Využití minerálních látek ve výživě koní

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
VYUŽITÍ MINERÁLNÍCH LÁTEK VE VÝŽIVĚ KONÍ
Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Eva Baštová
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití minerálních látek ve výživě koní
vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu
literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické
univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
Podpis ……………………
3
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce panu profesoru Ladislavu
Zemanovi za odbornou pomoc a konzultace k problematice v oblasti minerální výživy koní.
4
OBSAH
1
ÚVOD.................................................................................................................................5
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................................................6
2.1
MINERÁLNÍ LÁTKY ......................................................................................................6
2.2
VÝŽIVNÝ STAV ............................................................................................................9
2.2.1 Hodnocení výživného stavu podle Carroll C.L. and Huntington P.J. (Body
Condition Scoring and Weight Estimation of Horses)......................................................11
2.2.2 Hennekeho systém hodnocení výživného stavu koní .............................................13
3
CÍL ...................................................................................................................................23
3.1
MINERÁLNÍ VÝŽIVA KONÍ ..........................................................................................24
3.1.1 Vápník a fosfor......................................................................................................24
3.1.1.1
Vápník............................................................................................................25
3.1.1.2
Fosfor .............................................................................................................28
3.1.2 Sodík a chlor .........................................................................................................30
3.1.2.1 Sodík ..............................................................................................................30
3.1.2.2 Chlor ..............................................................................................................31
3.1.3 Draslík ..................................................................................................................33
3.1.4 Hořčík ...................................................................................................................36
3.1.5 Síra........................................................................................................................38
3.1.6 Železo ....................................................................................................................39
3.1.7 Měď .......................................................................................................................41
3.1.8 Zinek......................................................................................................................43
3.1.9 Mangan .................................................................................................................45
3.1.10
Selen..................................................................................................................46
3.1.11
Kobalt................................................................................................................49
3.1.12
Jód.....................................................................................................................50
4
PŘÍLOHA........................................................................................................................51
5
SOUHRN .........................................................................................................................57
6
ZÁVĚR ............................................................................................................................57
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...........................................................................58
7.1
7.2
MINERÁLNÍ LÁTKY ....................................................................................................58
HODNOCENÍ VÝŽIVNÉHO STAVU ................................................................................59
5
1 Úvod
V současnosti spočívá užitek koně především ve využití jeho pohybu pod sedlem, popř.
tažné síly. Vlivem automobilismu a mechanizace v zemědělství se stavy koní značně snížily
(viz příloha tab. 2 a 3) a v poválečné době se využití koní přesunulo do celospolečenské a
kulturní sféry, kde je rozhodující sportovní a rekreační ježdění. Dnes je kůň spíše módní
záležitostí než nezbytností. Je určený pro vyžití lidí ve sportu a volném čase.
Jedním z mnoha faktorů, které se podílejí na výkonnosti koně je správná výživa. Ta by
měla být adekvátní k požadované práci. Protože kůň je nepřežvýkavý býložravec, má
specifické požadavky na výživu. Vedle obsahu energie, dusíkatých látek a vlákniny, musíme
dbát na vyvážený poměr minerálních látek a vitamínů v krmné dávce.
Pro nejobjektivnější stanovení a vyhodnocení jednotlivých minerálních látek v těle koně
je optimální výživný stav. Na ten má také vliv správný poměr a množství mikro a
makroprvků. V literárním přehledu nastiňuji proto také metody hodnocení výživného stavu
koní.
6
2 Literární přehled
2.1 Minerální látky
Podle ZEMANA a kol., 2006 jsou minerální látky v živočišném organismu zastoupeny
v množství 3 – 5 % tělní hmoty a mají významný vliv na normální průběh metabolických
procesů, a tím i na zdraví, dlouhověkost a reprodukci zvířat.
Minerální látky dělíme na makroprvky a mikroprvky. K makroprvkům patří vápník,
fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra a chlór. Tyto prvky se podílejí na udržování vnitřního
prostředí organismu nebo jsou přímo součástí tkání (vápník, fosfor a hořčík v kostech). Je
důležité, aby kůň denně dostal přiměřené množství těchto prvků, ale zároveň musí být ve
správném vzájemném poměru. Mikroprvky neboli stopové prvky jsou v těle koně potřebné
jen v omezeném množství, ale ani ony zde nesmí chybět. Kůň je musí získávat z krmiva,
běžná krmná dávka jich většinou obsahuje dostatek, pokud tomu tak není, lze je dodat formou
minerálních směsí. Hříbata mají ve srovnání s dospělými koňmi vyšší požadavky na stopové
prvky. K mikroprvkům řadíme železo, měď, zinek, mangan, selen, kobalt, jód.
Požadavky na minerály a vitamíny se zvyšují, aby mohly podporovat uzdravování a
zotavování koně. V rekonvalescenci je doporučeno krmit na 125 % NRC (National Research
Council) standard (požadavky na výživu). Při zraněních kostí, koně potřebují vyvážené
množství vápníku, fosforu, mědi, zinku, hořčíku a křemíku, které jsou extrémně důležité pro
podporu uzdravování a stavbu kostí. Po kolice vitamíny skupiny B a antioxidanty A, C, E a
selen. Elektrolyty – sodík, chlor, hořčík a draslík jsou velmi důležité pro uzdravování při
dehydrataci po operaci a potřebují být doplněny, aby podpořily svalovou funkci a všechny
ostatní orgány.
Při zátěži či za horkého počasí, kdy se kůň potí, dochází k úbytku elektrolytů. Vnitřně
mohou být tyto ztráty zčásti kompenzovány, např. uvolněním z trávicího traktu, ale také
úsporami zmenšením mimobuněčného tekutinového prostoru nebo uvolněním z tkání.
Některé minerální látky na sebe působí podpůrně (synergicky), jiné zase protichůdně
(antagonisticky).
7
Obr. 1: Synergické působení
8
Obr. 2: Antagonistické působení
9
2.2 Výživný stav
Bodové hodnocení výživného stavu koní je subjektivní metoda hodnotící úroveň tělesné
kondice (množství uloženého tuku) a stanovení číselných bodů k usnadnění porovnání koní.
Je nezávislá na váze, velikosti nebo tvaru koně. Je to efektivní cesta, jak koni zajistit
optimální přísun energie na udržení správné váhy. Mnoho chovatelů nerozpozná významné
odchylky ve váze koní nebo rozdíly související s věkem nebo plemenem. To často zapříčiňuje
překrmování nebo nedostatečné krmení.
Jsou 2 metody, běžně používané, které hodnotí výživný stav. První se vyvinula v Austrálii
Carroll and Huntington (1988) a používá škálu od 0 do 5, kde 0 je velmi hubený a 5 velmi
tlustý.
Druhý systém vznikl při výzkumech na Texas A&M University, USA (Don Henneke,
1983); původně pro chovné klisny, poté se však začal používat také pro jiné druhy
hospodářských zvířat. Je založen na posuzování vrstvy tuku na šesti hlavních partiích na koni,
na kterých je nejvíce patrné ukládání nebo ztráty tuku. Těchto šest částí tvoří krk, kohoutek,
ramena, žebra, bedra a kořen ocasu. Při používání Hennekeho systému by mělo vždy dojít
k fyzickému kontaktu s těmito částmi a způsob dotyku je důležitý, abychom správně odhadli
vrstvu tuku. Každou tuto část ohodnotíme zvlášť, body poté sečteme a spočítáme průměr.
Ideální výživný stav pro chovné a sportovní koně podle Hennekeho systému hodnocení
Klisny
Pro nelaktující klisny v reprodukčním cyklu je nejlepší udržovat výživný stav 5 a více.
Zabřeznutí a březost probíhá obtížněji, když výživný stav klesne pod tuto úroveň.
Přibírání na váze je pro klisnu v laktaci velmi obtížné. Většina klisen během laktace prodělá
malou až střední ztrátu na váze. Abychom po porodu zajistili výživný stav 5 a více, měla by
se klisna hřebit ve výživném stavu 6 a více. Tohoto stupně obezity by klisna měla dosáhnout
v prvních osmi měsících březosti, protože v posledním trimestru je trávicí kapacita značně
zmenšená.
Hřebci
Nebyl prokázán vztah mezi reprodukčním cyklem a výživným stavem hřebců. Nicméně,
extrémně hubená (méně než 2) nebo extrémně tučná (více než 8) výživná kondice je nezdravá.
Někteří hřebci jsou během připouštěcí sezony příliš aktivní. To má za následek značné
snížení váhy. Tito hřebci by měli být před sezonou ve výživném stavu 6 až 7, aby nebyli
v sezoně příliš hubení.
10
Sportovní a chovní koně – předpokládaný výživný stav pro různé disciplíny
4 – 5: vytrvalost, polo, práce s dobytkem
4 – 6: hřebci (mimo sezonu), klusácké dostihy
5 – 7: klasické dostihy (plnokrevníci), hunter, parkur, plemeník
6 – 8: drezura, Quarter horse, Show hack
7 – 8: pony, březí klisna
Přejato z knihy Feeding and Nutrition, The Making of a Champion, John Kohnke, 1992, strana 165,
Birubi Pacific.
11
2.2.1 Hodnocení výživného stavu podle Carroll C.L. and
Huntington P.J. (Body Condition Scoring and Weight
Estimation of Horses)
Tab. 1: Výživný stav koní
výživný stav
krk
kohoutek hřbet & bedra
žebra
záď
vyčnívající
kostra lehce
hmatatelná- žádná
3 hroty obratle
kořen
kosti lehce
každé žebro je
0 Velmi
snadno
ocasu a
svalová plošinka
hmatatelné
snadno hmatatelné
hubený
v místě, kde krk
hmatatelné
kyčelní
přechází v ramena
kost
trnový výběžek
snadno
kosti můžeme
můžeme
nahmatat – tenká
hmatatelný pokryta tenkou
kosti můžeme
nahmatat
postranní
svalová plošinka
vrstvou tuku, stále
1 Hubený
cítit
kyčelní
výběžky pokryty snadno hmatatelná
v místě, kde krk
kosti
přechází v ramena
tenkou vrstvou
tuku
tuk přes trnový
výběžek,nemůžeme kyčle
tuk uložen
kosti překryté
přes kohoutek závislé na tvaru vidět žebra, ale
překryté
2 Přiměřený
tukem
můžeme je
tukem
nahmatat
nemůžeme
krk plynule
krk zaobluje
vrstva tuku přes
hřbet je rovný
nahmatat
3 Dobrý
přechází v ramena kohoutek
žebra
kyčle
nemůžeme
tuk uložen podél kohoutek
houbovitý tuk přes
mediální
rýha
nahmatat
4 Tlustý
krku
vyplněn tukem
a mezi žebry
kyčle
hluboká mediální
tukové
vypouklý tuk
tukové „kapsy“
5 Velmi tlustý vypouklý tuk
rýha
„kapsy“
12
Obr. 3: Bederní obratel – ventrální pohled, naznačující z boku linie jednotlivých výživných stavů
(hodnocení podle Caroll C. L. a Huntington P. J.)
13
2.2.2 Hennekeho systém hodnocení výživného stavu koní
Obr. 4
1 extrémně vyhublý, slabý
2 velmi hubený
3 hubený
4 mírně hubený
5 přiměřený
6 přiměřený až tlustý
7 tlustý
8 obézní, vypasený
9 extrémně vypasený
14
1 EXTRÉMNĚ VYHUBLÝ, SLABÝ:
Zvíře je extrémně vyhublé, nemá žádnou tukovou tkáň. Kosti jsou zřetelné a výrazně
vyčnívají. Mezi hýžděmi je značný prostor.
Obr. 5:
Obr. 6:
15
2 VELMI HUBENÝ:
Kůň je vyhublý. Kosti jsou znatelné. Nepatrná vrstva tuku překrývá trnové výběžky.
Příčné výběžky bederních obratlů jsou na omak zakulacené.
Obr. 7:
Obr. 8:
16
3 HUBENÝ:
Krk, kohoutek a ramena jsou zdůrazněné. Kořen ocasu vyčnívá, ale jednotlivé obratle
nejsou viditelné. Kyčelní hrboly se zdají být oblé, ale snadno rozeznatelné. Trnové výběžky
lehce rozeznatelné. Slabá vrstva tuku zakrývá žebra. Žebra jsou lehce rozeznatelná.
Obr. 9:
Obr. 10:
17
4 MÍRNĚ HUBENÝ:
Oblasti krku, kohoutku a ramen nejsou zjevně hubené. Kolem kořene ocasu může být
hmatatelný tuk. Kyčelní hrboly nejsou rozeznatelné. Rozeznatelný nepatrný obrys žeber.
Obr. 11:
Obr. 12:
18
5 PŘIMĚŘENÝ, OPTIMÁLNÍ:
Krk se plynule napojuje na tělo. Kohoutek se zdá být zaoblený přes trnové výběžky.
Hřbet je rovný. Tuk kolem kořene ocasu začíná být houbovitý. Žebra nejsou viditelně
rozeznatelná, ale jsou snadno nahmatatelná.
Obr. 13:
Obr. 14:
19
6 PŘIMĚŘENÝ AŽ TLUSTÝ:
V oblasti krku, kohoutku a za rameny se začíná ukládat tuk. Tuk kolem kořene ocasu na
omak měkký. Tuk přes žebra na omak houbovitý. Může se začít objevovat mírná mediální
rýha. Znatelné ukládání tuku mezi hýžděmi.
Obr. 15:
Obr. 16:
Obr. 17:
20
7 TLUSTÝ:
Na krku, kohoutku a za rameny je uložen tuk. Tuk kolem kořene ocasu na omak měkký.
Jednotlivá žebra mohou být nahmatána, ale již je patrné vyplnění tukem mezi žebry. Může se
objevit mediální rýha.
Obr. 18:
Obr. 19:
Obr. 20:
21
8 OBÉZNÍ, VYPASENÝ:
Nápadné tloustnutí krku. Oblast kolem kohoutku je vyplněna tukem. Tuk kolem kořene
ocasu velmi měkký. Žebra jsou obtížně hmatatelná. Mediální rýha je výrazná. Značné
množství tuku je uloženo z vnitřní strany hýždí.
Obr. 21:
Obr. 23:
Obr. 22:
Obr. 24:
22
9 EXTRÉMNĚ VYPASENÝ:
V oblasti krku, kohoutku a ramen je viditelný vypouklý tuk. Vypouklý tuk kolem kořene
ocasu a tuk podél vnitřních hýždí se mohou o sebe třít. Mediální rýha je velmi zřetelná.
Slabina je vyplněná tukem.
Obr. 25:
Obr. 26:
23
Z literárního přehledu je patrné, že vztahem mezi příjmem minerálních látek a
hodnocením výživného stavu koní se zabývalo velmi málo autorů a bylo by vhodné tuto
problematiku doplnit o další sledování.
3 Cíl
Cílem bakalářské práce je posoudit kvalitu a význam jednotlivých minerálních prvků pro
koně, jejich zastoupení v krmných dávkách a vliv na zdravotní a výživný stav koní.
Makrominerální prvky slouží především jako stavební živiny. Stopové prvky (např. železo,
měď, mangan, jod) koně využívají v enzymech, metoloenzymech a nebo v jiných typech
proteinů, nezbytných pro život zvířat
24
3.1 Minerální výživa koní
V následujícím textu posoudíme význam jednotlivých prvků pro koně a jejich vliv na výživný
a zdravotní stav koní.
3.1.1 Vápník a fosfor
Vápník a fosfor jsou DŮLEŽITÉ: prvky pro zdravé zuby a kosti. Poměr těchto dvou látek
je důležitý a měl by být mezi 1,5 : 1 a 2:1 (poměr Ca : P v krmné dávce koně by neměl nikdy
klesnout pod 1 : 1 a přesáhnout 3 : 1). Nerovnováha s příliš mnoho fosforem může způsobit
osteodystropii, kdy kosti jsou příliš slabé a šlachy se mohou oddělit od kostí. Kromě toho jsou
oba nepostradatelnými pro krevní oběh, přenos nervových vzruchů ke svalovým vláknům a
pro přeměnu energie ve svalech.
Denní potřeba vápníku a fosforu je spočítána pro zvířata s přísunem energie pro záchovu,
podle nevyhnutelných ztrát trusem a močí a se zřetelem ke zhodnocení obou prvků
organismem. Pracující koně mají zvýšenou potřebu obou prvků vzhledem k jejich vylučování
potem a – v důsledku vyššího přísunu krmiva – také trusem.
U gravidních klisen v poslední třetině březosti znatelně stoupá potřeba vápníku a fosforu,
jak se mineralizuje kostra hříběte v děloze. Výrazný nárůst této potřeby se projevuje také u
klisen kojících v důsledku výdeje minerálních látek mlékem. Obsah vápníku a fosforu
v mléce klisny je nejvyšší během 1. měsíce laktace, načež postupně rovnoměrně klesá.
Celkový nárok na příjem Ca a P v krmné dávce se proto dále nezvyšuje, navzdory většímu
množství vyloučeného mléka.
Už u novorozených hříbat dosahují vysoké koncentrace podle pokračujícího vývoje
kostry a její vysoké mineralizace. S přibývajícím věkem se jejich relativní podíl na celkové
tělesné hmotnosti snižuje v důsledku zvyšování podílu tuku. U hříbat v 1. roce života je
potřeba vápníku a fosforu/kg živé hmotnosti zvlášť vysoká.
Absolutní hodnoty potřeby zmíněných prvků se s věkem nijak výrazně nemění, neboť
jejich klesající potřeba pro tvorbu kostry je vyvážena potřebou pro záchovu, která naopak
stoupá.
25
Vápenatofosforečné minerální přísady
pícní vápno - obsahuje vápník a fosfor
kostní moučka – vyrábí se z odtučněných a odolejovaných kostí, které jsou rozemleté na
moučku a sterilizované; v 1 kg moučky je: 250 - 300 g P2O5
kostní šrot - sterilizovaný sušený mletý výrobek ze stejného materiálu jako kostní moučka,
pro koně méně vhodný, protože není dost jemný
3.1.1.1 Vápník
Je velmi důležitou minerální složkou organizmu. Má vliv na správnou funkci regulačních
mechanizmů. Je nepostradatelný při mnoha procesech, např. pro nervosvalový převod, činnost
svalů, správný vývoj kostí, procesy srážlivosti krve, pro aktivaci některých enzymů, pro
propustnost membrán. Vápník se nachází v organizmu v množství silně překračujícím
význam kteréhokoliv jiného prvku. Kůň má v těle asi 7 kg vápníku z toho 99 % v kostech,
zbytek se nachází v plazmě, tkáňovém moku a v měkkých tkáních. Na vápníku závisí činnost
mnoha enzymů, fungování svalů, hojení ran, hormonální přenos podráždění, síla kostí, klidná
vyrovnaná povaha, pravidelná činnost srdce, správné srážení krve, zdravé zuby. Vápník
umožňuje přenášení nervových impulsů, je zodpovědný za kontraktilitu svalových vláken,
hraje velkou roli v regulaci práce srdce, má protialergické působení.
Vápník se resorbuje převážně v tenkém střevě. Resorpce probíhá jako aktivní proces a
ovlivňuje ji dostatečná acidita střevního obsahu, hladina vitamínu D, obsah fosfátů, nebo
oxalátů v krmivech a parathormon. Resorbovaný vápník se vylučují především výkaly a močí.
Zvýšené vylučování vápníku močí je indikátorem dekalcifikace kostí. Resorbovaný vápník se
také vylučuje některými živočišnými produkty např. mlékem. (KUDRNA, 1998).
Vápník je obsažen v malém množství i v krvi. Jeho množství v krevním oběhu je
regulováno parathormonem (zvýšení) a kalcitoninem (snížení), ale ne tak přesně, jak je tomu
u jiných druhů zvířat. Při nedostatku vápníku v krvi se jeho hladina kompenzuje mobilizací
rezerv uložených v kostech. Při nadměrném přísunu vápníku může jeho hladina v krvi
stoupnout na několik hodin po nakrmení až na 145 mg/l. Převážná většina přebytečného
vápníku je z organismu vyloučena přes ledviny močí. Potřeba vápníku stoupá při poměru Ca :
P < 1 a při vyšším obsahu kyseliny šťavelové (> 2 % v sušině) a kyseliny fytinové
v krmivu.(MEYER a COENEN, 2003)
Zásobení vápníkem lze odečíst z hladiny Ca v plazmě jen podmíněně. Extrémní nadbytek
však 2 až 3 hod. po krmení vede k dočasné hyperkalcemii. Vhodnější je posouzení renální
exkrece Ca s přihlédnutím k vylučování kreatinu. (MEYER a COENEN, 2003)
26
Vápník je v zelených krmivech nejvíce obsažen v jetelovinách, v zelené řepce,
luskovinách, řepkovém listě a v trávách. Z ostatních krmiv obsahuje mnoho vápníku
především rybí a masová moučka, mléko, sušené cukrovarské řízky a melasa. Podle
MEYERA a COENENA, 2003 závisí zásobení vápníkem také na jeho obsahu v seně. Při
obsahu 3 g a méně na kg je absolutní přísun na spodní hranici potřeby a poměr Ca/P pod 1:1.
S narůstající přísadou ovsa (u koní s těžkou prací) je poměr vždy méně příznivý (užší). Proto
je třeba při výběru doplňkové krmné směsi dbát zvláště na obsah Ca a P. Celkovou bilanci
vápníku v organismu příliš nezlepší ani pití vody obohacené tímto prvkem (0,2 g Ca/l).
Dostatečný přísun vápníku zajistí krmení senem leguminóz (jetel, vojtěška, vičenec)
v množství přes 2 kg denně.
Nedostatek
Při širokém uplatnění mineralizovaných doplňkových krmiv by deficit Ca měl být
výjimkou. Největší riziko je při výlučném odchovu na mladé, na trávu bohaté pastvě bez
možnosti přikrmování. Naopak nadměrný přísun vápníku je téměř vyloučen.
K prvním symptomům akutního nedostatku Ca či nadbytku P patří proměnlivé kulhání, tj.
kulhání, které přechází z jedné končetiny na jinou. U pokročilé demineralizace kosti vzniká
pod okosticí bolest při napětí tahem, kterou se kůň snaží zmírnit střídavým odlehčováním
jedné končetiny.
Při deficitu se mohou objevit např. křeče ve svalech, bolesti kloubů, zpomalení pulzu,
krvácení, lekavost, poruchy chůze, zvýšená lámavost kostí, osteoporóza, osteomalacie, při
nedostatku vitamínu D rachitida.
V důsledku nedostatku vápníku dochází vlivem působení parathormonu nejdříve
k metabolickému odvápňování kostní tkáně (endogenní zásobení organismu vápníkem).
S pokračujícím deficitem vápníku přecházejí odvápňovací procesy také na funkční kostní
tkáň. Částečně demineralizovaná kostra lebky (horní čelist) se následkem tlaku zubů vyboulí,
takže hlava zvířete vypadá větší.
Jestliže je v dietě nadměrné množství aniontů (P, Cl, S) v porovnání s kationty (Ca, Mg,
K, Na), může dojít k dlouhodobému vylučování vápníku z kostí a postupně k jejich
odvápňování (acidifikační účinek krmiva bohatého na anionty). Optimální poměr mezi
nejdůležitějšími kationty (Na, K) a anionty (Cl) v krmné dávce (Na + K – Cl) se pohybuje
v rozmezí 0,2 – 0,3 ekvivalentu na kg sušiny krmiva. Ekvivalenty uvedených prvků jsou dány
jako jejich obsah v g/kg sušiny krmiva, dělený jejich ekvivalentní hmotností (Na = 23, K =
27
39, Cl = 35), která v případě jednomocných prvků odpovídá jejich atomové hmotnosti.
(MEYER a COENEN, 2003)
Na kostech končetin jsou při nedostatku postiženy především zóny bezprostředně pod
okosticí, které jsou demineralizovány a částečně nahrazovány pojivovou tkání. Na místech
úponů šlach a vazů namáhaných tahem vzniká bolestivý proces, který se navenek projevuje
kulháním, ztuhlostí a nejistou chůzí. Pokud nevyvážený přísun minerálních látek trvá déle,
objevuje se oslabení a zánět kostí, při vážnějších potížích také natržení šlach a zlomeniny
kostí.
U rostoucích hříbat se nedostatek vápníku (spolu nebo bez přebytku fosforu) projevuje
zvlášť nepříznivě. Kromě slábnutí, křivení a zánětů kostí končetin se objevují i změny tvaru
hlavy. Nedostatek Ca (o 50 % potřeby) snížil porodní hmotnosti hříbat o 15 %. (MEYER a
COENEN, 2003)
Přechodné poruchy regulace hladiny vápníku v krevní plazmě (hypokalcemie) se
příležitostně objevují při stresových stavech (rozrušení, transport, velká tělesná námaha) nebo
při zvýšeném metabolismu vápníku (březost, laktace). Projevují se neklidem, svalovými
křečemi, ataxiemi, případně tetaniemi.
Nadbytek
Při přebytku vápníku a současném nedostatku fosforu dochází k lámavosti kostí,
rachitidě. Nadbytek Ca snižuje využití hořčíku, manganu, železa a zinku.
Přebytek vápníku koně snášejí do určité míry (překročení normy 2 – 3 násobně) bez
problémů, pokud mají dostatek ostatních minerálních prvků (hořčík, mangan, železo, zinek).
Předávkování vápníkem stimuluje jeho vylučování ledvinami (riziko tvorby močových
kamenů).
Vápník v půdě
Pro posouzení potřeby vápníku musí být stanovena hodnota pH půdy, která by měla být
na písčité půdě 5 - 5,5, na hlinitých a jílovitých půdách 6 - 6,5 a na bažinaté půdě asi 4,5.
Zásobení půdy vápníkem se provádí vápenatým hnojivem nebo chybí-li také hořčík, tak
vápenatohořečnatým hnojivem. Kyselé půdy je třeba vápnit zpravidla každé 3 - 4 roky (100 150 kg/ha), nejúčinnější je to na podzim či na počátku zimy. Na slabě kyselých půdách
postačí velmi často dusík s obsahem vápníku nebo fosforečná hnojiva. (MEYER a COENEN,
2003)
28
Vápenaté minerální krmné přísady
krmný vápenec - neměl by se používat hrubě rozemletý, jinak může poškodit sliznici střeva
plavená křída - při nedostatku vápníku v krmné dávce např. při krmení senem špatné jakosti;
připravuje se vymýváním mleté křídy vodou = čistý uhličitan vápenatý (99% CaCO3)
lasturové mléko - u nás málo známé; jde o jemně rozemletý grit z lastur vodních živočichů,
využitelnost Ca pro koně je z tohoto produktu nízká
chlorid vápenatý (CaCl2) - v organismu prohlubuje acidózu - fyziologicky působí kysele
3.1.1.2 Fosfor
Fosfor se vyskytuje v každé buňce organismu. Převážně se však nachází v kostech a zubech.
Z celkového množství fosforu (cca 4 kg) připadá naprostá většina (80 %) na kostru, zbytek se
nachází v měkkých tkáních a v krvi. V krvi se nachází převážně v erytrocytech. "Působí ve
formě hydrogenfosforečnanů a dihydrogenfosforečnanů jako pufrační systém, který udržuje
pH v rozmezí 7,35 – 7,45." (NEDOMA, KOUTNÍK, HRDLIČKA, 2001)
Fosfor je také součástí mnoha organických sloučenin - fosfoproteidů, nukleoproteidů,
fosfolipidů, ATP, ADP a dalších. Spotřeba stoupá se zvýšeným energetickým výdejem.
Důležitý je dostatek vitamínu D, který ovlivňuje jeho metabolismus. (DRAŽAN, 2000)
Fosfor má velkou úlohu při skladování a transportu energie.
Fosfor se resorbuje zvláště v tenkém střevě. Vstřebává se jako anorganický fosfát.
Přebytek iontů vápníku, hořčíku a hliníku v krmné dávce tvoří ve střevech nerozpustné a
neresorbovatelné fosfáty. Je vylučován výkaly a močí, na rozdíl od vápníku závisí vylučování
fosforu močí na jeho množství v krmné dávce. (KUDRNA, 1998).
Příjem dostatečného množství fosforu je při běžném krmení zpravidla zajištěn. Koně na
rozdíl od mnohých jiných druhů zvířat tráví i fytinfosfor, který v krmných dávkách tvořených
pouze z obilovin a produktů z obilí (otruby) představuje až 75 % celkového množství fosforu.
"Nejvyšší obsah fosforu mají však rybí moučky. Nejméně fosforu obsahují okopaniny. Mezi
používanými fosforečnými solemi jsou nejvhodnější ortofosfáty." (SOMMER, 1982).
Potřeba fosforu stoupá hlavně při nadměrném přísunu bílkovin, kdy dochází ke
zvýšenému vylučování fosforu ledvinami a močí.
Hladina fosforu v těle se určuje obtížně. Po nadměrném zásobení při současně
adekvátním nebo nízkém přísunu Ca se plazmatické hodnoty pro anorganický fosfor zpravidla
pohybují při horní hranici, při nedostatečném zásobení ve spodním pásmu normy nebo níže.
Při změnách krevní hladiny je třeba přitom přihlížet také ke stáří. Extrémní nadbytek u P je
v každém případě poznatelný při analýze moči. (MEYER a COENEN, 2003)
29
Nedostatek
Projevy nedostatku jsou stavy slabosti, poruchy ve stavbě kostní hmoty (lámavost kostí),
nepravidelné dýchání, únava, nervové poruchy, deprese růstu, zhoršení příjmu potravy.
Se skromnější nabídkou fosforu se setkáváme na pastvách, kde převažují odkvetlé,
přetrvávající porosty, nebo při jednostranném krmení slámou, hlízami a kořínky.
Nadbytek
Přebytek fosforu bývá způsoben například překrmováním obilnými zbytky, hlavně
otrubami.
Fosfor v půdě
Dávka fosforu se řídí podle stupně zásobení půdy. Při obsahu 30 mg P2O5/100g půdy a
více není hnojení třeba. Pro zachování dostatečného množství fosforu v půdě je potřeba asi 40
kg P/ha, na půdách chudých na fosfor je to i více. Fosfor je nejlepší aplikovat v pozdním
podzimu nebo brzy zjara. (MEYER a COENEN, 2003)
30
3.1.2 Sodík a chlor
Sodík a chlor jsou nepostradatelné k udržení osmotického tlaku v mimobuněčných
tekutinách a pro metabolismus vody. Regulují poměr kyselin a zásad.
Potřeba sodíku a chloru u pracujících koní je proměnlivá (kvůli vyplavování potem), a
proto ji nelze zcela pokrýt běžnými krmivy. Proto musí mít koně stále k dispozici minerální
krmnou přísadu v podobě lizu. Koním, kteří intenzivně pracují (hodně se potí), se do krmiva
může přidávat kamenná sůl. Při volném přístupu koní k soli lze pozorovat, že zvířata ji
požírají více, než by odpovídalo jejich potřebě, a že mezi jednotlivými zvířaty existují v tomto
směru významné rozdíly.
Při intenzivnějším pohybu potřeba obou prvků významně stoupá kvůli jejich intenzivním
ztrátám potem (za hodinu se v 10 ml potu vyloučí přibližně 30 mg Na a 55 mg Cl/kg ž. hm.),
a sice proporcionálně k celkové zátěži, neboť ani množství potu ani obsah elektrolytů v potu
neklesá. Protože uvolnění chloridů potem je téměř dvakrát tak vysoké než u sodíku, vzniká
nejdříve nedostatek tohoto prvku. Zjevný pokles obsahu Cl v plazmě, který závisí na době a
výši příjmu Cl před zátěží a trvání zátěže je doprovázen paralelním nárůstem hodnoty pH
krve. (MEYER a COENEN, 2003)
3.1.2.1 Sodík
Sodík je nejdůležitější kationt v tělesné acidobazické rovnováze. Kromě udržování
správného osmotického tlaku hraje sodík rovněž úlohu v zachování správné vzrušivosti svalů
a propustnosti buněčných membrán. Sodík a draslík řídí hospodaření s elektrolyty a mají vliv
na acidobazickou rovnováhu organizmu, hrají roli při převodu vzruchů ze všech nervových
buněk.
Asi 40% celkového množství sodíku je vázáno v kostech, ale je těžko mobilizovatelný.
Poměrně vysoká koncentrace sodíku je ve svalech a v játrech. Zvířata získávají sodík hlavně
ve formě NaCl. (KUDRNA, 1998)
Pro záchovu stačí koni denní dávka 20 mg Na/kg živé hmotnosti, která pokryje
nevyhnutelné ztráty. Potřeba sodíku březích klisen a hříbat jen mírně převyšuje úroveň
potřebnou pro záchovu, neboť jak nově se tvořící tkáně, tak mléko obsahují sodík i chlor jen
v nepatrném množství. (MEYER a COENEN, 2003)
Příjem sodíku bývá u koní často nedostatečný i pro potřeby záchovy, neboť mnoho krmiv
ho obsahuje jen nepatrné množství. Obsah sodíku v zeleném krmení, stejně jako v seně nebo
31
v siláži, se pohybuje často pod hranicí 0,5 g/kg, někdy dokonce až 0,2 g/kg sušiny. Také
obiloviny i další krmiva pocházející z obilí mají obsah sodíku velmi nízký. Větší množství
sodíku obsahují jen krmná řepa a krmiva z ní pocházející, jako melasa. (MEYER a COENEN,
2003)
Nedostatek
Nedostatek sodíku, ale i chloru se projevuje především u jezdeckých koní, při intenzivním
vylučování obou prvků potem, při ztrátě většího množství krve nebo při průjmu.
Chronický nedostatek sodíku (nebo chloru) může vést ke snížené chuti k jídlu a příjmu
vody, dehydrataci a tendenci lízat předměty, které jsou slané, jako zpocená výstroj nebo lidi.
Jednostranný nedostatek sodíku se může objevit i u koní na pastvě. Jeho projevy jsou:
olizování předmětů, případně požírání zeminy na pastvě, nechutenství, úbytek hmotnosti,
suchá kůže, pokles krevní osmolarity, snížená výkonnost, či zahušťování obsahu střev.
Nadbytek
Nadměrný příjem sodíku se příležitostně objevuje u mladých nebo nezkušených koní po
předložení dobytčího lizu nebo volné soli. Vede ke zvýšenému příjmu vody, močení, průjmu,
poškození ledvin, nedostatečné činnosti trávicích žláz, pocitu únavy. Při nedostatku vody
v extrémních případech až k nervovým poruchám.
Sodík v půdě
Obsah sodíku v půdě je relativně nízký a v rostlinách velmi kolísá. Nízký obsah sodíku
mají zrniny, extrahované šroty a brambory. Vysoký obsah sodíku mají živočišné moučky,
kvasnice, řepa a řepné skrojky (SOMMER, 1982).
3.1.2.2 Chlor
U chloru se navzdory relativně nízkým endogenním ztrátám (kolem 5 mg Cl/kg ž. hm.
denně) a vyššímu stupni zhodnocení doporučuje přísun 80 mg Cl/kg ž. hm. denně. Menší
množství Cl se v závislosti na složení krmné dávky může negativně projevit na acidobazické
rovnováze a ovlivnit nežádoucím směrem pH krve. Zelené krmení i seno obsahují zpravidla
přes 6 g Cl/kg sušiny. (MEYER a COENEN, 2003)
32
Nedostatek
Extrémní nedostatek chloru se dá poznat podle poklesu hladiny v plazmě. Analýzy moči
mohou být docela nápomocné k revizi zásobení organismu.
33
3.1.3 Draslík
Draslík je důležitý elektrolyt potřebný na udržení acidobazické rovnováhy v buňkách a
vnitřní tlak kapalin. V těle dospělého koně je zhruba 1000 g draslíku. 90 % je uloženo
v intracelulárních prostorách, především ve svalové tkání. Draslík je nezbytný nejen pro
regulaci osmotického tlaku buněk, ale také jako aktivátor řady enzymů podílejících se na
glykolýze i na oxidativní fosforylaci.
Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. Během
březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu jen mírně. K jejímu výraznému
nárůstu dochází u pracujících koní, a to kvůli vylučování draslíku potem a močí. Na to je
třeba dbát také v horkém počasí, kdy se koně více potí.
Obsah draslíku v krmivu musí přibližně odpovídat obsahu vápníku, to znamená
pohybovat se v rozmezí 4 – 6 g/kg sušiny krmiva. V běžných krmivech je draslík vždy
přítomen. Když koně ztrácejí větší množství draslíku potem, jsou nutné dávky až 10 g/kg živé
hmotnosti denně. I této hodnoty je však dosaženo ve většině krmných dávek obsahujících
objemná krmiva. Jadrné krmivo obsahuje 5 – 10 g, kdežto objemná krmiva 10 – 30 g/kg
sušiny.(MEYER a COENEN, 2003)
Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. Během
březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu jen mírně. K jejímu výraznému
nárůstu dochází u pracujících koní, a to kvůli vylučování draslíku potem a močí. (MEYER a
COENEN, 2003)
Nedostatek
Primární nedostatek draslíku se projevuje sníženou chutí k žrádlu a oslabením svalu. U
koní vystavených velké zátěži, kteří ztrácejí velké množství draslíku potem, může dojít až
k hypokalémii. Na začátku pohybu se draslík vyplavuje ze svalových buněk do krevní plazmy
(zvýšené prokrvení svalstva), takže jeho množství v plazmě zpočátku stoupne, ale současně se
zvyšuje jeho vylučování ledvinami. Po skončení práce se draslík vrací z plazmy zpět do
buněk a jeho hladina v krvi klesne výrazně pod normál, zejména tehdy, vznikne-li velký
intracelulární draslíkový deficit, který nový draslík přiváděný po vstřebání z trávicího ústrojí
nestačí pokrýt. Dočasná hypokalémie může působit negativně na činnost srdce.
Také při déle trvajícím chronickém průjmu vzniká nebezpečí draslíkového deficitu, a tím
poruch acidobazické rovnováhy.
34
Nadbytek
Nadměrné množství draslíku (po pastvě na intenzivně hnojené pastvině nebo po příliš
vysokém podílu melasy v krmné dávce) koně zpravidla tolerují. Teprve při jeho extrémně
vysokých dávkách (přes 500 mg/kg ž. hm. denně) stoupá spotřeba vody a množství
vylučované moči.(MEYER a COENEN, 2003)
Draslík v půdě
Hnojení draslíkem se řídí rovněž obsahem draslíku v půdě (směrná hodnota: 15 - 25
mg/K2O/100 g půdy) či v rostlině (směrná hodnota nejvýš 2,5 % sušiny). Hnojí se brzy zjara
nebo na podzim, popř. v kombinaci draslík-hořčík (40 - 60 kg K2O/ha). Na místech
pokrytých výkaly je přebytečné. (MEYER a COENEN, 2003)
Draslíkové nebezpečí - Hyperkalemická periodická paralýza (Hyperkalemic Periodic
Paralysis, HYPP)
HYPP je vrozená genetická vada. Dodnes byla zaznamenána pouze u potomků hřebce
plemene American Quarter Horse IMPRESSIVE (#0767246).
AQHA (American Quarter Horse Association) uznává jedině tato zařízení provádějící
HYPP test: University of California at Davis, Shelterwood Laboratory, Mann Equitest Lab in
Guelph, Ontario, Vita-Tech Canada Inc., Markham, Ontario and NSW Agriculture.
Možné výsledky testů na HYPP jsou tyto: N/N (negativní), N/H (může být nositel, ale
vada se nemusí nikdy projevit), H/H (100% positivní). Při křížení s H/H vzniká téměř 100%
možnost pro potomka, že bude afektován HYPP.
Koně s HYPP mají poruchu v transportu elektrolytů přes póry buněčných membrán. Typy
molekul a způsob, jak pronikají přes buňku, určují svalovou kontrakci a význam. Tito koně
mají zděděný defektní gen a nemůžou správně kontrolovat hladinu různých elektrolytů
v buňkách. Některé elektrolyty pronikají ven, když nemají a jiné zase vstupují, když nejsou
žádané. Sodíkové kanálky u takto postižených koní nefungují správně a jsou propustné. Když
se v krvi zvýší hladina draslíku v důsledku výživy nebo výkonu, tyto defektní kanálky pustí
draslík do buňky, kde se zvýší jeho hladina, někdy velmi nebezpečně. Svaly začnou být příliš
vzrušivé a může nastat spontánní svalová akce nebo kontrakce. Třas a cukání u koní s HYPP
ukazuje zvýšení draslíku.
Koně s HYPP můžou mít i mírnější příznaky. Silné pocení může být počáteční příznak,
obvykle následovaný cukáním nebo vlnou třesení nebo chvění. Postižení koně zeslábnou,
35
mají řídké výkaly a jejich svaly, ačkoli jsou předrážděné, jsou měkké a uvolněné. Tito koně
mohou dýchat velmi nahlas a těžce, pokud jsou postiženy jejich svaly v krku nebo hrtanu.
Někdy koně s HYPP zkolabují a nemohou vstát. Příhody mohou trvat od pár minut až do
několika hodin. V těžkých případech koně zkolabují a ochrnutí dýchacích svalů může
způsobit smrt.
Při slabém záchvatu experti doporučují opatrně provádět nebo lonžovat. Tito koně by
měli být krmeni lehkým Karo sirupem nebo suchým obilím obsahujícím oves, kukuřici nebo
ječmen. Tyto komponenty obsahují glukózu, která stimuluje produkci inzulínu, který
podporuje absorpci draslíku. Podávání glukózových produktů zmenší nebo zastaví příhodu.
Další důležitý produkt, který se používá při péči o HYPP koně je močopudný Acetazolamide.
Acetazolamide je draslík vypuzující diuretikum, protože nutí tělo močí odstraňovat velké
množství draslíku. Tento lék dále redukuje množství draslíku a snižuje možnost svalových
abnormalit a vážných záchvatů.
Léčba vážnějších záchvatů vyžaduje pomoc veterináře a měla by zahrnovat nitrožilní
injekce uhličitanu sodného, glukonátu vápenatého a dextrózy. Všechny tyto látky pomáhají
stabilizovat membrány svalových buněk a snižují hladinu draslíku v krvi.
Pro bezproblémové soužití s tímto genetickým defektem je nutno přizpůsobit
management koně této nemoci, tzn. dietu, léčbu, pohyb atd. Koním s HYPP prospěje omezení
příjmu draslíku snížením stresu a úpravou krmné dávky. Draslík by neměl překročit 1 %
v celkové krmné dávce. Krmení obilních směsí s nízkým obsahem melasy a zkrmování píce
s obsahem draslíku do 1,5 % napomáhají snížit hladinu tohoto prvku.
36
3.1.4 Hořčík
Je přítomen ve všech tkáních a je jedním z hlavních kationtů v organismu. Podílí se na
metabolických procesech. Hraje důležitou úlohu v procesu svalového stahu (současně i
srdečního svalu), udržuje normální srdeční rytmus. Má vliv na nervově-svalovou dráždivost
(je antagonistou vápníku). Má také pozitivní vliv na krevní srážlivost. Stimuluje mechanizmy
obranyschopnosti organizmu, má vliv na správný vývoj kostního aparátu a také uklidňuje.
Vitamín B6 (pyridoxin) usnadňuje vstřebávání hořčíku ze zažívacího traktu. Hořčík je nutný
pro správný metabolizmus vápníku a vitamínu C. Ovlivňuje metabolismus sodíku, draslíku a
vápníku. (KOŘÍNEK, 2005)
Hořčík je intracelulární iont. 60 % hořčíku v těle je vázáno v kostře v krystalu apatitu,
zatímco 20 % je ve svalech.
V záchovné krmné dávce stačí cca 18 mg/kg živé hmotnosti denně. Malé množství
hořčíku je vylučováno potem, proto mají jezdečtí koně zvýšenou potřebu tohoto prvku. Příjem
hořčíku (převážně organicky vázaného) až do množství 45 mg/kg hmotnosti zvířete denně
podle dosavadních pozorování nevede k žádnému zlepšení fyzických schopností. Během
březosti stačí přidávat malé množství hořčíku navíc. Naproti tomu markantní zvýšení potřeby
nastává během laktace a během růstu. Potřebné množství hořčíku je zajištěno ve většině
krmných dávek běžně používaných v praxi, zejména když krmná dávka obsahuje obilná zrna,
další produkty po zpracování obilí a seno leguminóz. (MEYER a COENEN, 2003)
Nedostatek
Nedostatek hořčíku lze očekávat pouze při pastvě na intenzivně hnojených plochách
s travními monokulturami.
Zásoba ve svalech se zdá být jako primární tkáň postižená při nízkém příjmu hořčíku.
Protože většina hořčíku v těle je pevně vázaná v apatitu, tato rezerva hořčíku nemůže být
využívána při nízkém příjmu hořčíku. Proto kůň musí čerpat svou denní potřebu hořčíku
z krmné dávky. Ale protože vápník a hořčík jsou si chemicky podobné, oba ionty používají
v těle stejný transportní mechanismus a příjem. Nazýváme to konkurenční působení. A
protože je vápník regulován hormony a vitamínem D, tak hořčík vždy odejde jako poražený.
Z tohoto můžeme vyvodit dvě teze. Nedostatek hořčíku může vzniknout při nízkém příjmu
hořčíku nebo když je příjem vápníku vysoký a příjem hořčíku nízký.
37
Klinický obraz je velmi proměnlivý, ale jeden symptom je vždy stejný. Kůň je
nesnášenlivý k práci kvůli svalové únavě. Jiné symptomy, které se obvykle objevují zahrnují
přecitlivělost kůže, svalový třes, prudký temperament při tréninku, chromost a paréza zadních
nohou. Kůň stojí a nemůže se hýbat nebo leží a nemůže se zvednout.
Diagnóza nedostatku hořčíku je složitá, protože hořčík v séru pouze svědčí o současném
příjmu hořčíku a neříká nám nic o hořčíku obsaženém ve svalech. Když je po delší dobu
snížený příjem hořčíku, tělo se snaží nízký příjem kompenzovat a zastaví vylučování hořčíku
močí. Když se toto děje, hořčík v séru je normální až vyšší i přes snížený obsah ve svalech a
snížený denní příjem. Hořčík v moči je o něco lepší ukazatel deficience hořčíku, protože
nízká hladina hořčíku v moči nám říká, že je snížený příjem hořčíku. Nejlepší způsob přesné
diagnózy je přes svalovou biopsii a analýzu koncentrace hořčíku ve svalové tkáni.
Jsou dva způsoby, jak zlepšit obsah hořčíku ve svalech. Zaprvé, zvýšit denní příjem
hořčíku. Docílíme toho přidáním pár gramů oxidu hořečnatého do krmné dávky. V tu samou
dobu, jestli je to možné, snížíme příjem vápníku (pokud je nadměrný). Je zjištěno, že poměr
vápníku a hořčíku 1,5 – 2,0 : 1 je ideální pro denní příjem, s vyšší hodnotou pro záchovu a
nižší pro intenzivní práci. Kvocient doporučený NRC je 2,6 – 2,7 : 1.
Nadbytek
Předávkování hořčíkem (do 3 – 4 násobného překročení normy) nevede k žádným
nepříznivým důsledkům. V kombinaci s přebytkem fosforu vzniká riziko tvorby střevních a
močových kamenů.
Hořčík v půdě
V rostlinách je obsah hořčíku velmi rozdílný a závisí na vegetačním stádiu a druhu půdy.
Mladé rostliny mají vyšší obsah hořčíku. V mokrých rocích je např. obsah hořčíku v travách
nižší. Vysoký obsah hořčíku mají olejniny, extrahované šroty a otruby, naproti tomu
brambory mají nízký obsah a řepa přiměřený obsah hořčíku. (SOMMER, 1982).
38
3.1.5 Síra
V živých organismech je síra součástí zejména sirných aminokyselin (cystin, cystein,
methionin), fytoncidů a silic. Sirné aminokyseliny v bílkovinách mají důležitou úlohu při
stabilizaci jejich struktury, uplatňují se při činnosti enzymů a detoxikačních pochodech. Síra
je důležitá pro syntézu biotinu, thiaminu, insulínu a chondroitin sulfátu (stavební kámen
synoviální tekutiny a chrupavky).
Pokud je síra koním podána v organicky stravitelné formě (například jako sloučenina
metylsulfonylmetan, zkráceně MSM) může navíc pomoci organismu i v dalších ohledech. Má
antioxidační a antitoxikační účinky, pomáhá z těla koně vyloučit škodlivé látky, váže na sebe
i polychlorované bifenyly nebo kyanid.
Síra do jisté míry také ulevuje od bolesti (poranění, rekonvalescence, záněty pohybového
aparátu). Pozorování dokonce prokázala zlepšenou výkonnost, kvalitnější srst i rohovinu.
„Živočichové přijímají síru v redukované podobě jako –SH nebo –S-S- skupiny a vylučují
ji převážně v podobě oxidované, zejm. jako sírany nebo v esterech.“ (NEDOMA, KOUTNÍK,
HRDLIČKA, 2001) Síra se vstřebává v tenkém střevě.
Síra se v přírodě vyskytuje v mnoha zdrojích, ale není stabilní a při zpracování se
rozkládá (např. vojtěška nazeleno má síry dost, ale po usušení téměř žádnou).
39
3.1.6 Železo
Železo je součástí mnoha enzymů a sloučenin bílkovin s kovy, které se účastní na
oxidačně-redukčních pochodech
(slouží jako katalyzátor oxidačních pochodů). Je
nepostradatelné pro tvorbu červeného krevního a svalového barviva (hemoglobinu a
myoglobinu). Z celkového množství železa v organismu koně (0,07 g/kg ž. hm.) připadá
přibližně 60 % na hemoglobin a 20 % na myoglobin. Část železa je bezprostředně využívána
k produkci hemoglobinu, zbytek se hromadí hlavně v játrech a slezině nebo v jiných
orgánech. Na železe závisí působení enzymů, stav červených krvinek, buněčné dýchání,
správná činnost srdce, procesy buněčného dělení, hormonální změny, rozvoj svalů, stav
imunitního systému, či zásobování buněk kyslíkem.
Vzhledem k roli v organismu, kterou je především tvorba krve, má železo největší
význam pro hříbata. Novorozená hříbata mají vzhledem k relativně velkému objemu krve a
vyšší hodnotě hematokritu určité omezené zásoby železa v krvi (celkem se v krvi hříbat
nachází 80 % celkového množství železa přítomného v organismu), takže nízký příjem železa
mlékem může být zpočátku kompenzován těmito rezervami. (MEYER a COENEN, 2003) Pro
rychle rostoucí hříbata se doporučuje dávka 50 mg železa na 1 kg krmné dávky/den. (NRH,
1978)
Zásobení dospělých koní železem v požadovaném množství nečiní problém, neboť běžně
používaná krmiva obsahují více železa, než jsou hodnoty jeho normované potřeby. Přitom je
železo v mnoha krmivech (obilná zrna, zadina, olejné pokrutiny) obsaženo převážně ve formě
fytátu, ve které je pro koně těžko využitelné.
Vstřebávání a také metabolická funkce železa souvisí s působením jiných prvků. Využití
železa brzdí fosfor. Také při vysokém obsahu manganu v krmivu klesá absorpce železa.
Maximální snesitelná dávka železa v krmné dávce dospělých koní je 1000 mg/kg sušiny.
Vyšší dávky železa (např. při silné kontaminaci trávy na pastvě zeminou) mohou nepříznivě
ovlivnit využití fosforu, případně také mědi, manganu a zinku. (MEYER a COENEN, 2003)
Zvýšená potřeba železa se objevuje po ztrátě většího množství krve (poranění, střevní
parazité) a při začínajícím tréninku (zvýšení počtu červených krvinek). Jelikož železo se
vylučuje také v potu, je zvýšená potřeba i u silně se potících koní. (MEYER a COENEN,
2003)
40
Nedostatek
Nedostatek železa se může vyskytnout u dostihových koní, u koní zamořených parazity a
u předčasně narozených hříbat.
Projevy deficitu jsou stavy slabosti a dušnosti, anemie. Nedostatek železa vyvolává
hlavně nedokrevnost a následující poškození sliznic. To je následně svázáno s porušením
vstřebávání dalších složek potravin. Všeobecným projevem nedostatku železa je omezení
růstu a vyčerpání organizmu
Anémie z nedostatku železa je u koní ojedinělá. Mnohem častěji je zapříčiněna
nedostatkem mědi nebo vitamínu B-12.
Nedostatek železa se může projevit v krevním obraze (hematokrit, obsah hemoglobinu),
avšak tento indikátor není specifický, neboť se musí vzít v úvahu i ostatní příčiny poruch
krevního obrazu (infekce, paraziti, jiný nedostatek živin). Jistější výpovědi se dosáhnou
stanovením hladiny Fe v séru, kritické hodnoty jsou < 100 mikrog/l. (MEYER a COENEN,
2003)
41
3.1.7 Měď
Základní úloha mědi v organismu je svázána s její účastí v různých enzymech, které se
účastní v oxidačně-redukčních procesech. Nejčastěji se jedná o antagonismus mezi mědí a
zinkem, kterým se vysvětluje mnoho projevů, které se vážou k nedostatku mědi. Kromě toho
měď spolu se zinkem působí proti poškození, která jsou vyvolána volnými kyslíkovými
radikály.
Protože měď působí jako katalyzátor při tvorbě hemoglobinu, ovlivňuje také vstřebávání
železa. Je také nepostradatelná pro tvorbu nervové a pojivové tkáně, krve, pigmentu a správný
vývoj kostí. Měď ovlivňuje i reprodukci u klisen. Studie z Nového Zélandu ukázaly, že březí
klisny, které dostávaly měď, měly hříbata s nižším výskytem vývojových ortopedických vad.
Měď se vstřebává v žaludku a tenkém střevě. Vylučuje se prostřednictvím žluče a výkaly.
(DUŠEK, 1999)
Obsah mědi v krmné dávce by se měl pohybovat u odstavených hříbat a chovných klisen
kolem 10, u ostatních koní v rozmezí 8 – 10 mg/kg sušiny krmiva. Protože mléko klisen je na
měď poměrně chudé, je v doplňkovém krmivu pro kojená hříbata její obsah vyšší (25 mg/kg),
aby množství tohoto prvku přijaté celkem v krmné dávce bylo kolem 10 mg/kg sušiny
krmiva.(MEYER a COENEN, 2003)
Hladina mědi v krevní plazmě poukazuje na karence jen při extrémním a dlouhodobém
nedostatku. Post mortem může obsah Cu v játrech podat jisté informace o nedostatku i o
přebytku.
Nedostatek
U březích klisen při nízkém příjmu dochází k nedostatečnému ukládání mědi v játrech
plodu, což zvyšuje riziko nedostatku po porodu, protože v mléce je mědi málo. Nedostatek
mědi může u hříbat vést k anémii a k problémům s kostmi a klouby (otoky, osteochondróza).
Nedostatek mědi může někdy způsobit mdlou a matnou srst; černí koně jsou s nádechem do
červena.
Nadbytek
Dlouhodobé požívání potravy s vyšším množstvím mědi je svázáno s rizikem chronické
otravy. Tím jsou zvláště ohrožena mladá zvířata. Nejčastějšími projevy přebytku mědi mohou
být poškození jater a ledvin, poruchy psychiky.
42
Tolerance koní vůči nadměrnému množství mědi se zdá být vysoká. Obsah 800 mg Cu na
kg sušiny krmiva je tolerovatelný několik měsíců. Přesto by se chovatel měl dávek
přesahujících 50 mg/kg suš. vyvarovat. (MEYER a COENEN, 2003)
43
3.1.8 Zinek
Plní mnoho základních funkcí v organizmu. Je potřebný pro zdravou kůži, kosti, kopyta a
pojivovou tkáň. Jako součást různých enzymů (nebo jejich aktivátorů) se podílí na
metabolizmu bílkovin a cukrů. Jeho vstřebávání organizmem je velmi různé, závisí na jakosti
stravy a interakci mezi zinkem a jinými prvky. Zinek hraje také určitou úlohu ve fungování
reprodukčních orgánů, zvláště u hřebců, má také detoxikační účinky (antagonista kadmia a
olova). Zinek je nezbytný pro syntézu bílkovin, je důležitou součástí trávicích enzymů,
podporuje imunitní systém. Zinek se podílí na udržování rovnováhy jiných stopových prvků,
jako manganu, hořčíku, selenu a mědi. Užitečné působení zinku v organizmu spočívá kromě
všeobecného zlepšení metabolizmu také v urychleném hojení ran, zvláště při poraněních kůže.
Pokud 1 kg sušiny krmiva obsahuje kolem 35 mg zinku, je potřeba zinku pro koně
saturována. Při vyšším obsahu kyseliny fytinové v krmivu (obilná zrna, zadina) a při vyšších
dávkách vápníku a mědi je třeba počítat i se zvýšenou potřebou zinku. Potřeba zinku je tedy
při běžném způsobu krmení zpravidla zajištěna. (MEYER a COENEN, 2003)
Tolerance dospělých koní vůči vysokým dávkám zinku v dietě je velká (do 500 mg/kg
suš.). Rostoucí hříbata jsou vnímavější a reagují na sekundární nedostatek mědi příznaky
(kontraktury šlach, osteochondrózy). Také březí klisny by zinku neměly dostávat zbytečně
mnoho, ani mít možnost ho nekontrolovaně přijímat (nebezpečí jeho ukládání v příliš velkém
množství v játrech plodu).
Nedostatek
Při deficitu zinku jsou prvními projevy ztráta chuti k jídlu, zhoršení plodnosti,
nedostatečné vyzrávání pohlavních znaků, nemoci kůže, nedostatek pigmentu, náchylnost
k infekci, porucha pohybu, prodloužené hojení ran, zhoršení kopytní rohoviny. Při nedostatku
zinku se objevuje zpomalení růstu. Nedostatek může vzniknout i při zkrmování velkých
dávek vápníku.
Nadbytek
Nadměrné užívání zinku může mít vedlejší účinky. Škodlivost zinku se váže hlavně na
druhotný deficit mědi a nevyvolává specifické příznaky. Akutní otrava zinkem způsobí
slabost a nedokrevnost. Přebytek tohoto kovu v organismech zvířat je považován za jednu
44
z příčin vzniku nádorových změn. Jeho nadbytek u březích klisen vede ke zjevnému zvýšení
jaterních hodnot u plodu.
45
3.1.9 Mangan
Mangan je potřebný pro vývoj chrupavek a pro správné využití ostatních stopových
prvků. Je součást některých enzymů nebo aktivuje jejich činnost, zasahuje do metabolismu
bílkovin a glycidů, jako katalyzátor se podílí na trávení tuků. Je významný při syntéze
vitamínů, hemoglobinu, má kladný vliv na růst, vývoj a rozmnožování (vliv na funkci
vaječníků). Mangan patří k antioxidantům. Jeho přítomnost je nezbytná pro metabolismus
vitamínu B1 a vitamínu E. Mangan zesiluje účinek hořčíku v kostech.
Zásobení organismu manganem je většinou krmnou dávkou zajištěno. Obsah manganu
v zeleném krmení a v seně jen málokdy klesne pod hranici 30 mg/kg sušiny. Nižší hodnoty
byly naměřeny jen na vápenatých půdách s vysokou hodnotou pH a na lehkých písčitých
půdách, silně provápněných a přirozeně chudých na mangan. Vojtěškové seno obsahuje
zpravidla méně manganu než seno travní. (MEYER a COENEN, 2003)
Nedostatek
Nedostatek může způsobit deformace chrupavek a kostí u rostoucích hříbat.
Nadbytek
Příliš velké množství manganu v zeleném krmení (600 – 1200 mg/kg suš.) přispívá ke
vzniku anémie, zřejmě v důsledku snížení schopnosti vstřebávat želeno. (MEYER a
COENEN, 2003) Přebytek také negativně působí na nervovou soustavu.
46
3.1.10
Selen
Nezbytná součást organizmů vyskytující se ve všech buňkách. Je velmi důležitý pro
činnost imunitního systému. Spolu s vitaminem E chrání buněčné stěny před škodlivými
peroxidy. Vitamin E jako antioxidant brzdí tvorbu peroxidů a selen inaktivuje jejich enzym
glutathionperoxidázu. Selen je nutný pro správný růst, plodnost a předcházení různým
nemocem, hraje důležitou úlohu v předávání nervových impulsů v centrálním nervovém
systému, chrání před svalovou dystrofyí a nekrózou srdce. Nejvíce selenu obsahují játra,
ledviny a slinivka.
Obsah selenu v krmivech významně kolísá v závislosti na vlastnostech půdy (nižší
hodnoty jsou na půdách písčitých, slatinných, s podložím ze zvětralé žuly a naplavenin),
intenzitě hnojení, průmyslových imisí, vegetačním stadiu v době sklizně a způsobu uchování.
Vysoký obsah selenu (až 3 mg/kg) má například lněné semeno, naopak v ovsu pěstovaném na
půdách chudých na selen je jeho obsah obzvlášť nízký. Sušením krmiva při vysokých
teplotách může obsah selenu poklesnout částečnou přeměnou selenu na těkavý selenovodík.
Extrémně nízké množství selenu bylo zjištěno například v sušeném odstředěném mléku nebo
v sušených kvasnicích. Potřeba selenu pro dospělého koně se udává v rozmezí 0,1 – 0,12
mg/kg sušiny krmiva. (MEYER a COENEN, 2003)
Nedostatek
Deficit selenu oslabuje obranyschopnost organismu (zejm. u plodu a novorozených
hříbat). U hříbat se můžou projevit degenerativní změny na srdeční svalovině a na kostře. Ty
se projevují bolestmi svalů, strnulou chůzí, malátností. Ve vážnějších případech hříbata
umírají na celkovou slabost.
Další projevy nedostatku mohou být svalové potíže, lomivost kopytní rohoviny, příznaky
stárnutí, náchylnost k infekcím, poruchy vidění, časté nachlazení.
Při nedostatku selenu se koním podávají lizy nebo minerální krmné doplňky obsahující
selen. Lze jej také podávat injekčně (př. při nemoci)
Nadbytek
Selen je ve velkém množství velmi toxický.
Tolerance koní vůči nadbytku selenu je nízká. Při množství od 2 g Se/kg sušiny krmiva se
musí počítat s chronickou otravou, která se projevuje kroužkovitým zaškrcením kopyt,
47
vyzouváním kopyt, vypadáváním žíní z hřívy a ocasu a nespecifickou malátností; příčinou je
absence síry při tvorbě keratinu. Po orálním příjmu 12 a více g selenitu (tj. cca 6 mg Se/kg ž.
hm.) denně byly pozorovány akutní příznaky otravy (koliky, pocení). (MEYER a COENEN,
2003)
Vliv zdroje selenu na stravitelnost a zadržování selenu v těle u dostihových koní
V roce 1998 byla provedena studie, která měla zhodnotit stravitelnost a zadržování selenu
ze seleničitanu sodného a z o selen obohaceného doplňkového kvasnicového krmiva. Patrné
vstřebání seleničitanu činilo v průměru 51,1 % a u selenových kvasnic 57,3 %. Největší rozdíl
ve stravitelnosti selenu byl v důsledku zvýšené absorpce selenu, protože tu nebyl rozdíl
v průměrném denním vylučování selenu močí mezi těmito dvěmi doplňkovými zdroji.
V dalším případě vylučování selenu v seleničité skupině bylo podstatně vyšší než během dní,
kdy se selen nepodával. Ke shodnému navýšení však nedošlo ve skupině selenových kvasnic.
Ve srovnání se seleničitanem bylo vylučování selenu močí nižší ve skupině Se-kvasnic.
V plazmě a celé krvi se zvedla hladina selenu po užití. Červené krvinky byly stejné mezi
oběma testovanými skupinami a je zde tendence ke snížení hladiny selenu po užití. Hladina
selenu v plazmě zůstala zvýšená v obou případech 4 hodiny po užití. 24 hodin po užití se
hladina selenu u seleničitanu vrátila na úroveň jako před užitím, zatímco selen ze Se-kvasnic
zůstal zvýšený. V této době je hladina selenu po Se-kvasnicích vyšší.
Zvýšené vylučování selenu močí v seleničité skupině naznačuje, že potřeba selenu pro
závodní koně by měla záviset na zdroji selenu a frekvenci užívání. Jsou zapotřebí další
výzkumy na vyčíslení potřeby selenu pro koně s rozdílnou intenzitou práce a určit, jak forma
podání selenu ovlivní antioxidační status.
48
Graf 1:
Graf 2:
49
3.1.11
Kobalt
Slouží při aktivaci některých enzymů, které se zúčastňují látkové přeměny, a tím působí
na růst hříbat, ovlivňuje reprodukční ukazatele u hřebců a klisen.
Kobalt tvoří středový atom struktury vitamínu B-12, který se tvoří v trávícím ústrojí
pomocí mikroorganismů. Je proto důležitý pro jeho syntézu.
Potřeba kobaltu pro dospělého koně (cca 0,1 mg/kg suš. krmiva) je zpravidla zajištěna
běžným krmením. Jen v mladých rostlinách rostoucích na silně zvětralých písčitých, žulových
nebo rulových půdách se obsah kobaltu někdy pohybuje pod udanou minimální hodnotou.
(MEYER a COENEN, 2003)
Nedostatek
Nedostatek kobaltu vede k nedostatku vitamínu B-12, který se nemůže tvořit
v dostatečném množství. To vyvolává anémii, změny na kůži, či pozastavení růstu. Nemoci
způsobené nedostatkem kobaltu nebyly u koní zatím popsány.
50
3.1.12
Jód
Jód je součást hormonů štítné žlázy, které regulují metabolismus a růst. Z celkového
množství jódu v organismu (asi 40 mg jódu/100 kg ž. hm.) je 90 % uloženo ve štítné žláze.
Množství jódu potřebného pro dospělého koně je cca 0,2 mg/kg sušiny krmiva. Chovné
klisny a jezdečtí koně mají potřebu vyšší. Jód se vstřebává v tenkém střevě, ale může i ve
sliznici, žaludku a kůži. Vylučuje se slinami, sekrety žaludku a tenkého střeva, močí a
mlékem.
Jako krmné doplňky se doporučují jódované soli a krmiva obsahující vyšší množství jódu
(moučka z mořských řas, rybí moučky, dobytčí jódovaná sůl, minerální krmiva). Když solný
liz leží na pastvině delší dobu, jód, který je v něm přítomen v podobně snadno rozložitelného
jodidu draselného, rychle vyprchá. Vnější plochy lizu, které koně olizují, proto obsahují již
jen stopy jódu. Proto je lepší přidávat do soli jodičnan draselný, který se nerozkládá tak
snadno jako jodid.
K posouzení zásobení jódem může být použit jod vázaný na protein v plazmě. Hodnoty
nižší než 15 – 25 µg/l svědčí o nedostatečném zásobení, rovněž jako celkový obsah jodu < 10
µg/l. (MEYER a COENEN, 2003)
Nedostatek
Deficit jódu může být primárně způsoben nízkým obsahem tohoto prvku v krmivu nebo
sekundárně přítomností látek v krmivu, které brzdí tvorbu hormonů štítné žlázy. K těm patří
jednomocné ionty podobné jodidům, například thiozyanáty nebo izothiozyanáty (v
brukvovitých rostlinách, jeteli plazivém) především však dusičnany. Jejich negativní účinek
se dá kompenzovat dodáním jódu.
Primární i sekundární nedostatek jódu se u dospělých koní projevuje nejdříve tvorbou
strumy (zvětšená štítná žláza), a v pokročilejším stadiu nechutenstvím, letargií a vypadáváním
srsti.
Klisnám s nedostatkem jódu se mohou narodit mrtvá hříbata nebo hříbata velmi slabá a
neschopná sát. Zapříčiňuje poruchy nervové soustavy a vývoje kostí u hříbat. Klisny
s nedostatkem jódu mají nepravidelný reprodukční cyklus. Březím klisnám by se neměla
podávat řepka ani krmiva z ní pocházející.
51
4 Příloha
Tab. 2: Hospodářská zvířata, v tis. kusů
Rok
Koně
Skot
Prasata
Ovce a berani
Drůbež
1921
386
3 043
1 563
217
.
1933
411
3 229
2 158
48
.
1938
389
3 521
2 751
49
.
1946
450
3 147
1 779
223
8 305
1950
400
3 077
2 911
203
14 166
1960
236
2 987
3 499
228
18 658
1970
75
2 940
3 169
271
23 763
1980
25
3 429
4 797
290
31 926
1990
27
3 506
4 790
430
31 981
1995
18
2 030
3 867
165
26 688
2000
24
1 574
3 688
84
30 784
2003
20
1 428
3 127
116
25 494
Tab. 3: Stavy koní v roce 2004 a 2005
Stavy koní (v kusech)
Koně a hříbata celkem
Jihomoravský kraj
Česká republika
2004
2005
2004
2005
1257
1325
20371
20561
52
Obr.27: Potravní pyramida u koní
Obr. 28: Fetální růst hříběte
53
Tab. 4: Obsah minerálních látek v těle novorozeného hříběte a dospělého koně (na 1 kg ž. hm.)
Ca (g)
P (g)
Na (g)
K (g)
Cl (g)
Fe
Cu
(mg)
(mg)
Zn (mg)
Novorozený
18,2
9,7
1,9
1,9
2,0
120
5
42
Dospělý
15
7,5
1,6
2,1
1,2
70
3,5
36
(ROBB et al. 1972; SCHRYVER et al. 1974; MEYER a AHLSWEDE 1976)
Tab. 5: Voda a elektrolyty v organismu koně
Voda (g)
Na (mg)
Cl (mg)
K (mg)
650
1600
1170
2100
svalstvo
43
10
20
70
kostra
3
50
14
5
krev
11
13
13
3
kůže
8
9
17
3
12 – 24
21
13
10
17
1
19
7
Celkem/kg
Podíl v %:
obsah žaludku a střev
ostatní tkáně cca
(COENEN 1992; MEYER 1996)
Tab. 6: Složení potu
Složení potu
g/l
mg/l
Sodík
3,1
Fosfor
<10
Draslík
1,6
Zinek
11
Chlor
5,5
Železo
5
Vápník
0,12
Měď
0,3
Hořčík
0,05
Selen
stopy
54
Tab. 7: Normální hodnoty pro obsahy makroprvků a stopových prvků v plazmě/séru koně
mg/l
mmol/l
110 - 130
2,8 – 3,3
železo
700 – 2000
60 – 80
1,9 – 2,6
měď
500 – 1500
3 – 6 měs.
50 – 70
1,6 – 2,3
6 – 12 měs.
50 – 60
1,6 – 1,9
zinek
600 – 1200
1 – 3 roky
40 – 60
1,3 – 1,9
> 3 roky
30 – 50
1,0 – 1,6
selen
hořčík
18 – 24
0,75 – 1,0
dospělá zv.
sodík
3200
139
hříbata
70 – 90
draslík
140
3,5
jód celkem
50 – 120
3500 - 3700
100 - 104
vápník
µg/l
fosfor, anorg.
hříbě do 3 m.
chlor
100 – 250
vázaný na bílkovinu
15 - 25
Tab. 8: Obsah minerálních látek v kobylím mléku v závislosti na průběhu laktace
Stadium
Ca
P
Mg
Na
K
Cl
Cu
Zn
Fe
Se
(g)
(g)
(g)
(g)
(g)
(g)
(mg)
(mg)
(mg)
(mg)
mlezivo
0,9
0,80
0,500
0,60
1,40
1,00
1,00
6,0
1,3
0,04
1. – 4.
1,2
0,73
0,090
0,23
0,70
0,35
0,35
2,5
0,9
0,01
5. – 8.
1,0
0,60
0,060
0,19
0,50
0,30
0,26
2,0
0,7
9. – 21.
0,8
0,50
0,045
0,15
0,40
0,30
0,20
1,8
0,5
laktace
týdny
(SAKAR et al. 1953; NEUHAUS 1960; ULLREY et al. 1966; GEH 1994; CSAPO et al. 1994;
CSAPO-KISS et al. 1994)
0,00
5
55
Tab. 9: Doporučené zásobení minerálními látkami u koní s rozdílným výkonem (500 kg ž. hm. g/den)
Ca
P
Mg
Na
K
Cl
25
15
10
10
25
40
malá
26
15
11
27
35
67
střední
27
15
11
39
42
86
těžká
28
15
12
62
55
123
9. – 11.
39
26
11
12
28
45
3. měsíc
55
42
19
14
36
45
3. – 6.
34
26
4
5
10
16
7. – 12.
39
21
6
7
14
29
13. – 18.
28
19
7
8
18
29
19. – 24.
27
18
8
9
21
33
25. – 36.
27
17
9
9
23
36
Záchova, v dospělosti
Práce
Březost, měsíc
Laktace
Růst, měsíc
Tab. 10: Doporučené zásobení koní stopovými prvky
mg/100 kg ž. hm./den
mg/kg sušiny krmiva1)
záchova, práce
chovní koně, hříbata
70
100
180
Měď
8 – 10
10 – 15
15 – 20
Zinek
35
50
90
Mangan
40
60
100
Kobalt
0,1
0,15
0,25
Jód
0,2
0,3
0,5
0,1 – 0,2
0,15
0,3
Železo
Selen
1) celková dávka; průměr příjmu sušiny (kg/100 kg. ž. hm./den) s 1,5 kg (záchova) až 2,5 kg (chov)
(GEH 1994, modifikováno)
56
Tab. 11: Průměrný obsah min. látek v různých skupinách rostlin (g/kg sušiny)
Ca
Mg
P
Na
4–6
1–2
2–3
1–2
Jeteloviny
14 - 16
3,5 – 4
3,5 – 4
0,5 – 2
Byliny
16 - 19
5
3-4
1,5
Trávy
Tab. 12: Průměrné využití stopových prvků přijatých v krmivu a endogenní ztráty
Využití
Endogenní ztráty
(mg/kg ž. hm./den)
Ca
P
Mg
Na
K
Cl
601)
402)
40
90
80
100
30
12
7
18
40
2-5
1) při větším množství přijatého P je využití Ca nižší
2) stravitelnost anorganických sloučenin P je vyšší, stravitelnost kyseliny fytinové nižší
(SCHRYVER a HINTZ 1972; GÜRER 1985; MEYER 1986; COENEN 1992)
57
5 Souhrn
Cílem této bakalářské práce bylo stručné shrnutí všech nejdůležitějších minerálních látek,
které jsou ve větším či menším množství zastoupeny v těle koně. V tomto přehledu se
zabývám významem a potřebou jednotlivých prvků v těle, některými nemocemi způsobenými
jejich nedostatkem nebo nadbytkem, synergickým a antagonistickým působením mezi těmito
prvky.
6 Závěr
Ve své práci jsem se zabývala především hodnocením vlivu makrominerálních a
stopových prvků na celkový zdravotní a výživný stav koní. Bylo by zřejmě vhodné zabývat se
detailněji vlivem přídavku minerálních premixů na posouzení výživného stavu koní.
58
7 Seznam použité literatury
7.1 Minerální látky
MEYER, H. - COENEN, M.: Krmení koní – současné trendy ve výživě, 2003, Vyd. Ikar,
Praha, 254 s.
DUŠEK, J. a kol.: Chov koní, 1999, Vyd. Nakladatelství Brázda, Praha, 360 s.
ZEMAN, L. a kol.:, Výživa a krmení hospodářských zvířat, 2006, Vyd. Nakladatelství Profi
Press, s.r.o., Praha, 360 s., ISBN 80-86726-17-7
KOŘÍNEK, D.: Neviditelné látky s viditelným účinkem. Jezdectví, září 2005, s. 74 – 77
NEDOMA, J. – KOUTNÍK, V. – HRDLIČKA, P.: Anorganická a analytická chemie, 2001,
236 s., ISBN 80-7157-549-6
PETLAN, M.: Změny pravidel AQHA v oblasti HYPP, 2003, Dostupné 14.3. 2006
<www.czqha.cz/zpravy.php?id=136>
DRAŽAN, Jaroslav MVDr.: Co potřebuje kůň v krmné dávce?, 2000, VFU Brno Veterinární
fakulta Ústav chovu, plemenitby zvířat a genetiky, Dostupné 28.2. 2006
<www.equichannel.cz>
LEČÍKOVÁ, S.: Síra – pekelně dobrá, 2004, Dostupné 28.2. 2006 <www.equichannel.cz>
ADAMS, Martin Ph.D.: A pinch of salt, 2001, Dostupné 14.3. 2006
<www.manepoints.com/articles/articles01/0701salt.shtml>
NASH, David.: The Nutritional Needs of Recuperating and Sick Horses, 2004, Dostupné
14.3. 2006 <www.equinecentre.com.au/health_nutrition.shtml>
SPANGFORS, P.: Some aspects of feeding endurance horses, 2000, str. 348, 349, Dostupné
14.3. 2006 <www.ker.com/library/advances/143.pdf>
59
KENNETH, L. - MARCELLA, D.V.M.: Potassium peril, 2003, Chattahoochee Equine Center
in Canton, Ga., Dostupné 14.3. 2006
<www.manepoints.com/articles/0203_potassium_peril.shtml>
PAGAN, J. - KARNEZOS, P. - KENNEDY, M. - CURRIER, T. – HOEKSTRA, K.: Effect of
seleniumsource on seleniumdigestibility andretention in exercised Thoroughbreds, 1999,
Kentucky Equine Research, Inc., Alltech, Inc., Nicholasville, KY, Dostupné 14.3. 2006
<www.ker.com/library>
7.2 Hodnocení výživného stavu
LAWRENCE, L.A.: Nutrient Requirements and Balancing Rations for Horses, 1996, Virginia
State University, Dostupné 13.3. 2006 < www.ext.vt.edu/pubs/horse >
GARLINGHOUSE, Susan Evans, DVM.: How to Condition Score Horses, 1999, Equine
Nutrition and Research Geek, Dostupné 13.3. 2006
www.shady-acres.com/susan/conditionscore.shtml
BURWASH, Les - WARREN, L. K.: Body Condition Scoring Your Horse, 2002, Alberta
Agriculture, Food and Rural Development, Dostupné 13.3. 2006
<www1.agric.gov.ab.ca>
ECKER, HUBER, DRISCOLL, Body Conditioning Scoring: A useful skill for horse owners,
Equine Research Centre, Guelph, Ontario, Dostupné 13.3. 2006
<www.equiworld.net/uk>
Body Condition Scoring System, The Horse Report, číslo 3, červenec 2003, University of
California, Center for Equine Health, Dostupné 13.3. 2006
<www.vetmed.ucdavis.edu>
WRIGHT, B. - RIETVELD, G. – LAWLIS, P.: Body Condition Scoring of Horses, 1998,
Ministry of Agriculture, Food and Rural Affairs, Ontario, Dostupné 13.3. 2006
<www.omafra.gov.on.ca/english/livestock/horses/facts>
60
WOOD, C. H. (Department of Animal Sciences, College of Agriculture, Cooperative
Extension Service, University of Kentucky).: Body Condition Scoring for Your Horse, Equine
Facts,
Maine
Farm
Bureau
Horse
Industry
Council,
Dostupné
13.3.
2006
<www.umext.maine.edu/onlinepubs>
Henneke Body Condition Scoring System, 2003, Lone Star Equine Rescue/Habitat for
Horses, Dostupné 13.3. 2006 <www.lser.org/Henneke.htm>
Identifying Neglect Through Body Scoring, Kansas State University Research and Extension
Equine Division, Equine Rescue, Dostupné 13.3 2006
<www.equinerescue.com/idneglect.html>
POTTER, Gary (Department of Animal Sciences, Equine Section, Texas A & M University).:
Henneke et al. Body Condition Scoring System, 2000, Dostupné
<www.draftresource.com>
13.3. 2006
61
ANOTACE
BAŠTOVÁ, E.: Využití minerálních látek ve výživě koní, MZLU v Brně, Bakalářská práce,
Brno 2006, 62 s.
Cílem této bakalářské práce bylo stručné shrnutí všech nejdůležitějších minerálních látek,
které jsou ve větším či menším množství zastoupeny v těle koně. V tomto přehledu se
zabývám významem a potřebou jednotlivých prvků v těle, některými nemocemi způsobenými
jejich nedostatkem nebo nadbytkem, synergickým a antagonistickým působením mezi těmito
prvky. Ve své práci jsem se zabývala především hodnocením vlivu makrominerálních a
stopových prvků na celkový zdravotní a výživný stav koní. Bylo by zřejmě vhodné zabývat se
detailněji vlivem přídavku minerálních premixů na posouzení výživného stavu koní.
Klíčová slova: koně, minerálie, makroprvky, stopové prvky, výživný stav
62
ANNOTATION
BAŠTOVÁ, E.: Utilization of Minerals in Nutrition of Horses, MZLU v Brně, Bachelor
Work, Brno 2006, 62 s.
My bachelor work is a brief conclusion of the most important mineral elements, which are
more or less found in the body of a horse. This survey includes the importance and need of
individual elements also some diseases that are caused by lack or overdose of these elements
and their synergic and antagonistic effects as well. My work most of all evaluates the
influence of macro mineral and trace elements in the global fitness and nutrition of horses. I
suggest the investigation of the influence of mineral premix in assessment with the nutritional
condition of horses should be more detailed.
Keywords: horses, minerals, elements, trace elements, condition