docjournal 3/2009
download 
Stížnost Transkript
journal 3/2009
JOURNAL L A F A R G E C E M E N T 03/2009 OD PORTLANDSKÝCH CEMENTŮ KE SMĚSNÝM str. 4–5 HYBRIDNÍ PŘEDPÍNÁNÍ BETONU TRÁMOVÝCH DÍLCŮ A DESEK str. 6–9 obsah str. 6–9 aktuality Lafarge aktuálně 1–3 téma Od portlandských cementů ke směsným 4–5 technologie Hybridní předpínání betonu trámových dílců a desek 6–9 materiály Vláknobeton 10–11 referenční stavba Novostavba lisovny a haly finálních operací 12–13 zajímavá stavba Ojedinělá rekonstrukce komplexu malostranských budov 14–15 ekologie Šance solární energie 16–17 EU a stavebnictví Peníze EU pomohou českým památkám 18–19 konstrukce mostů Betonové mosty počátku minulého století 20–21 stopy architektur y Ruský konstruktivismus 20. let 20. století 22–23 betonové unikáty Betonový kolos na mořském dně 24–27 výrobci CS-Beton spustil novou linku 28–29 str. 12–13 summar y 29 str. 14–15 str. 18–19 str. 20–21 str. 24–27 LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 3/2009 ročník 6 vychází 4x ročně, toto číslo vychází 30. 9. 2009 vydavatel: Lafarge Cement, a. s., 411 12 Čížkovice čp. 27, IČ: 14867494 tel.: 416 577 111 fax: 416 577 600 www.lafarge.cz evidenční číslo: MK ČR E 16461 redakční rada: Ing. Michal Liška, Mgr. Milena Hucanová šéfredaktorka: Blanka Stehlíková – C.N.A. fotografie: Archiv Lafarge Cement, SMP CZ, a.s., Luděk Dolejší, The Augustine Hotel, ČEZ, Národní technické muzeum, Dolní oblast Vítkovic, archiv Blanky Stehlíkové, Jan Ferenc, CS-Beton s. r. o. design: Luděk Dolejší Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel ...::: aktuality Lafarge Vážení přátelé, vyznáte se v tom? Blíží se krize svému vrcholu nebo dnu, je to nejhorší teprve před námi, či jsme snad už z nejhoršího venku? Začátkem září jsem zaznamenal dobrou zprávu expertů OECD. Světová ekonomika by se podle jejich odhadů měla zotavit a nejhorší období od druhé světové války by mělo už velmi brzo skončit. Hospodářství USA, eurozóny i G7 by se mělo vrátit k růstu již toto čtvrtletí. Ústup globální recese vyvolal podle ekonomických expertů obrat v Číně a dalších asijských rozvojových ekonomikách, ve druhém čtvrtletí však byly ekonomiky po celém světě ještě silně závislé na vládních stimulech a rekordně nízkých úrokových sazbách… Jiní analytici jiných renomovaných agentur naopak říkají, že to nejhorší teprve přijde, že po krátkém zlepšení bude následovat ještě hlubší pád… Česko se podle zpřesňujících zářijových údajů Českého statistického úřadu dostalo z recese jen o vlásek. V polovině srpna statistici zveřejnili předběžné údaje, které počítaly s meziročním poklesem ekonomiky během druhého čtvrtletí o 4,9 %. Tento údaj byl poopraven na pokles o 5,5 %. Jedná se o nejhorší meziroční výsledek hospodářství v novodobé historii. Je to už konec? Přijde konečně obrat k lepšímu? Nebo bude propad ještě pokračovat? Co si z toho vybrat pro naši každodenní práci? Především se s vaším velikým přispěním snažíme porozumět tomu, jak se vyvíjejí a budou vyvíjet jednotlivé segmenty stavebnictví. Bytová výstavba, průmyslové a komerční stavby jsou ve výrazném poklesu. Šancí na obrat jsou projekty financované ze státního a z obecních rozpočtů. Současná situace a diskuse o státním rozpočtu na rok 2010 však mnoho optimismu neskýtají. Každá firma se musí soustředit především na optimalizaci (v praxi snižování) všech typů nákladů. I my průběžně přijímáme řadu úsporných a optimalizačních opatření. Žádné z nich se však nedotkne vás, zákazníků. Také v letošním roce pro vás průběžně připravujeme nové typy cementů, jejichž vývoji věnujeme programově maximální pozornost. Novinky zohledňují nejen vaše potřeby, ale i dostupnost přísad na tuzemském trhu a rovněž životní prostředí. V jednom z portlandských cementů se nám podařilo bez jakéhokoliv negativního vlivu na jeho kvalitu snížit podíl slínku a nahradit ho vápencem. Méně slínku znamená méně emisí CO2. A v současnosti testujeme další možné modifikace našich cementů. Více informací naleznete na straně 4-5 našeho časopisu. Za závěr vám chci popřát co nejlepší závěr letošní stavební sezony, méně stresu a hodně energie pro řešení mnohdy nelehkých situací, ve kterých se nacházíte. A hlavně mějme stále na paměti, že i tato krize jednou přejde a my z ní vyjdeme silnější a efektivnější. Ing. Ivan Mareš, generální ředitel a předseda představenstva Ocenění v soutěži Nejlepší výrobce stavebnin pro Lafarge Cement, a. s. Akciová společnost Lafarge Cement zvítězila v soutěži Nejlepší výrobce stavebnin pro rok 2009 v kategorii nad 150 zaměstnanců. V každé ze dvou kategorií určila odborná porota tři vítězné firmy k ocenění bez uvedení pořadí. Již druhý ročník soutěže proběhl pod záštitou Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR, ÚRS Praha, TZÚS Praha a ministerstva průmyslu a obchodu. Slavnostní předání cen se uskuteční na půdě Senátu Parlamentu České republiky 30. září 2009, kde vítězům předá ceny jeho předseda pan Bohuslav Sobotka. Soutěž Nejlepší výrobce stavebnin roku je určena pro všechny výrobce stavebních hmot a materiálů působících na území České republiky, jejichž závody, provozy a jednotlivé technologické linky splňují současná hlediska a trendy moderní průmyslové výroby. LAFARGE 03/2009 1 aktuality Lafarge :::... Cementový mlýn od června v provozu Jak jsme vás již v minulém čísle informovali, na konci května letošního roku se objevila trhlina na čele kulového cementového mlýna ve výrobním areálu naší společnosti. Ve spolupráci s Technickým centrem ve Vídni byl okamžitě sestaven technologický postup opravy, která byla dokončena 23. 6. 2009 a mlýn mohl být ještě téhož dne zprovozněn. S čelem opraveným svařováním, je však možné zařízení provozovat jenom určitou, a to relativně krátkou dobu, rozhodně ne roky. Svár tedy kontrolujeme pravidelně každý týden, abychom případnou trhlinu podchytili hned v počátku. Už od května, kdy jsme mlýn odstavili do opravy, probíhalo souběžně jednání o výrobě čela nového. Prostřednictvím PSPENG Přerov jsme poptali několik dodavatelů, z nichž byl ve finále vybrán výrobce Vítkovice Heavy Machinery a. s. se sídlem ve Vítkovicích. Společně s kolegy z Technické- ho centra jsme vypracovali konečné zadání pro výrobu nového čela. Tím však celý proces neskončil, protože ještě bude nutné v průběhu zimní odstávky staré čelo demontovat a nainstalovat čelo nové. Není to vůbec jednoduchý úkol, neboť jeho provedení limitují dva faktory: nemožnost použít pro manipulaci s čelem jakýkoliv jeřáb kvůli stísněnému prostoru a hmotnosti čela dosahující více než 40 tun. Proto jsme kontaktovali firmu Montáže Přerov a. s., která nám před 18 lety již toto čelo vyměnila. Komplikovaná výměna zabere šest týdnů a už dnes se na ni připravujeme. Do té doby musíme vyhloubit mezi vraty do mlýnice rýhu, kterou budeme čelo stěhovat dovnitř budovy. Jiné řešení není, protože těsně nad vraty vedou svazky kabelů, které nelze přeložit. Momentálně je situace taková, že nové čelo bylo již v červenci odlito, resp. jeho lícní část, a ta je nyní zapuštěna v zemi, kde bude chladnout až do září. Ještě se musí vykovat čep, který bude následně k lícní části čela přivařen. Od září se nepřetržitě na výrobě čela pracuje s plánem dokončení leden 2010, což je nejzazší termín dodání. V současné době jsme zahájili jednání o výměně obou čel tohoto cementového mlýna. Cementárna má o komín méně Od srpna letošního roku je možné na jednom z komínů v areálu cementárny pozorovat čilý ruch s výsledkem zmenšování jeho výšky. Po dlouholetém „odpočinku“, kdy komín staré vápenky nebyl využíván, se vedení cementárny rozhodlo již dále neinvestovat do jeho údržby a nechat komín zdemolovat. Komín navíc stál v místě budoucího investičního záměru – hale skladování a zpracování odpadů. Bouraný komín měl kruhový průřez, výška byla 85,40 m, vnější průměr dříku komínu v patě byl 573 cm, u hlavy 260 cm, průměrná konicita 4 %. Dřík komína byl sestaven z betonových tvárnic vzájemně zmonolitněných betonem a svislou a vodorovnou výztuží, tloušťka dříku v patě je 38 cm, u hlavy 20 cm. Pouzdro komína tvořila izolační vrstva z křemeliny tl. 14 cm a vnitřní kyselinovzdorné zdivo tl. 15 cm. Nejvhodnější technologický postup demolice komína byla v tomto případě kombinace více technologií. Od úrovně +85,40 m po úroveň +25,40 m se komín postupně ubourával pomocí sbíjecích kladiv za použití horolezecké techniky. Ze závěsného konzolového lešení pracovníci specializované firmy bourali vložky komína i betonové tvárnice do komína, suť odebírali dole otvorem po kouřovodu. Od úrovně +25,40 m po úroveň terénu byla likvidace komína prováděna pomocí těžké bourací techniky – bouracích nůžek na podvozku rypadla Komat- 2 LAFARGE 03/2009 su 450 s demoličním výložníkem 27 m a pomocí bouracího kladiva na podvozku rypadla CAT 325. Celá akce samozřejmě proběhla za podrobně specifikovaných bezpečnostních opatření a rovněž vybouraná suť byla podrobována testům a analýzám, na jejichž základě bude se sutí dále naloženo. Na konci října 2009 by měly být práce dokončeny. ...::: aktuality Lafarge Poradna pro náhradní rodinnou péči poskytuje již 15 služeb Od roku 2006, kdy litoměřická poradna pro náhradní rodinnou péči vznikla, narostl počet služeb z původních čtyř na patnáct v letošním roce. Mezi novinky patří tzv. doprovázení rodin, kdy se průvodce – odborný sociální pracovník věnuje dlouhodobě třem rodinám, kam pravidelně dochází. Tato terénní služba vznikla v únoru letošního roku jako odpověď na potřeby rodin zainteresovaných do činností Centra pro rodinu Terezín, o. s. V květnu poradna spustila projekt dobrovolnictví, aby mohla náhradním rodinám nabídnout asistenci dobrovolníků při jednorázových akcích nebo doprovod pro menší děti, když nikdo z rodiny nemá čas. Děti v náhradní péči tak mají větší možnosti účastnit se mimoškolních aktivit. V letních měsících v rámci tohoto projektu proběhlo několik Neobyčejně obyčejných výletů, jež se setkaly s velkým ohlasem, a tak V Chile dokončen prodej divizí cementu, betonu a kameniva Skupina Lafarge završila prodej svých chilských Aktiv – Cementu, Betonu a Kameniva Skupině Peruvia Brescia Group za 555 milionů amerických dolarů podnikové hodnoty. Transakce je částí zeštíhlovacího plánu „Lafarge’s global divestment plan“, který má posílit finanční strukturu Skupiny. Lafarge se na chilském trhu s cementem, betonem a kamenivem prezentovala od roku 2001 skrze dvě entity: Lafarge Chile SA a Immobiliaria San Patricio. Odprodej podílů zahrnuje podnik na výrobu cementu La Calera, který se nachází asi 100 km od hlavního města Santiago a jehož kapacita je 1,5 milionu tun, dále mlýn Puerto Montt v jižním Chile, který má celkovou kapacitu 300 tisíc tun. Skupina Lafarge také prodala 54 ready-mix jednotek, pět lomů kameniva, dovozní terminál a výrobnu malty. poradna hodlá v těchto aktivitách pokračovat. Od roku 2006 narostl i počet „aktivních“ rodin s dětmi v náhradní rodinné péči, v roce 2009 se do činností Centra zapojilo už 45 rodinných skupin, které mohou využívat čtyř poradenských míst: v Litoměřicích, Rumburku, České Lípě a Děčíně. Centrum pro rodinu Terezín o. s. rozšiřuje svoje služby také díky finanční podpoře Lafarge Cement, a. s., za kterou mj. odkoupilo prostory pro poradnu v Teplické ulici v Litoměřicích. Více informací na www.cpr-terezin.cz. Skupina plní svůj zeštíhlovací plán Skupina Lafarge vyhlásila pro rok 2009 zeštíhlovací program, jehož cílem je dosáhnout jedné miliardy eur volných prostředků. Kromě transakce v Chile prodala některá svá aktiva ve třech oblastech svého podnikání: aktivity Asfaltu v Kanadě a Spojených Státech, provozy divize Beton a kamenivo v Evropě a Severní Americe a svoji poslední cementárnu v Turecku. Skupina se nyní přiblížila ke splnění tří čtvrtin zeštíhlovacího plánu pro rok 2009: 750 milionů eur z celkové jedné miliardy vyhlášené letos v únoru. Lafarge Cement, a. s. pomohla zaplaveným na Děčínsku Akciová společnost Lafarge Cement se aktivně zapojila do pomoci obyvatelům nejpostiženějších obcí v našem kraji, které zasáhly letní povodně, a vyčlenila ze svého rozpočtu na tuto pomoc celkově přes půl milionu korun. Občanům Markvartic, Horních a Dolních Habartic, jejichž obydlí a zařízení záplavy poničily, byla nabídnuta pomoc ve dvou fázích. Bezprostředně po povodni tak nejvíce postižení občané ze tří uvedených obcí od akciové společnosti Lafarge Cement obdrželi finanční podporu v celkové výši 450 tisíc korun. Finance putovaly do oblasti, jakmile vznikl mechanismus pro přidělování prostředků konkrétním obyvatelům. Realizace druhé části pomoci v podobě zlevněného cementu a maltovinového pojiva Multibat PLUS byla organizačně náročnější. Zhruba měsíc poté, co se obcemi prohnala velká voda, si mohli postižení povodněmi ve dvou místních stavebninách koupit materiál s 50% slevou. Nabízená pomoc byla tomto případě rozšířena ještě na Benešov nad Ploučnicí a na obecní úřady uvedených obcí, jejichž majetek byl také zdevastován. S pomocí Stavebnin Patka v Markvarticích a Benešovských stavebnin v Benešově nad Ploučnicí se tak místním podařilo dodat a rozdistribuovat cement a Multibat PLUS se slevou v celkové výši 100 tisíc korun. O náklady na dopravu se společně s Lafarge Cement, a. s. podělila firma Autodoprava Čepek z Vrbičan. LAFARGE 03/2009 Pololetní výsledky ovlivnila recese Výsledky Skupiny Lafarge za první pololetí roku 2009 ovlivnila světová hospodářská recese. Orientace na rozvojové trhy zmírnila dopad na provozní příjem, cílené zaměření na aktivaci hotovosti snížilo dluh spojený s akvizicí Orascom Cement. Údaje za první pololetí: Aktuální provozní příjem pokles o 30 % Rozvojový trh vyjma střední a východní Evropy nárůst 24 % Čistý dluh byl snížen o 1,496 milionu na 876 milionů eur Čistý příjem Skupiny poklesl na 370 milionů eur Pokles tržeb o 12 % na 7,991 milionů eur Volné cash flow nárůst z 746 milionů euro na 875 milionů eur 3 téma :::... Od portlandských cementů ke směsným – snižování dopadů výroby cementu na životní prostředí Cementářský průmysl je jedním z energeticky nejnáročnějších průmyslových odvětví s významných dopadem na životní prostředí. Výroba jedné tuny slínku zatíží ovzduší přibližně 800 kg oxidu uhličitého, v roce 2008 dosáhly emise za celý tuzemský cementářský průmysl více než tři miliony tun CO2 . Výrobci cementu se proto společně s dalšími významnými producenty skleníkových plynů zavázali, že přispějí ke zlepšení ochrany životního prostředí. Optimalizací výrobních procesů v oblasti výpalu a mletí slínku a rovněž využíváním alternativních paliv již nelze významněji snížit energetickou náročnost a množství vyprodukovaných emisí. Proto se výrobci cementu zaměřují na změnu skladby produktového portfolia, především na náhradu portlandských cementů cementy směsnými. V tomto případě dochází ke snížení měrných emisí na tunu cementu tím, že určitý podíl energeticky náročného slínku je nahrazen dalšími hlavními složkami, jako např. vápencem, vysokopecní granulovanou struskou či popílkem. To vše při zachování požadovaných užitných vlastností. S růstem stavební výroby a investicemi zejména do infrastruktury se zvyšovala i výroba cementu. V roce 2007 v řadě okolních zemí výroba cementu stěží kryla spotřebu, ještě v prvním pololetí loňského roku byl před nástupem finanční krize v některých oblas- tech cementu nedostatek. Situace se sice nástupem celosvětové krize, která se záhy promítla i do recese stavebnictví, změnila, objevily se však nové problémy, jako např. nedostatek vysokopecní granulované strusky související s propadem výroby oceli. Strategie Optimalizace skladby produktového portfolia, snižování podílu portlandských cementů a jejich nahrazování cementy s více hlavními složkami se stále výrazněji dostává do popředí zájmu, a to nejen z důvodů ochrany životního prostředí. Tímto způsobem je možno zejména v současné složité situaci zohledňovat i dostupnost přísad do cementu s přihlédnutím k nákladům na jejich pořízení na lokálním trhu. Bez náročných a nákladných investičních akcí lze takto i zvyšovat kapacitu výroby cementu. Výše uvedené skutečnosti musejí proto být zohledňovány ve strategickém plánování. Mezi hlavní cíle ve střednědobém horizontu v oblasti vývoje a změn produktového portfolia bylo zařazeno: Podíl portlandských cementů CEM I na celkové výrobě 1. Snižovat podíl portlandských cementů CEM I. 2. Optimalizovat složení, parametry a užitné vlastnosti všech druhů vyráběných cementů. 3. Modifikovat produktové portfolio a zvýšit v něm podíl nových výrobků. Portlandské cementy CEM I tvořily do roku 2006 nadpoloviční podíl na celkové výrobě cementu nejen v České republice, ale i ve Spolkové republice Německo, našem největším exportním odbytišti. Skladba výrobního sortimentu naší společnosti v podstatě tuto skutečnost pouze kopírovala. Situace se ale začala postupně měnit již v průběhu roku 2006, kdy u nás byl zahájen rozsáhlý proces postupné náhrady portlandských cementů cementy směsnými CEM II, kde hlavní složky tvoří kromě slínku ještě vápenec, struska nebo popílek. Portlandské cementy směsné nabízejí přitom srovnatelné, někdy i lepší technické a užitné vlastnosti než cementy portlandské CEM I s obsahem slínku nad 95 %. V průběhu tří let se podařilo snížit podíl portlandských cementů CEM I z původních téměř 60 % na současný přibližně čtvrtinový podíl, přičemž cílem pro příští rok je dostat se pod hranici 20 %. Vývoj zastoupení portlandských cementů CEM I na celkové výrobě znázorňuje graf. Změna produktového portfolia a vývoj nových výrobků představuje dlouhodobý a náročný proces, který souvisí s dobrou znalostí trhu, 4 LAFARGE 03/2009 ...::: téma požadavků na jednotlivé užitné vlastnosti a technické parametry používaných cementů, přičemž tyto požadavky se mohou u jednotlivých zpracovatelů výrazně lišit. Důležitou roli hraje i vývoj nových technologií zpracování a použití betonu, měnící se požadavky předpisů a norem. Zapomenout nelze ani na naše vlastní technologické možnosti výroby a skladování, klíčovým faktorem je pak stávající i výhledová dostupnost materiálů již používaných nebo uvažovaných pro použití ve formě hlavních složek při výrobě cementu. Až po vyhodnocení všech těchto faktorů a dostupných informací lze přistoupit k vlastní vývojové fázi, která však ne vždy musí skončit úspěchem. Po zpracování záměru, stanovení charakteristických vlastností a očekávaných parametrů je nutno provést mnoho laboratorních i průmyslových testů s cílem optimalizovat složení výrobku a dosáhnout co nejlepších vlastností. Mimořádná pozornost je věnována zkoušení vzorků. Zapojena je nejen naše cementová a betonářská laboratoř a obdobné laboratoře v Karsdorfu, ale v některých případech i laboratoře CTEC (technické centrum Lafarge, Vídeň) a další externí pracoviště. Zkoušejí se nejen vyrobené vzorky, ale i vzorky obdobných materiálů od jiných výrobců. Porovnávají se vybrané parametry, srovnávací testy probíhají i na skutečných recepturách betonů. Do programu zkoušek musejí být zahrnuty i tzv. „terénní zkoušky“ přímo v reálném prostředí u vybraných zákazníků. Každá změna u koncového uživatele navíc vyžaduje zvláštní přístup ze strany technické podpory prodeje a je náročná i pro pracovníky naší betonářské laboratoře. úroveň ležící těsně nad hranicí 25 % v roce 2009. V letošním roce byly uvedeny na trh dva zcela nové výrobky. V dubnu byla u zákazníků v SRN úspěšně ukončena testovací fáze nového cementu CEM II/A-LL 32,5 R. Tento cement nahrazuje především portlandský cement CEM I 42,5 N, ale částečně také struskoportlandský cement CEM II/A-S 32,5 R. Průmyslová výroba byla zahájena v květnu a ohlasy od zákazníků jsou velmi pozitivní. V červnu byla po téměř roční přípravě zahájena expedice CEM II/A-LL 52,5 R, který nahradí podstatnou část portlandského cementu CEM I 52,5 R určeného pro tuzemské zákazníky. Tento cement odebírají v současnosti dva z našich zákazníků. Ve specializované laboratoři se ověřuje možnost využít tento cement i pro jiné aplikace v oblasti prefabri- kace, což by otevřelo možnost rozšířit odbyt tohoto cementu nejen pro další tuzemské, ale i pro zahraniční odběratele. Současně se připravují další testy s modifikovaným složením tohoto cementu. Výčtem uvedených novinek však vývoj nekončí. Začátkem roku byl zpracován záměr na další nový výrobek. Úspěšně již proběhla první fáze testování, další průmyslové a laboratorní testy budou následovat v září a říjnu letošního roku. Bude se jednat o volně ložený portlandský směsný cement, který bude určen především pro tuzemský trh pro výrobu transportbetonu a který by měl nahradit jiný cement ze současné nabídky. Cílem je i postupné sjednocování portfolia výrobků pro tuzemský trh i pro export. Souběžně s novými výrobky je trvale věnována pozornost i těm stávajícím. Ing. arch. Jiří Šrámek Akcelerace vývoje nových cementů Dosavadní výsledky lze hodnotit pozitivně, nutno ale uvést, že na počátku jsme volili postup od jednodušších aplikací ke složitějším. Zatímco v roce 2006 a 2007 jsme uvedli na trh po jednom novém výrobku, v loňském roce to již byly výrobky tři a podíl novinek na celkové výrobě dosáhl úctyhodných 25 %. Navíc byla na konci loňského roku ukončena výroba cementu CEM I 42,5 R. To vše včetně dvou novinek roku 2009 přispělo ke snížení podílu čistých portlandských cementů z téměř 60 % v roce 2006 až na očekávanou LAFARGE 03/2009 5 technologie :::... Celkový pohled na formu hybridně předpínaného betonu Hybridní předpínání betonu trámových dílců a desek Zatímco schvalování územních plánů, ověřování vlivu staveb na životní prostředí, investiční a projektová příprava bývají velmi zdlouhavé, tlak na rychlou realizaci staveb se stále zvyšuje. Jednou z možností, jak se s tímto požadavkem vypořádat, jsou inovativní stavební postupy. Patří k nim také technologie společnosti SMP CZ, a. s., nazvaná Hybridní předpínání betonu trámových dílců a desek v univerzálním výrobním zařízení. Příčný řez hybridním nosníkem Nová výrobní technologie umožňuje v jednom zařízení vyrábět trámové a deskové dílce libovolného tvaru pro potřeby pozemního stavitelství a mostních nosníků do rozpětí 34 m včetně spojitých prvků. Novinka získala ocenění Stavební výrobek – technologie roku 2008, kterou vyhlašuje Česká stavební akademie. Na vývoji a uvedení do provozu nového výrobku-technologie se podíleli technici a vedení SMP CZ, a. s., na pracovištích divize 3, partnerská firma Prefa Beton Cheb, s. r. o., a její specializovaná pracoviště a projektanti firmy Pontex, s. r. o. Práce na vývoji nové technologie, na zpracování projektové dokumentace a na realizaci zařízení zabraly zhruba pět měsíců. Výrobní zařízení je univerzální a dají se na něm vyrábět mostní nosníkové desky stejně jako nosné dílce pro konstrukce pozemního stavitelství – stropní průvlaky nebo střešní vazníky. Největší uplatnění lze očekávat u mostů s rozpětím polí do 15 m. 6 LAFARGE 03/2009 Inovativnost technologie Nová technologie pro realizaci nosných konstrukcí silničních betonových mostů spočívá na principu prefabrikovaných nosníkových betonových desek. Ty jsou podle požadavků u nejmenších rozměrů do 6 m jen železobetonové, nebo jsou předepnuté ve speciálním výrobním zařízení jednotlivými lany předem, klasicky dodatečně nebo kombinovaně hybridním způsobem. Nový způsob umožňuje kombinaci před- ...::: technologie pětí předem a předpětí dodatečného. Lana se napnou před betonáží a dodatečné předpětí spočívá v tom, že se napnou předpínací prvky (lana se v počtu 9, 12 nebo 15 seskupují do kabelů). Aby bylo možné provádět prefabrikaci rychle a logicky, musí se dodatečné předpětí uskutečňovat ve dvou fázích. První je montážní, kdy se prvek velkých délkových rozměrů např. 30 m musí napnout částečně, druhá fáze dopínání se provádí po dosažení minimálně 80 % krychlové pevnosti betonu, která nastupuje v čase 28 dní po betonáži. U hybridního předpínání lze montážní fázi vynechat a betonový prvek vyjmout z formy po dvou dnech. Po vytažení desky z formovacího zařízení lze zahájit výrobu dalšího prvku. Hybridní předpínání má výhodu v tom, že prvky není potřeba dále ošetřovat. Odpadá tedy vystrojení kotvami, napínání a injektáž. konstrukce. Nosníky je možné předpínat volitelně: jednotlivými lany předem, pouze dodatečným předpětím, kombinovaným způsobem jako hybridní. Výhody hybridního systému Oproti dodatečnému předpětí hybridní systém snižuje počet komponentů systému předpětí – kompletní kotva, kabelové kanálky a odvzdušnění kanálků. Další předností je redukce pracnosti při instalaci kotev a kabelových kanálků, protože vedení předem předpjatých lan je přímé. Odpadá také potřeba vnesení manipulačního předpětí ve formě pro přesunutí nosníku na skládku, podobně jako následné dopnutí lan a injektáž kabelových kanálků. Zavedením předpínání předem se zrychlila výrobní fáze, která vyžaduje Čela nosníku T93 Formy Forma se skládá ze dvou průběžných bočních perforovaných stěn o velikosti 35 m, ty rozpínají předpínací sílu, která se vnáší prostřednictvím ocelového příčníku a hydraulických lisů. Lisy příčník odtlačují. Do příčníku jsou zakotvena předpínací lana, které jsou napnuta do té doby ,než beton dosáhne minimální pevnosti pro odformování a přesun na skládku. Nosníkové desky se vyrábějí s minimální tolerancí pouze několika milimetrů tak, že po montáži na stavbě a zalití spár mezi nosníkovými deskami se již nedoplňuje žádná nosná část nosné konstrukce. Na takto vyrobenou a osazenou nosnou konstrukci se ukládá izolační vrstva. Pro masivní nosné konstrukce je možné ve stejném výrobní lince vyrobit prvky pro běžné spřažené nosné Nosná konstrukce mostu byla navržena jako spřažená betonová s využitím hybridně předpjatých nosníků T93 (předpětí vnášené ve výrobně bylo naplánováno z předem předpjatých lan, předpětí vnášené na stavbě je z dodatečně předpjatých kabelů). Nosníky pro tuto stavbu byly individuálně navrženy a vyrobeny. V příčném řezu mostu je použito šest nosníků. Nosníky mají šířku 1 900 mm, krajní nosník pod římsou u osy komunikace 1 500 mm. Výška nosníků je 1 000 mm, šířka žebra 500 mm. Nosná konstrukce je navržena na zatěžovací třídu „A“ dle ČSN 736203/86. Obě nosné konstrukce jsou v jednostranném příčném sklonu 2,5 %, střechovitě. Podélný sklon je proměnný od –0,482 % do +1,656 %. Nosníky jsou uloženy na příčnících a ty jsou uloženy na každé podpoře na dvou elastomerových ložiscích. Pohled na čelo formy hybridně předpínaného betonu rychlou obrátkovost výrobního zařízení; pro většinu případů odpadá montážní fáze dodatečného předpínání, nebo se v případě spojitých konstrukcí přesouvá do jedné souvislé pracovní fáze na staveništi. Novými deskovými mostními prvky předpjatými předem nebo kombinovaně lze mj. rychle rekonstruovat mostní konstrukce s nízkou stavební výškou nebo nevyhovující únosností při relativně krátkém přerušení provozu dotčených komunikací. Využití v praxi Výroba hybridně předpjatých betonových dílců pro mostní a pozemní stavitelství byla zahájena v roce 2008 pro stavbu mostu přes trať ČD Nové Sedlo–Loket na silnici R6 Nové Sedlo–Jenišov. Jednalo se o 36 nosníků typu T93, délky 22,2 m. LAFARGE 03/2009 7 Proti průchodu bludných proudů je konstrukce chráněna kromě dalších opatření i vrstvou plastbetonu pod ložisky. Nosníky jsou jednodílné, hybridně (předem i dodatečně) předpínané betonované vcelku. Pro nosné konstrukce silničních a dálničních mostů, které používají nosníky T93 se spřaženou deskou, a pro výrobu nosníků byl vypracován vzorový projekt a Ředitelství silnic a dálnic Praha vydalo dne 12. 1. 1994 dopisem 14497/97-330 souhlasné stanovisko s používáním nosníků T93 na dálničních mostech. Souhlasné stanovisko MD ČR s používáním nosníků T93 na pozemních komunikacích ČR bylo uděleno 22. 4. 1994 dopisem 19400/94-230. Nosníky byly vyráběny individuálně pro každý objekt podle samostatně zpracované realizační dokumen- technologie :::... Forma T93 + desky tace (statickým výpočtem se vždy optimalizuje počet, tvar a vyztužení nosníků) v souladu se vzorovým projektem a technologickými pravidly zpracovanými dodavatelem nosné konstrukce. Pro omezení tloušťky spřahující desky byl povrch přírub v příčném směru betonován ve výrobně přímo do sklonu budoucí vozovky na mostě. Při výstavbě odpadá nutnost bednění spřažené desky, neboť konzoly nosníků a mezi ně vkládané desky CETRIS vytvářejí přímo ztracené bednění. Použité betony Pro výrobu nosníků byl použit beton C 45/55–XF2 (zn. 600), ocel 10505 (R) a jako předpínací systém byla použita lana St 15,7-1570/ 1770 MPa s velmi nízkou relaxací spolu s certifikovaným kotevním systémem Dywidag. Nosníky byly betonovány do forem s výstelkou z hladkých překližkových desek. Nosníky byly ve výrobně napnuty pouze předem předpjatými lany v závislosti na typu nosníku. Na stavbě byl napínán v každém nosníkovém žebru spojité konstrukce pouze jeden kabel spojitosti K s patnácti lany. Předem předpjatá lana byla napnuta ve formě a uvolněna při dosažení krychelné pevnosti betonu 48 MPa – 80 % výsledné 28denní pevnosti (přibližně po 3 dnech), poté byly Betonáž vazníku nosníky přesunuty na skládku, kde dozrál beton. Nosníky byly na stavbě uloženy na provizorní podpory tak, aby bylo možno provést krajní a vnitřní příčníky mostu. Bylo nutné dodržet polohu všech dočasných podepření každého nosníku, aby nedošlo k nežádoucímu nárůstu vzepětí. Maximální vzepětí nosníků osazovaných do konstrukce před betonáží spřažené desky smí být 30 mm. Při vyšší hodnotě je nutno projednat následná opatření se zpracovatelem RDS. Na nosnících byla vybetonována spřažená železobetonová deska průměrné tloušťky 220 mm. Spřahující deska a vnitřní příčníky jsou z betonu C30/37-XF2 , koncové příčníky z betonu C30/37-XF4. Při osazování nosníků a před vybetonováním a zatvrdnutím příčníků a spřažené desky byla věnována maximální pozornost zabezpečení stability nosníků. To se týče i prací při převozu nosníků ze skládky a jejich přesunu na staveništi. Montáž nosníků proběhla dle „Technologických pravidel pro montáž mostních konstrukcí z nosníků T93“ vypracovaných dodavatelem. Konstrukce je opatřena vnitřními příčníky nad pilíři, nad opěrami pak koncovými příčníky. Na nosnících je vybetonována spřažená železobetonová deska průměrné tloušťky Detail spodní příruby vazníku po odbednění 8 LAFARGE 03/2009 Nosníky hybridně předpínaného betonu 220 mm (vzhledem k nadvýšení nosníků je nutné dodržet minimální tl. desky 200 mm). Spřahující deska a vnitřní příčníky jsou z betonu C30/30-XF2, koncové příčníky z betonu C30/37-XF4. Na výrobu betonových dílců byly použity cementy z Akciové společnosti Lafarge Cement. Po osazení nosníků na provizorní podpory byly protaženy kabely spojitosti (kabely dodatečného předpětí), vyarmovány a vybetonovány vnitřní příčníky nad pilíři a spřahující deska. V další fázi byly napnuty kabely spojitosti K a vyarmovány a vybetonovány koncové příčníky nad opěrami. V koncových příčnících bylo ponecháno vybrání pro zabetonování dilatačních závěrů. Do spřažené desky musejí být před betonáží osazeny odvodňovací trubičky izolace a spodní části odvodňovačů. Při ukládání betonářské výztuže se zajistí správné krytí pomocí vhodných betonových distančních podložek. Minimální krytí uvedené na výkresech platí pro veškerou betonářskou výztuž, tj. včetně spon, které mají pouze nekladné tolerance. Hlavní betonářská výztuž je navržena s tolerančním zvětšením krytí 10 mm podle TKP18 (např. jmenovité krytí 50 mm, minimální krytí 40 mm). Při ukládání výztuže do bednění se křižující vložky výztuže vzájemně spojují převážně vázáním. Svařování výztuže se užije pouze tam, kde je to projektem přímo předepsáno, jinak pouze výjimečně při bodovém spojování svary. Při svařování je nutno dodržet ustanovení výrobce betonářské výztuže. Zejména musí svařování provádět školený odborník, a to tak, aby svařované vložky nebyly oslabeny. Rozměry výztuže ve výkresech vyztužení jsou kótovány na vnější povrch výztuže. ...::: technologie Vazník hybridně předpínaného betonu Tvar nosníku P-KP-1 Přeprava vazníku z výroby Nosníky pro stavbu mostu přes trať ČD Nové Sedlo–Loket na silnici R6 Nové Sedlo–Jenišov Vazník po vyjmutí z formy Ukládání předpínací výztuže Při ukládání předpínací výztuže bylo nutno dodržet výškovou polohu kabelů s tolerancí ±3 mm. Poloha předem předpjatých lan byla zajištěna napínací stolicí výrobny prefabrikátů. Požadavek na dodržení přesné polohy kabelů mimo kotevní čela v půdoryse není tak striktní. Požadavky na detaily odvodnění kabelových kanálků, odvzdušňovacích trubiček a další údaje o předpínacím systému jsou obecně uvedeny v ČSN 73 2401 a TKP18. Pro předpínání a injektáž byl v každém nosníku definovaný počet lan a jeden kabel. Kabely spojitosti jsou navrženy z 15 lan. Lana lze odkotvit v okamžiku, kdy je kontrolními zkouškami pevnosti betonu prokázáno, že beton předpínané části konstrukce dosáhl 80 % krychelné pevnosti betonu C45/55 po 28 dnech. Kabely spojitosti lze napnout na konečnou sílu v okamžiku, kdy je kontrolními zkouškami pevnosti betonu prokázáno, že beton monoliticky dobetonovaných částí konstrukce dosáhl 80 % krychelné pevnosti betonu C30/37 po 28 dnech. Požadavek na pevnost betonu v době napínání kabelů spojitosti je splněn již ve výrobně při uvolňování předem předpjatých lan. Při předpínání kabelů je nutno dodržovat postup předpínání stanovený v Technologickém předpisu zhotovitele. Kabely byly po svém zakotvení zainjektovány. Pro injektáž kabelových dutin jsou směrodatné především TKP a Technologický předpis zhotovitele schválený objednatelem. Technologie stavby Po vybudování spodní stavby včetně úložných bločků a osazených ložisek byly na provizorní podpory kladeny nosníky. Nosníky se dokonale zabez- LAFARGE 03/2009 9 pečují proti převrácení a následnému pádu. Potom byl protažen kabel spojitosti v každém nosníkovém žebru. Pak byly vyarmovány vnitřní příčníky a spřahující deska kromě krajních příčníků. Dále se vybetonují vnitřní příčníky a spřahující deska. Jakmile beton monoliticky dobetonovaných částí dosáhne požadovaných parametrů pro předpínání, napne se kabel spojitosti. Před betonáží desky musejí být osazeny odvodňovací trubičky izolace a spodní části odvodňovačů. Nakonec se vybetonují koncové příčníky u opěr. V koncových příčnících budou vynechány kapsy pro dilataci. Další technologický vývoj nepřetržitě pokračuje. V blízké budoucnosti se rozšíří výrobní program SMP CZ, a. s., o dalších pět typů mostních nosníků při využití lehčeného betonu a vláknobetonu. Odborná spolupráce: Bc. Luboš Lobík, Ing. Jaroslav Kobza, CSc., SMP CZ, a. s., divize 3. materiály :::... Vláknobetony Vláknobetony jsou speciální typy konstrukčních betonů, u kterých se již při jejich výrobě k běžným složkám přidávají vhodná vlákna plnící funkci rozptýlené výztuže. Rovnoměrným rozptýlením vláken ve struktuře betonu mohou být významně ovlivněny jeho vlastnosti. Při návrhu a výrobě betonu s vlákny je důležité zvolit vhodný druh vlákna a jeho odpovídající množství pro dosažení požadovaných vlastností výsledného kompozitu. Při výrobě vláknobetonů se kromě tradičních komponentů používají také vlákna z různých materiálů. Vlákna významně ovlivňují výsledné vlastnosti nového materiálu. Nejčastěji se používají vlákna ocelová, skleněná, syntetická (např. polypropylenová, polyetylenová, polyvinylalkoholová) a uhlíková, ale také vlákna z přírodních materiálů. Nejdůležitější vlastnosti Vlákna různých tvarů a velikostí z oceli, plastických hmot, skla a přírodních materiálů popisuje číselný parametr zvaný štíhlostní poměr, který je definován jako poměr délky vlákna k ekvivalentnímu průměru vlákna. Běžná hodnota štíhlosti pro délku vláken od 6,4 do 76 mm se pohybuje v rozmezí od 30 do 150. Množství vláken rozptýlených v čer- Sklovláknobetonový obklad na vnitřním atriu a schodištích v objektu Národní technické knihovny v Praze, realizace SKLOCEMENT PLUS s. r. o. a FISCHER & PARTNER a. s. stvém betonu se vyjadřuje obvykle v procentech objemu. Vyztužení křehkého materiálu pomocí vláken je prastará metoda. První patent na beton vyztužený vlákny se datuje do roku 1874. Tehdy se ještě nejednalo o drátky v dnešní podobě, ale o odpad z výroby ocelových součástek. Kolem roku 1960 se začal drátkobeton intenzivněji zkoumat a testovat na praktických aplikacích ve snaze co nejlépe definovat vlastnosti nového stavebního materiálu – betonu s náhodně rozptýlenými ocelovými vlákny. Ve srovnání s běžným betonem má vláknobeton tyto vlastnosti: i po vzniku trhliny je schopný přenášet tahová napětí, lépe vzdoruje dynamickým účinkům zatížení, za určitých podmínek vykazuje menší smršťování a dotvarování, je více odolný proti opotřebení povrchových vrstev. Prostý beton je křehký materiál s nízkou pevností v tahu a má malé přetvárné schopnosti. Úlohou náhodně orientovaných, jednotlivých nesouvislých vláken je omezit trhliny, které se vyvíjejí v betonu, je-li vystaven buď zatížení, nebo změnám okolního prostředí. Jestliže jsou vlákna dostatečně pevná, správně spolupůsobí s betonem a jsou v dostatečném množství, pomohou udržet malou šířku trhlin a umožní, aby vláknobeton po vzniku trhlin přenesl podstatně vyšší napětí při relativně nižším přetvoření. Vláknová výztuž Vysokopevnostní vlákna Fortatech® Fibre High Grade nahrazují ocelová vlákna a minimalizují použití svařovaných sítí a ocelové tyčové výztuže, dovozce Capro spol. s r.o. 10 LAFARGE 03/2009 Beton jako konstrukční materiál se vyznačuje tím, že má poměrně vysokou pevnost v tlaku, ale pouze nízkou pevnost v tahu. Tato nevýhoda se proto kompenzuje u železobetonových konstrukcí umístěním výztužných prutů do tažených částí průřezů konstrukčních prvků. Jestliže provádíme návrh podle betonářských norem, obvykle při výpočtu železobetonové konstrukce, neuvažujeme s tahovou pevností betonu. Výpočtem rozměrů průřezů v souladu s platnými normami, stejně jako stanovením typu, potřebného množství a tvaru a uspořádání vyztužení se u konstrukčních prvků prokáže dostatečná únosnost a použitelnost. Nicméně vlákna mohou zlepšit chování konstrukčních prvků v těch případech, ...::: materiály kdy se požaduje houževnatost. Požadované únosnosti a použitelnosti konstrukčních prvků z drátkobetonu se dosáhne stanovením nutných rozměrů prvků, nezbytného množství a typu drátků. Proto je třeba popsat materiálové vlastnosti drátkobetonu v závislosti na typu drátků a jejich množství. Použití vláknobetonu Použití vláknové výztuže jako částečné nebo plné náhrady klasické výztuže může být ekonomicky výhodné tam, kde jsou vyšší náklady na materiál jsou kompenzovány snížením pracnosti či například omezením velkých ploch nutných pro skladování klasické výztuže. Kromě velkých prvků existuje celá řada drobnějších prefabrikátů, které jsou navrhovány na minimum plochy výztuže, aby se zamezilo křehkému lomu, a které jsou vhodné pro aplikaci vláknobetonů. Užití vláknobetonu s různými vlastnostmi vláken nebo jako materiálu s možným řízením vlastností výsledného kompozitu rozšiřuje paletu materiálů na bázi cementu. Dlouhodobým výzkumem materiálů na bázi vláknobetonu se zabývá se svým týmem profesorka Alena Kohoutková, vedoucí Katedry betonových a zděných konstrukcí. Příprava čerstvého vláknobetonu Čerstvý vláknobeton lze vyrobit pouhým plynulým přidáním a zapracováním vláken do vyráběných smě- Sklovláknobeton e-GRC Environmentálně aktivní beton sklovláknobeton e-GRC vyztužený skleněnými vlákny je jeden z nejnovějších výsledků vývoje, od počátku 21. století také těží z rozvoje nanotechnologií více než jiné stavební materiály. Beton vyztužený skleněnými vlákny je kompozitním materiálem, v němž matrice i výztuž jsou samy o sobě kompozity. Matrice se sestává z jemné malty vyrobené s použitím běžného portlandského cementu, jiná pojiva jsou také možná. Složitost chování v čerstvém stavu je způsobena i mícháním s vysokým namáháním ve smyku. Téměř všechny typy GRC obsahují i malý podíl polymeru. Výztuž nemá podobu jednoduchých oddělených vláken jako třeba drátkobeton. Namísto toho je výztuž ve formě velkého počtu tenkých skleněných vlákének, která jsou spojena do svazků různé velikosti, tvaru, délky a průřezu. Vlákna ve svazcích i celé svazky jsou opatřeny ochranným povlakem. Aplikace e-GRC: panely obvodových plášťů, ztracené bednění, střešní tašky, protihlukové bariéry. sí. Velikostí dávky vláken lze budoucí vlastnosti betonu řízeně upravovat a získat tak konstrukci s vlastnostmi významně lepšími, než jaké by měla konstrukce bez ocelových vláken. Tvar, pevnost a rozměry vlákna mají rovněž velmi významný vliv na rozdružení vláken při přípravě směsi a její snadnou zpracovatelnost. Použití odolného vlákna zaručuje jeho odolnost i vůči delšímu míchání ve směsi, kdy nedochází k jeho sdružování či deformaci tvaru vláken. Takto vyrobený beton se snadno vibruje, hladí či jinak sekundárně zpracovává. Lze jej použít do širokého spektra aplikací včetně stříkaných, samonivelačních a dalších speciálních betonů. Polypropylenové vlákno Fibred, které slouží jako přísada pro zamezení vzniku smršťovacích trhlin ve všech druzích betonů a malt, vyrábí společnost Redrock Construction s. r. o. LAFARGE 03/2009 11 Lehký konstrukční vláknobeton Lehké konstrukční betony, vyráběné s použitím pórovitých kameniv, jsou druhem konstrukčních betonů se zvláštními specifiky. Používají se poměrně sporadicky, protože jejich pevnosti závisejí vedle pevností zatvrdlé cementové malty také na pevnosti zrn lehkého pórovitého kameniva. Vazba povrchu pórovitého zrna lehkého kameniva s hydratačními produkty cementu ve tvrdnoucí maltě způsobuje, že při namáhání se lehký beton chová křehce. Použitím vysokopevnostních polymerních vláken jako příměsi se značně omezí tento nepříznivý projev a podstatně se zvýší houževnatost. Míra houževnatosti závisí na množství užitých vláken. Dalším aspektem, tentokráte ekologickým, se jeví omezení těžby přírodního hutného kameniva do betonů. Lehký konstrukční vláknobeton lze vyztužovat betonářskou výztuží běžných jakostí. referenční stavba :::... Speciální sokl pro ukládání chladnoucích ingotů Novostavba lisovny v areálu průmyslové zóny Poldi Pohled do lisovny, v popředí pojezdové zařízení sloužící pro přesuny ingotů Nová lisovna v areálu Poldi Nová hala lisovny a dokončovacích operací výroby ocelových ingotů vyrostla v areálu průmyslové zóny Poldi nacházející se na východním okraji města Kladno. Novostavba je situována v místě původní válcovny 3, 4, 5 a kotelny 1, které byly demolovány, a navazuje na stávající výrobní areál firmy POLDI Hütte, s. r. o., vymezený ulicemi Průmyslová a Dubská. Nová ocelová výrobní hala je využita pro hydraulický lis 4 000 tun a související technologie. Projekt zahrnuje halu tepelného tváření – lisu a pecí, halu dokončující výroby, sklad a expedici materiálu. Ocelové ingoty budou přiváženy z ocelárny, popř. ze skladu ingotů úzkorozchodnou vnitropodnikovou dráhou do dílny. Do ohřívacích pecí, kde se nahřejí na kovací teplotu, budou ingoty vkládány pomocí mostového jeřábu. Jakmile ingot dosáhle optimální teploty, začne jeho tváření v lisu 4 000 tun, oba procesy – ohřev a tváření mohou být vzhledem k velikosti polotovaru opakovány. Vykovaný polotovar – tyčová ocel – se poté řízeně ochlazuje, popř. se žíhá v žíhacích pecích. V hale dokončující výroby se provádí zaříznutí konců polotovarů na pásové oboustranné pile, vyvrtají se středící důlky na vyvrtávačce a na soustruhu se obrobí povrch výrobku. Na pracovišti kontroly podstupuje produkt ultrazvukovou kontrolu. Hotové polotovary budou pak krátkodobě skladovány, případně dle Celkový snímek haly lisovny a dokončující výroby přání zákazníka baleny a expedovány nákladními vozidly k zákazníkovi. V obou halách bude celodenní třísměnný provoz sedm dní v týdnu. Architektonický záměr Architektonické řešení obou výrobních hal odpovídá průmyslovému charakteru stavby a svým pojetím navazuje na stávající objekty v areálu. Objekt haly lisovny a haly finálních operací tvoří jeden celek, který má půdorysný tvar ve tvaru písmene „T“. Budova lisovny je dvoulodní přízemní halová konstrukce s vnějšími půdorysnými rozměry 63,76 m (2x 31,88 m) x 100,69 m. Objekt haly dokončující výroby je jednolodní přízemní halová konstrukce s vnějšími půdorysnými rozměry 30,60 m x 166,70 m. Zastřešení je provedeno sedlovými střechami, v každé lodi objektu je navržen mostový jeřáb. Stavebně technické řešení Jako základní konstrukční systém byl zvolen ocelový montovaný 12 LAFARGE 03/2009 skelet. Svislá nosná konstrukce je tvořena ocelovými sloupy v modulu 7,5x12,0 m. Sloupy v hlavních rámech jsou z ocelových válcovaných nosníků. Obvodový plášť je montovaný ze sendvičových stěnových panelů. Povrchovou úpravu tvoří laková vrstva – součást dodávky plechu. Na vnější stranu je použit lak šedobílý (RAL9002). Panely jsou u terénu, resp. ve výšce 2 500 mm navázány na vyzdívaný sokl z cihelných tvarovek. Novou konstrukci vestaveb – sociální zařízení, denní místnost, rozvodna, hydr. stanice – tvoří zděné stěny. Na zastřešení hal byly použity sendvičové panely, tvořené vnější vrstvou z pozinkovaného ocelového plechu opatřeného barevným ochranným povlakem, izolací tvrdé polyuretanové pěny a minerální vlny a vnitřní vrstvou z pozinkovaného plechu opatřeného barevným ochranným povlakem. Sendvičové panely jsou osazeny na střešní ocelové vazníky, které jsou ukotveny na nosníky hlavních ocelových rámů. Hlavní nosníky ...::: referenční stavba Údaje o stavbě Název stavby: Hala lisovny a dokončující výroby Investor: Scholz Generální dodavatel: Průmstav-FCC Subdodavatelé: RBK Česká Lípa Projektant: Chemoprag, Ing. M. Semanský Zastavěná plocha haly lisovny: 6 732,0 m2 Obestavěný prostor haly lisovny: 141 372,0 m3 Zastavěná plocha haly dokončovací výroby: 5 408,0 m2 Obestavěný prostor haly dokončovací výroby: 86 528,0 m3 Spotřeba cementů: CEM II/AS 42,5 R a CEM II/AM 42,5 R z Lafarge Cement, a. s., 3 300 t Spotřeba betonů: 9 500 m3 Zahájení stavby: 09/2008 Ukončení stavby: 08/2009 jsou z válcovaných profilů tvaru HEA. Střecha je koncipována jako sedlová se sklonem 4,8° (1:12). V ploše střechy jsou navrhovány hřebenové lucernové světlíky. Založení stavby Základové konstrukce projektu představovaly vzhledem ke skladbě podloží náročnější část realizace stavby. „Hala lisovny a dokončující výroby se nachází v místech, kde stálo velké množství budov různého stáří, včetně objektů kotelny a válcovny, které byly v rámci demoličních prací odstraněny. Větší část ovšem tvořily již v minulosti odstraněné technologické podzemní konstrukce, kanály, podzemní podlaží stavebních objektů, podle ústních informací i zasypané části konstrukcí zničených za druhé světové války. Geologický průzkum, který proběhl v rámci předprojektové přípravy, upřesnil ústní informace o základových poměrech. Podloží bylo již v minulosti upraveno. Původní terén se zde ukláněl od jihu k severu. Kotelna, která byla součástí demolic, byla zahloubena pod terén a měla rozsáhlé podzemní prostory, zasahující až do hloubky cca 5,0 m. Prostory byly částečně zasypány, částečně byly volné. Průzkumnými vrty byla zastižena navážka, která tvořila výplň zasypaných podzemních prostor kotelny. V prostoru původní válcovny byl původní terén rovněž dosypán. Na jižní straně (sousedství s kotelnou) dosahovala navážka cca 1,50 m, na severní pak až cca 7,5 m. Navážka byla nehomogenní, tvoře- Hala dokončovacich operaci, pohled ke vjezdu ná škvárou, překopanou sprašovou hlínou, pískem z výkopů, popelem apod., nepravidelně slabě ulehlá a nevhodná k zakládání. Teprve pod touto vrstvou začínaly permokarbonské pískovce,“ řekl autor projektu Ing. Martin Semanský. Geolog původně navrhoval založení veškerých základů na vrtaných pilotách. Piloty by ovšem musely projít nesoudržnou navážkou se stavební sutí, která by se však při vrtání rozvolňovala a zavalovala by vrt. Proto by bylo piloty v polohách nesoudržných, kamenitých navážek třeba pažit. Proto byla nakonec koncepce založení lisu a dalších nově navrhovaných technologických základů včetně základové desky zvolena následující: Veškeré antropogenní navážky byly odstraněny. Podzemní konstrukce byly vybourány. Pro nové plošné konstrukce (základová deska, méně zatížené základy) bylo určeno limitní napětí v základové spáře – max. 200 kPa. Podloží bylo následně upraveno na evuliu pískovců následujícími vrstvami, hutněnými: hutněný cihelný recyklát (popílek) a sendvičový násyp ze štěrkodrti. Jednotlivé vrstvy byly hutněny po 250–300 mm, hutnění bylo kontrolováno zatěžovacími zkouškami. Konstrukce lisu a další technologické základy, které vyvozovaly napětí v základové spáře více než 200 kPa, byly založeny na vrtaných pilotách průměru 900 a 1 200 mm. Základové pásy a základová deska Pod obvodovými stěnami byly navrženy železobetonové základové pásy šířky 600 mm, resp. 420 mm LAFARGE 03/2009 13 a výšky 700 mm. Na všechny základové pásy byly použity betony třídy C30/37-XA2. Základové pásy jsou uloženy na základové patky sloupů haly. V místech vstupních vrat do objektu jsou základové pasy rozšířeny na šířku 1 000 mm. Pod základové pásy byl aplikován podkladní beton jako ochrana proti znečištění výztuže. Hydroizolační fólie probíhá nad základovými pásy. Podlahová deska je navržena jako železobetonová z betonu třídy C30/37 tloušťky 300 mm. Pod základovou deskou je navržena hydroizolace včetně geotextilie a podkladní beton. V místech možných úkapů olejů a ropných produktů je na podlahové ŽB desce navržena stěrka s odolností proti působení sálavého tepla cca 100 °C a s mechanickou odolností. V místě prohlubní A1, A2, A3, kde budou ukládány horké výrobky, tvoří finální podlahovou vrstvu ocelové plechy. Základ pod technologie Objekt lisu je založen na pilotách, které podpírají základovou desku a podzemní stěny základu. Na pilotách jsou založeny i manipulační dráhy pro kolejový vozík (manipulace s ingoty 70 t). Plošně jsou založeny přilehlé kanály kryté pororošty nebo panely. Základová deska pod lisem má tl. 700 mm, zrovna tak jako podzemní stěny základu pro lis. Piloty jsou navrženy průměrů 1200 (pod kotevními úchyty lisu) a 920 mm (ostatní), v délkách podle přenášeného zatížení a limitního sedání 25 mm. Délky pilot jsou cca 6–9 m. Zbylé technologie jsou povětšinou založeny na základové desce a hutněném štěrkopískovém loži mocnosti zajímavá stavba :::... Nový pražský hotel The Augustine vznikl díky ojedinělé revitalizaci souboru historicky cenných, ale zanedbaných budov na Malé Straně z období od gotiky až po 19. století. Nejrozsáhlejší a nejvýznamnější budovou je klášter řádu sv. Augustina ze 13. století, dále známá pivnice u sv. Tomáše a její zázemí, bývalá budova ministerstva vnitra a dřívější hotel Blue Key. Z hotelových prostor se otevírá pohled na hradčanské panoráma Pohled na křídlo přiléhající ke kostelu sv. Tomáše Ojedinělá rekonstrukce komplexu malostranských budov Svatební apartmá ve věži Stavba hotelu The Augustine odstartovala v srpnu 2006, architektonický projekt musel respektovat mimořádné požadavky památkářů i vysoké nároky ze strany investora. Orgány památkové péče stanovují odlišná pravidla vyplývající ze stáří budov nebo jejich částí, která bylo třeba při vypracovávání konceptu, stejně jako při samotné asanaci, dodržovat. Často bylo nutno řešit nemožnost stavebních zásahů do historicky cenných konstrukcí. Při stavbě proběhly archeologické 14 LAFARGE 03/2009 výkopové práce v celkovém objemu více než 4 000 m3. Architektonický koncept Projekt sanace vzácného souboru historických budov vycházel nejen z individuality jednotlivých částí, ale zahrnul i potřeby soužití s fungujícím klášterem v přímém sousedství. Charakteristickým znakem stavby je snaha o maximální zachování vnějšího vzhledu střech i pláště budov. Nedílnou součástí stavebních úprav byly citlivé a velmi náročné rekonstrukční ...::: zajímavá stavba práce na vzácných a historicky cenných částech budov. Samotné architektonické řešení významně ovlivnil původní půdorys historického komplexu, jednotlivých klášterních budov i nádvoří. Výsledkem je ojedinělá hotelová budova s mnoha mimořádnými rysy a ojedinělými prostory. Unikátní je zejména propojení jednotlivých prostor v celek, který má neopakovatelný styl. Jedná se o jednu z nejnáročnějších a nejkomplexnějších rekonstrukcí, které kdy proběhly v historickém jádru Prahy. Rekonstrukce zahrnovala budovy v rozsahu od gotiky až po budovy z 19. století. Ani vnitřní zařízení neuniklo schvalování orgánů památkové péče, vyjednávalo se i o použité materiály či povrchové úpravy dveří. Musel být předložen detailní projekt opravy historických krovů, jenž probíhal tradičními metodami užívanými dávnými řemeslníky. Citlivý přístup k rekonstrukci Samotné rekonstrukci předcházelo náročné vyklízení prostor po desítkách let chátrání, prostor byl nejprve očištěn od novodobých přístaveb, poté následoval rozsáhlý archeologický průzkum, jenž trval téměř dva roky! Rekonstrukce byla složitá nejen kvůli stáří a značné zchátralosti budov a jejich velké historické hodnotě, ale také z důvodu značné komplexnosti prostor. Každá z budov měla svá specifika, jednotlivá patra nebyla vždy na stejné úrovni. Tvrdým oříškem pro realizační firmy bylo zajistit funkčnost hotelu s jeho topením, vodovodním a plynovým potrubím, klimatizací a odvětráváním, rozvody elektřiny, zařízeními požární ochrany atd., a to v souladu s vysokými nároky provozovatele hotelu, představami návrhářů interiéru stejně jako s požadavky památkové péče. Kontrasty Jedna z původních budov, nacházející v proluce mezi bývalým hotelem Blue Key a rohovou budovou č. 23–30, byla novostavbou bez historické hodnoty, která svou fasádou bez omítky dlouhá léta hyzdila Letenskou ulici. Proto bylo rozhodnuto o její demolici, tím se uvolnilo místo pro stavbu nové, kvalitnější konstrukce. Nový objekt posloužil k vyrovnání rozdílů mezi úrovněmi podlah v jednotlivých budovách. Nezanedbatelná je architektonická a vizuální hodnota vestavby, která je v přímém kontrastu k his- torickému charakteru hotelu. Vstupní hala a The Monastery Restaurant reprezentují moderní pojetí architektury. Dominantou haly je dřevem obkládaná recepce s pultem protkaným kůží a obrovský otevřený krb. Středobodem je moderní osvětlení ze skla a kovů, jehož autorem je britský umělec Anthony Critchlow. Prosvětlená The Monastery Restaurant se nalézá na nádvoří s chráněnými stromy, kaštany a javorem, a nabízí příjemné posezení pod širým nebem během letních měsíců. V restauraci jsou originální dekorace ve tvaru listů a židle ve stylu Bauhaus ze 30. let 20. století. Strop křížové chodby Řešení vnitřních prostor Každý pokoj v hotelu je výjimečný a většina z nich se pyšní jedinečnými architektonickými a stavebními prvky, mezi něž patří klenuté stropy či původní dveře. Výmalba tří prostor v objektu bývalého pivovaru byla realizována v poslední třetině 18. století v výraznými rokokovými prvky - krajinou, dekorativními architektonickými prvky a rokaji. Jedná se velmi kvalitní a poměrně vzácný doklad výmalby v měšťanských budovách na území Prahy. V horních patrech původní klášterní budovy, kde dříve mniši skromně obývali malé místnosti, došlo ke spojení vždy několika „cel“, které po rekonstrukci tvoří nové prostorné pokoje či apartmány. V hotelovém The Brewery Baru, umístěném ve sklepení budovy původního pivovaru, mohou návštěvníci nalézt krápníky ze 17. století stejně jako autentický podzemní vodní zdroj, který je nyní překryt sklem a tvoří zajímavý interiérový prvek. V místnosti je použita plovoucí podlaha z terracotty. Druhý bar hotelu The Augustine, Tom’s Bar, je umístěn v prostorách bývalého klášterního refektáře v klenuté hale s vysokými stropy. Ústředním motivem tohoto interiéru jsou zrestaurované barokní fresky. Původní klášterní věž nemohla být připojena k hotelovému komplexu vzhledem k platným regulacím, nyní je v tomto unikátním prostoru umístěn samostatný apartmán The Tower Suite ve třech podlažích, který hostům nabídne panoramatický výhled na střechy historického srdce Prahy. Hotel je přímo propojen s klášterem sv. Tomáše soukromým vchodem. Samotný kostel je i dnes nedílnou součástí života místní komunity s bohoslužbami v češtině, angličtině LAFARGE 03/2009 15 Exteriér hotelu z Letenské ulice a španělštině. V letech 1723−1731 přestavěl kostel do jeho současné barokní podoby proslulý architekt K. I. Dientzenhofer. K vidění jsou zde původní stropní fresky z 18. století od Václava Reinera, které zobrazují scény ze života apoštola Tomáše a sv. Augustina. Hlavní oltář obklopují dvě obrovské kopie Rubensových obrazů Sv. Augustin a Umučení sv. Tomáše. Údaje o stavbě Název stavby: Hotel The Augustine Prague Developer: Waldeck Capital LLC & Raiffeisen evolution Autor projektu: architektonické studio Omicron-K, Ing. arch. Martin Kotík Interiéry: Olga Polizzi a společnost RDD Generální dodavatel: Skanska CZ a. s. Celková plocha komplexu: 13 890 m2 (vč. 1 412 m2 dvorů a zahrad) Zahájení stavby: 08/2006 Ukončení stavby: 04/2009 ekologie :::... Šance solární energie Využití solární energie je v České republice na vzestupu. Podle statistik Energetického regulačního úřadu (ERÚ) počet slunečních elektráren všech druhů za první pololetí letošního roku stoupl ve srovnání s koncem loňského roku o dvě třetiny. Sluneční výkon, tzv. zářivost Slunce, je 3,8 x 1023 kW. Takový výkon si nelze jen tak představit. Jedná se totiž o výkon, který zhruba 40bilionkrát přesahuje teoretickou spotřebu lidstva. Zatím z něj dovedeme využít jen malý zlomek. Z celkového dopadajícího záření 180 tisíc terawattů se asi čtvrtina odráží zpět do kosmického prostoru, necelá pětina je pohlcena v atmosféře a téměř polovina se přemění v teplo na zemském povrchu. Asi půl promile (90 terawattů) se mění přes fotosyntézu zelených rostlin a fytoplanktonu v chemickou energii uschovanou v biomase. Zachycená sluneční energie je pak vyzařována jako tepelné infračervené záření do kosmického prostoru. Množství energie, které získáváme z celkové energie slunečního záření, je asi jako kapka vody v Bajkalském jezeře. Čistý způsob výroby energie Přímé využití energie slunečního záření patří z hlediska ochrany životního prostředí k nejčistším a nejšetrnějším způsobům výroby elektřiny. Solární elektrárna Jde o energetický zdroj, kterého je a bude velmi dlouho v přírodě dostatek. Elektřinu lze získat ze sluneční energie přímo i nepřímo. Přímá přeměna využívá fotovoltaického jevu, při kterém se v určité látce působením světla uvolňují elektrony, nepřímá je založena na získání tepla. Fotoelektrický proces probíhající v polovodičích sestavených do solárních článků umožňuje přeměnu slunečního záření na elektrickou energii. Děje se tak v přechodové vrstvě PN, kde vzniká vlivem dopadu fotonů elektrické pole, které následně uvádí do pohybu elektricky nabité částice. Tyto částice po svém oddělení vytvoří napěťový rozdíl, který je odváděn už jako (+) a (–) ze solárního článku. Velikost takto odváděného proudu je úměrná ploše solárního článku a pochopitelně intenzitě slunečního záření. Pomocí takových článků je možné realizovat zdroje o výkonech od mW do desítek MW. Fotovoltaický solární článek je velmi pevný, ale značně křehký, proto je nutné jej zapouzdřit do pevnějšího obalu, který jej ochrání před vnějšími vlivy a poškozením. „Pouzdřením“ vzniká fotovoltaický solární panel. Přírodní podmínky v ČR Dostupnost solární energie v České republice je ovlivněna mnoha faktory. Patří mezi ně především zeměpisná šířka, roční doba, oblačnost a lokální podmínky, sklon plochy, na niž sluneční záření dopadá, a další. Zajímavým faktem nicméně zůstává, že se údaje o slunečním záření v ČR z jednotlivých zdrojů v mnohém liší. Pokud se dosud publikované informace shrnou, vyjdou následující údaje: v České republice dopadne na 1 m² vodorovné plochy zhruba 950–1340 kWh energie, roční množství slunečních hodin se pohybuje v rozmezí 1331–1844 hod. (ČHMÚ), odborná literatura uvádí jako průměrné rozmezí 1600–2100 hod. 16 LAFARGE 03/2009 V naprosté většině případů jsou články, respektive jejich řezy v panelech, spojovány do sériově paralelních struktur s cílem dosáhnout určitého napětí, proudu, výkonu, případně tvaru. Zvětšováním plochy panelů pro velké instalace se sleduje snižováni nákladů na jednotku výkonu. Účinnost přeměny slunečního záření na elektřinu umožňuje získat se součastnými typy solárních systémů z jednoho metru aktivní plochy okolo 110 kWh elektrické energie za rok. I když současný podíl fotovoltaiky na celkové světové produkci elektrické energie představuje pouze malé procento, technologie využívání mají velký růstový potenciál a vyspělé země Solární panel ...::: ekologie Sluneční elektrárna na střeše závodu Lafarge Hartershofen v Německu s tímto obnovitelným zdrojem počítají. V Evropě je lídrem ve využívání solární energie Německo. Situace se dosti radikálně mění i u nás. Výroba proudu ze slunce po česku Počet solárních elektráren roste nyní v Česku raketovým tempem, a to především díky státní garanci výkupní ceny. Pro investory zřejmě neexistuje lepší pobídka. I když se Energetický regulační úřad, který určuje ceny alternativních energií, rozhodl pro letošní rok výkupní cenu za sluneční elektřinu snížit o pět procent, zájem neochladl. Zlevnily se totiž naproti tomu technologie. U dodávek do sítě je podle údajů ERÚ pro letošek garantovaná výkupní cena až 12,89 Kč bez DPH za kWh u zdrojů s výkonem do 30kW a o deset haléřů nižší u výkonnějších zařízení. Dříve byla návratnost investice do solárního zdroje 20 až 25 let, nyní se pohybuje mezi 10 až 15 lety. Stoupl i celkový instalovaný výkon solárních elektráren v zemi, a to téměř o polovinu na 80,21 megawattu. Ještě loni na začátku roku činil počet licencí pouhých 249 a jejich instalovaný výkon byl 3,4 MW. Přesto v Česku solární panely vyrobí jen zanedbatelné množství energie. Podle květnových údajů ERÚ byl celkový instalova- ný výkon slunečních elektráren v ČR 73,1 MW. Z celkového výkonu všech elektráren v zemi to představovalo zhruba čtyři procenta. Je to téměř dvojnásobek v porovnání s koncem loňského roku, kdy to bylo 39,5 MW. Údaje se týkají elektráren s výkonem nad půl megawattu. Dosud největší sluneční elektrárna v tuzemsku stojí v Dívčicích v jižních Čechách. Sluneční park se rozkládá na ploše 12 ha. K výstavbě bylo použito zhruba téměř 40 tisíc solárních panelů. Celkové snížení emisí CO2 dosahuje dle energetického auditu projektu přibližně 3 400 tun/ rok, výkon je nastavený na necelé tři megawatty. Tento závod by brzy měla předhonit obří solární elektrárna na ploše 60 ha, kterou plánuje postavit AP Trust nedaleko Plzně. Novostavba elektrárny za 1,2 miliardy korun by měla přinést výkon deset megawatt. Originální postup v Lafarge Německo Výjimečný projekt pro využití solární energie vznikl v závodě Skupiny Lafarge v Hartershofenu v Německu. Díky originálnímu partnerství se společností Future Energy enterprise se podařilo současně snížit fixní náklady i emise CO2. Od roku 2006 si Future Energy pronajala 18 000 m2 plochy na střeše závodu v Hartershofenu pro insta- LAFARGE 03/2009 17 laci celkem 4 600 solárních panelů. To se stalo na základě dvacetiletého kontraktu, který vymezuje roční cenu dodávané elektřiny. Úhrn výstupního výkonu střešní solární elektrárny činí přibližně jeden milion kWh. Výkon částečně kryje spotřebu okolních obcí závodu v Hartershofenu. Na Zemi je asi 22 milionů km2 pouští, které nelze využít ani k zemědělství, ani k chovu dobytka. Jejich obrovské plochy však mohou být alespoň částečně využity k přeměně sluneční energie na elektřinu. Pro Evropu je nejblíže Sahara, která má rozlohu 7 milionů km2. Jednoduchý výpočet ukáže, že z jedné desetiny Sahary by dnešní technikou bylo možné získat až 50 terawattů, což je pětkrát víc, než lidstvo potřebuje. Problémem zůstává přenos elektřiny na velké vzdálenosti. Proto jsou reálnému využití blíže třeba nevyužité ploché střechy průmyslových závodů. EU a stavebnictví :::... Klášterní hospodářský dvůr v Plasích Peníze EU pomohou českým památkám Stav některých historických skvostů na našem území je alarmující, na vině je nejčastěji nedostatek peněz. Rekonstrukce nemovité kulturní památky není totiž po žádné stránce jednoduchá a vyžaduje enormní finanční částky. Zdá se ale, že se blýská na lepší časy. V programovacím období 2007–2013 pomohou při revitalizaci památek také prostředky z fondů Evropské unie. Na obnovu a využití nejvýznamnějších součástí nemovitého památkového fondu ČR je nyní v programovacím období 2007–2013 vyčleněno zhruba 3 900 milionů korun. Podpora se týká projektů realizovaných na území regionů soudržnosti (regiony NUTS 2), které spadají do cíle Konvergence (Regiony úrovně NUTS 2 v České republice mimo NUTS 2 Praha). Projekty mohou získat na způsobilé výdaje podporu 85 % z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a 15 % spolufinancování ze státního rozpočtu České republiky. Koncem roku 2008 vznikl tzv. Indikativní seznam projektů, na němž se shodlo ministerstvo kultury s hejtmany krajů, a byla vyhlášena kontinuální výzva k podání žádostí. Seznam obsahuje 19 projektů. Románská okna v nejstarší části hospodářského dvora Centrum stavitelského dědictví v Plasích Pro realizaci projektu Centrum stavitelského dědictví vybralo Národní technické muzeum (NTM) klášterní areál Plasy. Centrum bude místem setkávání zájemců o stavební historii z řad odborníků, veřejnosti, stavebních firem a profesních organizací, kde se spojí záměry projektu: záchrana paměti stavitelství s jedinečností stavebního klášterního souboru. Centrum stavitelského dědictví je připravováno jako instituce muzejního typu, která bude cíle realizovat budováním studijního depozitáře se sbírkou historických stavebních materiálů, prvků, konstrukcí a řemeslnických nástrojů, shromažďováním informací o historických stavebních postupech 18 LAFARGE 03/2009 Letecký pohled na areál národní kulturní památky Plasy s vyznačením objektů, které jsou součástí projektu a technologiích, vytvářením sítě praktikujících řemeslníků ovládajících tradiční stavební řemesla. Zároveň dojde ke stavební obnově významného památkového areálu, který v rámci Centra poslouží jako jedinečná ukázka dobové stavební kultury. Finance z Integrovaného operačního programu Strukturálních fondů EU (prioritní oblast 5.1. – Národní podpora využití ...::: EU a stavebnictví Zákres úpravy objektu pivovaru (prezentační architektonická studie arch. Z. Žilky, 2006) potenciálu kulturního dědictví) pomohou při revitalizaci objektů náležejících k hospodářskému zázemí kláštera: klášterní mlýn, pivovar a velká část unikátního románsko-barokního hospodářského dvora. Rozpočet této etapy, která by měla být dokončena v roce 2014, dosahuje částky 400 milionů korun. Expozice stavebních materiálů Barokní mlýn u zaniklé jihozápadní brány kláštera poslouží jako nové návštěvnické a informační centrum pro celý areál, zatímco navazující bývalý pivovar bude adaptován především pro odborně pojatou referenční expozici stavebních materiálů, prvků a konstrukcí a pro badatelské zázemí (odborná knihovna, studovna, pracovny). „Studijní depozitář situovaný do bývalého pivovaru bude koncipován jako odborná referenční expozice rozdělená podle typů jednotlivých konstrukcí a prvků, které budou tvořit zvláštní sekce, druhým kritériem dělení bude časová osa. Pozornost bude věnována nástrojům užívaným v jednotlivých stavebních i příbuzných řemeslech. Základem bude otevřený systém s možností růstu, adaptací, změn a doplňování. Samotnou instalaci vytvoří originály stavebních prvků podle možnosti v autentické poloze. Předpokládá se kombinace s dvojrozměrnými materiály (fotografie, výkresy). Sbírka historických stavebních prvků, jejich sestav, konstrukcí i jednotlivých stavebních materiálů bude postihovat jejich vývoj v různých druzích staveb včetně průmyslových od jejich počátku až do konce 20. století v českých zemích s přihlédnutím ke střední Evropě. Základem kolekce budou kvalitní prvky, pokud možno přesně datované, získávané z demolic a likvidovaných či přestavovaných objektů, dále prvky, které nelze na objektu samotném (in situ) zachovat a které jsou z hlediska současného poznání reprezentativními zástupci jednotlivých skupin,“ informoval koordinátor projektu Pavel Koděra z Národního technického muzea. Na rozdíl od „odborněji“ pojaté programové náplně objektu pivovaru vznikne v hospodářském dvoře více „veřejná zóna“ zacílená spíše na osvětu a praxi. Kromě výstavních prostor a tzv. vzorkovny stavebních materiálů vhodných pro obnovu památek by zde měl vzniknout tzv. didakticko-zážitkový dvůr zaměřený na školní mládež i širší veřejnost (zážitkové dílny s animačními programy, prezentace stavebních řemeslných experimentů apod.). Areál hospodářského dvora poskytne zázemí pro pořádání vzdělávacích akcí pro výuku historických stavebních řemesel. Vznikne zde tak „stavební řemeslná huť“, která bude v ideové rovině navazovat na myšlenku středověkých, všestranně zaměřených stavebních spolků. Barokní sýpka s hodinovou věží a raně gotickou královskou kaplí bude prezentována zejména jako „exponát sám o sobě“, bude ale využívána také jako výstavní prostor. Honosná budova prelatury bude výhledově zpřístupněna formou tematicky pojaté prohlídkové trasy. Klášterní areál v Plasích je autentickou učebnicí stavební kultury od jejích románských počátků až po 19. století. Stavebně technickou výjimečnost jednotlivých objektů podtrhují jedinečně dochované doklady historických stavebních technologií. národní kulturní památky „Důl Hlubina a koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren“. Někdejší průmyslový areál by měl být proměněn na industriální park s ojedinělým vzdělávacím technickým potenciálem, včetně vybudování zázemí potřebného pro zpřístupnění veřejnosti a další využití – konferenční, přednáškové, společenské akce. Jako první podstoupí rekonstrukci VI. Energetická ústředna jako základní objekt areálu, včetně vybudování sociálního zázemí a zřízení trvalé expozice „Svět techniky“ dokumentující expozice vynálezů a patentů realizovaných na vysokých školách Moravskoslezského kraje a historii proměn společnosti Vítkovice s vystavením modelů a exponátů stěžejních výrobků společnosti. Druhým krokem bude rekonstrukce první vysoké pece a specifikovaných technologických zařízení pro demonstrativní, studijní a prezentační účely. Další částí projektu bude sanace plynojemu a vybudování multifunkčního konferenčního a výukového centra uvnitř objektu. Celkový vnější vzhled plynojemu bude zachován, zatímco uvnitř vznikne multifunkční konferenční a vzdělávací centrum. Kromě evropských fondů podpoří oživení významné industriální památky také Moravskoslezský kraj. Uchování technické památky Z dalších projektů zařazených do Indikativního seznamu jmenujme alespoň projekt zaměřený na reaktivaci klíčových budov a technologických celků, které jsou součástí LAFARGE 03/2009 19 Vizualizace budoucí podoby plynojemu v industriálního parku ve Vítkovicích konstrukce mostů :::... Libeňský most spojuje Holešovice s Libní Betonové mosty počátku 20. století Na přelomu 19. a 20. století se inženýři poučili o tom, jak nepřesné byly tehdejší výpočty ohledně chování betonu. V provedených mostech bylo objeveno nebezpečí sedání, které bylo třeba překonat dodatečnými změnami. Mnoho vylepšení pocházelo z poznatků francouzského architekta Eugena Freyssineta: klenba s překládanými žebry, posuvné bednění a především zásadní kroky k zavedení předpjatého betonu. Mostní stavitelství přijalo železobeton, který se stal nejdůležitějším materiálem pro 20. století. Významným propagátorem železobetonových konstrukcí byl tehdy akademik Stanislav Bechyně, podle jehož návrhu byl postaven originální obloukový most v Hořepníku na Pelhřimovsku, most přes Chrudimku u Pardubic, most přes Váh v Komárně či dálniční most u Senohrab. Vyprojektoval také jeden z nejmohutnějších železničních viaduktů v naší republice Skránov–Krnsko. Železniční viadukt Skránov–Krnsko Tříobloukový viadukt Českých drah z roku 1924 je na trati Praha–Turnov a nachází se 6 km jihozápadně od Mladé Boleslavi. Pod mostem vedou dvě silnice a potok, který se jmenuje Skalský a vlévá se nedaleko do Jizery. Délka mostu dosahuje 152 m, přičemž tři oblouky mají rozpětí 28 m a vzepětí 12 m. Prostor mezi oblouky a mostovkou vyplňují železobetonové obloukové rámy – arkády nesoucí 4 m širokou mostovku. Šřka mos- 20 LAFARGE 03/2009 Most z roku 1910–1912 u Dolní Sytové přes Jizeru byl v době svého dokončení největším dosud provedeným betonovým mostem v Čechách tu u pilířů je 6 m. Maximální výška mostovky nad nejnižším bodem přemostění je až 27 m. Původně zde stál most s příhradovou železnou nosnou konstrukcí, zprovozněný spolu s tratí Kralupy–Turnov a roce 1866. Ale během prusko-rakouské války byl pobořen a ranění z lazaretních vlaků museli být obtížně přenášeni přes údolí. V roce 1844 zde byl postaven ...::: konstrukce mostů Libeňský most, detail schodiště z podhledu most s příhradovou konstrukcí ze svářkového železa, avšak ten již před 1. světovou válkou svou nosností nevyhovoval požadavkům železničního provozu. Po válce vypsalo ministerstvo železnic soutěž na přestavbu mostu, v níž zvítězil návrh arkádového železobetonového mostu firmy Hlava–Kratochvíl, jehož autorem byl Stanislav Bechyně. Pozoruhodný byl nejen elegantní vzhled mostu, ale především plánovaná doba výstavby a krátké přerušení železničního provozu, stavba trvala necelých šest měsíců a provoz na železnici ustal na 40 dní. měří 780 m, bez rampy měří čistá délka mostních konstrukcí 370 m. V místech dnešního Libeňského mostu stál od r. 1903 prozatímní most s dřevěnou konstrukcí, jehož autorem byl Ing. Jiří Soukup. Původně sloužil dopravě během stavby kamenného mostu u Národního divadla, pak byl přenesen do Libně. Na podzim roku 1924 byla zahájena stavba nového mostu podle projektu arch. Pavla Janáka a Ing. Františka Mencla, statiku řešil Ing. Dr. Václav Dašek. Libeňský most byl první, který porušil dosavadní zvyklost stavět mosty o šířce 16 m a zahájil řadu mostů s šířkou nad 20 m. Libeňský most o šířce 21 m je rozdělen na 2 x 3,25 m chodníků a 14,5 m vozovky včetně elektrické dráhy. Stavbu provedly firmy Ing. Bedřich Hlava a Dr. Kratochvíl a Ing. Dr. Karel Skorkovský. Dlažba vozovky už byla asfaltová a podél kolejnic z velkých žulo- vých kostek. Asfaltová dlažba byla později nahrazena jinými druhy. Most byl odevzdán do provozu veřejnosti 29. 10. 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky. Most je první, u něhož zcela odpadlo vybavení uměleckými díly. Je však díky architektu Pavlu Janákovi jednotným uměleckým celkem, představujícím tehdy se rozvíjející sloh kubistický. Silniční a železniční sdružený most v Bechyni V jižních Čechách se zcela ojedinělý železobetonový most klene 40 m nad hladinou řeky Lužnice těsně před jejím vstupem do Bechyně. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že po něm vedou společně dva typy dopravního spojení – silnice a železniční trať. Železobetonový obloukový most byl postaven v letech 1926–1928 podle projektu Ing, E. Viktory za šest milionů korun. Dva železobetonové oblouky Libeňský most Čtrnáctý most přes Vltavu na území Prahy (počítáno po proudu řeky), Libeňský, se skládá jednak ze souvislého překlenutí říčního koryta na holešovické straně o pěti polích (28 m, 38 m, 2x 42 m a znovu 38 m). Další část mostu je železobetonová konstrukce nad silnicemi a kolejištěm do holešovického přístavu o osmi polích, ve středu ostrova je rámová konstrukce o rozpětí 6,2 m. Se svou zemní rampou na Maninách Železniční viadukt Skránov–Krnsko Železobetonový sdružený most v Bechyni LAFARGE 03/2009 21 o rozpětí 90 m a vzepětí 38 m nesou spolu s rámovými stojkami (vysokými nad patkami 34 m) mostovku o celkové délce 224,8 m. Most má šířku 8,9 m, z čehož připadá na chodníky na krakorcích vždy 1,2 m. Z obou stran přiléhají k hlavnímu poli rámové konstrukce viaduktů – z jedné strany o čtyřech polích po 13,5 m a ze druhé o třech polích po 15,5 m. Před slavnostním otevřením končila naše první elektrifikovaná železniční trať od Františka Křižíka vybudovaná z Tábora do Bechyně daleko od středu lázní. Přijíždí-li dnes vlak od Bechyně, je povolen současný provoz aut. Přijíždí-li vlak v opačném směru od Tábora, je souběžný průjezd silničních vozidel zakázán. stopy architektury :::... Ruský konstruktivismus 20. let minulého století Často opomíjená kapitola v dějinách architektury – ruský konstruktivismus – však představuje zajímavou etapu, která včlenila architekturu a nové technologie do společensko-politické reality 20. let minulého století. Přestože k rozmachu sovětské architektury přispěli architekti jako Le Corbusier, Erich Mendelson nebo Ernst May, kteří byli do SSSR pozváni, hlavní roli sehrála skupina mladých Rusů: Ivan Leonidov, bratři Vesnikovové, Konstantin Melnikov či Ilja Golosov. Základním rysem sovětské architektury v tomto krátkém, ale významném období, které zahrnuje léta 1917–1930, bylo především soustředění všech sil na výstavbu prefabrikovaných domů a na urbanismus. Konstruktivisté chtěli rychle skoncovat s přetrvávajícími historizujícími architektonickými směry a najít v architektuře nový výraz odpovídající přeměnám společenských vztahů. V novém duchu měly vyrůst dělnické kluby, obytné domy, továrny a zařízení sloužící sportu a oddechu. Říjnová revoluce uvolnila příval kreativní energie, tento podivuhodný ohňostroj tvůrčích počinů ovšem narazil na nepříznivé materiální podmínky a byl tedy vyživován jen idealistickým entuziasmem pro vizi nové společnosti. Projekt Leninova institutu od Ivana Leonidova z roku 1927 před- Moskevský dům Melnikov z roku 1929 běhl svou dobu nejméně o padesát let a jeho soutěžní návrh budovy ministerstva průmyslu a další návrhy jeho kolegů jsou pro městskou architekturu inspirací dodnes. Konstruktivismus vycházel především z konstrukce, kterou někdy až přeceňoval na úkor ostatních složek a kterou do značné míry ponechává při konečné realizaci objektu viditelnou. Úskalí realizací Pasáž se schodištěm sovětského pavilonu na světové výstavě moderních průmyslových dekorativních umění v Paříži 22 LAFARGE 03/2009 Především pro konstruktivistickou architekturu totiž bylo v bolševickém Rusku realizačních možností více než málo. To souviselo jak s ekonomickou úrovní, tak i postupně převládajícím duchovním klimatem v zemi, které v rozporu s oficiální rétorikou pro skutečně avantgardní počiny i zásadnější teoretické diskuse poskytovalo stále méně prostoru. Dvacátá léta, v nichž doznívaly jak bolševická revoluce, tak následná občanská válka, ovšem přes to všechno ještě byla pro ruské intelektuály, kteří se ztotožnili s levicovým projektem radikálních společenských změn, vysloveně zlatým obdobím. V architektuře se tyto tendence odra- ...::: stopy architektury Melnikovovovy stavby Pavilon SSSR na světové výstavě moderních průmyslových dekorativních umění v Paříži z roku 1925 postavený Konstantinem Melnikovem. zily v důrazu na společensko-politické cíle, jinak řešeno, konstruktivisté chtěli prostřednictvím architektury formovat myšlení i životní styl celé společnosti – proto také tehdy vznikla řada vysloveně vizionářských projektů komunálních domů, kde řada aktivit a činností byla „vymístěna“ z tradičně privátní bytové sféry do společných prostor (jakýmsi pozdním ozvukem těchto tendencí byl v našich podmínkách Koldům postavený v padesátých letech v Litvínově). Ve dvacátých letech bylo navrženo velké množství společenských center, veřejných budov a továren, ale postavilo se z nich jen naprosté minimum. Nerealizované projekty V nesourodé skupině konstruktivistických architektů se prosadili hlavně V. J. Tatlin, L. M. Lisickij a I. I. Leonidov. Slovo „prosadili“ ovšem neznamená, že by se jejich avantgardní projekty, libující si zejména v odvážných vertikálách a nejrůznějších visutých či zavěšených konstrukcích a vyznačující se nezřídka až bizarními kombinacemi objektů (například součástí Leonidovova Paláce kultury měla být i vzducholoď), dostaly do realizační fáze. Až na výjimky zůstaly na papíře, přičemž původní plány se mnohdy ztratily a pro budoucnost zůstala zachována jen torzovitá dokumentace. Nejznámější z konstruktivistických projektů je bezesporu Tatlinův pomník III. Internacionály, tvořený dvěma do sebe zapuštěnými kovovými spirálami, v jejichž vnitřním pro- storu je umístěno několik stavebních objektů – ty měly praktický význam, v jednom z nich například měla být knihovna. Známý je i kuriózní Letatlin téhož autora, létající bicykl, jakási novodobá varianta podobných konstrukcí Leonarda da Vinciho. Proslulé jsou i Lisického „žehličky mraků“, mrakodrapy s výraznou horizontální nástavbou na vrcholu. Ivan Leonidov, kterého z ruských konstruktivistů oceňuje například světoznámá architektka Zaha Hadid, se do análů architektury zapsal především projektem Leninova institutu, tvořeného dvěma prosklenými objekty v podobě kvádru a koule. Výrazové prostředky konstruktivismu byly založeny na základních geometrických tvarech a na abstraktním umění. Architektovi Konstantinu Melnikovovi, autorovi různých moskevských dělnických kulturních domů, se podařilo dosáhnout mezinárodního věhlasu. Je známý především díky sovětskému pavilonu, který byl součástí světové výstavy moderních průmyslových dekorativních umění v roce 1925 v Paříži a dále díky svému moskevskému domu. Dům Melnikov z roku 1929 tvoří dva válce různé výšky, v nichž je umístěn autorův byt a ateliér. Zvláštnost stavby spočívá v tom, že válce se protínají. Pro vnější schránku jsou charakteristické šestiboké otvory, které jsou výsledkem rozdělení celé obvodové plochy do 200 šestibokých vzorců, z nichž 60 otevřených tvoří okna. Pozoruhodný je také Melnikovův klub Rusakovových závodů postavený v Moskvě v letech 1927–1928. Jádrem budovy pro zaměstnance elektrických drah je sál pro 1 400 lidí. Obrovité hlediště je prodlouženo do tří menších sálů umístěných ve třech vyčnívajících částech budovy. Prostřednictvím systému pohyblivých stěn se tyto sály dají oddělit. Železobetonová stavba je v duchu konstruktivismu tvořena seskupením geometrických těles, pro něž jsou charakteristické ostré hrany a diagonální řezy a které se podobají obrovskému mechanickému soukolí. Na počátku 30. let, kdy byla stalinská moc na vzestupu, je architektury používána jako nástroj potvrzení politické moci. Podobně jako ve všech evropských totalitních režimech bylo experimentování vytlačeno klasickou, monumentální a triumfální architekturou. Klub Rusakovových závodů v Moskvě z roku 1928 LAFARGE 03/2009 23 betonové unikáty :::... Čtyři duté betonové nohy, na nichž spočívá ocelová konstrukce plošiny Ropná plošina Statfjord B Betonový kolos na mořském dně Největší člověkem vytvořený objekt na světě, největší dílo slavné éry vodních staveb, to jsou jen některé superlativy, které popisují unikátní ropnou plošinu Statfjord B postavenou v 80. letech v Severním moři. Leží 180 km západně od Songefjordu a 185 km severovýchodně od Shetlandských ostrovů. Na stavbu ropné věže bylo použito přes 837 tisíc tun železobetonu, ocelová konstrukce nad hladinou má hmotnost 40 641 tun. Ode dna až k vrcholu má celá stavba 271 m a je tedy jen o 30 m nižší než Eiffelova věž, je však 115krát těžší. Stavba základny a plošiny probíhala odděleně a obě části byly smontovány až na moři. v listopadu roku 1982 a Statfjord C v červnu roku 1985. Využitelné zásoby Statfjordského naleziště se odhadují na 440 milionů tun ropy a 100 miliard tun zemního plynu. Z každé vrtné plošiny Stafjord A, B a C jde asi dvacítka vrtů do hloubky 2 500 metrů. Pomocí dalších deseti vrtů je přečerpáváno příslušné množství zemního plynu do ložiska, aby byl udržen jeho těžní tlak. Geologické průzkumy prováděné v dané oblasti odhadují, že těžební a vrtné plošiny Statfjord zůstanou aktivní minimálně do roku 2019. Zeměpisná poloha Statfjordského naleziště v drsném Severním moři a z toho plynoucí řešení technických problémů zastiňují vše, čeho bylo dosud dosaženo v historii těžby ropy. Vrtná plošina Statfjord B byla v 80. letech tehdy největším dílem vytvořením v heroické době vodních staveb na mořském dně. Betonová a ocelová konstrukce plošiny obsahuje 130 tisíc tun betonu, což představuje množství dostačující pro výstavbu bytů pro více Ropné plošiny Statfjord Na tzv. Statfjordském nalezišti byly instalovány tři vrtné a těžební plošiny Statfjord A, B a C. Každý z těchto vrtů vytěží v průměru 200 tisíc barelů ropy denně (1 barel = 159 l), přičemž do svých skladových prostor pojme cca 2 miliony barelů ropy. Statfjord A zahájil svou produkci v listopadu roku 1979, Statfjord B 24 LAFARGE 03/2009 Schéma plošiny Statfjord B ...::: betonové unikáty než 5 000 rodin, a 31 500 tun oceli, z níž by bylo možné postavit tři nové Eiffelovky. Obrovské betonové a ocelové monstrum drží na mořském dně svou vlastní vahou – dokonce i ty nejtěžší bouře s vlnami až 30 vysokými, které se v oblasti Severního moře často vyskytují, s ním ani nepohnou. Stavba věže Statfjord B Základnu plošiny tvoří 24 mohutných betonových válců složených do tvaru plástve, které byly postaveny v doku Stavangeru. Nad nimi se tyčí čtyři duté betonové věže, na nichž je namontována oddělená ocelová konstrukce o váze 40 641 tun, vybavená veškerým zařízením pro vrty (denní produkce dosahuje 150 tisíc barelů), zároveň je tu hotel pro dělníky a přistávací plocha pro vrtulníky. Ropná platforma tohoto typu slouží jako těžební zařízení, rafinerie, hotel a letiště. Základna a plošina se stavěly odděleně, byly smontovány až na moři v hlubokém fjordu norského pobřeží, kde byly na čtyřech podstavcích vztyčené obrovské betonové pilíře, na které byla pak posazena celá stavba. S postupem výstavby těchto pilířů byl betonový podstavec částečným zaplavením stále hlouběji ponořován do vody. Bylo zapotřebí absolutní přesnosti, aby byla 41 000 tun vážící vrchní stavba dopravena po vodě nad hotové pilíře a přivařena k nim. Po částečném vypumpování betonového podstavce mohla být plošina pomocí vlastního vztlaku a silných vlečných člunů přivlečena na Statfjordské naleziště. Obrovitou plošinu táhlo pět vlečných lodí a další tři ji posunovaly zezadu. Jakmile byla konstrukce na volném moři, zadní tři lodě se oddělily a přední ji táhly dále rychlostí do 5 km/h. Za pět dnů urazila kolosální stavba 245 námořních mil a dosáhla místa určení. Napouštěním zátěžových nádrží celá stavba klesala na mořské dno. Ocelové lemování betonového základu se zabořilo asi 4 m do mořského dna. Rovnováhu při spouštění základny udržovalo šest tažných člunů rozmístěných do různých stran ve tvaru hvězdy. Celou akci monitorovala více než stovka senzorů a měřicích zařízení. Jakmile se začal do dna bořit ocelový lem základny, byla pod ní vyčerpána voda a do štěrbin, které nakonec zůstaly mezi základnou a mořským dnem, byl vtlačen beton. Plošina stojí pevně na místě ve vertikále s přesností na zlomek stupně. Po skončení akce kromě vrchní plošiny vyčnívá nad hladinu moře pouze pár metrů betonových opěr. Ropná pole světa Na zemi je v různých oblastech těžby rozeseto více než 40 tisíc ropných polí, a to jak na souši, tak pod mořským dnem, nicméně, celých 94 % známých ropných nalezišť je situováno v 1 500 největších polích, z čehož největší z nich představuje podíl celých 6,25 % světové produkce. Zhruba dvě třetiny všech ropných rezerv se nacházejí v regionu Blízkého východu, a to zejména v oblasti Perského zálivu. Největší konvenční ropné pole na světě je Ghawar v Saúdské Arábii, 30 kilometrů široké a 270 dlouhé, s rezervami kolem 80 miliard barelů, druhé největší leží v Kuvajtu a jmenuje se Burgan. Ostatní mají většinou mnohem menší rezervy. Ocelová konstrukce třípatrové vrchní nástavby nese vrtnou věž Schéma plošiny Statfjord B Základu platformy tvoří 24 válcových betonových buněk LAFARGE 03/2009 25 s příslušným vrtným a těžebním zařízením, přistávací plochu pro vrtulníky a elektrárnu pro zásobování energií. Je zde též osmipatrový hotel s 278 lůžky a různými užitkovými prostory. Zásobníky ropy tvoří 20 buněk v základně stavby a jejich kapacita je 2 miliony barelů. Do tankeru je možno z plošiny přečerpat až 50 tisíc barelů za hodinu. Ropná plošina Statfjord B byla postavena v letech 1978–1981 a je jedním z největších a nejtěžších objektů, kterými dokázal člověk pohnout. Stavba této velevěže přišla na neskutečných 1,84 miliardy dolarů, to nejlepší však je, že celá investice se zaplatila v průběhu jediného roku. Protože se věž nachází daleko od břehů a je ponořena ve vodě, nebudí pozornost veřejnosti. Přesto se jedná o jeden z největších kolosů vytvořených člověkem. betonové unikáty :::... Mořská bariéra u nizozemského pobřeží V Nizozemsku jsou rozsáhlé lokality, které se nacházejí v záporné nadmořské výšce, a tak není divu, že obyvatelé celá staletí bojovali se záplavami. Snažili se zachránit zemědělskou půdu pomocí náspů. Teprve v roce 1986 zde však byla postavena mořská bariéra, která moře usměrnila a zkrotila. Letecký snímek nizozemského pobřeží Konstrukci hráze Východního Scheldtu tvoří 65 prefabrikovaných betonových pilířů Na projektu velké mořské bariéry se pracovalo celkem 30 let. V roce 1958 konečně posvětil nizozemský parlament po sérií katastrof na pobřeží smělý zákon Delta. Plán předpokládal změnit celé jihozápadní pobřeží, zároveň ale zachovat přístup k moři, zejména byla žádoucí dostupnost přístavů Rotterdam a Antverpy. Začala se stavět série přehrad a vlnolamů s plavebními komorami a výpustěmi, aby se mořská voda odváděla zpět do moře a současně se zlepšilo hospodaření s pitnou vodou. Začínalo se s menšími stavbami a po zkušenostech se mohlo přejít k větším projektům. Velkým problémem při stavbě bylo vymílání základů mořskou vodou a také konečné uzavření přehrad. Celý systém zahrnuje pět velkých přehrad, pět přehrad menších, dále pak zpevnění náspů podél cesty New Waterway k Rotterdamu, cesty Západní Scheldt k Antverpám a dva velké mosty. Výška přehrad je asi o 1 m větší než výška hladiny záplav v roce 1953. Tehdy oblast postihly katastrofální záplavy, které si vyžádaly 1 835 životů a bylo při nich zatopeno asi 160 tisíc hektarů půdy. Osmikilometrová bariéra Asi nejnáročnější bylo přehrazení Východního Scheldtu bariérou dlouhou přes 8 km. Přitom navíc došlo ke sporům mezi zastánci a odpůrci tohoto přehrazení. Odpůrci argumentovali narušením životního prostředí, neboť uzavřením oblasti by došlo k naru- šení přirozené líhně ryb v Severním moři a prostoru, kde se houfuje ptactvo. Zastánci stavby upřednostňovali ochranu před záplavami a zlepšení podmínek zemědělství. I přes protesty techniků se vláda rozhodla vyhovět požadavkům ekologů. Po dlouhých diskusích a sérií studií byl schválen návrh, aby přehrady fungovaly jako vrata, která budou po většinu času uzavřena a jen v případě nutnosti budou otevřena. Konstrukci hráze tvoří 65 prefabrikovaných betonových pilířů, mezi kterými je instalováno 62 posuvných ocelových vrat o tloušťce 5 m a šířce 39 m. Jejich výška je od 23,5 do 47 m a hmotnost se pohybuje od 300 do 500 tun. Každý z pilířů je vysoký jako 12patrový dům a má hmotnost přes 18 tisíc tun. Stavba každého trvala 1,5 roku a na všechny dohromady se spotřebovalo více než 450 000 m3 betonu. Vrata jsou umístěna mezi Záběr na dokončené přehrazení Východního Scheldtu 26 LAFARGE 03/2009 ...::: betonové unikáty Pohled na část vlnolamů hlavními přítokovými kanály na Východním Scheldtu, ostatní hrazení je skutečná přehrada. Pokud se vrata uzavřou, působí na ně obrovitý tlak. Proto spočívají v silných základech, aby tlak pilíři nepohnul. Pohled na vertikální hydraulické válce, které vyčnívají nad uzavíracími jednotkami. Každá vrata otevírají a zavírají dva válce ovládané z ústřední řídící budovy. Stabilita pilířů v moři Pilíře pro vrata stojí na dně moře na základových matracích, které mají za úkol tlumit změnu tlaku vody a bránit, aby se nevyplavoval písek pod matrací a základy se tak neoslabily. Nevelké odchylky v úrovni matrací se vyrovnávaly dalšími betonovými matracemi s různou tloušťkou ještě před spuštěním pilířů na místo. Umístění pilíře o váze 18 288 t do mořské vody 30 m hluboko vyžadovalo přesnost na centimetry. Tohoto odpovědného úkolu se zhostila loď Ostrea ve tvaru písmene U, která každý pilíř zvedla, dopravila na místo a usadila. Pomáhaly jí čtyři kormidlové šrouby, dva na přídi, dva na zádi. Další plavidlo drželo Ostreu na místě, když spouštěla pilíř do vody. Kolem základny každého pilíře byl vybudován práh z kamenů, které se zvětšovaly směrem k hladi- ně. Větší kameny v horních vrstvám brání tomu, aby se menší ve spodních částech vyplavovaly. Pilíře jsou spojeny dvěma sadami betonových prahů. Spodní prahy váží každý 2 540 t a spojují pilíře pod vodou. Menší vrchní záporníky váží 1 117 t a tvoří vrchní stranu otvoru, jímž protéká voda, když jsou vrata otevřená. Otevření a zavření vrat trvá asi hodinu. Když jsou vrata otevřená, rozdíl mezi přílivem a odlivem je za bariérou na třetině původní úrovně a přirozené životní prostředí se zde zachovává. Zavírají se však jen při nebezpečí záplav a slouží hlavně k regulaci protékajícího množství vody. Náklady na stavbu dosáhly 2,4 miliardy dolarů. Na jaře 1990 přehrada úspěšně zabránila záplavám, které by měly zničující následky. LAFARGE 03/2009 27 Posuvná ocelová vrata Umisťování pilířů pomocí plavidla Ostrea výrobci betonu :::... Záběr výrobní linky na tzv. suché straně Zásobníky kameniva v betonárce Špičkový výrobní soubor HESS II na principu vibrolisu uvedla do ostrého provozu letos v září společnost CS-BETON s. r. o., která je nejprogresivnějším výrobcem betonových prvků komunikací a odvodňovacích systémů dálnic v České republice. Na strojně technologické zařízení HESS II navazuje nová betonárka Merko, celá investice dosáhla částky 110 milionů korun. CS-BETON s. r. o. spouští výrobní linku HESS II Výrobní linka HESS II následuje jako pátý výrobní celek po stroji HESS MULTIMAT RH 1500-2A, který byl zakoupen v roce 2007. Nové strojně technologické zařízení, které představuje špičku v oboru, dokáže za jeden den provozu vyrobit 2 800 m2 betonové dlažby. „Instalaci nové výrobní linky si vyžádala nejen zvyšující se poptávka zákazníků, ale i tlak na rychlost dodávek, které jsme chtěli uspokojit,“ vysvětluje ředitel společnosti Ing. Josef Matějka. Příprava projektu Realizace tak významného projektu, jak z hlediska investovaných prostředků tak technologických nároků, není vůbec jednoduchá záležitost a vyžaduje nejen značnou zkušenost na poli stavební výroby, ale souhru týmů špičkových odborníků. To vše se v CS-BETONu s. r. o. podařilo bezezbytku zajistit. Objem investovaných peněz v regionu umožňoval získat investiční pobídku, proto firma požádala Vládu ČR, která ji vzápětí udělila. O investiční projekt projevily zájem i bankovní instituce, a protože společnost CS-BETON s. r. o. je dlouhodobě stabilní a bez finančních obtíží, podařilo se financování velmi rychle zabezpečit. „Volba technologie vycházela z výborných zkušeností se starším sourozencem – linkou HESS I, která u nás hladce běží už 24 měsíců,“ říká Ing. Josef Matějka. Tzv. mokrá strana výrobního zařízení Rozšíření kapacity i sortimentu Nový stroj umožňuje výrazné rozšíření kapacitních možností, za jeden den zvládne úctyhodných 12 km silničních obrubníků, nebo 46 km sadových obrubníků. Dosud měla firma roční obrat půl miliardy korun, nová linka má kapacitu kolem 150 milionů korun za rok, výrobní takt jedné vrstvy, kterou stroj vyrábí, pokud jde o dlažbu, se pohybuje mezi 1516 sekundami. V případě obrubníků a bednicích tvárnic je výrobní takt 2124 sekund. Ve fyzických jednotkách lze kapacitu definovat v množství betonu, dosud firma zpracovávala 480 kubíků betonu za den, po plném náběhu nové linky se zvýšilo množství zpracovaného betonu o 250 kubíků za den. Pokud se vyrábějí výrobky s vysokou spotřebou betonu jako například obrubníky, pak linka sama spotřebuje kolem 420 kubíků za den, 28 LAFARGE 03/2009 krátkodobě může jít spotřeba betonu až 100 % výš. Vedle zvýšení kapacity nové zařízení rozšiřuje sortimentní možnosti, tak aby firma mohla pokrývat i specifickou poptávku. Zatímco jednoúčelový HESS I byl konfigurován výhradně na výrobu dlažeb všech typů, HESS II umožňuje do výrobního programu včlenit plošnou dlažbu, bednicí dílce nebo štípané tvárnice. „Nový stroj je univerzální, a právě v tom je inovativní, může vyrábět jak obrubníky a kořenáče, tak i zatravňovaní tvárnice, opěrné prvky zdí nebo další speciální betonové dílce,“ upřesňuje Ing. Josef Matějka. Nároky na beton Aby nová linka produkovala vysoce kvalitní výrobky, neobejde se bez špičkově zpracovaného betonu. „Při zajištění kvality finálních výrobků je dominantní betonárna, jež potře- ...::: summary LAFARGE ON TRACK WITH ITS DIVESTMENT PLAN. This transaction is part of Lafarge’s announced 2009 €1 billion divestment programme. In addition to the divestment announced on the 4th of May, Lafarge has sold assets in its three business lines, including asphalt activities in Canada and the USA, aggregates and concrete operations in Europe and North America and its last Turkish cement plant. The Group has already achieved 3/4 of its 2009 divestment target: €750 million out of the €1 billion target announced in February 2009. p. 3 Nová hala společnosti CS-BETON s. r. o. určená pro výrobní linku HESS II buje kvalitní cement, kamenivo a další přísady. Proto jsme si vybrali dodavatele, kteří nemají s kvalitou problémy. S ohledem na vlastnosti výrobků potřebujeme cement 52,5 R, který odebíráme dlouhodobě z Lafarge Cement, a. s.,“ uvádí Ing. Josef Matějka. Betonárka musí vyhovovat mnoha technickým požadavkům, mezi nimiž dominuje přesnost dávkování jednotlivých komponentů betonové směsi. Proto vážení, které je s přesností na půl kila požadováno u všech komponentů včetně barev, plastifikátorů, provzdušňovadel nebo stabilizátorů, zajišťují plně automatizované tenzometrické váhy. Pro kvalitu betonové směsi je důležitá i voda, a u vibrolisovaných výrobků to platí dvojnásob. Vedle správného dávkování je tak sledování vlhkosti alfa a omega činnosti betonárky. Pokud je vody moc, výrobky se na výrobní zařízení lepí, v opačném případě nemají navzdory pěknému vzhledu normou stanovené fyzikální vlastnosti. Proto stálou a zcela přesně dimenzovanou vlhkost sleduje v betonárně speciální zařízení. „Jsme jediná firma, která používá speciální měřidla německé firmy Bicotronic. Měřidla monitorují vlhkost pomocí mikrovlnných sond osazených v míchačce a v zásob- nících kameniva a upravují dávky vody tak, aby vlhkost směsi byla stále stejná. Stabilita vlhkosti zajišťuje bezproblémový chod linky, která tak nemá prostoje a výroba je precizní. Velmi důležitou roli hraje i homogennost betonové směsi. Vibrolisované výrobky se skládají ze dvou vrstev, tak například spodní část u dlaždic je sedmicentimetrová vrstva vyrobena tzv. jádrového betonu. Více namáhanou nášlapnou vrstvu tvoří tzv. krycí beton s tloušťkou 1 cm. „Tento beton se míchá v mísícím zařízení s osazeným mixerem, který směs navíc oproti běžným prostupům ‚prošlehává‘, čímž je zaručená homogenita vyráběné směsi. Proto jsou naše dlaždice schopny výborně odolávat povětrnostním a jiným vlivům,“ vysvětluje Ing. Josef Matějka. Strojně technologické zařízení HESS II dramaticky zvýšilo výkonnost společnosti a umožnilo pružně reagovat na požadavky zákazníků, nikoli jako dřív v řádech měsíců, ale v průběhu dnů či dokonce hodin. Druhým neméně důležitým aspektem celé investiční akce je díky sníženým fixním nákladům příznivé cenové rozpětí výrobkového portfolia společnosti CS-BETON s. r. o. Záběr nové míchačky LAFARGE 03/2009 The joint stock company Lafarge Cement was actively involved into the help for inhabitants of flooded areas of the Děčín region in summer of 2009. Lafarge Cement Ltd. spent about five hundred thousand CZK for this urgent support. At first the company sent four hundred and fifty thousand CZK to Markvartice, Horní and Dolní Habartice, which were distributed among the people whose houses were damaged. As the second part of support the Lafarge cement and Multibat Plus were supplied to the area with fifty percent discount. p. 3 The cement makers together with other important producers of greenhouse gas have assumed the obligation to decrease the environmental impacts and decided to contribute in environment conservation. Because of this obligation the cement producers have replaced the Portland cements by the blended cements. Two upcoming products have been launched by the joint stock company Lafarge Cement this year. The test part of the new cement CEM II/A-LL 32,5 R was finished in Germany in April. This type of cement substitutes especially Portland cement CEM I 42,5 N. After nearly oneyear-long preparation the production of CEM II/A-LL 52,5 R started in June. p. 4–5 Hybrid pre-stressed beam girders and desks made from concrete are a new production technology that makes possible to fabricate beam and desk parts in one facility. The technology is used for structural engineering and for making the bridge elements with the span of 34 meters. This innovation has won prize called Construction product – technology of the year 2008, which had been pronounced by Czech Building Academy. The technology has been developed by SMP CZ Inc. – division 3, Prefa Beton Cheb Ltd. and Pontex Ltd. p. 6–9 New pressing plant and finishing hall for production of iron ingot was built in industrial zone in Kladno. Cements from joint stock company Lafarge Cement were used for the construction. The architectonical concept of these two halls corresponds to the industrial character of construction and follows on existing buildings in the industrial zone. Finishing hall and pressing plant form whole, which has geometric plan in a shape of letter T. p. 12–13 29
Podobné dokumenty
• KONSTRUKČNÍ VÝZTUŽE DO BETONU
• KONSTRUKČNÍ VÝZTUŽE DO BETONU
• NÁŘADÍ
bazény - DOMOVINY
stvořen pro radost dětí a přátel, dokázal proměňovat volno na konci týdne i prázdniny v okamžiky skutečné radosti pro všechny. Právě tato myšlenka radosti ze života se stala základem, na kterém vyr...
14. ARCHITEKTURA 1. POL. 20.STOL. Architektura
setřít hranice mezi jednotlivými uměleckými druhy (např. mezi literaturou a malířstvím). Stoupenci futurismu odmítli jak
realismus, tak romantismus. Futurismus se ohlásil roku 1908 manifestem, jeho...
Nová stanice metra Střížkov
se podobá velrybě
PříRučka - EKO komíny, s. r. o.
než který je v diagramech uvažován. Dnešní výrobní sortiment spotřebičů, které je možné ke
komínům připojit je natolik rozsáhlý, že sestavit pro všechny návrhové diagramy je v podstatě
nemožné.
Uva...
