docVademecum zdraví Podzim 2006
download 
Stížnost Transkript
Vademecum zdraví Podzim 2006
SPORTOVNÍ ÚRAZY, NAMOŽENÍ SVALŮ A BOLESTI KLOUBŮ Kostivalová mast A N É NY K T A ŘENI OD P R O T I B O L E S T I S VA L Ů A K L O U B Ů Ú Č I N NÁ L ÁTKA – EXTR AKT Z KOSTIVALU • • • • • tiší bolesti a odstraňuje otoky zmírňuje záněty vhodný i na odřeniny nedráždí pokožku urychluje hojení ran a hematomů V O L N Ě P R O D E J N Ý L É Č I V Ý P Ř Í P R AV E K K D O S TÁ N Í P O U Z E V L É K Á R N Á C H Pozorně si přečtěte příbalovou informaci. O vhodném použití přípravku se poraďte se svým lékařem či lékárníkem. VÝHRADNÍ ZASTOUPENÍ A DISTRIBUCE V ČR , spol. s r. o. Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1 Tel./zázn.: 281 028 230, fax: 281 028 232 e-mail: [email protected], www.ibi.cz Editorial Vážení čtenáři, onkologická onemocnění dnes v celosvětovém měřítku představují jednu z nejčastějších příčin úmrtí. Jen málokdo z nás se ve svém okolí s touto zákeřnou nemocí nesetkal. Rakovina je kromě toho i velice nákladná na léčbu, a vedle osobního rozměru se tak stává skutečným celospolečenským problémem. Naléhavost onkologické problematiky nás tudíž vedla k tomu, že jsme za hlavní téma tohoto čísla vybrali právě problematiku nádorových onemocnění. Prostřednictvím několika hlavních materiálů čísla by měl čtenář získat základní přehled o statisticky nejfrekventovanějších nádorových onemocněních, o jejich příčinách, ale i o způsobu, jak jim pokud možno předcházet. Cenné informace přináší i zamyšlení psychologa nad tím, jak bychom měli postupovat v případech, že se sami ve svém okolí s nádorovým onemocněním setkáme. Rakovina ale zdaleka není jediným tématem tohoto čísla. Náš časopis se k vám dostává v podzimních měsících roku. Pro toto období vlhkého a sychravého počasí bývá typický zvyšující se výskyt dermatologických onemocnění. Lidé trpící kožními neduhy proto jistě uvítají články věnované problematice ekzémů, lupénky či mykózy. Podzim je ovšem tradičně i dobou nejrůznějších forem nachlazení. I na ně je přirozeně v tomto čísle pamatováno. Vedle těchto rozsáhlejších tematických okruhů naleznou naši čtenáři na stránkách tohoto čísla i mnoho jiných užitečných informací o problémech souvisejících se zdravím. Aby se všem takové problémy z daleka vyhýbaly přeje redakce 3 12 DaÀ z cigaret neplatíme pouze státu. Kdo na tento nበzlozvyk doplácí nejvíce, není ani tak na‰e kapsa jako spí‰e zdraví. Popáleniny patfií k nejtûωím úrazÛm, které mohou ãlovûka potkat. Mnohdy jde po takovém poranûní doslova o holé pfieÏití, a velice proto záleÏí na lékafiské péãi, jíÏ se poranûnému dostane. 24 Ortodoncie nebo také ãelistní ortopedie je stomatologickou disciplínou, která se zab˘vá prevencí, vyhledáváním, diagnostikou a léãbou nepravidelností v postavení zubÛ a ãelistí. 4 28 Obsah 50 Dûdiãnost je hlavním pÛvodcem kfieãov˘ch Ïil (varixÛ). Vyskytují-li se u jednoho, nebo dokonce u obou rodiãÛ, je moÏné pfiedpokládat, Ïe aÏ s 90% jistotou se objeví i v dal‰ích generacích. 64 Nejrizikovûj‰í skupinou, která je ohroÏena meningokovou nákazou, b˘vají dûti do ãtyfi let a dospívající mládeÏ ve vûku od 15 do 20 let. Pfiedpokládá se, Ïe dÛvodem mÛÏe b˘t v˘voj ãi zmûna imunitního sytému v tomto vûkovém období. 8 9 10 12 14 16 19 20 22 24 27 28 Hrozba jménem rakovina Statistiky jsou alarmující Nejčastější nádorová onemocnění Rakovina plic Když život dostane jiný směr Pro medicínu bych se rozhodl znovu Pomohou rostlinné hormony v boji s rakovinou? Angína Trápí vás kašel a rýma? Ortodoncie Chrápání lze odstranit Vinohradská nemocnice – specialista na popáleniny 30 34 36 40 42 44 46 48 49 50 52 54 56 57 58 59 60 63 64 67 68 70 Psychologický vývoj dítěte S astmatem můžeme žít naplno Suché oko Učme se radosti ze života od nevidomých Lupénku lze léčit Ekzematiků přibývá Plísňová onemocnění Heřmánek pravý Mléčné bakterie Problém zvaný křečové žíly Nepodceňujme péči o štítnou žlázu Močové infekce Nepodceňujme chlamydie Gynekologické záněty – záludný nepřítel Pálí vás žáha? Jaké jsou příčiny nadýmání Revma není jedna nemoc Co je celozrnné, je zdravé Očkování proti meningokokovým nákazám Epilepsie u dětí Tajemství akupunktury Nové lázně v Česku 5 I s rakovinou lze nûkdy bojovat Rakovina je vážným onemocněním ohrožujícím život člověka, prostřednictvím preventivních prohlídek a zdravého životního stylu můžeme do značné míry tomuto zákeřnému onemocnění předcházet. Typickým příkladem onkologického onemocnění, které lze při včasné diagnóze úspěšně vyléčit, je rakovina děložního čípku. Foto ãísla mezi takzvané choroby civilizaãní. Z archeologick˘ch nálezÛ v‰ak víme, Ïe nádorov˘mi onemocnûními rÛzného druhu trpûlo lidstvo prakticky odjakÏiva. 8 Hrozba jménem rakovina âasto sly‰íme, Ïe nádorová onemocnûní patfií Téma ãísla V˘znamn˘ rizikov˘ faktor: vûk Vzhledem k této statisticky prokázané skutečnosti, je zcela zřejmé, proč se nádorová onemocnění stala naléhavým celosvětovým problémem až v průběhu posledních padesáti let. Nejčastěji se totiž nádory začínají objevovat až po překročení šedesátky. Některé, jako například karcinom prostaty, dokonce až kolem sedmdesátého roku věku. Pokud se tedy člověk dožíval průměrného věku padesáti let, většina nádorů byla poměrně vzácná. Až když se průměrný věk přiblížil sedmdesátce, a dnes dokonce osmdesátce, byl zaznamenán poměrně velký statistický nárůst počtu případů. Dalším důvodem nižšího výskytu nádorů v minulosti byla pochopitelně u řady z nich i omezená možnost stanovení přesné diagnózy. Dal‰í rizikové faktory Ačkoliv o rizikových faktorech většiny nádorů toho víme bohužel příliš málo, můžeme z dosavadních znalostí shrnout, že 15–30 % nádorů na světě má na svědomí tabák, na vzniku 10–25 % nádorů se pravděpodobně podílejí chronické infekce a na 15–30 % také naše vý- živa. Jedním z často uváděných rizikových faktorů je alkohol. Jeho nadměrná konzumace se může podílet na vzniku řady nádorových onemocnění, často společně s kouřením. Měli bychom vědět, že všechny tyto nejvýznamnější příčiny vzniku nádorových onemocnění jsou pokud ne přímo odstranitelné, tak tedy alespoň ovlivnitelné. Cílená zdravotnická osvěta by měla v tomto směru z dlouhodobého hlediska přinášet své plody, a to přinejmenším v rozvinutých, ekonomicky vyspělých zemích, mezi které se dnes už počítá i Česká republika. Moderní metody odhalování nádorÛ Významnou úlohu při hledání příčin vzniku nádorových onemocnění hraje epidemiologie. Ta také vyvrací některé mýty, které se kolem nádorových onemocnění nashromáždily. Dlouhodobá sledování výskytu nádorů a vývoje úmrtnosti na nádorová onemocnění kupříkladu ukazují, že v průběhu 20. století stoupal výskyt zvláště některých typů nádorů, přičemž ale výskyt jiných ve stejné době klesal. Úmrtnost na nádorová onemocnění však zůstávala v podstatě stejná nebo stoupala jen mírně. Pozitivní vliv na tyto trendy má především včasná identifikace nádorů. U většiny z nich platí, že pokud jsou odhaleny včas, je tu značná šance na vyléčení. To však předpokládá spolupráci pacientů a především jejich účast na screeningových programech, které jsou u nás hrazeny zdravotními pojišťovnami. Pokud je nádor odhalen až v pokročilém stadiu, je léčba méně úspěšná, pokud ne zcela nemožná. Screeningové metody jsou šetrné k pacientovi, příliš ho nezatěžují. Nejsou rovněž natolik nákladné, aby nemohly být aplikovány na široký vzorek populace. Jejich cílem spolehlivě odhalit všechny vytypované patogenní změny, a jejich výsledky by tudíž měly podávat poměrně věrohodný obraz zdravotního stavu populace z hlediska nastavených kritérií. Následné metody léčby se řídí pokročilostí nádoru, celkovým stavem a věkem pacienta a mnoha dalšími fenomény, ať už se jedná o radikální zásah chirurgický, či léčbu hormonální, imunologickou nebo cytostatickou – nejčastěji bývá využívána kombinace několika metod. zdroj: www.ordinace.cz Maligní nádor na kůži Maligní nádor v pokročilém stadiu Statistiky jsou alarmující přes aplikaci nejmodernějších metod odhalování nádorových onemocnění jsou statistiky pořád alarmující. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) u nás zemřelo v roce 2003 jen na rakovinu plic 4227 mužů a 1341 žen. Tento druh rakoviny se projeví u 92,5 mužů na 100 000 obyvatel a u 26,7 žen na 100 000 obyvatel. Úmrtnost je přitom 85,1 na 100 000 mužů a 25,6 na 100 000 žen. Na vysoké úmrtnosti se tu podílí nejen pozdní diagnóza, ale i dosud poměrně málo efektivní léčba. Situace se nijak nelepší ani u kolorektálního karcinomu, v jehož případě zůstává bohužel Česká republika jednou ze zemí s nejvyšší incidencí tohoto nádorového onemocnění. V roce 2003 u nás onemocnělo touto nemocí 4568 mužů a 3306 žen. „V diagnóze karcinomu kolorekta obou pohlaví zůstává situace stále neuspokojivá, a to i přes nastupující efektivnější I Téma ãísla a nákladnější léčbu. V oblasti časného záchytu nefunguje řádně zorganizovaný a efektivně vedený screening,“ uvádí se ve statistické zprávě ÚZIS. Nijak uspokojivá není ani situace v případě rakoviny prsu. Jen v roce 2003 onemocnělo v České republice touto nemocí 5784 žen. V tomto roce také 1939 žen na karcinom prsu zemřelo. „Z uvedených statistických údajů vyplývá především důležitost preventivních opatření, zaměřených na eliminaci známých a ovlivnitelných rizik (kouření, stravovací návyky) a nezbytnost dobře organizovaných screeningových programů všude tam, kde lze oprávněně očekávat jejich výtěžnost ve smyslu časné diagnostiky – screening prsu, screening kolorektálního karcinomu,“ shrnuje výsledky svého šetření ÚZIS. zpracoval jp s použitím údajů ÚZIS Mikroskopický snímek novotvaru 9 Nejãastûj‰í nádorová onemocnûní · est nejčastějších nádorových onemocnění představuje téměř polovinu všech v průběhu roku nově diagnostikovaných nádorů ve světě. Patří mezi ně karcinomy plic, prsu, žaludku, kolorektální karcinom, karcinom jater a karcinom děložního čípku. Karcinom plic: nejãastûj‰í nádor na svûtû V minulosti šlo o typický nádor vyššího věku. Zlozvyk kouření však posunul jeho výskyt i do nižších věkových skupin. V roce 2000 se na výskytu nových nádorových onemocnění ve světě podílel 12,5 %. Až 90 % všech nádorů plic nějak souvisí s tabákem, tedy nejenom s kuřáctvím, ale i s tzv. pasivním kouřením, šňupáním nebo žvýkáním tabáku. V zemích, kde poklesla spotřeba cigaret, se s určitým časovým posunem snížil i výskyt karcinomu plic. 10 Ačkoliv karcinom plic je absolutně nejfrekventovanějším nádorem na světě, neznáme způsob, jak spolehlivě odhalit jeho časná stadia, která by se ještě dala s úspěchem léčit. Když se u pacienta objeví zdravotní obtíže, je již nádor obvykle tak rozsáhlý, že jeho léčba, ať již operativní nebo kombinovaná s chemoterapií, bývá málo účinná. Časná, úspěšněji léčitelná stadia nádorů plic představují spíše náhodný nález při RTG vyšetření plic. Rakovina prsu: hrozba pfiedev‰ím pro nûÏnûj‰í polovinu lidstva Dalším v pořadí, co do četnosti výskytu, je karcinom prsu (10,1 %). Když si uvědomíme, že se týká v podstatě jen jedné poloviny lidstva, jsou čísla informující o jeho výskytu ještě dramatičtější. Bohužel se tento nádor objevuje v relativně nízkém věku, alespoň v porovnání s nádory „mužskými“. Vzestup výskytu začíná už kolem 35. roku života, nicméně maximální strmosti křivka dosahuje po 40., respektive po 45. roku věku. Naštěstí má tento typ nádoru při včasném odhalení většinou relativně dobrou prognózu. U nás se provádí screeningové vyšetření od 45 let věku ženy. Touto věkovou hranicí počínaje má každá žena nárok na mamografické vyšetření prsou každé dva roky až do svých 69 let, kdy riziko statisticky klesá. Ve vlastním zájmu by každá žena měla absolvovat ještě ultrazvukové vyšetření prsou, které je rovněž zdravotními pojišťovnami plně hrazeno. Navíc by si ženy měly už od mládí provádět tzv. samovyšetření prsou. O této technice je poučí jejich ženský lékař. Pokud se v rodině vyskytl karcinom prsu opakovaně, měla by žena být pod kontrolou lékařů ve specializovaných mamologických poradnách už mnohem dříve, protože některé karcinomy prsu představují dědičné zatí- Téma ãísla Víte, že... žení a většinou se v takovém případě objevují už v nižším věku. Neznáme mnoho rizikových faktorů, které ovlivňují výskyt karcinomu prsu. Nicméně je známo, že čím delší dobu žena kojí, tím více se snižuje riziko vzniku tohoto typu karcinomu. Ženy, které mají první dítě až po třicítce, se naopak vystavují poněkud většímu nebezpečí vzniku karcinomu prsu. Karcinom Ïaludku – nádor, kter˘ je na ústupu Nádor, který celosvětově zaujímá místo třetí, je karcinom žaludku, s 9,8 %. Od počátku 20. století však ve většině rozvinutých zemí jeho výskyt postupně klesá. Trvalým problémem zůstává nyní především v Japonsku nebo ve státech bývalého Sovětského svazu. Jeho výskyt pravděpodobně souvisí se složením stravy, snad hlavně s její nedostatečnou tepelnou úpravou, respektive s konzumací syrové stravy a s tím spojeným výskytem chronických infekčních onemocnění trávicího traktu, především pak právě žaludku. U nás se jeho výskyt pohybuje na relativně nízké úrovni. Nicméně vzhledem k tomu, že stejně jako u karcinomu plic nemáme žádné možnosti zachytit rané signály choroby a neexistují ani screeningová vyšetření, je jeho perspektiva dosti nepříznivá. Když se totiž objeví obtíže, nádor často už prorůstá (metastazuje) do svého okolí, a ani operační zákrok nebývá proto na dlouhou dobu úspěšný. Kolorektální karcinom Na čtvrtém místě žebříčku se z hlediska četnosti umístil kolorektální karcinom s 9,5 %. V podstatě se jedná o dva nádory. V některých přehledech se uvádějí odděleně: jako karcinom konečníku a karcinom tlustého střeva. U mužů je v České republice výskyt obou těchto nádorů prakticky shodný, u žen mírně převažuje karcinom tlustého střeva. U mužů i u žen v naší republice jsou tyto nádory na druhém místě co do četnosti výskytu. (U mužů dominuje karcinom plic, u žen karcinom prsu.) Tyto nádory dolní části trávicího ústrojí mají při včasném odhalení relativně dobré vyhlídky na vyléčení. Proto se také u nás přistoupilo k zavedení screeningové metody, která by měla zjistit přítomnost nádoru už v jeho počátečním stadiu. Tato metoda je založená na principu odhalení tzv. okultního krvácení, tedy stop krve ve stolici. Ty totiž mohou být první známkou existence nádoru. Každý občan naší republiky starší 50 let má jednou za dva roky nárok na toto vyšetření. Odběr si provede každý sám doma, přičemž odběrovou soupravu i náležité poučení poskytne praktický lékař. Zdrojů krvácení je Téma ãísla ovšem ve střevech hodně (např. hemoroidy), takže toto vyšetření dává často falešně pozitivní výsledky. Proto je třeba odběry opakovat, případně jejich výsledky ověřit endoskopickým vyšetřením. I u tohoto nádoru známe jen některé rizikové faktory, či spíše faktory, které riziko vzniku nádoru dolní části trávicí trubice snižují. Jak se dá očekávat, půjde opět o faktory spojené se stravou a jejím složením. Naše strava by například měla obsahovat dostatek vlákniny. Jedním z nejvýznamnějších ochranných faktorů je normální váha a dostatek tělesného pohybu. Riziko vzniku těchto nádorů tedy výrazně stoupá u lidí, kteří nedokázali akceptovat zásady zdravého životního stylu. Karcinomy jater a dûloÏního ãípku S mírným odstupem pak přehled nejčastějších nádorů na světě uzavírají karcinom jater (5,8 %) a karcinom čípku děložního (5,2 %). Karcinom jater u nás patří ke vzácnějším nádorům, zatímco v rozvojových zemích, především v Jihovýchodní Asii, je naopak jedním z nejčastějších. U nás se naštěstí nevyskytují nejvýznamnější rizikové faktory pro vznik tohoto nádoru, kterými jsou chronická infekční žloutenka B a C, jaterní paraziti a konzumace potravin kontaminovaných plísněmi, konkrétně produktem jedné z plísní – aflatoxinem. Tomografické znázornění nálezu rakoviny plic. Nádor je vyznačený červeně. Rakovinu jícnu lze zjistit jednoduch˘m testem oktorka Rebecca Fitzgeraldová z Camridge přišla na jednoduchou metodu, jejíž pomocí lze zjistit, zda člověk trpí rakovinou jícnu. Zatímco doposud jedinou metodou ke zjištění počátečních příznaků rakoviny byla trubice s kamerou zastrčená do jícnu, Fitzgeraldová přišla s nápadem, aby pacient spolkl pórovitou pilulku, která je zavěšena na nitce. Když se pilulka dostane do jícnu, vytáhne ji za nitku ven. Ta cestou seškrábne buňky ze stěny jícnu a ty jsou pak následně testovány. „Pokud budeme schopni rakovinu diagnostikovat v počátečních fázích, budou mít pacienti daleko vyšší šanci na přežití,“ uvedla Fitzgeraldová, podle níž je v takovém případě šance na přežití až 80 %. red D Poslední z této skupiny nádorů se u nás vyskytuje, i když by tomu tak nemuselo být. Karcinom děložního čípku je obvykle spojován s chronickými infekcemi ženského pohlavního ústrojí, a ty bývají vysvětlovány především častým střídáním partnerů, zvláště pokud se objeví u žen, které ještě nerodily. V tomto případě se nejedná o známé pohlavní choroby, ale o nemoci, jejichž projevy nejsou většinou nijak nápadné, a proto bezprostředně nepřivedou svou „nositelku“ k lékaři. Jsou často způsobovány i viry, což poněkud znesnadňuje jejich identifikaci a následnou léčbu. Vzhledem k uvedeným rizikovým faktorům se onemocnění může objevit velmi brzy, již po 20. roce věku. Toto onemocnění má nicméně rovněž velmi dobrou prognózu, neboť lze odhalit již stadium před samotným vznikem nádoru, tzv. prekancerózu. Následný zákrok je velmi šetrný a nijak radikální, takže ženu neomezuje v jejím dalším životě. V případě tohoto onemocnění se u nás nehovoří o screeningu, protože každá žena by měla jednou ročně navštívit svého gynekologa, a ten při běžné prohlídce provádí toto nezatěžující vyšetření na přítomnost tzv. prekancerózy (tzv. cytologie). Problémem zůstává, že řada žen nepovažuje preventivní návštěvu gynekologa za nutnou, a když se objeví obtíže, bývá často už pozdě. zdroj: www.skolazdravi.cz 11 Rakovina plic ze pou e latím zvyk p o e l n z t ‰ re o ná t ciga k n z e at ni ta n DaÀ a í o nen . Kd ví. , a u e r t c á d í z st jv pí‰e í ne s c á o l jak dop a s p ka na‰e V e výčtu a závažnosti způsobených nemocí předstihuje tabák i alkohol a jiné lehké i tvrdší drogy. Nejzávažnějším a vzhledem k masivní kampani i nejznámějším onemocněním způsobeným kouřením je, podle strohého varování ministerstva zdravotnictví, právě rakovina plic. Nejroz‰ífienûj‰í typ rakoviny Ještě na počátku minulého století byla rakovina plic poměrně vzácným onemocněním. Do středu veřejného zájmu se nemoc dostala kvůli rozšířené konzumaci cigaret. Vzhledem ke snadné dostupnosti se cigareta brzy stala nezbytným společenským doplňkem napříč sociálními vrstvami. První důkazy o souvislosti kuřáctví s rakovinou plic začali lékaři přinášet již ve 30. letech minulého století. Následné vědecké studie pak tento závěr definitivně potvrdily. Dalších 30 let trvalo, než se na krabičkách od cigaret objevilo varování o škodlivosti kouření. 12 Od té doby se výskyt rakoviny plic poměrně stabilizoval. Četnost případů se nezvyšuje, zůstává však stále závratná. Rakovina plic je nejčastějším nádorovým onemocněním v naší republice i v ostatních civilizovaných zemích. Na následky této nemoci umírá každý dvacátý muž, a u žen její výskyt v současné době dokonce stoupá. Pfiíãiny rakoviny plic Příčinou vzniku rakoviny plic je především působení látek způsobujících zhoubné bujení – tzv. kancerogenů. Nejvýznamnější skupinou jsou tzv. N – nitrosaminy. Tyto látky způsobují vznik nádoru již ve velmi malém množství a jejich účinek je přímo závislý na dávce. Příjem těchto látek s potravou (např. v uzeninách), prostřednictvím kosmetických přípravků a zemědělských produktů je v podstatě zanedbatelný. Jejich nejhojnějším zdrojem jsou právě tabákové výrobky. Kouřením se vystavujeme až desetkrát většímu množství nitrosaminů, než je souhrn všech kancerogenů, které nás jinak v běžném životě ohrožují. Jak se rakovina plic projevuje? Zákeřnost tohoto onemocnění spočívá především v nenápadnosti jeho počátečních projevů. Dokud je rakovina plic dobře léčitelná, v podstatě se neprojevuje. Léčebné úspěchy se tak týkají spíše náhodných nálezů rakoviny na rentgenových snímcích hrudníku prováděných z jiných diagnostických důvodů. Pokud je již nádor pokročilejší, může se projevit pestrou škálou obtíží. Varovným signálem je například dlouhotrvající a neustupující kašel, chrapot, vykašlávání krvavého hlenu a bolesti v oblasti hrudníku. Obecné příznaky nádorového onemocnění je možné pozorovat také jako ztrátu chuti k jídlu, pozvolný úbytek tělesné hmotnosti, občasné teploty a únavu. Příznaky nejsou nijak charakteristické právě pro rakovinu plic. Mohou se vyskytovat u celé řady jiných chorob. Právě pro nedostatek specifických ob- tíží musí být při jejich výskytu pomýšleno i na možnost přítomnosti plicního nádoru. Vy‰etfiení Lékařskou kontrolou by měl projít každý kuřák nad 50 let věku. Pokud lékař vysloví podezření na nádor plic, podrobí se pacient celé řadě vyšetření. Karcinom je nutno spolehlivě prokázat, určit jeho velikost, umístění a citlivost na různé druhy léčby. Důležité je i posouzení celkového zdravotního stavu a fyzické zdatnosti, rozhodne-li se lékař pro operační zákrok. Nejdůležitějšími metodami vyšetření plic jsou rentgen a bronchoskopie. Kromě rentgenového snímku hrudníku se používá vyšetření technikou CT (počítačová tomografie). Jedná se o přesnější zobrazení tkání lidského těla pomocí rentgenových paprsků. Vyšetření je zhruba stejně nenáročné jako běžný rentgenový snímek. Bronchoskopie je endoskopická vyšetřovací metoda umožňující prozkoumat vaše průdušky pomocí dlouhého ohebného kabelu. Vyšetření se Téma ãísla provádí buď při vědomí po lokálním znecitlivění hrtanu speciálním sprejem, ale i v celkové anestezi. Vyšetření zároveň umožňuje odebrat vzorky podezřelé tkáně a spolehlivě tak prokázat zhoubnost plicního nádoru. Po zahájení léčby se provádějí pravidelné kontroly její úspěšnosti. K přesnému stanovení diagnózy zhoubného plicního nádoru je vždy potřebné odebrat tkáň k cytologickému nebo histologickému vyšetření, což znamená laboratorní vyšetření speciálně zpracované tkáně pomocí mikroskopu i jiných metod. Cílem je jednoznačně rozhodnout, zda vyšetřovaná tkáň splňuje kritéria zhoubného nádoru. Je to prakticky jediné vyšetření, pomocí něhož může být naprosto spolehlivě potvrzena nebo vyvrácena diagnóza karcinomu. Léãba Pokud je rakovina plic prokázána, měla by být léčba zahájena neprodleně. Její metoda závisí na histologickém typu a rozsahu nádoru. Důležitým faktorem je skutečnost, zda je nádorem postižena jen plicní tkáň nebo jestli už došlo k rozšíření nádoru do mízních uzlin nebo ke vzniku nádorových ložisek ve vzdálených orgánech – tzv. metastazy. Chirurgické odstranění plicního nádoru je stále nejúčinnější metodu pro dlouhodobé vyléčení. Chirurgicky je možné odstranit i nádory, které metastazovaly do blízkých mízních uzlin. Podle velikosti a umístění nádoru se provádí buď odstranění části plicního křídla, nebo celé jedné plíce. Nádorové buňky je možné ničit i pomocí radioaktivního záření. Tohoto postupu se využívá především v případech, kdy není možné nádor odstranit chirurgicky v celém jeho rozsahu. Léčebné záření je možné aplikovat zevně, kdy se zářič nachází mimo tělo. Léčebné kúry probíhají obvykle Téma ãísla denně, přičemž samotná doba aplikace jedné dávky trvá pouze několik desítek vteřin. Celý cyklus trvá obvykle měsíc. Účinků radioaktivního záření lze využít i ke zmírnění bolestí způsobených nádorovým onemocněním. Dalším způsobem, jak aplikovat záření, je tzv. brachyradioterapie. Tato metoda spočívá v zavedení radioaktivního zářiče do plic co nejblíže k nádoru. Zářič se zavádí do průdušek pomocí bronchoskopu. Samotné ozáření trvá jen několik minut. Výkon je možné opakovat v intervalu jednoho či několika týdnů. V některých případech – podle typu a rozsahu nádoru, rozsahu chirurgického výkonu a celkového stavu pacienta – se zahajuje také léčba pomocí cytostatik (tzv. chemoterapie). Cytostatika jsou léky toxicky působící na buňky nádorové tkáně. Na rozdíl od chirurgické léčby a radioterapie mají cytostatika schopnost hubit všechny nádorové buňky v těle. Jejich podávání je vedeno snahou zabránit vzniku dalších nádorových ložisek po úspěšném odoperování plicního nádoru. Cytostatická léčba se většinou opakuje v několika týdenních cyklech. Snahou celé řady výzkumných lékařských týmů je vyvinout co nejúčinnější léčiva, která by pomohla zmírnit některé nepříjemné vedlejší účinky cytostatik. SPOLU S VAŠÍ VŮLÍ VÁM POMÁHÁ PŘESTAT KOUŘIT 24 hodin denně Víte, že v České republice chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) trpí více než 700 000 lidí? Tato nevyléčitelná nemoc vznikne u 40 % kuřáků! Celosvětově je úmrtnost na CHOPN pátou nejčastější příčinou úmrtí. V České republice ročně na CHOPN zemře více než 1 500 nemocných. Náplast NiQuitinCQ aplikovaná po dobu 24 hod. dodává tělu velmi rychle dostatečné množství nikotinu. Tím významně snižuje ranní abstinenční příznaky a zvyšuje šanci přestat kouřit. Prevence Co můžete pro své zdraví udělat již dnes, je rázně skoncovat s kouřením. Jak jednoduché a účinné! Ode dne, kdy přestanete kouřit, se riziko vzniku rakoviny plic začne snižovat. Zpočátku nepatrně, postupně však význam tohoto kroku nedocenitelně narůstá. zdroj: www.ordinace.cz Program pro postupné odvykání kouření. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. Použití: Nalepte 1 náplast denně na kůži. Obsahuje nikotin. Další informace lze získat na www.niquitincq.cz nebo na tel.: 222 001 111 www.niquitincq.cz KdyÏ Ïivot dostane jin˘ smûr S třídání radostných událostí s bolestnými provází téměř každý lidský život. Přestože v období fyzického nebo duševního strádání nám pomáhají naše vnitřní i vnější zdroje, nelze se na utrpení dopředu připravit. Do vážné situace se dostávají především lidé, u kterých bylo zjištěno život ohrožující onemocnění. Jaké psychologické změny takovou novou situaci doprovázejí? Jak psychicky i prakticky tuto zátěž zvládat? Jak může pomoci rodina, kolegové, přátelé? Na poãátku je ‰ok Na začátek tohoto těžkého životního období vzpomínají později pacienti jako na období šoku. Jeden pacient, kterému lékař oznámil, že má zhoubný nádor na plicích, na to reagoval slovy: „Pane doktore, jste si jist, že jde skutečně o moje plíce? Nemůže to být omyl?“ Pro šokovou reakci je typické, že při ní na člověka nepůsobí jeho pocity. Jedná se v podstatě o vrozenou reakci, která pomáhá v danou vyhrocenou chvíli zajistit holé přežití sdělené zprávy. Pacienti většinou prožívají stavy bezradnosti, často zapomínají důležité informace organizačního charakteru, např. termíny dalšího vyšet- 14 ření, operace apod. Pro jejich jednání je typická nesoustředěnost, bezcílnost, někdy mají subjektivní pocit, jako by šlo o někoho jiného, jako by na svůj úděl nahlíželi z vnějšku. Pro někoho je v takové situaci typická „strnulost“, pro jiného bojová či útěková forma reakce. Jak můžeme v této fázi nemocnému pomoci? Důležitá je v těchto chvílích už samotná blízkost druhého člověka, možnost sdílet s někým, co se stalo, hledat společně, co je třeba zařídit, přinášet naději. Jsme totiž na začátku úplně nové životní etapy, a je proto třeba využít všech příležitostí nejen k léčbě v medicínském slova smyslu, ale i k duševní podpoře. Doprovázejte proto své blízké zejména tehdy, když se mají dozvědět výsledek důležitého vyšetření, když jsou například pozváni k mamární či melanomové komisi, ve chvílích, kdy je lékař posílá na onkologii do konziliární ambulance apod. Po ‰oku se dostaví vnitfiní zmatek Odeznění šoku poznáte lehce, nemocného náhle zaplaví přemíra pocitů. Vznikne zcela přirozeně chaos, vždyť se toho najednou v životě tolik mění! Přicházejí výčitky. „Co jsem udělal/a špatně? Mohu si za svou nemoc sám/sama? Jaký je podíl cizího zavinění? Obviňováni jsou lékaři za nedostatečnou péči, nadřízení a kolegové za přílišnou stresovou zátěž v práci, partneři za komplikace v rodinných vztazích. „Mám před sebou ještě nějakou budoucnost? A jakou?“, táže se nemocný. „Bude už můj život naplněn jen bolestí, úzkostí a beznadějí? Čeho se budu muset dočasně nebo třeba i trvale vzdát?“ Téměř každý má nějakou teoretickou zkušenost s onkologií, a ta alespoň na počátku určuje představu o dalším průběhu nemoci. Kdo se dozvěděl, že se někdo léčil a uzdravil, plně se vrátil do života, bude prožívat vlastní situaci jinak, než člověk, kterému někdo z blízkého okolí na onkologické onemocnění zemřel. V tomto období nemocný většinou potřebuje zejména to, aby někdo trpělivě snášel všechny jeho pocity, tedy nevymlouval mu je, ani před nimi neuhýbal. Jsou důležité, protože kdo jimi projde, má připravenu cestu k přijetí své nemoci a také k hledání způsobů, jak zvládnout všechny náhlé a tak významné životní změny související se samotnou léčbou, s obavami o vlastní osud, ale i osud svých blízkých – partnerů, dětí. Určitě napadne nás i nemocného otázka: „Jaký smysl má tato nemoc?“ Buďme rozvážní při volbě odpovědi. Připomeňme si známé úsloví, že život žijeme dopředu a rozumíme mu dozadu. Podle psychoterapeutky, dr. Lukasové, utrpení samo o sobě smysl nemá, ale člověk může svému utrpení smysl dát. Závažnou nemoc můžeme přirovnat k bouři na moři. Síla bouře způsobí, že burácející vlny vyplaví na břeh věci, které by se sem za běžného počasí nikdy nedostaly. V písku můžeme najít vzácnou mušli stejně jako nepotřebné harampádí. A zejména sám nemocný ve svém utrpení ostřeji vnímá, v jak kvalitních vztazích doposud žil, co mu vlastně v životě chybělo, aniž si to třeba do této chvíle plně uvědomoval. Lze se ale také setkat s těmi, kteří veškerou odpovědnost za svou léčbu přenášejí na lékaře a další zdravotníky. Úporně se přitom snaží setrvávat ve svém zaběhnutém způsobu života a neakceptují žádné změny. Odpověď každého člověka na otázky, které klade sám život, je totiž vždycky jedinečná a neopakovatelná. Téma ãísla Pacient nepotfiebuje laciné rady Onkologická léčba je většinou časově náročná, pacienta stojí spoustu sil, přináší nepříjemné obtíže způsobené vedlejšími účinky léčby. Jednou mi jedna pacientka vyprávěla: „Byla jsem na vycházce a potkala jsem kolegyni. Bydlela kousek od místa setkání a byl zrovna čas oběda. Pozvala mě k sobě a společně jsme se najedly. Moc mi to pomohlo, protože po operaci jsem nemohla zatěžovat ruku. Hezky jsme si u toho popovídaly.“ Tento příklad ukazuje, že ve chvílích náročných životních zkoušek potřebujeme kolem sebe lidi, kteří o nás stojí. Pocit, že jsem milován, vrací chuť do života i za těchto těžkých okolností. Nedávejte tedy nemocným ve chvíli, kdy nemoc pokračuje i přes veškeré úsilí ji zastavit, laciné rady typu: „Musíš bojovat.“ Nemocný se pak cítí nepochopen a osamocen. Není bohužel výjimkou, že nemocní bývají skutečně často sami. Prožívejte tedy čas, který jim můžete dát k dispozici, s plnou intenzitou a upřímně se zajímejte o jejich názory, pocity i přání. Co se stane, kdyÏ léãba nebude úãinná? Úzkost a obavy mohou oslabovat činorodost, chuť i schop- Téma ãísla nost z něčeho se těšit. Psychologicky je důležité žít právě teď, nečekat na to, až nebo jestli se podmínky zlepší. Po léčbě, zejména v období prvních, většinou častějších kontrol, se objevuje otázka: „Co když se nemoc vrátí?“ Pokud strach není příliš intenzivní a nebrání v prožívání a vytváření života, odezní v průběhu času. V opačném případě je většinou třeba odborná pomoc. Pamatujte na to, že strach má mnohem více šancí, když nalezne v nitru člověka prázdnotu. Opětovný návrat nemoci je pak pro naději a víru ve vyléčení skutečným otřesem. Někdo mobilizuje veškeré síly do další léčby a možnost smrti si nepřipouští. Jiní nemocní si realitu smrti naopak uvědomovat začnou. V těchto chvílích může nemocný sám oslovit někoho, kdo mu může pomoci s psychickým tlakem, který je nad jeho síly. Takové setkání i rozhovor je samozřejmě náročný, protože všichni jsme smrtelní a nikdo z nás není s tímto tématem definitivně hotov. Nejčastěji se nemocní obávají bolesti, bezmocnosti, osamocenosti, nicoty po smrti, jak obstojí před Bohem. U mnohých věřících znamená smrt naději na život věčný, představuje trvalé spojení s Boží láskou. Pamatujte ale na to, že pro každého člověka je smrt spojena s nárokem rozloučit se na této zemi se všemi a se vším. Když je smrt skutečně na dosah, uvědomují si ji téměř všichni nemocní, i ti, kteří o ní nikdy otevřeně nehovořili. Nevyléčitelně nemocní většinou vnímají projevy lásky a péče. Přinášejí jim útěchu, přestávají se tolik obávat toho, co nevyhnutelně přijde. Každý, kdo sdílí s umírajícím jeho poslední chvíle, může hledat různé způsoby, aby se s ním dotyčný cítil dobře. V těchto chvílích ovšem potřebuje blízkost, podporu a pomoc i rodina umírajícího. Vždy je výhodou, když se do pomoci zapojí celý tým, tedy kromě psychologa, lékaře a ošetřovatelů také duchovní a dobrovolníci, přátelé. „Žít až do konce a přijímat umírání i umírajícího v celé jeho jedinečnosti,“ to je psychologickým úkolem všech zúčastněných. Setrvat u umírajícího aÏ do posledního okamÏiku V dnešní době, kdy většina pacientů umírá v nemocnicích nebo jiných zařízeních, chybí příbuzným zkušenost prožívat se svými blízkými poslední chvíle jejich života. O smrti jako takové se dnes vůbec málo hovoří a její přirozený majestát, patřící k životu stejně nerozlučně jako zrození, vyvolává ve většině lidí obavy, pocity strachu. Proto je u většiny přirozená touha zůstat u umí- rajícího spojena s úzkostí, zda takový úkol fyzicky i psychicky zvládnou. Rodinní příslušníci, kteří své blízké provázeli až do konce, za to byli většinou vděčni. Vykonali vše, co bylo v jejich silách. Mohli projevit svou lásku až do poslední chvíle. Stačí prožívat přítomnost, dát se vést láskou, intuicí a nechat si pomoci nebo poradit v tom, co se nedaří, v čem jsme bezradní. Posledním fungujícím smyslovým orgánem je sluch. Proto je dobré říci umírajícímu ve chvíli jeho odchodu slova lásky a rozloučení přímo do ucha, vnímá více, než si myslíme. I tento velmi hluboký prožitek smrti drahého člověka se téměř vždy po čase integruje mezi ostatní vzpomínky, a významně pomáhá v zármutku a hledání další životní cesty. Psycholog může pomoci onkologickému pacientovi i jeho rodině, aby mohli plněji prožívat radost i v období nemoci, a hledat s nimi způsoby, jak zmírnit strádání, doprovázet je při nalézání smyslu kterékoli životní etapy. Psycholog se naopak může od onkologicky nemocných učit, jak vzácný je dar života, jak cenné je utrpení spojené s přijetím životní danosti, jak velkou silou je láska, která dokáže projasnit i ty nejnáročnější okamžiky. PhDr. Martina Kosová FN Brno 15 Pro medicínu bych se rozhodl znovu P rofesor Jaroslav Blahoš je lékařem, který během své dosavadní kariéry získal vysoké uznání v zahraničí. Na přelomu století zastával dokonce funkci předsedy Světové lékařské asociace. Časopisu Vademecum zdraví, kde působí jako člen redakční rady, současný předseda České společnosti Jana Evangelisty Purkyně ochotně odpovídal i na otázky, které bezprostředně s medicínou nesouvisejí. Pane profesore, dnes jste velice známou osobností ve světových lékařských kruzích. Chtěl jste se odjakživa věnovat medicíně? Biologie a pak medicína mne zajímaly už na gymnáziu, když 16 jsem začínal vnímat, jak obě tyto vědecké disciplíny spolu úzce souvisejí. Zaujaly mne především komparativní hlediska v biologii. Je fascinující, jak se různé anatomické struktury a fyziologické funkce vyvíjejí od nižších organismů k vyšším, nakonec až k člověku. Měl jsem štěstí, že na gymnáziu ve Strakonicích, a pak i v Praze-Karlíně, jsme měli profesory, kteří nás v tomto poznávání vývoje života mnohému naučili. Tak se vlastně už v průběhu gymnaziálního studia rýsovala moje profesní budoucnost. Jsem rád, že se tyto mladické sny nakonec staly nejen nedílnou součástí mé profese, nýbrž i mou celoživotní láskou, koníčkem, zábavou, prostě smysluplnou životní náplní. Kdybych byl po všech zkušenostech, kterých jsem jako lékař nabyl, dnes znovu postaven před možnost volby, rozhodl bych se určitě stejně. Proč jste mezi všemi specializacemi, vymezenými okruhem vašeho zájmu, volil právě endokrinologii? Můj zájem v oboru biologie a fyziologie se po promoci a vlastně ještě před ní, začal soustřeďovat na to, jakými způsoby jsou řízeny životní funkce. Z těchto regulačních systémů mne nejvíce upoutala právě funkce žláz s vnitřní sekrecí, tedy endokrinologie. Takový druh řízení nacházíme už u těch nejjednodušších živých organismů a víme, že existují dokonce hormony rostlin, fytohormony. Hormony a jim po- dobné látky ovlivňují funkce všech buněk v těle. K nim jsou dopravovány krevní cestou nebo mohou vznikat a působit lokálně. Hormonální regulace je také jedním z hlavních mechanismů, jak organismus reaguje na podněty zvenčí, jaká je jeho odpověď buď na stresové podněty, jsou-li krátkodobé, či jak se adaptuje na proměnlivé, déle trvající zevní impulzy. Endokrinní vlivy se projevují nejen v našich tělesných funkcích, ale mají výrazný vliv i na psychiku. Známe řadu endokrinních poruch, které se projevují právě v psychice nemocných. Letos vyjde kniha, na níž jsem se autorsky podílel spolu s prof. Zamrazilem a řadou dalších odborníků a která pojednává o integrační roli endokrinologie. Rozhovor Snažíme se v ní objasnit, jak se normální, ale i chorobné endokrinní funkce, promítají do jiných systémů. Můj osobní zájem se v poslední době soustřeďuje zejména na endokrinní řízení vápníkového a kostního metabolismu. I v endokrinologické profesi jsem měl štěstí na své učitele a spolupracovníky. U nás to byl napříkad doc. Šilínek z Endokrinologického ústavu, v Anglii bylo velice přínosné moje profesní setkání s profesorem Careem, v Paříži s profesorem Klotzem, v Tokyu s dr. Šišibou, v Uppsale s dr. Boströmem a mohl bych určitě jmenovat ještě celou řadu dalších známých osobností světové endokrinologie. Od roku 1990 jste předsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Mohl byste našim čtenářům činnost této instituce poněkud přiblížit? Česká lékařská společnost má dlouhou historii. Její počátky jsou spojeny se jménem našeho geniálního badatele, lékaře a humanisty J. E. Purkyně, který již v 60. letech 19. století inicioval založení Českého lékařského spolku. Ten pak prošel různými peripetiemi a proměnami, až získal podobu dnešní ČLS JEP. Cílem historického zakladatele, jehož jméno nese společnost trvale ve svém názvu, jakož i jeho spolupracovníků, byl nejen rozvoj a šíření poznatků lékařských věd a příbuzných oborů, ale také jejich praktické využívání v péči o zdraví občanů. Tyto základní cíle zůstávají i dnes hlavním posláním společnosti. ČLS JEP je dobrovolným a nezávislým sdružením lékařů, farmaceutů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví a příbuzných oborech. Naše Společnost je reprezentantem odborné lékařské činnosti v České republice. Podporuje odbornost nejen ve vlastních řadách, ale poskytuje své odborné zkušenosti a zna- Rozhovor losti i jiným zdravotnickým organizacím, např. ministerstvu zdravotnictví, profesním komorám, interní grantové agentuře MZ ČR a dalším zainteresovaným institucím. Patří sem i organizace zabývající se problémy etickými, postgraduální výukou, ale také životním prostředím. Velice úzký vztah máme i k nejrůznějším sociálním institucím. ČLS JEP pořádá doškolovací kurzy ve všech oborech. Velice často jsme pověřováni předsednictvím na mezinárodních zdravotnických výstavách v České republice a organizací doprovodných ak- Ärzte (EANA). Naše společnost uzavřela i bilaterální úmluvy s různými národními zdravotnickými organizacemi, jejichž cílem je výměna lékařů, zkušeností a informací. Úzkou spolupráci máme se slovenskými přáteli a kolegy, s nimiž jsme původně sdíleli jednu federální organizaci. Naše odborné společnosti jsou členy mnoha mezinárodních organizací, v nichž jsou jejich zástupci i členy výborů a předsednictev. Díky reputaci domácí i mezinárodní, které se naše společnost těší, jsou pocty, které ČLS JEP uděluje, přijímány s vážností, jež Arthur Rimbaud mne zaujal hlavnû proto, Ïe v letech 1880 aÏ 1891 Ïil v etiopském Hararu, tedy tamtéÏ, kde jsem zaãátkem ‰edesát˘ch let po dva roky pracoval jako lékafi. cí. Členové ČLS JEP jsou v redakčních radách odborných i obecně zdravotnicky zaměřených časopisů doma i v zahraničí. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně má rovněž úzké styky s evropskými i světovými zdravotnickými organizacemi. Z nich jsou nejvýznamnější Světová lékařská asociace (World Medical Association – WMA), Fórum evropských lékařských asociací při WHO (EFMA), Union Européenne des Médecins Spécialistes (UEMS). Rada pro mezinárodní organizaci lékařských věd při WHO (Council for International Organization of Medical Science–CIOMS), kde jsme členy výboru, stejně jako v Europänische Arbeitsgemeinschaft der Niedergelassenen jim náleží. Nejprestižnější z nich je cena J. E. Purkyně. Je udělována jedenkrát ročně na zámku v Libochovicích, rodišti J. E. Purkyně. Laureáta volí předsednictvo na základě návrhů organizačních složek. Jde vždy o významného lékaře, vědce a pedagoga. Sekretariát má své nakladatelské a tiskové centrum vydávající celkem 24 titulů. Pracovníci sekretariátu zabezpečují kromě jiného i veškerou aktivitu související s konáním lékařských sjezdů a řadu dalších funkcí. ČLS JEP má dnes zhruba 34 000 dobrovolných členů, kteří pracují ve více než 100 odborných společnostech a 40 lékařských spolcích. Co považujete za dobu výkonu funkce předsedy ČLS JEP za svůj největší osobní úspěch? Nemohu mluvit jen o svém osobním úspěchu. ČLS JEP má své předsednictvo a sekretariát, a kdykoli je třeba, je ve styku s představiteli našich organizačních složek. Takže úspěchy nebo spíše plody poctivé práce jsou dílem týmovým. Takto pojatá práce přinesla myslím své plody na domácí půdě i v zahraničí. ČLS JEP je uznávanou odbornou organizací a její význam nadále roste, zejména od té doby, kdy jsme se stali členy Evropské unie, s jejímiž zdravotnickými orgány jsme v úzkém styku. Důkazem úspěšné práce je i trvale zvyšující se počet našich členů. V letech 1999 až 2001 jste byl prezidentem Světové lékařské asociace. Jak jste byl do této funkce zvolen? Do prezidentské funkce Světové lékařské asociace (WMA) jsem byl zvolen v roce 1999 v tajném hlasování v kanadské Ottawě, a to dvěma sty delegáty valného shromáždění. WMA má dnes zastoupení v 80 zemích světa se zhruba asi osmimilionovou lékařskou obcí. Jde o nevládní organizaci (na rozdíl od WHO, která je organizací vládní). ČLS JEP byla přijata do WMA v roce 1990 na valném shromáždění v Kalifornii. Od té doby jsem postupně pracoval v různých funkcích ve výboru a podařilo se mi přispět k ustavení regionálních zastoupení WMA. Při sekretariátu ČLS JEP tak vznikla např. regionální úřadovna pro centrální a východní Evropu. Z předsednické funkce nevyplývá pouze reprezentace WHO ve světě. Prezident se aktivně účastní i složitých jednání, která se týkají nejrůznějších zdravotnických problémů, ne vždy snadno řešitelných. Aby měly výsledky takových jednání náležitý dopad, vyžadují často spolupráci s WHO, Mezinárodním červeným křížem nebo při různých humanitárních akcích 17 například s organizací Lékaři bez hranic. Poslední schůze regionálních organizací se konala koncem roku 2005 v Praze a na programu byla rizika epidemie ptačí chřipky a migrace lékařů ve světě. Jste také členem prestižní Académie Nationale de Médicine v Paříži a Rytířem Čestné legie. Přibližte nám prosím tato významná ocenění. Členství v Académie Nationale de Médecine pro mne představuje poctu, které si nesmírně vážím. V roce 1968 a 1969, tedy v době dočasné liberalizace, jsem pracoval na endokrinologické klinice u profesora Klotze v nemocnici Beaujon v Paříži. Tam jsem se seznámil s řadou významných osobností a opakovaně jsem přednášel o výsledcích naší výzkumné práce, mimo jiné u prof. Guineta v Lyonu a prof. Mirouze v Montpellier. Ti mne pak navrhli do Akademie jako zahraničního kores- 18 pondujícího člena a poté, co se uvolnilo místo, jsem byl v roce 1992 v tajném hlasování zvolen do sekce interní medicíny. Počet členů jednotlivých sekcí je zde pevně stanoven a nový stálý člen může být zvolen jen tehdy, zemře-li některý z dosavadních členů. Když jsem byl v roce 1992 přijat, ukázal mi prezident Akademie v historických dokumentech, že mým českým předchůdcem byl J. E. Purkyně. Moje angažovanost ve francouzské Akademii, ve WMA, mnohostranná spolupráce s medicínskými a kulturními organizacemi ve Francii i založení Společnosti frankofonních lékařů v rámci ČLS JEP pak přispěly k udělení Řádu čestné legie, což představuje nejvyšší francouzské vyznamenání. Následně jsem se stal i předsedou České sekce nositelů Řádu čestné legie v České republice. Vím o vás také, že se zajímáte o literární historií. Dokonce jste napsal několik studií o Arthuru Rimbaudovi. Čím vás zaujal právě Rimbaud? Ano, Arthur Rimbaud mne zaujal hlavně proto, že v letech 1880 až 1891 žil v etiopském Hararu, tedy tamtéž, kde jsem začátkem šedesátých let po dva roky pracoval jako lékař. Československo mělo tehdy smlouvu s Etiopií o zdravotnické pomoci této zemi, a tak jsem se ocitl v nemocnici, jež sousedila s domem, kde Rimbaud tehdy žil, a to překvapivě nikoli jako světoznámý básník, nýbrž jako agent obchodní agentury z Adenu. Ve volných chvílích jsem se začal zajímat o tento Rimbaudův pobyt i o jeho nešťastný osud. Rimbaud byl v roce 1891 převezen do Marseille, kde byl operován pro sarkom pravého kolena. Tam také ve věku pouhých 37 let zemřel. Jaké další autory máte rád? Z našich autorů mám rád Karla Čapka, ale i Josefa Čapka, jehož Kulhavého poutníka začínám myslím teprve nyní, s odstupem let, lépe chápat. Mám rád spoustu našich i cizích autorů, ale bojím se jmenovat, abych náhodou nevynechal právě ty, kterých si hodně cením. Máte vedle literatury čas také na jiné koníčky a záliby? Určitě je mým koníčkem klasická muzika a její nejrůznější žánry, ale také folková hudba nebo swing. K němu mám osobní vztah, protože jako amatér, pianista a harmonikář, jsem na studiích s naším malým orchestrem o prázdninách jezdil do různých rekreačních podniků, kde jsme hráli populární hudbu k tanci. Ale mám rád i jiné formy umění. V sekretariátu ČLS JEP máme malou pinakotéku s obrazy s medicínskou tematikou. Velmi rád navštěvuji svůj rodný kraj, Pošumaví a Horažďovice, kde jsem prožil své mládí a jichž mám velkou čest být čestným občanem. Jiří Prinz Rozhovor Planeta věda Pořad České televize Planeta věda se dlouhodobě zabývá problematikou vědeckého výzkumu využitelného v medicíně. Ve spolupráci s Českou televizí vás s nejzajímavějšími z nich seznámíme. Pomohou rostlinné hormony v boji s rakovinou? â eští vědci v devadesátých letech zjistili, že rostlinné hormony je možné využít i při léčbě tak nebezpečné nemoci, jakou je rakovina. Dnes už na vývoji cytostatik nové generace pracují týmy po celém světě. Výsledky jsou zatím uspokojivé (vysoká účinnost a minimum vedlejších účinků), a tak léky založené na roskovitinu procházejí druhou částí klinických zkoušek. Topoliny – první rostlinné hormony objevené v Čechách, stály v polovině devadesátých let na počátku výzkumu, který možná jednou povede k průlomu v léčbě rakoviny. Právě tyto hormony ze skupiny cytokininů, tedy látek podporujících dělení buněk a růst rostlin, objevil v olomouckém ústavu experimentální botaniky tým profesora Miroslava Strnada. „My jsme před patnácti nebo dvaceti lety začali pracovat na látkách, které nazýváme aromatické cytokininy, což je právě jedna ze skupin rostlinných hormonů s docela výraznou biologickou aktivitou podporující růst rostlin. Právě z tkáně topolu jsme izolovali něco, co je možné nazvat jako první české rostlinné hormony, proto jsme je pojmenovali topoliny,“ říká Miroslav Strnad. Při zkoumání topolinů přišli vědci na jednu zajímavou věc: Stačí poměrně malá změna na složité struktuře molekuly a látka se začne chovat úplně jinak. „Jestliže minimálně modifikujeme tuto molekulu, strukturně tak získáme látky, které mají trošku jiné vlastnosti – nefungují jako rostlinné růstové hormony, ale jako látky, které mohou zpomalovat nebo zastavovat dělení lidských nádorových buněk,“ tvrdí Bohumil Trávníček z týmu profesora Strnada. Právě takovou drobnou změnou struktury topolinu vznikl olomoucin – první uměle vytvořený rostlinný hormon, který působí V˘zkum v buňce tím, že blokuje působení enzymů, které zodpovídají za její dělení. Takzvané inhibitory cyklindependentních kináz se staly základem pro vývoj nové generace léků proti rakovině. Do výzkumu se zapojily téměř všechny světové farmaceutické firmy. Další úspěchy brzy zaznamenal i tým z Česka. „Poté nastalo něco, čemu se dá říci racionální vývoj. Syntetizovali jsme velké množství látek, které byly potom testovány, a mezi nimi byla posléze nalezena látka pojmenovaná jako roskovitin. Tato látka se dnes nachází ve fázi druhého klinického zkoušení proti nádorům,“ vysvětluje M. Strnad. Roskovitin a další podobné látky znamenají do budoucna velký příslib. Podle klinických testů se zdá, že jejich účinnost bude vysoká, na rozdíl od klasických cytostatik nemají ani zdaleka tolik vedlejších účinků. Jejich účinnost se navíc v kombinaci s tradičními preparáty ještě zvyšuje. „Roskovitin je zkoušen zejména ve spojení s jinými, klasickými cytostatiky, např. s taxolem, axorbicinem a dalšími. Má totiž silné synergické účinky s některými léčivy, což znamená, že aplikovaná léčiva se v účincích vzájemně podporují a v kombinaci mají obě tyto látky velmi silné protinádorové účinky, to znamená, že může dojít až k vyléčení pacienta,“ říká M. Strnad. K prvním pacientům by se léky na bázi roskovitinu mohly dostat nejdříve za tři až čtyři roky. První část druhé fáze klinických zkoušek nedávno úspěšně skončila v Anglii, Francii i Německu. Lék byl testován na nebezpečné rakovině plic i na některých formách leukemie – zatím úspěšně. Vědci ale nechtějí vzbuzovat plané naděje – zdůrazňují, že látka je stále pouze ve vývoji, a pro nemocné proto zatím není dostupná. Česká televize, Planeta věda 19 Angína P řed rozvojem antibiotik byla angína závažným onemocním především pro své následné komplikace, jakou byla například tzv. revmatická horečka. Co angínu zpÛsobuje? Nejčastějším původcem angíny je bakterie zvaná streptokok. Streptokok může být na krčních mandlích zjištěn i bez toho, aby působil nějaké zdravotní obtíže. Zda dojde k propuknutí angíny, závisí na mnoha faktorech. Rozhoduje naše celková připravenost čelit infekci, agresivita a množství přítomné bakterie. Infekce patří k tzv. kapénkovým nákazám – tj. šíří se vzduchem, nejčastěji při kašli. Inkubační doba se pohybuje od 2 do 4 dnů. Po tomto období se začnou objevovat první nepříjemné pocity. angínu několikrát v životě prodělal. Je to často poměrně banální onemocnění, jehož léčbu však není radno příliš podceňovat. Už samotný název angína (z latinského angere – svírat) upozorňuje na charakter obtíží spojených s tímto onemocněním. Na počátku choroby se objevují nepříjemné pocity v krku – škrábání, řezání. Obtíže se stupňují při polykání. Snažíte se většinou polykat co nejméně a při jídle si každé polknutí velmi dobře uvědomíte. Někdy se objeví zvýšená teplota i horečka, onemocnění může však proběhnout i při normální teplotě. Při pohledu do otevřeného hrdla si všimnete zarudnutí měkkého patra a zadní stěny hltanu. Nápadné jsou však především zduřelé a překrvené mandle. Při dalším průběhu nemoci se mohou na mandlích objevit charakteristické hnisavé čepy – drobné bílé flíčky. V důsledku místního zánětu hrdla dochází k reaktivnímu zduření nejbližších mízních uzlin. Uzliny si můžeme sami nahmatat v oblasti pod dolní čelistí a před ušima. Zvětšené uzliny jsou tuhé a na pohmat bolestivé. Po odeznění infekce se zase rychle zmenší a zapadnou do podkožní tkáně. První pomoc První pomocí je jednoznačně včasná návštěva lékaře. Přechá- U praktického lékafie Jak se projevuje? Příznaky angíny jsou všeobecně známé. Každý z vás určitě 20 zení angíny není rozhodně žádným hrdinstvím a ohrožuje nemocného i jeho nejbližší okolí. Účinnou léčbou jsou antibiotika, která nasazuje nejčastěji praktický lékař. V žádném případě byste si je neměli ordinovat sami. Léčba musí byt nasazena cíleně s přesným dávkováním a určením celkové doby podávání léku. Rozhodnutí tohoto typu patří do rukou lékaře. Samoléčba může mít za následek jen nedostatečné vyléčení a pěstování odolnosti mikrobů vůči antibiotikům. Protože antibiotika působí na střevní mikroflóru, je vhodné léčbu antibiotiky doplnit přípravkem posilujícím imunitní systém. Mandle zasažené hnisavou angínou Bolesti v krku při polykání provázené teplotami nebo bez teplot, škrábání v krku a pocit nepříjemně oteklého hrdla by vás měly přimět k návštěvě praktického lékaře. Lékař vás nejdříve podrobně prohlédne. Podívá se vám do kr- Diagnóza ku a pokusí se nahmatat zvětšené mízní uzliny. Pokud vysloví podezření na bakteriální infekční postižení hrdla, obvykle vám ještě udělá tzv. stěr – malou štětičkou se dotkne vašich krčních mandlí – a vzorek odešle na zpracování k mikrobiologovi. Odběr stěru může lékař doplnit vyšetřením vzorku krve na tzv. sedimentaci. Její naměřená hodnota vypovídá o míře probíhajícího zánětu. Opakovaným odběrem je možné sledovat účinnost léčby. Pokud má lékař podezření na streptokokovou angínu – při nálezu typických hnisavých čepů na zarudlých a zvětšených mandlích – většinou vám nasadí antibiotika i bez znalosti výsledku stěru. Jedná se většinou o antibiotikum širokospektré. Důležité je dodržet pravidelnost dávkování a celkovou dobu jejich podávání. Aby byla léčba dostatečně účinná a spolehlivá, musí trvat nejméně sedm dní. Pokud se angíny často opakují a obtěžují pacienta nadměrným zduřením mandlí, je možné krční mandle chirurgicky odstranit. Zákrok je poměrně nenáročný a zbavuje vás obtíží trvale – krční mandle už znovu nedorůstají. Jako každá operace přináší však i tato pro nemocného určitá rizika. Komplikace spojené s tímto zákrokem odpovídají běžným rizikům vyskytujícím se po malém chirurgickém výkonu. Jsou to nejčastěji bolesti, prodloužené hojení, zvracení a problémy při polykání. Jaké mÛÏou b˘t komplikace? Dřívější komplikace v podobě revmatického postižení srdce a kloubů jsou dnes již naštěstí naprostou vzácností. Ojediněle se však může tato komplikace vyskytnout i dnes. Revmatické postižení srdce spočívá zejména ve vzniku deformací na srdečních chlopních. Důsledkem je zhoršení průtoku krve srdcem, které se obvykle projeví srdečním šelestem. Další komplikací může být náhlé postižení ledvin. Dochází k němu typicky týden až 14 dní po odeznění krčních projevů nemoci. Může ohrozit zejména děti náhlým selháním ledvin. Komplikace se projeví zástavou močení a otokem očních víček. Pokud je zahájena včasná nemocniční péče, je prognóza onemocnění dobrá. Při rozsáhlých hnisavých angínách může někdy dojít k postupu hnisavého zánětu do hlubších prostor pod krční mandlí. Takový stav je provázen silnými bolestmi a otokem většinou jedné strany hrdla a podčelistní krajiny. Vzniká tzv. absces (tj. hnisavé ložisko), který musí být chirurgickou cestou otevřen a vyčištěn. Přírodní produkty pro zdraví, krásu a čistotu Co mÛÏete udûlat sami Velký význam má prevence – předcházení vzniku onemocnění. Očkování proti angíně neexistuje, je tedy nutné chránit se jinak. Nedostatek odpočinku, celková slabost, nízký příjem tekutin, to vše zvyšuje naši náchylnost ke vzniku onemocnění. Chránit bychom se měli zejména ve studených podzimních měsících, kdy je výskyt angíny nejčastější. Šťáva z ALOE VERA je bohatá na vitamíny, minerální látky, aminokyseliny, enzymy a množství dalších účinných látek. Při vnitřním použití je vynikající především pro očistu a regeneraci trávení a tím k podpoře celkového zdraví. Záruka ESI - Aloe Vera, šťáva je: nepasterizovaná vyrobena jedinečným způsobem, který sčítá vlastnosti čistého gelu Aloe a látek z vnitřní dužiny listu získávána přímo z čerstvé ručně zpracované dužiny z rostlin pěstovaných bez chemických látek zpracována systémem za studena OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN ESI šťáva ALOE VERA Massima Forza 500 ml maximální čistota pro maximální účinek zdroj: www.ordinace.cz Pouze va‰e stfievo ví, co potfiebuje! SYMBI-LAKT ® (symbiotické laktobacily) s obsahem karlovarské vfiídelní soli ® Obnova stfievní mikroflóry, imunita. Pfiípravek Symbi-lakt obsahuje smûs Ïiv˘ch bakterií, pfiesnû specifikovaného kmene Lactobacillus acidophilus – 10 miliard v jedné tabletû. Vhodné i pro diabetiky. Doporuãujeme pouÏívat pfii a po léãbû antibiotiky, kdy napomáhá obnovit naru‰enou stfievní mikroflóru. www.kcrulc.cz Diagnóza ESI ALOE VERA ESI šťáva ALOE VERA Massima Forza 1000 ml maximální čistota pro maximální účinek ESI šťáva ALOE VERA Antioxidant 500 ml napomáhá k ochraně proti škodlivému působení volných radikálů ESI šťáva ALOE VERA Colon Cleanse 500 ml obohacená o fruktooligosacharidy, látky příznivě ovlivňující fungování střevní mikroflóry ESI šťáva ALOE VERA Digestive 500 ml pro celkové zlepšení trávení, obohacená o vzácné esence z máty, papáji, heřmánku a fenyklu SLEVA Poštovné a balné Vaše jméno: Vaše adresa: Váš e-mail: Zašlete-li tento objednávkový kupón na adresu: DNM import - export s.r.o., Zámecká 202, 768 04 Střílky, získáte - 30% slevu na celou objednávku + poštovné a balné ZDARMA. Trápí vás ka‰el a r˘ma? S nástupem podzimu pfiichází období viróz a nemocí z nachlazení. Základními příznaky těchto onemocnění jsou kašel a rýma. Co zpÛsobuje r˘mu? Rýma je v tomto období nejčastěji způsobena virovým onemocněním nosní sliznice se zvýšenou sekrecí hlenu. Prochlazení je podmínkou jejího vzniku – umožní jinak málo nebezpečnému viru zaútočit. Běžná rýma s sebou nepřináší výrazné problémy a i dnes platí, že léčená rýma trvá týden a neléčená sedm dní a že na rýmu je kapesník (dnes již samozřejmě kapesník na jedno použití, který omezuje riziko přenosu nákazy na okolí). Důležité však je, že pomocná léčba odstraní řadu nepříjemných projevů rýmy, uvolní dýchací cesty, zlepší celkovou pohodu a omezí riziko komplikací rýmy včetně přechodu do chronicity. O vhodných pomocných lécích každého rád poučí jeho lékárník. Patří sem zvláště kapky do nosu omezující otok sliznice a zlepšující odtok hlenu i průchodnost dýchacích cest. u fyziologicky predisponovaných jedinců s anatomickou poruchou nosní přepážky (ať už vrozenou, nebo poúrazovou). Následují nepříjemné a někdy i nebezpečné záněty nosních dutin nebo i zhoršení čichu. V těchto případech je už třeba obrátit se na odborného lékaře (ORL) a hledat správné řešení situace. V léčbě mají tradičně své místo inhalace, antibiotika a v indikovaných případech i chirurgické odstranění anatomických příčin. Alergická rýma je způsobena jiným – atopickým – mechanismem. Jde o zbytnění nosní sliznice na základě alergické reakce citlivých jedinců na alergen. Známá je senná rýma, odvozující původ obtíží z pylů trav v době sušení sen. Alergenem mohou být i ostatní pyly – pak se rýma vyskytuje opět sezonně, v době květu příslušných rostlin. Alergen však může být i jiného původu (například potravinový, zvířecí apod.), a proto se i tato rýma může vyskyto- Chronická a alergická r˘ma 5 minut a bolest v krku je pryč Výdej možný bez lékařského předpisu. Pozorně si přečtěte poučení o správném používání léku obsažené v příbalovém letáku. O používání léku a případných rizikách se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Lék k vnitřnímu užití. Jinou kapitolou je rýma chronická a rýma alergická. U chronické rýmy se vytvářejí na nosní sliznici vegetace, které dlouhodobě zadržují probíhající infekci a zánět. Často vzniká Diagnóza vat celoročně, včetně podzimu. Základem léčby je odstranění příslušného alergenu a podání antihistaminik. Běžné problémy řeší praktický lékař, v komplikovanějších situacích zasahuje už většinou alergolog. Proã ka‰leme? Kašel je fyziologický obranný reflex, probíhající na základě podráždění sliznice průdušek mechanickým, tepelným nebo chemickým podnětem. Prudké stažení dýchacích svalů a hladkého svalstva průdušek vede k rychlému vypuzení vzduchu, které má za úkol odstranit příčinu podráždění z dýchacích cest. (Pro zajímavost – rychlost vzduchu v dýchacích cestách při kašli je až 11 litrů za vteřinu.) Rozlišujeme dva druhy kašle: suchý – dráždivý a vlhký – produktivní.V průběhu virózy přechází většinou počáteční dráždivý kašel ve vlhký. Cílem léčby je podporovat vykašlávání hlenu léky snižujícími jeho vazkost a tlumit nepříjemný dráždivý kašel, zvláště v nočních hodinách, aby nerušil klidný spánek. I některé z těchto základních léků jsou v lékárnách k dispozici volně, bez lékařského předpisu. Prevence proti nachlazení Pokud nemoc z nachlazení – viróza s rýmou a kašlem – pro- Diagnóza bíhá nekomplikovaně, odeznívá při správném přístupu s pomocnou léčbou velmi rychle i bez konzultace s lékařem. Klid na lůžku, dostatek tekutin a vitaminů (nejlépe v přírodní formě), kapky na kašel a rýmu, eventuálně Prieznitzův obklad při bolesti v krku zvládnou většinu těchto chorob i bez návštěvy lékaře. Je třeba pamatovat na to, že zbytečný pobyt v dopravních prostředcích a v čekárně lékaře neprospěje vám ani vašemu okolí. Praktického lékaře je naopak nutno navštívit vždy, když teplota neustupuje ani po několika dnech takto prováděné léčby, a platí pravidlo, že každý kašel trvající déle než tři týdny má být řádně vyšetřen. Takový kašel pravděpodobně už není fyziologický a může signalizovat i vážnější onemocnění dýchacích cest. Nakonec je třeba zdůraznit kuřákům, že jejich kašel rozhodně není kašlem fyziologickým. Jde o kašel z chronického dráždění sliznic dýchacích cest zplodinami cigaretového kouře a je typickým příznakem chronické kuřácké bronchitidy – zánětu průdušek. Chronické dráždění pak může vést i k daleko závažnějším onemocněním dýchacího systému, včetně rakoviny. MUDr. Zdenka Poláková Ortodoncie nebo také ãelistní ortopedie je stomatologickou disciplínou, která se zab˘vá prevencí, vyhledáváním, diagnostikou a léãbou nepravidelností v postavení zubÛ a ãelistí. Ortodoncie C ílem ortodontické léčby je pravidelně uspořádaný chrup v zubních obloucích horní a dolní čelisti, správné vzájemné postavení čelistí a příznivá estetika obličeje. V˘skyt onemocnûní Ortodontické anomálie (malokluze) se v populaci našich školních dětí vyskytují více než v 80 % a téměř ve stejném počtu se tyto vady vyskytují v mladších kategoriích dospělé populace. Je tedy zřejmé, že nepravidelnosti v postavení chrupu se s přibývajícím věkem nesnižují a že tyto vady nemají tendenci k samoúpravě. Vedle již zmíněného narušení estetiky obličeje přispívají ortodontické vady ke vzniku parodontopatií, zubního kazu, a dokonce mohou být příčinou zhoršení výslovnosti i těžších vad řeči. Poruchy vzájemného postavení čelistí pak vytvářejí podmínky pro existenci různých 24 dysfunkcí obličejového svalstva a poruch v čelistním kloubu. Odborníci malokluze rozdělují podle typu do tří skupin: Vady dentální zahrnují pouze postižení zubů (zvýšený či snížený počet zubů, změny tvaru a velikosti zubů, změny v postavení zubů v čelisti); zatímco vady skeletální postihují horní nebo dolní čelist, a to buď samostatně, anebo jsou obě čelisti postiženy společně. V naší současné populaci však převažují vady kombinované, kdy jsou postiženy jak zuby, tak i čelistní kosti. Pfiíãiny onemocnûní Pokud jde o příčiny vzniku malokluzí, odchylky od normálního vývoje mohou být navozeny různými vlivy vnitřního i vnějšího prostředí v průběhu vývoje zubů, čelistí a obličeje (endogenní, resp. exogenní vlivy). Z endogenních příčin (vnitřní příčiny) je největší význam přisuzován dědičnosti (klasickým příkladem je nadměrný růst dolní čelisti – progenie – známý znak rodu Habsburků Fixní ortodontický aparát adaptovaný na horní a dolní zubní oblouk a Medicejů), dále celková onemocnění (postižení podvěsku mozkového a s ním spojené onemocnění centra regulace růstového hormonu), význam se přisuzuje poruchám výživy matky v době těhotenství a místním vývojovým poruchám hlavové a obličejové kostry. Z exogenních (zevních) vlivů, které se uplatňují od porodu po celou dobu vývoje chrupu, jsou to především zlozvyky a návyky (dumlání prstů, zvláště palce, dlouhodobé používání dudlíku a krmení z láhve), předčasná ztráta dočasných zubů a některá onemocnění ústní dutiny, užívání příliš měkké stravy (nedostatečnou funkcí ochabují žvýkací svaly, které mají význam pro správné formování a růst čelistí). Proto je třeba již u menších dětí věnovat pozornost i dýchání ústy, které budí podezření na existenci nosních vegetací – tzv. nosní mandle. Mezi specifické příčiny malokluzí řadíme ionizující záře- Poradna ní, infekční choroby (zarděnky, toxoplazmóza, cytomegalovirové infekce), účinek některých léků, negativním faktorem je i kouření. Vy‰etfiení Diagnostické vyšetření a na ně navazující léčení malokluze je z odborného hlediska složitý a časově náročný postup. Musí je navrhovat, provádět a kontrolovat zkušený specialista – lékař-ortodontista. Všeobecně můžeme říci, že pokud je léčba započata včas a je správně vedena, lze ve většině případů očekávat úpravu deformit buď zcela, anebo do takové míry, že nepůsobí větší funkční či kosmetické těžkosti. Diagnostické vyšetření sestává z anamnézy (hodnocení průběhu těhotenství, případná onemocnění matky, odchylky ve výživě, hodnocení rodinné dispozice k vadě apod.), stano- Snímací ortodontický přístroj – patrová deska s retným obloukem Snímací ortodontický přístroj – dolní deska s retným obloukem vení skeletálního věku (vývoj kostry dítěte se stanoví pomocí rentgenologického vyšetření ruky a zápěstí) a zahrnuje také vyšetření měkkých tkání obličeje včetně jeho funkční analýzy. Součástí diagnostiky je analýza stavu jednotlivých zubů i chrupu jako celku a rentgenologické vyšetření (dálkový rentgenový snímek hlavy poskytuje informaci o konfiguraci obličejového skeletu a o morfologii měkkých tkání obličeje). Součástí diagnostické analýzy je i fotografická dokumentace a orto- dontický model chrupu. U některých vad je součástí vyšetření i logopedické vyšetření, které provádí odborník na vady řeči. Závěrem diagnostického vyšetření je stanovení léčebného plánu, který zahrnuje vedle volby léčebné techniky a sledu terapeutických postupů i určení nejvhodnějšího věku pro zahájení léčby. Léãba U převážné většiny malokluzí se k léčbě používají snímací nebo fixní přístroje. Ortodon- tickou léčbou lze měnit polohu nepravidelně prořezaných zubů, mění se vztah a tvar zubních oblouků nebo i čelisti, u některých vad je nutná i chirurgická korekce vady. Obecně lze říci, že léčba konzervativními metodami (svalová cvičení, masáže, léčba ortodontickými přístroji) bývá obvykle zahájena v období výměny dočasných zubů za stálé. U zvláště těžkých nebo pozdě léčených nepravidelností nevystačíme s pouhou konzervativní ortodontickou léčbou, a tak je nutno ji doplnit chirurgickou úpravou postižených částí. Poněkud odlišný přístup nastává v případě léčení vrozených a dědičných nepravidelností. Podle rozsahu poškození a charakteru vady se někdy přistupuje k úpravě vady co nejdříve (např. rozštěpové vady rtů jsou operovány již v ko- Staňte se i Vy Super hvězdou s fixními aparáty firmy 3M Unitek Curaprox „speciál“ ORTHODONTIC – zubní kartáček se speciálním V-výřezem a krátkou hlavou pro čištění ortodontických fixních aparátů. Žádejte ve u svého ošetřujícího lékaře nebo ve své lékárně. JPS, s.r.o., Velichovská 14, 155 00 Praha 5 tel.: 235 518 936, zelená linka (volání zdarma): 800 111 577 záznamník: 251 611 237, e-mail: [email protected], http://www.jps.cz Víte, že... Ideální vztah zubních oblouků âelist má vlastní imunitní systém odle německých vědců mají jednotlivé kosti svůj vlastní imunitní systém. Zásadní roli v obranyschopnosti organismu sice hrají bílé krvinky, ale tkáně, které čelí soustavnému náporu nebezpečných bakterií vyvinuly ještě jeden způsob, jak se nebezpečí postavit. Například kožní buňky produkují řetězce aminokyselin, které napadají bakterie, jimž se podařilo proniknout skrz vrchní vrstvu pokožky. Tyto aminokyseliny tak plní funkci jakéhosi antibiotika a totéž se podle vědců z univerzity v německém Kielu děje i v některých kostech. Nejvíce aminokyselin pak produkovala čelistní kost. Tohoto objevu by se podle vědců mělo dát využít především při léčení zánětu dásní. red P 26 jeneckém věku), jindy až po ukončení růstu čelistí (např. operace při nadměrném růstu dolní čelisti dědičného původu, progenie, se provádí přibližně kolem 16. roku). Z časového hlediska odborníci doporučují zahájit ortodontickou léčbu mezi 7.–10. rokem. Léčba v dočasném a smíšeném chrupu se provádí převážně přístroji snímacími (pozn.: dočasný chrup – stáří od 3 do 5 let; smíšený chrup – stáří přibližně od 5 do 12 let). Ve stálém chrupu (přibližně od 12 let) se léčí vady, které byly diagnostikovány a objeveny později, a dále ty vady, které přecházejí do stálého chrupu. V tomto období se jedná pře- vážně o léčbu pomocí fixních přístrojů. Chirurgické léčení začíná zpravidla malými výkony, jejichž účelem je napomáhat ortodontickému léčení. Nejčastěji prováděným výkonem jsou extrakce zubů z ortodontických důvodů u stěsnaných zubních oblouků. Jindy musí být odstraněny zubní zárodky (především zubů moudrosti), neprořezané nebo částečně prořezané zuby, perzistující dětské zuby apod. U ortodontického léčení mezer mezi zuby se provádí protětí či odstranění úponů uzdiček jazyka nebo rtů. Dalšími výkony jsou různě umístěná protětí kosti alveolárního výběžku čelisti, na něž navazuje ortodontické léčení snímacími či fixními aparáty. Především u dospělých pacientů se tak rychleji a účinněji dosáhne úpravy vady. Těžší mezičelistní anomálie a obličejové deformity jsou odstraňovány chirurgickými výkony prováděnými na dolní čelisti nebo na kostech střední třetiny obličeje, ale často jsou tyto operace vykonávány společně v jedné době na dolní i střední třetině obličeje (tzv. bimaxilární operace). Neexistuje čelistní nebo obličejová vada, kterou by nebylo možné odstranit anebo alespoň podstatně funkčně i esteticky zmírnit. Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc. přednosta 1. LF UK v Praze Tento chrup vyžaduje ortodontickou péči. Poradna Chrápání lze odstranit R onchopatie je odborný medicínský výraz, za kterým se skrývá běžné chrápání. Tyto „noční koncerty“, kterými trpí 25 % mužů a 15 % žen, byly léta považovány pouze za nepříjemný, okolí rušící jev. Lékařské výzkumy posledního desetiletí ovšem prokázaly, že může mít i vážné zdravotní následky. Chrápání se tak rázem dostalo do středu pozornosti. Jak vzniká chrápání? Když jsme vzhůru, udržují naše hrtanové svaly průchod do plic otevřený. Ve spánku se svaly uvolňují, může dojít k uzavření dýchacích cest a na dýchání je pak třeba vyvinout mnohem větší „sílu“. Toto hlubší dýchání ústy může způsobit hlasité vibrace měkkého patra a krčního čípku – chrápání. Zvuky mohou být stejnoměrné, opakující se při každém nádechu, ale i nepravidelné, s kolísavou intenzitou. Nejčastějšími příčinami, které mohou chrápání dočasně způsobit nebo vystupňovat jeho intenzitu, je ucpání nosu, akutní a chronická rýma, nosní polypy atd. Dalšími faktory, které ovlivňují chrápání, jsou například zvětšené krční nebo nosní mandle. Poradna Dále sem patří konzumace alkoholu (uvolňuje krční a čelistní svaly, a tím podporuje dýchání ústy), nadměrná tělesná hmotnost (tuk uložený okolo hrtanu zužuje dýchací cesty a podporuje tak dýchání ústy) nebo kouření (kouření dráždí nos a krk a způsobuje otoky sliznice). Chrápaní ‰kodí zdraví Lékařské studie dokazují, že chrápající osoby častěji trpí vysokým krevním tlakem, ischemickou chorobou srdeční a cévními mozkovými příhodami. Opravdu vážné jsou pak stavy, kdy je pravidelné chrápání proloženo dlouhými chvílemi ticha (od vteřin po minuty!), během nichž spící člověk nedýchá – tzv. apnoickými pauzami. Jsou způsobeny stoupajícím odporem v horních cestách dý- chacích až jejich přechodnou obstrukcí, při které je proudění vzduchu silně omezeno. Syndrom spánkové apnoe má závažnější zdravotní následky než prosté chrápání – důsledkem jsou například pravidelné ranní bolesti hlavy, pocity nevyspání, neúměrná potřeba spánku během dne, poruchy paměti, poruchy erekce, vysoký krevní tlak a další. Jak se lze chrápání zbavit? Pokud vás trápí pouze obyčejné chrápání, řešení existuje několik. U osob, které chrápou výhradně při spaní v poloze na zádech, může být východiskem tuto polohu během spánku znemožnit (např. všitím tenisového míčku na záda pyžama). Obézní chrápající by v první řadě měli zapracovat na snížení tělesné hmotnosti, která může být jedi- Po znecitlivění upraví chirurg pomocí laserového paprsku tvar čípku a měkkého patra. ným původcem chrápání. Rovněž je třeba vyvarovat se před spaním kouření, konzumace alkoholu a léků, které podporují uvolňování svalů (léky na spaní, na zklidnění apod.). Jestliže se ani přes výše uvedená opatření chrápání nezmírní, je na čase vyhledat lékaře – specialistu na ORL nebo neurologa. V rámci vyšetření může chrápající podstoupit i kompletní celonoční spánkové vyšetření v tzv. spánkové laboratoři. Lékař po zvážení doporučí vhodný způsob léčby. Rozlišujeme léčbu konzervativní a chirurgickou. Do první skupiny patří užívání speciálních nosních kapek a sprejů, které mají za úkol udržet sliznici vlhkou, a tím snižovat možnost vibrací. U těžkých spánkových apnoí je možno užít speciálního přístroje, který pomocí dýchací masky udržuje trvalý přetlak v dýchacích cestách a znemožňuje jejich uzavírání. Při neúspěchu konzervativní léčby přichází na řadu léčba chirurgická. Jedná se o úpravy tvaru a pružnosti měkkého patra, velikosti krčních mandlí či kořene jazyka. Úpravy tvaru měkkého patra se provádějí klasicky, laserem či pomocí tzv. radiofrekvenčního nože. MUDr. Tomáš Moravec 27 P opáleniny patří k nejtěžším úrazům, které mohou člověka potkat. Mnohdy jde po takovém poranění doslova o holé přežití, a velice proto záleží na lékařské péči, jíž se poraněnému dostane. Díky Klinice popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady zaujímá naštěstí Česká republika v mezinárodním měřítku jedno z nejpřednějších míst. Historie popáleninového centra Klinika popáleninové medicíny FNKV je v seznamu European Burn Association označena jako největší pracoviště s nejdelší tradicí mezi evropskými popáleninovými zařízeními. Její historie se začíná psát v roce 1953, kdy v pražské Legerově ulici vzniklo samostatné oddělení pro léčbu popálených pacientů. Ti byli do začátku padesátých let hospitalizováni ve Vinohradské nemocnici, kam se nakonec v roce 1983 přestěhovalo i popá- leninové centrum. Statut popáleninového centra a Kliniky popáleninové medicíny byl však pro toto oddělení schválen ministerstvem zdravotnictví a rektorátem Univerzity Karlovy až začátkem roku 1991. Do té doby už ale mělo toto oddělení za sebou značné úspěchy: v roce 1973 zde byly poprvé použity jako provizorní kryt transplantáty z prasečích kruponů, které se pak na další čtvrtstoletí staly nejčastěji používaným biologickým krytem v České republice a už v roce 1969 byla v budově v Legerově ulici zbudo- vána jednotka intenzivní péče pro těžce popálené. Stojí za zmínku, že se tak stalo v roce, kdy zde neúspěšně bojoval o život zřejmě nejznámější pacient v historii popáleninového centra – student Jan Palach. Tato JIP byla první a jedinou léčebnou stanicí tohoto typu v Čechách. Devadesátá léta pak umožnila, nyní už popáleninové klinice, další rozvoj. V roce 1994 zde pak byla například otevřena i dětská jednotka intenzivní péče. Souãasnost V současné době je toto specializované popáleninové centrum nejvýznamnějším tuzemským popáleninovým pracovištěm, neboť zajišťuje komplexní péči popáleninových poranění pro spádovou oblast celých Čech, a to pro pacienty všech věkových kategorií, se všemi typy popáleninového traumatu. Péče je zde pacientovi poskytována od okamžiku jeho přijetí až do ukončení jeho úplné pracovní a sociální rehabilitace, což vzhledem Vinohradská nemocnice 28 Profil instituce k charakteru některých poranění znamená péči celoživotní. Kliniku dnes tvoří ambulantní trakt, tři operační sály, dva lůžková oddělení pro dospělé, jedno lůžkové oddělení pro děti, JIP pro dospělé, dětská JIP a laboratoř buněčné biologie a kultivací. V roce 2005 bylo v ambulantním provozu kliniky ošetřeno 12 165 pacientů, hospitalizováno 793, z toho 540 dospělých a 253 děti. Na jednotce intenzivní péče, která má kapacitu 9 lůžek pro dospělé a 6 pro děti, bylo v tomto roce hospitalizováno 126 dospělých a 140 dětí. Provedeny zde byly celkem 2102 operace. Jako nejvýznamnější tuzemské pracoviště slouží Klinika popáleninové medicíny také jako superkonciliární pracoviště pro další dvě popáleninová centra v České republice – ostravské a brněnské – a jako konciliární centrum pro všechna ostatní zdravotnická zařízení v Čechách. Klinika je také zařazena do systému likvidace následků případných hromadných havárií a radiačních nehod s působností pro celou Českou republiku. V˘zkumná ãinnost Vedle lékařské péče věnuje klinika značnou pozornost i výzkumné a pedagogické činnosti. Od roku 1990 je v provozu kultivační laboratoř, která se zabývá výzkumem v oblasti hojení ran a krytí rozsáhlých kožních ztrát. I díky zdejšímu výzkumu zavedla klinika jako první v zemích bývalého východního bloku v indikovaných případech do praxe aplikaci umělé náhrady kůže. s použitím materiálů Kliniky popáleninové medicíny FNKV zpracoval jp Specialista na popáleniny Profil instituce 29 M nozí rodiče si při výchově svých dětí často kladou otázku, ve které fázi dětského věku je pro co vhodná doba a co kdy nepromeškat. Odpovědi na tyto otázky hledal ve své knize Co, kdy a jak ve výchově dětí známý dětský psycholog Zdeněk Matějček. Právě z této knihy jsme vybrali části věnované období od narození dítěte až do jeho předškolního věku. První chvíle spolu – období po porodu Psychologick˘ v˘voj dítûte 0–6 let 30 … Nastává období vzájemného seznamování – a to není tak samozřejmé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dítě samo se musí vyrovnávat s nároky nového životního prostředí. Krev, kterou dosud dostávalo plynule a nepřetržitě pupeční šňůrou z matčina těla, se nyní musí okysličovat v jeho vlastních plicích. Potravu nyní přijímá ústy, a to přerušovaně a v určitých intervalech. A ovšem, učí se spát a bdít a vůbec přecházet z klidu do aktivity a z aktivity do klidu. … Byl by to bezmocný tvoreček, kdyby nebyl vybaven tím pozoruhodným darem, který mu jako kouzelný klíček otvírá přístup k pozornosti, zájmu a pečovatelským tendencím jeho nejbližších – otvírá zásobárnu naší něžnosti, obětavosti a mnoha jiných krásných citů. Byla by to tedy škoda, kdyby rodiče promeškali právě tento začátek, kdy objevují na svém dítěti to, co je obecně lidské, a brzy i to, co je jen jeho, individuální, osobité, jedinečné. … Po narození dovede mozek dítěte rozlišit zvuky řečové a neřečové. Dítě samo bude mluvit první slova někdy od 11 nebo 12 měsíců, ale kdyby nyní jeho sluchový aparát nebyl dále lidskou řečí stimulován, podněcován, řeč by se u dítěte nevyvíjela. Svědčí o tom i zpravidla opožděný vývoj řeči dětí rodičů neslyšících a ovšem i opožděný vývoj řeči dětí vyrůstajících jen v ústavních zařízeních. My si zpravidla nejsme vědomi, že když na dítě v kolébce, v postýlce nebo kočárku děláme všechna možná „ťu-ťu-ťu“ a „ňu-ňuňu“ a když komentujeme jeho tváření a jeho projevy, že tím rozvíjíme jeho řeč. Ale je tomu tak! Z toho plyne poučení, že tato časná interakce dítěte a rodičů je nesmírně cenným výchovným prostředkem. Začíná se tu vylaďovat směna podnětů mezi dítětem a rodičem, směna akcí a reakcí, začíná tu vzájemné porozumění, začíná tu soužití. A tak tedy pozor: Nepromeškat! … Víme, že dítě vidí a slyší už dosti dlouho před narozením. Přibližně od šesti týdnů se už čím dál častěji stává, že dítě zrakem zachytí matčiny oči a svým pohledem na Poradna Poradna INZERCE nich chvilku vytrvá. Už se tedy na matku dívá – a vidí ji! Na konci druhého měsíce se však zpravidla objeví ještě další lidský komunikační prostředek, tj. úsměv. Proto pozor! V případě, že se u dítěte ve třetím měsíci úsměv neobjevuje, mohlo by to znamenat vývojové opoždění nebo jinou vývojovou poruchu. … Ještě slovo o pozornosti. To je totiž jedna z nejdéle se vyvíjejících a nejdéle zrajících duševních funkcí – od narození až kamsi za dvacítku. Je nutná k tomu, abychom se na něco mohli delší dobu soustředit, abychom mohli vnímat, abychom se mohli učit. Je tedy i velmi důležitým činitelem ve výchově. Od tří měsíců dítě svou pozornost začíná pozvolna kontrolovat samo. Vnímá do značné míry to, co chce a co je zajímá. Pro vychovatele z toho plyne, že chtějí-li udržet delší chvíli pozornost dítěte, musejí vystihnout stav jeho příznivého naladění, což dále předpokládá, že dítě už trochu znají, že rozumějí jeho biorytmům, že za vším tím, co je obecně lidské a co je dáno vývojovými zákonitostmi, dovedou postřehnout i to, co je jen jeho osobní, individuální, jedinečné. … Pokud jde o podněty, nesmíme dítě překvapovat neustále něčím novým a nezvyklým, ale měli bychom to známé vždy jen trochu obměnit, pozměnit, posunout, upravit, aby to bylo jen lehce jiné. Prakticky to znamená měnit poněkud tón hlasu, stavět svůj obličej do poněkud jiného úhlu, nabízet mu hračku jednou z té, podruhé z jiné strany. … Přeskočme teď do pátého a šestého měsíce. Tady někde jsou začátky učení a učení má ovšem své podmínky a své zásady. Jednou z nich je, že se určité situace musejí opakovat a že ve věcech kolem dítěte musí panovat určitý pořádek a určitý řád. To znamená, že určitý řád musejí zachovávat i jeho lidé v zacházení s ním. Psychologové dokonce soudí, že potřeba smysluplného světa je jednou ze základních psychických potřeb, která má být uspokojena v pravý čas a v pravé míře, má-li se dítě po duševní stránce vyvíjet zdravě. … V poslední čtvrtině prvního roku života jde u dítěte o vytvoření zásadní a základní důvěry v lidi. Z té pak vyplývá i důvěra v sebe. Není-li toto vývojové období dobře prožito, hrozí nebezpečí, že místo důvěry bude průvodcem dítěte do dalšího života nedůvěra. Proto ještě jednou pozor! Tak jako pro základy v učení, tak pro základy v citových vztazích je dobře, aby prostředí, které rodiče dítěti vytvoří, bylo citově vřelé a pokud možno stálé. Proto například z psychologického hlediska nám nemůže být rozvod rodičů, ani když k němu dojde už během prvního roku života dítěte, zcela lhostejný. Užitečné adresy KLINIKY www.sanushk.cz První privátní chirurgické centrum Hradec Králové. Tel.: 495 757 111, e-mail: [email protected] Gynekologie – Léčba neplodnosti – Plastická chirurgie – Urologie. www.euromednet.cz Informace o zdravotnických zařízeních a specializovaných centrech skupiny Euromednet. www.cmc.praha.cz Canadian Medical Care, Veleslavínská 1, 162 00 Praha 6. Soukromá ambulantní klinika, nadstandardní lékařská péče, široká škála lékařských specializací včetně stomatologie. ODBORNÍ LÉKAŘI Od jednoho do tfií let … Období kolem jednoho roku je zajisté velmi významné proto, že se tu objeví dvě pozoruhodné dovednosti, které významně posunují vývoj dítěte specificky lidským směrem – jsou to první kroky a první slova. Budiž řečeno, že děti s opožděným vývojem řeči (což nadělá rodičům nemálo starostí) v naprosté většině případů své opoždění doženou. Ovšem porada s dětským psychologem pro případ, že by se dalo nějakým záměrným postupem pomoci, nemůže nikdy škodit. … Přibližně od 12 do 15 měsíců je u většiny dětí vhodná doba, aby se učily chodit na www.www.chrapani.cz 0d 1997 více než 700 spokojených pacientů MUDr. Emil Sabotinov – ORL ordinace www.ockovani-zahranici.cz Očkování v Praze 4 a v Hradci Králové do zahraničí i proti chřipce. Volejte 607 909 49 OPTIKA www.okoptik.cz/optik.htm Dioptrické i sluneční brýle, pouzdra, doplňky. Nem. Na Homolce, Praha 5, tel. 257 272 376 Plzeňská 129/a, Praha 5, tel. 257 225 395 Makovského 1143, Praha 6, tel. 235 315 078 www.interoptiklinda.cz Nově otevřená prodejna v Praze na Václavském nám. 38 – pasáž Rokoko. Zaváděcí ceny, veškeré služby v oboru oční optiky včetně měření zraku. Tel.: 286 586 362, e-mail: [email protected] ZDRAVOTNÍ POMŮCKY www.vvdesign.cz Autorizovaný výrobce ortopedických vložek, rehabilitačních pantolet Hallux-Valgus a podpěrných elementů chodidla. www.fpa-medica.com Lékárny a lékárničky pro podniky, domácnosti, auto, moto a volný čas. E-mail [email protected] tel.: 286 588 877-8, fax: 286 588 879 www.viacell.cz Výrobce moderních hydrogelových náplastí. Získejte k vyzkoušení zdarma vzorek náplasti! 31 nočník. Teprve nyní, kolem 15 měsíců, je nervový systém dítěte zpravidla k takovému nácviku náležitě zralý. … Zatímco nácvik dětí na nočník se v našich rodinách daleko spíše předbíhá, než promeškává, s kapesníkem je tomu naopak. Nudle u nosu se mnohým dětem utírá třeba až do pěti let. (Někteří lidé se dokonce pořádně nenaučí smrkat ani do dospělosti.) A přitom i pro tento důležitý hygienický návyk je organismus dítěte dosti zralý kolem 15 měsíců. Jestliže učíme dítě čistit si nos neboli smrkat, řídíme se týmiž zásadami jako u nočníku. Nemá to být dítěti nepříjemné (alespoň ne příliš). Má mu to přinášet pocit společenské důležitosti a samostatnosti. Musí mu být jasné, co od něho chceme, a musíme s ním činnost trpělivě opakovat. A za dobrý výkon musí dostat náležitou pochvalu! … Do dvou let a pak v rozvinutějších formách dál a dál se jeho citové a společenské vazby budou rozšiřovat. Dítě dospěje k představě rodiny a domova. Psychologická zkoumání ukázala, že vědomí vlastního „já“ se nevytvoří jen ze vztahu „já“ a „ty“, nýbrž že je k tomu třeba ještě někoho třetího – tedy „já“, „ty“ a ještě „on/ona“. A je-li ještě někdo čtvrtý a pátá, je to jen k dobrému. Nyní se dobře ukazuje, že do rodiny patří i babičky a dědečkové (i když v ní nemusejí být zabydleni), další příbuzenstvo, blízcí přátelé a ovšem (a nezastupitelně!) i sourozenci dítěte. Od této doby se z hlediska přiměřené sociální stimulace stává nevýhodou, je-li dítě vychováváno třeba jen samotnou, osamělou matkou (a ovšem, třeba i samotným otcem). Příliš dlouho zůstává na úrovni „já“ a „ty“, takže ani jeho vlastní sebeuvědomění se nemůže tak snadno a rychle vytvořit. Stejně tak se v řadě studií potvrdilo, že nevýhodou pro vytváření vlastní identity, tj. vlastního „já“ dítěte, je život v širší komunitě, které bývaly rozšířeny v Německu, ve skandinávských zemích a jinde na Západě. Tam v pochopení vztahů naopak dítěti brání jejich množství, malá trvalost a malá určitost. … Výchovný nápor na identitu dítěte může být veden pozitivním směrem (dítěti dáváme na vědomí, jak je pro nás důležité, milé a vzácné), ale i negativním (dáváme mu na vědomí, že je nám přítěží, že nám tzv. zkazilo život apod.). Tuto identitu si pak dítě ponese dále do života a podle toho, byla-li pozitivně, nebo negativně formována, bude mít toto naše dítě spíše důvěru nebo nedůvěru v sebe, bude spíše přijímat úkoly, než před nimi ustupovat. … Kolem dvou let se děti většinou až nápadně moc vztekají, vzdorují a bývá s nimi 32 těžké pořízení. Dovedou sebou pěkně mrsknout na zem, kopat dokola a ztropit scénu na celou tramvaj nebo na celý supermarket. Dětské vztekání není nějaká porucha ve vývoji, není to ani špatné znamení do budoucna, není to dokonce ani žádná chyba ve výchově. Je to prostě důsledek pokroku ve vývoji osobnosti. Dá se spočítat, že nejméně polovina dětských zlostných a vzdorných záchvatů je vyprovokována tím, že my dospělí příliš spěcháme a nemáme čas se s dítětem bavit. Že na ně křičíme, místo abychom na ně mluvili s klidnou rozhodností. Pokud je to tedy možné, konfliktům předcházejme. To samozřejmě neznamená povolit dítěti všechno, co si vymáhá. (Nadále trváme na tom, že něco „se smí“, „něco nesmí“ a „o něčem se můžeme v klidu dohodnout“.) Psychologická poučka praví, že nemá mnoho smyslu dítě za nějaký jeho záchvat zlosti nebo vzdoru trestat. Tady totiž nejde o rozum, ani o charakter, ani o mravní záležitost. Je to prostě projev slabosti adaptačních mechanismů nevyspělého organismu dítěte. … Konec třetího roku dítěte znamená pro dítě z psychologického hlediska velký vývojový předěl. Loučí se svým časným dětstvím, kdy žilo pod ochrannými křídly svých lidí v ochranných zdech svého domova. Nyní tyto hranice překračuje. Vûk pfied‰kolní Jesle jsou zařízením pro dospělé a děti samy by si je nikdy nevymyslely – kdežto mateřská škola je zařízením pro děti a děti by si ji vymyslely, i kdyby v dnešní podobě nebyla. Prostě ji potřebují! Předškolní dítě po třetím roce za normálních okolností překračuje hranice svého nejbližšího rodinného okruhu a k vědomí vlastního „já“, tj. k své identitě, přidává nový významový prvek – vztah k druhým dětem, k svým vrstevníkům, ke své generaci. Můžeme si všimnout, že v tomto předškolním věku naprostá většina dětí po společnosti druhých dětí vysloveně touží. Jsou celé šťastné, když si jich druhé děti všimnou, když je vezmou do hry, když se před nimi samy mohou trochu předvést a vytáhnout. … Ze všeho nejvýznamnější však je, že v tomto věku na podkladě vývojových zisků v oblasti intelektové i citové se kladou základy pro vztah nad jiné vzácný, ušlechtilý a povznášející – totiž pro přátelství. Kdo by byl o možnost takových vztahů v životě ochuzen, byl by opravdu chudák. Musí být tedy naší přední vychovatelskou starostí připravit k tomu dítěti vhodné podmínky. V tomto smyslu platí, že děti, které nemají možnost do mateřské školy chodit, jsou do jisté míry ochuzovány. Samozřejmě jsou děti úzkost- Poradna né či s jinými rysy osobnosti, které jim odloučení od rodiny a zapojení do dětské společnosti méně nebo více ztěžují. Tyto děti chráníme a hledáme pro ně jiné socializační postupy. Rozhodně to není nějaká vývojová tragédie – dá se toho pro takové děti i bez mateřské školy udělat hodně! … V jednotlivých případech se může mateřská škola stát i vysloveně terapeutickým prostředím. Společnost druhých dětí, jejich hra a hračky, to je i pro velmi úzkostné a nepřizpůsobivé dítě velkým lákadlem. Odtud může vycházet postupné psychické otužování dítěte. … Období vzdoru pomalu přechází nebo už přešlo docela a nastoupilo období tzv. konformity, což znamená, že dítě vysloveně chce vypadat jako ostatní, dělat to, co dělají druzí, a chápe (a více než kdykoli později v životě je ochotno dodržovat) to, „co se dělat má“ a „co se dělat nemá“. … Nyní je nejvhodnější čas pustit se do zápasu s náročnějšími úkoly, například naučit dítě omezovat se v jídle a nepřejídat se, omezovat sladkosti, dodržovat určitou životosprávu. Přitom samozřejmě my jako vychovatelé musíme sami sobě uložit určité hranice ve svých požadavcích na vymáhání konformity dítěte. Přeženeme-li ji totiž, vzbudíme zákonitě nekonformitu čili Poradna výňatky jsou z knihy prof. Zdeňka Matějčka Co, kdy a jak ve výchově dětí Portál 1999 INZERCE odpor a vzdor dítěte nebo jiné jeho obranné reakce, z nichž ty neurotické, úzkostné, útlumové jsou pro další výchovu patrně nejnebezpečnější. Zvláště z tohoto hlediska pozor na typický rodičovsko-babičkovský sklon nutit děti do jídla nebo omezovat či rozšiřovat jejich záliby a potřeby podle své představy. … Co dále nepromeškat? Je třeba velice dbát na to, aby se dítě tomu, čemu je učíme, naučilo správně! Co se v tomto období do psychického i fyzického organismu dítěte špatně zabuduje, to se pak velmi obtížně odstraňuje. Nervové buňky, mladé, plastické a vnímavé, a to především ty mozkové, vezmou totiž určitý pohyb za svůj a uloží si jej hluboce do svého programu. … K společenskému chování patří také návyk uklízet po sobě hračky a vůbec udržovat ve svých věcech pořádek. Vést k tomu dítě od časného předškolního věku je vynikající výchovný vklad do budoucnosti. Ke společenským návykům bych počítal ještě i chování, kterým my dospělí překonáváme své osobní sobectví a kterému bychom měli naučit i své děti. Teď v jejich předškolním věku je k tomu pravý čas. Mám na mysli docela prostě „udělat někomu radost.“ Hledejte a vytvářejte příležitosti, kdy můžete spolu s dítětem udělat pro někoho něco dobrého! … V intelektuálním vývoji dítěte předškolního věku dochází k zajímavému pokroku. Je to schopnost vnímat nejen celky, ale i podrobnosti na nich, věci skládat a rozkládat, z kousků složit obrazce, dívat se složitým věcem na kloub. Hračkou této epochy je například lego. Neměli bychom tedy poslední předškolní rok našeho dítěte promeškat, ale měli bychom zrakovou a sluchovou analýzu a syntézu cvičit. Co to znamená? Nejrůznější skládačky a stavebnice jsou dnes samozřejmou součástí dětského repertoáru hraček. Horší to však bývá s podněty v oblasti sluchové. Předně bychom měli naučit dítě rozlišovat zvuky jednotlivých hlásek. Řekneme třeba slovo „rak“ a ptáme se dítěte, co bylo na začátku – jaká hláska. Vyslovujeme zřetelně. Když dítě zvuk první hlásky nepostřehne, napovíme mu, znovu zřetelně slovo opakujeme a první hlásku zdůrazňujeme. Pak se snažíme zaměřit pozornost dítěte na poslední hlásku, pak na prostřední hlásku, až se nakonec dítě naučí hláskovat celé jednoduché slovo. Užitečné adresy VÝŽIVA www.ispaghula.cz Informace o indické vláknině, která se používá při potížích se zažíváním. Informace o použití, přípravě, a kde je možné ji koupit. ZDRAVÍ www.solnajeskynepraha.cz Václavkova 28, Praha 6. Tel.: 774 154 704. Pobyt v jeskyni pomáhá léčit astma, lupénku, potíže štítné žlázy. K dispozici masážní křeslo. www.vaseklouby.cz Nejen kloubní přípravky, ale široký sortiment potravinových doplňků, zdravotních pomůcek, lékařské kosmetiky, čajů atd. PŘÍRODNÍ KOSMETIKA www.lavera.cz Kontrolovaná přírodní kosmetika pro citlivou pleť 100% bez syntetických konzervantů, 100% čisté rostlinné oleje, účinné látky a esence, 100% přírodní a jemné emulgátory a tenzidy. www.ekzem-lupenka.cz Ekzém – lupenka – dermatitida? Máme řešení! Australská přírodní kosmetika Grahams Natural Alternatives [email protected], tel: +420 606 330 011 KNIHY www.scientia.cz Knihy pro učení i pro radost, populárně naučné publikace, učebnice, knihy pro děti, plakáty. Zdravotnická literatura Miroslav Wimmer Odborná lék. literatura, příručky pro pacienty, skripta pro studenty LF a Př fakulty, SZŠ. Lípová 6, 120 00 Praha 2, tel.: 224 923 115, www.zdravotnickaliteratura-wimmer.cz www.granit-publishing.cz Populárně-naučné knihy o zdravé výživě, bylinkách, jejich pěstování a využití. Máte zájem o uveřejnění kontaktů na vaši firmu v této rubrice? Vyžádejte si podmínky na e-mailové adrese: [email protected] 33 S astmatem mÛÏeme Ïít naplno Asthma bronchiale, prÛdu‰kové astma, bylo dfiíve v ãe‰tinû oznaãováno jako záducha, coÏ je termín spojen˘ s du‰ností. T ypickými příznaky astmatu je právě záchvatovitá dušnost, která může být klidová nebo vzniká při námaze, dále pískoty a pocit tíže na hrudníku. Kašel pak často bývá i jediným projevem astmatu. Uvedené příznaky odeznívají spontánně nebo jako důsledek úspěšné léčby. Co je to astma? Astma je v současné době definováno jako chronický neinfekční (astmatický, alergický) zánět průdušek spojený s jejich hyperreaktivitou, tj. nadměrnou dráždivostí, a s přestavbou průduškové stěny. Průběh astmatu je individuálně velmi proměnlivý. Astmatický zánět je však v průduškách nemocných přítomný trvale a v době exacerbací, tj. vzplanutí astmatu, dochází k jeho zintenzivnění. Exacerbace astmatu, dříve označované jako akutní astmatický záchvat, mají různý stupeň závažnosti: mohou se vyvíjet pozvolna, nebo může dojít k rychlému rozvoji těžké exacerbace, kdy je nemocný bezprostředně ohrožen na životě. 34 Astma je dnes dobře léčitelná, ale ve své podstatě nevyléčitelná, tj. celoživotní, nemoc. Výhledově se předpokládá, že během 20–30 let bude i astma nemocí zcela vyléčitelnou. Stále však platí, že čím později je astma diagnostikováno a čím později a méně vhodně je léčeno, tím je jeho průběh horší a zanechává pak často i trvalé následky na průduškách, které se mimo jiné projevují jejich zhoršenou funkcí. Statistiky Odhaduje se, že ve světě v současné době trpí astmatem 300 milionů lidí. Podle Světové zdravotnické organizace se v roce 2001 celosvětově objevilo 17,5 milionu nových případů, z toho 1,76 milionu v Evropě. V roce 2001 došlo celosvětově k 225 723 úmrtím v důsledku astmatu, z toho k 39 507 případům v Evropě. Astma se může projevit v každém věku, ale nejvíce nových astmatiků přibývá mezi dětmi, kde bylo astma vyhodnoceno jako nejčastější neinfekční chronická choroba. V České republice trpí astmatem 8 % populace, tj. 800 000 osob, ale v dětské populaci, tj. ve věku do 14 let, se astma vyskytuje až u 7–12 % dětí. Úmrtnost na astma je v České republice tradičně velmi nízká, v roce 2004 bylo příčinou úmrtí 96 osob. Astma a alergie Astma je spojeno s alergií, která je průkazná u většiny dětí s astmatem, ale jen u poloviny dospělých astmatiků. Podstatou alergie je přecitlivělost na běžné látky z prostředí, mezi které patří především pyly, roztoči, zvířecí alergeny, plísně, peří, ale také některé potraviny, jako je ovoce, mák, ořechy, mléko, mouka, ryby, sýry. Někdy je alergie tzv. zkřížená. Klasickým příkladem je alergie na pyl břízy se současnou orální alergickou reakcí ústní sliznice na jablka či kořenovou zeleninu. Astma je nemoc dědičná, dědí se dokonce i dispozice k alergii. Tuto vlohu označujeme jako atopie. Ta ve světové i české populaci neustále narůstá a dnes dosahuje vysokých 30–40 %. Projevy alergie závisejí na postižených, tj. cílových, respektive bariérových orgánech. Alergický zánět kůže se projevuje jako nepří- Diagnóza jemně svědící atopický ekzém, alergická reakce na nosní sliznici se manifestuje alergickou rýmou, postižení očí se projeví alergickým zánětem spojivek, zasažení zažívacího systému pak orálním alergickým syndromem nebo střevními příznaky. Jsou-li cílovým orgánem alergie průdušky, jde o průduškové astma. U alergického jedince se často vyskytuje více příznaků najednou, někdy na sebe projevy alergie dokonce navazují. Je známé zvýšené riziko rozvoje astmatu u dětí s alergickým ekzémem, kdy až dvě třetiny dětí s kojeneckým alergickým ekzémem jsou ohroženy vznikem astmatu. Nejzávažnějším rizikovým faktorem pro vznik astmatu zůstává alergická rýma. Asi 60–80 % astmatiků trpí současně i alergickou rýmou a 20–40 % pacientů s alergickou rýmou má rovněž astma. V České republice je nyní již 2,5 milionu alergiků, alergickou rýmou trpí 1,25 milionu osob, alergický (atopický) ekzém byl diagnostikován u 1 milionu lidí. Léky používané při léčbě astmatu – antiastmatika – se dělí na dvě skupiny: na léky preventivní a na léky úlevové. U obou skupin léků je preferována inhalační cesta podání, neboť vdechnutím se účinné látky dostávají přímo na místo určení, přetrvávajícího) trvale podávat protizánětlivé preventivní léky, z nichž nejúčinnější jsou inhalační hormony – kortikosteroidy, které jsou dnes považovány za léky prvé volby. Druhou skupinu antiastmatik představují léky úlevové způsobující roztažení průdušek, bronchodilataci. Ty se aplikují jen při obtížích nebo jako prevence před astmatem vyvolaným námahou. Nutnost pravidelného užívání úlevových léků je známkou, že tj. na sliznici průdušek, a to s velkou rychlostí nástupu účinku, která je srovnatelná s injekčním podáním léku do žil. Inhalační cesta umožňuje podávání léků v mikrogramových dávkách – zatímco v tabletách či injekcích je nutno podávat dávky miligramové –, čímž se minimalizují celkové nežádoucí účinky léků a zvyšuje se tím i bezpečnost léčby. Každému pacientovi je nutno individuálně „ušít léčbu na míru“ a vedle léku je třeba vybrat i inhalační systém, naučit nemocného s ním správně zacházet a inhalační techniku také pravidelně kontrolovat, jinak bývá zatížena poměrně velkou chybovostí. Protože je astma chronickou zánětlivou nemocí, je nutno již od 2. stupně astmatu (lehkého, astma není pod dostatečnou kontrolou. V takovém případě je nutno prověřit inhalační techniku, dodržování pravidelného užívání preventivních léků a zvážit změnu jejich dávkování nebo druhu léku. Je nutno léčit i ostatní projevy alergie, především alergickou rýmu, neboť horní a dolní dýchací cesty se vzájemně ovlivňují. Někdy způsobují zhoršení astmatu i léky používané k léčbě jiných nemocí, jako jsou betablokátory – léky indikované pro léčbu vysokého krevního tlaku a ischemické choroby srdeční nebo antirevmatika odvozená od kyseliny acetylsalicylové. V současné době existují moderní kombinované léky, které umožňují dosáhnout úplné kontroly astmatu. Astmatik si ře kontrolovaného astmatu, tj. astmatu bez příznaků, bez exacerbací, bez omezení jakýchkoli životních aktivit nemocného. Léãba astmatu Jak se astma vy‰etfiuje? Diagnóza astmatu se opírá o výskyt astmatických příznaků a o průkaznou vratnost obstrukce (zhoršení průchodnosti) a hyperreaktivitu průdušek. Z toho je zřejmé, že potvrzení diagnózy astmatu nelze provést bez vyšetření funkce plic prostřednictvím tzv. spirometrie. Diagnóza astmatu není postavena na zjištění alergie, jak se dosud poměrně často mylně stává, hlavně u dětí. Za předpokladu, že specializovaná sestra je dostatečně zkušená, lze spirometrické vyšetření u dětí provést již ve věku tří let. Astma je z hlediska závažnosti rozděleno do 4 stupňů na přechodné (intermitentní), lehké, středně těžké a těžké – přetrvávající (perzistující). Tato stupňová klasifikace astmatu umožňuje jednotný léčebný přístup, jehož hlavním cílem je dosažení dob- Diagnóza však musí být vědom, že preventivní léky musí užívat i v období, kdy nemá žádné potíže. Preventivní antiastmatika je bezpodmínečně nutno užívat během celého těhotenství, neboť při dlouhodobém zhoršení astmatu v graviditě by mohl být ohrožen i vývoj plodu. Proto je absolutně nezbytná spolupráce astmatika a jeho rodiny v léčebném programu, jeho výchova a informovanost o tom, co astma a alergie představují a co je jejich podstatou. Pacienti musí pochopit, že je účelné nemoc léčit nejen dlouhodobě léky, ale že je třeba také přijmout určitá opatření ve způsobu života. Je nutno se vyhýbat příčinným alergenům a ostatním spouštěčům astmatu, jako je např. tabákový kouř. Dnes je zcela jednoznačně prokázáno, že pasivní i aktivní kouření vyvolávají astma, zhoršují jeho průběh a závažnost a také oslabují účinnost antiastmatik. Při pochopení a dodržování těchto zásad lze dosáhnout stavu, kdy astmatik žije plnohodnotným životem a omezení způsobená svým onemocněním v podstatě nepociťuje. Nemocný musí své astma řídit a nesmí dopustit, aby astma řídilo jej. Kde hledat informace Soustředěný boj s astmatem probíhá celosvětově pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO). Základní doporučení pro prevenci, diagnostiku a léčbu astmatu vydává a pravidelně inovuje Globální iniciativa pro astma (GINA), jejíž dceřinou organizací je v České republice Česká iniciativa pro astma (ČIPA o.p.s.), která zastřešuje i Pylovou informační službu (PIS). Tyto organizace mají své webové stránky, www.ginasthma.org a www.cipa.cz a www.pylovasluzba.cz. I na nich lze získat mnoho užitečných rad a informací. MUDr. Viktor Kašák 35 Suché oko S yndromem suchého oka trpí asi 20 % pacientů, kteří přicházejí do ordinace očního lékaře s nejrůznějšími, subjektivně velmi nepříjemnými, potížemi, jako je pálení očí, řezání, pocit cizího tělíska, unavené oči, pocit suchosti. Přestože se nejedná o odborný název, je v dnešní době širokou lékařskou veřejností pojem „suché oko“ obecně přijímán a moderní populace jeho významu rozumí. Co je slzn˘ film Podle nejnovější definice je syndrom suchého oka charakterizován změnami očního povrchu, které jsou vyvolány nestabilitou slzného filmu nebo změnou jeho složení. Slzný film je tenká vrstvička 7–10 µm pokrývající povrch oka, která má klíčový význam pro optickou kvalitu a normální funkci oka, 36 zejména pak rohovky. Skládá se ze tří oddělených vrstev, které jsou vzájemně propojeny, a jejich složení podstatně ovlivňuje kvalitu slzného filmu. Stabilita slzného filmu záleží na rovnováze mezi tvorbou slz v slzné žláze oka a jejich odtokem (slzné kanálky, slzný vak). Přibližně 10–25 % slz se přitom ztrácí odpařováním. Pfiíãina syndromu suchého oka Příčinu onemocnění není jednoduché určit, neboť se na jeho vzniku podílejí nejen některé patologické stavy oka (záněty očních víček), ale i celá řada dalších faktorů souvisejících s celkovým zdravotním stavem pacienta. Může to být povolání, genetická dispozice, ale i prostředí, ve kterém se člověk pohybuje (ekologické faktory). Příčina vzniku syndromu suchého oka je tedy komplexní, neboť je kromě postižení očního povrchu často doprovázen i systémovým onemocněním. Významnou roli přitom hrají i psychosomatické aspekty (emocionální labilita Stanovení sekrece slz Schirmerovým testem pacientů), hormonální a věkové vlivy, některé faktory životního prostředí (např. ozon, cigaretový kouř) nebo nošení kontaktních čoček. Potíže se suchým okem mohou vzniknout u některých jedinců v důsledku vedlejších účinků užívaných léků (např. antidepresiva, antihistaminika, antihypertensiva, diuretika, hypnotika atd.) nebo konzervačních přípravků místně vkapávaných léků do očí. Prášky na spaní se užívají v noci, právě v době nejnižší produkce slz. Noční biologické rytmy totiž snižují při západu slunce bazální sekreci slz a tento pokles pokračuje i ve spánku. Problém suchých očí se může objevit během kojení, při odnětí pohlavních žláz, při užívání antikoncepce na bázi estrogenu a během klimakteria. Po menopauze se určitý stupeň suchosti projevuje u všech žen (suché oči, rty, vagi- Diagnóza Víte, že... Dûti kufiaãek více zlobí ezi kouřením matek v těhotenství a problémovým chováním jejich dětí v předškolním věku zřejmě existuje souvislost. V časopise Child Development to alespoň tvrdí američtí vědci. Na základě svých zkoumání dospěli k závěru, že dvouleté děti, jejichž matky v těhotenství pravidelně kouřily cigarety, vykazovaly daleko více znaků nenormálního chování než jejich vrstevníci, kteří před porodem nebyli vystaveni působení nikotinu. Ačkoli u dětí ve věku kolem dvou let jsou mírné výkyvy v chování zcela běžné, u těch, jejichž matky kouřily, vědci zjistili častý výskyt vyložených poruch chování. Lauren Wakschlagová z univerzity v Chicagu, která výzkum vedla, k tomu říká: „U některých dětí je asi třeba hledat kořeny problémového chování už v období před porodem.“ Podle Wakschlagové se zlobivost dětí kuřaček projevuje vyšší agresivitou, horší sociální kompatibilitou a sníženou schopností přizpůsobovat své chování různým podnětům z okolí. red M 38 na, nosní sliznice atd.). Potíže vyvolané syndromem suchého oka se v důsledku hormonálních změn s přibývajícím věkem stupňují a postihují téměř všechny osoby, zejména ženy. Potíže se suchým okem mohou mít i mladí predisponovaní jedinci, a to následkem zvýšeného odpařování slz při pobytu v klimatizovaných místnostech nebo při celodenní práci na počítači (tzv. office eye syndrom), ale také po několikahodinovém sledování televize (tzv. monitor eye syndrom). Jak se pozná suché oko? Mezi nejčastější subjektivní příznaky syndromu suchého oka patří pálení, svědění, pocit cizího tělíska, světloplachost, bolest při vkapávání indiferentních očních kapek, špatná snášenlivost pobytu na větru, v zakouřené místnosti nebo v klimatizovaném prostředí, únava a zhoršené vidění k večeru, zvýšené slzení, kolísavé vidění během dne. Lékař proto musí podrobně vyslechnout pacienta a pečlivě vyhodnotit jeho výpověď, která se spolu s objektivním nálezem často stává významným vodítkem ke stanovení správné diagnózy. Kromě očního nálezu je zhodnocen i celkový stav pacienta. V ordinaci očního lékaře jsou kromě běžného klinického vyšetření prováděny i některé specifické testy (Schirmerův, break-up-time, vitální barvení bengálskou červení a fluoresceinem, kapradinový test atd.). Jak se léãí suché oko? Léčba suchého oka musí být komplexní. Na začátku je vždy nutné stabilizovat lokální i celková onemocnění, která jsou příčinou vzniku syndromu suchého oka. Prvním krokem v lokální léčbě je náhrada slz. U každého pacienta je nutno najít přípravek, který zmírňuje obtíže. Na našem trhu je pestrá nabídka preparátů, kterých lze úspěšně využít. Cílem léčby je vytvoření stejnoměrného stabilního filmu na povrchu oka, který ho chrání před vysycháním a drážděním. Ideální preparát by měl být netoxický, s nízkým počtem vedlejších účinků, subjektivně dobře snášený, stabilní, s co nejmenší frekvencí nutné aplikace. Neměl by zhoršovat kvalitu vidě- ní, měl by obsahovat co nejnižší množství konzervačních látek. Vzhledem k tomu, že pacienti užívají tyto léky dlouhodobě, měl by být preparát i finančně dostupný. V indikovaných případech můžeme chirurgickými postupy dočasně či trvale uzavřít slzné cesty s cílem zabránit ztrátě slz. Nedílnou součástí medikamentózní terapie je řada podpůrných léčebných postupů: hygiena očních víček, psychosomatická léčba, akupunktura, úprava vnějších podmínek atd. Většinu pacientů se suchým okem bude toto onemocnění provázet do konce jejich života. Hledání nových lékařských, ekologických, chirurgických a psychologických způsobů léčby je proto nanejvýš aktuální. Doc. MUDr. Šárka Pitrová, CSc. Obarvení povrchu oka Diagnóza Cesta k dobrému zraku po padesátce Stárnutí sítnice souvisí s kvalitou stravy a životním stylem Nejznámějšími nemocemi, které přímo souvisejí se životním stylem a stravovacími návyky, jsou bezpochyby infarkt myokardu a mozková mrtvice. Patří k nim však i věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) - závažné onemocnění, které postihuje centrální oblast sítnice. Věk nad 50 let, nezdravé stravovací návyky, onemocnění srdce a cév spolu s nadváhou a kouřením jsou hlavní rizikové faktory pro vznik tohoto onemocnění. Nemoc se dá stručně charakterizovat jako věkem narůstající narušení vrozených ochranných mechanismů sítnice. Jedná se o závažné onemocnění makuly, centrální oblasti sítnice. Jen díky tomuto místu, které nám zprostředkovává 90 % vidění, jsme schopni číst, psát, sledovat televizi, ale i řídit auto. Makulární degenerace patří v rozvinutých zemích k nejčastějším příčinám nevratné slepoty. Jen u nás jí trpí zhruba půl milionu osob. Jaké jsou příčiny onemocnění Naše oči již od mládí procházejí celou řadou zatěžkávacích zkoušek. Kromě nezdravého životního stylu představuje jednu z nich UV záření obsažené ve slunečním světle, které v organismu vyvolává zhoubné metabolické procesy. Uvolňují se při nich oxidanty (volné radikály), reaktivní sloučeniny kyslíku. Právě ty nejvíce ohrožují lidský organismus a s ním i sítnici. Zdravý a mladý člověk dokáže díky přirozeným obranným mechanismům oxidanty úspěšně odbourávat. S přibývajícími léty však tuto svoji schopnost postupně ztrácí a vystavuje se riziku, že dojde k nenávratnému narušení oblasti žluté skvrny. Mezi další rizikové faktory makulární degenerace patří špatná životospráva s vysokým podílem živočišných tuků, nedostatek pohybu, nadměrné množství alkoholu a kouření. Právě kuřáci touto nemocí trpí dvakrát více než běžná populace. Co oči potřebují nejvíce Makulární degenerace patří bohužel k těm nemocem, které současná medicína nedokáže úspěšně vyléčit. Existují ale cesty, které mohou riziko této choroby podstatně snížit. Jednou z nejúčinnějších je prevence. Vědecké studie prokázaly, že našemu vidění nejvíce prospěje, když dostane to, co postrádá - antioxidanty, které by se s civilizačními nástrahami vyrovnaly. Těmi nejdůležitějšími zbraněmi jsou vitaminy C, E, minerály zinek a selen a karotenoidy lutein a zeaxantin. Právě lutein se podle nových poznatků považuje za jeden ze základních prvků výživy důležitých pro zachování normálního vidění. Bohužel, organismus si jej sám nedovede vytvořit, ale musí ho přijímat z potravy. Lutein se nachází například ve vaječném žloutku, červených paprikách, kukuřici, špenátu, kapustě a další listové zelenině. Lidem patřícím do rizikové skupiny nebo těm, kteří tímto onemocněním již trpí, může oční lékař doporučit kromě řádné léčby doplněk stravy (např. Ocuvite Lutein), který je zárukou, že všechny zmíněné látky organismus dostane ve vyváženém poměru. Naděje, že se podaří nemoc stabilizovat, tedy rozhodně existuje. Prevence je základ U této nepříjemné oční choroby platí stejná pravidla jako u všech ostatních - čím dříve ji rozpoznáme, tím větší je naděje, že léčba bude probíhat úspěšně. Každý člověk, který překročil padesátku, by měl navštívit specialistu, který jeho zrak důkladně vyšetří. Pokud zjistí nějaké odchylky, jistě doporučí takový postup, jaký je pro stav pacienta nejvhodnější. Dobrým začátkem je v každém případě dodržování správné životosprávy, dostatek spánku, zdravého odpočinku a zásadní omezení kouření. DOPLŇKOVOU VÝŽIVOU PROTI MAKULÁRNÍ DEGENERACI P řesto ani život zrakově postižených není jenom černý, jak by se mohl někdo domnívat. Stejně jako životy všech ostatních je plný radostí i zklamání, všednosti i svátečních chvil, je zkrátka barevný. Zrak je pro nás hlavním zprostfiedkovatelem informací o vnûj‰ím svûtû. Svût nevidomého Nemám Ïádnou zrakovou vzpomínku Pan Milan Souček nevidí prakticky od narození. Podle lékařů prý sice do tří let viděl, ale sám říká, že nemá z této doby žádnou zrakovou vzpomínku. Jeho postižení pak pochopitelně předurčilo celý jeho další život. Letošní padesátník absolvoval po ukončení základní devítileté školy pro nevidomé tři ročníky konzervatoře a následně se vyučil ladičem klavírů. V době, kdy Milan Souček dospíval, představovala hudba pro nevidomé prakticky jedinou možnost profesního uplatnění. Přestože dnes mají mladí nevidomí mnohem větší možnosti ke studiu, nijak toho nelituje. „Pro nevidomé bylo dříve nejperspektivnější pracovat v nějakém hudebním oboru. Jako učitel hudby nebo ladič se člověk dříve velice dobře uživil, a tak rodiče už od dětství směrovali své děti na tuto dráhu. Stejné to bylo i u mě... Dnes je to ale s povoláním učitele hudby přece jenom trochu jinak. Je to bohužel i tím, že někteří rodiče váhají svěřit své dítě nevidomému učiteli. Proto dnes mladí směřují především na gymnázia a potom se snaží dostat na nějakou vysokou školu. Popravdě řečeno, řada z nich sice vysokou školu absolvuje, ale má pak se svou specializací značný problém se uživit. On totiž nevidomého právníka jen tak někdo nezaměstná,“ říká Milan Souček a dotýká se tak ãlovûka je pro nás proto tûÏko pochopiteln˘, a mnohé z nás dokonce dûsí. jednoho z velkých problémů života nevidomých ve světě vidoucích. K nevidom˘m se zatím neumíme chovat S různými předsudky či neporozuměním ze strany okolního světa se nevidomí setkávají dnes a denně, takže problémů z toho vyplývajících je pochopitelně celá řada. „Nevidomý není často v našem světě brán jako rovnocenný partner. Začíná to tím, že vám kdekdo tyká, a končí to způsobem, jakým s vámi jednají na úřadech. Když tam přijdu, úřednice vůbec nekomunikuje se mnou, ale s průvodkyní, která má fungovat pouze jako moje oči. Jako kdybych byl nesvéprávný,“ stěžuje si pan Souček. Někdy ale nejsou problémy zrakově postižených způsobeny arogancí okolí, ale prostě jen specifikou postižení samé- ho. Nevidomý se zkrátka v řadě situací dost rychle neorientuje. Podle Milana Součka se to stává zejména tehdy, je-li více lidí pohromadě. Někdo se na něco zeptá a nevidomý, v domnění, že byl tázán právě on, odpoví, ačkoli dotaz směřoval na souseda. „Takhle dochází k různým trapasům, protože i kdyby člověk dával sebevětší pozor, tak se prostě nevyhne tomu, že čas od času bude působit poněkud komicky,“ směje se pan Souček a přidává další příklad toho, jaké nepříjemnosti může slepota způsobit. „Někdy se stane, že se k vám přihlásí někdo, koho byste měl znát, ale vy ho hned nepoznáte. Máte ho totiž zařazeného do určitého konkrétního prostředí, například v zaměstnání. Když ho ale potkáte o sto kilometrů dál, nemusí vám být jeho hlas hned povědomý. Špatně si ho zařadíte a dotyčný se může cítit uražen.“ Problémy v‰edního dne Zrakové postižení ovšem člověka nelimituje pouze v komunikaci s ostatními lidmi, ale i v běžném životě. Obecně platí, že nevidomý člověk potřebuje k životu určité prostředí, které zná, jinde se pohybuje s obtížemi. Někdy se kvůli svému postižení dostane i do situací, které jsou téměř nedůstojné. Zvláště pro ženy jsou jisté aspekty běž- Uãme se radosti ze 40 Pfiíbûh ného života těžko zvladatelné. „Vezměte si třeba pro ženy tak důležitou péči o zevnějšek. Když žena vidí, jak vypadají ty ostatní, může líčení a oblékání přizpůsobit vkusu okolí. V tomto směru je nevidomá odkázána na lidi kolem sebe a těm je často trapné jí říct, že vypadá přinejmenším poněkud nekonvenčně, takže se to většinou ani nedozví,“ říká Milan Souček. Podle něho jsou také pravým utrpením pro nevidomé bez rozdílu pohlaví i obyčejné nákupy. Zvláště ve velkých obchodních domech a supermarketech se cítí beznadějně ztraceni. To ale neznamená, že by si nevidomý člověk nedokázal bez cizí pomoci ledacos sám zařídit. Mezi nevidomými jsou například i velmi dobří kuchaři. „Nevidomé ženy umějí uvařit skoro všechno, ale je to pro ně samozřejmě mnohem komplikovanější. Musí si vypěstovat zvláštní dovednosti a při práci v kuchyni vnímají naprosto specifické signály. Například to, je-li už řízek hotov, poznají podle zvuku škvařícího se oleje.“ Nejlepším příkladem toho, že i nevidomým se může v profesním životě dařit, je sám Milan Souček. Poté, co sedmadvacet let pracoval jako ladič klavírů, si v devadesátých letech požádal o živnostenský list a vrhl se do soukromého podnikání. Dnes patří k úspěšným pod- nikatelům. „V devadesátých letech jsem začal s několika přáteli pracovat jako soukromý ladič. Podařilo se nám uzavřít řadu smluv s různými institucemi, takže ladíme při různých koncertech všude po republice. Kromě toho jsem si ve svém domku nedaleko Hradce Králové zařídil dílnu, a tam provádíme odborné opravy od běžných pianin až po nejnáročnější mistrovské klavíry. Děláme opravdu i ty nejsložitější generální opravy a myslím, že naše firma funguje velmi dobře,“ říká pan Souček. Recept na spokojenost – ‰Èastné manÏelství Velkou oporou Milanu Součkovi jak v jeho podnikání, tak i v osobním životě, je jeho paní, která je doslova a do písmene „jeho očima“. Manželé jsou spolu už dvacet čtyři let a mají dvě děti. Dcera studuje pedago- gickou fakultu a syn gymnázium. „Manželka mi zprostředkovává spoustu vjemů z okolního světa, které si sám nemohu ověřit. Já zase manželce pomáhám, jak se dá, takže mnoho věcí zařizujeme a děláme společně. Protože máme i stejné koníčky, především hudbu, tak myslím, že máme velmi pěkné manželství,“ pochvaluje si Milan Souček. Současně se však netají tím, že pro nevidomého člověka není vůbec jednoduché najít vhodného partnera. „Poznal jsem v životě řadu děvčat, s nimiž jsem se spřátelil, naučil jsem je třeba i Braillovo písmo, a zdálo se mi, že jde o velmi nadějný vztah. Nakonec to ale vždycky ztroskotalo na tom, že ty dívky alespoň podvědomě chtěly takového toho mužného ochránce, který umí všechno zařídit a o všechno se postará lépe než ony samy. Zatímco já jsem jim sloužil spíše jako takový trpělivý a hodný zpovědník. Naštěstí jsem pak ale poznal svou manželku.“ Práce, která ho baví, a péče o rodinný krb vyplňují většinu času pana Milana Součka. Přesto si najde čas i na své záliby. K těm patří kromě hudby také práce s počítačem. „Komunikace s ním spočívá u nevidomého v tom, že to, co je běžně vidět na obrazovce, nevidomému počítač předčítá. My sice nepoužíváme myš, ale klávesnici ano. Ta skýtá spoustu možností, o nichž uživatelé mnohdy ani nevědí. Přes počítač si čtu i knížky, které jsou mojí další velkou láskou,“ uzavírá Milan Souček. Jistě lze souhlasit s pocitem, který rozhovor s tímto aktivním a pozitivně naladěným člověkem nutně vyvolá, že jeho optimismus a duševní vyrovnanost by mu mohl závidět nejeden z nás. Jiří Prinz Ïivota od nevidom˘ch Pfiíbûh 41 Ačkoliv je lupénka (psoriasis) známá již z biblických dob, došlo ke zlepšení možností léčby tohoto chronického kožního onemocnění až ve druhé polovině 20. století. Přesto však nebyl nalezen lék na její úplné vyléčení. Při asynchronní balneofototerapii se kombinuje koupel s účinkem UVB záření a speciálními zábaly. Lupénku lze léãit Co je to lupénka? Lupénka je velmi nepříjemná choroba postihující pokožku. Jejími základními projevy jsou červená, suchá a přesně ohraničená ložiska, která jsou pokrytá stříbrnými šupinkami. Nejčastěji se vyskytuje na loktech, kolenou, nohách a trupu, ale může zasáhnout i jiná místa – třísla, podpaží, nehty nebo vlasovou část hlavy. Tyto charakteristické změny jsou způsobeny nadměrným dělením kožních buněk, které se na postiženém místě neustále navršují a odlupují. Psoriaticky změněná pokožka má 4–6krát větší objem než zdravá pokožka v téže oblasti.Těžká chronická forma bývá často spojena s onemocněním kloubů, u nichž dochází k deformacím. Někdy musí pacient dokonce přejít do invalidního důchodu. Nejsou to však jen tyto zdravotní projevy, které pacienty trápí. Ačkoliv lupénka není infekční, a nepřenáší se tedy kontaktem na jiné lidi v okolí, společnost často nemocné odvrhuje a vyhýbá se jim. Tím vznikají někdy vážné psychické důsledky tohoto onemocnění. Pacienti mohou mít 42 problémy s uplatněním v zaměstnání nebo v partnerském vztahu, trpívají pocity méněcennosti, bývají uzavření, a dokonce je nemoc může přivést až na pokraj sebevraždy. zde hraje i dědičnost – v případě, že jeden z rodičů má lupénku, pak pravděpodobnost jejího výskytu u dítěte je přibližně 5krát větší než v běžné populaci. Metody léãení Pfiíãiny lupénky I když lupénka nepatří mezi novodobé choroby, dala by se nazvat nemocí civilizační. Důvodem je její současný nejvyšší výskyt právě v civilizovaném světě. Příčiny lupénky se však i přes veškerý pokrok ve výzkumu dodnes nepodařilo objasnit. Co to znamená? Existují spouštěcí mechanismy, které mohou lupénku vyvolat nebo ji zhoršit. Tyto provokační faktory můžeme obecně rozdělit do dvou skupin – vnitřní a vnější. Patří sem např. streptokokové angíny, virové záněty horních dýchacích cest, hormonální změny, některé léky, infekční ložiska v těle, špatná funkce jater a ledvin, nedostatek živin, špatná životospráva, trauma, psychické poruchy a hlavně v současné době stále se navyšující stres. Velkou roli V první řadě je nutno podotknout, že lupénku nelze vyléčit způsobem, jímž bychom odstranili příčinu jejího vzniku. Naštěstí je v současné době možné vhodnou léčbou projevy lupénky výrazně ovlivnit, zredukovat nebo zhojit. Obecně můžeme léčbu rozdělit do tří základních kategorií: léčbu lokální (léčivé přípravky nanášené na kůži), systémovou léčbu (léky podávané formou injekcí nebo tablet) a fyzikální terapii. Podávání lokálních léků přímo na kůži tvoří ve většině případů první linii obrany. Existuje celkem široká řada použitelných přípravků – uhelným dehtem počínaje, přes kortikosteroidy, retinoidy (deriváty vitaminu A), analogy vitaminu D, kyselinu salicylovou, až po přípravky volně prodejné. Tyto preparáty působí ve většině případů relativně rychle, ale pro výsledný efekt je důležité jejich opakované používání a střídání. Mezi jejich slabiny patří např. lokální dráždění kůže, ztráta účinnosti při dlouhodobém používání (hormonální preparáty), atrofie kůže, tvorba telangiektázií nebo strií (kortikosteroidy). Mohou také špinit prádlo, a pokud psoriáza postihuje velkou část kůže, může jejich nanášení trvat dlouhou dobu. V případě systémové léčby se používají léky, které působí na celý organismus. Jsou aplikovány ve formě tablet nebo injekcí. Jejich účinkem dochází obecně ke zpomalení růstu buněk, bohužel ne vždy pouze buněk kožních, a u některých může být jejich dlouhodobé používání doprovázeno poškozením jater nebo ledvin. Fyzikální terapii můžeme zařadit mezi základní metody. Hlavním reprezentantem této skupiny se jeví tzv. fototerapie využívající jeden z nejpřirozenějších zdrojů energie – světlo. Bohužel v našich klimatických podmínkách je sluneční opalování nepravidelné a pravidelně Diagnóza opakované přímořské léčení není všem dostupné. Proto jsou nejčastěji využívány UV paprsky z umělého zdroje. Klasická solária ve fitcentrech nejsou určená k léčbě lupénky, protože neobsahují vhodné záření, a bez odborného dohledu mohou kůži dokonce poškodit. UV paprsky rozdělujeme do dvou skupin: UVA a UVB. Metoda PUVA je založena na kombinaci přípravku zvyšujícího citlivost na světlo s následným ozářením paprsky UVA. Při této terapii by se v žádném případě neměla překračovat maximálně doporučená expozice, neboť by to mohlo vyvolat předčasné stárnutí kůže a zvýšit riziko vzniku rakoviny. Jako celosvětově uznávaný standard se jeví použití paprsku UVB o vlnové délce 311 nm, což má mnohem lepší výsledky, než používání širokospektrálního záření UVB. Do fyzikální terapie patří dále různé koupele, zábaly apod. Pro zvýšení léčebných účinků je vhodné tyto fyzikální metody vzájemně kombinovat. Například při asynchronní balneofototerapii se kombinuje koupel s účinkem UVB záření a speciálními zábaly. Pacient se nejprve příjemně sprchuje ve specializovaném přístroji. Cíleným prouděním vody se pokožka celého těla zbaví odumřelých vrstev bu- Diagnóza něk, zlepší se prokrvení kůže a je stimulován lymfatický oběh. Je důležité upozornit na velmi pozitivní účinek psychické relaxace. Sůl z Mrtvého moře, která je přidávána do vody, obsahuje řadu účinných látek a navíc vlhká a prosolená kůže zvyšuje působení paprsků UVB. Po osprchování se aplikují UVB paprsky vlnové délky 311 nm a poté zábal léčebnou mastí. Celá terapie je rozvržena do dvou měsíců, počet ošetření je u každého klienta individuální a závisí na stupni postižení. Jedno ošetření trvá přibližně 40–60 minut. Zcela novou metodou ve fyzikální terapii je excimerový laser, který vysílá paprsek ultrafialového záření o vysoké intenzitě. Vedlejší účinky této metody jsou minimální, avšak léčba je pro pacienty finančně poněkud náročnější. Riziko v˘skytu rakoviny kÛÏe U pacientů trpících psoriázou nebyl obecně pozorován zvýšený výskyt rakoviny kůže. Nebezpečí hrozí pouze v případech, kdy se pacienti příliš často vystavují stále agresivnějším slunečním paprskům. Toto riziko však platí obecně pro všechny, kteří se nadměrně opalují. Dr. Drahomíra Vídenská Centrum laserové estetiky a.s. DERMATOLOGICKÁ SEKCE TERAPIE LUPÉNKY ASYNCHRONNÍ BALNEOFOTOTERAPIE 1 ošetření pouze 150 Kč Centrum laserové estetiky a.s. Bělehradská 88 120 00 Praha 2 – Vinohrady Tel.: 222 516 810 www.krasa-zdravi.cz www.cle.cz 43 EkzematikÛ pfiib˘vá A topický ekzém (nebo v poslední době používaný termín atopická dermatitida) je velmi časté kožní onemocnění, které postihuje jak děti, tak dospělé, a to stejnou měrou obě pohlaví. Četnost onemocnění se celkově odhaduje v populaci na 5 % i více, u dětí do 10 let dokonce na 10–15 %. Je to číslo velmi vysoké a vzhledem k tomu, že se na jeho vzniku významně podílí dědičné sklony, se dá očekávat, že se bude stále zvyšovat. Za posledních 20 let počty případů dramaticky přibyly (tehdy byla četnost nemoci v populaci jen 3 %). Co ekzém zpÛsobuje? Název onemocnění je odvozen od řeckého slova „atopos“ – něco, co není na svém místě. Kůže totiž reaguje na řadu zevních i vnitřních podnětů nepřirozeně – vznikem vyrážky a silným svěděním. Podkladem jsou hlavně imunologické změny a sklon k alergiím, které jsou dány geneticky. U rodičů nebo blízkých příbuzných se přitom nemusí jednat jen o atopický ekzém, ale mohou trpět na alergickou rýmu či astma, potravinovou alergii, kopřivky, migrény, na alergii na včelí či vosí bodnutí nebo na léky. 44 Všechny vyjmenované choroby mají stejný „atopický“ podklad a v různých generacích se mohou měnit (matka s pylovou alergií má dítě s atopickým ekzémem apod.). Bylo by zjednodušením obviňovat ze vzniku onemocnění pouze dědičnost a imunologické poruchy. Podkladem atopického ekzému jsou i změny metabolizmu kůže, podílí se na něm i nervová soustava. To vše uvádí kůži do jakéhosi stavu pohotovosti a vlivem nejrůznějších provokačních faktorů je nastartován proces zánětu kůže se všemi nepříjemnými důsledky: vyrážky, svědění, nespavost, poruchy koncentrace atd. Provokačních faktorů je mnoho: některé potraviny, alergeny ve vzduchu – prach, roztoči, zvířecí alergeny, pyly –, kontakt kůže s chlorovanou vodou, s některými mýdly, chemikáliemi, rostlinami, ale i infekční onemocnění a stavy snižující imunitu (např. dlouhodobý stres a vyčerpání) a také vlivy psychické. Z tohoto pohledu je zřejmé, že mnoho civilizačních faktorů (znečištění prostředí, velké neupravované plochy s plevelem apod.) a změna návyků chování (např. konzumace exotických potravin, chování domácích zvířat v bytech atd.) zvyšuje pravděpodobnost vzniku onemocnění. Jak se ekzém projevuje? Ekzém může vzniknout v kterémkoli věku od dětství až do dospělosti. V dětství to bývá nejčastěji v kojeneckém období, ale i později – u předškoláků nebo v pubertě. Projevy se různí, a to nejen podle věku, ale i individuálně. Společným rysem je silné svědění, které mnohdy ruší spánek a zhoršuje schopnost soustředění. U kojenců začíná ekzém nejčastěji v obličeji. Na tvářích se objevují červené pupínky, které splývají do větších ploch s tendencí k mokvání (tzv. ouročky). Onemocnění se může šířit dále na ramena, trup i končetiny. Děti mají často celkově suchou, drsnou kůži. Kolem prvního roku se ekzém na obličeji zmírňuje, objevuje se zarudnutí v potivých místech (pod krkem, ve faldech, v loketních a podkolenních jamkách). U starších dětí a dospělých je ekzém často na očních víčkách, na krku a ve výstřihu, v loketních a podkolenních jamkách, na zápěstích, na nártech, na hřbetech rukou a na prstech. Při dlouhodobém trvání ekzému se stává kůže zhrubělou, zesílenou, s výraznějšími kožními rýhami. Tyto změny jsou patrné i v období zlepšení. Ekzém na rukou se mimo jiné projevuje praskáním přesušené kůže, hlavně nad kloubky a na konečcích prstů. Silné svědění vede ke škrábání a viditelným škrábancům. Jindy se jedná o silně svědivé uzlíky zanořené v kůži předloktích a na dolních končetinách. Vyjmenované příznaky nejsou zdaleka všechny – časté jsou např. praskliny ušního lalůčku nebo olupování rtů, světlé okrsky kůže na tvářích a pažích a mnoho dalších. Je patrné, že atopický ekzém má mnoho tváří a jeho diagnóza je někdy obtížná i pro odborníka. Atopická kůže je méně odolná vůči zevním vlivům, a tedy i vůči bakteriálním a virovým kožním in- Diagnóza Ekzém způsobený alergií na nikl fekcím. Častou infekční komplikací ekzému u dětí chodících pravidelně plavat, jsou drobné bradavičky (moluska), které se na kůži rychle šíří, mohou být mnohočetné a časem zhnisat. Ani klasické běžné bradavice na chodidlech a rukou nejsou vzácností. Nebezpečnou komplikací spojenou s celkovými příznaky (horečkou, schváceností) je oparová infekce v ložiskách ekzému, šířící se i na zdravou kůži a v závažných případech způsobující meningoencefalitidu. Osoby s čerstvým výsevem oparu by neměly atopické dítě ošetřovat, mazlit se s ním a líbat ho. Běžnou komplikací je bakteriální infekce kůže, ke které dochází zanášením infekce do kůže při škrábání. Projevuje se mokváním a tvorbou strupů. PrÛbûh onemocnûní Průběh je kolísající; střídají se období zlepšení až úplného vymizení ekzému s obdobími zhoršení. Ke zhoršení dochází vlivem nejrůznějších výše uvedených vlivů, příčina většinou nebývá jedna, ale kombinuje se jich více. Často se setkáváme se sezonním kolísáním – ke zhoršení dochází v zimě, v létě se ekzém zlepšuje nebo mizí úplně. V zimě se kvůli suchému vzduchu v místnostech kůže více vysušuje, neprospívají jí ani vrstvy oblečení, popřípadě ani častější infekty. V létě se projevují příznivé klimatické vlivy (slunce, větší vlhkost vzduchu, volné oblečení). K prudkému zhoršení může dojít i při náhlých změnách počasí. Jiní pacienti očekávají zhoršení vždy při horečnatém onemocnění, další při psychické zátěži, někteří po požití určitých jídel nebo Diagnóza Atopický ekzém na nohou léků. Pylovým alergikům se ekzém zhoršuje v pylové sezoně, a to hlavně na odkrytých partiích těla, kde jsou vzdušné alergeny v kontaktu s kůží (na víčkách, na krku a ve výstřihu). Je na pacientovi a lékaři, aby po přitěžujících faktorech společně pátrali. Jak se ekzém léãí? Léčba ekzému je velmi obtížná. Dá se říci, že ekzém lze léčit, ale jednou provždy ho vyléčit nelze. Vrozená dispozice k alergickým reakcím je trvalá a často se stává, že ekzematikovi, který neměl řadu let potíže, se ekzém vrací. S tím je potřeba počítat např. ve volbě povolání, provozování sportu a koníčků. Cílem léčby je kromě zlepšení kožních projevů hlavně odstranění svědění a zlepšení kvality života. K tomu přistupuje potřeba odstranit suchost kůže – suchá kůže svědí a je náchylná ke vzniku ekzému. Lékař předepíše nebo poradí pacientovi, jaké emoliens Ekzém se často pojevuje u dětí. (prostředek na zvláčnění kůže) má používat. Na trhu je pestrá paleta vhodných prostředků, které při důsledném denním používání dokážou kvalitu kůže výrazně zlepšit. Na ekzémem postižená místa aplikuje pacient léčivou mast. V akutních fázích se neobejdeme bez kortikoidních (hormonálních) přípravků, které dokáží ekzém rychle zmírnit a poté jej můžeme doléčovat nehormonálními prostředky. Při dlouhodobém používání kortikoidních přípravků může dojít k nepříjemným vedlejším účinkům, jak celkovým (přibírání na váze, vznik cukrovky, vysokého krevního tlaku, u dětí zpomalení růstu a další), tak lokálním (ztenčení kůže, zvýšené ochlupení, dočasná ztráta pigmentu, sklon kůže k infekcím atd.). Obava z těchto komplikací často vede ke strachu z používání kortikoidů, kortikofobii, která je ale neopodstatněná, pokud pacient respektuje doporu- Jaká opatření by měl ekzematik respektovat: Úprava životního prostředí – mělo by být bezprašné a bez zvířecích alergenů. Nošení vhodného oblečení, nevhodná je vlna, kožešiny, umělá vlákna, příliš těsné oblečení. Zvolení přijatelných kosmetických prostředků; zde platí čím méně, tím lépe. Mýdla, šampony a veškerá kosmetika by měly být bez parfémů (při jejich dlouhodobém používání na ně může vzniknout kontaktní alergie). Strava s vyloučením dráždivých potravin, které mohou navodit alergii nebo zesilovat svědění, (nevhodná jsou např. jídla ostrá, kořeněná, čokoláda, ořechy, med, alkohol, u kojenců do 1 roku nedoporučujeme mléčné výrobky, vejce, ryby a čerstvé ovoce). Volba vhodného zaměstnání – nevhodná je práce špinavá nebo v prašném prostředí, časté mytí rukou, práce s chemikáliemi, na zahradě i se zvířaty. Výběr přijatelného řemesla je velmi obtížný. Volba vhodných koníčků – nedoporučujeme plavání, keramiku, modelaření. I vrcholový sport dokáže ekzém udržovat v aktivitě kvůli enormnímu pocení. čení lékaře týkající se četnosti a délky užívání těchto léků. V současné době se bez nich neobejdeme a v rukou zkušeného lékaře jsou neocenitelným pomocníkem. Moderními léky jsou tzv. lokální imunosupresiva – masti, které mají silný účinek na ekzém a přitom neobsahují kortikoidní složky. Ani tyto léky nejsou bez úskalí a je třeba je používat velmi uvážlivě a v teprve v případech, kdy běžná léčba selhává. Celkové léky mají zabránit svědění, jedná se o antihistaminika. Některé z nich mají tlumivý účinek (používají se večer), jiné schopnost koncentrace nesnižují. V těžkých případech je potřeba podávat léky ovlivňující imunitu. Využít lze i tzv. fototerapii – léčbu umělým zdrojem UV záření, která se provádí na specializovaných pracovištích. Příjemným doplňkem léčby je klimatický pobyt na horách nebo u moře či lázeňská léčba. Prevence U rodin, ve kterých se vyskytuje atopický ekzém nebo jiné atopické onemocnění, se zaměřujeme na prevenci, protože pravděpodobnost postižení dítěte je vysoká, i pokud onemocněním trpí jen jeden rodič. V prvním roce života se zaměřujeme hodně na stravu dítěte, která se často stává prvním alergenem, se kterým se dítě setkává. Klademe důraz na dostatečně dlouhé kojení a volíme potraviny, které jen málokdy vyvolávají alergii. Současně se chováme šetrně k pokožce – nedoporučujeme dlouhé koupání, pěny do koupelí, dítě oblékáme do čistě bavlněného oblečení. I později je potřeba poučit rodiče o všech možných provokačních faktorech. MUDr. Stanislava Polášková 45 I nkubační doba může být různě dlouhá. U plosek a meziprstí nohou zasažených plísní se pohybuje od 30 do 90 dnů. Jaké jsou pfiíznaky? Mykózy kůže a sliznic mají pestrý vzhled. Často napodobují jiné kožní nemoci tak věrně, že je někteří pro tuto schopnost nazývají „opicemi“ nemocí. První příznaky mykóz jsou nenápadné a snadno uniknou pozornosti. Olupování je zprvu velmi diskrétní. Zánět, vznikne-li vůbec, se objeví až později. K varovným příznakům patří spíše svědění, které ovšem signalizuje i jiná kožní onemocnění. Na plísňovou infekci pomýšlíme vždy, když se na ní začínají manifestovat svědivé, mapovité či girlandovité plošky, které se na periferii olupují se subjektivním pocitem hojení v centru. Nejãastûj‰í plísÀová onemocnûní PlísÀová onemocnûní Mykózy jsou nakaÏlivé (infekãní) nemoci, pfienosné na rÛzné hostitele. Zaãínají prÛnikem podhoubí (mycelia) do rohovinové vrstvy rÛzn˘ch tkání. 46 Mezi nejčastější mykotická onemocnění kůže patří postižení meziprstí na noze. Meziprstní plísně v evropské oblasti postihují až 50 % mladistvých. První příznaky začínají mezi 4. a 5. prstem nohou. Kromě bělavých šupinek rohoviny tu spatříme i drobné trhlinky. Postižená místa celkem „příjemně svědí“. Svádějí k vytírání froté ručníky, jimiž se infekce úspěšně přenáší i na odlehlejší tělesné partie, do rozkroku a podpaží. Lokalizace v meziprstí jsou epidemiologicky nejzávažnější. Představují nevyčerpatelný zdroj podhoubím prorostlých šupin kůže, kvasinek a bakterií. Onemocnění signalizuje také „mrtvolný“ puch, který nutí zejména ženy, aby tento problém nějakým způsobem řešily. Často se také objevuje postižení plosek, tzv. „atletická noha.“ Tento termín vychází ze skutečnosti, že touto chorobou často trpí sportovci při dlouhodobém nošení zapařené sportovní obuvi. Stejně tak mohou být postiženy ruce s klinickým obrazem drobného šupení na dlaních a někdy i kůže těla pokrývající se drobnými puchýřky. Plíseň zde tvoří různě velká, ostře ohraničená ložiska. Mykózy kůže způsobené kvasinkami se objevují především v místech vlhké zapářky (třísla, podpaží, pod prsy, kožní záhyby) a v koutcích úst. Mykózy ochlupených partií (vlasů, vousů) v populaci nepříjemně přibývá. Infekce z koček, psů a drobných hlodavců způsobují rodinné endemie, jejichž zdrojem bývá jediné domácí zvíře. Infekce způsobené plísněmi ze zvířat postihují hlavně děti. Plísně nehtů (onychomykózy) nohou i rukou často následují po postižení meziprstí. Z meziprstních prostor to bývá k nehtu palce jen krůček. Ostatní nehty podlehnou plísním jen s malým časovým zpožděním. Škrábání svědivých míst podporuje infekci nehtů na horních končetinách. Plesnivějící nehet na sebe upozorňuje změnou barvy, ztluštěním a pozdější deformací podobnou na volném konci ulomeného rákosu. Jaké je riziko onemocnûní? Zdrojem plísňových infekcí jsou odloupané kožní šupiny prorostlé podhoubím, které ulpívají na ploskách hostitelů při chůzi na boso. Nejvíce příležitosti k infekci je na vlhkých podlahách veřejných hygienických zařízení, ve společných umývárnách, v okolí bazénů, v šatnách, saunách, fitness centrech, studentských kolejích a v hotelových kobercích. Zvláštní příležitost k onemocnění nabízejí u nás tak oblíbené bačkory, poskytované hostitelem návštěvám k přezutí. Náchylnost k získání plísňových onemocnění stoupá Diagnóza starších 60 let) účinnost selhává. V nehtových ploténkách starších osob tvrdošíjně přežívá Trichophyton rubrum, vzácněji Trichophyton mentagrophytes. Není-li jiného východiska, doporučuje se ve zcela výjimečných případech kombinovat místní i celkovou léčbu s chirurgickým sejmutím nehtů. s věkem, při úplavici cukrové, poruchách imunity (AIDS), cévních a neurologických chorobách. První pomoc Než se rozhodneme pro lékařské vyšetření, je možné podniknout určitá opatření. Kůži mezi prsty nohou je třeba vždy po sprchování domýt syntetickými detergenty. Vhodná jsou jen mýdla s obsahem ichthamolu, síry nebo dehtu. Pokožku je nezbytné dokonale vysušit a vyměnit ručník. Z léčebných přísad do koupelí přichází v úvahu hypermangan. Jeho růžový roztok má dezinfekční účinky. Úspěšně odstraňuje mrtvolný zápach, který často mykotické infekce dolních končetin provází. U lékafie Ne každý chorobný projev na kůži, manifestující se olupováním a svěděním, lze považovat za mykózu. Proto je přece jen vhodné k přesnému určení diagnózy navštívit kožního lékaře. Nález na kůži nemusí být jednoznačný a kožní lékař podrobí mikroskopickému i kultivačnímu vyšetření kožní šupiny, vlasy či nehty. Odběr šupin je spíše příjemný než bolestivý. Vyžaduje však před odběrem čtrnáctidenní léčebnou abstinenci. Kvůli falešně negativním výsledkům nesmí nemocní používat žádná místní ani celková protiplísňová léčiva. Výsledky mykologického vyšetření jsou k dispozici za 3 Diagnóza Prevence Mikroskopický snímek mycelia až 4 týdny. U povrchních mykóz stačí k vyléčení afekcí malého rozsahu antimykotikum v masti, roztoku či krému. Celkovou léčbu tabletami doporučují lékaři až při nedostatečném efektu místní terapie, u mykóz rozsáhlých kožních partií a při hlubokých formách dermatomykóz. Tvrdým oříškem jsou některé plísňové choroby nehtů nohou (onychomykózy), které vzdorují i té nejdokonaleji vybrané terapii. Samostatná místní léčba většinou nestačí. Nehet postižený mykózou Bývá efektní jen u začínajících projevů nevelkého rozsahu. Nová léčiva vzbuzují někdy u lékařů i nemocných neopodstatněné naděje. Pozdější zkušenosti ukáží, že praktické výsledky jsou vždy poněkud méně markantní než původní entuziazmus prezentovaný sdělovacími prostředky. Skutečnost je totiž taková, že ani nejmodernějším antimykotikům se 100% mykologické vyléčení nedaří. Praktické zkušenosti ukazují, že u 20 %–30 % onychomykóz (hlavně u osob Nejdůležitější je prevence infekcí, recidiv a reinfekcí. Meziprstní prostory je nezbytné po každém sprchování ještě jednou „domýt“, opláchnout nadbytkem vody, šetrně osušit a vyměnit ručník. Punčochy a punčochové kalhoty lze dnes pohodlně zbavit infekčních zárodků praním v moderních elektrických pračkách při použití pracích prostředků renomovaných firem a teplotě 60 °C. Tento postup se dá použít také u sportovní plátěné obuvi, krátí se tím však její životnost. Chemicky dezinfikovat kožené předměty, rukavice a obuv je nezbytné. Po návštěvě sprch, saun a jiných suspektních prostor je vhodné po příchodu domů pečlivě ošetřit kůži plosek a meziprstí. Na návštěvy domácností, kde je zvykem se přezouvat, je vhodnější přinášet s sebou vlastní obuv. Také provozovatelům veřejných sportovních a hygienických zařízení připadá morální povinnost bránit klienty před onemocněním pravidelnou dezinfekcí podlahových prostor. zdroj: www.ordinace.cz 47 Hefimánek prav˘ Lidové názvy kamilky, králíčky, marunka, jahodníček, voňavý rmen PÛvod a v˘skyt Výskytuje se v Evropě a v Asii. S obilným osivem byl zavlečen do Severní Ameriky. Roste na polích mezi bramborami, řepou a obilím, na skládkách, u zdí apod. Jelikož jeho spotřeba ve farmaceutickém průmyslu je značná, pěstuje se v polních kulturách. Sbíraná droga květ – Flos chamomillae vulgaris âas a zpÛsob sbûru Květní úbory se sbírají od května do října. Sběr se provádí ručně speciálním hřebenem nebo strojově. Stopky květů nesmějí být delší než 2 cm. Úbory musí být plně vyvinuté, se žlutými trubkovitými květy rozkvetlými nejvýše do jedné třetiny lůžka. Příměs nerozvitých úborů a listů drogu znehodnocuje. Čím častěji se květy trhají, tím více nových rostlina vytváří, tím vyšší je výnos. Jelikož je heřmánek siličná droga, vyšší teplota jej znehodnocuje. Musí se sušit ve stínu v dobře větrané místnosti, v maximální vrstvě 2 cm. Umělá teplota při sušení nesmí překročit 40 °C. Při sušení se nesmí obracet, neboť se rozpadá. Pomalým sušením ztrácí nejen barvu, ale i obsahové látky; špatně usušený heřmánek se pro farmaceutické účely nehodí. Drogu skladujeme v papírových pytlích nebo v kontejnerech, nikdy v igelitových sáčcích nebo nádobách z umělé 48 Čeleď: Hvězdnicovité – Asteraceae hmoty. Netlačíme jej do obalů pěstí, pouze mírně pěchujeme otevřenou dlaní nebo prkénkem a opatrně sklepáváme natřásáním obalu. Sesychací poměr je 5:1. Dobře ošetřené kultury dávají výnos až 20 kg suchých květů z 1 aru. NejdÛleÏitûj‰í obsahové sloÏky Droga obsahuje silici s chamazulenem, bisabololem a farnesenem, flavonové glykosidy, apigenin. Významné jsou i hořčiny a sliz. Nejúčinnější součástí heřmánku je silice, která se skladováním rychle vytrácí. Proto droga nesmí být starší jednoho roku. Praktické vyuÏití Vnitřně jako karminativum, spasmolytikum a diaforetikum, zevně jako antiflogistikum, adstringens a mírné antiseptikum. Heřmánek je „všelékem“, zvláště u malých dětí. Napomáhá pocení, mírní křeče, působí protizánětlivě, má dobrý vliv na celkový nervový systém, ulehčuje stolici. Heřmánková mast se používá na hemoroidy i k léčení ran. Heřmánkový olej při neuralgiích a loupání v končetinách. Při bolestech očí se na zavřené oči přikládá teplý obklad z heřmánku uvařeného v mléce. Významné je uplatnění heřmánku v kosmetice. Řada kosmetických přípravků obsahuje heřmánkové výtažky nebo silici s obsahem chamazulenu. Jejich účinek na pokožku je regenerační, uklidňující, hojivý a má čisticí schopnosti. z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit Chamomilla recutita Zelená lékárna Mléãné bakterie a jejich v˘znam v pfiirozené ochranû ãlovûka Î ijeme v organickém prostředí, které nás ohrožuje, ale také nám pomáhá. Mikroorganismy, které nás obklopují, nevidíme, máme však o nich informace a snažíme se účelově či podvědomě se před nimi chránit. Ale ne všechny mikroorganismy nás ohrožují. Některé člověk dokonce potřebuje k zajištění fyziologických procesů ve vlastním organismu či k ochraně před jinými agresivními mikroorganismy. Výživa je přirozenou složkou života člověka. Společně s potravou, i tepelně upravenou, člověk přijímá řadu různých mikroorganismů. Tyto již krátce po narození osídlí trávicí trakt člověka. Účinkem kyseliny solné v žaludeční šťávě se řada bakterií zničí, a tak jich nacházíme v prvních částech tenkého střeva pouze omezené množství. V dalších částech trávicí trubice bakterií pozvolna přibývá. Za optimálních podmínek tak vytvářejí bakterie přirozenou střevní flóru člověka. Mléčnými bakteriemi produkovaná kyselina mléčná má schopnost blokovat růst patogenních mikroorganismů ve střevě. Růst patogenních, tedy nemoc vyvolávajících mikroorganismů může být zastaven i řadou antimikrobiálních látek, které Lactobacillus (mléčná bakterie) produkuje. Lactobacillus blokuje tzv. enterotoxiny, které vznikají při pomnožení některých patogenních mikroorganismů v trávicím traktu člověka, překonávají střevní bariéru a ohrožují celý organismus. Mléčné bakterie v organismu napomáhají i v řadě dalších příznivých fyziologických procesů. Především zlepšují trávení bílkovin a štěpení mléčného cukru, laktózy, která u některých lidí může vyvolávat nadýmání, průjmy apod. Svým účinkem na některé enzymy snižují mléčné bakterie toxický, zvláště pro růst nádorů příznivý vliv některých složek potravy. Mléčné bakterie příznivě regulují hladinu cholesterolu, který se za dalších podmínek uplatňuje v rozvoji aterosklerotických procesů v organismu. Za účasti mléčných bakterií se v trávicím traktu syntetizují některé vitaminy (tiamin, riboflavin, pyridoxin, niacin, vitamin B12, kyselina listová a pantotenová). Vedle mléčných bakterií získaných v mléčné stravě je můžeme podávat i koncentrovaně v kapslích. Mléčné bakterie mají uplatnění zvláště v této koncentrované formě při průjmovém onemocnění. Lactobacillus umožní snadněji upravit střevní flóru. Pokud je člověk léčen antibiotiky, dochází často – podle charakteru antibiotika – ke zničení přirozených bakterií ve střevním traktu. To se může projevit jako tzv. dismikrobie a objeví se průjmové onemocnění. Výhodné je proto předejít této situaci a pacientovi léčenému určitými antibiotiky podávat souběžně mléčné bakterie. S mléčnými bakteriemi v léčbě pacientů s onemocněním trávicího traktu máme velmi dobré zkušenosti. Tyto zkušenosti, dnes vědecky více podložené, jsou ověřeny historií. Doporučujeme proto mléčné bakterie doplňovat ve výživě nemocných s určitým onemocněním trávicího traktu. Mléčné bakterie v naší výživě jsou vhodné i v rámci prevence některých onemocnění. PR Kanadské mléčné bakterie LACTOBACILLUS LACTOBACILLUS ACIDOPHILUS Zcela přírodní léčivo bez škodlivých účinků na organismus Každá kapsle obsahuje 2 miliardy živých bakterií, které příznivě působí na člověka. Mléčné bakterie jsou součástí přirozené mikroflóry. Pediatrická společnost České lékařské společnosti souhlasí s vhodným podáváním kanadských mléčných bakterií kojencům od 8. měsíce věku. ND Použití: ● k obnovení střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky, cytostatiky nebo po léčbě ozařováním ● k léčbě a prevenci průjmu ● k léčbě trávicích poruch s nejrůznějšími příznaky (průjem, bolesti břicha, nadýmání, nechutenství, únava, zácpa) ● ke snížení hladiny cholesterolu ● ke snížení rizika vzniku rakoviny střev ● k přirozenému odstranění zácpy ● ke zlepšení snášenlivosti laktózy u laktózových intolerantů ● ke zlepšení využití minerálů z potravy Na Florenci 7- 9, 110 00 Praha 1 tel./fax: +420 222 328 263 www.rougier.cz YOGURT ACIDOPHILUS Už od mládí je třeba sledovat, jestli se na nohách netvoří křečové žíly. Problém zvan˘ kfieãové Ïíly D ědičnost je hlavním původcem křečových žil (varixů). Vyskytují-li se u jednoho, nebo dokonce u obou rodičů, je možné předpokládat, že až s 90% jistotou se objeví i v dalších generacích. komplexy, které znemožňují plnohodnotnou prezentaci jinak pěkných nohou. A to zcela zbytečně, protože nyní již existují metody, jak se křečových žil zbavit, a to dokonce bezbolestně a s dobrým kosmetických efektem. Jaké moÏnosti nabízí souãasná medicína? Nejlepší výsledný efekt je dosažen kombinací různých způsobů léčby, které se doplňují. Předpokladem kvalitní léčby je důkladné ultrazvukové du- Kdy vznikají kfieãové Ïíly? Křečové žíly se mohou objevit již v dětském věku, většinou v pubertě. Nejvíce bývají ohroženy ženy s dědičným zatížením při užívání hormonální antikoncepce a v těhotenství (během prvního těhotenství vznikají varixy u dvou z deseti a během druhého a dalšího už u osmi z deseti žen). Jako civilizační choroba postihují křečové žíly každou třetí ženu a každého čtvrtého muže, a to jak v Evropě, tak v Americe. Svými komplikacemi způsobují daleko větší pracovní neschopnost než srdeční choroby. Hyzdícími kosmetickými projevy výrazně ubírají na kráse, způsobují 50 Fotografie dokumentující stav nohou před zásahem a po něm plexní barevné vyšetření, které by v současné době nemělo chybět před jakýmkoliv rozhodnutím o léčbě. Ta probíhá buď konzervativně, nebo radikálně. Pokud jde o konzervativní léčbu, zdravotní elastické punčochy a léky (venofarmaka), tak musíme vědět, že tato léčba varixy neodstraní ani nevyléčí, ale působí hlavně preventivně – zabraňuje zhoršování a zmírňuje obtíže. Schopnost křečové žíly odstranit má až radikální léčba. Při ní se využívá celá řada metod. Při laserové léčbě se používají speciální cévní lasery. Laser je vhodný k odstranění těch nejmenších a nejjemnějších žilek – mikrovarixů, kde dosahuje těch nejlepších kosmetických výsledků. Používá se tedy z důvodů kosmetických. Doporučuje se až jako poslední v řadě metod, a to až po operaci a sklerotisaci. Zdravotní pojišťovny se na úhradě neúčastní. Sklerotisace je tzv. injekční léčba. Co nejtenčí jehlou se Nové metody Víte, že... do žíly vpraví speciální roztok, který způsobí, že žílou přestane proudit krev, žíla se zprvu změní ve vazivový pruh, který se postupně vstřebává až se ztratí. Po sklerotisaci následuje komprese. Tato metoda se používá jen u drobných křečových žil a většinou jako doplněk po operaci. U větších žil nemá efekt ani trvalý, ani kosmetický. U mikrovarixů je třeba se připravit na to, že i po sebelepší péči se časem tyto drobné žilky opět objeví, což vůbec nebrání dalším sériím sklerotisací a laserového ošetření. Nejstarším radikálním způsobem léčby je klasická operace varixů. Je-li operace správně a kvalitně provedena, může dosahovat dobrých výsledků. Je však zatížena vyšším procentem operačních komplikací. Nedá se použít pro všechny křečové žíly. Spočívá v odstranění křečových žil i s hlavním žilním kmenem od kotníku až do třísla. Je spojena s několikadenním pobytem v nemocnici, několikatýdenní pracovní neschopností a je plně hrazena zdravotní pojišťovnou. Nejmodernûj‰í kosmetická léãba Vůbec nejnovější metody léčby jsou založeny na způsobu uzavření žíly zevnitř (Laser, radiofrekvenční přístroj), nejsou to tedy v podstatě metody operační, ale katetrizační. Jejich snahou je vyhnout se náročnější části v léčbě, kterou bezesporu představuje operace. Proto nepřekvapí, že jejími původními a hlavními propagátory jsou spíše kožní specialisté, rentgenologové a internisté. Metoda má za cíl uzavřít hlavní rozšířený žilní kmen, který způsobuje vznik varixů. Z drobného řezu se do rozšířené žíly zavede speciální sonda (katetr), kterou se žíla uzavře. Vzhledem k tomu, že metoda je určena k likvidaci hlavního žilního kmene, který nemusí být vždy postižen chorobou, není tento způsob léčby určen pro všechny pacienty, ale jen pro některé, zde ale může dosahovat výborných výsledků. Nejnovější metody se ve větším používají teprve od roku 1999. To je zatím příliš krátce na to, než aby se výsledky daly hodnotit z dlouhodobého hlediska.Tyto metody nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami a jejich cena vzhledem k ceně Laseru, radiofrekvenčního přístroje, a ceně samotných sond na jedno použití je vyšší. Na řadě pracovišť se dnes používají novější operační metody, které jsou schopny šetr- Nové metody nějším způsobem křečové žíly vyřešit, a to s lepším kosmetických efektem, bez hospitalizace, pracovní neschopnosti, prakticky téměř bezbolestně a většinou s dlouhodobým efektem. Moderní kliniky vychází z původní metody CHIVA (1988), která spočívá v tom, že na základě duplexního ultrazvukového vyšetření se sérií podvazů rozšířených nemocných žil usměrní původní patologický směr krevního proudu tak, aby se rozšířené žíly zmenšily a vymizely. Cílem je vyřešit všechny nemocné žíly s tím, že zdravé jsou ponechány. Po operaci pacient odchází domů po svých a do práce může jít další den. Dalším typem operace je kosmetická flebectomie, která se používá k odstranění malých, ale i větších křečových žil. Nemocná žíla se z těla odstraní z drobných řezů. Protože nepostihuje samotnou podstatu vzniku varixů, která je na úrovni hlubokých žil, je i přes výborný kosmetický efekt zatížena recidivami – znovuobjevením varixů. Proto ji doporučujeme jako součást a doplněk operací řešících původ varixů. MUDr. Ota Schütz Hypnózou lze vyvolat déjà vu ritským psychologům se u skupiny dobrovolníků podařilo vyvolat pocity podobné déjà vu – tedy stavu, kdy člověk má intenzivní dojem, že určitý okamžik už v minulosti prožil, nebo se setkává s něčím neznámým a má pocit, že to dobře zná. Podle vědců z Leedsu tyto pocity patrně souvisí s dosud B neprobádanými centry v mozku. Ke svým závěrům došli britští vědci poté, co dobrovolníky uvedli do hypnotického spánku. Předtím každý z nich zhlédl sadu obrázků. Když se dobrovolníci z hypnózy probudili, ukázali jim vědci mezi známými obrázky také několik obrázků neznámých. Při pohledu na některé z nich pak dobrovolníci prožívali silné pocity, že je již v minulosti viděli. „Studie se celkem zúčastnilo 18 dobrovolníků. Deset osob prožilo mimořádný až mysteriózní zážitek a pět z nich přitom přímo hovořilo o jevu déjà vu,“ uvedli ve své studii britští odborníci. red 51 H ormony jsou důležitou součástí složitého systému, který udržuje jednotu vnitřního prostředí spolu se systémem nervovým (mozek, mícha, nervy) a se systémem imunitním, který je zaměřen na obranu lidského těla proti škodlivým vlivům z vnějšku (např. infekce). Štítná žláza u člověka váží asi 20 gramů a je uložena na krku. Je proto dostupná různým způsobům vyšetřování od pouhého pohledu a pohmatu až po složité metody používající moderní vyšetřovací techniku. Její uložení rovněž umožňuje snadný odběr vzorku tkáně k podrobnému mikroskopickému vyšetření, které je někdy nutné pro správné stanovení diagnózy. V˘znam ‰títné Ïlázy pro zdrav˘ Ïivot NepodceÀujme péãi o ‰títnou Ïlázu ·títná Ïláza patfií mezi tzv. Ïlázy s vnitfiní sekrecí. Znamená to, Ïe vyluãuje své produkty (oznaãované jako hormony) pfiímo do krevního obûhu. Krevní cestou se hormony dostávají do celého tûla, a pÛsobí tudíÏ v‰ude od mozku aÏ po konãetiny. 52 Hormony štítné žlázy jsou nezbytné pro vývoj jedince od početí, přes dobu pobytu zárodku v mateřském těle, dále pak během růstu od porodu až do konce dospívání. I v dospělosti a ve stáří jsou hormony štítné žlázy nezbytné pro udržení správné látkové přeměny (metabolizmu). Při jejich nedostatku se veškeré děje v těle zpomalují, jejich nadbytek vede naopak k urychlení běžných pochodů. Pro tvorbu svých hormonů (označují se jako tyroxin a trijodotyronin) štítná žláza nezbytně potřebuje přívod jódu z vnějšku. Bez jódu se nemohou tvořit účinné hormony štítné žlázy, protože jód je jejich nezbytnou součástí. Žijeme bohužel v prostředí, kde obsah jódu v půdě, ve vodě a v rostlinách je nízký (zdrojem jódu je v současné době především mořská voda, to značí, že oblasti od moře vzdálené trpí obvykle jeho nedostatkem). Snížený přívod jódu je celosvětově nejčastější příčinou poruch štítné žlázy. Statistiky říkají, že asi 1,6 miliardy obyvatel Země žije v prostředí s nedostatkem jódu, a lidé jsou tak často posti- ženi různými chorobnými důsledky tohoto stavu. V našich podmínkách je celospolečenským programem zajištěn dostatečný přívod jódu potravou ve formě jódem obohacené soli. Proto jsou choroby způsobené nedostatkem jódu u nás poměrně vzácné. Zato neustále stoupá výskyt tzv. autoimunitních chorob štítné žlázy. Děje se tak v rámci celkového výskytu nemocí z poruch imunity, tzn. nemocí alergických (kožní vyrážky, senná rýma, astma atd.) a chorob označovaných jako autoimunitní nemoci. Při autoimunitě dochází omylem imunitního systému k poškozování částí vlastního těla. Vznikají tak chronické záněty kloubů, ledvin, jater, cukrovka a také právě nemoci štítné žlázy. Jak ãasté je onemocnûní u nás? Donedávna většina lidí, včetně odborníků, žila v představě, že nemoci štítné žlázy jsou vzácné. V současné době statistiky ukazují, že postihují u nás nejméně 5 % populace, jsou asi 5krát častější u žen než u mužů a jejich výskyt s věkem stoupá. Znamená to například, že ženy ve věku nad 50 let jsou postiženy nemocemi štítné žlázy v 10 –20 %. Důležité je, že nemoci štítné žlázy se často kombinují s dalšími autoimunitními chorobami a že ve svých důsledcích zvyšují riziko celé řady chorob srdce a cév. Jak se nemoci ‰títné Ïlázy projevují Je nutno zdůraznit, že neexistuje žádný příznak, který by byl specifický. Jde vždy o kombinaci celé řady příznaků a potíží, jejichž správné vyhodnocení je někdy obtížné i pro odborníka – endokrinologa. Obecně lze říci, že nemoci štítné žlázy se mohou projevovat specificky v oblasti krku, kde štítná žláza leží. Pacient nebo jeho okolí si všimne, že se na Diagnóza krku objevila boule, že se zvětšuje obvod krku, nemocný tam pociťuje nepříjemný tlak nebo i bolest, případně mohou nastat poruchy polykání a dýchání, dostavuje se chrapot a hlas hrubne. Celkové příznaky pak zahrnují především známky poruchy funkce štítné žlázy. Při její snížené činnosti se objevuje únava, spavost, zimomřivost, ztuhlost svalů, zácpa, dochází k prosáknutí podkoží na obličeji a na rukou, kůže je suchá a chladná. Obvykle dochází k mírnému až střednímu růstu hmotnosti. Při lékařském vyšetření bývá pak odhalena celá řada dalších změn. Mezi vážné příznaky patří zvýšení cholesterolu a dalších tuků v krvi, které zvyšuje riziko aterosklerózy. Při zvýšené činnosti štítné žlázy je nemocný neklidný, překotný, hůře spí, nesnáší teplo, více se potí. Později se objevuje slabost svalů na končetinách. Třes rukou někdy ztěžuje psaní. Dále si nemocní stěžují na bušení srdce, pálení očí, někdy i na poruchy vidění a sklon k průjmům. Tělesná hmotnost klesá, někdy velmi prudce, například o 10–15 kg za měsíc. Běžné je řídnutí vlasů. I zde lékařské vyšetření identifikuje celou řadu dalších poruch. Závažným rizikem je nepravidelná srdeční akce. Vzácně jsou záněty štítné žlázy spojeny s celkovými známkami zánětu, tj. s horečkami, celkovou slabostí, schvá- ceností a při lékařském vyšetření jsou zjištěny celkové zánětlivé změny. Prevence Základem je, jak už bylo řečeno, přiměřený přívod jódu potravou. Pokud jíme pestrou vyváženou stravu a solíme přiměřeně solí obohacenou jódem, máme zaručený takový přívod jódu, který umožňuje normální činnost zdravé štítné žlázy. Kromě soli jsou zdrojem jódu mořské produkty a v poslední době i mléko. Tento přirozený přísun nestačí u těhotných a kojících žen, kdy je nutno jód v dostatečné míře dodávat nejen matce, ale i plodu (kojenci). Tehdy se doporučuje podávání jódových tablet nebo směsí vitaminů a minerálů, které jód také obsahují. Při některých chorobách je rovněž nutný zvýšený přívod jódu, takže rozhodnutí je nutno vždy ponechat na lékaři. V novější době se setkáváme s opačným extrémem, tedy nadbytečným přísunem jódu, zejména ve formě uvedených vitamino-mi- nerálových směsí. K tomto jevu dochází především u dětí, jejichž rodiče se domnívají, že čím více jódu dítě dostane, tím vyšší bude mít inteligenci. Bohužel nic takového neplatí. Naopak, překročení optimální hladiny jódu může v pozdějším věku zvyšovat riziko jiných chorob štítné žlázy. MoÏnosti léãby Je nesporné, že tuto léčbu uskutečňuje lékař. Podle závažnosti a druhu nemoci to může být praktický lékař nebo odborník – endokrinolog, a to vždy ve vzájemné spolupráci. Protože onemocnění štítné žlázy jsou většinou chronická, je obvykle nutná léčba dlouhodobá, což klade někdy zvýšené nároky na vzájemnou spolupráci pacienta a lékaře. Je nutno trpělivě budovat vztah vzájemné důvěry, který předpokládá oboustrannou informovanost a upřímnost. Pacient má právo na podrobné poučení a na spoluúčast na rozhodování o výběru léčebných postupů. Definitivní roz- hodnutí o operaci štítné žlázy nebo jiném zákroku zásadního charakteru je plně v rukou informovaného pacienta. Na druhé straně je nepochybné, že léčba nemocí štítné žlázy je často komplikovaná, podílí se na ní celá řada odborníků a vyžaduje hluboké znalosti, které běžný pacient mít nemůže. Je tedy při hodnocení svého zdravotního stavu a výběru léčebných postupů většinou odkázán právě na svého ošetřujícího lékaře. Ten musí, jak již bylo uvedeno, srozumitelně objasnit nemocnému vše, co pro svou aktivní účast na léčebném procesu potřebuje. Pouze za těchto podmínek je možná léčba, která bude v maximální míře účinná a umožní nemocnému v drtivé většině případů plnohodnotný život. Závěrem je možno říci, že budeme-li o svou štítnou žlázu po celý život přiměřeným způsobem pečovat, nebudeme o její existenci prakticky nic vědět, což lze v daném případě považovat za stav téměř ideální. Prof. MUDr. Václav Zamrazil, DrSc. Endokrinologický ústav, Praha Na historické fotografii je muž s typickým voletem. Harmonický skalpel Jednou z moderních metod, která se mimo jiné používá i při operacích štítné žlázy, je operace pomocí tzv. harmonického skalpelu, kdy je řez tkáně prováděn na základě ultrazvukového kmitání operačního nástroje. Skalpel současně staví krvácení v ráně (provádí koagulaci), což napomáhá lepšímu přehledu a preciznosti operačního zákroku. S klasickým skalpelem, ostrým nožem používaným v chirurgii, nemá harmonický skalpel nic společného. „Čepel“ harmonického skalpelu má tvar háčku, skládajícího se z několika hran a různě velkých Diagnóza plošek, které slouží k aplikaci ultrazvukové energie. Výhod má harmonický skalpel hned několik. Chová se velmi šetrně k okolním strukturám, které tepelně nepoškozuje a hlavním benefitem pro pacienta je tedy díky nespálené a méně traumatizované tkáni menší bolestivost a rychlejší rekonvalescence. Harmonický skalpel se stal synonymem pro revoluční změnu přístrojové techniky a skrývá v sobě 15 let intenzivní práce početného vývojového týmu. Časem lze očekávat významné rozšíření jeho používání. 53 Víte, že... RÛzné typy placeba mají odli‰né úãinky ýsledky studie britských vědců otištěné v časopise British Medical Journal ukazují, že mezi různými typy placeba existují značné rozdíly. Vědci ke svému zkoumání využili 270 pacientů s chronickými bolestmi ramene a rozdělili je do dvou skupin. V první fázi studie podstoupili pacienti z první skupiny „falešnou“ akupunkturu, V zatímco pacienti z druhé skupiny užívali placebo ve formě léku. V této fázi výzkumu se neprojevil žádný podstatný rozdíl v účincích obou typů placeba. Ve druhé fázi však vědci srovnávali účinky „falešné“ a pravé akupunktury s účinky léků a placeba. Přitom zjistili, že pacienti, kteří podstoupili „falešnou“ akupunkturu, vykazovali výraznější zmírnění bolesti než ti, kteří užívali placebo ve formě léků. Vědci také zjistili, že placebo působí na subjektivní vnímání vedlejších účinků léčby. Před zahájením pokusu totiž výzkumníci upozornili své pacienty na to, že mohou pociťovat dočasnou bolest (u akupunktury) nebo únavu (u léků). Na tyto obtíže si pak skutečně stěžovalo 25–31 % pacientů ve skupině užívající placebo, ačkoli u nich účinná látka či skutečná akupunktura vůbec nebyla aplikována. red 54 M očová infekce (uroinfekce) je stav, při kterém lze prokázat přítomnost choroboplodných zárodků v moči a nebo ve tkáních močového ústrojí. Tyto infekce jsou vyvolávány především bakteriemi, méně již například mykoplazmaty, plísněmi a viry. Močové infekce jsou v naší populaci velmi rozšířené – zaujímají druhé místo za infekcemi dýchacích cest. Chlapci jsou v novorozeneckém období, vzhledem k vyššímu výskytu vrozených vad močových cest, postiženi infekcí 3–5krát častěji než dívky. Po 3. měsíci věku už jejich výskyt klesá. U děvčat v batolecím věku výskyt uroinfekcí narůstá a je relativně konstantní až do období puberty. Tehdy dochází opět k vzestupu infekcí a další výrazný nárůst bývá zaznamenán u žen v reprodukčním věku. Ten trvá až do 5. a 6. dekády jejich věku, kdy se procento výskytu mezi oběma pohlavími vyrovnává. Nejčastějšími jsou infekce tzv. dolních močových cest, tedy močové trubice a močového měchýře. Pfiíãiny moãov˘ch infekcí Bakteriální infekce močových cest pochází ve více než 95 % z oblasti zevního ústí močové trubice, hráze a konečníku. „Běžné“ infekce způsobuje bakteriální osídlení tlustého střeva, tzv. nemocniční infekce vznikají pak nejčastěji v souvislosti s diagnostickými nebo operačními výkony v močových cestách. U žen ještě přichází jako zdroj uroinfekce v úvahu pochva, která je osídlena řadou bakteriálních kmenů, které nemusí způsobovat klinické gynekologické obtíže. Pokud však není ložisko v pochvě správně ošetřeno, přicházejí ženy k lékaři s opakujícími se infekcemi. Normální flóra v pochvě, s fyziologicky nízkým pH4, je důležitým prvkem v ochraně proti osídlení sliznice vaginy pato- Moãové genními kmeny. Je proto vhodné upozornit ženy, které infekcemi močových cest a pochvy trpí, na riziko nadměrného užívání hygienických přípravků, které toto pH mění. Infekce močových cest se také vyskytuje například u 10 % těhotných žen. K obdobnému stavu dochází i v době menopauzy, kdy se snižuje přirozené osídlení pochvy bakterií Lactobacillus acidophillus. Za rizikové faktory vedoucí k uroinfekci u mladých mužů se považují: nechráněný anální koitus, zúžená předkožka, imunodeficitní stavy a nechráněný vaginální styk se ženou s masivní kolonizací pochvy uropatogeny. U mužů mladších 50 let se udává souvislost výskytu uroinfekce s přítomností nerozpoznané nebo nově vzniklé vady v močových cestách, proto je třeba důkladně vyšetřit muže mladšího a středního věku právě s ohle- Bakterie dem na překážku v močových cestách, nádor či kámen. Obzvláště časté infekce vyvolané chlamydiemi, mykoplazmaty a ureaplazmaty jsou v populaci teenagerů a mladších lidí. Ty nemusí, zvláště u mužů, způsobovat žádné viditelné obtíže. U děvčat či žen mohou být naopak příčinou velmi často se opakujících zánětů, zvláště pak, pokud nejsou adekvátně léčeny – a to u obou partnerů. Méně častými jsou infekce, které vznikají vnitřním přenosem krví (hematogenně) ze zánětlivých ložisek uložených na jiném místě v organismu. Diagnóza infekce Léãba Mykoplazmata Projevy infekcí dolních moãov˘ch cest Močové infekce se projevují nepříjemnými příznaky, jako je časté nucení k močení, pálení a řezání při močení, zvláště při domočování, bolesti za stydkou kostí či v oblasti močové trubice. Častým doprovodným jevem močových infekcí může být i krev objevující se v moči, někdy teploty, celková únava a schvácenost. U mužů bývají infekce doprovázeny bolestmi nadvarlat, varlat či na hrázi, zvláště pak, pokud infekce napadne i jiné orgány. Diagnóza Tam, kde nejsou jiné závažné příčiny a jedná se o tzv. nekomplikovaný zánět dolních močových cest, se po nasazení antibiotik stav rychle upravuje a dochází k návratu k úplnému zdraví. V případě výše uvedených projevů by měl pacient zvýšit příjem nedráždivých tekutin, eventuálně užít nějaké léky proti bolesti a hlavně navštívit svého praktického lékaře, který většinou odebere moč do sterilní nádoby a odešle ji na bakteriologické vyšetření ke stanovení patogena, který tento stav vyvolal, popřípadě odešle pacienta na specializované urologické pracoviště k dalšímu vyšetření. U rizikových skupin (teenageři) je vhodné také vyšetření na pohlavně přenosné patogeny. Již v počátečním stadiu jsou nasazována širokospektrá antibiotika, Urologická klinika® Praha 1, Senovážné nám. 23, budova C, přízemí Komplexní urologická péče včetně operačních výkonů sonografie inkontinence urodynamika litiázu fyzioterapie dietologie poradny pro erektilní nadstandartní péče návštěvní služba dysfunkce tel.: 224 142 424, 774 SESTRA – nebo 774 737 872 774UROLOG – nebo 774 876 564 www.urologickaklinika.cz která mají podle zkušeností u močových infekcí dobrý účinek. Tato léčba může být na základě výsledků bakteriologického vyšetření následně změněna. V průběhu léčby je samozřejmě vhodný vyšší příjem tekutin, nedráždivá strava, pravidelné močení a, pokud je to nutné, také léky proti bolesti. Během několika dnů tento stav odezní. Oddalovat zahájení léčby není vhodné, zvláště pro riziko posunu infekce na horní močové cesty. Zánět má pak mnohem bouřlivější a nepříjemnější průběh, např. s nutností pracovní neschopnosti. www.erekce.org Prevence infekcí Zvláště tam, kde pacient trpí opakovanými záněty, je zapotřebí dodržovat pravidelný příjem tekutin (minimálně 2 litry v průběhu 24 hodin), pravidelně močit – tzn. nepředržovat močení, pokud to okolnosti přímo nevyžadují. Po pohlavním styku je vhodné se jít vymočit, při rizikových technikách koitu pak používat kondom. V případě výše zmíněných projevů zánětu je pak nutno neprodleně vyhledat odbornou lékařskou pomoc. MUDr. Libor Zámečník, FEBU Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha 55 Ch lamydiová infekce je dnes nejrozšířenější pohlavní nemocí, která v nejvyspělejších zemích světa postihuje až 35 % obyvatelstva. Naštěstí ji lze pomocí antibiotik úspěšně vyléčit. Co jsou to chlamydie? Chlamydie jsou bakterie s velice rychlou rozmnožovací schopností – v jedné infikované buňce se může vyskytovat až několik tisíc chlamydií. Nebezpečí, které pro organismus tyto bakterie představují, spočívá především v tom, že postiženou buňku usmrcují a napadají další zdravé buňky. Riziko pro infikovaného člověka je především v tom, že velká část takto postižených lidí (více než polovina) nemá vůbec žádné příznaky této choroby a infekce se tak těžko zachytí. To pak může vést k vážným poškozením řady orgánů, především těch pohlavních. Velké nebezpečí nevyléčené chlamydiové infekce spočívá mimo jiné ve vlivu chlamydií na plodnost žen. Nejsou ale výjimkou ani nemoci, jako je průduškové astma, ischemická choroba srdeční či ateroskleróza. Jak se chlamydiová infekce léãí? Chlamydie jsou úporným onemocněním, které se sice léčí antibiotiky, ale často dochází k recidivám. Proto se hledají nová antibiotika a metody (např. enzymoterapie), jak účinnost léčby zvýšit. Po zjištění infekce (je prokazatelná už týden po nákaze) ce). Naprosto zásadní také je, aby se léčili oba partneři a vyhnuli se tak případnému pingpongovému efektu. Prevence Chlamydie pod mikroskopem odebere lékař vzorek z močové trubice u mužů a z děložního krčku u žen. V průběhu léčby je pak důležité neukončit léčbu dříve, než určí lékař (většinou tři týdny), a v jejím průběhu zachovávat naprostou sexuální zdrženlivost (včetně masturba- Vzhledem k tomu, že chlamydiová infekce se přenáší především sexuálním stykem, je prvním pravidlem prevence partnerská věrnost. Nemoc se však může přenášet i přímým kontaktem s infikovaným prádlem, kapesníky, ručníky a podobně, a tak je třeba dbát i základních hygienických norem: tedy na prvním místě používat výhradně své vlastní předměty denní potřeby. Při návštěvě koupališť, saun či solárií bychom pak měli svou obezřetnost ještě zvýšit. zpracoval jp NepodceÀujme chlamydie 56 Diagnóza Pálí vás Ïáha? P álení žáhy neboli pyróza se vyskytuje denně u jedné desetiny obyvatelstva. Nejméně polovina těhotných žen má příznaky refluxní choroby, a z toho jedna čtvrtina je má dokonce denně. Jak je vidět, nejedná se tedy o problém nijak vzácný a v žádném případě přehlédnutelný. Hemoroidy rými vás vybaví lékař. Spíše než obtížně bojovat s nepříjemným pálením je vhodnější těmto stavům předcházet. Pomocí několika režimových opatření, která pacienta většinou ani příliš neomezují, je možno dosáhnout celkem dobrých výsledků a zabránit tak situacím vyžadujícím dlouhodobé podávání léků. Proã pyróza vzniká Stapler Longova metoda Profesor Antonio Longo z italského Palerma je vynikající chirurg, kterého proslavila zcela nová operační metoda. Vyvinul ji a uvedl do klinické praxe v roce 1993, a nese proto jeho jméno. Jedná se o převratnou operaci konečníku, při které se používá speciální přístroj, tzv. cirkulární stapler. Cirkulární proto, že dokáže vyříznout část sliznice uvnitř konečníku po celém jeho vnitřním obvodu. Stapler, anglicky „sešívačka“, se mu říká proto, že ihned po řezu a odstranění části nemocné tkáně sliznici opět sešije. Cirkulární stapler tedy funguje jako kruhový chirurgický nůž a kruhový sešívací nástroj v jednom. Do dnešní doby jím bylo v Evropě provedeno přes 55 000 zákroků. V České republice se používá omezeně, pouze na některých pracovištích. Operace Longovou metodou je téměř bezbolestná, provádí se v krátké celkové nebo páteřní anestesii a trvá asi 20 minut. Operovaný pacient zůstává v nemocnici 1–3 dny a pracovní neschopnost trvá asi týden. A jaké je konkrétní využití Longovy metody v chirurgii? Používá se např. při odstraňování hemoroidů, drobných nádorů tlustého střeva nebo při léčbě zácpy. Právě možnost léčby poruch vyprazdňování tlustého střeva touto metodou není veřejnosti příliš známá. Přitom světové statistiky udávají, že poruchou vyprazdňování trpí v různé míře více jak 20 % populace a zácpou až 18 % dotázaných. Převážně bývají postiženy ženy ve vyšším věku. Více najdete na www.hemoroidyinfo.cz a na www.defekace.cz. 58 Příčinou nepříjemného pocitu pálení žáhy – pyrózy – je zpětný návrat kyselého žaludečního obsahu do jícnu, který je následně tímto obsahem bolestivě drážděn. Proč k tomu dochází? Důvodem je porucha uzávěrového mechanismu v dolní části jícnu. V důsledku nedokonalého těsnění neproniká žaludeční obsah pouze po směru, tj. do dvanáctníku a dalších částí tenkého střeva, ale krátce se vrací i zpět do dolních partií jícnu. Jednou z příčin poruchy uzávěrového mechanismu může být tzv. hiátová kýla. Jde o stav, kdy se žaludek vysouvá otvorem v bránici podél jícnu vzhůru z břišní dutiny do hrudníku. Kýla je způsobena specifickou poruchou vývoje vazivového aparátu. Podílí se na ní i nadváha. Samotná přítomnost hiátové kýly ovšem ještě nemusí současně znamenat přítomnost refluxu. Jak se refluxní choroba projevuje? Prevence Riziku tohoto nepříjemného onemocnění jsou vystaveni zejména ti jedinci, kteří podléhají hektickému životnímu stylu, stravují se nepravidelně, požívají jednorázově velké porce jídla a nedopřávají si po jídle dostatek přirozeného odpočinku. Častou příčinou refluxní choroby provázené nepříjemným pálením žáhy je i vysoký stupeň obezity. Velkou pomoc proto může představovat úprava stravování. Snížení objemu stravy, častější a malé porce. Nevhodné je například polehávání po jídle a noční jídla. Individuálně je možno vyloučit některé dráždivé potraviny a nápoje. Také je vhodné snížit tělesnou váhu a nekouřit. Pokud byla při gastroskopickém vyšetření u pacienta diagnostikována tzv. hiátová hernie (viz výše), je riziko refluxní choroby jícnu opět zvýšené. Nezpůsobuje-li však kýla obtíže, není důvod k jejímu léčení. zdroj: www.ordinace.cz Refluxní choroba jícnu je porucha, při které uniká žaludeční obsah opačným směrem, tj. do jícnu. Žaludeční kyseliny dráždí nepřipravenou sliznici jícnu a vyvolávají tak pyrózu. Pálení žáhy, je pociťováno jako nepříjemný bolestivý pocit pálení za hrudní kostí, který se přesunuje od oblasti žaludku směrem vzhůru až do krku. Může se objevit i nepříjemný hořkokyselý pocit v ústech podobný pocitům krátce po zvracení. Pokud je dráždění sliznice jícnu žaludečními kyselinami dlouhodobé, může dojít k jejímu vážnému poškození. Dochází k přeměně vnitřní výstelky drážděného úseku jícnu, ve které může po čase vzniknout vřed i zhoubný nádor. Takový nález už tedy vyžaduje účinnou léčbu refluxní choroby a pravidelné gastroskopické kontroly. První pomoc Samotný ojedinělý výskyt refluxu nebývá nebezpečný. Úlevu většinou přináší zvýšená poloha horní poloviny těla nebo vypití sklenky vlažné vody. Pokud už máte tyto obtíže opakovaně, většinou sáhnete po lécích, kte- Schematické znázornění pálení žáhy Poradna Jaké jsou pfiíãiny nad˘mání P lynatost neboli flatulence patří mezi funkční trávicí potíže. Její příčinou je nadměrná tvorba plynů ve střevech. Následkem tohoto nahromadění je bolest břicha a jeho nadmutí. Odchod plynů bývá provázen úlevou. Jak se plyny do stfieva dostanou? Plyny se do střeva dostávají buď jejich polykáním, jako produkt střevních bakterií, nebo přecházejí z krve. Každý člověk při jídle či mluvení polyká menší množství plynů. Existují také lidé, kteří při stresu nadměrně polykají vzduch. Následkem bývá však spíše říhání než plynatost. Nejvíce plynů vzniká ovšem ve střevě následkem produkce plynů střevními bakteriemi. Kvašením potravin dochází k tvorbě vodíku, metanu a oxidu uhličitého. U zdravých lidí dochází k největší tvorbě plynů zejména při kvašení luštěnin a jiných nestravitelných zbytků zeleniny. I při konzumaci běžného jídla se ve střevě mohou vytvořit až 4 litry oxidu uhličitého. Ten se však velmi rychle vstřebává. Plyn se z trávicího ústrojí odstraňuje říháním, částečně také Poradna přechází do krve a je vydýchán. Určité množství je také metabolizováno střevními bakteriemi a samozřejmě odchází pasáží řití ven jako flatus. Nemoci spojené se zv˘‰enou plynatostí Mezi nemoci spojené s nadměrnou plynatostí patří různé poruchy tvorby enzymů, onemocnění slinivky břišní a další poruchy trávení. Mezi další obtíže v trávicím ústrojí patří žlučové kameny, nádory, poruchy jaterních funkcí a žaludeční vředy. Příčinou plynatosti mimo trávicí ústrojí může být těhotenství, onemocnění ženských a močových orgánů, nádory, poranění, poruchy funkce štítné žlázy a příštítných tělísek, ale i akutní infarkt myokardu. Ke vzniku střevní nerovnováhy dochází rovněž po léčbě antibiotiky. Základní poruchou způsobující plynatost je dráždivý tračník. Vědci totiž zjistili, že zatímco zdravému člověku lze do střeva fouknout až jeden litr vzduchu za hodinu bez výraznějších potíží, osobám s dráždivým tračníkem stačí jen malé množství a výsledkem jsou potíže s nadýmáním. Dráždivý tračník je onemocnění střeva spojené se zvýšenou citlivostí střeva a snad i poruchou jeho pohyblivosti. Plynatost patří většinou mezi dlouhodobé a z větší části ži- vot neohrožující stavy. Pokud k ní nedochází náhle a není spojená s úbytkem tělesné hmotnosti či jinými závažnými příznaky, není třeba se jí obávat. MeDitorial Transi − Pass Tamarind Rostlinné laxativum Zácpu kadý národ øeší podle vlast− ních pøírodních zdrojù. Napøíklad v Japonsku mají na zaívací obtíe slané švestièky Umeboši, jinde uívají vývary z travin. Spoleènost Arkopharma vyvinula pøípravek, který vychází z tìchto staletími provìøených zkušeností. Transi Pass Tama− rind pøirozenou cestou reguluje støevní funkce. Je bohatý na vlákninu, má pøíjemnou chu po ovoci a nelikviduje støevní flóru. Pøírodní prostøedky ji nepoškozují jako nìkterá i bìnì uívaná laxativa. Dávkování: jedna polévková líce dennì – nejlépe veèer, zapít sklenicí vody. Švestky + Tamarind + Fíky + další ovoce ádejte v lékárnách. Do lékáren dodávají distributoøi: PHOENIX a.s., ALLIANCE−UNICHEM, PHARMOS a.s. pod kódem PDK 3578831316012 59 Revma je lidov˘ název pro bolestivé stavy v oblasti pohybového aparátu Revma není jedna nemoc M luvíme o něm tehdy, když nás bolí klouby, šlachy nebo svaly, ale třeba i tíhové váčky v okolí kloubů nebo úpony šlach na kosti. Lékaři však raději než o „revmatu“ hovoří o revmatických chorobách. Co je to „revma“? Těchto nemocí existuje celá řada a učebnice, které o nich pojednávají, zahrnují někdy i několik tisíc stran a stovky různých diagnostických jednotek. Nejedná se tedy o jedno onemocnění, ale o celé široké spektrum nemocí. Ty se liší svými projevy, závažností, trváním, rozsahem či způsoby léčby. Příčiny těchto nemocí jsou různé a mohou souviset s degenerativními procesy v postižených tkáních, ale také se vznikem zánětu nebo s ukládáním některých krystalů v kloubech, např. kyseliny močové, popřípadě s jinými metabolickými nebo endokrinními poruchami v organismu. Přibližně jedna polovina obyvatel trpí některou formou revmatického onemocnění. V průměru jsou revmatické choroby častější u žen než 60 u mužů. Proč tomu tak je, však úplně přesně nevíme. V obecném povědomí je revmatické onemocnění spojeno s vyšším věkem. Naneštěstí je mnoho forem, které postihují mladší věkové skupiny nebo i děti. Někdy se může jednat o velmi závažné stavy, které nemocného nejen omezují v jeho pohyblivosti nebo způsobují bolesti, ale mohou vést i k poškození důležitých vnitřních orgánů a omezovat jejich funkci. Ve srovnání s jinými chorobami, jako jsou například kardiovaskulární, neuropsychiatrická, endokrinní ne- bo nádorová onemocnění, postihují revmatické nemoci více lidí, způsobují větší nemocnost, vedou k masivnější pracovní neschopnosti, jsou častějším původcem invalidity a ve svých důsledcích tedy i společnost více ekonomicky zatěžují. V Evropské unii jsou revmatické nemoci zodpovědné za 450 milionů dnů pracovní neschopnosti ročně. Artróza Nejčastější z těchto nemocí je artróza, které se nověji říká osteoartróza. V anglosaské li- teratuře se mluví o osteoartritidě, což zdůrazňuje možný podíl zánětu na některých formách nebo určitých stadiích tohoto onemocnění. V zásadě je to však degenerativní postižení chrupavky. Ta postupem času ubývá na tloušťce a ztrácí svou elastickou kvalitu. Kost na to reaguje výrůstky na okrajích kloubu (osteofyty), které si zejména na malých kloubech můžeme snadno nahmatat. Chrupavka může postupem času i úplně vymizet, takže při pohybu kloubu nedochází k normálnímu klouzání mezi kostmi pokrytými chrupavkou, ale k drásavému tření samotných kostěných povrchů o sebe. Někdy můžeme tento hrubý drásot v kloubu i slyšet nebo nahmatat. To samozřejmě znesnadňuje pohyb a vede k bolesti. Osteoartróza není prosté stárnutí chrupavky, ale nemoc, jejíž příčinou je změna normálního metabolismu chrupavky, která pak není schopna vydržet normální pohybovou zátěž. Osteoartróza nejčastěji postihuje ruční klouby, kolena, kyčle a páteř. Klasickými symptomy nemoci jsou takzvané startovací bolesti. Znamená to, že Diagnóza při prvních krocích jsou obtíže pociťovány nejintenzivněji. Během dalšího pohybu se pak bolesti poněkud zmírní. První obtíže při postižení kolenních kloubů, tedy při gonartróze, zaznamenáváme především při chůzi se schodů. Postižení kyčle, tedy koxartróza, může výrazně omezovat chůzi a její postup může být někdy velmi rychlý. Ani moderní medicína si s osteoartrózou nedokáže zásadním způsobem poradit. Je vhodné pacientovi vysvětlit, jakým způsobem šetřit pohybový systém, doporučit pohybová cvičení na posílení svalstva kolem kloubů, u obézních i redukci váhy, případně podat léky, které tlumí bolesti krátkodobě nebo dlouhodoběji při chronickém postižení. Pokud je kloub skutečně výrazně poškozen, může ortopéd provést celkovou náhradu kloubu umělou endoprotézou. imunitního systému. U některých lidí existuje určitá vrozená náchylnost k nenormální reakci imunitního systému na dosud neznámý spouštěcí činitel. Ten lékaři stále usilovně hledají. Zcela nedávno se zjistilo, že např. kouření, i když asi samo o sobě není tím nejdůležitějším spouštěcím činitelem, může se na vývoji nemoci významným způsobem podílet. Pro léčení revmatoidní artritidy máme složky zánětu v jeho nejdůležitějších segmentech. Největšího rozšíření doznaly metody namířené proti působku, který se jmenuje TNF alfa. Buď se podávají monoklonální protilátky proti TNF alfa, nebo rozpustný receptor pro TNF. Oba přístupy neutralizují TNF alfa a zabraňují jeho škodlivému působení v organismu. Taková léčba zastaví vývoj choroby u zhruba 30–50 % nemocných k dispozici řadu léků. Ty nejjednodušší se jmenují nesteroidní antirevmatika a tlumí jednu složku zánětu. Působí pouze krátkou dobu a jejich účinek odezní po několika hodinách. Pokud se užívají takové léky dlouhodobě, hrozí některé nežádoucí účinky, jako je poškození žaludku nebo kardiovaskulárního systému. Jiný typ léků, o kterých říkáme, že modifikují průběh choroby, dokáže zpomalit nemoc utlumením imunitního systému. Takové léky je nutno podávat dlouhodobě, a protože mohou mít některé nežádoucí účinky, pacienti musí docházet pravidelně na krevní odběry a kontroly. Velkým pokrokem medicíny se v posledních 10 letech stala tzv. biologická léčba. Jedná se o cíleně připravené biologické látky, které ovlivňují jednotlivé a výrazně pomůže až 70 % z nich. Léčba je ale drahá, náklady se pohybují ve statisících ročně, a rovněž není zcela bez nebezpečí nežádoucích účinků. Postupy biologické léčby se stále zdokonalují a časem poznáváme více a více vlastností těchto léků, takže s nimi můžeme zodpovědně zacházet. V každém případě však přinesly nesmírnou úlevu těm nejtěžším pacientům. Totální kyčelní endoprotéza Umělá náhrada kyčelního kloubu Totální kyčelní endoprotéza patří mezi nejčastěji prováděné ortopedické operace. Výraz „totální“ vyjadřuje, že se jedná o náhradu celého kyčelního kloubu kloubem umělým. Kyčelní kloub je největší kulový kloub lidského těla. Jde o tvarově a prostorově složitou soustavu, která je tvořena částmi s odlišnými materiálovými vlastnostmi, tzn. různě tvrdými tkáněmi. Navíc je specificky zatěžován. To vše musí být zohledněno při vývoji a konstrukci umělých kyčlí. Totální náhrady kyčelního kloubu by měly mít především dlouhou životnost a umožňovat pacientovi co nejpřirozenější pohyb. Jedním z hlavních faktorů, který limituje délku životnosti protézy je tzv. „otěr“, k němuž dochází pohybem protilehlých částí umělého kloubu. Otěrové částice, které se uvolňují z povrchu, se hromadí v kloubním prostoru a mohou způsobit uvolnění protézy. Díky novým materiálům, ze kterých jsou umělé náhrady vyrobeny, lze dosáhnout až 100krát menšího množství otěrových částic. Jedná se především o kombinaci kovkov (kovová hlavice kloubu je zasazena do kovové jamky), oba povrchy jsou ze slitiny kobaltu a chromu, a kombinaci keramika-keramika (keramická hlavička se pohybuje v keramické jamce). Totálních kyčelních endoprotéz se na českých pracovištích provede zhruba 12 000 ročně. Revmatoidní artritida Závažnější nemocí je revmatoidní artritida, které se dříve říkalo progresivní polyartritida. Zde dominuje především zánět uvnitř kloubu, který způsobí otok, bolest a zatuhnutí. Kůže nad kloubem bývá teplejší, ale ne červená. Tato nemoc často zasahuje řadu kloubů v těle současně, a to většinou symetricky na obou stranách těla. Typicky bývají nejdříve postiženy drobné klouby rukou a zápěstí, k nim se přidávají klouby nohou, ramena a další. V podstatě mohou být nemocí postiženy téměř všechny klouby těla. Trvá-li zánět nějakou dobu, vede k poškození chrupavky a kosti, takže v kosti dochází k destrukcím. V nejtěžších případech mizí části kostí tvořících kloubní plochy. To vede k osovým úchylkám a deformitám v kloubech. Dříve se lékaři poměrně často setkávali s pozdními následky, které znamenaly úplné ztuhnutí a nepohyblivost kloubu. Příčinou revmatoidní artritidy je porucha Diagnóza Bechtûrevova nemoc Stejné léky jsou dnes s úspěchem používány i u nemoci, které se odborně říká ankylosující spondylitida, ale většinou ji známe jako Bechtěrevovu nemoc. Nejčastěji začíná v mladém věku 18–20 let a vede k zánětu v páteři, případně i v kloubech na končetinách. V tomto 61 případě jsou častěji nemocní muži než ženy a jejich hlavním problémem jsou kruté bolesti v páteři. Na rozdíl od toho, co většina z nás zná jako běžné bolesti páteře vznikající z různých mechanických důvodů, jsou to bolesti hlavně noční, resp. dostavují se k ránu a zlepšují se po rozhýbání cvičením. Pacient s Bechtěrevovou nemocí musí cvičit denně alespoň 1–2 hodiny, aby předešel ztuhnutí páteře v nevhodném postavení. Artróza, léčba bolesti pohybového aparátu Na dotaz odpovída odborná lékařka MUDr. Květa Beranová Již řadu let trpím artrózou kolenních kloubů a v poslední době se k tomu přidává také artróza kyčelního kloubu, stav se stále zhoršuje, pohybuji se už jen velmi obtížně. Vyzkoušela jsem již téměř všechny možnosti, ale zlepšení je vždy pouze dočasné. Neexistuje nějaká účinná pomoc, pro zlepšení mého stavu, zmírněni bolesti. Nechci zůstat upoutána na lůžko. Prosím poraďte. Vlaďka z Plzně. Odpovídá Mudr. Květa Beranová: Artrózou trpí opravdu značná část našeho obyvatelstva. Touto otázkou se zabýváme velmi často. V poslední době se setkáváme s kladnými ohlasy nejen od naší odborné veřejnosti, ale hlavně od pacientů na přístroj Biobeam 940. BioBeam TM 940 je charakteristický zvláštními léčebnými vlastnostmi. Používá úzkopásmové infračervené světlo ke zmírňování chronické bolesti malých a velkých kloubů při revmatických a artritických stavech. Využívá vlastností infračerveného paprsku jedné vlnové délky 940nm, která je velmi účinná při léčbě pohybového aparátu. Má výrazný analgetický, protizánětlivý a hojivý efekt. Použití BioBeamu 940 výrazně snižuje počet lékařských zákroků, množství užívaných léků a s tím spojené odbourání jejich vedlejších a nežádoucích účinků. Klinické testy dokazují, že BioBeam 940 účinně ovlivňuje uvolňování serotoninu a acetylcholinu, o nichž je známo že hrají při tišení bolesti významnou roli. Ze zkušeností pacientů je patrné, že již po 4-5 aplikaci zaznamenávají výrazné zlepšení. Systémové choroby pojiva Mezi revmatické choroby patří i tzv. systémové choroby pojiva. To jsou naštěstí vzácné nemoci, jejichž původ tkví v tom, že náš imunitní systém přestane tolerovat vlastní tkáně a najednou začne některé jejich součásti rozeznávat, jako by byly cizí. Organismus vytváří protilátky proti některým součástem buněk (tzv. autoprotilátky) a imunitní buňky se hromadí v různých orgánech, které mohou poškodit. Nejčastější takovou nemocí je systémový lupus erythematodes. Tady se vedle postižení pohybového aparátu vždy obáváme i toho, že nemoc zasáhne ledviny, krevní buňky, cévy, mozek, srdce nebo plíce. Dosti časté jsou také různé vyrážky na kůži, které se zhoršují po oslunění. Nemocní s touto chorobou mají proto zakázáno chodit na sluníčko a musí se před účinkem ultrafialové části slunečního záření chránit různými prostředky. Objev účinku glukokortikoidů v 50. letech minulého století znamenal velký průlom do léčby těchto systémových chorob. Výrazně se zlepšil osud řady pacientů, někteří se navrací plně do normálního života, i když léčení je většinou dlouhodobé a jen zřídka můžeme mluvit o úplném vyléčení. Revmatické choroby jsou v centru pozornosti EU O pochodech, které vedou ke vzniku revmatických onemocnění, jsme se v posledních 10–20 letech dozvěděli velmi mnoho a umožnilo nám to vyvinout účinnější léky. Velmi mnoho toho ale stále nevíme, a proto je potřebné zkoumat podstatu revmatických onemocnění a odhalovat jejich příčiny. Evropská unie si nedávno uvědomila význam těchto nemocí a zařadila revmatické choroby mezi prioritní oblasti ve sféře podpory výzkumu. Doufejme, že výsledky nenechají na sebe dlouho čekat, a že povedou k ulehčení života a zmírnění bolestí a nemohoucnosti u našich spoluobčanů postižených revmatickými chorobami. Prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc. Revmatologický ústav, Praha BioBeam 940 - účinný systém pro léčbu pohybového aparátu, moderní léčba vašich obtíží Trpíte artrózou, bolestí kloubů, záněty svalů nebo šlach, bolestí páteře, jste po úrazu nebo máte jiné problémy s vašim pohybovým ústrojím? BioBeam 940 je účinný lékařský přístroj určený pro bezbolestnou, bezlékovou léčbu pohybového aparátu. Cena přístroje je 5990 Kč, nebo na splátky po 599 Kč. Kontakt na výhradního dovozce pro ČR: Drixon group s.r.o., Roháčova 188/37, 130 00 Praha 3, Tel.: 220 99 88 77 www.biobeam.cz 62 Diagnóza Co je celozrnné, je zdravé N ikdo z nás již dnes nepochybuje, že celozrnné výrobky prospívají zdraví. Na obalech výrobků sledujeme obsah vlákniny, protože víme, že nás chrání před civilizačními nemocemi, hlavně rakovinou střev a konečníku. Že nám pomáhá upravit trávení nebo udržet správnou hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Uvědomili jsme si, že celozrnné mouky obsahují větší množství vitaminů skupiny B, hlavně vitaminy B2, B5, B6, které také potřebujeme pro udržení správné hladiny cholesterolu v krvi. Dále pro nervovou činnost, krvetvorbu, energetický metabolismus, ale i pro zdravé a krásné vlasy a nehty. Diabetici a ti, kdo hlídají svou hmotnost, oceňují u celozrnných výrobků nižší glykemický index, než má pečivo bílé, což jim umožňuje lépe hlídat hladinu cukru v krvi a dostat pod kontrolu pocit hladu. Ti, co chtějí hubnout, a jimž tedy nestačí pouhé snížení příjmu tuků, důsledně vybírají právě potraviny s nižším glykemickým indexem. Nově se ale dozvídáme, že v celých zrnech je vyšší obsah speciálních tuků – fosfolipidů. Mnozí slyší tento název poprvé, ale jedná se o látky nezbytné pro tvorbu buněčných stěn. Nejznámějším fosfolipidem je jistě lecitin. V celých obilných zrnech je množství fosfoli- V˘Ïiva pidů daleko větší než v obroušených zrnech pro výrobu bílé mouky. Také oves a ječmen obsahují těchto látek více než pšenice. Proč jsou pro nás fosfolipidy tak důležité? Jsou to látky tvořící buněčné stěny, a proto na nich závisí zdravá činnost buněk, což se projevuje zejména u buněk nervové soustavy a svalů. Tedy u buněk, jejichž stěny přenášejí impulsy – informace o tom, co má která buňka dělat. Pokud jsou stěny buňky narušené, neobsahují ty správné látky (v našem případě fosfolipidy), činnost buněk není přesně sladěna a to se projeví špatnou koordinací pohybů, zhoršením paměti a soustředění. Naopak dostatečné množství fosfolipidů zlepšuje srdeční činnost, paměť a soustředění. Potřeba některých z těchto fosfolipidů (např. fosfatidylinosi- tolu) výrazně stoupá při stresu. Ten, kdo konzumuje dostatek fosfolipidů, lépe stresu odolává. Přestože fosfolipidy jsou tuky, nezvyšují hladinu krevních tuků, zejména cholesterolu, ale naopak přispívají k jejímu snížení. Ještě před 100 lety nemuseli lidé řešit dilema, zda jíst celozrnné, nebo bílé pečivo. Většinu pečiva tvořil chléb, který byl daleko tmavší než dnes, s vyšším podílem ječmene a ovsa. Bílé pečivo bylo pokrmem svátečním, bílá houska s máslem a zrnkovou kávou se podávala hostům. Proto také nemuseli řešit problém s dostatečným příjmem vlákniny, vitaminu B2 nebo fosfolipidů. Naším problémem jsou špatné stravovací návyky na jedné straně a na straně druhé větší stres a delší doba života, což samozřejmě klade vyšší nároky na kondici a regeneraci organismu. Proto se mnou jistě budete souhlasit, že je třeba dávat přednost celozrnnému pečivu a výrobkům z celozrnné mouky před pečivem bílým. S tímto názorem souhlasí i řada výrobců a tak se na našem trhu objevují stále nové celozrnné výrobky. Řada z nich nás přesvědčí, že i zdravé potraviny jsou dobré. Stačí je jen vyzkoušet a vybrat si dle své chuti. RNDr. Ludmila Oliveriusová, CSc., PR 63 Oãkování proti meningokokov˘m nákazám Pfiíãiny onemocnûní Meningokokové nákazy se šíří kapénkovou formou prostřednictvím hlenů nebo slin bacilonosičů nebo nemocných a jejich původcem je bakterie Neisseria meningitidis. Ta se však vyskytuje v různých skupinách označených jako A, B, C, W135 a Y. Zdrojem nákazy je výhradně člověk. Nejrizikovější skupinou bývají děti do čtyř let a dospívající mládež ve věku od 15 do 20 let. Předpokládá se, že důvodem může být vývoj či změna imunitního sytému v tomto věkovém období. Jedním z rizikových předpokladů pro meningokokovou nákazu je pobyt ve velkém kolektivu případně v uzavřeném prostoru, kde dochází k vytváření podmínek vhodných pro její šíření od náhodného bacilonosiče (vojenská služba, internáty, disko- 64 téky, letní tábory nebo brigády apod.). I když meningokokové onemocnění není typicky sezonní, vyskytuje se častěji v letních měsících, a to tehdy, dochází-li k novým setkáváním mladých lidí a společným pobytům mezi novými kamarády. Jak se nákaza meningokokem projevuje? Když meningokok pronikne do krevního oběhu, dojde u pacienta k horečnatému onemocnění, které je charakterizováno těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů, hlavy a spavostí. Na kůži se může vytvořit výsev červených skvrnek, někdy také v podobě malých modřin, které neustále přibývají. Tím se manifestuje klinický obraz tzv. sepse (otravy krve). Někdy probíhá meningokoková infekce jako hnisavý zánět mozkových blan, který může být doprovázen zvracením, případně poruchami vědomí nebo křečemi. Kožní příznaky u meningokokového zánětu mozkových blan se nemusí vždy projevit. Nejtěžší formou meningokokové nákazy je prudce probíhající sepse, která velmi brzy přechází do septického šoku provázeného selháním životně důležitých orgánů, a to především plic a ledvin. Naštěstí bývá tato prudká sepse, která končí téměř vždy smrtí, poměrně vzácná. Komplikacemi tohoto onemocnění bývají nejčastěji zánět osrdečníku a srdečního svalu, popřípadě kloubů. Celková úmrtnost se pohybuje do 10 %. Obě formy meningokokového onemocnění mohou zanechat trvalá postižení svalů, podkožní tkáně a kůže, popřípadě končí až ztrátou prstů, sluchu nebo méně často mohou vzniknout neurologické následky, například obrna, epilepsie apod. O záchraně a přežití pacienta rozhoduje často rychlost, s jakou je mu poskytnuta lékařská pomoc. Rizikové oblasti Meningokokové nákazy jsou kosmopolitní nemocí, ale endemicky se pravidelně vyskytují v Africe, Asii a Jižní Americe. Její incidence může dosáhnout až 500 případů na 100 000 osob (ve srovnání se zhruba 10 případy na 100 000 osob v České republice). Tyto epidemie vykazují sezonní výskyt. Příkladem jsou zejména stepní oblasti jižní Sahary, kde četnost těchto nákaz převažuje během suchých období (tj. od prosince do června) a rozšiřují se postupně z východu na západ, zhruba každých 10 let (8–12 let). Lokální, regionální a ná- Poradna rodní epidemie se mohou objevovat po celém světě. Meningokoková onemocnění způsobená meningokoky skupiny A bývají běžná při velkých epidemiích a mohou se podílet na endemii stejnou měrou jako ostatní skupiny meningokoků. Největší epidemie se objevují nejčastěji v jižní oblasti Sahary, v tzv. jihosaharském africkém pásu meningitid, napříč střední Afrikou, který zahrnuje celkem 15 států. Obvykle se vyskytuje v období sucha a končí s příchodem dešťů, přičemž 98 % případů meningokokové infekce je tvořeno právě skupinou A. Tyto výsledky podporují význam očkování proti meningokokovým nákazám skupiny A zejména před cestou do těchto oblastí střední Afriky. Meningokoková séroskupina B je celosvětově pravděpodobně nejčastější příčinou endemických meningokokových onemocnění. Tato skupina se významně podílí na vzniku řady ohnisek nákaz i v Evropě. Epidemie vyvolané meningokoky Různá mikroskopická zobrazení meningokoka séroskupiny B bývají méně intenzivní než tytéž epidemie způsobené skupinou A, avšak na rozdíl od nich zasahují větší oblasti a přetrvávají delší dobu, často i po mnoho let. Problémem nadále zůstává to, že dosud není k dispozici plně funkční vakcína proti meningokokovým nákazám vyvolaným séroskupinou B. Meningokoky séroskupiny C jsou hlavní příčinou vzniku endemických meningokokových nákaz. V přímořské části Kanady byla zaznamenána v letech 1989 až 1992 incidence těchto nákaz, která postihla zejména starší osoby, 10krát větší, než je obvyklé pro endemie stejné skupiny nebo skupiny B. Po- dobně jako v případě meningokokových nákaz způsobených skupinou A je vůči těmto nákazám k dispozici vakcína. V letech 1992 až 1995 došlo celosvětově k významnému nárůstu případů meningokokové nákazy skupiny Y, a to zhruba ze 6 % až na 29 %. Stejně jako u předchozích skupin (vyjma skupiny B) existuje kvalitní očkovací látka i proti této skupině, obvykle v kombinaci všech 4 celosvětově významných skupin: A, C, Y, W135. Oãkování V současné době jsou celosvětově k dispozici očkovací látky proti významným meningokokovým nákazám, vyjma ná- kaz způsobených meningokoky skupiny B. Vedle tradičních vakcín jsou dnes k dispozici i nové, takzvané konjugované vakcíny. Očkování jedinou dávkou tradiční vakcíny zajišťuje dostatečnou ochranu vůči odpovídajícím meningokokovým nákazám, a to pouze u osob starších 2 let, u mladších selhává účinnost takové vakcíny, a proto se k očkování tento typ vakcíny nepoužívá. Základní očkování chrání minimálně po dobu dvou let, maximálně však pěti let. Pokud riziková osoba byla již očkována, je vhodné po třech letech provést přeočkování, a to opět jedinou dávkou. Podobně se očkování novou konjugovanou vakcínou provádí podáním pouze jediné dávky, ale na rozdíl od tradiční vakcíny už i jedincům starším jednoho roku. V případě očkování dětí mladších 1 roku se musí podat 3 dávky v intervalu minimálně 1 měsíce a očkování lze zahájit po završení 2. měsíce života. Očkování konjugovanou vakcínou má ještě jednu výhodu, a to P R O T I K L Í · Ë O V É E N C E FA L I T I D ù J S M E N E J V ù T · Í Z A M ù S T N A N E C K O U P O J I · Ë O V N O U V â R LIDÉ NÁS ZNAJÍ Jezdíte na kole? Sbíráte houby? Chodíte po horách, rybařit nebo jen tak do přírody? PAK URâITù NEZAPOME≈TE NA OâKOVÁNÍ! ZDRAVOTNÍ POJI·ËOVNA MINISTERSTVA VNITRA âR poskytuje sv˘m klientÛm pfiíspûvek v hodnotû 500 Kã na oãkování proti KLÍ·ËOVÉ ENCEFALITIDù. V roce 2005 klí‰Èovou encefalitidou onemocnûlo v âeské republice témûfi 650 lidí a v souvislosti s infekcí zemfieli 3 lidé. Doposud nejsou známé léky pfiímo proti klí‰Èové encefalitidû. Klí‰Èata se vyskytují ve vlhkém a teplém prostfiedí od jara aÏ do podzimu. Pfiíspûvek je poskytován na 2. a 3. dávku + revakcinaci. Pfiíspûvek je moÏno ãerpat v rámci jednotliv˘ch balíãkÛ. O podmínkách se pfiedem informujte. Zmûna nabídky vyhrazena. infolinka: 844 121 121 infomail: [email protected] internet: www.zpmvcr.cz Víte, že... âe‰i vyvinuli vakcínu proti zánûtu stfiedního ucha ědci z Univerzity obrany v Hradci Králové vyvinuli novou očkovací látku omezující riziko onemocnění zánětem středního ucha. Vakcína je nyní v závěrečné fázi testů před uvedením na trh. Naši vědci zjistili, že u dětí naočkovaných touto látkou v prvních šesti měsí- V Mladí lidé patří k nejohroženějším skupinám cích života se snížil počet případů onemocnění zánětem až o 30 %. Vědecký tým testoval vakcínu u 4 700 dětí ve věku od tří do patnácti měsíců. Testované děti dostaly buď tři dávky očkovací látky a poté tzv. posilující očkování, nebo vakcínu proti žloutence typu A. Zatímco ve skupině očkované proti žloutence typu A onemocnělo zánětem středního ucha 499 dětí, u druhé skupiny to bylo 333 dětí. Podle šéfa Americké akademie pediatrů Allana Lieberthala jsou výsledky studie nadějné, ale jednoznačné nadšení je stále ještě předčasné. „Pokud se stejný výsledek bude opakovat i v dalších studiích a vakcína bude bezpečná, znamenalo by to, že snižuje výskyt infekce způsobené těmito bakteriemi,“ uvedl Lieberthal. Zánět středního ucha se projevuje silnou bolestí, teplotou a v některých případech také nemocní špatně slyší. Nemoc se objevuje po nachlazení spojeném s rýmou a většinou se léčí antibiotiky. red delší dobu ochrany po očkování, která se zatím předpokládá na více než 5 let. Dosavadní klinické studie ukazují až na desetiletou ochrannou účinnost tohoto očkování. Meningokokové vakcíny (tradiční i konjugované) jsou velmi bezpečné a pacienti je dobře snášejí. Nejčastěji se mohou objevit lokální nežádoucí účinky po očkování, jako jsou zarudnutí, otok a bolest v místě vpichu. Díky vývoji konjugované vakcíny proti menigokokovým nákazám (alespoň je tomu tak u nákaz vyvolaných meningokoky skupiny C) zavedly některé státy toto očkování do očkovacího kalendáře. První zemí, která se rozhodla zavést toto očkování celoplošně, byla Kanada, kde byla velmi vysoká incidence s poměrně vysokým počtem úmrtí. Jako jedna z prvních zemí v Evropě, kde se toto očkování zařadilo do očkovacího kalendáře, byla Velká Británie (celoplošné očkování v letech 1999–2000). Po několika letech od zavedení celoplošného očkování došlo zejména u očkované skupiny k významnému poklesu incidence meningokokové nákazy skupiny C, a to téměř o 70 %. Dnes se celoplošně očkuje touto konjugovanou vakcínou v Irsku, ve Španělsku (ve většině provincií), ve Velké Británii (kde se navíc doočkovávají oso- by starší dvaceti let), na Islandu, v Belgii, v Lucembursku a v Nizozemí. Pokud se děti očkují od 2. měsíce, pak se toto očkování provádí současně s dalším očkováním, jako je očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, proti virové hepatitidě typu B, proti dětské přenosné obrně atd. U dětí starších jednoho roku se očkování zpravidla provádí samostatně, podáním pouze jediné dávky. Možná přišel čas zvážit zařazení očkování proti meningokokovým nákazám skupiny C v rámci celoplošného povinného očkování i do našeho očkovacího kalendáře. RNDr. Marek Petráš www.vakciny.net Postižení meningokokem – na kůži se vytvoří výsev červených skvrnek, které neustále přibývají Poradna Epilepsie u dûtí R Pokud se po podání prvního antiepileptika nedaří dosáhnout bezzáchvatového stavu, aplikuje se další lék. V takovém případě je však už šance na úspěch jen 10–15% a s každým dalším lékem postupně klesá. Pokud se takto vyčerpají současné možnosti farmakoterapie, hovoříme o tzv. farmakorezistenci. ozdílů mezi epilepsií dětí a dospělých je mnoho. Je tomu tak proto, že epilepsie v dětském věku probíhá v mozku, který se vyvíjí a zhruba do šesti let vyzrává. Rozdíly mezi epilepsií v dospûlosti a u dûtí V dětském věku se setkáváme s pestřejší paletou záchvatových projevů, která je do určité míry závislá na věku dítěte. Rozlišujeme řadu tzv. věkově vázaných epileptických syndromů, od benigních, které se mohou i spontánně vyhojit, až po vysloveně maligní, které devastují psychomotorický vývoj dítěte a je při nich obtížné záchvaty potlačit. Tyto syndromy vedou až k rozvoji epileptické encephalopatie, což je závažné postižení mozkových funkcí a jejich rozvoje. Správné rozpoznání a klasifikace epilepsie na různé typy a syndromy je velmi důležité z hlediska prognostického a také pro volbu léčebné strategie. Zvláště u maligních epileptických syndromů musí být léčba velmi přesně zacílená a poměrně razantní. V dětství existuje obecně daleko větší nebezpečí z prodlení, protože aktivní epilepsie pozastavuje psychomotorický vývoj a škody způsobené opakovanými záchvaty doprovázenými energetickým vyčerpáním mozkových buněk se později těžko likvidují a ve vyšším věku se projevují mentálním handicapem. Rozdílná jsou i používaná antiepileptika (léky proti epilepsii). Ne všechna antiepileptika jsou vhodná pro všechny typy epileptických syndromů a pro všechny věkové skupiny u dětí. Jak se epilepsie léãí? Léčba epilepsie je široký pojem. Zahrnuje v první řadě léčbu farmakologickou, případně chirurgickou, ale nesmíme zapomínat ani na pomoc psychologů, pedagogů i sociálních pracovníků, kteří všichni ovlivňují kvalitu života epileptika, jeho rodiny a celého sociálního zázemí. Léčba epilepsie spočívá především v podávání antiepileptik. Ta se používají už od minulého století a stále se vyvíjejí nová, se snahou zlepšit jejich léčebný profil a minimalizovat nežádoucí účinky. Správně volenou léčbou, zacílenou na určitý typ záchvatů a epileptického syndromu, lze zkompenzovat přes polovinu všech pacientů. Nevhodně zvoleným lékem se dá bohužel i mnoho pokazit a v dětském věku to platí dvojnásob. Diagnóza Farmakorezistentní pacienti Aby děti nebyly traumatizované, vyšetření se demonstruje na modelu. U nekompenzovaných pacientů vždy stojí za to nemoc od základů přehodnotit. Především je třeba odlišit neepileptické záchvaty (ty tvoří u tzv. refrakterních epilepsií až 20 %), znovu určit typ záchvatu, zhodnotit EEG a využít i možnosti souběžného snímání EEG a videozáznamu pacienta. Zvažuje se též vhodnost použitého antiepileptika, eventuálně se vyzkouší lék nový. Díky neustálému výzkumu máme k dispozici nová moderní antiepileptika, některá mají vyšší účinnost a zároveň nízký výskyt nežádoucích účinků. Díky nim se leckdy podaří zbavit záchvatů i farmakorezistentní pacienty. Jako poslední léčebné kroky existují epileptochirurgické zákroky a implantace stimulátoru vagového nervu. Zejména v dětském věku je žádoucí, aby optimálního léčebného efektu bylo dosaženo co nejdříve, protože opakující se záchvaty mohou být pro vývoj mozku nebezpečné. Co mohou udûlat rodiãe? Nedílnou součástí léčby epilepsie jsou režimová opatření. U dětí je to zvláště pravidelný rytmus spánku a bdění. Je důležité, aby dítě spalo dostatečně dlouho. Povrchní spánková stadia – což je fáze usínání a probouzení – mohou provokovat záchvaty. Proto je vhodné tyto situace během dne omezit. Pokud se jedná o kojence a předškolní dítě, pak do normálního režimu patří i odpolední spánek. Vhodné je omezení běhů na dlouhé tratě a obecně aktivit spojených s hyperventilací, která může také vyprovokovat některé formy záchvatů. V některých konkrétních případech doporučujeme omezit i sledování televize a práci s počítačem, ale toto doporučení rozhodně neplatí paušálně. Taktéž už není striktně zakázována konzumace čokolády a kakaa, jak tomu bývalo dříve. Další informace lze nalézt na www.epilepsie.cz. MUDr. Hana Ošlejšková, FN a LF MU Brno 67 Historické obrázky popisující akupunkturní body Tajemství akupunktury A kupunktura je stará čínská léčebná metoda. Patří do tradiční čínské medicíny, kam mimo akupunktury přiřazujeme ještě léčbu bylinami, masáže, léčebnou gymnastiku, dechová cvičení, duchovní cvičení a řádné stravování. Co znamená slovo akupunktura? Výraz akupunktura je složen ze dvou latinských slov : akus – jehla a punctura – nabodnutí. Volný překlad tedy znamená nabodávání jehlami. V čínském originále se metoda jmenuje čen – tiou. Jde opět o složené slovo: čen – kovová jehla a tiou – páliti. Na rozdíl od latinského názvu, zahrnuje čínský výraz i druhý způsob ošetřování akupunkturních bodů, kterým je moxování. Při něm je využíváno teplo, které vzniká pálením moxy. Akupunktura vychází z ãínské filozofie Akupunktura je metoda, která pracuje s bioenergiemi. 68 V čínské medicíně je tato energie nazývána čchi. Základním cílem léčby je harmonizace toku energie po akupunkturních drahách. Akupunktura se snaží navodit v organismu ztracenou energetickou autoregulaci a využít k uzdravení jeho vlastní energetický potenciál. Původní teorie stojí na třech základních pojmech. Učení o jinu a jangu, učení o čchi a učení o pěti prvcích. Tradiční čínská medicína vychází z toho, že princip polarity v přírodě je chápán v nejširším slova smyslu. Je zde představa neustálé proměnlivosti všeho pozemského i kosmického bytí. Celý vesmír, nebe, země a člověk vibrují v harmonických kmitech mezi dvěma póly – životními principy jinu a jangu. Celý světový prostor je vyplněn čchi. Člověk je chápán jako jedna z forem čchi, která je vysoce koncentrovaná, organizovaná a harmonická. Vše na světě se dá přiřadit k pěti prvkům, či spíše k pěti hybným silám světa. Jedná se o původní zdroje diferencované čchi, která svými charakteristikami určuje povahu věcí a jevů, jež k určité- mu prvku náležejí. Tím vznikají soubory věcí, jevů, ale i planet, čísel, chutí, emocí, zvuků, barev, světových stran, orgánů, tkání, ročních období a také dvou akupunkturních drah: jedné jinové a druhé jangové, které patří k jednomu prvku. Hlavních párových akupunkturních drah je 12. Důležité a prakticky hojně využívané jsou i nepárové dráhy: přední střední a zadní střední dráha. Akupunktura je poměrně složitý systém vztahů, který navíc pracuje ještě s drahami mimořádnými, spojovacími atd. Celý systém je dynamický a velmi ucelený. Zajímavé je, že současný systém, podle kterého se v dnešní době léčí, je stejný jako před tisíci lety. Představa o fungování organismu je stabilní a do dnešní doby zcela platná a plně využitelná. Diagnostika ãínské medicíny Tradiční čínská medicína rozděluje příčiny nemocí do tří skupin. Příčiny zevní zastupuje „šest zlých nemocí“, příčiny vnitřní představuje „sedm hnu- tí mysli“ a příčiny ostatní pak nadměrné pití a jídlo, únava a podobně. Jak je vidět z uvedeného dělení, nalézá tradiční čínská medicína příčiny onemocnění i v lidské psychice. V dnešní terminologii počítá hlavně s emocemi, jejichž intenzita přestoupí přípustnou mez. Pokud je některá z emocí chronicky potlačovaná a nemá možnost volně se projevit, může tento stav rovněž způsobit vážné onemocnění. Diagnostika se opírá o vyšetření pohledem, dotazováním, pomocí sluchu a čichu, pohmatem a vyšetřením pulsu. Pro diagnostiku je nejdůležitější hlavně vyšetření jazyka a pulsu. To, čeho si všímá klasická čínská medicína, je odlišné od naší moderní diagnostiky. Hodnotí například 24 základních kvalit pulsu na šesti povrchových a šesti hloubkových pozicích. Klasická medicína hodnotí hlavně frekvenci pulsu. Jak akupunktura funguje? Akupunkturou lze léčit všechny poruchy zdraví, které jsou ve Poradna stadiu bioenergetické či funkční poruchy. Akupunktura nám umožňuje léčit energetické poruchy bez toho, aby se klinicky projevily. Jak praví klasik Lao-c v knize Tao te ting: „Zadržte tedy zlo, pokud neexistuje, a poruchu, pokud se neprojeví.“ Převedeme-li účinky akupunktury do jazyka klasické západní medicíny, dá se hovořit o analgetickém, protialergickém, protizánětlivém, spasmolytickém, vegetativně stabilizačním, imunomodulačním či homeostatickém působení. Je však třeba si uvědomit, že akupunktura dosahuje těchto účinků jinými mechanismy než klasická léčba léková. VyuÏití akupunktury Akupunktura se v dnešní době výrazně uplatňuje při léčbě bolesti, zejména zad, hlavy a pohybového aparátu. Stejně dobře je však použitelná i u funkčních poruch dýchacích cest, zažívacího ústrojí, krevního oběhu, močových cest, alergií, onemocnění kůže, problémů gynekologických, imunity či chronické únavy. Velmi dobře se uplatňuje i u nepokročilých duševních rozladění, k nimž dochází v dnešní uspěchané, náročné a na výkon zaměřené době poměrně často. Akupunktura je účinná tím méně, čím pokročilejší je poškození struktury organismu. Pokud má např. někdo vážnou artrózu kyčle s odumřením hlavice kosti stehenní, je na místě spíše operační ortopedické řešení než akupunktura. Ta tedy, obecně řečeno, není vhodná pro závažná onemocnění spojená s pokročilými patologicko-anatomickými změnami. Léčení akupunkturou probíhá většinou v sériích. Nejčastější počet sezení je od 5 do 10. Mezi jednotlivými sezeními je interval, který trvá u chronických onemocnění asi jeden týden. Neplatí to však zcela striktně. Sezení lze provádět u akutních problémů častěji, jinak mohou být intervaly i delší než týden. K akupunktuře se dnes využívá i mikrosystém ucha, Poradna který však do klasické akupunktury nepatří. Akupunkturní body se ošetřují napichováním speciálními jehlami či moxováním. V dnešní době se však k ošetření bodů požívají i jiné způsoby. Nejběžněji to bývá laser, elektrické proudy, magnety či presurní kuličky z různého materiálu. Klady a zápory akupunktury Výhodou akupunktury je, že je účinná, bezpečná a v porovnání se klasickou moderní medicínou i ekonomicky nenáročná. Akupunktura nezná pojem vedlejších příznaků, jako je tomu při používání léků. Nicméně, při chybné diagnóze, nesprávném výběru bodů, nesprávné volbě způsobu ošetření či nesprávné frekvenci akupunkturních sezení, je možné pacienta poškodit. Jedná se však většinou o poškození na úrovni energo-informační, které pro pacienta zdaleka nebývá tak devastující. V každém případě, pokud se někdo rozhodne pro léčbu akupunkturou, měl by si vybrat řádně proškoleného akupunkturistu. V dnešní době by to u nás neměl být problém, vzhledem k tomu, že postgraduální školení lékařů v akupunktuře má u nás dlouholetou tradici a je na vysoké úrovni. Rozdíly mezi západní a v˘chodní medicínou Velmi často je diskutována otázka, zda je léčbu akupunkturou možné kombinovat se západní léčbou. Odpověď na tuto otázku není snadná. Pro akupunkturistu by bylo nejjednodušší, kdyby mohl svých znalostí plně využít bez rušivých a komplikujících vlivů. V dneš- ní době je však obtížné se negativním vlivům v podobě metod klasické medicíny vyhnout, a tak nezbývá, než je respektovat a počítat s nimi. V žádném případě však nelze měnit či rušit léky, které jsou pro život pacienta nezbytné. Mám na mysli např. inzulin, léky používané k léčbě srdce či léky na astma. Některé medikamenty však jdou principiálně proti akupunkturní léčbě, a tam je nutné individuálně zvážit, zda vůbec s léčbou začínat. Je tomu například tehdy, když pacient užívá kortikoidy. Pokud srovnáváme akupunkturu s klasickou západní medicínou, spočívá hlavní rozdíl v základním přístupu k léčbě, k lidskému zdraví a člověku vůbec. Tato zásadní odlišnost je dána filozofickým pojímáním světa. Klasická medicína vychází z karteziánského pojetí člověka jako živého stroje, akupunktura z jeho chápání jako součásti kosmického řádu. Klasický lékař bojuje proti příznakům, nahrazuje chybné součásti. Lékař-akupunkturista se snaží, aby zákonům, které jsou obecně platné, vyhověl. Klasická medicína je založená na rozumovém uvažování, akupunktura více na subjektivních pocitech, vnímavosti, empatii či intuici lékaře. Klasická léčba je zaměřená většinou na symptom. Akupunktura se snaží o vytvoření dynamické energetické rovnováhy, jejímž důsledkem je vymizení symptomu. Akupunkturista se dívá na symptom jako na projev, ze kterého lze nahlížet stav organismu jako funkční celek. Pokud se snažíme najít společné rysy klasické medicíny a akupunktury, nejblíže má akupunktura k celostnímu, holistickému či psychosomatickému pohledu na zdraví a nemoc. Dá se říci, že pacientů, kteří vyžadují tento celostní pohled na chronicky nemocného člověka, u nás stále přibývá. MUDr. Ivan Vondřich 69 Jezerní lázně využívají jedinečných přírodních podmínek Máchova jezera. Nové láznû v âesku K dyž se dnes mluví o lázních, většině z nás se vybaví dobře známá jména jako Karlovy Vary, Luhačovice či Mariánské Lázně. Ti více znalí si možná vzpomenou i na některá z menších lázeňských míst, jakými jsou například Karlova Studánka, Bludov nebo Velichovky. Každopádně v nás spíše převládá pocit, že lázeňská místa zde jsou již desítky let a že tento stav je zakonzervovaný a neměnný. Není to ale pravda. I láznû mohou zaniknout Jestliže se podíváme na dnešní mapu lázeňských míst České republiky, zjistíme, že se postupem let docela zajímavě měnila. Litvínov, Ústí nad Labem, Pardubice, Ostrava – jména těchto měst v nás jen stěží vyvolávají představu lázeňského místa. Přesto zde a v řadě dalších míst České republiky byly v minulosti provozovány lázně, některé z nich kdysi i velmi známé. Celkem bylo v minulosti na území dnešní České republiky přibližně 250 míst, ve kterých byly lázně nebo kde se přírodní léčivé zdroje využívaly k léčebným účelům. Se vznikem Československa po první světové válce se počet lázeňských míst u nás začíná 70 snižovat. Do roku 1989 zanikla celá řada tradičních lázní. Některá místa postupně začala sloužit jiným formám cestovního ruchu (Špindlerův Mlýn, Doksy, Sedmihorky), jiná ustoupila rozvoji průmyslu (Litvínov, Ústí nad Labem) nebo jsou využívána k jinému účelu (Kořenov – dnes ubytovna, Šternberk – dnes ústav sociální péče). A protože řada lázeňských míst byla i významnými poutními místy, například Křtiny na Blanensku, Křemešník na Pelhřimovsku nebo Hostýn u Bystřice pod Hostýnem, nebyl po roce 1948 zájem o jejich rozvoj také z ideových důvodů. Bohužel některé negativní tendence spojené se zánikem lázní se projevovaly dále i po roce 1989. Důvody dočasného zániku některých lázeňských míst lze spatřovat v řadě vlivů, např. v nepovedené privatizaci (Běloves, Kyselka), v omezených možnostech lázeňských měst (Bílina) apod. Situace v posledních letech se však obrátila a současným trendem je snaha zakládat nová lázeňská místa v různých regionech České republiky. Nové lázně vznikají především v místech tradičních, kde již lázně v minulosti byly a jež mají dobré předpoklady pro rozvoj lázeňské činnosti. Existují ale i zcela nová místa, ve kterých se připravují zajímavé projekty nových lázeňských či lázeňsko-wellnessových center. Určitou představu o současném vývoji nám může dát následující přehled nově vznikajících lázní. Jánské Koupele Jánské Koupele (původně německy Johannisbrunn), bývalé lázně ležící v oblasti Jeseníků na severní Moravě nedaleko vodní nádrže Kružberk, mají dobrou šanci stát se v budoucnosti znovu lázeňským místem. Původní lázně založené v roce 1809 byly v provozu až do roku 1940. Po roce 1949 zde, až do roku 1995, byla dětská zotavovna. Lázně byly založeny na zemito-železitých kyselkách, vyvěrajících ve třech pramenech o mocnosti třicet tisíc litrů denně. Jánské Koupele získaly slávu také díky dobrým klimatickým podmínkám. Obnově lázní po roce 1989 bránily složité majetkové poměry. I když se jedná o malou lokalitu, mají dnes Jánské Koupele velice dobrou výchozí pozici pro získání statutu lázeňského místa. Klá‰terec nad Ohfií Také Klášterec nad Ohří (původně německy Klösterle an der Eger) má dnes dobré předpoklady stát se známým a oblíbeným lázeňským místem a být alternativou známějším západo- českým lázním soustředěným do tzv. západočeského lázeňského trojúhelníku. Až do padesátých let 20. století zde byly v provozu malé lázně založené na vývěru kyselky (pramen Evženie) v blízkosti zámeckého parku. K znovuobnovení lázní bylo přikročeno v roce 1993. Ve druhé polovině devadesátých let byly některé původní lázeňské objekty opraveny. Rozvoj lázeňské zóny pokračuje i nadále a náklady na její dobudování byly odhadnuty na 110 milionů korun. Město Klášterec nad Ohří je většinovým vlastníkem společnosti Klášterecká kyselka a má také hlavní zásluhu na obnově místních lázní. Lednice Zdejší příhraniční lokalita je mimořádně vhodná pro vznik lázní. Je tu kvalitní zdroj přírodní léčivé vody doplněný o krásné prostředí kulturní krajiny lednicko-valtického areálu. Město Lednice spolu se sousedními Valticemi patří do seznamu kulturního a přírodního dědictví pod ochranou UNESCO a má velký turistický potenciál. Rozvoj budoucího lázeňského místa je podporován spoluprací s blízkým lázeňským městem Hodonín. V případě Lednice se jedná o vznik zcela nového lázeňského místa na mapě České republiky, i když například v ne- LázeÀství Aktivní zájem o zdraví M edical wellness plně odpovídá dnešnímu trendu aktivního zájmu o své zdraví. Lázně se postupně stávají místem prevence, kde již nehovoříme o pacientech, ale o hostech. Lázně Teplice v Čechách tak dnes navštěvuje stále více hostů, které netrápí žádný konkrétní zdravotní problém, ale naopak chtějí problémům předcházet a uchovat si své zdraví. Lázně také již dávno nejsou „vyhrazeny“ pro starší generaci a díky množství různorodých doprovodných aktivit vycházejí vstříc zájmům návštěvníků všech věkových kategorií. „V lázních už dnes nemusíte skončit s procedurami ve dvě hodiny odpoledne a pak si číst na pokoji. Lázně Teplice v Čechách se zaměřují na intenzivní využití pobytu a snažíme se, aby si naši hosté užili každou chvilku svého pobytu,“ upozorňuje Yveta Slišková, obchodní ředitelka Lázní Teplice v Čechách, a.s. „I to, že hovoříme o hostech a nikoli o pacientech, je součástí trendu medical wellness, který intenzivně prosazujeme,“ říká Karel Weigl, generální ředitel Lázní Teplice v Čechách, a.s., a pokračuje: „Zdá se to možná jako maličkost, ale již teď vidíme, jak náš přístup medical wellness lidem pomáhá. I v případě, kdy LázeÀství přijedete několikrát do roka na kratší dobu, totiž pocítíte blahodárné účinky lázeňských procedur. Samozřejmě, že například měsíční léčebná kúra je v některých případech nezastupitelná, avšak v dnešním uspěchaném světě je důležité, že přijedete a dáte svému tělu šanci odpočinout si a zregenerovat se.“ V rámci všech pobytů medical wellness lze zajistit i celkovou prohlídku organismu s doporučeními, co zlepšit, co jíst, nebo jak se ke svému tělu chovat. Principem je poskytnout péči organismu i duši, ale zejména naladit hosta na nový, zdravější životní styl, který si udrží i po svém odjezdu z lázní. „Blahodárné účinky našich léčivých pramenů a procedur pocítíte takřka okamžitě, což je velmi motivující. Navíc vás naučíme, jak zdravě žít i v každodenní rutině. To je další princip medical wellness. Proto je vhodné, když u nás několikrát ročně strávíte pár dní,“ vysvětluje Karel Weigl, ředitel Lázní Teplice v Čechách, a.s. Pobyty v Lázních Teplice v Čechách je možné připravit i pro větší skupiny hostů, například jako firemní team-building, anebo motivační program. „Samozřejmě vám rádi vyhovíme a připravíme pobyty pro zaměstnance nebo obchodní partnery. Vždyť lázeňské prostředí je jako stvořené pro utužení obchodních vazeb a dojednávání nových kontraktů,“ doporučuje Yveta Slišková, obchodní ředitelka Lázní Teplice v Čechách, a.s. Velmi vhodné je také spojit kosmetický zákrok na soukromé klinice CLT s následným pobytem v Lázních Teplice v Čechách. „Po zákroku máte jistotu lékařského dohledu, ale také veškerý komfort a příznivé účinky lázeňské péče, která nedílnou měrou přispívá k celkovému efektu provedeného zákroku. Vše absolvujete v klidu, daleko od rušivých vlivů domácího prostředí,“ připomíná Milan Mašek, ředitel kliniky CLT. PR 71 Frl_inzerat_215x130_025.indd 1 dalekém Sedlci byly malé lázně funkční až do roku 1966. Prachatice I v Prachaticích byly v provozu až do konce druhé světové války lázně sv. Markéty (německy Margarethenbad), které patřily Svazu Němců v Čechách. Původní lázně byly založeny patrně již v 18. století. Základem zdejší léčby byly mírně radioaktivní prameny a výborné klimatické podmínky. Prachatice však zřejmě nemají ambici na navrácení statutu lázeňského místa. Spíše se v připravovaném projektu jedná o vytvoření moderního wellnessového centra (St. Margarita Spa), jak je to dnes běžné například v sousedním Německu nebo Rakousku. Součástí projektu je vybudování sportcentra, livingcentra a vitalcentra. pramene, který spolu s velmi dobrým přírodním prostředím tvoří dobré předpoklady pro vybudování nového lázeňského místa. Zajímavostí je, že zde, v lokalitě Mušov, vznikly historicky první lázně na našem území – založili je Římané z nedaleko ležícího římského tábora Carnuntum. Původní mušovské lázně byly v provozu od 2. století n. l. Pozůstatky města Carnuntum nalezneme dnes mezi Bratislavou a Vídní. Přípravy na zprovoznění zdejšího lázeňsko-wellnessového areálu jsou teprve v počátcích. Doksy Doksy (německy Hirschberg-Thammühl), ležící na břehu Máchova jezera, byly v minulosti známé provozováním tzv. jezerních lázní. Ty byly založeny jako klimatické lázně s léčbou neuróz a nemocí dýchacích cest. I po zániku lázní si místo udrželo značný turistický význam a patří dodnes k nejvíce navštěvovaným turistickým regionům u nás. Současný projekt znovuvybudování jezerních lázní je připravován jako lázeňsko-wellnessový koncept, využívající jedineč- Pasohlávky V turisticky známém a frekventovaném místě na jižní Moravě byl nalezen přírodní léčivý zdroj v podobě termálního 72 V případě Lednice se jedná o vznik zcela nového lázeňského místa na mapě České republiky. 9/11/06 12:34:01 PM ných přírodních podmínek Máchova jezera. Také zde mají přípravné práce podobu ideového záměru. ¤ada míst na svou ‰anci teprve ãeká Součástí rozvoje českého lázeňství je i snaha o rozšíření lázeňských kapacit v již existujících lázních. Kromě výstavby řady objektů v největších lázeňských městech, jakými jsou Karlovy Vary nebo Mariánské Lázně, vznikly nové lázeňské provozy i v menších lázeňských místech (třeba Olga v Bechyni). Nicméně snahy o zprovoznění lázní v některých místech České republiky se zatím míjejí účinkem a nemají šanci na úspěch. Jedná se například o přiznání lázeňského statutu pro některá horská letoviska, jakým je například Železná Ruda nebo Špindlerův Mlýn. Lázeňský statut zatím nemají ani dřívější lázně, jako jsou Sedmihorky na Turnovsku nebo Mikulov na jižní Moravě. Ing. Pavel Attl, Ph.D. LázeÀství Priessnitzovy láznû v Jeseníku malé velikostí – velké v˘znamem P riessnitzovy lázně předčí díky svému unikátnímu léčivému klimatu i takové velikány, jakými jsou rakouský Bad Gastein nebo americký Carlsbad. Ozdravné pobyty zde nespočívaají jen na moderní lékařské vědě, ale hlavně na zdravém způsobu života. Je-li zdravý pohyb na čerstvém vzduchu vhodně doplněn odbornou péčí, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Téměř v každém z nás vězí nějaké trápení. Většina populace trpí bolestmi zad, kloubů a celkového pohybového aparátu. Málokdo však ví, že primární spojení těchto problémů může pramenit v lidské psychice. Léta se neléčené neduhy nijak zvlášť neprojevují, až jednou propukne choroba, se kterou nikdo nepočítal. Letní období je dávno za námi a pestrobarevný podzim je již v celé své kráse! A to je ten pravý čas nechat svá těla řádně osvěžit a re- LázeÀství laxovat. Mezi nejmodernější metody světové ho zdravotnictví používané v Priessnitzových lázních patří computerová kineziologie, která před časem vznikla v rámci kosmického výzkumu. Měla při přípravě kosmonautů určit, jaký druh onemocnění by se u jedince díky ztíženým podmínkám mohl v „budoucnu“ projevit. Tato metoda využívá prvky klasické západní i východní medicíny a výsledkem může být například upozornění na chybný návyk stravování, špatný pitný režim nebo dokáže odhalit podhoubí, které by v budoucnu mohlo položit základ ke vzniku určité choroby. V současné době neexistuje žádné jiné vyšetření s obdobnými možnostmi. Priessnitzovy lázně nabízejí svým návštěvníkům i celou řadu ozdravných pobytů, které zahrnují perličkové koupele, turistické výlety s průvodcem, plavání v bazénu nebo například medové masáže. Večer můžete relaxovat v solné jeskyni, kde se za zpěvu ptáků a šumění moře necháte pomalu ukolébat… Věřte, že nejde jen o běžnou relaxaci. Jen několik málo hodin strávených v solné mikroklimatické jeskyni dokáže nahradit finančně výrazně dražší pobyt u Mrtvého moře. Milovníci aktivního pohybu si pobyt mohou zpestřit turistikou, a to na kole nebo pěšky, případně se věnovat aktivitě zvané nordic walking – tedy chůzi po horách s běžeckými hůlkami, v kombinaci s dechovým cvičením na bázi jógy. Je-li tato aktivita prováděna pravidelně v naší nádherné přírodě pod vedením zkušených cvičitelů, jde o velice efektivní pohyb, při kterém dochází k vysokému výdeji energie; a s tím souvisí zvyšování kondice, hubnutí a celkové zpevňování těla. Přijeďte, výběr je jen na vás! PR 73 Téma zimního čísla: vydavatel: Granit, s.r.o., číslo: Podzim 2006, vychází čtvrtletně vedoucí vydání: Jiří Prinz jazyková redakce: PhDr. Blanka Markovičová www.vademecum-zdravi.cz e-mail: [email protected] inzerce: [email protected] telefon: +420 227 018 361 redakční rada: Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně PharmDr. Jan Horáček, mluvčí České lékárnické komory MUDr. Milan Kudyn, 1. místopředseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory MUDr. Zdenka Poláková, předsedkyně OS České lékařské komory Praha 10 Prof. MUDr. Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze Onemocnění trávicího traktu Vademecum zdraví OBJEDNÁVKA Pokud se vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně, máte možnost si ho objednat. Když máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob je poslat e-mailem závaznou objednávku se všemi údaji uvedenými níže na [email protected] Když přístup k internetu nemáte, vyplňte objednávku (i okopírovanou) a zašlete poštou na adresu: Granit, s.r.o., Vademecum zdraví, Štefánikova 43, 150 00 Praha 5 Časopis bude dodáván od nejbližšího čísla. Objednávám si závazně roční předplatné časopisu (4 čísla) Vademecum zdraví za manipulační poplatek 80 Kč. Příjmení (firma): Jméno: Ulice, č. p.: PSČ: Město: Telefon: E-mail: 74 fotografie: Markéta Bursíková, Matěj Mlčoch, Photos, CzechTourism, archiv autorů a institucí příspěvky: Materiály přijímáme pouze v elektronické formě. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu textu i obrázků. O umístění reklam a propagačních materiálů rozhoduje vydavatel. evidenční číslo: MK E 16125 tisk: Graspo CZ, a.s. distribuce: Časopis je distribuován zdarma. Zasílání jednotlivých časopisů poštou je možné na základě roční objednávky (4 čísla). upozornění: Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jejich další použití, jakož i jejich částí, je podmíněno písemným souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají výhradně informativní charakter, v žádném případě nenahrazují vyšetření a stanovení diagnózy či léčebného postupu odborným lékařem. Užívání léků a přípravků musí být vždy konzultováno s příslušným odborným lékařem. Za případné škody způsobené nedodržením tohoto doporučení nenese vydavatel žádnou odpovědnost. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce a reklamy. © Vademecum zdraví 2006 Odborná spolupráce: Svûtová zdravotnická organizace v âeské republice – WHO Ministerstvo zdravotnictví âR Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âR – ÚZIS âR âeská televize Existuje mužský přechod? Trápí Vás zvýšená únavnost, podrážděnost a mrzutost? Míváte pocit smutku, zbytečnosti až deprese? Objevily se u Vás poruchy erekce nebo máte pocit snížené vzrušivosti? Vaše obtíže mohou být způsobeny ANDROPAUZOU, na podkladě poklesu mužského hormonu – testosteronu. Na těchto stránkách najdete základní informace o Andropauze a možnostech jejího řešení. www. AndroPauza.cz „Dlouhá léta ve výborné formě“
Podobné dokumenty
TCM_Revue-2016_01
PODPOŘIT ROZVOJ VYUŽITÍ METOD TRADIČNÍ
ČÍNSKÉ MEDICÍNY?
Víme, že metody TCM
jsou nenáročné z hlediska
provozních nákladů, a ve
správných souvislostech, pod
supervizí odborníků-lékařů,
také velmi ef...
Září 2005 PDF - Klub zdraví Walmark
zahájil Walmark svou ãinnost a postupnû se vypracoval v respektovanou
mezinárodní farmaceutickou spoleãnost se ‰esti poboãkami. S odstupem
ãasu uÏ mÛÏeme fiíct, Ïe bylo správnou
volbou zamûfiit se v˘...
Vademecum zdraví Zima 2006
Ostatní nemoci jícnu
Mezi časté choroby jícnu patří také výchlipky jícnu (divertikly). Bývají náhodným
nálezem při rentgenologickém vyšetření jícnu. Některé vznikají na podkladě zánětlivých změn v ...
1.číslo - NADACE Academia Medica Pragensis
dostáváte do rukou první číslo Revue České lékařské akademie. Po krátkou dobu své existence (ČLA zahájila svou činnost
pod záštitou a za účasti prezidenta republiky dne 13. února 2004 slavnostním k...
Doba Seniorů 1/2011
síla o 2,4 až 2,6 % a sociální postavení českých seniorů se propadne až o jeden procentní bod. Ze 41,2 % v roce 2009 na 40,2
% v roce 2010. Půjde o nejvyšší meziroční
propad reálné kupní síly penzí...
ťÍesRp8Í Í osš}J
příznaky zánětu mozkových p|en a/nebo
zánětu mozku, v 7 případech se jedna|o o
muŽe a s oh|edem na věk by| nejvyššípočet
Stáhnout celý časopis 2011/3 - Informace pro lékařské praxe
Doba, kdy nám stát dodal prostřednictvím hygienických stanic očkovací látky pro povinné
očkování a zdravotní pojišťovna zaplatila očkování prostřednictvím jednoho kódu 02110, minula.
Poslední 3 rok...
Modern Woman 06 - S
je nejen nejrozsáhlejším, ale i nejúspěšnějším programem, který
zahrnuje několik na sebe navazujících kroků a to od
