hříšný trombón 6 - Divadelní svět Brno

festivalový zpravodaj Mezinárodního divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2013
recenze na Woyzeck on the Highveld str 2 | rozhovor s Handspring Puppet Company str 3 |
soundtrack mého města str 4 | recenze na Královu řeč str 5 | recenze na Stand'artní kabaret str 5 |
Kulaté stoly str 6 | Kavárenský bonz str 7 | Střízlivý panker str 7 | program a komiks str 8 |
HŘÍŠNÝ TROMBÓN 6
Editorial
Na pozadí státního převratu
jsem přežili „ten náš Divadelní
svět (Brno)“. Začínáme se potit
a očekáváme, kdo vtrhne k nám
do kanceláře, bytu i klozetů. Uvidíme. Všechno už je v Mexiku,
akorát Kobox se nevlezl do kufru. Trpký osud festivalu nyní
sledujeme z bezpečného povzdálí bunkru v Bílovicích – orchestřiště naší malé zábavové kapely.
Zpátky do reality. Zřejmě by bylo
fér a žádoucí se s festivalem, jeho
diváky a našimi čtenáři rozloučit. Ale z diskuzí a atmosféry se
vyloupla nejedna zásadní otázka.
„Co je festival? Kdo je jeho divák
(resp. pro koho vzniká) a také, kdo
je náš čtenář? Pro koho všechna
ta báječná slovíčka vymýšlíme?“
Možná by se to mělo definitivně rozetnout a říct, kam kladivo
dopadá a kde se zastaví, či (lépe)
koho přizabije.
Na úplný závěr je třeba poděkovat
těm, kteří si nás vzali a třeba četli. A potom štábu, redakci, oběma
korektorkám i fotografům. A je
třeba si připomenout, že Žena
a život je něco jiného než Muž
a smrt.
Martin Hergot Fagot Macháček
Slavnost masek
Pá 18:00 Náměstí Svobody
Redakční tip
Příhody lišky Bystroušky
Pá 21:00 Moravské náměstí
Redakční HighLight
Dlouhodobé frustrace z touhy
Daniel Hoboj Rampáček
Jihoafrický sluha Harry Woyzeck je v roce 1950 i 2013 jen loutkou v rukou mocných. Doslova. Výtvarník Wiilliam Kentridge
ve spolupráci s Handspring Puppet Company ztvárnil své vize
podle předlohy německého rozervance Georga Büchnera.
Cestou přes kontinenty se jarmareční píseň změnila. Harry je možná dřevěný, ale vybízí k zamyšlení.
Pečlivě zpracované hlavy ze dřeva
ožívají. Tvář Harryho zabaleného v hadrech, rozvrásněná prací,
s černými ubitými očky, jeho ženy
s rudým kloboučkem, ale dítětem
na zádech, horník s rukama jako
lopaty, bledého, povýšeného a znuděného Kapitána a obtloustlého
Doktora. Těm všem dodává vnitřní
život Kentridgova animace. Na ní se
projektují nálady vzteku, zoufalství
či nudy. Loutkoherci jsou přitom
s výtvarnými projekcemi v dokonalé souhře. Scéna, kdy Harryho ruce
chystají stůl je vteřinově sehraná
s cinkotem hordy talířů rostoucích
v černobílé kresbě pozadí. Hlasy
loutek adekvátně odrážejí stylizaci.
Vrcholem souhry loutkářů je pak
Kreslil
Na slovíčko s...
Tuppi Uderem
P P Změna
UU
Hej, Tuppi, chtěl bys být
NN
KK
v Kentridgových animaI S cích? Zprznil bys Harrymu
DAD
R
Y
LA E
S
L AYE
R
ženu?
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
ve scéně show s geniálním nosorožcem, kdy konferenciér z masa
a kostí předvádí svého vybičovaného svěřence. Stejně secvičené je
v tu chvíli i celé jeviště, v jednom
vizuálním šiku.
Loutkohra si podobný dril vyžaduje a rezonuje i s pocity Harryho,
spoutaného kolonialistickou ideologií, která užívá krásná slova
náboženství, vědy a etiky, jako
záminku k zotročování. Černobílé
kresby jsou pak odrazem deprese, vzteku, nudy, pocitů, pro které
chybí vznešená slova a nemohou
tak být řečena v dialogu. Nikdo je
nechce slyšet, ale prožívá je každý
z nás. Pasáže, kdy je Harry sám
pod hvězdným nebem a za zády
mu plynou drtivá slova vybízející
k vraždě, patří k nejpůsobivějším
a odvádí pozornost někam jinam,
dál. Ocitáme se tak spíše v galerii,
než na jevištním sále, tiše dumající
nad obrazy. Akce je užitím loutek
upozaděna, zcizena. Ze sálu odcházíte zmrazení, s hlavou plnou otázek, které se na světlo dostanou až
za nějaký čas.
Nejde tu o krev, násilí, které je až
konečným výsledkem dlouhodobé frustrace z touhy, kterou nelze
naplnit, a není ji možno ani vyjádřit. Je dobré, že se s nimi můžeme
potkat vyjevenými na jevišti, v hledišti totiž ty opravdu zbité a umlčené Vojcky nepotkáte. Zkuste si
s nimi povykládat na Cejlu.
Název
Hej Dane, ty stará vojno, samozřejmě, že bych chtěl být součástí
té magie. Do těch jemných linek
i tahů, s jakými Kentridge sytí
svůj jemnoskvoucí Gesamtkutswerk, bych rád vstoupil a nejen
jako jeden atmosferický obraz, ale
jako celá galerie smutku. Zakouřený paraván snů bych to nazval.
Typ
No a Vojckovi bych s Marií klidně
zahnul. Je to přesně můj typ. Možná si řekneš: „dřevěná“, ale řeknu
ti brachu, někdy se se dřevem člověk víc domluví, než se skutečnými herci (zvlášť pokud je čerstvě
nalakované).
Woyzeck on the Highveld
Handspring Puppet Company
MdB
13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
Podpis
S
Bez dýchania je bábka mŕtva
Dorota Xylofón Lichvárová
Rozhovor s dvoma hereckými predstaviteľmi z Handspring
Puppet Company prebehol vo foyer Hudobnej scény MDB.
„Vojcek“ a „Kapitán“ sa rozhovorili o vkládaní života do bábky
a aj o spolupráci s režisérom Williamom Kentridgeom.
Kde sa svete sa cítite ako
doma?
H1: Pre mňa bolo vždy niečím blízke
Španielsko. Zo všetkých európskych
národov na mňa práve oni pôsobili
najviac africky.
H2: Ja nemám žiadnu takú krajinu (smiech), no mohla by to byť asi
Amerika. Vyrastal som v nej a potom som žil tu v Johannesburgu, ale
stále mám mocit, akoby ma prenasledoval tieň. Nejaké pozostávajúce
energie vo mne a vždy keď sa tam
vraciam, mám pocit déja vu.
Woyzeck on the Highveld
Handspring Puppet Company
MdB
13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP
UU
NN
KK
IS
DAD
S
L AYE
R
Y
LA E
Aká bola spolupráca medzi
Vami, ako hercami a tak slávnym režisérom?
H1: Vždy mi prišiel veľmi dobrý vo
svojej práci. Vždy sa pozerá na to, čo
to v skutočnosti je. Nie je zaseknutý
na záväznom vytvorení častí hry, no
pozerá na človeka, ktorý hraje a pracuje s tým, čo mu ponúka. Napr.
máme situáciu, keď je Maria trochu staršia ako Vojcek, i keď v hre
sú v rovnakom veku, no on to berie
tak, ako ako to je a použije to. Nie je
pod nadvládou kusu, čo je úžasné.
H2: Ja nie som v súbore až tak dlho,
začal som pred rokom a byť nový
v tej veľkej histórii je ohromujúce.
Vždy som sa tešil, že to hrajem, no
na druhej strane som sa aj trochu
bál. Už samotné Handspring a Adrien a Basil,Kentridge - všetci majú
takú minulosť a skutočne vedia, ako
to robiť perfektne, ako príbeh vypovedať. Jednou z najvzrušujúcejších vecí bolo naučiť sa od Adriena
a Kentridgea, ako iba vdýchnuť do
bábky, udržať celú vec nažive na tej
dlhej ceste.
S
Čo myslíte, že viedlo k obnoveniu inscenácie Woyzeck pred
dvoma rokmi?
H1: Bola to ich srdcová hra. Wojzeck bol jednou z inscenácií, ktorá k
nim skutočne hovorila. To prebiehalo v dobe, kedy sa Kentridge ešte len
učil svojej technike animácie. Dnes,
dnes je na omnoho profesionálnejšej úrovni, no vtedy, boli tým úplne
nadšení. Tá iskra, keď poprvýkrát
stvorili túto šou. Dnes má odlišnú
platnosť. Vtedy bola skutočne hlboká, samozrejme aj dnes riešime
problémy s otrokármi, s menšinami, štrajkovanie pre nezaplatenú
prácu, takže to má mať presun do
novej doby, no v určitom zmysle sa
to už stalo. A bezprávie stále nejako
pretrvává - o tom Vojcek vypovedá.
H2: Inscenácia mala mnoho filozofických elementov, ktoré sú dnes
dôležité. Ako napríklad kríza v ľuďoch. Viete, je zaujímavé, že s tým
cestujeme vonku po svete, no bolo
by tiež zaujímavé, ak by sme sa dostali späť do južnej Afriky. Ešte sme
nemali príležitosť...
R
Ako vznikla spolupráca Handspring Puppet Company a Market Theatre?
H1: Handspring robil veľa školských predstavení a v určitom bode
sa pretransformoval na divadlo pre
dospelých. Spolupráca vznikla medzi Handspringom a Williamom
Kentridgeom - vznikla idea, že by
bolo fain vytvoriť kombináciu týchto dvoch štýlov. Vizuálneho umenia
Williama Kentridgea a bábkoherectva, plus to bol jeho režisérsky
debut, mali pocit, že to dohromady
môže fungovať. To sa vlastne stalo
v Market Theatre - prebiehali tam
mnohé vzrušujúce experimenty.
Bolo to miesto, kde sa prekračovali
rasové hranice - priestor pre experimenty, ktoré sa v tejto ére zjavili.
Soundtrack mého města
Martin Fagot Macháček a Lukáš Kobox Kubina
Hudba je pomíjivá do té doby, pokud ji někdo nezachytí na
nějakém záznamu. S atmosférou jakéhokoliv festivalu je to
podobné. Je nepřenositelná - pokud se ovšem nenajde vhodný
nosič, který by ji chytil za ten nejsprávnější konec.
1. den
1. track – poškozená stopa –
(Příhody lišky Bystroušky)
První song v našem výběru měla být
původně skladba z Příhod lišky Bystroušky, ale nepodařilo se ho nahrát
a záhadně se zkopíroval až na konec
pásky.
2. track – The Black Eyed Peas
– Shut Up
2. den
3. track – Oldřich Nový – Jen
pro ten dnešní den
4. track – Voca People
Průřez světovou hudbou v deseti
minutách není sice natolik pedantský a už ne tolik temný, ale partička
šprýmařů v bílých maskách ví, jak
říct „svý“.
Kreslil
Na slovíčko s...
milovníkem divadla PPP
Změna
Myslíš, že jsou soundtracky
příliš velice osamělé?
Tak určitě. Milovníci soundtracků jsou osamělí lidé. Věř mi. Pár
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
3. den
5. track – Queen – We Are The
Champions
Na počest otevíracího ceremoniálu
ve stylu oslav vítězství na Grand Prix
Brno jsme vybrali skladbu skupiny
Queen, protože pravdou zůstává, že
při této melodii je i poražený hrdinou.
6. track – Iggy Pop – Fuckin’
alone
4. den
7. track – Lady GaGa – Poker
Face
8. track – Zora Jandová – Titanic
Zora zpívala krásně a Dalibor to sledoval z úkrytu.
5. den
9. track – Balada pro banditu
– Zabili, zabili
Název
jich znám. Pokoutně si opatřují
nahrávky se soundtracky, scházejí
se na velmi temných místech (Into
Darkness), aby sdíleli svou vášeň
pro hudbu bez filmů. A já si tak
občas při sledování televize říkám:
Mně je jich trochu líto. Dopřál bych
jim diskotéku či koncert. Prostě
místo, kde by nejen o hudbě mlu-
Řečeno ve slengu dnešních teenagerů: „Miloš to s Milanem zabili“.
10. track – Jiří Štědroň – Belinda
6. den
11. track – Ludwig Van Beetho­
wen – Symfonie č. 9
12. track – SS Marschiert
Pochodová skladba německého
zájmového kroužku SS. Pérák si to
s těmito „plantážníky“ rozdal na
férovku v ulicích okupovaného Československa.
7. den
13. track – The Doors – This Is
The End
14. track – Leoš Janáček – Příběhy lišky Bystroušky
Typ
vili, ale i na uchvacující Hornerovy a Williamsovy instrumentace z
Hvězdných válek či Titanicu nevázaně pogovali a metalově hrozili.
Vidíš to, to je pěkný námět. Nějaký
dobrý český režisér by o tom měl
natočit film! Třeba jeden ze Zelenků. Nebo Zděnek Troška.
Podpis
Řídívám se zásadou, že recenze se má držet atmosféry představení, zvláště, jeli dobré. K psaní si pustím
tematický podkres, projedu
fotky, oficiální komentář na
stránkách, neoficiální informace na sociálních sítí, a pak
hurá do toho.
derovou nejistotou, jež hodlá řešit
odjezdem s inkriminovanou lodí.
Samozřejmě, že výše popsané zní
polovičatě a kostrbatě, ale účelem je alespoň nastínit něco málo
z téměř hodinového snažení tří
herců, aby bylo možné ocenit, jak
nápaditě a také bez znatelných
propadů zábavnosti, dovedou rozvíjet situaci do příjemných koutů absurdity a nečekaných point.
A přesto, že některé zbabělé krysy
rozkomíhanou palubu opustily,
zbytek bude tepat do všech dramaturgů a producentů, dokud Vosto5ku do našeho milého zakrnělého
městečka zase nepřivezou.
Jitka Theremin Vox Zemanová
Stand’artní kabaret
Vosto5
Dvorana MdB
13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP
UU
NN
KK
IS
DAD
S
L AYE
R
Y
LA E
Parník se
stěžněm jezdí na
delfíny
Nyní v tomto procesu objevuji značné mezery. Dadaismus se
totiž v hudbě příliš neuchytil, fotky
jsou díky proměnlivosti produkce
nepoužitelné a web i „obličejové
knihy“ mne stroze odbývají. A tak
nezbývá, než si stejně jako pánové
ze Stand’artního kabaretu, zaimprovizovat a doufat, že se o jejich
tvůrčí vlnu tsunami alespoň štrejchnu.
Pro recenzentku, díkybohu, se
alespoň řetězení gagů točí kolem
jakéhosi rámcového příběhu. Pro
dnešní večer se stal ústřední parník se stěžni, který je poháněn delfíny. Ti jsou naneštěstí postiženi
velmi nakažlivou chorobou a ani
„zkušený“ odborník není schopen
zabránit jejímu šíření. Tak se stane z delfína člověk a z člověka delfín či borůvka. Další problém lodi,
představující bující homosexuální
vztahy, které kapitán (stejně jako
archaismy a nespisovnou češtinu)
sice zakázal, ale v hloubi srdce je
chápe a sám si tedy „musel odtrhovat od huby.“ Podíváme se i do
života mládeže s milostnými trablemi, způsobené především gen-
KRÁLOVA ŘEČ
Národní divadlo Brno
NdB
13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
S
Kráľová reč je hra Davida Seidlera, napísaná podľa skutočných udalostí. Na jej základe
natočený film bol v roku 2010
ovenčený štyrmi Oskarmi za
najlepší film, najlepšiu réžiu,
najlepšieho herca v hlavnej
roli a najlepší scenár. Objavili
sa v ňom herecké hviezdy ako
Colin Firth, Geofrey Rush či
Helena Bonham Carter.
s bratom Davidom. Je na nej odvysielané aj video s Hitlerovým prejavom. Pre pohľady do zákulisia je
príznačné odkrývanie železných
konštrukcií.
Dramaturgia Mahenovho divadla
zvolila titul, ktorý je v podstate
vopred odsúdený na úspech. Otázkou však je, do akej miery je možné chválu za inscenáciu prisudzovať textu či filmu a do akej miery
inscenačnému týmu. Inscenácii
nemožno uprieť nadpriemerné herecké výkony ani trefné striedanie
salónnej swingovej hudby s vážnou
a majestátnou. To ostatné je však
len podareným prevedením filmu
do divadla, ktoré je miestami i tak
oslabované zbytočnými zmenami
prostredí.
Michaela Triangl Suchá
R
Kráľ koktá,
priateľ pomáha
Sledujeme príbeh koktavého anglického vojvodu Alberta z Yorku.
Aby sa mohol stať plnohodnotným
kráľom Anglicka, musí sa naučiť
vystupovať na verejnosti a zbaviť
sa svojho hendikepu. Jeho žena
osloví posledného logopéda, ktorého ešte nevyskúšali. Lionel Logue
sa stáva jeho lekárom logopédom,
terapeutom a priateľom a vylieči
ho. Ich vzťah a dialógy sú vtipné
a navzájom sa dopĺňajú, pretože
jeden je opakom toho druhého,
vytvárajú kontrast medzi verejne
majestátnym a smiešne ľudským.
Ten sa odráža aj vo forme ich somatotypov.
Pátos a elegancia v podobe kostýmov v 30. rokoch sa na javisku stretáva so smiešnymi zvukmi
splachovania záchodu alebo pískania čajníku. Scénografia sa pridržiava tradičných anglických interiérov z dreva, doplnených kreslami
či gramofónom, atmosféru dotvára aj premietačka, ktorá dotvára
ilúziu v dvoch vrstvách - v prednej
na rampe vidíme strop kostola pri
pohrebe kráľa Jiřího V., v zadnej
dáždniky počas rozhovoru Alberta
NE
N
SO
BE
V dnešní páté diskuzi se dirigentské pozice chopila Lenka Šaldová. Svůj kus provedla
s elegancí jí vlastní. Debata
tak získala hierarchický řád,
autoritu usměrňující vybočení
z tematické linky a umírněný,
ale přesto apelativní ráz v kladení kritických výzev.
Michal
Prostějovský:
Český pražský
muzikál
PP
UU
NN
KK
IS
DAD
R
Y
LA E
S
L AYE
R
Po přestávce dopřáváme sluchu dnešního hosta, kterým
je Michal Prostějovský. Ve své
přednášce se zamýšlí nad problematikou české muzikálové
tvorby a jejími neoddiskutovatelnými „stigmaty“.
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
tvarovou linkou dramatické koncepce, totiž estetické platnosti
prostupování karikatury, grotesky
se syrovou drastičností. Za zajímavý považujeme námět o přelévání
dialektiky groteskně dramatických
prvků v pouhou ilustraci drastických momentů. Poznamenejme
jenom, že by bylo možné polemizovat nad tímto nedostatkem,
jakožto cíleným prvkem určujícím dynamiku celkového tvaru.
Úsměv zkrátka postupem času
tuhne a není na škodu, že v závěru opět laškovná ironie procitá.
Nahlíženo optikou záměrnosti,
jde o moment vystižení prapůvodní ambivalence lidskosti – vůle
k dobrému i zlému. Hra koketující
se skrytým rozpoložením dřímající
zlovolnosti v mysli proto využívá
potenciál postupného rozkrývání a opět zametání pod kobereček
grotesknosti. Konec konců jde
přece o ztvárnění cyklu vyvolávání
identického obrazu, jímž se otázka po podstatách dobrého a zlého
neustále navrací.
Jitka Theremin Vox Zemanová
„Český muzikál je nemocný, jako je
nemocná i společnost.“ To je Prostějovského motto, jímž diskuze
začíná a bohužel i končí. Dozvídáme se, že česká muzikálová tvorba
nedosahuje tak bolestných bilancí, pokud se obrací k zahraničním
vzorům. Tyto se snaží buď „okopírovat“, naplnit stejné cíle vlastní
cestou, nebo se pokouší o nový přístup. Již nyní je jasné, která verze
je nejproblematičtější. Obracíme
nicméně pozornost k těm bolestnějším bilancím, a sice k produkci
původních českých muzikálů. Narazíme tak na kámen úrazu výstavby dobré muzikálové inscenace,
přes obecné rysy se dobíráme toho,
kde je u nás pohřben pes. Prostějovský zdůrazňuje, že v muzikálu
jde o výběr a pojetí příběhu v řadě
sice první, ale poté se z hlediska
žánru podílí podstatnou měrou
vztah hudby a libreta, funkce hudby v rámci celku, pohyb a gesto.
To vše jsou rozhodující složky pro
vehiculum příběhu, děje a události na jevišti. Velká všeobecná
stížnost patří vzdělávacím programům v Čechách, kde není kla-
den dostatečný důraz na vymezení
a zvládnutí řemesla. Vesla se tedy
následně chápe buďto diletant,
nebo profesionál z jiné oblasti.
V závěru ale končíme u konstatování: „jaká poptávka, takový produkt“. Neboli snadná dosažitelnost široké obliby nemotivuje
k zevrubné práci a vysokým cílům
kreativního počinu. Námitka je to
nicméně kruhová. Podnět poskytla
slepice či vejce? Víme tedy, že se
české publikum v masové většině
spokojí a uspokojí i s velmi podprůměrným produktem. Nicméně
nejsou jediným kritériem ani hybatelem k tvorbě a produkci, bohužel
vzhledem k finančním možnostem
je pak lépe místní zázemí ignorovat a orientovat se na víceméně externí možnosti bilancování
s kritériem kvality.
Jitka Theremin Vox Zemanová
KULATÉ STOLY
MdB
13. 6. ČTVRTEK / THURSDAY
LI E
Dřímající
zlovolnost v mysli
– Diskuze pátá
V rytmu kritického metronomu
dnes těkaly inscenace Hodiny
jdou pozpátku a Clockwork orange. Dovolte nám přeskočit reflexi úvodní inscenace, protože se
prakticky jednalo o pouhé zhodnocení osobnosti Jiřího Suchého.
K činnosti souboru a jeho pozici
v rámci současného divadelního dění nebylo příliš, co dodat.
Legenda žije, nicméně jde o divadlo, „o jehož činnosti se dá v rámci
slušnosti pouze mlčet“ (Mikulka).
Opouštíme tuto všeobecnou shodu a zaměřujeme se na inscenaci
stuttgartského souboru Clockwork
Orange. Inscenace znamenala pro
kritickou diskuzi něco kontroverzního, aniž by vyvstal problém s jejím přijetím. Kontroverze panovala v detailech; brilantní technické
provedení i mnohovrstevnatost
dramatických prostředků nebylo možné zpochybnit. Šaldová
položila na stůl otázku o principu
zařazení inscenace v rámci festivalu. Estetická tvář inscenace i její
hudebně divadelní tvar byl v rámci programu něčím ojedinělým.
Diskuze probíhala nad zásadní
S
GU TE
N
KAVÁRENSKÝ BONZ
Víme poslední!!!
Střízlivý panker
bón jsem myslela, že se můj život
naplnil a já žiji festivalem. Není to
tak. Na tváři mi vyvstává znechucený úšklebek, uvažuji nad včerejší kritickou radou. Akce je to podnětná, ale proč denně docházet na
konfrontaci individuálních pocitů
z inscenací, které jsem nezhlédla,
protože na to nemám čas. Fascinovaně se rozhlížím a zjišťuji, že jsem
natrefila na vlastní introspekci.
Jsem ignorant.
Poledne se nachýlilo, předávám
dítě příteli. Chystám se jít reflektovat kritickou radu. Metajazyk kritiky mě přitom bytostně nezajímá.
Nikdo to nečte, nepůjdu tam a něco
si vymyslím. Alespoň budu mít pocit,
že jsem kreativní. S tímto vnuknutím se rozhodují porušit kodex pracovní i soukromý: objednávám si
pivo. Zvoní telefon, konečně jsem
taky u toho, zvedám. Macho. Ptá se
po mně, na diskuzi chybím. Sděluji, že mě to nezajímá, ale určitě do
odpoledne něco napíši. Martin je
neklidný. Ptá se, zda jsem v pořádku a co se dělo včera. Obracím oči
v sloup a pak je zavírám. Nemístně
jsem pozurážela několik lidí ve vče-
rejší reflexi a shodila vlastní textový
projev. Bylo to o ničem, ale za něco
žít přece musím. Popadám dech
a chopím se vysvětlení: „Nezajímá
mě to, nezajímá mě vůbec nic.“ Šéf
nechápe, vyletí a darebně mi spílá.
Snažím se vše uklidnit: „Deprese,“
říkám, ale nejsem vyslyšena. „Třetinu včerejšího textu nabouchal do
klávesnice můj roční syn.“ Zase nic.
Zoufale se vracím k depresi, ale pak
raději zavěsím, těsně před tím, než
mi Macho stihne sdělit, že jsem to
nejhorší, co ho v životě potkalo.
Vůbec ten nejvíc tragický
panker.
Zmeškaný hovor. Přesouvám se
k počítači a mnu si spánky. Volal
Macho, už potřetí. Je nepříjemné
prošvihnout hovor šéfa a k tomu
nemít kredit na zavolání zpět. Otevírám facebook, kontaktuji Macha
slovy: „Promiň nebyla jsem u telefonu, dnešní reflexe je právě odeslána. Vše v pořádku?“ Bohužel
není výjimečně online, musí být
nejspíš na nějaké inscenaci, kterou ještě večer recenzuje. Uklízím
v kuchyni a jdu spát. Zítra to vyřešíme. Následující den začíná slibně. Probouzím se v pět. O hodinu
později se přesouvám do kuchyně,
nachystat sunar. Je tam uklizeno.
Jsem spokojená. Vytrvám do deseti, nakrmím dítě a vypravím se ven.
Konečně dítě spí. Parkuji kočárek
na zahrádce kavárny, upíjím kávu
a nepřetržitě kouřím. V myšlenkách propírám předešlý den. Od té
doby, co píši pro festivalový trom-
Jitka Theremin vox Zemanová
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP
UU
NN
KK
IS
DAD
S
L AYE
R
Y
LA E
aby kohoutek u rozbitého topení
zavřeli. Nic. Byl posledním živým
tvorem v hospodě. Ale to se vzápětí mělo změnit. Umřel. Je mrtvý.
JEHO duše odešla z těla a zatetelila se před videoklipem na stanici Óčko. (Běží tam inzerát: „Dám
ráda a klidně si i vezmu“). ON však
z hospody už neodejde. A hlavně
nezaplatí.
Martin Fagot Macháček
S
Pozvolna se probouzí. Zjišťuje,
že to není obsluha. Je to plyn. Po
podlaze se plíží studený, bílý vánek
smrti. Obsluha se už nepotácí.
Leží přiotrávená na baru a opilým
štamgastům odkapávají zelené
žoužele zvratků. U automatu sípá
psí pornohvězda Kiki. ON chce
nahmatat telefon. Zavolat pomoc,
odborníka, plynaře, Armádu spásy nebo třeba Ligu lidských práv,
R
ON ležel na stole v oblíbeném podniku Modrý a toho dne měl sen.
V něm se opilý rozprostíral nad
sedmým číslem přehlídkového
bulletinu Horký zemák na festivalu politického divadla v Sokolově.
Průvody, konfety a ohňostroje.
Pionýrky napěchované do košil
s třemi rozepnutými knoflíčky,
povolené kravaty a Kalašnikov.
Pak zazní ošklivé syčení obsluhy...
MO
EN
RG
Program
pátek 14. června 2013
Rúa Aire - El Retrete de Dorian
Gray (SP)
Pá 10:30 Divadlo Radost
Kulatý stůl – Kritická rada
Pá 13:00 Divadelní klub MdB
Woyzeck on the Highveld
- Handspring Puppet Company
(JAR)
Pá 19:00 Městské divadlo Brno
Donaha! – Městské divadlo
Brno
Pá 19:30 Městské divadlo Brno
Příhody lišky Bystroušky koprodukce MDB a NDB
Pá 21:00 Moravské náměstí
cox copuli
Kobox: Víte, že vás
zavřou?
DAD
R
Y
LA E
Y
LA E
S
R
Y
LA E
S
PP
UU
NN
KK
IS
S
L AYE
R
L AYE
S
L AYE
S
slavnost mého města / macho
R
DAD
R
DAD
PP
UU
NN
KK
IS
S
PP
UU
NN
KK
IS
R
Fagot: Ne! Vás
zavřou!!!
HŘÍŠNÝ TROMBÓN: FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ. Šéfredaktoři: Lukáš Kobox Kubina, Martin Fagot Macháček. Redakce: Jiřina Basa Hofmanová,
Tomáš Tuba Kubart, Dorota Xylofón Lichvárová, Daniel Hoboj Rampáček, Michaela Triangl Suchá, Jitka Theremin Vox Zemanová. Korektury: Eva
Cello Kyselová, Lucie Fujara Valášková. Foto: Karel Cudlín, Michal Růžička. Sazba: Petr Pozoun Pláteník. E-mail: [email protected].