2/2001 - Česká společnost pro hypertenzi

Komentáře

Transkript

2/2001 - Česká společnost pro hypertenzi
Hypertenze
Hypertenze
HYPERTENZE
bulletin
České společnosti pro hypertenzi
Obsah
Zpráva o činnosti České společnosti
pro hypertenzi (str. 3)
Cena za nejlepší publikovanou originální
práci v oblasti arteriální hypertenze (str. 5)
Novinky v oblasti hypertenze (str. 6)
Zpráva ze 16. výročního kongresu
Americké společnosti pro hypertenzi (str. 6)
■ Projekt PRIME (studie IDNT a IRMA II) (str. 7)
■ Studie RENAAL (str. 9)
Zpráva z 11. evropského kongresu
o hypertenzi v Miláně (str. 11)
■ Studie PROGRESS (Perindopril pROtection
■
aGainst REcurrent Stroke Study (str. 14)
■ Můžeme snižováním krevního tlaku
předejít vzniku demence? (str. 19)
Neurovaskulární komprese rostrální ventrolaterální
medulla oblongata a arteriální hypertenze (str. 22)
Core Curriculum in Hypertension (str. 23)
Čestní členové ČSH (str. 25)
■ Prof. MUDr. Jiří Fodor, FRCPC (str. 25)
■ Prof. MUDr. Otto Küchel, DrSc., FRCP(C) (str. 27)
■ Prof. Pavel Hamet, MD, PhD (str. 29)
Seznam členů České společnosti
pro hypertenzi k 27. 6. 2001 (str. 31)
IV. ročník
2/2001
2/2001
2/2001
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
uzavíráme čtvrtý ročník existence našeho bulletinu a Společnosti pro hypertenzi.
V tomto čísle přinášíme podrobnou informaci o činnosti naší společnosti od počátku její
existence. Je na Vás, abyste zhodnotili, jak jste s prací výboru a celé společnosti
spokojeni. Pro potřeby nadcházejících voleb uvádíme v závěru tohoto čísla abecední
seznam všech členů společnosti (viz str. 31 - 36).
Letošní konferenci organizujeme opět ve spolupráci s Pracovní skupinou preventivní
kardiologie České kardiologické společnosti v unikátním prostředí Českého Krumlova.
Jsme přesvědčeni, že se nám podařilo sestavit mimořádně kvalitní odborný program,
jehož hlavní ozdobou by měly být slavnostní přednášky tří Kanaďanů českého původu
(J.G. Fodor, O. Küchel, P. Hamet), kteří výrazným způsobem přispěli k rozvoji Kanadské
společnosti pro hypertenzi. Díky nim mohla řada členů současného výboru naší
společnosti získávat cenné zkušenosti na studijních pobytech v Kanadě, a tak se tyto
osobnosti zasloužily i o rozvoj české hypertenziologie.
Mimořádného prostředí Českého Krumlova jsme využili i pro uspořádání
Česko-slovinského sympozia pro hypertenzi, které se koná pod patronací
Evropské společnosti pro hypertenzi. Jsme rádi, že pozvání k účasti na tomto
sympoziu přijal prof. Giuseppe Mancia, bývalý prezident Evropské společnosti
pro hypertenzi, prof. Csaba Farsang, prezident Maďarské společnosti pro hypertenzi,
prof. Dieter Magometschnigg, prezident Rakouské společnosti pro hypertenzi
a prof. Krzysztof Narkiewicz, člen výboru Polské společnosti pro hypertenzi. Hlavním
smyslem tohoto setkání je vzájemné poznání s představiteli Slovinské společnosti pro
hypertenzi, které by mohlo v budoucnosti vyústit případně v některé společné projekty.
Pokud by se naše sympozium stalo zárodkem středoevropských meetingů o hypertenzi,
byli bychom hrdi na to, že jsme tuto tradici založili.
Naši radost v těchto dnech bohužel kalí masový teroristický útok ve Spojených státech
amerických, jehož důsledky nejsme schopni v tuto chvíli odhadnout.
Jménem odstupujícího výboru České společnosti pro hypertenzi
V Praze dne 13. září 2001
MUDr. Renata Cífková, CSc.
předsedkyně
České společnosti pro hypertenzi
www. hypertension.cz
Navštivte internetové stránky České společnosti pro hypertenzi!
2
ZPRÁVA O ČINNOSTI
ČESKÉ SPOLEČNOSTI
PRO HYPERTENZI
OD JEJÍHO ZALOŽENÍ
Jiří Widimský jr.
1. Založení samostatné společnosti
Přehled hlavních odborných akcí
Rozhodnutí založit samostatnou společnost pro
hypertenzi bylo přijato na plenárním zasedání Pracovní
skupiny pro hypertenzi České kardiologické společnosti
16. října 1997 v Plzni. Následovaly dvoukolové volby
do výboru korespondenční cestou. První schůze nově
zvoleného výboru České společnosti pro hypertenzi
(ČSH) se uskutečnila 24. května 1998 v Brně.
Na podzimní pracovní konferenci v Rožnově pod
Radhoštěm byly na plenárním zasedání schváleny
stanovy společnosti a koncem roku 1998 proběhly
registrace na příslušných úřadech (Český statistický
úřad, Finanční úřad pro Prahu 4). Naše společnost
vznikla de iure v prosinci 1998. Existuje tedy
několikaměsíční rozdíl mezi vznikem společnosti de
facto a de iure.
l998
Důvodem vzniku samostatné společnosti byla snaha po
větší nezávislosti s přihlédnutím k narůstající členské
základně, plánované organizaci mezinárodního
kongresu o hypertenzi v Praze v červnu 2002 (Joint
ISH/ESH Meeting) a konečně i skutečnost, že ve většině
vyspělých zemí existují samostatné společnosti pro
hypertenzi.
2000
2. Organizace odborných akcí
Každoročně byly organizovány pravidelné výroční
konference, nejčastěji společně s Pracovní skupinou
preventivní kardiologie ČKS, případně Pracovní
skupinou srdeční selhání ČKS nebo Českou společností
pro aterosklerózu. Organizace těchto konferencí se
s ohledem na narůstající členskou základu ČSH
a atraktivitu tématiky hypertenze pro širší lékařskou
veřejnost stává stále náročnější. ČSH pravidelně zajišťuje
dvě až tři sekce odborného programu výročních sjezdů
České kardiologické společnosti v Brně.
Dr. R. Cífková byla spolu s doc. J. Filipovským pověřena
organizací Letní školy hypertenze Evropské společnosti
pro hypertenzi v roce 2000. Mezi 43 účastníky z 21
evropských zemí byli i čtyři mladí lékaři z ČR. Škola
byla po odborné i společenské stránce vysoce
hodnocena Evropskou společností pro hypertenzi.
XV. pracovní konference o hypertenzi
a VII. pracovní konference preventivní kardiologie
8. - 10. října 1998, Rožnov pod Radhoštěm
1999
Společný kongres „Ateroskleróza - Hypertenze - Prevence“ jako III. kongres České společnosti
pro aterosklerózu, XVI. konference České společnosti
pro hypertenzi, VIII. konference Pracovní skupiny
preventivní kardiologie České kardiologické společnosti.
14. - 16. října 1999, Špindlerův Mlýn
Tématický den „Hypertenze a přidružená
onemocnění - diagnostika a léčba“
17. listopadu 1999, Brno
European Hypertension Summer School
of the European Society of Hypertension
10. - 15. září 2000, Senohraby
XVIII. konference České společnosti pro hypertenzi,
IX. konference Pracovní skupiny preventivní
kardiologie a V. konference Pracovní skupiny srdeční
selhání České kardiologické společnosti
12. - 14. října 2000, Znojmo
2001
XVII. konference České společnosti pro hypertenzi
a X. konference Pracovní skupiny preventivní
kardiologie ČKS
27. - 28. září 2001, Český Krumlov
Czech - Slovenian Symposium on Hypertension
29. září 2001, Český Krumlov
2002
Mezinárodní kongres o hypertenzi
23. - 27. června 2002, Praha
Někteří členové ČSH (dr. J. Kuneš, dr. J. Zicha,
dr. R. Cífková, doc. J. Widimský jr., prof. K. Horký,
dr. A. Jindra, dr. J. Peleška) pokračovali v práci
v organizačním výboru kongresu o hypertenzi v Praze
v roce 2002 (Joint International Society of Hypertension
and European Society of Hypertension Meeting).
3
Máme i vlastní internetové stránky (www.hypertension.cz),
které jsou rovněž sponzorovány společností AstraZeneca.
Kongres bude poprvé v historii pořádán jako společný
kongres dvou společností - Mezinárodní a Evropské
společnosti pro hypertenzi. Příprava tohoto velkého kongresu
vyžaduje od organizačního výboru enormní úsilí.
6. Nárůst členské základny
3. Doporučení diagnostických
a léčebných postupů u arteriální
hypertenze
Od založení samostatné společnosti se podařilo výrazně
navýšit počet členů. Zatímco ke konci roku 1998 měla
naše společnost pouze 177 členů, ke dni 27. 6. 2001
měla ČSH již 439 registrovaných osob!!
Členové výboru (prof. Horký, prof. Widimský,
dr. Cífková, doc. Widimský) připravili novou verzi
Doporučení diagnostických a léčebných postupů
u arteriální hypertenze, kterou označili jako verzi 2000.
Autoři zajistili publikaci v těchto oficiálních periodicích:
Vnitř lék 2000; 46 (suppl): 5 - 13; Cor Vasa 2001; 43:
K5 - K15; Prakt lék 2001; 81: 253 - 260.
Ve spolupráci s Českou gynekologicko-porodnickou
společností ČLS JEP jsou připravována společná
doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze
v těhotenství (hlavní autorkou je dr. Cífková).
ČSH navíc aktivně participovala (hlavní autorkou
dr. R. Cífková) při koncipování Společných doporučení
českých odborných společností pro prevenci ICHS
v klinické praxi (Cor Vasa 2000; 42: K225 - K234;
Vnitř lék 2000; 46 (suppl) 14 - 22; Klin Biochem Metab
2001; 30: 81 - 90; Diab Metab Endok Výživa 2001; 4:
13 - 27, Prakt lék 2001; 81: 315 - 322).
4. Vyhlašování cen za nejlepší práci
v oblasti hypertenze
Výbor ČSH od roku 2000 uděluje cenu za nejlepší
publikovanou práci pro autory mladší 40 let. Sponzorem
cen za nejlepší publikované práce je firma Servier. Vítěz
obdrží 50 000 Kč, druhý v pořadí 30 000 Kč a třetí 10 000 Kč.
Výsledky za rok 1999
1. místo L. Červenka
2. místo J. Piťha
3. místo společně T. Seeman a T. Zelinka
Výsledky za rok 2000
1. místo L. Červenka
2. a 3. místo společně T. Zelinka a G. Šindelka
5. Rozšiřování informovanosti
mezi členy
7. Spolupráce s mezinárodními
organizacemi
ČSH aktivně spolupracuje jak s ESH, tak s ISH
v následujících oblastech:
a) Příprava mezinárodního kongresu o hypertenzi
v červnu 2002 v Praze (podrobně viz výše)
b) Letní škola hypertenze (podrobně viz výše)
c) Clinical Hypertension Specialist European Society
of Hypertension
Pro posuzování došlých přihlášek byl vytvořen Národní
akreditační výbor. Na základě vytvořených kritérií ESH
a ČSH (atestace z vnitřního lékařství II. stupně nebo
atestace z vnitřního lékařství I. stupně + specializace
v nástavbovém oboru, 10 let praxe s diagnostikou a léčbou
hypertenze, schopnost komunikovat v anglickém
jazyce). Z 33 podaných přihlášek bylo 31 schváleno.
To představuje v evropském měřítku vysoký standard.
d) Zástupci ČSH ve výborech ISH a ESH
Dr. J. Kuneš byl zvolen do výboru ISH. Rovněž ve výboru
ESH má ČSH svého zástupce (dr. Cífková ve funkci sekretáře).
8. Ekonomické aspekty
ČSH je samostatnou právnickou osobou, která je
způsobilá nabývat práv a zavazovat se v majetkových
věcech. Zdroj příjmů tvoří členské příspěvky (100,- Kč
ročně) a především sponzorské dary, zejména z řad
farmaceutických firem. Dobré hospodaření umožňuje
ČSH organizovat stále náročnější konference.
9. Udílení čestného členství ČSH
Za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru uděluje výbor
ČSH čestné členství.
V roce 2000 bylo čestné členství uděleno:
Výbor ČSH se od začátku svého působení rozhodl v rámci
rozšíření informovanosti všech členů společnosti
rozesílat zápisy z jednání výboru všem členům ČSH.
prof. Jiřímu Widimskému, DrSc.
prof. Jaroslavu Šimonovi, DrSc.
doc. Josefu Chrástkovi, CSc.
Od roku 1998 vydáváme za podpory společnosti
AstraZeneca dvakrát ročně bulletin Hypertenze, který
poskytuje přehled o hlavních aktivitách společnosti
a informuje o novinkách v oblasti arteriální hypertenze.
V roce 2001 bude čestné členství uděleno:
4
prof. Jiřímu Fodorovi
prof. Otto Küchelovi
prof. Pavlu Hametovi
CENA ZA NEJLEPŠÍ
PUBLIKOVANOU ORIGINÁLNÍ
PRÁCI V OBLASTI
ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE
Výbor České společnosti pro hypertenzi za přispění firmy Servier letos podruhé
uděluje cenu za nejlepší publikovanou práci pro autory mladší 40 let.
1. místo
MUDr. Luděk Červenka, CSc.
za soubor následujících prací:
Červenka, L., Malý, J., Karasová, L. et al. Angiotensin II-induced hypertension in bradykinin
B2 receptor knockout mice. Hypertension 2001; 37: 967 - 973.
Červenka, L., Šímová, M., Malý, J., Heller, J. Úloha ledvin v dlouhodobé regulaci krevního tlaku
a rozvoji hypertenze. Čs Fyziol 2000; 49: 116 - 133.
2. a 3. místo
MUDr. Tomáš Zelinka
Zelinka, T., Widimský, J. Twenty-four hour blood pressure profile in subjects with different
subtypes of primary aldosteronism. Physiol Res 2001; 50: 51 - 57.
MUDr. Gustav Šindelka, CSc.
Šindelka, G., Widimský, J., Haas, T. et al. Insulin action in primary hyperaldosteronism before
and after surgical or pharmacological treatment. Exp Clin Endocrinol Diabetes 2000; 108:
21 - 25.
Slavnostní předání cen proběhne v průběhu XVIII. konference České společnosti
pro hypertenzi dne 28. září 2001 v Českém Krumlově.
Současně vyhlašujeme soutěž o cenu za nejlepší publikovanou originální práci
v oblasti arteriální hypertenze v období od 21. března 2001 do 20. března 2002.
Termín odeslání přihlášky je 31. březen 2002.
Přihlášky spolu s kopií publikované práce zasílejte na adresu sekretáře naší
společnosti:
Doc. MUDr. J. Widimský, CSc.
III. interní klinika 1. LF UK
U nemocnice 1, 128 08 Praha 2
5
NOVINKY V OBLASTI
HYPERTENZE
ZPRÁVA
ZE 16. VÝROČNÍHO
KONGRESU AMERICKÉ
SPOLEČNOSTI
PRO HYPERTENZI
San Francisco, 15. - 19. května 2001
Americká společnost pro hypertenzi se podruhé ve své
historii rozhodla uspořádat svou výroční konferenci mimo
New York. I podruhé bylo zvoleno San Francisco, které
tentokrát přilákalo rekordní počet účastníků - 3 500.
Ještě více překvapující však bylo, že podstatná část
návštěvníků skutečně navštěvovala odborný program, který
probíhal nejčastěji ve třech paralelních sekcích.
Organizátoři nepochybně podcenili počet registrovaných
účastníků a plenární sekce nestačily pojmout vysoký počet
zájemců.
Patrně nejvíce navštívenou sekcí bylo plenární zasedání,
které organizátoři šikovně zařadili na poslední den konání
kongresu, kdy byly předneseny výsledky tří velkých
klinických studií s blokátory angiotenzinu II u nemocných
s diabetickou nefropatií.
6
Projekt PRIME (studie IDNT a IRMA-2)
(předběžná, dosud nepublikovaná data)
Jiří Widimský jr.
PRIME je program pro hodnocení úmrtnosti
a nemocnosti při podávání irbesartanu, který
zahrnuje dvě studie.
Cílové klinické ukazatele
Primárním cílovým ukazatelem byl čas, který uplynul
do zjištění kombinovaného ukazatele, který se skládal z:
Dosažení dvojnásobku vstupní koncentrace kreatininu
Výskytu terminálního onemocnění ledvin
(tj. transplantace ledvin, potřeby dialýzy nebo
dosažení sérového kreatininu > 530 µmol/l)
Úmrtí (celková mortalita)
1. Studie IDNT (Irbesartan
Diabetic Nephropathy Trial)
Charakteristika studie
Výsledky - primární cílové ukazatele
Cílem této multicentrické, randomizované, dvojitě
slepé a placebem kontrolované studie bylo hodnocení
účinku irbesartanu (cílová dávka 300 mg), amlodipinu
(cílová dávka 10 mg) a placeba na kardiovaskulární
morbiditu a mortalitu a na progresi onemocnění ledvin
u vysoce rizikových pacientů s hypertenzí (definovanou
jako systolický TK > 135 mmHg nebo diastolický
TK > 85 mmHg u neléčeného pacienta nebo u pacienta
léčeného antihypertenzivy), diabetem 2. typu a nefropatií.
(viz tabulka č. 1)
Irbesartan vs. placebo:
snížení relativního rizika (RRR) o 20 %, p = 0,02
Irbesartan vs. amlodipin:
snížení relativního rizika (RRR) o 23 %, p = 0,006
Podávání irbesartanu vedlo k 20% redukci relativního
rizika primárního cílového ukazatele ve srovnání
s placebovou větví (placebo navíc k antihypertenzní
léčbě, p = 0,0237).
Studie probíhala ve 210 centrech a zahrnovala
celkem 1 715 nemocných ve věkovém rozmezí
30 - 70 let s 24 hod. proteinurií nad 900 mg
a s hladinou plazmatického kreatininu mezi
90 - 265 µmol/l.
Léčba irbesartanem vedla ve srovnání s amlodipinem
ke snížení relativního rizika primárních cílových
ukazatelů o 23 % (p = 0,006). Subanalýzy této studie
vedly k závěru, že podávání irbesartanu 15 nemocným
s hypertenzí a diabetem 2. typu po dobu tří let vede
k zabránění zhoršení renálních funkcí, výskytu terminálního
onemocnění ledvin anebo smrti u jednoho nemocného.
Doba sledování činila minimálně 2 roky
(průměr 3 roky).
Cílový TK byl vsedě 135 mmHg a diastolický TK
vsedě 85 mmHg, nebo snížení STK větší než 10 mmHg
u pacientů s STK nad 145 mmHg na začátku studie.
K dosažení srovnatelných hodnot TK bylo ve všech
větvích povoleno podávat antihypertenzní terapii
s výjimkou ACE inhibitorů, AT1 blokátorů
a kalciových blokátorů.
Závěry
Irbesartan příznivě ovlivňuje morbiditu a mortalitu
u nemocných s hypertenzí, diabetem 2. typu
a diabetickou nefropatií.
Výsledky - primární cílové ukazatele
Zdvojnásobení
S kreatininu
Terminální
stadium renálního
poškození
Úmrtí
Celkem
irbesartan
98
82
87
267
amlodipin
144
104
83
331
placebo
135
101
93
329
Tabulka č. 1
7
2. Studie IRMA-2 (IRbesartan
MicroAlbuminuria type-2 diabetes
mellitus in hypertensive patients)
Charakteristika studie
Jednalo se o multicentrickou, randomizovanou, dvojitě
slepou, placebem kontrolovanou studii srovnávající
irbesartan v dávce 150 mg p.o., anebo v dávce 300 mg
p.o. s placebem u 610 pacientů ve věku 30 - 70 let.
Doba sledování činila 2 roky.
Cílové hodnoty TK byly stejné jako ve studii IDNT,
tj. STK 135 mmHg a DTK 85 mmHg.
K dosažení cílových hodnot TK bylo možné podávat
antihypertenziva s vyloučením látek blokujících
systém renin-angiotenzin.
Kritéria pro zařazení
diabetes 2. typu, noční mikroalbuminurie
20 - 200 µg/min, sérový kreatinin < 132,6 µmol/l
u mužů a < 97,3 µmol/l u žen, hypertenze definovaná
jako STK vsedě > 135 mmHg a/nebo DTK vsedě
> 85 mmHg, BMI < 40
Cílové klinické ukazatele
Primárním cílovým ukazatelem byl čas do výskytu
klinické proteinurie, definované jako noční vylučování
albuminu v moči vyšší než 200 µg/min a zvýšení
vylučování albuminu v moči proti vstupní hodnotě
o minimálně 30 % při dvou následných vyšetřeních
vždy po 3 měsících.
Léčba irbesartanem 1x denně v dávce 300 mg vedla
k 70% snížení relativního rizika (p = 0,0004) progrese
renálního onemocnění (diabetické nefropatie)
ve srovnání s pacienty užívajícími placebo, kteří měli
podobné hodnoty krevního tlaku. Léčba irbesartanem
v dávce 300 mg/den u 10 nemocných s hypertenzí
a diabetem 2. typu vede podle výsledků této studie
k zabránění progrese diabetické nefropatie
u 1 pacienta.
Závěry
Irbesartan příznivě zpomaluje progresi renálního
postižení u nemocných s hypertenzí, diabetem
2. typu a mikroalbuminurií, kteří mají ještě
normální renální funkce. Tento efekt je závislý
na dávce.
Závěry projektu PRIME a jeho
důsledky pro klinickou praxi
1. Irbesartan příznivě ovlivňuje progresi renálního
postižení a morbiditu a mortalitu u nemocných
s hypertenzí, diabetem 2. typu a různým
stupněm renálního postižení. Na základě výsledků
projektu PRIME se zdá, že irbesartan by tak mohl
být jedním z pilířů léčby hypertenze u tak častého
onemocnění jakým je diabetes 2. typu
s diabetickou nefropatií.
2. Příznivé účinky irbesartanu byly přímo závislé
na dávce. Pro klinickou praxi se tak jeví výhodnější
používat vyšší dávky irbesartanu (tj. 300 mg /den)
oproti základní doporučované dávce 150 mg/den.
Irbesartan 300 mg vs. placebo:
snížení relativního rizika (RRR) o 70 %, p = 0,0004
3. Irbesartan byl v obou podstudiích velmi dobře snášen
s tolerabilitou srovnatelnou s placebem. Ani zvýšení
dávky ze 150 mg na 300 mg nevedlo ke zvýšení
frekvence vedlejších účinků.
Irbesartan 150 mg vs. placebo:
snížení relativního rizika (RRR) o 39 %, p = 0,085
Literatura
Výsledky
Nežádoucí účinky
Irbesartan vs. placebo: 15,4 % vs. 22,8 %, p = 0,024
Vyřazení ze studie
Irbesartan vs. placebo: 14,9 % vs. 18,9 %, p = 0,20
8
(zatím pouze ve formě abstrakt)
Eleventh European Meeting On Hypertension, Milan,
June 15 - 19, 2001, Abstracts.
J Hypertens 2001; 19 (suppl 2): S16 (3A4), S104 (6B4).
Studie RENAAL
Václav Monhart
Cílem studie RENAAL (Reduction of Endpoints
in NIDDM with Angiotensin II Antagonist Losartan)
bylo ověření předpokladu, že blokáda angiotenzinu II
v místě AT1 receptoru má protektivní účinek
na progresi nefropatie u nemocných s diabetem
2. typu.
Do multicentrické (250 center ve 29 zemích
Severní Ameriky, Evropy, Latinské Ameriky a Asie),
dvojitě slepé, randomizované a placebem kontrolované
studie bylo zařazeno 1 513 pacientů s diabetem
2. typu a nefropatií, kteří splňovali vstupní kritéria:
močový albumin / kreatinin > 25 mg/µmol, sérový
kreatinin 115 - 265 µmol/l (u mužů > 60 kg dolní
hranice 133 µmol/l) a věk 31 - 71 let. Vstupní
charakteristiky nemocných uvádí tabulka č. 1.
Vstupní charakteristiky
nemocných
Věk (roky)
Muži (%)
Studie RENAAL
sledovala následující cíle
Primární - dosažení dvojnásobku počáteční
hodnoty sérového kreatininu, vznik terminálního
selhání ledvin nebo úmrtí (vzniklé situace
hodnoceny dohromady i každá zvlášť).
Sekundární - výskyt kardiovaskulárních příhod,
progrese renálního onemocnění a změny
ve velikosti proteinurie.
Terciální - kvalita života, farmakoekonomika,
výskyt amputací.
Losartan
n = 751
Placebo
n = 762
60
60
62
65
Systolický TK (mmHg)
152
153
Diastolický TK (mmHg)
82
82
BMI (kg/m ) (%)
30
29
Hypertenze (%)
92
95
Neuropatie (%)
50
50
Retinopatie (%)
66
62
Hyperlipoproteinémie (%)
31
36
Sérový kreatinin (µmol/l)
167, 8
167,8
2
Obvyklá antihypertenzní léčba v obou skupinách
u více než 80 % pacientů obsahovala blokátory
kalciového kanálu a diuretika, u méně než 45 %
alfa-blokátory, betablokátory nebo centrálně
působící látky. Průměrná doba účasti ve studii
byla v obou skupinách 40 měsíců.
Tabulka č. 1
Léčba losartanem byla zahájena v počáteční
denní dávce 50 mg s ponecháním dosavadní
obvyklé antihypertenzní léčby s výjimkou
inhibitorů ACE či jiných antagonistů
angiotenzinu II. Po 4 týdnech bylo rozhodnuto
o potřebě zvýšení denní dávky losartanu
na 100 mg. V kontrolní skupině bylo podáváno
placebo spolu s dosavadní antihypertenzní
medikací (se stejným omezením jako v aktivně
léčené skupině).
Výsledky
71,2 % pacientů bylo léčeno denní dávkou
100 mg losartanu, dalších 27 % dávkou 50 mg.
Losartan zlepšil přežívání u hypertenzních pacientů
s diabetem 2. typu (tabulka č. 2):
25% snížení incidence zdvojnásobení
výchozí hodnoty sérového kreatininu
28% snížení výskytu terminálního selhání
ledvin
U nemocných léčených losartanem bylo
zjištěno významné snížení hospitalizací
pro srdeční selhání - o 32 % (p = 0,005).
Během čtyřletého období došlo k celkovému
poklesu proteinurie o 35 % (p = 0,0001).
Rychlost progrese diabetického onemocnění
ledvin, posuzovaná sledováním reciproké
hodnoty sérového kreatininu, se zpomalila
o 18 % (p = 0,01).
Losartan při současně probíhající konvenční
antihypertenzní léčbě prokázal u pacientů
s diabetem 2. typu snášenlivost srovnatelnou
s placebem. K přerušení léčby došlo u 17 %
v losartanové a u 22 % v placebové skupině.
Nejčastějším důvodem přerušení bylo srdeční
selhání, terminální selhání ledvin, infarkt
9
Studie RENAAL
Dosažení primárního sledovaného cíle
Losartan
n = 751 (%)
Placebo
n = 762 (%)
p
Snížení rizika
(%)
95 % Cl
2x S-kreatinin,
TSL nebo úmrtí
327 (43,5)
359 (47,1)
0,024
16
(2,28)
2x S-kreatinin
162 (21,6)
198 (26,0)
0,006
25
(8,39)
TSL
147 (19,6)
194 (25,5)
0,002
28
(11,42)
Úmrtí
158 (21,0)
155 (20,3)
0,882
-2
(- 27,19)
TSL nebo úmrtí
255 (34,0)
300 (39,4)
0,010
20
(5,32)
Tabulka č. 2
2x S-kreatinin = dvojnásobek počáteční hodnoty sérového kreatininu
TSL = terminální selhání ledvin
myokardu, cévní mozková příhoda či zhoršení
renální insuficience. Losartan zlepšil kvalitu života
hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu.
Závěry
Antagonista angiotenzinu II - blokátor AT1 receptoru
losartan významně zlepšuje renální prognózu
nemocných s diabetem 2. typu a nefropatií.
Současně vede k výraznému snížení hospitalizací
pro srdeční selhání. Prokázané příznivé účinky
dobře snášeného losartanu nejsou závislé na jeho
antihypertenzním působení.
10
Literatura
Údaje z databáze firmy Merck Sharp & Dohme Idea, Inc.
Industry News: Losartan reduced the progression of kidney
disease in patients with the most common form of diabetes.
Can J Cardiol 2001; 17 (6): 737.
ELEVENTH
EUROPEAN MEETING
ON HYPERTENSION
Milan [Italy]
June 15 / 19 2001
ZPRÁVA Z 11. EVROPSKÉHO
KONGRESU O HYPERTENZI V MILÁNĚ
15. - 19. června 2001
Renata Cífková
Evropská společnost pro hypertenzi se rozhodla pořádat své pravidelné kongresy
v jednoročních intervalech. Bylo rozhodnuto, že v „lichých letech“ budou kongresy
i nadále pořádány v Miláně. Poprvé byla hlavní organizace kongresu svěřena
Giuseppe Manciovi. Ačkoliv se Evropský kongres o hypertenzi konal v Miláně již
po desáté, zúčastnil se ho rekordní počet účastníků - více než 4 000.
Odborný program probíhal nejčastěji ve třech paralelních sekcích. Společným
znakem celého kongresu byla vysoká návštěvnost programu počínaje Breakfast
Workshops. Podobně jako vloni, byly do programu zařazeny Topical Workshops,
které měly shrnout dosavadní vědecké poznatky v daném tématu. V době polední
11
přestávky byly na programu postgraduální sekce, které byly sice dobře
navštíveny, ale povětšinou zklamaly. Většina účastníků je hodnotila jako
příliš elementární. Oproti loňskému roku byl však program workshopů
a výukových seminářů výrazně lépe připraven a nedocházelo k opakování
témat.
I v letošním roce musíme konstatovat opětovný nárůst přijatých prací
z České republiky. Zvlášť potěšující je přijetí ústního sdělení T. Seemana,
který se v loňském roce zúčastnil Letní školy hypertenze ESH
v Senohrabech.
Ústní sdělení
H. Svačinová, J. Siegelová, J. Olšovský, V. Žáčková, B. Fišer,
J. Dušek, Z. Placheta, J. Jančík, P. Dobšák (Brno):
Effect of exercise training on baroreflex sensitivity
in patients with type-2 diabetes.
T. Seeman, J. Dušek, J. Feber, K. Vondrák, J. Janda (Praha):
Ambulatory blood pressure monitoring in children with various
forms of cystic kidney diseases.
Topical Workshops
R. Cífková (Praha):
Definition and classification of hypertension in pregnancy.
12
Postery (v abecedním pořadí)
J. Ceral, J. Žižka, J. Kvasnička, P. Eliáš, M. Solař (Hradec Králové):
Neurovascular compression of the rostral ventrolateral medulla
in patients with essential hypertension compared to normotensive
subjects: first results of the prospective blind study.
R. Cífková, P. Frídl, K. Roztočil, J. Piťha, P. Trunečka,
V. Lánská, M. Plášková, L. Peterková, H. Hrnčárková (Praha):
Central and peripheral hemodynamics in liver transplant recipients.
J. Dušek, J. Siegelová, I. Hofirek, B. Fišer,
Z. Placheta, J. Jančik, P. Dobšák, J. Toman (Brno):
Interrelationship of pulse pressure and resistance of carotid
arterial blood vessels in essential hypertension.
J. Filipovský, V. Svobodová, L. Pecen*, M. Tichá,
M. Zárybnická (Plzeň a *Praha):
Determinants of pressure wave reflection in elderly healthy
subjects and hypertensive patients.
B. Fišer, J. Siegelová, I. Hofírek, J. Dušek,
Z. Placheta, J. Jančík, P. Dobšák, J. Toman (Brno):
Interrelationship between pulse pressure and baroreflex
sensitivity in essential hypertension.
T. Kára, M. Souček, R. Kuba, M. Brázdil, P. Fráňa,
M. Novák, P. Jurák, J. Halámek, J. Toman (Brno):
Coincidence of epilepsy and vasovagal syncope.
J. Peleška, A. Jindra, M. Jáchymová, K. Horký, J. Kolář,
S. Heller, Z. Marečková, M. Tomečková, V. Umnerová,
J. Reissigová, J. Zvárová (Praha):
Polymorphism of candidate genes for hypertension and their
relation to blood pressure and intermediate phenotypes
in normotensive offsprings of hypertensives.
V. Tesař, V. Monhart, R. Ryšavá, T. Zima, O Městek,
M. Merta, E. Jančová, P. Gorun (Praha):
Early treatment of pre-hypertension in IgA nephropathy.
A. Vašků, M. Souček, V. Kuhrová, S. Tschoplová (Brno):
Polymorphisms in interleukin-6 and endothelin-1 genes
in essential hypertension.
M. Vokurková, Z. Dobešová, J. Kuneš, J. Zicha (Praha):
Plasma and/or membrane cholesterol is an important
determinant of sodium pump function in salt hypertension
of Dahl rats.
E. Závodná, H. Hrstková, Z. Nováková, N. Honzíková (Brno):
Development of baroreflex sensitivity in children.
J. Zicha, Z. Dobešová, J. Kuneš (Praha):
Salt hypertension in Dahl rats: greater impairment of nitric
oxide-dependent vasodilation in immature than in adult animals.
13
Studie PROGRESS (Perindopril pROtection
aGainst REcurrent Stroke Study)
Jiří Widimský sr.
Studie PROGRESS (Perindopril Protection against
Recurrent Stroke Study) (1996) byla naplánována
pro vyřešení významu snížení krevního tlaku
u nemocných po cévní mozkové příhodě. Studie
PROGRESS je randomizovanou, dvojitě slepou,
placebem kontrolovanou, multicentrickou,
prospektivní klinickou studií.
Na počátku studie byla 4-týdenní otevřená
perioda léčby inhibitorem ACE perindoprilem.
V této fázi studie byli všichni nemocní léčeni
první 2 týdny dávkou 2 mg perindoprilu
a další 2 týdny dávkou 4 mg perindoprilu.
Toto období sloužilo k odhalení nemocných
nesnášejících perindopril a nemocných špatně
adherujících k léčbě. Po těchto 4 týdnech
byli pacienti randomizováni do skupiny léčené
4 mg perindoprilu nebo kombinací 4 mg
perindoprilu s 2,5 mg indapamidu a do skupiny
léčené 1 nebo 2 tabletami placeba. Pacienti
nesměli mít kontraindikace léčby inhibitory
ACE či indapamidem a nesměli být pohybově
omezeni tak, že by se nemohli účastnit
ambulantních kontrol.
Ve studii PROGRESS byl základem léčby inhibitor
ACE perindopril. Do studie byly zařazeni nemocní
po ischemické cévní mozkové příhodě, po krvácení
do mozku nebo po cévní mozkové příhodě nejasné
etiologie. Perindopril byl vybrán proto, že existují
data o tom, že dávka perindoprilu 1x denně zajišťuje
24hodinovou kontrolu krevního tlaku a je dobře
snášen pacienty s cévní mozkovou příhodou
v anamnéze, snižuje riziko hypotenze po první
dávce u nemocných se srdečním selháním
a má příznivý účinek na strukturu a funkci
hypertenzních arterií.
Vylučovací kritéria zahrnovala jednoznačnou indikaci
pro antihypertenzní léčbu (např. TK 180/100 mmHg
a vyšší), jednoznačnou indikaci pro léčbu inhibitory
ACE (např. chronické srdeční selhání), jednoznačnou
kontraindikaci pro léčbu inhibitory ACE a nemocné
s kontraindikací pro léčbu indapamidem.
Primárním cílem studie byl:
průkaz snížení výskytu recidivy cévní mozkové
příhody ischemické nebo hemorhagické, definované
jako akutní ložiskové poruchy neurologické funkce
se symptomy trvajícími déle než 24 hodin.
14
Výchozí charakteristiky
souboru studie PROGRESS
Aktivní léčba
(n = 3051)
Placebo
(n = 3054)
Systolický tlak (mmHg)
147
147
Diastolický tlak (mmHg)
86
86
Hypertenze (%)
48
48
DEMOGRAFICKÁ
DATA
Krevní tlak
Cerebrovaskulární
anamnéza
Mozkové krvácení (%)
11
11
Mozkový infarkt (%)
71
71
Typ cévní mozkové
příhody neznám (%)
TIA/amaurosis fugax (%)
4
5
23
23
Tabulka č. 1
Sekundární cíle zahrnovaly:
fatální nebo invalidizující cévní mozkovou příhodu
vedoucí k výraznému snížení funkce nemocného,
při čemž porucha funkce byla hodnocena
po 6 a 12 měsících (Lindleyho klasifikace),
těžší vaskulární příhody (cévní mozková příhoda
nebo infarkt myokardu nebo úmrtí
na kardiovaskulární onemocnění),
kardiovaskulární mortalitu,
poruchu kognitivní funkce (hodnoceno 1x ročně
pomocí skóre MMSE - mini mental state
examination) a demenci (použitím kritérií DSM IV),
invaliditu a nesoběstačnost (hodnoceno podle
Barthelovy a Lindleyho klasifikace).
Hodnocena byla také bezpečnost a snášenlivost léčby.
Studie se účastnili pacienti z následujících zemí:
Austrálie a Nového Zélandu, Číny, Francie a Belgie, Itálie,
Japonska, Švédska, Velké Británie a Irské republiky.
Do studie PROGRESS bylo zahrnuto 7 121
nemocných. Do vlastní studie bylo zařazeno 6 105
nemocných. 1 016 nemocných bylo vyloučeno
během prvních 4 týdnů. Nejčastějším důvodem
bylo rozhodnutí nemocného přerušit účast ve studii,
dále závratě, kašel, či jiné formy nesnášenlivosti léčby,
nebo problémy s adherencí nemocných k protokolu
studie. Průměrný věk činil 64 let, žen bylo 30 %
a 39 % nemocných bylo asijského původu.
Tabulka č. 1 ukazuje výchozí charakteristiky souboru.
Hypertenzi v anamnéze nebo TK 160 nebo
95 mmHg a vyšší mělo 64 % souboru. V době
naplánování studie platila ještě definice hypertenze
TK 160 nebo 95 mmHg a vyšší.
Léčených hypertoniků bylo 50 %. V celém souboru
bylo 20 % kuřáků a 40 % konzumentů alkoholu.
Průměrná hmotnost činila 72 kg. Akutní infarkt
myokardu mělo v anamnéze 7 % pacientů,
diabetes mellitus 1. typu 2 % nemocných, diabetes
mellitus 2. typu 11 % souboru. 61 % nemocných
nebylo zcela uzdraveno z předchozí cévní
mozkové příhody, nesoběstačnost vykazovalo
13 % nemocných. I v těchto uvedených
parametrech nebyly nalezeny rozdíly mezi
oběma randomizovanými skupinami.
Důležitou skutečností studie PROGRESS je,
že léčba ve studii, tj. perindopril respektive
perindopril + indapamid nebo placebo, byla
přidána ke stávající léčbě nemocných (např.
40 % nemocných bylo léčeno blokátory kalciových
kanálů, 17 % betablokátory, 11 % diuretiky
a 11 % jinými antihypertenzivy.) Celkem 50 %
nemocných bylo léčeno jinými antihypertenzivy.
Adherence nemocných k léčbě se v průběhu studie
PROGRESS významně nelišila mezi aktivně léčenou
skupinou a skupinou léčenou placebem; činila totiž
87 % ve skupině aktivně léčené (perindopril nebo
perindopril + indapamid) a 88 % ve skupině léčené
placebem (p = 0,07) po 48 měsících trvání studie.
Důvody přerušení účasti ve studii
Významně častěji přerušili účast ve studii nemocní
léčení perindoprilem pro kašel a hypotenzi - typické
nežádoucí účinky inhibitorů ACE. Naopak nemocní
léčení placebem častěji přerušili účast ve studii
pro srdeční selhání.
Změny krevního tlaku v průběhu
studie PROGRESS
Krevní tlak poklesl v aktivně léčené skupině
průměrně o 9,0/4,0 mmHg. Kombinační léčba
(perindopril + indapamid) vedla pochopitelně
k většímu poklesu krevního tlaku nežli monoterapie
(- 11/- 4,8 mmHg oproti - 5,2/- 2,8 mmHg).
Vliv aktivní léčby na výskyt recidiv
cévních mozkových příhod
Aktivní léčba ve studii PROGRESS vedla k statisticky
významnému snížení výskytu recidiv cévních
mozkových příhod o 28 % (95 % CI 17 - 38 %),
p < 0,0001.
Výskyt recidiv cévních mozkových příhod v některých
podskupinách nemocných ukazuje tabulka č. 2.
Z tabulky č. 2 je vidět, že aktivní léčba významně
zabránila recidivám cévních mozkových příhod
jak u hypertoniků, tak u nemocných bez hypertenze
(o 33 % a o 22 % resp.). Sekundárně preventivní
účinek aktivní léčby byl přítomný jak u diabetiků,
tak i u nemocných bez diabetu. K největšímu
dopadu aktivní léčby došlo u nemocných
s anamnézou mozkového krvácení - snížení
Výskyt recidiv cévních mozkových příhod
ve studii PROGRESS podle výchozí anamnézy
Aktivní léčba
Placebo
Relativni riziko (95 % Cl)
Hypertonici
163
235
0,67 (0,55 - 0,81) *
Pacienti bez HT
144
185
0,78 (0,63 - 0,97) *
Diabetes mellitus
48
65
0,67 (0,46 - 0,98) *
Pacienti bez diabetu
259
355
0,72 (0,62 - 0,85) *
Mozkový infarkt
236
307
0,76 (0,64 - 0,90) *
28
49
0,52 (0,33 - 0,83) *
Mozkové krvácení
TIA/amaurosis
333
449
0,66 (0,42 - 1,02) n.s.
Celkem
307
420
0,72 (0,62 - 0,83) *
Tabulka č. 2
* statisticky významné
15
Výskyt závažných kardiovaskulárních příhod
ve studii PROGRESS
KV úmrtí
Nefatální infarkt myokardu
Aktivní léčba
Placebo
Relativní riziko
181
198
0,91 (0,75 - 1,12) n.s.
60
96
0,62 (0,45 - 0,86) *
Nefatální cévní mozková příhoda
275
380
0,71 (0,61 - 0,83) *
Celkem
458
604
0,74 (0,66 - 0,84) *
Tabulka č. 3
* statisticky významné
o 50 %. Významně poklesly i ischemické cévní
mozkové příhody - o 24 %. Redukce rizika recidivy
cévní mozkové příhody byla významná u mužů i u žen
(o 27 % a o 31 % resp.)
Vliv aktivní léčby ve studii
PROGRESS na výskyt závažných
kardiovaskulárních příhod
Výskyt závažných kardiovaskulárních příhod
byl aktivní léčbou snížen celkem o 26 % (95 %
CI 16 - 33 %), p < 0,0001. Závažné kardiovaskulární
příhody zahrnovaly kardiovaskulární úmrtí, nefatální
infarkty myokardu a nefatální cévní mozkové příhody.
Výskyt jednotlivých typů kardiovaskulárních příhod
ukazuje následující tabulka č. 3.
Z tabulky č. 3 je vidět, že aktivní léčba ve studii
PROGRESS vedla též ke snížení relativního rizika
nefatálního infarktu myokardu o 38 %. Výskyt
závažných kardiovaskulárních příhod ve studii
PROGRESS byl významně snížen o 26 %.
Redukce rizika vzniku závažné kardiovaskulární
příhody činila u hypertoniků 31 %, u nemocných
bez hypertenze 21 % a u léčených hypertoniků 32 %.
Všechny tyto rozdíly byly statisticky významné.
Celková mortalita se významně nezměnila, rovněž
změny fatálních CMP či fatálních IM nebyly významné.
Mortalita na maligní nádorová onemocnění nebyla
ovlivněna.
Vliv aktivní léčby na demenci
a kognitivní funkce ve studii
PROGRESS
Léčba vedla k významnému snížení demence
(o 34 %) i k výraznému omezení závažného
narušení kognitivních funkcí u nemocných,
u nichž došlo k rekurenci cévní mozkové příhody.
Výskyt recidiv cévních mozkových příhod a závažných
kardiovaskulárních příhod v souboru léčeném kombinační léčbou
(průměrný pokles TK 12/5 mmHg) a souboru léčeném monoterapií
(průměrný pokles TK 5/3 mmHg)
Aktivní léčba
Placebo
Relativní riziko
150
255
0,57 (0,46 - 0,70)
Cévní mozkové příhody *
Kombinační léčba
Monoterapie
157
165
0,95 (0,77 - 1,19)
Celkem
307
420
0,72 (0,62 - 0,83)
Kombinační léčba
231
367
0,60 (0,51 - 0,71)
Monoterapie
227
237
0,96 (0,80 - 1,15)
Celkem
458
604
0,74 (0,66 - 0,84)
Závažné KV příhody
Tabulka č. 4
16
U nemocných, u nichž nedošlo k recidivě cévní
mozkové příhody, neměla aktivní léčba vliv na demenci
nebo kognitivní funkce.
Aktivní léčba vedla též u vzniklých recidiv cévních
mozkových příhod k významně menšímu poklesu
invalidity a nesoběstačnosti. U nemocných bez
recidivy cévní mozkové příhody neměla aktivní léčba
vliv na invaliditu a nesoběstačnost nemocných.
Velká část cévních mozkových příhod nastává ale
u normotenzních jedinců. Zaměření se na prevenci
u hypertenzních jedinců problém cévních mozkových
příhod neřeší, protože postihuje pouze malou část
celkového počtu nemocných s cévními mozkovými
příhodami. Dosud stále ještě chyběly doklady o tom,
zda snížení krevního tlaku u normotenzních jedinců
zabraňuje jak v primární, tak v sekundární prevenci
vzniku cévní mozkové příhody. Skutečností navíc je,
že 3/4 všech případů cévních mozkových příhod
nastává u jedinců s normálním krevním tlakem.
V závěrečné části uvádím ještě některá data
z podskupiny léčené kombinační léčbou
a monoterapií (tabulka č. 4).
Je třeba kriticky uvést, že porovnání obou uvedených
skupin je obtížné, protože se nejedná o soubory
vybrané randomizací, ale pouze individuálně řešiteli
studie na podkladě jejich individuálního rozhodnutí.
Přesto se nelze ubránit dojmu, že větší snížení krevního
tlaku, kterého bylo dosaženo kombinační léčbou
(12/5 mmHg oproti 5/3 mmHg), mělo podíl na tom,
že jak cévní mozkové příhody, tak závažné vaskulární
příhody, byly daleko více sníženy kombinační léčbou
(perindopril + indapamid) nežli monoterapií
perindoprilem.
Výchozí krevní tlak
Výsledky studie PROGRESS byly též hodnoceny
podle výchozího krevního tlaku souboru. Analýza
podskupin v každé studii skýtá četná úskalí. Nicméně
analýza kombinační léčby ukazuje, že účinek
aktivní léčby byl ve skupině nemocných léčených
kombinační léčbou více vyjádřen u nemocných se
systolickým tlakem vyšším než 160 mmHg (relativní
riziko 0,53, 95 % CI 0,38 - 0,73) oproti nemocným
se systolickým tlakem nižším než 140 mmHg (relativní
riziko 0,61, 95 % CI 0,41 - 0,91). Podobně byl největší
pokles recidiv cévních mozkových příhod pozorován
ve skupině s diastolickým tlakem vyšším než 95 mmHg
(relativní riziko 0,38, 95 % CI 0,24 - 0,59). Je však
třeba dodat, že aktivní léčba měla příznivý
významný dopad i v podskupině nemocných
s normálním systolickým tlakem (< 140 mmHg)
i v podskupině s nejnižším diastolickým tlakem
(< 85 mmHg) (relativní riziko 0,63, 95 % CI
0,45 - 0,88).
Vliv demografických dat
Dopad aktivní léčby byl vyšší u nemocných
mladších 65 let (- 54 %), i když byl přítomen
i u nemocných starších 65 let (- 33 %, analyzováno
jen v podskupině kombinační léčby). Byl stejně
vyjádřen u mužů i u žen. Snížení recidiv cévních
mozkových příhod bylo podstatně více vyjádřeno
u asijských nemocných.
V podskupině léčené kombinační léčbou byla
kardiovaskulární úmrtí snížena aktivní léčbou
o 28 %, nefatální infarkty myokardu o 42 %
a nefatální cévní mozkové příhody rovněž
o 42 %. Výskyt větších vaskulárních příhod
byl v podskupině studie PROGRESS léčené
kombinační léčbou snížen o 40 %.
Bezpečnost a snášenlivost léčby
Počet nemocných, kteří přerušili léčbu, byl obdobný
v aktivně léčené skupině a ve skupině léčené
placebem. Pouze o 1 % více nemocných přerušilo
léčbu pro hypotenzi v aktivně léčené skupině,
o 1,7 % více nemocných přerušilo léčbu pro kašel
v aktivně léčené skupině, naproti tomu o 0,7 %
méně nemocných přerušilo léčbu pro srdeční
selhání v aktivně léčené skupině oproti placebové
skupině. U hypertoniků i u nemocných bez
hypertenze byl pozorován stejný počet přerušení
účasti ve studii.
Absolutní zisk léčby
Léčba 23 nemocných po dobu 5 let zabrání
vzniku 1 cévní mozkové příhody (1 % ročně).
Léčba 18 pacientů po dobu 5 let zabrání vzniku
1 závažné kardiovaskulární příhody (infarkt
myokardu nebo cévní mozková příhoda).
Větší léčebný zisk byl pozorován při kombinační
léčbě (perindopril + indapamid) nežli při monoterapii
perindoprilem.
Absolutní zisk kombinační léčby
Léčba 14 nemocných po dobu 5 let zabrání
vzniku 1 cévní mozkové příhody.
Léčba 11 nemocných po dobu 5 let zabrání
vzniku 1 závažné kardiovaskulární příhody.
Terapeutické využití
výsledků studie PROGRESS
Léčba obsahující perindopril, nebo kombinaci
perindoprilu s indapamidem je indikována
u nemocných po překonané cévní mozkové
příhodě bez ohledu na:
17
typ cévní mozkové příhody nebo TIA
výchozí hodnotu krevního tlaku
(hypertonici i nemocní bez hypertenze)
přidruženou farmakoterapii a onemocnění
(např. diabetes mellitus)
věk a pohlaví
Prof. Chalmers uvedl: „ Předpokládalo se, že
léky snižující krevní tlak jsou prospěšné pouze
u pacientů s hypertenzí, ale my jsme dokázali,
že perindopril a indapamid mají příznivé účinky
nejen u pacientů s vysokým krevním tlakem, ale
též u pacientů s normálním krevním tlakem.“
Závěr
Studie PROGRESS je prvou velkou prospektivní
randomizovanou studií, která prokázala příznivý vliv
snížení krevního tlaku v sekundární prevenci cévních
mozkových příhod. Snížení krevního tlaku vedlo
ve studii PROGRESS k poklesu jak ischemických,
tak hemorhagických cévních mozkových příhod.
Studie PROGRESS ukázala, že dopad léčby závisí
na velikosti snížení TK; kombinační léčba vedoucí
k většímu snížení TK vedla též k většímu poklesu
cévních mozkových příhod. Studie PROGRESS
prokázala význam snížení krevního tlaku
i v primární prevenci infarktu myokardu.
Studie PROGRESS a studie HOPE se vzájemně
doplňují. Studie HOPE ukázala, že léčba inhibitorem
ACE ramiprilem byla účinná v sekundární prevenci
infarktu myokardu a v primární prevenci cévních
mozkových příhod.
Ve studii PROGRESS byla léčba opírající se o inhibitor
ACE perindopril účinná v sekundární prevenci cévních
mozkových příhod a v primární prevenci infarktů
myokardu.
18
Jaký komentář k této zajímavé studii? Výsledky
studie bude nutno zavádět do praxe, což si patrně
vyžádá určitý čas. Konzervatizmus některých lékařů
bude třeba překonat. V dosavadní praxi bylo zvykem
nesnižovat TK pod 150 - 160/95 - 100 mmHg
u nemocných po cévní mozkové příhodě. Bude
třeba velkého úsilí změnit názory mnohých lékařů.
Jaký byl přínos perindoprilu a indapamidu?
Domnívám se, že primárním účinkem bylo
snížení krevního tlaku, proto také byl patrně
účinek kombinační léčby větší nežli monoterapie.
Nicméně plán studie neumožňoval porovnání
monoterapie a kombinační léčby bez výhrad.
Jednalo se totiž o pragmatickou studii, ve které
bylo ponecháno na rozhodnutí ošetřujícího lékaře,
zda použije monoterapii nebo kombinační léčbu.
Hlavní přínos perindoprilu a indapamidu tkví nejen
v poklesu krevního tlaku, ale v průkazu účinnosti,
bezpečnosti a snášenlivosti léčby. Nelze vyloučit,
že v budoucnosti se ukáže, že i snížení krevního
tlaku dosažené jinými inhibitory ACE a diuretiky
bude mít příznivý efekt, ale zatím pro tuto hypotézu
data neexistují.
Vzniká jistě též otázka cílových hodnot krevního
tlaku. Studie tuto otázku neřešila. Ukázala, že
snížení krevního tlaku vede k poklesu recidiv
cévních mozkových příhod a infarktů myokardu,
a prokázala to jak u hypertoniků, tak u nemocných
bez hypertenze. Prokázala to navíc u nemocných
již antihypertenzivy léčených. Výsledky studie však
potvrdily vztah krevního tlaku k výskytu recidiv
cévních mozkových příhod.
Studie PROGRESS řešila otázku snižování krevního
tlaku výhradně u nemocných po cévní mozkové
příhodě, a to ve fázi, kdy jsou již stabilizováni.
V akutní fázi cévní mozkové příhody krevní tlak
(s výjimkou prokázaného krvácení do mozku)
nesnižujeme!
Můžeme snižováním krevního tlaku
předejít vzniku demence?
Jan Filipovský
Výskyt demence roste s věkem, a to především
po 70. roce. Odhaduje se, že v současné době je
na světě 10 miliónů dementních jedinců. Protože
demence přibývá v souvislosti s prodlužováním
lidského života, předpokládá se její výskyt
u 37 miliónů v roce 2 050. Proto se zabránění, nebo
alespoň zpomalení poklesu kognitivních funkcí
stává důležitým tématem lékařského výzkumu
a veřejného zdravotnictví.
Nejčastějšími typy demence jsou Alzheimerova nemoc
a vaskulární demence, přičemž Alzheimerova demence
vznikající na podkladě degenerativních procesů
nervové tkáně se vyskytuje asi 2x častěji.1
V posledních letech se ukazuje stále zřetelněji,
že krevní tlak (TK) je významně spjat s výskytem
demence. Jednou z prvních prací, která upozornila
na tuto spojitost, byla publikována Eliasem et al.2
Autoři vyšetřili kognitivní schopnosti u původní
kohorty vyšetřené v rámci Framinghamské studie,
a to 12 - 14 let od začátku sledování, a studovali
jejich vztah k počátečnímu TK. Zjistili, že i po korekci
na demografické proměnné a ostatní kardiovaskulární
rizikové faktory byl systolický i diastolický TK
ve významné negativní asociaci s kognitivními
funkcemi.
Skoog et al.3 provedli 15letou studii TK a demence
v Göteborgu u nemocných, kterým bylo 70 let na
začátku sledování. Ti jedinci, u nichž se vyvinula
demence ve věku od 79 do 85 let, měli vyšší systolický
a diastolický TK v 70 letech. Studie přinesla další
důležitý poznatek: krevní tlak v letech těsně před
manifestací demence měl tendenci klesat ve srovnání
s těmi, u nichž se demence nevyvinula. To platilo
zejména pro jedince s Alzheimerovou demencí
a pro ty, kteří měli léze v bílé hmotě podle CT
vyšetření. Pro toto zdánlivě paradoxní zjištění lze
najít různá vysvětlení, která jsou však pouhými
hypotézami. Biologickou příčinu lze najít v tom,
že mozek zasažený Alzheimerovou nemocí není
schopen správné centrální regulace TK. Pokles TK
však může být také důsledkem změny životního
stylu, neboť lze předpokládat, že již v iniciálních
stadiích demence se snižuje tělesná aktivita.
Další poznatky přinesla francouzská studie nazvaná
Vascular Aging Study,4 do níž byli zahrnuti jedinci
ve věku 59 až 74 let; byli sledováni po dobu čtyř let.
Ve vyšetřené kohortě bylo zachyceno 81 hypertoniků,
kteří nebyli medikamentózně léčeni. Byla u nich
zjištěna silná korelace mezi iniciálním TK
a poklesem kognitivních funkcí v průběhu sledování.
Relativní riziko poklesu o 4 body ve 30stupňové
škále MMSE (Mini-Mental State Examination) oproti
normotonikům činilo 4,3 (95 % konfidenční interval
2,3 - 8,0). U léčených hypertoniků nebyl vztah TK
ke kognitivním funkcím jednoznačný.
Kromě zmíněných observačních studií máme
v současné době k dispozici výsledky intervenčních
studií. Vzhledem k tomu, že antihypertenzní léčba
je velmi úspěšná při snižování výskytu cévních
mozkových příhod,5 a to i u starých nemocných
(efekt je spolehlivě prokázán do 80 let), je zapotřebí
zkoumat, zda tato léčba má také jiné pozitivní účinky
na centrální nervový systém, zvláště zda snižuje
výskyt demence. Tato hypotéza byla dosud testována
ve vedlejších projektech tří velkých placebem
kontrolovaných studií, zabývajících se léčbou
hypertenze. První z nich je studie SHEP (Systolic
Hypertension in the Elderly Program), která řešila
základní vědeckou otázku, zda izolovaná systolická
hypertenze ve věku nad 60 let má být farmakologicky
léčena;6 ukázala přesvědčivě, že snižování TK
je u těchto nemocných prospěšné. Lékem první
volby bylo thiazidové diuretikum chlorthalidon.
V podskupině 2 034 nemocných byly prováděny
podrobné psychometrické testy v pravidelných
šestiměsíčních intervalech. Nepodařilo se prokázat
významný rozdíl ve vzniku demence mezi jedinci
na aktivní léčbě a kontrolními jedinci, jimž bylo
podáváno placebo. Incidence demence byla nízká:
1,6 % v intervenované a 1,9 % v kontrolní skupině.
Další významnou studií, kde byly sledovány
kognitivní funkce, byla britská studie MRC,7 kde
starší nemocní se systolickodiastolickou hypertenzí
byli randomizováni na diuretikum, betablokátor
nebo placebo. Ani zde se nepodařilo prokázat rozdíl
mezi aktivní a kontrolní skupinou.
Třetí velkou studií, která dosud jako jediná
z intervenčních studií přinesla pozitivní výsledky,
je Syst-Eur (Systolic Hypertension in Europe). Byli
do ní zařazeni nemocní ve věku > 60 let s izolovanou
systolickou hypertenzí (systolický TK > 160 mmHg
a zároveň diastolický TK < 95 mmHg). Tito jedinci
byli randomizováni na aktivní antihypertenzní
léčbu (lékem první volby byl nitrendipin) nebo
na placebo. U podskupiny 2 418 nemocných byly
19
sledovány kognitivní funkce pomocí dotazníku
(již zmíněného MMSE) a dalšími metodami v případě,
že měl nemocný skóre < 23 z celkového počtu 30 bodů;
u těchto jedinců bylo rovněž prováděno CT vyšetření
mozku. Průměrná doba sledování v původní studii
Syst-Eur 1 byla pouze dva roky, neboť dvojitě slepá
fáze musela být z etických důvodů předčasně ukončena
pro výrazné snížení výskytu cévních mozkových
příhod aktivní léčbou (o 42 %). Při analýze podle
léčebného záměru (intention-to-treat) se ukázalo,
že v placebové skupině se vyskytlo 21 nových případů
demence, zatímco v aktivní skupině pouze 11 případů
(viz graf č. 1).
počet případů demence
25
vaskulární demence
20
smíšená demence
2
2
15
13
10
3
8
2
5
0
5
Placebo
Aktivní
léčba
Analýza podle
léčebného záměru
Placebo
Aktivní
léčba
Analýza podle
protokolu
Graf č. 1
Incidence demence v průběhu dvojitě slepé fáze studie
Syst-Eur. Sloupce ukazují počet nově vzniklých případů
u 2 418 jedinců sledovaných ve vedlejším projektu
vaskulární demence (vliv léčby na Alzheimerovu
demenci nebyl při plánování studie předpokládán).
Podle citace 1.
Aktivní léčba tedy snížila incidenci demence o 50 %:
ze 7,7 na 3,8 případů na 1 000 pacientů a roků.8
I když se jedná o poměrně nízké počty případů
a incidence je podstatně nižší než v obecné populaci,
což je nepochybně důsledkem selekce nemocných
do dlouhodobé studie, rozdíl je statisticky významný
(p < 0,05). Rozdíl v TK mezi kontrolní a intervenovanou
skupinou činil 8,3 mmHg pro systolický a 3,8 mmHg
pro diastolický TK.
Po skončení zaslepené fáze studie v roce 1997 se
navázalo otevřenou fází (Syst-Eur 2), která dosud
probíhá (bude ukončena v letošním roce) a v níž jsou
všichni nemocní aktivně léčeni antihypertenzními
20
Na letošním XI. kongresu Evropské hypertenzní
společnosti byly poprvé prezentovány průběžné
výsledky sledování demence v otevřené fázi studie.9
Kognitivní funkce jsou sledovány v této fázi
u 1 485 nemocných, celková průměrná doba
sledování těchto nemocných je nyní 3,9 roku.
I po této době přetrvává rozdíl v TK mezi skupinou
nemocných, kteří dostávali původně placebo,
a skupinou léčenou od začátku aktivními látkami:
rozdíl činí 3,3 mmHg pro systolický a 3,9 mmHg
pro diastolický TK (p < 0,001). Počet nově vzniklých
případů demence vzrostl z původních 32 na 64,
z toho se 43 případů událo v původní kontrolní
skupině a 21 případů ve skupině léčené od začátku
aktivně (snížení o 55 %, p < 0,0008).
Alzheimerova choroba
4
15
látkami. Léčebné schéma je stejné jako v zaslepené
fázi: na prvním místě je nitrendipin (10 - 40 mg),
na druhém místě enalapril (5 - 20 mg) a posledním
lékem je hydrochlorothiazid (12,5 - 25 mg).
Tato data tedy potvrzují výsledky získané z dvojitě
slepé fáze studie. Ukazují, že i při dlouhodobém
sledování je aktivní antihypertenzní léčba spojena
s nižším výskytem demence. Protože dosud přetrvává
rozdíl mezi oběma skupinami v krevním tlaku,
podporují tato data hypotézu, že incidence demence
je s TK v kauzálním vztahu.
Souhrnně lze konstatovat, že hypertenze vytváří
predispozici k poklesu kognitivních funkcí a rozvoji
demence, jak o tom svědčí výsledky několika
epidemiologických studií. Protože v období těsně
před rozvojem demence může docházet k poklesu
TK, je vztah mezi TK a demencí v této době
těžko rozpoznatelný. Tento jev může být důležitý
z hlediska praktického postupu u starých
nemocných s hypertenzí.
Ze tří intervenčních studií kontrolovaných placebem
pouze jediná ukázala významné snížení výskytu
demence, a to Syst-Eur. Je pozoruhodné, že zde došlo
ke snížení výskytu jak vaskulární, tak Alzheimerovy
demence. Lékem první volby v této studii je nitrendipin
- dlouhodobě působící blokátor vápníkovních kanálů
s vysokou rozpustností v tucích. Protože v ostatních
intervenčních studiích byly použity jiné preparáty,
především diuretika a betablokátory, může se jednat
o specifický účinek kalciového antagonisty na centrální
nervový systém.
Tento názor je v souladu s hypotézou, že uvolňování
intracelulárního vápníku, jehož množství přibývá
s věkem, může stát na začátku kaskády uvolňování
neurotoxických substancí, jejichž působení vyústí
v demenci, a to jak degenerativního, tak vaskulárního
typu. I když tato hypotéza je plauzibilní, pro klinickou
praxi jsou nejdůležitější výsledky kontrolovaných studií.
Studie Syst-Eur, kde výskyt demence byl jen jedním
z vedlejších parametrů, nepřináší sama o sobě
dostatečné důkazy a není dosud možno vydat
jednoznačná doporučení.
4. Tzourio, C., Dufouil, C., Ducimetiere, P., Alperovitch, A.
Cognitive decline in individuals with high blood pressure.
Neurology 1999; 53: 1948 - 52.
Na základě těchto slibných výsledků je však zapotřebí
provést dlouhodobou studii speciálně zaměřenou
na tuto problematiku. Taková studie je připravována
pracovní skupinou pro hypertenzi ve stáří Evropské
hypertenzní společnosti pod názvem DEPHY
(Dementia Prevention in Hypertension).
5. Filipovský, J. Arteriální hypertenze ve stáří. Cor Vasa 1998;
40: 291 - 98.
Literatura
7. Prince, MJ., Bird, AS., Blizard, RA., Mann, AH.
Is the cognitive function of older patients affected by
antihypertensive treatment? Results from 54 months of the
Medical Research Council‘s treatment trial of hypertension
in older adults. BMJ 1996; 312: 801 - 5.
1. Birkenhager, WH., Forette, F., Seux, ML., Wang, JG.,
Staessen, JA. Blood pressure, cognitive functions, and
prevention of dementias in older patients with hypertension.
Arch Intern Med 2001; 161: 152 - 56.
2. Elias, ME., Wolf, PA., D‘Agostino, RB., Cobb, J., White, LR.
Untreated blood pressure level is inversely related to cognitive
functioning: the Framingham study. Am J Epidemiol 1993;
138: 353 - 64.
3. Skoog, I., Lernfelt, B., Landahl, S. et al. 15-year
longitudinal study of blood pressure and dementia. Lancet
1996; 347: 1141 - 45.
6. Applegate, WB., Pressels, S., Wittes, J. et al. Impact
of the treatment of isolated systolic hypertension on
behavioral variables: results from the Systolic Hypertension
in the Elderly Program. Arch Intern Med 1994; 154:
2154 - 60.
8. Forette, F., Seux, ML., Staessen, JA. et al. Prevention
of dementia in randomised double-blind placebo-controlled
Systolic Hypertension in Europe (Syst-Eur) trial. Lancet
1998; 352: 1347 - 51.
9. Forette, F., Seux, ML., Thijs, L. et al. Antihypertensive
treatment prevents dementia: new evidence from the Systolic
Hypertension in Europe (Syst-Eur) study. J Hypertension
2001; 19 (suppl 2): S183 - 84.
21
Neurovaskulární komprese rostrální ventrolaterální
medulla oblongata a arteriální hypertenze
Jiří Ceral
Již mnoho let je známo, že komprese odstupů některých
hlavových nervů abnormálně probíhající cévou může
být příčinou různých onemocnění - neuralgie trigeminu,
hemifaciálního spasmu apod. Od osmdesátých let se
postupně stala mikrochirurgická neurovaskulární
dekomprese metodou používanou při řešení těchto
onemocnění. Spočívá v oddálení a podložení cévy
naléhající na nervovou tkáň. Příznivé výsledky těchto
operací u neurologických onemocnění byly publikovány
na velkém množství pacientů. Právě při těchto
operacích pozoroval Jannetta u hypertoniků kompresi
prodloužené míchy v kořenové zóně IX. a X. hlavového
nervu vlevo (tedy v levé rostrální ventrolaterální
medulla oblongata) a formuloval hypotézu
o neurovaskulárním původu arteriální hypertenze.
Útlak působí nejčastěji abnormálně probíhající arteria
vertebralis nebo arteria cerebelli posterior inferior.
Rostrální ventrolaterální prodloužená mícha (RVLM) je
klíčovým místem v regulaci krevního tlaku. Reguluje
tonickou sympatickou aktivitu a je součástí mnoha
kardiovaskulárních reflexů. Elektrická nebo chemická
stimulace této oblasti vede ke vzestupu krevního tlaku
(TK), léze vedou k poklesu TK. Navíc IX. a X. hlavovým
nervem přicházejí primární aferentní vlákna
z baroreceptorů a jiných kardiopulmonálních receptorů
a končí v nucleus tractus solitarii. Poškození těchto
aferentních vláken může vést k částečné deaferentaci
nucleus tractus solitarii. V experimentu vede kompletní
deaferentace nucleus tractus solitarii nejprve
k fulminantní hypertenzi, která následně přechází do
chronické labilní hypertenze. Za příčinu tzv.
neurovaskulární hypertenze se tedy pokládá buď
permanentní iritace adrenergních neuronů v RVLM,
nebo naopak poškození aferentních vláken IX. a X.
hlavového nervu vedoucí k deaferentaci nucleus tractus
solitarii. V odpověď na otázku, proč právě levostranná
komprese by měla působit hypertenzi se uvádí, že
eferentní a aferentní vlákna levého vagu inervují
levostranné srdeční oddíly, které jsou v regulaci
systémového krevního tlaku rozhodující.
V následujících letech po publikování Jannettových
pozorování se v literatuře objevuje řada prací, které
z různých pohledů myšlenku neurovaskulárního
původu arteriální hypertenze podporují. Byly vyvinuty
experimentální modely pulzatilní komprese rostrální
ventrolaterální medully. Ukázalo se, že nikoliv stálý tlak
na levou RVLM, ale pulzatilní komprese zvyšuje krevní
tlak u zvířat. Vysoký výskyt neurovaskulární komprese
22
levé RVLM u hypertoniků byl popsán v práci zaměřené
na zpracování pitevních nálezů.
Jedinou metodou, která v klinické praxi může přinést
kvalitní zobrazení inkriminované oblasti, je magnetická
rezonance (MR). Doposud byla provedena řada menších
MR studií s rozpornými výsledky. Někteří autoři
pozorovali u hypertoniků významně zvýšený výskyt
neurovaskulárních kompresí, zatímco ostatní nikoliv.
Odlišnosti lze asi nejlépe vysvětlit metodickými
nedostatky většiny těchto studií.
K potvrzení kauzálního vztahu mezi neurovaskulárními
kolizemi a hypertenzí je třeba zhodnotit efekt
neurovaskulární dekomprese. Na výsledky Jannetty
navázala řada dalších autorů, kteří na jednotlivých
případech či menších sériích pacientů pozorovali
příznivý efekt neurovaskulární dekomprese u pacientů,
kterým prováděli kraniotomii pro neurologická
onemocnění. V nedávné době byly publikovány dvě
malé série úspěšně operovaných pacientů indikovaných
k operaci výhradně pro arteriální hypertenzi.
Přes některé povzbuzující výsledky zůstává řada
pochybností. Poslední práce, včetně našich vlastních
výsledků, nepotvrzují zvýšený výskyt neurovaskulárních
kompresí u hypertoniků. Neurovaskulární komprese tedy
jistě není univerzální příčinou esenciální hypertenze,
tak jak bylo původně některými autory navrhováno. Na
druhou stranu stále v literatuře narůstá množství úspěšně
léčených hypertoniků mikrovaskulární dekompresí.
Musíme tedy uvažovat o novém typu sekundární hypertenze.
Vzhledem k výskytu kompresí RVLM u normotoniků
je zřejmé, že ne každá komprese se funkčně uplatňuje.
Na tento problém upozorňuje i fakt, že část pacientů se
zřejmou kompresí na operaci nezareagovala. Ačkoliv se
objevují práce, které na malých souborech potvrzují
zvýšenou aktivitu sympatiku hypertoniků s dokumentovanou
neurovaskulární kompresí, doposud nebyl žádný test
validizován natolik, aby mohl sloužit jako uspokojivé
vodítko před úvahou o eventuální operaci. Doposud
tedy neexistuje klinicky použitelné vyšetření, které by
pomohlo zhodnotit funkční významnost nálezu na MR.
Závěr
Dostupná data ukazují, že by neurovaskulární komprese
levé rostrální ventrolaterální prodloužené míchy mohla
být u některých pacientů příčinou arteriální hypertenze.
Vzhledem k množství nejasností zůstává problematika
vyhrazena výzkumu.
CORE CURRICULUM
IN HYPERTENSION
European Society of Cardiology
European Society of Hypertension
Brescia, 22. - 24. listopadu 2001
Evropská společnost pro hypertenzi pořádá spolu
s Evropskou kardiologickou společností přehledný kurz
o hypertenzi. Z přiloženého programu je zřejmé, že kurz
je zaměřen prakticky. Účastníkům budou uděleny kredity
pro získání titulu Clinical Hypertension Specialist of the
European Society of Hypertension.
Zájemci z řad členů České společnosti pro hypertenzi
se mohou přihlásit na sekretariátě společnosti
do 20. října 2001:
Česká společnost pro hypertenzi
Vídeňská 800
140 21 Praha 4
I když v době odevzdání tohoto čísla do tisku nebyla známa
výše registračního poplatku, úhradu nákladů spojených
s účastí na tomto kurzu přislíbil Nadační fond Galena.
23
PRELIMINARY PROGRAM
Thursday 22 November 2001
11:00 - 12:30
12:30 - 14:00
14:00 - 15:00
15:00 - 16:00
16:00 - 16:30
16:30 - 18:00
Opening remarks
E. Agabiti Rosei
Diagnosis of hypertension
A.C. Pessina
Lunch
Epidemiology of hypertension
in Europe
Pathophysiology of hypertension
and hemodynamic evaluation
Coffee break
Clinical case presentation
S. Erdine
W. Kiowski
M.L. Muiesan
Friday 23 November 2001
09:00 - 11:00
11:00 - 11:30
11:30 - 12:00
12:00 - 13:00
13:00 - 14:00
14:00 - 15:30
15:30 - 16:00
16:00 - 18:00
Assessment of preclinical
cardiovascular damage
E. Agabiti Rosei
Kidney: victim and culprit
of hypertension
A. Mimran
Brain damage: early diagnosis
and effect of antihypertensive
treatment
G. Mancia
Coffee break
Genetic aspects of hypertension
Clinical case presentation
Lunch
Clinical case presentation
Coffee break
How should we treat hypertensive
patients: management of global risk
Cost-benefit and compliance
The patient with cardiovascular
disease
M. Castellano
D. Rizzoni
D. Rizzoni
A. Heagerty
E. Ambrosio
B. Trimarco
Saturday 24 November 2001
09:00 - 10:30
10:30 - 11:00
11:00 - 11:30
11:30 - 12:00
12:00
24
The diabetic hypertensive patient
L. Ruilope
The elderly hypertensive patient
M. Volpe
Pregnancy-induced hypertension
R. Cífková
Coffee break
Lessons from clinical trials
New antihypertensive drugs
Closing remarks
S. Kjeldsen
P. van Zwieten
G. Mancia
ČESTNÍ
ČLENOVÉ ČSH
Prof. MUDr. Jiří Fodor, FRCPC
Renata Cífková
Jiří Fodor se narodil v roce 1927 v Užhorodě v rodině dobře situovaného
maďarského obchodníka se dřevem. Vyrůstal ve čtvrti Malá Praha, kde
bydlela většina českých úředníků tehdejšího Československa a od jejich
dětí se Jiří naučil dobře česky již v předškolním věku. Rodiče mu prokázali
velkou službu, neboť ho dali zapsat do české školy. Tím si ovšem znepřátelili
na zbytek života své maďarské příbuzné. Od otce se Jiří naučil dobře
hospodařit s penězi. Protože se oženil až v pozdějším věku, měl ke svým
rodičům velmi úzký vztah. Jeho otec byl i předmětem vydírání tehdejší
StB a matku vzal Jiří později, po otcově smrti, s sebou do emigrace.
Po maturitě na gymnáziu v Michalovcích se rozhodl studovat medicínu
na Karlově Univerzitě v Praze (1946 - 1951). Po promoci pracoval nejprve
v Ústavu patologické fyziologie UK u prof. Hepnera. Na pozvání profesora
Fejfara přešel v roce 1952 do tehdejšího Ústavu pro choroby oběhu
krevního v Praze - Krči. Pracoval ve skupině pro výzkum aterosklerózy
a publikoval první práce o endogenním heparinu a vlivu na tzv. „clearing
factor“, který byl později nazván lipoproteinovou lipázou. Již tehdy se
zabýval otázkou postprandiální lipémie, které je v poslední době opět
věnována velká pozornost.
Na popud profesora Fejfara přechází od patofyziologie k epidemiologii
kardiovaskulárních chorob, nově vznikající vědní disciplíně. Zásadní
význam pro něj mělo WHO stipendium na Jamajce v Epidemiologické
jednotce Britské výzkumné rady W. Mialla (MRC Epidemiological Research
Unit). Po návratu z Jamajky inicioval epidemiologické studie v Praze
2 a 4 (spolu s Helenou Geizerovou a Zdeňkem Hejlem). Rovněž provedl
srovnávací studii s Göteborgem (publikováno ve Švédsku). Kontakty získané
na Jamajce vedly i k tomu, že Praha přistoupila ke známé WHO studii
s klofibrátem (WHO Cooperative Trial on primary prevention of ischaemic
disese using clofibrate to lower serum cholesterol: mortality follow-up,
Lancet 1980; 379 - 385). Studie byla v Praze dokončena pod vedením
Heleny Geizerové.
V pohnutých srpnových dnech roku 1968 opouští Jiří Fodor Československo.
Jeho cesta vedla nejprve do Vídně a později do Göteborgu, kde pracoval
společně s Lars Werko na prvním registru infarktu myokardu ve Švédsku.
V roce 1971 přijímá nabídku z Kanady a stává se jedním ze spoluzakladatelů
nové lékařské fakulty v hlavním městě nejvýchodnější kanadské provincie
St. John‘s, Newfoundland. Kromě výuky na lékařské fakultě (v letech
1981 - 94 zastává funkci proděkana) se věnuje i výzkumu. Jako první
25
zahajuje v Kanadě epidemiologické studie hypertenze a ICHS. Založil
a stal se prvním prezidentem Canadian Hypertension Society. Rovněž založil
a byl prvním předsedou Canadian Coalition for High Blood Pressure Control.
V roce 1994 odchází do Ottawy, kde je v současné době profesorem na
univerzitě (University of Ottawa) a ředitelem výzkumu v Centru prevence
a rehabilitace ottawského kardiologického ústavu (Ottawa Heart Institute).
Jiří Fodor při návštěvě Prahy v květnu tohoto roku.
Za zásluhy o prevenci kardiovaskulárních chorob obdržel ceny Kanadské
společnosti pro hypertenzi National Health Scientist Award a Distinguished
Scientist Award a Segal Award za zásluhy o prevenci kardiovaskulárních
chorob udělenou Canadian Cardiovascular Society. V letošním roce se
Canadian Coalition for High Blood Pressure Control rozhodla vyhlásit
„George Fodor Award“ za zásluhy o kontrolu hypertenze.
Jiří Fodor je v současné době hlavním investigátorem řady mezinárodních
projektů orientovaných na prevenci kardiovaskulárních chorob ve střední
a východní Evropě a také hlavním investigátorem multicentrické,
randomizované klinické studie HOPE TOO v Ottawa Heart Institute.
Publikoval více než 150 prací a bylo mu uděleno čestné členství České
společnosti pro aterosklerózu, Slovenské kardiologické společnosti
a Slovenské společnosti pro aterosklerózu.
Jsem ráda, že i Česká společnost pro hypertenzi ocení zásluhy Jiřího Fodora
a udělí mu čestné členství.
V Praze dne 24. srpna 2001
MUDr. Renata Cífková, CSc.
26
Prof. MUDr. Otto Küchel, DrSc., FRCPC
Karel Horký
S dr. Küchelem jsem se poprvé oficiálně setkal
v r. 1960 po svém nástupu na III. interní kliniku
akademika Charváta v Praze. Bližší spolupráce
a po určité době i dlouhodobé vzájemné přátelství se
pak datuje od r. 1963, kdy jsem přešel jako sekundární
lékař na oddělení „Divizní II“, kde tehdejší asistent
a později docent Küchel byl vedoucím tohoto oddělení.
Již tehdy mne zaujala jeho soustředěnost v práci nejen
klinické, ale i vědecké. Proto jsem byl rád, když mne
pozval do své laboratoře, abych s ním spolupracoval
i výzkumně. Přes skromné vybavení (starý plamenný
fotometr od UNRRA a na koleně dr. Machem sestrojený
osmometr) zde vznikaly díky invencím Otty Küchela
práce, které byly publikovány i v zahraničních
renomovaných časopisech. Pět let vzájemné každodenní
spolupráce s Ottou Küchelem v průběhu mých
výzkumných učednických let (přerušené v r. 1968
odchodem prof. Küchela do emigrace) bylo pevným
základem, na kterém jsem mohl stavět po celou svou
odbornou kariéru. Zde jsem se pod jeho dohledem učil
základním laboratorním metodám, práci s literaturou
i publikační fruktifikaci získaných výsledků. V této
laboratoři jsme se také poprvé v tehdejší ČSSR
pokoušeli o titraci angiotenzinu II a reninu.
Spolupráce s Ottou Küchelem a rodinné přátelství však
pokračovalo i po jeho odchodu do Kanady, nejprve
v průběhu mého pobytu v Clinical Research Institute of
Montreal v Kanadě, a pak na dálku až do dnešních dnů.
Proto se považuji za dostatečně povolaného seznámit
naši lékařskou veřejnost s osobností Otty Küchela jako
lékaře, vědce, učitele a dobrého člověka.
Otto Küchel se narodil 22. června 1924 v rodině lékaře
ve Spišské Staré Vsi na Slovensku. Povolání otce pak
formovalo Ottovu zálibu v přírodních vědách
a medicíně. Jeho osobní a profesní osudy lze rozdělit na
2 etapy. Ta první je spojena se studiem na Fakultě
všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze,
kde v roce 1950 s vyznamenáním promoval, a později
prací na III. interní klinice téže fakulty. Pod vedením
akademika Charváta, jehož osobnosti si prof. Küchel
nesmírně váží, zde postupoval v celé hierarchii
klinických „postů“ od sekundáře přes asistenta
až po jmenování docentem (v r. 1963) a profesorem
pro obor vnitřní lékařství (v r. 1968).
V této době získal obě atestace z vnitřního lékařství
a nástavbovou atestaci z endokrinologie. Vedle
klinického zájmu o vnitřní lékařství a endokrinologii
byl přitahován i vědeckovýzkumnou prací v laboratoři,
která mu umožnila brzy dosáhnout vědecké hodnosti
kandidáta lékařský věd (CSc.) v r. 1956 a obhájit
vědecký titul doktora lékařských věd (DrSc.) v r. 1965.
V letech 1963 - 1966 zastával po jedno údobí funkci
proděkana pro výzkum na FVL UK v Praze.
Dlouhodobý studijní pobyt na Vanderbilt University
u prof. G. Liddlea v Nashville, Tennessee, USA,
nasměroval jeho zájem na humorální mechanismy
regulace krevního tlaku a patogeneze arteriální
hypertenze. Stal se v této oblasti uznávaným
odborníkem nejen u nás, ale i v zahraničí.
Pro vysokou odbornou úroveň prof. Küchela svědčí
i to, že byl pozván do Moskvy k odborné konzultaci
při zhoršení choroby dřívějšího generálního tajemníka
KSSS Jurije Andropova.
Druhá etapa života celé rodiny a kariéry prof. Küchela
se začala psát v r. 1968, kdy bezprostředně po invazi
„spřátelených“ armád emigroval do Montrealu v Kanadě.
Ta se mu stala jeho druhým domovem. Jeho výjimečné
jazykové nadání (ovládá aktivně 7 jazyků) a odborné
medicínské znalosti mu umožnily velmi rychle se zapojit
mezi přední pracovníky v Clinical Research Institute
of Montreal (CRIM). V r. 1975 byl jmenován vedoucím
Laboratoře pro studium autonomního nervového systému
CRIM a setrval v této vedoucí funkci až do r. 1996. Vedle
výzkumné a laboratorní práce se podílel i na léčebné
činnosti v ambulanci pro hypertenzi CRIM a na nefrologickém
oddělení nemocnice Hotel Dieu i na výuce studentů.
Jako klinickému výzkumníku mu byla výhodou geografická
blízkost i odborná a organizační návaznost Institutu
na nejstarší montrealskou univerzitní nemocnici Hotel
Dieu. V r. 1969 byl Otta Küchel jmenován profesorem
na frankofonní Université de Montréal a brzy na to
27
i profesorem na anglofonní McGill University.
V r. 1970 získal diplom specialisty pro nefrologii
a interní choroby a stal se členem Royal College of
Physicians and Surgens of Canada (FRCPC) a Royal
Society of Medicine v Londýně. Vedle toho pracoval jako
konzultant pro firmu Abbott v Chicagu a Hydro-Québec
v Montrealu. Jako jediný neameričan byl pozván
k jednání komise Hypertension Task Force of National
Institute of Health v Bethesdě, USA (1978 - 1981)
o hraniční hypertenzi. I po odchodu do penze pokračuje
profesor Küchel ve své práci jako emeritní profesor
na poli výzkumném i odborném.
Mezi světové priority, které prof. Küchel se svými
spolupracovníky popsal, patří nález změněné cévní
reaktivity u Addisonovy choroby (Lancet 1964),
popis esenciální hypertenze s potlačeným reninem
(Vanderbilt University, 1966), průkaz, že periferní
dopamin má nejen farmakologické, ale i fyziologické
působení (CRIM, 1972), zjištění nepříznivého
vlivu vysokoproteinové diety na průběh hypertenze
(American Journal of Physiology, 1998), průkaz
nadbytku dopaminu o ortostatické hypotenze
a návrh její léčby metoclopramidem (CRIM, 1999),
popis inhibičního vlivu léčby metyrosinem nejen na
syntézu katecholaminů, ale i regresi metastáz
u maligního feochromocytomu (CRIM 1984 - 1990),
popis pseudofeochromocytomu jako formy
episodické hypertenze spojené s vyplavováním
dopaminu a možnosti její léčby (CRIM, 1988 - 1998).
Z tohoto výčtu je patrné, do jaké šíře a hloubky
se zabýval patofyziologií a léčbou arteriální hypertenze.
V oblasti endokrinologie, nefrologie a hypertenze
publikoval více jak 500 originálních časopiseckých
publikací, 150 přehledů a 6 monografií. Tím rychle
pronikl do povědomí odborné veřejnosti nejen
kanadské, ale i celého severoamerického kontinentu.
Za svoji výzkumnou činnost byl odměněn několika
prestižními cenami, včetně vysoce prestižní výroční
ceny l’Association des médicins de langue francaise
du Canada (AMLFC) v r. 1999 a vyznamenání řádem
Chevalier de l’Ordre National du Québec r. 2000.
Opakovaně byl zvolen do řídících orgánů Kanadské
hypertenzní společnost (v r. 1983 zastával funkci
prezidenta) a Fondation canadienne des maladies
du coeur.
Je třeba také vyzdvihnout, že profesor Küchel přispěl
i k výchově mnoha dalších žáků a pokračovatelů
ve výzkumu i klinické práci v oblasti endokrinologie
a hypertenze jak v ČR, tak v Kanadě. Nelze vyjmenovat
všech 24 školenců prof. Küchela, kteří dnes zaujímají
přední místa ve vědecké komunitě, v mezinárodních
i domácích odborných společnostech a v odborné
péči o nemocné. Jen namátkou vzpomenu české
28
„fellows“ - P. Hamet, J. Frohlich, P. Vančura,
M. Pazourek, J. Widimský, J. Kapitola, K. Horký
a další. Za všechny jeho žáky bych chtěl vyslovit
prof. Küchelovi dík za vedení našich prvních kroků
v oblasti medicíny i výzkumu i za umožnění
dlouhodobých studijních pobytů v zahraničí.
Prof. Küchel (vlevo) při vizitě na III. interní klinice
spolu s tehdejším asistentem MUDr. Karlem Horkým
a tehdejším doc. MUDr. Ottou Engelberthem, DrSc.
(vpravo), v pozadi zahraniční student. Fotografie
je z roku 1964 nebo 1965.
Jako dlouholetému příteli celé Küchelovy rodiny mi
dovolte připomenout Ottův smysl a zodpovědnost
pro rodinu. Jistě nebylo lehké začínat v Kanadě
se 2 malými dětmi, ke kterým přibyla v r. 1970
malá Zuzanka. Dnes syn Jiří již zaujímá místo šéfa
gerontologie na univerzitě v Hartfordu a obě dcery
(Majka a Zuzka) se po absolvování univerzity úspěšně
zapojily do odborného života. V této souvislosti není
možné nevzpomenout ani Ottovy manželky Gáby,
která vytvářela tvořivé rodinné zázemí, zbavovala
Ottu mnoha každodenních starostí, a umožnila
tak jeho plné soustředění na odbornou a vědeckou
činnost. Patří jí za to dík nás všech.
Jsme rádi, že máme letos možnost uvítat tak
významného česko-kanadského vědce mezi námi
na naší letošní konferenci v Českém Krumlově a splatit
tak prof. MUDr. O. Küchelovi alespoň částečně náš
dluh udělením čestného členství České společnosti
pro hypertenzi.
V Praze dne 15. července 2001
Prof. MUDr. Karel Horký, DrSc.
Prof. Pavel Hamet, MD, PhD
Jaroslav Kuneš
Moje spolupráce a přátelství s Pavlem Hametem začalo při mém prvním pobytu
v jeho laboratoři v Clinical Research Institute of Montreal na přelomu let
1980 - 1981. Naše kontakty na úrovni profesionální pokračují od té doby
i nadále, o čemž svědčí můj opakovaný pobyt na pracovišti v Montrealu a celá
řada společných vědeckých publikací. V současné době probíhá velmi intenzivní
spolupráce našich laboratoří při hledání genů odpovědných za vznik hypertenze
a metabolických abnormalit. Vedle profesních kontaktů se rozvíjelo také naše
rodinné přátelství, takže se domnívám, že jsem dostatečně povolán k tomuto
článku, který by měl naši lékařskou veřejnost seznámit s osobou Pavla Hameta.
Cesta za poznáním přivedla počátkem šedesátých let Pavla Hameta na Univerzitu
Karlovu, kde studoval na fakultě všeobecného lékařství a kde hned po druhém
ročníku začal „fiškusovat“ na anatomii. Tam se pod vedením Oldy Elisky nejenom
dostal ke kardiovaskulární tematice, ale také k jedné ze svých prvních lásek,
intenzivní vědecké práci. Jeho první dvě publikace (o cirkulaci v hypofýze)
pocházejí právě z tohoto období a vyšly ještě před jeho promocí.
Ihned po ukončení studia odchází do zahraničí, neboť nevěří v možnost
rychlého vývoje svojí vědecké kariéry v tehdejším Československu. Jeho začátky
v zahraničí po opuštění republiky nebyly lehké, ale jeho píle a odhodlání
dosáhnout vysněných met ho přivedly až do Kanady do Clinical Research
Institute of Montreal (CRIM), kde se velmi rychle začlenil mezi významné
vědecké pracovníky tohoto ústavu. V té době se jeho zájem soustřeďuje na úlohu
druhotných poslů (cAMP a cGMP) v buněčném růstu a v patogenezi hypertenze.
Věnuje se budování skupiny, která se v průběhu osmdesátých let stává jednou
z nejvýznamnějších v rámci CRIM. Pavel Hamet se však vedle výzkumné činnosti
podílí i na léčebné činnosti v ambulanci pro hypertenzi CRIM a také v rámci
nemocnice Hotel-Dieu. Jeho zájem o výchovu mladých adeptů vědy souvisí
s jeho výukovou aktivitou na montrealských univerzitách i se skutečností,
že v jeho laboratoři pracuje neustále řada studentů na projektech vedoucích
k dosažení Master a PhD hodností.
Na začátku devadesátých let se skupina Pavla Hameta rozrůstá tak, že se pro ni
prostory CRIM stávají těsné a Pavel přijímá zásadní rozhodnutí. Skupina se stěhuje
do nemocnice Hotel-Dieu, kde Pavel „vzkřísil k životu“ vědecké středisko, zvláště
jeho kardiovaskulární zaměření, a stává se ředitelem výzkumného centra HotelDieu. V té době již patří Pavel Hamet k předním světovým odborníkům v oblasti
studia genetiky hypertenze. Buduje teorii o vlivu některých stresorů na organizmus
a jejich úloze v patogenezi hypertenze na molekulární úrovni. Tento fenomén je
studován nejen pomocí speciálních genetických modelů, ale i v populačních
studiích (s cílem co nejrychleji přenést experimentální poznatky do praxe).
29
Naše spolupráce se v té době dostává na kvalitativně novou úroveň a stává se
mnohem intenzivnější. Skupina Pavla Hameta se stává jednou ze dvou skupin
ve světě, kterým je umožněno využít ke studiu genetiky hypertenze unikátní
soubor rekombinantních inbredních kmenů potkanů. Tento soubor byl připraven
ve Fyziologickém ústavu AV ČR a Biologickém ústavu UK v osmdesátých letech při
spolupráci prof. V. Křena, DrSc. a ing. M. Pravence, CSc. Změření hodnot krevního
tlaku u zhruba 36 rekombinantních kmenů v naší laboratoři Experimentální
hypertenze ukázalo, že tento soubor představuje velmi účinný nástroj k hledání
genů odpovědných za vznich hypertenze a přidružených komplikací. Tím se
spolupráce Pavla Hameta s pracovišti v ČR rozrostla tak, že byl v roce 1994 oceněn
zlatou čestnou plaketou J.E. Purkyně za zásluhy v biologických vědách. Toto
ocenění uděluje Akademie věd ČR výjimečně vědcům, kteří mají těsné kontakty
s českou vědou a kteří přispěli významnou měrou k celosvětovému poznání.
Pavel Hamet vydal v oblasti fyziologie, endokrinologie a hypertenze téměř 300
originálních časopiseckých publikací v prestižních odborných časopisech, řadu
přehledných článků a podílel se na vydání několika monografií. Nelze ani spočítat,
kolikrát byl pozván k přednesení důležitých referátů na konferencích s problematikou
hypertenze. Citační ohlas jeho publikační aktivity jde do tisíců. Za svoji výzkumnou
činnost byl odměněn několika prestižními cenami. Mimo jiné obdržel Goldblattovu
cenu od American Heart Association, cenu Canadian Cardiovascular Society
za vědu, čestné profesorství Šanghajské univerzity II a řadu dalších ocenění.
Pavel Hamet se také podílel na zviditelnění činnosti International Society
of Hypertension (ISH), kde pracoval řadu let jako její sekretář. Práce pro ISH
pokračuje i po ukončení sekretářské činnosti v řadě komisí. V roce 1990 se
jako prezident organizačního výboru významným způsobem podílel na velmi
úspěšné organizaci 13. kongresu ISH konaného v Montrealu.
Současný život Pavla Hameta je zcela pohlcen prací pro CHUM Reseach Centre
(Centre Hospitalier Universitaire de Montreal), u jehož zrodu stál a jehož je
současným výzkumným ředitelem. CHUM Research Centre vzniklo z výzkumných
jednotek tří nemocnic (Hotel-Dieu, Hopital Notre-Dame a Hopital Saint-Luc)
a Montrealské univerzity. Celé centrum má v současnosti zhruba 260 vědeckých
pracovníků, kteří se ročně starají o výchovu více než 300 studentů. Celkový počet
zaměstnanců centra je v současné době 1 200 a jeho roční výdaje na vědu
přesahují 40 milionů dolarů.
Vedle pracovních povinností se Pavel Hamet snaží být dobrým otcem svých čtyř
dětí. Se svojí současnou manželkou, také vědeckou pracovnicí Johanne Tremblay,
PhD. věnují každou volnou chvilku výchově svého syna Mirka, ale i tři děti
z prvního manželství mají v současné rodině Pavla Hameta výborné zázemí.
Nemohu nevzpomenout řadu společných chvil prožitých na chatě vzdálené
desítky kilometrů od rušného Montrealu, kde se Pavel snaží načerpat nové
síly pro svoji další práci. Večerní posezení u krbu při sklence dobrého vína
a bouřlivých diskusích o vědeckých problémech, či společná práce při opravách
jejich venkovského domu znamenala vždy velmi mnoho pro utužení našeho
přátelství.
Jsem rád, že se Česká společnost pro hypertenzi rozhodla udělit prof. Pavlu
Hametovi na naší letošní konferenci v Českém Krumlově čestné členství
a že budeme mít při této příležitosti možnost ho opět uvítat mezi námi.
V Praze dne 15. srpna 2001
RNDr. Jaroslav Kuneš, CSc.
30
SEZNAM ČLENŮ
ČESKÉ SPOLEČNOSTI
PRO HYPERTENZI
K 27. 6. 2001
MUDr. Milan Adámek • Interní oddělení Čeladná,
okres Frýdek Místek
MUDr. Anna Bubelová • Oddělení funkční diagnostiky
FN Bulovka, Praha
MUDr. Věra Adámková, CSc. • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Libuše Bukatová • Lázně Poděbrady a.s.
MUDr. Ivan Albrecht, CSc. • Soukromá privátní praxe, Praha
MUDr. Mohamed A.A. Al-Kubati, CSc. • Ústav fyziologie
LF/MU, Brno
MUDr. Sevda Augustinová • MEDIPONT, České Budějovice
MUDr. Jiří Bakala • Baťova nemocnice, Zlín
MUDr. Marcela Bürgelová • Klinika nefrologie IKEM, Praha
MUDr. Hana Burianová • Kardiologická a interní ambulance,
Bílovec
MUDr. Ludvík Cajzl • Poliklinika Plzeň
MUDr. Jaromír Canibal • Privátní praktický lékař,
Karviná - Ráj
Prof. MUDr. Ivan Balažovjech, DrSc. • II. interní klinika,
Bratislava, Slovenská republika
MUDr. Jiří Carda • Interní oddělení nemocnice, Třebíč
MUDr. Lubomír Ballek • Okresní nemocnice,
Jindřichův Hradec
MUDr. Roman Cierman • Železniční poliklinika, Olomouc
MUDr. Helena Bartesová • SZZ III, Brno
MUDr. Lubomír Bartůněk • Konstantinovy Lázně, a.s.
MUDr. Věra Bartůňková • Konstantinovy Lázně, a.s.
MUDr. Jiří Ceral • I. interní klinika, Hradec Králové
MUDr. Renata Cífková, CSc. • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Zbyněk Cícha • Vojenský lázeňský ústav,
Františkovy Lázně
MUDr. Miloš Baše • Interní oddělení Orlické nemocnice,
Rychnov nad Kněžnou
MUDr. Zdeněk Coufal • Baťova nemocnice, Zlín
MUDr. Jiřina Baudyšová, CSc. • Geront. - metabolická
klinika FN, Hradec Králové
MUDr. Jaromír Čech • Valašské Meziříčí
MUDr. Dagmar Bečicová • Praktický lékař a internista,
Ostrava - Vítkovice
MUDr. Jana Bednářová • Interní klinika, Ústí nad Labem
MUDr. František Čapoun • Poliklinika, Jičín
MUDr. Michal Čepelák • I. interní klinika FN, Plzeň - Lochotín
MUDr. Luděk Červenka • Pracoviště experimentální medicíny
IKEM, Praha
MUDr. Miroslav Beňo • CELSUS, spol. s r.o., Hustopeče u Brna
MUDr. Jana Čiháková • Klinika kardiovaskulární chirurgie
VFN, Praha
MUDr. Katarína Beňová • NsP Prešov, Slovenská republika
MUDr. Michal Čillík • Praha
MUDr. Lubomír Berka, CSc. • Ordinace pro choroby srdce,
cév a krevního oběhu, Jinřichův Hradec
MUDr. Anna Dáňová • II. interní klinika, Brno
MUDr. Tomáš Dierzé • II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Karel Bezděka • PRIVATED s.r.o., Plzeň
MUDr. Milan Dobeš • Psychiatrická léčebna, Opava
MUDr. Josef Běžilla • Interní oddělení - JIS Spišská Nová Ves,
Slovenská republika
RNDr. Zdenka Dobešová, CSc. • Fyziologický ústav
AV ČR, Praha
MUDr. Elena Bilčíková • SÚSCH Bratislava, Slovenská republika
MUDr. Gabriela Doležalová • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Šárka Bílková • Interní ambulance, Praha
MUDr. Helena Doubravská • Soukromá praktická lékařka,
Hrabyně
MUDr. Josef Bis • II. interní klinika FN, Hradec Králové
MUDr. Jiří Bizoň • Soukromá praxe, Hlučín
MUDr. Zdeněk Doupovec • NsP Veselí nad Moravou
Doc. MUDr. Mojmír Blaha, CSc. • II. interní klinika, Brno
MUDr. Jaromír Drašnar • Broumovská nemocnice, Broumov
MUDr. Jan Bobek • KJ ZÚNZ, Příbram
MUDr. Milan Dusík • Praha
MUDr. Yveta Bočková • Interní oddělení, Brno - Nový Lískovec
MUDr. Jiří Dušek, CSc. • ZdÚ PČR JmK, Brno
MUDr. Pavel Bošina • Nemocnice dr. Mulače, Plzeň
MUDr. František Dvořáček • Interní ambulance, Třebíč
MUDr. Ladislav Božek • Privátní a interní diabetologie, Bruntál
MUDr. Ilona Dvořáčková • FNsP, Ostrava - Poruba
MUDr. Jan Bruthans, CSc. • Interní klinika FN Motol, Praha
Prof. MUDr. Ivo Dvořák, DrSc. • II. interní klinika, Brno
RNDr., MUDr. Tomáš Brychta • SPEA s.r.o., Olomouc
MUDr. Pavel Dvořák • I. dětská klinika FN Motol, Praha
31
MUDr. František Fazekaš • NsP Královský Chlmec,
Slovenská republika
MUDr. Hana Hoffmannová • AstraZeneca Czech Republic s.r.o.,
Praha
MUDr. Michal Fejfuša, CSc. • Interní klinika Masarykovy
nemocnice, Ústí nad Labem
MUDr. Robert Holaj • III. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Olga Holásková • Interní ambulance, Znojmo
MUDr. Zdeněk Felix • Interní nemocnice, Praha
MUDr. Irena Holíková • Zdravotní centrum, Prostějov
Mgr. Jiří Ferda • AVENTIS, Praha
MUDr. Zdeněk Holý • Koronární jednotka NsP, Česká Lípa
MUDr. Bohumil Filipenský • Interní oddělení nemocnice,
Břeclav
Doc. MUDr. Slavomíra Filipová, CSc. • Kardiologická klinika
SÚSCH, Bratislava, Slovenská republika
Doc. MUDr. Jan Filipovský, CSc. • II. interní klinika FN, Plzeň
Prof. MUDr. Bohumil Fišer, DrSc. • Fyziologický ústav
LF MU, Brno
MUDr. Radkin Honzák, CSc. • Praha
Vladislav Horáček • Pracoviště experimentální medicíny IKEM,
Praha
MUDr. Miroslava Horáčková, CSc. • I. interní klinika
FNKV, Praha
MUDr. Otto Horák • Pardubice
MUDr. Zdeňka Flašarová • ZS, Červený Kostelec
Prof. MUDr. Karel Horký, DrSc. • 2. interní klinika 1. LF UK
a VFN, Praha
MUDr. Jindřich Florián • Nemocnice, Český Krumlov
MUDr. Vladimír Hovorka • FELICITAS s.r.o., Poděbrady
MUDr. Rudolf Foglar, CSc. • Kardiologie Bulovka, Praha
MUDr. Jaroslav Hrabálek • Český Brod
MUDr. Lumír Francek • Interní oddělení nemocnice Kroměříž
MUDr. Josef Hrabovský • Soukromý lékař, Břeclav
MUDr. Viera Frantlová • Tábor
MUDr. Milan Hromádka • FN, Plzeň
MUDr. Petr Fráňa • I. interní kardio-angiologická klinika FN,
Brno
MUDr. Lenka Hronovská • FN Motol, Praha
MUDr. Pavel Gaja • Kardiologická ambulance, Šumperk
MUDr. Ivana Gajdošová • I. interní klinika FN, Hradec Králové
MUDr. Luboš Gebauer • Ordinace praktického lékaře,
Neplachovice
MUDr. Jaromil Gillár • Kardiologická a interní ambulance,
Liberec
MUDr. Lubor Goláň • II. interní klinika, Praha
MUDr. Eva Gottsteinová • Praha
PharmDr. Pavel Grodza • Lékárna PANACEA, Příbor
Doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc. • FNsP, Ostrava
MUDr. Hana Grünfeldová • Městská nemocnice, Čáslav
MUDr. Zdenka Hajduková • FNsP, Ostrava - Poruba
MUDr. Ivo Halačka, CSc. • Poliklinika Bílý dům, Brno
MUDr. Petr Halata • Ústav leteckého zdravotnictví, Praha
MUDr. Zora Hrubá • Soukromá ordinace Praha
MUDr. Michal Hudcovic • Interní oddělení nemocnice, Nymburk
MUDr. Jana Hudská • Městská nemocnice, Čáslav
MUDr. Eva Husáková • Interní oddělení polikliniky, Přelouč
MUDr. Josef Chaloupka • Železniční nemocnice, Praha
MUDr. Jindřich Charouzek • Interní oddělení Okresní
nemocnice, Tábor
MUDr. Františka Chovančíková • Kunčice pod Ondřejníkem
Doc. MUDr. Josef Chrástek, CSc. • Mariánské Lázně
MUDr. Josef Chudáček • Interní oddělení Hornické NsP, Bílina
RNDr. Marie Jáchymová • II. interní klinika 1. LF UK, Praha
MUDr. Jaroslav Janča • Interní oddělení Okresní nemocnice,
Cheb
MUDr. Eva Jančová • I. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Jana Haltmarová • Privátní interní ambulance, Zábřeh
MUDr. Marta Janebová • 1. Ústav lékařské chemie
a biochemie 1. LF UK, Praha
MUDr. Věra Hamplová, CSc. • III. interní oddělní ÚVN, Praha
Doc. MUDr. Karel Janků, CSc. • UNICA, Brno
MUDr. Tomáš Hanek • Sociální péče, Ústí nad Labem
MUDr. Tomáš Janota • III. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Iva Hanková • Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem
MUDr. Pavel Jansa • Interní oddělení nemocnice, Šternberk
MUDr. Petr Hanuš • Privátní interní praxe, Praha
MUDr. Petr Janský • Interní klinika FN Motol, Praha
MUDr. Pavel Hanuš • Městská nemocnice, Čáslav
MUDr. Zbyněk Jelínek • Nemocnice, Hranice
MUDr. Ladislava Harrerová • Privátní kardiolog,
Hradec Králové
MUDr. Pavel Jerie • Reinach, Švýcarsko
MUDr. Helena Havlíková • Ordinace interního lékařství, Praha
RNDr. Antonín Jindra, CSc. • II. interní klinika 1. LF UK,
Praha
MUDr. Martin Havrda • II. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Otakar Jíravský • NsP, Havířov
MUDr. Zdeněk Hejl, CSc. • Praha
MUDr. Milada Jirsová • Interní ambulance, Zábřeh
MUDr. Samuel Heller • II. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Vladěna Jonášová • Poliklinika s.r.o., Praha
Soňa Hellerová • Pracoviště experimentální medicíny IKEM,
Praha
MUDr. Marie Jozífová • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Igor Herrmann • Dětská poliklinika, Ústí nad Orlicí
MUDr. Kamila Julínková • III. interní klinika FN, Brno
MUDr. Eugen Hinterbuchner • PPZ, Praha
MUDr. Ludmila Juránková • Nemocnice, Blansko
MUDr. Ilona Hladká • Nemocnice Milosrdných bratří, Brno
MUDr. Jiří Hlaváček • Soukromá ordinace pro kardiologii, Děčín
MUDr. Ivana Kacířová • Ústav klinické farmakologie FNsP,
Ostrava
MUDr. Ota Hlinomaz • II. interní klinika FN, Brno
Ing. Michaela Kadlecová • Fyziologický ústav AV ČR, Praha
32
MUDr. Katarína Kanáliková, CSc. • SÚSCH Bratislava,
Slovenská republika
MUDr. Vladimír Lávička • Interní oddělení JIP, nemocnice
České Budějovice
Ing. Tomáš Kapička • MEDATRON spol. s r.o., Brno
MUDr. Jana Lebdušková • Poliklinika, Roudnice nad Labem
MUDr. Tomáš Kára • I. interní - kardio-angiologická
klinika FN, Brno
MUDr. Kateřina Lefflerová • Klinika kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Tadeáš Karzel • Odborná interní ambulance, Třinec
PharmDr. Luděk Lemberk • AstraZeneca Czech Republic s.r.o.,
Praha
MUDr. Ilona Kašíková • Podřipská NsP, Roudnice nad Labem
MUDr. Marcela Lehnertová • GYNEKO s.r.o., Vsetín
MUDr. Eva Kašová • Interní ambulance, Rakovník
MUDr. Petr Lepší • Nemocnice na Homolce, Praha
MUDr. Eva Kejřová • II. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Jiří Leso • Městská nemocnice následné péče, Praha
MUDr. Iva Kielkowská • Interní klinika FNsP, Ostrava - Poruba
MUDr. Marta Lešková • Interní klinika FNsP, Ostrava - Poruba
MUDr. Michal Klácel • Privátní interní ambulance, Zlín
MUDr. Dagmar Klímová • Jeseník
MUDr. Radmila Ličková • Ústav klinické farmakologie FNsP,
Ostrava
MUDr. Rostislav Kočí • Brno
Doc. MUDr. Aleš Linhart, CSc. • II. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Pavel Kolčava • Interní oddělení Vojenské
nemocnice, Olomouc
MUDr. Jiří Liška, CSc. • Mulačova nemocnice s.r.o., Plzeň
MUDr. Pavel Kolečkář • II. interní klinika FNsP, Brno
MUDr. Jana Loukotová • Fyziologický ústav AV ČR, Praha
MUDr. Alexander Kolský, CSc. • Dětská klinika IPVZ, Praha
MUDr. Jean-Claude Mukonkole Lubanda • II. interní klinika
VFN, Praha
MUDr. Ivan Líska • Karlovy Vary
MUDr. Radko Komers, CSc. • Centrum diabetologie
IKEM, Praha
MUDr. Ondřej Ludka • Brno
MUDr. Jitka Komínová • KDDL 1. LF, Praha
MUDr. Alexandra Ludková • Privátní interní ambulance, Brno
MUDr. Petra Konečná • I. interní klinika, FN Brno
MUDr. Igor Máčel • ON, Nové Město na Moravě
MUDr. Hana Konopáčová • OZS III. nemocnice, Doskovice
MUDr. Tomáš Mádr • Oddělení klinické farmakologie FN, Plzeň
MUDr. Eva Kopečná • Praktický lékař, Prostějov
MUDr. Vilma Machová • Interní ambulance, Mariánské Lázně
MUDr. Josef Korda • České Budějovice
MUDr. Karel Malík • Privátní lékař, Luhačovice
MUDr. Josef Kořenek, CSc. • Privátní praktický lékař, Újezd
u Valašských Klobouk
Doc. MUDr. Jana Málková, CSc. • II. interní klinika FNKV, Praha
MUDr. Josef Kořínek • II. interní klinika VFN a 1. LF UK, Praha 2
MUDr. Kateřina Kovářová • II. interní oddělení Městské
nemocnice, Ostrava - Fifejdy
MUDr. Richard Krahulec • Slovakofarma, Praha
MUDr. Milada Kratochvílová • Poliklinika, Pardubice
MUDr. Petr Krejčí • Ústřední vojenská nemocnice, Praha
PhDr. Emil Kružej • Klinický psycholog LF UK, Plzeň
MUDr. Lea Kubecová • II. interní klinika, Brno
MUDr. Milena Kubíčková • Koronární jednotka interní
kliniky, Ústí nad Labem
MUDr. Marta Kučerová • Dětské oddělení nemocnice, Teplice
MUDr. František Kulič • II. interní oddělení Městské
nemocnice, Ústí nad Labem
RNDr. Jaroslav Kuneš, CSc. • Fyziologický ústav AV ČR, Praha
Doc. MUDr. Vlasta Kunovská, CSc. • MOÚ, Brno
MUDr. Ilona Kurková • Litvínov
MUDr. Sabina Kuštofová • MNOF, Ostrava - Fifejdy
MUDr. Věra Kutílková • Kardiologická ambulance NsP, Příbram
MUDr. Renata Kutrová • Dětská kardiologická ordinace,
Olomouc
MUDr. Jarmila Málková • Privátní interní ambulance, Brno
Doc. MUDr. Jan Malý, CSc. • IKEM, Praha
MUDr. Otakar Malý • Liberec
MUDr. Zuzana Marečková • II. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Dan Marek • I. interní klinika FN, Olomouc
MUDr. Marie Martanová • Poliklinika Jih, České Budějovice
MUDr. Pavel Marťák • Praktický lékař, Praha
MUDr. Antonín Martínek, CSc. • II. interní oddělení
FN Bulovka, Praha
Prof. MUDr. Karel Martiník, DrSc. • PK II, Hradec Králové
MUDr. Miloš Matouš • 2. LF UK, Praha
Prof. MUDr. Karel Matoušovic, DrSc. • Transplantační
centrum FN, Motol, Praha
MUDr. Ivo Matyášek • Privátní kardiologická a interní
ambulance, Moravská Ostrava
MUDr. Sylva Matyášková • Praktická lékařka, Ostrava
Doc. MUDr. Otto Mayer, CSc. • Oddělení klinické
farmakologie FN, Plzeň
MUDr. Otto Mayer jr. • Centrum preventivní medicíny,
II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Kamil Mazal • Interní oddělení nemocnice, Blansko
MUDr. Stanislava Kvíčalová • Dětský kardiolog, Prostějov
MUDr. Dušan Medera • MEDIX spol. s r.o., Košice
MUDr. Soňa Kysilková • Interní ambulance, Praha
MUDr. Vojtěch Melenovský • III. interní klinika VFN, Praha
Ing. Josef Lachout, CSc. • AnLab, s.r.o., Praha
Doc. Miroslav Merta, CSc. • I. interní klinika 1. LF UK, Praha
MUDr. Jana Lálová • Klinika nefrologie IKEM, Praha
MUDr. Jana Mezníková • Drnovice
MUDr. Bohuslav Laněk • Soukromý praktický lékař, Volary
RNDr. Věra Lánská, CSc. • IKEM, Praha
MUDr. Markéta Micková • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Ján Laurinec • Nemocnice vězeňské služby, Praha
MUDr. Zlata Mihulová • Privátní praxe, Brno
33
MUDr. Milan Mikuš • Interní ambulance,
Rožnov pod Radhoštěm
MUDr. Eliška Pintérová • II. interní klinika FN, Hradec Králové
MUDr. Martina Míková • Praha
MUDr. Helena Pistulková • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Ivan Minařík • Privátní interní ambulance, Chrudim
MUDr. Jan Piťha, CSc. • I. interní klinika IPVZ, Praha
Prof. MUDr. Václav Monhart, CSc. • III. interní oddělení
ÚVN, Praha
MUDr. Pavel Pivec • Opočenská nemocniční a.s., Opočno
MUDr. Pavel Mudra • II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Markéta Plášková • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. František Musil • FN, Hradec Králové
MUDr. Luděk Pluháček • II. interní klinika, Brno
MUDr. Věra Musilová • Železniční nemocnice, Praha
MUDr. Josef Podzimek • Diabetologická a interní ambulance,
Jablonec nad Nisou
MUDr. Viliam Nádassy • Soukromá ordinace, Praha
MUDr. Peter Najmik • Poliklinika Košice, Slovenská republika
MUDr. Karel Navrátil • VN, Olomouc
Mgr. Gabriela Nejedlá • BML FTVS UK, Praha
MUDr. David Pohlreich • II. interní klinika FNKV
a 3. LF UK, Praha
MUDr. Květoslava Pochopová, CSc. • Brno
Doc. MUDr. Helena Němcová, CSc. • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Zdenka Poklopová • Oddělení klinické farmakologie FN,
Plzeň
MUDr. Jaroslav Němeček • OSVČ, Zábřeh
MUDr. Jitka Pokorná • Privátní interní ambulance, Brno
MUDr. Martin Nerad • Soukromá interní ambulance,
Vlachovo Březí
MUDr. Jiří Pol • Interní oddělení nemocnice, Moravská Třebová
MUDr. Iva Nováková • KDD FNKV, Praha
MUDr. Eva Novozámská • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Lubomír Oliva • Valtice
MUDr. Jindřich Olšovský • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Zbyhněv Ondruch • Soukromá interní ambulance,
Karviná - Mizerov
MUDr. Ivo Oral, CSc. • Interní oddělení nemocnice,
Šternberk
MUDr. Marek Orban • FN, Brno
MUDr. Martin Polák • KJ - JIP, interní oddělení NsP, Praha
MUDr. Peter Polan • Privátní praxe NsP, Ružinov,
Slovenská republika
Doc. ing. Rudolf Poledne, CSc. • Laboratoř pro výzkum
aterosklerózy IKEM, Praha
MUDr. Hana Polívková • Oddělení klinické farmakologie FN,
Plzeň
MUDr. Boris Pontes • NZZ, Vrbové, Slovenská republika
MUDr. Karel Pospíšil, CSc. • PHARMAVIT s.r.o., Chrudim
MUDr. Lidmila Pospíšilová • Brno
MUDr. Pavel Osmančík • II. interní klinika FNKV, Praha
MUDr. Yvona Pospíšilová • II. interní klinika FN Bohunice,
Brno
MUDr. Vilma Ovčarová • Soukromá kardiologická a interní
ambulance, Praha
MUDr. Roman Procházka • Městská nemocnice následné
péče, Praha
MUDr. Petr Palacký • Okresní nemocnice, Vsetín
Doc. MUDr. Pavel Přikryl, DrSc. • Nestátní zdravotnické
zařízení, interní ambulance, Brno
MUDr. Jindřich Palčík • NsP, Přerov
MUDr. Daniel Palouš • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Marian Palowski • Zdravotnické středisko,
Český Těšín
MUDr. Daniela Palyzová, CSc. • 3. LF UK, Praha
MUDr., Mgr. Jiří Pařenica • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Renata Radeva • Kardiocentrum FN, Ostrava - Poruba
MUDr. Hana Rauchová, CSc. • Fyziologický ústav AV ČR, Praha
MUDr. Martin Rek • Sanofi - Synthélabo, Praha
MUDr. Milan Románek • Soukromá interní a kardiologická
ambulance, Valašské Meziříčí
Doc. MUDr. Hana Rosolová, CSc. • Centrum preventivní
medicíny, II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. František Pátek • II. interní oddělení Masarykovy
nemocnice, Ústí nad Labem
MUDr. Miroslav Rubáček • Kardiologická ambulance, Ostrava
MUDr. Jan Pavlas • Poliklinika NHAS, Ostrava - Kunčice
MUDr. Štěpán Rucki, CSc. • Nemocnice, Třinec
MUDr. Zdeněk Pavlis • Soukromá interní ambulance,
Hořovice
MUDr. Ladislav Ruffini • Interní oddělení NsP,
Rimavská Sobota, Slovenská republika
MUDr. Miloslav Pech • Interní oddělení VN, Plzeň
MUDr. David Ručka • I. interní oddělení ÚVN, Praha
MUDr. Jan Peleška • II. interní klinika 1. LF, Praha
MUDr. Ivana Rušavá • Dětská kardiologická ordinace, Plzeň
MUDr. Šárka Peregrimová • Soukromá interní
a revmatologická ambulance, Ostrava
MUDr. Zuzana Perglerová • Dětská kardiologie - poliklinika,
Praha
MUDr. Magdalena Růžičková • Interní ambulance
polikliniky, Třebíč
MUDr. Pavel Rybka • Železniční nemocnice, Praha
MUDr. Karel Rychna • Praha
MUDr. Ludmila Peterková • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Jana Řezáčová • Interní oddělení NsP, Žatec
MUDr. Jan Petkov • Privátní kardiologie, Opava
MUDr. Ivan Řiháček • I. kardio-angiologická klinika, Brno
MUDr. Zdenka Petržilková, CSc. • Pracoviště preventivní
kardiologie IKEM, Praha
MUDr. Jaroslava Říhová • Ústav tělovýchovného lékařství
VFN, Praha
34
MUDr. Vratislav Říha • Privátní kardiolog, Ústí nad Labem
MUDr. Tomáš Seeman • I. dětská klinika FN Motol, Praha
MUDr. Kamil Sedláček • II. interní klinika 1. LF UK a VFN;
Praha
MUDr. Jiří Seménka • 1. interní kardio-angiologická
klinika, Brno
MUDr. Marcela Schejbalová • Kardiologické oddělení,
Nemocnice Na Homolce, Praha
MUDr. Vladimír Škraňka • Interní oddělení Vojenské
nemocnice, Olomouc
MUDr. Dana Škultétyová • Kardiologická klinika SÚSCH,
Bratislava, Slovenská republika
MUDr. Marcela Škvařilová • I. interní klinika FN, Olomouc
Ing. Jiří Šmejkal • Berlin-Chemie Menarini Group, Praha
Prof. MUDr. Alexander Schirger • Mayo Clinic, Rochester, USA
MUDr. Venuše Šmejkalová • Interní oddělení NsAČ,
Kutná Hora
MUDr. Jaroslava Schwarzová • Praktický lékař, Žatec
MUDr. Michal Šmíd • Městská nemocnice, Plzeň
Prof. MUDr. Jarmila Siegelová, DrSc. • Klinika funkční
diagnostiky a rehabilitace, Brno
Doc. MUDr. Jiří Špác, CSc. • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Radovan Sís • Interní oddělení nemocnice, Brno
Doc. MUDr. Jindřich Špinar, CSc. • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Jan Skopeček • Soukromá interní ordinace, Hořovice
MUDr. Lenka Špinarová • I. interní klinika FN, Brno
MUDr. Helena Skopečková • I. interní klinika FN,
Hradec Králové
MUDr. Jan Šrogl • Bristol-Myers Squibb, Praha
MUDr. Ivo Špaček • Soukromý praktický lékař, Ostrava - Poruba
MUDr. Josef Slabý • Interní oddělení nemocnice, Kolín
MUDr. Roman Šrubař • Soukromá interní ordinace,
Český Těšín
MUDr. Marian Sninčák, CSc. • Interní oddělení s JIS a EJ,
Košice, Slovenská republika
MUDr. Jiří Štarha • Nemocnice, Boskovice
Mgr., Pharm. Pavlína Solichová • Bohumín
Prof. MUDr. Miloš Štejfa, DrSc. • I. interní kardio-angiologická
klinika FN, Brno
MUDr. Antonín Somol • Mariánské Lázně
MUDr. Jiří Štěpánek • MEDIKA, spol. s r.o., Hradec Králové
Doc. MUDr. Miroslav Souček, CSc. • I. interní klinika,
LF MU Brno
MUDr. Zdeněk Štěpánek, CSc. • MEDIPONT s.r.o., České
Budějovice
Ing. Milan Soukup, Praha
MUDr. Roman Štípal, CSc. • Interní klinika FNsP,
Ostrava - Poruba
MUDr. Zdena Soustružníková • Městec Králové
MUDr. Aleš Stárek • Kardiologické oddělení, Nemocnice Na
Homolce, Praha
MUDr. Branislav Štrauch • III. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Eva Steklá • Soukromá praxe, Brno
MUDr. Jan Stráník • Poliklinika, Břeclav
MUDr. Terezie Šuláková • Klinika dětského lékařství FNsP,
Ostrava
MUDr. Jiří Střelec • Interní klinika, Baťova nemocnice, Zlín
MUDr. Elena Šumná • FNsP, Ostrava
MUDr. Antonín Stříž • Břeclav
MUDr. Jiří Šváb • Praktický lékař, Litultovice
MUDr. Karel Stuchlík • Městská nemocnice, Ostrava - Fifejdy
MUDr. Josef Švejda, CSc. • Bristol-Myers Squibb, Praha
MUDr. Jiří Svačinka, CSc. • Ústav leteckého zdravotnictví,
Praha
MUDr. Petr Švejda • FN, Brno
MUDr. Hana Svačinová • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Kamil Tachir • Interní oddělení ON,
Nové Město nad Metují
MUDr. Blanka Svobodová • OSVČ, Znojmo
MUDr. Hana Svobodová • Interní oddělení polikliniky, Brno
MUDr. Vlasta Svobodová • II. interní klinika, Plzeň
MUDr. Radka Šafářová • I. interní klinika FN, Praha
Prof. MUDr. Milan Šamánek, CSc. • Kardiocentrum,
FN Motol, Praha
Doc. MUDr. Kamil Ševela, CSc. • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Bedřich Šimko • Neštátna interná ambulancia,
Zlaté Moravce, Slovenská republika
Prof. MUDr. Jaroslav Šimon, DrSc. • Centrum preventivní
medicíny, II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Petr Šulák • Nemocnice TGM, Hodonín
MUDr. Naděžda Švideková • NsP, Žatec
MUDr. Pavel Tesárek • NZZ interní a kardiologická
ambulance, Karviná - N. Město
Prof. MUDr. V. Tesař, DrSc.; I. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Milena Tichá • II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Miroslav Tichánek • Praktický a rehabilitační lékař,
Harrachov
MUDr. Juraj Traurig • PFIZER, s.r.o., Praha
Doc. MUDr. Václav Trčka, DrSc. • Výzkumný ústav
pro farmacii a biochemii, Praha
Doc. MUDr. Zdeněk Trefný, CSc. • Kardiolog, Praha
MUDr. Blanka Šimůnková • Poliklinika, Brno
MUDr. Anna Trojanová • Dětské oddělení FN Bulovka, Praha
MUDr. Gustav Šindelka, CSc. • III. interní klinika, 1. LF UK,
Praha
MUDr. Milan Tržil • Interní ambulance, Znojmo
MUDr. Ivana Šípová • II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Jaroslav Šipula, CSc. • Interní a kardiologická
ambulance, Ostrava
MUDr. Jana Šiškeová • FN, Brno
MUDr. Zdenka Škodová • Pracoviště preventivní kardiologie
IKEM, Praha
MUDr. Pavel Třeštík • Nemocnice, Kroměříž
MUDr. Hana Tyčová • Kardiologické oddělení nemocnice,
Pardubice
MUDr. Věra Umnerová • II. interní klinika 1. LF UK, Praha
MUDr. Zuzana Urbanová, CSc. • Klinika dětského
a dorostového lékařství 1. LF UK, Praha
Doc. MUDr. Lubor Vacek, DrSc. • Brno
35
MUDr. Hana Válková • NsP, Vyškov
MUDr. Jiří Váňa • NsP, Teplice
MUDr. Jan Váně • Nemocnice, Třebíč
MUDr. Pavel Vaněk • Konstantinovy Lázně, a.s.
MUDr. Světlana Vaňková • I. interní klinika 3. LF UK
FNKV, Praha
MUDr. Jaromír Vašát • Privátní praxe, Zlín
MUDr. František Vaškovic • Kardiologická ambulance NsP,
Uherské Hradiště
MUDr. Hana Večeřová • Interní oddělení NsP, Nový Jičín
Doc. MUDr. Otilie Weinbergová, CSc. • III. interní klinika
LF UP, Olomouc
Prof. MUDr. Jiří Widimský sen., DrSc. • Klinika kardiologie
IKEM, Praha
Doc. MUDr. Jiří Widimský jun., CSc. • III. interní klinika,
Praha
MUDr. Eduard Wiesner • Nemocnice, Brandýs nad Labem
MUDr. Richard Wiesner • Interní oddělení Městské
nemocnice, Valašské Meziříčí
MUDr. Jarmila Winterová • CentroLab s.r.o., Praha
MUDr. David Vencour • Interní oddělení NsP, Nymburk
MUDr. Soňa Zajíčková • ON, Jičín
MUDr. Eva Velebová • Nemocnice, Jihlava
MUDr. Miroslav Zapletal • Interní oddělení, Jesenická
nemocnice, Jeseník
MUDr. Ludmila Veselková - Záhorová • IPVZ Praha
MUDr. Jiří Veselý • Nemocnice, Broumov
MUDr. Josef Veselý • Nemocnice Šumperk, spol. s r.o., Šumperk
Doc. MUDr. Zdeněk Vilikus, CSc. • Ústav tělovýchovného
lékařství, 1. LF UK, Praha
MUDr. Andrea Vítová • II. interní klinika FNKV a 3. LF UK,
Praha
Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. • FNsP, Brno
MUDr. Zuzana Vlasáková, CSc. • Centrum diabetologie
IKEM, Praha
MUDr. Rastislav Vlha • Hotel Ulrika, Karlovy Vary
Doc. MUDr. Helena Vizinová, CSc. • Klinika tělovýchovného
lékařství, Olomouc
MUDr. Marta Zárybnická • II. interní klinika FN, Plzeň
MUDr. Ivana Zdichyncová • II. interní oddělení Masarykovy
nemocnice, Ústí nad Labem
MUDr. Věra Zejdlová • Dětské oddělení NsP,
Uherské Hradiště
MUDr. Pavel Zelenka • Léčebně preventivní zařízení, Sokolov
MUDr. Tomáš Zelinka • III. interní klinika VFN; Praha
MUDr. Dalibor Zeman • II. interní klinika FN, Brno
Prof. MUDr. Karel Zeman, CSc. • I. interní kardio-angiologická
klinika FN, Brno
MUDr. Negussie Zewdie • Soukromý lékař, Bílovec
Doc. MUDr. Jiří Zicha, CSc. • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Yvona Vlašicová • Nemocnice DELTA, Brno
MUDr. Josef Zicha, CSc. • Fyziologický ústav AV ČR, Praha
Mgr. Martina Vokurková • Fyziologický ústav AV ČR, Praha
MUDr. Václava Zímová • Slovakofarma, Praha
MUDr. Hana Vrbecká • OSVČ, Zábřeh
MUDr. Jiří Žabka, CSc. • I. interní klinika VFN, Praha
MUDr. Jaroslav Vykouřil • Nemocnice, Tišnov
MUDr. Viera Žáčková • II. interní klinika FN, Brno
MUDr. Petr Vymětal • Ústav klinické farmakologie
FNsP, Ostrava - Poruba
Ing. Blanka Železná, CSc. • Ústav molekulární genetiky
AV ČR, Praha
36
KALENDÁŘ
ODBORNÝCH AKCÍ
2001
● XXIIIRD CONGRESS
OF THE EUROPEAN SOCIETY
OF CARDIOLOGY (ESC)
1. - 5. září 2001, Stockholm, Švédsko
LETNÍ ŠKOLA HYPERTENZE ESH
15. - 21. září 2001, Gdaňsk, Polsko
XVIII. KONFERENCE ČESKÉ
SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI,
X. KONFERENCE PRACOVNÍ
SKUPINY PREVENTIVNÍ
KARDIOLOGIE ČESKÉ
KARDIOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI
27. - 28. září 2001, Český Krumlov
ČESKO-SLOVINSKÉ
SYMPOZIUM O HYPERTENZI
29. září 2001, Český Krumlov
● 2ND INTERNATIONAL SYMPOSIUM
ON OBESITY AND HYPERTENSION,
GENETICS AND MOLECULAR
MECHANISMS
25. - 27. října 2001, Berlín, SRN
● 6TH ANNUAL MEETING
OF THE EUROPEAN COUNCIL
FOR BLOOD PRESSURE
AND CARDIOVASCULAR
RESEARCH
26. - 28. října 2001, Noordwijkerhout, Nizozemsko
37
● 74TH SCIENTIFIC SESSIONS
OF THE AMERICAN HEART
ASSOCIATION (AHA)
12. - 15. listopadu 2001, Anaheim, California, USA
CORE CURRICULUM
IN HYPERTENSION
22. - 24. listopadu 2001, Brescia, Itálie
7TH INTERNATIONAL SYMPOSIUM
ON HYPERTENSION IN THE
COMMUNITY: SCREENING,
INVESTIGATION AND THERAPY
7. - 10. prosince 2001, Limassol, Kypr
2002
● X. VÝROČNÍ SJEZD ČESKÉ
KARDIOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI
19. - 22. května 2002, Brno
● AMERICAN SOCIETY
OF HYPERTENSION,
17TH SCIENTIFIC MEETING
15. - 18. května 2002, New York, NY, USA
19TH SCIENTIFIC MEETING
OF THE INTERNATIONAL
SOCIETY OF HYPERTENSION
12TH EUROPEAN MEETING
ON HYPERTENSION
23. - 27. června 2002, Praha
38
● LETNÍ ŠKOLA
HYPERTENZE ESH
14. - 20. září 2002, Glasgow, UK
● XIX. KONFERENCE ČESKÉ
SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI,
XI. KONFERENCE PRACOVNÍ
SKUPINY PREVENTIVNÍ
KARDIOLOGIE ČESKÉ
KARDIOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI
A VI. KONGRES ČESKÉ
SPOLEČNOSTI PRO
ATEROSKLERÓZU
3. - 5. října, Plzeň
2003
13TH EUROPEAN MEETING
ON HYPERTENSION
13. - 16. června 2003, Milán, Itálie
2004
20TH SCIENTIFIC MEETING
OF THE INTERNATIONAL
SOCIETY OF HYPERTENSION
15. - 19. února 2004, Sao Paulo, Brazílie
14TH EUROPEAN MEETING
ON HYPERTENSION
13. - 16. června 2004, Paříž, Francie
39
IBC Building, Pobřežní 3
186 00 Praha 8
Tel.: 02 / 22 80 71 11
Fax: 02 / 232 32 10
Vydavatel: Lenka H. Böhmová - VIDA,
Masarykova 9, 312 06 Plzeň
Redakce: MUDr. Renata Cífková, CSc., MUDr. Jan Filipovský CSc.,
prof. MUDr. Milan Grundmann, CSc., prof. MUDr. Karel Horký, DrSc.,
prof. MUDr. Jiří Widimský sr., DrSc., doc. MUDr. Jiří Zicha, CSc.,
doc. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc.
Grafická úprava: Lenka H. Böhmová
Tisk: Adéla - grafické studio, Plzeň, s.r.o. ISSN: 1211-9679
Náklad: 10 000 výtisků Neprodejný výtisk.

Podobné dokumenty

Výroční zpráva 2012 - IV. interní klinika

Výroční zpráva 2012 - IV. interní klinika terapeuticky rezistentními formami srdečního selhání. V r. 2008 byla vytvořena pracovní skupina pro onemocnění perikardu pro kardio-onkologický program. Jednotka intenzivní péče (JIP) a její interm...

Více

Program

Program je mi milou povinností přivítat Vás na XXVI. konferenci České společnosti pro hypertenzi, které se již tradičně účastní pracovní skupiny Preventivní kardiologie a Srdečního selhání České kardiologi...

Více

Revue - 2.číslo - NADACE Academia Medica Pragensis

Revue - 2.číslo - NADACE Academia Medica Pragensis které se uskutečnilo 21.–22.května 2005 v Praze, byla s významným přispěním českých vědců široce diskutována problematika transformace psychiatrické péče, možnosti programů prevence neurovaskulární...

Více

Souhrn údajů o přípravku

Souhrn údajů o přípravku důvodem pro ukončení léčby přípravkem Lipertance. Rizikoví pacienti (glukóza nalačno 5,6-6,9 mmol/l, BMI > 30 kg/m2, zvýšení triacylglycerolů v krvi, hypertenze) mají být během léčby přípravkem Lip...

Více

ZDE

ZDE Bezručova 19 U Nemocnice 91/3

Více

irbesartan hctz pil

irbesartan hctz pil Jako u všech kombinací dvou léčivých látek nelze vyloučit nežádoucí účinky spojené s jednotlivými složkami přípravku. Nežádoucí účinky spojené se samotným irbesartanem Navíc k výše uvedeným nežádou...

Více

PDF verze - Farmakoterapie v praxi

PDF verze - Farmakoterapie v praxi 2,1 roku) srovnatelný výskyt primárního sledovaného ukazatele (úmrtí z KV příčin, infarkt myokardu nebo ischemická cévní mozková příhoda – 7,2  % vs. 7,3  %; p = 0,99 pro superioritu, p < 0,001 pro...

Více