My a Facebook Parodie Chaosu Doporučujeme si knížky Naše léta

My a Facebook Parodie Chaosu Doporučujeme si knížky Naše léta

Školní rok
2009/2010
2. číslo
My a Facebook
Parodie Chaosu
Doporučujeme si knížky
Naše léta na základce
Ankety
1Rozhovor s cirkusákem
KRÁTCE: CO SE DĚJE VE ŠKOLE
Třetí ročník žákovského koncertu
Žákovský koncert ukázal talent a odvahu vystupujících dětí. Byl opět
přehlídkou talentu a schopnosti sebeprezentace našich žáků.
Hodinový program v úterý 18. května nabídl divákům, mezi nimiž
nechyběla ani řada rodičů, zpěv, tanec i hru na různé hudební
nástroje.
Páťáci učili své mladší spolužáky z první třídy
Žáci 5.A se v projektu "Jsme kamarádi" celý rok se věnovali svým
mladším kamarádům ze třídy 1.A. Připravili pro ně Společné čtení, kde
četli prvňáčkům pohádky a společně pak s nimi plnili předem připravené úkoly.
Společná výtvarná výchova se setkala také s velmi dobrým ohlasem. Děti malovaly obrázky na
téma Pohádkový svět a své práce pak vystavily ve školní jídelně.
Na závěr školního roku předvedou žáci 1.A své čtenářské dovednosti a od svých starších
spolužáků pak každý obdrží hodnocení.
Školákem na zkoušku
Od února do května se scházeli budoucí prvňáčci v naší škole a poprvé si mohli vyzkoušet, jak
vypadá opravdové vyučování. Počítali, vyprávěli a hráli pohádky, malovali a dokonce i psali. Za
svou odvahu a píli pak získali své první "malé vysvědčení".
Škola získala 3,5 milionu korun
Škola prostřednictvím zřizovatele statutárního města Ostravy, Městského obvodu Ostrava-Jih,
získala grant v hodnotě 3,5 mil. Kč s názvem „Multimediální vybavení ZŠ Dvorského“.
Díky tomuto grantu EU škola bude během roku vybavená novou počítačovou učebnou,
interaktivními tabulemi, dataprojektory a dalšími věcmi.
Dary pro afghánské děti jsme předali vojákům
Školní pomůcky jako sešity, bloky nebo propisky, které
naši žáci shromažďovali v rámci charity po několik
měsíců, jsme 5. května předali vojákům. Ti je rozdají
dětem ve válkou sužovaném Afghánistánu. Vojáci při
návštěvě naší školy pustili žákům video o životě
v Afghánistánu a odpovídali na jejich otázky.
Charitativní akci vyhlásil český Provinční rekonstrukční
tým působící v provincii Logar.
2
Na tygra jsme letos vybrali 22 287 korun
Každým rokem naše škola prostřednictvím akce „Nanuk pro tygra“ sponzoruje ostravského tygra
ussurijského. Letos jsme vybrali velmi pěknou částku 22 287Kč (včetně mateřské školky). Na
prvním místě se umístila třída 4. C s částkou 1940 korun, Nicole Kujelová přispěla částkou tisíc
korun.
Symbolický šek jsme 6. května předali v ZOO.
Náš Chaos teenagerů získal 1. místo v krajské soutěži školních
časopisů
Po loňském druhém místě v soutěži školních časopisů Zlatý
Solokapr jsme tentokrát slavili vítězství. V porovnání s 44 časopisy,
které se do soutěže přihlásily, porota ocenila především vysokou
úroveň článků a pestrý obsah Chaosu.
Na slavnostním vyhlášení vítězů konaném 8. dubna v Domě
kultury města Ostravy jsme obdrželi
diplom a ceny (cérečka, knížky, mapy kraje a další)
Soutěž vyhlašuje občanské sdružení Novináři dětem a informační
portál kraje Solokapr.cz, záštitu nad soutěží převzal
Moravskoslezský kraj.
V soutěži časopisů škol obvodu Ostrava-Jih byl Chaos po dvou
vítězstvích z posledních dvou ročníků druhý.
Projekt Jeden svět: O lidských právech i globálních
problémech
Od 12. do 16. dubna žáci zhlédli za dopoledne vždy dva
filmy s problematikou zaměřenou na šikanu, lidská
práva a jejich porušování, práva dětí, problémy
současného světa, ale i ty ze života. Každý film
doprovázela řada aktivit, které pomohly lépe pochopit
daný problém.
Druhá jarní dílna
Paní vychovatelky školní družiny připravily na středu
24. března pro rodiče s dětmi 2. jarní dílnu. Za
symbolické vstupné deset korun si děti mohly vyrobit
různé výrobky z papíru, např. ozdoby na špejli nebo
kuřátka ve vajíčku. Pro menší děti byly přichystané
omalovánky. Akce se zúčastnilo hodně rodičů se
svými dětmi a pomáhali i starší spolužáci. Jarní dílny
se zúčastnila také Střední zahradnická škola z
Klimkovic, která předváděla výrobu dekorací.
3
Ze sportu
Čokoládová tretra
Na Čokoládové tretře, závodu pro děti konaném před Zlatou
tretrou, se naši běžci v obrovské konkurenci rozhodně neztratili.
Největšího úspěchu dosáhla Aneta Vaňásková, která zvítězila v
běhu na 300 metrů mezi 87 závodnicemi.
Ostravský běžecký pohár
Dvě zlata, stříbro a bronz, to je bilance našich atletů z třetího
závodu Ostravského běžeckého poháru, konaného 13. května v
Hrabové. V běhu na tisíc metrů vyhrála Michaela Skórová
(kategorie mladších žákyň), bronzem doplnila svou kamarádku
Terezie Dokoupilová. Na poloviční trati si Aneta Vaňásková
(kategorie Předžákyně) doběhla pro druhé místo. Úspěch holek
napodobil Richard Schindler, který vyhrál běh v kategorii mladších
žáků.
Atletický pětiboj mladších žáků: 10 medailí
Celkem deset umístění na stupních vítězů vybojovali naši žáci, kteří se 10. května zúčastnili
prvního kola atletických závodů družstev mladšího žactva na stadionu v Porubě. Reprezentovalo
nás 16 žáků, nejúspěšnější byla Michaela Skórová, které nejlepší výkony ve třech disciplínách
přinesly i vítězství v celém pětiboji.
Okresní kolo Poháru rozhlasu – čtyři poháry, dva rekordy školy
Skvělý úspěch zaznamenali naši atleti v okresním kole Poháru rozhlasu, konaném 4. května na
stadionu SSK Vítkovice. V konkurenci devíti ostravských škol vybojovali čtyři poháry v soutěžích
družstev i mnoho medailových umístění v jednotlivcích. Celkem závodilo 39 žáků naší školy.
Vybíjená
Jak naši kluci, tak holky 6. tříd vyhráli obvodní kolo ve vybíjené, konané 27. a 28. dubna v ZŠ
Paseky, a postoupili do kola okresního.
Naši páťáci: V atletickém čtyřboji 3. nejlepší z 30
škol
Naši žáci pátých tříd potvrdili, že v atletice patří k
těm nejlepším v Ostravě. V třetím ročníku čtyřboje
Zdatný páťák, pořádaném 31. března ZŠ Porubská
832, byli třetí nejlepší z třiceti zúčastněných škol.
Žáci absolvovali sprint na 50 metrů, skok daleký z
místa, hod medicinbalem (2 kg) a překážkovou
dráhu.
Více zpráv o dění ve škole najdete na našich
webových stránkách www.zsdvorskeho.eu. Redakce
4
ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE
Naše dlouhá léta na základní škole
Začalo to dne 1. září 2006, kdy jsme nastoupili na druhý
stupeň základní školy.
První dojmy byly úžasné, už jen kvůli tomu, že jsme se cítili
jako velcí školáci.
Jako první se stalo to, že jsme dostali novou třídní učitelku
a nebyl to nikdo jiný než paní učitelka Franioková, kterou
máme až dodnes. Zpočátku jsme na ni koukaly a ona na
nás taky. Bylo to zajímavé, ale pro nás i trochu stresující.
Dávali jsme si otázky jako „bude hodná? Bude nás něco
učit?“ Ale na všechny tyto otázky nám sama odpověděla
během prvnních pár týdnů. Paní učitelka Franioková nás
učila anglický jazyk a také hudební výchovu. A jestli byla
hodná? My osobně si myslíme, že je hodná, jen ji nesmí
člověk hodně naštvat a navíc to myslí s každým dobře. Ale
nezůstalo to pouze u třídní učitelky, také nám přibylo
mnoho nových vyučujících co se týče předmětů. Změnilo
se strašně moc věcí. Rok co rok byl plný změn.
Šestý ročník byl takový zvláštní, protože jsme poznávali své
nové učitele, kteří nás budou učit další tři roky. Když jsme u těch změn, také nás překvapilo více
učení a taky to, že je o něco těžší. A co se týče nás spolužáků, byli jsme ze všeho překvapení,
takže jsme chodili po chodbě jako kuřátka.
A když se rok s rokem sešel, byli jsme v sedmém ročníku. Bylo to mnohem lepší, byli jsme zvyklí
na každodenní rutinu, takže nic pro nás už nebylo nové, akorát jsme mohli vidět nové šesťáky a
mohli jsme si připomenout, jak jsme asi vypadali my. U nás platilo, co rok, tím větší zážitky.
Prožívali jsme více zážitků a přestávky se nikdy neobešly bez poznámek. Až z toho byla naše paní
učitelka Franioková překvapená, a ta nás stále varovala, abychom neměli žádný postih, ale my
se jenom hloupě smáli, protože jsme byli malí a navíc ztřeštění.
Sedmá třída byla stejná, co se týče učení, ale rok jsme všichni dokončili ve zdraví a s humorem.
Paní učitelka Franioková určitě byla ráda, když skončil školní rok, protože si mohla aspoň na
krátkou dobu odpočinout od nás, protože to s námi neměla jednoduché. Začátek školního roku
byl trochu napjatý. Vyděsili nás spekulace o tom, že nebudeme mít paní učitelku Franiokovou za
třídní. Bylo by nám to líto. Ale naštěstí nám zůstala naše paní učitelka. To nás moc potěšilo, ale
taky jsme si už uvědomili, že nám to hrozně uteklo. V osmé třídě jsme měli změnu, protože se už
trochu hledělo na naše budoucí studium. A to si nikdo z nás nechtěl připustit.
A také se objevily drobné problémy v kolektivu. Také osmá třída nám velmi rychle utekla. A teď,
když jsme v devátém ročníku, je to už jiné. Jsme rozumnější, ale také si uvědomujeme, že je to
náš poslední společný rok.
Kateřina Benková
5
Naše paní učitelka Franioková je na nás maximálně hodná a také nám byla oporou ve volbě
střední školy. Byla na nás hodná po celou dobu studia, ale teď je to smutnější. A naší učitelé,
kteří nás učí, jsou také jiní, někteří jsou sice stále velmi přisní, ale někteří to už takhle neprožívají
a chtějí, abychom si užívali poslední měsíc v naší škole. Paní učitelka Franioková to podle nás
prožívá více, protože to byla naše třídní. A pro nás jako třídu je to taky smutné, ale všechno
jednou skončí, i tyhle roky na základní škole.
Zdenka Šedová a Nikol Ščudlová, obě 9.C
Zákulisí Žákovského koncertu
Když už se koncert přibližoval jako uragán,
přípravy byly dne ode dne přísnější. Všichni
vystupující zkoušeli denně, aby koncert byl
perfektně připraven. Trpělivě dodržovali
zkoušky a paní učitelka Franioková, která to
celé organizovala, má také s vystupujícími
mnoho trpělivosti. I když už někteří mladí
umělci ztráceli naději, vždycky se do toho zase
zapojili s plnou chutí.
Bylo vidět, že je to náročné, ale všichni pečlivě
trénovali. Na některých vystupujících byla
vidět tréma. Všichni doufali, že koncert bude
tak skvělý jako ty předchozí. Ale pro naší třídu
Iveta Haviarová
to bude poslední koncert, tak se na něho
těšíme jednou tolik. A taky už tam příště nebudou vystupující z naší třídy, které bude určitě paní
učitelka Franioková postrádat.
Zdenka Šedová a Nikol Ščudlová, obě 9.C
Hudba o přestávkách je nový hit!
TV Bělák začala o přestávkách pouštět hudbu všech žánrů doprovázenou powerpointovými
prezentacemi o daném interpretovi nebo skupině.
Mezi žáky to má velkou oblíbenost. Když se spustí hudba, hned se někteří žáci
setkají u televize na každém patře a dívají se na prezentaci interpreta.
Zatím jsme mohli slyšet Rihannu, Justina Biebera a další.
Žáci na to reagují tak, že si zvesela zpívají a taky tančí a nejvíce se to líbí šestým třídám. Pokaždé
je vidíme, jak tančí a zpívají. Je vidět, že to na žáky působí velmi dobře.
Prezentace o interpretech tvoří žákyně osmého ročníku. Práce se jím velmi daří. Zajímavé je, že
v prezentacích jsou i základní údaje o interpretovi (jméno, datum narození, místo narození
atd.), který právě hraje.
Novinka, kterou nás překvapila TV Bělák, je super. Ale jsou i záporné ohlasy, některým žákům se
to absolutně nelíbí a připadá jím, že to hraje velmi hlučně. Doufejme, že i přes ty záporné
názory bude hudba o přestávkách hrát nadále.
Nikol Ščudlová a Zdeňka Šedová, obě 9.C
6
Jak jsme si vyzdobili naši školu
Prošly jsme se po škole a zjistily, co naše chodby skrývají
Prvně jsme se podívaly do přízemí. Směrem do jídelny naproti sborovny je projekt Naše škola a
sídliště Bělský Les. Najdeme tam různé historické obrázky našeho sídliště a povídání o
zajímavých lidech, kteří tady bydlí. Cestou do přírodovědné učebny nalezneme fotky přírodních
úkazů. Dále po chodbě jsou výkresy žáků a optické klamy. Na prvním patře najdeme výkresy
taktéž od žáků, projekt o geografii naší země, také krásné básně a fotky o přírodě. V druhém
patře směrem od výtahu najdete projekt o Evropské unii, obrázky s citáty, projekt o naší zemi a
samozřejmě nesmí chybět výkresy od žáků. Také se zde nachází projekt Sokrates, kde se můžete
dozvědět o partnerských zemích tohoto mezinárodního projektu.
Velkou mapu ČR najdete v druhém patře. V nejvyšším patře naší školy najdeme projekt
Neničme si prostředí, obrázky přírody, zvířat, světadílů a světových nej, diplomy našeho Chaosu
a také obrázky o zajímavostech z různých zemích.
Až půjdete po chodbách, podívejte se pořádně, kolik zajímavých projektů a krásných obrázků visí
na jejich zdech.
Nikola Přečková a Petra Horáková, obě 9.B.
PŘÍLOHA: PROJEKT ČTENÁŘI DĚTEM
Den plný pohádek, čtení a her
V první třídě s krtečkem
Čtenáři dětem. Projekt, ve kterém žáci z druhého stupně čtou dětem z prvního stupně pohádky i
jiné texty a hrají si nimi různé hry. I my jsme si pro ně něco vymyslely. Vybraly jsme si třídu 1.C,
kterou učí paní učitelka Binarová.
Dne 23. března jsme je tedy šly navštívit.
Představily jsme se a děti nám taky s tím,
že nám řekly, jaká je jejich nejoblíbenější
pohádka. V 1.C byla nejvíce populární
Sněhurka a sedm trpaslíků. Tu jsme jim
také četly a přidaly jsme další pohádky,
jako je například Perníková chaloupka,
Bob a Bobek a Červená Karkulka. Děti byly
moc rády, odpovídaly na otázky, dívaly se
na obrázky a dostávaly od nás odměny.
Pak jsme hráli pexeso a skládali puzzle.
Pro děti to byla hračka.
Vzaly jsme s sebou také plyšovou hračku
krtečka, kterou si děti velmi oblíbily a
7
hrály si s ní. Všichni byli moc hodní a velmi aktivní. Projekt se nám moc podařil a dětem se moc
líbil.
Nela Juříčková, Klára Kantorová a Kamila Kruková, všechny 8.C
Dvě hodiny jsme se cítily jako učitelé
Pondělí třetí a čtvrtou hodinu jsme se věnovaly žákům 3.C. Jako první jsme si pro ně připravily
křížovku, v níž vyšel námět knihy, kterou jsme si pak četli. Byla to kniha Děti z Bullerbynu od
Astrid Lingrenové.
Děti byly velmi šikovné. Pohádku si četly samy a velmi pěkně. Byly velmi aktivní a do hodiny se
zapojovaly rády. Z textu si žáci zapamatovali hodně informací. I my jsme se od třeťáků
dozvěděly mnoho zajímavostí týkajících se Astrid Lingrenové. Například, že se narodila v roce
1907 a zemřela v roce 2002 ve svých 95 letech. Je známá jako pohádková babička a získala
ocenění Krále pohádkářů.
Z dětských úsměvů jsme usoudily, že se jim to líbilo. Na závěr nám děti poděkovaly a řekly nám,
že příští rok jsme u nich opět vítány.
Mirka Kuncová, Barbora Kohutová a Tina Nguyen, všechny 8.B
Děti nám dokonce tleskaly
Čteme dětem v 2.B
Na tento projekt jsme se připravovaly přibližně 14
dní. Naším tématem byl Večerníček.
Při vstupu do třídy jsme všem nasadily na hlavu
čepku z novin. Děti netušily, co se bude dít. Bylo
to pro ně překvapení.
Když zazvonilo na hodinu, představily jsme se a
seznámily jsme je s dnešním programem. Začaly
jsme křížovkou. Dále jsme každému rozdaly
vytisknuté bludiště, za které všichni dostali
jedničku s hvězdičkou. Potom jsme si přečetli
pohádku Hrombuchdup, která se dětem moc
líbila a každý se rád zapojil do čtení. Na závěr jsme
Natálie Vránová
si shrnuli obsah pohádky.
V průběhu celé hodiny se pořád někdo hlásil.
Těšilo nás, že se žáci zapojovali do našich aktivit a bavilo je to. Dětem se naše hodina strašně
líbila. Dokonce nám i tleskaly. Paní učitelka Jarolímová nás také chválila. My děkujeme paní
učitelce Součkové, že nás zapojila do tohoto projektu a hodně nám pomohla s přípravami. Bylo
to super.
Kristýna Falhauerová, Zuzana Machancová a Monika Kavíková, všechny 9.A
8
Rozesmáli jsme nejen děti ,ale i paní učitelku.
Čteme dětem v 3.A.
Já a Filip jsme se přihlásili na tento projekt
velmi rádi. Zúčastnili jsme se i minulý rok a moc
nás to bavilo, jelikož se s námi děti nenudily a
byla i sranda. Na tento rok jsme si vybrali téma
BAJKY, protože děti to baví a dostanou nějaké
ponaučení do života. Přípravy trvaly zhruba
týden před samotným čtením. Program byl na
dvě hodiny. Připravili jsme si pro ně kromě čtení
taky spoustu her a velkou křížovku.
Před vstupem do třídy jsme byli trochu
nervózní , ale po chvíli, když jsme viděli, že to
děti baví, nervozita byla fuč. Začali jsme
představením knížek a potom došlo na samotné čtení. Nečetli jsme jen my, ale hlavně děti.
Po čtení následovala hra pantomima. Děti losovaly z klobouku papírky, na kterých byly napsány
různé názvy zvířat a ty potom předváděly třídě. Do hry jsme zapojili i paní učitelku Dybalovou.
Další z mnoha her byly rozstříhané karty rozmístěné po třídě, na nichž byla napsána různá
zvířata, každé jinou barvou. Úkol byl najít všechna písmena a vytvořit slovo. Následovala ještě
spousta her. Děti byly nadšené a spokojené.
Jirka Ledvoň a Filip Kudělka, oba 8.A.
Viděla jsem, jak nás všichni poslouchají
Dne 30. března jsme já Tereza Mlčáková, Kateřina Benková a Michaela Hejlková četly dětem na
prvním stupni. Pomáhal nám pan učitel Jan Goj. Celkem se nám to povedlo, některým se to
líbilo, někomu zase ne. Mně samotné se to strašně líbilo.
Ze začátku to bylo fajn a pak se mi to začalo líbit, protože jsem viděla, jak nás všichni poslouchají
a některé to i bavilo. Věděla jsem, že někteří kluci budou říkat věci proti našemu čtení a všeho
kolem toho. Když Míša četla, dívky i kluci byli ticho. Potom jsme jim rozdaly křížovky a žáci začali
luštit. To trvalo asi deset minut. Pak jsme četly knížku, kterou jsme měli připravenou. Řekly jsme
jim, ať bedlivě poslouchají.
Nakonec jsme se pěkně rozloučily, ale ještě před tím jsme dětem daly papírek, na kterém byla
otázka, jak moc se jim to líbilo. Skoro všem se to líbilo. No a pak byl konec hodiny! Děkujeme
panu učiteli Janu Gojovi, že nám s tím pomáhal, a taky panu učiteli Petrů, že si udělal čas.
Tereza Mlčáková, 7.A
9
Čtyři hodiny s Rumcajsem,
vílou Amálkou a maxipsem Fíkem
Dne 27. března jsme četly dětem z 2.A u paní učitelky Krupníkové. Učily jsme tam celé čtyři
hodiny. V této třídě jsme učily i minulý rok. Paní učitelka den pojmenovala Procházka
pohádkami.
Měly jsme tři pohádky: Rumcajse, vílu Amálku a maxipsa Fíka. Tyto pohádky se jim moc líbily.
V první hodině jsme byli v čítárně na prvním stupni a bavili jsme se o Rumcajsovi . Druhou
hodinu jsme pokračovali vílou Amálkou. Na třetí hodinu jsme měli připraveného maxipsa Fíka
a čtvrtou hodinu jsme zakončili shrnutím (otázky).
Děti byly velmi šikovné a některé se stále hlásily. Ale někteří žáci vůbec neposlouchali, a když
jsme je vyvolaly, dělali, jako že tam nejsou. O přestávkách to tam bylo VELMI divoké. Někteří si
hráli na agenty, jiní zase na schovku nebo na běhanou, ale ti hodní seděli na svých místech a
svačili nebo si s námi povídali.
Hry vypadaly asi takhle: puzzle, dokreslovánka, rozdíly, křížovka, bludiště, otázky k pohádce.
Práci jsme zvládly za dva dny, protože jsme na to byly tři.
Když jsme se dětí ptaly, jak se jim dnešní den líbil, všechny odpovídaly, že to bylo super, že se
těší, až příští rok bude zase den čtení. Nebyly spokojené jen děti, ale také jejich paní učitelka.
Terezie Nogolová, Viktorie Čurdová a Michala Soldánová, všechny 7.B
Duel
Dívčí fotbal
Taky holky uspořádaly svůj školní turnaj ve fotbale. Přečtěte si dva názory na
dívčí fotbal, jeden od kluka a jeden od holky.
Na tribuně bylo nebezpečno
Fotbal holek byl docela legrační, například způsobem, jak hrály,
protože se pořád všechny honily za míčem, místo toho, aby byly
rozmístěné a čekaly na nahrávku. A taky bylo srandovní, když je nikdo
nepodkopl a hrály, že to byl faul a rozhodčí to pískl. Taky byla spousta
modřin a bolavých nohou.
Když jsme seděli na tribunách, bylo to nebezpečnější než na hřišti,
protože tam co chvíli létaly míče. Kamera to na tribuně schytala taky a
div že se nerozbila. Holky kopaly bodlem a brankářky uhýbaly před
míčem. Asi měly strach, ať se jim nepolámou nehty. Trvalo to celých
šest hodin a vyhlášení výsledků turnaje bylo o dva dny později, protože jim už na to nezbyl čas.
Ale jinak to holky nehrály zas tak špatně, neboť kluci nebyli taky nejlepší. Sice nekopali bodlem
a neuhýbali před míčem, ale co, holkám se může něco odpustit.
Jakub Salawa, 8.B
10
Barbíny by do branky nešly!
No tak máte pravdu, že kluci nebyli taky nejlepší. Ale na naše chyby, jak říkáte, neměl nikdo,
protože jsme lepší než vy kluci, na ty naše chyby nemáte ani vy. A nepřehánějte to tak, tolik
modřin nebylo (možná). A nedělejte, že by si brankářky polámaly nehty, vždyť barbíny by do
branky nešly! Jinak důležité bylo si zahrát a ne vyhrát a taky hodně důležité bylo vás všechny
pobavit, což se povedlo, a dost srandy jsme si užily i my hráčky.
Ale jo, jak říkáte, nehrály jsme tak špatně a vy kluci umíte jen vyčítat, jak neumíme hrát, ale
vždyť jste přece kluci, tak byste do toho míče měli umět kopnout.
Bylo nás 11 tříd, a tak jsme nemohly hrát každý s každým a rozdělili jsme se na dvě skupiny: 6, 7
a 8, 9 třída. Z mladších žáků vyhrála třída 7.A a ze starších 9.A. Tak tyto dvě třídy postoupily do
finále a z těch dvou tříd vyhrála jasně z šesti góly 9.A a poražena byla 7.A s jedním gólem.
Dohrály jsme asi tak kolem 14:00 hodin a vyhlášení bylo až po víkendu. Nejlepší slovo z celé hry
byl GÓÓÓÓL.
Žákyně PVP žurnalistika, 9.roč.
Rozhovor
Svůj cirkusácký život bych nevyměnil
Před nedávnem do naší školy (do 7.A) týden chodil Ludvík Berousek, který jezdí se svým
cirkusem Bernes po celé republice.
Chaos s ním nezapomněl udělat rozhovor.
Účinkuješ také v představeních?
Ano. (smích)
Co tam předvádíš?
Postavím si pyramidu ze židlí a na poslední židli dělám
stojku.
Jak dlouho ti trvalo, než ses tenhle kousek naučil?
Trvalo mi to kolem jednoho roku.
A jak to máš se školou?
Nemám to lehké, ale zvládám to, až na to, že každý týden
střídám školy.
Kolik škol už jsi vystřídal?
Asi kolem 450 škol v různých krajích České republiky.
Líbí se ti u nás ve škole?
Jo líbí. Byl už jsem tady ve druhé třídě.
11
A co sourozenci? Máš nějakého?
Mám jednoho, jmenuje se Robert. Taky chodí do téhle školy. Přesně do 4.B.
Vyměnil bys svůj cirkusový život za normální?
Pro mě je tohle normální život. Za váš bych ho nevyměnil ani za nic.
A nakonec, jaká zvířata máte u vás v cirkuse?
Máme koně, velbloudy, opice, lamy, pštrosa, kozy a malé poníky.
Martinka Škovronová, Michaelka Budová, Alena Chalupová, všechny 7.A
Jak viděli lyžák
Žáci šestých a sedmých tříd byli na lyžáku v Horní Bečvě. Po výletu žáci sepsali, co se jim na
lyžáku líbilo, a co ne. My vás seznámíme s tím nejzajímavějším.
Klady :
- Úsměv pana učitele Pracného
- Smích paní učitelky Adamíkové
- Diskotéka
- Dobrá parta lidí
- Turnaj v ping pongu
- Pěkné holky
- Karaoke
a nám neznámá „Lízátka“, která uváděli
skoro všichni.
Zápory :
- Velmi špatní buditelé
- Vrzání postele a podlahy
- Večerka v devět hodin
- Zákaz návštěv po večerce
- Nebylo večerní lyžování
- Klepání přes zeď
Z ohlasů žáků vybraly Lucie Zdráhalová a Daniela Mertová, obě 8.B
12
Jak se nám líbilo divadelní představení
Liška Bystrouška
Sedmé třídy v únoru navštívily divadelní představení Liška Bystrouška v ostravském Divadle
loutek. Tady si můžete přečíst, jak žáky hra zaujala. Někdy je to čtení celkem legrační a taky je
zajímavé sledovat, jak odlišně píší různí lidé o stejné věci. Každý to prostě viděl jinak…
Šla a šla, až potkala Lišáka
Bylo to nádherné, hodně jsem se do toho vžila. Byly tam krásné loutky.
Začalo to tím, jak loutky hrály karty. Byli to myslivci, kteří lovili lišky.
Jeden z myslivců ji ulovil, byla to liška Bystrouška a vzal si ji domů.
Liška Bystrouška se u nich seznámila se psem Bručounem. Bručoun
toužil po lišce, ale liška ho nechtěla. Potom sežrala slepice a odnesl to
všechno Bručoun, tak ji myslivec vyhodil.
Šla a šla, až potkala Lišáka, s kterým se seznámila. Viděly je sova drbna
a straka, když spolu byli na rande. Nakonec měli lišák a liška Bystrouška
svatbu, kde je oddával farář datel. Jak to skončilo, tak to skončilo,
všichni nakonec zatleskali.
Tereza Čmelíková, 7.A
Lišák řekl, že se vezmou
Myslím, že tenhle příběh se každému líbil, aspoň většině. Chvilkami nás to nudilo, ale na
druhou stranu mě to těšilo a zajímalo.
Tenhle příběh byl o lstivé lišce, která byla chytrá a jmenovala se Bystrouška. Vyrůstala
v myslivně. Jednou byla v lese a z ničeho nic na ní vyběhl, spíš ji polekal lišák. Oni spolu začali
chodit a zhřešili. Lišák na druhý den řekl, že se vezmou. Šli k faráři a on řekl, že je oddá v sobotu,
ale do té doby nesmí zhřešit. A tak se stalo. V tom příběhu hráli hlavně: Liška Bystrouška, Lišák,
Chňapák a nějací lidé.
Katka Benková, 7.A
A byly z něj jitrnice a párky
Představení bylo o lišce, která před tím starému utíkala. Když jí chytil, přišel Pepa a Franta a
otravovali ji. Ještě vystupovali pes, slepice a vepřík. Pak bohužel umřel a byly z něj jitrnice a
párky. Potom se herci uklonili a šli jsme do školy.
Ondra Kalabza, 7.A
Škoda vepříka
V představení Liška Bystrouška vystupovalo mnoho zvířat, například žába, sova, lišák, slepice
kohout, pes a super prase, které bohužel později umřelo. Liška potkala Lišáka a zažila s nim své
poprvé. Toto představení bylo velice zajímavé, napínavé a zábavné. Jen škoda toho vepříka.
Alena Chalupová, 7.A
13
Prase bylo nejlepší
Dne 17. února jsme šli do divadla na Lišku Bystroušku. Moc se mi to líbilo. Byly tam dřevěné
postavičky, ale nejvíce se mi líbila postavička prasete. Byla tam taky paní, která zpívala a hrála
na housle.
Byly tak různé školy a myslím, že se jim to taky líbilo. Trvalo to asi dvě hodiny.
Michaela Budová, 7.A
Šly vidět jenom nohy
Divadelní představení se jmenovalo Liška Bystrouška. Byly tam loutkové postavy, ale také lidé. V
divadle jsem seděla skoro úplně nahoře. Byly tam erotický scénky, kdy na sobě liška a lišák leželi
v budce a šly vidět jenom nohy, jak se motají jedna kolem druhé. Jednou Bystrouška skočila na
lišáka, motala kolem něj nohama. Vypadalo to nevhodně, ale všichni se tomu smáli.
Divadelní představení bylo pěkné, zábavné i napínavé.
Divadlo stálo 55 korun, ale stálo to za to.
Sabina Hlinková, 7.A
Poslední hodina- naprostá hrůza!
Poslední přestávka a žádná svačina či něco jiného k zakousnutí. Zvoní… Zbývající hodina, která
představuje naprostá muka. Jenom sedíte a očima těkáte mezi učitelem a knížkou. Myslíte si , že
jste nepozorováni, pohledem propalujete hodiny a snažíte se, aby se ručičky posouvaly rychleji
kupředu. Jen ať už zazvoní. Opakujete si to pořád dokola a přejete si, aby vaše přání byla
splněna a vy abyste mohli konečně utíkat domů, kde si dáte svůj vytoužený oběd, po kterém váš
žaludek volá téměř celou poslední hodinu, až je to k nevydržení.
Dominika Štěpánová a Veronika Skřičková, 8.B
Rozlučka 9. tříd
Na konci školního roku 2009/2010 bychom chtěli mít rozlučku 9. tříd pro celou školu.
Představovali bychom si to tak: Začali bychom program tak, aby byl vhodný i pro malé děti,
například maškarní ples. Mohly by tam být hry pro malé.
Potom kdo by měl zájem, by mohl ukázat, co umí. Například zazpívat, zahrát na nějaký nástroj a
podobně.
kolem sedmé hodin bychom mohli mít diskotéku, kde by byli jenom deváťáci. Někdo by jako DJ
pouštěl hudbu, kterou bychom chtěli. Něco ve stylech, které se poslouchají, například disko,
tekno, street , hip hop a tak dále.
Učitelé by mohli odejít třeba v osm a diskotéka by mohla končit v tolik hodin, v kolik bychom
chtěli. I když někdo by nás asi musel hlídat. Nemuseli by se účastnit všichni, pouze ti, které to
baví.
Nikol Ščudlová a Zdeňka Šedová, obě 9.C
14
Ohlédnutí: Projektový den
Poznej sám sebe
Vzpomínáte? Numerologie, horoskopy a další věci, které by nám mohly pomoct, jak poznat
sami sebe.
Nakonec se zapojili skoro všichni
Projektový den se mi celkem líbil, byla to
zábava a samozřejmě jsem se dozvěděl
mnoho informací. Byl jsem celkem
vyděšený, protože jsem nevěděl, kdo
všechno bude ve skupině se mnou. Jakmile
jsem vešel do třídy a rozhlédl jsem, uklidnil
jsem se. Čekal jsem, že se dozvím
v průběhu vyučování něco nového, ale
většinu toho, co nám řekli, už jsem dávno
věděl. Bylo to například : Vodnáři jsou
pozitivní, energetičtí, hodní, ale rychle se
rozruší. Práce na plakátu dopadla skvěle,
ne, vlastně to bylo hrozné. Všichni jenom
seděli a koukali na prázdný papír. Po čase
jsme se ale všichni zapojili. Ve třídě jsme pracovali na plakátě skoro všichni a musím uznat, že
dopadl celkem dobře (až na pár výjimek).
Petr Valsa, 8.C
Nejen zvláštnosti keltského kalendáře
Projektový den Poznej sám sebe se nám velice líbil. Bylo tam hodně poučných a zajímavých
informací. Zaujala nás například numerologie , ve které jsme se dozvěděli svojí povahovou
vlastnost podle jména a příjmení (některým lidem to vyšlo přesně, jako například nám, ale
některým vůbec). Zjistili jsme také, jaký jsme strom v keltském kalendáři. Keltský kalendář je
zvláštní v tom, že obsahuje několik druhů stromů a je rozdělený podle data narození. To
způsobuje, že dva lidé narození v odlišném půlroce mohou mít stejný druh stromu. Měli jsme
také možnost zjistit, jestli jsme introverti nebo extroverti (většinou to moc nevycházelo). Na
závěr dne jsme vytvářeli s lidmi stejného znamení velký plakát, který se většině povedl. Ve svých
třídách jsme také vyráběli plakát, který obsahoval všechna zvířata zvěrokruhu.
Nikol Skórová a Tereza Klimantová, obě 8.C.
15
Co jsem se dověděla o svém znamení rak
Mé znamení je rak, narodila jsem se 17.července, takže mi náleží strom jménem jilm.
Projektový den se mi velmi líbil, mohu říct, že byl nejlepší ze všech projektových dnů. Dozvěděla
jsem se o sobě a také o svém znamení spoustu nových informací. Například, že raci jsou vodní
znamení, to jsem sice věděla už předtím, ale zaujalo mě především, že jejich vládce je Měsíc.
Také jsme si říkali velmi zajímavé rčení: „Milující ráček miluje a chce být milován“. Raci jsou také
velmi citliví a často náladoví. Pro manželský život raků je nejvhodnější kombinací kozoroh, dále
se hodí i k rybám, štírům a váhám.
Rostliny, které náleží k tomuto znamení, jsou například vlčí mák, dýně a bříza, aspoň myslím, že
jsem to nespletla. Živočichové například kočka. Kov, který je spojen s tímto znamením, je
především stříbro. Barvy hodící se k tomuhle znamení jsou: šedá, hnědá, černá, červená, žlutá a
modrá. Kameny například perly, jaspis a karneol. Raci jsou velmi ochranářští a jdou si vždycky za
svým cílem.
Silvie Václavíková, 9.B
Ve kterých znameních se narodili naši učitelé
Ptali jsme se učitelů, jaké jsou znamení a jestli věří na horoskopy.
Jana Binarová
Blíženec, na horoskopy moc nevěřím.
Vlasta Krmášková
Ryba, beru to s rezervou, ale spoustu věcí mi vychází.
Marie Kaperová
Štír, ne vše se na mě hodí. Na horoskopu mi vždy něco sedí, ale
vybírám si z něj jen to dobré.
Soňa Hubáčková
Ryba, horoskop čtu, ale moc mi nevychází.
Stanislav Petrů
Vodnář, nevěřím na horoskop.
Taťána Těmínová
Vodnář, něco mi vyjde, něco ne. Ale na horoskopu něco je.
Dušan Hrdlička
Jsem rak, věřím na horoskop, ale že bych se o to nějak zajímal, to ne.
16
Paní vychovatelka Zezulková
Jsem váhy. 80% horoskopů mi vychází. Když ho čtu na internetu, tak mi vždy vyjde, ale když si ho
přečtu třeba v Blesku, tak už mi zas tak nevychází.
Martin Ošmera
Jsem štír. Nevěřím na horoskop, jenom minimálně, ale na astrologii se určitě v něčem najdu.
Nikola Kozyková a Petra Čermáková, obě 7.B
Výlety v Polsku a u nás věnované druhé světové válce
Někteří žáci devátých tříd v dubnu absolvovali společně s polskými přáteli z Katovic výlety do
Osvětimi, Darkoviček a Hrabyně, věnované událostem druhé světové války. Akce se
uskutečnila v rámci projektu „Jak se známe, sousedé?“, který v naší škole organizuje paní
učitelka Krmášková.
Níže si můžete přečíst, co o výletech píší holky z 9.A a 9.C.
Redakce
Výlet do Osvětimi
Zúčastnili jsme se zájezdu do polské Osvětimi. Nejprve jsme jeli do polských Katovic. Tam nám
udělali prohlídku školy. Učitelé byli velmi přívětiví. Zjistili jsme, že naše škola je mnohem hezčí a
lépe vybavená než ta jejich.
Potom jsme nabrali katovické děti a jeli společně s nimi do Osvětimi v jednom autobuse. Hodně
jsme se spolu nasmáli.
Jakmile jsme přijeli do koncentračního tábora, dostali jsme sluchátka, pomocí kterých jsme
mohli lépe slyšet našeho průvodce.
Viděli jsme plno strašných věcí. Vlasy lidí, jejich věci, které si přinesli s sebou a už je nikdy
neodnesli. Fotografie vězňů tohoto tábora. A také plynovou komoru. Zjistili jsme, jak se do
komory dostal plyn, který je postupně zabíjel, a jací byli vojáci. Také nám ukázali popraviště.
Místo, kde mnoho z vězňů zahynulo. Zde bylo plno svíček, květin a každý člověk, který tudy
prošel, věnoval minutu ticha mrtvým tohoto koncentračního tábora.
Potom jsme se přesunuli do Březinky. Druhého koncentračního tábora poblíž Osvětimi.
Dozvěděli jsme se víc o selekci lidí a že tento tábor nebyl tak zvaně vyhlazovací, jak si většina lidí
myslí. Ukázali nám „chatrče“ ve kterých vězni žili. Březinka byla postavena na místě močálů,
takže hodně lidí zemřelo i na malárii, která se běžně vyskytuje v tropech. Spaní bylo strašné,
nikomu se neradilo spát dole, protože by ho snědly krysy. Většina vězňů konala potřebu pod
postel, protože měli na záchod vyhrazený čas.
Tento výlet byl zážitek, který se nám vepsal do paměti.
Markéta Maxerová, 9.C
17
Byli jsme navštívit Osvětim
Dne 25. dubna v 5:45 jsme s paní učitelkou Krmáškovou a Záškodnou odjížděli do Katowic.
Zastavili jsme se v polské škole. Seznámili jsme se s žáky, kteří nás provedli po své škole. Potom
jsme s nimi jeli do koncentračního tábora Oswiecim.
S sebou jsme měli pana průvodce, který vše zajímavé, co jsme viděli, komentoval. Při příjezdu
do tábora jsme dostali sluchátka, kterými jsme poslouchali průvodce. Dovnitř jsme vstupovali
bránou s nápisem „Arbeit macht frei“. Poté jsme chodili do různých budov, ve kterých byli
pozůstatky mrtvých lidí, například vlasy, oblečení nebo osobní věci. Také nás zavedli do
plynových komor, ve kterých umřely milióny lidí. Bylo to smutné až deprimující.
Po frustrujícím zážitku jsme spolu s polskými kamarády jeli zpátky do Ostravy.
Jsem ráda, že jsem se tohoto výletu účastnila a mrzí mne, že jsem na ten další nejela.
Kristýna Falhauerová, 9.A
Navštívili jsme také
Hrabyni
Dne 26.4. jsme se stejnými
učitelkami odjeli na první
místo našeho dne, do
Darkoviček.Tam jsme se šli
podívat na opevnění z druhé
světové války, kde jsme
mohli vidět různé druhy
zbraní z té doby, pokoje
vojáků a další věci. Poté jsme
jeli do města Opavy, kde
jsme měli oběd.
Po dlouhé přestávce jsme se
jeli podívat na obrovský
památník v Hrabyni, kde
jsme mohli zhlédnout výstavu věnovanou osvobození Ostravska a Opavska. Venku jsme si mohli
prohlédnout dobové zbraně. Po dlouhém výletu a velkém zážitku jsme se vraceli zpátky do
Ostravy.
Jsem ráda, že jsem tam jela, protože se mi to moc líbilo.
Kristýna Jarošová, 9.A
18
ŽÁCI
My a Facebook
V minulém čísle Chaosu jsme se věnovali hitu posledních měsíců na internetu – Facebooku.
Tohle zajímavé téma si jistě zaslouží pozornost i nadále, a proto i v tomto čísle přinášíme sérii
článků o tom, jak naši žáci Facebook využívají, jakým způsobem, o čem a s kým komunikují i
jestli mají s touto sociální sítí taky nějaké negativní zkušenosti.
Vzhledem k tom, že se jedná o dost citlivé téma, kdy žáci prozrazují mnohé například o svých
vztazích a přátelích, necháváme tyto texty výjimečně nepodepsané.
Redakce
O životě i Stmívání
Bavím se většinou o životě, o učitelích v naši škole, o
klucích a o knize Stmívání. Když je téma o klucích, tak kdo
koho chce a kdo se komu líbí. Když o životě, tak jak se
máme, jak jde život, co kdo má v plánu, co koho nebaví. O
Stmívání si posíláme novinky, fotky, videa a tapety.
Hry a příspěvky přátel
Na Facebook chodím pokaždé, když zapnu počítač. Mám
tu mnoho přátel. Jako první si čtu příspěvky nebo statusy
mých přátel, občas k tomu napíšu i komentář. Také se
dívám na nové fotky, když nějaké jsou, nebo se přidám do
nějaké skupiny, která se mi líbí.
Až tohle udělám, tak si jdu zahrát hry. Jsou to Pet Society,
Happy Aquonium a Happy Pets. V Pet Society se starám o
zvířátko, které jsem si vytvořila sama. Nakupuji tam třeba
nábytek, oblečení, tapety, podlahy a jídlo, které se mi líbí,
ale za peníze, které získávám návštěvami přátel nebo
Monika Tešnarová
sportováním na stadionu. Na Facebooku je mnoho dalších
her, ale já hraji jen tyhle.
Život bez Facebooku si neumím představit. Tuhle stránku doporučuji, najdu tam více přátel a
nenudím se.
„Chceme prasečí prázdniny“
Když jsem na počítači, tak navštěvuji většinou Facebook. Je to stránka, na které mám přidaných
spoustu přátel, ale občas se stane, že kluka nebo holku, co si mě přidá do přátel, ani neznám,
ale časem si napíšeme a seznámíme se. S Facebookem mám zatím dobré zkušenosti, ale hraji
tam i hry. Navzájem si prohlížíme své fotografie a videa, u kterých můžeme zanechat
19
komentáře. Spousta lidí si dělá různé testy, kupuje si kamarády a píše si svoje statusy, co právě
dělá a nebo co dnes zažili.
Je tam také Buddy Poke, kde má každý svého panáčka. Můžete si tam dát, že je šťastný,
zamilovaný a nebo že právě daroval dárek. Také si tam navzájem můžete posílat srdíčka.
Často tam někdo přidá i nějaké heslo jako třeba: „Dětem do osmnácti let nemusíme nalívat, ti
jsou tak šikovní, že si nalijou sami“. My se můžeme stát fanouškem tohodle a nebo se přidat do
skupiny, například „Chceme prasečí prázdniny“ a podobně.
Drby, trapasy, kluci
Rozhovory na Facebooku jsou hodně vtipné a
zajímavé. Například si říkáme drby, trapasy, jestli
máme nové objevy(kluci), prostě různé.
Mně se zdá, že ICQ a Facebook jsou velmi užitečné a
dobré. I když rodiče říkají, že lepší je čtení, učení a
další kecy. Ale myslím si, že kdyby to vyzkoušeli, tak by
je to určitě bavilo, i když velmi pochybuji.
Hrál mi na city, že si něco udělá
Jednou mi přes Facebook napsal jeden kluk. Říkal, že
se mu líbím a že by se se mnou rád seznámil. Byl
docela fajn, tak jsme si psali dlouhou dobu. Potom mi
ale ty jeho řeči a představy lezly na nervy a začala jsem
ho trochu ignorovat. Taky tohle mu vadilo a pořád se
ptal: ,,Co se děje?” A hrál mi na city, že si něco udělá.
Nakonec jsem mu napsala, že mám kluka a od té doby
mi už moc nepíše. Jsem vcelku ráda, že to takhle
dopadlo.
To důležité mezi čtyřma očima
Miroslav Března
Já už si psala na chatu s hodně lidmi, ale někteří byli
otravní. Ale seznámila jsem se s jednou holkou. Vždycky mi poradila a byla moc super. I teď si
s ní píšu. Píšu si s ní o normálních věcech! Jestli jsem někdy řekla něco, co mě pak mrzelo? Asi jo,
ale to spíš do očí než na internet.
Vše, co řeknu, může být použito proti mně
Veřejně nic moc nepíšu raději mám, když to člověku říkám osobně. Pokud si s někým píšu na icq,
tak si dávám pozor, co píšu, ale někdy něco vypustím, něco co nechci a říkám to v afektu.
Lidem, kterým říkám své tajemství, plně důvěřuji a v životě bych to cizímu neřekla. Občas se mi
stává, že si píšu s někým cizím, ale nic v tom není.
Můj názor je na to takový, že vše, co řeknu, může být použito proti mně.
20
Věci si rozmyslím
Občas se mi stává, že napíšu něco přehnaného na icq kamarádkám, ale abych zveřejňovala
osobní informace na internetu(například adresu, telefon), na to fakt nejsem. Většinou si věci
rozmyslím, než je někde zveřejním.
Jak se vůbec jmenuješ?!
Přes sociální sítě nejraději komunikuji s lidmi, které znám. Jednou se mi stalo, že jsem si psala
s člověkem, kterého jsem jen párkrát viděla, ale nikdy s ním nemluvila naživo. Když si mě přidal
mezi přátele, podle přezdívky jsem usoudila, že je to kamarád, kterého dobře znám. Tak jsem si
s ním psala asi dva týdny, až jsem jednou jen tak náhodou zjistila, že ho vůbec neznám. Bylo to
tak, že jsem se ho na něco zeptala a on mi napsal, že neví, o co jde. Takže pak mi začalo
docházet, že to může být někdo, koho neznám.
Ptala jsem se ho, jak se jmenuje, ale ze začátku mi to moc nechtěl říct. Bylo to asi nejhorších pět
minut. Nevěděla jsem, jestli se mám toho člověka začít bát, anebo si z toho nemám nic dělat.
Pak jsem to z něho dostala a zjistila jsem, že je to kluk, kterého jsem párkrát viděla a chce mě
poznat. Teď jsme dobří kamarádi.
Koně – můj krásný, ale i nebezpečný koníček
Jezdecký klub Havránek se nachází na
tramvajové zastávce s číslem 12.
Najdete tady 11 koní se jmény
Bolero, Besina, Grena, Madrid, Bundáš, Karel,
Citadela, Maugli, Brigita, Samanta, Luteska, dále
tu máme ještě krávu a dva býčky, prasata, husy,
slepice a tak dále.
Já se zajímám o koně už odmalička, ale k
samotné práci u koní jsem se dostala až v 11
letech. Od té doby jsem vystřídala dvě jízdárny,
ale nakonec jsem zůstala u JK Havránek (již
necelé dva roky). Docházím sem v úterý, čtvrtek, sobotu a někdy i v neděli.
Mám dva koně, o které se starám a jezdím na nich. Jsou to Luteska a Samanta.
V sobotu a v neděli chodíme spolu s několika holkami a s jedním klukem od rána, asi od 9:00.
Dáme koním vodu, pak seno, oves, potom myjeme boxy a vyčistíme koně a jde se jezdit.
Co se týče jízdy, tak jezdíme bez sedel. Je to zábava .
Tento koníček je velmi nebezpečný. Já jsem už dvakrát spadla, několikrát mě kůň kopnul i
štípnul, ale i kousnul. Přes to všechno mě to baví.
Jezdíme taky na závody, kde se poslední dobou umísťujeme na prvním nebo druhém místě. Já
ještě na závody nejezdím, protože ještě neumím pořadně skákat.
Lucie Díková, 7.B
21
Hudba – můj život
Velice rád zpívám. Teda ne že bych musel mít bůhvíjak velké publikum, ale pár spolužáků si mě
občas poslechne. Nejraději zpívám písničky od Daniela Landy, ale někdy taky SlipKnoT a
Rammstein. Zpívám hlavně doma u počítače nebo ve vaně. Mamce to nevadí, snažím se moc
nerušit, ale většinou se mi to moc nedaří.
Zpěv považuju za svůj koníček, nemyslím si, že bych v tom byl nějak dobrý.
Hudbu poslouchám každou chvilku, kdy je to možné – ve škole, venku, při psaní úkolů…
Uvažoval jsem, že budu hrát na kytaru, ale pak jsme si to rozmyslel. Nejsem na to totiž dost
trpělivý.
Patrik Chlebovčík z naší třídy řekl: „Péťa zpívá dobře, kdyby měl koncert, tak bych na něj zašel
rád.“
Petr Valsa, 8.C
Já a počítačové hry
Chaos zajímalo, které hry a jak dlouho denně hrají naši žáci. K odpovědi se odhodlal Vašek
Stískala z 9.C
Michaela Hejlková
Hraju hry většinou na počítači, většinou sportovní hry, například
fotbal, hokej a pak taky strategické hry. Co se týče sportovních her,
grafika na počítači není tak dobrá, lepší je na konzolích. Ve fotbalu a
hokeji proti sobě hraje stejný počet hráčů jako ve skutečných
sportech. Fifa se ovládá sedmi tlačítky, které řídí pohyb hráčů,
nahrávky, střely, centry, sprint, skluz i kličky.
Strategické hry jsou většinou o dobývání nějaké pevnosti nebo
nepřátelského tábora. Musím zvolit taktiku, jak zničit nepřítele. Jestli
třeba poslat jednu nebo dvě vlny bojovníků a podobně.
Nejdéle vkuse jsem hrál asi sedm hodin, přestávky v tomhle
maratónu daly dohromady asi deset minut. Hraju většinou doma
v pokoji. Když něco potřebují rodiče, tak si dám pauzu a jdu. Později
se ke hře vrátím.
Václav Stískala, 9.C
Jak dlouho se učíme do různých předmětů?
Shodli jsme se, že nejdéle se učíme dějepis a chemii.
Dějepis proto, že je tam hodně teorie a hodně cizích slov, které dělají celou věc složitější. Data
se neučíme, jenom ty úplně nejdůležitější, takže to není takový problém.
Chemie, to jsou jednak vzorečky, jednak názvy sloučenin i teorie. Učíme se třeba o kyselinách
nebo oxidech, čím jsou tvořeny a podobně.
„Někdy se nechám vyzkoušet rodiči, třeba ze slovíček do angličtiny,“ říká Silvie Václavíková
z 9.B. „O přestávce se zkoušíme i navzájem, hlavně před hodinou, kdy se píše písemka,“
doplňuje ji kamarádka ze třídy Zuzka Kryštofová.
22
„Matika a fyzika nejsou časově náročné, ale zase to člověk musí pochopit,“ poznamenává Nikola
Dobiášová z 9.B
Redakce
Proč vyrušujeme?
Navštěvujeme třídu 9.C. Hodiny ve škole trávíme tím, že stále vyrušujeme.
Každý učitel si položí otázku, proč to asi děláme?
Samy nevíme proč. Někdy nás popadne taková nálada, že máme usměv na každém rohu.
Myslíme si, že si učitelé nezaslouží, jak se k nim chováme, ale někdy si myslíme, že si na nás
některý učitel zasedne. Zdá se nám, že si z nás někteří učitelé trochu dělají legraci, ale to se dá i
celkem pochopit – nemají to s námi jednoduché!
Svoji chybu přiznáme, ale myslíme si, že taky nejsme jediné, kdo dělá ve škole neplechu. Jednou
udělá chybu každý a my ji nejspíš děláme teď. Ale zanedlouho už od nás budou mít vyučující
klid.
Nikol Ščudlová a Zdeňka Šedová, 9.C
Co nám vyprávěli naši pra (pra) rodiče
Jací byli naši předci? Jaké měli zaměstnání? Co prožili třeba za války? To jsou otázky, které
většinu z nás jistě zajímají. Tyto otázky budou také tématem následujícího seriálu článků,
takže jestli vás zajímá, jak se žilo v době mládí našich pra(pra) rodičů, rozhodně si tyto příběhy
nenechte ujít.
Pokud také vám babička či děda vyprávěli něco zajímavého o zašlých časech, ozvěte se redakci
Chaosu. Texty umístíme do příštího čísla.
Redakce
Zával v dole
Babička vyprávěla, co se jednou stalo dědovi.
Děda pracoval v Ostravě v jednom dole. Bylo pěkné ráno
a děda šel do práce. Jak byl v dole, najednou se ozvala
rána a začala se bortit chodba. Nejdříve nevěděli, co se
děje, ale pak se vzpamatovali a začali hledat cestu, kudy
by odtamtud utekli.
Od smrti dědu dělily minuty, ale stihnul odtamtud zmizet.
Dědovi ještě ke všemu něco spadlo na nohu, asi nějaký
stroj. Děda se zastavil a rychle stroj odsunul stranou.
Zvedl se s bolavou nohou a po jedné skákal k výtahu.
Výtah jel pomalu, ale jistě. Děda si podle svých slov
uvědomil, že jen o vlásek unikl smrti a před očima se mu
promítl celý život.
Nakonec dojel bezpečně nahoru, kde ho už čekala
zdravotnická péče.
Jana Špacírová, 9.B
23
Dukáty v komíně
Jednou o prázdninách jsem byla u babičky a zrovna
v ten den k nám měl přijít kominík. Byla jsem s v tu
dobu malá, a tak jsem se velmi těšila na jeho
návštěvu. Už od rána jsem jej netrpělivě vyhlížela
na balkoně.
Babička mi vyprávěla, že když uvidím kominíka, tak
se mám chytit za knoflík a něco si přát. Ze začátku
jsem tomu moc nevěřila, ale později jsem si řekla,
že to zkusím. Už bylo skoro poledne, babička
chystala oběd na stůl. Po obědě jsme umyli nádobí
a já znova vyhlížela kominíka. Když jsem konečně spatřila postavu v černém oblečení zařvala
jsem: „Kominík už jde!“ Babička říkala, že mám pravdu a že jsem se konečně dočkala. Kominík
k nám přišel, vymetl nám komín a zase odešel. A já se opět těšila na jeho další návštěvu.
Když jsme později s babičkou uklízely, babička mi řekla, že když už tady byl ten kominík a já se
na něj tak těšila, tak že mi něco poví. Já jsem byla zvědavá, co mi babička bude vyprávět.
Babička říkala, že mám dobře poslouchat, že je to velmi zajímavé, a že sama byla udivená, když
to slyšela.
Babička začala povídat: „Jednou mi říkala tvá prababička, že kdysi, když byla válka, tak tady byla
na návštěvě jedna teta, která ale musela později odejít, ale slíbila, že se vrátí. Nechala si u nás
peníze a povídala, že jí je máme schovat, aby jí to Němci, kteří byli na našem území, nevzali.
Proto prababičku napadlo, že ty peníze schová do komína.
Prababička pořád doufala, že se teta vrátí, ale ona už se nikdy nevrátila. Peníze v komíně zůstaly
dodnes a budou tam určitě ještě dlouho.“
Já pořád babičku přemlouvala, aby mi ty peníze ukázala, ale babička říkala, že už sama neví, kde
přesně leží a že komín je velký a je těžké to najít. Já se ptala babičky, jestli už ty peníze viděla, a
ona řekla, že ano. Myslela jsem si, že budou platné ještě teď, ale babička odpověděla, že už ne.
Několikrát jsem ještě pak ty peníze chtěla vytáhnout z komína a ukázat doma rodičům, ale
babička říkala, že tam zůstanou už navždycky, na památku.
Od té doby, co jsem slyšela tenhle příběh, vždycky si na ty peníze v komíně vzpomenu, když jsem
na návštěvě u babičky. Také se vždycky těším, až k nám znovu přijde kominík a splní se mi
nějaké přání.
Silvie Václavíková, 9.B
Tajně na cvičáku
Babička mi vyprávěla, že když byli malí, tak stejně jako my nebyli žádní svatoušci. Babička se
svými sestrami (měla jich myslím tři) chodily na blízké vojenské cvičiště a vždycky tam
prošmejdily každý dům a kout.
Jednou je tam načapal voják vyhodil je.
24
Zrcátka na botě
Když byl děda v mém věku (to bylo v 60. letech minulého století), tak byla móda minisukní. A
děda mi vyprávěl, že si kluci (a hlavně můj děda) nenápadně připevňovali zrcátko k botě a
koukali holkám pod sukně.
Petr Valsa, 8.C
Spojka tajného agenta
Moje prababička mi vyprávěla takový zvláštní příběh z války. Byla ještě malá holka a kontaktoval
ji nějaký člověk, který spěchal na letiště. Požádal ji, aby odevzdala nějakou obálku určitému
člověku s tím, aby ji nikdo neviděl a nikomu to neřekla. Muž jí vysvětlil, komu má obálku předat.
Dal jí za to peníze, aby mohla jít na kolotoče.
Za nějakou dobu se muž vrátil a doručování dopisů pokračovalo, tentokrát babička dostala
hrníček.
Jednou musela jít s dopisem na most a tam musela předstírat, že se jí chce na záchod, asi proto,
aby ji poznal ten, komu byl dopis určen. Babička říkala, že za ní přišla nějaká paní, která jí
nabídla, že si může zajít na záchod u ní doma. Zavedla ji do nějakého domu, babička tam předala
dopis. Paní jí za to dala bonbóny.
Babička šla domů a když se tam byla příští den podívat, nikdo tam nebyl. Šlo tedy určitě o
falešný byt, který posloužil jen jako místo předání tajného dopisu.
Později byl při bombardování zničen i kostel a babička zjistila, že mezi mrtvými je také člověk,
kterému doručovala dopisy.
Je pravděpodobné, že ten člověk byl agentem pracujícím pro tajnou službu proti nacistům.
Přesto zůstává otázka: Nevymyslela si něco z toho naše prababička?
Nikol Skórová, 8.C
Naše příběhy, záliby
Vosí hnízdo a Agar
Jednou jsem jela tramvají s maminkou a míjely jsme veterinu. Mamka mi řekla, že ta už je
v provozu od doby, kdy ona byla ještě malá. Začala vyprávět jeden příběh, který se jí stal.
Když byla maminka tak stará jako já, měla strašně ráda psy. Taky jednoho měla, byl to německý
ovčák. Jmenoval se Agar.
Chodila s ním na cvičák, kde měla spoustu kamarádů, kteří měli taky psy. Jednou o víkendu byla
mamka s kamarády a psy u řeky. Psy uvázali ke stromu, aby jim neutekli a šli se koupat. Nevšimli
si ale, že pod stromem v zemi je vosí hnízdo.
Psi je zřejmě nějak rozdráždili a vosy na ně vyletěly. Dva psi se vyvlíkli z obojku a běželi k řece,
ale Agar tam zůstal, nemohl se vyvlíknout, a tak ho vosy popíchaly.
25
Když tam přiběhla mamka s kamarádem, tak rychle Agara odepnuli z vodítka a běželi ho zchladit
do řeky. Jak ho vytáhli, tak měl šíleně opuchlou hlavu a celé tělo, nemohl ani dýchat.
S kamarádem popadli psa a jeli tramvají na tu veterinu. V tramvaji jim jeden pán řekl, jestli ten
pes nemá vzteklinu, protože měl u huby pěnu. Ale mamčin kamarád to s ním vyřešil a
informoval ho o tom, co se stalo.
Na veterinu dojeli asi za 40 minut a Agar už se ani nepostavil na nohy. Museli ho nést.
Na veterině zazvonili a pan doktor je okamžitě přijal. Píchl mu injekce na uklidnění a něco proti
žihadlům.
Agarovi se po dvou hodinách ulevilo a mamka byla šťastná, že neumřel.
Aneta Zbořilová, 9.C
Moje rodinná oslava
Narozeninovou oslavu slavím vždy s rodinou, v létě na chatě.
S mamkou tam jedu už ráno. Vše potřebné k oslavě nachystáme a pak
jen čekáme, než přijedou ostatní.
Babička s dědou přijíždí přesně v poledne, akorát na oběd, o půl
hodiny později přijíždí teta a strejda se sestřenicemi. Až přijedou
všichni, tak si dáme společně polévku a za chvíli druhé. Po obědě mně
a mamce všichni popřejí, rozbalíme si dárečky. Vždy nás potěší a jsme
z nich nadšení. Poté ochutnáme oba dorty a zákusky.
Později jdu se sestřenkami a se sestrou na ulici bruslit. Když na dálnici
ještě nejezdila auta, tak jsem bruslila tam. Já a sestřenice bruslíme a
druhá sestřenice se sestrou nás natáčí na mobil.
Když nás to už nebaví, jdeme zpátky na chatu, dáme si svačinu a poté
se jdeme projít. Vrátíme se tak akorát na večeři, která je vždy dobrá.
Po večeři si jdeme ustlat postele, umyjeme se a jdeme si zahrát
nějaké hry. Když jsme už moc unavení, jdeme spát.
Kateřina Kotalová, 7.A
Tomáš Wolný
Naše chata v Jeseníkách
Na toto místo jezdím velmi často. Tráva je čistě zelená, oblaka a vzduch jsou čisté jako
studánka. Být tam je pocit vznášení, vzpomínek na všechno dobré i zlé. Tady jsou přítomny
nejkrásnější okamžiky, které se na tom místě odehrály, tady všechno zlé odchází a všechno
krásné přichází.
Pokaždé když mě něco trápí, jdu pod lípu dozadu za zahrádku a přemýšlím o životě na chatě.
Můj děda, když byl ještě mezi námi, tak nás tam bral každý víkend. Tam jsme se naučili plavat,
topit dřívím, lyžovat, mluvit sprostě, ale i učit se věcem, které budeme do budoucnosti
potřebovat.
Když jsem viděla fotky, které jsou 30 let staré, tak jsem se divila, jak ta chalupa vypadala. Ani se
mi nechtělo věřit, že se toho tolik změnilo. Kdysi mi když bylo asi pět let, tak jsem slyšela, jak
26
lesní potůček pomalu teče a od té doby k tomu potůčku chodím na procházky s rodinou, se
psem, ale i sama.
Je to nejkouzelnější místo, které jsem kdy viděla. Každý večer, většinou v létě, se dívám ze
střechy na západ slunce a poslouchám zvuky přírody. Po krásné podívané seběhnu se střechy
dolů a sednu si k táboráku, kde hoří dříví, které voní, že se ani nedá vysvětlit jak. Poté si lehnu
na zem, kde padá rosa a já pozoruji hvězdy a pomalu usínám pod noční oblohou.
Lucie Kačenová, 7.A
Dá se lyžovat i mimo hory?
Chcete znát odpověď na tuto otázku? Tak tady je. Dne
21. ledna se Edovi Luzarovi splnil jeho dávný sen.
Když mu dovezli výbavu na lyžák do školy, neváhal a po
dobrém obědě nasadil lyže na své dlouhé nohy. Po
dlouhém boji s lyžemi se zvednul, nasadil křivě helmu a
jel domů. Cítil se jako král držkopádu. Všichni se mu
smáli, ale Eda jel, jel uskutečnit svůj sen. Když spadl, už
se nezvedl, bez nás by tam zmrznul. Díky testu Edy
Luzara víme, že lyžovat se dá i v Ostravě.
Adam Oudjehani a Ondřej Kalabza, oba 7.A
Markéta Mrázková
Seriály jsou naší vášní
V odpolední výuce jsme chodily po třídách a zjišťovaly, které seriály jsou u žáků nejoblíbenější.
V 9.C a B jsme se od holek dověděly, že jsou to třeba komediální Chůva fajn, Krok za krokem,
Comeback nebo také zajímavá Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Pojišťovna štěstí a Kriminálka
Miami. Ptaly jsme se jich, jestli jim vadí, když vynechají jeden díl, a všechny řekly, že ne.
Také jsme se ptaly kluků a ti řekli například Kobra 11 nebo Dr. House, Ordinace v růžové
zahradě, Ulice, Mentalista, Víkend a Ano, šéfe a taky komedie Futurama. A tak jako holky
nemusí vidět každý díl.
8.A uvedla: Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Comeback, Kriminálka Miami, Dr. House,
Mentalista, Kobra 11, Pojišťovna štěstí, Dva a půl chlapa, Večerníček, Mr.GS., Faktor strachu.
8.B: Chůva k pohledání, Faktor strachu, Krok za krokem, Comeback, Ordinace v růžové zahradě,
Ulice, Pojišťovna štěstí, Kriminálka Miami a New York, Dr. House a Mentalista.
Žurnalistika 9.C a B, kluci: Ulice, Dr. House, Mr. GS, Simpsonovi, Dva a půl chlapa, Faktor
strachu, Kriminálka Miami a Kobra 11.
Holky z PVP žurnalistika, 9. ročník
27
Ankety
Přezdívky, které nám dali naši rodiče
V minulých číslech Chaosu jsme měli články o přezdívkách žáků i učitelů, které si dáváme
navzájem.
Tentokrát se budeme zabývat přezdívkami, které nám „nadělili“ naši rodiče nebo sourozenci.
Petr Valsa, 8.C
Když jsem byl menší, tak mi taťka říkal „Náčelník Orlí Péro“. A
děda, ten mi říkal „kecalisto, fotbalisto“.
Veronika Bystroňová, 8.A
Taťka mi říká Kiki.
Pan učitel Goj
Když jsem byl malý, tak mi taťka říkal „Zubek“ (to je ostravská
varianta slova zoubek), protože mi rychleji než ostatní
vyrostly přední dva zuby a vypadal jsem jako zajíc.
Pavla Konečná, 3.A
Rodiče mi říkají „lízátko“.
Paní učitelka Krmášková
Jako hodně malé holčičce mi rodiče říkali „Kačabrina“. Měla
Ludmila Kopcová
to být údajně nějaká slavná baletka. Díky téhle přezdívce se
mi stala taková příhoda. Jednou jsme šli s taťkou a potkal
nás nějaký pán. Ptal se mě, jak se jmenuju, a já jsem odpověděla Kačabrina. On se udiveně
zeptal: „Cože? Kača z Brna?“
Marek Bohun, 8.B
Brácha mi říká Harry Potter.
Patrik Chlebovčík, 8.C
Taťka mi říká Pinďo, protože jsem menší postavy. Já si myslím, že je to celkem trapné, ale jako
srandu to beru.
Saša Císařová, 4.A
Ségra mi říká „sasanko“.
28
Top scény z hororů
Ptaly jsem se žáků naší školy, jaký horor je pro ně nejděsivější. Pro zajímavost i nejhorší scéna,
co se v daném filmu odehrává.
Tomáš Surýnek, 8.B
Dům voskových figurín
Myslím si, že nejbrutálnější bylo, jak muž usekl dvěma noži hlavu toho
druhého.
Lukáš Tvardek, 8.B
Hostel
Šílené bylo, když si holka svářečkou vypálila oko.
Nela Juřičková, 8.C
Paranormal aktivity
Nejvíce děsivá scéna byla, jak démon vytáhl dívku z postele, když vedle ní ležel její přítel, a
odtáhl ji pryč. Někam pryč!
Beata Moskalová, 3.A
Miluji Tě k sežrání
Já mám horory spíše jako pohádky na dobrou noc.
Asi nejhorší pro mě bylo, když v koupelně chlap pustil plyn a dívku, která tam byla, zapálil a ona
shořela.
Paní učitelka Bačovicová
Noční můra v Elm street
Nejhorší scéna pro mě byla, jak tělo mrtvé dívky začalo rotovat ve vzduchu, až z něho lítaly
vnitřnosti. Ještě k tomu to viděl její přítel.
Dominika Štěpánová, Veronika Skřičková a Lucie Hrubá, všechny 8.B
Učitelé
Co se nám líbí na našich učitelích
Pan učitel Hrdlička
I když se tváří drsně, tak je to v jádru strašně milý člověk. Když se směje, tak má takové veselé
oči. Telefonuje jako James Bond. Do mobilu řekne hlubokým, tajemným hlasem: „Ano, budu
tam.“
29
Paní učitelka Bačovicová
Je moc hodná, dá se sní o všem pokecat a je s ní sranda. Je přístupná žákům.
Paní učitelka Bezručová
Paní učitelka se umí tvářit hodně přísně, ale jako třídní učitelka je hodná. Často a ráda se směje,
i když se taky někdy naštve.
Pan učitel Ošmera
Velmi se nám líbí jeho dálkový, víceúčelový ovladač projektoru. Docela často se směje, někdy
hodí i dobrý vtípek. Když neděláme to, co máme, tak nám vypne internet. To dělá určitě z lásky
k žákům, které chce něco naučit.
Paní učitelka Krmášková
Působí velmi sympaticky, je hodná a vtipná. Je pořád pozitivně naladěná, i když občas se v ní
probudí nějaký ďáblík.
Pan učitel Pracný
Když máme přírodopis , tak vždycky hodí nějaký vtípek. Brali jsme třeba žáby a pan učitel řekl, že
to jsou zakletí princové a můžeme jim zkusit dát pusu a třeba se promění.
Je vtipný, dokonce i když by na nás mohl být naštvaný.
Paní učitelka Adámková
Je hodná a má dobré nápady. Když jsme ve fyzice brali na sebe působící síly, tak nám doporučila,
ať si to zkusíme tak, že se budeme točit na židli. Když zvedneme nohy, tak se otáčení zpomalí a
když je dáme dolů, tak se židle zrychlí.
Vždycky všechno vysvětlí, a když má dobrou náladu, tak se hezky směje.
Žáci 7. a 8. roč. PVP žurnalistika
Anketa
Krteček je sladký
aneb
Naše nejoblíbenější kreslené postavičky
Ptali jsme se našich žáků a učitelů, jaké kreslené postavičky měli nebo dosud mají rádi.
Pavel Pracný
Měl jsem rád Pata a Mata z „A je to“! Líbili se mi, protože mi přišli vtipní.
Marcela Hrušková
30
Jako malá jsem měla ráda Křemílka a Vochomůrku. Byli krásně nakreslení a to mě jako malou
zaujalo.
Věra Záškodná
Líbil se mi Krteček, protože to byla milá postavička a byly to dojemné příběhy. Krteček byl prostě
roztomilý.
Vlasta Krmášková
Jako malá jsem milovala Broučky, které napsal spisovatel
Karafiát. V době mého dětství byli jen Broučci a Krteček nebo
ještě Kuba a Kuba Kubikula. Krtečka jsem měla ráda, protože byl
sladký.
Šárka Oršulíková
Večerníček mého mládí byl Rumcajs, Manka a Cipísek.
Paní uklízečka
Strašně ráda jsem se koukala na Křemílka a Vochomůrku,
protože příběhy byly poučné a dobro zvítězilo nad zlem. A oba
byli takoví rozverní a veselí.
Alena Muchová
Petr Valsa, 8.C
Když jsem byl malý, tak mi mamka vždycky před spaním četla
Bambiho a Krtečka a kalhotky. Taky jsem strašně miloval Herkula, to je syn boha Dia. Bůh
podsvětí ho chtěl zneškodnit, aby mohl ovládnout svět. Herkules ale nakonec zvítězí. Brácha na
videokazetu s Herkulem nahrál něco jiného a já jsme z toho měl několik dní trauma.
Když jsem byl trochu starší, tak jsem každý den vstával brzo ráno, abych nezmeškal Kačery.
Nikol Skórová, 8.C
Moje oblíbená postavička byla zelený dráček Tabaluga, viděla jsme to v polštině. Dráček žil
v Zelenozemi a měl ji ochránit před zlým sněhulákem. Dráček vždycky vyhrál. Bylo legrační, jak
sněhulák vymýšlel různé lsti, například proměnil stromy v Zelenozemi v párátka nebo zastavil
řeku času a tím i obyvatele Zelenozemě. Tabaluga se nakonec stane králem své země.
Tereza Klimantová, 8.C
Když jsem byla malá, měla jsem strašně ráda film o pejscích Lady a Tramp. Psi se nejdřív
nesnášeli, pokud si to dobře pamatuju, a pak se do sebe zamilovali.
Taky jsem sledovala disneyovky jako Chip a Dale.
Jan Škrabola, 8.C
Díval jsme se na Červíka Pepíka. Chtělo ho sežrat nějaké kuře a pořád ho pronásledovalo.
Z jabka červík vytahoval nářadí, které se tam vůbec nemohlo vejít. Bylo to celkem akční.
Taky se mi líbil seriál o slepici, která pořád padala, bouchala se do stromu a tak, ale nepamatuju
si, jak se to jmenovalo.
Redakce
31
PARODIE CHAOSU
Přečtěte si drby o „celebritách“, poradnu pro náctileté v problémech a horoskop.
Zaručujeme vám, že takhle ztřeštěné
to může být jedině v Chaosu!
Drbárna aneb Smějeme se bulváru
Trochu jsme si udělali srandu z různých drbů o celebritách, kterými se hemží
bulvární noviny a časopisy.
Šok: Méďa Pú hubne!
Na medvídka Pú se usmálo štěstí a splnil se mu životní
sen - chodí s Lucií Bílou! Dostal ji tak, že zhubl s pomocí
Olgy Šípkové, se kterou spolupracuje Rákosníček.
Z tajného zdroje jsme se dověděli, že se jednoho
krásného dne Pú rozhodl udělat něco se svým
obrovským pupkem. Napadlo ho to, když sledoval, jak se
v lese honí Tom a Jerry. Fascinovala ho Tomova precizní
postava. Jerry mu potom poradil, že nejlepší trenérka je
Olga Šípková. „Spolupracuje s Rákosníčkem. Ten tě k ní
dostane!“ radil mu Jerry. Druhý den byl na pohovoru,
kde se dozvěděl, že Olga má čas příští středu. „Má
slabost pro oranžové postavičky. Právě jako jsi ty!“
povzbudil Púa Jerry.
Prasklo to! Nevěrná Maková
panenka!
Motýl Emanuel hlásí rozchod. Před měsícem a půl
se dozvěděl, že ho Maková panenka podvedla.
Terezie Nogolová
Slavný Justin Bieber má výčitky svědomí. „Tohle jsem nikdy neměl v plánu. Přišlo to nečekaně na
oslavě narozenin mé milované manželky Sněhurky. Totálně jsem se ztřískal a Maková panenka
toho řádně využila,“ říká se slzami na krajíčku.
Na to se ozvala naše malá nevěrnice. „Nechápu, co to tady plácá. Byl naprosto při smyslech. To
on toho využil. Já bych nikdy svého manžela nepodvedla. Justina jsem si s Emanuelem pouze
spletla!“ rozkřičela se.
32
„Jak sis mě mohla splést zrovna s ním?!“ vložil se do toho motýl Emanuel. „No, zapomněla jsem
si doma kontaktní čočky. Vždyť víš, že jsem bez nich úplně ztracená!“ odvětila panenka.
Emanuel naštvaně odešel a práskl dveřmi.
Justin si to doma vyžehlil u Sněhurky drahou večeří a zakoupením jednoho z Kanárských ostrovů.
Maková panenka nakonec zůstala sama.
Dominika Štěpánová, Monika Homolková a Veronika Skřičková, všechny 8.B
Poradna Chaosu aneb Na problémy jsme tu my!
Nad problémy našich žáků, které nám sami poslali, jsme se opravdu vážně zamysleli a napsali
jim názor odborníka.
(A hlavně si děláme legraci ze všech těch poraden v časopisech pro teenagery. Však to
poznáte).
Dobrý den,
mám problém. Jednou se mi stalo, že jsem se neudržel a
rozběhl jsem se ke zdi a začal jí lízat. Od té doby, co jsem
ochutnal chuť zdi, nemůžu se toho báječného pocitu zbavit.
Dokonce jsem se ve vyučovací hodině otočil ke zdi, protože
sedím vzadu, a začal ji lízat. V té chvíli si mě všimla učitelka a
já si uvědomil, že je něco špatně. Pomůžete mi zbavit se
toho zlozvyku?! Děkuji za váš čas i možnou odpověď.
Franta, 15 let
Milý Franto,
tvůj problém už přesáhl veškeré meze, které člověk může
mít. Závislost už dokonce připomíná závislost na lízátkách. Zkus si najít jinou věc, kterou můžeš
olizovat a která ti bude připomínat chuť zdi. Vytapetuj si svůj pokoj či celý byt a zkus si najít
nějaké záliby nebo koníčky. Věřím, že tvoje závislost na zdi brzy ustoupí. Držím ti palce.
Dr. Xenie Uloupená
Dobrý den,
jsem velice zoufalý. Mám kamaráda, kterého nikdo nevidí ani neslyší. Jen já ho vnímám. Asi
před rokem jsem potkal zvláštního člověka. Povídal si se mnou. Všichni se na mě divně dívali.
Nevšímal jsem si toho, byl to můj první přítel po dlouhé době. Teď se to vymyká kontrole.
Ovládá mne. Co mám dělat? Předem děkuji za odpověď .
Čeněk, 15 let
Milý Čeňku,
kašli na to a rychle zdrhej. Hlavně se nezastavuj. Umíš kung-fu? Jestli jo, tak ho použij. Jestli ne,
tak ho prostě nějak seřež. Udělej cokoliv, aby ti dal pokoj. Jestli ani tohle nezabere, vyhledej co
33
nejlepší pomoc. Třeba Jackeiho Chana. Anebo zkus adrenalinové sporty, vyřeší to celý tvůj
problém. Hodně štěstí do nového smysluplného života.
Dr. Věromír Utažený
Dobrý den,
Chtěla bych se Vám svěřit se svým problémem. Velice často bývám výbušná a agresivní.
Většinou se nedokážu ovládnout, a proto kolem sebe mlátím a se vším házím. Dokonce jsem
doma už rozbila nechtěně maminčinu skleněnou vitrínu po babičce. Už nevím, co mám dělat,
psychiatr mi doporučil prášky, ale ty nezabírají. Prosím, pomoc!!!
Alexandra, 16 let
Milá Alexandro,
takových případů jsme tady měli už několik. Zkus sportovat nebo si najít nějaký koníček pro
vybití své energie. Pokud Tě něco vytočí, zkus myslet na něco pozitivního nebo se seber a v klidu
odejdi. Pokud to nezabere, tak bys měla navštívit opět svého psychiatra a poprosit ho znovu o
radu. Držím Ti palce a hodně štěstí, ale rozhodně se tím netrap. Zažili jsme i horší případy.
Dr. Žofie Moudrá
Chaotický horoskop Chaosu
Chcete vědět, co vás tento týden čeká? Z našeho originálního horoskopu se to dovíte! I když
tentokrát to vypadá, že se ty hvězdy snad zbláznily.
Kozoroh
Tento týden budete hodně náladový/á. Chvíli šťastný/á potom zase
nešťastný/á, zklamaný/á a nebo uražený/á. Nechoďte po venku,
budete šlapat do psích výkalů. Mějte oči otevřené, vaše pravní láska
něco vymýšlí, aby to nebyla kulišárna! Váš milý/á něco tajemného a
strašidelného skrývá, dávejte si pozor, abyste se nezlekl/a. Na
Facebooku se seznámíte s tajuplnou a přitažlivou osobou, ze které
se vyklube cvok.
Jinak budete mít hodně dobré výsledky ve škole. Vysvědčení
ztratíte, ale jinak bude všechno OK. Ve vaší partě bude zrádce! Dávejte si pozor, aby vám
neublížil. Nesvěřujte se komukoliv, může vás zradit. Půjdete nakupovat, ale se smůlou. Při
příchodu zjistíte, že nemáte peněženku a po velkém nákupu všechno cestou poztrácíte, ale jinak
to dopadne dobře. Pěkně si to užijte.
Alena Muchová, 7.B
Vodnář
Tento týden budete mít převážně štěstí, ale ani problémům se nevyhnete. Potkáte skvělého
muže/ženu, ale ženatého/vdanou. Vám to nebude vůbec vadit, dokud nezjistíte, že na tom
finančně není zrovna nejlíp a okamžitě to ukončíte.
34
Běžně denně najdete peníze, kolem 500 korun. Nedívejte se do zrcadla, budete velmi
překvapeni svou krásou a hrozí vám infarkt! Nedívejte se na horory, protože se můžou stát
skutečností. Nechoďte do školy/práce, pravděpodobně se s vámi kolegové pohádají kvůli závisti
vašim skvělým výsledkům. Nechoďte na žádné párty, umřete otravou buráky. Nechoďte
nakupovat, okradou vás. Takže nikam nechoďte a mějte úspěšný týden.
Michaela Kurková, 7.B
Ryby
Tento týden si dávejte obzvlášť velký pozor! Budete zakopávat o židle a když půjdete ze dveří,
tak spadnete, i kdybyste se snažili udržet rovnováhu. Ale za to budete mít pěkné známky ve
škole.
Jarek Ostrák, 7.B
Beran
Tento týden budeš nemocný/á, budeš ležet doma a dívat se na TV, jíst granule pro psy a pít
vodu z dřezu. Tvoje zlomená ruka a dvě nohy tě budou strašně bolet, ale vydržíš, protože za
týden půjdeš zase do školy, kde budete psát písemku z matiky.
Filip Řehulka, 7.B
Býk
Tento týden pro vás bude jedním z nejšťastnějších, ale taky
nejstrašidelnějších. Od své/svého přítelkyně/přítele dostanete
los pro štěstí. Po chvíli zjistíte, že jste vyhrál/la milion korun.
Pak vám začne divně bzučet lednice, ale to je zatím začátek.
Začne vám totiž blikat televize. Po těch osudných pěti minutách
bzučení, blikání a jiskření se televize vypne. Takže si radši tento
osudný týden od nikoho neberte los a nezapínejte televizi.
Terezie Nogolová, Viktorie Čurdová, obě 7.B
Blíženci
Ve vaší rodině se stane neštěstí, které bude mít za následky spory. Ty se časem urovnají.
Nevěšte kvůli tomu hlavu, štěstí se zase k vám otočí. I přes to všechno se Vám bude dařit
dokonce i v lásce. Potkáte nového člověka a budete štěstím bez sebe.
Žákyně 9. roč. PVP žurnalistika
Rak
Tento týden začne šťastně a skončí tragicky. Poznáš fajn kluka/holku s modrýma očima. Při
tělocviku si narazíš nohu, ale nakonec se z toho vyklube zlomenina. V hodině zjistíš, že ti tvůj
soused snědl referát. Když se tě paní učitelka/pan učitel zeptá, jak to že nemáš referát, odpovíš,
že „mi ho snědl spolužák“. Před celou třídou se ztrapníš a dostaneš pětku do ŽK. Přeju šťastné
prožití zbytku týdne.
Denisa Zemanová, 7.B
35
Lev
Tento týden budete mít nebojácnou náladu. Budete chtít všechno,
co jste ještě do teď nezkusili. Ve škole se vám bude také dařit, ale
v rodině to bude skřípat. Měli byste se nad sebou zamyslet a
všechny rozpory urovnat. Než něco vyslovíte, tak si to předem
raději pořádně promyslete, můžete ublížit mnoha lidem.
Žákyně 9. roč. PVP žurnalistika
Panna
Tento týden bude velmi zvláštní, ale i zajímavý. Bude vás
pronásledovat muž/žena, sice hrozně moc přitažlivý/á, ale s velmi jiným způsobem života. Ze
začátku to bude skvělé. Tento/tato muž/žena vás bude zvláštně přitahovat, ne jenom, jak
vypadá, ale třeba když mluví. Skončí to tím, když zjistíte něco divného. Ten člověk, teda skoro
člověk, do kterého jste se zamilovali, je už 109 let upír.
Kristýna Holcmanová, 7.B
Váhy
Ten/ta, o které/m dlouho sníte, vás pozve na rande a bude to
pro vás možná nezapomenutelný, krásný zážitek na celý život. Po
nějaké době sám zjistí, že jste pro něj/ni ten pravý/á.
Měli byste více dbát na své zdraví, máte slabší imunitu než
obvykle. Peníze se k vám budou jen hrnout, tak si jich važte a
neutrácejte je za každou hloupost.
Žákyně 9. roč. PVP žurnalistika
Štír
Dávejte si pozor při přecházení silnice, může na vás číhat nebezpečí, protože tento týden pro
vás bude v tomhle smolný. Po dlouhé době se vám ozve dávný/á kamarád/ka, se kterým jste
nebyli v kontaktu. Nemusíte se bát sejít se s ní/m, určitě ho/ji to potěší a neodmítne vás.
Žákyně 9. roč. PVP žurnalistika
Střelec
Tento týden vás čeká těžký týden. Nedívejte se z okna, nebo
spadnete. Konečně budete mít svou první lásku, ale vůbec se
vám nebude líbit. Nespěte, budou chodit zombíci a budou vás
shazovat z lůžka.
Luboš Vašina, 7.B
36
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Od osmi bitů až po dnešek aneb Historie konzolí
Vesmír. Nádherná a rozlehlá plocha plná
různorodých planet a forem života.
Ovšem my se dnes zaměříme pouze na
jednu. A to na modro-zelenou planetu
jménem Země. V průběhu desetiletí se
zlepšovala technologie. Vše bylo lepší,
rychlejší modernější. Dnes jsou v módě
videohry, ať už na konzolích či na
domácím PC.
Ovšem málo kdo ví, kde to začalo.
Přesuneme se v čase a zjistíme, jak to
všechno začne a kdy to vše skončí. Jsme
v době, kdy ti, co měli televizi, byli,
bohatí a nikomu se ani nesnilo, že přijde
fenomén pod názvem videohra.
Přesuneme se na jednu nejmenovanou americkou univerzitu. Zde totiž vznikla úplně první
videohra jménem Spacewars. Tehdy počítače nebyly tak rozšířené a jediná místa, kde jste se
s nimi mohli setkat, byly univerzity.
Spacewars byla jednoduchá hra pro dva hráče. Na obrazovce byly dvě vesmírné lodě. Každý hráč
ovládal jednu a cílem bylo sestřelit druhého hráče. Na tehdejší poměry to byla velmi primitivní
hra, ale studenty bavila. Nejmenovaného Američana napadlo, že by něco podobného mohl
vyrobit i pro domácí televize. Svůj patent ukázal firmě Magnavox. Ta patent přijala a začala
prodávat konzoli pod názvem Magnavox Odysey. V balíku byla samotná konzole, 6 Cartdrigů
(Karta s hrou) a spousta příslušenství včetně plastových fólií na televizi. Protože hry byly
černobílé, fólie dodávala hrám barvu a téma. Některé hry byly bez fólie NEHRATELNÉ!
Mezitím vyšlo mnoho různých konzolí. My přejdeme o kus dál a zaměříme se na ATARI. ATARI
vyrobilo konzoli jménem ATARI 2600. Hry byly opět uloženy na cartdrigích. Hry byly barevné a
ATARI se zapsalo do historie. Ale klid dlouho nevydržel. ATARI dostalo rivala. Nintendo
Entertaiment System (NES). NiNTENDO mělo osmibitový procesor a disponovalo lepší grafikou
než ATARI 2600.
ATARI se však nevzdávalo a vydalo další konzoli. ATARI 5200 byl plán překonat slávu jejich
původní konzole a zároveň porazit Nintendo. ATARI však selhalo kvůli hroznému ovladači.
Tentokrát však dostalo rivala Nintendo. Sega Master System (SMS). Sega měla dobré prodeje,
ale neuchytila se z jednoho důvodu: V Americe se už prosadilo NES. V Evropě se však měla Sega
dobře, protože Evropané si NES neoblíbili.
ATARI se opět pokusilo chytit dech s novou konzolí ATARI 7800. Grafika se zlepšila, ale oproti
Nintendo a jeho rivalovi nemělo co nabídnout. Sega na chvíli předčila Nintendo novou konzolí:
Sega Genesis (Mega Drive v Evropě).
Jakub Šponiar a Jakub Peňáz, oba 8.C
Aneta Hošová a Kristýna Vašťáková
37
SKVĚLÉ, DOPORUČUJEME!
V této nové rubrice se dočtete hlavně o našich oblíbených knihách, ale taky o počítačových
hrách, které rádi hrajeme.
Léto plné záhad
Tato kniha je o dívce, která se s rodiči
přestěhovala z velkoměsta na venkov. Její
sestra většinou chodí s kamarádkou na
nákupy nebo do kina. Lisa je od ní ale hodně
odlišná. Nemaluje se a je jí jedno, co má
zrovna na sobě. Je to typická holka, která
miluje koně. Má jednoho poníka a
plnokrevníka.
Po nějaké době se zjistí, že o kousek dál za
lesem bydlí jejich starý známý. A ten musel
zrovna odjet do zahraničí. Teď mu tam hlídá
Lukáš Tichý
koně Mike. Jednou, když se Lisa jela projet,
tak ho potkala a začala si s ním povídat.
Jelikož ještě nikdy neměla kluka, bavila se s ním jen o tom, co zažila u koní. Jestli jste zvědaví,
jak to dopadne, tak si tuhle knížku přečtěte také, rozhodně vám ji doporučuji!
Nikola Čapková, 7.B
Warcraft day of the Dragon
Ahoj, rád bych napsal o své oblíbené knize. Jmenuje se Warcraft day of the Dragon v překladu
Warcraft den draka. Tato kniha je o příběhu ze světa Warcraftu a byla inspirací pro hru, která
byla oceněna jako nejlepší hra roku 2007-2009. Existuje už pět let, ale to jsem odbočil od tématu
knih. Kniha popisuje čaroděje, který má za úkol osvobodit dračí královnu Alexstarzu, jež je
uvězněna zlými bytostmi. Dále popisuje spoustu nadpřirozených bytostí od Elfů až po Troly. Její
děj se opravdu vydařil a kdybych jej mohl hodnotit, dal bych mu výbornou.
Filip Řehulka, 7.B
Knihy o zvířatech
Rád čtu knihy o zvířatech nebo o nějakých přírodopisných rekordech. Nedávno jsem dočetl
Rekordy zvířat. Byly tam různé zajímavosti a rekordy, kolika let se zvířata dožívají, jak jsou velká
a podobně.
Dále čtu ještě časopisy nebo knihy o autech. Například Tuning, Tip Cars, Auto TiP a podobně.
Z knížek o autech bych jmenoval „Jak na to“. Je to kniha o jednotlivých značkách aut, píšou tam
podrobnosti například o motoru.
Luboš Vašina, 7.B
Osudové přátelství
38
Ráda čtu knihy o koních, zrovna teď jsem dočetla knihu s názvem Osudové přátelství. V této
knize se píše o dívce, která se přestěhovala z Londýna na vesnici. Vedle domu, kde bydlela, byl
ranč s koňmi, ale byl v tom jeden háček - ta dívka neměla ráda koně. Její otec ji ale domluvil
práci na ranči. Koní se hrozně bála, ale když do stáje přijel anglický teplokrevník, který neměl
zrovna v očích klid a byl velmi nervózní, tak si jej oblíbila. Nakonec koně milovala a anglického
teplokrevníka Šípa také. Tato kniha je velmi napínavá.
Lucie Díková, 7.B
Pátračka Gilda
Já čtu většinou detektivky nebo příběhy. Chtěla bych
vám doporučit knihu Pátračka Gilda. Tato kniha je o
třináctileté dívce jménem Gilda, která se zajímá o
paranormální jevy. Když je v její blízkosti nějaký
případ, musí ho vyřešit. Používá k tomu různé
převleky a chodí k lidem, aby získala co nejvíc
informací. Má svoji nejlepší kamarádku, která když
může, tak ji pomáhá.
Viktorie Čurdová, 7.B
Děti z Bullerbynu
Vojtěch Hejna
Ráda čtu knihy s příběhy o malých dětech a
zvířatech. Když jsem byla malá, tak jsem četla Krtečka a jiné pohádky. Nejraději jsem měla Děti
z Bullerbynu od švédské spisovatelky Astrid Lindgnerové. Příběh vypráví o třech chlapcích a o
třech dívkách, kteří prožívají plno dobrodružství. Teď mě spíše zajímají love story.
Denisa Zemanová, 7.B
Jacqueline Wilsonová: Ilustrovaná máma
Moje oblíbená autorka je Jacqueline Wilsonová. Jedna z jejích knížek má takový zvláštní název Ilustrovaná máma. Je to o dvou sestrách, které žijí jen s mamkou. Ta je úplně šílená, celá
potetovaná. Trochu se zblázní, když jí vyčítají, že je potetovaná, tak se polije bílou barvou.
Zůstane přilepená k podlaze a nemůže se hýbat.
Holky zavolaly sanitku, která ji odvezla do blázince.
Holky mají jít do dětského domova, ale o jednu se přihlásí otec. Druhá svého otce nezná, takže
je u nějaké paní na hlídání. Začne pátrat po svém otci…
Jestli vás zajímá, jak tenhle zvláštní příběh dopadne, tak si to přečtěte. Doporučuji.
Nikol Skórová, 8.C
Karen McCombie: Můj bláznivý Valentýn
Knížka je o holce, která se na Valentýna zamiluje do jednoho kluka. Viděla ho v parku a hned se
do něho zamilovala. Byla do něho zamilovaná celý rok a občas ho uviděla, ale pořád nevěděla,
jak se jmenuje a vlastně ho vůbec neznala.
Po roce, zase na Valentýna, viděla kluka na svatbě svojí sestry. Přišla na to, že je to kamarád
bratra manžela její sestry. A ten bratr je seznámil a ona pak zjistila…
Zajímá vás, jak to dopadne? Přečtěte si to, stojí to za to.
Tereza Klimantová, 8.C
Sága Twilight aneb Upíři na každém rohu
39
Úžasná spisovatelka Stephenie Meyerová vydala roku 2005 první díl ságy Stmívání. Příběh se
odehrává v malém městě Forks ve státě Washington. Hlavní postavou je sedmnáctiletá Isabella,
která se do Forks přestěhuje s názorem, že je to nejnudnější město na světě. To vše se ale
změní po setkání s Edwardem Cullenem , kterému se do jejího příchodu dařilo tajit to, že on a
jeho rodina jsou upíři. Bella jako člověk a Edward jako upír balancují na hraně propasti. Edward
cítí potřebu ochránit ji, ale dokáže to, když se objeví další upír, stopař James? Na obálce této
knihy je jablko, které drží dvě ruce. Má zobrazovat zakázanou lásku mezi Edwardem a Bellou.
Druhý díl, který byl vydána o rok později,
navazuje na první díl ságy. Děj se opět
odehrává ve Forks, ale mizí hlavní
postava Edward Cullen, který Bellu pro
její bezpečí opouští. Bella se s tím
nehodlá smířit a několik měsíců je jakoby
bez duše, proto se na obálce této knihy
objevila vadnoucí květina, symbolizující vadnoucí duši Belly. Objeví se však její kamarád Jacob,
který jí pomůže a stane se jejím nejlepším přítelem. Zažívají spolu krásné okamžiky až do chvíle,
kdy se Jacob promění ve vlkodlaka a stane se součástí smečky Sama. I přes toto všechno Bella
setrvává s Jacobem. Jacob Bellu miluje, ale miluje ona jeho? A co se stane, když se Edward dozví,
že Bella je údajně mrtvá? Stihne ho Bella zachránit, než bude pozdě? Toto vše se dozvíte
v knížce Nový měsíc nebo ve stejnojmenném filmu od režiséra Chrise Weitze.
Na obálce třetího dílu ságy Stmívání Zatmění je vyobrazena červená stuha, která se trhá. Má
zobrazovat Bellinu touhu odtrhnout se od dosavadního života a stát se upírkou. Musí se však
navždy rozhodnout, jestli bude milovat Edwarda, nebo Jacoba. Koho si vybere, když ve stínu
číhá Victorie (družka mrtvého Jamese)? Bella otěhotněla a čeká napůl upíří a napůl lidské dítě.
Ke konci dílu Edward požádá Bellu o ruku. Jak se dívka rozhodne?
Čtvrtý díl nabízí opět napínavý děj. Kniha se jmenuje Rozbřesk a na obálce je červený pěšec
v pozadí, který symbolizuje Bellinu slabost jako člověka a krev proudící v jejím těle, naopak bílá
královna symbolizuje její sílu jako upírky. Na začátku knihy si Bella Edwarda vezme a odjíždí
spolu na líbánky. Zanedlouho se však budou muset vrátit. Bella u porodu umírá, Edward však
pohotově reaguje a promění Bellu v upírku. Jejich dítě se jmenuje Renesmee. Je to výjimečné
dítě, bude stárnout?
Alice Cullenová, která patří do rodiny, má vizi, že se brzy objeví Volturiovi, vládnoucí rodina
upírů. Proto hlavní člen rodiny Carlisle svolá všechny své upíří přátele, aby se stali svědky, že
Renesmee roste a že ji neproměnili, jako se to stalo dávno, kdy malá proměněná miminka
vyvraždila půlku vesnice. Volturiovi brzy přijíždějí a v ovzduší je cítit napětí. Jak to dopadne?
Budou Volturiovi vyjednávat, nebo rovnou konat? Toto vše a ještě víc se dozvíte ve čtvrtém díle
ságy Stmívání.
Vyjít má ještě Půlnoční slunce, sága z pohledu Edwarda. Kdo ještě ságu nečetl a moc ho číst
nebaví, tak doporučujeme zhlédnout již dva filmy Stmívání a Nový měsíc, které byly uvedeny do
kin 26. listopadu 2009 a Zatmění, které se plánuje na 30. června 2010.
Lucie Zdráhalová a Lucie Hrubá, obě 8.B
40
Oblékni si svou panenku!
Vytuň si autíčko!
Chaosek je tentokrát netradiční. Obrázky si můžete ve třídě rozstříhat
a upravit si je, jak se vám líbí.
41
42
43
Daniel Lukeš
Školní časopis Chaos teenagerů
Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava - Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace
Šéfredaktor: Jan Goj
Redakční rada: žáci PVP žurnalistika
Grafická úprava: Martin Ošmera
Obrázek na titulní straně: Valerie Vymazalová
Náklad: 40 výtisků
44