Untitled - Vysoká škola technická a ekonomická v Českých

Transkript

LITTERA SCRIPTA
Odborný recenzovaný časopis
Předseda redakční rady:
prof. Ing. Jan Váchal, CSc.
Výkonná redaktorka:
Mgr. Lenka Bejlková
Redakční rada:
doc. PhDr. Růžena Bergerová, CSc.
Mgr. et Mgr. Jaroslava Hrabětová
RNDr. Vladimír Kostka
Ing. Miroslav Krejča, CSc.
Ing. Jarmila Straková
Ing. Miloslav Šír, CSc.
Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph. D.
Adresa redakce:
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
Okružní 10
370 01 České Budějovice
Tel.: +420 387 842 113
Fax: +420 387 842 145
e-mail: [email protected]
http://www.vstecb.cz/
Tisk:
Vlastimil Johanus TISKÁRNA
Povoleno MK ČR pod ev. č. MK ČR E 18287.
ISSN 1802-503X
Datum vydání: prosinec 2008.
c 2008 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
°
OBSAH
1
11
19
25
41
53
65
75
81
95
109
113
119
123
137
147
161
167
173
177
183
Ekonomika a management
Kamil Dedecius, Jana Kalová, Vojtěch Stehel: Prediction of Exchange
Rates With Autoregressive Model With Exponential Forgetting
Jana Kalová, Kamil Dedecius: Přednosti a slabiny Wilsonova modelu
v řízení zásob
Jana Kalová, Dedecius Kamil: Ekonofyzika a finanční krize
Miroslav Máče, Ludmila Opekarová, Marek Vochozka: DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí
Marek Vochozka, Kristina Kabourková: Srovnání účtování dlouhodobého majetku organizační složky státu a účetnictví podnikatelů
Marek Vochozka: Obsahová analýza marketingové komunikace krajské hygienické stanice
Dana Walterová, Šárka Bendová, Marek Vochozka: Basel Capital Accords
Humanitní vědy
Patrik Brablík: Založení společnosti Micubiši
Zdeněk Caha: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru
Fachhochschulen
Jaroslava Hrabětová: Ženská obřízka v soudobé společnosti
Jitka Ryndová: Spinoza a Leibniz, Spinozovy Posmrtné spisy – komentář k poznámkám G. W. Leibnize (1678)
Renata Slípková: Zavádění E-learningu na Vysoké škole technické a
ekonomické v Českých Budějovicích
Jindřiška Šulistová: Who does the English language belong to?
Ochrana přírodních zdrojů
Lubomír Hanisko, Ján Hribík: Economic profitability by cultivation
of productive pear orchards
Monika Koupilová, Jana Moravcová, Jan Váchal, Radka Váchalová,
Petra Pártlová, Miroslav Krejča, Miloslav Šír, Jarmila Straková, Karel Mika: Změny zemědělského půdního fondu a krajinné matrice v
podhorských oblastech
Jana Moravcová, Monika Koupilová, Jan Váchal, Radka Váchalová,
Petra Pártlová, Miroslav Krejča, Miloslav Šír, Jarmila Straková: Vliv
zemědělského využití území na jakost vody v důsledku extrémních
srážko-odtokových jevů
Stavebnictví
Petra Bednářová: Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí – horizontální konstrukce
Petra Bednářová: Parozábrany v konstrukcích šikmých střech
Daniela Bošová: Thermal – Moisture Problems of External Skins of
Civic Building
Alena Hynková: Problémy jedno a dvouplášťových střech v systému
zateplení obvodového pláště
Jana Krejsová: Působení hluku na zdraví člověka
Úvodní slovo
Vážení čtenáři,
dostává se Vám do rukou druhé číslo odborného časopisu Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích Littera
Scripta. V tomto čísle přistoupila redakční rada ke strukturalizaci
příspěvků do jednotlivých sekcí s cílem přispět k větší profilaci našeho časopisu. V příštím roce předpokládáme kromě řádných koncipovaných čísel přistoupit v případě Vašeho zájmu k vydání monotematických čísel dle jednotlivých sekcí. Tento návrh vychází z Vašich
námětů a připomínek a věříme, že tato vzájemná výměna názorů
za účelem zkvalitnění našeho časopisu bude pokračovat i v příštích
letech.
S blížícím se koncem roku 2008 mi dovolte jménem redakční rady
časopisu popřát Vám všem hezké prožití vánočních svátků, do nového roku pevné zdraví a mnoho pracovních úspěchů a věřím, že
naše vzájemná spolupráce započatá v tomto roce bude pokračovat
i nadále.
prof. Ing. Jan Váchal, CSc.
předseda redakční rady
.
Prediction of Exchange Rates With
Autoregressive Model With Exponential
Forgetting
Kamil Dedecius, Jana Kalová, Vojtěch Stehel
Institute of Technology and Business in České Budějovice
Abstract
The paper deals with a first-order autoregression model with parameter
estimation with exponential forgetting, known and well established in the
mathematical system theory. However, the use of exponential forgetting
in econometry is not a standard. Under the assumption of slow timevariability of model parameters and model stationarity, this estimation
method could however lead to significant improvement of the prediction
quality. In this paper, we describe the Bayesian approach to such a modelling and parameter estimation. The use of the method is demonstrated
on a one-step-ahead prediction of the EUR-USD exchange rate.
Keywords: prediction, estimation, exchange rate, exponential forgetting, regression
Introduction
To predict the future values of economic variables, the econometrists usually
employ various regression models, explaining the behaviour of a variable in
terms of its own past. Among the most popular models belong:
• AR – autoregression model, describing the stationary processes on base of
previous properties. The stationarity of the model is a strong assumption.
[5]
• ARMA – autoregression model with moving average, sometimes called
Box-Jenkins model. It consists of two parts – an autoregressive (AR) part
and the moving average (MA) part. The MA part allows the average
to vary in time, while the AR part catches the further development of
the variable. The comprehensive description of the ARMA model can be
found e.g. in [5, 1, 4].
• ARIMA – autoregressive-integrated-moving average, an extension of the
classical ARMA model on a much wider class of non-stationary models.
1
Its philosophy lies in three steps – identification, estimation and diagnosis.
If the model fails the diagnostic step, the whole cycle is repeated, until a
satisfactory results are obtained. The predictions for an ARIMA model
are made by expressing it as a non-stationary ARMA model and then
proceeding as in the case of stationarity [1, 5].
We suppose, that the course of exchange rates can be modelled with an autoregression model (AR) of low order. However, subjectively, the instabilities
in the development of the exchange rate could violate the quality of the prediction. The estimation of model parameters should therefore be modified and the
impact of old data influencing the prediction slowly decreased.
The notation in this paper corresponds to the standard notation in econometry and system theory. The probability density function (pdf) is denoted f (x)
and is determined by its argument x. Integrals are finite. The term t = 1, 2, . . .
denotes discrete time instants, in the particular case of exchange rates it denotes
the closing daily rates. Other notation is given in the text.
The basics of Bayesian econometrics
One of the main principles of the Bayesian statistics consists in the a priori
known information, from which the posterior one can be obtained. To motivate
the simplicity of the approach, consider two random variables, a and b and their
joint probability density function f (a, b).
If we employ the chain rule, saying
f (a, b) = f (a|b) f (b) = f (b|a) f (a)
(1)
we obtain the marginal probability density functions f (b) or f (a) and the conditional probability density functions f (a|b) and f (b|a), respectively. Rearranging
the Equation (1) provides us with the Bayes’ rule
f (b|a) =
f (a|b) f (b)
f (a)
(2)
If it’s safe to assume that the variable a doesn’t involve b and therefore
can be considered constant, the Bayes rule is often written as a proportional
equation
f (b|a) ∝ f (a|b) f (b)
(3)
Here, the left-hand side term f (b|a) represents the posterior knowledge, the
term f (b) is the prior knowledge and the pdf f (a|b) is referred to as likelihood.
The Bayesian econometrician typically works with regression models and is interested in unknown parameters, described with appropriate distributions. In
this case, he employs the Bayes rule to estimate their values, based on the prior
distribution [7]. This paper does so as well.
2
Regression model
First, let’s make an assumption that the development of EUR-USD exchange
rate can be modelled with a first order autoregression model AR(1), describing
the dependence of the new rate on the previous rate, constant factor and a noise
variable reflecting the nonsystematic influence of the economical and political
environment on the exchange rates [3]
yt = θ1 + θ2 yt−1 + et ,
t = 1, 2, . . .
(4)
Here, yt and yt−1 denote the actual and the previous exchange rates, respectively. et is the white noise, reflecting the nonsystematic influence. It has normal
(Gaussian) distribution with zero mean and constant variance, et ∼ N (0, r). If
the mean were not zero, the influence of this term would not be nonsystematic,
as it would add a certain, in a long term constant value to the output. Finally,
the term θ1 is the constant factor and θ2 quantifies the impact of the previous
rate to the new one.
Parameter estimation
The Bayesian approach to estimation of the regression model parameters can
be divided into two successive steps – the data update and the time update.
The former update step incorporates the last obtained data to the parameter
probability density function and therefore increases our knowledge about the
parameter behaviour. It is often written in the following form
f (θt |d(t)) ∝ f (yt |ψt , θt )f (θt |d(t − 1))
(5)
where ∝ denotes proportionality, verbally expressible as ‘the right-hand pdf is
proportional to the model pdf times the prior parameter density’. Formally, as
mentioned above, it describes the equality up to a constant factor. The regression vector ψt = (1, yt−1 )′ contains the terms participating on the regression in
(4), the parameter vector θ = (θ1 , θ2 )′ quantifies the impact of the regression
vector elements on the result yt . d(t) is a data vector carrying the knowledge
about the output development.
The latter update step, time update, reflects the time development of model
parameters, θt → θt+1 . Usually it holds the form of an integral equation
Z
f (θt+1 |d(t)) = f (θt+1 |d(t), θt )f (θt |d(t)) dθ
(6)
where the probability density function f (θt+1 |d(t), θt ) describes the parameter
time development. The prior pdf f (θt |d(t)) is obtained from the data update
step (5).
As we work with economical data, we suppose that in the particular case of
the EUR-USD exchange rate the regression parameters θ1 , θ2 vary slowly in time,
thus θt ≈ θt−1 [9]. This assumption makes the model (4) quite inaccurate, if we
3
do not regard this fact. For purpose of this paper, we will demonstrate the use of
the exponential forgetting method, known from Bayesian learning. It is defined
as time weighted least squares (LS) [6] or flattening of the posterior probability
density function [9]. Recall the relation (6) and assume, that the parameters
vary slowly. The product in the integral, namely f (θt+1 |d(t), θt )f (θt |d(t)), leads
to a slight flattening of the prior pdf f (θt |d(t)). Better than trying to employ
the integral form, it is to directly manipulate the a priori known density and
flatten it by a known factor. This idea leads to the exponential forgetting in
the form
λ
f (θt+1 |d(t)) = [f (θt |d(t))]
(7)
where λ ∈ (0, 1] is the forgetting factor. Usually, it is not lower than 0.95.
Figure 1: Course of the daily EUR-USD exchange rates.
Algorithm
The algorithm for one-step ahead prediction of the exchange rate with a firstorder autoregression model with exponential forgetting is the following:
Initial mode
• Select the prior probability density function of parameters θ1 , θ2
• Select the appropriate value of the forgetting factor λ
4
On-line mode
1. Collect new data (exchange rate)
2. Perform the data update – Eq. (5)
3. Perform the time update in the form of forgetting – Eq. (7)
4. Employ the estimated values of parameters in the AR(1) model – Eq. (4).
The predicted value is obtained.
5. If t ≤ tend (tend is the ending time of the estimation) go to step 1.
Figure 2: Zoom on prediction of the EUR-USD exchange rate, predicted with
parameter estimation with exponential forgetting.
Test
Source data
For testing purpose, the 600 daily EUR-USD exchange rates since February 2,
2001 were used. Their course is shown in the figure 1.
The daily EUR-USD exchange rates were predicted in the MATLAB software with a first order autoregression model (4) with ‘classical’ and exponential
forgetting-based parameter estimation. First, we searched for the optimal value
of the forgetting factor. The prior information was created upon the preceding
10 values of exchange rate. As a measure of the prediction quality, we employ
5
the relative prediction error in the form
1
RP E =
s
rP
(yp − y)2
n
(8)
where y is the real exchange rate, yp is the predicted rate and s is standard
deviation of y. The number n is the length of data sample, in our particular
case 600.
The optimal forgetting factor λ = 0.95 of exponential forgetting-base model
leads to prediction with RP E = 0.021, while the model without forgetting has
RP E = 0.037. The figures show the evolution of the EUR-USD exchange rate
prediction.
Figure 3: Zoom on prediction of the EUR-USD exchange rate, predicted with
parameter estimation without forgetting.
The figures 2 and 3 show an interesting snippet of prediction quality for
models with exponential forgetting and without forgetting, respectively. Apparently, in the first few moments, both methods lead to certain imprecision,
caused by a big gradient in data change. However, after a few moments, the
exponential forgetting leads to stabilization of the prediction. The model without forgetting still employs outdating information and the prediction stabilizes
only very slowly.
The figures 4 and 5 show the residues of prediction with exponential forgetting and without forgetting. Evidently, the forgetting leads to smaller residues,
moreover, they are less biased around zero.
6
Figure 4: Prediction residues (exp. forgetting).
Figure 5: Prediction residues (no forgetting).
7
Conclusion
The well known concept of parameter estimation with exponential forgetting,
originating in the system theory, was presented and tested on prediction of EURUSD exchange rate. The first order autoregression model AR(1) describing the
development of the exchange rate on basis of its past was used. The obtained
results were compared to the classical method of prediction with least squares
parameter estimation.
The results justify this approach. The old and possibly outdated information about the past development of the exchange rates is slowly forgotten. The
measure of forgetting is determined by the forgetting weight λ, flattening the
posterior parameter probability density function and therefore allowing the regression parameters vary.
However, it can be supposed, that yet major improvements of the parameter
estimation leading to even more precise prediction could be performed. These
would comprise other forgetting methods, e.g. the directional forgetting [8, 2],
the partial forgetting method (in the development stage) and possibly others.
References
[1] BOX, G. – JENKINS, G. Time Series Analysis, Forecasting and Control.
San Francisco : Holden-Day, Incorporated, 1990. ISBN 0816211043.
[2] CAO, L. – SCHWARTZ, H. A directional forgetting algorithm based on
the decomposition of the information matrix. Automatica. 2000, 36, 11,
p. 1725 – 1731.
[3] DEVEREUX, M. – ENGEL, C. Monetary Policy in the Open Economy
Revisited: Price Setting and Exchange-Rate Flexibility. Review of Economic
Studies. 2003, 70, 4, p. 765 – 783.
[4] HAMILTON, J. Time Series Analysis. Princeton : Princeton University
Press, 1994. ISBN 0691042896.
[5] HARVEY, A. The Econometric Analysis of Time Series. Cambridge : MIT
Press, 1990. ISBN 978-0262081894.
[6] JAZWINSKI, A. Author Stochastic processes and filtering theory. New
York : Academic Press, 1970. ISBN 0123815509.
[7] KOOP, G. – NETLIBRARY, I. Bayesian econometrics. Chichester : J. Wiley Hoboken, NJ, 2003. ISBN 978-0470845677.
[8] KULHAVÝ, R. – KÁRNÝ, M. Tracking of slowly varying parameters by
directional forgetting. In Proc. 9th IFAC World Congress, 10, p. 78 – 83,
1984.
[9] PETERKA, V. Bayesian approach to system identification In P. Eykho
(Ed.) Trends and Progress in System Identification, 1981.
8
Corresponding Author: Ing. Kamil Dedecius, Dept. of Applied Sciences,
Institute of Business and Technology in České Budějovice, Okružnı́ 10, 370 01
České Budějovice, Czech Republic, e-mail: [email protected]
DEDECIUS, K., KALOVÁ, J., STEHEL, V. Prediction of exchange rates
with autoregressive model with exponential forgetting. Littera Scripta, 2008,
roč. 1, č. 2, s. 1 – 9. ISSN 1802-503X.
9
.
Přednosti a slabiny Wilsonova modelu
v řízení zásob
Jana Kalová, Kamil Dedecius
Abstrakt
Pojem optimálního množství objednání se používá v teorii řízení zásob již
řadu desítek let. V tomto příspěvku je prezentována stručná rekapitulace
Wilsonova modelu, jsou rozebrány jeho slabiny a uvedeny jeho přednosti.
Je diskutována možnost zobecnění modelu, jeho stabilita a využití v současných ERP systémech.
Klíčová slova: optimální množství objednání, řízení zásob, Wilsonův
model
Lokální minimum není globální
Různé podnikové entity se snaží minimalizovat své náklady a hledají cesty k optimalizaci svých procesů. Ukazuje se, že tyto zájmy jsou často protichůdné a co
je optimální pro jednu entitu, může být nevýhodné pro entitu druhou. Typickým
příkladem je oblast zásobování. Pro oddělení nákupu je zřejmě nejvýhodnější
nakupovat ve velkém (řekněme celé odhadované množství materiálu na jeden rok
najednou). Tím se dá dosáhnout nejvýhodnější nákupní ceny, optimalizuje se doprava, minimalizují se i administrativní náklady spojené se samotným procesem
výběru dodavatele, objednáváním, kontrolou dodaného materiálu, zpracováním
příjmu, zpracováním faktury, platbou. Na druhou stranu je třeba nakupovaný
materiál dlouho skladovat, s čímž jsou spojené skladovací náklady jako např.
náklady spojené se skladovací plochou (odpisy, vytápění), náklady spojené s nutností realizovat inventuru, náklady na kontrolu zásob, úroky z hodnoty zásoby,
pojištění atd. Zájmem oddělení řídícího sklady je minimalizovat tyto náklady,
tj. minimalizovat skladovací plochu, zásobu, počet pracovníků atd. V ideálním
případě nejsou potřeba téměř žádné sklady – veškerý nakoupený materiál, dodaný ve správný okamžik a v požadovaném množství, se po příjmu rovnou vydá
do výroby. Je zřejmé, že tento způsob (úzce související s metodami typu justin-time) je náročný na řízení nákupu a jsou s ním spojeny vysoké náklady na
nákup. Skladovací náklady se ale minimalizují. Silné podniky s opakovanou výrobou a ustáleným tokem materiálu a výrobků (např. v automobilovém průmyslu)
část těchto nákladů přenesou na dodavatele. Pro ostatní je třeba zvážit riziko, že
11
12
Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2
při opoždění dodávky dojde ke zpoždění výroby, případně až ke ztrátě obchodní
příležitosti.
Z hlediska nákladů na zásobování máme tedy dva extrémy – extrémně vysoké náklady na skladování, pokud se položka nakoupí ve velkém, a extrémně
vysoké náklady na nákup, pokud minimalizujeme skladovou zásobu. Je vidět,
že minimální náklady jedné entity znamenají maximální náklady entity druhé,
a naopak. Z toho je zřejmé, že ani jeden z extrémů (minimalizace nákupu nebo
minimalizace zásob) nemusí znamenat minimální náklady na celý proces zásobování. Matematicky řečeno, lokální minimum za jednotlivou entitu nemusí
znamenat globální minimum – optimální hodnotu objednacího množství, která
je nákladově výhodná v rámci celého podniku.
Objednací náklady
Náklady zásobování
Skladovací náklady
Celkové náklady
Náklady
20000,00
10000,00
0,00
0
200
400
600
800
1000
Objednací množství
Ĥ Č
Ĥ
Ĥ
Obrázek 1: Průběh jednotlivých složek nákladů na zásobování – Wilsonův model.
Wilsonův model
Předvedeme velice zjednodušený model, pomocí kterého lze určit (v rámci tohoto modelu) nákladově nejvýhodnější množství pro objednání. Model pro výpočet optimálního množství objednání vyvinul F. W. Harris již v roce 1913 [1]
a rozvinul R. H.Wilson v roce 1934 [2]. (Podrobnosti, mj. i základní předpoklady
pro platnost modelu, lze najít také např. na Wikipedii [3]).
Označme Q objednací množství, D očekávanou roční spotřebu položky, N
náklady na jednu objednávku, Z náklady na skladování jednotky zásob položky.
Je-li Q objednací množství, lze odvodit, že počet objednávek vystavených
ročně je roven podílu D/Q, tedy náklady nákupu lze předpokládat ve výši
Kalová, J., Dedecius, K.: Wilsonův model řízení zásob
13
(D/Q) N . Můžeme také říci, že náklady na nákup jsou nepřímo úměrné objednacímu množství. Průměrnou skladovou zásobu vždy mezi jednotlivými objednávkami, ale rovněž v průběhu celého roku, můžeme předpokládat ve výši
Q/2, tj. průměrná úroveň zásob je rovna polovině objednacího množství. Skladovací náklady lze odhadnout jako (Q/2) Z. Skladovací náklady jsou tedy přímo
úměrné objednacímu množství. Celkové náklady na zásobování T pak dostaneme
pomocí součtu objednacích a skladovacích nákladů, tj.:
T =
D
Q
N +
Z
Q
2
(1)
Pokud např. zvolíme roční spotřebu položky D = 1000 ks, náklady na objednávku N = 1000 Kč, náklady na roční skladování Z = 30 Kč, dostaneme pro
průběh nákladů T v závislosti na objednacím množství Q graf na obr. 1.
Z grafu vidíme, že existuje objednací množství, pro které jsou celkové náklady na zásobování minimální. Toto globální minimum najdeme pomocí derivace funkce T (Q); v minimu musí platit
Z
D
dT
= − 2 N +
= 0
dQ
Q
2
(2)
Odtud snadno spočteme veličinu tzv. optimální množství objednání (EOQ –
economic order quantity):
r
2DN
(3)
Qopt =
Z
V našem konkrétním případě pro uvedené hodnoty (D = 1000, N = 1000,
Z = 30) dostaneme Qopt = 258 ks.
Je optimální množství objednání optimální?
Vzorec (3) je vytvořen na základě velice jednoduchého modelu. Přesto je často
využíván. Používá se nejen pro řízení množství objednání v nákupu, ale (případně s určitou modifikací) např. i pro objednací množství ve výrobě. Přitom
lze odhalit slabá místa uvažovaného modelu. Lze snadno najít argumenty pro
i proti používání EOQ.
Argumenty proti použití EOQ
Pro každou položku, pro kterou chceme počítat optimální množství objednání,
musíme znát roční náklady na skladování Z, náklady na řádek nákupní objednávky N a očekávanou roční spotřebu položky D. Zjistit a sledovat tyto údaje
pro větší počet položek může být pracné a tudíž nákladné. Jejich určení může
být navíc problematické (např. rozlišení, které náklady jsou přímo úměrné velikosti zásoby a které přímo úměrné nejsou atd.). Řada těchto nákladů se nemění
s množstvím lineárně, ale jinak, třeba i nespojitě, skokově – v určitém rozmezí skladové zásoby se náklady nemění, při dalších opatřeních, kdy zásoba poklesne pod určitou hranici, náklady na skladování prudce poklesnou. Známý je
14
i problém rozdělení nákladů přepravy k jednotlivým přepravovaným položkám
(rozdělování podle množství, váhy, objemu, plochy . . . ) Otázkou je rozdělení
nákladů na provedení inventury. Je třeba také rozhodnout, které náklady na
skladování do výpočtu zahrnout a které ne. Tvrzení, že stačí zahrnout jen náklady úměrné skladovanému množství položky, je diskutabilní vzhledem k tomu,
že se náklady s množstvím mohou měnit skokem a např. z fixních nákladů, nezávislých na skladovaném množství, se za určitých okolností mohou stát náklady
variabilní. Je třeba hledat odpověď i na další otázky. Nakolik je relevantní odhad roční spotřeby položky? Jsme schopni sledovat v účetnictví jednotlivé typy
nákladů v podrobnosti na položku nebo určité skupiny položek? Jaké jsou s tím
spojené náklady? Jak souvisí náklady na skladování položky A s náklady na
skladování položky B? Podobných argumentů lze jistě vymyslet desítky.
Objednací náklady
Náklady zásobování
Skladovací náklady
Celkové náklady
Náklady
20000,00
10000,00
0,00
0
200
400
600
800
1000
Objednací množství
Ĥ Č
Ĥ
Č
Obrázek 2: Průběh jednotlivých složek nákladů na zásobování – Zobecněný model.
Argumenty pro použití EOQ
Můžeme zformulovat tři základní důvody pro použití EOQ: 1. Jednoduchost,
2. Stabilita, 3. Nic lepšího nemáme.
1. Jednoduchost
Uvedený model je jednoduchý, závisí jen na několika jednoduchých parametrech.
Můžeme si představit např. zobecněný model, vycházející z rovnice (1), a celkové
15
zásobovací náklady psát např. ve tvaru:
T (Q) = a Q−1 + b + cQ + dQ2
(4)
Můžeme např. říci, že pro náklady na nákup jsme ponechali závislost podle
Wilsonova modelu (pokud položíme a = DN ) a náklady na skladování aproximujeme kvadratickou funkcí. Položíme-li b = 0, c = Z/2, d = 0, dostaneme
Wilsonův model i pro náklady na skladování. Můžeme se pokusit o interpretaci
jednotlivých koeficientů: koeficient b může např. znamenat náklady při nulové
zásobě, protože jednoduše nějaké skladovací kapacity musíme udržovat, i když
položku na skladu nemáme; člen s koeficientem d zase může např. korigovat
prudký nárůst skladovacích nákladů při překročení skladovací kapacity.
Např. pro koeficienty a = 106 , b = 103 , c = 15, d = 0, 01 dostaneme
průběhy nákladů znázorněné na obr. 2.
Pro minimum nákladů pak musí platit :
dT
a
= − 2 + c + 2dQ = 0
dQ
Q
(5)
Úpravou získáme kubickou rovnici:
Q3 +
c 2
a
Q −
= 0
2d
2d
(6)
Vztah (6) opět určuje minimum nákladů, rovnici ale není obecně možné jednoduše vyřešit. Řešení lze však snadno získat pro dané parametry a, c, d numericky,
např. pomocí software MATLAB:
>> p=[1,750,0,-50000000]
>> Q=roots(p)
Q=
-619.8745
-356.4296
226.3041
Matlab našel tři řešení kubické rovnice, pro náš obor hodnot – množství
objednání Q ležící mezi 0 a 1000 ks – vyhovuje jen jedno řešení, a to Qopt =
226 ks.
Zobecněný model tedy funguje podobně jako Wilsonův, který je jeho podmnožinou – při určité volbě parametrů přejde zobecněný model ve Wilsonův.
Zcela jistě by zobecněný model mohl poskytnout přesnější hodnoty optimálního
množství objednání, pokud bychom byli schopni přesně stanovit parametry modelu. A v tom je jádro problému – i u Wilsonova modelu je stanovení koeficientů
relativně obtížné a problematické, zvláště v případě, kdy zkoumáme větší počet
položek nebo skupin položek a pro každou položku (nebo skupinu) se jednotlivé
parametry liší (viz výše). Pokud máme problémy se stanovením jednotlivých
parametrů, je rozumné volit co nejjednodušší model. To ale nevylučuje v některých případech použití jiné závislosti křivky nákladů na objednacím množství
např. podle (4).
16
2. Stabilita
Vrátíme se ještě k Wilsonovu modelu a zmíníme jeho další přednost. Vždy, když
se vytváří nějaký model, jehož parametry ne zcela přesně známe, je dobré se
zabývat tím, jak je model na nepřesnosti parametru citlivý. Přepíšeme nejprve
Wilsonův model do tvaru
(7)
T = aQ−1 + bQ.
Zvolili jsme tedy a = DN , b = Z/2. Pak jednoduše najdeme
r
a
.
Qopt =
b
(8)
Nyní můžeme spočítat, jaká odchylka v určení optimálního množství vznikne,
pokud se dopustíme chyb ∆a, ∆b v určení parametrů a, b.
¶
¶
µ
µ
∂Qopt
∂Qopt
∆Qopt =
∆a +
∆b
(9)
∂a
∂b
b
a
Platí:
µ
∂Qopt
∂a
¶
b
1
= √
2 ab
µ
∂Qopt
∂b
¶
a
1
= −
2
r
a
b3
(10)
Pokud se tedy v určení parametru a dopustíme chyby ∆a, dostaneme následující
relativní chybu v určení Qopt :
∆a
√
∆Qopt
= 2pab
a
Qopt
b
=
∆a
2a
(11)
Pokud se v určení parametru b dopustíme chyby ∆b, dostaneme následující
relativní chybu v určení Qopt :
p
− 12 ba3 ∆b
∆Qopt
∆b
pa
=
(12)
= −
Qopt
2b
b
Vidíme tedy, že relativní chyba v určení optimálního množství je poloviční ve
srovnání s relativní chybou v určení parametru. Wilsonův model je málo citlivý
na chybu v určení jednotlivých parametrů a tudíž je stabilní.
3. Nic lepšího nemáme
Optimální množství objednání využívají především ERP systémy. Buď se optimální množství dá počítat, pokud jsme schopni dodat ke každé položce potřebné
parametry Wilsonova modelu, nebo se alespoň vyplní ručně nějakou odhadovanou hodnotou. EOQ je užitečné nejen pro korekci objednacího množství tak,
aby náklady na zásobování byly co nejmenší, ale např. pro vyráběné položky
se EOQ používá pro kalkulaci nákladové ceny. Tím tedy veličina optimálního
množství objednání nabývá pro určité typy výrob na důležitosti. Bez hodnoty
17
EOQ, ať již spočtené na základě nějakého modelu či ručně vyplněného, se ERP
systémy neobejdou. Ačkoliv se tento pojem v informačních systémech pro řízení
podniků používá již několik desítek let, nikdo nic lepšího nevymyslel. Takže nám
nezbývá se s jednoduchostí a nedokonalostí modelu smířit. Nebo řídit zásobu
tak, abychom žádnou nepotřebovali – ale to už je jiná kapitola.
Závěr
V článku jsme provedli rozbor tradičního modelu pro výpočet optimálního
množství objednání a ukázali i jeho možné zobecnění. Optimální množství objednání je důležitý pojem, obzvláště v ERP systémech, protože určuje jednoduché pravidlo, jaké množství objednávat. Důležitou roli hraje i při kalkulacích,
kdy ve výrobě vzhledem k časům nastavení je třeba zvážit, vůči jakému vyráběnému množství provádět kalkulaci výrobku. Většinou se v praxi tento parametr
nastavuje ručně, což vede k větším či menším chybám v oceňování zásoby a nedokončené výroby, např. v závislosti na přesnosti nastavení parametru EOQ
nebo organizaci práce (např. je třeba zajistit včasný náběh nákladů na výrobní
příkazy). Rovněž může dojít ke zkreslení nákladů na prodané zboží (COGS)
a tím i ke zkreslení výsledků konkrétního obchodního případu. Nákladová cena
se používá i ke stanovení prodejní ceny a špatný výběr kalkulačního množství
snižuje i přesnost stanovení prodejní ceny. Pojem optimálního množství objednání, na kterém jsou založeny kalkulace, pak často uniká pozornosti pracovníků
controllingu a jeho ignorování může vést k nesprávným závěrům.
Reference
[1] HARRIS, F. W. How Many Parts To Make At Once Faktory. The Magazine
of Management, 10(2), 135 – 136, 152 (1913).
[2] WILSON, R. H. A Scientific Routine for Stock Control. Harvard Business
Review, 13, 116 – 128 (1934).
[3] Wikipedia [online]. [cit. 2008-11-18]. Dostupný z WWW:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Economic_order_quantity>
Advantages and Disadvantages of Wilson EOQ Model in
Inventory Management
A derivation of Wilson model is shown and an effect of inaccuracies of parameters is discussed. A generalized model of calculations of economic order quantity
is presented. A main advantage of Wilson model is its simplicity. It is the reason
for the recency of Wilson model. We have discussed the usage of this model in
modern ERP systems.
Keywords: economic order quantity, inventory management, Wilson EOQ
model
18
Kontaktní adresy: RNDr. Ing. Jana Kalová, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01
České Budějovice, e-mail: [email protected]
Ing. Kamil Dedecius, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail:
[email protected]
KALOVÁ, K., DEDECIUS, K. Přednosti a slabiny Wilsonova modelu v řízení
zásob. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 11 – 18. ISSN 1802-503X.
Ekonofyzika a finanční krize
Jana Kalová, Kamil Dedecius
Abstrakt
Článek porovnává pojmy a postupy používané ve fyzice a v ekonomii
a uvádí mnohé analogie mezi nimi. Konstatuje, že současná krize může
být vnímána jako fázový přechod, kdy při změně parametrů dochází nejen
ke kvantitativním, ale i kvalitativním změnám, a upozorňuje na fakt, že
ekonomie není dostatečně připravena na popis a předpovídání těchto jevů.
Právě v této oblasti by mohla ekonomie převzít některé postupy používané
ve fyzice. Autoři stručně prezentují nový přístup k ekonomickým vědám,
interdisciplinární vědní obor ekonofyziku.
Klíčová slova: ekonomická krize, ekonofyzika, fázové přechody
Úvod
V současné krizi finančního systému jsme svědky překvapivého jevu. Ačkoliv
mnozí tušili, že parametry finančního trhu nejsou optimální, radikální proměna
ekonomické scény v září a říjnu letošního roku mnohé zaskočila. Mluví se o drastických hospodářských událostech, radikální změně globální hospodářské scény,
neuvěřitelné a obrovské katastrofě, a mohli bychom uvádět další popisy současného dění. Některé odhady hovoří o celkových ztrátách až několik bilionů dolarů.
I když tyto hodnoty mohou být nadnesené, není pochyb o tom, že ztráty budou
obrovské.
Podobné situace ale nejsou nové. V posledních dvou letech před hlubokou
světovou hospodářskou krizí z let 1929 – 1933 se zdesetinásobilo jmění investičních společností v Americe, 3. září 1929, před krachem na newyorské burze,
byl vytvořen rekord Dow Jonesova indexu, 15. října 1929 ještě zástupci bank
ujišťovali investory o výborném zdraví amerických burz, aby 24. října došlo na
newyorské burze ke krachu (tzv. Černý čtvrtek) [1]. Dalším příkladem je tzv.
Černé pondělí 19. října 1987. Toho dne ztratil akciový index Dow Jones přes
500 bodů, 22,61 % tržní hodnoty a 479 miliard dolarů zmizelo v nenávratnu.
Analogie fyziky a ekonomie – ekonofyzika
Takto překvapivé změny nejsou výsadou ekonomiky. Mnoho analogií můžeme
najít ve fyzice, kde se podobné jevy zkoumají mnoho let. Například při zahřívání vody při atmosférickém tlaku ke 100 ◦ C se mění měrný objem vody plynule,
19
20
ale při zvýšení teploty z 99,99 ◦ C na 100 ◦ C se mění měrný objem dramaticky,
jeho hodnota se zvýší 1600krát. Dochází k fázovému přechodu, voda se mění
v páru. Malá změna některého parametru vyvolá prudkou změnu chování celého systému. Teorie fázových přechodů je neustále rozvíjena a doplňována.
Objevují se četné pokusy o aplikování postupů zkoumajících fázové přechody
i do dalších oborů, např. ekonomiky. K označení těchto aplikací se používá nový
neologismus – ekonofyzika (econophysics) [2]. Podobně pro aplikace v oblasti sociálních věd se dá užít pojem sociofyzika, i když zatím není vědeckou komunitou
příliš akceptován.
Pojem ekonofyzika se používá podobně jako biofyzika, astrofyzika, geofyzika . . . Název napovídá, že se jedná o interdisciplinární obor, který se zabývá
aplikacemi postupů uplatňovaných ve fyzice na ekonomické obory. V užším
smyslu se jedná o aplikaci metod a postupů statistické fyziky na komplexní ekonomické systémy skládající se z velkého počtu lidí. Poprvé pojem Ekonofyzika
použil vynikající americký fyzik H. Eugene Stanley, profesor Bostonské univerzity, na konferenci Dynamics of complex systems v Kalkatě 1995 [2]. (Profesor
Stanley dosáhl mnoha úspěchů v oblasti studia fázových přechodů, neurobiologie, fyziky sítí, fyziologie. Se svým doktorandem H. E. Poolem je autorem teorie
fázového přechodu kapalina – kapalina v podchlazené vodě.)
Poučení z teorie fázových přechodů je jednoznačné. Pokusit se vysvětlit
prudké, náhlé změny systému pouze na základě existujících modelů, které jsou
většinou založeny na základě lineárních modelů a aproximací, není možné.
Jednou z cest zkoumání těchto jevů je statistická mechanika. Úkolem statistické mechaniky je zkoumání velkého počtu individuálních komponent, například molekul ve sklenici vody, molekul horkého vzduchu v horkovzdušném
balónu, atomů ve feromagnetiku. Typická soustava obsahuje obrovské množství
jednotlivých individuálních, navzájem na sebe působících komponent, které ale
na makroskopické úrovni mají jen několik vlastností, které nás detailněji zajímají. Úkolem statistické fyziky není určit úplný popis chování určitého (obvykle velmi velkého) souboru částic. To nejenže neumíme, ale i kdybychom
znali všechny potřebné detaily, tento problém by vyžadoval značné výpočetní
kapacity. Stav každé individuální částice ani není podstatný. Zajímá nás, jak
se individuální chování částic a jejich vzájemné působení promítne v celkových
vlastnostech zkoumaného objektu. Zjistíme například, že stav plynu v nádobě je
určen objemem, teplotou a tlakem, a už nás nezajímají polohy a rychlosti všech
molekul. Důležitý pro daný plyn je vztah mezi jednotlivými stavovými veličinami – tlakem, objemem a teplotou. Analogie s některými problémy v ekonomii
je v tomto ohledu zřejmá. V makroekonomii se rovněž pracuje s agregovanými
veličinami jako je hrubý domácí produkt, agregátní nabídka, inflace, nezaměstnanost, úroková míra, měnový kurz. To můžeme pokládat za analogii agregovaných veličin ze statistické mechaniky, jako je plyn, tlak, teplota. Ekonomy
zajímá, jaký je vliv daňového zatížení firem na hrubý domácí produkt, a mnohé
další vztahy mezi těmito veličinami. K tomu je zase analogií v termodynamice
stavová rovnice pro plyn. Vliv agregovaných veličin závisí na individuálním chování jednotlivých entit – osob, firem, institucí. Dochází i k vzájemné interakci
mezi jednotlivými subjekty – například snížení ceny v jednom obchodě vytváří
Kalová, J., Dedecius, K.: Ekonofyzika a finanční krize
21
tlak na snížení cen v obchodech okolních, pro vzdálenější obchody již tento vliv
může být menší. Analogie s chováním molekul látek plynu je evidentní – právě
kdybychom znali detailně zákonitosti vzájemného působení molekul pro určitou
látku, uměli bychom pravděpodobně odvodit i její stavovou rovnici.
Každá analogie však má i četná úskalí, s nimiž je třeba počítat. Ve fyzice se
pracuje s velkými statistickými soubory, typické množství je jeden mol, to je řádově 1023 molekul nebo atomů. V ekonomii, i když jednotlivých entit je mnoho,
pracujeme s významně menšími soubory. Rovněž zákonitosti vzájemného působení entit jsou pravděpodobně složitější, protože v ekonomii se uplatňuje psychologie, sociologie a jiné vědy, a většinou je obtížná kvantifikace chování jednotlivých individuí a jejich interakce s okolím.
Fyzikální jevy, např. fázové přechody, mají rovněž výhodu v tom, že se jedná
o děje opakovatelné, kdy je možné daný jev experimentálně detailně prozkoumat a získat maximum poznatků pro vyvinutí teorie, případně pro její ověření.
V ekonomii se často jedná o jevy neopakovatelné, např. podmínky při Černém
čtvrtku byly ve světové ekonomice jiné než při dnešní krizi a je otázka, které
příčiny krize jsou v obou případech obecné a které jsou pro oba případy zcela
specifické.
Fyzika není všemocná a má také své výrazné neúspěchy, např. problém turbulentního proudění, které nás všude obklopuje a o jehož praktickém významu
nelze pochybovat. Několik generací matematiků a fyziků obětovalo svou kariéru
řešení Navierovy – Stokesovy rovnice, a i když dosáhli některých dílčích úspěchů,
zatím se ani nepodařilo dokázat to, co od fyzikálního modelu očekáváme, totiž
že pro dané počáteční podmínky má rovnice ve třech dimenzích hladké a jednoznačné řešení. Tento problém byl dokonce zahrnut mezi sedm nevyřešených
problémů tisíciletí a na jeho vyřešení je vypsána odměna milion dolarů. Fyzika
má tedy s nelineárními jevy také potíže. (Někteří kritici s oblibou tvrdí, že fyzika
umí dobře vyřešit jen lineární oscilátor.)
Obor ekonofyziky se poměrně rychle rozvíjí [3, 4], ale interdisciplinárních
oborů, sledujících metody a analogie mezi jednotlivými vědeckými disciplínami
a využívajících mj. i teorii fázových přechodů, je více. Za všechny jmenujme
synergetiku [5] nebo teorii katastrof [6]. I když ve fyzice a matematice existuje v oblasti nelineárních jevů celá řada nevyjasněných problémů, začaly se
objevovat nové přístupy (Isingův model, fraktály, teorie renormalizační grupy,
bifurkace), které alespoň kvalitativně dokáží výše uvedené problémy popsat.
S rostoucí výkonností počítačů se objevuje i další nástroj, který pomáhá rozkrývat mechanismy těchto složitých jevů – počítačové modelování.
Závěr
Ortodoxní ekonomové zatím ekonofyziku příliš nerespektují, většina článků zabývajících se ekonofyzikou je publikována ve fyzikálních časopisech. Současná
krize ukazuje, že osvědčené postupy, které více či méně fungují ve stabilním
ekonomickém prostředí, pasují ekonomy do role prostých pozorovatelů v případě náhlých, prudkých změn, a odsuzují je k následnému vysvětlování příčin,
proč k danému neočekávanému jevu došlo. Současná krize odhaluje nedostatky
22
tohoto přístupu v plné nahotě. Objevují se i velmi kritické články k současným
postupům a ekonomickým teoriím [7]. Mnozí komentátoři upozorňují, že velký,
neregulovaný trh, na kterém probíhala volná soutěž, selhal, a ekonomická teorie by na toto selhání měla reagovat. Tvrzení, že teorie platí, jen se všechny
elementy systému chovaly jinak, je z pohledu současných událostí neudržitelné.
Alespoň v tomto ohledu by si ekonomové měli vzít příklad z fyziky – v okamžiku,
kdy experiment dává jiné výsledky, než jaké předpovídá teorie, je třeba tuto teorii zavrhnout, byť by byla sebekrásnější. Inspirace fyzikou může být i v tomto
ohledu pro ekonomy podnětná.
Reference
[1] Wikipedia [online] [cit. 20080930]. Dostupné z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Krach na newyorské burze>.
[2] STANLEY, H. E., AFANASYEV, V., AMARAL, L. A. N., BULDYREV,
S. V., GOLDBERGER, A. L., HAVLIN, S., LESCHHORN, H., MAASS,
P., MANTEGNA, R. N., PENG, C.K., PRINCE, P. A., SALINGER, M.
A., STANLEY, M. H. R., VISWANATHAN, G. M. Anomalous fluctuations
in the dynamics of complex systems: from DNA and physiology to econophysics. Physica A, Vol. 224, 302 – 321 (1996).
[3] YEGOROV, Y. Econo-physics: A Perspective of Matching Two Science,
Evol. Inst. Econ. Rev. 4(1), 143 – 170 (2007).
[4] YAKOVENKO, V. M. Econophysics, Statistical Mechanics Approach to, review article for Encyklopedia of Complexity and System Science, to be published by Springer, http://refworks.springer.com/complexity/.
[5] HAKEN, H. Synergetics, an Introduction: Nonequilibrium Phase Transitions and Self-Organization in Physics, Chemistry, and Biology, 3rd rev.
enl. ed. New York: Springer-Verlag (1983).
[6] ARNOL’D, V. I. Catastrophe Theory, 3rd ed. Berlin: Springer-Verlag
(1992).
[7] BOUCHARD, J. P. P. Economics needs a scientific revolution. Nature, 455,
1181 (30 October 2008).
Econophysics and financial crisis
The comparison of conceptions and procedures used in physics and economics
and analogies between them are carried out in this paper. The current financial
crisis could be described as a phase transition when small changes in parameters can cause not only quantitative but also qualitative changes. The current
economics is not prepared enough for the prediction and description of the phenomena. Just in the area economics could take over the procedures used in
physics. The new access to economics – econophysics – is presented shortly.
Keywords: economic crisis, econophysics, phase transition
Kalová, J., Dedecius, K.: Ekonofyzika a finanční krize
23
Kontaktní adresy: RNDr. Ing. Jana Kalová, Katedra aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01
České Budějovice. e-mail: [email protected]
Ing. Kamil Dedecius, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra aplikovaných věd, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail:
[email protected]
KALOVÁ, J., DEDECIUS, K. Ekonofyzika a finanční krize. Littera Scripta,
2008, roč. 1, č. 2, s. 19 – 23. ISSN 1802-503X.
.
DPH u veřejnoprávních subjektů,
zejména obcí
1. díl
Miroslav Máče, Ludmila Opekarová, Marek Vochozka
Abstrakt
Změna zákona o účetnictví způsobila, že se některé obce a města stanou
plátci daně z přidané hodnoty. Jejich postavení v této dani je však problematické, neboť jde o právnické osoby veřejnoprávní.
Klíčová slova: vymezení osoby povinné, veřejnoprávní subjekt, obrat,
daně, zúčtování, registrace, obce, DPH
1
Předmět daně
§5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákona
o DPH)
„(1) Předmětem daně je
a dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti
v dražbě (dále jen „převod nemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani
v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku,
b poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnost, s místem plnění v tuzemsku,
c pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen
„členský stát“) za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani
v rámci uskutečnění ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která
nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového
dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která
není osobou povinnou k dani,
d dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.“
Ekonomickou činností je soustavné dodávání zboží, poskytování služeb a využívání hmotného a nehmotného majetku. Pojem ekonomické činnosti tudíž
neobsahuje činnosti vykonávané příležitostně.
25
26
Úplatou se rozumí zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nebo
poskytnutí nepeněžitého plnění.
Předmětem daně je vždy určitá činnost, ať už poskytnutí služby, dodání zboží apod. Předmětem daně nemohou být peníze, proto příspěvky
a dotace (šeřeji přijaté prostředky) nemohou být předmětem daně.
2
Vymezení osoby povinné
§5 odst. 1 zákona o DPH
„Osoba povinna k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví
v §5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické
činnosti.“
Osobou povinnou je každá osoba, která samostatně vykonává kdekoli na
světě ekonomickou činnost. Nezáleží na tom, o jakou osobu se jedná, ať už je
to podnikatel, pronajímatel, občanské sdružení, obec či její příspěvková organizace. Výjimkou jsou zaměstnanci, kteří nevykonávají ekonomickou činnost
samostatně a v některých případech i veřejnoprávní subjekty.
3
Vymezení veřejnoprávního subjektu
„Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky
obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo
zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu se při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy nepovažují za
osoby povinné k dani , a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají
úplatu. . .“
Veřejnoprávním subjektem je každá právnická osoba, která vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Jelikož veřejnoprávní subjekt podle povahy
konkrétní činnosti může v určitých vztazích vystupovat jako soukromoprávní
v jiných jako veřejnoprávní subjekt, musí být veřejnoprávní jen ty subjekty,
které jsou řízeny veřejným právem,
Přesné vymezení pojmu veřejnoprávní subjekt je rozhodující jak
• pro stanovení obratu pro účely registrace, tak
• pro účely uplatnění osvobození od daně.
Příklad : Notáři a soudní vykonavatelé činí úkony, které ze samotné jejich
povahy, mohou být považovány za úkony orgánů veřejné moci a tudíž lze na
Máče, M. et al. : DPH u veřejnoprávních subjektů, zejména obcí
27
ně nahlížet jako na veřejnoprávní subjekty. Přesto nemohou mít výjimku, protože činní ne jako osoby řízené veřejným právem, neboť nejsou součástí veřejné
správy, ale v rámci svobodné profese jako nezávislé ekonomické aktivity.
Fyzická osoba nemůže být podle zákona o DPH veřejnoprávním subjektem.
4
Vymezení činností, při jejichž výkonu se veřejnoprávní subjekt nepovažuje za osobu povinnou k dani
4.1
Hlavní principy
„. . . . . .Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí
právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze
č. 3.“
Veřejnoprávní subjekt se nepovažuje za osobu povinnou k dani při výkonu
veřejné správy a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírá úplatu.
Avšak veřejnoprávní subjekt se považuje za osobu povinnou k dani,
jestliže:
1. příslušný orgán rozhodl o výrazném narušení hospodářské soutěže při činnosti, která je veřejnou zprávou,
2. jsou vykonávány činnosti uvedené v příloze č. 3, i kdyby byly
veřejnou zprávou.
Příloha č. 3
• Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny.
• Dodání nového zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v nezměněném stavu.
• Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64.
• Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená
v kódu SKP 60.
• Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61.
• Doprava letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava uvedená v kódu SKP 62.
• Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63.
• Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v kódu
SKP 63.
• Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74.
28
• Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74.
• Služby prodejen pro zaměstnance, kantým a podobných jídelen uvedené
v kódu SKP 55.
• Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona jiné než
osvobozené od daně podle §53 zákona.
• Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se
dodání zemědělských potravinářských výrobků podle předpisů platných pro
činnost tohoto fondu.
Jestliže jsou veřejnoprávním subjektem vykonávány ekonomické činnosti,
které nejsou veřejnou zprávou, je tento považován za osobu povinnou k dani
stejně jako kterákoli jiná osoba.
Příklad: Obec provozuje vlastní ubytovnu. Tato činnost nemá s veřejnou správou žádnou souvislost, obec je z důvodů jejího vykonávání osobou povinnou, protože se jedná o poskytování služeb za účelem získání příjmů mimo rámec veřejné
správy.
4.2
Činnosti, které jsou pro účely zákona veřejnou správou
Zákon o DPH blíže neupřesňuje, co se rozumí výkonem působnosti v oblasti
veřejné správy. Šestá směrnice prostřednictvím judikátů Evropského soudního
dvora jednoznačně definuje kritéria pro posouzení činností, při nichž veřejnoprávní subjekt vystupuje jako orgán veřejné zprávy, pomocí jejich
právní formy: činnost musí být vykonávána v rámci zvláštního právního režimu platného pro veřejnoprávní subjekty, nikoli za stejných
právních podmínek, které platí pro soukromé ekonomické subjekty.
Zákon o DPH veřejnou správu nedefinuje a obecné předpisy mohou zahrnovat pod tento pojem širokou škálu činností. Nelze tak posuzovat jednotlivé
činnosti dle jejich povahy (např.odvoz odpadu, ověřování podpisů), ale dle právního předpisu, na základě kterého je činnost vykonávána (buď veřejnoprávní
nebo soukromoprávní norma). Je-li činnost vykonávána v rámci veřejnoprávní normy platné pro veřejnoprávní subjekt, aniž by ji stejným
způsobem a na základě stejného předpisu mohla provádět soukromá
osoba, pak jde o výkon veřejné zprávy ve smyslu Šesté směrnice. Pokud
provádí veřejnoprávní subjekt na základě soukromoprávního předpisu aktivity,
které může vykonávat i jiná osoba, nelze předmětnou činnost posoudit pro účely
uplatňování DPH jako výkon veřejné zprávy.
Poznámka: Činnost prováděná soukromou osobou není vyjmuta z rozsahu
DPH. Proto pokud obec pověří činností např.daní třetí nezávislou stranu, vyjmutí z DPH uvedené v Článku 4 Šesté směrnice (Směrnice rady 2006/112/ES
ze dne 28.listopadu 2006) nelze uplatnit.
Příklad (z lit. 2):
1. Obec stanovila v rámci samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování a odstraňování komunálního odpadu. Tato činnost je
29
veřejnou správou, a proto není předmětem daně, neboť je vykonávána na základě
veřejnoprávní normy (obecně závazné vyhlášky).
2. Obec sama likviduje odpad na základě individuální smlouvy s občany a podnikateli, které se řídí občanským či obchodním zákoníkem. Přestože je podstata
obou činností naprosto stejná, nelze ji označit za úkon v rámci veřejné správy,
protože za stejných podmínek může likvidovat odpad jakákoli jiná osoba.
4.3
Činnosti uvedené v příloze 3 (jsou-li prováděny v nezanedbatelné míře)
Provádí-li veřejnoprávní subjekt kteroukoli z činností uvedených v příloze č. 3, je dle §5 odst. 3 zákona o DPH osobou povinnou k dani. To však
ještě neznamená, že se stává plátcem daně.
Zákon v souladu s Šestou směrnicí pouze stanoví, že vyjmenované činnosti
jsou při splnění dalších zákonných podmínek předmětem daně byť by byly vykonány v rámci veřejné správy. Až tehdy, je-li překročen limit obratu pro
povinnou registraci, nastává povinnost registrace ze zákona. Poté se
stává plátcem daně.
Veřejnoprávnímu subjektu není zákonem o DPH tolerována ani zanedbatelná
míra výkonu uvedených činností.
4.4
Možnost výrazného narušení hospodářské soutěže
Pro účely vymezení předmětu daně (§5 odst. 3) nemusí veřejnoprávní subjektplátce daně zkoumat jednotlivé své činnosti vykonávané v rámci veřejné správy
z hlediska možného narušení hospodářské soutěže, dokud rozhodnutí příslušného
orgánu v této věci nenabude právní moci.
Zákon nestanoví, který orgán je příslušný vydat zmíněné rozhodnutí, zda je
to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo jiný orgán.
Pokud nezdanění zkoumané aktivity nemůže vést k narušení hospodářské
soutěže, nebo toto narušení bude nevýznamné, neměla by činnost být předmětem daně.
Likvidaci komunálního odpadu provádí obec na základě veřejné vyhlášky. Jde
o činnost, která není uvedena v příloze č. 3 a je vykonávána veřejnoprávním
subjektem na základě veřejnoprávní normy. Tak jsou splněny všechny podmínky
k tomu, aby činnost byla vyňata z předmětu daně. Z těchto důvodů ji obec, ač
je plátcem DPH, nezdaňuje. V obci však působí ne trhu ještě jeden soukromý
subjekt, který je rovněž plátcem DPH. Zákon mu nepovoluje používat stejné daňové výhody, které má veřejnoprávní subjekt. Proto je v nevýhodném postavení
na trhu, neboť nemůže konkurovat cenou. Svá práva se rozhodne uplatňovat pomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěž, který posléze rozhodné o narušení
hospodářské soutěže. Od okamžiku nabytí právní moci zmíněného rozhodnutí
musí obec předmětnou činnost zdaňovat.
30
4.5
Možnost vynětí osvobozených činností z předmětu daně
u veřejnoprávních subjektů
§51odst. 1 zákona o DPH
„(1) Při plnění podmínek stanovených v §52 až §62 jsou od daně bez nároku
na odpočet osvobozena tato plnění:
a) poštovní služby(§52)
b) rozhlasové a televizní vysílání(§53),
c) finanční činnost (§54)
d) pojišťovací činnosti(§55)
e) převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších
zařízení(§56),
f ) výchova a vzdělávání(§57),
g) zdravotnické služby a zboží (§58),
h) sociální pomoc (§59),
i) (pozbylo platnosti)
j) provozování kotérií a jiných podobných her(§60),
k) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně(§61),
l) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozené od daně bez nároku
na odpočet daně a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně
(§62).“
Šestá směrnice umožňuje členským státům vyjmout z předmětu daně i vyjmenované činnosti osvobozené od daně, vykonává-li je veřejnoprávní subjekt.
Dle §51 a následujících jsou u ÚSC osvobozena uvedená plnění:
• převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor
(převod 3 roky od nabytí), zahrnuje .i nájem hrobových míst)
• výchova a vzdělávání
• sociální pomoc (příjmy domů s pečovatelskou službou)
• kultura (knihovny, kina, divadla, muzea a galerie, hudební činnost, kulturní centra)
• sport (provoz lyžařských vleků, vstupné do bazénů, haly, kluziště atd.)
• příjmy z prodeje dlouhodobého majetku, pokud nebyl uplatněn nárok na odpočet na vstupu.
Poznámka: Do obratu pro registraci k DPH se však úplaty za osvobozená plnění
plně započítávají.
31
Tabulka 1: Rozlišení činnosti podle toho, zda jsou či nejsou předmětem daně u
veřejnoprávních subjektů.
Veškerá činnost veřejnoprávního subjektu
veřejná DPH
správa ano/ne
1 Činnosti, které nejsou veřejnou správou (ekonomické ne
ano
činnosti např.živnosti)
2 Veřejná správa v nejširším pojetí, která není veřej- ano
ano
nou správou pro účely DPH
3 Činnosti uvedené v příloze č. 3 zákona o DPH
ano
ano
4 Veřejná správa, pokud došlo k narušení hospodářské ano
ano
soutěže
5 Veřejná správa v úzkém pojetí, která není předmě- ano
ne
tem daně
4.6
Postup při stanovení předmětu daně
Ad 2) Činnosti, které jsou předmětem daně, zahrnují plnění, která jsou sice veřejnou správou v obecném pojetí a jejichž výkon může být uložen veřejnoprávním
subjektům i zákonem (např. zákon o obcích . . .), avšak nejsou veřejnou správou
pro účely uplatňování zákona o DPH. Jsou to činnosti vykonávané na základě soukromoprávních předpisů a za stejných podmínek, za kterých
je vykonávají či mohou vykonávat i soukromoprávní subjekty, např.
podnikatelé (např.pronájmy, provozování knihovny, apod.) vysvětlení viz 4.2.
Ad 4) Jako předmět daně by měl být klasifikovány také činnosti, o kterých
příslušný orgán rozhodl, že jimi byla výrazně narušena hospodářská soutěž, a to
od okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí.
Úplaty, které nejsou předmětem DPH:
Příjmy dle rozpočtové skladby třídy 1 a třídy 4
• daně, správní poplatky, odvody, ekonomické poplatky, přijaté dotace a transfery
Příjmy dle rozpočtové skladby třídy 2
– 212x – odvody přebytků organizace s přímým vztahem, např. odvody
PO
– 214x – příjmy z úroků a další
– 2210 – jen pokuty (některé sankční platby přijaté mohou být z ekonomické činnosti)
– 222x – finanční vypořádání
– 2321 – přijaté investiční dary
– 2322 – přijaté pojistné náhrady
– 2324 – některé náhrady (jiné náhrady mohou být příjmem z ekonomické činnosti)
32
– 2328 – neidentifikované příjmy a nahodilé příjmy (nejedná se o ekonomickou činnost 2329 nejsou soustavné)
– 2343 – příjmy u úhrad dobývacího prostoru
– 312x – ostatní kapitálové příjmy (přijaté dary a příspěvky na dlouhodobý majetek, včetně příspěvků např. na změnu územního plánu)
– 32xx – příjmy z prodeje akcií a majetkových podílů (§14, odst. 5)
• Přeúčtování energií a služeb, na které jsou přijaty zálohy např.v souvislosti s nájemným
„(11) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné
osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby.
Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu
a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet
dně.“
• Ostatní příležitostné příjmy z činností, která není soustavná (ples,
pouť, jiná společenská akce, příjem z věcného břemene, pokud není častou
službou apod.)
Úplaty, které jsou předmětem DPH,
pokud jsou přijaty z ekonomických činností a nejsou osvobozené
Příjmy dle rozpočtové skladby třídy 2 tj. 21xx
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
dodání vody, tepla, elektřiny,
prodej dřeva a dřevní hmoty,
příjmy z kabelové televize,
poskytování služeb typu čistění komunikací, kropení, úklidu sněhu, odvozu
odpadků (ne komunální odpad – poplatek od občanů), hrabání, sekání,
údržba zeleně, doprava nákladní třetím osobám za úplatu,
pronájmy parkovacích míst,
krátkodobé pronájmy do 48 hodin bytů, staveb, nebytových prostor, pozemků a budov,
pronájmy movitých věcí (strojů, zařízení),
služby cestovních kanceláří, průvodcovské služby,
kopírování za úplatu,
prodej knih, brožur, novin, časopisů a dalších tiskovin,
reklamní služby, inzerce, pronájmy vývěsní skříněk, za umístění reklamy
na budovách, na veřejném osvětlení, zábradlích apod.
ubytování a stravování (ubytovny, restaurace, stravovala),
služby pořádání výstav, veletrhů apod.,
služby prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen,
příjmy za služby konzultační, právní apod. i když souvisejí s výkonem
veřejné správy (např. sepsání smluv)
33
Pokud obec nemá žádný z těchto příjmů z ekonomické činnosti, nesmí se stát plátcem (§95 odst. 10). Výjimka – pokud se rozhodne uplatňovat
daň u nájmů pozemků, staveb a nebytových prostor v případě pronájmu plátcům – pak se může registrovat kdykoli.
„Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na
odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce a není
oprávněna podat přihlášku k registraci. . . “
5
Sledování obratu pro povinou registraci
Aby uskutečněné plnění ovlivnilo obrat veřejnoprávního subjektu pro
účely registrace daně, musí být splněny dvě podmínky:
• musí být úplatou.
• plnění musí splňovat požadavky §6 odst. 2
5.1
Vymezení obratu
„Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně , včetně
dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými
jsou dodání zboží, převod nemovitostí a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za
a) zdanitelná plnění,
b) plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, nebo
c) plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle §54
až §56 , jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.
Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje hmotného majetku a odpisovaného
nehmotného majetku nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem, o kterých osoba povinná k dani účtuje nebo o kterých vede evidenci.“
Šestá směrnice čl. 24 odst. 4
„Obrat, ke kterému se přihlíží pro účely odstavce 2, sestává z částky bez daně
z přidané hodnoty vyjadřující hodnotu zboží a služeb dodaných nebo poskytnutých podle článků 5 a 6 v rozsahu, ve kterém jsou zdaněny , včetně
plnění osvobozených od daně . . . . Při výpočtu obratu se však nebere zřetel na
prodej hmotného nebo nehmotného investičního majetku podniku.“
34
Obrat má představovat hodnotu plnění (bez daně) bez ohledu na skutečnost,
jakým způsobem jsou tato plnění zaúčtována.
Do obratu jsou zahrnovány následující položky:
Úplata za uskutečněná plnění a plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně
+ úplaty z
ných dle
+ úplaty z
nejsou-li
převodu a nájmu staveb, bytů a nebytových prostor, osvoboze§56
finančních a pojišťovacích činností osvobozených dle §54 a §55,
příležitostnou nebo doplňkovou činností.
Příklad:
Obec má za rok příjem 100 tis. Kč z vodného a stočného a 950 tis. Kč z nájmů
bytů. Splňuje podmínky obratu, musí se stát plátcem DPH. Zdanitelným plněním je však jen příjem z vodného a stočného.
Do obratu se nezahrnují
- úplaty z prodeje dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného
majetku
- úplaty z nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem prostor a míst k parkování vozidel je-li krátkodobý
5.2
Výpočet obratu
Výpočet obratu spočívá v rozboru příjmů a úplat za činnost obce, činnosti
rozdělit na činnosti:
1.
2.
3.
4.
výkonu působnosti veřejné zprávy (sloupec 1) – kód DPH 0
činnosti které nevstupují do základu daně (sloupec 4) – kód DPH 100
ekonomické činnosti (sloupec 2) – kód DPH 200
činnosti osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně (sloupec 3) –
kód DPH 300
5. úplaty za nahodilé činnosti (sloupec 4) – kód DPH 900
Každá činnost je specifikovaná svým kódem DPH nezbytným pro výpočet obratu na počítači.
Poznámka: zavedení kódů DPH (tj. čísel 0, 100, 200, 300, 900) směřuje k zavedení výpočtu obratu (vymezení jednotlivých druhů příjmů z pohledu DPH).
Kód 200 je nahrazen kódy (řádky výkazu k přiznání k DPH),
35
210,215 – uskutečněná zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku
220,225 – pořízení zboží u jiného členského státu
230,235 – poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském
státě
240,245 – zasílání zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku
250,255 – pořízení nového dopravního prostředku
260,265 – dovoz zboží
270,275 – poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani.
pokud jde o plátce DPH, který na základě výše uvedených kódů sestavuje „Měsíční podklad pro výkaz o DPH“.
Podmínka, aby obec se nestala plátcem:
Součet sloupce 2 = 0 (viz §95 odst. 10) nebo
Součet sloupce 2 + sloupce 3 je menší než 1 000 000 Kč
Pokud si přejeme analýzu příjmů za účelem stanovení obratu DPH, musíme
kód DPH zadávat i u finančních účtů (231a 235), což dovolí sestavit následující
přehled:
5.3
5.3.1
Registrace
Povinná registrace k DPH z důvodu překročení obratu
Viz §6 odst. 1
„Osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, je
osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne částku 1 000 000
Kč ze nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních
měsíců . . . “
Pro ÚSC (kraje, obce) nové ustanovení zákona znamená, že pokud ÚSC má
v příjmech (úplatách) z ekonomických činností a z nájemného alespoň
1 mil. Kč za 12 měsíců po sobě jdoucích, stává se plátcem DPH.
Nově se tedy započítává do obratu i nájem pozemků, bytů, staveb a nebytových
prostor.
Obrat 1 mil. Kč se začne počítat až od 1.1. 2009 (čl. II novely č. 302/2008
Sb., přechodná ustanovení, bod 5).
5.3.2
Plátci
§94 odst. 1
„Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, jejíž obrat
za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku uvedenou v §6 se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila
36
Tabulka 2: Příklad.
Rozbor příjmů (v tis.Kč)
kód DPH
Druh úplat – příjmy a výnosy
Sloupec 1
0
Veřejná
správa
Třída 1 – Daňové příjmy
Třída 4 – Přijaté transfery
Třída
2
–
Příjmy
z vlastní činnosti:
2111 – příjmy z poskytování
služeb a výrobků
Lesy (odpa 103x)
Vnitřní obchod, služby a cestovní ruch (odpa 214x)
Doprava (odpa 221x)
Vodní hospodářství (odpa
23xx)
Kabelová televize (odpa
2419)
Školství, kultura, sport, společenské akce(odpa 3xxx)
Byty, nebyty, služby (odpa
36xx)
Sociální
služby
(odpa
4xxx)
Komunální služby (odpa
36xx)
2119 – ostatní příjmy
z vlastní činnosti
2129 – odvody PO
2131 – příjmy z pronájmu
pozemků
ostatních nemovitostí
movitých věcí – staveb
2133 – krátkodobé pronájmy
movitých věcí
2141 – úroky
2210 – přijaté sankční
platby
2222 – finanční vypořádání
2229 – ostatní přijaté vraty
transférů
2310 – příjmy z prodeje
drobného majetku
2321 – neinvestiční dary
2322 – pojistné náhrady
2324 – přijaté náhrady . . .
ekonom
2324 – ostatní
2329 – ostatní a nahodilé příjmy (věcná břemena. . . )
Třída 3 – kapitálové příjmy
Výnosy z hospodářské činnosti
OBRAT
Splněna povinnost registrace
6 000
500
Sloupec 2
200 – 299
Ekonomická
činnost
Sloupec 3
300
Osvobození
bez nároku
na odpočet
Sloupec 4
100, 900
Nahodilé
nebo nejsou
předmětem
daně
150
12
-
1 000
300
80
20
400
120
10
50
40
12
50
300
2 000
400
20
40
150
18
20
50
40
60
20
80
30
3 000
60
6 878
NE
1 050
ANO
2 912
ANO
1 192
NE
37
Tabulka 3: Příklad.
Rozbor příjmů (v tis. Kč)
kód DPH
Druh úplat – příjmy a výnosy
Sloupec 1
0
Veřejná
správa
Sloupec 2
200 – 299
Ekonomická
činnost
Sloupec 3
300
Osvobození
bez nároku
na odpočet
Vyúčtování
rozpočtových
příjmů (účty 215, 216)
Výnosy z hospodářské činnosti (účty 6xx)
OBRAT
Splněna povinnost registrace
6 878
990
2 912
Sloupec 4
100, 900
Nahodilé
nebo nejsou
předmětem
daně
1 192
2 912
ANO
1 192
NE
60
6 878
NE
1 050
ANO
stanovený obrat nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. Nesplní-li registrační povinnost podle §95 odst. 1, stává se plátcem dnem nabytí účinnosti
rozhodnutí o registraci.“
Osoba povinná k dani se stává plátcem třetího dne následujícího po měsíci,
ve kterém byl obrat překročen. Pouze však za podmínky, že podá přihlášku
k registraci v zákonné lhůtě nebo alespoň do data, od kterého má být plátce dle
§94 odst. 1.
1. Obec překročila pro účely povinné registrace v měsíci červnu. Do 15. července podává podle §95 odst. 1 přihlášku k registraci a plátcem se stává
od 1. září.
2. Kdyby v předchozím příkladu byla přihláška pro registraci podába například 28.srpna, zůstalo by zachováno zákonné datum dle §94 odst. 1 a obec
by se stala plátcem také od 1. září.
5.3.3
Náhrada za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační
povinnosti
§98 odst. 1
„Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle §95 odst. 1 nebo
podle §95 odst. 2 písm. a, je povinna uhradit správci daně částku ve výši 10%
z celkového souhrnu úplat za zdanitelná plnění jako náhradu za daň ze zdanitelných plnění, která uskutečnila bez daně, a z hodnoty zboží, které pořídila z jiného
členského státu neoprávněně bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se
osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na
základě rozhodnutí správce daně.“
38
Zůstává otázkou kvalifikace této náhrady z hlediska procesního. Není ani
daní (není uvedeno že jde o daň) ani příslušenstvím (neboť zákon o správě daní
a poplatků jí ve výčtu svých příslušenství neuvádí).
Příklad(z lit. 2):
1. Obec překročila obrat pro účely povinné registrace za měsíc červen. Z nedbalosti došlo k situaci, že přihláška k registraci byla podána až dne 5. října.
Správce daně zaregistruje obec nejdříve ke dni 5.října. Obec se stává plátcem
od 5.října, případně od data, jež je uvedeno na osvědčení o registraci, je-li tam
datum později.
2. Obec překročila povinný limit pro registraci v měsíci červnu. Nepodala
přihlášku k registraci vůbec. Správce daně zjistil uvedená fakta při kontrole v březnu
následujícího roku. Zaregistroval obec k DPH ex offo ke dni 10. března. Obec se
stává plátcem 10. března.
V obou uvedených případech však hrozí uložení náhrady za nesplnění zákonné
registrační povinnosti dle §98. odst. 1.
5.3.4
Povinná registrace k DPH z jiných důvodů
Povinná registrace k DPH může nastat i z jiných důvodů, než je překročení
obratu.:
1. pořízení zboží z jiného členského státu nad 326 000 Kč v kalendářním roce
(§94 odst. 6)
2. pořízení zboží z jiného členského státu podléhající spotřební dani bez limitu (§94 odst. 7)
3. přijetí služby osoby (uvedené v §15) registrované v jiném členském státě
nebo od zahraniční osoby povinné k dani (§94 odst. 8)
4. přijetí zboží s montáží od osoby registrované v jiném členském státě nebo
od zahraniční osoby povinné k dani (§94 odst. 9)
Potom mluvíme o osobě identifikované resp. registrované dle §96 zákona.
Identifikace je zvláštní způsob registrace, kdy osoby identifikované nemohou
uplatňovat nárok na odpočet daně na vstupu, jejich registrace slouží v podstatě
pouze jako nástroj k výběru daně při pořízení zboží z jiného členského státu či
poskytnutí služby osobou registrovanou v jiném členském státě nebo zahraniční
osobou.
Dokončení v 2. dílu.
39
Kontaktní adresy: Ing. Miroslav Máče, CSc., Ph. D., Vysoká škola technická
a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice.
Ing. Ludmila Opekarová, Ph. D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých
Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected]
Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph. D., Katedra ekonomiky a financí, Vysoká škola
technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, České
Budějovice. e-mail: [email protected]
MÁČE, M., OPEKAROVÁ, L., VOCHOZKA, M. DPH u veřejnoprávních
subjektů, zejména obcí – 1. díl. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 25 – 39.
ISSN 1802-503X.
.
Srovnání účtování dlouhodobého
majetku organizační složky státu
a účetnictví podnikatelů
Marek Vochozka, Kristina Kabourková
Abstrakt
Příspěvek se zabývá účtováním dlouhodobého majetku v organizačních
složkách státu. Organizační složka státu (dříve rozpočtová organizace) se
výrazně odlišuje svým účetnictvím od jiných subjektů. Situace je dána
vztahy těchto organizací se státním rozpočtem České republiky. Specifická organizace a zvláštní způsob jejího financování vyžaduje i vyhraněný
přístup k samotnému účetnictví.
Nejprve je vymezen statut a funkce organizační složky státu ve vztahu
k národnímu hospodářství a systému poskytování veřejných statků. Další
část se zabývá vztahem organizační složky státu a majetku České republiky. Ve třetí části se řeší konkrétní způsob účtování dlouhodobého
majetku dle zákona o účetnictví, vyhlášky Ministerstva financí, kterou se
provádí zákon o účetnictví pro organizační složky státu, příspěvkové organizace a územně samosprávné celky, a účetních standardů. V příspěvku
následuje pasáž věnovaná účtování dlouhodobého majetku u podnikatelských subjektů.
V závěru článek hodnotí rozdíly obou účetních systémů a předkládá
určitý návod řešení disproporcí systému účetnictví organizačních složek
státu.
Klíčová slova: organizační složky státu, účetnictví, účetní standard, dlouhodobý majetek
Úvod
Česká republika se řadí mezi sociálně orientované země. V tomto směru vytvořila systém, který se zabývá jak regulací trhu, tak přerozdělováním zdrojů
a především v kontextu předchozích činností poskytováním veřejných statků.
Za tímto účelem vytvořila určitou infrastrukturu organizací, jež ji zastupují
ve vztahu k občanovi. Jedná se především o organizační složky státu a příspěvkové organizace.
A právě organizační složky státu jsou povahou své právní formy (pokud lze
v jejich případě o právní formě vůbec hovořit) velmi specifiky orientovány a kon41
42
struovány. Organizačními složkami státu jsou především správními úřady nebo
bývají fondy zřízenými na základě ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech
a změně některých zákonů č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Správní úřady a též organizační složky státu jsou dvojího druhu. V prvé
řadě se jedná o ústřední organizační složky státu, jež nemají zřizovatele nebo
k nimž neplní jiná organizační složka státu funkci zřizovatele. Tyto organizace
vznikly ve většině případů na základě zákona o zřízení ministerstev a některých
ústředních orgánů státní správy. V druhém případě jde o tzv. podřízené organizační složky státu. To znamená, že existuje osoba zřizovatele nebo k nim funkci
zřizovatele vykonává jiná organizační složka státu.
Vzhledem k tomu, že tato právní forma nevzniká s cílem realizovat zisk,
ale s cílem vykonávat státní správu, je celý systém jejich ekonomických a finančních vztahů určen specializovanými zákony, jako jsou zákon o rozpočtových
pravidlech a změně některých zákonů č. 218/2000 Sb., ve znění novel, zákonem
o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000
Sb., ve znění novel a dalšími.
Více o těchto vztazích napoví dřívější název této právní formy, tj. rozpočtová
organizace. Znamená to, že má přímou vazbu na státní rozpočet (a to i v případě
podřízených organizačních složek státu).
Z pohledu finančních vztahů je formováno taktéž jejich účetnictví. Specifické
je především účtování dotací, nákladů související se správní činností a účtování
dlouhodobého majetku. Nicméně jen popis účtování těchto oblastí je velmi obsáhlý. Proto cílem tohoto přípěvku je srovnání způsobu účtování dlouhodobého
majetku organizačních složek státu a podnikatelů.
Vztah majetku a organizační složky státu
Nejprve je vhodné vymezit vztah organizačních složek státu k majetku České
republiky. Problematiku řeší zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel, který zároveň velmi
výrazně ovlivňuje toky aktiv mezi institucemi státní správy. Zákon vymezuje
pravidla (povinnosti a práva) jednotlivých státních institucí při nakládání s majetkem státu. Dílčí pasáže zákona jsou konkretizovány vyhláškami Ministerstva
financí, z nichž za nejdůležitější lze považovat vyhlášku o hospodaření složek
státu a státních organizací s majetkem státu č. 62/2001 Sb.
Zákon v prvé řadě poskytuje právní rámec hospodaření se státním majetkem, v druhé řadě pak dává koncepční východiska pro jeho správu a pro jeho
evidenci v účetnictví státních institucí. Organizační složky státu nemají k majetku vlastnický vztah. Je jim pouze přiznáváno právo s takovým majetkem
hospodařit.
Zákon o majetku vymezuje tři základní skupiny osob ve vztahu k majetku
České republiky. Především vymezuje organizační složky státu (s právem hospodařit s majetkem státu), ostatní státní instituce, včetně státních příspěvkových organizací, (s právem hospodařit s majetkem státu) a ostatní. Organizační
složky státu se dále člení dle pravomocí na Ministerstvo financí (samostatně
Vochozka, M., Kabourková, M.: Účtování dlouhodobého majetku
43
vyděluje ještě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), ústřední
organizační složky státu a podřízené organizační složky státu.
Ministerstvo financí vytváří koncepční rámce a schvaluje nejdůležitější převody majetku (především na ostatní, nestátní, organizace) a věcná břemena.
Ke zřízení věcného břemene musí mít jakákoliv státní instituce souhlas Ministerstva financí České republiky, pokud se nejedná o věcné břemeno přístupu
k nemovitosti nebo na položení inženýrských sítí přes pozemek státu.
Ústřední organizační složky státu řídí převody majetku v rámci svého resortu
(jedná se především o ministerstva). Odsouhlasují převody práva hospodaření
s majetkem České republiky mezi jednotlivými resorty.
Podřízené organizační složky státu spravují svěřený majetek. Bez souhlasu
nadřízených organizačních složek státu mohou převádět majetek na jiné státní
instituce v rámci jednoho resortu. V případě některých resortů však ministerstvo považuje svůj souhlas s převodem majetku státu mezi jím zřizovanými
institucemi za nezbytný.
Ostatní státní instituce mají právo hospodařit s majetkem státu, nicméně
jejich pozice by se dala považovat za druhořadou. Otázka převodů práva hospodaření na jiné organizace se mnoho neliší od podřízených organizačních složek
státu. Avšak nabývání práva hospodaření je odlišná – nemůže nabýt jiný majetek, než ten, o nějž nestojí žádná organizační složka státu.
Státní instituce může na základě zákona o majetku vyřadit majetek ze své
evidence na základě těchto skutečností:
1. Majetek je ve stavu, kdy náklady na jeho opravu přesáhnou jeho potenciální užitnou hodnotu.
2. Státní instituce není schopna financovat údržbu a provoz takového majetku.
3. Státní instituce nepotřebují majetek k zabezpečení plnění funkcí státu
nebo jiných úkolů, tj. k zabezpečení své činnosti (například k výkonu státní
správy).
4. O majetek přestal být veřejný zájem.
V takových případech se organizace rozhoduje, zda majetek přenechává do užívání jiné organizaci nebo zda zruší své právo hospodaření.
Pokud se rozhodne jej přenechat do užívání, má dvě základní možnosti:
1. Majetek přenechává k bezúplatnému užívání jiné organizační složce státu
(organizační složky státu nemají vůči sobě v návaznosti na platné znění
zákona peněžní plnění při úhradě například nájemné povinnost peněžního
plnění) nebo jiné státní instituce působící v přesně definované oblasti (zajišťují výkon státní správy v přenesené působnosti, jsou činné v oblasti
humanitární a sociální pomoci, pracující v oblasti integrovaného záchranného systému a tak dále).
2. Majetek přenechávají do nájmu buďto státním institucím, které nejsou
organizačními složkami státu, nebo ostatním osobám (fyzickým, právnickým) za cenu v místě obvyklou (například stanovenou cenovými mapami
44
zveřejněnými v Cenovém věstníku vydávaným Ministerstvem financím).
Pro vysvětlení dodávám, že symbolické nájemné (například 1 Kč) je v rozporu s ustanovením zákona. Státní instituce má právo přenechat majetek
buď k bezúplatnému užívání, nebo formou pronájmu za tržní cenu.
Státní instituce musí na základě zákona v případě nabídky užívání oslovit nejprve organizační složky státu, poté ostatní státní instituce a až nakonec ostatní
osoby. V této fázi vstupuje do procesu Vládní dislokační komise (případně krajská dislokační komise), která má za úkol pomoci optimalizovat využití státního
majetku (zejména nemovitého). Její úloha spočívá především v zajištění nabídkové povinnosti vůči organizačním složkám státu.
Pokud organizační složka státu ruší své právo hospodaření, postupuje obdobně jako v případě přenechání do užívání. Osloví nejprve jiné organizační
složky státu (v tomto případě může být peněžité plnění i mezi organizačními
složkami státu), poté ostatní státní instituce a nakonec ostatní osoby (v tomto
případě vždy za tržní hodnotu). Jak již bylo uvedeno výše, zákon dává i jednoznačné koncepční odpovědi k evidenci majetku. Organizace má k majetku pouze
právo hospodaření, nikoliv vlastnické. Přesto se o něm účtuje na majetkových
účtech a vstupuje tak do rozvahy.
Paragraf 14 odstavec 1 stanoví: Majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností; jiným způsobem
lze majetek použít nebo s ním naložit pouze za podmínek stanovených zvláštním
právním předpisem anebo tímto zákonem. Organizační složka si počíná tak, aby
svým jednáním majetek nepoškozovala a neodůvodněně nesnižovala jeho rozsah
a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Díky tomuto ustanovení zákona organizační složky státu neodepisují dlouhodobý majetek státu. Situace vznikla
pravděpodobně tak, že veškeré odpisy by musely být (z hlediska logiky financování činnosti organizačních složek státu a z pohledu analogie v podobě státních
příspěvkových organizací) podloženy peněžním fondem, nebo fondy (u státní
příspěvkové organizace se nazývá fondem reprodukce dlouhodobého majetku).
Účtování o dlouhodobém majetku OSS
Účtováním o dlouhodobém nehmotném a hmotném majetku se zabývá účetní
standard číslo 512. Cílem tohoto standardu je stanovit postupy účtování dlouhodobého nehmotného majetku a dlouhodobého hmotného majetku za účelem
docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami v položkách:
• Software, Drobný dlouhodobý nehmotný majetek,
• Ostatní dlouhodobý nehmotný majetek,
• Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek,
• Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek (poskytování záloh na dlouhodobý majetek upravuje zákon o rozpočtových pravidlech
č. 218/2000 Sb., ve znění novel, a zákon o majetku České republiky a vystupování v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel, případně
•
•
•
•
•
•
•
•
45
blíže upřesní Rozhodnutí o registraci akce v ISPROFIN nebo Rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce vydávané v případě
hygienických stanic zřizovatelem – Ministerstvem zdravotnictví),
Pozemky,
Umělecká díla a předměty,
Stavby,
Samostatné movité věci a soubory movitých věcí,
Drobný dlouhodobý hmotný majetek,
Ostatní dlouhodobý hmotný majetek,
Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek,
Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek (poskytování záloh na
dlouhodobý majetek upravuje zákon o rozpočtových pravidlech č. 218/2000
Sb., ve znění novel, a zákon o majetku České republiky a vystupování
v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel, případně blíže upřesní
Rozhodnutí o účasti registraci akce v ISPROFIN nebo Rozhodnutí o účasti
státního rozpočtu na financování akce vydávané správcem programu reprodukce majetku, tj. ministerstvem).
Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek se oceňuje v souladu s § 25 zákona
a § 26 vyhlášky č. 505/2002 Sb.:
1. Pořizovací cenou.
2. Reprodukční pořizovací cenou:
(a) dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek nabytý darováním,
(b) dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek vytvořený vlastní činností,
pokud je reprodukční pořizovací cena nižší než vlastní náklady (v případě hygienických stanic se jedná o minimum případů – např. o výpočetní techniku, vlastní software),
(c) dlouhodobý nehmotný a hmotný nově zjištěný a v účetnictví dosud
nezachycený (například inventarizační přebytek).
3. Vlastními náklady.
Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek organizační složky státu, které
neprovozují hospodářskou činnost, neodpisují. Ty, které provozují hospodářskou
činnost, odepisují pouze majetek, vztahující s k výkonu hospodářské činnosti.
Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek se pořizuje zejména koupí, vytvořením vlastní činností, nabytím práv k výsledkům duševní tvořivé činnosti,
bezúplatným nabytím (darováním), převodem podle zvláštních právních předpisů.
Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a jeho technické zhodnocení se
pořizuje z finančních prostředků určených pro dlouhodobý majetek podle zvláštních právních předpisů (zákon o rozpočtových pravidlech č. 218/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, zákon o majetku České republiky a vystupování
v právních vztazích č. 219/2000 Sb., ve znění novel a další).
46
Náklady na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku se účtují na vrub
syntetického účtu 041 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek, jde-li
o dlouhodobý nehmotný majetek a ve prospěch příslušného syntetického účtu
účtové skupiny 01.
Náklady na pořízení dlouhodobého hmotného majetku se účtují na vrub syntetického účtu 042 – Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek, jde-li o dlouhodobý hmotný majetek a ve prospěch příslušného syntetického účtu účtové
skupiny 02.
Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek vytvořený
vlastní činností se vyúčtuje na vrub syntetického účtu 041 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný majetek nebo na vrub syntetického účtu 042 – Nedokončený
dlouhodobý hmotný majetek a ve prospěch účtu 201 – Financování výdajů organizačních složek státu.
Dlouhodobý nehmotný majetek a dlouhodobý hmotný majetek nabytý bezúplatně (darováním) organizační složky státu na vrub příslušných syntetických
účtů účtové skupiny 04 a ve prospěch účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku.
Dlouhodobý nehmotný majetek, u kterého nevznikají výdaje spojené s jeho
pořízením, a který se ihned uvádí do užívání, je možno účtovat přímo na příslušné účty účtové skupiny 01 – Dlouhodobý nehmotný majetek.
Dlouhodobý hmotný majetek, u kterého nevznikají výdaje spojené s jeho
pořízením a který se ihned uvádí do užívání, je možno účtovat přímo na příslušné
účty účtové skupiny 02 nebo 03. Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný
majetek se účtují na vrub účtu 051 – Poskytnuté zálohy na dlouhodobý nehmotný majetek.
Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek se účtují na vrub účtu
052 – Poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek.
Drobný dlouhodobý nehmotný majetek se při pořízení vyúčtuje na vrub účtu
018 – Drobný dlouhodobý nehmotný majetek a ve prospěch účtu 901 – Fond
dlouhodobého majetku. Pořizovací cena drobného dlouhodobého nehmotného
majetku se hradí vždy jako provozní výdaj a účtuje se na vrub účtu 420 –
Služby.
Drobný dlouhodobý hmotný majetek se vyúčtuje na vrub účtu 028 – Drobný
dlouhodobý hmotný majetek a ve prospěch účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku.
Pořizovací cena drobného dlouhodobého hmotného majetku se hradí vždy
jako provozní výdaj na vrub provozních rozpočtových prostředků, tj. na vrub
účtu 410 – Materiální náklady. Dlouhodobý majetek se vyřazuje zejména prodejem, likvidací, bezúplatným převodem (darováním), převodem podle zvláštních
právních předpisů a v důsledku škody nebo manka.
Při částečné likvidaci jednotlivého dlouhodobého hmotného a nehmotného
majetku trvalým vyřazením věci, aniž by se majetek znehodnotil nebo ztratil
způsobilost užívání, a vyřazená věc byla součástí ocenění majetku a po vyřazení
má povahu samostatné movité věci, ocenění majetku se sníží o pořizovací cenu
vyřazené věci.
Je-li účetní jednotka povinna bezúplatně převést dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek podle platných právních předpisů o hospodaření se státním
47
majetkem, organizační složka státu jednorázově odepíše pořizovací cenu na vrub
účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku a ve prospěch příslušného majetkového
účtu.
Organizační složka státu veškeré úbytky dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku z používání vyúčtuje v pořizovací ceně na vrub účtu 901 – Fond
dlouhodobého majetku. Pořízení dlouhodobého nehmotného majetku a pořízení
dlouhodobého hmotného majetku, které je trvale zastaveno a vlastníkem v něm
nebude pokračováno, jakož i dodávky prací, které v průběhu pořízení dlouhodobého majetku se staly neupotřebitelné v důsledku následně vydaných právních
předpisů, se odepíší 410 – Materiální náklady.
V případě organizačních složek státu však v praxi platí základní kontrolní
okruh: zůstatek účtu 901 – Fond dlouhodobého majetku se rovná součtu hodnot dlouhodobého nehmotného, hmotného a finančního majetku. Organizační
složky státu se tak k dlouhodobému majetku staví, jako by jej dostávali darem. V praxi tato skutečnost zjednodušuje účtování a přehlednost jak samotného dlouhodobého majetku, tak zdrojů jeho krytí. Je tedy na jedné straně
otázkou uplatňování účetních standardů v tomto bodě, na straně druhé pak
účelnost samotných účetních standardů. Přitom je nutné přiznat, že legislativní
prostředí se v České republice mění poměrně rychle a účetní standardy nejsou
na drobné změny zákona (například zákona o majetku ČR či jeho prováděcí
předpisy)schopny reagovat.
Účtování o dlouhodobém nehmotném a hmotném majetku
u podnikatelů
Při účtování u podnikatelů se vychází ze směrné účtové osnovy, která je součástí
vyhlášky č. 500/2002 Sb. jako její příloha č. 4. Touto vyhláškou se provádějí
některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších
předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví ve znění vyhlášky č. 472/2003 Sb. A vyhlášky č. 397/2005
Sb.
Dlouhodobým hmotným majetkem se rozumí bez ohledu na ocenění a dobu
použitelnosti nemovitosti, byty a nebytové prostory, otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, technické rekultivace, umělecká díla, která nejsou součástí stavby,
sbírky a movité kulturní památky, předměty z drahých kovů, ložiska nerostů,
samostatné movité věci a soubory movitých věcí, pěstitelské celky trvalých porostů, plemenná zvířata, koně tažní, dostihoví, sportovní, osli, muli a mezci,
technické zhodnocení, nedokončený dlouhodobý majetek a poskytnuté zálohy
na pořízení dlouhodobého hmotného majetku.
U samostatných movitých věcí a souboru movitých věcí a u technického
zhodnocení je nezbytné při úvaze o jejich zařazení a účtování vzít v úvahu jejich
pořizovací cenu (v současné době dle zákona o dani z příjmů – zákon č. 586/1992
Sb. o daních z příjmů v pozdějších novelách – je to nad Kč 40 000,-), doba
použitelnosti musí být vyšší než jeden rok a je nezbytné, aby tento majetek
vykonával samostatnou funkci.
48
Za dlouhodobý majetek nehmotný se považují zřizovací výdaje, nehmotné
výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva, jejichž vstupní cena je
vyšší než Kč 60 000,- (viz zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů v pozdějších
novelách/ a doba použitelnosti je delší jednoho roku. Dále sem bez ohledu na
ocenění patří povolenky na emise a preferenční limity, patří sem též goodwill. Za
dlouhodobý majetek nehmotný se považuje též technické zhodnocení nehmotného majetku od částky Kč 40 000.
Technickým zhodnocením se rozumí rekonstrukce a modernizace, nástavby,
přístavby a stavební úpravy majetku. Výsledkem rekonstrukce je změna účelu
či technických parametrů, modernizací rozumíme rozšíření vybavenosti nebo
použitelnosti příslušného majetku.
Majetek dlouhodobý hmotný i nehmotný se oceňuje pořizovací cenou, do níž
se zahrnuje cena pořízení, tj. cena, za níž byl majetek pořízen a náklady s pořízením související (doprava vlastní i cizí, clo, u neplátců DPH i daň z přidané
hodnoty apod.).
Majetek, který byl pořízen ve vlastní režii, se oceňuje vlastními náklady.
U majetku, který byl získán jako dar, inventarizační přebytek či jako vklad,
se používá reprodukční pořizovací cena, což je cena, za kterou by byl tento
majetek zakoupen. V tomto případě je vhodné, aby reprodukční pořizovací cenu
stanovil soudní odhadce, neboť jinak hrozí nebezpečí, že finanční úřad cenu
neuzná pro stanovení výše odpisů.
Dlouhodobý majetek hmotný i nehmotný se odepisuje. Odpisy vyjadřují
snížení hodnoty tohoto majetku, ke kterému dochází v důsledku opotřebení
fyzického a morálního. Výjimkou, kdy naopak spíše dochází ke zvýšení hodnoty majetku, jsou umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky, movité
kulturní památky, nedokončený dlouhodobý majetek a nedokončené technické
zhodnocení, pozemky, povolenky na emise a preferenční limity. Tento majetek
se tedy neodepisuje.
Odpisování znamená, že se postupně hodnota příslušného majetku přenáší
do produktů podniku. Prakticky tedy se postupně pořizovací cena přenáší do
nákladů podniku, čímž se ovlivňuje jeho hospodářský výsledek.
Podnik by měl mít zpracovaný odpisový plán, v němž zohlední skutečné
využití příslušného majetku. Postup při zpracování odpisového plánu by měl
být popsán ve vnitropodnikové směrnici. Odpisy takto vypočtené se nazývají
účetními odpisy. Pro účely zpracování daňového přiznání je však třeba vycházet
ze zákona o dani z příjmů, kde je závazně stanovena minimální doba odpisování a odpisové sazby. Rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy vznikne patrně
u větších podniků, u nichž je povinnost podrobit účetnictví auditu. U menších
podniků, které auditu nepodléhají, je praktické odpisy sjednotit, prohlásit odpisy účetní rovné daňovým a sestavit odpisový plán dle zákona o dani z příjmů.
Součet odpisů jsou oprávky.
Majetek lze odepsat maximálně do pořizovací ceny nebo do zvýšené pořizovací ceny. Zvýšená pořizovací cena vznikne v důsledku technického zhodnocení
majetku.
Odpisy se dále dělí na rovnoměrné a zrychlené. Podnikatel si může zvolit
sám způsob odepisování, ale později již své rozhodnutí nemůže změnit. Při obou
49
způsobech odepisování se příslušný předmět odepisuje stejný počet let, rozdíl je
pouze ve výši částek odpisů v jednotlivých letech.
Dle mého názoru je však toto rozdělení zbytečné, neboť podnikatel dopředu
nemůže vědět, jak se bude v budoucnu vyvíjet hospodaření firmy a tím i jeho
zisk. Dále sám nemůže ovlivnit daňové zákony.
Odpisy u podnikatelů se účtují jako daňový náklad., čímž ovlivňují hospodářský výsledek. Je to výraz zájmu státu, aby podnikatelé investovali do nového
vybavení svých podniků, nakupovali nová zařízení, nové technologie. V důsledku
odpisování podnikatel vlastně šetří peníze na nákup nového dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, neboť si legálně snižuje základ daně z příjmu.
Odpisy zároveň umožní dát správný obraz o skutečném stavu majetku. Více
či zcela odepsaný majetek již svou hodnotu odevzdal do produktů a patrně
již nebude stačit na vybavení nové generace. Zde je třeba zvažovat, zda je výhodnější zakoupit modernější vybavení či investovat do zhodnocení stávajícího
majetku.
Zhodnocení rozdílů účetní evidence OSS a podnikatelů
Účtování dlouhodobého majetku v případě organizačních složek státu se od
podnikatelské účetní evidence tedy liší především ve dvou zásadních bodech.
Prvním z nich je používání fondu dlouhodobého majetku jako víceméně jediného zdroje krytí dlouhodobého majetku.
Fond dlouhodobého majetku určuje v praxi výši samotného dlouhodobého
majetku. Představuje jeho jednotný původ, a snad i skutečnost, že k němu nemá
organizační složka státu vlastnické právo, bez ohledu na způsob jeho pořízení.
Fond tak umožňuje nejen aplikovat zjednodušenou strukturu zdrojů krytí majetku ale především efektivnější kontrolu samotné účetní evidence dlouhodobého
majetku.
V druhém případě se jedná o neodepisování dlouhodobého majetku a tudíž jeho nezobrazování v ceně, která by respektovala opotřebení majetku. Tento
závěr má značně významnější hodnotu a následky ve vztahu k uplatňování nejzákladnějšího principu účetnictví, tj. reálného zobrazení skutečnosti o hospodaření
organizace. Cílem zrušení korekce ceny je, jak bylo uvedeno výše, snaha dodržet
ustanovení zákona o majetku, tj. zamezit znehodnocování majetku České republiky (alespoň v účetní evidenci), při eliminaci výdajů na jeho reprodukci.
Celá situace má za následek nejen neznalost hodnoty majetku státu, ale
i zkreslování výdajů o investicích do státního majetku (protože on se neopravuje,
ale rekonstruuje a státní prostředky tak nejsou použity na provozní výdaje ale
na investiční) a především zabraňuje stanovení přímých výdajů na jednotku
výkonu státní správy.
Závěr
V závěru nezbývá, než se zamyslet nad možným řešením nedostatků. Lze je řešit
buďto výjimkami nebo systémově. Z pohledu systému se jako možnost jeví:
50
1. Přechod z akruálního účetnictví na kamerální. Kamerální účetnictví sleduje pouze výdaje a příjmy plynoucí z výkonu státní správy. To znamená,
že neodděluje náklady a výdaje a výnosy a příjmy. To znamená, že se
svým pojetím blíží spíše rozpočtu a sledování plnění rozpočtu. Agendu
majetku je nutné vést odděleně. Nicméně nedošlo by tak ke snížení jeho
účetní hodnoty, protože by majetek nebyl předmětem účetní evidence.
2. Změnit ustanovení § 14 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích č. 219/2000 S., ve znění novel. V takovém
případě by musel být odpis nutně podložen peněžním tokem nebo peněžním fondem (jako v případě příspěvkové organizace fondem reprodukce
investičního majetku).
3. Účtovat o majetku státu jako o cizím majetku v podrozvahové evidenci
a správu majetku přenechat vyšší autoritě (například Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových), která by problematiku řešila na centrální úrovni. Každá z výše uvedených variant má své výhody a svá úskalí.
Ideální situace by byla navozena aplikací druhého opatření. Byl by naplněn základní princip účetnictví, tj. zásada reálného zobrazení skutečnosti,
stát (a jednotlivé organizační složky státu) by byl nucen racionalizovat
používání majetku a zbavit se majetkových struktur, které ho zatěžují
(jak po stránce správy, tak po stránce finanční).
Reference
[1] Vyhláška Ministerstva financí č. 500/2002 Sb., k provedení zákona
č. 563/1991, Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Vyhláška Ministerstva financí č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/ 1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších
předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky,
příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu.
[3] Vyhláška Ministerstva financí o hospodaření složek státu a státních organizací s majetkem státu č. 62/2001 Sb.
[4] Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
[5] Zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
[6] Zákon o rozpočtových pravidlech a změně některých zákonů č. 218/2000 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů.
51
Comparison of long-term assets accounting of budget organizations and entrepreneurs
The contribution concentrates on accounting of long-term assets from the point
of view of a special organization - budget organization. It has direct relation to
national budget of the Czech Republic. Special organization and special way of
its financing requires its own way of accounting.
Firstly status and functions of budget organizations in connection to national
economy and system of public goods provision are defined.
Further part is interested in relation between budget organization and property of the Czech Republic.
The third part solves way of long-term assets accounting according to the
rule of accounting, decree No. 505/2002 Coll. and accounting standards.
Further follows a part that pays attention to long-term assets accounting of
entrepreneurs. The conclusion values differences of both the accounting systems
and offers a certain possibility how solve it in the case of budget organizations.
Keywords: budget organizations, accounting, accounting standards, long-term
assets
Kontaktní adresy: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice,
Ing. Kristina Kabourková, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých
Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]
VOCHOZKA, M., KABOURKOVÁ, K. Srovnání účtování dlouhodobého
majetku organizační složky státu a účetnictví podnikatelů. Littera Scripta,
2008, roč. 1, č. 2, s. 41 – 51. ISSN 1802-503X.
.
Obsahová analýza marketingové
komunikace krajské hygienické stanice
Marek Vochozka
Vysoká škola technická a ekonomická Českých Budějovicích
Abstrakt
Příspěvek se zabývá teorií marketingu, marketingovou komunikací a marketingovým mixem v neziskových organizacích. Jako příklad byly vybrány krajské hygienické stanice. Tyto organizace jsou správními úřady
v oblasti ochrany veřejného zdraví. Byly založeny zákonem v roce 2003.
Funkci zřizovatele vůči nim plní Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Praktická část textu analyzuje formy komunikace užívané krajskými
hygienickými stanicemi. Jsou jimi písemné, verbální a elektronické způsoby komunikace. V textu jsou popsány možnosti jejich použití, smysl
jejich použití, frekvence jejich použití a jejich výsledky. Správní úřady
jsou ze zákona velmi limitovány. Komunikace je však jednou z oblastí,
které mohou být aktivně ovlivňovány managementem krajské hygienické
stanice. S komunikací úzce souvisí skutečnost, že dobré jméno správního
úřadu je jistě velmi důležitou součástí jejich existence. A dobrá komunikační strategie vůči všem zájmovým skupinám je způsob, jak toho dosáhnout.
Klíčová slova: marketing, komunikace, plán, potřeby, veřejný
Statut a právní postavení KHS
Krajské hygienické stanice (dále jen KHS) vznikly 1. 1. 2003 na základě § 82
zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb., ve znění novel. Organizace
vznikly z okresních hygienických stanic a krajské hygienické stanice působících
v daném kraji. Hlavní myšlenkou restrukturalizace hygienické služby v České
republice bylo oddělení správní činnosti od činnosti komerční. KHS převzala
na základě ustanovení výše citovaného zákona veškerou správní činnost hygienické služby, komerční aktivity pak přešly na zdravotní ústavy – organizace, jež
vznikly na základě výše uvedeného zákona a jejichž zřizovatelem je Ministerstvo
zdravotnictví ČR.
KHS jako správní úřad má za úkol vykonávat státní dozor nad dodržováním
zákazů a plnit další povinnosti vymezené zákonem o ochraně veřejného zdraví,
případně další legislativou. KHS v souladu s působností danou zákonem a zvláštními předpisy, které upravují působnost orgánů ochrany veřejného zdraví:
53
54
1. vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení a plní další úkoly státní správy
v ochraně veřejného zdraví,
2. vykonává státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plní dalších
povinností stanovených tímto zákonem a zvláštními právními předpisy
k ochraně veřejného zdraví,
3. vykonává státní zdravotní dozor nad ochranou zdraví při práci,
4. provádí ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání,
5. plní úkoly dotčeného správního úřadu podle zákona,
6. v případech stanovených zákonem zřizuje komise,
7. projednává správní delikty podle zákona a zvláštních právních předpisů
k ochraně veřejného zdraví,
8. projednává přestupky podle zákona o přestupcích,
9. nařizuje, organizuje, řídí a popřípadě i provádí opatření k předcházení
vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění a v tomto rozsahu též
usměrňuje činnosti zdravotnických zařízení a provádí jejich kontrolu,
10. nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a opatření k ochraně zdraví fyzických osob při výskytu zdravotně závadných
výrobků a vod, živelních pohromách a jiných mimořádných událostech,
pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví, a rozhoduje o jejich ukončení,
11. stanovuje mimořádná opatření a opatření podle předchozího bodu a nařizuje velkoplošné speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace
pro správní obvod KHS nebo jeho části právním předpisem (nařízením)
krajské hygienické stanice,
12. provádí hodnocení a řízení zdravotních rizik z hlediska prevence negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva,
13. spolupracuje na monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek,
14. kontroluje a řídí místní programy ochrany a podpory veřejného zdraví,
15. spolupracuje se správními úřady a s orgány obcí a kraje při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu,
16. spolupracuje na úkolech integrovaného záchranného systému,
17. provozuje informační systému, který nakládá s informacemi o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce,
o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí
a o epidemiologii drogových závislostí,
18. dále plní další úkoly vyplývající z řídící a kontrolní činnosti Ministerstva
zdravotnictví.
Vochozka, M.: Marketingová komunikace krajské hygienické stanice
55
Marketing neziskových organizací
Kotler s Armstrongem [2] definovali marketing jako ‘společenský a manažerský proces, jehož prostřednictvím uspokojují jednotlivci i skupiny své potřeby
a přání v procesu výroby a směny výrobků či jiných hodnot’. Pro další text je
nutné rozebrat tuto definici z pohledu neziskového sektoru a státní správy tak,
aby bylo možné pochopit, proč orgány státní správy využívají a musí využívat
marketingu, aby naplnili smysl své existence.
Základním pojmem definice je potřeba. Potřebu charakterizujme jako stav
pociťovaného nedostatku. Potřebu občana, veřejnosti, musíme chápat jako základní myšlenku vzniku a fungování každého správního orgánu. Jedná se o výsledek společenského a historického vývoje. Pokud se vrátíme zpět do historie,
musíme začít u teorie Adama Smithe o neviditelné ruce trhu (Bohatství národů). Teorie v podstatě hlásala, že veškeré problémy se vyřeší samy a to především prostřednictvím sledování osobních cílů každého jednotlivce, jež působí
na trhu. Poté však ekonomové objevili problémy, statky a služby, jež nedokáže
trh řešit či produkovat, případně, které trh oželí a globálně se s nimi lidstvo
musí vyrovnat. Jedná se tak zvané externality. Proto snad každá vláda na celém
světě sahá k větší či menší korekci trhu a řeší externality vzniklé jako vedlejší
produkty trhu. Způsobů, jak externality řešit je mnoho, jedná se legislativu,
ovlivňování, prevenci, dotace a další. Výkonnými orgány každé vlády se stávají správní úřady, jež řeší externality svého oboru na určeném geografickém
území. KHS jako správní orgán ochrany veřejného zdraví reguluje trh ve vztahu
k ochraně veřejného za pomoci nástrojů, jež byly popsány výše. Stát potřebuje
KHS, aby chránila obyvatele před výkyvy trhu, kde vše je řešeno výší kapitálu
a základní myšlenkou a cílem podnikání je tvorba zisku. KHS hájí zájmy jak
každého jednotlivce, tak státu jako společenství osob, jež vystupuje jako jediný
celek.
Dalším pojmem, který se v definici objevuje, je touha nebo přání. Jedná se
o formu, v jaké má být konkrétní potřeba uspokojena. Touhy a přání vyplývají z kulturního vývoje společnosti, vývoje jedince a jeho charakterových rysů.
Touhu a přání lze v případě KHS pochopit jako způsob jejího vzniku (na základě zákona o ochraně veřejného zdraví), jejího organizačního členění (hygiena
páce, hygiena výživy a předmětů běžného užívání, hygiena obecná a komunální,
hygiena dětí a dorostu, sledování zdravotního stavu a podpora zdraví), jejího
postavení v rámci hygienické služby (organizace s krajskou působností, jež je
správním orgánem), jejím sídlem a další.
Samozřejmě, že je nutno brát v úvahu závazky vůči Evropské unii. Zákonodárci striktně oddělili správní agendu od komerčních aktivit, což vychází z aquis
communotaire. Ale i vstup České republiky do EU byl výsledkem vůle obyvatel
ČR. Tudíž můžeme tvrdit, že forma, v jaké existuje KHS, je dána vůlí občana.
Pokud by mělo dojít ke změně, bude tak díky voleným zástupcům občanů.
Samostatným aspektem definice je poptávka. V případě KHS nemůžeme však
chápat poptávku jakou přání (nebo požadavky) podložené kupní silou v pravém
smyslu slova. Fungování a existenci KHS platí Česká republika, občané, solidárně prostřednictvím odvodů daní a poplatků. Nárok na služby KHS má každý
56
občan, každý podnikatelský subjekt se sídlem v ČR . . . Přitom musíme vyzdvihnout, že se jedná o službu úřadu a jeho zaměstnanců veřejnosti. Poptávka vzniká
společně se vznikem potřeby regulace trhu v oblasti ochrany veřejného zdraví.
Dalším pojmem, jenž se v definici nachází, je slovo produkt. V případě KHS
jsou produktem služby. Jedná se o služby veřejnosti v souladu s působností
organizace dle výše popsaných pravidel. Tudíž i vydání záporného stanoviska
či negativního rozhodnutí musíme chápat jako ochranu veřejnosti, veřejného
zdraví, před zájmy jednotlivců.
Z textu je tedy na první pohled patrné, že marketing neziskových organizací je velice odlišný od marketingu podnikatelů. Avšak dle předchozího, velice
krátkého, rozboru definice marketingu ve vztahu ke správnímu orgánu v oblasti
ochrany veřejného zdraví musíme konstatovat, že dlouhodobá orientace na adresáta služeb úřadu, zákazníka, občana, je nemyslitelnou součástí existence úřadu
v 21. století.
KHS se samozřejmě neprofiluje pouze odlišnou filozofií praktikovaného marketingového přístupu, ale také cíli organizace (myšleno neziskové organizace –
správního úřadu):
1. Hlavním cílem správního úřadu není tvorba zisku, ale především služba
obyvatelstvu. Službu chápeme především ve vytvoření kvalitních dlouhodobých vztahů veřejnosti a KHS. Dlouhodobé vztahy musí organizace
vytvářet především ve směru k občanům České republiky. Nelze však zapomínat na další orgány státní správy a na vliv na zákonodárnou moc.
Pokud vyjdeme ze základní teze, že vznik úřadu je výsledkem historického
a společenského vývoje a vůlí voliče, občana, musí úřad tomu samému
občanovi (jenž ho platí prostřednictvím daní a odvodů) nabídnout adekvátní efekt. Ten lze zajistit pouze prostřednictvím výzkumu veřejného
mínění (výzkumu trhu) a nabídkou služeb k uspokojení potřeb občana
v oblasti ochrany veřejného zdraví. Již výzkum trhu můžeme považovat
za způsob komunikace s občany, avšak ne jediný. Poté musí navázat další kroky k uspokojení občanových potřeb. Jedná se především o změny
administrativy v rámci současné legislativy a o lobbing ve směru k zákonodárcům a ovlivňování vzniku nových právních předpisů a novelizaci
těch stávajících.
2. Neméně důležitým cílem organizace je ovlivňování veřejného mínění. Tímto
způsobem organizace též zajišťuje potřebu veřejnosti, tj. aby organizace
existovala.
3. Tvorba kvalitních produktů a termíny, případně způsoby jejich předávání veřejnosti je stanovena zákonem. Ve vztahu k zákazníkovi se jedná
o splnění potřeb veřejnosti. Organizace však řeší formu, tudíž musí vyjít
veřejnosti vstříc v plnění jejich přání, jež se týkají způsobů a zrychleného
předávání rozhodnutí, stanovisek a dalších písemností. To znamená, že
ve vztahu k produktu neřeší organizace tvorbu ceny, ale především jeho
distribuci.
4. Další cílem, jenž lze vyzdvihnout mimo kvalitních dlouhodobých vztahů, je
vytvoření standardních komunikačních kanálů a toků. Vyzdvihuji je proto,
57
že orgán státní správy musí efektivně oslovit každý segment občanů, i když
s ním nemá dlouhodobé vztahy, nebo žádné přímé vztahy.
Marketingová komunikace
Definice marketingové komunikace
Naftová [2] píše, že ‘Základním cílem komunikace je informování, přesvědčování
a ovlivňování rozhodovacích procesů zákazníků.’
Pro dosažení požadovaného efektu je nutné, aby organizace chápala komunikaci jako integrované řešení různých úrovní komunikace v následující podobě
[1]:
1. Jednotná komunikace zaměřená na budování a posilování image. Image
vytváří organizace prostřednictvím svých produktů, způsobu komunikace
organizace, hodnocení činnosti organizace veřejností, v případě KHS je
ovlivněn legislativním rámcem činnosti organizace a distribučními kanály
a dalšími aspekty.
2. Optimalizace ve výběru vhodných komunikačních nástrojů. Organizace
musí pro dosažení optimálního efektu stanovit jednotnou organizační strategii komunikačního mixu. Jedině tímto způsobem lze dlouhodobě ovlivňovat makrookolí i mikrookolí organizace bez jakýchkoliv komunikačních
indiferencí. Veřejnost je schopna rozlišit organizace dle způsobu její komunikace a hlavně na základě formulace jasných myšlenek.
3. Komunikace s cílovými a zájmovými skupinami organizace představuje
další úroveň komunikace organizace s okolím. V případě KHS se jedná
v podstatě o celou společnost. Avšak segmentace cílových skupin je nedílnou součástí stanovení komunikačních nástrojů na jejich, ovlivňování,
přesvědčování a informování v souladu s vytvářením kvalitního image.
Samozřejmostí pro KHS a všechny organizace je uplatňování všech tří úrovní komunikace v rámci stanoveného komunikačního mixu. Jakmile dochází k separaci
jednotlivých úrovní, případně neprovádění některé z úrovní komunikace dochází
k rapidnímu poklesu inkasovaného efektu. Lze konstatovat, že zapojením všech
tří úrovní znamená znásobení výsledků, nejen jejich pouhý součet.
Komunikační proces
Jak osobní, tak neosobní forma komunikace se skládá z určitých základních fází,
které jsou pro obě formy společné (obr. 1).
Na základě obrázku si rozeberme základní prvky a vlivy uvedené ve schématu
komunikace:
1. Odesílatel – jedná se o odesílatele sdělení. V našem případě se jedná o krajskou hygienickou stanici. KHS je právnickou osobou – organizační složkou
státu. Tudíž jako odesílatele můžeme chápat také každého zaměstnance,
jenž oficiálně nebo i neoficiálně za organizaci jedná.
58
SdČlení
kódování
Odesílatel
Média
dekódování
PĜíjemce
Šumy
Indiference
ZpČtná vazba
Odezva
Obrázek 1: Prvky marketingové komunikace. Zdroj: Hesková [1]
2. Šumy, interference – vzhledem k tomu, že psychologické rysy a kvalitativní schopnosti každého pracovníka, stejně tak jako i prostředí, ve kterém
vyrostl, jsou jiné, se může stát, že bez stanovení jednotné strategie komunikace, by sdělení, jejichž autorem je KHS, mohla být zmatečná a možná
i odporující si. Proto KHS musí pro své zaměstnance stanovit jednotné
zásady formálního vystupování, komunikační nástroje a standardy komunikace. Zásadní však je, jaké limity nastavit a do jakých podrobností zajít.
Pomocí strategie lze eliminovat negativní vliv méně kvalitních pracovníků
při současném omezení samostatné aktivity některých kvalitnějších pracovníků. Avšak státní úřad by měl dle mého názoru, zvláště v atmosféře
zděděné po minulém režimu, stanovit detailní komunikační strategii.
3. Kódování – představuje převod myšlenky, cílů sdělení, do symbolů, jež
jsou srozumitelné příjemci.
4. Sdělení – skládá se ze souboru symbolů určitého významu, který má být
předán příjemci. Symboly mohou být představování písmeny, slovy v psané
komunikaci, zvuky, obrazy, fotografiemi v multimediální komunikaci a tak
dále. Výběr symbolů záleží na zvyklostech daného teritoria a je výrazně
přizpůsoben osobě, jíž je sdělení určeno a cíli, po který je sdělení vytvořeno.
5. Médium – je prostředek, případně nosič, který obsahuje sdělení. Jedná se
o sdělovací média, jako je televize, rozhlas, ale mohou jimi být telefonický
rozhovor, osobní jednání, obchodní dopis a další.
6. Dekódování – je opakem kódování, tzn. převod symbolů do podoby myšlenky. Je však nutné brát v úvahu interference. Každý odesílatel s nimi
7.
8.
9.
10.
59
musí při sestavování sdělení počítat a měl by předvídat, jestli příjemce
pochopí sdělovanou myšlenku tak, jak bylo plánováno odesílatelem.
Šumy, interference – šumy na straně příjemce jsou opět způsobeny jeho
psychologickým profilem, vzděláním, schopnostmi a prostředím, ve kterém
žijí. Pokud však upustíme od těchto základních příčin, přejdeme k těm,
které přímo ovlivňují úspěšnost porozumění sdělení. Jedná se o selektivní
vnímání, selektivní zkreslení, selektivní zapamatování a selektivní vybavování. V podstatě jde o to, že si příjemce všimne pouze některých myšlenek
sdělení. To, čeho si všimne, pochopí dle svých dispozic (uvedeno výše –
vzdělání, schopnosti, aktuální psychický stav a další). Zapamatuje si však
zase pouze jen něco z toho, čeho si všimnul a co si upravil dle svého a nakonec po určitém čase si vybaví jenom to pro něho nejdůležitější. Proto
by měl odesílatel každého sdělení s touto situací počítat a obsah sdělení
uzpůsobit tak, aby si příjemce vybavil to, co je nejdůležitější a to co mu
chtěl sdělit.
Příjemce – v případě správního úřadu se jedná o veškeré obyvatelstvo na
území správního obvodu úřadu. KHS je správním úřadem s působností
na území kraje. Pro stanovení efektivních nástrojů efektivní komunikační
strategie musí organizace provést segmentaci příjemců a každému segmentu se věnovat tak, jak to požaduje.
Odezva – představuje akt na straně příjemce. V podstatě můžeme vymezit
tři reakce příjemce na sdělení. Jedná se o negativní, neutrální či pozitivní
odezvu.
Zpětná vazba – je posledním ze základních prvků komunikačního procesu.
Jedná se o reakci na dané sdělení, avšak v přeneseném smyslu. Zpětnou
vazbou zjišťuje odesílatel skutečnost, že příjemce pochopil sdělení správně.
Avšak i při měření zpětné vazby musíme uvažovat se šumy.
Realizace marketingové komunikace
Při realizaci marketingové komunikace musíme posupovat dle strategie organizace a sledu následujících kroků:
1. Identifikace cílového segmentu – jak bylo uvedeno výše, KHS poskytuje
všem občanům České republiky. Aby mělo sdělení požadovaný účinek, musíme jej směřovat k segmentu, jemuž je sdělení určeno. Pokud je však
sdělení určeno více segmentům, musíme volit formu sdělení, jež je srozumitelné všem, případně více sdělení, abychom dosáhli očekávaný efekt.
2. Určení očekávaných reakcí příjemců sdělení. Reakce opět vyplývá z poznání určitého segmentu a jeho podrobné znalosti.
3. Stanovení cílů komunikace a výběr sdělení – jak bylo popsáno výše, každé sdělení je přizpůsobeno cílům komunikace, příjemcovým možnostem
a schopnostem. Jako cíl chápeme ovlivňování, informování a přesvědčování.
4. Výběr vhodného média.
60
5. Výběr zdroje zprávy.
6. Způsob zpětné vazby.
Druhy sdělení veřejnosti
Pro určení cílů, způsobů, nástrojů marketingové komunikace a její zpětné vazby
KHS rozdělme okruh příjemců jednotlivých sdělení, média a způsoby zpětné
vazby, protože cíle komunikace byly určeny zákonem o ochraně veřejného zdraví,
což bylo popsáno v první kapitole.
V následujícím textu budou rozebrány komunikační nástroje, jež právní
předpisy České republiky KHS poskytují, dle jejich formy:
1. Písemná:
(a) Rozhodnutí – jedná se o základní písemný výstup úřadu, jehož formu
stanoví zákon o ochraně veřejného zdraví a zákon správní řád. Rozhodnutí vždy obsahuje identifikační údaje KHS, identifikační údaje
dotčených osob, popis věci, ve které úřad rozhoduje, samotné rozhodnutí, odůvodnění, proč tak či onak úřad rozhodl, identifikační
údaje úřadníka pravomocného rozhodnout v dané věci (jméno, příjmení a název funkce), jeho podpis a kulaté razítko s malým státním
znakem. Rozhodnutí je vždy iniciováno dotčenou osobou. Jedná se
o občana, firmu či jiný správní úřad. Rozhodnutí je závazné. Každý
dotčený subjekt má však právo na odvolání či jiný opravný prostředek. Do této skupiny se řadí i zvláštní druhy rozhodnutí, jako sou
usnesení či platební rozkazy.
(b) Stanovisko – jedná se o dokument, který většinou vzniká na základě
podání dotčených subjektů. KHS vystavuje stanoviska ve vztahu
k zákonem jmenovaným správním řízením. Takovým správním řízením je například stavební řízení. Pokud KHS dává zamítavé stanovisko, dané správní řízení se zastavuje do odstranění důvodů pro
zamítnutí. Stanovisko obsahuje navíc od rozhodnutí v případě zamítnutí též návrhy vedoucí k nápravě. Splnění podmínek stanoviska
e závazné, nemusí však dle návrhů popsaných ve stanovisku, ale závazné jsou právní předpisy České republiky.
(c) Sdělení – ostatní správní úřady, ale i veřejnost, v určitých případech
žádají informace týkající jak odborné tak i provozní práce úřadu.
KHS jako správní úřad je povinen jim tyto informace poskytnout
v případě, že se nejedná o informace obsahující utajované skutečnosti
dle zákona o utajovaných skutečnostech nebo o zvláštní skutečnosti
dle krizového zákona.
(d) Nařízení – KHS je součástí integrovaného záchranného systému. V určitých, zákonem stanovených případech má povinnost vydávat nařízení
KHS, které je závazné pro všechny občany na území působnosti KHS.
Jedná se především o epidemiologická ohrožení obyvatel kraje.
61
(e) Ostatní – jedná se o dokumenty vyplývající ze zákona či požadované jinými správními úřady a veřejností (například přiznání k dani
z nemovitostí, evidenční listy důchodového zabezpečení a další).
2. Písemné s možností vzdáleného přístupu:
(a) Webové stránky – komplexně informují o činnosti úřadu. Jsou rozděleny do několika částí:
i. základní informace o úřadu (včetně potřebných kontaktů), včetně
legislativního rámce existence KHS,
ii. informace o odborné činnosti úřadu (obsahuje jednotlivé právní
předpisy z každého oboru hygienické služby a formuláře ke stažení),
iii. informace krizového řízení o postupu úřadu a povinnostech občanů
při vzniku krizové situace,
iv. informace o provozním zázemí a fungování úřadu,
v. informace určené zvláštními předpisy (o hospodaření organizace
– dle zákona o rozpočtových pravidlech v platném znění, o poskytování informací a další).
(b) E-mailové zprávy – jedná se většinou o sdělení, která nemají právní
váhu – pouze o pomocný komunikační nástroj KHS. Od 1. 1. 2004
však úřady musely zavést systém elektronické podatelny včetně kvalifikovaného certifikátu a časového razítka tak, jak mu to ukládá
zákon o elektronickém podpisu v platném znění a prováděcí přepisy
k němu. Nicméně význam e-mailové komunikace ani díky této změně
nevzrostl.
3. Ústní:
(a) Osobní sdělení – jedná se o velice častý způsob komunikace KHS
s veřejností. Základním cílem osobního jednání je poskytnutí informací, případně žádost ze strany KHS o doplnění předchozího podání.
(b) Telefonická sdělení – v podstatě se jedná o stejný účel jako u osobního sdělení, avšak daný pracovník je limitován přístrojem – nemůže
používat gesta, mimiku či názorné ukázky.
(c) Sdělení prostřednictvím médií – má za cíl informovat veřejnost o postoji úřadu k aktuálním problémům či jevů. Nejčastěji užívaným
sdělovacím prostředkem je tisk. Sdělení prostřednictvím médií provádí tiskový mluvčí úřadu, ředitel KHS, vedoucí kanceláře ředitele či
pracovník pověřený k řešení dané problematiky.
4. Sdělení prostřednictvím hlavního hygienika České republiky – jedná se
o sdělení zvláště závažných informací, případně informací s územní působností několika krajů. Hlavní hygienik České republiky je zároveň druhoinstančním orgánem v oblasti ochrany veřejného zdraví.
5. Ostatní.
Řazení jednotlivých forem komunikace odpovídá jejich významu. Podíl jednotlivých forem a nástrojů komunikace na komunikačním mixu správního úřadu
udává tab. 1.
62
Forma komunikace
Písemná
Celkem
Písemné s možností vzdáleného přístupu
Komunikační nástroj
Rozhodnutí
Stanovisko
Sdělení
Nařízení
Ostatní
Webové stránky
E-mailové zprávy
Celkem
Ústní
Celkem
Sdělení prostřednictvím hlavního hygienika ČR
Ostatní
Celkem za KHS
Osobní sdělení
Telefonická sdělení
Sdělení prostřednictvím médií
Sdělení prostřednictvím HH
Ostatní
P%
5
7
5
0
3
20
8
11
19
27
31
1
59
1
1
100
Tabulka 1: Podíl jednotlivých forem a nástrojů komunikace na komunikačním
mixu správního úřadu. Zdroj: Výstupy spisové služby KHS.
Závěr
Je zřejmé, že komunikační mix správního úřadu je velice odlišný od komunikačního mixu firem, podnikatelů.
Lze konstatovat, že podíl jednotlivých forem a jednotlivých nástrojů komunikačního mixu úřadu je dán požadavky legislativy ČR a potřebou veřejnosti.
V tuto chvíli mu nelze téměř nic vytknout. Úřad však musí dbát, aby i nadále
odpovídal potřebám veřejnosti a zákona – musí se neustále vyvíjet.
Důležité je však řešit obsah jednotlivých sdělení (myšleno obecně). U některých nástrojů obsah a formu sdělení určují právní předpisy (rozhodnutí, stanoviska, částečné webové stránky a další), ostatním by však měl být vtisknut
standard, jenž by odpovídal statutu KHS, možnostem organizace a jejím pracovníkům. Základním programovým materiálem, jenž by celou problematiku řešil
a jenž by se měl stát základním vodítkem veškeré úřední komunikace, je interní
předpis stanovující standardy komunikace ve vztahu k požadovanému efektu
v oblasti fungování KHS.
Reference
[1] HESKOVÁ, M. Marketingová komunikace nástroj marketingového mixu.
Praha : VŠE, 2001. ISBN 80-245-0176-7.
63
[2] KOTLER, P., ARMSTRONG, G. Marketing. Praha : Grada Publishing,
2004. ISBN 80-247-0513-3.
[3] NAGYOVÁ, J. Marketingová komunikace. Praha : VŠE, 1998. ISBN 807079-376-7.
Content analysis of marketing communication of
a public health authority
This work describes theory of marketing, communication and communication
mix in connection with non-profit organizations.
Regional Health Authorities were given as an example. These organizations
are public authorities in the sphere of public health protection. It was founded in
2003 by the law. However Ministry of Health of the Czech Republic was set as an
official founder. The practical part of the work analyzes forms of communication
used by the Regional Public Health Authorities. They are written, verbal and
electronic communication. I explored when these forms are used, why are used,
frequency of their use and their results. The public authorities are limited by
the law very much (logically).
Communication is one of the spheres that can be modified by the management of the Regional hygiene station. I think that goodwill (which building is
connected with communication) of administrative authority is very important
part of its existence. A good strategy of communication with the public is one
of the ways how to reach it.
Keywords: marketing, communication, plan, needs, public
Kontaktní adresa: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected]
Vochozka, M. Obsahová analýza marketingové komunikace krajské hygienické stanice. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 53 – 63. ISSN 1802-503X.
.
Basel Capital Accords
Dana Walterová, Šárka Bendová, Marek Vochozka
Institute of Technology and Business in České Budějovice
Abstract
This paper deals with the development of European monetary integration
in compliance with accepted rules so-called Basel Capital Accords, their
amended version used to be distinguished as Basel II. Their effect and
potential requirements for their amendment conformably to the current
global capital markets’ development shall come true in the near future.
Keywords: European Monetary System, Basel Agreements, monetary
policy, capital requirements, monetary risks management
Aim and Methodics
This particular paper shall focus on Basel Capital Accords presented as the
Basel I and Basel II, which shall have an impact on banking sector and corporate sector. Accepting the amended version of the capital accord indicated as
the Basel II in 2007 suggested that security and stability of financial systems
will be enhanced and application of more complex approaches to banking risks
management enabled.
Introduction
An establishment of the European Monetary Union shall represent the culmination of long-term integrating efforts of European countries after the Second
World War. The uniqueness of such a European integration is because it aims at
coalition of countries with their own long history, culture and traditions, which
have ranges of common features, though they differ in many of them, as well. In
consequence of the economical globalization and escalating competition shown
in a half of the 80s of the last century, it proved that the capital availability
of various banks decreases dangerously. It resulted in regulations known as the
Capital Adequacy Ratio (CAR), or abbreviated as Basel I and Basel II.
Basel I
The head office of the Bank for International Settlements (BIS) is situated in
Swiss Basel, its integrated part is formed by the Basel Committee of Banking
Supervision, which was established by central banks and banking supervision
65
66
bodies of Germany, Great Britain, France, Luxembourg, Switzerland, Italy, Belgium, the Netherlands, Spain, Sweden, the USA, Japan and Canada in 1974.
In consequence of the economical globalization and competitive fight, it was
recorded that the capital availability of various banks decreases dangerously in
half of the 80s of the last century. It resulted in acceptance of regulations in
1988. The Basel Committee of Banking Supervision prepared the first version
of the proposal of the Basel Capital Accord in December 1987. It reflected
its multiyear cooperation with bodies of banking supervision of countries integrated in G-10. It is also necessary to mention the cooperation with bodies of
European Community, as rules for a minimum capital required within the European Community were just under preparations. A final version of the document
International Convergence of Capital Measurements and Capital Standards was
issued in July 1988 currently known as the Capital Adequacy Ratio, or Basel
I, as well. This document has come into effect immediately since its issue,
whereas it was so-called transition period until 1992. Overall conditions and
rules requested by the document should be fully implemented until the end of
1992.
Reasons for rules to be formed to enable minimum bank capital
• Tendency to strengthen reliability and stability of the international banking system;
• Facilitation of fair trade under equal conditions valid for all banks;
• New system should be applicable to banks located in countries all over
the world whereas the rules should be held globally consistent, and not to
facilitate competitive disparity among banks.
The system resolves also the capital assets ratio previously referred to as the
Cook’s Ratio or Cook’s Standard that is constructed based on such regulations.
Simplified rules determined that banks providing corporate financing must hold
8 % of the reserve amounting to credits granted. No differentiation of acceptors
according to their credit score shall be anticipated. The Cook’s rule expresses
the ratio of a bank institution nominal capital per its weighted risks assets (these
assets are corrected by coefficients of hazard rating level). These regulations
were obligatory for EU countries, as well.
Methodics of the re-calculation of capital adequacy ratio was because it
determined a minimum level of the capital, which the bank must maintain in
terms of a volume, structure and business hazard level. The minimum level of
capital adequacy ratio was constructed to reflect the height and capital structure
on one hand and the volume, structure and profitability of bank businesses on
the other. However, it cannot secure 100 % that any of banks goes bankrupt or
vice versa.
A significant amendment of the Capital Adequacy Ratio wording was executed in January 1996, when the final version of the Amendment to the Capital
Accord to incorporate market risks was issued. Business activities of the bank
were excerpted from credit risks on basis of this document, and a special capital
Walterová, D. et al.: Basel Capital Accords
67
requirement was formed for them. Thus, the Commission intended to display
a severe diversity between credit and market risks, and so to interlace the capital
requirement with the real bank risks. This new scheme had to be implemented
by banks until the end of 1997.
Market risk was defined by such an amendment as risks of the loss in balance
sheet and off-balance sheet positions originated from market prices’ fluctuation.
BASEL I Disadvantages
• A simplified conception of weights (low level of sensitivity in risks estimation the banks are exposed to, only 5 weights 0, 10, 20, 50 and 100 %);
• Inability to respond to the latest trends;
• Inadequate incorporation of other risks (involves the capital risks, later
followed by the market risks and very important operational risks).
Table 1: Preparatory Process – Major Milestones of BCBS Procedures.
June 1999
January 2001
September 2002
April 2003
June 2004
July 2006
31.12.2006
Issue of the first consultative version of Basel II (A New
Capital Adequacy Framework)
Issue of the second consultative version of Basel II (The
New Basel Capital Accord) – so-called CP2
Issue of the working paper on operational risk (Working
Paper on the Regulatory Treatment of Operational Risk)
– so-called CP 2,5
Issue of the third consultative version of Basel II (The
New Basel Capital Accord) – so-called CP3
Issue of the final wording of Basel II (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards
– A Revised Framework)
Issue of a complex version of Basel II (International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards
– A Revised Framework) – comprising the document of
June 2004, unmodified parts of the document from 1988,
amendment to the capital accord of 1996 involving market
risks and the document related to the Basel II application
on business activities and indication of a dual failure from
2005
Basel II implementation in individual countries and a full
transfer to new rules. Application of the most advanced
approaches to determine capital requirement (IRB approach for the credit risk and advanced methods for operational risk (AMA)) is applicable up to 31.12. 2007.
68
Basel II
As a reaction to the fast development of financial markets, and with an aim to
enhance security and stability of financial systems, reinforcement of competitive
parity among banks and possibility to use more complex approaches to risks
management in terms of regulatory purposes, the Basel Committee of Banking
Supervision (BCBS) elaborated a first draft of new rules applicable to the
definition of necessary minimum level of the capital indicated as Basel II in
1999. Sometimes, it is referred to as the New Basel Capital Accord 1 The full
version of the new conception of the capital adequacy ratio was published by
the BCBS on the date of 26 June 2004 upon its authorization by central banks
governors and representatives of supervisory bodies within the G10. The effort
of this new amendment of regulations is to force banks to observe capital reserves
corresponding to their individual risks profile.
Thus, in brief – any bank is obliged to maintain the more of own resources
under new regulations of BASEL II (as a compensating resource defined for
unexpected losses), the more risks it undergoes by its participation in loan
business. Basel II regulations came into effect in 2007.
Capital Adequacy Ratio
Pillar I
Pillar II
Pillar III
Minimum Capital
Requirement
Supervisory
Process
Market
Discipline
Rules Selection for
Required Capital
Calculation
Empowered
Supervisory Powers
Reinforcement of
Requirements for
Information Provided
Figure 1: Three Pillars Forming Alterations.
Pillar 1 – Minimum Capital Requirements
This pillar is a direct continuance of Basel I, though the method of capital
requirements’ determination changes due to the credit risk of the bank portfolio.
The bank operational risk shall also be included in risks as a new aspect.
• Credit Risk – at measuring such a risk banks can select from 3 options:
1 The
New Basel Capital Accord, abbreviated as the NBCA.
69
– Standardized approach (the most simplified, risk weights of subjects
derive from ratings defining export agencies and external rating agencies authorized by a competent body);
– Elementary method based on an internal rating (risk measurement
positioned to apply own estimations of a client probability failure,
other loss-making specifications are determined by the supervisory
body);
– Advanced method based on an internal rating (risk measurement
positioned to apply own customer ratings executed by the bank, the
bank itself estimates all features determined to stipulate risk weights,
notably a client probability failure and a loss at the failure).
• Techniques of security and conditions applicable to acknowledge individual
types of security related to single approaches and methods with an aim
to enable banks to lower the capital requirement. It is possible to select
between 2 methods to display the financial security:
– Simple method;
– Complex method;
• Operational Risk – the bank can select from 3 elementary options, e.g.
due to the structure of its activities and related risks:
•
– Approach of the elementary coefficient – calculation of the capital
requirement as a fixed percentage out of the net income of the bank
(15 % of the 3-year average of the net interest and net non-interest
income of the sum);
– Standardized approach – the capital requirement is calculated individually for single business lines in the form of the percentage determined;
– Advanced approaches to measurements – enables banks to use various
internal methods or models, though always after the previous verification of defined so-called qualification requirements per the model
and verification of the supervisory body model.
• Market Risk – the definition of business portfolio modifies (as a new provision, it is possible to incorporate all tools held by the bank for the purpose
of trading, and which are capable of re-calculation on a daily basis) and
defines the capital requirement in case of an extremely small business
portfolio (an option to determine them in the same way as to the bank
portfolio). Methods of market risk measurement remain unmodified (as
a new provision, only interest risk of the bankbook is incorporated).
Pillar 2 – Supervisory Process
Pillar 2 focuses on:
• The process of capital sufficiency evaluation of the given bank of the supervisory body;
70
• Reliability and quality of managing and controlling bank mechanisms;
The bank should have established respective corresponding internal processes
conformably to the Pillar 2 enabling to evaluate adequacy of its internal capital
with regard to risks undergone, which are rated by the Supervisory Body as
well as its outputs. It has (apart from other provisions to remedy) a right to
determine the capital requirement higher than the bank calculation amounts to
if the one defined by the bank is considered insufficient because of its total risk
profile. The limit reaching up to 8 % of the capital adequacy ratio indicating the
value of weighted risks assets shall be considered absolute minimum, henceforth.
Pillar 3 – Market Discipline
The third pillar is focused on problems of transparency and disclosure of information by banks, in particular. The aim is to deepen the market discipline by
means of the fact that banks shall disclose more information about themselves
in order to assure that all market participants gain a more preferable view of the
bank risk profile and capital position adequacy, especially. Such a new concept
stipulates requirements for publication in various areas including publication of
methods applied at the calculation of the capital adequacy ratio. Fundamental requirements for the disclosure relate to all banks. Banks, which use their
own measurement procedures and limitation of risks, are obliged to issue other
specific information associated with applied so-called advanced methods.
Table 2: Basel II Programme Impact on Credit Costs.
Cost Factors
Costs of financing
Capital costs
Costs of risks Operational costs
Profit margin
Under influence of Basel II Programme?
No
Yes
Yes Possibly
No
Basel Capital Accords Comparison
1988: Basel I
• Focused on an individual provision (capital)
• One size for all
• Broad coverage
2007: Basel II
• Three pillars
• Offer of approaches
• Higher risk sensitivity
71
Cardinal philosophy of Basel I is to form principles applicable to any bank
in any environment. Thus, all methods used to assess risks had to be simple,
explicit and sufficiently general. However, it was at the cost of sensitivity over
the real risks, which banks are exposed to in different period and different environment. Vice versa, Basel II proposal clearly declares efforts to form a flexible
system together with the whole range of methods. Then, banks can select from
them according to sophisticated progress of their systems and level of risks they
face in reality.
Basel I
Capital
Minimum rated capital =
≥8
Assets adjusted for risk
Basel II
Capital
Minimum rated capital =
≥8
Credit risk + Operational risk + Market risk
Figure 2: Modified requirement for capital (simplified scheme).
In accordance with Basel I, there are weights measuring assets risks, which
are resolutely constituted in its wording. In terms of their small number, their
sensitivity to risks is limited to a certain scope. At this point, the new Basel
gives banks an option to use several methods applicable to the calculation of
assets risk level including the application of internal measurements, or to utilize
external agencies rating, namely on several levels of forwardness.
Another significant change is indicated as an emphasis laid on quality of the
risk management of the bank in the Basel II proposal, and that not only to
specific credit risk management. Indeed, banks have the possibility to accept
the more complex method of the capital requirement calculation, and thereby
decrease a minimum required capital in some cases, but these methods must
comply with criteria given by the Basel II wording, or by the particular bank
supervisory body.
In the original wording of the Basel Capital Accord there was the bank risk
level derived merely from credit risk, and the market risk started to be assessed
independently in 1996. Other risks, which can have a major impact on operation
of the whole banking system, were not amply taken into consideration. An
aspiration of the Basel II is to implicate the following risks such as operational,
legal, and liquid and interest in the bankbook, or the risk of the reputation loss
to the calculation of the capital requirement.
72
Briefly, there is a difference between Basel I and Basel II in not only a more
complexity and flexibility of possibilities to measure risks suffered, but also
in integration of another operational risk. Simultaneously, the Accord field of
action was enlarged in order to fully cover not only bank risk itself (on the
individual basis), but also risks of the whole banking group. The concept is
applied on a consolidated basis of an internationally active-operating bank. It
is about plenary application of new rules to all banks similarly to the previous
capital accord. In order to display different conditions in individual countries,
Basel II contains an option to select from 2 or more options of the procedure in
the range of areas suitable for the appropriate supervisory body on the national
level (so-called national discretion). For similar reasons even discretions for
banks are incorporated, as well.
Conclusion
Rules of Basel agreements in their amended version identified as the Basel II
came into effect last year. On basis of their adoption, it was suggested to
increase security and stability of financial systems, consolidation of competitive
parity among banks and facilitation of more complex approaches applied to
risk management. However, there are signals arising from the crisis of capital
markets that such provisions would be necessary to amend continually, and it
is possible that we shall expect another amendment of these rules in the form
of a proposal of Basel III to the Basel Capital Accord in the near future.
References
[1] BRŮŽEK, A. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny
euro. Vybrané otázky. 1. vyd. Praha: VŠE, 2001 32 s. ISBN 80-245-0167-8.
[2] BRŮŽEK, A. EMU a ČR. 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2004, 29 s. ISBN
80-245-0820-6.
[3] HAD, M. a kol.: ČR v EU, členství , přínosy, výzvy. Praha: Linde, 2006
200 s. xxix. ISBN 80-7201-611-3.
[4] RAKOVÁ, K. Operační riziko v Basilejské dohodě o kapitálové
přiměřenosti, 2004, 97 s. UK v Praze Fakulta sociálních věd,
vedoucí diplomové práce Mejstřík, Available from World Wide
Web:<http://ies.fsv.cuni.cz/work/index/show/id/449/lang/cs>.
[5] Wikipedia [online].[cit. 2008-10-30]. Available from World Wide
Web:¡http://cs.wikipedia.org¿.
[6] Česká národní banka [online]. [cit. 2008-10-30]. Available from World Wide
Web:<http://www.cnb.cz>.
[7] Katalog firem, seznam www stránek, internetové obchody [europortal.cz] (2.10) [online]. [cit. 2008-12-04]. Available from World Wide
Web:<http://www.euro-portal.cz/index.php>.
[8] Euroskop.cz [online]. [cit. 2008-10-30]. Available from World Wide
Web:<http://euroskop.cz>.
73
Corresponding Authors: Ing. Dana Walterová, Institute of Technology and
Business in České Budějovice, Department of Economy and Finance, Okružní
10, České Budějovice, 370 01, Czech Republic. e-mail: [email protected]
Bc. Šárka Bendová, MSc, Institute of Technology and Business in České Budějovice, Department of Foreign Languages, Okružní 10, České Budějovice, 370 01,
Czech Republic. e-mail: [email protected]
Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Institute of Technology and Business in
České Budějovice, Department of Economy and Finance, Okružní 10, 370 01,
WALTEROVÁ, D., BENDOVÁ, Š., VOCHOZKA, M. Basel Capital Accords.
Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 65 – 73. ISSN 1802-503X.
.
Založení společnosti Micubiši
Patrik Brablík
Abstrakt
Příspěvek se stručně zabývá okolnostmi, které vedly k založení firmy Micubiši a sleduje vývoj společnosti a osobu jejího zakladatele v kontextu dějin
Japonska v průběhu 19. století.
Klíčová slova: Micubiši, Reformy Meidži, Jataró Iwasaki
Úvod
Vznik společnosti Micubiši je fascinujícím příběhem muže, který našel odvahu
využít příležitosti, která se nabízela v době, kdy Japonsko procházelo celou
řadou významných změn, které z něj vytvořily moderní a vyspělý stát. Vydejme
se tedy spolu po stopách obchodníka z provincie Tosa (dnešní prefektura Kóči)
a zakladatele společnosti Micubiši.
Počátky Micubiši jsou neodmyslitelně spjaty s lodním průmyslem. V době,
kdy byla společnost založena, tedy v roce 1873, prošlo Japonsko obdobím znovuobnovení císařské moci a nová administrativa, která se nikterak netajila ambiciózní zahraniční politikou, byla na lodní dopravě do značné míry závislá. Lodě
a dopravci měli nejenom v případě jakýchkoliv konfliktů, ať již vnějších či vnitřních, poskytovat ozbrojeným složkám dopravu, ale námořní obchodní cesty byly
nesmírně důležité i pro hladký průběh národní integrace. V neposlední řadě pak
mělo moderní obchodní loďstvo sloužit jako prostředek boje proti konkurenci
zahraničních, hlavně západních přepravních společností.
Vznik moderní lodní dopravy
Nová vláda již od počátku musela čelit celé řadě problémů, z nichž největší byl
ten, že Japonsko nemělo čas na vybudování nového modelu své lodní dopravy.
Namísto toho musela vláda použít vše, co bylo po ruce. Není proto divu, že
se počáteční snahy nesetkaly s úspěchem. Všechny pokusy vlády o vybudování
moderní lodní dopravy selhaly, z větší části za to mohla nestabilita nové vlády
a to, že starost o tento typ dopravy se neustále přesouval z jednoho ministerstva na druhé. Takové podmínky samozřejmě nemohly posloužit vzniku stabilní
a fungující lodní dopravy. Do celé záležitosti promlouvaly i finanční otázky a lze
tedy říci, že vláda si od počátku kladla v lodní dopravě příliš ambiciózní cíle,
75
76
pro které prostě neměla adekvátní finanční prostředky. Z celé řady návrhů na
řešení tohoto problému vyšel nakonec vítězně návrh ministra vnitra Tošimiči
Ókuba, který prosadil to, že vláda měla poskytnout pomoc jedné pečlivě vybrané soukromé společnosti. Toto opatření, které v důsledku vedlo k vytvoření
soukromého monopolu, bylo úspěšné. Ókubo si pro své účely vybral v roce 1875
právě společnost Micubiši.
V čem byly soukromé společnosti natolik odlišné od společností státních,
že právě jedna z nich dokázala získat státní podporu? Část odpovědi se skrývá
v tom, že tyto společnosti většinou patřily jednotlivým provinciím a byly schopné
daleko flexibilněji se přizpůsobovat požadavkům doby, než ty společnosti, které
měly silné vazby na stát a dlouhá léta existovaly uvnitř státem přísně regulovaného světa obchodu. A právě tato flexibilita ve spojení se schopnostmi svého
zakladatele umožnila Micubiši vyniknout.
Již v 60. letech 19. století řada japonských knížat zakládala obchodní společnosti, které měly panství přinést finanční prostředky na rozvoj průmyslu a vybudování moderní armády. K tomuto účelu sloužily obchodní kanceláře, které
řada provincíí, jmenovitě provincie Fukui, Sacuma, Čóšů, Hizen a Tosa založily
v přístavu Nagasaki, jediném přístavu, kde bylo dovoleno obchodovat s cizinci.
Hlavně provincie Tosa byla ze všech ostatních to nejvíce orientovanou na obchod. Již v roce 1866 založila společnost Kaiseikan, která vyvážela produkty jako
kafr, papír, velrybí olej, čaj, cukr a sušené ryby. Za peníze získané obchodem pak
společnost nakupovala pro provincii lodě a zbraně. A právě v této společnosti
získal zaměstnání a vynikl budoucí zakladatel Micubiši Jataró Iwasaki.
Micubiši
Jataró se narodil 9. ledna 1835 v rolnické rodině v provincii Tosa. Rodina se
kdysi pyšnila samurajským postavením, ale jeden z jeho předků titul prodal,
aby se zbavil dluhů. Mladý Jataró už v devatenácti letech odešel z domova,
aby pracoval pro svou provincii ve městě Edo (dnešní Tokio). Získal zde rozhled
a vzdělání, ale studia mu o rok později přerušilo vážné zranění jeho otce, což
byl důvod jeho návratu domů. Jak se ukázalo, jeho otec byl zraněn při sporu
se starostou vesnice. Jataró se pokusil celou věc urovnat u soudu, když se však
místní soudce odmítl jeho případem zabývat, obvinil ho Jataró z korupce, což
mu vyneslo sedmiměsíční pobyt ve vězení. Když byl propuštěn, krátce pracoval
jako vesnický učitel, ale při první příležitosti se vrátil do Eda.
Zde měl již štěstí daleko větší a rychle se dostal do okruhu žáků kolem
Tódžóa Jošidy, který ho ovlivnil svými myšlenkami o otevření Japonska světu
a o budování průmyslu a zahraničního obchodu. Po svém návratu domů získal
Jataró práci u společnosti Kaiseikan, kde si počínal natolik úspěšně, že brzy
vrátil rodině samurajský titul a nakonec byl povýšen a přeložen do kanceláře
Kaiseikanu v Nagasaki, kde měl na starosti obchod s kafrovým olejem a papírem a nákup zbraní, munice a lodí. V letech 1867 – 1869 mu pak výrazný
nárůst výdajů společnosti Kaiseikan a změny ve vládní obchodní politice umožnily proměnit obchodní kancelář v Nagasaki na soukromou společnost. Tím, co
umožnilo položit základní kámen budoucí Micubiši, bylo vládní nařízení z roku
Brablík, P.: Založení společnosti Micubiši
77
1869, které zakázalo fungování provinčních obchodních monopolů. To zasadilo
poslední ránu zadluženému Kaiseikanu a dalo zelenou politice snižování výdajů,
kterou prosazovali i někteří vysoce postavení úředníci v rámci provincie také.
A právě oni, aby překonali vážné finanční problémy, které Tosa měla, požádali
Iwasakiho o založení nové společnosti, jež by sice zachovala vazby na Tosu, ale
formálně by byla od provincie oddělena.
Iwasaki se chopil příležitosti a vytěžil z ní maximum. V roce 1870 získal pro
firmu ještě větší míru samostatnosti tím, že převzal odpovědnost za dluhy, které
Tosa měla. Za to od provincie obdržel část jejího movitého majetku, hlavně šlo
o lodě. Tak vznikla Tsukumo Shokai Shipping company. V roce 1872 se společnost přejmenovala na Mitsukava Shokai a v roce 1873 Iwasaki definitivně
přerušil všechny vazby na nově vzniklou prefekturu Kóči a nyní již zcela nezávislou společnost s definitivní platností přejmenoval na Micubiši.
Oproti své konurenci měla firma tu výhodu, že operovala jako mnohostraně
zaměřená organizace. Ačkoliv jejím hlavním zdrojem zisku stále zůstávala lodní
doprava, dokázala Micubiši získat i doly na měď, což posílilo její pozici v lodní
dopravě. Firma těžila i ze schopností svého zakladatele. Díky Iwasakiho spekulacím s měnou a šikovným využíváním zahraničních půjček, které byly spláceny
prodejem distribučních práv na kafr, kterým Micubiši disponovala. Po zrušení
provincií v roce 1871 byly navíc jejich dluhy převedeny na vládu, která zaplatila
část dluhů, za které Iwasaki převzal odpovědnost.
Náskok nad konkurencí si Micubiši udržela i v následujících letech. Dokázala
to hlavně díky pomoci, kterou poskytla vládě v roce 1874 v souvislosti s vojenskou expedicí na Tchajwan. Při plánování této výpravy Tokio předpokládalo,
že lodě, potřebné pro přepravu vojáků poskytnou zahraniční společnosti, což
se nakonec nepotvrdilo. Vláda se poté obrátila na společnost YJK (Nippon Seifu Yúbin Jókisen Kaisha). Tato společnost se ale obávala toho, že v případě
poskytnutí nezbytného lodního prostoru by došlo ke ztrátám ve vnitrostátním
obchodu, protože Micubiši by mohla využít angažovanosti YJK na Tchajwanu
k tomu, aby expandovala právě na úkor YJK. Vláda proto neměla jinou možnost, než se obrátit právě na Iwasakiho společnost.
Micubiši podepsala vlastní kontrakt na přepravu expedičního sboru a vedla
si přitom velice dobře. Dokonce tak dobře, že YJK se ocitla v nemilosti a Micubiši ještě více upevnila své svazky s vládou. Přímým důsledkem pak bylo to, že
Micubiši získala pro své účely třináct velkých parních lodí, které vláda v souvislosti s expedicí na Tchajwan zakoupila koncem roku 1874. O rok později bylo
vlastnictví těchto lodí formálně předáno Micubiši a vláda se je zavázala ročně
subvencovat částkou 250 000 jenů.
Tím začala pro firmu nová éra. Vláda využila subvencování provozu výše zmíněných parních lodí k tomu, aby přetvořila organizaci firmy a ještě více ji k sobě
připoutala. Záměr byl jasný, firma konzultovala s vládními experty implementování administrativních reforem, které vymezily funkce jednotlivých oddělení
firmy. Nutnost podávat vládě pravidelné finanční zprávy, které byly podmínkou
subvencování vedlo k přijetí západních metod účetnictví, čímž Micubiši posílila
svoji dobrou pověst mezi zahraničními obchodníky a také novináři. Společnosti
se otevřely možnosti, jak čerpat nové zkušenosti najímáním zahraničních konzul-
78
tantů a zároveň si, díky kontaktům se zahraničním tiskem, vytvářela reklamu.
Zkušeností pak využila k tomu, aby se stala mezinárodně úspěšnou firmou.
Její první střet s konurencí se odehrál na poli lodní dopravy. V roce 1875
Micubiši otevřela lodní linku Jokohama – Šanghaj, kde se tvrdě střetla nejprve
s americkou firmou American Pacific Mail a o rok později s firmou P&O. V obou
případech dokázala Micubiši zvítězit a navíc využila nově získaných zkušeností
k dalšímu vylepšování své organizace a také k tomu, aby vyhrála konkurenční
boj ve vnitrostátním obchodu.
Závěr
Firma postupně rozšiřovala své pole působnosti, nejprve navázala kontakty
přímo s výrobci produktů, které chtěla svými loděmi převážet, čímž zvýšila své
zisky, neboť z obchodu vyloučila prostředníky a získala monopolní postavení
na některých lodních trasách. Pro financování svých operací otevřela Micubiši
svou první směnárnu a učinila tak první krok do finančního podnikání. Stále
narůstajících zisků pak firma využila k nákupu dolů a postupně se stávala stále
diverzifikovanější společností a její schopnost přežít se stala nezávislou na jejím
hlavním zdroji příjmů, tedy na lodní dopravě. V roce 1884 si Micubiši pronajala
loděnice v Nagasaki, což jí umožnilo začít s dalším odvětvím svého podnikání, se
stavbou lodí. Její směnárna se stala úspěšným předchůdcem Mitsubishi Bank,
Iwasaki stál u zrodu pojišťovací společnosti Tokyo Marine and Fire, řídil dokonce i školu, která se později přejmenovala na Tokyo University of Mercantile
Marine.
To, že diverzifikace firmy byla správným krokem se ukázalo v roce 1885,
kdy Iwasaki v důsledku politického boje v Tokiu přišel o tu část firmy, které
zajišťovala lodní dopravu. Ta byla sloučena s jinou společností Nippon Yusen
(NYK Line). V pozdějších letech se ale firma k lodní dopravě vrátila. Její zakladatel se toho již ale nedožil. Zemřel 7. února 1885 ve věku 50 let na rakovinu
žaludku. Micubiši jeho skon přežila. Na pevných základech, které Iwasaki svými
schopnosti vybudoval, pokračoval nejprve jeho bratr, poté Iwasakiho syn.
References
[1] BEASLEY, W. G. Selected documents on Japanese Foreign Policy 1853 –
1868. London : Oxford University Press, 1955.
[2] MCLAREN, W. W. Japanese Government Documents. Washington : University Publications of America, 1979.
[3] BEASLEY, W. G. The Meiji Restoration. Stanford : Stanford University
Press, 1972.
[4] BEASLEY, W. G. The Modern history of Japan. New York : Praeger, 1974.
[5] JANSEN, M. B., ROZMAN, G. Japan in Transition: from Tokugawa to
Meiji. Princeton : Princeton University Press, 1986.
[6] REISCHAUER, E. O., CRAIG, A. Dějiny Japonska. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-391-6.
Brablík, P.: Založení společnosti Micubiši
79
[7] Wikipedia [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné z WWW:
<http://www.wikipedia.org/>.
[8] Mitsubishi.com [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné z WWW:
<http://www.mitsubishi.com/>.
The establishment of Mitsubishi
This article deals with circumstances which has led to the establishment of Mitsubishi and inquire into it and its owner in Japan during the 19th century.
Keywords: Mitsubishi, the Meiji Restoration, shipping, Yataro Iwasaki
Kontaktní adresa: Mgr. Patrik Brablík, Katedra jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected]
BRABLÍK, P. Založení společnosti Micubiši. Littera Scripta, 2008, roč. 1,
č. 2, s. 75 – 79. ISSN 1802-503X.
.
Přijímací řízení a zájem o studium
v rakouském sektoru Fachhochschulen
Zdeněk Caha
Abstrakt
Předkládaný příspěvek se zabývá problematikou přijímacího řízení v rakouském sektoru Fachhochschulen. Přijímací řízení je pojato jako jeden
z klíčových determinantů, který se značnou měrou spolupodílí na úspěchu
či neúspěchu celé vysoké školy a který plní řadu dalších důležitých sekundárních funkcí. Velká pozornost je přitom věnována jednotlivým metodám
výběru vhodných studujících a také analýze zájmu o studium v programech Fachhochschule.
Klíčová slova: příjímací řízení v rakouském sektoru FH, metody výběru, funkce přijímacího řízení, zájem o studium v sektoru FH, podmínky
přijetí, uchazeči
Příjímací řízení v rakouském sektoru Fachhochschulen
Zatímco na rakouské univerzity je zpravidla volný přístup (s výjimkou některých
exklusivních oborů jako jsou práva, medicína apod.), je pro přijetí ke studiu
v programu FH zapotřebí podrobit se přijímacímu řízení. Je tomu tak proto,
že každý studijní program má k dispozici pouze omezený počet studijních míst
a tudíž nemůže být v řadě případů uspokojen zájem všech uchazečů.
Přijímací řízení znamená pro všechny relevantní aktéry (uchazeče i personál
institucí) poměrně dlouhý a náročný proces. Během přijímacího řízení dochází
k selekci uchazečů ještě před začátkem studia, což klade značné nároky na management studijních programů (především vedoucí studijních programů), aby
byl proveden optimální výběr. Optimální výběr budoucích studujících je totiž
jedním z rozhodujících faktorů, který ovlivňuje do značné míry celkový úspěch,
či neúspěch studijního programu.
Skutečnost, že existuje mezi jednotlivými studijními programy značný rozdíl
v počtu uchazečů, přináší různé přístupy k přijímacímu řízení a různé koncepce
přijímacího řízení. Hlavní zásadou všech studijních programů je, aby výběr studujících byl prováděn cíleným, transparentním a objektivním způsobem.
Studijní programy se snaží aplikovat takové metody a postupy, které co
možná nejvíce splňují kritéria objektivity i validity a zároveň respektují specifika
81
82
jednotlivých studijních programů a nejsou příliš náročné na finanční a personální
zdroje.
Rámcové podmínky pro realizaci přijímacího řízení
Rámcové podmínky pro realizaci přijímacího řízení v programech FH tvoří:
• Zákon o studijních programech FH (FHStG);
• Akreditační směrnice Rady pro vysoké odborné školy;
• Řády jednotlivých studijních programů o přijímání ke studiu.
Zákon o studijních programech FH (FHStG) obsahuje ustanovení ohledně
přijímacího řízení a podmínek přijetí ke studiu ve dvou paragrafech:
a) § 12 podmiňuje akreditaci studijního programu předložením přijímacího řádu
ke studiu (Aufnahmeordnung), jehož součástí musí být počet studijních míst
a kritéria výběru studujících pro případ, že počet uchazečů o studium převyšuje
počet studijních míst. Přijímací řízení a přijímací řád detailněji specifikují až
Akreditační směrnice Rady pro vysoké odborné školy 1 . V oddíle těchto směrnic Přijímací řád nalezneme kromě jiného doporučení, aby v rámci možností
studijní programy upřednostňovaly během přijímacího řízení ústní pohovory
s uchazeči. Pro samotné studijní programy je velmi důležité i ustanovení, dle
kterého mohou při každém termínu přijímacího řízení překročit kvótu přijatých
studujících až o 10%, aniž by přišly o finanční podporu na tyto studující a rovněž
doplnit celkový stav studujících do počtu, který byl součástí schválené akreditace, tzn. doplnit volná studijní místa za studující, kteří neprospěli nebo studia
zanechali.
b) § 4 garantuje nediskriminační přístup ke studiu pro všechny, kteří splní následující odborné předpoklady ke studiu:
• Pro studium v bakalářských a diplomových studijních programech se předpokládá doložení tzv. všeobecné univerzitní zralosti (allgemeine Universitätsreife) nebo relevantní profesní kvalifikace (einschlägige berufliche Qualifikation) ve spojení s dodatečnou zkouškou opravňující ke studiu (Zusatzprüfung), kterou je možno složit na základě dohody s vedoucím studijního
programu i během prvního ročníku studia;
• Pro studium v magisterských studijních programech musí uchazeč předložit doklad o absolvování studia v souvisejícím bakalářském studijním
programu nebo doložit absolvování domácí či zahraniční postsekundární
instituce stejného druhu;
• Studium studijního programu FH může být omezeno pouze na určité cílové
skupiny v případě, že koncept tohoto studia vyžaduje praxi v relevantním
oboru.
1 viz Richtlinien des Fachhochschulrates für die Akkreditierung von Bachelor-, Master- und
Diplomstudiengängen (Akkreditierungsrichtlinien, AR 2006, Version 1.1)
Caha, Z.: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru FH
83
Tzv. univerzitní zralost se dokládá:
• Vysvědčením o absolvování rakouské maturitní zkoušky (Österreichisches
Reifezeugnis);
• Jinými listinami, potvrzující složenízkoušky opravňující ke studiu v daném
studijním programu: zkouškou opravňující k FH – studiu (FH – Studienbefähigung), odbornou maturitní zkouškou (Berufsreifeprüfung) aj.;
• Zahraničním vysvědčením, které je relevantní s rakouskou maturitní zkouškou (uznatelné na základě mezinárodních dohod, nostrifikace či prostřednictvím vedoucího studijního programu);
• Doklad o absolvování alespoň tříletého studia na domácí či zahraniční
postsekundární instituci s tímto statusem.
Formální podmínky k přijetí do studia v sektoru Fachhochschulen
Každý uchazeč o studium musí ve stanovené lhůtě splnit veškerá formální kritéria a předložit následující podklady:
•
•
•
•
•
•
Vyplněnou přihlášku ke studiu;
Kopii vysvědčení (maturitní vysvědčení může být předloženo později);
Kopii rodného listu a potvrzení o státním občanství;
Životopis;
Fotografii;
Často také motivační dopis.
Podklady jednotlivých uchazečů jsou následně zpracovány a uchazeči obdrží pozvánku k přijímacímu řízení. Termíny přijímacího řízení si stanovuje
každý studijní program FH individuálně. V zásadě je vypisováno několik termínů (např. leden, duben, červen, popř. září).
V rámci jednoto termínu jsou s ohledem na počet uchazečů využívány z procedurálního hlediska dvě varianty přijímacího řízení:
• Jednostupňové: využívají ho především studijní programy s nižším počtem
uchazečů, které mohou aplikovat již od samého počátku individuálnější
přístup k uchazečům než studijní programy s několikanásobným převisem
uchazečů;
• Vícestupňové: Vícestupňové přijímací řízení vede k postupnému výběru
nejvhodnějších kandidátů. V rámci vícestupňového přijímacího řízení dochází na jeho počátku většinou k použití nejrůznějších forem testů. V pozdější fázi jsou úspěšní uchazeči zváni k pohovorům, provádějí prezentace
aj.
Po absolvování přijímacího řízení je sestavováno pořadí uchazečů na základě až patnáct různých kritérií podle priorit jednotlivých studijních programů.
84
V principu ale platí, že se v celkovém hodnocení nejvíce promítají výsledky testů,
analýzy studentských portfolií a přijímací pohovory.
Po ukončení přijímacího řízení jsou jednotliví uchazeči vyrozuměni o přijetí či nepřijetí ke studiu. Uchazeči, kteří byli přijati, musí ve stanovené lhůtě
informovat o tom, zda nastoupí a zpravidla také složit kauci, která se rovná
školnému za jeden semestr studia 363 EUR. Pokud tak neučiní nebo odmítnou
nastoupit, je přijat další uchazeč z tzv. čekací listiny (dle výsledku přijímacího
řízení). Nepřijatí uchazeči se mohou přihlásit k přijímacímu řízení znovu příští
rok. Na pořadí z čekací listiny předchozího roku se ale nebere již zřetel.
Rozhodnutím o přijetí ke studiu v programu FH vstupují studující a poskytovatel studijního programu do soukromoprávního vztahu, který se řídí Smlouvou
o poskytnutí vzdělávání.
Metody výběru studujících při přijímacím řízení
Nejčastěji využívanými metodami při přijímacím řízení v rakouském sektoru FH
jsou:
•
•
•
•
•
•
•
•
Interview;
Testy;
Analýzy a hodnocení portfolií uchazeče;
Školní prospěch;
Ukázky z činnosti uchazeče;
Prezentace;
Skupinové pohovory/ týmové řešení úkolů;
Assessment-center.
Interview
Interview patří v kombinaci s různými formami testů k nejoblíbenějším a nejvyužívanějším metodám výběru studujících při přijímacím řízení většiny studijních
programů. Je využíváno i přesto, že je časově velmi náročné. Většina zástupců
studijních programů si totiž dobře uvědomuje, že interview zároveň plní i další
funkce (viz sekundární funkce přijímacího řízení).
Během interview by měli potenciální uchazeči přesvědčit o svém zájmu o obor
a také o svých osobnostních kvalitách. Otázky nejčastěji směřují do následujících
oblastí:
• Motivace ke studiu: Otázky typu: Proč chcete studovat na FH? Proč jste
si vybral/a právě tento studijní program? Kdo nebo co ovlivnilo Vaše rozhodování?
• Profesní vize a profesní cíle: Otázky typu: Jaké představy máte o své budoucí profesní kariéře? Čeho chcete dosáhnout úspěšným absolvováním
studia FH?
• Sebehodnocení: Jaké jsou Vaše silné a slabé stránky? Jakou máte vytrvalost? Jste schopen/a čelit velkému pracovnímu zatížení?
85
Uchazeči o studium při zaměstnání jsou často konfrontováni se skutečností,
zda a do jaké míry budou schopni zvládat enormní studijní a zároveň pracovní
zátěž. Někdy je předmětem pohovoru také jejich profesní erudovanost a výjimkou není také část pohovoru vedená v angličtině.
Interview mívá zpravidla dvě formy:
• Nestrukturovaná;
• Částečně strukturovaná.
Nestrukturované interview se vyskytuje v různých modifikacích a zpravidla
plní funkci vzájemného poznávaní se a seznamování se mezi uchazečem a zástupci studijního programu a také zahrnuje funkci informativní.
Částečně strukturované interview většinou probíhá standardizovanou formou s pevně stanovenými tématy konverzace. Výsledky jsou zaznamenávány do
standardizovaných formulářů s bodovým hodnocením.
Testy
Při přijímacích řízeních dochází velmi často ke kombinaci různých forem a typů
testů. Některé studijní programy využívají testy standardizované, jiné si testy
připravují sami.
Mezi běžně využívané testy patří:
• Multiple choice testy obsahující kombinaci různorodých elementů (logické
myšlení, matematické a jazykové znalosti, odborné znalosti aj.);
• Testy všeobecných studijních předpokladů slouží k prověření všeobecných
školních znalostí, odborných znalostí, jazykových znalostí, studijních předpokladů, inteligence nebo schopnosti pracovat pod tlakem;
• Testy studijních předpokladů pro daný obor prověřují uchazeče v kontextu
daného studijních oboru (popis vývojových tendencí, komentář tabulek
aj.);
• Testy znalostí prověřují zejména relevantní odborné znalosti (některé programy FH vytvářejí vlastní skripta, která slouží k přípravě uchazečů);
• Testy inteligence;
• Testy osobnosti mají za cíl zjistit rysy osobnosti uchazeče, např. strukturu osobnosti a hrají v přijímacím řízení na FH důležitou roli. Při těchto
testech jsou často otázky směřovány na chování v určitých situacích, na
oblasti zájmů uchazeče či na jeho silné a slabé stránky. Např. jde o otázky
typu Jak byste reagoval/a, kdyby někdo při zkoušce opisoval? Často jsou
testovány žádoucí osobnostní vlastnosti uchazeče vztahující se na daný
studijní obor a budoucí profesi (odolnost vůči psychické zátěži, schopnost
reagovat v neočekávaných situacích, kreativita).
Analýzy a hodnocení portfolií uchazeče
Analýzy a hodnocení portfolií uchazeče (např. motivačního dopisu, životopisu
a dalších podkladů předložených uchazečem) patří k hojně využívaným metodám při výběru studujících vzhledem k tomu, že vypovídají nejen o motivaci
86
uchazeče ke studiu, ale i o jeho dalších zájmech, profesních zkušenostech, dosavadním vzdělání, budoucích plánech aj. Při ústním pohovoru jsou potom uchazeči konfrontováni formou dotazů s fakty, která uvedli, aby se zabránilo uvádění
nepravdivých či nadhodnocených údajů (velmi rychle se dá např. zjistit úroveň
cizího jazyka). Význam této metody přijímacího řízení je často odůvodňován
tím, že znamená pro uchazeče první významnou zatěžkávací zkoušku, která do
jisté míry simuluje ucházení se o místo ve firmě. Způsob, jakým se uchazeč
s touto zatěžkávací zkouškou vyrovná, pomáhá do jisté míry předjímat i to, jak
bude přistupovat ke studiu.
Školní prospěch
Školní prospěch (průměrný prospěch, prospěch při maturitní zkoušce, popř. výběr se studiem souvisejících předmětů). Tato metoda výběru uchazečů je považována spíše za doplňkovou v kombinaci s dalšími.
Ukázky z činnosti uchazeče
Ukázky z činnosti uchazeče se využívají především v oborech zaměřených na
tvůrčí a uměleckou činnost (design, žurnalistika aj.). Někdy se využívají tyto
ukázky z činnosti ve spojení s následnou prezentací a diskusí.
Prezentace
Prezentaci provádí uchazeči buď k tématu zadanému při přijímacím řízení nebo
k tématu, které si uchazeči samostatně doma připravili. Při prezentaci jde o to,
aby uchazeči prokázali své odborné kompetence a také své rétorické dovednosti.
Součástí hodnocení je i dovednost umět vhodně využít prezentační technické
prostředky (beemerová prezentace, projektor, flipchart či tabule).
Skupinové pohovory – týmové řešení úkolů
Někdy bývají také uchazeči u přijímacího pohovoru rozdělováni do malých skupin. Skupiny dostanou týmový pracovní úkol, při jehož realizaci se mají identifikovat do určitých pracovních rolí a poté sehrát adekvátní scénky.
Úkoly tohoto typu prokazují schopnost uchazečů pracovat v týmu, umět se
prosadit pomocí přirozené autority či najít konsensus.
Průběh přijímacího řízení může u uchazečů často evokovat záměrně pocit,
jako by se ucházeli o pracovní místo v některé z firem. To, jak se uchazeči s tímto
faktem dokáží konfrontovat, může rovněž sehrávat důležitou roli při rozhodování
o přijetí či nepřijetí daného uchazeče.
Metoda assessment-center
Metoda assessment-center je komplexní metodou výběru vhodných studujících,
která je časově náročná a její princip spočívá v pozorování uchazečů při plnění
87
individuálních či skupinových úkolů. Pozorování provádí několik nezávislých pozorovatelů/hodnotitelů. Metoda dává prostor k tomu, aby se prokázalo, jak se
uchazeči v určitých situacích zachovají, poukáže na jejich charakterové slabé
a silné stránky, prokáže schopnost úsudku, schopnost reagovat pod časovým tlakem, míru kreativity apod. V sektoru rakouských škol je využívána zatím velmi
zřídka (např. u programů personální management, management v turistice).
Uchazeči o studium při zaměstnání jsou často konfrontováni se skutečností,
zda a do jaké míry budou schopni zvládat enormní studijní a zároveň pracovní
zátěž. Někdy je předmětem pohovoru také jejich profesní erudovanost a výjimkou není také část pohovoru vedená v angličtině.
Přijetí ke studiu: Smlouva o poskytnutí vzdělávání
Každý nově přijatý posluchač vstupuje s poskytovatelem programu FH do soukromoprávního vztahu, který je zakotven v tzv. Smlouvě o poskytnutí vzdělávání
(Ausbildungsvertrag). U neplnoletých posluchačů je smlouva signována jejich
zákonnými zástupci.
Smlouva o poskytnutí vzdělávání obsahuje především:
•
•
•
•
•
•
•
•
Označení smluvních partnerů (poskytovatel a studující);
Název studijního programu FH;
Délku vzdělávání;
Vzájemná práva a povinnosti smluvních partnerů;
Důsledky porušení smlouvy;
Sídlo příslušného soudu pro případ vzájemného soudního sporu;
Finanční závazky (školné);
Místo a datum podepsání smlouvy.
Smlouva nesmí být v rozporu s akreditačními podmínkami platnými pro
daný studijní program a ani v rozporu s obecně platnými právními předpisy.
K důležitým ustanovením této smlouvy mezi jiným patří:
Základní povinnosti poskytovatele studijního programu FH
Mezi základní povinnosti poskytovatele studijního programu patří garance, že
zabezpečí řádný průběh vzdělávání. Studující se naopak zavazuje k dodržení
předepsané délky studia a k vynaložení maximálního úsilí, aby se tak stalo.
Většinou je ve smlouvě odkaz na Studijní a Zkušební řád pro daný studijní program. Pro řádný průběh studia je zapotřebí také maximální součinnosti mezi
poskytovatelem a studujícím. Poskytovatelé studijního programu mají právo,
při splnění předem daných kritérií, studujícího ze studia vyloučit. Tyto důvody
musí být předem výslovně stanoveny, aby se předešlo případným sporům.
Základní povinnosti studujícího
Studující mají právo v odůvodněných případech studium přerušit, popř. za
88
určitých podmínek ročník opakovat. Mezi povinnosti studujících patří osobní
přítomnost při vzdělávání a dodržování termínů zkoušek, zápočtů a placení školného.
Podmínky ukončení smlouvy
Smlouva o poskytnutí vzdělávání je ukončena vyloučením studujícího na základě nedostatečných studijních výsledků a také úspěšným ukončením celého
studia. Na základě oboustranné dohody je možné smlouvu ukončit i bez udání
důvodů.
Funkce přijímacího řízení v sektoru FH
Na první pohled by se mohlo jevit, že jedinou funkcí přijímacího řízení je výběr
dostatečného počtu kvalitních studujících pro daný studijní program. Ve skutečnosti tomu je tak, že sice výběr dostatečného počtu kvalitních studujících plní
primární funkci přijímacího řízení, nejedná se však o funkci jedinou. Většina současných poskytovatelů programů FH si toho je dobře vědoma a podle toho také
k přijímacímu řízení přistupuje. Dobrá organizační úroveň přijímacího řízení je
totiž chápána jako vizitka jednotlivých studijních programů.
Rankl (2008) vymezuje u přijímacího řízení v sektoru FH následující funkce:
• Primární funkci (selekce uchazečů);
• Sekundární funkce:
–
–
–
–
Marketingový nástroj;
Informační a orientační nástroj;
Regulační nástroj;
Nástroj strategického plánování.
Primární funkcí přijímacího řízení je výběr dostatečného počtu vhodných kandidátů ke studiu.2 Základním ukazatelem, který vypovídá o tom, zda se tuto
funkci přijímacího řízení podařilo naplnit je počet studujících, kteří předčasně
opouštějí svá studia, tzv. studijní úmrtnost.
Přijímací řízení jako marketingový nástroj
Přijímací řízení je chápáno v sektoru FH jako jedna z nejdůležitějších marketingových aktivit studijního programu a představuje první intenzivní kontakt
s potenciálními studujícími.
V sektoru FH dochází k oslovování zájemců o studium prostřednictvím internetových stránek škol, prezentačních a informačních akcí, veletrhů (vzdělávání), návštěv škol a dnů otevřených dveří. V rámci těchto marketingových
aktivit dochází k poskytování detailních informací o přijímacím řízení, o požadavcích k přijetí ke studiu, o relaci počtu uchazečů/počtu přijatých studentů aj.
2 Vhodnými kandidáty jsou míněni kandidáti, kteří budou schopni úspěšně zvládat nároky
daného studijního programu.
89
Každý studijní program vysílá prostřednictvím toho, jak přistupuje k přijímacímu řízení (náročnost, nenáročnost, zdlouhavost, rychlost aj.) rozličné signály
směrem k potenciálním uchazečům a ovlivňují tímto způsobem jejich rozhodování. Kromě toho tyto signály přispívají k utváření image studijního programu
a potažmo celé instituce.
Přijímací řízení jako informační a orientační nástroj
Přijímací řízení je také důležitým nástrojem, který umožňuje uchazeči získat
důležité informace o studijním programu a také o tom, jaké schopnosti, kompetence a osobní vlastnosti se od něho během studia očekávají. Předejde se tak
tomu, že by studující na začátku studia byli konfrontováni s realitou, která by
nenaplňovala jejich očekávání. V případě, že přijímací řízení obsahuje některé
elementy, které se týkají studovaného oboru, může dojít i k tomu, že uchazeč
zjistí, že tento obor není pro něho vhodný a rozhodne se včas pro obor jiný.
U uchazečů o distanční formu studia je často zjišťováno, zda jsou si uchazeči
vědomi dvojité zátěže, jež pro ně představuje práce a studium.
Přijímací řízení jako regulační nástroj
FH využívají přijímací řízení do jisté míry i jako regulační mechanismus počtu
uchazečů. Je-li počet uchazečů příliš velký, mohou být nároky na přijetí zvýšeny,
je-li jejich počet příliš nízký, mohou být naopak nároky sníženy. Za regulační
funkci přijímacího řízení je možné považovat i přesměrování uchazeče na jiný
studijní program stejného poskytovatele, k jehož studiu prokazuje větší předpoklady. Regulační funkce přijímacího řízení sehrává významnou roli u studijních programů s rozdílnými organizačními formami. Při přijímacím řízení může
být po vzájemné konzultaci mezi zástupci studijního programu a uchazečem
zváženo, zda pro něho bude výhodnější denní či distanční forma studia. Pomocí
tohoto regulačního mechanismu se může docílit optimálnějšího složení studijních skupin nebo se vyhnout nespokojenosti studujících s formou studia, kterou
si zvolili.
Přijímací řízení jako nástroj strategického plánování
Vedoucí studijních programů musí každoročně řešit v souvislosti s přijímacím
řízením podobné otázky:
• Bude dostatečný počet uchazečů o studium?
• Jaké kapacity bude zapotřebí k organizaci přijímacího řízení?
• Bude nutné na základě vyhodnocení dat z předchozích let nutno marketingová opatření zintenzívnit či redukovat?
Mnohé studijní programy proto budují velmi včasně kontrolní mechanismy,
které umožňují včas na některé negativní trendy zareagovat. Právě počty uchazečů z předchozích let jsou jedinečným ukazatelem toho, zda je o daný studijní program v dané cílové skupině uchazečů zájem. Pravidelné sledování počtu
90
přihlášených uchazečů k určitým termínům mohou pomoci včas identifikovat například nízký zájem a včas učinit relevantní opatření, která pomohou tento trend
zvrátit. Některé studijní programy mají například zkušenosti s tím, že nastává
vzestup počtu přihlášek po uskutečnění určité marketingové akce, např. reklamě
v médiích, po realizaci dnů otevřených dveří apod. Přijímací řízení slouží také
k získání celé řady cenných dat a informací o potenciálních uchazečích. Např.:
•
•
•
•
•
Jakým způsobem se dozvěděli uchazeči o studijním programu?
Co je vede ke studiu daného studijního programu?
Co očekávají od studia?
Odkud pocházejí (spolková země, region)?
Jaké dosáhli předchozí vzdělání?
Všechny výše uvedené informace ve spojení s dalšími relevantními informacemi
např. s aktuálními počty maturantů aj. napomáhají k úspěšnému náboru dostatečného počtu kvalitních uchazečů ke studiu.
Zájem o studium v programech FH
Studijní programy FH se těší celkově velkému zájmu ze strany uchazečů o studium, a to i přesto, že musí absolvovat většinou náročné příjímací řízení. Při
detailnějším pohledu ale zjistíme, že zájem o studium je značně diferencován
podle jednotlivých studijních směrů a také typu studijního programu.
Tabulka 1: Uchazeči o studium v programech FH (Zdroj dat: Fachhochschulrat,
2008). PC – Počet uchazečů celkem, PP – Počet přijatých, PJ – Počet uchazečů
na jedno studijní místo.
Uchazeči o studium v programech FH v akademických letech 1994/95 – 2007/08
94/95 95/96 96/97 97/98 98/99 99/00 00/01 01/02 02/03 03/04 04/05 05/06 06/07 07/08
PC 1076 2095 4206 5702 7450 9286 11224 16546 17269 16936 17130 18298 24387 29802
PP 695 1211 2206 2537 3125 3637 4219 5443 6470 7003 7547 8187 9589 11444
PJ 1,5
1,7
2,1
2,2
2,6
2,9
3,0
3,3
2,7
2,4
2,3
2,4
2,7
2,7
Vývoj celkového zájmu o studium v programech FH
V akademickém roce 2007/08 se ucházelo o studium v sektoru FH v Rakousku
29 802 studujících, 11 444 z nich bylo přijato ke studiu. Na jedno studijní místo
tedy připadalo 2,7 uchazečů. Následující tabulka 1 ukazuje poměr mezi počtem
uchazečů o studium v programech FH a počtem přijatých studujících, a to od
samého zahájení studia v programech FH v akademickém roce 1994/95 až dosud. Z tabulky je patrné, že relativně nižší počet uchazečů na jedno studijní
místo byl v prvních dvou letech, v období, kdy docházelo k zavádění studia.
V následujících letech ale vždy převyšoval průměrný počet uchazečů na jedno
91
studijní místo počet dva. Zatím největší kulminace zájmu o studium byla zaznamenána v akademickém roce 2001/02, kdy poměr uchazečů na jedno studijní
místo činil 3,3. Velký zájem o studium v programech FH pokračoval i přesto,
že na rakouských vysokých školách bylo zavedeno školné.
Tabulka 2: Uchazeči o studium v programech FH podle studijních směrů (Zdroj
dat: Fachhochschulrat, 2008). Poměr – počet uchazečů/studijní místo.
Počty uchazečů o studium v programech FH v akademickém roce 2007/08
Studijní směry
Počet uchazečů Přijatí
Poměr
Zdravotnické (nelékařské) disciplíny
6578
980
6,9
Sociální vědy
3561
793
4,9
Hospodářské vědy
11080
4621
2,5
Tvůrčí činnost, umělecká činnost
522
227
2,4
Vojenské a bezpečnostní vědy
233
107
2,1
Přírodní vědy
210
109
1,9
Technické a průmyslové disciplíny
7618
4607
1,7
Celkem
29802
11444
2,7
Tabulka 3: Zájemci o studium v sektoru FH podle typu studijních programů
(Zdroj dat: Fachhochschulrat, 2008). PU – počet uchazečů, PSM – počet studijních míst, PUSM – Počet uchazečů na jedno studijní místo.
Zájemci o studium FH v akademickém roce 2007/08
Typ studijního programu PU PSM
PUSM
Diplomové
1 266 586
2,2
Bakalářské
25 748 8 274
3,1
Magisterské
2 788 2 167
1,3
Celkem
29 802 11 027
2,7
Přehled aktuálního zájmu o jednotlivé studijní směry
Při detailnější analýze počtu uchazečů o studium podle studijních směrů zjistíme, že i v rámci sektoru FH je zájem o jednotlivé studijní směry značně
diferencován (tabulka 2). Z tabulky je patrné, že se v současné době těší největšímu zájmu nově zaváděná studia v zdravotnických a sociálních disciplínách.
Zdravotnické disciplíny vykazují téměř sedminásobný převis počtu uchazečů na
jedno studijní místo, disciplíny v oblasti sociálních věd téměř pětinásobný převis. Tradičné velkému zájmu se těší i disciplíny z oblasti hospodářských věd. Naopak nižší zájem je o přírodní vědy, techniku a průmyslové disciplíny, přičemž
je nutno podotknout, že i v rámci těchto disciplín jsou atraktivnější studijní
92
programy, u kterých je počet uchazečů na jedno studijní místo několikanásobný
(např.disciplíny spojené s výpočetní technikou).
Přehled aktuálního zájmu podle typu studijních programů
Velmi zajímavý je také aktuální pohled na počty uchazečů podle typu studijních programů v akademickém roce 2007/08 (tabulka 3). Největšímu zájmu
se těšily kratší bakalářské programy, které byly postupně zaváděny od akademického roku 2002/03 v souvislosti s boloňským procesem. Počet uchazečů na
jedno studijní místo v těchto programech činil 3,1. Následovaly potom diplomové studijní programy, které ale postupně dobíhají a jsou transformovány na
bakalářské či magisterské programy. Teprve pozvolna si nacházejí v sektoru FH
prestiž magisterské studijní programy.
Závěr
Rakouský sektor FH se celkově těší poměrně značnému zájmu o studium, a to
i přesto, že na rozdíl od většiny univerzitních studií musí zájemci o studium
absolvovat mnohdy dosti náročná přijímací řízení.
Za dosavadních čtrnáct let existence sektoru FH v Rakousku nabyly jednotlivé studijní programy řadu cenných zkušeností při realizaci svých přijímacích
řízení, což vedlo postupně k jejich profesionalizaci. Přijímací řízení je v kompetenci jednotlivých studijních programů, proto se může jeho forma lišit i mezi
studijními programy v rámci jednoho poskytovatele studijních programů. Organizace a realizace přijímacího řízení nesmí být v rozporu s relevantními ustanoveními Zákona o studijních programech FH (FHStb.) a Akreditačních směrnic
Rady pro vysoké odborné školy a rovněž s Přijímacími řády ke studiu jednotlivých studijních programů.
Studijní programy vypisují podle svého rozhodnutí několik přijímacích termínů. První přijímací termíny pro následující akademický rok se objevují již
velmi brzy (např. už v lednu). V závislosti na počtu uchazečů jsou jednotlivé
přijímací termíny jednostupňové či vícestupňové. Zejména studijní programy
s enormním počtem zájemců musí konat vícestupňová přijímací řízení, kde dochází k předselekci uchazečů.
Mezi nejfrekventovanější metody výběru budoucích studujících patří: interview (přijímací pohovor), testy a analýzy a hodnocení portfolií uchazečů. Velmi
oblíbenou a také Akreditačními směrnicemi doporučovanou metodou výběru
je přijímací pohovor. Jeho validita je sice v odborných kruzích značně zpochybňována, zastánci této metody ovšem argumentují tím, že je vlastně obdobou
ucházení se o zaměstnání , čímž dochází k zdůraznění specifičnosti a praktické
orientaci studia v programech FH.
Vzhledem k soukromoprávní organizaci poskytovatelů studijních programů
Fachhochschule dochází v souvislosti s přijetím uchazečů ke studiu k smluvnímu
zakotvení jejich vzájemného vztahu formou Smlouvy o poskytnutí vzdělávání.
V důsledku velkého zájmu o studium v programech FH vzrůstá význam přijímacího řízení, které kromě své primární funkce, selekce uchazečů o studium,
93
plní i další sekundární funkce. Přijímací řízení je totiž pro jednotlivé studijní
programy zároveň významným nástrojem marketingovým, informačním a orientačním, regulačním a také nástrojem strategického plánování.
Zájem o studium jednotlivých disciplín je velkou měrou diferencován. V současné době je enormní zájem o nově zřizované studijní programy v sociálních
a zdravotnických disciplínách. Tradičně nižší zájem je o náročné technické disciplíny. Při pohledu na počty uchazečů o studium podle typu studijních programů
je patrné, že největší počty zájemců vykazují bakalářské studijní programy, které
vykazují největší převis uchazečů. Naopak magisterské studijní programy si teprve své zájemce začínají postupně nacházet.
Reference
[1] Bericht des Fachhochschulrates 2006.
[2] BRAUNBAUER, A (Hrsg.); MAIR, M. (Hrsg.); RANKL, S. (Hrsg.); WALA, T. (Hrsg.). Management von Fachhochschul-Studiengängen : Ein Praxisleitfaden für den Fachhochschul-Sektor. Wien : Linde Verlag Wien, 2008.
ISBN 978-3-7073-1207-2.
[3] Bundesgesetz über Fachhochschul-Studiengänge BGBl. Nr. 340/1993, zuletzt geändert durch BGBl. I Nr. 43/2006.
[4] CAHA, Z. Vznik a vývoj neuniverzitního vysokoškolského vzdělávání v Rakousku. Aula, 2005, roč. 13, č. 1, s. 29 – 32. ISSN 1210-6658.
[5] Österreichischer Fachhochschulrat. [online]. [cit.2008-08-29]. Dostupné
z WWW:<http://www.fhr.ac.at>.
[6] Fachhochschulportal Österreich. Ausführliche Präsentationen von 286 FHStudiengängen. [online]. [cit.2008-08-15].
Dostupné z WWW:<http://www.fachhochschulen.at>.
[7] Fachhochschul-Studiengänge. 2. Auflage. Wien: Arbeitsmarktservice Österreich/BIQ, 2001. ISBN 3-85495-125-2.
[8] FH-Guide 2008. Östrreichische Fachhochschul-Konferenz.
[9] KASPAROVSKY, H.; WADSACK, I. Das österreichische Hochschulsystem. Wien : Enic Naric Austria BMWF, 2007. ISBN 3-85456.
[10] Richtlinien des Fachhochschulrates für die Akkreditierung von Bachelor-,
Master- und Diplomstudiengängen (Akkreditierungsrichtlinien, AR 20006,
Version 1.1 vom 1.12.2006).
[11] STERNARD, G. Fachhochschulen Aufnahmeverfahren, Bewerberzahlen,
Wiederholungs- und Umstiegsmöglichkeiten. [online]. [cit.2008-09-25]. Dostupné z WWW:<http://www. biber.salzburg.at/fhaufnahme.htm>.
[12] UIDL, R. Aufnahmeverfahren an Fachhochschul-Studiengängen in Ostösterreich – eine aktuelle Bestandsaufnahme. Diplomarbeit. Wien. 2007.
[13] Verordnung des Fachhochschulrates über die Evaluierung im österreichischen Fachhochschulsektor, EvalVO 5/2004; zuletzt geändert durch Beschluss der FHR vom 10.11. 2006
94
Entrance examination and interest in Fachhochschul-Sector in Austria
The Fachhochschulen entrance examination is the subject of this study. The
whole entrance examination is one of the most important determinants and has
its considerable impact on the success of a school. It also fulfills many important
secondary functions. Great attention is focused on the methods of selection of
the right candidates and on the analysis of interest in Fachhochschulen study
programmes.
Keywords: FH entrance examination, methods of selection, entrance examination importance, interest in FH study programmes, conditions of admission,
aspirants
Kontaktní adresa: Mgr. Zdeněk Caha, Katedra jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail: [email protected]
CAHA, Z: Přijímací řízení a zájem o studium v rakouském sektoru Fachhochschulen. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 81 – 94. ISSN 1802-503X.
Ženská obřízka v soudobé společnosti
Jaroslava Hrabětová
Abstrakt
Ženská obřízka představuje zmrzačující praktiku, při které dochází k odstranění některých či všech částí zevních ženských pohlavních orgánů
(sunna, klitoridektomie, infibulace). Existuje navzdory modernizaci, veřejnému vzdělávání, legislativnímu opatření. Provádí se většinou ve věku od
dvou do dvanácti let a postihuje více než 100 miliónů dívek a žen přibližně ve 40 zemích světa, zejména v Africe. Většina zdrojů se shoduje na
tom, že se původně jedná o kulturní, nikoli náboženskou záležitost. Ženská
obřízka je také problémem globálním – migranti a imigranti si přinášejí
svou tradici do cílových zemí, aby tak udrželi svou kulturní identitu. Ženská obřízka je institucionalizovaným projevem násilí páchaného na ženách.
Klíčová slova: ženská obřízka, patriarchální společnost, globální problém, nevládní neziskové organizace
Úvod
Problematika ženské obřízky je kontroverzní téma, které vzbuzuje mnoho otázek a také nejrůznější představy. Cílem příspěvku je informovat o praktikování
ženské obřízky, o jejím rozsahu, možných příčinách, poukázat na globální souvislosti a zda a jakým způsobem lze ženskou obřízku eliminovat.
Pojetí ženské obřízky
Ženská obřízka představuje zmrzačující praktiku, při které dochází k odstranění některých či všech částí zevních ženských pohlavních orgánů. Existuje navzdory modernizaci, veřejnému vzdělávání, legislativnímu opatření. Ačkoliv je
praktikována ve většině islámských zemích, není to islámská praktika. Zmrzačující obřízka je považována za kulturní a náboženský rituál. Po celém světě, ale
zejména v Africe a na Středním východě je praktikována muslimy, koptskými
křesťany, členy různých domorodých skupin, katolíky atd. Provádí se většinou
ve věku od dvou do dvanácti let, ale v některých komunitách až v období puberty, kolem šestnácti let nebo výjimečně v těhotenství, pokud žena nebyla před
svatbou obřezána.
95
96
Klasifikace ženské obřízky
Sunna/Klitoridotomie (nejmírnější forma): První a nejmírnější forma ženské
obřízky je nazvána sunna, často vysvětlována podle muslimské tradice (sunna
v arabštině znamená ‘tradice), podle učení proroka Mohammada. Spočívá v odstranění předkožky, špičky, části klitorisu nebo klitorisu celého. Tato forma je
praktikována především v Africe, například v části Egypta, v Etiopii, Tanzánii,
v oblasti východní Afriky k západnímu africkému pobřeží, včetně Nigérie. Některé zdroje uvádějí, že je sunna prováděna také v oblastech Středního východu
v zemích jako je Omán, Jemen, Jordánsko, Irák, Sýrie, Saudská Arábie, Spojené
arabské emiráty atd.
Klitoridektomie (resekce): Při střední formě ženské obřízky dochází k odstranění části nebo celého klitorisu a části nebo celých malých stydkých pysků.
Je prováděna jako kompromis v zemích, kde je nezákonná infibulace.
Infibulace (Faraonská obřízka): Třetí a nejvíce zmrzačující forma ženské
obřízky je infibulace. Tato extrémní forma spočívá v odstranění klitorisu, přilehlých malých a velkých stydkých pysků a zbylá pokožka je propíchána trny
a sešita ovčím střívkem nebo nití. Ponechá se jen malý otvor velikosti hlavičky
sirky pro odtékání moči a menstruační krve. Ořezané konce velkých stydkých
pysků jsou sešity k sobě nebo jsou tak těsně u sebe, že k sobě srostou a zakrývají
celou vagínu. Do vagíny se vloží malý kousek dřeva, aby se zabránilo úplnému
spojení velkých stydkých pysků. Některé zdroje popisují infibulaci takto: Při této
verzi jsou odstraněny všechny senzitivní části pohlavního ústrojí kolem vagíny,
tedy poštěváček i malé stydké pysky. Dále se provedou řezy ve velkých stydkých
pyscích a části pokožky jsou sešity k sobě tak, že zůstane pouze malý otvor
do vagíny k vyměšování. Infibulace je praktikována na všech ženách, téměř bez
výjimky, v celém Somálsku a kdekoliv, kde žijí etničtí Somálci (Etiopie, Keňa
a Djibouti). Je také prováděna napříč Nilského údolí, včetně jižního Egypta
a podél pobřeží Rudého moře.
Někdy se uvádí ještě čtvrtá forma obřízky – popálení nebo zjizvení genitálií
či roztržení vagíny, která byla nebo je stále praktikována v některých izolovaných etnických skupinách a původními obyvateli Austrálie, Afriky nebo Latinské
Ameriky.
Zákrok
Zmrzačující obřízku obvykle provádí primitivním způsobem venkovská porodní
bába (Gábila – obřezávačka). Bez jakýchkoli anestetik obřeže dívku jakýmkoli
nástrojem: břitvou, nožem, nůžkami, kusem skla, ostrým kamenem a v některých krajích dokonce vlastními zuby. Celý proces se liší podle oblastí a kulturních
praktik. Toto ‘zaměstnání’ se zpravidla dědí a je většinou vysoce vážené. Komunita považuje obřezávačky za důležité osoby také proto, že jsou na zdejší poměry
velmi bohaté. Například keňská obřezávačka prohlásila, že si tuto životní dráhu
nevybrala. Když byla malá, onemocněla a příznaky její choroby prohlásila věštkyně za znamení duchů, že je povolaná k této práci. V souladu s tradicí pak
obětovala devět koz a býčka. Rada starších ji pak věnovala její první a jediný
Hrabětová, J.: Ženská obřízka
97
obřadní nůž. Nožík nyní schovává v plastikovém sáčku se zvonečky, které nosí
během ceremonie na kotnících, a s ručně psaným osvědčením, že smí oficiálně
vykonávat obřízku. K praktikování ženské obřízky podotýká, že nechápe, proč
kultura jejího národa mizí a obřezávání se zakazuje.
Kromě pronikavé počáteční bolesti při operaci, má ženská obřízka, zejména
klitoridektomie a infibulace, dlouhodobé fyziologické, sexuální a psychologické
důsledky. Nehygienické prostředí, ve kterém se provádí, má za následek infekce
pohlavních orgánů a přilehlého okolí a často se také přenáší HIV virus. Některé
zdravotní komplikace mohou vést až ke smrti následkem šoku, silného krvácení nebo otravy krve. Pro minimalizaci risku z přenosu virů, některé země jako
Egypt zakázaly provádět obřízku jiným osobám než školeným lékařům a sestrám
v nemocnicích. I když je to humánnější cesta, která se snaží redukovat zdravotní
rizika a bolest použitím anestézie, nemůže odstranit všechny pooperační komplikace.
Přehled negativních zdravotních a psychických jevů:
• Okamžité: šok, ostrá bolest, silné krvácení, akutní močový zánět, infekce
močové trubice, otrava krve, tetanus, HIV, žloutenka typu B,chřipka, smrt.
• Přechodné: dlouhodobé hojení, pánevní infekce, bolestivá a nepravidelná
menstruace, cysty, hnisavá ložiska, zbujení vaziva v jizvě, bolestivý pohlavní styk.
• Pozdní: uzavření vagíny a následné hromadění menstruační krve a moči,
neplodnost, samovolný potrat, opakované záněty močové trubice, potíže
s močením, hypersenzitivita a anální inkontinence, hemeroidy, krvácení
bývá zastavováno nedostatečně a obnovuje se i po několika letech.
• Pohlavní styk: potíže s penetrací, v důsledku nesprávně provedené deinfibulace vytvoření jakési falešné vagíny, krvácení.
• Porod: zdlouhavý a problémový, silné krvácení vedoucí k šoku a smrti,
perineální tržná rána, močová ochablost, mrtvě narozené dítě nebo dítě
s poškozením mozku Postnatální: močový a konečníkový vývod způsobuje
zápach, výhřez dělohy a přilehlých orgánů.
• Sexuální problémy: absence orgasmu, úzkost, deprese a frustrace, necitlivá
tkáň Obřízka omezuje, ale spíše vylučuje schopnost ženy pocítit orgasmus,
která často místo rozkoše zakouší při sexu nesmírnou bolest. Vědecky je
údajně dokázáno, že obřízka neovlivňuje tělesnou hladinu hormonálních
stimulantů, což znamená, že touha obřezané ženy zůstává tedy vlastně
nedotčena. Dívky, které podstoupily ženskou obřízku, zejména infibulaci,
však tvrdí, že nikdy nezažily orgasmus, protože chybějící klitoris a vaginální stěny, které se nestahují, jak by měly, jim to prostě neumožní. Mezi
zdravotní následky obřízky patří již zmiňovaná neplodnost, která způsobuje obrovský sociálně frustrující moment, neboť v patriarchální společnosti je reprodukční funkce zásadní.
98
Kde, kolik, kdy a proč?
Počet zmrzačených žen
Neexistuje absolutně přesná statistika, procentuální zastoupení obřezaných žen
se mírně liší podle zdrojů výzkumu, oblasti a časového období. Ženská obřízka
postihuje více než 100 miliónů dívek a žen přibližně ve 40 zemích světa, zejména
v Africe (ve 29 zemích). Některé zdroje uvádějí až 114 miliónů obřezaných žen.
Děsivému rituálu se ročně podrobí asi 2 milióny žen (6.000 denně!). V Súdánu
je přibližně 90 % žen obřezaných, z toho 83 % prodělalo infibulaci. V Somálsku
je přes 96 % obřezaných žen, z toho 76 % infibulovaných.
Historický exkurz
Původ ženské obřízky je nejasný. Některé stopy vedou až do druhého století před
naším letopočtem. Za geografické kořeny se považuje západní pobřeží Rudého
moře, kde je infibulace také nejvíce rozšířená. Jedna z verzí uvádí, že zmrzačující praktika zřejmě souvisí s otroctvím. Egypťané až do byzantských časů
obchodovali s otroky a súdánští otroci byli vyváženi (před nástupem islámu)
z oblasti Rudého moře do Perského zálivu. Islámský trh pak obstarával a dodával súdánské panny a konkubíny do Egypta a Arábie. V roce 1609 Dos Santos
zjistil, že komunita v Somálsku (v Mogadishu) má zvyk obřezávat a zašívat
ženy, zejména otrokyně kvůli tomu, aby se na trhu lépe prodávaly. Browne
v roce 1799 na svých cestách po Africe zjistil, že praktika ženské obřízky –
infibulace má údajně u otrokyň zabraňovat těhotenství. Ostatní cestovatelé do
Egypta – Larrey v roce 1803 a Burckhardt v roce 1819 potvrdili Brownovo
zjištění, že obchodníci s otroky infibulují mladé ženské zajatkyně. Infibulace je
Egypťany kupodivu nazývána ‘súdánskou obřízkou’, ale Súdánci tuto formu mrzačení označují jako ‘Faraónskou obřízku’. Jiné prameny však uvádějí, že i když
Súdánci obřízku – infibulaci považují za staroegyptskou kulturu, tento zvyk byl
ve starém Egyptě údajně neznámý.
Většina zdrojů se však shoduje na tom, že se původně jedná o kulturní, nikoli
náboženskou záležitost. Africké muslimské komunity často vysvětlují obřízku
z náboženského důvodu, což se nezakládá na pravdě, neboť jak již bylo řečeno,
Afrika znala rituál stovky let před příchodem islámu. Korán ani nenaznačuje
tuto praktiku, proto se lze domnívat, že bylo Mohammadovo učení de facto
zneužito k zastírání pravého důvodu. Jak bylo zmíněno, ženskou obřízku měli
provádět již Féničané a staří Egypťané. Je třeba také zdůraznit, že i katolická
církev ženskou obřízku schvalovala, neboť v ní spatřovala ženskou čistotu (naopak protestantská církev, působící v Africe, proti obřízce vystupovala). Ženskou
obřízku tedy výslovně neupravuje Bible ani Korán. Je také doloženo, že ještě ve
40. letech 20. století byla ženská obřízka používána a doporučována psychiatry
ve Spojených státech i Velké Británii – měla se tak léčit nymfomanie, hysterie,
ženská homosexualita, náruživá masturbace a sexuální deviace. Zjednodušeně
řečeno – kořeny starého rituálu se skrývají v primitivní kmenové tradici.
99
‘Ospravedlnění’
Nejběžnější důvody vysvětlující ‘nutnost’ obřízky, které používají praktikující
zmrzačující proceduru:
• místní zvyk, neporušitelná tradice: ‘such is the custom or tradition here
...’
• zajištění panenství,
• nutné pro uzavření manželství,
• uznání, váženost ženy,
• rodinná čest,
• ovládání sexuality žen (ze strany muže), a tím zajištění její věrnosti a cudnosti,
• zvýšení statusu ve společnosti,
• ženská čistota,
• zvýšení vášně u muže,
• ochrana zdraví a plodnosti,
• ochrana proti kouzlům.
Jaká je skutečnost? Panny jsou na africkém sňatkovém trhu velice žádaným
zbožím, což je jeden ze zamlčovaných důvodů pro praktikování ženské obřízky.
Rodina se dobrým prodejem dcery může dostat z finančních problémů; podmínkou výhodného ‘obchodu’ je ‘obřezaná’ nevěsta.
Dívka, která nepodstoupila obřízku, je místními osadníky považována za
‘nečistou’, a v důsledku toho je neprovdatelná. Jeden z mnoha mýtů varuje
muže před souloží s neobřezanou dívkou – pokud se dotkne penisem jejího
klitorisu, zemře.
Ženská role v patriarchální společnosti
Rituál podřízenosti
Egyptská lékařka a spisovatelka Nawal Saadawi za jasného viníka považuje
muže. Dívky se podřizují tradicím, starší generaci a zejména budoucímu muži
ve jménu cudnosti a aby potlačily sexuální touhu. ‘Muži rozhodují,’ říká Nawal
Saadawi. ‘Ženy jsou pod jejich tlakem a nemohou se nijak bránit. Oni chtějí,
aby jejich ženy byly pouze jejich. Obřezaná žena je věrná, protože nemyslí na
jiné muže.’ (Bazaar)
Obřezáním však muka nekončí. Při svatební noci často musí nevěstu, které
je většinou dvanáct až patnáct let, rozříznout ženich nožem, aby do ní mohl
penisem vniknout. Samotná soulož je velmi nepříjemná – pochva je ‘suchá’,
protože nevydává žádný poševní sekret. Aby jizva po obřízce nesrostla, vyžadují
muži pohlavní styk několikrát za den. Někdy otvor po porodu opět zašijí, aby
vznikla iluze panenství. Vyskytují se i případy, že pokud manžel jede na delší
dobu pryč, žena se reinfibuluje, aby nebyla promiskuitní. Reinfibulace s sebou
přináší opět obrovské zdravotní komplikace.
100
Status africké ženy
V Keni je na 50 různých etnických skupin. Každý kmen se snaží získat ve státě
co největší vliv a funguje tak i celá politika a společenský život. Mezi kmeny
existuje velká nevraživost. Postavení ženy se velmi liší ve městě a na vesnici. Na
vesnici je žena stále prezentována jako roditelka dětí, udržitelka rodinného krbu,
která musí manžela poslouchat. Také ve městě po svatbě a porodu zůstává doma,
ale může být vzdělaná. Polygamie oficiálně funguje jen mezi muslimskou komunitou, ale věrnost (muže) v podstatě neexistuje. Rozvod nepřipadá v úvahu,
maximálně rozluka a v tomto případě děti připadnou otci. Přitom v Keni převažuje importovaná katolická víra, která podle některých zdrojů zničila původní
kulturu. Podle kulturních tradic, například Somálska, žena získá vážnost teprve
po porodu dítěte. Kvůli infibulaci je menstruace velmi bolestivá a porod neskutečně komplikovaný. ‘Co má dělat dívka v poušti, která musí chodit kilometry
daleko, aby napojila své stádo koz, a přitom má měsíční bolesti tak silné, že
sotva stojí na nohou? Anebo žena, kterou hned po porodu opět zašijí kouskem
nitě jako kus hadru, aby její pochva zůstala pro manžela dost úzká? Anebo žena
v devátém měsíci těhotenství, která shání v poušti potravu, aby nakrmila svých
dalších jedenáct hladovějících dětí? Anebo co se stane s mladou ženou, když
přijde čas, aby porodila první dítě, a je stále ještě zašitá? Jaké to je, když odejde
sama do pouště, jako to dělala moje matka, aby tam bez cizí pomoci porodila?
Naneštěstí znám na tyhle otázky odpovědi. Mnoho jich vykrvácí a pokud mají
štěstí, manželé najdou jejich těla dříve než hyeny a ptáci mrchožrouti.’ (Dirieová,
2000).
Proč vagína a ne penis?
‘Kmenové války, stejně jako praktikování obřízky, jsou vyvolány sobectvím a agresivitou mužů. Obě tyhle věci vycházejí z jejich posedlosti teritoriem – vlastnictvím – a ženy spadají do téhle kategorie kulturními tradicemi i podle zákona.
Možná, že kdybychom mužům uřízly varlata, moje země by se stala rájem.
Uklidnili by se a byli by senzitivnější. Bez toho neustálého kypění testosteronu
by nebyly války, zabíjení, loupeže, znásilňování. A kdybychom jim uřízly penisy
a nechali je – buď ať vykrvácí nebo přežijí – možná by si poprvé uvědomili, co
dělají svým ženám.’ (Dirieová, 2000).
Některá ženská hnutí proklamují, že drastická praktika není pouze otázkou
afrických žen, ale zasahuje i do euroamerické kultury a považují ženskou obřízku
za barbarskou tradici. Jako příklad uvádí teorii psychoanalytika S. Freuda, který
do značné míry poškodil sexualitu ‘západních’ žen. Freud naprosto nepodloženě
tvrdil, že ‘touha po klitorálním orgasmu je příznakem nedospělé fixace, a glorifikoval vaginální orgasmus’. Feministky dokonce tvrdí, že Freud uvrhl ženy
do stavu ‘psychické klitoridektomie’. Ještě před několika desetiletími byl skutečně klitoris považován za velmi nebezpečnou část ženského těla. Kdo může
zapomenout na již zmiňovaného S. Freuda, který v jedné ze svých knih nazvané ‘Sexualita a psychologie lásky’ uvádí, že ‘eliminace klitoriální sexuality je
nezbytnou podmínkou, předpokladem pro rozvoj ženskosti.’
101
V roce 1593, při jednom procesu s čarodějnicí, objevil vyšetřující soudce
(mimochodem ženatý muž) poprvé klitoris; označil jej za ďáblův cecík, který
nezvratně dokazoval vinu čarodějnice. Byl to ‘kousek masa, asi centimetr dlouhý,
který vyčuhoval ven jako cecík’. Žalářník, ‘který si ho všiml první, o tom nechtěl
mluvit, protože cecík byl v těsné blízkosti tajného místa, jež nebylo slušné vidět.
Nakonec se však rozhodl, že tak podivnou věc nebude tajit’, a ukázal to dalším.
Nikdo nit takového v životě neviděl. Čarodějnice byla odsouzena. (The Woman’s
Encyclopedy of Myths and Secrets)
V roce 1979 Dr. James E. Burt z USA (přezdíván jako ‘Chirurg lásky, řezník
lásky’) představil lékařskému odborné obci první formu ženské obřízky – sunnu.
Věřil a podporoval myšlenku, že odstranění klitorisu nebrání sexuální rozkoši,
ale naopak ji zvyšují. Dr. Burt uplatňoval svou teorii v praxi téměř deset let
v Ohiu, než byl odhalen, veřejností odsouzen, načež se vzdal lékařské licence.
V západním světě proti ženské obřízce ostře protestují feministky, které tuto
tradiční praktiku odsoudily jako barbarství a označily za patriarchálně-politickonáboženské ovládání ženského těla jako pouhého prostředku reprodukce. Naléhaly a naléhají na vlády dotčených států, aby byla ženská obřízka okamžitě
zakázána. Zákony zakazující její provádění však přijaly jen některé africké státy.
Ženská obřízka je příklad institucionalizovaného násilí na ženách.
Dilemata
Surový projev mužské sexistické nadvlády či ne? Ani na problematiku ženské
obřízky neexistuje jediný, odsuzující pohled.
Různé postřehy Je těžké ukázat prstem na viníka tohoto zvyku a jednoznačně
ho odsoudit. I muži, (otcové) a ženy (matky) jsou v podstatě oběťmi výchovy
a kultury, pod jejímž vlivem vyrůstali. Lze vůbec hovořit o individuální odpovědnosti? Někteří muži dokonce tvrdí, že ve skutečnosti jsou záležitosti kolem
ženské obřízky výhradním hájemstvím ženské části společnosti a muži do ní
vůbec nemají právo zasahovat.
Velmi závažné jsou i dva filozofické přístupy k současnému světu: ‘Máme
tolerovat a respektovat v rámci relativistického přístupu k různým kulturám
a civilizacím praktiku, která má neodstranitelné důsledky a je často provozována jako obyčejné mučení? Nebo proti ní všemi prostředky bojovat ve jménu
globálního civilizačního pokroku a ve jménu univerzálně pojímaných lidských
práv?’ (Macháček, 1995)
V knize ‘Kontroverze ženské obřízky: Antropologická perspektiva’ autorka
uvádí, že nejdiskutabilnější skutečností je, že západní feministi a feministky zasazují problematiku ženské obřízky do koloniálního a etnocentrického způsobu
chování. Komunity, ve kterých se praktikuje obřízka, se cítí dotčené z přístupu
Západu, že pouze Západ může změnit tuto ‘barbarskou tradici’. Autorka používá
pojem ‘contested culture’ [‘soupeřivá kultura’], kterým slaďuje různá hlediska,
pohledy různých tříd, věkových skupin, pohlaví a sociálních rozdílů. Tato případová studie ze Súdánu také zpochybňuje obvyklé názory, například přesvědčení,
že se obřízky provádí kvůli kontrole sexuality žen. Feministická antropoložka
zjistila, že ženská sexualita není úplně zničena, ba dokonce ani dotčena a že se
102
zcela neeliminuje sexuální uspokojení u všech žen. Co se týká psychického zničení
žen, Ellen Gruenbaum dodává, že si sice dospělé ženy dokáží na své obřezání
vzpomenout, ale s úsměvem na tváři. Většina z nich se nezmiňuje o bolesti
ani strachu. Důvody obřízky spatřuje v náboženství, rituálu, manželství, národnostní příslušnosti, ekonomickém rozvoji a sexualitě – některé faktory se přímo
vztahují k pohlaví, jiné zase ne. V Súdánu dále shledala, že je ženská obřízka
prováděna jako známka etnické nebo třídní identity a rozsáhlejší zákroky (infibulace) jsou spojovány s vyšší životní úrovní. Obřezání je předpoklad provdání,
které je významným prostředkem k získání statusu ve společnosti, zejména když
absentuje jiný prostředek, jako je vzdělání nebo zaměstnání.
Australská feministka Germaine Greer v rozhovoru pro britský levicový deník Guardian uvedla, že je třeba ženskou obřízku přijmout jako kulturní projev
určitých komunit, do jejichž života nemáme právo zasahovat a které musíme
respektovat.
Autoři Tahman a Toubia ve své knize ‘Ženská obřízka: Průvodce právem
a politikou’, ve které je na problematiku ženské obřízky nahlíženo jako na ‘politický profil’ – opomenutí lidských práv, vyzývají k vytvoření dialogu, který by
vedl k zastavení této praktiky. Je zde zmíněna Úmluva o odstranění všech forem
diskriminace na ženách z roku 1981 (The Convention on the Elimination of All
Forms of Discriminaiton Against Women) a práva dítěte v Úmluvě o právech
dítěte (The Convention on the Rights of the Child) z roku 1990. Vláda by
měla vyvážit a sladit lidská práva s ochranou základních práv každého člena
společnosti. Status ženy ve společnosti se stal politickou záležitostí.
Mýty Súdánská lékařka a spisovatelka Nahid Toubia uvádí ‘pět mýtů’, kterým africké ženy věří:
1. Hygiena – ženské pohlavní orgány jsou svou podstatou špinavé a potřebují vyčistit, jsou ošklivé, příliš velké, a kdyby se neodřízly, budou růst
donekonečna.
2. Muž chrání ženu – obřízka je iniciací do ženství a kmene. Neobřezané ženy
se nevdají a muž je nebude chránit.
3. Zdraví – obřízka znamená plodnost a omezuje dětskou úmrtnost.
4. Náboženství – Bůh (nebo bohové) posvětil obřízku.
5. Morálka – obřízka ochraňuje panenství, léčí sexuální deviaci, frigiditu,
homosexualitu a přílišnou náruživost.
Ženská obřízka a současnost
Globální problém
Ženská obřízka není bohužel přežitkem. V současné době, na začátku 21. století, jsou tomuto ohavnému rituálu podrobovány milióny žen po celém světě,
zejména u afrických, arabských, některých indiánských a malajských národů,
103
kde stále dosahuje neuvěřitelných 90 % ženské populace. Alarmující je skutečnost, že se tato tradice nevykořenila ze života lidí těchto národů ani po opuštění
svých domovů. Svou tradici či zvyk přinášejí s sebou, ať už do Evropy, Kanady,
Austrálie a Spojených států, čímž tyto státy donutili až k legislativní úpravě
zakazující praktikování ženské obřízky.
V mnoha zemích, například v Nigérii, Etiopii, Ghaně, Súdánu, ve Švédsku,
Francii či Velké Británii, byly prosazeny zákony proti ženské obřízce. V 80. letech
20. století odsoudil tuto praktiku keňský prezident a oficiálně se nesmí provádět
například v Egyptě. V roce 2007 byl v Egyptě vydán nový dekret kriminalizujícího obřízku. Suzanne Mubaraková označila obřízku za ‘tělesné a psychologické
násilí vůči dětem, které musí konečně skončit.’ (Týden)
V Keni je ženská obřízka zakázána, nicméně se nadále provádí, zejména
v zemědělské jihozápadní oblasti. Rozdíl spočívá pouze v tom, že se dívky obřezávají v noci. ‘Žádná osoba nesmí vystavit dítě kulturním rituálům, zvykům
nebo tradičním praktikám, které by mohly negativně ovlivnit život, zdraví, sociální blahobyt, důstojnost, fyzický nebo psychický rozvoj dítěte’, stojí v zákoně,
který schválil keňský parlament. Za nezákonné praktiky hrozí vězení a přísná pokuta. V současnosti ženskou obřízku praktikují téměř všechny kmeny na území
Keni (kromě např. kmene Luo a Lhuya a některých dalších), z nichž největší
tlak na zachování obřízky vyvíjel a stále vyvíjí nejpočetnější kmen Kikujů, který
rovněž zastává dominantní postavení v politickém systému.
V letech 1989 – 1990 byl v Súdánu proveden výzkum, ve kterém byly osloveny ženy, které podstoupily nejčastěji faraónskou obřízku – infibulaci. Ženám
byly položeny čtyři základní otázky: 1. zda byly obřezány a pokud ano, jakou
formou, 2. zda nechaly své dcery obřezat a pokud ne, jestli tak učiní, 3. jak se
obecně staví k této praktice a k jejímu pokračování, 4. jaký názor na zmrzačující
obřízku mají jejich manželé. Závěr studie byl takový, že přes 90 % žen podstoupilo infibulaci. Téměř 90 % všech dotázaných žen nechala své dcery obřezat
nebo to plánují. Více než polovina z těchto žen upřednostňuje nejdrsnější formu
obřízky – infibulaci. Dále bylo zjištěno, že tuto formu preferují ženy z tradičního
společenství, které se dříve vdávají, mají nízké nebo žádné vzdělání a které si
berou muže s nízkým nebo žádným vzděláním. Ženy, které samy prodělaly infibulaci, také více lpí na obřezání svých dcer. Mladší ženy oproti starším jsou
spíše proti obřízce nebo zastávají nejmírnější formu – sunnu.
Názorový rozdíl byl zjištěn i mezi venkovním a městským způsobem života.
Lidé pracující v tradičním zemědělství a žijící na venkově velmi podporují udržování zvyku ženské obřízky. Podlé súdánských zákonů je sice nyní ženská obřízka
trestným činem, ale trestní stíhání je pouze formální záležitost.
V USA jsou problémy s imigranty, kteří si svou tradici přinášejí s sebou.
Panují zde názory, že musí své dcery obřezat, aby nebyly tak divoké jako americké ženy. V roce 1996 byl sice přijat zákon, který prohlásil ženskou obřízku
provedenou na ženách mladších 18 let za trestný čin, ale situace se tím nevyřešila. V roce 1990 proběhl v USA výzkum, který měl za cíl zmapovat rozsah
a přístupy k ženské obřízce. Ze vzorku 271 000 žen, které pocházejí z míst, kde
je více než 5 % žen obřezaných, vyplynulo, že 168.000 z nich podstoupilo nebo
podstoupí nějakou formu ženské obřízky. Z toho 48.000 je pod věkovou hranici
104
18 let. ‘Jeden otec v New Yorku pustil nahlas rádio, aby sousedé neslyšeli křik
jeho dcery, když ji sám obřezal nožem na maso.’ (Dirieová, 2000).
V Německu žije přes sto tisíc Afričanek a ženská obřízka je zde považována
z trestný čin ublížení na zdraví, za který hrozí až 15 let odnětí svobody. Podle
průzkumu UNICEF s obřezanou ženou setkalo 43 % gynekologů a téměř polovina
s obřezanou rodičkou. Lidé ze Somálska přicházejí také do Dánska od 80. let 20.
století, v současné době jich zde žije 17 tisíc a u toho 4,5 tisíc tvoří dívky ve
věku do 18 let. Většinou se sdružují do uzavřených komunit. Ministr pro integraci
přistěhovalců řekl, že imámové šíří mezi Somálci hrůzné informace, například,
že je legitimní ukamenovat ženu za nevěru, spojovat děti v nucená manželství
nebo obřezávat dcery. Mustafa Abdulláh Aden, Imám z Aalborgu, prohlásil,
že pro dívku je jen dobré, když je obřezaná. Stane se tak dobrou muslimkou.
Zmrzačující obřízka se tedy nadále provádí. Politikové to považují za neochotu
muslimských imigrantů integrovat se do dánské společnosti a přijmout zdejší
pravidla soužití.
Žijeme v době velké migrace. Ani Česká republika se tomuto tlaku nevyhnula. Zejména nelegální imigrace je zařazena mezi bezpečnostní rizika. Počet
imigrantů má vzrůstající tendenci. Lze očekávat, že bude přibývat imigrantů
z oblastí, kde se praktikuje ženská obřízka. Občané a zejména orgány činné
v trestním řízení by měli být o této problematice informováni, protože se s ní
v budoucnosti mohou setkávat.
Boj proti ženské obřízce
Tradice je silnější než zákon. Ženská obřízka je sice v současné době v některých
zemích Afriky a Středního Východu ilegální, nicméně se tím nesnížil počet dívek,
které jsou každý rok obřezány. Vlády zemí, které praktikování ženské obřízky
zakázaly (či omezily), nemají žádné prostředky a nástroje pro monitorování
a ovlivňování rozsahu provedených zákroků. V posledních letech jsou alespoň
tendence provádět ženskou obřízku v nemocnicích, kde jsou alespoň hygieničtější
podmínky.
Spojené národy, organizace UNICEF a WHO považují ženskou obřízku jednoznačně za násilí porušující lidská práva a poskytují doporučení pro eliminaci
a vymýcení tohoto zvyku. Pokusy bojovat proti ženské obřízce legální cestou
však selhávají a zřejmě nebudou fungovat do doby, než budou rizikové skupiny
o problematice zmrzačující praktiky informovány.
Efektivnější přístup než legální se spatřuje ve spolupráci na národní a mezinárodní úrovni. Spojené národy a organizace WHO již učinily tímto směrem
první kroky. Rizikové země samozřejmě potřebují také přísné zákony, které by
zakotvovaly ustanovení o zákazu ženské obřízky a následném postihu. Nejdůležitější je však osvěta. Antropologové, sociální pracovníci a aktivisté přijíždějí do
rizikových vesnic a oblastí a vzdělávají místní obyvatelé. Zmrzačující rituál může
být vyhlazen pouze citlivým přístupem ke kořenům komunity, který by vzal
v potaz všechny aspekty konkrétní kultury a individuality a snažil se pracovat
uvnitř systému k vybudování důvěry, který by vedla k vymýcení této praktiky.
Všichni se však shodují na tom, že dokud se ženy, které podstupují ženskou
105
obřízku, nevzepřou, tak nemá šanci na zánik. Šejch Mohamed Fialko, generální
tajemník asociace západoafrických islámských duchovních a křesťanů proti ženské obřízce, je přesvědčen, že boj proti této praktice nebude úspěšný, pokud lidé
budou v mešitě slýchat, že obřízka je islámská tradice, uvedená v Koránu.
Ve Spojených státech je velký tlak na zrušení praktikování ženské obřízky.
NOCIRC (The National Organization of Circumsion Information Resource Centers) je síťová organizace, která sdružuje sociální pracovníky a lékaře z celého
světa a bojuje proti ženské i mužské obřízce. Organizace NOCIRC také v srpnu
1996 založila Projekt poznávání a vzdělávání. NOCIRC také organizovala mezinárodní symposium o sexuální obřízce. Organizace RAINBO (The Research,
Action and Information Network for Bodily Integrity of Women), kterou založila
lékařka a spisovatelka Nahid Toubia, svou činností přispívá k osvětě a eliminaci
ženské obřízky.
Praktikování ženské obřízky bylo postaveno mimo zákon i v řadě evropských
zemích (např. Velká Británie, Francie, Švédsko, Švýcarsko atd.) Ve Velké Británii v roce 2007 policie zahájila kampaň proti ženské obřízce tím, že nabízí
značnou finanční odměnu všem, kteří pomohou při odhalování této trestné činnosti. Švédský soud v roce 2006 odsoudil na čtyři roky nepodmíněného trestu
odnětí svobody Somálce, který přinutil k obřízce svou dospívající dceru.
V České republice bojují proti ženské obřízce nevládní neziskové organizace
např. Asante Kenya, Nesehnutí Brno, Poradna pro uprchlíky, Organizace pro
pomoc uprchlíkům, Český helsinský výbor, Rozkoš bez rizika, Sdružení Česká
katolická charita, Centrum pro integraci cizinců a mezinárodní organizace jako
Amnesty International, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Evropský
parlament, resp. Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví vyhlásil rok 2008 Rokem
mezikulturního dialogu, který by měl být využit k boji proti všem formám
diskriminace.
Jak už bylo zmíněno, v rizikových oblastech, zejména v afrických zemích, probíhají úspěšné programy, které mimo jiné dávají porodním bábám – obřezávačkám peníze za ‘nepraktikování’ ženské obřízky a dále jim poskytují zdravotnické
vzdělání. Informují obyvatele komunit o zničujících a nevratných dopadech ženské obřízky, důležitosti péče během těhotenství, jak se chránit před pohlavními
nemocemi a virem HIV, jak používat kondomy a plánovat těhotenství. V rámci
snah o vymýcení se provádějí tzv. alternativní rituály, kdy dívka podstupuje
běžné rituály a obřízkové oslavy dané komunity, ale procedura spočívá v malém
propíchnutí někde na těle. Tradice se tak odehrávají bez krve. Alternativní rituály označované jako obřízka slovem se nyní implementují do zemí jako Ghana
a Keňa. K osvětě také přispívá kinematografie, například uvedení tématických
snímků ‘Na ten den nikdy nezapomenu’ a ‘Znamení’, ve kterém řada dívek a žen,
které podstoupily ženskou obřízku, vypravují své bolestivé zážitky. V České republice byl dokument uveden v roce 2003 v rámci festivalu Jeden svět, který se
v poslední době zabývá postavením žen ve společnosti. V mnoha zemích po celém světě se hraje hra ‘Vagina Monology’, jejíž autorkou je Eve Ensler, která se
intenzivně zabývá odkrýváním tabuizovaných otázek sexuality žen a bojem za
skončení násilí na ženám. Návazné hnutí V-DAY usiluje o zajištění bezpečnosti
žen tím, že vzdělává veřejnost prostřednictvím masmédií, kulturních akcí, pro-
106
jektů čí finančně podporuje rizikové skupiny. Organizace Amnesty International
je přesvědčena, že státy mají povinnosti zasahovat a aktivně vystupovat proti
této praktice.
‘Zkuste rozřezat genitál jediného muže a pak ho zase zašít a zaručuji vám,
že tyhle praktiky skončí.’ (Dirieová, 2000).
Závěr
V příspěvku byla představena zmrzačující praktika, která se dotýká více než
100 miliónů žen na světě, zejména v afrických zemích. Většina zdrojů se shoduje na tom, že se původně jedná o kulturní, nikoli náboženskou záležitost.
Ženská obřízka je institucionalizovaným projevem násilí páchaného na ženách.
Některá ženská hnutí proklamují, že drastická praktika není pouze otázkou afrických žen, ale zasahuje i do euroamerické kultury a považují ženskou obřízku
za barbarskou tradici. Významnou roli v boji proti ženské obřízce hrají nevládní organizace. Mezinárodní organizace (např. Světová zdravotnická organizace, Spojené národy, Populační fond) považují ženskou obřízku za násilí porušující lidská práva. Mnoho lidí však stále netuší nic o zmrzačujících praktikách
jako je ženská obřízka a přitom pouze informovanost může přinést konec nehumánním praktikám, která porušují lidská práva a způsobují závažné zdravotní
komplikace.
Reference
[1] ABBASOVÁ, L. Moc černá, moc bílá [online]. [cit. 2004]. Dostupné
z WWW: <http://www.jedinak.cz/stranky/txtabasova.html>.
[2] CHAUHAN, R. The Female Circucision Controversy: An Antropological/FGM: A Guide to Laws and Policies Worldwide. NWSA Journal, 2002,
vol. 14, no. 2, s. 230 – 233.
[3] DIRIEOVÁ, W. Květ pouště. Praha : Euromedia Group – Ikar, 2000. ISBN
80-7202-729-8.
[4] Dívčí obřízka: ‘Zastavte to šílenství’. Bravo girl, 1998.
[5] DVORSKÁ, A. Fakta a mýty o ženské obřízce [online]. [cit. 2007] Dostupné
z WWW: <http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=442283>.
[6] ENSLER, E. Vagina Monology. Praha : Pragma, 2002. ISBN 80-7205-9009.
[7] JONES, W. K. Female Genital Mutilation/Female Circumcision: Who Is
at Risk in the U.S.? Public Health Reports, 1997, vol. 112, s. 369 – 375.
[8] LÁVIČKOVÁ, J. Ženská obřízka. In Sborník studentských vědeckých prací.
Bratislava : Akadémia policajného sboru, 2005, s. 130 – 139.
[9] MACHÁČEK, J. Jak potlačit touhu. Respekt, 1995, s. 17.
[10] MACKIE, G. Ending footbinding and infibulation: A convention account.
American Sociological Review, 1996, vol. 61, no. 61, s. 999 – 1004.
[11] MAROUŠKOVÁ, A. Ženská obřízka – týká se i Evropy? Chronicle, 2006,
č. 2/XII, s. 8.
107
[12] Most prevalence rates for FGM [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW:
< http://www.who.int/reproductive-health/fgm/prevalence.htm>.
[13] Tradiční obřízka v Keni rozděluje rodiny [online]. [cit. 2004] Dostupné
z WWW: <http://archiv.tiscali.cz/trav/trav center 020114.412205.html>
[14] Práva dítěte? Na sever od rovníku . . . [online]. [cit. 2004]. Dostupné
z WWW: <http://www.sever.cz/text.asp?clanek=1168>.
[15] PELIKÁN, P. Neobřezanou neprovdáme. Infoservis společnosti Člověk
v tísni při České televizi [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW:
<http://www.infoservis.net/art.php?id=1050337126>
[16] RENZETH, C. M., CURRAN, D. J. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2.
[17] Reuters. Britská policie bojuje penězi s ženskou obřízkou, 2007 [online].
[cit. 2007] Dostupné z WWW:
<http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=465391>
[18] The Female Genital Cutting (FGC): An Introduction [online]. [cit. 2004].
Dostupné z WWW: <http://www.fgmnetwork.org/intro/fgmintro.html>
[19] The Female Genital Cutting, Education and Networking Project, 2003 [online]. [cit. 2004]. Dostupné z WWW:
<http://www.fgmnetwork.org/intro/mgmfgm.html> [cit. 2004]
[20] Šejkům se nelíbí zákaz obřízky. Týden.cz [online]. Dostupné z WWW:
<http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/sejkum-se-nelibi-zakazzenske-obrizky 15286.html>.
[21] ŠKROBÁLKOVÁ, R. Jeden svět-mnoho ženských osudů. Econnect, 2003
[online]. Dostupné z WWW:
<http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zm2073203vx1172707&x=130962>
[22] Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen [online]. Dostupné
z WWW:
<http://www.vlada.cz/assets/cs/rvk/rlp/dokumenty/mezinarodni
umluvy/cedaw/3CEDAW Závěrečné doporučení CZ.pdf>.
[23] VRBOVÁ, D. Imám radí obřezat. Respekt, 2003, roč. 14, č. 12, s. 12.
[24] Wikipedia. Female Genital Cutting [online]. [cit, 2007]. Dostupné z WWW:
<http://en.wikipedia.org/wiki/Female genital cutting>.
[25] WILLIAMS, L., SOBIESZYK, T. Attitudes surrounding the continuation
of female circumcision in the Sudan: Passing the Tradition to the Next
Generation. Journal of Marriage and Family, 1997, vol. 59, no. 4, s. 966 –
981.
[26] Ženy, oběti tradice. Bazar. s. 60 – 62.
Female Genital Mutilation
Female Genital Mutilation (also known as female genital cutting or female circumcision) refers to all procedures involving partial or total removal of the
external female genitalia (clitorodotomy, reduction, infibulation – pharaonic circumcision). The practice exists despite of modernizing, public education and
108
legislative procuration. About 100 million girls and women in the world are
estimated to have undergone such procedures approximately in 40 countries,
especially in Africa. Most resources say that female genital cutting is primarily a cultural practice, no religious matter. The practice is a global problem
too. Migrants and immigrants produce their tradition into final destination
to retaine their cultural identity. Female genital cutting is an institutionalised
manifestation of force commited on women.
Keywords: female genital mutilation, patriarchal society, global problem, NGOs
Kontaktní adresa: Mgr. et Mgr. Jaroslava Hrabětová, Katedra řízení, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01
HRABĚTOVÁ, J. Ženská obřízka v soudobé společnosti. Littera Scripta,
2008, roč. 1, č. 2, s. 95 – 108. ISSN 1802-503X.
Spinoza a Leibniz
Spinozovy Posmrtné spisy – komentář
k poznámkám G. W. Leibnize (1678)
Jitka Ryndová
Abstrakt
Leibnizovy poznámky svědčí o určitých sympatiích filozofa k dílu Etika,
zatímco dvě poslední práce jsou vyjádřením myslitele snažícího se vyvinout alternativní způsob pojetí a výkladu, jako možnost vyloučení toho,
co sám označuje za hlavní úskalí spinozistického chápání světa. Současný
překlad dokládá klíčové momenty ve vývoji Leibnizova vlastního myšlení
a pečlivě propracovanou, i když ne vždy souhlasnou interpretaci Spinozovy Etiky.
Klíčová slova: Opera posthuma, Etika, monistický naturalismus, kritická analýza
V roce 1678, poté, co byly přijaty Spinozovy Posmrtné spisy, zformuloval
G. W. Leibniz své poznámky ke Spinozovu dílu Etika. Leibnizovy poznámky
se poprvé objevily v tištěné podobě v Gruově1 edici. Latinský text byl pak
následně dotisknut ve francouzském překladu a opatřen Bouveresseovým komentářem.2 O něco později v roce 1687 Leibniz provedl rozbor první části díla
Etika, s názvem De Deo, jehož latinský text společně s francouzským překladem
publikoval Foucher de Careil.3 V období let 1706 až 1710 Leibniz vytvořil práci
Animadversiones ad Wachteri librum recondita Hebraeorum philosophia.4
Třebaže se Leibniz zmínil ve svém dopise Justelovi v roce 1678 o nalezení
‘kvantity vytříbených myšlenek shodujících se s mými vlastními, dobře známých
1 G. W. Leibniz, Textes inédits d’après les manuscrits de la Bibliothèque de Hanovre, publiés et annotés par Gaston Grua (Paris: Presses Universitaires de France, 1948). Poznámky
k dílu Ethica se nacházejí na stranách 277 – 284.
2 Renée Bouveresse, Spinoza et Leibniz: L’idée d’animisme universel (Paris: J. Vrin,
1992). Latinský text 289 – 294; francouzský překlad (s Gruovými poznámkami ke zkratkám),
281 – 289; komentář, 217 – 276.
3 A. Foucher de Careil, Leibniz, Descartes et Spinoza (Paris: Ladrange, 1862), 223 – 248.
Nový překlad do francouzštiny (vyjma latinského textu) V. Carrauda vyšel v časopisu Philosophie # 2 (duben, 1984).
4 Práce publikována pod názvem Réfutation inédite de Spinoza par Leibniz, poznámky
a překlad do francouzštiny opatřil A. Foucher de Careil (Paris; E. Briere, 1854).
109
110
též několika mým přátelům, kteří četli Spinozu,’ 5 kromě této krátké poznámky
Leibniz nikdy v tisku nepřiznal intelektuální blízkost ke Spinozovi, ačkoli odkazy
na Spinozovy názory se hojně vyskytují v Leibnizově díle.6 Friedman obhajuje
Leibnize 7 a poukazuje na Leibnizův vlastní rozvoj, který se vyvíjel nezávisle na
Spinozových myšlenkách. Leibniz ‘profitoval’ ze studia Spinozy a usiloval o začlenění jeho názorů, kterým věřil, do svého vlastního systematického myšlení.
Pozdější komentátoři zaujímají distingovanější pohled na otázku vztahu mezi
Spinozou a Leibnizem.8 Zcela zřetelně lze postřehnout společné rysy v systematickém myšlení obou filozofů. Především Leibniz veřejně usiloval o odloučení
se od Spinozova monistického naturalismu. Leibnizův hlavní zájem směřoval
k vysvětlení a ke zdůraznění rozdílů mezi jeho vlastním myšlením a myšlením
Spinozy.
Leibnizovy poznámky ke Spinozově práci Etika představují nejslabší z jeho
tří komentářů a prozrazují jeho ‘oddaně’ zaměřený pozitivní přístup k určitým
Spinozovým tématům. Leibniz se pokouší o přeformulování nebo o vlastní interpretaci definic, axiómů a tvrzení. Výsledkem Leibnizova přeformulování je často
přesnější a výstižnější sdělení než původně stanovené Spinozou. V úvodu k latinskému vydání Grua poznamenává, že Leibniz kopíroval všechny definice, axiómy
a tvrzení díla Etika tak, jak se objevily v díle Opera posthuma z roku 1677. Gruova edice je stejně tak jako současný překlad jen zkráceným vydáním; vzhledem
k tomu, že vydavatel nenapodobil definice, axiómy a tvrzení, které jsou přesným
opisem z díla Opera posthuma. Vlastní odkazy k dílu Etika jsou napsány v plném
znění Leibnizových poznámek. Zatímco anglický překlad je provázen Gruovými
přehlednými zkratkami. Grua vkládá do textu formou doslovného přepisu či
parafrází Leibnizovy komentáře opatřené anglickým překladem. Grua je na základě studia Leibnizova rukopisu přesvědčen o tom, že poznámky, přepracovaný
výklad a odborné posuzování textu jsou skutečně vlastním Leibnizovým dílem.
Některé Leibnizovy úvahy obsažené v jeho poznámkách jsou provázeny obecnými připomínkami. Leibnizova kritika Spinozova naturalistického determinismu
nepřímo naznačuje hlavní směr, kterým se ubíral ve svých pozdějších pracích,
a podle mého názoru nikdy dokonale úspěšně, nastolit soulad mezi svobodou
a determinismem. Leibnizovy poznámky pojednávající o materiální individualizaci ukazují další směr, kterým se ubíral následný vývoj Leibnizova pojetí
individualizace založený na vis viva, jako protiklad ke zkoumání konativní teorie (z latinského konatus, tj. snaha, úsilí) u Spinozy. Bouveresse poukazuje na
Leibnizův komentář ke třetí části Etiky, především na Leibnizovu prvně známou
formulaci svého vlastního pochopení paralelismu, který se význačně odlišuje od
paralelismu podávaného Spinozou ve druhé části Etiky a přecházející do třetí
části Etiky. Leibniz se ve svých poznámkách o afektech u člověka, které jsou
obsaženy ve třetí a čtvrté části Spinozovy Etiky, vyjadřuje velmi zdrženlivě
5 Dopis Justelovi, 4/14 únor 1678, citace v L. Stein, Leibniz und Spinoza (Berlin: G. Reimer,
1890), 307.
6 Bouveresse (217 – 276) poskytuje mnoho odkazů ve svém komentáři k obecnému vztahu
mezi mysliteli.
7 Cf. G. Friedmann, Leibniz et Spinoza (Paris: Gallimard, 1946), 343 – 344.
8 Viz Lee C. Rice, ‘Paradoxes of Parallelism in Spinoza’, Iyyun # 48 (1999).
Ryndová, J.: Spinoza a Leibniz
111
a jen s malou dávkou kritičnosti. Lze se pouze domnívat, že oba myslitelé, jak
Spinoza, tak Leibniz, si byli vědomi skutečnosti, že Descartesova snaha vytvořit
novou teorii afektivity předloženou v Passions de l’âme, byla pouze nezdařeným
pokusem. Podle mínění Grua poskytuje kompletní sada Leibnizových poznámek
více než literární přepis díla. Jednou ze základních negativních reakcí Leibnize
na Spinozu byl pozdější odmítavý postoj k tradiční křesťanské doktríně nesmrtelnosti.9 V pozdějším období Leibniz zformuloval témata odrážející jeho názor
na náboženství a vědu a rozvinul je do hlavní roviny vlastního systematického
myšlení.
Reference
[1] BOUVERESSE, R. Spinoza: Science et Religion. Paris : Vrin, 1988.
[2] FOUCHER DE CAREIL, E. Réfutation inédite de Spinoza par Leibniz, précédé d’un mémoire. Paris : Briere, 1857.
[3] FOUCHER DE CAREIL, E. Leibniz, Descartes et Spinoza. Paris : Ladrange,
1862.
[4] FRIEDMANN, Cf. G. Leibniz et Spinoza. Paris : Gallimard, 1946.
[5] LEIBNIZ, G. W. Textes inédits d’après les manuscrits de la Bibliothèque de
Hanovre. Paris : Presses Universitaires de France, 1948.
[6] RICE, L. C. Paradoxes of parallelism in Spinoza. Iyyun, Jerusalem, 48
(1999), s. 37 – 54
[7] RUSSEL, B. A Critical Exposition of the Philosophy of Leibniz. Cambridge :
Cambridge University Press, 1900.
[8] SPINOZA, B. Ethics. Tr. Samuel Shirley, Indianapolis : Hackett Publishing
Co., 1992.
[9] SPINOZA, B. Ethics. Treatise on the Emendation of the Intellect, and Selected Letters. Indianapolis : Hacket Publishing Co., 1992.
[10] SPINOZA, B. Short Treatise on God, Man, and Human Well-Being. Tr.
A. Wolf. London : Black, 1910.
[11] SPINOZA, B. Etika. Praha : Dybbuk, 2004.
[12] STEIN, L. Leibniz und Spinoza. Berlin : G.Reimer, 1890.
[13] WITZENMANN, H. Ein Dreigestirn am Horizont unserer Epoche:
Descartes-Spinoza-Leibniz. Dornach : Gideon Spicker, 1984.
Spinoza’s Opera Posthuma – Commentary on the
Notes by G. W. Leibniz (1678)
Leibniz’s notes disclose the philosopher in his most sympathetic reading of the
Ethica, while the two latest works indicate a thinker more concerned to develop
alternative concepts and explanations as a means of avoiding what he conceives
9 Viz Bouveresse 224 – 230 shrnutí Leibnizových publikovaných poznámek ke Spinozově teorii věčnosti.
112
as the major pitfalls of the spinozistic world view. While the appearance of
these later works in an English translation is no less to be desired, the present
translation documents a seminal juncture in the development of Leibniz’s own
thought, and a careful, if not always sympathetic, reading of Spinoza’s Ethica.
Keywords: Opera Posthuma, Ethica, Monistic Naturalism, Critical Analysis
Kontaktní adresa: Mgr. Jitka Ryndová, Katedra jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, České Budějovice. e-mail: [email protected]
RYNDOVÁ, J. Spinoza a Leibniz, Spinozovy Posmrtné spisy – komentář
k poznámkám G. W. Leibnize (1678). Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2,
s. 109 – 112. ISSN 1802-503X.
Zavádění E-learningu na Vysoké škole
technické a ekonomické v Českých
Budějovicích
Renata Slípková
Abstrakt
Příspěvek se zabývá zavedením E-learningu na Vysoké škole technické
a ekonomické v Českých Budějovicích a upozorňuje na problémy, které
mohou nastat v souvislosti s tvorbou těchto kurzů, ale i jejich přínosem. Je
zdůrazněna potřeba cílové orientace při přípravě E-learningového kurzu.
Klíčová slova: E-learning, blended E-learning, Moggis, software, informační a komunikační technologie, tutor
Úvod
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích vzhledem ke své
krátké historii doposud při výuce nepoužívá formu E-learningu. Tato forma
studia zajišťuje zkvalitnění a modernizaci výukových metod a z tohoto důvodu
se v současné době přistupuje k tvorbě E-learningových vyučovacích modulů
i na VŠTE. Ovšem je třeba si uvědomit, že již nejde pouze o to dát dohromady
co nejširší komunitu, která bude tvořit a využívat E-learning, ale uživatelům
je nutné nabídnout nástroje a služby, které studentům pomáhají při vytváření
a zpracovávání informací a poznatků. Není rozhodující, jaký systém si VŠ zvolí,
ale jak jej vytvoří.
Proč Moggis
Vycházím ze základního předpokladu, že E-learningové kurzy musí být názorné,
jednoznačné a musí být tvořeny jednoduchou formou. V prvopočátku se nabízí
použití formy blended E-learningu, což je forma, při které dochází ke kombinování tradičních pedagogických postupů s uplatněním informačních a komunikačních technologií, student však zůstává v přímém kontaktu se svým vyučujícím.
Tato forma je pro VŠTE vhodná i z toho důvodu, že doposud není akreditován
studijní program pro kombinované (distanční) studium.
Při hledání software pro E-learning jsme šli cestou jinou než většina VŠ, nepoužíváme MOODLE, ale český produkt Moggis, který nabízí stejné možnosti
113
114
jako produkt americký, ale má tu výhodu, že s autory lze přímo komunikovat
a podílet se na vývoji Moggisu. Modul E-learningu je součástí IS VŠTE jako
vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě
kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy
a k řízení studia. Je přístupný přes webové rozhranní jednotlivých uživatelů,
je integrován do stávajícího uživatelského rozhranní IS VŠTE. To znamená, že
přístup je chráněn přihlašovacím jménem a heslem a jednotliví uživatelé mají
přístup pouze k funkcím a informacím, které jsou určeny pro ně. V praxi to znamená, že pro studenta, který se zapíše do konkrétního předmětu, se otevře příslušný E-lerningový modul. Pokud ovšem vyučující chce, aby byl kurz přístupný
široké veřejnosti, nastaví parametry pro ‘veřejný kurz’. Uživatel však vždy musí
být zaregistrován v IS VŠTE. Buď jako student, nebo jako posluchač kurzu celoživotního vzdělávání. Touto skutečností jsou do jisté míry chráněna i autorská
práva. Veškerá funkčnost (vytváření struktury kurzu, psaní jednotlivých kapitol, editování zkušebních testů, vyhodnocování testů a úkolů atd.) je zajištěna
prostředky internetového prohlížeče.
Součástí je i hodnocení předmětu umožňující v předmětu udělovat hodnocení
(známku, počet bodů nebo obojí) podle nastavených pravidel. Toto hodnocení
nemá přímý vliv na fungování systému, pouze umožňuje vyučujícím a studentům
jednodušší orientaci při hodnocení. Nespornou výhodou Moggisu je skutečnost,
že je přímo napojen na studijní evidenci, což MOODLE není. Závěrečné hodnocení studenta nebo posluchače CŽV se tak promítne do celkového hodnocení.
Student a E-learning
Při výuce s podporou E-learningu je využívána v plné šíři forma studia ‘flexible
learning paths’, která umožňuje větší samostatnost při studiu a pomůže eliminovat množství přímých kontaktních hodin s pedagogem. Tím dojde i k odbourání
současné představy, že pedagog může přímo časově organizovat studium. Studenti si mohou studovat látku dle svého osobního tempa, v jimi stanoveném
čase a dle vlastních studijních možností. Studenti VŠTE budou mít zajištěno
flexibilní učení v nejširším slova smyslu. Organizace vzdělávacího procesu a pedagogické metody tak umožní studentům přístup ke studiu i mimo tradiční
vyučovací dobu. Tento způsob výuky je schopen reagovat na jakékoliv změny
(oproti klasickým výukovým materiálům), je přizpůsoben potřebám a požadavkům uživatelů, poskytuje informace v čase, který není nikým určován, jen
studentem samotným. Přínosem je i v oblasti počítačové gramotnosti studentů.
Základní potřebou však zůstává přístup ke vzdělání v souladu s individuálním tempem studentů, časem a následnou možností zvládnutí probíraného učiva.
Tento problém řeší systém on-line výuky a navíc umožní studentům, kteří pobývají v rámci mobilit v zahraničí, průběžně studovat a doplňovat své znalosti
z mateřské VŠ.
Slípková, R.: E-learning na VŠTE
115
Diskusní fórum
Diskusní fórum je volitelnou součástí otevřeného E-learningového kurzu, jak
v pozici učitel x student, tak student x student, pokud toto autor kurzu povolí.
Pokud se na diskusní fórum nebude pedagog dívat jako na kritiku své práce, ale
jako na návod ke zlepšení své práce, má svůj velký význam. V rámci diskuse
se student může i přímo zapojit do tvorby studijních materiálů, což autorům
kurzů přinese nejen nové náměty, ale i materiály. Velký význam spatřuji v tom,
že se studenti postupně naučí spolupracovat v týmu, což je jedním ze základních
současných požadavků praxe.
Akademičtí pracovníci a E-learning
V současnosti se stalo téměř pravidlem, že možnosti ICT technologií překračují
možnosti běžného vysokoškolského pedagoga. V rámci nabízených doškolovacích
kurzů ICT na VŠTE měli pouze dva akademičtí pracovníci zájem o tuto službu
a proto se domnívám, že zpracovávání E-learningových vyučovacích modulů nebude problémem v oblasti počítačové gramotnosti, i když celorepublikové statistiky hovoří o opaku. Přesto však používání E-learningu ve výuce tak zajistí nejen
zvýšení kvalifikace VŠ pedagogů při tvorbě elektronických vzdělávacích podpor,
ale i jejich využívání v pedagogické praxi. Akademický pracovník má možnost
pružně a efektivně reagovat na požadavky a nároky studentů s individuálním
přístupem.
Každý již vytvořený kurz musí projít pilotní výukou. Jisté riziko spatřuji
v prvotní ověřovací fázi E-learningu, kdy při testování pilotního kurzu nemusí
být vybrán správný vzorek studentů. Je sice pochopitelné, že každý autor kurzu
chce, aby byla jeho vynaložená práce hodnocena kladně, ale může dojít ke zkreslenému hodnocení a nedojde tak ke konstruktivnímu hodnocení.
Po překonání všech prvotních překážek a při plné implementaci však tato
forma výuky přinese pedagogům více prostoru pro zpracování dalších studijních
materiálů a v neposlední řadě i více prostoru pro individuální konzultace se
studenty.
Studijní texty
Studijní texty budou vytvořeny v elektronické podobě se systémem administrativní podpory prostřednictvím Internetu. Je třeba si uvědomit, že skripta nejsou
E-learning a to ani obsahově, E-learning není prostý studijní text. Akademický
pracovník při tvorbě textů nesmí vycházet z dosud převažující představy, že
pedagog může organizovat studentovi studium. Musí vyjít z toho, co se student
chce dozvědět, v podstatě naučí studenta to, co se student chce naučit. Jedná
se o spolupráci ne na bázi student x učitel, ale na bázi partner x partner.
Vzhledem k tomu, že VŠTE přistupuje k E-learningovým kurzům v době,
kdy je již většina VŠ běžně používá, má možnost použít pouze dobré zkušenosti
a vyvarovat se počátečním chybám. Nejdůležitější fází je stanovení cíle, který
musí pedagog postavit na již stávajících znalostech studenta a musí si defino-
116
vat konečný stav, tudíž rozsah výuky. Až poté hledá prováděcí nástroj. Velmi
důležitým faktorem je časové rozplánování výuky, včetně testů. Program lze nastavit tak, že student má určitý čas na konkrétní test, poté se test zavře. Tím je
částečně zajištěno studium na bázi vlastních znalostí studenta. U tvorby testů
a cvičení vidím největší problém. Testy se generují náhodně, musí být zadávány
zcela jednoznačně a systematicky tak, aby byla zajištěna zpětná vazba. Studium E-learningových kurzů předpokládá velkou houževnatost studentů, kterou
může pedagog podpořit tím, že u cvičných testů nenastaví počet možných opakování, nechá neomezený počet opakování testu a tím vede studenta k tomu,
aby skutečně danou problematiku zvládl. Toto však nelze použít při závěrečných
testech. Ty se musí důsledně řídit Studijním a zkušebním řádem VŠTE.
Bylo by základním omylem se domnívat, že jednou vytvořený E-learningový
kurz je definitivně hotový. Tím by byl popřen celý vývojový proces. Předpokládám, že první texty, které budou vznikat budou bez složitějších animačních prvků, nebudou propojeny na multimédia, i když tento způsob Moggis
umožňuje.
Součástí E-learningových kurzů by měl být i výkladový slovník. Většina VŠ
tuto problematiku řeší přímo v kurzech, což má samozřejmě své opodstatnění.
Vedle toho by však měl vzniknout ucelený soubor, který by byl studentům k dispozici a byl by postupně doplňován. Tím by se předešlo duplicitě a došlo k usnadnění studia.
Závěr
E-learning nelze chápat jako volbu mezi učením ve třídě, nebo na počítači. Je
to pouze prostředek učení, který naučí studenty teorii a tutorovi ukáže, nejen
co studenti umí, ale i jejich slabiny, na které je nutné se zaměřit v přímém
kontaktu. E-learning nemůže v žádném případě plně nahradit přímý kontakt ve
výuce. Má umožnit studentovi zvolit své osobní tempo, omezit přímý kontakt
s vyučujícím, který by se měl soustředit na řešení konkrétních složitějších úloh
podle zájmů a předpokladů studentů.
Reference
[1] HRUBÁ, J. Workshop a jeho tři role v procesu vzdělávání. In Mezinárodní
konference Silesian Moodle Moot 2008, sborník příspěvků. Ostrava : VŠBTUO, 2008. ISBN 978-80-248-1859-7.
[2] LOJDA, J. Umíme měřit kvalitu E - learningu? In Mezinárodní konference
Silesian Moodle Moot 2008, sborník příspěvků. Ostrava : VŠB-TUO, 2008.
ISBN 978-80-248-1859-7.
Slípková, R.: E-learning na VŠTE
117
The Introduction of E-learning at the Institute of
Technology and Business in České Budějovice
The entry deals with an e-Learning implementation at the Institute of Technology and Business in Ceske Budejovice and it refers to the difficulties that might
occur in the terms of the setting of these courses and also in the terms of their
benefit. The target orientation requirement is pointed out at the e- Learning
course development.
Keywords: e-learning, blended e-learning, Moggis, software, information and
communication technologies, tutor
Kontaktní adresa: Mgr. Renata Slípková, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail:
[email protected]
SLÍPKOVÁ, R. Zavádění E-learningu na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 113 –
117. ISSN 1802-503X.
.
Who does the English language
belong to?
Jindřiška Šulistová
Institute of Technology and Business in České Budějovice
Abstract
The following contribution deals with the relation between language and
its users. English is used as an example. It shows the close connection of
a language use and (political) culture of a given society in the concrete
historical context. It also covers the dislike of so-called original speakers for those ones who use their native tongue as a second language in
different environments. The reason for that aversion of native speakers
is the understandable effort to keep their own culture identity which is
expressed by their own language.
Keywords: language, culture, social identity
Introduction
In recent years English has become popular not only with young people but
also with middle-aged generation. English is also a compulsory subject in some
countries. All these people decided to accept one language authority. There are
a lot of reasons in favour of such behaviour.
First of all, a large number of populations, including the former eastern
communist lands have sent their offspring to attend English courses as Great
Britain has opened its job market for the citizens of those countries since May
2004. One billion people use it [English]; 80 % of the Internet and 75 % of the
world’s mail is written in it, and 200 million-odd Chinese at any given moment
are learning it. India has more native English speakers than England has. The
Voyager 1 spacecraft in deep space beyond the solar system carries a message
from the United Nations on behalf of 147 countries – in English [2]. Other good
points of accepting the authority of English language illustrate the following
examples: Let us imagine a tourist from the Czech Republic and he would like
to travel to Japan. Does he have to study Japanese? No, he does not. Thanks
to his knowledge of English, he would be quite comfortable there and he would
not get lost. Or take a friend of mine who is an employee of a travel agency in
the Czech Republic. His boss asked him to find out cooperation opportunities
with the second largest travel agency in Germany. He was not confident with his
119
120
German, so he decided to write the letter in English. Would you consider it an
obstacle for the German company? On the contrary – a successful cooperation
started based on the communicating in English. One can say with a slight
overstatement that to know English is like knowing the basics of mathematics.
It makes it possible to add and take away everywhere in the world. So English
becomes the common property of which almost all of us gain benefits.
English as a common language
Despite the observations and facts stated above, we can find a few pessimists
who say that the advantages of English as a common language carry some kind
of tax which is necessary to pay. We are constantly being told that the English
have lost their national identity – that there is no such a thing as Englishness.
There has been a spate of books bemoaning this alleged identity crisis, with titles
ranging from the plaintative Anyone for England? to the inconsolable England:
An Elegy [1]. As an instrument used by many people English is a little bit dirty,
worn away, grazed, bent . . . I remember I lent a book to my friend, I was given
it back very tattered and after my repetitive request. This made me feel sort of
sympathy with the pessimists mentioned above. Another thing which British
people may find rather annoying is that English, their national gem, is handled
by non native speakers. After spending eight years in this country, the other
day I was told by a very kind lady: But why do you complain? You really speak
a most excellent accent without the slightest English [3]. As my friend from
England, an English teacher herself claims that English is the most difficult
language and any foreigner is not able to comprehend its depths. I partly agree
with that but on the other hand if a foreigner gets known the country and its
culture by living in it, I cannot see a reason why they could not train students
or people who are interested in his/her knowledge.
Accepting the one language authority may be unacceptable for some nations.
For instance, Czechs are very sensitive about this issue. They fought several
times for the right of using their native language in the past (e.g. before the
National Revival Czech was considered the vulgar language; Hitler forced Czech
out, German became the official language; the most recent example is from the
era of the Russian occupation of former Czechoslovakia, Czechs were made to
learn Russian in order to survive the new political system).
Conclusion
In conclusion, any language represents a powerful tool of its nation. I believe
there is no harm in studying other languages (in this case worldwide spread
English) if it does not mean to forget one’s native language, to be ashamed of
one’s culture or to feel as a refugee in one’s country.
Šulistová, J.: Who does the English language belong to?
121
References
[1] BORDO, FOX, K. Watching the English, The Hidden Rules of English Behaviour. London : Hodder, 2004. ISBN 0-3-4081885-9.
R guide to the ENGLISH. Lon[2] MIALL, A.,MILSTED, D. The Xenophobe’s °
don : Oval Books, 2005. 1-9-0282526-8.
[3] CODE, L. MIKES, G. How to be a Brit. London : Penguin Books, 1984.
Corresponding Author: Mgr. Jindřiška Šulistová, Dept. of Foreign Languages, Institute of Technology and Business in České Budějovice, Okružní 10,
370 01 České Budějovice, Czech Republic. e-mail: [email protected]
ŠULISTOVÁ, J. Who does the English language belong to? Littera Scripta,
2008, roč. 1, č. 2, s. 119 – 121. ISSN 1802-503X.
.
Economic profitability by cultivation
of productive pear orchards
Ľubomír Hanisko, Ján Hríbik
Soil Science and Conservation Research Institute, Bratislava
Abstract
Irrigation and fertigation belong to important factors in hard fruits cultivation systems used in progressively managed orchards. Cultivation of
trees trained in slim spindle is a very economical and appropriate system.
Some winter varieties of pear-trees (Bohemica, Lucasova and Williamsova)
were planted in the western part of Podunajská nížina lowland and fruit
assessments were carried out in 2004 – 2006 seasons. To evaluate the effect
of irrigation one control, not irrigated treatment was added to the plot
trial with three other treatments that have got different levels of fertilisation. The crop quality was assessed and both the quantity as well as the
net economical effectivity from higher yields (e.g. pears) were evaluated
in order to investigate how irrigation and fertigation or better said their
synergic effect might influence economical aspects in pear production. At
the same time the soil water captured in lysimeters was also chemically
analysed.
Keywords: pear-tree, irrigation, fertigation, fertilisation, costs-profitability, economic efficiency
Introduction
In our climatic zone irrigation is inevitable if high quality hard fruits (apples
and pears) are to be produced. Fruit crops nutrition issue, namely in irrigated
conditions has not been sophisticated so far. A proper combination of these
two intensifying factors or a way of their purposeful application render possible that high and economically interesting yields of standard-quality fruits
featuring favourable shelf life can be achieved. At the same time the protection of the environment generally and specifically ground water protection must
be taken into consideration. Intensive orchards irrigation is also an inevitable,
yield-determining factor. As indicated by scientific findings and practical expertise drip irrigation appears to be the most appropriate [5] and offering more
advantages:
• it operates as a fixed irrigation structure thus any costs inherent to the
movement of conventional irrigation systems are eliminated,
123
124
• labour force is economised,
• irrigation water is used up more economically,
• some 40 % of overall crop area are irrigated, i.e. inter-row space remains
not irrigated which means lower energy consumption, lower costs to control
weeds and a dry space for machinery drives-in remains possible,
• product quality and yields are increased,
• water erosion risk is avoided,
• mineral nutrition is conveyed through the irrigation system alone.
This way of irrigation, however, features also some disadvantages, e.g. it requires
water that is clear to degree which prevents any undesired reduction of flow rate
and that water distribution piping may obstruct in course of tillage operations.
In course of the recent decades water has frequently been used as nutrition
transport medium (fertigation). It is very important that the necessity to exploit worldwide water reserves better be emphasised. The demand for nutrients
should be determined from plant material composition and the calculated values must be adjusted according to given soil and climatic conditions as well as
fixation, mobility and eventual antagonism between nutrients [12].
Cultivation practice expertise has come to an important conclusion that
doses of fertilisers equal to 300 – 400 kg.ha−1 (of pure nutrients) applied to
medium heavy and heavy soils do not result in such osmotic potentials that
would bring about depressive effects on yields [1, 4].
Regarding the forecast climatic change and supposed worldwide water reserves diminution certain rationalisation in exploitation of water for irrigation
is more and more emphasised. One from the options to cope with the aforesaid
problems is to combine irrigation with fertilisation so as to utilise their synergic
effect. This may be manifested then in reduced per produced unit quantities of
water required to produce individual crops.
Even though Slovakia belongs to regions with water reserves sufficient for
irrigation, global trends overtaking Europe as a region must be accepted also
in our conditions. Before all it means to economise water used for irrigation,
to have regard for increasing costs for energy inputs and to protect reserves of
water planned for irrigation [7].
Porhajaš [13] has indicated that the fruits consumption in Slovakia is equal
to 51.5 % (i.e. 62 – 67 kg) of the European average (112.8 kg), while the recommended quantity is 98.5 kg. Per hectare yields achieved in intensive dense
orchards and slim spindle orchards are 20 – 25 t and 35 t and more, respectively.
Per hectare production costs in intensive density planted orchards vary between
118,000 Sk (3,916.9 EUR) do 147,000 Sk (4,879.5 EUR) and in slim spindle orchards may reach up 200,000 Sk (6,638.8 EUR). The author has pointed out that
the comparison with directive costs as worked out by the Research Institute of
Agricultural and Food Economics in Bratislava showed the average direct costs
per one ton of apples produced in commercial orchard was to be 5,595 Sk (185.7
EUR). In years 1999 and 2000 these values were by 305 and 705 Sk (10.1 and
23.4 EUR), respectively higher than the standard costs. An economic analysis
Hanisko, Ľ., Hríbik, J.: Economic profitability by cultivation
125
has shown that fruit growers should reduce their overhead costs. According
to the 1995 – 2000 evaluation of fruit crops production ability apple and pear
brought 20 – 35 t.ha−1 and 1.4 – 3.3 t.ha−1 , respectively. The range widths were
due to climatic conditions, e.g. lacking precipitation that may be mitigated by
economically efficient drip irrigation to ensure the highest possible yields. When
the economical efficacy of different fruit species production in intensive orchards
was evaluated apple production was found highly profitable with hectare profits
varying between 75,000 Sk and 120,000 Sk (2,489.5 and 3,983.3 EUR) – depending on the chosen production system. Whereas it is desirable that the efficacy
of fruit production in commercial orchards be increase we have to:
• increase per hectare yields,
• rise product quality,
• reduce per hectare costs,
• improve intensifying factors,
• build up efficient irrigation systems,
• use excellent genetic materials,
• use suitable ecological varieties,
• build up air-conditioned storage rooms.
Principal fruit species can be efficiently produced provided that cultivation principles are strictly adhered to [12].
The effects of N rate (20, 40, 50, 60, 70, 80, 90 or 100 g per tree) on the
nutrient content and yield of pear variety Bagugosha were studied in Pantnagar,
Uttar Pradesh, India during 1998 and 1999. The N fertiliser was applied as urea
at the balloon bud stage (2/3) and active growth stage (1/3). The increase in
the N rate resulted in the increase in leaf N, Mg, Zn and Cu contents of leaves.
The results suggest that 50 – 60 g N per tree was optimum for the maintenance
of balanced nutrient status in pear variety Bagugosha [18].
Effect of soil moisture status on stem and fruit parameters, fruit production
and quality in Japanese pear (Pyrus pyrifolia Nakai variety Kosui) in Japan
was studied. Three- to six year-old Japanese pears (Pyrus pyrifolia var. Kosui) grafted on P. pyrifolia var. Nihonyamanashi were exposed to different
levels of soil water potential during the fruit development stages under controlled glasshouse and greenhouse conditions. The effect of soil moisture status
on stem and fruit diameters was monitored by a micromorphometric technique
and its effect on fruit production and quality was also examined. The effect
of soil water potential on fruit growth was different depending upon the fruit
development stage. The fruit expansion rate during the most active fruit expansion growth stage increased more at high soil water potential (–4 to –1 kPa)
than at low soil water potential (–25 to –10 kPa), whereas the reverse trend was
found for other fruit growth stages. When soil water potential was exchanged
from –25 to –4 kPa only during the most active fruit expansion growth stage,
the average fruit weight as well as fruit sugar concentration was increased [11].
126
Material and methods
The investigation was conducted in 2004 – 2006 in Most near Bratislava (the
maize-production belt) in a 0.25 ha large orchard (30.0 x 70.0 m) that was established in autumn 2000 in the elevation of 133 m. From climatic aspect the
site is considered warm and dry with 550 mm annual (1951 – 1990) precipitation mean, thereof 250 mm in winter months (October–March). Annual mean
of daily air temperature is 9.7 ˚C and 16.3˚C in vegetation period (April–
September). North-western winds prevail.
Tree rows have north-south orientation, the inter-row space was 3.5 m and
trees were 1.5 m apart.
The soil in the orchard is calcareous black soil originating from sandy to
loamy carbonate alluvium deposits transiting to sand in 1.10 – 1.35 m deep and
the latter transiting to gravel in 1.35 – 1.60 m) deep. The soil features favourable
physical properties.
Three pear varieties (Bohemica, Lucasova and Williamsova) grown on MA
quince rootstock were examined. This virus-free, commercially certified material
was purchased from Plantex Veselé ltd.
French made DOSATRON applicator was used for fertigation (operation
pressure 30 – 600 kPa, maximum dosage 2.3 m3 .h−1 ).
In each year the following factors were evaluated for individual irrigation
and nutrition treatments:
• moisture regime – irrigated and not irrigated;
• fertilisation – fertigation and solid fertiliser.
We have applied the following per hectare nutrient doses:
• 60 kg N, 44 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as monoammonium phosphate water
soluble fertiliser through the irrigation system (treatment A);
• 80 kg N, 55 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as monoammonium phosphate water
soluble fertiliser through the irrigation system (treatment B);
• 60 kg N, 44 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as solid fertiliser (triple super
phosphate, ammonium nitrate with lime) with irrigation (treatment C);
• 60 kg N, 44 kg P2 O5 and 120 kg K2 O as solid fertiliser (triple super
phosphate, ammonium nitrate with lime) with no irrigation (not irrigated
control treatment) (treatment K).
Fertigation with soluble fertilisers (monoammonium phosphate) was performed
in the form of partial rates applied in the following growth stages:
• flowering (May),
• initial fruit development (late May – early June),
• intensive fruit growth (late June – early July),
• beginning of fruit ripening (late July – August).
127
The relatively high nitrogen dose (80 kg.ha−1 ) was determined to detect and
prove the intensity of so-called induction influence on growth, yield and fruit
quality.
NETAFIM irrigation system with integrated drippers was used with drippers
1 m apart and conveying 2.3 l.h−1 of water. Each variety was represented
in 4 treatments, thereof 3 were irrigated (treatments A, B and C – different
nutrition degree) and one not irrigated control (treatment K).
The A, B and C treatments were irrigated in specified growth stages – flowering, intensive fruit growth and beginning of fruit ripening, on the levels of 70 %
field capacity (UWC – usage water capacity), 65 % UWC a 60 – 70 % UWC
respectively.
Virrib devices (manufactured by AMET Velké Bílovice, Czech Republic)
designed for stationary measurements of soil moisture (by volume) were used.
Detectors indicating soil moisture in (% vol.) were inserted in pairs (in 0.2 and
0.4 m deep) in all the examined treatments.
As suggested by Hričovský et al. [8] fruits were manually thinned (in the
irrigated and the control treatments fruits were left 0.10m and 0.15m apart) to
achieve the growth and development of standard size fruits.
From 2004 in order to assess the level of irrigation and nitrogen dosage
(fertigation) flat lysimeters as designed by Bízik [2] were inserted 0.6 m deep
in the soil profile. The devices made of PVC and of 0.4x0.4 m captured soil
solution for sampling.
We applied balance method to evaluate fertigation effects and we have focused our attention on economic efficacy of pear production. From among economic indicators the parameters related to own costs calculation were considered. Under first indent of Article 25 (4) (c) of Act No. 431/2002 on accountancy
as last amended own costs are in the case of stock produced by one’s own activity considered to mean any direct costs incurred for the production or any
other activity, eventually also a part of indirect costs related to the production
or any other activity.
Per hectare yield was other economic indicator that we have investigated.
Results and discussion
Economic evaluation of fertigation in pear orchard
In 2004 fertigation increased the share of Selective share and Class 1 fruits by
18 % (Table 1). The difference between pear yields from the not irrigated (i.e.
control) and irrigated treatments was 6 t.ha−1 , that would count for 87,000
Sk.ha−1 (2,887.9 EUR) provided that per kg prices vary between 13.00 Sk
(0.43 EUR) and 15.00 Sk (0.50 EUR) (Bohemica 12.60 Sk, Lucasova 13.20 Sk,
Williamsova 13.30 Sk). The said prices were indicated by Division of agrarian
market information of Slovakia.
In 2004 the following per hectare profits were generated owing to increased
pear yields as broken down for individual varieties:
• Bohemica 60,900 Sk (2,021.5 EUR),
128
• Lucasova 26,050 Sk (864.7 EUR),
• Williamsova 44,250 Sk (1,468.8 EUR).
The pear yields achieved in 2004 – 2005 in the fertigated treatments (A,
B) were higher than those in the not irrigated control treatment by 19.2 %
(5.05 t.ha−1 ), 15.2 % (3.10 t.ha−1 ) and 5.5 % (1.41 t.ha−1 ) with Bohemica,
Lucasova and Williamsova, respectively.
The yields increased by 15.2 % (4.30 t.ha−1 ), 5.8 % (1.35 t.ha−1 ) and 1.75 %
(0.61 t.ha−1 ) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively in the
solid fertiliser treatment (C).
The differences between pear yields achieved in the conditions of fertigation
and solid fertiliser application were as follows: 4.0 % (i.e. 0.75 t.ha−1 ), 9.4 %
(i.e. 1.85 t.ha−1 ) and 3.75 % (i.e. 0.76 t.ha−1 ) with Bohemica, Lucasova and
Williamsova varieties, respectively.
Variety/treatment
Qualitative share of pears (in %)
Bohemica
Selective Class I.
Class II.
A
52.10
31.10
6.70
B
58.60
28.10
5.50
C
53.70
34.20
8.50
K, non irrigated
44.80
40.30
11.50
Lucasova
A
68.35
20.87
7.40
B
59.20
28.00
11.60
C
65.04
19.45
13.07
K, non irrigated
55.42
25.64
18.54
Williamsova
A
64.60
21.59
11.81
B
71.45
14.83
10.70
C
60.34
17.83
19.73
K, non irrigated
57.97
17.47
23.22
Table 1: The qualitative assessment of pear yields in 2004 year, within the trial
orchard in Most near Bratislava, with 3 varieties and 4 treatments – A, B, C,
K.
Fertilisation costs
a) Fertigation treatment B (annual nitrogen dose 80 kg.ha−1 ) where the following quantities of fertilisers were used: 421 kg.ha−1 of monoammonium phosphate to provide the total 80 kg N.ha−1 . Total annual costs for fertilisers were
27,920 Sk.ha−1 (926.8 EUR).
Fertigation treatment A(annual nitrogen dose 60 kg.ha−1 ) where the following quantities of fertilisers were used: 316 kg.ha−1 of monoammonium phos-
129
phate to provide the total 60 kg N.ha−1 . Total annual costs for fertilisers were
21,071 Sk.ha−1 (699.4 EUR).
b) Treatment with solid fertilisers (treatment C ) where the following quantities
of fertilisers were used: 150 kg of ammonium nitrate with lime (27.5 %), 15 kg
of potassium salt (60 %), 232 kg of superphosphate (19 %). Total annual costs
for fertilisers were 3,382 Sk.ha−1 (112.3 EUR).
When urea (46 % N) is used as a source of nitrogen, costs for fertilisation
are reduced. Given that 150 or 200 kg.ha−1 of urea, i.e. 70 or 92 kg.ha−1
of nitrogen, respectively are applied, annual fertilisation per hectare costs are
reduced to 1,147.50 Sk (38.1 EUR) or 1,530 Sk (50.8 EUR), respectively [6].
Index
F
P
O
W
S
I
A
OD
SS
DC
PO
M
PH
Y
PT
PP
B
22,400
11,250
1,740
15,550
3,800
2,400
0
1,720
2,510
61,370
5,860
4,370
71,600
36
1,978
86,20
2004
L
22,400
12,200
1,740
15,550
3,800
2,400
0
1,720
2,510
62,320
5,860
4,370
72,550
18
3,965
88,800
W
22,400
11,070
1,740
15,550
3,800
2,400
0
1,720
2,510
61,190
5,860
4,370
71,420
35
2,023
82,250
B
23,050
11,650
1,480
16,620
3,950
2,200
0
1,610
2,240
62,800
5,990
4,420
73,210
29
2,569
87,100
2005
L
23,050
13,700
1,480
16,620
3,950
2,200
0
1,610
2,240
64,850
5,990
4,420
75,260
27
2,777
90,120
W
23,050
12,250
1,480
16,620
3,950
2,200
0
1,610
2,240
63,400
5,990
4,420
73,810
25
2,941
8,320
B
22,850
10,320
1,562
16,540
4,210
2,350
0
1,580
2,420
61,832
5,885
4,405
72,122
33
2,219
84,400
2006
L
22,850
12,200
1,562
16,540
4,210
2,350
0
1,580
2,420
63,712
5,885
4,405
74,002
36
2,085
87,750
W
22,850
10,470
1,562
16,540
4,210
2,350
0
1,580
2,420
61,982
5,885
4405
72,272
39
1,863
85,500
Table 2: Economic indices of winter pear production (Sk.ha−1 ) with fertigation
applied. Variety B – Bohemica, variety L – Lucasova, variety W – Williamsova,
F – Fertilisers, P – Plant protection products, O – Other direct materials, W –
Wages, S – Social security expenses, I – Investments depreciation, A – Agrochemical services, OD – Other direct costs, SS – Supplementary services, DC –
Direct costs total, PO – Production overhead costs, M – Management overhead
costs, PH – Per hectare production costs total, Y – Yield (t.ha−1 ), PT – Per
ton production costs, PP – Per hectare profit.
Table 2 summarises the principal indicators of economically advantageous
cultivation of chosen pear varieties as selected on the basis of our knowledge
and hitherto achieved results. Viewing the ratio of the achieved yields and costs
spent for fertilisation Lucasova appears to be the most profitable variety and
Williamsova the least profitable one. In 2006 Lucasova was the most profitable.
This biological output, however, is interesting given its naturally fluctuating
yields. This inherent feature was emphasized by the facts that the crop harvested in the first examined year 2004 was not influenced by fertigation applied
in the course of vegetation in the preceding year when yield is formed. The
profitability of Williamsova variety may be even reduced due to a shorter shelf
life, particularly after such a warm year as 2004 was. On the contrary Bohemica
winter fruits are supposed to maintain their quality even after a longer storage,
130
i.e. they are better marketed. Economic indicators of the production of this
variety that is also suitable also for medium elevations are thus improved.
The breakdown of increased pear yields according to the individual fertilisation/irrigation treatments, varieties and economy of fertilisation is given in
Table 3.
V/T
B/ A
B/ B
B/ C
B/ K
L/ A
L/ B
L/ C
L/ K
W/ A
W/ B
W/ C
W/ K
2004
(th)
0
1.2
2.6
36.7
0
0
0
25.3
3.5
9.9
8.3
29.9
Yield increase
Year of cultivation
2005 2006 2004 2005
(th)
(th)
(%)
(%)
0
3.5
0
0
3
3.5
3.1
14.7
0
0
7.0
0
20.6
25.3
c.
c.
3
0
0
5.3
9.5
0
0
71.1
0.7
0
0
5.3
13.3
24.9
c.
c.
4.3
0
11.8
29.8
6.5
12.7
33.1
44.7
0
11.8
27.7
0
14.5
36.1
c.
c.
2006
(%)
13.8
13.8
0
c.
0
0
0
c.
0
35.5
33.1
c.
Fertilisation costs (Sk.ha−1 )
Year of cultivation
2004
2005
2006
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
21,071
27,920
3,382
3,382
Table 3: Breakdown of increased pear yields according to the individual fertilisation/irrigation treatments, varieties and economy of fertilisation. (th) –
(t.ha−1 ), c. – control, V/T – variety/treatment, variety B – Bohemica, variety
L – Lucasova, variety W – Williamsova.
Using flat lysimeters in 2004 to assess the movement of soil solution
and nitrates
Two flat lysimeters were installed in Bohemica variety to assess the level of irrigation and dosing of nitrogen. The devices enable to capture soil solution. In
2004 we gained the results indicated in Table 4. Even though the ground water
table is sufficiently deep – as deep as 8 m – and at the same losses due to infiltration into depths below 0.6 m cannot be considered – from the ground water
protection aspect – hazardous the objective of rational irrigation and nutrition
is that absorption losses below 0.6 m are not high. Water with the detected
−1
concentration of NO−
of water) meets criteria laid down for
3 (below 50 mg.l
drinking water (STN 75 7111 Drinking water ) [17]. In the fertigation treatment
with lower nitrogen dose (80 kg.ha−1 of N) we have not found higher nitrate
content in the soil solution. Mean values of the nitrate concentrations measured
in the lysimetric water from individual treatments and varieties are very close
to each other, even in treatment A with lower nitrogen dose (41 mg.l−1 ) compared with treatment B with 80 kg.ha−1 of nitrogen (38 mg.l−1 ). In course of
131
vegetation period the nitrate concentration in the soil solution considerably fluctuates. From its initially higher values the nitrate content has decreased what
is owing to nitrogen uptake. The release of nitrogen from soil reserve happens
more probable.
Variety
Bohemica
Bohemica
Bohemica
Bohemica
Mean
Bohemica
Bohemica
Bohemica
Bohemica
Bohemica
Bohemica
Mean
Treatment
A
A
A
A
Date
11.6.
4.7.
9.7.
22.8.
SV
850.0
750.0
820.0
650.0
B
B
B
B
B
B
11.6.
4.7.
9.7.
19.7.
8.8.
22.8.
870.0
780.0
800.0
420.0
320.0
150.0
NC
58.6
50.1
41.3
13.3
40.8
66.0
33.4
20.4
41.1
24.9
40.7
37.8
SC
82.0
105.0
105.0
52.0
ID
18.5
23.0
11.0
0.0
42.0
91.0
99.0
99.0
90.0
102.0
18.5
23.0
11.0
23.0
0.0
0.0
Table 4: Nitrate contents in water pumped from flat lysimeters inserted in
2 treatments of the pear-trees trial (2004). SV – sample volume (ml), NC –
nitrate content (mg.l−1 ), SC – specific conductivity (mS.m−1 ), ID – irrigation
dose (mm).
Comparison of the achieved results from economic aspect with the
results by Czech experts in fertigation of apple and pear trees
Kristalon fertiliser applied through drip irrigation in trials conducted at the
Fruit Crops Research and Breeding Institute in Holovousy (The Czech Republic)
brought about yield increment by 24 % and influenced fruit size by 15 % as
compared to the control treatment [15].
Similar influence of fertigation on fruit size was manifested in the warmest
conditions for pear production in Slovakia. In 2004 Williamsova variety showed
yield increment by 11.8 % (Treatment A) and in 2005 by 29.8 % (treatment
A) and by 44.7 % (treatment B). The authors [15] have summarised yield increments resulting from irrigation and from fertigation by 15 % and by 24 %,
respectively. The finding regarding the fruit size increase by 15 % is interesting
as well. Also the fertigation of pear variety Lucasova grafted on MA quince was
carried out in years 2003 – 2006 in semi-operational experiment in ZD Dolany.
Four experimental treatments were evaluated – not irrigated control and drip
irrigation with drippers with outputs 1.6, 2.3 and 3.5 l.h−1 in four repetitions.
The irrigation ran in automatic operation controlled by soil moisture regulater
equipped with Virrib sensor. Special fertilizer Kristalon was supplied by drip
irrigation in the concentration of 3.5 g.l−1 in the water for irrigation. The high-
132
est yield (28.4 kg.tree−1 ) was reached in the case of drippers with water supply
3.5 l.h−1 (treatment D). In comparison with the control (22.3 kg.tree−1 ), the
increase was 6.1 kg per tree, which means 27.4 %. At the same time, the weight
of 100 fruits increased together with increased yields [14]. The amount and
concentration of fertilisers provided through fertigation depend on the age and
growth stage of crops. Lower fertiliser doses are applied. We have applied these
commendations [3] with due regard to physical and chemical properties of calcareous black soils in Podunajská nížina lowland. Other authors [16] mentioned
per hectare net profits generated in the course of 15 years from irrigated and
from fertigated slim spindle orchards worth 1,068,000 CZK and 2,219,000 CZK
(i.e. by 107 % more), respectively. They stressed that apple yields stabilised
by drip irrigation must be taken into consideration. At the same time they
indicated that in the second year after the crop had been established the effect of irrigation was not distinct, however, began to manifest itself as from the
third year. The effect of regulated deficit irrigation on the vegetative growth,
fruit quality and yield of pear (Pyrus bretschneideri) variety Yali was studied
near Yongnian, Hebei, China by Cheng, Li, Meng et al. [9]. The water stress
treatments reduced shoot growth by 15 – 25 %, decreased summer pruning and
slightly decreased the relative water content of the leaves. On the other hand,
fruit set ratio was more than 95 % for all the treatments. The fruit diameter
and fresh weight were not affected by water stress during the fruit growth phase,
while water stress during the first and second phase significantly decreased the
fruit fresh weight at the end of second phase. The effects of N fertigation on the
N and carbohydrate contents and regrowth potential of pear variety Bartlett
were also studied. Bench grafted plants grown in pots were fertigated with
150 mg per litre of Plantex (containing 20:10:20 of N : P2 O5 : K2 O with micronutrients) at bud break and at weekly interval thereafter. When scion shoots
were approximately 30 cm long, plants were fertigated with a nutrient solution
containing 0, 3, 6, 9, 15, or 21 mm N as ammonium nitrate twice every week
from June 27th to September 1st . After naturall leaf fall, the plants were harvested and stored at 2˚C. On March 20th the following spring the plants were
grown under natural conditions and fertigated with Hoagland’s solution with
or without N twice every week starting from bud break. Plants were harvested
after 70 days of regrowth. Plant dry weight increased almost linearly with increasing N rate only up to 9 mm; higher N rates reduced plant dry weight.
Regardless of N supply in spring, shoot and leaf growth was directly related to
the accumulated N in the plant from the previous year. N application during
spring slightly increased new shoot and leaf growth [10].
Conclusions
The said issues were dealt within Most near Bratislava in years 2004 through
2006 at trials sites of Hydromeliorácie, state enterprise, Bratislava. Three pear
varieties (Bohemica, Lucasova, Williamsova) grafted on MA quince and trained
in slim spindle were examined in three irrigation and fertilisation treatments.
The fourth, control treatment was fertilised with solid fertilisers, however, with
133
no irrigation applied.
1. Favourable effect of fertigation on yield increase by 15 % to 35 % as
compared to the not irrigated treatment where solely solid fertiliser was
applied was manifested by two fertigated examined treatments.
2. From the fruit yields of examined pear varieties increased owing to fertigation and from the calculation of fertilisation costs in individual treatments
we have found that economically attractive yields can be achieved when
certain pear varieties are fertigated.
3. In individual fertigation treatments as compared to the control treatment
the following economic contributions per kg of fruits have been generated:
• in the fertigated treatment with the nitrogen dose of 60 kg.ha −1 :
13,050 Sk.ha−1 (433.2 EUR), 16,160 Sk (536.4 EUR) and 29,250 Sk
(970.9 EUR) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively;
• in the fertigated treatment with the nitrogen dose of 80 kg.ha −1 :
28,950 Sk (961 EUR), 87,040 Sk (2889.20 EUR) and 108,900 Sk
(3,614.8 EUR) with Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively;
• in the treatment with solid fertilisers application: 9,750 Sk (323.6
EUR), 21,600 Sk (717.0 EUR) and 75,300 Sk (2,499.50 EUR) with
Bohemica, Lucasova and Williamsova, respectively.
4. We have verified that in the light of environmental and ground water
protection as well as better water and nitrogen utilisation it is appropriate that the progressive soil solution infiltration beneath drippers and its
movement be monitored with flat lysimeters inserted 0.6 m deep in the soil
profile. Our analyses have confirmed that even when higher doses of nitrogen were applied the nitrate content in soil solution has remained within
permitted values. This method seems to be perspective for applications
in orchards.
Acknowledgement: This work was supported by Science and Technology Assistance Agency under the contract No. APVT-99-033204.
References
[1] BÍZIK, J. (1970): A study of changes in the osmotic pressure of the soil
solution as a result of the influence of heavy doses of fertilizers. In: Acta
fytotechn., Univ. Agricult., Vol. XIX., 1970, N. 4, p. 149 – 160.
[2] BÍZIK, J., ZÁPOTOČNÝ, V. (2002): Význam diagnostiky obsahu dusíka
v pôde pre výživu rastlín (The meaning of soil nitrogen-diagnostics for the
nourishment of plants). In: Naše pole (Our fields), vol. 6, 2002, N. 2, p. 8 –
9.
[3] BLAŽEK, J. (2001): Pěstujeme jabloně (Growing apples). Praha: Nakl.
Brázda, 2001, 256 p. ISBN 80-209-0294-5.
134
[4] FECENKO, J., LOŽEK, O. (2000): Výživa a hnojenie poľných plodín (Nutrition and fertilisation of field crops). Nitra: SPU, 2000, 442 p. ISBN
80-7137-777-5.
[5] GURČÍK, Ľ. (2002): Metodické aspekty ekonomického hodnotenia investícií na založenie jabloňového sadu (Methodological aspects of economic evaluation of investment on planting of apple orchard). Bratislava, VÚEPP. In:
Ekonomika poľnohospodárstva, vol. II, 2002, N.3, p. 61 – 66. ISSN 13356186.
[6] HANISKO, Ľ., HRIČOVSKÝ, I., BABJAK, M. (2005): Závlaha a hnojenie
v produkčných sadoch jabloní z aspektu ochrany životného prostredia (The
irrigation and fertilisation in the productive apple orchards from the aspect
of environmental protection). In: Acta horticulturae et regiotecturae vol.
8, 2005, special number, p. 17 – 21. ISSN 1335-2563.
[7] HRÍBIK, J. (2004): Perspektívy aplikácie kvapkovej závlahy v našich pestovateľských podmienkach (Perspectives of drip irrigation application in our
growing conditions). In: Naše pole (Our fields), vol. 8, 2004, N. 5, p.32 – 33.
[8] HRIČOVSKÝ, I., ŘEZNÍČEK, V., SUS, J. (2003): Jablone, hrušky, dule,
mišpule (Apple-trees, pears, quinces and medlars). Bratislava: Príroda,
2003, 104 p. ISBN 80-07-11222-7.
[9] CHENG-FuHou, LI-ShaoHua, MENG-ZhaoQing, CHENG-F. H., LI-S. H.,
MENG-Z. Q. (2003): Study on the effect of regulated deficit irrigation on
the vegetative growth, cropping and fruit quality of Yali pear variety. In:
Journal of Fruit Science, vol. 20, 2003, N. 1, p. 22 – 26.
[10] CHENG, L., DONG, S., FUCHIGAMI, L. H., GUAK, S. (2003): Regrowth
performance of pear nursery plants: effects of nitrogen fertigation on reserve
nitrogen and carbohydrate status. In: International Water and Irrigation,
vol. 23, 2003, N. 1, p. 42 – 47.
[11] ITO, J., FUJITA, K., FUJIWARA, T. (2003): Effect of soil moisture status
on stem and fruit diameters, fruit production and quality in Japanese pear
(Pyrus pyrifolia Nakai cv. Kosui). In: Japanese Journal of Soil Science and
Plant Nutrition, vol. 74, 2003, N. 3, p. 301 – 308.
[12] PAOLI, N., (1997): What does fertigation have to offer? In: ObstbauWeinbau, vol. 34, 1997, N. 1, pp. 10 – 13.
[13] PORHAJAŠ, V. (2002): Ekonomika výroby ovocia (Economics of fruit
production). Bratislava, VÚEPP. In: Ekonomika poľnohospodárstva, vol.
II, 2002, N. 3, pp. 37 – 40. ISSN 1335-6186.
[14] PRAŽÁK, M., LITSCHMANN, T. (2007): Přínos fertigace hrušní pro výnosovou stabilizaci a kvalitu produkce (Advantages of pear fertigation for
stabilization of yields and production quality). In: Vědecké práce ovocnářské (Scientific papers of pomology), vol. 20, 2007, N.20, pp. 109 – 114,
ISBN 978-80-87030-01-1.
[15] PRAŽÁK, M., PROSA, S., CIMPA, L. (2002): Kapková závlaha a přihnojování jabloní (Drip irrigation and fertilisation of apple). In: Agro, vol. VII,
2002, N.6, p. 37 – 38.
135
[16] SABOLČÁK, A., JANSTA, Z., LITSCHMANN, T. (2000): Ekonomický
přínos kapkové závlahy jabloní v podmínkách jižní Moravy (Economic significance of drip irrigation of apple in the conditions of southern Moravia).
In: Informace pro zahradnictví, vol. LXXV, 2000, N. 10, p. 6 – 7; 10.
[17] STN 75 7111 Pitná voda (Drinking water). Approved : 5.1.1989.
[18] YADAV, A., BIST, L. D., YADAV, A (2003): Effects of nitrogen nutrition
on the leaf nutrient status of pear (Pyrus communis) cv. Bagugosha. In:
Indian Journal of Agricultural Sciences, Vol. 73, 2003, N. 9, p. 507 – 508.
Ekonomická ziskovosť pri pestovaní produkčných
hruškových výsadieb
Závlaha a hnojivá závlaha (fertigácia) patria k dôležitým faktorom pri pestovaní
jadrového ovocia (najmä jabĺk a hrušiek)v produkčných ovocných výsadbách.
Relatívne ekonomickým a výhodným systémom je pestovanie ovocných druhov
v tvare štíhleho vretena. Niektoré zimné odrody hrušiek (Bohemica, Lucasova)
a letná odroda Williamsova boli vysadené v západnej časti Podunajskej nížiny
a hodnotenie plodov a celkovej úrody prebiehalo v rokoch 2004 – 2006. Aj pri budovaní zahustených ovocných sadov je nevyhnutným faktorom, determinujúcim
výšku produkcie, závlaha. V posledných desaťročiach sa často využíva voda
ako nosné médium živín (fertigácia). Je veľmi dôležité zdôrazniť nutnosť lepšieho využívania zdrojov vody z celosvetového pohľadu. Potreba živín sa môže
vypočítať zo zloženia rastlín. Nakoľko sa v súvislosti s prognózovanými klimatickými zmenami stále viac zdôrazňuje racionalizácia v spotrebe vody k závlahe,
s ohľadom na predpokladanú redukciu vodných zdrojov je jednou z možností
riešenia týchto problémov optimálna kombinácia závlahy a hnojenia s využitím
ich pozitívneho synergického (súčinnostného) efektu. S ohľadom na vyhodnotenie vplyvu závlahy bol v pokusnom poraste zahrnutý nezavlažovaný variant
s tromi ďalšími, ktoré boli hnojené rôznymi dávkami živín. V každom roku boli
hodnotené tieto faktory v jednotlivých variantoch závlahy a výživy:
• vlahový režim – so závlahou, bez závlahy,
• hnojenie – hnojivá závlaha a aplikácia tuhých hnojív.
Za účelom posúdenia úrovne závlahy a dávkovania dusíka (fertigácie) boli
v pôdnom profile umiestnené v roku 2004 dva ploché lyzimetre, ktoré umožnili
zachytávať pôdny roztok a vysávať ho z potrebnej hĺbky pomocou peristaltickej
pumpy. Hnojivú závlahu sme ekonomicky vyhodnotili bilančnou metódou so
zameraním na ekonomickú efektivitu pestovania hrušiek a zo zvýšených úrod
hrušiek vplyvom tekutého spôsobu zavlažovania vybraných odrôd hrušiek v rokoch 2004 až 2006 s kalkuláciou nákladov na hnojenie v jednotlivých pestovateľských variantoch.
Pre sledovanie výskumného zámeru (synergického vplyvu závlahy a výživy,
ktorý ovplyvňuje ekonomické aspekty pestovania hrušiek) sa hodnotili: kvantita,
136
kvalita úrody, ekonomická efektivita pestovania hrušiek, ale aj chemická analýza
lyzimetrickej vody z pôdy. Pri všetkých pozorovaných odrodách sa prejavil priaznivý vplyv fertigácie na zvyšovanie úrody plodov v štyroch variantoch a podľa
jednotlivých odrôd, od 15 do 30 % v porovnaní s nezavlažovanou kontrolou, hnojenou tuhými formami hnojív. Bolo overené, že z hľadiska ochrany životného
prostredia, podzemných vôd a lepšieho využitia vody a dusíka je vhodné sledovanie postupných priesakov pôdneho roztoku pod kvapkovačom a kontrola
jeho pohybu pomocou plochých lyzimetrov, umiestnených v hĺbke 0,6 m pôdneho profilu. Rozbory potvrdili, že obsah dusičnanov v pôdnom roztoku aj pri
vyšších dávkach N je v povolených množstvách. Táto metóda je perspektívna
v ovocných sadoch.
Contact Address: Ing. Ľubomír Hanisko, Ph.D., Ing. Ján Hríbik, CSc.,
Výskumný ústav pôdoznalectva a ochrany pôdy, Bratislava, Gagarinova 10,
827 13 Bratislava, Slovak Republic. e-mail: [email protected]
HANISKO, Ľ., Hríbik, J. Economic profitability by cultivation of productive
pear orchards. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 123 – 136. ISSN
1802-503X.
Změny zemědělského půdního fondu
a krajinné matrice v podhorských
oblastech
Monika Koupilová1 , Jana Moravcová1 , Jan Váchal2 ,
Radka Váchalová1 , Petra Pártlová1 , Miroslav Krejča2 ,
Miloslav Šír2 , Jarmila Straková2 , Karel Mika1
1
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta
2
Abstrakt
Bude představen model historického obrazu krajiny podhorské oblasti
a jeho vývoj v čase. Následně bude provedeno srovnání s celkovým vývojem krajiny České republiky. Bude prezentován vývoj krajinné struktury
a vývoj land use povodí toku Ostřice v letech 1885, 1959, 1964, 1977,
1988, 1999 a 2007. Bude určena změna délky aktivních okrajů (ekotonů)
na rozhraní krajinné matrice a permanentní krajinné struktury v čase
a stanovena změna v prostorové rozmanitosti krajiny a hustota okrajů.
Klíčová slova: krajina, krajinná struktura, matrice, hustota okrajů, land
use, vývoj krajiny
Úvod
Krajina je část zemského povrchu ohraničená hranicemi. Nelze však na krajinu
pohlížet pouze jako na uspořádání pozemků v osobním či státním vlastnictví.
Krajina je domovem pro rostliny, zvířata a také člověka. Pokud chce člověk
v krajině žít, hospodařit a mít z ní užitek, musí brát ohled na její aktuální stav
a přírodní podmínky.
Krajina nemá statickou dimenzi, nýbrž se stále dynamicky vyvíjí. Základem
současných krajin byly původní přírodní krajiny, které vznikly dlouhým přírodním vývojem. Působení lidské společnosti na krajinu dosáhlo globálních rozměrů
a rychlost změn se podstatně zvětšila (DEMEK, 1981). Krajinná struktura je
taktéž důležitá pro zachování poměru mezi narozením a úmrtím jedinců jednotlivých populací a tím zachováním životnosti populací v území (GARY et al.,
2005).
137
138
Celková struktura krajiny závisí na složení jednotlivých krajinných složek
(SEMORÁDOVÁ, 1998). Jednotlivé složky krajiny se navzájem nacházejí v relativně stálých vazbách v prostoru a čase, a tak vytvářejí určitý vnitřní pořádek
(DEMEK, 1999). Důležitou součástí krajinné struktury jsou ekotony, které napomáhají k správnému fungování krajiny (ALMO, 2006). Struktura krajiny se
skládá z matrice, enkláv a koridorů. Matrice je největší a nejspojitější krajinnou
složkou, která má v krajině dominantní funkci (INGEGNOLI, 2002). Enklávy
jsou nelineární části zemského povrchu, které se nápadně liší od matrice (SEMORÁDOVÁ, 1998). Významnými charakteristikami enkláv jsou tvar a velikost,
které souvisejí se vznikem ekotonů (SKLENIČKA, 2003). Koridory jsou pásy
země, lišící se od matrice na obou stranách (SEMORÁDOVÁ, 1998). Vznikají
stejným mechanismem, jako enklávy (FORMAN, GODRON, 1986). Oproti enklávě mají však výrazně liniový charakter (SKLENIČKA, 2003).
Na místech, kde se stýkají dvě nebo více společenstev s rozdílnými ekologickými podmínkami a také s různým druhovým složením, vzniká přechodové pásmo, které označujeme jako ekoton (LOSOS et al., 1987). Ekotonální
společenstvo obvykle obsahuje mnoho organismů z obou překrývajících se společenstev a vedle toho organismy, které jsou pro ekoton charakteristické a často
se vyskytují jen v něm (ODUM, 1977). Délka ekotonů vychází z uspořádání
krajinné struktury (SEMORÁDOVÁ, 1998). Za nejvýraznější ekotony lze považovat rozhraní mezi krajinnou matricí a uvnitř ležícími krajinnými elementy
(SKLENIČKA, 2003).
Krajina jako celek má vlastnosti, které její části nemají, proto krajinu nelze
popsat jako prostý součet obdělávaných polí, domů, cest, vodotečí a lesů. Nezbytný je popis konfigurace složek, tj. jejich umístění v prostoru, jejich vzájemný
vztah a provázanost. (SEMORÁDOVÁ, 1998). Krajina v České republice prošla
složitým vývojem. V minulém v důsledku velkoplošného obdělávání půdy došlo
k zániku polních cest, přirozených liniových prvků a dalších přírodních a krajinotvorných elementů. Došlo k narušení ekologické stability krajiny, snížení biodiverzity a celkovému narušení krajinného rázu (HLADÍK, 2005). Po roce 1989
došlo zejména díky pozemkovým úpravám k rozdělení relativně nestabilní krajinné matrice a posílení permanentních krajinných elementů.
Krajina jakožto výsledek propojení lidí s materiálním světem vypovídá nejen
o poznání, nýbrž i o každodenním životě a politice (BENDER, 1992). Krajina
byla vždy prostředí svázané s člověkem rozličnými asociacemi, pamětí a místními
jmény, které jí dávalo lidský rozměr (TILLEY, 1994).
Vývoj naší zemědělské krajiny směřoval po celá desetiletí k vytváření umělých ekosystémů. Zemědělská půda zaujímá stále přes 50 % území republiky.
Krajinná matrice takové krajiny je tvořena zemědělsky využívanými plochami –
agroekosystémy (VÁCHAL et al., 2002). Zemědělské půdy mají enormní nevyužitý potenciál pro podporu druhové diverzity a tak přispívají k zachování globální biodiverzity. Ztráta biodiverzity vzniká hlavně kvůli konvenčnímu zemědělství se zaměřením na krátkodobé a rychlé výnosy (GLIESSMAN, STEPHEN,
2000). V současnosti cítíme potřebu ustálit rovnováhu mezi využíváním a ochranou krajiny a přírodních zdrojů a vytvořit tak podmínky pro udržitelný rozvoj
zemědělské krajiny (TOMAN, 1995).
Koupilová, M. et al.: Změny zemědělského půdního fondu
139
Zájmové území
Jako zájmové území bylo vybráno povodí toku Ostřice, které leží v podhorské
oblasti Šumava. Dnes se jedná o krajinu relativně přírodní s převažujícím extenzivním zemědělstvím. Její historický vývoj byl však velmi pestrý, od osídlení
německým obyvatelstvem až po hospodaření státních statků.
Povodí toku Ostřice leží v CHKO Šumava a náleží okresu Český Krumlov,
katastrální území Horní Planá a Maňávka u Českého Krumlova. Ostřice je tok
III. řádu s hydrologickým číslem 01-06-01-080. V území se nachází obec Jelm,
u které je patrná bývalá kompaktně obestavěná náves, a obec Hůrka. Plocha
povodí k uzávěrovému profilu činí 10,215 km2 .
Geomorfologie Zájmové území náleží podle geomorfologického členění (DEMEK, 1965) do provincie I: Česká vysočina, oblasti IB: Šumavská hornatina,
celku IB-2: Šumavské podhůří a podcelku IB-2E: Českokrumlovská vrchovina.
Klima dle Quitta spadá jihozápadní část povodí do mírně teplého okrsku
MT 3 a zbytek území do chladného okrsku CH7 (CULEK, 1996). Převažuje
západní směr proudění větru.
Geologie geologický podklad je předprvohorního až prvohorního stáří a tvoří
jej šumavská větev Moldanubika. Mezi metamorfovanými horninami moldanubika převažují ortoruly, aplitické žuly a pararuly. Kvartérní pokryv tvoří rašeliny, písčité, svahové hlíny a organické, svahové hlíny s balvany (PROJEKTA
TÁBOR s.r.o., 2001).
Půdní poměry V povodí převažují kyselé kambizemně, kambizemně oglejené,
pseudogleje a gleje.
Hydrologické poměry Po stránce hydrologické náleží zájmové území povodí
I. řádu 01 Labe, povodí II. řádu 06-01 Vltava po Malši.
Hydroekologický rajon Povodí Ostřice spadá do hydroekologického regionu
Šumava. Celá oblast je zdrojově aktivní s velmi kvalitními povrchovými zdroji,
které jsou dosud málo využívané. Pro region Šumava byla stanovena hodnota
základního odtoku s pravděpodobností překročení 50 % o velikosti 3,68 l/s/km2
(BRANŽOVSKÝ, 1999).
Hydrogeologický rajon Povodí Ostřice náleží hydrogeologickému rajonu R 53
– oblast vltavsko-dunajské elevace, která je tvořena prekambickou moldanubickou sérií. Vyskytují se zde vesměs krystalické horniny s omezenou puklinovou
propustností (GERGEL, 2000).
Podzemní vody Povodí Ostřice spadá do regionu II-G-6, který je charakteristický sezónním doplňováním zásob, nejvyšší vydatnost podzemních vod je
v květnu – červnu, nejnižší vydatnost pak v prosinci – únoru, průměrný specifický
odtok podzemních vod se pohybuje v rozmezí 2,01 – 5,00 l/s/km2 (GERGEL,
2000).
Povrchové vody Podle fyzickogeografické regionalizace ČSR náleží povodí
Ostřice regionu povrchových vod IV-B-3-e. Tento region lze charakterizovat jako
vydatně vodný se specifickým odtokem v rozmezí 10 – 15 l/s/km2 a malou retenční schopností (GERGEL, 2000).
Zemědělství V současné době je uživatelem pozemků v povodí AGRO Šumava spol. s r.o. Horní Planá. AGRO Šumava spol. s r.o. byla zařazena mezi
140
ekofarmy. Hospodaří na 2500 hektarech zemědělské půdy, kterou tvoří výhradně
trvalé travní porosty. Na pastvinách chovají skot bez tržní produkce mléka –
Hereford a Aberdeen Angus. V kravínech ve vazných stáních pak dojnice –
Český strakatý skot a jeho kříženky s Holštýnským skotem. V povodí Ostřice
má AGRO Šumava spol. s r.o. dvě velké pastviny. Pastvina u Hodňova (její
část spadá mimo povodí Ostřice) – 92 ks krav + 72 ks telat, plemeno – Hereford křížený s Aberdeen Angusem red. Pastvina od Jelmu k Hůrce – 68 jalovic
(tj. 50 VDJ), plemeno – Aberdeen Angus red. Krávy jsou celoročně na pastvě,
stejně tak jalovice. Býci pobývají na pastvině společně s kravami od června do
září. Telata se rodí v průběhu dubna na pastvě bez pomoci člověka. Zůstávají se
svými matkami do listopadu. Svou první zimu přečkají v kravíně. V listopadu
jsou mladí býčci o hmotnosti 250 až 280 kilogramů prodáváni na zástav a mladé
jalovičky na jaře doplní stádo. Krávy staré a nezabřezávající jsou na podzim po
veterinární prohlídce označeny na vyřazení. Na jaře následujícího roku jsou odděleny od základního stáda a v izolaci setrvají do podzimu, kdy jsou vykrmené
prodávány na jatka. Při této obnově stáda je snaha o udržení stále stejného
počtu kusů stáda.
Metody
Pro dané území byly shromážděny historické letecké snímky z let 1959, 1964,
1977, 1988 a 1999 z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu
v Dobrušce. Pro srovnání krajinné struktury v předválečném období byla získána katastrální mapa Pozemkového katastru z roku 1885.
Jako podkladu pro mapování aktuálního stavu krajinné struktury tohoto
území bylo využito Základní vodohospodářské mapy 1 : 50 000, Základní mapy
ČR 1 : 10 000, Ortofotomap 1 : 5 000, leteckých snímků a katastrální mapy.
Mapování aktuálního stavu bylo doplněno terénním průzkumem, který odhalil nesrovnalosti ve využívání pozemků, stavu vegetace a zamokření pozemků.
Získané mapové podklady byly prostřednictvím softwarového programu ArcGIS
převedeny do digitální formy. V programu ArcGIS byly zpracovány mapy využití
pozemků a mapy krajinné struktury. Struktura byla rozčleněna na permanentní
strukturu (enklávy a koridory), krajinnou matrici (tvořenou využívanými agroekosystémy) a zástavbu.
Za neměnné charakteristiky území byly stanoveny celková rozloha povodí
Ostřice a obvod povodí Ostřice.
Historický vývoj krajinných struktur byl vyhodnocen jako změna délky vnitřních okrajů – ekotonů. Za ekotony bylo považováno rozhraní mezi krajinnou
matricí a permanentní krajinnou strukturou. Dále bylo vyhodnoceno zastoupení
permanentních krajinných struktur v území, celkový počet a průměrná velikost
enkláv. Z daných údajů byl stanoven typ poréznosti, který je dán porovnáním
hustoty plošek v území a celkové pokryvnosti těchto plošek. Jako další vhodný
kvantitativní ukazatel pro hodnocení krajinné struktury je udávána diverzita
okrajů ED (HARRIS et al., 1983).
ED =
TE
A
141
T E – celková délka okrajů (vnitřních lemů), A – plocha/obvod studované oblasti.
Vývoj krajinné matrice byl stanoven dle celkového zastoupení využívaných
pozemků zemědělského půdního fondu, který v území utváří krajinnou matrici,
v porovnání s konkrétním využitím těchto pozemků.
Výsledky a diskuse
Historický vývoj krajinných struktur od roku 1885 – 2007
Podhorská krajina povodí Ostřice zaznamenala nejvýznamnější pokles prostorové rozmanitosti krajiny v období kolem roku 1959 (kolektivizační proces),
další pokles nastal v období mezi lety 1988 a 1999 (druhá etapa velkovýrobních
technologií). Po politických změnách v roce 1989 dochází k postupnému útlumu
zemědělství a na místo hospodařících státních statků, které mají v území zastoupenu ornou půdu, nastupuje soukromá firma AGRO Šumava spol. s r.o.,
která zemědělskou půdu využívá pouze jako louky a pastviny. Prostorová rozmanitost krajiny tak po roce 1989 pozvolna stoupá až k dnešnímu dni, tj. roku
2007. Největší zastoupení permanentních krajinných struktur nastalo v období
1988 – 1999. V tomto období však klesá počet enkláv v území při jejich rostoucí
výměře a dochází tak ke snížení délky ekotonů.
Pokles délky ekotonů (liniová společenstva na rozhraní matrice a permanentních krajinných struktur) a jejich následný růst po roce 1989 koresponduje
s poklesem a následným růstem celkového počtu enkláv v území. Oproti tomu
zastoupení permanentních krajinných struktur roste díky rostoucímu zalesnění
(samovolný nálet lesních dřevin) až do roku 1989, kdy je indikován mírný pokles.
V roce 1885 je celková pokryvnost plošek i jejich hustota nízká. Nejvyšší
hustoty dosahují plošky v roce 1959, kdy je však jejich pokryvnost nízká. Mezi
lety 1964 až 1988 dochází k růstu pokryvnosti plošek a zároveň k poklesu jejich
hustoty. Po roce 1989 dochází ke zlomu a celková pokryvnost pozvolna klesá,
oproti tomu hustota plošek roste.
Jednodušší krajinná struktura v roce 1885 se změnila ve složitě uspořádané
permanentní krajinné struktury v roce 1959, které ovšem v celkové pokryvnosti
nemají velké zastoupení. Vývoj od roku 1964 do dnešních dnů je shodný s vývojem celkové krajinné struktury České republiky, kdy klesající počet plošek
permanentní krajinné struktury po roce 1989 opětovně narůstá.
Nelze říct, že krajina s nejvyšší hustotou plošek v daném roce má zároveň nejvyšší celkovou pokryvnost plošek. Právě naopak, krajina různých období představuje extrém pro různou charakteristiku. Nelze proto v dané oblasti sledovat
pouze jeden faktor ovlivňující krajinnou matrici. Za nejvhodnější charakteristiky se ukazují právě celkové procento pokryvnosti permanentních krajinných
struktur a hustota jednotlivých plošek.
Diverzita okrajů v posledních 50 letech dosahuje svého maxima v roce 1964,
poté pozvolna klesá až do roku 1989, kdy nastává opačný trend vývoje a diverzita okrajů začíná narůstat. Vývoj diverzity okrajů povodí Ostřice je shodný
v případě, kdy je dálka vnitřních okrajů vztažena k ploše studované oblasti
142
a rovněž v případě, kdy je délka vnitřních okrajů vztažena k obvodu studované
oblasti.
Vývoj krajinné matrice (změna v rozloze a způsobu využití ZPF)
Rozloha matrice zaujímá největší rozlohu v roce 1885, kdy je území povodí
Ostřice zemědělsky využíváno nejen jako pastviny a louky, ale rovněž jako orná
půda. V tomto roce hospodaří v území několik velkých statků v obci Hůrka
a obci Jelm, ale rovněž v místech dnešní chatové oblasti Karlovy Dvory a vojenského újezdu Boletice. Po vysídlení německého obyvatelstva v poválečném
období přicházejí do území čeští obyvatelé většinou z oblasti Maďarska, kteří
osidlují opuštěné statky. Obydlené statky jsou patrny ještě v roce 1959, kdy
dochází ke snížení rozlohy krajinné matrice nejen z důvodu snížení intenzity
zemědělství, ale i z důvodu výstavby vodní nádrže Lipno. Minima rozlohy dosahuje krajinná matrice v roce 1988 pravděpodobně z důvodu rozšiřujících se
ploch neobdělávané půdy a vzniku lesních a křovinných náletů. Tento stav s nepatrnými změnami trvá dodnes, tj. do roku 2007. Při srovnání s rokem 1885 je
krajinná struktura po roce 1959 pestřejší, s výrazným nárůstem diverzity, avšak
bez vyhodnocení parametru funkčnosti, v důsledku pozvolného nárůstu rozlohy
lesů a rozptýlené zeleně v území.
Nejvyšší zastoupení orné půdy bylo v roce 1885, kdy bylo území využíváno
pro zemědělství soukromně hospodařícími zemědělci, kteří hospodaříc na vlastní
půdě, udržovali v území travnaté meze a stromořadí okolo cest. Přestože krajinná matrice je v tomto roce nejrozsáhlejší, podíl orné půdy největší a zastoupení permanentních krajinných struktur nejnižší, nelze hovořit o území jako
nestabilní krajinné struktuře. Ekotonální společenstva v území i přes nízké zastoupení jsou situována na vhodných místech a přerušují a tím stabilizují krajinnou matrici. Relativně vysoké procento zornění pro podhorskou oblast bylo
v lety 1977 až 1988.
Rozsáhlá zástavba roku 1885 se postupně snižovala. Typickou zástavbou
Šumavského podhůří byly statky s uzavřeným dvorem (tzv. rodinná hospodářství s dědickým právem). V dalším období v důsledku historických událostí
se tyto dříve plnohodnotné grunty-statky měnily v opuštěné statky, které pozvolna chátraly a pouze na několik výjimek zcela zmizely v propadlišti dějin.
Dnes můžeme jejich polohu v terénu určit pouze díky ovocným stromům a zbytkům kamenných teras. Až na obec Hůrka, která díky své vhodné poloze u hlavní
silnice podél Lipna byla zachována pouze s nepatrnými změnami, byla oblast
vysídlena. Vzrůstající zástavba po roce 1968, kdy byl umožněn vstup do příhraničí, byla zapříčiněna rostoucí zástavbou rekreačních objektů v území bývalého
Karlova Dvora.
Rozloha lesů dosáhla svého minima v roce 1885 a to 22,5 % výměry území,
poté výměra pozvolna vzrůstá, svého maxima dosáhla roku 1999, kdy les zaujímal 37 % výměry území. V dnešní době došlo k mírnému poklesu na 35 %
výměry území. Na závadu je druhové složení lesa a místy nešetrná lesní těžba.
V roce 1885 bylo zastoupení TTP poměrně nízké. Od roku 1959 zastoupení
TTP klesalo na úkor lesů a rozptýlené zeleně. Po roce 1989 se postupně v pod-
143
horských a horských oblastech snižuje výměra orné půdy. Obdobně je tomu
i v povodí toku Ostřice, kde můžeme vysledovat stejný trend, tedy orná půda
je převáděna na TTP, jejichž výměra z toho důvodu narůstá.
Závěr
Zastoupení permanentních krajinných struktur a délka aktivních okrajů na
území České republiky po roce 1945 klesala do roku 1989. V intenzivně obhospodařovaných oblastech byl pokles strmější než v podhorských oblastech. Ve
sledovaném území povodí toku Ostřice poklesla délka aktivních okrajů téměř
o 10 % do pozitivních změn po roce 1989. Ve srovnání s intenzivní zemědělskou
oblastí na Lounsku kde byl pokles téměř 30 % (SKLENIČKA, 2002) nebyly
změny v podhorské oblasti tak výrazné.
Zastoupení permanentní krajinné struktury, které v intenzivních zemědělských oblastech v průběhu let klesá, mělo ve sledovaném území podhorské oblasti zcela opačný vývoj. Sklenička (2002) ve své práci zachycuje nárůst velikosti
elementů permanentní krajinné struktury a zároveň pokles celkového počtu elementů permanentní krajinné struktury. Obdobný vývoj lze vysledovat i ve sledovaném území podhorské oblasti.
Po roce 1989 došlo ke změně v krajinné struktuře i ve změně land use.
V podhorských oblastech byla postupně převedena orná půda na trvalé travní
porosty. Průměrná velikost elementů permanentní krajinné struktury počala
klesat oproti růstu celkového počtu elementů. I v tomto případě se trend vývoje
shoduje s vývojem intenzivní zemědělské krajiny (SKLENIČKA,2002).
Délka aktivních okrajů vzrůstá po roce 1989 postupně v celé České republice.
Velkou úlohu v tomto příznivém vývoji hrají revitalizace a komplexní pozemkové úpravy. I v povodí toku Ostřice můžeme vysledovat nárůst délky aktivních
okrajů. Tento vývoj je pozitivní vzhledem ke skutečnosti, že v území byl pouze
zpracován projekt revitalizace toku Ostřice a komplexní pozemkové úpravy byly
v letošním roce pouze zahájeny. Lze předpokládat, že po realizaci revitalizačního
projektu a realizaci návrhu schválených KPÚ v tomto území výše naznačený pozitivní trend bude dále pokračovat resp. nabývat na intenzitě.
Zastoupení permanentní krajinné struktury, které mělo ve srovnání s vývojem krajinné struktury České republiky v období do roku 1989 opačný vývoj,
má i po roce 1989 vývoj opačný a zvolna klesá. Tento pokles je pravděpodobně
zapříčiněn příchodem nového hospodařícího subjektu do území.
Poděkování: Tento příspěvek vznikl za přispění výzkumného záměru Zemědělské fakulty Jihočeské university v Českých Budějovicích MSM 60076658/06/2/5.
Reference
[1] ALMO, F. Principles and methods in landscape ecology, Springer, Dordrecht 2006, ISBN 1-4020-3328-1.
144
[2] BENDER, B. Theorising Landscape, and the Prehistoric Landscape of
Stonehenge. Oxford: Berg, 1992.
[3] BRANŽOVSKÝ, A. Kvantifikace škod na kvalitě vod, zejména podzemních,
včetně přílohy Stručné charakteristiky hydroekologických regionů. Praha :
Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 1999. ISBN
80-238-3937-3.
[4] CULEK, M. Biogeografické členění České republiky. Praha : Enigma, 1996.
347 s. ISBN 80-85368-80-3.
[5] DEMEK, J. Geomorfologie českých zemí. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965.
[6] DEMEK, J. Nauka o krajině. Brno : Univerzita J. E. Purkyně, 1981.
[7] DEMEK, J. Úvod do krajinné ekologie. Olomouc : Univerzita Palackého,
1999. ISBN 80-7067-973-5.
[8] FORMAN, R. T. T., GODRON, M. Landscape Ecology. New York : J. Wiley and Sons, 1986.
[9] GARY, M. L. et col. Ecosystem Function in Heterogeneous Landscapes,
Spriger, Millbrook 2005, ISBN 0-387-24090-X.
[10] GERGEL, J. Studie o stavu hydrografické sítě na okrese Český Krumlov
XII. díl Levý břeh Lipna u Černé v Pošumaví. České Budějovice, 2000,
126 s.
[11] GLIESSMAN, STEPHEN, Agroecology: ecological processes in sustainable
agriculture. Florida, Press LLC, 2000.
[12] HARRIS H. J., MILLIGAN M. S., FEWLESS G. A. Diverzity: Quantification and ecological evalution in freshwater marshes, Biol. Conserv., 27,
p. 99 – 110, 1983.
[13] HLADÍK, J. Pozemkové úpravy a obce. Deník veřejné správy, Zpravodaj
Mze, roč. 2005, č. 2.
[14] INGEGNOLI, V. Landscape Ecology: A Widening Foundation. New York :
Springer, 2002. ISBN 3-540-42743-0.
[15] LOSOS, B. KUBÍČEK, F. ŠEDA, Z. Základy obecné ekologie. Univerzita
J. E. Purkyně v Brně, 1987.
[16] ODUM, E. Základy ekologie. Přeložil: R. Obrtel a kol. Praha : Academia,
1977. 736 s.
[17] PROJEKTA TÁBOR s.r.o. Projekt stavby Revitalizace toku Ostřice, Vypracoval: Petr Kohoutek, Jaroslav Tuček, Tábor 2001, textová část.
[18] SEMORÁDOVÁ, E. Ekologie krajiny. Ústí nad Labem : Univerzita J. E.
Purkyně, 1998. ISBN 80-7044-224-7.
[19] SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha : Naděžda Skleničková, 2003. ISBN 80-903206-1-9.
[20] SKLENIČKA, P. Temporal ganges in pattern of one agricultural Bohemian
landscape during the period 1938-1998. Ekológia 21, 2002, s. 181 – 191.
[21] TILLEY, C. A Phenomenology of Landscape: places, paths and monuments. Oxford : Berg, 1994. ISBN 1-85973-076-0.
[22] TOMAN, F. Pozemkové úpravy. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně, 1995. ISBN 80-7157-148-8.
145
[23] VÁCHAL, J., MOUDRÝ, J. Projektování trvale udržitelných systémů hospodaření. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
Zemědělská fakulta, 2002. ISBN 80-7040-536-8.
Changes of agricultural land and landscape matrix in sub-mountainous areas
It will be introduced the historical view of sub-mountainous landscape localities and its time progression. Consequently there will be made the comparison
with the Czech Republic landscape progress. It will be presented the landscape structures development and land use progression in the Ostřice stream
catchment among the years 1885, 1959, 1964, 1977, 1988, 1999 and 2007. The
change in active edge length (ecotones) on the boundary of landscape matrix
and permanent structures will be stated in time change and also there will be
determined the spatial landscape variety and edge density.
Keywords: landscape, landscape structure, matrix, edge density, land use,
development of landscape
Kontaktní adresa: Prof. Ing. Jan Váchal, CSc., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail:
[email protected]
KOUPILOVÁ, M., MORAVCOVÁ, J., VÁCHAL, J., VÁCHALOVÁ, R.,
PÁRTLOVÁ, P., KREJČA, M., ŠÍR, M., STRAKOVÁ, J., MIKA, K. Změny
zemědělského půdního fondu a krajinné matrice v podhorských oblastech.
.
Vliv zemědělského využití území
na jakost vody v důsledku extrémních
srážko-odtokových jevů
Jana Moravcová1 , Monika Koupilová1 , Jan Váchal2 ,
Radka Váchalová1 , Petra Pártlová1 , Miroslav Krejča2 ,
Miloslav Šír2 , Jarmila Straková2
1
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta
2
Abstrakt
Původ extrémních srážko-odtokových situací v našich přírodních podmínkách jsou extrémně intenzivní dešťové srážky nebo rychlé tání sněhové
masy v jarním období. Získaná data jsou vyhodnocena v závislosti na
zastoupení kultur v jednotlivých pokusných lokalitách. Současně byla získaná data porovnána s výsledky dlouhodobého monitoringu způsobu využívání půdy v návaznosti na vegetační období a příslušné lidské aktivity
v povodí.
Klíčová slova: extrémní srážko-odtokové situace, land-use, jakost vody
Úvod
Vznik extrémních situací v našich přírodních podmínkách vyvolávají srážky
mimořádné intenzity, případně náhlé tání sněhové pokrývky v jarním období
a velmi často pak kombinace obou těchto jevů (Vitoslavský et al., 1999).
Intenzita dešťových srážek je nejdůležitějším parametrem pro výzkum a předpověď erozního ohrožení a povodňového rizika. Zejména na zemědělsky využívaných půdách se na tvorbě většiny z ročního odtoku z povodí podílí jen několik srážkových událostí (Merz, 2006a). Důsledky maximálních odtoků vzrůstají
úměrně s intenzitou srážkové události resp. bouřky (Nunes, 2006).
Rozdíly v koncentracích jednotlivých prvků v řekách v průběhu bouřek často
ústí do vzniku hysterezního efektu s odlišnými trendy koncentrací na vzestupné
a poklesové větvi hydrografu (Bowes et al., 2005).
Mezi krajinou a vodou existuje úzká souvislost (Arbuckle, Downing, 2001),
(Engstrom et al., 2000), protože vymývání živin z rozkladných procesů v půdě
je významným zdrojem živin a kationtů (Markewitz et al., 2001). Základním
147
148
úkolem je stanovit jak je vodní komponenta využívána a jaké jsou priority tohoto
využití (Kelcey, 2003). V závislosti na odlišnostech v land-use se dá očekávat
i jiný odtok z povodí, zejména povrchový. (Merz, 2006b) Obecně vliv land use
na jakost vody v potocích závisí na měřítku a mění se v čase a prostoru (Buck
et al., 2004). Silná vazba byla nalezena mezi poklesem jakosti vody v potocích
a rozšířením zemědělského rozvoje (Smith et al., 1993), který byl identifikován
jako hlavní zdroj sedimentů, živin a fekálních bakterií pro potoky a řeky (Quinn
et al., 1997), (Willcock et al., 1999), (Niyogi et al., 2003), (Carpenter et al.,
1998), (Hunter et al., 2000).
Zatím však není dostatek poznatků o reakcích krajiny na mimořádné srážky,
a tím jejich začlenění do modelů srážko-odtokových procesů v krajině (Hladný
et al., 1998). Jakost vody v krajině je výsledkem jak rozsahu znečištění, tak
i zároveň doby po kterou mohou v půdě nerušeně probíhat procesy biochemické
a chemické směřující k odbourávání kontaminace (Kvítek, 2006). Vliv činnosti
člověka na hydrické procesy a vodní režim řek vede ke změnám, jež mají kvantitativní i kvalitativní charakter (Červený et al., 1984). Větší přítok látek se často
vyskytuje zejména tam, kde jde o malé vodní toky nebo tam, kde je omezený
odtok (Odum, 1977).
Produkty znečištění povrchových vod jsou splachovány ze znečištěných ploch
dešťovými srážkami do hydrografické sítě. Rozpuštěné látky, především dusičnany, jsou transportovány do vodních toků drenážní vodou (Tlapák et al.,
1992). Velký podíl na znečišťování povrchových vod má stále více zemědělství.
Zemědělské zdroje znečištění byly v minulosti dost rozptýlené, takže charakter znečištění dovoloval maximálně využít samočisticí schopnost toku (Hlavínek, Říha, 2004). Degradace půd a vod živinami ze zemědělských zdrojů však
není přímá, protože příspěvek zemědělství, protože vyplavování polutantů je
vlastně širokou funkcí půdních vlastností, klimatu, topografie, hydrologie, landuse a managementu krajiny (Soil, 2000).
Experimentální území – Jenínský potok
Povodí Jenínského potoka leží v katastrálním území obce Jenín a Horní Kaliště.
Náleží do správního území obce Dolní Dvořiště. Nachází se v JV části bývalého
okresu Český Krumlov, při hranicích s Rakouskem. Je vymezeno rozvodnicí
Jenínského potoka.
Zájmové území náleží podle geomorfologického členění do provincie Česká
Vysočina, subprovincie Šumavská soustava, oblasti Šumavská hornatina, celku
Šumavské podhůří, podcelku Českokrumlovská vrchovina, okrsku Rožmberská
vrchovina. Nejvyšším vrcholem povodí je Žibřidovský vrch 870,3 m n. m. v nejsevernější části povodí.
Skalní podklad tvoří zhruba v hranicích Šumavského podhůří odděleného
zlomovým pásmem od Kaplické brázdy biotiticko – muskovitické svorové ruly
a svory moldanubika s vložkami kvarcitů a kvarcitických rul. Podklad zbylé části
území je tvořen převážně vyvřelinami moldanubického plutonu, především biotitickým granodioritem a křemenným dioritem. Z půd jsou v povodí zastoupeny
převážně kambizemě dystrické, kryptopodzoly, rendziny a gleje.
Moravcová, J. et al. : Vliv zemědělského využití území na jakost vody
149
Řešené území leží v nadmořské výšce 637 – 870,3 m n. m., v klimatické oblasti MT3 dle Quitta. Zájmové území zahrnuje povodí Jenínského potoka č. h.
p. 1-06-01-138 o rozloze 4,6 km2 . Převážná část vodoteče je neupravená, vede
údolím, které je většinou doprovázeno stromovou a keřovou zelení. Tato niva
se většinou nesklízí, vzhledem k vysoké hladině podzemní vody. Travní porost
tvoří většinou mokřadní byliny a dřeviny.
V povodí je jediným hospodařícím subjektem společnost ZEMAV Rybník
s.r.o., se sídlem v Dolním Dvořišti. Zemědělská činnost se omezuje na extenzivní
chov skotu bez tržní produkce mléka. V celém povodí je na pastvinách o rozloze
249 ha chováno přibližně 376 krav a 198 telat masných plemen skotu Aberdeen
Angus, Masný Simentál a Charolais.
Experimentální území – Kopaninský potok
Území leží v kraji Vysočina v bývalém okrese Pelhřimov v katastrálním území
obcí Chvojnov, Kletečná u Humpolce, Onšovice u Dehtářů, Velký Rybník u Humpolce a Žírov. Je vymezeno rozvodnicí povodí Kopaninského potoka. Kopaninský
potok je levostranným přítokem Jankovského potoka.
Zájmové území náleží podle geomorfologického členění do provincie Česká
Vysočina, subprovincie Česko-moravská soustava, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Křemešnická vrchovina, podcelku Želivská pahorkatina, okrsku
Hořepnická pahorkatina. Nejvyšším vrcholem povodí je Pavlíčkův kopec 624 m
n. m. v nejsevernější části povodí.
Skalní podklad tvoří biotiticko – muskovitické svorové ruly a svory moldanubika s vložkami kvarcitů a kvarcitických rul. Podklad zbylé části území je tvořen
převážně vyvřelinami moldanubického plutonu, především biotitickým granodioritem a křemenným dioritem s občasným výskytem granitu. Menší část území
je tvořena horninami pestré série moldanubika zejména pak svorovými rulami,
pararulami až migmatity s vložkami vápenců, erlanů, kvarcitů, grafitu a amfibolitu. Z půd jsou v povodí zastoupeny převážně kambizemě modální a oglejené
a gleje.
Povodí Kopaninského potoka je podle klimatického členění zařazeno do klimatické oblasti mírně teplé MT 5. Zájmová lokalita leží v povodí Kopaninského
potoka č. h. p. 1-09-02-031 o rozloze 9,178 km2 .
Na povodí Kopaninského potoku hospodaří více soukromých subjektů i zemědělské družstvo. Veškerá zemědělská výroba je orientována na tradiční způsob rostlinné výroby s aplikací tradičních agrotechnických postupů. Zemědělská
produkce je zaměřena především na pěstování brambor a dále jako doplňkové
plodiny se využívají obilniny – zejména ozimá a jarní pšenice, jarní ječmen
a řepka olejná.
Metody
Základem monitoringu byl odběr vzorků vody na vybraných lokalitách, kde
byly sledovány koncentrace jednotlivých prvků při extrémních hydrologických
situacích. Intervaly těchto odběrů záležely na výskytu přívalové srážky.
150
Na vysoké stavy průtoku vody na sledovaném profilu upozorňuje GSM modem umístěný na měřiči průtoků formou SMS zpráv při překročení nastavené
výšky hladiny. Byl zajištěn kontinuální odběr na rostoucí i poklesové fázi extrémní situace. Odebrané vzorky vod byly poté neprodleně předány akreditované
laboratoři k provedení chemických rozborů.
V odebraných vzorcích byly sledovány koncentrace vybraných ukazatelů hodnocení jakosti vody podle ČSN 75 7221 Klasifikace jakosti povrchových vod.
Zároveň byly sledovány hodnoty průtoků na daných profilech při odběru
vzorků za extrémních hydrologických situací, a to pomocí ultrazvukového měřiče,
kterým jsou všechny tři měrné profily osazeny. Měření průtoků na povodí Jenínského i Kopaninského toku probíhá kontinuálně ultrazvukovými měřiči se
záznamem do dataloggerů.
Zjištění využití půdy bylo provedeno na základě podrobného vyhodnocení
aktuálních mapových podkladů a bylo doplněno terénním šetřením v zájmových
lokalitách. Na jednotlivých lokalitách bylo sledováno zejména zastoupení orné
půdy a permanentních struktur – TTP a lesy.
Grafické práce na projektu byly zpracovány digitálně s využitím programového vybavení katedry Pozemkových úprav. Využit byl především software
ArcGIS (moduly ArcMap a ArcDesktop) a výsledný výstup pro jednotlivá
povodí je ve formátu shapefile (soubor, který již v sobě obsahuje vektorová,
bodová, rastrová a databázová data o zájmové lokalitě). Ve zprávě jsou výstupy
zobrazeny jako layout (tzn. výkres z daného software).
Výsledky a diskuze
Vyhodnocení zastoupení kultur
Plocha mikropovodí odpovídající uzávěrovému profilu P23 na povodí Kopaninského potoka je převážně (75 %) vedena jako zemědělský půdní fond a je
využívána jako orná půda. Tyto plochy slouží především k tradiční rostlinné
výrobě, a to k pěstování plodin jakými jsou například brambory a různé druhy
obilovin (pšenice, ječmen a řepka). Značně problematické je umístění těchto pozemků na poměrně velmi sklonitých částech terénu, což velmi často vede ke
vzniku vodní eroze. Tento trend je dále podpořen faktem, že některá pole jsou
obdělávána v rozporu se zásadami správné agrotechniky, a to po spádnici namísto vrstevnicového obdělávání. Nejintenzivněji se tento způsob obdělávání
projevuje u pěstování brambor a obecně všech širokořádkových plodin, což vede
nejen k znásobení již zmíněné vodní eroze, ale i k hospodářským škodám na
pěstovaných plodinách.
Minoritní část povodí (17,27 %) je reprezentována trvalými travními porosty.
Jedná se zejména o plochy, které jsou sečeny pro pícninářské účely, a o plochy,
které mají sníženou hodnotu právě v důsledku vodní eroze.
Velmi nízké procento plochy (6,33 %) je reprezentováno lesy, které mají
převážně přirozenou druhovou skladbu.
V ploše povodí je zastoupena i zástavba (cca 1 %), která všech ve srovnání
s vlivem zemědělského půdního fondu nemá na jakost vody průkazný vliv.
100%
90%
80%
Zastav ná plocha
70%
Zahrada
60%
Vodní plocha
50%
Ostatní plocha
40%
Les
30%
Pastviny
Orná p!da
20%
10%
0%
J1
J2
P23
Obrázek 1: Zastoupení krajinných struktur.
90,00%
80,00%
70,00%
60,00%
50,00%
J1
J2
40,00%
P23
30,00%
20,00%
10,00%
0,00%
Orná p da
Pastviny
TTP
Obrázek 2: Zastoupení kultur.
Les
151
152
Na ploše mikropovodí, které je vymezeno pro odběrný profil J1 na povodí Jenínského potoka, jednoznačně zcela převládá zemědělský půdní fond (86,76 %).
V tomto případě, na rozdíl od předešlého profilu P23 lokalizovaného na Českomoravské vrchovině, se jednoznačně jedná o způsob využívání plochy pro živočišnou zemědělskou výrobu. Prakticky všechny takto vymezené plochy slouží
jako pastviny. V tomto pastevním areálu se jedná výlučně o pastevní extenzivní
chov skotu bez tržní produkce mléka. Prakticky více jak polovina této plochy
je odvodněna sporadickou drenáží, která stále téměř plnohodnotně plní svoji
funkci.
Pouze malá část tohoto mikropovodí je vedena jako trvalý travní porost –
1,26 %. Uvedené procento je ve skutečnosti reprezentováno nepasenými částmi
luk, zejména na mezích, které mají souvislost s historickým osídlením zájmové
lokality (především osada Babín), a dále potom částmi neobdělávaných lokalit
(postagrární lada).
Necelých 12 % plochy povodí J1 je pokryto lesem. Jedná se o část rozsáhlého lesního komplexu v infiltračních oblastech svahů – na rozvodnici, a dále
o roztroušené lesní enklávy v rámci pastvin, které mají stejně jako zatravněné
meze souvislost s dřívějším osídlením oblasti. Lesní komplexy, které jsou vedeny
jako hospodářské lesy jsou tvořeny především smrkovou monokulturou, ve které
je možné nalézt nepatrnou příměs dalších lesních dřevin jako jsou borovice, ale
ojediněle i duby letní, buky a jeřáby. Naproti tomu lesní enklávy na pastvinách
jsou tvořeny především ovocnými druhy dřevin a dále zejména nálety břízy bílé.
Velmi nepatrná část lokality – necelá setina procenta – je tvořena zastavěnými plochami, které svým charakterem odpovídají venkovskému typu bydlení.
Lokalita J2 nacházející se rovněž na povodí Jenínského potoka je stejně jako
sousední lokalita J1 tvořena především zemědělským půdním fondem ve formě
pastvin. Charakteristika této plochy se prakticky shoduje s charakteristikou mikropovodí J1, která je uvedena výše. Je nezbytné z důvodu objektivity konstatovat, že přes výraznou podobnost sledovaných lokalit se obě plochy v některých
detailech výrazně liší.
Za největší odlišnost lokalit lze patrně považovat charakter pastevního areálu zajímající v tomto mikropovodí téměř 78 %. Rozdíl spatřujeme především
ve zvýšeném pohybu pasoucích se zvířat v této lokalitě. Důvodem je umístění
funkčních míst pastviny, jako je krmiště, ložiště či napájecí místo. Z této skutečnosti vyplývají další problematiky, které lze považovat za největší zátěž pro
jakost vody v povrchových vodotečích. Lze mezi ně řadit zejména umístění napájecích zařízení přímo v tělesech vodních toků nebo drenážních systémů a dále
poškození drenážního systému nadměrným zatížením, které je způsobeno neustálým pohybem stád. Toto poškození vede k tomu, že drenážní odtok je převeden z velké části na povrchový, kde způsobuje nemalé škody a zapříčiňuje
odnos látek do povrchových vod.
Další dílčí odlišností oproti lokalitě J1 je charakter zastavěných ploch. Zatímco v předešlém případě byla zastavěná plocha umístěna pouze na okraji
lokality a nepředstavovala ani setinu procenta plochy mikropovodí, v této lokalitě se jedná o 0,11 % plochy. Zástavba je zde charakteru rekreačního objektu,
který je umístěn ve zdrojové oblasti lokality J2. Problémem je především odka-
153
nalizování tohoto objektu, vzhledem k tomu, že nakládání s odpady je řešeno
formou septiku, který však podle získaných informací nebyl již přinejmenším 15
let vyvážen. Lze se tedy oprávněně domnívat, že odpadní vody z tohoto objektu
jsou společně s drenážními vodami odnášeny do vodotečí.
-1
Koncentrace [mg.l ]
60
50
40
30
20
10
0
2,4
2,5
2,6
2,7
2,8
2,9
3
3,1
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 3: Nerozpuštěné látky – profil J1.
400,00
-1
Koncentrace [mg.l ]
350,00
300,00
250,00
200,00
150,00
100,00
50,00
0,00
0,00
10,00
20,00
30,00
40,00
50,00
60,00
70,00
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 4: Nerozpuštěné látky – profil P23.
-1
Koncentrace [mg.l ]
28
26
24
22
20
18
16
2,4
2,5
2,6
2,7
2,8
2,9
3
3,1
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 5: Nerozpuštěné látky – profil J2.
3,2
154
Monitoring jakosti vody při extrémních srážko-odtokových událostech
-1
Koncentrace [mg.l ]
Pro monitoring a následné hodnocení jakosti vody na vybraných profilech byly
vybrány 2 srážko-odtokové situace.
0,09
0,08
0,07
0,06
0,05
0,04
0,03
0,02
0,01
0
2,4
2,5
2,6
2,7
2,8
2,9
3
3,1
3,1
3,2
-1
Pr tok [l.s ]
-1
Koncentrace [mg.l ]
Obrázek 6: Amonné ionty – profil J1.
0,029
0,028
0,027
0,026
0,025
0,024
0,023
0,022
0,021
0,02
2,4
2,5
2,6
2,7
2,8
2,9
3
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 7: Amonné ionty – profil J2.
-1
Koncentrace [mg.l ]
0,30
0,25
0,20
0,15
0,10
0,05
0,00
0,00
10,00
20,00
30,00
40,00
50,00
60,00
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 8: Amonné ionty – profil P23.
70,00
155
Na povodí Jenínského potoka, tedy na profilech J1 a J2 se jedná o srážkovou událost z 25. září 2007. Období této srážkové události je charakterizováno
průměrnou denní teplotou 11,8 ◦ C a hodinovým úhrnem srážek 18,5 mm.
Na povodí Kopaninského potoka, tedy na profilu P23 byla odebrána srážková
událost z 6. června 2007, která je charakterizována hodinovým úhrnem srážek
15,2 mm a průměrnou denní teplotou vzduchu 14,7 ◦ C.
Ze sledovaných ukazatelů je nejdůležitější vyhodnocení vývoje koncentrací
nerozpuštěných látek, amonných iontů a dusičnanů.
Vývoj koncentrací nerozpuštěných látek v závislosti na průtoku na profilu
J1 a J2 na povodí Jenínského potka a na profilu P23 na povodí Kopaninského
toku ukazují obr. 3 až 5.
Smyčkové grafické znázornění popisující vývoj koncentrací nerozpuštěných
látek v závislosti na velikosti průtoků je na všech třech sledovaných profilech na
obou povodích shodně orientováno a to proti směru chodu hodin. K dosažení
maximálních hodnot koncentrací dochází až po značné časové prodlevě oproti
dosažení maximální hodnoty průtoku. Po dosažení maximální koncentrace posléze dochází k jejímu prudkému poklesu.
Při porovnání absolutních hodnot koncentrací dosažených na jednotlivých
profilech je patrná mnohonásobně vyšší hodnota dosažená na povodí Kopaninského potoka na profilu P23. Tato skutečnost je zapříčiněna výrazným zastoupením zemědělského půdního fondu – orné půdy ve zdrojové oblasti tohoto profilu.
Tento stav je umocněn aplikací tradičního způsobu hospodaření a nevhodně zvoleným způsobem orientace pěstované erozně náchylné plodiny (brambory). Při
extrémních srážkách tedy dochází na tomto povodí, oproti zatravněným plochám
mikropovodí J1 a J2 na povodí Jenínského potoka, k erodování a značnému
transportu pevných půdních částic povrchovou stékající vodou do měrného profilu P23 a dále pak do vodoteče.
Vývoj koncentrací amonných iontů v závislosti na průtoku na profilu J1
a J2 na povodí Jenínského potka a na profilu P23 na povodí Kopaninského toku
ukazují obr. 6 až 8.
Při porovnání vývoje koncentrací amonných iontů v závislosti na hodnotách
průtoku při extrémních srážko-odtokových situacích jsou zaznamenány dva odlišné trendy.
Na profilu J2 na povodí Jenínského potoka a na povodí Kopaninského potoka
na profilu P23 byl zaznamenán vývoj proti směru hodinových ručiček, zatímco
na profilu J1 na povodí Jenínského potoka je zaznamenán trend přesně opačný,
a to ve směru hodin.
Na profilu J1 dochází se zvyšujícím se průtokem k postupnému poklesu koncentrace. Tento trend pokračuje i v období těsně po kulminaci průtoku. Po určité
době na poklesové větvi hydrografu dochází následně k prudkému nárůstu koncentrace.
Na profilu J2 koncentrace nejprve vzrůstá a až na poklesové větvi hydrografu
dochází s postupně se snižujícím průtokem k poklesu koncentrace amonných
iontů. Na profilu P23 dochází se zvyšujícím se průtokem k postupnému poklesu,
který ještě na vzestupné větvi hydrografu pozvolna přechází do mírného nárůstu koncentrace. Po dosažení maximální hodnoty průtoku následně dochází
156
k opětovnému pozvolnému poklesu hodnoty koncentrace amonných látek.
Pokud porovnáme absolutní hodnoty koncentrací amonných iontů, je účelné
rozdělit výsledky do dvou skupin. Nejvyšší hodnoty jsou zaznamenány podle
očekávání na profilu P23 na povodí Kopaninského toku. Je to způsobeno dominantním zastoupením orné půdy, na které je aplikovaná tradiční agrotechnika.
Druhou skupinu výsledků tvoří oba profily na povodí Jenínského potoka. Odlišný
vývoj na jednotlivých mikropovodích a zároveň relativně vyšší hodnoty koncentrací na povodí J1 je způsoben, při téměř stejném způsobu využívání obou
ploch, výrazně vyšším pohybem hospodářských zvířat v oblastech mikropovodí
J1, vzhledem k lokalizaci funkčních míst pastvy (ložiště, krmiště, napájení).
Jedním z nejdůležitějších sledovaných parametrů je koncentrace dusičnanových aniontů NO3− . Tento parametr byl sledován na všech třech zájmových
lokalitách.
Vývoj koncentrací dusičnanových iontů v závislosti na průtoku na profilu J1
a J2 na povodí Jenínského potka a na profilu P23 na povodí Kopaninského toku
ukazují obr. 9 a 10.
-1
Koncentrace [mg.l ]
14
12
10
8
6
4
2
0
2,4
2,5
2,6
2,7
2,8
2,9
3
3,1
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 9: Dusičnany – profil J1.
35,00
-1
Koncentrace [mg.l ]
33,00
31,00
29,00
27,00
25,00
23,00
21,00
19,00
0,00
10,00
20,00
30,00
40,00
50,00
60,00
70,00
-1
Pr tok [l.s ]
Obrázek 10: Dusičnany – profil P23.
Na lokalitě J1 byl zjištěn vývoj koncentrace odpovídající směru hodin, tzn.
s rostoucím průtokem dochází k efektu ředění – koncentrace dusičnanů ve vodě
157
klesá. Tento trend pokračuje i na první části sestupné větve hydrografu. Poté
dochází k prudkému nárůstu koncentrace, který pokračuje až k dosažení obvyklých hodnot pozorovaných při normálních průtocích.
Na povodí Kopaninského potoka na profilu P23 je trend na počátku stejný
jako na profilu J1 – koncentrace dusičnanů s rostoucím průtokem klesá. Po dosažení maximální hodnoty průtoku dochází překvapivě ke stagnaci koncentrace
a prudký nárůst nastává až při dosažení relativně velmi nízkých hodnot průtoku.
Závěr
Pokud provedeme shrnutí námi dosažených výsledků, je možné konstatovat, že
způsob využívání ploch povodí odpovídajících jednotlivým sledovaným profilům
výrazně ovlivňuje vývoj koncentrací téměř všech sledovaných parametrů jakosti
vody v závislosti na dosažených průtocích. Zvláštností je vývoj na povodích profilů J1 a J2 na povodí Jenínského potoka, které jsou využívány téměř stejným
způsobem. Zde se ukazuje, že způsob využívání plochy není jediným parametrem ovlivňujícím vývoj jakosti vody v tocích při extrémních srážko-odtokových
situacích. Dalším faktorem, který tedy na základě našeho pozorování je nezbytné
zařadit do hodnocení vývoje koncentrací, je umístění funkčních míst pastvin.
Co se týká absolutních hodnot koncentrací jednotlivých prvků na monitorovaných plochách, je možné konstatovat, že nejvyšších hodnot je dosaženo na
profilu P23, který je lokalizován na povodí Kopaninského potoka a jehož plocha je ze 75 % využívána jako orná půda s aplikovanou tradiční agrotechnikou
a sloužící pro pěstování plodin jako jsou brambory či obiloviny.
Pokud vyhodnotíme, které parametry jakosti vody jsou nejvíce ovlivněny
výskytem extrémních srážko-odtokových situací, jedná se zejména o nerozpuštěné a rozpuštěné látky. Dále je do této skupiny ještě možné přiřadit dusičnany,
u kterých ale je zejména na zatravněných lokalitách pozorován trend snižování
koncentrací v průběhu extrémní srážky oproti normálnímu běžnému stavu vody.
Jednoznačně je možné konstatovat, že intenzivně zemědělsky využívané povodí odpovídající profilu P23 vykazuje výrazně vyšší odnos pevných částic ve
formě nerozpuštěných látek a zároveň i iontů, které korelují se zemědělskou činností (dusičnanové anionty, dusitanové anionty, amonné kationy, fosforečnanové
anionty). Při pohledu na zbývající dvě lokality je patrný vliv dílčích rozdílů
v charakteristikách obou ploch, zejména v ovlivnění zemědělskými aktivitami
a následnými škodami na odvodňovacích stavbách.
Poděkování:
Tento příspěvek vznikl za přispění výzkumného záměru Zemědělské fakulty Jihočeské university v Českých Budějovicích MSM 60076658/06/2/5.
Reference
[1] ARBUCKLE, K. E., DOWNING, J. A. The Influence of watershed land
use on take N:P in a predominantly agricultural landscape. Limnology and
158
Oceanography, 46 2001, s. 970 – 975.
[2] BOWES M. J. et al. Phosphorus-discharge hysteresis during storm events
along a river catchment: the River Swale, UK. Water Research, 39, 2005,
s. 751 – 762.
[3] BRANŠOVSKÝ, A. Kvantifikace škod na kvalitě vod, zejména podzemních,
včetně přílohy Stručné charakteristiky hydroekologických regionů. Praha :
Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 1999. 158 s.
[4] BUCK, O. et al. Scale-dependence of land use effects on water quality of
streams in agricultural catchments. Environmental Pollution, 130, 2004, s.
287 – 299.
[5] CARPENTER, S. R. et al. Non point pollution of surface waters with
phosphorus and nitrogen. Ecological Applications, 8, 1998, s. 559 – 568.
[6] ČERVENÝ, J. et al. Podnebí a vodní režim ČSSR. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 416 s.
[7] EHRLICH, P. et al. Studie o stavu hydrografické sítě v části povodí řeky Vltavy 1993 – 1994. České Budějovice : Výzkumný ústav meliorací a ochrany
půdy Praha, 1994.
[8] ENGSTROM, D. R. et al. Chemical and biological trends during evolution
in recently deglaciated Terrain. Nature, 408, 2000, s. 161 – 166.
[9] HLADNÝ, J. a kol. Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997.
Praha : Český hydrometeorologický ústav, 1998. 163 s.
[10] HLAVÍNEK, P., ŘÍHA, J. Jakost vody v povodí. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2004. 210 s.
[11] HUNTER, C. et al. Faecal bacteria in the waters of an upland area in
Derbyshire, England. The influence of agricultural land use. Journal of
Environmental Quality, 29, 2000, s. 1252 – 1261.
[12] KELCEY, J. G. Role of water in the landscape of a British New Town.
Landscape and water – Krajina a voda, Praha: Consult, 2003. s. 69 – 76.
ISBN 80-902132-6-X.
[13] KVÍTEK, T. Meliorace v lesním hospodářství a v krajinném inženýrství sborník referátů. Praha : Lesnická práce s.r.o. nakladatelství a vydavatelství, 2006. 276 s. ISBN 80-213-1446-X.
[14] MARKEWITZ, D. et al. Control of cation concentrations in stream water
by surface soil processes in an Amazonian watershed. Nature, 410, 2001, s.
802 – 805.
[15] MERZ, J. et al. a) Rainfall amount and intensity in a rural catchment of
the middle mountains, Nepal. Hydrological sciences journal, 51 (1), 2006,
s. 127 – 143.
[16] MERZ, J. et al. b) Rainfall – runoff events in a middle mountain catchment
of Nepal. Journal of hydrology, 331(3 – 4), 2006, s. 446 – 458.
[17] NIYOGI, D. K. et al. Breakdown of tussock grass in streams along a gradient of agricultural development: implications for ecosystem functioning
and ecosystem health. Freshwater Biology, 48, 2003, s. 1689 – 1708.
[18] NUNES, J. P. et al. Numerical modeling of surface runoff and erosion due
to moving rainstorms at the drainage basin scale. Journal of hydrology,
330 (3 – 4), 2006, s. 709 – 720.
159
[19] ODUM, E. P. Základy ekologie. Překlad: Obrtel R. a kol. Praha : Academia,
1977. 736 s.
[20] OLMER, M. et al. Hydrogeologické rajóny. Práce a studie. Sešit 176, 1990.
[21] PITTER, P. Hydrochemie. Praha : Vydavatelství VŠCHT, 1999. 568 s.
[22] QUINN, J. M. et al. Land use effects on habitat, water quality, periphyton
and benthic invertebrates in Waikato, New Zealand, hill country streams.
New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research, 31, 1997.
[23] SMITH, C. M. et al. Towards sustainable agriculture: freshwater quality
in New Zealand and the influence of agriculture. Wellington : MAF Policy
Technical Paper 93/10, 1993.
[24] SOIL SCIENCE SOCIETY OF AMERICA. Agricultural Nutrient Management and Environmental Quality, Position of the Soil Science Society
of America. University of Delaware, 2000.
[25] SVOBODA, J. et al. Regionální geologie ČSSR. Praha : Nakladatelství
Československé akademie věd, 1964.
[26] TLAPÁK, V. et al. Voda v zemědělské krajině. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 320 s.
[27] VITOSLAVSKÝ J. et al. Projekt modelování retenční schopnosti a vláhových podmínek zemědělské krajiny. Krajina, meliorace a vodní hospodářství
na přelomu tisíciletí. Brno : Dům techniky, 1999. 320 s.
[28] WILCOCK, R. J. et al. Water quality of a lowland stream in a New Zealand
dairy farming catchment. New Zealand Journal of Marine and Freshwater
Research, 33, 1999, s. 683 – 696.
160
Impact of the agricultural use of the area on water quality as the result of extreme rainfall-drain
events
The origin of extreme rainfall-drain events in our nature conditions is generated by extreme intensive precipitations or by sudden snow melt in spring. The
gained data are evaluated to cultures representation in examined localities. At
the same time the data gained by extreme rainfall-drain events were compared
with long-time monitoring results of the way of land use in connection with
vegetation period and adequate human activities.
Keywords: rainfall-drain events, land use, water quality
Kontaktní adresa: Prof. Ing. Jan Váchal, CSc., Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice. e-mail:
[email protected]
MORAVCOVÁ, J., KOUPILOVÁ, M.,VÁCHAL, J., VÁCHALOVÁ, R.,
PÁRTLOVÁ, P., KREJČA, M., ŠÍR, M., STRAKOVÁ, J. Vliv zemědělského
využití území na jakost vody v důsledku extrémních srážko-odtokových jevů.
Akustické vlastnosti stavebních
konstrukcí – horizontální konstrukce
Petra Bednářová
Abstrakt
Vytvoření vnitřní pohody při bydlení a při práci s vyloučením jak hluku
z venkovního prostředí, tak hluku z okolních sousedních domů a místností,
se dnes stává běžným standardem. v současné době jsou proto z hlediska
uživatelů kladeny stále vyšší a vyšší požadavky na zvukoizolační vlastnosti
stavebních materiálů, resp. na jejich vzduchovou neprůzvučnost. Příspěvek se soustředí na velmi aktuální problematiku vzduchové neprůzvučnosti
příček, jejich další vývoj.
Dále se článek zaměřuje na kriteriální hodnoty požadavků jak na zvukoizolační vlastnosti, tak na nejvyšší přípustné hodnoty hluku, které se
v jednotlivých zemích liší v závislosti především na ekonomické situaci.
Klíčová slova: vnitřní prostředí, vzduchová neprůzvučnost, dělící konstrukce, požadavky EU
Úvod
Schopnost stavební konstrukce zvukově izolovat závisí na jejích akustických
vlastnostech, mezi které patří:
• Akustická pohltivost – schopnost povrchu konstrukce pohlcovat zvukovou
energii, a tím snížit hluk v jedné místnosti, nebo ovlivnit kvalitu poslechu
zvuku v dané místnosti.
• Vzduchová neprůzvučnost – schopnost dělící konstrukce zabránit přenosu
zvuku (šířícího se vzduchem) z jednoho prostoru do druhého.
• Kročejová neprůzvučnost – schopnost vodorovné konstrukce utlumit kročejový zvuk.
Akustická pohltivost
Každý materiál pohlcuje zvuk, záleží pouze na tom, v jakém stupni, např. mramorová podlaha pohlcuje cca 1 % (odráží 99 %). Podhledový panel dle výrobce
(Rockfon Koral) až 99 % (odráží pouze 1 %).
161
162
Vzduchová neprůzvučnost stavebních konstrukcí
Vzduchová neprůzvučnost je základním kritériem, které charakterizuje zvukově
izolační vlastnosti dělící konstrukce a je definována jako schopnost konstrukce
přenášet zvuk (šířící se vzduchem) v zeslabené míře do chráněného prostoru. Její
velikost závisí na kmitočtu dopadajícího zvuku a především na plošné hmotnosti
konstrukce.
Ukazatelem vzduchové neprůzvučnosti je veličina neprůzvučnost R (dB),
která se stanoví:
Pi
R = 10 lg ,
Pt
kde Pi (W)je akustický výkon dopadající na dělící prvek, Pt (W) je akustický
výkon vyzářený dělícím prvkem do chráněné místnosti.
Vzduchová neprůzvučnost se mění v závislosti na kmitočtu a to obvykle tak,
že vzrůstá s rostoucím kmitočtem.
položka
A
1
′
Hlučný prostor
Rw
(dB)
Bytové domy (kromě rodinných domů) – nejméně
jedna obytná místnost bytu o 3 a více obytných
místností
Všechny ostatní místnosti téhož bytu pokud 42
nejsou funkční součástí chráněného prostoru
1)
B
Bytové domy – obytné místnosti bytu
2
Všechny místnosti druhých bytů
52
3
Společné prostory domu ( schodiště, vestibuly,
chodby, terasy)
Společné uzavřené prostory domu (např. půdy,
sklepy)
52
Průchody, podchody
52
4
5
47
Tabulka 1: Požadavky na zvukovou izolaci R’ w mezi místnostmi v budovách –
horizontální – zkrácená verze. 1) Poznámka: Za funkční součást chráněného prostoru se považují prostory sousedící s tímto chráněným chráněným prostorem,
které s ním funkčně souvisejí, např. přístupová chodba nebo předsíň, koupelna
nebo šatna určená pouze pro obsluhu dané obytné místnosti.
Pokud je konstrukce zabudovaná ve stavebním objektu, pak se zvuková energie přenáší do chráněné místnosti také jinými cestami, než pouze přes dělící
prvek (např. bočními konstrukcemi). Z toho důvodu se zavádí pro vzduchovou
neprůzvučnost další veličina Stavební neprůzvučnost R’ (dB), v kmitočtovém
Bednářová, P.: Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí
163
pásmu, která se stanoví:
R = 10 lg
Pi
,
Pt + Pc
kde Pc (W) je akustický výkon šířený dále konstrukcí nebo bočními cestami.
Pro jednodušší hodnocení zvukově izolačních vlastností konstrukcí se zavádí
další veličina – vážená laboratorní neprůzvučnost Rw . Jedná se o jednočíselnou
hodnotu určenou podle normy (ČSN EN ISO 717-1) z třetinooktávových hodnot
R.
Rozdíl mezi váženou stavební neprůzvučností R´w (skutečná hodnota) a váženou laboratorní neprůzvučností Rw (hodnota získaná v laboratoři) je daný korekcí k, která je závislá na přenosu zvuku bočními cestami.
R´w = Rw − k
Pro jednovrstvé homogenní plošné konstrukce z klasických stavebních materiálů (cihla, beton je hodnota korekce k = 2 − 4 dB, pro složitější konstrukce
může nabývat korekce k i mnohem vyšších hodnot.
Země
Nordické země
Anglie
Francie
Německo
Rakousko
Nizozemí
Česká republika
Rusko
Estonsko
R’ w (dB)
Vícepodlažní
domy
52
51–54
54–57
53
54–57
55
52
52
52
Řadové
domky
55
51–54
54–57
57
59–62
55
52
–
52
L’ nW (dB)
Vícepodlažní
domy
58
64–57
63–60
53
46
61–54
63
60
60
Řadové
domky
58-53
–
63–60
48
48–41
61–54
63
–
60
Tabulka 2: Požadavky na zvukoizolační vlastnosti v evropských státech.
Požadované hodnoty zvukové izolace jsou předepsány normou ČSN 730532,
ve které jsou uvedeny nejnižší požadované hodnoty vážené stavební neprůzvučnosti R’ w , N s ohledem na funkci místnosti a hlučnost sousedního prostoru
(tabulka 1).
Podle Směrnice Rady 89/106 EHS, o sbližování zákonů a dalších právních
a správních předpisů členských států EU, týkajících se vlastností stavebních výrobků, musí být stavba navržena tak, aby vnímaný hluk obyvateli nebo osobami
poblíž stavby byl na takové úrovni, která neohrozí jejich zdraví a dovolí jim spát,
odpočívat a pracovat v uspokojivých podmínkách.
Při praktické aplikaci tohoto základního požadavku na ochranu proti hluku
se obvykle postupuje tak, že stavební konstrukce musí mít alespoň minimální
164
zvukoizolační vlastnosti požadované příslušnými národními normami nebo stavebními řády a hladiny hluku nesmí překračovat nejvyšší přípustné hodnoty
podle místních legislativních požadavků.
Závěr
Kriteriální hodnoty požadavků jak na zvukoizolační vlastnosti, tak na nejvyšší
přípustné hodnoty hluku, se v jednotlivých zemích liší v závislosti především na
ekonomické situaci.
Přehled minimálních požadavků na zvukoizolační vlastnosti mezi byty v některých evropských zemích je uveden v tabulce 2. Z tabulky vidíme, že naše
požadavky dle ČSN 730532 patří k nejnižším v Evropě.
Reference
[1] ČSN 730532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické
vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky (2000).
[2] ČSN 730532 Z1 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící
akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky (2005).
[3] ČSN EN ISO 717-1 Akustika – Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách - Část 1: Vzduchová neprůzvučnost (1998).
[4] Vyhláška č. 137 / 1998 Sb. O obecných technických požadavcích na výstavbu.
[5] SKOZNICOVÁ, I. Ochrana proti hluku ve střešních nástavbách, Skalský
dvůr, 2007.
[6] Construction Products Directive, EC-council directive 89/106/EEC, 1989.
[7] RINDEL, J.H., TURUNEN-RISE, I. Sound Classification of Dwellings in
the Nordic Countries. Noise and Vibration – Codes, Standards and Kriteria.
Institute of Acoustics, Windermere, UK, 1997.
Acoustic characteristics of engineering constructions – horizontal constructions
Noise avoiding both from outdoor environment and from neighbouring houses
or rooms becomes basic living and working environment standards for creating
well-being coziness today. Nowadays, users ask for higher and higher claims on
sound-proofing building materials or more precisely on their air transmission
loss.
The article is aimed to very actual issue of air transmission loss traverses and
their future development. Further the article is aimed at control value claims
on both sound-proofing features and the highest acceptable value of noise which
depends on economy situation in particular countries, especially.
Bednářová, P.: Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí
165
Keywords: internal environment, air transmission loss, dividing construction,
EU requirements
Kontaktní adresa: Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Vysoká škola technická
a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01, České Budějovice.
BEDNÁŘOVÁ, P. Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí – horizontální
konstrukce. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 161 – 165. ISSN 1802-503X.
.
Parozábrany v konstrukcích šikmých
střech
Petra Bednářová
Abstrakt
Otázka použití parozábran v šikmých střešních konstrukcích je dnes velmi
často diskutována. Mnoho odborníků se zaměřilo na problém jak dosáhnout bezporuchovosti parozábrány, a to jak při provádění tak i při užívání objektu. Množství poruch zaviněných nefunkční parozábranou patří
k nejčetnějším. V této chvíli je potřeba podívat se na problematiku parozábran u šikmých střech y jiného úhlu tzn., kdy je ve skladbě střešního
pláště parozábrana přínosem a kdy se jedná spíše o rizikový, či nadstandardní prvek pláště.
Klíčová slova: střecha, parozábrana, šikmé střešní konstrukce
Úvod
Parozábrana plní v konstrukci střešního pláště několik úkolů, z nichž za nejvýznamnější lze považovat vzduchotěsnost střešního pláště a prostup vodní páry
do konstrukce střešního pláště [1, 3, 4, 5, 6].
Obě tyto funkce nelze však vždy vidět jako jednoznačný klad pro správnou
funkci konstrukce. Parozábrana používaná např. u podhledů tvořených heraklitovými deskami je z hlediska vzduchotěsnosti naprosto zbytečná, neboť tyto
desky lepené lepidly mají vlastní schopnost tvořit dostatečně vzduchotěsný podhled. Dvě desky sádrokartonu kladené na vazbu jsou z tohoto pohledu také
dostatečné.
Problémy parozábran
Obrovské množství chyb při provádění zateplených šikmých střech lze nalézt při
vytváření parotěsnící vrstvy (parozábrany).
Jde o to v jakém místě konstrukce se nachází, zda je použit správný typ,
zda je spojena mezi sebou a na pronikající a přiléhající stavební konstrukce,
a zejména čím je toto spojování a napojování prováděno. Jde totiž o to ne aplikovat vlastní parozábranu, ale v konstrukci vytvořit parotěsnící vrstvu, která bude
stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Pak je tudíž nezbytné pro toto používat odpovídající těsnící a spojovací komponenty, které budou nejen schopny
167
168
parozábrany spojit a napojit, ale tento detail bude parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude
rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce (např. vlivem vysychání dřeva).
Potřebnost parozábrany podle jednotlivých skladeb konstrukce a materiálového provedení spodního pláště
Zde je třeba si položit otázku v kolika procentech staveb dojde při takovýchto
požadavcích ke správnému fungování parozábrany a zda není namístě zamyslet
se nad tím, zda nejsou skladby šikmých střech, které parozábranu v podstatě
nepotřebují.
Prostup vodní páry do konstrukce střešního pláště není příčinou poruch pokud je dostatečně odvedena tzn. – použití dvouplášťové střešní konstrukce – odvětraná vzduchová dutina a pokud jsou v konstrukci použity materiály schopné
propustit vlhkost bez poškození daného materiálu – tzn. např. tepelné izolace
dostatečně hydrofobizované – aby se s přechodným zvýšením vlhkosti dokázaly
vyrovnat.
Parozábrana u dvouplášťových větraných střech
Jedním z dalších faktorů, který je rozhodující pro to, zda zvolit konstrukci s parozábranou či bez je dostatečné proudění vzduchu v otevřené vzduchové dutině.
V případě dostatečné a správně fungující parozábrany ovlivňuje relativní
vlhkost v interiéru vlhkostní režim v dutině dvouplášťové konstrukce velmi nepatrně. Pokud je parozábrana nefunkční, nebo není součástí konstrukce, dochází
k pronikání vlhkosti z interiéru do otevřené vzduchové dutiny.
Vliv relativní vlhkosti vzduchu v interiéru na vlhkost v otevřené vzduchové
vrstvě u konstrukce, která nemá provedenou parozábranu, je znázorněn na obr. 1
v závislosti na tloušťce otevřené vzduchové dutiny. Výpočet byl proveden pomocí
programu MEZERA [2] pro následující parametry:
• tloušťka otevřené vzduchové dutiny – proměnná veličina 2 cm, 4 cm, 6 cm
• skladba střešního pláště – sádrokarton tl. 12 mm, – tepelná izolace tl. 120
mm, – větraná vzduchová mezera tl. 40 mm, – tašková střešní krytina
• rozdíl výšek vstupního a výstupního otvoru dV = 3, 4 m
• osová vzdálenost vstupního a výstupního otvoru B = 5, 3 m
• teplota vzduchu v interiéru Ti = 20 ◦ C
• relativní vlhkost v interiéru – proměnná veličina i = 30
• teplota vzduchu vstupujícího do dutiny Te = −15 ◦ C
• relativní vlhkost vzduchu vstupujícího do dutiny i = 84
• vstupní otvor šířka / výška: 0,8 / 0,04 m (síťka)
• výstupní otvor šířka / výška: 0,8 / 0,04 m (síťka)
• aerodynamický součinitel A1/A2: 0,6/-0,3
• rychlost proudění vzduchu
Bednářová, P. : Parozábrany v konstrukcích šikmých střech
169
Zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v interiéru způsobuje zhoršení vlhkostního režimu v otevřené vzduchové vrstvě. Tento nepříznivý stav je patrný především ukonstrukcí s malou tloušťkou vzduchové dutiny – viz obr. 1. Tzn. že
u konstrukcí s velkou relativní vlhkostí vzduchu v interiéru a malou tloušťkou
vzduchové dutiny je ve většině případů nutné použít parozábranu. U větších
tloušťek otevřené vzduchové dutiny se riziko kondenzace vlivem zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v interiéru minimalizuje.
skuteþný þásteþný tlak vodní páry pd v Pa
tloušĢka vzduchové mezery v cm
2
4
6
30%
0,155
0,143
0,141
50%
0,169
0,146
0,143
70%
0,182
0,15
0,145
pd"- þásteþný tlak nasycené vodní páry v Pa
0,2
0,196
0,189
relativní vlhkost vzduchu v interiéru
Vliv relativní vlhkosti v interiéru na vlhkostní podmínky v mezeĜe
dvouplášĢové konstrukce
pd (pd") v Pa
0,22
0,21
0,2
0,19
0,18
0,17
0,16
0,15
0,14
0,13
0,12
0
1
30%
2
3
50%
4
70%
5
6
7
tloušĢka otevĜené vzduchové mezery v cm
pd"- þásteþný tlak nasycené vodní páry v Pa
Obrázek 1: Vliv relativní vlhkosti v interiéru na vlhkostní režim konstrukce.
Závěr
Hlavním negativem použití parozábrany je dům, který nedýchá, tato problematika je zvlášť patrná u podkrovních místností, kde se umísťují místnosti
určené k nočnímu spánku tzn. je zde produkované značné množství CO2 , které
u mnohých lidí způsobuje zdravotní potíže např. migrény. Vzduchotěsné uzaví-
170
rání místnostní je nejen technologicky velmi náročné, ale i velmi nezdravé. Je
tedy potřeba hledat nové přístupy pro navrhování šikmých střešních plášťů:
• Použití materiálů, které jsou schopny reagovat na vlhkostní výkyvy aniž
by došlo ke ztrátě funkce.
• Použití podhledů, které neumožňují infiltraci v takovém rozsahu, aby ovlivňovala tepelnou pohodu v místnosti a snižovala tepelně izolační schopnosti
konstrukce.
• Nadimenzovat otevřenou vzduchovou vrstvu tak, aby byla schopna vyrovnat vlhkostní tlaky, tzn. min tloušťka otevřené vzduchové mezery 4 cm.
Zvyšováním požadavků na tepelný odpor konstrukcí, dochází i ke změnám ve
skladbách šikmých střech – dvě vrstvy tepelné izolace. Tato situace je do značné
míry příznivá s ohledem na eliminaci tepelných mostů a na snížení infiltrace
konstrukcí bez parozábrany pokud dojde k překrývání tepelně izolačních desek
na vazbu.
Reference
[1] ČSN 73 0540-4. Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové metody. Praha :
Český normalizační institut, 2005.
[2] SVOBODA, Z. Manuál k programu MEZERA. Kladno.
[3] BEDNÁŘOVÁ, P.,KULHÁNEK, F. Tepelně vlhkostní režim dvouplášťových
konstrukcí, Praha, Střechy 2002, A.W.A.L. s.r.o., Praha, 2002.
[4] BEDNÁŘOVÁ, P.,BEDLOVIČOVÁ, D. Thermal-moisture problems of external skins of civic building distribution effect of moisture and temperature
on biodeterioration, Praha, 2005, ISBN 80-01-03201-9, s. 980 – 981.
[5] ŠILAROVÁ, Š. Střešní pláště navrhované podle závazných kriterií. Stavební
infozpravodaj č. 1/ 2007, s. 8 – 11. Ročník 7, MK ČR E 11138 za podpory
MSM 6840770001.
[6] KORENKOVÁ, R., IMRÍŠEK, F. Vplyv vlhkosti na tepelno-izolačnú schopnosť plochej strechy. In XIII Slovak-Polish-Russian seminar ”Theoretical
foundation of civic engineering” papers, Žilina, Slovakia, 24. – 26.6. 2004, s.
235 – 240.
[7] HYNKOVÁ, A. Rámová konstrukce mansardového krovu v technologii kompozitů, Časopis Stavebnictví, ČKAIT, 2007.
Vapour barriers in sloping roof structures
The question of using the vapour barrier in sloping roof structures is nowadays very often discussed. A lot of experts have focused on a problem – how
to achieve the reliability of the vapour barrier, as in applying the provision as
the utilization of the object. Number of disorders caused by functionless of the
vapour barrier belongs to the most frequent disorders. At present is important
Bednářová, P. : Parozábrany v konstrukcích šikmých střech
171
to see the problems of the vapour barrier in sloping roof structures from another
angle, it means, when it is effective and rather hazard factor or above standard
element of the roof cladding.
Keywords: roof, vapour barrier, sloping roof structures
Kontaktní adresa: Ing. Petra Bednářová, Ph.D., Vysoká škola technická
a ekonomická v Českých Budějovicích, Katedra stavebnictví, Okružní 10, 370 01
České Budějovice, e-mail: [email protected]
BEDNÁŘOVÁ, P. Parozábrany v konstrukcích šikmých střech.
Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 167 – 171. ISSN 1802-503X.
Littera
.
Thermal – Moisture Problems of
External Skins of Civic Building
Daniela Bošová
Czech Technical University in Prague, Faculty of Civil Engineering
Abstract
This article deals with roof constructions, in which biodegradation occurs
very often and with reasons for which they occur, which is especially the
design level and the improper technological procedures applied during the
construction process.
Keyvords: biodegradation, roof constructions, temperature and moisture
To build and live healthily is an everyday demand of out time. If it is to
be fulfilled, great care must be taken in selecting building materials. A proper
function of the roof envelope depends not only on a suitable composition of the
multi-layer roof structure, but also on an appropriate selection of the building
material for the ceiling construction. A large scope of materials used for the bottom covering of sloping roof constructions have fairly different parameters, both
in terms of thermal technological, acoustic, fire properties and biodegradation
risks.
In roof constructions, biodegradation occurs very often, and the cause of
its appearance is either already on the design level, or it results from improper
technological procedures applied during the construction process.
Among fundamental causes of biodegradation of roof constructions, the following ones may be mentioned:
• drop in surface temperatures of ceiling constructions, which is due to:
– thermal bridges – incorrect design of the composition of a padded
roof
– construction, workmanship error etc.
– penetration of cool air inside an enclosed air cavity at the point of the
ceiling construction – improper design of the composition of a padded
roof construction, workmanship error etc.
• non-standard temperatures and relative air humidity in the interior, which
are due to:
– increased moisture content of newly built structures
173
174
– transfer of wet processes
– reduced infiltration
– change in heating system
All these factors may be referred to as risk factors in relation to the growth
of micromycets. The main research objectives include assessment of the resistance of individual materials used in the construction of ceiling constructions of
sloping padded roofs in terms of biodegradation appearance and determination
of the boundary conditions interval, which is a limiting factor for the risk of
biodegradation appearance.
Research is carried out on three levels:
1. In-situ measurements – measurements of temperatures and relative moisture content values in interiors and exteriors, measurements of temperature, relative humidity and air flow velocity in an enclosed air cavity,
and measurements of surface temperatures on the bottom face of roof
constructions. Materials have been selected so as to characterize a wide
spectrum of compositions and ceiling constructions applied presently in
sloping roofs.
2. Computer simulation of a thermal and moisture regime in the respective
roof construction, and computation of surface temperatures for individual
thermal bridges.
3. Laboratory simulation of biodegradation appearance, including determination of the boundary conditions interval within which the respective
material is susceptible to biodegradation appearance.
Research implemented on more levels allows specification of the presumed
behaviour of a construction and successive comparison of the presumed and
actual state.
Due to the fact that the research indicates considerable hazards of biodegradation of roof constructions in terms of health safety of structures (the majority
of fungi are allergens and facultative pathogens), the problems considered are
of highly topical nature. A drop in the surface temperature on the bottom face
of a roof construction is most often caused by air infiltration from an open air
cavity into an enclosed cavity, which is situated at the point of the load-bearing
construction of the ceiling. This infiltration occurs due to imperfect tightness of
thermal insulation, poor-quality workmanship of vapour-barrier joints, incorrect
design of individual details. This fairly common implementation defect may be
eliminated by a suitable composition of the construction, i.e. the composition
of the construction should be designed without air cavities, which dramatically
increase the risks of failures and successive biodegradation. It is advisable to exploit ceiling construction with a lower coefficient of heat transfer (e.g. woodwool
panels) as in this way even if thermal bridges arise, we may eliminate a drop
in surface temperatures reaching an interval of values within which biodegradation arises. In some ceiling construction, e.g. gypsum wallboard implies the
appearance of some types of fungi, e.g. paecilomyces, and the necessity of replacement of all infested parts as this type of mould cannot be removed from the
Bošová, D.: Thermal – Moisture Problems
175
gypsum wallboard either by grinding or by chemical sprays. As can be clearly
seen, there exists a fair number of economic and user reasons for the elimination of biodegradation appearance on ceiling constructions of padded sloping
roof envelopes.
References
[1] BEDNÁŘOVÁ, P., BEDLOVIČOVÁ, D. Biocorrosion of Solid Soffit Constructions of Built in Roofspace Apartments and Effective Prevention of
them. In Proceedings of Workshop 2006 [CD-ROM]. Praha, 2006. ISBN 8001-03439-9, p. 616 – 617.
[2] BEDNÁŘOVÁ, P. Biodegradace podhledových konstrukcí zateplených šikmých střech. In Konference Střešní nástavby a vestavby: sborník příspěvků.
Skalský Dvůr, 2007. ISBN 978-80-86604-34-3, p. 108 – 114.
Corresponding Author: Ing. Daniela Bošová, Ph.D., Czech Technical University in Prague, Faculty of Civil Engineering, Department of Building Structures, Thákurova 7, 166 29 Praha 6, Czech Republic. e-mail: [email protected]
BOŠOVÁ, D. Thermal – Moisture Problems of External Skins of Civic Building. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 173 – 175. ISSN 1802-503X.
.
Problémy jedno a dvouplášťových střech
v systému zateplení obvodového pláště
Alena Hynková
Abstrakt
Pro sanaci a zateplení obvodových plášťů se obvykle řeší i zateplení a sanace střechy a hydroizolačního povlaku. Při zateplení jednoplášťové střechy je nutné řešit současně vlhkostní stav v jednotlivých vrstvách střešního pláště. Při zateplení dvouplášťové střechy dochází vlastním řešením
k dvěma variantám funkčně diametrálně odlišným: a) uzavřením větracích
otvorů a provětrávané dutiny se změnou funkce dvouplášťové střechy na
jednoplášťovou, b) ponechání větracích otvorů – funkce studené střechy
zůstává zachována - vzniká otázka účelnosti zateplení horního pláště. Každá z uvedených technologií má svá úskalí a problémy.
Klíčová slova: zateplení, střecha, vlhkost
Stávající stav střešního souvrství
V jihočeském kraji oba převažující konstrukční systémy TO 6B a PS 69 / Jč pro
bytové objekty a MS T1 včetně všech inovací pro občanské stavby mají střešní
plášť řešený v konstrukci dvoupláštové střech
Konstrukčně je dvouplášťová střecha střechou studenou – vzduchová mezera příčně provětrávaná v polích předělených spádovými klíny. Provětrávání
je větracími otvory průměr 50 mm vyvedenými na venkovní líc atiky a flexibilními trubkami průměr 50 mm položenými pod mezistřeším žlabem. Část
střechy mezistřešního žlabu je betonovým spádovým blokem – tato část střechy
je z konstrukčního hlediska střechou jednoplášťovou.
Z hlediska tepelně technického a z hlediska vlhkostního stavu při návrhu
zateplení obvodového pláště a zateplení střešního pláště je nutné řešit detaily,
které jsou nebo mohou být volbou zateplení zdrojem vzniku nových – druhotných vad, které se ve stávající nezateplené střeše nevyskytovaly.
Kritické detaily
• stávající tepelná izolace stropní desky byla prováděna ve dvou tloušťkách
v tl. 50 mm u systému TO6B a PS/ 2 Jč v počátku výstavby tohoto
177
178
systému a v tl. 80 mm. Izolace byla kladena ve dvou základních materiálových variantách – rohož z minerálních vláken nebo polystyren nestabilizovaný. Při provádění stavebně technických průzkumů a otevření sond
bylo zjištěno:
– rohož z minerálních vláken vykazuje od 15 % do 30 % obj. vlhkosti
– rohož je sfoukaná do prostoru u mezistřešního žlabu a ucpává provětrávací otvory pod žlabem a zamezuje provětrávání. V pásu cca
1200 mm podél mezistřešního žlabu je vlhkost izolantu zvýšena až
na hodnoty 33 – 40 % obj. Zvýšení vlhkosti v této části střechy je
důsledkem kondenzace vodní páry uzavřené v této části střechy bez
možnosti odvětrání. V jarních a podzimních měsících se tato zkondenzovaná voda vyroňuje do prostoru předsíní a koupelen bytů v posledním podlaží. Vyroňování se obvykle mylně připisuje poškození
střešního pláště.
Skladba střešního souvrství v této části pásu má toto složení: živičný pás, 80 mm betonu, asfaltový pás A, polystyren PP 50 + 30,
železobetonový stropní panel Při otevření sondy do této části střechy zjistíme, že polystyren se působením dehtů v asfaltových pásech
a migraci nadouvadel ztratil, jsou nalezeny zbytky v tl. 40 – 45 mm,
dutiny v polystyrenu jsou obvykle zavodněné
– varianty s izolací plochy polystyrenem ukazují při otevření sondy
zbytkovou tloušťku polystyrenu 40 – 50 mm s povrchem lokálně poškozeným ptáky, kteří dutiny ve střeše zahnízdili. Lokální místa jsou
zcela bez polystyrenu.
• ochlazovaná mezera mezi spádovým střešním panelem POS a atikou a izolací, která je uložena netěsně k atice. Tento problém nastává zejména
u podélné atiky
Důsledkem je výtok kondenzátu do interieru, který je zaměřován opět s poškozením střešního pláště.
Nároží atiky mezi atikou podélnou a atikou štítovou. Atika podélná je v provedení keramický sendvič tl. 300, 250 mm u T0 6B 200 mm v provedení křemelina, atika štítová železobetonový panel tl. 205 mm. V místě uložení štítového
panelu atiky a v místě nároží je konstrukčně vytvořen tepelný most s kritickým místem v rohu u stropního panelu posledního podlaží se všemi důsledky
promrzání, tvorby kondenzátu a tvorby plísní v rozích bytu.
Způsob zateplení střešního pláště
• tepelná izolace provedená pouze v ploše horního střešního pláště bez izolace atiky v jednotné tloušťce obvykle 100 mm. Tato varianta neřeší vlastně
nic. Zateplená část střešního pláště je od interierové části – dolní části souvrství oddělena vzduchovou studenou větranou mezerou, interierová část
stropů zůstává v původním řešení – nezateplena.
Hynková, A.: Problémy jedno a dvouplášťových střech
179
Obrázek 1: Ochlazovaná mezera mezi spádovým střešním panelem POS a atikou
a izolací.
Obrázek 2: Tepelný most mezi atikovým a štítovým panelem.
180
• Tepelná izolace provedená plošně se zateplením nároží – střešní plášť –
svislá stěna atiky ze strany střechy, horní líc hlavy atiky a obvodového
fasádního pláště, obvykle se aplikuje 100 mm tlouštka izolantu – polystyrenu. Přináší dvě otázky, které by měly být při návrhu izolantu a jeho
posouzení vyhodnoceny:
– jiná skladba souvrství v místě mezistřešního žlabu – v tomto pruhu
z hlediska tepelně technických výpočtů dle ČSN 730540-2/02 by měla
být zohledněna původní tepelně technická nedostatečnost ve všech
parametrech návrhu větší tloušťkou izolantu oproti izolantu v ploše.
Konkrétní provedení je ale právě opačné – pro zachování spádu žlabu
je naopak aplikována tloušťka izolantu menší – pokles až na cca 50
mm. Důsledkem je neřešení původního tepelně technického problému
pásu podél mezistřešního žlabu
– ponechání studené provětrávané mezery a nevyřešení podchlazované
mezery na vnitřním lící atikového panelu.
• Zateplení plochy, atiky a uzavření větracích průduchů se zahrnutím uzavřené vzduchové mezery do tepelně technického výpočtu jako funkční
vrstvy.
Výskyt druhotných vad po realizaci u této varianty je mizivý. Nastane pouze
jako důsledek technologické nekázně při realizaci.
Z hlediska technického tato varianta je řešením problémů nejen tepelně technických, ale i konstrukčních. Naráží však na stanoviska ochránců přírody a orgánů životního prostředí požadujících ponechání větracích otvorů a větrané mezery otevřené pro možnost hnízdění ptactva, příp. ochranu netopýrů. Ponechání
otvorů a současné řešení tepelně technických problémů střechy je vzájemně neslučitelné a projektanti a technici by s ochránci přírody a životního prostředí
měli hledat jiné formy řešení hnízdních prostorů v lokalitách sídlištních celků.
Závěr
Zateplovací systémy fasádních obvodových plášťů svislých stěn jsou v jednotlivých technologiích a materiálových variantách pro stavební výrobu propracovány jednotlivými výrobci do velmi podrobných prováděcích technologických
předpisů shrnutých do ČSN 732901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů. Zateplovací systémy takto propracovány nejsou a stále se na
ně pohlíží jako na samostatnou otázku pouze izolantu a pouze vnějšího hydroizolačního pláště, nikoliv jako na otázku nutnosti řešení celého střešního souvrství.
Reference
[1] ČSN 732901. Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů
(ETICS).
[2] Typový podklad KS T06 B a PS 69 / Jč.
Hynková, A.: Problémy jedno a dvouplášťových střech
181
[3] BEDNÁŘOVÁ, P., KUKLÍK, K. Energetické posouzení panelových budov,
Budova a energia 3, Hermany, 1999.
[4] BEDNÁŘOVÁ, P., KULHÁNEK, F. Rekonstrukce dvouplášťových střech
průmyslových objektů s textilní výrobou, Střechy pláště izolace, Ostrava,
1999.
[5] DIN 16731 Střešní izolační pásy.
[6] HYNKOVÁ, A. Stavebně technický posudek příčin zatékání střechou do
domu Výstavní 1030, Vodňany, 2005.
Single and double-surface roofs probléme in heat
systém of external cladding
During sanitation and heating external cladding is usually solving as well as
heating and sanitation and hydro-isolation surface. During heating of single
surface roofs is necessarily to solve simultaneously the moisture condition in
single layer of roof cover. During heating of double surface roofs there is an
own results of two functionally diametrically different variants: b) Enclosure
airing vents and ventilate cavity with changing of double-surface roofs to single
surface roofs function c) Leaving airing vents – function of cold roof is going to
stay save – There is rising question of expediency of heating upper cover. Every
technology mentioned here have an own risk and problems.
Keywords: heating, roof, moisture condition
Kontaktní adresa: Ing. Alena Hynková, CSc., Katedra stavebnictví, Vysoká
škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České
HYNKOVÁ, A. Problémy jedno a dvouplášťových střech v systému zateplení
obvodového pláště. Littera Scripta, 2008, roč. 1, č. 2, s. 177 – 181. ISSN
1802-503X.
.
Působení hluku na zdraví člověka
Jana Krejsová
Abstrakt
Nadměrný hluk je jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně
na zdravotní stav obyvatel. Dlouhodobé působení hluku může vedle poruch sluchu vyvolat i řadu onemocnění, jako jsou stres, neurózy, nespavost,
změny krevního tlaku. Hlavním zdrojem hluku v prostředí je pozemní automobilová doprava, na druhém místě je doprava železniční a doprava letecká. Jedním z nejproblémovějších hlukových zátěží v zástavbách je hluk
z prováděných staveb. Negativní působení hluku je zvýrazněno vysokou
koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách. Podíl obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se pohybuje těsně kolem 50 %.
Klíčová slova: hluk, legislativa, dlouhodobé působení hluku
Úvod
Nadměrný hluk je obdobně jako znečištěné ovzduší, vody, přírody také jedním
z nejzávažnějších faktorů působících negativně na zdravotní stav obyvatel hlavně
ve velkých městech. Dlouhodobé působení hluku může vedle poruch sluchu vyvolat i řadu onemocnění, jako jsou stres, neurózy, nespavost, změny krevního
tlaku [2, 4]. Hlavním zdrojem hluku v prostředí je pozemní automobilová doprava, na druhém místě je doprava železniční a nelze opomenout dnes s rozvojem
i regionálních letišť dopravu leteckou. Jedním z nejproblémovějších hlukových
zátěží v zástavbách je hluk z prováděných staveb. Negativní působení hluku je
zvýrazněno vysokou koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách. Podíl
obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se pohybuje těsně kolem 50 %.
Obyvatelé se dnes brání proti nadměrnému hluku z dopravních tepen žalobami
a jsou v nich velmi úspěšní.
Hluk je jedním z fyzikálních faktorů, který působí velmi nepříznivě na lidské
zdraví. Je definován jako zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý pocit
s určitou mírou škodlivosti na zdraví.
Hluk v životním prostředí vzniká činností lidí: V dopravě, v průmyslu, v zemědělství, zábavou, ze strojů a zařízení, prouděním vody a vzduchu, projevy člověka a fauny.
Zvuk z fyzikálního hlediska je mechanické vlnění pružného prostředí ve frekvenčním rozsahu vnímání normálního lidského sluchu od 20 do 20 000 Hz. Lidský
sluch vnímá nejen výšku zvuku, ale také jeho intenzitu. Infrazvuk (neslyšitelný
183
184
zvuk) je o frekvenci nižší než 20 Hz. Ultrazvuk (neslyšitelný zvuk) o frekvenci
vyšší jak 20 000 Hz. Z energetického hlediska se hodnoty zvuku nejčastěji vyjadřují hladinami akustického tlaku L. Jednotkou je Bel (v praxi je používán
deciBel – dB). Příklady zdrojů zvuku a intenzity zvuku uvedené v článku [1]
udává tabulka 1.
Příklad zvuku
Práh zvuku, slyšení
Šelest listí, šum při velmi slabém větru
Tichá zahrada
Tiché předměstí
Šepot, velmi tichý byt a velmi tichá ulice
Ticho v obsazeném hledišti kina
Velmi tlumený hovor
Pouliční šum
Televizor při běžné hlasitosti
Hlasitý hovor
Frekventovaná ulice, hostinec, potlesk
Velmi silná reprodukovaná hudba
Motorová vozidla, jedoucí vlak
Diskotéka
Startující letadlo
Prah bolesti
Akustické trauma
Petardy
Hladina intenzity zvuku (dB)
0
10
20
30
30
35
40
50
55
60
70
80
90
110
120
130
140
170
Tabulka 1: Různé typy zvuků a intenzita zvuků.
Zvuk se šíří:
• Vzduchem (nejčastější projev),
• pevným a kapalným prostředím (stavebními a strojními konstrukcemi,
potrubím, podložím staveb apod.),
• ve vakuu se zvuk nešíří.
Lidský sluch vnímá nejen výšku zvuku, ale také jeho intenzitu.
Zdraví lidí a vliv hlukové zátěže
Zdravotní hodnocení hluku má tři hlediska:
• Hlasitost zvuku,
• frekvenční složení – výška a barva,
• časový průběh hlukové události – doba trvání.
Krejsová, J.: Působení hluku na zdraví člověka
185
I když je hluk vnímán subjektivně, jsou stanoveny určité přípustné hlukové
expozice. Pro působení hluku v subjektivní sféře byly zavedeny čtyři pojmy pro
charakterizaci jeho účinků na člověka. Jsou to:
• Rušení, při němž hluk interferuje s nějakou činností (spánkem, duševní
prací, řečovou komunikací),
• rozmrzelost a pocit nepohody, vznikající působením hluku postiženým člověkem nebo skupinou,
• hlučnost, což je subjektivní hodnocení s nepatřičností hluku v konkrétním
prostředí,
• obtěžování, což představuje nepřípustné ovlivňování jak životního prostředí, tak skupinových či osobních práv.
Dle světové zdravotnické organizace WHO se rozlišuje působení hluku na základě jeho intenzity a doby expozice (noc/den), který způsobuje:
• Poškození lidského zdraví ve formě zhoršení sluchu,
• zhoršení srozumitelnosti a komunikace řeči,
• poruchy spánku a fyziologických funkcí lidského organizmu.
V ČR je řešena zátěž životního prostředí hlukem zákonem č. 258/2000 Sb. [7],
o ochraně veřejného zdraví v platném znění a Nařízením vlády č. 148/2006 Sb.
v platném znění [5].
Negativní účinek
K postižení sluchu dochází 1
Zhoršení soustředění řeči a čtení u dětí
Ischemická srdeční choroba
Zhoršení komunikace v mluveném slovu
Obtěžování – nervozita
Obtěžování – lehká nesoustředěnosti
dB (A) den (minimální hladina)
70
70
65
55
55
50
Tabulka 2: Nepříznivé účinky hlukové zátěže – den (LAeq,22−6h ). Pozn. 1: Přímá
expozice hluku v interiéru (LAeq,24h ).
Negativní účinek
Zhoršená nálada, přerušovaný spánek
Subjektivně vnímaná horší kvalita spánku
Zvýšené užívání sedativ, nemocnost
Obtěžování hluk duševní neklid
dB (A) noc (minimální hladina)
60
40
40
40
Tabulka 3: Prokázané nepříznivé účinky hlukové zátěže – noc (LAeq,22−6h ).
186
Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., ochraně zdraví před účinky
hluku a vibrací
Dnem 1. června 2006 nabylo platnosti toto nařízení vlády [5, 3]. A také tímto
nařízením bylo zrušeno nařízení vlády č. 502/2000 Sb. , které upravovalo ochranu
zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a nařízení vlády č. 88/2004 Sb.,
kterým se měnilo nařízení 502/2000 Sb. V nařízení vlády č. 148/2006 Sb. jsou
již zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství. Toto nařízení řeší:
• Hygienické limity hluku a vibrací pro pracoviště včetně hodnocení rizik,
• hygienické limity pro chráněný vnitřní prostor staveb, chráněný venkovní
prostor staveb a chráněný venkovní prostor,
• hygienické limity vibrací pro chráněný vnitřní prostor staveb,
• způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu.
Toto nařízení se nevztahuje:
• Hluk z užívání bytu,
• hluk a vibrace způsobené prováděním a nácvikem hasebních, záchranných
a likvidačních prací, jakož i bezpečnostních a vojenských akcí,
• akustické výstražné signály související s bezpečnostními opatřeními a záchranou lidského života, zdraví a majetku.
Platí, že hygienický limit pro běžná pracoviště s osmihodinovou pracovní dobou je 85 dB. Hygienický limit pro pracoviště, na nichž je vykonávána duševní
práce náročná na pozornost a soustředění, je 50 dB. Hygienický limit pro zvuk
elektronicky zesilované hudby je 100 dB.
Nově nařízení vlády upravuje hodnocení rizika hluku a vibrací a minimální
rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců. Nařízení vlády také upravuje
obsah a rozsah školení zaměstnanců, kteří vykonávají práci spojenou s expozicí
hluku, jehož hladina přesahuje 80 dB. Dále nařízení stanoví povinnost zaměstnavatele vybavit zaměstnance, kteří vykonávají práci spojenou s expozicí hluku,
jehož hladina přesahuje 80 dB, osobními ochrannými pomůckami k ochraně sluchu účinnými v oblasti kmitočtů daného hluku. Jestliže je překročen přípustný
expoziční limit 85 dB, musí zaměstnavatel zajistit, aby osobní ochranné pracovní prostředky zaměstnanci používali. Nařízení vlády také stanoví, že pokud
jsou při práci v hluku nepřetržitě používány osobní ochranné prostředky proti
hluku, musí být během práce zařazeny bezpečnostní přestávky.
Nařízení vlády 9/2002 Sb.
V platném znění stanovuje technické požadavky na výrobky z hlediska emisí
hluku V paragrafovém znění jsou i postupy týkající se posuzování shody s požadavky tohoto nařízení na území České republiky, ale i zařízení dovážených z členských států Evropského společenství [6]. Vymezení základních pojmů je v následujícím textu.
187
Veřejné zdraví je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní
stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.
Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření
infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním.
Ohrožením veřejného zdraví je stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho
skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň
a představuje významné riziko poškození zdraví.
Uživatelé staveb z hlediska vnitřního prostředí, zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení , ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod
a pro shromažďování většího počtu osob jsou povinni zajistit, aby vnitřní prostředí pobytových místností v těchto stavbách odpovídalo hygienickým limitům
chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů, upravených prováděcími právními předpisy.
Osoba, která používá, provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku
nebo vibrací, provozovatel letiště, vlastník, popřípadě správce pozemní komunikace vlastník dráhy a provozovatel dalších objektů, jejichž provozem vzniká
hluk, jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu
stanovené zákonem o ochraně veřejného zdraví a prováděcím právními předpisy
zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné
venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací
na fyzické osoby.
Hluk je zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož hygienický limit
stanoví prováděcí právní předpis.
Chráněný venkovní prostor jsou nezastavěné pozemky, které jsou užívány
k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků
a venkovních pracovišť.
Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do 2 m okolo
bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro
zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb.
Chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti, s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách
pro výrobu a skladování. Rekreace pro účely podle věty první zahrnuje i užívání
pozemku na základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo rodinného domu, nájmem nebo podnájmem
bytu v nich.
U bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu,
staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb umístěných
v ochranném hlukovém pásmu je provozovatel letiště na základě odborného posudku vypracovaného na jeho náklad povinen postupně provést nebo zajistit
188
provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř
staveb hygienické limity hluku dodrženy. U staveb uvedených ve větě první, ve
kterých by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně
v užívání stavby nebo o jejím odstranění.
Hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby (například koncert,
taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit hygienické limity
upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory uvedené v. Splnění této povinnosti zajistí osoba provozující službu a, jde-li o veřejnou produkci
hudby, pořadatel, a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k tomuto účelu
stavbu, jiné zařízení nebo pozemek poskytla.
Měření hluku v životním prostředí člověka podle tohoto zákona může provádět pouze držitel osvědčení o akreditaci nebo držitel autorizace.
V chráněných vnitřních prostorech nesmějí být instalovány stroje a zařízení
o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz. Osoba může instalovat takový stroj nebo
zařízení v okolí bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní
výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb, jen
pokud na základě studie o přenosu vibrací příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví prokáže, že nedojde k nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby
v těchto stavbách.
Prováděcí právní předpis upravuje hygienické limity hluku a vibrací pro denní
a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení.
Noční doba se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem
a vibracemi rozumí doba mezi 22. a 6. hodinou.
Závěr
Nadměrný hluk je jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně na
zdravotní stav obyvatel. Podíl obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se
pohybuje těsně kolem 50 %. Legislativně je v ČR řešena zátěž životního prostředí
hlukem zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění [7]
a Nařízením vlády č. 148/2006 Sb. v platném znění [5]. Nařízení vlády 9/2002
Sb., v platném znění stanovuje technické požadavky na výrobky z hlediska emisí
hluku [6].
Reference
[1] VESELÝ, M. Kompresory Atlas Copco a hluk [online]. [cit. 2008-11-05].
Dostupný z WWW: <http://stavebni-technika.cz/clanky/kompresory-atlascopco-a-hluk/>
[2] Zdroje hluku a jeho měření, SZÚ [online]. [cit. 2008-11-24]. Dostupný
z WWW: <http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/zdroje-hluku-a-jehomereni>
189
[3] Nové nařízení vlády o ochraně zdraví před účinky hluku. Měsíčník Odborového svazu UNIOS [online]. 2006, č. 5 [cit. 2008-11-05]. Dostupný z WWW:
<http://rsu.php5.cz/view.php?cisloclanku=2006060110>.
[4] Životní podmínky a jejich vliv na zdraví obyvatel Jihomoravského kraje.
Kapitola 6, Hluk a další fyzikální faktory [online]. [cit.2008-11-20]. Dostupný
z WWW: <http://www.zubrno.cz/studie/kap06.htm>.
[5] Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky
hluku a vibrací v platném znění.
[6] Nařízení vlády 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku v platném znění.
[7] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění.
Noise influenced human health
One of the most serious problem is excessive noise negatively affecting inhabitant’s health. Long term excessive noise effect can be responsible for dysacousia and wide spectrum illnesses arise, for example: stress, neurosis, insomnia,
changing blood pressure.
Land-carriage is main source of noise in the environment; railway traffic
and air traffic produce noise in the environment, at the second place in the
order. One of the serious problem is noise running from construction activity
in inhabitants’ areas. Negative noise affect is emphasizing hight concentration
of inhabitants, who live on relatively small areas. Excessive noise hits close
aboard 50 % of population. ČR legislation solves noise load to environment, as
amended by Act about public health protection no. 258/2000 Coll. and statute
government as amended by Act no. 148/2006 Coll.
Government administrative order determines technical requirements of the
product in light of noise emission amended by Act no. 9/2002 Coll.
Keywords: noise, legislation, long term excessive noise effect
Kontaktní adresa: RNDr. Jana Krejsová, Katedra stavebnictví, Vysoká
škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České
KREJSOVÁ, J. Působení hluku na zdraví člověka. Littera Scripta, 2008,
roč. 1, č. 2, s. 183 – 189. ISSN 1802-503X.
.

Untitled - Vysoká škola technická a ekonomická v Českých

Transkript

Podobné dokumenty

H – Personální zabezpečení - přednášející

Drenážní odvodnění v odtokovém režimu malého povodí

JuFoS 2011 - sborník anotací

Přehled článků Littera Scripta 2008–2010

Akademie věd České republiky The Czech Academy of Sciences

SEZONA 2016/2017 Brožura ke stažení

Voda jako složka biosféry Encyklopedie vodního - EnviMod

Číst celou práci

performance a site specific

str. 11 12 13 14 15 16 17 Jaký vliv mělo povodí Střely na povodeň v

Obrnění - Extra Publishing

Vydání Válka REVUE 07-08_2009

Přečtěte si celé číslo - Školská fyzika

Untitled - Vysoká škola technická a ekonomická v Českých

masakr 05 - Oblastní charita Jihlava

paralelní rwy 06r/24l letiště praha – ruzyně

das V.ro.n. zpr.va 2004

VYHODNOCENÍ VLIVŮ ZMĚNY č. Z 939/00 ÚZEMNÍHO PLÁNU HL