Důchodová reforma ve Spolkové republice roku 2001

Důchodová reforma ve Spolkové republice roku 2001

Důchodová reforma ve Spolkové republice roku 2001
Ing. Rudolf F. Heidu, Department of Law and Social Sciences, Mendel
University in Brno, [email protected]
Abstrakt
Ve Spolkové republice převažuje názor, že v důsledku demografického vývoje je potřeba
částečná substituce zákonného průběžného důchodového pojištění soukromými důchodovými
fondy se státní subvencí. Současný stav je ovlivněn reformou z roku 1972, která učinila
německé důchodové pojištění globálně nejdražším. Přitom poměr výše sociálních odvodů a
hrubé mzdy dosáhl v roce 2003 19.5 % a koncem osmdesátých let byla vypracovaná prognóza
vývoje odvodů až 40 % hrubého příjmu při stárnutí společnosti a stejném náhradovém
poměru. Článek se snaží popsat skutečnost, kdy je indikace finančních deficitů v důsledku
demografických změn předdefinovaná, a dále popsat problémy soukromé správy fondů
Riesterovy penze. Důchodová reforma z roku 2001 bude popsána z pohledu ryze
ekonomického jako nevyhovující. Závěr odpoví na otázku, jak dalece participují na třetím
pilíři pojištěnci s nižšími příjmy, aby mohl tento pilíř pokrýt pokles důchodových dávek
z pilíře prvního a sloužit tím jako důležitý prvek prevence chudoby ve stáří právě u této cílové
skupiny.
Klíčová slova
Průběžné financování, Generační smlouva, Fondové financování, Riesterův důchod
Abstract
In the Federal Republic of Germany, the prevailing opinion is that due to the demographic
development the pay as you go system needs partial substitution by private pension funds
with state subsidies. The retirement behavior virble in current data is mainly influencend by
the 1972 reform which made the German pension system the most generous in the Word The
German social security contribution rate, in 2003 at 19.5 % of gross income, was projected at
the end of the 1980s to exceed 40 percent of gross income at the peak of population ageing if
the accustomed replacement rates and the indication of pensions to gross income were
maintained. The article describes the situation when indications of financial deficits due to
demographic changes are overestimated and describes the problems of private management of
suplementary funded private pension funds as a component of Riester reform. Conclusion
answers the question of how far do lower income persons participate in the third pillar and
what the expected financial results of their participation achieves in order to meet this first
pillar pension deficite as an important element in preventing poverty in old age.
Key words
PAYG, Generation treaty, Founded financed, Riester pension
„Eins ist sicher. Die Rente!“
Norbert Blüm
Úvod
Spolková republika v posledních dvou dekádách reformuje na základě nepříznivého
demografického vývoje, tedy postupného stárnutí společnosti, svůj systém sociálního
důchodového pojištění. Tyto reformy se zaměřují na trvalou finanční udržitelnost starobního
pojištění. Jednou s determinant je přitom postupná substituce deficitu starobních příjmů
z prvního, průběžně financovaného, pilíře diversifikací příspěvků do třetího pilíře s fondovým
financováním a individuální mírou státních subvencí. Dosavadní zákonný důchodový systém
by přitom mohl doposud být považován za úspěšný. „Spolehlivě zaručoval vysokou úroveň
poskytovaných důchodů, a to při rozumné míře odvodů. Přežil dvě světové války, velkou
hospodářskou krizi a nedávno i znovusjednocení obou Německých států.“1 V důchodové
reformě jde principielně především o nalezení spolehlivého mechanizmu pro přenos
v budoucnosti většího bohatství společnosti těm, kteří se na aktivním ekonomickém životě
díky věku už podílet nebudou.
Přesto je ve Spolkové republice stále častěji diskutován názor, že nelze zajistit dostatečně
životní úroveň výlučně starobním důchodem ze sociálního důchodového pojištění prvního
pilíře. Již v roce 2002 odpovědělo v dotazníku DIW, Německého institutu pro ekonomický
výzkum, 80% respondentů záporně na otázku, zda jejich celkové životní náklady
v důchodovém věku pokryje starobní důchod ze zákonného pojištění. Konkrétně ve
výsledném sčítání bylo méně než 1% názoru, že starobní zajištění výlučně skrze první pilíř je
vynikající. 18,6 % ho stále považovali za dobré. Největší část respondentů, tedy celých
44,0% odpovědělo, že méně dobře. 24,5% očekávali špatné pokrytí a 12,3% dokonce velmi
špatné2. „Z výsledku sociálně ekonomického panelu z téhož roku vyplívá, že mladší
generace v Spolkové republice je výrazně méně spokojená ohledně výhledu na dostatečné
zajištění ve stáří skrze první pilíř, nežli generace předchozí. Tento trend je přitom nezávislý
na ekonomické situaci jednotlivých pojištěnců. Rozdíl je pouze generační. V šetření z roku
1992 přitom tento názorový trend nebyl ještě zaznamenán.“3Přes rostoucí nespokojenost
z mírou zabezpečení poskytovanou prvním pilířem, je velká skupina spolkové populace
doposud skeptická ke starobnímu zabezpečení poskytovaným soukromým sektorem. Spolu
s jistou skepsí ohledně budoucích náhradových poměrů, lze odvodit z tohoto šetření
požadavek, na diversifikovaný státní model starobního zajištění. Většina respondentů přitom
nepovažovala tehdejší míru státní podpory pro soukromě spravované penzijní plány za
dostačující motiv k založení soukromého důchodového spoření. Výraznějším motivem, jak
vyplývá z tohoto šetření, je výše individuálně disponibilních prostředků. Přitom v roce 2001
došlo v rámci reformní Agendy 2010, iniciované spolkovým kancléřem Gerhardem
Schröderem, k zavedení dobrovolného důchodového připojištění, s různou mírou státní
podpory, při jisté redukci pojistného v zákonném důchodovém pojištění.
Základní hypotézou tedy bude, zda reforma z roku 2011 formou dobrovolné diverzifikace
financování starobního důchodu může tvořit efektivní metodu pro demograficky robustní
penzijní schéma se širokým pokrytím. Bude provedena modelová komparace výpočtu interní
rendity obou forem financování. Zároveň se bude práce krátce věnovat komparaci nákladů
veřejné a soukromé správy kapitálových důchodových fondů.
1
Börsch-Supan, A./Wilke, Ch. The German Public Pension Systém: How it Was, How it Will Be. University of Michigan
Retirement Research Center, Working Paper WP 2003-041. Str. 1.
2
Wunder C., Schwarze, J. Zufriedenheit mit der Altersvorsorge und Präferenzen für alternative Sicherungsmodelle –
Empirische Anlayse mit dem Sozioökonomischen Panel. Berlin, DIW, 2004. Str. 5
3
Tamtéž. Str. 1
Starobní zajištění a demografické změny
Ve Spolkové republice se prosadil názor „ že v důsledku demografických změn, které lze
očekávat, je posílení soukromého spořícího pilíře nevyhnutelné“4. Základní argumentace pro
nezbytnost provedení důchodové reformy je předpokládaný rostoucí deficit průběžného
financování v důsledku méně příznivého starobního kvocientu. V průběžném systému
vzniká, v důsledku rostoucí průměrné délky života a nízké porodnosti, nevyhovující poměr
mezi odvody pojistného a vyplácenými důchody, které negativně ovlivňují budoucí náhradový
poměr. Od reformy z roku 1957 měl být přitom náhradový poměr první pilíře za účelem
starobního zajištění dostačující. Prvních 20 let průběžného financování bylo positivně
ovlivněno hospodářským zázrakem sociálně tržního hospodářství, všeobecným růstem mezd
a relativně vysokou migrací pracovních sil do Spolkové republiky. Důchody s dynamickou
návazností na mzdový průměr zajišťovaly ekvivalentní příjmový podíl u seniorů na výrazném
mzdovém růstu ekonomicky aktivního obyvatelstva. Posledních dvacet let bylo naopak
ovlivněno přizpůsobováním systému na demografické změny a s tím souvisejícím omezením
u poskytovaného starobního zajištění. Jako základní problémem se jeví skutečnost, že
budoucí generace důchodců nebude mít automaticky větší důchodové příjmy než generace
předchozí. Což je předpoklad v poválečném hospodářství nový, zároveň neodporuje ale
logice průběžného systému jako takového.
Současný sociální důchodový systém je průběžný, pro zaměstnance povinný, pro
samostatně výdělečně činné dobrovolný, zákonný systém, kdy alespoň formálně
samosprávné důchodové pojišťovny inkasují pojistné a průběžně vyplácejí dávky současným
důchodcům. Zásadní skutečnost tvoří fakt, že finanční rezerva systému dostačuje současně
na 14 dní. Sociální důchodové pojištění by přitom mohlo vytvářet vyšší rezervy, systémově
nemá, pokud jde o výši rezerv, žádné omezení. Zavedení průběžného financování v roce
1957 však vedlo k tomu, že zbylé rezervy byly spotřebovány do 10 let5. Při současném stavu
jde tedy spíše o otázku fiskálních dopadů, do jaké míry vytvářet v prvním pilíři vyšší rezervy
pro budoucí investiční výnosy. Spolková republika má ve svém zákonném důchodovém
pojištění dnes celkem 43,5 miliónu pojištěnců, z toho 22,3 miliónů jsou příjemci důchodů.
Tato položka je přitom největší rozpočtovou kapitolou, když tvořila v roce 2000 výdaje ve výši
200 miliard Euro, což reprezentuje 21 % veřejných výdajů a 11,8 % hrubého domácího
produktu6. Státní úředníci nejsou zahrnuti do tohoto systému. Jejich penze se financují ze
všeobecných daní. Samostatně výdělečně činné osoby mohou ale být dobrovolně pojištěni.
V roce 1985 se pro účast na pojištění skrze GRV rozhodlo 62% všech samostatně výdělečně
činných. V roce 1995 to bylo už jen pouhých 23 %, jak uvádí Německý důchodový pojistný
ústav (dále jen DRV) ve své ročence z roku 2008. Lze tedy konstatovat, že tímto jevem
indikovaná důvěra v poskytované krytí starobního důchodového pojištění pilíře má klesající
tendenci. Reforma z roku 2001 pod vedením Waltera Riestera, spolkového ministra práce a
sociálních věcí, zavedla dobrovolný systém penzijního připojištění se státním příspěvkem a
dalšími daňovými zvýhodněními. Reformní snaha měla za záměr udržet důchodový
příspěvek pod hranicí 22% hrubé mzdy do roku 2030. Při převodu části sociálního pojištění
do druhého pilíře zaniká paritní spoluúčast zaměstnavatele. Ekonomické výhrady kritiků této
reformy se týkali oslabení průběžného financování, nedostatečné adresnosti, efektu černých
pasažérů (Mitnahmeeffekt), a také znevýhodnění starobního spoření bez státních subvencí“.7
4
Börsch-Supan, A. Perspektiven der Privaten Vorsorge. Düsseldorf, nakl. E. Mezger 2000, str.45.
Tamtéž. Str. 2.
6
Tamtéž. Str. 2.
7
Kleinlein, A. Zehn Jahre „Riester Rente“ Bestandsaufnahme und Effizienzanalyse. Berlin, Fridrich Ebert Stiftung 2011, str. 3.
5
Model financování starobního zajištění
Otázka ohledně optimálního způsobu financování důchodového pojištění je v odborných
kruzích dlouho diskutována. Pro zajištění dostatečného náhradového poměru vůči mzdě
existují dva základní modely. První, do roku 1957 v Německu v prvním pilíři užívaný
kapitálový systém, a druhý, v důsledku následné reformy zavedený, průběžný systém8. Tato
systémová změna byla založen na tezi národohospodáře Bernarda Mackenrotha „že veškeré
sociální výdaje státu musí být financovány výhradně z příjmů běžného státního rozpočtu,
tedy že v národním hospodářství lze vycházet výhradně z průběžného systému.“
Modelově lze znázornit průběžné a kapitálové financování na základě modelu překrývajících
se generací, tzv. Overlapping-Generations-Modell9. Model obsahuje dvě periody, t a t+1,
přičemž reprezentativní účastník sociálního důchodového pojištění je v časovém úseku t
zaměstnaný a v následném úseku t+1 příjemce starobního důchodu. Překrytí je v modelu
dosahováno tím, že důchod generace t je současný se zaměstnaneckým poměrem generace
t+1. Model přitom neobsahuje ani státní dluh, či další daňové odvody, při povinném
důchodovém pojištění. V případě průběžného systému přispívají zaměstnaní stávající
generaci na starobním odpočinku. OLG model lze oprávněně použít za účelem formálního
systémového popisu. Během ekonomicky aktivního období dosahuje modelová domácnost
příjem v periodě t ve výši wt a odvádí pojistné ve výši bt. Mzda přitom v tomto modelu
odpovídá mezní produktivitě práce. Po dovršení důchodového věku, tedy v periodě t+1 , bude
mít tato generace nárok na důchodový transfer ve výši pt+1. Dosahovaný příjem a důchod
může být přitom využit na spotřebu ct a nebo spořen st. Rozpočtové omezení vyplývá přitom
v ekonomicky aktivní fázi z rozdílu mezi příjmem wt a odvody na důchodové pojištění bt a
dále se součtu spotřeby ct a spoření st. .
Výsledkem je tedy rovnice: wt-bt = ct +st.
Pro důchod pak platí, že příjem je rovný důchodovým dávkám pt+1 a rozpouštění úspor st,
které byly úročeny rt+1. Výsledkem pak je rovnice (1+ rt+1 )st +pt+1=ct2.Po transformaci st. a
dosazení do základní rovnice je výsledkem rozpočtové omezení domácnosti
wt  b t 
c2t
p t 1
t

c

.
1
1  r t 1
1  r t 1
V případě průběžného systému se důchodové platby v časovém úseku t+1, pt+1 poskytují u
domácnosti generace t s příspěvků generace t+1, bt+1 . Pro důchodové pojištění a její příjmy
je přitom směrodatný demografický vývoj. Populační růst bude označen n. Rozpočtové
omezení pak bude vyplívat u důchodového pojištění z populačního růstu násobeno příjmy
generace t+1 a důchodovými příjmy generace t v periodě t+1 ,tedy pt = (1+n) bt+1
Když doplníme do předchozí rovnice rozpočtové omezení domácnosti obdržíme jako
výsledek intertemporální rozpočtovou restrikci reprezentativní domácnosti generace t.
Tím odpovídá cash equivalent value životní renty cash equivalent value nákladů na běžnou
spotřebu domácnosti.
Tedy platí, že wt  b t 
c2t
1  n t 1
t
b

c

.
1
1  r t 1
1  r t 1
Dojde-li ovšem v důsledku rostoucího počtu starobních důchodců k vyšším výdajům u
sociálního důchodového pojištění, v období t+1 a jestli-že v důsledku náhradového poměru
by měla zůstat výše poskytovaných důchodových plateb konstantní, tedy za předpokladu že
platí pt = (1+n) bt+1, musí naopak růst odvody zaměstnaných. Rostoucí odvody ovšem vedou
8
9
Wellisch, D. Finanzwissenschaft III: Staatsverschuldung, München, Oldenbourg,1999. Str. 129
Homburg,S. Kapitaldeckung als praktikable Leitidee, Bad Homburg, SMP, 1988. Str. 16
k redukci disponibilního příjmu u ekonomicky aktivních domácností. Dochází tedy ke snížení
životní úrovně v důsledku rostoucích odvodů do sociálního důchodového pojištění pro
následující generace.
Jaký je tedy předpoklad úspěšné reformy důchodového systému? Jde o nalezení finančně
stabilního systému k zajištění určité, individuálním pracovním výkonem definované, životní
úrovně ve stáří. Tedy pro životní fázi, ve které již nejsme schopni svou prací zajistit
dostatečné finanční prostředky pro vlastní živobytí. Pojem pojištění je přitom v jisté míře
zavádějící, když stáří není v principu neočekávaná životní situace. Aby mohla být věrohodně
posouzena výhodnost průběžného systému prvního pilíře, oproti posílení kapitálového třetího
pilíře, je důležité se „zaměřit na propočet dosahované vnitřní rendity it+1 a provést srovnání
s kapitálovým výnosem třetího pilíře“10, tedy v konkrétním modelu s hodnotou rt+1.
Hodnotu vnitřní rendity průběžného financování, v našem modelu označenou jako it+1, lze
vypočítat s rozdílu důchodových plateb a odvodů v prvním pilíři. Jedná se tedy o veličinu
p t 1  b t
.
bt
Výsledná rovnice má pak formu:
1  i t 1 
p t 1 (1  n)b t 1
b t 1
.


bt
bt
b t (1  n)
Je tedy zřejmé, že při konstantních odvodech v jednotlivých časových úsecích, tedy bt = bt+1
odpovídá vnitřní rendita průběžného systému financování demografickému vývoji.
V konkrétním případě Spolkové republiky to znamená pro GRV při pevně stanovených
odvodech ve výši 20% ze mzdy a zároveň klesající populaci rovněž klesající interní renditu.
Z tohoto modely tedy jasně vyplívá reformní zadání pro první a třetí pilíř. Tedy doplnit
případný schodek průběžného financování výnosy z kapitálových výnosů.
V případě třetího pilíře spoří pojištěnci ze svého výdělku na kapitálový účet, na kterém se
kumuluje kapitál a je navýšen o tržní úrok r. „Důchodové platby v časovém úseku t+1 se tvoří
z úroku a postupného rozpuštění akumulovaného kapitálu“11. Pro třetí pilíř tedy je výsledný
důchod výsledkem zúročeních úspor v časovém úseku, tedy pt+1 = (1+ rt+1) bt. „Je zřejmé, že
v případě kapitálového financování není daná žádná závislost na demografickém vývoji a je
založena na předchozí míře úspor a jejich úročení“12. Vnitřní rendita třetího pilíř je výhradně
determinována tržní úrokovou mírou r. Výhodnost kapitálového financování je zřejmá
z mezigeneračního pohledu. Pro průběžný systém a jeho finanční stabilitu je určující počet
plátců. Dosahovaná interní rendita bude pak v případě klesajícího počtu plátců v důsledku
demografického negativního trendu vyšší u kapitálového financování.
Pro důchodovou reformu a dílčí posílení třetího na úkor prvního pilíře bude pak důležitá
hypotéza, zda lze transformovat tuto soustavu tak, aby nedošlo k zásadním ztrátám.
V odborné diskuzi k tomu slouží převážně princip Paretova optima. „Tedy jestli celkový
anebo dílčí přechod z průběžného na kapitálové financování zajistí lepší starobní zajištění
nežli kontinuita současného GRV“13. Okamžitý přechod je de facto vyloučen, jelikož nelze
opomenout generaci pojištěnců, která má nárok na budoucí důchodové dávky, ale po
celkové transformaci by tyto neměli žádné krytí, a bylo by nutné hledat alternativní zdroje pro
jejich zajištění. Tato skutečnost jasně implikuje potřebu dílčího přechodu, kdy je třeba zajistit
současné důchody na průběžné bázi a budoucí částečně již financovat kapitálově. Vznikající
transformační náklady lze také označit za implicitní státní dluh, který může být rozložen na
několik generací. Ani graduální přechod a výsledná alokace zdrojů nezaručí tedy Paretovské
10
Breyer und Buchholz 2009 Str. 122
Tamtéž. Str. 119
12
Homburg, S. Theorie der Alterssicherung. Berlin, Springerverlag, 1988. Str. 26
13
Breyer, F und Buchholz, W. Ökonomie des Sozialstaats. Berlin, Springerverlag, 2009. Str. 393
11
zlepšení. Není tedy možné, aby došlo k lepšímu zajištění jedné generace, aniž by docházelo
k deficitům při zajištění jiné, k tomuto výsledku dochází ve svých modelech Breyer, Homburg
a Sinn.
4. Soukromé starobní zabezpečení – Riesterova penze jako dílčí
kapitálové krytí
V roce 2001 připravilo Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením tehdejšího
ministra práce Waltera Riestera zákon o starobním majetku, tzv. Altersvermögensgesetz
(AVmG). Jednalo se u zřízení soukromě spravovaného, kapitálového pilíře. Riesterova
penze je dobrovolná a jedná se v principu o sociální připojištění. Pojistné je placeno
zaměstnancem v minimální výši 4 % z výdělku s tím, že stát tento příspěvek zaměstnance
dotuje u účastníků s nižšími příjmy a s vyživovanými dětmi. Účelem tohoto produktu bylo
zvýšit pojištěncům, a to i těm z nižších příjmů, budoucí součet kumulovaných důchodových
příjmů za situace, kdy v dalším období dojde k poklesu náhradového poměru ze sociálního
pojištění. Riesterova penze je koncipována jako kombinovaný model. Konkrétně to znamená,
že starobní důchod je tvořen soukromým úsporami a státními příspěvky. Přitom je nutná
diferenciace statní dotace formou finančních příspěvků přímo připisované na spořicí účet, a
daňových úlev. Přímé dotace poskytuje na základě žádosti u ústředního orgánu pro správu
starobních příspěvků, tzv. Zentrale Zulagenstelle für Altersvermögen (dále jen ZfA).
Tabulka č. 1: Příspěvky k Riesterově penzi
Minimální vlastní příspěvek
Základní
Dětské přídavky
Daňové
příspěvek státu
odpočty
4% z ročního kumulovaného
154 €
185 €/300 €
2100 €
hrubého příjmu předchozího roku
u dětí do ročníku 2008/
od ročníku 2008
Zdroj: Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí 2008
U manželských párů, kde každý vlastní smlouvu o starobním zajištění a přispívá alespoň
minimálním odvodem, obdrží oba státní příspěvek. Jsou možné ale i scénáře, kdy se státní
dotace rovnají vlastnímu příspěvku anebo dokonce tento převyšují. Pro tento případ je
stanoven zákonodárcem základní příspěvek ve výši 60€. Vyšší příjmové skupiny tedy
profitují, viz tabulka č. 2, z daňového odpočtu, zatímco chudší rodiny s vice dětmi jsou
zvýhodněny přímým státním příspěvkem.
Tabulka č. 2: Příklady státní podpory třetí pilíře
Stav
Svobodný, bez dětí Svobodný, dvě děti Manželé, dvě děti
Předchozí hrubá mzda za rok
40 000€
15 000€
35 000€
Celkové pojistné
1.600€
699€
1.400€
Základní státní příspěvek
154€
154€
308€
Dětský přídavek
485€
485€
Vlastní příspěvek
1.446€
60€
607€
Daňový odpočet
378€
Kvocient podpory
33,2%
91,4%
56,6%
Zdroj: vlastní propočet
Konkrétním zadáním soukromě spravovaného důchodového připojištění se státní podporou
bylo pokrytí výpadku v příjmech prvního pilíře, po zavedení demografického faktoru do
důchodové rovnice. Jelikož tento výpadek měl dopad na všechny nárokovatelné důchody
nezávisle na jejich výši, je důležitá statistika celkového pokrytí Riesterovou penzí. Výchozí
základnu tvoří přitom celkový počet oprávněných osob. Börsch-Supan i Sommer vycházejí
z celkem 37 miliónu oprávněných žadatelů o státní podporu nebo daňový odpočet. Do konce
roku 2009 bylo uzavřeno celkem 13,2 mil. smluv o důchodovém připojištění. Tedy pouze
jedna třetina z 37 mil. oprávněných osob se rozhodla využít státem podporovaného
kapitálového důchodového pilíře. Skoro třetina všech potenciálních příjemců státní podpory
důchodového spoření disponovala ročním kumulovaným příjmem do 10.000 Euro, ale
procentuálně je skutečný podíl této příjmové skupiny na důchodovém spoření jen 14,5%14.
Jedná se tedy o nejnižší hodnotu v příjmových skupinách. Celkové pokrytí není větší než
32%. Přitom je markantní velmi různé pokrytí v nových a starých spolkových zemích a dále
výrazně rozdílná participace u nižších a vyšších příjmových skupin.
Celkový sklon německých domácností k úsporám vykazoval v roce 2008 dle údajů
statistického úřadu hodnotu 10,5% disponibilních příjmů. Míra úspor klesala s dosahovaným
příjmem. Socioekonomický panel DIW prokázal, že koncept Riesterovy penze nevede
k většímu sklonu k úsporám u nižších příjmových skupin, a tím není prokázána účinnost
konceptu důchodového připojení.
Závěr
Vyhodnocení účinnosti Riesterova důchodu ukazuje, že důchody nabízené soukromými
pojišťovnami jsou tedy poměrně drahé, a to z důvodu nadměrného zajištění pro případ
dlouhověkosti, a že více než polovina hlavní cílové skupiny pojištěnců se systému neúčastní,
a to i přes velmi vysoké státní dotace. Výsledkem je oslabení soustavy veřejných rozpočtů a
dodatečná podpora vyšších příjmových skupin.
Administrativní náklady v systému
důchodového připojištění jsou vysoké. Propočty ekonoma Börsch-Supan z roku 2000 uvádějí
průměrné správní náklady soukromých fondů v Německu ve výši 6-7%, u fondů spravujících
Riesterovu penzi však 8 až 20 % z průběžných vkladů15. Oproti tomu vykazuje GRV dle
vlastních propočtů 1,7% nákladů na správu. Vysoká míra státních subvencí přitom výrazně
prohlubuje deficit veřejných rozpočtů. Nedostačující účast skupin s nízkými příjmy je pak
dalším argumentem, který mluví proti výhodnosti soukromě spravovaného připojištění
s fondovým financováním. Kolektivní rezervy pro dlouhověkost lze zřejmě výhodněji
realizovat v prvním pilíři. Současný koncept vede pouze k předisponování existujících úspor
u vyšších příjmových skupin do dotovaných smluvních spořících plánů a vzniká vytlačovací
efekt.
Literatura
Börsch-Supan, A., Wilke, C., 2003. The German Public Pension System: How it Was,
How it Will Be. University of Michigan Retirement Research Center, Working Paper
WP 2003-041.
Börsch-Supan, A., 2000. Perspektiven der Privaten Vorsorge. Düsseldorf: E. Mezger.
Breyer, F., Buchholz, W., 2009. Ökonomie des Sozialstaats. Berlin: Springerverlag,
Datz, N., 2003. Private Altersvorsorge am Beispiel der „Riester-Rente“.Köln: DIA.
14
Datz, N. Private Altersvorsorge am Beispiel der „Riester-Rente“.Köln, nakl. DIA 2003.
Str. 27
15
Marschallek, Ch. Die schlichte Notwendigkeit privater Altersvorsorge. Stuttgart, nakl. Lucius 2004. Str. 288.
Homburg, S., 1988. Kapitaldeckung als praktikable Leitidee, Bad Homburg, SMP.
Homburg, S., 1988. Theorie der Alterssicherung. Berlin, Springerverlag.
Sinn, H.-W., 2003. Das demografische Defizit – die Fakten, Folgen, die Ursachen
und die Politikimplikationen. München, Ifo Institut.
Klaus, V., 1997. Obhajoba zapomenutých myšlenek, Praha: Academia.
Kleinlein, A., 2011. Zehn Jahre „Riester
Effizienzanalyse. Berlin, Fridrich Ebert Stiftung.
Rente“
Bestandsaufnahme
und
Lampert, H., 2005. Die Diskussion um die Krise und die Reformen des Sozialstaates
in der BRD und ihre Defizite. In: Jahrbuch für Wirtschaftswissenschaften. Göttingen,
Vandenhoeck & Ruprech.
Marschallek, C., 2004. Die schlichte Notwendigkeit privater Altersvorsorge. Stuttgart:
Lucius.
Wellisch, D.,
Oldenbourg.
1999.
Finanzwissenschaft
III:
Staatsverschuldung,
München,
Wunder C., Schwarze, J., 2004. Zufriedenheit mit der Altersvorsorge und
Präferenzen für alternative Sicherungsmodelle – Empirische Anlayse mit dem
Sozioökonomischen Panel. Berlin: DIW.
Přílohy – Tabulky
Tabulka č. 3: Podíl hrubého přijmu na starobním zajištění dle zdrojů (Diversifikace
hrubých důchodových příjmů v %)
Oblast/Skupina
Spolková rep.
Německo
celkem
manželé
samotní muži
samotné ženy
Staré spolkové
země
celkem
manželé
samotní muži
samotné ženy
Nové spolkové
země
celkem
manželé
samotní muži
samotné ženy
První
pilíř
Ostatní starobní
zabezpečení
Soukromé
příjmy
Ostatní
podpory
Ostatní
příjmy
65
58
62
72
19
20
19
17
10
12
11
6
1
0
1
1
5
10
6
4
59
53
58
67
23
23
21
20
11
14
12
7
1
0
1
1
6
10
8
4
92
86
93
95
2
2
1
1
3
4
3
2
0
0
0
0
3
8
3
1
Zdroj ASID 2007
Tabulka č. 4:Podíl účastníku na Riesterovy penzi dle příjmových skupin
v%
do celkového
příjmu
9 999
19 999
29 999
39 999
49 999
Nad 50.000
Staré spolkové země
Muži
Ženy
2004 2007 2004 2007
7,3
8,8
36,9 42,2
9,1
5,4
29,5 24,2
24,5 22,5
15,9 17,4
21,3 23,8
11,3
8,5
15,2 13,5
3,5
3,5
22,6 26,1
2,9
4,1
Nové spolkové země
Muži
Ženy
2004 2007 2004 2007
30,9 19,8
48,3 41,1
17,0 22,5
26,7 28,3
29,3 20,9
15,6 15,4
9,7 19,6
6,0 10,6
5,3 10,1
2,0
1,9
7,9
7,1
1,3
2,7
Zdroj DIW Berlin 2009
Tabulka č. 5: Redukce daňových výnosů v důsledku státní podpory třetího pilíře
(v milionech DM)
Rok
Spolkový rozpočet
Zemské rozpočty
Obce
Celkem
2001
-55
-48
-19
-122
2002
-249
-220
-84
-553
2003
-2.136
-1.958
-697
-4.791
2004
-2.259
-2.065
-735
-5.059
2005
-4.454
-4.070
-1.444
-9.968
2006
-4.363
-3.994
-1.416
-9.773
2007
-6.705
-6.131
-2.172
-15.008
2008
-6.796
-6.212
-2.200
-15.2008
Zdroj: Datz, N. Private Altersvorsorge am Beispiel der „Riester-Rente“.Köln, nakl. DIA 2003.