katalog - Filmový klub Vsetín

Komentáře

Transkript

katalog - Filmový klub Vsetín
Úvodem
Vážení a milí pøátelé filmu z Balkánu, všechny Vás vítáme na našem již sedmém
pokraèování seriálu po kinematografiích zemí Balkánského poloostrova. Pøinášíme tentokrát
filmový profil nejmenší ex-jugoslávské republiky: Republiky Èerná Hora. Uvidíte kolekci pro
èeské zemì bìžnì nevídaných snímkù. Pøedkládáme Vám cyklus filmù nejvýznamnìjšího,
bohužel již nežijícího, èernohorského filmového tvùrce Živka Nikolièe. Promítneme také nìkolik
èernohorských filmových novinek, které se jakoby chtìjí vymanit z vlivu ex-jugoslávské
kinematografie. Budeme tedy mít možnost zhlédnout zajímavou filmovou konfrontaci starého a
nového, která nám mùže pøinést celkový náhled na èernohorskou kinematografii.
Mnoho pìkných filmových zážitkù a pohodový víkend za celý organizaèní tým pøeje:
Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu ve Vsetínì
___________________________________________________________________________
Nìkolik slov o programu
a pøípravì Vsetínského filmového maratonu
Když jsem zaèal pøemýšlet o zamìøení dalšího roèníku balkánského Maratonu, lákalo mne
udìlat spíše profil nìkterého významného režiséra nebo režisérù z regionu a dostat tak na èeské
filmové plátno poprvé nìkteré filmové klenoty natoèené v sedmdesátých a osmdesátých letech
v Jugoslávii. V hlavì se mi neustále honila jména jako napø. Goran Markoviæ, Slobodan Šijan,
Miloš Radivojeviæ, Srdjan Karanoviæ èi Živko Nikoliæ. Na druhou stranu mi nìco øíkalo, že bychom
mìli dokonèit to, co jsme zaèali - pøedstavit postupnì kinematografie vìtšiny zemí balkánského
regionu. A tato myšlenka nakonec zvítìzila. Pøesnìji øeèeno, zkombinoval jsem oba nápady
dohromady a výsledkem je program, který pøedstavuje kinematografii nejmenší ex-jugoslávské
republiky Èerné Hory. Že se dají oba nápady zakomponovat do jednoho celku, jsem pochopil
velmi rychle poté, co jsem zaèal pátrat po souèasných èernohorských filmech. Zjistil jsem, že je
souèasná èernohorská kinematografie zatím pomìrnì malá a teprve v posledních nìkolika letech
se zaèíná po dlouhém útlumu pomalu probouzet k životu. Najít potøebných 15 nových
èernohorských filmù nebylo možné, což mne vrátilo k pùvodní myšlence - pøedstavit èeskému
publiku nìkteré u nás málo známé, ale rozhodnì zajímavé jugoslávské filmy. Navíc se mi tak
otevøel prostor pro zaøazení profilu Živka Nikoliæe!
V dalším kroku jsem se snažil z bohaté jugoslávské kinematografie vybrat filmy, které by se
daly zaèlenit do pomyslné kategorie „èernohorská kinematografie“. A zde se ukázalo, že má
èernohorská kinematografie mnohem vìtší tradici, než se na první pohled mùže zdát. Pìt filmù,
které jsem nakonec pøidal k pìtici Nikoliæových filmù do bloku nazvaném „Èernohorci v jugoslávském filmu“, naznaèuje jen struènì, jaký mìli èernohorští režiséøi a èernohorská produkèní
studia pro jugoslávskou kinematografii pøínos. Protože se nám nakonec podaøilo získat podstatnì
více filmù, než jsem mohl zaøadit do programu, bylo dosti obtížné rozhodnout, které nominovat do
finálního výbìru. Je proto pravdìpodobné, že se k nepoužitým filmùm nìkdy v budoucnu vrátíme.
Do bloku „Nová èernohorská kinematografie“ jsem zaøadil nakonec osm filmù (5 celoveèerních a 3 krátkometrážní - ty si rozhodnì nenechejte ujít). Základem je produkce
spoleènosti Artikulacija. S øeditelem této spoleènosti, Ivanem Ðuroviæem, si mùžete pøeèíst o
nìkolik stran dále rozhovor, který poskytl pro náš katalog.
Více o èernohorské kinematografii na tomto místì prozrazovat nebudu, protože o ní píše
v èlánku Èernohorský film - expozice identity Andro Martinoviæ, režisér a publicista, se kterým
2
jsme rovnìž udìlali zajímavý rozhovor.
Vìtšinu filmù promítneme z DVD. Pøestože je jejich obrazová kvalita rùzná a v nìkterých
pøípadech rozhodnì ne ideální, je to pro nás jediná možnost, jak filmy pøedstavit èeskému
divákovi. Filmové kopie k vìtšinì filmù prostì nejsou k dispozici, pøípadnì není v našich silách se
k nim dostat. Vìøíme, že oceníte skuteènost, že jsme výraznì zvýšili divácký komfort vložením
titulkù pøímo do obrazu. Podaøilo se to pøedevším díky úsilí pøekladatelù, kteøí nachystali v mnoha
pøípadech kromì pøekladu také naèasování titulkù. I když si myslíme, že jsou pro naše úèely DVD
dostateèné (jedná se pøece v podstatì o studijní projekce), jsme rádi, že vám mùžeme alespoò 4
filmy nabídnout na klasických filmových kopiích.
Rozhodli jsme se v tomto roce zkrátit úvodní slovo pøed filmy. Uvìdomujeme si totiž, že
program je natolik nároèný, že musíme divákovi dopøát dostateèný èas na odpoèinek a obèerstvení. Nerezignovali jsme tím však na informaènì-vzdìlávací složku semináøe a vynasnažili
jsme se sestavit katalog, který by poskytnul zájemcùm o problematiku co nejvíce informací. Jsme
rádi, že se nám jej podaøilo ozvláštnit nìkolika rozhovory, které alespoò èásteènì suplují absenci
hlavního hosta na letošním roèníku. Hosty semináøe mìli být pùvodnì Branko Baletiæ - øeditel
Èernohorské kinotéky, producent a jeden z nejvýznamnìjších èernohorských režisérù a pøedstavitel mladší generace èernohorských filmaøù Andro Martinoviæ. Oba nakonec museli svou
úèast odøeknout.
Závìrem chci øíct, že program, který jsme pro vás nachystali, vznikl pouze díky nezištnému
nasazení více než desítky lidí. Myslím si, že je skvìlou ukázkou toho, že i dnes lze vìci dìlat ve
vlastním volném èase, bez nároku na finanèní odmìnu. Pøeji si, aby vám pøinesl
nezapomenutelný, pozitivní zážitek, a doufám, že se uvidíme u balkánských filmù i pøíštì.
Jiøí Fiala - dramaturg Vsetínského filmového maratonu 2014
___________________________________________________________________________
Èernohorský film - expozice identity
Andro Martinoviæ, pøeložila Silvia Matúšová
Jak se Èerná Hora seznamovala s kinematografií a pohyblivými obrázky?
Existují zápisky, že 1. 11. roku 1902 byl ve Vídni pøedstaven jeden z filmù z dílny Ferdinanda
Šomoðije „U Crnim Brdima na Knjaževom dvoru crnogorskom“ (V èerných kopcích ve vévodském
paláci èernohorském). Pravdìpodobnì to byla první pøíležitost vidìt scény natoèené v Èerné
Hoøe. První „kinematografické pøedstavení“, neboli promítání na území Èerné Hory, následovalo
nìkdy kolem roku 1903 v Cetinje. Stejnì jako jinde na svìtì, i zde došlo k fascinaci novým
vynálezem.
Mezi prvními cizinci, kteøí navštívili Èernou Horu, byli i konzul Arnold Muir Wilson a jeho
kameraman Frank Mottershaw. První filmové dokumenty vytvoøené na území Èerné Hory
bohužel nebyly dochovány nebo jsou ještì „neobjevené“ v nìjakém skladu. Málo se toho ví i o
prvním kinì v kavárnì Lovæen Petka Pajeviæe, kromì toho, že bylo otevøeno v roce 1908.
Pøítomnost kameramanù, kteøí tehdy dìlali populární žurnály, byla stále vìtší, zejména díky
vyhlášení Èerné Hory královstvím (1910). Již poèátkem následujícího roku je na podnìt Ljuba
Tamindžiæe otevøeno v èernohorském královském divadle „Zetski dom“ první stálé kino. Kromì
Tamindžiæe ukázal zvláštní nadšení pro film Branko Šobajiæ, který v roce 1913 otevøel v Nikšièi
druhé kino. S vypuknutím první svìtové války ale pøestala tato kina fungovat.
3
Bìhem války, stejnì jako bìhem pøedešlých váleèných konfliktù, vydávali spoustu filmových
žurnálù Pateovi a Gomonovi kameramani. Kamerou byly zaznamenány i dny krále Nikoly v exilu.
Mimoøádnì zajímavé jsou zahranièní hrané filmy, které jsou inspirovány Èernou Horou nebo
spíše pøedstavou o ní. Jsou nerealistické, plné exotických a fantastických detailù. Napø. jeden
z ruských prùkopníkù D. Haritonov natoèil roku 1912 film Balkanska carica (Balkánská carevna)
inspirovaný stejnojmenným dramatem prince a pozdìjšího krále Nikoly I. Za zmínku také stojí, že
slavný americký filmový producent a režisér Cecil DeMille natoèil dva filmy, jejichž dìj se
odehrává v Èerné Hoøe Neustrašiva (Nebojácná) podle stejnojmenné novely Eleonory Ingram a
Zarobljenik (Vìzeò). Oba filmy z roku 1915, jsou zachovány.
První film, který mùžeme považovat z vícero dùvodù za èernohorský, byl natoèen v roce
1922 v Itálii. Scénáø k Voskresenja ne biva bez smrti napsal Vladimir D. Popoviæ, ministr
spravedlnosti pøedposlední èernohorské vlády v exilu, který spolupracoval i na režii filmu. Na
koneèné verzi scénáøe pracoval také slavný italský básník Gabriele d'Anuncio. Hlavní roli hrála
diva italského nìmého filmu Elena Sangro a také Èernohorci, kteøí zùstali v Itálii po pøipojení
Èerné Hory k Srbsku v roce 1918. Popoviæovy motivy byly pøedevším politické, „Voskresenje“
mìlo upozornit západní veøejnost na zmizení zemì, jež bojovala na stranì Spojencù a na
nespravedlnost vùèi èernohorskému národu. Navzdory tomu, že byl film plný emocí, nic se
samozøejmì nezmìnilo. Ale byl to významný a odvážný pokus o obranu èernohorské identity
novým médiem, jehož expresivní možnosti se teprve hledaly. V pozdìjších bouølivých událostech
byl film ztracen, ale jeden jeho díl byl pozdìji náhodou nalezen. S pomocí této pásky a dochovaných fotografií profesor Dejan Kosanoviæ provedl èásteènou rekonstrukci tohoto filmu.
Do druhé svìtové války bylo v Èerné Hoøe natoèeno nìkolik zahranièních filmù, z nichž se
dva zabývají èernohorskou tématikou - Zákon crnih brda (Zákon èerných kopcù) a Fantom
Durmitora.
Za druhé svìtové války je umìlecká tvorba doèasnì nahrazena prací váleèných
kameramanù. Pokraèování filmového umìní v Èerné Hoøe pøichází teprve s koncem druhé
svìtové války. V souladu s plánem rozvoje kinematografie byla v Cetinje v roce 1949 založena
první èernohorská filmová spoleènost Lovæen film. Zejména díky jménování Alekse Leka
Obradoviæe øeditelem uèinil Lovæen film spoustu dobrých krokù týkajících se produkce filmù,
spolupráce s dalšími jugoslávskými a mezinárodními centry a k probuzení zájmu mladých lidí o
film. Lovæen film se ale brzy reorganizoval na základì federálního zákona a byl rozdìlen na tøi
segmenty: Lovæen film (zabýval se výrobou filmu), Mediteran film (filmovì-technické služby) a
Zeta film (distribuce filmu). Rozhodující okamžik pro relativnì malé produkèní spoleènosti, jakým
Lovæen film byl, pøišel roku 1962, kdy byl zrušen federální fond na podporu kinematografie.
Z tohoto fondu dostávaly výrobní spoleènosti finanèní prostøedky v takovém procentu, v jakém se
podílely na produkci domácího filmu na území celé Jugoslávie. Financování z pøíjmù získaných
uvedením domácího a zahranièního filmu na zúženém území s malým poètem obyvatel nebylo
dlouho udržitelné.
Už od svých zaèátkù produkoval Lovæen film filmy, které ukázaly, že Èerná Hora bude
prostorem s filmovými tvùrci výjimeèného nadání a specifické citlivosti. Jejich vzájemnì
nesourodé rukopisy byly charakteristické nejen výraznou osobitostí, ale i vlivem prostøedí, ve
kterém se dále rozvíjeli. Jedna vìc ale zùstala pro všechny stejná - byli inspirováni Èernou Horou
a vraceli se k ní, každý svým vlastním zpùsobem.
V prvotní tvorbì, nìkdy s nadbytkem „vznešeného patosu“, mùžeme najít opravdu
mimoøádné filmy, jako je Mrtvi grad (Mrtvé mìsto) z roku 1952 režiséra Velji Stojanoviæe a
scénáristy Ratka Duroviæe. Produkce hraných filmu zaèala Lažnim carom (Falešný car -1955).
Následovala øada zajímavých filmù, jako Zle pare (Špatné peníze), Èetiri kilometra na sat (Ètyøi
kilometry za hodinu), které režíroval Velja Stojanoviæ, Dan èetrnaesti (Ètrnáctý den) režiséra
4
Zdravka Velimiroviæe (uveden na festivalu v Cannes), a také spolupráce se zahranièními autory Ne ubij (Nezabíjej), který režíroval Claude Autant-Lara. Pro Lovæen film pracovali také Vojislav
Nanoviæ, George Skrigin, Bojan Stupica, a další.
Zdá se však, že strategie jediné èernohorské produkèní spoleènosti nebyla dostateènì
promyšlená, a že se oddala typické èernohorské megalomanii. V tehdejším systému fungovalo
filmové odvìtví na bázi kapitalistických principù. To vedlo spoleènì s eliminací spolufinancování
z federální úrovnì a nedostateèné participaci koproducentù ke krachu Lovæen filmu.
Je známo, že pokud jednou zažijeme krach, je tìžké nìco opìt sestavit a znovuobnovit. Vytvoøení
Filmového studia Titograd (Fimski studio Titograd, 1966) s Èedem Vuleviæem v èele provázelo
spoustu potíží. V následujících letech natoèilo toto studio v koprodukci s dalšími centry filmy jako
Lelejska gora (Lelejská hora) Zdravka Velimiroviæe, Sramno ljeto (Ostudné léto) Branislava
Bastaæe, Nizvodno od sunca (Kde slunce zapadá) Fedora Škubonji, Derviš i smrt (Derviš a
smrt) Zdravka Velimiroviæe a Beštije (Zvìø) Živka Nikoliæe.
V èinnosti Flmového studia Titograd pokraèuje od roku 1978 spoleènost Zeta film Budva,
která, i když se zabývala zejména distribucí, s Kinoklubem Beograd vyprodukovala film Pre istine
(Pøed pravdou) Vojislava Kokana Rakonjce. Následovaly Trinaesti jul (Tøináctý èervenec)
Radomira Baji Šaranoviæe, Djeèak je išao za suncem (Chlapec odešel za sluncem) Bana
Bastaæe, Èudo neviðeno (Nevídaný zázrak) Živka Nikoliæe, jenž byl ocenìn Støíbrnou medailí
v Moskvì, Dobrovoljci (Dobrovolníci) Predraga Goluboviæe, U ime naroda (Ve jménu lidu) a
Iskušavanje djavola (Pokoušení ïábla) Živka Nikoliæe. Nesmíme opomenout ani tradici
krátkého dokumentárního filmu. Mezi nejúspìšnìjší patøí filmy Momira Matoviæe.
Znaèný poèet autorù z Èerné Hory tvoøilo své filmy v jiných oblastech. Vytvoøili tak most mezi
kulturami blízkých národù. Mezi nejvýznamnìjší patøí urèitì Krsto Papiæ, Veljko Bulajiæ, Branko
Baletiæ, Vlatko Giliæ, Krsto Škanata, Predrag Goluboviæ, Lola Ðukiæ, Živko Nikoliæ, scénárista
Mirko Kovaè a rovnìž jeden ze zakladatelù záhøebské školy animovaného filmu Dušan Vukotiæ držitel Oscara za film Surogat i drugi.
Jugoslávii jako celku se poèátkem devadesátých let pøihodilo to, co se jugoslávskému filmu
pøihodilo o pár desítek let døíve. Decentralizace zpùsobila, že kinematografie jednotlivých republik
zaèaly pùsobit samostatnì a víceménì opouštìjí spoleènou ideologickou platformu. Za zmínku
stojí, že již v roce 1968 byla vedena ve Filmové kultuøe polemika, zda-li existuje spoleèný
jugoslávský film.
Èerná Hora se doèkala na pokraji událostí pøi rozpadu zemì spousty kolektivních klamù, jenž
mìly poèátky pøed desetiletími. Ve víru politické a ekonomické krize byla zhasnuta svìtla v sálech
kin a film, jakožto prostor svobody, kritického pohledu na skuteènost i jako znak identity, se stal
nadbyteèný. A nevítaný jako svìdek. Protože filmy bývalé zemì vypráví pøíbìhy o jejím trvání,
o tom jací jsme byli a jací jsme, tento obraz historie není možné vymazat.
Èernohorský film po osamostatnìní Èerné Hory (do roku 2008)
Vracejíc se k sobì se Èerná Hora možná vrací i k filmu. Samozøejmì opìt se musí zaèít ex
nihilo. Zdá se, že na území Èerné Hory jsou rùzné generace nuceny opakovanì dìlat stejnou
prùkopnickou práci.
V roce 2008 byl pøijat nový zákon o kinematografii, který by mìl poskytovat mnohem více
penìz na spolufinancování filmù. Samozøejmì, že vše neøeší úplnì ideálním zpùsobem, ale není
snadné bojovat s tìmi, kteøí vnímají výdaje na kulturu jako nezbytný náklad, nikoliv jako v mnoha
aspektech významnou investici.
To, co v znaèné míøe brání dostat se k profesionálním standardùm v realizaci filmù, je
nedostatek technicko-technologického vybavení, a to zejména studia s doprovodnou jevištní a
5
osvìtlovací technikou. Atraktivní a rozmanité krajiny, stejnì jako v turizmu, nemohou být
zhodnoceny správným zpùsobem, pokud neposkytujete potøebnou infrastrukturu. Pøi práci
zahranièních týmù by bylo prakticky možné edukovat i tým místních filmových odborníkù. Bohužel
Televize Èerné Hory jako veøejné médium nedìlá stále nic v otázce vlastního dramatického
programu.
Fakulta dramatických umìní v Cetinje funguje v nevyhovujících podmínkách a udržuje se
pøevážnì díky nadšení uèitelù a studentù.
Èernohorská kinotéka vstoupila do projektu rekonstrukce budovy, ve které bude veškeré
potøebné vybavení hodno této instituce (od skladu po kinosály) a vytvoøení reprezentativní
spoleènosti. Toto bude jeden z ukazatelù pøipravenosti pracovat v oblasti filmu systematicky a
kontinuálnì.
A koneènì, co se týká dnešní produkce, je jasné, že není možná jen jako osamocený
„incident“.
Kromì oznámení Ministerstva kultury je nezbytné pøijmout urèité standardy a kritéria a splnit
požadavky na žádost o podporu zahranièních fondù. Samozøejmì pøedevším prostøednictvím
vytvoøení stálé spolupráce mezi producenty z regionu, kteøí jsou seznámeni s tímto typem
propojení. Je to také zpùsob oživení vlastní tradice a vyhnutí se riziku absolutizace hodnot identity
sebe samého.
Snad budeme brzy hovoøit o autorech autentických hodnot v souèasném èernohorském
filmu. Jen aby bylo místo, kde se tyto filmy mohou uveøejnit, protože mnohá kina jsou zavøená.
Snad ano. Protože „opuštìný chrám je pøesto chrámem“.
Èlánek uveøejnìn v Sarajevske Sveske è.19/20, èerven 2008. Do katalogu je zaøazen se
souhlasem autora.
O tom, jaká je situace po pìti letech od uveøejnìní tohoto textu a o dalších vìcech
týkajících se èernohorského filmu, jsme si povídali právì s Andrem Martinoviæem:
O minulosti a souèasnosti filmu v Èerné
Hoøe s režisérem Andrem Martinoviæem
Ptali se Milan Kostelník a Jiøí Fiala, pøeklad Branka Èaèkoviæ
Program našeho festivalu je poskládán ze dvou tøetin z filmù
natoèených ještì v dobách Jugoslávie. Který film se vám vybaví,
když se øekne jugoslávská kinematografie?
Doba, kdy byly natoèené filmy, které tvoøí vìtšinu programu vašeho
festivalu, už se ve srovnání s tím, co následovalo po rozpadu
Jugoslávie, v kultuøe jeví jako doba tak dávná jako ta, ve které žil Periklés. Vyrùstal jsem s dìdou
(Veljko Mandiæ), jenž hrál ve filmech a seriálech, které se natáèely po celé Jugoslávii, a velmi brzy
jsem mìl pøíležitost zjistit, jak vzniká jeden úplnì nový svìt kombinováním skuteènosti a fikce.
Rozhodl bych se pro film, který byl velmi podnìtný ve smyslu pøemýšlení o možnostech filmu jako
vyjadøovacího média - jedná se o film „Nákupèí peøí“ režiséra Alexandra Petroviæe.
Myslíte, že diváci v tehdejší Èerné Hoøe mìli k filmùm natoèeným v èernohorských
filmových studiích nìjaký speciální vztah?
V Jugoslávii, Èerná Hora nebyla žádnou výjimkou, mìl domácí film velkou sledovanost a
6
vždycky pøilákal do kin víc divákù než filmy americké. Je tøeba pøipomenout, že repertoár byl velmi
bohatý, uvádìly se filmy rùzných adres, ne jako dnes, když v multiplexech mùžete vidìt témìø
výhradnì filmy velkých filmových studií. Èernohorské publikum mìlo v oblibì filmy, které vytvoøili
èernohorští autoøi, i když ne vždy souhlasilo s obrazem spoleènosti, kterou prezentovali.
Filmy v Jugoslávii vznikaly velmi èasto napøíè republikami. Na jejich výrobì se vìtšinou
podílelo více filmových studií z rùzných zemí Jugoslávie. Existuje podle vás nìco jako
èernohorský proud v jugoslávské kinematografii? Lze nìkteré tehdejší filmy oznaèit
termínem èernohorský film?
Filmy v Jugoslávii vìtšinou vznikaly jako koprodukce spoleèností z více republik. Je
zajímavé, že jsme se dnes po tom všem vrátili ke stejnému konceptu a velká èást filmù zase
vzniká ve vzájemné spolupráci. Myslím si, že je pro filmy z toho období nejpøesnìjší oznaèení
jugoslávský film, ale samozøejmì je možné díla, do kterých významnì pøispìli èernohorští tvùrci,
buï jako producenti anebo jako režiséøi, nazvat èernohorskými filmy.
V programu našeho festivalu jsme vyèlenili nejvíce prostoru filmùm režiséra Živka
Nikoliæe. Jaký je váš vztah k jeho tvorbì? Jsou jeho filmy a odkaz stále podnìtné pro
souèasnou generaci filmaøù z Èerné Hory?
Nejvíce prostoru v této svého druhu retrospektivì plným právem dostal Živko Nikoliæ. On je
opravdu autentický tvùrce, v jehož díle by³ všudypøítomný èernohorský topos. V jeho filmech
najdete jemnou výtvarnost a ostrý smysl pro humor. Popularita, kterou jeho filmy mají u souèasného publika, ukazuje, že pøežily první korekturu èasu, což není pøípad nìkterých dalších
zavedených filmù. Samozøejmì, že na takový odkaz bere ohled i souèasná generace filmaøù,
aspoò ve smyslu vìdomého nebo nevìdomého vzdalování se od tohoto gravitaèního pole.
Které další osobnosti a filmy považujete za nejpodstatnìjší v historii èernohorské
kinematografie?
Z Èerné Hory pochází øada tvùrcù, kteøí zanechali významnou stopu v jugoslávské
kinematografii. Tady jsou jen nìkteøí z nich: Veljo Stojanoviæ, Ratko Ðuroviæ, Vlatko Giliæ, Milo
Ðukanoviæ, Zdravko Velimiroviæ, Branko Baletiæ, Mirko Kovaè, Božidar Nikoliæ, Cico Peroviæ,
Slobodan Aligrudiæ, Veljko Mandiæ, Boro Begoviæ aj.
Kolik se natáèí celoveèerních filmù v Èerné Hoøe dnes? Jaké jsou možnosti ve vaší zemi
uskuteènit filmové projekce? Kolik je v ÈH kin a jaká je jejich návštìvnost?
Dnes se v Èerné Hoøe s velkým individuálním úsilím udržuje urèitá kontinuita ve výrobì
celoveèerních hraných filmù. Pokud bychom poèítali prùmìr za minulé desetiletí, dostali bychom
poèet jeden až dva filmy za rok. Dalším problémem je znièená sí kinematografù (až na kina
Cineplexxu), kinosály ve mìstech se velmi pomalu obnovují a modernizují tak, aby zvládly
projekce z nových zvukových a obrazových médií. Údaje o návštìvnosti ukazují, že zájem
existuje, jenom je tøeba nabídnout dobré podmínky ke sledování filmù a rùznorodý repertoár.
Kde získávají souèasní filmoví tvùrci z Èerné Hory své filmaøské vzdìlání? Jaké mají
možnosti natoèit své první filmy?
Po dlouhé dobì, kdy se filmaøi museli vzdìlávat ve støediscích mimo Èernou Horu, byla
založena Fakulta dramatického umìní v Cetinje a Fakulta vizuálního umìní v Podgorici. Bohužel,
s ohledem na to, že je fond na podporu filmù velmi skromný, perspektiva èernohorského filmu je
7
velmi omezena. Snažíme se to zmìnit.
Jsou nìèím souèasné èernohorské filmy odlišné od zbytku filmové tvorby v zemích bývalé
Jugoslávie?
Souèasný èernohorský film se snaží získat své místo na novém filmovém místopisu, ale ještì
poøád to jde ztìžka. Dùvodem je chybìjící filmová báze, ale i kvalita natoèených filmù. K
úspìchùm se pøichází postupnì, je tøeba více investic a více pøíležitostí k realizaci kvalitních
projektù.
Do programu festivalu jsme zaøadili i vaše filmy Masky a Nedotèení sluncem. Jak se vám
podaøilo získat do hlavních rolí takové herecké osobnosti, jako jsou Mirjana Karanoviæ a
Milena Draviæ?
Krátké filmy, které jsem natoèil, jsou poznamenané úèastí výjimeèných hereèek, se kterými
bylo opravdu jednoduché pracovat. Zásadní roli v této spolupráci sehrálo spoleèné pøesvìdèení,
že dìláme nìco, èemu vìøíme.
V souèasné dobì jste zaèal natáèet svùj první celoveèerní film, který má nést jméno
Odysseus. Mùžete prozradit víc o tomto projektu?
Teï pøipravuju natáèení svého prvního celoveèerního filmu. Jedná se o triptych, jehož
hlavním tématem je vztah otce a syna v mezních životních situacích. Projekt už v roce 2010 dostal
první cenu v konkurzu našeho Ministerstva kultury, ale bohužel to nestaèilo k tomu, abych film
dokonèil. Stejnì jako u ostatních projektù doufáme, že se nám podaøí zajistit dodateènou podporu
v dalších fázích realizace.
Jaký je podle vás nejvìtší úspìch souèasné èernohorské kinematografie?
Nejvìtším úspìchem èernohorského filmu je asi to, že ještì nìjak pøežívá.
Pøipravuje se v souèasné dobì v Èerné Hoøe kromì vašeho filmu ještì nìco dalšího, na co
se mùžeme tìšit?
Co se týèe nových projektù, vím, že se pøipravují tøi hrané filmy. Dokonèen je již krátký film
mladého režiséra Ivana Salatiæe, zbylé dva budou realizovány v nejbližší dobì. V souèasné dobì
se pracuje i na nìkolika dokumentárních filmech.
Existuje v Èerné Hoøe nìjaké povìdomí o èeské kinematografii?
Èeská kinematografie mìla v Jugoslávii zvláštní postavení jednak kvùli výjimeèným èeským
autorùm (jakými byli Klos, Menzel, Forman, Passer) a jednak kvùli lidem z tohoto území, kteøí se
vzdìlávali na FAMU v Praze.
Rádi bychom v Èerné Hoøe vidìli víc souèasných èeských filmù .
Andro Martinoviæ
Andro Martinoviæ se narodil v r. 1977 v Nikšiæi. Absolvoval studium obecné literatury a teorie
literatury a filmové a televizní režie v Bìlehradu. Magisterské studium dokonèil na Filologické
fakultì v Bìlehradu obhajobou diplomové práce, která pojednávala o naratologických paralelách
mezi literaturou a filmem.
8
Je hlavním redaktorem Èernohorské kinotéky a docentem na Fakultì vizuálních umìní
Univerzity Mediteran v Podgorici. Jednu dobu psal sloupky do Art pøílohy deníku Vijesti a
publikoval v odborných èasopisech.
Je autorem nìkolika krátkých filmù rùzných žánrù (hraný, dokumentární a animovaný), které
byly uvedeny v oficiálních soutìžích na více než dvaceti prestižních mezinárodních filmových
festivalech (Montpellier, Huesca, Drama, Berlín, Sarajevo, Motovun, Bìlehrad, Reykjavík aj.).
Film Nedotèeni sluncem dostal cenu Zlatna plaketa Beograda a byl vyhlášen nejlepším
jugoslávským krátkým hraným filmem roku 2002. Eurochannel zahrnul tento film do European
Short Film Tour, do kterého byly vybrány nejlepší evropské krátké filmy v období od roku 2000 do
roku 2010. Film Masky byl prodán do víc než dvaceti státù. Je spoluautorem scénáøe
celoveèerního hraného filmu Odysseus, který dostal hlavní cenu v konkurzu Ministerstva kultury
na podporu kinematografických dìl. V souèasné dobì jej zaèíná natáèet v produkci spoleènosti
Artikulacija.
Další poznatky zejména o souèasné èernohorské kinematografii pøináší rozhovor s filmovým producentem a øeditelem nejaktivnìjší èernohorské produkèní spoleènosti
Artikulacija Ivanem Ðuroviæem.
Jak se dnes toèí filmy v Èerné Hoøe
- rozhovor s producentem
Ivanem Ðuroviæem
Otázky Jiøí Fiala, pøeklad Jelena Radièanin
Domnívám se, že Èernohorská kinematografie má solidní
tradici. Tvùrci jako Živko Nikoliæ, Zdravko Velimiroviæ, Bane
Bastaæ, nebo Radomir Saranoviæ urèitì svým významem
pøesáhli území Èerné Hory a uplatnili se v prostoru bývalé
Jugoslávie a mnohdy i za jejími hranicemi. Myslíte si, že
souèasní èernohorští tvùrci èerpají ve svých filmech
z odkazu svých pøedchùdcù? Napadá vás pøíklad takového
ovlivnìní?
Èerná Hora, i když teritoriálnì a podle poètu obyvatel velmi malá, a aèkoliv kinematografie
v takových malých prostøedích má velmi limitované možnosti, vygenerovala opravdu velká jména
filmu pøerùstající regionální rámec! Kromì zmínìných umìlcù, jejichž autorský opus do znaèné
míry souvisel s Èernou Horou, se musíme zmínit také o velkých jménech, jako jsou Veljko Bulajiæ,
Krsto Papiæ, první jugoslávský nositel Oskara Dušan Vukotiæ, dále Vlatko Giliæ a o mnoha dalších
tvùrcích, kteøí (což je velké neštìstí pro nás v Èerné Hoøe) museli odejít z malého prostøedí a
zanedbatelnì malé kinematografie, aby se nejenom realizovali jako autoøi, ale také aby se dostali
mezi pøedstavitele kinematografií zemí, ve kterých žili.
Tato skupina autorù mìla vliv na to, že se film stal dùležitý pro mladou generaci filmaøù, i když
si nejsem úplnì jistý, do jaké míry je pøímo ovlivnila. Musím konstatovat, že nová generace
èernohorských filmaøù má svùj vlastní osobitý styl. Každý jedinec dává filmu svou osobitou peèe.
Od starších tvùrcù se liší nejenom vyhýbáním se tématùm týkajících se èernohorské tradice, oni
se prostì zabývají jednotlivcem v moderní spoleènosti, zabývají se nìjakými jinými významy skrz
jiný stylový pøístup apod. Opravdu se musí uznat, že udìlali radikální obrat. Jak moc jsou to dobré
9
filmy - to je otázkou, ale že jsou jiné - to urèitì jsou!
Souèasná èernohorská kinematografie je zatím velmi malá. Byla doba, kdy se v Èerné Hoøe
nenatoèil roènì žádný film. V posledních letech se situace zlepšuje, takže jsme mohli pro
náš festival sestavit kolekci nových èernohorských filmù, což by pøed pìti-šesti lety asi
nebylo možné. Zmìnilo se v Èerné Hoøe nìco, co umožnilo filmaøùm zaèít natáèet?
Za prvé, zmìnila se technika, kterou se natáèí film, filmová tvorba je pøedevším mnohem
levnìjší, tím pádem je mnohem jednodušší natáèet, støíhat, atd. Èerná Hora jako malý
ekonomický systém, zejména v dobì globální krize, nemùže financovat velké rozpoèty, ale díky
velkému nadšení, zejména mladší generace, nyní máme jakžtakž kontinuitu v natáèení filmù.
Mezitím vznikly akademie, kde se vzdìlávají režiséøi, producenti, dramaturgové a herci, Èerná
Hora se objevuje na klíèových festivalech a trzích, ale znovu musím zdùraznit že, pøedevším
nadšení je hlavní hnací sílou pøed èasto Sisyfovským pokusem natoèit u nás film!
Zdá se, že natoèit v Èerné Hoøe film, není úplnì jednoduché. Mùžete srovnat situaci v Èerné Hoøe se situací v jiných postjugoslávských zemích?
Bohužel, Èerná Hora stále nemá zastøešující filmovou instituci, ani filmový fond s pøesnì
regulovanými zdroji financování, takže jsme èasto závislí na osobních prioritách èi spíše afinitách
Ministerstva kultury, které pomáhá filmu pøes konkurzy, a roènì dá èástku, kterou v regionu
dostává filmový debutant. Nyní máme na ministerstvu špièkové lidi, kteøí se skuteènì snaží
pomáhat èernohorské kinematografii, ale nemùžeme být spokojeni, dokud jsme závislí na nìèí
dobré vùli, a ne na své práci! Musím pøipomenout, že finanèní síla státu (vzhledem k velikosti jeho
ekonomiky) je velmi omezená, a tak se jen obtížnì jedná o opravdovém financování filmu.
Doufáme, že v nejbližší budoucnosti budeme mít nový zákon o filmu, který pøinese tøi klíèové
skuteènosti pro rozvoj filmového prùmyslu v naší zemi - filmové centrum, filmový fond a daòové
pobídky, jejichž prostøednictvím bychom v dohledné dobì mohli násobit kvantitu produkce filmu,
podle rèení - z kvantity se rodí kvalita! Musím øíct, že v posledních letech bylo udìláno mnohem
více než v minulých dvou desetiletích, a to nejen pokud jde o filmovou produkci, ale o vše ostatní,
co vytváøí kinematografii. Nyní máme vysoké školy, kinotéku, kontinuální konkurz na
spolufinancování filmu, finanènì se podporuje úèast na klíèových festivalech, pomalu
pøistupujeme k evropským filmovým institucím a fondùm, vzniká základ, který by mìl vytvoøit
pøinejmenším stejnì úspìšné mladé autory, jako byli jejich pøedchùdci!
Vaše spoleènost Artikulacija je jednoznaènì nejaktivnìjší produkèní spoleèností v Èerné
Hoøe, alespoò soudì podle toho, že více jak polovina souèasných èernohorských filmù
vznikla vaším pøièinìním. Co vás vedlo k založení této spoleènosti a jak tìžké je dnes
v Èerné Hoøe ve filmové branži pøežít?
My jsme nejstarší nezávislá filmová produkce a myslím, že i nejaktivnìjší. V praxi jsme
dlouhou dobu byli jediní, kteøí se filmem dokázali uživit, a to buï prostøednictvím produkce, anebo
poskytováním služeb zahranièním produkcím, které se rozhodly natáèet v Èerné Hoøe. Na
zaèátku to byla opravdová exotika, novináøi se nás èasto ptali, co to vlastnì znamená producent,
produkce, atd. V posledních letech se objevily i jiné filmové produkce, které jsou v oboru úspìšné.
To, co je spoleèné pro všechny, je obrovská láska k filmu, která nás posunuje i tehdy, když sotva
nacházíme smysl v tom všem, a v nìjaký vážný finanèní zisk ani moc nedoufáme!
Jistì, každý z nás se celou svou bytostí dává filmu, a já doufám, že se nám to jednoho dne
v dobrém vrátí!
10
Mùžete zhodnotit vaši dosavadní èinnost, co se vám a Artikulaciji zatím nejvíce vydaøilo? A
naopak - litujete nìèeho?
Zdá se mi, že natoèit film je samo o sobì úspìch. Zejména v prostøedí, které není nejbohatší,
ale i v jakémkoli jiném. To mi ale samozøejmì nestaèí. Mám dojem, že každý film, na kterém jsme
pracovali, udìlal krok vpøed pøi budování filmového prùmyslu v naší zemi. Pohled z Eiffelovy
vìže (Pogled sa Ajfelovog tornja) je náš první film, byli jsme prakticky dìti bez zkušeností, za
sebou jsme nemìli jediný natáèecí den, ale podaøilo se nám natoèit film, který podle poètu divákù
byl velmi úspìšný, a to nejen u nás, ale i v regionu. A co je velmi dùležité - je to první nezávislá
produkce v Èerné Hoøe! Pak pøišla první menší koprodukce. Potom i experimentální film, který
jsme financovali sami, krátké filmy a Poslední kapitola (Ascent) Nemanji Beèanoviæe, která
vzbudila pozornost milovníkù autorského filmu a dostala dobré kritiky v nejvýznamnìjších
mezinárodních filmových èasopisech i na filmových portálech. Zdá se mi, že se nám vždy podaøilo
udìlat krok vpøed a že to všechno pøispìlo k popularizaci naší snahy u mladých lidí. Jsme také
prùkopníky v produkèním servisu a podnìcovatelé dalších filmových iniciativ… Prostì jsem se
neustále snažil zvyšovat kvalitu produkce, a už technickou nebo personální, aby podmínky
natáèení byly co nejlepší. Ale to, na co jsem opravdu hrdý, je skuteènost, že utváøíme mladé
autory a tým, a to nejen v profesionálním smyslu, ale zdá se mi, že pùsobíme i na jejich lidské
kvality!
Samozøejmì, existují nìkteré vìci, na nìž nejsem pøíliš hrdý. Nìkdy jsme museli dìlat
kompromisy, když nemáte všechno potøebné, tím pádem nìkteré filmy pøišly o nìkterý den
natáèení, o nìjakou ruku navíc, možná právì o tu, která by tento film uèinila mnohem vìtším,
nejenom v produkèním smyslu!
S jakým ohlasem se v Èerné Hoøe setkávají vaše filmy? Jak se filmy dostávají k divákùm?
Je to prostøednictvím kina, televize, nebo je to záležitost spíše ojedinìlá - festivalová?
Jak jsem již øekl, nìkteré z našich filmù dosáhly velkého úspìchu v kinech, ale domácí
milovníci filmu mají možnost je vidìt pøedevším prostøednictvím domácích festivalù
(Hercegnovský Filmový Festival), a pak na DVD nebo v televizi. Reakce jsou rùzné, a jsem rád,
když jsou reakce na nìkterý film radikálnì odlišné - od nejhorší kritiky až k smekání klobouku!
Mám jenom mizerný pocit, když v tom nevidím upøímný postoj, ale provinèní závist!
Daøí se vám dostat vaše filmy za hranice Èerné Hory? Zaznamenali jste nìjaký mezinárodní
úspìch?
V poslední dobì naše filmy hodnì cestovaly po festivalech po celém svìtì. Zmíním se o
krátkém filmu To je vše (Sve to), který navštívil více než 30 festivalù, také už zmínìný film
Poslední kapitola, který také hodnì cestoval a získal fanoušky z celé Evropy, od laikù až po
odbornou veøejnost (Cineuropa, festival Raindance, atd.). Chci pøipomenout, že jsme poslední tøi
roky pøítomní v hlavních programech Sarajevského filmového festivalu. Samozøejmì, budou i
ceny, ale stále èekám na ten správný zásah!
Vím, že v souèasnosti máte v bìhu minimálnì dva projekty. Pøed dokonèením je zøejmì film
Djeèaci iz ulice Marksa i Englsa Nikoly Vukèeviæe a v souèasnosti by se mìl zaèít natáèet
film Odisej Andra Martinoviæe. Mùžete prozradit více o tìchto filmech?
Djeèaci (Chlapci) budou brzy pøedstaveni, a u nich opravdu oèekáváme dobrou odezvu
publika, a pak i úspìch na festivalech! Odiseje (Odyssea), doufám, brzy zaèneme natáèet, a ona
by mìla být našim favoritem na pøíští rok! Ještì je tøeba poznamenat, že jsme se v loòském roce
jako koproducenti zúèastnili opravdu dobrých a velkých projektù, a zdá se mi, že nás to všechno
11
etabluje jako zajímavé hráèe ve filmovém prùmyslu v regionu. Chtìl bych zdùraznit, že jsme
menšinoví koproducenti nejdražšího makedonského filmu Do balèaka (Do konce) významného
režiséra Stoleho Popova, také jsme koproducenti filmu Srce mesara (Srdce øezníka) velkých
profesionálù, ale v první øadì milých a hodných lidí Antoniho Nuiæe a Borise Matiæe. Také bych
pøipomenul i práci na novém filmu Srdjana Dragojeviæe! Jde o èernohorsko-srbskou koprodukci
Atomski zdesna (Atomovì zprava) jehož svìtová premiéra se bude konat v Podgorici pøesnì
v den zaèátku vašeho festivalu!
A jaké jsou vaše plány do budoucna?
Mým pøáním je etablovat se jako spolehliví regionální partneøi pro všechny, kteøí vytváøejí
dobré autorské filmy s potenciálem pro kina. Jednou z mých priorit je také vytvoøit dobrou
infrastrukturu, která dokáže zhodnotit potenciál pøírodního bohatství, tak abychom se stali lídrem
v poskytování produkèních služeb v regionu. Ale pøedevším, abychom se stali známí dobrými
èernohorskými filmy!
Máte povìdomí o èeské kinematografii?
Pražská akademie vychovala znaèný poèet klíèových autorù jugoslavské kinematografie,
kteøí zaèali natáèet zejména v druhé polovinì sedmdesátých let, tím pádem je vliv èeské filmové
školy obrovský! Neexistuje milovník filmu, který nevidìl alespoò nìkterý z filmù Jiøího Menzela,
Miloše Formana a dalších, ale já si velmi rád vzpomínám na jeden televizní seriál, který na mì,
když jsem byl dítì, udìlal dojem - na Návštìvníky a pamatuju si, že sestry a matka plakaly pøi
sledování Nemocnice na kraji mìsta ...
Ivan Ðuroviæ (narozen 1974, Podgorica, Èerná Hora)
Absolvoval Fakultu dramatických umìní v Cetinje v Èerné Hoøe. Od roku 2004 pracuje jako
producent a výkonný øeditel produkèní spoleènosti Artikulacija, kterou také založil. Produkoval 10
celoveèerních filmù a nìkolik dokumentárních a krátkých filmù. Podílel se také na produkci mnoha
reklam pro známé svìtové znaèky, hudebních videoklipù a na dalších audiovizuálních projektech.
Zabývá se televizní produkcí na Fakultì Dramatických umìní v Cetinje. Je organizátorem setkání
Montenegro Film Forum.
___________________________________________________________________________
PROGRAM SEMINÁØE
Pátek 4. 4. 2014
17.00 hodin
OSTUDNÉ LÉTO (Sramno leto)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1969 / 79 min / DVD
Režie: Branislav Bastaæ
12
Scénáø: Branimir Šæepanoviæ
Kamera: Dario Bremec
Hudba: Miodrag Iliæ-Beli
Hrají: Vladimir Popoviæ, Krystyna Mikolajewska, Neda Spasojeviæ, Boro Begoviæ, Husein
Æokiæ, Jovan-Burdus Janièijeviæ a další
Do horské vsi pøichází vysoký muž v bílém obleku. Svým vzezøením i okázalým
autoritativním vystupováním vzbuzuje ve vesnièanech zvìdavost i obavy. Posléze vyjde najevo,
že je to Isak, syn Jakova, na jehož smrti mají vesnièané pravdìpodobnì podíl.
Místní se nemohou shodnout, proè se vrátil. Nìkteøí hádají, že kvùli dívce Martì, pøevládne
však názor, že je pøedstavitelem moci a do obce pøišel s nìjakým posláním, kterému úplnì
nerozumí. Isakova pøítomnost je pro nì po celou dobu zneklidòující. Isak sám tvrdí, že
procestoval celý svìt a teï se vrací domù. Jeho verzi však vìøí jen dívka Julia, se kterou se
sbližuje, pasáèek Jevtije a malý sirotek, kterého si vzal pod ochranu. Nejen manželé Marty a Julie
se jím cítí ohroženi. Z útržkù rozhovorù lze usoudit, že málokdo v obci má èisté svìdomí. Chování
vesnièanù k Isakovi je na jednu stranu servilní, on však cítí, že se pøed ním pøetvaøují. Pøesto se
ukáže, že je správnì neodhadl.
Autorem scénáøe je Branimir Šæepanoviæ, podle jehož povídky natoèil Živko Nikoliæ film Smrt
pana Goluži, který je rovnìž zaøazen do programu Vsetínského filmového maratonu. Lze øíci, že
oba filmy spolu do znaèné míry rezonují. Téma strachu z neznámého a zároveò urèitá fascinace
cizincem pøicházejícím z jiného svìta je spoleèné pro oba snímky. Stejnì tak paranoidní
pøedstava, že k nim cizinec pøijel se zlým úmyslem. (-JF-)
Branislav Bastaæ
Branislav „Bane“ Bastaæ se narodil v roce 1925 v Cetinje. Patøí k první generaci filmaøù, kteøí
zaèali natáèet v padesátých letech pod køídly produkèní spoleènosti Lovèen film. Má na svém
kontì témìø 50 krátkých dokumentárních filmù. Film Ostudné léto (Sramno leto) z roku 1969 se
z jeho filmografie vymyká. Aèkoli je to pouze jeden ze dvou hraných dlouhometrážních filmù, které
natoèil, zcela jistì patøí k nejzajímavìjším dílùm èernohorské kinematografie, stejnì jako jeho
druhý film Djeèak je išao za suncem.(Jak šel chlapec za sluncem) z roku 1982. (-JF-)
___________________________________________________________________________
18.45 hodin
MÍSTNÍ UPÍR (Lokalni vampir)
Nová èernohorská kinematografie
Èerná Hora 2011 / 113 min / DVD
Režie: Branko Baletiæ
Scénáø: Branko Kovaèeviæ
Kamera: Živko Zalar
Hudba: Leo Ðokaj
Slavnostní zahájení
festivalu
za úèasti velvyslankynì
Republiky Èerná Hora
J.E. Slavice Milaèiæ
Hrají:Milivoje Obradoviæ, Kristina Stevoviæ, Gordana Gadžiæ,
Mladen Neleviæ, Branimir Popoviæ, Boro Stjepanoviæ, Ivana
Mrvaljeviæ a další
Romantická komedie o mladém muži, který se pøi svém podnikání dostává do problémù, jenž
se rozhodne øešit velmi originálním zpùsobem. Protože není schopen zaplatit svým neúprosným
13
vìøitelùm, pøedstírá smrt a spoleènì se svou matkou zorganizuje vlastní pohøeb. Ukrývá se pak
v podkroví jejího domu. Tímto svým zoufalým èinem ale nehodlá nadobro pøerušit všechny své
styky se svìtem živých. Zejména jedna dívka je mu velmi blízká, takže opakovanì opouští svou
skrýš. Protože nedokáže zùstat nezpozorován, zpùsobí mezi povìrèivými obyvateli malého
zapadlého mìsteèka hotové pozdvižení. Ti dojdou k závìru, že se na svìt vrátil jako upír.
Poèáteèní zdìšení je brzy rozptýleno vlnou pragmatismu. Místní upír se stává vyhledávanou
turistickou atrakcí a mìsteèko se poprvé dostává na mapu svìta. Hlavní hrdina se nestaèí divit, co
rozpoutal… (-JF-)
Branko Baletiæ
Branko Baletiæ (* 1946) je srbsko-èernohorský režisér a producent. V souèasné dobì je
øeditelem Èernohorské kinotéky. Jeho první filmovou zkušeností byla malá role ve filmovém
debutu srbského režiséra, absolventa FAMU, Gorana Markoviæe Zvláštní výchova (1977) což je
výjimeèná sociální kritika praktik v nápravných zaøízeních. Režíroval dvakrát v roce 1969 pro
televizi, než si v roce 1981 sám napsal scénáø ke svému filmu Švestková šáva (Sok od šliva).
V nìm organizuje DJ z malého mìsta (Miki Manojloviæ) velké umìlecké setkání. Jeho plány se
však v této komedii køíží se zámìry potravináøské firmy, které chce za každou cenu zpropagovat
své produkty. Následující snímek, Balkan expres (Balkan ekspres - 1983), je autorovým
nejvýznamnìjším titulem. Od konce 80. let se Baletiæ zamìøil na práci producenta, ale natoèil
ještì dva celoveèerní tituly. Film, jehož název bychom mohli pøeložit jako Vždy pøipravené ženy
(Uvjek spreje žene - 1987), vypráví o sedmi dìlnicích, které po roztržce s vedením zemìdìlského
družstva ukradou traktor a vydávají se na cestu do velkého mìsta. Nedávno vzniklý Místní upír
(Lokalni vampir - 2011) je komedií o muži, který pøedstírá svou vlastní smrt, aby se vyhnul svým
vìøitelùm. V souèasné dobì se Branko Baletiæ zabývá projektem Au Revoir, Montenegro.
Jako producent se v posledních letech podílel na prvním filmu Željka Sošiæe Musím ti nìco
dùležitého øíct (Imam nešto važno da vam kažem - 2005) a koprodukoval také pozoruhodný film
Doktor Ray a ïáblové (Doktor Rej a djavoli - 2012) režiséra Dinka Tucakoviæe, což je film, který
se snaží mapovat pobyt režiséra Nocolase Raye (Rebel bez pøíèiny…) v Jugoslávii, ve které
strávil v šedesátých letech nìkolik rokù snahou o natoèení hororového snímku Doktor a ïáblové
podle knihy Dylana Thomase.
Hlavním hostem letošního Maratonu mìl být Branko Baletiæ. Jeho pracovní vytížení mu
nakonec nedovolilo pøijet. Nabízíme proto alespoò krátký rozhovor, který jsme s ním
udìlali. Branko je v nìm struèný, ale o to údernìjší…
Rozhovor s Brankem Baletiæem
Ptali se Jiøí Fiala a Milan Kostelník, pøeklad Branka Èaèkoviæ
Co se vám jako první vybaví, když se øekne èernohorská
kinematografie?
Umìlý spánek.
Mohl byste zavzpomínat, jak se toèilo filmaøùm z Èerné Hory,
když ještì existovala Jugoslávie?
Zabíjení Jugoslávie vymazalo všechny moje vzpomínky.
14
Nevybavuju si už ani geografii.
V rámci naši pøehlídky uvedeme režisérský profil Živka Nikoliæe. Jak jste vnímal jeho filmy
v dobì jejich uvedení? Jaký máte k tomuto režisérovi, který byl v podstatì vašim
vrstevníkem vztah?
Grandiózní milovník filmu, který pochopil Èernou Horu proto i zemøel mladý.
Máte na nìj nìjakou osobní vzpomínku?
Jednou jsem ho radostnì plácl po rameni, a on zaúpìl bolestí.
Co jsou podle vás nejvýznamnìjší milníky v historii èernohorské kinematografie?
Ta historie nikdy neexistovala. Špatná nekoneènost je naším osudem.
Lze o nìkterých filmech, natoèených v Jugoslávii øíct, že jsou ryze èernohorské?
V mnoha výborných jugoslávských filmech byl cítit duch èernohorského depresivního
optimismu.
Velkých úspìchù nejen v zemích bývalé Jugoslávie, ale i v zahranièí zaznamenal Váš film
Balkán Expres. V èem spoèívá podle vás jeho úspìch?
Já jsem režisér, kaskadér a producent, který mìl štìstí.
Tento film je zajímavý mimo jiné skvìlým hereckým obsazením. Jak vzpomínáte na práci
s herci, jako jsou Velimir Bata Živojinoviæ, Dragan Nikoliæ èi Bora Todoroviæ?
Hráli jsme spolu poker, dostali mì „mezi dva ohnì“ a sebrali mi celý honoráø.
V osmdesátých letech jste v relativnì krátkém èase natoèil tøi velmi dobré filmy Sok od
šljiva (Švestková šáva - 1981), Balkan ekspres (Balkán expres - 1983), a Uvek spremne
žene (Vždy pøipravené ženy - 1987). K režii celoveèerního hraného filmu jste se vrátil až za
dlouhých 23 let filmem Místní upír (Lokalni vampir - 2011). Co zpùsobile takto nezvykle
dlouhou pauzu? A naopak co vás po tìch letech opìt pøivedlo do režisérského køesla?
Se svými dokumentárními filmy jsem bojoval prvnì v Srbsku, potom v Èerné Hoøe pro
obèanskou spoleènost, ale ona tady nemá žádnou šanci, proto jsem se vrátil k hrané formì.
Již nìkolik let se pokoušíte realizovat filmový námìt z historie Èerné Hory Au Revoir,
Montenegro. Pøiblížíte èeským divákùm jeho námìt, a jak vidíte jeho realizaci?
Au revoir, Montenegro chystám už asi dvacet let, ale každou chvilku tady máme nìjakou
válku, pak sankce, bankovní krize - v každém pøípadì žádné prachy na historický film nejsou. Je
to milostný pøíbìh z období francouzsko-èernohorské války v roce 1807. S ohledem na
nedostatek penìz jsem se rozhodl, že sám objedu místa, kde se pøíbìh odehrává, a v 90 minutách
pøevyprávím pøed kamerou celý film.
Kromì režie jste také filmovým producentem. Který z projektù, na kterém jste se jako
producent podílel, vám udìlal nejvìtší radost?
Každá vteøina vìnovaná filmu pøináší úžasnou radost. Napøíklad velkou radost jsem mìl jako
15
producent a koproducent filmù Život se strýcem a „Kuduz“ a potom jako producent filmù mých
studentù.
Jak hodnotíte souèasnou èernohorskou kinematografii a jak vidíte její budoucnost?
O tom popøemýšlím, až budu mladší!
K profesi režiséra a producenta jste nedávno pøidal profesi øeditele Èernohorské kinotéky.
Jaký je podle vás hlavní úkol a poslání Èernohorské kinotéky, která nedávno vznikla a jejíž
jste prvním øeditelem?
Zachovat každý zábìr, každé políèko, a potom to vše povìsit na internet.
A jak vnímáte èeskou kinematografii?
Mým životem se pøehnalo hodnì èeských Ostøe sledovaných vlakù a Koèárù do Vídnì a já
jsem stál zmatený jako Èerný Petr. Jednou se mi zdálo, že sedím v kinosálu, ve kterém se
donekoneèna promítají filmy (možná i èeské souèasné), až jsem nezemøel. Mùj sen se
neuskuteènil, protože v Èerné Hoøe všechny kinosály zemøely.
Stojím sám, slzy mi teèou, to ze mì vytékají koncové titulky.
___________________________________________________________________________
Animované filmy Dušana Vukotiæe
sobota 17.50 hodin - Krava na mesjecu
(Kráva na mìsíci - 1959), 10 min
sobota 19.15 hodin - Surogat (Náhražka -1961)
nedìle 11.25 hodin Picollo
(Harmonika - 1959), 9 min
Dušan Vukotiæ (7.2.1927 - 08.7.1998 )
Je cenìným èernohorským kreslíøem, karikaturistou, dokumentaristou a pøedevším autorem
více než padesáti kreslených filmù. Je nejvýznamnìjším pøedstavitelem tzv. Záhøebské školy
animovaného filmu. Po dobu ètyøiceti let již od roku 1953 je jeho tvorba spojena s filmovým
studiem Zagreb film, kolem kterého byli soustøedìni postupnì nejvýznamnìjší a nejúspìšnìjší
animátoøi (nejen) z bývavalé Jugoslávie - mimo nìj napø. Borivoj Dovnikoviæ-Bordo, Vlado Kristl,
Aleksandar Marks, Vladimir Jutriša, Nikola Kostelac, Zlatko Grgiæ, Boris Kolar, Vatroslav Mimica,
Nedeljko Dragiæ, Ante Zaninoviæ, Zvonimir Lonèariæ a další. V roce 1961 získal Oscara za film
Surogat (Náhražka), jako vùbec první neamerický animátor. V roce 1964 byl na Oscara
nominovaný ještì jeho film Igra (Hra).
Kromì animovaných filmù má na svém kontì také nìkolik hraných celoveèerních filmù,
nejprve natoèil pohádkový pøíbìh pro dìti Sedmi kontinent (Sedmý kontinent), v roce 1977
váleèné drama Akcija Stadion (Operace Stadion) o odporu záhøebských studentù proti
ustašovskému režimu a koneènì v roce 1981 v koprodukci s Èeskoslovenskem sci-fi na pomezí
hororu a parodie Gosti iz galaksije (v ÈSSR uvádìné pod názvem Monstrum z galaxie Arkana), na
kterém spolupracoval mimo jiné i s Janem Švankmajerem (který je autorem monstra) a scénáø
napsal spoleènì s Milošem Macourkem. Uèil také filmovou režii na záhøebské akademii
16
dramatických umìní od jejího založení v roce 1967 až do jeho odchodu do dùchodu v roce1990 .
Po roce 1973 byl èlenem akademie vìd a umìní Èerné Hory. V dobì své smrti pøipravoval výrobu
svého nového sci-fi filmu na motivy prózy chorvatského spisovatele science fiction Aleksandara
Ziljaka.
___________________________________________________________________________
21.25 hodin
NEVÍDANÝ ZÁZRAK (Èudo nevidjeno)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1984 / 92 min / DVD
Režie: Živko Nikoliæ
Scénáø: Živko Nikoliæ,Liljana Paviæ, Siniša Paviæ
Kamera: Stanislav Szomolányi
Hudba: Borislav Tamindžiæ
Hrají: Savina Geršak, Dragan Nikoliæ, Boro Begoviæ, Petar
Božoviæ, Taško Naèiæ, Vesna Peèanaæ, Boro Stjepanoviæ,
Danilo Bata Stojkoviæ, Velimir Bata Živojinoviæ, Bogdan Dikiæ, Slavko Štimac a další
V malé vesnici na bøehu jezera žijí lidé poklidným životem: ženy pracují a chytají ryby, muži
vysedávají v místní hospodì. Klid naruší až pøíjezd „Amerièanky“, jejíž otec kdysi ve vesnici
vlastnil hospodu a jednoho dne utekl do Ameriky. Dívka chce získat zpìt otcovo dìdictví a neváhá
k tomu použít všechny možné prostøedky.
Nejvýraznìjší osobností ve vesnici je Šæepan, vizionáø, který má velkolepý plán, jak zlepšit
podmínky života svých spoluobèanù. S pomocí inženýra usilovnì pracuje na tunelu, kterým má
být vypuštìna voda z jezera do moøe, èímž vesnice získá namísto jezera úrodné pole. Pùjde o
nevídaný zázrak.
Nikoliæovi se podaøilo dokonale vykreslit celou øadu rùznorodých postav v tragikomických
situacích, které spìjí k pøekvapivému konci. (-BÈ-)
Živko Nikoliæ
Filmový a televizní režisér Živko Nikoliæ (1941 - 2001) je svou tvorbou pevnì spjat
s prostøedím Èerné Hory, jejími obyvateli, zvyky, mýty a tradicemi. Sám øíkal, že nebýt této silné
vazby k jeho domovinì, jeho práce by dost možná ani nikdy nevznikla. Øíkal také, že èlovìk
v sobì vždy nese silnou vazbu ke svým koøenùm. Snaží se z tìchto pout utéct, ale zároveò si je
vìdom toho, že by bez nich nebyl nièím. Èlovìk, který nemiluje svoji vlast, nemiluje lidi, ani sám
sebe. Nikoliæ natáèel v Èerné Hoøe a mìl hluboký vztah ke svému rodišti, malému
vnitrozemskému mìstu Ozriniæi. Obrazovì se hlásil k malíøskému odkazu pováleèného
èernohorského tvùrce Petara Lubardy i holandského velikána Rembrandta. Malíøské i filmové
obrazy obecnì pøenášely podle Nikoliæe ukázku zemì, vlasti, èlovìka, ale i rùzných symbolù a
významù. A každý umìlec zprostøedkovává jiný pohled. Nikoliæ patøil k nejvýznamnìjším a
nejrespektovanìjších èernohorským tvùrcùm. Usiloval o pravdu i krásu, o sílu výpovìdi, zaujetí
postoje vùèi lidské povaze i politickému establishmentu. Za filmové hrdiny považoval malé,
obyèejné lidi, jejichž osudy umí nejlépe vypovìdìt pravdu o èlovìku.
Nikoliæ vystudoval umìleckou školu v Hercegu Novem a Divadelní a filmovou akademii
v Bìlehradì. Zapsal se na herectví, ale celý život se zabýval režií. V roce 1968 natoèil svùj první
dokumentární film. Dokumentùm se pak vìnoval celých deset let, než vznikl jeho celoveèerní
17
debut. (Krátké filmy jsou k vidìní na youtube). Nikoliæovy dokumenty
získávaly ceny doma, na Bìlehradském festivalu dokumentárních a
krátkých filmù, ale i v zahranièí. Nejúspìšnìjší Mezník (Biljeg, 1981) je
pohledem na hydroelektrárnu v sutinách, který symbolizuje lidskou
hloupost a aroganci. Snímek získal Zlatou medaili v Bìlehradu, cenu
FIPRESCI, nebo Zlatého draka v Krakovì. V letech 1977-90 natoèil Nikoliæ
celkem osm dlouhometrážních snímkù, z nichž pìt uvádíme v rámci
letošního Vsetínského filmového maratonu. Nìkteré jeho filmy byly
uvádìny i v Èeskoslovensku, Smr pána Golužu (Smrt gospodina Golužu
- 1982) dokonce vznikla ve slovenské koprodukci. Významné bylo i jeho
pùsobení v rozhlase a televizi, pro kterou pracoval na malých projektech i
televizních seriálech. (-MB-)
23.25 hodin
POHLED Z EIFFELOVY VÌŽE (Pogled sa
Ajfelovog tornja)
Nová èernohorská kinematografie
Srbsko a Èerná Hora, Slovinsko, Chorvatsko 2005 / 92 min
DVD
Režie: Nikola Vukèeviæ
Scénáø: Irena Kikiæ-Stojkoviæ, Nikola Vukèeviæ
Kamera: Nikola Sekeriæ
Hudba: Vladimir Moriæ
Hrají: Branislav Trifunoviæ, Marija Vickoviæ, Svetozar Cvetkoviæ, Darko Rundek, Dragana
Mrkiæ, Petar Božoviæ, Sergej Trifunoviæ a další
Hlavní hrdinkou je mladá a krásná dívka Marijana, dcera úspìšného a bohatého
gynekologa. Zdánlivì bezstarostnou dívku tíží trauma z doby jejího dospívání, kdy ji obtìžoval
otcùv nadøízený. Otec se jí tehdy nezastal a jeho šéf se mu za to odvdìèil profesním i platovým
rùstem. Dospìlá Marijana se otci mstí jako luxusní prostitutka, která spává s jeho kolegy a nièí tak
jeho reputaci. Z beznadìje ji vytrhne až setkání s chudým talentovaným sochaøem Vanjou, do
kterého se zamiluje, a s kterým se rozhodne sdílet jeho útrapy.
Film kritizuje souèasný systém hodnot, který je zamìøený jen na korupci a protekci a jako
jeho protiváhu nabízí pravou lásku, která je jedinou cestou ze spoleèenského bahna.
Snímek vznikal s rozpoètem 30 000 Euro a herci souhlasili jen se symbolickými honoráøi. Byl to
první èernohorský film po dlouhé patnáctileté pøestávce. Na produkci se podílely také spoleènosti
z Chorvatska, Slovinska a Srbska. (-PM-)
Nikola Vukèeviæ (*1974, Podgorica)
Divadelní a filmový režisér, nezávislý producent, èlen Filmové komory Èerné hory a profesor
na Fakultì dramatických umìní. Od roku 2004 také umìlecký øeditel Mìstského divadla
v Podgorici. Studoval filmovou a divadelní režii na Umìlecké akademii v Novém Sadu pod
vedením Vlatka Gilice, kde patøil k nejlepším studentùm.
Jako režisér a autor má za sebou na 80 projektù. Z toho jeden celoveèerní film - Pohled
z Eiffelovy vìže, prezentovaný na mnoha festivalech. Dále 10 divadelních her, 4 krátké filmy,
jeden televizní film, 25 pùlhodinových dokumentù pro televizi a øadu hudebních videoklipù a
18
reklam. Je spoluvlastníkem filmové produkèní spoleènosti Galileo Production Montenegro.
Jeho další celoveèerní film Chlapci z ulice Marxe a Engelse je ve stádiu postprodukce. (-PM-)
Sobota 5. 4. 2014
9.30 hodin
LUKOVA JOVANA (Jovana Lukina)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1979 / 99 min / DVD
Režie: Živko Nikoliæ
Scénáø: Žarko Jovanoviæ-Komanin, Živko Nikoliæ
Kamera: Savo Jovanoviæ, Milivoje Životiæ
Hudba: Borislav Tamindžiæ
Hrají: Merina Isakoviæ, Bogoljub Petroviæ, Krunoslav Šriæ, Neda Spasojeviæ, Boro Begoviæ
Jovana a její manžel Luka žijí izolovanì ve skalnatých vápencových horách. Jejich život je
poklidný - Luka se zabývá pálením vápna na zakázku a Jovana je mu dobrou ženou, která mu
pomáhá s tìžkou prací a do toho se stará o domácnost. Jejich idyla ale konèí s pøíchodem
podivného procesí, které pøivede k osamìlému stromu poblíž Lukova domu spoutaného muže.
Žena, která procesí vede, pøimìje Jovanu vykonat popravu onoho vìznì.
Aè tato událost probìhla beze svìdkù, jakoby se po ní na Luka s Jovanou upøela pozornost
všech náhodných kolemjdoucích. Starý muž pøihlíží, jak jeho mladá žena svede Luku. Ten pak
muži pomáhá vykonat tradièní trest. Poté není Luka schopen zabránit znásilnìní Jovany sousedy
a ke všemu je neustále pozoruje cizinec Peter, nápadnì se podobající obìšenému mladíkovi.
Film má pøekvapivì málo dialogù. S minimem slov je dosaženo maximálního úèinku. Vyprávìní
pøíbìhu je pozvolné a hlavním stavebním prvkem pøíbìhu jsou výjevy, které Živko Nikoliæ
s kameramanem Savem Jovanoviæem skládají za sebe. Otázka proè se dìje to, co se právì dìje,
zùstává nezodpovìzená a divák je po celou dobu udržován v napìtí a nejistotì.
Režisér pracuje s dvìma velkými tématy: spiritualitou a erotikou. V podtextu jinak celkem
prostého pøíbìhu Jovany a jejího manžela se dotýká rovnìž koøenù náboženských a etnických
konfliktù, které jsou v balkánském regionu tak obvyklé.
Pøestože je zpoèátku hybatelem dìní Luka, nejdùležitìjší postavou je bezesporu Jovana,
která v prùbìhu krátké doby prochází nìkolika zásadními promìnami. Poté, co zjišuje, že Luka
není schopen èelit událostem, které je postihují, pøebírá iniciativu a je to právì ona, která urèuje
smìr dalšího dìní. Objevuje vlastní sexualitu a nechává ji v extatickém pohanském tanci naplno
propuknout. (-JF-)
Profil režiséra je na stranì17
___________________________________________________________________________
11.35 hodin
PØESÝPACÍ HODINY (Pješèanik / Fövenyóra)
Nová èernohorská kinematografie
Èerná Hora, Maïarsko 2007 / 110 min / DVD
19
Režie: Szabolc Tolnai
Scénáø: Szabolc Tolnai (podle románù Danila Kiše)
Kamera: Gergely Pohárnok
Hudba: Szabolcs Szoke
Hrají: Nebojša Dugaliæ, Slobodan Æustiæ, Jasna Žalica, Lars
Rudolph, David Vojniæ, Dejan Ðonoviæ, János Derzsi a další
Zvláštní a tragický pøíbìh muže, který se stal nechtìným svìdkem
holocaustu, nám pøináší adaptace autobiografických dìl Danila Kiše.
Eduard (Slobodan Æustiæ) byl inspektor maïarských železnic, když
národ ovládli nacisti bìhem druhé svìtové války. Více než tøi dekády
po konci války pøipravuje Eduardùv syn (Nebojša Dugaliæ) knihu o svém zesnulém otci a jeho
zážitcích ze tøicátých a ètyøicátých let. Zjišuje tak víc o tom, co jeho otec bìhem války vidìl a zažil.
Film je pøehlídkou lidských pocitù - pochyb, bezmoci, touhy po domovì a touhy nìkam a k nìkomu patøit. O životì mezi rùznými národy a náboženstvími, o postavení menšiny v majoritní
spoleènosti. (-LF-)
Szabolcs Tolnai
Szabolcs Tolnai se narodil v roce 1971 v Subotici, v Jugoslávii, což je mìsto poblíž srbskomaïarských hranic. Doposud natoèil 3 celoveèerní hrané filmy: Nyári mozi (1999), Arccal a
földnek (2002) a Fövenyóra (Pøesýpací hodiny - 2007). Ke všem si napsal také scénáø. Jako
koproducent pùsobil u svého filmu Pøesýpací hodiny a spolupracoval také na filmu Obièni ljudi
(Obyèejní lidé - 2009) režiséra Vladimira Perišiæe, který zaznamenal solidní ohlas na mnoha
významných filmových festivalech. (-JF-)
___________________________________________________________________________
13.45 hodin
SVATBA / NEZVYKLÁ SVATBA (Svadba)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1973 / 91 min / 35 mm
Režie: Radomir Šaranoviæ
Scénáø: Milorad Boskoviæ, Mihailo Lalic (pøedloha),
Radomir Šaranoviæ
Kamera: Vadim Iljenko
Hudba: Cvjetko Ivanoviæ
Hrají: Dragomir 'Gidra' Bojaniæ, Vladimir Popoviæ, Žura Qapianidze,
Mihailo 'Miša' Janketiæ, Vasja Stankoviæ, Svjetlana Knezeviæ a další
Zaèátkem roku 1943 je Èerná Hora protektorátem pod italskou správou. Té se doèasnì
podaøilo potlaèit povstání, které vypuklo v èervnu 1941. Na rozdíl od èetnikù se partyzánùm
podaøilo znova zformovat a zahájit novou ofenzivu. Zaèali pøedstavovat vážné nebezpeèí nejen
pro okupaèní správu, ale také pro èetnické hnutí, které v nich vidìlo pøímou konkurenci - aktuálnì
nepøítele èíslo jedna. V Jugoslávii, rozdrobené na nìkolik loutkových státù øízených mocnostmi
Osy a na územích pod jejich pøímou správou, se rozhoøívá velmi nepøehledná obèanská válka, ve
které se postupnì spojují rùzné pùvodnì odbojové skupiny s okupanty proti stále silnìjšímu
komunistickému odboji.
20
Právì v této dobì je skupina zajatcù (nejen partyzánù) vìznìna èetniky v malé pevnosti
kdesi v Èerné Hoøe. Pøestože ve skupinì nepanuje jednota, promýšlejí spoleèný útìk. Situace se
dramaticky zmìní po kapitulaci Itálie a pøíchodu nìmeckých sil do Èerné Hory. Nìmci odzbrojí
èetnickou posádku a chystají se ji spolu s jejich bývalými vìzni popravit.
Zajímavostí je urèitì to, že za kamerou stál Vadim Iljenko - bratr ukrajinského režiséra Jurije
Iljenka, jehož film Žít navzdory mùžete vidìt v nedìli. Oba bratøi tak ve stejném roce pracovali
v Èerné Hoøe na dvou rozdílných projektech. (-JF-)
Radomir Šaranoviæ
Radomir Šaranoviæ (1937 - 2001) absolvoval nejprve angliètinu a knihovnictví na Filozofické
fakultì v Bìlehradì a poté tamtéž Divadelní a filmovou akademii, kde vystudoval obor divadelní a
filmová režie. Paralelnì s èinností v divadle se vìnoval natáèení krátkých filmù, práci pro televizi
i divadlo a do konce života pùsobil i jako pedagog na akademii, kde pùsobil od roku 1969 a v 70.
letech se zasloužil o její modernizaci. Jeho krátkometrážní tvorba byla nesmírnì úspìšná,
získávala ceny na domácích i zahranièních festivalech. Snímek Nezvyklá svatba (1975) je tak
vzhledem k svému dlouhometrážnímu formátu v Šaranoviæovì tvorbì výjimeèný, ale pøitom se
jedná o jedno z nejvýznamnìjších dìl jugoslávské kinematografie. (-MB-)
___________________________________________________________________________
15.40 hodin
DERVIŠ A SMRT (Derviš i smrt)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1974 / 105 min / 35 mm
Režie: Zdravko Velimiroviæ
Scénáø: Borislav Mihailoviæ-Mihiæ, Zdravko Velimiroviæ,
(podle románu Meši Seilmoviæe)
Kamera: Nenad Jovièiæ
Hudba: Zoran Hristiæ
Hrají: Voja Miriæ, Velimir Bata Živojinoviæ, Boris Dvornik,
Olivera kaatarina, Faruk Begoli, Branko Pleša, Pavle Vuisiæ a další
Sarajevský derviš Ahmed Nurudin v období osmanské nadvlády nad Balkánem je
neúprosným strážcem dogmat muslimské víry. Jakožto uznávaná vysoce postavená osoba ale
nemùže žít pouze duchovním životem a je nucen pøijmout i politická rozhodnutí. Jeho promìna
zaèíná hledáním odpovìdi na otázku, proè byl uvìznìn a zabit jeho bratr. Je totiž pøesvìdèený o
jeho nevinì. Pøi svém pátrání se postupnì sám zaèíná dostávat do konfliktu s mocí a je nucen
pøehodnocovat svoje životní postoje. Film je adaptací stejnojmenného románu Meši Selimovièe,
který je považovaný za jedno z nejvýznamnìjších literárních dìl pováleèné Jugoslávie. Román
vyšel v mnoha jazycích vèetnì èeského. (-JF-)
Zdravko Velimiroviæ
Narodil se 11. 10. 1930 v Cetinje. Po absolvování bìlehradské Akademie filmu a divadla a
studiu v Paøíži se stal jedním ze zakladatelù èernohorského dokumentárního filmu. Na jeho kontì
je více než 30 dokumentù, kterým se vìnoval po celou svou kariéru. V roce 1960 debutoval také
jako režisér hraných filmù filmem Ètrnáct dní (Dan èetrnaesti) o ètyøech vìzních, kteøí jsou
21
propuštìni na dovolenou, ze které se mají po ètrnácti dnech vrátit. Film reprezentoval Jugoslávii v
soutìži na MFF v Cannes 1961. Následující titul Oddíl 7 (Provereno nema mina -1965) vznikl v
ukrajinské koprodukci a jeho spolurežisérem byl Jurij Lysenko. Zobrazuje první dny v osvobozeném Bìlehradì. V roce 1968 adaptoval román Mihaila Laliæe Partyzán z Lelejské hory
(Lelejska gora). Tento film inspirovaný národnì-osvobozeneckým bojem v Èerné Hoøe v roce
1942 lze bez nadsázky považovat za jeden z nejlepších váleèných resp. partyzánských filmù
natoèených v Jugoslávii. Na rozdíl od mnoha jiných filmù reflektujících protifašistický odboj na
území Jugoslávie se jedná o pomìrnì komorní pøíbìh, ve kterém jde pøedevším o vnitøní pocity
partyzánù, po porážce povstání, ke kterému došlo v Èerné Hoøe v roce 1941. Název Leljska gora
je metaforou pro Èenou Horu, která je v té dobì plná utrpení - okupovaná Itálii, a zmítaná
obèanskou válkou. Název podle slova lelej - bìdování, náøek. Za vrchol jeho tvorby bývá
oznaèován historický spektákl Derviš a smrt (1974), jehož úspìch mu umožnil více se vìnovat
dlouhometrážnímu hranému filmu. Brzy po jeho uvedení natoèil další váleèné filmy s partyzánskou tématikou - Zelené vrchy (Vrhovi Zelengore - 1976) a Dvojboj za jižní trasu (Dvoboj
za južnu prugu - 1978). Snímkem Dorotej (1981) se opìt vrací k historické epice. Velimiroviæova
celoveèerní tvorba se uzavírá koprodukcí s Mozambikem, dramatickým pøíbìhem Èas leoparda
(Vreme leoparda - 1985), ve kterém proti sobì stojí bývalí dìtští pøátelé - Mozambièan a syn
Portugalcù. (-MB a JF-)
17.50 hodin
Nové krátké filmy:
NEDOTÈENI SLUNCEM (Netaknuti suncem)
Nová èernohorská kinematografie
Svazová republika Jugoslávie 2002 / 11 min / DVD
Režie: Andro Martinoviæ
Scénáø: Andro Martinoviæ
Kamera: Radoslav Vladiæ
Hrají: Mirjana Karanoviæ, Nebojša Dugalaiæ
Muž se vrací z války za svou matkou. Nic ale není takové, jaké by mìlo být. Nepøichází totiž
sám. Venku na nìj èeká kamarád, který nechce jít dále a podle všeho je dosti nervózní a spìchá.
Matèino nadšení støídá obava, že syna, který se tak náhle objevil, opìt ztratí. (-JF-)
Profil režiséra je na stranì 8
MASKY (Maske)
Nová èernohorská kinematografie
Srbsko a Èerná Hora 2009 / 14 min / DVD
Režie: Andro Martinoviæ
Scénáø: Andro Martinoviæ
Kamera: Rade Vladiæ
Hudba: Dejan Timotijeviæ
Hrají: Milena Draviæ, Dragana Popoviæ, Vojo Krivokapiæ, Saša Stevanoviæ
22
Noèním mìstem putuje maškarní prùvod. Jeho úèastníci masky ráno sundají, nìkdo ji však
nosí celý život. Krátký, ale o to údernìjší film o pøetváøce a falši s podmanivou atmosférou a
legendou jugoslávského filmu Milenou Draviæ v hlavní roli. (-JF-)
Profil režiséra je na stranì: 8
TO JE VŠE (Sve to)
Nová èernohorská kinematografie
Èerná Hora 2012 / 29 min / DVD
Režie: Branislav Milatoviæ
Scénáø: Branislav Milatoviæ, Ognjen Spahiæ
Kamera: Ivan Kostiæ
Hudba: Milivoje Pièuriæ
Hrají: Slavko Štimac, Jovan Miranoviæ, Momo Pièuriæ
Danilova spolužaèka ze tøídy zemøela. Otec chce od této nešastné události odvést chlapcovu
pozornost jednodenním výletem. Pøi cestì autem a pøi rybolovu v horském jezeru v Durmitoru je
ale spousta èasu a Danilo se v mnoha dotazech ke smrti spolužaèky neustále vrací. Po cestì
navíc míjí dùm otcova strýce a Danilo se snaží zjistit, proè jej otec nemá rád. Výlet je tak nakonec
pro otce mnohem tìžší, než mohl èekat. (-JF-)
Branislav Milatoviæ
Narodil se v roce 1985 v Titogradì (Podgorica) v Jugoslávii, resp. v Èerné Hoøe. Vystudoval
filmovou a televizní režii na Fakultì dramatických umìní v Cetinje. Doposud má na svém kontì
dva krátké hrané filmy Prva ljubav (První láska - 2011) a Sve to (To je vše - 2012), (-JF-)
Film èernohorského režiséra Branislava Milatoviæe se objevil na filmových festivalech
napøíè Evropou a získal velmi dobré reference. V dobì jeho premiéry poskytl Branislav
Milatoviæ rozhovor pro èernohorský online deník Vijesti. Úryvky z tohoto rozhovoru si
mùžete níže pøeèíst.
Chtìl jsem natoèit èernohorský film
a ne film pro Èernou Horu - úryvek z rozhovoru s
Branislavem Milatoviæem
Pøeklad Jitka Kretová
Právì jste dokonèil natáèení vašeho nového krátkého filmu. Jaké jsou vaše dojmy po
dokonèení této poslední práce?
Svùj druhý krátký film jsem natoèil v èervnu 2011 pod pracovním názvem All of that v protøedí Národního parku Durmitor. Film je natoèen podle povídky Ognjena Spahiæe, se kterým jsem
spolupracoval na scénáøi. Film byl podpoøen ministerstvem kultury Èerná Hora a produkèní
spoleèností Montenegrin Art Production. Výroba trvala rok a jsem velmi spokojený s výsledkem.
23
Pracoval jste na filmovém scénáøi s autorem. Jak hodnì jste se vzdálili od originálu?
Odchýlení od originálu je nevyhnutelné, ale v tomto pøípadì jsme se vzdálili jen minimálnì,
protože pøíbìh byl již velmi filmový. Skladba pøíbìhu, postavy a jejich vztahy jsou velmi
strukturované a skvìle pøeveditelné do filmové øeèi. Kromì nìkolika dramatických odchylek,
hlavní zmìnou byla zmìna exteriéru. Namísto pùvodního prostøedí jezera Skadar jsme vybrali
rozlehlou krajinu národního parku, která tomu propùjèila atmosféru a lyrickou køehkost.
Jaký je váš pohled na interpretaci umìní z jednoho zpùsobu sdìlení do druhého?
Literární texty byly vždy používány jako pøedlohy dramatického umìní, film nevyjímaje.
Vìtšina filmù láká na bohatou obraznost, energii a emoce dostupné skrze skvìlou literaturu.
Avšak pokud film jen pøevede literární práci do filmové øeèi, nemùže získat stejnou váhu a význam
jako originál. V obou nedávných filmech, které byly natoèeny podle povídek, jsem autory trochu
zradil, ale ne zásadnì. Kdybych se držel pouze psaného textu, výsledek by byl jednoduše jen
ilustrací.
Film pojednává o vztahu mezi otcem a synem odehrávající se za nezvyklé situace. Co vás
zaujalo na tomto pøíbìhu?
Na rozdíl od matky, která pøedstavuje domov, ze kterého všichni pocházíme, otec
reprezentuje druhou polovinu naší existence: oblast myšlení, získání bohatství, práva a poøádku.
Uèí nás a ukazuje nám cestu v tomto svìtì. V tomto filmu je chlapcùv otec v zajetí strachu
zpùsobeného dìtským traumatem - poté, co mu bylo øeèeno, aby neplakal a nedával najevo své
emoce na pohøbu svých rodièù. Po zbytek svého života jej ovládá nevraživost vùèi strýci, který na
nìj uložil tato strašná pravidla. Z tohoto dùvodu je otec velmi nespokojený s tradièními
ortodoxními rituály kolem smrti a pohøbívání bìžnými v Èerné Hoøe.
Proto, aby se vyhnul synovým neodbytným otázkám o smrti, chce otec chránit chlapce pøed
svìtem dospìlých. Tím zpùsobem také podvìdomì chrání sám sebe. Otcùv strýc opìt pøevezme
roli toho, kdo bere smrt zkrátka jako souèást života. Seznámí chlapce s pojetím smrti tak, že jej
vezme na vesnický høbitov, zatímco jeho otec o tom nemá tušení.
Film poukazuje na nedostatek komunikace mezi lidmi a neviditelné dùsledky toho, co v životì
dìláme, a už vìdomì èi nevìdomì.
Co vás ovlivnilo ze svìta filmu a je patrný nìjaký vliv na tomto filmu?
Vliv mùže èasto být pøítìží. V tomto filmu jsem nemìl žádné rušivé vlivy od jiných autorù.
Avšak možná jsem byl ovlivnìn podvìdomì. Samozøejmì mám své hrdiny ve svìtì
kinematografie, ale jsem více napojen na práce regionálních umìlcù, jejichž tvorba je zakoøenìna
v místních pomìrech a atmosféøe: Saša Petroviæ, Živko Nikoliæ a Emir Kusturica. Právì oni byli
urèující pro kinematografii tohoto regionu a já jsem chtìl udìlat èernohorský film a ne film pro
Èernou Horu. Celý rozhovor: http://www.vijesti.me/kultura/zelim-da-stvaram-film-crne-gore-ane-crnu-goru-clanak-41005
___________________________________________________________________________
19.15 hodin
KRÁSA NEØESTI (Lepota poroka)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1986 / 105 min / 35 mm
24
Režie: Živko Nikoliæ
Scénáø: Živko Nikoliæ
Kamera: Radoslav Vladiæ
Hudba: Zoran Simjanoviæ
Hrají: Mira Furlan, Milutin Karadžiæ, Petar Božoviæ, Mira
Banjaæ, Eva Ras, Boro Stjepanoviæ, Dobrila Cirkoviæ a další
Krása neøesti zaèíná zpodobnìním pradávného rituálu,
kterým se trestá nevìra ženy. (…) Jsme zavedeni do malé horské
vesnièky, kam ani nevede sjízdná cesta, kde veškerý život je
dosud podøízen prastarým zákonùm, mlèky a trpnì
dodržovaným, kde lidská existence se zúžila na pøísnou
úèelovost veškerého konání, mechanického a jakoby
odosobnìného. (…)
Tak zaèíná i soužití manželù Luky a Jagliky, kteøí se pokusí utéct ze zakletého kruhu chudoby
sestupem do pøímoøské nížiny, kde se naskýtá možnost slušnì placené práce. Skrývají se tam i
høíšné nástrahy. Jaglika se s novými životními podmínkami vyrovnává snáze nežli Luka, který
nedokáže pøemoci vydìšení ze zpustlosti „mìstských“ mravù.
Režisér Živko Nikoliæ zvolil vcelku obtížný zpùsob podání. Odmítl polohu chmurného
psychologického dramatu (…) a vydal se cestou komediálního nadlehèení, aniž by pøitom
znevážil závažnost pøítomných problémù. V jeho pojetí se pøirozenì sluèuje humorná složka
vyplývající z odlišných mentalit a životních zpùsobù, s tragikou a bezvýchodností zastaralého
života v horách, jemuž sekunduje stejnì neproduktivní uvolnìný život v pøímoøí, kde ztráta
etických zábran vede v koneèném dùsledku k obdobnému stavu jako v horách. Krása neøesti je
jemnì propracovanou tragikomedií, která dokáže tutéž událost nahlížet z vícera úhlù, jejíž tragika
není drtivá a komika nepropadá zlomyslnosti èi cynickému výsmìchu. (…).
(Zdroj: Kino 44, 1989, è. 20, autor: JA)
Profil režiséra je na stranì 17
___________________________________________________________________________
21.40 hodin
SMRT PANA GOLUŽI (Smrt gospodina Goluže)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie, Èeskoslovensko 1982 / 89 min / 35 mm
Režie: Živko Nikoliæ
Scénáø: Branimir Šæepanoviæ
Kamera: Miodrag Stojièiæ, Stanislav Szomolányi
Hudba: Vojkan Borisavljeviæ
Hrají: Ljubiša Samardžiæ, Jiøí Prýmek, Savina Geršak, Boro
Begoviæ, Ferdinand Krùta, Vesna Peèanac, Milan Drotár a
další
Úøednická práce a podlézání øediteli je jedinou životní náplní
starého mládence - pana Goluži. Jednoho zimního dne roku 1939
pøekvapí øeditele požadavkem, že chce strávit dovolenou u moøe,
25
protože u nìj ještì nikdy nebyl. Po krátkém váhání mu ji øeditel povolí a pan Goluža se vydává na
cestu. Ta však nekonèí na pobøeží, nýbrž v jednom malém mìstì, do kterého se pan Goluža
dopotácí poté, co se nechá okrást. Specifická atmosféra doby pøi nástupu fašismu v Evropì se
odráží i v mentalitì obyvatel mìsteèka. Vùèi panu Golužovi jsou nejprve podezøívaví. Když zjistí,
že pro nì nepøedstavuje hrozbu a že z nìj mohou profitovat, prokazují mu nebývalou
pohostinnost. Pan Goluža je polichocen a mìní se z ušlápnutého úøedníka v rozšafného
bonvivána. Ve své naivitì si ale neuvìdomí, že s ním jeho hostitelé hrají falešnou hru a to hlavní
po èem touží, je jeho smrt.
Scénáø filmu napsal podle své povídky Branimir Šæepanoviæ. V èeštinì povídka vyšla v roce
2003 ve stejnojmenné sbírce povídek vydané nakladatelstvím Dauphin.
Na motivy Smrti pana Goluži složil èeský skladatel Zdenìk Lukáš operu, která byla s úspìchem uvádìna v Èeskoslovenském rozhlase.
Zajímavé je také to, že Šæepanovièovu povídku v roce 1997 znova adaptoval Alan Wade.
Film nese jméno Julian Po a hlavní roli ztvárnil Christian Slater (kterého jsme mohli naposledy
vidìt v roli Joeina otce v Nymfomance Larse von Triera). V èeské distribuci se film objevil pod
jménem Podezøelý. (-JF-)
Profil režiséra je na stranì17
Protože se v programu Vsetínského filmového maratonu sešly 2 pozoruhodné filmy
natoèené podle scénáøe Branimira Šæepanoviæe, zaøazujeme také jeho profil.
Branimir Šèepanoviæ
Narodil se v roce 1937 v Titogradì (Podgorici). Od roku 1954 vydává prózu. Nejvýznamnìjší
jsou jeho knihy Pøed pravdou (povídková kniha, 1965), román Ostudný èin (1965) pøeložený do
francouzštiny, maïarštiny, polštiny a dalších jazykù, román Ústa plná hlíny (1974) - pøeložený do
devatenácti jazykù, èi povídková kniha Smrt pana Goluži (1982). Titulní povídka byla zaøazena do
nìkolika prestižních výborù svìtové prózy a byla také zdramatizována ve francouzském divadle
v Chartres. Existují také dvì její filmové adaptace, o které se postarali Živko Nikoliæ a pozdìji Alan
Wade. Ve francouzském divadle v Toulouse byl zase zdramatizován jeho román Pokušení a
v Lille uvedlo tamìjší divadlo hru Ústa plná hlíny.
Branimir Šæepanoviæ sám napsal scénáøe k sedmi celoveèerním filmùm: Podle jeho scénáøe
natoèil v roce 1968 Vojislav Kokan Rakonjac váleèné drama Pre istine, v tomtéž roce adaptoval
do filmového scénáøe román Partyzán z Lelejské gory Mihaila Laliæe, který natoèil Zdravko
Velimiroviæ (Lelejska gora), v roce 1969 natoèil Bane Bastaæ podle jeho scénáøe film Ostudné
léto (Sramno leto). Dále napsal scénáø k váleènému filmu Miomira Stamenkoviæe Jak zemøít (Si
të vdiset, 1972), a je spoluautorem scénáøe k monumentálnímu váleènému koprodukènímu
spektáklu Sutjeska Stipa Deliæe (1973). V roce 1982 natoèil Živko Nikoliæ podle jeho povídky,
kterou Šæepanoviæ sám pøepsal do filmového scénáøe, film Smrt pana Goluži s Ljubišou
Samardžiæem v hlavní roli. (-JF-)
___________________________________________________________________________
23.30 hodin
POSLEDNÍ KAPITOLA (Posljednje poglavlje)
Nová èernohorská kinematografie
26
Èerná Hora 2011 / 92 min / DVD
Režie: Nemanja Beèanoviæ
Scénáø: Nemanja Beèanoviæ, Aleksandar Beèanoviæ
Kamera: Jure Verovšek
Hudba: MetaSound
Hrají: Vlado Jovanovski, Amar Selimoviæ, Varja Ðukiæ,
Dejan Ivaniæ, Ana Vuèkoviæ, Inti Sraj
Jovan dostudoval literární studia a píše svùj první román. Je
frustrován mìstem, spoleèností i tím, že se mu nedaøí román
dopsat. Klid a novou energii pro psaní chce získat v odlehlé
horské samotì. Pøichází do malé rodinné komunity s vlastními zvyky a názory. Jovan, zpoèátku
v novém prostøedí nepøijímaný, je nakonec rodinou pøijat prostøednictvím šokující katarze.
Beèanoviæùv debut se vymyká tradiènímu pojetí „balkánského“ filmu a je ovlivnìn spíš evropskou
èi americkou artovou nezávislou tvorbou. Dalším vlivem jsou temné a klaustrofobické pøíbìhy
Stephena Kinga. Film má silnou vizuální stránku. Dlouhé panoramatické zábìry èernohorské
pøírody jsou jakoby inspirovány plátny Andrew Wyetha. Filmovému debutu Beèanoviæe by se dalo
leccos vytknout, na druhé stranì je to urèitì jedno z nejzajímavìjších filmových dìl, které se v Èerné Hoøe za poslední období natoèilo. Pomalu vrstvený atmosférický pøíbìh doprovázený
ruchovou a elektronickou hudbou je možno vykládat z mnoha rovin. Právì toto vytváøí z Poslední
kapitoly opojný a zneklidòující film, ze kterého máte trvalý dojem.
Film byl ocenìn v roce 2011 na festivalu èernohorského filmu v Herceg Novi. S úspìchem byl
promítán také v roce 2012 na Raindance film festivalu v Londýnì, což mu otevøelo cestu na další
festivaly v Evropì. Na Vsetínském filmovém maratonu si Poslední kapitola odbude svou èeskou
premiéru. (-MK-)
Nemanja „ Beèo“ Beèanoviæ
Vystudoval Fakultu dramatických umìní, obor režie v èernohorském mìstì Cetinje. Po
absolutoriu natáèí krátké filmy (Anino dítì, Promìna bloku 5, Rituál jarní mízy). Dále se vìnuje
reklamám a hudebním videím. V roce 2011 natoèil svùj první dlouhometrážní film Petra. Jeho
dalším umìleckým projektem je hudba. Je èlenem tøíèlenné alternativní elektronické skupiny Bad
Taste, resp. MetaSound. Kapela nahrála hudbu k jeho druhému celoveèernímu hranému filmu
Poslední kapitola (Posljednje Poglavje), který mìl premiéru na festivalu v Sarajevu v roce 2011.
Beèanoviè pracuje a natáèí v Èerné Hoøe. (-MK-)
Protože je film Poslední kapitola v rámci souèasné èernohorské produkce výjimeèným
dílem, pøinášíme nìkolik postøehù jejího autora.
Úryvek z rozhovoru s Nemanjou Beèanovièem
pro èasopis Monitor
Pøeklad Milan Kostelník
Film „Poslední kapitola“ se liší od všech starších filmù vyrobených
v Èerné Hoøe. Bylo vaším zámìrem natoèit v Èerné Hoøe pro Èernohorce
tak atypický film?
27
Všichni se mne na to poøád ptají. Zda to byl zámìr… Ale vždy to je èernohorský film.
Producenti Ivan Djuroviè a Sehad Èekiè jsou z Èerné Hory. Já jsem Èernohorec. Nemìl jsem
zámìr toèit „neèernohorský“ film. Vyšlo to tak, že jako autor jsem nevyrostl na ex-jugoslávské, èi
ex-èernohorské kinematografii. Mým cílem bylo natoèit mùj film, který není politicky angažovaný,
což je pak výhodou pøi jeho uvádìní v zahranièí. Jestli navazuje na nìco èernohorského èi ne,
mne nezajímalo. Mé filmové názory formuloval více evropský a americký film.
Mìl jste strach, jak film pøijme èernohorské publikum?
Film se mi toèil lehce a nezabýval jsem se tím, zda jej publikum pøijme nebo ne. Vìdìl jsem,
že se mùže setkat s úplným nezájmem. Na druhé stranì jsem jej netoèil pro èernohorské
publikum, ale spíše pro zahranièní. Proto je možná na naše pomìry tak odvážný. Možná, že
nìkteøí naši diváci budou mít problém se s ním ztotožnit. Tahle rodina, o které film je, urèitì není
z Ðekna (Pozn. pøekladatele: odkaz na starší oblíbený TV seriál v režii Živko Nikolièe). „Kapitola“
je natoèena zcela jinak, než domácí filmy. Krajina je sice ryze èernohorská, ale vše ostatní je na
hony vzdáleno tomu co pøedvádí Živko Nikoliè v seriálu.
Scénáø jste psal se svým bratrem Alexandrem. Koho je první myšlenka a jak scénáø
vznikal?
Už døíve jsem sepsal krátký pøíbìh, takovou synopsi. Vùbec jsem nevìdìl, že podle toho
budu dìlat film. Bratr si to pøeèetl a domluvili jsme se, že na tom budeme dìlat spolu. Scénáø mìl
nìkolik verzí a vyvíjel se. Pro nìkteré bude problém, že scénáø i film flirtuje neustále se dvìma
hlavními žánry - horrorem a umìleckým filmem. Taková smìs žánrù pro náš nežánrový film byla
pro nás s bratrem výzvou k napsání tohoto scénáøe. Sám si myslím, že se jedná spíš o umìlecký
film s prvky horroru. Pøièemž nám šlo o to, aby v celém filmu dominoval pocit úzkosti a oèekávání
z neznáma.
___________________________________________________________________________
Nedìle 6. 4. 2014
9.30 hodin
VE JMÉNU LIDU (U ime naroda)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1987 / 92 min / DVD
Režie: Živko Nikoliæ
Scénáø: Dragan Nikoliæ, Živko Nikoliæ
Kamera: Savo Jovanoviæ
Hudba: Vuk Kulenoviæ
Hrají: Miodrag Krivokapiæ, Petar Božoviæ, Savina Geršak, Vesna
Peèanac, Bogdan Dikliæ, Bogdan Mihajloviæ, Boro Stjepanoviæ,
Gojko Kovaèeviæ a další
V prùmyslovém mìsteèku v Èerné Hoøe funguje podnik, jehož øeditelem
je soudruh Todor. Díky jeho vedení podnik vzkvétá a on je mezi zamìstnanci uctíván. Místní
straniètí funkcionáøi bìhem jeho nepøítomnosti pøipraví komplot za úèelem posílení vlastní moci a
odstranìní Todora z vedení podniku. Bez Todora se z nich stávají neomezení páni mìsteèka.
28
Øediteli zùstává loajální pouze jeho øidiè Milutin, který si svým postojem pøivodí znaèné potíže a
postupnì padá na spoleèenském žebøíèku níž a níž. Vše se obrací proti nìmu. Z øidièe
mercedesu jej degradují do fekálního vozu. Tím ale jeho pád nekonèí. Pøichází o bydlení, odvrací
se od nìj žena a nakonec dostává výpovìï. Snaží se se situací bojovat, ale proti mafiánským
praktikám stranických funkcionáøù je bezmocný. Vždy, když se mu podaøí postavit na nohy, je
sražen zpìt na kolena. Poté, co se situace vrátí do normálu, èeká jeho okolí, že se znova zaøadí
na své místo. Toho už ale není schopen.
Bøitká politická satira Živka Nikoliæe se odehrává v zaostalé Èerné Hoøe v roce 1966. Pùsobí
však velmi nadèasovì. Její dìj by se mohl odehrávat i v naší souèasnosti. (-JF-)
Profil režiséra je na stranì 17
___________________________________________________________________________
11.25 hodin
ŽÍT NAVZDORY (Naperekor vsemu)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie, SSSR 1974 / 79 min / DVD
Režie: Jurij Iljenko
Scénáø: Nikola Vaviæ
Kamera: Vilen Kaljuta
Hudba: Borislav Tamindžiæ
Hrají: Vladimir Popoviæ, Larisa Kadoènikova, Ivan
Mikolajèuk, Darinka Djuraškoviæ, Boro Begoviæ, Boris Chmelnikij, Veljko Mandiæ, Biogdan
Stupka a další
Zemì, která se nedávno vypoøádala se svou obdobou autorského filmu (èerná vlna), hostí
filmaøe, pro jehož osobitý styl není v domovinì místa. Situace paradoxní, tehdy však nikoli
ojedinìlá (pøipomeòme pùsobení bulharského režiséra Rangela Valèanova v normalizaèním
Èeskoslovensku). V poøadí druhá koprodukce SSSR s èernohorskou kinematografií dala
vzniknout mimoøádnì úspìšnému výsledku - film Žít navzdory úspìšnì spojuje svébytnou
poetiku Iljenkových pøedchozích dìl s bytostnì èernohorským národním tématem. Zpracovává
reálné osudy Petra I. Petroviæe-Njegoše (1747-1830), který na sklonku 18. století sjednotil
èernohorský lid a stál na poèátku jeho boje za nezávislost. Iljenko vybírá právì období, kdy Petr I.
(Vladimir Popoviæ) prochází složitým vývojem, je vystaven øadì dilemat a nepøíznivých okolností.
Èerná Hora té doby je místem zoufalství, bolesti, moru a hladu. Vladyka navíc bojuje se svými
pochybnostmi, s láskou ke krásné Marinì (Larisa Kadoènikova) i s proradným Jokem (Ivan
Mykolajèuk), musí jednat v rozporu s náboženskými pøedpisy, aby pro hladovìjící získal chleba,
jen náhodou se vyhne ukamenování… Film neusiluje o detailní rekonstrukci historických událostí,
usiluje o poetické zachycení vìèné touhy utiskovaného národa po svobodì. Bìhem natáèení
definoval Iljenko svùj tvùrèí zámìr takto: „Pojímáme tento film jako tragédii, lidovou národní
tragédii - je to v umìní vzácný žánr, velice nesnadný, ale podle mého názoru mimoøádnì
pùsobivý, bohatý na mimoøádné možnosti. Chtìl bych dosáhnout splynutí poetiènosti
umìleckých obrazù s vìrohodností a konkrétností historického materiálu, jak jsem k tomu
smìøoval i ve svých pøedchozích filmech.“ (-PMi-)
29
JURIJ ILJENKO (1936-2010)
V roce 1960 absolvoval studium kamery, pracoval jako kameraman pro kyjevské studio, ale
vìnoval se také psaní scénáøù a herectví. Pro jeho další tvùrèí vývoj byla klíèová kameramanská
spolupráce na filmu Sergeje Paradžanova Stíny zapomenutých pøedkù (1964). Toto dnes již
klasické dílo svìtové kinematografie iniciovalo øadu dalších autorských filmù v nìkolika
republikách SSSR. Pro ty ukrajinské se ujal termín „ukrajinská poetická škola“. Vyznaèovaly se
mimoøádnou vizuální kulturou, zámìrnì oslabenou dìjovou linkou a inspirací lidovou tvoøivostí.
Pøed lineárním vyprávìním upøednostòovaly symbolické vyjadøování, bohaté na vizuální
metafory. Vedle tvorby Leonida Osyky (Kamenný køíž), Borise Ivèenka (Ztracená listina) a dalších
patøí k této „škole“ i Iljenkovy první filmy.
Debutoval básnickým podobenstvím podle scénáøe Ivana Draèe Pramen pro žíznivé (1965,
uveden 1987), následovala výraznì stylizovaná adaptace Gogolovy povídky V pøedveèer
svátku Jana Køtitele (1968). Svìtovou proslulost pøinesl Iljenkovi jeho tøetí film, Bílý pták s èerným znamením (1971), poetická kronika, v níž je na osudech tøí bratøí ukázán vývoj Ukrajiny v letech 1939 až 1947. Vznikl paradoxnì na zaèátku období, kdy byla „poetická škola“ likvidována.
Bílý pták byl sice ocenìn hlavní cenou na MFF v Moskvì, souèasnì byl ale na Ukrajinì
generálním tajemníkem ukrajinské Komunistické strany Šèerbitským oznaèen za „spoleèensky
škodlivý“ a stažen z distribuce. Došlo tak k paradoxu, že mohl být promítán kdekoli jinde (u nás
v roce 1972), jen ne na Ukrajinì. Zákaz uvedení na Ukrajinì postihl i film Žít navzdory (1973),
natoèený v Èerné hoøe v sovìtsko-jugoslávské koprodukci. Bìhem svého dvouletého pobytu
v Jugoslávii mìl Iljenko obdržet dvì nabídky k emigraci do USA. Pokaždé odmítl s ohledem na
svou rodinu.
Sedmdesátá léta, vyznaèující se na Ukrajinì rozsáhou rusifikací a silnou cenzurou, kdy vše
ukrajinské bylo podezøelé, autorskému filmu nepøála. Z Iljenkových filmù té doby nejvíce zaujal
Svátek peèených brambor (1977) podle skuteèného pøíbìhu ženy, která si osvojila 48 osiøelých
dìtí. Na tvùrèí postupy své pøedchozí tvorby Iljenko navázal až v osmdesátých letech adaptací
klasické divadelní hry Lesji Ukrajinky Lesní píseò. Mavka (1981) a Legendou o knìžnì Olze
(1983), kde podle vlastního scénáøe ztvárnil na základì vyprávìní ètyø postav osudy vládkynì
Kyjevské Rusi v 10. století. Po smrti Sergeje Paradžanova adaptoval jeho scénáø a natoèil
v sovìtsko-kanadské koprodukci film Labutí jezero - zóna (1990). Ani po získání nezávislosti
Ukrajiny nemohl Iljenko své projekty realizovat. Jeho jediný film, Modlitba za hejtmana Mazepu
(2002), byl megalomanský projekt, který umìlecky i finanènì ztroskotal.
Iljenko si bìhem své kariéry vytvoøil trvalý okruh spolupracovníkù, který se s malými
obmìnami podílel na témìø všech jeho filmech. Patøí k nim herci Larisa Kadoènikova, Igor
Mykolajèuk a Bogdan Stupka, kameraman Vilen Kaljuta a filmový architekt Anatolij Mamontov.
Iljenkùv bratr Michail (1947) je rovnìž filmový režisér, bratr Vadim (1932) kameraman. (-PMi-)
___________________________________________________________________________
13.15 hodin
MALÝ MILOSTNÝ BÙH (Mali ljubavni bog)
Nová èernohorská kinematografie
Èerná Hora, Makedonie, Slovinsko 2011 / 86 min / Blu-ray
Režie: Željko Sošiè
Scénáø: Željko Sošiè
Kamera: Dimo Popov
30
Hrají: Nikola Ristanovski, Nina Violiæ, Svetlana Bojkoviæ,
Milan Gutoviæ, Ksenija Džaferoviæ, Aleksandar Gavraniæ,
Sanja Jovièeviæ a další
Nikola a Nina, mladý manželský pár, prožívají tìžkou dobu.
Jednoho dne ona zmizí a nikdo ji nemùže najít... Její rodina a
policie ho podezírají, že nìco tají. Nikola èelí nedùvìøe a tisícùm
otázek.
Film èernohorského režiséra Željka Sošiæe, je pøíbìh o nevyzpytatelných cestách lásky a lidských vztahù. Dùvody jsou tady
nepodstatné, autor nenabízí øešení, protože ono není, nabízí
ukázku jednoho jedineèného pøíbìhu s jedineèným vývojem.
Nabízí emoce.
Sošiæùv film se vyjímá svérázným autorským konceptem, nekonvenèní dramaturgií a svojí
vizuální identitou. (-JR-)
Željko Sošiæ
Narodil se v roce 1980 v Podgorici. Absolvoval Fakultu dramatických umìní v Cetinje v roce
2007. Proslavil se svým prvním filmem Musím ti nìco dùležitého øíct (Imam nešto važno da ti
kažem) z roku 2005. Film Malý milostný Bùh je jeho druhým filmem, který mìl premiéru v roce
2011 na èernohorském filmovém festivalu. (-JF-)
___________________________________________________________________________
15.05 hodin
BALKAN EXPRES (Balkan ekspres)
Èernohorci v jugoslávském filmu
Jugoslávie 1983 / 99 min / DVD
Režie: Branko Baletiæ
Scénáø: Gordan Mihiæ
Kamera: Živko Zalar
Hudba: Zoran Simjanoviæ
Hrají: Dragan Nikoliæ, Bora Todoroviæ, Tanja Boškoviæ,
Velimir Bata Živojinoviæ, Olivera Markoviæ, Radko Poliæ,
Bogdan Dikliæ a další
Jugoslávie byla napadena Nìmeckem, kterému bìhem
nìkolika dnù podlehla. Zemí se šíøí strach a panika. Spousta lidí opouští své domovy a utíká pøed
postupující nìmeckou armádou. To je ideální èas pro partu podvodníkù, kteøí se vydávají za
hudební kapelu Balkan Ekspres. Podnikají turné po zemi a snaží se ze vzniklého chaosu vytìžit
co nejvíce pro sebe. Vykrádají opuštìné domy a plánují si svou skvìlou budoucnost.
V tom, co uèinit dále, nejsou èlenové kapely jednotní. Jejich cesty se rozcházejí, aby se
pozdìji znovu setkali za tìžko øešitelné situace. Do jejich zpìvaèky se zamiluje nìmecký velitel a
oni jej chtìjí využít k získání dokumentù, které jim umožní opustit zemi. Zároveò jsou kontaktováni
partyzány. Musí jim pøislíbit spolupráci na atentátu na místní nìmecké velení. K tomu má dojít pøi
slavnosti, na které jsou pøinuceni vystupovat jako kapela. Aby tìch problémù nebylo málo,
ukrývají pøed Nìmci desetiletou židovskou holèièku.
31
Èerná komedie Branka Baletiæe plyne v odlehèeném a místy velmi humorném duchu.
Nejednoznaènost hlavních postav, jejichž prvotní motivace sice není èestná, v prùbìhu filmu u
nich ale víckrát zvítìzí dobrá vùle, zavdává podnìt k úvahám, jak by se v jejich situaci zachoval
každý z nás. Scénáø Gordana Mihiæe pøesnì balancuje na hranì korektnosti a nelze øíci, že by si
dìlal nemístnou legraci z vážných vìcí. To ostatnì dokazuje i mrazivým závìrem. (-JF-)
___________________________________________________________________________
Seznam celoveèerních hraných èernohorských filmù
Zemì bývalé Jugoslávie dodnes vedou spoustu sporù. Jednou z tisícù sporných otázek je
samozøejmì i otázka, který film do které kinematografie patøí. Na to je èasto tìžké odpovìdìt,
protože je to znaènì promíchané. Jednotlivé republiky mìly svá studia (Filmový zákon z roku
1956 dal jednotlivým republikám i autonomním oblastem právo založit vlastní filmové studio),
která pracovala nìkdy samostatnì, jindy kooperovala, nebo spolupracovala s nìjakou zahranièní
produkcí. Které studio je pod filmem podepsané, mi pøesto pøipadá, jako nejlepší vodítko pro
hodnocení, zda film øadit do urèité konkrétní kinematografie. Druhým dùvodem pro zaøazení filmu
do takového seznamu by mohla být osoba režiséra filmu, resp. jeho národnost. Pøesto je potøeba
dodat, že dùsledné dodržení tohoto pravidla by nás dostalo na celkem tenký led. Tìžko bychom
obhájili tvrzení, že tøeba koprodukèní váleèný spektákl Bitva na Neretvì je èernohorský film, by
jej natoèil Èernohorec Veljko Bulajiæ. Toto kritérium mi proto pøipadá spíše pomocné, a
nezohlednil jsem jej pøi sestavování seznamu èernohorských filmù. Pøi tvorbì programu letošního
Vsetínského filmového maratonu jsem jej ale použil ve více pøípadech.
V seznamu, který vám pøedkládám, jsem si dovolil oznaèit (rámeèkem) filmy urèené
primárnì pro støíbrné plátno, které splòují obì kritéria a dají se tak podle mého názoru oznaèit za
èernohorské.
Od padesátých let až do rozpadu SFRJ fungovaly v nejmenší jugoslávské republice - Èerné
Hoøe postupnì 3 spoleènosti, které mìly v popisu práce natáèení filmù (celoveèerních,
krátkometrážních, ale i dokumentárních nebo komerèních èi propagaèních - toèených na
objednávku). V období mezi lety 1949-1965 byl jedinou produkèní spoleèností na území Èerné
Hory Lovèen film. Štafetu po nìm posléze pøebraly Filmski studio Titograd (1967-1979) a Zeta film
Budva (1968-1991).
Protože je náš semináø vìnovaný pováleèné jugoslávské, resp. èernohorské kinematografii
a souèasnému èernohorskému filmu, zaèíná náš výèet až v roce 1955, kdy mìl premiéru první
pováleèný hraný èernohorský film Lažni car (Lživý car). Konèí pak rokem 2013. (-JF-)
1955
1956
Lažni car
Zle pare
romance, drama
(pøipravujeme do programu
5. balkánských filmových
návratù)
(pøipravujeme do programu
5. balkánských filmových
návratù)
Lovèen film
r. Velimir Stojanoviæ
r. Velimir Stojanoviæ
historické drama
váleèná komedie
Lovèen film
Lovèen film
U mreži
r. Bojan Stupica
1957
Krvava košulja
Žorž Skrigin
drama
Lovèen film
32
1958
cinematografica, Zebra film,
Francinex + Lovèen film
Tri koraka u prazno
r. Vojislav Nanoviæ
1961
drama
Lovèen film
Ne diraj u sreèu
r. Milo Ðukanoviæ
Kroz granje nebo
komedie
r. Stole Jankoviæ
Lovèen film
Tu ne tueras point
(koprodukce Francie, Itálie,
Jugoslávie)
Hvìzda jede na jih
Claude Autant Lara
(koprodukce ÈSSR,
Jugoslávie)
váleèné drama
r. Oldøich Lipský
Gold film, Vaduz film +
Lovèen film
komedie, muzikál
Barrandov + Lovèen film
Squere of violence
1959
(koprodukce USA,
Jugoslávie)
r. Leonardo Bercovici
Agi Murad il diavolo
bianco
váleèné drama
MGM + Lovèen film
(koprodukce Itálie,
Jugoslávie)
Nebeski odred
r. Ricardo Freda
r. Boško Boškoviæ, Ilija Nikoliæ
dobrodružný
Lovèen film
Orazi e Curiazi
1960
(koprodukce Itálie,
Jugoslávie)
Dan èetrnaesti
r. Zdravko Velimiroviæ
r. Ferdinando Baldi, Terence
Young
drama
historické drama
Lovèen film
Lux film, Tiberia film +
Lovèen film
(koprodukce Francie, Itálie,
Jugoslávie)
r. Gillo Pontecorvo
váleèné drama
Cineritz, Videz
(pøipravujeme do programu
5. balkánských filmových
návratù)
r. Milo Ðukanoviæ
komedie
Lovèen film
1965
Provereno nema mina
r. Jurij Lysenko, Zdravko
Velimirovic
váleèný
Lovèen film + Studio
Dovèenko Kijev
1967
Palma medju palmama
r. Milo Ðukanoviæ
Maestic film + Lovèen film
Kapo
1963
Muškarci
váleèný
Lovèen film + Udruženje
filmskih umetnika Srbije
Compagnie Industrielle et
Commerciale
Cinématographique, Europa
Cinematografica, Les Films
Modernes, Lovèen Film
La guerra di Troia
(koprodukce Francie, Itálie,
Jugoslávie)
r. Giorgio Ferroni
dobrodružný, historický
33
drama
Filmski studio Titograd +
Avala film
1968
Lelejska gora
(pøipravujeme do programu
5. balkánských filmových
návratù)
r. Zdravko Velimiroviæ
váleèné drama
Filmski studio Titograd +
Kosmet Film Priština
1969
pod jménem Derviš a smrt)
r. Zdravko Velimiroviæ
Sramno leto
historické drama
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Ostudné léto)
r. Branislav Bastaæ
Zeta film Budva + Avala
Film, Bosna Film, Centar
Film Beograd, Kosovo Film
Pristina
drama
Studio Titragrad
Filmski studio Titograd,
Zeta film Budva + Avala film,
C.F.S Košutnjak, Dunav film
1978
Ljubav i bijes
r. Bakir Tanoviæ
Filmski studio Titograd +
Bosna film
1975
Nizvodno od sunca
Okovani šoferi
r. Fedor Skubonja
r. Vladimir Pavloviæ
drama
váleèné drama
Filmski studio Titograd +
Dunav film
Filmski studio Titograd,
Zeta film Budva + Mosfilm
Avala Film, Croatia Film,
Jedinica za kinematografiju
zajednice kulture, Kinema
Sarajevo, Kinematografi,
Makedonija Film, Morava
Film, Radna Zajednica Filma,
Sutjeska Film + Zeta film
Budva
1973
1976
Boško Buha
Svadba
Vrhovi zelengore
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Svatba)
váleèný, životopisný
r. Zdravko Velimiroviæ
Centar Film, Croatia Film,
Kinema Film, Kinema
Sarajevo, Viba Film + Zeta
film Budva
dobrodružný, drama
r. Branko Bauer
váleèné drama
váleèné drama
Filmski studio Titograd +
Centar film Beograd,
Filmska radna zajednica
Filmski studio Titograd +
Dovženko film studios
Vojnikova ljubav
r. Zdravko Velimiroviæ
r. Svetislav Pavloviæ
váleèný
romantické drama
Avala Film, Beograd Film,
Makedonija Film, Morava
Film + Zeta film Budva
r. Radomir Šaranoviæ
1974
Naprekor všemu
(koprodukce Jugoslávie,
Sovìtský svaz)
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Žít navzdory)
Dvoboj za juznu prugu
Croatia Film, Inex Film,
Kinema Sarajevo,
Makedonija Film, Morava
Film, Vesna Film + Filmski
studio Titograd
Partizanska eskadrila
1977
r. Hajrudin Krvavac
r. Jurij Iljenko
váleèný
historické drama
Beštije
Filmski studio Titograd
(pøipravujeme do programu
5. balkánských filmových
návratù)
Derviš i smrt
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
1979
r. Živko Nikoliæ
drama
34
Centar Film, Croatia Film,
Jadran Film, Jedinica za
kinematografiju zajednice
kulture SRBIH, Kinema
Sarajevo, Makedonija Film,
Sutjeska Film, Vesna Film,
Zajednica kinematografije
SRH + Zeta film Budva
1980
Radiotelevizija Crne Gore
zázrak)
r. Živko Nikoliæ
drama, komedie
1994
Zeta film Budva + Centar
Film
Dje rekosmo, podjosmo
Kotorski mornari
(koprodukce Jugoslávie,
Nìmecká demokratická
republika)
r. Fritz Bornemann
váleèný
Zeta film Budva +
Radiotelevizija Titograd,
Televizija NDR Berlin
1982
Djeèak je išao za suncem
r. Branislav Bastaæ
drama
Zeta film Budva +
Radiotelevizija Titograd
r. Slobodan Scepanovic
komedie, TV film
1987
Radiotelevizija Crne Gore
Die Verliebten
(koprodukce Západní
Nìmecko, Jugoslávie)
1999
r. Jeanine Meerapfel
U ime oca i sina
romantické drama
r. Božidar Nikoliæ
Art Film 80, Von Vietinghoff
Filmproduktion + Zeta film
Budva
drama, váleèný, komedie
U ime naroda
2001
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Ve jménu lidu)
r. Živko Nikoliæ
drama
13. jul
Radomir Šaranoviæ
Zeta film Budva + Avala
Film
Muka je s doktorima
r. Slobodan Sèepanoviæ
komedie, TV film
Radiotelevizija Crne Gore
2002
váleèné drama
Zeta film Budva
Montenegro-Art film,
Podgorica
1989
Srecna mi nova godina
1983
Iskušavanje djavola
Igmanski marš
r. Zdravko Šotra
(pøipravujeme do programu
5. balkánských filmových
návratù)
váleèné drama
r. Živko Nikoliæ
Centar Film, Viba Film,
Zastava Film + Zeta film
Budva
drama
Zeta film Budva + Avala
Film
r. Branko Baletiæ
komedie
Radiotelevizija Crne Gore
Comrades (koprodukce
Èerná Hora, USA)
r. Mitko Panov
2004
1984
1993
Opet pakujemo majmune!
Èudo nevidjeno
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Nevídaný
r. Marija Peroviæ
Viljuška se drži u lijevu
ruku
komedie
Goran Bulajiæ
Radiotelevizija Crne Gore
komedie, TV film
35
Za šaku priganica
Priganice
2008
kapitola)
r. Ilija Vukotiæ
Gledaj Me
drama, horor
spaghetti western parodie
r. Marija Peroviæ
Artikulacija
Zupci production
drama
r. Nemanja Beèanoviæ
Katun movies
2005
2009
Imam nešto važno da vam
kažem
Desant na Prèevo
r. Željko Sošiæ
r. Draško Ðuroviæ
drama
komedie, parodie
Radiotelevizija Crne Gore
Pogled sa Ajfelovog tornja
(koprodukce Srbsko a Èerná
Hora, Sovinsko, Chorvatsko)
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Pohled z
Eiffelovy vìže)
r. Nikola Vukèeviæ
Kod advokáta
Dogma studio, Kaval film
production
Radiotelevizija Crne Gore
2010
komedie
komedie, TV film
r. Branko Baletiæ
B Film Montenegro
Daj baba glavu
r. Slobodan Scepanovic
2007
r. Željko Sošiæ
drama
Lokalni vampir (v programu
Vsetínského filmového
maratonu 2014 pod jménem
Místní upír)
r. Goran Bulajiæ
drama, thriller
Artikulacija
Mali ljubavni bog
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Malý milostný
bùh)
2012
komedie, TV film
Radiotelevizija Crne Gore
As pik
r. Zoran Bojoviæ
Oce, laku noc
drama
kung-fu parodie
r. Goran Bulajiæ
B Film Montenegro
Artikulacija
drama, TV film
r. Draško Ðuroviæ
Zlatne èaklje
Radiotelevizija Crne Gore
2011
Doktor Rej i djavoli
(koprodukce Srbsko, Èerná
hora)
Petra
životopisné drama
r. Nemanja Beèanoviæ
Viktorija film
Pješèanik
(koprodukce Èerná Hora,
Srbsko, Maïarsko)
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Pøesýpací
hodiny)
r. Szabolcs Tolnai
drama
Artikulacija
r. Dinko Tucakovic
drama
Artikulacija
Mora ljubavi
Posljednje poglavlje
drama
r. Djordjije Miroviæ
(v programu Vsetínského
filmového maratonu 2014
pod jménem Poslední
36
PØÍLOHA O ÈERNÉ HOØE
Základní údaje
Èerná Hora (Crna Gora, Montenegro, od 22. øíjna 2007 Republika Èerná Hora) je republika
v jihovýchodní Evropì pøi pobøeží Jaderského moøe sousedící s Chorvatskem, Bosnou a
Hercegovinou, Srbskem, Albánii a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a èítá pøibližnì 663 000
obyvatel (Pro srovnání - Zlínský kraj má bezmála 590 000 obyvatel a celá Morava bez Slezska má
rozlohu pøes 22 000 km²). Metropolí Èerné Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Èerná Hora je
kandidátskou zemí Evropské unie.
Èerná Hora se administrativnì èlení na 21 samosprávných celkù, kromì Podgorice se dá za
vìtší mìsto považovat pouze Nikšiæ (cca 60 000 obyvatel). Více než 15 000 obyvatel má jen
nìkolik dalších mìst, napø. Bijelo Polje (16000), Cetinje (17000), Danilovgrad (16500) a Herceg
Novi (27000).
Èerná Hora je velmi hornatý stát, celé území náleží k Dinárským horám. Nejvyšší vrcholky
pøesahují nadmoøskou výšku 2500 m - Zla Kolata (2534 m), Dobra Kolata (2528 m), Rosni vrh
(2524 m), Bobotov kuk (2523 m). Nejhornatìjší je sever a západ státu spolu s pruhem kolem
pobøeží. Nížiny se vyskytují pouze v okolí Skadarského jezera.
Èernou Horu lze oznaèit za stát relativnì multikulturní. Podle sèítání lidu z roku 2003 mìla
Èerná Hora celkem 620 145 obyvatel, z nichž Èernohorci tvoøili pouze 43 %; další èást tvoøili
Srbové (32 %), Muslimové (13 %), Albánci (3 %), zbytek jsou jiné národnosti. Pøi sèítání v roce
2003 se 74 % obyvatel zemì pøihlásilo k pravoslavnému vyznání, 18 % jsou muslimové, øímských
katolíkù jsou v zemi necelá 4 %. V zemi je velmi malý poèet ateistù, dohromady s lidmi jiného než
výše øeèených vyznání tvoøí ménì než 5 % obyvatelstva. (zdroj: Wikipedia.org)
Struèná historie Èerné Hory
Èerná Hora patøí mezi nejmladší evropské státy, její dìjiny jsou však - podobnì jako u ostatních zemí starého kontinentu - velmi dlouhé.
Starovìk
Informace o starovìkém osídlení území Èerné Hory mùžeme èerpat pouze z antické
literatury, podle které byly rozsáhlé oblasti Balkánského poloostrova a pravdìpodobnì i Èerné
Hory osídleny Ilyry. Bìhem 3. století pøed naším letopoètem zde vzniklo Ilyrské království. Z historických pramenù také víme, že v roce 168 pøed naším letopoètem byli Illyrové poraženi Øímem a
rozsáhlé oblasti západního Balkánu se stávají souèástí Øímské øíše. Nìkterá historická mìsta,
jako napø. Budva èi Ulcinj byla založena ještì pøed pøíchodem Øímanù.
Støedovìk
V roce 395 dochází k rozdìlení Øímské øíše. Hranice, která dìlila sféry vlivu Øíma a Byzance
neboli mezi Latinskou a Øeckou církev protínala dnešní Èernou Horu.
Jak øímská moc upadala, tato èást Dalmácie trpìla neustálými vpády rùzných kmenù,
pøedevším Gótù na konci 5.století a Avarù na konci 6. století. Tyto kmeny však byly Slovany brzy
potlaèeny a Slované se následnì v polovinì 7. století rozšíøili v celé oblasti.
37
Duklja
Území, které se nejvíce pøekrývá s dnešní Èernou Horou, se v byzantských análech nazývá
Duklja. O obyvatelích se v nich hovoøí jako o Dukljanech. Souèasnì jsou v nich zmínìny také dvì
nejvìtší slovanské etnika na Balkánì - Srbové a Chorvati. Neexistuje jasný dùkaz, že by Dukljani
patøili k jednìm èi druhým. První panovník, který vládl nad tímto územím a jehož jméno známe, se
jmenoval Petar. Jeho vláda spadá do 9. století a byl zøejmì vazalem Byzance.
Od konce 10. až do zaèátku 12. století vládl Dulkji rod Vojisavljevièù. Duklja je støídavì
samostatná a støídavì pod nadvládou Byzance. Z tohoto období jsou známá jména panovníkù:
Vojislav (1018-1043?) osamostatnil Duklju. Jeho nástupce Mihajlo užívá jako první titul král. Titul
král užívá i jeho syn Bodin, za jehož vlády dosáhla Duklja nejvìtšího rozkvìtu. Po jeho smrti na
poèátku 12. století došlo ke sporùm o následnictví a na úkor Duklji posiluje sousední východní stát
Raška. Duklja se znova dostává do podruèí Byzance.
Zeta
Ve 2. polovinì 12. století roste vliv Štìpána Nemanji v sousední Rašce, která se dá
považovat za zárodek budoucího srbského státu. V letech 1182-86 ovládá Štìpán Nemanja již
celé území Duklji. Za vlády Nemanjièù se pro území Duklji ustaluje název Zeta a toto území je
èasto spravováno vedlejšími èleny dynastie Nemanjièù. V prùbìhu 13. století má Zeta støídavì
vìtší èi menší autonomii. V této dobì je zde stále velmi rozšíøené katolické náboženství, které
obèas podporují i správcové oblasti, jako napø. vdova po králi Urošovi I. Jelena (z francouzského
rodu Anjou), pøesto zde nakonec pøevážil vliv Byzance a pravoslavné církve, která je
podporována Nemanjièi.
K nejvìtšímu rozmachu srbského støedovìkého státu dochází za vlády Dušana Nemanjièe
v letech 1331-1355, tedy v dobì, kdy zároveò ztrácí znaènou èást svého vlivu Byzantská øíše. Po
jeho smrti se ale tento státní útvar zaèíná drobit a na území Èerné Hory se dostávají k moci
Balšièové.
Zeta se stala prakticky nezávislou na Rašce roku 1356 pod vedením Balši I. V dobì vlády
Balšiæù dochází pozvolna k posílení vlivu Osmanské øíše na Balkánì a jejímu pronikání do
vnitrozemských oblastí. Zejména po bitvì na Kosovì poli v roce 1489 a oslabení a postupném
zániku srbského státu (Rašky) se tento proces urychluje a Balšiæové se dostávají do stále
èastìjších støetù s Turky. V této dobì jsou v regionu dalším významným hráèem Benátky, které
Balšièe podporují v boji s Osmanskou øíší, nakonec však samy ovládnou pøímoøské èásti Zety
s nejbohatšími katolickými mìsty.
Ve druhé polovinì 15. století ovládá vnitrozemí Zety dynastie Crnojevièù. Ti v závìru století
pøesouvají své sídlo kvùli expanzi Osmanské øíše od bøehù skadarského jezera do Horní Zety - do
oblasti Cetinje. V této dobì, kdy je velká èást pùvodní Zety pod nadvládou Turkù se ujal postupnì
název Èerná Hora pro zbývající svobodnou èást. V posledním desetiletí 15. století je toto území
vedle mìstského státu Dubrovník a pøímoøského pásu ovládaného Benátèany posledním
územím na Balkánì pod vládou køesanského vladaøe.
Vláda Crnojeviæù je z nìkolika dùvodù pro Èernohorce velmi významná. Pro sebeurèení
národa je dùležitý stateèný odpor proti Osmanské øíši a modernizace (pod vlivem Benátek).
V Osmanské øíši
V roce 1499 se bývalá Zeta stává souèástí Osmanské øíše. Projevuje se zde turecký
pragmatismus. Turci si uvìdomují, že obyvatelé horských oblastí Èerné Hory živící se ponejvíce
pastevectvím nejsou schopni platit danì v podobné výši, jako obyvatelé jiných úrodnìjších
provincií. Využívají s úspìchem také silný kmenový rodový systém místního obyvatelstva a
38
ponechávají nadstandardní pravomoci místní samosprávì pøedstavované kmenovými
pohlaváry, Na oplátku mìli Èernohorci povinnost chránit hranice Osmanské øíše proti pøípadným
aktivitám Benátek. Po celou dobu nadvlády Osmanské øíše je na území Èerné Hory udržována
znaèná autonomie. V rukou místních pohlavárù zùstává napø. soudnictví a ustavují se i další
instituce, jako èernohorská rada složená z pøedstavitelù místní šlechty. Jeho roli pozdìji pøebírají
všeèernohorský snìm a snìm kmenových pohlavárù. Ty se scházely nìkolikrát roènì, aby øešily
vnitøní záležitosti a spory mezi kmeny, ale vystupovaly také navenek, když jednaly jménem zemì
jak s Turky, tak s Benátèany. Všeèernohorský snìm vystupoval jako nejvyšší èernohorská
instituce až do poèátku 19. století, kdy se zaèal mìnit èernohorský kmenový svaz ve stát. Po celou
dobu turecké nadvlády existovala také pravoslavná metropolie v Cetinje. Vladyku jejího
nejvyššího pøedstavitele vybíral až do konce vlády Crnojeviæù panovník, pozdìji byl volen
všeèernohorským snìmem.
Islamizace obyvatel Èerné Hory nebyla zdaleka tak intenzivní, jako v jiných èástech
Balkánu. K islámu konvertovali v prvních padesáti letech turecké nadvlády vìtšinou pouze
spoleèenské elity, které si tak zajistily v mnoha pøípadech udržení moci. Islamizace nemìla na
zpùsob života až tak zásadní vliv, jak bychom èekali. Jazyk i zpùsob obživy obyvatelstva zùstává
stejný a nic se nemìní ani v èlenství v pùvodních kmenových svazcích.
Protože je pobøeží stále pod vlivem Benátek, centrem osmanské øíše a islamizace v oblasti
je Skadar. Až ve druhé polovinì 16. století získali v Ulcinji a Baru (dvou pøímoøských jižních
mìstech) vìtšinu muslimové. Ve vnitrozemí založili Turci mimo jiné ještì za Crnojeviæù pevnost
Depedogen, kolem které pozdìji vzniká mìsto Podgorica a pevnost Onogošt v jejímž podhradí
vzniká mìsto Nikšiæ, což jsou dnes nejvìtší èernohorská mìsta. Jinak ve vnitrozemských
oblastech Èerné hory v té dobì ještì v podstatì žádná mìsta nebyla. Ani o Cetinje - centru moci a
sídle vladyky se nedá mluvit jako o mìstu.
V 17. století se i v Èerné Hoøe zaèal projevovat pozvolný úpadek Osmanské øíše. Dùsledkem
je zvyšování moci místních pøedstavitelù tureckého státu, kteøí posilovali na úkor centrální moci.
Èerná Hora
V 18. století je vztah Èernohorcù s Osmanskou øíší velmi napjatý a Osmanská øíše již nemá
dostatek síly na to, zpacifikovat malý odbojný národ žijící pøevážnì ve špatnì dostupné horské
krajinì. Èernohorcùm se tak v mnoha pøípadech daøí odmítat placení daní apod.
Roku 1697 zvolil èernohorský snìm za nového vladyku Danila z rodu Petrovièù-Njegošù.
Bìhem jeho vlády vstoupilo Rusko do války s Tureckem. Ruský car Petr I. Veliký vyslal do zemí
okupované Tureckem své emisary, aby je pøesvìdèili k vyvolání protiturecké vzpoury. Mise, která
smìøovala do Èerné Hory, byla úspìšná a Danilovo vojsko napadla okolní turecká mìsta.
Turecká vojska Èernohorce sice vytlaèila, nebyla však schopna zemi udržet po delší dobu, takže
poté, co ji zpustošila, odtáhla zpìt, naèež boje vypukly znova. Po dalším potlaèení èernohorské
vzpoury a dalším drancování Èerné Hory odchází Danilo s žádostí o pomoc do Ruska. Zde se mu
dostává štìdré finanèní pomoc, oproti závazku, že Èernohorci zaútoèí na Turky, kdykoli je o to
Rusko požádá. Je nutné dodat, že Èernohorci byli jediní, kteøí vyslyšeli ruskou výzvu a povstali
proti Turkùm. Od této doby byl vztah Ruska a Èerné Hory nadstandardní.
Danilo si svou obratnou diplomacií zajistil roku 1719 pro svùj rod dìdiènost funkce
metropolity-vladyky. Vzhledem k tomu, že pravoslavní vladykové dodržovali celibát, dìdila se
funkce nejèastìji ze strýce na synovce. Nového vladyku vybíral stávající a ve funkci jej potvrzoval
všeèernohorský snìm. Èerná Hora se tak v tomto období stala pravoslavnou kmenovou teokracií.
Malá Èerná Hora byla i nadále pøekvapivì dùležitým koleèkem v dìjinném soukolí okolních,
mnohem mocnìjších zemí, jakými stále byly Benátky, ale také Rakousko-Uhersko a samozøejmì
39
upadající, ale stále velmi mocná Osmanská øíše. Do tohoto neklidného èasu se proto pøíliš
nehodil Danilùv následovník Sava, který byl více církevním hodnostáøem, jenž usiloval spíše o
blaho kláštera a vlastní obohacení, než o blaho národa. Bìhem jeho roèní cesty do Ruska jej
proto nahradil mnohem aktivnìjší Vasilije, který mìl nemalý vliv na budování èernohorského
státu, protože prosadil nìkteré prvky posilující roli státu a definoval pøesnìji než kdokoli pøed ním
obrys budoucího státu. Jím stanovené hranice se znaènì podobají dnešní Èerné Hoøe. Mimo to
byl také èernohorským historikem a èernohorským propagátorem - zastával teorii, že Èerná Hora
neztratila svou samostatnost již od èasù Alexandra Makedonského. Po jeho smrti se do funkce
vrací opìt Sava, jeho autorita je však minimální. V této dobì se na scénì objevuje samozvaný car
Štìpán Malý, který využívá mýtu, podle kterého zavraždìný ruský car Petr III. ve skuteènosti
pøežil a uprchl z Ruska právì ke svým spojencùm do Èerné Hory a vydává se za nìj. Do funkce je
potvrzen i všeèernohorským snìmem. Aè se do ní dostal podvodným zpùsobem, jeho role je
pøinejmenším zajímavá. Svou autoritou se mu daøí utlumit krevní mstu a sjednocuje mnohé
znesváøené èernohorské kmeny. Dále se mu daøí posilovat roli státních institucí a Èerná Hora tak
zažívá období nevídaného poøádku. Navíc se mu podaøilo porazit mohutný turecký útok a ve
funkci jej nakonec akceptuje i Rusko prostøednictvím svého vyslance knížete Dolgorukova,
Po vraždì Štìpána Malého (1773) se rychle rozpadly zárodky vznikajících státních institucí i
jednota zemì. (Poznámka:O této kapitole èernohorských dìjin vypráví 1. pováleèný èernohorský
film Lažni car Velimira Stojanoviæe z roku 1955, ale také o poznání alternativnìjší Èovek kogo
treba ubiti Veljka Bujaliæe z roku 1979).
Vladyka Petar I. Petroviæ pøebíral nejednotnou zemi a musí èelit rùzným protichùdným
tendencím. Existuje názorový proud, že by mìla Èerná Hora koexistovat s Osmanskou øíší, na
druhé stranì je zde skupina, která prosazuje orientaci na spojenectví s Rakouskem-Uherskem.
Petar I. je dùsledným propagátorem proruské politiky. Nejvážnìjší nebezpeèí pro suverenitu
Èerné Hory za jeho vlády nepøichází z Caøihradu, ale ze Skadaru. Okrajové èásti Osmanské øíše
jsou totiž stále nezávislejší na sultánovi a jejich vládcové, jako napø. právì skadarský Mahmud
paša Bašatlija mají své mocenské ambice. Tomu se v roce 1785 v dobì Petarovi cesty do Ruska
podaøilo obsadit Cetinje a další území. Petar I. obnovil vládu nad územím Èerné Hory až v roce
1796, kdy jeho armáda èítající 3000-4000 mužù po dvakráte porazila Mahmut pašovo
nìkolikanásobnì vìtší vojsko.
V roce 1797 dobyl Napoleon Benátky a Èerná Hora tak získala nového souseda.
Petar I. zemøel v roce 1830 a hned ètyøi roky po své smrti byl svým nástupcem svatoøeèen
(Poznámka: O Petaru I. a jeho dobì pojednává film Žít navzdory ukrajinského režiséra Jurijie
Iljenka z roku 1974)
Jeho nástupce Petar II. Petroviæ proslulý více pod svým rodovým jménem Njegoš, pøestože
vládl pomìrnì pevnou rukou, pokraèoval v budování státu fungujícího za pomocí nejrùznìjších
institucí. Za jeho vlády vznikl v Èerné Hoøe senát, zøidil také vojensko-policejní sbor, který
rozmístil po celém území. Od roku 1833 mìli Èernohorci prvnì platit danì do pokladny vlastního
státu a státní zamìstnanci zaèali pobírat plat. Založil také první školy. Jeho reformy mìly za
následek oslabení tradièní kmenové moci a neobešly se bez mnoha bouøí, které Njegoš brutálnì
potlaèoval.
Roku 1851 se stal vladykou Danilo II. Petroviæ-Njegoš. Ten porušil zavedená pravidla a roku
1852 se oženil a pøijal titul knížete a pøeorganizoval svou zem na svìtský principát - vzniklo první
Èernohorské knížectví. V roce 1860 byl zavraždìn a jeho nástupcem se stal Nikola I. 28. srpna
1910 bylo v Cetinje vyhlášeno Èernohorské království. V letech 1861-1862 se Nikola neúspìšnì
zapojil do války s Tureckem, udržel však alespoò nezávislost Èerné Hory. Úspìšný byl až poté, co
Rusko v roce 1877 drtivì porazilo Turky. Výsledky tìchto konfliktù byly pro Èernou Horu znaèné.
Za vlády Nikoly I. Petroviæ-Nejgoše (1860-1918) došlo k rozšíøení èernohorského území a
40
mezinárodnímu uznání èernohorské nezávislosti (1878). Tento panovník také vydal první
skuteènou èernohorskou ústavu (1905) a roku 1910 se stal prvním a zároveò posledním
èernohorským králem. Za balkánských válek (1912-1913) došlo k dalšímu rozšíøení území Èerné
Hory, která získala menší území severovýchodnì od Skadarského jezera, ale i èást Sandžaku
vèetnì severozápadu dnešního Kosova. Tehdy novì dobyté mìsto Skadar však Èerná Hora
musela na naléhání velmocí pøedat novì se rodící Albánii, pøestože pøi jeho dobývání, z rukou
osmansko-albánských sil, položilo svùj život 10 000 Èernohorcù.
První svìtová válka
Èerná Hora v první svìtové válce zakusila ohromné útrapy. Bìhem první invaze rakouskouherských jednotek do Srbského království Èerná Hora vyhlásila válku Centrálním mocnostem.
Rakousko-Uhersko rychle pøipravilo oddìlenou armádu k invazi do Èerné Hory, aby zabránilo
spojení srbské a èernohorské armády. Rakousko-uherské jednotky byly nejprve vytlaèeny.
Èernohorské síly poté pomohly odolat ještì druhé invazi do Srbska. Nicménì s poèátkem tøetí
rakouské invaze musela èernohorská armáda ustoupit pøed poèetnìjším soupeøem a Srbské
království padlo do rakousko-uherských rukou.
V lednu 1916 pak došlo také k invazi do Èerné Hory a ta pak zùstala po zbytek války
okupována Centrálními mocnostmi. Král Nikola I. Petroviæ-Njegoš byl nucen odejít ze zemì do
exilu.
Nakonec spojenci osvobodili Èernou Horu od Rakušanù a 7. listopadu 1918 obsadily srbské
jednotky i Boku Kotorskou. Novì svolaná Velká národní skupština srbského národa v Èerné Hoøe
(známá také jako Podgorická skupština) 26. listopadu 1918 obvinila krále z pokusu o uzavøení
separátního míru s nepøítelem, sesadila ho a zakázala èernohorské královské rodinì návrat do
zemì, a vydala usnesení o pøipojení Èerné Hory k Srbskému království. 1. prosince 1918 se pak
ve svazku se Srbskem stala souèástí Království Srbù, Chorvatù a Slovincù. Na rozhodnutí
Podgorické skupštiny velká èást Èernohorcù zareagovala 7. ledna 1919 vypuknutím
neúspìšného Vánoèního povstání. V dùsledku tìchto událostí se Èerná Hora stala jedinou
spojeneckou zemí, která po první svìtové válce ztratila nezávislost.
Jugoslávie
V letech1921-1934 vládl v Jugoslávii král Alexandr I. Karaðorðeviæ, který byl zároveò
vnukem posledního èernohorského krále Nikoly. Byl zastáncem jednotného centralisticky
øízeného státu. Za jeho vlády došlo v Jugoslávii ke dvìma správním reformám. Pøi reformì z roku
1922 pøestala Èerná Hora existovat jako samostatný správní celek. 6. ledna 1929 v reakci na
politickou krizi, vyvolanou vraždou chorvatského poslance Stjepana Radiæe, zrušil Alexandr
ústavu, vyhlásil svoji osobní diktaturu, zmìnil název státu na Království Jugoslávie a 3. øíjna 1929
nahradil oblastní èlenìní èlenìním na 9 bánovin. Tím zároveò pøestaly zcela existovat hranice
pùvodního Èernohorského království. Proti Alexandrovi se vytvoøila opozice prosazující mimo
jiné federalizaci státu. K ní patøila i Komunistická strana Jugoslávie.
9. øíjna 1934 byl Alexandr na státní návštìvì Francie zastøelen v Marsei bulharským
nacionalistou Vladem Èernozemskim.
Invaze Osy, zánik Jugoslávie a loutkové Èernohorské království
6. dubna 1941 provedly nacistické Nìmecko a Mussoliniho fašistická Itálie invazi do
Jugoslávie, bìhem níž byla Jugoslávie obsazena a pøestala existovat. Èerná Hora byla zabrána
jednotkami Itálie. Na vìtšinì území moderní Èerné Hory a v èásti srbského Sandžaku bylo
ustaveno loutkové Království Èerná Hora. Boka Kotorska byla pøipojena k Itálii, okrajové
41
jihovýchodní èásti Èerné Hory zase k Itálií kontrolované Albánii. Království však bylo po celou
dobu svojí existence bez krále. Zaèátkem roku 1942 vypukla v Èerné Hoøe obèanská válka, v níž
se proti separatistùm a okupaèním jednotkám Osy postavili partyzáni a pøedevším v první fázi i
Èetnici. Koncem záøí 1943 byla Boka Kotorska pøipojena k Ustašovskému Chorvatsku. Do záøí
1943 bylo Království Èerná Hora loutkovým státem Itálie, od 10. záøí 1943 bylo kontrolováno
nacistickým Nìmeckem. V prosinci 1944 pak Èernou Horu ovládli Titovi partyzáni a Království
Èerná Hora pøestalo existovat.
Po druhé svìtové válce
Titem vedená Komunistická strana Jugoslávie ustanovila Èernou Horu jednou z šesti
autonomních republik nové Jugoslávské socialistické federace. Souèástí nové republiky s oficiálním názvem Lidová republika Èerná Hora (od roku 1963 podle tehdejší ústavy Socialistická
republika Èerná Hora) se stala Boka Kotorska a témìø celé území pùvodního Èernohorského
království,
V Èerné Hoøe se zaèal rozvíjet podobnì jako jinde na jadranském pobøeží turistický ruch.
Turistické pásmo v Boce Kotorské a nedaleko Budvy se sice úspìšnì rozvíjelo, ostatní èásti
republiky se ale pøíliš nezmìnily.
Po rozpadu Jugoslávie
Rozpad komunistické Jugoslávie (1991-1992) a nastolení rozmanitìjšího zøízení zapoèal
jen pár let pøed tím na konci osmdesátých let. Èerné Hoøe tehdy vládli tøi muži - Milo Ðukanoviæ,
Momir Bulatoviæ a Svetozar Maroviæ, kteøí se dostali k moci pøi „anti-byrokratické revoluci“ - èistce
v jugoslávské komunistické stranì, vedené mladšími èleny kolem Slobodana Miloševièe. Všichni
tøi se dokázali etablovat v politice i po rozpadu Jugoslávie. V dobì, kdy vznikalo množství nových
stran, založili Èernohorskou demokraticko-socialistickou stranu. Po staré komunistické stranì
socialisté zdìdili slušnou organizaci, zdroje a množství èlenù a to jim pøed novì vzniklými
stranami dalo více než slušný náskok. S pøehledem tak vyhráli parlamentní i prezidentské volby.
V dubnu 1992 se konalo referendum, kde se rozhodlo o pøipojení Èerné Hory k Srbsku a vytvoøení
„nového“ státu - Svazové republiky Jugoslávie. Již tak chudou Èernou Horu velmi poškodily
sankce OSN, které byly na Svazovou republiku Jugoslávii uvaleny v dobì války, která provázela
dìlení pùvodní Jugoslávie. Èerná Hora navíc utrpìla velké ztráty útlumem turistického ruchu na
jejím pobøeží.
V roce 1997 se rozhoøel ostrý spor ohlednì výsledkù prezidentských voleb. Milo Ðukanoviæ
v nich zvítìzil nad Momirem Bulatoviæem, ale ihned se vyrojily pochybnosti o zmanipulování
druhého kola. Navzdory tìmto stížnostem byl oficiálními autoritami prezident uznán. To
znesváøilo množství døívìjších politických spojenectví a vytvoøilo kolem øíjna 1997 v Èerné Hoøe
atmosféru blížící se obèanské válce. Mimo jiné se také rozpadla vládnoucí Demokratickosocialistická strana. Bulatoviæ a jeho následovníci zformovali novou stranu - Socialistickou stranu
lidovou a zùstali vìrní Miloševièovi, zatímco nový prezident Ðukanoviæ si zaèínal od Srbska
udržovat odstup. Ðukanoviæ vyšel z tohoto souboje jako vítìz. Bulatoviæ se do úøadu již nikdy
nedostal a v roce 2001 odešel do dùchodu, jen krátce poté, co byl Miloševiè postaven pøed
Haagský tribunál. V roce 2003 se Svazová republika Jugoslávie pøejmenovala na "Srbsko a
Èernou Horu" a byla oficiálnì ustanovena jako soustátí. Oba státy mìly spoleèný parlament a
armádu. V roce 2006 uspoøádala Èerná Hora referendum o nezávislosti a o odtržení od Srbska.
55,5% volièù bylo pro a hranice 55%, nastavená Evropskou unií, tak byla pøekroèena. Èerná Hora
vyhlásila nezávislost 3. èervna 2006. Vybral a sestavil Jiøí Fiala (Zdroje: F. Štístek - Struèná
historie Èerné Hory, wikipedia,org., kol. - Dìjiny jihoslovanských zemí, a mnoho dalších)
42
Na pøípravì Vsetínského filmového maratonu 2014
se podíleli:
Organizaèní výbor Letního filmového maratonu:
Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu Vsetín ([email protected])
Petr Mašata - technické a organizaèní zajištìní, pøíprava filmù ([email protected])
Jiøí Fiala - dramaturgie, grafika, katalog, pøíprava filmù ([email protected])
Branka Èaèkoviæ - pøeklady, tlumoèení a jednání s lidmi v Èerné Hoøe
Klára Obruèová - PR manažer
Lenka Fialová - bufet, korektury, pøeklady a další
Text katalogu:
Marie Barešová (-MB-), Jiøí Fiala (-JF-), Petr Mašata (-PM-), Jelena Radièanin (-JR-)
Milan Kostelník (-MK-), Lenka Fialová (-LF-), Branka Èaèkoviæ (-BÈ-), Petr Michálek (-PMi-)
Pøeklady filmù:
Lenka Fialová: Pøesýpací hodiny
Petr Mašata: Pohled z Eiffelovy vìže
Lenka Fojtíková: Žít navzdory
Jitka Kretová: Lukova Jovana
Jiøí Fiala: To je vše, Nedotèeni sluncem, Masky (vše vèetnì èasování)
Silvia Matúšová: Místní upír, Ve jménu lidu (vèetnì èasování)
Mihajlo Nešoviæ: Balkan expres
Pavel Pilch: Ostudné léto (vèetnì èasování)
Jelena Radièanin: Malý milostný bùh
Branka Èaèkoviæ: Nevídaný zázrak (vèetnì èasování)
Milan Kostelník: Poslední kapitola (vèetnì èasování)
Znìlka festivalu:
Kamil Polách (s použitím útržkù z dokumentárního filmu Polaznik Živka Nikoliæe).
Pravopisné korektury titulkù
Martina Trèková
Vstupenky, bufet a support bìhem akce:
Lenka Fialová, Mirka Øíhová, Eva Petrèková, Simona Hlaváèová, Jitka Kretová, Kateøina Pilko,
Nguyet Nguyen a další.
Akce se koná pod záštitou Slavice Milaèiæ
- velvyslankynì Èerné Hory pro ÈR
43
OBSAH S PROGRAMEM:
Úvodem ........................................................ 2
Radomir Šaranoviæ .................................... 21
Nìkolik slov o programu a pøípravì VFM ...... 2
15.40 hodin - Derviš a smrt ...................... 21
Èernohorský film - expozice identity .............. 3
Zdravko Velimiroviæ .................................... 21
Rozhovor s Andrem Martinoviæem ................6
17.50 Nové krátké filmy ............................ 22
Andro Martinoviæ ........................................... 8
Branislav Milatoviæ ...................................... 23
Rozhovor s Ivanem Ðuroviæem .................... 9
Rozhovor s Branislavem Milatoviæem ......... 23
Ivan Ðurovæ ................................................ 12
19.15 hodin - Krása neøesti ....................... 24
PROGRAM SEMINÁØE .............. 12
21.40 hodin - Smrt pana Goluži ................ 25
Pátek 4. 4. ................................................... 12
Branimir Šæepanoviæ .................................. 26
17.00 hodin - Ostudné léto ....................... 12
23.30 hodin - Poslední kapitola ............... 26
Branislav Bastaæ ......................................... 13
Nemanja Beèanoviæ .................................. 27
18.45 hodin - Místní upír ............................ 13
Rozhovor s Nemanjou Beèanoviæem .......... 27
Branko Baletiæ ............................................ 14
Nedìle 6. 4. ................................................ 28
Rozhovor s Brankem Baletiæem .................. 14
9.30 hodin - Ve jménu lidu ........................ 26
Animované filmy Dušana Vukotiæe .......... 16
11.25 hodin - Žít navzdory ......................... 29
Dušan Vukotiæ............................................ 16
Jurij Iljenko.................................................. 30
21.25 hodin - Nevídaný zázrak .................. 17
13.15 hodin - Malý milostný bùh ............... 30
Živko Nikoliæ ............................................... 17
Željko Sošiæ ................................................ 31
23.25 hodin - Pohled z Eiffelovy vìže ....... 18
15.05 hodin - Balkan expres ................... 31
Nikola Vukèeviæ ........................................... 18
Seznam celoveè. èernohorských filmù ........ 32
Sobota 5. 4. ................................................ 19
PØÍLOHA O ÈERNÉ HOØE ...................... 37
9.30 hodin - Lukova Jovana ...................... 19
Základní informace ..................................... 37
11.35 hodin - Pøesýpací hodiny ................ 19
Struèná historie Èerné Hory ........................ 37
Szabolcs Tolnai ........................................... 20
Kdo se podílel na pøípravì VFM .................. 43
13.45 hodin - Svatba ................................. 20
www.fkvsetin.cz
Vsetínský filmový maraton podpoøili:
MÌSTO VSETÍN

Podobné dokumenty

katalog ke stažení - Filmový klub Vsetín

katalog ke stažení - Filmový klub Vsetín V Jugoslávii bylo natoèeno obrovské množství filmù vracejících se k období 2. svìtové války. Není se èemu divit - jejich protifašistický odboj se s tím naším ani s žádným jiným v Evropì nedá srovná...

Více

červen 2007

červen 2007 léky. Poplatky zaplacené v jednom roce se sèítají (poplatek za návštìvu + vybrané léky + recepty) a po pøekroèení hranice 5.000 Kè zaplacených za celý rok se pøeplatky v plné výši vrací pacientovi....

Více

Maskot jaro 2016

Maskot jaro 2016 chodit. Dal jim jídlo a chvíli se díval, jak spolu mláïata dovádìjí. Pozdìji ho vzala do hry. Když si dohráli, bylo už pozdì veèer. Šel domù a rovnou do postele. Zdáli se mu krásné sny o jelenovi.

Více

selected pages

selected pages 2 Shedey cycle 3 Kiss cycle 4 Djuraševiæ cycle 5 Rice cycle 6 Ukrainian cycle 7 Ceriani cycle 8 Reeves cycle

Více

Noc tuleních pásů ALPINE Pro 2010

Noc tuleních pásů ALPINE Pro 2010 Noc tuleních pásù ALPINE Pro 2010 Telemarková noc HUDY sportu Jièín

Více

TRASA B Noc tuleních pásů ALPINE Pro 2010

TRASA B Noc tuleních pásů ALPINE Pro 2010 Noc tuleních pásù ALPINE Pro 2010

Více

TRASA A Noc tuleních pásů ALPINE Pro 2010

TRASA A Noc tuleních pásů ALPINE Pro 2010 Noc tuleních pásù ALPINE Pro 2010

Více