Asie II - historick pehled

© Gymnázium Václava Hraběte Hořovice,
Jiráskova 617
ASIE II
Historický přehled
(výukový materiál pro studenty
septimy a 3. ročníku)
Autor: Mgr. Roman Urbánek
• Asie byla osídlena z Afriky („kolébka lidstva“)
přes Suezskou šíji
• velmi staré osídlení světadílu dokládají i četné
nálezy kosterních pozůstatků předchůdců
dnešního člověka (např. na Jávě, v Číně)
• v „oblasti úrodného“
půlměsíce došlo k
přechodu od
kořistnického
způsobu obživy k
zemědělství (=
neolitická revoluce) –
cca 9000 let př. n. l
http://flemingwh.weebly.com/uploads/5/9/5/6/5956500/3970084_orig.jpg
• 3000 – 1700 př. n. l. – ve starověku v úrodných
údolích kolem velkých řek (Eufrat, Tigris, Indus,
Ganga, Chang Jiang) vznikly nejstarší státy na
světě – tři ohniska starověkých civilizací:
Mezopotámie (Sumerové, Babyloňané,
Asyřané), v povodí řek Indus a Ganga (indická
civilizace) a při veletocích Číny (Čína – „říše
středu“, považována za nejdéle souvisle trvající
civilizaci v lidských dějinách)
http://www.mrdonn.org/banner_ancient_civilizations2.gif
Kolébky civilizace v Asii:
http://static.ddmcdn.com/gif/willow/history-of-asia0.gif
• vznikla zde nejrozšířenější světová náboženství
Světová populace podle náboženského vyznání:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/60/Worldwide_percentage_of_Adherents_by_Religion.png
- hinduismus (2. tisíciletí př.
n. l.)
- judaismus (první
monoteistické
náboženství – Izraelité)
- buddhismus (Buddha žil v
letech 563 až 483 př. n. l.
– viz na fotografii jeho
socha)
- křesťanství
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/
05/Lightmatter_buddha3.jpg
• islám (roku 622 odešel Mohamed z Mekky do
Mediny = hidžra – počátek muslimského
letopočtu) – Arabové postupně ovládli (viz mapa
Šíření islámu) značnou část Asie až k řece
Indus, severní Afriku a téměř celý Pyrenejský
poloostrov (z něj je vytlačili Španělé až v roce
1492 – tzv. reconquista)
Šíření islámu:
http://www.roebuckclasses.com/maps/histmap/islamspread.jpg
• Arabové zprostředkovali Evropanům
myšlenkové dědictví nejen antických civilizací (z
Indie přinesli znalost používání číselné
desetinné soustavy, z Číny vynálezy jako
hedvábí, střelných prach, papír aj.), ale obohatili
evropské vědění i o vlastní objevy astronomické,
lékařské a další
• Arabští kupci zajišťovali obchodní výměnu mezi
Evropou a Asií
Hedvábná stezka:
http://www.geschichteinchronologie.ch/kol/kol01-Island-Italien-Portugal-d/008-karte-seidenstrasse-PalmyraSamarkand-Dunhuang.jpg
http://annoyzview.files.wordpress.com/2012/05/marco-polo-inmosaic-form-china.jpg
Marco Polo
(žil v letech 1254 až
1324)
• kontakty mezi Evropou a
východní Asií ve
středověku minimální –
výjimkou cesta
benátského kupce Marka
Pola do Číny (na dvůr
čínského císaře
Kublajchána)
Cesta Marka Pola do Číny (1271 až 1295):
http://www.volny.cz/brabbs/explorers12.6.04/images/marcopolopictures/polojpeg.jpg
• po návratu do Evropy vydal Marco Polo cestopis
„Milion“, v němž vylíčil své zážitky a poukázal na
vyspělost a bohatství Číny i dalších asijských
zemí
• arabští kupci začali zneužívat toho, že osmanští
Turci ovládli Přední východ, a zvyšovali ceny
dováženého orientálního zboží (koření, hedvábí,
porcelán, čaj apod.)
• Evropané hledali nové dopravní spojení se
zeměmi jako Indie a Čína po moři, aby se
vyhnuli arabskému zprostředkovatelství
dálkového obchodu
• v roce 1498 přistál portugalský mořeplavec
Vasco de Gama u západního pobřeží
poloostrova Přední Indie a „otevřel“ tak
Evropanům cestu do Asie kolem břehů Afriky
Vasco de Gama
(žil v letech
1460 až 1524)
http://4.bp.blogspot.com/_cj9jLR6pUN4/TE8ReVz
R9jI/AAAAAAAAABM/pZX8lrvtkr0/s1600/vasco.jpg
Vasco de Gama a jeho plavba do Indie (1498):
http://ambassadors.net/archives/images/dagamamap.gif
• krátce poté navázali Portugalci a další Evropané
přímé námořní spojení i s dalekou Čínou
• po Portugalcích se do Asie dostali i Španělé,
nikoliv ale ze západu, ale z východu
• při plavbě kolem světa na Filipínách přistála
výprava (1519-1522), kterou vedl Fernão
Magalhães († 1521 na Filipínách) – konflikt s
Portugalcem byl urovnán roku 1529 smlouvou
uzavřenou v Zaragoze (vymezení sfér vlivu v
Asii – Španělsku připadly Filipíny, zbytek
zájmovou sférou Portugalska)
Fernão Magalhães a
jeho první plavba
kolem světa – jediná
loď Victoria doplula do
cíle (na obr. dole)
http://sio.midco.net/dansmapstamps/ciskei205.JPG
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6b/
Detail_from_a_map_of_Ortelius__Magellan's_ship_Victoria.png
Rozdělení sfér vlivu mezi Španěly a Portugalci:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Spain_and_Portugal.png
• Portugalce následovali i další západoevropské
národy: Nizozemci, Angličané a Francouzi –
postupně od nich převzali výhodný obchod s
kořením („ostrovy s kořením“ – Moluky) a
vytlačili je z většiny strategických míst
http://www.awesomestories.com/images/user/3e1994f4c5.gif
• Evropané na počátku novověku získali
technologickou převahu nad zaostávajícími
feudálními mi říšemi (např. Mughalskou říší na
území dnešní Indie, či Čínou za vlády dynastie
Čching) – tu pak využili k ovládnutí řady území v
jižní a jihovýchodní Asii – Nizozemci, Britové a
Francouzi zde vytvořili během17. až 19. století
rozsáhlé koloniální říše, které se rozpadly až po
2. světové válce
Vlajka Čchingské
Číny v letech
1890–1912
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:China_Qing_Dynasty_Flag_1889.svg
Asie v roce 1914:
http://www1.assumption.edu/users/mcclymer/His130/P-H/burden/asia1914.gif
• ruští kozáci od konce 16. století podnikali
výpravy za pohoří Ural a postupně kolonizovali
rozsáhlé oblasti Sibiře a Dálného východu,
dokonce Rusové pronikli i na severoamerický
kontinent (až do roku 1867 patřila k carskému
Rusku Aljaška)
• nově založení kupecké osady se staly zárodkem
dnešních sibiřských velkoměst
• Sibiř za carského Ruska i Sovětského svazu
sloužila pro politické odpůrce režimu jako
„vězení“ (gulagy)
• svobodné obyvatelstvo do těchto oblastí
přicházelo až od poloviny 19. století
• kolonizaci řídce osídlených na přírodní bohatství
bohatých oblastí přispělo i vybudování tzv.
Transsibiřské železniční magistrály (1916),
spojující Moskvu s Vladivostokem
• Ruské impérium mělo zájem proniknout i do
dalších oblastí – o vliv v Mandžusku se střetlo s
Čínou, později Japonskem (porážka v ruskojaponské válce v letech 1904–1905), expanze
na Kavkaz a do střední Asie narážela na odpor
Velké Británie, která oblast Persie (dnešní Írán)
a Afghánistánu považovala za svou sféru
mocenského vlivu
Střet rusko-britských imperiálních zájmů (dobová
karikatura):
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/As_Between_Friends
_(Punch_magazine,_13_December_1911,_detail).jpg
• koloniální panství evropských mocností:
- Velké Británie: Britská Indie (dnešní Pákistán,
Indie a Bangladéš – do roku 1859 v majetku
Britské Východoindické společnosti), Barma,
Cejlon, Malajsie, Singapur, Brunej (britský
protektorát), Hongkong (přístav pronajatý od
čínského císaře)
Viktorie – britská královna
(vládla v letech 1837 až
1901)
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e3/Queen_Vict
oria_by_Bassano.jpg
Královna Viktorie se
stala roku1876 i
indickou císařovnou
http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2010/03/19/article-125929008CA6A6D000005DC-656_468x544.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/94/Star-ofIndia-gold-centre.svg
- Francie: Francouzská Indočína (dnešní
Kambodža, Laos a Vietnam)
- Nizozemci: Nizozemská Východní Indie (dnešní
Indonésie)
- USA: Filipíny (po vítězné americko-španělské
válce roku 1898)
• k dekolonizace Asie došlo po 2. světové válce,
před rokem 1945 většinu evropských kolonií
obsadili Japonci, kteří podporovali
nacionalistické hnutí pod heslem „Asie Asiatům!“
• po roce 1945 nebyly evropské koloniální
mocnosti zejména z hospodářských důvodů
schopny své předválečné koloniální panství
obnovit a udržet
• průběh dekolonizace (osamostatnění asijských
zemí):
- Filipíny (1946) – nezávislost na USA
- roku 1947 získala Britská Indie nezávislost,
krátce na to se rozpadla na dvě části: na
hinduistickou Indii a muslimský Pákistán;
po rozdělení Britské Indie opustilo své domovy
přes 8 miliónů lidí, 0,5 miliónu osob bylo zabito;
dodnes územní spory mezi oběma zeměmi o
oblast Džammú a Kašmír
• v čele indického boje za
nezávislost Mahátma
Gándhí (žil v letech 1869
až 1948) – prosazoval
teorii aktivního, ale
nenásilného odporu vůči
britské koloniální správě
(2. říjen – „Světový den
nenásilí“)
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/MKGandhi.jpg
roku 1971 se od Pákistánu odtrhnul „Východní
Pákistán“ jako Bangladéš
- Cejlon (1948) – roku 1972 nový název státu Šrí
Lanka
- Barma (1948) – roku 1989 ho vojenská junta
přejmenovala na Myanmar
- Indonésie (1949), roku 1976 vojensky okupován
portugalský Timor (od roku 2002 nezávislý stát),
v letech 1936–1998 diktatura prezidenta Suharta
- Laos (1953)
- Kambodža (1953) – v letech 1975–1979 u moci
Rudí Khmérové (vůdce Pol Pot), výsledkem
genocidy obyvatelstva na 2 milióny mrtvých
Genocida „Rudých
Khmérů“
http://www.independent.co.uk/migration_catalog/article5310859.ece/ALTERNATES/w460/khmer-rouge-skulls.jpeg
- Vietnam (1954)
- Malajsie (1957)
• do politického vývoje Asie se výrazně promítlo
vypuknutí tzv. „studené války“ na konci 40. let
20. století (bipolárně rozdělený svět: „Východ“ x
„Západ“)
• v roce 1949 zvítězili čínští komunisté (Mao Cetung) v občanské válce nad nacionalisty
(generál Čankajšek) a vyhlásili vznik Čínské
lidové republiky (od roku 1950 vojensky
okupován Tibet)
• poražení nacionalisté se uchýlili na ostrov
Taiwan (vlastní nezávislý stát)
• v důsledku vítězství čínských komunistů musely
Spojené státy americké přehodnotit svůj vztah k
poraženému Japonsku
Mao Ce-tung stál v čele ČLR až do své smrti
(1976); po nástupu Chruščova „roztržka“ se
Sovětským svazem
http://komsomol.cz/archiv/foto/clr_04.jpg
Japonský císař Hirohito
a generál Douglas
MacArthur, který stál v
čele americké okupační
správy
http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/01523/macarthur_1523786i.jpg
• Američané vnutili Japoncům po roce 1945
novou demokratickou ústavu, která s malými
změnami platí dodnes (funkce císaře jen
reprezentativní), byly omezeny výdaje na
armádu (místo toho investice např. do
vzdělávání a výzkumu – základ budoucího
hospodářského rozmachu)
• po roce 1951 se staly z USA a Japonska
spojenci
• roku 1948 vznikl stát Izrael i
díky pomoci od poúnorového
Československa a dalších
socialistických států
◄ Podle plánu OSN (viz
mapa) měla být Palestina
rozdělena na dva státy –
izraelský a palestinský,
Jeruzalém měl být spravován
mezinárodními jednotkami
http://www.rpi-virtuell.net/workspace/AACE9780-532B46D6-BBC0-F5C6E9211FAB/.public/tagpage--992BF1215931-403B-9092-9EC11A06AEE8
- v květnu 1948 byl vyhlášen vznik židovského
státu, okolní arabské státy ho odmítly uznat a
vojensky ho napadly – v první izraelsko-arabské
válce Židé zvítězili (příměří uzavřeno v září
1949) a pro stát Izrael získali mnohem větší
území, než mu mělo připadnout podle
rozhodnutí OSN
- jediný demokratický stát na Blízkém východě,
úzké spojenectví s USA
- další konflikty: 1956, 1967 (tzv. šestidenní válka)
– Izrael obsadil Západní břeh Jordánu včetně
Jeruzaléma, Golanské výšiny, pásmo Gazy a
celý Sinajský poloostrov (později vrácen Egyptu
výměnou za uzavření vzájemné mírové dohody),
1973 (vypukla tzv. ropná krize jako reakce
arabských států na podporu USA a dalších
západoevropských států Izraeli)
http://i.idnes.cz/11/053/cl5/MBB3b50ca_z_izrael.jpg
- proti Izraeli veden ozbrojený boj i pomocí
teroristických útoků (např. OOP = Organizace pro
osvobození Palestiny – v čele Jásir Arafat)
- roku 1994 se izraelské jednotky stáhly z pásma Gazy
a území Západního břehu Jordánu – předáno do
rukou palestinské samosprávy
• korejská válka (1950–1953)
- vůdce Korejské lidově demokratické republiky
Kim Ir-sen zaútočil se souhlasem Stalina v
červnu 1950 na svého jižního souseda
• pod tlakem mezinárodních jednotek, vyslaných
na obranu Korejské republiky, musela
severokorejská armáda z Jižní Koreje ustoupit a
stáhnout se hluboko na sever – díky vojenské
pomoci Číny se jí podařilo odrazit útok jednotek
OSN a zaútočit opět na jih
• v průběhu roku 1951 se bojová linie ustálila
nakonec na původní hranici mezi oběma
korejskými státy
• uzavření příměří umožnila až Stalinova smrt, nikdy
ale nedošlo k podepsání mírové dohody, de iure
jsou oba korejské státy dodnes ve válečném
stavu
Průběh
korejské
války:
http://www.classzone.com/cz/books/amer_hist_survey/resources/
htmls/chapter_maps/ah27_koreanwarm.jpg
• vietnamská válka (1964–1975)
- po porážce Francouzů (1954) vznikly dva státy:
komunistický Severní Vietnam (hlavní město: Hanoj),
v čele něhož stál Ho Či Min, a Jižní Vietnam (Saigon),
zdejší diktátorský režim se orientoval na USA
- ze Severního Vietnamu byli přes společnou hranici
(vedla po 17. rovnoběžce) vysíláni komunističtí
partyzáni, kteří měli za cíl svrhnout proamerickou
vládu
- i přes vojenskou pomoc USA (v létě roku 1968
bojovali ve Vietnamu přes 0,5 miliónů amerických
vojáků) komunisté v konfliktu zvítězili
- pod tlakem americké veřejnosti (v roce 1697 v
New Yorku první masové demonstrace proti
americké účasti ve válce v Indočíně) se
Američané (rozhodnutím prezidenta Richarda
Nixona) roku 1973 z Vietnamu stáhli (cca 57 000
padlých amerických vojáků)
- v roce 1975 byl dobyt Saigon (přejmenován na
Ho Či Minovo Město, došlo ke sjednocení
Vietnamu pod komunistickou nadvládou
(komunisté se chopili moci i v sousední
Kambodži a Laosu)
• sovětský vpád do Afghánistánu
- v roce vyslal Sovětský svaz na pomoc
komunistickému režimu prezidenta Nadžibulláha
proti islamistickým rebelům vojenské jednotky
(zůstaly v zemi až do roku 1989)
- boje mezi vládou a jejími politickými odpůrci
přerostly v krvavou občanskou válku
◄ V reakci na vpád
sovětských vojsk do
Afghánistánu bojkotovaly
„západní“ země LOH v
Moskvě roku 1980
http://lvironpigs.files.wordpress.com/2012/07/1a1a1a1a1a1a1a1a
1a200.jpg
• Irácko-íránská válka (1980–1988)
- v roce 1980 rozpoutal irácký diktátor Saddám
Husajn pohraniční konflikt mezi Irákem (u moci
většinový sunnité) a Íránem (u moci od roku
1979 po převratu duchovní ajatolláh Chomejný –
islámská revoluce) – spor o území v Perském
zálivu (naleziště ropy)
- konflikt skončil pro Irák neúspěšně
◄ Saddám Husajn se
pokusil připojit k území
Iráku sousední Kuvajt –
na jeho obranu ale
zakročily mezinárodní
jednotky pod
americkým velením
(operace „Pouštní
bouře) – irácké jednotky
byly z Kuvajtu vytlačeny
a Husajn byl nucen
válku ukončit
Použitá literatura:
- Holeček, M., Jánský, B. (2008): Zeměpis světa
2. Amerika – Asie. NČGS, Praha, 75 s.
- Nálevka, V. (1997): Dějiny moderní doby. 3. díl
(1945-1991). Fortuna, Praha, 62 s.
- Luňák, P., Pečenka, M., Augusta, P. (2000):
Dějiny moderní doby. 2. díl. SPL-Práce, 117 s.