Několik poznámek k pojetí lidského kapitálu

Několik poznámek k pojetí lidského kapitálu

NĚKOLIK POZNÁMEK K POJETÍ
LIDSKÉHO KAPITÁLU
SEVERAL COMMENTS ON THE CONCEPT OF HUMAN CAPITAL
Josef Koubek
Abstract
Individuals generate, retain and use their knowledge and skills (human capital) and thus create
intellectual capital. Their knowledge and skills are enhanced by the interactions between them
(social capital) and generate the institucionalized knowledge and skills possessedd by an
organization (organizational capital). An overarching concept is intellectual capital, which is
defined as the stocks and flows of knowledge and skills available to an organization. The
intellectual capital is therefore formed by human capital, social capital and organizational
capital. All the concepts were defined fo point of view of organization, but to a certain extent
they can be related to the whole society.
Keywords: human capital, intellectual capital, social capital, organizational capital
Klíčová slova: lidský kapitál, intelektuální kapitál, společenský kapitál, organizačn kapitál
Úvod
Termín lidský kapitál je novotvar, který se v teorii řízení lidských zdrojů začal častěji
vyskytovat teprve nedávno, třebaže byl poprvé použit na začátku 60. let 20. století. A záhy se
z něj stal poměrně populární, oblíbený a módní termín, který však spousta lidí správně
nepochopila a také jej často nesprávně používá. Platí to zejména pro české prostředí. U nás se
jeho uživatelé nejčastěji dopouštějí toho, že jej používají jako synonyma pro pracovní zdroje,
pracovníky či pracovní sílu, popřípadě pro populaci pracovních zdrojů vůbec. Původně se
tento termín začal používat v souvislosti s posunem od pohledu na pracovníky jako
nákladovou položku organizace k pohledu na pracovníky jako aktiva, jmění, největší
bohatství organizace, tedy na pracovníky jako kapitál, který má organizace k dispozici a jehož
hodnotu může zvyšovat – například investicemi do vzdělávání a rozvoje pracovníků. Termín
lidský kapitál se ve svém původním pojetí vztahoval výhradně k řízení lidských zdrojů
v organizaci, ale do určité míry jej lze použít i v souvislosti s řízením lidských zdrojů
v nějakém jiném organizačním celku, např. regionu či státě. V tomto případě však jde spíše o
nepříliš šťastný posun, protože se tak ztrácí původní význam, původní pojetí termínu.
Co je to lidský kapitál?
V souvislosti s pojmem lidského kapitálu je třeba připomenout ještě pojmy
intelektuální kapitál, společenský kapitál a organizační kapitál. Jedinci vytvářejí, udržují si a
používají znalosti a dovednosti (lidský kapitál) a vytvářejí intelektuální kapitál. Jejich znalosti
se rozšiřují a prohlubují vzájemným působením a ovlivňováním (společenský kapitál) a plodí
tak institucionalizované znalosti vlastněné organizací (organizační kapitál).
1
Pojem lidský kapitál pochází od T. W. Schulze, který jej poprvé použil v roce 1961 a
v pozdější práci z roku 1981 vysvětlil následujícím způsobem: „Vezměte v úvahu všechny
lidské schopnosti, ať už vrozené či získané. Ty, které jsou cenné a mohou být vhodným
investováním rozšířeny, budou tvořit lidský kapitál.“
N. Bontis, N. C. Dragonetti, K. Jacobsen a G. Roos nabídli v roce 1999 podrobnější
definici: „Lidský kapitál představuje lidský faktor v organizaci; je to kombinace inteligence,
dovedností a zkušeností, co dává organizaci její zvláštní charakter. Lidské složky organizace
jsou ty složky, které jsou schopny učení se, změny, inovace a kreativního úsilí, což – je-li
řádně motivováno – zabezpečuje dlouhodobé přežití organizace.“
Někteří autoři konstatují, že lidský kapitál je do značné míry nestandardní, existující a
skrytý v hlavách lidí, dynamický, závislý na okolnostech a vlastněný lidmi. Tyto
charakteristiky ztěžují hodnocení a oceňování lidského kapitálu. Rysy lidského kapitálu, které
jsou mimořádně důležité pro výkon organizace, jsou flexibilita a kreativita jedinců, jejich
schopnost rozvíjet během času své znalosti a dovednosti a motivovaně reagovat na různé
okolnosti a podněty. Znalosti, dovednosti a schopnosti jedinců jsou tím, co vytváří hodnotu, a
proto je nutné zaměřit pozornost na nástroje získávání, stabilizace, rozvíjení a uchovávání
lidského kapitálu, který tito jedinci představují.
Je třeba zdůraznit to, že jsou to lidé, kdo vlastní tento kapitál, a oni rozhodují, kdy, jak
a kam se bude vynakládat a tím přispívat k dosažení nějakého cíle. Rozhodnutí, která mohou
dělat, se týkají toho, nakolik budou ochotni se angažovat ve vykonávání své role
(v souvislosti s prací to znamená postoje ke způsobu vykonávání práce a vynakládání úsilí,
k inovačnímu a produktivnímu chování). Mohou se také rozhodnout, zda setrvají nebo
nesetrvají v organizaci.
Společenský kapitál
Lidský kapitál je nejdůležitější složkou intelektuálního kapitálu. Další složkou
intelektuálního kapitálu je společenský kapitál. Je tvořen znalostmi vyplývajícími a
odvozenými ze sítě vztahů uvnitř organizace i mimo ni. Společenský kapitál definoval v roce
1996 R. Putnam jako „rysy společenského života – sítě vztahů, normy, očekávání a závazky –
které umožňují účastníkům společně efektivněji pracovat při sledování sdílených cílů“.
Světová banka nabídla v roce 2000 jinou definici: „Společenský kapitál se vztahuje
k institucím, vztahům a normám, které tvoří kvalitu a kvantitu sociálních interakcí ve
společnosti. … Společenský kapitál není jen souhrnem institucí, které jako sloupy podpírají
budovu společnosti – je to tmel, který je udržuje pohromadě.“
Společenský kapitál do značné míry vzniká a narůstá přeměnou, zespoleečenšťováním
části lidského kapitálu, tedy znalostí a dovedností ukrytých v hlavách jedinců (jinými slovy
tacitních, mlčenlivých, skrytých znalostí a dovedností). Ty se tak stávají explicitním,
viditelným, do jisté míry volně přístupným souborem znalostí a dovedností, a to v procesu
řízení znalostí, jehož úkolem je právě přeměňovat tacitní z nalosti na explicitní znalosti. Jde
tedy o způsoby rozvíjení znalostí a dovedností prostřednictvím interakce, vzájemného
působení mezi lidmi, přejímání, získávání zkušeností tak, aby se staly společným majetkem
dané skupiny lidí (např. pracovníků organizace)...
Organizační kapitál
Organizační kapitál jsou institucionalizované znalosti a dovednosti vlastněné
organizací, které jsou uchovávány v databázích, manuálech apod. Někdy se pro něj používá i
označení strukturální kapitál, avšak mnozí autoři dávají přednost termínu organizační kapitál,
protože jasněji sděluje, že jsou to znalosti a dovednosti, které organizace skutečně vlastní.
2
Intelektuální kapitál
Intelektuální kapitál je zastřešujícím pojmem a je tvořen lidským kapitálem,
společenským kapitálem a organizačním kapitálem. Je definován jako zásoby a toky znalostí a
dovedností, které jsou organizaci k dispozici. Ty mohou být považovány za nehmotné zdroje
související s lidmi a společně s hmotnými zdroji (peníze a materiální jmění) tvoří tržní nebo
celkovou hodnotu organizace. Intelektuální kapitál se rozvíjí a mění v čase a významnou roli
v těchto procesech hrají lidé působící a pracující společně.
Význam teorie lidského kapitálu
Teorie lidského kapitálu klade důraz na přidanou hodnotu, kterou lidé přispívají
organizaci. Jak již bylo konstatování, považuje lidi za jmění, bohatství, aktiva, konkurenční
výhodu a zdůrazňuje, že investice organizací do lidí se bohatě vyplatí.
Uplatnění teorie lidského kapitálu v jiných celcích než jsou organizace (např. na
v regionech či státních útvarech) má pozitivní dopad na pozornost věnovanou vzdělávání a na
investice do vzdělávání a samozřejmě i pozitivní dopad na vyspělost a ekonomickou
konkurenceschopnost těchto celků.
Literatura
Hlavní pramen::
ARMSTRONG, M. (2006): A Handbook of Human Resource Management Practice. 10th
edition. London, Kogan Page 2006, 902 s. ISBN 0-7494-4631-5; resp. český překlad této
publikace ARMSTRONG, M. (2007): Řízení lidských zdrojů. Nejnovější trendy a
postupy. Praha, Grada Publishing 2007, 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3.
Ostatní prameny:
BONTIS, N. - DRAGONETTI, N. C.- JACOBSEN, K. – ROOS, G. (1999): The knowledge
toolbox: a review of tools available to measure and manage intangible resources.
European Management Journal, 17 (4), s. 391-402.
KOUBEK, J. (2007): Řízení lidských zdrojů. Základy moderní personalistiky. 4. vydání.
Praha, Management Press 2007, 400 s. ISBN 978-80-7261-169-3.
PUTNAM, R. (1996): Who killed civic America? Prospect, 1996, March, s. 66-72.
SCHULZ, T. W. (1961): Investment in human capital. American Economic Review, 51, 1961,
March, s. 1-17.
SCHULZ, T. W. (1981): Investing in People. The economics of population quality. Berkeley,
University of California Press 1981, 12+173 s.
WORLD BANK (2000): Intellectual Capital. World Bank website (www.worldbank.org).
Adresa autora
prof. Ing. Josef Koubek, CSc.
Nupaky 178
251 01 Říčany u Prahy
[email protected]
3