Doporučení k prevenci kyberšikany ve školním prostředí:

Transkript

Doporučení
k prevenci kyberšikany ve
školním prostředí:
přehled a rady
Tato brožura byla vytvořena pracovní skupinou č. 3 projektu COST Action IS0801
se zaměřením na problematiku kyberšikany.
Na vzniku následujícího textu se podíleli: Maritta Välimäki (vedoucí), Ana Almeida (zástupce vedoucí),
Donna Cross, Mona O‘Moore, Sofia Berne, Gie Deboutte, Tali Heiman, Dorit Olenik-Shemesh, Marta Fulop,
Hildegunn Fandrem, Gitte Stald, Marjo Kurki a Efi Sygollitou.
PŘEDMLUVA
Pojmem kyberšikana rozumíme šikanování a obtěžování druhých
prostřednictvím nových elektronických technologií, zejména mobilních
telefonů a internetu. Zatímco klasické formy školní šikany byly předmětem řady výzkumů a proti této šikaně byla s různou úspěšností zaváděna
řada opatření, kyberšikana představuje nový problém. Ten se za posledních deset let šíří úměrně tomu, jak se šíří samy nové technologie. Mnozí
badatelé, žáci, rodiče, učitelé, i místní, oblastní a národní úřady a sdružení
se ve spolupráci s mobilními operátory a zprostředkovateli internetového připojení snaží s problematikou kyberšikany vypořádat nejrůznějšími
způsoby.
Projekt COST IS0801, který je součástí COST Action, vznikl v říjnu 2008
a trval po dobu čtyř let. Do COST Action bylo zapojeno celkem 28 zemí:
Rakousko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko,
Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Irsko, Izrael, Itálie, Lotyšsko,
Litva, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko,
Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Velká Británie. Projektu se
navíc účastnila i Austrálie, coby nečlenská země. Plný název projektu zní „Zvládání negativ a podporování pozitivního používání nových
technologií ve vztazích a vzdělávání“ (https://sites.google.com/site/
costis0801/).
Hlavním cílem projektu bylo sdílení odborných informací o kyberšikaně
ve školním prostředí, zvládání tohoto problému a posilování pozitivního
využívání nových technologií v oblasti mezilidských vztahů. Výstupem
projektu je také vypracování souhrnu obecných doporučení uplatnitelných napříč Evropou. Jedním z úkolů projektu COST IS0801 tak bylo
prozkoumat, jaká doporučená řešení negativních důsledků kyberšikany
a pozitivního využití nových technologií v oblasti mezilidských vztahů
již byla v jednotlivých národních státech publikována. Cílem je z takto
shromážděných údajů vybrat a doporučit postupy, které se již osvědčily. Právě tomu se věnovala pracovní skupina vedená profesorkou
Marittou Välimäki, jejíž závěry představuje tato publikace. Doufáme, že
tato brožura bude užitečná pro všechny, kdo se v praxi zabývají problematikou používání internetu mladými lidmi.
Peter K Smith, předseda
Georges Steffgen, místopředseda
COST IS0801
COST IS0801
2
SHRNUTÍ
Pojmem kyberšikana rozumíme šikanování
a obtěžování druhých prostřednictvím nových
elektronických technologií, zejména mobilních
telefonů a internetu. Kyberšikana u dětí a dospívajících je závažným problémem, který může
ohrozit nejen zdraví, životní spokojenost (wellbeing), ale také školní výsledky obětí. Může
nepříznivě ovlivnit atmosféru jak ve vrstevnických skupinách, tak i ve škole. V mnoha zemích
byla navržena nejrůznější doporučení, která mají
pomoci rodičům, mladým lidem, školám i učitelům tento problém pochopit a efektivně jej řešit.
Tato doporučení jsou sama o sobě pouze prvním krokem, ale mohou posloužit jako užitečný
rámec pro všechny, kteří o zamezení kyberšikany
a jejích negativních důsledků usilují.
·
·
Jednotlivá doporučení se velmi liší podle toho,
jakých aspektů kyberšikany se týkají. Identifikovali jsme jak silné, tak i slabé stránky a poukázali na jednotlivé prvky správných postupů. Za tímto účelem jsme prozkoumali a analyzovali obsah
54 doporučení zveřejněných v celkem 27 zemích.
Při vyhodnocování jsme sledovali přítomnost nebo
nepřítomnost řady kritérií souvisejících s étosem
školy, politikou školy (školním řádem), vzdělávacími programy, dovednostmi a spolupracujícími
partnery (tím myslíme všechny členy školní komunity - učitele, rodiče a studenty). Tato kritéria jsme studovali ve vztahu ke čtyřem hlavním cílovým
skupinám: rodičům, mladým lidem, školám a učitelům. Poté jsme pro každou z nich zvlášť shrnuli klíčové výzkumné poznatky. Ty jsme doplnili o pohled
na silné a slabé stránky analyzovaných doporučení
a pokusili se formulovat nová doporučení.
·
·
ňováno bylo i vyhledávání pomoci u dospělých, jimž mladí lidé důvěřují. Méně často se
ale doporučení věnují tématům týkajícím se
online her, možnosti ohlášení kyberšikany
policii nebo rozvíjení schopnosti vést vrstevnickou skupinu k omezení kyberšikany.
Školy: podle řady doporučení hraje důležitou úlohu jak povědomí studentů o problému kyberšikany, tak i pomoc při rozpoznávání a oznamování kyberšikany a obtěžování v kyberprostoru. Ačkoliv některá doporučení navrhují vypracování celoškolních
zásad na toto téma, řada aspektů této problematiky obvykle zůstává na abstraktní
úrovni. Některé strategie zmiňují úlohu vrstevnické skupiny z hlediska vrstevnického
tlaku nebo podpory vrstevníků.
Učitelé: doporučení zdůrazňují, že by učitelé měli brát kyberšikanu vážně, že by
měli pro děti představovat vzory správného chování a že by měli pomáhat studentům zlepšovat jejich povědomí o problematice i jejich uživatelské dovednosti. Mnohem menší důraz je kladen na roli učitelů
při vytváření a hodnocení politiky školy
(školního řádu) a na rozvoj jejich vlastních
dovedností.
Souhrnně lze říci, že řada doporučení některé
aspekty problematiky pokrývá dobře – sem patří
například téma rodičů a učitelů jako vzorů chování pro mladé lidi nebo důležitost rozvoje těch znalostí a dovedností, které mladí lidé mohou využít
k řešení problémů s kyberšikanou. Doporučení se
často věnují rozvoji rodičovských dovedností, ale
to samé již neplatí o rozvoji dovedností, jimiž by
měli disponovat učitelé. Často je zmiňována politika školy (školní řád), což je ovšem téma, které
obecně zasluhuje mnohem komplexnější pozornost z hlediska obsahu. Nejnápadnější opomenutí většiny doporučení se týká jednak role vrstevnické skupiny v kontrole či prevenci kyberšikany a jednak toho, že mladí lidé mohou sami
převzít vedoucí roli v boji s kyberšikanou. Spolu
s tím chybí upozornění, že je jejich rodiče, učitelé a školy mohou v tomto úsilí podporovat. Pro
každou z cílových skupin jsme proto zformulovali řadu závěrečných doporučení. Jsou konstruována s ohledem na otázky proaktivní politiky, plány
a postupy, porozumění a kompetence, spolupracující partnery a sociální prostředí.
Rodiče: řada doporučení zmiňuje roli rodičů coby vzorů chování a jednání, kteří se
svými dětmi hovoří, pomáhají jim a sledují
jejich způsob používání informačních technologií. Dosavadní doporučení také zdůrazňují potřebu, aby rodiče rozvíjeli své vlastní dovednosti. Méně však zmiňují způsob,
jakým mohou rodiče podporovat své děti
v tom, aby pomáhaly ostatním. Opomíjí se
důležitost spolupráce rodičů se školou.
Mladí lidé: především v souvislosti s online sociálními sítěmi a současně i s ohledem
na prevenci kyberšikany je často zmiňována
role rozvoje obecných dovedností pro práci
s internetem a také znalost „netikety“. Zmi-
3
ÚVOD
Náš výzkum probíhal ve čtyřech fázích. V první
z nich jsme provedli pilotní studii, abychom zjistili, zda je náš výzkumný záměr realizovatelný.
Ve druhé fázi byla stanovena kritéria pro posouzení ideálního postupu a na jejich základě vznikl strukturovaný dotazník. Ten jsme použili ve
třetí fázi, kde posloužil k evaluaci dvou nejvýznamnějších národních doporučení za každou
z 27 zemí (25 evropských zemí spolu s Izraelem
a Austrálií). Evaluace jednotlivých doporučení
byla dle vytyčených kritérií provedena členem
či členkou řídícího výboru COST Akce, který/á
reprezentoval/a příslušnou zemi. Kritéria, podle kterých bylo kódování provedeno, se vztahovala k étosu školy, školnímu řádu a programům,
dovednostem a partnerské spolupráci. Zastoupení daného kritéria bylo hodnoceno na škále:
„žádné“, „částečné“ nebo „převažující“. Závěrečnou validizaci pak provedlo deset mezinárodních expertů, kteří přezkoumávali a vyhodnocovali význam jednotlivých kritérií.
Přístup k internetu, ať už prostřednictvím počítačů nebo mobilních zařízení, dnes mají stále
mladší a mladší uživatelé. Připojují se doma, ve
škole nebo na veřejných místech. Učitelé, rodiče a další lidé podílející se na výchově dětí, musí
čelit novým úskalím přicházejícím s každodenním užíváním informačních a komunikačních
technologií. Problém kyberšikany se v posledních letech snaží řešit řada programů a politik,
které mají kyberšikaně ve školním prostředí
předcházet nebo omezovat její výskyt. V návaznosti na problém klasické šikany mnohé školní
programy a politiky už označují za nepřijatelné
právě i takové formy šikany, obtěžování a zastrašování druhých, k nimž dochází prostřednictvím
elektronických médií. Ačkoliv mnohé postupy
v boji proti tradiční šikaně byly úspěšné, v případě kyberšikany zůstává celá řada otázek nadále
nedořešena. Důvodem je skutečnost, že kyberšikana se objevuje jak ve školním prostředí, tak
i mimo něj. To znamená, že zodpovědnost za řešení takových případů nemůže ležet výhradně na
učitelích, výhradně na škole nebo jen na rodině
samotné.
Celkem jsme hodnotili čtyřiapadesát doporučení z jednotlivých zemí. Ta se zaměřovala na některou ze čtyř skupin: rodiče (N=41), mladí lidé
(N=35), školy (N=23) a učitelé (N=32). Každé
z těchto skupin dále věnujeme samostatnou
kapitolu. V prezentaci hlavních zjištění naší
obsahové analýzy neuvádíme všechny výsledky,
ale vybrali jsme jen ty nejzajímavější a nejkontrastnější. Pro každou cílovou skupinu uvádíme:
Pracovní skupina projektu COST Akce (Cost
Action IS0801) zkoumala, jakým způsobem se
evropské a některé mimoevropské země vypořádávají s těmito úskalími. Výzkum se zaměřil
na analýzu již existujících doporučení, která se
vztahují k používání informačních a komunikačních technologií (ICT) a zejména k řešení kyberšikany. Vycházeli jsme z doporučení, jež byla
v jednotlivých zemích již publikována. Zajímala
nás nejen ta, která se týkala negativního dopadu kyberšikany na mezilidské vztahy, ale také
doporučení zabývající se naopak pozitivním
používáním nových technologií. Naše přehledová studie a analýza si kladla za cíl přemostit propast mezi oblastmi řešení kyberšikany, kterým
se dostala mimořádná pozornost, a těmi oblastmi, jež byly spíše opomíjeny. Tímto krokem doufáme, že mnohým učitelům, rodičům i studentům nabídneme užitečné postupy, které by jim
mohly pomoci kyberšikaně předcházet či jí čelit
a zároveň tak uchovat pocit bezpečí ve školním
prostředí.
1) Přehled dosavadních zjištění
2) Klíčová zjištění naší obsahové analýzy 54
doporučení.
3) Závěrečná doporučení vztahující se k celkovému směřování školy (školní politice), plánům a postupům, dále vhodné pro podporu
porozumění a kompetencí, partnerskou spolupráci a „zdravé“ sociální prostředí.
V závěru uvádíme několik klíčových odkazů na
literaturu.
4
�
RODIČE
raději svěřili svému vrstevníkovi než dospělému
[9], ukazuje se, že s podporou rodičů a učitelů,
kteří umí rozpoznat příznaky a projevy šikany
a kteří jsou ochotni o ní otevřeně komunikovat,
jsou případy šikany mnohem rychleji vyřešeny.
Dotčeným studentům je navíc poskytnuta adekvátní podpora.
Přehled dosavadních zjištění
Zapojení rodičů je spojováno s menším výskytem šikany u dospívajících. Naopak pravděpodobnost šikany se zvyšuje s nedostatečným
dohledem či neadekvátní pozorností ze strany
rodičů, ale také tvrdou disciplínou, agresivním
chováním samotných rodičů či akceptováním
agresivního chování z jejich strany [1]. Naopak
u studentů, kteří se těší větší podpoře ze strany
rodičů [2] a kteří s nimi mají dobrý vztah [3], je
menší šance, že se do šikany zapojí, ať už v roli
oběti, pachatele či přihlížející/ho nebo že budou
vykazovat depresivní příznaky [4].
Rodiče studentů, kteří šikanují ostatní prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu, mají obvykle menší přehled o tom, jak jejich děti
používají počítač a internet [10]. Tito pachatelé často uvádějí, že se svou pečující osobou mají
slabší emoční pouto a že jsou doma častěji trestáni či častěji zůstávají bez dozoru rodičů [11].
To naznačuje, že se rodiče potřebují seznámit
s efektivními způsoby, jak na děti dohlížet, ale
také se naučit, jak s nimi komunikovat o šikaně
a obzvláště o kyberšikaně.
Vzhledem k existující digital divide (propast
mezi těmi, kdo výrazněji využívají digitální
média, a těmi, kdo je využívají méně nebo vůbec,
pozn. překl.) mezi mladými lidmi a dospělými
může rodičům připadat, že mají nedostatečné
dovednosti pro efektivní prevenci kyberšikany
a pro její řešení a že jejich možnost zasáhnout
je tak omezená. Mladí lidé navíc často naznačují, že by svou zkušenost s kyberšikanou dospělým neoznámili [5], protože se obávají zabavení svých počítačů nebo mobilních telefonů, což
by jen vedlo k prohloubení jejich izolace [6]. Jak
se však ukazuje, ke kyberšikaně častěji dochází
v hodinách strávených mimo školu [7], a proto je
klíčové rozvíjet rodičovské povědomí o ní.
Aby se snížil výskyt šikany, je třeba zlepšit
informovanost rodin, včetně jejich dovedností i způsobů, jakým mezi sebou rodiny studentů o šikaně komunikují. Důležitým faktorem je
zde zejména informovanost rodičů – ať už o tom,
jak proti šikaně postupuje škola, či o obecných
poznatcích o šikaně a možnostech její prevence
[8]. V tomto ohledu se osvědčily informační tréninkové semináře s rodiči nebo setkání učitelů
s rodiči. I když řada obětí šikany uvádí, že by se
5
Klíčová zjištění
Schopnosti rodičů jsou pro vzdělávání mladých
lidí v oblasti médií důležité. Aby rodiče mohli své
děti vést a pomáhat jim, potřebují technologiím
porozumět, stejně jako musí být obeznámeni se
způsoby, jak lze technologie využívat pro pěstování pozitivních mezilidských vztahů. To jim
může napomoci si ujasnit, jak vést děti k navazování zdravých vztahů v různých sociálních prostředích a současně k zájmu a péči o druhé. Ve
41 doporučeních zaměřených na rodiče jsou nejčastěji zastoupeny následující rodičovské role:
Mentoři, kteří dětem pomáhají zvyšovat povědomí
o jejich právu vyhledat pomoc při řešení případů
kyberšikany:
59 %
Lidé, kteří dětem pomáhají s využíváním
technologií pro pozitivní sociální interakci:
54 %
Vzory, jež představují vhodné a pozitivní sociální
chování (online i offline) pro děti i pečovatele:
46 %
Autorita, která u dětí usměrňuje sociální chování
v prostředí internetu:
46 %
Řada doporučení zdůrazňuje zejména význam
zvyšování povědomí rodičů o pozitivních způsobech, jak monitorovat chování dětí v prostředí
internetu. Konkrétně pak navrhují, co mají rodiče dělat v případě, že jejich děti jsou buď agresory nebo oběťmi kyberšikany. Ke zlepšování technických dovedností i znalostí ohledně prevence
kyberšikany a reakce na ni vyzývá rodiče 43 %
analyzovaných doporučení.
Naopak méně často je zmiňovaná role rodičů
jako těch, kdo přispívají k „využití vrstevnického tlaku dětí na omezení šikany“ (15 %) nebo
jako těch, kdo podporují „děti v tom, aby pomáhaly obětem kyberšikany“ (23 %).
Analyzovaná doporučení většinou upozorňují na
úlohu rodičů v prevenci kyberšikany. Navrhují
přitom, že relevantní dovednosti a nastavování
hranic napomáhají zajistit bezpečné prostředí
a rozvíjet vztahy založené na důvěře. Více než
polovina doporučení přitom zdůrazňuje podporování takových typů rodičovského jednání, jako
je povídání si s dětmi a to především v situacích,
kdy potřebují pomoc. Za vhodné je považováno
sledovat, jakým způsobem děti využívají informační a komunikační technologie.
Řádný rozhovor rodičů s jejich dětmi o vyhledání
pomoci:
58 %
Sledovat, jak jejich děti používají technologie:
50 %
Monitorovat jednání dětí se zaměřením
na „omezení kyberšikany a její zvládání“:
49 %
Velký důraz je kladen na to, aby rodiče věděli,
jak se na internetu chovat bezpečně. K tomu jim
má podle doporučení pomoci porozumění technologiím, stejně tak i online aktivitám, jež jsou
mezi mladými lidmi oblíbené a v neposlední řadě způsobům jejich online interakce.
U rodičů zlepšit technické dovednosti ohledně
nastavení soukromí:
48 %
Nahlásit kyberšikanu poskytovatelům služeb:
45 %
Porozumět různým technologiím používaným ke
komunikaci:
43 %
V doporučeních určených rodičům jsme však
odhalili i slabinu. Týká se významu spolupráce mezi školou a komunitou. Jen u menší třetiny doporučení byla zdůrazněna potřeba spolupráce rodičů se školou na prevenci, na vytváření
strategií a na hledání vzájemné pomoci.
6
Doporučení
�
Proaktivní strategie, plány a postupy
Každý rodič by měl se svými dětmi o kyberšikaně mluvit a nečekat, až
k ní dojde. Je třeba, aby rodiče byli vzorem respektu a tolerance k druhým
a aby jednoznačně vyjadřovali svůj nesouhlas s kyberšikanou. Jejich děti
tak budou lépe připravené se s ní vypořádat. Je pravděpodobnější, že pak
děti budou schopnější předejít kyberšikaně v jejím zárodku, vzdorovat jí či
nepovzbuzovat ty, kdo se jí dopouštějí.
�
Porozumění a kompetence
Je potřeba zmírnit „digitální propast“ mezi rodiči a dětmi. Rodiče se potřebují lépe zorientovat v bezpečnějším používání mobilních telefonů, internetu a ve způsobech, jak mohou být tyto technologie zneužity ke kyberšikaně. Zároveň je třeba, aby rodiče věděli, jak kontaktovat mobilní operátory
a poskytovatele internetu i jak pomoci svým dětem s oznámením problému,
s nastavením soukromí na internetu či se zablokováním odesilatele obtěžujících vzkazů a jiných materiálů.
Rodiče si často neuvědomují, že ačkoliv jsou jejich děti technicky zdatné,
nemusí vždy vědět, jak technologie používat bezpečně. To platí zejména pro
mladší děti. Aby mohli rodiče své dítě podpořit v případě, že se stane obětí
kyberšikany, potřebují vědět, jak rozpoznat její projevy v chování oběti. Mezi
takové projevy patří například vyčerpání, rozmrzelost či deprese nebo viditelné rozrušení či zlost, zvláště je-li dítě online nebo čte textovou zprávu.
�
Partnerská spolupráce
Je třeba rodiče podporovat v tom, aby byli iniciativní, mají-li podezření, že
jejich dítě je terčem šikany nebo se jí naopak samo dopouští. Rodiče musí
vědět, že pachatelé i oběti kyberšikany jsou velmi často pachateli nebo
oběťmi i tradiční (školní) šikany. Proto je zapotřebí rodiče povzbudit k tomu,
aby se seznámili se školní politikou (celkovým směřováním školy či školním řádem) a postupy, které jsou ve škole běžné pro hlášení a vyšetřování
podezření na kyberšikanu.
Rodiče by měli svým dětem zdůraznit, že být šikanován není ostuda.
Problém je na straně pachatele. Proto je potřeba dodávat dětem odvahy
k tomu, aby v případě, že nedokážou problém vyřešit samy, neváhaly vyhledat pomoc u svých rodičů, učitelů, mladých lídrů či u jiných pečujících osob.
Rodiče by měli komunikovat s dětmi tak, že nebudou přehnaně reagovat
a bránit jim v používání telefonu či internetu. Naopak by měli společně hledat
cesty, jak se s kyberútoky vypořádat.
�
Sociální prostředí
Rodiče by měli dodávat svým dětem odvahu, aby zasáhly, pokud se stanou
svědky kyberšikany. Tento zásah může zahrnovat například podporu oběti
a nahlášení šikany zodpovědné osobě. Pokud se rodiče dozvědí, že jejich
dítě je naopak do kyberšikany zapojeno, měli by (a) vyjádřit svůj nesouhlas
a (b) mluvit o tom, jak bolestné a ničivé následky má kyberšikana pro oběť.
Rodiče by měli chápat, jak je důležité vést děti vlastním příkladem a mít
s nimi pozitivní a podpůrný vztah. Aby se děti svým rodičům svěřily, potřebují cítit, že je rodiče oceňují a naslouchají jim. Musí si být rovněž jisté, že
je rodiče neodsoudí a naopak zareagují pozitivně. Rodiče mohou snížit riziko jejich účasti na kyberšikaně i tím, že budou podporovat rozvoj sociálních
dovedností, obzvláště empatie, dobrého morálního usuzování, sebehodnocení a nezdolnosti.
7
�
ML ADÍ LIDÉ
ků o šikaně a pomáhat rozvíjet jejich dovednosti
a schopnosti, které mohou uplatnit pro prevenci
šikany, jakož i v přímé reakci na ni, ocitnou-li se
v roli přihlížejích. K tomu by měla přispívat školní
výuka, v jejímž rámci se studentům podají informace jednak o šikaně, závažnosti jejích dopadů pro
oběti, a také o tom, jaká mají žáci práva a současně
i zodpovědnost ve vztahu k druhým. Právě výuka
by mělo pomoci studentům rozvíjet jejich sociální
dovednosti online i offline a následně zvýšit jejich
vědomí vlastní účinnosti (self-efficacy) a schopnost efektivně reagovat. Proto je třeba, aby se tyto
strategie staly pevnou součástí studijních osnov
a nezůstaly pouze izolovaným sdělením. Díky tomu
budou mít studenti příležitost postupně zlepšovat své dovednosti a ve výsledku dosáhnout trvalejší změny ve svém jednání.
Aby bylo možné bojovat se všemi formami šikany
včetně kyberšikany, je třeba studenty i vrstevnické skupiny zaujmout natolik, aby snahu o prevenci tohoto problému vzali za svou. Tento přístup
u nich podpoří akceschopné, odpovědné a náležité
jednání. Stejně tak se jim dá na srozuměnou, že
hrají klíčovou roli ve vytváření takového školního klimatu, které netoleruje žádnou formu šikany.
Ačkoliv většina studentů nerada vidí, že je někdo
šikanován, většina z nich nezasáhne a šikanu nezastaví. Tím však mohou šikanu druhých přímo či
nepřímo podporovat [12,13]. Studenti proto potřebují rozvíjet schopnosti řešit problémy, stejně tak
jako sebedůvěru, že zvládnou odradit pachatele od
šikany a podpořit ty, kdo se stali oběťmi šikany. Právě sami šikanovaní uvádějí, že jim projev podpory ze strany vrstevníků pomáhá mnohem víc než
podpora dospělých, a dokonce i víc než jejich vlastní svépomocné jednání zaměřené proti šikaně [14].
Jelikož ke kyberšikaně často dochází mimo dohled
dospělých, je zcela nezbytné studenty školit
ohledně technických dovedností zajišťujících
bezpečný pobyt na internetu, dále ohledně společenského chování v online prostředí, rovněž
je učit dovednostem spojenými s „digitálním
občanstvím“ a dalším strategiím souvisejícími s bezpečností na internetu. Tyto dovednosti
pomohou předcházet kyberšikaně a případně na
ni účinně reagovat. Ačkoliv jsou studenti jinak
při práci s internetem technicky zdatní, nemusí
si být vědomi způsobů, jak se účinně chránit na
internetu a jak se vypořádat s negativními situacemi a zážitky (jak například odstranit škodlivý
obsah nebo jak s problémem na internetu pomoci kamarádovi či kamarádce) [16].
Mladí často vnímají reakci dospělých na šikanu
– a kyberšikanu především – jako nevhodnou
nebo neefektivní. Proto je zvlášť důležité zapojit do boje proti šikaně přihlížející vrstevníky.
Australská studie zjistila, že přibližně 50 % studentů ve vyšších ročnících střední školy (ve věku
16 – 17 let) uvedlo, že situace ohledně šikany se
po rozhovoru s učiteli o probíhající šikaně vůbec
nezměnila [15].
Aby studenti snáze našli odvahu vyhledat podporu nebo pomoc, je třeba jejich důvěry, že odhalení
šikany bude školním personálem řešeno přiměřeně a obezřetně. Musí si být také jistí, že ohlášení šikany jejich situaci nezhorší a že školní personál s nimi probere, jakému řešení by oni sami
dali přednost.
Zlepšovat schopnosti studentů předcházet
kyberšikaně a účinně se s ní vypořádávat pomůže
přátelský a vstřícný vztah s dospělými ve škole,
zejména pokud se vyznají v problematice šikany a jsou ochotni poskytnout studentům podporu. Pomoci mohou také mimoškolní vzdělávací
a podpůrné služby a podpora diskuse o konfliktech a šikaně mezi studenty a jejich rodiči.
Za účelem pomoci těmto studentům by se škola
také měla snažit celkově zlepšit povědomí žá-
8
V zásadě v každém ze čtyř následujících kritérií – jimiž jsou étos školy, školní politika (školní
řád) a programy, dovednosti a partnerská spolupráce – hrál rozvoj dovedností klíčovou roli.
Více než 40 % doporučení považovalo za zásadní
dovednosti související s digitálním občanstvím
a netiketou.
Dodržování principů „netikety“ v online prostředí:
60 %
Rozvíjení sociálních a technických dovedností coby
nástroje k prevenci šikany (např. vnímání rozdílu
mezi reálnými a virtuálními přáteli, nepřeposílání
ubližujících vzkazů):
49 %
Užití technologie k pozitivní sociální interakci:
43 %
Pochopení podstaty kyberšikany, k níž dochází při
používání online sociálních sítí:
49 %
… chatových místností:
40 %
… instant messengerů (služby jako Skype, ICQ atd.):
37 %
… SMS a mobilních telefonů:
34 %
… internetových stránek:
29 %
… blogů:
29 %
… online her:
20 %
Doporučení zdůrazňují význam rozvoje digitálních dovedností, které mladým lidem umožní
regulovat nežádoucí interakce. Přibližně 50 %
doporučení zmiňuje důležitost ochrany soukromí a potřebu jasných postupů pro ohlašování
kyberšikany, ovšem již jen třetina z nich mluví
o možnosti oznámit incident policii.
Vyrovnávání se s kyberšikanou prostřednictvím
vyhledání pomoci u rodičů, učitelů nebo vrstevníků bylo hodnoceno následovně:
Vyhledat podporu u rodičů za účelem prevence
nebo vyrovnání se s kyberšikanou:
57 %
Rozvoj technických dovedností, jež pomáhají
předcházet kyberšikaně (např. nastavení
soukromí u profilů na online sociálních sítích,
ochrana hesla):
37 %
Oznámení incidentu poskytovatelům služeb,
blokování agresora, uchování důkazu kyberšikany:
43 %
Vyhledat podporu u učitelů za účelem prevence
Vyhledat podporu u vrstevníků za účelem prevence
23 %
Oznámení kyberšikany policii:
37 %
Doporučení zdůrazňují význam rozvoje digitálních dovedností, které mladým lidem umožní
regulovat nežádoucí interakce. Přibližně 50 %
doporučení zmiňuje důležitost ochrany soukromí a potřebu jasných postupů pro ohlašování
kyberšikany, ovšem již jen třetina z nich mluví
o možnosti oznámit incident policii.
Významné místo v doporučeních pro mladé lidi
zaujímala podpora spolupráce se školou, rodinou nebo komunitou vedenou mladými lidmi.
Přibližně ve dvou třetinách byl kladen důraz
na podporování mladých v tom, aby vyhledali
pomoc u dospělých, kterým důvěřují. Jedna třetina doporučení pak zdůrazňuje význam vyhledání pomoci na internetu nebo prostřednictvím
linek důvěry.
Nahlášení kyberšikany školnímu personálu nebo
jinému dospělému, kterému důvěřuje:
60 %
Vyhledání dalších informací nebo zdrojů online:
43 %
Vyhledání dalších informací nebo zdrojů
u profesionálů, např. na lince důvěry:
38 %
54 %
Mnohá doporučení rozlišují různé online aktivity (např. používání online sociálních sítí a komunikace na chatech) a upozorňují na to, že je u nich
zapotřebí různých typů schopností k vypořádání se s kyberšikanou. V tomto ohledu je v doporučeních nejméně zmiňováno hraní online her.
9
Podpora mladých lidí aktivně vystoupit proti
kyberšikaně:
17 %
Podpora mladých lidí angažovat se v pozitivním
využívání technologie:
17 %
Využití pozitivního vrstevnického tlaku k zastavení
agresora:
21 %
Doporučení
�
S mladými lidmi je třeba školní politiku proti šikaně konzultovat a díky tomu
zohlednit jejich pohled na samotnou definici kyberšikany, na způsoby, jak
oznámit, že k šikaně dochází, jak jí předcházet a jak postupovat při jejím
řešení. Teprve potom mladí lidé přijmou školní politiku proti šikaně za vlastní.
Na online aktivity mladých lidí nelze dohlížet neustále, proto je třeba u nich
rozvíjet zodpovědnost za svou vlastní bezpečnost, než se pouze spoléhat
na systém omezení ze strany dospělých. K rozvoji jejich digitálního občanství by mělo pomoci zapojení do programů vrstevnické podpory, kyber-mentoringu a poradenství.
�
Schopnosti a porozumění
Je potřeba zavést programy zvyšující povědomí o kyberšikaně, které pomohou mladým lidem pochopit:
co je kyberšikana a jaké může mít formy;
závažnost následků kyberšikany pro oběti;
závažnost následků kyberšikany na pachatelovu pověst v online
prostředí, tzn. to, že jeho chování online může ovlivnit jeho přátelství
a vztahy stejně jako jeho budoucí vyhlídky na zaměstnání;
legální důsledky a riziko trestního stíhání.
·
·
·
·
Mladí lidé potřebují dostat příležitost, aby si uvědomili, jaký mají postoj
ke kyberšikaně a aby rozvinuli technické dovednosti, jež jsou klíčové pro
zachování jejich bezpečnosti při používání internetu nebo chytrých telefonů. Přitom je potřeba osvojit si specifické dovednosti v závislosti na různých
online aktivitách, kterým se věnují (například používání online sociálních
sítí, pobyt v chatovacích místnostech nebo hraní online her). Mladí lidé by
si měli osvojit principy netikety při komunikaci a interakci online, a především porozumět tomu, že pro chování na internetu platí stejná pravidla jako
v reálném životě.
Všem mladým lidem musíme poskytnout dostatečné znalosti a posílit jejich
sebedůvěru k tomu, aby na kyberšikanu mohli účinně zareagovat – tedy
především následujícími způsoby:
útoky neoplácet ani na ně nijak neodpovídat;
uchovat si důkazy o útoku;
říci o útoku někomu, kdo může pomoci, nebo zavolat na linku důvěry;
zablokovat útočníka;
oznámit incident poskytovateli služby (např. mobilnímu operátorovi
nebo administrátorovi sociální sítě) a pokud čelí vážným výhrůžkám,
oznámit vše policii.
·
·
·
·
·
Všichni mladí lidé by měli být informováni o rizicích i výhodách jednotlivých
reakcí na kyberútok. Tyto reakce jsou:
agresivní;
asertivní / řešící problém;
pasivní nebo emocionální;
sociálně zaměřené / mající formu vyhledání pomoci u přátel, vrstevníků, rodiny, zodpovědných osob a učitelů.
·
·
·
·
Mladí lidé potřebují mít příležitosti ke zlepšování svých sociální dovedností, prohlubování empatie, morálního usuzování, schopnosti řešit konflikty
a zvládání zlosti
10
�
Spolupráce školy s rodinou a lidmi z okolí
Mladí lidé potřebují vědět, že školnímu personálu a rodičům mohou ohlásit, když se stanou obětí kyberšikany. Je třeba, aby věděli, že problém je
na straně pachatele a že čím dříve jeho chování začnou řešit, tím dříve
s kyberšikanou přestane. Měli by také znát mimoškolní instituce a organizace, u nichž mohou hledat informace, radu a pomoc týkající se bezpečnosti na internetu a kyberšikany. Zároveň je třeba je podporovat v tom, aby se
přišli poradit, pokud se s kyberšikanou setkají.
�
Je třeba, aby si všichni mladí lidé uvědomovali, jak je důležité podpořit oběti kyberšikany a pomoci jim, a že je třeba kyberšikanu oznámit některému
z dospělých ve škole, bez ohledu na to, zda k ní dochází ve škole nebo mimo
ni. Současně by však sami měli vědět, jak se zachovat, pokud se stanou
svědky kyberšikany svých vrstevníků. Mladí lidé také potřebují mít jistotu,
že se jim dostane podpory, pokud oběti kyberšikany sami pomůžou nebo
se obrátí o pomoc na někoho dalšího.
11
�
ŠKOLY
vají pozitivní interakce mezi studenty i zapojení studentů do školního života prostřednictvím
školních i mimoškolních aktivit [23].
Šikana je složitým jevem, k němuž dochází v různých sociálních kontextech. Škola proto pro boj
s ní musí stanovit celoškolní postup. Jeho hlavním cílem by mělo být vytvoření pozitivní školní kultury založené na atmosféře podpory, ale
také zavedení takové školní politiky a takových
postupů, jež umožní šikaně efektivně předcházet. Škola musí také pomáhat studentům i personálu, aby šikaně rozuměli a uměli na ni reagovat, a podporovat spolupráci personálu, studentů, rodin a širší komunity na prevenci tohoto
problému.
Politika školy a zavedené postupy jsou základem pro změnu jednání a chování a současně
celé komunitě signalizují, že ve škole panuje bezpečné prostředí poskytující studentům i personálu podporu. Právě proto jsou školní politika
a postupy klíčové pro prevenci a snižování
výskytu šikany [8]. Politika a zavedené postupy
personálu umožňují reagovat na případné incidenty důsledně a efektivně, protože jejich účelem je nejen potenciální pachatele od šikany
odrazovat, ale zároveň dodat studentům odvahu k oznámení takového chování. Právě rychlá
a adekvátní reakce posiluje důvěru studentů v to, že jejich oznámení školní personál vždy dotáhne až do konce. Dalším úkolem politiky
školy a zavedených postupů je podpora pozitivních sociálních dovedností.
Je vhodné, aby škola poskytovala podporu, bezpečí a povzbuzovala k otevřené komunikaci
i rozvoji pozitivních vztahů. Důležitý je i její vliv
na pocit sounáležitosti, který snižuje riziko šikany. Je prokázáno, že na školách, které se zaměřují na vytvoření pocitu bezpečí u svých žáků,
se kyberšikana vyskytuje méně [17]. U těch studentů, kteří uvádějí, že mají přátele, kterým
mohou důvěřovat, kteří o ně mají starost a kteří
jim pomáhají, je také nižší pravděpodobnost, že
budou sami šikanovat [18]. Obětem kyberšikany
i pachatelům je naopak vlastní pocit, že se o ně
učitelé nezajímají [19].
Na vzniku politiky školy a zavedených postupů
se musí podílet všichni členové školní komunity.
Právě to pozitivně ovlivňuje, jak dobře jí studenti i učitelé porozumí a nakolik se do jejího prosazování zapojí. Politika školy a postupy ale budou
fungovat jen tehdy, pokud bude jejich dodržování v online i offline prostředí monitorováno
a pokud budou důsledně dodržovány.
K pozitivnímu školnímu klimatu rovněž přispívají pozitivní sociální vztahy, protože ty podporují
sounáležitost se školou jako takovou [20]. Sounáležitostí se školou je při tom označován pocit,
že dotyčný náleží mezi studenty, rodiny, školní
personál a širší školní komunitu [21]. Pokud je
tento pocit u studentů silný, má například vliv na
jejich prospěch, ovlivňuje jejich pozitivní vztah
k sobě i k ostatním. Rovněž ale snižuje výskyt
šikany, snižuje počet studentů vyloučených pro
neprospěch a snižuje výskyt zdraví ohrožujícího chování [22]. K pocitu sounáležitosti přispí-
Snižovat výskyt šikany i dalších disciplinárních
problémů pomáhá vyzdvihování a odměňování pozitivního chování studentů [24]. Naopak
dlouhodobý efekt represivních reakcí při řešení
šikany je neznámý, avšak víme, že takové odezvy mohou poškodit školní klima a zvýšit váhavost studentů při oznamování šikany. Reakce
školy na šikanu má studenty především učit, jak
se sociální problémy řeší konstruktivně i jak se
výskytu podobných případů předchází [25].
12
V rámci škol je třeba zvyšovat povědomí o kyberšikaně a šikaně, naučit se, jak šikaně předcházet,
ale i jak ji rozeznat a jak na ni efektivně reagovat.
Důležité jsou tedy obecné vědomosti o šikaně i možných způsobech řešení sociálních problémů.
Třemi klíčovými metodami, které jsou 23 doporučeními zaměřenými na školy citovány nejčastěji, bylo udržování bezpečného a pozitivního
prostředí, zvyšování povědomí studentů o šikaně a odměňování pozitivního využití informačních a komunikačních technologií.
Brát oznámení kyberšikany vážně a jednat jasně
a důrazně:
36 %
Vypracovat a zavést celoškolní strategii
prevence šikany, která zahrnuje omezení
a zvládání kyberšikany:
27 %
Postup při dokumentování případů kyberšikany
a výstupy z jejich řešení:
24 %
Vypracovat a pravidelně revidovat politiku,
programy a postupy proti kyberšikaně ve spolupráci
se školním personálem, studenty a rodiči:
18 %
Odsouhlasit definice kyberšikany a společné
prohlášení o očekávaném a nepřijatelném chování
ve vztahu k používání technologií v mezilidské
komunikaci a při kyberšikaně:
14 %
Koordinovat celoškolní plán, který nastíní, jak je
třeba určité chování řešit:
14 %
Zvyšování povědomí studentů o tom, že mají právo
vyhledat pomoc, aby vyřešili případy kyberšikany:
52 %
Uvolnit odpovídající zdroje včetně personálu, času,
financí, prostor a materiálu k zavedení strategií
k omezení a zvládání kyberšikany:
14 %
Zvyšování povědomí studentů o tom, že je jejich
odpovědností vyhledat pomoc při řešení případů
kyberšikany:
44 %
Poskytnutí personálu, který je zodpovědný za
zavedení strategií, příležitostí k profesionálnímu
rozvoji colon:
14 %
Odměňování a povzbuzování pozitivního využívání
technologie v sociální interakci:
39 %
Prohlášení o právech a povinnostech všech členů
školní komunity, a to včetně návštěvníků,
vzhledem k řešení kyberšikany:
5%
Menší důraz je však kladen na vrstevnickou skupinu, vliv vrstevníků a celkovou školní dynamiku včetně konkrétní politiky v boji s podobnými
jevy, která podporuje pozitivní vrstevnický vliv.
Využití pozitivního tlaku vrstevníků k oslabení
hrozby negativního nátlaku na vrstevníky:
Hlavní sdělení mnohých doporučení se zaměřuje
na zdokonalování schopností studentů řešit problém. V řadě zkoumaných doporučení ale tento
fakt nebyl dostatečně zdůrazněn – a to na rozdíl
od role školy při udělování pravomocí studentům, jejich angažování nebo poskytování ochrany
a podpory. Navíc jen velmi málo doporučení upozorňovalo na význam následné práce s pachateli
kyberšikany.
9%
Využití vrstevnické skupiny k podpoře obětí
kyberšikany:
17 %
Využití kooperativních metod učení k podpoře
prosociálního chování:
22 %
Vývoj programů a zavedení strategií, které
dovolí studentům, aby se podíleli na pozitivní
školní kultuře, např. systém podpory vrstevníků:
17 %
Role celkové politiky školy (školního řádu) nebyla
v doporučeních zahrnuta tak, jak bychom – vzhledem k významu celoškolních strategií v rámci prevence a zvládání šikany – předpokládali. Obecně
jsme zjistili, že doporučení podceňují vliv školy
na úspěšnost školní politiky a školních procesů.
Umožnit studentům rozeznat a oznámit
zneužívání:
52 %
Aktivně zapojit studenty do prevence a zvládání
kyberšikany:
32 %
Vypracovat ochranné strategie včetně chování při
vyhledání pomoci:
30 %
Zajistit takové učební osnovy, které studentům
dají prostor zvýšit svou online bezpečnost a dají
jim prostředky k vyřešení jejich vlastních problémů
a k získání důležitých celoživotních dovedností
týkajících se vztahů a digitálního občanství:
22 %
Zajistit odpovídající kontrolu a dohled nad tím, jak
studenti využívají technologie:
18 %
Pomoci studentům, kteří kyberšikanují ostatní,
aby svůj vliv na vrstevníky využívali pozitivnějším
způsobem:
13
5%
Klíčovou součástí prevence kyberšikany je spolupráce mezi školou, rodinou a celou komunitou. Některá doporučení označují za její nejdůležitější součást využití vzájemných konzultací
a odborných znalostí k lepší informovanosti
školní komunity, zejména učitelů.
Vyhledávání dalších informací a zdrojů k
rozvoji celoškolní strategie a postupů k řešení
kyberšikany:
36 %
Vyhledávání dalších informací o příležitostech
profesního vzdělávání učitelů o kyberšikaně:
36 %
Doporučení
�
Také se studenty musí učitelé o kyberšikaně mluvit. Navíc by samotní učitelé měli studentům poskytovat vzory chování a povzbuzovat je v aktivní
podpoře obětí kyberšikany. Tím vším se učitelé podílejí i na vytváření takového školního klimatu, které kyberšikanu netoleruje.
�
Pochopení a kompetence
Je potřeba, aby školy zavedly postupy jednání pro intervenci kyberšikany
a její řešení přizpůsobovaly věku studentů. Na rozdíl od starších studentů,
kteří jsou v používání internetu zkušenější, budou jejich mladší spolužáci
k zastavení kyberšikany například potřebovat více technické pomoci.
K nalezení možných směrů pro vytváření postupů, plánů a programů cílených k pozitivnímu využívání technologií a intervenci proti kyberšikaně,
mohou napomoci také pozitivní vedení studentů, metody kooperativního
učení a přístupy ke správnému řešení konfliktů. Školy poskytují ideální prostředí pro rozvoj schopností online komunikace a dalších sociálních
dovedností, jakou je i digitální občanství.
�
Spolupracující partneři
Všichni členové školní komunity, tedy učitelé, rodiče a studenti musí v boji
proti kyberšikaně spolupracovat. Pokud ke kyberšikaně dojde, všechny
dotčené strany by se měly spojit a postupovat společně. Nemělo by docházet na otázky, kde končí odpovědnost rodičů a kde začíná odpovědnost
školy – řešení kyberšikany by mělo být odpovědností sdílenou.
�
Školy by měly prostřednictvím budování pozitivních vztahů mezi studenty
a zaměstnanci (i oběma těmito skupinami navzájem) vytvářet a udržovat
celkovou pozitivní a podpůrnou školní atmosféru. Aby mohli zaměstnanci
školy i vrstevníci na kyberšikanu efektivně reagovat a poskytnout podporu
jejím obětem, měli by rozvíjet své dovednosti i znalosti. Oběti kyberšikany spíše vyhledají pomoc v takové škole, jež má otevřenou a podpůrnou atmosféru
a v níž navíc existují jasné zásady, jak se v případě kyberšikany zachovat.
Starostlivý, podporující a spolehlivý školní personál také přispívá k lepším
vztahům a pozitivnímu klimatu ve škole i třídě.
Studenti by měli mít možnost si ve škole vyzkoušet postup podpory oběti
kyberšikany pro případ, že by se stali jejími svědky. Svědci kyberšikany
se totiž často zdráhají incident ohlásit z obavy, že jim jako důsledek bude
omezen přístup k technologiím, aby se šikaně zabránilo. Namísto takových restriktivních přístupů je proto důležité podporovat aktivní podpůrné chování.
14
�
UČITELÉ
mnoho z nich zároveň uvádí, že potřebují více
školení, aby své dovednosti spojené s reagováním na šikanu zlepšili.
Učitelé i další zaměstnanci školy hrají v omezování šikany a kyberšikany klíčovou roli. Důležitá
je zejména účinnost a důslednost jejich reakce
na šikanující chování mezi studenty [26]. Samotní zaměstnanci školy uvádějí, že si méně věří při
řešení skryté šikany (včetně kyberšikany), než
pokud musí zakročit proti zjevné slovní nebo
fyzické šikaně. Vysvětlují, že si v takovém případě nejsou jisti, jakým způsobem by měli postupovat [27]. Právě to je problém – pokud se totiž
na šikanu nedostaví účinná reakce, toto chování
bude pravděpodobně pokračovat a časem může
dokonce zesílit [26].
Rysy vzájemného vztahu mezi učiteli a studenty, jako je míra podpory nebo vřelosti ze strany
učitele, ovlivňují to, jak studenti vnímají sociální klima školy i tendence k agresivnímu chování studentů [29]. Špatné vedení třídy učitelem
(z úhlu pohledu studentů) je spojené s vyšší pravděpodobností výskytu šikany, zatímco
u řádněji vedených tříd je výskyt šikany nižší
[30]. Mezi důležité metody, které vedou k omezení agresivního chování mezi žáky, patří například pozitivní vedení třídy nebo zavedení třídních pravidel proti šikaně.
Je potřeba vytvořit jasné postupy, aby učitelé mohli na šikanu účinně reagovat. Australský
výzkum o výskytu skryté šikany (Australian
Covert Bullying Prevalence Study – ACBPS) ukázal, že pokud ve školách neexistují jasné směrnice k prevenci, nahlašování a reagování na šikanu,
pak zaměstnanci nevědí, jakým způsobem účinně reagovat [28]. Je proto potřeba srozumitelně
popsat a sdělit zaměstnancům školy i dalším členům školní komunity, jaké se od nich očekávají reakce, jaké jsou důsledky nereagování a jaké
kroky škola podniká v případě zjištění šikany.
Jen tak je totiž možné budovat o šikaně patřičné
povědomí a naučit se s ní zacházet.
Australský výzkum zjistil, že velká část školních
zaměstnanců (71 %) shodně při řešení šikany
využívá restriktivní přístupy, značná neshoda
ovšem panuje ohledně strategií, které by měly
být používány pro práci s agresory a s oběťmi
šikany [31]. Používání trestů při řešení šikany ve
školách by mělo být omezené – může totiž šikanu
potlačit jen dočasně a agresory vést k využívání
skrytějších forem šikany, které jsou pro dospělé hůře odhalitelné. Naopak užitečným prvním
krokem může být povzbuzující přístup, který
podle anglické studie používají v rámci řešení
šikany až dvě třetiny škol [32].
Potenciální bariérou u poskytování pomoci obětem kyberšikany by mohla být generační digitální propast mezi mladými lidmi a jejich učiteli
[33]. V jednom průzkumu mezi budoucími učiteli se ukázalo, že drtivá většina z nich postrádá
dostatečnou důvěru ve vlastní schopnosti rozpoznat a zvládat kyberšikanu [34]. Ani sami studenti navíc nemusí věřit tomu, že jim dospělí ve
škole dokážou s kyberšikanou pomoci [16].
Zaměstnanci školy potřebují komplexní odborné vzdělání, aby se zvýšila jejich sebejistota
a důvěra ve vlastní schopnosti a aby tak mohli pomáhat studentům při řešení šikany a souvisejících potíží. Jejich odborná školení by měla
být součástí celoškolního plánu boje s šikanou,
a tedy součástí celkové školní politiky. Ačkoliv
drtivá většina zaměstnanců školy obvykle šikanu odsuzuje [28] a je si vědoma své vlastní zodpovědnosti za omezení i prevenci školní šikany,
15
K rozvoji pozitivního školního klimatu přispívá kromě snahy učitelů o omezení šikany také
průběžná komunikace mezi učiteli a rodiči [35].
Tato pravidelná komunikace by měla povzbuzovat a pomáhat rodičům ve sledování všech forem
šikany a v jejich diskutování se svými dětmi.
Obzvláště důležité je zaměření se na kyberšikanu, protože právě ta se obvykle objevuje mimo
dobu vyučování.
Na učitele jako hlavní cílovou skupinu se zaměřovalo 32 doporučení. Učitelé jsou v nich často prezentováni jako vzory správného chování
a pozitivního využívání informačních a komunikačních technologií, stejně tak jako zdroj podpory. Zároveň jsou to ti, kteří pomáhají zvyšovat
povědomí studentů o kyberšikaně.
50 %
Předvádět pozitivní používání informačních
a komunikačních technologií studentům:
47 %
Zvyšovat povědomí studentů o tom, že mají právo
a odpovědnost vyhledat pomoc při řešení případů
kyberšikany:
47 %
13 %
Podrobné dokumentování postupů řešení
případů kyberšikany a jejich výsledků, aby bylo
možné zhodnotit jejich účinnost a zjistit potřebu
případných úprav:
16 %
Vyhodnocování jejich kroků k odrazování
od kyberšikany a jejího zvládání:
18 %
Zajistit odpovídající monitorování a dohled nad tím,
jak studenti využívají technologie:
31 %
Rozvinout schopnosti učitelů potřebné ke zvládnutí
kyberšikany studentů:
31 %
Povzbuzování a pomáhání studentům s pozitivním
využíváním technologií k sociální interakci:
53 %
Účast na odborných školeních o kyberšikaně:
20 %
Většina doporučení pro učitele zdůrazňovala
význam spolupráce s rodiči a dalšími skupinami. Jen zřídka byly ovšem zmíněny mechanismy
a konkrétní kroky k tomu, jak zlepšovat propojení škol s rodiči a komunitou. Některé důležité
oblasti byly v doporučeních pokryty nedostatečně. Jsou jimi především způsoby, jakými je
možné vyvinout strategie řešení kyberšikany
ve spolupráci s rodiči, zvýšení povědomí rodičů
i komunity o předcházení a řešení kyberšikany.
Jednou z málo zmiňovaných oblastí byla nicméně
role učitelů ve vytváření strategií a jejich hodnocení. Několik doporučení povzbuzovalo učitele,
aby zaznamenávali postupy a výsledky z řešení
případů kyberšikany, používali pozitivní uznání
(ohodnocení), chválili a povzbuzovali studenty
ke změně chování a vyhodnocovali své vlastní
kroky, které učinili při zvládání kyberšikany.
Využití uznání, pochval a povzbuzení ke změně
chování:
45 %
Často se objevoval bod o podpoře a pomoci studentům při pozitivním využívání technologií pro
sociální interakce. Naopak jen málo doporučení povzbuzovalo účast učitelů v odborných školeních zaměřených na šikanu. V praxi by ovšem
takový nepoměr způsobil rozšiřování často teoreticky probírané digitální propasti mezi mladými lidmi a jejich učiteli.
Podporovat pozitivní způsoby využívání technologií
pro sociální interakci:
Brát oznámení kyberšikany vážně a jasně
a důsledně na ně reagovat:
Zvyšování povědomí rodičů o kyberšikaně
a o způsobech, jak jí předcházet a jak se s ní
vypořádat:
20 %
Budování úzké spolupráce mezi rodiči a školou:
19 %
Zvyšování povědomí o kyberšikaně a o způsobech,
jak jí předcházet a jak se s ní vypořádat:
16 %
Vývoj strategií ke zvládání kyberšikany ve
spolupráci s rodiči:
Doporučení často vyzývala učitele k tomu, aby
brali oznámení o kyberšikaně vážně. Avšak jen
jedna třetina doporučení zmiňovala zajištění
adekvátního monitorování a dohledu nad studenty. Také snaha o rozvoj vlastních dovedností učitelů nutných k efektivnímu zásahu proti
kyberšikaně byla zdůrazněna jen v jedné třetině doporučení.
16
9%
Doporučení
�
Vedení školy musí učitele vzdělávat a podporovat, aby věděli, jak se zachovat, když se kyberšikana objeví. Jejich informace musí být jasné, důsledné
a přesné, aby školní komunita věděla, jak efektivně reagovat. Vedení školy by mělo také učitele pobízet, aby používali takové strategie, které se při
práci s kyberšikanou osvědčí.
�
Pochopení a kompetence
Učitelé by měli být odborně vyškoleni, aby mohli v případech kyberšikany efektivně zasáhnout. Prospěšné by pro ně bylo zejména hlubší porozumění skupinové dynamice a dovednosti řešení konfliktů. Vedení školy by
mělo zhodnotit schopnosti svých zaměstnanců účinně proti kyberšikaně
zakročit, aby bylo možné určit, jaká školení jsou pro ně potřebná. Učitelé
potřebují například vědět, jak zlepšit znalosti studentů o kyber-bezpečnosti
a pravidlech online etikety.
�
Spolupracující partneři
Je třeba, aby učitelé byli v aktivním spojení s rodiči, navázali s nimi úzkou
spolupráci a vytvořili společné strategie řešení kyberšikany. Dále je třeba,
aby učitelé neváhali kontaktovat v případě potřeby rodiče a aby zvyšovali
povědomí rodičů i komunity o kyberšikaně.
�
Učitelé by měli být aktivně zapojeni do vytváření pozitivní atmosféry ve
třídě a do udržování pozitivních vztahů se svými studenty. Měli by také
studentům pomáhat při podpoře obětí kyberšikany a zastavovat ty, kteří
pomáhají nebo podporují pachatele kyberšikany. Navíc je třeba, aby dodali
studentům odvahu k oznámení kyberšikany. Blízký vztah mezi studentem
a učitelem pomáhá vytvářet pozitivnější klima ve třídě i škole a napomáhá
zaznamenání a řešení konfliktů a problematických situací mezi studenty.
Studenti jsou v jedinečné pozici, protože při řešení kyberšikany ve školách
hrají zásadní roli. Měli by proto být školami aktivně zapojeni do odstraňování tohoto problému tak, že učitelům pomůžou pochopit podstatu kyberšikany. Učitelé by měli využít příležitost dozvědět se něco o tom, jak studenti
využívají internet, zatímco studenti potřebují od učitelů pochytit způsoby
řešení sociálních problémů i způsoby rozvoje sociálních dovedností.
17
Z ÁVĚRY
grese a kyberšikany zajistili nezbytnou podporu
a znalosti, které jim pomohou zvládat případné
další útoky. Silně také doporučujeme, aby učitelé vedli i ty studenty, kteří kyberšikanují ostatní, k rozvoji lepších sociálních dovedností při
využívání internetu i k tomu, aby své vůdcovské
schopnosti či vrstevnický vliv využívali pozitivnějším způsobem.
Rešerše odborné literatury a analýza dostupných doporučení o kyberšikaně z Evropy, Izraele a Austrálie poukázaly na řadu úkolů, které
je třeba vyřešit, aby školy, učitelé, mladí lidé
a rodiče mohli lépe předcházet všem rizikům
spojeným s elektronickou komunikací a účinně
na ně reagovat, pokud jim čelí.
Pro prevenci a obranu proti kyberšikaně dětí
a mladých lidí, která je významným a rostoucím
zdravotním problémem, je podle našeho názoru rozhodující spolupráce celé společnosti, škol,
učitelů, rodičů a mladých lidí. Všechny uvedené
strany se mají podílet na budování efektivních
strategií a postupů. Zvláště mladí lidé by měli
cítit, že při vývoji strategií a postupů, které se
jich dotýkají, je jejich hlas slyšet.
Učitelé potřebují zefektivnit přístup k problému kyberšikany. Považujeme za nezbytné, aby
v rámci přípravy na své povolání a v rámci odborných školení získali lepší porozumění skupinové
dynamice a více pracovali na způsobech zvládání konfliktů.
Také postavení rodičů v prevenci, identifikaci
a reakci na kyberšikanu je velmi důležité. Čím
více znalostí mohou rodiče získat o internetu
a rizicích spojených s jeho používáním, tím lépe
budou vybaveni pro zajištění online bezpečnosti
svých dětí. Zároveň je důležité, aby rodiče se svými dětmi pravidelně mluvili o významu netikety
a chování v online prostředí a připomínali jim,
jak je důležité oznámit jakoukoliv elektronickou
komunikaci, která jim nebo jejich vrstevníkům
připadá znepokojující nebo nevhodná.
Pro školy je hlavní, aby problematiku kyberšikany zahrnuly do svého školního přístupu k šikaně
jako takové. Současně by učitelé měli studentům
v hodinách pomáhat rozvíjet sebedůvěru a odvahu kyberšikanu oznámit anebo vyhledat pomoc,
pokud jsou oni sami nebo jejich vrstevníci její
obětí.
Všichni mladí lidé se potřebují naučit nezbytné dovednosti, jak pomoci sami sobě, aby při
svém pohybu v kyberprostoru zůstali v bezpečí a zároveň aby efektivně zvládali situace, kdy
jsou vystaveni kyberagresi. Je také důležité, aby
se rodiče a učitelé nezříkali odpovědnosti za
vzniklé incidenty, ale raději aby obětem kybera-
Vzhledem k tomu, jak velké přínosy mají mediální technologie v sociální i vzdělávací rovině,
doufáme, že naše analýza stávajících doporučení napomůže dalšímu boji s nebezpečím kyberšikany dětí a mladých lidí.
Po d ě k o vá n í
Rádi bychom poděkovali Lian McGuire z Centra proti šikaně při Trinity College v Dublinu (Anti-Bullying Centre, Trinity College Dublin)
za jeho pomoc s tvorbou těchto doporučení a projektu Klíč k mysli
(Key to the Mind project), založenému finským Ministerstvem sociálních věcí a zdraví, za jejich pomoc při vzniku této brožury. Česká
verze příručky vznikla s podporou Institutu výzkumu dětí, mládeže
a rodiny při Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a projektu VITOVIN (CZ.1.07/2.3.00/20.0184), který je spolufinancován
Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky.
18
Seznam literatury:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15
16.
17.
18.
19.
20. Waters, S., Social and ecological structures supporting adolescent connectedness to school: a theoretical
model. American School Health Association, 2009.
79(11): 516-524.
21 Rowe, F., D. Stewart, and C. Patterson, Promoting
school connectedness through whole school approaches.
Health Education Research, 2007. 107(6): 524-542.
22. Bond, L., et al., Social and school connectedness in
early secondary school as predictors of late teenage
substance use, mental health, and academic outcomes. Journal of Adolescent Health, 2007. 40: 357.
e359 –357.e318.
23. McBride, N., R. Midford, and R. James, Structural
and management changes that encourage schools to
adopt comprehensive health promotion programs.
Health Promotion Journal of Australia, 1995. 5(1):
17-23.
24. Luiselli, J.K., et al., Whole-school positive behaviour
support: effects on student discipline problems and
academic performance. Educational Psychology,
2005. 25(2): 183-198.
25. Skiba, R.J. and R.L. Peterson, School discipline at a
crossroads: From zero tolerance to early response.
Exceptional Children, 2000. 66(3): 335-347.
26. Espelage, D.L. and S. Swearer, Research on school
bullying and victimization: what have we learned
and where do we go from here? School Psychology
Review, 2003. 32(3): 365-383.
27. Bauman, S. and A. Del Rio, Preservice teachers’ responses to bullying scenarios: Comparing physical,
verbal, and relational bullying. Journal of Educational Psychology, 2006. 98(1): 219-231.
28. Cross, D., et al., Australian Covert Bullying Prevalence Study (ACBPS). 2009, Report prepared for the
Department of Education, Employment and Workplace Relations (DEEWR): Western Australia.
29. Gini, G., Bullying as a social process: The role of
group membership in student’s perception of intergroup aggression at school. Journal of School Psychology, 2006. 44(1): 51-65.
30. Roland, E. and D. Galloway, Classroom influences on bullying. Educational Research, 2002. 44(3): 299-312.
31. Rigby, K. and S. Bauman, How school personnel tackle
cases of bullying: A critical examination, in Handbook
of bullying in schools: An international perspective,
S.R. Jimerson, S.M. Swearer, and D.L. Espelage, Editors. 2010, Routledge: New York, 455-467.
32. Thompson, F. and Smith, P.K., The use and effectiveness of anti-bullying strategies in schools. Research
Brief DFE-RB098, 2011. London: DfE.
33. Bhat, C.S., Cyber bullying: Overview and strategies
for school counsellors, guidance officers, and all
school personnel. Australian Journal of Guidance
and Counselling, 2008. 18(1): 53-66.
34. Li, Q., Cyberbullying in schools: An examination of
preservice teachers’ perception. Canadian Journal of
Learning and Technology, 2008. 34(2): 75-90.
35. Lee, C., An ecological systems approach to bullying
behaviors among middle school students in the
United States. Journal of Interpersonal Violence,
2011. 26(8): 1164-1693.
Rigby, K., Psychosocial functioning in families of
Australian adolescent schoolchildren involved in
bully/victim problems. Journal of Family Therapy,
1994. 16: 173-187.
Wang, J., R.J. Iannotti, and T.R. Nansel, School bullying among adolescents in the United States: Physical,
verbal, relational, and cyber. Journal of Adolescent
Health, 2009. 45(4): 368-375.
Aman-Back, S. and K. Bjorkqvist, Relationship between home and school adjustment: children’s experiences at ages 10 and 14. Perceptual and Motor Skills,
2007. 104: 965-974.
Conners-Burrow, N.A., et al., Adults matter: protecting children from the nedative impacts of bullying.
Psychology in the Schools, 2009. 46(7): 593-604.
Li, Q., New bottle but old wine: A research of cyberbullying in schools. Computers in Human Behavior,
2007. 23(4): 1777-1791.
National Children’s Home. 1 in 4 children are the
victims of “on-line bullying”. 2002 [cited 2004 19th
July 2004]; Available from: http://www.nch.org.uk/
information/index.php?i=237.
Smith, P.K., et al., Cyberbullying: Its nature and impact in secondary school pupils. Journal of Child
Psychology and Psychiatry, 2008. 49(4): 376-385.
Farrington, D.P. and M.M. Ttofi, School-based programs to reduce bullying and victimization, in
Campbell Systematic Reviews. 2009, The Campbell
Collaboration: Oslo.
Rigby, K., What children tell us about bullying in
schools. Children Australia, 1997. 22(2): 28-34.
Vandebosch, H. and K. Van Cleemput, Cyberbullying among youngsters: Profiles of bullies and victims. New Media and Society, 2009. 11: 1349-1371.
Ybarra, M. and K. Mitchell, Youth engaging in online
harassment: Associations with caregiver-child relationships, Internet use, and personal characteristics.
Journal of Adolescence, 2004. 27: 319-336.
O’Connell, P., D. Pepler, and W. Craig, Peer involvement in bullying: Insights and challenges for intervention. Journal of Adolescence, 1999. 22: 437-452.
O’Moore, M. Cyberbullying: The situation in Ireland.
Pastoral care in education. 2012. 30:3 209-223.
Davis, S. and C. Nixon. The Youth Voice Project. 2010
[cited 2010 March 12]; Available from: http://
www.youthvoiceproject.com/.
Rigby, K., The victimized student’s dilemma: To tell
or not to tell. Youth Studies Australia, 2002. 21(3):
33-36.
Agatston, P.W. and S. Limber, Students’ perspectives
on cyber bullying. Journal of Adolescent Health,
2007. 41: S59-S60.
Glew, G., et al., Bullying, psychosocial adjustment
and academic performance in elementary school.
Archives of Pediatric and Adolescent Medicine,
2005. 159(11): 1026-1031.
Williams, K.R. and N.G. Guerra, Prevalence and predictors of Internet bullying. Journal of Adolescent
Health, 2007. 41: S14-S21.
Sourander, A., et al., Psychosocial risk factors associated with cyberbullying among adolescents. Archives of General Psychiatry, 2010. 67(7): 720-728.
19
AUTOŘI:
Almeida, Ana, University of Minho, Portugal
Berne, Sofia, University of Gothenburg, Sweden
Cross, Donna, Edith Cowan University, Australia
Deboutte, Gie, Media & ICT in Organisations & Society (MIOS), University of Antwerp, Belgium
Fandrem, Hildegunn, University of Stavanger, Norway
Fulop, Marta, Hungarian Academy of Sciences, Hungary
Heiman, Tali, The Open University, Israel
Kurki, Marjo, University of Turku, Finland
Olenik-Shemesh, Dorit, The Open University, Israel
O’Moore, Mona, Trinity College Dublin, Ireland
Stald, Gitte, IT University of Copenhagen, Denmark
Sygkollitou, Efi, Aristotle University of Thessaloniki, Greece
Välimäki, Maritta, University of Turku, Finland
http://sites.google.com/site/costis0801/
,19(67,&('252=92-(9='ċ/È9È1Ë
COST Action IS0801: Kyberšikana: Zvládání negativ a podporování pozitivního používání nových technologií ve vztazích
a vzdělávání bylo podpořeno Evropskou unií – programem COST ACTION.
Copyright © WG3 Cost Action IS0801 | Grafická úprava: Tiina Kuoppala | Tisk: Tribun EU s.r.o., 2012
Authors

Doporučení k prevenci kyberšikany ve školním prostředí:

Transkript

Podobné dokumenty