Textos 15 de Junio de 2015

Transkript

Textos 15 de Junio de 2015
Antonín Dvořák
SVATEBNÍ KOŠILE op. 69 – Las camisas de boda (La novia del espectro)
Balada con texto de Karl Jaromír Erben
Versión española a partir de la inglesa y la francesa: Santiago Martín Bermúdez
Personajes
La muchacha, soprano
El espectro, tenor
El narrador, bajo-barítono
Coro mixto
Obertura
Obertura
1. CORO
1. CORO
Už jedenáctá odbila
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
Ya habían dado las once,
y el candil aún lucía,
y el candil aún ardía
encima del reclinatorio.
Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťát kem,
tak jakorůže s poupátkem.
En las paredes de la habitación baja,
había una imagen de la madre de Dios,
de la madre de Dios con el Niño,
como una rosa con su capullo.
A před tou mocnou světicí
viděti pannu klečici:
klečela, líceskloněné,
ruce na prsa složené;
slzy jí zočí padaly,
žalem se ňadra zdvihaly,
A kydž slzička upadla,
v ta bílá ňadra zapadla.
Y frente a esta santa poderosa,
una muchacha arrodillada:
estaba de rodillas, la cabeza inclinada,
sobre el pecho las manos cruzadas;
sus ojos estaban llenos de lágrimas,
la pena alzaba sus pechos.
Cuando una lagrimita rodó
y en sus blancos senos cayó.
2. SOPRANO SOLO
2. SOPRANO SOLO
Žel bohu, žel! kde můj tatíček?
Již na něm roste trávníček!
Žel bohu, žel! kde má matička?
Tam leží podle tatíčka!
Žel bohu, žel! Sestra do roka nežila,
bratra mi koule zabila.
Kde můj tatíček? Kde má matička?
Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro nějo!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě ne vrátil.
Do ciziny se ubíral, tě šil mne, slzy utíral:
Zasej, má milá, zasej len,
vzpomínej na mne každý den;
“Dios mío, ¿dónde está mi padre?
¡Ya la hierba crece sobre él!
Dios mío, ¿dónde está mi madre?
¡Yace al lado de mi padre!
Mi hermana no llegó a cumplir un año,
una bala mató a mi hermano.
Yo, desgraciada, tenía un novio
¡Por él daría la vida!
Se marchó al extranjero,
no ha vuelto de allí todavía.
Antes de irse al extranjero,
me consoló, las lagrimas me secó:
'Siembra, amor mío, siembra lino,
y acuérdate de mí cada día,
první rok přádla hledívej,
druhý rok plát polivej, třetí košile vyšívej;
každý den na mne vzpominej;
třetí košile vyšívej: až ty košile ušiješ,
z routy věneček poviješ.
el primer año hila el copo
el segundo año blanquea la tela al sol,
el tercero haz los bordados:
cuando termines de coser las camisas,
trenza una corona de alharma'.
Košile již jsem ušila,
již jsem je v truhle složila,
již moje routa v odkvětě,
a milý ještě ve světě širém,
širokém co kámen
v moři hlubokém.
Tři léta o něm ani sluch,
živli a zdráv, zná milý bůh!
Ya he cosido las camisas,
ya las he guardado en el baúl,
ya mi alharma ha perdido las flores,
y mi amor aún está por el mundo,
por el vasto y ancho mundo,
como una piedra en el mar profundo.
¡Tres años sin saber de él!
¡Si está vivo y sano sólo Dios lo sabe!
Ach, Maria, ach, panno přemocná,
ach, budiž ty mi, pomocna:
vrať mi mi lého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať aneb
můjživot náhle zkrať:
u něho život jarý květ,
bez něho však mne trápí svět.
Maria, matko milosti,
buď pomocnicí v žalosti!
Virgen María, poderosa,
ayuda a esta desdichada:
devuélveme a mi amor,
la única flor de mi dicha;
devuélveme a mi amor,
o quítame ahora mismo la vida;
a su lado la vida es una flor fresca,
insoportable se me hace el mundo sin él.
¡María, madre misericordiosa,
ayúdame en mi desgracia!”
3. TENORE E BASSO SOLO E CORO
3. TENOR Y BAJO SOLO Y CORO
Pohnul se obras na stěně
i vzkřikla panna zděšeně;
a lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větrutažení,
možná i zlé že znamení!
La imagen de la pared se movió,
y la muchacha asustada un grito dio;
el candil que ardía mortecino,
chisporroteó y se apagó completamente.
Quizá fue una corriente de viento.
¡Quizá fue un mal augurio!
Aslyš! na záspí kroků zvuk,
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
Spíš, má panenko, spíš nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
Y oye en el umbral un ruido de pasos
y en la ventana toc, toc, toc.
“¿Duermes o estás despierta, amor mío?
¡Ya estoy aquí, amor mío!
¿Qué haces, amor mío?
4. DUETTO. SOPRANO E TENORE SOLO
4. DÚO. SOPRANO Y TENOR SOLO
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?
“¡Oh, mi amor! ¡Oh, cielos!
Estaba siempre pensando en ti,
nunca he dejado de pensar en ti,
¡precisamente estaba rezando por ti!”
Ho, nech modlení, skoč a
“Deja tus rezos, levántate y ven,
pojď a mě doprovoď;
měsíček svítína cestu:
já přišel prosvou nevěstu.
levántate y acompáñame,
la luna alumbra el camino:
he venido a buscar a mi novia”
Ach proboha! ach co pravíš?
Kamž bychom šli, tak pozdě již!
Vítr burácí, pustá noc, ach proboha!
Póčkej jen, dodne není moc.
“Por Diós, ¿qué dices?
¿Adónde hemos de ir a estas horas?
Brama el viento, la noche es horrible.
Espera al menos al amanecer.”
Ho, den je noc, a noc je den,
Ve dne oči mé tlačí sen!
Dřiv než se vzbudí kohouti,
tě musím za svou pojmouti.
Jen neprodlévej, skoč a pojď,
dnes ještě budeš moje choť!
“El día es noche y la noche es día.
¡Por el día cierra mis ojos el sueño!
Antes de que despierten los gallos,
tengo que hacerte mía.
Date prisa, levántate y ven.
¡Hoy mismo serás mi esposa!”
5. BASSO SOLO E CORO
5. BAJO SOLO Y CORO
Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil s vysoka,
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácí jedině.
La noche estaba avanzada,
la luna brillaba en lo alto,
el pueblo estaba desierto, en silencio,
tan solo bramaba el viento.
6. BASSO SOLO E CORO
6. BAJO SOLO Y CORO
A on tuy naprěd skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
žetě nablízku umrlec!
Y él por delante a grandes zancadas
y ella tras él tan rápido como podía.
Todos los perros de la aldea aullaron
al olfatear a aquellos caminantes;
aullaban y aullaban una cosa extraña:
¡que cerca había un cadáver!
7. DUETTO. SOPRANO E TENORE SOLO
7. DÚO. SOPRANO Y TENOR SOLO
Pěkná noc,
jasná, v tu dobu
vstá mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou
tobě blíž
má milá, nic se nebojíš?
“¡Qué hermosa y clara noche!
A esa hora los muertos
salen de sus tumbas
y antes de que te des cuenta
estarán más cerca de ti.
Amor mío, ¿no tienes miedo?”
Což bych se bála?
Tys se mnou a oko boží nade mnou.
Pověz, můj milý, řekni přec, pověz, můj milý,
řeknipřec, živli a zdráv, tvůj otec?
Tvůj otec a tvá milá máť,
a rádali mě bude znát?
“¿Por qué habría de tener miedo?
Tú estás conmigo, y el ojo de Dios cuida de mí.
Dime, amor mío, dime,
si tu padre vive y goza de salud,
si tu padre y tu querida madre,
querrán conocerme.”
Moc, má panenko, moc se ptáš,
jen honem pojď, však uhlídáš;
“¡Mucho, amor mío, mucho preguntas!
Date prisa, ya lo verás.
jen honem pojď, čas nečeká,
a cesta naše daleká.
Date prisa, el tiempo no espera
y nuestro camino es largo.
Co máš, má milá, co máš, ma milá, v pravici?
¿Qué llevas, amor mío, en la mano derecha?”
Ne su si knížky modlicí.
“Llevo mis libros de oraciones”
Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,
To modlení je těž ší nežli kamení!
Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,
jen homen pojď, čas nečeká, a cesta naše
daleká.
“¡Tíralos! ¡Esas oraciones
son más pesadas que una piedra!
Tíralos para caminar más ligera
y podrás así seguirme.”
8. BAJO SOLO Y CORO
8. BASSO SOLO E CORO
Knížky jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil.
A byla cesta výšinou,
skalami, lesní pustinou;
a v rokytí a v úskalí
divoké feny štěkaly;
a kulich hlásal pověsti:
žetě nablízku neštěstí!
Le arrebató los libros y los tiró,
y de un salto avanzaron diez leguas.
Y su camino atravesaba un cerro,
unas rocas, un yermo;
y en los sargales y en los riscos
las perras salvajes ladraban
y la lechuza contaba la historia:
¡que la desgracia estaba cerca!
9. BAJO SOLO Y CORO
9. BASSO SOLO E CORO
A on vždy napřeed skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Po šípkoví a po skalí
ty bílé nohy šlapaly;
křemení zůstalo krve znamení,
a na hloží zůstalo krve znamení.
10. DUETTO. SOPRANO E TENORE SOLO
(BASSO SOL E CORO)
Pěkná noc, jasná,
v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš,
jsou tobě blíž
má milá, nic se nebojíš?
Což bych se bála?
tys se mnou a ruka páně nade mnou.
Pověz, můj milý,
a řekni jen,
jak je tvůj domek upraven?
Zda čistá světnička, veselá, a zdali blízko
Y él siempre por delante a grandes zancadas
y ella tras él tan rápido como podía.
Por las zarzas y las rocas
avanzaban sus blancos pies
y en los abrojos y el pedernal
su sangre dejaba una señal.
10. DÚO. SOPRANO Y TENOR SOLO
(BAJO SOLO Y CORO)
“¡Qué hermosa y clara noche!
A esta hora los muertos
vuelven a andar con los vivos;
y antes de que te des cuenta
estarán más cerca de ti
Amor mío, ¿no tienes miedo?”
“¿Por qué habría de tener miedo?
Tú estás conmigo, y la mano del Señor sobre mí.
Dime, amor mío,
dime cómo es tu casa.
¿Es un cuarto limpio y alegre?
¿Está cerca de la iglesia?”
kostela?
Moc, má panenko, moc septáš,
však ještě dnes to uhlídáš.
Jen honem pojď, čas utíká,
a dálka ještě veliká, jen.
Co máš, má mitá, za pasem?
Růženec s sebou vzala jsem.
Ho, růženec ten z klokočí
jako had tebe otočí!
Zahoď jej pryč, neb máme spěch,
zúží tě, stáhne tobě dech!
Růženec a byli
skokem dvacet mil.
11. BASSO SOLO E CORO
A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou,
a po bažině, po sluji
světélka modrá laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jak když s tělem ke hrobu jdou;
a žabí havěť v potoce
pohřební píseň skřehoce.
A on vždy napřed skok a skok,
a jí za ním již slábne krok.
Ostřice dívku ubohou
břitvami řeže do nohou;
a to kapradí zelené
krví její zbarvené.
12. DUETTO. SOPRANO E TENORE SOLO
Pěkná noc, jasná,
v tu dobu spěchají
živí ke hrobu;
a nežli zvíš,
jsi hrobu blíž:
má milá, nic se nebojíš?
Ach, nebojím,
vždyť tys se mnou
a vůle páně nade mnou!
Jen ustaň málo, jen ustaň v pospěchu,
jen propřej málo oddechu.
Duch slábne,
“¡Mucho, amor mío, mucho preguntas!
Hoy mismo lo verás.
Date prisa, el tiempo vuela
y aún es grande la distancia.
¿Qué llevas, mi bien, en la cintura?
“Un rosario que traigo conmigo”
“¡Ay, ese rosario de alfóncigo
te rodea como una serpiente!
Te aprieta, te quita el aliento:
¡Tíralo, que tenemos prisa!”
Le arrancó el rosario, lo tiró
y de un salto avanzaron veinte leguas.
11. BAJO SOLO Y CORO
Y el camino seguía por la llanura,
a través del agua, de prados, de una ciénaga,
y en la ciénaga y en la gruta,
juguetean azules fuegos fatuos.
dos filas de nueve,
como cuando se lleva un cuerpo a la tumba,
y las ranas en el arroyo
croan una marcha fúnebre.
Y él siempre por delante a grandes zancadas
y ella ya casi no puede seguirle.
Las cañas a la pobre muchacha
le cortan los pies como navajas;
y los verdes helechos
se tiñen con el rojo de su sangre.
12. DÚO. SOPRANO Y TENOR SOLO
“¡Qué hermosa y clara noche!
A esta hora los vivos
corren hacia la tumba;
y antes de que te des cuenta
estás más cerca de la tumba.
Amor mío, ¿no tienes miedo?”
“¡Ay, no tengo miedo,
porque tú estás conmigo
y la voluntad de Dios sobre mí!
Pero no vayas tan deprisa,
déjame descansar un poco.
¡Mi alma flojea,
las piernas se me doblan
y tengo el corazón
mé nohy klesa, a jí,
a k srdci
nože bodají.
Jen pojď a pospěš, děvčemě,
však brzo již tam budeme.
Čekají hosté,
čeká kvas,
a jako střela letí čas.
Co máš ton a té tkaničce,
Na krku na té tkaničce?
To křížek po mé matičce.
Ho-ho, to zlato proklaté
máhrany pstře špičaté;
bodaté a mě nejinak,
zahoď to, budés jako pták!
Křížek utrh a zahodil,
a byli skokem třicet mil.
13. BASSO SOLO E CORO
Tu na planině široké
Stavení stojí vysoké,
úzká a dlouhá okna jsou,
a věž se zvonkem nad střechou.
atravesado por cuchillos!”
“Vamos, date prisa, amor mío,
enseguida llegaremos.
Los invitados están esperando,
el banquete espera
y el tiempo vuela como una flecha.
¿Qué llevas en ese cordón,
en ese cordón alrededor de tu cuello?
“Un crucifijo que era de mi madre”
“¡Ja, ese oro maldito
tiene aristas afiladas!
Te pincha y a mí también.
¡Tíralo y serás como un pájaro!
Le arrancó el crucifijo y lo tiró
y de un salto avanzaron treinta leguas.
13. BAJO SOLO Y CORO
Y en esa vasta llanura
se alza un alto edificio;
sus ventanas son largas y estrechas
y sobre su tejado se yergue una torre con una
campana.
14. RECITATIVO. SOPORANO, TENOR SOLO Y
CORO.
14. RECITATIVO. SOPRANO, TENORE SOLO E
CORO
“¡Ya hemos llegado, amor mío!
¿Amor mío, no ves nada?”
Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?
“Por Dios, ¿te refieres a esa iglesia?”
Ach proboha! ten kostel snad?
“No es una iglesia, es mi castillo”
To není kostel, to můj je hrad.
“¿Y ese cementerio,
y esas hileras de cruces?”
Ten hřbitov
a těch křížů řad?
To můj je hrad! To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mne hleď,
a skoč vesele přes tu zeď!
Divý a krozný je
tvůj zrak,
tvůj dech otravný jako jed,
“¡No son cruces, es mi huerto!
¡Venga, amor mío, mírame
y salta alegremente esta tapia!”
“¡Ay, déjame! ¡Déjame ya!
Tu mirada es salvaje y horrible,
tu aliento venenoso como la ponzoña.
y tu corazón un duro pedazo de hielo”
a tvoje srdce tvrdý led!
Nic se, má milá, nic neboj!
Veseloť u mne, všeho hoj:
masa dost, ale bez krve;
dnes bude jinak poprvé!
Co máš v uzlíku, ma milá?
Košile, cojsem ušila.
Netřeba jich víc, nežli dvě:
ta jedna tobě, druhá mně.
Uzlík jí vzal a s chechtotem
jej hodil na hrob za plotem.
Nic ty se neboj, na mne hleď,
a skoč za uzlem přes tu zeď!
Však ty jsi byl vždy přede mnou,
a já za tebou
cestou zlou:
však jsi byl před po ten čas:
Skoč a ukaž mi cestu zas!
15. BASSO SOLO E CORO
Skokem, přeskočil ohradu,
nic nepomyzlil na zradu;
do výšky skočil sáhů pet,
jí však již venku nevidět:
Jenom po bílém obleku
zablesklo se jest v útěku,
a schrána její blízko dost.
Nenadál sezlý
jeji host!
Stojíť tu, stojí komora,
nizoučké dvéře, závora;
zavrzly dvéře za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné, bez oken,
měsíc lištami
šeřil jen;
stavení pevné jako klec,
a v něm na prkně umrlec.
Hoj, jak se venku vzmáhá hluk!
Hrobovych
oblud mocný pluk!
Šumí a kolem klapají,
“No tengas miedo de nada, amor mío.
En mi casa hay alegría y abundancia,
hay mucha carne, aunque sin sangre.
¡por primera vez hoy será distinto!.
¿Qué llevas en ese hatillo, amor mío”
“Unas camisas que he cosido”
“No hacen falta más que dos:
una para ti, otra para mí”
Le quitó el hatillo y con una carcajada
lo arrojó a la tumba tras la valla.
“No tengas miedo de nada, mírame
y salta la tapia en busca del hatillo.”
“Tú has ido siempre por delante
y yo te he seguido
por el difícil camino.
Todo el tiempo has ido por delante:
¡Salta y muéstrame de nuevo el camino!”
15. BAJO SOLO Y CORO
Él saltó por encima de la tapia
sin pensar en la traición;
saltó hasta una altura de cinco brazas,
pero a ella ya no se la veía afuera:
solamente su traje blanco
brilló en su huída
y su cobijo estaba cerca.
¡Su malvado anfitrión
no había aguardado!
Aquí se alza una morada,
una puerta baja con un cerrojo.
La puerta chirrió tras la muchacha
y el cerrojo fue su protección.
El pequeño edificio era sin ventanas,
solo la luz de la luna
se filtraba por las rendijas;
un edificio sólido como una jaula,
y en él, sobre una tabla, un cadáver.
¡Ay, cómo crece fuera el alboroto!
¡Un poderoso regimiento
de monstruos fúnebres!
Murmuran y castañetean
y gimotean esta canción:
a takto píseň skuhrají:
Tělu do hrobu přísluší,
běda,
kdos nedbal
o duši!
16. BASSO SOLO E CORO
A tu na dvéře: buch, buch, buch!
burácí zvenčí její druh:
Vstávej, umrlče,
odstrč mi tam tu závoru!
A mrtvý oči otvírá
a mrtvý oči protírá,
hlavu pozvedá,
a půlkolem se ohlédá.
Bože svatý, rač pomoci,
nedejž mne ďáblu do moci!
Ty, mrtvý, lež a nevstávej,
pán bůh ti pokoj věčný dej!
A mrtvý hlavu položiv,
zamhouřil oči jako dřív.
A tu poznovu: buch, buch, buch!
silněji tluče její druh:
Vstávej, umrlče,
otevři mi svou komoru!
A na ten hřmot a na ten
hlas se mrtvý zdvihá s prkna zas,
a rámě ztuhlé naměří tam,
závora kde u dveří.
Spas duši, Kriste Ježí,
smiluj se v bídě nejvyšší!
Ty mrtvý, nevstávej a lež,
pán bůh tě potěš a mne též!
A mrtvý zas se položiv,
natáhnul údy jako dřív.
A znova venku: buch, buch, buch!
Až panně mizí zrak I sluch.
Vstávej, umrlče, hola, hou,
a podej mi sem tu živou!
Ach běda, běda děvčeti!
“El cuerpo pertenece a la tumba,
pobre de aquel
que no se haya preocupado
de su alma.”
16. BAJO SOLO Y CORO
Y en la puerta pum, pum, pum,
afuera truena su compañero:
“Levántate, muerto,
quita ese cerrojo”
Y el muerto va abriendo los ojos,
y se va frotando los ojos,
vuelve en sí, levanta la cabeza
y mira a izquierda y derecha.
“¡Dios mío, ayúdame,
no me entregues al demonio.
Tú, difunto, túmbate y no te levantes,
que Dios te dé descanso eterno.”
Y el muerto recostó la cabeza
y volvió a entornar los ojos.
Y de nuevo pum, pum, pum,
el compañero golpea más fuerte.
“Levántate, difunto,
ábreme tu habitación”
Y con aquel estruendo y aquella voz
vuelve a levantarse el muerto de la tabla,
y dirige su entumecido hombro
hacia el cerrojo de la puerta.
“Salva mi alma, Jesucristo,
apiádate de mi desgracia.
Y tú, muerto, no te levantes, túmbate.
¡Qué el Señor te consuele y a mí también!
Y el muerto volvió a tumbarse,
y a quedarse rígido como antes.
Y afuera otra vez pum, pum, pum.
La muchacha casi pierde la vista y el oído.
“¡Venga, muerto, levántate de una vez
y a esa viva entrégame!”
¡Ay, pobre muchacha!
El muerto se levanta por tercera vez
y hacia ella, medio muerta de miedo,
Umrlý vstává po třetí
a velké, kalné své oči
na polomrtvou otočí!
dirige sus ojos grandes y vidriosos.
17. SOPRANO SOLO
¡Virgen María, permanece a mi lado,
intercede por mí ante tu Hijo!
No fueron buenas mis plegarias.
¡Ay, perdona mis pecados!
¡María, madre misericordiosa,
libérame de este poder maligno!
Maria panno, při mne stůj,
u syna svého oroduj!
Nehodně jsem tě, nehodně prosila:
ach, odpusť, co jsem zhřešila!
Maria, matko milosti,
z té moci zlé mě vyprosti!
18. BASSO SOLO E CORO
A slyš, tu právě nablízce
kokrhá kohoy ve vísce;
a za ním, co ta dědina, všecka kohoutí družina.
Tu mrtvý, jak se postavil,
pádem se na zem povalil.
A venku ticho, ani ruch:
dav zmizel i zlý
její druh.
Ráno když lidé na mši jdou,
v úžasu státi zůstanou:
hrob jeden duty nahoře,
panna v umrlčí komoře,
a na každičké
mohyle útržek z nové košile.
Dobře ses, panno radila,
na Boha že
jsi myslila,
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla sknala:
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo byco tu košile!
17. SOPRANO SOLO
18. BAJO SOLO Y CORO
Y en ese momento un gallo canta
en la aldea cercana;
y tras él cantan todos los gallos del pueblo.
El muerto se levantó
y en el suelo se desplomó.
Y afuera nada se oía, nada se movía:
la multitud y su malvado compañero
habían desaparecido.
Por la mañana, al ir a misa,
la gente se queda muda de asombro:
una tumba abierta,
y en la cámara mortuoria una muchacha,
y en cada tumba
un jirón de una camisa nueva.
Qué bien, muchacha,
que pediste consejo,
qué pensaste en Dios
y rechazaste al malvado compañero.
Si de otra manera hubieras obrado,
una muerte horrible habrías encontrado.
¡Tu blanco y bello cuerpo
como las camisas habría acabado!

Podobné dokumenty