docZDE
download 
Stížnost Transkript
ZDE
Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black č. 121 / 2012 MĚSÍČNÍK WM MAGAZÍN 59 CZK / 2,41 € Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black Úvod Máme se bát roku 2012? Adam B. Bartoš Máme se bát roku 2012, roku, který je už několik let spojován s jakýmsi předpokládaným koncem světa jak ho známe, či alespoň se vstupem do jakéhosi proměněného vědomí lidstva a startem údajného nového věku? Bude to rok jako každý jiný, nebo budeme svědky podivuhodného dramatu, v jehož závěru budou i samotné kulisy tohoto světa obětovány mocnými na oltář jejich zájmů? Nemluvím o konci světa, nemluvím o posledních dnech, ve kterých se vrátí Ježíš Kristus na zem. Ten den totiž nikdo nezná, jak Kristus řekl, ani on sám, ani andělé, jen Bůh Otec. Kristův příchod na zem se tak stěží odehraje v roce, který velká část lidí považuje za „konečnou“. Přijde totiž nečekaně, takže veškeré předpovědi, že se letos naplní eschatologická proroctví, jsou předpovědi falešné. Načasování konce světa nikdo nezná, tím spíše ne mainstreamová média a populární filmy z hollywoodské produkce, které s rokem 2012 spojují roztodivné katastrofické vize. To ale neznamená, že se někteří nepokusí Kristův návrat předstírat – je docela dobře možné, že na zprávách o projektu BlueBeam může být něco pravdy a že současné elity plánují velkolepé virtuální představení, jehož účelem je takový dojem vyvolat. Pokud ale k něčemu podobnému dojde, pak více než kdy jindy bude platit Kristovo: „Tehdy, řekne-li vám WM MAGAZÍN 121 někdo: ‘Hle, tu je Mesiáš nebo tam’, nevěřte!“ Prostě proto, že příchod Syna člověka bude nečekaný, lidmi nenapodobitelný a jedinečný. Nikdo ho nebude moci ani tou nejmodernější technikou simulovat. Nemluvím ani o konci světa dle mayského kalendáře, nebo – aby mne někteří netahali za slovíčka – o transformaci světa a přechodu lidstva z jakési materiální do nové éry duchovní, kterou už ale mayský kalendář dále nezaznamenává. Jednak se víra v něco takového neslučuje s křesťanskou vírou, jednak sami badatelé nemají ohledně konce mayského kalendáře jasno. Výpočty údajného konce světa podle Mayů se od sebe podstatně liší – nedávno například dvojice badatelů spočítala, že cyklus Obsah Máme se bát roku 2012? 2011 - rok lží a vymývání mozků Deset největších lží o zdravotní péči Tajemství měsíců Marsu Fraška jménem fyzika Vitamín C Globální krize, hranice růstu a nerealizované možnosti …1 …5 … 15 … 18 … 21 … 27 … 37 1 Společnost To by ale znamenalo, že elity něco plánují právě na rok 2012, nebo řečeno ještě jinými slovy, že je pro ně rok 2012 nějak důležitý a klíčový, protože možnosti naplánovat a provést podobné katastrofy měly bezpochyby už mnohem dříve. Proč tedy vyčkávají? tohoto kalendáře končí až o 104 let později než se běžně tvrdí, což by znamenalo, že by se konec světa „odkládal“ až na rok 2116. To ale neznamená – můžeme opět říci – že se někteří nepokusí toto datum nějak využít (či spíše zneužít). Nemám na mysli skutečnost, že strašení koncem světa může být (a bezpochyby také je) dobrý a výnosný byznys či mediálně chytlavé (a noviny prodávající) téma, jako spíše úvahu, podle které by vládnoucí elity mohly využít všeobecné paniky a víry v konec světa, všeobecného očekávání velkých změn, o kterých se (v souvislosti s údajným nástupem jakéhosi věku vodnáře) pořád mluví a píše, k prosazení nějakého grandiózního plánu, za běžných okolností nemyslitelného, ale v napjatém vyhlížení velké proměny přijatelného a svým způsobem i lidmi vyžadovaného (protože lidé zmanipulovaní dlouhodobou propagandou prostě něco takového chtějí a věří tomu). Kdy jindy, mohly by se ptát elity, když ne teď, v době celoplanetárního šílenství (tedy alespoň šílenství Západu, abychom byli přesnější)? Nedivil bych se, kdyby měly k roku 2012 připravené katastrofické scénáře jako předehry k nastolení Nového světového řádu. Vždyť si ti lidé o to přímo říkají… Od této úvahy není daleko k myšlence, zda ovšem ono šílenství není právě za podobným účelem vyvolané a nasměrované k roku 2012. Kdy se vlastně podobné předpovědi o konci světa v roce 2012 dostaly do povědomí veřejnosti? Kdy byly zpopularizovány? Nehodilo se náhodou někomu „objevit“ stará proroctví, která se vztahují zrovna k tomuto roku nebo je účelově vyložit tak, aby se právě k tomuto roku vztahovala? A nebyli už ti, kteří před několika lety začali operovat s údajným dnem koncem světa právě v roce 2012, už sami součástí (ať už vědomě či nevědomě) dlouhodobého plánu – připravit veřejnost na to, že se v roce 2012 „má něco stát“ a že je tudíž třeba něco takového očekávat a být na to připraven? Mayský kalendář zde může hrát jen roli jakéhosi krytí – to je jediný význam, který jsem mu ochoten přisuzovat. 2 V zásadě mne napadají jen dvě možná vysvětlení – buď bude to, co chtějí odstartovat, natolik převratné, že nechtějí zbytečně riskovat a raději čekají na takový rok, kdy se všeobecně nějaká velká změna očekává a lidé ji přijmou snáze, než v kterýkoli rok s jiným letopočtem (a ještě za to budou vděčni, protože budou věřit, že to je změna k lepšímu – v duchu propagandy New Age, podle které se tímto rokem lidstvo posune do nějaké vyšší a lepší sféry), nebo to souvisí s nějakou, elitám společnou, vírou, ve které pro ně rok 2012 představuje cosi magického, pro běžné lidi však skrytého a nesrozumitelného (co přitom nijak nesouvisí s mayskou civilizací). Strašení koncem světa zároveň zcela zapadá do konceptu vytváření veřejného strachu, který jsme mohli vidět v poslední době ve všemožných médii uměle vytvořených epidemiích a dalších iracionálních civilizačních hysteriích Západu (jak o nich dobře píše Christopher Booker a Richard North v knize Vyděšeni k smrti). Vzpomeňme také na podobný „podvod“ spojený s přelomem letopočtu – ví dnes ještě někdo, co byla ve své době ohromná „kauza“ Y2K? Na takové události je možné nahlížet jako na pouhé omyly či (to spíše) záměrné manipulace s cílem vydělat na lidském strachu, mohou ale také být (podle mne nejspíše) jednotlivými testy toho, jak je možné se společností manipulovat a jak daleko je možné v takové manipulaci zajít. Co když Y2K, v reálu naprosto zanedbatelná záležitost, která žila jen v médiích a to jen do chvíle, kdy se ukázala zhola pitomou, byla jen cvičením, zkouškou, pokusem, stejně jako řada dalších katastrofických kampaní, které jsme absolvovali od té doby? Kdo trochu sleduje alternativní zpravodajskou scénu, vybaví se mu mnoho střípků, které zapadají do celkové mozaiky, podle které má být rok 2012 něčím přelomovým. Dokonce lze takové náznaky vytušit i ze zpravodajství mainstreamového. Není totiž možné přehlédnout, že na světové šachovnici jsou figurky tak dobře rozmístěné, že těm, kteří s nimi táhnou, umožňují rozpoutat Armagedon podle vlastních představ v podstatě klidně hned na Nový rok. Scénářů může být více a všechny vypadají reálně – globální ekonomický kolaps, rozpad Evropské unie, válka s Íránem (či dalšími zeměmi blízkochodního regionu) případně Pákistánem coby spouštěč 3. světové války, předstíraná fiktivní invaze mimozemských civilizací, proti kterým se bude muset lidstvo chtě nechtě sjednotit a podobně. Případně kombinace některých z nich. Je také klidně možné, že výsledný scénář bude naprosto jiný a že ty, o kterých je možné se dočíst na alternativních zpravodajských webech, jsou jen falešně vypouštěné dezinformace mající odpoutat pozornost od skutečně zamýšleného plánu, který je zatím dobře utajován. Do těchto spekulací se ale nyní pouštět nehodlám. Jsem totiž přesvědčen, že WM MAGAZÍN 121 nejsou tím podstatným. Nejde tolik o to, co bude oním spouštěčem (protože jím může být téměř cokoli), ale k čemu má rozpoutaný chaos vést. Pozornost toho, kdo si v tuto chvíli (pokud vůbec dočetl až na toto místo) klepe na čelo, že to už s konspiracemi přeháním, bych rád obrátil na několik dnů starý text, ve kterém nás na něco takového připravuje ten, od koho bychom to přitom nejméně čekali – vrchní pravdoláskařský propagandista a tlumočitel záměrů světových elit, Rockefellerův služebník Jiří Pehe. Ten totiž v zamyšlení nazvaném „2012” předkládá podobné postřehy – vzhledem ke specifické roli Peheho v České republice nejde ale o postřehy člověka, který by se pozorováním okolního světa a dáváním si věcí do souvislostí dopátral pravdy, ale který nám části pravdy, které se dozvěděl na srazech elitářů, předkládá k uvěření. Ne však jako insider, ale jako ten, kdo má buď něco takového za úkol (umocnit v nás pocit, že se něco stane) a nebo se jen chce předvést, že o něčem ví (aby pak vypadal důležitější, až se to skutečně stane). Jeho motivací ale rozhodně není varovat, jako spíše mediálně připravit půdu, zkrátka – dobře prodat to, co se má stát, aby to pro nás, běžné lidi, nevypadalo tak hrozivě, ba naopak, abychom tyto změny tím spíše halasně vítali. Pehe má blízko ke skupině Bilderberg a k dalším Rockefellerovým uskupením, proto bychom jeho „informace“ neměli podceňovat. To, že se celý rok směje těm, kteří věří v konspirační teorie, aby poté v předvečer roku 2012 více méně potvrdil to, co „konspirační teoretici“, jak je nám ošklivě říkáno, už dávno vědí a co už dlouho píšou, je od něj sice podlé, ale pro nás je to další, ne nevýznamná, indicie při hledání pravdy. Pehe v podstatě říká, že nadcházející rok bude rokem velkých a převratných celospolečenských změn, podobně jako byly takovými roky 1968 a 1989. Chce se dodat, odkud že to ví? Pehe se zarážející samozřejmostí odpískal existenci národních států a liberální demokracie jako cosi překonaného (aniž by se namáhal vysvětlit, proč tato – jak on říká – několik staletí stará paradigmata mají skončit právě v roce 2012). Mluví o krizi způsobené WM MAGAZÍN 121 globalizací, která se dosud dotýkala jen hospodářství, komunikací a technovědy, ale ještě ne politiky. Mezi řádky se tak dozvídáme, co bude dalším cílem elit nejspíše už v příštím roce – globální politický systém. To, že si něco takového někteří z nás neumějí představit, ještě neznamená, že se to nemůže stát. Pehe dále celkem trefně popisuje „převahu globálních trhů nad institucemi národních demokracií“, i když stále ještě mlží, když píše, že ekonomická krize z roku 2008 byla vyvolána sebevražednými finančními operacemi a následnými umělými bublinami (mnohem blíže pravdě, i ve světle celého Peheho textu, je totiž přesvědčení o tom, že i tyto bubliny byly součástí plánu). „Od okamžiku, kdy západní státy s pomocí tisíců miliard v podobě záchranných balíčků finanční trhy jakžtakž stabilizovaly, ovšem probíhá cosi jako válka mezi globálními finančními institucemi a národními státy. Finanční trhy využily vysokého zadlužení některých států – způsobeného nejen předešlým utrácením na různé populistické programy a korupcí, ale i sanací ztrát soukromého sektoru po roce 2008 – k útokům, které se na jedné straně mohou jevit jako racionální tlak na odpovědné hospodaření, ale zároveň jsou vlastně formou spekulativních útoků na pokladny celých, i těch největších států. Pouhé čtyři roky po krizi roku 2008 stojí tudíž svět na pokraji krize potenciálně mnohem větší. Jakkoliv se za tlakem na jednotlivé státy a dokonce celé nadnárodní integrační celky skrývá zdánlivě ´jen´ snaha trhů donutit s pomocí ratingových agentur státy k finanční odpovědnosti, způsob, jakým se to děje, je v podstatě podřezáváním větve, na níž, obrazně řečeno, sedí celý náš systém,“ píše dále Pehe. Rozvádí pak myšlenku, že slabé politiky národních států (ale překvapivě i jejich nadnárodních integračních entit) nemohou tlaku globálních finančních trhů odolat a předvídá krachy nejen celých států, ale i celé eurozóny (to je vcelku podivné přiznání od někoho, kdo u nás roky propaguje evropskou integraci za použití až do omrzení opakovaného argumentu, podle kterého se integrovat musíme právě kvůli těm globalistickým výzvám, na které bychom jinak sami 3 Společnost nestačili – a najednou tu Pehe vlastně přiznává, že i EU a další nadnárodní instituce jsou vůči finančním dravcům bezbranné). Pehe dokonce zasvěceně hovoří o „velkém Krachu“, po kterém hrozí zhroucení celého mezinárodního systému. Jak jsme si řekli výše, elitáři mají více scénářů, proto i Pehe uvádí jako další zdroj nestability pro příští – „revoluční“ – rok vzrůstající nespokojenost lidí s „nadvládou peněz“ a odvolává se na demonstrace „Okupujte Wall Street“ a podobná hnutí. To, že jsou ve skutečnosti elitami financované, čehož si dokonce povšimla i některá média, raději nezmiňuje, což ale nepřekvapuje u člověka, který se ve svých textech poslední rok či dva jakoby staví na stranu obyčejných lidí a používá argumenty těch, co bojují proti Rockefellerovi a dalším, třebaže sám pro Rockefellera pracuje. Mohlo by nás to mást (a někoho to mate), jiné by toto pokrytectví mohlo rozčilovat, ale na druhou stranu sezení na dvou židlích (hraní si na rozhořčeného a zároveň posluhování mocným tohoto světa) a s tím spojený doublethinking alespoň umožňuje průsak některých zajímavých informací, které by se k nám jinak nedostaly. Za Peheho texty bychom tak měli být vlastně vděční, protože nám ve své domýšlivosti ukazuje, co s námi elity ve skutečnosti zamýšlejí. Svůj text Pehe zakončuje slovy: „Se všemi výše zmíněnými naakumulovanými trendy se rok 2012 tak stále více jeví ne přímo jako ´konec světa´, který se stal v souvislosti s rokem 2012 součástí populární mytologie, ale jako možný počátek velkých historických změn.“ V tom jediném má pravdu. Jak jsem napsal na začátku, Kristus v roce 2012 nepřijde, konec světa nenastane, mayský kalendář přenechme esoterikům, ale čeho se můžeme reálně obávat, je to, že nám mocní tohoto světa vnutí představu Nového světového řádu, který v kontextu nesmyslného kvazináboženského blouznění o transformaci lidstva bude pojednou vypadat pro širé masy lákavý a jaksi samozřejmý. V jistém smyslu to konec světa, jak ho známe, bude a právě zde se samozvaní vykladači mayského proroctví shodují s tím, co píše Pehe: nebude to konec, po kterém už nic neexistuje, ale pouze začátek něčeho nového. To ale stačí – nové totiž ne vždy znamená dobré. Paradoxně se tak já i Pehe ve svých předpovědích na příští rok shodujeme. Já ale před Novým světovým řádem varuji, kdežto Pehe bude prvním z těch, kdo nám ho bude v chaotické době doporučovat a bude o něm pěkně a vemlouvavě psát – to je už jeho úkol, psát na objednávku pánů rockefellerů a jim podobných. Zbývá mi se dotknout posledního tématu. Není víra v to, že jakési elity drží osud lidstva (i osud nás, jednotlivců) ve svých rukou a zrovna příští rok si plánují spustit oponu, aby změnily kulisy pro příští hru, příliš fatalistická? Neříkám tím vlastně, že jsme bezmocní a že bychom se tomuto vývoji měli poddat, protože s tím stejně nic nenaděláme? Nemyslím si. Jakkoli jsem napsal, že jsem přesvědčen, že Kristův návrat – abych použil oblíbenou frázi politiků – není na pořadu dne, netvrdím tím zároveň, že tyto události nebudou mít s posledními dny současného světa nic společného. Ba jsem blízek věřit tomu, že v tomto Novém světovém řádu, který se bude tvářit jako nejgeniálnější společenské zřízení, k jakému kdy lidstvo dospělo, dojde naplnění mnoho varovných biblických proroctví, které se k utrpení a hrůzám konce věků vztahují. Ve skutečnosti jde o duchovní souboj, který se projevuje navenek nejviditelněji právě na úrovni politiky a světových událostí. Jak řekl Kristus: Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Ale zároveň, na jiném místě, říká: Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec. Chci tím říci, že pokud má být rok 2012 takovým, jaký se mi jeví na základě vyhodnocování oficiálních i alternativních informací (a jak jsem se ho zde snažil popsat) či rokem, jakým ho prorokuje Jiří Pehe, není to ještě důvod ke strachu a k úzkostem. Ti z nás, kteří věří, mohou být klidní, protože ví, že nic se neděje náhodou a že Bůh má veškeré hemžení na zemi ve svých rukou a i pyšné plány těch, kteří se mu vzpínají, jsou vposledku jen součástí jeho velkého Plánu. A pak – nikde není psáno, že úmysly elit se podaří. Společně můžeme mnohé změnit a mnohému zabránit. K tomu je ale důležité mít vlastní strategii pro případ krize – strategii osobní, strategii národní. Elity mají několik scénářů, podle kterých se budou řídit v okamžiku, kdy se jim podaří náš svět uvést do chaosu. Jaký ale máme plán my? Možná tušíme, že se něco stane, ale nejsme na to vůbec připraveni. Možná by proto nebylo na škodu nějaké takové přípravy udělat. Možná by nebylo na škodu zamyslet se, jak to učinit, aby z případného chaosu roku 2012 vyšly naše rodiny nepoškozeny a náš národ nezdolán. Právě toto bych sobě i nám všem přál do nového roku. Psáno pro Prvnizpravy.cz 4 WM MAGAZÍN 121 2011 - rok lží a vymývání mozků V lednu 2011 nám řekli, že celou Severní Afriku a Střední východ začala zachvacovat “spontánní”, “autentická” povstání během toho, co se pak začalo vítat jako “Arabské jaro”. Bylo to téměř čtyři měsíce před tím, než i korporátní média přiznala, že za těmito povstáními byly USA a že byla všechno možné, jen ne „spontánní“ a „autentická“. V dubnu 2011 v článku, co vyšel v New York Times nadepsaném „Skupiny z US pomohly vypiplat arabská povstání,“ bylo uvedeno: Mnoho z těchto skupin a jednotlivců se přímo těchto revolt účastnilo a reformátoři, kteří cloumali tímto regionem, včetně Mládežnického hnutí 6. dubna v Egyptě, Bahrajnského centra pro lidská práva i aktivisté z lidu jako Entsar Qadhi, mládežnický vůdce z Jemenu, získali výcvik a financování od skupin jako Mezinárodní WM MAGAZÍN 121 republikánský institut, Národní demokratický institut a Freedom House, nezisková organizace lidských práv sídlící ve Washingtonu. Článek by k tomu ještě mohli přidat i USA National Endowment for Democracy (NED): Republikánské i Demokratické instituce jsou volně přidruženy k Republikánské a Demokratické straně. Vytvořil je Kongres a jsou financovány prostřednictvím nadace USA National Endowment for Democracy, která byla zřízena v roce 1983, aby směrovala granty na podporu demokracie v rozvojových zemích. National Endowment od Kongresu ročně dostává asi 100 milionů dolarů. I Freedom House dostal řádný kus z peněz, co jsou od americké vlády, hlavně od Ministerstva zahraničí. Tony Cartalucci Těžko jde o spekulativní teorii, řekneme-li, že tato povstání byla součástí mohutné geopolitické kampaně vymyšlené na Západě a realizované přes jejich prostředníky za pomoci vnějších nadací, organizací a stabilních NGO (skupin podporujících Nový globální řád), které neustále působí po celém světě. Jak ještě uvidíme, příprava na „Arabské jaro“ a globální kampaň, která nyní proniká jak do Ruska, tak i do Číny, jak už bylo předpovězeno v článku z února 2011 „Nejdříve Střední východ a pak svět“, nezačala teprve jako nepokoje, které už začaly, nýbrž už roky před tím, než se zdvihla první „pěst“, a to uvnitř seminárních poslucháren ve Washingtonu a New Yorku, i v USA financovaných výcvikových zařízeních v Srbsku a v táborech, zřízených v sousedních zemích, nikoliv v samotném Arabském světě. 5 Společnost Časový rozvrh – 2008-2010 Příprava bitevního pole 3. – 5. prosince 2008: Egyptští aktivisté z nyní proslulého hnutí 6. dubna byli v New York City na inauguračním summitu Aliance mládežnických hnutí (AYM), rovněž známé jako Movements.org. Tam dostali výcvik, příležitosti pro práci v sítích a podporu od různých korporátních a USA vládních sponzorů AYM, včetně samotného USA Ministerstva zahraničí. Zpráva ze summitu AYM 2008 (str. 3 .pdf) uvádí, že se zúčastnil státní podsekretář pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti James Glassman zrovna tak jako Jared Cohen, co sedí ve štábu politického plánování Úřadu Ministerstva zahraničí. Ještě šest dalších členů štábu Ministerstva a poradců se tohoto summitu zúčastnilo spolu s dlouhým seznamem zástupců korporací, médií a institucí. Krátce poté 6. dubna odcestoval do Srbska, aby je vycvičili podle USA-financované CANVAS formálně USA-financované NGO „Otpor“, která pomohla svrhnout v Srbsku vládu v roce 2000. O Otpor New York Times referoval, že to bylo „dobře promazané hnutí podporované několika miliony dolarů ze Spojených států.“ Poté, co uspělo, tak si změnilo svůj název na CANVAS a začalo s výcvikem aktivistů využitelných v dalších USA-podporovaných operacích změny režimů. Foto: Srbský “Otpor” model pro budoucí US-podporované barevné revoluce. Magazín Foreign Policy (Zahraniční politika) o tom referoval v článku “Revoluton U,” kde tvrdil, že CANVAS pomáhal protestujícím při “Růžové revoluci” v Gruzii, 6 “Oranžové revoluci” na Ukrajině a že v současnosti pracuje se sítěmi z Běloruska, Myanmaru (Barmy) a po celém Středním východě a v Severní Africe, stejně jako pracuje i s aktivisty v Severní Koreji a v dalších 50 zemích. 2009: V článku s USA Ministerstvem zahraničí financovaném Rádiu Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL) nadepsaném „Vývozy nenásilných revolucí z východní Evropy na Střední východ“ bylo uvedeno: Popovič pak exportoval své nenásilné metody, když pomohl vycvičit aktivisty, kteří zažehli gruzinskou Růžovou revoluci v roce 2003 a ukrajinskou Oranžovou revoluci v roce 2004. A nyní Popovič spouští svou novou organizaci zvanou Canvas, která se ještě více věnuje – pomoci pro-demokratickým aktivistům, kteří nedávno svrhli despotické režimy v Egyptě a Tunisku. RFE/RL potvrdil i účast aktivistů z Iránu, Běloruska a Severní Koreji na výcviku u CANVAS. RFE/RL měl s aktivisty schůzku u CANVASU někdy během roku 2009. Únor 2010: Hnutí 6. dubna se po výcviku u CANVAS vrátilo v roce 2010 do Egypta spolu s šéfem IAEA od OSN Mohammedem El Baradejem. Členové 6. dubna byli i zatčeni, když uprostřed února čekali na přílet El Baradeje na káhirském letišti. El Baradej svůj záměr kandidovat na presidenta ve volbách v roce 2011 oznámil už v roce 2010. Spolu se 6. dubnem Gael Ghonim z Googlu a koalicí dalších opozičních stran El Baradej sestavil svou „Národní frontu za změnu“ a začal se připravovat na příchod „Arabského jara“. Pak je zcela jasné, že nepokoje už byly dlouho plánovány, když jsou tu záznamy, jak aktivisté z Tuniska a Egypta dostávali ze zahraničí výcvik a podporu tak, aby se mohli vrátit do svých domovských zemí a usilovat v celoregionální koordinované kampani o nepokoje. V dubnu 2011 to potvrdila zpráva AFP, když Michael Posner z USA Ministerstva zahraničí uvedl, že „vláda během minulých dvou let USA určila rozpočet 50 milionů dolarů na vývoj nových technologií pomoci aktivistům při obraně před zatčením a persekucemi od autoritativních vlád.“ Zpráva se pustila do vysvětlování, že USA „organizovala tréninková sezení pro 5 000 aktivistů v různých částech světa. Sezení uspořádaná na Středním východě před asi šesti týdny shromáždilo aktivisty z Tuniska, Egypta, Sýrie a Libanonu, kteří se vrátili do svých zemí s cílem, aby zde vycvičili své kolegy.“ Posner dodal: „Vrátili se a mělo to zdrcující účinek.“ Tím zdrcujícím účinkem bylo samozřejmě „Arabské jaro“. Časový rozvrh – 2011 rok šalby 16. ledna 2011: List Al Arabiya News ve svém článku „Tuniský exilový reformista se vrací domů“ oznámili, že Moncef Marzouki se vrací z Paříže do Tuniska uprostřed chaosu vyvolaného US Ministerstvem zahraničí vycvičenými, podporovanými a vybavenými davy, které byly spuštěny běžným únikem kabelogramů z US Ministerstva zahraničí přes Wikileaks. Při celkem jasném předpokladu, že výcvik tuniských opozičních skupin proběhl dlouho před únikem těch kabelogramů, tak ty Wikileaks depeše byly využity jen jako plánované rétorické ospravedlnění pro dávno už předjímanou, ze zahraničí financovanou subverzi. Od té doby bylo Wikileaks využívány i při stejných manévrech, ať byly, kde byly, od Egypta přes Libyi i tak daleko odsud jako v Thajsku. Moncef Marzouki se ukázal být zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, instituce kolaborující s US NED World Movement for Democracy (WMD – Světové hnutí za demokracii), do něhož patří „Konference o lidských právech aktivistů v exilu“ a účastník „třetího shromáždění“ WMD spolu s Marzoukiho Tuniskou ligou za lidská práva sponzorovanou od NED jako Sorosovy Open Society a USAID. (NED – míněno společnosti pod záštitou té hlavní – National Endowment for Democracy). „Volání po solidaritě“ od Mezinárodní federace za lidská práva (FIDH) zmiňuje názvy každé a všech skupin, z nichž během „povstání“ WM MAGAZÍN 121 v lednu 2011 sestávala tuniská opozice jako „členské organizace FIDH“. Mezi ně patřila Marzoukiho „Tuniská liga za lidská práva“, „Tuniská asociace demokratických žen“ a „Národní rada za svobody v Tunisku“ čili CNLT. FIDH fungující jako mezinárodní tmel pro různé ze zahraničí financované organizace realizující po celém světě subverze pod pláštíkem „lidských práv“ je sama také plně financovaná US vládou přes National Endowment for Democracy, Sorosovu Open Society a mnohé další jasně kompromitované pobočky. 28. ledna 2011: Po varování žurnalisty a aktivisty Dr. Webstera Tarplye z Rádia světových krizí (Word Crisis Radio) se začala alternativní média pozorněji zaměřovat na nepokoje v Egyptě, které začaly těsně po nárůstu tuniské krize. V „Ne všechno je v egyptských potyčkách tak, jako to vypadá“ si všimli, že vůdce protestů Mohammed El Baradej byl ve skutečnosti oddaným agentem Západu s dlouhodobým členstvím ve Wall Streetem a Londýnem financované Skupině mezinárodních krizí (ICG) spolu s „vedoucími izraelskými činiteli“ včetně současného izraelského presidenta Šimona Perese, současného guvernéra Bank of Izrael Stanley Fischera a bývalého izraelského ministra zahraničí Šlomo Ben-Ami. K ICG rovněž patří vedoucí američtí bankéři a geopolitičtí manipulátoři včetně George Sorose, Zbigniewa Brzezinskiho, Richarda Armitage, Samuela Bergera a Wesley Clarka. Je ironií, že zprávy Západních médií o El Baredeiovi tvrdily, že je jak antiamerický, tak i silně anti-izraelský v předjímání nejlépe popsaném o rok dříve v článku Výboru pro zahraniční vztahy z března 2010, článek o zahraničních záležitostech “Je El Baradei egyptským hrdinou?”: Další úzké vztahy Egypta se Spojenými státy se staly kritickým a negativním faktorem v egyptské politice. Opozice těchto vazeb využila ke zpochybnění legitimity režimu, zatímco vláda se zapojila do své vlastní hry předvádějící její anti-Amerikanismus, aby se od takových obvinění očistila. Pokud by El Baradei opravdu měl Foto: Všimněte si prosím značky “EnoughGaddafi.com” (Dost bylo Kaddáfího). Webmaster EnoughGaddafi.com je uveden na US Ministerstvem zahraničí vedené Movements.org jako ten „Twitter“, za nímž se má jít. mít rozumnou šanci na pomoc s politickou reformou v Egyptě, tak by US tvůrci politik tomuto cíli nejlépe posloužili tím, nebudou tlačit na pilu. Paradoxně El Baradeiovy chladné vztahy se Spojenými státy jako šéfa IAEA teď zájmům USA jen pomohou. Poslední předváděčka tohoto přístupu přišla, když Izrael El Baradeie dost zábavně nazval „Iránským agentem.“ Tohle poslední představení jen dále ilustruje tu ohromnou míru licoměrnosti, s níž se světové události manipulují. Foto: El Baradeiovy vazby se Západem sahají mnohem hlouběji než k pouhým rolím při neúspěšných genocidách umožňovaných OSN. Rovněž je členem korporátními finančníky financované Skupiny mezinárodních krizí. WM MAGAZÍN 121 17. únor 2011: V Londýně sídlící Národní fronta za spásu Libye (NFSL) volala po libyjském „Dni hněvu“, aby se vyrovnala s USAdestabilizační rétorikou používanou v Tunisku a Egyptě. CIA a MI6 NFSL podporovala už od 80. let a ta provedla četné pokusy svrhnout Kad7 Společnost Globe a Mail nedávno potvrdily, že NFSL jak spolu s Libyjskou národní armádou tak i se Sahadovou novou Národní konferencí libyjské opozice (NCLO) se „pokusily v 80. letech o puče a atentáty na plukovníka Kaddáfího. V tomto okamžiku už jak britští tak USA zástupci přiznávali, že libyjští povstalci jsou opravdu těžce vyzbrojeni, a místo aby odsuzovali násilnosti, otevřeně volali po poskytnutí dalších zbraní a vojenské podpory. Foto: “Bariéra legitimity” byla prolomena: dav řve: “Americký agent,” přičemž na El Baradeie vrhá kameny, a ten s největší určitostí americkým agentem je – důvěrníkem US Skupiny mezinárodních krizí spolu s George Sorosem. 17. března 2011: OSN se rozhodly nejen k bezletové zóně nad Libyí, aby zachránili globalisty podporované povstání váznoucí v porážkách, což už hraničilo s katastrofou v „Zátoce sviní“. Kanadské, USA, francouzské, arabské a UK letouny dáfího vládu jak přes teroristické útoky, tak přes ozbrojená povstání. 18. únor 2011: Během počátku vyhánění Hosni Mubaraka se ukázala Open Society Institute miliardářského bankstera George Sorose, že ona je za těmi NGO, které koncipují novou egyptskou ústavu. Mezi tyto skupiny „občanské společnosti“ patřila Arabská informační síť pro lidská práva, kterou otevřeně financuje Open Society Institute George Sorose a s NeoCony spojená NED založená Egyptská organizace pro lidská práva. Vypadá to, že když Skupina mezinárodních krizí vytvářela strategii a jejich důvěrník El Baradei vedl davy do ulic, tak v tom byla celá řada NGO organizací a jejich členstva, včetně Sorose, i jejich financí, které pracovaly jak venku, tak i realizovaly detaily na place. 21. února 2011: V Interview s Ibrahimem Sahadem z Národní fronty pro spásu Libye (NFSL) na ABC Australia se vybarvily všechny diskusní body, které korporátní média mainstreamu v předchozích týdnech ohledně Libye probírala, a to všechno s Bílým domem a Washingtonským monumentem tyčícím se v pozadí nad ním. Ten volal po bezletové zóně, a to v reakci na nepodložená obvinění, že Kaddáfí ostřeluje „neozbrojené protestující“ z bojových letounů. 8 Obrázek: červená = US-podporovaná destabilizace, Modrá = US držené nebo blokované námořní přístupy k ropě ze Středního východu a z Afriky pro čínu, které se odřezávají či se odřízly. Podobná strategie izolace byla použita i proti Japonsku těsně před propuknutím 2. světové války. Březen 2011 „USA libyjská politika: Nulové legitimity“ zajišťovala, že to jasně těžce vyzbrojené, západem podporované povstání bylo pořád ještě západními médii falešně líčeno jako „mírumilovné protesty“. 28. února 2011: Ve „Zničení Libye“ se uvádělo: Zatímco vůdce libyjské opozice Ibrahim Sahad vedl rétorické výpady z Washingtonu DC, byla jeho Národní fronta pro spásu Libye (NFSL) po zuby ozbrojená, stejně jako byla celých těch 20 let historie CIA podporovaných pokusů o povstání proti Kaddáfímu. V roce 1984 se NFSL pokusila Kaddáfího svrhnout v nezdařilém ozbrojeném puči. I Daily se už údajně připravovaly k operacím. 24. března 2011: V Sýrii už začaly nepokoje, zatímco NATO začínalo s bombardováním Libye a Tunisko už upadlo do politického a ekonomického chaosu. V „Globalisté udeřili v Sýrii“ se důkladně rozebírá opozice a dokumentuje se, že se zase jednou vytvořily Západem podporované opoziční skupiny. Mnoho z těchto „důkazů“ o syrských nepokojích se filtrovalo přes organizace jako v Londýně sídlící Syrský výbor lidských práv, který na své webové stránky vystavoval zaslechnuté povídačky, a ty pak byly citovány korporátními zpravodajskými médii v bizarních zprávách WM MAGAZÍN 121 vazby mezi běloruskou opozicí a členy těch samých Západních organizací a institucí, co rozdmychávají Arabské jaro. Foto: Akt nejzazší zrady: McCain volá po uznání i po mimo-zákonné podpoře těch samých mužů, kteří zabíjeli US vojáky v Iráku a Afghánistánu. Tím, že „Al Kaiídě“ sice odepřel základnu v Iráku, ale vydal jim celý libyjský národ, uvedl americkou zahraniční politiku na novou vyšší úroveň surrealismu. 22. dubna 2011: Přistává v libyjském Benghází John McCain a bratříčkuje se s ověřenými teroristy, kteří se krátce před tím vrátili z Iráku a Afghánistánu, kde zabíjeli USA vojáky. Zpráva z West Point později s absolutní jistotou potvrdila (.pdf z CTC od West Pointu lze nalézt zde), že region, z něhož se libyjská rebelie rozšířila, byl rovněž centrem operací Libyjské islámské bojové skupiny (LIFG). Ta rovněž odhalila i fakt, že LIFG byl ve skutečnosti dlouhodobou pobočkou Al Kaiídy s tím, že členové LIFG drží nejvyšší místa ve vedení této teroristické organizace. o násilnostech, které rovněž za každou domněnkou obsahovaly i „aktivistickou promluvu“. „Syrští pozorovatelé lidských práv“, rovněž sídlící v Londýně, jsou nyní výlučným zdrojem citovaným zprávami korporátních médií o Sýrii. 26. března 2011: V Egyptě se projevuje kontrarevoluce a začaly se ukazovat první příznaky slábnutí El Baradejových šancí, že bude moci být instalován za presidenta. Davy vrhaly na El Baradeie kameny a prohlašovaly jej za „amerického agenta“. Zase na pomoc americkým zájmům přišla na pomoc Wikileaks a znovu velice neohrabaně zkusila naočkovat „proti-Západní“ image El Baradeie. 28. březen 2011: Brookingský institute financovaný Fortune-500 o tom referoval jako o “Libyjském testu nového mezinárodního řádu” – čímž tuto válku odhalil, že nemá “humanitární” povahu, nýbrž že jejím cílem je výslovné nastolení mezinárodního řádu a nadřazenosti mezinárodního práva. 17. dubna 2011: Syrské nepokoje přinesly široce rozšířené žhářství stejně jako zprávy o střelcích, kteří střílejí jak do protestujících tak do bezpečnostních sil ve snaze eskalovat násilí. V článku „Globalitická válečná mašinérie se zaměřuje na Sýrii“ už USA a francouzští poliWM MAGAZÍN 121 Foto: McCain (vlevo) a Kerry (vpravo) gestikuluje, když v areálu egyptské továrny Coca-Cola vysvětluje agendu svých chlebodárců. Tohle je součástí jejich poslední exkurze předvádějící účinky jejich US-financované opozice, co svrhla vládu Hosni Mubaraka. tici citují „Libyjský precedent“ jako ospravedlnění k použití síly proti Sýrii. V pozdějším článku „Záhadní střelci barevné revoluce“ se rozvíjí historický kontext, v němž lze nahlížet na současné násilnosti v Sýrii a skutečnost, že jejich provokatéři usilují o maximalizaci násilí. 21. dubna 2011: Běloruský president Alexander Lukašenko oznamuje, že jeho národ je už cílem probíhajícího skrytého útoku Západních sil podněcujících povstání ve stylu „Arabského jara“. V dokumentu „Obležená Bělorus“ jsou ilustrovány Květen 2011: Do “Libye za každou cenu”, o konfliktu v Libyi se hlásilo, že se eskaluje včetně pokusů NATO zabít Kaddáfího a ta cílená usmrcení postihla několik členů jeho rodiny včetně několika jeho vnoučat. „Americký arabský podvod“ se pokusil o revizi posledních několika měsíců zrežírovaného chaosu, do něhož byla uvržena Severní Afrika a Střední východ, což se zmiňovalo i v „Tohle nemůžete zadusit“, že National Endowment for Democracy už začal s prvním kolem sebe-velebení a s rozdáváním odměn několika ošálencům a kolaborantům, 9 Společnost kteří pomohli jejich kampaň masakrů po celém Arabském světě uvést do reality. Červen 2011: V článku „Arabské jaro přináší korporátní kobylky“ se už skutečná agenda za nepokoji Egypta a opravdu celým „Arabským jarem“ zjevně ukazuje, tedy jak zástupci USA poskytli vedení Fortune 500 exkurzi k destabilizaci Egypta a Tuniska ve snaze prosadit ekonomickou liberalizaci a privatizaci. John McCain a John Kerry tuto exkurzi vedli a byli společnými sponzory zákonů k podpoře toho, co v podstatě zaplete ekonomiky Egypta a Tuniska do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna. Koncem června Francie přiznala, že porušila podmínky rezoluce OSN z roku 1973 a vyzbrojila libyjské rebely. Červenec 2011: Africká unie naprosto odmítla mandát Mezinárodního trestního tribunálu ICC proti Libyi a odhalila hrubou nelegálnost, s níž operoval. Vazby s korporátně financovanými organizacemi byly odhaleny v „Je to oficiální: Mezinárodní trestní tribunál má NULOVÝ mandát“ stejně jako chatrnou povahu tvrzení ICC proti libyjskému Kaddáfímu. To později potvrdili i členové libyjské komunity „lidských práv“, že ve skutečnosti v součinnosti s vůdci rebelů fabrikovali čísla, která dodávali jak OSN, tak ICC, že žádné ověřené či zadokumentované důkazy o Kaddáfího „ukrutnostech“ nevznikly. 10 Foto: Thaksin Shinawatra dlouhodobý slouha globální elity, ještě dávno před tím, než se i v roce 2001 stal ministerským předsedou, hlásí v roce 2006 Výboru pro zahraniční vztahy v New York City vánoční vojenský puč, který ho odstavil od moci. Ten se nyní v Thajsku vrátil k moci přes zástupnou politickou stranu vedenou jeho vlastní sestrou Yingluck Shinawatra. Zajistili hlasy pouhých 35% oprávněných voličů, což zjevně ukazuje, jak slabá je jeho podpora ve skutečnosti v rámci národa, o němž tvrdí, že za ním celý stojí. I v Thajsku další dlouhodobě USA-podporovaná barevná revoluce nakonec poskytla výsledky a viděli jsme návrat politické strany zástupce Wall Streetu Thaksina Shinawatry k moci. Četné mordy globální elity včetně samotného Výboru pro zahraniční vztahy vysílaly Thajskému establišmentu zlověstná varování, aby přijali nejisté výsledky červencových voleb nebo je čeká izolace a další důsledky. Další jihovýchodní asijská země tentokrát Malajsie rovněž ve svých ulicích zažila barevnou revoluci od dožluta oblečeného NED-financovaného hnutí Bersih. čili jinými slovy ozbrojená. Opozice se začala jasněji definovat jako ozbrojené etnické skupiny a ozbrojení militanti z Muslimského bratrstva. Srpen 2011: Do srpna i korporátní média začala přiznávat, že syrská opozice je „převážně neozbrojená“ Do konce srpna začalo NATO s koordinovanými útoky na libyjský Tripolis včetně propracovaných psy- Foto: Libyjští rebelové zdaleka nejsou motivováni demokratickými aspiracemi. Jejich zášti spočívají v etnickém, nikoliv politickém rozdělení. „Kaddáfího příznivci“ se začalo globálně korporátními médii používat jako eufemismus k vylíčení obecně kmenů Afričanů s tmavší pletí, kteří tvoří většinu v demografii Západní Libye a kteří nesou tíži brutality NATO podporovaných ukrutností rebelů. chologických operací, které tvrdily, že zlikvidovali či pochytali během jediného dne celou Kaddáfího rodinu. Následujícího dne se objevil jak živý tak svobodný Saif Al Kaddáfí, přičemž vedli tvrdý boj, který trval do konce října v jeho důsledku NATO srovnalo se zemí na hromadu trosek některá města – zvláště Bani WM MAGAZÍN 121 uvedeným teroristickým organizacím. V září jsme rovněž viděli, jak se v Ugandě rozvíjí skutečná humanitární katastrofa, když britská korporace uplatnila genocidu, aby si vyklidila půdu, kterou si “pronajala” od ugandské vlády. To ilustruje, jak je ta záležitost „humanitárních starostí“ uplatnitelná, jen když slouží zájmům Wall Streetu a Londýna, jinak se ignoruje, i když obsahuje ověřitelnou genocidu prováděnou za účelem dalšího obohacení a získání další moci. Obrázek: Obrazovka sejmutá přímo z webové stránky US Ministerstva zahraničí ukazuje, že Libyjská islámská bojové skupina (LIFG) je jasně uvedena jako cizí teroristická organizace. To je důležité, neboť US Zákon zakazuje poskytování materiální podpory vyjmenovaným teroristickým organizacím. S odhalením bojovníků Al Kaiídy a LIFG jako vedení libyjského povstání s plnou vojenskou, finanční a diplomatickou podporou členů NATO přichází pokusy skutečnou povahu těchto rebelů ostentativně ignorovat. Níže je uvedeno, že LIFG je MEK – irácko-iránská skupina, jež byla rovněž vyzbrojována a podporována z US. Walid a Sirtu. Čímž se naprosto vyjasnilo, že NATO poskytuje leteckou podporu nejen demokracii milujícím bojovníků za svobodu, ale i teroristickému tvrdému jádru, které po celé zemi provádělo systematickou kampaň genocidy a represálií. Září 2011: Když pocítili libyjské vítězství, tak se korporátními finančníky živené mozkové trusty začaly připravovat na nové vybudování a vyrabování libyjské ekonomiky. V „Globalisté znovu budují Libyi“ napsala Atlantická rada NATO zprávu s podrobnostmi, jak na to. Také, jelikož se libyjská spirála násilí vytáčela mimo kontrolu a ukrutnosti páchané rebely a jejich podporovateli z NATO začaly být obscénnější, tak se vyjasnilo, jak byla ta „Válka s terorem“ podvodná. Podívámeli se, kdo jsou „Libyjští rebelové uvedení na seznamu teroristů USA Ministerstvem zahraničí“, tak to ilustruje, jak jsou členové NATO vinni podle proti-teroristických zákonů poskytováním materiální podpory WM MAGAZÍN 121 John McCain zase jednou přistál v Libyi, tentokrát v Tripolisu, aby oslavil zničení této země a opět si potřásl rukou s Libyjskou islámskou bojovou skupinou, která předala Kaddáfího Libyi do rukou elity z Wall Stretu a Londýna. Říjen 2011: Když Tunisko a Egypt padly a i Libye byla uchvácena zástupnými silami živenými Západem, začala Obamova administrativa stahovat vojska z Iráku. Tohle podezřelé stažení, když byl zbytek Středního východu pod útokem zástupných sil za USA, vyvolalo následně vážná podezření, že jde o eskalaci, nikoliv o stažení. Foto: Robert Devereux dlouhodobý investor a dlouhodobý šejdíř s uměním si se svou společností vyčíhl, že rabování Afriky je nějakým novým druhem inovativní investiční strategie, která vydělává peníze a “pomáhá” lidem. Už jakmile v roce 2010 Devereux učinil své licoměrné prohlášení ohledně Nového zalesňování, tak ugandští vesničané, kterým „pomáhal“ podali o rok dříve soudní žalobu s protestem proti tomu, aby se jim britská společnost vetřela na jejich půdu. Tito vesničané byli ale násilně vysídleni a mnoho z nich ugandská vojska jednající pro Devereuxe zabila. Rétorika k válce s Iránem neustále rostla a začínalo se s tím, co vypadalo jako skrytá válka probíhající uvnitř Iránu a podél jeho hranic. Katastrofální intrika s namočením Iránu do údajných plánů na zavraždění saúdského velvyslance ve Washingtonu DC se sesypala, když Iránci u tohoto spiknutí odhalili vazby na USA-podporovanou teroristickou organizaci Mujahedin-e Khalq (MEK). Je více než pravděpodobné, že 11 Společnost Company a National Oil Company z Abú Dhabi. Foto: V Tripolisu je to samý úsměv a veselí, když McCain vedoucí proponent a hnací síla za US intervencí do Libye doslova glorifikuje zneužití tohoto nyní zruinovaného národa Al Kaiídou. O pár mil vedle ti samí rebelové, které chválí, uplatňují cílené vyhladovění civilního obyvatelstva Sirty ve snaze zlomit jejich vůli, když NATO zároveň plošně těžkou výzbrojí cíleně ničí hustě obydlená městská centra. K el-Keibovi se přidal USA-financovaný aktivista Moncef Marzouki jmenovaný tuniským presidentem. Marzoukiho organizace Tuniská liga pro lidská práva je členskou organizací Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) financované USA National Endowment for Democracy a Open Society George Sorose. Marzouki, který strávil dvě desítky let v exilu ve francouzské Paříži byl rovněž zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, kolaborantské instituce s USA NED Světovým hnutím za demokracii (WMD) včetně „Konference o lidských právech aktivistů v exilu“ a účastníkem „třetího sněmu“ WMD spolu s Marzoukiho Tuniskou ligou za lidská práva pak sponzorovány NED, Sorosovou Open Society a USAID. stažení vojsk z Iráku jednoduše USA poskytne “možnost vykroutit se” z izraelského náletu na Irán, že oni jsou v tom nevinně. 12 Listopad 2011: „Mírumilovní protestující“ v Sýrii, kteří byli celou dobu vyzbrojováni a pokoušeli se rozdmýchat něco ve stylu Libyjské občanské války, byli nakonec za ozbrojence uznáni i korporátními médii, a co je důležitější, korporátně-financovanými mozkovými trusty, které jim dodávají svá témata, o který se má psát a mluvit. V článku „IISS: Syrská opozice je ozbrojená“ se uvádí, že zpráva od Mezinárodního institutu pro strategické studie IISS od vedoucího člena pro Regionální bezpečnost na Středním východě od IISS slovy Emile Hokayema otevřeně přiznává, že Syrská opozice je vyzbrojená a připravená syrské násilnosti strhnout do ještě větších hlubin krvavé lázně. Obrázek: MEK. Ač je uznaná za teroristickou organizaci a uvedená na seznamu US Ministerstva zahraničí, že jí je, tak je plně financována, vyzbrojována a podporována Spojenými státy a sídlí ve Francii a v US-okupovaném Iráku, kde je jí umožněno provádět teroristické operace proti lidem v Iránu. „Válka s terorem“ je podfuk Rovněž v listopadu se kruh útoků Wall Streetu a Londýna na Libyi plně uzavřel, když byl jako ministerský předseda instalován Abdurrahim el-Keib. El-Keib, který strávil desítky let v exilu v USA byl formálně zaměstnán Petroleum Institute se sídlem v Abú Dhabi ve Spojených arabských emirátech a sponzorován British Petroleum (BP), Shell, francouzským Chevronem, japonskou Oil Development V Egyptě se koncem listopadu na ulicích začala rozvíjet druhá “revoluce”. Byly to ve skutečnosti ty samé Západem podporované síly vedené El Baradeiem a nově se vynořivším Hamdouzem Hamzou bojující proti egyptským ozbrojeným silám, které se zjevně po pádu Mubaraka na základě nějakého ujednání se Západem vrátily zpět. OSN v dalším pokuse o eska- laci hrozby cizí intervencí do Sýrie vydala Zprávu Výboru pro lidská práva OSN týkající se syrských „zločinů proti lidskosti“, jejímž spoluautory ve skutečnosti byli Karen Koning, Abu Zayd, ředitel USA ve Washingtonu sídlícího korporátního mozkového trustu, Výbor politiky pro Střední východ, k němuž patří lidé od Exxonu, agenti CIA, zástupci USA ozbrojených sil a vlády a i president USA-Katarské obchodní rady, do jejíhož členstva patří mj. i Al Džazejra, Chevron, Exxon, výrobce munice Raytheon (ten byl během NATO operací v Libyi dodavatelem toho, čím tu palbu vedli) a Boeing. Zpráva sama neobsahoval žádné ověřitelné důkazy, místo nich jen povídačky z doslechu zaznamenané v Ženevě údajnými „oběťmi“, „svědky“ a „uprchlíky“ předkládané „osobami a organizacemi se zde plně angažovanými zájmy.“ Jinými slovy to byla otevřená pozvánka pro syrské nepřátele, aby si vykreslili jaký jen obrázek vlády u moci chtějí. Prosinec 2011: Zatímco Tunisko a Libye jsou plně vedeny zástupci Západu, Egypt a Sýrie jsou pořád ponořeny do chaosu a pro globalisty volající po válce s Iránem bylo „Arabské jaro“ téměř hotové. Ovšem „Arabské jaro“ bylo jen prvním nakročením do větší strategie obklíčení Ruska a Číny. V prosinci by mohly kampaně přesunuté do Ruska a Číny začít fungovat vážně. Hillary Clinton do magazínu Foreign Policy (Zahraniční politika) sepsala “Americké pacifické století”, Hitlerovskou deklaraci imperiálních záměrů Ameriky na “vůdcovství” v Asii pro příštích 100 let. Podle „Hillary Clinton a toho Nového amerického (pacifického) století“: „Při čtení deklarace záměrů na americké vůdcovství v následujícím století od Clintonové si čtenáři mohou vzpomenout na podobně pojmenovanou tirádu „Projekt pro nové americké století“ podepsanou některými z nejnotoričtějších amerických Neo-Conzervativců, kteří téměř doslovně činili to samé, co teď dělá Clintonová. Amerika se ve skutečnosti vyvíjí ke konfrontaci s Čínou, což ve skutečnosti znamená to Obamovo oznámení trvalé USA vojenské přítomnosti v Austrálii zrovna z tohoto týdne, WM MAGAZÍN 121 jako ten Thaksinův, jejich instalace k moci a jejich udržováním u moci těžištěm projekce vlastní moci do Asie a údržby Číny v podřízeném postavení, neboli jak to ve své zprávě z roku 1997 formuloval Kagan, ty zástupné režimy způsobí, že Čína „bude hrát v Jihovýchodní Asii Gullivera mezi Liliputány, přičemž to budou Spojené státy, kdo dodá provázky a kolíky.“ Foto: A tak začíná ta fraška se Západní „demokracií“. Jedna loutka korporátních fašistů Mahmoud Jibril odstupuje, zatímco další – Abdurrahim el-Keib zaujímá jeho místo. Ve skutečnosti jsou to státy NATO a jejich korporátní sponzoři, kdo určují libyjský osud. Obrázek výše, el-Keib pózuje s Mustafou Andul-Jalilem, předsedou nevolené NATO podporované „Dočasné národní rady“. V Myanmaru (Barmě) se „demokratické ikoně“ Aung San Suu Kyi, jejíž celé hnutí je výtvorem Wall Streetu a Londýna, také dostalo od Hillary Clinton potvrzení projevů podpory stejně jako thajskému zástupnému vyslanci Yingluck Shinawatrovi, které ji de facto nominovalo vůdcem a klíčovým kontaktem v rámci této země na Jihovýchodě Asie. Návštěva Clintonové je v souběhu s úspěšnou kampaní vedenou USA a to je jako by bylo přímo vytrženo ze stránek už desítky let starého plánu načrtnutého korporátními finančními financovaných mozkových trustů, které skutečně Americe a jejímu poslání vládnou. Jak se v červnu 2011 uvádělo ve „Zhroucení Číny“, tak už v roce 1997 se povídalo o vypracování efektivní strategie ohrazení Číny spolu s návnadou na háček k nalákání Číny na její místo uvnitř „mezinárodního řádu“. Zrovna tak jako se u těchto diskusních námětů v roce 1997, jejichž autorem byl notorický tvůrce Neo-Conských politik Robert Kagan, jako součást strategie ohrazení popisovala nezbytnost využití asijských „spojenců“ Ameriky, tak i Clintonová prochází seznamem regionálních vztahů, které USA zkouší kultivovat tak, aby si udržely „Americké vůdcovství“ v Asii. Např. nedávno znovu nainstalovaný zástupný režim Wall Streetu v Thajsku vedený Thaksinem Shinawatrou a jeho sestrou Yingluck obdržel zrovna tento víkend nové potvrzení od samotné Clintonové, která prohlásila, že „je národně bezpečnostním a politickým zájmem Spojených států zajisti, aby tato vláda uspěla.“ WM MAGAZÍN 121 Foto: US NED financovaný aktivistický vůdce Moncef Marzouki poté, co strávil dvě desetiletí v Paříži, pomáhá tuniskému lidu podstrčit fasádu “demokracie”. Samozřejmě, že „presidentem“ se bude muset stát on nebo někdo se stejnou servilností k Západu. V roce 1993 Noam Chomsky výstižně popsal práci NED jako „pokus o uvalení toho, co se prohlašuje za demokracii, čímž je míněna panování bohatých a mocných bez vměšování davů, avšak v rámci formálních volebních procedur.“ Jinými slovy ti, kdo bojovali v „Arabském jaru“ to činili pro tyranii pod hezkým pozlátkem. Jak se to rozebírá do hloubky v „POTVRZENO: Thajské „pro-demokratické“ hnutí pracuje pro USA“, tak Thaksin Shinawatra a jeho politický režim má dlouhodobé, dobře zadokumentované vazby s Wall Streetem a Londýnem. Pro USA je podpora loutkových režimů, NGO za vytlačení čínských zájmů z této země, která vedla k zastavení výstavby přehrady, která této zemi měla poskytnout elektřinu, hospodářské výnosy, kontrolu povodní a zavlažování pro lid Myanmaru. 13 Společnost ního vlivu, zdroje kdysi využívané, aby je uspokojili a chránili jejich nacionalismus, teď budou přesměrovány do bezedných chřtánů parazitických bankovních kombinátů, které v současnosti ničí jak Severní Ameriku, tak Evropu. Mezitím v prosinci v Rusku udeřily Wall Street a Londýn daleko příměji pokusem zasahovat do ruských voleb, což vedlo k prudkým pouličním protestům, od nichž otevřeně vedou linky k NED, Sorosovi a operativcům Rothschildů. NED financovaný NGO „Golos“ hrál klíčovou roli ve vylíčení voleb jako „manipulovaných“ a konstituoval tím americké vnější zasahování do suverénních ruských záležitostí. Na sladěné úsilí korporátních médií o dezinterpretaci nepokojů v Rusku se poukazovalo v “Ruské protesty: Lži Západních médií,” s ilustrací toho, jak až koordinovaná je ta vše prostupující globální destabilizace, co se teď zrovna provádí. Ve „Wall Street versus Rusko“ se dospělo k závěru: Je celkem jasné, že National Endowment for Democracy, Freedom House, Foreign Policy Initiative a i USA Ministerstvo zahraničí, jehož nový poradní výbor pro zahraniční záležitosti je plný zástupců mozkových trustů prosazujících korporátně-finanční zájmy, nemají žádný zájem na „demokracii“, „lidských právech“ či „svobodě“ v Rusku, ale jen na tom odstranit Kreml z cesty a znovu nad ruský lid a jeho ekonomiku nastolit ty parazitické vyžírky, kteří si tam užívali krátce po pádu Sovětského svazu. Koncem prosince bylo potvrzeno, že ti samí militanti z Al Kaiídy, co s pomocí NATO řádili v Libyi, jsou na cestě do Sýrie, aby pomohli svrhnout Assadovu vládu. Vůdce LIFG Abdel Hakim Belhaj potvrdil, že bude na syrských hranicích připravovat vojáky tzv. „Armády svobodné Sýrie“. A tohle není jen nedávný příklad toho, jak Západ operuje v tandemu se skupinami na seznamu teroristů. V článku „ODHALENO: USA vojska v Iráku střežila teroristický tábor,“ se referuje, že USA hlídali výcvikový tábor teroristů Mujahedin-e Khalq uvnitř Iráku s tím, že USA vojska je plánují přemístit nejspíš do čerstvě opuštěných USA vojenských základen v Iráku, zatímco lobbyisté ve Washingtonu horečně pracují na tom, aby je vyškrtli ze seznamu, 14 Únorové „Střední východ a pak svět“ si stojí za to přečíst znovu – abyste viděli, jak daleko jsme postoupili během uplynulého roku od té doby, co to bylo napsáno, a co ještě globalistům zbývá udělat. Jelikož globalisté přišli ještě blíže k prahu Číny a Ruska, tak se sázky budou dále zvyšovat a to poklidné přihlížení Američanů a Evropanů, co si užívali letošního roku, se navždy vytratí. Obrázek: “Perlový náhrdelník:” čínská ropná pupeční šňůra má být odříznuta destabilizací a změnami režimů prováděnými po celé Africe a na Středním východě. US podél tohoto „náhrdelníku“ destabilizují národy od Pákistánu po Myanmar, od Malajsie po Thajsko, aby podvrátili a ohradili čínu jako vynořující se regionální mocnost. vyzbrojili a poslali k provádění teroristických operací v Iránu. Šokující komentáře byly pronášeny ve zprávě Brookingského institutu „Kudy cesta do Persie?“ kde političtí experti USA konspirují o využití teroristických organizací proti vládě Iránu. Korporátně financovaní tvůrci politik v podstatě USA transformovaly na státního sponzora terorismu. Nakonec uvažte, co bylo napsáno v jednom z posledních letošních článků „Nadchází konečné dějství:“ Závěr Rok 2011 byl určitě rokem šalby. Mládež okouzlená vznešenými, naivními řečmi o „svobodě“ se zaprodávala korporátně-fašisticky financovaným NGO, které ji zaváděly do ulic, aby vytvářela chaos a rozvrat, z čehož následně těžili skrytí politici a dokonce i vojenské manévry Západu a jeho zástupných sil. V Egyptě se národ potácí na pokraji srázu, za kterým čeká plná integrace do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna, zatímco zástupce velkých olejářů si užívá své nové pozice ministerského předsedy Libye. V Tunisku je teď presidentem celoživotní loutka Západních machinací a alarmující kampaň NATO-podporovaných násilností a terorismu zachvacuje Sýrii. Obkličováním Ruska a Číny přivádí pak tito ošálení svět na pokraj Třetí světové války, aniž by učinili cokoliv ke zlepšení svých existenčních podmínek. Jelikož jejich národy upadají pod kontrolu vzrůstajícího Západ- Obrázek: Plíživé obkličování Ruska od NATO je nyní v kombinaci s dalším kolem „barevné revoluce“ destabilizující Bělorusko i samotné Rusko. „Lhostejnost zabíjí, apatie je spoluvinou: jak elitáři-zrežírované „Arabské jaro“ dosahuje svých cílů, stojíme na okraji srázu, za nímž už budeme neodvratně spoutáni korporátně-fašistickým, inženýrsky vykonstruovaným planetárním režimem … nadchází Konečné dějství. >> WM MAGAZÍN 121 Zdraví Deset největších lží o zdravotní péči Mike Adams Konvenční zdravotní péče se nesoustřeďuje na péči o zdraví. Její podstata spočívá v zakořeněném systému medicínských mýtů, obhajovaném a praktikovaném těmi, kteří těží z trvalé nemocnosti. Celý tento systém lze označit prostým slovem: lži. Lež č. 1: Díky vakcínám jste zdravější Vakcíny se vynořily jako největší a nejzáludnější mýtus vytvořený západní medicínou. Myšlenka, že vás vakcíny ochrání před infekčními chorobami je naprosto falešná, protože například letošní sezónní injekce proti chřipce vás „chrání“ před odrůdou chřipkového viru, který řádil loňského roku, a dělají náchylnějšími na chřipku v příštím roce. Vrcholem je, že i tato teoretická krátkodobá účinnost vakcín není ničím proti mnohem účinnější ochraně nabízené vitamínem D a dalšími prvky výživy podporujícími imunitní systém.1 2011 – rok klamstiev a vymývania hláv Nyní více než kdy jindy se musíme „my lidé“ obrnit proti tomu nesmírnému korporátně-fašistickému impériu, jelikož šíří smrt, destrukci a dominanci, jak vojensky, tak ekonomicky, a to po celé planetě. Musíme, samotné naše přežití na tom závisí, proto bojkotujte a zcela nahrazujte ty korporátně finančnické zájmy, které táhnout tuto temnou, expanzivní agendu. Ta byla doslova zplozena naší apatií, sebeuspokojením a lhostejností, živena námi – tím vlastním zdrojem korporátně fašistické moci – a naše aktivita, odpor a intelekt musí být tím, co s ní skoncuje. Ať to může znít jakkoliv přehnaně, s každou Pepsi, co do sebe otočíme, s každým dnem, kdy se rozhodneme otevřít si pivo a naladit si k tomu korporátně sponzorovaný chléb a hry, které jsou v NASCARu moderním rytířskými turnaji či gladiátorskými hrami NFL, tak tím o krok blíže přivádíme věčné nevolnictví v poddanství korporátně-fašistické WM MAGAZÍN 121 inženýrsky vykonstruované diktatuře. Teď je to „jdi do toho nebo chcípni“ – na rozdíl od minulosti, lidstvo má nyní technologii, aby z většiny populace udělalo intelektuální retardy přes masové podávání medikamentů, otravování jídla, GMO plodiny, které skrz naskrz pokazí naše tělo i mysl, i přes bojové prostředky k trvalé eliminaci ohromné části populace. Nejenže je to možné, je realitou, že globální elita už dávno konspiruje a rozvláčně se o tom můžete dočíst v textech jako Ekověda, co napsal současný vědecký poradce Bílého domu John Holdren a bývalý vědecký poradce Bílého domu Paul Ehrlich, kteří otevřeně mluví o masovém, nedobrovolném nasazení léků k nucené sterilizaci populace, snížení našeho počtu a k našemu uzavření do rakve, kterou doslova nazývají „planetárním režimem“. Konečné dějství nadchází.“ „Doufejme“, že příští rok vyjde pro lidstvo lépe. Zajistěme našima dvěma rukama, naší vůlí a naším použitelný intelektem, že to bude lepší. To rozhodnutí není na našich „vůdcích“ či „zástupcích“, je to rozhodnutí každého jednoho z nás a toho, co děláme se svým časem, svými penězi, svými zdroji, svou energií a čemu věnujeme pozornost – každý den a po všechny dny. Definujme, kam se chceme dostat jako do cíle, a začněme činit jednou za čas krok, abychom se tam dostali. Nečekejme už na „spasitele“, ale raději se podívejme do zrcadla a uvědomme si, Bůh, Vesmír, či jakákoliv vyšší moc, ve kterou věříte, vás už obdařila vším, co potřebujete, ve svém srdci, ve své mysli a ve svých rukou, abyste zvítězili při jakékoliv ušlechtilé snaze, nebo „my lidé“, abychom v ní zvítězili, pokud si ji zvolíme. Tony Cartalucci Globalresearch.ca NWOO.org 15 Zdraví Lež č. 2: Léky předcházejí onemocněním Farmaceuti v současnosti vyvíjejí velký tlak na podávání léků zdravým lidem, jakoby šlo o výživné látky, které by nějak mohly předcházet onemocněním. Jde například o léky proti cholesterolu: dávejte je všem, bez ohledu na to, zda mají vysoký cholesterol nebo ne! Léky ovšem žádným chorobám nepředcházejí a nejsou to vitamíny. Biologie našeho těla žádná farmaceutika nepotřebuje. Lidé věřící, že léky potřebují, jsou prostě obětí „uměle vytvořené dohody“ vyprodukované chytrou reklamou farmaceutů a tlakem na veřejné mínění. Lež č. 3: Lékaři jsou zdravotní odborníci Lékaři zdraví vůbec nestudují. Studují nemoci. Moderní lékař se na univerzitě nenaučí vůbec nic o výživě, zdravé životosprávě či prevenci onemocněním. Pokud očekáváte, že vám lékař poradí v otázkách zdraví, je to, jako byste od svého účetního očekávali, že dovede řídit tryskové letadlo. Je to prostě něco, co ho nenaučili. To samozřejmě neznamená, že lékaři nejsou inteligentní lidé. Většina z nich má vysoké IQ. Ale ani génius vás nemůže poučit o něčem, o čem nic neví. návyků. Avšak západní medicína nic z toho neučí, protože v tyto věci nevěří. Lež č. 7: Vaše zdraví zajistí zdravotní pojištění To je oblíbená lež předstírající, že už jen to, že máte zdravotní pojištění, prezentuje jakousi magickou ochranu proti nemocem. Ale ve skutečnosti vás žádné pojištění neudělá zdravými, toho můžete dosáhnout jen sami, ať už volbou stravy, vyhýbáním se toxickým látkám, cvičením a pobytem v přírodě. Zdravotní pojištění je ve skutečnosti sázka na onemocnění. Jak může poskytnout jakoukoli ochranu vašemu zdraví? Nemůže! Je lepší vsadit na zdraví, než na nemoc a způsob, jak toho dosáhnout je investovat do potravinových doplňků, organických produktů, superpotravin, fyzické zdatnosti a netoxických hygienických prostředků. Lež č. 4: Při vlastním léčení nehrajete žádnou roli Lékaři, farmaceutické společnosti a zdravotnické instituce nás chtějí udržet v domnění, že naše zdraví závisí na jejich zásazích. Jakmile tomu uvěříte, pak už při léčení skutečně nehrajete žádnou roli - všechno je řízeno jejich léky, vyšetřeními, chirurgií a zásahy. Lež č. 5: Onemocnění je prostě buď smůla, anebo „nevhodné geny“ Západní medicína chce, abyste věřili v mýtus onemocnění, které uhodí spontánně a bez příčiny. Jakoby nám říkali, že choroba je jakési voodoo, černá magie, a že člověk nemá žádnou možnost předejít onemocnění výživou nebo životním stylem. Je to zábavné: západní medicína vlastně prohlašuje, že se řídí racionálním vědeckým myšlením, ale celý tento průmysl přesto stále nedokáže přiznat, že každé chronické onemocnění vždy má svou příčinu, většinou spjatou s nedostatky ve výživě, vystavování toxickým chemikáliím a nedostatkem pohybu. Nemoc téměř nikdy není záležitostí smůly nebo genů. Lež č. 6: Vyšetření se rovná prevenci Západní medicína v prevenci onemocnění nevěří. Tento průmysl spíše věří v „preventivní vyšetření“. To ovšem není prevence ani v nejdivočejší fantazii. Všechny populární vyšetřovací metody ve skutečnosti onemocnění vlastně podporují. Například ozařování při mamografii každoročně způsobí desetitisíce onemocnění rakovinou. 2 Kontrastní barviva používaná při radiologických skenováních mohou mít vážné vedlejší účinky a vyšetření na psychologická onemocnění je pouze skrytou formou získávání lukrativních pacientů podle smyšlených schémat v oboru, který se vydává za medicínu. Skutečná prevence musí zahrnovat prevenci prostřednictvím výživy, poučení nemocného o příčinách onemocnění a nutnosti celoživotní změny stravovacích 16 Lež č. 8: Nemocnice jsou místa zdraví a uzdravování Chcete-li zůstat zdraví nebo se uzdravit, je nemocnice posledním místem, kde byste měli být. Jsou to nešťastná, nezdravá místa zamořená superbakteriemi odolávajícími antibiotikům. Ve většině nemocnic podávají stravu podporující choroby, schází tam zdraví posilující sluneční svit a zdá se, zejména v amerických nemocnicích, že potenciálně smrtící omyly v léčebných a chirurgických postupech se stávají děsivě všedními. Je pravdou, že jednotky intenzívní péče hrají důležitou roli při zraněních a nehodách a lékaři při záchraně životů často dokáží úžasné věci, ale pro lidi s chronickými a degenerativními onemocněními je nemocnice velmi nebezpečné místo. Pokud skutečně nepotřebujete okamžitou pomoc, snažte se nemocnicím vyhnout. Lež č. 9: Konvenční medicína je „moderní“ a pokroková Přestože se lékaři a zdravotnické instituce snaží prezentovat západní medicínu jako „pokrokovou“ a „moderní“, systém je v podstatě žalostně zastaraný a ustrnul na teorii choroboplodných zárodků. Západní medicína dosud neuznala úlohu výživy v prevenci chorob – což je přiWM MAGAZÍN 121 nejmenším několik desetiletí vědecky dokázaný fakt. Je neschopná uznat medicínu těla a mysli a bezstarostně se domnívá, že mysl nehraje v procesu uzdravování vůbec žádnou roli. (Proč potom testy na placebo?) Stejně tak neuznává bioenergetická pole živých systémů, ani to, že transplantované orgány mají paměť, ba ani to, že živá strava se kvalitativně liší od mrtvé stravy. To myslím vážně: konvenční lékaři dosud považují oba druhy stravy za rovnocenné. (Nerozlišuje to ani doporučovaná výživová pyramida...) Pozadí deseti lží Pokud jde o západní zdravotní péči, je zde samozřejmě mnohem víc, než deset lží, ale 10 hlavních má asi největší význam pro rozhodování o vlastním zdraví. Jestliže se do nich nenecháte vtáhnout, můžete vzít péči o svoje zdraví do vlastních rukou a vyhnout se jejich pseudo-péči tím, že zůstanete zdraví! Není to tak těžké, jak si možná myslíte. Nevyžaduje to žádné zdravotní pojištění (to povinné je jen skrytou formou vydírání postižených zemí farmaceutickým průmyslem) a žádná preventivní vyšetření. Chce to jen kvalifikovaně a inteligentně rozhodnut o tom, co budu jíst, natírat si na kůži a jak získat více slunečního svitu a fyzické aktivity. Jakmile tyto zásadní věci uděláte, zjistíte, že už nejste obětí systému zdravotní péče západní medicíny, založeného na lžích a zastaralých medicínských mýtech. Je čas na revoluci v medicíně. Takovou, která konečně překročí mentální bloky systému medicínských mýtů, který zůstal viset v roce 1940. Tehdy, na tu dobu, byl skvělý. Ale rok 1940 je dávno za námi, a pokud jde o základní choroby, postihující dnešní populaci, je teorie choroboplodných zárodků beznadějně zastaralá. Avšak „Moderní“ medicína není tak moderní, jak předstírá. Ve skutečnosti je beznadějně zastaralá a nezbytně musí změnit svůj přístup ke zdraví a zdravému životnímu stylu, pokud chce jako odvětví přežít. Lež č. 10: Potřebujeme více výzkumu, abychom našli „léčby“ Tato lež je obzvlášť zábavná, protože západní medicína vůbec nevěří v nějaké „vyléčení“ libovolné choroby. Léčby dokonce ani nehledá! Tuto lež opakují od roku 1960, kdy vědci zabývající se rakovinou vyhlásili, že zbývá už jen krůček k jejímu vyléčení. Domníváte se, že dnes, poté co uběhlo pár desetiletí, existuje nějaká závažná choroba, kterou západní medicína dokáže vyléčit? Ani jednu! To proto, že farmaceutické společnosti vydělávají na nemocných, ne na uzdravených lidech. Uzdravený pacient je pro ně ztracený zákazník. Takže když tyto společnosti a zdravotnické neziskové organizace vyhlašují, že zkoumají, jak nějakou chorobu vyléčit, si od vás ve skutečnosti berou peníze na financování dalšího výzkumu patentovatelných chemikálií, které nic neléčí. Na toto si vzpomeňte, až vás příště budou žádat, abyste přispěli na výzkum nějaké „léčby“. Účinné léčby už dávno existují, spočívají ve výživě, rostlinných lécích a naturopatické medicíně. Společenství farmaceutů a konvenčního lékařství nemá zájem o skutečnou léčbu, chtějí jen dále propagovat svou představu, v jejímž rámci pumpují do oddaných pacientů léky, které nic neléčí. WM MAGAZÍN 121 ti, kteří těží z nečestného zastaralého systému zdravotní péče, dělají všechno, co je v jejich silách pro to, aby nás fixovali v minulosti založené na zacházení s tělem, jakoby bylo chemickým bojištěm, na němž se útočí na každou nemoc patentovaným lékem. Zdroj: Natural News 1 2 Dvacet důvodů, proč je vitamín D lepší, než očkování proti chřipce - http://www.naturalnews. com/027385_Vitamin_D_swine_flu_vaccine.html) Rakovinovým průmyslem prosazovaná mamografie ženám škodí http://www.naturalnews. com/027558_mammograms_cancer_industry. html 17 Vesmír TAJEMSTVÍ MĚSÍCŮ MARSU Bart Jordan je klasický kytarista, který studoval u André Segovii v Španělsku. Má doktorát z komparativní literatury a věnuje se výzkumu umění a věd předhistorického lidstva. Jeho výjimečné matematické vlohy vedly k tomu, že se už ve velmi ranném věku setkal s Einsteinem. Po přečtení Gulliverových cest, fikce v níž Swift přisoudil Marsu dva v jeho dobách ještě neobjevené měsíce, chtěl Jordan znát jejich přesné oběhy a distance od mateřské planety, protože si myslel, že poskytnou klíč k jejich skutečným rozměrům. Ve věku sedmi let, roku 1944, vypočetl vzdálenosti obou měsíců. Jeho údaje byly v šedesátých letech převzaty do Encyclopedia Britannica. V následujícím článku nabízí matematické důkazy teorie, podle níž byly měsíce Marsu Phobos a Deimos k Marsu dopraveny z pásu asteroidů, nesčetných planetek kroužících mezi Marsem a Jupiterem. Nejvelkolepějším ze všech jeho příkladů je jeho druhá rovnice cesia naznačující, že autorem této události byl zjevně člověk. 18 Oba měsíce Marsu objevil v roce 1877 astronom Asaph Hall z Naval Observatory. Po „hřebčích synech“ řeckého boha války Árese (římského Marta) je pojmenoval Phobos („Děs“) a Deimos („Hrůza“). Jejich sestra Harmonia je mytologickou bohyní hudby a symbolizuje soulad všech věcí, zejména čísel. Hlubší prozkoumání podstatných čísel spojených s rozměry a oběhy této dvojice měsíců ale ukazují více, než jen přirozený soulad. Důkazy naznačují mnohé. Abychom to zjistili, musíme použít údajů v starých mírách, tedy například v mílích, ne kilometry a časomíru o 24 hodinách, nic moderního. O nesrovnalostech spekulují i ruský radioastronom I. S. Šklovskij a Carl Sagan v knize „Intelligent Life In The Universe“. „Představa, že měsíce Marsu jsou umělé satelity se sice může na první pohled jevit jako fantastická. Podle mého názoru si však WM MAGAZÍN 121 zaslouží vážné zamyšlení. Technická civilizace značně pokročilejší než naše by jistě byla dokázala postavit a umístit i tak masivní satelity,“ mínil Šklovskij. Carl Sagan dodal: „Případné vykotlání dutiny do zachyceného malého asteroidu by jistě bylo technicky proveditelnější, než konstrukce umělé družice na oběžné dráze z materiálu dopravovaného z povrchu.“ Souhlasím. Následující text obsahuje má odůvodnění, která se opírají o číslo 2277 a další. Jak jsem k tomu dospěl? Povšiml jsem si, že doba synodického, tedy zdánlivého oběhu pěti planet se lidskému pozorovateli jeví takto: Saturn 378, Jupiter 399, Mars 780, Venuše 584 a Merkur 116 dnů. Součet všech zahrnutých dnů činí 2257. Přičtením čísla směru [1] - jih 4, západ 6, střed 2, východ 3 a sever 5 - dává 20. 2257 plus 20 se rovná 2277, a stejně tak jako součet minut oběhů Phoba (459) a Deima (1818). Toto číslo odráží i střední vzdálenost Marsu od Slunce (227,700,000). Jen čirá náhoda? Rozměry Martových měsíců byly dlouho neznámé; nebylo je možné zjistit pozemskými teleskopy. Přesto, v roce 1944, když mi bylo sedm, jsem poskytl rozměry pro Phobos a Deimos dosažené užitím mého harmonizujícího čísla (viz níže) 521746.2517462, čili 272219151211. Použitím tohoto čísla jsem určil velikosti marsovských měsíců v kilometrech takto: Phobos: délka 27, šířka 22, hloubka 19; Deimos: délka 15, šířka 12, hloubka 11 [2]. Tyto míry musely čekat na ověření kosmickou lodí NASA. A jak ukázaly údaje kosmické sondy Viking, všechny byly správné… Mnohokrát jsem byl tázán, z čeho jsem odvodil své harmonizující číslo a jaký důkaz byl použit k jeho určení na šest míst. Než tuto otázku zodpovím, musím požádat čtenáře o trpělivost. Napřed budeme muset probrat specifickou matematiku, jíž při řešení těchto problémů užívám. Měsíční rok má 52 týdnů, to je 364 nocí. Můj diagram harmonie sfér má rozsah dvou oktáv (25 tónů či not). 25 je zrcadlově 52, takže harmonizační číslo musí zahrnovat obě tato čísla: 52 – 25. Chybějící čísla stojí na 2277, tedy 22 plus 77, i 22 krát 77. Interpolací 47, atomového čísla stříbra zasvěceného Měsíci, jsem odvodil následující rovnici: 22 + (77X22) + 77 - 47 = 1746 Mé harmonizační číslo bylo proto 521746.2517462, čili 272219151211. Ačkoli se Encyclopedia Britannica rozhodla mé údaje o rozměrech obou měsíců neuvést v obavě, že jsou příliš velké, publikovala v šedesátých letech mé údaje o vzdálenostech obou satelitů k centru Marsu. Má první rovnice k určení vzdáleností, sestavená roku 1944, vycházela ze slunečního roku o 365.24 dnech a lunárního roku zahrnujícího 354,36 nocí. Rozdíl 10,88 odpovídá 10,88 stopám za sekundu pro rychlost zvuku. Nyní můžeme přejít k rozboru přesné metody, jíž jsem použil k určení těchto vzdáleností. WM MAGAZÍN 121 METODOLOGIE Hned zpočátku je důležité podotknout, že popsaná metoda zahrnuje téměř výlučně pohled z hlediska Země, ne z Marsu. A opět prosím o trochu trpělivosti. Tato látka je snadno pochopitelná, ale vyžaduje trochu zdlouhavější vysvětlení. Postupným popisem toho, proč jsem při určování rozměrů obou měsíců volil právě tyto míry, budeme postupovat pomalu ale jistě směrem k závěru. Phobos vychází při pohledu na Mars na západě a zapadá na východě při zdánlivé době oběhu 11 hodin. Číslo 11 bylo pro starověké kultury velmi důležité. Udává počet půltónů diatonické hudební stupnice před dvanáctou notou, kterou je oktáva. Je to tak dodnes. Jestliže zde zasáhla ruka člověka, výběrů by padl na 11, jelikož má unikátní symetrii shodně interpretovatelnou ze západu na východ a naopak. Všimněte si také, že 11 krát 11 je 121, a to nám krát 11 dává 1331, a ještě jednou krát 11 je to 14641. Důležitý je i fakt, že 47 (atomové číslo stříbra, zasvěceného Měsíci) plus 74 (zrcadlené číslo stříbra) se také rovná 121, a že 121 na druhou je opět 14641. 14641 minus 26 (atomové číslo železa zasvěceného Marsu) se rovná 14615 – což je vzdálenost měsíce Deimos od centra Marsu(v mílích). Dále, 14615 děleno 2,5 (25 not děleno 10 prsty) se rovná 5846. 5846 minus 26 (atomové číslo železa) se rovná 5820, což je vzdálenost měsíce Phobos od centra Marsu( v mílích). Vyjádřeno metricky je vzdálenost Deima od centra Marsu 23520 km. 23520 plus 55 (atomová váha železa) se rovná 23575. Obdobně je vzdálenost v kilometrech Phoba od centra Marsu 9366 km. 9366 plus 55 se pak rovná 9421. Teď už mohu odpovědět na otázku, co se týče výpočtu rozměrů měsíců. Jednoduše jsem sečetl všechna shora uvedená čísla (14615 + 5820 + 23575 + 9421). Výsledkem je 53431. Pak jsem vrátil k dříve zmíněnému číslu 11 a použil ho za použití čísla 53431 jednotlivě a v obráceném pořadí, následujícím způsobem: 11 navýšil o 1 na 12, to navýšil o 3 na 15, to navýšil o 4 na 19, to navýšil o 3 na 22, to navýšil o 5 na 27. To mne spolu se shora uvedeným harmonizačním číslem dovedlo k stanovení specifických rozměrů 27 22 19 pro Phobos, a 15 12 11 pro Deimos. Teď se ovšem musíme blíže podívat na doby oběhů Phoba a Deima. Obě využívají číslo 918, pocházející z násobku 600 krát 1,53 (rozdíl mezi 28-nočním menstruačním cyklem a 29,53-nočním cyklem našeho Měsíce). 918 děleno 2 udává na minutu přesně oběh měsíce Phobos – 459 minut. Druhá odmocnina z 918 na sekundu přesně udává dobu oběhu měsíce Deimos, činící 30,2985 hodin. Toto je už na první pohled harmonické! Pravdou je, že Phobos a Deimos jsou uzamčeni v několika rovnicích demonstrujících jejich tandemový vztah. Tento bod vypichují jejich minutové jízdní řády o pro (Phobos oběhne Mars jednou za 459 a Deimos za 1818 minut), jak ostatně dokládá následující rovnice: 459 + (1818 x 5.5 x 459) + 1818 = Phobos 4591818 Deimos 5,5 je 55, atomová váha železa (zasvěceného Marsu) děleno 10 (prsty na rukou původce – tedy člověka). Povšim19 Vesmír To lze vyjádřit jako: (23560409 + 27554570901 - 236000) děleno 3 = 9192631770 (sekunda cesia) Co to všechno znamená? Znamená to, že musíme všechno přehodnotit znovu. Budoucnost člověka je v minulosti, které nemůže uniknout. Odvození sekundy cesia na 9 192 631 770 je příliš specifické, aby to byla jen šťastná náhoda. Ze shora uvedené rovnice by mělo být jasné, že oběžné dráhy měsíců Marsu byly vědomě synchronizovány podle hodin našeho pozemského dne. To není náhoda ani shoda okolností: JE TO ZÁMĚR! Phobos a Deimos byli pečlivě vybráni a umístěni tak, aby vykonávali funkci sekundových ručiček v roli metronomu pro sekundu cesia. Kromě této bezprostřední funkce, proč vlastně právě cesium? Souvisí tento kovem s iontovým pohonem prostředků, použitých k jejich ukořistění z pásu asteroidů? Hraje cesium nějakou roli při udržování jejich precizních oběžných drah? Ať už je ten důvod jakýkoli, Phobos a Deimos instalovaly na marsovské nebe bytosti ze Země, ne z Marsu. V rozmezí života jediné generace jsme se dostali od koňského povozu na Měsíc. Máme důvody věřit, že dřívější civilizace postupovala obdobně a dostala se ještě mnohem dál. Zmizela beze stop, možná pod ledovci. něte si, že k číslu 55 se dostanete i tehdy, když sečtete čísla od 1 do 10. SKRYTÉ VZTAHY Co našemu zůstává přímému pozorování skryto je významný vztah Phobova 27554-sekundového oběhu a Deimova 109075-sekundového oběhu k cesiové sekundě. Na General Conference on Weights and Measures, 13. října 1967, bylo ustanoveno: Mars je dnes pustinou. Co se asi stalo s jeho atmosférou? To už má cesiová rovnice říci nemůže. Co říká je, že Phobos a Deimos lze považovat za výstrahu před našimi jadernými a kosmickými technologiemi. Máme se z čeho poučit: je tady Phobos, Deimos a Mars. POZNÁMKY „1 sekunda, na základě frekvence emitovaného světelného záření izotopu Cs 133 je čas potřebný pro 9 192 631 770 jeho přechodů ze základního do excitovaného stavu.“ Tato jednotka byla ustanovena proto, aby bylo při libovolném experimentálním důkazu možné tuto novou sekundu odlišit od efemeridní sekundy odvozené z pohybu Země. [1] Má „kontrolní čísla“ pocházejí z věků uprostřed ledové doby. Byla po celou dobu zalednění standardem a jsou zdrojem věcí jako vlnovka, svastika, spirály i pyramidy. [2] Zde je skryto číslo 918 nastavené jako rozdíl mezi dimenzemi 27 22 19 minus 15 12 11, což se rovná 12 10 08. Jestliže pronásobíme tyto páry, získáme: 12 x 10 x 08 = 960. A 960 - 12 - 10 - 08 - 1 - 2 - 1 - 0 - 0 - 8 = 918. Jak uvidíme později, stane se 918 klíčem k oběžným dráhám obou měsíců. Přesně tak! A zde je ten skrytý vztah: povšimněte si, že 109075 sekund Deimova dne běží v obráceném směru než se měsíc pohybuje. A teď se podívejte na tato čísla: 23h 56m 4.09 sekundy (délka pozemského dne) 27554 s 570901 s (Phobos a Deimos) 23h 60m 00s (hodin/den) Zdroj: http://www.tmgnow.com/repository/mars/bartjordan_1.html 20 WM MAGAZÍN 121 Věda Fraška jménem fyzika Bryan G. Wallace Úvod Průzkumem veřejného mínění v roce 1986 bylo zjištěno, že asi 70 procent dotázaných dospělých Američanů se považuje za lidi se zájmem o vědu a terminologie a míní, že jejich chápání těchto subjektů je velmi dobré nebo postačující. Slovo vědec (scienist) vstoupilo do anglického jazyka v roce 1840, a pár jedinců si začalo vydělávat na živobytí výzkumem. Většinu výzkumu ale prováděli bohatí džentlmeni ve svém volném čase. Hrstka amerických vědců tehdy podnikla kroky ke změně svého statutu a obrazu na veřejnosti a coby profesionálové se oddělili od ostatních, které považovali za amatéry. [154] Hlavní taktikou použitou k vytvoření tohoto umělého odstupu bylo zavedení komplikované odborné hantýrky a spletité matematiky. Stále vyšší a větší budované zátarasy znemožňující pochopení vědeckých záležitostí se nakonec stalo hrozbou základní vlastnosti vědy, totiž její otevřenosti vůči vnějšímu přezkoušení a hodnocení. [155] To je důvod, proč je moderní teoretická fyzika jen o málo víc než komplikovaná fraška. Pokusím se zde prozkoumat a doložit toto tvrzení. Tato kniha je pro každého, kdo se o tento předmět zajímá. Abych dosáhl nejširší možné publikum, pokusil jsem se omezit odbornou hantýrku a matematiku na minimum. Jestliže přesto objevíte těžko srozumitelné části, můžete je vynechat a třeba se k nim vrátit později, kdybyste se přece jen rozhodli prozkoumat je podrobněji. Měli byste si přitom uvědomit, že, jak říkají ostatní fyzici, této látce generelně porozumí méně než 10% z asi 90% profesionálních fyziků. [156] V uplynulých 50 letech financovala většinu vědeckého bádání federální vláda a procentuální přírůstek vědců s titulem Ph.D. pracujících v USA daleko předstihl adekvátní procento růstu populace. Prezident Eisenhower svého času moudře mínil, že vědeckému bádání a objevům je sice třeba prokazovat náležitý respekt, ale přitom musíme věnovat pozornost WM MAGAZÍN 121 tomu, aby se veřejné zájmy nakonec nestaly zajatcem vědecko-technologické elity. [150] Tato kniha vede mou kariérou fyzika a obsahuje zajímavé detaily o mnoha událostech, argumenty i svědectví o tom, s čím jsem se na této cestě setkal. Tuším, že čtenář brzy odhalí, že skutečnost může být ještě podivnější než románová smyšlenka. Termín fyzika byl odvozen z řeckého slova „physis“, pro přírodu, a kořeny fyziky je třeba hledat v prvním období řecké filozofie v šestém století př.n.l., kdy věda, filozofie a náboženství ještě tvořily celek. Cílem fyzika je objevit základní povahu všech věcí, a to je i základní myšlenkou všech přírodních věd. Otcem moderní fyziky a astronomie byl Galileo Galilei, otevřený, energický, občas netaktní člověk, který vychutnával diskuse. Udělal si mnoho mocných nepřátel a nakonec byl souzen Inkvizicí a usvědčen z kacířství. Za jeho časů bylo kacířstvím tvrdit, že jsou zde jasné důkazy o tom, že Země obíhá kolem Slunce, zatím co za našich časů je kacířstvím tvrdit, že existují důkazy o tom, že rychlost světla v prostoru není „konstantní pro všechny pozorovatele, bez ohledu na to jak rychle se pohybují“, jak předpovídá posvátná Speciální teorie relativity profesora Alberta Einsteina z roku 1905. Příčiny kacířství se mění, ale jak brzy zjistíte při čtení této knihy, lidská povaha zůstává stejná! Kapitola I. - Posvátná věda Název této knihy inspirovala kniha „The Tao of Physics“, kterou napsal teoretický fyzik Dr. Fritjof Capra. Capra v jejím úvodu napsal: Účelem této knihy je prozkoumat vztahy mezi koncepcemi moderní fyziky a výchozími idejemi filozofické a náboženské tradice Dálného východu. Uvidíme, že dva základy fyziky dvacátého století, kvantová teorie a teorie relativity, nás častokrát nutí vidět svět obdobně, jak ho vidí hinduismus, buddhismus či taoismus, a proč t a t o podobn o s t ještě zesílí, když pohlédneme na poslední pokusy o spojení obou těchto teorií za účelem popsat jevy v submikroskopickém světě: tedy vlastnosti a interakce vnitroatomárních částic, z nichž pozůstává veškerá hmota. Na tomto místě shody mezi moderní fyzikou a orientálním mysticismem bijí do očí nejvíce a často narazíme na prohlášení, kdy je téměř nemožné posoudit zda je vyslovil fyzik nebo orientální mystik. [1 p.4] To předkládá zajímavou otázku: Jaký vlastně je rozdíl mezi moderní fyzikou a východním mysticizmem? Fascinující úvahy ve věci vzniku kreativní vědy, které přímo souvisely s touto otázkou, se objevily v dopisní sekci žurnálu Physics Today. Tento časopis je bezplatně zasílán všem členům American Physical Society, která je největším světovým sdružením fyziků s členy po celém světě. Dopisní sekce je oblíbeným a pravděpodobně nejdůležitějším komunikačním spojovacím článkem mezi světovými fyziky. Následující citace je z dopisu prof. Harry W. Ellise, profesora fyziky na Eckerd College: Naproti tomu vědec (či kdokoli jiný), který pustí z mysli náboženství, protože představa všemohoucího Boha je logicky nekonzistentní, se dopouští intelektuálního pokrytectví. Myslí si snad, že věda je zbavená neslučitelností? Asi si není vědom existence Russellova paradoxu nebo Goedelova teorému. Ve skutečnosti, s výjimkou očividných rozdílů v metodologii, mají věda a teologie hodně společného. Obě provádějí pokusy o modelování reality, spočívající na neprokazatelných článcích víry. Jestliže základním předpokladem v nitru náboženství je existence dobrotivé nejvyšší bytosti, spočívají určité vědecké praktiky na neprokazatelné hypotéze předpokládající, že vesmír je racionální a jeho chování není lidskému chápání 21 Věda cizí. Pomocí vědy konstruujeme vysoce použitelné modely, které nám dovolují chápat vesmír ve smyslu předpovědí jeho chování. Nedopouštějme se základního gnozeologického omylu záměny modelu s realitou. Vědci, stejně jako náboženští vůdci, by nepochybně měli být dostatečně vyspělí aby si uvědomili, že realita, jakkoliv definitivní může být, není přímo dostupná smrtelníkům. [2] Dr. Rodney B. Hall z University of Iowa napsal: Víra nebo její nedostatek možná prostě je věcí indoktrinace. Buď jste byli naočkováni duchovními nebo profesory, anebo obojím. [3] Dr. John C. Bortz z University of Rochester uvádí: Víra není platná rozpoznávací procedura. Když je přijímána jako taková, zvrhne se proces logické argumentace ve spor mezi podivíny a každá představa, bez ohledu na to, jak je nesmyslná nebo špatná, může být úspěšně obhajována tvrzením, že ti, kteří ji obhajují „jaksi cítí“, že mají pravdu. V takovémto filozofickém prostředí nejsou myšlenky akceptovány podle toho, jak jsou logické, ale spíš na základě toho, jaký „pocit“ mají jejich obhájci. Přijímání názorů na tomto základě bohužel byl a zůstává ve světě převládající gnozeologický trend. [4] Dr. Anthony L. Peratt z Los Alamos prohlásil: Je téměř zábavné sledovat, jak zastánci kosmologie Velkého třesku, kteří byli sami obviněni z podpory náboženské nesnášenlivosti vůči všem, kteří pokládali otázku, zda základy hypotézy Velkého třesku mají vědecké opostatnění, teď dostávají dávky vlastní medicíny od stoupenců biblického kreacionismu. [5] Dr. Carl A. Zapffe prezentoval svůj názor takto: Za obviňování z puritánského postoje, který vůči sobě zaujaly obě strany, věda dnes zasluhuje každou ránu, kterou od takzvaných kreacionistů dostane. [6] Nadřízený orgán American Physical Society v této věci vydal následující oficiální prohlášení: Rada American Physical Society oponuje návrhům požadujícím v odborných předmětech ve třídách veřejných škol „stejný čas“ k výuce biblického příběhu o stvoření, jako pro výuku vědecké evoluční teorie. Otázky pokládané v důsledku takových návrhů, ačkoli se zaměřují převážně na evoluci, mají závažné následky pro celé spektrum vědeckého bádání včetně geologie, fyziky a astronomie. Na rozdíl od „kreacionizmu“ vedlo systematické používání vědeckých principů k vykreslení nynějšího obrazu života, naší planety a vesmíru, který, ačkoli neúplný, je nepřetržitě ověřován a zdokonalován prostřednictvím pozorování a analýz. Tato schopnost vytvářet kritické experimenty, jejichž výsledky si mohou vyžádat odmítnutí teorie, je základem vědecké metody. Jelikož se naše společenství musí neustále bránit zjednodušeným nebo dogmatickým popisům vědy ve vzdělávacím procesu, musíme se stavět na odpor pokusům o zásahy do vyučování správně vyvinutých vědeckých principů zaváděním nových směrnic pro školní vyučování či přípravu přírodovědeckých učebnic. Proto důrazně nesouhlasíme s jakýmkoliv požadavkem ohledně paralelního vedení vědeckých a nevědeckých diskusí během vyučování přírodních věd. Vědecké bádání a náboženská víra jsou dva odlišné elementy lidské zkušenosti. Pokusy o jejich prezentaci ve stejném kontextu mohou vést jen k neporozumění oběma. [7] Očekávám, že každý průměrný vědec bude souhlasit s následujícím argumentem Dr. Michaela A. Seedse: … Pavěda je něco, co předstírá být vědou ale neřídí se pravidly chování společného všem vědám. Takové subjekty jsou tedy falešnými vědami. Opravdová věda je metoda sloužící k studiu přírody. Je to soubor pravidel bránících tomu, aby vědci klamali sami sebe i ostatní. Hypotézy musí být přístupné testování a musí být tváří v tvář protidůkazům revidovány. Všechny důkazy musí být zvažovány a musí být zkoumány všechny alternativní hypotézy. Pravidla spolehlivé vědy nejsou nčím víc, než pravidly správného úsudku, to znamená pravidly intelektuální poctivosti. [8 p.A5] To vynáší na světlo další zajímavou otázku. Daří se vědcům skutečně praktikovat to, co káží? Zřetelné důkazy ukazují, že průměrný vědec má sklon pravidel správné vědy neužít. A zdá se, že protestantští ministranti mají více intelektuální počestnosti než vědci s Ph.D. K doložení této skutečnosti budu citovat z článku „Badatelé se zdráhají ověřovat teorie“ Dr. Davida Dicksona: Navzdory důrazu kladenému filozofy vědy na závažnost „zpochybnitelnosti“, představa, že jedním z hlavních zájmů vědců by měly být pokusy o nalezení důkazů, které spíš experimentálně vyvrátí než podpoří specifické hypotézy, zpráva Reference: 1. F. Capra, The Tao of Physics, Bantam Books, Inc., Toronto(1984). 2. H. W. Ellis, Physics Today, 35(10), 11(1982). 3. R. B. Hall, Physics Today, 36(1), 111(1983). 4. J. C. Bortz, Physics Today, 36(1), 113(1983). 5. A. L. Peratt, Physics Today, 36(4), 15(1983). 6. C. A. Zapffe, Physics Today, 36(4), 88(1983). 7. News, Physics Today, 35(2), 54(1982). 8. M. A. Seeds, HORIZONS Exploring the Universe, Wadsworth Publishing Company, Belmont, CA (1989). 9. D. Dickson, Science, 232, 1333(1986). 10. T. Theocharis, M. Psimopoulos, Nature, 329, 595(1987). 11. K. R. Popper, Problems in the Philosophy of Science, editors - I. Lakatos, A. Musgrave, North Holland, Amsterdam (1968), p. 163-164. 12. I. Lakatos, The Problem of Inductive Logic, North Holland, Amsterdam (1968), p. 397. 13. The Royal Society Corporate Plan: A Strategy for the Royal Society 1986 - 1996 (The Royal Society, London, 1986). 14. T. S. Kuhn, The Structure of Scientific Revolutions, University of Chicago Press, Chicago (1970). 22 15. P. Feyerabend, Against Method: Outline of an Anarchistic Theory of Knowledge, New Left Books, London (1975), p. 28 16. W. J. Broad, Science, 206, 534 (1979). 17. S. Weart, Physics Today, 41(6), 28(1988). 18. B. G. Wallace, Spectros. Lett., 2, 361(1969). 19. B. G. Wallace, Found. Phys., 3, 381(1973). 20. A. Einstein, L. Infeld, The Evolution of Physics, Simon and Schuster, Inc., N. Y. (1938). 21. B. G. Wallace, Physics Today, 34(8), 11(1981). 22. B. G. Wallace, Physics Today, 36(1), 11(1983). 23. R. M. Santilli, IL GRANDE GRIDO-ETHICAL PROBE ON EINSTEIN‘S FOLLOWERS IN THE U. S. A. -An Insider‘s View, Alpha Pub., Newtonville, MA(1984). 24. R. M. Santilli, Foundations of Theoretical Mechanics, I: The Inverse Problem in Newtonian Mechanics, Springer-Verlag, N. Y. /Heidelberg/Berlin (1978). 25. R. M. Santilli, Foundations of Theoretical Mechanics, II: Birkhoffian Generalization of Hamiltonian Mechanics, Springer- Verlag, N. Y. /Heidelberg/Berlin (1982). 26. A. Einstein, Annalen der Physik, 49, 769(1916). WM MAGAZÍN 121 z výroční schůze AAAS konstatuje, že vědečtí pracovníci jsou v praxi neochotní vystavit podobným prověrkám své hýčkané teorie. V článku o sebeklamu ve vědě popsal Michael J. Mahoney z University of California výsledky pokusu, při němž skupina 30 vědců s Ph.D. dostala 10 minut k nalezení pravidla použitého při konstrukci sekvence tří čísel 2,4,6, pak pomocí vyvoření nové sekvence vyšetřit, zda se řídí stejným pravidlem, a když se budou cítit dostatečně jisti oznámit (či „zveřej- Čtení z knihy „The Farce nit“), jak k tomuto pravidlu dospěli. Výsledky získané akademiky byly porovnány s výsledky kontrolní skupiny, sestávající z 15 protestantských ministrantů. Analýza ukázala, že ministranti prováděli dva až třikrát více pokusů, co se týče každé navržené hypotézy, byli sice více než třikrát pomalejší se „zveřejňováním“ svých prvních hypotéz, ale zato o polovinu méně ochotní vracet se k hypotézám, které již jednou vyvrátili, než vědci. [9] Zajímavý článek napsali Dr. T. Theocharis a Dr. M. Psimopoulos z Oddělení fyziky na Imperial College of Science and Technology v Londýně pod titulkem „Where science has gone wrong“ (Kde se věda mýlila), v němž zkoumají výroky předních vědců a filozofů o povaze moderní vědy. [10] Následuje několik citací z toho článku: 17. a 22. února 1986 televize BBC ve vysoce sledované sérii Horizon, odvysílala film nazvaný „Věda … fikce?“, a ve 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. vydání z 20. února 1986 publikoval The Listener článek s titulem „Falešná představa o vědecké objektivitě“. Jak vyplývá už z titulů, obojí útočilo proti tvrzením o nestrannosti a pravdivosti vědy… To je dost špatná situace. Ale je to dokonce ještě horší: ukazuje se, že mnozí jednotliví vědci a filozofové uhýbají otázkám a přitom perverzně odmítají pravdivá tvrzení a důkazy, které podporují protinázory. Například, většina ze účastníků pořadu „Věda … Fikce?“ byli univerzitní vědci… Popper si rovněž myslí, že of Physics“ pozorování jsou zatížená teoriemi. Vyjádřil to takto: „Dojmy, data a položky pozorování neodpovídající teoriím se prostě neobjevují…“ [11] Ale jestliže jsou pozorování zatížená přesvědčením, znamená to, že taková pozorování jsou prostě dohady, a jak může nějaký dohad vyvrátit (natož ověřit) jinou teorii?…[12] Zpět do ohrady: jestliže měřítkem nejsou ověřitelnost a zpochybnitelnost, co pak dělá tvrzení vědeckým? V Lakatosových spisech je těžké postřehnout odpověď na tuto otázku. Avšak pokud vůbec je postřehnutelná, pak zjevně odporuje mottu Royal Society: „Nejsem vázán přísahou ani žádnými základními diktáty.“ [13] Zato odpověď Thomase Kuhna je jasná [14]: Tvrzení je vědecké tehdy, jestliže je posvěceno vědeckým establishmentem. (Příklad: jestliže vědecký establishment rozhodne že „víly existují“, pak to samozřejmě bude vědecké.) Podle Kuhna není věda soustavné kumulativní získávání znalostí, jak bylo prezen- E. J. Post, Physics Today, 35(6), 11(1982). R. R. Wilson, Physics Today, 39(7), 26(1986). News, Physics Today, 37(7), 57(1984). News and Comment, Science, 228, 471(1985). B. G. Wallace, Physics Today, 36(8), 13(1983). B. G. Wallace, Scientific Ethics, 1(3), 3(1985). B. G. Wallace, Physics Today, 37(6), 15(1984). R. R. Wilson, Physics Today, 38(7), 128(1985). News, Physics Today, 38(2), 76(1985). T. D. Moyer, Celes. Mech., 23, 33(1981). A. Pais, ‚Subtle is the Lord...‘ The Science and the Life of Albert Einstein, Oxford Univ. Press, Oxford (1982). R. W. Clark, EINSTEIN:THE LIFE AND TIMES, Avon Books, N. Y. (1984). A. Einstein, Ideas and Opinions, Crown Publishers, Inc., N. Y. (1982). R. B. Fischer, Science Man and Society, W. B. Saunders Co., Philadelphia(1971), p. 17. M. Wortman, Yale Alumni Magazine, April, 34 (1989). M. Rukeyser, Willard Gibbs, Ox Bow Press, Woodbridge, Conn. (1988), p. 279. S. Tobias, Physics Today, 38(6), 61(1985). WM MAGAZÍN 121 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. továno ve staromódních učebnicích. Je to spíše nekonečná posloupnost dlouhých poklidných period, násilně přerušovaných krátkými intelektuálními revolucemi. Za poklidných období, jimž Kuhn říká „obyčejná věda“, jsou vědci vedeni souborem teorií, standardů a metod, což Kuhn souhrnně označil jako „paradigma“. (Jiní tomu říkají „světonázor“.) Za revoluce je staré paradigma násilně svrženo a nahrazeno novým… Kuhnův názor, že tvrzení je vědecké pokud ho posvětí vědecký establishment, dává vzejít problematické otázce: Co přesně dělá nějaký establishment „vědeckým“? Tento specifický gordický uzel rozťal Paul Feyerabend: „Vědecké je libovolné tvrzení.“ Je zde jediný princip, obhajitelný za všech okolnosti a na všech stupních lidského vývoje. Je to princip: „Všechno jde.“ [15] Časopis Science uveřejnil roku 1979 čtyřstránkovou pochvalnou charakteristiku [16] zpodobňující nejhoršího současného nepřítele vědy, Feyerabenda, jako Salvadora Dali akademické filozofie. V článku jsou citována Feyerabendova konstatování, že „pojem normální věda je pohádka“, a že „stejnou příležitost by měla dostat i široká škála konkurenčních poznání, jako například astrologie, akupunktura a magie“. Zvláštní je, že vynechal náboženství. Shodně s Feyerabendem (a filmem „Science … Fiction?“), jsou náboženství a všechno ostatní stejně správné cesty vedoucí k poznání. Feyerabend ve skutečnosti v jednom případě přisoudil vědě stejnou hodnotu jako „náboženství, prostituci a tak dále“. [15] Výše citovaný profesor Thomas S. Kuhn byl mužem, který o vědě napsal kontro- N. D. Mermin, Physics Today, 42(10), 9(1989). O. C. Wells, Physics Today, 34(6), 9(1981). S. Chandrasekhar, Am. J. Phys., 47(3), 212(1979). H. Dingle, Nature, 216, 119(1967). Y. A. Ono, Physics Today, 35(8), 45(1982). F. Schmeidler, Sky & Telescope, 27(4), 217(1964). C. I. Jackson, Honor in Science, Sigma Xi, New Haven, CT(1986). I. B. Cohen, The Birth of a New Physics, Doubleday & Co., Inc., Garden City, N. Y. (1960). R. S. Westfall, Science, 179, 751(1973). I. B. Cohen, Scien. Amer., 244(3), 166(1981). R. Thiel, AND THERE WAS LIGHT, The New American Library of World Literature, Inc., N. Y. (1960). L. Essen, The Special Theory of Relativity A Critical Analysis, Oxford University Press, Oxford (1971). R. S. Shankland, Am. J. Phys., 41, 895(1973). H. A. Lorentz, A. Einstein, H. Minkowski, H. Weyl, THE PRINCIPLE OF RELATIVITY, DOVER PUBLICATIONS, INC., N. Y. (1923). R. J. Smith, Science, 221, 133(1983). I. I. Shapiro, Scien. Amer., 219(1), 28(1968). G. H. Pettengill, H. W. Briscoe, J. V. Evans, E. Gehrels, G. M. Hyde, 23 Věda verzní knihu. V rozhovoru mezi Kuhnem a Johnem Horganem, na stránce 40 květnového vydání prestižního US žurnálu Scientific American z roku 1991, nalezneme následující: … Kniha „The Structure of Scientific Revolutions“ (Struktura vědeckých revolucí) je obvykle považována za nejvýznamnější vůbec kdy napsané pojednání o tom, jak věda postupuje (nebo nepostupuje). Od jejího vydání v roce 1962 se prodalo téměř milión výtisků v 16 jazycích, a stále ještě je základní lekturou při vyučování historie a filozofie vědy. Je to pozoruhodná kniha, protože potírá módní termín „paradigma“. Rovněž podnítila nyní již všední názor, že ve vědě hrají velkou roli osobnosti a politika. Ale asi nejhlubší leč méně nápadný úsudek v této knize říká: vědci nikdy nemohou plně pochopit „reálný svět“ a v rozhodující míře ani jeden druhého… Kuhn, který popírá pohled na vědu jako na nepřetržitý proces výstavby, trvá na tom, že revoluce je destruktivní, ale i tvořivá událost. Navrhovatel nového paradigmatu vystoupí na ramena obrů … aby je pak odtud mlátil po hlavě. Nezřídka je mladý nebo nový na svém poli, to znamená, ne úplně proočkovaný cizími názory… Dr. Spencer Weart řídí Středisko pro historii fyziky při American Institute of Physics v New Yorku. V zajímavém článku „The Physicist as Mad Scientist“ (Fyzik jako šílený vědec), publikovaném v žurnálu Physics Today, napsal: Veřejná představa vědce se zčásti vyvinula z představ o kouzelnících. To byly působivé postavy všem známé od nejrannějšího dětství, vysledovatelné zpět až k prastarým legendám o magických schopnostech dávných šamanů. [17 p.28] Profesor Albert Einstein o všeobecném nedostatku vědecké poctivosti v chrámu vědy mínil: V chrámu vědy je mnoho příbytků a opravdu mnohostranní jsou i ti, kteří v nich pobývají, i motivy, které je tam přivedly. Mnozí se uchylují k vědě bez povznášejícího smyslu pro vyšší intelektuální výkon; věda je pro ně jen speciální sport, od nějž očekávají svěží zážitky a uspokojení své ctižádostivosti; v tomto chrámu lze nalézt i mnoho jiných, kteří na jeho oltáři nabízejí výplody svých mozků z čistě prospěchářských úmyslů. Kdyby přišel anděl Páně a vyhnal z chrámu všechny lidi patřící k oběma těmto kategoriím, bylo by shromáždění vážně ochuzeno, ale dnes i v minulosti by byli někteří ponecháni uvnitř. [39 p.224] V definitivní Einsteinově biografii od Ronalda W. Clarka nalezneme, co Einstein mínil shora uvedeným prohlášením týkajícím se Pána, nebo některými z jeho dalších proslulých prohlášení, jako například „Bůh je důvtipný, ale není záludný“ nebo „Bůh nehraje se světem v kostky.“ Einsteinův Bůh však nebyl Bohem většiny ostatních lidí. Když psal o náboženství, což často dělal ve středním a pozdním věku, přikláněl se k názoru Alenčiny Srdcové královny, že „slova znamenají to, co chcete aby znamenala“ a odíval do různých názvů to, co by se jinak běžnějším smrtelníkům a většině židů jevilo jako varianta nelíčeného agnosticizmu. Roku 1929 v odpovědi na telegrafický dotaz rabína Goldsteina z New Yorku sdělil, že věří „ve Spinozova Boha, který se pro- L. G. Kraft, R. Price, W. B. Smith, Astron. J., 67, 181(1962). 61. J. B. McGuire, E. R. Spangler, L. Wong, Scien. Amer., 204(4), 64(1961). 62. M. E. Ash, I. I. Shapiro, W. B. Smith, Astron. J., 72, 338(1967). 63. Edited by J. V. Evans, T. Hagfors, Radar Astronomy, McGraw-Hill Book Co., N. Y. (1968), p. 159. 64. M. Riordan, The Hunting of the Quark, Simon & Schuster, Inc., N. Y. (1987). 65. P. A. M. Dirac, Sci. Am. 208(5), 45 (1963). 66. B. G. Wallace, R. A. Rhodes, W. F. Block, J. Clas. Phys., 1(2), 17(1982). 67. B. G. Wallace, Speculations Sci. Technol. 9, 9 (1986). 68. J. G. Fox, Amer. J. Phys. 33, 1 (1965). 69. W. B. Smith, Astron. J. 68, 15 (1963). 70. L. Essen, Electronic & Wireless World, 94(1624), 126(1988). 71. B. G. Wallace, Sci. Ethics 1(1), 2 (1985). 72. I. Shapiro, Sci. Ethics 1(2), 10 (1985). 73. P. G. Bergmann, Found. Phys. 1, 17 (1970). 74. J. C. Hafele, R. E. Keating, Science, 177, 166(1972). 75. J. L. Bromberg, Physics Today, 41(10), 26(1988). 76. R. W. Seidel, Physics Today, 41(10), 36(1988). 77. NEWS NOTES, Sky & Telescope, 77(5), 464(1989). 24 jevuje v souladu všeho, co existuje, ne v Boha který se znepokojuje nad údělem a jednáním lidí“. A tvrdí se, že když se ho o léta později tázal na víru v Boha Ben Gurion, „i přes svou významnou rovnici o energii a hmotě souhlasil, že na pozadí energie musí být něco víc“. Nepochybně. Ale velká část Einsteinových zápisků budí dojem víry v Boha mnohem nepostižitelnějšího a neosobnějšího, než je jakýsi nebeský strojník řídící vesmír s nenapadnutelou autoritou a citem experta. Einsteinův Bůh se jeví spíše jako sám fyzikální svět, s jeho nekonečně úžasným uspořádáním, fungujícím na atomové úrovni jako nádherně umělecky zpracované náramkové hodinky, a majestátností masivního cyklotronu na stelární úrovni. V tom bylo hodně víry. Vyrostla brzy a měla hluboce vrostlé kořeny. Jenže později to vše bylo povýšeno na jakési kosmické náboženství, frázi, jenž měla poskytnout hodnověrnou úctyhodnost postavě muže, který nevěřil v posmrtný život a cítil, že jestliže se dobré vlastnosti vyplatí v tom pozemském, pak je to spíš důsledek příčiny a následku, než nebeská 78. W. Sweet, Physics Today, 41(10), 73(1988). 79. V. A. Kotel‘nikov, E. L. Akim, Yu. N. Aleksandrov, V. K. Golovkov, V. M. Dubrovin, A. L. Zeitsev, V. I. Kaevitser, A. A. Krymov, B. I. Kuznetsov, Yu. K. Naumkin, G. M. Petrov, V. M. Podolyanyuk, O. N. Rzhiga, A. F. Khasyanov, A. M. Shakhovskoi, Astron. Zh. 53, 1270(1976). 80. I. Goodwin, Physics Today, 41(9), 97(1988). 81. G. C. McVittie, Astron. J. 75, 287 (1970). 82. R. A. Rhodes II, W. F. Block, B. G. Wallace, Rev. Sci. Instrum., 46, 1710(1975). 83. W. F. Block, C. Floyd, R. A. Rhodes II, B. G. Wallace, J. Chem. Phys., 66, 2108(1977). 84. B. G. Wallace, GALILEAN ELECTRODYNAMICS, 1(2), 23(1990). 85. B. G. Wallace, Physics Essays, 3(1), 94(1990). 86. I. Langmuir, Transcribed and edited by R. N. Hall, Physics Today, 42(10), 36(1989). 87. R. Blondlot, The N-Rays, Longmans, Green, London(1905). J. G. McKendrick, Nature 72, 195(1905). 88. R. W. Wood, Nature 70(1904);Phys. Z. 5, 789(1904). W. Seabrook, Doctor Wood, Harcourt Brace, New York(1941), ch. 17. 89. A. Hollaender, W. D. Claus, J. Opt. Soc. Am. 25, 270(1935). 90. W. Heisenberg, Physics Today, 29(3), 32(1976). WM MAGAZÍN 121 odměna. Einsteinův Bůh takto zastupoval uspořádaný systém, řídící se pravidly, která mohou být odhalena jen těmi, kteří mají kuráž, představivost a vytrvalost pokračovat v hledání. Byl to tento úkol, jímž se jeho mysl začala zabývat brzy poté, co mu bylo dvanáct. V porovnání s tím mu po zbytek života všechno ostatní připadalo téměř triviální. [38 p.38] V rozboru o Einsteinově vědeckém kosmické náboženství, Clark uvádí: Do jisté míry jsou rozdíly mezi Einsteinem a většinou konvenčních věřících možná jen sémantické, jak také vyznívá z článku „Religion and Science“ (Náboženství a věda), který okupoval celou první stránku New York Times Magazine. „Všechno co lidé dělají nebo myslí,“ začínal, „se týká uspokojování pociťovaných potřeb nebo útěku před bolestí.“ Einstein pak pokračoval náčrtem tří stavů náboženského vývoje, počínaje náboženstvím strachu, jenž hýbal primitivními národy, a z nějž v příhodné době stalo vyznání morálky jehož hnací silou bylo sociální cítění. To by se na druhou stranu mohlo stát „kosmickým náboženským vnímánm … nepřipouštějícím žádná dogmata či znázorňování Boha v lidské podobě.“ A pak, ve dvou větách, nabízí klíč ke svým představám. „Trvám na tom, že tato kosmická náboženská zkušenost je nejsilnější a nejvznešenější hybnou silou v pozadí vědeckého výzkumu.“ A logický důsledek: „Opravdovými výzkumníky za naší převážně materialistické doby jsou jedině hluboce zbožní lidé.“ [38 p.516] S ohledem na základní pohled většiny vědců na vědu a náboženství, je zde velmi zajímavý článek ve Focal Point žurnálu Sky & Telescope od Dr. Paula Daviese, profesora fyzikální matematiky na australské University of Adelaide. [139] Nadpis artiklu, z něhož jsou následující sdělení, 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. zní „What Hath COBE Wrought?“ Třpyt publicity provázející nedávný objev vln záření po Velkém třesku opět jednou zaostřil pozornost směrem k Bohu a Stvoření. Komentátoři nesouhlasí s teologickým významem toho, co nalezla kosmická sonda NASA Cosmic Background Explorer (COBE). Někteří v tomto vlnění rozpoznali domnělé „otisky Božích prstů“, zatím co jiní se těšili nad tím, v čem jako vědci viděli pokus o demystifikaci posledního Božího útočiště. Když se v padesátých letech stala populární teorie Velkého třesku, mnozí ji použili k podpoře víry v to, že vesmír vytvořil v nějakém specifickém okamžiku minulosti Bůh. Někteří na Velký třesk dosud pohlížejí jako na božský akt „Stvoření“, sahající daleko za možnosti vědy… Kosmologové vzali Velký třesk za výchozí počátek prostoru a času, jakož i hmoty a energie… Tato důmyslnější, leč rovněž abstraktní, představa Boha je dobře přizpůsobená vědeckému obrazu vesmíru podřízenému věčným nadčasovým zákonům… Kdyby Velkým třeskem započal i samotný čas pak lze otázku „… a co ho způsobilo?“ omítnout jako nesmyslnou… Nová vzrušující teorie kvantové kosmologie se snaží objasnit původ vesmíru v rámci konstrukci z vědeckých zákonů. Jejich hlavním rysem je Heisenbergův princip neurčitosti, povolující přírodě skutečnou spontánnost. V důsledku toho je uvolněna těsná vazba mezi příčinou a následkem, tak charakteristická pro klasickou fyziku. Kvantové události nemusí mít přesně definované předchozí příčiny; může na ně být pohlíženo jako na spontánní fluktuace (změny). Pak si je ovšem možné představovat, že vesmír vznikl úplně samovolně, z ničeho, aniž by přitom byly porušeny jakékoliv zákony. Isaac Newton, který si jako protiklad vlny B. G. Wallace, Physics Today, 36(9), 111(1983). G. Brown, Bull. Am. Phys. Soc., 27, 451(1982). News, Physics Today, 35(4), 72(1982). S. L. Glashow, L. M. Lederman, Physics Today, 38(3), 28(1985). J. F. Waymouth, Physics Today, 41(7), 9(1988). R. W. Smith, Physics Today, 43(4), 52(1990). A. Friedmann, Z. Phys., 10, 377(1922);21, 326(1924). H. Kragh, Centaurus, 2, 114(1987). G. Lemaître, Ann. Soc. Sci. Bruxelles, 47A, 49(1927). B. Parker, Sky & Telescope, 72(3), 227(1986). P. A. LaViolette, Astrophys. J., 301, 544(1986). G. Burbidge, Sky & Telescope, 75(1), 38(1988). H. Arp, QUASARS, REDSHIFTS, AND CONTROVERSIES, Intersteller Media, Berkley, CA. (1987). I. E. Segal, Phys. Rev. D, 28, 2393(1983). A. H. Guth, P. J. Steinhardt, Scien. Amer., 250(5), 116(1984). A. C. Crombie, Scien. Amer., 201(4), 160(1959). B. G. Wallace, Spectros. Lett., 3, 115(1970). B. G. Wallace, Spectros. Lett., 4, 79(1971). WM MAGAZÍN 121 v éterickém modelu vzal na podporu svého úsudku částicový (korpuskulární) model světla v prostoru, vynesl tento argument: Kdyby nebesa vyplňovalo fluidní médium, byl by zde ohromný odpor vůči pravidelnému a velmi stálému pohybu planet a komet, ledaže by to bylo médium mimořádně řídké. Z rozumového důvodu je tudíž zjevné, že nebesa jsou prosta veškeré vnímatelné rezistence. [140] Michael Faraday v roce 1846 vepsal do svého deníku: Vše, co mohu říci, je, že v žádné části prostoru, ať už (užiji-li obvyklé fráze) je prázdný či vyplněný nějakou látkou, nevnímám nic jiného než síly a linie jejich působnosti. [141] Toto byl počátek dominantních moderních fyzikálních teorií, v nichž jsou pod- 109. B. G. Wallace, Spectros. Lett., 4, 123(1971). 110. News, Physics Today, 25(2), 17(1972). 111. J. C. Pecker, A. P. Roberts, J. P. Vigier, Nature, 237, 227(1972); Editorial, p. 193. 112. A. R. Sandage, Scien. Amer., 211(5), 38(1964). 113. M. S. Roberts, Scien. Amer., 208(6), 94(1963). 114. J. H. Oort, Nature, 224, 1158(1969). 115. R. W. Holcomb, Science, 167, 1601(1970). 116. P. G. Bergmann, Physics Today, 32(3), 44(1979). 117. B. Hoffmann, Physics Today, 32(3), 36(1979). 118. G. Lochak, Found. Phys., 12, 931(1982). 119. E. Schrodinger, Scien. Amer., 189(3), 52(1953). 120. F. Selleri, Found. Phys., 12, 1087(1982). 121. A. Mercier, Found. Phys., 1, 285(1971). 122. E. H. Wichmann, Quantum Physics, McGraw-Hill, New York (1971), p. 382. 123. C. L. Andrews, Optics of the Electromagnetic Spectrum, PrenticeHall, Englewood Cliffs, NJ(1960), p. 53. 124. D. B. Wilson, Am. J. Phys., 49, 217(1981). 25 Věda statné geometrické a fyzikální podmínky samotného prostoru. Profesor Eyvind H. Wichmann prezentuje v Berkeley Physics Course, díl 4, Kvantová fyzika, následující argument: V současnosti je mechanický éter vykázán ze světové fyziky, a samotné slovo „éter“ se kvůli jeho „nevhodnému“ vedlejšímu významu, už neobjevuje v učebnicích fyziky. Místo toho ostentativně hovoříme o „vakuu“, čímž signalizujeme nezájem o prostředí, v němž se šíří vlny. Když studujeme elektromagnetické nebo de Broglieho vlny už se neptáme, „co je oscilace“. Všechno co chceme udělat je pro tyto vlny formulovat vlnové rovnice, jejichž pomocí můžeme předpovídat experimentálně pozorovatelné jevy… [122] Jedno oblíbené rčení říká, že nejstarším řemeslem na světě je sexuální prostituce. Myslím, že daleko pravděpodobněji je nejstarší profesí vědecká prostituce, která je stále živá a výborně prospívá i ve 20. století. Mám podezření, že dlouho předtím než nějakou tržní hodnotu získal sex, předhistoričtí šamani už využívali svých primitivních znalostí k zisku postavení, bohatství a politické moci hodně podobným způsobem, jako dominantní vědečtí a náboženští politikáři dneška. V tomto smyslu proto souhlasím s Weartem, že nejrannějšími vědci byli předhistoričtí šamani a Feyerabendovou argumentací stavící vědu na stejný stupínek s náboženstvím a prostitucí. Nemohu nesouhlasit s úsudkem Ellise uvádějícím, že věda a teologie mají hodně společného, protože obojí usiluje o násilné modelování reality na argumentech spočívajících na neprokazatelných bodech víry. Jelikož přitom obojí užívá logiky, která říká, že jestli něco vypadá jako kachna, kváká jako kachna a kolébá se jako kachna, musí to být kachna, musím podporovat i argument, že neexistuje-li mezi vědou a náboženstvím žádný významný rozdíl, může být věda považována za náboženství! Rovněž souhlasím s Ellisovým názorem na zřetelné metodologické rozdíly mezi vědou a ostatními náboženstvími. Dominantní náboženství jsou statická, jelikož jejich argumentace je založena na rigidních doktrínách vyhlášených jejich zakladateli, kteří už dávno zemřeli. Například Buddhou, Ježíšem a Mohammedem. Věda je naproti tomu dynamické náboženství vyvinuté mnoha lidmi v dlouhém časovém období. Má flexibilní doktrínu, vědeckou metodu, požadující aby se argumenty vedoucí k změnám podřizovaly odvozením z pozorovaných a experimentálních důkazů. Anglické slovo věda (science) bylo odvozeno z latinského slova scientia, což znamená znalosti a je to tedy v podstatě jen další název pro „znalosti“. Jeden z mých kolegů, Richard Rhodos II, profesor fyziky na Eckerd College, mi jednou vyprávěl, že jeho žertující postgraduální studenti vyložili titul Ph.D. jako Piled higher and Deeper (volně přeloženo: větší a hlubší hemeroidy). Když člověk vezme v úvahu tu nekonečnou sadu abstraktního teoretického braku dominujícího moderní fyzice a astronomii, jeví se to jako opravdu výstižný popis této akademické hodnosti. Vzhledem k výsledkům Mahoneyho pokusu, které ukázaly, že protestantští ministranti byli co se týče použití vědecké metodologie dva až třikrát schopnější než vědci s Ph.D., zdá se racionální uvažovat o tom, že vlastně mají dva až třikrát větší právo na to říkat si vědci, než takzvaní vědci zdobení titulem Ph.D. Souhlasím i s Popperovými názory, že pozorování jsou zatížená teoriemi a neexistuje způsob prokázat úsudek vedoucí k důkazu dále, než na hranici stínu rozumných pochybnosti, a 125. C. K. Birdsall, A. B. Langdon, H. Okuda, in B. Alder, S. Fernbach, M. Rotenberg (Editors), Methods in Computational Physics, Academic Press, New York(1970), Vol. 9, pp. 241-258. 126. J. S. Bell, Physics, 1, 195(1964). 127. J. P. Vigier, Found. Phys., 12, 922(1982). 128. L. de Broglie, Found. Phys., 1, 5(1970). 129. R. L. Pfleegor, L. Mandel, Phys. Rev., 159, 1084(1967). 130. C. Roychoudhuri, Found. Phys., 8, 845(1978). 131. E. Panarella, Phys. Rev. A, 16, 672(1977). 132. G. Burbidge, Ann. N. Y. Acad. Sci., 375, 123(1981). 133. M. M. Waldrop, Science, 219, 1050(1983). 134. C. Vaughan, New Scientist, 126(1714), 38(1990). 135. NEWS, Physics Today, 38(6), 55(1985). 136. R. H. Baker, Astronomy, D. Van Nostrand Co., Princeton, NJ(1955), p. 414. 137. PHYSICS COMMUNITY, Physics Today, 45(1), 62 (1992). 138. B. Bower, Science News, 139, 394 (1991). 139. P. Davies, Sky & Telescope, 85(1), 4 (1993). 26 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155. 156. s tím, že vědec by měl dělat více, než jen splácet úlitbu vědecké metodě. Opravdový vědec musí mít víru, ale věřit ve vědeckou metodu testování teorií, ne v teorie samotné. Souhlasím se Seedsovým výrokem, že „pavěda je to, co předstírá být vědou, avšak neřídí se pravidly správného chování společného všem vědám“. A protože mnohé dominantní teorie naší doby pravidla vědy nenásledují, měly by být řádně označenými pavědami. Lidé kteří kladou větší víru v teorie, než ve vědeckou metodu jejich testování a ignorují důkazy proti teoriím, v něž věří, by měli být považováni za pseudovědce. Jestliže se takto provozované víry opírají o touhy po prestiži, bohatství nebo politické příčiny, jsou lidé, kteří se k nim hlásí vědečtí prostituti. Souhlasím s Newtonovým názorem, že pokud je světlo vlnou v éteru, musí být éter absurdní látka. Říkat éteru prostor nebo vakuum však tento problém neřeší. Jejich existence spočívá na slepé víře, ne na experimentálním důkazu. Jak uvidíme v následujících kapitolách, existuje soubor zdrcujících důkazů svědčících o tom, že světlo je částice, jak správně předpokládal Newton. Skutečnost, že většina moderních fyziků odmítá objektivně zvážit tato svědectví dělá z fyziky frašku. Prázdný prostor moderních fyziků je ve skutečnosti mimořádná látka [123], která může mít nekonečnou teplotu a hustotu. [105] Přepokládá se, že flíček tohoto materiálu menší než atom vytvořil celý vesmír. [8 p.325] A je to právě tato fyzikální látka, která se stala nedosažitelným Bohem většiny moderních fyziků! Bryan G. Wallace – The Farce of Physics Zdroj: http://www.ekkehard-friebe.de/ wallace.htm I. Newton, OPTICKS, Dover Publications, Inc., NY(1952), p. lxxii. H. Kondo, Scien. Amer., 189(4), 91 (1953). R. Fritzius, Physics Essays, 3(4), 371 (1990). W. Ritz, A. Einstein, Phys. Z., 10, 323 (1909). J. A. Wheeler, R. P. Feynman, Rev. Mod. Phys., 17, 157 (1945). T. L. Gill, Hadronic J., 7, 1224 (1984). S. Odenwald, R. T. Fienberg, Sky & Telescope, 85(2), 31 (1993). A. Lightman, O. Gingerich, Science, 255, 690 (1992). C. Raymo, Sky & Telescope, 84(4), 364 (1992). A. Hobson, PHYSICS AND SOCIETY, 22(1), 15 (1993). G. E. Brown, Jr., Science, 258, 200 (1992). S. A. Tolchelnikova-Murri, GALILEAN ELECTRODYNAMICS, 4(1), 3(1993). A. Robinson, Nature, 359, 104 (1992). J. F. Ahearne, Physics Today, 41(9), 36 (1988). J. Lankford, Sky & Telescope, 76(5), 482 (1988). D. P. Hayes, Nature, 356, 739 (1992). N. D. Mermin, Physics Today, 45(11), 9 (1992). WM MAGAZÍN 121 Zdraví Vitamín C (kyselina L-askorbová; souhrnný materiál) V každém článku o vitamínu C, na balení každého nového léku s touto účinnou látkou se dozvídáme tu více, tu méně důležitých, často jinde neopakovaných informací. Vitamín C je především všestranný mocný antioxidant, podílející se na neutralizaci škodlivých vlivů volných radikálů v buňce, tkáních a orgánech vznikajících jako nežádoucí produkt látkové výměny. Volné radikály při tom zapříčiňují zvýšené riziko nádorových a cévních onemocnění, poškozují genetický materiál a urychlují stárnutí. Zdá se, že vitamín C chrání před astmatem, bronchitidou, zákaly, srdeční arytmií, angínou pectoris (bolesti na prsou), mužskou neplodností, některými vrozenými poruchami přenášenými muži a rakovinou všech typů. Ve zkumavkách vitamín C dokonce zastavil i růst viru HIV. Mnozí odborníci si myslí, že antioxidační schopnosti vitamínu C pomáhají zabránit oxidaci cholesterolu LDL, a proto je tento vitamín významným činitelem i při boji s ucpanými cévami a nemocemi kardiovaskulárního systému. Jako antioxidant chrání tělo před zplodinami ze svalové práce (sportovci), chrání lidské buňky a DNA před poškozením tzv. volnými kyslíkovými radikály, které se nachází mj. v cigaretovém kouři, výfukových plynech, postřicích používaných v zemědělství a průmyslových exhalátech, smogu. Zejména pravidelné užívání vitamínu C aktivizuje buněčný metabolismus, zvyšuje energii, posiluje imunitu, chrání před nachlazením a infekcemi, redukuje závažnost a délku různých onemocnění, zbavuje škodlivin (pomáhá také eliminovat účinek různých rakovinotvorných látek), brání tvorbě nitrosaminů (rakovinotvorné látky), samotný, ale zejména v kombinaci s některými dalšími živinami (např. flavonoWM MAGAZÍN 121 idy), znamená ochranu proti kancerogenním látkám a vlivům a rakovině vůbec. Podporuje tvorbu červených krvinek, stavbu pokožky, kostí a zubů, zpevňování cévních stěn. Napomáhá udržovat dobrý stav zubů, kostí a krevního řečiště, je významný pro vytváření proteinu kolagenu působícího podpůrně ve tkáních. Působí při vstřebání, využití a uložení (asimilaci) železa v těle, a spolu s kyselinou listovou stimuluje zrání červených krvinek. Pomáhá uvolnit a využít energii z potravy. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Zvyšuje a obnovuje fyzickou výkonnost. Při zátěži, stresu, onemocnění se zvyšuje jeho spotřeba, proto by sportovci před výkonem měli zvýšit jeho příjem (spolu s dalšími antioxidanty). Podporuje správnou funkci obranných mechanismů. Urychluje hojení ran, podporuje obnovu vazivové tkáně a celkově zlepšuje regenerační schopnosti organizmu, účastní se tvorby kostí, kolagenu a chrupavky (a je stabilizátorem kolagenu) a syntézy nadledvinových hormonů. Vitamín C zvyšuje pevnost pokožky, činí ji odolnější proti škodlivinám z ovzduší a (podobně jako některé karotenoidy) oddaluje či zmírňuje tvorbu vrásek. Podobně jako vitamín A a E a další antioxidanty předchází vzniku očních chorob spojených se stárnutím. Pozitivně působí na mozkové funkce. Pomáhá tělu vyrovnat se s následky stresu. Příznivě ovlivňuje hojení ran. Napomáhá zachovávat zdravé zuby a dásně. 27 Zdraví Zvýšený přísun je potřebný zejména při stavech nedostatku, při nachlazení, alergiích, v čase chřipkových epidemií, při zánětech močových cest, sliznic, kůže, bolestivých stavech (chronické a akutní bolesti a další stresové stavy zvyšují spotřebu vitamínu C, ale i hořčíku a některých vitamínů B-komplexu), popáleninách, v těhotenství, při onemocněních dásní (krvácivost, kývání zubů, parodontóza), v oblastech se špatným prostředím (např. i v čase inverze), v pooperační péči aj. Na jeho nedostatečný přísun reaguje organizmus malátností, nechutenstvím a sníženou obranyschopností. Vyskytuje se únava, snížená výkonnost, nesoustředěnost, náchylnost k infekcím, opožděná hojivost ran, záněty sliznic (dásní, zažívacího traktu), sklony ke krvácení (sliznic, dásní, svalů), kývání zubů. Vitamín C obsahují zejména – šípky různých druhů a odrůd růží, rakytník řešetlákový, zelenina (petrželová nať, rajčata, mladá pšeničná travička, brokolice, paprika, křen, pažitka, růžičková kapusta, brokolice, zelí, kysané zelí, hlávkový salát), ovoce (kivi, jahody, žlutý meloun, maliny, ostružiny, citrusové plody – grepy, pomeranče, citróny, jeřáb obecný, rybíz, některé druhy jablek, např. Ontário) Přirozený vitamín C a přípravky s jeho obsahem – se nachází ve formě polyaskorbátu kyseliny askorbové a jeho vliv je mnohem trvalejší a někdy i velmi odlišný než v případě jednoduché, syntetické kyseliny askorbové. Někteří lidé reagují optimálně pouze na přírodní vitamín C nebo na směs přírodního a syntetického. Některé bioflavonoidy působí s vitamínem C synergicky a je vhodné je podávat současně s ním. Označují se zejména na výrobcích z USA termínem vitamín C2, a spolu s vitamínem C pak jako C-komplex. Také vitamín C a vitamín E se vzájemně posilují a chrání (působí synergicky). Vitamín E navíc zmírňuje tendenci vitamínu C zvyšovat krevní srážlivost. (Podobného efektu zábrany zvýšené srážlivosti docílíme i denní konzumací jedné čtvrtiny tablety acylpyrinu jednou až 4x denně.) Vitamín C lépe působí také spolu s vápníkem (kalciem) a hořčíkem (magnéziem). Některé účinky vitamínu C posiluje i kyselina listová (nebo foláty). Zejména při vysokých dávkách vitamínu C je podávání kyseliny listové a vitamínu B12 nezbytné, protože jsou při asimilaci vitamínu C spotřebovávány. Při vysokých dávkách nezapomínáme ani na hořčík a vitamín B 6, které brání vzniku ledvinových kamenů. Je nutné zvýšit jeho příjem, jestliže bereme pravidelně antikoncepci, steroidy, léky proti bolesti, acylpyrin nebo pijeme více alkoholu. Organizmus potřebuje vysoké dávky vitamínů před a po ozařování a před a po chemoterapii. V případě doplňkového léčení rakoviny v rámci určitých komplexnějších terapií se podávají minimálně dva, ale spíše 7 – 12 g. Pokud vitamín C není součástí terapie, užíváme obecně 1 – 4 g. Střední i vysoké dávky (1 až 10 g) prokazatelně zvyšují dobu přežití. S vysokými dávkami je nutné podávat látky, které se s vitamínem C spotřebovávají, minimálně kyselinu listovou, vitamíny B6, B12, zinek a – jako ochranu před ledvinovými kameny – hořčík. I tu je pro zvýšení účinku vhodné doplnit i vitamín C2, vápník a vitamín E.) “Když užíváte velké množství vitamínu C, informujte svého lékaře. Vitamín C může změnit výsledky močových a krevních testů na cukr, což může vést k nesprávně negativnímu výsledku při zkoušce krve a vzorku stolice. Lidé s cukrovkou a oběhovými potížemi by měli konzultovat s lékařem, protože jim kvůli vitamínu C možná bude nutné snížit dávkování léků.“ (E. Mindel 1985) 28 WM MAGAZÍN 121 Nedostatek vitamínu A může způsobit nedostatek vitamínu C. Dvojnásobný nositel Nobelovy ceny Dr. Linus Pauling jako první prokázal význam vitamínu C při udržování zdravého imunitního systému. V roce 1970 doporučoval pravidelné užívání vitamínu C ve vyšších dávkách, než byla oficiálně stanovená doporučená denní dávka (RDA – Recommended Daily Allowance) za účelem zvýšení jeho účinku, zejména zlepšení prevence před nachlazením a zkrácení jeho průběhu. Ačkoliv medicínský establishment vyvolal vůči této myšlence velkou opozici, mnoho obyčejných lidí Dr. Paulingovi uvěřilo a začalo doporučenou vyšší dávku užívat. Mnoho z nich časem zaznamenalo významné snížení frekvence a závažnosti nemocí z nachlazení. Kysličník uhelnatý (CO) vznikající nedokonalým spalováním vitamín C ničí. Proto je vhodné, aby kuřáci a obyvatelé velkých měst zvýšili jeho příjem. Idea Dr. Paulinga odstartovala rozsáhlý vědecký výzkum. Bylo zjištěno, že zvýšení dávky vitamínu C nejen významně redukuje výskyt a zkracuje průběh nachlazení, Vitamín C bez vědomí lékaře nepodáváme ani u osob se sklonem k trombóze (infarkt, mrtvice, stavy po implantaci umělých kloubních náhrad aj.) a je vyloučen při užívání některých léků snižujících srážlivost krve. Užíváme-li více než 500 mg vitamínu C denně, je třeba zvýšit příjem tekutin, neboť silně stoupá exkrece moči. Tyto vedlejší účinky vysokých dávek vitamínu C je možné snížit současnou konzumací rajčat, resp. rozpuštěním vitamínu C v rajské šťávě. Možná by pomohlo i užívání agaru. WM MAGAZÍN 121 ale že je i efektivní prevencí před sekundárními virovými a bakteriálními komplikacemi. Vitamín C pracuje jednak jako stimulátor imunity, jednak jako ochrana proti vlivu volných radikálů ovlivňujících negativně průběh a následky onemocnění a produkovaných ve větším množství následkem onemocnění. Dr. Pauling doporučoval užívat denně 1000 mg a více vitamínu C. Oficiální RDA při tom činí jen 60 mg/den. (Pro kuřáky 100 mg.*) Česká doporučená denní dávka (DDD) činí 80 mg. Někteří kanadští a evropští výrobci doporučenou dávku stanovují na 75 mg pro muže a 70 mg pro ženy. Zdá se však, že jde jen o jakési naprosté minimum chránící organizmus jen před následky úplného nedostatku. Pomocí tohoto množství se rozhodně nepřiblížíme optimálnímu stavu imunity. V období kdy překonáváme určitou relativně krátkodobou zátěž (před sportovním výkonem a v jeho průběhu, ve stresu), a když jsme vystaveni vyššímu riziku onemocnění (chřipková epidemie, oslabení organismu, úraz, dlouhodobé stresující situace aj.) či máme narušenou imunitu, bychom měli užívat vyšší dávky, lépe řečeno, užívat minimální dávku vícekrát denně. Vyšší dávky také užíváme, pokud chceme snížit riziko dlouhodobé civilizační zátěže, např. znečištěného životního prostředí, nevhodné stravy, stresu, nedostatku pohybu apod., čím snižujeme pravděpodobnost výskytu mnoha onemocnění, jejichž příčiny mají jak okamžitý, tak kumulativní charakter a účinek. 1000 mg/den užíváme v čase, kdy se nedostatek již projeví nebo je zjištěn vyšetřením krve. Tyto dávky většinou užíváme formou suplementace, pokud si nejsme jisti, že náš příjem čerstvého ovoce a zeleniny je dostatečný. Vyšší dávky musí užívat např. kuřáci, lidé alkoholici, těhotné a kojící ženy, lidé po chemoterapii či ozařování, starší osoby, osoby s narušenou asimilací (např. se špatnou střevní sliznicí) a lidé se zvýšeným množstvím volných radikálů v těle (a nízkou hladinou antioxidantů v krvi). Na 250 až 1000/den i více zvyšujeme dávku přinejmenším v případě předpokládaného nebo zjiště29 Zdraví ného nedostatku vitamínu C nebo u hrozícího či projeveného onemocnění, včetně chronických zánětů, chronických bolestí; během užívání relativně toxických léků a mnoha běžných druhů léků na spaní, na uklidnění, proti bolesti a také acylpyrinu či hormonální antikoncepce, nebo předpokládaném nedostatku. Možnost užívání vitamínu C současně s léky ovšem v případě pochybností konzultujeme s lékařem. Opět však hovoříme o cílené prevenci; neurčili jsme optimální dávku pro prevenci obecnou. Rozlišujeme tedy minimální nutnou dávku, doporučenou dávku prevence obecné (DDD) a doporučenou dávku prevence specifické (cílené). U cílené prevence je řada možných situací, které nám umožní dokázat opodstatněnost zvýšení DDD na 250 mg až 1000 mg. Jak je to ale s obdobím mezi různými cílenými preventivními zásahy a kampaněmi, nebo pro člověka žijícího v relativně zdravém prostředí bez stresů, velké fyzické zátěže bez neustálého ohrožení chřipkovými epidemiemi? Mnoho expertů se posledních 20 let minulého století snažilo dokázat, že 60 miligramů denně je dávka i za běžných podmínek vzdálená potřebám optimálního zdraví a ochrany před nemocemi. Tým výzkumníků z Národního institutu zdraví USA, uskutečnil koncem tisíciletí kompletní analýzu popisující vliv různých dlouhodobě užívaných dávek vitamínu C na zdraví mladého člověka. Odborníci zjistili, že teprve denní dávka 700 až 1000 mg vitamínu C u osoby hmotnosti do 90 kg, je schopna plně saturovat krevní plazmu. Závěrem výzkumu bylo doporučení, aby byla RDA zvýšena na 200 mg/den. Takového množství je možné dosáhnout přirozenou cestou jen tehdy, pokud denně konzumujeme 5 jídel obsahujících syrové nebo bez větších ztrát živin tepelně upravené, čerstvé ovoce a zeleninu, zhruba tedy v množství minimálně 1 kilogramu u dospívající či dospělé osoby do 90 kg tělesné hmotnosti. (Konzumaci ovocných a zeleninových jídel je možné do značné míry nahradit pitím čistých ovocných a zeleninových šťáv.) Takovou zdravou 30 dietu si však dopřává méně než 15% dětí a dospívajících. Pokud tedy střízlivě předpokládáme, že vitamín C je dnes v podstatě třeba suplementovat, měla by suplementace podle ideální RDA obnášet: 200 mg/den, u dětí od 6 do 12 let 120 mg, u dětí do 5 let 60 mg. Pro orientaci nám může sloužit v praxi doporučované současné kanadsko-evropské dávkování: „Minimální denní potřeba vitamínu C je u dospělých asi 30 mg a u dětí 5 mg. Toto množství je normálně obsaženo ve stravě, ale potřeba vitamínu C může být i velice individuální a čím větší je metabolická aktivita (např. v těhotenství a období kojení), tím větší je i potřeba vitamínu C. Větší požadavek je u dospělých, těhotných a kojících žen, při infekčních chorobách, thyreotoxikose a pooperačních stavech. Pro profylaktické účely se doporučuje nejméně dvojnásobek minimálních požadavků, ke krytí zvýšené potřeby se doporučuje 100 až 500 mg, zatímco v případech známého nedostatku se užívá 500 až 1000 mg. Denní dávka pro muže je 75 mg, pro ženu 70 mg, v těhotenství se zvyšuje na 100 mg, v období kojení na 150 mg. Dětem ve věku 3 až 6 let se podává 100 až 200 mg/den.“ Pokud by se doporučená dávka užívala najednou, byla by skutečně poněkud vyšší než je okamžitá potřeba organizmu, ale musíme si uvědomit, že dávka definovaná pod zkratkou RDA by měla být v optimálním případě rozložena tak, aby byla v organizmu po celých 24 hodin zhruba stejná hladina dané živiny. Vitamín C (kyselina l-askorbová) navíc patří do skupiny vitamínů rozpustných ve vodě, a proto se už po několika hodinách po příjmu – v případě větší fyzické námahy nebo tréninku ještě rychleji – z těla vyloučí a už hodinu po dosažení nejvyšší hladiny (po užití jednoduché lékové formy) hladina v krevní plasmě začíná prudce klesá, a po dvou hodinách dokonce až pod úroveň před podáním vitamínu. Nadbytečný vitamín, který tělo během dvou hodin nevyužije, je vyloučen močí. Naštěstí ale dnes již existují prostředky průběžného vstřebávání (timed release – T.R.), což znamená, že se vitamín C uvolňuje pozvolna, je průběžně přítomen v organizmu, jeho hladina je vyrovnanější a většinou se udržuje WM MAGAZÍN 121 na potřebné úrovni po 12 hodin. Říkáme, že takový vitamín C má prodloužený (prolongovaný, pozdržený, retardovaný) účinek. Jiným řešením je rozdělení dávky do menších, minimálně tří dávek užívaných v průběhu dne. U ležících pacientů můžeme vitamín C přidávat do infuzních roztoků, čím se dosáhne potřebného rozložení dávky v průběhu dne. Pro lepší orientaci ve strategii dávkování vitamínu C si můžeme uvést ještě některé výzkumné závěry pro konkrétní onemocnění: – Dlouhodobé resp. trvalé denní užívání 500 mg vitamínu C snižuje pravděpodobnost výskytu zhoubného nádoru o 60%; 157 mg o 50%. – Dlouhodobé denní užívání 750 mg vitamínu C snižuje pravděpodobnost výskytu srdečních a oběhových onemocnění a zhoubného nádoru o 60%. – Dlouhodobé, i nepravidelné užívání vitamínů C a E (bez určení jednotné dávky) snižuje výskyt srdečních a oběhových onemocnění a zhoubného nádoru o 50%. (Dnes, kdy jsou na trhu spíše silnější přípravky, se toto procento zvyšuje.) – Byl zjištěn pozitivní účinek také při prevenci a léčbě astmatu, senné rýmy, artritidy, revmatoidní artritidy a diabetu. U pacientů s revmatoidní artritidou a chronickými bolestmi je většinou velmi nízká hladina vitamínu C v krevním plazmatu. – Užívání 1 až 2 g vitamínu C denně výrazně snižuje příznaky astmatu. – Vitamín C je dobrou prevencí aterosklerózy, zvýšení krevního tlaku a hladiny cholesterolu. – Kyselina askorbová napomáhá odbourávání cholesterolu a jeho přeměně na žlučové kyseliny v játrech. Při jejím nedostatku se jen malé množství cholesterolu přemění na žlučové kyseliny a tím se nepřímo zvyšuje jeho hladina v krvi. Přidání vitamínu C k potravě snižuje hladinu cholesterolu a deficit vitamínu E zvyšuje hladinu cholesterolu v séru. (Stratil 93; Chen, Thacker, 1985) WM MAGAZÍN 121 „Podle srovnání množství vitamínu C, které si vytvářejí zvířata, schopná ho produkovat, by dospělý člověk potřeboval 1 až 3 g vitamínu C na den, při stresu 5 až 20 g na den. Ze srovnání příjmu vitamínu C u opic, které se živí přirozenou potravou, by měl mít člověk příjem 1 až 5 g vitamínu C na den. Při infekcích a stresu dovedou zvířata zvýšit produkci vitamínu C 5 až 10x.“ (P. Stratil) Pokud bychom předpokládali, že obyvatelé ČR konzumují syrové produkty čerstvé, pak průměrný občan ČR zkonzumuje denně v potravě jen 76 mg přirozeného vitamínu C, protože však skladováním a přípravou potravin dochází k jeho velkým ztrátám, je jeho skutečný příjem u nás jen 30 až 40 mg na osobu a den. (podle P. Stratila) Zejména při suplementaci více druhů vitamínů ale existuje určité riziko, že se u organismu sníží schopnost asimilovat vitamíny z přirozené stravy. Proto se musíme naučit působení vitamínů rozlišovat, a také musíme brát na vědomí, že multivitamin se chová jinak než vitamíny brané jednotlivě, a to v pozitivním a někdy i negativním smyslu. Tato skutečnost se projevuje např. u silných kuřáků: Ačkoliv se u nich zvyšují nároky na různé vitamíny a další živiny a jejich jednotlivé problémy řada živin řeší, dlouhodobé užívání vyšších dávek různých kombinovaných vitamínů a dalších živin u nich pravděpodobnost výskytu nádoru nesnižuje, ale zvyšuje. Příčin je celá řada a vyplývá z toho zejména potřeba řešit své zdravotní problémy zodpovědně a komplexně a nespoléhat se na to, že vitamíny odčiní naše hříchy na svém zdraví. Například jedna cigareta zničí značné množství vitamínu C a dalších antioxidantů v těle. Kouření zvyšuje také spotřebu hořčíku a některých vitamínů B-komplexu. Trochu nám to může pomoci pochopit nauku o substancích jin a jang z východní medicíny. Prostě si můžeme pomocně představit některé vitamíny jako substance extrémně jin, tedy např. jako extenzivní, rozpínavé, uvolňující (tkáně, energii), stimulující (zánět, růst). I tak můžeme alespoň částečně pochopit složitost vazeb a třeba i paradox, že nadměrná dlouhodobá konzumace jablek nebo hroznového vína (i bez postřiků a plísňových toxinů) zvyšuje pravděpodobnost výskytu zhoubného nádoru, a to i přesto, že jejich rozumná míra zdraví posiluje. (Příčinu vysvětluje Dr. H. Clark v knize „Léčení všech druhů rakoviny“.) Nadměrná konzumace banánů a jablek může zase vyvolat leukemii (banány dokonce i u dětí); průmyslové výrobky z jablek zase zatěžují organizmus plísňovými toxiny. Takže i u vitamínů platí: všeho s mírou a rozumně. 31 Zdraví Vitamín C v rostlinných produktech OBSAH VE 100 g v mg do jednoho týdne po sklizni (od různých autorů; většinou jde o průměrné hodnoty). Některé produkty obsahují i bioflavonoidy (označeno v závorce), napomáhající využití vitamínu C). Mladá pšenice 12 000 (travička 3 – 12 cm) Růže – různé druhy – šípek 250 (nejvýš 6 000, + bioflavonoidy) Rakytník řešetlákový 1500 Grapefruit 40 (nejvýš 700) Růže šípková 1500 Jeřáb obecný (ptačí) 550 Pomeranče 47,5 – 330 (nejvýš 800; + bioflavonoidy) Rybíz červený, bílý 36 – 330 Papaya 330 Mladá tráva 300 – 500 Paprika kořeninová 235, 237 Dřín obecný 200 Meloun canteloupský 200 Meloun cukrový 200 Citróny 42,4 – 177 (nejvýš 700, +bioflavonoidy, kůra obsahuje více vitamínu C i bioflavonoidů než šťáva) Petržel – nať 171 Paprika zeleninová 161 Maliny červené 44, 167 Rajčata 165 Limetky 155 Dřišťál obecný 150 Ostružiny 140 Mandarinky 116 Křen selský 100, 112 Černý rybíz 110 (ale mívá podle některých neověřených měření 1000, nejvýše 4 000, + bioflavonoidy) Maliny černé 44 – 110 (+ bioflavonoidy) Avokádo 110 Brusinka 20 – 110 Planá pažitka 100 Meloun červený (vodní) 100 Celer – nať 89 Kapusta kadeřavá 83 Kopr 81 Kapusta růžičková 79 Meloun medový 76 Meruňka 7 – 75 Třešeň 8 – 10 – 72 Pažitka 66 Banány 66 Cherimeyas 66 Broskve 8 – 64 Brusnice borůvka 15 – 64 (+flavonoidy) Pěstovaná pažitka 60 Kopřiva 60 Šťovík kyselý 60 Jahody 60 (vitamín C je obsažen i v listech) Arónie (jeřáb černý) 10 – 60 (obsahuje však bioflavonoidy včetně vitamínu P – je vhodné tyto plody kombinovat s vitamínem C nebo s ovocem bohatým na vitamín C, se kterým působí bioflavonoidy synergicky) Kiwi 57 32 Hrozny 53 Zelí hlávkové, červené 52 Špenát 51 Angrešt 50 Švestky 50 Jabloň – jablko 7 – 47 (některé druhy i 100 a více, např. Ontário) Churmy-kaki 46 Černý bez – bezinky 10 – 46 (V zavařeninách jen 2 mg; bioflavonoidy) Kedluben 45 (karotenoidy v listech) Kaštanovník jedlý 40 Květák 38 Cibule zelenačka 37 (karotenoidy v listrech) Kapusta hlávková 34 (karotenoidy) Petržel – kořen 34 Zelí hlávkové – bílé 33 (karotenoidy) Dýně, tykev 10 – 33 (karotenoidy) Meloun casaba 32 (karotenoidy) Boysen 32 Hrušky 31 Klikva 30 Líska obecná 30 Chřest 28 Kvaka 28 Máta 25 Maliny červené, ostružiny, malinoostružiny 24 (jejich barviva – bioflavonoidy jsou velmi silnými antioxidanty) Ředkev 23 Ředkvička 23 Rajčata 22 (karotenoidy) Hrášek 22 Meloun cukrový 22 Ryngle 22 Trnka obecná 20 Kdouloň podlouhlá 20 Višeň obecná 20 Morušovník 20 Rebarbora 11 – 20 Moruše 3,8 – 20 Pór 19 Pastiňák 14 Fíkovník 11 Červená řepa 11 Olivy 11 Granátovník 11 Čekanka 10 Černý bez 10 – 46 Česnek 9 Fazolka 9 Meloun vodní 8 Celer – bulva 8 Salát hlávkový 8 Baklažán 7 Cibule 7 (žlutá a zejména fialová má bioflavonoidy) Kukuřice cukrová 7 Okurky 6 Mrkev 5 Datlová palma – plod 0 Kokosová palma – ořech 0 WM MAGAZÍN 121 Bezinky obsahují i dostatečné množství jiných vitamínů. Pro vitamín C jsou v literatuře uváděny hodnoty 10 – 46mg% (Scheerer, Kruger, Dagneaux, Nymegen). Dle Andrease obsahuje plod bezu dokonce nejvyšší obsah tohoto vitamínu ze všech zahradních bobulovin, s výjimkou černého rybízu. To se zdá být přehnané, neboť podle Scheerera (1947) obsahuje jen 10 mg% vitamínu C, v zavařeninách pak pouze 2 mg%. Zato je tu podle Gessnera hojný vitamin C2 (bioflavonoidy), podobně jako v černém rybízu. Tento vitamín brání zápalu plic a zesiluje působení čisté kyseliny askorbové. Proto je velmi výhodné užívat s vitamínem C produkty z plodu černého bezu nebo jiné zdroje bioflavonoidů. Ovoce, které má dostatek bioflavonoidů a málo vitamínu C je vhodné kombinovat s vitamínem C v tabletách nebo s ovocem s vysokým obsahem vitamínu C. Do nápojů ze sirupu černého bezu je proto výhodné přidávat dětem vitamínový sirup. Nejhodnotnější bezinky získáme v suchých letech, kdy na chocholíky zrajících peckovic minimálně prší. Naopak v deštivých letech mají málo vitamínu C a jejich léčivý účinek je minimální. Tepelná příprava v zelenině ničí asi polovinu vitamínu C. Nezáleží zeleniny nevyléváme, ale použijeme je na přípravu polévek, dalších pokrmů nebo alespoň k spaření granulí pro psy. Vývary obsahují řadu živin. V nastrouhané zelenině klesá jeho obsah po 15 min. o 40 procent. Vitamín C (z materiálů California Fitness) Maďaři jsou oprávněně hrdi na to, že vitamín C objevil Albert SzentGyôrgyi. Ten se mu podařilo poprvé extrahovat z papriky, a za tento vynikající objev získal Nobelovu cenu. Nyní je v České republice k dostání vitamín C, vyrobený z nejlepších a nejčistších přírodních zdrojů. Tento nachází spolu s flavonoidy, posilujícími vliv kyseliny askorbové. Linus Pauling, byl toho názoru, že vitamín C může být protilátkou proti nemocem, od prostého nastydnutí až po rakovinu. Nedostatek vitamínu C způsobuje kurděje. Jeho přívod posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost vůči nemocem, hlavně nastuzení. Aktivuje mnohé enzymy, má důležitou úlohu v respiraci (dýchání) buněk. Urychluje hojení ran, podporuje obnovu vazivové tkáně, účastní se tvorby kostí, kolagenu, chrupavky a syntézy nadledvinkových hormonů. Poskytuje ochranu vůči stresu, pomáhá vstřebávání železa a spolu s kyselinou listovou urychluje zrání červených krvinek. Snižuje úroveň cholesterolu v krvi, znamená ochranu proti kancerogenním látkám. Zvyšuje a obnovuje fyzickou výkonnost. Při zatížení se potřeba vitamínu C zvyšuje, sportovci, hlavně před závodem, proto musí zvýšit jeho přívod. Právě tak jako vitamíny obecně, i vitamín C má sklon k rozpadu, je citlivý na světlo, teplo a vlhkost. Přirozený vitamín C se nachází ve formě polyaskorbátu (vícekrát složený) kyseliny l-askorbové a jeho vliv je mnohem trvalejší, než v případě jednoduché, syntetické kyseliny askorbové. však na tom, jaké množství vody použijete: pokusy ukázaly, že brokolice vařená ve čtvrt šálku vody ztratí stejné množství vitamínu jako brokolice vařená v litru vody. Vývary ze WM MAGAZÍN 121 vitamín obsahuje i zelenina a citrusové plody, ale nejlepším jeho přirozeným zdrojem je šípek. Vitamín C skutečně dobré kvality je extrahován především ze šípku, protože tam se Nejmodernější přípravky vitamínu C obsahují i bioflavonoidy, které mají vliv na posílení cévních stěn a rozšiřování cév, a současně brání rychlému rozpadu vitamínu C. Nutnost zvýšit přívod vitamínu C 33 Zdraví nastává, jestliže bereme pravidelně antikoncepci, prášky proti bolesti, aspirin nebo alkohol. Odborná literatura doporučuje denně 500-2000 mg, podle individuálních potřeb, rozdělit do více dávek. Vitamín C představuje 80% lidské potřeby vitamínů. Na rozdíl od jiných, vitamín C si člověk není schopen vyrobit sám, a proto je odkázán na potravinové zdroje. Větší potřebu vitamínu C mají především kuřáci, náruživí alkoholici, staří lidé, těhotné a kojící ženy, cukrovkáři a lidé žijící ve znečištěných oblastech. Vitamín C hraje důležitou roli v metabolických procesech a je nezbytný pro udržení dobrého zdravotního stavu. - Sehrává rozhodující roli při tvorbě kolagenu - napomáhá léčení a obnově dásní, cév, kostí a zubů - v organismu umožňuje vstřebání železa - preventivně a léčebně působí při rýmě - pomáhá při snižování hladiny krevního cholesterolu - napomáhá hojení ran, popálenin a jizev - působí na snížení krvácivosti dásní - preventivně působí proti vzniku virových a bakteriálních infekcí - posiluje imunitní systém - pomáhá eliminovat účinek různých rakovinotvorných látek - působí proti alergiím a jako přirozené laxativum - spolu s vitamínem E a hořčíkem snižuje projevy astmatiků a tak 34 zlepšuje jejich zdravotní stav - snižuje riziko tvorby krevních sraženin Vitamín C je citlivý na světlo, teplo a vlhkost, má za nepříznivých podmínek sklon k rozpadu. Je také lépe připravovat čaje a potraviny s obsahem vitamínu C v neželezných nádobách, zejména, nejde-li o kvalitní ocel a nese-li stopy rzi. Přírodní i (polo)syntetická kyselina askorbová je poměrně dobře snášena i v dávkách 500 mg, ale mohou se vyskytnout i nežádoucí účinky, které jsou závislé na užívané dávce. Může se vyskytnout podráždění sliznice žaludku a jícnu, zvracení, průjmy, bolesti hlavy, celková slabost, nespavost. Může dojít k tvorbě ledvinových kamenů, oxalátových, urátových a cystinových. E. Mindel doporučuje lidem užívajícím více než 750 mg/den vitamínu C suplementovat jako prevenci ledvinových kamenů hořčík. U alergických pacientů se mohou vyskyt- v případě jejich onemocnění. Také nemocná slezina nesnáší kyseliny. Není však dosud známo, zda se to týká také vitamínu C. Interakce Kyselina askorbová může zesílit nebo oslabit účinek některých léků. Pokud tedy vitamín C v nějaké podobě suplementujete, je třeba lékaře informovat. Vzájemné ovlivnění účinnosti nebo toxicity je možné především při současném užívání vitamínu C a deferoxaninu nebo sulfonamidů, a dále chinidinu, warfarinu, barbiturátů, primidonu nebo disulfiramu. Některé látky účinek vitamínu C narušují. Jsou to například některá sedativa, hypnotika (barbituráty), acylpyrin a antikoncepční pilulky. Vitamín C hraje důležitou roli jako komponent enzymu zasahujícího do syntézy kolagenu a karnitinu. Tvorba kolagenu v organizmu má vliv i na stav mesenchymální tkáně a podílí se na tvorbě mezibuněčné hmoty, a tím je nezbytný pro tvorbu, regeneraci a funkci všech orgánů a tkání, včetně svalů, kostí, vazů, šlach, cév, kůže, hojení ran a zlomenin apod. Porucha tvorby kolagenu a dentinu nastává nejčastěji v důsledku nedostatku kyseliny askorbové (vitamínu C) a některých flavonoidů. Při zhoršení stavu mesenchymální tkáně v důsledku hypovitaminózy se mohou objevit také patologické změny s nespecifickými symptomy, jako je vyhublost, bušení srdce, bolesti hlavy, bolesti v kostech a nízká odolnost vůči infekcím. nout ekzémy, kopřivka i astmatický záchvat. Na druhou stranu vitamín C zmenšuje vliv mnoha alergenů na alergiky. V případě, že se objeví další vedlejší účinky, které nejsou výše uvedeny, anebo byla zjištěna změna celkového zdravotního stavu, je třeba okamžitě kontaktovat lékaře. Kontraindikace Na vitamín C, zejména syntetický, jsou u některých jedinců citlivá játra WM MAGAZÍN 121 klad hesperidin (komplex bioflavonoidů bílé nebo i barevné části pomerančové kůry), vitamín P (dříve také označovaný jako vitamín J; různé bioflavonoidy s účinkem na cévy, z nichž nejznámější je rutin – obsažený např. v nati a semenu pohanky), flavonoidy černého rybízu, arónie, černého bezu, kůry a dužiny citrusových plodů, barvivo červeného vína (např. v přípravku Vinum), šípků, malin, ostružin aj. U různých přípravků může C2 představovat poněkud odlišný komplex bioflavonoidů. Cévy a žíly Při nedostatku askorbátu vzniká nestabilita struktury kolagenu, která vede ke zvýšení jeho odbourávání. Cévní stěna je na vnitřní straně tvořena jednou vrstvou endoteliálních buněk, vystýlajících vnitřek cévy a přiléhajících na bazální membránu, na něž pak přiléhají další vrstvy cévy. Bazální membrána je tvořena dvěma různými vrstvami, a to vnitřní, která je větší hustoty, vláknitá a tvořená kolagenem a tropokolagenem. Ta na obě strany přechází ve druhou vrstvu s nízkou hustotou, ve které jsou přítomny mukopolysacharidy. Kolagen je vláknitý skleroprotein, který je tvořen z podjednotek (tropokolagenových) obsahujících velké množství hydroxyprolinu a hydroxylysinu. Tyto aminokyseliny jsou glykosylovány a vzniklé glykosylové zbytky přispívají ke stabilitě molekul. Hydroxylace prolinu a lysinu probíhá při tvorbě bílkovinného řetězce enzymem hydroxylázou. Tato reakce vyžaduje přítomnost kyslíku, ionty dvojmocného železa a kyselinu askorbovou. Kyselina askorbová zde plní dvojí úlohu. Umožňuje funkci hydrolázy a redukuje trojmocné železo na dvojmocné. Chybíli kyselina askorbová, netvoří se hydroxylovaný kolagen ve fibroplastech, a tím je porušena syntéza glykosaminoglykanů. To vede k narušení soudržnosti (integrity) cévní stěny a prolínání krve přes ni (vznik hemoragií). Tělo pak tento nedostatek vyrovnává ukládáním ochranné WM MAGAZÍN 121 vrstvy cholesterolu na cévní stěně. Při dostatku vitamínu C se obnoví původní stav a přebytky cholesterolu jsou postupně odplaveny. Kyselina askorbová je nezbytná také pro tvorbu 2-sulfát-askorbové kyseliny, důležité pro sulfátovou esterifikaci mukopolysacharidů. Při deficitu kyseliny askorbové nebo některých bioflavonoidů se neobnovuje kolagen kloubů a chrupavek a mění se kvalita bazální membrány cév, která se stává nepravidelnou, tj. zduřelá místa se střídají s tenkými, snadno se přeruší už nízkým tlakem, nastává prolínání krve do okolní cévy a tvorba hemoragií. Vitamín C se tedy přímo podílí na integritě krevních kapilár. Vliv vitamínu C na kolagen a kapiláry je jednou z příčin jeho pozitivního vlivu na pleť. Vitamín C také působí synergicky s beta-karotenem (tedy i lykopenem), který má rovněž na pleť ochranný vliv (UV-záření, tvorba vrásek aj.). Vedle kyseliny askorbové byly v cytoplasmatické membráně buněk alveolárních kapalin a méně v bazální membráně lokalizovány některé polyfenoly skupiny flavonoidů. Např. katechin je přítomen v lipidické vrstvě cytoplasmatické membrány a antiskorbutické flavonoidy jsou lokalizovány ve fosfatidylcholinové frakci (u jater). Také u flavonoidů byl pozorován přímý vliv na kolagen. Vitamín C2 – bioflavonoidy působící synergicky s vitamínem C, napří- Ze 100 myší infikovaných zápalem plic (pneumokoky) a léčených vitamínem C přežila čtvrtina. Myši, které navíc dostaly vitamín C2 (směs hesperidinu, vinného barviva a rutinu), přežily všechny. U zápalu plic je současně důležitý příjem mědi a její hladina v organizmu; může mít význam i příjem zinku, křemíku, betakaroténu, vitamínu A a dalších živin; aplikace různých obkladů, např. z tvarohu, česneku, křenu, hořčice, syrového kapřího masa a další prostředky a terapie. U nemocí z nachlazení je dobré vitamín C kombinovat s bioflavonoidy obsaženými v květu černého bezu. RŮŽE Z hlediska využití plodů (růžových šípků) v kuchyni, potravinářském průmyslu, léčitelství a na farmách jedovarnického průmyslu, je mylné považovat za vhodné jen plody planých, resp. velkoplodých růží. Všestranně upotřebitelné jsou i plody všech šlechtěných „květových“ druhů a odrůd a obsahem některých cenných látek, včetně vitamínu C, ty dosud využívané druhy a odrůdy někdy i předčí. Takže, pokud někdy nestihnete růže po odkvětu ostříhat, můžete dozrálé šípky upotřebit. Minimálně jako cennou surovinu k přípravě ovocného čaje. RŮŽE VELKOPLODÉ Růže dužnoplodá, syn. růže jablíčková (Rosa villosa L.) Pochází z jižní části střední Evropy a Balkánu. U nás byla pěstována jen spora35 Zdraví dicky. V Listině povolených odrůd byla roku 1973 zapsána její odrůda Karpatia. Rozšířená je na Slovensku na OŠM ve Stupavě a Sabinově, ale postupně se dostává i do zahrad. Není náročná na půdu, jako např. Rosa canina nebo Rosa rugosa, ani klimaticky a při kvetení snáší i pozdní mrazíky a chlad. Růže svraskalá (Rosa rugosa Thunb.) Vytváří rozložité až poléhavé odnožující keře vysoké asi 1 m, které se svým menším vzrůstem hodí do zahrádek. Kvete bíle nebo fialově, a to po celou dobu vegetace (i mezi plody). Šípky mají velmi silnou dužninu a obsahují asi 900 mg/100g vitamínu C. Růže svraskalá je mrazuvzdorná a dobře roste a plodí i ve vyšších polohách. Odolává i velmi extrémním podmínkám zhoršujícího se životního prostředí. Růže skořicová (Rosa cinnamomea L.) Vytváří keře vysoké až 1,5 m s tenkými metlovitými hnědočervenými větvemi. Kvete karmínově červeně. Prospívá ve vlhčím prostředí – v blízkosti vodních toků, má-li však dostatek vláhy, roste dobře i ve výše položených oblastech. Plody obsahují přes 1600 mg/100g vitamínu C. Karpatia je okrasný i užitkový typ ovocné rostliny. Kvete koncem května velkými růžovými květy. Listy má ocelově zelené barvy. Úroda z jednoho keře v 5. roce je asi 5 kg. V nezměklých čerstvých plodech (šípcích) se nachází 1000 až 1560 mg/100g vitamínu C, vitamín A, některé vitamíny ze skupiny B a další živiny. Plody můžeme sušit, vyrábět z nich ovocné pasty, marmeládu, šťávy, sirupy a vína. Ze semen se v zahraničí lisuje olej používaný k léčebným účelům. Rozmnožuje se vegetativně kořenovými výmladky. (In: Hričovský, Smatana, Jurčák; obsah vit. C byl upřesněn; následují položky velkoplodých růží: Dolejš, Kott a Šenk) Růže převislá, syn. růže alpská (Rosa pendulina L. syn. Rosa alpina L.) Keře jsou 2 až 3 m vysoké. Jednotlivé květy jsou temně karmínově červené. Planě se vyskytuje v podhorských a horských oblastech, kde je rozšířena až k hranici klečového pásma. Šípky obsahují až 2000 mg/100g vitamínu C. Růže průhonická (Rosa pruhoniciana L.) Vytváří keře 1,5 m vysoké. Šípky obsahují kolem 1300 mg vitamínu C ve 100 g. Převzato z www.darius.cz/ archeus/LU_vitC.html Růže Moyesova (Rosa moyesii Hemsl. et Wils.) Pochází ze západní Číny a její tmavočervené květy jsou velmi dekorativní. Šípky obsahují až 1700 mg/100g vitamínu C. Jde o velmi úrodný a perspektivní druh velkoplodé růže, která se hodí i pro pěstování v klimaticky méně příznivých oblastech. Zdroje: http://radio.cbc.ca/programs/asithappens/STEAM/vitc_010207. html http://vvv.com/healthnews/vitamin_C.html John Hoffer, Hans R. Larsen: Vitamin C: Your Ultimate Health Insurance Drahoslav Dostál: Černý bez E. Mindell: Vitamínová bible Pavel Stratil: ABC zdravé výživy (pro zájemce o detailnější chemické a fyziol. souvislosti) Zdravotnické aktuality (tisk, Internet) a archiv sestavovatele Růže Roopova (Rosa roopae L.) Vytváří mohutné úrodné keře vysoké až 3 m. Šípky obsahují 2700 až 3000 mg/100g vitamínu C. 36 WM MAGAZÍN 121 Svět Globální krize, hranice růstu a nerealizované možnosti Konstantan Gordějev Zvláštností současné globální krize je to, že vznikla nejen přirozenou cestou, jak tomu vždy bylo dříve, ale jako důsledek tří uměle zrežírovaných a zahájených procesů: vytváření globální technotronicko-síťové společnosti, ji doprovázející globalizace (především trhu) a měnové hegemonie dolaru, který byl oddělen od svého dřívějšího komoditního média – zlata. V důsledku toho: 1) trhy ve své původní podobě dosáhly hranic svého rozšiřování; 2) řízená manipulace vedla k diskreditaci světových měn, což umožnilo koncentraci globálních ekonomických zdrojů v rukou velmi úzké skupiny; 3) modernizace výroby se coby vektor sociálně-ekonomického rozvoje přiblížila svému finále: lidstvo se těsně přiblížilo k tomu, aby je v hospodářském cyklu mohly zcela nahradit automaty a roboti, tj. k završení své systémové evoluce. Experti analyzující příčiny krize tyto tři výše uvedené důsledky zpravidla berou v úvahu jen částečně a soustřeďují pozornost na první a druhý, nebo v lepším případě na jejich souhrn, přičemž modernizaci považují za něco nanejvýš nepodstatného. V souladu s tím se, mimo čistě finančně manipulativních záležitostí, v konečném důsledku jejich doporučení redukují na imperativní konstatování o nutnosti nalézt způsoby k „rozšíření trhů“ nebo začlenění sociální stránky do odpovídajících technologických procesů (tj. redukci společenského systému a jeho očištění o pro výrobu nepotřebný lidský „balast“). A co víc, právě tento výsledek byl začleňován jako cíl do zmíněných globálních projektů, které byly spuštěny před čtyřiceti lety a daly zrodu všem dnešním ekonomickým problémům. transformován na čistě přídělový; kritériem pro příděly z produkce bude korporátní statut a užitečnost. – Předpokládá se, že elektronická komunikační síť zavedená do sociálního systému vytvoří ideální prostředí pro řízení a optimalizaci správního aparátu a vyloučí zbytečné zdvojené a funkčně neužitečné organizační procedury. Síťová rovnoprávnost mezi jejími „biologickými a nebiologickými subjekty“, tj. lidmi – „pracovníky“ a konkurujícími automaty a roboty je považována za maximálně příznivý faktor podpory další modernizace výroby (až do „technologické singularity“).3 – Možnost dosažení hranic rozvoje společnosti a zastavení působení modernizačního regulátoru nejenže nevyvolává žádné rozpaky, právě naopak, je zdrojem mýtu o „prémii pro vítěze“ – dosažení nesmrtelnosti prostřednictvím symbiózy s počítačem a přechodem na nelidskou (transhumánní) formu existence.1, 2 Když to shrneme, tak za výsledek globální sociálně-ekonomické reorganizace, prováděné téměř půl století, byla považována společnost, historicky „se propadnuvší“ o mnoho století zpět: fungující na principu statutu, sociálně rozdělená do kast (stratégy, kotelníky atd.) – na „bohu rovné nesmrtelné“ až po „lidský spotřební materiál“ – a ekonomicky představující sice poměrně technologicky rozvinuté, ale přesto předpotopní naturální hospodářství (graf). Zřejmý scénář Mnohé tyto věci se probíraly už během posledního století. Posléze je zdůvodnil Římský klub, vyjevili Brzezinski, Atalli a Kurzweil, síťová struktura společnosti je absorbovala. Regiony vysávající finanční spekulace s „odděleným“ dolarem vynutily vytvoření co možná nejširšího – globálního – trhu.2 Z výše uvedených důvodů proto není složité popsat cílový společensko-ekonomický systém, kvůli němuž jsou všechny tyto manipulace prováděny. – Byly provedeny výpočty pro vybudování optimalizované „civilizace o stálém počtu“. Tržní regulátor má nahradit administrativní, postavený na spolupráci korporací. Ideální počet lidí by měl být snížen na počet pracovníků potřebných pro výrobu a „darmožrouti“ by měli být zcela (nebo téměř zcela – s ohledem na inovační rezervy a nutnost reprodukce) eliminováni. V souladu s tím se dá očekávat, že komoditně-peněžní systém vztahů bude WM MAGAZÍN 121 [Procesní schéma] 37 Svět Procesní schéma „naturální“ ekonomiky: a) s lidmi, b) bez lidí (tj. plnohodnotní nelidé – roboti a kyborgové). Pokud by byl tento úmysl realizován, charakterizovala by výsledný hospodářský systém: 1) maximální koncentrace (tj. veškerá možná evoluce by byla omezena na přechod ze stavu a) do stavu b); 2) vysoká stabilita omezená pouze existencí zpracovatelných zdrojů, jejichž spotřeba bude při stále rostoucím počtu nelidí a praktické neexistence systémového rozvoje jen klesat. Nicméně – ne vše zamýšlené lze realizovat v praxi. Korektury realitou Plánovaný výsledek globálních projektů se ve skutečnosti liší od výsledku dosažených v praxi. První chyba spočívá v tom, že i když se směrem ke kolapsu neustále tlačené trhy podařilo zahnat do hluboké krize, očividně podcenili jejich samoregulační schopnost prostřednictvím zpětných vazeb. Začněme tím, že zdrojem finančního, ekonomického, politického a sociálního chaosu je zcela nepochybně příval světových peněz. Přesto nelze zpochybnit fakt, že i přes vážnou ránu obratu na trhu s reálným zbožím se jej nepodařilo zcela zastavit a nelze ho podřídit něčí centralizované správě. Ničím nepodložené americké, evropské nebo jakékoliv jiné peněžní herní žetony mohou nahradit skutečné komodity – média s reálnou hodnotou, například zlato, platina atd. A to se také děje. A pokud ještě před půl rokem byli M. Kaddáfí a D. Strauss-Kahn vystaveni tvrdým trestům už jen za úmysl odmítnout dolar, bohaté Švýcarsko – uznávané bankovní centrum evropských a globálních financí – dnes sdělilo, že přechází na platby ve zlatě nejen ve vnějších, ale dokonce i ve vnitřních vztazích.4, 5 Každý začátek je těžký… A dokonce i v horším a těžším případě, kdy už vznikl lis administrativního substitutu tržního regulátoru, anebo regiony zachvátil řízený či neřízený chaos, nezůstane místo peněz (až do jejich konečného zrušení v případě vítězství nového distribučního systému) prázdné. Úspěšně je zastanou nejoblíbenější komodity primární potřeby (například munice, tabák, vodka, benzín, zápalky atd.), až to nakonec skončí čistě naturální směnou (barterem). Ani u dosažených hranic rozšíření trhů není vše jednoduché. Globální ekonomický systém skutečně ztrácí možnosti extenzivního růstu a dalšího rozšiřování; začíná se uzavírat, uzamykat. To plodí nejen stagnaci trhu, ale i jeho zrychlenou monopolizaci, dosahované přerozdělováním již omezeného tržního prostoru mezi konkurujícími uskupeními – globálními finančními skupinami (GFS). Boj o místo pod sluncem přitom probíhá na všech úrovních: začíná to pokusy o čistě ekonomické vytlačení ze strategických zón vlivu, což rychle přechází do harašení zbraněmi a lokálních ozbrojených konfliktů naprosto schopných přerůst v totální válku, včetně celosvětové. Historie 20. století ukázala, že vývoj událostí podle takového scénáře se jeví jako vcelku nevyhnutelný (ledaže by jedna ze stran, jako gorbačovský SSSR, dobrovolně uznala svou bezmoc a porážku). 38 První světová válka překonala krizi růstu likvidací bariér, které vznikly v důsledku vzájemného ekonomického soutěžení národních impérií. Druhá světová válka zahájila vytváření sjednocené globální finanční elity. Soutěžení dvou typů organizace hospodářských aktivit zastavila ekonomická porážka SSSR. Současný čtvrtý konflikt pohání soupeření mezi konkurenčními klany GFS o nastolení konečné globální nadvlády. Je patrné, že neexistuje jen jeden způsob jejich klasifikace a personalizace (poměrně zajímavé hodnocení je v práci A. Děvjatova „Záhady světové ekonomiky: Úroky, směnný kurz a kapitalizace očekávání“.6) Nicméně nepochybné je, že v rámci bojů, odvíjejících se nám před očima, proti sobě stojí dvě základní síly. První je konglomerát GFS a nadnárodních korporací kontrolující pyramidu peněžních žetonů („úroky“, podle Děvjatova), těžbu ropy, vojenské a inovační technologie. Zónou vlivu druhé síly je globální výrobní centrum, koncentrované zásoby zlata (a celkově zásoby drahokamů a drahých kovů – to, co podle Děvjatova definuje „směnný kurz“), a podle všech známek také výroba a doprava drog. Definovat a pojmenovat tyto síly lze různě: podle systémotvorných bankovních skupin (Rockefellerové proti Rothschildům), geografické orientace (sjednocený Západ proti sjednocenému Východu), podle dominantního státu (USA vs. Čína). Podstata a oblasti konfliktu se nemění. Východu vyhovuje pád dolaru a jiných peněžních žetonů, ztráta inovačně-výrobní iniciativy Západu, a spolu s ní i kontroly na jeho vlastních trzích. Západ se na druhou stranu, využitím současných politických výhod a náskoku ve vědeckých a vojenských technologiích, agresivně snaží izolovat protivníka od surovinových zdrojů, především ropy, a získat totální kontrolu nad obchodem s narkotiky. Pokud měl tento boj, do roku 2011, relativně pomalý, poziční charakter, nedávné bouřlivé události v severní Africe, na Blízkém východě a ve střední Asii – od Gibraltaru po Pákistán – svědčí o zostření a rychlém posunu k vojenskému střetu.7 Pokud k němu přece jen dojde, tak nelze pochybovat o katastrofických důsledcích – regionálních i v civilizačním měřítku.8 Požadované výsledky nebyly dosaženy ani u „inovačního“ posunu ke kybernetické nesmrtelnosti. Ze zcela objektivních příčin 1, 2 se nepodařilo oddělit „hmotný nosič od duše“, a soudě podle zveřejněných materiálů se základní úsilí zaměřilo na pokusy dešifrovat myšlenkové aktivity, zvládnout klonování, naučit se vytvářet náhrady mozku, jak WM MAGAZÍN 121 částí, tak jako celku.9 Jsou zde zkrátka neúspěchy a snaha získat místo požadovaného výsledku jakousi obdobu, jen zvnějšku podobná náhražka. Ve vzdělanostní a intelektuální úrovni populace ve vyspělých zemích světa se zato v plném rozsahu projevily zákonitosti Paretova členění.10 V rámci „debilizace plebsu“, přeměňovaného na bioroboty s omezeným myšlením a vnímáním světa, schopných pouze operačních aktivit, díky „degradaci potomstva“ ztratila svůj potenciál také „elita“, což se dalo očekávat. Tím dostala možnost vyzkoušet si sociální úpadek i na vlastní kůži. Při pohledu do budoucnosti si není těžké představit, čím to v konečném důsledku skončí: naprostou ztrátou kontroly nad jí vytvořenou situací – technokatastrofou, koncem řádu a podrobením se „chytré“ technice, definitivním rozpadem sociálního systému, zdivočením a vymíráním lidí. Zkrátka, na konci na nás kvůli zvolenému scénáři všechny čeká ne jakýsi virtuálně-fukušimský, ale velmi reálný konec historie – včetně „elit“. Nezjevná alternativa Nutnost pochopit, že stávající globální krize není pouze shoda náhod plynoucích z toho, že „se něco zvrtlo“, se stala životně důležitou. Veškeré problémy, s nimiž se dnes lidstvo střetává, jsou zákonitým důsledkem vývoje daného sociálního systému. Tragickým výsledkem dobrodružství, nezodpovědně započatého před sto lety, známého jako „projekt budování globální technizované společnosti“. Jinými slovy, při hledání východisek z této situace je třeba přiznat, že na obecně systémové úrovni: 1) byla prakticky zničena stabilizační funkce trhu; 2) inovačně-technologické zdroje rozvoje lidské společnosti jsou v této etapě téměř vyčerpány. Proto se nanejvýš zjevnými stávají administrativní řešení, která je nutno realizovat co nejdříve. V principu se dají formulovat takto: 1) přechod od tržního na přídělový (či, jako varianta tržněpřídělového) systém regulace korporační ekonomiky; 2) maximální a urychlený rozvoj vlastního lidského potenciálu, jeho mobilizace jako přirozené alternativy k mizícím možnostem technologických inovací. Posledně zmíněné se současnému člověku obklopenému kybernetickými systémy, v nichž vidí smysl své existence, pravděpodobně bude zdát neočekávané a neevidentní. Nicméně, jeden ze zakladatelů tohoto směru rozvoje společnosti, N. Wiener, už v roce 1964 v rozhovoru pro časopis US News & World Report uvedl: „Pokud člověk už není chytřejší, než stroj, je to dost špatné. Ale ty stroje nás nezabíjejí. Je to prostě sebevražda… Už nemůžeme hodnotit člověka jen podle práce, kterou vykonal. Musíme ho hodnotit jako Člověka… Pokud trváme na používání strojů všude, bez ohledu na lidi, a současně nepřejdeme k nejzákladnějšímu posuzování a neposkytneme lidským bytostem ve světě příslušné místo, pak jsme zemřeli už teď.“ 11 Nyní populární heslo „inovace nám pomohou!“ tedy není jen chybné, ale v podmínkách, kdy se vytyčeného cíle dosahuje potlačováním úrovně vzdělání, a intelektuálního či jakéhokoliv jiného (mravního, kulturního, fyzického, psychického atd.) rozvoje mas, a jeho nahrazováním hrstWM MAGAZÍN 121 kou „zahraničních specialistů“, systémově destruktivní a zhoubné. Tato cesta potvrzující Paretův zákon dokonce ani v optimistické variantě – bez válek a katastrof – nevede nikam, vyjma degenerace a depopulace obyvatelstva, včetně představitelů takzvané „elity“. Ideálním řešením celého komplexu popsaných problémů by samozřejmě bylo politické řešení – uzavření jakési „společenské smlouvy dobré vůle“ – a přetvoření sociálního systému, kvůli záchraně civilizace, na výše uvedeném přídělovém nebo heuristicko-mobilizačním principu na globální, regionální a místní úrovni. Následným krokem by mohlo být stanovení prioritních směrů rozvoje lidstva, spojeného s osvojením nových dosud neobydlených prostor, výstavbou celosvětové dopravní sítě, hledáním a získáním nových zdrojů a komplexním řešením ekologických výzev. A pak aukční přidělení oblastní zodpovědnosti u vybraných problematik, stanovení nutných oborů pro dané řešení a příprava specialistů. A samozřejmě obecná podpora programů na rozvoj osobnosti a vzdělávání dorůstající generace (u maximálního počtu jedinců), jako strategické rezervy pro další vývoj společnosti. Šance na podobně racionální přístup je pochopitelně kvůli vzájemně protikladným konkurenčním zájmům, a především představitelům řídících struktur společnosti orientovaným výhradně na získání okamžitých osobních výhod, ve skutečnosti nepravděpodobná. A proto vše, oč se moc, maje na paměti výše uvedené cílové body, může v dané situaci opřít, je snažit se zvolit co možná nejlepší strategii k překonání nastávajícího globálního chaosu za minimálních ztrát. Je například nanejvýš zjevné, že do globálního vojenského střetu budou nevyhnutelně zavlečeny země uskupení BRICS i státy sjednocené Evropy, možná ne bezprostředně přímo do vojenských střetů v zóně konfliktu, ale zprostředkovaně, nepřímo, podle obývaného prostoru – prostřednictvím internetu či žoldáky narkomafie – a do různých „revolucí“ organizovaných v rámci boje „za tu skutečnou demokracii“. Výhodu tedy bude mít ten, kdo bude politicky dostatečně pružný, aby se co možná nejdéle vyhnul přímé účasti na střetu konkurujících GFS, kdo projeví dostatečnou moudrost, aby vytvořením distribučního systému v ekonomice na vlastním území maximálně zmírnil sociální konflikty, a včas se postará o to, aby měl dostatek sil, aby mohl okamžitě hned v zárodku potlačit extremistické aktivity bojovníků narkomafie. Obtížné, ale možné. A konečně, v oblasti strategického vynakládání prostředků je třeba mít na paměti „lidský kapitál“, jehož cena v nadcházejících letech progresivně poroste (což o peněžních žetonech, ropě a dokonce ani zlatu nelze říct). A proto ten, komu se podaří připravit na rozvoj právě v tomto směru, získá vysoké „zvýhodnění“ pro to, aby dokázal nejen přežít, ale i dosáhnout úspěchu. Odkazy k textu 1. K. Gordějev. Neklasická ekonomika, aneb nevratné důsledky stávající globální ekonomické krize. Časopis „Kronika soudného dne“, č. 10, 2011, http://www. kongord.ru/Index/Articles/nonclassicecon.html (kompletní autorská verze) 39 Závěr Globální krize, hranice růstu a nerealizované možnosti 2. K. Gordějev. Nekrokracie – vláda smrti. Rukopis knihy. http://www. kongord.ru/Index/Necrocraty/ Necrocraty.html 3. Singularita – jinak bod zlomu; v moderní literatuře se vyskytuje také výraz „technologická singularita“ (Vernon Vinge, The Coming Technological Singularity, http://accelerating.org/articles/comingtechsingularity.html. © 1993) – okamžik v historii, kdy končí rozvoj lidské společnosti jako samostatného subjektu. Podle názoru R. Kurzweila a jeho souvěrců dále čeká lidstvo integrace do „vyššího“ kybernetického systému a symbióza s ním. 4. Švýcarsko se chystá zavést zlatý standard, http://news.mail.ru/ politics/6817331/?frommail=1 5. Ve Švýcarsku rozhodli platit při burzovních obchodech zlatem, http://lenta.ru/ news/2011/09/19/gold/ 6. A. Děvjatov. Záhady světové ekonomiky: Úrok, směnný kurz a kapitalizace očekávání, http:// www.peremeny.ru/books/osminog/809/, www.kpe.ru/... 7. Zatímco u agresivních snah „Západu“ je vše jasné – USA aktivně a otevřeně dobývají blízkovýchodní a středoasijský prostor a nijak neskrývají, že „revoluční hnutí“ v severní Africe je namířené konkrétně proti Číně, a Francie již dvakrát ultimativně sdělila Iránu odhodlání zaútočit na něj preventivně jadernými zbraněmi (http:// lenta.ru/news/2011/09/28/ france/), nejednoznačnost úmyslů „Východu“ se projevuje jako postupná expanze Číny na trhy v USA a Evropě, tak oznámením Rothschildovy skupiny (ve formě bankovního holdingu HSBC) o zahájení investičního projektu záložním ekonomickým sledem – uskupením CIVETS, sjednocujícím Kolumbii, Indonésii, Vietnam, Egypt, Turecko a JAR; http://vkrizis.ru/ news.php?news=3291&type=wo rld&rub=soc 40 8. Francie informovala Irán o možnosti bombardování, http://lenta. ru/news/2011/09/28/france/ 9. Vědci nahradili mozeček elektronickým čipem, http://soft.mail. ru/pressrl_page.php?id=43901 10. Paretův zákon, či Paretův princip, či princip 20/80, je empirické pravidlo zavedené sociologem Vilfredo Pareto, nejobecněji se formuluje jako „20% snahy dává 80% výsledku, zbývajících 80% snahy jen 20% výsledku“. 11. Wiener N., Stroje chytřejší, než lidé?: rozhovor pro časopis US News and World Report. Wiener N. Kybernetika, čili řízení a vztahy v živočiších a strojích, 2. vydání. Nauka; hlavní redakce edice pro zahraničí, 1983, str. 319-326. (Původní text: Machines Smarter than Men? Interview with Dr. Norbert Wiener, Noted Scientist, U.S. News & World Report. – 1964, 24. února, str. 84-86). Originál „Глобальный кризис, пределы роста, нереализованные возможности“ vyšel 10. října na Fondsk.ru Zdroj překladu: www.zvedavec. org/komentare/2011/11/4676globalni-krize-hranice-rustu-a-nerealizovane-moznosti.htm Měsíčník: číslo 121 Šéfredaktor: Jiří Wojnar, 17. listopadu 146 738 02 Frýdek Místek tel: +420 777 256 644 Zástupce šéfredaktora: Jiří Matějka, Čtvrtky 702, 768 21 Kvasice [email protected] Zahraniční redakce: Katarína Jesenská tel: +421 905 488 257 [email protected] Vydavatel: Jiří Matějka, vydavatelství P. O. Box 10A, 765 01 Otrokovice tel: +420 777 770 606 [email protected] Grafická úprava: Vladimír Bilavčík, Leona Bilavčíková V ČR rozšiřují společnosti PNS, a.s. a Mediaprint Kapa Pressegrosso, s.r.o. V SR rozšiřuje Pressmedia s.r.o. a Mediaprint Kapa Bratislava Tiskne: Česká Unigrafie, a.s. Poděbradská 540/26, 198 00 Praha-Vysočany WM magazín vychází ve 12 číslech za rok. Další číslo vyjde: 15.2.2012 WM MAGAZÍN 121 Upozornění Do práva na užití díla patří: - právo na rozmnožování díla, právo na rozšiřování díla či jeho rozmnoženiny, právo na pronájem díla či jeho rozmnoženiny, právo na půjčování díla či jeho rozmnoženiny, právo na vystavování díla či jeho rozmnoženiny, právo na sdělování díla veřejnosti (provozování živě či ze záznamu, přenos provozování díla, vysílání rozhlasem či televizí apod.); kromě těchto práv do majetkových autorských práv patří také - právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého, právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo (anglicky označováno jako copyright) je odvětví práva, které popisuje nároky tvůrců tzv. „autorských děl“, tzn. spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory apod. na ochranu před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Prostřednictvím autorského práva poskytuje stát po jistou omezenou dobu autorům výlučnou možnost rozhodnout o některých aspektech využívání jejich děl. Autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví. Autorské právo je v Česku upraveno autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb.), v mezinárodním právu je základem několik mezinárodních úmluv, hlavně tzv. Bernská úmluva z roku 1886 a Všeobecná úmluva o autorském právu uzavřená v Ženevě v roce 1952. Pro podporu úcty k duševnímu vlastnictví vznikla v roce 1967 Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, WIPO). Fakt, že dané dílo je chráněným autorským dílem, se často signalizuje symbolem © následovaným rokem a jménem autora. Tento symbol má však v Česku (i ve většině jiných zemí) pouze ryze informativní význam – dílo je plně chráněno i tehdy, neníli to na něm nijak uvedeno. Majetková práva poskytují autorovi výlučné právo na rozhodování o užívání jeho díla. Jiná osoba než autor smí dílo užít pouze na základě autorova oprávnění, případně ve výjimečných případech stanovených zákonem. Autorské právo k dílu vzniká automaticky, okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo není vázáno na konkrétní předmět, jímž je dílo vyjádřeno – jeho zničením autorská práva nezanikají, nabytím vlastnických práv k tomuto předmětu se nenabývají autorská práva k dílu, dokonce ani právo dílo užít. Jak už bylo uvedeno, osobnostní autorská práva trvají po dobu života autora, majetková práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Autor může svá práva vynutit občanskoprávní žalobou, kterou se může domáhat určení svého autorství, zákazu ohrožení svých práv (zákazu neoprávněné výroby, obchodování, dovozu či vývozu, sdělování veřejnosti apod.), odstranění následků zásahu do práva i poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (omluvou či v penězích); autor také může vyžadovat náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Ten, kdo porušuje autorské právo, se však také dopouští trestného činu podle § 152 trestního zákona („porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“), který může být v trestněprávním procesu potrestán peněžitým trestem, propadnutím věci, ale také odnětím svobody až na dvě léta (až pět let, pokud pachatel získal značný prospěch či dopustil-li se činu ve značném rozsahu). Autorský zákon používá termínu užití díla, ze kterého ovšem výslovně vyjímá užití pro osobní potřebu. Jakékoli dílo kromě počítačového programu či elektronické databáze proto kdokoli smí pro svou osobní potřebu konzumovat, zhotovit záznam, rozmnoženinu či napodobeninu (netýká se rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou). Takto vzniklé rozmnoženiny nesmí být využity k jinému účelu (např. je nelze dále šířit). UPOZORNĚNÍ! Autorská práva pro měsíčník WM magazín vykonává vydavatel. Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem včetně elektronického i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. Porušením autorského práva se vystavujete těmto sankcím: - propadnutí zaplacené částky za předplatné časopisu WM magazín - zrušení vašeho účtu na internetových stránkách časopisu WM magazín - v případě majetkové újmy bude postupováno podle Autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.) Jiří Matějka - vydavatel P.O.Box 10A, 765 01 Otrokovice Tel: 777 770 606; e-mail: [email protected] Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black Obálka WM magazín 121 - rub Cyan Magenta Yellow Black Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black č. 121 / 2012 MĚSÍČNÍK WM MAGAZÍN 59 CZK / 2,41 € Obálka WM magazín 121 - líc Cyan Magenta Yellow Black
Podobné dokumenty
Zpráva Social Watch 2013
politik a popisuje současné trendy a tak se tu můžeme dozvědět leccos o tom, jak pravděpodobně bude
vypadat svět v příštích letech. Vedle globální zprávy
jsou vydávány i zprávy regionální a národní...
afrodita - být lepší, než vlastní slova
třetinu roku bude trávit s Persefonou, třetinu s Afroditou a třetinu roku bude mít volno, aby si
od náruživých bohyň odpočinul (neměl se špatně, ten Adonis, co? J). Afrodita však pomocí
kouzelného ...
24 BOV - Servisní podpora Protherm
Kotel má zabudovanou protimrazovou ochranu, která chrání kotel (nikoliv otopný
systém a rozvody TUV) před zamrznutím. Při poklesu teploty otopné vody pod 4 °C
dojde k zapálení kotle bez ohledu na p...
ZXM 91_05 - ZX Magazín
novou úpravou, která (doufejme) se již stane
nadále standardem pro ZX magazín. Také dnešní
rozsah 48 stran je atypický a je vcelku možné, že
jej budeme používat pro ZX magazín i nadále.
Léto nám ne...
Hledač pravdy se ptá: Ellen Whiteová odpovídá
zdálo se, jakoby nepoznávali svůj pravý stav. . . . Lid,
který vyznává, že je Božím lidem, je sobecký a dbá jen
o sebe. . . . Jsou modláři a v očích Božích mnohem
horší než pohanští modloslužebníci...
