místo. O dr. Hrdličkovi („Náš třídní“) a prof. Svobodovi („Nestor školy“) jsme psali do Almanachu z r. 1998. U ostatních, kteří naši třídu také učili a jejichž jména navozují tedy rovněž vzpomínky, uveďme už jen jména: Bouše, Čerychová, Jaculák, Juklíček, Kreipl, Mucha, Neubauer, Loyda, Prošek, Váša… Těm, kdož navštěvovali gymnázium před padesáti či více léty, každé z těch jmen vybaví jejich vlastní jiskřičky příběhů a vyvolá nějakou nostalgickou vzpomínku a úsměv na tváři. kolegové na fakultě elektrotechniky ČVUT, na pracovišti v Poděbradech. V r. 1968 jsme se hodně sblížili při přípravě různých rezolucí, zúčastnili jsme se společně jako delegáti fakulty na pohřbu Jana Palacha atp. Uvažovali jsme dokonce o přípravě společné odborné knihy o matematice kvantové fyziky. Ze záměru tenkrát sešlo mým následným působením v zahraničí. Listopad 1989 Béda přečkal na FEL ČVUT v Praze ve funkci vedoucího katedry matematiky. Byl jím před listopadem a byl jím potvrzen i poté. Ve funkcích přežili tenkrát jen dva vedoucí kateder. I to svědčí o jeho odborných kvalitách a o lidském vedení katedry. Poté jsme se setkávali nějaký čas spolu ve vědecké radě fakulty, on za matematiku, já za fyziku. Bohužel, po nedlouhé době prodělal mozkovou příhodu a posléze předčasně zemřel. Ač budil někdy dojem člověka nesnadno přístupného a málomluvného, velice si vážím jeho památky. Byl mimořádně schopným matematikem a poctivým a spolehlivým přítelem. Studentky 2.A 1961 a 3.A 1962 14 15 Mgr. Marie Nováčková – Chvostová Mgr. Alena Povolná – Kafková abs. 1953 Muzeum U Jelena V „muzeu“ u spolužáka literatury, která kdy byla u nás na dané téma napsána. Jelenovi v Egyptě navštívili kromě obvyklých turistických cílů i mnoho dalších míst. Zhlédli velký počet mastab, řadu méně známých pyramid i jejich pohřebních komor, stanuli v dutině umělého pahorku nad přestěhovaným chrámem Ramesse II. v Abú Simbelu, ve středním Egyptě se podívali na místo, kde stával Achetaton - město Achnatonovo. Vystoupili i na vrcholek nejznámější Cheopsovy pyramidy. Seznámili se s našimi tehdejšími egyptology, prošli mnoho starožitnických krámků v celé Káhiře, nasbírali a šťastně dopravili domů velký počet různých exponátů do své pozoruhodné soukromé sbírky. Jde o artefakty ze všech údobí egyptské historie: od Staré říše přes Novou říši, tzv. Pozdní období, dynastii Ptolemaiovců, období řecko-římské a koptské, až po muslimskou éru. Jedná se především o četné hliněné nádoby různých tvarů a určení, keramické přívěsky, skaraby, keramické korálky mumií, náhrdelníky z barevných kaménků, figurky vešebtů, amulety i formičky na jejich zhotovování, malované dřevěné pohřební masky, hliněné figurky bohů i jiných objektů a jejich torza (tzv. fajjúmské hlavičky), ptolemaiovské V Almanachu naší školy z roku 1998 byl otištěn krátký článek nazvaný „Spolužák v Africe“. Zmiňoval se o jednom našem bývalém spolužákovi, který maturoval v Hořovicích r. 1953, působil několik let v Africe a přivezl si odtud malé soukromé „muzeum“. Měly jsme příležitost prohlédnout si jeho rozsáhlou sbírku a rozhodly se o ní napsat tento příspěvek pro nový výroční Almanach. Doc. RNDr. J. Jelen, CSc. učí už padesát let fyziku na FEL ČVUT. Během svého profesního života působil řadu let v zahraničí. V letech 1973-75 vyučoval na technické koleji v egyptské Káhiře a 1981-84 a 1988-90 na přírodovědecké fakultě univerzity v Addis Abebě v Etiopii. V obou případech zastával funkci vedoucího katedry fyziky. Rozsah jeho činnosti byl díky jeho všestranným zájmům vždy širší a bohatší. V rámci tehdejších možností procestoval a poznával spolu se svou manželkou obě země. Nasbírali a domů přivezli mnoho předmětů značné historické a etnografické hodnoty. J. Jelen vždy usiloval o to, aby dobře porozuměl příslušné zemi, její kultuře a historii. V jeho domácí knihovně se mezi desítkami objemných knih o starém Egyptě a Etiopii nachází zřejmě většina z odborné 16 a římské mince, zdobené hliněné kahánky atp. Pouhých sto let staré jsou stříbrné beduínské muslimské amulety Zar chránící proti zlým duchům. Velká většina předmětů pochází z nákupů v bazarových obchůdcích Káhiry, Fajjúmu a Luxoru. Jenom ty opravdu nejstarší, hliněné mističky a pohárky různých tvarů, pocházející z období Staré říše (3. až 6. dynastie), vyhrabali Jelenovi vlastnoručně v Gíze (po dohodě s úřady) z dokon-čeného archeologického výkopu ne-daleku Menkauréovy pyramidy. J. Jelen postupně dokončuje dokumentování předmětů a připravuje katalogizaci, jak se na řádnou sbírku sluší a patří. V době Jelenova působení v Etiopii bylo cestování v této zemi, kde právě zuřila občanská válka, značně riskantní. V některých místech reálně hrozilo přepadení či únos. Čas od času byl někde zastřelen nějaký cizinec. K cestování mimo hlavní město bylo zapotřebí mít povolení místních úřadů i československého velvyslanectví. A tak se leckdy cestovalo i „na zapřenou“, sice s doporučením univerzity, ale bez vědomí našeho zastupitelského úřadu. Ten by cestu nepovolil. J. Jelen o těchto výletech napsal více než tucet cestopisných a populárně vědeckých etnografických článků pro časopis Lidé a Země (vydávaný pod patronací Geografického ústavu ČSAV) a pro Nový Orient (vydávaný Orientálním ústavem). Později byl vyzván, aby napsal dílčí stať o Etiopské vysočině do čtyřdílné monografie nazvané Pohoří světa, kterou vydal Knižní klub. Sběratelství v Etiopii věnoval J. Jelen většinu svého času. Pravidelně studoval v Centrální knihovně Ústavu etiopských studií v budově rektorátu univerzity a měl možnost poznat řadu cizinců-etnografů, kteří tam v té době pracovali. Znal se s ředitelem a pracovníky Národního a Etnografického muzea, Národní galerie atd. V bazarových obchůdcích po celém městě postupně nakoupil bezpočet etnografických předmětů velmi širokého sortimentu. Některé z nich věnovali manželé Jelenovi Náprstkovu muzeu. Škála předmětů z Etiopie v soukromé sbírce Jelenových je opravdu velice různorodá. Početné a zároveň nejatraktivnější jsou zejména ženské (ale i mužské) ozdoby z různých materiálů. Jsou to náramky, náhrdelníky, přívěsky a amulety z různých částí a kultur Etiopie. V Etiopii žijí desítky různých etnik s odlišnými jazyky a s různými kulturními zvyk-lostmi. Sbírka obsahuje přes stovku kovových, zpravidla stříbrných kříž-ků různých vzorů a provedení. Při-pomeňme, že Etiopie byla vždy tra-dičně považována za jedinou trvale křesťanskou africkou zemi. Jen tam lze spatřit přívěšek s kombinací tvarů kříže a šesticípé Davidovy židovské hvězdy. Ve sbírce je také asi dvacet hliněných černých, čistě židovských (falašských) figurek. Významné jsou rukopisné křesťanské náboženské knihy, psané na pergamenu, či magické léčebné kožené svitky. Ve sbírce se dále 17 zrovna neoplývá nadbytkem předmětů z egyptské historie, na rozdíl od jiných evropských zemí, takže každý, i drobný příspěvek je značným přínosem; - u Etiopie pak v tom, že čas utíká, způsob života se mění a staré věci a tradice mizejí. Sbírka je proto příspěvkem k uchování toho původního a autentického, co může Etiopie ještě nabídnout, než se vše ztratí a věci budou už jen napodobovány jako bezduché suvenýry pro turisty nebo pro komerčně motivované „cestovatele“. „Muzeum“, které je k vidění u Pepíka Jelena, našeho spolužáka a absolventa naší školy, profesí fyzika, ale mimoto všestranně vzdělaného člověka, je pozoruhodné a zasluhuje obdiv. Časem by se s ním měla mít možnost seznámit i širší veřejnost. Stojí rozhodně za to. nalézají různé zbraně (oštěpy, šavle, nože), zdobené nádoby na mléko (dřevěné, tykvové, hliněné, pletené), obyčejné předměty domácí potřeby (sekera, praktické věci do kuchyně), přenosné stoličky a podhlavníky, pletené primitivní boty připomínající střevíce Přemysla Oráče, lví čelenka, kožené cestovní brašny, vak na nošení dětí, náhrobní dřevěné sochy z oblasti Konso, vzory ozdobných lemů a vyšívaných křížů na svátečních šatech žen, dřevěné zvonky pro pasoucí se dobytek ... Za zmínku stojí i dva umělecky zpracované exempláře, staré sotva desítky let: slonovinová soška mnicha etiopské církve a půvabný miniaturní slonovinový betlém vložený do rozříznuté skořápky pštrosího vejce. Je tu i dvacet lidových, nově malovaných obrazů na plátně s náboženskými i civilními motivy – světci, lovecké a válečné scény, sněm zvířat, slavnostní i každodenní život lidí apod. Takové obrazy můžete vidět i v místní galerii. Myslíme si, že hodnota této cenné a rozsáhlé sbírky spočívá: - v případě Starého Egypta ve skutečnosti, že Česká republika Ve škole i po ní 1961 18 PhDr. Miroslav Štochl Ústav české literatury a literární vědy FFUK abs. 1994 Zase zvoní ... a začíná hodina zeměpisu. Tyhle hodiny mám docela rád. Profesorka je milá, tolerantní a zeměpis mě navíc docela baví, takže by všechno mohlo proběhnout bez komplikací. Mohlo – nebýt toho, že sedím v lavici a uvědomuju si, že vůbec, ale absolutně vůbec nic nevím. Nepamatuju si ani to, co se vykládalo posledně, natož pak cokoli ze starší látky. Z toho, co se jakkoli týká zeměpisu, nevím zhola nic! Jasně, přijít do školy s prázdnou hlavou a prostě doufat, že se to nějak přežene, by možná nebyl za jiných okolností až takový problém. Je v tom ale bohužel jeden větší háček – já jsem totiž v celé třídě jediný, koho profesorka zatím nezkoušela! A navíc je to definitivně poslední hodina před uzávěrkou klasifikace. Uznejte, to už je sakra důvod k panice! Vyučující pomalu vchází do třídy, sedá si, začíná listovat v notesu… zkrátka nejvyšší čas se probudit! Tenhle sen mě pronásleduje už léta. Zdá se mi třikrát čtyřikrát do roka a já se snažím rozluštit, co vlastně znamená. Žádný snář mi zatím neporadil. Je to vážně záhada. Na vyučování jsem přece chodil vždycky vzorně připravený, navíc s dostatečným předstihem, abych si učivo – čistě kondičně, ale přece – ještě jednou kompletně zrekapituloval. Minutu před zvoněním jsem pak už dychtivě seděl v lavici, všechny učební pomůcky vyrovnané ve správných kvadrantech, a napjatě očekával, jestli právě já se stanu tím, kdo bude mít možnost ověřit si kvalitu i kvantitu vědomostí vstřebaných během domácího samostudia. Zkoušení, písemky, diktáty – ty pro mě prostě byly vždycky především výzvou! Vzpomínám si, jak jsem během hodin českého jazyka a literatury s vyslovenými rozpaky využíval volňásek, tedy poukaz, který nám dobrák češtinář na každé pololetí dopřával, abychom se v případě indispozice mohli vysvobodit ze zkoušení. Proč se takový sen vrací zrovna mně, studentovi, který neustále pobízel k lepšímu prospěchu nejen sebe, ale často apeloval také na morálku nejzavilejších lajdáků, dobrovolně sedá-val v poslední lavici,a přepouštěl tak didakticky výhodnější místa u tabule zaostávajícím spolužákům, vyhlášené výtržníky z vyšších ročníků nabádal o přestávkách k pokoji a důsledně se přezouval do školním řádem předepsané obuvi, aby působil jako vzor na žáky ročníků nižších!? Možná že to všechno nějak souvisí s podvědomou obavou z neúspěchu, která mě zřejmě provází už od dob gymnaziálních studií. Možná 19 ten sen funguje jako určitý způsob výstrahy. Zvykl jsem si totiž spoléhat se na to, co znám, vím a umím, a moc nerad se nechávám zaskočit vlastní nevědomostí či neschopností. Těch neúspěchů nebylo zatím naštěstí tolik. Mám prostě dobrou školu. „Školou“ přitom míním všechny lekce, jichž se mi v životě dostalo, a hlavně ty, kdo mi je udělili: každá škola je přece dobrá jenom tak, jak dobré má učitele. Můj velký dík za to, že se mi ta moje noční můra vrací vlastně jen minimálně, patří tedy právě jim – všem mým dosavadním, stávajícím i budoucím učitelům. Maturitní ples 1994 20 Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc. Gynekologicko-porodnicka klinika LF UK a FN Plzeň abs. 1972 Hořovice a moje školy částečně zpracovaného i v knize „Čekání na Kateřinu“ (Petrklíč, 2001). Základní škola na Vísce a loutkové divadlo v téže lokalitě začalo též formovat moje doposud příliš neusměrňované dětství. Již tehdy starší paní učitelka Kuchtová, nevýslovně obdivně respektovaná námi, prvňáky, jednou koncem roku předala mé mamince lísteček (stále v mé rodině uchováván), na kterém vysokým dětským písmem na otázku, čím jednou budu, jsem napsala: „Paní doktorkou Vyhnalovu….“ Byla to moje dětská lékařka, skvělá a obětavá žena, můj první opravdový hmatatelný životní vzor. Základní škola nad hotelem Zelený strom a pak na náměstí mívala několik skutečně kvalitních učitelek a učitelů: paní učitelka Merhautová, skvělá češtinářka (vděčím jí za vztah k českému jazyku, i za pevné vedení mého špatně zvládnutelného temperamentního vystupování), paní učitelka Kebertovápřírodopis a chemie (dokázala ve mně probudit velký zájem o tyto předměty, a nasměrovat na příslušné olympiády a potvrdit moji neměnnou představu o studiu medicíny), paní učitelka Soukupová – němčina, paní učitelka Ječmínková – ruština a zpěv, profesorka Holubová (vypůjčená z Gymnázia v Hořovicích) - Když mi bylo sedm měsíců, tatínek se svým ekonomickým vzděláním dostal umístěnku do Hořovic. Rodiče, dva kufry a já jsme začali žít na periferii tohoto městečka v místě, kde už začínala pole a louka a v dálce vpravo se rýsoval sad „Cikánka“ a nahoře pak Obecní les. Prožila jsem skutečně zdravé, bouřlivé, bezstarostné, svým způsobem fantasticky svobodné dětství a „jinošství“ v partě ostatních dětí z „bytovek“ okořeněné hrami na četníky a na zloděje se zaměřením soustavného tak dobrodružného vypleňování zahrádek našich rodičů a sousedů, protkané výprasky i pochvalami, nezapomenutelnými oslavami konce roku, kdy se s upřímnými nehmotnými přáníčky chodilo z bytu do bytu, dětství někdy prosmutnělé četným žalováním sousedky Mračkové (důvod: poplivané dveře, dětské výkaly ve sklepích), přibarvené výhružnými pohledy sousedů Pondělíčků (čtyři rodiny), gurmánsky ochucené a loudivé vynikajícími houbovými řízky a chleby se sádlem a cibulí sousedů Chmelíků a Kinclů, také Štajnerů, pohlazené soutěžními černobílými fotografiemi dětí „z ulice“ pana Uzla, uprošené svozy maximálního počtu dětí ředitelskou „šestsetrojkou“ na konec ulice Obránců míru řidičem Plecitým, zvaným Fafík - to jsou jen záblesky mého dětství zatím 21 francouzština, pan učitel a současně ředitel školy Míka - zeměpis, pan učitel Šmerha - matematika a fyzika, pan učitel Koželuh - tělocvik, paní učitelka Pavlíčková – občanská nauka, pan učitel Vavřík – kreslení a později estetika.. Jsem dodnes vděčná panu řediteli Míkovi za jeho progresivní pohled a praktické zavedení povinné i nepovinné výuky cizích jazyků i na hořovické základní škole. Mívali jsme pěvecký kroužek, který vedla paní učitelka Ječmínková, vždycky elegantní a nekompromisní. Miládce Kettnerové a mě svěřovala sóla a dvojzpěvy především na školních besídkách v sále hořovické radnice. Zrovna sbor zpíval písničku Vzorné dítě, a já končila sólem slovy …“… a k tomu všemu přece stačí udělat jen krok…“, ten krok jsem udělala pěkně velký a najednou jsem zmizela v díře pro nápovědu, propadlišti. Paní učitelka stála zády ke mně, ale obličejem ke sboru, zpočátku si ničeho nevšimla, obecenstvo se domnívalo, že se jedná o další naši výborně připravenou kulturní vložku našeho vystoupení, tleskalo jako o závod. Při vystupování po krátkém žebříčku zpátky na podium jsem klidně dozpívávala písničku ….“ Ale já to nechám radši až na příští rok….“ A přitom jsem se stále ukláněla a couvala dozadu, na původní místo pro sólový zpěv. Jen snad první řady zaznamenaly, že už nemám zářivě bílé punčocháče a oslnivou jednoduchou halenku. Dozpívali jsme ještě další písničky a v zákulisí jsem dostala zasloužený učitelský záhlavec za to, že při- dávám do repertoáru prvky, které nacvičené nebyly. Upřímně řečeno, byli jsme tehdy všichni šťastni, že to odneslo jen to oblečení. Manželé, školníci Kocumovi a jejich dcera Miluška, která s námi chodila do třídy, patří také do těch hezkých vzpomínek. Když jsme někdy přicházívali na první hodinu později do školy, pan Kocum s porozuměním zvonil též se zpožděním, jen proto, abychom zase nedostali poznámku do žákovské knížky. Pamatuji si , jak si pak některé paní učitelky posouvaly svoje hodinky s tím, že jim jdou zase napřed... Psávala jsem si už na základní škole, později na gymnáziu, humorné situace, přeřeknutí a trapasy do sešitku, který jsem nazvala Střípky klípky. Když si teď listuji ve svých poznámkách, dotýkám se ve vzpomínkách zcela zřetelně svých tehdejších vyučujících i mých skvělých spolužáků (cituji jen některé poznámky, bez autorů: „Hlavní město Nizozemska - odpověď: Holandsko-, „Co je uloženo v hrudním koši? Odpověď: Odpadky-„ „Co obsahuje mléko_? Odpověď: Vápno“-, „Popiš Malé Karpaty..“ – „Malé Karpaty jsou malé, ale vypadají velké…“ ze slohového cvičení ..“ulice byla jako mrtvá, ačkoli tam bylo plno lidí…“, ..“ na obličeji jsou svaly komické (místo mimické), „co je to vývěva?“ …“ vývěva je… vývěva je,… když tam třeba spadne myš a chcípne…“ ze slohového cvičení …“ Vondrouš nikdy na šichtě nechyběl, třebaže zaspal…“, učitel: „ Jaké je výhodné 22 českých hudebních velikánů bývala velmi humorná. Vyťukávali jsme rytmy do taktu metronomu, a když byl náhodou pan učitel odvolán z důvodu náhlého telefonického hovoru do ředitelny, posouvali jsme záměrně ručičku na přístroji do rychlejšího chodu… Jednou jsme zase oblékli bustám čepice a šály… a také neopatrně přiložily do kamen v učebně nenaříznuté jedlé kaštany, které během vyučování praskaly tak, že se pan učitel tak polekal, až spadl z otáčecí židličky u klavíru. Hrála jsem na akordeon, paní učitelka Kovářová mne připravila i na několik vystoupení v překrásném sále Josefa Slavíka hořovického zámku. Nejdříve mě stupnice a cvičení moc nebavily, ale později, když mistři Fábera s Bláhou zkoušeli hořovické akordeony přímo ve výrobně a pak na vystoupení v již zmíněné hořovické radnici ukázali sílu svého umění, uprosila jsem svého tatínka, aby koupil místo šedesáti- stodvacetibasový akordeon a právě ten, který oživil mistr Fábera. Od té doby jsem řeč svého akordeonu začala vnímat daleko citlivěji. Mám ho stále a nejednou dokázal potěšit i mé přátele doma i při mých četných cestách po zahraničí. Miládka Kettnerová a já jsme se na Gymnázium v Hořovicích dostaly ještě dříve, než jsme prošly přijímacím řízením. Bylo to v osmé třídě základní školy, kdy si pro nás přišla paní profesorka Holubová a odvedla nás do své maturitní třídy franštinářek, abychom studentům ukázaly, jak takové malé holky vyvolat žáka k tabuli: naučí se chodit, mluvit, nestydět se před žáky a žákyněmi, a zvládne i mazat tabuli…“. „Co dělal Antonín Dvořák v Americe?“ odpověď:“ Antonín Dvořák poslouchal v českých vesnicích černošské zpěvy…“. Učitel: „... Vy jste jak utržení ze šibenice…Vyhnale, já tě vyženu, Janků, tak se mi zdá, že zase jančíš…“… Ve Cvočkařské ulici, téměř na jejím konci, se krčil malý domek a v něm bydlel stařičký pan Převrátil, holič, se svojí revmatismem ohnutou ženou. Občas jsem mu jako dítě pomáhala s nákupem. A jednou jsem od něho dostala za odměnu dárek – v červenohnědých deskách několik dobových fotografiích Hořovic, nalepených do dvou stránek. Seděla jsem na židli, paní Převrátilová s modrýma, trochu vybledlýma očima a neobyčejně měkkým hlasem mi vždycky nabídla větrový bílý tvrdý cípatý bonbón, když se mě pan Převrátil opakovaně ptával: „A víš, Zdeničko, proč se říká Hořovicím Hořovice?“ – „No protože v dávných dobách, když se rozléval Červený potok, lidé si říkali: Stavme hoře více, hoře více… a tak vznikly Hořovice.“ „A na Valdeku?“ „To zase jel kočár s pánem kolem Červeného potoka a pánovi byla děsná zima, a tak křičel na kočího: Naval deku, naval deku, je mi zima….“ Hudební škola na náměstí v sídle bývalého kláštera nám poskytovala také mnoho hezkých, ale i tvrdých chvil. Nauka učitele Kempfa v místností obklopené bustami 23 hovoří plynně francouzsky. Asi jsme tehdy opravdu „válely“, pamatuji si, jak nám po té hodinové konverzaci dala paní profesorka každé za odměnu oříškovou čokoládu. Majestátní architektura dominantní budovy Hořovic, hořovického Gymnázia, mne vždycky velmi přitahovala svou hrdou podobou. Pamatuji si, jak naši rodiče chodili na brigády a společnými silami dostavovali přístavek k hlavní budově. Září a nezapomenutelné chmelové brigády. Prvňáky míval na starosti pan profesor Krůta, slyším stále jeho francouzské „er“, a také tehdy mladičká paní profesorka Sybolová, která se zamilovala do našeho spolužáka Rybáka (nebo to bylo spíše naopak). O té lásce jsme často fantazírovali, když se na ubytovně konečně zhaslo. Mazáky jsme respektovali tak, že někteří z nás myli jejich záchodové mísy záměrně potřísněné na neočekávaných místech, jiní zase v hliníkových ešusech vynášeli „zkažený“ vzduch z místnosti ubytovny ven a zvenku zase donášeli čistý vzduch dovnitř. Nikdy jsme ale nežalovali, tajně jsme se těšili na okamžik, až my budeme mazáci, co my budeme provádět těm chudákům prvňákům ... I na Gymnáziu jsem měla štěstí na výborné profesory a skvělou soudržnost spolužáků. Z této doby mám dva sešity zápisků komických situací, které nejednou skončily výbuchy netlumeného smíchu, např. překlad La Fontaina: „…lišák nepřišel ke lvu, vlk ho přesvědčil o tom, že lišák k němu nepřišel, lišák ale přišel a říkal, že přece přišel, leč byl v cizině…“, z opravené písemky …“Neruda líčil život na malé straně…“, zoufalá mladá profesorka, nic moc neumíme…“Já vím, co si myslíte, studenti, ale to si nemyslete, že si myslím...“ student Kaucký konverzuje francouzsky se studentkou Novákovou, překlad zní: „Chybí mi vaše pahorky,“ říká student. Protějšek s pěkně modelovaným hrudníkem odpovídá šibalsky,ale velmi pomalu: “Myslíte?“, „Šmejkalová, Vy nemáte doma peřiny?“ ptá se profesor. „Ne, mně stačí deky.“, „Rybák si jistě říká, ještě že to vím…“, rozbor v češtině… „…on se zamiluje do mladé dívky, ne, opravuji, do staré dívky…“, rozbor básně Náš mlčící voják …. „ … je to o tom, že byla zrada na naší republice…“Profesor :“...Ale to básník přeci nepíše…“ Student :“Nepíše, ale myslí si to…“, při biologii probíráme drůbež …“ Už jsem dávno kachnu nejedl, Blízková,..“, povzdechl si profesor. „My máme babičku a ta nám kachny dává…“ „Tak řekněte vaší babičce, že jí mooooooooc pozdravuji…“, „… svalová hmota u muže je zaměřena na sport a u ženy na domácí práce…“, před písemkou :“Pane profesore, umažete se o tu tabuli, je mastná…“ „To jsou známé triky,“ odpověděl profesor a kontrolní otázky pro nás neočekávané písemky instinktivně přimáčkl více ke své hrudi…pak ale znejistěl a zeptal se studentky Šmejkalové, sedící v první lavici:„Jsem mastnej?...“ Při hodině latiny, zrovna když padaly hromy blesky …“...dělat z někoho pitomého, od toho tady 24 lávala z dějepisu právě ty žáky a žákyně, které den předtím nachytala na „rande“, a tím u mnohých z nás vypěstovala nemagnetickou závislost nejen k dějepisu, profesorka Čerychová i v pokročilém věku dokázala udělat z chemie velmi zajímavý předmět, i když jsme byli hromadně prověřováni téměř každou hodinu. Pan profesor Soukup a současně ředitel školy nás učil klasickou latinu a jeho hodiny byly zvlášť prošpikované trefnými a zároveň velmi úsměvnými poznámkami a všeobecnou nechutí překládat např. Catulovy básně. Byl to právě on, který připravil základ pro studium dalších románských jazyků a porozumění terminologie, byl to on, který ještě než vážně onemocněl, pozval si svoji maturitní třídu domů a každému z nás promluvil ze srdce do našich tak dobře poznaných duší. Poslechla jsem ho a vydala se do Plzně... Upřímně přeji profesorům, studentům a celému našemu hořovickému Gymnáziu v tak významné výročí - ad multos annos! opravdu nejsem, překládej Klímová, … a ty se tomu ještě směješ, taky že dostaneš pětku s vykřičníkem, nebo tě chytnu za límec a vyrazím tě. … A co vy, Pužmanová, cože, vy se dokonce omlouváte a to si myslíte, že jste imunní a nemusíte být vůbec zkoušená, když jste chyběla jeden den? Já si sem pozvu rodiče, abyste si nemysleli, tady je tedy taková pracovní morálka,… Šmejkalová, pojďte překládat... A v tom momentu zazněl zvonek, protože současně bylo opravováno automatické zvonění, a náš profesor v domnění, že skončila hodina, nás v ten den omylem pustil už v 9,15... Profesorka Slavíková (český a ruský jazyk) podporovala moje první literární celky, profesorka Holubová prohlubovala moji lásku k francouzskému jazyku, profesor Hatina mne nekompromisně pronásledoval v matematice a fyzice, profesoru Vrbovi jsem se snažila nutit latinské názvy v přírodovědě a znovu nenápadně potvrdit mé skálopevné budoucí zaměření, profesorka Hrubá měla vzácnou trpělivost při zkoušení našich zeměpisných znalostí, profesor Vavřík nás učil němčinu a estetiku, profesorka Rydrychová s chutí vyvo- Přístavba školní budovy v r. 1959 - 1961 25 Mgr. Jiří Vonderka abs. 1969 Nelze zapomenout … Studentská léta, jen dvě slova, která dnes v sobě skrývají něco strašně vzdáleného, krásného i neklidného, vzrušujícího i trochu smutného. Vzpomínky na studentské mládí, které již bohužel pomalu umírají, a přesto někde hluboko v srdci zůstávají živé, na chvíle, kdy si člověk nemusel ještě nasazovat růžové brýle, a přesto se mu vše zdálo krásné. Když jsme v roce 1966 usedali do lavic 1.ročníku tehdy Střední všeobecně vzdělávací školy v Hořovicích, netušili jsme ani v nejmenším, co nás očekává. Škola, přezdívaná zejména studenty blízké průmyslové školy školou „ dívčí“, nás překvapila hned první den. V lavicích naší třídy sedělo 12 chlapců a 11 dívek, skutečnost v té době zcela neobvyklá. Dalším nečekaným překvapením byla osoba našeho třídního učitele. Nestal se jím nikdo jiný než jedna z dodnes generacemi studentů uznávaných legend celé historie školy, pan profesor Myron Lubyneckyj, osobnost, na kterou nelze zapomenout. Jsme velmi rádi, že jsme za celé jeho působení v hořovickém gymnáziu byli jeho jedinou třídou, ve které v úloze třídního profesora působil. Asi tušil, že na hodnější a pilnější třídy už nenarazí. Snad to nebylo jinak …. Náš studentský život nabral od počátku rychlé tempo přímo závislé na tehdejším dění ve společnosti, které bylo v letech 1967-1969 velmi bouřlivé, překotné a ve výsledku velmi smutné. Od prvního okamžiku jsme sváděli individuální i kolektivní souboje s pány profesory, z nichž počet úspěchů na naší straně byl zanedbatelný vzhledem k počtu utrpěných porážek. Ještě dnes pociťuje každý z nás to elektrizující napětí, které ve všech přítomných vyvolal příchod pana profesora Krůty do hodiny matematiky, příchod, který byl předzvěstí většinou marné touhy po vítězství, která se v krátkém čase přeměnila v zdrcující debakl. Ještě dnes řadu z nás pronásledují ve spánku nekonečné řady vzorečků, definic a axiomů, které matematik bez milosti vyžadoval a „nenásilně“ vkládal do naší paměti. Nelze zapomenout na pomalé, bez výjimky celou třídu frustrující otáčení stránek zeleného notesu pana profesora Lubyneckého v hodinách němčiny, které dokázalo zcela bezpečně vyvolat v člověku pocit beznaděje a zmaru, spletité sestrojování kladkostroje a jiných jednoduchých strojů v hodinách fyziky profesorek Smékalové a Švejdové, nekonečný tok bleskově podávaných a nám někdy těžko srozumitelných informací z chemie v podání paní profesorky Čerychové, deprese paní profesorky Holubové nad nevalnou 26 úrovní našich literárních i jiných znalostí, tápání u map i glóbu v hodinách zeměpisu paní profesorky Hrubé, kde slepé nebyly jen mapy, určitý chaos ve významných letopočtech našich i světových dějin v hodinách dějepisu paní profesorky Rydrychové, leckdy marnou snahu paní profesorky Slavíkové o prohloubení naší jazykové gramotnosti v ruském jazyce, sklápění promítací roviny přímky v deskriptivní geometrii u pana profesora Hatiny, vedoucí ke ztrátě už tak labilního sebevědomí, uklidňující hodiny biologie, psychologie a tělesné výchovy s panem profesorem Vrbou, či hlášení závad zbraně při střelbě ze vzduchovky v branné výchově u pana profesora Pinty. Nelze zapomenout na malou vesnici Oráčov na Rakovnicku, která byla po tři roky němým a asi i užaslým svědkem našich nevídaných výkonů při ručním sběru zeleného zlata, doplňovaného každodenní konzumací chlebů se sádlem a cibulí, zapíjených čajem s nám všem důvěrně známou „podivnou“ příchutí, tlumící naše neklidné mládí. Stále před sebou vidíme udivené zraky cestujících na telčském nádraží, kam jsme dorazili v prvním ročníku na školní výlet a kde jsme pod přísným dohledem našeho třídního profesora nastoupili do vzorného útvaru a vyslechli slavnostní fanfáry tvořené tóny trubky našeho spolužáka, které oznamovaly začátek naší zteče na pamětihodnosti Vysočiny. V myšlenkách se nám vrací vzpomínky na „sportovní areál“ na dvoře školy, kde jsme tvrdě pracovali na získání pohybových dovedností a fyzické zdatnosti, o kteréž jsme následně přicházeli při návštěvě malebných i méně malebných hořovických hospůdek. Nelze zapomenout ani na maturitní ples, dramatické losování partnerek pro úvodní předtančení, zvonění stovek mincí dopadajících na parket, krásný večer, dlouhou noc a těžké ráno. Pak přišel červen 1969 – měsíc maturit - a pro všechny z naší třídy měsíc úspěšného zakončení středoškolského studia. Bylo nám nádherných osmnáct a mysleli jsme si, že svět je pouze náš. I ten, kdo měl v životě velké štěstí, prožil jen málo tak krásných a neopakovatelných chvil, kterými jsme v pomaturitní euforii procházeli. Život se však ani nyní nezastavil. Rozloučili jsme se s naší školou a plni nadšení a optimismu vyrazili do reálného světa. Píše se rok 2008, bezmála 40 let uplynulo ode dne, kdy jsme složili zkoušky dospělosti. Jsme starší a skeptičtější. S optimismem odpovídajícím našemu věku se každoročně pravidelně setkáváme, protože každý z nás si je plně vědom skutečnosti, že už nám život v budoucnu příliš šancí a možností být všichni pohromadě nenabídne. To nám však nebrání ve víře, že vzpomínky na krásná léta studií na střední škole, strávená ve výborné partě a mezi vynikajícími lidmi s námi ještě zůstanou i po mnoho dnů příštích. Nelze zapomenout… 27 PhDr. Milan Harvalík, Ph.D. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR abs. 1988 O plynutí gymnaziálního času Termín psychologické vnímání času zní složitě a učeně, ale jeho podstatu zná z vlastní zkušenosti asi každý subjektivní pocit délky určitého časového úseku se v závislosti na různých faktorech může lišit od jeho objektivně zjištěného trvání. Jinými slovy řečeno, hodina v milé společnosti uteče jinou rychlostí než stejný čas strávený třeba čekáním na autobusové zastávce. Při vnímání plynutí času hraje velkou roli věk člověka - čím jsme starší, tím více nám čas utíká. Je to vlastně logické - zatímco v pěti letech je rok celou jednou pětinou života, v devadesáti je už jeho pouhou jednou devadesátinou, jak jistě potvrdí každý matematik. Proto se ve středním věku a ve stáří může zdát, že čtyři roky jsou krátká doba, která je hned pryč, ale jinak stejnou dobu vnímáme, je-li nám pod dvacet. Pokud jsou to navíc čtyři roky plné změn a naplněné spoustou událostí, zůstává nám z nich množství vzpomínek a zážitků. A právě taková byla doba gymnaziálních studií. Až na výjimky jsme přišli studovat do Hořovic z vesnic a menších měst v okolí, takže přechod ze základní školy na gymnázium pro nás zároveň znamenal ochutnání „velkoměstského života“. Najednou jsme nebyli žáci, ale studenti, navíc mnozí z nás se prvně v životě setkali s tím, že jim někdo vykal (vzpomínám si, že když jsem si byl pár dní před svým nástupem do prvního ročníku vyřídit nejrůznější potvrzení a profesor Hinke se na mě obrátil v druhé osobě množného čísla, v první chvíli jsem se díval kolem sebe, abych zjistil, na koho to vlastně mluví). Připadali jsme si tak dospěle, když jsme v pauzách mezi vyučováním nebo před odjezdem autobusů domů chodili po městě nebo seděli na lavičkách na náměstí. Má-li být upřímnosti učiněno zadost, je nutné přiznat, že k sezení na lavičkách někdy v průběhu druhého či třetího ročníku přibylo i posezení u piva nebo vína v hospodách a restauracích, kde se personál tvářil, že nám už samozřejmě bylo osmnáct. O to pikantnější bylo, když jeden nejmenovaný spolužák při oslavě svých osmnáctých narozenin ukazoval servírce občanský průkaz jako potvrzení toho, že teď už si zcela legálně může objednat i něco jiného než colu nebo sprite. Vtip byl v tom, že oslavenec se v příslušném podniku už předtím vyskytoval poměrně často a rozhodně to nebyla jeho první objednávka alkoholu. Jenže - jak říkával profesor Lubyneckyj - život studentský je život nebezpečný a my jsme ho tedy nebezpečně žili. Byl bych ale nerad, kdyby na základě předchozích řádků vznikl dojem, že naše studium spíš než v budově gymnázia probíhalo v restauračních zařízeních. 28 V lidské paměti se častěji uchová to, co se z obvyklého životního rytmu nějakým způsobem vymyká. Ostatně dokladem toho, že naše „společenské“ aktivity nebyly na úkor vzdělávání, je fakt, že všichni z naší třídy odmaturovali! Zásluhu na tom měli členové profesorského sboru, kteří nás vzdělávali i vychovávali, což zvlášť v období dospívání není nic jednoduchého. Díky nim bylo gymnázium tím, čím skutečně má být. V řečtině slovo gymnasion znamená cvičení nebo cvičiště. Původně se tak označovala místa k tělesnému cvičení a v dnešním smyslu se tento výraz začal používat až později. Jedno však zůstalo společné – i dnešní gymnázium můžeme chápat jako jistý druh cvičení, a to učení se dospělému životu. nasměrováním k našim současným profesím. Právě rozdíly mezi tím, jak mluvili mí spolužáci a spolužačky pocházející z nejrůznějších koutů Hořovicka, které leží v přechodném území mezi středočeskými a jihozápadočeskými nářečími, takže je pro dialektology velmi zajímavým regionem, mě později na vysoké škole vedly k zájmu o dialektologii, odkud byl jen krok k mému dnešnímu povolání. Ti z nás, kteří po maturitě pokračovali ve vysokoškolských studiích, jistě často a rádi těžili ze znalostí získaných na hořovickém gymnáziu. Stejně to bylo i s těmi, pro něž byly prázdniny po „čtvrťáku“ poslední a kteří po nich nastoupili do svých prvních zaměstnání. V tom báječném věku mezi čtrnácti a osmnácti se nám to nezdálo, ale dny, týdny, měsíce i léta utíkaly a najednou jsme se dočkali maturitního plesu. Při stužkování nám tehdy orchestr hrál Yesterday od Beatles - snad jako symbol toho, že doba našeho studia se pomalu, ale jistě stává včerejškem. Mnozí z nás v tu chvíli mysleli spíš na tomorrow - zítřek. Co bude po maturitě? Jaký bude náš život? Vydrží nám naše tehdejší lásky? Budeme šťastní? Ale ať nám léta, která od té doby uplynula, přinesla cokoliv a ať jsme se dostali kamkoliv, vím - a to nejen ze své vlastní zkušenosti, ale i od těch svých spolužáků a spolužaček, s kterými jsem aspoň občas v kontaktu -, že léta strávená na gymnáziu v Hořovicích patří k těm, na něž vzpomínáme nejraději. maturitní ples 1988 Studium nás nejen obohatilo o vědomosti, ale pomohlo nám i skutečně, a ne jen vnějškově vstoupit do života dospělých a předurčilo naši budoucnost 29 Marie Slavíková vyučující 1953 – 1982 Co bylo, když ještě nebylo gymnázium? níci z továren na levém břehu potoka, pár sedláků a potom učitelé a úředníci z okresních úřadů, ze zámku a obchodníci. Školy zde byly základní, ale střední školy nebyly. Ve Sv. Janě pod Skalou byl klášter a zde také církevní učitelský ústav. Na začátku první republiky se objevily snahy založit učitelský ústav světský, "učitelák", který by připravoval na tehdy ještě vážené povolání kantora chlapce a děvčata. Za sídlo školy byly vybrány Hořovice. Jistě na tom měl velkou zásluhu kníže, který uvolnil jedno zámecké křídlo pro prozatímní výuku. V zámku bydleli i někteří vyučující s rodinami, dokud se jim nepodařilo najít si vhodný byt . (Byl mezi nimi např. i malíř Václav Živec - na výstavu jeho obrazů v nové škole si ještě možná někteří pamatujete.) Po příslušných jednáních se začala také stavět budova ústavu. Místo na ni poskytl zase kníže.Ta stavba sloužila tehdy víseckým dětem za hřiště. Na hromadách písku se krásně jezdilo jako na horách, stavěly se zde hrady a zámky, přehrady a celá města. Samozřejmě až po skončení pracovní doby. A to děti ze vzdálenějších končin samozřejmě záviděly. Konečně byla budova hotova a škola se do ní přestěhovala. Na svou dobu to bylo pokrokové zařízení, s odbornými V roce 2008 budeme oslavovat výročí hořovického gymnázia. O jeho současnosti bude jisté napsáno mnoho povídáni. Ale já, jakožto pamětník této školy a také hořovická rodačka a vlastně skoro sousedka bych ráda (i když ne historicky přesně) se zabývala jinou otázkou: „ A jak to bylo dřív se středními školami v Hořovicích?“ V odpovědi budu vycházet z toho, co jsem si zapamatovala z vyprávění prvních nebo alespoň skoro prvních maturantů, jak vyprávěli o svých zkušenostech na prvním setkání k výročí založení středního školství v roce 1972. Protože to bude reprodukce vzpomínek lidí, kteří už dávno nejsou mezi nám, nehněvejte se, vloudí-li se sem nějaké nepřesnosti. Tak tedy : Hořovice byly malé chudé městečko pod brdskými lesy. Jak už je nazval Jan Neruda, byly jako český Betlém rozloženy po návrší nad Červeným potokem. Pozoruhodností tu bylo jenom několik - oba zámky, Braunovy sochy, kašna z Koňského trhu, která se proslavila tím, že u ní byla sloužena mše v památném roce 1848, a pak ještě několik památek stavebních a historických. Ale to není náš úkol. Napsala jsem, že Hořovice byly chudé. Obyvatelé byli většinou děl- 30 Přínosem "učiteláku“ bylo jednak povznesení kulturní stránky života různé oslavy, sportovní hry, taneční večírky, večerní "korzo" a vůbec společenský život se díky studentům a profesorům trošku rychleji rozeběhl. Ale význam byl nejenom společenský, ale řekla bych i sociální. Škola byla totiž státní, to znamená, že zde studovali žáci z různých konců a okresů. Ti pak neměli kde bydlet a mnozí lidé je brali "na byt“. Ti ze vzdálenějších končin zde bývali celý školní rok, ale mnozí jen přes zimu. První absolventi vyprávěli, jak např. ze Skryj jezdili studenti do školy na kolech. Nebylo to tak snadné 25 km sem a odpoledne totéž zpátky. A co když potom lilo nebo padal sníh a byla fujavice? A tak mnohým obyvatelům Hořovic tyhle peníze ulehčovaly jejich rozpočet. Učitelák vydržel ještě přes válku. Ale časy se mění a s nimi se měnil i název školy : přišlo gymnázium, jedenáctiletka, SVŠ a zase gymnázium. Ale to už je jiná kapitola a jsou jistě povolanější, aby se o této době zmínili. Já bych jen chtěla zdůraznit, že díky této střední škole bylo umožněno mnoha nadaným /i míň nadaným / dětem, aby si našly povolání, které se jim libí i když to v různých dobách bylo různě obtížné. A tak bychom si měli této možnosti vážit. Prof. Marie Slavíková při posledním zvonění 1974 učebnami i maličkou tělocvičnou. Byly v ní umístěny třídy učitelského ústavu a "cvičné školy". Studenti 3. a 4. ročníků totiž chodili na tzv. "náslechy“ a "pokusy". Dalo by se říci, že se vlastně učili učit. Za učitele prvních tříd základní školy byli vybráni nejlepší učitelé a ti potom několikrát v týdnu předváděli při "násleších" adeptům kantorského umění, jak se mají chovat ve třídě, jak mají učinit vyučování záživnějším, aby se žáčkové nenudili a všechno se líp a zvesela naučili. Samozřejmě, že takové "vzorové" hodiny byly jen několikrát v týdnu, protože v ostatních normálních hodinách se muselo všechno dohnat. A studenti potom zase dostali od učitelů témata na pokusy, t.j. kdy sami předváděli své umění před přísnými zraky kantorů a svých spolužáků. 31 RNDr. Jaroslav Nezbeda vyučující 1979 – 2000 abs. 1950 Obrana chemie Na našem gymnáziu byl v roce 1981 zaveden předmět technická chemie spolu s dalšími odbornými předměty, jako např. strojírenství nebo elektrotechnika.Předmět se vyučoval na gymnáziu deset let, do roku 1991. Navazoval na základy všeobecné odborné přípravy (ZVOP). Vlastní technická chemie byla v ročníku 3.a 4. Z odborného předmětu se povinně maturovalo. Protože předmět měl značnou část věnovánu laboratorním cvičením, vyžadoval dobré technické vybavení, které běžný kabinet chemie nemohl poskytnout. První čas se laboratorní cvičení konala v malé laboratoři vedle kabinetu chemie, což ovšem, hlavně z prostorových důvodů nemohlo dlouho vyhovovat. Kolem jednoho stolu se mačkalo 15 a více žáků. Řešení se našlo po roce, získali jsme třídu v suterénu od základní školy, kde dříve byla učebna prací na pozemku.Tam jsme začali budovat laboratoř technické chemie. Nejprve se musel rozvrhnout půdorysný plán, rozdělení stolů, rozvody vody, elektřiny a plynu. Tesaři položili zvýšenou podlahu, byla zavedena energetická média a sami studenti položili na podlahu linoleum (!). Velmi pomohl vedoucí odborné přípravy ing.Ulman. Trochu nás zdrželo dodání laboratorního nábytku z Labory. Přístroje, sklo a chemikálie se objednávaly postupně. Ve školním roce 1983-84 se začalo v laboratoři učit - byl zde rozvod teplé a studené vody, plynu a elektřiny, stoly vybaveny pomůckami a sklem, analytické váhy a další nezbytné vybavení. Technická chemie byla ve 3. ročníku dotována 4 hodinami týdně, ve 4.ročníku 6 hodinami týdně. Byla to chemická výroba a analytická chemie a ve 4.ročníku poté ještě přistoupila laboratorní technika. Na výuku byla k dispozici skripta velmi dobré úrovně. Studenti, kteří studovali chemii na vysokých školách, je mohli využít i tam, což také činili. Technická chemie byla pro studenty v oborech, kde byla na vysokých školách chemie jako předmět studia či jenom některou zkouškou, velkou pomocí. Byla i kvalifikací pro zaměstnání v různých provozních laboratořích podniků. Teoretické poznatky měly návaznost na praxi v laboratoři. Tak bylo prováděno analytické poznávání látek, určováno složení vody, potravin a podobně. Studenti se učili bezpečnostním pravidlům pro práci s chemikáliemi. Dnes vidíme a čteme v novinách a časopisech, resp. v televizi tak otřesné neznalosti o různých látkách a událostech při různých haváriích, že je s podivem, kde tito lidé studovali od základní po vysoké školy. Slyšel jsem, např. od studentů me32 dicíny, že k základní zkoušce v prvém ročníků jim stačilo učivo technické chemie. Během studia byla pro studenty předepsána provozní praxe v podnicích, kde měli podnikové laboratoře, ať již výzkumné nebo kontrolní. Tato praxe trvala 14 dnů a byla v jarních měsících. Z této práce studenti vedli protokoly a vypracovali kontrolní práci. Je jasné, že to byla zátěž pro pracovníky těchto pracovišť, ale většinou nám vycházeli rádi vstříc. Nejlepší spolupráce byla se závodní laboratoří Buzuluku, laboratoří Výzkumného ústavu hutnictví železa v Karlštejně a např. laboratoří Agrochemického podniku v Králově Dvoře, abych alespoň jmenoval některé.Tyto podniky jsme pravidelně v době praxe s ing, Ulmanem objížděli a kontrolovali práci a chování studentů. K maturitě pracovali studenti na maturitní práci z vybraného tématu. Bylo to například titrační stanovení některých látek, rozbory vody, resp. práce, které měli možnost dělat na podnikových pracovištích při praxi. Jeden student vypracoval rozbory vody Červeného potoka na odběrných místech od hradu Valdeka až do Hořovic. Jindy to byly práce na stanovení antibiotik, stanovení tuků v sýrech a podobné. Jak jsem již řekl, technická chemie přinesla užitek nejen těm, kteří ji ve svém oboru potřebují, ale i ostatním, kteří se s ní setkají jen jako spotřebitelé výrobků v životě kolem nás. Výuka chemie, a to nejen teoretická, ale i praktická naučí přesnosti, zodpovědnosti i porozumění dějům kolem nás. Chemie jako jedna ze základních přírodních véd (spolu s matematikou a fyzikou) je alfou a omegou průmyslu, lékařství i zemědělství. Je jí podmíněn všechen pokrok lidstva. Lidstvo by umřelo bídou hlady, nemocemi a zimou. Je kupodivu, že slovo chemie je strašákem civilizace, ačkoli by se bez ní neobešla. „Chemie ničí přírodu,“ volají samozvaní tzv. ekologové. Myslím ovšem ty ekology s transparenty, pořádající srazy a protesty, nikoliv poučené a odborně erudované přírodovědce. Je to také tím, že po sametová revoluci nastal jednostranný příklon k humanitním oborům. Maturanti většinou vybírají tyto obory vysokých škol. Dochází pak paradoxně k tomu, že některé technické vysoké školy berou studenty bez zkoušek - ale ti pak třeba obtížnou školu nedokončí. Maně si vzpomínám na článek prof. M. Hrabákové v almanachu 1993: tam tento problém již před patnácti lety (!) nastínila. Humanitní obory ano, ale proporcionálně s obory přírodovědnými. Dnes je slovo chemie pomalu celosvětovým strašákem, ale strašákem vzniklým z nevědomosti a neinformovanosti. Dnes, po sedmnáctí letech, zůstala z osmdesátých let pouze stále ještě dobře vybavená laboratoř. Žel, zřejmě již málo využívaná. Jdu-li někdy kolem školy a podívám se do jejích oken, vidím osiřelé laboratorní stoly… 33 Mgr. Josef Svoboda vyučující v letech 1948-63, 72-88, 92-94 Z kantorského zápisníku Na zdejší školu jsem nastoupil v r. 1948, hned po absolvování přírodovědecké fakulty a po vojně. A zde jsem také v roce 1994 skončil. Vše, co se mi zdálo zajímavé a důležité, jsem vyjevil v předcházejících almanaších. Ale čím je člověk starší, tím spíše se jeho myšlenky vracejí do časů vzdálenějších, tedy k mým začátkům na této škole. Tedy snad několik epizod z té doby. Hned na podzim jsem založil pro zájemce o matematiku odpolední kroužek. Zvláštní bylo, že se do něj hlásilo víc děvčat než kluků ... Jedna zvláště horlivá žákyně ze septimy přicházela čtvrt hodiny před začátkem a zatopila v kamínkách v matematickém kabinetě, kde byla tabule. Nevím, jak se to mohlo stát, ale jednou, když nepřišla ve svůj obvyklý čas, jsem popadl téměř panice a nebyl jsem schopen ani sečíst dvě docela malá čísla. Ale přece jenom přišla a pak už to jelo jako po másle. Jmenovala se Boženka Kleinhamplová a byla z Mýta. Dám vám hádanku: Hádejte, jak se jmenovala ta slečna po uplynutí dvou let. Trochu vám napovím. Její nové jméno začínalo na „S“. Nemůžete na to přijít? Napovím : Na jaké písmeno začíná jméno moje? No vidíte, že to nebylo tak těžké. Před čtyřmi lety tomu bylo 54 let, co jsme byli spolu. Už jsem sám. Mám před sebou kapesní kalendář na r. 1949 o rozměrech asi 5 x 9 cm a nestačím se divit, co všechno se do něho vešlo : Známkování zabíralo jen jeho docela malou část. To znamená seznam všech mých žáků se známkami z vyvolání, kompozic, známky na vysvědčení. Taky rozvrh hodin. A hlavně jízdní řád na trati Hořovice – Mýto. Marně byste v něm hledali nějaké osnovy matematiky či fyziky a časový plán jejich plnění. Já jsem se řídil jedinou zásadou : Látka nás povede sama. Kam nás dovede, to se teprve ukáže. Ponoukal jsem žáky k tomu, aby sami kladli inteligentní otázky k právě probíranému tématu, a já hledal nejschůdnější cestu k jejich řešení. A dále. Učením druhých učím sám sebe. Když žáci něco nechápou, je to známka toho, že tomu vlastně pořádně nerozumím ani já. Všechno je jednoduché, když se tomu rozumí. Poznal jsem jim na očích, zda tomu opravdu porozuměli, protože v tom případě se napětí a podmračené vzezření v jejich tvářích najednou uvolnilo : Heuréka! – už jsem to pochopil, je to jednoduché (jak to vypadá jednoduše, takovýhle postup). Hlavní část notýsku zaujímaly texty písniček, i cizojazyčných. Např. jedna provensálská : Pod mým okénečkem zpívá ptáček nebo J‘aime revoir ma Normandie (volně : rád se vracím do své Normandie). Ale 34 většinu z nich tvořily písně kramářské, se kterými obcházeli potulní kramáři se svými obrazy. Všechny končily tragicky a vybíráním peněz od posluchačů. Nebo si vzpomínám na Aleše Klána, nynějšího primáře gynekologie hořovické nemocnice. Přiměli mě k tomu, abych je učil taky latině. Měli to se mnou žáci těžké. Museli se naučit zpaměti i zajímavé texty, např. řeč Ciceronovu proti Katilinovi. Vstoupím do třídy a u tabule stojí Aleš Klán, zabalený do lajntuchu jakožto tógy, a hřímá : „Quo usque tandem abutere...“ - Jak dlouho budeš, Katilino, zneužívat naší trpělivosti... A na úplný závěr bych chtěl uvésti (vím, že samochvála poněkud nelibě voní, ale snad mě mých 86 let omluví) básničku, kterou přednesl tlustický rodák Václav Sloup 19. března. Óda josefovská (19. března L.P. 1955) Velký mistře, jenž přednášíte dětem tu velkou vědu, jež dnes hýbe světem z profesorů dnes právě jediný slavíte své slavné jmeniny. Po tři léta otvíral jste naši tvrdou lebu abychom v světě samostatně dobyli si chlebu. Po tři léta vedl naše duše sám v blátě, dešti kluše bychom měli cestu suchou vedl jste nás svojí pevnou zručnou rukou. Dívky, jak to zvykem bývá měly by slzy ronit školník velkým zvonem kývat a slavnostně zvonit. Celý ústav v pozoru by státi měl a úcta, již svět nikdy neviděl patří dnes Vám, k Vašim jmeninám. Že Vás máme všichni rádi to vy již víte že však někdy zlobí mládí to Vy snadno pochopíte. Přijměte jen prosté přání mnoho štěstí, zdraví, požehnání Vám i Vaší rodině. Více nežli sláva planá víc než báseň těžce urobená jsou naše zářné líce že zkoušet dnes nebudete více. Jelikož my letos budem sklízet žně, k nimž dal jste osev pravíme tu všichni sborem nuž, ať žije Josef ! Řepná brigáda v r. 1961 35 Vladislav Nezbeda ředitel JSŠ-SVVŠ 1958 – 62 Pohledy do dávných let navštívili Karlštejn, Lidice, Orlickou přehradu, u nich Tatry a Slovenský ráj). Tato družba dostoupila tak daleko, že ministerstvo školství V éře 60 let hořovického gymnázia je také kapitola 8 let je-denáctileté střední školy a 10 let střední všeobecné vzdělávací školy. Dovoluji si zaznamenat drobné vzpomínky na poslední léta JSŠ 1958-60 a první rok SVVŠ 1961 – 62. V budově jsem prožil velkou část svého života, celkem 21 let. V letech 1941–45 jsem tu studoval v učitelském ústavu a po období JSŠSVVŠ 1958–62 a pak ještě 13 let 1974–87 v základní škole. Zvláštní bylo, že ve všech třech etapách tu žily spolu s dospělými a dorůstajícími studenty i malé děti, ať v době učitelského ústavu žáci pokusných tříd, či pak v rámci JSŠ jako žáci dvou samostatných škol. A tu je první vzpomínka, která se mi vybavuje z období JSŠ–SVVŠ : Některé prožitky dobrého velkého kolektivu dospělých a žáků. Je to vidět i na fotosnímcích z přelomu 50. a 60. let. Na zahájení přístavby 6 učeben v květnu 1959 pracují učitelé spolu s rodiči. Další fotozáběry dokumentují všestrannou spolupráci naší JSŠ–SVVŠ se sejnou školou ve Spišské Nové Vsi : Vzájemné návštěvy konaly skupiny učitelů, rodičů, žáků a studentů (u nás jsme Odjezd do Spišské Nové Vsi 1962 jmenovalo zástupce obou škol vzájemně výměnou předsedy maturitních komisí. Přístavba učeben a kabinetů byla dokončena a plně ji využívají obě školy, gymnázium i 2. ZŠ. Československo bylo rozděleno, avšak vzpomínky a pevné vztahy mezi oběma národy zůstaly zachovány. Do příštích let přeji žákům, studentům, pedagogům a ostatním zaměstnancům pracovní úspěchy, dost zdraví a životních uspokojení. 36 3.B 1963 Chmel 1962 37 Mgr. Myron Lubyneckyj vyučující 1965 - 2000 Na okraj jedné malé aktuality Když jsem řediteli hořovického gymnasia dr. Vlčkovi slíbil malý příspěvek do chystaného almanachu, ani jsem si neuvědomil, že tato moje pozitivní reakce byla dost neuvážená a že vlastně dost dobře nevím, o čem psát. A tu jsem večer 6. ledna t.r. při rozhlasových zprávách uslyšel kratičkou aktualitu o tom, že toho dne odpoledne se u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze sešlo asi na tisíc českých monarchistů, kteří pak odpochodovali se žlutým (patrně asi černo-žlutým) praporem k Můstku, kde zazpívali Císařskou hymnu, čímž akce skončila. Později jsem se dozvěděl, že o této události informovala i televize. O čem však zmíněná monarchistická aktivita svědčí? Předně asi o tom, že české prostředí, jinak pokud jde o duchovní hodnoty lhostejné, přece snad na tom není" tak zle, jak to na první pohled vypadá. Pochopitelně, alespoň zatím, jde o malou menšinu, ale ne vždy záleží na počtu či jen na počtu. Dále to svědčí o tom - a asi to vyplývá z merita věci - , že monarchistická menšina ví, oč jde. Naproti tomu republikánská majorita (sama se sebou,svou pokrokovostí a svým "bytím na výši doby" spokojená) si sama sebe nezdůvodňuje, veze se na vlně času. Toho času, o němž se praví, že "Všeho do času, Pán Bůh na věky". Ostatně při své školské praxi jsem to svým milým z pokrokových rodin pocházejícím žákům znázorňoval tak, že jsem dvěma roztaženými prsty ruky naznačil dva až tři centimetry jako "moderní dobu" a rozpjatými pažemi dobu tradičního způsobu života, tedy nemoderní, dalo by se snad říci „normální". Summa summarum : čas nemilosrdně a vlastně i spravedlivě řeší, co jsme nevyřešili, ať již z nedostatku odvahy, nebo prostě proto, že to neumíme. Je tu však ještě další úhel pohledu : To, co je zralé, dospělé, co je na vrcholu síly, to bývá dle pradávných zkušeností obvykle svému konci blíže než to, co teprve vzniká, co se formu je, aby do života vstoupilo. Nu a kdo je dnes na vrcholu – MONARCHIE, či Republika? Jistě, před 200 nebo 100 lety tomu bylo jinak. Jenže "rychlost času" v dějinách je jaksi různá (nechci užít toho hrozného slova "relativní"). Staletí dlouhého, poměrně pomalého vývoje byla vystřídána v době po francouzské revoluci 1789 vývojem urychleným, ba stále se zrychlujícím, hektickým až překotným, o současnosti ani nemluvě. Jistě, ten "vývoj" - jako vše v životě, v dějinách - nespadl z nebe. On mu totiž někdo pomáhal (analogicky se to dá říci jistě i o současnosti), jisté konkrétní síly, hnutí, osoby. Abych uvedl jen jeden ne vý38 znamný, ale zřejmě dost typický příklad : V létě se mně dostal do rukou III. díl velké historie města Lvova (ukrajinsky L´viw, polsky Lwów, německy Lemberg, latinsky Leopolis. Při informativním litování knihou jsem se dočetl,že v roce 1848 ("jaro národů"?!) přibyl do Lvova "agent francouzské republiky Didier" (citováno doslova) - jistě ne proto, aby se obdivoval památkám ...,ale aby sel semena neklidu (výstižnější by ovšem bylo užít výrazu "rozkladu"). A že by jisté kruhy v západní Evropě posílaly agenty jen do Lvovaa a ne do daleko významnějších center, jako Vídeň, Petrohrad, Řím, Budapešť, Praha, Berlín...? Svým studentům jsem vždy doporučoval Dostojevského, zejména jeho román "Běsi", zejména proto, že nejde o básnickou fikci, ale o dílo založené na skutečnosti, na skutečné události (zavraždění z pokrokářsko-revolučního oblouzení vystřízlivěvšího studenta jeho bývalými kolegy-„souvěrci") a dále proto, že zde autor podává duševní fyziognomie nositelů či připravovatelů „ráje na zemi". V této souvislosti se nemohu nezmínit o knize Edvarda Radzinského Alexandr II.Poslední velký car (vyšlé přibližně před rokem v Mladé frontě a podle mých informací celkem stále dostupné), kde je prostředí nihilistických spiklenců-vrahů báječně zachyceno ve svých typech a navíc doplněno fotografiemi těchto předbojovníků pokroku a "jasných zítřků" lidstva, jež nám zprostředkovávají fyziognomie, které mluví samy za sebe. Lze namítnout, že to vše, prostředky i cíl, byla, respektive je vůle lidu. Jako by vůle lidu, většiny, projevovaná např. hlasováním, byla vždy a jedině tím nejvyšším soudcem. Takové projevy vůle lidu (či "vůle lidu"?) známe ostatně z historického Velikonočního příběhu: jednou "Hosana!", podruhé "Ukřižuj!" - s příslušnými tragickými důsledky. Tedy vůle člověka, domýšlíme-li dále – proti vůli Boží, vyjádřené např. v Desateru, v Církvi (ale i obecně náboženstvím požehnaných či posvěcených institucích. Ale nejde o vůli lidu, ale zřejmě o záměr, promyšlený plán. Ukazuje to např. rakouský historický spisovatel (nikoliv spisovatel románů jako Jirásek!) Heinrich Drimmel ve svých knihách věnovaných osobnostem, jako František I./II./ nebo František Josef I. Odkrývá před námi zejména až zarážející návaznost revolucí i - pro nás nezasvěcené překvapující jejich vzájemnou spojitost, jakož i roli Anglie jako šedé eminence. Ostatně, cožpak bolševická nebo nacistická revoluce nebyly spiknutími? ... Ale abychom neodbíhali od tématu. Monarchie, tedy lépe řečeno její představitel-ztělesnitel - Král, Panovník, je dán, v naprosté většině případů nebývá volen. Naproti tomu president volen je, je často dost obtížně vybírán... Ergo kladívko, president není a ani nemůže být pojítkem celého národa, "všeho lidu" (jak zní už obnošená formulace). Výjimku snad tvoří zakladatelé oné pokrokové formy vlády, různí ti "tatíčci" či "budovatelé" (často 39 ovšem spíše bořitelé - vědomě psáno bez uvozovek). Je to pochopitelné i proto, že atmosféra volebního boje spojená s agitací všeho druhu neprospívá vzájemnému porozumění, natož pak blíženecké lásce. Kromě toho Monarchie (vláda se obvykle předává, dědí dle rodinného pořadí, dle příbuzenství) je už tím silně svázána s principem RODINY (RODU, což je už samo o sobě zdravé. Proto také máloco tak škodí monarchickému principu jako vady v rodinném životě členů panovnického rodu, např. nevěry 1/, rozvody ap. Nahlodávají totiž podstatu monarchie, jež je totožná s podstatou rodiny, jež je posvátná (často i v očích lidí smýšlejících naproste profánně. Je to něco, co je nám dáno, co jsme nevytvořili, ale v čem žijeme - existujeme, proto si TO (často) ani nedefinujeme. V té souvislosti bych chtěl uvést jednu vzpomínku či příklad. V posledních letech mého působení na hořovickém gymnasiu byla tam krátce na „stáži“ mladá, velmi sympatická dánská studentka (ztělesnění nordického ženství). Ta byla mimo jiné přidělena na jednu či dvě hodiny také na moji lekci německé konverzace. Chtěl jsem toho využít k tomu, aby nám německy něco řekla o dánském monarchickém zřízení, prostě jak to funguje atd. Možná že se snad domnívala, orientujíc se již trochu v české mentalitě, že mám k monarchii přezíravý nebo ironicky postoj, a tak moc nic nevysvětlovala, ale řekla : „Máme je rádi" – a bylo to. Klasická odpověď! Toto krátké, ale rozhodně pronesené "mít rád" mluví naprosto jasnou a rozhodnou řečí. Ukazuje to na obdobu vztahu rodinného - rodiče též milujeme víc než jiné bližní, ačkoliv si je nevybíráme (podobně jako rod, vlast,rasu...do toho všeho se prostě rodíme...je nám to dáno). Rodiče také obvykle v těžkých chvílích své děti neopouštějí, ale dávají za ně někdy i život. Naproti tomu různí ti volení představitelé (výtečníci) v těžké situaci "majíce plán, sednou na aeroplán a odletí za oceán". Karel I. Anglický prý šel na popraviště (šlo snad o první justiční královraždu) se slovy : „Jsem mučedník svého lidu ..."Nebo Ludvík XVI. Francouzský, dobromyslný král, který zrušil spoustu feudálních privilegií ještě dávno před revolucí. 2/ (Odborník by musel ovšem „sine ira et studio" zhodnotit, zda právě toho, byť dobře míněno, nebylo až moc.) Za potupných okolností byla zavražděna na popravišti i královna Marie Antoinetta. 3/ Následuje utýrané dítě (syn Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty) Ludvík Karel - Ludvík XVII. Realisticky výstižně veškerou hrůzu a odpornost jejich věznění a smrti vylíčila Angličanka Deborah Cadburyová v knize Ztracený král Ludvík XVII.- Tragický osud syna Marie Antoinetty (Vydala Euromedia Group, k.s.-Ikar v Praze v r.2004). 4/ A tak šel tedy kupředu "pokrok". 5/ Teror jako prostředek 40 k prosazeni pokroku. Jak skončila monarchie, totiž vláda rodu Braganca 6/ v Portugalsku? ... Král Karel I. byl v roce 1908 zavražděn a jeho nástupce Emanuel II. byl za revolučního chaosu svržen. Od roku 1916 se v následujících 16 letech vystřídalo, jak tvrdí historikové, asi 40 vlád ! Ale pokrok jde nezadržitelně dál. A tak tu máme další - ne již oběť ale hned oběti dvě. 28.června 1914 je v Sarajevu zavražděn rakouský následník trůnu František Ferdinand d‘Este s manželkou Žofií, roz. hraběnkou Chotkovou.7/ Ale teror nesrážel jen hlavy korunované. Jestliže jednou dostal své „placet", pak si nevybíral. Padli mu za oběť příslušníci všech stavů a profesí! ... Jakousi analogii k oběti Ludvíka XVI., jeho manželky a syna tvoří známé, v posledních asi dvaceti letech dost publicisticky probírané zmasakrování ruského cara Mikuláše II. a celé jeho rodiny v Jekatěrinburgu v červenci 1918. 8/ Ale kdo že se to v posledních přibližně 200 letech zasloužil o odstraňování činných monarchií? Byl to snad „lid", v jehož jménu se údajně vládne? Ale kdepak! Převážně to bylo zazobané měšťáctvo, jasněji řečeno buržoazie, tedy vrstvy, pro něž věci duchovní, kultura jsou vpravdě jen „nadstavbou“, a ne něčím bytostně nutným. Jak je to tedy s tou monarchií a republikou? – MONARCHIE je na rozdíl od Republiky zřízení, jež se (chtě nechtě) odvolává k Bohu (tam hledá své poslední zdůvodnění). 9/ Monarchie má v sobě tedy cosi sakrálního, posvátného. Čistě laická, sekulární monarchie by byla asi něčím obludným, bez smyslu a asi se nikdy ani nerealizovala.Naproti tomu u Republiky tomu tak není. Je to útvar sekulární, výjimku snad tvoří amfiktyonie, zejm. asi Amfiktyonie delfská. 10/ Všimněme si ještě podpory, jíž se monarchie těší. V posledních asi dvou stoletích (doba převratů, revolucí...) se oním „beati possi-dentes", tedy buržoazii - nikoliv lidu – podařilo zbavit monarchy moci, ale monarchii samu jako stabilizačního činitele zachovat a využívat. Králové tak většinou ztratili reálnou o zákon opřenou moc (krom určitých tzv. královských prerogativů, např.svolávání sněmu, jeho zahajování, udělování milosti). Ale snad právě toto v souvislosti s tím, že politika je stále neprůhlednější a asi také zkorumpovanější, způsobilo, či způsobuje, že se lidé upínají k něčemu, co jo alespoň relativně čistší a stranou „té vší špíny" ... Zdá se, že tomu tak opravdu je. Snad odtud plyne jistá renesance zájmu o monarchii. Neuškodí, když se alespoň zběžně „ad informandum" podíváme na podporu monarchistickému principu směrem do minulosti. Snad prvním velkým bojem (už v moderním smyslu) o MONARCHII byly tzv. Jakobitské války - povstání ve prospěch legitimní dynastie Stuartovců ve Skotsku v XVIII. stol. Šlo ovšem spolu s dynastií i o věci náboženské, způsob vlády, samosprávu a osobitosti klanů atd. Bojovaly tedy proti sobě dva světy, dva světonázory. 41 Snad k největšímu vzepětí tradičním hodnotám oddaného lidu došlo ve Francii v době francouzské revoluce v XVIII.stol. Jde o tzv. Povstání proti republice ve Vendée a v Bretani (Bretagne). Šlo programově o boj znovunastolení legitimní dynastie Bourbonů. 0pět se tu střetly dva světy, dvě víry (Víra a nevěra). 11/ Do stejné kategorie zápasů patřily i Karlistické války ve Španělsku ve století XIX. Ani zde nešlo jen o boj dvou linií dynastie španělských Bourbonů, ale dvě koncepce vlády, o dva světonázory, jak dokazují četná povstání karlistů. Věc nepatří úplně minulosti ani dnes. I zde konflikt přesahoval svým významem i co do podpory hranice Španělska. Ještě o jedné postavě je však třeba se zmínit, o císaři Karlu I. Rakouském (korunovaném králi Uherském, nekorunovaném králi Českém etc.), totiž o jeho lidsky podivuhodných pokusech vrátit se na uherský trůn. Nešlo tu o akty ctižádosti, ale o snahu splnit korunovační přísahu, tedy o závazek mravní, náboženský. Při tom byl Karel podporován a doprovázen svou manželkou císařovnou Zitou, další charakterově silnou postavou dějin MONARCHIE. Po tomto trochu dlouhém, ale nutném historickém exkursu se vraťme k východisku naší úvahy či aktuality. - Klobouk dolů před oněmi demonstranty z Václavského náměstí, kteří se v prostředí naprosto převážné orientovaném na pseudohodnoty „tohoto světa“ pokusili ukázat, kde by mohlo být jednou řešení, totiž v MONARCHII. Navíc ukázali i to, že měla-li být řešením MONARACHIE, pak jedině LEGITIMNÍ: To u nás znamená zakotvení ve středoevropském prostoru po staletí formovaném HABSBURKY. A je to tak dobře. Císař Karel byl 3. října 2004 Církví beatifikován– prohlášen blahoslaveným – jako Beatus Carolus. 12/ Existuje názor (osobně se k němu kloním), že kdyby dějiny probíhaly striktně logicky, pak by Češi pro svoji jedinečnou Svatováclavskou korunu, jež je nejen státním symbolem, ale zároveň i přímo náboženskou relikvií (je do ní vsazena částečka trnové koruny Kristovy), jakož i pro starobylou státní a královskou tradici museli být supermonarchisty. Zatím jsme svědky něčeho jiného. O to větší obdiv a úctu si zaslouží účastníci akce, která je předmětem těchto řádků. Zbývá se ještě zmínit o tzv. konstituční monarchii. Zde je moc panovníka omezena konstitucíústavou. Tu může vladař vydat sám ze své vůle (ú. oktrojovaná) nebo po dohodě se zástupci národa (ú. smluvená). Další vývoj pak obvykle vede ke snaze učinit z panovníka jen figurku zahajující předepsaným mu projevem různá zasedání nebo přestřihující pásku při otevírání nové koncertní síně ap. Avšak přes to lid obvykle chce vidět a vidí v panovníkovi něco jiného. Kritiky bývá poukazováno, že buržoazie sice uznává schopnost panovníka vládnout, ale v praxi to popírá. Avšak ani tzv. absolutní monarcha nemůže dělat, „co se mu zlíbí", jak se to často pod vlivem záměrné propagandy i z pohodlné nevědomosti traduje. Naopak, je 42 vázán zákony. Absolutní monarcha může ovšem zákony měnit, dokud však tak neučiní, je i on jimi vázán. Přísným dodržováním této zásady se liší monarchie absolutní od despocie (Viz Ottův sl. naučný I, str. 90-91). Despotismus často nezabraňuje účasti širších vrstev na vládě, ale manipuluje jimi, nebezpečí despotismu bývá často větší v prostředí demokratickém než za jedinovlády (autoritativní vlády) - jde např. o manipulování davem prostřednictvím různých mafií... Protože tedy nejsme pro bezbřehou anarchizující tzv. „svobodu", jež vede k despotismu anarchie, ani pro často zoufalou (byť pochopitelnou) přísnost znovu nastolovaného řádu, jsme či musíme být pro monarchii jako řešení střední a nejmírnější, byť nejtěžší. Semper idem ! Únor 2008 Poznámky 1/ Jako příklad možno uvést případ anglického krále Eduarda VIII. z doby před II. světovou válkou. Vědělo se, že v národě oblíbený princ hodlá „zhodnotit" (jak se dnes říká) královský úřad. To bylo pochopitelně vládnoucí oligarchii proti srsti. A tak využila momentu, kdy byl zjevně v neprávu, totiž jeho styků s rozvedenou ženou, a kdy na své straně v tomto bodu neměl národ - veřejné mínění ... a Eduard VIII. musel abdikovat ... Domnívám se, že něco podobného se událo kolem prince Karla. Dovolil si vyjádřit svůj kritický názor na moderní stavební sloh či moderní výstavbu v Londýně Kromě toho je to zjevně silná osobnost a navíc jeho rodinný život je napadnutelný. (Osobně si myslím, že zde byla vina spíše na straně jeho zahynulé manželky...) A hle,již se mluví o tom, že příštím králem má být jeho syn, princ Vilém. 2/ Před smrtí napomínal svého syna Ludvíka Karla (Louis Charle) – Ludvíka XVII., aby se jednou nepřátelům nemstil .Byla to slova hodná opravdu „krále nejkřesťanštějšího" (čestný titul francouzských králů). Na popravišti se snažil obrátit na lid krátkým projevem, ale byl rachotem bubnů přehlušen... 3/ Vlivem okolností musela vykonat tělesnou potřebu! veřejně! u zdi vězení, z něhož ji odváděli na popravu. Lze si představit větší a rafinovanější a přitom zvířečtější ponížení? – zvláště ženy !! 4/ Jeden z lékařů, kteří prováděli pitvu Ludvíka XVII., prof. Jeaurcy, prohlásil, že neviděl ještě tak dobře vyvinutý mozek dítěte toho věku (l0 let!)... Měla by bývala Francie inteligentního krále. Snad by se byl postavil čelem k požadavkům doby a zvládl je. Dr. Pelletanovi se podařilo při pitvě vyjmout srdce L. XVIII. a odnést je domů, kde je konzervoval v lihu ... Počátkem června 2004 byla tato relikvie oficiálně pohřbena do královské hrobky v bazilice St. Denis v Paříži, srdce nevinného utýraného královského dítěte tak konečně v klidu spočinulo mezi svými rodiči a předky. 5/ 13. února 1820 byl při odchodu z Opery zavražděn fanatikem Louvelem vévoda Charles Ferdinand de Berry (Karel Ferdinand z Berry), mladší syn Karla X.Vévoda z Berry, tehdy dvaačtyřicetiletý, byl ženatý (jeho manželka byla o 20 1et mladší), a tak na něm závisela další existence starší linie francouzských Bourbonů. Vrah se však přepočítal. Manželka vévodova, Karolina Ferdinanda, roz. princezna Neapolská, nosila pod srdcem dítě a porodila 29. září 43 1820 syna Jindřicha, známého jako hrabě Henri de Chambord, nazývaného Dieudonné (Bohem darovaný), ,zemřel bez potomstva 1883 a jím vymřela starší větev fr. Bourbonů. Veškeré nároky a práva přešly na linii Orleánskou. 6/ Přesné označení dynastie je Sachsen-Koburg-Braganga,tedy : Sasko-Kobursko-Braganca 7/ František Ferdinand byl a místy ještě je (zvl. ve školském dějepise) vykřičen jako válečný štváč ...! Opak je pravdou! Byl rozhodným nepřítelem války. Kromě toho byl přítelem Ruska /sic/ a stoupencem, spolupráce tří konzervativních, a tedy o stabilitu usilujících, velmocí (Rakousko-Uhersko, Německo, Rusko). Správně předvídal,že při.vzájemném střetu by se také vzájemně detronizovaly. Což se i stalo... Komusi k radosti.. 8/ Zavražděni byli :car Mikuláš II., carevna Alexandra a všechny jejich děti: princezny 0lga, Taťana, Marie, Anastasie a carevič Alexej. Nemýlím-li se, byl zavražděn i lékař rodiny a nepočetný služebny personál. 9/ Je to vyjádřeno formulí „Deo gratia"- „Milostí Boží" (nebo „z Milosti Boží“). Tím se naznačuje,že panovník trůn zdědil,že za něj vděčí ne volbě, ale jen Všemohoucímu. Postava a úřad panovníka jsou obklopeny jistou tajemností. V lidových představách se proto často neúroda,nepřízeň počasí,válka spojovaly např. s nemocí či hříchy krále ap. U některých starých národů žijících v pohanství býval král na odvrácení nějakého neštěstí bohům obětován! Dovedeme si v takové funkci představit moderní vyfešákované a naparfemované pány presidenty? Král v pohanských kultech také vykonával jisté speciální oběti. Ty zůstaly (např. u Řeků i Římanů) i po odstranění monarchie /např.v Athénách jeden z archontů se nazýval archont basileos (=a.král). 10/ Amfiktyonie byly ve starém Řecku kmeny, obce shromažďující se či volně sjednocené kolem určité svatyně za účelem kultu v ní uctívaného božstva. Nejznámější je amfiktyonie delfská, k níž náležely i Athény a Sparta. Amfiktyonie vsak nedovedly zabránit válkám mezi obcemi. 11/ Války Vendeé a v přilehlých oblastech probíhaly v letech 1793-96. Na vrcholu měli povstalí sedláci až 80 000 mužů ve zbrani! Impuls vyšel od lidu, jenž se bránil mimo jiné odvodům do republikánské armády. Šlechtice museli sedláci přemlouvat!, aby převzali vojenské vedení, protože na to sedláci nestačili a šlechta vojenskému řemeslu rozuměla. Přímo legendární postavou je „Svatý z Anjou", Jacques Cathelineau (l759- 93),venkovský zedník,pak povozník,jenž se postavil do čela rebelujících rekrutů.Pak byl nejvýznamnější postavou v čele vzbouřených sedláků. Byl smrtelně zraněn při útoku na Nanty a zranění podlehl. Další vůdcové Vendjských byli : markýz Francois Anastase Charette dela Contrie, Janine Antoine Philippe de Talmont, oslňující mladík Henri de Larochejaquelein Jean Nicolas Stofflet, Maurice Louis d‘Elbée ,Charles Melchior de Beauchamps, Jean Baptisté Joly,sedlář Prignault, 18letý mladíček (syn obuvníkův) Forestier, který měl vůbec značný vliv, byl jedním z velitelů jezdectva, a řada dalších. A bojový pokřik? Byl klasický : Vive la Religion, vive la Monarchie! Za Stodenního císařství bylo Vendée opět „vzhůru“ a Napoleon tam musel poslat 50 00 mužů, jež by byl potřeboval u Waterloo... 12/ Celé označení zní : Beatus Carolus de Domo Austriae, Blažený Karel z Domu Rakouského. 44 Sbor v r. 1971 45 Anna Nováková – Mottlová abs. 1966 Trvalé bydliště - Jiráskova 617. Když jsem 7. června 1966 odma-turovala a opouštěla školu, myslela jsem si, že se sem vrátím jako matka na třídní schůzky nebo na školní sraz. den, pane školník! Jak se máte, paní školníková?" A svým dětem vysvětlují, že to je ten náš pan školník. Naproti tomu tzv. vzorňáci raději dělají, že nás nevidí. Ale myslím si, že s tím mají své zkušenosti i vyučující. Zdálo se mi, že školní rok vždycky velmi rychle uběhl. Rozdělily ho prázdniny podzimní, vánoční a jarní, maturitní ples a najednou byly za dveřmi maturity. Od maturit do konce školního roku pak byl už jen skok. A tenhle čas jsem měla ráda. V té-to době navštěvovali školu bývalí ab-solventi, aby se podívali, co se ve škole změnilo, a aby si zavzpomínali ne staré časy. Ráda jsem je provázela a poslouchala jejich vzpomínky. V hlavě mi utkvěla jedna, kterou vám chci vyprávět. Do školy přišli absolventi po 60 letech - načesané a usměvavé dámy a šediví a vážení pánové. Přišli jsme do učebny č. 8, která byla jejich třídou. Chvíli povídali o všem možném a pak mi najednou jeden z pánů začal vyprávět, jak si s kamarády kopali ve třídě a otevřeným oknem vyletěla jeho bačkora a přistála na hlavě pana ředi-tele, který šel na oběd, a průšvih byl na světě. Vyučila jsem se knihkupcem, vdala se, narodil se mi syn a 2 dcery a knížky jsem vyměnila za kancelář. Od maturity uběhlo 19 let. Stala jsem se předsedkyní SRPŠ při 2. ZŠ Hořovice. V lednu 1985 nám ředitel školy na výborové schůzi řekl, že škola hledá nového školníka. Netušila jsem, že mi tato věta změní další můj život. Doma jsem o tom řekla manželovi a on na to, že by ho tahle práce bavila. Dokáže si se vším poradit a já říkám, že je takový můj Ferda mravenec - práce všeho druhu. Manžel se přihlásil do konkurzu, vyhrál ho, a tak jsme 1. srpna 1985 na-stupovali do školy. Manžel jako školník a já jako uklízečka. Práce se mi líbila, bavila mě, snažila jsem se ji dělat dobře a hlavně jsem se za ni nestyděla. Někteří lidé se totiž divili, co že to dělám a že jsem vlastně klesla z úřednice na uklízečku. Mně to ale nevadilo. Za 20 let, které jsme strávili ve škole, prošlo základní školou i gymnáziem spousta dětí a studentů. Zajímavé je, že jména některých si člověk pamatuje dodnes. A to hlavně ty "uličníky a průšviháře", člověka potěší, že se k nám dodnes hlásí. Jdou třeba se svými dětmi a zdraví : „Dobrý 46 Když mi to vyprávěl, měla jsem pocit, že mu v očích zasvítily ulič-nické ohníčky, a já najednou před se-bou viděla studentíka, který si horlivě kope s kamarády a je mu právě těch -náct. Vyšli jsme ze třídy, já ji zamkla a opět tu byly vážené dámy a vážení pánové a ty jejich "průšvihy a všelijaké lumpárny mládí" zůstaly zamčené tam v té "jejich třídě". Léta ubíhala a přišel rok 2005. Nastal čas loučení a odchodu na za-sloužený odpočinek. Po 20 letech jsme měli 1. září volno, ale ze začátku jsme si na to nemohli zvyknout, že už kolem nás není ten školní mumraj a povin-nosti. Své vzpomínání jsem začala dnem 7.června 1966, kdy jsem maturovala. Shodou okolností se letošní oslava koná také 7.června. V letošním roce oslavím 60. narozeniny a naše gymnázium je také tak staré. Nebo mladé? Na tuhle otázku ať si odpoví každý sám. Dnes se sejdou studenti a jejich vyučující a budou vzpomínat, co spolu prožili. A určitě si vzpomenou i na ty, kteří už bohužel nejsou mezi námi a které měli rádi. Myslím, že vzpomínka bude patřit i těm, které jsme občas nenáviděli, protože na nás byli přísní, a nám se to často nelíbilo. To však patří k životu, to byl, je a bude věčný souboj mezi "študáky a kantory". Momentky z posledních zvonění 1974 a 77 47 Doc. Ing. Petr Drulák, Ph.D. ředitel Ústavu mezinárodních vztahů abs. 1990 Intelektuální těžiště to řádně užilo. V souvislosti s výročím rovněž přeji gymnázium našemu městu. Hořovice by neměly být jenom místem, kde se soustředí herny a supermarkety všech možných řetězců. Město by mělo by mít i své intelektuální těžiště, a těžko si představit instituci k tomu povolanější než naše gymnázium. S výjimkou starozákonních patriarchů platí, že život jedince se dovršením šedesátky definitivně překlápí do druhé, klidnější poloviny. U institucí tomu tak není. Šedesátka je obdobím mladistvého rozpuku, po němž instituce přechází do svých nejlepších dekád. Přeji našemu gymnáziu, aby si Třídní sraz po 20 letech 48 Prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc. Historický ústav AV ČR abs. 1974 "Clarissime domine, mnoho-li Vaše fara vynáší?" Solidarita nebo klientelismus: materiální zázemí českého vlastence v prvních desetiletích 19.století 1/ Motto dence vykreslit jejich životní dráhu a vzájemné vztahy, naplněné neustálou lopotnou snahou zajistit materiálně ve velmi nejisté době pozemské živobytí a vytvořit si tak slušné vnější podmínky i pro literární tvorbu. Vypůjčím-li si nadnesená a ahistorická slova vyšehradského kanovníka Václava Štulce z roku 1870, která pronášel v Žebráce při odhalování pamětní desky Šebestiánu Hněvkovskému, „hrozila při konci minulého století národu českému strašlivá záhuba", která byla zaplašena tím, že „každá strana české vlasti dodala Praze syna svého, aby stana ve vlasteneckém kole, sloužil svaté věci svého národa. Nejvíce ovšem došlo jich ze středu země z požehnaného Berounska: Jungmanna Josefa daly chudé Hudlice, Seidla starobylý Beroun, nejvíce zároveň vydal jich památný Žebrák, jsa rodištěm dvou bratří Nejedlých a nejstaršího ze všech Šebestiána Hněvkovského. Došlý z Hradce Králové Rautenkranc a z Týna nad Vltavou přibylý Puchmajer důstojným způsobem doplňoval malou družinu, kteréž přísluší "...Oučel této práce neměří, by na velkém pražském divadle provozována byla, kam se jednoduchý děj nehodí. Také odhodlána není k zápasu s vlasteneckými aneb cizozemskými mistry palmu, ať tedy mnohý sudík nepronese, že snad podobný předmět Lope de Vega, Calderon nebo Shakespeare neb mnohý vrstevník evropský na nejdokonalejší způsob již provedli. Tato jest připravena pro venkovská divadla a venkovské obecenstvo. Tamli oblíbení dojde, dost velikou to bude odměnou." Tak jako Šebestian Hněvkovský předeslal v roce 1839 v úvodu ke své veselohře o třech jednáních Námluvy v Koloději charakteristiku tohoto díla a jeho možné uplatnění již předem, tak i já musím úvodem říci, že také v případě mého referátu se jedná "o oučel", o pokus z oblasti tzv. každodenních či malých dějin, tedy o mikrohistorii přátelství a životních osudů čtyř druhů, kteří jsou v literárním dějepisectví označováni jako "první korouhevníci v národní tvorbě", Puchmajerova družina či první novočeská básnická škola. Pokusím se na základě zveřejněné a nezveřejněné korespon49 gramatiky češtiny. Ačkoliv vystudováním právník, byl právě on na základě překladu klasicisty a idylisty Gessnera vyvolen za Pelclova nástupce na místě profesora českého jazyka na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Ovšem jeho hlavním zdrojem obživy nebyla univerzitní kariéra, ale advokacie, zvláště když v roce 1809 uspěl i v konkurzu na uvolněné místo zemského advokáta. V roce 1812 získal titul císařského dvorního rady za překlad Všeobecného občanského zákoníku do češtiny, což byla společensky nejprestižnější odměna, které se mohlo plebejci tehdy dostat. Tím jak bohatl (později si zakoupil menší statek v Trněném Újezdu nedaleko od Prahy) a pohyboval se pouze v prostředí pražských honorací, ochabovala stále více jeho vlastenecká aktivita. Projevilo se to zastavením časopisu Hlasatele českého, nárůstem autoritářského sebevědomí jeho vydavatele, dokumentovaným nejen pověstmi o denuncování českých vlastenců jungmannovského proudu, ale především skutečností, že v době sporu o tzv. iotu „zařídil na pražské censuře, aby nepropouštěla články, které kritizují jeho práce a názory" a texty, které byly psány modernější ortografií. Censurní úřad se však již počínaje rokem 1829 nehodlal dávat vláčet spory mezi konzervativními vlastenci a jungmannovci a pouštěl všechny nezávadné články nehledě vůbec zásluha, že se při konci minulého věku dostavila do práce i do boje na ochranu řeči a národnosti české." 2/ Z této vlastenecké skupiny pěstovali niternější vztahy jen čtyři, kteří se poznali již za studií v Praze v první polovině 9O. let 18. století. Byli jimi Antonín Jaroslav Puchmajer, narozen 1769, Šebestián Hněvkovský, narozen 1770, Vojtěch Nejedlý, narozen 1772 a jeho mladší bratr Jan Nejedlý, narozen 1776. Šebestián Hněvkovský a Jan Nejedlý byli právníci a jejich hlavní zdroj příjmu pocházel z justiciárství, advokacie a také purkmistrovství, Puchmajer a starší Nejedlý nastoupili církevní dráhu a obživu získávali z farností, respektive z beneficií. Čtyři přátelé Motto „Synu, co jsi zase dovedl? Tak se svým přímým smejšlením ve světě neprojdeš. Tam třeba obratnost a chytrého kroucení" 3/ Největší kariéru a tudíž i sociální vzestup zaznamenal mladší Nejedlý. I když jeho jméno už zmizelo ze všech učebnic a syntéz, byl tento syn řezníka ze Žebráka bez pochyby po první tři desetiletí 19.století "nejvýznamnější a nejvlivnější postavou českého národního hnutí", protože byl jediným univerzitním profesorem českého jazyka a literatury, vydavatelem a sponzorem prvního vlasteneckého časopisu Hlasatel a autorem nejoblíbenější 50 na jejich ortografickou stránku. Stejně tak si Nejedlý vymohl, aby byla počátkem roku 1817 úředně zakázána veškerá přednášková činnost Václavu Hankovi, protože v češtině například prostřednictvím Hromádkových Rozmanitostí prosazoval užívání moderního pravopisu. Od Nejedlého, podle slov Miroslava Hrocha, posledního vzdělance, který prý až do 30. let nosil cop, se po těchto skutcích většina českých vlastenců odvrátila. Právě profesor Jan Nejedlý představuje v Hrochově typologii onu „slepou uličku českého národního hnutí", neboť tak jako Dobrovský rezignoval „na požadavek rovnoprávného postavení češtiny v Čechách a počítal s tím, že zůstane jen v poloze okrasy a symbolu země... vení, zatímco Jungmann své postavení budoval jako postavení prestižní, nikoliv mocenské." 4/ Navíc byl Jan Nejedlý zřejmě člověkem i velmi ješitným, což lze dokumentovat například jeho vlastním sdělením Šebestiánu Hněvkovskému z 3. 12. 1801, kde referuje o své profesorské instalaci těmito slovy: „Řeč Vám odesílám, kterou jsem... držel, a suďte, jestli kdy kdo tak zřejmě a důkladně se stolice veřejně strany našeho jazyka mluvil jako já, jsa láskou vlasteneckou roznícen. Rozdejte ji mezi vlastence."5/ Jan Nejedlý zemřel v roce 1834 a je pochován v Žebráce. Druhý právník v této Puchmajerově skupině byl předposledním z deseti dětí řezníka, obchodníka a havíře ze Žebráka. Protože mu zemřel otec, musel si Hněvkovský již během studií přivydělávat u piaristů, na filozofii či právech kondicemi. Původně se měl stát knězem, ale poté co v roce 1795 úspěšně vykonal zkoušky u apelací a na guberniu, byl dosazen po devět let na místo zkoušeného radního města Plánice u Klatov. Přitom současně přijal místo justiciára na žinkovském panství a právní zastupování ve svém okolí. V roce 1805 se stal radním v rodném Žebráce a současně právně zastupoval vrbnovská panství hořovické a jinecké a rovněž statek karlštejnského děkana v Praskolesích u Ho- Reprezentuje nám dnes onu neúspěšnou alternativu českého národního hnutí, která nesměřovala ani k jazykově definovanému národu, ani k dvojjazyčnému národu, ale počítala se zachováním, konzervací českého jazyka jako milovaného mrtvého jazyka a české kultury jako jakéhosi hýčkaného, ale od života reálné, německy mluvící společnosti odděleného skanzenu... Rozdíl mezi ním a Jungmannem vyjádřil M. Hroch i v kategoriích prestiže a moci. Nejedlý usiloval o to, „aby získal mezi vlastenci a v české společnosti vůbec mocenské posta- 51 řovic. V roce 1826 odešel jako purkmistr do Poličky, aby tu vydržel deset let a poté pro stálé spory s měšťany, děkanem a nadřízenými úřady, zato však s plným platem odešel v roce 1836 do penze. Pak žil do roku 1847 jako vážený a bohatý soukromník v Praze. Pochován je v Praze na Olšanech. Byl to prý podle Tyla on, Hněvkovský, kdo získal Puchmajera v Praze na studiích pro literární činnost. Do teoretických akademických sporů mezi vlastenci se nikdy veřejně nepouštěl. Vysoce si vážil Jana Nejedlého a v první dekádě oceňoval ve vzájemné korespondenci především jeho vydávání Hlasatele a učebnic. V roce 1807 mu například odepisoval: „Přemilý příteli, kdykoliv od vás psaní obdržím, radost mám, obzvláště když se dovím, že nějaký spis Váš nesmrtelný na světlo vyšel." 6/ v Žebráce a Vojtěch Nejedlý na sousední velízské faře. Vojtěch Nejedlý byl vedle Puchmajera zřejmě literárně nejnadanějším družiníkem. Byl vysvěcen v roce 1797 a během života prošel mnoha farami na Rokycansku, Příbramsku a Hořovicku. Nejdříve nastoupil na dva roky jako kaplan v Drahoňově Újezdu u Zbiroha, pak pobyl tři roky v Praze při kostele u sv. Havla, kam si ho vyžádal farář páter Lahoda a kde také v roce 1797 odsloužil svoji primici. Od roku 1802 byl lokalistou v Pečicích u Milína. V roce 1807 získal velízskou faru nedaleko rodného města. Podle svědectví žebráckého kanovníka Erasima Jodla z roku 1844 „získal takovou lásku a důvěrnost u svých osadníků, že ještě po mnohých letech, když již jako děkan v Žebráku pobýval, k němu přicházeli, o radu se ho tázali a každého roku musel svým bývalým ovčičikám putujícím k milostivému obrazu Svatohorskému mši svatou čítati a jim žehnati." 7/ V dalších letech se jejich vztah omezoval spíše na profesionální právní výpomoc v nejrůznějších rodinných záležitostech. V pozdějších sporech s „jungmannisty" zastával konzervativní stanovisko, což dokazuje i ortografická podoba jeho soukromé korespondence a literární tvorby. Nejčilejší osobní styk udržoval ale s Vojtěchem Nejedlým, už jenom proto, že jeden čas bydleli ve stejném městě, tedy v Žebráku, či jindy sobě v blízkosti, tedy Hněvkovský Nejdéle působil v Mirošově na Rokycansku (mezi léty 1813 až 1826/, a i zde se stal nejpopulárnějším farářem, neboť, když odtud odcházel, "mladí i staří, muži i ženy zastoupili cestu, obklopili vůz hlasitě plačíce a volajíce: „Proč nás opouštíš, dobrý pastýři? Hle, my všichni milujeme tebe." 8/ 52 Sám Vojtěch Nejedlý se častokrát vyjádřil v tom smyslu, že pobyt v Mirošově na Rokycansku patřil „k nejblaženější době v celém mém živobytí". Od roku 1826 až do konce života v prosinci 1844 byl děkanem v Žebráce a na své útraty tu vydržoval druhého kaplana. Pohřben je v Žebráce vedle hrobu svého mladšího bratra Jana. V závěti odkázal 1000 zlatých žebráckému špitálu a další částky chudým. Při jeho slavném pohřbu, kde bylo přítomno 27 kněžích, zazněla již ona z pozdějších školních učebnic známá slova o tom, že „právě on s několika ještě vlastenci počal český národ z hlubokého přes sto let trvajícího spánku probuzovat". 9/ Byl výborným rétorem a proslulým kazatelem. Někdy i ostrým, nicméně skrytým konzervativním glosátorem velkých i každodenních souvěkých problémů. Za příklad může posloužit citát z korespondence s Šebestiánem Hněvkovským z roku 1795, kde mladý Nejedlý popisuje příteli do Plánice událost z rodného Žebráka, jak „onehdy udělali Berounští hořovické hraběnce muziku tureckou. V půli noci přišli s muzikou do Žebráka hořejší branou a lidé u dolejší z postelí skákali a utíkat chtěli, křičíce, že Francouzové přicházejí. Tak strašlivá jest všem ta proklatá, zarmoucená, posteklá, lotrovská a bohaprázdná zběř a holota francouzská, která krví svého ne- vinného a svatého krále zprzněna hůř než v půlnoci za starodávna čerti veškerý svět straší a usmrcují". Dále píše, že v Žebráce se všechno podle starého způsobu daří, jeden na druhého nevraží, noví páni na staré, a ti opět na oné vrčí, ušklíjaké příkořenství sobě strojíce... Panny jak dosaváde jak prve se fintí a vdávati se chtějí, žádných ženichů nemajíce." 10/ V ostrých sporech s jungmannovou skupinou na počátku 20. let stál také na konzervativnější, tedy bratrově pozici, což lze dokumentovat výňatky z korespondence se Šebestiánem Hněvkovským z roku 1822, kde píše: „Jungmann zas na nás doráží. Ten člověk si pokoje nedá, dokud na něho hodně nezasedneme. Nejlépe by bylo všecky jeho čmáraniny kriticky posoudit, tak jak skutečně jsou, aby viděl svět, co v něm vězí". 11/ O rok později zase referuje Hněvkovskému, že „zpráva v novinách nebyla o nás tuze vonaká, neboť hodila nás mezi harampátí, snad abychom více mezi genie se nemíchali, zprávu nám dávajíce. Bez pochyby nějaký jungmanista a ti nás potlačiti se snaží". 12/ U čtvrtého z tohoto kruhu přátel, Antonína Jaroslava Puchmajera, připomenu pouze jeho církevní karieru. Pocházel z řemeslnicko-obchodnické rodiny z Týna nad Vltavou. Vysvěcen byl v únoru 1796 a prý, když 53 retrográdní slovník češtiny. Bezmezně i on ctil Nejedlého univerzitní autoritu a v souvislosti s rozšiřováním češtiny na školách v roce 1816 mu napsal: „Vy jste slunce vlasti, které její děti opečuje". 13/ měl v polovině března téhož roku svoji primici v rodném městě, vyhořel dům rodičů a s ním shořela i většina výtisků prvního svazku Sebrání básní a zpěvů. Pak působil jako kaplan v německé vsi Ktiši na Českokrumlovsku, od září 1797 v Prachaticích a od září 1800 jako administrátor u strýce faráře Františka Puchmajera v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. Od dubna 1804 ho nalezneme jako administrátora v Jinonicích u Prahy a od prosince 1805 již jako faráře na švarcenberském panství v Citolibech u Loun, od května 1806 do konce života na šternberském panství v Radnicích. Nikdy nebyl tak svými farníky milován jako například Vojtěch Nejedlý. Často se s nimi dostával i do sporů pro neplnění povinností vůči kostelu či jen proto, že do města stahoval potulnou chudinu a zaměstnával ji při kultivaci pustého kopce nad Radnicemi. Zde se také vážně při dohledu nad pracemi zranil na noze. Od roku 1818 trpěl četnými neduhy. Zemřel v pražské všeobecné nemocnici v září 1820 a pohřben je na Olšanských hřbitovech. Byl vyznavačem slovanské jednoty, což se projevilo v jeho návrhu na konkordaci grafiky ve všech slovanských jazycích. Posmrtně byl jmenován členem petrohradské akademie za mluvnici ruštiny, kterou vydal s pomocí Dobrovského německy. Zpracoval první mluvnici cikánštiny a vytvořil i první Do sporů s okruhem jungmannových příznivců, pokud je mi známo, nezasahoval a snad ani zasahovat nechtěl. Zemřel dříve než ostatní přátelé. Pokus o zařazení Motto "Otec starý churavý, já se k ničemu jinému /nehodím/ leda k hospodářství" 14/ Celkově lze říci, že Puchmajerova skupina a zvláště její žebrácko-radnické jádro nebyla skupinou cílevědomě organizovanou, byla spíše neformálním seskupením jedinců, spjatých „společným nadšením pro národ a jistou dávkou osobního a také profesního přátelství". Tato skupina komunikovala, jak dosvědčuje jejich korespondence, především „dovnitř", navenek, tj. s ostatními vlasteneckými kroužky, málokdy. Vedle Puchmajerova kruhu přátel existovali v Čechách od 9O.let 18. století ještě Krameriovi dopisovatelé a čtenáři, svůj litoměřický okruh si posléze vybudoval také Josef Jungmann, v Praze se další soustředil kolem Jana Jeníka z Bratřic, na Kutnohorsku kolem Josefa 54 derní českou tvorbou, renovací jazyka, zakládáním čtenářských kroužků (nápadný je opět barokní vzor), objevováním vlastních dějin, a to i za cenu rukopisných podvrhů apod. Již jenom naplnění tohoto malého maxima muselo vést k proměně starých hodnot a muselo skončit setřením patrimoniálních hranic a vůbec všech vztahů uvnitř patrimonií, „které patrimoniální hranice přesahovaly". 16/ Františka Rautenkrance a na Hradecku ve východních Čechách kolem Josefa Zieglera. Spojovatelem všech se dočasně stal Jan Nejedlý a jeho Hlasatel. Sociálně pocházely tyto skupiny vlastenců z nižších, ale jak jsme viděli v případě naší čtveřice, nikoliv z té nejnižší, městské vrstvy. Národnostně se cítili být Čechy. Podle Hrochovy typologie českých vlastenců je možné puchmajerovce zařadit do národního hnutí plebejské české inteligence, a to světské i duchovní, která "usilovala o obrození české kultury, chápala novou národní identitu jako pospolitost rovnoprávných občanů téhož jazyka a považovala za svůj úkol šířit tuto identitu, a tedy i znalost českého jazyka mezi příslušníky českého etnika" 15/. Ve vymezení Hrochovy typologie českých vlastenců si dovolím zapochybovat pouze o druhé části, hovořící o pospolitosti rovnoprávných občanů, tedy minimálně o liberálním pojetí občanského veřejného a soukromého života či o společenství víceméně rovných šancí. Domnívám se, že příkladně puchmajerovci právě svou neustálou snahou zvýšit v podstatě všemi dostupnými prostředky svoji sociální prestiž a vylepšit materiální postavení, obzvláště popírali - ať už vědomě či spontánně - ono deklarované kritérium formální rovnoprávnosti. Na rozdíl od skutečně plebejského Jungmanna, syna ševce, přivydělávajícího si i coby kostelník a drobný zemědělec, používali výše uvedení vlastenci instrumentárium mnohdy ne zrovna nejetičtějších prostředků. Patřila k němu přímluva i protekce, porušování či nadužívání stanovených pravidel společenského a byrokratického jednání, Zjevně tvořili jakýsi přechodný typ mezi katolickým barokním českým a plebejským národním vlastenectvím. Lásku k vlasti a jazyku pojímali jaksi antimodernisticky. Velmi neradi se rozcházeli s dosavadními životními a společenskými zvyklostmi a v podstatě příliš nenarušovali a ani narušovat nechtěli, vždyť byli faráři, zděděné stereotypy. Domnívám se, že usilovali spíše o sloučení neslučitelného, a použiju-li Hrochův terminologický slovník, tedy o udržení starých společenských a duchovních hodnot a identit, jež však měly být posilovány mo- 55 v případě Jana Nejedlého autoritativní prosazování vlastních názorů, a to prý dokonce i denunciací. Je ale zřejmé, že toto pro současníky skryté, víceméně však tušené „nerovnoprávné" sociální chování nebylo v době zvyšující se moci státní, městské a církevní byrokracie, poklesu mezinárodní prestiže habsburské monarchie a vnitřního sociálního napětí v říši v důsledku inflace, kontribucí a státního bankrotu vůbec čímsi výjimečným. Jaké tedy byly v intencích autentické korespondence všední dny, zdroje pozemské obživy, kariérní postupy a vzájemná solidarita výše zmíněných vlastenců? v regestu gymnaziálním profesorem J. Šťastným. Značná část zůstává neprobádána v příslušných pozůstalostech uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Dopisy jsou psány většinou česky, pouze některá důvěrnější sdělení latinsky a německy, aby zřejmě bylo ztíženo jejich případné čtení poštovními úředníky především v rodném Žebráku. Adresy jsou ve francouzštině. Díky tomuto souboru důvěrných a přátelských dopisů můžeme zčásti nahlédnout pod rétoriku oficiózních životopisů a přiblížit si některé klíčové momenty vzájemných vztahů a důležitých životních událostí a také zkorigovat některá chybná data z jejich biografií. Všední dny vlastence Jaké byly všední dny kleriků, které nastaly po ukončení studia? V prosinci 1796 se dostal Vojtěch Nejedlý jako kaplan na faru do nedalekého Drahoňova Újezda ještě v berounském vikariátě. Malá obec měla faru s kostelem a velkou výměrou polností. Puchmajer „drahnooujezdskou" faru v jednom dopise Hněvkovskému charakterizoval slovy, že „zde o ní pověst tak hlučná" jde, jakou asi mají fary a benefícia krumlovská, tedy švarcenberská. Mladý kaplan zde tedy materiálně v žádném případě nestrádal, neboť i jeho nadřízený „decanus hodný, dobrý a poctivý muž jest, který mi nic scházeti nedá, a kdyby nevím co měl, se mnou se dělí". Mrzelo ho Motto "Jde na čest, jest mravný a dobře zachovalý, nechodí k muzice, jest citlivej k rodičům a laskavý." 17/ Vlastenecký čtyřlístek Puchmajer, Hněvkovský a bratři Nejedlí udržoval od konce pražských studií mezi sebou neustálý živý a velmi důvěrný kontakt. Díky náhodě se dochovalo několik desítek dopisů především adresovaných Šebestiánu Hněvkovskému, které skončily nejdříve v Archivu Národního muzea a posléze po delimitaci v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Tyto dopisy byly částečně porůznu vydány ať už v úplnosti nebo 56 pouze, že „nyní jsme tak rozlezlí a mezi hory a lesy sme jako kamzíci zalezlí. Kdo ví, kdy se zase uhlídáme." 18/ remný farář a to bych si teprv pomohl z bláta do louže. Nejradši bych sám pro sebe byl a snad se brzy něco takového zběhne, a pak se poroučeti budu, nejradši bych do Prahy, kdyby jen tam místo prázdné bylo." 20/ Vojtěch Nejedlý neměl pro nával práce čas na čtení a ani na dopisování s přáteli. První týdny si nestěžoval, ale po několika měsících duchovní služby v Drahoňově Újezdu si už posteskl příteli Hněvkovskému do Plánice: „Ale já se celý čas nezastavím, aniž kam odjeti mohu, nebo jsem sám jediný, osada přeukrutná. Ó kostely - každou neděli kázání, každou neděli a svátek katechismy, a co pak s nemocnými, kterým bránu do nebes otevříti musím... Mnoho vyražení sice tady nemám, aspoň žádných jsem neužil, protože žádné nebylo. Co dělati, když to jináč nemůže býti. Dnes jsem byl u barona Widersberga, který k nám osadou patří. Zdá se býti hodný muž.... Já v neděli tak bývám unaven, že ani hrubě mluviti více nemohu." 19/ Podobný úděl čekal zpočátku také zkoušeného juristu Šebestiána Hněvkovského. Vedle starosti o obecní majetek ať už v Plánici, Žebráku nebo v Poličce přibíral si justiciárství na sousedních panstvích, právní zastupování i soudní spory svých přátel. Zvláště hojně ho zásobovali Jan Nejedlý a Antonín Jaroslav Puchmajer. Dle osvědčení hořovického panství míval justiciár Hněvkovský „prací mnoho, nikdy nedopustil, aby při konci kterého měsíce vybývaly mu nějaké nedodělky. Roku 1823 bylo mu 1240 věcí vyříditi a on vyřídil všecko, při čemž znamenati sluší, že mezi dotčenými předměty bylo mu podati 13 zpráv k appelaci, vyříditi 6 rozepří, 55 pozůstalostí a 131 smírů mezi stranami atd. Při všelikém úřadování svém vedl věci vždy nepředpojatě a nestranně, k stranám se choval klidně a vůbec dobyl si plné důvěry". 21/ Po dvou letech pobytu v Drahoňově Újezdu chtěl už změnit místo a doufal, že „Puchmajer i snad já svá místa proměníme. Již mne to tady docela mrzí. Jako vůl do práce býti pořáde zapřáhnut, abych, co jindy tři dělali, sám jediný dělal. Já nemám ani utěšené chvilky, kde bych co čísti mohl. Pořád a ustavičně kázati, se taky steskne. Kam ale nevím se odebrat, ani jak brzy. Měl bych jíti do Mirošova, a tam je da- Justiciárství však přesto zřejmě příliš nevynášelo. Když se totiž roku 1807 uvolnilo místo justiciára na radnickém panství a Puchmajer ho nabídl Hněvkovskému, odmítl onen, jak vyplývá s korespondence mezi ním a Janem Nejedlým toho ro- 57 ku, neboť se mu 100 zlatých ročně zdálo málo, nehledě na velkou vzdálenost mezi Žebrákem a Radnicemi, a také proto, že „hrabě (rozuměj Joachim Šternberk) je svým jednáním divný pabouk a skrz justiciárství bych asi v advokacii mnoho promeškal". 22/ Materiální zázemí vlasteneckých elit respondenci s Hněvkovským, radnickou faru obdržel Puchmajer. Ten se zřejmě cítil poněkud trapně a snažil se Nejedlého, podobně jako hrabě Šternberk, jistým způsobem odškodnit. Nabídl mu, že se přimluví u knížete Schwarzenberka, aby mu dal jeho bývalou faru v Citolibech. Nejedlý nabídku odmítl, neboť se mu otevírala možnost konat pastýřskou službu buď v nedalekém Mýtě, ve Vodolci nebo ve Hbitech, úplně nejblíže své dosavadní pečické málo výnosné lokálie, a nebo dokonce v Drahoňově Újezdě, kde právě, jak se vyjádřil Puchmajer v dopise Hněvkovskému 1. května 1806, „farář drahnooujezdský, u kterého byl kaplanem, ztvrdl". 24/ českých Motto „Kdo zná svět, nebývá tak choulostivým..." 23/ Faráři, kaplani, děkani, justiciáři, advokáti, radní, purkmistři a profesoři nebyli samozřejmě žádná chudina. Nepatřili však ani ke společenské elitě. Profesor Jan Nejedlý a purkmistr Šebestián Hněvkovský se v druhé polovině života posunuli do vyšší společenské vrstvy, která se nazývala honorace. Tato vrstva kromě materiálně zabezpečeného živobytí disponovala také lokální mocí a četnými užitečnými známostmi, které sahaly jako v případě Jana Nejedlého až na gubernium a apelace. Nejvíce nám dává nahlédnout do materiálního zázemí nižšího českého vlasteneckého kléru samotný Puchmajer v souvislosti se svým příchodem do Radnic v květnu 1806. Neobešel se totiž bez „konfliktu" s přítelem, tehdy lokalistou v Pečicích, Vojtěchem Nejedlým, který usiloval o tutéž faru. Na přímluvu Dobrovského, jak tvrdí Vojtěch Nejedlý v ko- Nic z toho, jak známo, nevyšlo. Teprve o rok později se Nejedlý stal farářem na Velízi. Na Puchmajera nezanevřel. V korespondenci s Hněvkovským několikrát opakoval, že vše podnikal hlavně pro to, aby měl čas „na Literaturu" a „abychom byli pohromadě". 25/ V dopisu Puchmajera Hněvkovskému, ze kterého jsem si vypůjčil i název článku, nalezneme celý ekonomický rozbor citolibské farnosti. Z něho vyplývá, že příjmy fary se skládaly z desátku v naturáliích (33,5 strychu žita, 28 korců ječmene, 5 korců ovsa), z deputátu (18 sudů piva, 27 sáhů dřeva, 40 žejdlíků másla a 80 žejdlíků soli), ze štoly (80 až 100 zlatých), od 58 kostela (100 zlatých), fundace na mše (125 zlatých), z pachtu chmelnice (430 zlatých) a 17 korců polí. Kromě toho dávala obec 10 korců ovsa na koně k nemocným. Na konci tohoto výčtu Puchmajer lakonicky konstatoval: „Z toho vidíte, že citolibský farář dost dobře stojí". 26/ a více pracovati nechce. Takový muž tak brzy v Češtině nepovstane" 28/, ale i z dalšího písemného styku Puchmajera s Hněvkovským, kde v dopise z 19.ledna 1809 žádá přítele v Žebráku („Noscitur amicus in adversis", píše v úvodu) o půjčku 1000 zlatých na splacení svého dluhu jednomu věřiteli. K tomu dodává na vysvětlenou: „Že sem s dluhy farářovati začal, není Vás tajno, a poněvadž jsem teprv jednou celou žeň sklidil, nestačilo to k zapravení mých dluhů... Mám sice obilí na několik set na sejpce, ale žádný se nezeptá, aby koupil korec. Jestli Vy tu Summu máte pohromadě a chtěl byste mi ji na rok zapůjčiti, k veliké vděčnosti byste mne zavázal. Pakli nemáte pohromadě, u Vás jsou lidé možní, hleďte mně to přátelství prokázati a někoho k tomu nakloniti. Já bych vám po schválním poslu obligaci poslal nebo sám přijel. Nezapírám, že jsem dlužen, ale mé obilí na sýpce, můj dobytek a nářadí, nastávající žeň a desátek, dostatečné jest to vše, všecku pochybnost komukoliv odejmouti, že by k placení přišel. I ležící grunt přes 300 zlatých jest můj, mimo přes dvě stě, co mne již koštuje. Dejte mně tedy, prosím Vás snažně, odpověď, bych věděl, na čem jsem. Zde nevím, kam bych se obrátil. Zde jest populus, sed non obolus." 29/ V následujícím dopise vyložil Puchmajer i ekonomickou situaci radnické fary. „Co fasí povídá," sděluje Puchmajer Hněvkovskému do Žebráka, „vynáší desátek 240 strychů a taková benefícia také i lepší má Švarcenberk. Dobytka můj strejc v Oujezdě choval ještě jednou tolik než se zde chovati může... Půda jest zde taková, že v Stupně platili od strychů 2 zl. a má tam farář asi 8O strychů. To mně 17 strychů, které sem měl v Citolibi více vyneslo než celých 80 stupenských - 2x tolik. A desátek prý dávají mizerný; více zůny (nedozrálé obilí bez mouky pozn. autora) než obilí, ale o to se postaráme, když jen se zrodí. Zatím když se stalo, nesmíme před časem naříkati, sice by nás někdo z pošetilosti viniti mohl." 27/ Puchmajer se zřejmě vrhl v Radnicích do velkorysého podnikání na půdě. Vyplývá to jak z korespondence Vojtěcha Nejedlého s Hněvkovským, kde se v dopise z 23.června 1807 mimojiné v souvislosti s Puchmajerovou literární tvorbou praví: „Škoda, že tak zlenošil 59 Zda mu Hněvkovský vyhověl, nelze z dochované korespondence zjistit. Zřejmě nikoliv, protože právě v tom roce Hněvkovského dům v Žebráce vyhořel. Hněvkovský však pomáhal v následujících letech několikrát řešit právní cestou Puchmajerovy pře s desátečníky a pachtýři farních polností, kteří odpírali po státním bankrotu v únoru 1811, po němž byla papírová měna devalvována na pětinu, faře pravidelně odvádět desátek a pacht. Konšel a advokát Hněvkovský nastupoval tam, kde nic nezmohla Puchmajerova a také vrchnostenská autorita. Pro zajímavost uvádím, že notorickými neplatiči byli Václav Švorc z Přívětic („Nr.8, ze vsi Přívětic, zpouzí se, co jsem zde, desátečník Švorc Václav desátek odváděti..." anebo „Chlap se daremně vzpouzí, nebo nemá čím by se vykázal, proč nechce odváděti, leč svůj pych a tvrdošíjnost.") a pachtýři ze Stupna, „částky polí u Stupna ležících k radnické faře patřících, vejslovně Vojtěch Tomec von Vranovic, Vojtěch Pěnkava a Václav Blecha von Stupno". 30/ stoupení, ale mně se zdá, že vy patříte do střídy těch, který kde vidí, že nebude pršet, o kapání málo se futýrují. Ještě však jednou na Vás se obrátím a jestli i nyní darmo již naposled. Kdyby vy ste ke mně přišel a požádal mne o kněžskou službu, abych z hříchů vás rozřešil, mši pro ty hříchy za vás četl, s radostí a ochotností bych to udělal, lečby mi svědomí vaše jurystické kousky zapovídalo a tak bych vám posloužil." 31/ S další korespondence je zřejmé, že Hněvkovský několikrát úspěšně zasáhl. Puchmajer to komentoval slovy: „...ti špicbudi čekají, až zas příjde na ně pán právní". Šebestián Hněvkovský byl zase naproti tomu zainteresován na justiciárských, radničních a purkmistrovských místech. Nejvíce informací o uvolněných postech v českých městech si vyměňoval s dobře informovaným a v centru země sídlícím Janem Nejedlým. Jeho pokusy o purkmistrovství v rodném Žebráce či o místo radního na Mělníce nevyšly. Teprve v roce 1826 byl jmenován purkmistrem v Poličce, kde ale pro místní měšťany platil za vetřelce. Pro ilustraci uvádím příklad takovéto výměny užitečných informací mezi Janem Nejedlým a Šebestiánem Hněvkovským.V dopise z 28. září 1809 stojí: „Die Bürgerstelle zu Melnik soll nicht besonders einträglich sein, auch Puchmajerovy žádosti o právní pomoc měly někdy velmi naléhavý tón. Z dopisu 13.února 1815 Hněvkovskému uvádím jen několik úvodních vět: „Příteli, tak se sice titulujem, ale od Vás jako jurysty, ještě sem málo přátelské služby zakusil. Psal sem sice a žádal párkrát již o za- 60 soll da unruhige Bürger geben, nichts desto weniger werde ich mich noch heute und morgen erkundigen, und falls es eine vorteilhafte Stelle sein sollte und ihr Hoffnungen haben könntet dahin zu kommen, schreibe ich euch gewiss mit der samstätigen Post." 32/ zde můžeme pouze některé. zdokumentovat Šebestián Hněvkovský se v roce 1805 navrátil do rodného města. Návrat to byl, jak vyplývá z korespondence s Janem Nejedlým, plánovaný, ale nikterak bezproblémový. Městští radní byli sice v obci voleni úzkou skupinkou majitelů domů, ale od josefínských dob musely být potvrzeni vyšší správní institucí. Později mohli být dokonce jmenováni, i když v místních volbách propadli. A to byl zrovna Hněvkovského případ. Ačkoliv ve volbách neuspěl, místo radního obdržel. To pak vyvolalo protesty části žebráckých měšťanů. Jan Nejedlý celou záležitost kontroloval v Praze. Důvěrně o tom informoval v červnu 1806 do Žebráka v dopise Hněvkovskému: „Na spěch píši, že někteří žebráčtí měšťané zadali spis u krajského úřadu proti vám, protestující za příčinou přátelství. Ten spis byl odeslán na vrchnosteský ouřad zbirovský k vyšetření a k jednání dle moci ouřadu. Tedy se brzo dovíte, co vyřkne. V doprovodném dopise psal vrchní Guettler, er schicke es an Kreisamt, um keine Verantwortung sich zuzuziehen. Mějte se hezky a vyšetřete to". 34/ Některé dopisy se týkaly aktuálního kurzu papírových bankocetlí a jejich možné devalvace. Upozorňuji, že magistrátní úředníci byli vypláceni v této inflační měně. Kariera a její pěstování Motto „To jest pravda, že to poctivý měšťan a ještě k tomu zámožný" 33/ Tato úzká elitní skupinka vlastenců si pomáhala také k dosažení lépe placených a společensky prestižnějších míst. Užívala k tomu především metodu doporučení, někdy i protekce. Přímluvy byly žádány a také přicházely z řad bývalých učitelů (Ungar, Rojko) či výše postavených patriotů (Dobrovský). K další metodě patřilo předcházení si krajských, guberniálních a apelačních úředníků. Například v dopise Jana Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému ze 16. března 1803 je jmenován hrabě Klebersberg. Klíčové kariérní mezníky v životě našich přátel byly povětšinou s takovými metodami spojeny, i když Podobná situace se opakovala v roce 1808 a 1812, kdy Hněvkovský neúspěšně avancoval i přes podporu Jana Nejedlého a jeho známosti v Praze na místo 61 purkmistra v Žebráce. Hněvkovskému nedopomohla tehdy ani změna způsobu volby a jmenování purkmistrů se stalo víceméně byrokratickou procedurou. Právě v té době psal Jan Nejedlý příteli Hněvkovskému radostně do Žebráka: „Měšťané již ani to vypsané volení nemají v moci své... In Politicus volí jedině vysoké slavné gubernium. Chcete-li nyní a budoucně do Prahy přijíti, tedy jedině vám bude náležeti, abyste u těch dvou slavných instancí (gubernia a apelací - pozn. autora) přátel sobě získal..." 35/ místa v městské a jiné správě v Čechách. Obdobné kariérní starosti provázely rovněž pátera Vojtěcha Nejedlého, který během pobytu v Pečicích usiloval neustále o získání výnosnější farnosti. V dopise adresovaném Hněvkovskému ze dne 25.června 1807 byl již tak poměry znechucen, že se rozepsal i o korupci panující kolem udělování far v době „nepravdy" a zhoršování životních podmínek za napoleonských válek. V tomto dopise tvrdí, že takové „primo loco" stojí 1500 zlatých „maličkých úplatků" v Praze na konsistoři a že sousední hbitský farář už střádá peníze na nové místo v Kostelci nad Labem. Čestný a u obyčejných lidiček velice oblíbený páter Vojtěch Nejedlý volil etičtější cestu přímluvy u pátera Rojky prostřednictvím bratra Jana. 37/ Starostou v Žebráce se stal v roce 1813 jistý Minich, kterému, jak psal Jan Nejedlý příteli Hněvkovskému, „sám víceprezident od gubernimu k tomu dopomáhá". 36/ Rovněž tak nevyšel pokus Hněvkovského dostat se na blíže nespecifikované „tiché a pohodlné Pabstovo místo" v roce 1819. k jehož dosažení bylo dle Jana Nejedlého třeba přímluvy "nějakého patrona ve Vídni". Teprve až v roce 1826, když bylo Hněvkovskému 56 let, obdržel místo purkmistra v Poličce, aby tu vydržel s vypětím všech sil a proti vůli některých měšťanů plných deset let. Naopak Hněvkovský několikrát vypomohl Janu Nejedlému při uspořádání rodinných záležitostí (například prohlášení bratra Nejedlého Petra za nesvéprávného) či při umísťování Nejedlého klientely na lukrativní Výsledkem těchto skrytých zákulisních jednání bylo přidělení fary ve Velízi. Pokus o závěrečné shrnutí Motto "Nemyslete si, že jsem to pro zisk hnal." 38/ V případě našich čtyř přátel ze studií a jádra autorského zázemí puchmajerovských sborníků bylo přátelství a přátelská výpomoc, tedy solidarita v nejrůznějších karierních situacích, významnou 62 složkou jejich společenského života. Onu solidaritu lze prokázat především po linii farářské zvláště ve vztahu Puchmajer a Hněvkovský a Vojtěch Nejedlý a Jan Nejedlý. Vztahy mezi právníky Janem Nejedlým a Šebestiánem Hněvkovským měly ještě daleko pragmatičtější charakter, zavánějící až klientelismem. Slovo klientela Jan Nejedlý v korespondenci také několikrát použil právě v souvislosti s obstaráváním míst pro české vlastence ze svého přátelského okruhu. Puchmajerova skupina vlastenců našla, jak jsme viděli, díky vzájemné solidaritě a podpoře svých učitelů a díky svým pražským kontaktům vcelku dobré společenské uplatnění. K tomuto zajištění jí dopomohla nepřímo také její literární činnost. Ani v těžkých dobách napoleonských válek a vnitřních katastrof po státním bankrotu rozhodně nebyla vrstvou, která by materiálně trpěla. Během několika desetiletí zaznamenali všichni její členové velký kariérní vzestup. Ve svém okolí si vybudovali nespornou morální autoritu. A tato autorita byla trvalá i v době, kdy svou společenskou prestiž začali mezi vlastenci ve 20.letech 19.století v důsledku prohraných zástupných bojů o prozodii a ortografii ztrácet. Dne 14. dubna 1819 napsal Vojtěch Nejedlý Hněvkovskému rezignovaně, že se povídá, že „v ortografii a i prozodii (jungmannovci) zvítězejí, ale ne hned. Mnoho štěstí!". 39/ Příklad Puchmajerovců dokládá, že nižší duchovní představovali nejpočetnější vlasteneckou skupinou a že byli monarchistického smýšleni. Františkovský režim vyžadoval loajalitu, vnější poslušnost a přizpůsobení se vůči státní rezóně dodržováním psaných a nepsaných pravidel a rituálů, mezi něž kromě předpokládáné náboženské spolehlivosti patřilo veřejně demonstrované uctivání císaře, příslušníků císařské rodiny, nadřízených, vyšších byrokratů a samozřejmě urozených. I tyto rituály zvládali puchmajerovci, zvláště pak Jan Nejedlý, velmi dobře. Ze vzájemné korespondence, dedikací a veřejných projevů lze všechny tyto projevy loajality doložit. 40/ Za to se jim dostávalo pro jejich vlasteneckou činnost ze strany politických a správních institucí tolerance a nakonec i uznání praktické potřeby českého jazyka v přesně vymezených sférách společen-ského života. Pokud se vlastenci angažovali takto loajálně, vůbec nic neriskovali a dokonce došli úředního uznání. Vždyť i pojmy národ a vlast patřily právě v době napoleonských válek k novým úředně uznávaným a podporovaným hodnotám. Jednalo se však, jak poznamenává Miroslav 63 kými skupinami, která vypukla v druhé a třetí dekádě 19.století, byla pak dokladem dozrávání Hroch trefně v knize Na prahu národní existence, vlastně o nedorozumění: „Zatímco vlastencům šlo o češtinu jako hodnotu a základ národní existence, úřady viděly v pěstování češtiny především pomocný nástroj dobrého fungování sociální kontroly a disciplinace a prostředek pro lepší osvojení si státního jazyka". 41/ a sílení české vlastenecké obce. Zbylí Puchmajerovci sice své boje nejen o ortografii prohráli a tudíž je ani ve školních učebnicích nenajdeme, nicméně i oni nastartovali vědomou emancipaci českého národa na poli kulturním právě pod heslem „Jeden jazyk naše heslo buď". Hašteřivost mezi vlastenec- Poznámky 1/ Výňatek z dopisu Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému z 14. března 1806, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský, rovněž tak Několik listů Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému, ed. J. Šťastný, in: Časopis pro moderní filologii, 2.roč., Praha 1912, s. 342 2/ Šebestián Hněvkovský. Životopisný nástin od VŠK /Václav Štulc Kanovník/. K slavnosti odhalení pomníku dne 29.června 1870 slovutnému vlastenci zdělaného na rodném domě v Žebráce, Praha 1870, s. 6 3/ Hněvkovský Šebestián, Námluvy v Koloději. Veselohra ve třech jednáních, Hradec Králové 1839, s. 51 - 52 4/ Miroslav Hroch, Na prahu národní existence. Touha a skutečnost, Praha 1999, s. 208 - 211 5/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1908 1909, Praha 1909, s. 17 64 6/ Dopis z 28. října 1807, Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond Jan Nejedlý 7/ Erasim Jodl, Život důstojného pána Vojtěcha Nejedlého, děkana žebráckého, in: Časopis pro katolické duchovenstvo, 1844, s. 800 8/ Tamtéž 9/ Tamtéž, s. 801 10/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, Praha 1910, s. 8, dopis z 11. září 1795 11/ Tamtéž, s. 13, dopis z 3. listopadu 1822 12/ Tamtéž, dopis z 22. února 1823 13/ Dopis z 16. prosince 1816, Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond Jan Nejedlý 14/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 45 15/ Miroslav Hroch, cit. d., s. 154 16/ Tamtéž, s. 266 17/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 39 18/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 16, dopis z 13. února 1797 19/ Tamtéž 20/ Tamtéž, s. 20, dopis z 17. srpna 1798 21/ Šebestián Hněvkovský. Životopisný nástin od VŠK, cit.d., s. 27 22/ Dopis z 28. října 1807, Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond Jan Nejedlý 65 23/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 23 24/ Výňatek z dopisu Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému z 14. března 1806, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský 25/ Dopis Vojtěcha Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému z 2. dubna 1807, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský 26/ Několik listů Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému, ed. J. Šťastný, in: Časopis pro moderní filologii, 2.roč., Praha 1912, s. 341 - 342, dopis z 1. května 1806 27/ Tamtéž 28/ Dopis Vojtěcha Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému z 25. června 1807, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský 29/ Několik listů Antonína Jaroslava Puchmajera Šebestiánu Hněvkovskému, ed. J. Šťastný, in: Časopis pro moderní filologii, 2.roč., Praha 1912, s. 449, dopis z 19.ledna 1809 30/ Tamtéž, s. 450 31/ Tamtéž, s. 450, dopis z 13.února 1815 32/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 30, dopis z 28. září 1809 33/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 57 34/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 18, dopis z 11. června 1804 35/ Tamtéž, s. 29, dopis ze 7. dubna 1808 66 36/ Dopis Jana Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému 3. prosince 1812, Literrární archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský 37/ Dopis Vojtěcha Nejedlého Šebestiánu Hněvkovskému z 25. června 1807, Literární Archiv Památníku národního písemnictví, fond Šebestián Hněvkovský 38/ Šebestián Hněvkovský, Námluvy v Koloději, s. 39 39/ Korespondence Šebestiána Hněvkovského, in: Výroční zpráva cís. král. vyššího gymnasia českého na Novém Městě v Praze v Truhlářské ulici za školní rok 1909 1910, s. 9, dopis ze 14. dubna 1819 40/ Jako příklad takovýchto rituálů uvádím dva výňatky z korespondence Jana Nejedlého se Šebestiánem Hněvkovským ze 24. května 1810: "S Jeho Milostí císařem jsem v pátek mluvil, maje u něho zvláštní slyšení a sice původem nejvyššího purkrabího. Též včera jsem byl s poklonou u Jeho Excellence hraběte z Wrbny" a z 6. ledna 1024: "Včera jsem byl u apellací, když obraz césaře pána v ýivotní velikosti přeslavně vystaven byl". 41/ Miroslav Hroch, cit.d., s. 233 Prof. Lubyneckyj s maturanty 1974 67 Petr Koukal mistr ČR a olympijský reprezentant v badmintonu absolvent 2005 Škola a sport kolektivní sporty volejbal, basketbal a fotbal. Především v asijských zemích je badminton národním sportem a v tamní společnosti zaujímá velmi podobné postavení jako u nás fotbal či lední hokej. Badminton na profesionální úrovni je fyzicky extrémně náročný a na hráče jsou kladeny obrovské nároky. V porovnání s tenisem se jedná o 4x intenzivnější fyzickou zátěž a protože badmintonový míček dosahuje při smečích nejlepších hráčů neuvěřitelné rychlosti přes 300 km/h, je badminton nejrychlejším raketovým sportem na světě. Profesionální badminton je jako každý jiný sport především o každodenním náročném a velmi intenzivním tréninku a člověk mu musí obětovat úplně všechno. Svým způsobem člověk přichází o veškerý svůj volný čas a zanedbává rodinu, přátele i kamarády. Nezbývá čas na zábavu, studium, zájmy, apod. A to není vždy jednoduché. Vždy mě ale hnalo dopředu vědomí splněného sportovního a zároveň životního snu – probojovat se na Olympijské hry. Dnes (25.3.) zbývá jen 36 dní do konce olympijské kvalifikace. Je mi ctí, že jsem byl požádán o příspěvek do tohoto almanachu. Děkuji. Chtěl bych touto cestou poděkovat panu řediteli Jiřímu Vlčkovi i všem profesorům. Všichni měli po dobu celých čtyř let (2001-2005) velkou trpělivost a pochopení pro moji mimoškolní aktivitu – badminton. Díky jejich pochopení jsem měl možnost skloubit středoškolské studium s životem profesionálního sportovce a během studia mohl cestovat po celém světě, zúčastňovat se mnoha mezinárodních turnajů a absolvovat dlouhodobé tréninkové pobyty, což bylo rozhodující pro můj budoucí sportovní a výkonnostní růst. Dovolte mi zmínit se alespoň krátce o badmintonu. Je to sport, který bohužel není v České republice velmi známý. Nepíše se o něm v novinách, nezmiňují se o něm redaktoři sportovních zpráv a hlavně ani není příliš rozšířen mezi veřejností. V celosvětovém měřítku je ale badminton s 230 miliony aktivně hrajících lidí 5. nejpopulárnější sport! Před badmintonem už je jen stolní tenis a známé 68 1. května 2008 se na základě pořadí na světovém žebříčku rozhodne, kdo se kvalifikuje na „badmintonový turnaji století“ na olympijských hrách v Pekingu. Díky výsledkům, kterých jsem dosáhl během roku 2007 i na začátku letošního roku jsem již velmi blízko k tomu, abych se stal jedním z 38 postupujících hráčů a splnil si svůj sen! Dovolte mi popřát Vám, abyste i Vy měli štěstí na lidi okolo sebe a hlavně dostatek prostoru i vůle pro uskutečnění Vašich snů! Mistr ČR 2008 69 PaedDr. Jiří Zizler, CSc. literární historik a kritik, Ústav pro českou literaturu AV ČR abs. 1981 Angažovaný romantik Václav Hrabě konstatovat, že konečně máme k dispozici komplex Hrabětova díla. Hrabětova básnická tvorba byla a stále ještě je neobyčejně přitažlivá a fascinující zejména pro příslušníky mladých a nejmladších generací – starší čtenáři či dokonce tzv. odborníci si k ní vždy zachovávali jistý odstup. V čem vlastně spočívá síla jeho poezie? Hraběti se nepochybně podařilo dostat do svých textů neobyčejně koncentrovaný životní pocit, který patřil k jeho generaci a svým způsobem se týká každé generace nastupující. Zachycuje moment, kdy se mu na jedné straně svět otevírá ve vší průzračnosti, svůdnosti a kráse, ale v jeho plném vychutnání a dobytí mu cosi brání – není v pravou chvíli na pravém místě, nepřeje mu štěstí, odmítá se přizpůsobit pochybným autoritám. Krystalizuje z toho rozbolavělá teskná nostalgie, směsice euforie, splínu a skryté víry, že jeho pocit má přece jen svou hodnotu a lze na něm stavět. Kromě toho je Hrabě básník čistoty a intenzivní touhy po čistotě, kterou hledá v metropoli plné nástrah, pokušení a maloměšťáckého pokrytectví; i sám básník v ní podléhá její horké magii, radostem života zprostředkovaným hektickými mejdany, alkoholem a především Václav Hrabě, jehož jméno nese hořovické gymnázium i městem pořádaná literární soutěž pro mladé autory, byl v každém smyslu nevšední postavou. Během svého krátkého života (13.6.1940 – 5.3.1965) vydal pouze několik básní časopisecky, ale po jeho smrti prudce roste zájem o jeho verše, které kolují v opisech, jeho odkaz prosazuje recitátor Mirek Kovařík a litvínovské Docela malé divadlo, v dalších desetiletích jeho texty zhudebňuje Vladimír Mišík… Cesta celku jeho díla ke čtenářům byla obtížná, komplikovaná a dlouhodobá. Roku 1969 vychází Stop – time a roku 1977 Blues v modré a bílé, obě knihy přinášejí většinu do té doby známé Hrabětovy tvorby, ale v minimálních a okamžitě rozebraných nákladech. 1985 vydal z Hraběte výbor Daniel Strož v mnichovském exilovém nakladatelství Poezie mimo domov pod titulem Černé nebe nad městem; až roku 1990 vychází Hrabě v úplnosti, včetně nově objevených textů, v knize Blues pro bláznivou holku (reeditovaná s drobnými úpravami roku 1995 ve svazku Blues). Když k tomu připočteme knižní vydání jediné Hrabětovy prózy Horečka (1994; časopisecky 1967), lze 70 jeho milovaným jazzem. Muzikální svět pro něj má vůbec zásadní význam – učarovala mu veškerá „krásná /absolutně nerozumná a nerentabilní/ hudba, hudba bez naděje na honorář“; takovou hudbu mu ztělesňují stejně tak klasikové Bach a Beethoven jako jazzový virtuóz Miles Davis či královna blues Bessie Smithová. K básníkovu mládí patřila i vyostřená senzitivita, rozjitřenost a stálá touha po zážitcích, zejména citových, ale i po něčem nepojmenovatelném. Zároveň v něm roste potřeba a nutnost vystoupit z „anonymity flákače“ a být odpovědný a užitečný druhým – i když v žádném případě ne konformní. V této souvislosti je zajímavé, proč vlastně minulému režimu Hrabětova poezie vadila – není politicky zahrocená, čistá estetizace je jí vzdálená, ba odporná, hlásí se k lidské zemitosti a dělnosti („Život to jsou pekařská auta v ranní mlze / a ruce odřené a unavené / bez nároků na slávu bez nafoukaných řečí“). Ovšem k Hrabětově lyrice patřila také autenticita, neučesanost, nezájem o protektory jakéhokoli typu – a na rozdíl od uměle vytvářených a živených hvězd tzv.socialistické poezie vznikl jeho kult zdola, naprosto spontánně – a to muselo být více než podezřelé. U autora nenalezneme nadpočet básnických prostředků, jeho výraz se vyhýbá rafinovanosti, poetika je prostá, srozumitelná – hlavními nástroji mu jsou evokace, intenzivní imaginace, obraz, do něhož se pokouší sevřít tresť zážitků a zkušeností, proti tupému chodu světa zvyků a návyků staví kontrast lyrického detailu, chvíle „tak akorát na jeden tulipán“. A opět je to svěžest a křehkost, která poznamenává jeho obrazné vidění, v němž „kouř u stropu se chvěje / jako tvoje ruce“ a básník chce psát „v rytmu ptačích křídel…/ v rytmu který se nikdy nikomu nepodaří / upálit nebo ukřižovat“. Ve středu Hrabětovy básnické bytosti nalezneme romantický patos, který naplní a uspokojí pouze plná citová a niterná angažovanost, víra v okamžik, kdy se sen změní v realitu a on bude moci „uvidět ráno u Vltavy divoké koně / Vyjmenovat své lásky / a bude-li třeba / nechat se zabít / pro ně“. Václav Hrabě směřoval za svými ideály krokem možná ne zcela sebejistým, ale rovným a pevným, s vůlí vyslovit se jako básník až do dna, až do posledního nadechnutí. I to přispívá k tomu, že Václav Hrabě je autorem věrohodným, s kterým se lze ztotožnit – proto stále působí, okouzluje a získává nové čtenáře. Jak doufáme, ještě dlouho se na tom nic nezmění. 71 Dnes je to rok Chvíle Den zapad do roka jak dukát do fontány A slunce za obzor inkoustem malovaný Zapadlo do ticha Jen hvězdy bílé vrány Krákají nad obilím něžné a horké hrany Den smutně salutuje A zamyká za sebou Na dva západy První západ Slunce Rozpačitě rudne Na tvých nahých zádech Myslím teď na Prahu Na roztřesené jíní Luceren Na měsíc tak horečnatě žlutý Tak jako loni my dneska se loučí jiní Za rok ti pošlu lístek: Přijď! Večer u Reduty! Tajemství druhého Západu zatím neznáme Klíč se otáčí někde Docela blízko Nás ale jsme příliš zaujati Pozorováním Té která vstupuje Její Nejjasnější Jasnosti Tmy tmoucí Bude to jako dnes (Anebo jako loni) Kdekdo se usměje zamává za rekruty Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní Čas není vlastně zlý Je přísný spíš než krutý Noc padne do roka jak dukát do fontány A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný Václav Hrabě ve Viole 72 PhDr. Jan Vyštejn abs. 1951 A léta běží – vážení ! Ano, je tomu již více než polovina století, co jsme se rozloučili s naší hořovickou „Almou mater“ a rozešli se do různých koutů naší vlasti i mimo ni, s příslibem pravidelných setkávání. A těch bylo již třiadvacet. Takto jsem se vždy pěkně přivítali 73 V pohodě si povídali, na školní léta vzpomínali, na zdraví a na další setkání si připili Potom vyfotografovali, abychom měli co srovnávat 74 A tohle jsou „holky z naší školky“ z dob studentských Tytéž „holky“ po X letech 75 Jan Pokorný moderátor Českého rozhlasu abs. 1980 Gymnázium Václava Hraběte, ale i Ivana Slavíka Napsat pár řádků do almanachu k šedesátému výročí hořovického gymnázia nešlo snadno. Almanach, to nejsou noviny, které po přečtení zahodíte. To není internet, který snese všechno. Je to sborník, do něhož přispívají lidé, kteří mají k našemu gymnáziu vztah. A ten se projevuje třeba tak, že když jsem v předchozí větě psal o „našem gymnáziu“, trochu se mi zamlžily oči, stáhlo hrdlo – prostě tak, jak se popisuje stav dojetí. A v tomhle rozpoložení je ošidné něco psát, protože dostředivá síla vás vtahuje zpátky do studentských let. Jste chvíli na chmelové brigádě, kde se večer na ubytovně otvorem po suku v dřevěné přepážce prstů dívky v sousedním pokoji. Jste o velké přestávce peskování profesorem Lubineckým, že studenti nižších ročníků nekorzují po chodbě. Učíte se na chalupě spolužáka maturitní otázky a večer si je vygumujete z hlavy pivy a rumy v tamní hospůdce. Ale tohle se hodí na abiturientský sraz. Almanach je i sborník, který čtou lidé, kteří mají k našemu gymnáziu vztah. A mají podobných historek a vzpomínek na rozdávání. Zkusím to tedy jinak. Českému jazyku a literatuře nás učil na konci sedmdesátých let dvacátého století Ivan Slavík. V té době nahrává Vladimír Mišík se Etc…desku se zhudebněnými texty básníka Václava Hraběte. A Ivan Slavík se zmiňuje o tom, že Václav Hrabě se narodil v nedalekých Lochovicích, kde má také hrob, že zemřel za zvláštních okolností v pětadvaceti letech v Praze v bytě na Jánském vršku. Bylo těžké sehnat tenkrát sbírku Hrabětových básní Blues v modré a bílé. Dokonce i ve velkých pražských knihovnách byla k mání jen zřídka a navíc na povolení. Dospívající mladík, jak zřejmo i z předchozích řádků, s jistým předpokladem k dojímání, si básně jako třeba Ty II, Variace na renesanční téma a další válel na jazyku, neuměle pobrukoval s Vladimírem Mišíkem a přemýšlel, proč je mu tak smutno, když je mu tak hezky a naopak. A proč v knihovně o takovouto básnickou sbírku musíte složitě žádat a vůbec, co proti Václavu Hraběti kdo vlastně má. Ale tenkrát vadilo i málo. Stačilo, když jste měli na seřadišti prvomájového průvodu zvednutý límec u koženkové bundy a pořadatel vás hned napomenul, že nejste v americkém filmu, ale na manifestaci pracujících. Natož Hrabě, 76 který vzýval jazz, toulal se s beatnickým básníkem Alenem Ginsbergem Prahou a psal o strýčkovi, který byl legionář a ze všeho nejvíc nenáviděl válku a všechnu její špínu. Jedním z témat písemné maturitní zkoušky bylo tenkrát „Básník mého kraje“, nebo tak nějak obrozenecky se jmenovalo. Jistě, mohl jsem psát o J. V. Sládkovi, Zbiroh není od Hořovic daleko, navíc, jak zjistil můj zbirožský dědeček, Sládek byl naším příbuzným. Sice hodně vzdáleným, ale příbuzným. Jenže mně byl Hrabě z Lochovic bližší. I poděkoval jsem v duchu za téma a za básníka mého kraje si vybral Václava Hraběte, který o mém kraji nikdy nic nenapsal.. Profesor Slavík shovívavě dohlížel, jestli neopisujeme, mírně se podivil, že si vybírám téma o básníkovi mého kraje, ale pousmál se a něco si myslel. Na konci hodiny nechal sebrat písemné práce a my šli s úlevou kouřit za místní kino. Po dvou dnech zavolal si mě Ivan Slavík do kabinetu. Vlídně se podíval, na stole ležela písemka o Hraběti. „Hele, Pokorný,“ začal opatrně profesor, „takhle je to na zavření. Takhle prostě v téhle době o Hraběti psát nemůžeš. Dal jsem ti jedničku, ale tady zmírníme pár formulací.“ Už ani nevím, co za úpravy jsme v kabinetu udělali, tu něco škrtli, tam něco dopsali. Zprvu jsem moc nechápal, ale pak mi došlo, že doba nepřeje ani zvednutým límcům u koženkové bundy. O pár let později jsem v pražské univerzitní knihovně hledal nějaké materiály ke studiu. A objevil signatury knih Ivana Slavíka. Sbírek básní, překladů francouzských a německých básníků, ale i knihy o indiánských kulturách střední a jižní Ameriky. Získat je k vypůjčení bylo ještě obtížnější, než v případě básní Hrabětových. „To jsou zetka,“ špitla mi knihovnice, „zakázaní spisovatelé“. Takoví autoři byli v tzv. zvláštních fondech, půjčili vám je jen na chvíli, a to zpravidla ne domů, ale do čítárny. A uznáte sami, že to není nejlepší prostředí pro četbu básní jako Hlohový vítr, Stín třtiny nebo Sláva a pád Tenochtitlanu a dalších Slavíkových děl. Ale to nevadilo. Člověku aspoň došlo, proč Ivan Slavík chtěl, abych tenkrát do písemné maturitní práce ještě něco vepsal a něco škrtal. Jako zakázaný spisovatel by určitě musel vysvětlovat, k čemu vede své studenty, že pak píší o nějakém Hraběti a ne o básnících nacházejících poetiku v pětiletce a sklizni obilí. Profesor Slavík to neměl zapotřebí. On věděl, že jednou jeho knihy budou k vypůjčení volně a ještě si je budeme moci koupit. Rád bych se do lavic hořovického gymnázia vrátil. Rád bych znovu psal maturitní písemku. A kdyby bylo téma Básník mého kraje, zase bych si je vybral. Jen bych tentokrát psal o Ivanu Slavíkovi. Nejenom proto, že už se to smí. 77 Maturitní tablo 1957 Maturitní tablo 1966 78 Eva Nezbedová-Preislerová abs. 1953 Čas Od prvních krůčků do školních lavic a do let dospělosti vede nás i stáří nás učí znát žije s námi i v nás je přítel nás všech – čas ... Maturitní tablo 1985 79 Mgr. Jiří Hatina vyučující od 1960, ředitel 1992 - 2000 absolvent 1956 Mí báječní muži a ženy za katedrou velice přátelsky mne přivítala a předávala mi nezištně své rady a zkušenosti. Společně jsme pak absolvovali mnoho chmelových i jiných brigád, lyžařské kurzy, školní výlety (jejím oblíbeným cílem bylo Slovensko) a četné turistické pochody. Její láska k turistice a k poznávání přírody se jí stala osudnou. Na počátku devadesátých let zemřela tragicky na zájezdu v Rakousku. Ředitelem školy byl v té době klasický filolog profesor Václav Soukup. Protože latina i řečtina tehdy prakticky vymizely ze škol, vyučoval v naší třídě němčinu. Nezapomenutelné byly jeho výroky : „Komm zur Tafel und übersetze.“ My, kteří jsme s němčinou začínali, jsme se na toto vyzvání ihned posadili, k veselí pana ředitele. Nutno poznamenat, že jsme toho někdy využívali, abychom odvedli jeho pozornost a uchránili třídu před hrozícím zkoušením. Nevím, jak jsem si vysloužil jeho pozornost, ale velmi často jsem musel v hodinách němčiny předzpívávat jeho oblíbenou Röslein. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bude řadu let mým ředitelem v dobách mých kantorských začátků. Rád na něho vzpomínám. Z dnes již nežijících mých profesorů nemohu nevzpomenout na Dr. Františka Hrdličku. Jeho hodiny čes- V roce 1993 jsme založili, dnes snad již můžeme říci, úspěšnou tradici školních almanachů a výročních zpráv hořovického gymnázia. Od té doby byla uskutečněna řada setkání absolventů a mnoho dalších akcí, na kterých jsme si připomněli studentská léta prožitá se svými spolužáky i se svými učiteli. Když jsem přemýšlel nad tématem a náplní mého příspěvku do tohoto almanachu, rozhodl jsem se, že ho věnuji svým bývalým profesorům a samozřejmě i svým pozdějším kolegům a kolegyním. Pamatuji si na den, kdy jsem poprvé vstoupil na půdu hořovického gymnázia. Přivítala nás usměvavá, podle našeho tehdejšího úsudku již starší třídní profesorka Marie Čerychová. Byla známá svým ráčkováním, kouřením, láskou k turistice a v neposlední řadě proslula svými chemickými pokusy. Stalo se mnohokrát, že škola byla na pokraji evakuace, když jsme při hodinách chemie vyráběli černý prach a některé ne právě voňavé chemické produkty. Pamatuji na první chmelovou brigádu v Janově, na školní výlety a lyžařské kurzy, které jsme společně jako mladí studenti s ní prožili. Když jsem o několik málo let později nastoupil na školu jako její kolega, 80 kého jazyka a také dějepisu byly nezapomenutelné. Uměl poutavě vyprávět o staré české literatuře a o českých dějinách. Ač jsem nebyl humanitně zaměřen, na jeho hodiny jsem se vždy těšil. I když od naší maturity uplynulo více než padesát let, máme to štěstí, že někteří moji tehdejší profesoři a pozdější výborní kolegové jsou stále mezi námi. Matematika a fyzika byly a dosud jsou obávanými předměty. Ne jinak tomu bylo i v naší třídě. Učitelé mívali i mají své přezdívky. Našemu matikáři profesoru Josefu Svobodovi se říkalo „Kilda“ (nebo snad „Kylda“?). Vím jistě, že tuto přezdívku si vysloužil po starší jednotce síly. Někdy se mu také říkalo „strašný lesův pán“. Při vyučování používal některé svérázné metody. V zápalu výkladu popsal několik tabulí a potom prohlásil, že „naše úvahy byly pro kočku“, a začali jsme tudíž společně bádat znovu. Musím s veškerou vážností konstatovat, že jsem si odnesl z takové hodiny daleko více než od pozdějších univerzitních kapacit, které se ani jednou nepřeřekly a strojově věcně bez chyby řešily záhady matematických i fyzikálních zákonitostí. Současní páni inspektoři, dbalí veškerých pedagogických pouček a zásad, by asi s ním a určitě i se mnou polemizovali. Mohu bez nadsázky říci, že prof. Svoboda zásadně ovlivnil můj profesní život. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být později i řadu let jeho kolegou. Obdivoval jsem jeho fyzikální experimenty a neutuchající nadšení při budování elektro- technické laboratoře. Měl, a stále má, výbornou fyzickou i duševní kondici, což v důchodovém věku ještě před několika lety dokazoval dlouhými vytrvalostními běhy. Ostatně fyzická i duševní svěžest z něho vyzařovala i na našem pomaturitním srazu po padesáti létech. Snad se nedopustím netaktnosti, když prozradím, že v loňském roce se dožil 85 let svého pestrého, a někdy i nelehkého života. Teď se zaměřím na oblast, ve které jsem nebýval silný v kramflecích. Jde totiž o výuku cizích jazyků. Od padesátých až po konec osmdesátých let byla povinným jazykem ruština. Po ne zrovna přesvědčivém působení Dr.Vasila Jaculáka přebrala v naší třídě ruštinu tehdy mladá profesorka Marie Slavíková, manželka známého básníka a překladatele Ivana Slavíka. Vysloužila si brzy pověst velmi sympatické a tolerantní učitelky. Dovedla pochopit nás, kteří jsme se potýkali se základy azbuky, kteří jsme hovořili směsicí češtiny, slovenštiny a kterým se někdy i ruština povedla. Hovořím samozřejmě s dávkou nadsázky, protože i dnes po desítkách let mi není ruština cizí. Také ona měla u studentů svou přezdívku. Byla to naše „Marusja“. Paní profesorka bývala někdy označována za mámu studentů. Tento svůj lidský postoj využívala ve prospěch svých žáků jako výchovná poradkyně. Byl jsem docela hrdý na to, když mne při odchodu do důchodu navrhla jako svého zástupce do této poradní funkce. Byla také neodmyslitelnou součástí všech 81 chmelových i jiných brigád. Vzpomínám na krásnou atmosféru na chmelnicích v Oráčově, kdy dobrá nálada pomáhala tlumit odloučení od domova a v neposlední řadě vytvářela dobré vztahy mezi spolužáky, ale také i mezi učiteli a žáky. Jsem velmi rád, že mohu paní profesorku stále potkávat. Dalším ze „staré gardy“ mých profesorů a pozdějších kolegů je tělocvikář a zeměpisář prof. Milan Pinta. Mé sportovní vlohy měly citelné slabiny (snad až na lyžování a šachy). Proto jsem velmi ocenil, že jsou také tělocvikáři, kteří si nemyslí, že atletika, gymnastika a kopaná patří mezi aktivity, bez kterých se mladý student nemůže obejít. Zažil jsem totiž i učitele „frajery“, kteří s opovržením dávali najevo přezíravý vztah k nám méně šikovným. Dovolím si malou vsuvku. Po dlouhých létech kantořiny jsem dospěl ke kacířskému závěru, že tělesná výchova by snad neměla být ani známkována. A nyní se i trochu pochlubím. Přístup pana profesora a snad i moje snaha zapříčinily, že jsem cvičil coby dorostenec na první spartakiádě v Praze v roce 1955. A možná je i trochu ironií, že jsme pak, jako kolegové, jezdili na studentské lyžařské kurzy a absolvovali jsme i četná branná a sportovní cvičení. V závěru svého povídání se zmíním o dvou osobnostech hořovického gymnázia, které jsem poznal za svého kantorského působení a kteří se stali i mými přáteli. Prvním byl matikář a fyzikář profesor Jiří Krůta. On mi pomáhal při mých začátcích. Seděli jsme spolu v kabinetu, který díky jemu v té době patřil mezi nejlépe vybavené kabinety srovnatelných škol v širokém okolí. Jeho vypracovaný systém laboratorních prací nemá ani dnes obdoby. Byl náročný ke studentům, ale v první řadě k sobě. Přicházel do školy za tmy a za tmy i odcházel. Měl samozřejmě své příznivce i ty, kterým se jeho vyučovací metody nelíbily. Jeho lidské a osobní názory někdy nenalézaly pochopení u nadřízených a hlavně u politických špiček té doby. V pohnutém roce 1968 dával nepokrytě najevo své sympatie k náznakům společenských změn a samozřejmě i své antipatie k neblahým srpnovým událostem. V začínajícím normalizačním období bylo jasné, že skončilo jeho pedagogické působení. Tato doba silně poznamenala jeho zdravotní stav. Z této neřešitelné situace se velmi těžce zotavoval a měla za následek i jeho předčasný skon. S odstupem času si ani neuvědomujeme, co pro mnohé z nás znamenal a co jsme jeho předčasným odchodem ztratili. Druhým mým osobním přítelem a dlouholetým kolegou byl a je němčinář a češtinář profesor Myron Lubyneckyj alias „Lubyn“. Učili jsme spolu od roku 1965 plných 35 let. I přes rozdílné profesní zaměření jsme záhy k sobě našli cestu, která přerostla v dlouholeté kamarádství a přátelství. Také on patřil mezi osobnosti s neměnitelným světonázorem a vždy nepokrytě dával najevo své postoje k životu a k morálce. Možná to někdy i zapříčinilo, že nebyl 82 každým pochopen. Měl svůj neměnný pedagogický metr, kterým v každé době i každému měřil, bez ohledu na to, bude-li chválen, nebo kritizován. Byly doby, kdy náročnější přístup ke studentům i přísnější klasifikace nebyly příliš v souladu se školskou politikou. Každý musel mít maturitu a neúspěch studenta šel téměř vždy na vrub učitele. Bohužel se někdy i nyní stává, že každý úspěch studenta je přičítán výhradně jeho píli a schopnostem, a pokud neuspěje, tak za to může škola a učitel. Škoda, že v dnešní době není v pedagogických sborech o společné výlety zájem. V dobách počínající normalizace bylo z vyšších míst doporučeno, aby kolegovi Lubyneckému nebyly svěřovány navýsost politické funkce, jako bylo třídnictví. Stalo se tedy, že třídním profesorem byl pouze jednou - v létech 1966 až 1969. Měl sice určité mezery v administrativních a ryze praktických záležitostech, přesto na něj jeho třída (dnešních skoro šedesátníků) s vděčností stále vzpomíná. Mohu to potvrdit, protože společně s ním také navštěvuji jejich pravidelná setkání a obdivuji přátelskou atmosféru těchto pomaturitních srazů. Na úplný závěr bych se chtěl omluvit těm svým bývalým, ale i současným kolegům, které jsem ve svém vzpomínání opomenul. Snad se to někdy ještě podaří. S kolegou Lubyneckým jsme na škole i mimo ni za desítky let prožili mnoho krásného, ale i to, na co vzpomínáme se smíšenými pocity. Většinou ale každý časem vytěsní ze svých vzpomínek méně příjemné zážitky a zůstává, možná trochu nostalgicky, příjemný pohled na „staré časy“. Oba často vzpomínáme nejen na stovky dní společných chmelových brigád, ale i na oblíbené zájezdy pedagogů, které většinou končily, ve vší počestnosti, nad skleničkou dobrého vína. Maturitní ples 1996 83 RNDr. Miroslava Hrabáková-Paříková vyučující od 1977, výchovný poradce abs. 1973 Malá pocta velkému člověku Motto: Člověk je velký svými činy. Mnohokrát, kdykoliv si potřebuji něco přeložit z angličtiny nebo se snažím anglicky domluvit, děkuji v duchu Věře Urbanové. Byla to ona, kdo nás, své kolegyně, které se v socialistickém školském systému nesetkaly s výukou angličtiny, obětavě a s obrovskou trpělivostí zasvěcovala do základů tohoto světového jazyka. Dokázala nás pro angličtinu nadchnout. Vypracovávaly jsme domácí úkoly a těšily se na hodiny angličtiny. studijních pobytů zahraničních studentů, měla obrovskou zásluhu na propagaci této organizace. Uvědomovala si, jak velký význam pobyt v zahraničí pro studenty v tomto věku má – nejen z hlediska jazykové vybavenosti, ale také z hlediska budoucího společenského a kulturního rozvoje. Obětavá, nekompromisní, otevřená, upřímná. Obdivovaly jsme ji, jak statečně dokázala bojovat se zákeřnou nemocí. V červnu roku 2006 tento boj prohrála. Zůstala v srdcích všech svých studentů a kolegů. Tak jako já, jistě i oni si při používání angličtiny uvědomují, jak výborné základy dostali. . Věra Urbanová učila na Gymnáziu Hořovice angličtinu od roku 1991, do té doby působila na gymnáziu v Berouně. Nejen, že se vždy naplno věnovala výuce, navíc se účastnila nejrůznějších sportovních a mimoškolních akcí se studenty, připravovala zájezdy do zahraničí, vždy byla ochotná pomoci. Nikdy neřekla ne, nemůžu, nemám čas. Sháněla lektory angličtiny, pomáhala studentům organizovat studijní pobyty. Aktivně spolupracovala s mezikulturní organizací AFS při přípravách 84 Studium v zahraničí a zahraniční studenti u nás V předchozích staletích odcházeli tovaryši nebo študáci do světa na zkušenou. Znalosti, které získali v zahraničí, přinášely užitek jak jim samotným, tak rozvoji vlasti. Česká kotlina je příliš malá. Je dobré podívat se na její problémy pohledem zvenčí, seznámit se se způsobem života v jiných zemích, případně něco prospěšného převzít. Od roku 1948 do roku 1989 byl studijní pobyt v zahraničí znemožněn. (Kromě minimální možnosti studia v Sovětském svazu nebo v Polsku.) V 90. letech 20. století byla příležitost ke studiu v zahraničí obnovena. Naši studenti mohou část středoškolských studií nebo celou střední školu absolvovat v zahraničí. Pobyt v zahraničí právě ve věku, kdy si utvářejí pohled na svět, ovlivňuje mladé lidi na celý život. Poznávají jinou kulturu, jsou velmi citliví, vnímaví. Vracejí se otevřenější, tolerantnější, vstřícnější, samostatnější, ale také kritičtější a sebevědomější. Vždyť mají proč. Zvládli náročnost zahraničního pobytu, museli sami vyřešit spoustu problémů, zvládli perfektně cizí jazyk, dokázali si poradit v nelehkých situacích. Pobyt v zahraničí jim otevírá cestu do celého světa. Zahraničním studiem se často změní i pohled na domov. Studenti si uvědomí, co je důležité a co je malicherné. Po návratu si víc váží domova a svých kořenů v něm. Ne každý má odvahu a podmínky studovat v zahraničí. I ti, kteří zůstávají na našem gymnáziu, mohou poznávat cizí kulturu a naučit se výborně cizí jazyk. Mezinárodní dobrovolnická organizace AFS zprostředkovává pobyty studentů ze zahraničí v českých rodinách a naopak pobyty českých studentů v zahraničí. AFS je mezinárodní, dobrovolnická, nevládní nezisková organizace, která poskytuje vzdělávací příležitosti mladým lidem. Gymnázium Václava Hraběte v Hořovicích má v této organizaci velmi dobrý zvuk. Téměř každoročně hostí některá rodina na Hořovicku zahraničního studenta a tento student se na rok stává studentem našeho gymnázia. Velkou propagátorkou těchto studijních pobytů byla Věra Urbanová, angličtinářka hořovického gymnázia. Její rodina dvakrát hostila zahraniční studenty Felicity z Austrálie a Penka z Thajska. Věra obětavě pomáhala i ostatním zahraničním studentům na gymnáziu, především v počátcích jejich pobytů. Zahraniční student se účastní výuky se svou kmenovou třídou, účastní se také různých akcí pořádaných školou. Řada zahraničních studentů se během ročního pobytu výborně naučí česky. Většina z nich si Ćeskou republiku, Hořovice, své hostitelské rodiny a spolužáky velmi oblíbí. A tak o hořovickém gymnáziu vyprávějí ve svých vlastních rodinách v Austrálii, v Koreji, v Thajsku, v Japonsku, v Německu, v Rakousku i jinde. Přátelství, uzavřená během studií, často přetrvávají další roky. 85 Jak zahraniční studenti zúročí svůj pobyt v Čechách, záleží na každém z nich, na jejich pevné vůli, motivaci a píli. Výborné je, když si student porozumí se svou hostitelskou rodinou, v rodině s ním ko- munikují a pomáhají mu s učením se češtině. Pro rodinu je to samozřejmě náročné – časově i organizačně. Ale výborné výsledky, poznávání cizích zemí a nové vztahy určitě stojí za to. Na středních školách v zahraničí studovali tito studenti hořovického gymnázia: Kdo Kde Kdy Francie, Dijon 1991 – 1994 Lukáš Devera USA 1992/1993 Petr Anděl USA 1995/1996 Jana Hrabáková Francie, Nimes 1995 – 1998 Martina Štochlová Francie, Nimes 1997 – 2000 Vojtěch Plecitý Francie, Dijon 1998 – 2001 USA 1998 Markéta Urbanová Skotsko 1999/2000 Eliška Lhotáková Francie, Nimes 2000 – 2003 Stanislava Svobodová Velká Británie 2001 – 2003 Darina Urbanová USA – Texas 2002/2003 Norsko 2003/2004 Helena Fliegerová USA 2006/2007 Tereza Vokurková Mexiko 2006/2007 Anna Brodinová Belgie 2006 Portugalsko 2006 SRN 2007 Francie 2007 Španělsko 2007/2008 Jiří Plecitý Aleš Malý Dana Macková Kamila Kohoutová Veronika Křivánková Ivana Kutáčová Barbora Slavíková Zahraniční studenti na Gymnáziu Václava Hraběte v Hořovicích: Kdo Odkud Kdy SRN 1994/1995 Sikarn Issarachaiyos Thajsko 1998/1999 Felicity Murphy Austrálie 2000/2001 Somjetana Banchirdrit Thajsko 2001/2002 Filip Althaus 86 Thanapat Kruasobjang (Penk) Thajsko 2003/2004 Chile 2003/2004 Tipada Kanhasuwan (Fern) Thajsko 2004/2005 Preeyanoot Taechamaneesasthia Thajsko 2005/2006 Chalisa Boonpeng Thajsko 2005/2006 Hongkong 2005/2006 Mexiko 2005/2006 Japonsko 2006/2007 SRN 2006/2007 Caio Calheiros Parente (Kája) Brazílie 2006/2007 Lucas Heilmann Brazílie 2006/2007 Chile 2007/2008 Brazílie 2007/2008 USA 2007/2008 Sara Camilla Wittmann Rakousko 2007/2008 David Pokorny Rakousko 2007/2008 Catalina Guadamuz Mora Kostarika 2007/2008 Carmen Gloria Cuello Quintana Man Yuk Yu Ana Michelle Pineda Kaori Sakamato Milena Sarah Baur (Mili) Tomás Francisco Cabrera Branje Graziela Gurgel Dantas Adrienne Huffman Sikarn Issarachaiyos se spolužáky 87 PhDr. Zdeněk Samec vyučující od 1981 abs. 1975 Co je to P.R.D. ??? nikomu vnucovat. Pouze uvedu nevyvratitelná fakta… P.R.D. vzniklo ve školním roce 2000/2001 jako logický důsledek snahy některých tehdejších studentů a učitelů, jež stáli u zrodu myšlenky, aby název jejich školy ozdobilo jméno Václav Hrabě. Během svého osmiletého života darovalo české veřejnosti sedm původních divadelních her – VODA NAD VODOU /2001/, KRONIKA /2003/, ČESKÁ ZDECHLINA /2004/, KOREJSKÉ ŠIČKY /2005/, EROTOMAN /2006/ NA KARLŠTEJN! /2007/ a JIRÁSKOVA ZPRÁVA /2008/. Na domovském jevišti hořovického Klubu Labe barvy P.R.D. hájilo zhruba 150 herců a hereček z řad studentů i učitelů. Další se pak s chutí a elánem angažovali v rolích zvukařů, rekvizitářů, maskérů, výtvarníků, kulisáků, grafiků atd. Něco podobného nemá v šedesátileté historii této školy obdoby. Z jejího hlediska by to v současné době tedy mohl být nejen záslužný, nýbrž i novátorský a průkopnický počin… Dějiny amatérského i profesionálního divadla jsou na Podbrdsku bohudíky bohaté. V samotných Hořovicích se ochotnické divadlo hrálo už na počátku druhé poloviny 19. století. Hořovice daly českému divadlu dramatika Arnošta Dvořáka, na éru místního profesionálního souboru 50. let 20. století dodnes vzpomíná Pavel Landovský, V listopadu školního roku 2007/2008, v jehož průběhu oslavuje Gymnázium Václava Hraběte Hořovice své kulaté životní výročí, se mě v prvním patře tohoto ústavu kdosi s upřímnou zvědavostí otázal: Co je to P.R.D.? V té chvíli jsem si uvědomil, že pokud P.R.D. neznají ti, kdo se v naší škole nacházejí každý pracovní den, jak ho můžou znát ti, kdo do ní nikdy nevkročili, nebo ti, kdo z ní odešli před rokem 2000… A napadlo mě, že bych v rámci oslav výročí vzniku školy, z jejíhož intelektuálního lůna se P.R.D. 20.12.2000 zrodilo, mohl napsat článek, ve kterém bych P.R.D. alias Podbrdské Recesistické Divadlo trochu představil všem těm, kdo ho ještě neznají. Ale jak začít? Možná citací myšlenky, jež na adresu P.R.D. zazněla v internetové diskusi po premiéře hry NA KARLŠTEJN! aneb Hole in one. Zněla: Kulturní avantgardou národa se proto nyní stává P.R.D. Co vedlo jejího autora k tomu, že po zhlédnutí divadelní hry, kterou neviděla řada z těch, co se v naší škole nacházejí každý den, došel pravděpodobně jako zástupce těch, co do ní nikdy nevkročili, k závěru, že P.R.D. je v současné době symbolem něčeho novátorského a průkopnického? Má pravdu, nebo ne? Odpověd‘ na tuto otázku at‘ hledá každý sám. Nehodlám ji 88 i když jeho členem nebyl, nebo Irena Dousková, autorka prozaické předlohy úspěšné hry Hrdý Budžes, jejíž maminka zde byla ve svém prvním angažmá. Do 20.12.2000 se však v této úctyhodné historii zřejmě nenašlo činoherní divadlo, které by se ve svém repertoáru spoléhalo výhradně samo na sebe. P.R.D. je totiž divadlo autorské. Uvádí zásadně a pouze hry vlastní! Za osm let sedm. Něco podobného nemá v dejme tomu stopadesátileté divadelní historii podbrdského regionu obdoby. Z jeho hlediska by to v současné době tedy mohl být nejen záslužný, nýbrž i novátorský a průkopnický počin… Divadlo se rodí, žije a umírá spolu s námi. Je součástí života jedince i společnosti. Divadla a dramatici pak mají na výběr. Mohou se toho, co se kolem nich odehrává, svým způsobem nevšímat. I taková divadla u nás v různých dobách samozřejmě bývají. Uvádějí si své tak trochu sterilní hry a může se jim dařit dobře. Na druhou stranu jsou i divadla, která se chtějí k událostem kolem nich přímo či v alegoriích vyslovit. I ta pak mají na výběr. Mohou svým způsobem servilně posluhovat těm, kdo v oné době třímají ve svých rukou mocenské kormidlo společenského vývoje. I taková divadla u nás v různých dobách samozřejmě bývají. Uvádějí si své tak trochu servilní hry a může se jim dařit velmi dobře. Na druhou stranu se vzácně mohou vyskytovat i divadla, jež nebudou nikdy nikomu servilně posluhovat, ale naopak snažit se odvážně ukázat na to, co se některým občanům (případně většině občanů) této země nelíbí. A pokud by u nás právě takovým divadlem bylo P.R.D., z hlediska českého národa by to v současné době tedy mohl být nejen záslužný, nýbrž i novátorský a průkopnický počin… Proto P.R.D. žádné své představení v Klubu Labe neuvedlo a neuvede pod záštitou jakéhokoli vládnoucího politika - starosty, poslance či senátora. Proto P.R.D. oproti divadlům jiným (až na symbolickou finanční podporu ze strany svého rodného města, jež rádo reprezentuje) nemá a nechce mít sponzory. Jenom tak totiž může být divadlem umělecky i občansky svobodným a nezávislým! Divadlem, které dá třeba dvakrát za rok svým divákům zapomenout na jejich všední starosti a umožní jim smát se (nikoli vysmívat!) tomu, co se některým z nás (případně většině z nás) nelíbí. Tu a tam zlomyslně, škodolibě, ale velkoryse i sami sobě… Tak to je P.R.D.!!! Zdechlina aneb Baudelaire v Labi, 1984 89 Mgr. Blanka Plecitá vyučující od 1973, zástupkyně ředitele od 2002 abs. 1968 Malé rozjímání s francouzštinou Veni, vidi, vici, chtělo by se říct s klasikem. Ano, letos je tomu už 35 let, kdy jsem přišla, tehdy ještě jako studentka, učit francouzštinu na gymnázium v Hořovicích. Za ta dlouhá léta, co jsem se snažila získat pro krásný francouzský jazyk co nejvíce studentů, jsem toho viděla hodně a snad jsem i vítězila nad všemi těmi nástrahami, změnami a novými školními vzdělávacími programy našeho školství. Při mém setkávání s francouzštinou jsem vypozorovala zvláštní náhodu. Týká se obyčejného písmenka „h“. Ačkoliv se „h“ ve francouzské abecedě vyskytuje, Francouzi, snad aby si šetřili hlasivky, ho nevyslovují. Ono je to také namáhavé, zkuste si vyslovit „h“ jen tak a uvidíte, jak to pálí na hlasivkách. „H“ est une lettre fantome, un courant d´air. „H“ ne se lit pas du tout. C´est une lettre signal. Et elle signale des choses variées, parfois de façon fantaisiste. To je citace z francouzské úvahy nad fonetikou hlásky „h“. Říká se v ní, že „h“ je písmenko přízrak, proud vzduchu či průvan. „H“ se nikdy nečte. Je to jen signál. A označuje různé věci, často podivné. A jedné takové podivné náhody jsem si všimla nakonec i já. Nejen že se to naše gymnázium nachází v Hořovicích a navíc nese čestné jméno svého slavného absolventa Václava Hraběte, ale tak nějak se všichni ti milovníci francouzštiny jmenují a jmenovali od „H“. V roce 1965 jsem přišla studovat na SVVŠ jako Blanka Houbová. Dostala jsem se do třídy I.C, humanitní větve, kde učila francouzštinu paní prof.Anna Holubová, rozená Hrušková. Já jsem už tehdy měla maličké základy a tak, kdo si z pamětníků vzpomíná na Aničku, jistě si vybaví její „holčino, ty to umíš, tak další“. Moc jsem se tedy neučila a nenaučila, přesto to stačilo a v roce 1968 jsem se dostala prvně do Paříže a pak na filosofickou fakultu, obor čeština-francouzština. Vrátila jsem se pak do své školy a strávila tu celý svůj aktivní učitelský život. Dnes pomalu končím a předávám svou francouzštinu mladé kolegyni Petře Hoškové, za svobodna, jak jinak, Hruškové. V mezidobí tu také učila francouzštinu Alena Happyová. A to „H“ se tu objevuje i mezi studenty. První moje žákyně, která vystudovala francouzštinu, byla Alena Hodková, pak přišla Magda Holubová, Jana Hergetová, Hana Hrabáková. 90 Atˇmi prominou ti, které jsem nevzpomněla, nebyl to zlý úmysl. Nemohu vyjmenovat všechny úspěšné franštináře, kteří se základům jazyka naučili na gymnáziu, věnují se mu a budou se věnovat jeho krásám i dál, věřím však, že jich je hodně a bude stále víc. A že to naše snažení není na „houby“ ale pro radost a uspokojení obou stran. Závidím dnešním studentům nádherné moderní učebnice, možnosti cestování a poznávání frankofonních zemí, příležitosti naučit se dokonale cizí jazyky a používat je. Končím své malé rozjímání po francouzsku : Vive le français (Ať žije francouzština) i pro další generace našich studentů. V 90. letech byla obnovena tradice studií na lyceích ve Francii. Této možnosti využili i moji studenti. A tak mezi absolventy Carnotova lycea v Dijonu jsou oba moji synové, kteří už to „H“ v příjmení nemají. Mezi vynikající studentky v Nimes se zapsala Jana Hrabáková i Eliška Lhotáková a Martina Štochlová. Tradici se jménem na „H“ samozřejmě mnozí úspěšní znalci francouzštiny porušili, a tak nezapomínám ani na Petru Seidlovou, Denisu Vintrovou či Katku Nešvarovou, Janu Sojkovou, Bětku Maškovou, Terezu Kutáčovou a další. I v letošním školním roce čekáme úspěšné maturanty ve francouzštině : Báru Vlčkovou, Veroniku Palkovou, Míšu Hrdličkovou, Ondru Fedorčáka, Ivu Sojkovou a Barboru Hlavatou. Francouzská kuchyně v septimě 91 Mgr. Irena Suttrová školní metodik prevence vyučující od 1993 absolvent 1988 Zážitkové kurzy Úkolem školy nikdy nebylo pouhé vzdělávání dětí v různých vyučovacích předmětech, ale také to, co dnes nazýváme zvyšování sociálních kompetencí. Jinak řečeno: nejde nám jen o to, aby studenti hodně věděli, ale aby také zvládli práci v týmu, dovedli se odpovědně rozhodovat, měli zdravou sebedůvěru a dokázali odolat nástrahám v podobě drog či jiných společensky nežádoucích jevů. Proto je součástí školního vzdělávacího programu naší školy i primární prevence. Její těžiště spočívá ve vícedenních kurzech, které již osm let pravidelně pořádáme pro naše studenty. Náplň těchto kurzů vychází ze zásad zážitkové pedagogiky, neboť je nejúčinnějším nástrojem prevence. Pro studenty primy osmiletého studia a 1. ročníku čtyřletého studia je vždy v září připraven čtyřdenní Go! kurz, který má za úkol seznámit nové spolužáky a pomoci každému z nich začlenit se do vznikajícího kolektivu. Dobré vztahy mezi spolužáky vytvářejí ve třídě bezpečné prostředí, které pak pomáhá jednotlivcům snáze se vyrovnat s případnými neúspěchy a posiluje jejich sebevědomí. Program kurzu obsahuje techniky vedoucí k týmové spolupráci, sociálně psychologické hry, nabízí situace, ve kterých studenti překonávají na první pohled nezvládnutelné překážky a řeší zdánlivě neřešitelné úkoly. Zážitek z kolektivního úspěchu nebo překonání svých možností jim pomáhá získat důvěru v sebe i ostatní. Kurzu se zpravidla účastní také třídní učitel, který tak dostává možnost navázat s svými žáky velmi úzký kontakt hned na počátku studia. Kurz Poločas je určen kvartánům a je jakýmsi uzavřením první poloviny jejich studia a zároveň přípravou na vstup do té druhé. V několika tematických blocích se interaktivní formou věnují nácviku a posilování 92 komunikačních dovedností jako je například odmítání, řešení konfliktů, obrana proti manipulaci, porozumění emocím a jejich zvládání. Vše je doplněno aktivitami zaměřenými na týmovou spolupráci tak, abychom pokračovali v tmelení třídního kolektivu. Kurz Berounka je pro studenty 2. ročníku a sexty příležitostí zjistit, co všechno unese jejich třídní kolektiv v náročných podmínkách třídenní cesty po řece. Studenti se musejí naučit ovládat loď, ale také sami si uvařit večeři na ohni a postavit přístřešek pro nocleh v přírodě. Vždycky se při tom dozvědí o sobě mnohem víc, než se jim může podařit ve školních lavicích. Expedice AVAMUŠ je název pro čtyřdenní kurz určený zájemcům o práci s dětmi a mládeží, který pořádáme počátkem ledna ve spolupráci s IDM Hořovice na Horské Kvildě. Věříme, že, má-li být prevence úspěšná, musí zasáhnout co nejvíce dětí. Využíváme toho, že někteří naši studenti pracují, nebo by chtěli pracovat jako vedoucí na letních táborech nebo vést zájmové kroužky. Snažíme se jim poskytnout návody a náměty pro tuto práci formou osobních zážitků při různých pohybových hrách a sociálně psychologických nebo výtvarných technikách. Všichni mají s sebou běžecké lyže pro příjemnou relaxaci v zimní šumavské přírodě. Horská kola jsou další akcí, které se mohou účastnit zájemci z různých tříd. Mají čtyři květnové dny na to, aby poznávali kousek České republiky ze sedel svých kol. A nejen to: za důležité považujeme též, že mají možnost navzájem se poznávat studenti z různých tříd a navázat tak vztahy, které zlepšují atmosféru celé školy. 93 Marek Nesnídal vyučující od 2007 Význam interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků v praxi V současné době má české školství bezpochyby mnoho možností, jak nabídnout svým žákům neocenitelné zkušenosti, jež mohou načerpat prostřednictvím nejrůznějších mezinárodních programů, zvláště pak prostřednictvím kontaktu s žáky či studenty z různých jazykových a kulturních prostředí. Cílem tohoto příspěvku je nabídnout didakticky zpracovanou přípravu jedné vyučovací hodiny francouzského jazyka, při které jsem se jako student pedagogické fakulty a budoucí učitel pokusil aplikovat některé teoretické principy interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků v praxi. Podnětem k aplikaci vybraných aspektů interkulturní výchovy byl zejména příspěvek Doc. Marie Fenclové, přednesený na semináři členů kateder cizích jazyků v roce 2000 (publikovaná verze viz bibliografie níže) a zejména školní prostředí Gymnázia Václava Hraběte v Hořovicích, jež účastí na mezinárodních studijních programech (AFS Mezikulturní programy, www.afs.cz) poskytuje nevšední materiál pro rozvíjení kompetencí žáků i učitelů v již tolik zmiňované oblasti cizích jazyků. Oporou pro realizaci vyučovací hodiny v tomto pojetí mi byla účast na Mezinárodní konferenci věnované Mezinárodnímu roku jazyků 2008, která se konala ve dnech 7. a 8. února na Katedře románských jazyků Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Jedna z hlavních myšlenek konference byla ta, že podstata učení se cizímu jazyku nespočívá v lingvistické samoúčelnosti (tzn. učit se „jazyk pro jazyk“), ale je nutno ji hledat v širším kontextu právě za pomoci jazyka. Vychází-li učitel z takto pojaté ideji, lze s jistou dávkou úspěšnosti předpokládat, že žáci naleznou mnohem více prostoru pro poznání ve světě, jenž se před nimi otevírá. Konkrétním aspektem, ke kterému v této práci směřuji, je navození takového učebního prostředí při výuce francouzštiny, kde si studenti uvědomují jazykovou či kulturní rozmanitost daného školního prostředí; záměrem je, aby studenti překonávali případnou nejistotu v navázání kontaktu s cizojazyčnými studenty a aby přistupovali k učení se cizím jazykům bez předpojatého ostychu z neznámého. V tomto příspěvku uvádím přípravu na hodinu francouzštiny, ve které jsem stanovil didaktické cíle k realizaci cíleného aspektu interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků, dále nástin průběhu samotného vyučování a konečně autentické výpovědi studentů, které naznačují jejich postoje k takto uskutečněné vyučovací hodině a v jisté míře mohou doložit 94 relevantní platnost teoretických poznatků v praxi. Studenti: - navazují kontakt mezi sebou navzájem, objevují jazyky pro ně dosud neznámé, otevírají možnost blíže se těmto jazykům věnovat. - přicházejí na to, že každý jazyk je ve své podstatě něčím zajímavý, ačkoliv má ve společnosti větší či menší uplatnění. Konkrétní cíle pro danou hodinu: Studenti účastnící se zahraničního programu získají možnost pro sebevyjádření, i když prostřednictvím cizího jazyka, mají rovněž příležitost hovořit o svém rodném jazyce. Všichni studenti sledují zvláštnosti jednotlivých jazyků: jejich rozdílné i společné znaky (k tomu slouží vzorek vybraných francouzských slov, jež si žáci během předchozí výuky osvojili a ke kterým nyní hledají příslušné ekvivalenty). Sledují prostředky vyjádření dané mimojazykové skutečnosti, hledání ekvivalentů slov ve vybraných jazycích. Seznamují se s úlohou zvukového plánu při komunikaci v cizích jazycích obecně. užívají jako jazyk mateřský nebo cizí. Těmito jazyky v daném případě jsou: čeština, francouzština, angličtina, portugalština (Brazílie), španělština (Chile). Studenti zapisují na tabuli vybraná slova ve francouzštině, překládají je do určených jazyků, tyto ekvivalenty třídí do přehledných sloupců. Každý sloupec představuje jeden jazyk. Studenti sledují grafickou a fonetickou, popř. fonologickou stránku jazyka, jednoduše komentují podstatné rozdíly v pravopise a výslovnosti slov. Studenti uvádějí komentáře systematicky, vždy po ukončení jednoho překladového řetězce. Za pomoci učitele studenti dojdou k závěru, že není potřeba se cítit zahanbeně při komunikaci ve francouzštině, který je pro nás cizím jazykem. Studenti si připomenou, že jsou všichni ve stejné jazykové úrovni (začátečníci). Navíc si povšimnou toho, že se studenti z cizích zemí nacházejí v jazykovém a kulturním prostředí, jež je pro ně zcela neznámé; tito nemají, na rozdíl od českých studentů, možnost vyjadřovat se ve svém mateřském jazyce. Tato nerovnoměrnost je často kompenzována výběrem cizího jazyka, jež je společný pro všechny účastníky komunikace a také nezbytný k tomu, abychom si rozuměli. Na konci hodiny studenti krátce shrnou, co bylo pro ně samotné přínosem. Průběh vyučovací hodiny: Hodina je realizována se studenty nižšího gymnázia (tercie), které se účastní i zahraniční studenti. Učitel seznámí studenty s cíli hodiny. Výuka je realizována v anglickém jazyce, který je společný pro všechny účastníky vyučování. K práci s jednotlivými jazyky si studenti vyberou ty jazyky, jež po95 při výuce aktivně zapojují do činností. Zvláště pak zde zejména zahraniční studenti získávají prostor pro sebevyjádření, získávají možnost, aby hovořili o svém jazyce v pro-středí, které je pro ně jinak do jisté míry cizí. Z lingvistického hlediska je pro studenty značným přínosem jejich vlastní zjištění, že sebemenší odchylka ve zvukovém plánu cílo-vého jazyka může skutečně způsobit neporozumění rodilého mluvčího. Pro studenty samotné má takové zjištění obrovský význam: nejenže si uvědomují, že zvukový plán jazyka hraje podstatnou roli při komunikaci s rodilými mluvčími, ale také za pomoci učitele docházejí k obecnějšímu závěru, že sledované rezultáty mají platnost nejen při hodině francouzštiny, ale i při osvojování jakéhokoliv dalšího cizího jazyka (základní pravidla komunikace, pertinence fonetiky a fonologie, různé prostředky vyjádření mimojazykové skutečnosti apod.). Úloha každého učitele je potom následující: teoretické poznatky vhodně zpracovat tak, aby vyhovovaly věku žáků, byly pro ně srozumitelné a splňovaly výchovně vzdělávací cíle (hodiny, předmětu, školy). Po konzultaci odborných materiálů pojednávajících o významu získávání komunikativních kompetencí při výuce cizích jazyků (viz bibliografie) lze tedy předpokládat, že navození podobného učebního prostředí skutečně přispívá, ať už v jakékoliv míře, k utváření podmínek VYJÁDŘENÍ STUDENTŮ, KTEŘÍ SE ÚČASTNILI VYUČOVÁNÍ: Následující reakce studentů byly zaznamenány s odstupem 3 týdnů. Zahraniční studenti: „Líbilo se nám, že všichni pracovali, každý z nás měl možnost překládat a psát slova na tabuli.“ J. M., student tercie: „Využili jsme toho, že zahraniční studenti při hodině také pracovali a překládali nám slova do svého jazyka. Taky nám předváděli, jak se slova správně vyslovují.“ V. Z., student tercie: „Zjistil jsem, že když slovo vyslovím trochu jinak, tak mi (rodilý mluvčí) nerozumí nebo se mu to zdá divné.“ A. H., studentka tercie: „Bylo to zajímavé, protože jsme mohli zjistit, jaká slovíčka jsou si v různých jazycích podobná, že portugalština a španělština mají hodně společného.“ M. S., studentka tercie: „Nebyla to jenom hodina francouzštiny, ale pracovali jsme i s jinými jazyky, i s těmi, které vůbec neznáme.“ ZÁVĚREM : Ačkoliv výše uvedené cíle výuky, vytčené v předem připravené didaktické analýze učiva, mohou směřovat k náročným lingvistickým závěrům či pozorováním, považuji za hlavní pozitivní přínos v tom, že studenti si skutečně uvědomují jazykovou rozmanitost školního prostředí, ve kterém se pohybují. Dále širší skupina českých studentů při této činnosti navazuje kontakt se zahraničními studenty a naopak a v neposlední řadě se sami studenti 96 mettraient en commun la diversité interculturelle du milieu scolaire. společného soužití různých národních kultur, kde podstatným společným pojítkem je právě nejen schopnost společné komunikace, ať už v jakémkoliv jazyce, ale i snaha o harmonizaci jazykové a kulturní rozmanitosti v konkrétním prostředí, ve kterém se studenti každodenně pohybují. Resumé : The article deals with the field of the methodology of learning foreign languages, with special attention to the application of theoretical aspects of intercultural education. Having found inspiration in Dr. Fenclová’s lecture on this subject (see the references), the author – a student of the Faculty of Education at Charles University, Prague - explicates a French language lesson in whose framework a choice of intercultural aspects were brought into play. Essentially, the author’s purpose is to establish a relationship between theoretical information and empirical experience which can consequently be applied within the intercultural environment of Václav Hrabě Grammar School, Hořovice. This approach observes a main idea as to harmonize a culturally and linqustically diverse school environment through the means of foreign languages, while maintaining the particular value of each language. Ultimately, the methodological analysis of the lesson displays the impact of the teaching environment, which was expressed, however, by both the regular and foreign students. Literatura: Marie Fenclová : Jazyky kolem nás, jazyky ve škole a jazyková propedeutika, Multidisciplinární aspekty utváření komunikativní kompetence při výuce cizích jazyků, Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2002. Résumé: L’article proposé traite la mise en pratique des acquis théoriques concernant les aspects interculturels dans l’enseignement des langues étrangères. L’auteur – étudiant de la Faculté de Pédagogie à Prague s’est en fait inspiré de la conférence de Dr. Marie Fenclová (voir la bibliographie) en cherchant ainsi à mettre en relation des acquis proposés avec le milieu scolaire du Lycée Václav Hrabě Hořovice. Ce dernier abritant un milieu interculturel, l’auteur offre une analyse didactique d’un cours du français où les apprenants réguliers et ceux venant des pays étrangers 97 98 99 Mgr. Hana Veselá vyučující od 2002 Fotografování s úsměvem Studenti našeho gymnázia se letos již podruhé účastnili nejrozsáhlejšího vzdělávacího projektu zaměřeného na digitální fotografii, který je určen pro studenty středních a žáky základních škol v ČR, nazvaný „Lumix FotoAkademie“. Tato fotografická soutěž probíhá již třetím rokem. Pořádá ji internetový časopis FotoAparát.cz ve spolupráci s pražským Gymnáziem Oty Pavla pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Asociace profesionálních fotografů ČR. Projekt fotoakademie si klade za cíl prohloubit znalosti digitální techniky a fotografické schopnosti prostřednictvím workshopů, letní školy, výstavy a celorepublikové soutěže. Cestou z nebe... Filip Štajner K vysoké úrovni soutěže dále přispívá i hojná podpora sponzorů (generálním partnerem je PANASONIC) a účast slavných osobností v porotě. Na loňském ročníku se podílel pan Hugo Pavel, bratr spisovatele Oty Pavla, a malířka paní Emma Srncová. Tváří letošního ročníku se stala fotografka Sára Saudková. Motýlek – Tereza Kráčmerová Do soutěže mohou studenti vkládat přes webové rozhraní maximálně tři své fotografie, přičemž si ve své kategorii vybírají z pěti různých témat (letos např: Přátelé, Kouzlo hor, Kontrasty, Zvířata z oka do oka atd.). Jejich fotografie jsou pak hodnoceny odbornou porotou i laickou veřejností na portálu www.fotoaparat.cz. Vyhrát pak mohou vskutku hodnotné ceny, od fotoaparátů přes tiskárny až k předplatným časopisů a dalším cenám. V rámci soutěže jsou hodnoceny i jednotlivé školy, které se rozhodnou do soutěže zaregistrovat. Na základě hodnocení svých studentů je pak sestaven žebříček pořadí všech škol. I první tři z nich čekají hodnotné výhry. Zatímco v loňském ročníku se Gymnázium Václava Hraběte umístilo 100 počtem bodů na 35. místě, letos naši studenti nasbírali dostatek bodů na krásné 11. místo. Kdo ví, třeba v dalších ročnících došplháme až na medailové pozice... Díky tomu, že se naši studenti účastní soutěže v celkem hojném počtu, byla naše škola letos již podruhé mezi 30 vybranými školami z celé České republiky, na nichž se v rámci projektu fotoakademie uskutečnil fotografický workshop. Během pěti hodin studenti absolvovali základy teorie fotografování a práce s digitálními fotoaparáty a pořídili si portrét v profesionálním fotostudiu. Naučili se též upravovat fotografie v grafickém editoru za pomoci kvalitního monitoru a vybrané snímky si vytiskli. foto z workshopu Z následných reakcí a velkého zájmu z řad studentů lze usuzovat, že je tento projekt oslovil. V loňském ročníku velmi kladně hodnotili nejen úvodní slovo a následnou péči ředitelky serveru FotoAparát.cz RNDr. Heleny Macenauerové, besedu s panem Hugo Pavlem, samotné fotografování ve fotostudiu s vedoucím fotooddělení ČT panem Rudolfem Jungem i úpravy a tisk fotografií s lektorem Jiřím Černohorským. Letos byl workshop bohužel ochuzen o účast pana Pavla, zato se studenti jedné ze skupin dozvěděli od paní Macenauerové podrobnější informace o nastavení a práci s kompaktními i zrcadlovými fotoaparáty a vyzkoušeli si roli fotoreportérů, když fotografovali své fotografující spolužáky... Zajímavé a zábavné pro všechny bylo také focení ve fotostudiu a následná úprava fotografií a tisk pod vedením profesionálního fotografa Mgr. Kamila Vargy. účastníci letošního workshopu Oba workshopy probíhaly v příjemné atmosféře a dle mého názoru si akce užili jak studenti, kteří si vyzkoušeli role fotografů i modelů, tak i lektoři, kteří se studentům věnovali. Fotilo se s nadšením a úsměvy. Pevně věřím, že i v následujících ročnících budou mít naši studenti o tuto soutěž zájem a pak, kdo ví, třeba za námi lektoři z Fotoaparátu.cz přijedou znovu... 101 PaedDr. Jana Andělová vyučující od 2001 abs. 1974 Výtvarná výchova na našem gymnáziu rokem brambor). Tyto práce budou prezentovány také na internetových stránkách školy. V souvislosti s tím vznikla i myšlenka představovat naši tvorbu ve spolupráci se studenty na internetových stránkách pravidelně. Výtvarná výchova má na škole úspěšnou tradici. V minulých letech škola několikrát organizovala výtvarnou soutěž „Svět očima básníka“. Studenti se pravidelně zúčastňují výtvarných soutěží. Na poslední mezinárodní výtvarné soutěži získali ocenění Barbora Kosová (septima), Michaela Puchmertlová (septima), Roman Šebek (kvinta), Tomáš Kebert (kvinta) a kolektivní práce letošní sekundy. Výborná umístění zaznamenaly v poslední době i Michaela Charvátová (kvarta), Karolína Röschová (tercie) a Karolína Štajnerová (sekunda). V nejbližší době bychom se rádi zaměřili i na vylepšení výzdoby školy i jednotlivých učeben. Gymnázium je jediným typem střední školy, kde se s výjimkou uměleckých středních škol a pedagogických lyceí vyučuje výtvarná výchova. V 1. - 4. ročníku osmiletého gymnázia je součástí osnov všech tříd, v 5.- 6. ročníku osmiletého a v 1.- 2. ročníku čtyřletého gymnázia si studenti mohou vybrat mezi výtvarnou a hudební výchovou. V průběhu školního roku vytvoří studenti spoustu pěkných a zajímavých prací, které využíváme k výzdobě školy nebo krátkodobějším výstavám v prostorách školní budovy. Ty nejlepší však zpravidla vystaveny nejsou, protože jsou odesílány do výtvarných soutěží a zpět se nám vracejí jen výjimečně. V tomto almanachu bychom rádi představili práce, které vznikly v poslední době a většinu z nich budeme odesílat do 36. ročníku mezinárodní dětské výtvarné soutěže Lidice 2008. Ze dvou určených okruhů jsme si vybrali téma „Brambory a vše, co s nimi souvisí“ (OSN vyhlásilo letošní rok 2008 102 Kateřina Traburová kvarta „První pěstitelé brambor“ 103 Karolína Fenclová, kvarta, „První pěstitelé brambor“ Martin Pondělíček, kvarta, „Nepřátelé“ 104 Alena Radoušová sekunda „Mikroorganismy“ Lenka Nesnídalová sekunda „Mikroorganismy“ 105 Klára Veigendová sekunda „Mikroorganismy“ Karolína Štajnerová sekunda „Mikroorganismy“ 106 Karolína Štajnerová sekunda „Autoportrét“ Miroslav Žáček sekunda „Autoportrét“ Lenka Nesnídalová sekunda „Autoportrét“ 107 Zdeněk Samec kvinta „Zátiší“ Tereza Bolinová kvinta „Zátiší“ 108 Lucie Humlová sekunda „Návrh na šátek“ Vít König sekunda „Návrh na šátek“ 109 David Zýka sekunda „Návrh na šátek“ Marcela Štolbová sekunda „Návrh na šátek“ 110 111 Jan Kyselý, prima „Jak si lidé pochutnávají na bramborách“ Pavlína Marešová, prima „Jak si lidé pochutnávají na bramborách“ 112 Tereza Fialová, prima „Jak si lidé pochutnávají na bramborách“ Tereza Vokáčová, prima „Jak si lidé pochutnávají na bramborách“ 113 Jana Hrabáková, kvinta „Svět brambory“ Žaneta Hurábová, 1. ročník „Svět brambory“ 114 Ondřej Brajer, kvinta „Svět brambory“ Tereza Bolinová, kvinta „Svět brambory“ 115 Linda Havrlíková, 1. ročník „Svět brambory“ Lucie Krejcarová, 1. ročník „Láska v bramborovém poli“ Josef Lisý, Adam Štěpnička, prima, „Předvánoční atmosféra“ Lenka Ungrová, prima, „Předvánoční atmosféra“ 116 Jakub Cajthaml 4.C Učitelský ústav školu. První se měl stát učitelský ústav. V nedalekém Svatém Janu pod Skalou působil řeholní učitelský ústav. Tamější studenti se dostávali do častých konfliktů s jeho řádovými vyučujícími. Studentům se nelíbil přísný katolický řád, který zde panoval. I proto se jim myšlenka založení střední školy v Hořovicích velmi líbila a aktivně se podíleli na její realizaci. Další důvod byl, že by domácí studenti mohli studovat v místě bydliště, což se zdálo být výhodné pro sociálně slabší rodiny. K žádosti městské rady, v čele se starostou Josefem Ptáčkem, svolilo Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR od počátku školního roku 192021 otevřít všechny čtyři třídy městského učitelského ústavu. Od 1. do 4. září 1920 proběhl zápis do všech čtyř ročníků. K zápisu se dostavila naprostá většina studentů ze Svatého Jana pod Skalou. Prvním ředitelem se stal dosavadní profesor Státního učitelského ústavu v Poličce Jaroslav Havelka. Vyučování bylo nakrátko zahájeno v budově měšťanské školy. Provizorním útočištěm ústavu se pak stal nový hořovický zámek. Zde byly upraveny potřebné místnosti a zřízeny byty profesorů. Vše se svolením nové- Dnešní Gymnázium Václava Hraběte, původně Gymnasium Hořovice, ale také Gottwaldovo gymnasium, je institucí, která vznikla až po druhé světové válce. Na místě současného gymnázia působil Státní koedukační učitelský ústav Hořovice. Ten v podstatě odstartoval éru středního školství v Hořovicích. Byl založen v roce 1920 a až do roku 1930 sídlil v budově nového hořovického zámku. V listopadu 1930, po kolaudaci nové budovy, začalo vyučování ve vlastní budově, tj. na místě dnešního gymnázia. Příběh Učitelského ústavu uzavírá vyhláška Ministerstva školství ČSR z 11. května 1948, která rušila učitelské ústavy v celém státě. Od školního roku 1948-49 již hovoříme o Státním reálném gymnasiu, které bylo zřízeno na místo učitelského ústavu, jenž postupem času padl do zapomnění. Vznik a počáteční vývoj učitelského ústavu Krátce po vzniku samostatného Československa se stala myšlenka založení středního školství v Hořovicích prioritní záležitostí. Na pořadu dne byl rozvoj školství ve městě a rozvoj města samotného. Hořovice do této doby neměly jedinou střední 117 ho majitele zámku Heinricha von Schaumburg. Počátky stejně jako první léta nového státu nebyly příliš jednoduché. Chyběly finance, potřebný inventář a pomůcky. Škola byla závislá na finančních a věcných darech, konaly se i veřejné sbírky a dokonce někteří profesoři napsali učebnice tolik potřebné pro výuku. Od počátku založení školy se horlivě diskutovalo o stavbě vlastní budovy. Koncem roku 1927 se vše rozhodlo. Stavba začala v lednu 1928 a trvala bezmála dva roky – do října 1930. Projektoval ji ing. arch. Jaroslav Valečka z Prahy a provedli zdejší stavitelé František Šubrt a František Spousta. Kolaudace proběhla 4. listopadu 1930 a hned po ní začalo stěhování ústavu do novostavby. Dne 10. listopadu začíná pravidelné vyučování v nové budově. Profesorský sbor i žactvo z Příbrami přešlo do Hořovic. Prakticky celý rok 1941 byl ve znamení neustálého obsazování budovy školy. V lednu došlo k zabrání zeměpisného kabinetu v prvním poschodí a v březnu druhého kabinetu a jedné učebny. Pro všechny ročníky ústavu a čtyři třídy cvičné školy zůstalo pouze pět místností. Další obsazení proběhlo 10. května. Od 11. 5. 1941 do konce školního roku 1943-44 se vyučovalo v budově učitelského ústavu. Pak přišel 12. srpen 1944, kdy byla celá škola zabrána německým vojskem a po jeho odchodu 17. října změněna v KLV–Lager* pro německé děti. V Hořovicích nebylo možné přemístit ústav do jiné budovy, protože všechny byly obsazeny německými vojsky. Celá škola tak dočasně přesídlila do prostor nové školy ve Zdicích, kde se vyučovalo od 1. září do konce října 1944. Koncem října přišel rozkaz německých úřadů k definitivnímu vyklizení prostor ústavu pro KLV–Lager. To proběhlo ve dnech 26. a 27. října. Sbírky byly převezeny do zámku, školní a kancelářský nábytek do měšťanské školy, kde nalezl útočiště celý ústav až do konce března 1945, kdy budovu zabralo vojsko. 1. dubna se již poněkolikáté škola přestěhovala, tentokrát do šaten městského koupaliště. Vyučování zde probíhalo do 16. dubna, kdy došlo k přerušení výuky kvůli častým spojeneckým náletům a napjaté atmosféře konce Válečná léta 1939-1945 Ihned po německé okupaci 15. března 1939 je budova ústavu obsazena německým vojskem a užívána jako kasárna do 6. dubna. V této době dochází k úplnému přerušení vyučování. Zásahy německých úřadů škola trpěla po celou dobu Protektorátu v podobě zabírání školy vojskem nebo jejich vyhláškami. V letech 1939-40 a 1940-41 nebyly otevřeny první ročníky. Ve školním roce 1942-43 tak škola měla jen první a druhý ročník. K 1. září 1942 navíc došlo ke sloučení zdejšího ústavu s bývalým Učitelským ústavem v Příbrami, který byl zrušen. 118 války. Obnoveno bylo až po osvobození – 1. června. Doba poválečná a zrušení ústavu Od 15. června do 18. listopadu 1945 byly v budově ústavu ubytovány jednotky sovětské armády. Útočištěm školy se staly, již po druhé, šatny městského koupaliště a po prázdninách prostory měšťanské školy. Natrvalo se ústav do své vlastní budovy vrátil až 8. dubna 1946. Během válečných let utrpěly sbírky i inventář školy značné poškození. Obnova si vyžádala mnoho úsilí a finančních prostředků. V září 1945 je v rámci ústavu otevřena kvinta budoucího gymnasia. Učitelský ústav má před sebou již jen tři léta svého působení do úplného zrušení. 11. květen 1948 a s ním spojená vyhláška Ministerstva školství znamená konec Učitelského ústavu, a to nejen v Hořovicích. Touto vyhláškou a rozhodnutím tehdejší vlády se rušily všechny školy tohoto typu ve státě. K novému školnímu roku 1948-49 je na místě již zrušeného ústavu otevřeno Státní reálné gymnasium. Pozn: * KLV–Lager = Kinderlandverschickung Lager – tábory pro německé děti ve věku 10 - 16 let, které byly zřizovány od konce roku 1940 na venkově či v malých městech na území Říše nebo na okupovaných územích, aby mládež ochránily před častými nálety ve městech, ve skutečnosti zde režim plně působil na výchovu mládeže a vštěpoval jí svoji ideologii 119 Vendula Drnovcová septima Možná, možná ne Každý hledáme tu svou cestu životem. Tak nezávislí na těch ostatních a přitom tak bezmocní bez jejich blízkosti. Jsme jedna parta? Možná. Ale spíš ne. Všichni jdou za svým cílem. Někdo hnán ctižádostí, jiní touhou po slávě a někteří prostě jen tak jdou, kam život, ten svět kolem nich, dovolí. Možná honíme jen zlaté mouchy a možná máme o životě jen klamnou představu. To zjistíme až na konci našich příběhů. Myslela jsem si, že až odejdu z téhle školy, málokdo mi bude chybět. Ale dnes, když se dívám na ty tak známé a přitom vzdálené tváře, mi dochází, že se staly částí mého života. Někteří mi během těch šesti let hodně pomohli, jiní mi házeli klacky pod nohy. Ale všichni mi pomohli stát se tím, kým jsem teď. Všichni spolužáci mě viděli vyrůstat a já viděla vyrůstat je. A teď tu sedíme, o poschodí níž než před šesti lety, všichni vyjukaní a nejistí. Víme už, co od života chceme? Možná. Víme, co život očekává od nás? Možná. A možná také ne, a tak si tu sedíme jako tenkrát, jako včera a jako zítra. Sedíme si tu se svými představami a svými sny. Každý s tou svou zlatou muškou. Podaří se nám ji někdy chytit? Možná, a možná také ne. Vždyť si ani nedokážeme připustit, že náš život bez toho druhého by byl ochuzen. Sedím v poslední lavici u okna a pozoruji naši třídu. Neuvěřitelné! Ještě nedávno, přijde mi to jako včera, jsme seděli o poschodí výš, všichni vyjukaní a nejistí. Malí špunti, kteří ani pořádně nevědí, co od života chtějí a co život očekává od nich. Seděli jsme tam, v učebně číslo dvě, se svými dětskými sny a představami. Tenkrát jsme neřešili, co kdo nosí, jak se kdo češe, s kým chodí. Tenkrát jsme tlachali o počítačových hrách, o knihách nebo o tom, jak nás vytáčí naši sourozenci. Neřešili jsme otázku potratů, trestů smrti a bylo nám celkem fuk, když jsme z ohlášeného testu dostali pětku. Zkrátka jsme žili. Ani ne tak pro budoucnost, jako pro okamžik. A dnes? Vyrostli jsme. Tvrdíme, jak žijeme pro dnešek, ale zítřek nám dělá starosti. Tvrdíme, že si užíváme, ale uvnitř víme, že nám stále něco chybí. Tak moc jsme chtěli dospět! A je to tady tak rychle! Dívám se kolem na tu spoustu osobností. S některými si rozumím více, s jinými méně, ale všechny respektuji. Tak nějak jsem se to naučila. Přišlo to s věkem. Možná. Nebo jsem rezignovala v prosazování svých pravd. Možná. Anebo jsem prostě jen starší a už vím, že každý má svou pravdu. Všichni jsme se během těch sedmi let hledali. Někdo se našel dříve, jiný později a někteří se hledají stále. 120 Konverzace v ANJ 1991 Maturitní ples 1995 121 Tomáš Kebert kvinta School of my dreams for the subject taught in it. For example posters on the walls, noticeboards and so on. There should be a projector in every classroom. I dream about chemistry classroom with many substances, sometimes stored in colorful glasses, table of elements and many other chemistry things on the walls. Physics lab with many things to do experiments with. Musical classroom with real instruments – piano, acoustic guitar, electric guitar, drums, violins, there could be also many sound filters, microphones, amplifiers, loudspeakers. Ah, there could be a little recording-studio in the school! Of course we need some musicians... Okay, let's go on. Computer science lab with new computers and fast Internet connection. Language classrooms with vocabularies on the walls and so on... However, the classrooms aren't all rooms in the building. There should be cabinets, headmaster's room with headmaster sitting in the middle of it in a big, coated armchair and other spaces. We shouldn't forget toilets – they're very important. In school of my dreams they should be clean, scented and well-accessible. There should be a dayroom for the students – they could wait or relax there. It could be a culture center for students, they could create for example school Let's describe the school of my dreams. I am not going to talk about basic school or university, but simply about grammar school. The whole school should be well-designed, optimally big, with friendly atmosphere. Let's start with the building. It shouldn't be any huge edifice. I would prefer smaller building designed for about only four hundred students - I wouldn't like walking in crowds of thousands unknown strange faces. The students should know one another at least a little – I think it would help to create friendly environment in the school. The building shoudn't look as kinky as Czech national library, but it should be modern, well-balanced, light and prepared for everydays working order. The walls and roof could be traditional – bricks and roofing material, but inside I'd use wood, glass and other good-looking materials. There should be big windows for the light to get in. On the floors I'd use flagging in the corridors and wooden tiles or some light tiling in the classrooms. The building should have about two flats linked with stairs and elevators. It should be located in get-at-able place with good bus and train integration. Now let's talk about the rooms in the building. Of course there should be a lot of classrooms in the building – each of them accessoried 122 Now something about lessons. The school would start at nine o'clock and would be about six lessons, each would last thirty-five minutes. There would be breaks between the lessons – not too long, but not too short, something about fifteen minutes, the lunch-break would last longer of course. Students and teachers should be active there, working with all the new technologies. Students should be taught in friendly, functional way so it could be applied to real life well. No aimless and purposeless swotting. I hope my dream will come true one day... magazine together, fill the boards with their productions, there could be some music instruments to play with. The school should have a playground outside and a big sports hall and a swimming-pool inside. Students could also visit these spaces during breaks or free time. There should be good dininghall at school. Students could eat delicious and substantial lunches there. Each student could choose among five meals. There would be a small shop located next to the dining-hall – when someone's hungry, he could buy a snack there. Breads, vegetables, sweets, sticks, drinks – there would be a wide range of food. Hana Cintlová, 3.C : Listopadové ráno Hana Cintlová, 3.C : Nové obzory 123 Škola mých snů Pojďme popsat školu mých snů. Nebudu mluvit ani o základní, ani o vysoké škole, ale jednoduše o škole střední. Celá škola by měla pěkně vypadat, být přiměřeně velká a mít přátelskou atmosféru. Začněme s budovou. Neměl by to být žádný obrovský komplex. Dal bych přednost menší budově uzpůsobené zhruba 400 studentům – nerad bych chodil v davech tisíců neznámých obličejů. Studenti by se měli navzájem aspoň trochu znát – myslím, že by to ve škole pomohlo vytvořit přátelské prostředí. Budova by neměla vypadat tak výstředně jako Česká národní knihovna, ale přesto by měla být moderní, vyvážená, prosvětlená a připravená po každodenní používání. Zdi a střecha by mohly být tradiční – cihly a tašky, ale uvnitř bych použil dřevo, sklo a jiné dobře vypadající materiály. Měla by tu být velká okna, aby se světlo dostalo dovnitř. Na podlahy bych na chodbách použil dlaždice, ve třídách dřevěné palubky nebo nějaké menší dlaždičky. Budova by měla mít asi dvě patra, spojených schody a výtahy. Měla by se nacházet na přístupném místě s dobrým autobusovým a vlakovým spojením. Teď si povězme o místnostech v budově. Samozřejmě by tu mělo být hodně specializovaných učeben – každá z nich vybavená pro předmět, který se v ní učí. Například plakátky na stěnách, nástěnky, a tak dále. V každé třídě by měl být dataprojektor. Sním o třídě, v niž se učí chemie s mnoha látkami, občas uchovávanými v barevných skleničkách, periodická soustava prvků a spousta dalších chemických věcí na stěnách. Učebna fyziky s mnoha přístroji pro pokusy. Učebna hudební výchovy s opravdovými nástroji – klavír, akustická kytara, elektrická kytara, bubny, smyčcové nástroje, též by tu byla pěkná řádka filtrů, mikrofonů, zesilovačů, reproduktorů. Ah, ve škole by mohlo být malé nahrávací studio! Samozřejmě bychom potřebovali nějaké hudebníky... Dobře, pokračujeme. Počítačová učebna s novými počítači a rychlým připojením k internetu. Učebny jazyků se slovní zásobou na zdech a tak dále... Neřkuli, třídy nejsou všemi místnostmi v budově. Měly by tu být kabinety, ředitelna s ředitelem sedícím veprostřed ní ve velkém, potaženém křesle a další prostory. Neměli bychom zapomenout na toalety – jsou totiž velmi důležité. Ve škole mých snů by byly čisté, voňavé a dobře přístupné. Měla by tu být společenská místnost pro studenty – mohli by tu čekat nebo relaxovat. Mohlo by to být kulturní centrum pro studenty, mohli by zde například tvořit pospolu školní časopis, plnit nástěnky jejich výtvory, mohly by tu také být nějaké hudební nástroje, aby bylo s čím si hrát. Škola by měla mít velké venkovní hřiště, vevnitř bazén a sportovní halu. Studenti by také 124 z nich by trvala 35 minut. Mezi hodinami by byly přestávky – ne moc dlouhé, ne moc krátké, něco okolo patnácti minut, přestávka na oběd by samozřejmě trvala o něco déle. Studenti a učitelé by zde měli být aktivní, pracujíce se všemi novými technologiemi. Učení by mělo být zvládnuto přátelským a funkčním způsobem, aby mohlo být dobře použito v opravdovém životě. Žádné bezcílné a bezúčelné šprtání. Doufám, že se můj sen jednoho dne splní... mohli navštěvovat tato místa o přestávkách a ve volném čase. Ve škole by měla být dobrá jídelna. Studenti by tu mohli jíst delikátní a výživná jídla. Každý student by si mohl zvolit mezi pěti chody. Vedle jídelny by se nacházel malý obchod – když by někdo měl hlad, mohl by si zde koupit svačinku. Pečivo, zelenina, sladkosti, tyčinky, nápoje – byla by tu široká škála jídla. Teď něco o vyučování. Škola by začínala v devět hodin a trvala by asi šest vyučovacích hodiny, každá 125 Tereza Koňasová 3.C Jako Marie Stuartovna… Sedím se zavřenýma očima Přemýšlím o všem a o ničem Tělo mé zvolna usíná A víčka tíží zvláštní sen Pak zvony odbíjejí polední A všichni se hrnou ven Mne berou na cestu poslední Tohle je konečný života den V tom snu mám šaty zdobené A účes, co podobá se mistrovskému dílu Shlížím na hlavy skloněné A všude cítím moc a sílu Chladné zdi Toweru tiše dýchají Kat sekyru v ruce třímá Před popravou modlím se potají Snad Bůh mé omluvy přijímá Procházím zástupem poddaných Kamenných soch to hustým lesem Nikdo tu hlásku nevydá Ani pentlička nepohne se Mistr kat stojí připraven ke tnutí Dav lidí kolem bouří a jásá Soudce pak bez oka mrknutí Zabte ji,zabte ji, zběsile hlásá Před sebou vidím velký sál A spousty urozených lidí Chystají pro mne osudný bál Copak jsem jediná, kdo to vidí? Sražena poklekám na kolena Hlavu na chladný kus dřeva dávajíc Za chvíli budu popravena Snad ještě pár slov chtěla bych říct Jdu hrdě a s hlavou vztyčenou Kolem mě hoří svíce A lidí je v sále na tisíce A šepot se nese ozvěnou Nadechuji se a kat sekeru zdvíhá Nechci se bránit, jen naposled se rozloučit Nad hlavou zvláštní stín se mi míhá Otevírám ústa … V bojácném úžasu oněměl lid Své kroky zastavím uprostřed dění Chci skončit tohle divadlo! Život se ze dne na den mění Kladivo osudu teď na mne dopadlo Krev teče po zčernalém dřevu Kat svoji povinnost vykonal Nezazní více hlas podobný zpěvu Má duše však bude žít dál Rozpřáhnu ruce a mluvím klidně Bez známky strachu či lítosti I když můj život skončí tu bídně Dnes jsem já královnou lidskosti Dešťové kapky chladí zem Lístečky z jilmů na loužích plují I když bez hlavy, bez života jsem Svět nyní z výšky pozoruji … 126 Maturitní ples 1977 2.A s třídním 1992 127 Vítězslav Krásný 3.C Hořovice však jasné, zda sochy tvořil sám M. B. Braun či jeho žáci. S Hořovicemi jsou spjata též jména některých významných osobností. Připomeňme si, že roku 1390 se zde narodila Eliška, vévodkyně Zhořelecká - vnučka Karla IV. (dcera jeho syna z posledního manželství Jana Zhořeleckého) a po matce též vnučka švédského krále, provdala se do rodu Brabantů. Ve spojení s městem se uvádí i mnohem slavnější jméno, ovšem s otazníky - 6. dubna 1420 se zde možná narodil pozdější český král Jiří Poděbradský. Historikové se bohužel zatím nedokáží v této věci stoprocentně vyjádřit, v úvahu připadají i jiná rodiště, nicméně vyloučit se tato hypotéza v žádném případě nedá. Z osobností novější doby uveďme dramatika Arnošta Dvořáka (autor historických divadelních kusů Kníže, Král Václav, Husité), stavebního inženýra Jana Heraina (z jeho úsilí vzešlo hořovické muzeum, které obohatil numismatickými sbírkami), Josefa Anýže (zemský poslanec a člen zemské školní rady), spisovatele Karla Koláře - Sezimu či Msgr. Karla Vrátného, překladatele Božské komedie. Hořovice nejsou jen zámky, ale i další zajímavosti a památky. "Starý" zámek je původně středověký barokně upravený hrad z přelomu 12. a 13. století. Známější "nový"zámek byl založen v 18. století; stavba byla zřejmě zahájena rodem Martiniců, postupně byl dostavěn do tvaru písmene H (v tomto půdorysu je zachycen již na mapě z r. 1756, pravděpodobně roku 1787 byl přestavěn Evženem, hrabětem z Vrbna, do konečné podoby). Mezi vlastníky se objevuje mj. i Rudolf, hrabě z Vrbna, železářský odborník. Roku 1852 koupil zámek Friedrich Wilhelm z Hanau (jeho socha je dnes na louce v zámeckém parku); knížata z Hanau měla za základ erbu lva, proto se tato plastika objevuje na každém pilíři hlavní železné zámecké brány, celý erb pak ve vstupní hale. Při cestě od hořovické nemocnice jistě každého zaujme Sluneční brána, což býval hlavní vstup do zámku hosté přijížděli v kočárech od Sluneční brány do čestného dvora. Na Sluneční bráně vidíme sochy Bakcha a Junony (stojící), ženy s pávem a ženy s dítětem (ležící). Kolem nádvoří pak najdeme dvanáct barokních objektů - již zesnulý prof. Ivan Slavík uvádí šest dekorativních váz s reliéfy, sousoší Láska věrná, Láska nevěrná, Merkur, Afrodita, Pallas Athéna a Mars. Díla zjevně pocházejí z Braunovy dílny, není 128 Heslovitě některé z nich: kašna z konce 17. století, vrcholné barokní dílo, které dříve stávalo na Koňském trhu v Praze gotický sloup odsouzenců na autobusovém nádraží Loretánská kaple z let 1674-90 za kostelem Nejsvětější Trojice novorenesanční radnice františkánský klášter z konce 17. století (dnes ZUŠ) kostely sv. Jiljí, Nejsvětější Trojice, kostel církve husitské (původní židovská synagoga) barokní márnice s renesančními náhrobky za kostelem sv. Jiljí empírová hrobka rodu Vrbnů na hřbitově 129 Zdeněk Samec kvinta V zajetí snu The Another Dream Přichází ráno, v něm očista vězí. Tak jako každý den, čistím své řetězy. There’s one more morning, and all morning’s things. I do them everyday, cleaning teeth and strings… Paní chce po nich lesk špičkové úrovně. A že jsem hodný hoch, naslouchám královně. My lady wants me to have my strings clean. I am a good boy, I listen to queen. Nejsem jen otrok. Jsem také student. Učím se ve škole, jak býti ztlumen. I’m not just a slave. I am a student. I learn in the school, How to be prudent. Netřeba inteligence, říká můj pán, jsi jen můj otrok, cíl ti byl dán. You don’t need intelligence, says my master. You are my slave, you need to be faster. Vím že má pravdu, Mým cílem je sloužit. Od dvanácti let nemám po ničem jiném toužit. I think she’s right. I was born to serve. I hadn’t know I’m a human Until I was twelve. Miluji školu. Jaké to zařízení! S učiteli zde skvělé jest pořízení. I love my school, There’s great stuff there. They teach me everything, that’s right, I swear! Po lekci jediné cítím se osvícen. Jediný zájem: Nebýt už pobízen. After a lesson, I can see light. My only passion: To serve, and act right. Can I be angry, or change my mood? No, I must work for greater good. Můžu se naštvat, Neb změnit náladu? Ne, musím pracovat pro Vyšší Dobrotu. They washed my brain: “just bring a tea!” But they didn’t kill Something in me. Prázdný můj mozek: „Přines jsi úkol?“ Slabý třes naděje cítit je vůkol. 130 That’s they have forgotten, to break my hope. Let’s destroy the strings, Let’s cut off the rope! To oni pozbyli: Zničit mou naději. Zničíme řetězy, co smutkem nás skrápějí. Today I’m changing, Right on the time. Today the blood will Spill out off vein. Dnes se vše změní, ve správný čas. Dnes se z nás ozve odporu hlas. And it’s the real life, not to be fool. Now, down with everything, Down with the school! A o tom je život, nebýt jen otrok. Bojujme za smysl, zjednejme pokrok! 131 Hýření tmy I. Hráč hrál rozjitřeně a házel karty v dáli, do kruhu spřísežníci, vše lačně hltali, co padalo z rukávů, všechno toto dostali, tóny hudby zakleté ticho zoraly. Ta kráska proradná, ta ztrávila ho lstí, hrála zcela jinak, pátým karty typem, žděšený a prázdný, beze pravidel, z ní, kolem svaté ticho - jenom z něj se ryl sten. Už vyhrál plný bank a bylo mu to málo, zhýralá duše hráče chtěla víc a víc, na kartách vyrostl, a tak eso i káro jemu byly výše, než života polovic. Přestala hru takto, a skočila na stůl, mámivě vlnila tělem tygra nad ním, zmizelo mu vše, a oceán snů plul, topil a sténal a dál mřel mořem samým. Své protivníky znal, potkával stejné stále, společně s nimi hrál, snad každým večerem, procházejíc výhry, řkouc své díky chvále, kdy navenek se smál, však zvrásněn pod čelem. Úzce se k němu blíž, sklonila horce níž, v zajetí intimna, vše co mohla kradla, peníze střádané, hýření roky již, jak rybníku pustit za dešťů zdymadla. II. Stál tu přeplněný ničím při hře nové, protivník už zase poodhaloval tvář, neměl nač měnit se, když všechny takové hry znal stejně dobře, jak svůj les samotář. V tom strašlivém čase, zuřivé extáze, ruce se nořily plazivě ze stínů, braly co zbylo mu, než včír mohli snáze, skryti pod rouškou dusnou ze par dýmů. Všechen svůj temný um, leč v tomto mistrovský, hnal na hráče druhého, ale byl překvapen, když onen tichý měl, talent tak obrovský, působil esencí, co má jen krása žen. A jak to začalo, vše skončilo téže, našel sám sebe zas, skryt ve svém vězení, něměl co dřív míval, sic okraden tak že, by byl včera hráčem, tak jistě už dnes není. Drahokam Procházel jsem lesem, tajem, divem, obyčejných dnů, dnes jinak, všechno kolem, v plameništi sivém, to led nyní hřál, zimy znak. Mezi tou havětí, špínou, morem, jeden drahokam, tak jasný, spíš než láskou, byl lásky amorem, nemocí jeho jsem nastyd. Příliš zaskočený, vyšinut, sláb, než abych spílal: ó bída, byl jsem nahý, jak sestřelený pták, s chutí zas letět do hnízda. Když srdce bušilo, nevěda kam, v žilách přetékal nový med, na očích lpěl, tak krásný drahokam, lesklý a skvělý, že mě sved. 132 Ach světe Ach světe pochop mě vypij mé slzy ach světe dej mi lásku obejmi mě a silně tiskni drž mě ve svém náručí a nech mě vyplakat I já vám budu blíž přilétnu k vám z nebe a obejmu jako své anděly I já vám budu blíž když věnuji vám něco z sebe a postarám se abych žil Ach světe pochop mě nech mě tě milovat a prosím miluj mě lidé co mám vás rád pochopte mě a buďte mi blíž Antihvězdy Hvězda na nebi antihvězd to znamená kožešina ze žoldáků mezd Cesta na šachovnici stání to znamená nenevěsta a mužice přání to znamená vášeň mezi poli netečnosti to znamená přízeň za pocitů zbytečnosti to znamená oheň v tekutém dusíku to znamená hořet bez přístupu kyslíku Smaž ji Ty jsi byl jediné co mi chybělo přišel jsi, zajisté přišel jsi zpívat mi o dálkách potopených do snů a slz mořských panen hořících ve vodě mokré a studivé tohle je něco jako krabice od mléka které bylo rtutí mléka nepoznaných chutí když si myslíš že víš o čem tato báseň je pak ji s klidem neochvějným es em á žet jé í 133 Jana Pospíšilová septima Balada Francoise Villona Stojíš tu v šatech co zbyly z nich jen cáry snad nikdo tě pořádně nechápal jsi oblečený a přesto nahý ač v davu, kráčíš sám statečně skrýváš slzy, přijímáš osud co byl ti dán, srdečně přijat, každým odmítán. V tvých očích leskne se marnivá slza a hoří oheň vášně a touhy po svobodě ač svobodný, přesto kovy na nohou´s měl však spoutal jsi se sám sám sebou, svým zoufalstvím byl´s hnán srdečně přijat, každým odmítán. Básníku, co zvou tě prokletým, co ač stovky dívek měl, lásku nepoznal, ač pil víno na kuráž, měl v srdci žal, padal jsi dolů, ale vždycky vstal zda prokletý jsi byl víš jen ty sám, srdečně přijat, každým odmítán. A teď tu stojíš a hledíš v dál přemýšlíš o svobodě co´s nikdy nepoznal smutně a žalostně tvé oči planou možná snad toužíš jít nebeskou branou toužíš jít někam, kde byl bys přivítán srdečně přijat a každým odmítán. Jen zamávat křídly Zajatci co svobodně kráčí tmou Bosýma nohama co v mrazu nezebou Svobodně dýchají, svobodnou hlavu Dokud se neodváží vykročit z davu Však nesnažte se je poutat Stejně vám uletí. Nesnažte se je držet Stejně se nezmění. Ta křídla skvostná se třpytící A jen uletět, kdyby je k zemi nepoutaly Ty těžké řetězy. Rozletí se vstříc černobílé duze Co září v nebesích Jen zamávat křídly a okovy se zlomí Jen zamávat křídly, okovy se zlomí Jen zamávat křídly… 134 Umělec čas Umělec čas Píše osudy nás všech Do tenkých notových linek S vytrvalostí Pýchou trpělivostí A láskou Mozarta. Umělec čas Nenávratně maluje Na plátno života Se zaujatostí Plností Duchapřítomností A soustředěností Da Vinciho. Umělec čas Skládá básně Našich křehkých životů Píše dramata O tom, co se bude dít S horlivostí Vroucností Vášní A pílí Shakepeara. Umělec čas Tvoří osudy nás všech A na nikoho nečeká. Nostalgie prokletých básníků Tak jako mlha dopadá na tichý kraj Dopadá tíha těch zašlých dní Milion otázek na jazyku A přitom není Nač se ptát… A vítr tiše melodicky svištíKam se podělo, Verlaine, tvé mrtvé listí? Jako stín plíží se za tebou Tvou myslí, tvou duší, černou tmou Ta neodbytná prázdnota a stesk Ticho to srdcervoucí Snažím se před tím stínem skrýt S tebou, Mallarmé, budu věčně snít. Jako bouře co přichází znenadání Přichází vzpomínky na touhy v dáliCo my se jich jen nahledali! A znenadání Se všechno mění Stojím a přemýšlím nač se ptátBudeš mě, Baudelaire, také zbožňovat? 135 3.C na chmelu v Oráčově 1967 Maturitní ples 1988 136 Tomáš Vítek kvinta My School Moje škola Morning languid, waiting for me, i must eat a bit, school waits. Ráno unylé čeká mě musím se najíst a to bryskně. Školní autobus čeká nesmím jít v masce leč v uniformě a být oholen hladce School bus wait, i must go, i am shaved, smoothly. Bus is stoping, at front of school, schoolmate clang, the bell ring. Autobus staví u školního parkoviska řev spolužáků, školník zas okna nablýskal In classroom, full of pupils, guantum, poster on the wall. Ve školních škamnách dětí kupy plakát na zdi a na něm grupy Učitelka vcházejíc do dveří třídy odmění toho, jenž nebude břídil Entering teacher in, with chocolate, rewardin´, the best students. Další hodina angličtiny mimochodem je hraní her plná skorem Next lesson, the English one, keep on, games playing. Létat můžeme proč? Přestávka je! Fly, can we, why?, it´s break! Touha v kantýně Je to její práce by studenti nejedli králíka na víně Passion, in the sweet-shop. it´s her profession, to keep students eaten. Odpolední vyučování? žádný problém Kdo má náladu chodí tam po dobrém Teaching afternoon?, no problem. Who have a mood, goes there. 137 Director today, gave me praise, why, you say? I don´t took it long time. Ředitel dnes pochvalu mi dal Proč? Ptáte se? Inu, dlouho jsem jí nedostal House learning? No! we´re just injecting, Injects with knowledge. Učení doma? Žádné starosti! Jenom si vpichujem Injekce znalostí If you don´t like my dream, of ideal school, like it seems, you are a fool! Když se ti nelíbí můj sen o ideální škole a moje rýmy, vypadá to že jsi blb! Prší Staromilec Prší, suchopárná země spolkne tolik vody, kolik jí mraky seshora jen hodí. Sípá, rozpuštěné slzy země ve vodě loví, kolik z toho, co nasákne, vypaří, kdo ví? Magma, Srdce země rozpuštěné v horké vodě, stovky šutrů- kdo bude se trápit pro ně? Sopka, Jejích citů spršky skrápějí zemi, silnější síly nad ní na světě není. Prší. Potichu mžourá v bulvární plátek slza v oku kam ten svět spěje? Vyndavá brk a kalamář úhledným švabachem na ruční papír psá, kde jsou ty povozy co vozily pány, kde jsou ty radlice co oraly lány, Kde je ten parostroj co vesnicí fuňel, kde jsou ti ledaři, nesouc svůj úděl. Jednože mačká, svůj suchý slz, a koutkem oka pozoruje padající papyrus. Stejně by to nečetli. 138 Rozdrásaná křídla Jemné klepání Kovové nohy, šlapou do prachu, vznášejí do výše, popel barvy nachu. Jemné klepání, střídání výšek, rozprouděná nit, kláves míhání. Jistý dámy hlas, šíří něco v nás, vůně doutníku, střelného prachu. Černý smolný prach usedá líbí se mu v křídlech, bílých andělů už se zvedá. Nejistá trubka, chytlavý tón, prstu lusk pozlátko, slupka. Drásavý výkřik, anděl k zemi se sune, usadil se prach v jeho křídlech barvy rudé. Překroucený tón, ano, jsem to já, jsem pan celofán, v psu zaznamenán. Věrnější pána, hlas rozezní klub. Pak další dáma, zkouší své štěstí. Teče z Vás něha, má paní Já uviděl Vás poprvé, vaše tváře růžolící, vaše oči přehluboké, vaše věty jednoduché, vaše tvář jak v svitu svící. Já uviděl Vás podruhé, hlubokých očí luny svit, vašich vlasů bodrých šelest, s někým béřete se v pelest, peníze zať hledáte skrýt. Já uviděl ji potřetí, pekla popel sedal na ní, vilné oči- jen vypíchnout. Už s vámi nechci vydýchnout. Teče z vás něha, má paní! 139 Odchody „Pojď, Maruško“ řekla její matka úzkostlivě. „Tatínek tu bude co nevidět, musíme si pospíšit.“. Její matka odběhla do vedlejšího pokoje. Maruška byla na tyhle situace zvyklá. Ihned si uvědomila, že si musí nejdřív sbalit panenku, pak zubní kartáček, pak několik hraček, ale jen ty nejnutnější. Oblečení jí sbalí mamka. Neměla tyhle odchody ráda. ano?“ řekla maminka a zase se usmála. „Dobře, mami.“ odpověděla Maruška. Maminka se s námahou zvedla, sebrala ze země Maruščino oblečení a šla ho zabalit do kufru. Kýchla. Kýchla. Otočila se směrem k Marušce a usmála se na ni. Maruška, která se často pokoušela napodobit matku, se také otočila, aby jí nebylo vidět do obličeje. Matka odešla. Naskládala zbylé Maruščino oblečení do kufru a začala chodit po bytě a hledat, co by ještě měla vzít s sebou. Vzala několik drobností a dala je do kufru. Domovník si přál mít od nové nájemkyně nájem zaplacený na půl roku dopředu a ona teď musí odejít už po třech měsících. Už od včerejška ví, že svůj stávající byt musí zase opustit, proto se dala do hovoru s domovníkem, jestli by jí nemohl nějaké peníze vrátit. On o tom ale nechtěl ani slyšet. Po svých rodičích sice zdědila slušný majetek a vždy po příjezdu do jiného města si stačila celkem rychle najít novou práci, ale od té doby, co jí s dcerou začal pronásledovat Ivan, její bývalý manžel, na tom s penězi začala být hůř a hůř. Podívala se do peněženky. Pomyslela si, že jí to vydrží tak na cestu tam, měsíc nájmu a týden jídla. Vzdychla si. Neměla tyhle odchody ráda. Vždy tam musí nechat spoustu důležitých a drahých věcí. Nakoupené jídlo, přístroje, zaplacený nájem, občas, když bylo na balení málo času, tak tam museli nechat i některé věci, které přežily již několik stěhování. Po chvíli se vytrhla ze snění, vzala zpod postele velký černý kufr a začala do něj téměř bez přemýšlení a automaticky skládat oblečení. Když byl kufr oblečením naplněn asi z poloviny, šla se podívat, co dělá Maruška. Když přišla do jejího pokojíku, Maruška si již pečlivě skládala hračky do malého batohu s plyšovými oušky. Maruška se otočila. Usmála se na ni. Usmála se na ni. Věděla, že asi ani maminka nemá radost z toho, že zase musejí odjet. Přesto se na ni mile usmívala, tak se Maruška usmála také. „Ty jsi šikovná. Ty už máš sbaleno?“ řekla maminka a sedla si na zem vedle Marušky. „Ne, ještě oblečení. Ale hračky už jsem si sbalila!“ odpověděla Maruška. „Tak pojď, já ti s tím pomůžu.“ řekla a začala pomáhat Marušce vybírat oblečení, které se ještě vejde do batohu. Do batůžku se vešla už jenom dvě trička. „Do batůžku už se ti to nevejde. Dám to k sobě do kufru, Vzdychla si. Ten hrad z kostiček se jí zase rozsypal. Vždycky, když se tam snaží přidělat věž, celé jí to spadne. Ukápla jí slza, ale řekla si, že nesmí brečet. Chvíli se rozhlížela po popadaných kostkách a pak se opět dala do díla. Pokoušela se postavit ten hrad s věží dneska snad už popáté. Teď už se jí to musí povést. Uviděla na zemi kostku, kterou ve své sadě kostek nikdy 140 neviděla. Opatrně ji vzala do ruky a zkoumala ji. „Tebe dám na vrchol věže.“ řekla a odložila ji na postel, aby věděla, kde je, až bude mít hotovou věž. Najednou uslyšela telefon. vřeštěla, že chce ruku. „Nech mě bejt, paňáre!“ „Nech mě bejt, paňáre!“. Zarazila se a uvědomila si, co to řekla. Maruška se rozbrečela a otočila se k ní zády. „Promiň, já to tak nemyslela,“ začala se horečně omlouvat, ale bylo pozdě. Maruška se sebrala a s pláčem odběhla o patro výše.Zuzana nad tím mávla rukou a jala se opět pohnout s pozapomenutým kufrem. Za několik minut se jí ho konečně podařilo dostat do přízemí. „Maruško, pojď už, nebo příjdeme pozdě!“ žádná odpověď, jen tichý pláč někde zezhora. Řekla si, že by si nedovolila nejít, tak vyrazila sama. Když byla několik desítek metrů od domu, se skřípěním se pomalu otevřely dveře. Zastavila se a otočila, ale jakmile to udělala, zastavila se i Maruška a začala se rozhlížet kolem sebe. Zavolala na ni, aby šla a už se nezlobila, ale neslyšela ji. Zrovna kolem projelo auto. Najednou uslyšela telefon. Nechala balení posledních věcí do kufru a běžela k němu. „Kubátová,“ odpověděla trochu zadýchaně. „Jak jste na tom? Vypadá to, že Ivan je už na cestě a ve městě bude nejdéle do hodiny,“ vřeštěl hlas z telefonu. „Jsme skoro sbalené, vyrazíme do půl hodiny. Neboj, Petře.“ odpověděla matka. „Tak si pospěšte, ať Vás nechytí! To už bych Vám nemohl pomoct, Zuzano. Pospěšte si.“ řekl hlas z telefonu a zavěsil. „Snad to stihneme“. „Snad to stihnou.“ řekl do už hluchého telefonu Petr, policejní strážmistr a Zuzanin anděl strážný. Byl velitelem oddělení, takže si mohl dovolit nasadit několik mužů na sledování Ivana, aby mohl Zuzanu včas varovat, kdy ji opět najde, ale bohužel na něj nic neměl, takže ho nemohl zatknout. Již předevčírem jeho muži zjistili, že Ivan ví, kde Zuzana je a chystá se za ní vydat. Vzal za kliku. Zrovna kolem projelo auto. Marušku na chvíli napadlo, že by bylo dobře, kdyby to auto maminku zajelo, když se k ní chovala tak zle, ale hned tu myšlenku zapudila. Maminka se opět dala na pochod, tak šla také. Občas se maminka zastavila a volala na ní, ať jde s ní. Že už může jít za ruku. Maruška na to neměla ani pomyšlení. Pořád se jí po tváři kutálely slzy, ne menší než předtím a přemítala, proč ji maminka tak zle okřikla. „Maminka na mě byla vždycky hodná. Když odjíždíme někam jinam, chová se občas nějak divně, ale tohle mi ještě nikdy neudělala. Je to vůbec moje maminka? Nebo to je převlečený táta?“ Maruška si svého otce už nepamatovala, a když se na něj občas zeptala mámy, tak jí ho líčila Vzala za kliku. Sice jí to dělalo potíže, ale když se vytáhla, šlo to. Otevírat dveře jí bavilo. Cítila se přitom jako dospělá. Na zádech měla svůj oblíbený batůžek. Vlastně ne, nebyl její oblíbený. Vůbec ho neměla ráda. Vždy, když ho musela použít, stěhovali se zase někam jinam. Chtěla maminku držet za ruku, ale maminka se snažila snést těžký kufr ze schodů. Nechápala, proč jí ale maminka nechce dát ruku. Pobíhala kolem ní, skákala a 141 jako největší bestii, nebo přinejmenším zlého člověka. Maruška si ho osobně představila jako vlkodlaka z jedné pohádky. Šla s hlavou svěšenou. Ucítila teplo na své ruce. staré paní a pánovi. Pozdravila je. Oni se na ni usmáli a také ji pozdravili. Maminka ani nezkoušela dávat kufr nahoru. Byl moc těžký. Za chvíli vyndala z batohu svačinu a obě začaly baštit chleba se sýrem. „Těšíš se?“ zeptala se jí najednou maminka. Maruška chvíli přemýšela, ale pak odpověděla: „Ne, tady se mi to líbilo.“. Mamince se trochu vytratil úsměv. Neboj se, najdeš si tam nové kamarády a třeba tam zůstaneme už napořád. Jenže tohle říkala pořád, když odjížděly do dalšího mětsa. Třeba tam už zůstaneme. Odvrátila hlavu. Ucítila teplo na své ruce. Myslela si, že už se Maruška umoudřila, ale jakmile ji vzala za ruku, tak se Maruška lekla, takže ji nejspíš jen neviděla. Každopádně jakmile ji chytla za ruku, tak se jí z očí vyřinula nová dávka slz. „Proč jsi na mě zlá?“ snažila se ze sebe hýkavě vypravit mezi proudy slz. "Ale miláčku, já na tebe nejsem zlá, ale měla jsem moc práce, víš?“ žádná odpověď. Pevněji stiskla Maruščinu ruku a vykročila s ní zpět na cestu k nádraží. Maruška stále brečela, ale nevzpouzela se. Šly spolu asi deset minut, když se před nimi vyloupla stará budova nádraží. Vstoupily do čekárny a koupily lístky. „A kdy už to pojede?“ zeptala se nedočkavě Maruška. „Za chvíli.“ odpověděla jí. Za necelých deset minut se z prastarého reproduktoru za deskou na stěně ozvalo praskání a na to i rychlý nezřetelný hlas, kterému na tomto reproduktoru nebylo rozumět ani slovo. Vyšly tedy ven a jejich vlak se už opravu blížil k nádraží. Chtěla si zacpat uši. Zvedla ruku. Odvrátila hlavu. Nemohla se dívat na to ubohé dítě, které možná nikdy nepozná domov. „A proč nás vlastně táta opustil?“ zeptala se poznenáhlu. Zuzana nedokázala a ani nechtěla jí odpovědět. Dívala se dál z okýnka. Znovu zaskřípěly brzdy. Okýnko se přitom jemně třáslo. Byly na místě. Uvítala je krásná nová budova nádraží. Vystoupily a hned šly do města se porozhlédnout po nabídkách na pronájem. Našly vývěsku a hned se vydaly k bytu, který by jim vyhovoval. Chtěla zazvonit, ale předběhla ji Maruška. Nedosáhla tam. Vyskočila. Vyskočila. „Kdo mě to ruší, v tuhle hodinu?“ vykřikla, než se podívala na hodiny a zjistila, že je 14 hodin. „Sakra,“ zasakrovala a vykročila si to ke dveřím. Na dveřích nebyly klíče. Sahla do vázy a vytahla klíč. „Už jsem tam.“ Zvedla ruku. Začala vlaku mávat, ale pak, aby napodobila maminku, ruce si přesunula k uším. Vláček začal skřípat, proto si ruce na uši ještě více přitiskla. Když vlak zastavil, chytla jí maminka zase za ruku. Napadlo jí, jestli by se jí neměla vysmeknout, ale už mamince odpustila. Vyrazily k vlaku. Maminka jí pomohla dovnitř. Pak tam vlezla i maminka a průvodčí jí z perónu podal kufr. Sedly si k nějaké „Už jsem tam,“ uslyšela Zuzana slabě zevnitř dveří. Zkusila přiložit ucho ke dveřím, ale než se jí to povedlo, někdo dveře prudce rozrazil. Lekla se, div neomdlela. „Co chcete?“ 142 se před ní ozvalo nevrlým hlasem. Když se tam podívala, lekla se znovu. Nějaká alespoň stopadesátikilová šedesátnice s notně prořídlými vlasy stála ve dveřích a nerudně se na ní dívala. „No tak co po mě chcete?“ řekla znovu. Zuzana ze sebe šokem nemohla vypravit jediné slovo. Už to vypadalo, že dostane od domovnice ránu. Nadechla se. bundu a vedla jí do školky. Byl to den v práci jako každý jiný. Najednou si ji zavolal šéf. „Máš telefon, Zuzano.“ řekl jí. Zuzana hned věděla, co to znamená, když jí někdo volá až do práce. „Haló?“ „Haló? Zuzano? Slyšíš mě?“ řekl. „Ano“, bylo mu odpovědí na druhém konci drátu. „Musíš rychle odjet, mí muži to zjistili pozdě a Ivan je už na cestě. Musíš odjet hned,“ řval do linky. „To nejde, já jsem v práci a Maruška ve školce. Vůbec nemáme sbaleno!“ odpověděla mu Zuzana. „Jestli neodjedete, chytne Vás. Pospěšte si!“ Praštil s telefonem. Nadechla se. „Chtěly bysme si pronajmout byt,“ vypravila ze sebe, protože maminka nebyla schopná mluvit. Podivná paní se na ní podívala, pak na maminku a řekla: „Tak pojďte.“. Došly asi o dva domy dále, až tak paní řekla, že je to tady. Odemkla dveře a začala s funěním stoupat nahoru. Maruška se pokoušela pomoct mamince s kufrem. Na třetím poschodí se ta paní zastavila, možná unavenější než maminka a ona. Dala mamince klíč a řekla jí, ať příjde co nejdřív za ní, ohledně nájemného. Maminka přikývla a odemkla dveře. Vstoupily dovnitř a začaly chodit po bytě a zkoumat, co v něm je. Za chvíli začla maminka vybalovat kufr a ona jí s tím pomáhala. Zakrátko měly všechno vybalené a maminka začala v kuchyni připravovat něco k večeři z věcí, které měly s sebou na cestu k jídlu. Ráno jí maminka vzbudila a řekla jí, že jde do města koupit nějaké jídlo, sehnat si práci a jí školku a zaplatit nájem. Uplynulo půl roku. Praštila s telefonem. Rozeběhla se domů, aniž by se převlékla a nechala za sebou rozdělanou práci. Ještě v pracovních šatech vběhla do školky. „Kde je Maruška?“ zeptala se první ošetřovatelky, kterou uviděla. „Spí.“ odpověděla jí ošetřovatelka. Vyběhla do prvního patra a začala Marušku budit. „Vstávej, Maruško. Musíme jít.“ Maruška se pomalu vykolébala z postele. Když konečně vstala a oblékla se, rychle běžely domů. „Maruško, rychle, sbal si věci. Pospěš si.“ volala na ni, přičemž už do kufru házela nejnutnější věci. Rychle vybírala věci, které musí vzít. Tričko slétlo na zem. Tričko slétlo na zem. Maminka jí řekla, že si má sbalit rychle, tak vyházela ze skříně věci, co si vezme s sebou a pak je teprve naštosovala do batohu. Pak si zabalila panenku a hračky. V koupelně si vzala kartáček a pastu a také si je strčila do batohu. Vzala za kliku. „Mami, už máš sbaleno?“ zeptala se. „Skoro, miláčku“ odpově- Uplynulo půl roku. „Uplynulo pů roku, a táta nás ještě nenašel.“ řekla napůl sobě, napůl Marušce. Maruška se na ní usmála a dál kousala svůj pomeranč ke snídani. Když ho dokousala, Zuzana jí oblékla 143 děla jí maminka. Zeptala se maminky, jestli by nechtěla pomoct. Věci, které jí maminka podávala dávala do kufru. Za chvíli maminka vzala poloprázdný kufr a už ho táhla ke dveřím. Maminka si nazula boty, jí je také nazula a otevřela dveře. Zjihla. „To není pravda. Založil jsem si lazebnictví a chtěl jsem tam dát příležitost na práci mým krajanů, kteří tady žijou v bídě.“ „A proč jsi nám o něm neřekl?“ „Chtěl jsem počkat, jak se firma rozběhne.“ „A proč jsi nás pronásledoval?“ „Chtěl jsem se zeptat. Jenom zeptat, proč jste odešly.“ „A jak se ti povedlo nás vždy najít?“ „Mám známého v autobusové dopravě.“ „A tohle všechno ti mám věřit?“ „Je to pravda. Nikdy jsem vám nechtěl nic zlého udělat. Jen jsem chtěl, abysme všichni tři spokojeně žili. A tys to všechno zničila.“ „Je mi to líto, vážně.“ Zjihla. Zjihl. Po takové době se konečně díval do tváře ženy, kterou tak dlouho hledal. A kterou možná stále, i přes to, že od něj utekla, miloval. „Ne, nech nás být!“ vykřikla konečně asi po minutě ticha. „Ne, poslouchej mě, chci si jenom popovídat.“ řekl jí, ale ona se vzpouzela a chtěla ho bít. Opatrně ji vzal za ruce, aby jí nic neprovedl. Jeho malá dcerka Maruška začala brečet. Vtáhl Zuzanu dovnitř a snažil se jí uklidnit. Po chvíli přestala řvát. „Mohli bysme si promluvit?“ řekl jemně. Zuzana se na něj nedůveřivě podívala a pak ho zavedla do kuchyně. Zavřela dveře, aby je Maruška neslyšela. Sedl si. „Je mi to líto, vážně.“ řekla Zuzana poprvé zlomeným hlasem a rozbrečela se. Vypadalo to, že nehraně. „Ale jestli chceš, nechám vás už být a vrátím se ke své firmě.“ Zuzana stále brečela. Vypadlo to, že si chce dát čas na rozmyšlenou. „Je mi líto, že jsem tě zklamala, ale budu tě muset zklamat znovu.“ odmlčela se Zuzana. „Chápu.“ po chvíli dodal. „Přeju ti, aby se ti dařilo, Ivane. Měj se dobře. A odpusť mi.“ řekla mu dojatě. Zvedl se a rychle šel ke dveřím. Nechtěl projevit slzy. Sedla si. Roztřeseným hlasem se ho opatrně zeptala: „Tak co chceš?“. Chvíli přemýšlel, co říct, a pak řekl: „Proč jsi ode mě utekla?“ „Přece nebudu s malou dcerkou žít u mafiána?“ „Jakého mafiána?“ „Nedělej ze mě blbce. Vím, že sis založil firmu, o které jsi mi neřekl a najal si do ní Ukrajince a Rusy z okolí aby dělali špinavou práci a vymáhali pro tebe dluhy.“ Nechtěla projevit slzy. Snažila se ovládnout, i když on asi také má na krajíčku. Vyvedla ho ze dveří. Ještě se za ním dojatě dívala. Pak vstoupila do Maruščina pokojíčku: „Pojď, ve školce na tebe čekají.“ 144 Šok!!! Štefan Durman promluvil! Rozhovor se Štefanem Durmanem z časopisu Poetická odhalení z 30. ledna 2008 jako „Ajnascénce“, „gón“ nebo „aloun“ dávám do každé druhé básně. Vaše básnická sbírka „Such a thing“ se umístila v první desítce prodávaných knih. To se žádnému básníkovi nepovedlo již pět let, přitom jste se na básnické scéně objevil teprve nedávno. Co je základem Vašeho úspěchu? No, já si myslím, že je to vykrádání nápadů slavných a kvalitních básníků. Mé básně jsou psané pro masy, takže když použiji nějaký slovní obrat od nějakého dobrého básníka, čtenáři si toho ani nevšimnou. Jedna báseň v mé sbírce je dokonce okopírovaná celá, přesto mi to všichni polykají. Na básních je krásné, že můžete psát o čemkoliv, cokoliv a nikdo to nepochopí. Takže si opravdu píšu co chci. Ani já nechápu, o čem to je. Kdy jste začal s psaním básní? Asi před rokem mě napadlo, že ty básníci se musí mít skvěle, za ty sumy, které dostávají za básně, tak jsem se rozhodl, že s tím začnu také. Po asi půl roce mi došlo, že když nebudu vykrádat více než ostatní, nikdy nebudu lepší než ostatní. A během půl roku se mi podařilo napsat celou knihu vykradených básní. Co plánujete do budoucna? No až poklesnou prodeje mé stávající knihy, vykradu nápady na další, a z výtěžků té stávající věnuji pár milionů na konto nějaké dobročinné organizace, abych měl větší reklamu a další kniha se lépe prodávala. Jak tvoříte takovou báseň, a jak dlouho Vám to trvá? No většinou si vezmu k ruce nějakou sbírku jiného básníka, ze které opisuji některé obraty, z nichž vznikne má vlastní báseň. Vlastní básně nepíšu proto, že je to pro mě příliš únavné a jistě uznáte, že taková osobnost jako já se nebude dřít... Děkuji Vám za rozhovor a těším se na Vaši příští knihu. Nashledanou. Na shledanou. To jistě ne. Všechny Vaše básně jsou napsané v Anglickém jazyce. Proč? Anglicky vůbec neumím, proto tak píšu. Stejně tak většina mých čtenářů. Takže si mohu dovolit leccos. Často jen vybírám slova ze slovníku a dávám je do básně. Vybírám je většinou podle toho, jak se mi líbí. Třeba taková slova 145 Na Berounce 2006 Zlaté hrabičky 2007 146 Tereza Silbernáglová kvarta Jsi... Máš krásné oči, jako čokoláda mléčná, srdce mi poskočí, já vím že ta láska bude věčná Miluji Tě a Ty to dobře víš, tak se ptám...Jak mi odpovíš? Jsi květina, která voní, jsi zvon, co v srdci zvoní. Jsi hvězda která září na nebi, jsi taky šťovík co nezná ničí úškleby. Jsi anděl a taky ďábel, jsi Kain i můj hodný Ábel. Minulost Něco mi chceš? Máš něco na srdci? Vždyť mě neposloucháš, už nejsme milenci. Nesnáším tvoje lži, jsou jen smítka prachu, Podívej už venku mží snímaje popel strachu. Už nejsme perly, co se v slzy mění, nejsme už ryby, nejsme už němý. Nekončí tu moje slova, smetená tím mžením, nepokoušej se už znova, obměkčit mě sněním. Neposloucháš mě, já neslyším Tebe, Jsme spolu ve tmě, nevidíme sebe. Nemá to cenu, smysl tu není, já už jen trnu, kde je to naše jmění 147 Lucie Vošická sexta Totalita – následek málo totalitní demokracie čeho“, co v nás má vyvolávat dojem, že jdeme správnou cestou. Třeba něco z dnešní doby : objektivita, otevřenost k cizím názorům, demokracie, svoboda... Všechna tato pohádková slova v nás vyvolávají pozitivní, ty „správné“, asociace. Toto jsou dnešní hesla, principy, hodnoty. Použijte kdekoliv jejich protiklad a váš názor bude odmítnut. Pravda, pouze odmítnut (dříve byste za to schytali asi trochu víc...), ale nezdá se vám najednou ta „otevřenost k cizím názorům“ trochu pokrytecká? Teoreticky si hlásáme krásná slova (pouze převzatá a obrácená o 180 stupňů) a prakticky používáme totalitní metody. Problémem je, že ne všichni si uvědomují podstatu tohohle našeho „malého pokryteckého tajemství“. Čas od času se totiž najde i někdo, kdo nám uvěří. A pak nastává problém. Vážný. Co když někdo ostatní přesvědčí, aby volili totalitní vlády? Oficiálně hlásáme, že i komunismus je legální, co tedy uděláme, pokud by se komunisté měli znovu, byť třeba demokratickým hlasováním, dostat k moci? Stále budeme říkat, že „je to jejich názor; je to názor většiny a jako takový ho akceptujeme?“. Je tu pouze jediná věc, bez které se žádná pohádka neobejde, podle které každou správnou pohádku neomylně poznáme – symbol zla. Ona hrozná věc. Věc, co dělá z hrdinů hrdiny. Ta neomezená, ta krutá; ta, co se vyskytuje zásadně jen ve své demagogicky nejčistší podobě; a hodlá se nás zabít. Zabít, zničit naše ideály, náš svět a naše myšlení. Cítíte strach? Nejistotu? Princip zastrašování, obavy, vždy nastavoval a nastavuje pomyslné hranice mezi tím, co je dobré a co ne. A nevyhnutelně jsme jím ovlivňováni a vychováváni už odmalička. Pohádky nás učí strachu, společnost pak určuje kdo je Vlk a kdo Karkulka. Výchova neodvratitelně vede k určitému druhu ovladatelnosti, ke sdílení obdobných hodnot a názorů společnosti ve které vyrůstáme a pod hrozbou vyloučení z ní také k neochotě, strachu, postavit se proti jejím hodnotám.Toť princip, který již odedávna umožňoval společnosti přežít. Každá vláda tak tedy musí být trochu „totalitní“ již z principu. Jinak by se rozpadla, vláda i společnost. A každá vláda, ať už totalitní či jiná, má „své“ prostředky, jak přežít co nejdéle. Vezměme si např. slovní zásobu. „Moderní“ slova, která idealizují společnost a přispívají ke zdání onoho „ně- Nezdá se vám, že paní demokracie má tak trochu sebevražedné tendence? 148 demokracie pouze odrůdou totality, to už nechám rozhodnout na vás. Jasné je pouze to, že pokud chceme demokracii zachovat, nesmí zůstat ve své nynější podobě. Zůstane-li, spáchá sebevraždu. Nezůstane-li, vznikne demokracie, která bude sice o něco méně demokratická, nicméně stále bude připomínat víc demokracii než totalitu. Na závěr bych snad jen dodala, že špatná vláda není dílo špatného vladaře. Špatná vláda je dílo lidu, který špatného vladaře zvolil. A pokud společnost dovolí, aby došlo k takové vládě, evidentně ještě není ani na jinou, lepší, připravena. Pokud by byla otázka jak se bránit proti totalitě (totalitě ve smyslu jakým ji chápeme teď, tj. protiklad k demokracii; osobně bych totalitu označila spíše jako systém neschopný flexibilně reagovat na potřeby doby) řekla bych, že všechny politické strany a spolky, u kterých hrozí sklon k „totalitě“, máme postavit mimo zákon. Přeci jen zločin pro nás představuje hrozivějšího Vlka než rozzuřená Čivava tzn. byla by i větší šance, že budeme víc fandit Karkulce a Vlka správně demokraticky odsoudíme. Jako řešení tedy paradoxně vidím udělat demokracii o něco více totalitní. Zda-li by potom nebyla 3.A s třídní 1992 149 Filip Štajner 3.C Vlastní citáty „Bát se nesmíme ničeho, však respektovat pravé věci musíme.“ vymyslela člověka, tedy štětec. Ten ji poté „zmaloval“.“ „Chyba není chybu mít, chyba je si ji nevšimnout.“ „Co je dobré a co zlé? Tyto základní pojmy jsou zároveň pojmy nejrelativnějšími.“ „Jací doopravdy jsme, na to nikdo nikdy nepřijde, natož my sami.“ „Konzumní společnost je jako spadlé jablko. Prohnilá a na dně.“ „Dosáhnout dokonalé věci či činu nelze, lze se k té dokonalosti pouze přiblížit. Čím více jsme se přiblížili, tím lepší jsme byli.“ „Nic se kolem nás nemění tak rychle jako společnost. Bohužel ne vždy k lepšímu.“ „Jestliže nebudeme cestovat, tak nikdy nepoznáme objektivně svůj domov.“ „Jestliže chcete znát největší vyvrhel dnešní společnosti, tak se zeptejte dnešní většinové dívky na její ideál.“ „To, co dokázala železnice, nedokázalo nic. Sblížit lidi.“ „Válka je souboj pravd mocných a je nejhorší alternativou, jak vše řešit.“ „Hrdina a „hrdina“ dnešní doby by měli dokonce něco málo společného. Kdyby se potkali, oba by se tomu druhému smáli. Záleží však na tom, který kterému proč.“ „Země byla nejdříve čistá příroda, tedy bíle plátno. Poté si příroda „Jestliže jsme prožili něco krásného, tak to poznáme vždy až na konci.“ 150 Maturitní ples 1997 Za katedrou počátkem 80. let 151 Přehled ředitelů, jejich zástupců a hospodářek Ředitelé 1948 - 1951 1951 - 1958 1958 - 1962 1962 - 1964 1964 - 1973 1973 - 1983 1983 - 1992 1992 - 2000 2000 - Václav Fiala („zatímní správce“) Václav Soukup Vladislav Nezbeda Václav Plecitý Václav Soukup Milan Růta Marie Rydrychová Jiří Hatina Jiří Vlček Zástupci ředitele 1951 - 1958 1958 - 1964 1973 - 1983 1983 - 1992 1992 - František Hrdlička Václav Soukup Marie Rydrychová Miroslav Hinke Blanka Plecitá Administrativní pracovnice - hospodářky 1968 - 1988 1988 - 1990 1991 - Eliška Čeperová Jana Kratochvílová Jana Langmajerová 152 Chronologický seznam vyučujících 1948 – 2008 Příjmení 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 Javorská Kučera Meloun Neumann Nosek Polák Procházka Ryšan Arkas Novotná Jud Lukáš Lukášová-Stuchlíková Poláková Prchalová Slavíková Třesohlavý Váňa Zahradníček Hodková Neubauer Prošek Fiala Svoboda Hübner Pilát Nušl Váša Loyda Mucha Kristian Hrdlička Bíba Bouše Karas Kreipl Juklíček Soukup Čerychová Haderka Jaculák Vavřík Slavík Karešová-Valcová Jméno Josefa Václav Stanislav Ferdinand Vlastimil Jiří Karel František Lev Vida Jan Jan Jiřina Marie Marie Dagmar Josef Frant. X. Zdeněk Zdeňka Stanislav Jindřich Václav Josef Jaroslav Josef Jindřich Václav Ludvík Zdeněk Viktor František Zdeněk Václav Jiří Jiří Josef Václav Marie Karel Vasil Otto Ivan Hedvika Období 1945 - 48 1945 - 48 1945 - 48 1945 - 48 1945 - 48 1945 - 48 1945 - 48 1945 - 49 1946 - 48 1946 - 48 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 49 1948 - 50 1948 - 50 1948 - 50 1948 - 51 1948 - 63, 72 – 88, 92 - 94 1949 - 50 1949 - 50 1949 - 51 1949 - 52 1950 - 51 1950 - 51 1950 - 53 1950 - 60 1951 - 52 1951 - 53 1951 - 53 1951 - 53 1951 - 54 1951 - 73 1951 - 78 1952 - 53 1952 - 54 1953 – 54, 69 - 76 1953 – 55, 71 - 81 1953 - 56 153 Předměty Celkový počet let Č, FJ Z, TV CH M D, L POL RJ HV RJ M, VV Č M B, Z Č TV D, FJ Č, RJ HV L FJ, D Č, FJ CH, OV VV M, F, DG HV N DG, TV Č, RJ B, CH, Z Č HV Č, D D, Z B, CH DG, VV AJ, D, VV D, TV Č, NJ, L, ŠJ CH, TV AJ RJ, Z M, NJ, VV Č, AJ AJ, M 3 3 3 3 3 3 3 4 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 3 33 1 1 2 3 1 1 3 10 1 2 2 2 3 22 27 1 2 8 12 3 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 Hlobil Slavíková Holubová - Hrušková Kohoutová Vrba Kobylková Pinta Mraček Martínková Fischerová Neubergerová Kozderová Kasík Čepelák Vild Kunc Masopust Nezbeda Mužík Krůta Hatina Hochman Hofmann Plecitý Rydrychová Smékalová Hrubá Lubyneckyj Macháčková-Francová Vrba Johnová Březinová Švejdová Kernerová Žlutická Sybolová Hinke Valisová Hošková Plecitá-Houbová Černý Nový Růta Zadák Weberová Siebert Kebort Rosenzweigová Zdeněk Marie Anna Marie Miloš Terezie Milan Václav Jana Dagmar Libuše Libuše Karel František Jiří Mirko Prokop Vladislav Josef Jiří Jiří František Gustav Václav Marie Iva Jaromíra Myron Helena Milan Jana Libuše Ivana Drahomíra Růžena Daniela Miroslav Ludmila Helena Blanka Václav Miloš Milan Jan Hana Vladimír Petr Růžena 1953 - 63 1953 - 80 1954 - 73 1954 - 56 1954 – 57, 63 - 64 1954 - 58 1954 - 87 1954 – 55, 7-9, 60-3, 5-6, 72-9 1956 - 57 1956 - 58 1956 - 58 1956 - 59 1956 – 60, 61 - 63 1958 - 59 1958 - 59 1958 – 59, 60 - 64 1958 - 60 1958 - 62 1959 - 60 1959 - 70 1960 1961 - 62 1961 – 62, 63 - 65 1962 - 64 1964 1964 - 67 1964 - 71 1965 - 00 1965 – 68, 70 1966 – 67, 68 1966 - 68 1967 - 68 1967 - 74 1968 – 69, 72 - 79 1970 - 71 1971 - 72 1972 1972 - 73 1972 - 74 1973 1973 - 74 1973 – 75, 80 - 81 1973 - 83 1974 - 78 1975 - 76 1975 - 77 1975 - 84 1976 - 77 154 B Č, RJ Č, FJ RJ F, CH DG, RÝS Z, TV D RJ L AJ M, F D TV F RJ, TV M, DG D F, CH M, F M, F, DG F D OV D, RJ, Z M, F B, Z Č, NJ B, CH B, TV Č B, TV M, F E B, CH Č, FJ M, DG, VV D D Č, FJ RJ AŠ TV OV, RJ HV AJ AŠ AJ, D, NJ 10 27 19 2 4 4 33 14 1 2 2 3 6 1 1 5 2 4 1 11 43 1 3 2 39 3 7 35 36 36 2 1 7 8 1 1 31 1 2 30 1 3 10 4 1 2 9 1 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 Hrabáková Robejšková Kadeřábková Nezbeda Kutík Nosek Veverka Kebrle Švábenický Ulman Havlíková Hinková Nájemníková Happyová Hlavačková Pelikánová Samec Vyštejn Kuntová-Valášková Kubrichtová Kučerová Součková Hlavačka Šímová Vítková-Vyštejnová Svoboda Sojková-Vrbová Jedličková Vlček Yarowski Urbanová Fořt Jeřábková Liprtová-Kasíková Janoušková Bejvančická Macek Novak Vlčková Lukeš Suttrová Thearle Matějček Davies Hahnová Kazdová Vavřička Nattress Miroslava Jana Marie Jaroslav Vladimír Václav Antonín Vítězslav Jan Jan Marie Květoslava Anna Alena Lenka Jarmila Zdeněk Jindřich Marie Růžena Eliška Helena Josef Iva Ivana Rudolf Markéta Václava Jiří Max Věra Peter Miroslava Monika Jana Marie Alois Jiří Václava Jan Irena Helen Vojtěch Helen Dagmar Daniela Jiří Brian 1977 1978 - 81 1979 1979 - 00 1979 - 81 1979 - 81 1979 - 81 1979 - 82 1979 – 82, 92 1979 - 90 1980 - 81 1980 - 81 1980 - 82 1980 - 84 1981 1981 1981 1981 – 82, 84 - 86 1982 - 90 1982 - 83 1982 - 84 1982 - 96 1983 1984 1985 1987 - 90 1988 - 89 1990 1990 1990 - 92 1991 1991 - 92 1992 1992 1992 - 00 1992 - 93 1992 - 93 1992 - 93 1992 - 94 1992 - 95 1993 1993 - 94 1993 - 96 1994 - 96 1994 - 97 1995 1995 1996 - 98 155 M, F RJ, NJ D, OV B, CH CH E CH E AJ, M, IVT F, STR B M CH Č,AJ,FJ, RJ F, M D, OV, RJ Č, NJ E D, RJ ZMD Č E CH, TV AJ M, Z ELT ELT Č, HV Č, PS AJ AJ N Č TV HV F NJ AJ B, TV N M, F AJ ZP AJ Č, NJ Č, NJ TV AJ 26 3 24 21 2 3 2 3 14 11 1 1 2 4 22 22 22 3 8 1 2 14 20 19 18 3 1 13 13 2 12 1 11 11 8 1 1 1 2 3 10 1 3 2 3 8 8 2 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 Dřevínková Nohejl Kerry Fišer Hudcová Komínek Šebestová-Hatinová Traburová Fialová Kazdová Andělová Martínková Rybáriková Fričová Hošková Kordulová Pangerl Vávrová Veselá Hošková Machačová Urbánek De Lisle Flaišman Kubištová Pintová Rataj Frantová Klika Kliková Kubík Očenášková Jirouchová Kostečka Mašková Sojková Nesnídal Sládek Dana Antonín D. Gregory Fišer Michala Martin Marie Barbora Renáta Linda Jana Milada Zuzana Lidmila Petra Jana Karel Irena Hana Lenka Jana Roman Kathleen Jiří Pavla Helena Miloš Jacqueline Jan Michele Petr Iva Dita Jiří Alžběta Jana Marek Tomáš CH N AJ AŠ B, CH M, F, IVT NJ AJ Č KAJ VV AJ AJ Č, OV FJ Č, AJ TV Z L N N D, Z AJ Č Č AJ AJ FJ AJ AJ AJ AJ NJ Č, AJ FJ FJ FJ TV 1998 1998 1998 - 00 1999 - 00 2000 2000 2000 2000 2000 - 02 2000 - 02 2001 2001 2001 - 02 2002 2002 2002 2002 2002 2002 2003 - 04 2003 - 04 2004 2004 - 05 2004 - 05 2004 - 05 2004 - 05 2005 2005 - 06 2005 - 06 2005 2005 - 06 2006 2006 - 07 2006 - 07 2006 - 07 2006 - 07 2007 2007 - Vysvětlení použitých zkratek vyučovacích předmětů AJ AŠ B Č D DG E ELT F FJ angličtina autoškola biologie čeština dějepis deskriptivní geometrie ekonomika elektrotechnika fyzika francouzština HV CH IVT L M N NJ OV POL PS hudební výchova chemie informatika latina matematika náboženství němčina občanská výchova politologie psychologie 156 RJ RÝS STR ŠJ TV VV Z ZMD ZP ruština rýsování strojírenství španělština tělesná výchova výtvarná výchova zeměpis zemědělství základy podnikání 5 5 2 1 3 3 3 3 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 4 1 1 1 1 3 1 1 3 1 2 1 1 1 1 1 1 Počty absolventů podle místa bydliště Místo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 Hořovice Komárov Zdice Žebrák Jince Hostomice Cerhovice Lochovice Beroun Zaječov Osek Podluhy Drozdov Tlustice Újezd Zbiroh Praskolesy Kublov Neumětely Kvaň Broumy Olešná Záluží Libomyšl Vel. Chlumec Chaloupky Březová Čenkov Rpety Běštín Bzová Stašov Felbabka Všeradice Chodouň Osov Králův Dvůr Hvozdec Chlustina MalChlumec Příbram Točník Radouš Tihava Třenice muži ženy celkem 350 80 60 53 34 34 36 28 26 26 23 18 18 21 22 21 13 18 12 14 7 13 8 9 4 2 7 7 2 6 5 4 6 7 3 4 4 3 5 2 4 4 1 2 3 619 138 123 85 72 59 49 57 55 54 56 47 35 30 29 29 34 26 25 21 27 19 23 17 17 18 11 11 16 11 12 13 10 9 12 11 10 10 7 10 8 8 10 9 8 Místo 969 218 183 138 106 93 85 85 81 80 79 65 53 51 51 50 47 44 37 35 34 32 31 26 21 20 18 18 18 17 17 17 16 16 15 15 14 13 12 12 12 12 11 11 11 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 157 Kotopeky Týček Hředle Lhotka Mýto Hudlice Jivina Cheznovice Kařez Knížkovice Lážovice Ohrazenice Podbrdy Tmaň Vižina Malá Víska Neřežín Otmiče Skřipel Bezdědice Netolice Rejkovice Bavoryně Kleštěnice Nižbor N. Jáchymov Sedlec Suchomasty Běřín Kočvary Křešín Liteň Mlečice Mrtník Otmíče Otročiněves Rokycany Řevnice Dom. Paseky Drahlovice Nové Dvory Osovec Počaply Praha Rudná muži 3 2 4 3 4 4 2 4 2 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 2 2 1 2 2 1 1 1 2 2 1 1 2 2 1 1 1 1 1 ženy Celkem 7 8 5 6 5 4 6 3 5 6 6 6 6 6 6 5 4 5 5 3 3 4 2 4 4 4 2 3 2 2 3 3 1 3 1 2 2 1 10 10 9 9 9 8 8 7 7 7 7 7 7 7 7 6 6 6 6 5 5 5 4 4 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2 2 1 1 2 1 1 1 Místo 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 Srbsko Strašice Trh.Dušníky Velcí Vráž Bezdědičky Bykoš Cekov Drahlín Hýskov Chotětín Chyňava Jablečno Jičín Karlova Huť Karlštejn Kařízek Křižatky Leč Levín Lhota p.Rač. muži ženy celkem 1 1 1 2 1 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Místo 2 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 Při maturitách 2001 158 Líšná Liteň-Leč Malé Kyšice Med. Újezd Nesvačily Osovec Plzeň Popovice Přimda Ptákov Svatá Štěnovice Těně Těškov Tetín Tchořovice Tlutice Trubín Újezd n.Zbeč Zahořany Záhořany muži ženy 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Celkem 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Počty absolventů v jednotlivých letech – dle pohlaví a celkem rok muži ženy celkem rok muži ženy celkem 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 19 19 17 13 25 17 20 24 20 15 31 30 19 11 27 16 19 13 10 20 20 16 14 18 22 16 17 16 16 26 13 14 8 10 17 5 25 44 45 24 38 52 55 48 57 15 45 53 61 49 45 27 25 29 36 41 35 39 39 40 32 33 25 23 42 22 45 68 65 39 69 82 74 59 84 31 64 66 71 69 65 43 39 47 58 57 52 55 55 66 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2003 2004 2005 2006 2007 28 15 25 32 20 19 24 13 21 14 20 25 30 24 27 18 17 27 11 6 12 28 20 25 18 14 14 41 46 34 73 74 49 42 43 39 43 55 49 43 41 40 46 33 32 17 21 14 56 31 47 40 36 37 69 61 59 105 94 68 66 56 60 57 75 74 73 65 67 64 50 59 28 27 26 84 51 72 58 50 51 1113 2156 3269 součet 159 Za tajemstvím výkazů „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval.“ Tento citát o falešné statistice je prý falešný. Fámu o údajném Churchillově výroku rozšířil německý ministr propagandy Joseph Goebbels. Diskuse o falešnosti následující statistické hříčky je planá, neboť ta se opírá o přesná data z třídních a maturitních výkazů a ke každému falšování se Vám v dalším textu přiznám. Při pátrání v gymnaziálních výkazech jsem se zaměřil na dvě oblasti. Normální prospěch během školního roku a výsledky u maturit (včetně skladby mat. předmětů). Obojí bylo sledováno ve 4 časových obdobích v přibližně 20-letých intervalech. Podrobněji o použitých datech vypovídá tabulka. Data v tabulce jsou v pořadí rok – počet studentů (žen/mužů). Po krátkém úvodu, jestliže nejsou žádné dotazy, bych přikročil k první části. školní rok 1949 1970 1989 2006 1. období 2. období 3. období 4. období – 57 – 44 – 68 – 51 maturita (29/28) (28/16) (49/19) (36/15) 1950 1970 1989 2007 – 36 – 41 – 51 – 52 (15/21) (25/16) (38/13) (37/15) Část 1. - výsledky ve školním roce Pro potřeby této práce jsem volil údaje za první pololetí předposledního nebo posledního ročníku. Obecně bývá prospěch v pololetí nepatrně horší, neboť nedostatečná nemá tak vážné následky jako na konci školního roku. V dalších grafech pojem celkem znamená muži a ženy dohromady a všichni značí souhrn za všechna 4 období. Než se vrhneme na prospěch, pojďme se podívat na pohlavní (ne)vyrovnanost a absence. Poměr ženy vs. muži muži celkem ženy muži Zameškané hodiny ženy 64 65 58 19 51 50 49 61 54 47 51 15 28 39 33 16 24 49 29 28 1949 1970 27 21 36 1989 2006 1949 Tento graf je plně v souladu se statistikou z minulého almanachu. V počátcích našeho ústavu byl počet mužů a žen vyrovnaný. Postupem času se poměr ustálil na hodnotě 2:1 ve prospěch žen. Průměrný prospěch Z grafu vpravo je zřejmé, že v roce 1970 byl daleko nejhorší průměr. V posledních letech už asi učitelé nechtějí riskovat lynčování ze strany rodičů, a tak se prospěch (nerozuměj znalosti a dovednosti) studentů zlepšuje. Srovnání ženy vs. muži vychází prakticky stejné i u jednotlivých předmětů (pro mě opět trochu překvapivě). Tzn. v letech 1949 a 2006 měli ve všech předmětech horší prospěch hoši a 1970 a 1989 naopak. Hledání důvodů přenechávám kompetentnějším. Proto průměrný prospěch v jednotlivých předmětech je již uváděn bez ohledu na pohlaví. 1970 1989 2006 všichni Počet zameškaných hodin nám utěšeně roste. Pro mě trochu překvapivě není výrazný rozdíl mezi muži a ženami (až na rok 1970, který je, jak dále uvidíte, zvláštní ve všech směrech). celkem ženy muži Průměr - celkem 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 1949 160 1970 1989 2006 všichni český jazyk cizí jazyk dějepis Průměr - humanitní Průměr - matfyz matematika fyzika 3,5 3,5 3,0 3,0 2,5 2,5 2,0 2,0 1,5 1,5 1,0 1,0 1949 1970 1989 Průměr - chemie a TV chemie tělesná v. 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 1949 1970 1949 2006 1989 2006 1970 1989 2006 Ne v každém období byly k dispozici údaje ze všech sledovaných předmětů, a proto jsem statistiku zfalšoval následovně: v roce 1949 jsem místo chemie použil známky z biologie a v roce 1989 proběhla dvě nahrazení; opět biologie místo chemie a občanská nauka místo dějepisu. Cizím jazykem byla samozřejmě ruština (1949 – 1989) a angličtina v roce 2006. Pro zajímavost uvádím známky z TV. V roce 1949 bylo uděleno 5 jedniček, 24 dvojek, 25 trojek, 2 čtyřky a 1 student uvolněn. A rok 2006: 43 jedniček, 3 dvojky, 1 trojka a 4 uvolnění. Co dodat? Celková hodnocení prospěl(a) s vyznamenáním prospěl(a) neprospěl(a) Dříve se ještě vyskytoval mezistupeň prospěl(a) velmi dobře, který zařadil do stupně prospěl(a). Současná stupnice je následující: - průměr do 1,5 a žádná trojka - žádná pětka - aspoň jedna pětka jsem v zájmu sjednocení a v rámci zfalšování 5% 18% 1949 1970 27% 82% 68% vyznamenání prospěl neprospěl 3% 40% 47% 60% 50% 2006 1989 161 Část 2. - výsledky u maturit maturit Četnosti maturitních předmětů - celkem 180 český jazyk 125 ruský jazyk matematika 98 68 společenské vědy biologie 52 46 anglický jazyk 38 dějepis fyzika 33 zeměpis 25 latina 23 deskr. geom. 17 chemie 17 strojírenství 14 ekonomie 13 technická chemie 13 elektronika 11 francouzký jazyk 11 německý jazyk 10 ruský jazyk povinný 1950 a 1989 matematika povinná 1989 a jedna třída 1970 anglický jazyk pouze 2007 Při zpracování dat z maturitních výkazů byl hlavní problém v různé podobě zkoušek z dospělosti jak z hlediska počtu a druhu maturitních předmětů, tak v různém množství povinných a volitelných předmětů. Také názvy předmětů prošly vývojem. Jediné zfalšování, kterého jsem si vědom, spočívá ve sloučení předmětů společenské nauky (1950; zahrnovaly občanskou nauku, zeměpis a dějepis), občanská nauka (1989) a základy společenských věd (2007) do všeobjímajícího názvu společenské vědy. Ve všech dvacetiletkách bylo pouze 6 předmětů zastoupeno vždy: písemná práce z českého jazyka, český jazyk, cizí jazyk (49-89 rj, 07 aj), matematika, fyzika a biologie. V minulých letech byla písemná část maturity i z dalších předmětů – cizí jazyk, matematika, deskriptivní geometrie, ale v této práci nejsou zahrnuty. Maturita z technické chemie?! Údaje v grafech o četnosti maturitních předmětů jsou velmi ovlivněny (ne)povinností jednotlivých předmětů v daných letech. Podrobnosti jsou v rámečku u grafů. V roce 1989 se dalo maturovat i z poměrně pro gymnázium exotických předmětů. Maturanti si vybírali mezi strojírenstvím, ekonomií, technickou chemií a elektronikou. Četnosti maturitních předmětů 1950 9 psychologie výtvarný vých. 3 tělesná vých. 1 strojírenství ekonomie technická chemie elektronika pátý volitelný předmět v roce 1989 český jazyk 36 český jazyk ruský jazyk 36 ruský jazyk společenské vědy 36 Během 60-ti leté historie maturitních zkoušek už byly položeny tisíce otázek. Některé z nich působí z dnešního pohledu zajímavě a možná bychom mohli říci i zvláštně. Hlavními zdroji tohoto typu otázek byly technické volitelné předměty v roce 1989 a také „totalitní“ otázky z ruského jazyka a společenských věd. Z čeho se u nás také maturovalo: V roce 2007 jsem nenašel žádnou zajímovost, která by stála za zmínku. 1989 • • • • • • 41 38 23 dějepis matematika 19 23 latina zeměpis biologie 14 deskr. geom. chemie matematika 8 tělesná vých. Četnosti maturitních předmětů 1989 51 ruský jazyk 51 51 19 13 ekonomie 13 technická chemie 13 elektronika 11 2 1 český jazyk 52 anglický jazyk 46 matematika 24 společenské vědy 14 biologie jedna třída povinně matematiku a druhá dějepis 3 Četnosti maturitních předmětů 2006 český jazyk strojírenství 4 předměty 4 fyzika německý jazyk 4 matematika 7 deskr. geom. 3 pevně dané společenské vědy 12 francouzký jazyk 5 předmětů 10 15 biologie 13 fyzika Maturitní otázky Četnosti maturitních předmětů 1970 13 biologie fyzika 5 předmětů 3 pevně dané 13 10 dějepis 9 zeměpis 9 psychologie 9 4 předměty spojky a brzdy 1 volitelný ze fyzika 10 chemie 8 pouze čj pevně manipulace, zdvíhání a doprava břemen 4 odborných dějepis 6 německý jazyk 8 nový typ hrdiny v díle M. Gorkého zeměpis 1 francouzký jazyk 4 třískové vlastnosti chemie 1 výtvarný vých. 3 zajištění výroby pracovními silami přerůstání národně demokratické revoluce v revoluci 1950 socialistickou v Československu • leninova kritika empiriocriticismu • dialektickomaterialistické pojetí dějin • národní výbory; nový typ orgánů státní moci v ústavě • podstata kapitalistické zbožní výroby z 9. května 1970 • Stalin o významu theorie • péče o zdraví občanů našeho státu • vývoj dětského duševna podle sovětské psychologie • poezie bojuje proti carismu • plánování jako zákon socialistické výstavby • vznik KSČ a její vývoj do V. sjezdu • zápas materialismu s idealismem za kapitalismu • co mě zaujalo z novinek sovětské prózy a • zápas materialismu s idealismem za epochy kinematografie otrokářské a feudální • Hořovicko v roce 1848 • J. Fučík: sovětská škola a sovětský učitel • světová literatura proti kapitalismu • projev Kl. Gottwalda na zasedání ÚV 22. února 1951 162 Maturita za 23 celkem ženy muži Průměr celkem Pokud maturant odpoví, že maturoval za 4, je třeba ho notně pochválit, neboť čtyřka znamená součet jeho známek – tj. 4 x výborně. Jak z následujících grafů vyplývá, dříve maturanti dosahovali daleko vyšších skóre. Například v roce 1950 dva borci dosáhli hodnoty 23 (5 předmětů; 3 x nedostatečně a 2 x dostatečně). Celkový prospěch u maturit dobře koresponduje s prospěchem v pololetí. Při maturitách byl průměr vždy horší - přibližně o 0,3. Ačkoli třída maturitní nebyla nikdy stejná jako třída „pololetní“, vychází prospěchové porovnání mužů a žen naprosto stejně jako u pololetní klasifikace. Proto také grafy Průměr celkem vypadají pro obě části prakticky stejně. 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 1950 1970 1989 2007 všichni český jazyk - pís. český jazyk cizí jazyk Průměr - jazyky 3,5 3,0 Předmětové průměry 2,5 latina 2,96 2,0 deskr. geom. 2,59 český j. - pís. 2,57 dějepis 2,57 ruský j. 2,55 1,5 1,0 zeměpis 2,31 francouzký j. 2,0 2,27 psychologie 2,25 techn. chemie 2,23 fyzika 1,5 1,0 1950 2,15 biologie 1,93 anglický j. 1,87 německý j. 1,70 ekonomie 1,69 elektrotechnika 1,55 výtvarná v. 1970 1989 2007 Je zřejmé, že rok 1970 si, až na malé výjimky, udržuje svou „třídu“. Například průměr 3,1 z čekého jazyka v roce 1970 představuje 1 x výborně, 13 x chvalitebně, 10 x dobře, 15 x dostatečně a 2 x nedostatečně. Obecně horší prospěch u jazyků je jistě dán jejich povinností. V přírodních vědách se většinou jednalo o zvolený a tím pádem jistě i oblíbený a zvládnutý předmět. Historicky největším maturitním strašákem se z grafu vlevo jeví latina. S průměrem 2,96 z ní v roce 1950 maturovalo 23 studentů. 2,10 strojírenství matematika fyzika biologie 2,5 2,38 spol. vědy 2007 3,0 2,42 matematika 1989 3,5 2,47 český j. 1970 Průměr - přírodní vědy 2,52 chemie tělesná v. 1950 1,33 1,00 Srovnání celkového hodnocení Celkové hodnocení 100% To, co bylo v „pololetní“ části zobrazeno pomocí koláčů, je zde v trochu jiné podobě, která umožňuje i srovnání ženy vs. muži. A vida. Máme to tu zase! Prospěch letí dolů (rozuměj zlepšuje se), ženy byly lepší v letech 1950 a 2007, muži 1970 a 1989. Většina maturantů patřící do černé části uspěla při opravné zkoušce. Podobně jako v předchozí části bylo hodnocení Prospěl(a) velmi dobře včleněno do kategorie Prospěl(a). 90% 1 1 2 5 4 80% 7 70% 10 60% 50% 12 10 14 40% 33 neprospěl prospěl vyznamenání 21 30% 21 6 20% 10% 15 5 3 3 2 5 0% ženy muži 1950 163 ženy muži 1970 ženy muži 1989 ženy muži 2007 5 a 3 určitě, 15 a 24 ani náhodou Zatím jsme se pouze ohlíželi do minulosti. Tato krátká pasáž by ale neměla uniknout všem budoucím maturantům. Asi většina z nás zná hlášku: „Fuj 13. Tu já nechci“. Tahání maturitních otázek je jistě noční můrou nejednoho absolventa našeho gymnázia. V tabulce vpravo lze zjistit, na které otázky by při učení měla být soustředěna větší pozornost, a které prakticky nestojí za námahu. Celkem bylo zpracováno 576 čísel. Nápadně nižší četnosti pro čísla nad 25 jsou dány různým počtem maturitních témat. Dnes je povoleno 25 – 30 maturitních témat, většinou se však volí krajní možnosti 25 nebo 30. Ale abych maturanty uklidnil. Jsem přesvědčen, že kdybych nebyl tvor líný a naklepal do počítače všechna tažená čísla maturitních otázek za celou historii hořovického gymnázia (cca 10 000 údajů), četnosti by se velmi podobaly rovnoměrnému rozdělení. Dovolte mi tedy, jako jednomu ze zkoušejících, zvolat: „Ať žije zákon velkých čísel!“. číslo taženo číslo taženo číslo taženo 1 23x 11 21x 21 25x 2 16x 12 19x 22 26x 3 28x 13 18x 23 19x 4 23x 14 14x 24 11x 5 31x 15 12x 25 27x 6 21x 16 18x 26 8x 7 27x 17 19x 27 11x 8 26x 18 22x 28 11x 9 25x 19 24x 29 8x 10 15x 20 20x 30 5x Veselé historky z třídních výkazů Při listování starými dokumenty jsem občas narazil na zajímavé či vtipné záznamy, které byly většinou v poznámce u jednotlivých studentů nebo jen tak na volně vloženém papíru. I v našem ústavu vznikaly poznámky, které by se hodily do humoristického pořadu televize NOVA. Projdeme se výkazy proti času, neboť největší perly se ukrývají v nejhlubší minulosti. 2006 pouze všední zápisy typu: • byla udělena DTÚ za nevhodné chování v hodinách tělesné výchovy • udělena pochvala řed. školy za příkladnou pracovní činnost ve prospěch školy 1989 tady už je to trochu pestřejší • žákyně se provdala – změna příjmení: Hlaváčková • udělena pochvala s knižní odměnou za vzornou školní docházku (tu jsem, myslím, dostal taky) • udělena pochvala TU za vzorné plnění povinností funkce hospodáře třídy • udělena důtka ŘS za předem neomluvenou absenci • udělena ředitelská důtka za nevhodné vyjadřování na chmelové brigádě 1970 prostě 1970, ten nezklame • žákyně odešla do zaměstnání • odešla na vlastní žádost pro neprospěch • zúčastnil se se spolužákem loupežné krádeže vysílaček z kabinetu BP. Potrestání: 3. st. z chování a podmíněné vyloučení do konce roku. S tímto žákem probíhá také trestní řízení. Výsledek dosud nevynesen. • při výslechu orgány VB dlouho popíral trestnou činnost spolužáků. Byl potrestán 2. st. z chování. 1949 no • • • • a tohle už je poznámková klasika držel dveře po hodině latiny hvízdáním zesměšňuje zapálil hřeben při hodině hudební výchovy výtržnosti při maturitním věnečku, pití lihovin, násilné vniknutí do školní budovy v noci • samovolné vzdálení se z oslavy narozenin presidenta rep. Kl. Gottwalda • docenti, vyučující v VI. třídě, se shodli, že Váš syn příliš mnoho kouří, ve škole pospává a jeho prospěch se v poslední době velmi zhoršil Pár slov závěrem závěrem Cílem mého snažení rozhodně nebylo hodnocení kvalit studentů v jednotlivých obdobích. Ze žádného grafu nevyplývá, že by dnešní studenti byli chytřejší nebo hloupější než jejich předchůdci. Ani nelze s jistotou tvrdit, že klasifikace je dnes mírnější než bývala, i když to tak dle všeho vypadá. Takové hodnocení by bylo velmi zajímavé, ale dle mého mínění je zpětně neproveditelné. A navíc by nás - pedagogy - připravilo o věčné diskuse nad vývojem studijních kvalit našich svěřenců. Teď bych asi měl prozradit, co mým cílem bylo. Chtěl jsem Vám v několika grafech ukázat, jaká vysvědčení si nosili a nosí naši studenti domů. Rád bych, aby si hlavně současní a budoucí studenti uvědomili, že studium gymnázia není až tak o tom, kolik dostanu výborných, chvalitebných nebo dobrých, ale o tom, co si z gymnázia odnesu s sebou do života. Neboť, možná že tomu ani nebudete věřit, ale i absolventi z roku 1970 se jistě dobře uplatnili. A to vůbec nevíme, jestli se někde mezi výkazy neukrývá nějaký daleko „drsnější“ ročník. Za laskavé zapůjčení výkazů děkuji panu řediteli PhDr. Jiřímu Vlčkovi. M. Komínek 164 1949 TU: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 1950 TU: 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 oktáva Třesohlavý Josef Anděl Zdeněk Cyprian Jiří Čistá Anna Homolka Josef Houbová Eliška Hrkal Eduard Huml Václav Choc Miroslav Karlík Jiří Kluzáková Marie Konrád Jiří Král Josef Krausová Zdeňka Livanská Olga Nejedlý Josef Neliba František Pelikán Jaroslav Rezek Vilém Rynda Karel Strnadová Marie Sukovský Otakar Šimek Antonín Škvárová Božena Štolbová Věra Štumpf Jiří Tejcová Libuše Tenglerová Jarmila Trs Jaroslav Úblová Naděžda Volena Karel Wagnerová Alena Zahradecká Dagmar Žebrák Drozdov Hořovice Suchomasty Mýto Chaloupky Cheznovice Zdice Líšná Jince Hořovice Osek Mýto Hořovice Hořovice Lochovice Zaječov Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Cheznovice Zdice Žebrák Beroun Mýto Beroun Mlečice Hořovice Zdice Hořovice Cerhovice 1951 TU: 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 oktáva Hodková Zdeňka Arnošt Bohumil Berková Jaruška Budilová Anna Dalecká Jaroslava Dvořák Zdeněk Fikar Karel Foltýnová Nina Hrabáková Marie Jelínková Blanka Karas Jindřich Hořovice Zdice Lážovice Komárov Jičín Komárov Hořovice Těškov Hořovice Kařez 165 Kleinhamplová Božena Klikarová Hana Kunc Emanuel Matějka Jan Milerová Drahuše Mottl Jaroslav Moutelík Zdeněk Nezbeda Jaroslav Pecharová Ludmila Pondělíček Bedřich Procházka Bohumil Prokopová Růžena Řešátko Jan Srp Josef Turek František Turníková Anděla Venclíček Jaroslav Veselý Vladimír Veverka Josef Vitáčková Marie Vojíř Bohumil Vokurková Milada Zábranský Václav Mýto Hořovice Mýto Újezd Zdice Osek Hořovice Hořovice Liteň Hořovice Zdice Hořovice Hořovice Zaječov Olešná Felbabka Mýto Řevnice Mýto Leč Hořovice Hořovice Řevnice 4. Mucha Zdeněk Adam Vladimír Červená Jaroslava Červenka Václav Hamral Jaromír Hašková Alena Hrachovec Jaroslav Kadeřábek Jaroslav Kůta Josef Květoň Stanislav Mareš Otakar Palek Zdeněk Pelikánová Marta Pollaková Jitka Rissel Jiří Sedláčková Věnceslava Sedlecký Otakar Séglová Marie Sláma Jaromír Srp Jiří Šubrtová Daniela Turek Bohumil Vokurka Josef Žebrák Hořovice Rpety Králův Dvůr Komárov Zbiroh Jince Hořovice Čenkov Jince Cekov Hořovice Komárov Hořovice Hostomice Kařez Hořovice Zbiroh Hořovice Hořovice Jablečno Zdice 88 Voříšková Zdeňka 89 Vyštejn Jan 90 Wach Kamil 1952 TU: 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 1953 4. Svoboda Josef Belda Jan Bursík Albert Čapková Jaroslava Červenková Emilie Dvořák Milan Elbogenová Emilie Halamová Eva Hasman Jiří Hochman František Hříbalová Soňa Koníčková Vladimíra Kordová Marie Kůta Josef Lang Ladislav Lisý Miroslav Mařák Jaroslav Masopust Miloslav Pokorná Alena Racek Václav Řežábková Věra Svoboda Milan Štěpnička Jiří Valášková Marie Komárov Hořovice Zdice Praskolesy Hořovice Hořovice Cerhovice Cerhovice Cerhovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Cerhovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Kotopeky Drozdov 1953 3. TU: Hrdlička František 114 Běhounková Alena 115 Bulina Jiří 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 Tchořovice Hořovice Hořovice Dlouhý Otakar Horázná Marie Chvostová Marie Jelen Josef Kadeřábková Irena Kandler Antonín Kokeš Vlastimil Kořínek Jiří Král František Masopust Prokop Nohejlová Danuše Novák Bohumil Novák Jindřich Juklíček Josef Anděl Stanislav Bělohlávek Stanislav Borovička Zdeněk Braumová Růžena Čanda Jiří Čížková Jitka Forejt Josef Hoffmann Vladimír Jiravová Marie Karkošová Marta Kuncová Božena Lisý Jaroslav Mandík František Preislerová Eva Růžička Vladimír 150 151 152 153 154 155 Sixta Jaroslav Sládek Oldřich Soukupová Květoslava Táborská Marie Janovský Alois Uzel František TU: 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 166 Zdice Hořovice Hořovice Podluhy Hořovice Podluhy 4. TU: 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 1954 Jince Domin. Paseky Jince Hořovice Zdice Jivina Rejkovice Běřín Hořovice Jince Tlustice Komárov Podluhy Cerhovice Lochovice Sudík Bohumil Špotová Libuše Štochlová Marie Vobořilová Drahomíra Wiltová Eva Zbořil Bohumil Hostomice Žebrák Hořovice Chaloupky Zdice Lochovice Stašov Beroun Chlustina Cerhovice Rpety Hořovice Lochovice Hořovice Domin. Paseky Jince Chlustina Zdice Hořovice 11. Slavíková Marie Anýž František Bárta František Červenka Zdeněk Hatina Josef Holeček Jan Hošková Alena Hráchová Marie Mašek Josef Merhaut František Otcovská Jaroslava Palek Bohumil Pollak Josef Růžička Josef Sluková Jaroslava Kvaň Žebrák Cerhovice Újezd Žebrák Hořovice Olešná Hořovice Zdice Broumy Žebrák Komárov Zdice Lochovice 170 171 172 173 174 175 176 177 1955 TU: 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 Srp Václav Srpová Alena Sudík Karel Šlosar Josef Veinfurter Karel Veinfurter Pavel Vlček Antonín Zelenka Otakar 215 216 217 218 219 220 221 222 Cerhovice Lochovice Tlustice Hořovice Újezd Újezd Tlustice Hořovice 11. Svoboda Josef Bulionová Denisa Cinková Hana Čistá Marie Čistá Marta Ernestová Olga Formanová Blanka Friedlová Alena Geroldová Helga Hampl Zdeněk Havlíček Karel Hořínková Václava Hrdlička Josef Chlustinová Olga Jaborský Kamil Jankovský František Kokeš Josef Kožíšek Václav Krtková Jiřina Kuchta Jaroslav Kykal Václav Landová Živana Laštovková Olga Levá Alena Lukeš Alois Marešová Zdeňka Masopustová Věra Mrázková Zdeňka Pátková Danuše Pužman Pavel Rocheltová Ludvika Shejbal Tomislav Sloup Václav Stránská Eva Sudíková Marie Špačková Alena Štych František Švandrlík Jan 1956 TU: 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 Hořovice Komárov Křešín Běřín Jince Hořovice Hořovice Komárov Felbabka Zdice Komárov Kotopeky Hořovice Jince Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hostomice Hořovice Osov Drozdov Lochovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Tlustice Jince Žebrák Jince Chaloupky Kvaň 1956 Trunec Marcel Urbanová Zdeňka Vašek Antonín Veselá Marie Vrba Jaroslav Vyštejnová Jiřina Žihla Karel Gerold Ingo 11.A Čerychová Marie Balabánová Růžena Beran Jiří Berková Daniela Bervida Vladimír Bryndová Iva Čapková Alena Červenková Radoslava Frýdlová Helena Hatina Jiří Hlaváč Jiří Hrabáková Eliška Hrkalová Libuše Hrušková Miluše Humlová Libuše Hůrková Marie Chotaš Milan Kadlecová Božena Kašpar Josef Kašparová Jarmila Kebert Vladimír Kešnerová Alena Klein Josef Klier Mirko Knotková Eva Kokuňková Eugenie Korejčík Antonín Kothera Václav Krákorová Jaroslava Kratochvílová Ludmila Kříšťálová Hana Kubrichtová Jaroslava Kyncl Ludvík Lenkvíková Marie Zíková Zdeňka 11.B TU: Hlobil Zdeněk 167 Lochovice Hořovice Točník Libomyšl Žebrák Hořovice Cerhovice Komárov Lhotka Újezd Cerhovice Osek Hořovice Hořovice Chodouň Hořovice Újezd Stašov Osek Hořovice Hostomice Hořovice Otmíče Jince Lochovice Cerhovice Jince Hořovice Hořovice Osek Hořovice Zdice Komárov Komárov Svatá Osov Osek Praskolesy Mrtník Žebrák Hostomice Praskolesy 257 258 259 260 261 262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279 280 281 282 283 284 285 286 287 288 289 290 1957 TU: 291 292 293 294 295 296 297 298 299 300 301 Lenkvík Josef Ludvíková Blažena Marešová Václava Matějková Pavla Michalová Marta Novotná Vladimíra Otcovská Vlastimila Palková Raduše Pánek Pavel Pavlisová Vlasta Pech Václav Pleticha Pavel Procházka Václav Ryba Oldřich Řešátková Ludmila Shejbalová Eva Slavíková Božena Sudíková Milena Šatra Eduard Ševčíková Jana Šimonovská Ludmila Šístek Bedřich Šlapáková Božena Šmídová Alena Šnajdr Zdeněk Špott Jiří Toncarová Irena Vavříková Jitka Vokurka Josef Vyštejnová Jana Wachová Věra Zdanovcová Olga Zelenková Blanka Zmijarov Dimitrij 302 303 304 305 306 307 308 309 310 311 312 313 314 315 316 317 318 319 320 321 322 323 Hostomice Tlustice Hořovice Hořovice Zdice Jince Broumy Lochovice Zdice Drozdov Chlustina Lochovice Osek Komárov Hořovice Hořovice Neumětely Tlustice Osek Hořovice Žebrák Chlustina Jivina Hořovice Kvaň Cerhovice Zaječov Hořovice Čenkov Tlustice Hořovice Hořovice Jince Hořovice 1957 TU: 324 325 326 327 328 329 330 331 332 333 334 335 336 337 338 339 340 341 342 343 344 345 346 11.A Vrba Miloš Adamová Marie Anděl Jiří Anděl Václav Bártová Růžena Brandová Helena Brotánková Marie Carvánová Marie Červenková Emilie Červenková Eva Červenková Marcela Endrštová Hana Žebrák Hostomice Žebrák Lochovice Zdice Záluží Běštín Cerhovice Hořovice Libomyšl Ohrazenice 168 Havlice Karel Hettnerová Františka Hošek Stanislav Hošková Stanislava Houska Václav Hrabě Václav Hrubá Jaroslava Humlová Růžena Humlová Zdeňka Chlustinová Anna Chmelíková Hana Chotašová Ludmila Christophová Marie Janečková Hana Jíchová Marcela Kačírek Jiří Kadlecová Jaroslava Kešner Otto Kočková Vlasta Kotvová Jarmila Krumphanzlová Hana Vimmer Václav Podluhy Lochovice Cerhovice Chaloupky Kvaň Lochovice Lochovice Hořovice Hořovice Žebrák Komárov Jince Hořovice Hořovice Zaječov Neumětely Žebrák Hořovice Rpety Olešná Stašov Žebrák 11.B Slavíková Marie Doubrava Ladislav Kreisingrová Zdeňka Křivánek Vladimír Křížová Jana Kůrková Václava Maňásková Marie Mojžíšová Lenka Moutelíková Alena Mužíková Bohuslava Nedbalová Lubomíra Prchal Miroslav Racková Marie Redlichová Helena Rosenkrancová Hana Roztočilová Božena Rožánek Zdeněk Řechtáčková Jarmila Shejbalová Zlatka Sládek Josef Smetanová Marie Smutný Alois Srpová Vilma Sukovský Josef Hostomice Zdice Hvozdec Komárov Podluhy Hořovice Kočvary Osek Chodouň Hořovice Jince Hořovice Osek Osek Tlustice Neumětely Hořovice Hořovice Zdice Lochovice Zdice Točník Hořovice 347 348 349 350 351 352 353 354 355 1958 TU: 356 357 358 359 360 361 362 363 364 365 366 367 368 369 370 371 372 373 374 375 376 377 378 379 380 381 382 383 384 385 386 387 388 389 390 391 Škach Josef Šmejkalová Vlasta Uhlová Marie Vaňková Jana Veselý Zdeněk Vintrová Eva Voráček Václav Vrbová Eva Zpěvák František 392 Walter Gustav 393 Zítek František 394 Žalud Ladislav Hořovice Běštín Felbabka Hořovice Libomyšl Hořovice Tlustice Žebrák Libomyšl 1959 TU: 395 396 397 398 399 400 401 402 403 404 405 406 407 408 409 410 411 412 413 414 415 416 417 418 419 420 421 422 423 424 425 426 11. Hlobil Zdeněk Bílá Marie Carvánová Libuše Čermáková Marie Čerychová Eva Drožová Jana Halama František Hatina Bohumil Horák Jiří Housková Eva Hrdličková Božena Jantschková Marie Kalinová Zdeňka Kašparová Jaromíra Kaufmanová Anna Kellerová Blanka Kopecký Jiří Kučerová Hana Mračková Jiřina Müllerová Božena Musialová Olga Pánek Jan Pluhařová Jitka Pohl Julius Polcar Jiří Prokopová Marta Ružbacká Blažena Řechtáček Vojtěch Schücker Pavel Sloupová Květa Snížek Jiří Štychová Hana Taušová Květuše Ungr Miloslav Vlčková Marie Vozák Václav Vyskočilová Hana Běřín Tihava Jince Hořovice Hořovice Cerhovice Újezd Hořovice Rejkovice Hořovice Hořovice Hostomice Podluhy Hostomice Osek Hořovice Kublov Hvozdec Ohrazenice Hořovice Lochovice Hořovice Komárov Cerhovice Felbabka Hořovice Hořovice Králův Dvůr Tlustice Jince Hořovice Osek Jivina Tlustice Cerhovice Tihava 1959 TU: 427 428 429 430 431 432 433 169 Hostomice Cerhovice Hořovice 11.A Kozderová Libuše Bojčuková Dagmar Cajthamlová Jana Čeleda Radovan Červený Jiří Grünvaldová Dobroslava Humlová Věra Jáchymová Zdeňka Kadeřábková Jana Karmazin Miroslav Kasíková Zdeňka Kašpar Ludvík Kleknerová Bohumila Krbcová Vlasta Krbcová Vlasta Krocová Jarmila Kupka Ladislav Lukáš Jaroslav Mikulášová Marie Mračno Pavel Pacovská Jiřina Pacovský Jiří Pavlíček Jiří Pitínová Anna Raboch Karel Roztočilová Jana Řezníčková Marie Spalová Jindřiška Štěpnička Miroslav Terš Oldřich Tůmová Vlasta Vodičková Jana Vonderka Antonín Točník Točník Hořovice Lochovice Knížkovice Březová Zdice Zdice Hořovice Hořovice Jince Komárov Komárov Zdice Olešná Cheznovice Hořovice Zdice Čenkov Žebrák Kublov Kublov Chlustina Chodouň Hořovice Podbrdy Hořovice Komárov Bzová Komárov Praskolesy Komárov 11.B Svoboda Josef Arnošt Jaroslav Babáčková Marie Bakule Jaroslav Balková Milena Císař František Císařová Jaroslava Dousková Pavla Běštín Jince Hořovice Hořovice Hostomice Rpety Hořovice 434 435 436 437 438 439 440 441 442 443 444 445 446 447 448 449 450 451 452 453 454 455 456 457 458 459 460 461 462 463 1960 TU: 464 465 466 467 468 469 470 471 472 473 474 475 476 477 478 Dušková Ludmila Housková Božena Humlová Jana Jirkovský František Kačírková Marie Kadeřábková Jana Kebort Jindřich Kolář Miroslav Koza Václav Kratochvílová Eva Malá Zdeňka Mařáková Anna Míka Václav Moravcová Hana Pánek Jan Pliml Antonín Roubal Pavel Rybář František Řehtáček Václav Shejbalová Hana Skuhrovcová Jana Šamšula Pavel Šmerha Stanislav Švec Jiří Ulmanová Eva Veselý Václav Vítková Jaroslava Zelenka Stanislav Zemanová Květuše Zímová Marie 479 480 481 482 483 484 485 486 487 488 489 490 491 492 493 494 495 496 497 498 499 500 501 502 503 504 Hořovice Zdice Záluží Lochovice Neumětely Rpety Hořovice Žebrák Nové Dvory Zaječov Bzová Hořovice Hořovice Jince Skřipel Drozdov Komárov Komárov Hořovice Hořovice Felbabka Jince Újezd Hořovice Kvaň Hostomice Hořovice Hostomice Chodouň Kublov 1960 TU: 505 506 507 508 509 510 511 512 513 514 515 516 517 518 519 520 521 522 523 11.A Pinta Milan Altmanová Věra Andělová Marie Anýž Pavel Benešová Jaroslava Brůnová Ludmila Břehová Milada Červenka Bohuslav Dvořáková Blanka Dvořáková Eva Falcníková Irena Frajer Václav Freyburgová Jana Friedl Karel Harvalíková Růžena Hassmanová Eva Újezd Žebrák Kvaň Zdice Hostomice Zdice Hořovice Jince Hořovice Hořovice V. Chlumec Zdice Hořovice Újezd Hořovice 170 Havlík Petr Hlinovská Jana Hrdlička František Humlová Marie Hyťhová Libuše Chlustina Jiří Janoušek Jaroslav Jetmarová Anna Jílková Věra Kačírková Věra Karásková Otylie Karhan Václav Karkoš Václav Kaslová Květosl. Kaválková Vlasta Kešner Josef Kinclová Marcela Kloseová Marie Knapová Naděžda Kobylka Václav Kokešová Hana Koppová Eva Král Petr Kubíčková Olga Kunc Antonín Mikutová Jitka Lochovice Hořovice Lhotka Zaječov Neřežín Hořovice Komárov Hořovice Hořovice Neumětely Hostomice Hořovice Cerhovice Ohrazenice Zdice Újezd Hořovice Žebrák Skřipel Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Jince Tlustice Žebrák 11.B Holubová Anna Lapáčková Milada Lisá Jana Lukavský Jaromír Malý Miloslav Maňásková Ludmila Matoušek František Měšťanová Ludmila Morávková Jana Moutelík Otto Müllerová Jana Mužíková Marie Pátková Marie Pavlisová Jana Pergl Jiří Pokorná Anna Procházka Karel Rež Stanislav Roztočilová Jitka Sixtová Marie Hořovice Hořovice Lochovice Bzová Hořovice Cerhovice Všeradice Hořovice Komárov Rejkovice Újezd Hořovice Drozdov Kublov Hořovice Hořovice Cerhovice Neumětely Jince 524 525 526 527 528 529 530 531 532 533 534 535 536 537 538 539 540 541 542 543 544 545 1961 TU: 546 547 548 549 550 551 552 553 554 555 556 557 558 559 560 561 562 563 564 565 566 567 568 Smetanová Radomila Smíšková Jana Sojková Emilie Stehlík Václav Šebestová Adolfa Šebková Jarmila Šimek František Šplíchalová Miluše Štaffová Michaela Štefanová Alena Štika Jiří Švandrlíková Dagmar Veselý Josef Vlček Josef Vlčková Marie Vrba Milan Vrbová Jaroslava Vydra Karel Vyštejnová Anna Zeman Pavel Žalud Jiří Tesařová Jarmila 569 570 571 572 573 574 575 576 577 578 579 580 581 582 583 Hvozdec Zdice Hořovice Hředle Hostomice Cerhovice Hořovice Komárov Zbiroh Zdice Kublov Velcí Hostomice Tlustice Záluží Hořovice Praskolesy Osek Neumětely Hořovice Hořovice 1961 TU: 584 585 586 587 588 589 590 591 592 593 594 595 596 597 598 599 600 601 602 603 604 605 606 607 608 609 610 611 612 613 11.A Hlobil Zdeněk Andělová Marie Benešová Ivana Biskupová Milada Bůchová Jaroslava Bulinová Blanka Bureš Jiří Cedivodová Ivana Čerych Lubor Eichinger Václav Ernestová Marie Fousek Pavel Gerold Josef Hachová Marie Hanuš Michal Hatinová Věnceslava Hodrová Milena Hofmanová Daniela Horáková Jindra Hrubec Antonín Janouš František Jirásková Anna Jiroutová Jiřina Kaválková Jiřina Jince Lochovice Běštín Hořovice Jince Hořovice Hořovice Hořovice Mlečice Komárov Zdice Komárov Jince Jince Drozdov Hořovice Hořovice M. Chlumec Hostomice Tlustice Broumy Kočvary Zdice 171 Kettnerová Blažena Knězů Václav Korecká Libuše Kořánová Marie Kořínek Jaroslav Kořínková Marie Krejčová Bohumila Křížová Jaroslava Kultová Ivanka Langová Helena Lincová Ludmila Malinská Marie Martanová Jana Moulisová Hana Moutelíková Božena Jince Zdice Hořovice Osek Hořovice Tihava Libomyšl Komárov Žebrák Libomyšl Hořovice Neumětely Hořovice Jince Podluhy 11.B Čerychová Marie Humlová Zdeňka Moutelík Václav Moutelíková Eva Novák Jan Opatrná Marie Pelikán František Plecitá Eva Pravdová Jana Prchal Karel Rambouská Jaroslava Rosolová Emilie Rybáková Marie Řechtáčková Jiřina Sládková Ivanka Slavíková Anna Slepičková Jarmila Smutný Milan Sojková Zdenka Soukup Jiří Stachurová Jitka Svejkovská Eva Šímová Bohuslava Špot Jaroslav Štefanová Naděžda Štiková Marie Švagrová Marie Taušová Blažena Tengler Kamil Tomačková Ludmila Vacenovská Božena Záluží Podluhy Hořovice Lochovice Broumy Tlustice Osek Broumy Jince Zaječov Zdice Vižina Hořovice Jince Všeradice Zdice Zdice Točník Drozdov Čenkov Knížkovice Suchomasty Točník Osek Osek Praskolesy Hořovice Komárov Zdice Cerhovice 614 615 616 617 618 619 620 621 1962 TU: 622 623 624 625 626 627 628 629 630 631 632 633 634 635 636 637 638 639 640 641 642 643 644 645 646 647 1962 TU: 648 649 650 651 652 653 654 655 Vaisová Anna Veverková Marie Vojanec Vladimír Zadáková Anna Zemanová Helena Zemanová Vlasta Doubková Alena Ehl Josef 656 657 658 659 660 661 662 663 664 665 666 667 668 669 670 671 672 673 674 675 676 677 678 Broumy Újezd Hostomice Zdice Žebrák Osek Zdice Osek 3.A Svoboda Josef Červená Jana Duhová Věra Fejtková Milena Fikarová Helena Frantová Jaroslava Fürstová Anna Havránek Ivo Hlaváčková Jana Hněvkovská Anna Chvojková Alexandra Jelínková Ludmila Kinclová Anna Kinclová Marta Kloudová Ivana Kobylková Jana Korejčíková Jaroslava Koželuh Miloš Krejzlová Marie Křížková Helena Kubíková Marie Kuncová Růžena Macourková Miloslava Mandíková Jaroslava Motl Stanislav Pondělíčková Milada Škarvanová Zdeňka Zdice Lochovice Hořovice Komárov Jince Točník Lochovice Hořovice Žebrák Chaloupky Kotopeky Hořovice Kotopeky Jince Hořovice Podluhy Hořovice Hořovice Žebrák Lochovice Podluhy Zdice Lochovice V. Chlumec Hořovice Stašov 1963 TU: 679 680 681 682 683 684 685 686 687 688 689 690 691 692 693 694 695 696 697 3.B Krůta Jiří Matějková Emilie Menclová Zdenka Misíková Jana Müllerová Věra Nová Helena Nováková Naděžda Pichlík Václav Ptáček Bedřich Drozdov Žebrák Chlustina Rejkovice Hořovice Zbiroh Třenice Zdice 1963 Ptáčková Vlasta Ridrichová Marcela Ryšanová Milada Sklenářová Zdeňka Skopová Marie Srbová Blažena Sudík Antonín Šimková Anna Šindelářová Marie Šmerhovská Jiřina Šmídová Jaroslava Štěpničková Jana Štětková Zdeňka Štochl František Štychová Jitka Ungrová Emilie Ungrová Marie Vávra Jaroslav Vinter Václav Vrba Ivo Dlouhá Jaroslava Dočkalová Eva Dušková Alena 3. SŠ pro pracující Kunc Mirko Abrhám Stanislav Bureš Stanislav Bůžek Josef Cintl František Frýdl Josef Kašpar Josef Kokeš Miloslav Kůrková Libuše Mandák Rudolf Mottl Vladimír Nejedlý Jan Netušil Pavel Plecitý František Plecitý Stanislav Prášek Jiří Srp Václav Šikýř Jiří Voříšek Václav Vrba Jiří 3.A TU: Holubová Anna 172 Neumětely Chaloupky Hořovice Zbiroh Radouš Kařez Žebrák Cerhovice Hořovice Podluhy Hořovice Hořovice M. Chlumec Osek Hořovice Komárov Hvozdec Jince Hořovice Hořovice Osek Hořovice Zdice Hořovice Praskolesy Těně Rudná Hořovice Podluhy Hořovice Hořovice Zdice Hostomice Hořovice Zdice Osek Hostomice Komárov Kvaň Žebrák Újezd Kublov 698 699 700 701 702 703 704 705 706 707 708 709 710 711 712 713 714 715 716 717 718 719 720 721 722 723 724 725 726 727 728 729 730 1963 TU: 731 732 733 734 735 736 737 738 739 740 741 742 Andrlíková Ludmila Blahoutová Vlasta Bureš Jindřich Círek František Čejková Jana Čížková Libuše Dvořáková Božena Hlinovská Ivana Hora Jaroslav Hrdličková Miloslava Hůrková Alena Juláková Jana Karešová Jana Kodet František Kuncová Alena Laubová Marie Mašková Anna Milková Daniela Müllerová Jarmila Naryženková Ivana Pádivý Jaroslav Sedláčková Jaroslava Skalová Helena Smetanová Marie Strnadová Ludmila Šilhavá Jitka Štefanová Libuše Štětková Jaroslava Štromajerová Dana Šubrtová Milada Vaníčková Božena Vavříková Miroslava Zemanová Olga 743 744 745 746 747 748 749 750 751 752 753 754 755 756 757 758 759 760 761 762 Točník Mrtník Hořovice Komárov Cerhovice Komárov Podluhy Hořovice Vižina Hořovice Žebrák Cerhovice Rpety Kublov Tihava Hořovice Drozdov Žebrák Hořovice Komárov Hořovice Komárov Zdice Osek Hořovice Zdice Zdice Hořovice Zdice Hořovice Podluhy Hořovice Žebrák 1964 TU: 763 764 765 766 767 768 769 770 771 772 773 774 775 776 777 778 779 780 781 3.B Pinta Milan Baštová Marie Brůčková Marie Burešová Jana Císařová Jana Černá Zdeňka Doležálková Danuše Firýtová Jitka Hnízdilová Jarmila Hrachová Anna Humlová Jarmila Charvátová Marta Karásková Libuše Komárov Malá Víska Žebrák Lochovice Zaječov Hořovice Komárov Březová Hořovice Žebrák Hostomice Olešná 1964 TU: 782 783 784 173 Kobylka Jan Kubenová Jiřina Kymlová Anna Lisá Blažena Melicharová Jitka Mužík Josef Pátek František Sebránková Dagmar Sekyrka Josef Sládková Zděnka Sojková Miloslava Svobodová Jana Šindelářová Jana Šteflová Jarmila Štiková Hana Vavřičková Marie Veselá Irena Vodrážková Marie Vrbová Hana Zítková Helena Hořovice Zaječov Lochovice Neřežín Libomyšl Drozdov Újezd Kublov Hořovice Lochovice Žebrák Hořovice Lochovice Kvaň Kublov Cerhovice Stašov Zdice Zdice Bzová 3. Slavíková Marie Bartoníčková Slávka Fikar Josef Hochmanová Marie Hrušková Jitka Klánová Jana Langová Olga Lhotáková Jana Malá Marie Nesvadbová Jindřiška Nováková Marta Pecáková Jiřina Pudil Antonín Shejbal Jaroslav Skalová Jana Sudík Otakar Štefanová Marie Ungrová Květa Vrána Miloš Wimmerová Vlastimila Olešná Hořovice Olešná Hořovice Neumětely Drozdov Osek Praskolesy Hořovice Praskolesy Hostomice Hořovice Hořovice Zdice Libomyšl Podluhy Hořovice Cerhovice Komárov 3. SŠ pro pracující Čerychová Marie Bayer Emanuel Blecha Václav Crk Alois Příbram Podluhy Záluží 785 786 787 788 789 790 791 792 793 Hatina Josef Hyťha Josef Kašparová Irena Lhotský Josef Pech Bohumil Ptáček Zdeněk Srp Josef Sýkora Bohumil Šlapák Václav 1965 TU: 794 795 796 797 798 799 800 801 802 803 804 805 806 807 808 809 810 811 812 813 814 815 816 817 818 819 820 821 822 823 824 825 826 827 828 829 830 831 832 833 834 835 836 837 838 839 840 841 842 843 844 845 846 847 848 849 850 851 852 853 854 855 856 857 Drozdov Neřežín Podluhy Kvaň Hořovice Hořovice Hořovice Zaječov Kvaň 3.A Krůta Jiří Arnoštová Jarmila Cipra Karel Cvárovská Marie Froňková Jana Hatinová Jindřiška Havránková Ivana Hochmann Jiří Huml Václav Janeček Jan Jelínková Věra Josková Marie Karasová Marie Krňanský Antonín Křikava Jan Lisá Marie Lukešová Ivanka Mikutová Milena Paulová Marie Ptáček Karel Řehtáčková Milada Říha František Samcová Miloslava Soukupová Marie Stochlová Libuše Sváček Pavel Sybolová Marie Šmíd Jiří Štefl Jiří Štolba Josef Valdhansová Věra Veverka Václav Vlachová Vlasta Vokáčová Marie 1965 Běštín Zaječov Hořovice Hořovice Drozdov Lochovice Hořovice Osek Hořovice Kotopeky Komárov Hořovice Knížkovice Otmiče Drozdov Žebrák Cerhovice Zdice Hvozdec Zdice Hořovice Radouš Všeradice Zdice Hostomice Všeradice Zdice Březová Osek Zaječov Lhotka Drozdov 1966 TU: 858 859 860 861 862 863 864 865 866 867 868 869 870 871 3.B TU: Hatina Jiří 174 Červenková Anna Dolejš Václav Holečková Marie Hrkalová Milena Klíma Zdeněk Kohoutková Zdeňka Kroupa Jan Kutíková Jana Kvášová Olga Matoušková Zdeňka Moravcová Jiřina Nová Jaroslava Plecitá Antonie Pokorná Helena Procházková Jana Růžičková Vlasta Sailerová Hana Strachová Zdeňka Šmejkalová Marie Štochlová Miroslava Tomášková Jarmila Vintišková Daniela Vítek Vladimír Vlasák Pavel Vlčková Hana Volšická Ludmila Vrbová Jaroslava Zdanovcová Libuše Dušánek Josef Nováková Růžena Štochlová Helena Hředle Zdice Zdice Hořovice V. Chlumec Komárov Komárov Zdice Komárov Zdice Hořovice Hořovice Osek Otmiče Osek Drozdov Kublov Zdice V. Chlumec Hořovice Březová Hořovice Cerhovice Rpety Cerhovice Hořovice Praskolesy Hořovice Zdice 3.A Pinta Milan Beneš Bohumil Beníšková Pavla Bůcha Ladislav Celner Jaroslav Endrštová Vlasta Exnerová Jana Frank Pavel Hacker Otto Holmanová Marie Jágr Jan Jančarová Marcela Janoušková Jana Jíňová Alena Kočí Karel Lochovice Hořovice Hořovice Tlustice Komárov Hořovice Tlustice Hořovice Kvaň Olešná Tmaň Komárov Záluží Libomyšl 872 873 874 875 876 877 878 879 880 881 882 883 884 885 886 887 888 889 1966 TU: 890 891 892 893 894 895 896 897 898 899 900 901 902 903 904 905 906 907 908 909 910 911 912 913 914 915 916 Lisá Zdenka Macková Marie Mottlová Anna Nováček Zdeněk Palková Božena Perlíková Jana Prokšová Jarmila Schovánková Jana Šímová Marie Šmídová Marie Šnebergr Jiří Štichová Božena Truxová Helena Vacurová Věra Vaňurová Vlasta Zahrádka Květoslav Zavázal Vladimír Žebrakovský Karel 917 918 919 920 921 922 923 Drozdov Libomyšl Hořovice Hořovice Hořovice Olešná Zdice Drozdov Malé Kyšice Osek Zaječov Komárov Hořovice Kleštěnice Záluží Praha Lochovice Hořovice 1967 TU: 924 925 926 927 928 929 930 931 932 933 934 935 936 937 938 939 940 941 942 943 944 945 946 947 948 949 950 951 952 953 954 955 956 957 958 959 3.B Holubová Anna Benešová Jana Benetková Marie Foldová Jitka Grubnerová Jana Hajšmanová Eva Hasmanová Marie Horová Jaroslava Hrdličková Václava Ješutová Helena Kadeřábková Marie Kebrdlová Stanisl. Kettnerová Hana Knapová Bohumila Kožená Hana Křikavová Helena Laštovičková Milena Lukášová Marie Merunová Jana Milota Karel Mužíková Dana Neužilová Anna Pacovská Zdenka Pavlisová Zdenka Pelouchová Jarmila Plecitá Blanka Razimová Ludmila Rosolová Anna V. Chlumec Hořovice Zdice V. Chlumec Třenice Újezd Vižina Komárov Hořovice Hořovice Hvozdec Zdice Hořovice Komárov Hořovice Hořovice Zdice Lochovice Komárov Hořovice Točník Cerhovice Zdice Zdice Osek Tihava Hořovice 1967 175 Soukupová Iva Sudíková Božena Šmídová Vlasta Štefanová Blanka Vlachová Dagmar Vocásková Marie Drštičková Zdeňka Hořovice Žebrák Újezd Újezd Broumy Komárov Hořovice 3.A Smékalová Iva Albertýnová Helena Balabánová Marie Carvánová Marta Cipra Jaroslav Černochová Hana Havlíková Marie Hejduková Anna Hošková Blanka Humlová Ivana Chmelíková Eva Jirků Petruška Kadlec Václav Kadlecová Marie Knězů Vlastimil Kočárková Helena Kolář Josef Kovárna Václav Krobová Hana Mottlová Marie Odehnal Miroslav Pánková Helena Perglerová Anna Perglerová Jaroslava Přibylová Marie Randáková Věra Silbernáglová Jiřina Soběslavská Libuše Srp František Svobodová Alena Šircová Eva Špetová Růžena Švejdová Blažena Ungrová Jaroslava Vlasáková Naděžda Vyštejnová Jitka Zímová Ivana 3.B Hostomice Lhotka Kotopeky Kvaň Hořovice Hořovice Žebrák Broumy Hořovice Hořovice Lochovice Stašov Hostomice Hořovice Žebrák Zdice Komárov Kotopeky V. Chlumec Beroun Lochovice Broumy Cerhovice Cerhovice Komárov Stašov Libomyšl Zaječov Hořovice Zdice Žebrák Cerhovice Zaječov Rpety Knížkovice Stašov TU: 960 961 962 963 964 965 966 967 968 969 970 971 972 973 974 975 976 977 978 979 980 981 982 983 984 985 986 987 988 989 990 991 992 993 994 1968 TU: 995 996 997 998 999 1000 1001 1002 1003 Hrubá Jaromíra Burešová Vlasta Cajthamlová Jindřiška Dalecká Jana Endrštová Jana Fišerová Jaroslava Hrabáková Marcela Humlová Jana Jančíková Vlasta Kačírková Jana Káchová Jaroslava Korecká Vlasta Krbcová Vlasta Kubíková Jaroslava Laštovičková Jindra Lidrychová Iva Moutelíková Eva Novák Jiří Nováková Libuše Patková Vladislava Rabasová Milena Rambouská Marcela Reklová Jindra Romová Bohumila Rozkotová Libuše Růžičková Eva Sekyrová Hana Soukupová Helena Sůvová Květoslava Svobodová Anna Šilhavá Jaroslava Školová Miloslava Štefanová Marie Štychová Jaroslava Vepřek Jiří Ženíšková Hana 1004 1005 1006 1007 1008 1009 1010 1011 1012 1013 1014 1015 1016 1017 1018 1019 1020 Praskolesy Komárov Hostomice Běštín Drozdov Knížkovice Olešná Osovec Neumětely Všeradice Zdice Hostomice Tihava Komárov Praskolesy Komárov Komárov Tlustice Zdice Komárov Malá Víska Komárov Olešná V. Chlumec Zdice Hostomice Hostomice Drozdov Komárov Králův Dvůr Hořovice Záluží Kvaň Hořovice Zdice 1968 TU: 1021 1022 1023 1024 1025 1026 1027 1028 1029 1030 1031 1032 1033 1034 1035 1036 1037 1038 1039 1040 1041 1042 1043 1044 1045 3.A Krůta Jiří Aliger Pavel Hartmanová Květa Havrlík Ferdinand Hrubá Anna Hříbalová Iva Huml Vladimír Charvátová Jiřina Karmazín Pavel Klimtová Jiřina Komárov Kublov Lhotka Hořovice Broumy Záluží Hostomice Neumětely Vižina 1968 Kluiber Karel Košťálková Anděla Kotasová Jiřina Kožíšek Pavel Lener Jiří Lisý Jan Lukavský Pavel Macourek Petr Petrovová Hana Přidal Lubomír Slavík Jiří Šnajdr Ladislav Štefanová Jana Topinková Marie Ulman Josef Vintr Karel Zadáková Věra 3.B Hatina Jiří Čiháková Marcela Dvořáková Anděla Hlaváčková Marie Horáková Eva Hytychová Alena Chmela Otakar Jarenová Ivanka Jungmanová Vlasta Kadlec Pavel Klánová Ivanka Korejčíková Jaroslava Králová Hana Kubištová Zdeňka Lahoda Zdeněk Nejedlá Miroslava Pecáková Marie Procházková Helena Přibylová Miroslava Rejzek František Sládková Jaroslava Svobodová Marcela Ševčíková Zdenka Škvárová Blanka Zapach Jan Zímová Zdeňka 3.C TU: Rydrychová Marie 176 Neumětely Záluží Žebrák Hořovice Všeradice Hostomice Hořovice Zdice Kublov Hořovice Všeradice Žebrák Praskolesy Štěnovice Komárov Praskolesy Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Tlustice Hořovice Komárov Hořovice Otmiče Zaječov Neumětely Hořovice Podluhy Zdice Hořovice Hořovice Hostomice Komárov Hořovice Drozdov Žebrák Hořovice Hořovice Praskolesy Cerhovice Kublov 1046 Balgová-Bartoníčková Zdeňka 1047 Cibulková Eva 1048 Fikarová Helena 1049 Houbová Blanka 1050 Jahelková Marie 1051 Jíchová Věra 1052 Jonáková Marie 1053 Klimtová Marie 1054 Kolářová Hana 1055 Kratochvílová Jiřina 1056 Křepelková Eva 1057 Srpová Anna 1058 Šíchová Hana 1059 Šmídová Vilma 1060 Šottová Jaroslava 1061 Trnková Vlasta 1062 Varvařovská Nataša 1063 Vrbová Danuše 1969 TU: 1064 1065 1066 1067 1068 1069 1070 1071 1072 1073 1074 1075 1076 1077 1078 1079 1080 1081 1082 1083 1084 1969 1087 1088 1089 1090 1091 1092 1093 1094 1095 1096 1097 1098 1099 1100 1101 1102 1103 1104 1105 1106 1107 Olešná Drozdov Podluhy Lochovice Drahlovice Zaječov Osek Podbrdy Hořovice M. Chlumec Hořovice Zaječov Kvaň Újezd Drozdov Cerhovice Zdice Zdice 3.A Hatina Jiří Abrahámová Marie Benáková Magda Berger Petr Bílá Marie Čížek Vladimír Dirnhoferová Milada Dlouhý Petr Ernestová Božena Hašková Marie Herink Josef Horová Iva Hůrková Jaroslava Chaloupková Perla Chodora Josef Jirásková Hana Juláková Libuše Kadeřábek Josef Kovařík Jan Mračková Věra Sutrová Jana Šebková Věra Podluhy Hořovice Hořovice Žebrák Kublov Komárov Podluhy Hořovice Hořovice Komárov Hořovice Žebrák Hořovice Hostomice Broumy Cerhovice Hostomice Hostomice Osek Osek Neumětely 1969 Hořovice Zdice 1970 TU: 1108 1109 1110 1111 1112 1113 1114 1115 1116 1117 1118 1119 1120 1121 1122 1123 1124 1125 1126 1127 1128 3.B TU: Lubyneckyj Myron 1085 Linhart Petr 1086 Macháčková Anna Mužíková Ivana Nováková Irena Petrboková Eva Potužníková Vlasta Sedláček Jaromír Shejbal Bořivoj Sinkulová Věra Slanařová Jarmila Smolík Petr Šmíd Josef Šmídová Věra Vimer Zdeněk Vimmer Zdeněk Vlachová Marie Vlček Jan Vonásek Zdeněk Vonderka Jiří Voráček Antonín Závorová Hana Zíma Jiří Zímová Anna 3.C Holubová Anna Fabiánová Jaroslava Frýdlová Ivana Chudáčková Slavomila Jiřičková Jarmila Judová Jitka Kotoučová Helena Kratochvílová Věra Krbečková Běla Krubnerová Alena Nebeská Olga Palková Jiřina Pánková Jarmila Sekyrková Irena Slavíková Ivana Spalová Daniela Srpová Miloslava Šafářová Květoslava Štefanová Věra Štochlová Ivanka Zadáková Olga Gerold Petr 3.A TU: Hrubá Jaromíra 177 Hořovice Zdice Komárov Hvozdec Lochovice Hořovice Hořovice Osovec Hořovice Záluží Podluhy Tlustice Lochovice Broumy Hořovice Hořovice Komárov Zdice Bzová Kublov Stašov Záluží Hořovice Bezdědice Komárov Zdice Hořovice Bavoryně Hořovice Lochovice Žebrák Drozdov Cerhovice Hořovice Hořovice Hořovice Žebrák Hořovice Osek Chaloupky Hořovice Komárov 1129 1130 1131 1132 1133 1134 1135 1136 1137 1138 1139 1140 1141 1142 1143 1144 1145 1146 1147 1148 1149 1150 Dlouhá Jarmila Glaserová Věra Heldová Věra Holman Josef Ježek Oldřich Jonák Václav Junková Ivana Kadlec Vratislav Krubnerová Ivana Merhaut Josef Olivová Marie Ortman Jaroslav Panuška Ladislav Pavlíček Josef Polák Jaroslav Rýpar Augustin Schröpfer Jaroslav Špadrnová Marie Špotová Jana Špott Václav Šůra František Ulman Jan Hostomice Hořovice Příbram Cerhovice Hořovice Příbram Žebrák Hořovice Libomyšl Komárov Jince Hořovice Chodouň Hořovice Jince Příbram Hořovice Příbram Kublov Třenice Hostomice Komárov 1971 TU: 1172 1173 1174 1175 1176 1177 1178 1179 1180 1181 1182 1183 1184 1185 1186 1187 1188 1189 1971 1970 3.B TU: Slavíková Marie 1151 Bártová Eva 1152 Cimbalošová-Náglová Jaroslava 1153 Čížková Ivana 1154 Hrdličková Hana 1155 Hůrková Hana 1156 Chýšková Milena 1157 Kábrtová Eva 1158 Kebrlová Stanisl. 1159 Kolářová Helena 1160 Kurcová Jitka 1161 Matysová Anna 1162 Nebesářová Pavla 1163 Pacovská Vlasta 1164 Ruprechtová Jana 1165 Spálenková Blanka 1166 Sybolová Jana 1167 Šlosar Luděk 1168 Šrédlová Jaroslava 1169 Štolbová Marie 1170 Vyštejn František 1171 Záhrobská Jaroslava TU: 1190 1191 1192 1193 1194 1195 1196 1197 1198 1199 1200 1201 1202 1203 1204 1205 1206 1207 1208 1209 1210 1211 Hořovice Příbram Zaječov Cerhovice Záluží Příbram Příbram Neřežín Hořovice Beroun Drahlín Příbram Kublov Hostomice Drozdov Hostomice Hořovice Kařez Zaječov Lochovice Drozdov 1973 178 3.A Pinta Milan Abrhám Josef Balejová Hana Bartman Vladislav Heppner Václav Hrdličková Milena Jílek Josef Kazda Ladislav Klička Miroslav Macek Alois Nesnídal Josef Nový Josef Pavlis František Plecitý Jiří Slaboch Tomáš Vlach Jaroslav Záluská Marie Zikán Miloslav Zímová Marie Podluhy Čenkov Hořovice Hořovice Žebrák Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Felbabka Hořovice Žebrák Osek Hořovice Komárov Ohrazenice Tlustice Žebrák 3.B Rydrychová Marie Babáčková Alena Cabadajová Ivana Froňková Daniela Hlaváčková Marie Jarenová Marie Klánová Milada Kolaříková Pavlína Kovaříková Eva Květinská Jaroslava Makovičková Jitka Matějková Milena Mikulášková Božena Ondříčková Stanislava Pelikánová Naděžda Srpová Jaroslava Sýkorová Hana Šilhavá Ludmila Štěpánková Jitka Taušová Radmila Tučková Miroslava Vyštejnová Anna Dušková Vlasta 4.A Čenkov Čenkov Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Zbiroh Hostomice Jince Jince Křešín Cerhovice Žebrák Hořovice Hořovice Broumy Hořovice Komárov Újezd Cerhovice Hořovice Jince TU: 1212 1213 1214 1215 1216 1217 1218 1219 1220 1221 1222 1223 1224 1225 1226 1227 1228 1229 1230 1231 1973 TU: 1232 1233 1234 1235 1236 1237 1238 1239 1240 1241 1242 1243 1244 1245 1246 1247 1248 1249 1250 1251 1252 1253 1254 1255 Švejdová Ivana Anděl Jiří Benešová Ludmila Bukovský Jaromír Čáp Jaroslav Hůrková Jana Janovský Antonín Jedlička Drahoslav Jirásková Miroslava Kučera Milan Nováková Jiřina Palková Marie Paříková Miroslava Plecitý Josef Pluhařová Stanislava Přibyl Josef Řešátko Jiří Slavík Jan Štěpán Pavel Vyhnal Jaroslav Žalud Vladimír 1256 Voříšková Hana 1257 Ženíšková Irena 1258 Dygrín Jiří Cerhovice Hostomice Jince Zdice Žebrák Hořovice Jince Kublov Broumy Hostomice Újezd Komárov Osov Jince Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice 1974 TU: 1259 1260 1261 1262 1263 1264 1265 1266 1267 1268 1269 1270 1271 1272 1273 1274 1275 1276 1277 1278 1279 1280 1281 1282 4.B Hatina Jiří Blízková Jana Březinová Miroslava Carvánová Milena Dvořák Josef Gallová Zdeňka Glaserová Svatava Hrubá Milada Jonák Zdeněk Kaucký Vladimír Kettnerová Milada Klímová Ludmila Kráčmerová Marie Kratochvílová Jana Melicharová Irena Nesnídalová Helena Nováková Eva Pliml Vladimír Poláková Hana Pužmanová Jitka Rutová Miroslava Rybák Milan Spurná Květa Šmejkalová Marie Veselá Bohumila Hořovice Žebrák Žebrák Zdice Hořovice Hořovice Hořovice Komárov Jince Hořovice Příbram Hořovice Hostomice Libomyšl Felbabka Lochovice Drozdov Lochovice Jince Hořovice Olešná Kublov Radouš Radouš 1974 TU: 1283 1284 1285 1286 1287 1288 1289 1290 1291 1292 1293 1294 1295 1296 179 Osov Hořovice Hořovice 4.A Vrba Milan Andělová Jana Běhoun Miroslav Benák Jan Benáková Marie Čermáková Jana Červenková Hana Hanzelín Miroslav Heger Miroslav Hnízdil Antonín Chocová Marie Jirásek Jiří Menclová Miroslava Pytlík Milan Roušal Miroslav Selmbacher Milan Sobotka Petr Soukup Miloslav Šmejkalová Helena Štěpnička Alexandr Švábenický Jan Vávra Josef Vlach Zbyněk Vyštejnová Jana Zýka Jiří Felbabka Jince Hořovice Jince Jince Hořovice Hořovice Hořovice Jince Kublov Broumy Bzová Bavoryně Sedlec Lochovice Žebrák Trh.Dušníky Lážovice Osek Hořovice Osov Komárov Hořovice Kublov 4.B Slavíková Marie Čermáková Jiřina Dvořáková Ilona Frajtágová-Groszová Jana Fryčová Taťána Hlavačka Milan Hovězáková Ludmila Jeřábková Eva Kacovská Marie Kalabzová Jana Kašparová Marie Klán Aleš Količ Vojtěch Králová Naděžda Merunová Jarmila Hořovice Hořovice Lochovice Skřipel Felbabka Hořovice Újezd Radouš Hořovice Podluhy Neumětely Cerhovice Podluhy Zbiroh 1297 1298 1299 1300 1301 1302 1303 1304 1305 1306 1307 1308 1309 1310 1311 1312 1313 1314 1315 1975 TU: 1316 1317 1318 1319 1320 1321 1322 1323 1324 1325 1326 1327 1328 1329 1330 1331 1332 1333 1334 1335 1336 1337 1338 1339 1340 1341 Nebeská Zdeňka Nováková Věra Pavlis Milan Plecitá Václava Přibylová Věra Risselová Alena Soukupová Marie Stránská Jaroslava Šlosarová Helena Šmídová Alena Šmídová Dana Štuksová Iva Tětková Libuše Turčanová Zlata Vainerová Jaroslava Veselá Alena Vlach Jaromír Voříšková Václava Zajíčková Helena 1342 1343 1344 1345 1346 1347 1348 Žebrák Jivina Hořovice Osek Radouš Hořovice Hostomice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Stašov Hořovice Hořovice Jince Podluhy Praskolesy Mrtník Hořovice 1975 TU: 1349 1350 1351 1352 1353 1354 1355 1356 1357 1358 1359 1360 1361 1362 1363 1364 1365 1366 1367 1368 1369 1370 1371 1372 4.A Francová Helena Abrahámová Zdeňka Bláha Miroslav Hasman Karel Hrkal Jiří Hrubá Eliška Hudec Jiří Jedlička Otto Jirásek Josef Kadlec Pavel Kolářová Věra Kubíček Pavel Kunc Miloslav Kusá Eva Laxová Věra Mandíková Stanislava Pelán Miloš Přibyl Miloš Samec Zdeněk Schneiderová Jana Smetanová Marie Spal Antonín Srpová Alena Šebek Jiří Šleprová Jana Štochlová Bohumila Tomášová Helena Chaloupky Broumy Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Kublov Komárov Hořovice Jince Hořovice Hořovice Hořovice Lochovice Olešná Hostomice Hořovice Libomyšl Hořovice Hořovice Hořovice Neumětely Kublov Komárov Lochovice 1976 TU: 1373 1374 1375 1376 1377 1378 1379 1380 1381 Ungrová Blanka Valečková Jitka Vít Milan Vlček Jan Zemanová Hana Zikánová Hana Zímová Hana 4.B Pinta Milan Adamisová Věra Čabounová Jiřina Hněvkovská Miroslava Hrabáková Jarmila Hrubá Eva Humlová Eva Charvátová Marie Ignatidisová Jitka Jeřábková Hedvika Kettnerová Irena Košťálková Jaroslava Matějková Václava Partišová Romana Průšová Olga Růžičková Alena Sanická Hana Staňková Jaromíra Šefčíková Blanka Šmejkalová Milada Šnajdrová Jaroslava Špatenková Věra Špráchalová Svatava Štefanová Jaroslava Vyštejnová Květa Lochovice Bezdědice Žebrák V. Chlumec Žebrák Hořovice Hostomice Hořovice Hořovice Hořovice Kleštěnice Třenice Lochovice Jince Hostomice V. Chlumec Broumy Hořovice Hořovice Hořovice Felbabka Jince Čenkov Neumětely 4.A Hinke Miroslav Arnošt Petr Fleischmannová Jana Gallová Jaroslava Hlavačka Josef Horáková Alena Jícha Roman Jíchová Vlasta Karásek Miroslav Kebrdlová-Vyhnalová Věra 1382 Kočová Alena 180 Kvaň Žebrák Hořovice Hořovice Hořovice Tlustice Kublov Felbabka Hořovice Hořovice Felbabka M. Chlumec Zaječov Újezd Komárov Hořovice Hořovice 1383 1384 1385 1386 1387 1388 1389 1390 1391 1392 1393 1394 1395 1396 1397 1398 1399 1976 TU: 1400 1401 1402 1403 1404 1405 1406 1407 1408 1409 1410 1411 1412 1413 1414 1415 1416 1417 1418 1419 1420 1421 1422 1423 1424 1977 Lavičková Věra Millerová Jana Müllerová Eva Pavlík Bohuslav Pech Jiří Podlaha Václav Rathouský Jaroslav Růžička Václav Slavík Štěpán Sojka Vladimír Svobodová Irena Šoberová Alena Šos Pavel Tichý Vladimír Vávra Ivan Vodičková Blanka Vožeh Jaroslav 1425 1426 1427 1428 1429 1430 1431 1432 1433 1434 1435 1436 1437 1438 1439 1440 1441 1442 1443 1444 1445 1446 1447 1448 1449 1450 1451 1452 1453 1454 1455 1456 Hostomice Cerhovice Lochovice Hořovice Komárov Zdice Komárov Zdice Hořovice Újezd Hostomice Hořovice Hostomice Jince Osov Praskolesy Zdice 4.B Hatina Jiří Blacká Ivana Blízková Marie Boučková Olga Břehová Marie Buriánová Irena Dohnalová Marcela Doničová Dagmar Ernest Josef Formánková Ivana Hormandlová Dagmar Hrabětová Olga Humlová Miloslava Humlová Zdeňka Ječmen Luboš Kratochvílová Kateřina Lhotáková Anna Moulisová Hana Müllerová Lenka Sládková Ivana Smetanová Marie Srpová Eva Šimáčková Marie Vokáčová Eva Vokurková Vlastimila Wimmerová Eliška Zaječov Hořovice Nesvačily Kotopeky Zbiroh Hořovice Osek Hořovice Hořovice Hořovice Broumy Olešná Chaloupky Čenkov Hořovice Lochovice Komárov Hořovice Žebrák Chaloupky Kvaň Jince Bzová Hořovice Komárov 1977 TU: 1457 1458 1459 1460 1461 1462 1463 1464 1465 1466 1467 1468 4.A TU: Svoboda Josef 181 Dvořáková Ludvika Fajfrová Blanka Filipová Hana Formánková Hana Grepiniaková Alena Havránková Dana Hovězáková Miroslava Huml Jiří Jaňourová Jitka Kadlec Jiří Kaslová Alena Kerhartová Marina Klička Luboš Krajdlová Marcela Kubricht Jaroslav Ledrerová Drahomíra Matějček Vojtěch Mužík Karel Nezbedová Marie Palivec Emil Pangerl Karel Plecitá Marie Řežábková Jana Švamberk Richard Vacek Martin Vítek František Vlček Jiří Vodička Bohuslav Vokurková Marie Vrbová Hana Ženíšková Lenka Bělohlávek Stanislav Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Zaječov Hořovice Hořovice Hředle Praskolesy Žebrák Hořovice Hořovice Hořovice Zaječov Neumětely Zaječov Hostomice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Tlustice Olešná Zdice Osek Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice 4.B Plecitá Blanka Beníšková Jaroslava Ciprová Drahomíra Dlouhá Eva Dubecká Jana Hodková Alena Hornová-Krejčová Jaroslava Kudlová Ludmila Merhautová Eva Nováková Hana Opatrná Jarmila Polák Petr Pommová Ladislava Hořovice Chodouň Rpety Lochovice Cerhovice Žebrák Újezd Chlustina Kvaň Jivina Hořovice Hořovice 1469 1470 1471 1472 1473 1474 1475 1476 1477 1478 1479 1978 TU: 1480 1481 1482 1483 1484 1485 1486 1487 1488 1489 1490 1491 1492 1493 1494 1495 1496 1497 1498 1499 1500 1501 1502 1503 1504 1505 1506 1507 1508 1509 1510 1511 1512 Prášková Blanka Renza Jan Sedláčková Jitka Sekyrková Zdeňka Staňková Marie Šírková Olga Šmerhovská Ladislava Špetlíková Anna Vajnerová Iva Valášková Marie Vítková Eva Komárov Jince Lochovice Hořovice Broumy Jince Hořovice Hředle Podbrdy Drozdov Hořovice 1978 TU: 1513 1514 1515 1516 1517 1518 1519 1520 1521 1522 1523 1524 1525 1526 1527 1528 1529 1530 1531 1532 1533 1534 1535 4.A Vrba Milan Bajtová Jaroslava Ciprová Alena David Ivan Dočekal Pavel Fraitágová Marie Hnízdilová Věra Holotina Miroslav Hošková Irena Hrabák Jiří Huml Oto Humlová Hana Jelenová Květoslava Kačírková Jana Kadlec Stanislav Kalinová Libuše Karhanová Irena Kotvová Věra Křivánek Jaroslav Kůtová Ivana Ledrerová Radmila Ludvík Václav Nováková Miloslava Páv Zdeněk Plecitá Dana Procházková Miroslava Přibyl Karel Spousta Jiří Šimáčková Olga Štromajer Zdeněk Turek Miloslav Vlčková Marie Vojíř Václav Vokurka Jiří Hořovice Chodouň Hořovice Beroun Neřežín Jince Hořovice Březová Hořovice Cheznovice Podluhy Chaloupky Osek Žebrák Žebrák Kvaň Kvaň Hvozdec Libomyšl Kvaň Hořovice Komárov Neumětely Osek Lochovice Hořovice Cerhovice Čenkov Cerhovice Lochovice Hořovice Hořovice Hořovice 1979 TU: 1536 1537 1538 1539 1540 1541 1542 1543 1544 1545 1546 1547 1548 1549 1550 1551 1552 1553 1554 182 4.B Slavíková Marie Ciprová Jindra Císařová Dagmar Čajová Dagmar Červenková Alena Frajerová Hana Jedličková Lenka Kočová Marcela Krátkoruká Věra Kratochvílová Jana Krýlová Marie Mottlová Helena Procházková Vanda Růta Tomáš Sixtová Jitka Studničková Hana Stýblová Štěpánka Svobodová Stanislava Švestková Miroslava Ťažká-Hájková Jarmila Viltová Zdeňka Volenová Dana Voříšková Alena Dostálová Jana Hořovice Neumětely Popovice Praskolesy V. Chlumec Jince Žebrák Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hostomice Beroun Křešín Stašov Hořovice Hořovice Chlustina Jince Komárov Broumy Otmiče Hořovice 4.A Pinta Milan Altman Rudolf Auterský Jiří Bauman Jiří Čížek Karel Grunt Jiří Hladký Josef Jungmanová Zdeňka Kleknerová Lenka Kočí Jiří Kopp Jan Kremser Ladislav Kůtová Alena Květoň Miroslav Martínková Vladimíra Netrh Milan Pavlis Zdeněk Peterková Danuše Samec Jiří Sekyrka Ladislav Cerhovice Hořovice Křižatky Zdice Hořovice Levín Zdice Hořovice Beroun Olešná Zdice Hořovice Trubín Točník Újezd Hořovice Zdice Hořovice Podluhy 1555 1556 1557 1558 1559 1560 1561 1562 1563 1564 1565 1566 1567 1568 1979 TU: 1569 1570 1571 1572 1573 1574 1575 1576 1577 1578 1579 1580 1581 1582 1583 1584 1585 1586 1587 1588 1589 1590 1591 1592 1593 1594 1595 1596 1597 Smetanová Eva Srp Jiří Svoboda Jiří Svoboda Pavel Šlapák Petr Špička Jiří Štefanová Věra Švec Alexandr Švédová Beatrice Tůmová Eva Turková Věra Večeřa Jan Vlčková Zdeňka Žofka Petr 1598 1599 1600 1601 Hořovice Hořovice Olešná Beroun Žebrák Žebrák Záluží Beroun Beroun Hořovice Hořovice Beroun Komárov Hořovice 1980 TU: 1602 1603 1604 1605 1606 1607 1608 1609 1610 1611 1612 1613 1614 1615 1616 1617 1618 1619 1620 1621 1622 1623 1624 1625 1626 1627 1628 1629 1630 1631 1632 1633 1634 1635 1636 4.B Francová Helena Baštová Jana Biskupová Drahomíra Ciprianová Miluše Froňková Ivona Frühaufová Zdeňka Hanzlíková Danuše Hermanová Kateřina Horáková Olga Jelenová Jiřina Junková Irena Klimtová Naděžda Krautová Jindřiška Kudlová Anna Kusá Dana Kutík Vítězslav Litera Karel Machová-Abrahámová Eva Malá Irena Mikovcová-Kadeřáb. Hana Nováková Ivana Nováková Jana Prokůpková Iveta Přecechtělová Hana Ratajová Jaroslava Sixta Jiří Svobodová Věra Šturáková Zuzana Vacková Ivana Veselá Ivana Hořovice Hostomice Skřipel Hořovice Hořovice Suchomasty Hořovice Hostomice Chaloupky Beroun Podbrdy Hořovice Újezd Zdice Hořovice Beroun Podluhy Tlustice Beroun Tetín Zdice Bykoš Kleštěnice Lochovice Otročiněves Libomyšl Beroun Neumětely Příbram 1980 TU: 1637 1638 1639 183 Vyštejnová Eliška Vyštejnová Jana Zíka Vladimír Čochnářová Ludmila Hořovice Hořovice Hýskov Beroun 4.A Hinke Miroslav Blín Zdeněk Cahlíková Erika Červená Iveta Červenková Jitka Čížek Luboš Holánová Eva Hrabák Zbyněk Jonák Jaroslav Kadeřábková Jitka Kaucká Hana Kellnerová Drahomíra Kodet Jiří Kratochvíl Karel Krejčíková Marie Kunc Evžen Lapáčková Vladimíra Marek Jiří Mottlová Jaroslava Nájemníková Miroslava Nejedlá Hana Nezbedová Ivana Polák Jan Sinkulová Světlana Slámová Lenka Slavík Jaromír Šmerhovský Zdeněk Špatenka František Tůma Jiří Turek Jiří Ulrych Richard Ungr Hynek Vilhelm Roman Vydrová Zdeňka Vyštejnová Ivana Žáček Miroslav Beroun Otročiněves Tlustice Králův Dvůr Kublov Hořovice Zdice Hořovice Jince Jince Komárov Hudlice Komárov Jince Bzová Hořovice Zaječov Hořovice Všeradice Zdice Hořovice Točník Hořovice Beroun Hořovice Hořovice Hořovice Beroun Komárov Lochovice Hořovice Králův Dvůr Komárov Hořovice Hořovice 4.B Slavíková Marie Anýžová Vlasta Beldová Hana Biskupová Lenka Strašice Podluhy Radouš 1640 1641 1642 1643 1644 1645 1646 1647 1648 1649 1650 1651 1652 1653 1654 1655 1656 1657 1658 1659 1660 1661 1662 1663 1664 1665 1666 1667 1668 1669 1981 TU: 1670 1671 1672 1673 1674 1675 1676 1677 1678 1679 1680 1681 1682 1683 1684 Čermáková Miroslava Frantová-Opatrná Alena Hrubcová Ivana Ješátková Daniela Jungmannová Hana Kamenská Taťána Kasíková Ivana Křivanec Václav Kubíček Petr Lepičová Hana Magyárová Zuzana Matějková Ludmila Nováková Jitka Novotná Jaroslava Patera František Pokorný Jan Procházka Vladimír Procházková Dana Racková Ivana Rott Rostislav Ségl Petr Svobodová Zdeňka Šedivá-Šintáková Lenka Šindlerová Helena Šlosarová Irena Špotová Alena Štochl Karel Štochlová Alena Veverka Jiří Vostrý Miloš 1685 1686 1687 1688 1689 1690 1691 1692 1693 1694 1695 1696 1697 1698 1699 1700 Žebrák Jivina Hostomice Zbiroh Zdice Jince Zaječov Beroun Jince Praskolesy Hořovice Kublov Rpety Lochovice Cerhovice Drozdov Osek Hořovice Hořovice Běštín Hořovice Hořovice Zdice Žebrák Hořovice Kublov Hořovice Hořovice Hořovice Tlustice 1981 TU: 1701 1702 1703 1704 1705 1706 1707 1708 1709 1710 1711 1712 1713 1714 1715 1716 1717 4.A Svoboda Josef Aulová Miroslava Bělohlávková Jana Brotánková Eva Čapková Romana Čermáková Anna Ernest Pavel Gerold Petr Handl Zbyněk Hošek Jan Chvojková Jarmila Jíchová Jana Knotková Jitka Komínek Stanislav Korejčíková Hana Křesadlová Lada Třenice Záluží Tlustice Chodouň Zdice Hořovice Komárov Lochovice Hořovice Cerhovice Kvaň Zdice Osek Podluhy Cerhovice 1718 1719 1720 1721 1722 1723 1724 1725 1726 1727 184 Nejedlý Jaroslav Nový Oto Petrusová Alena Prošková Věra Přecechtělová Irena Růžička Josef Sedláčková Alena Sekyrková Hana Sládková Blažena Staněk Jiří Špott Jiří Štěpničková Zdeňka Švábová Jitka Švamberková Alena Zikmundová Eva Zimová Dana Hořovice Hudlice Hořovice Hudlice Kleštěnice Zdice V. Chlumec Podluhy Hořovice Beroun Cerhovice Komárov Újezd Zaječov Komárov Hořovice 4.B Plecitá Blanka Bartíková Libuše Beránková Eva Blacká Jaroslava Čiháková Stanislava Drábková-Broumská Zdeňka Hůla Petr Jarošová Blanka Kaňková Jiřina Kaufman Milan Keslová Alena Klozíková Alena Koryntová Ivana Kořán Václav Krejčíková Danuše Krobová Ivana Loukotová Ludmila Lůžková-Hegerová Michaela Palek Milan Sládková Danuše Soukupová Hana Svobodová Eva Šturáková Lenka Tocauerová Dagmar Vacková Olga Vildová Marie Vlčková Zdeňka Vrňatová Iva Beroun Hořovice Hředle Kvaň Praskolesy Počaply Zdice Beroun Hořovice Beroun Hostomice Hořovice Malá Víska Hudlice Hořovice Hořovice Hořovice Cerhovice Chodouň Strašice Karlova Huť Beroun Hořovice Komárov Jivina Drozdov Plzeň 1728 Vydrová Drahomíra 1729 Zítková Marie 1730 Zizler Jiří 1982 TU: 1731 1732 1733 1734 1735 1736 1737 1738 1739 1740 1741 1742 1743 1744 1745 1746 1747 1748 1749 1750 1751 1752 1753 1754 1982 TU: 1755 1756 1757 1758 1759 1760 1761 1762 1763 1764 1765 1766 1767 1768 1769 1770 1771 1772 1773 1774 1775 1776 1777 1778 1779 1780 1781 1782 1783 1784 1785 1786 1787 1788 1789 Hudlice Zdice Drahlovice 4.A Vrba Milan Abrahámová Irena Anýžová Hana Červená Milena Drozdová-Moutelíková Blanka Frýdlová Milada Jelenová Jaroslava Jetel Roman Knopová Marie Kubalcová Jaroslava Kunc Jaromír Kuška Luděk Laštovička Zdeněk Mašek Josef Páv Miloš Povolný Jiří Rocheltová Denisa Sloup Jan Šenková Věra Štajnerová Františka Štáralová Jana Vávra Petr Vavřičková Jaroslava Wimerová Jana Zachová Hana Komárov Zaječov Zdice Hořovice Běštín Cerhovice Žebrák Vižina Třenice Bzová Tlustice Hořovice Březová Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Komárov Praskolesy Podbrdy Komárov Hořovice Hořovice Lochovice 1983 TU: 1790 1791 1792 1793 1794 1795 1796 1797 1798 1799 1800 1801 1802 1803 1804 1805 1806 1807 1808 1809 1810 1811 1812 1813 4.B Hatina Jiří Balý Miloš Cibulková Jana Čepera Jiří Foltýn Miroslav Fürstová Monika Henyš Martin Holečková Ivana Jindrák Martin Kaiserová Iva Kebert Vladimír Kebrdlová Ivana Kellnerová Jaroslava Koňas Milan Koutníková Věra Komárov Drozdov Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Zdice Hořovice Beroun Hořovice Komárov Komárov Komárov Osek 185 Kovařík Petr Kratochvíl Václav Málková Alice Míková Martina Molková Alena Pechočová Renáta Procházková Evžena Rydrychová Ivana Řežábková Babila Smetana Jaroslav Srpková Martina Šnajdr Milan Štajnerová Jarmila Štefanová Irena Švandrlík Josef Tumpach Petr Vacek Pavel Vondal Milan Votruba Vladimír Vrbová Simona Zemanová Zuzana Žebrák Zaječov Hořovice Neumětely Chaloupky Hořovice Lochovice Hořovice Hořovice V. Chlumec Beroun Hořovice Hořovice Hořovice Zaječov Hořovice Hořovice Komárov Hořovice Hořovice Hořovice 4.A Samec Zdeněk Borecká Jarmila Burešová Jitka Endrštová Ivana Hnízdilová Lenka Horejcová Jana Houšková Růžena Hrdličková Marcela Chlibcová Václava Jagošová Miroslava Jungmannová Šárka Káč Tomáš Karel Petr Konrádová Eva Konvalinková Vladimíra Kuthanová Ivana Lepšíková Jana Mits Josef Moutelíková Marie Mraček Zbyněk Pavelková Iva Posová Zina Prynych Daniel Ryzner Miroslav Studničková Alena Zdice Tlutice Čenkov Hředle Beroun Stašov Netolice Hořovice Neumětely Králův Dvůr Hořovice Tihava Hořovice Záhořany Králův Dvůr Beroun Kvaň Záluží Hořovice Zdice N. Jáchymov Hořovice Beroun Stašov 1814 1815 1816 1817 1818 1819 1820 1821 1983 TU: 1822 1823 1824 1825 1826 1827 1828 1829 1830 1831 1832 1833 1834 1835 1836 1837 1838 1839 1840 1841 1842 1843 1844 1845 1846 1847 1848 1849 1850 1851 1852 1853 1854 1855 1856 1857 1858 Sůvová Marcela Šebek Jaroslav Šilhavá Zdeňka Tarabová Marie Teplá Renáta Vlasáková Šárka Vodrážková Šárka Žaludová Šárka 1859 Vocelová Markéta 1860 Vyhnalová Dana Vráž Záluží Sedlec V. Chlumec Beroun Kublov Králův Dvůr Beroun 1983 TU: 1861 1862 1863 1864 1865 1866 1867 1868 1869 1870 1871 1872 1873 1874 1875 1876 1877 4.B Pinta Milan Anýžová Jitka Beneš Libor Bervida Jiří Blovský Roman Buchbauer Tomáš Cajthaml Jaroslav Čechová Ivona Černý Viktor Čížková Milena Dvořák Michal Ernestová Jana Frühauf Josef Hlavatá Zdeňka Holá Jitka Holeček Jan Juláková Iva Kárová Eva Kašparová Kamila Kobylková Milada Kráčmera Jiří Kratochvíl Miroslav Křivánková Jana Líznerová Alena Mach Vladimír Matějková Ivana Nájemníková Ivana Pávová Dana Shejbalová Karolina Srpová Radka Stíbalová Marcela Suchá Lenka Svobodová Jolana Šlosarová Marta Špalková Hana Štěpničková Šárka Šůcha Milan Varhaníková Iveta Zaječov Žebrák Cerhovice Hořovice Beroun Hořovice Olešná Hořovice Olešná Hořovice Tlustice Hořovice Komárov Hořovice Žebrák Cerhovice Cerhovice Beroun Hořovice Hořovice Kublov Komárov Jince Hořovice Újezd Žebrák Hořovice Žebrák Zaječov Beroun Hořovice Zdice Hořovice Hořovice Osek Příbram Hořovice 1878 1879 1880 1881 1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1984 4.C Ulman Jan Červenková Eva Endrštová Pavlína Hrdličková Alena Irmannová Eva Kačírková Eva Kárová Ladislava Klánová Hana Kratochvílová Marcela Landová Renata Machová Věra Merrelová Marcela Němec Petr Opatrný Hynek Palouš Michal Pávová Jitka Pípal Michal Poláková-Steinberg. Jiřina Procházka Pavel Řepík Pavel Semecký Jiří Sitnerová Dana Slepička Karel Suchopárová Magda Šafařík Ivo Šilhavá Helena Šmolíková Zdeňka Štajner Petr Štefan Karel Štichová Šárka Tůmová Ivana Vlčková Martina Vojířová Alena Vokurka Jiří Vynšová Jana Zdice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Kublov Hořovice Chaloupky Beroun Osek Hořovice Zdice Záluží Hořovice Neumětely Hořovice Zaječov Hořovice Zdice Záluží Hořovice Zaječov Komárov Hořovice Hořovice Hořovice Praskolesy Stašov Hořovice Hořovice Podluhy Hořovice Neřežín M. Chlumec 4.A TU: Hyppyová Alena 1895 Fryčová Miloslava 1896 Hlávková-Chvojková Jana 1897 Hofmanová-Kučerová Jana 186 Zbiroh Hořovice Beroun Chaloupky Beroun 1898 Houšková-Černovská Eva 1899 Jindra Roman 1900 Kaiserová Ivana 1901 Kašparová Alena 1902 Kleknerová-Kratoch. Božena 1903 Kohoutová Drahomíra 1904 Kollman Pavel 1905 Krobová Renata 1906 Litmanová Martina 1907 Lutzbauerová Monika 1908 Podlahová Eva 1909 Sedláček Radek 1910 Sládková Věra 1911 Šestáková Miloslava 1912 Šetková Miroslava 1913 Šetková Vlastimila 1914 Šindlerová Hana 1915 Švajková Zdeňka 1916 Thálová Marcela 1917 Váňová-Johanová Blažena 1918 Wanieková Irena 1919 Zakarová-Lenkvíková Valerie 1920 Zelenková Vlasta 1984 TU: 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 Vižina Beroun Zdice Podluhy Hořovice Beroun Hudlice Zdice Beroun Beroun Chyňava Lochovice Chodouň Knížkovice Hořovice Hořovice Cerhovice Hostomice Beroun Zdice 1984 TU: 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 Beroun Beroun Beroun 4.B Hrabáková Miroslava Bažatová Jana Beldíková Milana Bežó Jan Ciprová Zlatuše Cvárovská-Zelinková Miloslava Černá Jana Čížek Luboš Dvořáková Hana Hasman Pavel Hatinová Jana Havlíček Michal Horová Monika Jankovská Sylva Kala Roman Kavalírová Jana Kokešová Jaroslava Korejčíková Lenka Koutník Jiří Podluhy Zaječov Praskolesy Hořovice Rpety Zaječov Hořovice Hořovice Komárov Újezd Zdice Hořovice Komárov Zaječov Komárov Hořovice Podluhy Hořovice 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 187 Kratochvílová Martina Lisý Miroslav Nováková Ivona Prchalová Alena Rosenbaum Zbyněk Roubová Iva Rydrychová Dana Sojková Jana Srpová Jana Streckerová Marcela Štáralová Lenka Štefanová Iva Tumpachová Dagmar Vlček Jan Vokoun Zdeněk Votápková Jana Vrbová Markéta Zaječov Hořovice Jince Jince Žebrák Kvaň Hořovice Komárov Olešná Rpety Hořovice Újezd Hořovice Komárov Komárov Beroun Hořovice 4.C Nezbeda Jaroslav Anýž Stanislav Bártová Monika Beranová Alena Bína Richard Burešová Zita Cajthamlová Dagmar Carvánová Marie Ciprová Jaroslava Frantová Václava Holomelová Eva Hovorková Eva Hovorková Jitka Hrabětová Květuše Humlová Renata Kaštánková Ivana Kokeš Evžen Krejčová-Otcovská Naděžda Krobová Dana Moutelík Jan Palková Lenka Pichlová Věra Plecitá Šárka Reiserová Zdeňka Růžičková Jana Sojka Miroslav Sojková Danuše Šindlerová Štěpánka Žebrák Lochovice Osek Rokycany Zdice Vižina Bavoryně Kvaň Zaječov Radouš Hořovice Hořovice Lhotka Malá Víska Jince Hořovice Bzová Hořovice Hořovice Hořovice Cerhovice Hostomice Hořovice Hostomice Osek Komárov Hředle 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1985 TU: 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 1985 Šmídová Radka Šubrtová Jana Voráček Milan Walterová Yvona Zítková Ivana Zýka Zdeněk 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050 2051 2052 2053 2054 2055 2056 2057 Osek Komárov Lochovice Hořovice Cerhovice Kublov 4.A Pelikánová Jarmila Abrhám Michal Císařová Iva Doušová Iveta Fišerová Ivana Frišová Ladislava Frolíková Lenka Gažová Jana Halbichová Radka Holeček Luboš Hošková Jana Hříbalová Ivana Hůrková Ivana Kačírková Lenka Kokeš Petr Kratochvílová Dana Kunc Miloš Landa Milan Lepič Bohumil Loňek Roman Lukavská Zuzana Macháčková Ivana Maurerová Radka Neliba Ivan Nezbedová Alena Posová Jana Ptáček Petr Puldová Jana Smetanová Lenka Srp Miroslav Šebek Petr Šmolcnopová Marie Štěpničková Lenka Vartýřová Dana Vodičková Jitka Zpěváková Martina Žáčková Jitka Hvozdec Lochovice Beroun Komárov Hořovice Zdice Tmaň Beroun Zdice Žebrák Chodouň Zdice Hostomice Hořovice Hořovice Žebrák Březová Hořovice Komárov Podluhy Žebrák Hořovice Hostomice Hořovice N. Jáchymov Hořovice Cerhovice Suchomasty Hořovice Neumětely Liteň Komárov Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice 1986 TU: 2058 2059 2060 2061 2062 2063 2064 2065 2066 2067 2068 2069 4.B TU: Macháčková Helena 188 Arnoštová Jana Bařtipánová Eva Blažková Iveta Dendysová Zdenka Eiselt Roman Eliášková Dagmar Ernestová Květuše Fiřtová Martina Frýdlová Eva Hečlová Martina Hošková Lenka Hrabáková Jaromíra Hrkalová Dana Košťálek Jiří Kuhn Tomáš Kuník Josef Legemza Radek Ludvíková Jana Mandíková Renáta Mottlová Blažena Nováková Pavlína Paterová Alena Pondělíčková Jitka Pufferová Jitka Říhová Monika Seidlová Martina Spousta Miloš Šindarová Eva Tocauerová Eva Vajs Karel Vinš Vladimír Vyštejnová Lenka Dohnalová Zdeňka Podluhy Tlustice Hořovice Velcí Hostomice M. Chlumec Komárov Neumětely Hořovice Komárov Hořovice V. Chlumec Hořovice Zdice Lochovice Žebrák Komárov Nižbor Lochovice Hořovice Nižbor Žebrák Hořovice Tmaň Beroun Broumy Cerhovice Jince Hořovice Broumy Běštín Záluží Hořovice 4.A Hatina Jiří Bozděchová Lenka Bradáč František Brandejsová Monika Burešová Lenka Horáčková Daniela Hrabáková Eva Hrách Milan Hrubý Stanislav Charvát Pavel Chlustinová Milena Jelen Tomáš Karásková Eva Týček Hořovice Hořovice Praskolesy Drozdov Praskolesy Olešná Zaječov Hořovice Hořovice Komárov Hořovice 2070 2071 2072 2073 2074 2075 2076 2077 2078 2079 2080 2081 2082 2083 2084 2085 2086 2087 2088 2089 2090 2091 2092 1986 TU: 2093 2094 2095 2096 2097 2098 2099 2100 2101 2102 2103 2104 2105 2106 2107 2108 2109 2110 2111 2112 2113 Karlová Irena Kebrlová Šárka Klimtová Jana Kubištová Šárka Kuška Libor Kymličková Martina Liprt Václav Mandincová Lenka Mašková Jana Matějková Jiřina Micková Radomíra Moravčík Petr Moutelíková Jana Nováková Zdeňka Pikhartová Soňa Plecitá Miroslava Popilka Ivan Průša Daniel Racek Tomáš Švarc Martin Ungrová Jana Veselý Miroslav Vodičková-Otčenášk. Xenie 2114 2115 2116 2117 2118 2119 2120 2121 2122 Tihava Hořovice Jince Libomyšl Broumy Kublov Hořovice Hořovice Březová Hořovice Felbabka Jince Komárov Rpety Praskolesy Osek Hořovice Praskolesy Kublov Hořovice Hořovice Radouš Cerhovice 1987 TU: 2123 2124 2125 2126 2127 2128 2129 2130 2131 2132 2133 2134 2135 2136 2137 2138 2139 2140 2141 4.B Vrba Milan Ambrozová Jarmila Brůnová Ilona Freyburgová Šárka Hampl Jiří Hruška Bronislav Hříbalová Ilona Chalupský Tomáš Jansová Jaroslava Jirásková Libuše Jozífková Martina Karešová Marcela Kmentová Alena Lukešová Kamila Madejská Dana Maier Vítězslav Mužík Vladimír Procházková Václava Rosolová Jaroslava Roub Tomáš Sedláčková Kateřina Skalský Martin Hořovice Hostomice Zdice Hořovice Broumy V. Chlumec Hořovice Zdice Kotopeky Hostomice Komárov Ptákov Hořovice Bzová Hořovice Březová Hořovice Hostomice Kvaň V. Chlumec Hořovice 2142 2143 2144 2145 2146 2147 2148 2149 1987 TU: 2150 2151 2152 2153 2154 189 Spurná Ivana Štochlová Eva Thálová Lucie Velich Josef Veselý Vladimír Vodička Milan Voříšek Ivan Widnerová Renáta Zyková Hana Hořovice Osek Beroun Komárov Hostomice Hořovice Osek Komárov Komárov 4.A Valášková Marie Bejvančická Irena Bílková Martina Čelaudová Hana Čermáková Stanislava Fraitágová Jana Fürstová Blanka Hašková Jana Jochová Jiřina Kalinová Kateřina Kotlaříková Božena Koutecká Milada Lisá Renata Magyárová Jolana Matějková Alice Moutelíková Eva Nácalová Lenka Norková Světlana Nová Iveta Reiserová-Blechová Lenka Sojková Štěpánka Spurná Martina Srpová Jitka Štochlová Petra Veithová Milena Vorlová Blanka Voříšková Václava Zvonařová Jitka Hořovice Březová Žebrák Hvozdec Komárov Hořovice Zahořany Jince Hořovice Beroun Tlustice Drozdov Hořovice Hořovice Záluží Zdice Hořovice Praskolesy Podluhy Komárov Komárov Hořovice Komárov Cerhovice Hostomice Tlustice Chlustina 4.B Pinta Milan Balek Petr Beran Petr Brábník Pavel Červenková Marie Ernestová Ilona Hořovice Osek Praskolesy Žebrák Hořovice 2155 2156 2157 2158 2159 2160 2161 2162 2163 2164 2165 2166 2167 2168 2169 2170 2171 2172 2173 2174 2175 2176 2177 2178 1988 TU: 2179 2180 2181 2182 2183 2184 2185 2186 2187 2188 2189 2190 2191 2192 2193 2194 2195 2196 2197 2198 2199 Francová Monika Hošková Lenka Ječná Šárka Kačírková Marie Kobylka Václav Kratochvílová Blanka Major Petr Megová Lenka Müllerová Marcela Nedvěd Jaromír Nováček Zdeněk Pelcová Jolana Pergler David Řadová Romana Skarková Zuzana Sládek Václav Soukupová Dagmar Spurný Milan Šimková Jana Špot Jiří Štochl Libor Vinšová Dana Vlček Antonín Zachová Ludmila 2200 2201 2202 2203 2204 2205 2206 2207 M. Chlumec Komárov Všeradice Podbrdy Hořovice M. Chlumec Hořovice Zdice Ohrazenice Hořovice Žebrák Hořovice Kublov Hořovice Běštín Kočvary Hořovice Drozdov Zdice Točník Komárov Běštín Tlustice Lochovice 1988 TU: 2208 2209 2210 2211 2212 2213 2214 2215 2216 2217 2218 2219 2220 2221 2222 2223 2224 2225 2226 2227 2228 2229 2230 2231 2232 2233 2234 2235 2236 2237 2238 2239 4.A Hrabáková Miroslava Bažatová Irena Dörfl Luboš Ekl Tomáš Fíkar Václav Filipová Jana Froňková Martina Hatina Jiří Hatinová Radka Hlavatá Pavla Jančíková Jitka Kodet Roman Košáková Dana Králová Marcela Laštovičková Iva Licehamerová Marta Lukešová Hana Mencl Zbyšek Mottl Michal Nedvědová Jitka Rybák Radek Semecká Ludmila Podluhy Hořovice Hořovice Podluhy Praskolesy Hořovice Újezd Cerhovice Komárov Týček Broumy Hořovice Komárov Hořovice Beroun Hořovice Hořovice Podluhy Beroun Olešná Záluží 1989 Sojka Petr Suttrová Irena Šenfeld Antonín Škrabánková Kamila Tink Tomáš Touš Vlastislav Trávová Vladimíra Vávra Miloš 4.B Plecitá Blanka Babel Jaroslav Balá Pavlína Balý Václav Batizová Anna Benešová Alice Čepeláková Iveta Červená Dana Fairaislová Iva Grossová Petra Harvalík Milan Hausnerová Marcela Hrubcová Jana Chvátalová Gabriela Janeček Václav Koppová Martina Kráslová Monika Lejnarová Jana Mašek Robert Matějková Lenka Merhulíková Leona Mrhalová Radka Nosková Jana Pichlová Jana Sixta Jan Spurná Eva Svobodová Jana Špott Milan Vlach Robert Vlčková Zdeňka Vydrová Veronika Zachová Dagmar Dočkal Roman Hořovice Jivina Kvaň Komárov Žebrák Osek Žebrák Újezd Hořovice Drozdov Malá Víska Zdice Komárov Libomyšl Hořovice Králův Dvůr Žebrák Třenice Hostomice Králův Dvůr Hořovice Hořovice Lochovice Čenkov Kublov Hořovice Cerhovice Hořovice Osov Osek Lochovice Zdice 4.A TU: Macháčková Helena 2240 Bakulová Iva 2241 Bervidová Jana 190 Komárov Osek Hořovice Hořovice Hořovice Komárov Zaječov Komárov Hořovice Osek 2242 Budělovská Hana 2243 Červená Marcela 2244 Červenková-Jiravová Ivana 2245 Dlouhý Tomáš 2246 Dušková Markéta 2247 Eštoková Soňa 2248 Hoferová Eliška 2249 Hrubá Kateřina 2250 Hůlková Andrea 2251 Janovská Soňa 2252 Ječná Helena 2253 Jelenová Lenka 2254 Kadlec Pavel 2255 Kadlecová Hana 2256 Poláková Lenka 2257 Prokšová Kateřina 2258 Pustková Miroslava 2259 Rampas Pavel 2260 Sedláček Zdeněk 2261 Srp Tomáš 2262 Svobodová Karolina 2263 Škvárová Lucie 2264 Špinková Lenka 2265 Vorlová Jitka 2266 Záleská Šárka 2267 Zemanová Eliška 1989 TU: 2268 2269 2270 2271 2272 2273 2274 2275 2276 2277 2278 2279 2280 2281 2282 2283 2284 2285 2286 2287 2288 2289 2290 2291 2292 2293 2294 2295 2296 2297 Lochovice Cerhovice Beroun Hořovice Hořovice Beroun Skřipel N. Jáchymov Drozdov Jince Všeradice Cerhovice Zaječov Nižbor Hořovice Zdice Praskolesy Osek Hořovice Komárov Beroun Hořovice Hořovice Počaply Zdice Liteň 1990 TU: 2298 2299 2300 2301 2302 2303 2304 2305 2306 2307 2308 2309 2310 2311 2312 2313 2314 2315 2316 2317 2318 2319 2320 2321 2322 2323 2324 2325 2326 2327 2328 2329 4.B Pelikánová Jarmila Andrlová Ivana Bártová Eva Beldíková Markéta Bůcha Ladislav Burcalová Blanka Cajthaml Luboš Hampl Martin Hejbalová Marcela Hrdličková Květa Humlová Jaroslava Chocová Pavla Jíchová Renata Krajdlová Romana Kratochvílová Hana Kyncl Jaroslav Lamačová Lenka Laxová Šárka Michálek Rostislav Hořovice Hořovice Zaječov Žebrák Zdice Hořovice Felbabka Rpety Tlustice Záluží Žebrák Zaječov Zaječov Zaječov Záluží Všeradice Hořovice Hořovice 191 Moudrý Michal Setničková Martina Skutilová Michaela Stelšovská Dana Šenkyřík Pavel Šíchová Romana Ungrová Dagmar Vajsová Dagmar Veselá Iva Veverka Tomáš Dědková Eva Duchoslavová Blanka Žebrák Beroun Beroun Podluhy Praskolesy Hostomice Olešná Broumy Hostomice Hořovice Osek Hořovice 4.A Hatina Jiří Bakulová Barbora Černý Roman Drulák Petr Dvořáková Jaromíra Erazím Martin Grebennikov Boris Hejnová Pavla Hlaváčková-Arnošt. Renáta Hošek Michal Hošková Martina Humlová Radka Chomátová Jana Irmannová Jana Linková Petra Lukešová Ivana Malcová Ilona Mašek Petr Merhautová Milada Micková Ivana Procházková Václava Shejbal Jakub Shejbalová Dita Smolová Petra Strachová Marcela Sukovský Kamil Šaroch Filip Šmerhová Stanislava Štochlová Karolina Štulcová Lenka Šustera Zbyněk Taušová Gabriela Ungrová Daniela Hořovice Hořovice Hořovice Záluží Hředle Hořovice Zdice Hořovice Hořovice Čenkov Osek Žebrák Zbiroh Jince Kublov Kublov Olešná Hořovice Felbabka Osek Žebrák Hořovice Jince Třenice Hořovice Březová Hořovice Žebrák Zdice Drozdov Hořovice Zaječov 2330 2331 2332 2333 2334 2335 1990 TU: 2336 2337 2338 2339 2340 2341 2342 2343 2344 2345 2346 2347 2348 2349 2350 2351 2352 2353 2354 2355 2356 2357 2358 2359 2360 2361 2362 2363 2364 2365 2366 2367 2368 2369 2370 1991 Veselá Vladimíra Vinšová Barbora Vocásková Veronika Vokáčová Petra Vokurková Petra Voráček Martin 2371 2372 2373 2374 2375 2376 2377 2378 2379 2380 2381 2382 2383 2384 2385 2386 2387 2388 2389 2390 2391 2392 2393 2394 2395 2396 2397 2398 2399 2400 2401 2402 2403 2404 2405 2406 2407 2408 Beroun Zbiroh Komárov Broumy Hořovice Zdice 4.B Hlavačka Josef Budělovská Iva Burešová Naděžda Buriánková Lenka Ciprová Iveta Cvárovská Vlasta Červenková Kateřina Dvořáková Jana Fišerová-Křížková Hana Franc Daniel Hošková Hana Hůrka David Janoušek Daniel Kačerovská Ivana Kebrlová Sabina Kratochvílová Lenka Marek František Moutelík Libor Müllerová Eva Muziková Denisa Pávová Václava Petříček David Řechtáčková Lenka Salačová Gabriela Sedláček Josef Sládková Romana Slavík Libor Smetanová Jana Souček Václav Stehlíková Jiřina Svobodová Renáta Táborská-Špiclová Lenka Vaicová Kateřina Vaňurová Ilona Veselá Markéta Vonderková Jana Lochovice Rpety Lochovice Lochovice Podluhy Otmiče N. Jáchymov Zaječov M. Chlumec Olešná Praskolesy Hořovice Hořovice Komárov Olešná Hořovice Hořovice Ohrazenice Beroun Tihava Cerhovice Chaloupky Jince Hředle Lochovice Jince Komárov Neumětely Praskolesy Tlustice Hostomice 1991 TU: 2409 2410 2411 2412 2413 2414 2415 Komárov Záluží Žebrák Komárov 4.A TU: Vyštejnová Ivana 192 Bartoníčková Pavlína Bejlková Kamila Bolinová Marie Burant Petr Buzínová Ester Cajthaml Martin Deverová Petra Drštičková Lenka Dušková Kateřina Faiferová Blanka Florian Pavel Fousová Šárka Hrkalová Soňa Hrušková Kateřina Kebortová Petra Kokešová Simona Komínek Petr Kořínek Petr Kozel Jan Krejčová Galina Křenová Zdeňka Kubricht Zbyněk Kučera Milan Kynclová Jindra Merhaut Patrik Novotný Robert Pelikán Martin Petrtýlová Magda Pflanzerová Petra Ptáček Tomáš Rataj Tomáš Seidlová Petra Smeková Šárka Šimáček Pavel Štěpničková Petra Veverka Jan Wernerová Blanka Zíková Radka Králův Dvůr Hořovice Hořovice Komárov Hudlice Cerhovice Komárov Hořovice Hořovice Hostomice Zbiroh Otročiněves Hořovice Broumy Hořovice Tmaň Zaječov Podluhy Drozdov Drozdov Zbiroh Podluhy Beroun Záluží Hořovice Hořovice Hořovice Hostomice Jince Praskolesy Hořovice Hořovice Lážovice Jince Hořovice Hořovice Řevnice Broumy 4.B Samec Zdeněk Andělová Marta Aubrechtová Martina Beldová Romana Čápová Hana Dondová Blanka Fraitágová Dana Griebl Karel Komárov Beroun Podluhy Lochovice Komárov Komárov Žebrák 2416 2417 2418 2419 2420 2421 2422 2423 2424 2425 2426 2427 2428 2429 2430 2431 2432 2433 2434 2435 2436 2437 2438 2439 2440 2441 2442 2443 2444 1992 TU: 2445 2446 2447 2448 2449 2450 2451 2452 2453 2454 2455 2456 2457 2458 2459 2460 Habětínová Eva Havlíček Petr Havlíčková Olga Hlídek Dušan Hoffmann David Charvátová Andrea Ježková Zuzana Kočí Martin Koutská Helena Kučerová Štěpánka Laumannová Radka Lisá-Bočková Martina Lukešová Irena Mudrová Alena Müller Karel Nováček Jan Nováková Romana Rendlová Romana Rosenbaum Marek Slepičková Jana Šeplavá Marie Škodová Eva Škrabánek Karel Šťastný Pavel Teršová Václava Vaníčková Petra Vinšová Pavlína Vlčková Monika Vonášková Simona 2461 2462 2463 2464 2465 2466 2467 2468 2469 2470 2471 2472 2473 2474 2475 2476 2477 2478 2479 Chodouň Hořovice Hořovice Libomyšl Beroun Rudná Březová Libomyšl Lochovice Trh.Dušníky Neumětely V. Chlumec Hořovice Zaječov Chlustina Žebrák V. Chlumec Žebrák Zdice Kvaň Praskolesy Jince Hořovice Lážovice Bzová Zdice Libomyšl Hořovice Beroun 1992 TU: 2480 2481 2482 2483 2484 2485 2486 2487 2488 2489 2490 2491 2492 2493 2494 2495 2496 2497 2498 2499 2500 2501 2502 2503 2504 2505 4.A Hrabáková Miroslava Andrt Miroslav Batizová Lenka Brotánková Martina Čech Stanislav Čížek David Eiseltová Lenka Ekl Michal Horáková Petra Hošek Pavel Hrabák Karel Hříbal Ivan Chvojková Petra Jelenová Ilona Jirásková Hana Jíša Michal Kasíková Naděžda Komárov Komárov Hvozdec Hořovice Zaječov Osov Tihava Tlustice Olešná Žebrák Libomyšl Chaloupky Cerhovice Tlustice Libomyšl Komárov 193 Kukla Radim Kutová Kamila Landovská Jana Lukavský Simon Matějková Monika Mezková Ilona Mračková Markéta Palánová Martina Pražan Roman Štajnerová Jana Štefaňák Pavel Štěpánek Jan Tomec Václav Vrňata Michal Vurmová Jana Zelenková Šárka Zeman Luboš Zemanová Andrea Žižková Alena Hořovice Komárov Komárov Žebrák Újezd Radouš Hořovice Zdice Žebrák Podluhy Hořovice M. Chlumec Zbiroh Cerhovice Chaloupky Rpety Komárov Komárov Osek 4.B Plecitá Blanka Bělohlávková Petra Ciprianová Radka Deverová Jitka Duchoslav Pavel Garaničová Andrea Hendrichová Lada Horáková Věra Hrabáková Lucie Hrach Václav Hrušková Gabriela Kenclová Dagmar Kodetová Jana Košťálková Helena Koucká Lenka Koželuhová Alena Kulhánková Iva Leissová Jitka Malenínský Jan Mizerová Michaela Moutelík Václav Nedvědová Jana Nejedlá Jolana Němec Pavel Procházka Josef Racek Milan Rosolová-Procházk. Březová Skřipel Žebrák Hořovice Praskolesy Cerhovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Žebrák Broumy Hořovice Hořovice Hořovice Kublov Hořovice Hořovice Hořovice Jince Podluhy Žebrák Zdice Netolice Hořovice Zdice 2506 2507 2508 2509 2510 2511 2512 2513 2514 2515 2516 2517 1993 TU: 2518 2519 2520 2521 2522 2523 2524 2525 2526 2527 2528 2529 2530 2531 2532 2533 2534 2535 2536 2537 2538 2539 2540 2541 2542 2543 2544 2545 2546 2547 2548 2549 Markéta Smetanová Eva Souček Miloš Strnad Michal Šebek Jiří Šnajdr David Štochlová Simona Šumera Radek Vinšová Eva Vinter Petr Volfová Eva Vydrová Martina Walter Jan 1993 Hořovice Bezdědice Zdice Hostomice Žebrák Žebrák Hořovice Zbiroh Hořovice Hořovice Osek Hostomice TU: 2550 2551 2552 2553 2554 2555 2556 2557 2558 2559 2560 2561 2562 2563 2564 2565 2566 2567 2568 2569 2570 2571 2572 2573 2574 2575 2576 2577 2578 2579 2580 2581 2582 4.A Pelikánová Jarmila Bělohlávek Vilém Bělohlávková Lucie Červená Petra Fialová Renáta Frýbertová Patricie Garaničová Milada Grebennikovová Olga Hájková Jana Hanzlíková Jana Hlavatá Jana Hříbalová Petra Chloupek Jan Jirouchová Eva Malinová Eva Marková Jitka Marková Marta Mertl David Nepeřená Kamila Nováková Alexandra Novotný Luděk Pálková Miroslava Petrová Daniela Plášil Roman Podskalská Lada Procházka Petr Sukovská Olga Šlajsnová Nina Štědrý Jiří Šustr Luboš Ungrová Lucie Vančura Pavel Voráčková Daniela Lhotka Žebrák Třenice Hořovice Žebrák Praskolesy Hořovice Srbsko Zaječov Zbiroh Beroun Zaječov Hořovice Zdice Žebrák Hořovice Zbiroh Hořovice Zdice Netolice Zdice Zdice Hořovice Zdice Hořovice Hořovice Tlustice Bzová Hořovice Zaječov Hořovice Zdice 1994 TU: 2583 2584 2585 2586 2587 2588 2589 2590 2591 194 4.B Macháčková Helena Bambousek Josef Bolina Jaroslav Brůčková Helena David Jiří Fiala Milan Hošek Tomáš Hříbalová Magda Jíchová Ivana Jirásková Lenka Karbanová Miroslava Komínek Martin Königsmark Tomáš Krutská Ilona Křenek Vladan Kučerová Romana Lhotáková Michaela Lukešová Markéta Nejedlá Blanka Nováková Markéta Novotná Radka Palivcová Dagmar Patová Martina Pinc Miroslav Pišvejc Pavel Silbernágl Václav Skřivanová Martina Stádník Jaroslav Stelšovská Eva Stolz Daniel Vajner Jiří Vondráková Eva Vrba Ivo Zajíčková Pavla Zdice Hořovice Kvaň Hudlice Běštín Hořovice Hořovice Zaječov Broumy Hořovice Zaječov Hořovice Chodouň Všeradice Broumy Zdice Hořovice Hořovice Hořovice Beroun Hostomice Hořovice Srbsko Karlštejn Zdice Hořovice Zdice Podluhy Žebrák Zdice M. Chlumec Hořovice Hořovice 4.A Rydrychová Marie Andrlová Jana Bartošová Lenka Beneš Jan Borovičková Petra Brotánková Ivana Cajthaml Jiří Červenková Hana Eiseltová Michaela Ernestová Jitka Hořovice Otmiče Hořovice Hořovice Zaječov Drozdov Lochovice Osov Komárov 2592 2593 2594 2595 2596 2597 2598 2599 2600 2601 2602 2603 2604 2605 2606 2607 2608 2609 2610 2611 2612 2613 2614 Hubingerová Lenka Chaloupecký Josef Kozler Vladimír Lamač Jan Laštovička Jiří Lukavský Tomáš Menclová Radka Mudrová Olga Neugebauerová Markéta Plecitá Markéta Procházková Adéla Sedláčková Monika Smeková Jitka Stehlíková Blanka Stoličná Marcela Škrobák Jan Štefanová Eva Štěpničková Hana Trefná Michaela Ungrová Jana Urbánek Roman Vášová Kateřina Vrňatová Daniela 1994 4.B TU: 2615 2616 2617 2618 2619 2620 2621 2622 2623 2624 2625 2626 2627 2628 2629 2630 2631 2632 2633 2634 2635 2636 Vítková Ivana Bejvančická Marie Beldová Lenka Bernat Michal Bradáč Jan Čech Petr Devera Lukáš Endršt Martin Holeček Josef Hráchová Markéta Humlová Kateřina Kadeřábek Aleš Karšňák Milan Kořánová Pavla Králová Alena Křenová Jaroslava Mádle Jiří Malinská Erika Netušil Pavel Prokšová Markéta Rampasová Lucie Rataj Miloš Roztočilová Martina 2637 2638 2639 2640 2641 2642 2643 2644 2645 2646 2647 2648 2649 Třenice Tlustice Žebrák Všeradice Hořovice Hořovice Broumy Zaječov Osovec Hostomice Beroun V. Chlumec Lážovice Praskolesy Felbabka Hořovice Komárov Podluhy Hořovice Hořovice Zdice Lochovice Cerhovice 1995 TU: 2650 2651 2652 2653 2654 2655 2656 2657 2658 2659 2660 2661 2662 2663 2664 2665 2666 2667 2668 2669 2670 2671 2672 2673 2674 2675 2676 2677 2678 2679 2680 2681 Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hvozdec Komárov Bavoryně Beroun Zaječov Osek Zbiroh Hořovice Hořovice Zdice Zdice Osek Hořovice Osek 195 Schovánková Monika Sicilská Andrea Skopečková Klára Sojka Václav Šalenová Patricie Štich Radim Štochl David Štochl Miroslav Tauš Libor Ungr Jaroslav Vainarová Markéta Vrba Milan Vyštejnová Soňa Hořovice Zbiroh Hořovice Žebrák Hořovice Osek Újezd Hostomice Hořovice Újezd Hořovice Hořovice Radouš 4.A Samec Zdeněk Andělová Dana Brožová Radka Břízová Jana Cajthaml Zdeněk Červený Jan Frajtág Pavel Frýdlová Ilona Gregorková Kateřina Horáková Radka Hrdličková Jana Charvátová Martina Charvátová Martina Jedlička Martin Jelenová Kateřina Kolář David Kozlerová Štěpánka Kučerová Vlasta Moravcová Renata Müllerová Daniela Palek Luděk Srpová Alena Stolz Vladimír Svobodová Lucie Šenfeldová Blanka Štruncová Magdalena Tomčo Dušan Tyllová Hana Vainerová Olga Veselá Radka Vocásková Ilona Vokurková Zdeňka Žižková Hana Osek M. Chlumec Hořovice Jince Hořovice Lochovice Libomyšl Jince Hořovice Zbiroh Kvaň Bezdědičky Hořovice Komárov Hořovice Týček Újezd Týček Beroun Drozdov Zaječov Hořovice Hořovice Hořovice Tlustice Beroun Jince Zdice Králův Dvůr Podluhy Čenkov Broumy 1995 TU: 2682 2683 2684 2685 2686 2687 2688 2689 2690 2691 2692 2693 2694 2695 2696 2697 2698 2699 2700 2701 2702 2703 2704 2705 2706 2707 2708 2709 2710 2711 2712 2713 1996 TU: 2714 2715 2716 2717 2718 2719 2720 2721 2722 2723 2724 2725 2726 2727 2728 2729 2730 2731 2732 2733 2734 2735 2736 2737 2738 2739 2740 4.B Hlavačka Josef Bažata Petr Čejková Jiřina Drábek Tomáš Dušánková Helena Formánková Ilona Frühaufová Daniela Hatinová Marie Hlad Petr Horáková Ilona Hudec Aleš Hůrka Josef Jeřábek Martin Kašparová Jana Kozlerová Anna Lidáková Veronika Linhart Tomáš Matějka Miroslav Merhautová Jana Novotná Alena Pálková Dagmar Rozhoňová Tereza Řežábková Lucie Sklenářová Anna Slaboch Tomáš Soukupová Petra Stárková Jana Šaroch Jan Šnebergrová Denisa Štochlová Hana Šumerová Jaroslava Taucová Radka Vokáčová Andrea Podluhy Cerhovice Zbiroh Zdice Cerhovice Hořovice Újezd Hořovice Hořovice Komárov Komárov Hořovice Hořovice Žebrák Zdice Hostomice Újezd Chaloupky Hořovice Zdice Králův Dvůr Hořovice Všeradice Hořovice Hořovice Komárov Březová Zaječov Hořovice Hořovice Hořovice Bzová 1996 TU: 2741 2742 2743 2744 2745 2746 2747 2748 2749 2750 2751 2752 2753 2754 2755 2756 2757 2758 2759 2760 2761 2762 2763 4.A Hrabáková Miroslava Abrhám Daniel Budilová Daniela Carvanová Dita Drštičková Anděla Duchanová Martina Formanová Jana Fridrichová Jiřina Hasmanová Jitka Hlavatý Tomáš Holman Jan Hořovice Hostomice Hořovice Hořovice Žebrák Beroun Kařez Hořovice Zbiroh Hořovice 1997 Hudcová Michala Jahn Jakub Kučerová Zuzana Linková Daniela Nováková Martina Smolík Martin Soukupová Veronika Stejskal Zdeněk Šeba Jan Šírerová Radka Šmejkalová Jitka Šúrová Silvie Trávnička Jan Vasko Stanislav Vlasáková Petra Volf Milan Záletová Štěpánka 4.B Hinke Miroslav Biskup Pavel Boubín Martin Brotánková Helena Brotánková Ilona Cedivodová Kateřina Horáková Hana Housková Petra Charvátová Marcela Klobása Tomáš Lněničková Renáta Mádle Zdeněk Matoušková Jitka Michálek Ivan Procházková Šárka Racek Václav Řezníček Roman Semencová Petra Turková Lenka Ulbrichová Hana Vašková Zuzana Venclíčková Miroslava Vyštejnová Alena Záhoříková Hana Újezd Kotopeky Hořovice Hvozdec Hořovice Tlustice Hořovice Komárov Beroun Zdice Hořovice Komárov Hořovice Osov Kublov Hořovice Újezd n.Zbeč Komárov Březová Libomyšl Mýto Komárov Neumětely 4. TU: Pelikánová Jarmila 2764 Anděl Petr 2765 Beneda Tomáš 196 Hořovice Hořovice Újezd Jince Zbiroh Hořovice Zbiroh Beroun Zbiroh Kublov Liteň-Leč Stašov Zbiroh Hostomice Hořovice Hořovice Hořovice Komárov Beroun 2766 2767 2768 2769 2770 2771 2772 2773 2774 2775 2776 2777 2778 2779 2780 2781 2782 2783 2784 2785 2786 2787 2788 2789 2790 2791 2792 Cajthaml Martin Čápová Klára Franta Miloš Herman Michal Hnízdilová Michaela Hořejší Lucie Chmela Petr Karšňák Jan Krejčíková Kristýna Kubrychtová Monika Kulhánek Martin Lahodová Klára Malina Richard Menclová Markéta Míková Kateřina Nedvěd Jiří Nejedlá Vladislava Pálková Dagmar Prokopová Jitka Randáková Kateřina Skuhrovec Filip Slaboch Jan Srp Ondřej Šimek Michal Šírková Lucie Tomec Marek Valovič Libor 2793 Vokáčová Marie 2794 Vrzalová Marcela 1997 TU: 2795 2796 2797 2798 2799 2800 2801 2802 2803 2804 2805 2806 2807 2808 2809 Drozdov Mlečice Praskolesy Zbiroh Cerhovice Praha Komárov Králův Dvůr Rokycany Zdice Žebrák Hořovice Komárov Bzová Tmaň Hořovice Žebrák Kařez Komárov Komárov Hořovice Hořovice Zaječov Újezd Chodouň Zbiroh Lhota p.Račem Bzová Jince Menclová Lenka Mudra Lukáš Provazník Jan Ptáková Pavlína Soukup Vítězslav Srp Vladimír Stenzl Libor Stoličný Luděk Strnadová Hana Svítková Ivana Šlosarová Lenka Vlach Martin Vyštejn Jan 1998 septima TU: 2823 2824 2825 2826 2827 2828 2829 2830 2831 2832 2833 2834 2835 2836 2837 2838 2839 2840 2841 2842 2843 2844 2845 2846 2847 2848 2849 2850 septima Hlavačková Lenka Altmanová Věra Bodnarová Michaela Herejková Pavla Holečková Klára Horová Milada Hráchová Michaela Jahnová Václava Janoch Aleš Kazdová Kateřina Kleknerová Olga Kopp Josef Kulhánková Jana Kuncová Veronika Lhotáková Vladimíra Lukavský Pavel 2810 2811 2812 2813 2814 2815 2816 2817 2818 2819 2820 2821 2822 Záluží Zbiroh Komárov Třenice Hořovice Kvaň Osov Chlustina Hořovice Komárov Komárov Kublov Hořovice Podluhy Hořovice 1999 Kadeřábková Marie Anděl Radek Brnušák Jan Gottwaldová Petra Havlíček Zdeněk Havlová Eva Hrachová Jitka Kašparová Renáta Kolmanová Markéta Kordulová Jana Král Pavel Kubištová Pavla Lacko Tomáš Machová Monika Mertlová Denisa Mraček Roman Mudrová Petra Mužíková Kateřina Nedvědová Zuzana Opatrný Jan Palková Kateřina Pelán Jaroslav Pužmanová Tereza Rottová Michaela Strahl Miroslav Svoboda Vít Šmíd Petr Švamberková Andrea Ungrová Alena Běštín Jince Hořovice Hořovice Praskolesy Hořovice Cerhovice Hořovice Bezdědice Týček Hostomice Zbiroh Podluhy Zbiroh Hořovice Hořovice Osek Hořovice Týček Hořovice Hořovice Jince Beroun Hořovice Zbiroh Hořovice Hořovice Hořovice septima TU: Jeřábková Miroslava 2851 Cafourková Andrea 197 Březová Zbiroh Jince Hořovice Zbiroh Zaječov Cerhovice Žebrák Zdice Hostomice Záluží Komárov Žebrák Kařez 2852 2853 2854 2855 2856 2857 2858 2859 2860 2861 2862 2863 2864 2865 2866 2867 2868 2869 2870 2871 2872 2873 2874 2875 2876 2877 2000 TU: 2878 2879 2880 2881 2882 2883 2884 2885 2886 2887 2888 2889 2890 2891 2892 2893 2894 2895 2896 Cílková Klára Hájková Marcela Hamplová Pavlína Hlízová Kateřina Holubová Magda Hrabáková Hana Janochová Michala Jirásková Lucie Jonáková Ivana Kadeřábková Jindra Kadlec Vratislav Kencl Aleš Klimentová Dagmar Kováč Martin Kreisinger Jakub Kuncová Zuzana Malý Aleš Nesvadbová Eliška Nová Michaela Puchmeltrová Jitka Stýblo Marek Svačinová Karin Šimková Kateřina Štefanová Martina Vyskočilová Klára Žaludová Eva 2897 2898 2899 2900 2901 2902 2903 Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Komárov Chlustina Hořovice Komárov Jince Hořovice Žebrák Hořovice Jince Hořovice Hořovice Otmíče Jince Hořovice Malá Víska Hořovice Hořovice Jince Hořovice Tlustice Hořovice 2001 TU: 2904 2905 2906 2907 2908 2909 2910 2911 2912 2913 2914 2915 2916 2917 2918 2919 2920 2921 2922 2923 2924 2925 2926 2927 2928 2929 2930 2931 septima Suttrová Irena Anděl Milan Bočan Jiří Brodina Lukáš Hergetová Jana Hudec Petr Chadimová Anna Jindra Jan Kadeřábek Tomáš Kaššová Václava Klekner Jiří Klimešová Denisa Kolář Martin Krištuf Petr Nedvědová Pavlína Nešvarová Kateřina Pavlas Jan Snášelová Kateřina Solař Martin Strahlová Monika Osek Hořovice Všeradice Zbiroh Hořovice Nižbor Újezd Žebrák Tlustice Komárov Žebrák Beroun Hořovice Hořovice Praskolesy Komárov Zbiroh Hořovice Hořovice 2001 TU: 2932 2933 2934 2935 2936 2937 2938 198 Šlajsnová Alexandra Špičková Drahomíra Štěpánová Kateřina Štochl Richard Vatahová Lenka Veigendová Lucie Vinšová Pavlína Tlustice Hořovice Hořovice Újezd Jince Hořovice Běštín 4. Pelikánová Jarmila Brožová Kateřina Cimermanová Marie Červenka Tomáš Dražanová Mariana Hambálková Ingrid Hnízdilová Lenka Hrdličková Pavla Karkoš Michal Kejzlarová Lucie Kolářová Eva Kovanda Jiří Kubrychtová Markéta Malčánková Petra Očenášková Iva Opatrná Dagmar Pánek Michal Paulová Veronika Punčochářová Dita Radovičová Monika Rašková Lenka Roiková Kateřina Schmidtová Jana Stolzová Veronika Svobodová Eliška Šmejkal Radek Štochl Jiří Ulbrich Petr Urbánková Jana Týček Zdice Žebrák Lochovice Podluhy Újezd Zbiroh Hořovice Neumětely Hořovice Zbiroh Neumětely Hořovice Zdice Týček Zdice Neumětely Zdice Hořovice Komárov Zdice Hořovice Žebrák Komárov Lochovice Olešná Kublov Zdice septima A Hlavačka Josef Benediktová Veronika Ďurišová Hana Dušánek Karel Endršt Martin Famfulíková Ivana Fišerová Petra Gruntová Jana Týček Osek Zdice Ohrazenice Zdice Zbiroh Hořovice 2939 2940 2941 2942 2943 2944 2945 2946 2947 2948 2949 2950 2951 2952 2953 2954 2955 2956 2957 2958 2959 2960 2001 TU: 2961 2962 2963 2964 2965 2966 2967 2968 2969 2970 2971 2972 2973 2974 2975 2976 2977 2978 2979 2980 2981 2982 2983 Hasman Petr Houba Jan Houdková Pavlína Chocová Zdeňka Jarolímová Monika Kadeřábek Martin Kadeřábková Hana Klufová Eva Kobylka Jan Kočárková Zuzana Kotalíková Jitka Kratochvílová Jana Lébrová Kateřina Srp Zbyněk Staněk Jiří Šantín Vlastimil Škvára Martin Štis Rudolf Trinerová Zdeňka Vaculíková Anna Vlasák Tomáš Zítková Kamila 2984 2985 2986 2987 Tlustice Podluhy Komárov Lážovice Tihava Hostomice Hostomice Hořovice Hořovice Hořovice Zbiroh Komárov Hořovice Zaječov Podluhy Komárov Kvaň Komárov Osek Hořovice Zbiroh Hořovice 2003 TU: 2988 2989 2990 2991 2992 2993 2994 2995 2996 2997 2998 2999 3000 3001 3002 3003 3004 3005 3006 3007 3008 3009 3010 3011 3012 septima B Vítková Ivana Bolina Jiří Červenková Klára Hasmanová Věra Havel Vít Hlavačková Petra Hudec Roman Ignatidisová Andrea Jedličková Žaneta Jeřábek Jakub Jíchová Hana Klánová Markéta Kordula Jaroslav Koštová Kateřina Kozmanová Irena Krajdlová Martina Krištufová Eva Lysá Lucie Machová Gabriela Marhánková Jaroslava Moravec Ondřej Sládek Tomáš Špatenková Tereza Ungrová Lucie Hostomice Netolice Hořovice Praskolesy Hořovice Komárov Hořovice Osek Hořovice Újezd Hořovice Bezdědice Hořovice Březová Hořovice Hořovice Chaloupky Komárov Hořovice Hořovice Drozdov Komárov Komárov 2003 TU: 3013 3014 3015 3016 3017 3018 3019 3020 3021 3022 3023 3024 3025 199 Urbanová Markéta Valta Richard Vlček Jiří Voříšková Klára Hořovice Žebrák Tlustice Hořovice oktáva A Macháčková Helena Albl Vojtěch Bartošová Kateřina Běhounová Daniela Boudová Tereza Černý Jaroslav Fairaislová Petra Fík Antonín Hubáčková Michala Kadlec Petr Kebrlová Pavla Klánová Magdalena Košťálová Petra Křikava Jan Malá Markéta Mašková Ivana Maťáková Šárka Netušilová Lenka Nyklová Lucie Röschová Kateřina Schmidt Ondřej Skála Lukáš Sojková Jana Součková Helena Vaňková Jana Voráček Michal Hořovice Hořovice Jince Čenkov Hořovice Komárov Zbiroh Drozdov Hořovice Hořovice Hořovice Cerhovice Komárov Zaječov Lochovice Hořovice Zdice Hořovice Komárov Hořovice Neumětely Komárov Hořovice Hořovice Zdice oktáva B Šímová Iva Blažek Lukáš Blažek Tomáš Braun Vladislav Brodina Jan Brožek Radoslav Franková Hana Hamáček Milan Hlínová Šárka Horáková Monika Houbová Tereza Kocourková Eva Kratochvílová Kateřina Lefner Pavel Zdice Zdice Zaječov Všeradice Hostomice Tlustice Komárov Komárov Hořovice Podluhy Hořovice Jince Hostomice 3026 3027 3028 3029 3030 3031 3032 3033 3034 3035 3036 3037 3038 2004 Lhotáková Pavla Malecký Jaroslav Moulis Jiří Nešvera Karel Očenášková Jitka Pavlisová Iva Petrů Lenka Poláková Jana Róková Lucie Rosenbaum Lukáš Řechtáčková Jana Zbuzková Klára Zemánek Zdeněk 4. TU: 3039 3040 3041 Jeřábková Miroslava Cáliková Lucie Dífková Lenka Dvořáková Simona 3042 3043 3044 3045 3046 3047 3048 3049 3050 3051 3052 3053 3054 3055 3056 3057 3058 3059 3060 3061 3062 3063 3064 3065 3066 Fenclová Erika Fenclová Jana Fišerová Petra Fousková Daniela Heřbolt Lukáš Hlůžová Lenka Holcepl Bohuslav Janáčková Eliška Jícha Roman Košťálek Josef Kovačová Ludmila Králová Petra Kunc Dušan Kunclová Tereza Matoušek Jiří Oktábcová Miroslava Palek Šimon Pešinová Veronika Pichlíková Petra Poláková Pavlína Sedláčková Magdaléna Šestáková Kateřina Veverka David Vlachová Petra Vlčková Lada 2004 Podluhy Hořovice Podluhy Tlustice Zdice Hořovice Hořovice Hořovice Jince Hořovice Knížkovice Beroun Osek Podluhy Vráž Medový Újezd Zaječov Zaječov Zbiroh Rpety Hořovice Běštín Chodouň Zaječov Zaječov Zdice Neumětely Drozdov Zbiroh Hořovice Komárov Stašov Drozdov Přimda Drozdov Cerhovice Hořovice Zdice Komárov Hořovice Olešná 3067 3068 3069 3070 3071 3072 3073 3074 3075 3076 3077 Bolina Václav Cílek Petr Čermáková Soňa Červenková Adéla Hlavačková Pavlína Kadeřábek Vít Kubíčková Veronika Mach Michal Mašková Alžběta Nová Eva Rathouský Jan 3078 3079 3080 3081 3082 3083 3084 3085 3086 Repatá Kateřina Svobodová Lucie Šimková Anna Štochl Jiří Trávová Kateřina Valta Petr Veigendová Petra Vyhnal Vojtěch Žáčková Tereza 2004 oktáva B TU: 3087 3088 3089 3090 3091 3092 3093 3094 3095 3096 3097 3098 3099 3100 3101 3102 3103 3104 3105 3106 3107 3108 3109 3110 oktáva A TU: Hrabáková Miroslava 200 Vítková Ivana Anděl Miloslav Bobková Hana Dvořáková Alena Ernestová Adéla Jílková Kristýna Jindra Jiří Kasalová Žaneta Koutná Stanislava Kreisinger Kryštof Křížek Jan Kučerová Lucie Lázničková Tereza Louda Luboš Nešverová Eva Pešl Josef Přibylová Kateřina Selmbacherová Pavla Smutný Milan Spal Antonín Stýblová Eva Šilhavá Lenka Švábová Jana Toť Jan Žílová Tereza Osov Hořovice Hořovice Netolice Hořovice Jince Hořovice Tlustice Rpety Hořovice KomárovPtákov Zbiroh Žebrák Jince Hořovice Žebrák Žebrák Hořovice Hořovice Hořovice Běštín Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Újezd Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Žebrák Hořovice Tlustice Žebrák Osek Hořovice Beroun Hořovice Hořovice Komárov Hořovice Hořovice Hořovice 2005 TU: 3111 3112 3113 3114 3115 3116 3117 3118 3119 3120 3121 3122 3123 3124 3125 3126 3127 3128 3129 3130 3131 3132 3133 3134 3135 3136 3137 3138 3139 3140 2005 TU: 3141 3142 3143 3144 3145 3146 3147 3148 3149 3150 3151 3152 3153 3154 3155 3156 3157 3158 3159 3160 3161 3162 3163 3164 3165 3166 3167 3168 4.C Samec Zdeněk Balej David Balejová Dana Brejníková Daniela Černíková Magda Černohlávek Milan Dbalá Markéta Filarová Petra Horská Kamila Hrabák Jiří Humlová Jitka Jedličková Sandra Kalátová Tereza Kos Lukáš Koukal Petr Kratochvílová Kamila Laštovičková Lucie Lepič Martin Löwová Lenka Nepivodová Lenka Pavlík Lukáš Plecitý Vladimír Podzimková Pavla Rovnerová Michaela Rudolfová Lucie Šubertová Barbora Šůsová Zuzana Vacherlohn Pavel Vaňková Lenka Volek Jakub Zdeňková Anna Mýto Zaječov Hořovice Zaječov Olešná Komárov Libomyšl Hořovice Hořovice Kvaň Osek Osek Hořovice Hořovice Zaječov Komárov Otmíče Komárov Komárov Kvaň Rejkovice Zaječov Zaječov Stašov Drozdov Olešná Hořovice Hořovice Čenkov Zbiroh 2006 TU: 3169 3170 3171 3172 3173 3174 3175 3176 3177 3178 3179 3180 3181 3182 3183 3184 3185 3186 3187 3188 3189 3190 3191 3192 3193 oktáva Hlavačková Lenka Bambasová Hana Bolinová Marie Boudová Kristýna Bryscejnová Lenka Falc Martin Fialová Kristýna Frühaufová Iveta Gottwaldová Veronika Grégr Michal Holubová Kristýna Chudáčková Lucie Jílková Irena Komárov Osov Čenkov Žebrák Hořovice Lhotka Záluží Hořovice Hořovice Komárov Jince Hořovice 2006 Klufová Pavla Králová Dana Krásný Lukáš Macourková Andrea Otčenášek Aleš Patera Jan Pavlíček Jan Pavlíčková Petra Popelka Jakub Rudolfová Iva Růžičková Michaela Skálová Hana Staněk Jan Šůrová Eva Tomešová Kateřina Urbanová Darina 4.C Hudcová Michala Bártová Monika Černá Miroslava Jungmannová Pavla Kratochvílová Lucie Krejčíková Petra Ksandrová Lucie Lehocký Tomáš Lukešová Klára Lukešová Petra Malý Tomáš Matoušek Petr Měšťanová Jana Monhartová Jana Novotná Hana Novotný Radek Pánková Petra Permanová Michaela Sklenářová Martina Sudíková Veronika Šáfrová Anna Štěpnička Roman Veigendová Jitka Veverková Kateřina Volfová Soňa Zímová Petra Hořovice Hořovice Zdice Komárov Rokycany Běštín Žebrák Tlustice Kařízek Hostomice Komárov Drozdov Újezd Komárov Jince Zdice Beroun Osov Tmaň Cerhovice Záluží Komárov Zdice Hořovice Lochovice oktáva TU: Jeřábková Miroslava 3194 Bobková Alena 201 Hořovice Osek Čenkov Bzová Neumětely Žebrák Kublov Hořovice Komárov Praskolesy Zdice Neumětely Podluhy Lhotka Komárov Hořovice Hořovice 3195 3196 3197 3198 3199 3200 3201 3202 3203 3204 3205 3206 3207 3208 3209 3210 3211 3212 3213 3214 3215 3216 3217 3218 2007 TU: 3219 3220 3221 3222 3223 3224 3225 3226 3227 3228 3229 3230 3231 3232 3233 3234 3235 3236 3237 3238 3239 Bogdanov Stanislav Endrštová Lenka Frantová Alena Hašková Kristýna Hejnal Ondřej Herrmannová Lenka Holečková Zlata Chylíková Lenka Kadlecová Eva Kaufmanová Lucie Kubíčková Gabriela Lochmanová Irena Macková Dana Pešlová Lenka Pušman Lukáš Ségl Jan Svoboda Petr Štěpnička Michal Ulčová Adéla Vajdiak Tomáš Vintrová Denisa Vlčková Magdaléna Weis Michal Zikmund Tomáš 3240 3241 3242 3243 3244 Hořovice Hořovice Praskolesy Jince Komárov Hořovice Žebrák Žebrák Hořovice Hořovice Hořovice Drozdov Hořovice Žebrák Podbrdy Hořovice Sedlec Zaječov Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice Hořovice 2007 TU: 3245 3246 3247 3248 3249 3250 3251 3252 3253 3254 3255 3256 3257 3258 3259 3260 3261 3262 3263 3264 3265 3266 3267 3268 3269 4.C Dřevínková Dana Anýž Jiří Čáp Tomáš Černá Barbora Ďuriš Petr Fiala Lukáš Fiala Petr Frýdlová Eva Hanousková Petra Janáčková Iveta Křenek Jan Křížková Petra Lettl Tomáš Monhartová Petra Pávišová Veronika Pavlíková Jana Procházka Petr Procházková Kateřina Rumpík Viktor Schneiderová Martina Solarová Pavlína Šebková Andrea Chotětín Praskolesy Nové Dvory Zbiroh Tmaň Zbiroh Osov V. Chlumec Zaječov Hořovice Cheznovice Podluhy Újezd Jince Kvaň Komárov Újezd Žebrák Újezd Zaječov Hostomice 202 Šínová Lenka Švamberková Jana Vokurka Radek Vystyd Milan Zítková Kristýna Žebrák Zaječov Komárov Hořovice Drozdov oktáva Kadeřábková Marie Černá Sandra Humlová Hana Chocová Ladislava Jedličková Andrea Kotvová Kateřina Křížková Terezie Kubištová Jana Kučerová Michaela Kušková Jana Kutáčová Tereza Laštovičková Zdeňka Mádlová Irena Mouchová Zuzana Nedvěd Robert Opatrná Eva Růžička Štěpán Ryndová Pavla Slavíková Veronika Smrčková Lucie Svobodová Eva Ševčík Jakub Štěpničková Aneta Štochlová Karolína Vlčková Kateřina Žaludová Martina Hořovice Cheznovice Lážovice Cheznovice Drozdov Hořovice Hostomice Hořovice Hořovice Hořovice Komárov Hořovice Hořovice Březová Týček Zdice Hořovice Hořovice Hořovice Sedlec Hořovice Podluhy Hořovice Zbiroh Hořovice Současní vyučující a další zaměstnanci Předměty 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 39 40 41 Andělová Císařová Čižková Dřevínková Fričová Hatina Hinke Hlavačka Hlavačková Hošková Hrabáková Jedličková Jeřábková Kadeřábková Kazdová Kliková Komínek Liprtová Macháčková Nesnídal Očenášková Plecitá Rataj Rydrychová Samec Sládek Suttrová Šímová Švábenický Traburová Urbánek Veselá Vítková Vlček Vrba Kratochvílová Langmajerová Novák Kebrlová Suldovská Jana Jana Michala Dana Lidmila Jiří Miroslav Josef Lenka Petra Miroslava Václava Miroslava Marie Daniela Michele Martin Monika Helena Marek Iva Blanka Miloš Marie Zdeněk Tomáš Irena Iva Jan Barbora Roman Hana Ivana Jiří Milan Jana Jana Pavel Irena Věra PaedDr. Mgr. Mgr. Mgr. PhDr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. RNDr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. PhDr. Mgr. Mgr. RNDr. Mgr. Mgr. Mgr. PhDr. PaedDr. Výtvarná výchova Angličtina Biologie, chemie, biol. sem. Angličtina, chemie Čeština, zákl. spol. věd, lit. sem. Fyzika Výtvarná výchova Chemie, tělesná výchova Fyzika, matematika, mat. sem. Francouzština Fyzika, matematika, fyz. sem. Čeština, hudební výchova, sbor. zpěv Čeština Dějepis, zákl. spol. věd, děj. a spol.sem. Čeština, němčina, němec. konverzace Angličtina, anglic. konverzace Fyzika, matematika, informatika, fin.mat. Tělesná výchova Biologie Francouzština Angličtina Francouzština, francouz. konverzace Angličtina Ruština, zeměpis Čeština, němčina, dramat. výchova Tělesná výchova Fyzika, matematika, fyz. a mat. sem. Angličtina Angličtina, informatika Anglická konverzace Dějepis, zeměpis Latina Matematika, zeměpis, zeměp. sem. Psychologie, sem. z čes. jaz. Biologie Uklízečka Hospodářka školník uklízečka uklízečka 203 Úvazek 0,38 0,28 1,04 1,04 1,04 0,42 0,09 1,00 1,00 0,47 1,00 1,04 1,04 1,04 1,00 0,38 1,04 0,62 0,23 0,57 1,09 1,19 0,33 0,33 1,04 1,00 1,04 1,04 1,04 0,19 1,04 0,14 1,00 1,09 0,28 1,00 1,00 0,50 1,00 0,10 PhDr. Jiří Vlček ředitel Mgr.Blanka Plecitá zástupkyně ředitele PaedDr. Jana Andělová Mgr. Michala Čížková PhDr. Lidmila Fričová Mgr. Jiří Hatina 204 Jana Langmajerová hospodářka Mgr.Dana Dřevínková Mgr. Josef Hlavačka Mgr. Lenka Hlavačková Mgr. Petra Hošková Mgr. Václava Jedličková Mgr. Miroslava Jeřábková Mgr. Marie Kadeřábková Michele Kliková Mgr. Martin Komínek Mgr. Daniela Kazdová 205 RNDr. Miroslava Hrabáková Mgr.Monika Liprtová Mgr.Helena Macháčková Marek Nesnídal Mgr.Iva Očenášková Mgr. Marie Rydrychová PhDr. Zdeněk Samec Mgr.Iva Šímová RNDr. Jan Švábenický Roman Urbánek 206 Mgr. Hana Veselá Mgr. Ivana Vítková 207 PaedDr.Milan Vrba Expedice Avamuš 2006 Divadelní představení Korejské šičky 2005 208 Studenti Celkové počty třída Prima Sekunda Tercie Kvarta Kvinta Sexta Septima Oktáva 1.C 2.C 3.C 4.C celkem 30 30 30 33 30 25 30 30 30 32 24 33 chlapci 16 11 13 18 16 9 5 10 7 10 7 11 dívky 14 19 17 15 14 16 25 20 23 22 17 22 Celkem za školu 357 133 224 Počty podle místa bydliště Bavoryně Beroun Broumy Březová Bzová Cerhovice Čenkov Drozdov Felbabka Hořovice Hostomice Hrádek Hudlice Hvozdec Chaloupky Cheznovice Chodouň Jince Jivina 1 5 1 2 1 8 2 7 1 121 8 1 1 5 3 2 2 7 1 Kařez Komárov Králův Dvůr Kublov Kvaň Lhotka Libomyšl Lochovice Neřežín Netolice Neumětely Ohrazenice Olešná Osek Osov Otmíče Podbrdy Podluhy Praha 3 25 2 1 4 2 3 8 1 1 1 2 2 9 4 2 3 6 1 Praskolesy Rpety Sedlec Skřipel Stašov Tihava Tlustice Točník Třenice Újezd Vlastec Všeradice Zaječov Záluží Zbiroh Zdice Žebrák Počty podle roku narození 1988 24 1991 57 1994 35 1989 58 1992 51 1995 29 1990 59 1993 30 1996 14 209 10 5 2 1 4 1 5 2 2 6 1 4 17 2 13 10 13 Zlaté hrábě 2007 Go! kurs 2006 210 Juniorský maratón – Poděbrady 2007 – tým s trenérem Smíšený desetičlenný běžecký tým pod vedením Mgr. Jiřího Vavřičky dosáhl velkého úspěchu, když s přehledem zvítězil v semifinálovém – krajském - kole Juniorského maratonu, konajícím se v Poděbradech 24. dubna 2007. Jasně za sebe odsunul deset dalších středoškolských týmů. Tím se kvalifikoval do finálového závodu v rámci Pražského mezinárodního maratónu v neděli 13. května. Tam v konkurenci dvaceti sedmi týmů z celé republiky obsadil nádherné 10. místo. Zároveň tým ve dnech 28. června – 4. července reprezentoval Středočeský kraj na Běžeckém maratónu Mladá Boleslav – Pezinok Pedagogického doprovodu se ochotně ujala a sportovní výkon bezpečně zvládla Mgr. Michala Čížková s manželem. Strukturu běhu popisují oficiální webové stránky Středočeského kraje : Běžecký tým tvořilo celkem 22 studentů ze Sportovního gymnázia Kladno, Gymnázia Václava Hraběte Hořovice a Gymnázia Jiřího Ortena Kutná Hora. Běžci se střídali v non-stop běhu, pravidelně po 4 - 8 km úsecích. Stálý doprovod běžců tvořil vždy pedagog na kole a doprovodné vozidlo. Trasa na českém území vedla krátce severní částí Středočeského kraje, severní částí Královehradeckého kraj severně od Hradce Králové, dále podél hranic s Polskem, kde běžci překonávali převýšení Orlických hor, Nízkého Jeseníku a Hostýnských vrchů až na hraniční přechod Nedašova Lhota/Červený Kameň, kde byla 30.6.2007 v brzkých ranních hodinách překročena státní hranice se Slovenskem. Na slovenské straně vedla trasa po méně frekventovaných komunikacích podél Váhu směrem na jih.. Non-stop štafetový běh byl ukončen 3. 7. 2007 ve 9,00 hod. doběhem do Pezinku. Trasa byla dlouhá 670 km a běžci tuto trasu uběhli průměrnou rychlostí 12 km/hod. 211 Seznam současných studentů školy podle jednotlivých tříd Prima - třídní : Mgr. Marie Kadeřábková, počet: 30 (chlapců: 16 dívek: 14) 1. 2. BABOUČEK Vavřinec BRUTHANSOVÁ Jana 3. FATKOVÁ Aneta 4. FIALOVÁ Tereza 5. FRANKEOVÁ Anna 6. GEROLD Lukáš 7. HOŠŤÁLKOVÁ Simona 8. HRDLIČKA Filip 9. JANDA Ondřej Zdice 16. MAREŠOVÁ Pavlína Hořovice Praskolesy 17. MATĚJKA Jiří Praskolesy Hostomice 18. MORAVČÍK Tomáš Žebrák Hořovice 19. NESNÍDALOVÁ Andrea Komárov Hořovice 20. NOVÁK Jakub Hořovice Zdice 21. PLÁŠILOVÁ Alena Hořovice Osov 22. REJSKOVÁ Kristýna Osov Praskolesy Chaloupky 23. SOJKA Štěpán Osek 24. SPOUSTA Radek Zbiroh ŠTĚPNIČKA Adam Komárov 10. KÁROVÁ Anita Hořovice 25. 11. KRUFTOVÁ Nelli Hořovice 26. UNGROVÁ Lenka Hvozdec 12. KYSELÝ Jan Zaječov 27. VAŠÍK Miroslav Lochovice VOKÁČOVÁ Tereza Komárov 13. LACINA Dominik Hořovice 28. 14. LIPRT Václav Komárov 29. VOSTÁRKOVÁ Olga Libomyšl 15. LISÝ Josef Hořovice 30. ZÁHOŘÍK Martin Jince Sekunda - třídní : Mgr. Václava Jedličková, počet: 30 (chlapců: 11 dívek: 19) 1. 2. BLACKÝ Petr BROTÁNKOVÁ Anna 3. HARAŠTOVÁ Markéta 4. HRABÁKOVÁ Pavla 5. HUMLOVÁ Lucie 6. JINDRA Vojtěch 7. KÖNIG Vít 8. KORLOVÁ Veronika 9. KOSATÍKOVÁ Klára Zaječov 16. PADUCHOVÁ Karolína Zbiroh Praskolesy 17. PULDA Milan Hořovice Hvozdec 18. RADOUŠOVÁ Alena Jivina Zaječov 19. ROGOSOVÁ Michaela Praskolesy Cerhovice 20. ŠINKNEROVÁ Eva Hořovice Újezd 21. ŠMÍDOVÁ Kristýna Žebrák Lochovice 22. ŠPOTOVÁ Štěpánka Hořovice Hořovice Hořovice 23. ŠTAJNEROVÁ Karolína Hořovice 24. ŠTOCHLOVÁ Pavlína Cheznovice ŠTOLBOVÁ Marcela Komárov 10. KREISINGER Jan Hořovice 25. 11. KREISINGER Jonáš Hořovice 26. TAUŠ David Třenice 12. KROUPA Lukáš Hořovice 27. TOMÁŠEK Radek Hořovice VEIGENDOVÁ Klára Olešná 13. MAREŠOVÁ Markéta Rpety 28. 14. MARKOVÁ Barbora Cheznovice 29. ZÝKA David Hořovice 15. NESNÍDALOVÁ Lenka Komárov 30. ŽÁČEK Miroslav Hořovice 212 Tercie - třídní: Mgr. Daniela Kazdová, počet : 30 ( chlapců: 13 dívek: 17) 1. ČERVENÁ Veronika Tlustice 16. POLÁK Ondřej Zaječov 2. ČERVENKOVÁ Michaela 3. ČÍLA Michal Hostomice 17. RÖSCHOVÁ Karolína Komárov Žebrák 18. SLADOVNÍK Roman Ohrazenice 4. DRLÍK Matouš Kařez 19. SLAVÍKOVÁ Marie Hořovice 5. DRNOVCOVÁ Marie Hvozdec 20. ŠKODOVÁ Kristýna Hořovice 6. ERAZÍM Pavel Zaječov 21. ŠMÍD Jan Osek 7. HENYŠ Jan 8. HRDLIČKOVÁ Agáta Rpety 22. ŠPERL Josef Drozdov 23. ŠTUKSOVÁ Tereza Hořovice JIRÁSKOVÁ Adéla Otmíče Zbiroh 9. 24. VALTOVÁ Jana Žebrák 10. KÁCHOVÁ Kateřina Všeradice 25. VÁVROVÁ Karolína Komárov VESELÝ Josef Hořovice 11. KRÁSLOVÁ Nikola Praskolesy 26. 12. LÉBLOVÁ Kateřina Hořovice 27. VILDMAN Aleš Osek 13. MACHÁČKOVÁ Pavlína Bzová 28. VINKLEROVÁ Dominika Jince 14. MÜLLEROVÁ Barbora Praskolesy 29. VOŘÍŠEK Jaroslav Osek 15. MUŽÍK Jakub Hořovice 30. ZEMÁNEK Vojtěch Točník Kvarta - třídní: Mgr. Ivana Vítková, počet 33 ( chlapců: 17 dívek: 15) 1. BARTOŠOVÁ Barbora Hořovice 18. MOUTELÍK Lukáš Hořovice 2. BERG Michal Všeradice 19. PANGERL Michael Hořovice 3. BUREŠOVÁ Martina Jince 20. PEŘINOVÁ Markéta Hořovice 4. ČERNÁ Alena Žebrák 21. PONDĚLÍČEK Martin Hořovice 5. DRSKOVÁ Lenka 6. FENCLOVÁ Barbora Stašov 22. SILBERNÁGLOVÁ Tereza Netolice Hořovice 23. SOJKA Adam Hořovice 7. FENCLOVÁ Karolína Komárov 24. SPAL Jan Hořovice 8. HRABÁK Jan 25. 26. SPOUSTA Tomáš Zbiroh HRKALOVÁ Valentýna Hostomice Hořovice 9. ŠEBKOVÁ Tereza Lhotka 10. CHARVÁTOVÁ Michaela Chaloupky 27. ŠUDOMA Martin Kvaň 11. CHRAMOSILOVÁ Marie Hořovice 28. TAUŠ Petr Zaječov 12. JANOUŠ Filip Hořovice 29. TICHÝ Michal Jince 13. JAŇOUR Jan Hořovice 30. TRABUROVÁ Kateřina Praskolesy VESELÝ Matej Hořovice 14. KARMAZÍN Matěj Libomyšl 31. 15. KOUTNÁ Andrea Chodouň 32. ŽÍŽALA Mikuláš Hořovice 16. MACHKOVÁ Anna Beroun 33. NOVÝ Lukáš Hořovice 17. MOJŽÍŠ Lukáš Březová 213 Kvinta - třídní : RNDr. Miroslava Hrabáková, počet 30 ( chlapců: 16 dívek: 14) 1. BELANSKÝ Jan Broumy 16. MOUTELÍKOVÁ Petra Osek 2. BOLINOVÁ Tereza 3. BRAJER Ondřej Osov 17. MRVÍK Miroslav Hořovice Hořovice 18. OTÝSOVÁ Michaela Hořovice 4. FIALOVÁ Barbora Zbiroh 19. PAVLISOVÁ Eva Hořovice 5. FIŠEROVÁ Kateřina Zbiroh 20. PERGL Tomáš Drozdov 6. HEGER Kryštof Hořovice 21. PERGLER Lukáš Cerhovice 7. HRABÁKOVÁ Jana 8. JELÍNKOVÁ Adéla Zaječov 22. SAMEC Zdeněk Záluží 23. SLADOVNÍK Tomáš Ohrazenice JINDROVÁ Ludmila Tihava Újezd 9. 24. ŠEBEK Roman Újezd 10. KEBERT Tomáš Hořovice 25. VELICHOVÁ Jana Hořovice VÍTEK Tomáš Hořovice 11. KOMZÁKOVÁ Iva Lochovice 26. 12. KOUTNÁ Barbora Hořovice 27. VLACH Martin Osek 13. KOVANDA Jan Osek 28. ZDVOŘAN Petr Zbiroh 14. KRUMHANZLOVÁ Veronika Sedlec 29. CABRERA Tomás Chile 15. LIDRYCH Jindřich Hostomice 30. WITTMANN Sara Camilla Rakousko Sexta - třídní: Mgr. Miroslava Jeřábková, počet : 25 (chlapců: 9 dívek: 16) 1. 2. BLÁHOVÁ Kristýna DINGOVÁ Lucie Libomyšl 14. KREJČOVÁ Veronika Žebrák 3. HERRMANNOVÁ Šárka Cerhovice 15. KUNC Oliver Hořovice Hořovice 16. LNĚNIČKA Tomáš Hořovice 4. HLAVÁČEK Michal Hořovice 17. MAZAČ Petr Hořovice 5. HOLUB Tomáš 6. HŮLOVÁ Lenka Komárov 18. PALKOVÁ Lucie Drozdov Hořovice 19. PROCHÁZKOVÁ Miroslava Zbiroh 7. CHLUSTINOVÁ Alena 8. JEDLIČKOVÁ Tereza Hořovice Hořovice 20. 21. STRACH Jakub Hořovice ŠÁFR Filip Cerhovice 9. JURKOVÁ Blanka Podluhy 22. VLASÁK Michal Neumětely 10. JURKOVÁ Kateřina Podluhy 23. VOŠICKÁ Lucie Hořovice FLIEGEROVÁ Helena Záluží POKORNY David Rakousko 11. KOMÁRKOVÁ Veronika Zbiroh 24. 12. 13. KOTVOVÁ Kateřina Zbiroh 25. KRÁČMEROVÁ Tereza Podluhy 214 Septima - třídní: Mgr. Lenka Hlavačková, počet : 30 (chlapců: 5 dívek: 25) 1. 2. BENEŠOVÁ Eva BRAJER Martin 3. BRODINOVÁ Anna 4. ČEPELÁKOVÁ Kristýna 5. ČEPELÁKOVÁ Adéla 6. ČÍŽKOVÁ Barbora 7. DRNOVCOVÁ Vendula 8. DVOŘÁK Jakub Hořovice 16. KUČERA Martin Chodouň Hořovice 17. KUTÁČOVÁ Ivana Hořovice Všeradice 18. MANINOVÁ Šárka Hořovice Hořovice 19. MAREŠOVÁ Ivana Hořovice Hořovice 20. NEDVĚDOVÁ Andrea Hořovice Hořovice 21. POSPÍŠILOVÁ Jana Hořovice Hvozdec 22. PUCHMERTLOVÁ Michaela Hořovice 23. PUŠMAN Šimon Podbrdy 24. RÁČKOVÁ Linda Hořovice 9. HASMANOVÁ Šárka Lhotka Podluhy 10. HEGER Mikuláš Hořovice 25. ŠTOCHLOVÁ Kateřina Újezd 11. HOLEČKOVÁ Lucie Zbiroh 26. ŠTUKSOVÁ Radka Hořovice 12. KOHOUTOVÁ Kamila Hořovice 27. VLČKOVÁ Gabriela Jince 13. KOSOVÁ Barbora Čenkov 28. VOKURKOVÁ Tereza Hořovice GURGEL DANTAS Graziela Hořovice GUADAMUZ MORA Catalina Kostarika 14. KROUPOVÁ Kristýna Hořovice 29. 15. KŘIVÁNKOVÁ Veronika Hvozdec 30. Oktáva - třídní : Mgr. Irena Suttrová, počet : 30 (chlapců: 10 dívek: 20) 1. 2. ABELOVÁ Eva BLÁHOVÁ Markéta 3. BLAHOVCOVÁ Olga 4. BOUBÍN Jiří 5. CAFOURKOVÁ Michaela 6. ERNESTOVÁ Pavlína 7. FEDORČÁK Ondřej 8. FIŠER Petr Hořovice 16. MRVÍK Miloslav Hořovice Hořovice 17. PALKOVÁ Veronika Drozdov Osek 18. PĚKNÁ Barbora Cerhovice Drozdov 19. PĚKNÁ Petra Hořovice Komárov 20. PERGLEROVÁ Lucie Cerhovice Hořovice 21. PONDĚLÍČKOVÁ Radka Hořovice Rpety 22. RŮŽIČKOVÁ Eliška Praha 23. RÝDL Bořek Hořovice 24. SPOUSTA Tadeáš Stašov 9. FRAITÁGOVÁ Iveta Zaječov Hořovice 10. HRDLIČKOVÁ Adéla Otmíče 25. UHRIN Marek Podluhy 11. HRDLIČKOVÁ Michaela Hořovice 26. VALÁŠKOVÁ Lenka Drozdov 12. JÁNSKÝ Václav Komárov 27. VILDMANOVÁ Lenka Komárov 13. JIROUCHOVÁ Denisa Rpety 28. VLČKOVÁ Barbora Hořovice ŽÍLOVÁ Pavlína Hořovice ŽÁČKOVÁ Aneta Hořovice 14. KOŽELUH Miloš Hořovice 29. 15. MACH Tomáš Hořovice 30. 215 1.C - třídní : Mgr. Dana Dřevínková, počet : 30 (chlapců: 7 dívek: 23) 1. 2. AMBROŽOVÁ Lucie BARTOŠOVÁ Lucie 3. ČEPELÁK David 4. ČERNÁ Aneta 5. FIŠER Pavel 6. HAVLÍKOVÁ Magdaléna 7. HAVRLÍKOVÁ Linda 8. HOCKOVÁ Magda Jince 16. KREJCAROVÁ Lucie Hořovice Hořovice 17. KRUMPHANZLOVÁ Iva Újezd Hořovice 18. LISÁ Žaneta Hořovice Komárov 19. MALCOVÁ Michaela Kublov Komárov 20. MORKUSOVÁ Kristína Hořovice Žebrák 21. MUŽÍKOVÁ Petra Točník Lochovice 22. NĚMCOVÁ Eliška Zdice 23. NOVÁK Petr Hořovice 24. PROCHÁZKOVÁ Zuzana Hořovice 9. HOLEČKOVÁ Martina Lochovice Zdice 10. HŘÍVA Tomáš Třenice 25. RUDOLFOVÁ Monika Hořovice 11. HURÁBOVÁ Žaneta Kařez 26. ŠMÍDA Ondřej Žebrák 12. JUDLOVÁ Nikola Cerhovice 27. VEIGENDOVÁ Pavla Komárov 13. KOTLAŘÍKOVÁ Kateřina Hořovice 28. VENCLÍKOVÁ Štěpánka Tlustice WISCHIN Jakub Zaječov ZÁHOŘÍKOVÁ Jitka Podbrdy 14. KOUKOL Michal Hořovice 29. 15. KOUNOVSKÁ Klára Hořovice 30. 2.C - třídní : Mgr. Michala Čížková, počet : 32 (chlapců: 10 dívek: 22) 1. 2. BÁDALOVÁ Michaela BELŠÁNOVÁ Kateřina Kvaň 17. MATĚJKA Pavel Sedlec Jince 18. NEDVĚDOVÁ Nela Březová 3. BLÁHOVÁ Jana 4. FOUSEK Lukáš Tlustice 19. NEZBEDOVÁ Andrea Podluhy Rpety 20. PALATA Lukáš Zdice 5. HAVRÁNKOVÁ Michaela Hořovice 21. PERGLOVÁ Eva Cerhovice 6. HŮLKA Petr 7. CHOVANEC Tomáš Zbiroh 22. ROSENBAUMOVÁ Kamila Králův Dvůr Hořovice 23. ŘECHTÁČKOVÁ Kateřina Zdice 8. JAKUB Martin 9. JANDOVÁ Michaela Komárov Chaloupky 24. SMETANOVÁ Vendula Komárov 25. SOLAR Václav Zaječov 10. KAPLANOVÁ Jana Újezd 26. STEJSKALOVÁ Hana Hořovice 11. KIRÁLYOVÁ Eliška Komárov 27. STUCHLÁ Lada Zdice UNGROVÁ Kristýna Zaječov 12. KRATOCHVÍLOVÁ Pavla Komárov 28. 13. KREJZKOVÁ Anna Vlastec 29. VLČKOVÁ Lenka Hořovice 14. KŘENKOVÁ Adéla Hořovice 30. ZAHRADKA Aleš Lochovice ZACHARIÁŠOVÁ Iva Felbabka KUČERA Aleš Bavoryně 15. KUČERA Rostislav Žebrák 31. 16. LAVIČKOVÁ Pavlína Hořovice 32. 216 3.C - třídní : PhDr. Zdeněk Samec, počet : 24 (chlapců: 7 dívek: 17) 1. 2. BABKOVÁ Lucie BLAŽKOVÁ Lenka 3. BUDOVÁ Alžběta 4. CINTLOVÁ Hana 5. GEROLD Petr 6. HERINKOVÁ Jana 7. JÍCHOVÁ Darina Hrádek 13. KRATOCHVÍLOVÁ Pavla Zaječov Skřipel 14. KŘÍŽKOVÁ Alena Stašov Beroun 15. LEMFELD Jan Hudlice Tlustice 16. LORENZOVÁ Markéta Žebrák Zdice 17. LUKEŠOVÁ Kristýna Zbiroh Tlustice 18. PRAJZLEROVÁ Michaela Lochovice 19. ŘÍHA Vladislav Žebrák 20. ŠARMÍROVÁ Kristýna Podbrdy 8. KOŇASOVÁ Tereza Zaječov Komárov 9. KOPŘIVA Tomáš Král. Dvůr 21. ŠTAJNER Filip Hořovice 10. KRÁLÍKOVÁ Markéta Hostomice 22. ŠTEFANOVÁ Šárka Stašov 11. KRÁSNÝ Vítězslav Čenkov 23. ŠUDOMA Ondřej Kvaň 12. KRATOCHVÍLOVÁ Jana Zaječov 24. VÁCHOVÁ Nicole Beroun 4.C - třídní: Mgr. Martin Komínek, počet : 33 (chlapců: 11 dívek: 22) 1. 2. ALBL Václav BEŽOVÁ Michaela 3. CAJTHAML Jakub 4. ČVANČARA Pavel 5. DVOŘÁKOVÁ Magdaléna 6. FABEROVÁ Simona 7. FENCLOVÁ Martina 8. FENCLOVÁ Petra Hořovice 18. MALEC Jaromír Praskolesy Praskolesy 19. MARŠÁLKOVÁ Eva Osov Hořovice 20. MATĚJKOVÁ Soňa Drozdov Olešná 21. PAVLIS Radek Zaječov Hostomice 22. PLECHÁČKOVÁ Barbora Beroun Osek 23. PUNČOCHÁŘ Roman Zdice Zaječov 24. RYBA Zdeněk Hořovice 25. SEDLÁKOVÁ Anna Hořovice 26. SLAVÍKOVÁ Klára Hořovice 9. FRÜHAUFOVÁ Jitka Zaječov Hořovice 10. HLAVATÁ Barbora Hořovice 27. SOJKOVÁ Iva Komárov 11. JÍCHOVÁ Anna Zdice 28. VEIGENDOVÁ Radka Komárov 12. JIRÁK Martin Hostomice 29. VESELÝ Michal Hořovice 13. KOKEŠOVÁ Petra Žebrák 30. ZÍTKOVÁ Iva Hořovice SEDEKE Kristina Hořovice 14. KOUDELA Marek Hostomice 31. 15. KOZLEROVÁ Pavlína Žebrák 32. KLEŇHOVÁ Klára Beroun 16. KRUBNEROVÁ Marcela Lochovice 33. KŘÍŽ Antonín Komárov 17. KŘÍŽOVÁ Anna Komárov 217 SPONZOŘI Buzuluk, a.s., Komárov JEDNOTA spotřební družstvo v Hořovicích Palackého nám. 200, 268 01 Hořovice www.sdhorovice.cz - nákup na dosah ruky – Kostal CR, spol. s r.o. Městská akciová společnost Hořovice, a.s. Obchodní tiskárny Hořovice, a.s. Saint-Gobain Sekurit ČR, spol. s r. o. , Hořovice Solitera, spol. s r. o. , Hořovice Terasoft, a.s. , Hořovice 205 Obsah Vstupní informace Jiří Vlček : Prolog ............................................................................................................ 1 Výnosy o zřízení školy..................................................................................................... 4 Články bývalých vyučujících a absolventů Brian Nattres : Ruminations on a Hobbyhorse: A Decade of Change ............................ 8 Josef Jelen: Střípky vzpomínek...................................................................................... 12 Marie Nováčková-Chvojková,Alena Povolná-Kafková : Muzeum U Jelena ................ 16 Miroslav Štochl : Zase zvoní.......................................................................................... 19 Zdenka Ulčová-Galová : Hořovice a moje školy ........................................................... 21 Jiří Vonderka : Nelze zapomenout ................................................................................. 26 Milan Harvalík : O plynutí gymnaziálního času ............................................................ 28 Marie Slavíková : Co bylo, když ještě nebylo gymnázium............................................ 30 Jaroslav Nezbeda : Obrana chemie ................................................................................ 32 Josef Svoboda : Z kantorského zápisníku ...................................................................... 34 Vladislav Nezbeda : Pohledy do dávných let................................................................. 36 Myron Lubyneckyj : Na okraj jedné malé aktuality....................................................... 38 Anna Nováková-Mottlová : Trvalé bydliště –Jiráskova 617.......................................... 46 Petr Drulák : Intelektuální těžiště................................................................................... 48 Milan Hlavačka : Clarissime domine, mnoho-li Vaše fara vynáší? ............................... 49 Petr Koukal : Škola a sport............................................................................................. 68 Jiří Zizler : Angažovaný romantik Václav Hrabě .......................................................... 70 Jan Vyštejn : A léta běží – vážení .................................................................................. 73 Jan Pokorný : Gymnázium Václava Hraběte, ale i Ivana Slavíka.................................. 76 Eva Nezbedová-Preislerová : Čas .................................................................................. 79 Články současných vyučujících Jiří Hatina : Mí báječní muži a ženy za katedrou ........................................................... 80 Miroslava Hrabáková-Paříková : Malá pocta velkému člověku ................................... 84 Studium v zahraničí a zahraniční studenti u nás ...... 85 Zdeněk Samec : Co je to P.R.D. ??? .............................................................................. 88 Blanka Plecitá-Houbová : Malé rozjímání s francouzštinou.......................................... 90 Irena Suttrová : Zážitkové kursy .................................................................................... 92 Marek Nesnídal: Význam interkulturní výchovy v oblasti cizích jazyků v praxi.......... 94 Hana Veselá : Fotografování s úsměvem ..................................................................... 100 Jana Andělová : Výtvarná výchova na našem gymnáziu ............................................. 102 218 Tvorba současných studentů Jakub Cajthaml : Učitelský ústav ................................................................................. 117 Vendula Drnovcová : Možná, možná ne...................................................................... 120 Tomáš Kebert: School of my dreams ........................................................................... 122 Tereza Koňasová : Jako Marie Stuartovna................................................................... 126 Vítězslav Krásný : Hořovice ........................................................................................ 128 Zdeněk Samec ml. : The Another Dream..................................................................... 130 Hýření tmy a další básně ............................................................. 132 Jana Pospíšilová : Balada Francoise Villona a další básně ......................................... 134 Tomáš Vítek : My School a další básně ....................................................................... 137 Odchody ............................................................................................... 140 Šok ! ..................................................................................................... 145 Tereza Silbernáglová : Jsi , Minulost ........................................................................... 147 Lucie Vošická : Totalita – následek málo totalitní demokracie ................................... 148 Filip Štajner : Vlastní citáty ......................................................................................... 150 Historické přehledy Přehled ředitelů, zástupců, hospodářek ........................................................................ 152 Chronologický seznam vyučujících ............................................................................. 153 Počty absolventů podle místa bydliště ........................................................................ 157 Počty absolventů v jednotlivých letech ........................................................................ 159 Martin Komínek : Za tajemstvím výkazů .................................................................... 160 Seznam všech dosavadních absolventů školy .............................................................. 165 Současnost Seznam současných zaměstnanců ................................................................................ 203 Počty současných studentů – celkem, podle bydliště a roku narození......................... 209 Soupis současných studentů podle tříd......................................................................... 212 Obsah.................................................................................................................................. 218 219