XIX. KONGRES ODS

Transkript

XIX. KONGRES ODS

XIX. KONGRES ODS
Praha 2008
Obalka19.KongresCMYK 2.3.2009 13:48 Stránka 1
edice Knihovna ODS č. 21
Občanská demokratická strana
Vydala Hlavní kancelář ODS, Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
tel.: 234 707 111, fax: 234 707 102
e-mail: [email protected], www.ods.cz
21
XIX.
KONGRES
ODS
XIX.
KONGRES
ODS
http://www.ods.cz/akce/kongresy/19.kongres/
OBSAH
ZAHÁJENÍ KONGRESU
ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA
PROJEV PREZIDENTA REPUBLIKY VÁCLAVA KLAUSE
VYSTOUPENÍ A POZDRAVY HOSTŮ A POLITICKÝCH PARTNERŮ
7
11
24
25
• Ivo Sander
• David Cameron
• Egemen Bagis
• Jiří Čunek
• Martin Bursík
• Naděřda Kavalírová
• Miroslav Kalousek
• Stanislav Němec
25
27
29
31
33
35
37
38
PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDY SENÁTU PČR
41
• Pavel Bém
• Petr Bendl
• Petr Gandalovič
• Ivan Langer
• Petr Nečas
• Přemysl Sobotka
41
51
56
59
61
66
POLITICKÁ DISKUSE
69
PROJEVY KANDIDÁTŮ A VOLBY DO POLITICKÝCH ORGÁNŮ ODS
VOLBA PŘEDSEDY ODS
NOMINAČNÍ PROJEV MIRKA TOPOLÁNKA
NOMINAČNÍ PROJEV PAVLA BÉMA
VOLBA PRVNÍHO MÍSTOPŘEDSEDY ODS
NOMINAČNÍ PROJEV PETRA BENDLA
NOMINAČNÍ PROJEV IVANA LANGERA
NOMINAČNÍ PROJEV EVŽENA TOŠENOVSKÉHO
NOMINAČNÍ PROJEV DAVIDA VODRÁŽKY
PRŮBĚH VOLBY 1. MÍSTOPŘEDSEDY ODS
VOLBA MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS
NOMINAČNÍ PROJEV MILANA CABRNOCHA
NOMINAČNÍ PROJEV MICHALA DOKTORA
NOMINAČNÍ PROJEV PETRA GANDALOVIČE
NOMINAČNÍ PROJEV JIŘÍHO JANEČKA
NOMINAČNÍ PROJEV LIBORA LUKÁŠE
165
167
173
174
176
178
173
180
181
181
182
183
184
184
185
NOMINAČNÍ PROJEV PETRA NEČASE
NOMINAČNÍ PROJEV MIROSLAVY NĚMCOVÉ
NOMINAČNÍ PROJEV JIŘÍHO POSPÍŠILA
NOMINAČNÍ PROJEV ALEŠE ŘEBÍČKA
NOMINAČNÍ PROJEV EVŽENA TOŠENOVSKÉHO
PRŮBĚH VOLBY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS
NOMINACE REGIONÁLNÍCH SNĚMŮ
VOLBA VÝKONNÉ RADY
VOLBA KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE
VOLBA SMÍRČÍHO VÝBORU ODS
186
186
187
188
188
189
191
193
193
194
ZÁVĚREČNÝ PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA 195
ZPRÁVY
214
PŘÍLOHY
271
VYSTOUPENÍ V RÁMCI POLITICKÉ DISKUSE
řazeno chronologicky
1. Miroslava Němcová
2. Martin Říman
3. Tomáš Julínek
4. Jiří Pospíšil
5. Jiří Liška
6. Petr Tluchoř
7. Jan Bürgermeister
8. Ladislav Libý
9. Aleksandra Udženija
10. Jiří Kadrnka
11. Jiří Oberfalzer
12. Rudolf Blažek
13. Ivo Strejček
14. Miroslav Ouzký
15. Milan Cabrnoch
16. Tomáš Chalupa
17. Jaroslav Kubera
18. Jiří Oberfalzer
19. Oldřich Vlasák
20. Hynek Fajmon
21. Petr Štěpánek
22. Boris Šťastný
23. Petr Bratský
24. František Laudát
25. Evžen Tošenovský
26. Petr Skokan
27. Jan Kubata
28. Jana Černochová
69
71
74
77
79
80
82
84
87
88
89
90
92
94
95
97
98
100
102
103
104
105
107
108
110
112
113
114
29. Pavel Žďárský
30. Jan Klas
31. Miloš Vystrčil
32. David Šeich
33. Kateřina Bartošová
34. Marie Kousalíková
35. Vlastimil Tlustý
36. Jan Schwippel
37. Pavel Simajchl
38. Alena Páralová
39. Jaroslav Zvěřina
40. Miroslav Jeník
41. Michal Doktor
42. Ivan Fuksa
43. Václav Vacek
44. Emil Jeníček
45. Jan Baloun
46. Jiří Payne
47. Tomáš Vaněk
48. Oldřich Vojíř
49. Eva Dundáčková
50. Miroslav Svozil
51. Daniel Štěpánek
52. Tomáš Jirsa
53. René Franěk
54. Aleš Rádl
55. Václav Král
56. Jan Zahradil
116
118
120
122
124
125
126
128
130
132
133
134
135
138
140
143
144
145
147
153
154
156
157
158
160
161
162
163
7
ZAHÁJENÍ KONGRESU
ZAHÁJENÍ KONGRESU
ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS
MIRKA TOPOLÁNKA
Odvaha a rozvaha
Vážené delegátky, vážení delegáti, přátelé, hosté,
je mojí milou povinností přivítat Vás na 19. Kongresu Občanské demokratické
strany. Kdybych chtěl žertovat, což dnes nechci a nemůžu, řekl bych, že se symbolicky scházíme na periferii. Buď abychom věděli, kde můžeme v politice skončit, nebo abychom viděli, že nic není navždy dáno. Vždyť kdo by ještě před pár
lety čekal takto příjemné prostředí v průmyslovém předměstí Prahy a kdo by čekal Občanskou demokratickou stranu jako drtivě poraženého v krajských a senátních volbách. Ať je to jakkoliv, naše jednání bude mimořádně důležité a odpovědné.
Tento kongres je standardní a zároveň nestandardní. Standardní je v tom, že v polovině volebního cyklu musí, tak jako vždy, stanovit základní strategii pro vítězství
v příštích volbách a vybrat tým, který nás k němu má vést. Nestandardní je tento
kongres v tom, že se koná v době, kdy máme krátkodobé a možná hluboké problémy dané nejenom prohranými volbami. K jejich překonání potřebujeme spíše
8
XIX. KONGRES ODS, PRAHA, 5.–7. PROSINCE 2008
krizový management a nástroje krizového řízení. Jak, co se týká strategie, tak, co
se týká týmu. Kongres musí odpovědět i na otázky, které jsme si v minulosti nemuseli klást. Některé z nich mají jen špatné a horší odpovědi. Některé bolí už při
samotném položení, a ani odpovědi nebudou bez bolesti. Musíme znovu najít odvahu. K otázkám i odpovědím. Tentokrát nerozhodujeme pouze o příštích dvou letech a pouze sami o sobě. Musíme stanovit krátkodobou vítěznou taktiku, i dlouhodobou strategii „trvale udržitelné pravice“ v České republice jednadvacátého
století. Rozhodujeme o budoucnosti politického systému u nás na dlouhá léta.
Dovolíte-li, zformuluji ty zásadní otázky a odpovědi do pěti základních cílů, které stojí před tímto kongresem. Ty cíle jsou nasnadě:
1. Analyzovat příčiny volební prohry.
2. Přijmout změny Stanov, které do budoucna umožní udržet elementární jednotu
ODS a reagovat na některé vnitrostranické problémy.
3. Přijmout krátkodobou taktiku a střednědobá řešení, která umožní vítězství v příštích a dalších volbách.
4. Stanovit dlouhodobou strategii, která ODS zajistí trvale silnou pozici v pravé
části politického spektra.
5. Vybrat krizového manažera a tým, který dokáže potřebné změny realizovat.
Abychom splnili tyto cíle, musíme si položit řadu otázek. A abychom dostali správné odpovědi, musíme si klást správné otázky. Nepochybně budeme živě diskutovat nejen o odpovědích, ale i o formulaci oněch otázek. Ta debata musí být svobodná, otevřená, necenzurovaná. V tom je naše přednost. Já navíc doufám, že debata
bude i slušná a kultivovaná. Mediální zájem o naše jednání, a to nejenom tuzemský,
je enormní a náš zájem by měl být zřejmý – demonstrovat dospělost a politickou kulturu ODS. A taky doufám, a to jen na okraj, že budou diskutovat především ti, kteří v ODS chtějí zůstat i po tomto kongresu, a ne naopak. Ti, kterým na naší misi
v české politice záleží. Přesto, nebo možná právě proto bych byl rád, aby ta diskuse
měla nějaký řád, nějaký pevný bod, k němuž se bude naše třídenní úsilí upínat.
Co se týká věcné analýzy prohry na základě tvrdých dat, nechali jsme ji na nezávislých odbornících a všichni jste s ní byli seznámeni. Na nás je vyvodit z této
sociologické a politologické analýzy analýzu politickou. Můžeme se lišit v politických hodnoceních, ale měli bychom všichni vycházet ze stejných faktů. A hlavně
bychom se už měli přestat navzájem obviňovat a dívat se více dopředu. Na základě analýzy prohry stanovit strategii změny a taktiku realizace.
Ohledně nutných změn a dlouhodobé strategie si nedovedu představit lepší rámec pro kongresovou debatu o budoucnosti, než jsou naše Stanovy. Tedy návrat ke
kořenům. Tam, v článku 2, to všechno je. Jak hlavní cíle, tak hlavní úkoly. Když
budeme diskutovat o chybách, o programu, o strategii, naše Stanovy jsou tou nejlepší inspirací. Ptejme se, jak je plníme. Jak je plní každý z nás? Jak je plní ODS
jako celek? Ptejme se, co udělat pro to, abychom je plnili lépe. Ptejme se, jak plnit nejen některé body, ale všechny cíle a úkoly v našich Stanovách. Jinak nebudou naše odpovědi úplné a poctivé.
ÚVODNÍ PROJEV PŘEDSEDY ODS
9
Až správně zodpovíme otázky, které povedou ke splnění základních cílů kongresu, musíme si zvolit odpovědnou politickou reprezentaci, která převede tyto závěry do praxe. Reprezentaci, která bude více než jen souborem silných osobností. Reprezentaci silnou především jako tým, který umí táhnout za jeden provaz.
Právě to nám poslední dva roky chybělo. Chyběla nám JEDNOTA!
Politická reprezentace, která vzejde z tohoto kongresu, musí dostat jasný a zároveň realistický mandát. Jak v oblasti vnitrostranické, tak vnitropolitické. Mandát, který bude respektovat ideové základy ODS a zároveň půjde vstříc přáním občanů. Úmyslně říkám obecně občanů, protože nás čeká diskuse i o tom, jaké
voličské skupiny budeme chtít do budoucna oslovovat. Musíme znovu vyjít mezi
lidi a ptát se, co opravdu chtějí. A umět jim to nabídnout čitelným způsobem!
A prodat i zpětně to, co půjde vstříc jejich poptávce a co jsme nebyli schopni vysvětlit. I to nám v poslední době chybělo. Chyběla nám SROZUMITELNOST!
Nakonec, ale ne v poslední řadě musíme přijmout úpravu Stanov, která nám
umožní účinněji vyvodit důsledky z jejich porušování. Musíme přijmout změnu,
která nám umožní rozloučit se s těmi, kteří nám dělají ostudu. Najít demokratický mechanismus, který to umožní. Musíme zamezit závodům v nabírání nových
členů. Některé regiony si zaslouží audit členské základny. Musíme umět řešit naše vnitřní problémy. Musíme si přestat lhát. Musíme se bránit křivým nařčením
a razantně řešit ta oprávněná. Musíme bořit mýty, především o sobě. Tady přece
začíná i řešení všech ostatních problémů. I zde je naše slabina. Chybí nám
VĚROHODNOST!
Abychom během nadcházejících tří dnů zvládli všechny tyto úkoly, k tomu potřebujeme odvahu. Ale potřebujeme také rozvahu. Musíme zapojit nejen naše
srdce, ale i hlavy. Potřebujeme idealismus i realismus. Ostatně ODS vyrostla a těží z tisícileté tradice evropského myšlení, která odráží základní jednotu obou těchto hodnot, jak ji vyjádřil například Kant: „Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně“. Náš kongres se schází v adventním čase. Považuji proto za příhodné
si připomenout, že naše dnešní dilema, jakkoli ho cítíme jako zásadní a fatální, je
jen krátkou epizodou v tisíciletém vývoji křesťanské, chcete-li evropské civilizace, která od počátku řeší a udržuje se při životě hledáním odpovědi na stejnou základní otázku. Otázku změny a kontinuity. Otázku dodržování věčných zákonů a potřeby jejich neustálého aktuálního výkladu. Otázku konzervatismu a liberalismu.
Otázku odpovědnosti a svobody. Otázku jednoty v různosti. Můžeme také říci otázku kořenů a výhonků. Nebo otázku jádra a obalu. Dokonalým měřítkem úspěchu
křesťanské civilizace je, že všichni – slušní dobrovolně, neslušní z donucení – dodržují zákony a pravidla, které tvoří její jádro. A nemusí být duchovní, dokonce
ani nemusí chodit do kostela, nemusí být fakticky ani pokřtěni. Křesťanství totiž
přineslo hodnoty, které byly srozumitelné a přitažlivé pro široké vrstvy lidí, nikoli jen pro členy, nikoli jen pro zasvěcené. Umělo tyto hodnoty také věrohodně prezentovat a nabídlo je všem, nikoli jen vyvoleným. Kdo v tom chce vidět podobenství pro politiku ODS, ať je v tom klidně vidí.
10
Závěrem mi dovolte pojmenovat i to, co bychom na tomto kongresu neměli připustit. Měli bychom zabránit provokacím těch, kteří chtějí ODS poškodit. Kteří
chtějí pouze využít naší diskuse pro získání vlastní publicity. Měli bychom zabránit pokusům o tunelování ODS. Protiústavním krokům. Rozbití programu. Už dnes.
Měli bychom vyloučit spekulace o naší slabosti, neschopnosti, o ovlivňování delegátů, zavazování hlasování, o politické korupci.
Jsem velkým optimistou. Věřím Vám, Vaší zkušenosti, Vaší odpovědnosti, politické intuici a kompasu ve Vašich srdcích i hlavách. Věřím, že vyjdeme z této nelehké situace posílení, jednotní, odhodlaní a s jasnou vizí. Že se rozjedeme do regionů znovu jako tým. Cesta, kterou zvolíme, možná bude trnitá, ale my ji společně
budeme hledat, společně ji musíme najít a společně se po ní vydáme. Kdo bude
chtít jít po cestě jiné, ať jde.
Na závěr mého úvodního vystoupení a přivítání Vás všech, Vám chci představit
příznačné heslo tohoto kongresu. Aby byla ZNOVU MODRÁ, musíme opět jít
tou PRAVOU CESTOU! Dobrý den.
ZPRÁVA PŘEDSEDY ODS
11
MIRKA TOPOLÁNKA
Dámy a pánové,
moje letošní „zpráva předsedy“ opravdu nebude ani krátká, ani záživná. Suchá
zpráva bez emocí. Ty si nechám na zítřek. Byl bych velmi rád, kdybyste ji tentokrát brali nejen jako analýzu toho, co bylo, ale také jako můj pokus o interpretaci, návrh řešení a snad, troufale, i jako žádost o mandát pro další směřování naší
strany. Tato zpráva je určena k další diskusi. Opravdu mi nejde o slohové cvičení, které zazní a nic se nezmění. V celé řadě mých předchozích kongresových vystoupení zazněla slova, která bohužel zůstala bez reálné odezvy, bez naplnění. Zazněla varování, která jsme, nebo spíš jste, nebrali vážně. Moje dnešní slova berte,
prosím, vážněji. V jistých ohledech se budu totiž opakovat. Určité apely mohou
vypadat u někoho jako náhlé procitnutí, náhlé volání po změnách a nápravě. Mne
z toho snad nepodezříváte. Nevolám poprvé, nejde o změnu pro změnu. Jen jsou
na rozdíl od minulých let některé změny skutečně nevyhnutelné. Buďme tentokrát
důslední! Alternativou změny totiž není ne-změna. Změna ODS žádnou alternativu nemá!
Budu se věnovat zejména dvěma tématům, které jsou nasnadě. Analýze volební prohry a systémovým změnám, které jsou potřebné pro příští vítězství.
Analýza prohry
Analýzu prohry začnu analýzou našich předchozích vítězství. Každé vítězství totiž v sobě nese geneticky zakódovanou informaci příští porážky. Jak se říká, pýcha předchází pád. A platí to i naopak, neboli: co mě nezabije, to mě posílí.
Když jste mě poprvé zvolili předsedou ODS, přinesl jsem koncept „tvrdé jádro,
měkký obal“. Od konce roku 2002 se veškerá naše politická činnost, programová,
personální i marketingová, řídila tímto jednotícím heslem.
Výsledkem bylo, že jsme otočili desetiletý trend klesajících preferencí a po vítězstvích ve dvojích senátních, v krajských, v komunálních a evropských volbách
jsme získali historické vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny. Následně
pak ještě v dalších komunálních a v dalších senátních volbách. A také ve dvojích
prezidentských, abych – hlava děravá – nezapomněl.
Pokud máme správně pochopit příčinu prohry, musíme nejprve pojmenovat důvody, které vedly k našim vítězstvím. Ať již šlo o naše vlastní přednosti, které jsme
později ztratili či o objektivní důvody, které hrály pro nás a nyní jsou proti nám.
Z faktorů, které jsme mohli ovlivnit, jsou to v první řadě tyto tři: JEDNOTA,
SROZUMITELNOST, VĚROHODNOST. Vím, že se opakuji, ale jak se říká, opakování je matka moudrosti.
12
Působili jsme navenek jednotně. Naše košatá a někdy ostrá vnitrostranická debata nám v nejmenším nebránila mluvit na veřejnosti jedním hlasem. Byli jsme
tým. Měli jsme srozumitelný pravicový program pro všechny společenské skupiny. Měli jsme program, který se řídil heslem „tvrdé jádro, měkký obal“. Dokázali
jsme tak oslovit i ty, kteří nás nikdy předtím nevolili. Dali jsme jim novou naději.
Dostali jsme novou šanci.
A konečně jsme měli osobnosti, které po zkorumpované, prázdné a promarněné
socialistické osmiletce věrohodně prezentovaly pozitivní změnu. Nebo jsme tak
přinejmenším byli ve svém celku vnímáni. K těmto vnitřním faktorům se přidávaly faktory vnější. Opoziční bonus a touha po změně, která byla obzvláště silná kvůli špatnému vládnutí ČSSD. Pohyb politického kyvadla doprava. Nejen u nás, ale
i v Evropské unii, která opouštěla doktrínu státu blahobytu a hledala cesty k omezení byrokracie a zvýšení konkurenceschopnosti.
Právě tyto dlouhodobé vnější faktory se nyní postavily proti nám a staly se
rozhodující příčinou prohry. Otočil se dlouhodobý trend a politické kyvadlo se
zhouplo doleva. V Evropě je na vzestupu stávkové hnutí, šíří se nechuť k reformám a obavy z budoucnosti. Finanční krize vyvolala recesi a ztrátu důvěry, evropští politici se uchylují k populismu, nalévají do ekonomik miliardy Euro, pod
rouškou problémů se už začalo ve velkém rozdávat. Zdražily potraviny, energie,
ropa, plyn. Nejsme opuštěným ostrovem pozitivní deviace, jsme naopak závislí na
exportu, na poptávce, funkčním evropském trhu. Všechny tyto trendy nás nutně
musely ovlivnit.
Přišli jsme o opoziční bonus právě v době, kdy končila konjunktura a ochota
k reformám padala na bod mrazu. Podle sociologických dat se preference začaly
lámat již v polovině roku 2007. Tedy v době, kdy lidé neměli o skutečném obsahu reforem ponětí. Pouze věděli, že jsme je navrhli a už pouhý strach ze změny
znásobený mediálním šířením poplašných zpráv vykonal své. K tomu se přidaly
obavy ze zdražování a z dopadů finanční krize, která k nám přišla právě v době začínající kampaně.
K nepříznivým vnějším faktorům se přidaly faktory vnitřní. Ze střednědobého hlediska jsme špatně vyhodnotili naše vítězství z roku 2006 a 2004. Šlo
o netypické výsledky v zemi, kde má levice historicky trvalou převahu. Platilo to
i na počátku 90. let. Ale tehdy nám umožnila vítězit polistopadová euforie, nadšení
ze znovu nabyté svobody a silná společenská poptávka po pravicových, či spíše liberálních řešeních, která po čtyřicetileté komunistické vládě vedla i jinak hodnotově levicové voliče k favorizování ODS. Postupná ztráta hlasů mezi lety 1992
a 2002 byla primárně způsobena vyrovnáváním hodnotových a voličských preferencí. A rovněž za jejich sbližováním v kampani v roce 2006 stál pro nás nepříjemný fakt, že ČSSD může čerpat ze širšího potenciálu.
Kdyby se volby v roce 2006 konaly o pár týdnů později, pravděpodobně bychom
prohráli. Navzdory kvalitě našeho programu, účinnému oslovení pravice a zisku
středu. Navzdory ostudným výsledkům vládnutí ČSSD. Negativní kampaň se uká-
13
zala být účinným nástrojem pro mobilizaci levicových voličů. My jsme nezvítězili
díky tomu, že jsme odmítli vést negativní kampaň, ale navzdory tomu.
Přecenili jsme robustnost základů našeho vítězství, a proto podcenili potřebu
naše kroky vysvětlovat a vůbec pro ně připravit půdu. Promeškali jsme dobu na
počátku naší vlády, kdy jsme měli občany daleko razantněji seznámit s reálným
stavem země, který jsme zdědili. My jsme sice zveřejnili data, která ukazovala na
hrozící zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče, na destabilizaci sociálního
systému a ohrožení výplat penzí. Nevystrašili jsme je ale stavem veřejných financí, neděsili jsme je jako dnes lživě naši soupeři. A nevedli jsme navíc žádnou skutečnou kampaň. Sdělení z tiskové konference je nulovým sdělením, pokud se v patřičné intenzitě nedostane k občanům. Barvotisková, sebechytřejší brožúrka,
podobná desítkám jiných tiskovin, záplavou nejrůznějších mediálních negativních
informací, naštvané lidi nepřesvědčí.
Dalším podstatným faktorem byla mimořádně vysoká míra očekávání našich voličů. Po velmi vyhrocené kampani, kterou kulminovalo znechucení veřejnosti z afér
a skandálů socialistů, jsme nedokázali v reálném výkonu vládnutí tyto aféry objasnit a vyšetřit. Náš vítězný étos měl totiž dva základní atributy – reformy a boj
proti korupci. Reformy jsme nakonec rozmělnili nevyhnutelným koaličním kompromisem a viditelný boj proti korupci nechali na papíře. Lidé nabyli dojmu, že
jsme stejní jako oranžoví. Že je kryjeme, aby oni v budoucnu na oplátku kryli zase nás. Stát v pod naším vedením tak bohužel zatím není ani tak malý a efektivní,
ani tak silný a spravedlivý, jak jsme slibovali.
Tak jako jsme nebyli dost důrazní v upozorňování na selhání našich předchůdců a ohrožení budoucnosti, neuměli jsme ani dostatečně obhájit naše reformy. Na
tomto selhání se společně podílely jak vláda, tak ODS. Naši ministři i já jsme věnovali více než 90 procent svého času práci a méně než 10 procent její propagaci. Což je v demokratických podmínkách zcela nedostatečné. Po deseti letech v opozici jsme se sice uměli dobře připravit na vládnutí, ale co se týče vývoje moderní
masmediální demokracie či mediokracie, tak nám doslova ujel vlak. Členská základna buď naše reformy nepochopila, nebo se od nich dokonce distancovala, každopádně se nestala mediátorem směrem k veřejnosti.
V době, kdy jsme byli u moci, v první polovině 90. let, platila jiná pravidla. Novináři se více zajímali o podstatu věci. Podporu reforem brali jako své poslání a politiky trestali za to, že jsou málo razantní, ne za to, že jsou málo populističtí. Když
pak přišla sociální demokracie a zejména Jiří Paroubek, dívali jsme se skrz prsty
na jeho obsahově vyprázdněnou marketingovou politiku. Soustředili jsme se na obsah. To bylo jistě správně. Ale zapomněli jsme, že bez masivního marketingu je
dnes i dobré zboží neprodejné. A co hůř, že zákonitě prohraje se zbožím méně kvalitním, ale lépe propagovaným. Nikdy jsem nevěřil, že by někdo mohl uvěřit těm
prázdným tlachům bez reálného obsahu. Mýlil jsem se. Pořád platí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. V digitálním věku krátkých, neověřovaných a snadno prosaditelných vteřinových senzací a mystifikací na serverech dvojnásob.
14
Samotná ODS dlouho nevedla komunikaci vůbec. Po nástupu Jana Kočího do
čela Hlavní kanceláře se situace zlepšila. Ale přesto jsme nedokázali konkurovat
totální vyhlazovací propagandistické mašinérii ČSSD. To nekladu ani tak za vinu
Hlavní kanceláři jako spíše nedostatku politického leadershipu. Scházel nám jeden člověk, na kterého bych se mohl jako na svého zástupce spolehnout a přenechat na něm vnitřní řízení ODS a vedení kontinuální, jak vnitrostranické, tak vnější kampaně.
Na tyto střednědobé chyby navázaly chyby krátkodobé. Zvolili jsme špatný model kampaně. Přenechali jsme ČSSD monopol na výběr a komunikaci celostátních
témat, jimž naše krajská témata a decentralizovaná kampaň nemohly konkurovat.
Ruku na srdce. Nové silnice a školy nejsou ani modré, ani oranžové. Já se obávám, že ani rudé. Slibují je všichni. „Náš kraj, náš domov“ je sice milé konstatování, ale s politikou mnoho nesouvisí. Nepřinesli jsme do kampaně vlastní témata, v lepším případě jsme se jen bránili razantní negativní kampani ČSSD, v horším
jsme mlčeli. Na rozdíl od voleb v roce 2006 jsme neuměli lidem srozumitelně vysvětlit, v čem je naše specifická přidaná hodnota, v čem je naše plus a nechali
jsme našeho soupeře, aby nás s pomocí lží označkoval znaménkem minus. A vůbec nejhorší bylo, že jsme v kampani nevystupovali jednotně. Rozhádaností ještě
nikdy nikdo volby nevyhrál. A nakonec jsme si zavinili řadu afér na centrální i místní úrovni a ztratili tak věrohodnost.
Těmito našimi chybami, které lze třemi slovy shrnout jako NEJEDNOTNOST,
NESROZUMITELNOST a NEVĚROHODNOST, jsme umocnili hlavní objektivní
faktory naší prohry. Ono zhoupnutí politického kyvadla doleva, strach z budoucnosti a z reforem, v kombinaci s našimi vlastními chybami byly smrtícím koktejlem. Neuvěřitelný příběh s diktafonem a vířivkou pak definitivní tečkou.
Na všech těchto chybách, tedy až na tu vířivku, přijímám svůj osobní podíl. Přijímám vinu za to, že jsme dostatečně a masivně nevysvětlovali naše reformy a budoucí záměry a nepropagovali naše úspěchy. Za to, že jsme neuměli navázat na naši kampaň ODS plus a předvést jednotlivým voličským skupinám srozumitelné
zkratky, ikony, cosi jako „vláda ODS plus“. Přijímám svůj díl viny za špatně zvolený styl kampaně. A konečně i za své vlastní chování. Neměl jsem ustoupit krajským reprezentacím a přenechat jim kompletní režii kampaně. Byl jsem nedůsledný! Nedostatečně jsem odděloval soukromé problémy od pracovních vztahů
s novináři, často jsem hovořil a jednal jen jako člověk, nikoliv jako politik a předseda. Byl jsem nedisciplinovaný!
A možná teď udělám ještě jednu chybu, kterou politik standardně dělat nemá:
OMLOUVÁM se ZA SVOJE CHYBY! Přestože odmítám personifikaci naší prohry,
k případné výhře jsem nepochybně přispěl méně než dřív, méně než jsem mohl.
Bylo nutné, abych tu otevřeně promluvil o chybách bez ohledu na to, kdo z nás
se jich dopustil. Úmyslně jsem je nepersonifikoval, kromě chyb vlastních. Nejde
o hledání viníků, ale o hledání cesty k nápravě. Nedojdeme k nápravě, pokud budeme chyby zamlčovat. Ale nedojdeme k nápravě ani tehdy, pokud si do naší pro-
15
hry budeme uměle projektovat svá zbožná přání, která mají ukazovat na domnělé
chyby druhých. Naše chyby a objektivní faktory prohry, jak jsem je tu popsal, vycházejí z politologických a sociologických analýz. Nepřidal jsem k nim a neubral
ani píď.
Stejně otevřeně tu promluvím o důsledcích těchto chyb a objektivních příčin.
Rovněž na základě hlubokých analýz. Voliči vnímali ODS jako vyhraněně pravicovou stranu, stranu pro bohaté, která provádí protilidovou politiku. Získali jsme
sice oproti volbám v roce 2006 o něco více hlasů jasně pravicových voličů, ale totálně jsme ztratili voliče středu. Ztratili jsme u řady významných specifických voličských skupin. U lidí mezi 30–44 lety, u zaměstnanců v nedělnických profesích,
u lidí s průměrnými a mírně nadprůměrnými příjmy, u středoškoláků a vysokoškoláků. Navýšení voličské účasti neprobíhalo rovnoměrně jako v roce 2006, ale
selektivně pouze v oblastech s levicovým voličstvem. Bořme tedy mýty o všespasitelných modrých kořenech. Naše země se prokazatelně posunula doleva. Obavy,
strach ze změn, podvědomá reakce na tušené problémy. Zdaleka nejen naší vinou,
ale také.
Změny pro vítězství
Co plyne z této analýzy prohry? Zcela jednoznačně: musíme se vrátit k důslednému uplatňování politiky „tvrdé jádro, měkký obal“. Cokoliv jiného by znamenalo zahodit po první porážce šest úspěšných let. Cokoliv jiného by znamenalo pohrdnout názory nezávislých sociologů a politologů. Cokoli jiného by znamenalo jít
proti politické logice a současným trendům. Cokoli jiného by zcela jistě vedlo nikoli pouze k dalším porážkám, ale k pádu ODS do totální bezvýznamnosti.
Ano, potřebujeme tedy změnit styl i obsah politiky. A to v tom smyslu, že se musíme vrátit ke kořenům našich úspěchů z let 2002 až 2006. Změny se musejí týkat jak vlády, tak ODS.
Po šoku z porážky jsme několik týdnů věnovali debatám, co vlastně chceme, jakou stranou chceme být, kam chceme směřovat. Ty debaty byly pro nás a pro mě
osobně nesmírně cenné. Ale pokud chceme získat zpět popularitu a mít šanci vyhrát příští volby, nemůžeme nyní vést další dlouhou debatu. Musíme vědět, co chtějí lidé, co očekávají naši voliči a okamžitě to začít realizovat.
Krátkodobý program změn bych tedy nazval spíše „zpět k voličům“ než „zpátky ke kořenům“.
Víme, kde máme slabiny a analýzy na ně bez obalu ukázaly. O potřebě elementární jednoty už jsem mluvil. K tomu není příliš co dodávat. Nyní se budu věnovat zejména srozumitelnosti naší politiky a věrohodnosti jejích nositelů.
Je nepochybné, že musíme zlepšit komunikaci. Při rekonstrukci vlády bude hrát
důležitou roli, jak ministři zvládají časování jednotlivých kroků a jak dokáží prodat výsledky své politiky. Jak dokáží komunikovat s občany i členskou základnou.
16
Komunikace přitom musí běžet oběma směry. Jak směrem od vlády, tak prostřednictvím Hlavní kanceláře od místních, oblastních a regionálních sdružení směrem
ke kabinetu. V minulých dvou letech jsme v tomto smyslu nezvládli transformaci
z opoziční na vládní stranu, a to se nám nyní vymstilo.
Totéž se týká Hlavní kanceláře. ODS, na rozdíl od vlády, nemá ničím svázané
ruce. Může daleko razantněji než státní úřad prezentovat výsledky naší politiky
a především další záměry. Uvědomuji si, že Hlavní kanceláři k tomu v poslední
době už nechyběla vůle a nasazení jako spíše politický mandát a výkonný politik.
Oboje musí dostat.
Příprava na volby už běží. Za půl roku se konají volby do Evropského parlamentu a kampaň do sněmovních voleb rovněž prakticky začala. Na vládě je, aby
do této kampaně dodala argumenty. Ale její organizace, plánování a vedení musí
být záležitostí profesionálů. Potřebujeme dokončit profesionalizaci manažerské sítě. A musíme daleko více spolupracovat s externisty, s odborníky na veřejné mínění a vedení kampaní. Právě v tomto analytickém zázemí byla v minulých šesti
letech naše síla. V posledních volbách jsme ji ale vůbec neuměli, či možná ani nechtěli využít.
Druhým balíkem změn je otázka elementárního fungování kabinetu. Musíme si
sednout s našimi koaličními partnery a znovu si ujasnit naše priority do konce volebního období. Lidovci a zelení prohráli volby daleko fatálněji než my. I oni si
stejně jako ODS musejí uvědomit, že šance na příští volební úspěch všech tří stran
je spojena s úspěchem této vlády. Na úspěchu je možné se i přiživit. Od neúspěchu je možné se pouze distancovat, ale nelze z něj pro sebe nic získat. Kde nic není, ani čert nebere.
To, co platí pro strany, platí samozřejmě i pro jednotlivce. Jedna věc je dohoda
v kabinetu, druhá odpovědnost a disciplína jednotlivých poslanců. Když nebudeme mít elementární loajalitu, nemůžeme počítat s žádným dalším úspěchem. Ptám
se Vás, pánové Tlustý, Schwippele, Raninče, jaký prospěch z Vašeho jednání bude mít ODS? Jaký prospěch z něj budou mít občané? Jak Vy sami hodnotíte cenu
neúspěchu? Rebelové bez příčiny bývají populární pouze na stříbrném plátně!
Šanci na budoucí úspěch si skutečně můžeme zkazit jedině my sami. Byla by to
obrovská chyba po tom, co vše se nám již podařilo prosadit. Plníme jak naše Poděbradské artikuly, tak Modrou šanci a volební program. Kdo bude chtít, ukážu
mu desítky stránek analýz, které to přesvědčivě na jasných faktech dokládají. Zde
se omezím pouze na výčet hlavních měřitelných výsledků našeho vládnutí:
• Složená daňová kvóta klesne v roce 2008 na 35,7 %, což je o 2,3 procentního
bodu méně než v roce 2005, jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků zůstává na úkor státu dodatečných cca 87 mld. Kč.
• Daří se měnit strukturu zdanění, a to směrem k vyššímu podílu zdanění spotřeby a nižšímu zdanění příjmů.
• V oblasti daní z příjmu dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do
roku 2010 o cca 42 mld. Kč.
17
• V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca
94 mld. Kč do roku 2010.
• Zlepšili jsme podmínky pro podnikání, snížili administrativní zátěž na začátku
podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady.
• Zahájili jsme proces racionalizace a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví
a zkvalitnění zdravotní péče, který už přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče omezením jejího nadužívání. Zavedení poplatků to už teď naprosto průkazně dokazuje. Jejich rušením jen zvýrazňujeme prohru.
• Připravili a prosadili jsme systémové změny v oblasti zaměstnanosti, sociálních
dávek a nemocenské směrem k adresnosti a motivaci k pracovní aktivitě.
• Prosadili jsme 1. fázi penzijní reformy, další dvě fáze jsou připraveny k projednání v Parlamentu.
• Nezaměstnanost v roce 2008 klesá ke 4,4 % oproti skoro 8 % v roce 2005.
• Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice EU klesl v roce 2008 na
1,2 % HDP, oproti vládou ČSSD předpokládaným 3,5 % HDP.
• Kumulované zadlužení České republiky klesne v roce 2008 na 28,8 % HDP, což
je o jeden procentní bod méně než v roce 2005.
• Provedli jsme bezprecedentní změny v justici, policii.
• Zavedli jsme rovnou daň. Opakuji, zavedli jsme rovnou daň. Zrušili minimální
daň, registrační pokladny, ministerstvo, řadu úřadů, povinností, regulací.
I kdyby nyní opravdu nastal onen černý scénář a Sněmovna se stala neprůchodnou
pro další reformní návrhy, tak již v této chvíli jsme provedli nejvýznamnější reformy za posledních deset let. Navázali jsme tak na naši práci z počátku 90. let. Poprvé od liberalizace cen jsme přišli s reformami, které mění chování lidí, které je
vracejí ke starým dobrým konzervativním hodnotám. K odpovědnosti za sebe, za
svou rodinu, za své zdraví. Všechny naše reformy fungují a přinášejí pozitivní efekty. Že nejsou přesně podle našich snů, představ, programu? Že jsou mnohdy plošší, než jsme slibovali, chtěli a někdy i prosazovali? To si opravdu myslíme, že v opozici, s ČSSD, nebo v menšinovém kabinetu bychom dosáhli víc? Myslí si to někdo
v tomto sále? Skutečně?
Na základě námi prosazených reforem je možné úspěšně exekutivně dovládnout.
Ostatně naší prioritní starostí na příští rok a půl je uchránit občany před dopady
světové finanční krize, která se již promítá i do naší ekonomiky. Nesmíme občanům lhát, že na nás tato krize nijak nedopadne. Situace je vážná. Tak vážná, že se
nikdo, ani Jiří Paroubek, po vyhraných krajských a senátních volbách, nežene
k vládě, na jejíž triko dopadnou všechny negativní projevy ochlazení ekonomiky.
Problémy světové a evropské ekonomiky budou trvat a v příštím roce se ještě
prohloubí. Náš bankovní systém je zdravý a i díky naší stabilizaci veřejných financí se nás finanční krize přímo nedotkla. Dotkne se nás však nepřímo. Recese
evropské ekonomiky přináší pokles poptávky. To je špatná zpráva pro Českou republiku, která v zemích EU realizuje 85 procent svého exportu. Jsou ohrožena pracovní místa a lidé mají právem obavy z budoucnosti.
18
Není divu, že ČSSD se do vlády nechce a že pokud by na to přišlo, uvítala by jakýsi „kabinet odborníků“, který by řídila ze zákulisí. A pak předčasné volby ještě v době, kdy by frustraci lidí ze světové krize mohla směrovat na ODS. Popřípadě by nechala u moci menšinový kabinet ODS až do konce volebního období. Víme
ale za jakých podmínek? Na takových scénářích se chceme podílet? Nejednotní?
Rozhádaní? Nechci se podílet na scénářích, které by likvidovaly nejen šance ODS
na dlouhá léta, ale i naděje občanů na minimalizaci dopadů krize. Případná dohoda na dílčích řešeních s opozicí musí být součástí mandátu jakéhokoli nového
vedení ODS. Ta cena je vysoká a my to přece víme. Nemáme dnes žádné dobré,
dopředu vítězné řešení.
Na jedné straně jsme jedinou silou, která může občanům nabídnout solidní záruky a návod pro překonání krize. Jsme jedinou silou, která k tomu má know-how
a která k tomu má odvahu. O to větší je naše odpovědnost k občanům i k výsledkům naší tvrdé a těžce zaplacené dvouleté reformní práce. Zužitkovat je můžeme
pouze za podmínky, že zůstaneme ve vládě a že nám do toho ČSSD bude mluvit
málo, nebo vůbec. Přesto, nebo právě proto, nemůže být vláda tou nejvyšší prioritou za každou cenu. Nejvyšší prioritou přece musí být jednota strany a šance na
příští vítězství.
Na straně druhé můžeme kromě řešení krize rovněž exekutivně naplňovat naše
priority: boj s korupcí a malý a levný stát. Pro splnění těchto slibů můžeme a musíme udělat daleko více, než jsme stihli doposud. I proto bychom potřebovali, pokud možno, dokončit volební období. Nepopulární reformy máme za sebou a bylo
by hrubou chybou dobrovolně odejít od práce teď, kdy jsou před námi změny, které nejsou kontroverzní a pro občany mají jednoznačné znaménko plus. Co je nejméně špatným řešením? Má někdo z Vás nějaké geniální řešení? Sem s ním!
Zvlášť se tu ještě zmíním o zahraniční politice. Ne proto, že by potřebovala
změny. Ale proto, že náš budoucí úspěch závisí do značné míry na tom, že ji nezměníme.
Minulý XVIII. Kongres přijal v oblasti zahraniční politiky čtyři usnesení. Za prvé schválil postup při jednáních o Reformní smlouvě. Za druhé žádal posouzení
Reformní smlouvy ústavním soudem. Za třetí podpořil umístění protiraketové obrany na českém území. Všechna tato usnesení plníme. Pokud vstoupí Lisabonská
smlouva v platnost, splníme jistě i to čtvrté a budeme využívat všech nových možností, jako je obousměrná flexibilita či žlutá karta k ochraně zájmů České republiky.
Zahraniční politika patří k významným úspěchům této vlády. I když nemá velký význam pro domácí volby, má o to větší význam coby záruka naší svobody, bezpečí a prosperity. Odmítám zahraniční politiku chápat jako vyzobávaní rozinek,
akcentovat jen to, co se právě hodí a měnit názor podle situace. Koláč se také jí
celý a není možné po vyjedených rozinkách nechat ostatním okoralé těsto.
Česká zahraniční politika se pevně opírá o tři nohy: euroatlantickou, evropskou
a sousedskou. Jak známo, tři body tvoří rovinu, a tak také klopýtnutí kterékoli
19
z oněch tří noh nás dostává na šikmou plochu. Zejména nás vystavuje velmocenskému tlaku Ruska. Ať již geopolitickému, geostrategickému či ekonomickému
a energetickému, tedy zahraničně-politickému.
Euroatlantická vazba je základem naší bezpečnosti. Ale má i svůj ekonomický
rozměr. A nakonec, ale rozhodně ne v poslední řadě, je hodnotovou kotvou, svorníkem naší civilizace. Díky tomu, že si uvědomujeme význam euroatlantické vazby, byli jsme schopni vyjednat s USA zrušení víz. Samostatně a v podstatě navzdory
Evropské unii. Nakonec jsme však otevřeli cestu i pro ostatní evropské země.
Členství v Evropské unii má pro nás zejména ekonomický význam. Ale rovněž
rozšiřuje prostor naší svobody. Což jsme dokázali při úspěšném vyjednávání vstupu do Schengenského prostoru.
Dobré sousedské vztahy jsou naprostou nezbytností bez ohledu na členství v dalších multilaterálních organizacích, v NATO a EU. Proto jsme vyvinuli takové úsilí zklidnit situaci ohledně Temelína, který je neuralgickým bodem vnitřní politiky Rakouska. A podařilo se nám ulomit ty nejextrémnější hroty. Avizovaná politika
nové rakouské vlády je v tomto směru maximem možného. Prospěch nám přináší
také spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky a s pobaltskými zeměmi, která se soustředí na hledání praktické shody a vzájemné podpory při debatě v rámci EU.
Konkrétně se ještě zmíním o třech aktuálních bodech zahraničně politické agendy. Tím prvním je radar. Musím tu zdůraznit, že jsme jedinou českou politickou
stranou, pro kterou je prosazení protiraketové obrany zásadní. Lidovci proti ní nic
nemají, ale neberou ji jako osudové téma. Zelení k ní mají stejné výhrady jako my
k Lisabonské smlouvě. Socialisté jsou proti od té doby, kdy to vyšlo v průzkumech
a budou proti do té doby, dokud budou v opozici. Komunisté odmítají americké
vojenské zařízení ze zásady.
Fakt, že jsme v menšině, nijak neoslabuje naše přesvědčení, že jde o správnou
věc a i nadále uděláme vše pro to, aby radar prošel.
Druhým tématem je Lisabonská smlouva. Té se musím věnovat poněkud obšírněji. Začnu tím, na čem se shodneme. Za prvé se všichni jistě shodneme na tom,
že odmítáme posilování federalistických prvků EU, že odmítáme proces oslabování národních států a posilování centra, že odmítáme tendence k uzavírání Unie.
Za druhé se všichni jistě shodneme na tom, že naopak chceme Evropu flexibilní,
svobodnou, otevřenou. Na čem se neshodneme a o čem proběhne na tomto kongresu spor, je to, zda upřednostníme negativní, či pozitivní přístup. Zda je pro nás
prioritou to, co odmítáme. Nebo to, co chceme prosadit.
My se tu nepotřebujeme přít o principy naší evropské politiky. Dělí nás „pouze“ názor na to, jaké prostředky zvolit k jejich naplňování. To pouze říkám v uvozovkách. Když chybí věcné důvody, jak se vůči sobě navzájem vymezit, pak i spor
o prostředky může přerůst ve spor fatální.
K Evropské unii můžeme přistupovat buď aktivně, nebo pasivně. Přičemž pasivita může mít dvojí podobu. Lze buď pasivně přijímat vše, co z Bruselu přijde jako neměnný fakt, nebo naopak zvolit formu pasivní rezistence. Aktivní přístup
20
oproti tomu má jen jednu formu: Bojovat, jít stále za svým cílem a nevzdávat se,
ani když právě nevítězíme.
Musím říci, že pasivita je mi cizí. Nikdy jsem na Evropské radě neseděl mlčky
v koutku. Nikdy jsem se nebál ozvat, bez ohledu na posměšky opozice i médií.
Tento přístup přinesl své ovoce. Dnes už každý bere Českou republiku vážně, na
každém jednání Evropské rady je o naše názory zájem, náš hlas je důležitý při vyjednávání konečných závěrů, naše tiskové konference mají vysokou mezinárodní
publicitu.
Stejně cizí je mi pasivní rezistence. Když jsem se svými názory v menšině, neznamená to, že budu trucovat a negovat vše, na čem se všichni ostatní dohodnou.
To je vysoce nepolitický přístup. Jak dlouho se dá taková hra hrát? Nepříliš. Vede totiž do kouta úplně stejně, jako první přístup.
Ratifikací Lisabonské smlouvy přicházíme v některých otázkách o právo veta
a zároveň se od roku 2017 posiluje hlasovací váha velkých zemí. To je nepříjemné. Ale nikoli zásadní. Právo veta se fakticky neuplatňuje ani dnes. Vždy je potřeba mít na své straně spojence. Země, která by zůstala se svým názorem zcela
osamocena, se ocitá pod obrovským tlakem. Je potřeba mít jakousi blokační minoritu. My však především potřebujeme mít reformní většinu. Potřebujeme mít sílu aktivně prosadit změny, které chceme, ne pouze pasivně bránit těm, které odmítáme.
Negace nestačí už proto, že my daleko více než staré země potřebujeme v politice EU prosadit změny. Už její dnešní podoba nám vyhovuje daleko méně než
Francii či Německu. Lisabonská smlouva neřeší skutečné problémy EU: reformu
rozpočtu a společných politik, další rozšiřování, dokončení plné liberalizace vnitřního trhu, posilování konkurenceschopnosti. Ale do jejího přijetí nebyla v EU vůle cokoli reformovat. Jsme tedy na začátku debaty, ne na jejím konci.
Tato debata je klíčová pro budoucnost EU. Lisabonská smlouva už představuje
minulost. Jak jsem řekl, mou prioritou je aktivní přístup. Nechci alibisticky tvrdit, že stejně nikdy nic nedosáhneme, ani trucovat. Chci hledat spojence. Chci hledat způsoby, ne důvody. Proto Vám tu oznamuji, že po volbách do Evropského parlamentu jsem připraven usilovat o vznik nové frakce se skutečně pravicovým,
liberálním programem. Potřebujeme i v Evropě své síly spojit, ne je štěpit. Potřebujeme i v Evropě zvýšit svůj koaliční potenciál, ne se dostávat do izolace. Potřebujeme i v Evropě realismus, ne doktrinářství. Potřebujeme hájení národních
zájmů, ne národovectví.
Považuji za více než symbolické, že otázku radaru a Lisabonské smlouvy řešíme ve stejné době. Mnozí vítají jedno a odmítají druhé. Oba tyto problémy testují naši zahraničně-politickou odpovědnost. Testují, zda máme odvahu i rozvahu.
Přičemž musím říci, že je pro mě daleko snazší projevit odvahu ve věci radaru,
kdy je ODS takřka sama proti všem, než rozvahu ve věci Lisabonské smlouvy. K té
rozvaze totiž potřebuji pořádný kus odvahy v situaci, kdy mnoho mých blízkých
považuje rozvahu za zbabělost.
21
Třetím aktuálním zahraničně-politickým tématem je naše nadcházející předsednictví. Nepřeceňuji jeho význam. Jde spíše o starost navíc. Spíše si můžeme
udělat pořádnou ostudu, když ho nezvládneme, než že bychom něco výrazného získali. V domácí politice jde o jednoznačnou nevýhodu. Ale tím více jde o odpovědný úkol, který nesmíme ani podcenit. Ostatně předsednictví je příležitost v praxi prokázat, že evropskou politiku chápeme jako nástroj k prosazování našich
národních zájmů. Naším prvořadým zájmem je další rozšiřování Unie. Kromě toho, že během předsednictví bychom měli akcelerovat jednání vedoucí k přijetí
Chorvatska, očekává se, že přihlášku podají další balkánské země. Přijímání nových členů EU je pro nás splátka dluhu těm, kteří dosud stojí „za branami“, je pro
nás plněním základní civilizační mise Unie, jíž je šířit prostor svobody, bezpečí
a prosperity. Poškodili bychom vlastní politiku, kdybychom předsednictví nebrali se vší vážností. A my je vážně bereme.
Politická budoucnost
Nebudu tady diskutovat o kořenech, nebudu se pokoušet hledat naši identitu
a ptát se, kým jsme. Bylo by důkazem hodně malého sebevědomí, kdyby ODS po
15 letech existence debatovala o podstatě svojí mise. Máme své Stanovy, máme
Poděbradské artikuly, máme svůj étos, který si ODS nese od svého založení a jímž
je obrana svobody ve všech jejích podobách.
My víme, kým jsme. Víme, že spojujeme všechny tři hlavní proudy pravicového,
nesocialistického myšlení. Jsou mezi námi konzervativci, liberálové i křesťanští demokraté. Mezi našimi členy jsou i ti, kteří své ideje čerpají z více než jednoho ze
jmenovaných proudů. Dámy a pánové, to je přece skvělá genetická výbava. Je to
genetická výbava, která zaručuje, že nikdy nepodlehneme žádnému z módních a ve
své podstatě vždy levicových trendů. Zároveň je to genetická výbava, která nám
umožňuje obsadit široký segment pravého spektra, činí z nás silnou alternativu
k levici a brání nám sklouznout k úzce vymezeným extrémům. My nikdy nebudeme stranou jednoho tématu. Jakkoli by se v dané chvíli mohlo jevit jako zásadní.
Nepotřebujeme se tedy dohadovat o tom, jaké srdce bije v naší hrudi. Nepotřebujeme se ptát, kým jsme. Nepotřebujeme se vracet ke kořenům, protože jsme je
nikdy neopustili. Ale potřebujeme a musíme se ptát, kdo jsou naši voliči. Potřebujeme a musíme se ptát, co chtějí. Potřebujeme a musíme se ptát, jak je oslovit.
Potřebujeme a musíme kromě srdce zapojit i mozek. Potřebujeme a musíme se starat o to, abychom měli nejen kořeny, ale také stále nové výhonky. Pevné kořeny
má koneckonců i suchý pařez.
Máme své skalní voliče. Těch je v populaci asi 15 procent. Širší skupinu pak
tvoří ti, kteří vyznávají liberální a konzervativní hodnoty. Těch je něco přes 30 procent. To je celkem slušné. Bohužel, voličů s levicovými preferencemi je přes čtyřicet procent. Zbytek, jedna čtvrtina, je nevyhraněný střed. Mluvím tu o dlouho-
22
dobé hodnotové orientaci, ne o aktuálních preferencích. Mluvím tu o maximálním
potenciálu, kdyby se nám podařilo dostat k volbám všechny pravicové voliče
a všichni by hlasovali pro nás. Mluvím tu o tvrdém faktu, že socialističtí voliči mají nad liberály a konzervativci trvalou převahu v poměru 4:3.
Pokud chceme vyhrávat volby, nemůžeme se soustředit pouze na pravicové voliče. Musíme masivně oslovit i střed. Tomu musí odpovídat i náš program a forma jeho komunikace. Obsah a styl naší politiky není určován našimi zbožnými přáními,
ale měřitelnými daty. Musíme umět pracovat se všemi oslovitelnými voličskými skupinami, musíme být pružní ve výběru témat a přesvědčiví při jejich prezentaci.
Pevní musíme zůstat v našich ideálech, v našem přesvědčení. Bez naší ideologie, bez našeho srdce, nebudeme vědět, kam chceme dojít, nebudeme schopni hledat správná řešení konkrétních problémů. Bez schopnosti oslovit skupiny, které
nezajímá ideologie, ale konkrétní řešení, bez strategie „catch all party“, bez použití hlavy, si naše nápady budeme věčně kreslit na opoziční tabuli.
Je přitom evidentní, že bude pokračovat polarizace politiky. Nemůžeme už jako
v minulosti spoléhat na to, že levicoví voliči budou ze studu volit pravicově jako
na počátku 90. let. Nebo že nám vítězství zajistí jejich malá disciplinovanost, jako tomu bylo donedávna. Volební střety budou stále tvrdší a budou stále více kopírovat skutečnou hodnotovou stratifikaci společnosti. Přičemž středový potenciál bude kořistí pro vítěze zleva či zprava, ne šancí pro nějakou silnou, „středovou“
stranu. Je to logické. Středový volič je středový ne proto, že by byl pevně rozhodnut pro střed, ale naopak proto, že se pevně rozhodnout neumí a přelétává mezi
pravicí a levicí.
Nemůžeme tedy spoléhat ani na to, že se objeví nějaký nesocialistický spojenec,
který spolehlivě pochytá středové hlasy, nás nechá hrát si na ideově čistém pravicovém písečku, a pak s námi utvoří koalici. KDU-ČSL, která často bývá za takovou stranu označována, je, minimálně tedy KDU, ve skutečnosti stranou nesocialistickou, konzervativní. Tomu ostatně odpovídají i regionální volební výsledky.
Tam, kde je KDU-ČSL silná, tedy zejména na Moravě, ale třeba i na Pardubicku,
efektivně odčerpává hlasy ODS. Jak správně říká Mirka Němcová, neplatí populární teze, že Morava je levicová a Čechy pravicové. Díky religiozitě má jen ona
moravská pravice značku KDU, součet našich hlasů s lidovci osciluje v celé republice kolem stejného čísla.
Křesťanští demokraté jsou tedy našimi přirozenými spojenci. Z toho ale také plyne, že v některých případech nutně soupeříme o stejné voliče. Není v našich silách
udělat nějakou gentlemanskou dohodu a pevně si vykolíkovat voličské claimy. Přesto, či spíše právě proto, musíme udělat vše pro to, aby se pravicové hlasy netříštily a snažit se s KDU-ČSL pokud možno o trvalou spolupráci. Nicméně, i tady platí, že strana prochází vnitřním pnutím, pomlčka začíná být spíše rozdělovníkem než
spojovníkem a další vývoj je složitý. Navíc je to strana spíše regionální.
Otazník visí i nad Stranou zelených. Je zřejmé, že jejich voliči se z části rekrutují rovněž ze středopravého spektra a čerpá tak z potenciálu zaniklé Unie svobody.
23
Tedy opět jde o hlasy, které si nemůžeme dovolit ztratit kvůli ideologické předpojatosti. Nechci spekulovat o tom, kam půjde vývoj v samotné Straně zelených. Ale
my musíme umět oslovit a spolupracovat s oněmi vzdělanými, aktivními a odpovědnými občany, kteří tvoří její voličskou základnu. Čistě pragmaticky říkám, že
buď budeme mít zelené v koalici, nebo část jejich voličů na palubě. Neošklíbejme se nad tím. Když je otevřenost ekologickým tématům dost dobrá pro torrye
s jejich dvousetletou konzervativní tradicí, nemůže být špatná ani pro nás. Nežijeme přece, jako konzervativci, proto, abychom chránili životní prostředí, ale chráníme jej, abychom mohli kvalitně žít. Ochrana prostředí pro život je výsostně konzervativní hodnota!
Sečteno a podtrženo, pokud má mít pravice v České republice slušnou perspektivu, musíme umět trvale rozšiřovat náš voličský záběr a udržovat si velký koaliční potenciál. Jako se nám to dařilo uplynulých šest let. Potřebujeme spojence
jak mezi voličskými skupinami, tak mezi blízkými stranami. Obavy, že přijdeme
o svůj pravicový charakter, nejsou na místě.
Za prvé by šlo o politickou sebevraždu, kdybychom se pokoušeli rozkročit nad
středem. Ve skutečnosti se politická scéna polarizuje na dva tábory a údajný posun ke středu je optický klam daný potřebou obou hlavních stran oslovovat středové voliče. Tomu odpovídají volební výsledky, které se i v poměrném systému
fakticky blíží systému většinovému.
Za druhé daleko spíše ztratíme přelétavé voliče středu než své věrné. Ty jsme si udrželi i v těchto volbách. Úplně stejně jako v roce 2002, v nichž jsme bez započtení výsledků z Prahy dosáhli stejného výsledku i jasně pravicového složení elektorátu.
Za třetí rozšíření tematického záběru neznamená rozředění ideologie, ale prostě
její širší aplikaci. To jsme předvedli ve volbách v roce 2006. Tehdy jsme přesvědčivě ukázali, že hodnoty jako solidarita odpovědných, bezpečí či spravedlnost
pravicové straně sluší. Nyní k nim přidáváme vzdělání a vědu. Které mimochodem patří k prioritám pravicových, nikoli levicových voličů. V budoucnu navrhuji věnovat se s větší razancí ekologickým tématům. Odpovědnost totiž také patří
do pravicového, ne levicového myšlenkového arzenálu.
Jaké jsou tedy na závěr alternativy? Žádné. Tedy pokud nechceme být izolovanou
stranou s nějakými patnácti procenty voličů a bez přirozených spojenců. Rozložení
sil nemůžeme obejít ani změnou volebního systému na většinový. Pak by tu zůstaly
jen tři celostátní strany: ČSSD, KSČM a ODS. A jedna regionální: KDU-ČSL, která
by bodovala na náš úkor. Je jasné, kdo by měl navrch. Většinový systém je cestou do
pekla trvalé levicové hegemonie. V „lepším“ případě k trvalé vládě velkých koalic.
A ty s dnešní sociální demokracií opravdu, ale opravdu nepřipadají v úvahu.
Dámy a pánové, přátelé, nechtěl jsem dnes říci úplně všechno. Jen to podstatné. Dnes je toho víc, než jindy. Mluvil jsem od srdce, jak je mým zvykem. Nezastíral jsem ani naše úspěchy, ani naše chyby. Včetně těch svých. Naše mise ještě
určitě nekončí. Dnes jsem chtěl pouze iniciovat diskusi, zítra představím svůj návrh řešení. Pojďme dál PRAVOU CESTOU!
24
PROJEV PREZIDENTA REPUBLIKY
VÁCLAVA KLAUSE
Děkuji za pozvání na Váš kongres. Do
Vašeho jednání nehodlám nijak explicitně zasahovat, a proto budu velmi
stručný. Něco zásadního však říci musím, něco, kvůli čemu jsem se po delším zvažování nakonec rozhodl pozvání na Váš kongres přijmout.
Již delší dobu je pro mne nemalým
problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které Občanská demokratická strana, nebo přesněji řečeno, její
vedení, zastává. Když říkám delší dobu, nemyslím tím necelé poslední dva
měsíce, tedy od oněch – pro ODS – tak
katastrofálně prohraných krajských
a senátních voleb.
Nakolik si současné směřování ODS
přeje či nepřeje její dnešní členská základna a nakolik to pro ODS ve středním a dlouhém období bude dobré nebo špatné, hodnotit nechci a nebudu.
To mně nepřísluší. Tomu se – předpokládám – bude věnovat Váš kongres. Jedno
ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá
léta vedl.
Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na
tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to v posledním období přítěží pro Vás, ale –
musím se přiznat– i pro mne. Považuji to vůči ODS za gesto vstřícné. Neberte, prosím, toto mé rozhodnutí jako projev nevraživosti či nekonstruktivnosti.
Dobře vím, že někteří z Vás výrazně přispěli k mému zvolení prezidentem republiky. Stejně tak dobře víte Vy, že já se nezměním a že se i nadále budu řídit
myšlenkami, které ode mne již dlouho znáte, myšlenkami, které jsem se snažil do
ODS přinášet a jimž jsem se v ODS, i díky mnohým z Vás, naučil.
Přeji Vašemu jednání úspěch, ale domnívám se, že to vyžaduje udělat něco zásadního. Je jen na Vás, abyste si dobře zvolili další cestu tak, aby to bylo ku prospěchu nejen Vaší straně, ale i České republice.
Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: děkuji Vám za pozornost.
PROJEVY HOSTŮ
25
VYSTOUPENÍ A POZDRAVY HOSTŮ
A POLITICKÝCH PARTNERŮ
Vystoupení předsedy vlády Chorvatské republiky
a předsedy HDZ Ivo Sandera
Vážený pane předsedo vlády, milý Mirku, vážení členové Občanské demokratické strany, milí přátelé,
Evropa může a musí být jednou velkou unií velkých a malých národů. Tato odvážná myšlenka vyjádřená T. G. Masarykem skoro před sto lety je stále inspirativní u všech těch, kteří se domnívají, že naše budoucnost leží ve sjednocené Evropě na principech svobody, míru a demokracie. Tento vizionářský koncept
vyjádřený prvním českým prezidentem zanechal nepopíratelný otisk v našem společném úsilí o Evropu spravedlivou, solidární a prosperující. Tento pozoruhodný
pohled, který vydržel krutosti totalitních režimů v průběhu uplynulého století a jeho prokázaná odolnost je ideální i pro Evropu. Spolupráce spíše než konfrontace.
Zařazení spíše než diskriminace. Tolerance spíše než extremismus a radikalismus.
Drazí přátelé, Vy víte, o čem mluvím. Pamatujete si úsilí vložené mnoha generacemi do toho, aby se tento evropský ideál proměnil ve skutečnost, a aby se Česká republika stala nedílnou součástí této nové Evropy, nazývala se svobodnou. Pamatujete si, kolikrát Vám byl tento ideál
v minulosti odepřen. A pamatujete si
radost ze znovunastolení svobody, porážky útisku a navrácení Vaší země do
společenství západních demokracií.
Dnes jste nejenže zpět v Evropě, ale
chystáte se Evropě předsedat. Za pouhé tři týdny se Česká republika vedená ODS a Mirkem Topolánkem stane
předsedající zemí a převezme povinnosti spojené s předsednictvím Evropské unie. Unie, která v současnosti čelí mnoha výzvám, unie, která se potýká
s nejvážnější finanční hospodářskou
krizí od roku 1930, a unie, jež pro své
účinné fungování potřebuje ratifikaci
Lisabonské smlouvy, a to zvláště v době krize.
Vážení přátelé, já chápu pochybnosti, které mohou někteří z Vás ohledně
Lisabonské smlouvy mít. Přesto je to
26
smlouva, kterou potřebujeme, pokud chceme Evropě umožnit držet krok s výzvami naší doby. Je to smlouva, kterou potřebujeme pro co nejúspěšnější a nejúčinnější Evropskou unii, jejímž 28. členem se stane má země, Chorvatsko. To je mé
poselství pro Vás na tomto sjezdu. To je poselství, které vám přináším z Chorvatska. Je to poselství od přítele, který pro svou zemi chce to, čehož jste již v České
republice dosáhli připojením k EU a NATO. Přes všechny současné problémy zůstává Evropská unie nejúspěšnějším spojením demokracií v historii našeho světadílu. Je to integrační proces, který Evropě přinesl mír a nebývalou stabilitu a prosperitu. Proces, který ještě nebyl završen a který stále motivuje demokracie na
celém kontinentu, aby usilovaly o členství v Evropské unii.
V tomto ohledu bych zde, na pražském sjezdu ODS, rád ocenil odvahu a odhodlání mého přítele Mirka Topolánka při podpoře rozšiřování Evropské unie, tak
jak jsme právě slyšeli v jeho projevu. Zvláště bych rád ocenil jeho podporu Chorvatsku a našeho přistoupení k Evropské unii i NATO. Milý Mirku, svou prací buduješ Evropu založenou na myšlenkách Tomáše Garrique Masaryka. Evropu, která může a musí být jednou velikou unií velkých a malých národů. V Chorvatsku
jsme rozhodnutí následovat cestu integrace do Evropské unie. Jak víte – stejně tak
jako mnoho českých návštěvníků Chorvatska – Masarykova ulice v Záhřebu vede
na jedno z nejkrásnějších a nejznámějších náměstí našeho hlavního města. Jsem
si jist, že na naší cestě do Evropy nás Masarykova cesta a vaše podpora během
českého předsednictví i poté zavede k další slavné chvíli – dokončení jednání o našem vstupu do Evropské unie v roce 2009. Při našem postupu k tomuto cíli půjdeme – vedeni naší společnou vizí Evropy – po cestě vytyčenou přátelstvím upevňovaným našimi dvěma národy v minulých stoletích. Přátelstvím, které sahá do
doby, kdy chorvatští básníci, vědci a politici nacházeli útočiště a inspiraci v Praze, a to zejména v 19. století a začátkem století dvacátého. Přátelstvím potvrzeným
v době, kdy čeští emigranti nacházeli pomoc v Záhřebu a ostatních chorvatských
městech po roce 1968. Přátelstvím tak hlubokým, že máme nejen srovnatelnou politickou situaci, ale také srovnatelné potěšení z fotbalu – zde narážím na založení
mého fotbalového týmu Hajduk Split právě zde v Praze v restauraci U Fleků v roce 1911. Přátelstvím, které se každoročně obnovuje prostřednictvím téměř miliónu českých turistů, kteří navštěvují Chorvatsko, jeho pobřeží a ostrovy v Jaderském moři. Přátelstvím mezi našimi dvěma národy, které se odráží také v přátelství
mezi našimi dvěma stranami, Chorvatskou demokratickou unií a Občanskou demokratickou stranou.
Milí přátelé, myslím si, že jsem zde uvedl hodně důvodů, proč mají Česká republika a Chorvatsko spolupracovat a proč budou spolupracovat společně v EU.
Přesto – pokud existují ještě skeptici mezi Vámi – dovolte mi nabídnout poslední
a nezvratný argument: abecedu. Podle abecedního pořadí Chorvatsko a Česká republika, anglicky Croatia and the Czech Republic, jsou předurčeny k tomu, aby
byly umístěny vedle sebe na evropském a NATO stole. Takže – ať už na základě
historických, politických, sportovních nebo abecedních důvodů – blízkost mezi
PROJEVY HOSTŮ
27
Chorvatskem a Českou republikou bude jistě formovat naše společné snažení o budování naší společné evropské budoucnosti. Dovolte mi, abych touto myšlenkou
zakončil a popřál velice úspěšný kongres jak vedení ODS, tak všem delegátům
v publiku.
Pozdrav předsedy Britské konzervativní strany
Davida Camerona
Je pro mne velkým potěšením, že k Vám mohu promluvit
dnes na kongresu Vaší strany.
Necítím se zde jako mezi cizími lidmi, ale jako mezi dobrými přáteli. Jsme svědky rozkolu v názorech na tolik věcí: na
význam svobody jedince a odpovědnosti jedince, na svobodné trhy a svobodný obchod,
na význam silného transatlantického partnerství a důrazné
politiky vůči zemím, které šikanují své sousedy silou, a na
potřebnost reformy Evropské
unie. Nejde jen o to, že máme
stejné přesvědčení a stejný světový názor. Čím lépe mí kolegové a já poznáváme lidi ve Vaší straně, tím více máme dojem,
že jsou to ctihodní a energičtí
muži a ctihodné a energické ženy – lidé, kterým můžeme důvěřovat. Dobře se nám spolupracuje.
V evropských volbách v příštím roce se naše dvě strany, ve spolupráci s ostatními, vrhnou společně na velký projekt – vytvoření nové skupiny v Evropském parlamentu, která bude platformou pro tyto společné cíle a hodnoty. Společně budeme schopni lépe než kdykoli dříve provést změnu v evropském projektu, který se
stále příliš zabývá problémy minulosti a nikoli budoucnosti. Vím, že jsem zde
v předvečer velké chvíle pro Českou republiku: Vašeho prvního předsednictví Evropské unie. Před dvaceti lety jedna z nejlepších osob z mé strany ve funkci premiéra, Margaret Thatcherová, přednesla svůj slavný projev o Evropě. Řekla: „Ne-
28
smíme nikdy zapomínat, že na východ od Železné opony byli od svých kořenů odstřiženi lidé, kteří se kdysi plným dílem těšili z evropské kultury, svobody a identity. Vždy budeme pohlížet na Varšavu, Prahu a Budapešť jako na velká evropská
města.“
Tento plný díl je opět Váš. Stojíte u kormidla Evropy. Avšak Vaše předsednictví je více než symbolickým výrazem této skutečnosti. V Evropě nastaly těžké
časy. Světová ekonomika se zmítá v potížích. V tomto roce jsme byli svědky návratu války a vojenské agrese na náš kontinent. A jedna z nejzákladnějších povinností jakékoli vlády – jak zajistíme, aby světla doslova zůstala rozsvícená –
nabývá každým rokem na naléhavosti. Takže Evropa má štěstí, že jste nyní na
řadě Vy, abyste Evropu po dobu šesti měsíců vedli. Priority Vašeho předsednictví označily nejnaléhavější úkoly, před nimiž Evropa stojí. Bude velmi zapotřebí Vaší moudrosti a Vašich nápadů. V takovýchto časech potřebujeme, aby promluvili zastánci svobodných trhů. Existují lidé, kteří si myslí, že když se jim
podaří vybudovat dostatečně vysoké zdi okolo maličké Evropy a uklidnit sousedy, tak všechno bude dobré. Tento názor není jen nesprávný, je nebezpečný. Evropa si nemůže udržovat svoji pozici ve světě tím, že se světu uzavře. Naše ekonomiky musí být schopné konkurovat těm nejlepším ekonomikám na světě, pokud
máme budoucím generacím odkázat prosperitu. Naše zahraniční politika musí
být pevná a důsledná, pokud mají být naše národy respektovány ostatními. Naše energetická politika musí být prozíravá a musíme mít pevně na zřeteli své
dlouhodobé zájmy, pokud se nemáme za několik málo let ocitnout ve velmi obtížné situaci.
Vím, že Vy povedete Evropu ke správným odpovědím na všechny tyto záležitosti, které jsou pro naši budoucnost nesmírně významné. Jsou to velké záležitosti.
Záležitosti pro státníky. Avšak současně jsme také politici a musíme se zabývat
politikou. Všichni máme své politické výzvy. Úkolem mé strany je dostat se zpět
do vlády poté, co levice vládla déle než jedno celé desetiletí, k dnešnímu dni je to
jedenáct let, a výsledkem tohoto období je, že je má země postižena nadměrnou
regulací, docházejí jí peníze a řítí se do hospodářských problémů. Nemělo by nás
to překvapovat; to je to, co levicové vlády dělají, všude na světě. Vy máte jiné problémy. Musíte stát v čele koalice bez jednoznačné parlamentní většiny. Obtížnější podmínky pro činnost vlády už snad ani nemohou existovat. Vím, že musely být
uzavřeny obtížné kompromisy, a to i v otázkách, které jsou blízké Vašemu srdci.
Přesto se Vám podařilo dosáhnout ohromujících výsledků. S Mirkem Topolánkem
jste snížili státní dluh a postavili jste státní finance na solidní základ, zreformovali jste veřejné služby a díky protiraketové radarové základně jste zajistili České
republice místo v transatlantické alianci. To je výčet konkrétních úspěchů, na které by mohla být každá vláda hrdá. Dosažení tak mnoha úspěchů za takovýchto okolností je důkazem nejen politických schopností Vašeho premiéra: je to také projevem státnictví.
(Projev přednesen z videozáznamu)
PROJEVY HOSTŮ
29
Vystoupení místopředsedy turecké vládní strany AKP
Egemena Bagise
Vážení hosté, dámy a pánové,
je pro mne ctí, že dnes mohu hovořit k tak váženému a přátelskému publiku.
A děkuji ODS, že mi poskytla tuto příležitost. Rovněž je pro mne ctí, že mám za
úkol vyřídit pozdravy tureckého premiéra pana Recepa Tayyipa Erdogana Vaší
straně a zemi. Při své poslední návštěvě v Ankaře 8. října český premiér, pan Mirek Topolánek, zdůraznil silnější bilaterální vztahy a osobní přátelství se svým tureckým protějškem, panem Erdoganem. Mezi Tureckem a Českou republikou
probíhá sílící hmatatelná spolupráce založená na společných hodnotách a vzájemné důvěře.
Právě tato důvěra mne přivedla na Váš sjezd. Plně věříme, že Česká republika
během svého předsednictví povede EU výborným způsobem. Další prohloubení turecko-českých vztahů je klíčem ke zvládnutí nových úkolů, před kterými naše národy dnes stojí. Posílení stávajících vazeb mezi námi bude jistě oboustranně
prospěšné. Vztahy v hospodářské, obchodní a politické oblasti mezi našimi zeměmi jsou dokonalé. Turecko i Česká republika jsou také v rámci NATO spojenci. Vzhledem k tureckému členství v Radě bezpečnosti OSN po dobu příštích
dvou let vyslovuji naději, že během tohoto období se vztahy mezi Tureckem a Českou republikou ještě více rozvinou. Kromě toho Turecko oceňuje, že Česká republika trvale podporuje snahu Turecka přistoupit do EU a že tato podpora
bude pokračovat i poté, kdy se Česká republika ujme dočasného předsednictví EU v první polovině roku 2009.
30
Prezident Klaus, premiér Topolánek, Česká republika a Váš skvělý národ podporují členství mé země v EU, protože vědí, že: Snahy Turecka přistoupit do EU
pozorně sleduje více než 1,5 miliard muslimů po celém světě a že členství Turecka v EU dokáže, že EU není křesťanský klub, nýbrž unie postavená na hodnotách
jako je demokracie, lidská práva a svobody jednotlivce.
Turecko je bránou k novým trhům s více než 500 miliony spotřebitelů na Středním Východě a na Kavkaze.
Turecko je velice významná země pro zajišťování toho, aby byly energetické zdroje a distribuční kanály diverzifikovány.
Díky svým silným obranným schopnostem Turecko posílí bezpečnost EU a díky
své mladé a dynamické pracovní síle bude Turecko přispívat k evropské hospodářské prosperitě.
V roce 2007 činil objem obchodu mezi našemi zeměmi 1,5 miliard USD a očekávám, že do konce tohoto roku dosáhne 2 miliard USD. Vyzýváme podnikatele
z těchto dvou zemí, aby spolupracovali v oblasti energetiky, cestovního ruchu a stavebnictví.
Jak všichni víte, česká společnost ČEZ a turecká společnost Akenerji podepsaly
dohodu o strategickém partnerství založenou na rovnocenném partnerství. Tyto dvě
společnosti plánují investici ve výši 3 miliard USD a zvýšení své výroby elektřiny
na 3 000 megawattů do roku 2013. Ujišťuji Vás, že Turecko bude nadále podporovat tyto společné projekty mezi našimi zeměmi. V době, kdy existují všudypřítomná rizika regionálních konfliktů a politických krizí, je zachování naší společné pozitivní agendy a shodných stanovisek k různým záležitostem ještě důležitější
než kdy v minulosti. Turecko a jeho demokracie jsou majákem na nejistém a nestabilním Středním Východě. Oceňujeme, že Česká republika podporuje iniciativy
Turecka v jeho regionu. Turecko bude nadále aktivně přispívat ke snahám mezinárodního společenství nastolit mír na Středním Východě. Jako člen Rady bezpečnosti OSN a jako spolupředseda projektu OSN s názvem Aliance civilizací bude
Turecko nadále působit jako prostředník mezi Afghánistánem a Pákistánem, Izraelem a Sýrií, Ruskem a Gruzií, Izraelem a Palestinou, Iránem a Spojenými státy americkými, Izraelem a Pákistánem, Indií a Pákistánem a všemi ostatními zeměmi, které mají s někým spory. Protože v naší kultuře věříme, že musíme uhasit požár v domě
svých sousedů, abychom zabránili požáru ve vlastním domě.
Jsme přesvědčeni, že společné turecko-české projekty v politické, strategické a obchodní oblasti v Turecku a ve třetích zemích nejen rozšíří naši společnou vizi, avšak stanou se také investicí do budoucnosti turecko-českých vztahů.
Jak se blížíme ke konci první dekády 21. století, vidíme kolem sebe měnící se svět.
V tomto období transformace se Turecko snaží dosáhnout zlepšení, a to nejen pro
sebe, nýbrž také pro širší okolí. V tomto ohledu upřímně oceňujeme spolupráci
s našimi českými přáteli a příspěvek strany ODS. Vztahy mezi našimi stranami
a národy budou těmito oboustrannými snahami ještě více posíleny. Vaši turečtí přátelé, které mám tu čest zastupovat, Vám přejí úspěšný kongres.
PROJEVY HOSTŮ
31
Vystoupení předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka
Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, dámy a pánové,
sešli jste se na tomto kongresu, abyste zvolili nové vedení a zabývali se situací,
která se v naší zemi a ve Vaší straně vytvořila po letošních volbách do zastupitelstev krajů a Senátu.
Výsledky těchto voleb byly výsledkem neúspěchu vládních stran i naší společné koaliční vlády. Proto není jen úkolem ODS, ale samozřejmě i nás ostatních, abychom odpovědně hledali a nalezli jeho skutečné příčiny a správně na ně reagovali. Standardní reakcí na prohrané volby jsou ve všech stranách výzvy k odstoupení
předsedy strany a samozřejmě snaha o výměnu celého vedení. Překvapilo mne, že
po sérii vítězství se tato skutečnost objevila i u ODS. Osobní odpovědnost je jistě
důležitým kritériem, které je třeba v takové situaci vyhodnotit. Není ovšem kritériem jediným a při hledání východisek většinou ani rozhodujícím. Z mnohaleté
zkušenosti z vlastní strany vím, že takováto výměna sama o sobě řešení nepřináší.
Nepřináší ho jednak proto, že až na mimořádné případy není nikdy tak radikální,
aby zabránila budoucím sporům odcházejících a nastupujících, a jednak proto, že
právě díky této výměně se už žádná hlubší a důkladnější analýza příčiny neúspěchu většinou nekoná. Ti odcházející možná o chybách ví, ale již nejsou slyšeni a ti
nastupující, pokud nechtějí situaci ve straně dále vyhrocovat, se zpravidla musí
spokojit s tím, že pro tentokrát vyhráli. A protože v tomto letošním volebním průšvihu nejste sami, musí i KDU-ČSL spolu s Vámi s odvahou a rozhodností hledat
příčiny, abychom opravdu poznali, čemu čelit. V naší zemi se už dlouho ví o tom,
že se v mnoha oblastech neobejdeme bez zásadních reforem. Nakonec současná
32
koaliční vláda vznikla právě na základě tohoto přesvědčení. Ve svém programovém prohlášení své reformní záměry vytyčila a zavázala se k jejich realizaci.
Poctivá analýza příčin volebního neúspěchu a nízké podpory vládní koalice musí vycházet především z této skutečnosti. Špatný volební výsledek a nedůvěra k vládě pak může být tímto důsledkem. Buď je to neplnění reformních závazků a předsevzetí nebo prosazování správných, ale nepopulárních reforem nebo prosazování
reforem, které nemíří správným směrem, nejsou dobře připravené a promyšlené,
a lidé je za správné nepovažují. Myslím, že snaha naplnit stanovený reformní program se vládě nedá upřít. Že prosazované reformní kroky byly z mnoha důvodů nepopulární, a nebylo to způsobeno jen předvolební kampaní sociálních demokratů,
je asi každému z nás také zřejmé. Řadový občan v dosavadních reformních krocích vidí především zvýšené výdaje domácnosti na zdravotní péči, zvýšení hranice důchodového věku a daňovou reformu, která sice nikomu neublížila, ale jednoznačně zvýhodnila pouze některé s nejvyššími příjmy. To občan vidí. Z jeho
pohledu je tedy příčina špatného volebního výsledku jasná a diví se jen tomu, že
nám jasná není. To, co bychom měli nejprve ve svých stranách, a pak společně
velmi zodpovědně posoudit, je smysl, obsah a cíl kroků, kterými má naše vládnutí pokračovat a zamyslet se nad tím, co dalšího lidem nabídneme, jak je přesvědčíme, že právě na ně při reformách myslíme. Očekávané důsledky světové finanční krize, jejich nejistotu a jejich obavy z budoucího vývoje jen zvyšují. Pokud
nechceme, aby po příštích volbách do Poslanecké sněmovny rozhodovala o osudech České republiky vláda závislá na hlasech poslanců KSČM, musíme tuto skutečnost respektovat. Musíme jasně říci, že krize je tady, že klesající poptávka je
již v našich podnicích, že naše banky, ačkoliv jsou dobré, jsou nesmyslně opatrné, a že my v této situaci umíme pomoci. Nemůžeme přeci čekat, že občan pochopí
a nebude protestovat proti růstu cen elektrické energie, když většinově státem
vlastněný ČEZ vyplácí legální, ale neetické odměny členům svých orgánů, které
absolutně nesouvisí s jejich osobním nasazením, či nemají absolutně žádný vliv
na výkon a zisky této firmy. V souvislosti s úvahami o dalších reformních krocích
se chci zmínit ještě o jednom tématu, kterému bychom měli určitě věnovat zvláštní pozornost.
Programové prohlášení vlády počítá s pokračováním důchodové reformy, konkrétně se změnami v systému penzijního pojištění. Myslím, že se musíme daleko
více soustředit na řešení skutečných a hlubokých příčin hrozící krize stávajících
reforem důchodového zabezpečení. Tím je ekonomické znevýhodnění rodin s dětmi, jejichž investice do lidského kapitálu, tj. výdaje na výživu a výchovu dětí, nejsou dostatečným způsobem oceněny a jsou jednou z příčin nízké porodnosti. Tyto výdaje na budoucí plátce daní a sociálního pojištění jsou totiž nejen z hlediska
budoucí funkčnosti důchodového zabezpečení, ale budoucích daňových výnosů
státu, tou nejdůležitější a nejpopulárnější kapitálovou investicí. Myslím, že hledisko sociální spravedlnosti vyžaduje, abychom se dohodli na takových reformních krocích, které rodinám s dětmi zajistí nejen ekonomicky rovnoprávné posta-
PROJEVY HOSTŮ
33
vení vůči bezdětným, ale také vážnost a ocenění, které jim za jejich investice do
budoucnosti právem náleží.
Vážené dámy a pánové, na závěr ještě jedna důležitá věc. Posilujme konzervativní hodnoty tím, že se pokusme tyto hodnoty zavádět nejen do našeho soukromí,
ale také do veřejného života. Dnes se z politiky vytratilo poděkování svým soupeřům, konkurentům, protivníkům, a to proto, že se bojíme, že tak naše pozice oslábne. Já jsem přesvědčen, že opak je pravdou. Ano, všichni víme, že především těm,
kterým jsme nejvíc pomohli, tak ti možná ze studu si toho možná nejméně váží. Já
chci tady jasně říci, za koaliční vládu, za spolupráci, za snahu o spravedlnost, za
snahu o prosazení reforem, za snahu dohodnout se, děkuji Vám, pane premiére,
pane předsedo, děkuji tobě Mirku Topolánku. Díky.
Vystoupení předsedy Strany zelených Martina Bursíka
Vážený pane předsedo Topolánku, vážené delegátky a delegáti, vážení hosté,
dámy a pánové,
děkuji za pozvání a za příležitost pozdravit Váš kongres. Vaše dnešní rozhodování o budoucnosti strany stojí v centru pozornosti nejen Vás zde v sále, Vašich
členů a voličů, ale celé republiky. To proto, že je zároveň rozhodováním o vládě.
A protože se Váš sjezd odehrává čtyři týdny před zahájením českého předsednictví v Evropské radě, je logicky též v centru pozornosti politiků a občanů
Evropské unie.
34
Od počátku koaličního vládnutí bylo jasné, že se sociální demokracie nespokojí a nesmíří s rolí opozice a bude konstantně dělat vše pro to, aby křehkou vládní
většinu ve Sněmovně zvrátila na svoji stranu. To se jí mohlo podařit pouze tím, že
někteří koaliční poslanci či poslankyně přestanou podporovat vlastní vládu, respektive vlastní politickou stranu.
Pesimista řekne, že se to opozici podařilo. Optimista řekne, že koalice má stále
ve Sněmovně většinu. A realista řekne, že za oslabením našeho vládnutí není opozice, ale sebepoškozování. A především, že je nejvyšší čas s tím sebepoškozováním skončit. Vyjednat si klid ve vlastních stranách i s opozicí v zájmu reputace
České republiky. Máme čtyři týdny na to, dát se dohromady a ukázat Evropě a světu, že na to máme.
Někteří z Vás mají pochybnosti, zda je smysluplné pokračovat v trojkoaličním
projektu vládnutí, který je z podstaty samotné založen na kompromisech. Někteří
z Vás považují vládní kompromisy za doklad slabosti vedení Vaší strany. Přesně
stejným názorům a hlasům jsem musel čelit před třemi měsíci na sjezdu Strany
zelených.
O čem tyto názory a hlasy vypovídají? O tom, že sny o volebním úspěchu cestou
odmítání kompromisů jdou dnes napříč politickým spektrem. Kritici si představují, jak by ta která strana rozhodovala a vládla lépe, principiálněji a populárněji, kdyby nemusela dělat kompromisy. To jsou atraktivní úvahy ovšem pouze do té
doby, dokud nedomyslíme, k čemu by odmítnutí koaličního modelu spolupráce politických stran či dokonce omezení plurality politických stran změnou volebního
zákona v naši zemi dlouhodobě vedlo. Ano, bez ochoty uzavírat kompromisy v koalicích lze také politicky existovat: buď v opozici, nebo ve velké koalici s ČSSD.
Podle libosti.
Zcela čerstvým důvodem, proč někteří z nás začali pochybovat o smysluplnosti
trojkoaličního projektu, je volební debakl koaličních politických stran v podzimních volbách. Populismus opozice zvítězil u voličů, kteří přišli k volbám, nad reformním étosem vlády.
Má to však být důvodem k tomu, že společný projekt ukončíme, složíme ruce do
klína či změníme politický program reformní vlády na populistické podlézání voličům za cenu rezignace na vlastní ideály? Máme rezignovat a umožnit neudržitelný rozvoj naší země a žití na úkor budoucnosti? Podle mne nikoli. Tato vláda
má reformní charakter, odhodlání, nasazení i vůli dotáhnout vládnutí do konce.
Koaliční projekt je stále dobrým a smysluplným projektem a je na Vás delegátech
sjezdu, abyste zvážili, zda v něm chcete nadále pokračovat.
Jedno staré německé přísloví praví: „Změnit se a zlepšit se jsou dvě různé věci.“ Já jsem pro zlepšení, protože nevidím nic racionálního na tom ochudit se po
jednom volebním debaklu o příležitost posunout naši zemi směrem k modernizaci, efektivitě a inovacím.
Přeji Vašemu kongresu co nejvíce moudrých a státnických rozhodnutí.
Děkuji Vám za pozornost.
PROJEVY HOSTŮ
35
Vystoupení předsedkyně Konfederace politických
vězňů Naděždy Kavalírové
Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, vážení hosté, vážení delegáti a delegátky, přátelé,
dovolte, abych Vás pozdravila nejen svým jménem a jménem delegáta, který mne
provází, ale jménem Konfederace politických vězňů ČR, kterou zde zastupuji, a děkujeme za pozvání.
Úvodem vyslovuji přání celé Konfederace politických vězňů ČR, aby Vaše rokování bylo podnětné a očistné a aby úspěch ve sjednocení názorových proudů, ve
který doufáme, byl hoden významu tohoto Vašeho politického setkání pro celou
naši společnost, pro Českou republiku. Váš kongres se koná v hektické politické
době, Vy všichni nesete obrovskou politickou odpovědnost nejen vůči naší národní společnosti, ale rovněž vůči Evropskému společenství, v jehož čele bude stát
v příštím pololetí vrcholný představitel Vaší strany. Úděl, který jste na sebe vzali
svým politickým programem, je nesnadný a v celostátním řešení velice obtížný –
chcete totiž, aby občan byl svéprávný a rozhodný, předpokládáte jeho individualitu a sebevědomí, chcete všechno zcela jinak, než chtěli komunisté, věrní kolektivu a neomylnosti komunistické diktatury. Demokracie je líbivý systém, ale také
systém vysoce občansky náročný. Vybudovat pevné demokratické vazby neznamená zvonit klíči, ale usilovně pracovat s plnou odpovědností vůči svobodě a právu.
36
Demokratická politika neznamená se pouze zalíbit, ale konat – tedy nikoli se populisticky vtírat do přízně voliče a nabízet mu neuskutečnitelné. Na těchto
zásadách se jen obtížně vyhrávají volby a ještě obtížněji se udržuje první místo,
ale je to dějinné postavení, kterého se nemůže žádná odpovědná demokratická
strana, jako je ODS, zříci.
My političtí vězni komunistické diktatury nejsme aktivními hráči současné politiky, ani si tuto roli nechceme přisvojovat. Na druhé straně se však dnes připravuje praktická politika příštích generací a v tomto případě se své odpovědnosti zříci nemůžeme. Proto i nadále dáváme o sobě vědět a proklamujeme naše názory
opírající se o historické zkušenosti. Při této příležitosti říkáme – bohužel. Bohužel proto, že za skoro dvacet let po rozpadu komunistické nadvlády jsme nebyli
schopni se vyrovnat s tímto morálním stigmatem a jeho důsledky. Marně čekáme
na vypořádání se s komunistickou ideologií, která dávno byla označena za zločinnou a zavrženíhodnou, a to jak všichni víte, nevadí, aby následovnice KSČ – KSČM
byla trpěna jako legitimní politická strana demokratického systému. Na druhé straně stejně marně čekáme, aby bylo přiznáno kvalifikované právo odboje a odporu
proti komunismu - dodnes jsme nevyřešili důsledky otrockých prací politických
vězňů, při čemž vyjmenovávám zejména jáchymovské gulagy a likvidační věznice
jako byl např. Leopoldov a Mírov. Dovolte mně, abych se zastavila u jáchymovských gulagů, kam byli deportováni političtí odpůrci totalitního komunistického
režimu na otrocké práce s jediným cílem – likvidace. Symbolem viditelným i známým je Věž smrti ve Vykmanově, kde se třídila uranová ruda před odvozem do Sovětského svazu. Mimochodem za vydrancování uranové rudy nebyl nikdy nikdo
pohnán k zodpovědnosti. A šlo o národní majetek nedozírné hodnoty. Po několikaletém úsilí Konfederace politických vězňů ČR byla současným ministrem kultury ČR prohlášena Věž smrti ve Vykmanově za Národní kulturní památku. Pokud
jde o Věž, je ideovým záměrem Konfederace politických vězňů ČR, za přímé účasti Ústavu pro studium totalitních režimů, zřídit na tomto místě Mezinárodní muzeum otrockých prací komunistických režimů, v souladu s názorem Mezinárodní
organizace Inter-ASSO, sdružující 16 států, kudy prošla komunistická totalita.
O tomto záměru se zmiňuji proto, že současná pravicová vláda nám dala tuto šanci. Pokud se podaří tento ideový záměr, samozřejmě dojde k daleko rozsáhlejšímu
zviditelnění minulosti 50. let v Československu v mezinárodním rozměru i za participace Evropské Unie.
Toto všechno naši komunističtí odpůrci vnímají. Vadí jim Ústav pro studium totalitních režimů, jehož archivy obsahují jedinečnou dokumentaci o době nesvobody, vadíme my, dosud žijící svědkové minulosti. Kdyby Vaše politické seskupení v ODS se nesjednotilo, převládly osobní i skupinové zájmy a v předčasných
volbách, po kterých volá předseda ČSSD, či řádných volbách, by pravicová vláda
neudržela pozice a k vedení země se dostali politici vyznávající levicovou ideologii založenou na nesplnitelných slibech, pak oběti, které přinesla především moje generace dobrovolně a statečně, by byly zmařeny.
PROJEVY HOSTŮ
37
Závěrem mně dovolte připomenout Usnesení 18. Kongresu ODS v Praze – na
Žofíně dne 24. listopadu 2007. Cituji: z politické části Usnesení bod 3. k národní
politice odstavec: 4.2. „Kongres ODS si velmi váží spolupráce a podpory ze strany Konfederace politických vězňů ČR a vyzývá všechny členy ODS, aby se i nadále zasazovali o odstraňování křivd komunistického režimu.“ Ještě jednou vyjadřuji naše přání, aby Vaše sněmování bylo úspěšné a odpovědné vůči celé naší
společnosti a abyste nepřipustili manipulace, které oslabují Vaši sílu a způsobilost splnit úkoly, které jste na sebe vzali. Kdybych byla předsedající Vašeho sněmu ODS, vyhlásila bych v tomto čase adventní pohodu a smír.
Vystoupení ministra financí za KDU-ČSL
Miroslava Kalouska
Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,
velmi si vážím pozvání na Váš kongres a možnost Vás oslovit. Chci to především
použít k poděkování. Já jsem zhruba před dvěma měsíci, při zasedání Světové banky, převzal cenu Ministra roku za rozvíjející se evropské ekonomiky. Toto ocenění, byť je předáváno ad personam, je především oceněním politických reprezen-
38
tací těch či oněch zemí za jejich vůli k reformám, které prospívají ekonomice a občanům v daných zemích a za politickou schopnost je prosadit. Takže vítězství v této prestižní anketě v Evropě je vítězství stejnou měrou patřící Vašim ministrům,
Vašim poslancům, Vašim senátorům, a já jsem dnes za ně přišel poděkovat.
My samozřejmě s velkou pozorností sledujeme Vaši diskusi, která kumuluje na
Vašem sjezdu, a snad to nebudete pokládat za drzost, když se přiznám, že mi velmi vtíravě připomíná jednu analogii. Analogii dobývání Cařihradu. To Turek táhnul ze všech sil, kolem hradeb to rudlo pádišáhovými prapory a obránci uvnitř hradeb vedli vášnivý spor, zda ta modrá na jejich standartách je modrá správně. Zda
by tam nemělo být více blankytné, či snad více tyrkysové. Tento spor bohužel neměl za důsledek, že té modré bylo víc a byla silnější, ten spor v zásadě posiloval
ty rudé prapory kolem hradeb.
Já, jak jistě pochopíte, jsem nikdy nebyl voličem ODS, ale věřte, prosím, že nejenom Vaši politicky angažovaní partneři, ale statisíce lidí v této zemi, možná miliony, dnes hledí na Váš kongres s nadějí, že uslyší jasný signál. Že tím hlavním
soupeřem je ta rudá, a ne ten či onen odstín modré. Signál o to naléhavější, že současná finanční a pravděpodobně už hospodářská krize je velmi často zneužívána
k mohutné lobbisticko-etatistické kampani, která říká, více státních regulací, více státních výdajů, více státního dirigismu, více státu. O to důležitější je, aby se
pevně zkonsolidovaly politické síly, jejíž příslušníci, pokud věří ve všemohoucího, pak tím všemohoucím rozhodně nemyslí stát.
Na závěr mi dovolte říci, že je pro mne velkou ctí spolupracovat s Vašimi ministry, s Vašimi poslanci, Vašimi senátory. Dovolte mi říct, že je pro mě mimořádnou ctí říkat Topolánkovi šéfe.
Vystoupení předsedy Asociace soukromého
zemědělství ČR Stanislava Němce
Dobrý den vážení přátelé, vážený pane předsedo, vážení hosté, vážení delegáti,
dovolte, abych Vás a Vaše jednání pozdravil jménem Asociace soukromého zemědělství České republiky.
Možná si někteří z Vás řeknou, proč zástupce relativně malé a úzce zaměřené
stavovské organizace, sdružující dvě tisícovky soukromých podnikatelů v zemědělství, vystupuje na vrcholném jednání pravicové politické strany. Ubezpečuji
Vás, že i pro mne byla pozvánka k tomuto vystoupení překvapením a ctí zároveň. Když jsem ale přemýšlel, co vedlo organizátory kongresu k tomuto pozvání
a o čem bych měl ve svém vystoupení mluvit, uvědomil jsem si, že bych se určitě neměl omezit na ony pověstné bratrské pozdravy u příležitosti přeletu nad
Vaším územím, ale že bych se měl pokusit připomenout Vám, že kromě politických výšin s jejich koncepcemi, strategiemi a ideologickými poučkami, jsou zde
také Vaši reální voliči, kteří si kladou reálnou otázku, proč já bych vlastně měl
PROJEVY HOSTŮ
39
tu ODS-ku volit. Troufám si říci, že jako příklad takového jednoznačně pravicově orientovaného voliče, spoléhajícího hlavně na sebe a své schopnosti požadujícího malý a efektivní stát a minimum zásahů do svého podnikaní i života, můžu sloužit nejen já, ale prakticky celá členská základna naší asociace. U mne
jako patnáctiletého člena ODS je odpověď na onu otázku, proč volit ODS, jednoznačná. Ale co si odpoví ti, co jsou sice pravičáky, ale nemají tak pevné stranické ukotvení. S nápovědou pro tyto voliče samozřejmě musí přijít především
vrcholná reprezentace ODS, a to prostřednictvím politických, exekutivních i legislativních kroků, ale také jejich správnou a jasnou prezentací. Jak tato v uvozovkách nápověda tedy probíhá třeba v oblasti, kterou dobře znám, tedy v zemědělství a na venkově. Dovolím si konstatovat, že v oblasti zemědělství
a venkova se ODS a její historicky první ministr zemědělství v posledních dvou
letech o skutečně pravicovou politiku snaží. Předseda ODS a premiér Mirek Topolánek pochopil, že na venkově dřímá obrovský voličský potenciál a podporuje ministra zemědělství v krocích, které jednoznačně směřují k přeměně našeho stále více méně socialistického venkova a z toho plynoucí slabší pozice ODS
mezi venkovskými voliči. Teprve tato vláda přišla s návrhem zákona, který by
alespoň částečně napravil bezprecedentní okradení statisíců lidí o miliardy korun při transformaci zemědělských družstev. Teprve vláda ODS se snaží dořešit
vlastnické vztahy milionů vlastníků k jejich půdě a reálně jim umožnit svobodné nakládání s jejich majetkem. Teprve ministr zemědělství za ODS se snaží zásadním a systematickým způsobem bojovat s neuvěřitelnou byrokracií ve svém
40
resortu. Politické kroky jsou tedy naprosto jednoznačné a směřují k plnění volebního programu ODS. Druhou věcí je však faktická možnost jejich realizace
za současného složení Parlamentu a jejich prezentace veřejnosti. A právě zde
vidím obrovskou rezervu a dluh vůči stávajícím i potenciálním voličům. Zdá se
mi, že podobná situace bude i v jiných resortech. Jako nepolitik, podnikatel, daňový poplatník a volič Vás tedy prosím, předkládejte návrhy, prosazujte reformy,
měňte zákony, omezujte byrokracii, ale také vysvětlujte, proč tak činíte, s jakými důsledky a za jakým cílem. Dělejte tak, prosím, důsledně, jasně, srozumitelně, s čitelnou dlouhodobou vizí a nenechte se zviklat, zastrašit nebo odradit intrikány, mluvky a demagogy ani zprava ani zleva. My pravicoví voliči Vám,
politikům, odpustíme neúspěch či porážku. Pochopíme i nutnost ústupku či koaličního kompromisu. Co však neodpouštíme je nedůslednost, populismus, přezíravost, alibismus a osobní či programová zrada. Věřím, že bude-li ODS mít tento pohled obyčejného voliče na paměti, a to zejména v současné komplikované
ekonomické situaci, má i přes výsledky nedávných krajských voleb dostatek intelektu i síly k tomu, aby si při volbách v roce 2010 na otázku: mám volit ODS,
odpovědělo kladně alespoň 40 procent voličů.
Děkuji Vám za pozornost a přeji Vašemu jednání úspěch. Děkuji.
PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS
41
A PŘEDSEDY SENÁTU PČR
Projev 1. místopředsedy ODS Pavla Béma
Vážený pane předsedo, dámy a pánové,
měl jsem pro Vás připraven dobrý politický projev. Krásný, kritický. Konec konců máme za sebou nejhorší volební debakl v našich patnáctiletých dějinách. Analytický. Co jiného bychom tak asi měli udělat, než se z toho volebního debaklu poučit. Nalézt příčiny, porozumět jim, co jsme vlastně udělali špatně. Optimistický.
Víte, kdybychom se nechali zavalovat pouze a jenom kritikou, tak bychom velmi
brzy s pravděpodobností hraničící s jistotou ztratili ty poslední zbytky sebedůvěry, které přece vždy byly naší předností.
Měl jsem připraven projev, který by ve finále měl vyústit v to samé volání, po
kterém volá i Mirek Topolánek. To znamená – jednota. Protože to nejhorší, co by
se nám mohlo stát, kdybychom z tohoto volebního kongresu odjeli a každý bychom
stáli na jiné lodi. Chtěl jsem poděkovat a pochválit naše hejtmany a krajské reprezentace. Víte, strávil jsem s nimi osm let života, života v politice komunální
a krajské. Objezdil jsem celou republiku i v rámci předvolební kampaně a mám
dojem, že kraje toho udělaly strašně moc. A nejenom krajské reprezentace, ale
přece naši starostové, primátoři. A měli to hrozně těžké. Je strašně těžké vést tvr-
42
dé fotbalové utkání s ofenzívou v útoku. Ale zároveň nemít brankáře. To se prostě
vyhrát nedá.
Chtěl jsem poděkovat našim senátorům, protože si myslím, že udělali první podstatný krok k tomu, aby na českém území byl americký radar. A protože víme, že
vlády přichází a odchází, ale něco po nich musí zůstat, tak věřím, že toto rozhodnutí by po nás zůstat mělo a je to přesně ten typ rozhodnutí, které bude ovlivňovat
mnoho dalších generací. Je dobré pro Českou republiku. Chtěl jsem samozřejmě
s jistou mírou kritiky ale poděkovat i této vládě, protože nepochybně je to nekonečně lepší vláda ve srovnání s těmi všemi, které tady byly za osm let předtím.
Musím říci, že v konfrontaci s tou první částí dopoledního programu si vlastně
uvědomuji, že to není možné. A že prostě nemohu přijít s takovýmto projevem.
A tak jsem se rozhodl, že to neudělám. Ne. Rozhodl jsem se, že to neudělám.
A to protože ve mně dozrává, a myslím si, že i ve Vás, nějaká nálada, která se
opírá o nějaké argumenty z toho, co jsme tady společně prožili. Slyšel jsem Mirka
Topolánka a musím říci, Mirku já s tebou ve všem, s jednou jedinou výjimkou souhlasím. Kladl jsem si otázku, jak je možné, že netleskáme, když Mirek říká, chceme a schválíme nebo uděláme vše pro schválení amerického radaru. Jak to? Říkal jsem si, jak je možné, že netleskáme, když pan předseda říká, zavedli jsme
rovnou daň, snížili jsme složenou daňovou kvótu o více než dvě procenta. To je
skvělé, přece. Jak to, že netleskáme, když slyšíme, že ODS pevně vězí ve svých
modrých kořenech Poděbradských artikulů a že vlastně to motto našeho kongresu
je, tak trochu až zbytečné, návrat ke kořenům. Vždyť my jdeme pravou cestou
a chceme jít po té pravé modré cestě. Kladl jsem si otázku, jak to, že netleskáme,
když Mirek říká, že v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti se nám podařilo udělat strašně moc dobrých věcí. A že dnes prostě a jednoduše lidé jsou více motivováni k tomu, aby pracovali, než tomu bylo dřív, za socialistických vlád.
To všechno mně běží a běželo hlavou s tou jednou jedinou výjimkou.
Když jsem poslouchal slova pana předsedy na adresu Lisabonské smlouvy, tak
jsem si uvědomil, že čas od času jsme postaveni před rozhodnutí. A že se nemůžeme pohybovat jako v té pohádce od Boženy Němcové o chytré horákyni, ani na
koloběžce ani pěšky. Že se prostě musíme rozhodnout a že to rozhodnutí má definiční znak našeho ano, nebo našeho ne. A ono to je podobné jako v partnerských
vztazích, přece. Také se s plnou zodpovědností můžete rozhodnout pro ano a ono
Vás pak zavazuje nějakou zodpovědností a do značné míry předurčí Váš budoucí
životní osud, anebo řeknete ne, ale i to ne, Vám dává svobodu. Dává Vám svobodu v tom, že můžete hledat to, co je nejlepší. Třebas jiný vztah. A já jsem si uvědomil, že v případě Lisabonské smlouvy to je přesně tak, my prostě a jednoduše
musíme říci to ano, anebo ne a nemůžeme říct ani ano ani ne. Musím se přiznat,
že jsem si znovu uvědomil, jak je vlastně strašně snadné podlehnout jakési atmosféře slov. Na té rétorické úrovni my jsme vlastně skvělí. A já jsem přesvědčen, že
jestli slyšel projev Mirka Topolánka Václav Klaus, tak přece nemohl říct nic jiného než to, že každé slovo, každé slůvko, možná s výjimkou obhajoby našich ná-
43
rodních zájmů, takže podepisuje. Přesto, pár minut poté, co Mirek domluvil, tak
přichází Václav Klaus a sděluje nám, nevím, jestli to pro Vás bylo nebo nebylo
překvapivé, pro mne to tedy bylo překvapivé, sděluje, že trhá pupeční šňůru
s Občanskou demokratickou stranou. A to protože s ní nesouhlasí. Že nesouhlasí s tím, co ODS dělá, že nesouhlasí s tím, že mu ODS věří, že nesouhlasí s tím,
jak Občanská demokratická strana vládne. A musím se přiznat, že toto zmatení
významu slov jejich obsahu, jejich praktického naplňování v každodenním vládnutí, otázka vzdálenosti mezi slovem a postojem, ale mezi postojem a konkrétním chováním nebo konáním, nás dneska dostává do neskutečně složitého politického prostoru a nás, mám na mysli nás, delegáty kongresu. A tak jsem si řekl,
že ten dobrý projev nechám být a že se pokusím zamyslet nad tím, co se to vlastně s námi děje. Jestli to vůbec víme. Jsem přesvědčen, že každá skutečná krize
není pouze jakýmsi dramatem proher, ale je, a musí být, zároveň příležitostí, evoluční šancí. Úmyslně používám to slovo evoluční, protože také byste si za něj
mohli dosadit jiné slůvko, které má úplně jiný význam a které v sobě skrývá úplně jiné kroky.
Každý evoluční proces v nás mobilizuje nějaké zdroje energie, oprašuje ty dávno zapomenuté zkušenosti, dodává nám odvahu ke krokům, možná k těm, ke kterým bychom se za normálních okolností vůbec neodvážili. Řeknu Vám příběh, ten
příběh je hodně starý a vrací nás do normalizačních let. Jistý normalizační akademik, jmenoval se Radovan Rychta, svého času byl ředitelem Sociologického
ústavu, organizoval v roce 1977 podpisy pro takzvanou Antichartu. A to se vší svědomitostí, píli a odpovědností. Jsa na akademické půdě a znaje dobrého srdce pana akademika ředitele, někteří z jeho podřízených za ním chodili, a tak trochu nevěřícně zkoumavě se ho ptali: Pane řediteli, cože je vlastně na té Chartě, díky které
my máme podepsat, jak nám říkáte Antichartu, cože je na ní tak strašně závadného. A pan ředitel odpověděl památnou větou, kterou já si pamatuji a čas od času
ji tak trochu alibisticky používám, když nevím kudy kam: Nevím, přesto nebo možná právě proto věřím. Já jsem přesvědčen, že se nám, občanským demokratům,
přihodila nehoda. Dokonce vážná nehoda. My jsme havarovali. Příčin této havárie je nepochybně celá řada a popsali se o ní stohy novinového papíru, jak říkal
Mirek, analyzovali je politologové, nezávislí odborníci a nepochybně o nich budeme diskutovat dnes dlouho do noci.
Můžeme svádět a měsíc za námi potvrzuje, že svádíme složitý, nebo dokonce tvrdý interpretační střet o tom, co je vlastně hlavní příčinou naší prohry. Je to špatný politický marketing, nebo neschopnost prodat výsledky našeho vládnutí lidem,
občanům, pro které vládneme. Je to naše neschopnost jim naslouchat, protože přece i oni mají svoji hlavu. Oni si o nás něco myslí. Oni od nás něco chtějí. Nevládneme sami pro sebe. Na žádné úrovni. Je to chybně zvolená volební strategie a absence centrální kampaně. Je to naše arogance či nedostatek elementární slušnosti.
Samozřejmě můžeme se přít o to, jaký vliv mělo zavedení poplatků v lékárnách
a u lékaře na volební výsledek. Kdysi symbolický protest proti naší vládě, ale ono
44
to není to nejpodstatnější, my se dokonce můžeme přít o to, jaká je síla či vliv nejednotnosti či medializovaných afér, které nás nepochybně poškodily. Ale víte ono
o ten, pro ten konečný výsledek je to vlastně úplně jedno. Náš celkový umělecký
dojem to nejspíš nezlepší, a tak asi nejsnáze se s tím můžeme vyrovnat, když řekneme, na každém šprochu bude pravdy trochu.
Samozřejmě, že volební prohra je zdrcující. Je zdrcující nejen to, že nás opustilo téměř 40 % voličů, kteří nám dali hlas ve volbách v roce 2006. Nejenom proto,
že 10 % z nových voličských skupin nás téměř vůbec nevolilo. My jsme prostě neoslovili nikoho z těch, kteří přišli k volbám poprvé. Je zdrcující, že volební debakl nás zbavil reálné politické síly v krajích, ale také že nám vzal stovky exekutivních pozic, které ovlivňují na komunální úrovni veřejný život. Protože nejsou to
jenom hejtmané, kteří překládají politiku ODS do každodenního života, ale jsou
to ty stovky těch úředníků, administrátorů, manažerů.
Je to samozřejmě zdrcující i proto, že naše volební prohra otevřela cestu k moci nejenom socialistům či těm do socialistického kabátu převlečeným komunistům, ale také těm skutečným komunistům. Fakticky tak došlo k dalšímu krůčku
v polistopadové legitimizaci KSČM. Já si pamatuji, jak shodou okolností v Praze
také před dvěma lety na kongresu ODS (také na volebním kongresu ODS), zněla
odhodlaná slova, já cituji Mirka Topolánka: „Pokud budeme pro občany zárukou,
že se komunisté nevrátí k moci, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby. Nedá-li mi tento kongres dostatečný mandát k tomu, abych této hrozbě mohl účinně
bránit, nevolte mě.“ Vzpomínáte si na to? Bohužel, tuto protikomunistickou
záruku a či jakousi pojistku jsme prostě prohráli, přestali jsme jí být. Po
20 letech jsme pustili komunisty do zatím nejvyšších exekutivních pozic v tomto
státě. A bohužel bude hůře. Bude hůře, pokud něco nezměníme. A tak dovolte,
abych ještě jednou zopakoval se vší vážností, my jsme prostě havarovali. Pro kosmetické úpravy našich účesů a čechrání modrých peříček, obávám se, že zde dnes
není a nemůže být ani čas ani místo.
Před dvěma lety jsme byli v té nejlepší kondici, aspoň si to myslím. S respektem jsme naslouchali našemu panu předsedovi, jak přesvědčivě říká a já jen znovu zopakuji ty věty, protože i mě dodnes znějí v uších. A přiznám se, že mě tehdy
magnetizovali jakousi gravitační silou a říkal jsem si, to je ono. Vzpomínejte se
mnou: „Náš úspěch stojí na tom, že se nám podařilo zbavit se oné nezasloužené
nálepky arogantní a agresivní strany. Dokázali jsme získat voličské skupiny, které nás nikdy nevolily. Získali jsme zpět voliče, kteří nás volit přestali. Ty všechny
jsme získali díky politice v duchu hesla ‚slušnost není slabost‘. Náš úspěch stojí
na tom, že držíme slova, charakterizuje nás jednota slov a činů.“
Vzpomínáte si, prosím Vás, ještě, jak jsme tomu nadšeně tleskali? Jak jsme nadšeně tleskali větám: „Pokud si udržíme image slušné a otevřené strany, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby!
Pokud budeme dodržovat jednotu slov a činů, nemůžeme nikdy prohrát žádné
další volby!
45
Pokud budeme pro občany zárukou, že se komunisté nedostanou k moci, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby!
Pokud si udržíme elementární jednotu, nemůžeme nikdy prohrát žádné další
volby!“
Ano. Tehdy jsme těmto slovům věřili. Jak je to s námi dnes? Co myslíte, jak to
cítíte? Věříme nebo nevěříme? Co se vlastně s námi stalo, že jsme z toho nevím,
jestli NIC. Kdybych řekl NIC, tak nás zatáhnu do vod té negativní kritiky, ze které se strašně špatně budeme dostávat ven. Ale co se tady stalo, že jsme z toho mnoho nenaplnili.
Volební prohry jsou samozřejmě zdrcující, vždy jsou zdrcující. Nicméně také
přece jsou vždy součástí politického života, prostě se jednou vyhrává, jednou prohrává. Ještě můžete namítnout, že standardním řešením v takové situaci v demokraciích s vyspělou politickou kulturou je prostě rezignovat v politickém vedení
a přijmout kus své odpovědnosti. Mirek nebo Pavel. Já jsem dodnes přesvědčen,
že jsme to měli udělat. Otázka je, co by se stalo, jestli by členská základna byla
schopná vygenerovat nějaké jiné jméno. Jestli by to jiné jméno bylo ochotno do toho procesu kompetitivního střetu vstoupit.
Ono to není nic snadného. Já jsem si uvědomil a obdivuji za to Mirka, já jsem
si uvědomil, jaká to je síla, přátelé. A uvědomil jsem si to i v tom kontextu, jak
Mirek velmi rád říká, víte, na čele toho pelotonu fouká. Já to mám v duchu mého
oblíbeného sportu jinak, já vím, že na těch vrcholcích fouká, ale že tam fouká takhle, to jsem zkusil nebo zakusil až ten poslední měsíc, a tak Mirku, ve vší úctě
a respektu, klobouk dolů za to, s čím, jak a s jakou grácií a hrdostí jsi prostě prošel, s námi nebo my s tebou spíš, těmi posledními šesti lety a já naprosto, já jsem
tleskal, když vystoupil dopoledne Mirek Kalousek a říkal, že to je pro něj čest pracovat pod svým šéfem.
Dobrá, ale někde je něco špatně a co to tedy je? Já si troufnu vyřknout soud
a možná se mnou budete nesouhlasit. Já jsem přesvědčen, že náš hlavní problém
je daleko závažnější a hlubší, než jsme si vůbec ochotni v této chvíli přiznat. A určitě nemůže být výčtem či součtem pouze jakýchsi dílčích chyb, o kterých jsme
mluvili a budeme ještě mluvit. Dle mého názoru náš hlavní problém se jmenuje
ztráta důvěryhodnosti. My jsme přestali věřit nám, a nám přestali věřit naše typické voličské skupiny. Ekonomicky aktivní, střední třída: vzdělaný učitel, lékař,
státní zaměstnanec, drobný živnostník, malí a střední podnikatel. Senioři, důchodci
byli přece vždy zárukou nebo významným základem našeho elektorátu. Proč nám
přestali věřit? Co jsme udělali tak špatného? Čím jsme je tak zklamali nebo co
jsme nezvládli, že zůstali doma? Že zůstali doma a nešli volit a v horším případě,
že šli volit, ale volili Jiřího Paroubka a Davida Ratha. Myslím, že odpověď není
zas tak složitá. My jsme je prostě někde zklamali. Možná v části z nich jsme vyvolali, a to je pro mne ještě horší než zklamání, zklamání je alespoň emoce. S emocí se dá pracovat. Ona se do něčeho promítne a není vyloučeno, že jednou dříve
či později může promítnout ze zklamání do radosti. Ale já se obávám, že ten nej-
46
horší možný stav, který jsme vzbudili v části našich kmenových voličů, se jmenuje: lhostejnost. My jsme totiž nejprve vybudili obrovská očekávání, naslibovali
„modré z nebe“ a v konečném důsledku přivedli ke zklamání, možná dokonce
k velkému zklamání, neboť z těchto předvolebních slibů toho zůstalo méně, než
bychom chtěli. A možná, kdybych chtěl být hodně kritický, tak si kladu otázku,
jestli vůbec zůstal „modrý kámen na kameni“. Možná by nám to část z nich odpustila, kdybychom se alespoň k nim uměli trochu slušně chovat a trošku jim naslouchali.
Zašli jsme ale ještě dál. Obávám se, že jsme si vytvořili jistý druh náboženství
z reformního étosu. Výraz reforma se pro nás stal zaklínadlem. Stal se pro nás
magnetizujícím fetišem. Stal se zaklínadlem pro širokou plejádu kroků, z nichž některé byly skutečnými reformami a jsou skutečnými reformami. I z té naší předvolební „Modré šance“. Ale obávám se, že významné části z nich jsou pouze jakýmisi „kvazireformními“, nebo možná parametrickými zásahy do nejrůznějších
systémů a oblastí veřejného života. A dokonce některé nemají s reformní pravicovou či konzervativně-liberální politikou vůbec nic společného. Přesto, že za reformy je vydáváme. Možná se Vám v této chvíli rodí jakési nesouhlasné otázky nebo myšlenky, pocity. Vždyť jsme se za ty reformy tak statečně bili. Dokonce jako
poslední mohykáni. Akorát jsme zůstali ve svém úsilí osamoceni a nevyslyšeni.
Myslím si a jeví se mi to, že tato obava ze ztráty jakési iluze je dokonce v nás
tak strašně silná, že brání našemu mozku myslet a pudu sebezáchovy pracovat. Mimochodem, myslím si, že také největší brzdou naší odvahy rozhodnout
se pro nějakou změnu a já jsem na začátku říkal, dle mého názoru, není čas pro
změny kosmetické, ale uzrál čas pro změnu zásadní povahy. Snesu několik důkazů, a protože nechci, aby to moje sdělení se neslo v tom duchu pouze a jenom kritickém.
Tak jeden příklad za všechny. Z naší volební vlajkové lodi ekonomické reformy s rovnou patnáctiprocentní daní pro právnické, fyzické osoby, včetně
jedné sazby DPH, daňového přiznání na jednom listu A4, vzpomínáte? Prosadili
jsme jednu 15% rovnou daň z příjmu fyzických osob, ovšem ze superhrubé mzdy.
To fakticky představuje výši zdanění někde na úrovni, tuším přibližně asi 23 %.
Ze slibované reformy veřejné správy do podoby malého, levného, efektivního státu s malým počtem ministerstev, já si pamatuji na čísla 14, možná 15, možná 13.
Toho také mnoho nezůstalo. Přátelé, na začátku jsme poslouchali o tom, že „Modrou šanci“ se nám daří plnit.
Ale možná proto, to v nás nebudilo frenetické nadšení, protože si nejsme jisti,
jestli úplně a jak hluboce.
To jediné, co nám dnes zůstává, je víra v magický obsah slova „reforma“.
Obava, že bychom o jeho zázračnou sílu mohli přijít. Vrátím se zpět ke svému úvodnímu příběhu. Snad dle mého názoru nejlépe vystihuje rozpoložení alespoň moje
a myslím si, že i části z Vás. Ona památná věta soudruha akademika Rychty, který říkal: „Nevím, proto věřím“.
47
„My možná nevíme, a proto věříme.“ Věříme nejenom v něco, co neexistuje, ale věříme také v zázrak, že ONO neexistující může přece nadále pokračovat. A co hůře, věříme dokonce v takový iracionální nesmysl, a to totiž, že bude-li ONO neexistující pokračovat, lidé změní svoje postoje, své chování, své voličské preference a my získáme zpět jejich ztracenou důvěru. Pojďme zkusit tuto
úvahu dovést do absurdna. Je možné si představit situaci, ve které taková iracionální změna postojů probíhá u našeho typického voliče: vzdělaného, ekonomicky
aktivního, náročného a kritického. Víte, to přeci víme, že naši voliči prostě nejsou
hloupí a nenechají se opít rohlíkem či chytit se na nějakou naši pohádku.
Aby toho nebylo dost, mám pro Vás, bohužel, ještě jednu a poslední špatnou
zprávu. Možná, že to je dokonce zpráva nejhorší. My jsme přestali důvěřovat
sami sobě. To je pro mne totiž jediné možné vysvětlení, proč jsme spolu přestali
mluvit. Proč jsme se místo otevřené vnitrostranické diskuse nad klíčovými otázkami a problémy vládnutí, vládnutí prostě není jednoduché. Samozřejmě mají
všichni ti pravdu, kteří říkají, že se stáváme jakýmsi ostrůvkem pozitivní pravicové nebo alespoň jakés takés pravicové deviace v současné Evropské unii.
Ale přesto toto nás nemůže nebo dokonce nesmí zavést do vod, kde vnitrostranická diskuse nad klíčovými otázkami vládnutí není a uchylujeme se k tak častému konstatování, a teď jsem zvědav, komu z Vás to zarezonuje v hlavách „Tady
o tom nemůžeme mluvit, totiž někdo z nás by to vykecal...“ Já si také pamatuji věty z úst Mirka, když říká „Věřte mi, vím přece, co dělám“, a já jsem věřil a všichni jsme věřili. Naši víru ve zdravý úsudek a politickou prozíravost v nás, v naše
elity včetně mne, jsme povýšili na základní dorozumívací prostředek. A obávám
se, že místo zdravé diskuse jsme porodili jakousi formu, a teď, prosím, nekamenujte a neházejte na mne shnilá rajčata, ale v jakousi formu elitářského diktátu.
Tedy pravého opaku toho, v co věříme a co jako konzervativně-liberální strana hlásáme. Dokonce se nám podařilo vytvořit atmosféru, ve které nesouhlas či názorová odlišnost začala být interpretována jako zvláštní druh podivínství, ale co hůř,
v horším dokonce jako otevřený projev nepřátelství.
Nic naplat, i já jsem v tom až po uši přátelé, i já jsem si přece vysloužil od Mirka, Petra či Ivana tu pro mne tak strašně nepříjemnou nálepku, a chtěl jsem říct
hloupou, ale řeknu nepříjemnou, ona možná hloupá není, ona je vlastně hrozně
vážná, toho „okopávače kotníků“. Toho, který v té sportovní disciplíně mlátí hokejkou na těch méně viditelných místech, a tím nějakým způsobem dráždí, zneklidňuje, poškozuje neférovými prostředky svého soupeře. A já říkám v tomto případě ne vůbec svého soupeře, ale svého parťáka, partnera, šéfa. Člověka, kterého
já si nesmírně vážím, člověka u kterého prostě já vím, že prošel neuvěřitelnou evoluční cestou. Ze senátora, z Mirka Topolánka, se stal politik a z politika se stal
státník. Ano, já v to věřím.
Nechali jsme v nás vyrůst dokonce takovou nedůvěru, přátelé, a nezlobte se, že
to tady řeknu otevřeně před sdělovacími prostředky, že po skončení některých místních, oblastních či regionálních sněmů v uplynulém měsíci, kdy tady hodně fou-
48
kalo, jak na Mirka, tak na mě, možná i na některé z Vás, tak za mnou chodili delegáti se slovy: „Pane místopředsedo, Pavle, primátore – my jsme se báli vystoupit. My jsme se báli k tomu něco říct. My jsme nechtěli, my si něco myslíme, my
to jednoduše neřekneme.“ Sami jsme se stali obětí našeho vlastního siláctví, autoritářství, demagogie, a není to o vině. Není to o vině toho či onoho, je
to prostě problém nás všech. Úmyslně zde hovořím v množném čísle, obávám se
jako lékař, že touto nakažlivou chorobou trpí většina z nás, stoprocentně Vám mohu říci, včetně mne. Něco tak normálního a potřebného, jako je svobodná diskuse a různorodost názorů jsme degradovali do podoby „neloajality“ a „nejednoty“.
Tam, kde chybí diskuse, přichází buď němá, hluchá a slepá víra, případně obtížně skrývaná nespokojenost anebo, ta třetí možnost je neřízené, autonomní jednání jednotlivců. A tak jsme se tedy rozdělili na tři velmi nesourodé tábory. Tábor
zastánců němé a slepé víry, na tábor nespokojených „tichých remcalů“ nebo „okopávačů kotníků“, no a na zatím, naštěstí pouze jakýsi „táborek“ sólistů vyluzující
v rozpadajícím se orchestru tóny kakofonie, něčeho, co tam nechceme slyšet, co
nás tahá za uši.
Vážení přátelé,
toto je pravá tvář a skutečná naší nejednoty. Kdo patří do kterého tábora,
nechám na Vašem ctihodném uvážení. Za zmínku snad stojí jenom to, že takto nesourodou „partu“ není vůbec jednoduché řídit. Zvláště v situaci, kdy každý jeden
samotný hlas poletující nad hlasovacím zařízením v Poslanecké sněmovně může
mít podobu smrtícího šípu do naší „reformní magie“. A teď nezáleží na tom úplně, jde o princip, nezáleží na tom, že to je smrtící šíp do reformy našeho zdravotnictví. Nezáleží, jestli to je smrtící šíp do jakéhosi „kvazireformního, parametrického zásahu“, do nějakého systému, třeba daňového systému. Byť dobrým směrem.
A dokonce ani nezáleží na tom, že to může být smrtící šíp, který zasahuje levicový blud. Jde o princip. Co asi tak může dirigent s takovým orchestrem udělat? Hulákat, že si div, že si hlasivky vykřičí, strašit, démonizovat, strašit imperialisty, socialisty krizemi, katarzemi? Může samozřejmě obrátit ten smrtící šíp proti
samotnému autorovi nebo zlomit taktovku a prostě a jednoduše jít domů. Také se
Vám teď vybavují různé podoby příhod a patálií, které nás provázely v posledním
roce? Které nás provázely nejenom v Poslanecké sněmovně, ale i na stránkách
denního tisku? V hlavních vysílacích časech večerních zpráv?
Vířivé lázně, tajemné archívy, demagogické záplavy slov o hrůzách socialistické Evropy s nekonečnou gravitační silou, které se nemůžeme ubránit. Dámy a pánové, to je důvod pro to, abychom ratifikovali Lisabonskou smlouvu. Neděste se,
pravý opak je pravdou. Přesně pokud toto platí, tak je to také důvod, proč nesmíme ratifikovat Lisabonskou smlouvu!
Samozřejmě, že existuje ještě jedna pozitivní cesta. A možná, že jediná možná
konstruktivní cesta. Sednout si s celým orchestrem zkušených hudebníků a jedinečných virtuósů, my tady sedíme – kongres, sedí tady ministři, zkušení politici
ošlehaní větrem, bouří, hodně toho viděli, zažili, umí – jedinečných virtuósů.
49
Tedy Vás všech, nás všech a začít spolu mluvit. Najít zároveň tu nejvyšší možnou míru společného zájmu. Ale ono přece nemůže jít jenom o zájem. Ono
musí jít primárně i o odpovědnost. Tedy upřímně řečeno, hledat nejvyšší společnou míru naší odpovědnosti. Nejenom za tuto vládu. Na začátku jsem řekl, vlády
přichází a odchází. Samozřejmě, že mohou přijít daleko horší vlády. No, může třeba přijít i lepší vláda, abych nebyl zase tak skeptický. Společným jmenovatelem
a společnou hodnotou naší zodpovědnosti je ale přece zodpovědnost za osud té české pravicové politiky. A především a hlavně, vždyť platíme příspěvky, jsme členy
ODS, tedy za nás. Za budoucnost a osud ODS. Nic jiného nám totiž nezbývá. Cesta k jednotě, a tedy i síle, je těžká, bolí, nicméně je možná. Jednota není a nemůže být nástroj sám o sobě. To by stačilo, kdybychom se tady poplácali po zádech,
rozjeli se „budovatelsky jednotní“ zítra do svých domovů, regionů, oblastí a vše
běželo dál.
Prostě bychom se rozhodli pro jakousi nezměnu, potvrdili bychom kontinuitu,
přece musíme jít do té Evropské unie s nějakou jasnou vizí a odpovědností. Nesmíme zůstat stranou, nesmíme přivést Českou republiku k nějaké mezinárodní
ostudě. Jednota je stav, který není nástrojem, je výslednicí složitého a nejspíše
dlouhého procesu. Jeho součástí jsme my všichni, Petr, Pavel, Mirek. Jeho součástí je ale i pan prezident a teď jsem se zarazil, protože si kladu otázku, jestli součástí tohoto procesu může být i pan prezident, který dnes přestal být čestným předsedou ODS. Samozřejmě, že nejenom může, ale musí!
Copak neplatí něco z těch fundamentálních hodnot, z těch kořenů, kterým se
možná někdo někdy vysmívá, že to jsou abstraktní klišé. Nejsou to žádná abstraktní
klišé, je to prostě obsah naší víry nebo je to obsah naší politické ideologie.
Vraťme se na začátek, já jsem řekl, že jsme havarovali. Tedy vraťme se k havarovanému autu. Je možné do něj nastoupit, odjet. Je možné, aby se za volant posadil šofér, který havaroval: Ano, nebo ne.
Já myslím, že ne – já nevím, co si myslíte vy. Je možné, abychom současnou situaci vnímali jako krizovou, která si žádá krizového manažera. Já si troufnu tvrdit,
že jde o víc. Krize je krize, ale nám jde přece o osud a o budoucnost. Nám jde o to,
abychom neztratili, tak jako se to stalo v krajích, vliv na veřejnou správu, vliv na
veřejné dění. Aby prostě tak, jako kraje jsou dnes oranžovo-rudé, aby, proboha, za
2 roky nebyl oranžovo-rudý Senát. Uvědomujeme si, že obhajuje ODS 18 senátorských mandátů a sociální demokracie nulu? A že to je zatraceně rizikový základ,
možná že pro budoucí další prezidentskou většinu v roce 2013, ale abychom neztratili i naše velká města i malé obce tam, kde má ODS možnost ovlivňovat veřejný život. Já se bojím i o sebe, já se Vám otevřeně přiznám. Mám pocit, že začínáme být rizikovým, ohroženým druhem.
Začněme u kol a pneumatik toho našeho havarovaného auta. Spojují nás se zemí a vedou, kam uznáme za vhodné. První, druhé, třetí i čtvrté nepochybně reprezentují fundamentální hodnoty, které nás spojují. Pravé přední: „svoboda a nedotknutelnost soukromí“. Já to zopakuji, protože to tak je, my nemůžeme, a v tom
50
má Mirek pravdu, a není třeba prostě hledat nějaký jiný obsah, základ naší víry.
Levé přední: „malý, levný a efektivní stát s nízkými daněmi chránící maximální prostor pro individuální lidské svobody“. To není klišé, to přece děláme a musíme dělat na každé úrovni našeho veřejného konání. Levé zadní: „nezadlužená budoucnost a zodpovědná fiskální politika“. Pravé zadní: „solidarita
zodpovědných vycházející z individuální zodpovědnosti, každého z nás a solidarity se sociálně potřebnými“. To jsou ony fundamenty, já říkám, dobře nafouknutá kola. Těm věříme a překládáme je do normálního srozumitelného jazyka
našim voličům při každodenním rozhodování. Není nic zázračnějšího a všichni ti
novináři, kteří to po mně například v uplynulém měsíci chtěli, to nenajdou, protože toto je obsah naší krve. Občanské demokratické krve. Je to to, co je v našich
duších, v našich mozkových závitech. To osvědčené – jsme konzervativní politickou stranou, proč bychom to měli měnit. Nechť tedy tyto pneumatiky jsou dobře
nahuštěné, nechť tyto duše jsou takové, které nás povedou se svým vzorkem správným směrem.
Oni nás povedou tím složitým terénem. Budeme muset překonávat překážky, budou nás chránit před smykem. Nechť volantem je naše zahraniční politické
ukotvení. I ono nás musí vést správným směrem v dnešní Evropě i v dnešním globálním světě, který je zmítán ekonomickou krizí, která dopadne i nejspíše na Českou republiku. Nechť národní zájmy nám umožňují vybrat, a jejich ochrana, složitou zatáčku federalizující se Evropské unie. Brzdou nechť jsou naše
nepřekonatelná tabu – komunisté a další totalitní ideologie. Plynem, ať je
pak naše společná vůle po vítězství. Za palivo ať slouží naše permanentní potřeba svobodné a otevřené vnitrostranické diskuse, která je založená na
pokoře, toleranci, respektu jednoho k druhému, ochotě naslouchat, učit se. Naše
pobouraná karosérie je možná trochu problém, nicméně ona je tím politickým marketingem. Jistě jsme jej strašně podcenili. Nepochybně se bez něj nedá vyhrát.
Koneckonců ani auto, které je nabourané, si nebudete kupovat s nějakou velkou
radostí. A to naše auto musí mít hezkou karoserii a ta barva musí být pěkně modrá. Ani černá, ani zelená, ani oranžová, ani duhová.
Občanská demokratická strana se nachází nepochybně ve vážné, možná nejvážnější situaci, kterou jsme zažili po „Sarajevu“ v roce 1997. Přesto atmosféra, kontext i pravděpodobné vyústění té dnešní krize je podle mého názoru úplně jiné,
než ve srovnání nebo v čase „sarajevských událostí“. „Sarajevo“ nebylo útokem
na samotnou podstatu ODS, ale spíše neúspěšným pokusem o politické vytlačení
jejího zakladatele, tvůrce ideové podstaty Václava Klause. Ten dnes přestal být
čestným předsedou. Dnes jsme v jiné situaci. My vedeme ideový střet o obsah a styl
naší politiky. A já Vám mohu garantovat se stoprocentní jistotou, já nemám v úmyslu se angažovat v jakémkoliv štěpení ODS. Ti z Vás, kteří mě veřejně otevřeně nebo jenom v duchu z toho kdy obviňovali, tak já Vám mohu dát jistotu, že jste vedle, jak ta jedle. Já jsem vstoupil do ODS v „sarajevském čase“ kvůli „Sarajevu“
jako výraz naprostého nerespektu vůči těm, kteří v té době ODS štěpili. Zažil jsem
51
a prožil jsem „sarajevské události“ z bezprostřední blízkosti Strakovy akademie.
Ne, já jsem přesvědčen, že nám nehrozí žádné „Sarajevo“. ODS musí a odejde z tohoto volebního kongresu jednotná. Bez ohledu na to, kdo bude v konečném důsledku vítězem. Vítězství navíc nelze měřit jinak než úspěchem. A to ne úspěchem
jednoho či druhého kandidáta či táborů, které toho, či onoho kandidáta podporují. Ale přece vítězství musíme měřit úspěchem v příštích parlamentních volbách,
tedy rokem 2010. Jsem přesvědčen, že pouze a jenom jednota, jejímž cílem a smyslem směřování a každodenní práce je toto: Tak je jednota, která nás může dovést
k vítězství. Neříkám, že dovede, protože jsem realistou. Ovšem má jednu kardinální podmínku. A to totiž, že nedojde k fundamentálnímu popření našich ideových zásad postavených na těch Čtyřech poděbradských artikulech, včetně ochrany a obhajoby národních zájmů.
Dámy a pánové, chceme-li uspět, musíme vrátit obsah slovům – trpělivost, odvaha, profesionalita, pokora. Musíme vrátit obsah našim slovům a garantovat jejich jednotu s našimi činy. Musíme si přestat nalhávat, že se vlastně nic neděje
a že je možné v této krizové situaci prostě nastoupit do toho nabouraného auta a jet
dál. Nic se nezmění. Jediný, kdo možná z vedení ODS odejde, bude jeho 1. místopředseda. Nevím, nevím, jestli to je ta šťastná cesta, která nás změnou provede
k příštímu volebnímu vítězství. Je třeba nabít Občanskou demokratickou stranu
novou energií, novým optimismem, novým étosem, dokonce étosem a obsahem,
který vzbudí i zvědavost a zájem lhostejných voličů.
Já jsem na začátku řekl, že možná horší než zklamání, je lhostejnost. A jak chcete pohnout lhostejností lidí? I zvědavost musíme vzbudit. Bez zásadní změny v osobách, obsazení, obsahu i stylu komunikace to nepůjde. Čeká nás dlouhá cesta.
Chceme-li uspět, musí na jejím konci být znovunalezená důvěra našich občanů,
těch, kteří pravicové politice a pravicovým idejím věří. Jedna prohra nás, přátelé,
nesmí srazit na kolena. I dnes bychom se přece měli řídit starým, dobrým, osvědčeným heslem: „Nic nekončí. Jedeme dál!“
Děkuji za pozornost.
Projev místopředsedy ODS Petra Bendla
Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo,vážené kolegyně a kolegové,
milí hosté,
rád bych připomněl, že jsme ve světle historických událostí letošní rok končící
osmičkou nevnímali netečně, ale spíš s určitou pověrčivostí. Vkládali jsme do něho zvláštní naděje a pociťovali i určité obavy. Pro Českou republiku byl tento rok
důležitý. Zažili jsme v něm volbu prezidenta, volby do Senátu i do zastupitelstev
krajů. Volební rok završíme pro nás také volbou nového vedení ODS.
Než k tomu dojde, měli bychom se ohlédnout zpět. Společně se zamyslet a zkusit analyzovat stav, v němž se nejsilnější pravicová strana v zemi nachází. Musíme
52
se dotknout mnoha zásadních témat – otevřít vážnou diskusi o volbách, o reformách, o komunikaci, o postoji k Lisabonské smlouvě, o finanční krizi a v ne
poslední řadě musíme diskutovat o našem dalším směrování. Pokusme se o to
s odvahou a pokud možno s velkou mírou upřímnosti k sobě samým.
Nemohu začít jinak než volbou prezidenta republiky, která se uskutečnila jen
pár týdnů po minulém kongresu.
Byly to první volby v řadě a nebyly vůbec jednoduché. To, čeho byli občané v přímém přenosu svědky, podlomilo důvěru v politiky i politiku. Průběh samotné volby rozhodně nebyl jednoduchý, a ani důstojný. Její výsledek je ovšem pozitivní,
protože prezidentem republiky se stal opět Václav Klaus. Člověk, který je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších a nejdůvěryhodnějších osobností polistopadové
historie. Myslím, že je tady na místě všem poslancům a senátorům a nejen jim, neboť lidí, kteří pracovali na zvolení Václava Klause, bylo mnohem víc, velmi poděkovat. Odvedli obrovský kus práce a neměli bychom na to ve světle dnešních problémů zapomenout.
Při vědomí podílu Václava Klause na vybudování strany s velkým potenciálem
je mi líto dnešních přestřelek mezi Hradem a nynějším vedením ODS. Myslím, že
je nám všem jasné, že na nich nemůže nikdo vydělat, a to ani jejich protagonisté,
a tím méně ODS samotná.
Jako další přišly krajské a senátní volby.
Předpokládám, že zde, doufám, není nikdo, kdo by byl s jejich výsledkem spokojen. Pokud z toho nevyvodíme jasné závěry, odsoudíme se k dalšímu neúspěchu
ve všech dalších volbách.
S odstupem téměř dvou měsíců máme k dispozici několik věrohodných analýz
a celou řadu politických komentářů. Není pochyb o tom, že hlavním důvodem porážky ODS v těchto volbách byl dlouhodobý odklon přízně veřejnosti. Hlavní
podíl na tom má evidentně fakt, že ODS nese největší díl vládní odpovědnosti.
Přicházíme sice s nezbytnými, ale často nepopulárními kroky. Které navíc nedokážeme dobře vysvětlit, a když už se do zdůvodňování pustíme, působíme nezřídka arogantně. Negativní roli navíc sehrála kauza Tlustý – Morava, odhady
říkají, že jsme se připravili až o 7 procent, a také rozporuplné vzájemné reakce
dalších členů strany.
Jsem v ODS od podzimu 1991 a nepamatuji dobu, kdy bychom se mezi sebou
v názorech tolik lišili. Místo diskuse uvnitř a hledání konsensu či přijatelného
kompromisu, si přes média vyřizujeme vlastní účty. Přestáváme být týmem, který
má schopnost si bez postranních úmyslů vyříkat různé pohledy na daný problém.
Přes pracovní stoly a množství papírů na nich přestáváme vnímat okolí. Více se
pomlouváme, než spolu mluvíme.
Dělíme se na ty, kteří nechtějí vládnout se zelenými a lidovci, a na ty, co si nechtějí ničím zadat s Paroubkovými socialisty.
Dělíme se na ty, co jdou s Mirkem, a na ty, co jdou s Pavlem; na ty, co jdou a co
nejdou s prezidentem.
53
Dělíme se na ty pro a proti Lisabonu.
Dělíme se na poslanecké, senátní, hejtmanské a já nevím jaké další lobby a mohl bych tady vyjmenovat ještě řady dalších příkladů.
Jsem přesvědčený, že čím více dělítek do budoucna odstraníme, tím větší budeme mít šanci na úspěch v příštích volbách.
Naše nejednota je bezpochyby jednou z vážných nemocí, které nás v posledních
krajských volbách srazily na kolena. Máme povinnost se zvednout. Když pro nic
jiného, tak z pudu sebezáchovy. Takhle rozvráceni nemůžeme po lidech chtít, aby
nám ve volbách odevzdali své hlasy a už vůbec, aby nás následovali.
Proto je třeba pojmenovat chyby, kterých jsme se dopustili.
Ptám se sám sebe. Odkud taky jinak začít?
Byli jsme snad málo mezi lidmi? Vedli jsme špatnou kampaň na úrovni regionů? Nebo jsme snad měli chtít silnější centrální kampaň a podporu?
Některé analýzy nám, bývalým hejtmanům, vyčítají, že jsme se vyhýbali vládním
tématům a spojování s centrální úrovní. Souhlasím s tím, že to dojmu jednotné strany nepřidalo. Říkám ale zároveň, že to bylo bohužel jen výsledkem dlouhodobé komunikace či spíše nekomunikace uvnitř strany samotné. Nebyli jsme schopni najít způsob, jak se opravdu silně s vládou identifikovat. Navíc jsme i při drobných
pokusech byli vykázáni tak trochu za dveře jako nemístně vyrušující kolegové.
Jako místopředseda ODS vnímám největší odpovědnost právě za tento rozměr
předvolební kampaně. A právě proto chci hledat a nabídnout z této situace poctivé východisko a řešení vycházející z mé zkušenosti člověka, který řídil město, byl
2 roky členem Parlamentu a 8 let řídil kraj.
54
Slyšel jsem také, že jsme se měli pustit do tvrdší nekompromisní negativní kampaně. S tím ovšem nesouhlasím a budu hájit námi nastavený slušný tón kampaně,
kterým jsme voliče oslovili.
Mám to totiž ověřené nejen povolebními analýzami, ale také skutečností, že jsme
ve středních Čechách získali o 5 % více voličů než před čtyřmi lety. A je evidentní, že ne všichni jsou našimi tradičními voliči.
Ukazuje se, že ochoty přijmout tvrdou negativní kampaň mezi voliči pravice
opravdu příliš není. Musíme naopak počítat s tím, že negace, útoky a urážky budou vždy jednou z nejsilnějších karet sociálnědemokratických kampaní. Jejich voliči na to totiž slyší. Socialisté už letos dokázali velmi profesionálně a s dobrou
znalostí potenciálního elektorátu tohoto specifika využít. Ve středních Čechách to
bylo možná silnější než kdekoli jinde. O program, skutečná krajská témata a kompetence, šlo opravdu jen okrajově. Silná a marketingově trefená kampaň dokázala lidem při současném převládajícím naladění vnutit vlastní pokroucené a pregnantně vzato lživé sliby sociálních demokratů.
Jako např.: zastavíme zdražování, zrušíme poplatky u lékaře, odstraníme zlou
vládu, zorganizujeme referendum o Mirku Topolánkovi, a tak dále a tak dále. Kdybych chtěl být patetický, řeknu, že od této chvíle už volby nebudou o skutečném
programu a reálných dopadech, ale o reklamě a nálepkách. A bude trochu jedno,
jak daleko budou hesla od reality, hlavně když neminou cíl. Zaujalo mě trefné hodnocení jednoho z komentátorů, který pohrozil, že se naše demokracie může proměnit v jakousi marketingokracii.
Nezbude nám, než tyto nástroje lépe a profesionálněji ovládnout. I my máme
k dispozici průzkumy veřejného mínění a marketingové analýzy, jen se jim stále
bojíme přikládat takovou váhu, jakou by si zasloužily.
Navíc bychom to měli být my, kdo postaví hráz tomu, aby se demokracie skutečně zvrhla ve zmíněnou marketingokracii. Naši voliči jsou totiž přece jen kritičtější,
je mezi nimi více vysokoškoláků a lidí se středními a vyššími příjmy. Nemůžeme je
nechat napospas druhé straně a nevytvořit protipól ve stejně dobře postaveném marketingu, ale s odpovědnějšími a pravdivějšími hesly, s důležitým pravicovým étosem.
Pokud se nám to nepodaří, čekají celou zemi pravděpodobně stejné poměry, které dnes začínají ovládat Středočeský kraj. Sociální demokraté u nás vládnou s komunisty. Při ustavujícím zasedání zastupitelstva tam jedna soudružka s neskrývanou radostí v hlase pronesla zásadní větu: „Na dnešní den jsme čekali a těšili se
už dlouho. ODS nás k ničemu nepustila. Jsme rádi, že se teď situace změní a budeme moci konečně uplatnit zase svou vůli“. A to se děje:
Lidé jsou bezdůvodně vyhazováni z práce.
Probíhají stranické čistky.
Do funkcí jsou dosazováni bez výběrových řízení kamarádi a lidé, jejichž jedinou kvalifikací je stranická legitimace.
Každého, kdo se socialistům a komunistům postaví, čeká jen kriminalizace, skandalizování, pomluvy a osočování.
55
Ne ve všech krajích je však situace stejná. Jinde totiž nemají Ratha a zastupitele zavázané hlasovat ve strachu, že přijdou o majetek či peníze v objemu
4 mil. Kč pokud se nepodrobí stranickému befélu! V několika krajích se vytvořili koalice se sociální demokracií. Díky vlastní zkušenosti z komunální a regionální politiky jsem přesvědčen, že to nutně nemusí být cesta do pekel, ovšem za předpokladu, že ODS bude schopna ukázat, co přesně ze svého programu v těchto krajích
obhájila. Veřejnost by nám totiž neodpustila, pokud by se potvrdilo podezření, že
všechny tyto koalice byly jen účelovým spojením, jak se udržet u vesel. Prodat krátkodobou výhodu za další ztrátu důvěry by nás mohlo znovu fatálně poškodit.
Abychom mohli pojmenovat hlavní důvody volební prohry, musíme co nejrychleji nalézt přesné a pravdivé odpovědi na následující otázky.
Umíme prodat, co děláme? Komunikujeme dobře s veřejností? Rozumí nám lidé, co a proč děláme?
Jsem přesvědčen, že nikoli. Pro mnoho lidí se například staly jakýmsi symbolem komunikačního neúspěchu ODS poplatky u lékaře, z mého pohledu spíše poplatky u lékárníka. Nedokázali jsme totiž vysvětlit, proč reforma zdravotnictví začíná tímto opatřením a co z něho bude mít zdravotní systém a zejména pacienti
samotní. Dovedu si představit, že v této otázce sami uděláme takové zásahy, které by pro konkrétní skupiny pacientů přinesly výrazné uklidnění.
Náš program, podle mého hlubokého přesvědčení, měnit nemusíme. Daleko důležitější je, abychom dokázali naši politiku a naše kroky lépe předat lidem. Cesta
k tomu přitom nespočívá jen v samotné komunikaci. Pro další dva roky je třeba
vytipovat okruh oblastí a témat, ve kterých náš program ukážeme v nejlepším světle. Prosadíme důležité hmatatelné změny k lepšímu a prodáme je se vším všudy.
Pokud toto dokážeme, pak nemusí být nic ztraceno.
Jaké je tedy podle mého přesvědčení východisko z volební prohry?
Je to určitě propojení práce centrální vlády s ODS v krajích, ve městech a obcích, je to teď myslím ještě důležitější, než kdy předtím. Po tom, co jsme ztratili
kraje, už se můžeme opřít jen o vládu. Bylo by dobře, kdyby našim lidem v regionech kabinet věnoval mnohem větší pozornost než doposud.
To, že se musíme zaměřit na komunikaci, opravdu není fráze. Je to důležitá oblast politiky a hraje dokonce stále silnější roli. Pokud jsme doteď na vládní úrovni pokládali práci s novináři a informování veřejnosti za nutné a obávané zlo,
musíme právě v tom učinit zásadní krok dopředu. Nejde jen o proklamace, ale
o vytvoření kvalitního týmu s potřebným institucionálním zázemím, který se s tím
bude muset umět poprat a přinese potřebnou změnu.
Co považuji za důležité, je pokusit se stabilizovat pozici vlády. Jsem přesvědčen, že trojkoaliční projekt je přes všechny potíže tím nejméně špatným politickým řešením. Jakákoliv jiná varianta nás vhání do náruče socialistů. A ti s sebou
přivedou i komunisty. Stačí si jen vzpomenout, jak Paroubek nedávno vyzval komunisty k přijetí odpovědnosti za vládnutí v krajích a dojde nám, že si bude chtít
vytvářet i prostor pro koalici na centrální úrovni.
56
Pokusme se tedy společně naformulovat cestu k ozdravění ODS. Získejme zpátky ztracenou důvěru. Udělejme maximum pro ty, kteří nás volili a volí. Pokud si
nebudeme věřit, pak jsme už předem prohráli. To, jak naše aktuální gordické uzly
nyní rozetneme, ovlivní budoucí volební výsledek, vývoj České republiky, a tím
i naši vlastní budoucnost.
Přeji nám všem, abychom dnes a zítra dokázali zmíněné gordické uzly nejen rozetnout, ale potom symbolické provazy různorodosti názorů také moudře svázat.
Máme to zcela ve svých rukou!
Děkuji Vám za pozornost.
Projev místopředsedy ODS Petra Gandaloviče
Úvodem začnu situací, kterou zná každý z nás: jsme na horách a chystáme se
s rodinou nebo s přáteli na horskou túru. Předpověď sice hlásí bouřky, ale zatím
svítí slunce, a tak se vypravíme poměrně nalehko. Uprostřed výletu samozřejmě
strašně zmokneme a začneme se ptát sami sebe, jak je možné, že jsme si nevzali
pláštěnku nebo to celé nenaplánovali jinak. V tu chvíli však, jakkoli promočení,
musíme jít dál, protože jenom když dojdeme k cíli, má celá naše cesta smysl.
Po volbách jsme byli všichni podobně překvapeni a cítili se jako zmoklé slepice. Provedené povolební rozbory ale ukazují, že ta bouřka na obzoru byla a my
jsme ji jen nechtěli nebo neuměli vzít na vědomí. Chci říci, že jako člen vedení
ODS jsem si této chyby plně vědom a cítím za ni velkou spoluodpovědnost. Abych
dodal těmto slovům obsah, pokusím se přidat k tomu všemu, co zde již zaznělo,
několik bodů ze svého pohledu a složit alespoň částečně účet za mandát, který
jsem od Vás dostal před dvěma lety.
1. Nedostatečné vydiskutování a neobrana reforem: Poté, co se nám oproti všem
očekáváním podařilo sestavit vládu, začali jsme rovněž oproti očekáváním naplňovat svůj volební program. Kdo by mohl věřit den po volbách v roce 2006, že rok
poté bude skutečně zavedena rovná daň, seškrtány deficitní sociální dávky a zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví. Celkem přirozeně jsme však podlehli obavě z nedostatku času pro provádění těchto reforem, a tak jsme nedostatečně
prodiskutovali politický dopad jejích dílčích částí. Pocit, že jsme pořád v nějakém
ohrožení, že nevíme, kolik bude pro tyto zákony hlasovat poslanců, způsobil, že
jsme nebyli ochotni ustoupit ani v detailech, neboť jsme se báli, že se tím rozpadne
celý systém. Byly to právě naopak detaily, které ovlivnily přijetí reformy jako celku. Poplatek za nemluvně se tak stal smrtící mediální zkratkou pro celou zdravotní
reformu, výše aktuálního zdanění pro střední platovou třídu zase slepou uličkou
pro reformu daňovou. Ještě větší chybou bylo, že daleko více energie jsme věnovali obraně našich reforem zprava a prakticky žádnou energii jsme nevěnovali na
jejich obranu zleva. Kolik času jsme strávili diskusemi, zda reformy jsou mělké
a daň dostatečně rovná. Sami bychom bývali chtěli změny hlubší, a tak jsme pod-
57
lehli dojmu, že to, co na občany přenášíme, jim není vlastně ani potřeba tolik vysvětlit. Jakkoli mírné tyto reformy byly, byly první po osmi letech vlády socialistů, a to není málo.
2. Ztráta střední třídy a našich kmenových voličů – věc dnes již mnohokrát vyslovená, ale v souvislosti s formulací naší další politiky absolutně klíčová. Jako
pravicová strana, která bude vždy klást důraz na svobodu občana a solidaritu vázat na odpovědnost, nemůžeme být milováni těmi, kdo spoléhají více na stát než
na sebe. Bez toho, že budeme mít na své straně minimálně stejně silné skupiny
voličů, kteří mají svůj opravdový zájem na tom, aby v České republice vládla pravice, nemůžeme uspět v žádných volbách. Není pravda, že takových lidí by zde
bylo málo, jak naznačuje nedávná analýza – nakonec naše vítězství v roce 2006 je
toho důkazem. Odpovědný pracující či podnikající občan ve střední příjmové kategorii se ale necítil jako „chtěný“, ale spíše trpěný volič, který nese většinu transformačních nákladů. Nemohli jsme ani my od něj chtít vyjádření podpory proti
oranžovému populismu. Nejde samozřejmě jen o peněženku. Máme své silné jádro mezi těmi, kdo jasně odmítají komunismus a jsou pro silnou vazbu na USA,
avšak jsou zde rovněž hodnoty, jako je vzdělání, ochrana životního prostředí, ale
i (jak ukazují poslední události na severu Čech) právo a pořádek. Pro tyto hodnoty nás mohou lidé volit přesto, že jim neslibujeme tolik péče od státu jako levice.
Musíme jim to ale proboha říct, že o ně stojíme.
3. Ztráta identity v ekonomické politice: Možná méně diskutovaný, ale podle mého názoru klíčový problém posledních dvou let. Po uražené reakci Vlastimila
Tlustého a poté, co jsme předali finance lidovcům, nemá ODS jednoznačnou a vý-
58
raznou politiku v této oblasti. Bohužel nemá ani osobu, která by ji výrazně ztělesňovala. Daňové změny z minulého roku jsou kompilací Tlustého patnácti procent
(které jsou ve skutečnosti devatenáct) a Kalouskova fiskálního konzervatismu. Nikomu neumíme vysvětlit, proč daníme již zaplacené sociální a zdravotní pojištění. Nemůžeme však všechno svádět na jiné – sami jsme tento prostor vyklidili a začali se topit v detailech, jako jsou stravenky. Rozpočtové určení daní z Kalouskova
pera jsme zastavovali až na Výkonné radě. Na daně z nemovitosti nemáme jednotný názor ani v legislativní ani v praktické oblasti. V současné době se na Ministerstvu financí připravuje nový zákon o daních z příjmu a není možné, abychom
jej podpořili bez širší diskuse. Naopak, o tak důležité normě musíme mít vlastní
představu, vždyť to bylo jedno z našich témat před volbami. Potřeba silného ekonomického programu ODS vyvstává právě nyní, v současné ekonomické krizi. Musíme na ni reagovat rázně a čitelně. Občané v nás musejí vidět toho, kdo udělá maximum pro ochránění naší ekonomiky a zaměstnanosti, my však musíme držet své
politické zásady a ubránit se socialistickým a deficitním řešením.
Závěrem bych chtěl složit účty sám za sebe a svůj resort. V nominačním projevu jsem před dvěma lety sliboval, že se zasadím o aktivní regionální politiku ODS,
že budu usilovat o zvýraznění přítomnosti ODS na venkově a v malých obcích a že
budu mnohem aktivněji či spíše asertivněji prosazovat naše zájmy v Evropské Unii.
Nevěděl jsem tehdy, že v další vládě Mirka Topolánka budu mít odpovědnost za
oblast zemědělství. Dnes, po necelých dvou letech v čele tohoto resortu mohu prohlásit, že právě těmito prioritami jsem se vždy řídil a dělal pro to maximum. Naši
bývalí hejtmani (kterým tímto chci poděkovat za spolupráci), naši primátoři a starostové i soukromí zemědělci mi snad dají za pravdu.
Ve své práci na Ministerstvu zemědělství obnovuji základní hodnotu, která je
tím modrým kořenem na venkově – tou je vztah k půdě. Po desetiletích kolektivizace a mnoha letech transformace zemědělství v socialistickém stylu je dnes, v roce 2008, úroveň vlastnických práv k půdě mizerná. Statisíce vlastníků mají půdu,
se kterou nemohou svobodně nakládat, neboť leží nepřístupná uvnitř scelených
lánů. Bude se to měnit pomalu, ale je to naše jednoznačná priorita. Bohužel právě v této oblasti není pravdou to, co se někdy říká, že o zemědělských zákonech
se v Parlamentu dohodnou všichni. O zásadních věcech se těžko daří najít konsenzus i uvnitř vládní koalice. Naposled jsme to viděli v Poslanecké sněmovně,
kde zástupci KDU-ČSL zablokovali transformační zákon. Na jeho základě by oprávněné osoby, které byly připraveny o své nároky při transformaci družstev, mohly
žalovat nové právnické osoby. Vypadá to, že heslo „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ těmto lidoveckým poslancům už nic neříká.
Dámy a pánové, nacházíme se uprostřed své cesty. Jsme promoklí, mnozí toho
máme dost, někteří nevěří, že jdeme tím správným směrem. Bouřka prohraných
voleb je však už za námi. Nyní je nutné, abychom našli sílu jít dál a naši cestu dokončit. Musíme mnoho věcí změnit, hlavní směr však měnit nemůžeme. Jedině tak
dojdeme k cíli, kterým je, a musí být, obnovení důvěry našich občanů.
59
Projev místopředsedy ODS Ivana Langera
Videozáznam viz www.ods/kongres
Dobrý den, nevím, proč jste tady Vy, ale já jsem tady proto, abychom vyhráli volby.
A proto mi dovolte začít na tom pracovat hned teď. Můžete, prosím, zhasnout,
abychom se na něco mohli podívat.
Vladimír 63 let – důchodce, Jana 35 let a Petr 38 let – 2 děti, Ivana 21 let – studentka, Jan 23 let – podnikatel
Koho jste volili ve volbách 2006 a 2008?
A proč jste volili ODS?
Za první, že jsme živnostníci, takže se nám líbil jejich program, no já jsem
volila vždycky ODS, prostě mně se pokaždé líbili. V podstatě aj já. Nikdy
nic mne nenapadlo, žádnou jinou stranu.
Proč jste nešli k volbám 2008?
ČSSD bych nevolila a ODS mě prostě zklamala.
Koho jste volila v parlamentních volbách v roce 2006?
ODS.
A koho jste volila teďko, vlastně do krajského zastupitelstva?
ČSSD.
A proč jste vlastně teďko volila ČSSD?
60
No protože se mně nelíbilo, jak vlastně ODS naplnila ty své představy, že
je právě moc ideálně nenaplnila, jsem měla z toho alespoň takový pocit,
takže jsem chtěla změnu.
Myslíte si, že se ODS změnila?
Začínají být víc přímí a podle mne bych to přirovnal k začínajícímu podnikateli, který se dostal někam, kde ho přestávají až tak zajímat věci takoví a pohybují se ve větších částkách, než se spousta lidí pohybuje, a tím
se vzdaluje od lidí, kteří řekli hold stop, jdeme volit jinam.
Má zájem o občany a jejich problémy?
Prostě já to tak cítím sama, že víc jakoby upřednostňujou sebe, a víc než
o ty, co se mají starat.
Co by se muselo stát, abyste znovu volili ODS?
Co by měla ODS změnit?
Tak měla by působit jednotně a měla by mít nějaký ucelený program. Takový, aby si vrátila to jméno, aby lidi nemuseli říkat, tak než ODS půjdu
radši volit socany.
Začít už vlastně od toho, aby víc komunikovali se svými voliči, aby jim
víc naslouchali, co vlastně ti voliči chtějí, proč si je zvolili.
Měli by naslouchat těm obyčejným lidem, aby opravdu z toho zámku přišli do toho podzámčí. Nechtěl bych se dožít toho, že volební výhra je znova
čest ČSSD, druzí budou komunisti, třetí lidovci a čtvrtí ODS. Toho bych se
nechtěl dožít.
Text na obrazovce:
VAROVÁNÍ
Toto nejsou herci, ale skuteční lidé.
Tak vidí ODS.
To jsou oni. To jsou lidi, kteří, když kolem nich projdete, nebo oni projdou kolem Vás, tak si jich možná ani nevšimnete. Rozhodně se o nich nedočtete vůbec
nic na titulních stránkách bulváru, ale vsadím se, že s řadou stejných lidí jste po
volbách seděli třeba v hospodě nebo v práci a ti Vám říkali, tak co s tím uděláte
nebo co s tím uděláme. To jsou normální lidi, nicméně v něčem jsou výjimeční.
To jsou lidi, kteří chtějí mít svoji práci, chtějí si vydělat peníze, chtějí být zdraví, mít vzdělání, chtějí žít bezpečně a každý den ráno, když se probudí, jdou do
života, tak svádějí neskutečné množství soubojů, zápasů, bojů, ale úplně stejně
jako my. Úplně stejně jako ty ráno vstaneš a jdeš, a jdeš se porvat se životem.
A tady tihle ti lidi to fakt nejsou herci. To jsou lidé, kteří v roce 2006 volili ODS
a v roce 2008 ne. To jsou lidi, kteří ví, že život je normální, když člověk prohraje, nicméně mají v sobě sílu se zvednout a začít se rvát. A svým způsobem, svým
způsobem jsou to hrdinové. Já bych řekl hrdinové všedního dne. Možná to bude
znít pateticky, ale, ale ano. Protože oni nechtějí nic jiného než svůj spokojený pohodový život. Od nás, ani ode mne, ani od tebe Mirku, ani od tebe Martine Římane, nečekají, že budeme jejich berličkou, o kterou se budou opírat. Oni chtějí
61
jenom prostor pro to, aby mohli normálně žít, aby mohli mít práci, peníze, rodinu,
vzdělání a bezpečný život. Takže jsou to hrdinové všedního dne. A najednou nejsou s námi. A my tady, já to poslouchám, a žijeme v atmosféře, kdy si říkáme, je
to hrozný, konec, hotovo, téměř zabalit a jít pryč. Tak se zeptejte jich, jestli to jsou
schopní zabalit. Já jsem při těch průzkumech byl. NE. A oni prohráli s námi, takže až tady budeme mluvit o tom, jak jsme prohráli my, tak si, prosím, pamatujte,
že oni to prohráli s námi. A abychom příště neprohráli, tak já myslím, že toto je
přesně ten základ, odkud máme vzejít. My musíme vědět, co ti lidé chtějí. Svým
způsobem to tušíme, co chtějí. Já jsem řekl pět šest hodnot, který chce každý z nás
a je to naprosto normální. A to není o populismu, o tom, že bychom byli jako Paroubek a slibovali všechno všem. To jsou naši. Jestli tady mluvíme pateticky o modrých kořenech, tak tohle to jsou modré kořeny. A my musíme vědět, co ti lidé
chtějí, abychom jim to mohli říci. A když víme, co chtějí, tak jim to řekněme a až
jim to budeme říkat, tak jim to řekněme srozumitelně. To co tady teď prezentuju, tak to není nepolitická politika, to není populismus, to je naprosto přirozené
chování lidí, kterým o něco v životě jde. A nám tady nemůže jít jenom sami o sebe, ale taky o ty lidi. Těch bylo před dvěma lety skoro dva miliony. Takže musíme jako ve firmě: věda, výzkum, výroba, prodej. Věda, výzkum, výroba, prodej.
Musíme přesně vědět, co je potřeba vyrobit. Vyrobit to, a pak to prodat. A já si
myslím, že to umíme. Jenom, prosím, přestaňme povídat ty velké teze, velké myšlenky a za každým tím slovem si představte tady těchto pět konkrétních lidí. A to
je všechno. Děkuji za pozornost.
Projev místopředsedy ODS Petra Nečase
Pane předsedo, dámy a pánové,
já jako pravý konzervativec se spoléhám na papír, takže na rozdíl od některých
svých předřečníků nebudu předstírat, že mluvím spatra prostřednictvím čtecího
zařízení.
Rád bych se, dámy a pánové, vrátil šest let zpět. Šest let zpět do Františkových Lázní. Tehdy totiž vznikalo postklausovské vedení Občanské demokratické strany. V té
době jsme byli po podobné volební porážce, jakou jsme zaznamenali v těchto krajských volbách. Pokud si dokonce provedete onen přepočet a odpočtete výsledky Prahy v tehdejších celostátních volbách, tak zjistíte, že ten volební výsledek byl úplně
stejný, jako v těchto krajských volbách. Pravda, tehdy byl označen za nevýhru, dnes
je stejný volební výsledek označen za volební armagedon. Já myslím, že je to naprosto
v pořádku, že to ukazuje, že Občanská demokratická strana vyspívá, že je dospělou
politickou stranou a dokáže si na rozdíl někdy možná od minulosti označit pravdivě
některé skutečnosti a některé jevy. Tehdejší vzniklé postklausovské vedení si vytyčilo strategii, a sice založit svou politiku na nespolupráci se socialisty. Založit svou politiku na tom, že se vůči nim vymezíme, že představíme jinou alternativu založenou
62
na třech základních předpokladech. První, že se staneme čitelnou alternativou
českých socialistů. Předpoklad druhý, že vybudujeme silnou catch-all party, která
oslovuje širší voličské skupiny a předpoklad třetí, že v politickém spektru najdeme,
nalezneme, oslovíme a pro sebe získáme politické partnery z nesocialistické části
spektra. Jinými slovy, tehdy vedení jasně řeklo žádné velké koalice, žádné opoziční
smlouvy. Touto strategií jsme se řídili celou dobu a tato strategie až do letošního podzimu přinášela výsledky. Já jsem přesvědčen, že tento volební podzim, ona drtivá
volební prohra nebyla výsledkem selhání této strategie, ale to že jsme si ji prostě
pořádně v konkrétních podmínkách posledních dvou let neodpracovali.
Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že tato strategie, kterou Mirek Topolánek nazval „tvrdé jádro, měkký obal“, což je dobrý marketingový název, je nadále nosnou
strategií a má být správnou strategií pro občanské demokraty. Mnohokrát jsem varoval na celé řadě vystoupení, na kongresech, na ideových konferencích před rizikem pasti, do které můžeme upadnout. A sice, že se staneme politickou stranou, která je určena pouze pro úspěšné, zdravé, bohaté, podnikatele, vyšší příjmové skupiny,
že se dostaneme do pasti, kdy budeme považováni za stranu, která je určena pouze
vyhraněným pravicovým voličům. Já jsem přesvědčen, že právě do této pasti jsme
upadli. A že právě tato past, do které jsme upadli, je důvodem volební porážky. V letošních volbách nás podpořila, dámy a pánové, polovina voličů, která nás podpořila
v našem rekordním volebním výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce
2006. Zhruba 1/10 voličů, kteří nás tehdy podpořili, tak odešli k jiným politickým
stranám. Částečně k sociální demokracii, částečně k nezávislým regionálním kandidátkám. Ale téměř 2/5 voličů, kteří nás volili v roce 2006, zůstali doma.
My jsme jim, dámy a pánové, nestáli za to, aby nás podpořili. A právě tyto 2/5 našich voličů z roku 2006 jsou naší šancí. Právě na ně se musíme zaměřit, je musíme dostat v následujících letech k volbám a je musíme přesvědčit, aby opět dali
důvěru Občanské demokratické straně. Oni jsou naší nadějí, a aby to fungovalo, my
se opět musíme stát nadějí pro ně. Pro tyto 2/5 voličů, pro těch zhruba 37 procent
našich voličů z léta roku 2006, kteří na podzim roku 2008 zůstali doma. My je už
prostě nesmíme zklamat. Kdo jsou voliči, kteří přišli letos na podzim, aby volili
občanské demokraty. Nikoliv překvapivě 1/4 z nich jsou podnikatelé, osoby samostatně výdělečně činné, soukromí zemědělci, živnostníci a podobně. To nás nepřekvapuje. Ale téměř polovina z našich voličů, dámy a pánové, jsou zaměstnanci. Zaměstnanci jak soukromého, tak veřejného sektoru. Mimochodem téměř
polovina našich voličů má alespoň jedno nezaopatřené dítě. Máme nejvyšší poměr
ze všech politických stran voličů, kde mají alespoň jedno nezaopatřené dítě. Je to
téměř polovina, celostátní průměr je 39 procent, sociální demokraté mají takových
voličů pouze 37 procent. To je nesmírně důležitý signál, nesmírně důležitý segment, který si musíme udržet. Máme, dámy a pánové, opět nikoliv nepřekvapivě
vzdělané voliče. 3/5 našich voličů mají maturitu, další čtvrtina má vysokoškolské
vzdělání. To znamená, 85 procent voličů občanských demokratů jsou vzdělaní inteligentní lidé. Ale to také znamená, že jsou to lidé, kteří jsou kritičtí, kteří jsou
63
nároční a kteří jsou přemýšliví. A dámy a pánové, tyto lidi urážíme způsobem,
jakým se někdy chováme, urážíme je tím, jak je někdy podceňujeme a urážíme je
tím, jak se chováme povýšeně, podrážděně, nevychovaně a nadutě. A nemůžeme
se jim divit, že nás potrestají tím, že nepřijdou k volbám.
Naše chování je příliš často naší politickou slabinou. A máme-li zvládnout tuto
krizovou politickou situaci, tak tady musíme začít. Platí to pro všechny z nás, platí to pro pana předsedu, platí to pro členy Grémia, platí to pro mne, platí to pro
ministry, platí to, dámy a pánové, ale také pro mnohé představitele komunální a regionální sféry ODS. Protože pokud se podíváte na výrazně rozdílné výsledky například v některých městech a zaznamenáte rozdílnou míru propadu v některých
městech proti volbám v roce 2004, tak je vidět, že tito voliči reagovali i na chování konkrétních lokálních představitelů Občanské demokratické strany.
Nesmíme žít v iluzích. V této zemi na pravolevé škále se jako jasně pravicoví
voliči deklaruje pouze 10 procent našich občanů. Dalších zhruba necelých 15 procent sami sebe deklaruje jako spíše pravicových. To znamená, že v této zemi je
25 procent voličů, kteří sami sebe označují za pravicové. Znamená to, že chcemeli se vrátit k volebním výsledkům někde mezi 30 až 40 procent, což musí být náš
cíl a jediná možná meta, kterou budeme chtít dosáhnout, tak nevystačíme pouze
s těmito pravicovými voliči. A tady se opět vracím do debaty z Františkových Lázní z roku 2002 a opět do letošního podzimu a naší debaty posledních týdnů. Skupina voličů, pro které je zásadní záležitostí více svobody a více příležitostí, respektive vidí hrozbu v tom, když přijdou o část svobody nebo o část příležitostí,
tvoří v této zemi 1/3 voličů. To jsou tito liberální voliči. Naopak voliči, kteří za
64
nejvyšší hodnotu považují jistoty a za nejvyšší hrozbu, pokud mají o část těch
jistot přijít, tak těch je více než 43 procent. Já to tady říkám velmi otevřeně, abychom si uvědomili, v jakém komplikovaném terénu se pravicová Občanská demokratická strana na české politické scéně a mezi českými voliči s českým elektorátem pohybuje. Jak o to více musíme dbát na konkrétní projevy, na konkrétní
chování, na konkrétní vysvětlování některých prvků. Udělali jsme něco pro tyto
liberální voliče, pro tyto pravicové voliče? Některá čísla, některé údaje tady zazněly. Ano, my jsme zavedli jednotnou sazbu daně z příjmu fyzických osob. Dámy
a pánové, jestliže to někdo neoznačuje za rovnou daň, tak mu doporučuji, aby se
vrátil do minulosti, do poslední chvíle před touto chvílí, kdy ODS naposled prosadila rozsáhlou novelu zákona o dani z příjmu fyzických osob.
Dámy a pánové, víte, kolik tam tehdy bylo daňových sazeb? Bylo jich šest. Ty sazby byly 15, 20, 25, 32, 40, 44 procent. Ano, slyšíte dobře, ODS odhlasovala zdanění těch nejvyšších příjmových skupin ve výši 44 procent. Jediné, co se v této oblasti událo, že v roce 1997 jsme to tehdy zrušili. Takže zůstala nejvyšší daňová sazba
40 procent. Ve světle tohoto opravdu chceme trvat na tom, že jsme nezavedli
rovnou daň a že jsme razantně nesnížili zdanění? Vždyť daňová kvóta, která poklesla v porovnání s rokem 2005 od 2,3 procenta, ponechala téměř 90 miliard korun v kapsách daňových poplatníků, firem, na jejich účtech, v jejich peněženkách.
Kdyby tato vláda už neudělala vůbec nic, tak do roku 2010 získají občané a firmy na dani z příjmu dalších 43 miliard. Kdyby tato vláda neudělala už vůbec nic,
tak do roku 2010 ušetří na sociálních mandatorních výdajích téměř 100 miliard
korun. Sedí tady mezi Vámi řada starostů, místostarostů, radních, zastupitelů z pověřených obcí. Sestavujete rozpočty a vidíte tam, jak v porovnání s loňským rokem
poklesly výdaje na sociální dávky. Prostě tato věc se nám podařila. My jsme zastabilizovali veřejné rozpočty, my jsme stabilizovali důchodový systém, my jsme
snížili nezaměstnanost. Dámy a pánové, patříme mezi šest zemí s nejnižší nezaměstnaností v rámci Evropské unie. O 30 procent klesla dlouhodobá nezaměstnanost během roku jenom díky reformním opatřením. Reformy fungují a my jenom
musíme být schopní je prodávat a někdy je to opravdu fakt těžké. Když se tady dva
mí kolegové z vedení ODS podivují nad tím, že jsme zavedli 15procentní daň ze
superhrubé mzdy, což, dámy a pánové, byl volební program ODS a ani dva členové Grémia to neví, tak to je skutečně deficit komunikace velmi hluboký a opravdu se nad sebou musíme zamyslet.
Chtěl bych zdůraznit, že musíme velmi dbát na svou pověst. Jak nás vidí lidé
v České republice? Jak vidí občanské demokraty za poslední dva roky, jak se vyvinula tato politická strana, do které 35 procent voličů vložilo své naděje v parlamentních volbách roku 2006? Jsme pro ně stranou, která je jenom pro bohaté, bohužel, nezajímáme se o lidi, netrápí nás starosti těchto lidí, jsme arogantní a velmi
často neslušní, jsme nejednotní a rozhádaní. A já bych tady připojil, že velmi často jsme také příliš okatě spojeni s byznysem, a to nám také ubližuje. Jak na
lokální, tak na krajské, tak na celostátní úrovni. A všichni to víme. Mí přátelé
65
a spolupracovníci mě varovali před tím, abych to říkal na kongresu. Že mně to
ublíží. Ale všichni víme, co to dělá s ODS a co to dělá v ODS a co to dělá s konkrétními místními, oblastními, ale dneska i regionálními sdruženími. Všichni víme, že toto je slepá ulička a že se řítíme plnou rychlostí proti betonové zdi. Jestli
se nad tím nezamyslíme, ohrozíme dlouhodobou budoucnost občanských demokratů. Nejenom v očích voličů, ale i jako fungující stabilní konzervativní pravicové strany. A my před tímto problémem nesmíme zavírat oči. Je tady a musíme ho
řešit. Musíme se zbavit nálepky arogantní strany, strany, která nenaslouchá, která
nemá starost o lidi. My se musíme zbavit nálepky strany, která nechrání odpovědné lidi. To je přece vedle lidí, kteří volají po svobodě, po větších příležitostech,
tak lidí, kteří jsou odpovědní a chtějí být ochránění před těmi neodpovědnými, to
je přece jeden ze základních zdrojů našeho elektorátu a na tento zdroj se musíme
zaměřit. Naše budoucnost je v tom, že nebudeme, dámy a pánové, spojováni pouze s ekonomickými tématy, s podporou podnikáni a s daněmi.
Ano, toto nadále musí zůstat jedním ze základních pilířů Občanské demokratické strany jako pravicové konzervativní strany. Chceme zodpovědné hospodaření, chceme nižší daně, chceme podporu podnikání a já tady musím dodat především toho malého a středního. Protože jako konzervativec jsem hluboce přesvědčen,
že tak jako s nedůvěrou hledíme na velký a rozsáhlý stát, tak i skutečný konzervativec s jistou mírou nedůvěrou hledí i na velké korporace. Musíme ale vytvořit
i další pilíře našeho programu. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že těmi pilíři
je problematika rodinné politiky a vzdělávání. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že
občanští demokraté se musí stát synonymem silné, efektivní a účinné prorodinné
politiky. Jsem dokonce přesvědčený, že s jistou nadsázkou silueta malého dítěte
se musí stát jakousi jednou z nových ikon Občanské demokratické strany. Jsme
totiž v poměrně nelehké situaci, ekonomicky z hlediska budoucnosti a podobně
demografického vývoje. Ta fakta jsou velmi burcující.
Za 20 let 1/3 obyvatel České republiky bude starších šedesáti let. Každý rok
nám přibývá 30 tisíc penzistů. Dámy a pánové, to je každý rok jedno okresní město plné penzistů. 1/3 dětí se rodí mimo manželský svazek, dokonce u prvorozených
dětí je to téměř 45 procent. Mimochodem, 2/3 svobodných matek jsou velmi často rodiče s velmi nízkým vzděláním. Každý, kdo trošku hlouběji analyzuje tyto fakty, tak ví, že tam tiká jakási tichá sociální bomba z hlediska dlouhodobé budoucnosti. Právě proto musíme mít tuto silnou prorodinou politiku, protože jedině tímto
vytvoříme téma, které osloví skutečně širší voličské vrstvy, nejenom z hlediska sociálního, ale i z hlediska generačního. To, že musíme povzbudit i mimo jiné přirozenou mezigenerační solidaritu, je mimo vší pochybnost. Dalším tématem, které považuji za klíčové, kde vedle tedy oněch ekonomických témat jako prvního
pilíře politiky ODS, prorodinné politiky, jako druhého pilíře ODS je problematika
vzdělávání. My, dámy a pánové, nemůžeme nabídnout, že během čtyř, šesti nebo
osmi let vytvoříme z české ekonomiky nejvýkonnější ekonomiku v rámci Evropské unie. Ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, co bychom měli, a jsem
66
přesvědčen, že musíme, nabídnout, je, že během čtyř, šesti nebo osmi let vytvoříme jeden z nejkvalitnějších vzdělávacích systémů v rámci EU. Že to bude vzdělávací systém, který dlouhodobě povzbudí konkurenceschopnost české ekonomiky, a právě on nasměruje naši zemi na dráhu, že začne dohánět vyspělé ekonomiky
v rámci Evropské unie. My musíme být schopni komunikovat s lidmi, že vzdělání, jeden ze základních prostředků sociální zdviže, že to je jeden ze základních
způsobů, jak se pozvednout z nižší sociální úrovně na vyšší, že pro rodiče se vyplatí podporovat jejich děti ve vzdělávacích aktivitách. Že se jim vyplatí do nich
investovat, protože budoucnost jejich dětí v tomto případě bude výrazně lepší.
Já tvrdím, že je to jedno ze zásadních témat, které si nesmíme nechat ukrást, nesmíme si ho nechat ukrást nejenom českou levicí, ale ani naší politickou konkurencí, která je nelevicovou. Je to jedno ze zásadních témat, o kterém jsem hluboce
přesvědčen, že rozhodne o budoucnosti politického systému naší země. Tematicky,
dámy a pánové, jsem hluboce přesvědčen o tom, že tato třípilířová politika je politika, která je schopna oslovit daleko širší vrstvy než jenom pravicové voliče. My nemluvíme o tom, že se posunujeme do středu. Ne, my nadále zůstáváme pravicovou
stranou s pravicovými programovými akcenty, ale my je jenom musíme naleznout,
témata, kterými oslovíme i jiné voliče, než jsou voliči pravicoví. Protože jenom tak
opět vybudujeme opět elektorát mezi 30 až 40 procenty. V tomto já hluboce s panem prezidentem nesouhlasím, že hledání těchto témat znamená posunování do
středu. Ne, my na pravici musíme zůstat dominantní politickou silou a musíme naleznout nové akcenty a nová témata, oslovit širší vrstvy voličů. Dámy a pánové, třípilířová politika ODS, tvrdá práce, jednota, otevřená vnitřní diskuse a především
slušné chování je cestou k úspěchu. Máme šanci volby vyhrát.
Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky
Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové,
čeká nás, vážené dámy a pánové, třídenní rokování. Doporučuji, mohu-li si to
jako druhý ústavní činitel dovolit, naprosto otevřenou diskusi. Říkejme si věci bez
obalu, natvrdo. Věřím, že všichni jsme svobodní, sebevědomí lidé a uneseme kritiku. V personálních věcech buďme ale korektní, v ideových třeba nesmlouvaví
a nekompromisní, ale všichni mějme na paměti, že při prosazování idejí a programu v koalicích na jakékoliv úrovni je nutný kompromis.
Všichni jsme věděli a víme, že Česká republika potřebovala a potřebuje reformy. Řada reforem se odstartovala i realizovala, ale zapomnělo se na základní poučku: „Sebelepší produkt se špatně prodává, když není dobře a jednoduše vysvětleno k čemu slouží a v čem je důležitý pro současnost a hlavně pro budoucnost“.
Tady vidím největší a rozhodující chybu vlády i celé ODS na všech úrovních.
Občané někdy obtížně rozlišují, co je vláda, co Parlament, co hejtmanství a radnice. Pro voliče, kteří většinou mají tendenci zjednodušovat, je jen jedna politika
67
ODS a pak jsou lidi, kteří ji představují a hlavně prezentují. Způsob prezentace
a naše nejednotnost voliče odradila a přestali nám rozumět. Špatně jsme obhajovali naši politiku a navíc jsme téměř vymazali prezentaci politiky ODS a zůstali
jen u prezentace politiky vlády, ministerstev, krajů. To je další velká chyba, která
se stala, a viníkem jsme opět všichni.
Každý člen ODS by měl umět jednoduše obhájit naši politiku, a pak nabídnout
svou autoritu pro její převedení do praxe. Nesrozumitelnost, nejednotnost, spory
uvnitř ODS jsme zaplatili ztrátou sympatií našich příznivců. Ale ODS existuje, má
dobré základy, dobré ideje a je jedinou pravicovou stranou u nás. Jakýkoliv pokus
o její rozbití, ať už podporované kýmkoliv, draze zaplatíme nejen jako politická
strana, ale i jako velmi potřebná a nutná alternativa pro Českou republiku.
Dnes, jako ostatně vždy od devadesátých let, se hraje o osud české pravice. Stále ještě je tu ODS jako jediná autentická pravicová strana. Nenechme si médii
vnutit, že 19. Kongres je jen o boji Topolánka s Bémem. Tento kongres ODS je také o tom, jak je naše strana schopna se vyrovnat s rostoucí silou levice. Jsem přesvědčený, že právě tuto zprávu od nás chtějí občané slyšet!
O co bych Vás chtěl hodně poprosit, je vědomé a citlivé naslouchání. Poslouchejme se vzájemně. Apriorní soudy o tom, kdo do jakého tábora patří a kdo je
největším viníkem porážky ve volbách, nechme s kabáty v šatně.
Patrně žádná z pravicových konzervativních stran v postkomunistické Evropě
není v tak složité situaci jako ODS, protože proti ní stojí hned dvě silně levicové
až ultralevicové strany! Ta komunistická, jejíž členové pomáhali formovat minulý
totalitní režim a vládli zde přes 40 let a z toho 20 let s přímou pomocí sovětských
68
okupačních vojsk, zůstala v podstatě věrna marxismu-leninismu, zachovala si stabilní a poměrně silnou voličskou základnu a bohužel tak tvoří ve Sněmovně a nyní i v krajích osudový jazýček na vahách české politiky.
Mnohem nebezpečnější stranou komunistického střihu je však dnes ta, kterou
buduje poslední 3 roky Jiří Paroubek pod fasádou ČSSD! Tato strana sice nevyznává marxistickou ideologii, halasně se hlásí k EU a uznává volný trh, i když ve
velice svérázné či pokřivené podobě. Dominantní roli v ní však hrají lidé, kteří na
minulém komunistickém režimu úspěšně parazitovali. Takových lidí bylo vždy podstatně více než skálopevných komunistů. Dlouho po listopadu 89 mlčeli, mnozí
ani nechodili k volbám, ale nyní je nadchnul příchod Mesiáše, který je jim blízký
svou minulostí, lacinými populistickými sliby a politickou kulturou strachu a handlování s výhodami pro poslušné.
Obě strany přes zmíněné rozdíly však spojuje zášť a závist vůči úspěšnějším,
sentimentální vzpomínky na Husákovu éru, naprostá neodpovědnost k budoucnosti vlastní země a neochota přijímat podíl odpovědnosti na mezinárodní bezpečnosti. S těmito trendy se nesmíme smířit!
Je nejvyšší čas na tuto situaci začít aktivně reagovat. Je třeba se spojovat s dalšími demokraty, spolupracovat i zakládat další občanské iniciativy a burcovat občany z letargie. Cestou k úspěchu však určitě není zakládání nových pravicových
politických stran. Tyto snahy oscilují mezi naivitou a zradou ve stylu nám všem
známého Sarajevského atentátu z roku 1997.
Čeká nás hodně práce, abychom probudili sebe i druhé. Bude to vyžadovat velkou trpělivost při působení na zmanipulované spoluobčany, kteří odmítají zaplatit 30 Kč u lékaře, ale jsou schopni téhož dne utratit třikrát tolik za SMS při nějaké slabomyslné televizní soutěži. Těch příkladů je mnoho, týkají se brdské radarové
stanice, kterou mimochodem Senát ústavní většinou schválil a desítek dalších skutečných i umělých problémů. Paroubkovy inspirace Klementem Gottwaldem v heslech typu „daně ať platí především bohatí“, musíme voličům třeba tisíckrát prezentovat, že tím myslí střední třídu a nikoliv své kamarády s pochybnou minulostí,
kterým je ochoten se svými věrnými odpustit na daních klidně 26 milionů korun
jako v případě Mariánských Lázní.
Demokracie není jen o svobodných volbách. Ty, jak víme, v minulosti také vyhráli Hitler i Gottwald. Demokracie je především o politické kultuře, o kvalitě našich životů a nesmíme dovolit, aby ti, kteří nám ho po boku komunistů aktivně
otravovali v minulosti, otravovali, deformovali a zadlužovali naše děti a vnuky
i v budoucnu!
Jednoduchost, srozumitelnost, jednota, osobní angažovanost a hlavně slušnost
v jednání a prezentaci našich politiků musí být základem naší práce a jedině tak
se dají vyhrát další volby a prosazovat tak náš program.
69
POLITICKÁ DISKUSE
POLITICKÁ DISKUSE
(řazeno chronologicky)
Miroslava Němcová
místopředsedkyně PS PČR
Vážený pane předsedo, vzácní hosté z domova i zahraničí, vážené členky a členové
Občanské demokratické strany, zdravím také všechny, kteří naše dění sledují v televizi, na internetu.
Topolánek nebo Bém? Dlouho očekávaný
souboj o vedení ODS přichází.Tak ohlašují
náš kongres média. Zájem o naše jednání je
obrovský. Veřejnost je zvědavá na to, jak si
ODS poradí s volebním debaklem, který utržila. Zda nabídneme srozumitelnou vizi
a kredibilní osobnosti. Zda zvládneme sami
sebe. Jednoduše řečeno, zda pravice má
v České republice šanci.
Nejprve k prohraným volbám. Na
kongresu v roce 2006 jsem navrhovala co
nejrychlejší uskutečnění předčasných parlamentních voleb. Tehdejší delegáti se mnou
souhlasili. Touto cestou se ODS nakonec nevydala. To byla první chyba, která vedla
k tak drtivé porážce v krajských a senátních
volbách. Proč? Protože hledání koaliční vlády bylo spojeno s takovými personálními
a programovými ústupky, které nejprve zneklidnily ODS, následně i naše voliče. Které to byly? Nejprve ty personální. Koaliční
vláda má 18 křesel. ODS obsadila polovinu. Když přepočítáme vládní křesla na hlasy, které strany ve volbách získaly, zjistíme,
že na jedno křeslo ODS padlo 210 tisíc hlasů, na jedno křeslo zelených 84 tisíc a na
jedno křeslo pro lidovce stačilo 77 tisíc (téměř třikrát méně než u ODS). Jestliže malé
strany tvrdí, že je volební systém poškozuje v přepočtu na poslanecké mandáty, ať na
druhou misku vah dají zisk v přepočtu na
vládní křesla. Nicméně, s takovým rozdělením křesel by se nakonec ODS i veřejnost
jakž takž smířila, poměrný systém je systémem kompromisů. Větší rozruch způsobilo,
že jsme přišli o Ministerstvo financí, místního rozvoje, zahraničí. I to by se snad dalo zvládnout, kdyby nevyvstaly dva personální problémy, které vládu podminovaly.
Jiří Čunek a Vlastimil Tlustý. První ve vládě zůstal, druhý ji opustil. Nad otázkami kolem Jiřího Čunka se nevyjasnilo. A spory
mezi Mirkem Topolánkem a Vlastimilem
Tlustým, které existovaly dlouho předtím,
dostaly novou dimenzi. Přestaly být sporem
uvnitř ODS, staly se věcí veřejnou. V ODS
probíhá otevřená válka. Rozhádaný tým nevítězí. Druhou chybou tedy je, že ODS
není jednotná, je rozhádaná.To se přece našim voličům nemohlo líbit, začínali
jsme si je stavět proti sobě. A přidávaly se
těžší kalibry. Programové spory uvnitř ODS
i vládní koalice. Spory o daních, církevních
restitucích, o zdravotnictví, o protiraketovém systému, o Lisabonské smlouvě. Byl
rozpuštěn tým kriminalistů (plk. Kubice)
vyšetřující organizovaný zločin. A také spor
o to, kdo bude zvolen prezidentem České republiky. Lidé nám přestali rozumět a věřit.
To je třetí chyba, která vedla k naší
70
porážce. Ztráta důvěry. Tato ztráta důvěry má však dva rozměry. Jeden programový, druhým je styl naší vlády. Jsme označováni za arogantní stranu. Proč vražda na
křtu knihy předsedy ČSSD je brána jako
drobná epizoda a některá gesta či slova
předsedy ODS způsobí takový rozruch? Protože voličům ČSSD mafiánské praktiky nevadí, zatímco příznivci ODS vyžadují všestranně profesionální výkon. A ten jsme
nepředváděli. To je čtvrtá chyba, čtvrtý důvod našeho neúspěchu.Dá se tedy
říci, že do letošního horkého podzimu nešla ODS v optimální kondici. Krajské reprezentace cítily odklon veřejnosti a obávaly se, že to budou ony, kdo za vládu
zaplatí jako první. Vsadily na decentralizovanou kampaň, která byla věcná a slušná. Nemohla však čelit útočné, negativistické, centrálně vedené kampani ČSSD. Do
krajů jsme volili potřetí a vždy měly tyto
volby charakter referenda proti vládě. Bude tomu tak i v budoucnu. Kampaň musí
být proto profesionální a centrálně vedená.
Ovšem ne taková jako kampaň mezi prvním
a druhým kolem senátních voleb (na levý
hák odpovězme pravým). Ta byla šílená.
Kampaň je tedy pátou chybou, pátou
příčinou našeho neúspěchu. ODS velmi ztratila také tím, že své kroky dobře
nevysvětlovala. Vznikl dojem, že vláda nic
solidního neprosadila. Vezměte si zdravotnické poplatky. ČSSD z nich udělala téma
voleb: Opravdu není možno vysvětlit, že rýma je něco jiného než rakovina? Že pořezaný prst se léčí jinak než člověk po těžké
autonehodě? Nejsou snad v každé rodině
vystaveni nějaké zdravotní tragédii a neříkají, že by dali nevím co za to, kdyby svým
nejbližším mohli pomoci? Neumíme to vysvětlit? Potom budeme i nadále ztrácet. Neschopnost nebo neochota vysvětlovat
je šestou vážnou chybou, která způsobila naši porážku.
Nyní ke kongresu. Co tedy má náš
kongres vyřešit? Rozhodnout o našich pro-
gramových prioritách a zvolit nové vedení.
Takové, které stranu sjednotí a bude schopno vyhrát další volby. Víc asi chtít nebudeme. Jak je to snadné! A nyní realisticky:
Každý předseda – sjednotitel – bude muset
mít autoritu uvnitř strany, ale i u občanů.
Nevím, co bude složitější. S autoritou
uvnitř to vůbec nebude jednoduché. ODS
je otřesena a obávám se, že takový otřes tento kongres nevyřeší. Na mnoha místních,
oblastních i krajských sněmech jsem viděla bezradnost. Chceme, aby vláda ODS rozumně pokračovala. S obsahem, pod který
dají podpis všichni koaliční poslanci. Jak
to s těmi koaličními hlasy vypadá? Z každé strany chybějí. Z této situace těží zejména náš největší soupeř, sociální demokraté. Dáváme jí skvělý důvod glosovat nás
a nevymýšlet alternativy, které by prošly veřejnou diskusí. Jsou za vodou. A my téměř
pod ní. Nechceme vládu za každou cenu,
jak někdy slyším. Ale nezlobte se, kolegyně a kolegové, to opravdu chceme předat
kormidlo těm nalevo, těm krvavě nalevo od
nás? To nevidíme, že jejich vláda nepřinese naší zemi žádné zlepšení? Že naše touha
po svobodném prostoru dostane další zásah?
Řekněte mi jednu z báječných věcí, které
socialisté udělali lépe, než je děláme my!
Myslíte si, že jejich vláda zajistí našim občanům lepší zdravotní péči? Že budou motivovat podnikatelskou sféru? Že budou dbát
na to, aby důchodový systém umožnil lépe
se na své stáří připravit? Že nebudou zvyšovat státní dluh? Že prosadí obranný
systém, který nás nevrátí do ruské zóny vlivu? Nic z toho neudělají! Jsou tedy alternativou k našemu dnešnímu rozčarování? Zejména když víme, s kým socialisté svůj svět
chtějí tvořit? Ukazují nám to v krajích. Říkají, že komunisté jsou pro ně mnohem lepší partneři než ODS. A nemluví do větru.
Podívejme se společně do krajů, kde vládnou sotva měsíc.
Nejprve na Plzeňsko. Hejtmanka Milada
Emmerová, členka KSČ 22 let. Program ko-
71
POLITICKÁ DISKUSE
munistů je jí sympatický, je blízký tomu jejímu. Podivuje se, proč tento kraj nebyl zadlužený. Má pro to vysvětlení, že to možná
byla hloupost jeho bývalého vedení, hloupost ODS. Nevadí jí, že šéfem kontrolního
výboru jejího úřadu je komunista, který figuruje v seznamech StB. Novinářům vzkazuje, aby se, jak ona říká, babrali v jiných
věcech.Pohled do středních Čech: Sockomunisté s Rathem v čele zahájili čistkami.
Vyhodili z funkcí ty, kteří nejsou jejich. Důvody se nenamáhali hledat. Bouří se někdo?
Moravskoslezský kraj. Bývalý komunista
Palas vládne se současnými komunisty. I jemu jsou bližší než zástupci demokratických
stran. Jak to bude pokračovat? Jiří Paroubek prý komunisty do vlády nepozve, zatímco Marťany pozval. Je tu někdo, kdo mu
věří? Nedívám se jenom do minulosti a nechci strašit. Dívám se dopředu. Přemýšlím
nad naší cestou, jak se neztratit, nenechat
předběhnout, jak ukázat občanům, že jít
cestou s námi než s komunisty je správná
volba.
Chceme, aby s námi šlo minimálně tolik
voličů jako v minulých parlamentních volbách. Ti s námi nyní mají problém. Vadí jim,
že se hádáme, jsme nečitelní a arogantní.
Tak nás vidí zvenku. My uvnitř se vidíme jinak. Dokud se ale nezačneme sami na sebe
dívat očima těch, kteří nechtějí volit levici,
ale nehodlají nám svůj hlas dát lacino, porážky budou pokračovat. Své voliče nesmíme podceňovat. Jestli si myslíme, že je opijeme nějakou jakozměnou, určitě nám dají
vědět, co si o tom myslí. Zejména nyní budou právem žádat, abychom se rychle vzpamatovali. Ekonomická a finanční krize již
krouží kolem naší země a proniká k nám.
Její zvládnutí bude vyžadovat veškerou
naši energii a síly. Osvědčíme-li se, máme
šanci, že se naši voliči k nám vrátí. Jestli
hledáme něco, co nás spojuje, pak by to
mělo být právě tohle. S tím bychom mohli
z 19. Kongresu ODS spokojeně odjet. Nebylo by to málo.
Martin Říman
poslanec PČR a ministr průmyslu
a obchodu
Dámy a pánové,
z dopoledních vystoupení jsem měl trochu pocit, že jakoby za zdmi tohoto sálu se
téměř nic neděje. S výjimkou prvních dvou.
Já si myslím, že se něco děje a chci o tom
mluvit. Budu hovořit o třech věcech – o vládě, Lisabonské smlouvě a ODS.
Poznámka první – o pravicovosti
vlády
Považuji za absolutně pokrytecké a podlé tvrdit, že ODS nerealizuje svůj pravicový program. Že se reformy nekonaly. Či že
se ODS stala „pravicovým křídlem ČSSD“.
Nebo, jak jsme slyšeli dopoledne, že ODS
je na cestě od pravicové ke středové straně. Co je cílem takových silných slov? Je
to jednoduché. Tvářit se, že jde o ideový
střet a v jeho jménu provést stranický puč.
Známá to figura. Josef Zieleniec v tom býval mistr. Stojí za to připomenout, jak jsme
vládli v 90. letech. Jak jsme se drželi nebo nedrželi pravicových zásad. Co všechno nám pravicoví komsomolci vyčítali
a vyčítají, že jsme neudělali? Proč jsme nepostupovali razantněji a pravicověji? Tak
namátkou:
72
Proč jsme neprivatizovali banky? Jedna
z nejoblíbenějších výčitek.
Proč jsme dvakrát potupně vyklidili pole
železničářům? Nebylo to náhodou nepravicové, bezzásadové, zbabělé a hloupé? Důsledky této fatální slabosti můžeme vidět
každý den na kterémkoliv nádraží.
Proč jsme zdravotnictví nechali v socialistické, totálně nepravicové podobě? Nebyla to náhodou zrada našich ideálů?
Proč jsme rovnou daň vymysleli, až když
jsme byli v opozici? Nebyla náhodou v první polovině 90 let daleko příznivější doba
pro její prosazení?
A proč jsme podávali přihlášku do EU?
Výmluva, že to tehdy byla úplně jiná organizace než dnes, je směšná a laciná lež. Stačí si projít unijní zákonodárství, principy
a procedury té doby. Byl to stejný moloch
jako dnes.
Takových příkladů lze uvést bezpočet.
Avšak na rozdíl od dnešních všeználků
a strážců pravicových hodnot, kteří nám
z Marsu nulové odpovědnosti vnucují své katedrové quasipravdy, já u vědomí těchto
„pravicových selhání“ v 90. letech se nikdy
nesnížím k tvrzení, že tehdejší lídři ODS rozmělňovali náš program, dostatečně jej nehájili, či dokonce ve vládě dělali nepravicovou politiku. A už vůbec se nesnížím k tomu,
abych tvrdil, že tehdy také šlo o to, vrátit politice, která se vyprázdnila, obsah. Ta slova
jsme v té době také slýchávali, třeba v Rudolfinu, a zatínali jsme zuby a pěsti.
Neudělám to, protože dnes stejně jako
tehdy vím, že něco jiného jsou přání, hodnoty a programy, o kterých diskutujeme na
ideových konferencích nebo píšeme v článcích, a něco jiného je realita, která nás vždy
více či méně svazuje a nutí ke kompromisům. Proto jednoduché tvrzení, že jsme
ustoupili od svého programu a že se k němu musíme vrátit je bohapustá fráze a sama o sobě pitomost. Musíme se ptát, uprostřed poloviny vládního mandátu, jinak –
udělali jsme vše pro to, abychom prosadili
maximum našeho programu? Hledání odpovědi na tuto otázku je jiná práce než deklamování papírových pravd. Možná dojdeme k závěru, že ne. Pak bude nutno
pojmenovat příčiny. Je to personální selhání? Je důvodem malý manévrovací prostor
daný politickou realitou výsledku voleb, tedy faktu, že za situace 100:100 je tak snadné a lákavé vydírat? Nebo je důvodem
koaliční past? To jsou správné a poctivé
otázky. Teprve když na ně budeme znát korektní nepředpojaté odpovědi, můžeme provádět hodnotové soudy. Jsem v politice již
příliš dlouho na to, abych nepřemýšlel, jestli to pro mne ještě má nějaký význam a smysl. A jsem už starý na to, abych ztrácel čas
něčím, čemu nevěřím a co mě nebaví. Přemýšlím proto o této vládě a jejich činech
víc než často. Kladu si tyto otázky. Tedy zda
jsme mohli udělat více, zda jsme mohli jít
dál, zda držíme lajnu? Jsem přesvědčen, že
ano, že zakopaný pes je jinde. Po osmi letech socialistického nicnedělání a řešení
problémů metodou „to se nám to hoduje,
když nám to daňový poplatník zaplatí“ a „co
nemusíš udělat dnes, odlož pro příští vládu“, jsme začali dohánět čas možná až překotně. Rovná daň, sblížení sazeb DPH,
konsolidace veřejných rozpočtů, ořezání sociálních dávek, první začátek opravdové reformy zdravotnictví od revoluce, penzijní
reforma, nový trestní kodex a další. Do toho církevní restituce, radar. Věci jako první prolomení limitů těžby hnědého uhlí, od
čehož Paroubek utekl po první větě nebo
první krok na dostavbu Temelína, už v té
záplavě ani neregistrujeme. Občas to někdo
řekne – ta vláda toho udělala tolik a nikdo
o tom neví. Prý to špatně komunikujeme.
Možná, ale možná je to tím, že vykonaná
práce není bohužel vidět pod nánosem
zbytečných personálních selhání ve všech
koaličních stranách.
Není prostě pravda, že vláda nekoná, že
nemění a nereformuje zbytnělý, postsociálnědemokratický stát. Je jednoduché říkat, že
POLITICKÁ DISKUSE
nedělá nic nebo to, co dělá, dělá špatně. To
je další z oblíbených figur – ano, změny jsou
zapotřebí, ale jinak. Jak? No prostě jinak.
Fakt, že poplatky fungují, je evidentní a existují pro to nezpochybnitelné důkazy. Přesto
jsou označeny jako quasireformy. Proč? No
protože ti, co volají po hlubších reformách,
se ve skutečnosti opravdových reforem bojí.
Pravda je, že tato vláda je inherentně příliš
slabá ve smyslu parlamentní podpory na rozsah úkolů, které sama sobě uložila. Ale to, že
stovková vláda bude mít tento problém, jsme
snad věděli 13. 12. 2006, kdy VR rozhodla
o tomto koaličním projektu. Do jisté míry se
opakuje situace let 1996–97. Tehdy stejně
nesamozřejmá druhá Klausova vláda nevydržela útok nájezdníků, kteří vycítili příležitost. Co se dělo pak a jak dlouho trvalo,
než se ODS vzpamatovala, by nás mělo varovat.
Druhá poznámka – o našem vztahu
k Evropě
V roce 2003 před referendem o vstupu
ČR do EU mně bylo na Výkonné radě tak
trochu vynadáno, že jsem v televizi řekl, že
budu hlasovat proti. Připomínám to jen proto, aby bylo jasno i těm služebně mladším
či nejmladším, kde je můj názor. Praxe moje přesvědčení nezměnila, spíše utvrdila.
Ale zřejmě bylo ve fatální logice polistopadového vývoje, že vláda Václava Klause podepsala přihlášku od EU, že pak občané odhlasovali vstup, že Parlament i našim
přičiněním implementoval tuny unijní legislativy a že my všichni jsme se postupně
v tom gigantickém guláši naučili žít. Ti
z nás, kterým se do chomoutu od počátku
nechtělo, byli spíše osamoceni solitéři a podivíni než reálná síla. Vstup do EU byl a je
pro drtivou část nekomunistické části společnosti tím nejzásadnějším důkazem, že už
jsme definitivně venku z komunistického
chomoutu. Proto jsme dokázali o své pravdě přesvědčit jen velmi malou část našeho
elektorátu. Mně se například nepodařilo
přesvědčit ani vlastní rodiče. Jakkoliv je
73
dnes pohled na EU realističtější než před
5, 10 lety, onen základní myšlenkový trend
přetrvává.
Odmítnutí Lisabonské smlouvy něco vyvolá v Evropě. Nevíme přesně co, ale slušné
pozdvižení to bude. Jestli to bude politická
ostrakizace, jestli nám vezmou peníze z fondů – asi ano, jestli to bude malý či velký signál pro investory, to se uvidí. Řekněme, že se
na to připravíme, my ODS. Ale zbytek společnosti na to připraven nebude a nebude o to
mít ani zájem. Důsledek bude jednoduchý
a jednoznačný – pád jakékoliv vlády ODS
a celonárodní manifestace za libovolnou vládu a libovolně složený Parlament, který
smlouvu schválí. Pro ODS to bude znamenat
to, co bylo v roce 1998 jedním z klíčových
argumentů Václava Klause pro opoziční
smlouvu – marginalizace ODS v důsledku
označení ODS jako extrémistické strany a vytěsnění na okraj politického života. Tehdy to
byla pravda možná, dnes by to byla jistota.
Jestli jsme s tímto vývojem srozuměni, tak do
toho pojďme. Zkrátka, zašli jsme s naším koketováním s EU již příliš daleko. Ne my, co
jsme tady, ale my všichni, kteří jsme tady od
roku 1989 žili a kteří jsme se tak či onak podíleli na našem přibližování k ní. Rozvod samozřejmě je možný, ale za jednoho předpokladu – muselo by pro něj být zhruba stejné
nadšení a vůle společnosti, jaká se ukázala
při mobilizaci v roce 38. Protože by to taky
byla válka. Já to nadšení a chuť nevidím.Odmítnutí smlouvy zákonodárci ODS znamená
konec vlády ODS na dlouhá léta, pravděpodobně navždy, neboť z ODS se stane pidistrana, kterou nikdo nebude brát vážně.
Smlouva bude schválena. Radar schválen nebude.
Poznámka třetí – o této straně
Možná ty volby byly o poplatcích. Já si
myslím, že byly o ODS. Co bylo vždy naší
největší devizou, co nám vyhrávalo volby
a co právě proto na nás všichni vždy nejvíce nenáviděli? Jednota. Sice jsme byli díky
tomu buď stranou jednoho muže, nebo stra-
74
nou bez diskuse a vnitřního dialogu, ale voliči to oceňovali. Lidé mají svých starostí
dost a potřebují někomu věřit, k někomu mít
důvěru bez velkého přemýšlení a námahy.
Oceňují lidsky a názorově konzistentní stranu, ne klubko hadů a pištících myší. A my
jsme se tentokrát tak chovali. A nebyl to jen
Tlustý a jeho minifanklub. Bude hodně těžké to napravit. Zvláště když si to nechceme
ani poté uvědomit, jak o tom bohužel svědčí názorové veletoče v některých krajích.
Přesvědčení, že lze kraje odstřihnout od
centra byl omyl. Stejný omyl je ale i opak,
totiž že centrální politika není ovlivněna tím,
co se děje na krajích. Ty mesaliance nás budou ještě dlouho mrzet. Přestali jsme žít jako jeden, byť komplikovaný, organismus. Na
Výkonných radách jsme se odnaučili vést
diskusi o věcných otázkách. Bohužel si už
hodně pamatuji, a tak si také pamatuji, že
VR diskutovala v roce 96 snahy tehdejšího
ministra zdravotnictví o reformy dva dny!
Dnes trvá zasedání VR hodinku a půl, nikdo se na nic neptá, nikdo nic neřeší. Leda
když je pak nějaký průšvih. Stejná situace
je i jinde, uvnitř celé strany. Každý si obhospodařuje ten svůj pašalík a hlavu zvedne, jen když přijde řeč na to, kolik peněz do
něj nateče. Pro nové vedení to bude jeden
z klíčových úkolů – přimět stranu k diskusi a k přijímání vnitřní odpovědnosti za rozhodnutí. Proč cítíme poplatky tak úkorně?
No protože jsme se s nimi předem vnitřně
nevyrovnali. Drtivá většina nejen řadových
členů, ale i vysokých funkcionářů je zaregistrovala, až když se zvedla vlna odporu.
Na závěr tři věty k myšlence vzniku nové
pravicové strany. Na to má každý právo. Ale
dělat to jen proto, abych krátkodobě ovlivnil
toto shromáždění, je malost. A dělat to proto, abych dlouhodobě umožnil bez problémů
vítězit ČSSD, to je nejen malé, ale hlavně proti zájmům státu a jeho občanů. ODS je ve složité situaci, nemá cenu to zastírat. Cestu ven
nalezneme pouze tehdy, když vytrváme v nastoupeném kurzu, zklidníme své ambice –
a to bez výjimky každý, nenecháme se ovlivňovat zvenčí a budeme respektovat vůli tohoto kongresu. Prohráli jsme bitvu, ne válku.
Tomáš Julínek
senátor PČR, ministr zdravotnictví
prezentaci naleznete
na:http://www.ods.cz/kongres/download/
prezentace/julinek_tomas.ppt
Vážení a milí kolegové,
„to já ne, to zavinil on!“ Známý výrok, který známe z vyšetřování dětských průšvihů.
Tyto situace jsou prvními testy charakterů.
Já jsem to nedělal v dětství a nebudu to dělat ani v dospělosti. Zvláště, pokud jsme
v jedné partě nebo v tomto případě v partaji. Ano, jsem viník stejně jako Vy!
SLIDE 1
Debata o vině byla první reakcí po prohraných volbách. Na billboardech ČSSD byly poplatky, privatizace a zdražování. Kritici z našich řad dostali jednoduchý návod. Může za
to reforma zdravotnictví, vláda, chcete-li Julínek, Topolánek. Ani David Rath nedoufal,
že kromě svých skalních a komunistických
voličů osloví funkcionáře ODS.
75
POLITICKÁ DISKUSE
S blížícím se kongresem se tato debata
překlopila ve spor, kdo je pravý pravicový
odeesák. Pokud jsem dobře zaznamenal,
kritici se označili za ty, kteří hájí modré kořeny, od kterých se údajně současné vedení odřízlo a prosazuje ve vládě ideje jiné než
konzervativní a liberální. Udělal jsem si malou rekapitulaci především pro sebe. Co
jsem mohl udělat lépe, jinak, co jsem opravdu v komunikaci reforem zanedbal. Zcela
určitě mohlo být všeho víc, intenzivnější mohutná marketingová kampaň by určitě pomohla. Měl jsem ji dramaticky prosazovat
na úrovni vlády i ODS, mohl jsem mít přinejmenším lepší alibi.
Udělal jsem si také revizi svých „kořenů“. Ale tam jsem utvrdil, že jsou pevné
a modré. Našel jsem si Poděbradské artikuly, volební materiály všech voleb, všude
se objevovaly stejné principy zdravotní reformy: individuální odpovědnost, možnost
volby, spoluúčast, nejen finanční, zvýšený
podíl soukromých zdrojů, hospodárnost, nezadluženost apod. Jediné, co ODS v oblasti
zdravotnictví a sociální péče chybělo, byl
jasný návrh realizace. Ano, bylo vysloveno
mnoho jednoduchých řešení Rathovského
typu: Pacient musí zaplatit u doktora na dřevo a stane se odpovědným, garance z veřejného zdravotního pojištění se má zúžit, tečka. Dobře si pamatuji všechny silné rétory,
kteří to vydávali za pravicové řešení a zároveň věděli, že se to neodváží napsat do žádného volebního materiálu, tedy si nedělali
hlavu s jejich splněním, eventuálně prosazením. Byly i nejednoduché návrhy, nepochybně správným směrem – individuální
zdravotní účty, které propagoval Václav
Klaus, ale také bez návrhu konkrétního provedení.
Tak jsem v roce 2002 sestavil tým odborníků a začal jsem pracovat. Připravil jsem
jasný návrh reforem, které se daly napsat do
volebních materiálů a nebyly jenom planým
slibem. A jak se to hodilo v roce 2006, kdy
se ODS chtěla zbavit nálepky chladné „pro-
tržní“ strany a nabídla sociální rozměr.
A podařilo se nám oslovit voliče a v nebývalé bitvě idejí jsme vyhráli nad ČSSD,
údajnými nositeli sociálna. Získali jsme vládu konečně po dlouhých letech a došlo na
plnění slibů. A jak vyplývá z následujícího
slidu, situace pro změny nebyla tak špatná,
jak se obecně soudí.
SLIDE 2
Na Ministerstvu zdravotnictví začala do
té doby nebývale rozsáhlá příprava zákonů
s největším připomínkovým řízením, desítky debat se zájmovými skupinami, besed,
seminářů, ale také rutinní konsolidace totálně rozvráceného resortu.
Velkým úkolem bylo stabilizovat zdravotnictví. Jakýkoli pokles příjmů by proti vládě zneužili odboráři a Kubek, a to vše bylo
potřeba zajistit bez ohledu na rozpočtové
škrty při zmrazení platby státu za státní pojištěnce. Zvládli jsme to a ještě si mohli dovolit některé pokrokové změny jako např.
nové, moderní očkování pro děti a nové
vzdělávání lékařů. Připravili jsme šest zákonů včetně provedení osobních účtů. Zahájili jsme boj proti zadluženosti a plýtvání
a zavedli jsme mimo jiné i poplatky, v souladu s programem ODS, programovým prohlášení vlády.
SLIDE 4,5
Po 50 letech jsme vyvolali první povědomí českého pacienta o odpovědnosti za čerpání zdravotní péče!
Měl bych také zareagovat na zpochybňování časování návrhu. 1,5 roku před krajskými volbami byl přijat návrh a já se ptám,
před kterými volbami jsme měli zavést poplatky, aby to bylo optimální, před parlamentními?
Až za nějaký čas si koaliční exhibicionisti
a poté ČSSD uvědomili, že je to téma k vydírání nebo opoziční kampani. Ale já Vás
ujišťuji, že by si našli jakékoli téma nebo by
si ho vymysleli, jako si vymysleli privatizaci fakultních nemocnic nebo že vláda může
za zdražování.
76
Přitom občané poplatky akceptovali bez
problémů.
SLIDE 6
Připomínám, že se v Budapešti kvůli poplatkům rozbíjely výklady.
V této chvíli jsem dostal první údery ze
zadu, od starostů za ODS, kteří začali populisticky vracet poplatky, pomohly tak při
přípravě kampaně ČSSD. Boris Šťastný tenkrát na chvíli zmodral a nazval to trefně ideovou vyprahlostí. Ještě horší ránu nám
uštědřili někteří kandidáti do voleb, když se
svou kampaní nelišili od svých komunistických a sociálně demokratických kandidátů
v boji proti vlastní vládě.
SLIDE 7
Ale tady nejde o krytí mých zad, tady jde
o důvěryhodnost ODS. Marně jsem nabízel
kandidátům podklady pro aktivní přístupy
v boji za zdravotní reformu a proti populismu ČSSD. Nepodařilo se mi je přesvědčit,
že reforma nemá negativní efekty a že stojí
za to podstoupit náročnou přípravu pro antikampaň. Krajské ODS se nechtěly ztotožnit se svou vládou a možná vláda se málo
ztotožňovala se svými kraji. Témata zdravotnictví se politici podvědomě bojí, většina myslí, že reforma musí mít zákonitě negativní dopady. Není to pravda, důkazem je
obsah naší reformy. Pokud jsem udělal chybu, tak právě v tom, že jsem Vás nepřesvědčil, že dobrá reforma přináší dobré zprávy pro voliče. Měli jsme se pohádat, měl
jsem Vám vnutit hesla do voleb. Ale to už je
minulost.
Ale poplatky testují naši loajalitu k programu strany a nepevnost ideových postojů
podruhé, při tvorbě koalic na krajích. Vůbec mi nevadí, že se tvoří koalice s ČSSD,
vadí mi za jakých podmínek.
SLIDE8
Stydím se a bojím se ztráty přízně našich
voličů a izolace ODS na mnoho následujících let. Paroubek je odpudivý prototyp
postkomunistického veksláka, ale jedno mu
nelze upřít, má aspoň svou hrdost.
SLIDE 9
Zdravotnictví se stalo rukojmím potřetí,
tentokrát má být využito k ovlivnění poměrů sil na kongresu. Nikdy jsem netušil, jak
může být zneužit zcela nezpochybnitelný
pravicový prvek k mocenskému souboji
podle návodu Ratha a Paroubka uvnitř pravicové strany. Při natřásání peří jsou někteří odeesáci schopni popřít i nový návrh na
připlácení si na nadstandardní zdravotní
služby či připojištění.
SLIDE 10
Uvědomuje si Boris Šťastný, jak společně
s ČSSD znejišťuje české pacienty, jak snižuje možnosti pozitivní komunikace ministra ODS?
SLIDE 11
Jak nám mají lidé věřit, když vyděšeni
z demagogické masáže ČSSD, slyší stejně
lživou kritiku z řad ODS. Proč Boris nebojuje za Béma a Klause pozitivními návrhy?
Protože žádné nemá, natož modré, na kongresu ODS je těžké vystoupit s propagací
zákazu kouření v hospodách. Návrhy na rozšíření licence pro lékaře o „Povolení zabíjet“ se mohou někomu líbit, ale jsou jen
známkou nezralosti a etické prázdnoty.Všem
se omlouvám za tohle osobní kontra, ale
mnozí vědí, že se pouze bráním. Velmi bych
si přál, abychom se vrátili k věcné debatě,
rád přijmu rady a pomoc při propagaci a prosazování reformy. Pravicové reformy, tedy
sociálně citlivé, jak už to u dobře připravené reformy bývá, jsou připraveny. Máme
i návrhy pro blízkou budoucnost a bude velmi obtížné je prosadit. Jsou založeny na progresivních změnách, včetně osobních účtů
s možností spoření, i proto jsem nepochopil
sdělení Václava Klause a jeho odchod z čestné funkce pro údajné směřování jinam. Udělám vše, abych Vás přitáhl k návrhu, za který se žádný člen ODS nemůže stydět. Já
budu ještě vstřícnější a Vy projevte zájem.
Zjistíte, že existují i vyšší cíle než ponižující krajské koalice. Na závěr chci využít
přítomnosti médií a poděkovat všem českým
POLITICKÁ DISKUSE
občanům, kteří placením poplatků pomohli ke stabilizaci českého zdravotnictví
a umožnili neomezenou moderní léčbu vážně nemocných spoluobčanů.
Jiří Pospíšil
poslanec PČR a ministr spravedlnosti
Vážené dámy, vážení pánové, vážení vzácní hosté,
dovolte mi, abych z pozice ministra spravedlnosti pronesl několik vět, které se za prvé dotýkají mého resortu a za druhé se dotýkají aktuální politické diskuse nad
postavením ODS a nad jejím dalším vývojem. V zásadě zde chci na případě svého resortu ukázat to, že tato vláda činí konkrétní
reformní kroky, které naplňují program
Modré šance a naplňují to, co konzervativně-liberální strana má dělat a dělat chce.
Chci tím na konkrétních případech rozbít
některé ty teze, které jsme viděli v posledních dnech v médiích a které v zásadě vycházeli z toho, že vláda je neakceschopná,
nerealizuje volební program, činí pouze
drobné změny, úpravy parametrů a nikoliv
změny systému, změny, které jsou opravdu
reformní, a ne pouze údržbové. A dovolím
si Vás též na konkrétních případech přesvědčit o tom, že tyto změny jsou podle mé-
77
ho názoru základem pro to, aby ODS měla
vůbec šanci v příštích parlamentních volbách vyhrát a měla šanci svým voličům sdělit, že se pokusila a v mnohém též naplnila
to, co jim v posledních parlamentních volbách slíbila. Já osobně se totiž domnívám,
že pokud bychom začali v tuto chvíli relativizovat základní programové zásady ODS
a začali bychom měnit v základech reformní politiku vlády, pak by se mohlo stát, že
těch 20 procent voličů, základních kmenových voličů, kteří nás vždy volí, by nás mohlo přestat volit, protože by ztratilo pro ně
smysl volit stranu, která slíbila reformy, které třeba ne vždy jsou dobře vysvětlené a ne
vždy dobře jsou prezentovány, ale ty reformy jsou smyslem proto, proč nás základ našich voličů volil a doufám, že bude volit. Samozřejmě je možné mluvit o tom, zda forma
a styl prezentace těchto reformních kroků je
správná, zda se nám vždy daří voličům vysvětlit, že to, co jsme učinili, jim přinese
konkrétní přidanou hodnotu, bude mít pro
ně konkrétní přínos.
Pojďme, dámy a pánové, k mému resortu.
Já chci nejprve konstatovat obecnou tezi, že
tato vláda, nebo chcete-li naše vláda, protože je to naše vláda, je první vládou, která
od roku 1989 vůbec činí systematické kroky v oblasti justice. Justice je téma jako takové, které není až tak politické, není mediálně až tak zajímavé, mnoho politických
stran tedy rezignovalo vůbec v této oblasti
něco činit a resort spravedlnosti – a je to typické pro předchozí vlády, vždycky byl v rukou koaličního partnera, který v této oblasti v zásadě nic nedělal. My však k tomuto
resortu přistupujeme zodpovědně a jsme
první vládou, která systémové změny činí.
Další teze: naše vláda je první vládou, za
které dochází ke konkrétním výsledkům, dochází ke zkracování délky soudního řízení.
Lze to statisticky jasně doložit, že se během
posledních 2 let u všech typů soudního řízení zkrátila délka soudního řízení až
o 2 měsíce. Konkrétní jasná přidaná hod-
78
nota, kterou můžeme našim voličům sdělovat a musíme ji prezentovat.
Pojďme ke konkrétním projektům. Klíčovou věcí reformy justice je prosazení systému eJustice. Opět teze. Naše vláda je první vládou, která se věnuje systémově
projektu eJustice, tzn. zavádí elektronickou
formu fungování tohoto systému. Je to velmi složitý projekt, který bude trvat roky
a ponese plody až za několik let. Přesto však
lze říci, že v roce 2007 jsme prosadili celkový elektronický insolvenční rejstřík, v roce 2007 jsme prosadili ePodatelny. V roce
2008 jsme spustili systém infoJednání na
internetu, spustili jsme systém infoSoudu,
zavedli jsme elektronický platební rozkaz.
A pokud nám bude dána šance, pak v příštím roce připravíme a spustíme elektronické trestní řízení. Chci říci, dámy a pánové,
že většina zemí Evropské unie elektronické
trestní řízení nemá, posuneme se tak zcela
na špičku. Uznávám, jsou to obecné technické věty, má toto nějakou přidanou hodnotu? Je to v kontextu pravicové strany vůbec volební tezí? Já říkám, že ano. Co nám
přináší eJustice? Co konkrétního již našim
občanům přinesla? Tak například, dámy
a pánové, každý občan, díky této vládě může učinit podání vůči soudu v elektronické
podobě. Každý občan může získat informace o svém soudním jednání na internetu. Zjistit, kdy, jak, v jaké formě bude soudní řízení probíhat. Každý občan může poslat
elektronický platební rozkaz tím, že vyplní
jednoduchý formulář na internetu. Jsou to
věci, které spadají do programu pravicové
vlády? Já říkám, že ano. Základem programu pravicové vlády má být malý a silný stát,
má to být moderní stát. Stát, který vůči občanovi je konformní, respektive občanovi
poskytuje komfort v komunikaci se státem.
Jak je to s občanem a justicí? Občan ze svého obýváku může elektronicky komunikovat dnes s justicí. Je to přidaná hodnota?
Stálo zato a stojí zato držet tuto vládu? Já se
domnívám, že ano a myslím si, že musíme
akorát tyto informace našim voličům lépe
sdělit. Ale eJustice rovná se moderní stát
a není to pouze vize a chiméra, jsou to již
konkrétní věci, které jsme prosadili. Je zde
jasná přidaná hodnota pro naše občany. Oblast legislativní reformy justice. Prosadili
jsme kolem 50 zákonů za dva a půl roku. Já
vím, neznamená to, že když je hodně zákonů, že je to dobře. Známe všichni legislativní smršť, která naopak za socialistických
vlád zaplevelila právní řád, ale já vždy říkám. U každého zákona umím zdůvodnit
a říci, co konkrétního občanům přináší, jakou konkrétní přidanou hodnotu má. Nebudu zde v tuto chvíli vyjmenovávat všech padesát zákonů, ale tři příklady. Opět teze.
Naše vláda je první vládou, která má reálnou šanci prosadit trestní zákoník. To je
opravdu, dámy a pánové, historický počin.
Po 50 letech je zde šance mít trestní zákoník, a to normu, kterou podporuje nejen koalice, ale i řekněme, demokratická opozice.
Co přináší tento zákon? Zpřísňuje tresty za
brutální trestné činy proti životu a zdraví.
Zavádí Detenční ústavy pro sexuální devianty a pro takzvaně nepolepšitelné pachatele, zařizuje domácí vězení. Dámy a pánové, jsou to pouze technické změny, nebo je
to naplnění programu pravicové strany? Já
říkám, že tím plníme program pravicové
strany. Chráníme život a zdraví. Chráníme
domovy našich občanů a na druhou stranu
izolujeme ty, kteří budou vždy páchat trestnou činnost, např. sexuální devianty. To si
myslím, dámy a pánové, že je dalším případem, proč stojí podle mého názoru tuto vládu a trestní zákoník schválit i v Senátu a přijmout jej. Je to historická věc, která, doufám,
desítky let bude na tomto území platit. Tato vláda je první vládou, která zmodernizovala civilní soudní řízení. Dnes je v Senátu
rozsáhlá novela občanského soudního řádu,
která zavádí takové věci, jako je elektronický záznam soudního procesu. Konec zapisovatelek a přepisů soudních řízení. Zkracuje rozsudky atd., odůvodňování rozsudků.
79
POLITICKÁ DISKUSE
Jsou to opět věci, které spadají podle mne
do filosofie moderního státu, který nabízí
efektivní pomoc občanovi a komunikace občana se státem je pohodlná. Prošla novela
zákona o soudech a soudcích. Naše vláda je
první vládou, která prosadila časově omezené mandáty pro předsedy soudů, po velkých bojích. Vím, že možná je to opět věc
nezajímavá, ale přitom, když chceme zachovávat rovnováhu mocí v zemi a pro pravicovou vládu a pro pravicovou stranu je
rovnováha moci zákonodárné a výkonné
a soudní klíčovou věcí pro zachování demokratického právního státu, pak tato novela je velmi důležitá a neměli bychom na
ni zapomínat a měli bychom ji také tímto
prezentovat, že zachraňujeme, respektive
hájíme, demokratický právní stát. Dámy
a pánové, už se blížím ke konci, ale chci
zmínit ještě vězeňství, co jsme udělali zde?
Zvýšili jsme výrazně zaměstnanost vězňů,
více než 60 procent vězňů dnes pracuje. Naše vláda je první vládou, které se podařilo
zvýšit zaměstnanost vězňů nad 50 procent.
Není i toto pravicová politika? Pokud vězni
musí pracovat, musí si připlácet na to, že
vykonávají trest, a že víceméně jim takto stát
umožňuje získat pracovní návyky, a tím následně snižuje recidivu po jejich propuštění? Myslím si také, že to je pravicová politika, kterou děláme podle mého názoru
dobře, a je třeba v ní pokračovat.
Dámy a pánové, já jsem zde chtěl na několika příkladech vystihnout to, proč si myslím, že i resort, který je na první pohled mediálně méně atraktivní a méně politický,
resort justice, protože reformy justiční jsou
vždy méně zajímavé pro občany než reformy daní, ekonomické reformy, zdravotní atd.
Že i tento resort v této vládě dělá maximum
pro to, abychom naplnili náš volební program a abychom měli něco, s čím budeme
schopni, podle mého názoru, schopni uspět
v příštích parlamentních volbách, a to něco
je splnění našich volebních slibů. To je ten
důvod, proč si myslím, dámy a pánové, že
tato vláda by měla pokračovat. Bavme se
o tom, jak naši politiku lépe prezentovat.
Bavme se o tom, zda určité drobné korekce
nemají nastat, ale ta hlavní linie reformní
politiky, podle mého názoru, pokud chceme
být důvěryhodní, musí být zachována a musí být do konce volebního období realizována. Jenom tak, podle mého názoru, přesvědčíme našeho voliče, že si zasloužíme
jeho podporu a doufám, že tento volič, pokud mu lépe vysvětlíme některé věci, přijde k volbám a ODS podpoří.
Jiří Liška
senátor, místopředseda Senátu PČR
Analýza volební prohry ODS v letošních
krajských a senátních volbách poukázala na
mnoho chyb, kterých jsme se především
v posledních dvou letech dopustili. Za jednu z největších chyb, která je také uvedena
v analýze, považuji postupnou ztrátu důvěry. Velká očekávání, která byla spojována
s naším nástupem do vlády, se nám v mnoha případech nepodařila naplnit. Těch důvodů, proč se to nepodařilo, byla celá řada.
Hlavní příčinou byly výsledné poměry po
volbách do Poslanecké sněmovny v roce
2006. Po osmi letech vlády socialistů do nás
voliči vkládali naděje, že s námi přijdou
dlouho očekávané změny. Nejen nutné re-
80
formy, bez kterých by se naše společnost řítila do těžkých ekonomických a sociálních
problémů, ale také že dojde ke změně stylu
politiky, která se stane otevřenější, slušnější a pravdivější. To jsou hodnoty, které jsou
stále důležité pro velkou skupinu především
našich potencionálních voličů. Nakonec stačí si připomenout stále ještě nedávné úspěchy čtyřkoalice nebo nyní v posledních volbách do Poslanecké sněmovny prosazení se
Strany zelených. Základem těchto úspěchů
byl právě příslib té dnes tak všude ve světě žádané změny a slušné a férové politiky.
To je samozřejmě obecný požadavek na politiku a politiky, ale tento požadavek je daleko silnější právě u velké části našich voličů ze střední a vyšší vrstvy. My jsme se
zaměřili především na ekonomiku s přesvědčením, že lidem stačí, když se budou
mít lépe. Zapomněli jsme ale, že to mnohým
nestačí, že chtějí ještě něco navíc. Tím navíc je mimo jiné také důvěra v politiky a politiku a víra v právo a spravedlnost. Jsem
přesvědčen, že v tomto jsme zklamali a že
to byl také jeden z důvodů naší porážky.
Je to ta daň za vládnutí, jak o ní mluvil
pan předseda Topolánek ve svém vystoupení, který ale zdůrazňoval hlavně negativní
dopady nezbytných reforem. Já za tou daní
vidím také kompromisy a ústupky, které
jsme udělali, někdy možná zbytečně, a které nás připravily velkou měrou o tu důvěryhodnost. A nebyly to jenom boje uvnitř ODS
provázené vzájemnými urážkami. Začali
jsme ztrácet již při sestavování vlády, naší
velkou prohrou bylo vše, co bylo spojeno
s panem ministrem Čunkem. Větší či menší aféry našich členů na všech úrovních nám
také hodně ublížily. Obecný závěr většiny
veřejnosti podporovaný médii, že všichni
politici bez ohledu, kterou politickou stranu zastupují, jsou stejně špatní, škodí především nám.
Voliči socialistů svým politikům téměř vše
odpouštějí. Hrubost a vulgarita je mnohdy
těší. Rychle zapomínají na staré nenaplně-
né sliby a ochotně věří slibům novým. Naši
voliči neodpouští, mají vysoké nároky a na
sliby nezapomínají. Na to, jací jsou naši voliči, jsme často zapomínali, a proto ztrácíme jejich podporu. V analýze příčin porážky autoři také píší o tom, že ODS může
v našem státě zvítězit velmi obtížně, pouze
za pro ODS mimořádně příznivých podmínek. Ale ani příznivé podmínky nám příliš
nepomohou, kdyby nám dlouhodobě přestali
lidé věřit. Na to musíme myslet a především
se podle toho musíme chovat. Nejsem si jist,
zda se nám podaří do voleb do Evropského
parlamentu a následně do Poslanecké sněmovny změnit současný pohled velké části
veřejnosti na naši stranu. Času již mnoho
není. O to víc bychom si měli toto vše uvědomit a jednat a chovat se tak, abychom získali zpět ztracenou důvěru.
Ještě mám poznámku k Lisabonské
smlouvě a k dalšímu směřování Evropské
unie. Zapomínáme na to, že politiku Evropské unie dělají lidé, kteří byli do Bruselu
vysláni národními státy. V mnoha případech
jsou to politici, kteří tam byli posláni za zásluhy, nebo aby doma nepřekáželi, případně neškodili. Česká republika toto pravidlo
potvrzuje. Je to velké podcenění možností
a vlivu, který tito politici v Bruselu získávají. Právě tito politici ze svých významných
pozic nejvíce prosazují hlubokou integraci
Evropské unie. Na to bychom také měli myslet nejen při výběru kandidátů do voleb do
Evropského parlamentu, ale hlavně při nominaci nového českého komisaře.
Petr Tluchoř
poslanec PČR, předseda
Poslaneckého klubu ODS
ODS a umění prohrávat
V politice to je prostě tak. Mimořádná vítězství, jakými byly volby do Evropského
parlamentu, komunální volby, volby do Se-
POLITICKÁ DISKUSE
nátu a zastupitelstev krajů a prezidentské
volby v letech 2002–2008 bývají předzvěstí porážek. Otupují obranné mechanismy
a principy zpětné vazby, vedou k sebeuspokojení a ztrátě pracovitosti a důslednosti.
Euforie vítěze přináší neopatrnost, vede
k přehlížení rizik i kritiků. Tento efekt má
za následek střídání nositelů moci a je pro
někoho radostnou a pro druhého katastrofální součástí demokratického politického
systému. Všichni bychom si jistě přáli, aby
existovala jenom vítězství a na nich se kyvadlo zastavilo. Bohužel z historie máme
spíš zkušenost, že když se zastaví, je to na
opačné straně a na 40 let. Proto bych chtěl
varovat před sebezničující depresí z prohraných voleb. Ani laciná „výměna trenéra
či kapitána“ často k žádnému pozitivnímu
efektu nevede ani ve sportu. I tam o výhrách
a prohrách rozhodují především jednotliví
hráči a v kolektivních sportech jejich chování jako týmu. Katastrofou pro každý tým
pak je, když sami jeho členové nevěří ve
společné vítězství, anebo si ho dokonce nepřejí. Tomu se říká pátá kolona.
Na druhé straně se domnívám, že pokud
nemá vést k bohorovnosti vítězství, v žádném případě k ní nesmí vést porážka. To už
by byl skutečný zárodek sebedestrukce.
Proto je nezbytné vyvodit z předcházejícího
období rozumné a nehysterické kroky vedoucí ke snížení rizika dalších porážek, rozumné a nehysterické změny. Změna však
musí být k lepšímu! Přidám se teď k těm,
kteří chtějí bořit mýty. Jistě jich kolem sebe máme spousty, zmíním se o třech nebo
čtyřech, které úzce souvisí s mou rolí v Poslanecké sněmovně.
Mýtus první: Vláda ve Sněmovně nic neprosazuje a bude ještě hůř. Omyl! Za poslední rok bylo přijato 94 vládních návrhů
zákona, zamítnut byl 1, slovy jeden! Ze 113
přijatých zákonů ODS podporovala 110.
Proti naší vůli byly přijaty pouze 3, slovy tři!
Máte pocit, že 110:3 je špatný výsledek?
A to se na každé schůzi potýkáme s někým
81
ze seznamu: Zubová, Jakubková, Hovorka, Carbol a bohužel i Tlustý, Raninec
a Schwippell.
Mýtus druhý: Měly se hned po volbách
zorganizovat předčasné volby. Byli jsme jediný klub, který po volbách aktivně navrhl
a prosazoval předčasné volby, zůstali jsme
sami, zapomněli jsme na to?
Mýtus třetí: Může zde vládnout nějaká
vláda odborníků. Vláda odborníků je jen zástěrkou pro vládu Jiřího Paroubka bez jeho
zodpovědnosti za tuto vládu. Chci zde kategoricky prohlásit, že každý podobný pokus
by musel hledat hlasy jinde než v Poslaneckém klubu ODS. Jsem bytostně přesvědčen,
že tentokrát Poslanecký klub legitimně zvoleného předsedu své strany nezradí, tolik
odpadlíků tentokrát.
Mýtus poslední: Radar je pro nás sice prioritou, ale toto naše trojkoaliční angažmá ho
stejně nemůže ve Sněmovně prosadit. Omyl!
Již v říjnu jsme měli aktivní většinu pro zařazení tohoto bodu na jednání a nebýt hlasů 3 poslanců zvolených za ODS, měli jsme
smlouvy o umístění radaru v Čechách v prvním čtení projednány.
Když jsme v zimě 2006 rozhodovali
o vstupu do této trojkoaliční vlády, věděli
jsme, že to bude trnitá cesta. V té chvíli jsme
neměli zajištěnou podporu pro vyslovení dů-
82
věry, věděli jsme ale, že do vlády nechceme
pozvat Paroubky a Rathy, ani vyklidit pole
komunistům se socialisty.
Vsuvka: Na spoluúčast ve zdravotnictví, základní krok k vědomí ceny spotřebitelů zdravotní péče si netroufla ani
první vláda Václava Klause, která měla jasnou většinu a proti sobě dezintegrovanou levici.
O Vánocích 2006 jsem si sám pro sebe
vytyčil tři základní priority a úkoly pro toto
volební období. Tou první prioritou bylo vyslovení důvěry této trojkoaliční vládě. Splněno. Tím druhým úkolem bylo zvolení Václava Klause prezidentem i na druhé funkční
období. Splněno! A je třeba říci, že i přes
to, co se dělo před tímto kongresem a do jisté míry bylo završeno dnes dopoledne, považuji volbu Václava Klause za ohromný úspěch a jedinou alternativu.Nic se nemění na
tom, že ODS je jedinou stranou, která je
schopna zabránit návratu bolševiků po
20 letech do vlády. To není marketingová
větička na plakáty, která by nám vyhrála
volby. To je naše největší zodpovědnost vůči této zemi.
Nenechme si vnutit blbou náladu! Někteří zde budou říkat, že s Mirkem to už nikdy nemůžeme vyhrát. Já pevně věřím, že
můžeme a musíme. S Mirkem to zvládneme,
s blbou náladou nikdy. Hlavu vzhůru!
Jan Bürgermeister
poslanec PČR
Ocitli jsme se v pasti
Dnešní diskuse je v historii ODS zcela mimořádná. Všichni známe důvody, proč jsme
se sociální demokracií prohráli volby rozdílem třídy, proč nám nedalo hlas 30 % voličů z těch, kteří nás přišli podpořit před dvěma lety. Při diskusích se členy ODS jsem se
nesetkal s rozpory nad výčtem toho, co je
příčinou takového neúspěchu, takového od-
livu voličů. Pokračuje-li však diskuse od
příčin ke konkrétním řešením jak dál, začne převládat názor nechat to tak být, protože jiná řešení by mohla destabilizovat vládu, protože teď je špatný čas na změnu.
Však ono se za rok, za dva ukáže. Z debat
cítím, že ODS ovládl strach. Na jedné straně máme strach, že ODS v čele s Mirkem
Topolánkem příští volby prohraje, protože
lidé jeho styl politiky odmítají. Na druhou
stranu máme strach z toho, že ODS v čele
s Pavlem Bémem sice získá nový náboj
a étos, ale neudrží současný trojkoaliční projekt. Co je důležitější. Tento kongres by měl
být v prvé řadě zaměřen na úspěch v příštích volbách. Situaci ve Sněmovně, ani vztahy s koaličními partnery zde diskusí těžko
změníme. Jsme proto vyzýváni k loajalitě ke
stávajícímu předsedovi. Loajalita ale není
jen podpora někoho, je to v prvé řadě ztotožnění se s něčím větším, než jsem já sám.
Někam prostě patřím, někde jsem doma,
chci být součástí nějakého řádu. Vzpomínáte ještě na to, jak jsme s nadšením a loajálně v kampani táhli za jeden provaz, abychom naplnili naše sny:
O malém státě s vysoce výkonným aparátem.
O důchodové reformě, která bude ctít solidaritu zodpovědných a našim dětem umožní si naspořit na důstojný důchod.
O zdravotní reformě, která otevře dveře
osobní volbě nejen v nemoci, ale hlavně
v nabídce pojistných plánů.
O státu, který velmi efektivně nakládá s volnými zdroji na investice, které jsou páteří
rozvoje ekonomiky.
O státu motivujícím občany nízkými daněmi.
O státu, který zajistí bezpečnost naší země
nejen z pozice vojensko-politické, ale
i z energetického hlediska.
A jak jsme na tom: Vláda rezignovala na
svůj závazek meziročního poklesu zaměstnanců v administrativě státu o 3 %. Naopak
počty úředníků mírně narůstají a ministr Petr
POLITICKÁ DISKUSE
Nečas načetl pro rozpočet roku 2009 o dvě
miliardy na platby více, než je v jeho návrhu. Zdravotní reformu jsme začali nešťastně poplatky a vypadá to, že k tomu podstatnému, a to je postavení pojišťoven v systému
zdravotnictví, se již pro odpor koaličního
partnera ani nedostaneme. Zvedli jsme,
a správně, věk odchodu do důchodu. K reformě systému, který umožní částečnou individuální volbu plateb na důchody, se však
již tato vláda pro rozpory s koaličními partnery asi nedostane. Stále nemáme efektivní systém účetních výkazů v hospodaření
státu. Neexistuje snadný a dostupný systém
jako nástroj řízení státu v oblasti finančních
toků. Víme jen, že systém všeobecné pokladní správy, který připravuje Ministerstvo
financí, bude stát 2,5 miliardy, aniž by bylo jasné jeho přesné zadání. Snižujeme daně, ale poslední návrh poslance Michala
Doktora o snížení dani z příjmu pro firmy,
jako prorůstové opatření v době ekonomické stagnace, nám v zápětí po načtení ve Sněmovně odmítli dva poslanci KDU-ČSL.Nemůžeme se otevřeně hlásit k naší koncepci
energetické bezpečnosti státu. Kvůli zelenému koaličnímu partneru kroužíme okolo
jádra i těžebních limitů. Nevíme, zdali prosadíme bilaterální smlouvy s USA o radaru,
protože náš trojkoaliční partner se stále ještě nerozhodl. Jestli neuděláme na tomto
kongresu razantní změnu, naše trojkoaliční
83
vládnutí doškobrtá k volbám v roce 2010
s velmi potrhanými iluzemi, bez reformního
náboje, a bojím se, že za úplného nezájmu
lidí, na kterých nám záleží. Za této situace
řešit problém větším rozkročením doleva,
ale zase ne moc, jak nám vadí, abychom nepřišli o ty napravo, mi připadá jako pokus
o absurdní černý humor. Takový levopravý
myšlenkový tanec obkročák nic neřeší, je to
prázdné. Jeden z prvních manifestů strany
anglických konzervativců v roce 1834 se výslovně obracel k „té velké a vzdělané třídě
společnosti, kterou zajímá udržení řádu
a dobré vlády“. Mějme to na paměti. Berlička nalevo a napravo nám nepomůže. Pokud nedokážeme lidem, kteří se o sebe a své
rodiny umí postarat, kteří mají přesnou
představu, jak vypadá osobní zodpovědnost,
že naše počínání je hodno jejich pozornosti a uznání, volit nepůjdou.Vláda musí udělat inventuru a otevřeně přiznat, co je ještě
vůbec možné z reformních kroků prosadit.
Pokud jsme s trojkoaličním projektem v pasti pouhého udržování moci, v jakési stabilitě nerozhodování, musíme tento stav pojmenovat a hledat jiné řešení. Nebo alespoň
nelhat. Dostal jsem se k otevřenosti naší politiky. Chci se zde zastavit u dvou největších
chyb, ke kterým se Mirek Topolánek na několika regionálních sněmech přihlásil. Za
první chybu považuje, že nezastavil Vlastu
Tlustého na brněnském kongresu při představování volebního programu rovné daně
a tzv. Tlustého kolečka, ač od začátku věděl, že to je nerealizovatelné. Přidal se
k bouřlivému aplausu a nedokázal nám říci, že to je Tlustého, s nikým neprojednaná,
sólo akce. Chápu ho, podlehl atmosféře
skandovaného potlesku. Co nechápu je, že
se k tomuto selhání nepřihlásil hned po kongresu na Grémiu, před VR, v Poslaneckém
klubu. Jak to, že o tom mlčel tři roky. Vznikl z toho konflikt dvou vedoucích osobností z doby, kdy byla ODS v opozici. Stali jsme
se v zásadní otázce našeho reformního programu, v otázce daní nedůvěryhodnou stra-
84
nou. A co hůř. Nikdo ze zúčastněných poslanců, členů ODS, nerozuměl tomu, co se
děje. Sklízíme jenom plody nezvládnutého
osobního konfliktu dvou lidí, kteří byli
v kampani tvářemi naší schopnosti odvážných reforem. Za druhou chybu označuje
fakt, že souhlasil s decentralizovanou kampaní a neprosadil centrální volební kampaň.
Byla to zřejmě chyba, koneckonců jsem se
na ní podílel svým souhlasem ve VR také.
Proč ale stojí o ní šířeji mluvit. Ta chyba nespočívá v rozhodnutí o volební strategii. Ona
spočívá ve způsobu, jak naše vláda po celé
dva roky komunikovala s krajskou exekutivou a se samosprávami měst a obcí. Vůbec
se nevyužil potenciál poznatků z organizačně nižších stupňů samosprávy. Opustili jsme
důležitou vlastnost konzervativní politiky –
v prvé řadě se starat o věci, které nefungují nebo fungují špatně, a to i v drobném měřítku „každodenních starostí“. To vláda nedokázala, protože uvnitř ODS, uvnitř
vládních a samosprávných mechanismů
jsme rezignovali na efektivní a profesionální přenos tohoto typu informací. To je podle mě příčina té druhé chyby, o které Mirek
Topolánek mluví. Jenom nevím, jestli si to
v tomto podstatném smyslu uvědomuje.
Vždyť kdo jiný než premiér a předseda
ODS musí být garantem a iniciátorem dialogu mezi vládou, kraji a obcemi. Úsilí o věcnou komunikaci mezi třemi stupni samosprávy v ODS totiž nahrazuje příliš často
pragmatická dohoda. Snažíme se být stranou, která umí táhnout za jeden provaz. Ve
skutečnosti to často vypadá tak, že je úplně
jedno, jestli je provaz při našem úsilí povolený, nebo za něj taháme, až nám svaly praskají, věci se stejně nepohnou. Nakonec přijde šéf strany a řekne, jak to bude, a věci se
začnou hýbat. Tak nám většinou zůstává jen
disciplína a při rozhodování respekt k dohodnutému závěru. To je v pořádku a k této
zásadě se hlásím, ale je to trochu málo z toho, s čím jsme do toho před volbami šli. Angličané mají zásadu „co nemohu změnit, mu-
sím vydržet“. Dá se to tak vzít. Bylo by ale
lepší dojít k příštím volbám s novým elánem.
Pod novým realizačním týmem složeným z lidí schopných nejen rozhodnout, ale i v otevřené diskusi hledat řešení složitých problémů, před kterými naše země stojí.
Jsme tady, abychom našli cestu, jak je vybrat a zvolit.
Ladislav Libý
poslanec PČR
Vážené dámy, vážení pánové,
mám v úmyslu požádat vás o podporu mé
kandidatury na člena Výkonné rady ODS za
Pardubický region a dále chci alespoň stručně vyjádřit svůj názor na současnou situaci
v ODS.Ve funkci člena Výkonné rady je pro
mě absolutní prioritou být nápomocen v udržení jednoty a kontinuity politického směřování ODS na všech úrovních. Bylo by nesmírnou chybou otrávit a znechutit naše
členy a voliče osobními spory a bratrovražedným bojem jednotlivců či mocenských
skupin uvnitř ODS. To by bylo sebezničující pro naši stranu a tím i celou českou
pravici. V současné době se nejvíce mluví
o tzv. návratu ke kořenům. Tento směr nejvíce prosazují kritici stávajícího vedení naší strany. Je nutné si ale položit otázku, co
to je vlastně ten návrat ke kořenům a co by
to mohlo znamenat pro ODS jako takovou?
Vyznavači této rétoriky chtějí ODS původní
– zosobněnou Václavem Klausem, který
ODS počátkem devadesátých let zakládal.
Tato ODS by podle nich měla být mimo jiné stranou euroskeptickou, ne příliš, či spíše vůbec ekologickou, a hlavně stranou, která bude hájit svůj politický program bez
ústupků a kompromisů. Je to však vůbec reálné? Odpovědí musí být jasné ne. Tyto úvahy by bylo možné ve větší či menší míře vést,
pokud by byl v ČR zaveden většinový volební systém či alespoň systém, který bude
mít výrazně většinové prvky a zároveň by se
POLITICKÁ DISKUSE
kyvadlo veřejného mínění výrazně otočilo
doprava. Nebo v případě, že se ocitneme
v sociální, politické a ekonomické situaci
podobné začátku 90. let minulého století.
Nebo si přejeme opakovat opoziční smlouvu, která by nám beztak neumožnila realizovat čistou pravicovou politiku bez kompromisů? Podle všech průzkumů by ODS se
stylem politiky tak zvaného návratu ke kořenům mohla získat maximálně optimistických 20 %, spíše ale realistických 10 % voličů a nemohla by tak vůbec konkurovat
levicovým stranám na čele s ČSSD. Je zapotřebí si uvědomit, že skalní voliči nás,
ODS, pravidelně podporují, ale o tyto hlasy
se během volebního klání nehraje. V České republice je podobně jako v západní Evropě veřejnost orientována levicově a nás
velká část voličů volila jen proto, že nechtěli
žádnou spolupráci s komunisty. Důležitý je
pro ODS během volební kampaně volič středový a středově levicový (např. volič dřívější Čtyřkoalice), který se většinou rozhoduje
těsně před volbami, na čí stranu se přikloní nebo zda dá hlas nějaké jiné straně, tak
jako se to stalo v roce 2006, kdy nečekaně
uspěla Strana zelených. Tito lidé nechtěli
Paroubka, ale nesouhlasili ani s programem
ODS, který pro ně byl málo proevropský
a málo „zelený“. ODS v tuto dobu podcenila tyto trendy a nechala si tak Stranou zelených ukrást hlasy, které jí poté chyběly k výraznějšímu vítězství nad ČSSD. I voliči ODS
jsou dnes více proevropští a chtějí patřit do
Evropy, která, ať se nám to líbí či ne, se posouvá doleva a zelená. Pokud chce ODS
v dalších volbách obstát, musí svou politiku umět dobře prodat a zároveň si zachovat
své konzervativní jádro. Nejvíce se mi na
tento způsob líbí slogan „měkký obal, tvrdé
jádro“. Nikdo a ani já si nepřeji, aby ODS
upustila od svých tzv. „modrých kořenů“, či
dokonce od „Poděbradských artikulů“, ale
musí být nabídnuty v přijatelném obalu, který pomůže ODS zvítězit ve volbách s výsledkem výrazně překračujícím hranici tři-
85
ceti procent. Musíme být schopni znovu získat středového a proevropského voliče. Václav Klaus jako tehdejší předseda ODS tuto
stranu institucionalizoval, ale Mirek Topolánek jí dal formu a směr století 21. Na závěr této části je zapotřebí si v tomto srovná-
ní uvědomit, že v oblastech, které jsou pro
konzervativního voliče zásadní (např. zdravotní, penzijní a sociální systémy založené
na individuální odpovědnosti), ODS za Václava Klause neudělala v podstatě žádné zásadní reformy a ani ČSSD je tedy nijak výrazně neměnila. Např. zdravotní reforma
reprezentovaná touto vládou je pak nejtvrdší reformou od počátku devadesátých let.
Podle mého názoru je tedy čistý návrat ke
kořenům jen zbožným přáním kritiků Mirka Topolánka. Ani dnešní úvahy o založení
„ryze konzervativní“ a euroskeptické strany české pravici nepomohou a pokud se tak
stane, povede to k dalšímu posílení ČSSD
v příštích volbách, jelikož rozmělněná
pravice nebude schopna sjednocené levici
konkurovat. Co se týká očekávané diskuse
o vhodných kandidátech na předsedu ODS,
můj postoj je takový, že jedno prohrané volební klání – byť důležité a velmi bolestné
– nemůže znamenat fatální převrat ve straně a konec vlády pro ODS. Je docela běžné,
v Evropě i jinde ve světě, že vláda, která
86
dělá nepopulární reformní kroky ztrácí část
popularity a prohraje regionální volby během svého vládnutí. U nás to však vyvolalo
abnormální vnitrostranické pnutí a přehnané ambice některých našich politiků, kteří
nikdy nebyli spokojeni s vládnutím Mirka
Topolánka a čekali jen na jeho prohru, která se dlouho nedostavovala. Za volební
neúspěch nemůže být odpovědný pouze
předseda strany, ale stejnou měrou celé Grémium a s trochou nadsázky celá ODS. Naopak předseda strany, který je zároveň premiérem s odpovědností nejen za stranu, ale
také za vládu, celou koalici a celou zemi musí mít za sebou a vedle sebe tým lidí, v čele s 1. místopředsedou, kteří mu budou krýt
záda a ve složité době mu pomohou a ponesou s ním společnou odpovědnost. Lidé, kteří se skutečně pohybují v Parlamentu a na
evropském politickém kolbišti mohou posoudit, jak je celá věc pro vládu a jejího
předsedu komplikovaná a náročná. I kdyby
vláda Mirka Topolánka zítra padla, stálo to
za to. Nejen co do významu přijatých reformních zákonů pro ČR, ale i co do plnění
volebního programu ODS – bohužel o tom
málokdo ví. Ale i tak stojí za to nadále o každý zákon bojovat a nerezignovat na vládní
odpovědnost v tomto povolebním uspořádání. Určitě je to lepší než pustit Paroubka
a spol. se všemi jeho pobočníky a komunisty k moci. Pokud chceme zvítězit v jakýchkoli příštích volbách, je nutné vymezit se
vůči ČSSD, a ne s ní otevřeně nebo zakukleně v některých krajích kolaborovat. Již nyní musíme začít s volební kampaní, která by
nyní měla více kritizovat ČSSD a její spolupráci s představiteli bývalého režimu.
Podle všech analýz jsou příčinou naší volební porážky hlavně tyto dvě věci: cena za
vládnutí a reformy – měli jsme reformní kroky citlivěji a srozumitelněji veřejnosti vysvětlovat – bohužel vláda ne příliš úspěšně
tento úkol zvládla a hejtmani se mnohých
reforem vzdali během volební kampaně úplně. ČSSD se tak podařilo jednoduchou ré-
torikou a kampaní vmanipulovat ODS do pozice, že provádí „bezohledné protilidové“
reformy, což odradilo nejen širší elektorát
zmiňovaného měkkého obalu, ale znechutilo i část našich věrných. Ztráta věrohodnosti
v očích veřejnosti – chování některých regionálních politiků a několika poslanců zvolených za ODS do PS bych nazval doslova
názorovou prostitucí, která je bohužel k vidění i po volbách při sestavování některých
krajských koalic. Nechci toto příliš rozvádět a vyostřovat atmosféru našeho kongresu. Všichni jistě víte, o kom a o čem hovořím. Se ztrátou věrohodnosti souvisí i naše
skandály včetně skandálu předsedy Čunka,
který sice nebyl náš, ale za který jsme také
my tvrdě zaplatili – musíme se takových věcí vyvarovat a kdo tuto zásadu poruší, měl
by za to nést tvrdou a okamžitou osobní zodpovědnost.
V dnešní situaci svoji podporu poskytnu
tomu, kdo odmítl a odmítá těsnou spolupráci s ČSSD, kdo dovedl v téměř bezvýchodné situaci ODS do Strakovy akademie, kdo
vyhrál s ODS krajské volby v roce 2004
a získal pro ODS poprvé většinu v Senátu
po dvojích vítězných volbách v letech 2004
a 2006, kdo byť za cenu krvavých kompromisů dokázal prosadit mnohé významné reformní zákony, kdo vede naši zemi k užší
euroatlantické spolupráci a dokáže zároveň
obstát na půdě Evropské unie, kde umí komunikovat s jejími představiteli a reálně hájit zájmy naší země. A v neposlední řadě
největší měrou pomohl ke znovuzvolení
Václava Klause prezidentem, což se zdálo
v mnoha chvílích jako skoro nemožný úkol.
Je nutné, aby nově zvolený předseda vedl
ODS do příštích voleb s jasnou vizí, s více
profesionálním pojetím volební kampaně
pro větší okruh voličů a s větší empatií a trpělivostí vysvětloval politiku ODS veřejnosti. To samé by se mělo týkat i celé vlády
a vedení ODS, a to jak na centrální, tak na
regionální úrovni. Je nutné se poučit z chyb,
které se zajisté staly a pokračovat dál spo-
POLITICKÁ DISKUSE
lečně jako tým, nepodkopávat si vzájemně
nohy a přestat prát špinavé prádlo na veřejnosti. Musíme umět přiznat porážku a ukázat našim občanům, že jsme se z porážky poučili. Buďme si vědomi těchto věcí a podle
toho se také do budoucna řiďme. Je nezbytně nutné, aby ODS vstoupila do dalšího svého směřování s jasnou vizí, která bude
založena na reálném základu, kdy bude
schopna obstát na současné domácí politické scéně v podmínkách Evropy 21. století
a zároveň upevní vazbu naší země na USA.
Věřím, že současný předseda si je tohoto stavu pevně vědom a bude tak garantem těchto změn ve vládě a ODS jako takové. Proto
budu volit Mirka Topolánka.
Aleksandra Udženija
předsedkyně OS ODS Praha 2
Přeji Vám krásný dobrý den, dámy a pánové,
sedíme tu dnes, všude kolem nás modro
a přitom jsme sami zapříčinili, že naše republika zoranžověla, co vím, zčervenala. Výsledky krajských a senátních voleb nebyly
produktem geniality volebního manažera
Tvrdíka, ale důsledkem rezignace ODS na
všechno, o co jsme usilovali a co jsme lidem
slibovali před sněmovními volbami. Jaká je
naše daňová politika? Kde je naše rovná
daň? Zvýhodněni byli lidé s nejvyššími příjmy, kteří nás z větší části volí a volit budou, a pak lidé s příjmy hodně nízkými, kteří nás z větší části nevolí a volit nikdy
nebudou. Zaměstnance se středními příjmy,
naše tradiční příznivce, jsme hodili přes palubu a opoře ODS, živnostníkům, jsme zvedli limit na placení sociálního pojištění. I naše zpracovaná analýza ukazuje, že se našim
voličům sociální politika ODS zdá málo solidární vůči sociálně potřebným. Neustále
proklamované reformy v sociální oblasti se
v praktické rovině projevily pouze v úspor-
87
ných balíčcích. Porovnáme-li tyto tzv. Nečasovy reformy s vládními úspornými balíčky roku 1997, které byly připraveny během pár týdnů, jsou dvouleté aktivity vedení
Ministerstva práce a sociálních věcí žalostně slabé. Když k tomu ještě přidám, že jsme
slibovali zeštíhlení státní správy a tyto stále komplikovanější a administrativnější zákony naopak neustále navyšují její výkon,
a to jak finančně, tak i personálně, tak se
ptám: Jak může vláda proklamovat, že zeštíhlí státní správu, když zákony, které posílá do Sněmovny, si vynucují pravý opak?
I ministr vnitra mluví o zdárném personálním zeštíhlování v jeho resortu. Jediným zeštíhlením, kterého jsem si všimla, byl masivní odchod policistů, a to nejen řadových,
ale i těch, co pracovali v elitních útvarech.
Ráda bych věděla, kolik je dnes služeben
a útvarů v republice, které mají plný stav
policejních příslušníků.Všichni mluví o nejednotě jako o klíčovém důvodu prohry
v krajských a senátních volbách, a je to i mé
přesvědčení.
Jenže oni jsou dva typy nejednoty:
1. Nejednota v přístupu k politickým věcem, k programu ODS, k tomu, k čemu jsme
se všichni společně zavázali a co jsme ve volbách slibovali. A tato nejednota je tristní
a smrtící. Zářným příkladem z poslední doby je uzavírání krajských koalic s ČSSD a přistupování k rušení zdravotních poplatků.
88
2. Nejednota v názorech, postojích a přesvědčení, ale to je ta správná, ta zdravá nejednota, která v jedné demokratické straně
musí být, protože právě tato ona ve straně vyvolává diskusi. Chci zdůraznit, že tato nejednota by měla být vždy diskutována pouze
a jedině uvnitř strany a nikoli přes média.
Dámy a pánové, diskuse a debata je to, co
nám všem v poslední době v ODS tolik chybí. To, na co si vrcholový politik vždy musí
udělat čas, je diskuse se členskou základnou. Pánové ministři, předsedo a místopředsedové, Vy jste na svých postech a ve
svých funkcích díky této členské základně
– Vy si na tuto členskou základnu musíte
udělat čas, a to nejenom v době oblastních
a regionálních sněmů, na kterých se ucházíte o podporu do některé z funkcí.V neposlední řadě se dotknu tématu, o kterém se
ne lehce mluví a které se nerado poslouchá.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem
z Prahy, jsem ODS Praha 2. Ano, z té Prahy, která pro ODS získala 14 poslanců a teď
před měsícem 3 senátory. Z té Prahy, která,
když se kdykoli ozve nebo má námitku, tak
je onálepkovaná jako ukřivděná, zhrzená
a vztahovačná. K tomuto lze dodat pouze
jedno: Bořme mýty!!! Neznačkujme se, kdo
je odkud, všichni jsme na jedné lodi a buďme společně hrdí na to, že jsme členové jediné konzervativně-liberální strany na české politické scéně, že můžeme občanům
naší překrásné České republiky tyto hodnoty nabídnout. Po osmi letech vlády sociálních demokratů jsme dostali mandát od
občanů zahájit to, co jsme nazvali ikonami
našeho programu: nedotknutelné soukromí,
levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných. Nesmíme a nemáme
žádné právo zpronevěřit tyto principy a pilíře naší politiky. Občané, ti, co nás volili,
ale i ti, co nás nevolili, si to v žádném případě nezaslouží.
Pan předseda ve svém projevu řekl: „Nepotřebujeme se ptát, kým jsme, nepotřebujeme se vracet ke kořenům, protože jsme je
nikdy neopustili. Musíme se věnovat novým
výhonkům.“ Já s tím zásadně nesouhlasím.
Právě péče o nové výhonky nám zabírá tolik času a na kořeny zapomínáme. Je pravda, že i pevný kořen má suchý pařez, ale
obráceně – nový výhonek bez kořenů ani
nevznikne. A proto, hlasitě vyzývám k návratu k hodnotám, ke kterým jsme se zavázali, ať už Poděbradskými artikuly, ať už
naším programem a v neposlední řadě
smlouvou s voliči. Jen tak si udržíme naši
identitu, jen tak to budeme my – ODS. K tomu nás musí provázet rozhodnost, vzájemný respekt a vzájemná důvěra v rámci týmu. Na závěr chci říct, nemyslím si, vlastně
jsem přesvědčená, že nepotřebujeme krizový management, protože jistě všichni ví,
že krizový management je přechodný a přichází na místo managementu, který firmu
do krize dovedl. ODS si nezaslouží žádný
přechodný, krizový management. ODS potřebuje silné a rozhodné vedení, které nás
povede k úspěchu v příštích parlamentních
volbách.
Jiří Kadrnka
předseda OS ODS Břeclav
Vážené kolegyně a kolegové, vážení
hosté,
„kongres ODS zakazuje všem politikům
ODS předávat další kompetence ČR na
úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah
evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou“. To není návrh na usnesení,
to je stále platné usnesení kongresu ODS
z listopadu 2006.Včera zde paní Urbanová zpívala českou hymnu a na velkoplošných obrazovkách vlály české vlajky. Za
rok bych se tady chtěl potkat, zazpívat si
hymnu, ale obávám se, že když ratifikujeme Lisabonskou smlouvu, tak zde budou
vlát místo českých vlajek vlajky EU a místo české hymny si vyslechneme nějakou
89
POLITICKÁ DISKUSE
Jiří Oberfalzer
senátor PČR
evropskou znělku. Není to o volbě Lisabon
versus Moskva, jak psal Mirek Topolánek.
Není to ani o tom, že je lepší políbit německou kancléřku, než obejmout ruského
medvěda. Věřím, že Mirek Topolánek si
uvědomuje, že když líbá německou kancléřku, tak zároveň objímá ruského medvěda. Není to ani o tom, že Lisabonská smlouva snižuje hlasovací sílu ČR, že nám bere
právo na komisaře a další věci, které jsou
všeobecně známé. Jde o spor mezi federalistickou koncepcí uspořádání Evropy
a koncepcí spolupráce na bázi svrchovaných států a jejich svéprávných parlamentů, kterou já podporuji. A to je smlouva
z Nice, která je alternativou k Lisabonu.Nechci mít společnou energetickou politiku, nechci mít stejné nepřímé daně.
Nechci se dočkat toho, že jedno z prvních
hlasování v Evropském parlamentu se bude týkat odstavení jaderné elektrárny Temelín. Chci být hrdým občanem ČR, a ne
druhořadým občanem EU. Proto navrhnu
a podpořím jakékoliv usnesení, které ratifikace Lisabonské smlouvy zabrání. Jelikož jsme možná poslední (nepřestávám fandit Irům), musíme mít k tomuto kroku
odvahu. ODS vždy odvahu měla a věřím,
že i nadále mít bude.
Dámy a pánové,
slibovali jsme boj proti korupci. Za vyšetřováním starých kauz sociální demokracie se zavřela voda. Co slyšíme o privatizaci Unipetrolu, kde je vyšetřování poznatků
z Kubiceho zprávy a kde je Kubice sám.
V přihrávání státních zakázek se nemáme
za co stydět, nesmyslné kampaně umíme vymýšlet stejně. Slibovali jsme zeštíhlení státu a doposud jsme nezrušili jediný úřad, neztenčili státní aparát viditelným způsobem.
Daňovou reformu jsme nejdřív zpochybnili,
a potom rozmělnili a k tomu hrubiánství
a papalášské způsoby. Já neříkám, že všechno děláme špatně.
Reforma zdravotnictví přináší viditelná
pozitiva. Snížili jsme nezaměstnanost, lidé
si vydělají více peněz, důchodci dostali při-
dáno a poprvé za dlouhou dobu roste reálná hodnota důchodů. Zrušili jsme registrační pokladny a zrušili minimální daň
živnostníkům. Zjednodušujeme fungování
justice, zkracuje se délka soudních procesů. Elektronizujeme státní správu. To není
špatné, ale neumíme to veřejnosti sdělit. Předpokládáme, že na to lidé přijdou sa-
90
mi. Fatálně selháváme v komunikaci. V době všudypřítomného marketingu, rychlých
klipů a jednoduchých hesel vydáváme brožurky a sáhodlouhé analýzy plné tabulek,
grafů. To není forma vhodná pro masovou
komunikaci. Co dělat?! Pokračovat v reformách. Rehabilitovat zdravotnickou reformu – poslouchejte pořádně, říkám rehabilitovat, ne rušit!
Pokračovat v daňové reformě – je to investice do budoucnosti. Pokračovat v racionalizaci sociálního systému a konsolidace
policie. Policie musí pomáhat a chránit, ale
hlavně musí být vidět. Zastavit příval přenosu státní správy na samosprávu. Vrátit se
k myšlence státního sociálního úřadu.
Znovu posílit obecní rozpočty, omezit politiku přerozdělování. A hlavně komunikovat! Veďme lidi s sebou. Oni mají právo vědět, co chceme udělat, proč to chceme
udělat, co to bude stát a co tím získají. Musíme komunikovat na každodenní bázi. Volební kampaň dnes trvá celé funkční
období, vzpomeňme si na Václava Klause,
když byl premiér. Objížděl celou republiku
a diskutoval s občany. A konečně svěřme
komunikaci odborníkům. My víme, co chceme sdělit, oni vědí, jak to udělat. Můžeme
třeba směřovat do ráje na zemi, ale nebude
nám to nic platné, když nevezmeme lidi
s sebou.
Pár poznámek ke straně. Atmosféra, kterou cítím, to není vůle po vítězství. Z mého
pohledu je to především bezradnost a konsternace, jakási sebeuhranutost. Co kdyby
změna, jejíž potřebu cítíme, nebyla zrovna
ta pravá. Co kdybychom s ní na sebe vzali
příliš velký díl odpovědnosti za výsledek.
Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše.
Raději tedy počkejme. Slyšíme tady různá
vysvětlení, proč jsme tak drtivě prohráli.
Jedno je, že elektorát je přirozeně levicový.
A k tomu ještě to historické kyvadlo! Nemohu se opravdu smířit s tím, že přijmeme
konečný závěr, že za naši drtivou prohru mohou voliči. Sociální demokracie dokázala
prosadit tyto volby jako referendum o vládě, no tak to tedy bylo referendum o vládě.
Nevěřím tomu, že situaci zvrátíme, když nic
neuděláme. Jestli odejdeme z tohoto kongresu sice jednotní, ale beze změny, tak se
o tu změnu postarají voliči. Co bude dál?
V Evropském parlamentu nebudeme mít zastoupení, ve Sněmovně budeme nejsilnější,
ale pouze opoziční stranou a v Senátu se vrátíme o 6 let zpátky. A potom si začínejme
zvykat na úřední portréty prezidenta Jiřího
Paroubka v roce 2013 a dál. Já bych chtěl
poděkovat Pavlu Bémovi za to, že na sebe
vzal ten nelehký úkol být vyzyvatelem Mirka Topolánka, chci ho v něm podpořit. Díky němu přinejmenším ukážeme veřejnosti, že alespoň hledáme tu správnou odpověď
a chceme změnu, i když k ní třeba na tomto kongresu nedojde. Držím nám všem palce, abychom obstáli zítra, ale hlavně v těch
příštích 18 měsících.
Rudolf Blažek
1. náměstek primátora Prahy,
předseda OS ODS Praha 7
Chtěl bych říci pane předsedo, nevidím
pana předsedu, dámy a pánové,
trochu mě to přece jenom mrzí, že Mirek
Topolánek tu není, protože bych mu chtěl
poděkovat, ač z Prahy asi překvapím, ale
poděkovat za to, co řekl předevčírem na našem regionálním sněmu, že bez Prahy se nedají vyhrát volby. Já jsem o tom přesvědčen
a mohu říci, že jsme je vždy zatím vyhráli,
jsme na to hrdí. Jsme hrdí na to, že Praha je
takovou rezonanční deskou, od níž se rozlévají modré vlny do celostátního éteru. Je
však otázkou, zda jde a dále půjde o tóny
harmonické, tedy zda koncepty, s nimiž přicházejí oba kandidáti, mohou spolu ladit,
zda, řečeno básnicky, nezůstane Prahy izolovaným nástrojem loudícím hrdinné zpěvy
do krajů vzdálených.
POLITICKÁ DISKUSE
Mirek Topolánek i Pavel Bém jsou naši
špičkoví sólisté, ale tím orchestrem jsme my,
ODS, a dirigentem naši voliči. V předcházejících šestnácti letech na nás kupovali
lístky, aplaudovali. Letos od nás zněly tóny
falešné a slabé, a tak bohužel mnozí nepřišli. Já chodím mezi ty, o jejichž hlasy usilujeme, třeba mezi studenty univerzit, mezi
ty, kteří nám ještě donedávna tleskali a věřili, protože jsme byli reálnou alternativou
levicových bludů. Najednou ale viděli, jak
v zájmu zachování moci lavírujeme, kličkujeme mezi koaličními partnery. Víte, my
jsme nedokázali říci například jasné „ne“
nevěrohodnému Jiřímu Čunkovi. Kdekoliv
ve vyspělé demokracii by politik podobného profilu už dávno skončil v propadlišti dějin. Ale Pandořina skříňka jeho nedůvěryhodnosti je naší zásluhou a váhavostí, a to
si přiznejme, je stále otevřena. Nedivme se,
že dvě pětiny našich voličů se nám rozutekly.
Naším krédem vždy bylo, že ODS je jistotou pravice, základem pravicového myšlení. Říkáme, že jsme státotvorní, že jsme
pevný pilíř státu. Já si vzpomínám na dávný Renčínův kreslený vtip, kdy se členové
rodiny mezi sebou hádají a perou a jejich
otec s očima obrácenýma k nebi se kaje:
„Pane bože, jestli je naše rodina základ státu, tak se ti moc omlouvám.“ Rodinu já ta-
91
dy nevzpomínám náhodou, ona by nám měla být totiž inspirací. ODS je něco jako naše rodina, samozřejmě i takovou rodinou
jsou i naši voliči, lidé, pro něž pracujeme.
Já o rodině a o rodinné výchově něco vím,
sám mám pět dětí. A tak vím, že když nechci, aby se na mě děti v dospělosti prostě
vykašlali, nemohu je jen kárat, křičet, mentorovat, nařizovat, abych je přesvědčil. Ne,
to mi nezaručí kromě respektu jejich lásku
a trvalý vztah. My se s nimi musíme bavit,
hrát si s nimi, trpělivě vysvětlovat, zaujmout
je, pohladit, pochválit, prostě si je získat,
aby sdíleli naše společné rodinné hodnoty.
Je to oboustranný vztah, na to nesmíme zapomínat. Hlavní prioritou všech rodičů je
vychovat děti ke slušnosti. A my říkáme, že
jsme slušnou stranou. Ale co se stalo? Noblesa byla nahrazena gesty často teatrální
vzrušenou rétorikou. Trochu jsme se dostali do podivné schizofrenie, kdy právo je stavěno nad morálku. Co je podle zákona, je
morální. Princip lidského bytí je však podle mne obrácený. Právo je jen kodifikovaná
část morálky a uplatňovaná pouze v okamžicích, kdy morálka a její prosazování
a vymáhání selhává. Myslím, že ODS musí
logicky absolvovat více než jeden očišťující kongres. Víte, ono je to jako v manželství,
když to skřípe, je nutné si to vyříkat, potrucovat si a pustit se do práce. Stranická sebereflexe není vášnivě milenecký vztah, kdy
jeden zhrzený řeší věc tím, že uteče k jiné
nebo založí jiný vztah. Milenecký vztah není ještě manželství, skutečné manželství
je rodina, odpovědnost, rozvaha, stabilita.
Chovejme se, prosím, ke své straně jako
k rodině, a ne jako uražení a ješitní jedinci.
A jak to vlastně vypadá u nás doma? Vždyť my se musíme nejen tomu pánu bohu,
obrazně řečeno z vtipu, ale hlavně našim voličům, omluvit. Některé naše děti, dětičky
jsou nejméně na polepšovnu. My zde máte
ostrostřelce, kteří si hrají na Jamese Bondy,
zatahují nás do svých socialisticko-Šloufovských a nebojím se to říct, manýrů tak, až
92
o nich televize několik měsíců točí skrytou
kamerou, jako pana Moravu. Anebo se nedokážeme dohodnout sami mezi sebou a necháme si Vlastou Tlustým střílet vlastní góly. My prostě můžeme vymýšlet stokrát
dobré věci, prosazovat je, ale když je ani ve
vládě nedokážeme prosadit a lidem poté věrohodně vysvětlit, nemáme moc šancí. Já
jsem nechtěl původně reagovat na slova ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, ale musím, když on sám to zvednul. Víte, ony i ty
různé podpásovky a takové podrázky se staly skoro normou již před volbami i během
nich. Vezměte si, že v Praze my nasadíme
kandidáta na senátora, mimochodem nejúspěšnějšího kandidáta ze všech senátorů
v celé republice i v Praze, který porazil taková jména jako je Michael Kocáb, Martin
Mejstřík se svojí popularitou a další a on vyhrál přes 60 % hlasů, které dostal, myslím
si, že o tom svědčí své a vezměte si, že před
těmi volbami já se dočtu, že ne politik, ne
kolega z ODS, ale zaměstnanec Ministerstva
zdravotnictví tiskový mluvčí kritizuje tohoto kandidáta. On asi není skvělý, ale lidé ho
berou. Berte to tak a když toto všechno občané vidí, tak si z toho bohužel dělají vlastní závěry. Na to je prostě český člověk citlivý a když už nefandí výrazně druhé straně,
podpoří, aby si jeho oblíbenec pořádně vymáchal čumák v louži. Prostě čeká, jestli
nás taková facka probudí nebo se bude škodolibě usmívat nad tím, jak jdeme od jedněch Lipan ke druhým.
Netvrdím, že to ODS v Praze bylo drtivé,
ale myslím, že jsme udrželi volební klání ve
věcné rovině. Ale nabídli jsme i jiné, a o tom
jsem chtěl hovořit, než stranické tváře. Není toto třeba cesta kupředu? Nemohou být
lidé, kteří jsou i mimo ODS a lidé, kteří prezentují širší podporu a záběr naší strany, naší budoucností? Chtěl jsem ještě hovořit
o zamyšlení nad tím, jak zapojit se do kampaně a jaké metody a techniky bychom měli použít, ale chtěl bych říct závěrem čtyři
věty, byť tedy přiznám se, že po těch třinácti
až patnácti minutách ministerských vystoupení mi to nepřijde úplně korektní, ale dobrá. I my v Praze hledáme a budeme hledat
dál. Já vám chci říci, abyste všichni pochopili, že jsme nedílnou součástí ODS a vždycky jí budeme. Chceme také hledat souznění, ne konfrontaci, nicméně jsempřesvědčen
právě proto, že správným řešením je ne neuvážlivě, ale velmi pečlivě se zabývat všemi věcmi, které vedly k tomu volebnímu výsledku a k tomu programu, který my budeme
prezentovat a připravíme ho na nejbližší volby. Máme ještě zatím čas, ale věřím, že už
toho času tolik není a že bychom si bezprostředně po volbách do Evropského parlamentu, nevím jestli za měsíc, za dva, za tři
měli znovu sejít a ty věci si vyříkat. Přátelé, udělejme, prosím, společně vše pro
to, ať nedovolíme v naší zemi vládnout
těm oranžovo-rudým klanům pánů Rathů
a Ransdorfů.
Ivo Strejček
poslanec EP, předseda OS ODS
Žďár n. Sáz.
Paní předsedající, pane předsedo, dámy
a pánové,
dnešní den má zajímavý průběh a já bych
se v jednom ohledu k tomuto průběhu vrátit chtěl. A tudíž moje oslovení bude také
pane prezidente. Já si vzpomínám, bylo to
někdy kolem 20. ledna v roce 1997, když
jsme na úřadu vlády připravovali velmi intenzivně pro pana ministerského předsedu
návštěvu tehdejšího německého ministerského předsedy Köhla. Bylo to velmi hektické, bylo to velmi pracovní, protože to bylo to historické setkání, na kterém se
podepisovala česko-německá deklarace.
Chystalo se to v Lichtenštejnském paláci
a pan premiér přišel ty poslední detaily, tak
jak ho jako pečlivého a přesného člověka
známe, to přišel zkontrolovat a my jsme mu
POLITICKÁ DISKUSE
tam řekli: „No, když se to nepovede, tak, pane premiére, rezignujeme“. A protože nás
tam stálo několik, tak říkal: „Děti, to byste
si to v životě moc zjednodušili“. Pane prezidente, to byste si to dnes hodně zjednodušil, kdybyste se od ODS touto formou odstřihnul. Protože pro 30 000 členů této
strany, kterou jste zakládal, s kterými jste
procházel vítězství a prohry, pro ty vždy budete zakladatelem, vždy ideovým vůdcem,
bez ohledu na to, co jste tady dnes řekl.
A protože, paní předsedající, jsem si vědom, že jsem polovinu svého času již vyčerpal, tak budu velmi stručný.
První důvod, který tady, myslím, všichni
zmiňujeme, jsou naše nedostatky v komunikaci. A protože jsem šestým rokem členem Výkonné rady, tak chci říci, že nedostatky v komunikaci spatřuji především
v činnosti Výkonné rady. Velmi sdílím větu,
kterou tady řekl, myslím, Martin Říman, kdy
řekl, že o některých věcech kdysi Výkonná
rada diskutovávala hodiny, ne-li dny. Chceme-li, abychom byli schopni jednotlivá témata přednášet našim členům, umět jim je
vysvětlit a abychom prostřednictvím členské základny uměli vážná témata vysvětlovat veřejnosti, musíme tuto debatu do Vý-
93
konné rady vrátit. To já cítím jako velmi vážný úkol a myslím si, že pro nově vznikající
Výkonnou radu, která zítra bude zvolena, je
toto velmi důležité.
Mám jeden praktický návrh. V činnosti
Výkonné rady nemusíme nic nového vymýšlet, protože ono to historicky vymyšleno
bylo. Ti, kteří si pamatují Výkonné rady za
Václava Klause a za vlády ODS, tak si vzpomenou, že pravidlem bylo, že Výkonná rada
jednala v sobotu a v pátek, den předtím se
konal výjezd všech členů vlády za ODS do
dané lokality, navštěvovali tam jednotlivé
firmy, navštěvovali tam školy, setkávali se
tam s občany a komunikovali s členskou základnou. V sobotu potom probíhala Výkonná rada. To si myslím, že byl velice šťastný
model, který, pravda časově náročný, ale byl
velmi účinný.
Druhým bodem, který nás tady trápí,
a který je stoprocentně pravdivým, tak je naše nejednotnost. Nikdo v této zemi nás neocení za naše vzájemné hádky a spory a ať
ty spory jsou vedeny mezi poslanci, nebo
mezi jednotlivými kraji, je to vždy stejná
písnička se stejným koncem.
Já chápu část naší nejednotnosti jako produkt toho, že jsme si nebyli schopni mezi
sebou vydiskutovat svoji vlastní vizi a měli
jsme a sdílíme rozdílné cesty, jak k této
vizi, o které nemáme vždy úplně přesně jasno, jak k ní dojít. Nemluvím, prosím, o nejednotnosti jako produktu chybné komunikace či o nejednotnosti jako produktu
nenaplněných ambicí, to si myslím, že by
bylo marnění času.
Žádám proto, a myslím si, že Výkonná rada je pro to náležitým orgánem, aby témata
vládní, budoucí agendy, byla do Výkonné rady vnášena, aby byla vedena vážná debata
ve Výkonné radě a přes Výkonnou radu, skrze Výkonnou radu s členskou základnou
a jsem si jist, že si celou řadu problémů v komunikaci mezi sebou a ve sdělování našich
vizí pro tuto společnost ušetříme a budeme
výrazně úspěšnější.
94
Miroslav Ouzký
poslanec EP
Vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové a hosté,
scházíme se na tomto volebním kongresu
ve vypjaté době, kterou jako jeden z pamětníků celé historie ODS mohu přirovnat
snad jen k době po tzv. Sarajevu. Vláda sice nepadla, ale nedávná drtivá porážka
v krajských i senátních volbách s námi zahýbala víc, než jsme si mnozí ochotni přiznat. Po odeznění prvního šoku se logicky
objevila otázka: „Kdo je viníkem?!“. To, že
bychom byli vinni všichni, se nám obvykle
moc nelíbí, a tak základní dilema zní – je to
vláda, její předseda nebo regionální repre-
zentace se svými hejtmany? Kampaň ODS
byla vedena pozitivně a byla zaměřena na
informace z krajů a na výsledky, které kraje dosáhly v posledních letech. Spoléhali
jsme na to, že náš volič si negativní kampaň
nepřeje a ocení tento pozitivní styl kampaně. Věřili jsme, že pochopí, jaký je rozdíl
mezi celostátní a regionální politikou. Jsem
stále přesvědčen, že to NÁŠ volič ví. ČSSD
naproti tomu ale zahájila zkratkovitou negativní kampaň a plně a dokonale využila
jisté frustrace občana a, možná i povzbuze-
na slovenským příkladem, nekompromisně
bodovala. Nelze pominout, že samotná vláda k tomu všemu přispěla špatným načasováním některých reformních kroků nebo
jejich nedostatečným odkomunikováním
veřejnosti (např. oznámení o zrušení stavebního spoření, zrušení výslužného horníkům, ve zdravotnictví komunikační blok
s komorou, profesními skupinami i akademickou obcí).
Ano, reformy i celá kampaň mohly být odkomunikovány lépe. Ale větší negativní vliv
na vnímání veřejnosti měly kauzy Tlustý a Morava či spor Topolánek–Bém. Určitě je potřeba neopomíjet čísla z volebních statistik. Ta
ukázala velmi zajímavou věc. V těchto volbách
nám dalo hlas více voličů než v krajských
volbách v r. 2000 a ve dvou krajích dokonce
více než při SUPERVÍTĚZNÉM tažení
v r. 2004. ODS tedy tentokrát prohrála díky
hlasům těch, kteří přišli volit proti ní. Tedy
kvůli hlasům odpůrců, kteří dosud seděli
doma. Výsledek voleb je daný, otázkou pro
nás nyní zůstává, co si z toho vezmeme?!
Může to pro nás být MOTIVACE, nebo může nastat bratrovražedný boj.
Když sleduji to pnutí, emoce natlakované jak Papinův hrnec, neustálé hledání
dalších a dalších kontroverzních témat, zdá
se mi, že si to opravdu chceme rozdat. A této obtížné chvíli nepomáhají ani mediální
vyjádření otce zakladatele. Jedním z kontroverzních témat, které se stále více skloňuje, je ratifikace Lisabonské smlouvy. Pokud budu jízlivý, vyjadřování k ní bych
dovolil pouze těm, kteří ji četli či alespoň
znají její skutečný obsah. Nikdy jsem nepatřil mezi její příznivce a k tak závažné
smlouvě jsem podporoval referendum
i v době, kdy se jevilo jako nereálné a pro
nás nevýhodné. Jsem ale politický realista, a pokud by se ratifikace mohla stát součástí jakéhosi konsenzuálního balíku vláda – opozice, přimlouval bych se za postup
„nechme dějiny plynout“. Oportunní politika za každou cenu není to, co bych z dlou-
95
POLITICKÁ DISKUSE
hodobého hlediska považoval za perspektivní a výhodné.
Již pátým rokem sleduji tento přístup
v našem Poslaneckém klubu v Evropském
parlamentu, jehož jsem velmi loajálním členem. Ale vím, že našim voličům prostě nestačí, že jsme vždycky proti. Přesvědčil jsem
se, že trvalou komunikací a konstruktivní
kritikou lze pro občany České republiky dosáhnout více. Zvláště v době nadcházejícího českého předsednictví by náš postoj měl
být alespoň trochu konstruktivní a v souladu s postoji vlády, která, i když je koaliční,
je vnímána občany jako vláda ODS!
Tím se dostávám zpátky k našemu dnešnímu rozhodování. Neumím si představit
dvojkolejnou ODS, kdy vyměníme předsedu a ten zůstane premiérem bez politického mandátu vlastní strany. Stal by se jakýmsi Zemanem těsně před odjezdem na
Vysočinu. A skutečně jen těžko si lze představit úspěch takového odvážlivce, který by
se chtěl postavit i do čela vlády a za tři týdny přednést svoji vizi nejen před Evropským
parlamentem, ale i celou Evropskou unií.
Mé doporučení je jasné – těm, kdo si přejí
velký vítr v nejvyšších patrech, bych vzkázal, aby své pokušení ještě chvíli podrželi
na uzdě.
Milan Cabrnoch
poslanec EP
Jak dál?
Dámy a pánové, delegáti a delegátky,
vzácní hosté,
nikdo z nás nemá dost času na to, abychom tlachali o věcech, kterým nerozumíme. Nemáme ani dost času na to, abychom
dokola analyzovali minulost. Proto věnuji
svůj příspěvek v diskusi dvou tématům, kterým dobře rozumím – Evropskému parlamentu a zdravotnictví, a soustředím se na
otázku „Jak dál?“
Jak dál ve zdravotnictví?
Změny ve zdravotnictví, které prosadil Tomáš Julínek, jsou dobrým příkladem pro zamyšlení „jak dál“. Není pochyb o tom, že
právě takzvané regulační poplatky přispěly
podstatným dílem ke katastrofálnímu výsledku nedávných krajských a senátních voleb. Kdybychom byli ve volbách potrestáni
za to, co jsme dělali špatně, bylo by to snazší. My jsme ale byli potrestáni za to, že jsme
provedli změny, které jsou správné! Zavedení spoluúčasti pacientů na úhradě zdravotní
péče je principiálně správné. Poplatky však
byly prosazeny silou, bez předcházející diskuse jak v ODS, tak v koalici. Díky tomu jim
chybí přirozená podpora jak v ODS, tak v koalici. Projekt reformy zdravotnictví nebyl připraven a prosazován jako koaliční, ale jako
projekt ODS. Záhy byl i koaličními partnery označen jako nebezpečný pro občany a naši koaliční partneři začali občany před ODS
chránit! Změna byla špatně načasovaná. Nejprve měly být provedeny kroky pozitivní.
Občané by vítali změnu a snadněji by přijali nezbytné poplatky. Namísto toho byly poplatky zavedeny nejdříve a nyní právě jejich
negace ohrožuje realizaci dalších potřebných
a pozitivních kroků. Namísto toho, abychom
konečně začali s dlouho slibovanými pozitivními, radostnými změnami, krvácí Tomáš
96
Julínek a jeho tým, sice vynikající, expertní, ale bez jakékoli politické odpovědnosti,
ve zbytečných, nepodstatných a předem ztracených politických bitvách tu o potraty cizinek, jindy o úrazovou nemocnici. Právem se
obáváme budoucnosti – co s tím? Pokud nic
nezměníme, budou bezpochyby regulační
poplatky znovu ústředním tématem kampaně před evropskými volbami za šest měsíců
a dopadneme v nich stejně, jako jsme dopadli nyní. Pokud od poplatků ustoupíme,
naši voliči nám vyčtou zradu a nabubřelí Paroubkovci budou halasně slavit další vítězství. Zdánlivě bezvýchodná situace, že. Ve
skutečnosti máme celou řadu možností, jak
dál ve zdravotnictví. Změny musí pokračovat, to je jasné, je to naše odpovědnost. Pokud umíme pojmenovat chyby, můžeme se
jich vyvarovat. A to musíme. Jednoznačné
výsledky regulačních poplatků po vyhodnocení prvního roku jejich fungování jsou důvodem ke změnám. Změny musíme provést
i jako reflexi volebního výsledku a povolebního uspořádání v krajích. Všechny další
změny ve zdravotnictví musí být touto naší
vládou prováděny jako koaliční projekt.
Zdravotnictví však přesahuje koaliční rámec, nalezená řešení proto musí přetrvat období koaliční vlády. Proto musí být k odpovědnosti volány všechny parlamentní strany.
Zatímco koalice bude navrhovat řešení, opozice bude muset vysvětlovat, proč jim brání.
Podmínkou je zásadní změna komunikace.
Záměry dalších změn musí být diskutovány
uvnitř ODS, uvnitř koalice i veřejně. Každý
člen ODS, každý koaliční politik a každý občan musí vědět, co a proč chceme změnit.
Soustředíme se na několik důležitých a pozitivních témat a prosadíme v nich nevratná
řešení. Pokud se nám podaří lidem vysvětlit, že naše plány jsou prospěšné, vyhrajeme. Pokud ne, vyhrát nemůžeme a vše, co
krvavě prosadíme, bude záhy po prohraných
volbách zničeno. Nikdo z nás přece nechce
padnout na barikádě, kterou vzápětí buldozer odhrne stranou, aby nepřekážela.
Jak dál v Evropském
parlamentu?
Za šest měsíců ve volbách zvolíme nový
Evropský parlament, současně nastoupí nová Evropská komise. Evropské volby jistě
nebudou o evropských tématech. Budou
opět referendem o naší vládě, kdy opozice
bude vystavovat červené karty a my budeme obhajovat svou práci. Přesto se chci spolu s Vámi zamyslet nad tím, jak dál v Evropském parlamentu. Téměř celých pět
posledních let jsme spolu s jednou kolegyní a sedmi kolegy strávili na nelehké misi.
Devět statečných se srdnatě stavělo čelem
masám více jak sedmi set inženýrů společné evropské růžové budoucnosti. Poslanecký klub ODS v Evropském parlamentu pracoval poctivě. Jako jediná takto malá
národní politická skupinka jsme zpracovávali svá vlastní stanoviska a hlasovací pořádky ke všem hlasovaným tématům. Často, až příliš často, jsme byli sami proti
většině, hodně jsme prohrávali. Díky vyhraněným a jasným názorům i díky avizované nové politické frakci, kterou chceme
po volbách vytvořit, jsme chápáni jako svým
způsobem rebelové v evropské lidovecké
frakci. Po celou dobu naší mise se vyhraňujeme proti našemu komisaři a dlouho
jsme se vyhraňovali i proti naší předcházející vládě. Není třeba si současně zastírat,
že převážná většina české reprezentace na
nejrůznějších úrovních, včetně diplomatické, nedýchá stejný modrý vzduch, jaký dýcháme my. V této situaci není žádným překvapením, že jsme toho mnoho prosadit
nedokázali. Je to vysoká cena za to, že jsme
se nevezli pohodlně s většinou, ale stáli si
na svých názorech. V příštím volebním období očekávám změnu. Očekávám, že politická reprezentace ODS v Evropském parlamentu posílí a dokáže prosadit více.
Kdybych se vsázel, vsadil bych se, že příští český komisař sedí dnes zde, v tomto sále mezi námi. Příští český komisař bude mít
jistě velký zájem na tom, aby v europoslan-
POLITICKÁ DISKUSE
cích ODS měl konstruktivní partnery, se kterými bude spolupracovat a navzájem se podporovat. V Evropské radě budou samozřejmě i po evropských volbách zasedat naši
ministři a náš předseda vlády. I oni budou
jistě plným právem hledat oporu a podporu
u svých europoslanců. My současně moc
dobře víme, jak v Parlamentu silně zní prohlášení „toto můj premiér v Radě nikdy nepodpoří“. Nejen v komunální, regionální či
státní, ale i v evropské politice se navzájem
potřebujeme. Proto očekávám, že se příštímu poslaneckému klubu ODS v Evropském
parlamentu podaří nejen negovat, ale i konstruovat, a lépe, než se to dařilo nám. Ať se
nám to líbí nebo ne, ještě řadu let bude mít
evropská politika a legislativa zásadní vliv
nejen na český Parlament, ale především na
každodenní život občanů naší země. Naší
odpovědností je prosadit maximum z našeho programu i na evropské úrovni a k tomu
musíme vzájemně hodně spolupracovat.
Závěr
Víme, co se nám podařilo a kde jsme udělali chyby. Víme, jak dál. Nebude to legrace, nebude to snadné – i to víme a není to
poprvé. Máme svůj program. Malý silný stát,
nezadlužená budoucnost, nedotknutelné
vlastnictví, solidarita odpovědných. Máme
mnoho vzdělaných, zkušených, schopných
a odpovědných lidí. Našimi hodnotami je
pracovitost, odvaha i pokora, odpovědnost.
Nemám obavy z budoucnosti Občanské demokratické strany.
Tomáš Chalupa
předseda OS ODS Praha 6,
starosta Prahy 6
asi jen stěží lze hledat v dějinách Občanské demokratické strany větší a složitější okamžik než ten, kterým právě teď pro-
97
cházíme. Prohráli jsme volby. Pokles podpory strany se tím však nezastavil a nadále
pokračuje. Počet těch občanů, kteří pochybují o tom, že samotná existence ODS přispívá kladně životu naší země, roste.
Říká se, že nás porazily naše reformy, že
nás porazila cena našeho vládnutí. Nevím,
jaké reformy se tím mají na mysli, hluboce
však věřím, že naši voliči proti reformám nejsou, problém je ale v tom, že na místo našich reformátorů jim obraz u veřejnosti
vtiskli naši političtí soupeři. To oni jim dali hned v počátku negativní hodnotící znaménko. Naši reformátoři se nechali zahnat
do kouta, nebyli a nejsou schopni s levicí
učiněným hodnocením bojovat, od opravdových změn pak sami ustupují.
Říká se, že jsme ztratili vychování, způsoby a noblesu. Někam hluboko a zcela do
tmy jsme schovali to, čím jsme dosud české politické scéně dominovali – totiž ambici být stranou slušnou, kultivovanou a vzdělanou, stranou stojící na principech včetně
těch jako je rodina, čest a odvaha.
Říká se, že jsme ztratili jednotu. A to je
dobře nebo špatně? Pokud jsme ztratili jednotu vyvěrající z naší síly, pak je to nepochybně tragédie. Neztratili jsme ale spíš jednotu vycházející z naší slabosti, malosti,
98
strachu, ublíženosti či uraženosti? Nevěřím,
že naši voliči po nás chtějí, abychom vždy
a všichni říkali to samé, stejnými slovy, jazykem, stejným řazením slov a vnímáním jejich významů, stejnými gesty a mimikou.
Mnohem víc nám naši voliči právem vyčítají ztrátu něčeho, co lze nazvat profesionální zdvořilostí, schopností naslouchat
a respektovat jeden druhého, mít k jinému
názoru úctu. Naučili jsme se, že za každým
jiným názorem, nedej Bože kritikou, hledáme úmysl zrady, revanše, pomsty. Jiný názor nevnímáme jako ofertu, ale omertu. Koneckonců, říká se, že jsme založili existenci
naší vlády na zradě. Možná, nevím. O čem
jsem ale přesvědčen je, že jsme se dostali
do pasti vlastního strachu z toho, že lze-li
relativně jednoduše přesvědčit osoby z druhého tábora, aby přeběhly k nám, pak stejným způsobem ti druzí musí přeci umět získat někoho od nás. Není pak důvod se divit,
že každá jiná věta, každé jinak zvednuté
obočí – co hůř jiný názor, znamená jediné –
aha, už je tu – zrádce.
Vždy jsme říkali, že jsme těmi a pro ty, co
si věří, a namísto toho jsme se zavřeli do sebe, protože jsme si zkrátka přestali důvěřovat. Proto říkám, že máme-li mít vůbec nějakou budoucnost (protože tak fatalisticky ta
dnešní otázka opravdu stojí), pak si zkrátka
musíme začít věřit. Věřit, že náš program, naše idea i ideologie jsou větší hodnotou než
vůle se udržet u vesla, u zdrojů, v pozicích,
ve vládě. Jan Masaryk říkal, že mnohý politický kompromis je to samé jako prezervativ
s dírkou. Na první pohled se tváří, že k něčemu je a ve skutečnosti jen zdržuje. Věřme
si, že nejsme tak malí a slabí, abychom se
museli podřídit všem ostatním jen proto, že
všichni kluci jsou pro a my jim to přece nebudeme kazit. Otázka lisabonská je významnější než otázka Lisabonské smlouvy. Dnes
již nejde jen o tento dlouhý a záměrně pro
běžného člověka nesrozumitelný dokument.
Jde o to, zda si vůbec udržíme právo říci
svůj názor. Jde o to, zda stále platí ono fran-
couzské pojmenování svobody jako práva říci NE. Nalezněme v sobě schopnost oddělovat důležité od nedůležitého. Podstatu od
procesu. Hodnotu od pozlátka. Nižší daně,
levný a slušný stát od třeba i brilantního evropského předsednictví. Občané nejsou hlupáci, nelze je ukřičet ani uplatit, oni nestojí o boxerské ringy. Chtějí slušnou, chytrou,
poctivou a vychovanou politickou stranu.
Dámy a pánové, věřme tomu, že máme
šanci se změnit, že změnu zvládneme, že
Občanská demokratická strana je silná a dospělá politická strana, která se změny nebojí, že máme odvahu zítra nevolit ze strachu či z vděčnosti jako formu poděkování,
ale pro víru, s odvahou a s nadějí anebo jen
proto, že jinou možnost stejně nemáme. Mirku, změna opravdu nemá alternativu.
Jaroslav Kubera
senátor PČR, primátor Teplic
Kongres: Kapitola první – nevážná.
Předtucha
Umřel nám pes. Byl stejně starý jako
ODS.Vzali jsme si z útulku štěně. Aby byla zachována kontinuita, dali jsme mu stejné jméno. Je ale jiné než ten první pes, co
byl stejně starý jako ODS. Vykousalo nám
z modrého koberce vrchní modrou vrstvu
a objevila se oranžová podložka. Předtucha
se splnila po krajských volbách. Aby toho
nebylo málo, cizí kočka nám sežrala šest rybiček. Předtucha se splnila po senátních
volbách. Nezbyl ani skokan. Petr Skokan.
Kapitola druhá – vážná. Volby
Volby nevyhrála ČSSD. Volby prohrála
ODS. Čí je to vina? Kdyby to byla vina Mirka Topolánka, jak se často tvrdí, je situace
ODS jednoduchá. Vyměníme Mirka Topolánka a příští volby máme v kapse. Cítíte,
že tudy cesta nevede. Další na řadě je vláda. Neumí komunikovat, neplní sliby, ustupuje koaličním partnerům. Vyměníme tedy
POLITICKÁ DISKUSE
ministry. Koaliční partneři nám udělají, co
nám na očích uvidí, reformní zákony budou
procházet Parlamentem jako nůž máslem,
sliby budou splněny do Vánoc. Vidím, že tomu taky nevěříte. A co hejtmani. Oni nic,
oni muzikanti. Zapírali ODS jak mohli,
a stejně to nepomohlo. Vyměníme tedy hejtmany. Pardon, ty už jsme vyměnili. Máme
tu ještě kandidáty do Senátu. Někteří platili jako primátoři regulační poplatky za občany mnohem dřív, než to ČSSD napadlo. To
je také vyřízené. Zbyli tři, kteří měli to štěstí, že zrovna když přišla tsunami, byli na podiu s prezidentem a oranžáda protekla spodem. Jsou tu ještě voliči. Vlastně ne. Ti
nejdou vyměnit. Zbývá členská základna.
Ale která. Zlé jazyky tvrdí, že ODS má dvě
členské základny. Jednu tvoří lidé, kteří
vstoupili do ODS, protože si myslí, že člověk má být svobodný a za svůj život odpovídá především sám. Druhou členskou základnu tvoří takzvaní „přivedenci“, kteří se
života ODS účastní jen tehdy, když se sestavují kandidátky nebo když se volí delegáti někam, kde se něco volí. Potom se prý
na volitelných místech objevují lidé, které
neznají nejen voliči, ale dokonce ani členská základna. Budou to zřejmě jen fámy
a určitě jste se s ničím takovým nesetkali.
Jen mě mate, jak je možné, že v krajských
volbách dostali někteří kandidáti na konci
99
kandidátky násobky preferenčních hlasů
než někteří kandidáti na předních místech.
Také mi nejde do hlavy, proč je v některých
srovnatelných městech ve volebních výsledcích rozdíl sto procent. Abych nezapomněl. Média. Prý nás nemají ráda, a proto
s nimi raději nekomunikujeme. Vypadá to,
že ať děláme, co děláme, jednoho viníka nenajdeme. Nezbývá, než si to rozebrat podrobněji.
Kapitola třetí – Mirek Topolánek
I když to tak nevypadá, jako premiér podává poměrně dobrý výkon, když vezmeme
v úvahu, že nevelí jednobarevné vládě se
silnou většinou v Parlamentu, ale koaličnímu slepenci, kde poslanci jednotlivých
stran včetně jeho vlastní přebíhají sem a tam
a často ani nevědí, kde je sem a kde je tam.
Bohužel stále nechce pochopit, že jedno negativní gesto může navenek způsobit větší
škodu a zcela převážit užitek plynoucí z pozitivního opatření vlády. Naštěstí to není neléčitelná vada a přeji Mirkovi, aby se stihl
polepšit.
Kapitola čtvrtá – vláda
Převzala zemi v situaci, kdy se prosperita na dluh vyčerpala, a to bohužel nejen
v České republice. Potřeba reforem je veřejností i politiky vnímána pozitivně do
chvíle, než se mají realizovat. Vysvětlit tak
jednoduchou věc, že výše důchodu je přímo
úměrná věku odchodu do důchodu, je skoro nemožné, když populisté tvrdí, že je tomu naopak, což pro uši voliče je jistě sympatičtější. A což teprve poplatek u lékaře,
který musí fyzicky platit. Kdyby mu poplatky strhával zaměstnavatel, tak by si toho ani
nevšiml. Stejně jako mu nevadí, že jeho podíl na státním dluhu je cca 70 000 Kč, protože ho zatím nemusí fyzicky splácet. Kdyby každý měsíc dostával „Paroubkovu“
složenku na 1000 Kč, možná by se divil.
Kdybych měl vládě něco vyčítat, pak je to
pokračující „národní výborizace“, takže
nám nenápadně vznikají okresní úřady v bývalých okresních městech a místo omezení
100
byrokracie probíhá elektronizace byrokracie, což je jistě zajímavé pro dodavatele IT,
ale současně dochází k likvidaci samosprávy a obce a města se postupně stávají státními orgány.
Kapitola pátá – kraje
Povolební vyjednávání v krajích, alespoň
v některých, bylo ukázkou neschopnosti
ODS zachovat si tvář. Příslib plnění volebního programu ČSSD za několik míst v radě kraje byl ukázkou varianty „rozkročení“,
která spočívala v „roznožení“ hodném prostitutky. Klient si užije, potom prostitutku
odkopne a ještě na ni svede, že ho nakazila
pohlavní nemocí. Docela se těším na výsledky příštích krajských voleb tam, kde
k „roznožení“ došlo.
Kapitola šestá – spasitelé
Hned po volební katastrofě se objevili
spasitelé, kteří nabídli, že přivedou ODS
ke světlým zítřkům. Mluvili o reflexi, sebereflexi, jen zapomněli dodat, jaký byl jejich podíl odpovědnosti za stav ODS. Praporečníkem se stal první místopředseda
ODS, který se slovy: „Ano, Mirku, chtěls
to, máš to mít,“ nastoupil do bitvy o funkci předsedy ODS. Cílem cvičení bylo získat místo předsedy a Mirka Topolánka nechat dovládnout za neustálé kritiky
z vlastních řad. Strategie dostala trhlinu
poté, když i ti, kteří nejsou fanoušky Mirka Topolánka, neprojevili dostatečné nadšení pro Pavla Béma. Dokonce i Petr Bendl označil bitvu za prohranou. Došlo ke
změně taktiky ve smyslu proč vlastně vládnout. Poslanci, kteří to vymysleli, vědí, že
jejich poslanecký mandát bude zachován
i tak.
Kapitola sedmá – ODS
Situace je vážná, nikoliv však zoufalá.
Nejhorší, co by mohlo ODS potkat, by bylo
rozštěpení. Analogie s osudem US kulhá.
Mohlo by se totiž stát, že by nepřežila ani
jedna větev. Z toho vyplývá, že oddělení
funkce předsedy a premiéra je nereálné.
Proto i Pavel Bém by měl prozradit, jak je
připraven na větu Mirka Topolánka: „Pavle,
chtěls to, máš to mít“, pro případ, že by kongres probíhal jako obvykle, a to tak, že nominace vzešlé z regionů mají jen symbolický význam a Grémium vzniká na nočních
jednáních před volbou, kde se obchoduje
s hlasy stylem – my Vám odhlasujeme místopředsedu, když nám odhlasujete toho našeho. Kvalita kandidátů je celkem bezvýznamná a delegáti fungují jako hlasovací
automaty. Pokud to tak nebude, bude to první krok k řešení krize ODS. Dalším krokem
by mohla být jednoduchá strategie. Není
pravda, že ODS má úzký volební elektorát.
Je tomu právě naopak. ODS se totiž celým
jménem jmenuje Občanská demokratická
strana. Občanů je totiž víc než socialistů.
Občané jsou mladí i staří, nemocní i zdraví. ODS nemá zapotřebí uplácet občany
jejich vlastními penězi, jako to dělají socialisté. Jen se musí naučit s občany komunikovat, a to nikoliv jen před volbami, ale
osobně a pořád. Sice stále platí, že opakovaná lež se stává pravdou, ale platí také, že
lež má krátké nohy. Chovejme se tak, aby
Občanská demokratická strana zaujala na
politické scéně takové místo, aby mohla plnit volební program, který má v preambuli
svých Stanov.
Jiří Oberfalzer
senátor PČR
Dámy a pánové,
usnesení 17. Kongresu ODSzakázalo převádět pravomoci do Bruselu z úrovně národní, na úroveň Evropské unie. Poznámka
k jednomu předřečníkovi – dokument, který se jmenuje Lisabonská smlouva, jsem četl, ale protože vím, že Hynek Fajmon bude
podrobně hovořit o jeho obsahu, já si dovolím okomentovat jenom pár mýtů, které se
tradují a komunikují v souvislosti s propagací tohoto dokumentu.
POLITICKÁ DISKUSE
První mýtus
Když to neschválíme teď, schválí to
jiní, co přijdou po nás a bude to ještě
horší. Odpovědnost přece nese ten, kdo ten
skutek udělá. A ne ten, kdo toho druhého
předběhne jenom proto, že sám to nechce,
ale stejně by k tomu došlo. Myslím, že souzeni budeme vždy podle vlastních skutků,
a ne skutků těch druhých. Byť by to byly
případně tytéž.
Druhý bod
Všichni to chtějí – nemůžeme nést
odpovědnost za krach tohoto projektu, dostaneme se na periférii. Průzkumy veřejného mínění nepotvrzují, že to
všichni chtějí. A to nejen v České republice. Je to právě naopak. Občané většinově
o Lisabonskou smlouvu nestojí. Když ten
nesmysl zastavíme, budou nám mnohé země vděčny, že jsme to udělali za ně. Třeba
právě Německo, ale především Češi. Na periférii rozhodně neskončíme. A když, no tak
tam musíme být s Francií a Holandskem
a Irskem. Ty přece také odmítli stejný dokument, i když se v případě Francie a Holandska původně jmenoval euroústava.
Třetí mýtus
Musíme se rozhodnout, jestli chceme
být v EU, anebo chceme vystoupit. Slovy premiéra: buď Brusel, nebo Moskva. No
to je přece strašný omyl. O tom Lisabonská
101
smlouva není. Tuto otázku jsme řešili v referendu v roce 2004. To už máme rozhodnuto. Chceme být a jsme, zdůrazňuji, členy Evropské unie. My jsme – alespoň zatím –
rovnoprávným členem s Německem, Francií, Velkou Británií a všemi ostatními členskými zeměmi Evropské unie. Když mluvíme o Lisabonské smlouvě, tak se nebavíme
o tom, zda Evropská unie, nebo ne, ale o tom,
jaká má být. Tedy jaký chceme Brusel. Jestli to má být Brusel-poručník, nebo Bruselpomocník, Brusel-služebník, Brusel-koordinátor. Pokud schválíme Lisabonskou
smlouvu, bude to naposledy, kdy se nás Evropská unie musela na něco zeptat.
Další mýtus
Často se říká, že v ratifikaci je skóre 25:1, tedy všichni až na Čechy
proti Irsku. Není to pravda. Skutečné
skórum je 3:0. Protože byla uskutečněna
jenom tři referenda a všechna skončila zamítnutím. Slyšel jsem výrok, že Evropa dala najevo vůli po úspěchu Lisabonské
smlouvy tím, že se ratifikuje parlamentní
cestou, tedy bez referenda. Rozuměj: Aby
to zase nezkrachovalo, tak se lidí raději
nebudeme ptát. Vůle po úspěchu musí
obejít vůli lidu.
Pátý mýtus
Pomožme, aby Evropa fungovala lépe. Četl jsem na plakátech v Dublinu na jaře před jejich referendem. Ano, ať pracuje
lépe, ale ptejme se, k jakému účelu? Přece
nechceme hladší přechod k socialismu, přece nechceme posilování ekologických a jiných ochranářských opatření, která ničemu
a nikomu nepomohou, jen budou stát miliardy na přímých nákladech a statisíce
nezaměstnaných v konkurenceneschopné
Evropě. Já nechci, aby se Evropa mohla
rychleji a pohodlněji blížit k hospodářskému propadu na cestě za nedosažitelnými sociálně-inženýrskými chimérami. Nechci Evropu kvót a regulací, chci, aby to byl
svobodný prostor pro život a podnikání. Ne
mariáš, kde jsou předem rozdané karty.
102
Šestý mýtus
Voliči ODS jsou pro Lisabonskou
smlouvu. Já myslím, že to není pravda. Oni
jsou pro Evropu. Kdybychom jim vysvětlili,
co je obsahem Lisabonské smlouvy, asi bychom před nimi tento dokument neobhájili.
Naši voliči chtějí být součástí Evropy. To jistě. Ale chtějí Evropu příležitostí, volného prostoru pro soutěž schopností a invence, a ne
Evropu bariér protekcionismu a nerovného
zacházení. Národ schválil v referendu vstup
do Evropské unie za podmínek daných přístupovou smlouvou. Pokud ji chceme měnit,
musíme se ho znovu zeptat: byli jsme proti euroústavě. Ptám se tedy, proč bychom nyní měli být pro Lisabonskou smlouvu. Názorové veletoče se nikdy nevyplácejí. Buďme čitelní
a konzistentní. Odmítněme tento dokument.
Návrh usnesení předkládám návrhové komisi. Děkuji za pozornost.
Oldřich Vlasák
poslanec EP
Vážené dámy, vážení panové,
předstupuji před Vás jako Váš zástupce,
kterého jste spolu s dalšími osmi vyslali díky
Vaší podpoře a velkému volebnímu vítězství
v roce 2004 do dalekého Bruselu. Pro nás pro
všechny to byla obrovská příležitost seznámit
se s tím, jak fungují procesy evropské instituce a naučit se, jak nejlépe prosazovat své
zájmy, zájmy České republiky. Sešli jsme se
v Evropském parlamentu jako dobrý tým, který se rozhodně neztratil a dokázal v tom evropském mraveništi nalézt ty správné cesty
pro řešení a prosazování našich priorit
a ochranu našich zájmů. Ale co je důležitější, nalezl i partnery a spojence. Pro každého
politika je důležité a rozhodující mít dobré
nápady a ideje, musí je umět i dobře prezentovat, ale nejdůležitější ze všeho je umět je
prosadit. Většina rozhodnutí se děje na základě dlouhých jednání, a to na všech úrovních. Proto tvrdím, že kompromis není slabost. Je to cesta, jak prosadit část svých zájmů
a priorit, ale samozřejmě velmi náročná cesta. Vyžaduje znalosti, argumenty, komunikační schopnosti, známosti, ale i politický cit,
předvídavost, i odvahu. Bez neustálé komunikace a spolupráce s kolegy poslanci z různých států a politických skupin bychom žádného úspěchu právě v Evropském parlamentu
nedosáhli a byli bychom pouze na okraji zájmu, bez nejmenšího vlivu a v naprosté izolaci. Jsem přesvědčen, že pouze pečlivé
naslouchání, komunikace, kompromis a slušnost, je cestou k našemu úspěchu, a to nejenom v rámci našeho budoucího předsednictví. Hovořím tedy o stylu politiky, který platí
jak pro komunální úroveň, tak pro kraj, koaliční vládu i Evropskou radu a Parlament.
V druhé části svého krátkého projevu bych
chtěl zmínit ty nejbližší, jarní volby do Evropského parlamentu. Naše představení právě v těchto volbách musí být naším reparátem a návratem na vzestupnou trajektorii!
Nechci tady popisovat budoucí volební témata. Chci pouze upozornit na to, abychom
neopakovali stejné chyby jako v minulých regionálních volbách. Abychom se příliš nevěnovali odborným tématům a tomu, co jsme
dokázali. Například v průběhu našeho předsednictví. A to jsem přesvědčen, že i naše
předsednictví Evropské unii bez problému
POLITICKÁ DISKUSE
zvládneme! Musíme se ale opět připravit na
jednoduchou, údernou a populistickou volební kampaň ČSSD, která díky neznatelnému působení pouze dvou svých zástupců v Evropském parlamentu, bude zaměřena opět na
jednoduchá a líbivá témata v čele s Lisabonskou smlouvou a radarem. Musíme si také
uvědomit, jaké je nyní rozložení sil v České
republice, kde máme své spojence a na jaké
voliče se máme zaměřit. Po podzimních volbách nám kraje zoranžověly. Zůstává nám tedy koaliční vláda, pochybná většina v Parlamentu, a potom až komunální sféra. Ano,
hlavně ve velkých městech máme své primátory a dále mnoho starostů i starostek i v menších městech a obcích. Opřeme se o ně! Ptejme se jich, co potřebují, v čem potřebují
pomoci, co děláme špatně. Využijme toho, že
oni jsou nejblíže voličům a mohou být tím
správným indikátorem, ale i mediátorem. Zde
má ODS obrovský potenciál. Prodejme lépe,
co se nám na municipální úrovni podařilo.
Vždyť navýšení obecních rozpočtů v rámci
novely RUD bylo naším úsilím a krokem
naší vlády. Mohl bych jmenovat více oblastí,
které pozitivně ovlivnily chod obcí: vznik
Czechpointů, dovybavení hasičů a policie, nastartování programu pro obnovu venkova,
včetně nedávného dořešení kofinancování vodárenských projektů pro naše města a obce.
Zapojme více, jak do tvorby naší politiky, tak
do kampaně, naše starosty! Vždyť je to teď
jediná modrá zeď, kterou můžeme postavit
proti oranžovým krajům a uvědomme si, že
o nich se bude rozhodovat již za dva roky!
Hynek Fajmon
poslanec EP, předseda OS ODS
Nymburk
rád bych se vyjádřil ke třem aktuálním
otázkám, které se týkají naší politiky. O tom,
co jsme udělali špatně, se tady už mluvilo
103
dlouze. O tom, co bychom ale měli udělat
správně, se toho zatím moc neřeklo. Evropská politika se v poslední době točí okolo
dvou hlavních témat. Prvním je Lisabonská
smlouva a druhým otázka eura. Můj postoj
k Lisabonské smlouvě byl a bude negativní. Důvod je jednoduchý. Tuto smlouvu jsem
četl. Lisabonská smlouva je pro ČR nevýhodná, a proto není žádný důvod, abychom
pro tuto smlouvu hlasovali. Irové tuto smlouvu odmítli a bez změny jejich stanoviska, tato smlouva nemůže vstoupit v platnost. Pokud tuto smlouvu ODS schválí, tak ponese
trvale všechny negativní důsledky, které budou s jejím fungováním spojeny.
Jaké to budou náklady? Vyšší daně, dražší energie, emisní povolenky, kvóty, zákazy,
příkazy, trvale udržitelný rozvoj a další zelené nesmysly, které už nám zavádí pan Bursík. A otevře se také nové kolo majetkových
požadavků sudetských Němců. Pokud Lisabonskou smlouvu schválíme, tak tomu
všemu otevřeme dveře. Nenechte se mýlit.
V systému LS pravicovou liberálně konzervativní politiku nebude možné realizovat ani
už na úrovni ČR, ani v regionech a na radnicích. Politici ODS budou plnit akční programy přijaté většinovým hlasováním v Bruselu. Co navrhuji? Podmínit jednání o LS
v ČR splněním několika požadavků.
104
Chceme garanci, že nároky sudetských
Němců nebudou moci být ani vznášeny, ani
realizovány.
Chceme garanci, že nám EU nezavře jaderné elektrárny, jako to udělala Bulharům,
Slovákům a Litevcům.
Chceme, aby naši sedláci a zemědělci měli stejné podmínky jako jejich konkurenti
ve staré Evropě. A chceme, aby naši lidé nebyli diskriminováni na trhu práce v Německu a Rakousku. Bez splnění těchto podmínek nelze o LS vůbec ani zahájit hlasování.
Druhým aktuálním tématem je euro.
O euru jsem udělal velkou konferenci a vydal knihu euro versus Koruna. Zřejmá je
jedna věc. Náš názor na euro ovlivní Slováci, kteří začnou euro používat od 1. 1. 2009.
Za pár týdnů budeme vidět, co to se Slovenskem udělá. Jsou dvě možnosti. Buď to
Slovákům pomůže, a potom to naši občané
budou chtít také a rychle, nebo naopak euro Slovákům prosperitu nepřinese, a my
i naši občané se utvrdíme v tom, že není
kam spěchat. Já si myslím, že nastane druhá varianta, a proto bychom s eurem neměli spěchat. Naši exportéři, kteří nejvíce
volají po zavedení eura, by si měli uvědomit, že koruna už 5 let garantuje nižší úroky, než má eurozóna. Tato zpráva se ostatně týká i všech těch, kteří mají úvěry.
Prosperita a stavební boom posledních let
je výsledkem rozumné politiky ČNB. Nenechme si tuto jistotu, kterou nám koruna
poskytuje, vzít. Držme se koruny a nespěchejme do eura.
Nechci však mluvit pouze o evropských
tématech. Jsem zastupitelem v malém městě a rád bych řekl pár slov Vám všem, kteří
pracujete na radnicích. Co na této úrovni
můžeme udělat pro volební úspěch ODS. Je
toho hodně. Já doporučuji několik konkrétních bodů:
Snižme daně z nemovitostí na minimum
a nikdy nehlasujme pro jejich zvyšování.
Privatizujme obecní byty přímo nájemníkům za nižší než tržní ceny. Stále máme
750 tisíc obecních bytů. Udělejme z nájemníků vlastníky.
Nevycházejme vstříc snahám vodohospodářských monopolů na neustále zvyšování
cen vodného a stočného.
Nevycházejme vstříc snahám odpadkových firem na totéž.
Nezavádějme nové parkovací daně a nezvyšujme obecní poplatky.
Zahajme v katastrech našich měst a obcí
pozemkové úpravy. Jsou k tomu konečně vytvořeny podmínky a naši starostové tento
proces mohou zahájit. Chaos a nepořádek
ve vlastnických právech k půdě je hlavním
důvodem přetrvávajícího socialismu na venkově. Pozemkové úpravy jsou cestou, jak jej
odstranit.
Petr Štěpánek
publicista
Vážený pane předsedo, dámy a pánové!
Budu hovořit o loajalitě, jenom o loajalitě. Nevím, zda je to tím, že tohle cizí slovo
nemá český ekvivalent, nicméně faktem je,
že pro některé lidi – i v ODS – je to slovo
vpravdě neznámé. Loajalita není ani patolízalství, ani řiťolezectví. Být loajální ne-
105
POLITICKÁ DISKUSE
znamená rezignovat na vlastní názory, třeba
i odlišné než má ten, ke komu jsem loajální. Loajalita je respekt a úcta k druhému,
k většině i k menšině, prostě sounáležitost
k celku. Skutečná loajalita funguje nejenom
zezdola nahoru, ale i shora dolů. Loajalita
je čestný způsob chování a jednání. Loajální člověk některé metody ani vůči kolegům,
ani vůči společenství, jehož je součástí, prostě nepoužívá. Nikdy! Milý Vlasto, nikdy!
Malá osobní vzpomínka, možná svědectví. Bylo to začátkem roku 2003, Mirek Topolánek byl čerstvě novým předsedou ODS.
Vídali jsme se tehdy poměrně často, byl
jsem jeho jakýmsi neformálním mediálním
poradcem. Seděli jsme tenkrát v Malostranské kavárně, sami dva. Volba prezidenta republiky byla na dohled, ve hře byli Klaus,
Zeman a pár dalších. Ať jsme to rozebírali
z kterékoli strany, vždycky nám vyšlo, že pro
Topolánka osobně, zdůrazňuji osobně, by ze
všech možných důvodů bylo lepší, kdyby
Václav Klaus na Hradě neseděl. A jak se
Topolánek nakonec zachoval? Všichni to
víme. Klaus je prezidentem do značné míry
jeho zásluhou. Topolánek totiž dal před
svým osobním zájmem přednost loajalitě.
Loajalitě k ODS, loajalitě k jejímu zakladateli a čestnému předsedovi. A stejně se ten
„prázdný a falešný Topol“ zachoval o pět let
později.
Novináři rádi škatulkují a milují konflikty a spory. Dobře se o tom píše, prodává to
noviny, zvyšuje sledovanost. Proto nás také
aktuálně dělí na klausovce a topolánkovce
a ženou nás na barikády. Možná, že nějací
čistokrevní klausovci nebo topolánkovci
v ODS opravdu existují, přesto se s jistou
znalostí věci odvážím tvrdit, že zdaleka nejpočetnější je v ODS stále ještě třetí skupina, sám se k ní počítám. A to jsou ti, kteří
kvůli Topolánkovi nepotřebují zatracovat
Klause, ale ani kvůli Klausovi likvidovat
Topolánka. Ano, jsme loajální, ale pozor –
máme také smysl pro fair play a slouží nám
paměť. A proto stejně jako jsme se v době
Sarajeva postavili za Klause, protože se proti němu nehrálo fér, shledáváme správným
zůstat teď v jeho nelehké chvíli loajální
k Topolánkovi. Mise Mirka Topolánka na čele ODS dříve či později skončí. Až se tak
stane, i on si zaslouží, aby to bylo se vší grácií a důstojností, stejně, jako když se loučil
Václav Klaus. Ten den ale ještě nenastal.
A nenastal také proto, že nový přirozený
a samozřejmý lídr se tu zatím neobjevil.
K tomu nestačí říkat: Starý předseda už volby nevyhraje, tak zvolte mě.
Dostávám se k pointě svého vystoupení.
Byla to naše loajalita, co Václava Klause
podrželo v nejtěžším období jeho politické
kariéry. A byla to opět naše loajalita – a speciálně Topolánkova loajalita – co jej podvakrát posunulo do prezidentské funkce. Byl
bych nerad, aby to znělo příliš pateticky nebo troufale, ale myslím si, že po tom všem
máme právo – a mluvím teď za tu nejpočetnější třetí skupinu – máme právo chtít po
Václavu Klausovi, aby tentokrát byl více loajální on k nám. ODS bude na jaře osmnáct
let. Pro mnohé z nás – i pro mne osobně –
to znamená osmnáct let našeho života. Dámy a pánové, pane prezidente, nemusíme
spolu úplně ve všem souhlasit, ale buďme
k sobě navzájem loajální. ODS si to zaslouží, je to dobrá značka.
Boris Šťastný
poslanec PČR
Vážené delegátky, vážení delegáti, milí
hosté!
Jsem poctěn, že jsem byl zařazen do prezentace pana ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, ale tu radost, že v tak závažné
době využiji svých drahocenných 5 minut
na debatu o kouření, panu ministrovi neudělám. Když jsem v tomto týdnu projevil nesouhlas s jedním konkrétním ustanovením
připravované novely zákona o veřejném
106
zdravotním pojištění, nechal mi pan ministr přes svého mluvčího Tomáše Cikrta vzkázat, abych si dal nohy do lavoru a první reformní zákony si ve Sněmovně nejprve
pozorně přečetl. Štěstí, že jsem stejné doporučení s lavorem nedostal po vzniku této
vlády. To by kosti mých dolních končetin zůstaly obnažené – měkké tkáně by se totiž za
léta čekání na zdravotní reformu zcela jistě
ve vlhkosti a v hnilobě rozložily.
Protože z překrucování termínu „kořeny
ODS“ mi už jde hlava kolem, budu tentokrát mluvit zcela pragmaticky, nikoli ideologicky. Po volbách v roce 2006 jsme měli
jedinečnou šanci provést zásadní reformu
českého zdravotnictví. Věřili jsme, že tým
Tomáše Julínka využije složitě získanou
vládní většinu ve Sněmovně a začne okamžitě a ve správném sledu předkládat reformní zákony. Předpokládali jsme, že na
Ministerstvo zdravotnictví přišel tým při-
pravený, tým erudovaný, schopný reformu
realizovat a komunikovat. Po dvou a půl letech od vítězných voleb je však zcela zjevné, že tým Tomáše Julínka v tomto ohledu
selhal a zklamal.
Z dílny Ministerstva zdravotnictví dosud
nepřišel do Sněmovny jediný reformní zákon.
Ministr zdravotnictví vytvořil iluzi, že tolik očekávanou reformou jsou regulační po-
platky, čímž postavil celou společnost proti
skutečné reformě ještě dříve, než byla předložena.
Necitlivé zásahy ministerstva do zdravotní péče v rámci krajů a měst přinesly našim
vlastním politickým reprezentacím ztrátu
důvěry voličů a volební prohry.
Vnitrostranická diskuse o zdravotnictví je
v ODS cíleně potlačována. Jiný, byť odbornými argumenty podložený názor se nepřipouští. Místo diskuse nátlak, občas trik nebo i podraz. Důkaz: fotografie Šťastného
vedle Ratha v ministrově prezentaci. Jednání o podpoře zdravotních zákonů jsou na
koaliční bázi vedena častěji na úrovni úřednické než na úrovni politické. Výsledky
těchto jednání jsou izolovány od vnitřního
dění v ODS, nejsou oponovány, rozporovány, diskutovány a už vůbec ne schvalovány.
Trvám na tom, že dosavadní přístup Ministerstva zdravotnictví ke zdravotní reformě a zdravotní politice vůbec brutálním
způsobem politicky poškozuje Občanskou
demokratickou stranu v očích odborné i laické veřejnosti a nedojde-li ke změně, bude to mít pro ODS fatální důsledky. Přistupujme k lidem férově. Uznejme fakt, že
nedisponujeme pevnou koaliční většinou
pro reformu zdravotnictví a přizpůsobme ji
reálným politickým podmínkám. Přiznejme
otevřeně veřejnosti, že původní vize zdravotní části Modré šance nemohou být za současné politické situace ve slíbeném rozsahu realizovány. I přes nepříznivou situaci
jsem však přesvědčen, že ještě v tomto volebním období máme šanci provést řadu pozitivních změn:
Můžeme schválit zákony o zdravotních
službách, specifických zdravotních službách a záchranné službě, nebudeme-li jejich přijetí komplikovat kontroverzními
a pro ODS politicky riskantními dílčími
změnami systému zdravotního pojištění.
Soustřeďme se na zásadní zkvalitnění
přístupu zdravotnického personálu k nemocným.
POLITICKÁ DISKUSE
Musíme se také soustředit na stabilizaci
středního zdravotnického personálu, a to zatraktivněním jejich pracovního zařazení.
Přistupme ke změně financování zdravotní a zdravotně sociální péče o seniory. Navrhuji zavést nový typ ošetřovatelského připojištění a související daňová zvýhodnění.
Dále navrhuji od roku 2010 sjednotit
systém zdravotního a nemocenského pojištění pod zdravotními pojišťovnami. Tím bude lékař i pacient motivován ke zkrácení
léčby.
Naší další povinností je pokusit se hledat
širší politickou dohodu o komplexní transformaci systému veřejného zdravotního pojištění včetně zavedení komerčního připojištění.
U regulačních poplatků se pokusme hledat dlouhodobě udržitelný model tak, aby
systém byl účinný, sociálně přijatelný, co
nejjednodušší pro pacienty i lékaře a nebyl
populisticky měněn každého půl roku.
Dámy a pánové, prokažme, že jsme
schopni vést k občanům vstřícnou zdravotní politiku a před příštími volbami tak obnovit ztracenou důvěru našich voličů. Mysleme, prosím, na to zítra a volme ZMĚNU.
Petr Bratský
poslanec PČR
Po velké říjnové socialistické nakládačce, kterou jsme ve volbách utrpěli, se vynořila řada variant a vysvětlení příčin, které
k neúspěchu vedly. Lze se jistě odvolávat
i na „vnější faktory“ či „objektivní příčiny“
typu daně z vládnutí a daně za reformy, ale
pokud chceme vyhrát budoucí volební klání, musíme si upřímně připustit i řadu vnitřních neduhů, které nás trápí. Teprve pokud
si je uvědomíme, můžeme myslet na optimističtější budoucnost pravice v České republice. Naše strana se soustředila na technické udržení vládnutí a zdá se mi, jako by
107
trochu pozapomněla na základy, na kterých
vznikla. Na ideje, kterými se, řečeno s Masarykem, neudržují jen státy, ale i společensky silné strany. Hrozí nám, že už nebudeme stranou občanskou, a pak možná už
ani demokratickou. Stalo se u nás módou
ošklíbat se nad souslovím „občanská společnost“. Přitom je to právě ona, ze které
můžeme čerpat a která může být naším přirozeným spojencem. Naši starostové (a nakonec i bývalí hejtmani) vědí moc dobře, jak
obrovský potenciál, jakou energii, kolik svého volného času zcela zdarma, nainvestují
občané sdružení v různých spolcích, klubech, sportovních asociacích či dobročinných organizacích pro druhé. Musí však cítit zájem a podporu. Musíme se stát jejich
součástí, myslet jako oni, mluvit jejich jazykem. Není pochyb o nutnosti změny v naší komunikaci s médii a hlavně s veřejností. Říká se, že jen velcí muži si kladou velké
cíle. To by mělo platit i o politických stranách. I zdánlivě nesplnitelná vize může být
cílem, ke kterému se musíme každodenní
mravenčí prací přibližovat. Teprve, až z nás
bude toto odhodlání vyzařovat, budeme pro
veřejnost atraktivní a věrohodní. Je opravdu nesplnitelné mít profesionální mediální
tým, který umí do 5 minut reagovat na
tiskové konference ostatních politických
108
stran? Je příliš troufalé přemýšlet o přestěhování HK ODS z Jánského vršku blíže lidem do centra Prahy? (I zde může naše pražská oblast pomoci.) Je v digitálním věku
opravdu nepředstavitelné uvažovat o vlastní televizní stanici? Je příliš smělé chtít po
ministrech, aby dobře odvedenou práci
uměli také srozumitelně a populárně vysvětlit veřejnosti? Je opravdu pozdě se vracet k odborným komisím, jejichž model od
nás převzali a nyní úspěšně využívají naši
soupeři? Je toho mnoho, co musíme změnit.
Je potřeba přizpůsobit ODS jedenadvacátému století, smést ze základních kamenů nánosy prachu, omylů i chyb, které přinesly cenná poučení, nesmíme v nich ale
setrvat. ODS je dnes stále košatým stromem, který jsem i já v roce 1991 pomáhal
zasadit. Pojďme si vzpomenout na to, jaké
jsme tehdy měli naděje, přání, tužby a ideály. To bude tou pravou živou vodou pro celou členskou základnu – to jsou naše pravé kořeny.
František Laudát
poslanec PČR
Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové,
dostali jste analýzu volebního neúspěchu
ODS v posledních krajských a senátních
volbách. Hovoří se v ní o tom, koho jsme
ztratili, kdo nepřišel k volbám, jak špatná
volební kampaň krajů byla a že straně chybí étos. Pokusím se o pohled na současnou
pozici ODS v širším kontextu.
Občané ve volbách v roce 2006 od nás
očekávali, domnívám se, změnu politického klimatu. Konec skandálů, usilovnou práci a výsledky a návrat slušnosti do politiky.
Bohužel naše vítězství bylo natolik nevýrazné, že umožnilo vedení sociální demokracie prakticky odmítnout výsledek voleb
a zahájit ve Sněmovně permanentní volební negativistickou a destruktivní kampaň.
Jaké reformy se dají v této atmosféře dělat?
S kým? Mirek Topolánek se celkem správně obrátil na středové strany. Ono prakticky nic jiného v dané situaci nezbývalo. Pokud z úst oponentů Mirka Topolánka
slyšíme, že to je špatné, tak jenom poukážu
na skutečnost, že i sociologické průzkumy
z přelomu 80. a 90. let ani tehdy nehovořily příliš ve prospěch pravice. A to, prosím,
po 40leté totalitě s mrtvými, vězněnými,
úpadkem země a totálním potlačením lidských a občanských práv. Proto pokus získat na svou stranu středové voliče a středové strany je jediný možný. Jinak si můžeme
v trvalé opozici nechat snít o svých výrazně
pravicových idejích. Ty by zřejmě měly šanci pouze v případě hluboké hospodářské či
jiné krize. Jinak stěží. Proto jakýsi koncept
šířeji pojatého lidového kapitalismu je paradoxně efektivnější hrází levicové záplavě
než pojetí zosobněné Václavem Klausem.
Dějiny, a méně pateticky, občané, se příliš
neptají, co jsme chtěli udělat, ale co jsme
udělali.
A stejné je to i s Evropskou unií. Osobně jsem hlasoval proti vstupu do EU. Ale
popravdě řečeno, jiná alternativa prakticky neexistovala a ani dnes neexistuje. A teď
se zkusme zamyslet nad otázkou. Co je lepší? Permanentní destrukcí se dostat na
okraj dění, což ve svém důsledku bude znamenat nezájem o naši rozlohou malou zemi, obcházení nás při více i méně důležitých rozhodnutích, mizivou podporu při
obsazování pozic, ze kterých můžeme realizovat v praxi naše ideje. Zkusme si to promítnout do konkrétní situace. Námi vymyšlená východní iniciativa. Nebude
Lisabon, asi nebude podpora pro naši klíčovou pozici v této aktivitě. A tušíte, jaký
potenciál se může z tohoto projektu pro naši zemi, pro náš národ zrodit? Na východě
desetimilióny lidí v postsovětských republikách čekají na svobodu a prosperitu. Žijí
v neuvěřitelných podmínkách pod sílícím
tlakem Moskvy. Dovedete si představit, že
POLITICKÁ DISKUSE
bychom sehráli klíčovou roli při naplnění
jejich nadějí na svobodu, demokracii a prosperitu? A kdyby se povedlo je i časem dostat do Evropské unie, jakou váhu tam by
naše země mohla mít? Desítky miliónů
těchto lidí jsou Slované, tedy nám blízké
národy. Chyběl by i potom naší zahraniční
politice étos?
Zdá se mně téměř neuvěřitelné, že někdo vážně může vyslovit tezi, že Lisabon
vyobchodovat za radar je pro nás krajně nevýhodné a nepřijatelné. To zastánci tohoto
názoru netuší, o co se v případě radaru hraje? Lisabonská smlouva bude, ať se nám
to líbí nebo ne. Když ji neschválíme my,
udělá to za nás levice. A s velkou slávou.
Potom bude Lisabon, ale nebude radar. Není důležitějšího rozhodnutí tohoto volebního období než zakotvit naši zemi zahraničně-politicky i nad rámec EU. Kdo je dnes
takovým prorokem, aby dohlédl budoucí
vývoj EU? Co když se začne rozpadat, co
když se některým klíčovým hráčům západní Evropy podaří jejich i současné snahy o rozvolnění NATO. Dovedete si pak
představit naši pozici? Nazí, vydáni napospas. Že to není možné? Snad jste si všimli některých výroků francouzského a italského prezidenta z poslední doby. Každá
109
země má násobně silnější pozici při jakémkoli vyjednávání, pokud protistrana ví,
že existují alternativy. Je mně líto, že tímto směrem opozice odmítá přemýšlet. U komunistů je to pochopitelné, u sociálních
demokratů nebezpečné, u našich občanů
smutné.
Zpátky na domácí půdu. Sociální demokracie vyhrála volby na celé čáře. Americké Změna = naděje nadmíru úspěšně přetransformovala na české Strach a závist.
Zkoušku z populismu složila sociální demokracie na jedničku se dvěma hvězdičkami. Na složení zkoušky ze zodpovědnosti zatím čekáme. Doufám, že alespoň část
občanů otráví destrukce a populismus
a vrátí se k naší podpoře. K tomu ale pan
premiér i celá ODS potřebuje čas, co nejvíce času. Takže vy, co chcete mandát
předsedy jen na rok, zároveň posíláte ODS
do permanentního vnitrostranického boje,
do promrhání šance etablovat pozitivně naše názory v rámci celé Evropy. Proboha, za
necelý měsíc budeme řídit téměř polovinu
euroatlantické prosperující civilizace. Civilizace, která čelí významné krizi, ale přesto je stále jedinou lidsky důstojnou pro život. O sterilnosti až směšnosti některých
názorů z okolí asi zakladatelů nových stran
(údajně pravicových) mě před pár hodinami přesvědčil jeden z nich. Schengen je prý
nesmysl, neměli jsme do něho vstupovat.
Tak pokud vyjdou s takovými nápady, budou mít snad jen přízeň bláznivých extremistů. Ano, i Schengen má svoje odvrácené stránky, svá negativa i problémy. To je
daň za svobodu cestování, pohybu práce
a kapitálu. A takto bychom se mohli vrátit
i na domácí půdu. Svobodu života druhým
může poskytnout jen ten, kdo svobodu má
jako nejvyšší hodnotu ve svém vnitřním JÁ.
Jak jsem poznal Mirka Topolánka, ten toto kriterium naplňuje. A že k němu mám
tisíce výhrad. Můj názor na protikandidáta jsem vyjádřil na pražském regionálním
sněmu ve čtvrtek.
110
Evžen Tošenovský
bývalý hejtman
Moravskoslezského kraje
Pane předsedo, páni ministři, vážení členové ODS, vážení hosté,
od krajských a senátních voleb již uplynulo několik týdnů. Mnohým z nás připadá, že již zazněly všechny důvody katastrofální porážky. Dokonce jsme již
i opustili teorii, že to byla jen facka, kterou jsme potřebovali. Mám pocit, že se již
všichni začínáme shodovat, že to byla fatální prohra. Výsledek 13:0 v krajských
volbách ukázal, že měly skutečně charakter celostátních voleb. A výsledek voleb senátních to jen potvrdil. Jednoduchým vyhodnocením je, že tyto dvoje volby ODS
tragicky prohrála. Skutečné ztráty celé
krajské reprezentace se ukáží teprve v budoucnu. Tyto volby byly jednoznačně negací stylu ODS, který jsme od parlamentních voleb předváděli. Nepodařilo se nám
nastolit krajská témata a vyargumentovat
vnucená celostátní.
Krajské reprezentace zaplatily brutální
daň za prohru. Dotklo se to stovek regionálních politiků. ODS ztratila v regionech
několik velmi schopných lidí, kteří zde
možná začali vyrůstat. V těchto volbách se
bohužel sečetly všechny dlouhodobé chyby či hříchy celé ODS. Jednoduché hodnocení slovy nedůslednost, nejednotnost,
arogance, neschopnost přesvědčit i sebe
navzájem a ztráta důvěryhodnosti jsou bohužel charakteristikou našeho chování. Lidé se na nás takto dívají. Jestli z úst pana
předsedy těsně po volbách zaznělo, že
ODS tuto facku asi potřebovala. Tak já tvrdím, že ty jsi, Mirku, několikrát potřeboval po valašsku mokrým řemenem a na
holou. Není přece možné, aby předseda
liberálně konzervativní strany používal
slovník 4. cenové skupiny a choval se někdy před novináři jako puberťák. Vím,
Mirku, že ti to také již došlo, ale to je trochu pozdě. Už jsme za to zaplatili a bude
se to těžce překrývat „státníkem evropského střihu“.
Co však považuji za hlavní sdělení
z těchto voleb je, že lidé vyjádřili zásadní
zklamání nad ODS. Někteří nešli k volbám,
někteří naopak šli a volili manifestačně
proti. Tyto volby byly negací ODS, nebyly
možná ani volbou sociální demokracie.
V posledních parlamentních volbách lidé
volili ODS s nadějí změny. Měli dost fungování Grossů a Paroubků. Lidé tehdy vyjádřili nesouhlas papalášskému stylu sociální demokracie. Očekávali od ODS zcela
jiný styl. Troufám si říci, že od roku 1990
lidé byli dokonce podruhé smířeni s tím,
že reformy musí být a nemusí být úplně příjemné. ODS je však zklamala. Bohužel
někteří naši představitelé předváděli často stejné chování. Arogance a pohrdání
těmi, kteří jen měli trochu jiný pohled.
Stejně tak načasování a strategie tempa některých reforem je katastrofální. Mám tím
na mysli jednoznačně zdravotnictví. Koncept velmi dobrý, fázování a průběh projednávání v koalici šílený.
Do vlády vstupovala ODS se závazkem
proreformní politiky. Dokonce zaznělo zásadové tvrzení, že pokud nebudeme schopni
reformy prosadit, tak naše účast ve vládě
končí. Tím bylo vyvoláno opravdové a velmi
pozitivní očekávání. Jednotnou nízkou daň,
tlustou peněženku, daňové přiznání na jedné stránce, jednoduchý stát, méně regulace.
Vstupujeme do druhé poloviny volebního období. Vláda by tedy měla za sebou mít zásadní a nejtěžší změny. Nevím, nakolik se
skutečné reformy povedly. Rok a půl před
volbami do Poslanecké sněmovny by měli
voliči již pomalu pociťovat první faktické
kladné výsledky reformních změn. Snad si
nikdo z nás nemyslí, že v druhé polovině
vládnutí bude vláda ještě činit zásadní nepříjemné změny bez toho, aniž by lidé jednoznačně pochopili, co jim to přináší.
POLITICKÁ DISKUSE
Při vstupu do vlády se představitelé
ODS skutečně zavázali k reformním krokům, ale nikdy jsem neslyšel předpoklad,
že by realizace reforem měla ohrozit volební výsledek ODS v následujících volbách. Přece každá vláda, pokud dělá reformy, zpočátku nutně musí provést
nepopulární kroky a v druhé polovině musí lidem dokázat oprávněnost své vize. Nejsme přece Občanskou masochistickou
demokratickou stranou. V příštích parla-
mentních volbách argument, že jsme to
mysleli dobře, je nám k ničemu. Již jsme
za to zaplatili celou regionální strukturou
a další dramatické obdobné prohry i na
úrovni komunální mohou být pro ODS destruktivní. Stejně tak není možné nyní zaujmout pozici „no teď to ve vládě ještě rok
a půl doklepem, doděláme pár projektů,
a potom se děj vůle boží“. Pokud tak někdo na ministerstvech uvažuje, potom
bych všem takto myslícím doporučoval
ještě o tomto víkendu vyplnit ministerské
formuláře pro demisi.
Právě nyní, rok a půl před volbami, navíc
v době začínající ekonomické krize, musíme lidem ukázat, jak konkrétně je výhodná
111
a co přináší pravicová, zásadová politika. Že
těm aktivním to přináší ohromné možnosti
uplatnění v životě. Musíme ukázat, že ti, co
jsou úspěšní svou pílí, budou společensky
respektováni a nebudou za svůj úspěch následně daňově ani administrativně státem
šikanováni. Starší lidé, zdravotně nebo sociálně hendikepování musí věřit v sociální
solidaritu, která vychází ze stability ekonomiky tvořené úspěšnými. Pokud si někdo
nevěří, že to jsme schopni ve zbývajícím čase lidem dokázat, tak ať ten formulář s demisí vyplní taky. ODS nemůže být stranou,
která pouze slušně dokáže manažersky vést
ministerstva a ovládá techniku moci, ale jejím základem musí být ideje, generování
schopných lidí a přinášení nových myšlenek podložených liberálně-konzervativními
idejemi.
Pokud nejsme přesvědčeni jako strana, že
jsme schopni zvrátit dosavadní negativní
trend, tak si to musíme přiznat a urychleně
hledat jiná politická řešení. Heslo, je důležité, že jsme u toho za každou cenu, může
mít pro ODS v budoucnu tragické důsledky. Reformy netvoříme pro pochvalu ekonomů či ze sebezničujících pohnutek idealistického sociálního inženýrství. Stejně tak
si musíme přestat nalhávat, jak to děláme
dobře, akorát že nás nikdo nechápe.
Vždy byly pro nás velmi poučné slovenské
reformy. Největší Dzurindovou chybou bylo, že jeho reformy začaly nést výsledky až
hluboce po volbách, tedy jejich špatné načasování. A to my jsme dosud ani zdaleka
neprosadili tak zásadní změny. Proto se z toho poučme, pokud je ještě čas. Lidé nám
jednoznačně v krajských volbách vyjádřili
svůj názor a opět je zde patrné jasné volání
po změně. Pokud tedy ke skutečným čitelným změnám nepřistoupíme, bude se náš
negativní trend jen prohlubovat. A protože
nebudeme na Kongresu volit jen vedení
strany, ale také lídra do voleb v roce 2010,
navrhuji následující usnesení kongresu ve
znění.
112
Kongres ukládá předsedovi ODS:
1. Svolat nejpozději do konce září 2009
mimořádný kongres ODS.
2. Předložit na kongresu zprávu o předvolební pozici ODS konstatující, zda došlo ke
změně trendu ve vnímání vládní politiky.
3. Předložit základní rysy pro volební strategii v následujících parlamentních volbách.
Záměrně zdůrazňuji, že nemá jít o pouhou ideovou konferenci. Stejně tak navrhuji termín do konce září, abychom již jednali pod plným tlakem blížících se voleb
a sestavování kandidátek. Aby to bylo již
mimo vliv předsednictví v EU a dalších témat s ODS nesouvisejících. Stejně tak aby
naši vládní hráči měli ještě půl roku času
na naplnění svých strategií, bez výmluv, že
jsme v polovině cesty. Je nutné, aby kongres
jako nejvyšší orgán mohl jednoznačně posoudit situaci rok před volbami. Takový kongres jako jediný má veškeré možnosti zasáhnout, pokud by nedošlo ke změně trendů
ve vnímání naší strany. Samozřejmě včetně
volby vedení strany při potřebné změně Stanov, pokud by to situace vyžadovala. Pak jej
klidně můžeme nazývat „Vládním maturitním kongresem ODS“.
Pane předsedo, dámy a pánové, příští rok
budeme slavit výročí 20 let od zhroucení komunistického režimu. Doufám, že jej nebudeme slavit s pocity, že největším úspěchem
po dvaceti letech je rehabilitace komunistické strany a její návrat do nejvyšší politiky v objetí se sociální demokracií. Naší fatální prohrou jim byl vytvořen dostatečný
prostor pro jejich spolupráci, kterou nyní
trénují v přípravných táborech na krajích.
Skutečně věřím v obdobu amerického snu
v Čechách, kdy opět budeme patřit k těm
velmi úspěšným zemím, tak jako tomu bylo
za první republiky. Nikdy, ani v dobách nejtěžších, jsem neschoval visačku ODS. Chci
být i nadále hrdým členem úspěšné ODS,
které lidi věří, že je schopná je přesvědčit
o významu jejich osobní svobody a odpovědnosti za vlastní úspěšný život.
Petr Skokan
předseda OS ODS Česká Lípa, bývalý
hejtman Libereckého kraje
Chtěl bych věřit, ale nemohu
Vážení delegáti, milé delegátky kongresu
Občanské demokratické strany!
Rád bych řekl i milý pane předsedo, ale
nemohu. Jednak jsi vše možné, jen ne milý
a vážený a jednak tu nejsi. Rád bych věřil,
že někde jednáš o svém lepším zítřku a rád
bych věřil, že i o našem lepším zítřku. Ale
nevěřím. Když při tvé první kandidatuře na
předsedu jedna z osob, tobě velmi blízkých
a tebe velmi podporujících, prohlásila, že tě
zná už dlouho a že jsi ji nikdy nezklamal,
smáli jsme se a tleskali. Od té doby jsi zklamal nejen ji. Zklamal jsi i mne, který ti gratuloval ke zvolení mezi prvními. A zklamal
jsi i řadu dalších občanských demokratů.
A nejen to. Zklamal jsi a naštval voliče, kteří nám to ve volbách dali náležitě najevo.
Zklamal jsi svým chováním, vystupováním
a nakonec i činy. Jsem si dobře vědom, že
vliv měla i řada dalších faktorů. Ty však jsi
předseda, který tvrdil, že vyhrál šestery volby a logicky, pokud jsi chlap, by ses měl nyní přihlásit k prohře. To se však nestalo
a opět jsi zklamal. Obviňuješ všechny, po-
POLITICKÁ DISKUSE
čínaje světovou hospodářskou krizí a konče
laciností voličů.
Nakonec jsme si včera vyslechli i výrok
„Komu se to nelíbí, ať jde“! Nevěřil jsem
vlastním uším! O čem se na našem kongresu
bavíme? O tom, jak se zbavit nepohodlných
vlastních členů? Namísto přemýšlení, jak porazit politické nepřátele, spřádáme plány, jak
se prostřednictvím Stanov nebo jakýchkoliv
dalších prostředků, třeba i kompromitujících,
zbavit nepohodlných vlastních členů?
Vyměnil jsi své podporovatele nejprve za
Dalíky, posléze Bursíky a dnes voláš po loajalitě a jednotě. Naopak. My Tě voláme
k loajalitě a jednotě. Ano, Mirku, tak to je.
K loajalitě vůči občanským demokratům
a jednotě s voliči. To však neobsahují ani
průzkumy ani studie odborníků, více či méně závislých. Tam ji nenajdeš. Naslouchej,
co ti říkáme, naslouchej, co ti říkají voliči.
Nebo i jim chceš dále říkat, když se jim to
nelíbí, ať jdou? Jako nám? Mají snad opustit republiku? Mohu tě ujistit, že to neudělají. Naopak, zůstanou, chtějí žít v České republice i nadále a v posledních volbách
řekli, ať odejdeš ty a tvůj styl, který je štve.
Včera nám pan předseda řekl: „Musíme
najít odvahu“. Pane předsedo, já a mnoho
dalších členů Občanské demokratické strany ji hledat nemusíme. Proč? Protože jsme
ji vždy měli a nikdy jsme ji neztratili. Ti, co
ji ztratili, mohou ji s Tebou jít hledat. My
máme dost odvahy udělat vše pro morální
i programovou rehabilitaci Občanské demokratické strany. A pokud náš nově zvolený předseda uzná za vhodné naši odvahu
využít, jsme připraveni.
Jan Kubata
primátor Ústí nad Labem
Vážený pane předsedo, delegátky a delegáti, dámy a pánové,
jsem jedním z těch, komu se tak často říká komunální politik. Je tudíž logické, že
113
budu chvíli mluvit o komunální politice,
přesněji řečeno o vztahu nás komunálních
politiků, k těm, kteří v současné době dělají tu takzvanou „velkou politiku“ ODS. Jmenuji se Jan Kubata a jsem primátor Ústí nad
Labem. Budu mluvit za sebe, ale jsem přesvědčen, že pod to, co řeknu, by se klidně
podepsala řada mých regionálních kolegů,
a to nejen tady v sále. Nabyl jsem v uplynulých dvou letech pocit, že problémy měst
a obcí dnes nikoho v centrále Občanské demokratické strany nezajímají. Nezajímají
ani vládu. Nikdo s námi nediskutoval o tom,
co se vláda chystá udělat, nikdo se nás nezeptal, zda s navrhovanými a poté přijatými
řešeními souhlasíme. Nikdo se nás neptal
na to, co v našich městech a obcích daleko
od Prahy způsobí ten který konkrétní krok
vlády. Přijali jste zákon o policii a ani v nejmenším jste se nezabývali úvahou o tom,
co to bude znamenat pro nás, kteří každoročně investujeme významné prostředky
z rozpočtů svých měst do fungování městských policií. Státní policie ani zdaleka svými personálními možnostmi není schopna
zabezpečit právo a pořádek v našich městech bez spolupráce s našimi městskými policiemi a přesto jste dopustili, aby Sněmovnou prošla novela, která staví naše městské
policie do role druhořadých policií. Máte
vůbec statistický přehled, kolik obyvatel vy-
114
točí denně linku 156 a kolik 158? Snažili
jsme se vás upozornit na problémy, které se
v regionech projeví kvůli operačnímu programu životního prostředí v rukou zelených.
Nemám pocit, že byste nám naslouchali. Ani
náhodou nedokážeme naplnit závazky ČR
vůči EU v rámci čistoty vod do roku 2010,
ale zákonem o vodách je tato povinnost dána městům a obcím. Budete chtít, abychom
platili z našich rozpočtů pokuty za Bursíkův
paskvil. A to už ani nechci domýšlet případné mezinárodní arbitráže v rámci ataku
na provozní smlouvy a podivný finanční model MŽP.
Ústecký kraj a Ústí nad Labem mají pověst regionu s nejhorším soudnictvím v České republice, a to nejen stavem soudců, ale
i zázemím soudu. Když chcete postavit justiční palác, a pak my Vás podpoříme, výsledkem je ovšem to, že justiční palác je
v nedohlednu, a to má své důsledky. Když
naše město chce po vládě postavit univerzitní kampus, protože nutně potřebujeme
získat pro náš kraj vzdělané lidi, Vy nás opět
nepodpoříte. A opět to má své důsledky. Za
sebe musím říct, že pro mě nebyl výsledek
ODS v krajských volbách téměř žádným
překvapením. To je ten důsledek, dámy
a pánové.
Možná mi řeknete, že to tak není, že jste
s námi o všech důležitých věcech mluvili.
Ale co je Vám platné, když snesete důkazy
o tom, že jste s námi pravidelně konzultovali? My takový pocit prostě nemáme, a tím
byste se měli vážně zabývat. Co je dnes nám
všem platné, že poplatky ve zdravotnictví
prokazatelně splnily svůj účel, že klesla nemocnost a že péče může být kvalitnější díky ušetřeným penězům v systému? Lidé si
to prostě nemyslí, mají pocit, že to tak není
a dali tento pocit jasně najevo. Odnesli to
naši hejtmani.
A teď abychom si rozuměli: Nemluvím tady proto, abych kopal do vlády a hledal viníky za každou cenu. Nikdy jsem nekřičel,
nestěžoval si a hlavně nepodrážel vládě no-
hy, i když se mi některá její rozhodnutí zdála a dodnes zdají nepochopitelná. Chci jasně říct, že budu tuto vládu podporovat, budu podporovat jejího předsedu. S mým
hlasem může počítat. Na oplátku ale chci,
abyste se Vy, kteří získáte důvěru tohoto
kongresu, i Vy, kteří budete vládnout, vážně zabývali svým vztahem k jednotlivým regionům.
Bez diskuse o tématech centrální politiky se zástupci těchto regionů se můžeme
všichni dočkat ostudných volebních výsledků i v budoucnu. Nezapomínejte na to,
že v regionech mají vyrůst Vaši následovníci. Dnes jsou možná z celostátního pohledu
bezvýznamní. Dnešní starosta malé obce
může být ale za pár let pro celou ODS nesmírně důležitý. I v těch nejmenších obcích
dnes vyrůstají budoucí ministři a premiéři.
Pokud si toho nebudete vědomi a nebudete
se podle toho chovat, může se stát, že až za
pár let budeme chtít nabídnout voličům novou tvář a s ní i nové myšlenky, budeme takovou tvář a takovou myšlenku hledat marně. Bude to o to těžší, že Prognostický ústav
už neexistuje.
Jana Černochová
starostka Prahy 2
řada z Vás má, stejně jako já, v živé paměti atmosféru 13. Kongresu ODS ve Františkových Lázních, na kterém se odstupující předseda ODS, pan Václav Klaus, loučil
se slovy: „Nedopusťte, aby ODS ztratila svou tvář a aby v honbě za líbivostí
a personálními ambicemi opustila své
hodnotové a programové principy“.
Pravděpodobně si řada z Vás řekne, proč se
ve svém vystoupení vracím ke kongresu ve
Františkových Lázních, ale považuji tento
kongres v historii ODS za jeden z nejvýznamnějších. To, s jakými slovy se loučil
Václav Klaus dnes, jsme všichni slyšeli. Do-
POLITICKÁ DISKUSE
volte mi, abych napravila faux pax, kterého
se dopustilo vedení ODS a moderátoři, kteří nechali Václava Klause odejít ze sálu, aniž
bychom mu poděkovali za všechno, co pro
ODS a každého z nás jednotlivě, za celé ty
dlouhé roky udělal!
Dnes, stejně jako před šesti lety, stojíme
na křižovatce a rozhodujeme se, kterou cestou chceme dále jít. O tom, že ODS za těchto šest let ušla velký kus cesty, snad nikdo
nepochybuje. A jak už to s cestami bývá:
jsou klikaté, úzké, plné balvanů, trnité
a mnohdy i slepé. Můžeme po nich jít s někým, kdo dostane naši absolutní důvěru,
protože říká, že cestu zná. Prohlásí se za velitele výpravy, je statný a silný, takže mu věříme, že s námi bude odstraňovat kamení,
že se s námi bude střídat v nošení bagáže
a dokonce uvěříme i jeho slibu, že až nás
budou bolet nohy, tak nám pomůže dojít do
cíle i za cenu vlastního vyčerpání. V půlce
cesty však můžeme zjistit, že náš průvodce
si nevzal pohorky, mapu, ani kompas, bagáž
si neseme sami a ještě ke všemu mluví jazykem divošských ostrovanů. Na místo do
cíle nás odvede na kraj propasti, ze které
nemůžeme dolů. Začneme se ho tedy ptát,
proč sliboval, že nás dovede do cíle a říkal,
že divočina je jeho druhým domovem, když
nic ze svých slibů nedodržel? On nám podrážděně odpoví, že je to jenom a pouze náš
115
problém, naše odpovědnost a že si za to, že
jsme tam, kde jsme, můžeme sami. Zatímco my stojíme nad propastí a přemítáme nad
tím, co uděláme, on se přemění v mytického ptáka Fénixe, který vstane z popela a posílený svou novou identitou nás ponechá
našemu osudu a vzlétne vstříc novým dobrodružstvím. Vzdávat se odpovědnosti se
bohužel v ODS stalo posledních pár let normou, jakýmsi našim vnitrostranickým sportem. Přijetí odpovědnosti je příliš nebezpečné, nemoderní, politicky nekorektní,
nepohodlné, příliš riskantní. Vždyť politik,
který přijme odpovědnost, se musí za něco
postavit, z něčeho se zpovídat, pro něco
a s někým soupeřit. Může si při tom ale
i ublížit a nedej bože, příště nemusí projít
primárkami. Proč by to tedy vlastně dělal?
Vždyť je tak snadné a laciné, z pozice předsedy strany, vinit všechny kolem sebe za neúspěch v krajských a senátních volbách
a pokládat se téměř za oběť spiknutí temných sil, pragocentrických zlosynů a možná
i Marťanů. Chceme-li dnes diskutovat
o budoucnosti ODS a o jejím dalším
směřování, pokládám za klíčovou právě otázku odpovědnosti a důvěryhodnosti!
Dvakrát jsem volila Mirka Topolánka
předsedou ODS a řeknu Vám hned několik
důvodů, proč svůj omyl tentokrát nezopakuji. V roce 2006 nám Mirek Topolánek na
kongresu ve Veletržním paláci kladl kvízové otázky: Je v tomto sále někdo, kdo si
přeje obětovat budoucnost ODS kvůli
pár letům u moci? Je snad v tomto sále někdo, kdo si přeje neúspěch ODS?
Mirek si tehdy odpověděl sám a dovolím si
ho přesně citovat: „Mandát, o který Vás žádám, je jednoznačným mandátem pro to, aby
ODS hrála významnou roli v české politice.
Jeho součástí tedy musí být zároveň závazek, co bude ODS v případné vládě
prosazovat. Říkám důrazně, že délka
mandátu vlády musí být přímo úměrná hloubce jejího reformního progra-
116
mu. Je pro mě nepřijatelné stát delší
dobu v čele vlády, pokud by se nezavázala provést zásadní reformy, které
jsme slíbili voličům. Nebudu v čele vlády, jejímž jediným smyslem by bylo rozdělení moci“ß – konec citace.
Zeptám se nyní já: „Je v tomto sále někdo, kdo si myslí, že vláda v čele s panem premiérem hluboce plní náš reformní program a provádí zásadní
reformy, které jsme slíbili voličům“?
V pojednání Na čem stojí úspěch dále pan
předseda Topolánek ve svém projevu plameně hovořil o tom, že „slušnost není slabost“. Kázal nám od řečnického pultu, že:
„Pokud si udržíme image slušné a otevřené strany, nemůžeme nikdy prohrát
žádné volby“! Pane předsedo Topolánku,
máte pravdu, slušnost není slabost, ale z Vašich úst mají tato slova pachuť pěstí, vztyčených prostředníčků, neurvalostí, hulvátství a vulgarit. Jenom bloud by Vám uvěřil,
že jste se před měsícem probudil, došel
k Vámi tolik opěvované sebereflexi a bude
z Vás jiný člověk. Já už vám nevěřím.
Vážené delegátky, vážení delegáti, 19. Kongres ODS je kongresem volebním. Prosím
Vás tedy o to, abyste ještě chvíli přemýšleli nad tím, komu dáte (zítra) svůj hlas. ODS
potřebuje změnu! Zvolme si vedení, které
se bude řídit jasnými programovými principy, vedení, které nebude vydávat neúspěch
za úspěch. Každá změna je zároveň nadějí.
Bylo by ilusorní se domnívat, že očekávání
našich voličů naplní tváře spojované s nesrozumitelnou vládní politikou, která i v nás,
dlouholetých členech ODS, vzbuzuje nedůvěru a rozpaky. Je skvělé, že máme možnost
volby! Vzpomínáte, co si ODS dala při svém
vzniku do vínku? Jejím pilířem byla demokratická soutěž názorů, osobností a myšlenek! To, že Pavel Bém zvedl kandidaturu
proti stávajícímu předsedovi ODS panu Topolánkovi, nepovažuji za okopávání kotníků, ale za téměř hrdinský čin, který je v demokratické straně legitimní a žádoucí. Vím,
že členové ODS v minulosti nebyli žádní
velcí revolucionáři, dnešní volba však není
o revoluci, ale o naději, odvaze ke změnám
a naší budoucí důvěryhodnosti. Robert Louis Stevenson řekl: „Na světě není místo pro
zbabělce. I Tebe čeká dřina, utrpení a smrt,
a nejsou o nic méně vznešené jen proto, že
Tě do každodenních bitev nedoprovází rachot bubnů a křičící davy nepozdravují Tvůj
příchod“.
Pavel Žďárský
zastupitel hl.m. Prahy
Vážení delegáti, vážení hosté, dámy
a pánové,
ve svém projevu bych Vám chtěl objasnit
a sdělit fakta řádově tak za posledních šest
let, ale začnu od roku 2006. Tenkrát nás Mirek Topolánek navštívil na regionálním
sdružení Praha a ve svém projevu začal:
„Milí Pražáci“. Já mám pocit, že toto už nebyla pravda. Ve svém projevu si celkem poctivě řekl o podporu Prahy na předsedu strany. Já jsem se ho otázal: „Mirku, podpoříš
Pavla Béma na 1. místopředsedu?“ „Samozřejmě.“ Konal se kongres, Mirek Topolánek zvolený i pražskými hlasy vystoupil a řekl: „Děkuji vám za důvěru, teď budete volit
místopředsedy a doporučuji vám nedělat
žádné změny, já jsem s nimi spokojen.“ Konec, fakta.
Dnešní moderátor, kolega Zahradil, se
otázal: „Mirku, říká se, že Praha dodává
hlasy a Morava ministry.“ „Ne, to není pravda“, řekl Mirek Topolánek, „každému
podle svých zásluh“. Sestavila se vláda a Výkonná rada požádala o projednání sestavení druhé vlády. Mirek reagoval: „Já jsem
premiér, já sestavuji vládu“, a nic se neprojednávalo. Jak jsme dopadli? No, dopadli
jsme podle jasného vzoru. Praha nemá ani
jednoho ministra a pro jistotu naše okolí
střední Čechy taky ne. Obdobná situace nastala při sestavování výborů, tam uznávám,
POLITICKÁ DISKUSE
že šlo víceméně o střet dvou Pražáků, ale
klub toho velmi rozumně využil a naše jednička potlačená Mirkem Topolánkem na
dvojku, kolega Burgermeister nebyl klubem
zvolený ani jako předseda hospodářského
výboru. Takto si Praha stojí. Pavel Bém hraje na Praze roli usmiřovatele, to Vám říkám
naprosto od srdce. Drží nás a mě na řetězu
a neustále opakuje: „Buďme loajální“, ale
já myslím, že nastal čas věci pojmenovat
pravými jmény. Na 17. Kongresu ODS
Mirek Topolánek řekl, cituji: „Vzhledem
k potvrzenému trendu rozdílné podpory
ODS v Čechách a na Moravě navrhuji také
speciální a dlouhodobou podporu zvýšení
politické komunikace a marketinkových
aktivit v moravských regionech. Potrestání
Moravy za procentuálně horší výsledky není jen krátkozraké, ale i hloupé bez předchozí analýzy příčin hledání řešení.“ Opak
je pravdou. Praha a střední Čechy byly potrestány za úspěch.
Musím teď promluvit jako starosta městské části Prahy 19 a mám s Mirkem i administrativní zkušenost, kdy jsem se na něj
obrátil dopisem ohledně armády a vytváření zbrojařské haly pro opravu ruských vrtulníků na našem území. Víte, co je nejlepší trend? Prostě nereagovat, neodpovídat.
Pavel Bém i já jsme mu napsali jako členo-
117
vé klubu, já tedy předseda, dopisy přes
Vltavu, oslovil jsem ho: „Lídře za kraj Praha, pojďme se sejít.“ Žádná reakce. Já to tedy beru jako velké opovržení. Další citát:
„Pokud budeme mít populární osobnosti,
schopné plného nasazení pro úspěch týmu,
nemůžeme nikdy prohrát žádné volby.“ A já
se dostávám ke gró toho, co chci pojmenovat. Ryba se taky kazí od hlavy a pro mne
je naprosto nepřijatelné za celou dobu, co
jsem v ODS, aby její představitel, ten nejlepší člověk z nás prostě fuckoval na území
poslanecké sněmovny. To je na odstoupení
tohoto člověka, uvědomujete si to. Rozrážení dveří, chování se k novinářům naprosto
brutálně. Zaskočí ho kamera, on se do ní Podívá a mě se ptá 83letá babička v DPS, proč
je tak zlej. Velmi podrobně jsem si vyslechl jeho projev, respektive jeho čtenářskou
úroveň a trošku to se mnou hnulo, tak jsem
na chodbě řekl: „Mirku, pojď si promluvit.“
To bych Vám přál vidět. „Fakt, jo?“ Jako
kdybych po něm něco chtěl. Já po něm nic
nechci, ale jestli se to nezmění a ten člověk
se nezačne chovat jako náš reprezentant,
protože my jsme slušní lidé, tak to budeme
muset řešit. A budeme to muset řešit jako
starostové. My máme v Praze 37 starostů a je
to poslední síla, která ODS zbyla. A věřte tomu, že se sejdeme, pozveme i střední Čechy
a já žádám jako členy ODS ne analýzu ale
zprávu o plnění volebního programu. A aby
to nebylo tak těžké, tak stačí, když si přečtete smlouvu. To Vás zarazí. Programové
prohlášení vlády, stačí první stránka, jsme
v polovině volebního období. Já myslím, že
do 14 dnů by to mohlo být hotové.
Přejdu k Lisabonské smlouvě, mám pro
vás jediný fakt, který jestli s Vámi nehne,
tak je všechno ztracené. Nechal jsem si vyjet státy Evropské unie a přetrpěl jsem takzvanou besedu tří respektive čtyř, ten čtvrtý nemluvil, to byl ten zelenej, který napadl
Klause, tak mu to zakázali. A přijeli v den
konání kongresu tři osobnosti do Prahy. ČT
jim dala dvouhodinovou možnost se pre-
118
zentovat. Byl to předseda Evropského parlamentu pan Poettering, vedle něj seděl
Martin Schulz, skupina sociální demokracie Evropské unie a vedle něj pan Wurz,
konfederace sjednocené levice a podle toho, jak slizky mluvil, tak říkám, je to komunista. Zahradil: „Je to komunista, já Ti
to mohu potvrdit.“ Vždycky se takto přikrčí. Já jsem koukal jako blázen, já jsem tady chtěl Mirkovi vyčítat kdesi cosi, ale kam
se na ně hrabe. Naprosto brutálně padaly
i otázky. Ten socan říkal: „Znáte svého poslance?“ No výslech jako bejk. Nemůžou si
představit, že bychom to neratifikovali. Tlak
neuvěřitelný a jsou na území našeho svrchovaného státu, ale myslí si, že jsou doma.
Předseda Evropského parlamentu řekl:
„Kdybych mohl, tak udělám o smlouvě referendum, ale víte jak? Všechny státy Evropské unie by odevzdali lístky, ty by se odvezli do Bruselu.“ A řekl: „Tím bych Vám
zabránil, aby jste ji neratifikovali.“ To je
bezva. Když si to vytáhnete a požádáte ČT
o tuto jakousi pofiderní tiskovku, musí to
být pro Vás jasné. Ale jeden fakt, který je
nakonec. Jasně řekli, samozřejmě, že sociální demokrat je Němec a komunista Francouz, to jste si zvykli už, že? Kdo vlastní
v ČR nejsilnější banku? Francouzi. Kdo má
nejlepší fabriku? Volkswagen. Tady jsou
členské země, kde jsem začal sčítat obyvatele a opravdu jsem okolo ČR dal Visegradskou čtyřku, dal jsem tam i Španělsko, Slovinsko, Řecko ne, no spoustu států. Proti
nim stály počty obyvatel Velké Británie, tomu říkám tichý souhlas ze zámoří a Deutsche-Fracht, konfederace Německo-francouzská. Víte, jak to vyšlo? Přátelé, my se
staneme úplně beznárokovou složkou, udělají z nás diváky, protože státy, které nás obklopují, dají dohromady 104 milionů a pokud to bude za miliony, tak to bude 104
hlasů, frankofonní země 338. Víte, jak to dopadne? Tak nás uvítají, řeknou nám, že za
půl roku máme euro, za pět let nám řeknou,
že vláda je úplně zbytečná. A když se jim
bude blbě vyslovovat slovo „ček“, tak nám
možná dají nějaký číslo. Já Vás zapřísahám.
Včera večer jsem měl diskusi se svou skvělou dcerou, a tak jsem jí to vyprávěl a ona
mi řekla: „Táto, tak s tím něco dělejte.“ No
tak já dělám.
Je to na Vás, získáme třetinu hlasů než
Francie, Anglie a Německo, proto se na to
tak těší, proto tak strašně tlačí. A já si myslím, že jestli někdo říká, že předseda Topolánek něco podepsal, no tak on přece podepsal převzetí. A já jenom připomenu, že
předseda vlády Francie Daladier v roce
1938 taky něco v Mnichově podepsal. Tak
já bych s těmi podpisy moc nehandloval. Já
Vám přeji, abyste přemýšleli, to je obrovský
tlak, který na nás je vyvíjen, já jsem úplně
koukal, Sarkozy přiletěl, ale ten se zachoval dobře, protože tyhle blázni řekli, že se
musí projednat radar na úrovni EU a Sarkozy řekl: „To vůbec není pravda, to se týká jenom těch zemí, které to vyvíjejí a že jiné země EU na to mají jiný názor, to
neznamená, že na to má jiný názor NATO.“
On nezapomněl, odkud vzešel.
Jan Klas
poslanec PČR
Vážený pane předsedo, vážené Grémium,
vážení členové Výkonné rady, vážené delegátky, vážení delegáti, vážení hosté, dámy
a pánové,
kdy jindy, když ne teď, kde jinde, když
ne na stranické půdě, by měly zaznít zcela
otevřeně a svobodně naše osobní názory.
Když jsem si ve čtvrtek před tímto kongresem pročítal můj projev, přednesený 18. listopadu 2006 na 17. Kongresu ODS, tak
jsem s údivem zjistil, že by stačilo přepsat
pár datumů a číslovek, a předstoupit s ním
před Vás i dnes. Ale není to možné, protože
v současné době a v situaci, ve které je ODS
nyní, by vyzněl příliš optimisticky, přestože, řečeno poněkud kulantně – byl přinej-
POLITICKÁ DISKUSE
menším realistický a většina z Vás by možná použila i slovíčko pesimistický. Když
jsem viděl po krajských volbách a po druhém kole voleb do Senátu tváře některých
členů Grémia, když jsem slyšel dnes již
zprofanovaná slova „sebereflexe“, „ponaučení“, „zásadní změny, a to jak v oblasti personální, tak programové“ atd., tak jsem na
chvilku uvěřil, že je to míněno zcela vážně.
Ale uplynulo pár týdnů a zase jedeme ve
starých kolejích, jakoby se nechumelilo.
Dvojí důrazné varování voličů jsme zcela
arogantně přehlédli. Prostě komu není rady, tomu není pomoci. Po dlouhých osmi letech v opozici jsme si po červnu 2006 tzv.
„čuchli“ k moci a jejímu vábení jsme nedokázali odolat. Ano, moc je opojná, ale zároveň korumpuje. Je přece tak těžké odmítnout různé výhody spojené s mocí, počínaje
modrým majáčkem na luxusním autě, poklonkováním servilních úředníků a konče
rozhodováním o privatizacích velkých
a strategických firem a podniků.
Již způsob, který jsme použili k získání
pofidérní většiny v dolní komoře Parlamentu, abychom „byli u moci“, spolehlivě nasměroval tuto koaliční vládu tam, kde je
dnes. Byla to pouze otázka času. Tolik zmiňovaná nekomunikace s poslanci, a to ve
všech třech koaličních stranách, vedla ke
zcela logickému následku: současná vláda
119
nemá potřebný počet hlasů ani k bezproblémovému schválení programu schůze PS,
vůbec nemluvě o ratifikaci smluv s USA
o výstavbě radarové základny, které jsou alfou a omegou našeho vládního angažmá. To
si opravdu myslíme, že tímto způsobem
a stylem lze vládnout dalších 18 měsíců bez
fatálních následků ve všech následujících
volbách? Já si to nemyslím. V ODS se vždy
mohlo svobodně diskutovat, každý měl možnost otevřeně vyjádřit své názory, a to bez
jakýchkoliv následků. Je jasné, že svobodná diskuse je možná pouze v prostředí
přirozené a respektované autority než v prostředí, kde je autorita a loajalita vynucována.
ODS se v uplynulých šesti letech hodně
změnila, nejvíce však za posledních 2,5 roku. Přece když vládneme a máme moc, tak
nemusíme s nikým dlouze diskutovat. Ale
tady je problém. Protože když se najdou politici, kteří chtějí některé návrhy vysvětlit,
nebo mají dokonce tu drzost, že na svých
názorech trvají, tak dostanou nálepku rebelů, potížistů a zrádců, kteří mají jediný cíl
– zničit tuto vládu a umožnit vládnout Paroubkovi a komunistům. A tak to zní pořád
dokola jako kolovrátek. Zajímavé je, že když
se nám podaří někoho získat z druhého břehu, tak se jedná o odvážné a konstruktivní
poslance. Jednoduše řečeno, pro lidi s vlastním názorem, pro lidi, kteří zcela logicky
chtějí, aby naši ministři důrazněji prosazovali náš program, pro lidi, kteří odmítají politiku vydírání koaličních stran, se prostor
v současné ODS neustále zmenšuje. A když
je potřeba, změníme Stanovy poslaneckého
klubu a „demokraticky“ takového zrádce
vyhodíme. Nebo zakážeme postavit stánek
pravicového subjektu jenom proto, že se to
nehodí do scénáře tohoto kongresu. Tyto metody mně připadají vskutku ubohé. Nepřipomíná Vám to nedávnou minulost? Naši
ministři souhlasí, a dokonce obhajují takové návrhy zákonů od zelených a lidovců,
které ani při nejlepší vůli nelze nazvat
„kompromisem“, protože s tímto omílaným
120
slovíčkem nemají nic společného a daleko
přesahují jeho hranici. Handlování s jednotlivými návrhy v zákonech nebo s celými
zákony již přesáhlo všechny meze. Existují
oblasti jako např. doprava či energetika, kde
scestné návrhy zelených by v případě jejich
přijetí znamenaly v blízké budoucnosti přímé ohrožení české ekonomiky a energetické bezpečnosti státu. Obzvláště v energetice já osobně již nevidím žádný prostor pro
další toleranci jakýchkoli zelených návrhů
a zcela zásadně odmítám návrat do doby ledové. Rovněž nehodlám nadále podporovat
takové návrhy, které jsou v přímém rozporu
s programem ODS či jiné paskvily, které
jsou v rozporu se zdravým rozumem. Říjnové volby přece zcela jednoznačně a neúprosně ukázaly, která ze tří koaličních stran
nese téměř veškeré náklady za tento styl
a způsob vládnutí.
Vážené dámy, vážení pánové, jestli si někdo myslí, že zítra večer se rozjedeme do
svých domovů posílení a jednotní, tak se
obávám, že se mýlí. Protože zatím neexistuje osobnost, která by nás opět sjednotila,
protože příkopy, které někteří z nás mezi sebou vzájemně vykopali, již nejde překročit.
Někdy se jedná dokonce o neskrývanou nenávist. V tomto směru mě nejvíce zklamali
lidé z vedení ODS, kteří měli tu čest podílet se na formování politiky ODS v jejích samotných počátcích a dnes jsou ochotni tolerovat, či dokonce podporovat, hrubý
a vulgární styl politiky uvnitř i vně ODS. Sociální demokraté a komunisté se musí neskutečně bavit, když vidí, jak se sami likvidujeme. Jim dnes stačí jediné – čekat.
Nejpozději do června roku 2010. Je třeba si
přiznat, že žádný zázračný recept na okamžitou nápravu neexistuje. Jsme totiž v jiné situaci než v roce 1997. Tehdy byl předem připravený útok na existenci ODS
veden zvenčí za pomoci některých ministrů
a poslanců ODS. Proto po jejich odchodu
a založení nové politické strany jsme měli
šanci znovu se tzv. „dostat do hry“ a v po-
měrně krátké době obhájit pozici jedné ze
dvou nejsilnějších stran české politické scény. Skutečné řešení současné situace bude,
podle mého názoru, trvat mnohem déle, protože jej začneme hledat bohužel až po prohraných volbách do Poslanecké sněmovny.
Ale pro začátek by stačilo, kdyby vedení ODS,
které vzejde ze zítřejších voleb, začalo znovu
pracovat na čitelné a konzistentní politice
ODS vůči veřejnosti. Nesmí se opakovat veletoče typu „Lisabonská smlouva – dnes ano,
v úterý na mimořádné schůzi Sněmovny – ne“.
Vstoupili jsme do krajských koalic, a tím jsme
zcela popřeli program našeho prvního ministra zdravotnictví, který našel odvahu realizovat reformy ve svém rezortu, byť mediálně ne
zcela šťastným způsobem.
Vážené dámy, vážení pánové, vládnutí
pouze pro samotný pocit potěšení z moci, ale
bez síly cokoliv důležitého prosadit, nemá
žádný smysl. Neustále slyším o „krvavě dojednaných kompromisech“, ale jediný, kdo
skutečně krvácí, je ODS, neustále slyším
„nebude-li splněn požadavek našich koaličních partnerů, odejdou z vlády“; tak ať jdou,
oni dobře vědí, že v příští vládě být nemusí,
protože po dalších volbách ve Sněmovně buď
nebudou, nebo jejich pár hlasů nebude nová vláda potřebovat. Skoncujme s touto nedůstojnou politikou, přestaňme se strašit Paroubkem a komunisty a nenechme se již dále
vydírat jenom proto, že se chceme podílet na
moci a vládnutí v této zemi za každou cenu.
Miloš Vystrčil
předseda RS ODS kraje Vysočina,
bývalý hejtman kraje Vysočina
Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové,
jeden z citátů neznámého autora zní:
„Jestli budeme pořád dělat jenom to, co
vždycky – vždy dostaneme nejvýše to, co
jsme již měli nebo máme.“
POLITICKÁ DISKUSE
Prohráli jsme krajské a senátní volby
a prohráli jsme je zaslouženě. Udělali jsme
totiž spoustu chyb – v centru i na krajích.
Nyní analyzujeme výsledky, sepisujeme
chyby, hledáme poučení a hlavně si přehazujeme míru odpovědnosti. Přesto hrozí, že
směrem k naší budoucnosti neuděláme nic
nového. Přesněji, že uděláme jenom to, co
vždycky, tedy slíbíme si, že se polepšíme,
a pak to bude nakonec stejné jako dříve.
Dnes na různých úrovních zjišťujeme sílu
svých politických pozic a podle potřeby
mluvíme o odpovědnosti sebe i druhých.
Mluvíme také o potřebě očisty, o potřebě jednoty, o modrých kořenech a paradoxně zároveň čím dál více také o dobrých a důležitých
důvodech udržení naší moci nebo alespoň
o udržení našeho podílu na moci, ať to stojí, co to stojí. Na krajské úrovni uzavíráme
pro naše voliče obtížně pochopitelné koalice. Na úrovni centrální ztrácíme například
střední vrstvy, a to i proto, že velikost kompromisů, které musíme dělat, narůstá a naše schopnost vládní kroky vysvětlit a obhájit je nízká a nelepší se. Je tedy otázkou, zda
máme ještě šanci za této situace zabránit
příštím volebním prohrám. Věřím, že ano, ale
nevím to s jistotou. Určitě ale vím, že abychom měli šanci a naději příští volby vyhrát,
nesmíme již směrem k naší budoucnosti udělat jenom to, co děláme vždycky. My musí-
121
me totiž některé věci v Občanské demokratické straně skutečně změnit. Musíme změnit nás poškozující pravdy. Musíme rozbít mýty. Musíme se jako strana stát
zdrojem jistoty. Ptáte se, co znamená
změnit nás poškozující pravdy?
Změnit nás poškozující pravdy znamená změnit své chování vůči sobě samým
a vůči veřejnosti – našim voličům. Změnit
nás poškozující pravdy tedy také znamená
změnit způsoby, kterými vysvětlujeme reformy a kompromisy, které děláme. Ano, přiznejme si, dneska je bohužel nás poškozující pravdou, že jsme často vnímáni jako
netrpělivá a arogantní strana, která se neumí domluvit, která se neumí chovat a neumí nebo nechce věci vysvětlovat.
Ptáte se, co znamená rozbít mýty?
Rozbít mýty znamená dokázat tak, aby tomu lidé uvěřili, že jsme stranou, které záleží na této zemi, její prosperitě a kvalitě života jejích obyvatel. Rozbít mýty znamená
dokázat tak, aby tomu lidé uvěřili, že nejsme stranou bohatých, ale odpovědných.
Rozbít mýty znamená dokázat tak, aby tomu lidé uvěřili, že myslíme a pracujeme více než kdokoliv jiný pro dobrou budoucnost
naší země.
A konečně. Ptáte se, co znamená stát
se zdrojem jistoty? Je platným faktem, že
pro většinu obyvatel naší země je změnou
k lepšímu především více jistot, nikoliv více příležitostí a svobod, jak by možná někteří z nás naivně čekali. Je platným faktem,
že pro většinu obyvatel naší země je změnou k horšímu především úbytek jistot, nikoliv tedy úbytek příležitostí a svobod, jak
by možná opět někteří z nás naivně čekali.
Chceme-li tedy v příštích volbách v našem
státě vítězit, nemáme jinou možnost, než se
stát zdrojem jistoty. Nemáme jinou možnost,
než se naučit lépe vysvětlit, že právě více
svobod a příležitostí přináší více jistot pro
člověka, pro rodinu, pro stát. Chudá, zadlužená a nesvobodná země bez příležitostí nemůže být nikdy schopna poskytnout sociál-
122
ní, zdravotní a vzdělávací péči v takovém rozsahu jako bohatá, svobodná, nezadlužená
země s prostorem pro aktivitu a iniciativu jejích obyvatel. Je nám to všem jasné a přesto
se nám to vysvětlit nedaří. Tady není nač se
vymlouvat, je třeba změnit způsoby, pracovat
a vysvětlovat. Stát se zdrojem jistoty totiž znamená mít vizi, mít moc, mít vůli a mít odvahu. Stát se zdrojem jistoty také znamená být
slušný a důvěryhodný ve veřejném i osobním
životě. Stát se zdrojem jistoty dnes pro Občanskou demokratickou stranu znamená, že
se musí změnit. Naše moc je oslabená, naše
vize je nezřetelná, naše vůle není jednotná
a naše odvaha je nahlodaná. Důvěryhodnost
a slušnost ztrácíme také.
Nemohu tedy skončit ničím jiným než větou, kterou jsem začal. „Jestli budeme pořád dělat jenom to, co vždycky – vždy dostaneme nejvýše to, co jsme již měli nebo
máme.“
David Šeich
poslanec PČR, předseda OS ODS
Brno-venkov
Vážené dámy, vážení pánové, vážené delegátky a delegáti našeho volebního kongresu ODS,
dovolte mi podělit se s Vámi o pár postřehů týkajících se naší Občanské demokratické strany, která není v úplně snadné
situaci, a o námětech a cestách, které mohou vést k vítězství a obnovení silné pozice
ODS na české politické scéně. Také se chci
podělit o mém hlubokém přesvědčení, že
ODS nejde střednědobě, ale ani dlouhodobě vymazat z politické mapy, a to s jedním
významným „ale“, pokud k tomu významnou měrou nepřispějeme sami zevnitř ODS!
Každý řečník je před otázkou, jestli není
triviální, jestli neopakuje jen obecně známé
pravdy, nesděluje jen to, co již vícekrát zaznělo. Každý by současně měl mít tolik se-
bekritiky, aby věděl, že některá fakta není
možné popsat odlišně od jiných, ale současně tolik důvtipu a kreativity, aby řečník
dokázal sdělit i cosi málo nového. Nemám
proto větších ambicí.
A proto začněme od konstatování klišé.
ODS má za sebou vítěznou sérii podpořenou
ještě jejím opozičním působením a první výraznou, nazvěme to „dvojprohru“ v krajských a senátních volbách. Co je tedy problém a jak z něj ven? Především si musíme
přiznat, že jsme nebyli po osmi letech, kdy
jsme vypadli z vládní rutiny, ještě připraveni vládnout. Úzké týmy stínových ministrů,
které se velmi pečlivě připravovaly, přece
jen nestačily k ovládnutí gigantických rezortů, často se rozplynuly v mase polosocialistických či socialistických úředníků.
Zoufale jsme se po nástupu k moci rozhlíželi po lidských kádrech, které jsme potřebovali pro námi obsazené rezorty. Stínové
týmy byly vojáky s dobrou přípravou na cvičišti, ale když jim kolem hlav létaly reálné
kulky, byly poněkud zaskočeny. Ale to je
přirozené. Přesto tato již druhá Topolánkova vláda po prvním více jak roce zkoumání
a konsolidaci rezortů, udělala hodně. Kdo
z lidí ví, co skutečně udělala, kdo to ví ze
členů ODS, kdo z nás v tomto sále to přesně ví! Prodej a marketing reforem zjevně
měl a má své velké rezervy. Možná jsme také měli o reformách méně mluvit, ale více
je činit. O reformách se obecně příliš nemluví. Realizují se. Reformní řezy musí být
bez přípravy, musí je pacient cítit, až se objeví první kapky krve po provedeném řezu.
Nejhorší je reformami strašit dříve, než přijdou. Tento atribut nepochybně měly zdravotní poplatky, neboť v kombinaci se skutečnými reformami, se ukázaly jako strašák,
který křičí do světa „Pozor my budeme dělat reformy a ony budou bolet!“, přitom zdravotní reformní balíky ve své většině stále
ještě leží neprojednané v Poslanecké sněmovně. Pro prosazování reforem chybí také
průrazná většina, které má dostatečnou sí-
POLITICKÁ DISKUSE
lu v Poslanecké sněmovně. Je to nejen nemoc složitého koaličního vládnutí v našem
poměrném systému, ale i velmi těsná vládní většina, která se navíc stále atomizuje do
řady poslanců opouštějících své kluby ne-
bo jednajících, ač členové těchto politických klubů zcela nezávisle. ODS, která byla dlouho ušetřena nejednoty, což byla její
největší síla, zaplatila také svou daň dvou
poslanců, kteří opustili poslanecký klub
ODS, a jeden, který je jeho členem, ale dávno se tak již nechová. Ač rétorika těchto tří
se opírala skutečně o nejryzejší základy programu ODS, cíl je sociálně-demokratický,
svrhnout pravostředovou vládu vedenou
ODS a Mirkem Topolánkem. Pokud by tu
dnes Vlastimil Tlustý vystoupil s obhajobou
ryzích základů našeho programu, my co známe každodenní realitu Poslanecké sněmovny, bychom museli znechuceně odejít. Pod
touto ryzí odéesáckou rétorikou se skrývají
jasné sociálně-demokratické cíle, včetně
koordinace se sociální demokracií a socialistické až komunistické metody. Jako štít si
tito lidé neváhají brát témata jako radar, rozpočet naší vlády a další. Válečná zásada,
a my nepochybně ve válce jsme, je zrádce
popravit. To se nestalo dost včasně. Poprava zrádců má totiž svůj nesporně výchovný
charakter. V takto citlivé většině musíme
123
umět nacházet konsensus a citlivou shodu.
Každý starosta ví, že nejen v těsné, ale i pohodlné většině, si musí zavazovat své koaliční partnery, a o to více musí pracovat
s opozicí. Dříve než je zdrávo se u nás objevila nemoc moci, závist a vnitřní boj, kterou ODS trpěla na konci Klausových vlád,
a socialisté na tuto epidemii zacházeli v druhé periodě svého vládnutí. U ODS, plné ambiciózních a samostatných individuí, se tentokrát objevila poněkud dříve, aniž by si její
aktéři uvědomovali, že je ještě příliš brzy
a ztratit mohou jen všichni současně, a především celá ODS. To vše jsou nepochybné
příčiny naší „dvojprohry“ tento podzim.
Co tedy dělat dál? Musíme vysvětlovat
svůj program, jeho reálné naplňování a především mít osobnosti s důvěrou veřejnosti,
které jsou schopni naše principy obhájit.
Někdo říká, musíme oslovit naše kmenové
voliče, musíme přestat ustupovat v programových základech výbavy ODS. Někteří naopak říkají: „Nesmíme být ortodoxní a přizpůsobit se spíše českému levo-středově
voličskému prostředí“. Ve skutečnosti, ale
není manévrovací prostor až tak široký. ODS
s prosazováním některých pilířů svého programu odradila část voličů a na druhou stranu nemůže příliš ustupovat do středu, aby
neztratila svou identitu pro voliče. Co to znamená? V podstatě to, že můžeme realizovat
kvazi-obdobný program, jaký prostě realizujeme nyní. Co tedy jde dělat jinak? Hodně se mluví o zajištění návratu středových
voličů k ODS, o ztrátě naší podpory mezi
důchodci, zdravotníky, učiteli. Možná proto
vše stačí jen:
– dokázat vysvětlovat všude a stále naší politiku a dokázat ji přiblížit lidem
– dokázat plnit drobné sliby (jako třeba tisíc korun důchodcům)
– stačí dělat nikoli populistická, ale jednoduše populární opatření, která stojí několik
stovek milionů
– nečinit zcela nepopulární opatření, která
zajistí příjem v řádech několika stovek mi-
124
lionů či jednotek miliard, tedy příjmy, které jsou na úrovni statistické chyby biliónového rozpočtu
– a činit zásadní reformy, které přinesou miliardy a desítky miliard v následujících letech, a to tak, aby se před jejich realizací lidé zbytečně nestrašili, a když se je náhodou
s koaličními partnery podaří realizovat, dát
jim marketingově dobrý obal
– nejhorší variantou je děsit reformami, které zatím nemáme sílu prosadit
Není možné podceňovat osvětu mezi členy a příznivci ODS. Členská základna ODS
po informacích volá! Členská základna necítí, že by byla vybavena dostatečnou argumentací. Čím to je? Přece dostáváme neustále aktuality ODS, monitoring ODS,
Novinky ODS. Co nám tedy chybí? Členové ODS neumí nebo prostě nemají čas složité a obsáhlé materiály přežvýkat do poživatelné podoby, aby je mohli dále šířit. Měli
bychom, ba dokonce musíme, investovat do
profesionálního mezičlánku, který z balíků
informací o tom, co jsme dosáhli v sociální
politice, zdravotnictví či daních, transformuje tyto informace na:
– pochopitelné teze
– marketingové zkratky
– a možná by některé materiály mohly být
současně svou grafikou a formátem způsobilé být jednoduše vytisknutelným plakátem či materiálem na nástěnky
Veřejnost také čeká osobnosti, které ji
přesvědčí. Čekají tváře s důvěrou, politiky
s étosem. Takové, kteří dokážou nést jejich
zástavu a dát znovu politice, které se nevěří, obsah. Takoví politici mohou lidem říct
i to, že je o něco připraví, v zájmu jejich dětí, v zájmu postižených a těch, kteří se o sebe nedokáží postarat a potřebují pomoc. Musíme umět kombinovat reformy a výnosy
těchto reforem. Cukr a bič, reformy, které
jsou nezbytné i výhody pro skupiny, které
nás podporují, plnění slibů a drobné výhody, které nestojí zas až tak mnoho. Ale především tento koktejl musí nabízet ti, kteří
dokáží získat důvěru veřejnosti, která už politice a politikům nevěří. Musí to být ti, kdo
nekáží vodu a nepijí víno. Získat důvěru, že
věci nedělají jen ve svůj prospěch. Nebude
to jednoduché v současně době krize zvýšit
důvěru v politiku, ale musíme se o to alespoň pokusit. Je to střednědobý cíl. Nové
tváře schopné získat důvěru lidí se musí
vyprofilovat a získat politické ostruhy, donekonečna nebude možné tvrdit, že političtí harcovníci posledních deseti let získávají stále nové tváře. Jako tomu bylo na konci
Klausových vlád, nové tváře Vodičků, Rumlů a Pilipů už bylo těžké objevit. Neklesejme ale na mysli, v takovém stádiu ještě
zdaleka nejsme. Musíme jen kombinovat
osvědčené tváře harcovníků s novými osobnostmi v ODS. Jen takto můžeme „prodat“
náš politický balíček a získat důvěru lidí,
vrátit se na politické výsluní a vyhrát další
volby. (Doufám, že alespoň jedna nová myšlenka v mých úvahách zazněla, i to by bylo
dost.)
Kateřina Bartošová
místopředsedkyně MS ODS Kryry,
členka OR ODS Louny
Dobré odpoledne, dámy a pánové!
Stále se vracíme ve svých hodnoceních
k říjnovým krajským a senátním volbám.
Ale podívejme se ještě dále. V r. 2004 ODS,
tehdy v opozici, volby vyhrála a tehdy vládnoucí ČSSD dostala pouhých 14 %. Nahlížejme na letošní výsledek tedy i z tohoto pohledu. Ve všech krajských volbách přitom
vždy získávaly výrazný bonus strany, které
byly v opozici. Pokaždé díky soustředění pozornosti voličů na celostátní témata. A potvrdilo se to i tentokrát. Je třeba však jasně
říci, že tyto krajské a senátní volby ukázaly, jak důležitá je JEDNOTA, jak důležitá je
týmová práce na všech úrovních. V tom
ČSSD za ODS vždy tak trochu pokulhávala,
ale tentokrát nás předčila. Přiznejme si otev-
125
POLITICKÁ DISKUSE
řeně, že vyhrál tým, který o vítězství více
stál. Ale vraťme se ještě k té jednotě. Protože právě ta je nyní důležitá nejen pro nás
členy ODS. Ale také navenek, vůči
našim voličům, vůči naší zemi. Vždyť ODS
je jedním z hlavních pilířů a garantů demokracie u nás. A na nás je nyní ta zodpovědnost, abychom nedopustili jakékoliv
narušení této záruky, této garance našim občanům.
Jsem členem ODS již od r. 1997 a zažila
jsem tak už mnohé výhry, ale také pár proher. A nikdy, ještě nikdy jsme nepadli.
Vždy jsme dokázali s otevřenou myslí zanalyzovat příčiny, popřípadě vyvést důsledky a pokaždé, zdůrazňuji pokaždé, nás neúspěch přivedl k tomu, že jsme se poučili
a snažili se s hlavou vzhůru o nápravu. Nedopusťme tedy teď, dámy a pánové, aby se
komukoliv podařilo dostat nás na kolena.
Srazit nás v době, kdy naše vláda vynakládá tolik sil a energie k prosazování nutných
reforem, ke kterým minulé vlády socialistů
neměly nikdy odvahu.
Ale zpět do reality a blízké budoucnosti.
Není čas na vnitrostranické spory, na vzájemná obviňování. Je třeba skutečně znovu
vztyčit hlavu a začít pracovat. Pro ČSSD totiž říjnovými volbami kampaň neskončila,
každý den se setkáváme s tím, jak dál bo-
jují, pokračují v kampani a připravují se tak
na nejdůležitější volby do PS. Každý z nás
si uvědomuje, co nás v nejbližších týdnech
a měsících čeká. Jakožto vládnoucí strana
musíme Českou republiku v rámci předsednictví Evropské radě ukázat jakožto sebevědomou, silnou a vedení schopnou zemi, která dokáže plnit jasně definované
priority našeho předsednictví. Je to pro nás
pro všechny opravdu velká výzva a hlavně
zodpovědnost a my máme jediný cíl – úspěch.
Protože právě to bude náš startovací krok
pro nadcházející volby do EP a další veledůležité volby do PS. Čekají nás i další úkoly schvalování Lisabonské smlouvy, nadále
bojujeme o schválení smlouvy s USA
o umístění radaru, bude na nás jako první
zemi, zorganizovat vůbec 1. návštěvu nového amerického prezidenta na půdě Evropské unie. A nezapomeňme, že v PS půjde do
3. čtení rozpočet na 2009.
Tedy všechno to jsou velké, nelehké úkoly. A velké úkoly se dají plnit jen pod vedením muže s velkým M. Muže pracovitého, s jasnými názory a schopností vést tým.
A na závěr mi, dámy a pánové, pro odlehčení dovolte ještě jedno srovnání. Socialisti prý říkají svému předsedovi „Velký Jirka“. A proti takové váze je potřeba nasadit
naši „těžkou váhu“, jinak ten boj, co nás čeká, nikdy nevyhrajeme!
Marie Kousalíková
náměstkyně primátora hl.m. Prahy
Vážené dámy a pánové, vážení kolegové,
svou krátkou úvahu musím začít připomenutím toho, co by mělo být pro chování
politické strany samozřejmostí. Slovo politika pochází z řeckého polis – město, politické techné zase znamená správa obce. Již
od antického Řecka je politika chápána jako správa věcí veřejných, věcí občanů. Připomínám to proto, že z našeho způsobu vlád-
126
nutí to nějak nevyplývá, neumíme se poučit
z chyb, předcházet jim a navíc nedokážeme
využít možností, které nám vládnutí poskytuje. Všichni jsme byli překvapeni, že tak
„malá suma“, jako je onen neustále omílaný poplatek ve zdravotnictví, může vyhrát,
v našem případě prohrát volby. Přitom sami
máme možnost ovlivnit veřejné mínění výrazně větším zásahem ve prospěch rodinných rozpočtů a nevyužíváme je. Neplníme
ekonomické reformy, které jsme slíbili před
volbami. Naopak pasivně sledujeme, jak si
zcela neodůvodněně energetické společnosti zvyšují své zisky na úkor občanů – našich voličů. Cenový regulátor – v tomto případě státní organizace – to ponechává bez
povšimnutí, veškerá negativa z toho plynoucí jdou k naší tíži a samozřejmě že z toho má zisk pouze opozice. Je signifikantní,
že vedle našeho dnešního kongresu je mediálně nejvíce prezentovanou událostí stavba vily ředitele polostátního podniku ČEZ
s monopolním postavením na energetickém
trhu.
Mirek Topolánek v jedné pasáži dnešního projevu mluvil o nutnosti přibližovat politiku vlády a ODS občanům. Ano, tady jsme
velkými dlužníky. Nevím, jestli jsme dostatečně nad problémy občanů, nad tím, co je
zajímá. Já vím, že je zajímá jejich ekonomické postavení: Zaměstnance zajímá výše
mzdy, důchodce výše důchodu. To je ta příjmová stránka. Neméně je zajímá výdajová
stránka – veškeré služby spojené s bydlením, dramaticky se zvyšující ceny energií.
Paradoxně regulované ceny rostou nejrychleji. Jistě vláda, žádní politikové nemají
a nemohou zasahovat do vývoje cen. Mohou
však určovat parametry a přijímat taková politická opatření, aby občan nebyl bit stále
posilujícím monopolem, který je navíc ve
státních rukách. Žádnou politickou zkratkou zákazníkům nevysvětlíme, že zisky
v ČEZu mají v podstatě charakter nerozdělené daně. Budou se nás ptát: „Co udělal
stát, potažmo naše vláda, jako dominantní
akcionář?“ Hájí manažerský zájem nebo zájem občanů? Položil si někdo otázku, jak občané – voliči ocení, že ČEZ má zisk 40, případně 50 mld. korun. Neustále se oháníme
potřebností reforem, víme, že dopady některých z nich budou zejména v první fázi
pro občany nepříjemné a mnohdy jsou spíše bolestivé. Proč jim tedy jejich bolest,
a tím neochotu přijmout naše reformní kroky zvětšuje naší pasivitou v oblastech, které ovlivnit můžeme, a to právě v jejich prospěch. Máme pro ně připravené odpovědi
na tyto otázky? Nebo přijmeme rétoriku manažerů ČEZu, která ospravedlňuje jejich
kroky v cenové politice? Připravme si pro
ně aspoň vysvětlení – když už ne řešení problému – dokud je čas. Naši občané si to zaslouží.
Vlastimil Tlustý
poslanec PČR
Dámy a pánové, hezký večer,
promiňte mi můj neznělý hlas, který je výsledkem celodenních diskusí. Vypadá to, že
jediné, o co tady na tomto kongresu jde, je
to, kdo bude předsedou ODS, kdo nás po-
POLITICKÁ DISKUSE
vede. Tak jsem se musel přihlásit, abych
Vám řekl: „Se mnou tentokrát nepočítejte.“
Potěšilo Vás to? Doufám, že ano. Cítím, že
se nám všem tady téměř podařilo vsugerovat, že při zítřejší volbě předsedy jde v podstatě jenom a pouze o osud našeho vládnutí nebo dokonce, že jde pouze a jenom o to,
že potvrzení Mirka Topolánka v křesle předsedy ODS zaručuje dovládnutí do roku
2010. Ani jedno z toho ale, bohužel, není
pravda a Mirku, vidím, že jsi tady, děkuji za
přítomnost, přinejmenším Ty to přeci víš, že
takto ta otázka nezní. O co tedy jde? Nebo
o co by mělo jít? Přece jde o zachování dominantní pravicové Občanské demokratické strany. A je mi to líto, ale bohužel, dnes
je evidentní, že s Mirkem Topolánkem v čele už nebude ani dominantní a už vůbec ne
pravicová. Dovolte mi pro toto tvrzení přednést důkazy.
Za prvé. Poslanci ODS jsou v poslaneckém klubu tlačeni, aby proti svému svědomí a našemu programu poprvé v historii svými hlasy podpořili tzv. antidiskriminační
zákon a prolomili tím princip presumpce neviny. Velmi stručně – zkuste někdy někomu
dokazovat, já sám to zkouším často, že nikoho nediskriminujete nebo že ho nenahráváte. Že se něco nestalo, se dokázat nedá.
Presumpce neviny říká, že dokazovat mají
ti, co tvrdí, že se něco stalo.
Bod druhý. Neuvěřitelné kličkování Mirka Topolánka, našeho vedení a ostatně i tohoto kongresu k otázce schválení Lisabonské smlouvy. Já do této chvíle netuším, co
udělá ODS v příštím týdnu, chystá se umožnit hlasy poslanců ODS schválit Lisabonskou smlouvu v podobě, která je nepochybně konečným vítězstvím socialistické
internacionály v celé Evropě.
Bod třetí. Rovná daň opravdu zavedena
byla na Slovensku, u nás ne, a proto se nedivte, že nefunguje. Když něco nezavedete,
tak to nemůže fungovat. Kalouskovy polorovné sazby, to je nejvstřícnější označení pro
to, co bylo zavedeno 1. ledna letošního ro-
127
ku evidentně a bylo to dopředu známo, znamenaly pro lidi s příjmem od 16 000 do
35 000 Kč měsíčně hrubého ODS minus.
Když jsem graf, který to obsahoval, poprvé
prezentoval v dubnu loňského roku, byl
jsem označen za rebela a zůstal jsem jím do
dneška. Co bylo za rebelii na konstatování
do vlastní politické strany, že chceme spáchat sebevraždu v případě našich politiků
nebo se stát obětí vraždy v případě Kalouska, kterému jste tady tak tleskali. Mezi
16 000 a 35 000 hrubého totiž není 90 % lidí s vlastními příjmy. Je jich tam pouze
10 %. A tak tlustá peněženka, která pro
90 % lidí měla znamenat ODS plus, byla zavedena Kalouskova antireforma, která pro
90 % lidí s vlastním příjmem znamenala minus. Vy se fakt divíte, že si toho ti lidé nevšimli a že nás nevolili?
Za čtvrté. Mirek a myslím, že jste to slyšeli všichni na oblastních a regionálních
sněmech, za svou minulou chybu uvádí a cituji volně, (nemám nahrávku): „Stál jsem
orosený a tleskal na kongresu v Brně nedopočítaným reformám a neměl jsem sílu se
proti nim postavit.“ Mirku, to není minulá
chyba, to je nová současná chyba, která poškozuje ODS. To, že si nenašel sílu přestat
tleskat, se dá ještě ztěží pochopit. Proč jsi
ale nenašel sílu nevstoupit třicetpětkrát na
128
pódium a tisícům lidí nevysvětlovat to, co
jsme jim spolu vysvětlovali. Proč jsi nenašel sílu neoblepit zemi billboardy s čísly
právě z té, podle tebe, nedopočítané reformy. A proč si také nenašel sílu nerozdávat
daňová kolečka, když to byla vlajková loď
celého našeho volebního programu? A na
závěr, proč jsi nenašel sílu, a to dodnes, přijít s něčím jiným? Nebo to snad je tak, že
tomu sice nevěříš a máme to v programu dál
a platí to dál. Myslíte si, že s takovýmito tezemi se dá někomu ještě něco věrohodně nabídnout, aby tomu uvěřil a šel za tím a přišel kvůli tomu k volbám? Já se obávám, že
ne, a proto to smutné konstatování v úvodu.
Tyto příklady podle mého názoru stačí na
prokázání tvrzení o konci pravicovosti a současně se z nich dá učinit závěr, že Mirek Topolánek úspěšně proměňuje ODS, která byla pravicovou stranou ve středovou Unii
svobody. A nedaří se to, opuštění nás nevolí, oslovení nechodí k volbám nebo volí jiné. Pokud byste chtěli další důkazy pro moje tvrzení, že se z nás postupně stává Unie
svobody, proveďte si analýzu komentářů mediálních komentátorů a zjistíte zajímavou
shodu. Neúprosní kritici Klausovy ODS
a nekritičtí fandové Rumlovy Unie svobody,
hádejte, koho dnes chválí? Topolánkovu
Unii svobody. Úplně logicky, Mirku, každý
šéf má právo vést a to takřka kamkoliv, pokud to považuje za správné, ale měl by nám
to říct alespoň dnes. Mirek nám sliboval
soutěsku smrti a byl úspěšný, už jsme v ní.
Teď nás vede do údolí duchů. Bez odvahy
něco změnit, beze změny, ale to zřetelné
změny se zachováním Mirka Topolánka jako symbolu této transformované ODS na
Unii svobody, už můžeme jenom utíkat. Jít
od porážky k porážce, a to tak dlouho, než
nám tady dojde, že tady dnes nemůže jít
o kariéru jednoho člověka a to, Mirku, ani
mojí ani tvojí. Já si to uvědomuji a moc Vás
prosím, až budete zítra hlasovat, zkuste přemýšlet o tom, o čem to hlasování je, není to
ani o mně ani o Mirku Topolánkovi, o tom,
kdo co budeme dělat za měsíc nebo za rok.
Je to o tom, jestli ODS zůstane pravicová
a dominantní politická strana a kdybyste si
s tím nevěděli rady a měli problémy se v tom
orientovat, znám jedno řešení. Je to prázdný volební lístek.
Jan Schwippel
poslanec PČR
Hezký večer, dámy a pánové,
dovolte mi úvodem poznamenat, že já budu na rozdíl od některých jiných respektovat výzvu pana předsedy Senátu a budu šetřit ostrými slovy, protože mně nejde o to,
někoho urazit. Mně jde o to, abyste mě pochopili. Pan předseda řekl včera ve svém
úvodním vystoupení jednu zvláštní větu, jde
samozřejmě o volnou parafrázi. „Kdo nechce
jít po naší cestě, ať raději odejde. A ať zde
raději vůbec nevystupuje.“ Musím říci, že
ta věta mě zarazila. Zarazila mne snaha, která tu včera byla. Ti, kteří nečiní to, co po
nich požadujeme, zkrátka vyloučit. Věřte, že
o tom všem hodně přemýšlím, ale nerozumím tomu, proč bych kvůli tomu neměl a nesměl zde vystoupit. Je Vám skutečně jedno,
proč lidé z ODS odcházejí? Vždyť jsou to
často stejné důvody, proč lidé ODS nevolí.
Bojíme se kritiky? My jsme u nás doma říkávali: „Proč se vlastně tolik hádáme? Protože nám není jedno, co si ti druzí v rodině
myslí.“ A já musím říci, že mi není jedno,
co si myslíte, není mi jedno, co si myslí
všichni slušní voliči ODS. Není mi jedno,
zda mým důvodům porozumíte nebo ne.
Hodně se zde mluvilo o jednotě. Dovolte mi
vypomoci si takovým filmovým podobenstvím. Když perský král Xerxés oblehnul
u Thermopyl tři stovky spartských bojovníků, měl údajně jejich králi Leonidovi říci
asi toto: „Nechci Tě zabít, stačí, když se mi
pokoříš a podrobíš a budeš žít. Ba co víc,
postarám se o to, abys měl ještě více moci“.
Leonidas to ale odmítl a řekl: „Kdyby šlo
POLITICKÁ DISKUSE
jen o mne, možná bych Tvou nabídku přijal, ale já zde reprezentuji a zastupuji Spartu, a tak ji přijmout nemohu a nechci.“ Sparťané byli pobiti, ale zakrátko se Sparta
perské nadvládě vzepřela a setřásla ji. Dalo by se říci, že Leonidas zemřel, ale svobodná Sparta přežila.
Včera jsem si přečetl, že evropský poslanec Cohn-Bendit měl našemu prezidentovi
říci: „Je mi jedno, co si myslíte o Lisabonské smlouvě, je důležité, abyste ji podepsal.“ Proč zde mluvím o Cohn-Benditovi?
Ten člověk totiž o Declanovi Ganleyim,
strůjci irského „ne“ k Lisabonu, měl říci,
že byl financován ze zdrojů CIA. Náš pan
předseda zase napsal, když to zjednoduším, že kdo není pro Lisabon, je agentem
Moskvy. Jistě, pokládáte-li někoho, kdo se
postaví proti Vám za zločince nebo blázna,
pak Vám může být jedno, co si myslí. Hlavně, že nakonec udělá to, co po něm chcete. Toto se mi zdá, bohužel čím dál tím častější případ, ba dokonce trend v ODS.
Nevadí, že vládneme pomocí přeběhlíků.
Lidí, u nichž je skoro jedno, co si myslí,
protože vždycky nakonec udělají to, co po
nich chceme. A návod na voliče? I tady zafunguje negativní nebo pozitivní motivace.
Je proti nám přesila – levicový elektorát,
máme to těžké, vždyť jsme u Thermopyl,
129
u soutěsky smrti. Všechny prostředky jsou
dovoleny, postrašíme je nebo jim slíbíme
něco hodně lákavého, oni nás nakonec zvolí. Hlavně se, probůh, nestarejme o to, co
si ti lidé myslí. Mohlo by to pro nás být nepříjemné, a tak si raději zacpáváme uši.
Tohle nevedlo Sparťany být jednotní, stát
za svým králem jako jeden muž a nakonec
pro něj zemřít. Samozřejmě, věřili mu jako vojevůdci, protože praktické schopnosti jsou zásadní. Nepochybovali, že jsou ve
složité situaci a chápali, že se tu a tam něco nemusí povést. Jistě snesli a snášeli
i tlak, dokonce velký tlak, ústrky a nadávky, protože to bylo pro dobrou věc, pro svobodu Sparty.
A tady se dostávám k jádru věci. Mirek
Topolánek je určitě člověk, který má velké
charisma, je to člověk, který má určitě
i praktické, řekněme i manažerské, schopnosti. Kdyby šlo jen o člověka Mirka Topolánka, nejspíše bychom mohli být dobří přátelé. Jenomže od vůdce já očekávám víc,
není generálem proto, že si nasadí generálskou čepici. Vůdce se musí nějak chovat,
i když to má těžké. Může ustoupit, ale musí to být v zájmu svobodné Sparty. Nesmí mu
být jedno, co si druzí lidé myslí. Nesmí doufat, že jen trikem, nátlakem nebo slibem přiměje k tomu, co po nich chce. Musí v tom
být zkrátka tělem i duší, musí v tom být na
100 %, musí v tom být odvahou, oddaností
a zápalem. A já musím věřit, že v krajním
případě naší věci obětuje všechno, že bude
riskovat svoje přežití, tedy politické přežití, a pak budu pro něj ochoten totéž riskovat i já. Jenže toto si já o Mirkovi Topolánkovi, bohužel, od jisté doby už nemyslím.
Určitě toho hodně dokázal pro ODS, určitě
to měl často těžké, ale už u toho není tělem
a duší, ať už z jakéhokoliv důvodu, a proto,
i když jsem s ním šel celou cestu až sem do
Thermopyl, do soutěsky smrti, ho nemohu
a také nebudu následovat. Mirku, možná
tam půjdu před Tebou, ale nepůjdu tam
s Tebou.
130
Pavel Simajchl
člen ODS
Vážené dámy, vážení pánové, delegáti!
Jsem přesvědčen, že prohru v letošních
volbách do Senátu a krajských zastupitelstev je potřeba samozřejmě kriticky zhodnotit, ale především ji vnímat a uchopit
jako příležitost k provedení potřebných
a dlouho odkládaných změn uvnitř ODS
a v politickém systému. Mohlo by se zdát,
že prohra, která by se dala v jisté míře logicky zdůvodnit např. termínem konání voleb v polovině funkčního období vlády a za
počínajícího zhoršení ekonomické situace,
vyvolala z tohoto pohledu až nepřiměřené
reakce. Dochází k odchodu velmi významných členů, mluví se o založení hned několika nových politických stran, které budou
svojí nabídkou oslovovat zřejmě neuspokojeného pravicového voliče. Problémy ODS
očividně tedy nejsou jenom jedny prohrané
volby spojené se ztrátou většiny v Senátu
a vlády v krajích. Problémem ODS je ztráta věrohodnosti u velké části voličů a zčásti vlastních členů. ODS pro ně zřejmě nadále nepředstavuje tu politickou sílu, která
díky intelektuální převaze a kvalifikací
svých představitelů vedla celou společnost
úspěšně vpřed složitým obdobím transformace. Každý problém je však příležitostí
k diskusi o hledání řešení a následné změně. Oblastní sněm v Hradci Králové po dlouhých letech takovou opravdu politickou diskuzi vedl a mne vyslal do této diskuze
přispět. Bylo pro mne potěšující vidět delegáty oblastního sněmu politicky diskutovat,
namísto obvyklé apatické účasti na volební
rutině. ODS se díky této praxi v minulosti
do jisté míry rozdělila na členy a funkcionáře, přičemž aparát nezdravě dominuje.
V jistém probuzení a aktivizaci členské základny, a také obavách části občanů, že s pádem ODS by zmizela hlavní politická síla,
která doposud garantovala obranu občanských svobod a rozvoj svobodného tržního
hospodářství, je ten důvod, pro který má
smysl kroky k obrodě a úspěchu ODS hledat a prosazovat. Čím se ODS podařilo po
pouhých dvou letech od návratu do vládních
pozic z podstatné části svých pasivních, tradičně nevolících odpůrců, vytvořit aktivní
voliče ČSSD? Čím se ODS podařilo ze značné části svých tradičních aktivních voličů
vytvořit nevoliče? Je to o to zajímavější, že
obdobného efektu se ODS před parlamentními volbami v roce 2006 dosáhnout nepodařilo, přestože ČSSD vytvořila svojí politikou prováděnou po dvě volební období
velmi příznivé podmínky pro úspěch pravicových stran. Zřejmě už tehdy volič měl své
pochybnosti. Důvodnost těchto pochyb o reformním potenciálu si dovolím dokumentovat na hlavním povolebním reformním opatření, tzn. Zákonu o stabilizaci veřejných
rozpočtů. Tento zákon jako svoji makroekonomicky nejvýznamnější komponentu odstraňoval automatická valorizační schémata zavedená socialistickou vládou
v předvolebním období v roce 2006, a to
i bohužel s podporou některých tzv. pravicových poslanců ODS. Jednalo se tedy o reformy z pudu sebezáchovy, o krok k zabránění brzké totální devastace státních
rozpočtů mandatorními výdaji. Čili, lépe než
reforma, by se tento krok dal nazvat odstranění předchozí kolektivní politické nezodpovědnosti. Míra přijatelného kompromisu,
která byla v programových a personálních
otázkách učiněna pro vznik trojkoalice, zřejmě rovněž překročila, pro část tradičních
voličů, únosnou mez. Odůvodnění této velkorysosti vůči koaličním partnerům ze strany našeho předsedy v ideologické rovině
hrozbou vlády za účasti komunistů a v ekonomické rovině silným reformním potenciálem této vlády se ukázala jako lichá, protože provedené reformy stát (resp. jeho
rozpočty) nezmenšily, přijaté zákony podstatným způsobem život neulehčily a někdy
působí i naopak. Komunisté se následně
z místních úrovní probojovali na krajskou.
POLITICKÁ DISKUSE
Realita si jako vždy našla svoji cestu. Protože se ODS vzdala personálního obsazení
ekonomicky nejvýznamnějšího postu ministra financí, mohu pouze konstatovat, že
z pohledu řady voličů na své výsadní a tradiční postavení v ekonomických záležitostech rezignovala. Doufám jen, že poněkud
tragické vysvětlení, že KDU-ČSL disponuje lepšími odborníky, není pravdivé, i když
se to tak může bohužel části odborné veřejnosti z různých důvodů jevit.
Reformní opatření koncentrované do zveřejněných rozpočtových výhledů předpokládala setrvalou dynamiku nárůstu státních
rozpočtů a stagnaci nominálního rozpočtového schodku. Tato strategie měla nekonfliktní cestou, při předpokládaném zachování neproporcionální dynamiky růstu HDP
nad růstem státního rozpočtu, vést ke slibovanému zlepšení poměrových makroekonomických ukazatelů. Tato rezignace na významné reformy a s tím spojená reálná
programová vyprázdněnost je nejlépe dokumentována skutečností, že největší střety,
a tím pádem mediální prostor, byl v oblasti
záměru zjednodušování daní věnován stravenkám, případně režijním jízdenkám, což
je naprosto bagatelní záležitost, jak z hlediska fiskálního, tak z hlediska slibovaného zjednodušení daňového systému. Jediné
131
skutečné reformy prosazuje poněkud osamoceně pan ministr Julínek v oblasti zdravotnictví a za jeho boj mu patří uznání. Nicméně je třeba konstatovat, že i když reformy
jsou bezpochyby namířeny správným směrem, jejich chabé zdůvodňování veřejnosti
a poněkud chaotická implementace způsobuje odpor i u skupin obyvatel, kde by mohla být přijímána bezrozporově, nebo dokonce pozitivně. Otázka 30korunového
poplatku se pak stala pouhým politickým fetišem v předvolebním boji, neboť je očividné, že poplatek není určující téma snad ani
z hlediska zdravotnické reformy, a určitě ne
z hlediska celospolečenského. Jako vždy se
však ukazuje, že budoucnost nebude lineární extrapolací minulosti a strategie založená na relativně nekonfliktním rozdělování zvětšujícího se koláče je pro nejbližší
budoucnost vyloučena. Reálné kroky k efektivnímu státu nebyly realizovány. Dá se tedy téměř s jistotou očekávat, že příští předvolební kampaň pro parlamentní volby bude
vedena za situace, kdy dlouhodobě proklamované cíle ODS nebudou naplněny. Katastrofický scénář narychlo a chaoticky přijímaných úsporných opatření není možno
vyloučit. Fakt, že ODS za ministerstvo financí nezodpovídala, určitě nebude u jejích
potenciálních voličů, ani odpůrců omluvou.
Není lepších předpokladů pro úspěch levice v příštích volbách, neboť právě pro ni
platí čím hůře, tím lépe.
V otázce evropské integrace a takzvané
Lisabonské smlouvy vysílá ODS dva signály a opět bych se odvážil tvrdit, že oba potenciální voliče spíše odrazují a iritují, než
aby přinášely politické body. Jak dokazují
i průzkumy, voliči ODS logicky oceňují více než kdo druhý širší možnosti uplatnění
svých podnikatelských kulturních a vzdělávacích zájmů v rámci sjednocované Evropy.
Jisté naděje a podpora pro centralizaci některých pravomocí orgánům Evropské unie
pramení z chronické nespokojenosti s nevýkonnou a zkorumpovanou domácí státní
132
správou. Občan může doufat, že už jen prostý fakt topologické vzdálenosti těchto úřadů, většinou západním směrem, zmenšuje
jejich korupční potenciál a výběr personálu z celé Evropské unie dává větší naděje
na výběr kvalitních řídících elit než toto často bezvýsledné hledání z domácích, dlouhodobě likvidovaných zdrojů. Kritika bývalého čestného předsedy opomíjí vyzdvihnout
to pozitivní, co integrace přinesla a na čem
se v minulosti i ODS usilovně podílela. Vláda zase naopak svojí nepřiměřenou a nicneříkající propagační kampaní našeho předsednictví a často špatně skrývanou touhou
zařadit se na roveň zavedené „euroaristokracie“ působí na občansky smýšlející voliče až odpudivě. Hlavně však asi není přiměřené našemu reálnému zahraničně-politickému vlivu dělat z Lisabonské
smlouvy nosné téma domácí politiky.
Pokud tedy ODS do budoucna nemá projít procesem svého rozpadu a politické marginalizace, má jen jediný úkol: Získat zpátky svoji věrohodnost jako strany „schopných
podnikavých a sebevědomých občanů“, které ODS ve smyslu 2. článku svých Stanov
hodlá reprezentovat. Ve světle výše uvedeného, jakési spoléhání na doporučení zaujmout středového voliče, je pouze odvrácením pohledu od skutečného problému ODS
a doufáním v zázrak, respektive v to, že připsáním několika odrážek do volebního programu, naformulovaných politologem s cílem
oslovit i středového voliče, může vyřešit otázku reálné programové vyprázdněnosti a nedůvěryhodnosti. Za dané situace nevidím pro
ODS jiné řešení, jak získat zpět postavení státotvorné strany, které je nadřazen veřejný zájem nad osobní prospěch některých jejich
členů, než přijmout výzvy ekonomické krize
jako příležitost k prosazování zásadních reforem. V případě, že se to ukáže neprůchodným, nezbude než nabídnout ČSSD zkrácení současného volebního období a nechat ji
vyniknout se svými sliby a koncepty v těžkých dobách. Tato dohoda by mohla být spo-
jena alespoň s minimalistickými úpravami
volebního zákona ve smyslu kumulací voleb
a volebních termínů tak, aby se země a politický systém nenacházely v permanentní volební kampani. Mírné posílení většinových
prvků volebního systému by mělo být zváženo. Protože proces jistého otevření se novým
lidem a novým myšlenkám v diskuzi s členskou základnou v ODS ani nezapočal a současná nabídka na obsazení vrcholných funkcí ODS její problém dlouhodobého pohledu
neřeší, musí být příští 20. Kongres ODS kongresem volebním.
Alena Páralová
poslankyně PČR
Vážený pane předsedo, vážené delegátky,
vážení delegáti, vážení hosté,
stejně jako pan prezident si myslím, že
ODS už bohužel není tou ideově ukotvenou
stranou, kterou jsem v roce 1991 pomáhala
zakládat. Panu prezidentovi rozumím.
Nesouhlasím, že jsme prohráli volby, protože se celá Evropa posouvá doleva. To se
jen Evropské vládnoucí uskupení snaží ze
svobodných lidí vyrobit mlčící závislé hejno souhlasících občanů. Svobodní občané
některých států Evropy si dovolili v refe-
133
POLITICKÁ DISKUSE
rendu neschválit ústavu pro Evropu. A tak
se je mocní Evropy rozhodli z rozhodování
vynechat a našli způsob, jak je obejít. Lisabonská smlouva, která je velmi podobná
dvěma referendy zamítnuté ústavě pro Evropu, má být jednoduše schválena národními parlamenty. Existují dva poslední ostrůvky nesouhlasu s tímto postupem, Irsko
a váhající Česká republika.
Pro dokreslení mého pocitu z vládnutí
Mirka Topolánka mi dovolte starou historku z natáčení. V době vlády Miloše Zemana jsem sváděla své první úporné boje o zákoník práce s tehdejším ministrem práce
a sociálních věcí Vladimírem Špidlou. Mé
projevy ve Sněmovně byly doprovázeny na
jedné straně dupáním a výkřiky odborových
předáků, kteří vždy do posledního místečka zaplnili balkon, na druhé straně silnou
podporou Poslaneckého klubu ODS. Podařilo se mi tehdy udělat z nezáživného zákoníku práce mediální hit a nejsledovanější
zákon schůze. V této atmosféře mě tiskový
mluvčí požádal, abych pro tehdejšího senátora Topolánka připravila podklady, protože půjde v neděli v poledne do televize. Stalo se. V neděli jsem zasedla k televizi
a očekávala, jak to Mirek svému oponentovi nandá. Redaktorka nejprve shrnula, co
říká o zákoníku poslankyně Páralová a posléze se obrátila na Mirka, který se nejprve
svým typickým způsobem zasmál a pak prohlásil: „Se zákoníkem práce já nemám žádný problém. Podnikání je o něčem jiném“.
Před osmi lety neměl Mirek žádný problém
se Špidlovým zákoníkem práce. Nyní nemá
žádný problém s neplněním volebního programu ODS. Proč by také měl mít problém,
vždyť nedávno dokonce prohlásil, že mu
stejně nikdy nevěřil. Nemá žádný problém
ani s tím, že neplní smlouvu, kterou sepsal
s voliči. Nemá problém s Jiřím Paroubkem
v čele Sněmovny. Nemá žádný problém
s biopalivy, nemá problém s větrníky, ani se
zastavením jaderného programu. Nemá problém s antidiskriminačním zákonem.
ODS dostala od voličů silný mandát k zamítnutí Lisabonské smlouvy jak v Senátu,
tak v Poslanecké sněmovně. Veletoč Mirka Topolánka, který označil ústavu pro Evropu jako „shit“ a nyní je připraven podržet Lisabonskou smlouvu vysvětluje
Eduard Kožušník jako přeměnu opozičního politika ve státníka. Já bych spíše řekla, že Mirek Topolánek nemá s Lisabonskou smlouvou žádný problém. Domnívám
se, že právě proto, že Mirek Topolánek nemá s původním ideovým ukotvením Občanské demokratické strany žádný problém, stává se nevěrohodným. A se svým
předsedou se, bohužel, stává nevěrohodnou i celá ODS.
Jaroslav Zvěřina
poslanec EP, předseda OS ODS Tábor
Dámy a pánové,
dovolte, abych krátce pohovořil o Evropské unii. Jsme totiž již 4 roky řádným členem a myslím, že se příliš nemýlím, když
zde řeknu, že většina našich členů a našich
voličů je v EU ráda. Tím členstvím jsme totiž získali to, po čem jsme od sametové revoluce zcela jistě všichni toužili. EU nepochybně nepředstavuje zjevené dobro
134
a v mnohém si zasluhuje kritiku. Je to společenství vyznačující se deficitem demokracie, vysokou byrokracií a kompulsívní
produkcí stále nových a nových předpisů
a regulací. Jde současně o společenství obrovské, které představuje veliký, a tedy
snadný a vděčný terč pro nejrůznější kritiky. Je samozřejmě otázka, jestli to někdy
s tou kritikou nepřeháníme, jestli nejsme
ochotni s vaničkou vylít také dítě. Naše evropská politika má dvě dimenze – domácí
a zahraniční. ODS se v obou oblastech snaží prosazovat svůj vyvážený eurorealistický
program. V posledních letech se však stává, že ve směru k občanům vysíláme rozhádané a vnitřně nejednotné signály, podobně
jako v jiných oblastech působíme jako spolek, který neví, co vlastně chce. Přirovnávání EU ke komunistickým nebo nacistickým diktaturám považuji za jakési
nedorozumění. Stejně je nedorozuměním urputný boj některých z nás proti obsedantní
posedlosti institucionální reformou, kterou
se vyznačuje bohužel současný hlavní proud
unijní politiky. Obávám se, že pro tento boj
nelze na české politické scéně najít efektivní spojence. Podívejte se, kdo z politického spektra tento postoj podporuje. Také
tím nezískáváme výrazné sympatie našeho
elektorátu, který je k EU naladěn, obávám
se, spíše pozitivně. V rámci EU se naši politici a také my europoslanci, myslím, svědomitě snažíme získat pro naše vlivnější politické spojence. Je evidentní, že se to příliš
nedaří. Naším jediným vlivnějším spojencem je strana Britských konzervativců,
ovšem neprozradím žádné tajemství, když
řeknu, že jejich postoje k EU jsou vnitřně
docela nejednotné. Dohoda, kterou uzavřel
Mirek Topolánek s Davidem Cameronem
předpokládá ustavení specifické reformní
frakce v Evropském parlamentu po příštích
volbách. Myslím, že tato dohoda, bude-li naplněna, je maximem možného. Předpokládá ovšem výrazný volební úspěch zúčastněných stran. Politický spor s institucionální
reformou jsme nepochybně nevyhráli.
Můžeme obdivovat chrabrý irský lid za to,
že v referendu odmítl Lisabonskou smlouvu. Nicméně naše nadšení pro referenda by
se nemělo přehánět. Je jisté, že kdyby před
rozšířením o nové členské země byla u našich sousedů vyhlašována lidová hlasování,
sotva bychom dnes byli členským státem
EU. S názory naprosté většiny významných
unijních politiků se budeme muset nějak
popasovat. Někteří naši kritici Evropské
unie propadají až jakémusi evropskému mesianismu. Domnívají se totiž, že je povinností našich evropských přátel osvojit si naše skvělé představy o reformních procesech.
Tak to však v nadnárodních institucích bohužel nefunguje. O své pravdě buď přesvědčíme významné politické spojence,
nebo se holt musíme smířit s tím, že demokraticky respektuje postoje většiny a stejně
demokraticky s nimi polemizuje. Rozčilování, jak praví český politický klasik, rozčilování, to není politický program, který by
vedl k úspěchu.
Miroslav Jeník
poslanec PS PČR
Vážený pane předsedo, vážení hosté, dámy a pánové,
dovolte, abych Vás na úvod všechny co
nejsrdečněji pozdravil a zároveň nám všem
popřál doopravdy plodný kongres. Kongres,
který nám na svém konci dá jasnou a sjednocující odpověď, jak dál pokračovat
v ODS. Já osobně věřím v odpověď jednoznačnou, s jednolitým vedením, které bude
schopno řešit problémy. Problémy, ve kterých se (podotýkám naší chybou) nacházíme a samozřejmě i výzvy, které nás čekají
v následujícím období.
Alespoň krátce bych se zmínil o situaci
před a po posledních volbách.
1. Z mého pohledu jako principiální a prvotní důvod našeho neúspěchu a současné-
135
POLITICKÁ DISKUSE
ho stavu bych určil nejednotnost v našem
poslaneckém klubu. Toto samozřejmě připoutalo pozornost médií a z toho plynoucí
neustálou polemiku, co vlastně chceme, jak
to chceme dělat a následně znechucenost
a nedůvěru veřejnosti v nás, v naši politiku
a odpovědnost za stát. Malý příklad – sportovní mužstvo, pracovní kolektiv, dokonce
ani rodina nemůže dosáhnout úspěchů, dobrých výsledků a nemůže čekat přízeň okolí, když má uvnitř sebe někoho, kdo vytváří napětí, kdo je neustále skandalizuje
a vytváří špatnou náladu. Natož pak politická strana. Doplatili na to svého času socialisté, Unie svobody, doplácí na to zelení
a samozřejmě doplácíme na to i my!
2. Jako další fakt bych viděl to, že jsme
vládní strana a navíc vládneme v koalici.
Máme reformní program, snižujeme deficit
státních financí. To je a bude vždy negativně vnímáno veřejností, zejména když je to
neustále napadáno a zpochybňováno částí
našich politiků a poslanců. Zejména po
těchto zkušenostech nás všech věřím, že se
nám podaří zvolit vedení strany homogenní
a silné, aby veřejnost uvěřila našim krokům
v budoucnu. Já si dávám otázku, co zejména a především bychom měli udělat po
kongresu.
Jednak:
1. Potřebujeme obnovit důvěru v nás. Přesvědčit především střední třídu, že ODS je
jejich strana, že je schopna řešit vzniklé problémy s vizí nejenom prosperity, ale
i schopností krizového řešení.
2. Potřebujeme ČR stabilizovat v euro-atlantických strukturách a prosadit radar na
našem území. Tím je jasné, že naše místo je
v těchto euro-atlantických strukturách, a ne
v geopolitickém poli nestabilního Ruska.
3. Potřebujeme řešit vznikající hospodářskou krizi, která může razantně propuknout
i u nás. Tím, že vláda bude silná a schopná
fundovaně s ekonomicky vyzrálým týmem
řešit nastalou situaci. Vzhledem k potřebě
podpory vývozu, vytvářením pozitivního klimatu, který se samozřejmě dál přenáší na
lidi, aktivním a stoprocentním využíváním
všech strukturálních fondů, posílením státních investic do infrastruktury atd.
4. V neposlední řadě dle mého názoru
podpořit přijetí Lisabonské smlouvy a pokračovat tak v nastoupeném procesu jednotné Evropy.
5. Nakonec, vážené dámy a pánové, připravit ODS do dalších voleb. A to nejen do
Evropského parlamentu, ale zejména do
Poslanecké sněmovny jako opět suverénní
a sebevědomou stranu! K zvládnutí těchto
úkolů potřebujeme především silný krizový
management, který bude spolu s předsedou
táhnout za jeden provaz a zvládne tyto úkoly jak po politické, ekonomické i morální
stránce.
Michal Doktor
poslanec PČR
Dobrý večer, dámy a pánové, dobrý večer
pane předsedo,
nikdy jsem se nenadál, že na kongresu politické strany, Občanské demokratické strany, tedy subjektu hájícího svobodu, život bez
regulací, bude třeba kupovat si, respektive
136
zajistit si kvóty na vystoupení a pro odlehčení na úvod Vám kladu otázku, na níž hledejte sami doma odpověď. Co se stane, až
na příštím kongresu někdo skoupí či jinak
získá kvóty na vystoupení svých nevystupujících kolegů a opanuje Vám tady řečněním na hodinu. Své vystoupení bych chtěl
věnovat dvěma lidem, mužům v ODS. Dvěma lidem, kteří tady už vystoupili přede
mnou. Mirku Topolánkovi a Vlastimilu
Tlustému, řeknu proč. ODS si mne vybrala
a já jsem také ten úkol přijal, tedy si nestěžuji, abych se stal komunikátorem, předsedou odborné komise, která měla vést k dohodě uvnitř koalice, vést ODS, respektive
její poslanecký klub, v konfliktech a hledání dohody při projednávání ekonomických
témat. Můj mandát před půl rokem skončil
a chtěl bych Vám oficiálně oznámit, že komise dnešním dnem bude pracovat v novém
složení a připravovat volební projekci, nová témata pro volby 2010, pro nová volební
klání ODS v dalších volbách. Existuje pro
takové rozhodnutí a pro takovou změnu jediný důvod. Mirek s Vlastou už nejsou
ochotni se dohodnout a je mi to velmi líto.
Ve volbách, a nejen v těch vítězných v roce 2006, jsme slibovali hájit svobodu. Svobodu každé jediné lidské bytosti této země.
Jak nám ale mohou naši voliči věřit, že jsme
toho schopni, když jsme se sami stali nesvobodnými. Obávám se, že jsme to právě
my sami, především my sami, kdo svou
vlastní nerozvážností, někdy až nemístnou
horlivostí, vynášením nezralých názorů i dohod na světlo boží, šmírováním se, mocenskými úskoky, tu a tam i manipulací, ale
i vysmíváním se a znevažováním odlišných
názorů, byť jen jednotlivců, přesvědčili své
vlastní voliče o naší nepřipravenosti vládnout a přitom také svobodu hájit. Nedokáže-li většina naslouchat menšině, je
to nesvoboda. Bere-li si však menšina,
jednotlivec, osud většiny jako rukojmí k prosazování svých zájmů, je to nesvoboda stejného druhu, navíc i projev sociální igno-
rance. Lidé, naši voliči, mají mimořádný cit,
kterým hodnotí naši schopnost vládnout.
A my jsme strávili osm dlouhých let v opozici. Osm let jsme krok, krok za krokem sbírali síly, opravovali základy idejí předkládaných lidem, opravovali jsme základy
našich dovedností, učili se nové schopnosti oslovit voliče, porazit naše soupeře, vyhrát volby. Nemohu si odpustit jednu výtku,
k níž mě dovedlo vystoupení pana místopředsedy Petra Gandaloviče. Petře, vždyť
Ty ani dnes, tolik let po volbách, nevíš, s čím
jsme ty volby vyhráli a s čím jsme kandidovali. Samozřejmě, že koncept rovné daně
pracoval s elementy, které vytvářejí složenou daňovou kvótu, respektive výslednou
daň na základě superhrubé mzdy. Voliči nás
však nenechají vládnout kdykoliv, kdykoliv
jim budeme otravovat životy rozhodnutími
bez vnitřní logiky, rostoucí byrokracií, důkazy o zbytečném plývání peněz. A toho
jsme se za dva roky vládnutí dopustili.
I v mém vystoupení je příběh, příběh trochu exotický, to připouštím. Když se nedávno jedno z mých dětí vážně zranilo, a to
jich mám celkem pět, respektive šest, protože jedno je adoptované na dálku, a muselo se podrobit operaci, napsal mi otec mé na
dálku adoptované balijské dívenky toto: Jeli kdokoliv z Vás, mé nové rodiny, nemocen,
pak také stůňu. Já jsem se nad tou větou tehdy pousmál, možná stejně jako některý nebo někdo z Vás v tuto chvíli. Nabízí však jedno hluboké ponaučení. Spojuje-li kdokoliv
z nás s nemocí, kterou dnes ODS prochází,
svůj prospěch, snad ji i živí, pak je sám nemocen a nic dobrého jej v budoucnosti nečeká. A naší nemocí není volební porážka,
ta je jejím důsledkem. Ve shodě s Thomasem Jeffersonem spatřuji daní za svobodu
trvalou bdělost. Mám však pocit a nejen pocit, mám nezvratné přesvědčení, že na strážích pevnosti ODS, alespoň na některých
místech, stojí strážní zabráni do hlubokého
spánku, tu a tam ve vládě, tu a tam v Poslanecké sněmovně, tu a tam v Senátu, tu
POLITICKÁ DISKUSE
a tam na krajích. Já jsem bedlivě poslouchal každé slovo svých předřečníků, celou
dobu jsem se nevzdaloval z jednacího sálu
a ještě bedlivěji jsem poslouchal vystoupení Mirka, předsedy ODS, stejně jako všech
členů Grémia. Chtěl bych říci, že, alespoň
v mých očích, do této doby vystoupil bývalý předseda ODS, bývalý místopředseda
ODS a bývalí členové nejvyššího vedení, tedy místopředsedové. Říkám sám za sebe, že
doufám, velmi doufám, že skutečný předseda teprve zítra vystoupí.
Mirku, tys ve svém vystoupení opomněl
minimálně jednu povinnost, ale i právo, a to
zdůrazňuji, právo předsedy, kapitána týmu,
Ty jsi zde nikoho z těch, kteří si to zasloužili, nevyzdvihl, neocenil. A ty jsi ani nikoho z těch, kteří by si to zasloužili, nepošťouchl. Nepošťouchl jsi nikoho k lepší
práci. Tento kongres je sice vlajkoslávou bitevní lodi po prohraných volbách, ale tím
spíše tu musí zaznít jasné sdělení a poctivé
měření toho, kdo z nás jakou nese odpovědnost a jak můžeme dojít k další volební
výhře. Myslím si, že své uzdravení nalezneme pouze tehdy, až si znovu uvědomíme, že
naším jediným soupeřem je levice. Naší jedinou povinností je umět obhájit a ochránit
pravicové myšlenky, respektovat je každý
den ve svých životech. Spící strážní musí
137
být střídáni, prochází totiž kolem nich naši
společní nepřátelé.
Chci se zmínit i k tématu evropské integrace. Víte, já se dívám po Evropě daleko
bedlivěji než kdy dříve. Právě nyní, kdy se
hledají recepty na to, jak zmírnit důsledky
finanční a ekonomické krize. A vidím hlubokou propast mezi přístupy jednotlivých
zemí a slabý, téměř neviditelný základ společného projektu. Každý za sebe a každý za
své, tak zní přes luhy a háje přes Bavorský
les až od Seiny, tomu já ale rozumím. Já jsem
v březnu letošního roku právě ve světle přicházející finanční krize předpovídal nové
kolo soutěže národních ekonomik. Ale není snad právě teď ten nejvyšší čas rychle
odstranit zbylá vnitřní omezení a regulace?
Není právě tohle způsob, jak rozpohybovat
ekonomiku, která neví, kde nabrat další
dech? Dovolte pár slov závěrem. Máme před
sebou nelehké období, vrchol ekonomického vzepětí růstu celé země i našeho okolí se
v prostoru, času těsně minul právě s námi,
právě s nástupem našeho vládního projektu. Naše základní komunikační, ale i věcná
potíž spočívá v poklesu, propadu benefitů,
které měly k dispozici vlády předchozí na
vrcholu ekonomického růstu. Pohlédnete-li
kamkoliv na západ od nás, nemůžete nevidět kenesiánství nabírající na síle. Peníze
daňových poplatníků budou opět zneužívány k neefektivním impulsům do ekonomiky,
rozvolní se fiskální disciplína. Tím spíše
však musíme setrvat na svých zásadách, tím
spíše musíme zvýšit konkurenci této země,
přestože budeme káráni za to, že se dopouštíme daňovému dumpingu.
Závěr mého vystoupení patří Vlastimilu
Tlustému. Já jsem řekl, že odborná komise
ODS a její nové složení máte uvedeno v tomto materiálu, který někteří možná najdete až
doma a já doufám, že v něm začnete listovat už na tomto kongresu. Ten materiál pracuje, Vlasto, s většinou věcí, které jsi kdy
v životě a v ODS prosazoval. Vyslovuje dokonce návrhy, které jsi nevyslovil ani Ty.
138
Jako například soukromé, respektive soukromé právní pojištění proti důsledkům nemoci, privatizaci katastrálních úřadů a nahrazení této služby formou licence, kterou
vysoutěží soukromý subjekt ale i další a další úvahy. Já za sebe slibuji, že budu pokračovat ve všem, v čem pokračovat nebudeš
chtít. Já slibuji jednu věc a zcela důrazně.
Podvod s daňovým kolečkem, tu fintu, která je důkazem toho, že jsme lidi mátli, opakovat nebudu.
Ivan Fuksa
náměstek ministra financí za ODS
Pane předsedo, dámy a pánové, dobrý
večer,
chtěl jsem dnes hovořit o tom, že ODS
představila ucelený program reforem před
dvěma lety, se kterými jsme v následujících
dvou letech válčili. Chtěl jsem také hovořit
o portfoliu projektů, které Ministerstvo financí v roce 2008 představilo a které má
v plánu zrealizovat. Nicméně všechna tato
témata se dnes opakovala a myslím si, že
z úst ministra Římana, Nečase, ale i ministra Pospíšila a Gandaloviče byly představeny dostačujícím způsobem a velmi dobře,
a proto si dovolím své vystoupení z pozice
náměstka ministra financí trošku zkrátit.
Chtěl jsem hovořit také o tom, jakým způsobem naši voliči v těchto volbách za třicet
stříbrných, respektive za třicet korun, dali
tak strašně moc za tak málo. To, že upřednostnili bezplatný acylpyrin za zdravotnictví, které by mělo býti kvalitnější a bez čekacích lhůt. Nicméně mě z toho vyplynula
jedna věc, která tady nezazněla a to, že náš
volič, kterého nesmíme nikterak podceňovat i ti, kteří nás nevolili, tak jsou do určité míry nesolidární. Nesolidární vůči sami
k sobě, ale především to, že upřednostňují
zadlužování tohoto státu na úkor efektivního systému, tak to je ta nesolidarita, o které jsem se chtěl zmínit a snad nejjednodu-
šeji se dá pochopit to, že babička hlasuje
pro takovéto věci s tím, že si musí býti vědoma, že všechny tyto věci, které dostane
takzvaně od státu zadarmo, zaplatí potom její vnoučata na daních, které byly strašně
velké a pravděpodobně do budoucna můžou
i zadlužit tento stát. My jsme po sociální demokracii zdědili neuvěřitelným způsobem
zadlužený státní rozpočet. Jenom chci připomenout, že v 90. letech Klausova vláda
padla za deficit státního rozpočtu 1,6 miliardy. V současné době nebo v předešlých
vládách socialistů to byly de facto stovky
miliard korun ročního deficitu státního rozpočtu a skoro se nic nedělo.
Chci také mluvit o marketingu, respektive chtěl jsem mluvit, zaznělo to tady mnohokrát, protože toto slovo skoro bylo zakázané, neslušné, že náš inteligentní vnímavý
volič nepotřebuje marketingová hesla, která by mohl případně i podvědomě vnímat
a abychom oslovili i skupinu středových voličů, kteří v minulosti byli či nebyli na naší straně. Ale o čem jsem chtěl jednoznačně mluvit a k tomu se chci vrátit, je naše
nejednota. A tato nejednota spočívá v tom,
že já si myslím, že my víme, o čem je náš
program, ale občas jsme mu moc dobře nevěřili. Ale v každém případě v současné době se nacházíme v krizové situaci. A já ten
svůj výstup velmi zkracuji a chci mluvit skutečně o krizovém managementu, který tu byl
trošilinku zpochybňován. My jsme skutečně v krizové situaci, potřebujeme krizový
management a v této situaci já jsem přesvědčen o tom, že tím zastáncem a tím reprezentantem toho krizového managementu
je náš současný předseda Mirek Topolánek.
Já si myslím, že stačí se poučit z minulosti
a říct si pár příběhů. Podívejme se na vlády ČSSD, kdy Špidlova vláda v prvním roce dokázala stlačit deficit veřejných rozpočtů a začala plnit konvergenční program,
dokonce začal v druhém roce hovořit o poplatcích u lékaře, o placení školného a členská základna ČSSD se toho zalekla, v tu rá-
POLITICKÁ DISKUSE
nu Špidlu začala oklešťovat, zbavila ho
předsednického postu, ze Špidly se stal stále slabší a slabší předseda a kde nakonec
skončil? Od té doby sociální demokracie
prohrála všechny volby. Nebojme se reforem, pokračujme v reformách, dejme plný
mandát našemu předsedovi a našemu premiérovi Mirku Topolánkovi.
Chtěl bych říct ještě jeden příběh, nebo
dva příběhy, u kterých jsem měl možnost
být. Já mám tu čest se občas objevit na jednání vlády. Vzpomeňte, jak za Klause, za
premiéra Klause, probíhaly výstupy z vlády. Premiér Klaus udělal tiskovou konferenci a za pár minut na to, ať ta vláda byla
jakkoliv horká, vždy odsouhlasila svůj program a své jednotlivé body, nicméně vždy
vystoupil nebožtík předseda Lux, hlasování
zpochybnil, nicméně potvrdil, že oni hlasovali pro program, ale vždycky tomu našemu
premiérovi, v tehdejší době Klausovi, podtrhával nohy. V současné době ta vláda, ať
je jakákoliv, je velmi dělná. Ta vláda se kolikrát i pohádá na samotném jednání. Nicméně zažili jste někdy za poslední dva roky
takovou tiskovou konferenci? Ti všichni z té
naší trojkoalice drží basu a všichni na té tiskové konferenci vystoupí jako jeden muž.
A to, že to dokáže takto zrežírovat náš předseda, tak to je pro mě důkaz, že to je muž
do krizového týmu.
139
Ještě si dovolím s Vámi se podělit o jeden
příběh a to bylo čtvrteční noční jednání české vlády s předsedy Evropského parlamentu, kteří následující den byli na Pražském
hradě. Já jsem byl překvapen a trošku zděšen z některých argumentů, které tam zazněly. Nicméně vystoupení Daniela Cohn
Bendita za Stranu zelených, který zpovídal
a vystupoval směrem k premiérovi, mi připomínaly mé osobní zkušenosti z výslechu
na StB v 90. letech. Nicméně náš premiér
dokázal vystupovat razantně, hájil zájmy
České republiky a já jsem se dokázal vžít do
jeho situace a říkal jsem, takto razantně,
nicméně velmi korektně dokázal hájit problematiku radaru, dokázal hájit problematiku Temelína, dokázal hájit problematiku dalších věcí, za které nás naši evropští partneři
plácají přes prsty a já jsem si v té chvíli uvědomil, jak by to asi bylo, kdyby v té pozici
seděl například typově člověk slušného premiéra Špidly nebo nějakého jiného decentního pána. Možná by vše odkýval a naše zájmy by zde nehájil. Proto si myslím, že
v tomto krizovém období premiér Topolánek
je ten správný šéf tohoto krizového týmu.
Vůbec jsem nechtěl hovořit dnes o Lisabonské smlouvě, ale Lisabonská smlouva
právě z té pozice, kde se nacházíme, že jsme
poslední ze dvou zemí, která má problém
se schválením. Zkusme toto nějak využít
a zkusme si klást podmínky. Zkusme si klást
podmínky například na to, že nám EU nebude
a mluvit do radaru, zkusme si klást podmínky, že Evropská unie nám nebude mluvit do
Temelína a nebudeme muset poníženě informovat Rakousko o tom, jakým způsobem
se vyvíjí situace v jaderné energetice a v Temelíně. Ale v poslední době a v posledním
bodě se chci zmínit o našich starostech ve
městech a obcích. My máme velmi špatnou
podmínku, která byla vyjednána pro odstraňování ekologických škod, respektive
pro ekologii, a to jsou čističky. Dejme si to
jako podmínku, ať Evropská unie nám dá
minimálně stejnou výjimku, jako má Polsko,
140
aby naši starostové dokázali dostát našich
závazků a zmiňuji starosty měst a obcí na
závěr z toho důvodu, že naši starostové jsou
vždycky ten poslední obranný val, který nám
v komunálních volbách vždycky dokázal vyhrát volby.
Václav Vacek
starosta Vilémovic
Vážení delegáti,
není u mě zvykem na sebe příliš upozorňovat, ale ve vypjatých chvílích, mámli pocit, že můžu být užitečný, nelením
a přiložím ruku k dílu. Měl jsem opravdu
vážný zájem stát se delegátem letošního
kongresu ODS s tím, že nebudu pouze pasivním účastníkem, ale plně se zapojím do
průběhu jednání a touto cestou oslovím
Vás, delegáty kongresu ODS. Jediné strany na české politické scéně, která skýtá záruky vést naši zem k trvalé prosperitě. Budu se snažit být stručný a pokusím se Vám
sdělit názor nás, obyčejných lidí žijících
každodenními všedními starostmi. Žiji na
venkově, jsem soukromý zemědělec a kromě toho jsem v obci starostou. V žádném
případě nevidím současnou situaci tak dramatickou, jak by se zdálo. To, že jsme prohráli krajské a senátní volby, je zcela normální jev v politickém životě. Kdyby
bývala byla kampaň vedena sebelépe, možná by skóre bylo 11: 2, ale nebylo v žádném případě možné obhájit to, co bylo.
Prostě volič takový je. Zrovna tak jak jsme
předtím slavili šňůru volebních vítězství,
ne proto, že jsme byli lepší a měli dobré
kampaně, ale protože vládla opozice a volič si přál změnu. Tím nechci říct, že jsme
neudělali žádnou chybu. Každá prohra je
ponaučením a výzvou ke zlepšení. Analýza volební prohry byla již vypracována,
každý z nás si udělal svůj názor a učinil
bych tak za tím tečku. Hlavním cílem našeho kongresu je jak dál. Za dva roky nás
čekají parlamentní volby a tady mi dovolte zdůraznit několik postřehů, které by nám
měli být ku prospěchu. Není sporu o tom,
jak důležité jsou reformy, které tato vláda
provádí. Nejenom pro budoucnost, ale pro
každý den každého občana v životě. Žel bohu, málo o tom mluvíme a občanům vysvětlujeme. Ona pravicová politika navenek vypadá tak trochu tvrdě a jako by
obyčejným lidem ubližovala. Ve skutečnosti však člověka motivuje, posouvá kupředu, učí zodpovědnosti a dělá z něho
dobrého hospodáře, ať v práci či doma v rodině. Aby to každý pochopil, musel by přemýšlet a myšlení je pro většinu národa dřina a bolí. Média ani novináři nám v tom
nepomohou nazývat věci pravými jmény.
Jednodušší a zajímavější je psát ty oranžové a rudé bláboly – nemusíš pracovat a budeš se mít dobře, stát se o tebe postará.
A ten, kdo pracuje, je úspěšný, je lump
a zloděj. S takovýmito zprávami se noviny
lépe prodávají, televize a rádio lépe poslouchá. Za takto pokleslé vnímání života
u velké části občanů může nejenom politická scéna, někdy svým chováním, ale
především většina sdělovacích prostředků.
Samozřejmě výjimky o informacích a skutečné realitě se najdou, ale je jich málo.
Nejsou-li nám média nakloněna, o to víc
se musíme snažit sami.
A teď k Vám, poslancům, senátorům, ministrům a Vám pane předsedo vlády,
s vašimi posty a životem v Praze, nezlobte se, jste poněkud jinde, než v běžném reálném životě je občan. Sice jezdíte mezi nás,
diskutujete s námi, ale tak nějak po svém.
Položíme-li Vám otázku či nějaký problém
nebo názor, Vy nám vždy odpovíte svoji
pravdu, svoji vizi a mnohdy s otázkou elegantně odplujete úplně jinam. Vzhledem
k tomu, že bývá málo času a hodně otázek,
nemáme možnost na Vaši odpověď reagovat a následný problém řádně vydiskutovat.
Vy jste nám odpověděli, a to Vás ujistilo, že
máte pravdu a děláte vše dobře. Jsem hlu-
POLITICKÁ DISKUSE
boce přesvědčen, že žijete mnohdy v omylu,
kdy Vaši asistenti, poradci, tajemníci Vám
vždy neříkají pravdu. Ono to může někdy
být i jinak. Třeba Vám říkají to, co chcete
slyšet. Vždyť je zaměstnáváte, platíte a třeba od Vás něco potřebují, proč by se příčili Vašemu počínání. Rovněž Vaši přátelé
a nejbližší známí. Třeba budou chtít kus
medvěda, buďte si jisti, že Vám neřeknou –
děláš to všechno špatně. Budou vám licho-
tit a vše schvalovat. Navykládejte si to ve
zlém, ale zkuste se trošku nad tím zamyslet a připustit, že by na tom mohlo něco být.
Nejhorší je, když člověk lže sám sobě. Nebojte se pravdy, vždyť mýliti se je lidské.
Z toho možná pramení i někdy neúspěch
a nesmírná dřina při prosazování reformních zákonů. Umění a úspěšnost jedince
není v tom, že něco prosadím silou proti
všem a jenom proto, že je to můj nápad, byť
dobrý. Ale přesvědčit toho druhého, že je to
vlastně jeho nápad. Teď nemyslím opozici,
ale různé zájmové profesní organizace
a spolky, které ty, kterých se to týká, zastřešují. Víte, přátelé, postrádám tu umění
trpělivě, leč mazaně jednat, a neuškodilo
by Vám trošku skromnosti. Právě tu jste
z politiky vypudili, všichni napříč politickým spektrem. Někdy svoje neúspěchy
schováváte za slůvko sebereflexe, ale to ne-
141
ní to pravé, to jsou jenom falešné alibi.
Obec, ve které žiji, v posledních letech doznala velkých změn a samozřejmě k lepšímu. Když jsem začal tvořit a měnit, nebylo
to lehké. Ale právě proto, že jsem do toho
zatáhl celé zastupitelstvo a postupně i občany s tím, že je to tak trochu jejich nápad,
jde to o mnoho lépe. O všem je podrobně
a často informuji. V současné době nemám
problém cokoliv dobrého prosadit. Určitě
znáte pohádku Princezna ze mlejna. „Váš
nápad milosti“. Já říkám „Tvůj nápad občane“. Co se týče komunikace, vysvětlení
správnosti reforem směrem k občanovi, to
je asi nejslabší článek vlády. Asi nejpopulárnější téma reforem je zdravotnictví, potažmo poplatky.
2. Jediné, co jsme na vysvětlení slyšeli,
že poplatky mají výchovný účel, aby pacienti nezneužívali zdravotnickou péči. Ale
to nejdůležitější, co každého zajímá, kde
poplatek skončí, jsme nikde neslyšeli. Proto se vytvořila domněnka, že poplatek skončí lékaři či lékárníkovi v kapse a ještě nezdaněný. K tomu si dosaďme českou povahu
o závisti a výsledek všichni známe. Stačilo
říci tak málo: „Pacient přijde k lékaři
a zaplatí poplatek. Lékař poplatek spolu
s návštěvou pacienta vykáže zdravotní pojišťovně a automaticky je mu poplatek započítán a zdaněn. Poté zdravotní pojišťovna proplatí lékaři za výkon o 30 Kč méně.“
Tohle kdybychom hned na začátku slyšeli,
pacient by byl zdráv a spokojen. To samé
v lékárně. Menší doplatek na předepsané
léky a lékárník má v důsledku poplatku nižší marži. A další a další příklady a vysvětlení ohledně reforem. Tisková prohlášení,
články do novin, letáky do každé domácnosti. Nejenom pouze před volbami, ale
průběžně. Neustále lidem vysvětlovat a informovat je. Velké rezervy voličské základny jsou na venkově. Nové rozpočtové
určení daní ve prospěch venkova, tok finančních zdrojů pro venkov z EU, podpora
samosprávy malých obcí. Konečně si ven-
142
kova doopravdy někdo všimnul a dává mu
to, co už dávno měl mít. A my to neumíme
zdůraznit a řádně prodat. Proboha tak už se
probuďte a nechte o sobě slyšet. Nikdo jiný než Vy to za Vás neudělá. A k tomu lépe plnit předvolební slib o odbourání příliš velké byrokracie. Ona to sice slibuje
každá vláda, ale skutek utek. Ani jako starostovi, ani soukromému zemědělci mi papírování neubylo. Spíš naopak. Jeden příklad: Jako zemědělec jsem se pro příjem
dotací řídil nařízením „Správná zemědělská praxe“ o deseti bodech. Dnes se to jmenuje „Implementace platných nařízení dodržování Cross Compliance pro příjemce
přímých podpor“. Dokument o osmdesáti
bodech. Pane ministře, většina z nás to neumí ani pořádně přečíst, natož vyslovit,
a jak se pak máme podle toho řídit? Chcete-li opravdu administrativu snížit, musíte
začít nejprve na ministerstvech, v Praze,
protože odtamtud ty nesmysly pocházejí.
Lisabonská smlouva. Nečetl jsem ji, ale
v poslední době jsem toho hodně slyšel
z obou dvou táborů. Dnes jsem pro její přijetí. Jeden z mnoha důvodů za všechny.
USA dnes již není tak silné, jak v minulosti bývalo, anebo jsme si mysleli, potřebuje
silného spojence proti terorismu a „probouzejícímu“ se ruskému medvědovi.
A kde jinde hledat než v Evropě, silné
a jednotné. A pak, budeme-li vždy u toho,
máme možnost spoustu věcí ovlivňovat.
Snažím se pochopit pana prezidenta, ale
připadá mi, že dnes je obklopen lidmi, kteří mu říkají jenom to, co chce on slyšet
a ztrácí přehled. Velmi si pana prezidenta
vážím a o to víc mě mrzí jeho postoj k situaci v ODS. Jeho volba na hrad nebyla jednoduchá a ODS utrpěla velké šrámy v pochybách veřejnosti nad jejím průběhem.
3. Nestabilní koalice.Tak jako tak, je velmi nutné a akutní najít společnou dohodu
ODS a ČSSD o změně volebního systému.
Ať už většinovém nebo jednotném pravidle o sestavení koaliční vlády – vítěz vo-
leb s malými stranami. Vzhledem k jejich
volebním výsledkům, kdy se do Sněmovny
dostanou s odřenýma ušima, tu máš jedno
křeslo a buď rád.
Vyrovnání s církvemi. Je to ostuda. To,
že komunisté a sociální demokraté z doktríny jejich ideologie neuznávají, že základy naší státnosti byly postaveny na křesťanských hodnotách, mě nepřekvapuje. Ale
že ODS, pravicová strana, se takto chová
je zarážející. Západ a jeho pravicové strany se chovají jinak. Proč my musíme vždy
být něco extra? Je honba pouze za materiálními hodnotami a zcela se vytratily hodnoty duchovní. Proto také v naší společnosti je poněkud pokleslá morálka. Co Vám
zbude, až jednou přijde opravdová krize
nebo nějaká životní tragédie? Oči pro pláč.
Nám věřícím zůstává alespoň víra. A člověče, věz, že tvá víra tě uzdraví. Znal jsem
za totality velké straníky, kteří doslova
štvali a pronásledovali věřící, a potom,
když na ně dolehla zákeřná nemoc, dovolávali se nakonec Boha a přijali poslední
pomazání. Zamyslete se někdy nad smyslem života. Nenamlouvejte si falešné výmluvy, proč nevěřit jenom proto, že ten kdo
věří, také hřeší. I to je jen člověk. A člověk je nádoba křehká a od přírody ke hříchu náchylná. Ale polepší se jen ten, který svých špatných činů lituje na základě
svého svědomí. Zjednodušeně řečeno, to
je, přátelé, to duchovno.
Změny ve vládě. Dá se předpokládat, že
po kongresu přijdou již zmiňované změny
ve vládě, o kterých se již delší dobu diskutuje. Přesto, že se říká, že volby prohrály poplatky a pan ministr velmi slabě prezentoval a vysvětloval svoje reformy, já jeho
týmu věřím a fandím. Je prvním ministrem
zdravotnictví v polistopadové vládě, který
konečně začal něco užitečného dělat. S odchodem ministra Julínka končí reformy
a odpůrci řeknou, že měli pravdu. Pan ministr určitě zlepší komunikaci a nakonec
i veřejnost mu dá za pravdu a názorově se
143
POLITICKÁ DISKUSE
uzdraví. Ministr spravedlivosti Jiří Pospíšil. Jeho pracovitost a odbornost zasluhuje obdiv. Jestliže se spekuluje, že je málo
politický, o to větší podporu má u veřejnosti laické i odborné, dokonce i voliči z levého spektra se za jeho práci staví a chválí jej.
4. A to nejlepší nakonec. Musím se vyjádřit i k osobě pana premiéra. Právě teď
přepřahat uprostřed brodu by bylo velice
neprozíravé a jen by nám to uškodilo. Neříkám, že někdy příště. Pane premiére,
vím, že to nemáte lehké s opozicí, koalicí
a možná největší nepřátele máte ve vlastní straně. Přesto bych od Vás očekával podstatně větší míru slušnosti ve vystupování.
Vypadá to, že to jsou maličkosti, ale na oblíbenost u veřejnosti to má obrovský vliv.
Samozřejmě jsem viděl dokola opakovaný
sestřih Vaší reakce na onoho novináře. Samozřejmě si ten pohlavek zasloužil a ještě
byste ho měl býval nakopnout. Ale ve Vaší pozici tohle nesmíte. Musíte se snažit
maximálně ovládat a nad podobnými situacemi se povznést. Přece Vás nemůže jen
tak nějaký pisálek či Jiří Paroubek vyvést
z míry? S úsměvem jde všechno lépe. Podaří-li se Vám u veřejnosti vytvořit obraz
slušného sympaťáka se smyslem pro humor, máte úspěch reforem v kapse. V tuto
chvíli plně za Vámi stojím, věřím Vám
a jsem přesvědčen, že důvěru ve Vás kladenou nezklamete. A určitě nejen já. Důvěřuji Vám v nadcházejícím předsednictví
Evropy. Již jste prokázal, že umíte hájit zájmy českého státu a nejste pouhým kývalem, tak jak to předvedli sociální demokraté při vyjednávání o podmínkách při
vstupu do EU. Neříkám to jako lichotku,
abych si u Vás šplhnul, a že jste naši obec
navštívil, ale že to tak cítím. Jinak bych
Vás k nám nezval. Vážení přátelé, najdete-li
v mém diskusním příspěvku něco zajímavého a poučného, pomůže-li Vám to ve Vaší práci ku prospěchu věci, pro blaho lidu
a důvěry v ODS. „Váš nápad Milosti“.
Emil Jeníček
člen Litvínovské ODS
Prezentaci naleznete na:
http://www.ods.cz/kongres/download/
prezentace/jenicek_emil.ppt
V mém příspěvku bych chtěl zhodnotit
vliv krajských reprezentací na volební
výsledek v letošních krajských volbách
a v druhé části se zamyslet nad klíčem pro
nominaci delegátů na oblastní a regionální
sněmy a na kongres. Volební výsledky za
jednotlivé kraje vidíte na zobrazené tabulce. Jsou zde výsledky za rok 2004 a rok
2008 v procentech a v absolutních počtech
hlasů. V dalších sloupcích pak změna ve výsledku oproti roku 2004. Další dva sloupce
ukazují rozdíl ve výsledku v kraji oproti celkovému výsledku ODS. Vidíme, což není
překvapení, že nejlépe si vede kraj Středočeský a po něm kraje Jihočeský a Plzeňský.
Podle mě ale nezajímavější je sloupec poslední, který říká, jak se změnil výsledek
kraje oproti průměru ODS a který vypovídá
o vlivu regionální organizace na výsledek
voleb. Zde vidíme, že si polepšily moravské
kraje, stále nadprůměrný je Středočeský
a největší propad zaznamenaly kraje Karlovarský a Ústecký.
144
U výsledku Ústeckého kraje, za nějž jsem
zde delegátem, bych se chtěl zastavit a dát
svůj pohled na jeden z důvodů takového výsledku. Ten je horší o 19 % než před čtyřmi
roky a propad tohoto výsledku je 9 % vyšší
než propad celé ODS. Před čtyřmi lety získala ODS v Ústeckém kraji absolutní většinu mandátů a mohla vládnout sama. Rozhodla se pro koalici s ČSSD a voliči se začali
ptát: proč volíme ODS, když oni se stejně dohodnou. A mnozí z těch, kteří takto uvažovali, si našli alternativu a volili sdružení Severočeši. Vládnout s ČSSD se ukázalo jako
moudré rozhodnutí, ale bohužel jen pro hejtmana, a ne pro ODS. Po letošních volbách
ČSSD odstavila svého lídra pana Foldynu tak,
aby mohla ČSSD vládnout s ODS ve starém
složení. A mnozí voliči říkají: Nemá smysl
volit ani jedny, jsou úplně stejní, jde jim jen
o krajské zakázky. A zdá se, že i mají pravdu. Zajímavý je z tohoto hlediska i výsledek
jednotlivých oblastí v ústeckém regionu, což
vidíme v další tabulce. Zde je ve 2. sloupci
stav členské základny, v dalších sloupcích
volební výsledek v počtu voličů a v procentech. Důležité jsou další sloupce, a to váha
nebo síla jednotlivých sdružení podle počtu
členů a podle volebního výsledku. Nejúspěšnější je „okres“ Teplice – 23 % reprezentovaný úspěšným senátorem Kuberou.
Nejslabší „okres“ Chomutov – 16 %. Rozdíl
mezi nimi je 7 %. Ještě zajímavější je výsledek samotných měst. Teplice 27,3 %, Chomutov 14,5 %. Rozdíl téměř dvojnásobný.
Nejsilnější tři sdružení mají 77 % členů, ale
na volebním výsledku se podílejí 41 %. A naopak všechna ostatní sdružení mají dohromady jen 23 % členů, ale na výsledku se podílejí 59 %. Proč tomu tak je? V našem kraji
dochází v poslední době k masovému náboru členů ve snaze ovládnout regionální organizaci silou. Dochází k takovým jevům jako
nábor 300 členů za jeden den, přesun 150
členů z jedné oblastní organizace do druhé,
posilování organizací v malých obcích (v některých je až 6x více členů než voličů ODS).
Důležité jsou poslední sloupce tabulky, a to
váha nebo síla jednotlivých sdružení podle
počtu členů a podle počtu voličů. Znovu vezmu za příklad Teplice a Chomutov. Podle počtu členů je Chomutov téměř 3x silnější, podle počtu voličů 1,5x slabší.
Podle odstavce 7.5.d. Regionální sněm složení: regionální rada a delegáti oblastních
sdružení zvolení oblastními sněmy podle
klíče stanoveného regionální radou, členové Výkonné rady zvolení za region, poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v regionu s tím, že minimální počet členů
s hlasem rozhodujícím je 70; předseda kontrolní a revizní komise a Smírčího výboru regionu s hlasem poradním, nejsou-li zvoleni
řádnými delegáty sněmu.
Podobně odstavec 6.5.d pro oblast
a 8.2.a pro kongres. A zde je problém klíč,
je na libovůli regionální rady, ale úzus je
např. za každých 100 členů 1 delegát.
Podle článku 2 Stanov, hlavním úkolem
strany je být nástrojem volebního úspěchu
A zde se ukazuje, že není důležité být úspěšný ve volbách, ale sehnat hodně kamarádů, zaměstnanců nebo i studentů, kteří jsou
ochotni třeba i za peníze jednou za dva roky
pro mě zvednout ruku.
Snaha některých oblastních sdružení převálcovat ty ostatní silou se projevila už před
volbami, kdy na volitelných místech kandidátky nebyli zástupci oblastí Děčín a Louny.
Proto navrhuji do budoucna takovou úpravu Stanov tak aby klíčem pro počty delegátů
nebyl pouze počet členů daného sdružení, ale
také počet získaných voličů jako důkaz volebního úspěchu ODS.
Jan Baloun
starosta Rokycan
dovolte mi přednést svůj pohled na situaci v polovině funkčního období vlády. Vláda se pustila do dlouho odkládaných refo-
145
POLITICKÁ DISKUSE
rem, bez kterých by v budoucnu mohlo dojít ke kolapsu ekonomiky státu. Vláda prosadila některé reformní kroky při křehké
většině v Parlamentu, a to v období, kdy již
občané nejsou naladěni na dříve často používané, ale jen deklarované, utahování
opasků. Za to vládě dík.
Co lze na druhé straně vládě vytknout?
Především neochotu nebo neumění vysvětlovat podstatu reforem, a to především
reformy zdravotnictví. Mě, jako starostu
z okresu Rokycany, velmi mrzí, a považuji
za velkou chybu také neochotu posunout
stanoviště budoucího amerického radaru
v Brdech dále od nejbližších obydlí. Občané nejbližších obcí na Rokycansku a Příbramsku by dobrou vůli jistě dokázali ocenit.
Předsedovi vlády lze poděkovat za tah na
branku při prosazování cílů vlády. Na druhé straně nelze zapomenout některé reakce
a prohlášení, které se nehodí k tomuto významnému postu. Za nejhorší vůbec považuji odsouzení části volebního programu připraveného Vlastimilem Tlustým. Jeho
daňovou reformu vysvětlovali naši členové
voličům a já věřím, že tato reforma, také díky přesvědčivým daňovým kolečkům, měla
rozhodující vliv na výsledky voleb. Ještě
jednu věc, kterou považuji za velmi důležitou, vytýkám předsedovi Topolánkovi. Že se
nedokázal odhodlat k tomu, aby s předsedou druhé nejsilnější strany dohodl dlouhodobé cíle, které budou obě strany ctít. Neschopnost největších stran domluvit se
alespoň na elementárních zásadách dává
prostor extrémním stranám k zesilování jejich vlivu. Vede i k takovým nesmyslům,
které teď předvádějí krajské reprezentace.
V tomto ohledu je státotvornost dvojice
Klaus–Zeman výrazně vyšší než dvojice Topolánek–Paroubek.
Jak tedy dále? Máme možnost pokračovat
v reformách s vidinou dalších prohraných
voleb. Máme také možnost zastavit reformy,
zvolit jiného předsedu strany, zlepšovat její image, a potom možná vyhrát volby. Dovedu si představit i další varianty. Přesto
v tomto okamžiku vidím jako nejsprávnější
podpořit vládu, podpořit i současného předsedu a vyzvat je k většímu úsilí jasně vysvětlovat základní principy předkládaných
reforem a prezentovat jejich výsledky. Předsedovi strany pak uložit, aby s druhou největší politickou stranou stanovili dlouhodobé cíle zajišťující větší kontinuitu v krocích
vlád vedoucí ke stabilitě, prosperitě a bezpečnosti země.
Jiří Payne
bývalý poslanec
Je naše situace výsledkem objektivních
příčin a náhod? Pokusím se na několika příkladech ukázat, jak tomu je.
1. Začnu radarem, protože jsem v roce
2001, dříve než kohokoli v USA napadlo, že
by to mohlo být důležité, spočítal, že pro
bezpečnost Evropy je naprosto klíčové, aby
byl vybudován radar na našem území. Když
si vláda ODS předsevzala tento cíl, měl jsem
velká očekávání. Co jsem čekal, že udělá
předseda naší vlády? a) Vystoupí a představí záměr české veřejnosti, vysvětlí, jaká máme bezpečnostní rizika, že se musíme připravit na dobu za deset až dvacet let, že nám
146
nikdo nemůže zaručit, že se v průběhu
20 let nedostane útočná raketa do ruky nezodpovědné skupině. Mýlí se senátor Dienstbier – že nestátní subjekty se k technologii nedostanou. Víte, kolik stojí jedna útočná
raketa? 203000. Čekal jsem, že vysvětlí politické aspekty: sendvič mezi Německem
a Ruskem. Znepokojivě vstřícné vztahy me-
zi D a Ru. Konstatuje, že zapojení ČR do
obranného systému nám umožní svobodnou
zahraniční politiku, aniž by nás mohl někdo
vydírat. b) Bude mít hotové expertízy. c) Svolá starosty k jednání o tom, jak se cíl může
shodovat s lokálními cíli. d) Využít veškerý
intelektuální potenciál ODS – konference,
diskuse. e) Hlasování s podporou veřejnosti na desetiletí vydiskutované téma.
2. Co se ve skutečnosti stalo? a) Něco se
začalo proslýchat. b) Nikdo nezná podrobnosti (že by utajení? – v roce 2001 jsem spočítal v ČR). c) Odpůrci požadují svolání veřejné diskuse – starostové mají problém,
který si nezavinili, který neumějí řešit, prosí o pomoc – členové vlády se po sporadickém pokuse neúčastní – náměstek MO
nadává lidem – domnívají se, že mohou
válcovat silou. d) Vláda odmítá podporu
nestátních iniciativ na podporu radaru.
e) Agenda odebrána z MZV a stažena pod
úřad vlády, jmenován zmocněnec, který pro-
blematice nerozumí. f) Zmocněnec dosáhl
snížení podpory, nepohotovost, neznalost
problematiky, odvolán. g) Ministr zahraničí
poslal do světa lživou zprávu, že radar je
určen na obranu před ruskými raketami.
h) ODS se pokouší prohlašovat smlouvy silou, abychom dalších dvacet let museli splácet politický úvěr v podobě obhajoby radaru.
Není to příklad pasivního přístupu k prioritám naší politiky? Kdo ji poškozuje? Měli
jsme možnost získat majoritní podporu veřejnosti pro radar, ale ne s touto vládou.
Lisabonská smlouva. Když jsme před
lety podávali přihlášku do ES – Evropských
společenství, byl to klub rovnoprávných suverénních států. Lisabonská smlouva obrací tuto zásadu naruby – Unie se stává nástrojem velkých států, aby mohly diktovat
malým, co smějí a musejí dělat. Ostatně –
velké státy o to usilovaly po staletí. Není to
tedy téma pro pragmatický kompromis, protože dělá ostudnou tečku za staletí trvajícím
úsilím českého národa o svobodu.
Zdravotnictví. Nebyl nám dán časový
prostor, abychom se mohli pustit do podrobné debaty, ministr zdravotnictví se
ostatně diskusi vyhýbá, proto jen stručně:
Změny ve zdravotním systému jsou založeny na kolektivním vyjednávání a regulaci
cen. Občan, o kterém jsme tvrdili, že má být
úhelným kamenem naší politiky, je vyšachován a odsouzen platit poplatky, které
dlouhodobě nemohou vyřešit špatně nastavené principy ve zdravotnictví. Lékaři neodsuzují naše reformy, že by byly příliš pravicové, ale proto, že nemohou fungovat.
Jednota ODS. Opakovaně zde slyšíme
výzvy, dokonce imperativy, že musíme být
jednotní. Bývaly doby, kdy síla naší jednoty pramenila z otevřené diskuse, oponentury a argumentace. Pak jsme se mohli jít poprat o závěry, ke kterým jsme dospěli.
Diskuse z ODS zmizela, vedení nenaslouchá členům a přirozená jednota má být nahrazena vynucenou, založenou na slepé
poslušnosti. Proti autoritářské arogantní
POLITICKÁ DISKUSE
jednotě se musí všichni svobodomyslní lidé
bouřit.
Není to nehoda.
5. To, že jsme prohráli volby, není náhoda, nehoda. Není to nedostatečným marketingem, jak jsme slyšeli. Špatný je produkt,
který nabízíme, politika bez nápadu, bez invence, bez ušlechtilosti. Ztrátu důvěry zapříčinila absence čestnosti, poctivosti, spravedlnosti, fairness.
Současná krize je hlubší, než si připouštíme a je výsledkem mnoho let se opakující řady fatálních chybných rozhodnutí. Je to
předvídatelný a zákonitý důsledek. Je to začátek dalších selhání, pokud se zcela zásadně neobrátíme.
Stojíme nad rozbitým autem po havárii,
teče krev a vozidlo hoří. Chcete pokračovat
v tomto vraku se stejným řidičem?
147
smlouva rozšiřuje možnosti použití
tohoto způsobu rozhodování celkem
o 68 oblastí, z toho u 19 oblastí se jedná
o nahrazení stávajícího jednomyslného
rozhodování a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto
rozšíření dosud největší posun. Z ‚citlivých‘ oblastí jde například o vízovou,
azylovou a přistěhovaleckou politiku,
energetiku, dopravu a mnoho dalších.“
A jejich faktické důsledky. Tento posun
fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování, a tak likviduje v těchto
oblastech suverenitu naší země a činí z ní
závislé území pod správou vyšší moci.
Vám, co tomu nevěříte, velice doporučuji si
přečíst, jak jednala včera delegace EP s prezidentem České republiky. A to jsme ještě
LS nepodepsali. Jak s námi všemi budou
jednat poté, co podepíšeme?
Tomáš Vaněk
místopředseda OR ODS
Praha-východ
http://www.ods.cz/kongres/?id=projevy&
prepis=938&sub=0&order=0&str=7
Lisabonská smlouva
a zastupitelská demokracie
O obsahu LS zde již mluvila či bude mluvit řada diskutujících, takže bych zde jen
zcela stručně shrnul její, abych tak řekl „základní parametry“ tak, jak je definoval Parlamentní institut.
„Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské
smlouvě znamená oslabení vlivu České
republiky v Radě, a to jak absolutně,
tak i ve vztahu k velkým členským státům.“
„Výrazné omezení práva veta a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská
Co na to ODS? ODS a její představitelé si byli těchto rizik vždy vědomi, o čemž
svědčí řada materiálů a prohlášení – například: Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu
velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve
skutečnosti ovládán skupinou několika
velkých států, zatímco ty ostatní by slou-
148
žily pouze jako stafáž. (Když do EU, tak
s ODS – programový leaflet k referendu
o vstupu ČR do EU 2003)
Přijetí evropské „ústavy“ je pro ČR
ve všech ohledech nevýhodné, protože
zhoršuje naše postavení v EU oproti stávajícímu stavu. Proto je třeba tento
smluvní dokument odmítnout. (Modrá
šance 2004)
„Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence
ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou.“ (XVII. Kongres ODS v roce 2006)
Situace dnes. Musím se přiznat, že jsem
nepochybně naivní. Ale možná že to bude
věkem a jiným způsobem myšlení. Pořád
jsem nedokázal pochopit, jak je možné, že
volení politici, kteří mají dle Ústavy reprezentovat zájmy lidu a jsou proto voleni každé 4 roky v demokratických volbách, nekřičí
jako jedna žena a jeden muž.
Lisabonská smlouva NE. Trochu mne
také zmátl vicepremiér Vondra svým vystoupením před US. Jeho stanovisko k přenosu pravomocí bylo dlouhé a předlouhé.
Když jsem z něj vypustil slova nepodstatná,
znělo totiž asi takto: „Česká republika přesunem pravomocí o pravomoce nepřijde,
neb bude mít stále pravomoce v oblastech,
kde k přesunu pravomocí nedojde.“ Což by
se dalo přeložit asi jako: „Není pravda, že
jste při krachu banky přišel o peníze, protože Vám pořád zůstaly ty 2 Kč, co máte
v kapse“. Nicméně – pak jsem konečně prohlédl. Máme zde zcela nový typ politiků,
doufám, že ne i v ODS, který nepochybně
existoval již dávno, ale jednak byl v menšině a jednak svou jinakost raději skrýval. Jde
o politiky, co svoji roli pojímají výhradně jako obchodní záležitost bez jakýkoliv emocí
a závazků ke komukoliv – státu, občanům,
voličům. Prostě obchod, který se posuzuje
výhradně podle nákladů a výnosů. Takovým
politikům působí „vůle lidu“ evidentně pro-
blém... Musí totiž neustále řešit „konflikt
zájmů“ svých a toho zpropadeného „lidu“.
A tohoto problému je definitivně zbaví Lisabonská smlouva. Zbaví je toho,
co jim dělá největší potíže – vůle voličů. Pokud totiž politik pojímá politiku ne
jako službu lidu či státu, ale jako zdroj moci a příjmů, představuje pro něj lid a voliči
problém – je totiž tlačen k tomu, aby kromě
svých prosazoval i jejich zájmy. A právě tohoto problému je LS zbaví – bude se rozhodovat prostě podle direktivy 458/4/B par.
2/n schválené dne. Takový politik – spíše
vysoký eurouředník (dříve říšský místodržící) bude muset prosazovat vůli voličů jen
občas, a tak nějak zvláštně – občas odjede
do Bruselu vybaven váhou hlasů 2,2 %,
účastní se řady recepcí, pohovoří s kolegy
stejně velkých zemí, nechá se od šéfů velkých zemí v závislosti na pohlaví políbit nebo poplácat po rameni a při koktejlu se domluví, jak to tedy zítra bude. Druhý den na
zasedání bude vášnivě prosazovat zájmy občanů – aby si všimla média – v rámci předem domluvené hry. A večer při recepci se
tomu budou společně smát. Při návratu domů bude zdůrazňovat, kolik košil propotil,
ale že se mu bohužel nepodařilo najít dostatečné množství spojenců pro návrh ČR,
takže překvapivě zvítězil návrh Francie.
A že on ho sice nepokládá za optimální, ale
že byl ve většinovém hlasování schválen a že
jsme tudíž povinni ho implantovat do našeho právního řádu na základě Lisabonské
smlouvy, která je pro nás ovšem celkově výhodná. Neopomene dále zdůraznit, že i příště v zájmu občanů ČR propotí stanovené či
možná ještě větší množství košil. Neřekne
ovšem, že to bude jako obvykle jediný výsledek jeho bruselského jednání. A najatá
média ho budou chválit a oslavovat, jak bojuje za zájmy státu a jeho občanů. A protože zasedání Evropské rady nejsou zase tak
často, bude moci využít zbylého času k posilování postavení, rozdělování prebend
podporovatelům a matení voličů. A pokud
POLITICKÁ DISKUSE
bude svěřené teritorium administrovat
dobře, bude za to nakonec odměněn teplým
místem v Bruselu. Podobně na tom budou
poslanci... Povinnou implementaci či transpozici z Bruselu přicházejících direktiv ponechají na bedrech sekretariátu a sami se
budou věnovat jiným problémům. Občas se
samozřejmě děsně servou o zákon, který
zcela výjimečně nepřiputuje z Bruselu – třeba zda ten a ten den bude dnem památným
či přímo státním svátkem. Tématem voleb
již nebude celkové směřování státu, změna
zákonů, postavení občana vůči státu či energetická politika. Mediálně tvarovaní manekýni budou občanům slibovat, kolik peněz
získají z Bruselu (tedy z peněz, které tam
občané napřed poslali) a jak budou v Bruselu prosazovat v zájmu občanů to či ono –
například snížení kvóty afrických přistěhovalců, které musíme dle „společné přistěhovalecké politiky“ přijmout (jak to dopadne, bude ovšem předem jasné každému, kdo
ovládá trojčlenku). Je samozřejmě otázkou,
jak dlouho bude občanům trvat, než to prohlédnou. Nicméně v každém případě prohlédnou pozdě. A jimi demokraticky volené orgány jim vysvětlí, že je to zcela a úplně
jejich chyba... Podle Ústavy platné v době,
kdy se schvaloval Lisabon, byl přece zdrojem veškeré státní moci lid. A „lid“ ani necekl – tak co se diví.
Důsledky pro ODS. Nicméně naši voliči i naši členové se diví jinak a včas – velice dobře si pamatují názory ODS a jejich
představitelů ještě těsně před tím, než Mirek
Topolánek exemplárně porušil usnesení kongresu a podepsal LS. Vědí velice dobře, že to,
co napsal Jan Zahradil před vstupem do EU,
je pravda – „Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu
velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve
skutečnosti ovládán skupinou několika
velkých států, zatímco ty ostatní by sloužily pouze jako stafáž“. Svůj „podiv“ již
149
někteří z nich vyjádřili v krajských volbách
– voliči ODS prostě nechtějí, aby jim někdo
mluvil do „jejich věcí“. A je jim jedno, jestli to „mluvení“ bude pocházet z Prahy (proto nechtějí vládu levice) nebo z Bruselu
(a proto nechtěli evropskou ústavu a nechtějí ani Lisabonskou smlouvu). A nechtějí, aby
Česká republika „sloužila velkým státům
pouze jako stafáž“. A vzhledem k tomu, že
jeden výprask ODS evidentně nestačil, vystaví nám nepochybně další „účet“ při volbách do EU Parlamentu buď svojí neúčastí,
nebo podporou někoho jiného. A to bez ohledu na směšná tvrzení typu „80 % voličů ODS
podporuje LS“.
Závěrem. Já osobně se cítím být zavázán
jak usnesením kongresu, tak i představou,
že samostatnost a suverenita státu stojí vysoko nad ostatními zájmy. Proto nikdy nic takového jako je LS nepodpořím. A půjdu ještě dál – nikdy nepodpořím nikoho, kdo něco
takového podepíše – a to ani kdyby kandidoval na místo nosiče na nádraží. Co uděláte Vy, nevím. Jen Vás prosím, abyste se trochu povznesli nad každodenní politiku,
lokální zájmy a hašteření a zamysleli se nad
tím, jak budete svůj případný neodvolatelný
podpis po zbytek svého života vysvětlovat nejen občanům, ale i svým dětem. A možná, že
by bylo pro nás všechny nejčistší nechat rozhodnout o LS ty, kterých se to týká především – a pana Topolánka bych rád požádal,
aby zvážil, zda opravdu touží po tom, být zapsán do historie jako další hrobař samostatnosti a suverenity našeho státu na dobu běžně označovanou jako „dočasně“.
II.část
ENERGETICKÝ BALÍČEK EU –
PROČ A ZAČ
(aneb hrabivá zelená pracka
v peněžence každého občana)
Úvodem. „Cílem EU je zaujmout v mezinárodním společenství přední pozicí
v boji proti klimatickým změnám, což
150
potvrzuje svým aktivním vystupováním
v mezinárodních jednáních, v rámci
nichž se snaží o postupné sbližování zatím
stále rozdílných představ významných
znečišťovatelů o nové podobě společného
závazku v boji proti změně klimatu.“
Předseda české vlády uvedl, že energetický balíček by měl být přijat ještě do
konce letošního roku. „Nechceme nic
blokovat, nechceme nic vetovat, ale jde
nám všem společně o to, aby balíček byl
přijat v takové podobě, která nepoškodí naše ekonomiky.“
1. Obsah a základní charakteristika
tzv. energetického balíčku
Tzv. energetický balíček Evropské komise tvoří devět vzájemně souvisejících dokumentů, které společně představují nový koncepční rámec energetické politiky EU pro
následující desetiletí. Energetický balíček
EU vytyčuje budoucí směřování evropské
energetiky s cílem zajistit Evropě bezpečné zásobování čistou (tzv. nízkouhlíkovou)
a konkurenceschopnou energií. (3)
Základními pilíři nové energetické
politiky, jsou:
1) boj proti změně klimatu, 2) snížení
vnější závislosti EU na energetických dodávkách ropy a zemního plynu, 3) podpora
konkurenceschopnosti
2. Z těchto devíti dokumentů vybírám ty s největším ekonomickým dopadem na obyvatele
2.1 Strategický cíl
Cíl EU v rámci mezinárodních vyjednávání omezit do roku 2020 emise
skleníkových plynů ve vyspělých zemích
o 30 % ve srovnání s rokem 1990. Do roku
2050 je pak nutné snížit celosvětové emise
skleníkových plynů až o 50 % (ve vyspělých
zemích o 60 – 80 %).
Jednostranný závazek EU, bez ohledu
na výsledky mezinárodních vyjednávání,
dosáhnout do roku 2020 alespoň 20 % snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání
s rokem 1990.
2.2. Snižování emisí skleníkových
plynů a systém EU pro obchodování
s emisemi
Základním cílem je udržet zvýšení průměrné teploty na Zemi v mezích 2 °C, a to
ve srovnání s předindustriálními hodnotami. Předpokladem toho je splnění zmíněných cílů snižování emisí skleníkových plynů, tj. snížení emisí ve vyspělých zemích
o 30 % do roku 2020 ve srovnání s rokem
1990 a o 60 – 80 % do roku 2050 (na celém
světě pak až o 50 %). (3) Metodou je posílení systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) od roku 2013. Energeticky náročná odvětví tak kvůli nákupům povolenek
přijdou o desítky miliard korun ročně, v roce 2020 to bude až 62 miliard korun. To se
odrazí v tržbách výrobců a situace se promítne do cen zboží pro spotřebitele. (4) Pro
představu, objem trhu dosáhl přibližně
300 milionů tun CO2 v roce 2005 a přibližně 600 milionů tun v roce 2006. Jeho předpokládaný obrat by se měl do roku 2012 pohybovat v rozmezí od 30 do 60 miliard EUR
ročně. (5) Toto zvýšení cen zaplatí logicky koncový spotřebitel, tedy každý
občan. A to ještě nehovoříme o tom,
že finančně silné skupiny mimo EU či
hedgové fondy mohou snadno vyhnat
ceny povolenek do několikanásobné
výše, ať již s cíly obchodními či politickými, a mohou tím vážně ohrozit celou ekonomiku EU.
2.3. Energetická účinnost
Kromně nepochybně rozumných opatření, jako snižování energetické náročnosti
budov a zvyšování účinnosti výroby a distribuce elektrické energie, je jedním z bodů i velice kontroverzní snížení spotřeby automobilů a jejich exhalací CO2. Občané se
dále mohou těšit na, cituji: „Podporu správného financování energeticky účinných investic malých a středních podniků a společností poskytujících energetické služby,
prosazování energetické účinnosti v nových
členských státech a na systémové využití
POLITICKÁ DISKUSE
zdanění“. (3) Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená dotace, regulace
a vyšší daně. Zbožným snem je dále:
„Podpora energetické účinnosti v celosvětovém měřítku“, která jistě take nebude zadarmo.
2.4. Energie z obnovitelných zdrojů
1. celkový cíl: dosáhnout do roku 2020
20 % podílu OZE na celkové skladbě zdrojů energie EU (závazně), 2. minimální závazný cíl pro biopaliva do roku 2020 ve výši 10 % (podílu biopaliv na celkové spotřebě
pohonných hmot v dopravě)
Těchto cílů má být dosaženo pomocí: vytvoření systému pobídek/podpor pro biopaliva a podporou OZE ve veřejných zakázkách (čti dotace a další deformace
trhu), zahrnování externích nákladů
(externalit) do cen energií z fosilních paliv
(čti zdražením pomocí zvýšených daní)
(3). Sama komise uznává, že ceny elektřiny
pro spotřebitele mohou stoupnout zhruba
o 5 %, což je odhad nepochybně podhodnocený, protože nezahrnuje náklady na dotace na straně jedné a dopady „ekologických“ daní na straně druhé. Pokud jde
o podstatu věci, o důsledcích využívání jak
obnovitelných zdrojů, tak biopaliv, toho bylo publikováno dost. Stručně řečeno – v celkové energetické bilanci nepředstavují žádnou úsporu, škodí životnímu
prostředí a zvyšují ceny potravin, což
působí v rozvojových zemích vážné problémy. Je nepochybné, že ve specifických
podmínkách některých zemí mohou být doplňkem energetického mixu – ale direktivně nařizovat jejich podíl je nesmyslné
a z hlediska deklarovaných cílů kontraproduktivní. (např. 6, 7)
2.5. Využívání fosilních paliv
Energetická politika se bude muset vypořádat s významným problémem rostoucích emisí CO2 vznikajících při využívání
fosilních paliv, zejména při výrobě elektřiny. Mezinárodní energetická agentura
předpokládá, že do roku 2030 se bude vy-
151
rábět z uhlí dvakrát více elektřiny než
dnes, a to zvláště v Něměcku díky politickému závazku odstavení jaderných elektráren. Očekává se vzrůst spotřeby uhlí
v EU, který by měl za následek zvýšení
emisí CO2 do roku 2025 o 20 %. Cílem
energetické politiky je proto předejít
těmto negativním dopadům pomocí technologií zachycování a ukládání CO2.
1. podpořit do roku 2015 výstavbu
a provozování až dvanácti velkých demonstračních (testovacích) provozů s udržitelnými technologiemi na využívání fosilních
paliv (čti masivní dotace z veřejných
prostředků), 2. zajistit, aby všechny nové uhelné elektrárny v EU byly do roku
2020 vybaveny systémy zachycování
a ukládání CO2 a stávající, aby poté postupně přešly na tyto systémy také. (3) (čti
dramatické zvýšení cen energií) Důsledky těchto plánů budou poměrně drastické, a to jak pro kapsu daňového poplatníka, tak i pro životní prostředí. Dle
podrobných kalkulací se uvádí, že vlastní
proces ukládání CO2 spotřebuje až
40 % vyrobené energie a cenový nárůst může činit až 90 %. (8) Analogicky bude tedy až o 40 % zvýšena těžba uhlí,
náklady na jeho transport, množství vzniklého popílku, těžba vápence nutného pro
odsíření a „výroba“ nekvalitního sádrovce
vzniklého při odsiřování a nutnost jeho
skladování. Životní prostředí to nepochybně ocení. Cudně se mlčí o rizicích spojených s ukládáním velkých objemů CO2,
především v případě jeho úniku. Příkladem může být jezero Nyos na západě Kamerunu. Při výronu CO2 zde 21. srpna
1986 zahynulo přes 1746 lidí, dalších 20
000 osob bylo zdravotně postiženo a zahynulo také na 3500 zvířat. (9) Dle některých
studií jde opět o zcela neefektivní a drahé
opatření, které nepřinese žádný efekt. (10)
2.6. Budoucnost jaderné energetiky
Zásadní prioritou komise je otázka jaderné bezpečnosti a spolehlivosti a z tohoto dů-
152
vodu komise navrhuje mj. ustanovit evropskou skupinu pro jadernou bezpečnost na
vysoké úrovni a přistoupit k harmonizaci požadavků na jadernou bezpečnost zajišťující
dodržování mezinárodně přijatelných standardů. (3) Vzhledem k tomu, že dodržování
mezinárodně přijatelných standardů již dávno zajišťuje MAAE, jde nejen o další úřad
konzumující veřejné prostředky – ale zcela
nepochybně o snahu pomocí regulací
„podusit“ některé JE. Nejspíše ty, co
nepoužívají správné, např. francouzské technologie.
2.7. Mezinárodní energetická politika aktivně hájící zájmy Evropy
V příloze 1 ke sdělení Komise o energetické politice pro Evropu jsou podrobně rozvedeny mezinárodněpolitické priority EU
týkající se energetiky vzešlé z jednání Evropské rady v rámci finského předsednictví
(prosinec 2006). Kromě těchto cílů považuje komise za další hlavní priority energetické partnerství Afrika – Evropa (z hlediska
rostoucího významu dodávek a velkého potenciálu do budoucna) a Mezinárodní dohodu o energetické účinnosti. (3)
3. Souhrn. Přijetí energetického balíčku je podle EU nezbytné proto, aby EU
splnila svůj cíl „Zaujmout v mezinárodním
společenství přední pozici v boji proti klimatickým změnám“. Takové špásy ovšem
vždy něco stojí. Jaké tedy budou důsledky přijetí energetického balíčku
v předložené podobě?
3.1. Ekonomické dopady: 1. dojde
k zvýšení cen energií pro občany o cca
100 %, 2. dojde k zvýšení cen energeticky
náročných výrobků a služeb, 3. dojde k zvýšené devastaci životního prostředí, 4. dojde
k výraznému snížení konkurenceschopnosti ekonomiky států, které „balíček“ přijmou.
3.2. Reálný dopad na emise CO2:
Efekt těchto nákladných opatření na celosvětové emise CO2 bude naprosto zanedbatelný – Evropa v současné době produkuje
cca 15 % emisí CO2 – je tedy zcela
lhostejné, zda tyto emise o 20 % sníží či
zvýší – celosvětově jde o max. 3 %. Přitom
Čína, odkud mám díky spolupráci v oblasti životního prostředí informace, o kterých
se v Evropě raději nemluví, zastává zcela
jasný postoj – nebude emise CO2 na jednoho občana zvyšovat více než na úroveň
emisí připadajících na občana USA či Evropy. Přeloženo do jazyka srozumitelného,
znamená to zvýšení čínských emisí CO2
o 300 až 400 %. (11) A Indie a další rozvojové země nepochybně zaujmou stejný
přístup. Podíl EU a jeho snížení či zvýšení o 20 % se tím ve světovém měřítku dostává téměř na úroveň statistické chyby.
3.3. Cui bono? Důvody vedoucí EU
k tak nesmyslným krokům lze jen těžko pochopit a rozklíčovat. Nejspíš jde o kombinaci řady faktorů, jako je: Úprk politiků
„vpřed“. Jak jinak zdůvodnit fakt, že se
z velké většiny velice pragmatičtí politici
s „poločasem“ života 2 roky najednou starají o to, co snad může být za 100 let? Cílem je odvrátit myšlení voličů od každodenní reality, od neplnění volebních slibů
a od výsledků jimi provozované politiky
v reálném čase“. Lze říci, že problém „klimatické změny“ přišel pro politiky toužící
po vzniku EUropského superstátu jako na
zavolanou. Po neúspěchu EUstavy ve Francii a Holandsku a po jejich problémech
v Německu, se zoufale hledal důvod pro
„společnou“ agendu. A je zde – EUropa
v popředí boje za „záchranu lidstva“, jak je
zdůrazněno i v Lisabonské smlouvě. O peníze jde až na prvním místě. Je jasné,
že při tak masivních opatřeních dojde k přesunu velice slušného objemu financí od obyvatel (kteří to vše nakonec zaplatí) do těch
„správných kapes“. A bylo by jistě škoda
toho nevyužít.
4. Sečteno a podtrženo. Obávám se,
že v úvodu uvedeného přání našeho premiéra, tj. „aby balíček byl přijat v takové
podobě, která nepoškodí naše ekonomiky“
POLITICKÁ DISKUSE
je bohužel naprosto nereálné. To uvádí
ostatně i český tisk. (12) Zaplatíme to –
a velice tvrdě – všichni, a dosažený výsledek bude, kulantně řečeno, velice
problematický. A není sporu o tom, že na
nízkopříjmové skupiny obyvatel bude mít
přijetí tohoto „dárečku“ největší dopad – se
všemi následnými důsledky.
5. Závěrem. Důsledky souhlasu s energetickým balíčkem budou mít nepochybně
pro ODS velice nepříjemné politické důsledky. Zdražení, které přinese a kterému
nebudou moci (nejen) níže příjmové skupiny uniknout, bude řádově vyšší než těch pověstných „30 Kč“ u lékaře. A tato škoda bude nevratná. Zpočátku méně viditelným,
nicméně o to podstatnějším důsledkem bude, že prostředky tímto způsobem doslova
„vyhozené oknem“ budou státu chybět tam,
kde budou opravdu potřeba – tedy pro předcházení, zmírnění či odstranění reálných dopadů klimatických změn, které na nás dopadnou v každém případě.
Měli bychom se tedy pokusit zastavit toto „zelené“ šílenství – a to co nejdříve, protože k podpisu má dojít ještě tento rok.
Oldřich Vojíř
poslanec PČR
prezentace/vojir_oldrich.ppt
Dali jsme voličům slib,
tak jej dodržme!
Vláda dnes stojí před zásadním úkolem
dokončit reformy, které jsme především my,
jako jediná skutečně pravicová strana, slíbili svým voličům v parlamentních volbách
v roce 2006. Je tedy nyní jen na nás, zda dokážeme jasně a srozumitelně prosadit svůj
pravicový program. Proto není dnes možné
hovořit o ničem jiném, než:
153
1. O hrozící hospodářské krizi, která
zasáhne i Českou republiku
Kvůli světové ekonomické krizi musíme
očekávat scénář hospodářské recese i v České republice. Navrhuji proto vážnou a věcnou debatu na téma našich schopností
a možností pro minimalizaci dopadů světové ekonomické krize v našem ekonomickém
a hospodářském prostředí.
Hlavní dopady jsou předpokládány v oblasti výroby a služeb – z resortního pohledu
primárně půjde o strojírenství, stavebnictví
a automobilový průmysl.
Negativní dopady lze očekávat i v exportu zboží a investičních celků. Je proto třeba podpořit exportní instituce, jako jsou například CzechInvest, CzechTrade, Česká
exportní banka, EGAP a využít jejich zkušeností, informací a finančních zdrojů.
Využijme i dalších instrumentů, které máme k dispozici. Vedle rozpočtové a měnové
oblasti by mohlo být užitečným nástrojem
finanční posílení Státního fondu rozvoje
bydlení, které by mělo dva efekty: a) výstavba nových bytů je příležitostí pro malé
a střední stavební firmy; b) zvýšení dostupnosti stabilizačních, resp. startovacích bytů pro mladé rodiny a např. učitele, zdravotníky, policisty, vojáky a jiné žádoucí
profese.
154
2. O evropském předsednictví jako
o příležitosti
ODS je pravicová strana, a proto prosazujme svobodné podnikání a svobodu jednotlivce a o tomto jednejme s našimi partnery v Evropské unii.
Zavedení unifikovaného systému evropského hospodářství anebo daňových předpisů – což předpokládá Lisabonská smlouva – je přece flagrantním ohrožením
volného trhu a významně znevýhodňuje
především nové členské státy – tedy i Českou republiku.
Jednotné daně a jednotné hospodářství
popírají geografické, populační, kulturní,
historické a ekonomické odlišnosti jednotlivých zemí. Zavádějí určitý typ federalizačního direktivismu, a to je přece věc, která není v souladu s našimi základními
programovými prioritami.
Proto je naší povinností pokusit se o získání času pro srovnání hlavních ekonomických a hospodářských parametrů s vyspělými evropskými ekonomikami.
Předsednictví České republiky v Evropské unii je pro nás příležitostí, jak s tímto
tématem oslovit státy, které jsou v podobné
situaci, ale které se také mohou stát našimi
spojenci – přenesme tedy tuto ideovou rovinu na mezinárodní evropskou diskusi, třeba právě díky tomu, že v prvním pololetí
2009 budeme hlavním moderátorem Evropské unie.
3. O oživení a programové akceschopnosti ODS
Zásadním úkolem tohoto kongresu bude
sestavení jednotného a akceschopného vedení ODS.
Máme-li se vyrovnat s prohrou v krajských a senátních volbách, je nutné si přiznat, že jsme socialistům sami nabídli témata, že naše nejednotnost ve vedení,
kauzy Tlustý – Morava či jistá okoukanost
již osm let vládnoucích představitelů v krajích přinesla v některých regionech až drtivou prohru.
Komunikaci uvnitř ODS i navenek s občany musíme výrazně zlepšit!
Proto navrhuji, abychom se vrátili k funkci výkonného místopředsedy. Jeho hlavním
úkolem by měla být právě komunikace nejen uvnitř strany, ale i navenek – přinášel
by voličům konkrétní informace o tom, co
se ODS podařilo z jejího volebního programu prosadit, a co je případně důsledkem
nutné koaliční dohody. Je to zásadní organizační změna vyžadující změnu Stanov.
Eva Dundáčková
poslankyně PS PČR
Vážená paní předsedající, dámy a pánové,
já jsem trochu ve svízelné situaci, protože mám jako všichni ostatní jen 5 minut a ráda bych Vás seznámila s usnesením regionálního sněmu Středočeského kraje a také
s usnesením místního sněmu Příbram-město, potažmo oblastního sněmu Příbram.
Přesto si neodpustím pár poznámek, které
jsem si tady napsala, poznamenala během
dnešního jednání a některé z nich navazují
na jednání regionálního sněmu, které také
navštívil pan předseda Mirek Topolánek.
Když tady stál pan Václav Klaus a vzdával
se své funkce čestného předsedy, tak se přiznám, že mi bylo hrozně smutno. Já jsem
přišla do ODS v roce 1996 s důvěrou v Občanskou demokratickou stranu, s důvěrou
ve vize, jejíž nositelem tenkrát byl Václav
Klaus a do Poslanecké sněmovny jsem
vstoupila v roce 1998, někteří z nás tehdy
měli pocit, že Václav Klaus je trochu víc nalevo v některých oblastech, například v bytové politice, než bychom si mnozí přáli.
Dlužno říci, že jsem přišla do Poslanecké
sněmovny z podnikatelské sféry a opravdu
jsem měla tehdy Václava Klause za trošku
levicovějšího, než bych si možná svého vůdce přála. Jestli se dneska cítí Václav Klaus
napravo od ODS, tak je to vážně hodně vážný důvod k zamyšlení. Předseda Mirek
POLITICKÁ DISKUSE
Topolánek nám na našem regionálním středočeském sněmu řekl, že důvodem naší
porážky je nejednotnost, nesrozumitelnost,
nepřesvědčivost, nedůvěryhodnost a nekomunikativnost. Ve většině případů viděl ale
chybu v druhých a já teď v návaznosti na to,
co jsem říkala o Václavu Klausovi si dovolím říci nebo se s Vámi podělit o některé postřehy ze svého desetiletého poslancování.
No, my jsme nesrozumitelní pro své voliče, ale nesrozumitelní jsme proto, protože
těsně poté, co jsme vyhráli volby s ekonomickým programem, náš předseda prohlásil, že ho vlastně nikdy moc nechtěl, nikdy
mu moc nedůvěřoval a považoval ho nebo
nepovažoval ho za realizovatelný. Jsme nejednotní? Přemýšlím, kdy nastal počátek té
nejednoty. Já se přiznám, že tu nejednotu
osobně necítím nijak fatálně, ale zaznívala
tady dnes opakovaně a přece v té volební
kampani, když s ekonomickým programem
Vlastimila Tlustého potažmo ODS objížděl
zemi také Mirek Topolánek, tehdy jsme přece byli jednotní, ale těsně po volbách už
jsme najednou chtěli něco jiného a tehdy
jsme se stali nejednotní a nesrozumitelní pro
své občany. 8 let jsem byla opoziční poslankyní, 8 let jsme jako poslanci ODS se
snažili bránit levicovému šílenství, které
nám předkládali sociální demokraté. Oni
155
krčili rameny a říkali: „No, tak se tolik nezlobte, my musíme, když ta Evropa to po nás
chce.“ No a teď jsme tedy my u vlády, předkládáme Poslanecké sněmovně stejné směrnice, stejné evropské levicové úchylky, krčíme rameny a říkáme: „No, co po nás
chcete, ona to ta Evropa chce, se s tím vlastně nic nedá dělat.“ Neb, jak pravil v senátu europoslanec Martin Šulc, včera hřímal
ve veřejném slyšení a říkal: „To ne Vy tady
v Senátu, to ne Váš Parlament, to my v Evropě budeme rozhodovat o takových věcech
jako je délka pracovní doby. Ty směrnice se
mylně nazývají směrnicemi, to jsou zákony,
zákony všech zemí EU a na nás záleží. My
jsme ti, kteří rozhodují.“ Já nevím, jak Vy,
ale já nechci Lisabonskou smlouvu, nechci
tuhle Evropu, nechci levicové šílenství
a moc bych si přála, aby ODS našla odvahu
k tomu, aby se postavila levicovému šílenství Evropy, aby jasně deklarovala, co chce,
za čím stojí a aby také byla srozumitelná
v tom, že svým voličům řekne: „Tohle jsou
naše vize, tohle je naše představa vývoje ČR
a také EU a také si za tím, co jednou řekne,
posléze stála.“
Miroslav Ouzký, já nevím, jestli teď sedí
v sále, protože odtud to není moc vidět, můj
vzácný přítel tady řekl: „Zdá se mi, že si to
chceme rozdat.“ Miroslave Ouzký, ty to uneseš a dovolíš mi to říct. Nechci si to s Vámi
rozdat, fakt ne, byť jsem považována za jednu z rebelů ODS, nikdy jsem to necítila tak,
že bych stála proti někomu, necítím nejednotu uvnitř ODS, jediné, co jsme kdy chtěli, byl prostor pro dialog a ten jsme ztratili,
neměli, odmítali jsme diskutovat, naše vedení nám odmítalo prostor v rámci poslaneckého klubu, o reformách, které předložila naše vláda. Vzpomeňte si, Vy, kteří jste
byli delegáty na posledním kongresu, že ani
tam jsme nikdo nedostali prostor pro dialog
a pro diskusi. Ztratili jsme tak sami sebe
a také to byl jeden z důvodů, proč jsme se
stali nesrozumitelnými a nedůvěryhodnými.
Protože čas chvátá, tak já ukončím své myš-
156
lenkové toky a pokusím se Vás seznámit
v rychlosti s tím, na čem se usnesl regionální sněm Středočeského kraje 29. 11. 2008
a posléze místní sněm příbramský.
Ono to vcelku konvenuje s tím, co jste
právě slyšeli. Regionální sněm doporučuje
jasné stanovení jednotlivých kompetencí
místopředsedů ODS. Regionální sněm ODS
střední Čechy vyzývá opakovaně organizátory kongresu ODS, aby neomezovali prostor pro diskusi delegátů – stalo se, bereme
na vědomí.
Regionální sněm ODS Středočeského kraje navrhuje, aby kongres ODS v roce 2009
byl rovněž volební. Regionální sněm ODS
Středočeského kraje zavazuje své poslance
k procedurální i věcné podpoře urychlené ratifikace smluv spojených s umístěním radaru protiraketové obrany USA v ČR. Regionální sněm z podnětu MS Rožmitálu pod
Třemšínem žádá, aby byly použity veškeré
prostředky pro úspěšnou ratifikaci smluv
o umístění radaru USA na území ČR v co nejkratší době. Regionální sněm Středočeského
kraje konstatuje, že přijetí eura ČR v nynější době je pro většinu občanů ČR nevýhodné, proto vyzývá ministry ODS ve vládě ČR,
senátory a poslance v Parlamentu ČR, aby za
této situace odmítali veškeré návrhy a kroky,
které by vedly k přijetí společné měny EU.
Regionální sněm doporučuje nepokračovat
v ratifikaci Lisabonské smlouvy, která po Irském NE nemá právní význam.
Místní sněm ODS Příbram–město požaduje, aby příští kongres byl volební, vyzývá
delegáty současného kongresu k volbě nových tváří do vrcholových pozic v ODS, aby
byl dán jasný signál členské základně a občanům ČR o sebereflexi s důrazem na prosazování pravicové politiky. Podporu vyjadřuje Petru Bendlovi a také Michalu Doktorovi na pozici místopředsedy ODS jako
jasného signálu prosazování pravicové politiky nového stylu a myšlení.
Děkuji Vám, že budete přemýšlet o tom, co
jste slyšeli a přemýšlet o tom, co nám sdělu-
je mým prostřednictvím členská základna,
alespoň ta ve Středočeském kraji.
Miroslav Svozil
předseda MS ODS Moravská Ostrava
sněm MS ODS Moravská Ostrava byl asi
prvním sněmem, který dne 20. října 2008,
byť po prohraných regionálních volbách, dal
opět důvěru Mirku Topolánkovi na funkci
předsedy ODS. Mirek Topolánek má stále
pro nás klíčové zásluhy:
– zasloužil se o volbu prezidenta
– je pro nás garantem euroatlantické vazby
– je garantem středopravicové vlády
Myslíme si totiž, že volební neúspěch
ODS byl způsoben mnoha faktory a zodpovědná za něj je celá ODS. Na neúspěchu nesou značnou vinu i bývalé krajské
reprezentace. Konkrétně MS kraj udělal
chyby ve svém postoji k průmyslovým
podnikům, které by měly být spojenci
ODS, nikoliv nepřáteli. Navíc, sněmovní
tisk 520 – pozměňovací návrh pana poslance Chytky k novele zákona o ochraně
ovzduší, vehnal desetitisíce voličů, zaměstnanců průmyslových firem, rovnou do
náruče ČSSD. Tento návrh totiž může zna-
POLITICKÁ DISKUSE
menat v budoucnu nekonkurenceschopnost značné části českého průmyslu, a tím
likvidaci tisíců pracovních míst. ODS se
musí určitě změnit – i programově. Určitě zůstane liberálně-konzervativní stranou, ale je nezbytné ji adaptovat na
21. století. Musíme mít přece své názory
na světovou globalizaci, sociální politiku,
klimatické změny, hrozby radikalizace
islamismu, multikulturalismu a enviromentalismu. Je nutné přesvědčit voliče,
že na všechny výzvy máme nejlepší recepty my, nikoliv levice. Rozhodně se musíme zbavit nálepky VIP strany, strany jen
pro bohaté, a proto je pro ODS k úvaze
model catch-all party, nikoliv tedy z pozic ideového rozkročení, ale s recepty na
problémy všech sociálních skupin občanů. Dovolte mi ještě poznámku k Lisabonské smlouvě. Nejsem jí nadšený
vůbec, ale stále je to pro mne lepší alternativa, než dostat se do zájmové oblasti
Východu. A tu hrozbu nepodceňujme.
V Ostravě při oslavě 90. výročí vzniku samostatného Československa byly vedením
radnice pozvány zejména delegace z Uralsku, Volgogradu a Doněcku. Věnce k pomníku padlým legionářům pak byly kladeny za tónů Pochodu padlých ruských
revolucionářů. Konečně změn musí doznat
i sama ODS. Musí se opět státi úctyhodnou institucí, která láká do svých řad
schopné občany. Naše MS přijalo svoji vizi‚ ODS – agenda 21, kterou můžeme nabídnout všem zájemcům.
Daniel Štěpánek
starosta Bystřice
Vážení delegáti, vážené delegátky, vážení hosté,
dovolte, abych se s Vámi podělil o svůj
názor na výsledky nedávných krajských voleb a na vedení Občanské demokratické
strany.
157
Začněme volbami – Občanská demokratická strana krajské volby prohrála. Tím,
že volby neřídila jen Hlavní kancelář, ale
jednotlivé regiony dostaly volnou ruku pro
kampaň, jsou na stole argumenty, že za volební neúspěch mohou z velké části samy
regiony. Ano, je to logický argument. Ale
to by nesměla ODS prohrát ve všech 13 krajích. V takovémto případě je zodpovědnost
za volby čistě na vedení strany. ODS pod
dnešním vedením prohrála volby a od našeho kongresu se očekává, že ODS z této
porážky vyvodí závěry. Z mého pohledu nemůže být tímto závěrem zkrácení volebního období ze dvou let na rok. To není
řešení, to je jen odsouvání problému. Odsunutí rozhodnutí a zodpovědnosti, strčení
hlavy do písku. Vyčkávání, co bude dál,
není řešením. Kongres musí své vedení
zvolit s platným a silným mandátem na celou dobu dvou let. A proto jsem rád, že kongres včera tuto změnu Stanov zamítl. Mámli si vybírat mezi dvěma kandidáty –
Mirkem Topolánkem a Pavlem Bémem,
musím říci, že výběr není vůbec snadný.
Mirka Topolánka vnímám jako vůdce, který není schopný komunikovat nejen s voliči, ale ani se svými spolustraníky. Je mož-
158
né, že bude dobrý krizový manažer, ale zároveň vím, že jeho volbou definitivně ztrácíme voliče, kteří nám v říjnu odmítli dát
hlas a bohužel, v posledních měsících i samotné členy. Ano, členská základna slábne (alespoň u nás na Benešovsku) a lidé,
kteří věřili, že po volbách do Poslanecké
sněmovny v roce 2006 něco reformami získají, jsou zklamáni. Navíc je třeba připomenout, že rozhodné NE, které ČSSD vystavila vládě v čele s ODS v krajských
volbách, se bude protivníkovi pro další volby zase náramně hodit. Druhý kandidát –
Pavel Bém má výhodu společenské popularity a zkušenosti z práce na pražském magistrátu. Tedy i zkušenosti s panem Paroubkem. Kdo nám ale zaručí, že jako
vůdce strany obstojí a nebude semlet protivníkovou vulgarizací a kriminalizací
v rámci předvolební kampaně do Poslanecké sněmovny?
Vážení delegáti, tento víkend volíme
předsedu. Volba není obětování jednoho
kandidáta na úkor druhého. Volba je soutěž. Z mého pohledu pokud bude zvolen
Mirek Topolánek, tak pravděpodobně ODS
bude součástí vlády v době evropského
předsednictví ČR. Se stejnou pravděpodobností však dojde k výrazné prohře v následujících volbách. V těch evropských
i v těch parlamentních. ODS tak otevře mocenský prostor sociální demokracii, potažmo i KSČM. Alternativou je volba Pavla
Béma. Při ní si vůbec nemůžeme být jisti
existencí následující vlády v čele s ODS.
Volbou Pavla Béma ale také navíc možná
zapříčiníme budoucí rozkol strany, který si
asi málokdo z nás přeje. Závěr tedy není
vůbec radostný. Vybírat mezi těmito dvěma alternativami je těžké a každý se s tím
musí popasovat po svém.
Jedno přání bych však závěrem měl:
Ať bude do předsednictva zvolen kdokoliv, strana musí být tým a vůdce
(nebo vůdci) se musí vždy a za každých okolností respektovat!
Tomáš Jirsa
senátor PČR
prezentace/jirsa_tomas_prez.pps
Jaká je cena za vládu se
zelenými?
Přestože to byly vlády ODS, které v oblasti životního prostředí dosáhly hmatatelných a konkrétních výsledků, vzdala se ODS
tématu životního prostředí. Za vlády Václava Klause byla politika ODS v ochraně životního prostředí prioritou a bylo dosaženo
naprosto zásadního zlepšení všech jeho složek. Do nápravy stavu životního prostředí
bylo tehdy nasměrováno 400 mld. Kč – do
odsíření uhelných elektráren, do výstavby
ČOV více než 100 mld. Kč, do plošné plynofikace obcí za 6 mld. Kč, a tak bych mohl pokračovat. Dnes občané oprávněně vnímají celou oblast ochrany ŽP jako pasivní
přejímání směrnic „z Bruselu“ na jedné
straně a realizaci programu zelených na
straně druhé. Nechci se jako Paroubek ohánět průzkumy veřejného mínění, ale z charakteristiky voličů ODS jednoznačně vyplývá, že téma životního prostředí je pro ně
důležité.
Ekologie a životní prostředí je dnes zcela v rukou Strany zelených a na ně navázaných nevládních organizací, které dostávají již několik let stovky miliónů korun
z veřejných i soukromých zdrojů. Jen MŽP
jim rozdalo téměř čtvrt miliardy korun. A my
za to platíme politicky i ekonomicky vysokou cenu. Právní i politický systém ochrany ŽP vstupuje do nejhlubších detailů občanského, společenského, politického
a hospodářského života. Je to univerzální
systém regulačních nástrojů často i s faktickým „právem veta“. Nechali jsme naše
tradiční voliče, podnikatelskou a živnostnickou sféru, napospas výmyslům
POLITICKÁ DISKUSE
ekologistů a nehájíme jejich zájmy. Politika zelených je značně agresivní, arogantní a v mnoha ohledech naprosto nekorektní, typické jsou zelené výmysly, které se
schovávají za bojem proti globálnímu oteplování. Byl jsem na přednášce profesora Pačese o budoucnosti energetické politiky.
Profesor Pačes řekl, že jediný z politiků, kteří si ho pozvali na kobereček a ovlivňovali
ho, co a jak má do zprávy napsat, byl vicepremiér Bursík, který na něj naléhal, aby
nepsal o nutnosti výstavby dalších jaderných elektráren. Každý z nás by mohl jme-
novat desítky příkladů společného nátlaku
a promyšleného ovlivňování veřejného mínění a lobby ze strany NGO a Strany zelených na místní národní i mezinárodní úrovni. Skutečnost, že Greenpeace na několik
týdnů obsadili kótu pro umístění budoucí
radarové základny v Brdech, ukazuje, že to
není ochrana životního prostředí, ale čistá
politika, čím se tyto organizace zabývají.
Hnutí Duha například předloží za velkého
mediálního humbuku Ministerstvu životního prostředí petici za zlepšení recyklačních
služeb. A MŽP pak předkládá novely zákonů s tím, že občané to chtějí. Jedním z plánů jsou vratné PET lahve. Náklady na za-
159
vedení tohoto systému jsou několik miliard
korun. Proti jsou obce, obchodníci, výrobci
a jejich svazy, potravinářská i hospodářská
komora, ale my děláme, že je neslyšíme. Dopad by byl katastrofální, a to nejen na cenu
nápojů, ale i potravin, zlikvidoval by se
systém třídění odpadu, který máme mimochodem jeden z nejlepších v Evropě.
V rámci programu EVVO (Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta) jsme si
nasadili neziskovky do škol, aby působily
na naše děti, a ty pak poslouchají přednášky o globálním oteplování i o nebezpečí Temelína. Kdy jste Vy jako politici ODS byli
naposled v nějaké škole na přednášce? Média by nás roztrhala, jak ovlivňujeme mládež. Ale zelené si platíme za to, že do škol
chodí. Proč myslíte, že ministryně Stehlíková navrhuje volební právo od 16 let? Protože jediná politika, se kterou se studenti ve
školách setkávají, je politika zelených. Infiltrace státní správy „odborníky“ z NGO ve
všech krajích i na centrální úrovni je alarmující. Každý z Vás zná jistě příklady ze
svého kraje. A jaký je výsledek? Dovolili
jsme, aby lidé z NGO ve státních úřadech zasahovali do staveb dálnic a dalších
životně důležitých průmyslových staveb.
Nárazníkem absence politiky životního prostředí v ODS je komunální sféra – trpí naši starostové a trpěli naši
hejtmani, kteří jsou denně konfrontováni s výsledky nečinnosti ODS.
Závěrem: ODS nemá vlastní program ochrany životního prostředí
a hlavně ochrany přírody a krajiny. Od
ODS se právem očekává, že bude prosazovat aktivní pravicovou alternativu
ochrany ŽP proti konceptu v podstatě
levicovému, se kterým se však právě
díky neexistenci vlastního programu
pasivně ztotožňuje. ODS nesmí připustit,
aby na ochranu životního prostředí měly patent jen levicové politické síly. ODS musí
mít vlastní program, a ne se nechat „zastupovat“ zelenými.
160
Je v souladu s politikou ODS to, že
stát proti vůli obcí a kraje experimentuje s celou Šumavou tak, že dochází
k destrukci jejích největších přírodních
a kulturních hodnot a ztrátě nejvýznamnějších funkcí šumavské krajiny?
Je si ODS vědoma toho, že za její vlády rozhodují bez příslušného vládního
či zákonného zmocnění anonymní úředníci Správy NP o odpisu miliardových
hodnot státního majetku v podobě nezpracovaného kalamitního dříví (odhad
jen za posední rok 250 000 m3), ponechávání lesů v tzv. bezzásahovém režimu rozpadu působením škůdců a odpisu dřevní hmoty ponechané ležet v lese.
Jak se staví vládní ODS k tomu, že po
vstupu do Schengenského prostoru se
hranice na Šumavě neotevřely ani zdaleka tak jako z bavorské a rakouské
strany? Dokladem o totalitní podobě legislativy OP je např. i to, že o otevření
hraničního přechodu Modrý sloup se
nerozhoduje ve standardním správním
řízení, ale na základě stanoviska ornitologa.
Opakovaně vyzývám členy vlády: Neustupujte tlaku té rodinné firmy zelených,
kteří za čtyři koaliční poslance mají čtyři
ministry. Opakovaně prosím premiéra – zasáhněte proti zeleným na Šumavě,
ZACHRAŇTE ŠUMAVU!
René Franěk
člen OR Nymburk
Dobrý večer, vážení delegáti,
já budu vystupovat krátce, protože už je
pozdní hodina. Náš pan předseda nás tady
ubezpečoval o tom, jak se změní, jak už bude distingovaný a slušný. Během svého projevu nechal tři čtvrtě hodiny čekat venku
pana prezidenta. U nás v Nymburce si to
nedovolí ani špatný doktor na středisku,
aby mne nechal tři čtvrtě hodiny za dveř-
mi čekat, když jsem objednán. Já očekávám, že to samé předvede Vám, až ho
zvolíte, ale nebudete tři čtvrtě hodiny na
chodbě, budete tam, prosím, dvě volební
období, až prohrajeme volby se sociální demokracií. Proč? Podívejte se, prosím, do
Stanov, ve Stanovách je napsáno „hlavní
úkoly strany“. Víte, co je hlavní úkol strany? Být nástrojem volebního úspěchu.
Umíte si představit dnes Mirka Topolánka
jako nástroj volebního úspěchu? Já ne.
Dál bych se chtěl vyjádřit k Lisabonské
smlouvě. V roce 1995, kdy tady o Evropské unii nikdo nevěděl, tak ke mne přijel
domů německý školník a ten mi řekl: „Ano,
Fraňku, ty dvě války, ty jsme s Vámi prohráli, ale v té EU, to uvidíte.“ Mne zarazilo, že ač tam ještě nejsme, tak německému
školníkovi je zcela jasné, o co v té EU jde.
Pokud Vám někdo říká něco o Evropě, tak
Vám lže, abyste na to skočili, protože EU
to je jenom Německo a jednotlivé velké státy, které hájí své zájmy, evropské v tom nejsou. Také se nám říká, že když Lisabonskou smlouvu neodsouhlasíme my, že to
udělají sociální demokraté. Já jsem s tím
smířen. Ono totiž v dějepise se o tom jednou bude učit a bude tam napsáno: Lisabonskou smlouvu schválila ODS a nebude
tam dodatek, protože jinak by to udělala
POLITICKÁ DISKUSE
sociální demokracie. A až se toto stane,
prosím, tak budeme v pozici, jako když se
schvalovaly Moskevské protokoly. Když se
schvalovaly Moskevské protokoly, pouze
Kriegel byl proti, byl sám, byl jediný. Jak
to říká Saša Vondra: „Jsme jediní, musíme
podepsat, nemáme spojence.“ Měl Kriegel
v Moskvě spojence? Neměl, ale měl jiný
formát. Nebyl jako Bilak a podobní. Já nechci, aby ODS byla na úrovni Bilaků a takových individuí. My to podepsat nemusíme, prosím, podobně jako to nepodepsal
Kriegel a ten byl, prosím, v Moskvě u Břežněva, což bylo jenom o málo méně, než
když byl Hácha u Hitlera. Stále ještě nejsme v takovéto pozici. Pan Kriegel si tím
zničil naprosto celý život, i ten pohřeb měl
strašný, lítaly nad ním helikoptéry, kdo tam
byl, ten to ví.
161
po tom krizovém managementu. Já si myslím, že definice krizového managementu je
zcela jasná. Musí to být tým, který je malý, sehraný, má zcela jasně zřetelně stanovené pravomoci, tak pojďme se zítra
domluvit, že budeme mít jenom tři místopředsedy, nebudeme mít žádného 1. místopředsedu a že každý z těch místopředsedů bude vybaven nějakou konkrétní
pravomocí a konkrétní odpovědností tak,
aby jsme jako strana působili daleko věrohodněji a daleko efektivněji, byli schopni
prosazovat prostě ty věci, se kterými před
své voliče budeme v tom dalším období
Aleš Rádl
poslanec PČR, předseda OS ODS
Praha-západ
Dobrý večer, dámy a pánové,
já jsem se přihlásil do diskuse proto, protože mám pocit, že jsem tady dnes slyšel
příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí. Já si myslím, že lidé se do politické strany dávají proto, aby se navzájem ujišťovali také o tom, že věci, které dělají, dělají
dobře a společně hledali nějaké východisko, jak ty věci dělat ještě lépe. My se tady
celý den dnes ujišťujeme spíš, že ty věci
děláme špatně nebo s určitými rozpaky. Mně
se to nelíbí, já se s tím takto nemohu ztotožnit, já jako milovník života vím, že je
lepší udělat alespoň trochu, než o životě
neustále mudrovat nebo lépe se dá říct, že
je lepší malý čin než příliš mnoho slov.
Já jsem už tady včera navrhoval, že jedna z věcí, kterou bychom mohli učinit a že
to je v moci tohoto kongresu, je učinit z vedení naší strany skutečně úderný, efektivní tým, po kterém volá náš pan předseda,
předstupovat. Já se domnívám, že toto by
bylo jedno z řešení, které by nám určitě pomohlo, protože zatím působíme skutečně
jako určitý celek, který je nejistý v tuto
chvíli, nesourodý, nejsme si jisti, kterou
cestou bychom se měli dál vydat, tady
o tom neustále nějakým způsobem přemýšlíme a snažíme se něco vygenerovat,
ale ono, jak bych tak řekl, to s postupujícím časem se zdá být spíše obtížnější než
jednodušší. Takže doufám, že až tady zítra
zazní ten návrh na snížení počtu místopředsedů, že se k němu naši delegáti přidají, minimálně tím dnes trošičku ztížíme situaci těm, kteří se budou chtít v rytmu písní
162
Michala Davida domlouvat na tom konečném řešení zítra, kdo podpoří mého kandidáta a komu podpořím já jeho kandidáta.
Takže to je takové mé drobné řešení, kterým
bych chtěl přispět k tomu, aby činnost ODS
byla efektivnější. Já doufám, že se to podaří a že před ty voliče budeme v tom budoucím období především předstupovat s daleko větší rozhodností, s daleko větší vůlí po
vítězství, protože jsem přesvědčen, že volby nevyhrává jenom volební program, ale
vyhrává je také vůle a vyhrává je jednota.
Já bych se možná ještě zmínil k té jednotě. Tady se často hovořilo o tom, že ODS
jakoby ztratila jednotu. No ono to je docela logické. Když je strana v opozici, tak máme všichni jeden jediný cíl, máme cíl dostat se k moci a o těch věcech rozhodovat.
Když se k té moci dostaneme tak samozřejmě, že každý z nás se ukáže, že ten cíl
viděl trošičku někde jinde a trošičku na něco jiného kladu důraz a v něčem jiném vnímám akcent, navíc se do toho přidá ještě
celá řada neuspokojených ambicí a na velkou nejednotu je zaděláno. Já si myslím,
že návrat k tomu jednotnému pohledu je
právě prostřednictvím jakési větší jednoty
uprostřed toho vedení a to by byla jedna
z cest, kterou jsem tady v tuto chvíli navrhoval.
Ještě se krátce zmíním o Lisabonské
smlouvě, o které tady bylo mnoho dnes řečeno. Já patřím k jejím rozhodným odpůrcům a nebojím se toho, že jsme dnes jeden
z posledních států, který tuto smlouvu neratifikoval, protože platí, že ten, kdo je poslední, může být taky docela snadno první, až se začnou všichni vracet.
Václav Král
Vážené delegátky a delegáti kongresu,
vážení hosté, dámy a pánové,
myslím si, že v tomto sále není ani jediný člověk, který by necítil, že s naší stra-
nou není něco v pořádku. Slyšel jsem nedávno našeho předsedu Mirka Topolánka
mluvit o tom, jak je chováním ODS zklamán. Je rozhádaná, nesourodá a vůči němu nekolegiální. Tento popis je velmi pravdivou charakteristikou skutečné situace.
Položme si však otázku, co je příčinou a co
je důsledkem. Byl zde na začátku tento
stav, který dohání našeho předsedu k zoufalství? A nebo naopak, byl zde po dobu
šesti let Mirek Topolánek, jehož vedení
tento stav způsobilo? Když říkám vedení,
myslím tím spíš nevedení. Protože každý
z nás ví, že vedení prakticky nebylo veš-
keré žádné. Zbyly jen formální příznaky
politické strany – grémia, sekretariáty, oblastní manažeři, ale obsah se z této formy
vytratil. Takový stav přetrvává již několik
let, ale po nástupu ODS k moci, po převzetí
vládní odpovědnosti, se tento stav ještě
podstatně zhoršil.
Vláda jak energetický upír jakoby odčerpala zbytky tvůrčí energie ze stranických struktur. ODS jako strana se plandala za vládou jako loňská hadí kůže
a doplandala se do stavu, kdy zdatní teoretikové již začínají mluvit o tom, že ani
v příštích ani v přespříštích a vůbec v žád-
POLITICKÁ DISKUSE
ný dalších volbách ODS vyhrát nemůže. Na
stejnou strunu hraje i náš předseda Mirek
Topolánek, když z televizní obrazovky podsouvá veřejnosti myšlenku, že je vůbec
sporné, zda nějaká pravice má v ČR šanci. Náš problém je v tom, že pro našeho
předsedu je sporné to, co pro nás je nesporné. Že ČR není žádný ústav pro retardované socialisty. Že jako všude jinde
v Evropě i u nás po celou dobu naší historie pravice bojovala a dosti často i vybojovávala své právo vést republiku k demokracii a prosperitě. Problém i dnes není
v realitě, ale v hlavách některých z nás,
kteří hledají si výmluvu pro záchranu tváře, pro získání času, aby mohli v klidu odejít do ústraní.
Potřebu změny cítíme všichni. Víme, že
i z této potřeby lze udělat frašku a nabídnout staré tváře ochotné na volání po změně odpovědět tím, že na starou tvář nasadí
nové barvy. To nepřipusťme. Do starých
měchů mladé víno nanalévej, stojí v bibli.
Když změna, tak změna. Budu hlasovat pro
změnu a totéž doporučuji i Vám.
Jan Zahradil
předseda klubu poslanců ODS v EP
Vážení přítomní, dámy a pánové, diváci
u televizních obrazovek,
z mého pohledu tady dnes odpoledne
zazněla jedna jediná klíčová věc: jasný
závazek k tomu, že po volbách do EP
v červnu 2009 vytvoříme v EP novou samostatnou pravicovou nefederalistickou
frakci.
Proč je to tak důležité? Říká se, že pro
svou eurorealistickou politiku nemáme
spojence ani doma, ani v zahraničí. Že proto se nám nedaří prosazovat naše záměry,
které sice vypadají hezky na papíře, ale neumíme je uvést do života. Proto prohráváme bitvy, jako třeba byla Lisabonská
smlouva. A je to pravda. Až na výjimky, ja-
163
ko jsou třeba britští toryové, opravdu nemáme spojence. Celé politické elity v členských zemích EU jsou indoktrinovány
myšlenkami federálního nadnárodního superstátu. Dokud toto nezměníme, nezměníme v evropské politice nic. Proto je tak
důležité vytvořit takovou evropskou platformu, která bude prosazovat naše představy o EU. Proto je tak důležité, abychom
po eurovolbách konečně vytvořili novou
frakci v EP jako zárodek této platformy.
Připravovali jsme to ostatně dlouho. Slibovali jsme to také dlouho. Teď musíme splnit slib, který jsme dali. Je třeba konečně
opustit EPP-ED a lidi, jako je předseda EP
Pottering, který jezdí do ČR jako vojenský
velitel na inspekci do neposlušné posádky.
K tomu ale napřed musíme ty volby vyhrát.
Žádám Vás, apeluji na Vás, abyste k tomu
pomohli, abyste se zapojili do volební
kampaně k eurovolbám. Ať zítra vyhraje
M. Topolánek nebo P. Bém, ať preferujete jednoho či druhého, ať máte jednoho
či druhého rádi nebo neradi, je třeba na
to hned potom zapomenout a věnovat
se společné práci pro úspěch v eurovolbách.
164
NOMINAČNÍ PROJEVY – VOLBA PŘEDSEDY
165
PROJEVY KANDIDÁTŮ
A VOLBY DO POLITICKÝCH
ORGÁNŮ ODS
VOLBA PŘEDSEDY ODS
NOMINAČNÍ PROJEV
MIRKA TOPOLÁNKA
Vážené delegátky, vážení delegáti, milí hosté, dámy a pánové,
dnes před Vás předstupuji již potřetí během tohoto letošního kongresu. V prvním
projevu jsem položil některé otázky, ve druhém jsem se pokusil na tyto otázky odpovědět. Nečekal jsem aplaus. Neměl jsem tady klaku. Neříkal jsem ten projev pro
média. Říkal jsem ty hořké pravdy nám, občanským demokratům. Korektně, tvrdě
i sebekriticky. V tom projevu nebylo místo pro ovace. Všechno další, co bych chtěl
říct, brilantně vyjádřil Martin Říman. Já jsem měl pocit, že vše již bylo řečeno, že
i já jsem Vám vlastně už všechno řekl. Není to pravda, neřekl.
Neřekl jsem Vám, proč byste měli dnes volit zrovna mne. Já myslím, že se navzájem velmi dobře známe. Vlastně některé, které jsem měl pocit, že znám, jsem fakticky poznal až tady. Děkuji za to. Některé jsem tu už ani nečekal, někteří tu byli navíc. Drtivá většina byla kritická, otevřená, trochu rozčílená, ale odhodlaná. Tak je to
správné, tak to má být. Víme, co od sebe můžeme čekat, tedy minimálně Vy ode mne.
Moje rozhodnutí kandidovat znovu na předsedu ODS se nerodilo lehce. Po šesti letech ve funkci, neuvěřitelném tlaku.
Po mnoha velkých vítězstvích a spoustě proher, vzepětí, útlumu, jsem dlouho zvažoval, zda ještě nesu přidanou hodnotu. Zda to opravdu chci, zda mne opravdu chcete. Zda ještě něco mohu dát Vám, naší straně, české pravici, občanům. Nakonec jsem
si odpověděl – ano, mohu. Nejsem člověk, který rád prohrává. Ve chvílích, kdy jiní
ztrácejí odvahu, víru, sílu a chuť pokračovat, já začínám. Moje schopnosti a výkon rostou s úkoly, moje odhodlání podněcují výzvy. Čím složitější a beznadějnější je situace,
tím více mohu dát a dávám ve prospěch našeho společného cíle. Říkají o mne, že jsem
člověk do nepohody, takže to není mé ješitné hodnocení. Každý, kdo se mnou spolupracoval, to ví. Ano, dostali jsme tvrdý úder, soupeř porušoval všechna pravidla.
Někteří z nás ztrácejí odvahu, víru, sílu a chuť pokračovat. Já jsem dnes připraven se tady vztyčit a hlasitě a jasně říci: „ODS není poražena, ODS ví, jak dál, ODS
se nevzdává.“ Lídr buď je, nebo není. Ano chci znovu stát ve Vašem čele. Na špici,
jak říkám, kde fouká silný vítr, kde není ani chvíle oddechu. Chci opět nejprve
166
nastavit svoji a teprve potom Vaši tvář. Nebudu se vymlouvat na cizí chyby a uznám
ty svoje. Nebudu utíkat od odpovědnosti. Budu loajální tak jako vždy. I vysoký topol
může mít hluboké kořeny. Samozřejmě stromořadí je lepší. Nezvládne možná tsunami, ale pořádnou vichřici ano, i proto potřebujeme tým.
K překvapení mnohých sděluji, že ty kořeny jsou modré. Stojím pevně jako svorník
mezi tou liberálnější a konzervativnější částí ODS. Není to jednoduché. Vím, jak vysokou je schopnost integrovat, jak cenná může být jednota v různosti, pokud jsou vedeny cílem posílit naši stranu, posílit myšlenky našeho programu. Ctím individuální
svobodu, pokud je korigována odpovědností k celku. Já si vůbec nemyslím, že ODS
potřebuje psychoanalýzu. Pragmaticky a racionálně jsme vyhodnotili, kde se staly chyby, kde jsme my udělali chyby, kde jsem já udělal chyby. Vydiskutovali jsme nutné
kroky a nezbytné změny. Není nutné sypat si dál popel na hlavu a zatratit úspěšných
6, respektive 18 let. Stačí přidat do kroku a neschovávat se za kolemjdoucí.
Každý z nás je nakonec na té cestě sám. Každý z nás jí musí věřit a vidět cíl. Já
ho vidím, a proto tady dnes stojím. Nabízím jasné řešení, pokoru, rozum, srdce, odvahu a rozvahu a taky slibuji sebekontrolu. Nevstupujeme do lehkého období, proto potřebujeme silného lídra, kompaktní tým a elementární jednotu. Nepotřebujeme
v čele někoho, kdo myslí jen na sebe, kdo nemá vlastní názor, kdo cestou na vrchol
nenese zátěž, jen rozdává úsměvy do kamer. I v politice jsou vrcholoví lezci a šerpové, všichni mají své role, jsou na sobě závislí, úspěch i neúspěch je společný. Pečlivě si ale vybírají, s kým půjdou na jedno lano. Já jsem velmi pozorně poslouchal
včerejší diskusi. Slyšel jsem i ty, kteří si stěžovali, že zrovna nejsem v sále, i ty, kteří si léčili své bolesti.
Možná mi to nebudete věřit, ale i já jsem byl včera už unaven. Hledal jsem v řečnících budoucího předsedu ODS. Ten člověk přece nejpozději na tomto kongresu
musí začít pracovat na svém zvolení. Pokud jste Vy všichni, kteří jste volali po změně, to volání mysleli vážně. Možná včera vystoupil, já doufám, že byl aspoň v sále.
Navíc si myslím, že člověka i politika je nutno posuzovat podle činů, nikoliv podle
slov. Některé činy nemohou být populární, já se jich nebojím. O tom snad nikdo nepochybuje. Pokud jsou v souladu s naším společným přesvědčením, s našimi společnými hodnotami. Jsme protikomunističtí, bratři Mašínové byli taky. Proto musíme hájit svobodu a demokracii. Jsme pro atlantickou bezpečnostní vazbu.
Radar je jejím nejlepším vyjádřením. Jsme zodpovědní. Proto musíme prosazovat
a obhajovat náš pravicový program, proto se nesmíme stydět za starý dobrý kapitalismus. Jsme zásadoví, proto nespolupracujeme s komunisty a za potupných podmínek ani se socialisty. Jsme slušní, proto neseme kromě výnosů i náklady koaličního
vládnutí a nelikvidujeme koaliční partnery. Jsme realističtí, proto spolupracujeme
se sousedy a hrajeme aktivní roli v Evropě i ve světě. Jsme seriozní a konzervativní,
proto dodržujeme smlouvy, ale i dobré zvyky a tradice. Jsme loajální, proto po diskusi respektujeme většinový názor.
Pokud takoví chceme být i nadále, jsem tady pro Vás. Pokud ne, pak děkuji. Všichni patrně chceme změnu. Já jsem začal u sebe. Lídr není dobrým lídrem, pokud vidí
167
jen pozitiva a nepřizná chybu. Já jsem přiznal chyby a nabízím pozitivní realistická řešení, nejen pro sebe, nejenom pro Vás – pro občany České republiky. Včera jsem byl
obsáhlý, dnes stručnější, protože Vy víte, kdo jsem, kam jdu a proč. Věřím Vám a chci,
abyste věřili Vy mně. Protože jsem Topolánek, Mirek Topolánek, předseda ODS.
NOMINAČNÍ PROJEV PAVLA BÉMA
Pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové,
kandidátský projev je od toho, abych Vás přesvědčil, proč mě máte volit, sdělil Vám,
co nabízím a jaké budou první kroky, které udělám, rozhodnete-li se dát mi důvěru.
Proč mě máte volit?
Řeknu Vám něco možná nepříliš populárního a není vyloučeno, že se to někomu nebude líbit. Bývaly časy, kdy jsme v Občanské demokratické straně fandili
úspěšným. Dnes už i mezi nás pronikla atmosféra jakéhosi socialistického rovnostářství, v němž každý úspěch je a priori podezřelý. Přihlásit se k úspěchu je pokládáno někdy i za neslušné. To já odmítám. „Člověk je program“, řekl Tomáš Baťa a měl zatraceně pravdu. Rád bych Vám dokázal, že k Mirku Topolánkovi existuje
reálná alternativa, a to teď a tady.
168
Je deset dobrých důvodů, proč bych měl v dnešním souboji vyhrát:
Důvod první:
Jsem v politice úspěšný. Na co jsem sáhl, to jsem vyhrál. Neprohrál jsem dosud
žádné volby. V české metropoli při posledních komunálních volbách dosáhla Občanská demokratická strana historického úspěchu 55 % hlasů a více než 60 %
přepočítaných mandátů. Získala suverénní majoritu v zastupitelstvu, takovou, jakou bychom si jistě přáli jednou mít i v Poslanecké sněmovně. Dnes můžeme řídit Prahu s čistokrevně „modrým“ programem. V posledních parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny vložila Praha na oltář naší společné „Modré šance“
14 mandátů a vytvořila tak sílu větší, než jsou kluby našich koaličních partnerů.
Sílu, Mirku, loajálních hlasů, loajálních hlasů, na kterou se vláda zatím mohla vždy
spolehnout. Nepožadovali jsme stejný počet ministerských křesel ve vládě, jako
mají naši lidovečtí partneři. Nebo snad zelení. Vlastně jsme my, Pražáci, docela,
nezlobte se, docela skromní. Mirku, řekl jsi, že vládu sestavíš sám. Bez Prahy.
A my jsme to loajálně přijali. A ještě na okraj, není pravdou, že v Praze vítězí
i Klausova tenisová raketa či Topolánkův golfový bag. Ne. Tak, jako prohra 6:7 je
jiná než debakl 0:13, tak také výhra s 30 % hlasy je jiná než výhra s 55 %.
Důvod druhý:
Jsem relativně úspěšný manažer. Zakládal jsem a řídil řadu organizací, nikdy žádná z nich nezkrachovala a naopak se čile mají i po desítkách let k světu. Česká metropole se dnes rychle zbavuje historických dluhů, rozvíjí se od sametové revoluce
snad tím nejrychlejším tempem, hospodaří s vyrovnaným rozpočtem, a to i přes nepříliš viditelnou podporu vlády. Ano, Mirku, ne nepříliš viditelnou podporu vlády.
Důvod třetí:
Jsem dokonce i úspěšným krizovým manažerem. Prahu jsem začal řídit přesně tři
měsíce poté, co se jí prohnala historicky největší přírodní katastrofa v jejích tisíciletých dějinách. Kdo si na ni dnes vůbec vzpomene? Do jednoho měsíce měl každý z několika desítek tisíc evakuovaných lidí střechu nad hlavou a do půl roku byla kompletně
obnovená městská infrastruktura. Nezadlužili jsme se. Ze svých vlastních zdrojů jsme
vybudovali unikátní systém protipovodňové ochrany, který střeží snad tu největší cennost, kterou naše země má – Pražskou památkovou rezervaci. Obdivujeme ji všichni.
Důvod čtvrtý:
Jsem neúnavným strážcem principů politiky ODS na úrovni jejího každodenního prosazování. V praxi jsem beze zbytku naplnil ideu malého levného a efektivního státu. Ano, bolelo to. Propustili jsme téměř 20 % zaměstnanců veřejné správy, meziročně ušetřili v provozních nákladech města téměř 1,5 miliardu korun. Za
2 roky bude 60 % veřejných agend na internetu v bezkontaktním vztahu občan – stát.
V příštím roce snížíme dluhovou službu města o téměř 7 miliard korun. Představuje to zhruba 15 % rozpočtu města. Ano, i to bolí.
Důvod pátý:
Naše politické přesvědčení postavené na nedotknutelném soukromí, individuální zodpovědnosti každého z nás i solidaritě s těmi skutečně potřebnými mně při-
169
padá tak přirozené, že je naplňuji v každém kroku svého konání. Narodil jsem se
sice v Praze, a nikoliv v Poděbradech, přesto jsou pro mne naše „Poděbradské artikuly“ tak samozřejmé, že jsem si dokonce vysloužil marketingovou značku „Klausovy prodloužené ruky“. Ale já se za to nestydím. A to ani po tom, co se včera s námi, chci věřit v dobrém, rozloučil dnes již bývalý čestný předseda Občanské
demokratické strany. Víte, proč se za to nestydím? Je to jednoduché. Konzervativně-liberální ideologie svobodného člověka ve svobodné společnosti je prostě pro
mne životním paradigmatem. Přijal jsem jej, nepotřebuji se nesmyslně vymezovat,
nepotřebuji proti němu bojovat, naopak, považuji za strašně důležité umět jej chránit. To byl důvod pátý.
Důvod šestý:
Jsem spokojeným otcem i manželem. Věřím, že pořádek doma je základem pořádku venku. Je zrcadlem našeho svědomí i zrcadlem našich lidských kvalit.
Důvod sedmý:
Byl jsem obdařen intelektem a kvalitním vzděláním na špičkových školách doma i v zahraničí. Měl jsem možnost studovat nejenom medicínu, ale i management
a oblast lidské komunikace. Do politiky jsem vstoupil s bohatou pracovní zkušeností. Politika mě baví, ale nelpím na ní a mám se také kam vrátit.
Důvod osmý:
Měl jsem možnost a využil jsem ji, naučit se anglicky téměř tak, jako mluvím
česky.
Důvod devátý:
Mám pevnou vůli a zatím obrovské množství energie, dokonce takové, že abych
její přebytek trošku vyventiloval, vylezl jsem dokonce i na nejvyšší vrchol světa.
Důvod desátý:
Dokonce i v posledních volbách, které pro Občanskou demokratickou stranu
skončily katastrofálním debaklem, jsme v Praze zůstali jedinými smutnými vítězi. I proto nechceme přijmout heslo: „Nic se neděje, jedeme dál po starých
stezkách ke světlým zítřkům“. Ano, zítřky mohou být světlé, ale nejdříve je musíme rozsvítit.
Co Vám nabízím?
Za prvé:
Pokoru a slušnost – bez těchto hodnot se v politice dlouhodobé perspektivy nedá uspět.
Za druhé:
Otevřenou komunikaci a odvahu – včerejší diskuse ukázala, jak hluboké jsou
příkopy v naší schopnosti porozumět alespoň trochu tomu, co vlastně děláme. Jak
jinak si totiž vysvětlit, že tři ministři vlády tvrdí, že jsme zavedli rovnou daň a dalších deset diskutujících to vehementně popírá. Jak to tedy je? Zavedli jsme ji, anebo jsme ji nezavedli? Budeme potřebovat hodně odvahy k tomu, abychom otevřeli jednu Pandořinu skříňku po druhé a alespoň se shodli na tom, co jsme již udělali.
170
Jak jinak bychom totiž mohli začít vůbec chtít mluvit o tom, co ještě udělat chceme či co ještě udělat musíme?
Za třetí:
Nabízím profesionalitu a zkušenost. Nabízím pracovitost – politická strana je
dobrovolné sdružení lidí, kteří chtějí ovlivňovat veřejný život, sdílí spolu stejné
ideje, sdílí spolu stejné myšlenkové schéma. Musí tedy mít rovné postavení v uplatňování svých názorů. Přesto je svým způsobem politická strana i firmou a je nezbytné umět ji s plnou profesionální zodpovědností řídit.
Za čtvrté:
Nabízím vůdčí schopnosti – bez nich totiž nelze nikam vylézt, ale nelze také vyvézt politickou stranu z krize a připravit na vítězné volby.
Za poslední:
Nabízím změnu a naději – naději na volební úspěch v příštích parlamentních
volbách. Včera jsem použil metaforu o havarovaném autě. Občanská demokratická strana potřebuje jiného řidiče, tak velí zdravý pud sebezáchovy.
Jaké budou první kroky, které udělám?
Tedy co musí udělat předseda směrem dovnitř Občanské demokratické strany,
má-li mít šanci Občanská demokratická strana na vítězství.
Za prvé:
Podat ruku poraženému soupeři – i v politice totiž platí to, co ve sportu: „Sláva
vítězům, čest poraženým“.
Za druhé:
Začít sjednocovat ODS. Začít sjednocovat a nikoliv, přátelé, rozdělovat. Tento
proces bude delší, než si myslíme. Kongres ukázal, jak strašně moc hluboko jsme
rozděleni. Přesto jsem stejně hluboce přesvědčen o tom, že v každém z nás je dost
odpovědnosti nejenom za budoucnost Občanské demokratické strany, ale i za budoucnost jediné autentické pravicové strany v této zemi.
Za další:
Musíme obnovit činnost odborných komisí s regionálním, odborným zastoupením a zahájit strukturovanou vnitrostranickou diskusi o reformním programu pro
volby 2010.
Za další:
Musíme pokračovat v profesionalizaci manažerské sítě.
Za další:
Musíme připravit zcela profesionální zázemí Hlavní kanceláře ODS a vytvořit
onen profesionální volební tým. Tak často jsme srovnávali naše schopnosti, případně naše neschopnosti, s těmi u našeho soupeře.
Za šesté:
Musíme zavést přímou politickou odpovědnost za řízení Hlavní kanceláře.
Za sedmé:
Musíme nalézt vhodnější objekt pro Hlavní kancelář, který by umožňoval přeciejenom trochu interaktivnější práci dovnitř členské základny.
171
A za poslední, za osmé:
Musíme zavést moderní a především elektronicky zaměřené komunikační nástroje pro zkvalitnění vnitrostranické diskuse. Přece jenom žijeme v jednadvacátém století.
Co musí udělat předseda ODS směrem k našim voličům?
Musí fakticky zahájit předvolební kampaň. Začít objíždět celou republiku, každý okres, každé město, každou obec. Trpělivě vysvětlovat, co jsme udělali, obhajovat, co chceme udělat, připravovat se na to, co teprve uděláme, pokud zvítězíme
v dalších parlamentních volbách. A především a hlavně musíme lidem naslouchat,
musíme jim naslouchat, co si myslí, co od nás očekávají a co chtějí. Vládneme
přece pro občany, a ne pro sebe. Jak je možné, že můžeme vůbec říci po dvou letech, je třeba začít naslouchat, co lidé chtějí. To jsme snad měli udělat už dávno.
Co musí udělat předseda ODS směrem k vládě?
Podpořit trojkoaliční projekt.
Zahájit jednání o dalším pokračování trojkoaliční vlády s akcentem nicméně na
volební program ODS.
Vydefinovat priority, priority tak, aby byly v následujících 17 měsících do parlamentních voleb splnitelné.
Musí provést viditelnou, nikoliv kosmetickou rekonstrukci vlády.
Za druhé:
Pokusit se vytvořit parlamentní většinu pro všechny, nebo respektive pro schválení
umístění radarové základny na území České republiky. V případě neúspěchu radar
učinit tématem předvolební kampaně.
Za třetí:
Získat podporu pro odložení ratifikace Lisabonské smlouvy tak, aby se stala v nepřímém referendu součástí volební kampaně do Poslanecké sněmovny. V rámci českého předsednictví pak zahájit předběžné konzultace o vytvoření nového dokumentu.
Za čtvrté:
V případě nemožnosti shody na koaličním modelu vládnutí s redefinovanými prioritami doporučit podání demise vlády. Ano, byl jsem tázán řadou z Vás, a co se stane,
když s Vámi, pane, možná budoucí, předsedo, nebude Mirek Topolánek spolupracovat. A já říkám a odpovídám, samozřejmě, že existují alternativní scénáře.
Za další:
Pokud se toto stane, prezident demisi s ohledem na české předsednictví okamžitě
přijme a pověří premiéra sestavením nové vlády. Premiér navrhne menšinovou vládu
Občanské demokratické strany a prezident jí jmenuje ještě před začátkem nového roku. Vláda se ujme funkce do třiceti dnů. Požádá o důvěru a získá ji. V případě nevyslovení důvěry, vládne v demisi. To jsme přece zažili.
Co musí udělat předseda ODS směrem k reformám?
Reformy se stanou tématem politickým, nikoliv pouze a jenom primárně
„odborným“.
Jejich, byť dílčí, realizace je možná, přátelé, v obou vládních modelech.
172
Vláda definuje jejich priority ve střednědobém výhledu s ohledem na pravděpodobné
zpomalení výkonnosti české ekonomiky.
Obsah reforem se tak stává ničím jiným než aktivní a možná dokonce atraktivní součástí předvolební kampaně.
Dámy a pánové,
v průběhu posledních nejenom dnů zde na kongresu, ale i mnoha týdnů, jsem
tázán, opakovaně dotazován řadou z Vás, co by se stalo den poté v případě, že mi kongres vyjádří důvěru. Pokusil jsem se Vám ve stručnosti ukázat, že mé představy jsou
poměrně přesné a v žádném ze scénářů nevedou k ústavní krizi. Přesto považuji za korektní upozornit, že ve zmíněných scénářích, a ani to nemůže být, prosím, jinak, je řada proměnných.
Jednou z nich je i otázka mojí případné spolupráce s Mirkem Topolánkem. Opakovaně jsem se jednoznačně vyjádřil, že já osobně jsem pro ni připraven. A já osobně
budu první, kdo podá Mirku Topolánkovi ruku, ať zvítězím, či prohraji. Pokusil jsem
se ale také ukázat či naznačit, že jsem připraven i na případnou „nespolupráci“. Nevnímám to jako zásadní problém a jsem přesvědčen, že i tento scénář má svoje velmi
elegantní řešení. A konečně, snažil jsem se naznačit, že cesta ke ztracené důvěře voličů není a nemůže být procházkou růžovým sadem za přizvukování cimbálové muziky, ochutnávání „euromedu“ a popíjení „eurovodky“. Můžeme si o tom, prosím, myslet cokoliv, ale na „vedlejší pracovní poměr“ se tato práce, přátelé, dělat nedá. Jde
o příliš velkou zodpovědnost. A tak dovolte, řeknu to na závěr polopaticky, aby tomu
rozuměl úplně každý.
ODS je dobrá značka, dokonce moc dobrá značka. Stojí za to ji chránit. Existují pouze dvě cesty. První znamená strčit hlavu do písku, tvářit se, že se vlastně nic nestalo, že
jsme vlastně jenom tak trochu prohráli volby a maličko spolu uvnitř ODS zapomněli mluvit. Jinak jsme ti staří, dobří, modří ptáci. Nezbývá než čekat na zázrak v tomto scénáři.
Jak víme, zázraky se sice dějí, ale pouze v pohádkách. V politické realitě nikoliv. Pokud
se pro tuto cestu rozhodneme, pokud se touto cestou rozhodnete jít, je to svaté právo Vás,
nás, je to svaté rozhodnutí tohoto kongresu a já ho budu ctít a respektovat. Pouze, prosím, vzpomeňte si po čase na má slova. Druhá cesta představuje odvahu, odvahu rozhodnout se pro změnu. Vím, není to vůbec triviální. Skrývá v sobě tato cesta ony Churchillovské „krev, pot a slzy“. Nechť má Vaše volba přesah nejenom do příštího dne, ale
i do příštího roku, když už ne desetiletí. Za sebe mohu říci, že s Vámi hodlám, zůstat
v dobrých i zlých časech, ať dnešní volby dopadnou jakkoliv. Osobně věřím, že osud
pravice v naší zemi není a nemůže být vázán na osud pouze jednoho jednotlivého člověka a že Občanská demokratická strana projde tímto údolím zkoušek posílena. Posílena a s novou nadějí. Kdo nepoměřujete politiku jenom časem zbývajícím do důchodu, komu z Vás nestačí mít jistotu pomalého umírání, těm nabízím – pojďte se mnou!
Dámy a pánové, přeji Vám v této volbě šťastnou ruku, pevnou vůli a dobrou mysl.
Výsledky voleb: Předsedou ODS byl zvolen Mirek Topolánek s počtem 284 hlasů,
druhý skončil Pavel Bém s počtem 162 hlasů.
NOMINAČNÍ PROJEVY – VOLBA 1. MÍSTOPŘEDSEDY
173
VOLBA PRVNÍHO
MÍSTOPŘEDSEDY ODS
Dámy a pánové,
mám rád píseň Simona a Garfunkela Most přes rozbouřené vody. Postavit takový most musíme teď v ODS. Nesmíme se rozštěpit na mnoho názorových proudů, nesmíme se nechat strhnout vlastní řevnivostí a vzájemnými antipatiemi.
Nesmíme se propadat do propastí chaosu a beznaděje, které před námi otevřela
některá včerejší vystoupení. Máme odpovědnost za ODS a v ní zároveň za jedinou silnou pravicovou protiváhu krátkodechých levicových slibů a populismu.
Po oranžové záplavě v krajích je to mnohem naléhavější, než bylo kdy dříve. Patřím dlouhodobě mezi ty, kteří volají po změnách zejména v tom, jak ODS vystupuje navenek, jak mluví s veřejností. Věřím programu, se kterým jsme před dvěma lety vstupovali do vlády. Nedávno jsem si ho znovu přečetl. Mnoho bych na
něm neměnil. Asi nikdo nepochybuje o tom, že jádro a principy našeho programu jsou správné. Vše je především o schopnosti komunikovat. Zásadní chyby
v komunikaci jsme na tomto kongresu popsali všichni. Proč jsme se jich dopustili? Protože vázne reflexe vládních záměrů a kroků uvnitř naší vlastní strany.
Občas se holedbáme tím, že jsme skvělý tým. Jsem ale přesvědčen, že k základním rysům dobrého týmu patří, že spolu jeho členové hovoří, vedou věcné
diskuse, poslouchají různé názory a třeba se i přou o konkrétní věci, ale potom
v boji vystupují pevně a jednotně. Tenhle prvek mi v poslední době schází a já
chci pomoci jej do ODS vrátit. Pokládám obnovení jednoty ODS za klíčový úkol
prvního místopředsedy pro nejbližší měsíce. Jako první místopředseda chci být
mostem, který spojí zastánce různých názorů i strategií, spojí ministry, poslance, senátory, bývalé hejtmany, starosty měst a obcí a další důležité skupiny uvnitř strany. Chci být tím, kdo bude spoluvytvářet co nejlepší podmínky pro pracovní, stejně jako pro důležitá neformální setkání. Ano, chceme být skvělým
týmem a máme k tomu všechny předpoklady. Je ovšem potřeba učinit jeden důležitý krok – nastolit nejen bojovou konkurenční atmosféru, té máme často naopak více, než by bylo zdravé, ale vytvořit prostředí, v němž bude více obyčejného společného nadšení pro danou věc a kde bude vládnout přátelštější duch.
Rozbořme ještě jednou železnou oponu, tentokrát vnitrostranických neproduktivních půtek. Zní to možná jako politická „foglarovka“, jsem ale přesvědčen, že
pro vítězství v dalších volebních kláních je to nutné.
Co navrhuji konkrétního.
Každý z místopředsedů by měl mít nějakou konkrétní oblast odpovědnosti a někdo by se měl věnovat práci uvnitř ODS. Jsem přesvědčen, že by se všichni mi-
174
nistři měli účastnit jednání Výkonné rady a v oblastech, kde ministra nemáme,
by to měl být příslušný náměstek. Už to samo o sobě vytvoří lepší podmínky pro
vzájemnou komunikaci a především zpětnou vazbu na obou stranách. Musíme
se také mnohem víc zaměřit na politický marketing. V této oblasti musíme odvádět profesionálnější práci a přizvat do našich týmů komunikační odborníky.
Opozice má v tomto nepříjemný náskok. V řadě případů se jí daří díky propracovanému marketingu prodávat fiktivní jistotu deště, zatímco my si necháme často kvalitní produkt zastrčit dozadu do regálu. Musíme se učit lépe pracovat s výsledky průzkumů veřejného mínění i politologickými analýzami. Rád bych přispěl
k tomu, aby Hlavní kancelář vytvořila ještě profesionálnější zázemí v této oblasti. Co nejkvalitnější komunikační a marketingový tým by měla vytvořit i vláda. Chci pomoci ODS. Jsem připravený spolupracovat s předsedou ODS a pokusit se změnit věci, které jsem delší dobu kritizoval.
Chci jemu i ODS nabídnout:
• co největší otevřenost a kritický pohled na straně jedné
• jasný a přesvědčivý společný tah na bránu s cílem otočit trend volebních pre
ferencí na straně druhé
• zkušenost z Parlamentu, řízení města i kraje na straně třetí
Zároveň nabízím i přístup, který je v regionální politice často jedině možný.
Totiž přímé zaměření na praktické řešení problémů. Jsem opravdu připravený
pracovat pro naše společné cíle, ale popravdě bez Vás a spolupráce s Vámi to
nedokážu. Práce jednotlivce bez aktivní týmové podpory a ochoty pomoci ostatních nemůže přinést potřebné ovoce. Víme, že potřebujeme ODS pevně sjednocenou a odhodlanou poprat se o vítězství v dalších volbách. Kdo není sám přesvědčený, nemůže nikoho přesvědčit. Potřebujeme ODS, která bude působit
důvěryhodněji a sympatičtěji. Potřebujeme ODS vstřícnější, trpělivě, srozumitelně a efektivně vysvětlující svou politiku. Potřebujeme skutečně otevřenou občanskou stranu, aby mohla oslovit všechny, kteří nedůvěřují levicovým řešením.
Na začátku jsem řekl, že ODS potřebuje Most přes rozbouřené vody. Rád bych
přispěl k jeho stavbě a k tomu potřebuji Vaši důvěru. Dáte-li mi ji, udělám všechno, abych Vás nezklamal.
Dobrý den,
jmenuji se Ivan Langer a chci být 1. místopředsedou ODS. V tomto vystoupení Vám chci říct, čím nechci být, ale současně také říct, čím chci být. Nechci
být tím, kdo čeká, až předseda zakopne, nebo mu dokonce nastaví nohu, aby ho
potom vystřídal. Nejsem, nechci být a nebudu zakuklený lídr. Čím chci být.
Chci být 1. místopředsedou, to znamená druhým – ale ne – prvním mužem na prá-
175
ci. Pro mě 1. místopředseda znamená výkonný místopředseda. Schopnost člověka uspět není dána jenom jeho genialitou, schopnost člověka uspět a vyhrát je
také dána schopností vybrat si dobré lidi k sobě a nabízím Vám tuto schopnost.
Ano, považuji svoji kariéru, to, co jsem udělal, za úspěšnou, a ne díky mně, ale
díky lidem, které jsem si vybral a kteří se mnou spolupracují. Před 9 lety jsme
společně založili CEVRO – liberálně-konzervativní akademii. Teď z ní je instituce, kterou nám závidí naši soupeři v České republice, ale i naši partneři v zahraničí a bylo to díky schopnému týmu. Dva roky pracuji na Ministerstvu vnitra – a ti policisté nám, Aleksandro, fakt přibývají – a přijďte se podívat, jestli
se to ministerstvo změnilo nebo nezměnilo. Změnilo. Ten resort se změnil. Sice
na to měl jenom 2 roky, ale změnil, a díky dobrým lidem, které jsem měl schopnost a možnost si vybrat. Jaký by měl být 1. místopředseda? Tedy první na práci? Měl by to být člověk, který zná ODS a ti z Vás, kteří mě znáte, tak víte, že já
znám Vás. Troufnu si tvrdit, že v tomto sále je málo lidí. To jsem neříkal jako ministr vnitra. Troufám si tvrdit, že v tomto sále není tolik lidí jako já, kteří za uplynulých 10 let objezdili Českou republiku křížem a krážem. Že tady není tolik lidí, kteří znají desítky, stovky členů ODS nejen podle tváře, ale taky podle jména
a podle práce, kterou dělají a konečně také podle jejich životních osudů. Tuto
schopnost nabízím. Nabízím schopnost a znalost komunálního prostředí. Nabízím znalost fungování krajů, nabízím schopnost a znalost fungování Poslanecké
sněmovny, Senátu, vlády, ale také koalice. Nabízím schopnost vytvořit fungující ODS i na základě znalostí ze zahraničí, protože jinak to nejde. V mé vizi výkonného místopředsedy je ODS jako firma, a ta musí mít tři věci, aby uspěla.
Výzkum – vývoj, výrobu a prodej. Ten výzkum – vývoj neznamená nic jiného,
než o čem jsem hovořil včera, schopnost naslouchat lidem, vědět, co potřebují
a vyjít jim vstříc. Ta výroba má dvě roviny – domácí a vnější. Ta domácí znamená schopnost lépe nastavit fungování naší strany a já jsem přesvědčen, že ji mám.
Ta vnější znamená schopnost to, co víme o našich voličích, to, co máme z toho
výzkumu také přetavit do výrobního programu. A prodej? Jednoduše, srozumitelně, atraktivně, chcete-li sexy ten výzkum – vývoj a výrobu prodat. Tak já vidím ODS. Včera jsem tady mluvil o tom, že jestli chceme vyhrát, tak musí každý jeden z nás věřit tomu, že vyhrajeme. Že každý z nás je přesvědčený o tom,
že může něco udělat pro to, aby tento tým byl doopravdy týmem. Včera jsem
o tom mluvil a já věřím, že si to uvědomujeme všichni. Možná jste dnes našli na
stolech toto. To je klíč k vítězství, máte ho? Vašku, ukaž mi, máš ho? Mirku, máš
ho? Ten klíč k vítězství jsme každý z nás, a buď tomu věříme, nebo tomu nevěříme, protože každý z nás je součástí toho týmu a každý z nás může otevřít ty
dveře, které zná nejlépe. Nepochybujme o sobě. Nestyďme se vnímat sami sebe
jako klíč ke dveřím, které když otevřeme, tak budou znamenat úspěch ODS. Jmenuji se Ivan Langer a kandiduji na 1. místopředsedu.
176
NOMINAČNÍ PROJEV
EVŽENA TOŠENOVSKÉHO
Dobré poledne, jak vidíte, hejtmana naučili abecedu, takže první předpoklad na
prvního místopředsedu je docela splněn.
Když dopadly krajské volby tak, jak dopadly, tak jsem jako mnozí hejtmani stál
před rozhodnutím, zda se více věnovat vlastnímu životu a být členem ODS. Možná někdy tak z povzdálí kritizovat, tak jak to umíme v ODS a dívat se na ten svět,
jak běží. Ale protože ty volby dopadly tak, jak dopadly a včera jsme tomu věnovali dostatek času, jsem se rozhodl, že nemohu jenom tak se vydat do ústraní a z povzdálí kritizovat. Proto jsem se rozhodl kandidovat na prvního místopředsedu. Ze
zkušeností, které nám volby přinesly a kdy jsem viděl, co bylo tím problémem. Byla proti nám vedena velmi nepěkná kampaň, lidé skutečně byli vůči nám nespravedliví, protože nás hodnotili za něco, co jsme neudělali a nehodnotili to, čeho
jsem si vždycky v ODS velmi vážil.
To byly nové myšlenky, odvaha, nové ideje, a to, co jsem se vždy za celou dobu
mých patnácti let velmi aktivní pozice v ODS vždycky snažil produkovat, a to byly skutečně nové nápady a odvaha je prosadit a prosazovat, i když to nebylo třeba
úplně příjemné pro lidi, ale v závěru pochopili, že to přináší výsledek. Proto jsem
se rozhodl kandidovat na prvního místopředsedu. Nemám žádné směřování ani ambice do vlády, protože si myslím, že vláda je v této chvíli věcí trochu jinou. Má
před sebou velmi složitý úkol. Je v polovině vládnutí, tak jak jsem říkal ve svém
včerejším projevu a jsem přesvědčen, že v rámci toho vládnutí, a toho, co je před
námi, že vláda, za kterou neseme plnou zodpovědnost má před sebou předsednictví Evropské unie. Musíme si proto velmi dávat pozor, aby se nám v rámci předsednictví Evropské unie a toho velkého mediálního zájmu neztratila ODS. Proto
bych chtěl jako první místopředseda prosadit hlavně to, co bylo vždy v ODS velmi zásadní. To je to, co se, myslím, i včera ukázalo, že nám chybí.
Je tím otevřená diskuse vevnitř, přesvědčování se navzájem o svých myšlenkách,
idejích a konfrontace toho, jestli jsme náhodou nesešli z cesty liberálně konzervativní strany. I včerejší diskuse ukázala, že nejsme tak úplně sjednoceni v těchto názorech, anebo že jsme se navzájem úplně jasně nepřesvědčili. Chtěl bych, aby
se tato diskuse vrátila. Aby Grémium vystupovalo jako skutečná, chcete-li dozorčí rada, která posuzuje, vytváří názory, zadává úkol manažerům na úrovni ministerstev, a teprve potom jde i do koaličních jednání a jasně prezentuje názor ODS.
Mám pocit, že se nám to ne úplně dařilo. A hlavně členská základna si nikdy nebyla úplně jistá, jestli ty výstupy jsou skutečně prohádané, prodiskutované a jednoznačné. Stejně tak se tato diskuse musí dostat do Výkonné rady. Protože nám
zmizely kraje, krajské reprezentace, které nemáme, tak Výkonná rada musí
převzít informační šíření těchto zpráv a diskusí, stejně tak musí vytvářet ten krátkodobý strategický plán, krátkodobý strategický záměr, na kterém se musí dohod-
177
nout, prodiskutovat a prohádat. Musíme opustit směr, který, a buďme k sobě upřímní, se dostal mezi nás, směr, že já mám tento názor a jsem ministr, a tak Vás k tomu donutím, možná někdy i ukřičím, uřvu. Já si myslím, že touto cestou nemůžeme jít.
Ministr musí přesvědčit i ty všechny ostatní, a pokud se mu to podaří, tak je to
potom jasný směr, kterým se ubíráme, ale musí zapadat do té dlouhé strategie VR,
o které jsem hovořil. Chtěl bych, aby se nám vrátila, a zůstanu zase u těch akciových společností nebo byznysu, aby se nám vrátila firemní kultura, abychom navzájem byli schopni spolu mluvit, a ne abychom se navzájem někdy i trochu uráželi a podceňovali, a to, co se stalo zvykem, za zády si vykládali o sobě kdo ví co.
Abychom vystupovali jednotně, nejenom proklamativně, ale skutečně tak, jak jsme
se na tom dohodli a dohádali a demokraticky zvolili nějaký názor, tak abychom ho
potom dodržovali. Toto vše se nám drobně z ODS vytratilo i možná pod obrovskou
tíhou té práce, kterou vláda i ministři na sobě měli. Možná nás o tom všem nestíhají přesvědčit. Není možné, abychom se na kongresu najednou přesvědčovali
o tom, že jsme zavedli ta či ona opatření, ale musí to být přesvědčení o tom, že
jsme se už na tom dohodli a teď plníme určitou strategickou vizi. Chtěl bych, abychom opustili, a budu se o to velmi bít z pozice prvního místopředsedy, falešná divadelní představení. Kdo si vzpomene na brněnský kongres, kdy jsme přicházeli
modrým tunelem a tam jsme prezentovali, jací jsme dobří, ale vlastně jsme o tom
nebyli úplně přesvědčeni. Stejně tak žofínské fórum, kde jsme teprve na místě nacvičovali zpívání hymny a Výkonná rada se cítila velmi nekonformně a bylo to velmi nepříjemné představení, ale my jsme se přesvědčovali o tom, že je všecko v pořádku. Ale já si myslím, že je důležité a vždycky to v ODS bylo, abychom vedli
diskusi.
Abychom se navzájem přesvědčovali, a potom prezentovali tuto pravou jednotu
navenek. Jednotu myšlenek, a ne jednotu tak trochu vytvořenou a vevnitř se pomlouvali, trochu do sebe píchali, a když se nám to nelíbilo, tak to prezentovali zase ven. Já jsem velmi pro loajalitu, ale loajalita nemůže být jednosměrná, protože
to někdo vyžaduje. Loajalita vzniká z diskuse, z přesvědčení o společných myšlenkách, názorech a směrech, o kterých jsme se dohodli. Přece ODS je pro mne
a mnohé z Vás hlavně tou stranou, která generuje myšlenky, a ty musíme prosazovat. Z tohoto kongresu všichni říkáme, že chceme odejít jednotní. Já jsem přesvědčen, že tomu tak musí být. Musíme být jednotní v názorech, myšlenkách a nejenom jednotní, my jsme se zakapslili, uzavřeli, a jeden vyhrál nad druhým.
Chtěl bych se jako první místopředseda snažit a prosazovat, aby fungovala HK
skutečně jako tiskový a politický výstup ODS. Protože bude velmi komplikované
paralelní fungování vlády a ODS, bude to velmi složitý úkol. Ministerstva ani úřad
vlády nemůžou nahradit politické informace o ODS. Musí být provázány, musí mít
samozřejmě vazbu mezi sebou, ale ODS se v tom nesmí ztratit. Proto jsem navrhoval mimořádný kongres, aby po tom velmi složitém období, které máme za sebou nebo budeme mít za sebou, tak abychom se sešli a řekli si – ano, jdeme sku-
178
tečně do voleb. Máme promyšlenou strategii, kterou chceme. Jsme na tom shodnuti, jsme v tom jednotní a v této fázi chceme jít do voleb.
Zkušenost těch posledních voleb nám říká, že nejednotnost, nejenom faktická,
ale myšlenková, je to nejhorší, co by nás mohlo potkat. Proto jsem se rozhodl kandidovat na prvního místopředsedu se svými patnácti lety zkušeností. Z pozice primátora, hejtmana ne úplně jednoduchého kraje a se zkušeností předsedy hejtmanů, která, Vám mohu říci, nebyla nějak jednoduchá, protože zkuste si řídit
12 hejtmanů a ještě z toho z ODS – volnomyšlenkářů a velmi ambiciózních lidí.
I proto jsem se rozhodl kandidovat. Vím velmi dobře, co je loajalita. Pro mne je
visačka ODS tou velmi cennou visačkou, na kterou chci být hrdý, tak jako mnozí
z Vás, že ji nosíme. Chci, aby to byla visačka, kterou budou lidé ctít a uznávat.
A o to bych se chtěl jako první místopředseda pokusit.
NOMINAČNÍ PROJEV
DAVIDA VODRÁŽKY
Vážený pane předsedo, vážené delegátky, delegáti, dámy a pánové,
předstupuji před Vás s jistým ostychem a současně odhodláním. S ostychem
proto, že nepochybně nejsem úplně znám většině z Vás. V ODS jsem právě
deset let, patřím tedy, stejně jako většina členů, k těm „postsarajevským“. Konzervativcem jsem nejen „na papíře“, ale i v životě. Mám tři děti, manželku a snažím se dobře dělat svoji práci – starostu Prahy 13, obvodu s téměř 60 000 obyvateli, kde mimochodem ODS získala v posledních volbách 58 procent hlasů.
Tedy nepochybně starostuji obyvatelům spokojeným. Společně s kolegy na radnici vím, co občany pálí, co chtějí změnit. Myslím, že jim umíme naslouchat.
A tady pramení mé odhodlání. Jako místopředseda pražské ODS se nebojím nabídnout své služby celé straně. Vždyť kdo jiný než starosta zná skutečné starosti
i radosti obyčejných i neobyčejných lidí, občanů, našich voličů. Kdo jiný může
nezprostředkovaně apelovat na dodržování ohledů k jejich opravdovým zájmům,
potřebám i obavám. Umím řešit zdánlivě banální každodenní problémy, ale každá dobrá politika, byť sebelepší, přece nakonec u těchto problémů končí. Já u nich
chci začínat! Mám pocit, že právě toto nám v posledních letech chybělo. Za každou reformou, za každým zákonem, za každým prohlášením musíme vidět konkrétní lidi, rodiny a jejich problémy. To chci změnit! Mým přínosem bude pragmatické vidění světa. Současně díky své exekutivní zkušenosti vím, jak člověka
každodenní povinnosti pohltí a zaměstnají. Starostu jako premiéra. Proto se hodlám aktivně věnovat řízení strany, každodenním problémům členů a výkonu reálné stranické politiky. Budu loajální k předsedovi, nikoliv kvůli jeho osobě, ale
z principu. Věřím v loajalitu, věřím v týmovou, společnou práci a odpovědnost.
179
Nečekají nás lehké časy. Levice povážlivě posiluje, pro mě jako relativně mladého člověka je naprosto nepřijatelné posilování komunistických pohrobků na
jakékoliv úrovni státní správy a samosprávy. U nás, na Praze 13, jsme vsadili na
mladý tým a vyplatilo se to. Budu stejnou cestou přispívat k posilování ODS
a oslabování socialistů a komunistů. Vím, co je reálný svět a reálná práce pro
občany. Nejsem politik ze zkumavky, který nikdy nic jiného nedělal, nejsem člověk bez emocí a širokého zázemí. Mám své koníčky a nehodlám se jich vzdát ani
ve vysoké politice. Sport, hudba, rodina, i v takových oblastech možná chybí
ODS nová tvář. Což neznamená, že nejsem politicky jasně vyhraněn a zakotven.
Cítím se jako ryba ve vodě v mixu liberálních a konzervativních hodnot ODS.
Jsem zvyklý je korigovat praktickým pohledem lidí, reálných problémů a řešení. Proto mi připadá trochu umělé rozdělování ODS na hledače modrých kořenů
a vyznavačů širokých paží. Stojím pevně nohama na zemi a vím, kde je moje místo: vpravo! Stejně umělé mi připadá současné dělení na „Prahu a zbytek světa“.
Podívejte se na mě. Ano, jsem z Prahy, nemám ani šupiny, ani ploutve, ani křídla. Jsem jeden z Vás. Někdy mám však pocit, že mezi naším hlavním městem
a Českou republikou vzniká jakási bariéra. Bariéra, která je, dle mého názoru,
z velké části uměle navyšována. S tím je třeba jednoznačně skončit. Mou snahou je, aby byla Praha vnímána jako přirozená a úspěšná součást jednotné ODS.
Nechci stavět bariéry, chci spolupracovat a komunikovat! Zejména v dnešní situaci si nemůžeme dovolit hloupé rozepře uvnitř ODS. Naším největším nepřítelem nejsme my sami. Připomínám, že naším soupeřem je ČSSD, která nyní již
naprosto bez skrupulí spolupracuje s KSČM. I tady nabízím jasný a čitelný postoj. Neustupovat levici, jejím experimentům a rádoby sociální politice. Je pouze socialistická. Sociální politika vždy byla a bude doménou nás, konzervativců. Což opět mohu z praxe doložit zkušeností svojí a všech dalších starostů
a zastupitelů z řad naší strany. Proto jsem se rozhodl kandidovat na 1. místopředsedu Občanské demokratické strany. Protože chci, aby byl hlas starostů
a hlas obcí ve vedení ODS slyšet. Je třeba sestoupit z nadoblačných výšin. Musíme být vnímáni jako otevřená strana, která naslouchá problémům obyčejných
lidí a umí je řešit. V této skupině voličů máme obrovské rezervy. Pochopme, že
obce, jejich starostové a zastupitelé jsou v první linii našeho boje o voliče. Jen
pokud si uvědomíme tento fakt, budeme úspěšní. Jen tak můžeme vyhrát volby
za 2 roky. Pouze tak můžeme mít dobré zastoupení v Poslanecké sněmovně. Bez
dostatečného počtu našich poslanců a senátorů přece skončí i naše reformy. A to
se nesmí stát. Proto chci zlepšit komunikaci mezi poslanci, zástupci obcí a měst.
Proto chci primárně fungovat uvnitř ODS, proto chci být v dobrém smyslu slova
obhájcem prostých občanů a řadových členů ODS. A dovolte mi ještě jednu malou poznámku na závěr. Se změnou stylu bychom mohli začít třeba tím, že pro
příště najdeme vhodnější termín pro pořádání kongresu. Svátek svatého Mikuláše je tradice a my konzervativci tradice ctíme.
180
PRŮBĚH VOLBY
1. MÍSTOPŘEDSEDY ODS
Na funkci 1. místopředsedy ODS byli navrženi Petr Bendl, Ivan Langer, Evžen
Tošenovský a David Vodrážka.
Petr Bendl
Ivan Langer
Evžen Tošenovský
David Vodrážka
V prvním kole volby 1. místopředsedy bylo vydáno 492 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 492, 490 hlasovacích lístků bylo platných. Pro navržené kandidáty
byly odevzdány hlasy takto:
• Petr Bendl – 83 hlasy
• Evžen Tošenovský – 101 hlas
• David Vodrážka – 134 hlasy – postoupil do druhého kola
• Ivan Langer – 170 hlasů – postoupil do druhého kola
Ve druhém kole volby 1. místopředsedy ODS bylo vydáno 492 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 492. Platných hlasovacích lístků bylo 489. Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto:
• Ivan Langer – 226 hlasů – postoupil do třetího kola
• David Vodrážka – 227 hlasů – postoupil do třetího kola
Ve druhém kole nebyl zvolen nikdo.
Ivan Langer stáhnul svoji kandidaturu na 1. místopředsedu. Jediným kandidátem ve třetím kole byl David Vodrážka.
Ve třetím kole bylo vydáno 482 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 479 z toho
byly 22 lístky neplatné. Pro navrženého kandidáta Davida Vodrážku bylo odevzdáno 333 hlasů.
David Vodrážka zvolen 1. místopředsedou ODS.
NOMINAČNÍ PROJEVY – VOLBA MÍSTOPŘEDSEDŮ
181
VOLBA MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS
budu velmi stručný a nebudu vás zdržovat. Já jsem vše podstatné, co jsem chtěl
říct, dnes řekl ve své řeči při kandidatuře na 1. místopředsedu. To, co jsem řekl,
to stále platí.
Využiji tedy jenom pár vteřin k tomu, abych velmi poděkoval regionům, které
mne navrhly a budu-li zvolen, samozřejmě budu na to pamatovat.
NOMINAČNÍ PROJEV
MILANA CABRNOCHA
Vážené dámy, vážení pánové, delegátky a delegáti 19. Kongresu Občanské demokratické strany,
předstupuji před Vás v roli, která je pro mne zcela nová. Poprvé v životě před
Vás předstupuji, tak jako pan kolega Vodrážka, v roli kandidáta na místopředsedu Občanské demokratické strany. Nejprve chci zdůraznit, že jsem hrdý na to, že
zde stojím. Jsem hrdý na to, že jsem členem Občanské demokratické strany a že
mám příležitost spolu s Vámi prosazovat naše společné představy o věcech veřejných. Je pro mne velkou ctí stát před Vámi mezi ostatními kandidáty na místopředsedy Občanské demokratické strany. Známe se a spolupracujeme s velkou
většinou z nich, stejně tak jako s velkou většinou z Vás, již dlouhá léta. Nabízím
Vám práci pro Občanskou demokratickou stranu. Nabízím Vám svou kvalifikaci
lékaře, své zkušenosti ze čtyř let práce na ministerstvu, šesti let práce v Poslanecké sněmovně, pěti let práce v Evropském parlamentu, deseti let v Zastupitelstvu
města Kolína, ve vedení oblasti i regionu, osmi let ve Výkonné radě ODS. Nabízím Vám pracovitost, odpovědnost, odvahu i pokoru a respekt k demokraticky přijatým rozhodnutím. Mým programem je komunikace, kompetence a odpovědnost.
Budu prosazovat základní změnu komunikace uvnitř Občanské demokratické strany na všech úrovních, mezi stranami koalice i se širokou veřejností. V komunikaci jsme selhali. Komunikujeme stále jako politická strana v opozici, a ne jako vedoucí vládní strana. Každý člen Občanské demokratické strany musí nejen vědět,
ale i porozumět tomu, co a proč naše vláda dělá. Jen tak může naše kroky aktivně
podporovat. Každý člen koaliční politické strany si musí být jasně vědom toho, že
všechny kroky této naší společné vlády jsou kroky společnými, za které nese svou
odpovědnost a které také musí podporovat. Každý občan musí dostat informace
182
o tom, co a proč naše vláda dělá. Je nezbytné, abychom naše plány konečně začali vysvětlovat sami a nenechali je za nás vysvětlovat naše oponenty. Budu prosazovat konkrétní kompetence a odpovědnost pro každého jednoho člena Grémia
ODS. Budu prosazovat pravidelnou účast všech našich ministrů na každém jednání Výkonné rady a pravidelné informace o krocích, které naše vláda chystá. Vládneme jménem ODS a Výkonná rada jako nejvyšší orgán strany mezi kongresy má
nezpochybnitelné právo na informace o práci naší vlády. Ujišťuji Vás, dámy a pánové, že budu pro ODS pracovat tam, kde to bude potřeba. A budu pracovat dobře. Děkuji Vám, že jste mne vyslechli. Jednou z věcí, kterou jsem Vám slíbil, je respekt k demokraticky přijatým usnesením. Z tohoto důvodu jsem zavázán svým
regionem podporovat našeho kandidáta Petra Bendla a proto vše, co jsem Vám
slíbil, budu realizovat z pozice člena Výkonné rady, pokud mne do ní podpoříte.
Svoji kandidaturu, prosím, stahuji ve prospěch Petra Bendla, kandidáta Středočeského regionu.
NOMINAČNÍ PROJEV
MICHALA DOKTORA
Dobré odpoledne dámy a pánové,
dovolte, abych se představil před volbou místopředsedy ODS. Kandiduji proto,
abych nesl nepominutelné téma ekonomiky, daní a hospodářství v ODS. Kandiduji před Vámi proto, abych dále hájil a prosazoval rovnou daň, v níž chci pokračovat po Vlastimilu Tlustém, integrovanou daň tří patnáctek. Kandiduji také proto, abych s týmem, který jsem sestavil, připravoval a po debatě s Vámi dal ODS
projekt pro volby roku 2010, ale také projekt pro příští všední hlasování v Poslanecké sněmovně v našem Poslaneckém klubu. Pan ministr Kalousek je naším viditelným a vcelku přesvědčivým spojencem, my s ním však svádíme souboj o každý milimetr prostoru jeho agendy.
Váš mandát může naši pozici, naši sílu, jedině zvýšit. Kandiduji proto, abych
připravoval a navrhoval odstátnění dalších agend, dalších činností státu, prosazoval silný, malý a výkonný stát, připravoval více prostoru pro soukromé subjekty,
více prostoru pro aktivitu svobodných a odpovědných lidí této země. Chci i skrze
Váš mandát připomínat ministrům naší vlády, že jejich úkolem není radostně rozdávat peníze daňových poplatníků. Chci jim připomínat, že právě oni musí být ti,
kteří budou šetřit mezi prvními. Kandiduji a nemám za sebou žádné ministerstvo,
žádný silný úřad. Je to má výhoda nebo je to má nevýhoda? Co tomu říkáte? Já
myslím, že naším prvotním a jediným úkolem je služba lidem, prospěch celé země. Úřad a moc, to není cíl. Já nechci Kalouskovy finance pro sebe, a protože Ivan
Langer, a hledám ho očima mezi Vámi tady, rozdal spoustu klíčů, Ivane, jeden důležitý nám chybí. Já myslím, že klíč od Kalouskova baráku by nám slušel.
183
NOMINAČNÍ PROJEV
PETRA GANDALOVIČE
Dámy a pánové,
můj program pro následující období navrhuje změnu. Změnu, která se jmenuje podílení se a odpovědnost. Možná si řeknete, co to je za změnu. Jestliže jsme na svých
programových kongresech, například v Brně nebo na Žofíně, byli spíše jako v divadle. Koneckonců v Brně to skutečně bylo v divadle. Vy jste byli diváci, Vám byly předváděny programové teze a ty byly v podstatě schváleny jenom Vaším potleskem.
To není podílení se. Jestliže se nepodílíte takovýmto způsobem, abyste mohli schválit, abyste se mohli skutečně podílet slovo od slova na našem volebním programu, nemůžeme nikdo z vedení ODS ani z vlády po Vás chtít, abyste za ně byli odpovědni,
protože podílení se a odpovědnost spolu souvisejí.
Do budoucna tedy prosazuji, aby celá členská základna v rámci pracovních skupin, v rámci odborných skupin, v rámci ideových konferencí se skutečně do toho příštího kongresu v roce 2009, který bude připravovat volební program pro volby 2010,
aby se celá členská základna podílela na tvorbě volebního programu. A potom samozřejmě aby za něj nesla odpovědnost. Jako pravicová strana budeme vždycky prosazovat odpovědnost občana před pečovatelským státem. Budeme vždycky dávat důraz
na svobodu před zadluženou budoucností. To jsou témata, která nejsou populární významné části našeho obyvatelstva, a Vy se musíte podílet na tom, abyste ubránili
a ochránili tento program a aby se nám nestalo to, co se nám bohužel v řadě případů
stalo v těchto krajských volbách, že právě proto, že jste se nepodíleli, Vy, krajské reprezentace, na přesnější formulaci jednotlivých programových tezí například ve zdravotnictví nebo sociálních věcech, tak se nám potom stalo, že řada lidí se od takového programu spíše odtahovala a nehájila ho celou svojí autoritou.
Podílení se a odpovědnost. Chceme zpracovat program pro volby 2010 tak, abychom vyhráli tyto volby, abychom oslovili občany, kterým říkají něco naše hodnoty.
Musíme ale aktualizovat náš program takovým způsobem, abychom odpověděli na
starosti lidí, kteří možná v době vzniku Modré šance nebyli. Několik příkladů. Samozřejmě ekonomická krize. O tom tady už bylo řečeno.
Chtěl bych ale říci druhý příklad. Právo a pořádek. Události v severních Čechách
ukazují, že pokud se tohoto tématu nezhostíme podstatně silněji, přijdou jiní, zhostí
se ho, a to už budou jiní sekáči. My musíme do svého programu podstatně silněji zpracovat téma právo a pořádek, protože korektní zpracování tohoto tématu patří pravici,
nikoliv extremistům. A jsou ještě další hodnoty, o kterých bych chtěl hovořit, protože samozřejmě levici volí lidé proto, že jim něco slibuje. Pravici volí lidé proto, že má
hodnoty.
Našimi hodnotami odjakživa byl antikomunismus a, prosím, nezkazme si ho nějakými argumentacemi, že toto už není moderní. Toto musí být dlouhodobě naše hodnota. Další hodnotou, na které stojíme, a skoro bych řekl, se kterou padáme, je silná
184
vazba na Spojené státy. To, že podporujeme radar, ví každý, ale důležité bude jenom
to, jestli ho dokážeme prosadit, protože to za x let o nás bude posuzovat historie a koneckonců to budou posuzovat i ti, kteří dnes s radarem nesouhlasili. Přátelé, neselžeme v této základní věci, neselžeme ve svých hodnotách. Děkuji Vám za pozornost
a prosím o Vaši podporu.
NOMINAČNÍ PROJEV JIŘÍHO JANEČKA
Dámy a pánové, pane předsedo, vážení kolegové,
jmenuji se Jiří Janeček a je mi 35 let. Jsem z Prahy. Praha je baštou ODS. Jsem
tam místopředsedou, jsem také poslanec Parlamentu České republiky, jsem i předseda ODS Prahy 11. Já jsem šel do této kampaně s jasným programem, s jasnými vizemi a počítám se mezi krizové manažery. Já jsem Vám všem rozdal mé materiály,
které máte na stole. Tento materiál, myslím, obsahuje jednu hrozně důležitou věc.
A to je analytický tým, protože bez informací nevyhrajeme další volby. My už prostě
nemůžeme do budoucnosti čekat na to, že nám prostě jenom někdo řekne, jakým
způsobem máme sestavovat volební program. My prostě musíme vycházet do budoucnosti z jasných informací, které získáme jenom od našich voličů.
Dámy a pánové,
protože si uvědomuji, že David Vodrážka je mým kolegou, je to též místopředseda
pražské ODS jako já a uvědomuji si, že přece jenom těch místopředsedů je daleko
méně než regionů a v tuto chvíli potřebujeme jasnou spolupráci napříč všemi regiony. Tak v tuto chvíli kandidaturu vzdávám.
Já Vás jenom poprosím, abyste opravdu začali volit změnu. Opravdu je potřeba
ukázat lidem nové tváře. Je opravdu potřeba sestavit takový tým lidí, který nás dovede k těm tíženým volbám, které už jsou za dva roky. Já jsem nad tím poměrně dlouho přemýšlel, jestli mám kandidovat na místopředsedu, teďka jsem tu kandidaturu
vzdal a dobře jsem udělal.
Děkuji Vám za pozornost a opravdu ještě jednou poprosím, přečtěte si ten materiál, protože obsahuje, jakým způsobem se dá sestavit analytický tým a v případě, že
kolegové z vedení ODS budou chtít se mnou na tom spolupracovat, rád se toho ujmu.
Ivan Langer, tak se jmenuji. To už připomíná slova G. W. Bushe, když jsme byli
v oválné pracovně a on říkal: „S tím Obamou je to hrozný, on vystoupí a řekne: ‚My
name is Obama‘ a novináři napíší, jaký měl bezvadný projev.“
Já jsem byl jako jediný z místopředsedů ODS zodpovědný za konkrétní oblast,
a to byla oblast péče o lidský potenciál a vzdělávání. Před sebou máte nebo měli
185
jste vyhodnocení strategie úspěchu. Mohu říci, že fungujeme a institucemi jako je
CEVRO, CEVRO – liberálně konzervativní akademie, CEVRO – institut prošly desítky, ne-li stovky z Vás a někdy je to na vás vidět. I na těch, kteří ještě neprošli.
Nabízím to, co umím, řekl jsem, že ODS má fungovat jako firma, tedy věda, výzkum, výroba a prodej. Umím ten výzkum a lidé, kteří se mnou dělají, ho umí. Program musíme dělat společně, respektive tu výrobu.
A na ten prodej – ač vypadám tak, jak vypadám a nejsem playboy a vím to, tak
ten prodej taky umím a slovo politický marketing je mi bytostně vlastní. To Vám
nabízím.
NOMINAČNÍ PROJEV LIBORA LUKÁŠE
Dobrý den, milé dámy, vážení pánové,
dovolte, abych Vás pozdravil. Měl jsem připravený příspěvek, který jsem chtěl
přečíst, nicméně Vaše Grémium, respektive tento kongres, rozhodl, že budeme
mluvit spatra, tak abychom se jasně a srozumitelně vyjádřili.
Jsem bývalým hejtmanem Zlínského kraje a jsem jednou z těch nových tváří,
které si zde dovolily přijít před Vás a říci: Mám zkušenosti, mám politické představy a byl bych rád, kdybyste si můj obličej prohlédli nejenom pro tuto volbu, ale
proto, jak tady pan předseda vlády a předseda naší strany včera řekl, že ti lidé,
kteří budou postupně tady na toto podium voděni v budoucnosti, tak je potřebujeme minimálně, aby seděli v tomto sále a minimálně byli schopni něco sdělit a něco říci. Při své zkušenosti z komunální politiky si myslím, že jsem se naučil celou
řadu věcí, které jsou předvídatelné, naučil jsem se hovořit s lidmi, naučil jsem se
komunikovat. Já Vám nabízím tyto zkušenosti tak, aby Občanská demokratická
strana mohla svůj obraz postupně před veřejností měnit a abychom dokázali v budoucím čase při takto koncipované politice oslovit obyčejného občana. Toho, který chodí do školy a je studentem, toho, kdo chodí do zaměstnání, toho, kdo dělá
v různých institucích manažerské nebo nemanažerské funkce. Myslím si, že Občanská demokratická strana má elektorát voličstva takový, který musíme přesvědčit, že naše politika pro ně má dostatečný smysl.
Zlínský kraj je krajem na okraji republiky a myslím si, že za svoji dobu existence
dal vědět o tom, kam směřuje, co chce dělat a dokázali jsme se zde na národní
úrovni dohodnout na mnohých projektech, které si myslím, že jsou pro nás potřebné, podstatné a důležité. Pokud si budete myslet, že jsem jeden z těch, který
by mohl být tou novou tváří, která bude jaksi vyjadřovat obraz Občanských demokratů v budoucnosti i v současnosti, tak jsem zde, nebojím se a mezi těmi všemi matadory politického kolbiště České republiky si myslím, že moje osoba se nemůže ztratit. Já Vám děkuji za Váš hlas, pokud mi jej dáte, a těším se na setkání
třeba někdy příště a třeba při obdobné příležitosti.
186
NOMINAČNÍ PROJEV PETRA NEČASE
Dámy a pánové,
jsem členem Občanské demokratické strany od roku 1991. Za tu dobu jsem prošel
s ODS a v ODS všemi jejími úspěchy, všemi neúspěchy, všemi krizemi, všemi pozitivními momenty a jsem přesvědčen, že je za mnou viditelná čitelná stopa člověka, který umí tvrdě pracovat, který má týmového ducha a který umí být loajální. Jsem také
znám jako čitelný, dlouhodobě názorově konzistentní a veřejnosti známý představitel
konzervativního proudu v Občanské demokratické straně. Jsem přesvědčen, že politický konzervatizmus je jednou ze základních stabilizačních jistot naší politické strany a já chci k tomuto dále přispívat.
Jsem přesvědčen, dámy a pánové, že v Grémiu musí být někdo, kdo bude nositelem
idejí, že tam musí být člověk, který je schopen analyzovat fakta a syntetizovat široké
programové prvky od zahraničně bezpečnostní oblasti přes obecně politická témata až
třeba po ekonomiku. My zkrátka v Grémiu potřebujeme jakéhosi ideového šerpu. Člověka, který je nositelem programových idejí, člověka, který dokáže dát politice obsah.
Toto je má nabídka. Ivan Langer tady při své kandidatuře na 1. místopředsedu řekl,
že chce být první na práci. Já se Vám nabízím jako Petr Nečas na místo druhého, třetího, čtvrtého či pátého místopředsedy jako první na myšlení.
NOMINAČNÍ PROJEV
MIROSLAVY NĚMCOVÉ
Vážené dámy a vážení pánové,
v kuloárech se mě novináři ptali, jaký význam má nominační projev. Já jsem říkala,
určitě význam má, ale nemůže stačit. Za každým, kdo si dovolí předstoupit před tento
pultík, už musí něco být. Musí být znám a musí být známy také jeho názory. Já bych
Vám ráda řekla ale něco, co o mně možná nevíte, něco, z čeho vycházejí mé kořeny,
když tady mluvíme o kořenech „modrých“. A já myslím, že každý z nás získává, než
získal ty kořeny modré, získal kořeny jiné a silnější, tedy kořeny rodinné. Chtěla bych
Vám říci o dvou silných ženách z mé rodiny, které mě formovaly. Tou první byla moje
matka a tou druhou byla babička mého manžela. Moje matka se narodila v roce 1929.
Když jí bylo deset let, přišli fašisté, a když jí bylo devatenáct, přišli komunisté. Když
komunisté odešli, bylo jí šedesát a šla do důchodu. Celý svůj produktivní život, v nějž
skládala velké naděje, toužila ho prožít krásně a svobodně, byl zmařen těmito dvěma
totalitními režimy. Manželova babička byla selkou na Hané. V čtyřicátémosmém roce
přišli komunisté a žádali je, aby vstoupili, nebo volali je do jednotných zemědělských
družstev, nařizovali, aby vstoupili. Tito prarodiče mého otce nevstoupili a dopadli tak,
jak znáte historii z filmu Vojtěcha Jasného „Všichni dobří rodáci“. Nejprve vězení, děda na to poté krátce zemřel a babička velmi statečně odolávala všemu, co ta éra nesla.
187
Držela rodinu pohromadě i v těch nejhorších možných dobách. Myslím si, že tato výbava těchto dvou silných žen, které se dokázaly vzepřít tomu, co jim život nachystal,
a neměly na výběr, tuto výbavu v sobě mám. Myslím si, že mám v sobě výbavu pro docela zlé časy a ráda bych jí dala do služeb Občanské demokratické strany. Včera jsem
řekla, že chci být očima těch, kteří se na nás dívají zvenku. Chci být uvnitř Občanské
demokratické strany očima a hlasem těch, kteří se na nás dívají zvenku. Já si myslím,
že mám důvěru. Lidé mi často píší o tom, že rozumí slovům, které říkám, a tuto důvěryhodnost, když jsme se o tom včera bavili, že nám chybí, tuto důvěryhodnost chci dát
v těchto složitých dobách do služeb Občanské demokratické strany.
NOMINAČNÍ PROJEV JIŘÍHO POSPÍŠILA
předstupuji před Vás již podruhé na tomto kongresu. Včera jsem zde diskutoval o tom,
co jsme udělali v rámci reformy české justice, jaké konkrétní výhody tato reforma našim občanům přinesla. Dnes před Vámi stojím jako kandidát na funkci místopředsedy ODS. Činím tak poprvé na základě nominace ze svého regionu a činím tak proto,
protože se domnívám, že čím více kandidátů na jednu funkci, a střetávají se o Vaše
hlasy, tím je soutěž kvalitnější, protože je logicky větší výběr. Dovolte mi, prosím, pouze tři poznámky u důvodu času, kterými naváži na své vystoupení ze včerejška.
Po dvou letech zkušenosti na Ministerstvu spravedlnosti a po projednání desítek zákonů, a prošlo jich celkem 50 v tomto resortu, mohu říci, že se mi v praxi osvědčila politika postavená na konsensu, na snaze vždy najít kompromis nad konečnou podobou,
na věcných tématech, tzn. politika postavená na věcných tématech, protože voliči dokáží ocenit i drobné změny, drobné posuny, pokud mají konkrétní charakter a zlepšují jejich život. A dále se mi osvědčila politika postavená na profesionálním přístupu.
Myslím si, že je třeba komunikovat s odbornou veřejností a i s veřejností laickou. S tím
souvisí i to poslední, co chci zmínit ve vztahu ke stylu politiky – komunikace.
Komunikace je podle mého názoru nesmírně důležitá. Mnozí mne vytýkali, že ve
funkci ministra spravedlnosti příliš komunikuji se soudci a advokáty, odbornou veřejností. Praxe však ukázala, a opět je to moje zkušenost, že permanentní komunikace,
trpělivá, pečlivá snaha najít kompromis, přinesla to, že reforma nejen že byla schválena v Parlamentu, ale byla též soudci v praxi aplikována a přinesla konkrétní plody
– zkrácení délky soudního řízení.
To jsou, dámy a pánové, kvality nebo obsah politiky, který já prosazuji ve svém resortu a pokud mně dáte důvěru, pak chci stejné věci prosazovat ve funkci místopředsedy ODS. To znamená snahu najít konsensus, komunikovat a politiku řešit věcně, realizovat skrze věcná témata. A dovolte mi na závěr říci ještě jednu věc. Včera zde bylo
diskutováno o tom, jaké jsou ty klíčové konzervativní hodnoty. Byla zde zmiňována rodina, bylo zde zmiňováno školství, já si dovolím k tomu přidat právo a spravedlnost.
188
Právo a spravedlnost, dámy, pánové, je podle mého názoru jednou z klíčových hodnot každé konzervativně-liberální strany. Ostatně možná proto sociální demokraté nikdy tomuto tématu nevěnovali pozornost a Ministerstvo spravedlnosti dávali
do rukou menších politických stran. Budu-li tedy zvolen, chci dále pokračovat na
rozvoji tohoto tématu v podobě konkrétních projektů, které našim občanům zkvalitňují život.
Chtěl bych být, dá-li se to tak říci, s jistou nadsázkou jakýmsi hlídacím psem tohoto konzervativního tématu, této konzervativní myšlenky, protože domnívám se, že pro
vítězství ODS ve volbách je tato myšlenka, toto téma, velmi důležité.
Dámy a pánové, pokusil jsem se takto stručně představit. Mám zkušenosti z chodu
Ministerstva spravedlnosti, leccos se nám podařilo na tomto resortu prosadit, zdůrazňuji nám, protože jsem týmový člověk, pracuji v týmu, pokud mne zvolíte, pak tento
svůj postoj, tento politický styl, budu chtít realizovat v prospěch ODS, v blaho ODS,
a proto abychom vyhráli příští parlamentní volby.
NOMINAČNÍ PROJEV ALEŠE ŘEBÍČKA
Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové,
bylo mnohé řečeno, já tedy ze svého projevu vytáhnu, řekněme, jenom čtyři zásadní věci.
První je ta, abychom si uvědomili, že premiér a předseda strany je natolik vytížený, že není možno skutečně, aby řídil stranu dovnitř bez toho, že by měl na plný úvazek na pomoc někoho z místopředsedů nebo třeba z 1. místopředsedy.
Druhá věc je, že musíme skutečně, tak jak říkal Jirka Pospíšil, umět dělat dohody, udělat kompromisy, ale také je samozřejmě dodržovat.
Třetí věc je, a ta byla před volbami poměrně citelná, to je – zkusme komunikovat a hlavně nekomunikujme prostřednictvím médií.
A v neposlední řadě – hodně se mluví o tom, že ODS je na křižovatce. Já Vám
chci říct, že na žádné křižovatce ODS není a já to vím, protože ty křižovatky v resortu mám. Děkuji za nominace a děkuji za hlasy, které dostanu.
NOMINAČNÍ PROJEV
EVŽENA TOŠENOVSKÉHO
o Vaše sympatie si dovolím požádat minimalizací svého vystoupení a protože
jsem skutečně zde vystupoval již mnoho minut v předcházejících dnech, sdělím
pouze jediné. Děkuji za kandidaturu, kandidaturu přijímám a věřím, že to bude
ku prospěchu ODS.
189
PRŮBĚH VOLBY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS
Na funkci místopředsedy ODS byli navrženi: Petr Bendl, Milan Cabrnoch,
Michal Doktor, Petr Gandalovič, Jiří Janeček, Ivan Langer, Libor Lukáš, Petr
Nečas, Miroslava Němcová, Jiří Pospíšil, Aleš Řebíček a Evžen Tošenovský.
Petr Bendl
Milan Cabrnoch
Michal Doktor
Petr Gandalovič
Jiří Janeček
Ivan Langer
Libor Lukáš
Petr Nečas
Miroslav Němcová
Jiří Pospíšil
Aleš Řebíček
Evžen Tošenovský
Milan Cabrnoch a Jiří Janeček z volby odstoupili.
V prvním kole volby místopředsedů ODS bylo vydáno 490 hlasovacích lístků,
odevzdáno bylo 490. 1 hlasovací lístek byl neplatný. Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto:
• Petr Bendl – 166 hlasů a postoupil do druhého kola
• Michal Doktor – 38 hlasů
• Petr Gandalovič – 250 hlasů a byl zvolen místopředsedou ODS
• Ivan Langer – 316 hlasů a byl zvolen místopředsedou ODS
190
Libor Lukáš – 23 hlasů
Petr Nečas – 232 hlasů a postoupil do druhého kola
Miroslava Němcová – 154 hlasů a postoupila do druhého kola
Jiří Pospíšil – 109 hlasů
Aleš Řebíček – 120 hlasů
Evžen Tošenovský – 184 hlasy a postoupil do druhého kola
V prvním kole byli místopředsedy ODS zvoleni Ivan Langer a Petr Gandalovič.
Ve druhém kole volby místopředsedů ODS bylo vydáno 485 hlasovacích lístků,
odevzdáno bylo 484. Pro navržené kandidáty byly odevzdány hlasy takto:
• Miroslava Němcová – 173 hlasů
• Evžen Tošenovský – 185 hlasů a postoupil do třetího kola
• Petr Bendl – 219 hlasů a postoupil do třetího kola
• Petr Nečas – 301 hlasů a byl zvolen místopředsedou ODS
Ve druhém kole byl místopředsedou ODS zvolen Petr Nečas.
Evžen Tošenovský stáhnul svoji kandidaturu na místopředsedu. Jediným kandidátem ve třetím kole je Petr Bendl.
Ve třetím kole bylo vydáno 432 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 421, z toho
bylo 17 lístků neplatných. Pro kandidáta Petra Bendla bylo odevzdáno 288 hlasů.
Ve třetím kole byl zvolen místopředsedou ODS Petr Bendl.
•
•
•
•
•
•
191
přehled obsahuje návrhy všech regionálních sněmů ODS
Kandidáti na předsedu ODS
Mirek Topolánek
navrhuje: Plzeňský,
Zlínský, Olomoucký,
Pardubický, Jihomoravský, Vysočina, Karlovarský, Moravskoslezský, Královéhradecký,
Ústecký region a RR
Libereckého kraje
Pavel Bém
navrhuje:
Pražský region
Kandidáti na 1. místopředsedu ODS
Petr Bendl
navrhuje:
Středočeský a Zlínský
region
Ivan Langer
navrhuje:
Karlovarský
a Olomoucký region
Evžen Tošenovský
navrhuje:
Moravskoslezský
region
David Vodrážka
navrhuje:
Pražský region
Kandidáti na místopředsedy ODS
Petr Bendl
navrhuje:
Středočeský, Ústecký
a Pražský
region
Milan Cabrnoch
navrhuje:
Středočeský region
192
Petr Gandalovič
navrhuje:
Jihomoravský, Karlovarský, Olomoucký, Pardubický, Vysočina, Ústecký a Zlínský region
Jiří Janeček
navrhuje:
Pražský region
Ivan Langer
navrhuje:
Jihomoravský, Plzeňský,
Ústecký a Zlínský
region
Libor Lukáš
navrhuje:
Zlínský region
Petr Nečas
navrhuje:
Jihočeský, Karlovarský,
Moravskoslezský,
Olomoucký, Plzeňský,
Vysočina a Zlínský
region
Miroslava
Němcová
navrhuje:
Vysočina
Jiří Pospíšil
navrhuje:
Plzeňský region
Aleš Řebíček
navrhuje:
Jihomoravský
a Karlovarský region
Evžen Tošenovský
navrhuje:
Ústecký region
193
VOLBY DO ORGÁNŮ ODS
VOLBA VÝKONNÉ RADY
19. Kongres ODS zvolil Výkonnou radu ODS ve složení:
Jihočeský region: Pavel Dlouhý, Zdeněk Blažek, Martin Kuba
Plzeňský region: Jiří Pospíšil, Roman Jurečko, Pavel Karpíšek, Vladislav
Vilímec
Jihomoravský region: Milan Venclík, Pavel Blažek, Jiří Kadrnka, Walter
Bartoš
Pražský region: Pavel Bém, Rudolf Blažek, Tomáš Chalupa, Aleksandra
Udženija
Karlovarský region: Radomil Gold
Středočeský region: Milan Cabrnoch, Hynek Fajmon, Raduan Nwelati,
Jiří Nedoma
Královéhradecký region: Oldřich Vlasák, Ivan Adamec
Liberecký region: Jiří Kittner, Zdeněk Mach
Ústecký region: Radek Vonka, Jan Řehák, Jiří Šulc, Ivan Vepřek
Moravskoslezský region: Zbyněk Stanjura, Pavel Drobil, Lubomír Pospíšil
Vysočina: Ivo Strejček, Jan Tesař
Olomoucký region: Ivan Kosatík, Martin Novotný
Pardubický region: Ivo Toman, Ladislav Libý
Zlínský region: Libor Lukáš, Tomáš Šimčík
VOLBA KONTROLNÍ
A REVIZNÍ KOMISE
Kongres zvolil členy Kontrolní a revizní komise ODS ve složení:
Jihočeský region: David Černý
Jihomoravský region: Kamil Horňáček
Karlovarský region: Nadka Krausová
Královéhradecký region: Václav Koutník
Liberecký region: Michal Jaroš
Moravskoslezský region: Jan Bohačík
Olomoucký region: Stanislav Orság
Pardubický region: Markéta Juchelková
Plzeňský region: Zdeněk Mádr
Pražský region: Jana Černochová
Středočeský region: Petr Kozák
Ústecký region: František Nesvadba
Vysočina: Miloslav Černý
Zlínský region: Jiří Kašpárek
194
VOLBA SMÍRČÍHO VÝBORU ODS
Kongres zvolil členy Smírčího výboru ve složení:
Jihočeský region: Václav Kalina
Jihomoravský region: Marie Paděrová
Karlovarský region: Veronika Vlková
Královéhradecký region: Jiří Bláha
Liberecký region: Martin Kubín
Moravskoslezský region: Tomáš Dzik
Olomoucký region: Přemysl Michálek
Pardubický region: Vlastimil Hruška
Plzeňský region: Hynek Brom
Pražský region: Vladimír Klega
Středočeský region: Vít Šoupal
Ústecký region: Daniel Volák
Vysočina: Miloslav Palán
Zlínský region: Josef Slovák
ZÁVĚREČNÝ PROJEV PŘEDSEDY ODS
195
ZÁVĚREČNÝ PROJEV PŘEDSEDY ODS
MIRKA TOPOLÁNKA
Pokusím se krátce s Vámi rozloučit, chtěl bych říct jenom tři věty.
Ta první věta – diskuse, která proběhla včera byla zajímavá, edukativní, myslím, že jsme ji potřebovali, potřebovali jsme taky vědět, co nás
vlastně rozděluje. Ne vždy a ne se
vším jsem souhlasil, nicméně ten poslední bod usnesení, že se tím budeme zabývat, tak to je závazek Výkonné rady.
Druhá věc – často se tu hovořilo
o změně. Změna není jenom personální, změna není jenom programová, změna není jenom organizační,
změna je i změna myšlení. Já doufám,
že dnes, pokud pominu to závěrečné
hlasování, které je vždycky na každém kongresu v neděli večer traumatizující záležitostí, tak musím říct, že
proběhly dvě akce, které by nás měly trochu nabudit k tomu, že je možné se domluvit. A to je Ivan Langer
a jeho odstoupení v případě volby
1. místopředsedy a teď už nepřítomný Evžen Tošenovský a jeho postoupení Petru Bendlovi fakticky k postu čtvrtého místopředsedy. To by nás mělo zavazovat k tomu, že jsme schopni nacházet mosty, jsme schopni zahrabávat ty příkopy
a jsme schopni se dohodnout.
Já bych chtěl poděkovat za skvělou organizaci Hlavní kanceláři, Honzovi Kočímu a všem manažerům. Toto je možná místo. Děkuji. Britští konzervativci měli
svůj Black Pull Brighton, teď se scházejí v Birgminghamu, kde je 4000 lidí v sále. Pokud jsme našli své místo a ono jich v republice moc není, kde můžeme
zasedat, myslím, že je to zázemí tohoto hotelu, Roman Vacho, kterého známe samozřejmě z hotelu Pupp, který je dnes ředitelem tohoto hotelu a hlavně organizátoři z naší strany zvládli tu akci perfektně.
Já jim děkuji, Vám přeji šťastnou cestu a doufejme, že ustojíme všechny ty turbulence a že budeme schopni normálně pracovat.
196
USNESENÍ 19. KONGRESU ODS
I. TECHNICKÁ ČÁST USNESENÍ
1. Vnitřní záležitosti 19. Kongresu
19. Kongres Občanské demokratické strany:
1.1. Schvaluje program 19. Kongresu ODS.
1.2. Zapisovatelkami určuje Ivonu Fišerovou a Kateřinu Pokornou.
1.3. Schvaluje Jana Bürgermeistera a Jiřího Stříteského za ověřovatele zápisu.
1.4. Volí volební komisi ve složení:
Jan Vidím (předseda), Simona Žirovnická, Michal Lepka, Albert Tošovský, Miroslav Procházka, Vladimír Šámal, Radomír Michniak, Jiří Martinák, Jiří Razskazov, Vladimír Dlouhý, Bohumil Zoufalík, Karel Krejza, Jan Podhráský, Vladimír Oplt
1.5. Volí mandátovou komisi ve složení:
Kateřina Bačevská (předsedkyně), Zbyněk Toman, Zdeněk Mokrý, Miroslav
Petr, Jan Bém, Štěpán Gall, Jiří Žák, Petr Tupec, Miroslav Jaroš, Petr Bratský,
Vojtěch Munzar, Jiří Polanský, Stanislav Šíp, Alois Vychodil
1.6. Volí návrhovou komisi ve složení:
Zdeněk Prosek (předseda), František Oldřich, Petr Pleva, Tomáš Linda, Petr
Štěpánek, Vladimír Janata, Jaroslav Krupka, Radek Průcha, Josef Ošťádal, Tomáš Kladívko, Tomáš Vaněk, Alexandr Vondra, Stanislav Cejpek, Michal Guth
1.7. Bere na vědomí zprávu mandátové komise o usnášeníschopnosti 19. Kongresu ODS.
1.8. Schvaluje Jednací řád 19. Kongresu ODS.
1.9. Schvaluje upravený Volební řád 19. Kongresu ODS.
2. Stanovy
2.1. Schvaluje změny Stanov:
Čl. 3 odst. 3 zní:
Členství ve straně vzniká vlastnoručním podepsáním přihlášky, osobní účastí
zájemce o členství v ODS před rozhodnutím Rady MS ODS, rozhodnutím Rady MS ODS a osobním zaplacením příspěvku s prokázáním totožnosti.
Čl. 8 odst. 3 písmeno m) zní:
Schvaluje pravidla pro výběr kandidátů a pro sestavení kandidátek, vzorový
Jednací řád a závazný Volební řád pro orgány všech stupňů a pro volební shromáždění. Tímto oprávněním může pověřit Výkonnou radu.
197
Pověřuje Výkonnou radu ODS:
– provedením jazykové redakce upravených Stanov ODS
– schválením pravidel a řádů dle čl. 8 odst. 3 písmeno m)
3. Volby
3.1. Volí předsedou ODS pana Mirka Topolánka.
3.2. Volí 1. místopředsedou ODS pana Davida Vodrážku.
3.3. Volí místopředsedy ODS pana Ivana Langera, pana Petra Gandaloviče, pana
Petra Nečase, pana Petra Bendla.
3.4. Volí členy Výkonné rady ODS (zástupce regionů) ve složení:
Jihočeský:
Pavel Dlouhý, Zdeněk Blažek, Martin Kuba
Jihomoravský:
Milan Venclík, Pavel Blažek, Jiří Kadrnka,
Walter Bartoš
Karlovarský:
Radomil Gold
Královéhradecký:
Oldřich Vlasák, Ivan Adamec
Liberecký:
Jiří Kittner, Zdeněk Mach
Moravskoslezský:
Zbyněk Stanjura, Pavel Drobil, Lubomír Pospíšil
Olomoucký:
Ivan Kosatík, Martin Novotný
Pardubický:
Ivo Toman, Ladislav Libý
Plzeňský:
Jiří Pospíšil, Roman Jurečko, Pavel Karpíšek,
Vladislav Vilímec
Pražský:
Pavel Bém, Rudolf Blažek, Tomáš Chalupa,
Aleksandra Udženija
Středočeský:
Milan Cabrnoch, Hynek Fajmon, Raduan Nwelati,
Jiří Nedoma
Ústecký:
Radek Vonka, Jan Řehák, Jiří Šulc, Ivan Vepřek
Vysočina:
Ivo Strejček, Jan Tesař
Zlínský:
Libor Lukáš, Tomáš Šimčík
a náhradníky do VR ODS ve složení:
Liberecký:
Petr Beitl
Moravskoslezský:
Igor Svoják
Olomoucký:
Petr Krill
Pardubický:
Josef Ošťádal
Pražský:
Milan Richter
Středočeský:
Jiří Oberfalzer
Ústecký:
Petr Fiala, Ivan Dostál, Alexandr Novák,
Ivana Řápková, Pavel Tošovský
Zlínský:
Zbyněk Kudera, Miroslav Hladík
3.5. Volí členy Kontrolní a revizní komise ODS ve složení:
Jihočeský:
David Černý
Jihomoravský:
Kamil Horňáček
198
Karlovarský:
Nadka Krausová
Královéhradecký:
Václav Koutník
Liberecký:
Michal Jaroš
Moravskoslezský:
Jan Bohačík
Olomoucký:
Stanislav Orság
Pardubický:
Markéta Juchelková
Plzeňský:
Zdeněk Mádr
Pražský:
Jana Černochová
Středočeský:
Petr Kozák
Ústecký:
František Nesvadba
Vysočina:
Miloslav Černý
Zlínský:
Jiří Kašpárek
3.6. Volí členy Smírčího výboru ODS ve složení:
Jihočeský:
Václav Kalina
Jihomoravský:
Marie Paděrová
Karlovarský:
Veronika Vlková
Královéhradecký:
Jiří Bláha
Liberecký:
Martin Kubín
Moravskoslezský:
Tomáš Dzik
Olomoucký:
Přemysl Michálek
Pardubický:
Vlastimil Hruška
Plzeňský:
Hynek Brom
Pražský:
Vladimír Klega
Středočeský:
Vít Šoupal
Ústecký:
Daniel Volák
Vysočina:
Miloslav Palán
Zlínský:
Josef Slovák
4. Zprávy
4.1 Schvaluje zprávu předsedy ODS Mirka Topolánka.
4.2. Schvaluje zprávu o činnosti Výkonné rady ODS od 18. Kongresu ODS.
4.3. Schvaluje zprávu Kontrolní a revizní komise ODS.
4.4. Schvaluje změny Stanov ODS (v příloze).
4.5. Bere na vědomí zprávu o činnosti Smírčího výboru ODS.
4.6. Bere na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS.
4.7. Bere na vědomí zprávu o činnosti Senátorského klubu ODS.
4.8. Bere na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS v EP.
4.9. Bere na vědomí zprávu hlavního manažera o hospodaření ODS za období od
18. Kongresu ODS.
19. Kongres ODS bere na vědomí rezignaci Václava Klause na funkci čestného
předsedy ODS a děkuje mu za vše, co pro ODS udělal.
199
II. POLITICKÁ ČÁST USNESENÍ
1. Preambule
1.1. Děkuje voličům ODS za podporu a všem členům ODS za kvalitně odvedenou
práci ve volební kampani. Hejtmanům a krajským zastupitelům děkuje za práci vykonanou ve prospěch občanů v regionech.
1.2.Je zavázán Konfederaci politických vězňů za její stálou podporu politice ODS.
19. Kongres ODS vyzývá všechny členy ODS, zvláště pak poslance a senátory, aby se, zejména legislativní cestou, trvale zasazovali na odstraňování křivd
komunistického režimu a nedopustili jeho návrat v jakékoliv podobě.
1.3 Si váží spolupráce s občanským sdružením Mladí konzervativci a má zájem na
jejím dalším prohlubování.
2. K činnosti vlády ČR
2.1. 19. Kongres ODS vyzývá premiéra a členy vlády za ODS, aby pokračovali v reformách.
3. K bezpečnostní politice
19. Kongres ODS žádá představitele ODS, aby byly použity veškeré legitimní prostředky pro úspěšnou ratifikaci smluv o umístění radaru USA na území ČR
v co nejkratší době.
4. K evropské politice
4.1. V souvislosti s jednáním vedení EP konstatuje, že:
• většina vedoucích představitelů EP předvedla neschopnost a neochotu naslouchat jiným názorům na uspořádání EU, než je převládající eurofederalistický proud
• pokusila se nejrůznějšími výroky vytvořit nátlak na suverénní zákonodárné
orgány ČR
• předseda EP H. G. Pöttering při jednání u prezidenta ČR nebyl schopen garantovat důstojnou úroveň diskuse a výměny názorů o otázkách EU
• vytvoření nové pravicové nefederalistické frakce na půdě EP musí být jednou z priorit volebního programu ODS pro volby do EP v roce 2009
• ponechává rozhodnutí o ratifikaci Lisabonské smlouvy v kompetenci Poslaneckého a Senátorského klubu ODS. Současně důrazně doporučuje prosadit
přednostní schválení mezinárodních smluv o protiraketové obraně USA
• vyzývá politiky ODS, aby nesouhlasili se současným návrhem klimatického
balíčku Evropské komise.
5. K záležitostem ODS
• ukládá Grémiu ODS stanovení konkrétních kompetencí místopředsedů ODS
• ukládá VR ODS, aby se zabývala podněty z politické diskuse 19. Kongresu ODS.
200
STANOVY ODS SCHVÁLENÉ 19. KONGRESEM ODS
V PRAZE DNE 7. 12. 2008
Článek 1
Úvodní ustanovení
Název politické strany je Občanská demokratická strana, její zkratka je ODS.
Sídlem strany je Praha 1, Jánský vršek 13.
Strana působí v České republice.
Předmětem činnosti strany je politické působení ve smyslu zákona č. 424/1991
Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů.
Článek 2
Hlavní cíle a úkoly strany
Hlavní cíle strany:
• být stranou schopných, podnikavých a sebevědomých občanů, kteří dokáží převzít odpovědnost sami za sebe, za svou rodinu, za svoji obec a za stát
• být stranou demokraticky utvářenou, s moderní evropskou strukturou, jejíž členové se budou aktivně podílet na každodenní práci samosprávy, státní správy,
parlamentu a vlády
• být stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní
a demokratické tradice 1. Republiky a na zkušenosti současných západních demokracií
• být stranou, která rozhodně odmítá marxistickou a leninskou ideologii ve všech
jejích projevech a důsledcích a jejímž členům jsou cizí jakékoliv socializující
a kolektivizující tendence v ekonomice i politice
být
• stranou, jejíž členové budou aktivně spoluvytvářet soukromé vlastnictví a volný trh zboží, práce a myšlenek
• být stranou, jejíž sociální politika nepovede k rovnosti v přerozdělování, ale
k rovnosti v příležitostech k uplatnění
• být stranou občanů respektujících právní řád, chránících svá práva a svobody
a respektujících práva a svobody ostatních
• být stranou, jejíž členové se budou aktivně podílet na rozvoji našeho životního stylu – na rozvoji kultury práce a bydlení, kultury volného času i lidských vztahů
• být stranou podílející se na obrovském úkolu dospět k harmonii mezi ekonomikou a životním prostředím.
Hlavní úkoly strany:
• být nástrojem volebního úspěchu
• vybírat kandidáty a pomáhat jim ve volbách
• stanovovat normy a pravidla jednání tak, aby poskytovala všem členům strany
úplnou, včasnou a stejnou příležitost účastnit se formulování politické linie a vedení jiných záležitostí strany, volit a být volen do všech funkcí, pokud splňují
podmínky článku 3 odst. 9
STANOVY
201
• vzdělávat a vychovávat své členy
• být dvojsměrným komunikačním kanálem mezi členy strany na straně jedné
a mezi předsedou, vedením strany a parlamentními kluby na straně druhé.
Článek 3
Členství
Členství ve straně je otevřeno občanům starším 18 let, kteří si přejí stranu podporovat, chtějí být známi jako členové strany, respektují její program a stanovy
a nejsou členy jiného politického hnutí či strany.
Členové strany musí být registrováni u místního sdružení. Registrace je možná
pouze u jednoho sdružení.
Členství ve straně vzniká vlastnoručním podepsáním přihlášky, osobní účastí zájemce o členství v ODS před rozhodnutím Rady MS ODS, rozhodnutím Rady MS
ODS a osobním zaplacením příspěvku s prokázáním totožnosti.
Členství ve straně zaniká:
• nezaplacením příspěvků ve stanoveném termínu
• vstupem do jiné politické strany nebo hnutí
• ztrátou způsobilosti k právním úkonům
• úmrtím
• písemným prohlášením o vystoupení
• zrušením členství místním sněmem z důvodu závažného porušení povinností
stanovených v článku 3, odst. 8
• zanikne-li místní sdružení a člen se do tří měsíců nezaregistruje u jiného místního sdružení s platnou licencí
• kandidaturou v parlamentních či krajských volbách za jiný volební subjekt
nebo kandidaturou v komunálních volbách za jiný volební subjekt bez souhlasu orgánu strany, v jehož pravomoci je kandidaturu schválit.
Zánik členství konstatuje místní rada, v případě odst. 4 písm. g) oblastní rada.
Místní rada má za povinnost svým rozhodnutím prohlásit za neplatné členství od
počátku tomu, kdo vědomě uvedl v přihlášce do strany nepravdivé údaje.
Proti rozhodnutí o nepřijetí, zrušení či neplatnosti členství se lze odvolat k příslušnému smírčímu výboru do 15 dnů po oznámení této skutečnosti:
• dokud právoplatně není rozhodnuto o zrušení členství podle odst. 4 je dnem
odvolání členství dotčeného člena pozastaveno
• ten, jehož členství bylo pozastaveno, nemůže vykonávat funkci, do které byl
zvolen, hlasovat, volit a být volen do kteréhokoli orgánu nebo složky strany.
Při stanovení volebních klíčů se jeho osoba nezapočítává.
V případě, že došlo ke zrušení členství místním sněmem, může být případný nový vstup do strany uskutečněn až po uplynutí lhůty jednoho roku od okamžiku
ukončení členství.
202
Práva a povinnosti
Člen strany má právo:
• účastnit se jednání místního sněmu
• volit orgány místního sdružení a být volen do všech orgánů strany
• předkládat všem orgánům strany náměty, stížnosti a připomínky a být vyrozuměn o řešení
• být pravidelně informován o přijatých usneseních, politických, organizačních
a jiných otázkách týkajících se strany
• obhajovat své názory, prosazovat je a předkládat je voleným orgánům strany
k rozhodnutí
• odvolávat se ve sporech k smírčímu výboru
• upozorňovat na nedostatky ve stranické činnosti a navrhovat jejich odstranění.
Člen je povinen:
• spolupracovat na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu
• respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany
• dodržovat stanovy strany a prosazovat její programové zásady a cíle
• platit členské příspěvky ve stanovené výši a stanovených lhůtách
• neprodleně oznamovat místnímu sdružení změny osobních údajů, které jsou
předmětem členské evidence.
Do žádné funkce ODS na jednotlivých úrovních nesmí být zvolen ten člen ODS,
který nesplňuje podmínky stanovené zákonem č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon).
Oblastní a regionální manažeři nemohou zároveň vykonávat volené funkce na
oblastní úrovni a výše.
Článek 4
Orgány strany
Orgány strany na místní úrovni jsou místní sněmy a místní rady. Na oblastní
úrovni jsou orgány strany oblastní sněm, oblastní rady, kontrolní a revizní komise
oblasti a smírčí výbory oblastí. Orgány strany na regionální úrovni jsou regionální sněmy a regionální rady, kontrolní a revizní komise a smírčí výbory regionů. Na
centrální úrovni jsou orgány strany kongres, grémium, výkonná rada, kontrolní
a revizní komise a smírčí výbor ODS.
Statutárním orgánem strany je výkonná rada. Za výkonnou radu jedná a podepisuje předseda nebo výkonnou radou pověřený člen výkonné rady.
Na místní úrovni je orgánem strany se všeobecnou působností místní rada. Za
místní radu jedná a podepisuje předseda nebo místní radou pověřený místopředseda nebo jiný člen místní rady.
Na oblastní úrovni je orgánem strany se všeobecnou působností oblastní rada.
Za oblastní radu jedná a podepisuje předseda nebo oblastní radou pověřený místopředseda nebo jiný člen oblastní rady.
Na regionální úrovni je orgánem strany se všeobecnou působností regionální rada. Za regionální radu jedná a podepisuje předseda nebo regionální radou pověřený místopředseda nebo jiný člen regionální rady.
STANOVY
203
Všechny kolektivní orgány ODS se řídí svými jednacími řády a mohou se usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. K přijetí usnesení je
třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných. Způsob usnášení rozhodčích a revizních orgánů upravuje podrobněji jejich statut.
Funkční období všech orgánů strany je dvouleté.
Článek 5
Místní sdružení
Místní sdružení je základním článkem strany tvořeným nejméně třemi členy.
V souladu se stanovami se může usnášet a rozhodovat a hospodařit se svěřenými
prostředky.
Vznik a zánik místního sdružení:
• místní sdružení vzniká usnesením místního sněmu o vytvoření místního sdružení a schválením licence výkonnou radou
místní
sdružení zaniká usnesením místního sněmu o rozpuštění místního sdru•
žení nebo zrušením licence výkonnou radou. Místní sdružení rovněž zaniká,
poklesne-li počet členů místního sdružení pod 3 členy po dobu 3 měsíců
• vznik a zánik místního sdružení konstatuje oblastní rada.
Předseda místního sdružení:
• je hlavním představitelem a mluvčím strany v místě
• je odpovědný za činnost strany v místě
• je trvale připraven politicky radit oblastní radě
• svolává místní sněmy a místní rady a předsedá jim
• předkládá místním sněmům výroční zprávu
• iniciativně vyhledává a navrhuje vhodné kandidáty
• iniciativně získává finanční prostředky.
Místopředseda (místopředsedové) místního sdružení zastupuje předsedu při jednáních ve vymezených záležitostech na základě jeho pověření a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech.
Pokladník místního sdružení:
• je plně zodpovědný za svěřené prostředky a řádné vedení evidence
• podává místnímu sněmu zprávu o hospodaření.
Místní sněm
• je nejvyšším orgánem strany v místě
• schází se 1x do roka (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen místní sněm svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně 1/3 členů místní rady nebo minimálně 1/3 členů místního sdružení, a to
do 30 dnů od doručení žádosti předsedovi. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu
předseda místní sněm, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů,
předseda oblastního sdružení
• složení: všichni členové místního sdružení
• působnost: volí každý druhý rok předsedu, případně místopředsedu, pokladníka a členy místní rady a volí své delegáty na oblastní sněm
204
• schvaluje nominaci kandidátů pro komunální volby
• schvaluje většinovým hlasováním zprávu předsedy a zprávu pokladníka o hospodaření
• rozhoduje o zrušení členství svého člena
• navrhuje kandidáty pro volby do Parlamentu ČR a Evropského parlamentu,
do zastupitelstva kraje a kandidáty do orgánů strany.
Místní rada
• má veškerou odpovědnost za činnost strany v období mezi místními sněmy
• schází se 1x za tři měsíce (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen místní radu svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně 1/3 členů místní rady, a to do 30 dnů od doručení žádosti předsedovi.
Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda místní radu, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda oblastního sdružení
• složení: předseda, místopředseda (místopředsedové), pokladník a případně
další členové volení místním sněmem
• působnost: rozhoduje o všech záležitostech místního sdružení strany v období mezi místními sněmy (při hlasování rozhoduje v případě rovnosti hlasů hlas
předsedy), rozhoduje hlasováním o vzniku členství přihlášeného zájemce, rozhoduje o žádosti zájemce o přeregistraci z jiného místního sdružení.
Článek 6
Oblastní sdružení
Oblastní sdružení je článkem strany a je tvořeno místními sdruženími oblasti.
• je organizační jednotkou strany, v souladu se stanovami může jednat jménem
ODS, nabývat práv a zavazovat ODS podle zásad hospodaření uvedených v čl.
19 stanov
• nejvyšším orgánem strany na oblastní úrovni je oblastní sněm, v období mezi
sněmy má veškerou odpovědnost oblastní rada.
Vznik a zánik oblastního sdružení:
• oblastní sdružení vzniká usnesením oblastního sněmu o vytvoření oblastního
sdružení a schválením výkonnou radou
• oblastní sdružení zaniká usnesením oblastního sněmu o zrušení oblastního
sdružení nebo zánikem všech místních sdružení oblasti a schválením výkonnou radou.
Předseda oblastního sdružení:
• je hlavním představitelem a mluvčím strany v oblasti, zodpovídá za činnost
strany v oblasti
• je trvale připraven politicky radit výkonné radě
• iniciativně vyhledává a navrhuje vhodné kandidáty
• iniciativně získává finanční prostředky
• svolává oblastní sněmy a oblastní rady a předsedá jim
• předkládá výroční zprávu oblastnímu sněmu.
STANOVY
205
Místopředseda (místopředsedové) oblastního sdružení zastupuje předsedu při
jednáních ve vymezených záležitostech na základě jeho pověření a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech.
Oblastní sněm
• je nejvyšším orgánem strany v oblasti
• schází se 1x ročně (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen oblastní sněm svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně minimálně 1/3 členů oblastní rady nebo minimálně 1/3 místních sdružení v oblasti, a to do 30 dnů po doručení žádosti do oblastní kanceláře; nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda oblastní sněm, učiní tak bezprostředně,
nejpozději však do 15 dnů, předseda regionálního sdružení
• složení: oblastní rada a delegáti místních sdružení zvolení místními sněmy
podle klíče stanoveného oblastní radou, poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v oblasti s tím, že minimální počet členů s hlasem rozhodujícím je, je-li to možné 50; předseda kontrolní a revizní komise a smírčího výboru oblasti s hlasem poradním, nejsou-li zvoleni řádnými delegáty sněmu
• působnost: volí každý druhý rok většinovým hlasováním předsedu, místopředsedu (místopředsedy) a oblastní radu, členy kontrolní a revizní komise a smírčího výboru oblasti, volí delegáty regionálního sněmu, volí většinovým hlasováním delegáty na celostátní kongres a navrhuje regionálnímu sdružení
kandidáty do výkonné rady, kontrolní a revizní komise a smírčího výboru
• schvaluje zprávu předsedy, zprávu rady o hospodaření, zprávu kontrolní a revizní komise oblasti a bere na vědomí zprávu smírčího výboru oblasti
• schvaluje nominace kandidátů pro volby do Parlamentu ČR, Evropského parlamentu, krajského zastupitelstva a pro komunální volby v případech, že se
územní působnost obecního zastupitelstva kryje s územní působností oblastního sdružení
• stanoví na základě usnesení výkonné rady výši členských příspěvků v oblasti a jejich diferenciaci
• schvaluje rozpočet oblastního sdružení.
Oblastní rada
• má veškerou odpovědnost za činnost strany v období mezi oblastními sněmy
• schází se 1x za tři měsíce (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen oblastní radu svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně minimálně 1/3 členů oblastní rady, a to do 30 dnů po doručení žádosti do oblastní kanceláře. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda oblastní radu, učiní tak
bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda regionálního sdružení
• složení: předseda oblastního sdružení, místopředseda (místopředsedové) oblastního sdružení a zástupci místních sdružení zvolení oblastním sněmem; poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v oblasti s hlasem poradním;
oblastní manažer, předseda smírčího výboru oblasti a předseda kontrolní a revizní komise oblasti s hlasem poradním
206
• působnost: rozhoduje o všech záležitostech oblastního sdružení v období mezi oblastními sněmy; při hlasování rozhoduje v případě rovnosti hlasů hlas
předsedy
• úzce spolupracuje s oblastním manažerem
• předkládá zprávu o hospodaření oblastnímu sněmu
• podává návrh výkonné radě na udělení a zrušení licence místního sdružení
• členové oblastní rady mají právo účastnit se místních rad a sněmů s hlasem
poradním
• podává hlavnímu manažerovi návrh na uzavření pracovního poměru a podává
vyjádření k ukončení pracovního poměru zaměstnanců ODS působících v příslušné oblastní kanceláři
• hospodaří se svěřeným majetkem ODS v oblasti, jedná a zavazuje ODS v rozsahu schváleného rozpočtu oblastního sdružení
• stanovuje klíč k volbě delegátů na oblastní sněm.
Článek 7
Regionální sdružení
Regionální sdružení je článkem strany a je tvořeno oblastními sdruženími regionu.
• je organizační jednotkou strany, v souladu se stanovami může jednat jménem
ODS, nabývat práv a zavazovat ODS podle zásad hospodaření uvedených
v čl. 19 stanov
• nejvyšším orgánem strany na regionální úrovni je regionální sněm, v období
mezi sněmy má veškerou odpovědnost regionální rada.
Vznik a zánik regionálního sdružení:
• regionální sdružení vzniká usnesením regionálního sněmu o vytvoření regionálního sdružení a konstatováním výkonné rady
• regionální sdružení zaniká usnesením regionálního sněmu o zrušení regionálního sdružení nebo zánikem všech oblastních sdružení regionu a konstatováním výkonné rady.
Předseda regionálního sdružení:
• je hlavním představitelem a mluvčím strany v regionu, zodpovídá za činnost
strany v regionu
• je trvale připraven politicky radit výkonné radě
• iniciativně získává finanční prostředky
• svolává regionální sněmy a regionální rady a předsedá jim
• předkládá výroční zprávu regionálnímu sněmu.
Místopředseda (místopředsedové) regionálního sdružení zastupuje předsedu při
jednáních ve vymezených záležitostech na základě jeho pověření a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech.
Regionální sněm
• je nejvyšším orgánem strany v regionu
STANOVY
207
• schází se 1x ročně (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen regionální sněm svolat, požádá-li o to písemnou formou
nejméně 1/3 členů regionální rady nebo minimálně 1/3 oblastních sdružení
v regionu, a to do 30 dnů po doručení žádosti do regionální kanceláře. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda regionální sněm, učiní tak bezprostředně,
nejpozději však do 15 dnů, předseda ODS
• složení: regionální rada a delegáti oblastních sdružení zvolení oblastními sněmy podle klíče stanoveného regionální radou, členové výkonné rady zvolení
za region, poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v regionu s tím,
že minimální počet členů s hlasem rozhodujícím je 70; předseda kontrolní a revizní komise a smírčího výboru regionu s hlasem poradním, nejsou-li zvoleni
řádnými delegáty sněmu
• působnost: volí každý druhý rok většinovým hlasováním předsedu, místopředsedu (místopředsedy) a regionální radu, členy kontrolní a revizní komise
a smírčího výboru regionu, navrhuje kongresu kandidáty do výkonné rady, kontrolní a revizní komise a smírčího výboru ODS
• schvaluje zprávu předsedy, zprávu rady o hospodaření, zprávu kontrolní a revizní komise regionu a bere na vědomí zprávu smírčího výboru regionu
• sestavuje regionální kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny a zastupitelstva kraje, schvaluje nominace kandidátů pro volby do Senátu a do Evropského parlamentu
• schvaluje rozpočet regionálního sdružení.
Regionální rada
• má veškerou odpovědnost za činnost strany v období mezi regionálními sněmy
• schází se 1 X za tři měsíce (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen regionální radu svolat, požádá-li o to písemnou formou
nejméně 1/3 členů regionální rady, a to do 30 dnů od doručení žádosti do regionální kanceláře. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda regionální radu,
učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda ODS
• složení: předseda regionálního sdružení, místopředseda (místopředsedové) regionálního sdružení a delegáti oblastních sdružení zvoleni regionálním sněmem, členové výkonné rady zvolení za region; poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v regionu s hlasem poradním, regionální manažer,
předseda kontrolní a revizní komise regionu a smírčího výboru regionu s hlasem poradním.
• působnost: rozhoduje o všech záležitostech regionálního sdružení v období mezi regionálními sněmy; při hlasování rozhoduje v případě rovnosti hlasů hlas
předsedy
• úzce spolupracuje s regionálním manažerem
• předkládá zprávu o hospodaření regionálnímu sněmu
• členové regionální rady mají právo účastnit se místních a oblastních rad a sněmů s hlasem poradním
208
• podává hlavnímu manažerovi návrh na uzavření pracovního poměru a podává
vyjádření k ukončení pracovního poměru zaměstnanců ODS působících v příslušné regionální kanceláři
• hospodaří se svěřeným majetkem ODS v regionu, jedná a zavazuje se v rozsahu schváleného rozpočtu regionálního sdružení
• v její pravomoci je zřídit grémium regionální rady tvořené předsedou a místopředsedy regionálního sdružení, členy výkonné rady za region a zástupcem
krajské samosprávy; grémium činí operativní rozhodnutí mezi zasedáními regionální rady a ze své činnosti se radě zodpovídá.
Článek 8
Kongres strany
Kongres strany je nejvyšším orgánem strany:
• schází se nejméně jednou za dva roky
• předseda je povinen kongres svolat, požádá-li o to minimálně 1/3 členů výkonné rady nebo minimálně 1/3 oblastních sdružení
• koná se nejpozději 2 měsíce od podání návrhu.
Složení:
• delegáti s hlasem rozhodujícím: předseda, první místopředseda, místopředsedové, členové výkonné rady, členové vlády, členové Parlamentu ČR a Evropského parlamentu, delegáti oblastí zvoleni na oblastních sněmech podle klíče stanoveného výkonnou radou
• delegáti s hlasem poradním: hlavní manažer, zaměstnanci ODS určení výkonnou radou, členové kontrolní a revizní komise a členové smírčího výboru
a hosté pozvaní výkonnou radou nebo grémiem.
Působnost:
• volí předsedu, prvního místopředsedu, místopředsedy a zástupce regionů (a jejich náhradníky) do výkonné rady
• volí členy kontrolní a revizní komise (1 za region)
• volí členy smírčího výboru (1 za region)
• schvaluje stanovy a změny stanov
• schvaluje statut kontrolních a revizních komisí
• schvaluje statut smírčích výborů
• schvaluje zprávu předsedy
• schvaluje zprávu výkonné rady
• schvaluje zprávu kontrolní a revizní komise
• bere na vědomí zprávu smírčího výboru
• rozhoduje o způsobu naložení s majetkovým zůstatkem, který vyplyne z likvidace majetku a závazků v případě zrušení strany
• rozhoduje o zrušení, rozdělení nebo sloučení strany
STANOVY
209
• schvaluje pravidla pro výběr kandidátů a pro sestavení kandidátek, vzorový
Jednací řád a závazný Volební řád pro orgány všech stupňů a pro volební shromáždění. Tímto oprávněním může pověřit Výkonnou radu ODS.
• schvaluje pravidla hospodaření strany a rozdělení finančních prostředků
• může svým usnesením jmenovat čestného předsedu ODS.
Článek 9
Čestný předseda
• je oceněním mimořádných zásluh o ODS
• čestným předsedou může být pouze jedna osoba.
Článek 10
Předseda strany
• je hlavou strany, jejím reprezentantem a mluvčím
• svolává kongres a výkonnou radu a předsedá jim
• předkládá kongresu zprávu předsedy strany.
Článek 11
První místopředseda
Zastupuje předsedu strany na základě jeho pověření ve vymezených záležitostech a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech.
Článek 12
Místopředsedové
Zastupují předsedu strany na základě jeho pověření při jednáních ve vymezených záležitostech a v době jeho nepřítomnosti a nepřítomnosti prvního místopředsedy při jednáních ve všech záležitostech.
Článek 13
Grémium
Složení: předseda strany, první místopředseda, místopředsedové strany, předsedové parlamentních klubů.
Působnost:
• má všeobecnou odpovědnost za stranu mezi zasedáními výkonné rady
• schází se dle potřeby
• předkládá výkonné radě zprávu o své činnosti
• předkládá výkonné radě iniciativní návrhy týkající se činnosti strany.
Článek 14
Hlavní manažer
• je jmenován a odvoláván předsedou strany na návrh výkonné rady
• řídí činnost hlavní kanceláře
210
• řídí manažerskou síť
• na návrh oblastní rady a regionální rady uzavírá a po vyjádření oblastní rady
a regionální rady ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v oblastních a regionálních kancelářích
• na návrh poslaneckého klubu nebo senátorského klubu uzavírá a ukončuje
pracovní poměr s pracovníky tohoto klubu
• jedná a podepisuje jménem strany v majetkových, hospodářských, pracovních
a právních vztazích v rozsahu pověření stanoveném výkonnou radou
• má právo účastnit se zasedání orgánů strany na všech úrovních s hlasem poradním
• účastní se jednání výkonné rady a grémia s hlasem poradním
• je zaměstnancem ODS
• nemůže zároveň vykonávat volené funkce od oblastní úrovně výše
• nemůže zároveň vykonávat funkce poslance, senátora, člena vlády či uvolněnou funkci územní samosprávy
• podle pravidel organizačního řádu může zmocnit konkrétní zaměstnance ODS
k jednání a podepisování v majetkových vztazích vymezeného druhu a do určené výše.
Článek 15
Výkonná rada
Složení:
• členové grémia
• zástupci regionů (1 zástupce na každých započatých 1000 členů registrovaných v regionu v den schválení těchto stanov, pro další roky 2 měsíce před konáním volebního kongresu)
• s hlasem poradním hlavní manažer, členové vlády, předseda kontrolní a revizní komise, předseda smírčího výboru a další přizvaní.
Působnost:
• je statutárním orgánem strany
• řídí činnost ODS a rozhoduje o všech záležitostech, které nejsou vyhrazeny jinému orgánu
• plní usnesení kongresu a odpovídá mu za svou činnost
• má všeobecnou odpovědnost za činnost strany mezi zasedáními kongresu
• schvaluje většinovým hlasováním ustavení místních sdružení (licence) a může tyto licence zrušit
• schvaluje většinovým hlasováním vznik nebo zánik oblastních sdružení
• konstatuje vznik a zánik regionálních sdružení
• rozhoduje většinovým hlasováním o sestavení kandidátních listin z kandidátů navržených regionálními sdruženími
• k plnění úkolů strany zřizuje hlavní kancelář včetně manažerské sítě a schvaluje její organizační řád
STANOVY
211
• předkládá kongresu zprávu o činnosti a hospodaření ODS
• schvaluje roční rozpočet hlavní kanceláře ODS
• schvaluje výroční zprávu o hospodaření strany za účetní období
• schvaluje závazný vzor přihlášky do ODS
• každoročně určuje termín splatnosti členských příspěvků a jejich minimální
výši. Členské příspěvky člena nesmí přesáhnout zákonem stanovenou částku
• schvaluje rozpočtová pravidla ODS
• zřizuje své poradní a iniciativní orgány
• schází se nejméně 1x za měsíc (dle potřeby častěji)
• předseda je povinen výkonnou radu svolat, požádá-li o to minimálně 1/3 členů výkonné rady
• ve všech případech hlasování výkonné rady rozhoduje při rovnosti hlas předsedy strany.
Členové výkonné rady mají právo účastnit se zasedání místních, oblastních a regionálních sněmů a rad s hlasem poradním.
Článek 16
Kluby poslanců, senátorů a členů zastupitelstev
Složení:
• sdružují poslance, senátory nebo členy zastupitelstev.
Působnost:
• koordinují práci poslanců, senátorů a členů zastupitelstev tak, aby mohli co
nejlépe a nejúčinněji prosazovat názory a postoje strany v zákonodárných a zastupitelských sborech
• koordinují za stejným účelem spolupráci s koaličními partnery.
Vytvářejí si vlastní strukturu.
Předsedové klubů reprezentují daný klub, jsou jeho představiteli a mluvčími.
Článek 17
Kontrolní a revizní komise
Kontrolní a revizní komise:
• jsou revizními orgány ODS
• zřizují se na celostátní, regionální a oblastní úrovni.
Kontrolní a revizní komise ODS:
• je volena kongresem – jeden člen za region, členové kontrolní a revizní komise nesmějí být členy výkonné rady, zaměstnanci ODS ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS
• kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS.
Kontrolní a revizní komise regionu:
• je volena regionálním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů
• kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS v regionu
212
• členové kontrolní a revizní komise regionu nesmějí být členy jiného orgánu
regionálního sdružení, zaměstnanci ODS ani členy kontrolní a revizní komise na
jiné úrovni ODS.
Kontrolní a revizní komise oblasti:
• je volena oblastním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů
• kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS v oblasti
• členové kontrolní a revizní komise oblasti nesmějí být členy oblastní rady, zaměstnanci ODS ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS.
Kontrolní a revizní komise se řídí statutem, který schvaluje kongres.
Článek 18
Smírčí výbory
Smírčí výbory:
• jsou rozhodčími orgány ODS
• zřizují se na celostátní, regionální a oblastní úrovni.
Smírčí výbor ODS:
• je volen kongresem – jeden člen za region; členové smírčího výboru nesmějí
být členy výkonné rady, zaměstnanci ODS ani členy smírčího výboru na jiné
úrovni ODS
• rozhoduje ve sporech mezi členy, orgány a články strany
• je odvolacím orgánem; přezkoumává rozhodnutí smírčích výborů oblastí a regionů, jeho rozhodnutí je konečné a nabývá právoplatnosti dnem doručení. Rozhodnutí musí být učiněno nejpozději do 60 dnů od písemného podání
• přísluší mu závazný výklad stanov.
Smírčí výbor regionu:
• je volen regionálním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů
• rozhoduje ve sporech mezi členy a orgány ODS v regionu, které jsou mimo
pravomoc smírčího výboru oblasti; rozhodnutí musí být učiněno nejpozději do
60 dnů od písemného podání
• rozhoduje o podjatosti členů smírčího výboru oblasti
• členové smírčího výboru regionu nesmějí být členy jiného orgánu regionálního sdružení, zaměstnanci ODS ani členy smírčího výboru na jiné úrovni ODS.
• rozhoduje v případech spadajících do příslušnosti oblastního smírčího výboru, neprojedná-li oblastní smírčí výbor podání ve lhůtě uvedené v odst. 3 písm.
b), a to na návrh účastníka.
Smírčí výbor oblasti:
• je volen oblastním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů
• rozhoduje ve sporech mezi členy a orgány ODS v oblasti; rozhodnutí musí být
učiněno nejpozději do 60 dnů od písemného podání
• členové smírčího výboru oblasti nesmějí být členy oblastní rady, zaměstnanci ODS ani členy smírčího výboru na jiné úrovni ODS.
Smírčí výbory se řídí statutem, který schvaluje kongres.
213
STANOVY
Článek 19
Zásady hospodaření ODS
ODS jako právnická osoba odpovídá za své závazky celým svým majetkem. S majetkem strany hospodaří výkonná rada na základě schváleného ročního rozpočtu. Výkonná rada může zmocnit hlavního manažera k hospodaření s majetkem strany ve vymezeném rámci.
Regionální sdružení hospodaří se svěřeným majetkem ODS v regionu podle schváleného rozpočtu regionálního sdružení. Regionální rada může jednat a zavazovat ODS
do výše rozpočtu regionálního sdružení. Změna příjmové či výdajové stránky již schváleného rozpočtu podléhá novému schválení regionálním sněmem. Pravomoci regionálního sněmu nebo rady při nakládání s majetkem ODS v regionu může převzít svým
rozhodnutím výkonná rada. Regionální sdružení nemůže použít majetek ODS v regionu k zajištění závazku.
Oblastní sdružení hospodaří se svěřeným majetkem ODS v oblasti podle rozpočtu
oblastního sdružení, schváleného oblastním sněmem. Oblastní rada může jednat a zavazovat ODS do výše rozpočtu oblastního sdružení. Změna příjmové či výdajové stránky již schváleného rozpočtu podléhá novému schválení oblastním sněmem. Pravomoci oblastního sněmu nebo oblastní rady při nakládání s majetkem ODS v oblasti může
převzít svým rozhodnutím výkonná rada. Oblastní sdružení nemůže použít majetek
ODS v oblasti k zajištění závazku.
Místní sdružení hospodaří na základě vyplacených provozních záloh z prostředků
příslušné oblasti. Následné vyúčtování předkládají pokladníci místních sdružení určenému zaměstnanci ODS v příslušné oblastní kanceláři.
Zdroje financování ODS, regionálních a oblastních sdružení tvoří příjmy podle platné právní úpravy zákona 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a politických hnutích ve znění pozdějších předpisů. Finanční prostředky podle předchozí věty jsou příjmem rozpočtů oblastních sdružení, regionálních sdružení ODS nebo rozpočtu
ODS podle pravidel rozdělení, která stanoví kongres.
ODS, regionální a oblastní sdružení ODS hospodaří jen na základě schválených rozpočtů. Rozpočty musí být schváleny jako vyrovnané nebo přebytkové. Rozpočty ODS, regionálních a oblastních sdružení ODS jsou sestavovány na roční období podle rozpočtových pravidel ODS, která schvaluje výkonná rada. Součástí rozpočtu regionálních sdružení
je i způsob rozdělení finančních prostředků regionů mezi regionální sdružení a jednotlivá oblastní sdružení. Součástí rozpočtu oblastních sdružení je i způsob rozdělení finančních prostředků oblastí mezi oblastní sdružení a jednotlivá místní sdružení.
ODS zřizuje volební fondy odděleně od rozpočtových prostředků.
Článek 20
Stanovy nabývají platnosti dnem schválení kongresem.
V Praze 7. prosince 2008
Mirek Topolánek
předseda ODS
214
ZPRÁVY
ZPRÁVA O ČINNOSTI VÝKONNÉ RADY ODS
Bc. Jan Kočí
hlavní manažer ODS
Zpráva shrnuje činnost Výkonné rady ODS od 18. Kongresu ODS. Součástí této zprávy je stručná charakteristika činnosti Grémia jako vrcholného politického orgánu mezi jednáními Výkonné rady a informace o činnosti Hlavní kanceláře ODS jako výkonné složky.
Jednání Výkonné rady ODS
Výkonná rada ODS se od minulého kongresu sešla k jedenácti jednáním. Prosincové zasedání v roce 2007 i většina jednání v roce 2008 se uskutečnila v Praze. Jediným výjezdním zasedáním bylo dubnové jednání Výkonné rady v Pardubicích. Na toto jednání Výkonné rady navazovala Ideová konference v Hradci Králové.
Obě akce byly spojeny s návštěvou našich ministrů v daných regionech.
Výkonná rada pracovala ve složení: desetičlenné Grémium a 37 členů Výkonné
rady z regionů zvolených kongresem. Počet členů Výkonné rady se odvozuje od počtu členů každého jednotlivého regionálního sdružení, přičemž na každou započatou tisícovku členů region navrhuje jednoho svého zástupce ve Výkonné radě.
Z tohoto důvodu se počet zástupců Plzeňského regionu zvýšil rozhodnutím 18. Kongresu ODS o jednoho člena.
V souladu se Stanovami ODS se jednání Výkonné rady účastnili hlavní manažer, předseda Kontrolní a revizní komise a předseda Smírčího výboru, po jmenování vlády pak rovněž členové vlády. Trvale zvanými hosty byli předseda a místopředsedové Senátu Parlamentu ČR. Rok 2008 byl volebním, a proto byl stálým
hostem Výkonné rady i předseda centrálního volebního štábu. Podle potřeby a projednávané agendy byli zváni představitelé regionů (hejtmani, primátoři atd.).
V roce 2008 probíhala jednání Výkonné rady podle zavedeného obsahového
schématu zahrnujícího zprávu předsedy o aktuální politické situaci, včetně obsáhlé rozpravy, informace z vlády, z Parlamentu ČR, informace z Evropského parlamentu, příprava volební kampaně pro krajské a senátní volby a zprávy z regionů. Součástí programu jednání Výkonné rady byly rovněž otázky hospodaření ODS,
chodu Hlavní kanceláře a problematika členské základny, včetně udělování či odnímání licencí místním sdružením.
Základní okruhy pozornosti VR ODS
ODS ve vládě a koaliční problémy v Poslanecké sněmovně
ODS pokračovala ve vládě a následně v Parlamentu ČR v prosazování reforem
a změn dle našeho volebního programu. Jednalo se o reformu veřejných financí,
215
jejíž důležitost se projevila při vzniku světové finanční krize. Přijaté reformní kroky ocenila a podpořila i závěrečná zpráva OECD. Výsledky a doporučení této zprávy jsou prakticky totožné s programovými cíli ODS a potvrzují správnost reformního úsilí vlády.
Byla zahájena rovněž reforma zdravotnictví, kterou se však s obtížemi dařilo pozitivně obhájit před občany, přestože přináší velké úspory v tomto rezortu. Vláda
pod vedením ODS se vážně zabývala také přípravou penzijní reformy, která je do
budoucna naléhavým problémem pro celou populaci.
Pracovní atmosféra ve vládě i v Parlamentu byla narušována nestabilní situací
v jednotlivých koaličních stranách (rozkol ve Straně zelených, neustálé problémy
v Poslaneckém klubu KDU-ČSL, vznik platformy v Poslaneckém klubu ODS).
Schvalování jednotlivých vládních zákonů vyžadovalo pečlivé a trpělivé jednání
všech koaličních partnerů. Vláda musela ustát v PSP i hlasování o nedůvěře vyvolané poslanci ČSSD. V oblasti zahraniční politiky se vláda zabývala přípravou
smluv o umístění radarové základny USA na našem území, Lisabonskou smlouvou
a jejím posouzením Ústavním soudem, situací v Kosovu a nelehkým rozhodnutím
o jeho uznání, zrušením vízové povinnosti s USA, vzniklou válečnou situací v Gruzii a v neposlední řadě přípravou na naše předsednictví v Radě EU.
Volba prezidenta republiky
Jako velmi podstatné chápala VR ODS znovuzvolení Václava Klause prezidentem republiky. Situace byla ztížena tím, že koaliční partneři v této otázce preferovali kandidáta opoziční ČSSD Jana Švejnara. Podporu pro Václava Klause hledala ODS u jednotlivých poslanců a senátorů. Naše vyjednávání slavilo úspěch
a Václav Klaus byl zvolen prezidentem.
VR ODS a volby
Výkonná rada se s dostatečným předstihem zabývala administrativní agendou
spojenou s podzimními krajskými a senátními volbami. Již na konci roku 2007
schválila potřebné dokumenty pro kvalitní výběr a přípravu našich kandidátů:
• schválení termínů a Pravidel pro sestavování kandidátek ODS pro volby do
krajů v roce 2008
• schválení termínů a Pravidel pro výběr kandidátů ODS pro volby do Senátu
PČR v roce 2008
• vytvoření Projektového týmu pro včasnou přípravu kampaně před krajskými
a senátními volbami, který následně v Hlavní kanceláři působil jako výkonná
složka Centrálního volebního štábu.
Výkonná rada se pravidelně věnovala otázkám spojeným s přípravou volební
kampaně a vytvořením všestranné podpory našim kandidátům. Členové Výkonné
rady byli pravidelně informováni předsedou volebního štábu o postupu přípravy
a o všech potřebných materiálech. Pozornost byla věnována odborné přípravě jak
našich kandidátů, tak celé manažerské sítě. Výkonná rada konstatovala, že z po-
216
hledu zabezpečení informací i finančních a materiálních prostředků to byly Hlavní kanceláří ODS nejlépe připravené volby.
Následně se Výkonná rada velice pečlivě zabývala kompletní analýzou výsledků těchto voleb. Analýza příčin porážky ODS v krajských a senátních volbách se
skládá ze dvou částí:
Analýza bez potřeby aktuálního výzkumu veřejného mínění: srovnávací analýza krajských a senátních voleb (2000, 2002, 2004, 2006 a 2008) a srovnávací analýza předvolebních výzkumů zadávaných ODS s reálnými výsledky krajských a senátních voleb 2008.
Analýza krajských a senátních voleb 2008: analýza na základě povolebního výzkumu veřejného mínění, jejímiž odbornými garanty byli dva nezávislí experti (politolog a sociolog).
Další okruhy projednávané VR ODS na jednotlivých zasedáních
Prosincová Výkonná rada pečlivě diskutovala taktiku pro volbu prezidenta. Od
ministra P. Nečase přijala informaci o valorizaci důchodů a sdělení o nutnosti vážně se věnovat penzijní reformě. Zabývala se také usnesením 18. Kongresu ODS,
který ji pověřil uspořádáním jednodenní Ideové konference. Diskuse se vedla o tématech jednotlivých sekcí. Pro včasnou přípravu voleb na všech úrovních schválila Výkonná rada rozdělení dotací mezi jednotlivé regiony.
Lednová Výkonná rada diskutovala otázku zákona o církevních restitucích,
v němž se klade důraz na uvolnění nevydaného církevního majetku. Tato problematika rovněž úzce souvisí se znemožněním dalšího rozvoje malých obcí. Výkonná rada vyslechla také informace o práci komise, která připravuje změny v rozpočtovém určení daní pro kraje a obce. Důraz je kladen na snížení objemu veřejných
rozpočtů a zrušení zbytných agend. Předseda poslaneckého klubu informoval o úspěšném 2denním jednání klubu za účasti ministrů za ODS. Na tomto výjezdním
zasedání obhajovali ministři své záměry a vysvětlovali připravované reformy (reforma policie, justice, zdravotnictví, daní apod.). Výkonnou radou byl schválen písemný materiál, který konkretizoval náplň jednotlivých sekcí připravované Ideové konference. Garanty jednotlivých sekcí byli určeni předseda, místopředsedové,
ministři a další členové Grémia.
Březnová Výkonná rada poděkovala všem našim poslancům a senátorům za úspěšně proběhnutou volbu prezidenta. Souhlasila s předáním Lisabonské smlouvy
k posouzení Ústavnímu soudu. Přijala informaci o přípravě smluv o umístění radaru na našem území. Výkonná rada schválila kandidátní listiny pro podzimní krajské volby a kandidáty ve volebních obvodech pro volby do Senátu. Vyzvala oblasti, aby generovaly možné kandidáty do Evropského parlamentu. Vzala na vědomí
přípravu důležitého setkání vedení ODS a ministrů s kandidáty na hejtmany a dalšími kandidáty pro krajské a senátní volby.
Dubnová Výkonná rada byla informována předsedou o průběhu Sjezdu KDU-ČSL. Vyjádřila politování nad rozhodnutím Ústavního soudu ve věci vyplácení nemocenských dávek. Pozitivně zhodnotila setkání ministrů s krajskými a senátní-
217
mi kandidáty, na němž měli možnost seznámit se s připravovanými kroky vlády
v roce 2008 (účastnili se nejen naši ministři, ale i náměstci z ministerstev, kde
ODS nemá nejvyšší zastoupení) a s náplní nejdůležitějších reforem. J. Zahradil podal informace ze zasedání pracovní skupiny pro úpravu Stanov ODS.
Květnová Výkonná rada se znovu zabývala církevními restitucemi, zdravotní a daňovou reformou. Byla informována o průběhu projednávání této problematiky v koalici, ve vládě a následně v PS. Velice pozitivně byl hodnocen průběh i závěry Ideové konference ODS. Ze všech pracovních sekcí byly vypracovány velice kvalitní
materiály, které byly využity kandidáty v podzimních volbách. Výkonná rada byla
předsedou centrálního volebního štábu podrobně informována o přípravě podzimních voleb. Hlavní kancelář byla pověřena přípravou grafického manuálu, zajištěním výroby, tisku a distribuce jednotlivých krajských i senátních magazínů, objednávkou billboardových ploch po dohodě s krajskými a senátními volebními
štáby a nákupem inzerce v médiích dle domluvených mediaplánů.
Červnová Výkonná rada schválila kandidátní listinu Ústeckého RS a zabývala
se situací v PS. Zákon o církevních restitucích byl zablokován a bude diskutován
nejdříve v parlamentní komisi. Výkonná rada schválila Pravidla pro sestavování
kandidátní listiny pro volby do EP. Odsouhlasila materiál pracovní skupiny pro
úpravu Stanov a klíč pro volbu delegátů na 19. Kongres ODS.
Srpnová Výkonná rada byla informována o úspěšném semináři kandidátů do podzimních voleb za účasti manažerské sítě. Účelem setkání bylo doladění všech technických kroků spojených s průběhem volební kampaně a vzájemné informování
se o strategiích jednotlivých regionů a senátních obvodů. Výkonná rada se zabývala jak vnitropolitickými problémy, tak i problémem vzniklým v Gruzii. Pečlivou
a obsáhlou diskusi věnovala přípravě volební kampaně. Bylo rozhodnuto o její decentralizaci a co nejmenším zasahování do koncepce regionů. Regiony musí co
nejlépe využít předané finanční prostředky z centra.
Zářijová Výkonná rada jednoznačně odsoudila chování obou poslanců v kauze
Morava – Tlustý. Zabývala se trendem našich preferencí a konstatovala, že takovéto kauzy nás velice poškozují. Předseda poslaneckého klubu informoval členy
Výkonné rady o odchodu 2 našich poslanců z klubu. Výkonná rada konstatovala,
že máme nastartovaný zdravý růst veřejných financí a nejsme bezprostředně ohroženi světovou finanční krizí.
Říjnová Výkonná rada za účasti hejtmanů analyzovala náš katastrofální výsledek v krajských volbách. Projevily se naše volební handicapy: daň za vládnutí
a prosazení reforem; neumíme být populističtí; nezněli jsme jedním hlasem; nemáme volebního spojence; finanční krize a strach lidí o existenci do budoucna.
Podrobná analýza byla ponechána až do období po 2. kole senátních voleb. Diskutovala se taktika pro nadcházející 2. kolo senátních voleb a způsob oslovení našich i nerozhodnutých voličů. Z jednotlivých regionů byly podány informace o zahájení vyjednávání o koalicích. Výkonná rada poděkovala hejtmanům a všem
kandidátům za odvedenou práci.
218
Listopadová Výkonná rada se zabývala předanou 1. částí volební analýzy. Jejím
obsahem jsou srovnávací data voleb z roku 2000, 2002, 2004, 2006 a 2008 a porovnání předvolebních výzkumů zadávaných ODS a našich reálných výsledků. VR
dále diskutovala situaci ve vládě při projednávání dalších zdravotnických zákonů
a odchod 2 poslankyň z Poslaneckého klubu Strany zelených. Diskuse se vedla
i o průběhu jednání o dohodě mezi koalicí a ČSSD o toleranci vlády pro období
předsednictví ČR v Radě EU. Výkonná rada schválila závěry pracovní komise pro
úpravu Stanov a předkládá je 19. Kongresu ODS k hlasování.
Prosincová Výkonná rada se kromě informací o aktuální politické situaci soustředila na přípravu 19. Kongresu ODS jak po stránce organizační, tak i vnitropolitické a vnitrostranické.
(Přehled usnesení VR ODS – viz příloha č. 1)
Vnitrostranické řízení
Problematika vnitřního života strany byla obsahem každého jednání VR. Mezi
nejdůležitější témata patřilo:
• práce a vzdělávání manažerské sítě
• finanční řízení
• problematika místních sdružení, licence atd.
V loňském roce přešla manažerská síť přímo pod kompetenci hlavního manažera. Důraz byl kladen na sdílení informací, zvyšování kvalifikace, včasnou přípravu voleb a aktivní řešení případných problémů. Do začátku volebních příprav absolvovali manažeři několik seminářů zaměřených na volební kampaň a s ní spojené
manažerské dovednosti.
Oblastí hospodaření a finančního řízení se VR zabývala téměř na všech svých
jednáních:
• schválení Centrálního rozpočtu ODS na rok 2008 (březen)
• plnění Centrálního rozpočtu k 31. 12. 2007 (březen)
• schválení Výroční finanční zprávy ODS za rok 2007 (duben)
• plnění rozpočtu I – III/2008 (květen)
• úprava systému odměňování zaměstnanců ODS (květen)
• plnění rozpočtu I – VI/2008 (srpen)
• úprava Centrálního rozpočtu ODS na rok 2008 (srpen)
• stanovení minimální výše členských příspěvků na rok 2008 (listopad)
• plnění rozpočtu I – X/2008 (listopad).
Podrobnosti k této oblasti obsahuje samostatná Zpráva hlavního manažera o hospodaření od 18. Kongresu ODS.
VR se zabývala problematikou působení místních sdružení ODS. Z hlediska
faktografického bylo od prosince 2007 do prosince 2008 uděleno 29 nových licencí MS, odebrány byly 3 licence a byl konstatován zánik 13 MS. Zvláštní pozornost věnovala VR situaci v oblastním sdružení Chrudim, Rychnov nad Kněžnou a Olomouc.
219
V letošním roce proběhlo i přeregistrování našich členů na základě požadavku
Úřadu pro ochranu osobních údajů dle nově připravené přihlášky.
(Přehled usnesení VR ODS – viz příloha č. 1)
(Přehled vnitřních usnesení VR ODS – viz příloha č. 2)
(Přehled licencí – viz příloha č. 3)
Charakteristika činnosti Grémia ODS
Grémium si ve své činnosti plně uvědomovalo veškerou odpovědnost vyplývající ze Stanov ODS. Většinou se scházelo dvakrát týdně (od 18. Kongresu ODS se
uskutečnilo 46 jednání Grémia). Jednání se soustředila jak na analýzu aktuální
politické situace a z ní vyplývající formulování politických kroků a postojů, tak na
komunikaci s parlamentními kluby a regiony.
Grémium se průběžně zabývalo přípravou voleb a podílelo se na předávání informací všem našim kandidátům (odborné sekce Ideové konference, seminář pro
hejtmany a krajské zastupitele v hotelu Step, příprava Listů ODS a dalších odborných materiálů pro kandidáty). Grémium věnovalo rovněž velkou pozornost přípravě programu a konkrétních materiálů pro pravidelná zasedání Výkonné rady
a následně i 19. Kongresu ODS.
(Přehled účasti na jednáních Grémia ODS – viz příloha č. 4)
Činnost Hlavní kanceláře ODS
Činnost Hlavní kanceláře v období mezí 18. a 19. Kongresem byla ovlivněna těmito zásadními úkoly:
• příprava V. Ideové konference
• příprava školení manažerské sítě
• podpora Centrálního volebního štábu a příprava volební kampaně
• příprava seminářů pro kandidáty (Step, Chocerady).
V tomto roce pod přímým vedením hlavního manažera již naplno pracovalo všech
6 organizačních sekcí (zahraniční, politická, mediální, IT, ekonomická, provozní),
čímž došlo k návratu k dvoustupňovému řízení namísto předchozího třístupňového řízení.
Všechny sekce byly personálně obsazeny tak, že byly schopny plnit náročné úkoly letošního volebního roku.
Rozšířením Projektového týmu, který sloužil v loňském roce jako operativní složka řízení při řešení zvláštních a mimořádných úkolů, se letos vytvořil Centrální volební štáb. Ten připravoval pro Grémium a následně i Výkonnou radu všechny potřebné informace a materiály pro rozhodování o způsobu a náplni volební kampaně.
Dalším úkolem manažerské sítě je spolupráce při pozitivním zvyšování naší členské základny. V letošním roce ODS pokračovala ve vzestupných trendech minulých let, takže na 19. Kongresu ODS je rekordní počet delegátů, kteří reprezentují
220
30 805 členů, evidovaných v 1 456 místních sdruženích. Během letošního roku se
počet členů zvýšil o 1376 členů.
(Stav členské základny – viz příloha č. 5)
ZAHRANIČNÍ SEKCE
Činnost Zahraniční sekce HK ODS (ZS) se v roce 2008 zakládala na třech hlavních pilířích:
• udržování a rozvíjení mezinárodních kontaktů strany
• mediální prezentace zahraničně-politického směřování ODS
• organizační, odborné a technické zajištění akcí, cest, návštěv a delegací zahraničně-politického charakteru, včetně konzultace a komunikace s úřadem
předsedy vlády a s MZV v zahraničně-politických otázkách a odborné účasti
na zahraničních misích předsedy vlády
1. 1. Bilaterální vztahy
V dubnu 2008 vyslala Hlavní kancelář ODS pět svých zástupců na dvoudenní
studijní pobyt do londýnského ústředí Britské konzervativní strany, kde se uskutečnila série setkání se zástupci jejího manažerského vedení, mediální, komunikační a analytické sekce. Zástupci ODS měli rovněž možnost se aktivně podílet
na kampani konzervativního kandidáta na starostu Londýna, Borise Johnsona.
V květnu 2008 připravila Zahraniční sekce program pro delegaci maďarského
FIDESZu, jehož delegace přijela na vlastní žádost do Prahy. Tříčlennou delegaci
FIDESZu vedl předseda jeho poslaneckého klubu Tibor Navracsics, s nímž přicestoval předseda Zahraničního výboru maďarského parlamentu Zsolt Nemeth a vedoucí pracovní skupiny pro EU kabinetu zahraničních věcí FIDESZ Sára Görömbei. Během setkání s místopředsedou Zahraničního výboru PS PČR Davidem
Šeichem a s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Alexandrem Vondrou
se diskutovalo o prioritách nadcházejícího českého předsednictví v Radě EU, o bezvízovém styku ČR s USA, o možném vývoji a dalším postupu ve věci schvalování
Lisabonské smlouvy v Parlamentu ČR a také o výstavbě protiraketové základny
USA v ČR a Polsku.
Dominantním tématem zahraničně-politické agendy druhé poloviny roku 2008
byla předvolební kampaň a prezidentské volby v USA.
V květnu 2008 využili tři zástupci Hlavní kanceláře nabídky Národní republikánské rady (Republican National Committee) zúčastnit se studijního pobytu v republikánské centrále ve Washingtonu. Zde se v rámci týdenního pobytu účastnili
školení a kurzů v rámci přípravy „horké fáze“ volební kampaně republikánského
kandidáta na funkci prezidenta USA. Školení probíhalo formou projektů v oblastech, jako je mediální a organizační příprava kampaně, plánování, práce s dobrovolníky, získávání nových voličů, prezentace kandidáta a strany.
V září 2008 se pak vedoucí Zahraniční sekce Adéla Kadlecová zúčastnila na
pozvání Mezinárodního republikánského institutu (International Republican In-
221
stitute) a Mezinárodní demokratické unie (IDU) Konventu Republikánské strany
v Minneapolis. V rámci programu tohoto republikánského nominačního sjezdu rovněž proběhlo exekutivní setkání zahraničně-politické komise IDU.
V souvislosti s prezidentskými volbami v USA vytvořila Zahraniční sekce spolu se Sekcí IT speciální informační web, na němž mohli členové ODS nalézt informace o historii demokracie v USA, americkém volebním systému či jednotlivých kandidátech, a také přímé vstupy ze zmiňovaného jednání republikánů
v Minneapolis.
Dne 29. září 2008 vystoupil premiér a předseda ODS Mirek Topolánek s projevem na výroční konferenci Britské konzervativní strany. Bylo to poprvé v historii
vzájemných vztahů mezi ODS a Britskou konzervativní stranou, kdy zástupce zahraniční strany vystoupil v hlavním politickém panelu konference, mimo sekci zahraničních hostů. Mirek Topolánek ve svém projevu ke členům strany vyjádřil
osobní podporu současnému lídrovi konzervativců, Davidu Cameronovi, a nastínil
sedm klíčových oblastí, které jsou nejen politickými a ideovými pojítky mezi ODS
a Britskou konzervativní stranou, ale také výzvami pro oživení spolupráce konzervativně-liberálních stran napříč Evropou.
V září 2008 navštívili pracovníci Zahraniční sekce také mnichovskou centrálu
předvolební kampaně bavorské CSU.
Dne 17. října 2008 uspořádali předseda poslaneckého klubu ODS v EP Jan Zahradil a místopředseda Zahraničního výboru PS PČR Tomáš Dub ve spolupráci se
Zahraniční sekcí na půdě Poslanecké sněmovny diskusi na téma působení íránské opozice v Evropské unii. Na diskusi mimo jiné vystoupil Hossein Abedini,
člen výboru Národní rady íránského odporu (National Council of Resistance of Iran
– NCRI), jehož součástí je i organizace Lidoví mudžahedíni Íránu (The People’s
Mujahedin of Iran – PMOI).
1.2 Multilaterální vztahy
Hnutí pro evropskou reformu (MER)
V průběhu roku 2008 proběhlo mezi zástupci ODS a Britské konzervativní strany několik pracovních setkání zaměřených na další koordinaci kroků a oslovování potenciálních partnerů ve věci vytvoření nové nefederalistické frakce v Evropském parlamentu po volbách v roce 2009.
IDU
Ve dnech 25.–26. 6. 2008 proběhl v Paříži Kongres IDU (International Democrat Union), kterého se jako delegát za ODS zúčastnil předseda Poslaneckého klubu ODS v EP a člen Grémia Jan Zahradil. ODS se jako vůbec první strana z ČR
stala členem IDU již v roce 2001.
POLITICKÁ SEKCE
Politická sekce vznikla na jaře 2008 přechodem Mgr. Františka Cerhy a Bc. Petra
Macha z Mediální sekce HK ODS. Od jara 2008 je jejím externím spolupracovníkem
222
také Mgr. Jakub Kyloušek, Ph.D. Pověřeným vedoucím Politické sekce se v říjnu
2008 stal Mgr. Františka Cerha. Do října 2008 spadala Politická sekce přímo pod
hlavního manažera HK ODS Bc. Jana Kočího. V současnosti pracuje Politická sekce v tomto složení a do budoucna bude nutné její doplnění zejména o ekonomického analytika. Činnost Politické sekce byla v letošním roce zaměřena především
na přípravu podzimních krajských a senátních voleb. Již před jejím ustavením působil v Hlavní kanceláři ODS Projektový tým HK ODS, který de facto suploval
práci politicko-analytického oddělení. Politická sekce pak po svém vzniku působila zejména jako servisní podpora tohoto týmu, a to až do krajských a senátních
voleb 2008.
Činnost Projektového týmu HK ODS
V říjnu 2007 byla zahájena činnost Projektového týmu HK ODS ve složení:
Bc. Jan Kočí, hlavní manažer ODS, Mgr. Milan Bouška, tiskový mluvčí ODS,
Mgr. František Cerha, analytik Mediální sekce HK ODS, Michal Jankovec, expert
na výzkumy veřejného mínění. V průběhu následujících měsíců pak Projektový
tým ještě posílil Ing. Jiří Šneberger, šéf volebního štábu ODS, Mgr. Jakub Kyloušek, Ph.D. z Politické sekce a Ivo Půr z Úřadu vlády ČR. PT HK ODS dále kooperoval s nezávislými marketingovými a politologickými konzultanty, kteří dlouhodobě spolupracují s ODS.
Projektový tým HK ODS se v lednu 2008 stal de facto výkonnou složkou volebního štábu ke krajským a senátním volbám. Politickou část volebního štábu tvořilo Grémium ODS. Výkonná složka volebního štábu podléhala složce politické.
Šéfem volebního štábu byl Grémiem ODS jmenován Ing. Jiří Šneberger.
Projektový tým HK ODS byl zřízen na podzim roku 2007 se dvěma cíly:
• pokusit se nastartovat kontinuální komunikaci ODS, která bude ukazovat a vysvětlovat výsledky vlády vedené ODS
působit
jako „servisní“ složka pro přípravu volební kampaně ke krajským a se•
nátním volbám
Kontinuální kampaň HK ODS:
• zajištění podkladů pro jednotlivá témata kampaní ve spolupráci s jednotlivými ministerstvy a odbornými garanty.
Témata kontinuálních kampaní ODS (jaro–léto 2008):
• snižování daní
• odstraňování bariér v podnikání
• bezpečný stát
• kvalitní vzdělání
• výkonnější soudnictví
• aktivní podpora rodiny
• dostupnější zdravotní péče
• spokojenější stáří
223
Komunikační tým HK ODS
V červnu 2008 došlo na HK ODS k sestavení týmu, který se skládal z pracovníků Politické sekce a externích spolupracovníků, jehož primárním cílem byl:
• monitoring informací z veřejných zdrojů a jejich poskytování krajským volebním štábům
• servis pro regiony a senátory
• aktualizace předvolebních webových stránek.
Od září 2008 došlo ke spuštění specializovaných internetových stránek, kde jednotlivé krajské volební štáby a senátní kandidáti informovali o průběhu svých předvolebních kampaní. Členové komunikačního týmu se aktivně podíleli i na přípravě a vzniku Průvodce pravicového kandidáta, který byl ve dvou fázích v červenci
a v září 2008 distribuován do jednotlivých krajů pro užití v předvolební kampani.
Průvodce krajského a senátního pravicového kandidáta 2008
Pro potřeby krajských a senátních kandidátů zpracovala Politická sekce
a CEVRO v knižní a elektronické podobě Průvodce krajského a senátního pravicového kandidáta 2008, jehož obsahem byla důkladná analýza politické konkurence ODS v jednotlivých krajích a senátních obvodech a především shrnutí a vysvětlení nejdůležitějších vládních kroků. První díl Průvodce krajského a senátního
pravicového kandidáta 2008, který byl distribuován v elektronické podobě, obsahoval souhrn a vysvětlení dosavadních kroků ministerstev životního prostředí, dopravy, financí, kultury, pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, práce a sociálních
věcí, spravedlnosti, vnitra a zahraničí. Všechny kapitoly věnované jednotlivým resortům navíc obsahovaly tzv. FAQ (Frequently Asked Questions), v češtině často
kladených dotazů, které měly být nápomocny jednotlivým kandidátům.
Druhý díl se obsahově zaměřil především na analýzu politické konkurence, obsahoval i kapitoly desatero pravicové politiky, základy komunikace a znovu FAQ.
Druhý díl byl vydán knižně a distribuován přímo jednotlivým senátním kandidátům a lídrům krajských kandidátek.
Průzkumy veřejného mínění
Pracovníci Politické sekce se ve spolupráci s výzkumnými agenturami Backgroud Research a Ipsos Tambor podíleli na vzniku průzkumů veřejného mínění zaměřených na krajské a senátní volby a prezidentskou volbu 2008.
Zpracování volebních výsledků v letech 2000–2006
Politická sekce zpracovala volební výsledky parlamentních voleb 2002, 2006,
krajských voleb 2000 a 2004 a senátních voleb 2000, 2002, 2004 a 2006. Tato volební historie je zpracována na úroveň jednotlivých obcí a byla dána k dispozici
jednotlivým krajským volebním štábům.
Zpracování první části povolební analýzy
Politická sekce zpracovala pro potřeby Výkonné rady ODS první, faktickou část
povolební analýzy, která se zaměřila na shrnutí předvolební práce PT HK ODS
a srovnání volebních výsledků. Druhá část analýzy byla zpracována odborníky
z Masarykovy univerzity a Centra pro výzkum veřejného mínění doc. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D a PhDr. Danielem Kunštátem, Ph.D.
224
MEDIÁLNÍ SEKCE
Mediální sekce ODS (dříve tiskové oddělení ODS) prošla na jaře 2008 organizační a personální změnou. Část jejích zaměstnanců (F. Cerha a P. Mach) přešla
do nově vzniklé Politické sekce, která byla vytvořena jako specializovaná součást
Mediální sekce, především pro předvolební období. Později se tato sekce osamostatnila. V současnosti Mediální sekce pracuje ve složení M. Bouška, V. Lajčaková, E. Klepalová, Š. Martínková a L. Krušínský (grafik, fotograf).
S přeměnou oddělení na Mediální sekci přibyla nová agenda týkající se především rozvíjení vnitrostranických komunikačních toků, která se postupně naplňuje.
(Přehled činnosti Mediální sekce ODS je uváděn vždy za období od 18. do
19. Kongresu, resp. od 24. 11. 2007 do 24. 11. 2008.)
Komunikace s médii
Mediální sekce:
• zajišťuje akvizici při prezentaci názorů ODS v tisku či elektronických médiích
• spolupracuje s dramaturgií a redaktory diskusních a zpravodajských pořadů
všech televizních stanic a rádií při jejich obsazování politiky ODS
Ve sledovaném období bylo monitorováno 488 účastí představitelů
ODS v hlavních televizních a rozhlasových diskusních pořadech. Z toho
bylo 69 účastí v nedělních TV debatách (OVM, Nedělní partie) a účastí krajských
volebních lídrů v regionálních OVM Speciálech a v pořadech nově vzniklé zpravodajské TV Z1.
Přepisy všech TV a rozhlasových výstupů jsou umisťovány na zpravodajském
webu ODS
• spolupracuje při umisťování článků či rozhovorů představitelů ODS do tisku,
které poté dále zpracovává (viz níže)
• připravuje a zajišťuje podklady pro mediální vystupování politiků ODS s využitím databáze Anopressu a dalších otevřených zdrojů – včetně grafických
podkladů (grafy, tabulky apod.)
• udržuje a rozvíjí osobní kontakty se zástupci médií
Tiskový servis
Mediální sekce:
• se podílí na navrhování reakcí, témat komunikace a zpracování textů tiskových prohlášení a zpráv
Ve sledovaném období bylo zpracováno 105 dokumentů VR ODS, individuálních prohlášení, prohlášení poslaneckého, senátorského či europoslaneckého
klubu.
• organizuje tiskové konference – VR ODS, Grémia, individuální, k mimořádným akcím
Ve sledovaném období se uskutečnilo celkem 26 tiskových konferencí.
• pravidelně předkládá na zasedání Grémia ODS materiály s náměty pro mediální reakce, doporučeními, analýzami a aktuálními rešeršemi
225
Mediální sekce předložila Grémiu strany 39 přehledů aktuálního dění.
• zajišťuje distribuci komunikačních výstupů zástupcům médií prostřednictvím
databáze medií
V mediální databázi je v současné době 499 e-mailových adres zástupců
médií.
Komunikační prostředky
Mediální sekce:
• zajišťuje vydávání tištěných komunikačních prostředků ODS při využití vlastního grafického pracoviště – tato práce zahrnuje návrhy obsahu a grafického
layoutu komunikačních prostředků, produkci, redakční úpravy, korektury, spolupráci při zlomu a tisku, včetně distribuce
• zajišťuje aktualizaci, vydávání a distribuci elektronických komunikačních prostředků (elektronická podoba publikací, bulletinů a dalších materiálů)
• zajišťuje a archivuje fotodokumentaci z akcí ODS a příležitostně také z vládních akcí (zasedání vlády, zasedání komor Parlamentu ČR, akce ministrů a premiéra atd.) – celý historický fotoarchiv je k dispozici v elektronické
podobě
• zajišťuje distribuci vybraných publikací určeným příjemcům
a) Tištěné komunikační prostředky:
Publikace dokumentující politiku ODS
V uvedeném období byly vydány dva dokumentační sborníky (z 18. Kongresu
a z 5. Ideové konference), celkově 19. a 20. publi-kace v ediční řadě Knihovna ODS.
Informační bulletin „Listy ODS“
Je v současnosti jediným tištěným nosičem informací pro interní komunikaci dovnitř členské základny ODS, je centrálně distribuován poštou všem členům ODS
v nákladu zhruba 25 000; v elektronické podobě jsou všechna čísla bulletinu ve
formátu PDF k dispozici na internetových stránkách ODS. Ve sledovaném období bylo vydáno 5 čísel bulletinu s rozsahem od 16 do 24 stran.
b) Elektronické komunikační prostředky:
Novinky ODS
Přehled nejzajímavějších a nejvýznamnějších příspěvků publikovaných na zpravodajském webu ODS. Bylo obnoveno vydávání a pravidelné rozesílání tohoto elektronického periodika, ze kterého se tak stal hlavní komunikační kanál s nejširší
veřejností. Novinky jsou rozesílány prostřednictvím e-mailu cca 11 000 registrovaným zájemcům. Registrovat se lze na webu ODS, o službě byla informována celá členská základna. Rozesláno bylo 26 vydání Novinek ODS.
Aktuální sdělení
• hromadné rozesílání informačních e-mailů a SMS představitelům ODS a členské základně
Monitoring článků a významných informací z tisku týkajících se ODS
• denně zpracovávaný a rozesílaný dovnitř ODS pro interní potřebu
226
• v uvedeném období bylo zpracováno a rozesláno celkem 177 denních monitoringů
• v červnu roku 2008 došlo ke změně ve zpracování a distribuci monitoringu,
který je dodáván v elektronické podobě do všech regionů, oblastí, kde s ním
dle potřeby jejich příjemci dále pracují a distribuují dalším eventuálním zájemcům
• za uvedené období bylo distribuováno celkem 122 těchto specializovaných monitoringů
• archiv monitoringu je přístupný v přehledné tabulce na intranetu ODS
• v období před krajskými a senátními volbami 2008 MS zajišťovala pro jednotlivé kraje také speciální monitoring článků vybraných dle jimi zadaných
klíčových slov
c) Internet:
Mediální sekce ve spolupráci s IT oddělením:
• na počátku června 2008 došlo k zásadní změně grafiky zpravodajského webu
a zároveň ke změně celkové struktury webových stránek s cílem zmodernizovat a zpřehlednit je pro návštěvníky
• došlo ke zlepšení indexace článků nebo titulků tak, aby se ve vyhledávačích objevovaly na prvním místě – s cílem zvýšit návštěvnost webových stránek ODS
• byla zavedena nová rubrika videoaktuality, která zajišťuje videodokumentaci významných událostí s účastí ODS
• zintenzivnila se každodenní aktualizace a administrace webu a zpravodajského webu umísťováním původních zpráv, komentářů, blogů, oficiálních prohlášení, článků, fotoaktualit, grafů, rozhovorů, stenografických přepisů diskusních pořadů v médiích, anoncí akcí a dalších informací
Na zpravodajském webu ODS bylo za sledované období umístěno celkem 2413 dokumentů.
MS se také výrazně podílela na přípravě a vzniku speciálních webových stránek ke krajským a senátním volbám (informace o kandidátech, životopisy, volební programy, fotografie, volební aktuality, rozhovory a další doprovodný materiál s prolinky na speciální volební stránky krajů a jednotlivých kandidátů)
Volební kampaně
V uplynulém období se Mediální sekce intenzivně podílela na informační kontinuální volební kampani a na volebních kampaních před volbami do krajských
zastupitelstev a do Senátu.
Informační kontinuální kampaň k hlavním tématům reforem, v níž ODS prezentuje priority své politiky a její konkrétní výsledky (v období od března do srpna 2008)
• příprava a realizace včetně mediálních výstupů
• prezentace na webu ODS
227
Volební kampaň do krajských zastupitelstev a do Senátu
V uplynulém období se Mediální sekce podílela na volebních kampaních před
volbami do krajských zastupitelstev a Senátu PČR.
Volební magazíny
Mediální sekce byla pověřena sběrem podkladů, redakčním a grafickým zpracováním krajských a senátních magazínů. Z celkového počtu 28 senátních magazínů jich bylo vyrobeno v našem grafickém studiu 19, z celkového počtu 13 krajských Mediální sekce zpracovala 5. Ostatní magazíny byly na žádost jednotlivých
kandidátů graficky zpracovány krajskými a senátními volebními štáby a jejich najatými agenturami. Mediální sekce zároveň spolupracovala s tiskárnou na předání podkladů do tisku a náhledů kvality tisku.
Magazíny byly vydány začátkem října a distribuovány do všech poštovních schránek v celkovém nákladu 5 593 865 kusů.
Mediální sekce se podílela na následujících pracích:
Produkční práce:
Sběr textových a foto podkladů a komunikace s jednotlivými volebními štáby,
metodické pokyny, komunikace s grafickými či reklamními studii některých volebních štábů, průběžné kontakty s jednotlivými lídry kandidátek, případně dalšími kandidáty. Organizace a řízení týmu spolupracovníků (3 redaktoři, 2 střídající se korektoři, 3 grafici). Dohled a kontrola termínů odevzdání podkladů.
Spolupráce na grafice magazínů. Autorizace magazínů jednotlivými lídry či volebními štáby. Kontakt a komunikace s tiskárnou, průběžná kontrola a náhledy vytištěných magazínů v tiskárně.
Redakční práce:
Tvorba obsahového layoutu magazínu. Redigování a krácení odevzdaných podkladů, vlastní tvorba textů, rozhovory s kandidáty pro magazíny, výběr vhodných
fotografií.
Grafické práce:
• grafické studio bylo posíleno o 2 grafická pracoviště
• dopracování grafického návrhu dodaného externí firmou do použitelné podoby
• výběr a grafická úprava 650 zveřejněných fotografií
• grafika a retuše 24 titulních stran magazínů
• zlom a věcná kontrola vnitřních stránek krajských magazínů – tzv. obludárií,
kontrola všech uvedených údajů, úprava a zlom portrétních fotografií
• dohledání obrazového materiálu, který volební štáby nedodaly
• vlastní zlom magazínů, předtisková příprava
Korektorské práce:
• mediální sekce byla posílena o 2 korektorky
• každý magazín prošel nejméně třemi stupni korektur
Volební Listy ODS
Mediální sekce zajistila vydání speciálních volebních Listů ODS.
• formát A4, 24 stran, náklad 25 000 kusů
228
• tisková sekce se podílela obsahovým layoutem, produkcí textů, redakčními
pracemi, grafickým zlomem a zajištěním korektur
Příprava, vznik a průběžná aktualizace speciálních webových stránek ke
krajským a senátním volbám (informace o kandidátech, životopisy, volební programy, fotografie, volební akce).
Produkční a organizační práce
Mimořádné akce:
Mediální sekce se podílí na přípravě a organizaci mimořádných akcí na půdě
ODS – kongresy, předvolební či ideové konference apod.
• příprava „Setkání vrcholných představitelů ODS s krajskou reprezentací“ (konaného 8. 4. 2008 v hotelu STEP)
• příprava „V. Ideové konference ODS“ (konané 26. 4. 2008 v Hradci Králové)
• organizace a příprava „Setkání volebních štábů a kandidátů před krajskými a senátními volbami“ (konaného 20. 5. 2008 v HK ODS v Praze
a 12. 8. 2008 v hotelu Naháč v Choceradech)
• zajištění a organizace „Účasti médií při prezentaci výsledků voleb“ (konané 18. 10. 2008 a 25. 10. 2008 v HK ODS v Praze)
SEKCE INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ A INTERNETU
Služby v oblasti informačních a komunikačních technologií (IT/ITC) v rámci
Hlavní kanceláře ODS zajišťuje IT sekce, kterou stejně jako v loňském roce tvoří
4 pracovníci. V polovině roku došlo ke změně na místě vedoucího IT sekce, kterým je nyní Pavel Horák.
Vedle provozu počítačové sítě v HK nabízí IT sekce uživatelskou podporu oblastním a regionálním kancelářím, vede centrální databázi členů ODS, koordinuje související IT služby, jako jsou licence na software, připojení k internetu, webhosting či mailhosting, služby v oblasti mobilních technologií a v neposlední řadě
zajišťuje vývoj webových prezentací a intranetu ODS a podílí se na jejich aktualizacích.
Tak jako v dalších sekcích byla i činnost na poli IT v minulém roce plně podřízena přípravě voleb.
Pro volební kampaň 2008 na internetu byl 4. září spuštěn samostatný volební
speciál. Volební stránky nabídly profily všech krajských lídrů a senátních kandidátů, jejich volební maga-zíny a programy a odkazy na vlastní volební weby. Přehledy senátních a krajských kandidátů byly prezentovány v podobě interaktivních
volebních map. Volební web dále nabídl rozsáhlé volební aktuality a kalendář akcí. Volební web navazoval na všechny PPC kampaně ODS na internetu.
U stálých webových prezentací ODS došlo v první polovině roku k celkové proměně zpravodajského portálu ODS. Kromě zásadní změny grafického vzhledu
webu došlo k rozšíření nabídky informací o multimediální sekci nabízející video
ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS
229
a audio v několika kvalitách s provázáním na další obsah portálu. Dále došlo k optimalizaci zdrojového kódu stránek pro vyhledavače a také vytvoření nové PDA sekce nabízející prezentovaný obsah ve formě vhodné pro mobilní zařízení.
Ve spolupráci se Zahraniční sekcí byl pro členy ODS a veřejnost vytvořen speciální informační web k letošním prezidentským volbám v USA.
IT sekce technicky zajišťuje hromadné rozesílání aktuálních informací a Novinek ODS, stejně tak zajišťuje funkčnost systému pro hromadné rozesílání informačních SMS zpráv členské základně. V předvolebním období (září – říjen) byly
rozeslány informační SMS v celkovém počtu téměř 100 000 kusů.
V oblasti e-mailové komunikace byl letos završen kompletní převod všech oblastních a regionálních kanceláří ODS na vlastní zabezpečený e-mailový server
ODS. Server nabízí bezpečný přenos e-mailových zpráv včetně webového rozhraní. Server také zabezpečuje automatizované rozesílání monitoringu médií ODS.
V průběhu uplynulého roku pracovníci IT sekce zajišťovali technickou podporu na všech zasedáních Výkonné rady ODS.
K 19. Kongresu ODS je již tradičně připraven samostatný www speciál přinášející všechny výstupy Kongresu nejen v textové a video podobě, ale také živě v podobě on-line videopřenosu na adrese.
V nejbližším období dojde k zásadní rekonstrukci centrální internetové prezentace . Dále v příštím roce připravujeme komplexní změnu software pro evidenci
členské základny s ohledem na rostoucí potřeby Hlavní kanceláře ODS a manažerské sítě. V systémové oblasti chceme v příštím roce pokročit s rozvojem videokonferenčních a webstreamingových technologií.
ZPRÁVA O ČINNOSTI
POSLANECKÉHO KLUBU ODS
Petr Tluchoř
předseda Poslaneckého klubu ODS
Předkládaná zpráva o činnosti Poslaneckého klubu ODS zahrnuje období mezi 18. a 19. Kongresem ODS, tj. činnost mezi 23. a 43. schůzí Poslanecké sněmovny v 5. volebním období.
Poslanecký klub ODS v období listopad 2007 –
listopad 2008
Od konání 18. Kongresu došlo v poslaneckém klubu k následujícím personálním změnám. Ke dni 17. 9. 2008 rezignoval na svůj poslanecký mandát poslanec
230
Jan Morava. Na jeho místo nastoupil poslanec Miroslav Jeník. Ke dni 15. 9. 2008
vystoupil z Poslaneckého klubu ODS poslanec Juraj Raninec a ke dni 17. 9. 2008
opustil poslanecký klub poslanec Jan Schwippel.
Poslanec Tomáš Kladívko uspěl v senátních volbách a na jeho místo nastoupil
poslanec Jiří Janeček. Počet členů poslaneckého klubu tak poklesl o dva a nyní
má poslanecký klub 79 členů.
Předsednictvo poslaneckého klubu pracovalo ve složení: předseda Petr Tluchoř,
první místopředseda Jan Bürgermeister, místopředsedové Václav Mencl, Pavel Hrnčíř, Miloš Patera, Zdeňka Horníková a členové Jan Bauer, Petr Krill a Zdeněk Prosek. Ve stejném složení pokračovalo vedení klubu i po volbách orgánů klubu, které se konaly 25. září 2008.
Podrobnosti o členství členů poslaneckého klubu ve vedení orgánů Sněmovny
jsou uvedeny v příloze k této zprávě.
1.1. Hlasování o nedůvěře vládě
Opozice se soustavně pokoušela o zvrat vládního uspořádání a vyvolávala hlasování o nedůvěře vládě. Opozice ve všech třech pokusech o vyslovení nedůvěry
vládě neuspěla.
K prvému hlasování došlo na 24. schůzi 5. 12. 2007. Ze 198 přítomných se pro
vyslovení nedůvěry vyslovilo 97 poslanců, proti byl 101 poslanec. K druhému hlasování došlo na 31. schůzi dne 30. 4. 2008. Ze 199 přítomných proti vládě hlasovalo 98 poslanců, návrh nepodpořil 101 poslanec. K poslednímu hlasování o vyslovení nedůvěry došlo na 40. schůzi dne 22. 10. 2008. Ze 196 přítomných pro
návrh hlasovalo 96 poslanců, 97 bylo proti a 3 poslanci se zdrželi.
1.2. Hlasování o zákonech
Mezi 23. a 43. schůzí Poslanecké sněmovny bylo ukončeno projednávání
136 zákonů (bez ohledu na stav jejich projednávání v Senátu). O 133 zákonech se
rozhodlo hlasováním, 3 návrhy zákonů byly vzaty zpět. Bylo přijato 94 vládních
zákonů, jeden nebyl přijat. Bylo přijato 11 návrhů zákonů, které předložili nebo
spolupředložili poslanci za ODS, tři návrhy byly vzaty zpět. Z ostatních poslaneckých návrhů bylo přijato šest návrhů zákonů, 15 jich bylo zamítnuto a jeden byl
vrácen k dopracování. Z přijatých šesti ostatních poslaneckých návrhů byly tři přijaty proti hlasům poslanců za ODS. Byl přijat jeden senátní návrh a dva byly zamítnuty. Dále byl přijat jeden návrh zastupitelstva kraje a dva takovéto návrhy byly zamítnuty. Zamítnuté senátní návrhy a zamítnuté návrhy zastupitelstev krajů
nebyly podporované Poslaneckým klubem ODS. Ze 113 přijatých návrhů zákonů
bylo 110 návrhů, které ODS podporovala. V tomto případě byla úspěšnost větší více než v 97 % případů.
231
ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS
1.2.1. Hlasování o rozpočtu
Třetí čtení zákona o státním rozpočtu pro rok 2008 proběhlo 5. prosince 2007
na 23. schůzi Sněmovny. Státní rozpočet se schodkem 70 miliard Kč byl přijat 100
hlasy za přítomnosti 197 poslanců. Návrh rozpočtu podpořily koaliční kluby, nepodpořily jej kluby opoziční.
1.2.2. Hlasovací koalice
Vládní koalice má v hlasování o zákonech jen teoretickou většinovou podporu,
která se však vždy prokázala, když došlo k hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.
Vlastní hlasování o návrzích zákonů se však ve významném počtu neřídí černobílou charakteristikou bojového hlasování koalice versus opozice. Záleží vždy na
charakteru návrhu zákona, zda jde o návrh technického charakteru nebo o návrh
proreformního ražení ve smyslu vládního prohlášení. Záleží vždy na tom, jak se
podaří pro ten či onen návrh zákona získat nezařazené poslance a najít podporu
u některých nesouhlasících koaličních poslanců.
O složitosti hlasování o návrzích zákonů svědčí následující tabulky, do kterých
nebyla zaznamenána hlasování o dvou návrzích zákonů, kdy sčítání hlasů nebylo
prováděno pomocí elektronického hlasovacího zařízení.
Výsledky protiřečí mediálnímu obrazu jednání Poslanecké sněmovny. Ze
108 návrhů zákonů, které ODS podporovala, bylo přijato téměř 51 % většinovou
podporou všech poslaneckých klubů. Bojové hlasování koalice versus opozice se
při prosazování návrhů zákona odehrálo jen v téměř 16 % hlasování, šlo vesměs
o proreformní návrhy zákonů. Pokud vezmeme v úvahu všechny návrhy zákonů,
tak k bojovému hlasování pro návrh nebo proti návrhu zákona došlo v necelých
23 % hlasování.
ODS podporuje návrh zákona spolu s:
ČSSD
ČSSD
hlasovací KSČM
koalice KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL
SZ
SZ
SZ
počet
55
17
12
ČSSD
ČSSD ČSSD ČSSD
ODS
Celkem
KSČM KSČM KSČM
KSČM KSČM
sama
KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL
SZ
SZ
SZ
SZ
SZ
KDU-ČSL
9
8
2
1
1
1
1
1
0
108
ODS je proti návrhu zákona spolu s:
ČSSD
ČSSD
ČSSD
ČSSD ČSSD ČSSD
ODS
Celkem
hlasovací KSČM
KSČM KSČM KSČM
KSČM KSČM
sama
koalice KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL
SZ
SZ
SZ
SZ
SZ
SZ
SZ
KDU-ČSL
počet
0
13
1
0
2
0
1
1
0
1
3
1
23
232
1.3. Volba prezidenta republiky
Jediným kandidátem ODS na prezidenta republiky byl prezident Václav Klaus,
kterému končilo jeho první funkční období. Václav Klaus neměl podporu celé vládní koalice a vyjednávací tým ODS v čele s předsedou strany měl při získávání podpory pro kandidáta ODS proti hlavnímu protikandidátovi Janu Švejnarovi nelehkou úkolu. Zhostil se jí však na výbornou a Václav Klaus byl zvolen ve třetím kole
druhé volby dne 15. února 2008 hlasy 141 poslance a senátora.
2.0. Závěr
Poslanecký klub prošel od minulého kongresu složitým obdobím. Odchod dvou
poslanců z poslaneckého klubu, mediální aféra poslance Vlastimila Tlustého a bývalého poslance Jana Moravy, opakované hlasování poslanců Vlastimila Tlustého,
Jana Schwippela a Juraje Ranince proti vládní koalici a proti stanoviskům poslaneckého klubu, kontinuální mediální vystupování stejných poslanců proti vládní
a koaliční politice – to lze bezesporu označit za jedny hlavních příčin mediálního
obrazu nejednotné a rozhádané ODS v Poslanecké sněmovně. Tento obraz je možno zároveň považovat i za jednu z důležitých příčin špatného volebního výsledku
ODS.
Zejména z výsledků a objektivního zhodnocení úspěšnosti při hlasovaní lze jednoznačně tvrdit, že ve svém celku si klub zachoval akceschopnost a je dále schopen a připraven prosazovat politiku ODS i v druhé polovině funkčního období Poslanecké sněmovny.
ZPRÁVA O ČINNOSTI
SENÁTORSKÉHO KLUBU ODS
Jiří Stříteský
předseda klubu senátorů
Letošní ohlédnutí za minulým rokem je silně poznamenáno vítěznou levicovou
mobilizací v krajských a senátních volbách. Připočteme-li k tomu i poměrně složitý vývoj ve světě, který vypovídá o stále větší síle populismu různého ražení, lze
snadno nabýt dojmu, že vše je špatně. Začít vyděšeně improvizovat by však mohlo být tou nejhorší možnou reakcí na nepříznivý stav. Panika skutečně není na místě a navíc – jak známo – může jenom uškodit. Pokud zachováme chladnou hlavu,
rok 2008 se nestane další osudovou osmičkou v naší historii.
Již první volební klání uplynulého roku – volba prezidenta České republiky –
ukázalo, jak tvrdého a pragmatického protivníka máme v čele sociální demokracie. Jeho centralistické až diktátorské vedení vlastní strany mu umožnilo nasadit
ZPRÁVA O ČINNOSTI SENÁTORSKÉHO KLUBU ODS
233
politicky středového kandidáta, sociálnědemokratickým voličům spíše vzdáleného, jehož angažmá mělo jediný cíl: rozložit křehkou vládní koalici zevnitř a pokud
možno zabránit zvolení Václava Klause. Jak všichni víme, přes naprosto nevybíravé prostředky a porušování psaných i nepsaných pravidel se to nakonec nepodařilo, a to do značné míry právě zásluhou jak silného postavení ODS v Senátu,
tak díky naší dlouhodobé spolupráci se spojenci z řad jiných politických subjektů. Naším prezidentem zůstává čestný předseda ODS, koalice přes všechna vnitřní pnutí vládne dál.
Startovní pozici do senátních voleb jsme měli maximálně příznivou, ze sedmadvaceti mandátů jsme obhajovali jen třetinu. Na druhou stranu je třeba připomenout, že jsme ještě nikdy nevstupovali do volebního boje z pozice jednoznačně majoritní strany v daném voleném sboru. Kandidáty jsme, myslím, nasadili dobré, ztráty
kolegů je mi líto. Vítězství pouze ve třech volebních obvodech je samozřejmě velmi
slabý výsledek, přesto s šestatřiceti senátory (posíleni nyní ještě dosud nezávislou
Lianou Janáčkovou) zůstáváme nejsilnějším senátorským klubem. Pokud by se však
podařilo prosadit scénář „všichni proti ODS“, nebylo by nám to nic platné.
Nic takového se naštěstí nestalo. Povolební jednání jednoznačně potvrdila správnost našeho rozhodnutí v minulém volebním období, a to odolat pokušení zneužívat síly absolutní většiny. Dosavadní koordinace našich kroků s partnery z řad Senátorského klubu KDU-ČSL a částečně i Klubu otevřené demokracie, stejně jako
korektní jednání s ideologickými odpůrci, daly pevný základ tomu, že postavení
ODS v Senátu bylo ve výsledku oslabeno jen velmi málo. Pozice ve vedení horní
komory jsme uhájili beze zbytku, nadále povedeme většinu výborů. I do budoucna jsme připraveni bránit všem socialistickým zákonům. Senát zůstává pravicový,
protože pravice zde není roztříštěna, dokáže spolu komunikovat a na zásadních věcech se shodnout.
Naučili jsme se to do značné míry právě v našem jedenačtyřicetičlenném týmu.
Co senátor, to osobnost s vyhraněnými názory. Přesto jsme vždycky schopni – po
bouřlivých jednáních i tvrdých hádkách – najít konsensus a navenek vystupovat
jednotně. Vzájemně si musíme důvěřovat, vzájemně musíme respektovat většinový názor, který se prosadil. To je, myslím, i to, co potřebuje Občanská demokratická strana jako celek.
SENÁTORSKÝ KLUB
OBČANSKÉ DEMOKRATICKÉ STRANY
7. funkční období (2008–2010)
předseda: Jiří Stříteský
místopředseda: Richard Svoboda
místopředseda: Miroslav Škaloud
místopředsedkyně: Daniela Filipiová
234
členové: Milan Bureš, Jiří Oberfalzer (člen předsednictva SK ODS), Pavel Čáslava, Petr Pakosta (člen předsednictva SK ODS), Pavel Eybert, Alena Palečková, Tomáš Grulich, Jiří Pospíšil, Jan Hálek, Luděk Sefzig, Liana Janáčková,
Vlastimil Sehnal (člen předsednictva SK ODS), Zdeněk Janalík, Zdeněk
Schwarz, Tomáš Jirsa, Přemysl Sobotka, Vítězslav Jonáš, Pavel Sušický, Tomáš
Julínek, Karel Šebek, Tomáš Kladívko, Jiří Šneberger, Jaroslav Kubera (člen předsednictva SK ODS), Tomáš Töpfer, Jiří Liška, Alena Venhodová (členka předsednictva SK ODS), Bedřich Moldan, Václav Vlček, Jan Nádvorník, Alexandr
Vondra, Jiří Nedoma, Jiří Žák
počet členů: 36
tajemnice klubu: Jitka Pilařová
asistentka klubu: Kateřina Synková
Zákonodárné iniciativy senátorského klubu ODS
Senátní tisk č. 173
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského, Václava Jehličky, Karla Bartáka a dalších senátorů
o účastnících protikomunistického odboje a o účastnících odporu proti komunismu
Navrhovateli jsou senátor Jiří Liška, senátor Přemysl Sobotka, senátor Jiří Stříteský, senátor Václav Jehlička, senátor Karel Barták, senátor Miloslav Pelc, senátor Jan Hálek, senátorka Alena Venhodová, senátor Tomáš
Töpfer, senátor Adolf Jílek, senátorka Ludmila Müllerová, senátor Jiří Šneberger, senátor Josef Pavlata, senátor Petr Pakosta, senátor Pavel Eybert,
senátor Luděk Sefzig, senátor Václav Vlček, senátor Karel Tejnora, senátor
Tomáš Grulich.
Tento zákon vymezuje protikomunistický odboj a odpor proti komunismu, stanoví
podmínky pro vydání osvědčení účastníka protikomunistického odboje a účastníka
odporu proti komunismu, upravuje rehabilitace účastníků protikomunistického odboje a odporu proti komunismu, nároky účastníků protikomunistického odboje a dále stanoví některé úkoly Ústavu pro studium totalitních režimů (dále jen „Ústav“).
Historie tisku:
• Tento tisk byl předložen Senátu dne 9. 1. 2008.
• Lhůta pro jednání v Senátu končí dnem 17. 3. 2008.
• Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 17. 1. 2008.
• Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož zpravodajem je sen. Mgr. Milan Bureš, který přijal k tomuto tisku dne
18. 3. 2008 usnesení č. 114, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 173/1.
• Další výbory:
Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož zpravodajem je sen. Jaromír Štětina, přijal k tomuto tisku dne 27. 2. 2008 usnesení č. 122, které bylo
rozdáno jako senátní tisk č. 173/2. Výbor pro hospodářství, zemědělství a do-
235
pravu, jehož zpravodajem je sen. Vítězslav Jonáš, přijal k tomuto tisku dne
• Senát zařadil tisk na svou 11. schůzi a projednal jej dne 17. 1. 2008.
• Svým usnesením č. 303, v hlasování č. 42 projednal tento tisk s výsledkem jednání – přikazuje.
• Svým usnesením č. 320, v hlasování č. 22 projednal tento tisk s výsledkem jednání – schvaluje.
• Dne 1. 4. 2008 postoupil Senát senátní návrh zákona k projednání Poslanecké
sněmovně.
Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
Navrhovatelem je zástupce komise Senátu Tomáš Grulich.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Ústavně-právní výbor.
Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož zpravodajem je sen.
Tomáš Töpfer.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Navrhovatelem je senátor Tomáš Julínek.
Tento zákon stanoví odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců ve zdravotnictví.
Historie tisku:
236
• Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož zpravodajem je sen. PhDr. Pavel Čáslava, který přijal k tomuto tisku dne 7. 2. 2008
usnesení č. 62, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 145/1.
Výbor pro záležitosti Evropské unie, jehož zpravodajem je sen. Ing. Adolf Jílek,
přijal k tomuto tisku dne 27. 2. 2008 usnesení č. 232, které bylo rozdáno jako
senátní tisk č. 145/2.
• Dne 1. 4. 2008 postoupil Senát senátní návrh zákona k projednání Poslanecké
sněmovně.
Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů
Navrhovatelem je zástupce komise Senátu Jiří Oberfalzer.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož zpravodajem je sen. Mgr. Milan Bureš, který přijal k tomuto tisku dne
Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky přijala k tomuto tisku dne
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů, kterým se mění
237
zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky
Navrhovateli jsou senátor Jiří Liška, senátor Přemysl Sobotka, senátor
Jan Hálek, senátor Václav Jehlička, senátor Tomáš Grulich, senátor Jiří
Oberfalzer, senátor Vítězslav Vavroušek, senátorka Ludmila Müllerová.
Historie tisku:
• Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva
a petice, jehož zpravodajem je sen. Josef Pavlata, který přijal k tomuto tisku dne
Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je sen. Vítězslav Jonáš, přijal k tomuto tisku dne 28. 5. 2008 usnesení č. 271, které bylo
rozdáno jako senátní tisk č. 217/2.
• Svým usnesením č. 399, v hlasování č. 23 projednal tento tisk s výsledkem jednání – schvaluje senátní návrh.
Vybrané akce konané v Senátu PČR od ledna do října 2008
pod záštitou senátorů Občanské demokratické strany
7. 1. – Pracovní setkání se studenty, místopředseda Senátu Jiří Liška
8. 1. – Zahájení výstavy „Osobnosti pod maskou“, senátor
Vítězslav Jonáš
8. 1. – Cyklus vzdělávacích přednášek k výstavě „Albrecht z Valdštejna
a jeho doba“ (cyklus pokračuje v dalších termínech během roku),
předseda Senátu Přemysl Sobotka
10. 1. – Akce „Simulace zasedání Evropského parlamentu“,
místopředseda Senátu Jiří Liška
25. 1. – Slavnostní shromáždění u příležitosti „Dne památky obětí
holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“, předseda
Senátu Přemysl Sobotka
28. 1. – Seminář na téma „Seminář o ochraně osobních údajů“,
238
14. 2. – Seminář „Innovation Thursday – Inovační čtvrtek“, předseda
26. 2. – Konference „Totalitní režimy – příčiny vzniku a jejich následky“,
26. 2. – Seminář „Druhá transformace zemědělských družstev“,
26. 2. – Festival „MENE TEKEL“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
27. 2. – Celoevropské fórum ázerbájdžánských studentů v Praze,
4. 3. – Konference k reformě Policie České republiky, předseda Senátu
Přemysl Sobotka
28. 3. – Konference „Svět v roce 2012“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
8. 4. – Koncert MHF 13 měst „Concentus Moraviae“, senátor
Vítězslav Jonáš
9. 4. – Veřejné slyšení na téma „Nekalé obchodní praktiky poskytovatelů
úvěrů, snadná cesta k majetku dlužníků“, senátor Vítězslav
Vavroušek
10. 4. – Koncert mladých komorních umělců, místopředseda Senátu
Jiří Liška
13. 4. – Veřejné shromáždění proti antisemitismu „Všichni jsme lidi“,
15. 4. – Benefiční koncert klasické hudby v rámci projektu „Srdce na
dlani“, senátor Ivan Adamec
21. 4. – VIII. mezinárodní konference o rodinné politice „Rodinná
politika a životní styl rodiny“, senátorka Alena Palečková
22. 4. – Seminář (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných),
23. 4. – Vyhlášení středoškolské soutěže v experimentální chemii
„O pohár Becario“, místopředseda Senátu Jiří Liška
30. 4. – Odborná diskuse na téma „Lisabonská smlouva – její ratifikace
a implementace“, senátor Luděk Sefzig
30. 4.–28. 9. – Výstava „Mistři čínské tušové malby 20. století“,
12. 5 – Světový den Červeného kříže, předseda Senátu Přemysl Sobotka
14. 5 – Seminář „Herní zákon a nová média“, senátor Jiří Oberfalzer
14.–15. 5. – Dny města Brna v Senátu, senátor Richard Svoboda
16. 5. – Seminář „Budoucnost kohezní politiky – formování národní
pozice v oblasti evropské politiky soudržnosti po roce 2013,
senátor Luděk Sefzig
16. 5. – Slavnostní setkání s volejbalovými jubilanty, místopředseda
Senátu Jiří Liška
239
20. 5. – Konference „Budoucnost jaderných zdrojů“, senátor Ivan Adamec
20. 5.–23. 5. – Mezinárodní konference leteckých záchranářů „AIRMED
2008“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
24. 5.–25. 5. – Dny města Plzně v Senátu, místopředseda Senátu Jiří Šneberger
31. 5. – „Malování s Veselým seniorem“, senátorka Alena Palečková
2. 6.–3. 6. – Konference „Svědomí Evropy a komunismus“, senátor
Alexandr Vondra
3. 6. – Seminář „Prezentace dalších kroků reformy zdravotnictví“,
senátoři Tomáš Julínek, Alena Palečková
4. 6. – Komorní koncert Ligy proti rakovině, předseda Senátu Přemysl
Sobotka
9. 6.–22. 6. – Mezinárodní festival česko-německo-židovské kultury
„Devět bran“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
10. 6. – Svatováclavský koncert vážné hudby, senátor Jan Nádvorník
10. 6.–30. 6. – Výstava „To nejkrásnější z města Liberec a okolí z let
1898–1908“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
11. 6. – Zahájení výstavy fotografií „Češi na Ukrajině – 150 let trvající
příběh“, místopředseda Senátu Jiří Liška
13. 6. – „Shantyfest“ – mezinárodní festival amatérských hudebních
těles, předseda Senátu Přemysl Sobotka
16. 6. – Zasedání předsedů vlád V4, předseda Senátu Přemysl Sobotka
18. 6. – Seminář „Televize veřejné služby v digitální sféře“, senátor
Jiří Oberfalzer
22. 6. – Koncert ZUŠ Liberec, předseda Senátu Přemysl Sobotka
26. 6. – Slavnostní vyhlášení titulů „EKOŠKOLA“, senátor Josef Pavlata
26. 6. – Koncert vážné hudby „Kulturní večer v Peru“, místopředseda
Senátu Jiří Liška
3. 7.–5. 7. – Výstava „Golfová hřiště v krajině“, předseda Senátu Přemysl
Sobotka
8. 7. – Slavnostní zahájení výstavy „Počítačová grafika senátora
Miroslava Škalouda“, senátor Miroslav Škaloud
10. 7.–13. 7. – Akce „RETRO PRAGUE“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
21. 7.–24. 7. – Mezinárodní konference „16th International Youth
Leadership Conference“ (simulace Evropského parlamentu),
28. 8.–11. 9. – Mezinárodní hudební festival „Mladá Praha“, předseda
1. 9. – Zahájení výstavy „Malování z postýlky“ – obrázky nemocných
dětí, místopředseda Senátu Jiří Liška
4. 9. – Slavnostní zahájení VII. mezinárodního kongresu IBU, předseda
240
8. 9. – Křest knihy „Tobrucký deník“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
10. 9. – Slavnostní předávání plaket prof. MUDr. J. Janského,
senátorka Alena Palečková
22. 9. – Konference „Česká republika a globalizace“, předseda Senátu
Přemysl Sobotka
25. 9. – Přijetí finalistek mezinárodní soutěže „Miss Europe & World –
Junior 2008“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
28. 9. – Svatováclavský večer, předseda Senátu Přemysl Sobotka
2. 10. – Kandidatura města Plzně na titul „Evropské město kultury
2015“, místopředseda Senátu Jiří Šneberger
3. 10. – Slavnostní setkání s volejbalovými jubilanty – Svaz volejbalistů,
6. 10. – Mezinárodní štafeta „Světový běh harmonie“ – „World Harmony
Run“, místopředseda Senátu Jiří Liška
9. 10. – Koncert České komorní filharmonie v rámci cyklu „České
hudební ozvěny v českém Senátu 2008/2009“, předseda Senátu
Přemysl Sobotka
13. 10.–14. 10. – X. Evropská meziparlamentní kosmická konference,
15. 10. – Zahájení výstavy „Rozkvetlé půlstoletí“, senátor Jan Hálek
18. 10. – Konference „Podíl Sokola na obnovení státnosti“, předseda
22. 10. – Česká hlava „Innovating Minds“ – Czech Awards for Young
Europeans, předseda Senátu Přemysl Sobotka
23. 10. – Konference „Konkurenceschopná Evropa“, předseda Senátu
Přemysl Sobotka
23. 10. – „Učeň roku 2008“ – vyhlášení, předseda Senátu Přemysl
Sobotka
28. 10.–15. 3. 2009 – Výstava „Republika – Na cestě
k samostatnosti!“, předseda Senátu Přemysl Sobotka
Pocta hrdinům národa – výzva, předseda Senátu Přemysl
Sobotka
říjen – Česká hudba v českém Senátu, předseda Senátu Přemysl Sobotka
Naše záměry
• nadále posilovat jednotu, sílu, státotvornost a spolehlivost Senátorského klubu ODS
• analýza senátních voleb podzim 2008, vyhodnocení výsledků a přijetí opatření
z neúspěchu
• ještě více prohloubit a zlepšit spolupráci s Poslaneckým klubem ODS a vládou
• prohloubit vliv senátorského klubu na tvorbu a prosazování programových cílů
ODS nejen na domácí scéně, ale i v zahraničí v rámci našeho předsednictví EU
v roce 2009
POSLANECKÝ KLUB ODS V EP
241
ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO
KLUBU ODS V EP ZA ROK 2008
Tato zpráva zahrnuje vybrané nejdůležitější aktivity Poslaneckého klubuODS v EP a politické události na půdě EP v období od konce roku 2007
do začátku konání 19. Kongresu ODS
I. Úvodní slovo předsedy klubu
Vážené delegátky a delegáti kongresu ODS,
v tomto volebním období EP Vám naposledy předkládáme výroční zprávu europoslaneckého klubu ODS o činnosti za uplynulý rok. Následovat bude ještě souhrnná zpráva o činnosti za celé volební období 2004–2009 před volbami do EP
v příštím roce.
Náš klub, jakkoliv ze všech Poslaneckých klubů ODS logicky nejméně početný,
se za tu dobu stal nepominutelnou součástí organizační struktury ODS. Byl také
nepřehlédnutelným nositelem tradiční eurorealistické politiky ODS.
Mám radost, že jsme ve svém historicky prvním volebním období v EP obstáli,
že jsme nepodlehli – jako mnozí jiní – pohodlné a nekonfliktní, zároveň však neviditelné existenci v Bruselu či Štrasburku, že jsme dali přednost méně pohodlné,
sice mnohdy konfliktnější, zato však také zásadovější cestě.
Věřím, že tyto postoje úspěšně zúročíme při obhajování pozic ODS v EP v příštím roce.
Jan Zahradil, předseda
II. Klub ODS v EP
Klub ODS v EP, skládající se z devíti členů ODS, funguje zcela standardně, na
základě Stanov a Jednacího řádu klubu ODS v EP schváleného 13. července 2004
a v aktualizovaném znění schváleného klubem na volební schůzi v polovině funkčního období dne 13. února 2007.
Vedení klubu je složeno z předsedy Jana Zahradila, místopředsedy Miroslava
Ouzkého, pokladníka Hynka Fajmona a koordinátora hlasování Ivo Strejčka. Všichni poslanci – členové klubu jsou zároveň resortními mluvčími, kteří se na základě svých odborných, profesních i politických zkušeností zabývají jednotlivými kapitolami politik EU a o dané problematice svého resortu komunikují s organizacemi
ve státní správě i samosprávě, s profesními organizacemi, politickými partnery, veřejností i médii.
Klub se pravidelně schází na zasedáních svolaných předsedou klubu, kde se diskutuje o politických tématech z domácí i evropské scény. V roce 2008 se klub sešel na řádné schůzi celkem desetkrát. V průběhu roku 2008 se několikrát poslanci
klubu ODS v EP v souvislosti s přípravou České republiky na předsednictví v Radě EU sešli s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti A. Vondrou a také
s ministry i hejtmany z ODS, kteří navštívili evropské instituce.
242
Poslanci ODS tvoří českou národní delegaci v ELS-ED společně se dvěma poslanci zvolenými za KDU-ČSL a třemi poslanci zvolenými na kandidátce SNK –
Sdružení nezávislých kandidátů. Předsedou delegace je Jan Zahradil. ČND se
v roce 2008 scházela jen příležitostně, a to na plenárních zasedáních ve Štrasburku. Všichni europoslanci mají v rámci své činnosti v EP možnost na náklady
EP pozvat každý rok až sto osob ze země svého původu na tzv. dotovanou návštěvu. Této možnosti využili všichni poslanci klubu ODS. Na jejich pozvání v průběhu roku 2008 navštívilo sídlo EP ve Štrasburku či Bruselu celkem 900 návštěvníků z ČR. Jednalo se především o studenty (SŠ a VŠ), členskou základnu
ODS na místní, oblastní i regionální úrovni, starosty a primátory, místní a regionální zastupitele ODS, zástupce neziskových organizací, profesních i odborných
sdružení. Klub ODS v EP v roce 2008 hospodařil s finančními prostředky, které
parlamentní frakce ELS-ED poskytla ČND poměrně k počtu jejich členů. Tyto
prostředky jsou určeny na politické a informační aktivity a projekty realizované
poslanci. Poslanecký klub ODS se v souladu se svými politickými cíli rozhodl, že
přidělené finanční prostředky bude čerpat tak, aby jimi financované a realizované projekty v maximálně možné míře doplňovaly a podporovaly programové priority ODS a také aktivity realizované myšlenkově spřízněnými pracovišti a institucemi (např. CEVRO, CDK aj.). Česká národní delegace měla nárok v roce 2008
na 20 000 EUR na delegaci a 35 000 EUR na každého člena delegace pro rok
2008. Předseda delegace má navíc pro využití částku 2000 EUR. Celková částka určená pro delegaci byla rozdělena alikvotně mezi tři politické strany tvořící
ČND. ODS tedy získala 9/14 z celkové částky, což v peněžním vyjádření činí
329 857 EUR. Prostředky určené na jednotlivé poslance nebyly nijak přerozdělovány a byl schválen seznam projektů na základě předložených návrhů jednotlivými poslanci. Zároveň v roce 2008 měl klub ODS k dispozici zůstatkovou částku z minulého roku ve výši 8223,22 EUR. Klub ODS v EP tak v roce 2008 podpořil
politiku ODS realizovanými projekty v celkové výši 338.080,22 EUR. Polovina
této částky musela být dle předpisů ELS-ED vyčerpána do 30. června 2008.
Klubu ODS se tuto hranici podařilo překročit a zbývající prostředky tak klubu
ODS nepropadly.
Zastoupení ODS v orgánech v EP
Zastoupení poslanců ODS (respektive ČND) v orgánech EP je určeno na základě dęHondtova systému. Čtrnáctičlenná ČND je osmou největší delegací v rámci
skupiny ELS-ED (přeskočilo nás Rumunsko s 18 členy, které vstoupilo do EU v roce 2007) a dle systému tak naši poslanci získali následující pozice:
M. Ouzký – předseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost
potravin
O. Vlasák – vice-koordinátor za frakci ELS-ED ve Výboru pro regionální rozvoj,
člen předsednictva Intergroup URBAN/Logement
P. Duchoň – místopředseda Výboru pro rozpočtovou kontrolu
J. Zvěřina – místopředseda Delegace pro vztahy s Japonskem
243
III. ODS a frakce ELS-ED
Klub Občanské demokratické strany v Evropském parlamentu je spolu s britskou Konzervativní stranou od počátku mandátu poslanců ODS v EP členem Evropských demokratů (ED), součástí největší frakce Evropské lidové strany-Evropští
demokraté (ELS-ED). Získali jsme tím právo sledovat a rozvíjet svou vlastní politiku týkající se politické integrace Unie, respektive dalšího ústavního a institucionálního vývoje EU, což pravidelně a dle programových priorit ODS uplatňujeme.
Vstoupili jsme totiž do frakce podle článku 5 jejích Stanov, který je určen pro nečlenské strany ELS. Můžeme tak formovat v praxi vlastní svébytnou politickou
a ideovou linii, která má ambici zasahovat do hlavních oblastí politického střetu,
a zároveň můžeme konstruktivně spolupracovat s ELS-ED na tématech, na kterých se shodneme.
To ovšem představuje jen jednu část zmíněného bodu 5 – tedy právo „podporovat“ rozdílná stanoviska. Pokud jde o jeho druhou část – tedy možnost je dále „rozvíjet“– tady praktické naplnění selhává. Zcela k tomu totiž chybí v rámci frakce
dostatečná finanční a personální autonomie, která je i nadále pouze „papírovým
tygrem“.
Za prvé jde o personální základnu. Politické frakce získávají zvláštní nároky na
kanceláře a servis a disponují vlastními rozpočty, ze kterých mohou platit personál a asistenty. Každá frakce zaměstnává při odborných výborech vlastní administrátory a poradce, kteří asistují zpravodaji při formulaci stanovisek jeho zprávy. Vzhledem k tomu, že jsou placeni z rozpočtu frakce, smlouva je zavazuje, aby
při výkonu své činnosti zohlednili především programové priority své skupiny
(v případě ELS-ED dominantně federalisticky orientované). Role poradců je při
draftování zpráv klíčová z hlediska sběru informací. Jsou stabilním a nejvíce informovaným zdrojem, na nějž se může zpravodaj při draftování zprávy spolehnout,
a mohou tak ovlivnit i finální podobu zprávy. Vliv tohoto aparátu mnohdy neutralizuje i význam funkcionářů EP, např. předsedů výborů.
A za druhé jde o použití dalších finančních prostředků frakce na informační či
mediální politiku. V tomto ohledu každá frakce dostává peníze „na poslance“
a v případě tak velké skupiny, jakou je ELS-ED, představují takto kumulované
prostředky už opravdu slušnou částku. Mohou pak sloužit k organizaci seminářů,
konferencí, vydávání knih, sborníků či letáků, provozu internetového zpravodajství a k další propagační činnosti (vše opět zaměřeno na propagaci federalistických programových priorit ELS-ED). Problémem v tomto případě je, že poslanci
ODS takto vlastně nepřímo „dotují“ propagaci evropské federalistické politiky,
která je v rozporu s jejich vlastními programovými zásadami.
Jinak řečeno, v rámci frakce ELS-ED je prováděna tvrdá reálpolitika, kdy jsou
finanční a personální zdroje frakce alokovány tak, aby sloužily k prosazování jednostranné federalistické politiky a potlačování jiných názorů na uspořádání EU.
Agenda frakce je tak de facto monopolizována, neboť jakýkoli alternativní názor
je umlčen prostým nedostatkem prostředků k jeho realizaci. Východiskem by
244
sice mohlo být případné získání výše zmíněné personální i finanční autonomie pro
„ED“ (ODS + Konzervativní strana), ale opakovaně jsme se v praxi přesvědčili, že
staré „tvrdé jádro“ ELS-ED nic takového nehodlá připustit a bude trvat na stávajícím nastavení rozpočtových a organizačních pravidel frakce.
I proto je nutno pokračovat v pracích na vytvoření vlastní nové frakce po volbách do EP v roce 2009 postavené na půdorysu MER (Movement for European
Reform) odstartovaného M. Topolánkem a D. Cameronem v létě 2006. ODS by tak
konečně získala vlastní finanční i personální zázemí na evropské úrovni, které by
dále mohla budovat, a také by tímto manévrem vnesla tolik potřebný nový pohyb
do současného strnulého politického prostředí Evropského parlamentu.
Vzhledem k blížícím se volbám do EP v červnu příštího roku a záměru založit
po těchto volbách novou frakci, se může situace v ELS-ED vyostřit či naopak spekulativně obrátit v nabídky na udržení frakce pohromadě. V každém případě tento tlak bude v příštích měsících kulminovat.
IV. Přehled nejvýznamnějších politických událostí a témat v roce 2008
Lisabonská smlouva
Když na prosincovém summitu v loňském roce byla státníky podepsána Lisabonská smlouva, která nahrazuje Ústavu pro Evropu zamítnutou v referendech ve
Francii a Holandsku, rozběhlo se nové kolečko schvalování v jednotlivých členských státech. Všechny země se po zkušenostech přiklonily k ratifikaci formou
parlamentního hlasování. Jedinou výjimkou bylo Irsko, které muselo vypsat referendum, protože to vládě ukládá tamní Ústava. Vše bylo naplánováno tak, aby
všech 27 zemí EU smlouvu ratifikovalo do konce roku 2009, tedy před českým
předsednictvím a před volbami do EP.
Referendum o souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy v Irsku (prostřednictvím
přijetí 28. dodatku k Ústavě Irské republiky) se konalo dne 12. června 2008. Výsledky referenda byly vyhlášeny dne 13. června 2008, přičemž 53,4 % voličů se
vyslovilo proti přijetí a 46,6 % voličů pro přijetí Lisabonské smlouvy (volební účast
byla 53,13 %). Souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy v Irsku tudíž nebyl dán.
Irské NE, které zatím nemá pro evropské státníky vyhovující řešení, tak přináší komplikace v ratifikaci smlouvy a bude i na České republice, která se ujme
předsednictví v první polovině 2009, aby s Irskem jednala o dalších krocích. Paradoxně však ani Česká republika nebude mít do konce roku 2008 smlouvu ratifikovanou. Lisabonská smlouva nemůže vejít v platnost, dokud nebude ratifikována ve všech 27 členských státech. Evropská unie má nicméně stabilní smluvní
základ, v jehož rámci může nyní dál fungovat. Po výsledku irského referenda probíhá v České republice vnitřní diskuse na odborné a politické úrovni. Na žádost
Senátu Parlamentu ČR proběhl přezkum souladu Lisabonské smlouvy s českým
ústavním pořádkem před Ústavním soudem.
V případě neratifikace Lisabonské smlouvy se bude postupovat podle stávajícího smluvního základu EU, tedy podle Smlouvy z Nice. Proběhly by podle ní jak
245
nové volby do EP na počátku června 2009, tak sestavování nové Evropské komise v létě. I to by mohlo být příležitostí pro ČR, jak aktivně moderovat diskusi o příští podobě evropských institucí. Pokud jde o volby do EP, pro ČR to neznamená
žádný rozdíl – místo stávajících 24 europoslanců bude mít 22 europoslanců, jak
podle Smlouvy z Nice, tak podle Lisabonské smlouvy.
Globální krize
Pád finančních a hypotečních institucí v USA odstartoval řetězovou globální finanční krizi, která se nevyhnula ani EU a zasáhla do dění a života všech zemí (někde více, jinde zatím méně). Státní zásahy do finančních trhů se staly synonymem
pro řešení finančních problémů bank a v celé EU je možné slyšet výzvy ke koordinovanému přístupu. Finanční trhy budou regulovány pod dohledem skupiny, kterou vytvoří Evropská komise. Již dnes je patrné, že finanční krize poslouží evropským institucím a některým vládám jako záminka k zavádění dalších širokých
regulací všeho druhu do evropské legislativy.
Ve spojení s ambiciózním předsednictvím Francie může mít globální finanční krize dopad i na další oblasti integrace zemí EU. Francouzský prezident Sarkozy chce
vytvořit v rámci eurozóny speciální ekonomickou skupinu. Ta by pracovala souběžně s Evropskou centrální bankou. Tento krok by však mohl vyvolat efekt, který
není ODS vzdálený a je znám jako systém „dvourychlostní nebo vícerychlostní Evropy“. Česká vláda v tuto chvíli neuvažuje o zavedení eura v blízké budoucnosti
a stejně tak má ODS jiný názor na hloubku politické integrace zemí EU. Systém
dvourychlostní Evropy by tak mohl představovat model, který nebude ODS vadit.
Rozšíření eurozóny
Od 1. ledna 2008 došlo k rozšíření zemí platících jednotnou měnou EURO o další dva členské státy – Kypr a Maltu, které vstoupily do EU v roce 2004 společně
s Českou republikou. Dalším členem eurozóny se od 1. ledna 2009 stane sousední Slovensko. V současné ekonomické krizi stále více evropských vládních představitelů vidí v euru možný stabilizátor, což je silně nadhodnocená představa. Dánsko, Island nebo Polsko začínají uvažovat o možnosti zavedení eura. Česká vláda
si naštěstí dobře uvědomila rizika s tímto krokem spojená a doposud nestanovila
termín přijetí jednotné měny.
Klimaticko-energetický balíček
Tzv. klimaticko-energetický balík, soubor čtyř níže uvedených legislativních návrhů, byl Komisí zveřejněn 23. ledna 2008. Jeho cílem je právní ošetření konkrétních kroků majících napomoci v boji proti fenoménu globálního oteplování
a klimatických změn a potažmo (v druhém plánu) i potenciálnímu snížení energetické závislosti EU na třetích zemích a/nebo subjektech. Projekt samotný je velmi kontroverzní.
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice
2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (KOM(2008)16 v konečném znění).
246
Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství
v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008)17 v konečném znění).
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém skladování
oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic
2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006
(KOM(2008)18 v konečném znění).
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie
z obnovitelných zdrojů (KOM(2008)19 v konečném znění).
Plénum EP by mělo o jednotlivých návrzích balíku hlasovat ve dnech 3.–4. prosince 2008. Výbor ENVI již schválil tři ze čtyř zpráv k návrhům balíčku. V mnohých
případech původní požadavky Komise zpřísnil. K hlasování bylo předloženo téměř
1200 pozměňovacích návrhů. Projevuje se značná názorová nejednotnost zřejmě i pod
vlivem světové hospodářské krize a začíná vítězit realistický názor zohledňující ekonomické možnosti EU. Tento pohled se odrazil i v návrhu na sto procent volného rozdělení povolenek na emise skleníkových plynů při spuštění celého programu.
Klub ODS v EP bude v rámci klimatického balíčku podporovat takové návrhy,
které nebudou v rozporu s politikou ODS pro průmysl a podnikání. Dlouhodobě
jsme proti systému placeného obchodování s povolenkami i dramatickému povinnému snižování emisí jen v členských zemích EU a varujeme před příliš ambiciózními environmentálními cíli EU, v jejichž důsledku dojde ke ztrátě konkurenceschopnosti Evropy a ničení pracovních míst v Evropě.
Rozpočet EU na rok 2009
Parlament přijal v prvním čtení návrh rozpočtu, jehož výše značně přesahuje předběžný návrh Rady. Prostředky závazků jsou stanoveny ve výši 136 mld. EUR
(1,04 % HDP) a platby dosahují výše 124,5 mld. EUR (0,959 % HDP). Návrh Rady uvádí 133,9 mld. v závazcích a 114,9 mld. v platbách. Návrh Evropského parlamentu nepřekračuje částku stanovenou ve víceletém finančním výhledu. Hlavní
priority rozpočtu jsou: boj proti klimatickým změnám, sociální rozměr EU a bezpečnostní otázky.
Tento rozpočet poslanci ODS podpořili jen částečně, a to v přesně vymezených
případech. Přestože v alespoň některých oblastech vyznívá skladba rozpočtu pro
Českou republiku příznivěji než z předchozích rozpočtů, domníváme se, že by „bruselská byrokracie“ měla pracovat efektivněji a s rozpočtem výrazně menším. Při
hlasování o pozměňovacích návrzích jsme hlasovali podle následujících principů:
• Odmítali jsme zvyšování výdajů nad rámec schválený Radou.
• Podporovali jsme návrhy směřující k šetření a lepšímu využívání evropských výdajů či navýšení rezervy.
• Odmítali jsme návrhy vytvářející nové instituce bez právního základu či navyšování rozpočtu již vzniklých institucí na provozní a mzdové náklady.
• Podpořili jsme investice do vzdělání, vědy a výzkumu.
247
Liberalizace poštovních služeb
Evropský parlament v lednu 2008 schválil zprávu týkající se úplné liberalizace
poštovních služeb. Jedná se o ukončení monopolu na zásilky do 50 gramů. V roce 1997 byl zrušen monopol na zásilky nad 350 gramů a v roce 2002 nad 50 gramů. Zprávu provázely spory, které se týkaly především problematiky tzv. univerzální služby. Objevila se celá řada argumentů počínaje sociálními dopady
liberalizace jak na zaměstnance, tak na zákazníky a konče obavou o osud nevidomých v kontextu liberalizovaného trhu. Výsledné řešení počítá s různými variantami a bude záležet na jednotlivých členských státech, jaká pravidla si zvolí. To
ovšem liberalizační potenciál zmenšuje a dává možnost protekcionistickým opatřením ze strany členských států.
Radar a bezpečnostní politika EU
V lednu 2008 se na půdě EP diskutovalo na téma výstavby prvků systému protiraketové obrany v ČR a v Polsku. Zástupci Rady a Komise se shodli na tom, že
tato otázka spadá do kompetence členských států, což je plně v souladu se stanoviskem klubu ODS v EP, které klub prezentuje od začátku jednání o umístění prvků protiraketové obrany USA.
Klub ODS v EP bude i nadále, přestože v Poslanecké sněmovně došlo k přerušení jednání o radaru, bedlivě sledovat vývoj diskuse v institucích EU, zejména
pak v Evropském parlamentu.
Čistší a energeticky účinná silniční vozidla
Na konci roku 2007 zveřejnila Komise legislativní návrh, jehož cílem je snížení spotřeby paliva a emisí škodlivých a skleníkových plynů plynoucích ze silniční dopravy. Návrh má zajistit, aby průměrné emise CO2 u nově vyrobených osobních automobilů od roku 2012 nepřesahovaly 120 g/km (a potenciálně 95 g/km
v roce 2020). Návrh se diskutoval na výboru ENVI, který se zcela odchýlil od nedávno přijatého stanoviska výboru pro průmysl a přiklonil se k tvrdšímu přístupu
vůči automobilkám. Od roku 2012 vyžaduje výbor ENVI především dodržování
emisního stropu 120 g CO2/km, což odpovídá původnímu návrhu Komise. Svým
postojem se tak zcela liší od názorů poslanců v ITRE, kteří navrhovali kompromisnější variantu počítající s přechodem na stanovený emisní limit až v roce 2015.
Tato norma je předmětem mnoha kritických diskusí, především se nelíbí výrobcům automobilů. Obávají se, že takto stanovený cíl je nereálný. Nepomůže ani fakt,
že malým automobilkám (produkce pod 10 tisíc aut ročně) bude udělena výjimka.
Uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči
Návrh směrnice navazuje na směrnici o službách na vnitřním trhu (tzv. Bolkensteinovu). Mezi jinými byly součástí těchto služeb i služby zdravotní. Během jednání v Evropském parlamentu však byly právě zdravotní služby z této směrnice vyjmuty, a tak zůstaly dál legislativně neupraveny.
To, že není přeshraniční poskytování či čerpání zdravotních služeb upraveno evropskou směrnicí či nařízením, zdaleka neznamená, že tyto služby nelze poskytovat či čerpat. Pravidla pro čerpání zdravotní péče v zahraničí stanoví celkem
248
jasně rozsudky Evropského soudního dvora. Ty však nedávají občanům dostatečnou míru právní jistoty a průhlednosti. Lidé se sice svých práv mohou domoci, nicméně je nemají předem srozumitelně zaručena. Cílem návrhu je vytvořit jasný právní rámec pro poskytování přeshraniční zdravotní péče v rámci společenství. Cílem
je především:
• Poskytnout občanům jasné a srozumitelné informace, na základě kterých se budou moci informovaně rozhodovat v otázkách čerpání zdravotní péče.
• Zajistit kvalitu a bezpečnost zdravotní péče bez ohledu na to, kde je poskytována.
• Zajistit kontinuitu, návaznost poskytování zdravotní péče poskytované různými
zdravotnickými pracovníky v různých zdravotnických zařízeních.
• Vytvořit mechanismy pro stížnosti pacientů a náhrady újmy způsobené při poskytování zdravotní péče.
Navrhovaná směrnice vytváří pravidla pro vzájemnou spolupráci členských zemí EU v oblasti zdravotnictví. Na prvním místě respektuje to, že organizace, poskytování a financování zdravotní péče je plně v kompetenci jednotlivých členských zemí. Spolupráce mezi zeměmi přináší přidanou hodnotu. Jde o spolupráci
v oblasti vzájemného uznávání či přizpůsobení postupů a norem, hodnocení nových technologií, interoperabilitu komunikačních a informačních systémů, předávání a sdílení zdravotních informací pacientů při přeshraniční péči, vytváření referenčních center a jejich spolupráci či některé organizační a administrativní
postupy.
Pokus o zpochybňování poválečných dekretů na půdě EP
Půda Evropského parlamentu se stává čas od času kolbištěm pro zpochybňování poválečných československých prezidentských dekretů. V roce 2007 se poslanci
slovenské Strany maďarské koalice (za tiché podpory některých německých a maďarských europoslanců) pokusili na jednání výboru pro občanské svobody nastolit téma poválečných tzv. Benešových dekretů v reakci na nedávné usnesení Slovenské národní rady, které de facto kopírovalo usnesení PS PČR z roku 2002
a konstatovalo mj. nedotknutelnost majetkových práv vzešlých z poválečné konfiskační legislativy.
V dubnu 2008 klub ODS ostře odmítnul veřejnou petici proti tzv. Benešovým dekretům, kterou připravil baskický europoslanec Mikel Irujo Amezaga. Tato petice
hrubým způsobem dezinterpretuje historická fakta, otevírá poválečné uspořádání
Evropy a klade zcela nepřijatelné požadavky právního a majetkového charakteru.
Klub ODS varoval před takovými nezodpovědnými kroky, které oživují primitivní
etnický nacionalismus a zvyšují riziko napětí mezi národy střední Evropy.
Je proto třeba trvat na tom, že restituční legislativa musí zůstat v jurisdikci jednotlivých národních států bez zásahů z evropské úrovně.
Budoucnost kohezní politiky
Evropský parlament také na počátku roku zahájil debatu o podobě kohezní politiky po roce 2013, a to paradoxně přesto, že se zatím plně nerozběhlo čerpání
evropských prostředků ve stávajícím programovacím období. Reagoval tak na
249
Evropskou komisi, která zveřejnila Čtvrtou zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti s názvem Rostoucí regiony, rostoucí Evropa a v Bruselu uspořádala 4. evropské kohezní fórum, ve kterém vytyčila nové výzvy, jako jsou klimatické změny,
stárnutí, energetika a proces globalizace a v jeho kontextu také otázka relokalizací a migrace pracovníků.
Všechny členské státy v této debatě usilují o získání co největšího objemu prostředků a v debatě se tak objevuje volání po podpoře oblastí postižených průmyslovým poklesem a regionů, které čelí nepříznivým a stálým přírodním nebo demografickým znevýhodněním, jako jsou severské oblasti s nízkou hustotou zalidnění
a ostrovy, příhraniční a horské regiony nebo odlehlé zámořské regiony. V této debatě je více než klíčové, aby byly neustále opakovány reálné problémy a témata
relevantní pro Českou republiku, jako jsou problémy měst a venkova.
Úprava pracovní doby
Návrh směrnice o pracovní době se projednává již od roku 2004. V červnu roku 2008 byl dosažen kompromis v Radě EU, který je v souladu s pozicí České republiky. Bohužel se zdá, že socialisté nebudou kompromis Rady akceptovat. Jde
především o úpravu maximální týdenní pracovní doby a zohlednění práce přesčas,
ještě přesněji pohotovosti.
Stávající dnes platná právní úprava rozeznává pouze dobu práce a dobu odpočinku. A tak se podle zákoníku práce započítává veškerý čas strávený na pracovišti v době pohotovosti jako doba práce. Kompromisní návrh Rady zavádí novou
kategorii, a to je doba čekání na práci v rámci pohotovosti na pracovišti. Tato doba, kdy je zaměstnanec na pracovišti, ale nevykonává práci, se do týdenního limitu pracovní doby nebude započítávat. Do limitu se tedy bude počítat pouze ta
doba pohotovosti, kdy lékař skutečně pracuje. Kompromis řeší palčivou situaci ve
zdravotnictví i dalších oborech, neboť umožňuje vykonávat pohotovost bez toho,
aby byl překročen limit povolené pracovní doby. Striktní dodržování platného znění směrnice by totiž znemožnilo práci záchranné služby či hasičů již v právních
měsících roku.
Vyhlášení samostatného státu Kosovo
Po signálech, které představitelé kosovské provincie po celý rok 2007 vysílali
do světa, dne 17. února 2008 Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost na Srbsku. Více než dvouletý vyjednávací proces, který předcházel kosovské Deklaraci
o nezávislosti, však jasně prokázal, že pozice Bělehradu a Prištiny jsou příliš odlišné a že není možné dospět k oboustranně přijatelnému kompromisu, který by
navíc podpořily světové velmoci.
Za této situace stálo mezinárodní společenství před rozhodnutím, zda Deklaraci o nezávislosti přijmout a následně ve spolupráci s kosovskými orgány vykonávat v Kosovu efektivní správu, či zda deklaraci ignorovat, a tím ohrozit stabilitu
a bezpečnost v celém regionu. USA a většina evropských zemí, včetně ČR, dala
přednost první možnosti. Spojené státy uznaly Kosovo mezi prvními, poté se přidala většina zemí EU.
250
Klub poslanců ODS v EP podporoval pozici vyčkat s vyslovením uznání vyhlášení Kosova na co možná nejzazší termín v rámci zemí EU. Klub ODS v EP podporuje co nejrychlejší začlenění Srbska do struktur EU. Volby v Srbsku (11. května 2008) potvrdily, že z hlediska proevropského srbského voliče neznamená Kosovo
alternativu vůči EU.
Intervence v Gruzii
Dne 11. srpna 2008 Rusko vojensky intervenovalo v Gruzii po předešlých vleklých sporech a vzájemných provokacích. Ruské jednotky zaútočily v autonomních
oblastech Abcházie a Jižní Osetie. Tyto dvě oblasti sice leží na území Gruzie, vládne zde však autonomie úzce spojena s ruskou vládou. Obě oblasti se následně po
zahájení konfliktu prohlásily za nezávislé země, a to s podporou Ruska, které je
uznalo. EU označila ruské napadení Gruzie za nepřiměřené a připravila šestibodovou dohodu mezi Ruskem a Gruzií. Situace byla i nadále v průběhu srpna neklidná a francouzské předsednictví svolalo mimořádné zasedání Evropské rady,
kde se o situaci v Gruzii jednalo. Rusko nakonec na návrh EU s mírovou dohodou
souhlasilo, nicméně své jednotky v obou oblastech ponechalo.
Klub ODS v EP podpořil takové návrhy rezoluce EU, které vyzývají Rusko ke
stažení svých vojenských jednotek z území Gruzie i obou autonomních oblastí.
Podpořili jsme také návrh na finanční a materiální podporu pro oběti konfliktu
a obnovu země. Intervence v Gruzii se stala pro EU přelomovým krokem, kdy EU
prokázala schopnost společné reakce na krizovou situaci ve světě. To se doposud
nestalo.
Předsednictví ČR v Radě EU: „Evropa bez bariér“
V první polovině roku 2009 se po ambiciózní Francii ujme předsednictví v Radě EU Česká republika. Předsednictví je jeden z významných nástrojů, jakým
mohou členské země ovlivnit tvář a chod EU. Stát, který předsedá Radě EU, má
značné pravomoci. Svolává a řídí zasedání Rady EU, zastupuje Radu EU při jednání s ostatními institucemi EU a organizuje formální a neformální zasedání Evropské rady. Vystupuje jako mluvčí Evropské unie ve vztazích k třetím zemím nebo mezinárodním organizacím a reprezentuje společenství v zahraničí. Plní také
roli vyjednavače v Radě EU, kde působí jako zprostředkovatel mezi členskými
státy při rozhodování kvalifikovanou většinou. Od roku 1974, kdy vznikla Evropská rada, je význam funkce předsednictví obohacen také o možnost iniciace
agendy EU.
Od ledna 2007 jsou předsednické země sdruženy do takzvaných trojek, které
během svého rok a půl trvajícího mandátu tvoří předsednický tým. V červnu 2008
byl představen Evropskému parlamentu program tria Francie, Česká republika
a Švédsko. Motto českého předsednictví bude znít „Evropa bez bariér“.
Přípravu na předsednictví zajišťuje Úřad vlády, jmenovitě místopředseda vlády
pro evropské záležitosti Alexandr Vondra a jeho tým. Ten také úzce spolupracuje
s europoslanci na přípravě předsednictví a členové klubu ODS v EP se aktivně
účastní příprav jak na půdě EP, tak ve svých regionech.
251
Parlamentní činnost a iniciativa na půdě EP
I v roce 2008 byla činnost poslanců ODS v Evropském parlamentu podpořena
možností koordinace vládní politiky s politikou evropských institucí dle programových priorit ODS, což posiluje pozici europoslanců ODS při vyjednávání na půdě EP. Tato koordinace byla důsledná zvláště ve druhé polovině roku, kdy se česká vláda zapojila do tzv. „trojpředsednictví“ společně s Francií a Švédskem.
V období parlamentního roku 2008 se iniciativa poslanců ODS soustředila do oblastí, jako je podávání interpelací, zpravodajství k hlasovaným zprávám, vystoupení na plénu k vysvětlení hlasování, dále poslanci poskytovali rozhovory pro česká
i zahraniční média, vydávali sborníky s texty, pořádali výstavy a konference, publikovali své články a názory a účastnili se odborných konferencí a seminářů pořádaných institucemi státní správy, municipalitami i odbornými organizacemi.
Poslanci ve svých volebních obvodech, ale i mimo ně, pravidelně pořádají setkání s občany a mají své kanceláře ve volebních obvodech, které využívají pro komunikaci s občany.
Interpelace
Od začátku roku 2008 až doposud bylo ze strany poslanců ODS v EP podáno
celkem 8 písemných interpelací na Evropskou komisi. Interpelace se týkaly těchto témat:
• H. Fajmon: Bezvízový styk mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými.
• I. Strejček: Zpřísněné kontroly v blízkosti česko-německých a česko-rakouských
hranic po vstupu ČR do Schengenu.
• M. Ouzký: Provádění směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ).
• O. Vlasák, J. Zahradil: Privatizace majetkové účasti České republiky ve společnosti OKD.
• J. Zahradil: Nástroj rozvojové spolupráce, tematický program: Účast nestátních
subjektů a místních orgánů na rozvoji – roční akční program na rok 2007 a příprava ročního akčního programu na rok 2008.
• I. Strejček: Nespravedlivý postup EK při přidělování emisních povolenek v neprospěch nových členských států EU.
• I. Strejček: Zahrnutí evropských leteckých společností do systému obchodování emisemi (EU ETS).
• H. Fajmon: Biopaliva a jejich budoucnost v Evropské unii.
Plné znění interpelací, včetně již obdržených odpovědí jsou pravidelně publikovány na webové stránce poslaneckého klubu.
Vystoupení na plénu
Poslanci ODS v průběhu roku 2008 vystupovali mnohokrát na plénu se svými
prohlášeními či společnými prohlášeními poslaneckého klubu. Dále poslanci ODS
252
vystupovali na plénu v souvislosti s vysvětlením hlasování ke zprávám. Níže je výběr těch nejvýznamnějších projevů:
• O. Vlasák: Fond solidarity.
• O. Vlasák: Letištní poplatky.
• N. Škottová: Čerpání z Evropského fondu pro přizpůsobení globalizaci.
• O. Vlasák: Strukturální politika a nejvzdálenější regiony.
• J. Zahradil: Jednání mezi EU a USA o zrušení víz.
• O. Vlasák: Ochranné zeměpisné označení České pivo.
• J. Zvěřina: Vystoupení na téma regulace.
• O. Vlasák: Efektivní využívání evropských fondů a čtvrtá zpráva o ekonomické
a sociální soudržnosti.
• N. Škottová: Revize zelené knihy o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí.
• O. Vlasák: Udržitelné zemědělství a podpora bioplynu.
• I. Strejček: Zpráva o vlivu marketingu a reklamy na rovnost mužů a žen.
• J. Zahradil: Politika rozvojové spolupráce pro nové členské státy.
• O. Vlasák: Odstranění evropské byrokracie a administrativní zátěže.
• N. Škottová: Vzdělávání a otázka universit.
• N. Škottová: Vytvoření Evropského inovačního a technologického institutu.
• I. Strejček: Usnesení Evropského parlamentu o výsledcích zasedání Evropské
rady konaného ve dnech 15.–16. října 2008 v Bruselu.
J.
• Zvěřina, O. Vlasák: Vyjednávání české vlády o bezvízovém styku s USA a systému PNR.
• J. Zahradil: Lisabonská smlouva.
• J. Zahradil: Dvoustranná dohoda v rámci vyjednávání mezi USA a některými
členskými státy v oblasti víz a údajů PNR.
• J. Zahradil, O. Vlasák: Protiraketový obranný systém USA.
• J. Zvěřina: Evropské legislativní tempo.
• O. Vlasák: Posilnění kapacit Evropské unie v oblasti reakce na katastrofy.
• O. Vlasák: Společná pravidla pro trh se zemním plynem.
• N. Škottová: Zpráva o celoživotním vzdělávání.
• O. Vlasák: Podpora vozidel silniční dopravy, která neznečišťují životní prostředí.
• H. Fajmon, O. Vlasák: Zřízení Evropského policejního úřadu.
• N. Škottová: Uvolnění prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci.
• H. Fajmon, O. Vlasák: Vystoupení k reformě trhu s vínem.
• I. Strejček: Zpráva o koordinované strategii pro zlepšení boje proti daňovým únikům.
Zaznamenaná vystoupení jsou k dispozici v sekci „vystoupení v EP“ na webových stránkách klubu či na webových stránkách poslanců ODS v EP.
Tisková prohlášení klubu
Ve sledovaném období vydal poslanecký klub celkem 14 tiskových prohlášení, ve kterých poslanecký klub zaujal jasné a konzistentní stanovisko ODS
253
k projednávané problematice. Tisková prohlášení směřovala k těmto událostem či tématům:
• Tiskové prohlášení k Akčnímu plánu pro energetickou účinnost.
• Tiskové prohlášení k hlavním směrům hospodářské politiky EU 2008.
• Tiskové prohlášení ke zprávě EP k Lisabonské smlouvě.
• Tiskové prohlášení k Veřejné petici proti Benešovým dekretům.
• Tiskové prohlášení ke kritice vládní informační kampaně k předsednictví ČR
v EU.
• Tiskové prohlášení k výsledkům irského referenda a další.
• Plné znění tiskových prohlášení je pravidelně publikováno na webové stránce
poslaneckého klubu.
Další tisková prohlášení
Ve sledovaném období pak poslanci klubu ODS jmenovitě reagovali vlastními
tiskovými prohlášeními, která jsou k dispozici v sekci „další tisková prohlášení“
na webu klubu či na webových stránkách poslanců ODS v EP.
Zpravodajství ke zprávám
Poslanci byli v roce 2008 do dnešního dne ve funkci zpravodaje ke zprávě nebo stínového zpravodaje ke zprávě v těchto případech:
• Milan Cabrnoch: Společně pro zdraví – strategický přístup EU na období
2008–2013 (Bílá kniha).
• Miroslav Ouzký: Zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 998/2003 o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu, pokud jde o prodloužení přechodného období.
• Miroslav Ouzký: Zpráva o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady,
kterým se mění směrnice Rady 76/769/EHS, pokud jde o omezení uvádění na
trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků (2-(2-methoxyethoxy) ethanol, 2-(2-butoxyethoxy) ethanol, methylendifenyldiisokyanát, cyklohexan a dusičnan amonný).
Miroslav
Ouzký: Zpráva o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kte•
rou se mění směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, pokud
jde o prováděcí pravomoci svěřené Komisi.
• Miroslav Ouzký: Zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů
a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, pokud jde o prováděcí
pravomoci svěřené Komisi – přizpůsobení regulativnímu postupu s kontrolou.
• Miroslav Ouzký: Zpráva o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků.
• Oldřich Vlasák: Zpráva o městské dimenzi kohezní politiky v novém programovacím období.
• Nina Škottová: Lepší kariéra a větší mobilita: Evropské partnerství pro výzkumné
pracovníky.
254
• Oldřich Vlasák: Zpráva o monitorování Územní agendy a Lipské charty – evropský program územního rozvoje a územní soudržnosti (stínové zpravodajství).
• Oldřich Vlasák: Zpráva o implementaci teritoriální agendy.
Parlamentní otázky
• Ivo Strejček: Zpřísněné kontroly v blízkosti česko-německých a česko-rakouských hranic po vstupu ČR do Schengenu.
• Jan Zahradil: Nástroj rozvojové spolupráce, tematický program: „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“ – roční akční program na rok 2007
a příprava ročního akčního programu na rok 2008.
• Miroslav Ouzký: Provádění směrnice o odpadních elektrických a elektronických
zařízeních (OEEZ).
• Jaroslav Zvěřina: Hizballáh a seznam EU se zakázanými teroristickými organizacemi.
• Oldřich Vlasák: Neefektivní regulace bezpečnosti letového provozu.
• Hynek Fajmon: Bezvízový styk mezi Českou republikou a USA.
• Miroslav Ouzký: Strategie Rady a Strategie Komise pro deváté jednání konference stran (COP 9) Úmluvy o biologické rozmanitosti a čtvrtého zasedání stran
(COP-MOP4) Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti.
• Oldřich Vlasák: Využívání fondu solidarity.
• Miroslav Ouzký: Boj s rakovinou v EU.
• Oldřich Vlasák: Krize na trhu s nemovitostmi.
Návrhy stanovisek
• Miroslav Ouzký:
K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy k regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES –
první část.
K návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o potravinách určených pro
zvláštní výživu (Přepracované znění).
K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přizpůsobení určitých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy k regulativnímu postupu s kontrolou podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ve znění rozhodnutí 2006/512/ES –
Přizpůsobení právních aktů regulativnímu postupu s kontrolou – čtvrtá část.
• Milan Cabrnoch: Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období
2008–2013.
• Oldřich Vlasák: Akční plán k městské mobilitě.
• Oldřich Vlasák: Stanovisko ke kapacitě letišť a pozemnímu odbavení: směrem
k účinnější politice.
Mediální aktivity
Členové klubu ODS v EP se po celý rok věnují také publikační činnosti (sborníky, knihy), komunikují s médii (tisk, TV, internet, blogy), píší články, vystupují
na konferencích a dalších setkáních s odbornou i laickou veřejností. Níže je výběr mediálních aktivit členů klubu ODS v EP.
255
Milan Cabrnoch
Soustavně a dlouhodobě se věnuje problematice zaměstnanosti, sociální politiky, zdravotní politiky a ochrany spotřebitele. Na svých webových stránkách již od
roku 1999 pravidelně informuje o své práci a o aktuálních tématech evropské a české politiky ve výše uvedených oblastech.
V roce 2008 uspořádal Středočeskou ideovou konferenci ODS v Kolíně a seminář věnovaný práci zástupců ODS u Kulatého stolu pro budoucnost zdravotnictví
a souvislostem české reformy zdravotnictví a evropských politik. Pořádá také pravidelně pracovní a společenské setkání členů Středočeské ODS pod názvem Evropský večer v Kolíně.
Pravidelně se aktivně účastní celé řady konferencí a seminářů z oblasti zdravotnictví, sociální politiky a politiky zaměstnanosti. Soustavně spolupracuje s organizacemi zabývajícími se problematikou stárnutí a postavení starých osob ve
společnosti, zejména se sdružením Život 90. Spolupracuje s organizacemi zaměstnávajícími zdravotně postižené, zapojil tyto organizace do Evropské asociace
zaměstnavatelů zdravotně postižených a ve spolupráci s nimi zorganizoval dva semináře v Poslanecké sněmovně. Převzal záštitu nad cyklem vzdělávacích seminářů Aktivně v léčbě i práci zaměřených na osoby postižené roztroušenou sklerózou.
Semináře proběhly ve většině krajů ČR. Zabývá se také problematikou Alzheimerovy choroby, autismu, diabetu či rakoviny děložního čípku, a to nejen na úrovni
EU, ale i v ČR. Zabývá se také otázkou práv dítěte a postavení dětí ve společnosti. Ve spolupráci s Business Europe uspořádal v EP pracovní večeři věnovanou politováníhodné novele směrnice o evropských radách zaměstnanců.
V oblasti eHealth (využívání informačních a komunikačních technologií ve zdravotnictví) se Milan Cabrnoch stal jedním z vedoucích hybatelů na evropské scéně. Aktivně se zúčastnil celé řady mezinárodních seminářů a konferencí, několik
z nich sám uspořádal jak na půdě Evropského parlamentu, tak v ČR. Se svými spolupracovníky připravil Milan Cabrnoch během svého mandátu v EP celou řadu
knih a publikací, poslední z nich je věnována výsledkům středočeské ODS ve všech
volbách od roku 1992 do současnosti. Kniha vyšla 28. listopadu 2008.
Petr Duchoň
Petr Duchoň se jako vystupující panelista během roku 2008 aktivně zúčastnil
několika konferencí a seminářů jako např. Evropské dilema nad elektrickou energií, Plynárenství ČR a SR – TOPGAS 2008, Fórum Konfederace politických vězňů, CDV – Úspory energie a ochrana životního prostředí v dopravě. Dále během
celého roku organizoval setkání s veřejností, se studenty středních i vysokých škol,
účastnil se diskusí v domovech důchodců, na radnicích i knihovnách.
V roce 2008 se Petr Duchoň podílel na vydání knihy Obnova naší státnosti v roce 1918, která vyšla u příležitosti výstavy 90. výročí vzniku Československa. Společně s Hynkem Fajmonem uspořádal v Pražském domě v Bruselu velkou výstavu k 90. výročí vzniku Československé republiky. Po celý rok publikoval své články
v českých denících, vystoupil v ČT 24 a regionální TV Brno, poskytoval rozhovo-
256
ry pro rádia a internetové portály. Také se účastnil sportovních a kulturních akcí,
které podpořil.
Hynek Fajmon
Na své webové stránce každý měsíc zveřejňuje MONITORING EVROPSKÉ
LEGISLATIVY a BULLETIN pracovních příležitostí v EU. V listopadu 2008 vydal ve spolupráci s CDK svou novou knihu o evropské politice s názvem „Slovníček evropských levicových pojmů“. Během roku 2008 vystoupil 3krát v České televizi na téma válka v Gruzii, americký radar v ČR a Lisabonská smlouva. Vystoupil
rovněž v diskusním pořadu o Gruzii v televizi Z1. Publikoval v denících Lidové
Noviny a Právo a v měsíčníku Revue Politika.
V roce 2008 realizoval rozsáhlý projekt na téma Aktuální vývoj Společné zemědělské politiky EU a výsledný produkt v podobě podrobné příručky pro zemědělce distribuoval na 10 000 adres zemědělských podniků. Společně s Petrem Duchoněm uspořádal v Pražském domě v Bruselu velkou výstavu k 90. výročí vzniku
Československé republiky.
Miroslav Ouzký
Miroslav Ouzký na svých webových stránkách pravidelně na počátku každého
týdne informuje o aktuálním dění v Evropském parlamentu a Výboru pro životní
prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), jehož je předsedou. Na těchto stránkách také uveřejňuje tiskové zprávy, které jsou jeho jménem podávány.
V průběhu roku 2008 publikoval např. v měsíčníku Euro a poskytl několik rozhovorů do českých (např. Hospodářské noviny, MF Dnes), ale i zahraničních deníků a týdeníků (např. European Voice). Hlavní témata se týkala připravované nebo projednávané legislativy v EP, zejména pak klimatických změn, norem
klimatického balíčku, CO2 emisí, pesticidů, zdravotní péče, ochrany zdraví a pohybu pacientů. S výše uvedenou legislativou souvisí také množství rozhovorů poskytnutých nejrůznějším televizím a rádiím (např. Radiožurnál), z nichž kromě německých a britských převládají česká (např. Nova, ČT1, Z1) a slovenská média
(např. Slovenská televize).
K důležitým tématům týkajícím se obsahu ENVI výboru pravidelně vystupuje
na konferencích (např. European Energy Forum, Bali konference k ochraně klimatu, nakládání s odpady – Paříž) nebo k podobným akcím poskytuje záštitu (setkání na témata tuberkulóza, obezita u dětí, žloutenka apod.). Přibližně jednou za
dva měsíce také organizuje debatní kulaté stoly – což jsou setkání politiků a odborníků nad nejrůznějšími tématy a vzájemná výměna informací jako např. pohyb
pacientů po Evropě, rizika tuků na zdraví člověka, hrozící rizika obezity, TBC, biopaliva apod.
V červenci tohoto roku Miroslav Ouzký zorganizoval výstavu uměleckých děl
v Evropském parlamentu v Bruselu, na které byla představena díla předních českých, ale i slovenských a německých uměleckých kovářů. K této výstavě také vydal informační katalog, který byl zájemcům distribuován v průběhu celé doby konání výstavy.
257
Ivo Strejček
V průběhu roku 2008 publikoval desítky článků v celostátních i regionálních
denících, internetových portálech, zaměřené především na ekonomická témata,
vztahy měnové unie, integrační proces, Lisabonskou smlouvu či výstavbu amerického radaru v ČR. Poskytoval rozhovory pro média, komentoval politickou situaci a glosoval aktuální témata a situace. V průběhu roku 2008 se Ivo Strejček zúčastnil několika významných konferencí v ČR i v zahraničí, kde vystupoval jako
aktivní řečník. V ČR vystupoval např. na Ekonomické fakultě VŠB v Ostravě na
téma „Lisabonská smlouva a české předsednictví v EU“, v Bruselu vystoupil se
svým příspěvkem na konferenci Fifth Annual International Leaders Summit.
Ivo Strejček také podpořil promítání a šíření filmu „Great global warming Swindel“, který se zabývá otázkou globálního oteplování a umožnil tak divákům vidět
i jiný pohled na toto téma, než jaké oficiálně prezentují evropští i světoví lídři bojující proti globálnímu oteplování.
Nina Škottová
Nina Škottová v rámci vnější parlamentní činnosti vystoupila 2. října 2008 v Olomouci s příspěvkem na konferenci „Mezikulturní dialog v Evropě 21. století: příležitosti, výzvy a hrozby“. Aktivně podpořila konání série vzdělávacích přednášek
Liberálně konzervativní akademie 2008, která probíhala během jarních měsíců
roku 2008. Společně s kolegou Oldřichem Vlasákem uspořádala 27. září 2008
v Hradci Králové „Evropský večer“ – setkání podnikatelů Olomouckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje. Podpořila konání mezinárodní konference
historiků „Ľespace tchéco-slovaque, sismographe de ľEurope au XXe siècle“, která proběhla ve francouzskému Senátu v Paříži 21. listopadu 2008.
V rámci informování o své činnosti evropské poslankyně byly pravidelně publikovány články v regionálních médiích. V listopadu 2008 vydala publikaci „Vývoj a perspektivy Evropské unie“. Všechny mediální výstupy jsou v plném znění
k dispozici na internetové stránce.
Oldřich Vlasák
Oldřich Vlasák na svých webových stránkách pravidelně informuje o dění v Evropském parlamentu, dvakrát měsíčně vydává elektronický Newsletter o aktuálním dění v EU, ČR i východočeském regionu a pravidelně publikuje a vystupuje
v českých i zahraničních médiích (např. Český rozhlas, Hospodářské noviny, MF
Dnes, Moderní obec, The Regional Review apod.). Jako předseda Svazu měst a obcí ČR, výkonný prezident Evropské rady municipalit a regionů a člen světové rady UCLG aktivně vystoupil na mnoha konferencích a seminářích doma i ve světě.
K nejvýznamnějším tématům, kterým se dlouhodobě věnuje, patří problematika
samospráv, hájení jejich zájmů v Bruselu, a problematika evropských fondů, konkrétně pak posilování postavení měst při čerpání strukturálních fondů a zajištění
adekvátní podpory rozvoje venkova. Mezi další důležitá témata patří problematika vodního a odpadového hospodářství, dopravy, hospodářské soutěže na vnitřním
trhu, služeb v obecném zájmu a nukleární energie.
258
Aktivní je také v publikační a organizační činnosti. Na konci roku 2007 vydal
publikaci 15 let ODS ve východočeském a královéhradeckém regionu. V dubnu
uspořádal společně s Peterem Štastným v EP úspěšnou výstavu s názvem „100 let
mezinárodního ledního hokeje“. K této výstavě vydal publikaci ohlížející se za postavením československého hokeje na světové scéně a uspořádal sérii výstav za
účasti hejtmanů a primátorů na hokejových extraligových stadionech. V květnu
2008 uspořádal ve spolupráci s CEVRO seminář Budoucnost kohezní politiky a následně vydal k tomuto tématu publikaci. Společně s L. Sefzigem otevřel v ČR debatu o žádoucím budoucím směrování evropských peněz. Jako podporu krajským
a senátním kandidátům sestavil v září 2008 publikaci Evropská unie očima osobností, která prezentovala konzervativní názory našich kandidátů a podporovatelů.
Na podzim vydal také publikaci Evropská parlamentní demokracie, kterou sestavil společně s politologem a šéfredaktorem CEVRO, ve které je zmapována politická situace v Evropě. Výrazným způsobem se v Bruselu zasadil o prosazení ochranné známky „České pivo“.
Oldřich Vlasák podporuje také český sport a kulturu, mimo jiné převzal záštitu
a zahájil mistrovství České republiky neregistrovaných hráčů v tenise, promítání
českých filmů v Bruselu v rámci interkulturního dialogu či slavnostně ukončil Jubilejní desátý ročník Mezinárodního štafetového běhu lidí s mentálním postižením.
Jan Zahradil
Jan Zahradil pravidelně publikuje své příspěvky v českých i zahraničních denících a časopisech (téměř čtyřicet autorských článků v hlavních denících Hospodářské noviny, Mladá Fronta, Právo, Lidové noviny) a časopisech (Euro, Instinkt,
Reflex), vystupoval během roku v televizi (ČT1, ČT2, Události, komentáře, Otázky V. Moravce) i zahraničních kanálech vysílaných v zemích EU, v diskusních pořadech, dělal rozhovory do rádií (celkem dvě desítky, Radiožurnál, Frekvence 1,
Rádio Česko) a blogoval na internetových stránkách (www.aktualne.cz, www.idnes.cz), vydával tisková prohlášení. Nejvíce se tematicky zaměřil na výstavbu radaru v ČR, Lisabonskou smlouvu, zahraniční politiku, fungování EU a mezinárodní vztahy. Jan Zahradil na svou webovou stránku umístil několik vlastních
videoklipů, které natočil během roku 2008 a které zachycují a dokumentují vybraná témata či stanoviska. Také jako člen nejvyššího orgánu ODS se vyjadřoval
k domácím politickým tématům a účastnil se politického života ČR.
Během roku 2008 zorganizoval Jan Zahradil pod záštitou premiéra ČR Mirka
Topolánka v Praze mezinárodní konferenci o hlasovacím systému v Evropské radě a v listopadu spolupořádal konferenci Fifth Annual International Leaders Summit v Bruselu. Dále se během roku účastnil několika konferencí a seminářů jako
vystupující panelista. V létě Jan Zahradil osobně zaštítil hudební festival České
hrady, vystupoval jako řečník při příležitosti významných dnů, které nám připomínají historii (např. projev k 387. výročí popravy 27 českých stavů).
Jaroslav Zvěřina
Jaroslav Zvěřina pravidelně na své webové stránce informuje o dění v EU v rámci svého blogu „Týden v Evropském parlamentu“. Mediální aktivita Jaroslava Zvě-
259
řiny byla v roce 2008 soustředěna na publikování článků a odborných textů v českých i zahraničních denících, podával rozhovory pro Českou televizi, Slovenskou
televizi, TV Markíza, European Voice, chatoval s diváky na ČT2, publikoval v regionálním jihočeském tisku.
Po celý rok 2008 Jaroslav Zvěřina vystupoval na konferencích a seminářích, diskutoval se studenty středních i vysokých škol a s odbornou veřejností. Komentoval
jak evropská témata, tak dění v České republice. Byl členem delegace, která navštívila Japonsko a Taiwan a v těchto zemích reprezentoval české zájmy. Důležitá je
také aktivní role Jaroslava Zvěřiny při pořádání vernisáží, např. vernisáž „Evropa
očima dětí MŠ“ nebo vernisáž „Evropa – kolébka vědeckého porodnictví“.
Písemná prohlášení
V roce 2008 poslanci klubu ODS v EP podpořili svým podpisem několik písemných prohlášení. Jmenovitě pak iniciovali tato písemná prohlášení:
• M. Cabrnoch: Písemné prohlášení o interoperabilitě zdravotních informačních
systémů.
• O. Vlasák, M. Ouzký: Prohlášení o energetické budoucnosti s nízkými emisemi
oxidů uhlíku.
• M. Cabrnoch: Prohlášení o revmatických chorobách.
• M. Cabrnoch: Prohlášení o prioritách při boji proti Alzheimerově chorobě.
Příprava hlasovacích seznamů ODS na hlasování
Pravidelnou a důležitou činností klubu je příprava hlasovacích listů pro poslance
ODS, tzv. „whipování“. Whip neboli koordinátor hlasování (Ivo Strejček) konzultuje v rámci podskupiny ED postoje ODS k jednotlivým legislativním iniciativám
a pozměňovacím návrhům a uvádí je do souladu s postoji politických partnerů
ODS. Hlavním výstupem této výlučné spolupráce je zpracování podkladů pro hlasování na plenárním a miniplenárním zasedání (tzv. voting list), který na základě
programových priorit ODS jednotí postoj europoslanců ODS k jednotlivým položkám agendy hlasování.
Pravidelná příprava vlastního hlasovacího seznamu ODS před každým
hlasováním je mimořádně časově a pracovně náročná. Zároveň jde o naprosto unikátní proceduru, která nemá u jiné národní stranické delegace obdoby. Ostatní národní delegace zpravidla hlasují podle hlasovacích
seznamů svých nadnárodních politických skupin. Náš vlastní „voting list“
nám umožňuje mít naprostou kontrolu nad tím, o čem a jak hlasujeme,
a jistotu, že naše hlasování nejsou v rozporu s programem ODS.
Přehled vybraných hlasování
V průběhu roku 2008 hlasovali poslanci ODS celkem na deseti plenárních zasedáních ve Štrasburku (dvě ze dvanácti zasedání byla z důvodu pádu stropu v hlavním hlasovacím sále ve Štrasburku přeložena do Bruselu) a šesti miniplenárních
zasedáních v Bruselu. Dohromady bylo od počátku roku 2008 do dnešního dne odhlasováno na 539 zpráv, rezolucí, doporučení, iniciativ a usnesení. V tomto směru jsou jednou z nejproblematičtějších položek tzv. „zprávy z vlastní iniciativy“
připravované mnohými europoslanci k dílčím tématům. Jedná se přibližně o pěti-
260
nu zpráv z celkového počtu, o kterých hlasuje EP (v roce 2008 bylo předloženo
121 iniciativních zpráv, za celé volební období celkem 524 iniciativních zpráv).
Ostatní zprávy jsou k projednání zasílány z Evropské komise. Zprávy z vlastní iniciativy zpravidla směřují pouze k další a větší regulaci, vybízejí evropské instituce k přípravě nové legislativy a zpravidla slouží jejich autorům pouze ke zviditelňování před domácím publikem, bez ohledu na možné následky.
Nebudeme vám předkládat výčet těch nejzajímavějších, nejzávažnějších a nejdůležitějších hlasování, jako jsme dělali doposud. Představíme vám některá z témat, která se objevila na hlasování EP a svým obsahem se zařadila do kategorie
„úsměvné, tragické, panevropské nebo také špidlovské“.
Evropské symboly v EP
Evropský parlament na svém zářijovém plenárním zasedání podpořil téměř jednohlasně používání evropských symbolů v EP. Přestože se podařilo, i díky iniciativě vládní delegace ČR, vypustit symboliku z textu o Lisabonské smlouvě, Evropský parlament si sám odsouhlasil, že symboly EU bude používat. Parlament
formálně uznal evropskou vlajku, hymnu a heslo „Jednotná v rozmanitosti“. Vlajka bude vyvěšena ve všech zasedacích místnostech EP, hymna se bude hrát při zahájení každého ustavujícího zasedání a při dalších slavnostních schůzích a heslo
bude uváděno na všech úředních dokumentech EP.
Verdikt klubu ODS: Poslanci klubu ODS v EP jednoznačně tuto iniciativu socialistického poslance Gonzáleze odmítli a hlasovali PROTI přijetí této iniciativy.
Vítězství jasné většiny bylo přesvědčivé a skupinka hlasujících proti návrhu v počtu přibližně padesáti poslanců nezabránila přijetí tohoto zbytečného aktu.
Směrnice o některých aspektech pracovní doby
Evropský parlament již v roce 2005 (s důsledky na mnoho dalších let) schválil
směrnici, která zamezuje volné dohodě ohledně délky pracovní doby mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Směrnice se zabývá „zlepšením“ života obyvatel
EU pod hesly jako např. „soulad mezi prací a rodinným životem je základním prvkem pro dosažení cílů, jež si Unie stanovila“.
Verdikt klubu ODS: Poslanci klubu ODS v EP nepodpořili tento návrh domnívajíce se, že oblast pracovního práva patří do kompetence národních států a nesouhlasíce se systémem, který v neprospěch zaměstnavatelů navrhuje evropská levice.
Hlavní směry hospodářských politik na rok 2008
Evropská komise každý rok představuje své návrhy pro hlavní směry hospodářské politiky EU. Zpráva se ani na jednom místě nezmiňuje o snižování přebujelé
administrativy, která tíží podnikání nejvíce. Nikde se nemluví o zjednodušování
prostředí pro podnikání. Je posilována myšlenka sociálně tržního přístupu, přestože je jasné, že zaostávání EU v hospodářském růstu za zbytkem světa je způsobeno především vysokou cenou práce a nadměrnou byrokracií. Boj s klimatickými změnami se dle zprávy stává jedinou správnou filosofií, a to za jakoukoliv cenu.
Verdikt klubu ODS: Poslanci klubu ODS v EP nepodpořili tuto zprávu. Zpráva vůbec nebere v úvahu dynamiku vývoje okolního světa a konzervuje strnulé
a zastaralé přístupy na úrovni evropských institucí.
261
Akční plán pro energetickou účinnost
Dokument je ve vysvětlujícím prohlášení provázen ultimativními větami, které
jsou nepřijatelné. Např.: „Svět má jen osm let na to, aby řešil problém globálního
oteplování.“, nebo: „Pokud teploty na celém světě stoupnou o více než 2 stupně
Celsia oproti úrovni před industrializací, klimatické změny se pravděpodobně vymknou kontrole“. Poslední formulace zcela ignoruje fakt, že klimatické změny dosud nikdy pod kontrolou lidstva nebyly. V dokumentu se dále konstatuje, že
„... k tomu, aby byl akční plán úspěšný, bude zapotřebí dalších 20 pracovníků“.
Verdikt klubu ODS: Europoslanci ODS z principu podporují opatření, která
vedou ke zvýšení energetické účinnosti, a tím i k úsporám energie, potažmo k úsporám surovin a škodlivých emisí. Věříme však, že daleko účinnější cesta k dosažení vyšší energetické účinnosti vede přes tržní mechanismy, nikoliv přes politicky
motivované kampaně založené na daňových deformacích a dalších regulačních
opatřeních administrativního charakteru.
Vliv marketingu a reklamy na rovnost mužů a žen
O tom, jak nebezpečné mohou být iniciativní zprávy některých europoslankyň
či europoslanců svědčí i text, který schválil Evropský parlament. Téma rovnosti
pohlaví se dostalo až na úroveň monitorování reklamy a marketingu: „…Vzhledem
k tomu, že reklama šířící diskriminační nebo degradující názory, které vycházejí
z předsudků o ženách a mužích a ze všech ostatních forem genderových stereotypů, je překážkou pro dosažení moderní a rovnoprávné společnosti“. Ve svém textu zpráva vyzývá členské státy, aby studovaly obraz žen a mužů v reklamě a marketingu a podávaly o tom zprávy. Již neříká jak.
Verdikt klubu ODS: Europoslanci klubu ODS z principu odmítají veškeré regulatorní nařízení, jak direktivně upravovat rovnost mezi pohlavími.
Seznam decentralizovaných orgánů EU
Evropské instituce včele s Komisí zřídily během svého působení pomocné a výkonné agentury, které zasahují do tvorby legislativy ovlivňující životy obyvatel
členských zemí EU, ale jejich odpovědnost je mizivá. Ročně se tak utrácí ohromné sumy peněz na provoz agentur, o jejichž práci se mnoho neví.
Evropská agentura pro životní prostředí
Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí
Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání
Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek
Evropská nadace odborného vzdělání
Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost
Evropský úřad pro bezpečnost potravin
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí
Evropská agentura pro léčivé přípravky
Evropská agentura pro bezpečnost a zdraví při práci
Evropská agentura pro námořní bezpečnost
Evropská agentura pro bezpečnost letectví
262
Evropská agentura pro železnice
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu
Odrůdový úřad Společenství
Překladatelské středisko pro instituce EU
Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie
Evropský úřad pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem
Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU
Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu
Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací
Evropská agentura pro chemické látky
Evropská agentura pro obnovu
Evropská agentura pro základní práva
Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání
Evropský institut pro rovnost žen a mužů (ve fázi přípravy)
Evropský úřad pro bezpečnost potravin
Společný evropský podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy
Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
Evropská obranná agentura
Satelitní středisko EU
Ústav EU pro studium bezpečnosti
Evropská jednotka pro justiční spolupráci
Evropská policejní akademie
Evropský policejní úřad
Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum
Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace
Výkonná agentura pro transevropskou dopravní síť
Výkonná agentura pro výzkum
Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast
Výkonná agentura pro zdraví a spotřebitele
Verdikt klubu ODS: Poslanci klubu ODS v EP pravidelně hlasují PROTI všem
navyšováním výdajů na provoz těchto agentur, jsou proti zakládání nových či rozšiřování kompetencí těch stávajících agentur.
VII. Závěr
Zpráva klubu ODS v EP pro rok 2008 je koncipována tak, aby podala čtenářům
rozsáhlý výběr informací o činnosti a aktivitě členů klubu ODS v EP a současně,
aby se nestala pouhým výčtem faktů, čísel, účastí na zasedání či na hlasování. Aktivita europoslanců je natolik různorodá a probíhající jak v Evropském parlamentu, tak v České republice, že souhrnné a vyčerpávající informace není možné v celé své šíři a hloubce zahrnout v letošní zprávě najednou, ale zájemci je mohou
nalézt na webových stránkách jednotlivých členů klubu ODS v EP.
263
Rok 2008 byl v institucích EU poznamenán především negativním irským referendem k Lisabonské smlouvě, globální finanční krizí, jejími dopady na evropské
bankovní a finanční instituce, jednáním o energeticko-klimatickém balíčku a také předsednictvím Francie v Radě EU. V neposlední řadě je třeba také vnímat blížící se volby do Evropského parlamentu příští rok a s tím související snahu o zviditelnění instituce i jednotlivých europoslanců.
Tak jako doposud, i nadále bude klub ODS v EP podporovat taková legislativní
usnesení a iniciativu, která budou směřovat k liberalizaci hospodářství, rozšiřování prostoru svobody, naplňování základních čtyř hodnot EU, rovnému postavení občanů ČR vůči ostatním zemím, snižování evropské byrokracie a regulace, dodržování mezinárodních dohod, boji proti terorismu, dalšímu rozšiřování EU
a obhajování zájmů občanů České republiky.
Europoslanecký klub ODS se aktivně účastní v rámci možnosti svých členů příprav na předsednictví ČR v Radě EU, které proběhne v první polovině roku 2009.
Významné a četné jsou návštěvy místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry v Bruselu či Štrasburku, europoslanci sami spolupracují i na úrovni jednotlivým ministerstev, uvnitř municipalit a v regionech.
Čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU je oblastí, ve které
se poslanci ODS v EP dlouhodobě snaží zasahovat do procesu přípravy legislativy až po finální monitoring projektů tak, aby se Česká republika stala úspěšným
příjemcem těchto finančních prostředků a peníze z fondů se tak mohly stát doplňkovým finančním zdrojem, který nejen kompenzuje, ale převýší povinné odvody do rozpočtu EU, které vláda ČR každoročně do Bruselu zasílá.
Klub ODS na půdě Evropského parlamentu vystupuje jednotně a jeho
činnost probíhá bez vnitřních sporů. Poslancům ODS v EP se aktivně
daří spoluvytvářet a doplňovat domácí politickou agendu ODS a obhajovat tak zájmy České republiky v souladu s programovými prioritami
ODS, a to jak svou činností v příslušných výborech na půdě Parlamentu, tak v rámci svého působení odborného mluvčího v daném resortu
směrem k informování občanů i médií v ČR.
Klub ODS je v rámci EP viditelným tělesem, které přispívá k prosazování a popularizaci eurorealistických představ o evropské integraci
a budoucnosti EU, které jsou alternativou k silně převládajícímu federalistickému proudu v EP a na europarlamentní půdu uvádí ODS jako
známou a respektovanou značku.
MUDr. Milan Cabrnoch
Středočeský kraj
člen Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a náhradník ve Výboru
pro rozpočtovou kontrolu
člen Delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU – Rusko
resortní mluvčí klubu pro oblasti: ochrana spotřebitelů, zaměstnanost
a sociální věci
264
Narozen 6. srpna 1962 v Čáslavi, žije v Kolíně. Absolvoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze, poté pracoval do roku 1994 jako lékař v nemocnici v Kolíně. V letech 1994–1998 působil na Ministerstvu zdravotnictví ČR
jako ředitel odboru zdravotního pojištění a později jako náměstek ministra zdravotnictví. V letech 1998 až 2004 byl poslancem Parlamentu ČR, kde působil ve
funkci místopředsedy Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V letech
1998–2004 byl zastupitelem města Kolína. Od roku 2002 do roku 2004 byl členem Stálé delegace Parlamentu ČR v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.
Od roku 2004 je poslancem Evropského parlamentu, kde je členem Výboru pro
zaměstnanost a sociální věci, náhradníkem ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu
a členem delegace pro vztahy EU – Rusko.
Hovoří anglicky, německy a rusky. Je ženatý, má syna a dceru.
RNDr. Petr Duchoň
Jihomoravský kraj
místopředseda Výboru pro rozpočtovou kontrolu, člen Výboru
pro dopravu a cestovní ruch
člen Delegace pro vztahy se Spojenými státy
resortní mluvčí klubu pro oblasti: rozpočtová kontrola, doprava
a cestovní ruch
Narodil se v roce 1956 v Brně. Studoval fyziku na Masarykově univerzitě. Absolvoval postgraduální studium vakuové techniky na ČVUT v Praze a studijní pobyt
v Heidelbergu.
Politickou kariéru začal jako místostarosta městské části Brno-Bystrc. Později se
stal členem městského zastupitelstva zvoleným za ODS. V letech 1998 až 2004
působil jako primátor města Brna. Zúčastnil se několika studijních pobytů zaměřených na oblast místní samosprávy. Je absolventem Eisenhowerovy nadace. Ve
volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 byl zvolen europoslancem. V Evropském parlamentu působí jako místopředseda Výboru pro rozpočtovou kontrolu, zároveň je členem Výboru pro dopravu a cestovní ruch a členem meziparlamentní delegace pro USA.
Je ženatý, má syna a dceru. Hovoří anglicky, německy a rusky. K jeho zálibám patří lyžování, tenis, fotbal, divadlo a cestování.
Mgr. Hynek Fajmon
Středočeský kraj
člen Rozpočtového výboru a náhradník ve Výboru pro zemědělství
a rozvoj venkova
člen Delegace pro vztahy s Čínskou lidovou republikou
resortní mluvčí klubu pro oblasti: rozpočet, zemědělství, rybolov
Mgr. Hynek Fajmon se narodil 17. května 1968 v Nymburce, dnes žije v Lysé nad
Labem. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie.
V letech 1992–1993 absolvoval kurz pro diplomaty na Diplomatic Academy ve
265
Vídni a v letech 1993–1994 studoval na London School of Economic, obor moderní britská politika. Po ukončení studií nastoupil jako poradce ministra zahraničních věcí pro záležitosti NATO. V letech 1995–1996 působil jako ředitel odboru bezpečnostní politiky MZV a následně pak jako poradce ministra obrany pro
záležitosti NATO.
V letech 1998–2001 působil ve funkci starosty města Lysá nad Labem. V roce 2001
se stal poslancem Parlamentu České republiky, kde byl členem Výboru pro evropskou
integraci a působil jako pozorovatel v Evropském parlamentu. V roce 2004 byl zvolen
poslancem Evropského parlamentu, kde je členem Rozpočtového výboru a náhradníkem ve Výboru zemědělském. Zároveň působí jako člen Delegace pro vztahy s Čínskou lidovou republikou. Je zakládajícím členem Občanské demokratické strany.
Hynek Fajmon je ženatý, se svojí ženou Markétou má dvě děti, dceru Elišku a syna Theodora.
MUDr. Miroslav Ouzký
Ústecký kraj
předseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost
potravin a náhradník ve Výboru pro zahraniční věci
člen Dočasného výboru pro změnu klimatu a člen Delegace pro vztahy
s Jihoafrickou republikou
resortní mluvčí klubu pro oblasti: životní prostředí, veřejné zdraví
Narozen 18. srpna 1958 v Chlumci nad Cidlinou. Vystudoval Lékařskou fakultu
UK v Praze. Poté nastoupil na chirurgické oddělení nemocnice v Kadani, kde se
stal vedoucím lékařem rehabilitačního oddělení a později primářem. Vede soukromé rehabilitační zařízení.
V letech 1994 až 2004 byl členem Městského zastupitelstva v Kadani, od roku
1998 do roku 2004 byl poslancem Parlamentu ČR. V letech 2002 až 2004 byl
předsedou Stálé delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy a v letech 2003
až 2004 člen delegace pozorovatelů v Evropském parlamentu. První polovinu mandátu poslance Evropského parlamentu byl místopředsedou Evropského parlamentu
a ve druhé polovině mandátu je předsedou Výboru pro životní prostředí, veřejné
zdraví a bezpečnost potravin a náhradníkem ve Výboru pro zahraniční věci.
Hovoří anglicky, pasivně rusky a francouzsky. Je ženatý, má dvě děti.
PaedDr. Ivo Strejček
Vysočina
člen Hospodářského a měnového výboru a náhradník ve Výboru
pro mezinárodní obchod
člen Delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU – Chorvatsko
resortní mluvčí klubu pro oblasti: ekonomika a měnové záležitosti,
mezinárodní obchod, finanční služby a bankovnictví
Narozen 11. ledna 1962 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a stal se učitelem, vyučuje angličtinu a zároveň i překládá.
266
V letech 1996–1997 byl tiskovým mluvčím předsedy vlády Václava Klause a vlády ČR. Byl poradcem místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za
ODS M. Němcové. Je členem Rady města Žďáru nad Sázavou a druhé volební období je i členem zastupitelstva. V Evropském parlamentu působí v Hospodářském
a měnovém výboru a jako náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod. Zároveň
působí ve Smíšeném parlamentním výboru EU – Chorvatsko.
Je ženatý a má dvě děti, hovoří anglicky a rusky.
doc. RNDr. Nina Škottová, CSc.
Olomoucký kraj
členka Rozpočtového výboru a náhradnice ve Výboru pro kulturu
a vzdělávání
členka Delegace pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem
a Smíšeného parlamentního výboru Evropského hospodářského
prostoru (EHP)
resortní mluvčí klubu pro oblasti: kultura a vzdělávání, práva žen
a rovnost pohlaví
Narozena 6. října 1946 v Prostějově, žije v Bedihošti. Absolvovala Farmaceutickou
fakultu UK v Bratislavě. Pracovala na Akademii věd v Bratislavě jako vědecká pracovnice, dále jako docentka na Lékařské fakultě UP v Olomouci, od roku 1999 jako přednostka Ústavu farmakologie. Byla členkou Vědecké rady Lékařské fakulty
UP v Olomouci. V letech 1992–1995 působila jako hostující vědec na Lékařské fakultě v Umea, Švédsko, a absolvovala řadu dalších pracovních pobytů v zahraničí
(stáže, kongresy). V roce 2006 obdržela Zlatou medaili Univerzity Palackého a v roce 2007 Pamětní medaili III. odboje od Konfederace politických vězňů Olomouc.
V Evropském parlamentu působí jako poslankyně Rozpočtového výboru a jako náhradnice ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. Dále je členkou Delegace pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem a Smíšeného parlamentního výboru Evropského hospodářského prostoru.
Hovoří anglicky, rusky, pasivně francouzsky.
Ing. Oldřich Vlasák
Královéhradecký kraj
vice-coordinator Výboru pro regionální rozvoj a náhradník ve Výboru
pro dopravu a cestovní ruch
člen Delegace pro vztahy se zeměmi Andského společenství a náhradník Delegace ve Smíšeném parlamentním výboru EU – Chorvatsko
resortní mluvčí klubu pro oblasti: regionální rozvoj a vnitřní trh
Narodil se roku 1955 v Hradci Králové, kde žije dodnes. Vystudoval ČVUT v Praze; nejprve pracoval ve výzkumu jako odborník v oblasti životního prostředí, kde
publikoval a uplatnil několik patentů. Následně působil jako manažer ve společnostech Marius Pedersen a BWM, zabývající se nakládáním s odpady, a společnosti East Bohemian Airport, která provozuje letiště v Pardubicích.
267
Zkušenosti manažera v soukromém sektoru uplatnil v komunální politice, v roce
1994 byl zvolen do Rady města Hradce Králové, od roku 1998 byl jeho primátorem. V roce 2001 se stal předsedou Svazu měst a obcí ČR. Zastupoval města a obce v organizacích Rady Evropy a ve Výboru regionů EU. Aktivně působí v Radě
evropských municipalit a regionů (od roku 2004 je jejím výkonným prezidentem)
a jako člen světové rady Organizace spojených místních samospráv (UCLG). Praxi z práce v samosprávě a z evropských institucí se rozhodl zúročit v Evropském
parlamentu. Zde působí ve Výboru pro regionální rozvoj (od ledna 2007 jako vice-coordinator) a je náhradníkem ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch. Je rovněž členem Delegace pro vztahy se zeměmi Andského společenství a náhradníkem ve Smíšeném parlamentním výboru EU – Chorvatsko. O. Vlasák byl 15 let
dobrovolným členem horské služby.
Hovoří anglicky, rusky a pasivně německy. Je ženatý, má tři děti a jeho koníčkem
je sport.
Ing. Jan Zahradil
kraj Praha
předseda klubu poslanců ODS v EP, vedoucí ČND
člen Výboru pro rozvoj a náhradník ve Výboru pro občanské svobody,
spravedlnost a vnitřní věci
člen Delegace pro vztahy s Indií a náhradník v Delegaci ve Smíšeném
parlamentním výboru EU – Turecko
resortní mluvčí klubu pro oblasti: zahraniční věci, bezpečnost a obrana, ústavní záležitosti EU a rozvojová politika EU
Narozen 20. března 1963 v Praze, kde žije dodnes. Absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor technologie vody a životního prostředí. Po jejím
ukončení pracoval jako výzkumný pracovník. V letech 1990–1992 byl zvolen poslancem FS. Působil jako poradce předsedy vlády ČR pro zahraničně-politické otázky a poté jako vedoucí oddělení evropské integrace Úřadu vlády ČR. Od roku 1998 je poslancem Parlamentu ČR, kde zastává funkci místopředsedy Zahraničního výboru.
V roce 2001 byl zvolen místopředsedou ODS, v roce 2002 1. místopředsedou ODS.
Od roku 1998 do roku 2006 působil jako stínový ministr zahraničí ODS. V roce
2002 byl Poslaneckou sněmovnou zvolen zástupcem ČR do Konventu o budoucnosti EU. Působil jako předseda stálé parlamentní delegace do Evropského parlamentu, od roku 2003 byl předsedou parlamentní delegace pozorovatelů v Evropském parlamentu. Po zvolení do Evropského parlamentu v červnu 2004 se stal
předsedou české národní delegace v parlamentní frakci ELS-ED a předsedou klubu ODS v EP. Jako poslanec Evropského parlamentu působí ve Výboru pro rozvoj,
v Dočasném výboru pro politické výzvy a rozpočtové prostředky rozšířené Unie
v letech 2007–2013 a jako náhradník ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Jan Zahradil je rovněž plným členem Delegace pro vztahy s Indií a náhradníkem ve Smíšeném parlamentním výboru EU – Turecko.
Hovoří anglicky a rusky, pasivně německy a polsky. Je ženatý, má dvě děti.
268
doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
Jihočeský kraj
člen Výboru pro právní záležitosti a náhradník ve Výboru pro kulturu
a vzdělávání
člen Delegace pro vztahy s Japonskem
resortní mluvčí klubu pro oblasti: právní záležitosti, petice
Narozen 18. prosince 1942 v Třebíči, žije v Táboře. Absolvoval Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové, pracoval jako vědecký pracovník, odborný lékař, psychiatr a sexuolog v Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty a VFN v Praze 2, od
roku 1989 je jeho přednostou. Je předsedou Sexuologické společnosti ČLS a členem IASR (International Academy of Sex Research).
V roce 1992 byl zvolen poslancem Federálního shromáždění ČR, od roku 1996 je
poslancem Parlamentu ČR, kde působil jako předseda Výboru pro evropskou integraci. Od roku 2002 je jeho místopředsedou. V letech 1999–2002 byl stínovým
ministrem školství. Po zvolení do Evropského parlamentu v roce 2004 zde působí
jako člen Výboru pro právní záležitosti, je náhradníkem ve Výboru pro kulturu
a vzdělávání a místopředsedou Delegace EP pro vztahy s Japonskem.
Hovoří anglicky, německy a rusky. Je ženatý, má tři děti.
ZPRÁVA O ČINNOSTI
KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE ODS
Václav Koutník
předseda Kontrolní a revizní komice ODS
Kontrolní a revizní komise ODS, zvolená na kongresu ODS v roce 2006, se sešla na ustavující schůzi v prosinci 2006, kde ze svého 14 členného kolektivu zvolila za svého předsedu Ing. Václav Koutníka.
Kontrolní komise se v současném volebním období sešla celkem 9x, řídila se
svým plánem práce co do termínů konaní zasedání KRK včetně věcné náplně jednotlivých schůzí.
Pravidelným bodem jednání byla informace z Výkonné rady, kde zástupce KRK
se zúčastňoval jejich zasedání pravidelně. Z diskuse k tomuto bodu byla zřejmá
podpora členů KRK Výkonné radě v jejich závěrech a jejich stanovisek. Jedná se
jak o reakci a hodnocení vnitrostátní politické situace, tak i zahraniční včetně informací z Evropského parlamentu.
Členové KRK v roce 2007 a 2008 provedli následující prověrky:
ZPRÁVA O ČINNOSTI KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE ODS
269
• hlavní kancelář – kontrola hospodaření za rok 2006 a 2007 včetně darovacích
smluv
• prověrka vnitřní zadluženosti regionů a oblastí vůči hlavní kanceláři
• zadávání zakázek a výběr dodavatelů služeb a majetku
• řešení škodních případů
• kontrola stížnosti na hospodaření OS ODS Praha 11
Všechny prověrky byly provedeny formou skupinového šetření zástupců KRK
a následně projednány na řádných zasedání KRK a následně odsouhlaseny. Nevyskytly se případy, kdy by závěry kontrolní skupiny byly měněny kontrolní a revizní komisí. Závěry ze všech jednání KRK i prověrkových skupin jsou předkládány hlavní kanceláři.
Dále bylo provedeno místní šetření na OS Praha 11, které vzniklo z požadavku
jednoho jejich člena. Jednání proběhlo za účasti vedení OS včetně zástupce KRK
OS Prahy 11. Závěry z této kontroly byly rázu preventivního s doporučujícím závěrem. Následně byla provedena u tohoto OS kontrola na odstranění závad s tím,
že nápravná opatření jsou plněna.
Dále KRK projednala Výroční zprávu ODS včetně zprávy auditora za rok 2006
a 2007 s pozitivním hodnocením. Průběžně byly hodnoceny výsledky čerpání rozpočtu ODS v návaznosti na případné jeho změny. Dále ve vztahu k hospodaření
byla projednána zpráva o stavu hospodaření za rok 2006 a 2007, z čehož vyplynula i prověrka na vnitřní zadluženost regionů a oblastí.
V neposlední řadě byla ze strany členů KRK iniciována snaha připomínkovat
a dávat náměty na případné úpravy Stanov strany pro sekci Stanov a následně pro
jednání kongresu. Byly předloženy 2 náměty, které byly předmětem dalšího projednávání v sekci Stanov.
Pro zlepšení další práce KRK ODS její členové spatřují opatření ve větší spolupráci a zájmu Výkonné rady o činnost této komise, osobní účastí jejich zástupců na jednáních KRK ODS a vyžadování si i jejich stanovisek pro případná ekonomická či kontrolní rozhodování.
Pokud se týká účasti jednotlivých členů KRK ODS na svých zasedáních, tato je
pouze ze 64 %, proto by bylo vhodné, aby jednotlivé regiony, které delegují své
zástupce do tohoto orgánu, se více zajímaly o práci svých zástupců ve vrcholných
politických orgánech.
KRK ODS je přesvědčen, že po zkušenostech z tohoto volebního období by si
celá ODS na všech úrovních zasloužila vydat jednotný volební řád, který by zamezil možnému manipulování a spekulacím při volbách na úrovni oblastí a k tomu by dopomohl vydat i etický kodex, který v rámci předvolebního boje i mezi členy ODS chybí.
Závěrem mi dovolte poděkovat všem členům komise za práci v uplynulém volebním období.
Dále chci poděkovat pracovníkům hlavní kanceláře za iniciativní přístup a součinnost při jednáních a prováděných kontrolách.
270
VÝROČNÍ ZPRÁVA
SMÍRČÍHO VÝBORU ODS
Václav Kalina
předseda Smírčího výboru ODS
Po uplynutí dvouletého volebního období mi připadla povinnost kongresu skládat účty za tuto dobu, a proto, prosím, přijměte tuto moji výroční zprávu.
Za období roku 2007 a 2008 se sešel SV ODS celkem 13x. Je nutno konstatovat, že v tomto období nebyl usnášeníschopný pouze jedenkrát, a to v roce 2007,
tak jak jsem uváděl ve výroční zprávě pro kongres v roce 2007. V roce 2008 se situace změnila tak, že jednání bylo svoláváno tehdy, kdy dostatečný počet členů
sdělil předsedovi, že se mohou jednání zúčastnit.
Tak jako každou výroční zprávu připomínám regionálním radám, aby do SV ODS
nominovaly ty členy, kteří budou mít dostatek volného času k tomu, aby se mohli
jednání SV ODS zúčastňovat, musím toto opakovat i v této výroční zprávě, neboť
v průběhu období od posledního volebního kongresu, odstoupil zástupce Plzeňského regionu, Ústeckého regionu a musím konstatovat, že i region Karlovarský
a region Moravskoslezský měl v účasti svých zástupců v SV ODS nedostatky.
Za volební období 2007–2008 rozhodoval SV ODS v několika problematických
případech, připomenu pouze Prahu 5, event. Jihomoravský region, vždy se SV ODS
podařilo buď dovést strany ke smíru, nebo autoritativně SV ODS rozhodoval. V několika případech rovněž podal výklad Stanov.
Předseda SV ODS a členka SV ODS Bc. Marie Paděrová se zúčastňovali jednání v sekci Stanov a SV ODS doufám, že změna Stanov, kterou by měl kongres přijmout by mohla přispět k lepšímu výkladu vzniku a zániku členství v ODS a zejména pak by měla odstranit problémy při sněmech, které jsou volební, neboť se
předpokládá povinné přijetí jednacích řádů, počínaje MS a regiony konče. Tyto
jednací řády by pak byly závazné pro jednání jednotlivých stupňů.
Nutno konstatovat, že i podání jednotlivých stěžovatelů či odvolatelů docházejí
SV ODS již lépe označeny, takže je možno bez problémů ve věcech rozhodovat
a navíc SV ODS zná adresy, na které může svá rozhodnutí rozesílat.
Věřím, že si všichni připomínky SV ODS vezmou k srdci a budou nadále při
svých podáních plnit požadavky na ně kladené a doufám, že v příštím volebním
období, na které bude zvolen SV ODS bude mít tento méně práce a přeji mu proto do dvouletého působení mnoho zdaru.
271
PŘÍLOHY
PŘÍLOHY
PŘÍLOHA č. 1
Přehled usnesení VR ODS
Usnesení VR ODS ze dne 18. 12. 2007
VR ODS plně podporuje nominaci 122 poslanců a senátorů ODS, kteří navrhli
Václava Klause na funkci prezidenta ČR.
VR ODS je znepokojena neodpovědnou politikou ČSSD ve věci důchodové reformy. Po mnoha měsících jednání vrací ČSSD diskuzi zpět do roku 2005 před závěry tzv. Bezděkovy komise. Bezbřehý populismus ČSSD již podruhé brání nalezení širší politické shody nad penzijní reformou.
VR ODS konstatuje, že prostor pro jednání vedoucí k nalezení širší politické
shody nad penzijní reformou byl naprosto dostatečný. Penzijní reforma je natolik
nutný krok z hlediska budoucnosti naší země, že je legitimní, správné a odpovědné využít i těsné většiny k jejímu prosazení.
VR ODS považuje provedení penzijní reformy za prvořadou prioritu koaliční vlády, a proto žádá předsedu ODS o svolání koaličního jednání na toto téma.
• VR ODS s potěšením bere na vědomí zvolení kandidáta ODS V. Klause prezidentem ČR.
• VR ODS konstatuje uspokojení nad skutečností, že prezident nebyl zvolen hlasy komunistů, ale vznikem přirozené demokratické koalice.
• VR ODS děkuje vyjednávacímu týmu poslanců, senátorů a všem, kteří ke zvolení kandidáta ODS přispěli. Oceňuje jednotu a důstojnost postupu ODS při
volbě.
• VR ODS blahopřeje Václavu Klausovi ke zvolení.
• VR ODS bere na vědomí omluvu předsedkyně Poslaneckého klubu SZ Kateřiny Jacques za údajné výroky vůči ODS publikované v některých médiích.
• VR ODS s uspokojením vnímá výsledky vlády při bourání bariér, které omezují volný pohyb občanů ČR.
• Zrušení hraničních kontrol, vstup ČR do Schengenského prostoru, zrušení víz
s Kanadou a výsledky jednání o zrušení vízové povinnosti při cestě do USA jsou
projevem cílevědomé a trpělivé práce ODS ve vládě v této oblasti.
• VR ODS žádá poslance a senátory, aby aktivně podpořili zákon o třetím odboji.
• VR ODS oceňuje fakt, že předmětem jednání předsedy Mirka Topolánka v USA
byla mimo jiné i otázka lidských práv a podpora disidentů a emigrantů z Kuby,
Barmy, Iránu a Běloruska v boji proti totalitě.
• VR ODS považuje toto téma za důležitou součást politiky ODS a vlády ČR.
• VR ODS vyjadřuje plnou podporu mimořádné valorizaci starobních důchodů.
272
• VR ODS je znepokojena zprávou, že Poslanecká sněmovna PČR vinou hlasování některých poslanců ODS nepropustila do druhého čtení zákon o vyrovnání
státu s církvemi. Konstatuje, že zákon považuje za potřebný, neboť:
– dojde k ukončení blokace majetku státu, obcí a měst
– vytvoří se podmínky financování chodu církví v ČR bez závislosti na státním
rozpočtu
• VR ODS považuje nadále přijetí vládního návrhu zákona o vyrovnání státu s církvemi za klíčové. Je nezbytné neprodleně zahájit standardní projednávání vládního návrhu zákona, propustit jej do druhého čtení a umožnit věcnou diskuzi
nad jeho návrhem.
• VR ODS vyzývá všechny poslance zvolené za ODS, aby neumožnili další blokování tohoto návrhu zákona a podpořili jej.
• VR ODS pokládá pokračování zdravotní reformy za prioritu a závazek celé koalice a považuje za nezbytné v ní pokračovat. Odmítá snahy rozmělnit vládní programové prohlášení. VR považuje za nezbytné projednat další postup v rámci K9.
• VR ODS podporuje stanovisko Regionální rady Jihomoravského regionu k další výstavbě silniční infrastruktury (R52).
• VR ODS oceňuje vystoupení české delegace na Evropské radě, která zabránila
kontraproduktivnímu tlaku na urychlené pokračování v ratifikaci smlouvy i po
jejím irském zamítnutí a dosáhla uznání specifického postupu ČR, mj. v závislosti na rozhodnutí Ústavního soudu.
• VR ODS konstatuje, že i případné dokončení ratifikačního procesu v dalších
členských zemích EU včetně ČR bude pouze formálním naplněním mezinárodního závazku vyplývajícího z Vídeňské konvence a že bez souhlasu všech 27
členských zemí EU Lisabonská smlouva stejně nemůže vstoupit v platnost, jak
vyplývá z primárního práva EU.
• VR ODS je přesvědčena, že české předsednictví EU musí za této situace aktivně vstoupit i do budoucího řešení smluvního základu EU, to i mimo rámec současného znění textu Lisabonské smlouvy.
• Právo na stávku je v ČR zaručeno Ústavou. Nicméně stávka, která proběhne zítra, je stávkou politickou. Nesouvisí s hájením zájmů zaměstnanců v rámci kolektivního vyjednávání a pouze poškodí zaměstnavatele a ve svých důsledcích
pak i zaměstnance. Od zahájení reforem vzrostly reálné mzdy v průmyslu o 3,8 %
a ve stavebnictví o 5,4 %. Je to třetí až čtvrtý nejvyšší nárůst reálných mezd za
období leden až duben za posledních 10 let. Nezaměstnanost klesá a roste počet volných pracovních míst. Reálné platy rostou dokonce rychleji než produktivita práce. Demografický vývoj a jeho nevyvratitelná fakta musí vést každou
odpovědnou vládu k provedení penzijní a zdravotnické reformy. České zaměstnance tak neohrožují reformy, ale nedostatek reforem.
PŘÍLOHY
273
1. Usnesení VR ODS k situaci v Poslanecké sněmovně PČR
• VR ODS zásadně nesouhlasí s opakovaným hlasováním několika poslanců zvolených za ODS s komunisty a socialisty proti vlastnímu poslaneckému klubu
a proti základním programovým prioritám ODS.
• VR ODS vyzývá představitele regionů, za které byli tito poslanci zvoleni, aby se
touto situací se vší vážností zabývali.
2. Usnesení VR ODS k situaci v Gruzii
• VR ODS konstatuje, že unáhlená reakce Gruzie na sílící separatistické tendence v Osetii nemůže zastřít fakt, že šlo o Ruskem dlouhodobě a vědomě podněcovaný vývoj. Rusko eskalaci osetinského konfliktu využilo k demonstraci své
síly na území cizího suverénního státu a k přesunutí konfliktu do Abcházie.
• Rusko se vyhnulo všem možnostem mírového urovnání konfliktu a přímo se
uchýlilo k vojenské akci, jejíž důsledky postihly zejména civilní obyvatelstvo.
• VR ODS s obavami sleduje skutečné cíle ruské agrese, kterými bylo porušení
územní integrity Gruzie, definitivní odtržení území Jižní Osetie a Abcházie a nahrazení Saakašviliho západně orientované vlády proruským režimem. VR ODS
zásadně odmítá zasahování Ruska do územní integrity Gruzie.
• VR ODS vyzývá k urychlenému jednání o členství Gruzie v NATO.
• VR ODS podpoří všechny kroky mezinárodního společenství, které povedou
k udržení míru a územní integrity Gruzie a k podpoře geopolitických, investičních a energetických zájmů ČR.
3. Usnesení VR ODS k radarové základně
• VR ODS je přesvědčena, že současná mezinárodní situace poznamenaná zjevným nárůstem mocenských ambicí Ruska a neukončenou debatou o rozhodovacích pravidlech EU činí z pevného ukotvení ČR v rámci euroatlantické vazby,
jejíž součástí je i radarová základna v Brdech, náš životní zájem.
• VR ODS vítá podepsání smlouvy o protiraketové obraně mezi USA a Polskem
a ukončení jednání o statutu vojenských sil na budoucí radarové základně v ČR.
4. Usnesení VR ODS k návrhu ČSSD o zpoplatnění studia
• VR ODS s obavami sleduje návrhy ČSSD týkající se vysokých škol. Nápad zpoplatnit, a tudíž pokutovat neúspěšné studenty nepovede k motivaci škol poskytovat kvalitnější vzdělání. Návrh nadále nezvyšovat počet studijních míst na vysokých školách nerozšíří možnost občanů studovat obor podle jejich přání,
očekávání a potřeb.
• VR ODS dlouhodobě upřednostňuje model tzv. odloženého školného, které vede ke zvyšování kvality poskytovaného vzdělání, ke zvyšování sociální průchodnosti a umožňuje svobodnou volbu vzdělání pro každého.
• Výkonná rada se zármutkem přijala informaci o úmrtí českého velvyslance v Pákistánu pana Iva Žďárka, která znovu dokazuje, že terorismus je jednou z nej-
274
větších hrozeb současnosti pro celý demokratický svět. Česká republika je připravena po boku svých spojenců tyto demokratické hodnoty hájit.
• Výkonná rada ODS vítá podpis SOFA a bere na vědomí informaci o procesu
schvalování této smlouvy, ze kterého vyplývá, že definitivní schvalování proběhne na půdě Parlamentu ČR po volbě prezidenta USA.
• Výkonná rada ODS se seznámila s průběhem předvolební kampaně. Oceňuje
a váží si práce všech svých členů a kandidátů, kteří vstupují s plným nasazením
do volební kampaně do krajských zastupitelstev a do Senátu. Výkonná rada považuje za nezbytné zaměřit veškerou pozornost a síly na krajské a senátní volby
a maximálně podpořit své kandidáty.
• Výkonná rada ODS se seznámila s návrhem státního rozpočtu na rok 2009 a ocenila, že vláda dodržuje svůj plán snižování výdajů a plní tak svůj závazek na stabilizaci veřejných financí. Jen zdravé státní finance jsou zárukou dalšího hospodářského rozvoje. Výkonná rada proto žádá poslance, aby podpořili tento návrh
rozpočtu.
• Výkonná rada konstatuje, že kauza Tlustý – Morava poškodila ODS v očích veřejnosti natolik, že považuje za nezbytné, aby oba členové vyvodili ze svého jednání důsledky a opustili Poslaneckou sněmovnu a řady ODS.
• VR ODS děkuje všem občanům, kteří nás přišli podpořit v krajských volbách
a v prvním kole senátních voleb.
• VR ODS děkuje všem hejtmanům a krajským zastupitelům ODS za veškerou
práci, kterou odvedli ve prospěch občanů svých regionů.
• VR ODS konstatuje, že krajské volby skončily pro ODS výrazným neúspěchem.
Analýza příčin bude předmětem jednání politických orgánů po druhém kole senátních voleb a ODS je z této analýzy připravena vyvodit konkrétní závěry.
• VR ODS se obrací na všechny občany a prosí je, aby nám pomohli v nadcházejícím druhém kole senátních voleb, aby přišli k volbám a aby podpořili kandidáty ODS proti kandidátům ČSSD a KSČM.
PŘÍLOHA č. 2
Přehled vnitřních usnesení VR ODS
Vnitřní usnesení VR ODS ze dne 18. 12. 2007
1. VR ODS svolává jednodenní Ideovou konferenci ODS na duben 2008 s názvem: „ODS na české politické scéně v 21. století“.
Témata pro diskusi v jednotlivých sekcích jsou:
• ODS na české politické scéně, její další ideové směřování a Stanovy ODS
• Moderní stát, právo a bezpečnost
PŘÍLOHY
275
• Ekonomika a hospodářská politika
• Zahraniční politika
• Zdravotnictví a sociální věci
• Zemědělství a životní prostředí
2. VR ODS odsouhlasila rozdělení dotace na krajské volby 2008 a volby do Senátu v roce 2008 pro jednotlivé regiony a oblasti dle přiložených tabulek.
3. VR ODS souhlasí s nákupem nemovitosti – kancelářských prostor zapsaných
na listu vlastnictví č. 4905 a 4906 pro katastrální území Karlovy Vary, obec Karlovy Vary.
Kancelářské prostory, sál o celkové výměře a podíl na pozemku:
• 194,9 m2 užitné plochy
• podíl 3898/10971 na společných prostorách domu
• podíl 1949/10971 na pozemku
• (zastavěná plocha a nádvoří, parcelní číslo 2122)
• ve 2. NP domu čp. 989 v Karlových Varech, Jaltská ulice, které ze svého majetku prodává Magistrát města Karlovy Vary.
• Předběžně stanovená cena je 2 054 075,- Kč. K této ceně vzniknou další náklady, a to úhrada daně z převodu nemovitosti a náklady spojené s přípravou
koupě.
50 % pořizovací ceny
• Podíl úhrady Hlavní kanceláře ODS……….
50 % pořizovací ceny
• Podíl úhrady RS Karlovarského kraje……...
VR ODS ukládá Regionálnímu sdružení Karlovy Vary:
• uzavřít dohodu s Oblastním sdružením Karlovy Vary o spoluužívání objektu
• uzavřít dohodu s místně příslušným poslancem a kanceláří Poslanecké sněmovny
o zřízení poslanecké kanceláře
• vzhledem k vysoké vnitřní zadluženosti oblastních sdružení Karlovy Vary a Cheb
vůči Hlavní kanceláři ODS projednat s těmito OS uzavření splátkových kalendářů s HK ODS a zasadit se o zahájení splácení interních závazků
VR ODS ukládá hlavnímu manažerovi:
• uzavřít kupní smlouvu na výše uvedenou nemovitost
• uzavřít s regionálním sdružením dohodu o jeho podílu na úhradě kupní ceny
• uzavřít dohodu s regionálním sdružením o správě nemovitosti
• doplnit pracovní smlouvu regionálního manažera o povinnost výkonu funkce
správy nemovitosti
• v případě, že nebudou uzavřeny splátkové kalendáře na úhradu vnitřních závazků po datu splatnosti mezi HK ODS a OS ODS Cheb a Karlovy Vary a nezačne jejich realizace ve stanovených termínech, hradit předmětné interní závazky formou vzájemného zápočtu se státním příspěvkem za mandáty krajského
zastupitelstva, převáděným ve stanovených termínech RS Karlovarského kraje
4. VR ODS odsouhlasila přeregistrování členů ODS dle nového typu přihlášek s termínem do 31. 3. 2008.
276
1. VR ODS svolává jednodenní Ideovou konferenci ODS na sobotu 26. dubna
2008 s názvem: „ODS na české politické scéně v 21. století“. Ideová konference se bude konat v Kongresovém centru ALDIS v Hradci Králové.
Tematická diskuse bude probíhat v 7 sekcích:
• ODS na české politické scéně a její další ideové směřování
• Moderní stát, právo a bezpečnost
• Ekonomika a hospodářská politika
• Zdravotnictví a sociální věci
• Zahraniční politika
• Zemědělství a životní prostředí
• Věda, výzkum, vzdělání a inovace
2. VR ODS schválila udělení licence následujícím MS:
Region
oblast
MS
Olomoucký
Prostějov
Pěnčín
Region Plzeňský
Plzeň-sever
Čerňovice
Region Středočeský
Rakovník
Roztoky
Region Jihočeský
J. Hradec
Suchdol nad Lužnicí
3. VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku:
Region
oblast
MS
Olomoucký
Přerov
Horní Moštěnice
Středočeský
Rakovník
Rynholec
Středočeský
Rakovník
Lišany
1. VR ODS schválila kandidáty ODS do Senátu PČR ve volebních obvodech dle
přílohy č. 1.
2. VR ODS projednala a schválila krajské kandidátní listiny pro volby 2008.
3. VR ODS vzala na vědomí rozdělení garantů pro jednotlivé sekce IK.
4. VR ODS vzala na vědomí plnění centrálního rozpočtu ODS za rok 2007.
5. VR ODS schválila předložený rozpočet ODS (HK) na rok 2008.
6. VR ODS schválila termíny zasedání VR do konce 1. pololetí 2008.
7. VR ODS schválila udělení licencí následujícím MS:
Region
oblast
Zlínský
Uherské Hradiště
Jihomoravský
Brno-venkov
MS
Pitín
Březina
8. VR ODS vzala na vědomí zánik licence:
Region
oblast
Jihomoravský
Brno-venkov
MS
Hajany
277
PŘÍLOHY
2. VR ODS schvaluje kandidáty ODS do Senátu PČR:
volební obvod č. 21– RNDr. Miroslav Škaloud
volební obvod č. 24 – Tomáš Kladívko
volební obvod č. 27 – MUDr. Zdeněk Schwarz
2. VR ODS schvaluje změny pořadí na kandidátní listině Olomouckého kraje.
3. VR ODS schvaluje Zásady jmenování zmocněnců ODS pro volby 2008 – viz
příloha.
4. VR ODS schvaluje Výroční finanční zprávu ODS za rok 2007.
5. VR ODS schvaluje konání 19. Kongresu ODS v termínu 5.–7. 12. 2008 v KC
Clarion Congress Hotel Praha.
6. VR vyslovila upřímnou soustrast nad úmrtím Věry Tomanové, která 17 let
kvalitně zastávala funkci manažerky ODS v Nymburce.
Region
oblast
MS
Královéhradecký Rychnov n/K. Čermná n. Orlicí-Číčová
Pardubický
Chrudim
Kněžice
Pardubický
Chrudim
Bojanov
Jihomoravský
Vyškov
Moravské Málkovice
Jihomoravský
Vyškov
Koběřice u Brna
Středočeský
Kutná Hora
Miskovice
8. VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS:
Region
oblast
MS
Královéhradecký Trutnov
Svoboda n. Úpou
Jihočeský
Písek
Jetětice
9. VR ODS zrušila licenci MS:
Region
oblast
Olomoucký
Olomouc
Pardubický
Chrudim
MS
Olomouc 5
Chrudim
1. VR ODS schvaluje změny pořadí na kandidátní listině Pardubického kraje.
2. VR ODS pozitivně hodnotí průběh a závěry Ideové konference ODS.
3. VR ODS bere na vědomí Plnění centrálního rozpočtu ODS za 1. čtvrtletí
2007.
4. VR ODS bere na vědomí Zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS v EP.
5. VR ODS schvaluje Úpravy systému odměňování zaměstnanců ODS.
Region
oblast
MS
Středočeský
Kolín
Starý Kolín
Moravskoslezský Frýdek-Místek Milíkov
7. VR ODS vzala na vědomí informaci o stavu členské základny ODS.
278
1. VR ODS projednala a schválila krajskou kandidátní listinu Ústeckého regionu pro volby 2008.
2. VR ODS schválila změny pořadí na kandidátních listinách Zlínského, Moravskoslezského, Karlovarského a Olomouckého regionu a regionu Vysočina.
3. VR ODS schválila Pravidla pro sestavování kandidátní listiny ODS pro volby do EP v roce 2009.
4. VR ODS bere na vědomí materiál z pracovní skupiny pro změnu Stanov
ODS, který bude následně projednán na úrovni oblastí ODS.
5. VR ODS stanovuje klíč pro volbu delegátů na 19. Kongres ODS v poměru
1:100 podle stavu členské základny k 1. 6. 2008.
6. VR ODS ruší licenci následujícímu MS:
Region
oblast
MS
Zlínský
Vsetín
Rožnov p. Radhoštěm
7. VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS:
Region
oblast
MS
Moravskoslezský Opava
Raduň
Zlínský
Uherské Hradiště
Modrá
8. VR ODS schválila udělení licencí MS:
Region
oblast
Olomoucký
Jeseník
Zlínský
Zlín
Zlínský
Zlín
Zlínský
Vsetín
Ústecký
Teplice
Pardubický
Chrudim
MS
Hradec-Nová Ves
Dolní Lhota
Rudimov
Rožnov p. Radh. I
Mikulov
Chrudim
1. VR ODS určuje regionální a oblastní manažery ODS zmocněnci pro delegování členů a náhradníků za ODS do okrskových volebních komisí pro krajské
a senátní volby 2008 (dle zákona č. 130/2000 Sb. §17 odst. 2. a 3).
2. VR ODS bere na vědomí plnění schváleného centrálního rozpočtu ODS.
3. VR ODS schvaluje úpravu centrálního rozpočtu ODS na rok 2008.
4. VR ODS schvaluje drobnou textovou úpravu Přihlášky do ODS.
5. VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS z důvodu poklesu členů pod 3 po dobu 3 měsíců:
Region
oblast
MS
Vysočina
Havlíčkův Brod
Herálec
Plzeňský
Plzeň-sever
Kočín
279
PŘÍLOHY
Region
oblast
Zlínský
Uherské Hradiště
Zlínský
Uherské Hradiště
Jihomoravský
Brno-město
Jihomoravský
Blansko
Jihomoravský
Brno-venkov
MS
Slavkov
Hostětín
Brno-Chrlice
Jabloňany
Drásov
1. VR ODS určila termín pro konání kongresových Regionálních sněmů do
30. 11. 2008.
2. VR ODS schválila účastnický poplatek pro delegáty 19. Kongresu ODS ve
výši 1 000 Kč.
Region
oblast
Jihočeský
Jindřichův Hradec
MS
Kostelní Radouň
1. VR ODS děkuje všem členům ODS, sympatizantům ODS a manažerské síti
za kvalitně odvedenou práci ve volební kampani.
2. VR ODS se obrací na členskou základnu ODS, aby se aktivně zapojila do
volební kampaně pro druhé kolo senátních voleb.
2. VR ODS ukládá hlavnímu manažerovi připravit detailní analýzu výsledků
krajských a senátních voleb do příští Výkonné rady.
3. VR ODS žádá všechny poslance zvolené za ODS, aby ve středečním hlasování o nedůvěře vládě svoji vládu podpořili.
1. VR ODS bere na vědomí předložení 1. datové části Analýzy příčin porážky
ODS v krajských a senátních volbách a žádá předložení 2. části Analýzy dle
harmonogramu do 28. 11. 2008.
2. VR ODS vzala na vědomí závěry pracovní skupiny pro úpravu Stanov ODS
(v příloze) a předkládá je 19. Kongresu ODS k rozhodnutí.
3. VR ODS schválila posun termínu pro sestavení celostátní kandidátní listiny
ODS pro volby do EP na 31. ledna 2009.
4. VR ODS bere na vědomí plnění centrálního rozpočtu ODS k 31. 10. 2008.
5. VR ODS souhlasí s konáním Karlovarského RS, Královéhradeckého RS a Moravskoslezského RS v termínu 1. 12. 2008, Pražského RS v termínu 2. 12. 2008
a Ústeckého RS v termínu 4. 12. 2008.
280
6. VR ODS stanovuje pro rok 2009 minimální výši členských příspěvků pro:
a) výdělečně činné členy 300 Kč
b) důchodce, studenty, ženy na mateřské a rodičovské apod. 100 Kč
VR stanovuje termín pro uhrazení členských příspěvků do 31. 3. 2009.
7. VR schválila udělení licencí následujícím MS:
Region
Oblast
MS
Středočeský
Mělník
Vysoká
Ústecký
Most
Mariánské Radčice
Královéhradecký Hradec Králové Svinary
a pověřuje O. Vlasáka k jednání ohledně nového MS pro Rychnov n. Kněžnou.
8. VR ODS vzala na vědomí informaci o zániku MS (pokles členů pod 3):
Region
Oblast
MS
Jihomoravský
Hodonín
Kozojídky
Jihomoravský
Hodonín
Radějov
Jihomoravský
Hodonín
Blatnice pod Sv. Antonínkem
9. VR ODS pověřuje Grémium řešením vzniklé situace v MS Litvínov.
10. VR ODS bere na vědomí rezignaci svého člena Libora Ježka.
PŘÍLOHA č. 3
Přehled licencí MS ODS
UDĚLENÍ LICENCÍ
Region Olomoucký
Region Plzeňský
Region Jihočeský
Region Jihomoravský
Region Zlínský
Region Královéhradecký
Region Pardubický
Region Pardubický
– období prosinec 2007 – listopad 2008
OS Prostějov
MS Pěnčín
OS Plzeň-sever
MS Čerňovice
OS Rakovník
MS Roztoky
OS Jindřichův Hradec
MS Suchdol n. Lužnicí
OS Brno-venkov
MS Březina
OS Uherské Hradiště
MS Pitín
OS Rychnov n. K
MS Čermná n. Orlicí-Číčová
OS Chrudim
MS Kněžice
OS Chrudim
MS Bojanov
OS Vyškov
MS Moravské Málkovice
OS Vyškov
MS Koběřice u Brna
OS Kutná Hora
MS Miskovice
281
PŘÍLOHY
OS Kolín
Region Moravskoslezský OS Frýdek-Místek
Region Olomoucký
OS Jeseník
Region Zlínský
OS Zlín
Region Zlínský
OS Zlín
Region Zlínský
OS Vsetín
Region Ústecký
OS Teplice
Region Pardubický
OS Chrudim
Region Zlínský
Region Zlínský
OS Brno-město
OS Blansko
OS Brno-venkov
Region Jihočeský
OS Jindřichův Hradec
OS Mělník
Region Ústecký
OS Most
Region Královéhradecký OS Hradec Králové
ZRUŠENÍ LICENCÍ
Region Olomoucký
Region Pardubický
Region Zlínský
MS Starý Kolín
MS Milíkov
MS Hradec-Nová Ves
MS Dolní Lhota
MS Rudimov
MS Rožnov pod Radhoštěm I
MS Mikulov
MS Chrudim
MS Slavkov
MS Hostětín
MS Brno-Chrlice
MS Jabloňany
MS Drásov
MS Kostelní Radouň
MS Vysoká
MS Mariánské Radčice
MS Svinary
– období prosinec 2007 – listopad 2008
OS Olomouc
MS Olomouc 5
OS Chrudim
MS Chrudim
OS Vsetín
MS Rožnov p. Radhoštěm
ZÁNIK LICENCÍ – období prosinec 2007
Region Olomoucký
OS Přerov
OS Rakovník
OS Rakovník
OS Brno-venkov
Region Královéhradecký OS Trutnov
Region Jihočeský
OS Písek
Region Moravskoslezský OS Opava
Region Zlínský
Region Vysočina
OS Havlíčkův Brod
Region Plzeňský
OS Plzeň-sever
OS Hodonín
OS Hodonín
OS Hodonín
– listopad 2008
MS Horní Moštěnice
MS Rynholec
MS Lišany
MS Hajany
MS Svoboda nad Úpou
MS Jetětice
MS Raduň
MS Modrá
MS Herálec
MS Kočín
MS Kozojídky
MS Radějov
MS Blatnice
pod Sv. Antonínkem
282
PŘÍLOHA č. 4
Přehled účasti na jednáních Grémia ODS
Statistika účasti na Grémiu ODS
jednání celkem 45
účast
na jednáních
celkem
Mirek Topolánek
Pavel Bém
Petr Bendl
Petr Gandalovič
Ivan Langer
Petr Nečas
Jiří Stříteský
Petr Tluchoř
Jan Zahradil
Přemysl Sobotka
účast
na jednáních
v%
44
31
26
37
34
39
37
42
25
37
98
69
58
82
76
87
82
93
56
82
Jednání Grémia ODS
od 24. listopadu do konání 19. Kongresu ODS
listopad 2007
prosinec 2007
leden 2008
únor 2008
březen 2008
duben 2008
květen 2008
červen 2008
červenec 2008
srpen 2008
září 2008
říjen 2008
listopad 2008
prosinec 2008
27.
4., 18.
8., 15., 17., 22., 28.
5., 12., 14.
3., 6., 18.
1., 8., 15., 22., 29.
13.
3., 10., 17., 23.
15.
19., 25.
2., 6., 21., 22., 25., 30.
14., 19., 20., 23., 26., 27., 30.
4., 11., 18., 24.
2.
283
PŘÍLOHY
PŘÍLOHA č. 5
Stav členské základny k 31. 10. 2008
Základní údaje:
K 31. říjnu 2008 měla ODS 30 805 členů, kteří jsou evidováni v 1 456 místních,
92 oblastních a 14 regionálních sdruženích.
V letošním roce se počet členů zvýšil o 1 376 členů. Poměr mužů a žen je
v ODS cca 2:1.
Vývoj počtu členů
počet členů ODS
muži
ženy
meziroční nárůst
100,00 %
66,85 %
33,15 %
4,47 %
30 805
20 592
10 213
1 376
V uplynulém roce došlo k nárůstu počtu členů. Současný stav představuje
1,9 násobek oproti historickému minimu v polovině roku 1998 (16 189 členů).
Věková skladba členů
Průměrný věk členů ODS činí 47,1 roku. Členská základna je nepatrně mladší,
téměř o 0,5 %, loni to bylo 47,69 roku.
Průměrný věk členek ODS je 48,8 roku, u členů dosahuje 46,3 roku.
průměrný věk
47,1
muži
ženy
46,3
48,8
Nejpočetnější věková kategorie je skupina mezi 31 a 40 lety, téměř stejně početná je skupina mezi 41 a 50. Nejmladší generace (18–30 let) představuje téměř
17 %, 24 členů je starších než 90 let.
Regionální přehledy
Při pohledu na regionální data je zjevné, že nejvíce členů je registrováno v RS Praha (3 791).
Největší nárůst členů během uplynulého roku (1 223 členů, 47 %) zaznamenalo
RS Ústeckého kraje. V sedmi regionech došlo k poklesu členské základny.
Počet členů na počet obyvatel je největší v Plzeňském kraji (0,54 %,
t. j. 1 člen na 185 obyvatel), oproti tomu ve Zlínském kraji se o jednoho člena ODS
dělí 500 obyvatel. V rámci celé ČR je na obyvatele 0,3 % členů ODS, což odpovídá 1 členu na 338 obyvatel.
284
region
počet obyvatel
stav
stav
absolutní
relativní
regionu
relativní
k 31. 10. k 31. 10. změna oproti změna oproti k 30. 6. 2008 angažovanost
2007
2008 31. 10. 2007 31. 10. 2007
(ČSÚ)
v ODS
RS Pražský kraj
3 791 3 845
RS Středočeský kraj
3 213 3 143
RS Jihočeský kraj
1 727 2 043
RS Plzeňský kraj
3 112 3 053
RS Karlovarský kraj
748
747
RS Ústecký kraj
2 574 3 801
RS Liberecký kraj
1 282 1 216
RS Královéhradecký kraj 1 365 1 367
RS Pardubický kraj
1 181 1 179
RS Moravskoslezský kraj 2 706 2 771
RS Olomoucký kraj
1 568 1 602
RS Jihomoravský kraj
3 606 3 665
RS Zlínský kraj
1 292 1 184
RS Vysočina
1 260 1 189
celkem
29 429 30 805
54
– 70
316
–59
–1
1 223
–66
2
–2
65
34
59
–108
–71
1 376
1,4 %
1 223 368
– 2,2 %
1 214 356
18,3 %
634 408
–1,9 %
565 029
–0,1 %
308 450
47,4 %
835 260
–5,1 %
435 755
0,1 %
553 503
–0,2 %
513 949
2,4 % 1 250 066
2,2 %
641 897
1,6 %
1 143 389
–8,4 %
591 026
–5,6 %
514 470
4,7 % 10 424 926
0,31 %
0,26 %
0,32 %
0,54 %
0,24 %
0,46 %
0,28 %
0,25 %
0,23 %
0,22 %
0,25 %
0,32 %
0,20 %
0,23 %
0,30 %
Poznámka: Tento přehled vznikl na základě aktuálních informací obsažených v databázi členské základny, která je spravována oblastními manažery ODS. Referenční stav k 31. 10. 2007 vychází z loni prezentovaných údajů. Data získaná případnou
zpětnou rekonstrukcí z aktuálních záznamů se mohou mírně lišit.
EDIČNÍ ŘADY ODS
Knihovna ODS
1. I. Ideová konference ODS
2. X. Kongres ODS
3. Rukověť krajské legislativy
4. XI. Kongres ODS
květen 1999
prosinec 1999
září 2000
říjen 2000
5. Základní koncepční teze stínové vlády
červen 2000
6. II. Ideová konference ODS
červen 2000
7. Kronika ODS
duben 2001
8. III. Ideová konference ODS
duben 2001
9. Gratulatorium Václavu Klausovi
červen 2001
10. XII. Kongres ODS
11. Resortní dokumenty stínové vlády
12. XIII. Kongres ODS
listopad 2001
květen 2002
prosinec 2002
13. Poziční dokumenty stínové vlády ke vstupu do EU
květen 2003
14. IV. Ideová konference ODS
květen 2003
15. XIV. Kongres ODS
listopad 2003
16. XV. Kongres ODS
prosinec 2004
17. XVI. Kongres ODS
listopad 2005
18. XVII. Kongres ODS
listopad 2006
19. XVIII. Kongres ODS
listopad 2007
20. V. Ideová konference ODS
21. XIX. Kongres ODS
duben 2008
prosinec 2009
Vychází v nákladu 800 Ks
Vydala Hlavní kancelář ODS
Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
tel.: 234 707 111
fax: 234 707 102
e-mail: [email protected]
www.ods.cz
Foto Luděk Krušinský
únor 2009

XIX. KONGRES ODS

Transkript

Podobné dokumenty

XX. KONGRES ODS

2/07 - Společnost pro trvale udržitelný život

životopis - Univerzita Karlova

XVIII. KONGRES ODS

č. 54 | únor 2016

Výkonové tranzistory-úvod - ELECTRONIC SERVIS

I průmyslovák někdy potká anděla

PRAŽSKÝ DĚLNÍK

možnost stáhnout zde

Startliste Bewerb 8 Kl: 150

Žánr fantasy a religionistika

Rozhovor Příroda Aktivní odpočinek Vinařství Historie

ke stažení ZDE

Výroční zpráva za rok 2010 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně

Pravda o sionských protokolech

Zde - Anticapitalista.com

Listy ODS

Regionální inovační strategii Karlovarského kraje (RIS3)

bakalářská práce - Unicorn College

Stáhněte si sborník textů glosujících rok působení ČR v

CK - CCK

Z Á PIS - Město Přerov