Bohumil Hrabal: Krásná Poldi (úryvek) Potom se dívám na

Bohumil Hrabal: Krásná Poldi
(úryvek)
Potom se dívám na nebe,
kde se mi z ni!ehonic objeví hlava tak veliká
jak no!ní obloha,
hlava s p"ipálenou kade"í od hv#zd,
tvá" detail$ nikdy nez"en%ch.
Ocel s p"ísadou wolframu a kobaltu
se ve skrojení podobá barvám
mot%lích asijsk%ch k"ídel.
Kdosi mi pumpuje do mozku v#ty,
dávno zapomenuté obrazy z d#tství,
bezv%znamné p"edm#ty a hovory mi louskají srdce
a já, "í!ní faun,
jsem zase ochrnut% touhou po "í!ní nymf#,
chodím wolframov%m prostorem,
ústy a nosem mám provcle!en% drát,
a kdykoliv se odch%lím z dráhy,
prudce to v ch"ípí zabolí.
P"istupuji k elektrolytické peci,
modrou tabulku skla p"ed o!ima,
a tavba bou"ilv# klokotá.
Tohle je nádherná práce nádhern%ch lidí,
prostor v martinské peci duní jak symfonick% orchestr…
Bohumil Hrabal: Beautiful Poldi
(excerpt)
Then I look up the sky,
and suddenly out of nowhere
a head as big as the night sky emerges,
a head with charring curls from the stars,
a face of details never seen.
The steel with a tungsten and cobalt ingredient
on its peel resembles the colours
of the wings of asian butterflies.
Someone keeps pumping lines on my head,
long lost childhood scenes,
useless objects and the talks crack my heart
and I, the river faun, am once again
paralysed longing for the river nymph,
I walk across the tungsten space,
with a wire that stiches up my mouth and nose,
and whenever I go off course,
the nostrils sharply pain.
As I approach the electrolytic kiln,
having a blue bar of glass over my eyes,
the melt tremendously gurgles.
This is the glorious work of brilliant people,
and int the martin’s kiln roars as a symphony orchestra…
(translation for purposes of this documentary by Eusebio Llupi)