sborník 2010 - Sympozium Sychrov

Transkript

Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu
Liberec, 11. – 12. května 2010
Sborník příspěvků z odborného sympozia
ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ
VE VĚDĚ A VÝZKUMU
11. – 12. května 2010
Liberec, Česká republika
Workshop proceedings
DEVELOPMENT OF HUMAN
RESOURCES IN SCIENCE AND
RESEARCH
11th – 12th May 2010
Liberec, Czech Republic
1
2
Tato publikace neprošla jazykovou ani redakční úpravou. Za obsah a formu příspěvků
odpovídají jejich autoři.
ISBN 978-80-87184-10-3
3
4
Organizátoři sympozia:
Technická univerzita v Liberci, Ekonomická fakulta
Inovační a technologické centrum při VÚTS, a.s.
5
6
OBSAH
VZDĚLÁVACÍ PLATFORMA PRO TRANSFER VAV
Ing. Radka Pittnerová, Ing. Petra Rydvalová, Ph.D. ............................................................................... 9
BUDOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH TÝMŮ A ROZVOJ UNIVERZITNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
VÝZKUMNÝCH ODBORNÍKŮ PRO MIKRO - A NANOTECHNOLOGIE
Jana H. Církvová, Jaromír Hubálek ...................................................................................................... 14
ROLE ZPROSTŘEDKOVATELE VE VÝZKUMNÝCH A INOVAČNÍCH AKTIVITÁCH
Adolf Filáček ......................................................................................................................................... 20
PROJEKT "ROZVOJ PEDAGOGICKÝCH A MANAŢERSKÝCH KOMPETENCÍ
ZAMĚSTNANCŮ UNIVERZITY PARDUBICE"
Ing. Jitka Genserová .............................................................................................................................. 27
ZEFEKTIVNĚNÍ PROCESU VZDĚLÁVÁNÍ = KVALITNÍ LIDSKÉ ZDROJE - JEDEN ZE
ZÁSADNÍCH NÁSTROJŮ ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚ
PaedDr. Marcela Göttlichová ................................................................................................................ 30
ROMODIS
Mgr. Hana Jiříčková, Ing. Zuzana Šitavancová .................................................................................... 37
KURZY IMUNOANALÝZYA ENDOKRINOLOGIE - DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ
VAV V BIOMEDICÍNSKÉM VÝZKUMU
RNDr. Marie Karlíková, PhD., MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. ........................................................... 42
NOVÝ KURZ "VĚDECKÉ METODY PRO DOKTORANDY" NA ČVUT V PRAZE
Prof. h. c., Dr., Ing. Václav Liška, Dr. h. c. ........................................................................................... 46
KOMUNIKACE MEZI EXPERTEM, VEŘEJNOSTÍ A POLITIKOU
Petr Machleidt ....................................................................................................................................... 50
PUBLIC FUNDING FOR RESEARCH IN HEIS IN SELECTED EUROPEAN COUNTRIES
Kateřina Maršíková ............................................................................................................................... 56
APLIKACE DIVERSITY MANAGEMENTU V PROJEKTU FRVŠ Č. 207/2009
Karina Muţáková1, Jana Přívratská2 ..................................................................................................... 61
ZKUŠENOSTI S FUNGOVÁNÍM TRANSFERU KNOW-HOW NA ZÁPADOČESKÉ
UNIVERZITĚ V PLZNI
Jan Podola, Jaroslav Šíp ........................................................................................................................ 65
"KLÍČ" K IDENTIFIKACI VZDĚLÁVACÍCH POTŘEB PRACOVNÍKŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU
- VÝSTUP PROJEKTU "APLIKOVATELNÝ SYSTÉM DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE VAV"
Dana Pokorná, Vladimíra Sedláčková, Hana Šůstková ......................................................................... 70
PŘIZPŮSOBENÍ PEDAGOGICKÉ KOMUNIKACE CÍLOVÉ SKUPINĚ STUDENTŮ
(PŘÍPADOVÁ STUDIE Z ČVUT V PRAZE)
Monika Schmidtová .............................................................................................................................. 77
ROLE VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ V OBLASTI SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ V ČESKÉ
REPUBLICE
Jaroslava Syrovátková ........................................................................................................................... 82
WEBOVÁ APLIKACE PRO SDÍLENÍ DAT A PODPORU KOMUNIKACE V PROJEKTU TE-ERA
Ing. Petra Šeflová .................................................................................................................................. 89
VÝZKUM NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH: CESTA K 3G UNIVERZITÁM
Václav Urbánek ..................................................................................................................................... 96
7
PŘÍRUČKA INOVACÍ INNOSKILLS A PODPORA RYCHLE ROSTOUCÍCH ZNALOSTÍ FIREM
A FASTER
Jiří Vacek, Dana Egerová, Milan Edl .................................................................................................. 102
ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ V PODMÍNKÁCH UNIVERZITNÍHO
VĚDECKOVÝZKUMNÉHO CENTRA
Ing. Monika Vejchodová ..................................................................................................................... 110
SCICOM - ROZVOJ KOMPETENCÍ PRO KOMUNIKACI VĚDY
Irena Vlachynská ................................................................................................................................. 115
8
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České
republiky.
VZDĚLÁVACÍ PLATFORMA PRO TRANSFER VaV
Ing. Radka Pittnerová
VÚTS, a. s. Liberec (Inovační a technologické centrum)
[email protected]
Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.
Technická univerzita v Liberci (Ekonomická Fakulta, katedra podnikové ekonomiky)
[email protected]
Abstrakt
Procesy, které zajišťují efektivní učení a spolupráci v rámci projektů VaV patří mezi
nejdůleţitější dynamické schopnosti inovačních organizací. Cílem článku je představit novou
společnou vzdělávací platformu sedmi českých organizací zaměřenou na vzdělávání v oblasti
transferu výsledků vědecké činnosti. V tomto příspěvku se soustředíme na čtyři oblasti, které
jsou pro úspěšný transfer výsledků V a V v rámci Evropského výzkumného prostoru
(ERA) podstatné: technologické a ekonomické znalosti pro ERA; řízení financí a auditing
VaV projektů v mezinárodních souvislostech; rozvoj komunikačních dovedností ve vědě;
zapojení pracovníků VaV do projektů mezinárodní vědecko-výzkumné spolupráce. Tato
témata jsou řešena v rámci projektů Operačního programu Vzdělávaní pro
konkurenceschopnost.
Klíčová slova: vzdělávací platforma, věda, výzkum a vývoj, transfer výsledků VaV, Evropský
výzkumný prostor.
Abstract
Most important dynamic skills of the innovative organisations are the processes that
provide effective learning and cooperation intra-project R & D. The aim of the paper is to
present the new educational platform with the intention to transfer of the science findings
among seven Czech organisations. Here we would like concentrate on four areas which are
major for the successful transfer of the results R & D in the ERA: Technology and economic
knowledge for European Research Area; Financial management and auditing of the R & D
projects in the international environment; Development of communication skills in science;
Researchers integration to the projects of the R & D international co-operation. These subjects
9
are solved in the projects of the “OP VK” (Operational program – Education for the
competitive).
Key words: Educational platform, science, research and development, transfer of the R & D
results, European research area.
1 Úvod
Cílem článku je představit vzdělávací platformu vytvořenou propojením čtyř inovačních
projektů. Tyto projekty jsou realizovány díky finanční podpoře z Evropského sociálního
fondu a státního rozpočtu České republiky v rámci Operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost (OP VK). Vznik společné platformy vzdělávání uceleného procesu
transferu výsledků VaV byl iniciován na základě zjištěné potřeby z dotazníkového průzkumu
pracovníků inovačních oragnizací. Ten byl realizován v roce 2008, a to v rámci inovačního
projektu OP RLZ „Regionální centrum vzdělávání v oblasti znalostního a technologického
transferu“ pod akronymem TRANSCEN. [5]
Z výsledků průzkumu vyplynulo, ţe „Největší důraz respondentů byl kladen na rozvoj
komunikačních a prezentačních dovedností včetně jazykové vybavenosti, dále na souhrn
aktivit spojených s projektovou činností (příprava projektů, projektový management, finanční
řízení projektů,…) a v neposlední řadě také na rozvoj mezioborové spolupráce,
komercializace a vyuţití výsledků VaV v praxi a práci s informacemi.“ [4, s. 25, citace]
Koncepci vzdělávací platformy lze chápat jako jádro znalostního klastru pro efektivní
transfer výsledků výzkumu a vývoje. Rozhodující roli (z ekonomického hlediska) v
úspěšnosti výstupů výzkumu a vývoje hraje zavedení jeho výsledků na trh. Úspěšnost
výsledků vědy a výzkumu měříme vznikem inovace na daném trhu produktu. Aby byla
inovace na trhu úspěšná, nelze řešit výzkum, vývoj a realizaci produktu či technologie atd.
odděleně od trhu jeho uplatnění. Cestou je:
- Vytvoření kvalitního technicky, technologicky, znalostně a administrativně vybaveného
prostředí, které bude podporovat tvorbu nápadů a nových projektů s minimálním
mnoţstvím bariér.
- Motivace soustavného vzdělávání a podpora vzniku tacitních znalostí v organizaci.
- Zabezpečení celého procesu transferu výsledků V a V vhodným systémem ochrany
duševního vlastnictví, a to jiţ od počátku projektového návrhu na výzkum či vývoj.
- Zapojení původců řešení do procesu transferu (komercializace).
2 Rámcové představení jednotlivých projektů
Představovaná vzdělávací platforma spojuje projekty, jejichţ aktivity jsou zaměřeny na
jednotlivé kompetence procesu transferu poznatků VaV do praxe, viz obr. 1.
10
Obr. 1 Vzdělávací platforma pro transfer VaV
Zdroj: Vlastní zpracování
2.1 Technologické a ekonomické kompetence pro Evropský výzkumný prostor
(TE-ERA)
Předloţený projekt vychází z myšlenky tzv. Evropského výzkumného prostoru. Koncept
projektu je postaven na vzájemné spolupráci akademického prostředí s „praxí“ a
interdisciplinárním přístupu ke vzdělávání propojujícím znalosti nových technologií,
ekonomie a evropské politiky. Akronym projektu TE-ERA byl proto sestaven z počátečních
písmen nosných znalostních disciplín Technologie (Technology), Ekonomie (Economy) a
European Research Area (Evropský výzkumný prostor; v českých dokumentech se častěji
pouţívá zkratky anglického termínu). Strategicky zvolený akronym projektu TE-ERA
evokuje latinské pojmenování „země“ (terra). Akronym má v cílové skupině vyvolat v mysli
představu „objevování nové země“.
Cílem projektu je podpořit vzájemnou spolupráci mezi institucemi terciárního vzdělávání
a sektorem výroby a sluţeb tak, aby kompetence absolventů i akademických pracovníků byly
v souladu s potřebami firemní sféry a byl podpořen zájem studentů o práci v technologicky
orientovaných oborech. Partnery projektu jsou Technická univerzita v Liberci (dále jen TUL),
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (dále jen UTB), Ostravská univerzita v Ostravě (dále jen
OSU), VÚTS, a.s. a Elmarco s.r.o. z Liberce. [6]
2.2 Řízení financí a auditing VaV projektů v mezinárodních souvislostech (PROFIN)
Cílem projektu s akronymem PROFIN je zvýšit prostřednictvím systému vzdělávání
znalosti, schopnosti a dovednosti pracovníků V a V v oblasti financí. Základní otázkou
projektu je: Jak efektivně a v souladu se zákonnými normami připravovat a řídit rozpočet
vědeckovýzkumných projektů v mezinárodním prostředí EU?
Jedním z předpokladů úspěchu V a V aktivit financovaných z veřejných zdrojů je kvalitní
finanční řízení projektů završené úspěšným auditem. Projekt PROFIN proto prostřednictvím
specifických vzdělávacích aktivit usiluje o zvýšení takových manaţerských dovedností
11
a znalostí pracovníků ve V a V, které jim při úspěšně realizovaném výzkumném, vývojovém
či inovačním projektu přinesou kýţený efekt ať uţ „jen“ ve formě pozitivní auditorské zprávy
daného projektu či dokonce dobře připravené komercializaci výsledků projektu na trhu.
Vzdělávací aktivity, které vědecko-výzkumným pracovníkům nabízí projekt PROFIN, jsou
rozděleny do tří modulů zaměřených na finanční řízení, auditing a manaţerské kompetence ve
dvou základních úrovních – manaţer VaV a expert. Partnery projektu jsou TUL, OSU, VÚTS,
a. s., Vysoké učení technické v Brně (dále jen VUT) a Interexpert Bohemia, spol. s r. o. [2]
2.3 Podpora zapojení pracovníků VaV do projektů mezinárodní vědecko-výzkumné
spolupráce (PROMOTE)
Cílem projektu s akronymem PROMOTE je podpořit mezinárodní spolupráci ve vědě a
výzkumu prostřednictvím rozvoje specifických kompetencí regionálních pracovníků VaV.
Realizace projektu je rozdělena do tří základních oblastí: SPECIFICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ
pracovníků VaV; podpora MEZINÁRODNÍHO NETWORKINGU; PŘÍMÉ AKCE na
podporu a propagaci vědy a výzkumu v regionu.
Projekt PROMOTE navazuje na činnosti sítě regionálních kontaktních organizací pro
Rámcové programy EU (RKO), které jsou součástí národní sítě NINET (více viz
www.ninet.cz). PROMOTE doplňuje standardní nabídku sluţeb sítě NINET o specifické
vzdělávací a podpůrné aktivity, které mají za cíl umoţnit pracovníkům VaV získat takové
kompetence a podporu, které maximálně eliminují moţné bariéry jejich zapojení do
mezinárodních VaV projektů. Partnery projektu jsou VÚTS, a. s., OSU, VUT v Brně a Ústav
systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i. [3]
2.4 Rozvoj komunikačních dovedností ve vědě s vyuţitím modelového pilotního projektu
NANO (MUNRO)
Cílem projektu je zvýšit úroveň a kvalitu komunikačních dovedností lidských zdrojů ve
vědě a výzkumu tak, aby pracovníci VaV byli schopni zvýšit efektivitu komunikačního
sdělení ve vazbě na různé cílové skupiny. Akronym projektu MUNRO má v cílové skupině
evokovat jednak snahu o rozvoj komunikace v oblasti vědy a výzkumu. Označení „munro“
rovněţ charakterizuje skotské hory s výškou nad 914,4 m. Poprvé na přelomu 19. a 20. století
je klasifikoval Sir Hugh Munro, kdy výsledkem jeho výzkumu bylo vypracování tzv. Tabulky
MUNRO. Zvolený akronym tak vyjadřuje rovněţ snahu o výstup k vrcholům vědecké práce
ve vazbě na kvalitní popularizaci výsledků vědy a výzkumu. Partnery projektu jsou TUL,
UTB ve Zlíně, OSU, VÚTS, a.s. a Elmarco s.r.o. z Liberce. [1]
Závěr - shrnutí
Jak vyplývá z textu druhé kapitoly článku, společná vzdělávací platforma zahrnuje regiony
od severu k jihozápadu České republiky spojující jak organizace vzdělávání, tak i výzkumné
a inovační. Výstupem je trénink kompetencí pro úspěšný transfer výsledků V a V, viz obr. 2.
Jiţ z podstaty teorie týmových rolí je zřejmé, ţe vědec jako jedinec nemůţe zastat všechny
potřebné dovednosti a znalosti pro úspěšný transfer výsledků VaV. Je však důleţité, aby
v organizacích zabývajících se vzděláváním, výzkumem, vývojem a realizací inovací byly
vytvořené týmy, které společně vytvoří kvalitní základnu pro daný proces transferu výsledků
V a V.
12
Obr. 2 Charakteristika osobností úspěšného transferu výsledků VaV
Zdroj: Vlastní zpracování
O společné vzdělávací platformě partnerských projektů pro transfer výsledků VaV byla
připravena reportáţ, ve které byly všechny uvedené projekty rámcově představeny. Odborná
veřejnost se s touto skutečností mohla poprvé seznámit na konci roku 2009 na R1 v „Minutách regionu“ TV Genus.
Seznam pouţité literatury
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
MUNRO [online]. 2009 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: <http://www.munro.cz>.
PROFIN
[online].
2009
[cit.
2010-03-12].
Dostupný
z WWW:
<http://www.projektprofin.cz>.
PROMOTE
[online].
2009
[cit.
2010-03-12].
Dostupný
z WWW:
<http://www.promote.cz>.
RYDVALOVÁ, P., PITNNEROVÁ R. Technologické a ekonomické kompetence pro
Evropský výzkumný prostor. In Sborník z odborného sympozia „Rozvoj lidských zdrojů
ve vědě a výzkumu“, 2. ročník, 5. – 6. 5. 2009, Sychrov, s. 22 – 27. Liberec: VÚTS,
2009. ISBN 978-80-87184-07-3.
TRANSCEN [online]. 2006 – 2008 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW:
<http://www.transcen.cz>.
TE-ERA
[online].
2009
[cit.
2010-03-12].
Dostupný
z WWW:
<http://www.te-era.cz>.
13
BUDOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH TÝMŮ A ROZVOJ UNIVERZITNÍHO
VZDĚLÁVÁNÍ VÝZKUMNÝCH ODBORNÍKŮ PRO MIKRO- A
NANOTECHNOLOGIE
(NANOTEAM)
Jana H. Církvová, Jaromír Hubálek
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Ústav mikroelektroniky
Údolní 53, 602 00 Brno
[email protected]
Abstrakt
Projekt je zaměřen na vzdělávání budoucích pracovníků výzkumu a vývoje Ústavem
mikroelektroniky ve spolupráci s dalšími ústavy VUT a partnerskými institucemi. Bude
vytvořen tým ze zkušených vědeckých pracovníků pro kvalitní vzdělávání, který zajistí
výchovu nových vědecko-pedagogických pracovníků z řad postgraduálních studentů a dalších
zájemců o moderní mikro- a nanotechnologie. Přístup a skladba kurzů bude vysoce
multidisciplinární, coţ nemá v ČR obdoby. Cílem projektu je vyškolené pracovníky formovat
do týmů, jeţ se budou podílet na excelentní vědě v připravovaném Středoevropském
technologickém institutu (CEITEC) a regionálním centru s názvem Centrum pro senzorické,
informační a komunikační systémy (SIX) budovaných z programů OP VaVpI.
Klíčová slova: mikro- a nanotechnologie, multidisciplinární přístup, vědecko-výzkumná činnost,
odborné vzdělávání, budování vědeckého týmu.
Abstract
In our project we want to educate future researchers for the branches of micro- and
nanotechnologies region, with the help of targeted lectures at the Department of
Microelectronics and other BUT departments plus partner institutions. There is a team of
experienced research workers to be built up to provide quality education of new advanced
research workers among PhD students, post-doctoral workers and other potential interested
persons in the region of these advanced technologies. The approach and lecture syllabus will
be multidisciplinary which is unique in Czech Republic. The aim of our project is to build up
teams of trained workers that will participate in excellent science in the future Central
European Technology Institute (CEITEC) and regional Center of sensoric, information and
communication systems (SIX) supported by OP VaVpI programmes.
Key words: micro- and nanotechnologies, multidisciplinary approach, scientific research, targeted
education, targeted lectures, building-up research team.
1 Úvod
V příštích několika letech bude v Jihomoravském regionu vybudováno několik
vědeckovýzkumných center v rámci Operačních programů VaVpI. Tím největším je
Středovevropský technologický institut (CEITEC), který bude vybudován v Brně za cca 6
miliard Kč a bude slouţit k rozvoji exceletní vědy v ČR. Zároveň se na Fakultě
elektrotechniky a komunikačních technologií připravuje projekt názvem Centrum pro
senzorické, informační a komunikační systémy (SIX). V obou projektech se část výzkumu
14
zaměřuje na vyuţití mikro- a nanotechnologií s velmi širokou aplikační sférou od elektroniky
aţ po medicínu za vyuţití nejmodernějších metod a zařízení. To obnáší potřebu poměrně
velkého počtu odborníků s multidisciplinárním přehledem vzhledem k širokému aplikačnímu
potenciálu těchto technologií. Bohuţel v rámci zmiňovaného operačního programu nelze
financovat vybudování a školení těchto odborníků. Z tohoto důvodu byl vyuţit operační
program OP VK prioritní osy 3, ve které jsou tyto aktivity podporovány. Byl vypracován
projekt NANOTEAM, který byl přijat k financování.
Partnerem projektu je Mendelova univerzita, především tým doc. Kizeka z Ústavu chemie a
biochemie, který vnese do projektu disciplíny zaměřené na oblast biologických materiálů a
heteromateriálů, jeţ umoţní spojení mikro- a nanotechnologií a biochemie, které má vysoký
potenciál v oblasti ekologie, medicíny a farmacie. To jsou taky cílové oblasti projektu
CEITEC a částečně i projektu SIX.
Obr.1 Předpokládaná participace institucí na vzdělávání a budování týmů. Z VUT se podílí dva
ústavy FEKT a jeden ústav FSI, partnerem projeketu je Mendelova univerzita, Ústav chemie a
biochemie a dále předpokládáme osobní participaci některých pracovníků Masarykovy univerzity,
Ústavu přístrojové techniky AVČR a zahraničních lektorů.
Cílem projektu je maximálně podpořit získávání nových perspektivních vědců pro obory
v oblasti mikro- a nanotechnologií uspořádáním workshopu, prostřednictvím novin, rádia či
televize a cílenými přednáškami na různých vědeckých institucích. Budou osloveni studenti
doktorského studia, postdoktorští pracovníci i zkušení vědečtí pracovníci jako potenciální
zájemci o vědeckou práci a záměrem projektu je vyškolit je pro vysoce odbornou práci
v těchto pokročilých technologiích na špičkovou úroveň za pomocí expertů z VUT,
MENDELU a dalších institucí z ČR a ze zahraničí (Obr.1). Na realizaci projektu se budou
podílet vědecko-pedagogičtí pracovníci z následujících ústavů VUT v Brně: Ústav
mikroelektroniky a Ústav fyziky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií, a
Ústav fyzikálního inţenýrství Fakulty strojního inţenýrství. Dále partnerská instituce Ústav
chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně, se kterou byla jiţ v minulosti navázána
úspěšná spolupráce právě na úrovni aplikací nanosenzorů v biomedicíně a farmacii. Vedle
této činnosti budou formovány týmy odborníků různých specializací pro vědeckou činnost
v oblasti těchto technologií pro projekt OP VaVpI „Středoevropský technologický institut
(CEITEC)“. Výsledky budou popularizovány nejenom pro zatraktivnění tohoto projektu, ale i
získávání zájmu podniků a firem o výsledku projektu a získání informací o stavu vědy
v daných oblastech, převádění výzkumu do praxe a transferu technologií.
15
V oblasti mikro- a nanotechnologií byl v posledních letech zaznamenán velký pokrok nejen
z hlediska miniaturizace systémů, ale rovněţ v moţných aplikacích v různých průmyslových
odvětvích, jako optika či biomedicína a farmacie. Nové atraktivní materiály, od uhlíkových
nanotrubek aţ po kvantové tečky pro výrobu mikro- a nanosenzorů, se zpracovávají stále
dokonalejšími technikami. Vzdělávání ve výše zmíněných oborech se zaměřením na mikro- a
nanotechnologie v takto ucelené podobě s vysokou multidisciplinaritou v ČR nemá obdoby a
zatím ţádná fakulta ho nezajišťuje pro jeho náročnost po stránce velkého počtu odborníků a
také finanční. Rovněţ odborníků s takto širokým záběrem je málo a noví odborníci se častěji
zaměřují úzce. Proto je nutné vytvořit podmínky pro vzdělávání v takto široce otevřené
oblasti pokročilých technologií a zaměřit se na mladé perspektivní vědce a další zájemce o
vědu, kteří budou moci na svých institucích výrazně zvýšit přidanou hodnotu své práce,
popřípadě se stát členem týmu pro nově vznikající technologická centra, jeţ by měla přinést
našemu průmyslu řadu nových aplikací. V podstatě se jedná o nadstandardní aktivitu vysoké
školy, jejíţ inovativnost spočívá v zavedení školícího týmu skládajícího se z odborníků
z různých ústavů a institucí, sdruţených s cílem vzdělávat vědecké pracovníky v mnoha
směrech v oblasti mikro- a nanotechnologií a posílit tak jejich pozici v ČR a přinést silný
potenciál pro rozvoj průmyslu.
2 Klíčové aktivity
Projekt je koncipován do 3 klíčových aktivit časově na sebe navazujících: přípravná,
vzdělávání dvou skupin vědeckých pracovníků a budování týmů pro oba zmíněné projekty
(Obr. 2).
Obr. 2. Jednotlivé fáze projektu. Ve třetí fázi vzdělávání 2. skupiny bude souběţně pokračovat
praktické vzdělávání 1. skupiny, její podíl na vzdělávání 2. skupiny a budování týmů.
2.1 Příprava vzdělávacího týmu a podmínek pro vzdělávání
V této aktivitě bude vytvořen vzdělávací tým z vědecko-pedagogických pracovníků v počtu
asi 30 ze všech na projektu se účastnících pracovišť a pracovníků, kteří budou mít na starosti
vytvořit sylaby, přednášky, materiály a praktická cvičení ke vzdělávacím předmětům, na
nichţ se budou podílet jako vyučující v druhé aktivitě. Jedná se o následující oblasti
vzdělávání: mikroelektronické technologie a mikroelektronika, vytváření nanosoučástek a
nanosystémů, mikro- a nanosenzory, fyzika a metody diagnostiky nanomateriálů, kvantová
fyzika, molekulární polovodiče a nanoelektronika, vyuţití a vlastnosti heteronanomateriálů,
nanomedicína a vyuţití nanotechnologií ve farmacii pro diagnostiku. Na této aktivitě se budou
podílet všichni vědecko-pedagogičtí členové realizačního týmu. Dále očekáváme přínos min.
dvou zahraničních lektorů v oblastech nanotechnologií, jako jsou nanostruktury vytvářené
metodou „bottom-up“, spintronika apod., které nejsou u nás zatím výrazně rozšířeny.
16
2.2 Vzdělávání vědeckých pracovníků v oblasti moderních mikro- a nanotechnologií
V této aktivitě bude cílová skupina studentů a vědeckých pracovníků školena v oblasti
moderních mikro- a nanotechnologií. Školení bude probíhat ve dvou 10 měsíčních cyklech.
Tím bude moţné vyškolit dvě skupiny vědeckých pracovníků.
Školení bude vycházet z připravených sylabů z první aktivity. Z časového hlediska se jedná
o aktivitu, která bude mít průběţný charakter. První cyklus je spíše přípravný a více
teoretický, druhý naopak více praktický. Po skončení prvního cyklu jedné skupiny započne
cyklus druhé skupiny. Ve druhém cyklu se předpokládá rozdělení cílové skupiny na
nezkušené a zkušené vědecké pracovníky. Kaţdá skupina bude mít odlišný vzdělávací přístup.
Budou vytvořeny heterogenní skupiny pro praktickou výuku, kde se vyuţije toho, ţe
nezkušení vědečtí pracovníci se budou moci učit také od zkušenějších. Většina předmětů bude
mít vedle teoretické části i praktickou. Budou se vyuţívat programové prostředky pro
simulace a návrhy systémů (CADENCE, COVENTOR, MATLAB a další) pro praktické
procvičení, dále budou vyuţívány čisté prostory pro nácvik práce s technologickými
zařízeními, kde se budou realizovat či pozorovat zajímavé struktury. Učitelé budou mít za
úkol vyhodnotit, pro kterou oblast pokročilých technik a technologií má kaţdý vědecký
pracovník předpoklady, aby je bylo moţné později profilovat do budoucích týmů vytvářených
v rámci aktivity č. 3. Vyškolení pracovníci první skupiny se budou po skončení druhého cyklu
podílet na školení druhé skupiny jiţ v rámci týmů.
2.3 Budování týmů
V této aktivitě se budou profilovat vybraní školení studenti v různých oblastech tak, aby
mohly být vytvořeny multidisciplinární týmy. Ke konci druhého cyklu bude první skupina
rozdělena na jednotlivé týmy dle jejich profilace a potřeb navazujících projektů. V této
aktivitě budou řešit výukové vědecké úkoly v rámci týmů, aby se naučili týmové práci, tzn.,
ţe povaha školení bude výhradně praktická. Členové nových týmů se budou podílet na
školení pracovníků druhé skupiny, z nichţ někteří se stanou součástí těchto týmů a jejich
školení bude tak spontánně urychleno, aby dosáhli úrovně blízké první skupině a tým mohl
být vyrovnaný. Z časového hlediska je výběr a profilace jednotlivých pracovníků opět
aktivitou s průběţným charakterem.
3 Zapojení a motivace cílové skupiny, očekávaný přínos
První motivací pro vstup cílové skupiny budou prezentace projektu a moţností pokročilých
technologií v oblasti mikro a nano. Ta bude provedena na jejich domovských institucích a
následným workshopem. Domníváme se, ţe vhodnou motivací pro participující studenty a
pracovníky je samotná atraktivnost oboru nanotechnologie a přístup k inovativním
informacím, které sledují jejich vlastní zájmy a poţadavky. Dalším motivačním prvkem
cílové skupiny bude bezesporu moţnost uplatnění v některém z týmů, které budou pracovat
ve špičkových technologických centrech nebo vyšší kvalifikace pro práci v domovských
institucích. Z důvodu náročnosti práce je vhodné projekt rozdělit do několika dílčích etap, od
nichţ se bude odvíjet zapojení jednotlivých pracovníků cílové skupiny.
Úspěšnou realizací a ve fázi dokončení projektu získá cílová skupina multidisciplinární
přístup k řešení problémů při vytváření nanotechnologií. Přímou účastí na projektu si tak
mladí proškolení vědci zajistí lepší pozici při výběru budoucího povolání ve vědeckých
institucích, jako je v blízké budoucnosti vznikající špičkové technologické centrum CEITEC.
Tento úspěch vědeckých pracovníků či absolventů terciálních vzdělávacích zařízení na trhu
práce rovněţ zajistí zpětnou vazbu pro participující pracoviště v tomto projektu tím, ţe
17
prokáţe atraktivitu vědního oboru nanotechnologie pro potenciální zájemce z řad dalších
studentů.
4 Očekávané výstupy projektu
4.1 Výstup klíčové aktivity Příprava vzdělávacího týmu a podmínek pro vzdělávání
Budou vytvořeny materiály, sylaby, přednášky a praktická cvičení k asi 15 kurzům pro
školení cílové skupiny. Některé kurzy budou zcela nové, některé jsou v rámci ústavů jiţ
zajišťovány, ale budou inovovány pro potřeby tohoto projektu. Kurzy budou zahrnovat
vzdělávání v oblasti teoretické fyziky nanomateriálů, kvantové fyziky, mikroelektronické
technologie a mikroelektroniky, nanotechnologie, nanostruktury vytvářené metodou „bottomup“, nanoelektroniky a spintroniky, moderních metod diagnostiky nanosvěta, molekulárních
polovodičů, vyuţití a vlastností heteromateriálů, nanomedicíny, nanotechnologie ve farmacii
pro diagnostiku, mikro- a nanosenzory. Vytvořené kurzy budou rozděleny do dvou 10
měsíčních cyklů a týmové ukázkové příklady do třetí aktivity. V této skladbě půjde o
jedinečný materiál a přípravu pro multioborové vzdělávání, která nemá v ČR obdoby, a posun
v oblasti mikro- a nanotechnologií tak bude významný pro jejich rozvoj u nás.
Dalším výstupem bude elektronický portál jako interaktivní webové stránky pro účastníky
kurzu a dále pro zájemce o vědeckou práci v oblastech pokročilých mikro- a nanotechnologií,
pro zvýšení informovanosti odborné veřejnosti o moţnostech a uplatnění v oblasti
nanotechnologií a prezentace informací o projektu. Výstupem bude i laboratoř pro praktickou
výuku vybavená počítači a software pro cílovou skupinu.
4.2 Výstup klíčové aktivity Vzdělávání vědeckých pracovníků v oblasti moderních
mikro- a nanotechnologií
Výstupem této aktivity budou hlavně pracovníci vyškolení pro vědeckou práci v oblasti
mikro- a nanotechnologií. Z hlediska budování týmů plánujeme, ţe jeden odborný tým by se
měl skládat z přibliţně 7-10 členů, a předpokládáme sestavení 4-5 týmů. To znamená vyškolit
minimálně 28 pracovníků. Našim plánem je však vyškolit 35 pracovníků v prvním cyklu a 35
pracovníků ve druhém cyklu.
4.3 Výstup klíčové aktivity Budování týmů
Výstupem této klíčové aktivity bude sestavení 4-5 multidisciplinárních týmů pro navazující
projekty. Z hlediska budování týmů plánujeme, ţe jeden odborný tým by měl být tvořen
přibliţně 7-10 členy. Cílové týmy se tedy budou skládat dohromady z 28 pracovníků.
Předpokládáme dosáhnout 35 plně vyškolených pracovníků z prvního cyklu, kteří budou dle
potřeby doplněni školenými pracovníky z druhého cyklu.
5. Závěr
VUT je veřejná vysoká škola, která získává kaţdoročně celou řadu projektů, jeţ podávají
vědecko-pedagogičtí pracovníci. Tyto projekty jsou s úspěchem řešeny. Mnohé z těchto
projektů jsou zaměřeny nebo se dotýkají oblasti lidských zdrojů. Projekt NANOTEAM si
klade za cíl vzdělávání budoucích pracovníků výzkumu a vývoje v rámci vysoce
multidisciplinárních kurzů v oblasti moderní mikro- a nanotechnologie s výstupem
vybudování týmů sloţených ze špičkových odborníků. V této rozvinuté a ucelené formě nemá
toto vzdělávání v ČR obdoby. V tomto projektu chceme přiblíţit všechny disciplíny
dotýkající se nanotechnologií široké cílové skupině, čímţ všem zainteresovaným umoţníme
18
dostat se na takovou úroveň, aby byli schopni dynamicky řešit vědeckou problematiku včetně
aplikací s širokým oborovým uplatněním.
Vypracováno podle Návrhu projektu NANOTEAM reg.č. CZ.1.07/2.3.00/09.0224. Operační
program vzdělávání pro konkurenceschopnost, Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, MŠMT,
Praha: 25.11.2002 [cit. 2002/12/5] Dostupné na WWW:<http://www.msmt.cz>.
19
Role zprostředkovatele ve výzkumných a inovačních aktivitách
Adolf Filáček
Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR, v.v.i.
[email protected] , [email protected]
Abstrakt
V příspěvku analyzovaná role zprostředkovatele vychází z výsledků řešení evropského
projektu SUPER-SME [1] - Supporting Potential and Existing Research Intensive SMEs.
Klíčová slova: Inovační procesy, zprostředkovatel ve výzkumu a vývoji.
Abstract
In the contribution is described the role of intermediator based on results of SUPER-SME
Project of FP6 [1] - Supporting Potential and Existing Research Intensive SMEs.
Key words: Innovation processes, intermediator in research and development.
1 Koncept zprostředkovatele (intermediátora) ve výzkumu a inovačních procesech
Produkce, distribuce, transfer, přijetí, porozumění, osvojení, a efektivní pouţití znalostí je
jednou z podstatných výzev, se kterou se setkává integrující se Evropa nacházející se
v globální světové soutěţi. Hladký a efektivní průběh sociálních a ekonomických procesů,
osvojení si a zvládnutí všech souvisejících znalostních procesů, budou rozhodující pro
potřebnou kulturní, sociální expanzi a navazující ekonomický růst, bez čehoţ si lze evropskou
cestu k překonání krize a k tzv. znalostní společnosti jen stěţí představit. Navíc, ovládnutí
znalostních procesů a osvojení si shromáţděných znalostí představuje ve svých důsledcích
významné mocenské postavení v globální ekonomice.
V obecném slova smyslu je zprostředkovatel (intermediátor) takový vyjednávač (agent,
činitel, angl. negotiator), který vytváří vztahy a propojení mezi jednotlivými subjekty, a
poskytuje sluţby pro tuto vzájemnou provázanost. Zprostředkování (angl. intermediation)
výzkumných, vývojových a inovačních aktivit má za cíl zdokonalení a optimalizaci (v
ideálním případě také harmonizaci) nabídky vědeckých, výzkumných a technologických
sluţeb s poptávkou po těchto sluţbách ze strany výzkumných, vývojových a inovačních
organizací a firem, příp. dalších aktérů zainteresovaných nebo angaţovaných na vyuţívání
těchto sluţeb, jako např. veřejných činitelů a administrátorů na regionálních i národní úrovni.
Je zřejmé, ţe efektivní a úspěšná komunikace je nezbytnou součástí všech aktivit
zprostředkovatelů v tomto pojetí.
Definice zprostředkovatele ve výzkumu a vývoji (tak jak byla zformulována při řešení výše
zmíněného evropského projektu SUPER-SME [1]) je následující:
 Zprostředkovatel ve výzkumu a vývoji je definován jako veřejná nebo soukromá resp.
nezisková instituce s posláním optimalizace vztahů (rozhraní) mezi nabídkou
vědeckých, výzkumných a technologických sluţeb a poptávkou po těchto sluţbách ze
strany výzkumných, vývojových a inovačních organizací a firem, skupin
průmyslových podniků, nebo dalších institucí vyuţívajících tyto sluţby;
 Zprostředkovatelé komunikují, podporují a napomáhají realizovat společné projekty
uskutečňované ve spolupráci malých a středních podniků a výzkumných institucí,
přičemţ působí jako katalyzátor těchto vztahů a aktivit. Univerzity, výzkumné ústavy
a centra, soukromé podnikatelské subjekty nebo technologická centra pro transfer
20
technologií (technologické parky, inkubátory, apod.) uskutečňují tuto úlohu
zprostředkovatele ve výzkumu, vývoji a inovacích. Právě tyto subjekty hrají
rozhodující roli v národních i regionálních inovačních systémech svojí podporou
spolupráce a „prosíťování“ (networking) mezi výzkumným a podnikatelským
sektorem.
2 SUPER-SME Projekt
Hlavním cílem projektu SUPER-SME bylo nalézt a popsat nástroje a mechanismy jak
povzbudit investice do výzkumu a inovačních procesů ze strany podnikatelské sféry na
regionální úrovni a jak zdokonalit „know-how“ regionálních zprostředkovatelů
(intermediátorů) v této oblasti.
V průběhu řešení projektu byly v zúčastněných regionech realizovány průzkumy a
uskutečněny aktivity, které těmto regionům umoţnily lépe zformulovat svoje potřeby a
moţnosti zdokonalení zprostředkovatelských sluţeb v regionálním výzkumu a inovačních
procesech. Došlo ke zmapování fungování, předností i nedostatků podnikatelského prostředí v
těchto regionech, především pokud jde o informační a zprostředkovatelské sluţby vztahující
se k vyuţívání výsledků výzkumu, vývoje a nových technologií[2]. Získané poznatky byly
přeneseny do regionů partnerů projektu; např. dobré příklady z úspěšných regionů byly
předány do podnikatelské sféry i přímo při osobních návštěvách. K tomuto účelu byl v rámci
projektu vytvářen Panel vybraných malých a středních podniků (Panel MSP), který byl
sestaven ze skupiny vybraných MSP vyuţívajících výstupy z oblasti výzkumu a vývoje, a
dále ze zástupců zprostředkovatelských subjektů. Tento panel sestavený pro praţský region se
kaţdoročně sešel a vyjadřoval k analýze zprostředkovatelských sluţeb v praţském regionu a
k pilotnímu projektu na síťové propojení zprostředkovatelských subjektů.
Pro jednotlivé regiony byly podle jednotné metodiky vypracovány případové studie [2],
které byly prezentovány při studijních návštěvách v partnerských regionech. Těchto návštěv
se zúčastnili vybraní představitelé malých a středních podniků zařazených do panelů MSP.
Malé a střední podniky (MSP) jsou přitom v současnosti definovány jako „kategorie malých a
středně velkých podniků, které zaměstnávají méně neţ 250 zaměstnanců a jejichţ roční obrat
nepřesahuje 50 mil Kč, a / nebo jejich roční bilance nepřesahuje 43 mil. EUR“.
Typologie malých a středních podniků pouţitá v projektu SUPER-SME byla zaloţena na
následující technologickém rozčlenění [4]:
o MSP zabývající se výzkumem (Research performer SME)
Malý nebo střední podnik zabývající se výzkumem je takový podnik (firma), která
provozuje výzkumné aktivity jako nedílnou součást svého fungování a produkce.
Takový podnik provádí výzkum provázaný na inovace technologií i výrobních
produktů, a to většinou na základě kontraktů. Obvykle firmy tohoto druhu mají
výzkumná oddělení a vytvořily si vlastní výzkumnou a inovační strategii. Při
formulaci této strategie, která má většinou dlouhodobější charakter, bývají vyuţívány
metodiky prognózování, předvídání a vytváření scénářů. Podniky tohoto druhu
vyuţívají podpůrné programy a grantové systémy na regionální a národní úrovni,
některé z nich i na mezinárodní úrovni. Část příjmů malých a středních podniků
zabývajících se výzkumem je často tvořena příjmy z patentů a poskytnutých licencí.
21
o Technologicky kompetentní MSP (Technological competent SME)
Technologicky kompetentní malý nebo střední podnik je taková firma, která
zaměstnává více neţ jednoho inţenýra, její rozpočet zahrnuje prostředky vydávané na
výzkum a vývoj, a je schopna se podílet na technologické spolupráci a
technologických sítích (technology networks). Tyto firmy představují hlavní potenciál
pro navyšování výdajů na výzkum a vývoj ze strany regionálních podnikatelských
subjektů. To však zároveň vyţaduje, aby tyto společnosti všeho druhu byly efektivně
vedeny a podporovány zprostředkovateli (intermediátory) ve výzkumu a vývoji,
hlavně pokud jde o poskytování informací o zdrojích expertíz, know-how, dostupných
technologií a o finančních zdrojích.
o Zaváděcí (technologicky svépomocný) MSP (Bootstrap SME)
Zaváděcí (technologicky svépomocný) malý nebo střední podnik je taková firma, která
zaměstnává alespoň jednoho inţenýra a je schopna zavést a osvojit si připravená
zpracovaná řešení. Taková firma obvykle potřebuje pomoc při implementaci tohoto
zvoleného technologického řešení.
o MSP pouţívající technologie niţšího řádu (Low technology SME)
Mezi malé a střední podniky pouţívající technologie niţšího řádu patří takové firmy,
které nemají technologický potenciál pro náročnější technologie vyšších řádů a
z tohoto důvodu je další výzkum a vývoj vedoucí ke špičkovým technologiím
nezajímá.
Pokud jde o typy regionů vybraných pro projekt SUPER-SME, byly konkrétní regiony
zvoleny tak, aby umoţňovaly získání zkušeností a „učení se“ z dobré praxe v regionech
nacházejících se v různých etapách rozvoje zprostředkovatelských sluţeb ve výzkumu a
vývoji na regionální úrovni. Koncepce projektu vycházela z toho, ţe regiony zúčastněné
v projektu patřily do dvou principiálních kategorií:
 tři z regionů patřily mezi „rozvinuté“, tzv. „mentory“. V těchto regionech jiţ jsou
implementována různá opatření podporující malé a střední podniky zabývající se
výzkumem a vývojem, a existuje zde také síť regionálních zprostředkovatelů sluţeb ve
výzkumu a vývoji. Tyto tři „mentorské“ regiony poskytly poznatky o fungování
různých modelů zprostředkovatelských aktivit;
 ostatní čtyři méně „rozvinuté“ regiony, tzv. „mentorované“ regiony, nacházející se
v různých stadiích rozvoje systému podpory regionálního výzkumu a vývoje a
zprostředkovatelských sluţeb. Dva z těchto regionů byly v té době v nových členských
zemích EU, jeden v kandidátské zemi a jeden ve státě s uvaţovaným kandidátstvím
(Turecko).
Projekt SUPER-SME dále vycházel z předpokladu, ţe jak malé a střední podniky
zabývající se výzkumem, tak technologicky kompetentní MSP, mají potenciál a vyuţívají
sluţby zprostředkovatelů ve výzkumu a vývoji, takţe se projektové aktivity změřily na tyto
subjekty jak v „mentorských“ regionech, tak i v „mentorovaných“ regionech. V kaţdém
regionu byla vybrána skupina 10 – 15 malých a středních podniků, ze kterých byl vytvořen
Panel MSP vyuţívajících sluţby zprostředkovatelů ve výzkumu a vývoji. Hlavním úkolem
tohoto panelu podnikatelských subjektů bylo identifikovat potřeby a poţadavky kladené na
zprostředkovatelské aktivity v regionu jejich působnosti a navrhnout řešení s cílem
zdokonalení zprostředkovatelského systému. Účastníci Panelu MSP také aktivně
22
spolupracovali při zmapování konkrétních sluţeb poskytovaných regionálními
zprostředkovateli ve výzkumu a vývoji; za tímto účelem byl proveden s kaţdým subjektem
řízený rozhovor na základě formalizovaného dotazníku. Navíc, za českou stranu tři účastníci
reprezentující podnikatelské subjekty z Panelu MSP vyjeli (za finanční prostředky projektu)
na studijní cesty do mentorských regionů a seznámili se tam s příklady dobré a vyzkoušené
praxe na regionální úrovni.
3 Typy zprostředkovatelů ve výzkumu a inovačních procesech
Analýza intermediátorského systému v zúčastněných regionech ukázala [3], ţe v kaţdém
regionu existuje více typů regionálních zprostředkovatelů výzkumných, vývojových a
inovačních aktivit. Poslání těchto subjektů a struktura poskytovaných sluţeb se liší
v závislosti na poptávce ze strany malých a středních podniků a stupni ekonomického rozvoje
regionu. Mezi významné typy zprostředkovatelů patří [3]:
 Specializovaní zprostředkovatelé ve výzkumu a vývoji s posláním šířit a přenášet
výsledky výzkumu a technologického rozvoje do podnikatelské sféry;
 Univerzitní instituce pro technologický transfer (specializované jednotky při
univerzitách a dalších vysokých školách, jejichţ úkolem je šířit výsledky výzkumu
získané na těchto školách a nabízet je v podnikatelské sféře);
 Specializované jednotky pro technologický transfer (organizace se specializovaným
posláním přenášet technologie do malých a středních podniků, např. technologická
centra, technologické parky, inkubátory, apod.);
 Zprostředkovatelé zaměření nikoliv na transfer technologií, ale na podporu ostatních
aktivit spojených s inovačními procesy, Jde např. o řízení projektů a marketing
(školení koordinátorů a manaţerů), poradenství při vyuţívání informačních databází
(školení MSP a výzkumných organizací o moţnostech národních i evropských
programů), posuzování uskutečnitelnosti projektových záměrů (školení o způsobech
financování), apod.;
 Obchodní komory, podnikatelské asociace (organizace a instituce podporující
vytváření spolupracujících sítí, vyhledávání partnerů, získávání finanční podpory pro
projekty, apod.).
4 Zprostředkovatelé informací ve výzkumu a vývoji v Praţském regionu
Následující tabulka přehledně ilustruje různost ve struktuře a rolích u vybraných subjektů
zprostředkovatelského systému ve výzkumu a vývoji v Praţském regionu [3].
23
Tab. 1 Různost ve struktuře a rolích u vybraných subjektů zprostředkovatelského systému ve
výzkumu a vývoji v Praţském regionu
Druh organizace
Název
Univerzity
České vysoké učení technické
Univerzita Karlova
Veřejné a soukromé
výzkumné ústavy
Zprostředkovatelé mezi
výzkumem a
podnikatelskou sférou
Ústav chemických procesů AV ČR, v.v.i.
Technologické a inovační centrum ČVUT
Technologické centrum AV ČR
Ústav leteckého výzkumu
Sítě organizací aktivních
ve výzkumu,
technologickém rozvoji a
inovacích
Obchodní a průmyslové
komory
Asociace výzkumných organizací (AVO)
Asociace inovačního podnikání (AIP)
Praţská obchodní a průmyslová komora
5 Mapování zprostředkovatelského systému
Zprostředkovatelské subjekty ve výzkumu a vývoji na regionální úrovni se mohou různit
svým zacílením na různé typy malých a středních podniků a z toho se odvíjející povahou
svých sluţeb. V této souvislosti je moţné rozlišit dvě hlavní osy typologie [4], a to podle
jejich sektorového a technologického zaměření. Tzv. „generické“ zprostředkovatelské
subjekty poskytují sluţby širokému spektru podniků nezávisle na jejich sektorové resp.
oborové orientaci, naproti tomu „sektorově“ orientované subjekty se specializují na vybraný
podnikatelský sektor. Ve druhé typologii zprostředkovatelů jsou „technologicky“ orientované
subjekty zaměřené na podporu vývoje, komercionalizaci a transfer technologií, zatímco
„netechnologické“ zaměřené subjekty se soustřeďují na poradenství, management, školení
pracovníků, licenční a autorská práva, apod. Je zapotřebí poznamenat, ţe však řada
zprostředkovatelských subjektů poskytuje jak technologické, tak i netechnologické sluţby;
tyto subjekty se nazývají „hybridní“.
Regionální intermediární systém v Praţském regionu není dostatečně diverzifikovaný. Jeho
orientace je převáţně jednak generická, jednak hybridní; hlavním důvodem je omezená
poptávka ze strany malých a středních podniků. Určitou změnu této situace můţe přinést
asistence podnikům při realizaci projektů spolufinancovaných ze Strukturálních fondů EU.
24
Společné informační akce
Pomoc při financování z veřejných
zdrojů
Vznik a vytváření produkčních
sítí a shluků
5
4
3
2
1
0
Podpora technologické a výzkumné
spolupráce
Podpora vývoje nových produktů
a služeb
Mobilita pracovních sil
Komercionalizace a právní ochrana
Podpora inovativních start-up a spin-off
Základní aktivity
Licenční a patentové služby
Odvozené aktivity
Obr. 1 Základní a odvozené aktivity zprostředkovatelských subjektů v Praţském regionu
Obrázek 1 podává základní informaci o fungování, přednostech i nedostatcích
poskytovaných základních i odvozených zprostředkovatelských sluţeb ve vzorku
dotazovaných zprostředkovatelských subjektů v Praţském regionu. Z dotazníku vyplynulo, ţe
systém sluţeb umoţňuje dostatečné šíření a přístup k datům týkajícím se financování ze
Strukturálních fondů a podpory výzkumu a technologického rozvoje. Na druhou stranu se ale
ukázalo, ţe zprostředkovatelé nejsou dostatečně připraveni pro praktické konzultační sluţby
[3], které vyţadují specifické znalosti a dovednosti (licenční sluţby, ochrana autorských práv,
právní podpora start-up a spin-off firem. Také podpora vývoje nových produktů a sluţeb
(podnikatelský plán, komerční vyústění, apod.) není dostatečně rozvinuta. Chybí hlavně
kvalifikovaní experti schopní s dostatečným přehledem konzultovat poţadavky a potřeby
malých a středních podniků.
Sluţby související s vyuţíváním Strukturálních fondů jsou hlavní současnou výzvou a
zároveň příleţitostí pro všechny zprostředkovatele ve výzkumu a vývoji. Vznikají podmínky
pro to, aby byly rychle vybudovány regionální vědecké parky, inkubátory, univerzitní
jednotky pro transfer technologií, apod. Čerpání ze strukturálních fondů vyţaduje konkrétní
dovednosti a znalosti specializovaných manaţerů a povede k prohloubení jejich schopností
spolupracovat ve výrobních a zprostředkovatelských sítích.
Vzájemná spolupráce mezi zprostředkovatelskými subjekty v Praţském regionu je
ovlivněna především rolí Prahy jako hlavního města země. Proto konkrétní
zprostředkovatelské sluţby jsou součástí sluţeb na celonárodní úrovni a ve většině případů
nemají nezávislé specifické určení jen pro Praţský region. Na jedné straně to představuje
určitou výhodu pro malé a střední podniky, protoţe mají přímý přístup k informacím o
evropských a světových inovačních trendech; na druhé straně to vede k tomu, ţe lokální
25
specifické potřeby místních podniků jsou těmito trendy do značné míry zastíněny a praţští
zprostředkovatelé je dostatečně neberou ve svých aktivitách v úvahu.
Následující Obrázek 2 ukazuje, ţe regionální zprostředkovatelé spolupracují intenzivně
s veřejnými a soukromými výzkumnými organizacemi (průměrná známka intenzity je 4,5
z celkově moţných 5ti bodů), dále s univerzitami (UK a ČVUT) a dalšími vysokoškolskými
institucemi (3,5), a s obchodními a průmyslovými komorami a asociacemi (3,3). Kaţdý ze
zprostředkovatelů navíc spolupracuje s nejméně jedním pracovištěm Akademie věd ČR. Je
zajímavé, ţe při průzkumu nebyl dotazovanými organizacemi zmíněn další výzkumný ústav
nebo soukromá výzkumná firma kromě výše uvedených. Uváděná intenzita spolupráce
s vysokými školami je celkově niţší neţ s ústavy AV ČR.
A. Univerzity a další vysokoškolské instituce
H. Ostatní organizace působící
ve výzkumu a vývoji
G. Regionální politikové
a administrátoři výzkumu,
5
4
3
2
1
0
B. Veřejné a soukromé výzkumné
Instituce a laboratoře
C. Soukromé společnosti
a konsorcia
vývoje a inovačních procesů
F. Obchodní a průmyslové komory
D. Zprostředkovatelé ve výzkumu
a asociace
a vývoji
E. Sítě organizací a společností působících ve výzkumu, technologiích a inovacích
Obr. 2 Spolupráce zprostředkovatelů ve výzkumu a vývoji s ostatními regionálními subjekty (měřeno
průměrnou intenzitou této spolupráce ve škále 0 – 5 bodů)
Odkazy
[1] Dostupné na http://www.e-innovation.org/supersme/index.html
[2] Podrobný popis lze nalézt na http://www.e-innovation.org/supersme/overview.html
[3] Dostupné na http://www.e-innovation.org/supersme/files/D3_D4_D5_SummaryReports
[4] Science and technology intermediary services for SMEs: A guide via practices. SUPERSME Project, Regional Council of Lorraine, Metz 2008, 50 s.; ke staţení na
http://www.e-innovation.org/supersme/guidebook.html
26
PROJEKT „ROZVOJ PEDAGOGICKÝCH A MANAŢERSKÝCH
KOMPETENCÍ ZAMĚSTNANCŮ UNIVERZITY PARDUBICE“
Ing. Jitka Genserová
Univerzita Pardubice
Oddělení pro rozvoj a mezinárodní vztahy
[email protected]
Abstrakt
Zaměření projektu je patrné jiţ z jeho názvu. Projekt svými aktivitami vede k posílení
pedagogických kompetencí začínajících akademických pracovníků a manaţerských
dovedností všech akademiků i podpůrné administrativy. Tím přispívá ke zkvalitnění procesu
výuky a řízení vysoké školy i k celkovému zatraktivnění podmínek pro výzkum v
akademickém prostředí. Jeho hlavním cílem je zvýšení konkurenceschopnosti Univerzity
Pardubice a posílení jejího začlenění do Evropského vzdělávacího a výzkumného prostoru
(EHEA, ERA).
Klíčová slova: akademický pracovník, vzdělávání, manaţerské dovednosti, pedagogické vzdělávání.
Abstract
The scope of project suggests the title itself : Development of Pedagogical and Managerial
Skills of the University Pardubice Staff. The project activities (courses, seminars, lectures and
workshops) support the improvement of teaching skills of signing academics and
development of managerial and soft skills of both academical and supporting employees. The
project contributes to improvement of all processes inside the university. Its main aim is to
enhance the competitiveness of the University of Pardubice and strengthen its integration into
EHEA and ERA.
Key words: academical staff, training, managerial skills, teaching education.
1 Úvod
Návrh projektu byl podán v první výzvě Operačního programu vzdělávání pro
konkurenceschopnost, oblast podpory 2.2 - Vysokoškolské vzdělávání. Rozhodnutím řídícího
orgánu MŠMT byl zahájen 1. června 2009. Na jeho implementaci spolupracuje Univerzita
Pardubice s partnerem – firmou Centrum andragogiky, s.r.o. z Hradce Králové, která má se
vzděláváním dospělých rozsáhlé zkušenosti. Projekt je koncipován jako dvouletý, plánovaný
rozpočet činí 8,4 miliónů Kč a je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem ČR.
V době publikace sborníku (květen 2010) je projekt téměř v polovině; proto bychom se rádi
podělili o dosaţené výsledky a zkušenosti při jeho realizaci.
2 Kurz Pedagogika pro vysokoškolské učitele
Prvním klíčovou aktivitou projektu je vytvoření a realizace kurzu „Pedagogika pro VŠ učitele“,
který je určen všem začínajícím vysokoškolským učitelům Univerzity Pardubice. Většina
z nastupujících akademiků neprošla pedagogickou průpravou, zkušenosti získávají intuitivně aţ
při vlastním působení ve výuce. Absolvování tohoto kurzu jim přinese základní dovednosti
z oblasti pedagogické komunikace. Naučí se přesněji formulovat vzdělávací cíle, analyzovat
a metodicky připravovat učivo, sestavovat zadání testů a zejména psát srozumitelnější a názorné
výukové texty.
27
Kurz je koncipován jako dvousemestrální, v kaţdém semestru (ve zkouškovém období) je
pořádán jeden výukový tutoriál o délce 40 hodin. Na závěr kurzu kaţdý účastník přednese krátký
pedagogický výstup, který bude vyhodnocen komisí sloţenou z lektorů a zkušených pedagogů
univerzity. Studijní materiály byly vytvořeny ve formě interaktivních skript na CD. Výukové
texty (pedagogika, didaktika, psychologie učení, tvorba srozumitelných textů atd.) dodali
přednášející kurzu, grafické a SW zpracování bylo zadáno externímu dodavateli. Výukové CD je
určeno především pro samostudium v mezidobí mezi tutoriály.
V lednu 2010 proběhl první tutoriál, účastnilo se ho celkem 32 akademiků ze všech fakult
Univerzity Pardubice. Druhý tutoriál proběhne v září 2010, závěrečná zkouška v říjnu 2010.
Předpokládáme, ţe kurz úspěšně dokončí 30 osob, coţ je naplánovaná hodnota indikátoru.
3 Manaţerské vzdělávání
Druhou klíčovou aktivitou projektu je vytvoření modulárního programu manaţerského
vzdělávání pro všechny zaměstnance univerzity. Poptávku po tomto typu školení potvrdily
výsledky průzkumu vzdělávacích potřeb zaměstnanců z března 2008 i facilitované setkání vedení
univerzity a fakult se zástupci Centra andragogiky před podáním projektové ţádosti.
Manaţerské vzdělávání je rozčleněno do 3 modulů: Osobní rozvoj (komunikace, prezentační
dovednosti, řízení času), Vedení lidí (týmová práce a spolupráce, vyjednávání, koučování, vedení
porad aj.) a Právní povědomí (Zákoník práce, zákony o VŠ a VaV, ochrana duševního vlastnictví
a další). Seznam aktuálně nabízených kurzů, jejich přesné zaměření, doba trvání, termíny konání
jsou zveřejňovány na zaměstnaneckém intranetu a na webových stránkách projektu. Kurzy byly
zahájeny v říjnu 2009 a budou probíhat průběţně do března 2011. Jsou určeny všem
zaměstnancům, kteří projeví zájem či potřebu rozvíjet své měkké dovedností k doplnění dosaţené
odborné způsobilosti. V rámci projektu je moţné absolvovat jen jednotlivé kurzy, celé moduly,
nebo si navolit libovolnou kombinaci kurzů z nabídky. K 28. únoru 2010 se alespoň jednoho
kurzu v této aktivitě zúčastnilo 134 osob, z toho 57% byli akademici. Do konce projektu se má do
vzdělávání zapojit celkem 220 osob.
Po kaţdém kurzu odevzdávají jeho účastníci hodnotící formulář. Převaţuje kladné hodnocení,
protoţe právě měkké dovednosti, zejména otevřená komunikace, působení na lidi a uplatňování
vlivu, jakoţ i týmová práce a spolupráce jsou často tím, co odlišuje úspěšného pracovníka od těch
ostatních. Několik zúčastněných ovšem povaţuje manaţerské vzdělávání akademiků za nepatřičné
aktivity na půdě univerzity, neboť v akademickém prostředí je tradičně kladen důraz na odbornou
a vědeckou způsobilost. Úplné prolomení tohoto stereotypu bude dlouhodobější záleţitostí,
většina hodnocení se však přiklání k tomu, ţe v kurzech získané znalosti a dovednosti příznivě
ovlivní pedagogické, řídcí a komunikační procesy v rámci celé univerzity.
4 Sdílení dobré praxe
Třetí klíčová aktivita je zaměřena na posílení kompetencí k vedení lidí. Sestává ze dvou
dílčích aktivit, nazvaných incoming a outgoing.
Incoming obsahuje soubor přednášek, seminářů a workshopů hostujících odborníků z ČR i
ze zahraničí na téma přístup rozvoji lidských zdrojů v akademickém prostředí. Akce jsou
určeny zájemcům za řad vedoucích kateder, ústavů, vědeckých týmů ale i podpůrných útvarů
rektorátu a fakult. S velkým ohlasem mezi zaměstnanci se setkal seminář zkušené
personalistky PhDr. Zdenky Brázdové s tématikou systémového přístupu k rozvoji
zaměstnanců v prostředí vysoké školy.
Outgoing spočívá v uskutečnění několika krátkodobých stáţí akademiků na zahraničních
univerzitách za účelem sdílení dobré praxe v práci s lidskými zdroji v akademickém prostředí.
Stáţisté budou sbírat zkušenosti o personální práci s kolegy na obdobné pozici na zahraniční
28
univerzitě a se svými zkušenostmi pak vystoupí na informačním semináři pro zájemce z řad
vedoucích zaměstnanců univerzity. Stáţe proběhnou na podzim roku 2010, souhrnný seminář
v lednu 2011.
Ve spolupráci s Oddělením lidských zdrojů absolventi stáţí sestaví stručnou příručku dobré
praxe ze zahraničních univerzit, kterou by se rozvoj lidských zdrojů na UPa měl v období po
projektu řídit.
5 Shrnutí
Vzdělávání není nikdy otázkou jen zaměstnavatele nebo jen zaměstnance. Dobře nastavený
systém vzdělávání nese oboustrannou spokojenost a moţnost rozvoje – a o to se i projekt
snaţí. Vzdělávaný pracovník přispívá lépe k dosahování strategických cílů celé univerzity. Na
druhé straně rozvoj přináší zaměstnanci osobně trvalou hodnotu, o kterou uţ nikdy nepřijde.
Vzdělávání vede ke zvyšování jeho vlastní ceny na trhu práce a v tomto smyslu je také
výrazem, ţe si ho univerzita jako jeho zaměstnavatel cení, důvěřuje mu a poskytuje mu
prostor pro jeho osobní růst, na kterém také sama profituje.
29
ZEFEKTIVNĚNÍ PROCESU VZDĚLÁVÁNÍ = KVALITNÍ LIDSKÉ
ZDROJE – JEDEN ZE ZÁSADNÍCH NÁSTROJŮ ZVYŠOVÁNÍ
KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚ
PaedDr. Marcela Göttlichová
Univerzita Tomáše Bati Zlín
(Fakulta multimediálních komunikací, ÚMK)
[email protected]
Abstrakt
Jedním z principiálních nástrojů zvyšování konkurenceschopnosti země je orientace na
rozvoj kvalitních lidských zdrojů. Nezbytnou podmínkou k dosaţení daného cíle je
zefektivnění procesu vzdělávání. Je to pak zejména vysoké školství, bez jehoţ rozvoje nebude
moţno výrazně pozvednout úroveň ţádných dalších skupin lidských zdrojů. Rozšiřování,
diverzifikace, zkvalitňování a úzké spojení vysokého školství s vědeckým výzkumem a
hospodářskou praxí (ziskové i neziskové sféry) se dnes stávají jednou z nejvýznamnějších
cest k celonárodní prosperitě. Prioritním úkolem se tak stává poskytnout absolventům takové
znalosti a dovednosti, aby se stali zaměstnatelnými a byli schopni uplatnit se i při rychle se
měnících poţadavcích trhu práce. Významným příkladem propojení teorie a praxe v rámci
studijního programu je i FMK Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Klíčová slova: Rozvoj lidských zdrojů, terciární školství, zaměstnatelnost a zaměstnanost, „e-
learning“ (elektronické učení), teorie a praxe.
Abstract
One of the principal instruments for increasing the competitiveness of the country is to
focus on developing quality human resources. The necessary condition to achieve the target is
to streamline the process of learning. It is then particularly higher education, without which
development won’t be possible to significantly raise the level of any other group of human
resources. Expansion, diversification, improvement and close connection of higher education
with scientific research and economic practices (of profit and nonprofit sector) is nowadays
becoming one of the most important ways to national prosperity. Priority task then becomes
to provide graduates such knowledge and skills to become employable and capable of
asserting themselves even in rapidly changing labor market requirements. An important
example of linking theory with practice within the study program is also the FMC of UTB in
Zlin.
Key words: Human resource development, tertiary education, employability and employment,
"e-learning” (electronic learning), theory and practice.
1 Rozvoj lidských zdrojů
Obsahovou náplň pojmu rozvoj lidských zdrojů koncipuje Strategie rozvoje lidských
zdrojů (RLZ) pro Českou republiku v souladu s převládající současnou mezinárodní praxí. Ta
daný termín postihuje jako celoţivotní vzdělávání a učení (formální i neformální), včetně
učení z praxe (informální), orientované zejména na lepší pracovní uplatnění, zvýšení
kompetencí a výkonnosti jednotlivců i týmů. Pod daný pojem tak zařazuje širokou škálu
aktivit, příležitostí a stimulů ve vzdělávací soustavě, v hospodářské praxi, veřejné správě i
jiných sektorech. Hned v úvodu se tak setkáváme vedle vzdělávání neformálního, jeţ míří
k určitým cílovým skupinám a je realizováno mimo formální vzdělávací systém různými typy
30
institucí, a vzdělávání informálního (institucionálně nekoordinovaného), které představuje
proces nabývání poznatků, získávání dovedností a formování postojů v rámci kaţdodenního
ţivota, prioritně se vzděláváním formálním. To je realizováno ve vzdělávacích institucích,
přičemţ jasně definovány a legislativně vymezeny musí být jejich funkce, cíl, obsah,
prostředky a způsoby hodnocení. Charakteristickým reprezentantem se tak stává škola.
[www.nvf.cz]
Právě způsobilost dostatečně disponovat tvůrčím potenciálem všech členů společnosti, jak
ve vztahu k ekonomickému růstu, společenské i individuální prosperitě, tak k zvyšování
zaměstnanosti představuje důleţitou podmínku formování současné demokratické společnosti.
Nezbytností se stává potřeba občanů schopných převzít zodpovědnost sami za sebe i za
společné rozhodování, coţ se neobejde bez náleţitého vzdělávání, jelikoţ právě to
predeterminuje nové eventuality společenského vzestupu. Moţnost poskytnutí rozvoje
kvalifikace kaţdému členu společnosti je v současnosti principiálním společenským, etickým
i politickým poţadavkem. Vzdělání a kvalifikace tak prezentují pro lidstvo jediný bezmezný
zdroj a lidský kapitál se tak stává tím nejcennějším bohatstvím.
2 Terciární vzdělávání
Je to pak zejména vysoké školství, bez jehoţ rozvoje nebude moţno výrazně pozvednout
úroveň ţádných dalších skupin lidských zdrojů. Posílení významu celého terciárního
vzdělávání (tzn. veškerého standardního vzdělávání následujícího po maturitní zkoušce),
především pak vysokoškolského sektoru vzdělávání v kontinuitě s výzkumem a vývojem,
sehrává prioritní roli v cestě k celonárodní prosperitě. Jak uvádí Strategie RLZ, rozvoj
vysokého školství, to znamená jeho rozšiřování, diverzifikace, zkvalitňování a úzké spojení
jak s vědeckým výzkumem, tak s hospodářskou praxí, je jádrem a základem jakékoliv
národní strategie RLZ. Nezvolíme-li právě tuto strategii a neučiníme-li ji nikoli jen jednou z
mnoha priorit, ale klíčovou prioritou rozvoje lidských zdrojů v ČR, rozdíl mezi námi a
nejvyspělejšími zeměmi se bude jen zvětšovat. [www.nvf.cz]
2.1 Rozšiřování vysokého školství
Pokud bychom vycházeli z uvedených tří základních indikátorů, které sehrávají
významnou roli v rozvoji lidských zdrojů v oblasti terciárního vzdělávání, na prvním místě je
zmiňováno rozšiřování vysokého školství. Daný ukazatel patří k těm, jeţ jsou naplňovány od
tzv. sametové revoluce, která znamenala pro naši výchovně-vzdělávací soustavu celou řadu
závaţných změn, v plné míře. Za významný aspekt zde můţeme povaţovat zejména otevření
prostoru pro rozvoj soukromého sektoru vysokého školství. Jak uvádí Výroční zpráva o
činnosti vysokých škol za rok 2008, v daném roce uskutečňovalo svoji vzdělávací činnost 74
vysokých škol, z toho 26 veřejných, 2 státní a 46 soukromých. Obě státní, 2 soukromé
vysoké školy (Univerzita Jana Amose Komenského a Metropolitní univerzita Praha) a 24
veřejných vysokých škol bylo univerzitního typu. 44 SVŠ a 2 VVŠ (Vysoká škola polytechnická
Jihlava a Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích) bylo neuniverzitního
typu. [www.mšmt.cz]
Prudký rozvoj počtu VŠ se samozřejmě odrazil i ve stejně prudkém nárůstu počtu
posluchačů. V roce 2008 na veřejných a soukromých vysokých školách studovalo 369 619
studentů, coţ představuje oproti roku 2007zvýšení o 6,9 %. Na veřejných vysokých školách
studovalo 319 615 studentů (86, 5 %) a na soukromých 50 659 studentů (13,5 %). (Výroční
zpráva o činnosti vysokých škol za rok 2008).
31
2.2 Diverzifikace vysokého školství
Za druhý významný ukazatel je pokládána diverzifikace vysokého školství.
Charakteristickým znakem současnosti je odraz ekonomického rozvoje jdoucího ruku v ruce
se zvyšující se ţivotní úrovni ve vyšší, sloţitější a diferencovanější spotřebě, coţ se projevuje
v mnohostranné a rozmanité poptávce; v nutnosti širší a sloţitější nabídky a ve větší
diferenciaci trhu na trhy dílčí. [Komárková, Rymeš, Vysekalová, 1998, s. 19] Daný stav se
pak úměrně odráţí i vzhledem k trhu vzdělávacích potřeb, coţ následně vyúsťuje v nezbytnost
rychlé reakce ze strany vzdělávacích institucí, tzn. schopnosti flexibilně reagovat nabídkou
nových produktů, coţ můţe představovat např. realizaci nových vzdělávacích programů nebo
různých dalších sluţeb, jeţ tak mohou zaplnit doposud nepokryté mezery trhu. Významnou
roli zde sehrála také postupná implementace modelu strukturovaného studia v rámci tzv.
Boloňského procesu, který představoval oddělení bakalářských, magisterských a doktorských
studií, coţ se následně odrazilo v zásadním růstu nabídky vysokoškolského vzdělávání.
2.3 Zkvalitňování vysokého školství
V pořadí na třetím (avšak zásadním) místě ve Strategii RLZ stojí zkvalitňování vysokého
školství. Dynamika kvantitativního rozvoje vysokého školství v České republice v posledních
letech, jak jsme mohli vidět, je vnímána díky svému prudkému vzestupu jako nejvyšší ze
všech rozvinutých zemí světa. V současnosti je však nezbytným úkolem zaměřit pozornost
české vysokoškolské politiky nikoli jiţ na narůstající kvantitu postupně se odráţející
v masovosti vysokoškolského vzdělávání (v kontrastu s výběrovostí), ale především na
zvyšování kvality vysokého školství. Ve spojitosti s budováním společného evropského
prostoru vysokoškolského vzdělávání (v rámci jiţ zmíněného Boloňského procesu) je pro
zajištění kvality nezbytností realizace uceleného systému vnitřního hodnocení na jednotlivých
vysokých školách, a to v provázanosti na systém vnějšího hodnocení. V rámci
Strukturovaného vypořádání připomínek k Bílé knize terciárního vzdělávání jsou uvedeny
základní priority z pohledu zkvalitňování vysokoškolského vzdělávání, které zahrnují jednak
podporu rozvoje vlastního pracoviště (vysoké školy) s cílem hledat a odstraňovat slabiny na
straně jedné a rozvíjet silné stránky na straně druhé. V konfrontaci s ostatními vysokými
školami se pak do popředí dostává podpora úspěšných postupů v akademické soutěţi;
v kontextu celé ČR úsilí obstát jak z hlediska specifičnosti akademického prostředí a
mnohaleté tradice, tak i z pohledu řady aspektů, jeţ jsou klíčovými pro jiné instituce, neţ jsou
vysoké školy a konečně v mezinárodním měřítku je nezbytností usilovat o to, aby české VŠ
nejen jako jednotlivé instituce, ale i české vysoké školství jako celek obstály v tvrdé
mezinárodní soutěţi podle jejích měřítek a zároveň, aby české vysoké školství dokázalo
prosadit a obhájit své specifické rysy jako svoji výhodu, nikoli slabinu, na mezinárodním fóru.
[www.reformy-msmt.cz]
Zvyšování kvality je jednoznačně úzce spojeno jak s oblastí vědeckého výzkumu, tak
s hospodářskou praxí. Příklady bychom mohli čerpat z modelů, jeţ jsou úspěšně realizovány
v zemích, které se umisťují na nejvyšších stupních konkurenceschopnosti. Ať jiţ se jedná o
„akademické vědy“ představující německý model spojení univerzitní výuky s výzkumem,
postakademický model „průmyslové vědy“, neboli anglo-saský model spojení průmyslu
s vědou) či vytváření trilaterální spolupráce mezi vysokými školami, průmyslem a vládou ve
výzkumu a vývoji (tzv. triple helix). Právě poslední jmenovaný model, přestoţe je relativně
jednoduchý, představuje vysoce efektivní princip spočívající v poskytování vědeckého,
odborného a částečně i materiálně-technického kapitálu univerzitami, přičemţ průmysl se
stává jednak hlavním garantem finančního kapitálu a současně také „zákazníkem“ univerzit,
zatímco vláda vytváří potřebné podmínky (zejména legislativní) pro tento druh spolupráce,
coţ znamená, ţe odstraňuje moţné překáţky ve spolupráci vysokých škol s podniky. Česká
32
republika je však doposud povětšině v systému produkce a transferu znalostí zaloţena na
zastaralém industriálním modelu, ve kterém stále přetrvává relativně vysoká míra oddělenosti
jednotlivých partnerů, coţ se odráţí v neschopnosti intenzivního propojení výzkumu na VŠ
s potřebami praxe průmyslových firem. Neschopnost konstruktivní komunikace má negativní
dopad na efektivitu celého systému výzkumu a vývoje. [www.reformy-msmt.cz]
3 Spojení teorie a praxe
Stávající oddělitelnost jednotlivých partnerů (vysoká škola x podnik) se kontinuálně odráţí
i v současném vztahu teorie x praxe na řadě vysokých škol. Stále si plně neuvědomujeme, ţe
právě kooperace s ekonomickou sférou, vycházející z konstruktivní komunikace obou
zúčastněných stran, patří k primárním faktorům, jeţ výrazně ovlivňují konkurenční
způsobilost vzdělávací instituce, a umoţňuje tak získat vysokým školám principiální
konkurenční reference. Jedná se o prvek tzv. kapitálu vzdělávací instituce, významně se
odráţejícího v kvalitnější tvorbě kurikula, jeţ vychází z poţadavků praxe, čímţ dává moţnost
posluchačům získávat potřebné mnoţství informací a podkladů vyuţitelných v rámci
vzdělávacího procesu. Významným přínosem je následný odraz do inovace výuky a
obohacení vzdělávacího programu směřujícího ke zvyšování kvality odborného vzdělávání, ať
jiţ jde o formu řízené odborné praxe či stáţe přímo v podnicích (veřejných institucích), nebo
formu účasti odborníků z praxe přímo ve výuce. Stále významnější pozici si rovněţ
vydobývající moţnost přímé účasti studentů na reálných projektech při komplexním zvládnutí
znalosti metod projektového řízení. Cílem realizace odborných praxí je na jedné straně
umoţnit posluchačům proniknout do reálných podmínek zaměstnání, které v budoucnu
mohou představovat základ jejich profesní orientace, tzn. poskytnout jim komplexní soubor
teoretických i praktických znalostí a dovedností. Na straně druhé pak ekonomickým
subjektům komerčního i nekomerčního charakteru poskytnout moţnost konkrétně si ověřit
úroveň znalostí, schopností a dovedností studentů a získat povědomí o jejich vztahu k práci.
Na základě získaných informací pak mohou předloţit absolventům VŠ nabídku pracovního
uplatnění, coţ představuje důleţité pozitivum pro obě strany. Vzájemná součinnost nevede
k podřízení vysokých škol sféře politiky a zaměstnavatelským zájmům, ale představuje velmi
přínosné otevření se institucí terciárního vzdělávání zájmům zaměstnavatelů, široké občanské
společnosti i regionům. Podstatným faktorem se stává propojení potřeb a přání zákazníků
s potřebami a zájmy společnosti, s jejími dlouhodobými ekonomickými, sociálními i etickými
zájmy, coţ vede k vytváření nezbytných podmínek ke stále naléhavější spolupráci odborníků
školy a praxe. Zachována však musí zůstat rovnováha tří důleţitých faktorů, a to jsou cíle
školy, uspokojení přání a potřeb zákazníků a veřejný zájem. [Světlík, 2006]
4 Zaměstnatelnost a zaměstnanost
Na nevyhnutelnost propojení školy a praxe, jako formy zefektivnění vzdělávacího procesu
odráţejícího se v RLZ, odkazují i výsledky řady šetření, ať jiţ realizovaných VŠ – či
ekonomickými subjekty. Právě ty poukazují zejména na nezbytnost dostatečné praktické
připravenosti studentů VŠ na vstup do zaměstnání a rozvoj schopností vedoucích k dostatečné
orientaci v podnikových procesech. Důleţitým aspektem se pak stává potřeba souladu
nabídky struktury absolventů s poptávkou na trhu práce, s čímţ jednoznačně souvisí
diverzifikace studijní nabídky směřující mimo jiné k rozvoji profesního studia na VŠ a
k rozvoji praktické výuky. Příprava na zaměstnání však musí počítat se zvyšujícími se nároky
zaměstnatelnosti a vzdělávání fungovat jako nástroj k její udrţitelnosti a obnově, tzn. podílet
se na rozvoji kompetencí v konkrétních oblastech, vědomostí a dovedností dávajících šanci
uspět na trhu práce. Právě zaměstnatelnost a zaměstnanost, tzn. aktivní účast
práceschopného obyvatelstva na společenské a hospodářské činnosti, se tak řadí mezi hlavní
33
cíle rozvoje lidských zdrojů. Cílem politiky zaměstnanosti je směřovat k dosaţení rovnováhy
mezi nabídkou pracovních sil a poptávkou po nich, k produktivnímu vyuţití zdrojů pracovních
sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Kaţdý student by si však měl uvědomovat
zodpovědnost k zajištění své budoucí zaměstnatelnosti, neboť to, co představuje klad
v moţnosti volné volby oboru studia, můţe znamenat zápor v přesycení některých oborů a
vést v konečném efektu k nezaměstnatelnosti zapříčiněné převisem nabídky.
Neoddiskutovatelným faktem je, ţe mnohem výhodněji budou zaměstnatelní ti, kteří budou
schopni prokázat vyšší kvalifikaci, tzn. rozvoj schopností, vědomostí, dovedností, návyků a
zkušeností potřebných k získání oficiálně potvrzené způsobilosti k výkonu určité činnosti
(povolání, funkce), nejen na základě osvědčení (diplomů), ale zejména tím, co umí.
5 Efektivita vzdělávacího procesu
Jak jiţ bylo zmíněno, jedním z významných faktorů vedoucích k zefektivnění procesu
vzdělávání, tzn. zkvalitnění vzdělávacího procesu, je diverzifikace studia, jeţ se (se zřetelem
ke konkrétním podmínkám jak vysoké školy, tak regionu i praxe) promítá do programů VŠ
(od obecnějšího zaměření aţ k úzce specializované orientaci), do jejich inovace i obsahové
skladby. Kdyţ se podíváme na současnou orientaci vysokých škol v procesu inovace, je
naprosto evidentní, ţe bezprostředně koresponduje s poţadavky zaměstnavatelů na kvalitu
absolventů VŠ. Jedná se zejména o zvyšování jazykových kompetencí, počítačové a
informační gramotnosti (rozvoj informačních technologií, vyuţívání pozitiv „e-learningu“ dostupnost, masová pouţitelnost, překonávání vzdáleností, flexibilita, rychlost, zpětná vazba,
kontrola tempa učení jednotlivcem) a dále o upevňování komunikačních a manaţerských
dovedností, coţ koresponduje se současným neuspokojivým „projektovým myšlením“
absolventů vysokých škol, ať jiţ jde o nedostatečné komunikační dovednosti, nezpůsobilost
řešit problémové situace nebo konflikty v ţivém pracovním prostředí apod. VŠ by tak měly
směřovat svou pozornost na kvalitu absolventů (tzn. rozvoj jejich znalostí, dovedností a
schopností odpovídajících poţadavkům zaměstnavatelů). Ke zvýšení atraktivnosti VŠ pak
přispívá jejich efektivní spolupráce s regionálními institucemi, potenciálními zaměstnavateli a
odběrateli výsledků výzkumu a vývoje, která umoţní studentům snazší přechod
z akademického do profesně-praktického prostředí a na otevřenost profilu absolventa
v souladu s potřebami společnosti, rozvojem regionu a s trhem práce.
6 Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati Zlín
Fakulta multimediálních komunikací (FMK) se řadí k těm vzdělávacím institucím,
kterým se daří standardy RLZ dobře naplňovat. Je jednou z šesti fakult Univerzity Tomáše
Bati ve Zlíně (UTB), vrcholné vzdělávací a vědecko-výzkumné instituce charakteristické
rychlým rozvojem, otevřeností světu, důrazem na vědu a výzkum a na spolupráci s praxí. Ta
v současnosti nabízí zájemcům o studium 54 studijních oborů v 30 akreditovaných studijních
programech. Jedním z nich je i „mladý“ studijní program Mediální a komunikační studia,
obor Marketingové komunikace realizovaný na Ústavu marketingových komunikací (ÚMK)
FMK UTB. Zlín. [www.fmk.cz]
6.1 Ústav marketingových komunikací FMK UTB Zlín
Zefektivnění procesu vzdělávání je prioritou i Ústavu marketingových komunikací FMK
UTB ve Zlíně. Zvyšování kvality vzdělávání přímo koresponduje s inovací výuky, jejímţ
cílem je vzdělávat studenty v souladu s poţadavky trhu, novými trendy v oboru, posílit jejich
kompetence, naučit je pracovat podle zásad projektového řízení a umoţnit jim získat během
studia praxi při řešení konkrétních zadání, kampaní a komunikačních strategií. Konkrétně to
znamená umoţnit studentům doplnit si získané teoretické znalosti praktickými zkušenostmi
34
z workshopů, vedenými odborníky z praxe z oblastí marketingu, marketingových komunikací
i dalších souvisejících oborů; moţnost vybírat si z nabídky odborných školení, seminářů,
konferencí, výstav a veletrhů a získávat tak cenné informace a zkušenosti. Aktivní účasti při
řešení případových studií v rámci workshopů jsou studenti pro praxi lépe vybaveni, chápou
obor v širších souvislostech, získávají přehled v multidisciplinárních oborech. Multimediální
výukové materiály z workshopů a seminářů zabezpečují kontinuitu předávaných informací a
zkušeností. Studenti se tak mohou interaktivním způsobem vzdělávat v souladu s aktuálními
trendy v oblasti marketingových komunikací a projektového řízení; interaktivní web pak
umoţňuje nabídku kreativního potenciálu studentů směrem k budoucím zaměstnavatelům a
naopak poptávku firem a agentur po kvalitních absolventech. [www.fmk.cz]
6.1.1 Komunikační agentura a Projekty neziskových organizací
Marketing a marketingové komunikace jako dynamicky se rozvíjející obor vyţaduje
aktivního odborníka s rozvinutými klíčovými kompetencemi, schopného řídit projekt,
pracovat v týmu, coţ vyúsťuje ve vzdělávání studentů v oblasti projektového řízení aplikací
zásad projektového managementu do projektů realizovaných v rámci výuky. Jednu z moţností
získání potřebných kompetencí předkládá předmět Komunikační agentura (KOMAG), jehoţ
cílem je realizace studentských projektů formou nekontaktní výuky pod vedením pedagogů od
myšlenkového záměru aţ po veřejnou prezentaci. Cíle projektů se shodují s podnikatelskými
cíli, tzn. umět se prosadit na trhu a být schopen konkurence. Podstatou je naučit studenty
komunikovat s vnějšími subjekty, pracovat v týmu, plánovat, zvládat ekonomiku projektu,
delegovat a plnit úkoly, přistupovat k úkolům kreativně, umět vyhodnotit a prezentovat
vlastní práci a podílet se na vytváření image univerzity a fakulty. K významným projektům se
řadí např.: Multimediální festival MIXER, Cena SALVATOR, TOP 10 firem Zlínského kraje,
Televizní studio, MISS ACADEMIA ČR a řada dalších. [www.agentura.utb.cz]
Předmět Projekty neziskových organizací naopak přibliţuje moţnosti uplatnění týmové
práce při řešení sociálních projektů neziskové povahy. Obsahem kurzu je rozšíření reciproční
kooperace s organizacemi neziskového sektoru se zaměřením na zpracování projektů
neziskových organizací v aktuálním sociálním kontextu partnerského prostředí. Při
zpracování projektů je kladen důraz na systémové teoretické řešení všech fází
marketingového procesu, stejně jako na jejich praktickou realizaci. Jedná se tedy o předmět
ryze praktického charakteru, ve kterém na základě navázání trvalé spolupráce posluchačů
s neziskovými organizacemi zlínského regionu (soukromými i veřejnými) aplikují studenti
získané teoretické poznatky při realizaci vlastních i předloţených projektů. Přínosem je
nejenom prohloubení jejich zájmu o dění v regionu a moţná i vymezení budoucí profilace na
nekomerční marketingové komunikace, ale zejména moţnost vyzkoušet si realizaci projektu
se vším, co projektové řízení obnáší. Z celé řady projektů uveďme alespoň některé: např.
Výstava neziskových organizací, Konference OS Českého červeného kříţe ve Zlíně pod
názvem Cesty krve,PARAPARÁDA – aneb Spolu jedem světem a další. [Göttlichová, 2008]
FMK UTB Zlín můţe jednoznačně konstatovat, ţe zefektivněním vysokoškolského
vzdělávání - procesu vzdělávání (aplikací nových vzdělávacích metod) dosahuje zvyšování
kvality studentů - kvalitních lidských zdrojů, coţ je jedním ze zásadních nástrojů zvyšování
konkurenceschopnosti VŠ - země. Je potřeba, aby se tento fakt týkal celého terciárního
školství – a nejen jeho.
35
[1] GÖTTLICHOVÁ, M. Projekty neziskových organizací. Zlín: UTB. 2008. ISBN 978-607318-766-8
[2] KOMÁRKOVÁ, R., RYMEŠ, M., VYSEKALOVÁ, J.: Psychologie trhu. Praha: Grada,
1998. ISBN 80-7169-632-3
[3] SVĚTLÍK, J. Marketingové řízení školy. Praha: ASPI, 2006. ISBN 80-7357-176-5
[4] Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy: Bílá kniha, Národní program rozvoje
vzdělávání v České republice. Praha: Tauris, 2001. ISBN 80-211- 0372-8
Elektronické zdroje
[1] www.nvf.cz
[2] www.msmt.cz
[3] www.reformy-msmt.cz
[4] www.fmk.cz
[5] www.agentura.utb.cz
36
I N V E S T I C E
D O
R O Z V O J E
V Z D Ě L Á V Á N Í
republiky.
ROMODIS
Mgr. Hana Jiříčková, Ing. Zuzana Šitavancová
Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
[email protected], [email protected]
Abstrakt
ROMODIS (Rozvoj moderních dopravních inteligentních systémů) je projekt financovaný
z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Jeho cílem je
vzdělávání výzkumných pracovníků a studentů VŠ v oblasti inteligentních dopravních
systémů. Nejnovější poznatky z oboru podepřené zkušenostmi získanými na zahraničních
stáţích a vzájemnou spoluprací všech zainteresovaných subjektů (CDV, VUT, VŠB) budou
zpracovány do ucelených témat v podobě jednotlivých vzdělávacích modulů, které budou
obsahem e-learningového portálu. Nezbytnou součástí projektu je aktivní práce s cílovou
skupinou zaměřená na motivaci cílové skupiny zúčastnit se e-learningového vzdělávání.
Klíčová slova: dopravní telematika, vzdělávání pro konkurenceschopnost, transfer informací,
vzdělávání výzkumných pracovníků
Abstract
ROMODIS (Development of modern intelligent transport systems) project is funded by the
Operational Programme Education for Competitiveness (VK OP). Its objective is education of
researchers and university students in the field of intelligent transport systems (ITS). Recent
findings from ITS field supported by experience in international internships and collaboration
of all project partners (CDV, VUT, VŠB) will be processed into coherent themes in the form
of particular training modules that will be the content of e-learning portal. Essential part of the
project is active working with the target group aimed at motivating the target group to
participate in e-learning.
Key words: transport telematics, education for competitiveness, transfer of informations, education of
researchers
1 Úvod
V současné době prudce roste poptávka lidí po mobilitě. Neustále stoupá počet dopravních
prostředků, ale kapacita prostoru dopravní sítě je omezena. Vzniká tím rozpor mezi nabídkou
a poptávkou, který ústí ve ztráty celé společnosti z důvodu nedostatečné moţnosti uspokojení
lidských potřeb spojených s mobilitou.
37
Inteligentními dopravními systémy (dopravní telematika) se rozumí systémy, u nichţ je
moţno zprostředkováním informací a jejich vyhodnocením ovlivnit jednání účastníků
dopravy nebo technických sloţek v oblasti dopravních prostředků nebo dopravních cest.
Díky prudkému rozvoji technologií v posledních letech se z dopravní telematiky stává
velmi dynamicky se rozvíjející obor. Rapidně roste počet praktických aplikací těchto systémů
ve světě i v ČR. Z těchto důvodů je nezbytné danou problematiku rozšiřovat mezi potenciální
vědecké pracovníky, kteří mohou v budoucnu tvořit vědeckou platformu dané oblasti. Díky
kontinuálnímu vzdělávání vědeckých pracovníků bude docházet ke zvyšování
konkurenceschopnosti v oblasti výzkumu a vývoje inteligentních dopravních systémů.
Projekt s názvem Rozvoj moderních dopravních inteligentních systémů (ROMODIS) si
klade za cíl kvalitativní posun v informovanosti odborné veřejnosti v oblasti inteligentních
systémů. Poznatky a vědomosti nabyté díky projektu budou slouţit jako základ dalšího
výzkumu a vývoje inteligentních dopravních systémů.
Projekt „Rozvoj moderních inteligentních dopravních systémů“ je financován v rámci
Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), coţ je víceletý
tematický program v gesci Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR (MŠMT), jehoţ
prostřednictvím lze v programovacím období 2007-2013 čerpat finanční prostředky z
Evropského sociálního fondu (ESF) a Evropského regionálního rozvojového fondu (ERDF).
Projekt ROMODIS je financován z prioritní osy č. 2: Terciární vzdělávání, výzkum a
vývoj, oblast podpory 2.3 Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji.
Realizátorem projektu a příjemcem podpory je Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
(CDV). Jedná se o veřejnou výzkumnou instituci působící v oblasti dopravy, která má mimo
jiné také zkušenosti v oblasti vzdělávání, je akreditovanou vzdělávací institucí. Někteří
výzkumní pracovníci CDV jsou zapojeni do výuky na vysokých školách.
Projekt si klade za cíl zvyšování úrovně vzdělání výzkumných, vědeckých pracovníků a
zájemců z řad studentů VŠ v problematice výzkumu a vývoje dopravních inteligentních
telematických systémů se zaměřením na kvalitu a objem získávaných dat pro potřeby
plánování a strategie rozvoje silniční dopravy.
2 Základní informace o projektu
Projekt ROMODIS je plánován na 3 roky. Datum zahájení bylo 1. 9. 2009, předpokládané
datum ukončení je 31. 8. 2012. Udrţitelnost projektu je 5 let po ukončení. Celkový rozpočet
projektu je cca 10 mil.
Projekt je realizován za spoluúčasti dvou partnerů s finančním příspěvkem. Jedním
z partnerů je Vysoké učení technické v Brně (VUT), konkrétně Fakulta strojní a její součást
Ústav automatizace a informatiky a Fakulta stavební a její součásti Ústav automatizace
inţenýrských úloh a informatiky a Ústav pozemních komunikací. Dalším partnerem je
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB-TU), Fakulta stavební.
Cílovou skupinou projektu jsou vědečtí pracovníci v oblasti výzkumu a vývoje moderních
dopravních inteligentních systémů z řad příjemce dotace a jeho partnerů, dále pak studenti
magisterských oborů a doktorandi partnerských univerzit.
3 Cíle projektu a jejich dosaţení
Cílem projektu ROMODIS je kvalitní kontinuální vzdělávání současných odborníků a
budoucích vědeckých pracovníků v oblasti výzkumu a vývoje nových inteligentních přístupů
pro efektivní plánování a strategii rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury v dlouhodobém
38
horizontu, transfer nejnovějších poznatků v oblasti inteligentních dopravních systémů směrem
k cílové skupině.
Cíle bude dosaţeno systematickou kooperací všech zainteresovaných subjektů.
V první fázi projektu byly stanoveny cíle pro získání poznatků ze zahraničních stáţí, na
jejichţ financování je v rámci rozpočtu projektu vyčleněna rozpočtová kapitola „přímá
podpora“. Instituce (CDV, VUT) si stanovila v souladu s cíli projektu své vzdělávací priority
a s ohledem na ně zvolila pro stáţe významné zahraniční instituce, které se orientují na
poţadovanou problematiku.
Zatím proběhly dvě zahraniční stáţe. Skupina tří odborníků z řad partnera VUT se během
měsíce října 2009 zúčastnila školení v sídle společnosti TSS Transport Simulation Systems
v Barceloně (Španělsko). V rámci školení byla pořízena řada výukových multimediálních
materiálů, dotyčné osoby získaly certifikáty potvrzující jejich proškolení a v současné době
existuje intenzivní komunikace mezi institucí partnera a uvedenou firmou. Došlo k poloţení
základů předpokládané dlouhotrvající spolupráce a tím i transferu nejnovějších poznatků
z této oblasti do prostředí českého vysokého školství.
V průběhu měsíce března 2010 proběhla zahraniční stáţ pracovníků CDV. Sedm
podpořených osob navštívilo mezinárodní veletrh INTERTRAFFIC 2010 v Amsterdamu.
Tento veletrh je jednou z nejvýznamnějších událostí v oblasti telematiky a inteligentních
dopravních systémů na světě. Prezentovalo zde přes 700 vystavovatelů z více neţ 40 zemí,
včetně prakticky celé světové špičky tvořené 50 globálními koncerny. Veletrh poskytuje
vyčerpávající přehled nejnovějších trendů a výsledků vývoje v oboru. Celá výstava je
doprovázena kongresy, semináři a mnoha dalšími doprovodnými akcemi.
Na měsíc duben je plánována další stáţ pracovníků VUT do Velké Británie, konkrétně na
univerzitu Greenwich v Londýně.
Poznatky a zkušenosti nabyté v průběhu zahraničních stáţí budou nejprve zpracovány jako
samostatné téma pro vyškolení dalších výzkumných pracovníků z cílové skupiny a následně
budou poznatky vyuţity při zpracování jednotlivých výukových modulů. Vzdělávací obsah
jednotlivých modulů pak bude syntézou poznatků v oblasti dopravních inteligentních systémů
a nově nabytých znalostí a zkušeností, které vědečtí pracovníci získají na zahraničních stáţích
ve světově významných institucích z oboru.
Paralelně s přípravou zahraničních stáţí dochází od října 2009 k důkladné rešeršní činnosti,
k postupné formulaci a naplňování vzdělávacích témat, které budou tvořit obsah e-learningu.
Tato témata byla rozdělena podle profesního zaměření partnerů projektu a společně dojde
k vytvoření 11 vzdělávacích okruhů, tzv. vzdělávacích modulů.
Dojde k vytvoření celkem 11 vzdělávacích modulů: fyzikální vlastnosti detektorů; moţný
transfer technologií a technik z jiných oblastí do dopravy; laboratorní postupy, stanovování
veličin, vyhodnocování, vývoj nových technologií; obsah a forma dopravních dat; přenosy
dopravních dat – radiokomunikace; výstup čidel – data; vyuţitelnost dopravních dat – řízení,
plánování, strategie; rozvoj ITS pro plánování dopravy; věda a výzkum – Evropa vs. ČR;
vyuţití simulačních modelů v dopravě; modelovací mikroskopické a makroskopické SW. Na
tvorbě obsahu modulů se podílí CDV, VUT a částečně VŠB-TU.
V rámci tvorby vzdělávacích modulů budou vytvořeny instruktáţní animace týkajících se
problematiky inteligentních dopravních systémů. Animacemi bude detailně a přehledně
představena a vysvětlena vybraná problematika. Cílové skupině budou tímto způsobem
objasněny i velmi sloţité problémy a celá oblast inteligentních dopravních systémů se tak
stane pro cílovou skupinu přístupnější a srozumitelnější.
39
V červnu 2010 proběhne série několika workshopů, kde dojde k transferu nejnovějších
informací z oboru mezi výzkumné pracovníky. Workshopy budou zaměřeny převáţně na
výsledky zahraničních cest se zohledněním specializace jednotlivých výzkumníků.
Výzkumníci budou takto školeni i v modulech, které primárně nespadají do ohniska jejich
odborného zájmu, čímţ získají širší přehled v celé oblasti inteligentních dopravních systémů.
Workshopů se zúčastní výzkumní pracovníci všech partnerů (CDV, VUT, VŠB-TU). Touto
cestou docílíme proškolení části cílové skupiny (výzkumní pracovníci). Projekt je nastaven
tak, ţe všichni odborní řešitelé projektu jsou zároveň cílovou skupinou.
Před pořádáním samotného workshopu se v zahraničí vyškolení výzkumní pracovníci
připraví na tento workshop formou zpracování podkladových materiálů k předání informací
ostatním zainteresovaným výzkumným pracovníkům.
Souběţně s procesem vzdělávání cílové skupiny vědeckých pracovníků bude docházet
k tvorbě webových stránek projektu (www.romodis.cz), k vytváření e-learningového prostředí
a postupně k jeho naplňování vzdělávacími obsahy v podobě jednotlivých modulů.
Konečná podoba e-learningu bude hotova v září 2010, provoz e-learningového portálu bude
zahájen v říjnu 2010 spolu se začátkem zimního semestru. Na obou partnerských univerzitách
VUT a VŠB-TU dojde k aktivní práci se studenty magisterských oborů, jejímţ cílem bude
motivovat studenty k zapojení do e-learningového kurzu. E-learningový kurz bude probíhat
vţdy jeden semestr, k přihlašování do systému bude kaţdému studentovi přiděleno unikátní
přihlašovací jméno a heslo. Díky přihlašování studentů pod jménem a heslem budeme moci
mimo jiné sledovat plnění monitorovacích indikátorů.
Kaţdý týden bude studentům zpřístupněn jeden vzdělávací modul, kaţdý modul pak bude
zakončen testem. Výsledek kaţdého testu bude bodově ohodnocen a body za kaţdý další
splněný test se budou studentům sčítat. První tři studenti s nejvyšším počtem bodů získají na
závěr propagační materiály projektu dle pravidel publicity. E-learningový portál nebude
fungovat pouze jednostranně směrem ke studentům, ale bude rovněţ umoţňovat komunikaci
studentů s výzkumníky - tvůrci modulů. Ti budou v tomto prostředí schopni odpovídat na
otázky studentů a poskytovat jim tak zpětnou vazbu.
Celý kurz se bude v rámci projektu opakovat celkem 4 krát (4 semestry, v kaţdém jeden
kurz). Po ukončení kaţdého kurzu bude provedena evaluace celé vzdělávací akce z hlediska
její organizace i obsahu. Bude realizováno dotazníkové šetření (na straně studentů jako
účastníků vzdělávací akce i na straně výzkumných pracovníků jako realizátorů akce).
Výsledky evaluace budou zapracovány do podoby dalšího kurzu, budou provedeny případné
korekce obsahu i formy vzdělávací akce s cílem zkvalitnit celý proces vzdělávání.
V červnu 2012, po ukončení posledního čtvrtého vzdělávacího kurzu, bude v prostorách
VŠB-TU FAST uspořádána závěrečná konference, kde budou shrnuty výsledky a poznatky
nabyté v průběhu řešení projektu, proběhne zhodnocení celého projektu, budou vyhlášeni
vítězové studentské soutěţe, kterým budou předány ocenění. Jako součást závěrečné
konference bude pro zájemce připravena exkurze do NDIC (Národní dopravní informační
centrum). NDIC je centrálním operačním pracovištěm pro sběr, zpracování, sdílení,
publikování a distribuci dopravních informací a dopravních dat o provozu na pozemních
komunikacích v celé České republice.
Po ukončení realizace projektu dojde v rámci udrţitelnosti projektu k zachování webové
stránky projektu, jakoţto i e-learningového portálu. Dojde ke změně prezenční týdenní formy
odpovídající semestrální výuce do podoby umoţňující zájemcům informace vstřebávat v
libovolném tempu a pořadí. Informace na těchto stránkách budou pravidelně aktualizovány a
40
budou zpřístupněny všem zájemcům o problematiku telematických systémů z řad široké
veřejnosti.
4 Popis cílové skupiny, práce s cílovou skupinou, motivace
Cílovou skupinu projektu je moţno analyticky rozdělit do dvou dalších podskupin.
Jde jednak o vědecké pracovníky působící v oblasti výzkumu a vývoje nových
inteligentních přístupů pro efektivní plánování a strategii rozvoje dopravy a dopravní
infrastruktury dopravních systémů – cílem projektu je podpora výzkumných pracovníků z řad
CDV i obou partnerských univerzit VŠB-TU a VUT.
Druhou cílovou podskupinou jsou studenti magisterských oborů a studenti doktorandských
programů partnerských univerzit VUT a VŠB-TU.
Co se týče počtu úspěšně podpořených osob cílové skupiny, jsou stanoveny dva
kvantifikované cíle projektu, tzv. monitorovací indikátory, kdy dosaţení (nedosaţení) jejich
hodnoty určuje, zda byl projekt úspěšný (neúspěšný). Počet podpořených osob v dalším
vzdělávání – vědeckých a výzkumných pracovníků byl stanoven na 55 osob, počet úspěšně
podpořených osob – studentů VŠ byl stanoven na 440 osob.
Od května 2010 bude zahájena spolupráce všech subjektů (CDV, VUT, VŠB-TU) na
motivačních aktivitách cílové skupiny studentů.
Bude vypracován manuál na téma „Jak postupovat při propagaci projektu ROMODIS“
Tento manuál bude slouţit jako vodítko při práci se studenty pro vyučující v předem
vytipovaných studijních oborech.
Spolu se začátkem zimního semestru (říjen 2010) bude pro studenty v prostorách VŠB-TU
FAST i na VUT uspořádán motivační seminář. Na tyto semináře budou pozváni studenti
oborů a ročníků, které si vytipuje na svých školách kaţdý z partnerů. K této aktivitě bude
vytvořen materiál „Moţnosti dalšího zahrnutí studentů VŠB-TU (VUT) do projektu
ROMODIS“. Na kaţdé fakultě budou vybrány obory a předměty, kde se dá předpokládat
zájem studentů o problematiku a tudíţ i zapojení do projektu. Na motivačním semináři i
mimo něj budou mezi studenty distribuovány informační letáky o projektu ROMODIS.
Motivační aktivity budou dále v průběhu semestru směřovány také ke studentům, kteří se
motivačního semináře nezúčastní. I tento postup bude upraven v manuálu „Jak postupovat při
propagaci projektu ROMODIS“.
Motivační aktivity a obsahy manuálů budou po ukončení kaţdého vzdělávacího kurzu
aktualizovány a zkušenosti získané z jiţ proběhlých kurzů budou zapracovány do dalších
vzdělávacích kol.
5 Závěr
Cílová skupina získá díky projektu nejnovější informace o vědě a výzkumu v oblasti
dopravních inteligentních systémů, které se stávají stěţejním nástrojem k udrţitelnosti
dopravy v Evropě i ve světě. Následně bude schopna nabyté poznatky vyuţít pro další
vědeckou práci. Ve svém oboru se tak zdokonalí a zároveň dojde k rozšíření a upevnění
personální základny v oblastech dopravní telematiky, sběru dopravních informací,
modelování dopravy a dopravním inţenýrství, čímţ bude zároveň podpořen rozvoj tohoto
odvětví v budoucích letech. Studenti budou motivováni k další vědecké práci a zároveň bude
do budoucna posílena konkurenceschopnost České republiky v oblasti výzkumu a vývoje
inteligentních dopravních systémů.
41
Kurzy imunoanalýzy a endokrinologie – další vzdělávání pracovníků VaV
v biomedicínském výzkumu
RNDr. Marie Karlíková, PhD., MUDr. Ondřej Topolčan, CSc.
Univerzita Karlova v Praze - Lékařská fakulta v Plzni
[email protected]
[email protected]
Abstrakt
Odborné kurzy pro pracovníky VaV, připravované v rámci Operačního programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost, jsou zaměřeny na dvě důleţité problematiky:
imunoanalytické metody a endokrinologii, a jejich optimální vyuţití v biomedicínském
výzkumu. Následující text přiblíţí význam a charakteristiku kurzů a diskutuje téţ zkušenosti
z probíhajícího pilotního kurzu.
Klíčová slova: imunoanalýza – endokrinologie – biomedicínský výzkum.
Abstract
Two specialised courses for R&D workers which are prepared in the frame of EU fading,
are focused on two important issues: immunoanalysis and endocrinology, and thein optimal
use in biomedical research. Following text will summarize the signifikance and feature sof teh
courses and will discuss the experiences form the pilot course.
Key words: immunoanalysis – endocrinology – biomedical research.
1 Úvod
Na pracovišti Centrální radioizotopové laboratoře Univerzity Karlovy v Praze - Lékařské
fakulty v Plzni odstartovaly v září 2009 dva vzdělávací projekty zaměřené na pracovníky ve
výzkumu a vývoji:
1/„Imunoanalýza v klinické praxi - cyklus kurzů pro lékaře a odborné pracovníky ve
výzkumu“ (CZ 1.07/2.3.00/09.0142), a
2/ „Endokrinologie - multidisciplinární kurz pro lékaře a VŠ pracovníky ve výzkumu“
(CZ 1.07/2.3.00/09.0182).
Jedná se o projekty v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost,
oblast podpory 2.3, a jsou spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem ČR. Projekty trvají od 1.9.2009 do 31.8.2012 a dostaly dotaci 5 240.914 Kč,
respektive 3 900 000 Kč.
2 Cíle a charakteristika projektů
Cílem obou projektů je připravit a realizovat prezenční kurzy pro vyškolení v daných
specializacích. Inovativnost projektů spočívá v komplexním, multidisciplinárním a
interaktivním přístupu k problematice a v úzkém spojení teoretických přednášek špičkových
odborníků s praktickými laboratorními cvičeními. Absolventi kurzu by měli být schopni lépe
připravovat a řešit výzkumné projekty a ovládat vzájemnou komunikaci a interakci s
odborníky z jiných oborů, a to na národní i mezinárodní úrovni.
42
2.2 Proč se vzdělávat v imunoanalýze?
Imunoanalytické metody (metody diagnostiky in vitro) umoţňují stanovit v ţivém
organizmu aţ desítku tisíc látek, včetně látek ve stopových koncentracích v řádu 10- 21 g/L,
coţ je přibliţně jedna molekula proteinu v litru. Příkladem stanovovaných látek jsou
hormony, enzymy, solubilní receptory, proteiny, protilátky, virové a bakteriální antigeny.
V současné době dochází k rychlému rozvoji imunoanalytických metod nejen po stránce
metodické, ale především aplikační. Imunoanalytické metody jsou vyţívány jak v základním
výzkumu pro objasnění etiopathogeneze chorob (tzn. změn, které vedou ke vzniku a rozvoji
chorob), tak i v aplikovaném klinickém výzkumu pro postupy v prevenci, diagnostice a
optimalizaci a monitoraci léčby. Tyto metody jsou tedy především součástí multidisciplinárně
prováděného výzkumu. V zemích EU jsou pracoviště základního i aplikovaného výzkumu
aktivními iniciátory zavádění nejnovějších laboratorních metod a postupů a laboratorní
pracovníci jsou nedílnou součástí výzkumného týmu Naproti stav výzkumu v ČR je bohuţel
zcela opačný. Imunoanalytické laboratoře disponují optimální přístrojovou technikou a mají
zavedeny nejnovější analytické metody a s tím vším se přímo „vnucují“ výzkumným
pracovištím a doţadují se spolupráce. V nejlepším existujícím případě většinou jen servisně
dodávají výsledky s minimální nebo ţádnou moţnosti ovlivnit vlastní výzkum. Na Lékařské
fakultě Plzeň existuje jiţ řadu let optimální situace - řešitelské pracoviště úzce spolupracuje
jak s teoretickými ústavy (fyziologie, farmakologie) tak i klinickými pracovišti (interními
klinikami, chirurgickou klinikou, klinikou tuberkulosy a respiračních chorob a onkologickým
oddělením) a podílí se na přípravě, provádění i prezentaci výsledků grantových projektů a
výzkumných záměrů. O tyto dosaţené zkušenosti se chceme podělit s frekventanty kurzů a
konečným cílem kurzů by mělo být docílit stav výzkumu, jaký je samozřejmostí v zemích
EU. Jinými slovy, připravované kurzy mají umoţnit výzkumným pracovníkům dokonale
poznat moţnosti analytických metod a kriticky je zhodnotit a tím účelně začleňovat a vyţívat
ve výzkumném programu.
2.3 Portfolio kurzů
Forma kurzů je prezenční. Výuka je komplexní, multidisciplinární a interaktivní (náplň
kurzů je přizpůsobována profesním potřebám účastníků), nedílnou součástí výuky jsou
laboratorní praktika. Kurz připravuje tým zkušených lektorů z LF Plzeň, část přednášek je
zajištěna externími lektory z akademického (Fakulta zdravotnických studií Ostravské
univerzity) i soukromého (SEKK s.r.o., Omega Mediation GmBH.) sektoru.
První kurz „Imunoanalytické metody a jejich vyuţití ve výzkumných projektech“ právě
probíhá a je zaměřen na principy imunoanalytických metod. Je určen zejména pro vědecké
pracovníky z teoretických ústavů LF Plzeň a dalších fakult/univerzit a pracovníky z
laboratoří.
Následující tři specializované kurzy budou klinického zaměření. Bude se jednat o „Klinické
vyuţití imunoanalýzy v interním lékařství“, „Klinické vyuţití imunoanalýzy v onkologii“,
„Klinické vyuţití imunoanalýzy v gynekologii“. Tyto kurzy jsou určeny zejména pro klinické
pracovníky zabývající se výzkumem ve vybraných specializacích. Jejich obsah je zaměřen na
aplikace imunoanalytických metod a na případové studie.
2.4 Pilotní kurz „Imunoanalytické metody a jejich vyuţití ve výzkumných projektech“
Úvodní kurz „Imunoanalytické metody a jejich vyuţití ve výzkumných projektech“ probíhá
v letním semestru akademického roku 2009/2010. Je sloţen ze 7 teoretických lekcí a 4
praktických cvičení v laboratoři, s frekvencí 1 lekce týdně po dobu 11 týdnů.
43
Na kurz se přihlásil 21 zájemců, coţ organizátoři hodnotí velice pozitivně vzhledem k
časové i odborné náročnosti kurzu. Zde je několik údajů o účastnících:
Pracoviště (v závorce počet účastníků):
Univerzita Karlova v Praze – Lékařská fakulta v Plzni (10), Fakultní nemocnice Plzeň (9),
soukromá laboratoř z Plzeňského kraje (2).
Zastoupení odborností (v závorce počet účastníků):
Gynekologicko-porodnická klinika (4), Ústav lékařské chemie a biochemie (3), Ústav
mikrobiologie (2), Ústav fyziologie (2), Interní klinika (2), Dětská klinika (2), Soukromá
laboratoř (2), Ústav klinické biochemie a hematologie (1), Ústav imunologie a alergologie (1),
Transfúzní oddělení (1), Oddělení nukleární medicíny (1).
Vzdělání (v závorce počet účastníků):
VŠ lékaři (10) (z toho lékaři-klinici (4)), VŠ nelékaři (7), středně zdravotničtí pracovníci laboranti (4).
Jednotlivé lekce kurzu se podobali spíše seminářům, sloţených z 2 aţ 4 přednášek různých
lektorů. Kromě odborných přednášek byly do harmonogramu včleněny doplňkové přednášky
s tématy úzce souvisejícími s prací výzkumníků (Jak přednášet a hlavně jak nepřednášet,
Příprava výzkumné studie z pohledu statistika, Vyhledávání a třídění odborných publikací).
Kaţdou přednášku navíc obdrţeli účastníci jako prezentaci v tištěné podobě.
Účastníci měli moţnost hodnotit kvalitu jednotlivých přednášek a přednášejících. V
dotazníku známkovali následující kriteria: obsah přednášky, zda přednáška byla dostatečně
detailní, srozumitelnost přednášky, úroveň dokumentace, projev přednášejícího, a jaký má
téma přednášky pro kaţdého účastníka kurzu význam. Celkové hodnocení dopadlo výborně,
nepřekvapilo, ţe jediné a největší rozdíly byly v hodnocení významu tématu přednášky.
Kurz se blíţí k závěru, poslední lekce proběhne 3. května 2010 a bude věnována především
diskuzi s účastníky o tom, co jim kurz dal a co naopak postrádali. Během celého semestru
měli účastníci moţnost samostatné práce na téma vyuţití imunoanalytických metod ve vlastní
specializaci, např. ve formě návrhu experimentu nebo projektu. Bude vyhodnocena účast
jednotlivců na kurzu a úspěšní absolventi obdrţí certifikát. Dva nejpilnější účastníci, kteří
zároveň zpracují samostatnou práci, získají navíc odměnu: pozvánku na konferenci XXXI.
Imunoanalytické dny v Mikulově s kompletní úhradou nákladů, zároveň tam absolventi budou
moci přednést krátký příspěvek.
2.5 Proč kurzy endokrinologie?
Endokrinologie zkoumá endokrinní systém, coţ je systém ţláz s vnitřní sekrecí. Mezi tyto
ţlázy patří například nadledviny, pohlavní ţlázy, podvěsek mozkový (hypofýza), štítná ţláza,
příštítná tělíska a slinivka břišní. V současném pojetí se do endokrinního systému zahrnují i
další orgány, např. mozek a ukazuje se, ţe je výrazně svázán i s dalšími systémy – zejména
nervovým a imunitním. Tyto ţlázy tvoří hormony, kterých v důsledku poruchy mohou tvořit
buď málo, nebo naopak nadbytek.
V kurzu endokrinologie jde o multidisciplinární a komplexní výuku zabývající se
uplatněním hormonálních regulací v patofyziologii závaţných civilizačních onemocnění, jako
např. kardiovaskulárních, nádorových a reprodukční endokrinologie. Výuka bude interaktivní
a bude zahrnovat jak laboratorní metodiky (včetně molekulární biologie a histologických a
44
imunohistologických metod), zobrazovací techniky, klinický a především patofyziologický
pohled na probírané chorobné stavy.
3 A co bude dál?
Pozvolna začíná příprava dalšího z kurzů imunoanalýzy, který se věnuje aplikacím
imunoanalytických metod v interní medicíně. Náplň kurzu bude více zaměřená na klinické
aplikace, principy imunoanalytických metod budou předneseny ve zkrácené formě.
Forma kurzu bude rozdílná, kurz pravděpodobně proběhne jako několik (2-3) celodenních
či vícedenních seminářů tak, aby se kurzu mohli účastnit i zájemci z jiných krajů. Do týmu
lektorů přibydou kliničtí lékaři se zkušenostmi s imunoanalytickými metodami.
Připravované kurzy imunoanalýzy a endokrinologie by neměly zůstat pouze specifikem
Lékařské fakulty v Plzni či Plzeňského kraje, naopak organizátoři je aktivně nabízejí i dalším
akademickým institucím, zdravotnickým zařízením či firmám v České republice. Jiţ několik
institucí projevilo o kurzy zájem. Probíhá jednání o formě a délce kurzů, o jejich případném
propojení, optimalizaci a individualizace náplně podle cílové skupině účastníků apod.
45
NOVÝ KURZ „VĚDECKÉ METODY PRO DOKTORANDY“ NA ČVUT
V PRAZE
Prof. h. c., Dr., Ing. Václav Liška, Dr. h. c.
České vysoké učení technické v Praze
Fakulta stavební, Katedra společenských věd
[email protected]
Abstrakt
Katedra společenských věd FS ČVUT připravila nový kurz „Vědecké metody pro
doktorandy“, který si klade za cíl připravit doktorandy na odpovídající vyuţívání vědeckých
metod při zpracování doktorské práce, v jejich pedagogickém působení a následně i v
profesním uplatnění. Probíhá od listopadu 2010. Kurz je primárně zaměřen na perspektivní
studenty doktorských programů ČVUT, kteří mají technické vzdělání a chtějí dále rozvíjet
svou vědeckou, výzkumnou i pedagogickou činnost. Hlavním cílem kurzu je zvýšení jejich
teoretických i praktických kompetencí, neboť úroveň jejich znalostí vědeckých metod není
dostatečná. Vědecké metody dosud nebyly součástí výuky doktorského studia ani studia
předcházejícího a jejich znalost doktorandům chybí. Projekt chce přispět k rozvoji vědecké
metodologie následně k rozvoji schopnosti analýzy a logického myšlení.
Abstract
Department of social sciences prepared a new course „The scientific methods for
graduants“, aiming to make the graduants ready to use appropriate scientific methods when
working out their theses, in their pedagogic activities and consequently in their further
professional careers. It started since November 2009. The course is primarily directed for the
prospective students of doctor’s program of Czech Technical University with technical
education and willing to develop their scientific, research and pedagogic activities. The main
target of this course is increasing of theoretical and practical competences, because the recent
level of their knowledge of the scientific methods is not satisfactory. These scientific methods
were not yet a part either of graduants education or the fore coming studies. The project
desires to contribute to the development of scientific methodology and consequently to the
development of analytical and logical thinking.
1 Zájem ze strany doktorandů a průběh výuky
Zájem absolvovat tento kurz byl nad očekávání velký, počet zájemců převyšoval kapacitu
učebny. Doktorandi, kteří se do kurzu nedostali, mají příleţitost navštěvovat jej v letním
semestru. Výuka je rozvrţena do šesti odpoledních 4-hodinových bloků, kaţdý blok pak
rozdělen na 2 části – teoretickou a praktickou. Teoretická část je věnována vědeckým
metodám, praktická část navrţena tak, aby byla pro doktorandy po náročnější teoretické části
určitým odreagováním, nicméně jednotlivá témata byla vybírána jak v návaznosti na vědecké
metody, tak z hlediska co moţná největšího přínosu pro doktorandy.
Úvodní část výuky se týkala metodologie, metodických postupů a hypotéz, doktorandi se
seznámili s pojmy a terminologií pouţívanými ve vědeckých metodách, dozvěděli se, jak
prakticky vědecké metody pouţívat při psaní disertační práce, jaké cíle si klást.
46
Vědecké metody nejsou jen úzce specializované laboratorní či experimentální postupy,
stejně jako vědci nejsou izolovaní jedinci v uzavřeném prostoru (jak tomu často bývalo
v minulosti). Vzdělávání, věda, výzkum jsou dnes globalizované. Prostřednictvím internetu
má vědecký pracovník v USA i v Česku prakticky stejný přístup k nejnovějším poznatkům.
Doktorandi, jako budoucí vědci, se musí naučit komunikovat mezi jednotlivými vědecko
výzkumnými pracovišti univerzit, mezi univerzitami v České republice a v zahraničí stejně
jako mezi univerzitami a jinými výzkumnými či průmyslovými subjekty. Účel je zřejmý spontánní společná realizace vědecko výzkumných úkolů, projektů, atd.
Cílem našeho projektu pro jeho účastníky – doktorandy má být zvýšení jejich kompetencí
pro vědeckou práci, coţ předpokládá i dovednost komunikace s vyuţitím inteligentních
technologií. Takovou je i videokonferenční zařízení. Videokonference jsou ideálním a stále
ţádanějším řešením pro vědecké instituce, právě proto, ţe umoţňují sdílet data s ostatními
výzkumníky a společně plánovat postupy.
Zvládnutí práce s touto technologií (alespoň na určité elementární úrovni) v rámci realizace
projektu by mělo být součástí profesionální kompetence vědeckého pracovníka. To byl důvod,
proč jsme se rozhodli zahrnout tuto problematiku do výuky Vědeckých metod pro
doktorandy, neboť lze předpokládat, ţe i naši doktorandi se jako budoucí vědci zapojí z různě
vzdálených pracovišť prostřednictvím inteligentních technologií do přímé diskuze v obraze a
zvuku v reálném čase.
2 Fáze kurzu
První hodina výuky tedy zahrnovala prezentaci k videokonferenčnímu zařízení se snahou
ukázat našim doktorandům jaké moţnosti tato nová technologie nabízí a naučit je s ní
pracovat s ohledem k další přidané hodnotě, kterou toto zařízení pro účely výuky přináší –
moţnosti nahrávání, správy k dalšímu vyuţití dat pro tréninky, školení, semináře či vlastní
prezentace vědeckých výsledků. Z původně plánovaných 45 minut věnovaných této
problematice se stala 1hod 30min a to díky velmi ţivé a zajímavé diskusi, které toto téma
vyvolalo.
Druhé setkání s doktorandy proběhlo ve speciální počítačové učebně K105, neboť první praktická - část čtyřhodinového vyučování byla věnována tvorbě vědecké fotodokumentace
v digitálním prostředí. Zde se doktorandi seznámili se základními cestami, které vedou
k maximální věrnosti fotografického zobrazení, ke shodě zobrazovaného subjektu a jeho
zobrazení. V prvé řadě byly popsány oblasti, v kterých dochází k odchylkám fotografického
zobrazení od reality a potom také způsoby jak tyto odchylky regulovat. Pozornost byla
věnována sféře snímkové i editační. Na část teoretickou se doktorandi po krátké přestávce
přemístili do učebny slouţící k výuce prezentačních a komunikačních dovedností, učebny
vhodnější k další části výuky, neboť ta nyní probíhala formou konzultace a diskuse mezi
dvěma našimi odborníky a doktorandy, kteří si s sebou přinesli teze svých disertačních prací a
vyuţili moţnosti konzultovat své návrhy a představy budoucí vědecké práce nejen
s odborníky, ale i mezi sebou navzájem. Atmosféra byla aţ překvapivě tvůrčí a inspirativní a
jak potvrdili někteří doktorandi - díky diskusi získali cenné a uţitečné postřehy a podněty,
které by si sami ani neuvědomili.
Třetí – poslední setkání v roce 2009 – bylo věnováno problematice Jak prezentovat
vědecké informace aneb rétorika, komunikace na konferencích, workshopech a seminářích,
kde v rámci praktické části doktorandi zábavnou formou pronikli do „tajů“ komunikace a
prezentace. Tento blok byl veden formou interaktivního výcviku, doktorandi se na řadě
zajímavých ukázek dozvěděli jaká jsou základní pravidla verbálního i neverbálního projevu,
prakticky se seznámili s technikami, jak před veřejným vystoupením působit na sebe samé,
47
aby se uvedli do optimálního duševního i fyzického stavu a technikami vedoucími k zaujetí
posluchačů a udrţení jejich pozornosti.
K velmi důleţitým vědeckým metodám patří sběr a analýza dat při vědecké činnosti.
Rozhodli jsme se v rámci dalšího praktického bloku připravit výuku, která by seznámila
doktorandy s jedním nejrozšířenějších statistických softwarů pro komplexní práci s daty,
pouţívaným ve vědě a výzkumu - systémem SPSS. Přípravná fáze spočívala ve výběru témat,
zajištění dat, s kterými doktorandi v rámci svého oboru pracují, v předjednání spolupráce
s odborníky přímo z SPSS, kteří nabídli praktickou ukázku práce se softwarem (testování
statistických hypotéz).
3 Součásti přípravy výuky Vědeckých metod pro doktorandy
Během přípravné fáze jsme se dohodli v kaţdé části vyučování vyčlenit prostor pro
diskusi, která by výuku jednak oţivila, ale hlavně by měli doktorandi příleţitost diskutovat
probíranou látku i moţnost konzultovat své disertační práce s vyučujícími i doktorandy
navzájem (jak potvrdily jiţ realizované bloky – tuto část výuky povaţují doktorandi za velmi
přínosnou). Na závěr kurzu jsme se rozhodli dát doktorandům moţnost zkusit si před komisí
obhájit teze svých disertačních prací.
Z hlediska větší atraktivity kurzu Vědecké metody pro doktorandy i motivace doktorandů
zpracovat teze své disertační práce co nejdůkladněji, byl jednohlasně schválen návrh člena
realizačního týmu spojit tuto obhajobu se soutěţí o nejlepší teze disertační práce. Přípravná
fáze pak zahrnovala výběr členů komise, výběr učebny vhodné k těmto účelům, realizaci
soutěţe, návrh cen, jejich nakoupení, atd.
Přípravná fáze se dále týkala propagace chystaného kurzu mezi doktorandy. Společné
schůzky členů realizačního týmu byly věnovány přípravě a tvorbě informačních plakátů,
jejich obsahu a grafické podobě, tisku, distribuci,…, reklamě na webových stránkách ČVUT,
vytvoření registrace na webové stránce doctorandus.info. K větší propagaci mezi doktorandy,
ale i širší veřejností, byly vytvořeny reklamní kapesní kalendáře na rok 2010 s logem
Vědeckých metod pro doktorandy a reklamou na www.doctorandus.info.
4 Konkrétní výstup přípravné fáze
Tím bylo jednak vytvoření interaktivní webové stránky doctorandus.info, kde jsou kromě
základních informací o projektu umístěny informace o výuce, odkazy na literaturu, je zde k
dispozici prostor pro komentáře a dotazy a hlavně zpracování 7 pracovních sešitů, které
slouţí jako podklady k výuce a jsou na této webové stránce umístěny. Sešity představují
komprimované (v rozsahu několika stránek) verze odborných textů, základní uplatňované
ideje, postupy a metody výkladu pro usnadnění navigace v rozsáhlejších elektronických
textech i jejich pochopení, obsahují stručný výtah k jednotlivým vědeckým metodám a
otázkám týkajících se dané problematiky probírané na cvičeních, které jsou postaveny na
vzájemné interakci a diskuzi s doktorandy. Jedná se o tyto pracovní sešity: „ Poznání do
středověku a od středověku do konce 19. století“ seznamující studenty s historii vědeckého
myšlení, „Vědecké metody ve společenských vědách“ a „Vědecké metody v přírodních
vědách“ obsahující vysvětlení základních pojmů se stručným popisem jednotlivých
vědeckých metod, „Informační báze vědeckého výzkumu“ s kapitolami jak získávat
informace k vědeckým účelům, jak tyto informace třídit, o etice vědecké práce, pracovní sešit
„Vědecké prezentace“, v němţ jsou uvedeny základní ţánry a formy předávání a šíření
informací spolu s normami, jimiţ se řídí. Pozornost je zde věnována zvláště anglofonním
zásadám pro strukturování textu mluveného i psaného a poslední pracovní sešit „Významné
české vědecké osobnosti“ obsahující nejdůleţitější objevy a vynálezy českých vědců s jejich
48
stručnými ţivotopisy, tedy informace, které by měly být součástí všeobecného rozhledu
vysokoškolsky vzdělaného člověka. Tyto pracovní sešity slouţí jako základní učební
materiály ve druhé ověřovací fázi projektu, v níţ je výuka vědeckých metod postupně
pilotována s menší skupinou doktorandů. Problematika vědeckých metod v přírodních a
společenských vědách spolu s významnými českými vědeckými osobnostmi bude navíc
zpracována ve třech e- learningových kapitolách, jejichţ znalosti si budou moci doktorandi po
prostudování ověřit v závěrečném testu, který bude součástí kaţdé kapitoly.
5 Otázky kvality pracovních materiálů po odborné stránce
Po červnovém workshopu věnovaném pracovním sešitům byli osloveni dva nezávislí
odborníci na problematiku vědeckých metod (jeden je dokonce autorem publikace o
vědeckých metodách) a poţádáni, zda by se vyjádřili ke kvalitě zpracovaných sešitů. Oba
souhlasili, takţe jakmile byly pracovní sešity vytištěny, oba oponenti je dostali k dispozici.
V reakci na připomínky účastníků workshopu k pracovním sešitům byla započata práce na
rozšíření tématu pracovního sešitu č. 3 Významné české vědecké osobnosti, byli vybráni další
vědci a vynálezci, kteří se také zapsali do historie ČR a rozšířili by stávající seznam
nejvýznamnějších osobností. Jak vyplynulo z červnového kolokvia, toto téma se ukázalo být
natolik zajímavým, ţe bylo rozhodnuto zpracovat jej jako E-learningovou kapitolu a zároveň
nabídnout doktorandům moţnost zapojit se do tvorby pracovního sešitu č. 3 v E-learningové
podobě. Toto období bylo proto věnováno také přípravě a tvorbě e-learningu.
Jako vhodné se nám zdálo dát pracovní sešity doktorandům kromě tištěné verze i na CD jako
ţivý materiál, s kterým budou moci pracovat. Tvorba CD s jednotlivými tématy obsaţenými v
pracovních sešitech byla tedy také zahrnuta do přípravné fáze.
Ačkoli byly pracovní sešity jako takové připravené k výuce, práce na nich neskončila, ale
naopak, spočívala v rozšiřování, doplňování či ujednocování si souvislostí u některých pojmů
vyskytujících se v pracovních sešitech zmiňovaných v oponentských posudcích, které by se
zároveň mohly objevit během výuky s doktorandy a bylo tudíţ nutné na ně odpovědět
fundovaným způsobem. To si vyţádalo další studium k jednotlivým tématům pracovních
sešitů.
6 Hlavní výstup celého projektu
Primárním výstupem bude publikace Vědecké metody pro doktorandy, která bude
syntetizovat a završovat klíčové realizační aktivity projektu. Měla by obsahovat přístupy,
které se osvědčily při práci s pracovními sešity během výuky a zároveň by zde mělo být
provedeno určité znalostní i metodické shrnutí. Publikace by také měla splňovat poţadavky na
ni kladené, ať uţ ze strany obou nezávislých oponentů, tak názorů a připomínek samotných
doktorandů v průběhu jednotlivých cvičení.
49
KOMUNIKACE MEZI EXPERTEM, VEŘEJNOSTÍ A POLITIKOU
Petr Machleidt
Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR, v.v.i.
Abstrakt
Příspěvek hodnotí výsledky projektu „TAMI – Hodnocení technologií v Evropě - mezi
metodou a dopadem“, který byl realizován v rámci programu STRATA (Strategic Analysis of
Specific Political Issues). Projekt vytvářel prostor pro strukturovaný dialog mezi experty
v oblasti sociálního hodnocení techniky (TA - Technology Assessment) a mezi decizní sférou
v oblasti vědní a technologické politiky.
Klíčová slova: Sociální hodnocení techniky, komunikace, veřejnost, politika, dopady technologií.
Abstract
The paper evaluates results obtained by realisation of TAMI project (Technology
Assessment in Europe: between Method and Impact), in the framework of STRATA
programme (Strategic Analysis of Specific Political Issues). The project provided space for a
structured dialog between experts in the field of Technology Assessment and those in
decision-making sphere in the domain of science and technology policy.
Key words: Technology assessment, communication, public, policy, technology impacts.
1. Význam komunikace v praxi sociálního hodnocení techniky
Projekt „TAMI - Hodnocení technologií v Evropě - mezi metodou a dopadem“ byl
podporován Evropskou komisí v 5. Rámcovém programu EU v letech 2002-2003. Projekt
koordinoval Dr. Michael Decker (ITAS Karlsruhe) a Dr. Miltos Ladikas (Europäische
Akademie GmbH, Bad Neuenahr-Ahrweiler). Profesor Dr. Armin Grunwald (ITAS
Karlsruhe) a Dr. Leonard Hennen (TAB Berlin) byli členové koordinačního týmu. Hlavním
cílem projektu bylo zvýšit úroveň poradenství směrem k politické sféře a maximalizovat
efekty evropské vědní a technologické politiky. Projektu se zúčastnilo 10 výzkumných
pracovišť z celé Evropy. Českou republiku v projektu zastupoval Dr. Petr Machleidt
(FLÚ AV ČR.)
Zvláštní důraz byl kladen na zlepšení komunikace mezi experty a rozhodovací sférou, mezi
poskytovateli a uţivateli výsledků TA. Přitom bylo nutno respektovat podstatný rozměr
politického dopadu těchto aktivit. Zvolený referenční systém vedl k identifikaci osvědčených
postupů (“best practices”) ve vztahu k sociálně politickému kontextu. Konečným cílem TAMI
bylo pomoci při zvyšování úrovně vědní a technologické politiky v oblasti prognózování a
poradenství při strategickém plánování evropské politiky.
Přípravě projektu TAMI předcházely obecnější úvahy, které bilancovaly zkušenosti z více
neţ dvě desítky let provozované praxe sociálního hodnocení techniky – tzv. Technology
Assessment (TA) - nejprve v USA, později také v některých rozvinutých evropských zemích.
Ukazuje se, ţe nejvýznamnější přínos TA je v oblasti „participativní“ - tj. v účasti občanů,
expertů a laické veřejnosti, zástupců decizní sféry, sféry politiky a také zástupců z oblasti
vědy a techniky – tedy všech, které angličtina označuje jako „stakeholder“ – tj. ten, který
uplatňuje v určité společenské oblasti svůj legitimní zájem, v tomto případě v segmentu
50
rozvoje vědy a nových technologií. S tím souvisí pro projekt klíčový význam komunikace.
Projekt TAMI byl ojedinělý také v to, ţe vytvořil bázi pro komunikaci mezi různými
národními institucemi s různými přístupy k TA, kde hrají významnou roli rozdílné kulturní,
společenské a politické kontexty.
Jako tzv. „doprovodné opatření“ měl projekt TAMI za cíl iniciovat dialog mezi
etablovanými evropskými institucemi k těmto tématům:





kategorizace a evaluace „state of the art“ ve vztahu k pouţívaným metodám TA,
kategorizace různých forem dopadů TA a vývoj kriterií k jejich hodnocení,
zkoumání vztahu „metoda – dopad“ ze systematických a strategických hledisek,
identifikace relevantních faktorů, které ovlivňují TA – např. institucionální a politický
kontext,
shrnutí výsledků do referenčního systému s dimenzemi: metoda, dopad a politika.
V projektu TAMI sehráli důleţitou roli experti – jako externí posuzovatelé z oblasti
politiky a komunikací se vyjadřovali k těmto čtyřem aspektům:
1.
2.
3.
4.
cíle TA jako společenského hodnocení technologií,
kriteria kvality TA,
od vědeckého ke komunikativnímu procesu TA,
flexibilita.
S aspektem č. 1 je spojena základní otázka po reálných moţnostech sociálního hodnocení
techniky (TA) utvářet rozvoj vědy a techniky s ohledem na celospolečenské cíle. Je to
zároveň otázka po roli, kterou TA sehrává v oblasti politického poradenství. Zde se ukázalo
jako nezbytné analyzovat vztah mezi pouţívanými metodami TA a společenskými
(politickými, ekonomickými, ekologickými) dopady aktivit TA, které tyto metody vyvolávají.
K aspektu č. 2 - zde platí, ţe vysoká kvalita výsledků projektů TA je nutným
předpokladem pro účinné politické poradenství. Problémem je často cílový konflikt mezi
snahou o vysokou kvalitu výzkumu a přáním adresátů po „rychlých výsledcích“. Plyne z toho
nutnost stanovení spolehlivých kritérií pro určování kvality výsledků aktivit TA.
Pod aspektem č. 3 je nutno rozumět fakt, ţe kaţdý výstup projektu předpokládá vyvinout
racionální komunikační strategii, aby bylo moţno zajistit adekvátní přijetí jeho výsledků. Co
se týče komunikace, ukazuje se, ţe pro řadu institucí TA je kromě zajištění vysoké vědecké
úrovně jejich výstupů přinejmenším stejně důleţitá odezva ve veřejnosti. Tato odezva můţe
nabývat různých forem - od iniciace odborné debaty aţ k prvkům popularizace vědy a
vědecké osvěty ve veřejnosti.
Také např. u problematiky flexibility - (aspekt č. 4) - je významný prvek komunikace.
Projekty TA startují obvykle s analýzou výchozí společenské, politické a technické situace.
Ta se můţe v průběhu projektu změnit – proto je zde důleţitá komunikace, aby se udrţel
kontakt se společenskou, politickou a technickou realitou. Vţdy je nutno se ptát - jsou
projekty TA dostatečně flexibilní na to, aby mohly adekvátně reagovat na probíhající změny
ve společnosti a politice?
51
2 Praxe TA – věda, interakce a komunikace: shrnutí výsledků expertní skupiny, která se
zabývala problematikou metod
Jedením z jiţ zmíněných cílů projektu TAMI bylo iniciovat dialog mezi různými
evropskými institucemi TA. Mezi účastníky projektu byly jak parlamentní instituce, spojené
se sférou legislativy, tak také z univerzitní sféry a nezávislé výzkumné organizace. Některé
z nich jsou specializované na určité metody – např. na expertní TA nebo na participativní
přístupy. Tento institucionální rámec ovlivňuje výrazně celkový proces TA, přičemţ je nutno
zohlednit jeho různé adresáty, cílové skupiny a formy expertízy. Z toho vyplývá nutnost
sjednotit definici TA – pro účely projektu TAMI byla formulována tato definice: „Sociální
hodnocení techniky (TA) je vědecký, interaktivní a komunikativní proces, který má za cíl
přispívat k utváření veřejného a politického názoru na společenské aspekty vědy a techniky“.
Projekt TAMI potřeboval nejen společnou definici sociálního hodnocení techniky (TA),
nýbrţ také společnou strukturu, na základě které by bylo moţno posuzovat vztah mezi
metodikou na jedné straně a dopady, impakty na straně druhé. Tato struktura byla
konstruována „zpětně“, tzn. vycházela z faktu, ţe se výstup z nějakého konkrétního projektu
TA realizoval. Tento projektový design závisí na konkrétní situaci, ve které je projekt
realizován. Na základě situační analýzy jsou pak definovány cíle, kterých má projekt
dosáhnout. Z toho vyplývá prostor pro výběr metod, který je moţno povaţovat za výběr z
nástrojové sady (Method – Toolbox). Musí být adekvátní konkrétní situaci a pro definované
cíle. S ohledem na definici jsou jak metody, tak také kriteria kvality děleny do vědeckých,
interaktivních a komunikativních metod/kriterií. Dále by měl projektový design udrţovat
kontakt s veřejnou či politickou diskusí.
3. Shrnutí výsledků skupiny, která se zabývala dopady TA:
Pro účely TAMI byla pouţita širší definice impaktů – nejedná se zde pouze o zlepšení
politických rozhodovacích procesů ve vztahu k racionalitě či legitimitě rozhodování. Mají být
zohledněny všechny moţné efekty, kterých můţe TA v politice a ve veřejné diskusi docílit.
Impakt je pak definován jako „kaţdá (nově vyvolaná) změna s ohledem na stav vědění, na
názory veřejnosti a na jednání vybraných aktérů v procesu společenské diskuse o technice“.
V typologii dopadů sociálního hodnocení techniky jsou nejprve zohledněny tři rozměry
dopadů, které můţe obecně TA v politickém poradenství dosáhnout. Jsou to dopady do oblasti
vědění, které ústí do politického rozhodovacího procesu a do společenské debaty, dále dopady
do oblasti názorů či způsobu jednání aktérů a konečně dopady ve smyslu konkrétních jednání
politiků nebo jiných aktérů, které jsou vyvolány procesem TA. Napříč k těmto dimenzím byly
nastaveny tři typické perspektivy, které TA zohledňuje při zpracování svých témat. Je to:
1) vědecko-technická perspektiva, která zahrnuje technickou realizovatelnost, analýzu rizik,
analýzu nákladů a uţitku, bilanci ekologických dopadů apod.
2) společenská perspektiva, ve které jsou identifikovány relevantní aktéři a moţné
společenské konflikty.
3) perspektiva politická, ve které jsou hodnoceny konkrétní postupy řešení. Zde jsou
zohledněny jak moţné způsoby legislativní regulace, tak podpora výzkumu, daňové stimuly
atd. a také jejich důsledky.
52
Tab. 1 Typologie dopadů sociálního hodnocení techniky (TA)
IMPACT DIMENSION
I.
II.
III.
RAISING
FORMING
INITIALISING ACTIONS
KNOWLEDGE
ATTITUDES/OPINIONS
SCIENTIFIC
ASSESSMENT
AGENDA SETTING
ISSUE DIMENSION
TECHNOLOGICAL/
SCIENTIFIC ASPECTS
f) Setting the agenda in the
a) Technical options
assessed
political debate
and made visible
g) Stimulating public debate
b) Comprehensive
overview
h) Introducing visions or
scenarios
REFRAMING OF
DEBATE
o) New action plan or
initiative to further
scrutinisethe problem
decided
p) New orientation in
policies established
of consequences given
SOCIETAL ASPECTS
POLICY ASPECTS
SOCIAL MAPPING
MEDIATION
NEW DECISION MAKING
c) Structure of conflicts
i) Self-reflecting among
PROCESSES
made transparent
actors
q) New ways of governance
j) Blockade running
introduced
k) Bridge building
r) Initiative to intensify
public debate taken
POLICY ANALYSIS
RE-STRUCTURING THE
DECISION TAKEN
d) Policy objectives
explored
POLICY DEBATE
s) Policy alternatives filtered
l) Comprehensiveness of
t) Innovations implemented
policies increased
u) New legislation is passed
e)Existing policies
assessed
m) Policies evaluated
through debate
n) Democratic legitimisation
perceived
Typologie dopadů TA (Tab.1) představuje matici 3x3 ze 6 kategorií. Těmto kategoriím
bylo přiřazeno celkem 23 „rolí“, které můţe TA sehrát ve společenském kontextu:
I. Nárůst znalostí
Tři druhy dopadů v prvním sloupci jsou pro TA paradigmatické. Výsledky projektů TA
doplňují existující poznatkovou základnu pro politické rozhodování o rizicích, šancích,
očekávaných i neočekávaných důsledcích technického rozvoje (scientific assessment),
o zájmech a perspektivách příslušných aktérů (social mapping) a o problémech popř.
o moţnostech politického rozhodování (policy analysis).
53
II. Utváření názorů a forem jednání
Nově produkované vědění je nutným předpokladem pro proces učení, který můţe vést ke
změnám v jednání, popř. k přehodnocení postojů příslušných aktérů k vědě a technice. Tyto
změny ovlivňují přímo politické diskuse nebo obecněji společenskou debatu (agenda setting).
Prezentace výsledků TA můţe navíc ovlivňovat způsob, jak se aktéři diskuse vzájemně
posuzují (mediace) a zohledňuje nové moţnosti v politických diskusích (restructuring the
policy debate).
III. Iniciace jednání
V posledním sloupci matice jsou vyjmenovány dopady, které je moţno rozpoznat
v politickém rozhodovacím procesu. S ohledem na vědeckotechnickou perspektivu to můţe
být nový výzkumný program (reframing of debate). Ze společenského hlediska to můţe být
program, ve kterém má být iniciována veřejná diskuse, nebo který má umoţnit účast
veřejnosti či dalších „stakeholderů“ do rozhodovacího procesu (new decision making
processes). Zatímco první dvě políčka tohoto sloupce mohou být povaţována za reorientaci
v řešení problému, představuje poslední kolonka definitivní rozhodnutí (decision taken).
V praxi to znamená, ţe proces TA. vedl např. ke schválení nového zákona, který upravuje a
reguluje zacházení s určitou technologií
Na základě typologie impaktů TA a s nimi spojenými rolemi, které můţe TA sehrát, je
moţno ukázat, ţe dopady TA představují více neţ jen přímý vliv na politické rozhodování.
TA - nezávisle na tom, zda je spíše „vědecké“ či „participativní“ - přispívá nejrůznějším
způsobem ke společenskému komunikačnímu a rozhodovacímu procesu. Pomocí vyváţené
poznatkové základny, přes iniciování nových diskusí, přes hledání společenského konsensu
při řešení problémů vědy a techniky. Skutečnost, ţe v Evropě v posledních letech posilují
participativní metody TA, můţe být interpretována také tak, ţe se mění společensko politické
prostředí – občanská společnost chce být součástí politického rozhodovacího procesu, z čehoţ
plyne zvýšená potřeba zvládání společenských konfliktů vyvolaných novými technologiemi.
4. Hlavní výstup projektu TAMI
Nejdůleţitějším výsledkem projektu byla publikace DECKER, M., LADIKAS, M. (Eds.):
Bridges between Science, Society and Policy. Technology Assesssment - Methods and
Impacts. Springer Verlag Berlin Heidelberg New York, 2004. ISBN 3-540-21283-3
Kniha je strukturována do tří částí – část 1. shrnuje hlavní výsledky celého projektu – jak
teoretické analýzy hlavních pojmů z oblasti TA, rozboru pouţívaných a osvědčených metod
TA, tak také zkoumání předpokladů a důsledků rozvoje technologií z hlediska
institucionálního zakotvení. Zvláštní pozornost je v knize věnována perspektivám evropské
dimenze TA. V souladu se záměry projektu TAMI je zde hlavní dialog veden mezi rovinou
metodologickou a rovinou analýzy konkrétních dopadů rozvoje nových technologií - jejich
rozpoznání a uvedení do reálných komunikačních společenských struktur, zde zejména do
roviny dialogu mezi tvůrci a uţivateli nových technologií, mezi experty a veřejností. Cílem
pak je nikoli jen analýza konkrétních podob vztahu technologií a společností, nýbrţ kultivace
dialogu jako nezbytné součásti rozvoje demokratické společnosti. Část 2. obsahuje
komplementární analýzy dílčích problémů TA, které zde slouţí jako doprovodný a
explikativní text k hlavní argumentaci, uvedené v části 1. Zajímavé je zde zejména srovnání
kulturně podmíněných rámcových faktorů, které ovlivňují přijetí TA (hodnocení techniky) v
54
jednotlivých zemích. Část 3. se skládá z případových studií TA – zde je zkoumána zejména
povaha jednotlivých rolí TA, které jsou zde strukturovány a popisovány ve vzájemné interakci
mezi sebou. Praktický je i připojený seznam institucí, které se v různých podobách a různou
měrou zabývají procesy TA. K této části knihy je také připojen seznam autorů, který se
v podstatě shoduje s účastníky projektu TAMI z jednotlivých evropských zemí.
5. Poznámky
[1] V projektu TAMI se problematikou metod zabývali: Danielle Bütschi, Rainer Carius,
Michael Decker, Soren Gram, Armin Grunwald, Petr Machleidt, Stef Steyaert, Rinie van Est.
[2] Problematikou dopadů se v projektu TAMI se zabývali: Leonhard Hennen, Sergio
Bellucci, Robby Berloznik, David Cope, Laura Cruz Castro, Theo Karapiperis, Lars Klüver,
Miltos Ladikas, Luis Sanz Mendez, Jan Staman, Susanne Stephan, Tomasz Szapiro
[3] Info: http://www.ea-aw.de/en/project-groups/overview-of-project-groups/tami.html
55
Public Funding for Research in HEIs in Selected European Countries
Kateřina Maršíková
Technická univerzita v Liberci
Ekonomická fakulta
[email protected]
Abstract
Financing of research and development at Higher education instituionsa is an important
financial source for this instituions to develop their research activities. The paper introduces
various methods of funding which treat thier performance in different ways. It compares
systems of selected European countries and focuses on changes negotiated for the Czech
Republic. The paper was created within the TE-ERA project.
Key words: Higher Education Instituttions, funding for research, research grants, indicators.
Financování výzkumu na vysokoškolských institucích ve vybraných evropských zemích
Abstrakt
Financování vědy a výzkumu ve veřejném vysokém školství přináší pro tyto instituce
důleţitý zdroj finančních prostředků pro jejich výzkumné activity. Příspěvek přibliţuje
problamatiku financování výzkumu na veřejných vysokých školách ve vybraných zemích
Evropy se zaměřením na Českou republiku. V závěru seznamuje se změnami, které v oblasti
vědy a výzkumu navrhuje připravovaná reforma veřejného vysokého školství v tzv. Bílé
knize. Příspěvek vznikl v rámci projektu TE-ERA.
Klíčová slova: Vysokoškolské instituce, financování výzkumu, výzkumné granty, indikátory.
1 Introduction
HEIs in Europe receive public money for research and development (R&D) through various
methods of funding which treat performance in different ways. This involves funding for
expenditures related to fundamental or applied research at HEIs, including all research
institutes and experimental units operating under their direct control, or administered by or
associated with them. Research grants for graduate students are not considered here as they do
not constitute direct public funding to institutions. At the public level, there are two main
ways of funding research in higher education:
• Basic funding for research, which means the award of research grants that the institution
may use as it wishes. These may be:
awarded specifically for research;
added to a block grant for other types of expenditure, namely teaching and/or operational
activity.
• The award of funding via a competitive bidding procedure for specific schemes or
research programmes.
In almost all countries, public funds for research are provided under a dual support system
composed of basic funding for research, whose use is determined by the institution, and the
award of public funding on a competitive basis for given research projects.
56
In Romania, however, the only research funding mechanism in higher education involves a
competitive bidding procedure for specific research projects. The funding source for specific
research projects is usually a national body specialising in research and development (such as
the national scientific fund, a national academy or a research council), whereas basic funding
for research is distributed by the same body that awards financial support for teaching and
operational activity. In several countries, such as Bulgaria, Finland and the United Kingdom
(Scotland), most public funding for research is intended for specific projects.
Basic funding for research allows institutions to set their own priorities and to finance their
infrastructures and ongoing activities. However, the existence of this funding allocation
mechanism does not indicate how much money is involved nor does it imply that public
funding for research is sufficient. In approximately half of the countries, HEIs receive basic
funding specifically for research. Elsewhere, research fuding is included in a block grant for
other types of expenditure. The Flemish Community of Belgium and Italy use both of these
methods of resource allocation.
Figure 1: Criteria for the award of basic public R&D grants, public and government-dependent private
higher education, 2006/07
Source: Eurydice
Czech Republic: The information relates to institutions at ISCED level 5A.
In order to define the amount of basic funding for research, countries refer to input (through
criteria related to the cost of research activities carried out by the institution) or to the
research-related institutional performance, or to both. Due regards for performance indicators
may also be a way of stimulating institutions to compete to achieve higher quality research.
When countries refer to research-related input, most of the time, the criteria focus on the
number of doctoral students and/or the number of staff members who work in the field of
research. They may also focus on the scale of research activities undertaken (Malta) or on past
costs in this field (Bulgaria, Denmark and Iceland).
The French Community of Belgium, Bulgaria, Germany and Malta use an approach based
essentially on input in the award of basic funding for research. The situation is likely to
57
evolve in the near future in Bulgaria. In Bulgaria, the new strategy for higher education
includes plans to elaborate a performance-based funding formula which will be applied to
public funding, particularly for research allocated to HEIs. The other countries consider – in
varying proportions – both the research costs borne by institutions and their performance in
this field, to determine the amount of their basic research grants. In Sweden and in
Liechtenstein, the award of basic public funding for research is basically based on political
considerations. In Cyprus, the basic funding for research is based on the needs presented by
institutions during the negotiation phase.
In the Flemish Community of Belgium, Estonia, Ireland (universities), Hungary, Poland
and Slovakia, the amount of the basic funding for research is based mainly on institutional
performance in terms of the quality of research activities.
2 Indicators for Research Grants
Among the countries that weight the amount of this grant according to institutional
performance, the most commonly used indicators are:
• number of academic publications, number of quoted references in academic journals,
extent of teaching activities of academic staff;
• number of master’s degrees/doctorates awarded over a previous period, number of
doctoral theses
defended;
• amount of public funding obtained for given research projects on a competitive basis;
• amount of research funding from private sources;
• number and type of research projects undertaken;
• use of research results (licences, copyright, services provided, etc.);
• awards and distinctions received, quality certificates received;
• number of scientific titles conferred by the institution;
• participation in international scientific research projects;
• development of research staff.
The amount of basic funding for research is linked to an institution’s ability to obtain public
funding for given research projects in the Czech Republic (ISCED level 5A), Denmark,
Lithuania and Norway. The amount of private funding received for research is considered in
Denmark, Estonia, Ireland (universities) and Lithuania. Estonia, Italy and Poland consider the
volume of research (number and type of research projects undertaken) as a performance
indicator. The commercial use of research results has a bearing on the amount of public
funding awarded in Estonia and Poland. The last four indicators in the list concern only
Lithuania and Poland.
For basic funding for research, institutional performance can also be assessed by evaluating
the quality of the strategic plans with respect to objectives established at national level.
Hence, in the Czech Republic, the grant allocated to universities to implement their long-term
plans for research (5 to 7 years) depends on the quality of the plan, which is evaluated by a
committee of national and foreign experts.
58
In Portugal and the United Kingdom, the basic grant for research is calculated on the basis
of periodic research evaluation exercises conducted in the HEIs. In Slovakia as well, basic
funding for research is based on an evaluation of universities but which also concerns areas
other than research. In Portugal, a panel of independent international experts evaluates all
research centres every three years with reference to international standards, including
publications in international journals, patent application activity, compliance with
recommendations and the appropriate use of previously acquired funding. The outcome of this
evaluation and the resultant classification of institutions are also taken into account when
awarding funds for given projects on a competitive basis.
In Slovakia, the ARRA (Academic Ranking and Rating Agency) conducts regular
evaluations and classifications of HEIs, their faculties and study programmes, according to
the quality of their activities (in the areas of education, research and technology). These
results, as well as the scientific and technological capacities of institutions, their capacities in
terms of research, and their scientific, technological or artistic achievements, are considered
when awarding basic grants for research, development and artistic activities.
In the United Kingdom, the Research Assessment Exercise (RAE) focuses on the quality of
published products (publications, artistic products and performance) and on the quality of
research with respect to national and international standards. RAE submissions from each
subject area are ranked by a subject specialist peer review panel. The rankings are used to
determine the amount of quality-weighted research funding which each HEI receives from the
national funding council.
The mechanisms that govern the allocation of public funding for research give rise to many
questions. Grants allocated for specific projects on a competitive basis with qualitative and
quantitative selection
criteria very likely have a positive influence on quality. On the other hand, if the allocation
of public funds for research is based on competition alone, it may become increasingly
directed towards current political priorities, to the detriment of fundamental research. When
research funding consists mainly of contracts for research programmes with a limited time
scale centred on subjects defined by the political authorities, other activities such as
fundamental research and education may suffer.
According to several studies, the allocation of a basic research grant (not for specific
projects) represents a means for institutions to carry out their fundamental research activities
while allowing them to make long-term research plans. However, a basic grant must be based
on performance-related parameters (and not mainly on past costs) in order to act as an
incentive to improve quality.
3 Czech Republic
In the Czech Republic at HEIs at ISCED level 5A there are grants for research connected
directly to educational activities. The input criteria are the number of professors and associate
professors (docent), and number of students in Master’s and Doctoral study programmes.
Grants for the institution’s research plans, Quality of the university’s long- term research plan
(5 to 7 years), which is evaluated by a committee of national and foreign experts are also
important.
Performance criteria in the Czech Republic can be understood as a number of graduates,
research support received from various projects in open competition for public money, grant
59
for the institution’s research plans, quality of the university’s long-term research plan (5 to 7
years), which is evaluated by a committee of national and foreign experts.
Recommendation in the reform of higher education in the Czech Republic are:
Universities should take greater responsibility for their own long-term financial
sustainability, particularly for research: this implies pro-active diversification of their research
funding portfolios through collaboration with enterprises (including in the form of crossborder consortia), foundations and other private sources.
Competition for external research funds stimulates more dynamic research agendas by
promoting applicability and quality of the results obtained from academic research. If
competitive research funding is focused in the right areas, competition among researchers and
HEIs would increase reflection, originality, creativity, and innovation, thus raising the social
value of research outcomes. Additionally, HEIs would further increase their factual
possibilities of autonomy and self-governance by gaining competitive research funds.
However, increasing the share competitive research funds would result in three main risks if
competition is ill-targeted. First, it would limit the possibilities for long-time research
planning for the HEIs. Second, it would cut current research on areas where funding is more
difficult to obtain, irrespective of its social value. Third, it would generate a move regarding
strategic management of HEIs to the funding agencies.
4 Conclusion
The overview of research funding at HEIs show that in many countries this systéme are not
effective enough. As suggests a reform of the Czech higher education there should be the
differentiation between universities which provide mainly education and those which focus on
research activities. Also wider involvment of private sector should be imporatant step in
increasing of efficiency o any research held at public higher education instituions and its use
in practise. Also it shlould ensure HEIs more additional sources for their activities.
References:
[1] BADESCU, M. Measuring Investment Efficiency in Education, CRELL Research Paper
1. Luxemburg, 2006. [online]. Dostupné z <http://farmweb.jrc.cec.eu.int/crell/> [citováno
15.3. 2010] ISSN 1018-5593.
[2] BOTELHO, A., & PINTO, L. C. (2002). Hypothetical, real and predicted real willingness
to pay in open-ended surveys: experimental results. Applied Economics Letters, 9, 993 – 996.
[3] EURYDICE. Higher Education Governance in Europe Policies, structures, funding and
academic staff. April 2008. Belgium. [online]. Dostupné z <http://www.eurydice.org>
[citováno 15.3. 2010] ISBN 978-92-79-08524-6.
[4] MCTES. Reviews of National Policies for Education - Tertiary Education in Portugal:
Background Report [online]. 2006, [cit. 26-2-2010]. 188 pgs. Dostupné z WWW:
http://www.oecd.org/edu/reviews/nationalpolicie
[5] ROSA, M. J., TAVERES, D. A., AMARAL, A. Funding Systems and their Effects on
Higher Education Systems: Country Study – Portugal [online]. CIPES, 2006. [cit. 27-2-2009].
23
s.
Dostupné
z WWW:
<http://www.academica.pt/Backoffice/
UserFiles/Documentos%20Pol%C3%ADtica%20Educativa/ocde%202006.PDF>
60
APLIKACE DIVERSITY MANAGEMENTU V PROJEKTU FRVŠ
Č. 207/2009
Karina Muţáková1, Jana Přívratská2
( Ekonomická fakulta, Katedra pojišťovnictví)
(2Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra matematiky a didaktiky
matematiky)
1
1
Abstrakt
Diversity management je strategie, která podporuje vnímání, uznání a implementaci
rozmanitosti v organizacích a institucích. Je velice důleţité, ţe diversity management přináší
nový pohled na pracovní skupiny v organizacích. Mezi jeho významná pozitiva patří vytvářet
efektivní pracovní týmy a to, ţe celkově zvyšuje výkon organice (týmu). Jeho praktickou
aplikaci v projektu je moţné demonstrovat na projektu FRVŠ č. 207/2010 „Inovace
a rozšíření předmětu finanční matematika“.
Klíčová slova: Diversity management, projekt, finanční matematika, tým.
Abstract
Diversity management is a strategy that supports the perception, recognition and
implementation of diversity in organizations and institutions. It is very important that
diversity management brings a new perspective on working groups in organizations. Its major
strengths include the establishment of effective working teams and that increases the overall
performance of organic (team). Its practical application in the project can be demonstrated by
project FRVŠ No. 207/2010 "Innovation and expansion of financial mathematics course”.
Key words: Diversity management, project, financial mathematics, team.
1 Diversity management
Disciplína diversity management vznikla v USA. Pojem „managing diversity“ byl poprvé
definován R. Rooseveltem Thomasem, Jr. v jeho knize „Beyond Race and Gender.
Unleashing the Power of Your Total Work Force by Managing Diversity“ (1992) [8]. Od té
doby bylo napsáno mnoho významných knih zabývajících se problematikou diversity
managementu – viz [1], [4], [7].
Pojem diversity je překládán jako různorodost, ale ve své podstatě tento pojem v sobě
zahrnuje širší význam: označuje koncept, jehoţ cílem je vytvořit ve společnosti a zejména
podnikatelské sféře takové podmínky, které umoţní všem lidem, bez ohledu na jejich
individuální odlišnost, plně rozvinout jejich osobní potenciál [2]. Právě od tohoto pojmu je
odvozena strategie diversity managementu. Významné prvky diversity jsou uvedeny v Obr. 1.
Mezi důleţitá pozitiva diverisity managementu patří následující:
 antidiskriminační nástroj,
 tvorba efektivního managementu a obchodních strategií,
 vytváření pozitivního pracovního prostředí,
 podpora osobního a profesionálního rozvoje,
 umoţňuje všem lidem vyuţívat celý svůj potenciál,
61


umoţňuje vytvářet více efektivní pracovní týmy a
celkově zvyšuje výkon organizace (instituce či firmy) [3].
Obr. 1 Prvky diversity
2 Projekt FRVŠ č. 207/2009
Z výše uvedených pozitiv diversity managementu – zejména poslední dvě lze aplikovat
i na řešitelské týmy projektů. Návrh výše uvedeného projektu na „Inovaci a rozšíření
předmětu finanční matematika“ byl podán v roce 2008. Hlavním cílem projektu byla změna
rozsahu výuky z 2/1 na 2/2 a také modulární koncept celého předmětu – rozdělení
na 7 základních modulů. Mezi další cíle patřilo i vytvoření podkladů pro teoretickou část
včetně PowerPointových prezentací a sbírky příkladů. Hlavní řešitelkou byla Ing. Karina
Muţáková (jeţ zabezpečuje více neţ dva roky cvičení tohoto předmětu), která vystudovala
dříve Hospodářskou fakultu – obor Pojišťovnictví, jenţ je specializován zejména na finanční
sluţby. Hlavní řešitelka v tvorbě materiálů mohla zabezpečit pouze „ekonomický obsah“.
Z tohoto důvodu byla poţádána o spolupráci prof. RNDr. Jana Přívratská, CSc. Ph.D.
z Katedry matematiky a didaktiky matematiky, která by zabezpečila matematickou část jiţ
zmiňovaných materiálů. Mezifakultní spolupráce, dá se říci, byla velice úspěšná. V rámci
projektu byly vytvořeny následující materiály:
62



modulárně koncipovaná teoretická část: 7 modulů, celkem 110 stran textu;
PowerPointové prezentace: 7 modulů, celkem 233 slaidů;
sbírka příkladů: 42 stran.
Spolupráce s prof. Přívratskou byla velice přínosná i v tom, ţe jako „neekonom“ objevila
ve stávajících učebnicích (hlavně v základní literatuře, jeţ se pouţívá ve výuce finanční
matematiky pro obor Pojišťovnictví) nejednoznačně formulovaná zadání příkladů – mnohdy
i se zbytečnými informacemi, které studenty pouze matou. V teoretických částech skript
(vysokoškolských učebnic) zabývajících se finanční matematikou zjistila mnoho nedostatků
vzniklých nejen překlepy, chybnými definicemi matematických vztahů, ale i chybějící části
textů, které nebyly do nových vydání učebnic správně zkopírovány. U řešených příkladů
objevila zbytečně komplikované výpočty související s nedůslednou aplikací matematických
vztahů a také skoky v řešených příkladech, coţ studentům můţe velice zkomplikovat přípravu
na výuku.
Do teoretické části byly dílky specializaci autorek zařazeny i praktické ukázky jednotlivých
platebních nástrojů a jejich vyuţití. Nutno dodat, ţe právě tyto praktické ukázky chybí
ve všech dostupných skriptech či celostátně publikovaných učebnicích, coţ je pro praktickou
aplikaci znalostí studentů veliký problém. Např. studenti umějí vypočítat směnečnou částku,
ale ani nevědí, jaké náleţitosti by měla směnka mít a uţ vůbec ne, ţe se její obsah řídí
Zákonem směnečným a šekovým – natoţ, aby si ji uměli vyplnit – ukázka viz Obr. 2.
Právě modulárním rozdělením látky a obsahem nejen teoretické části, ale i sbírkou příkladů
byly nadšeni oponenti projektu, kteří uznali logickou návaznost a grafickou úpravu
jednotlivých materiálů a praktických ukázek v nich. Finální grafická úprava materiálů byla
výsledkem diskuze obou řešitelek. Postupné třídění názorů vedlo ke kompromisu, který se
nakonec ukázal ve své jednoduchosti efektivní k prezentaci těchto materiálů – ukázka viz
Obr. 3. Kaţdý z modulů je vyveden v jedné paletě barev, a tím je student stále podvědomě
upozorňován, v jakém modulu se právě nachází.
Obr. 2 Ukázka jedné stránky z Modulu 2, [5]
Obr. 3 Ukázka jedné stránky z Modulu 4, [6]
63
3 Zhodnocení aplikace diversity managementu v projektu FRVŠ
Jak jiţ bylo v úvodu řečeno, tak aplikace diversity managementu v projektech můţe mít
významná pozitiva, která v důsledku vedou k efektivnímu pracovnímu týmu, jehoţ členové
vyuţívají celý svůj potenciál a tím celkově zvyšují jeho výkonnost.
V našem případě nutno zdůraznit, ţe Ing. Muţáková se díky fantastické spolupráci
s prof. Přívratskou si lépe uvědomila matematické aspekty problematiky finanční matematiky.
Naopak prof. Přívratská se blíţe seznámila s provázaností matematického základu
s ekonomickou aplikací.
[1] ARREDONDO, P. M. SUCCESSFUL DIVERSITY MANAGEMENT INITIATIVES
A BLUEPRINT FOR PLANNING AND IMPLEMENTATION. 1. edition. London:
SAGE Publications, Inc., 1996. 228 p. ISBN 0-80039-7291-1.
[2] Diversity Management online. Co je diversity management? cit. 25. března 2010.
Dostupné na WWW: http://www.diversity-management.cz/diversity_management.php
?id=8.
[3] Diversity Management online. Diversity management. cit. 25. března 2010. Power
pointová prezentace. Dostupné na WWW: www.nesdis.noaa.gov/About/Diversity
/documents/DiversityManagementrevisedsept2004nocasestudy.ppt.
[4] KONRAD, A. M., PRASAD, P., PRINGLE , J. K. Handbook of Workplace Diversity.
1. edition. London: SAGE Publications Ltd., 2006. 551 p. ISBN 0-7619-4422-2.
[5] MUŢÁKOVÁ, K., PŘÍVRATSKÁ, J. MODUL 2. Teoretická část. Aplikace jednotlivých
typů úročení a diskontování. 2009. 19 s. Nepublikováno. (Podpořeno projektem FRVŠ
č. 207/2009).
[6] MUŢÁKOVÁ, K., PŘÍVRATSKÁ, J. MODUL 4. Teoretická část. Umořování a jeho
praktické vyuţití. 2009. 22 s. Nepublikováno. (Podpořeno projektem FRVŠ č. 207/2009).
[7] STOCKDALE, M. S., CROSBY, F. J. The Psychology and Management of Workplace
Diversity. 1. edition. London: Willey-Blackwell, 2004. 377 p. ISBN 1-4051-0096-6.
[8] THOMAS, R., R. Beyond Race and Gender. Unleashing the Power of Your Total
Workforce by Managing Diversity. 1. Edition. New York: American Management
Association, 1992, 189 p. ISBN 0-8144-7807-7.
64
ZKUŠENOSTI S FUNGOVÁNÍM TRANSFERU KNOW-HOW NA
ZÁPADOČESKÉ UNIVERZITĚ V PLZNI
Jan Podola, Jaroslav Šíp
Západočeská univerzita v Plzni, Odbor legislativy a práva, Odbor ochrany duševního
vlastnictví a strukturálních fondů
Abstrakt
Transfer technologií, jako výstup výzkumné, vývojové a tvůrčí činnosti vysokých škol, je
nezbytným předpokladem pro fungování znalostní ekonomiky, která v současné době nabývá
na významu. Proto je třeba klást důraz na skutečnost, aby národní legislativa i právní akty
Evropských společenství respektovaly základní zásady vyjádřené řadou mezinárodních smluv
z oblasti práva duševního vlastnictví. Tím dojde k vytvoření rozumných pravidel
umoţňujících jednotlivým subjektům podle těchto pravidel se chovat a nastavit svoje vnitřní
podmínky tak, aby i z jejich pohledu byly splněny podmínky pro zaměstnance, podílející se
na uskutečňování výzkumu a vývoje. Problematika článku byla řešena v rámci projektu
Vzdělávání akademických a vědeckých pracovníků v oblasti přípravy a řízení projektů
financovaných z evropských zdrojů, CZ.1.07/2.3.00/09.0091, který je zaměřen na vzdělávání
pracovníků vysokých škol, tak aby projekty byly řešeny mimo jiné s ohledem na další
aplikaci jejich výstupů.
Klíčová slova: duševní vlastnictví, vysoké školy, vzdělávání.
Abstract
Technology transfer, as an outcome of research, development and other creative activities
of universities, is necessary starting point for proper function of knowledge economy, with is
growing importance. Therefore is important to stress the fact, that both national and European
Community legislation have to follow basic rules expressed in a number of international
treatises on intellectual property rights. Thus, reasonable rules would be created, which allow
participating bodies to follow and set their internal rules in such way, that specific conditions
for R&D personnel would be taken into account. The topic of this article was subject of
project Education of academic and scientific staff in the field of proposing and managing EU
financed projects, no: CZ.1.07/2.3.00/09.0091, focused on educating university personnel so
that the projects are directed towards the desired applied usage of their outcomes.
Key words: intellectual property rights, universities, education
Rozvoj moderní společnosti je v současné době silně ovlivněn směřováním ke znalostní
ekonomice s důrazem na další související aspekty, jakými jsou například udrţitelné a šetrné
vyuţívání zdrojů, sociální a lidské rozměry ekonomického počínání.[1] Celá řada
jednotlivých procesů v této oblasti je upravena právními normami, které můţeme souhrnně
nazvat téţ právem duševního vlastnictví.[2] V ideálním případě je třeba mít existenci těchto
právních předpisů přinejmenším na zřeteli, aby nedocházelo k zásadním omylům, jeţ snadno
mohou celý proces transferu znalostí znesnadnit.
Nezastupitelnou roli v této oblasti by měly sehrát vysoké školy [3], zejména ve spolupráci
s praxí.V této souvislosti dnes často objevuje pojem „třetí role“ univerzit, kterým nemá být
označeno nic jiného neţ spolupráce s fyzickými a právnickými osobami stojícími mimo půdu
65
vysokých škol, rozvoj partnerství, vytváření excelence a jiné. Je bytostným zájmem kaţdé
vysoké školy, aby na tyto přístupy reagovala a dokázala zachytit společenské změny, které se
v této oblasti rychlostí světla kaţdý den odehrávají.
Cílem tohoto příspěvku není podrobný popis všech moţných faktorů ovlivňujících
moţnosti vyuţívání výsledků tvůrčí práce, ale lze ho chápat jako podnět k širší diskuzi všech
zúčastněných stran (vysoké školy, výzkumné instituce i soukromý sektor) týkající se
vytvoření takových podmínek fungování celého procesu, včetně podmínek legislativních, aby
přenosu poznatků nebyly kladeny zbytečné překáţky, ale na druhé straně byly dodrţeny
všechny závazky vyplývající pro Českou republiku jako člena Evropské unie. Obecně se by se
tato bipolarita dala vyjádřit tak, ţe proti poţadavku garantujícímu tvůrcům právo svobodně
rozhodnout o tom, jakým způsobem svoje duševní vlastnictví uţijí resp. zabrání uţívat
ostatním bez souhlasu (licence), stojí poţadavek prolamující tuto zásadu v případě, ţe na
dosaţení výsledku byly pouţity veřejné prostředky, kdy autor je povinen výsledek poskytnout
všem za rovných podmínek na poţádání. Jinými slovy jde o to, zda má převáţit právo
jednotlivce nebo veřejný zájem.
Jedním z nástrojů umoţňujících vysokým školám formulovat své záměry v jejich tvůrčí
činnosti jsou jejich strategické dokumenty [4], zpravidla veřejné, jejichţ prostřednictvím lze
aplikační a průmyslové sféře sdělit cíl svého směřování. Západočeská univerzita například ve
svých hodnotících zprávách uvádí, ţe pro rozvoj lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji a
v dalších činnostech byl v roce 2008 zaveden motivační systém pro podporu tvůrčí činnosti,
z rozvojových projektů bylo podpořeno 36 mladých vědeckých pracovníků do tří let po
absolvování doktorského studijního programu a 110 studentů doktorských a magisterských
studijních programů. K zefektivnění projektového managementu významně přispělo i přijetí
směrnice rektora č. 18R/2008 Správa projektů, která upravuje ţivotní cyklus všech projektů
řešených na univerzitě a zároveň upravuje pravomoc a odpovědnost jednotlivých útvarů
v oblasti správy projektů [5] Lze odkázat i na směrnici upravující ochranu duševního
vlastnictví.[6]
Do této koncepce posilování kompetencí v oblasti dosahování výsledků výzkumu a vývoje
a jejich následný transfer zapadá i rámec stanovený univerzitou pro nadcházející období.
Dlouhodobý záměr Západočeské univerzity v Plzni pro roky 2006 – 2010, aktualizovaný pro
rok 2010 se problematikou nakládání s výsledky tvůrčí činnosti zabývá na dvou místech. Jde
především o prioritu 3 – Rozvoj výkonnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, motivace a
hodnocení těchto činností a prioritu 7. – Ochrana duševního vlastnictví a transfer poznatků.
Obě tyto aktivity jsou nerozlučně spjaty. Nezbytným předpokladem pro úspěšný transfer
znalostí je existence širokého portfolia kvalitních výsledků, se kterými lze vstoupit na trh.
V případě poznatků se jedná především o výsledky výzkumu a vývoje. Celá řada těchto
výsledků splňuje předpoklady pro poskytnutí právní ochrany, ať uţ podle autorského nebo
práva průmyslového vlastnictví. Tuto ochranu je třeba výsledkům adekvátně zajistit.
V tomto smyslu je tedy třeba nejprve zajistit, aby kvalitní výstupy vědecké činnosti vůbec
vznikaly. Toto si klade za úkol výše uvedená priorita 3. Dlouhodobého záměru. Pro rok 2010
má být provedena analýza dosaţených výsledků ve výzkumu a vývoji, jejíţ výsledky se
porovnají s výsledky ostatních výzkumných pracovišť v České republice. Podobné analýze
má být podroben i motivační systém.[7] Cílem, který se povaţuje za splnění tohoto
indikátoru, je částka přesahující 8 mil. Kč vyplacených v rámci motivačního systému na
podporu jednotlivých aktivit. Cílovým stavem v oblasti ochrany duševního vlastnictví je
zavedení funkčního systému předpokládaného vnitřními pravidly včetně specializovaného
pracovníka, který se této problematice bude věnovat a prostřednictvím konzultací přispívat
k vytváření katalogů jednotlivých součástí s nabídkou jejich součástí. Za splnění této priority
66
se povaţuje stav, kdy počet případů udělené ochrany v oblasti průmyslových práv bude v roce
2010 vyšší o alespoň 20 % oproti roku 2009.[8]
Vnitřní předpoklady pro fungování systému přenosu poznatků tedy byly nastaveny. Pro
úplnost lze, kromě výše uvedených, poukázat na existenci specializovaného útvaru, do jehoţ
pravomoci patří mimo jiné téţ ochrana duševního vlastnictví. Je jím Odbor duševního
vlastnictví a strukturálních fondů, který je logicky zařazen v působnosti prorektora pro vnější
vztahy, kam spadají i kontakty s praxí.
Pro samotné fungování transferu technologií je však také třeba zohlednit existenci vnějšího
prostředí, resp. vzít v úvahu, jakým způsobem jsou nastavena pravidla hry existující mimo
akademickou půdu Západočeské univerzity v Plzni.
Především je nutno mít neustále na zřeteli, ţe většina výsledků, zejména pak výsledků
aplikačních (průmyslových), je upravena souborem právních norem, dohromady
označovaných jako právo průmyslového vlastnictví.[9] Krom toho je Česká republika vázána
celou řadou mezinárodních smluv a právem Evropských společenství.[10]
Z předchozího výkladu podle našeho názoru jednoznačně vyplynula vazba uţití výsledků
na právní rámec, který v České republice představují normy upravující poskytování podpory
výzkumu a vývoje. Jde především o zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu
experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů.[11]
Existenci tohoto vnějšího prostředí nelze opomíjet, neboť stanoví v některých případech
poměrně přísná pravidla ať jiţ pro nakládání s výsledky jako takovými nebo pro případ
zajištění jejich právní ochrany.
Jaké tedy tyto podmínky vlastně jsou? Pokud jde o zajišťování ochrany duševního
vlastnictví prostřednictvím průmyslového práva, vcelku lze konstatovat, ţe právní předpisy
jsou obvyklé a podobné těm v ostatních zemích Evropy. Koneckonců toto právní odvětví je
plně harmonizováno s právem Evropských společenství. Podstatou je existence národní
registrační autority, jejímţ prostřednictvím a v příslušném řízení dojde k udělení právní
ochrany a zapsání výsledku do příslušného rejstříku. Předpokladem pro zahájení řízení je
podání přihlášky a zaplacení příslušného poplatku. Limitujícím faktorem je délka procesního
řízení; s tím je však třeba počítat. Procesy v této oblasti fungují, prošly relativně dlouhým
vývojem, jsou ustálené a navíc existuje celá řada specializovaných odborníků (společnosti
oceňující nehmotný majetek, patentoví zástupci, advokáti) schopných poskytnout cenné rady,
není tedy nutno – přes jistá (avšak předvídatelná rizika) – se jimi podrobněji zabývat.
Poněkud odlišná je situace v oblasti podpory výsledků výzkumu a vývoje z veřejných
prostředků (viz výše). Tato problematika je, jak jiţ bylo výše naznačeno, upravena zákonem o
podpoře výzkumu a vývoje. Tento zákon je rozhodující pro vysoké školy i Západočeskou
univerzitu v Plzni především proto, ţe upravuje podmínky, na nichţ je moţno získat
z veřejných zdrojů podporu pro uskutečňování výzkumné a vývojové činnosti. Podpora
získaná podle tohoto zákona činí významnou část příjmů vysokých škol. Podle hodnocení
úspěšnosti ve výzkumu a vývoji je vysokým školám podle citovaného předpisu přiznávaná i
dotace na specifický vysokoškolský výzkum a jiné typy podpory. Tak, jak jsou výsledky
výzkumu a vývoje v tomto zákoně definovány [12], lze říci, ţe většina těchto definic více či
méně můţe splňovat znaky výsledků tvůrčí činnosti tak, jak je chápe právo duševního
vlastnictví. Jako nejzávaţnější chápeme otázku, zda je pojetí výsledků podle zákona o
podpoře výzkumu a vývoje v souladu s pojetím ochrany práva duševního vlastnictví, na níţ je
následně zaloţen transfer poznatků. Je totiţ nepochybné, ţe v případě transferu know-how
nejde o nic jiného, neţ o uplatňování výsledků podle předpisů práva duševního vlastnictví.
Ono ani jiným způsobem, neţ podle předpisů upravujících právo duševního vlastnictví
67
transferovat poznatky nelze, protoţe to bychom se pouštěli na tenkou půdu nejistoty
vzniklých právních vztahů resp. vztahů právem neupravených.
Klíčovým ustanovením, které nám můţe napomoci k zodpovězení výše poloţené otázky, je
ust. § 16 zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Podstatou práva duševního vlastnictví je
skutečnost, ţe autor (tvůrce) je ten, kdo rozhoduje o vyuţití výsledku, kterého dosáhl sám. Do
tohoto vstupuje zákon o podpoře výzkumu a vývoje tak, ţe si nárokuje výsledky, které nelze
chránit podle práva duševního vlastnictví. Pochopit tento poţadavek lze snad u výsledků
veřejných zakázek, avšak poţadavek na převod vlastnického práva k výsledkům na
poskytovatele je neuskutečnitelný, protoţe o vlastnických právech k výsledkům tvůrčí
činnosti nelze vůbec hovořit, protoţe podstatou duševního vlastnictví jsou výsledky
v nehmotné podobě, rozlišující osobnostní a majetková práva. Zajisti lze převod resp.
poskytnutí majetkových práv, vlastnického však nikoliv. Poskytovatel však v tomto případě
můţe stanovit i jinak. Ze zkušenosti Západočeské univerzity v Plzni však víme, ţe
poskytovatelé jinak nestanoví a poţadavek na převod vlastnického práva uplatňují velmi
důsledně. V ostatních případech patří práva k výsledkům příjemci, který upraví nakládání
s nimi vnitřním předpisem. K tomuto poţadavku přijala Západočeská univerzita v Plzni
zmiňovanou směrnici o ochraně duševního vlastnictví. I zde však platí jistá omezení. Pokud
bylo dosaţení výsledku plně podporováno z veřejných prostředků, je nutno výsledek
zpřístupnit všem zájemcům o jeho vyuţití za stejných podmínek. Toto se jeví jako limitující
faktor ve vztahu k transferu know-how, protoţe ve prospěch „veřejného zájmu“ je omezena
vůle poskytnout výsledek podle svého uváţení pouze některému uchazeči o jeho vyuţití.
Významným posunem podporujícím transfer technologií, se stala novela zákona č. 130/2002
Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2009. Ta jiţ zohledňuje moţnost poskytnout přednostně
výsledky výzkumu a vývoje těm subjektům, které si tento výzkum platily z neveřejných
zdrojů, coţ je logické. [13] Stejným posunem kupředu je skutečnost, ţe smlouvy o vyuţití
výsledků výzkumu a vývoje jiţ neuzavírá příjemce s poskytovatelem, ale přímo
s jednotlivými uchazeči o jejich vyuţití, a to kdykoliv v průběhu projektu. Nutnou podmínkou
je však předloţit tyto smlouvy poskytovateli nejpozději před ukončením řešení projektu.[14]
Je nutno upozornit, ţe různí poskytovatelé i v současné době uplatňují právní reţim zákona
č. 130/2002 Sb., ve znění účinném před uvedenou novelou, a to odkazem na skutečnost, ţe
některé úkony byly uskutečněny před nabytím účinnosti novely. Toto má za důsledek mimo
jiné i to, ţe je třeba aplikovat ust. § 16 zákona o podpoře výzkumu a vývoje ve znění před
touto novelou, kdy podmínky byly ještě více limitující, neţ je tomu dnes.
Věříme, ţe se k problematice uplatňování výsledků výzkumu a vývoje nebo obecněji
řečeno transferu technologií budeme moci vrátit i v budoucnosti, a ţe tento článek odborná
veřejnost přijme jako začátek a náměty do diskuse.
Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu Vzdělávání akademických a vědeckých
pracovníků v oblasti přípravy a řízení projektů financovaných z evropských zdrojů,
CZ.1.07/2.3.00/09.0091.
Citace a seznam pouţité literatury
[1] Sedláček, T. Ekonomie dobra a zla, 65. pole, Praha 2009. ISBN: 978-80-903944-3-8
[ ]
2 Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví, C. H. Beck, Praha
2005, s. 16. ISBN: 80-7179-879-7
[3] Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §1 zákona.
[4] Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. b)
zákona.
68
[5] Výroční zpráva o činnosti Západočeské univerzity v Plzni za rok 2008, Plzeň 2009, s. 27
[6] Směrnice rektora č. 15R/2008 Ochrana duševního vlastnictví.
[7] Aktualizace dlouhodobého záměru Západočeské univerzity v Plzni pro rok 2010, Plzeň
2009, s. 20
[8] Aktualizace dlouhodobého záměru Západočeské univerzity v Plzni pro rok 2010, Plzeň
2009, s. 24
[9] Zákon č. 527/1990 Sb., o patentech a zlepšovacích návrzích (patentový zákon), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů apod.
[10] Paříţská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, Dohoda
TRIPS, Smlouva o patentové spolupráci, Dohoda o udělování evropských patentů, Nařízení
Rady Evropských společenství č. 40/1994 z 20 prosince 1993 o ochranné známce společenství
[11] Nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací a řadu dalších souvisejících právních předpisů.
[12] Ust. § 2 odst. 2 písm. k) zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací.
[13] Ust. § 16 odst. 4 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a
inovací.
[14] Ust. § 11 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a
inovací.
69
„Klíč“ k identifikaci vzdělávacích potřeb pracovníků ve vědě a výzkumu –
výstup projektu „Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV“
Dana Pokorná, Vladimíra Sedláčková, Hana Šůstková
Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.
[email protected], [email protected], [email protected]
Příspěvek je dedikován projektem z operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost, oblast podpory Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, název
„Aplikovatelný systém vzdělávání ve vědě a výzkumu“; registrační číslo CZ
1.07/2.3.00/09.0134, (dále jen projekt APSYS)
Abstrakt
Fáze identifikace vzdělávacích potřeb pracovníků v organizaci je jeden z klíčových kroků
efektivního přístupu ke vzdělávání v organizacích. Projekt APSYS obsáhnul v první klíčové
aktivitě zpracování metodiky pro identifikaci vzdělávacích potřeb. Cílovou skupinou jsou
přitom pracovníci akademických i podnikatelských institucí, kteří si mají doplnit znalosti
v oblasti vědy a výzkumu. Metodika identifikace vzdělávacích potřeb respektující potřeby
pracovníků i potřeby zaměstnavatelské organizace, účelově zaměřená na rozvoj znalostí ve
VaV, aplikovatelná do jakékoliv organizace je zpracovaným výstupem projektu.
Klíčová slova: systematický přístup ke vzdělávání, identifikace vzdělávacích potřeb, pracovní
výkon, kompetence, analýza pracovního místa.
Abstract
Identification phase of the training needs of workers in organizations is one of the key steps
of the effective approach to education in organizations. The project APSYS included in the
first key activity the elaboration of methodology for the training needs identification. The
target groups are workers of academic and entrepreneurial institutions, who are supposed to
complete their knowledge gaps in the field of science and research. The identification
methodology of training needs respecting the workers’ needs as well as the needs of the
employer organization, targeted on the knowledge development in science and research,
applicable to any organization is the elaborated output of the project.
Key words: systematic access to training, training needs identification, job performance, competence,
job analysis.
Projekt APSYS je zaměřený na další vzdělávání pracovníků v oblasti znalostí a dovedností
VaV. Je určený pro pracovníky akademických institucí, ale i podnikatelských institucí, které
se ve svém podnikání orientují i do oblasti VaV. Cílem je zvýšit produktivitu a kvalitu práce
pracovníků na pomezí vědy a praxe, zvláště při transferu výsledků VaV do praxe a naopak,
při kladení poţadavků praxe na VaV. Projekt APSYS je plánovaný na období 3let. Obsahuje
vymezení a zpracování modulů vzdělávání obsahujících různé přístupy k VaV, identifikaci
vzdělávacích potřeb pracovníků ve všech zpracovaných modulech, a pilotní ověření
vytvořeného systému vzdělávání pracovníků. Do současné doby (za 10 měsíců trvání
projektu) byly obsahově vymezeny všechny moduly vzdělávání a navrţen systém průběhu
vzdělávání, proběhla identifikace vzdělávacích potřeb podle zpracovaného „klíče“.
V současnosti probíhá příprava studijních materiálů pro jednotlivé moduly, která jiţ reflektuje
zjištění a potřeby cílové skupiny identifikované „klíčem“.
70
Klíč k identifikaci vzdělávacích potřeb („klíč“) je zpracovaný na základě pravidel
systematického přístupu ke vzdělávání pracovníků v organizacích, vychází z pracovních
kompetencí pracovníků a směřuje k vytvoření univerzálního kompetenčního modelu
zpracovaného pro klíčové pozice pracovníků právě pro oblast VaV.
1. Systematický přístup ke vzdělávání
Kvalitní vzdělávání zaměřené na změny v pracovním výkonu pracovníků v organizacích je
řízený proces důsledně vycházející z reálného pracovního výkonu pracovníků. Cílem
vzdělávání je dosaţení poţadovaných změn v pracovních výkonech pracovníků cestou, která
je pro pracovníka i organizaci co nejefektivnější. Přitom efektivita ve vzdělávání je dána
specifiky pracovníka (preferovaný způsob učení, osobnost, časové moţnosti, apod.),
moţnostmi organizace (vyuţití potenciálu pracovní doby, finanční limity, apod.) a
poţadovaným efektem realizovaného vzdělávacího procesu (zaměřením na rozvoj potřebných
kvalit pracovníků – znalosti, dovednosti, zkušenosti, postoje apod.).
Identifikace vzdělávacích potřeb pracovníků je fáze, která je součástí cyklu systematického
přístupu ke vzdělávání. Následující schéma ukazuje základní cyklus doplněný o důleţité
otázky, které musí být v jednotlivých fázích zodpovězeny.
Identifikace
vzdělávacích potřeb
Jak vytvořit optimální
podmínky k učení se? Kdo
je vhodný lektor?
Plán vzdělávacích
aktivit
Vyhodnocení
Kolik se účastníci naučili?
Jak to dovedou aplikovat do
své práce? Jaké podmínky
pro pouţívání potřebují?
Pracovní výkon
současný, poţadovaný
Jaká forma vzdělávání
nejlépe vyřeší potřebu, která
nejlépe odpovídá potřebám
pracovníků a pracoviště?
Realizace vzdělávání
Jak vytvořit optimální
podmínky k učení se? Kdo
je vhodný lektor?
Obr. 1 Systematický přístup ke vzdělávání
Obrázek 1 ukazuje klíčovou pozici pracovního výkonu v celém cyklu. Současně ukazuje
návaznost jednotlivých kroků celého cyklu. Kvalita identifikace vzdělávacích potřeb
ovlivňuje kvalitu následujících kroků, protoţe je vstupem do celého cyklu. Současně v kaţdé
fázi je nezbytné koordinovat realizované kroky s poţadavky na pracovní výkon, coţ tvoří
kontrolní systém celého popsaného modelu.
2. Popis nároků pracovní pozice formou kompetencí
Centrem veškerých poţadavků kladených na pracovníka v organizaci a potřeb pro jeho
další rozvoj je kvalita pracovního výkonu. Kvalita pracovního výkonu pracovníka je daná
mimo pracovní podmínky technického charakteru zvláště jeho schopnostmi pro výkon
svěřených úkolů. Pracovní výkon proto musíme umět pracovníkovi jasně popsat jak v jeho
obsahu, který stanovuje konkrétní úkoly a odpovědnosti pracovníka v různých oblastech
71
činnosti (tedy říká, co má pracovník dělat), tak v poţadované kvalitě zpracování úkolů (tedy
říká, jak má pracovník úkoly zpracovávat). Stanovujeme takto tzv. pracovní kompetence.
Kompetence jsou nároky kladené na úspěšné vykonávání profese nebo funkce. Pro výkon
určité profese mohou být poţadovány kompetence, jako ovládání PC, pruţnost myšlení,
komunikační dovednosti, samostatnost v rozhodování, organizační schopnosti apod.
Ve výčtu poţadovaných pracovních kompetencí můţeme rozlišovat nároky na znalosti
(teoretické informace, získané převáţně studiem, poslechem nebo odbornou činností),
dovednosti (v praktické činnosti nabyté schopnosti, které umoţňují vykonávat jisté činnosti
obratněji, efektivněji), postoje (vyjadřují vztah člověka k někomu nebo k něčemu, tedy
k pracovní činnosti, spolupracovníkům apod.), vlastnosti osobnosti (poměrně stálý způsob
chování v konkrétních situacích, jako citovost, rozhodnost apod.), zkušenosti (odraz poznání
konkrétního prostředí, podmínek práce, kultury, země, zvyklostí).
Kompetence jsou poţadovány na různých pozicích v různé kvalitě, v různé intenzitě.
Kvalitní analýza práce umí poměrně přesně stanovit kompetence v příslušné kvalitě pro
konkrétní pracovní pozice. V praxi se pracovní kompetence pouţívají při popisu pracovních
pozic.
Tyto nároky by měly být v organizaci zjišťovány formou analýzy pracovního místa. Je to
systematický postup, který slouţí k získání podrobných a objektivních informací o práci,
úkolu nebo funkci. Její provedení dokáţe odhalit náročnosti pracovní pozice i obsaţnosti
činností na pozici obsaţených. Analýza pracovní pozice je proto důleţitým předpokladem
pro:
 ujasnění mnoţství a rozsahu pracovních činností, které jsou na pracovní pozici
vykonávány,
 určení, jaký konkrétní obsah pracovní činnost bude mít,
 zjištění náročnosti pracovní činnosti pro zaměstnance, který ji bude vykonávat,
 určení kritérií pro výběr pracovníka na pozici,
 hodnocení pracovního výkonu zaměstnance,
 zjištění poţadavků na odbornou přípravu pracovníka vykonávajícího pracovní činnost,
 stanovení poţadavků na vybavení pracovními pomůckami a prostředky pro pracovní
činnost.
Kompetence v poţadované kvalitě lze vyjádřit číselnou nebo slovně odstupňovanou
škálou, do které se zaznamenává poţadovaný stupeň dané kompetence. Lze je také označovat
konkrétními výroky, které označují poţadovaný způsob chování. Kompetence potřebné pro
úspěšný výkon profese, jejich důleţitost pro profesionální úspěch. Kaţdá profese si vyţaduje
jiný stupeň důleţitosti jednotlivých kompetencí. Důleţitost neboli úroveň kompetence lze
vyjádřit:
 stupni (např. 1 aţ 5),
 slovy (průbojný – neprůbojný),
 popisem (s klienty jedná vcelku přívětivě, výjimečně dává najevo netrpělivost).
3. Způsob identifikace vzdělávacích potřeb
Profil nároků funkce stanovený poţadovanými kompetencemi modeluje ideálního
pracovníka v určité funkci. Pokud do profilu kompetencí vneseme hodnocení kvalit člověka,
který danou funkci zastává nebo se o ni uchází, můţe nastat pro jednotlivé kompetence
několik moţností:
72
a) schopnost uchazeče odpovídá poţadavkům pozice, ideální stav, kdy není potřebný
rozvoj,
b) úroveň schopností uchazeče je vyšší neţ vyţaduje funkce, stav, kdy není kapacita
pracovníka vyuţitá,
c) úroveň schopností uchazeče nedosahují poţadavků pozice, jsou identifikovány rezervy
pracovníka pro další rozvoj, tedy i vzdělávání. Toto je situace, kterou můţeme označit
i jako identifikaci vzdělávacích potřeb.
4. Klíč k identifikaci vzdělávacích potřeb ve vědě a výzkumu
Zpracovaný „klíč“ je výsledkem konference odborníků pracujících v oblasti ŘLZ a
současně zainteresovaných v projektu (personalisté, manaţeři VaV v různých institucích).
Touto metodou byla provedena analýza nároků práce ve VaV, rozdělení pracovníků a
klíčových pozic, obsah i formy vzdělávání.
V projektu APSYS je identifikace vzdělávacích potřeb účelově směřovaná k vybrané
kompetenci, a to do oblasti současné úrovně znalostí ve vědě a výzkumu. Cílovou skupinou
jsou přitom pracovníci v organizacích, kteří se mají podílet na transferu poznatků vědy a
výzkumu do praxe. Vedení organizací určilo jako cílové pracovníky zaměstnance, kteří
působí na následujících pozicích:
 akademické instituce: začínající akademičtí pracovníci, administrativní pracovníci,
vedoucí projektů,
 podnikatelská organizace: manaţeři odborných pracovišť, mladí perspektivní
pracovníci, projektoví manaţeři vybraní odborníci v různých oborech.
Analýzou pracovních pozic pracovníků delegovaných managementem organizací do
projektu jako účastníků vzdělávání ve VaV, jsme dospěli k identifikaci tří klíčových
pracovních pozic, na kterých pracovníci zodpovědní za zpracovávání úkolů v oblasti VaV
působí a v různých organizacích mohou působit:
 administrativně-organizační
pracovník
(asistenti,
sekretářky,
pracovníci
administrativní podpory),
 odborný pracovník (akademičtí pracovníci, odborníci realizující výzkum),
 řídící pracovník (manaţeři, vedoucí projektových týmů).
Kompetence v oblasti VaV v podobě modulů znalostí, které současně mohou být i
teoretickým vstupem do budoucího rozvoje dovedností různých oblastí vědy a výzkumu tvoří
odborníky stanované oblasti přístupů k VaV.
Jednotlivé oblasti byly vymezeny ve vazbě na cíl a zaměření projektu při zahájení projektu.
Kaţdá oblast je dále členěna na jednotlivá témata; ve všech je jednoznačně zohledněno
zaměření na problematiku vědy a výzkumu. Věcně i organizačně je kaţdá z oblastí zaštítěna
odborným garantem – pracovníkem vědy a výzkumu odborně profilovaným na příslušnou
věcnou oblast. Spolupráce s odbornými garanty je v projektu hodnocena mimořádně úspěšně
a jejich erudovanost a přínosnost pro řešenou problematiku je patrná i v samotném „klíči“.
Přehled stanovených oblastí znalostí ve VaV rozdělených do oborových celků:




Management vědecko-výzkumné činnosti
Ekonomika
Exaktní metody řešení VaV
Společenské vědy
73




Právo ve VaV
Logistika
Věda a výzkum v praxi
Odborná jazyková příprava pracovníků VaV
Určení kvality kompetencí v podobě úrovně znalostí v jednotlivých oblastech VaV je
rozdělena do 3 stupňů, které reprezentují realitu v praxi. Takto ohodnocenými úrovněmi
kompetencí je v „klíči“ vytvořen prostor pro ohodnocení aktuální úrovně znalostí u
pracovníků. Kaţdé stanovené úrovni znalostí odpovídá i v biodatech doloţitelné ztvrzení:
1) Aktivní znalost – pracovník je schopen v daném tématu samostatně pracovat,
problematiku studoval, odborně se jí věnoval nebo věnuje.
2) Orientace v problematice – pracovník se v daném tématu orientuje, jiţ v dané tématice
pracoval.
3) Informovaný(á) – pracovník se jiţ s danou problematikou setkal, má zprostředkované
informace, nepracoval s ní.
4) Ţádná znalost – s danou tématikou nepřišel pracovník nikdy do kontaktu.
Analýzou pracovních pozic byly vytvořené modelové sestavy kompetencí ve VaV pro
klíčové pozice vycházející z doporučených úrovní jednotlivých oblastí znalostí pro
pracovníky na klíčových pozicích. Vycházeli jsme ze stejných úrovní kompetencí, přičemţ
interpretace je následující:
1) Aktivní znalost – pracovník podává samostatný výkon v daném tématu, dovede
odborně řídit a vést i jiné.
2) Orientace v problematice – pracovník je v rámci týmové spolupráce schopen
participovat v dané problematice, dovede vyhledávat další informace a pracovat
s nimi.
3) Informovaný(á) – pracovník má dílčí znalost problematiky, dovede kvalifikovaně
akceptovat v rámci širších souvislostí.
4) Ţádná znalost – pracovník s danou tématikou nepracuje.
Poslední, co jsme do „klíče“ předdefinovali tak, abychom vystihli potřeby účastníků a
moţnosti zaměstnavatelských organizací, jsou plánované formy realizace vzdělávání. Volba
formy odpovídá porovnání poţadované úrovně kompetence na pracovní pozici a dosaţenému
stupni kompetence, a to následujícím způsobem:
 nepoţaduji výuku v daném modulu (kompetence není poţadována nebo odpovídá
poţadavek reálné úrovni),
 doplní v rámci probíhajícího studia (je rozdíl mezi poţadavkem a reálnou úrovní,
identifikovaná potřeba je však obsahem jiţ probíhajícího vzdělávání),
 ţádáme zařazení do APSYS (je významný rozdíl mezi poţadavkem a reálnou úrovní,
identifikovaná potřeba bude realizovaná v rámci vzdělávacího programu v projektu),
 uloţeno samostudium (je malý rozdíl mezi poţadavkem a reálnou úrovní,
identifikovaná potřeba bude realizovaná formou studia studijních opor zpracovaných
v projektu a prerekvizit),
 jiné (pracovník sám navrhne pro něj nejdostupnější formu vytvoření poţadované
úrovně kompetence).
74
5. Postup vyplnění klíče
„Klíč“ je svým uţivatelům dostupný v elektronické podobě, vyuţito bylo nástroje MS
Excel. Postup při vyplňování „klíče“ v konkrétních podmínkách projektu APSYS sestává
z více fází: První fází je sebehodnocení pracovníka. V této etapě jsou pracovníci vyzváni, aby
sami ohodnotili vlastní kompetence.
Pracovník formou kříţku (či slova „“ano“) hodnotí své kompetence v daných oborových
celcích (jak je vidět na obrázku 2).
Obr. 2: Sebehodnocení pracovníka
Toto sebehodnocení je vnímáno jako východisko pro další fázi a podnět pro samotné
hodnocení, realizované řídícími pracovníky, obvykle bezprostředními nadřízenými
příslušných pracovníků. Současně jej vnímáme jako formu deklarace zájmu o vstup do
projektu a prostor k vyjádření vlastního stanoviska k prioritám jednotlivých modulů a témat
v nich obsaţených, případně k naplánování individuálního vzdělávacího programu.
V následující fázi jsou k vyplnění „klíčů“ vyzváni řídící pracovníci – hodnotitelé.
Hodnotitelé při svém hodnocení vychází z deklarovaného sebehodnocení a především
z vlastního posouzení reálného aktuálního pracovního výkonu a kvalifikace pracovníka.
Jak jiţ bylo zmíněno, celý klíč je logicky vázán na aktuální a předpokládanou pracovní
pozici hodnoceného pracovníka. Zde se vychází ze zmíněných modelových sestav
kompetencí, kterými jsou určeny kvalifikační poţadavky na danou pozici. Po vyplnění
hodnocení reálné úrovně kompetencí dochází přímo v systému k porovnání poţadovaných a
reálných kompetenci a identifikaci případných rezerv. V případě rezervy v kvalifikaci vůči
poţadované úrovni se v příslušném řádku „klíče“ objevuje sdělení „Potenciál ke zlepšení“. Na
jeho základě je hodnotitel vyzván k výběru způsobu doplnění poţadované kvalifikace z jiţ
uvedené nabídky variant.
V následujícím obrázku 3 je na konkrétním příkladu vidět podoba „klíče“, jaké poţadavky
a na jaké úrovni musí pracovník splňovat, kdyţ vykonává pozici administrativně
organizačního pracovníka, ale do budoucna se plánuje, ţe tento pracovník bude vykonávat
pozici odborného pracovníka (zatím na tomto obrázku není určena reálná úroveň pracovníka,
proto je ve sloupci „Hodnocení reálné úrovně kvalifikace“ uvedeno „Ţádná znalost“. Toto
75
ohodnocení bylo v „klíčí“ automaticky předvyplněno). Na základě určení pracovní pozice
pracovníka bylo nastaveno automatické předvyplnění identifikace vzdělávacích potřeb.
Obr. 3 Identifikace vzdělávacích potřeb pracovníka
Vyplněním údajů v „klíči“ vzniká individuální vzdělávací plán, který je základem pro
realizaci samotného vzdělávání.
6. Závěr
Při pilotním ověření vyuţití „klíče“ v realitě projektu APSYS jsme vyhodnotili zvolenou
metodiku jako velmi efektivní, a to především s ohledem na vypovídací schopnost „klíče“ a
časovou a metodickou náročnost jeho vyplnění. Návratnost klíčů byla stoprocentní a jsou dále
vyuţívány při plánování projektových aktivit i v samotné personální práci zapojených
subjektů.
7. Seznam pouţité literatury
[1] BĚLOHLÁVEK, F. Osobní kariéra. Praha: Grada Publishing, 1994. 109 s. ISBN 807169-083-X.
[2] HRONÍK, F. Rozvoj a vzdělávání pracovníků. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007.
233 s. ISBN 978-80-247-1457-8.
[3] ŠULEŘ, O. Manaţerské techniky III. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2003. 152 s. ISBN 8085839-87-3.
76
PŘIZPŮSOBENÍ PEDAGOGICKÉ KOMUNIKACE CÍLOVÉ SKUPINĚ
STUDENTŮ (PŘÍPADOVÁ STUDIE Z ČVUT V PRAZE)
Monika Schmidtová
Fakulta stavební ČVUT, katedra společenských věd
[email protected]
Abstrakt
Příspěvek se zabývá problematikou výuky přenositelných dovedností na technické
univerzitě. Vytypovává některé problémy, se kterými se setkává pedagog společenského
zaměření v pedagogické komunikaci s technicky zaměřenými studenty. Přináší doporučení
pro tuto výuku.
Klíčová slova: pedagogická komunikace, technické vysoké školství, společenskovědní předměty, cílová
skupina.
Abstract
The paper deals with teaching soft skills at a university of technology. It points out
problems which a humanities-oriented teacher might encounter in communications with
technically-oriented students. It also gives recommendations for such communication.
Key words: educational communication, technical universities, social sciences, target group
1 Úvod
V tomto článku navazuji na svůj příspěvek přednesený na kolokviu „Rozvoj lidských
zdrojů ve vědě a výzkumu“ na Sychrově v květnu 2009 [3]. V tomto příspěvku jsem se
zabývala vyučovacími formami, kterými se realizuje výuka komunikačních dovedností na
univerzitě technického směru, a případnými problémy, které v této souvislosti vyplývají. Pro
tyto účely jsem vytvořila typologii studentů technického zaměření dle jejich vztahu k výuce
společenskovědních předmětů. Zajímala mne tehdy jejich různost.
Dnes budu sledovat tuto výuku z hlediska komunikace mezi pedagogem humanitního
zaměření a jeho studenty technického zaměření. Proto vytypuji, ve kterých rysech je
studentská skupina homogenní a dále, ve kterých z těchto sledovaných rysů se odlišuje od
humanitně zaměřeného pedagoga. Na základě vlastní zkušenosti i na základě jejího srovnání
se zkušenostmi kolegů jsem dospěla k názoru, ţe právě tyto odlišnosti a jejich nerespektování
způsobují poruchy v pedagogické komunikaci. O pojmu pedagogická komunikace uvaţuji
v širším kontextu sociálního styku, kdy kromě vlastní komunikační sloţky zahrnuje téţ sloţku
percepční a interaktivní.
2 Vymezení cílové skupiny a její společné znaky
Studenti ČVUT (předpokládám, ţe i ostatních technických vysokých škol) netvoří, co se
všech osobnostních rysů týče, sourodou skupinu. Přesto se v určitých rysech jiţ při vstupu na
vysokou školu a fakultu shodují, jinak by nebyli schopni zvolený obor úspěšně absolvovat.
A to ať se jedná o vlastnosti dané genetickou výbavou nebo získané v dosavadním
socializačním procesu. (Ti z nich, pro které byla volba oboru studia úplným omylem, řady
svých kolegů předčasně opouštějí.) Během studia na stejné vysoké škole, fakultě, oboru, jsou
spolu dále společně ovlivňováni a formováni. Nejenţe se shoduje věcný obsah učiva, které si
77
osvojují, ale proţívají stejné situace a získávají zkušenosti společně. V průběhu výukového
procesu tak dochází k tomu, ţe o určitých jevech uvaţují podobným způsobem a téţ podobně
formulují myšlenky. Tuto skutečnost potvrzuje i to, ţe mezi i studenty jednotlivých fakult
ČVUT lze vysledovat specifické rysy studentů jednotlivých fakult a oborů a existenci celých
studentských subkultur. Nelze samozřejmě paušalizovat. S trochou nadsázky lze ale říci, ţe
zkušený a sociálně vnímavý pedagog můţe být po určité době působení ve skupině studentů
schopen určit, ze které fakulty (případně oboru) jsou tito studenti, kdyby mu jejich příslušnost
byla zatajena.
Při znalosti a zohlednění těchto specifik lze „nastavit“ pedagogickou komunikaci takovým
způsobem, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Naopak, lze výrazně posílit
interaktivní (vztahovou) stránku sociálního styku.
V následujících kapitolách se zaměřím na vztah mezi pedagogem a jeho studenty, a téţ se
budu podrobněji věnovat vlastní komunikaci. Obě tyto sloţky spolu úzce souvisí a někdy se
prolínají.
3 Vztahová sloţka pedagogické komunikace
Posuzování pedagoga je silně provázáno s očekáváními, která si studenti do předmětu
přinášejí. Ačkoli se u jednotlivých studentů různí [viz podrobněji 3], jedno mají společné.
Společenskovědní předměty budou – aţ na výjimku hraničních oborů, např. ekonomicky
zaměřené obory jednotlivých fakult – předměty přinášející nikoli profesní, nýbrţ tzv. klíčové
kompetence. Jsou studentovi uţitečné tím, ţe mu přidávají něco navíc k jeho odbornosti.
Student uvaţuje pragmaticky aţ troufám si pouţít slova utilitárně, chce být o vyuţitelnosti
přednášených fakt a trénovaných dovedností přesvědčen.
Nebezpečím pro kladné přijetí předmětu a s ním i jeho pedagoga je tzv. předmětový
perfekcionismus [1]. Pro pedagoga je proto nutností vzít zřetel na celý studijní program
a předpokládaný profil absolventa oboru. Musí přijmout fakt, ţe nevychovává
společenskovědní odborníky-specialisty, nýbrţ, ţe jeho působení obohacuje odborníky jiné
specializace. Penzum teorie, které je v očích pedagoga minimem, je větší neţ studentovy
představy i reálné potřeby. Vyhraněně technicky orientovaný student se zajímá v první řadě
o aplikaci, nikoli o společenskovědní teorii. Snaha předat mu vše, čím disponuje sám
pedagog, je v dané situaci spíše kontraproduktivní. Další vysledovanou vlastností společnou
většině těchto studentů je jistá netrpělivost co se týče uplatňování nabytých znalostí a hlavně
dovedností. K osvojování informací a dovedností, jejichţ vyuţití je ve aţ vzdálenějším
časovém horizontu, nebývá motivace. Najdou se ovšem i jedinci, které baví získávat nové
kompetence pro věc samu.
Podobně jako rozsah učiva je třeba přizpůsobit i ozřejmování souvislostí na úrovni
návaznosti konkrétních přednášek a cvičení. Z vlastní zkušenosti si pamatuji, jak jsem
v začátcích působení mezi techniky (v dobré víře, ţe z daných moţností volím tu nejlepší)
uspořádala sled jednotlivých témat rétoriky způsobem od detailů k celku. Mnozí studenti však
při tomto systému ztráceli motivaci. Celek byl pro ně v nedohlednu.
Práce s nesourodou skupinou, kde se sejdou studenti s velmi rozdílnou úrovní motivace
i vstupních znalostí a dovedností je pedagogicky velmi náročná. Motivovaní a odborně zdatní
studenti jsou pro pedagoga opravdovým „poţehnáním“, pokud je schopen zapojit je jako
vlastní spolupracovníky, aniţ by jim tím ovšem poskytoval neţádoucí pocit nadřazenosti nad
jejich kolegy. Mimořádně schopní studenti jsou ochotni spolupracovat, jestliţe jim účast
v předmětu přináší potěšení a nové podněty. Na druhou stranu není moţné věnovat se pouze
této skupině, která nebývá v početní převaze. Organizaci výuky v takové skupině pak je v
78
určitém ohledu ještě sloţitější neţ v malotřídce, protoţe je třeba nejenom zaměstnávat několik
skupinek na různé odborné úrovni, ale ještě docílit, aby kooperovaly. Výjimečně se objeví i
horlivý student, který ve snaze vylepšit si klíčové kompetence, načerpal jiţ dříve z různých
zdrojů velké mnoţství značně neuspořádané teorie, ve které se ale neorientuje. Chce své
znalosti uplatňovat při výuce a celá skupina ho pak vnímá nejčastěji jako rušivý element. Je
na pedagogovi, aby se značným taktem celou záleţitost usměrnil.
Dalším problémem mezi humanitním pedagogem a jeho technickými studenty můţe být
rozdílnost v typu myšlení [2] a ve stylu i v organizaci učení. Slovesně orientovaní jedinci
obvykle přináleţejí k tzv. sluchovému typu a přemýšlejí v pojmech, zatímco technici inklinují
spíše ke zrakovému vnímání světa. Vizuální pomůcky vyţadují nejenom proto, ţe
dataprojekce se stala standardním formátem výukových projevů, ale i proto, ţe snímky
s grafikou vnímají lépe neţ pouze psané nebo dokonce mluvené slovo. Sluchový typ nechápe,
proč má i nepříliš obsaţný a jasně strukturovaný projev zobrazovat diagramaticky – například
myšlenkovými mapami. Naopak – samo grafické vyjádření ho stojí značné úsilí.
Nezanedbatelným psychologickým činitelem ve vztahu pedagog – student je věk. Zatímco
na univerzitách humanitního zaměření bývají ceněny zkušenosti a zralost, studenti
technických škol pociťují ke dříve narozeným vyučujícím spíše despekt. Nesporné je, ţe
informace v technickém světě rychle zastarávají. Na současných studentských preferencích se
bohuţel negativně podepsala nedostatečná inovace některých předmětů nebo i celých
studijních oborů (často i nepruţnost některých konkrétních vyučujících, kteří sami prudký
vývoj vědy a techniky nezachytili). Důsledkem toho mají mladší vyučující při budování
vztahu se studenty zpočátku výhodu. Moţným způsobům vyrovnávání handicapu
biologického věku se v různých souvislostech budu věnovat dále.
Nadpoloviční část studentů technických univerzit tvoří muţi. Na tomto stavu se výraznou
měrou podílejí zvláště některé fakulty (FEL), kde nepoměr mezi studenty a studentkami
výrazně ovlivňuje sociální klima. Gender faktor tak tomto prostředí působí silněji u mladých
vyučujících ţen, kdy dle se aktuální situace můţe pro ně stát jak výhodou, tak nevýhodou.
Na závěr této kapitoly se bohuţel musím zmínit o přetrvávajícím negativním jevu, který se
však naštěstí postupem doby umenšuje. Občas nepříznivě působí na studenty i někteří
pedagogové odborných předmětů, kteří sami o potřebě zařazení společenskovědních předmětů
do studijních plánů technické univerzity nejsou přesvědčeni, a kteří tento svůj postoj veřejně
deklarují. V tomto případě je šíření osvěty mezi studenty obtíţnější.
4 Vlastní komunikační sloţka pedagogické komunikace
Komunikace je významnou sloţkou sociálního styku, obzvláště pak v předmětech, které
jsou „komunikací o komunikaci“. Podílí se nejen na vývoji vztahu mezi studentem a
pedagogem, ale ovlivňuje téţ postoj studenta k předmětu jako takovému. Na základě
vlastního pozorování, studia studentských prací i výsledků anket a dalších šetření mezi
studenty jsem dospěla k názoru, ţe vztah k předmětu a vztah k pedagogovi spolu více souvisí
právě u předmětů společenskovědních. Právě proto, ţe kromě fakt, která by se dala získat
i zprostředkovaným způsobem, se předávají i dovednosti, které se dají získat pouze
bezprostředně, právě těchto předmětů velmi záleţí na způsobu komunikace.
Pedagogická komunikace se odehrává v institucionálním prostředí. Jako taková podléhá
různým pravidlům, která jsou zčásti kodifikována, zčásti se jedná o nepsaná pravidla a
konvence. Tento rámec je však stále ještě dost široký na to, aby uvnitř něj mohl pedagog
zapůsobit jako individualita v dobrém i špatném smyslu.
Některé komunikační situace oscilují na hranici mezi formálností a neformálností.
79
Z vyučovacích forem na vysokých školách to jsou ty, kde pedagog pracuje s malou
skupinou posluchačů, tedy cvičení a semináře. Student od pedagoga očekává, ţe na jedné
straně dostojí své sociální roli zástupce instituce, a ţe bude vystupovat kultivovaněji neţ on
sám. Na druhé straně nelibě přijímá příliš škrobené vystupování. To navíc brání navázání
uţšího kontaktu a lepšího vztahu, který lze nejlépe navázat právě v malé skupině v dialogu.
Osobně se mi osvědčilo uţívání zběţného výslovnostního stylu při co největší moţné
interaktivitě. Tyto „malé formy“ jsou pro pedagoga téţ moţností proniknout do myšlení
studentů a poznat jejich názory a postoje. Nalezení rovnováhy mezi přílišnou familiárností a
nespisovností na jedné straně a přílišnou oficialitou na straně druhé činí tento styl tak
obtíţným.
Rysy oficiality a formálnosti vykazují jiţ z podstaty svého charakteru přednášky. Samotná
komunikační situace (velké prostory, velký počet posluchačů) si ţádá neutrální výslovnostní
styl s pomalejším tempem přednesu a převaţující monologičností – i kdyţ samozřejmě
občasné interaktivní vstupy a jiná zpestření jsou uţitečným prostředkem. Sledovat však
individuálně reakce jednotlivých posluchačů není moţné. Zkušenosti získané na cvičeních
však mohou výrazně napomoci k tomu, aby i přednáška byla adresná přesně pro danou
cílovou skupinu. Z tohoto důvodu se domnívám, ţe přednášející by kromě vlastních
přednášek měli vést i některé cvičení, jestliţe rozsah předmětu zahrnuje obě formy.
Pro účinnou komunikaci se studenty je třeba napojit se na jejich jazyk. Nemyslím tím
otrocké přejímání všech frází a slangových výrazů, ale proniknutí do způsobu, jímţ
prostřednictvím jazyka přemýšlejí. Z tohoto důvodu povaţuji za nezbytné, aby pedagog
společenskovědních předmětů získal vhled do oboru studia – a tím i do myšlení – svých
posluchačů. Uvedu některé příklady z vlastní praxe:




V předmětu Profesní prezentace, jenţ je z větší části zaměřen na písemný projev,
potřebuji osvětlit problém převodu sloţitého přediva jevů, fakt a dějů do lineárního
tvaru textu. Nejúčinnější a zároveň nejrychlejší je přirovnání sítě souvislostí k
internetovému hypertextu s moţností „proklikávání“ mezi jednotlivými vlákny skrze
odkazy. Ačkoli mi osobně dodnes připadá absurdní přirovnání „svět je jako internet“
namísto mnou vnímaného pocitu, ţe „internet je jako svět“, je ze všech zatím
vyzkoušených způsobů nejefektivnější.
V předmětech zaměřených na psychologii je zapotřebí objasnit vztahy mezi
vlastnostmi vrozenými a získanými. Ačkoli opět osobně mi dodnes vadí přirovnávat
člověka ke strojům a přístrojům (a neopomínám při výkladu předeslat, ţe se jedná o
účelovou analogii), nejúčinnější je přirovnání genetické výbavy k hardwaru a produkty
socializačního procesu k dokoupenému softwaru.
Při uvádění příkladů ze situací běţného ţivota jsem se snaţila pojmenovávat uváděné
osoby konkrétními jmény. Dle vlastního myšlení jsem soudila, ţe příklad tím bude
názornější. Posléze mne však studenti ujistili, ţe dávají přednost (dle mého názoru
neosobnímu) označování „osoba A, osoba B“, protoţe jsou tomuto způsobu zvyklí z
odborných předmětů.
V přednáškách předmětu Profesionální komunikace jsem při demonstraci některých
jevů z oblasti nonverbální komunikace pouţila profesionální loutky. Odezva od
studentů informačních technologií se velmi různila. Část jich přijala rekvizity s
nadšením, u části vzbudily velmi záporné pocity. V povědomí těchto studentů figurují
loutky pouze jako hračky pro předškolní děti.
Proniknutí do jazyka a myšlení je téţ skvělým pomocníkem pro dříve narozené pedagogy
při překonávání generační bariéry a při navazování neformální stránky vztahu. Studenti
nepoţadují od pedagoga, aby se choval a myslel jako oni, ale poţadují, aby se zajímal o to,
80
jak ţijí a jak myslí.
Nejpřesvědčivějšími důkazy o uplatnitelnosti společenskovědních předmětů jsou autentické
příklady z praxe a zvláště týmová práce na případových studiích. Jsou jim vodítkem, ze
kterého zpětně dovozují teorii, uvaţují induktivním způsobem. Osobně já – stejně jako mnoho
mých humanitně orientovaných kolegů – mám tendenci postupovat obráceně, ale studentům
takový postup nevyhovuje. Opět příklad z praxe:

Po sloţení zápočtu ze sociální psychologie zanechali někteří studenti v učebně vlastní
poznámky, ze kterých se připravovali. Jejich zkoumáním jsem zjistila, ţe jednotlivé
tematické okruhy (otázky) si v drtivé většině připomínali právě konkrétním případem
nebo hrou, na kterých jsme je demonstrovali.
Samotné objasňování potřebnosti společenskovědních předmětů pro techniky provádím na
obráceném příkladu – totiţ nutnosti základů technických věd pro vyhraněně humanitně
orientované typy. Představa spolupráce s přístrojově negramotným jedincem přesvědčí mnohé
původně zaryté odpůrce humanity, ţe vzájemné mezioborové obohacení je v dnešní
společnosti nutností.
Vnímavost pro texty mluvené i psané se u jednotlivých studentů liší. Obvykle jim nečiní
problém text správně pochopit, horší uţ je schopnost srozumitelně jej reprodukovat.
Jazykovou citlivost lze tréninkem značně vylepšit i u výrazně úzce technicky zaměřených
studentů. Všichni například velmi citlivě vnímají nadbytečné módní uţívání některých slov
zvláště v bulvárních médiích a snaţí se od bulváru distancovat. Studenti s citem pro jazyk se
i na technicky zaměřených vysokých školách občas baví psaním zdařilých parodií textů s
hojným vyuţíváním módních přejatých slov [4].
5 Závěr
V příspěvku dokumentuji na příkladu z praxe, ţe výuka studentů technických vysokých
škol přenositelným dovednostem vyţaduje speciální pedagogickou komunikaci, protoţe se
jedná o specifickou cílovou skupinu. Ukazuje se, ţe uţitím vhodných přístupů lze studenty
motivovat k získávání přenositelných dovedností a docílit při výuce dobrých výsledků.
[1] DOBROVSKÁ, D.: Psychologie pro techniky. Praha, ČVUT 1993
[2] MCDERMOTT, I., O´CONOR,J.: NeuroLingvistické Programování v manaţerské praxi.
Praha, Management Press 1999
[3] SCHMIDTOVÁ, M.: Výuka komunikačních dovedností studentů a doktorandů na ČVUT
v Praze. In: Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu. Liberec, VÚTS Liberec 2009
[4] SCHMIDTOVÁ, M.: Vliv globalizace na uţívání výpůjček v češtině u studentů ČVUT.
In: Veda a technika v procese globalizácie a humanizácia vzdelávania na technických
univerzitách. Stavebná fakulta STU v Bratislave, Bratislava 2009
81
ROLE VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ V OBLASTI SOCIÁLNÍHO
PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE
THE ROLE OF RESEARCH WORKERS IN SOCI ENTREPRENEURSHIP
IN THE CZECH REPUBLIC
Jaroslava Syrovátková
Technická univerzita v Liberci, Ekonomická fakulta, katedra podnikové ekonomiky
[email protected]
Abstrakt
Sociální podnikání se stává v České republice stále sledovanější oblastí. Řada odborníků se
zabývá zkoumáním role sociálních podniků ve společnosti a to na nejrůznější úrovni.
Příspěvek se zabývá problematikou vytváření výzkumných platforem pro tuto oblast. Jako
byla do roku 2006 NESSEA a od roku 2009 TESSEA, jejichţ výstupem byly mimo jiné i
vytvořené standardy sociálního podnikání a sociální firmy. Do výzkumu byli, a jsou zapojeni,
akademičtí pracovníci a pracovníci, kteří jsou zakladateli sociálních podniků, nebo v těchto
podnicích sami pracují. Význam sociálního podnikání si uvědomují i jednotlivá ministerstva,
která se touto problematikou začala zabývat především v souvislosti s narůstající
hospodářskou krizí, jako jednou z moţností východisek z této krize. Řada lidí se cítí velmi
silně ohroţena sociálním vyloučením ze společnosti a to zejména ti, kteří jsou určitým
způsobem handicapováni na trhu práce. Činnost výzkumných pracovníků v této oblasti můţe
výrazně napomoci v řešení vytváření pracovních příleţitostí i pro tyto marginalizované
skupiny obyvatelstva.
Klíčová slova: Sociální podnikání, sociální podnik, standardy sociální firmy.
Abstract
Recently the social entrepreneurship becomes more observed in the Czech Republic. Many
experts are engaged in researching the roles of social enterprises in the community from
various points of view. This study is focused on the issue of establishment of the research
platforms in this area, similar to NESSEA (before 2006) and TESSEA (since 2009) that among others - brought the social entrepreneurship and social enterprise standards. Academic
experts and those who either established or worked for social enterprises were involved in the
research. The importance of social entrepreneurship is well appreciated by various state
departments that started to be concerned in social entrepreneurship especially in relation to the
mounting economic crisis as it represents one of the ways out of the crisis. Many people feel
considerably jeopardized by social exclusion from the community - especially those who are
handicapped in the labor market. The active approach by research teams in this field may
considerably facilitate creation of job opportunities for such marginalized groups of
population.
Key words: Social entrepreneurship, social enterprise, social enterprise standards.
82
Úvod
V České republice sehrávají lidské zdroje, které působí v oblasti sociální ekonomiky,
sociálního podnikání a sociálních podniků významnou roli. Svým působením pomohli,
ve spolupráci s vědeckými pracovníky, definovat nové pojmy z oblasti sociální ekonomiky
a umoţnili její zavedení do praxe.
Koncept sociální ekonomiky nabízí nové způsoby řešení problematiky přístupu
znevýhodněných skupin obyvatel na trh práce. Snaţí se nalézt skupinám obyvatel, které jsou
sociálně vyloučené ze společnosti nebo jsou sociálním vyloučením ohroţené, uplatnění
na trhu práce a umoţnit jim plnohodnotné proţití ţivota zaloţené na prosperitě vycházející
z výdělku za práci. [3]
1 Koncept sociálního podnikání
Definování sociální ekonomiky, subjektů sociální ekonomiky a jejich společných
základních hodnot můţeme vysledovat v původních členských zemích Evropské unie,
jiţ zhruba od poloviny 80. let minulého století. V této době byla vydána Národní radou
pro vztahy mezi vzájemnými společnostmi, druţstvy a asociacemi Charta sociální ekonomiky,
ve které je sociální ekonomika popisována jako „skupina organizací, které nepatří
k veřejnému sektoru, jsou demokratické a mají zvláštní reţim přerozdělování zisků pro účely
svého dalšího rozvoje a zlepšování sluţeb pro své členy a pro společnost.“ [7]
V právním řádu České republiky, obdobně jako v dalších státech Evropské unie, nemá
vymezení pojmů sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik oporu
a neexistuje dokonce ani ţádný široce akceptovatelný jednotný výklad těchto pojmů.
Významným podnětem pro vytvoření jednotné definice v českém prostředí byl vstup České
republiky do Evropské unie, kdy se otevřely nové cesty řešení celospolečenských problémů,
týkajících se růstu nezaměstnanosti, sociálního vyčleňování osob, globalizace či ohroţení
ţivotního prostředí. Z tohoto důvodu vznikla potřeba stanovit jednotnou definici, která by
byla pouţitelná pro potřeby čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Pro vymezení
pojmu sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik se klíčovým nástrojem stal
princip tématického přístupu, který spočívá ve vzájemné spolupráci lidí zajímajících
se o problematiku rovných příleţitostí pro znevýhodněné skupiny obyvatel na trhu práce. [8]
1 NESSEA
V rámci projektu Iniciativy Společenství EQUAL byla v roce 2006 ustavena Národní
tematická síť C „Posilování sociální ekonomiky, zejména komunitních sluţeb“ (dále jen NTS
C). Do této skupiny byly přizváni všichni ti, kteří se zabývají problematikou sociální
ekonomie, aby mohli přispět k naplnění hlavního cíle skupiny, jimţ bylo zformulování široce
akceptovatelných definic pojmů sociální ekonomika, sociální podnikání a také vytvoření
základních principů a standardů sociálních podniků v podmínkách České republiky. V roce
2007 vznikla Národní expertní skupina pro sociálně-ekonomické aktivity (NESSEA), jejímţ
úkolem bylo stanovit právě tyto principy. [6]
Pracovní skupina NESEA vytvořila první definici sociální ekonomiky v České republice,
která byla velmi široká a to především z toho důvodu, aby nesvazovala a neomezovala
aktivity lidí a podniků, protoţe sociální ekonomika by měla vyrůstat zdola, ze svobodné
aktivity lidí a ne být svázána institucionálním sektorem. Politická podpora by měla přijít aţ po
určitém čase. Podle této definice je sociální ekonomika chápána „Jako souhrn autonomních
soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichţ cílem je sluţba členům
nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika
83
je orientována na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudrţnosti a místního rozvoje.
Vznikají a rozvíjí se na konceptu trojího principu – ekonomického, sociálního
a environmentálního. Sociální ekonomika umoţňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje
regionu. Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je ţádoucí, není však primárním cílem.
Případný zisk je přednostně uţíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity.
Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků
do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma
subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principálním je sledování obecně prospěšných
cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace
podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování.“ [1]
V sociální ekonomice dochází k sociálnímu podnikání, které je uskutečňováno sociálními
podniky. Pracovní skupina vymezila tento následujícím způsobem: „sociální podnikání řeší
prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti,
sociální soudrţnosti a místního rozvoje. Svou činností podporuje solidární chování, sociální
začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním
trvale udrţitelného rozvoje.“ [1]
Pracovní skupina NESSEA také definovala pojem sociální podnik. „Sociálním podnikem
se rozumí podnikající organizace jakékoli právní formy, která vzniká za účelem řešení
vybraného sociálního problému. Její podnikatelskou aktivitu lze chápat jako prostředek
(ve smyslu „vehicle“), který slouţí k dosaţení či naplnění sociálního a/nebo
environmentálního cíle.“ Sociální podnik se neliší nejen od klasických trţních podniků,
ale odlišuje se i od neziskových organizací. Do středu zájmu podnikatelských aktivit
sociálního podniku se nedostává pouze vidina zisku jako u běţných trţních podniků. I kdyţ
i ten je velmi důleţitý pro sociální podnik, protoţe je pouţíván k reinvestování do společnosti
(komunity). Ani jeho hlavním cílem není angaţovanost v dobročinných aktivitách nebo
přerozdělování finančních toků jako v nadacích.
Potřeba rozpoznat sociální firmu v českém prostředí vyvinula tlak na stanovení standardů
sociální firmy, které by umoţnily odlišení sociálních firem od dalších modelů zaměstnávání
znevýhodněných osob. České standardy sociální firmy jsou inspirovány britskými principy,
a zaměřují se v prvé řadě na definování klíčových charakteristických znaků sociální firmy
a shrnutí základních hodnot, ke kterým se sociální firmy hlásí. Sociální firma je podobná
běţné firmě tím, ţe vyvíjí podnikatelskou činnost za účelem dosaţení svého ekonomického
cíle – zisku. Vedle tohoto cíle se však sociální firma snaţí naplnit i svůj sociální cíl, kterým
je zaměstnávání lidí s handicapem. Právě těmto lidem, pro něţ je charakteristické, ţe mají
potíţe při hledání vhodného uplatnění na trhu práce, chtějí sociální firmy nabídnout
zaměstnání v kvalitním pracovním prostředí, ve kterém je upraveno pracoviště s ohledem
na jejich handicap. Zato však poţadují po svých zaměstnancích maximální vyuţití jejich
schopností a dovedností.
Ve standardech sociální firmy z roku 2007, navrhuje pracovní skupina tuto definici sociální
firmy: „Sociální firma je konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běţném trhu,
jehoţ účelem je vytvářet pracovní příleţitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce a k tomu
jim poskytovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu.“ Sociální firma tedy sleduje
dva hlavní cíle, a to podnikání a zaměstnávání osob znevýhodněných na běţném trhu práce.
84
2 TESSEA
TESSEA neboli tematická síť pro rozvoj sociální ekonomiky v České republiky
je názorovou platformou právnických a fyzických osob, kteří chtějí podporovat rozvoj
sociálního podnikání v ČR. Jde o skupinu, která dlouhodobě spolupracuje na sbliţování
názorů, shromaţďuje informace a praktické zkušenosti z uskutečněných projektů v zahraničí
a ČR. Posláním TESSEA je vytvoření modelu infrastruktury pro rozvoj sociálního podnikání
na našem území, zvýšit informovanost o problematice a poskytovat podporu sociálním
firmám. Hlavním cílem TESSEA je sdruţovat a společně zastupovat zájmy svých členů
a příznivců a podporovat a rozvíjet jednotlivé oblasti. Členem platformy se můţe stát jakákoli
právnická či fyzická osoba působící na území ČR, která souhlasí se statutem a cíli platformy
a splní podmínky členství. K 21. 12. 2009 měla TESSEA celkem 97 členů, z toho 55
fyzických osob a 42 právnických osob. [5]
TESSEA zahájila 1. 6. 2009 projekt na podporu sociálního podnikání, který je financován
z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu
Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR a jehoţ realizace by měla být ukončena
30. 11. 2011. V rámci projektu bylo vytvořeno 5 pracovních skupin – pracovní skupina
definice, pracovní skupina komunikace, pracovní skupina finance, pracovní skupina
vzdělávání a pracovní skupina měření. Tyto skupiny při svých výzkumech spolupracují
se dvěma mezinárodními partnery: School for Social Entrepreneurs z Velké Británie
a Universita Mateja Bela ze Slovenské republiky. Veškeré výsledky své práce budou postupně
předkládat k širší diskuzi v rámci TESSEA. Celkovým výstupem by měla být studie
o infrastruktuře sociální ekonomiky v ČR s doporučeními. Velkým snem je pak také vznik
jedné zastřešující organizace pro sociální ekonomiku a sociální podnikání. [5]
Pracovní skupiny, které vznikly v rámci TESSEA plní řadu úkolů. Pracovní skupina
definice se pokusí o vytvoření jednotných definic sociální ekonomiky, sociálního podnikání
a sociálního podniku v českém prostředí. Bude zkoumat zahraniční pojmy, definice
a standardy a snaţit se je aplikovat na ČR. Je nutná shoda v právních formách českého
sociálního podniku a určení jeho charakteristických rysů. Skupina bude usilovat také o změnu
legislativy ve prospěch sociální ekonomiky. Úkolem pracovní skupiny komunikace je změnit
postoj veřejnosti k sociální ekonomice a sociálnímu podnikání. Je třeba zvýšit informovanost
společnosti o této problematice a „připravit půdu“ pro budování infrastruktury pro jejich
rozvoj. Skupina bude pracovat s výstupy ostatních pracovních skupin, které se bude snaţit
propagovat při jednání s médii a veřejností. [mainstreamingová strategie]
Cílem pracovní skupiny financování je zmapovat moţnosti financování sociálních podniků
v ČR. Postupně bude zkoumat veškeré finanční nástroje, jako jsou podpůrné finanční nástroje
a mechanismy veřejného sektoru, dotace, komerční bankovní produkty, nebankovní finanční
produkty a ostatní finanční produkty. Pracovní skupina vzdělávání má za úkol navrhnout
optimální podobu podpory sociálním podnikům v ČR ve 3 základních oblastech: vzdělávání,
poradenství a asistence. Základem je analýza infrastruktury ve Velké Británii a její porovnání
s našimi podmínkami.
Pracovní skupina měření se potýká s nejtěţším úkolem. Jejím cílem je navrhnout metody
měření dopadů sociálního podnikání, které jsou vyuţitelné pro ČR. Musí zpracovat přehled
způsobů a metod vyuţívaných v zahraničí, prozkoumat jejich vyuţitelnost v našich
podmínkách a pokusit se je aplikovat. Skupina tedy vybere jeden konkrétní český sociální
podnik, na kterém realizuje pilotní měření dopadů sociálního podnikání a zpracuje souhrn
praktických poznatků a doporučení týkající se tohoto měření. [5]
85
3 Měření sociální hodnoty
Zatím není k dispozici jednotná metodika, která by umoţnila měřit a utřídit sociální
hodnotu. Za pomoci mnoha výzkumných skupin celého světa bylo prozatím vyvinuto několik
nástrojů pro měření sociální hodnoty organizace. V dnešní době jich existuje kolem dvou
desítek a kaţdá organizace si můţe sama vybrat, kterou metodu pouţije pro své zhodnocení.
Mezi tři nejvíce pouţívané patří poměrně nové metody, které jsou v poslední době často
diskutovány. Jedná se o jakostní normu Star social firm, metodu LM3 a SROI.
3.1 Star Social Firm
Star Social Firm představuje první jakostní normu, která je vyvinuta pro sektor sociálního
podnikání společenstvím Social Firms UK a SFEDI (Iniciativa pro rozvoj malých firem).
Tato norma umoţňuje zaměstnancům a zákazníkům rozpoznat vysoké kvality sociální firmy,
jejích obchodů, produktů a sluţeb. Firmy, které tuto jakostní normu pouţívají,
mají prosperující obchody a jejich zaměstnanci jsou spokojeni se svou prací. Metoda se snaţí
především umoţnit firmám, aby zjistily, zda jsou skutečně sociálními firmami, poskytnout
informace těm, kteří by si chtěli zaloţit sociální firmu, ukázat úroveň profesionálnosti
interním i externím stakeholdrům, ujistit zákazníky, ţe sociální firma je schopna
ţivotaschopného obchodu, je dobrým zaměstnavatelem a dodavatelem a má pozitivní dopad
na společnost.
Mezi přínosy této normy patří to, ţe vystupuje jako jakási nezávislá schvalovací známka
pro zaměstnance i pro potenciální zákazníky, pomocí dobře rozpoznatelného systému řízení
jakosti můţe dobře demonstrovat odpovědnost, pokrývá rozsáhlou škálu poţadavků,
rozpoznává systémy řízení, které podporují účinné pracování, efektivnější plánování,
monitorování a hodnocení systémů. O Star Social Firm můţe poţádat jakákoli sociální firma,
která má zájem o pouţívání jakostní normy. Její pouţití vyţaduje podporu všech členů
organizace včetně jejích zaměstnanců. Firma musí spolupracovat s dobrými daňovými poradci
a počítat s tím, ţe dosaţení této jakostní normy není vůbec jednoduché. Stojí to čas a velké
úsilí. Norma je navíc určena pouze pro speciální typ sociálních podniků a netýká se tedy
celého terciálního sektoru. Musí se jednat o sociální firmu, která má minimálně dvouleté
obchodní záznamy. Pokud se firma rozhodne zaţádat o jakostní formu, musí nejprve tento
nápad prodiskutovat se svými zaměstnanci a získat tak jejich podporu. Dále je nutné ustanovit
skupinu, která bude odpovědná za vedení aplikačního procesu. Tato skupina si pečlivě
prostuduje veškeré materiály týkající se normy a bude postupně informovat všechny
zaměstnance o probíhajícím procesu. [4]
3.2 Lokální multiplikátor 3 (LM3)
Lokální multiplikátor 3 vyvinuli výzkumníci z nezávislého londýnského institutu NEF
(New Economics Foundation) a okamţitě ho testovali na několika britských komunitách
z různých ekonomických sektorů. Díky této metodě můţeme pozorovat, jak peníze v místní
ekonomice kolují a jak se vyuţívají. Nejlepší samozřejmě je, pokud peníze zůstávají v místní
ekonomice co nejdéle a nepřesouvají se mimo region. Zájem na tom má jak stát, podniky a
organizace, tak i jednotlivci ţijící v dané lokalitě.
Metoda LM3 byla vyvinuta jako jednoduchý a srozumitelný nástroj pro měření vlivu
organizace a její iniciativy na místní ekonomiku. Představuje velice rychlý a poměrně snadný
způsob, jak upozornit na místa, kde můţe organizace zlepšit svou činnost. Lokální
multiplikátor ukazuje, nakolik se peníze, které organizace či jiná ekonomická jednotka vydá,
pouţijí v regionu a na kolik slouţí jako zdroj příjmu pro jiné místní organizace (zejména
dodavatele) a místní lidi (zejména zaměstnance). [2]
86
Lokální multiplikátor 3 mohou pouţívat jakákoli instituce (firma, nezisková organizace,
sociální podnik) bez ohledu na odvětví či velikost. Jedná se hlavně o organizace,
které se snaţí pochopit a prokázat jejich vliv na místní hospodářské oţivení a usilují
o udrţitelný regionální rozvoj. Tato metoda potřebuje vedoucího, nejlépe interního
pracovníka (ale můţe to být i externí pracovník či celá organizace). Vedoucímu stačí pouze
základní matematické znalosti. Musí umět pracovat s pojmy, jako jsou např. obrat, reţie či
platy a musí mít přístup k finančnímu účetnictví. Dále je důleţité, aby měla organizace dobré
vztahy se svými dodavateli a zaměstnávala pracovníky, kteří budou zkoumáni jako součást
procesu. Mnoţství času, který jednotlivé organizace stráví procesem měření, se velmi liší. [4]
3.3 Sociální návratnost investic (SROI)
Tato metoda je vyvinuta z klasické analýzy nákladů a výnosů a pomáhá organizacím
pochopit a řídit svou sociální, environmentální a ekonomickou hodnotu, kterou vytvářejí.
Dokáţe vyčíslit míru společenské hodnoty, která byla vytvořena, ve srovnání s investicemi,
které byly nutné k dosaţení tohoto cíle. Můţe být pouţita jako nástroj pro stragetigecké
plánování a zlepšování, pro komunikaci dopadů a přitahování investorů nebo pro investiční
rozhodování. Analýza pomáhá například pochopit a maximalizovat sociální hodnotu,
znázornit důleţitost spolupráce s jinými organizacemi a lidmi a identifikovat společné
východisko mezi tím, čeho chce dosáhnout organizace a tím, čeho chtějí dosáhnout její
investoři. [4]
V rámci SROI rozlišujeme 3 klíčové prvky: přístup zúčastněných stran (stakeholdrů),
mapu dopadů (Impact map) a odhad hodnoty, která by vznikla i bez zásahu organizace.
Proces zahrnuje zapojení všech zúčastněných stran. Kaţdý stakeholder identifikuje své vlastní
cíle nebo to, čeho chce dosáhnout. To umoţní vytvořit společné cíle a provést SROI analýzu
pro kaţdou ze zúčastněných stran. SROI analýza můţe mít několik různých forem. Můţe
obsahovat sociální hodnotu vytvořenou celou organizací nebo se soustředit pouze na jeden
specifický aspekt (směr) práce v organizaci. Můţe být uskutečněná převáţně pro
vnitropodnikové pouţití, popřípadě můţe být vedena pro externí výzkum. Existují dva typy
SROI, jednak tzv. předpověď, která předem určuje, jaká sociální hodnota bude vytvořena,
pokud se aktivity setkají s jejich zamýšlenými výstupy. Je uţitečná hlavně ve fázi
strategického plánování aktivit. Můţe pomoci zhodnotit, který uchazeč nebo nabízející je
vhodný pro vytvoření největší hodnoty. Druhým typem SROI je tzv. zhodnocení, které se
ohlíţí do minulosti (je vedeno retrospektivně), tzn., ţe je zaloţeno na skutečných aktuálních
výsledcích, které uţ se uskutečnily. Můţe být pouţita ke sledování výkonů úspěšného
uchazeče nebo dodavatele.
SROI můţe pouţívat řada organizací napříč terciálním, veřejným a soukromým sektorem.
Organizace terciálního sektoru a soukromé podniky, které vytvářejí sociální hodnotu,
mohou pouţívat SROI jako nástroj managementu pro zlepšení výkonu, formování výdajů
a zvýraznění přidané hodnoty. Pokud organizace prodává široké veřejnosti, do veřejného
sektoru nebo do ostatních podniků, můţe pouţít pro analýzu hodnoty vyplývající
z obchodních činností. SROI mohou pouţívat i organizace vyvíjející veřejnou politiku,
pro kterou je zjišťování sociální hodnoty důleţité. Například se můţe pouţít pro srovnávání
hodnoty, kterou přinese investování do společenství, které se soustředí na podporu trestů
pro delikventky, na rozdíl od případu, kdy jsou tito lidé ihned posláni do vězení. I kdyţ je
metoda navrţena tak, aby ji mohly pouţívat i malé organizace, vyţaduje základní úroveň
znalostí s měřením výsledků, které se běţně vyskytují v dobře zavedených organizacích.
Analýza SROI by měla být vedena členem organizace, který pracuje na pozici seniora. Tento
vedoucí by měl mít přístup k informacím o činnosti celé organizace. Aby se mohlo s analýzou
začít, je třeba alespoň základní povědomí o výsledcích v organizaci. Dovednosti s měřením
87
dlouhodobých výsledků proces značně zjednoduší. Určit přesnou časovou náročnost analýzy
je velice obtíţné, protoţe je značně proměnlivá. Záleţí na mnoha faktorech včetně rozsahu
analýzy, kvalitě sesbíraných informací, na výběru vhodného vedoucího a na jeho odborné
způsobilosti při zpracování dat a také na tom, zda je zpráva určena k interním či externím
účelům. [5]
Závěr
Sociální ekonomika spočívá v činnosti organizací jak veřejných, tak soukromých
(neziskových i ziskových), které zajišťují sociální začlenění obyvatel, vytvářejí nová pracovní
místa, rozvíjejí dovednosti, znalosti a pracovní návyky marginalizovaných skupin.
Znevýhodněné skupiny obyvatelstva v období probíhající globální hospodářské krize patří
k nejvíce ohroţeným skupinám obyvatelstva. Proto jakákoli snaha, která by buď zvýšila,
anebo alespoň udrţela, stávající pracovní příleţitosti pro tyto znevýhodněné skupiny
obyvatelstva je ve všech regionech České republiky více neţ nutná. Pracovníci, kteří působí
v oblasti sociální ekonomiky, pomáhají svou činností tyto příleţitosti vytvářet. Definováním
pojmů sociální ekonomika, sociální podnikání, sociální podnik a dalších umoţnili subjektům,
které v této oblasti působí ţádat o prostředky z evropských strukturálních fondů a zvýšili
povědomí naší společnosti o sociálním podnikání a funkci sociálních firem.
Seznam použité literatury
[1] FRANCOVÁ, P. Jak EQUAL přispěl k rozvoji sociální ekonomiky v ČR. [online]. [cit. 2010-0227].
Dostupný
z WWW:
<http://www.equalcr.cz/files/clanky/1283/Francova
_plenum_prezentace.pdf>.
[2] NICHOLLS, J. et al. A guide to Social Return on Investment [online]. 1st edition. London: Society
Media, 2009. 108 p. Dostupné z WWW: <http://www.sroiproject.org.uk/media/
/media/8353/SROIGuide2009 -single-pages.pdf>. ISBN 978-0-9562274-1-6.
[3] RYŠAVÝ, I. Sociální podnikání i s podporou obcí. Moderní obec. 2009, roč. 15, č. 4, s. 6-7, ISSN
9-771211-050009-04], [Sociální ekonomika v Evropské unii a její aplikace na podmínky České
republiky]
[4] SANFILIPPO, L., et al. Proving and improving: a quality and impact toolkit for social
enterprise [online]. 1st ed. London : National performance programm, 2006. Dostupné z WWW:
<http://www.proveandimprove.org/new/index.php>. ISBN 1-899-407-99-5.
[5] Sociální ekonomika [online]. 2009 [cit. 2010-03-01]. TESSEA. Dostupné z WWW:
<http://www.socialni-ekonomika.cz/cs/projekt-tessea.html>.
[6] SROI Project [online]. 2009 [2010-03-27]. Greenlink SROI finl report. Dostupné z WWW:
<http://www.sroiproject.org.uk/case-studies/greenlink.aspx>.
[7] Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU a moţnosti jejich aplikace v ČR
v rámci programového období Evropského sociálního fondu 2007 – 2013, str. 8.
[8] Trast pro ekonomiku a společnost. Penězům na stopě. 1. vyd. Brno: Voštěp, s. r. o., 2007.
93 s. ISBN: 978-80-254-1690-7.
88
republiky.
Webová aplikace pro sdílení dat a podporu komunikace v projektu
TE-ERA
Ing. Petra Šeflová, Mgr. Tomáš Šula
Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií
Abstrakt
Na projektu TE-ERA, na kterém spolupracují partněři z různých organizací, vyvstal
poţadavek na sdílení dat mezi partnery a koordinaci jejich činností. Návrh webové aplikace
byl veden snahou o zpřehlednění a evidenci komunikace mezi jednotlivými partnery projektu,
sdílení dat, zautomatizovat a tím i zjednodušit generování podkladů pro monitorovací zprávy.
Protoţe se jedná o spolupráci partnerů z různých organizací, jeví se pouţití webové aplikace
jako vhodné řešení.
Klíčová slova: TE-ERA, webová aplikace, MySQL, PHP, komunikace.
Abstract
In the project TE – ERA, which cooperate partners from various organisations, was deal
with some requests about data sharing between partners and coordinate of their activities. The
proposal for the web application was directed attempt to clear and register of communication
between the project partners, sharing data, automate and thereby simplify the generation of
data for monitoring reports. Since this is a collaboration between different organizations, it
seems to use a web application as a suitable solution.
Key words: TE-ERA; web application; MySQL; PHP; communication.
1 Úvod
Cílem projektu Technologické a ekonomické kompetence pro Evropský výzkumný prostor
(akronym TE-ERA) je podpořit zavedení interdisciplinárního přístupu ke vzdělávání
propojujícím znalosti nových technologií a ekonomie v souvislosti s politikou EU.
Projekt spojil partnery z tradičně technologicky orientovaných regionů Libereckého,
Moravskoslezského a Zlínského kraje, kteří společně připravili vzdělávací program TE-ERA.
89
Ten prostřednictvím inovace ve výuce, uţší spoluprací s technologicky orientovanými
firmami a jejich zapojením do procesu výuky má za cíl rozvíjet mezioborové kompetence
akademických pracovníků a posílit konkurenceschopnost studentů regionálních univerzit na
trhu práce.
Idea TE-ERA vychází z konceptu Evropského výzkumného prostoru (European Research
Area = ERA), který si klade za cíl seskupit a zintenzivnit výzkumné úsilí na úrovni EU a
koordinovat je s národními a mezinárodními iniciativami. Kaţdý z regionů ČR, respektive
jeho vzdělávací kapacity, disponují specifickými znalostmi a kompetencemi. Jejich seskupení,
vzájemné sdílení a spolupráce mezi regiony můţe pomoci zlepšit a zefektivnit kvalitu
vzdělávání. Tento princip partnerství, mezioborový a meziregionální přístup Evropského
výzkumného prostrou je inspirací a hlavním motivem projektu TE-ERA.
Projekt TE-ERA podpoří svými aktivitami, které zahrnují kurzy pro studenty a akademické
pracovníky, odborné stáţe studentů, on-line vzdělávací produkty a doplňkové vzdělávací
aktivity jako jsou výstavy a videomateriály, téměř 400 osob.
TE-ERA je realizována díky finanční podpoře z Evropského sociálního fondu a státního
rozpočtu České republiky v rámci operačního programu Vzdělávání pro
konkurenceschopnost.
Z důvodu spolupráce partnerů z různých regionů a organizací vznikly tyto poţadavky


na řízení a koordinaci jednotlivých činností
na sdílení dat s moţností řízení přístupu.
2 Řešení
2.1 Analýza
V rámci analýzy bylo provedeno nejprve dotazování pracovních týmů, jaké pouţívají
nástroje na podporu komunikace mezi jednotlivými členy týmu a jakým způsobem sdílejí
data. Současně proběhlo několik schůzek s koordinátorem projektu, na kterých bylo třeba

stanovit a popsat oblast, pro kterou se bude aplikace vytvářet,

terminologii,

očekávané přínosy pro zadavatele.
Na základě získaných informací a jejich následného vyhodnocení bylo vedoucím
pracovníkům navrţeno jako nejvhodnější řešení vytvořit webovou aplikaci, vyuţívající
nejnovějších poznatků v oblasti informačních technologií a současně bylo vytvořeno první,
základní schéma databáze, která se logicky členila do čtyř tématických celků – Uţivatelé,
dokumenty, aktivity, monitoring.
Tématická část Uţivatelé obsahuje informace o jednotlivých uţivatelích, majících přístup
do aplikace. Obsahuje také základní informace o organizacích podílejících se na projektu.
Tématická část Dokumenty obsahuje informace o šablonách a formulářích, pouţívaných
v projektu, „corporate design“ – grafiku pouţívanou na různé propagační materiály (např.
logo projektu, specifikace barev apod.), základní dokumenty („Handbook“, Smlouvy,
Příručka pro příjemce,…), metodiky, atd.
Tématická část Aktivity obsahuje informace o jednotlivých aktivitách projektu (kurzy,
výstavy, stáţe, ostatní). Jedná se o nejdůleţitější část aplikace. Z dat zadaných v tomto
tématickém celku se generují statistiky a podklady pro monitorovací zprávy.
90
Tématická část Monitoring obsahuje údaje o monitorovacích indikátorech, tj. o
podpořených osobách a o osobách poskytujících podporu.
2.2 Návrh řešení
Na základě analýzy problému bylo navrţeno upřesněné databázové schéma. Toto
databázové schéma bylo předloţeno zadavatelům k oponentuře. Z oponentury vzešla řada
dalších upřesnění, a to





rozšíření aktivit projektu o tzv. „Diseminace“ – poskytování a šíření informací o
projektu,
moţnost zadávat jednotlivým uţivatelům i celým týmům úkoly týkající se práce
na projektu,
sledování plnění úkolů
moţnost generování statistik přístupů, úkolů, aktivit
moţnost komunikace mezi jednotlivými členy týmu v projektu
a vyjasnění pouţívaných pojmů a vztahů mezi jednotlivými termíny. Na základě těchto údajů
vzniklo několik postupných verzí databázového schématu, které byly konzultovány se
zadavatelem. Výsledné databázové schéma znázorňuje příloha č. 1.
2.3 Implementace
Na základě poţadavků a následné analýzy moţností byla navrţena webová aplikace
postavená na modelu takzvané třívrstvé architektury. Základem aplikace je databázová
vrstva, kterou tvoří databázový systém, který zajišťuje správu databáze obsahující data. Nad
databázovou vrstvou je postavena tzv. aplikační vrstva, která obsahuje většinu aplikační
logiky a zajišťuje komunikaci mezi ostatními vrstvami. Třetí nejvyšší vrstva - klientská vrstva
je software webového prohlíţeče, jenţ zajišťuje vlastní interaktivní komunikaci uţivatele s
aplikací. Třívrstvá architektura je vhodná především pro svou snadnou rozšiřitelnost. Změnu
aplikační logiky, či změny v databázovém schématu lze provést bez nutnosti zásahu do
prezentační vrstvy, tedy bez zásahu do klientské části aplikace.
2.3.1 Databázová vrstva
Pro implementaci této vrstvy byl vybrán databázový systém MySQL [1] vytvořený
švédskou firmou MySQL AB, který je k dispozici pod bezplatnou licencí GPL. Tento systém
byl vybrán pro svou snadnou implementovatelnost a výkon. MySQL bylo od počátku
optimalizováno především na rychlost, a to i za cenu některých zjednodušení: např. má jen
jednoduché způsoby zálohování.
2.3.2 Klientská vrstva
Klientská vrstva pouze reprezentuje (zobrazuje) data uţivateli a naopak od něj sbírá vstupní
informace.
Klientskou vrstvu tvoří v našem případě webový prohlíţeč. Aplikace byla navrţena pro
všechny typy v současné době nejvíce pouţívaných prohlíţečů (Microsoft IE 7 a vyšší,
Firefox 3 a vyšší, Opera 8 a vyšší) a byla optimalizována na rozllišení 1024x768 px.
91
2.3.3 Aplikační vrstva
Tato vrstva řídí strukturu a obsah dat zobrazených uţivateli a zpracovává vstup od
uţivatele, na základě něhoţ formátuje dotazy pro zápis a čtení dat v databázi. Aplikační
logika prostřední vrstvy integruje webové prostředí s databázovým systémem.
Aplikační vrstva se skládá z webového servru, webového skriptového jazyka a stroje
skriptového jazyka.
Jako webový server byl zvolen Apache HTTP server. Apache HTTP Server [2] je
softwarový webový server s otevřeným kódem pro GNU/Linux, BSD, Solaris, Mac OS X,
Microsoft Windows a další platformy.
Jako skriptovací jazyk jsme pouţili skriptovací programovací jazyk PHP [3], který je,
určený především pro programování dynamických internetových stránek.
2.3.4 Zabezpečení komunikace
Pro zabezpečení komunikace byl zvolen nekomerční otevřený protokol SSL - Secure
Sockets Layer [4]. Tento protokol zajišťuje šifrování přenášených dat a autentizaci serveru
pomocí digitálních certifikátů. Jedná se o jednu z nejvíce pouţívaných metod pro zabezpečení
datových přenosů v rámci internetu mezi servrem s webovou aplikací a prohlíţečem
(uţivatelem). Digitální certifikát byl zvolen od firmy THAWTE. THAWTE je jednou z
nejznámějších a nejuznávanějších certifikačních autorit na světě a zároveň jedním
z průkopníků digitálních certifikátů.
2.4 Popis aplikace
Jak jiţ bylo uvedeno jedná se o webovou aplikaci umístěnou na Apache HTTP servru.
Vlastní data jsou uchovávána v databázovém servru MySQL. Aplikační vrsta je
naprogramována ve skriptovacím programovacím jazyce PHP. Komunikace mezi klientem a
servrem je zajištěna pomocí SSL protokolu.
Vstup do aplikace je povolen pouze pro oprávněné uţivatele obr. 1.
Obr. 1 Přihlašovací formulář do aplikace
Kaţdý uţivatel je zařazen do určité uţivatelské skupiny (admin, creator, witer, reader).
Kaţdá tato skupina uţivatelů má jiná práva ohledně přístupů, editace a mazaní údajů. Skupina
admin má nejvyšší práva, kdeţto skupina reader má práva nejniţší – má přístup pouze do
některých částí aplikace a nemůţe vkládat ani editovat či mazat záznamy.
Vlastní aplikace je rozdělena do několika základních modulů (dokumentace projektu,
výstupy projektu, monitorovací údaje, číselníky a obecné údaje,...). Jednotlivé moduly jsou v
92
menu pro lepší orientaci uţivatele odlišeny barevně (viz. obr. 2) – barvy jsou voleny dle
grafiky projektu. Kaţdá skupina uţivatelů má přidělena různá práva pro přístup do
jednotlivých modulů a pro práci s daty v jednotlivých modulech.
Obr. 2 barevné odlišení jednotlivých modulů
Stěţejním modulem v aplikaci je modul pro zadávání aktivit. Zadávání aktivit probíhá ve
dvou krocích, v prvním kroce uţivatel vyplní datum, o jaký typ aktivity se jedná (kurz,
výstava,..), klíčovou aktivitu a úkol, v druhém kroce vyplní konkrétní údaje na základě
vybraného typu aktivity. Na základě takto zadaných aktivit lze vygenerovat podklady pro
monitorovací zprávu za určité období zvolené uţivatelem.
Modul Úkoly slouţí pro zadávání pracovních úkolů buď jednotlivcům či případně
jednotlivým pracovním týmům. Po vytvoření úkolu je doručen příslušným uţivatelům
informační e-mail. Současně tento modul umoţňuje vedoucím týmu sledování plnění
zadaných úkolů.
Modul Statistiky, který umoţňuje Správci projektu sledovat jak jednotlivé organizace či
přímo jednotliví uţivatelé plní zadané úkoly, jak často na web přistupují, jaké provádějí
aktivity apod.
V aplikaci je moţné zasílat zprávy jednotlivým uţivatelům nebo i celým pracovním
týmům. Současně je moţné sledovat, kdy si který uţivatel kterou zprávu přečetl. Po přihlášení
uţivatel vidí v záhlaví aplikace, kolik má nepřečtených zpráv a nesplněných úkolů (viz. Obr.
3).
Obr. 3 Zobrazení počtu úkolů a nepřečtených zpráv
Veškerá aktivita jednotlivých uţivatelů v aplikaci je evidována, takţe správce projektu má
moţnost dohledat, kdy a kde se který uţivatel v aplikaci pohyboval či jaké akce prováděl
apod. Současně je umoţněno sledovat kolik a jaké údaje jednotliví uţivatelé do aplikace
vkládají či kdo je v danou chvíli k aplikaci připojen.
93
3 Závěr
Aplikace byla provozována měsíc ve zkušebním provozu. Během této doby se odladily
chyby a upravily se jednotlivé moduly, dle zjištěných poţadavků, pro lepší přehlednost a práci
s aplikací. V současné době aplikace běţí v ostrém provozu. Aplikaci vyuţívá celý
projektový tým projektu TE-ERA a neustále se upravuje a vyvíjí. Některá data z této aplikace
jsou uvolněna i pro zobrazování na tzv. Externím webu ( https://www.te-era.cz).
Přílohy
Příloha 1 – Výsledné databázové schéma
[1] http://www.mysql.com/
[2] http://httpd.apache.org/
[3] http://www.php.net
[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/SSL
[5] Raghu Ramakrishnan, Johannes Gehrke: Database Management Systems (Hardcover),
McGraw-Hill Science/Engineering/Math; 3 edition (August 14, 2002)
94
Příloha č. 1 Výsledné databázové schéma
95
Výzkum na vysokých školách: Cesta k 3G univerzitám
Václav Urbánek
Katedra podnikové ekonomiky
Ekonomická fakulta Technické univerzity v Liberci
[email protected]
Abstrakt
Článek věnuje pozornost současnému vývoji vysokých škol a zejména jejich orientaci na
výzkumnou práci. Po historickém přehledu podává nástin hlavních rysů současných univerzit
zaloţených převáţně na osvícenském (Humboldtovském) chápání role a struktury vysoké
školy s její orientací na svobodu výuky a výzkumu. Dále ukazuje, jak je toto zaloţení
univerzity v současnosti těţko udrţitelné a jaká je moţná další cesta rozvoje – směrem k
univerzitě třetí generace. V závěru jsou podány moţné rysy této univerzity 3G.
Klíčová slova: vysoké školy, univerzita 3G, výzkum na vysokých školách.
Abstract
The paper deals with current development of higher education institutions and mainly their
orientation on research. After historical overview, it brings outline of main features of current
universities based dominantly on Enlightenment (Humboldt) concept of the role and structure
of the university, with its orientation on freedom of tuition and research. Consequently, the
paper shows how this base of higher education is sustainable only with difficulties in present
time and that possible way of next development is towards 3G universities. In conclusion,
possible features of this 3G University are outlined.
Key words: universities, 3G university, university research.
1 Úvod
Ačkoliv akronym 3G je spojován spíš s odborným slangem mobilních operátorů, poměrně
uţší svět vysokoškolských učitelů, vzdělávacích a výzkumných profesionálů jej vnímá jako
označení jedné z cest, jimiţ se v budoucnosti mají ubírat univerzitní instituce. Univerzita třetí
generace – tedy 3G univerzita – má být dalším krokem na dlouhé cestě rozvoje a propojení
výuky, výzkumu a všeobecné kulturní práce na vysokých školách. Na obrázku 1 je naznačen
vývoj univerzit s vyznačením hlavních fází a období jejich trvání i s obdobími transformace
od jednoho modelu k dalšímu.
2 Prvá historická fáze vývoje univerzit
První latinské školy byly zakládány po vzoru Platónské Akademie nebo Aristotelova
Lycea. Křesťanství rozšířené v raném středověku v Evropě vyţadovalo výuku v latině a školy
byly situovány uvnitř nebo poblíţ významných klášterů nebo katedrál. Nicméně prvé
univerzity nevznikly jako rozšířené nebo transformované latinské školy – spíš začaly jako
veřejné přednášky významných učitelských osobností, které přitáhly do svého okolí studenty
z celé Evropy. Nejčastěji se cituje Pierre Abelard (1079-1142) jako předchůdce zaloţení
paříţské univerzity (kolem 1150), i kdyţ starší univerzitou podle své charty je Boloňská
(1088) a menší skupina historiků dává prioritu dokonce Univerzitě Magnaura v
Konstantinopoli s rokem zaloţení 425. Spor o prvenství mezi Boloňou a Paříţí není jen v
datech – jde o celé pojetí vysoké školy. Boloňa byla zaloţena jako "univerzita studentů", kde
studenti najímali a platili profesory, měli poměrně značnou samostatnost a ochranu; studenti
96
vytvářeli seskupení nationes a profesoři měli své Collegium Doctorum. Naproti tomu Paříţ
byla "univerzitou profesorů", kde akademičtí profesionálové byli dominující silou. Zdá se, ţe
nové vysoké školy zakládané podle vzoru Paříţe byly silněji orientovány na vědu a výzkum a
mohly vytvořit to, co v současnosti nese název "evropské výzkumné univerzity". Tak vznikly
další významné školy prvé generace (1G) jako Oxford, Cambridge, Salamanca, Montpellier,
Praha, Krakov atd.
VÝVOJ UNIVERZIT – od
první ke třetí generaci
3G univerzita
Druhá
transformace
Humboldtova neboli
2G univerzita
První
transformace
Středověká neboli 1G univerzita
1100
1250
1400
1550
1700
1850
2000
2150
2300
Obr. 1 Vývoj univerzit od první ke třetí generaci
3 Období první transformace a vznik 2G univerzit
V patnáctém století se mezi vědci a akademiky šířil pocit, ţe svět je na počátku nové éry.
Knihtisk se stal všeobecně pouţívanou technologií, na konci 15. století byly učiněny
významné geografické objevy, ekonomika se rozvíjela po minulém století zpomalení. Kolem
roku 1500 bylo na mapě Evropy kolem 50 univerzit, do roku 1650 jejich počet vzrostl o
dalších třicet. Velký vliv na vědecký ţivot mělo rozšíření humanismu, nástup renesance a
reformace a posléze v 16. a 17. století nástup moderní vědy – Koperník, Galileo, Francis
Bacon, Isaac Newton a mnoho dalších. Mnoho z těchto vědců nicméně ţilo a pracovalo mimo
univerzity, které vnímaly modernizaci vědy spíš jako ohroţení ustáleného řádu a základů
svých vyučovaných disciplín. Zřejmě tak vznikl a vţil se termín aplikované vědy – technické
vědy, zemědělské a veterinární vědy, chemie, vojenství atd.; tedy ty, které byly rozvíjeny a
pouţívány mimo akademické prostředí v přímé praxi. V průběhu a zejména koncem
osmnáctého století zaútočilo na tradiční univerzity osvícenství jako na nepotřebné pro
praktickou vědu a neschopné vychovávat občany pro rozvoj státu. Hodně z této kritiky bylo
neoprávněné, neboť univerzity té doby jiţ měly mnoho nových specializovaných fakult.
Přesto tradiční univerzity nerozvíjely a často brzdily rozvoj moderní vědy třeba tím, ţe
bránily zaloţení nových univerzit (např. Oxford a Cambridge zablokovaly úspěšně zaloţení
univerzit v Manchesteru, Yorku a Durhamu apod.). Exaktní vědy (i kdyţ termín je nepřesný)
97
byly jen pomalu vpouštěny na univerzitní fakulty a často se stávaly součástí jiných institucí,
např. polytechnik. Kontroverzní situace musela posléze vést k nové organizaci vědeckého a
pedagogického ţivota na univerzitách.
4 Humboldtova univerzita
Nový typ univerzity se objevoval jen zvolna zejména v období osvícenství a bývá v historii
vysokoškolského vzdělávání označován jako osvícenská univerzita. Častější je ovšem
pojmenování "Humboldtova univerzita" podle pruského diplomata, lingvisty, filozofa,
ministra školství v pruské ponapoleonské vládě a zakladatele Berlínské univerzity v roce
1810; ta dostala později jeho jméno. Vliv Wilhelma von Humboldta na uspořádání univerzit
je platný do dneška a ve své době představoval vznik nového typu vzdělávání vybudovaného
na moderních metodách. Výuka byla spojena s výzkumem a ten byl zaloţen na svobodě
poznání, racionalitě, experimentování, vědecké argumentaci a transparentnosti. Věda je na
univerzitách pěstována bez jakýchkoliv zábran, svobodně a podle rozhodnutí vědeckého
pracovníka. Zábranou ve svobodě vědeckého zkoumání byla často míněna jeho praktická
orientace, takţe se stávalo, ţe mnoho významných objevů 18. a 19. století bylo učiněno mimo
univerzity, v průmyslových laboratořích nebo mezi nadšenci – parní stroj, telegraf, telefon,
elektrické světlo a mnoho dalších.
Univerzitní ţivot je ve spojení s osvícenským nacionalismem a univerzity se stávají často
národní nebo státní institucí a často i chloubou. Výuka opouští středověkou univerzalitu latiny
a je prezentována v národním jazyce, někdy i za cenu menší propojenosti se sousedními
zeměmi nebo, jako v případě vícejazyčných populací, za cenu dělení univerzit. Současně s tím
se stávají univerzity politickými institucemi ve smyslu vědeckého "soutěţení" mezi národními
státy.
Charakteristickým rysem Humboldtova typu univerzity je specializace projevující se v
organizaci jednodisciplinárních fakult jako hlavních prvků školy. Vývoj probíhal směrem k
dalšímu dělení na nové sub-specializace a rovněţ směrem k vznikání specializovaných
univerzit, například zemědělských, technických, ekonomických a dalších (přičemţ samo
sousloví "specializovaná univerzita" je contradictio in adjecto). V roce 1930 bylo v Evropě
cca 200 univerzit a dalších 300 takto specializovaných vysokých škol.
Fakulty jako hlavní organizační prvek univerzity jsou vedeny významnými profesory oboru
svého zaměření, na bázi rotace a dočasnosti. Univerzita jako sdruţení fakult (často poměrně
volné) je vedena rektorem, opět voleným z učitelského sboru; i tato funkce je vykonávána
vedle pedagogických a vědeckých povinností.
Univerzita 2G (Humboldtova) má převáţně lokální charakter, studenti jsou hlavně z vlastní
země a často z okolního regionu. Výměna studentů mezi univerzitami byla ještě v druhé
polovině dvacátého století nepříliš častá. I kdyţ se značně zlepšily jazykové znalosti,
překáţkou častější výměny studentů mezi školami bylo zejména uznávání předmětů
absolvovaných na jiné škole nebo v zahraničí. Rovněţ finanční stránka takové výměny byla a
je problémem.
Financování vysokého školství se stalo záleţitostí veřejných financí. V devatenáctém století
ještě bylo převáţně závislé na dobré vůli monarchů nebo donorů, ve dvacátém století se stalo
trvalou poloţkou státních rozpočtů. Bezplatné vysokoškolské vzdělání bylo v duchu
osvícenských idejí vyhlášeno za vysokou prioritu jako nástroj společenského i osobního
rozvoje a blaha. Naproti tomu v druhé polovině dvacátého století začali ekonomové chicagské
školy studovat ekonomické vlastnosti vzdělání a rozvinuli pojem lidského kapitálu. Setkali se
s odporem teoretiků vzdělání z univerzit, neboť samotný pojem lidského kapitálu byl
98
povaţován za poniţující a podle představ kritiků zacházel s lidmi jako se stroji. Přistupovat ke
školnímu vzdělání jako k investici a nikoliv jako ke kulturní zkušenosti bylo povaţováno za
bezcitné a krajně omezené. Příkladem toho můţe být i pojetí názvu díla G. Beckera "Human
Capital. A theoretical and empirical analysis with special reference to education" z roku 1964.
Autor se podle vlastního vyjádření dlouho rozhodoval, jak nazvat knihu a proti případnému
nesouhlasu s pojmem lidský kapitál se pojistil jejím dlouhým podtitulem. V teorii chicagské
školy dnes všeobecně přijímané má lidský kapitál stejné vlastnosti jako kapitál fyzický v tom
smyslu, ţe můţe přinášet výnosy svému majiteli – to mělo a má důsledky pro chápání veřejné
podpory vzdělání, zejména vysokoškolského, kde výnosy pro jedince mohou být značné.
Se státními penězi přišla do vysokoškolského vzdělání státní kontrola. Příděl peněz pro
vysoké školy je záleţitostí politického rozhodnutí, a pokud nemají univerzity k dispozici další
zdroje (např. v USA je značná část zdrojů ve vysokém školství soukromá), musí usilovat
rovněţ v politickém prostředí o dostatečné prostředky pro svou existenci. Tím je ovšem
omezena deklarovaná akademická svoboda výuky a výzkumu.
5 Slabá místa univerzity druhé generace
Humboldtova univerzita představuje pro vysokoškolské vzdělání výborný model spojený v
počátcích s prosperitou průmyslové revoluce a osvícenským rozvojem vědeckého poznání,
později s dalšími fázemi demokratické společnosti. Nicméně hlavní rysy tohoto modelu nesou
v sobě překáţky dalšího vývoje:
a) Prudký nárůst počtu studentů od šedesátých let dvacátého století – podle statistiky
UNESCO bylo v roce 1950 v terciárním vzdělání zapsáno 10 milionů studentů, v roce 1970 to
bylo 28,6 milionů a v roce 2007 to bylo 152,5 milionů studentů. Důsledky této "masifikace"
(nehezké, nicméně uţívané slovo) bylo zejména to, ţe vysokoškolské vzdělání se stalo
komoditou, s malým kontaktem mezi učiteli a studenty, s písemnými zkouškami, s velkým
tlakem na čas učitelů. Průměrná doba studia se prodlouţila následkem přílivu méně dobrých
studentů, dobří studenti těţko získávají kontakt s učitelem. Vědecká práce se dostala v řadě
institucí na vedlejší kolej. Druhým následkem zvětšení počtu studentů bylo to, ţe větší nároky
na veřejné zdroje vyvolaly větší kontrolu a regulaci ze strany státu – svoboda výuky a
výzkumu, jeţ byla hlavním principem osvícenské (Humboldtovy) univerzity, skončila.
Rovněţ akademický způsob řízení univerzity musel být nahrazen profesionálními metodami,
coţ znamenalo vstup byrokratů do vysokoškolského prostředí.
b) Globalizace se nevyhnula ani vysokým školám a je moţné, ţe její vliv byl silnější neţ v
jiných sektorech společnosti. Výuka a zejména výzkum v národním jazyce (rozumí se psaní
článků, vystoupení na konferencích apod.) se stal podřadným, lingua franca je angličtina.
Národní uzavřenost univerzit můţe být velkou překáţkou jejich rozvoje a zařazení mezi
kvalitní školy.
c) Interdisciplinární výzkum je nyní poţadavkem doby, ovšem organizace vysokých škol s
dělením na monodisciplinární fakulty s často značnou uzavřeností vůči druhým fakultám a
školám tomuto trendu nevyhovuje.
d) Náklady na špičkový výzkum rostou – je aţ překvapující, jak malé prostředky stačily na
výzkum ještě v prvé polovině 20. století. Nynější rozsáhlé interdisciplinární týmy kladou
značné nároky na zdroje a při silném tlaku na veřejné rozpočty ze strany masové výuky se
kvalitní výzkum na univerzitě nedá prakticky uskutečnit.
e) Výzkum na univerzitách má rovněţ velkého konkurenta ve specializovaných vědeckých
pracovištích, ať uţ jsou to instituce základního nebo aplikovaného výzkumu. Zejména
neochota univerzit pracovat na praktických problémech vedla od počátku 20. století ke vzniku
99
řady vědeckých institutů, ty často převzaly i základní výzkum a vysoké školy se dostaly do
druhé řady.
Výše zmíněné slabé stránky osvícenského typu univerzity, který je dosud typickým pro
řadu vysokých škol zejména v Evropě, jsou doplněny ještě dalšími vlivy vycházejícími z
regionálních nebo sektorových podmínek. Vcelku je ovšem patrné, ţe změna v chápání
univerzity je nezbytná nebo přinejmenším hodně potřebná.
6 K univerzitě třetí generace – 3G univerzitě
Nesnáze tradičního typu 2G univerzity uţ dnes překonávají špičková pracoviště na celém
světě. Jejich směry vývoje a jejich zkušenosti tvoří ve svém celku zásadní změnu pohledu na
vysokou školu, řečeno s T. S. Kuhnem změnu paradigmatu. Zdá se být oprávněné mluvit o
nové generaci univerzit, o 3G univerzitě.
Vlastnosti 3G univerzity lze stručně vymezit takto (podrobněji v [7], str. 30 an.):
- Výuka je více orientována na produkci praktických znalostí (know-how, entrepreneurship)
a výzkum je nejen základní, ale i aplikovaný; výsledky výzkumu jsou nejen veřejné, ale i
přivlastněné (patentované apod.);
- Univerzita 3G je součástí mezinárodního konkurenčního prostředí – soutěţí o nejlepší
studenty, profesory, vědecké pracovníky;
- Univerzity 3G tvoří síť pracovišť nejen vysokoškolských, ale i pracovišť v průmyslu,
zemědělství, financích, specializovaném výzkumu atd.;
- Výzkum je ve značné míře interdisciplinární nebo transdisciplinární – na vysokých
školách typu 3G vznikají dříve neobvyklá pracoviště (instituty, střediska ...) s výzkumnými
úkoly;
- 3G univerzity jsou nadále rozsáhlé a často multikulturní instituce – aby si udrţely vedle
masové výuky rovněţ špičkovou úroveň výzkumu, musí nezbytně být dvourychlostními (twotrack) pracovišti, kdy pro elitní studenty a učitele vytvářejí podmínky studia a výzkumu;
význam má ovšem i tzv. inkrementální výzkum, provozovaný vedle špičkového;
- 3G univerzity jsou kosmopolitní a pracují v mezinárodním prostředí, nynějším
komunikačním jazykem je angličtina, publikovat v národním jazyce ztrácí váhu;
- Financování 3G univerzit se stává diverzifikovaným a zmenšuje se závislost na státu;
veřejné zdroje jsou doplněny dalšími fondy od studentů, z hospodářské sféry, od úspěšných
absolventů, od donorů.
7 Cesta k 3G?
Na obrázku 2 jsou znázorněny moţnosti přechodu od 1G univerzity k 3G univerzitě. Jako
kaţdé schéma i tento pohled je zjednodušený a neobsahuje všechny detaily a podrobnosti,
nicméně můţe dát přehled o tom, co je pro změnu na 3G důleţité.
100
Typ 5 Univerzity s
vynikajícím výzkumem,
výukou na vědecké bázi,
mnoho komerčního výzkumu
Typ 4 Univerzity s výborným
výzkumem, výukou na
vědecké bázi
Typ 3 Univerzity s výborným
výzkumem, výukou na
vědecké bázi, komerčním
výzkumem
Typ 2 Univerzity s výukou na
vědecké bázi, dobrý výzkum
Typ 1 Univerzity s důrazem
na výuku (často vysoká
úroveň)
Obr 2 Vývojové typy univerzit ke 3G
[1] BALDRIDGE, V. J. Organizational Characteristics of Colleges and Universities. In:
JENNISKENS, I. (ed.) Management and Decision-Making in Higher Education
Institutions. Utrecht: LEMMA Publishers, 2001, 390 str., ISBN 90 5189 462 7, pp. 151170
[2] BECKER, G. S. Human capital. A theoretical and empirical analysis with special
reference to education. 3. edition. Chicago, Illinois: University of Chicago Press. ISBN
0226041204.
[3] BELFIELD, C. R., LEVIN, H. M. (eds.) The Economics of Higher Education.
Cheltenham: Edward Elgar, 2003. 719 str., ISBN 1 84376 062 2
[4] DOLTON, P., ASPLUND, R., BARTH, E. (eds.) Education and Inequality across
Europe. Cheltenham: Edward Elgar, 2009, 350 str., ISBN 978 1 84720 588 9
[5] ELLSTRÖM, P.-E. Four Faces of Educational Organizations. In: JENNISKENS, I. (ed.)
Management and Decision-Making in Higher Education Institutions. Utrecht: LEMMA
Publishers, 2001, 390 str., ISBN 90 5189 462 7, pp. 131-139
[6] JENNISKENS, I. (ed.) Management and Decision-Making in Higher Education
Institutions. Utrecht: LEMMA Publishers, 2001, 390 str., ISBN 90 5189 462 7
[7] WISSEMA, J. G. Towards the Third Generation University: Managing the University in
Transition. Cheltenham: Edward Elgar, 2006, 252 str., ISBN 978 1 84844 216 0
101
Příručka inovací InnoSkills a podpora rychle rostoucích znalostních firem
FASTER1
Jiří Vacek, Dana Egerová, Milan Edl
KIP - Katedra managementu, inovací a projektů, Fakulta ekonomická
KPV – Katedra průmyslového inţenýrství, Fakulta strojní
Západočeská univerzita v Plzni
[email protected], [email protected], [email protected]
Abstrakt
Příspěvek informuje o dvou projektech programu Leonardo da Vinci – transfer inovací,
v nichţ je ZČU partnerem: InnoSkills a FASTER. Projekt InnoSkills je zaměřen na zvýšení
kompetencí pracovníků MSP v oblasti managementu inovací, projekt FASTER pak na
analýzu prostředí a podporu ambiciózních, rychle rostoucích firem (gazely). V příspěvku
najdete informace o výstupech obou projektů a moţnostech jejich vyuţití při vzdělávání
studentů i manaţerů MSP a dalších zájmových skupin.
Klíčová slova: management inovací, malé a střední podniky, rychle rostoucí podniky, výcvikové
materiály, program Leonardo da Vinci.
Abstract
The paper provides information on two projects of the Leonardo da Vinci programme –
innovation transfer, in which the UWB participates as the project partner. The project
InnoSkills focuses on the growth of competencies of the SME staff in innovation management
and the project FASTER supports ambitious, rapidly growing entrepreneurs and companies
(gazelles). The paper describes the current status of project’s deliverables and informs about
their use in trainings of students, SMEs managers ant other users.
Key words: innovation management, small and medium-size enterprises, rapidly growing businesses,
training materials, Leonardo da Vinci programme.
1 Úvod
Západočeská univerzita v Plzni je partnerem dvou projektů
programu Leonardo da Vinci – transfer inovací. Projekty se nyní
nacházejí v závěrečné fázi a rádi bychom vás seznámili s jejich – i
kdyţ zatím neúplnými – výsledky, které jsou vyuţitelné při
vzdělávání různých cílových skupin – od univerzitních studentů po manaţery MSP.
Projekt InnoSkills je zaměřen na zvyšování kompetencí pracovníků (hlavně středního
managementu) MSP v oblasti managementu inovací, projekt FASTER pak na analýzu
prostředí a podporu ambiciózních, rychle rostoucích firem (gazely).
1
Vypracování tohoto příspěvku podpořila Evropská komise prostřednictvím programu Leonardo da Vinci.
Zde uvedené názory jsou názory autorů a nemusí reprezentovat názory Komise. Komise nenese zodpovědnost za
důsledky vyuţití zde obsaţených informací.
102
2 Projekt InnoSkills
Výstupem projektu InnoSkills2 [1, 2] je Příručka inovací, která byla
v rámci projektu aktualizována, rozšířena a převedena do dalších jazyků,
mj.
do
češtiny.
Příručka
je
přístupná
na
portálu
http://www.innosupport.net a je doplněna dalšími prvky pro kooperativní
a neformální učení se: knihovnou zdrojů, do níţ mohou přispívat všichni
uţivatelé platformy, a inovačními dílnami, které zpřístupňují nástroje pro podporu kreativity a
spolupráce.
Moţnosti práce s platformou můţeme nejlépe ilustrovat na ukázkách webových stránek.
Po vstupu do platformy doporučujeme zvolit jazyk (čeština) a spustit instruktáţní video,
které vás provede moţnostmi práce s platformou (Obr. 1).
Obr. 1 Vstup na portál, zahájení práce s platformou
Pokud se hodláte na stránky platformy vracet, doporučujeme, abyste se registrovali jako
nový uţivatel. Po ověření správnosti vám budou přidělena přístupová práva, která vám
umoţní přidávat komponenty do knihovny zdrojů a vyuţívat dalších moţností spolupráce,
které platforma nabízí.
Pak můţete vstoupit na úvodní stránku Příručky inovací a začít sebehodnotícím testem, ve
kterém odpovíte na řadu otázek týkajících se vašich znalostí různých oblastí managementu
inovací a na základě vašich odpovědí vám systém doporučí, které komponenty příručky byste
si měli prostudovat. Při dalších vstupech se pak přihlásíte pod svým jménem a heslem.
2
InnoSkills- Innovation Skills for SMEs, projekt LLP-LDV/TOI/08/IT/481 programu Leonardo da Vinci –
transfer inovací
103
Příručka obsahuje 39 modulů rozdělených do 12 kapitol (viz Příloha 1). Kaţdý modul bude
moţné stáhnout ve formě pdf souboru (v češtině zatím není dokončeno).
Obr. 2 Úvodní stránka Příručky inovací
Pro lepší orientaci mají moduly jednotnou strukturu a orientace v textu je usnadněna
ikonami, viz Obr. 3.
Struktura modulu
Obr. 3 Typická struktura modulu, ikony pouţívané v textu
104
V modulech se pouţívají „uţivatelsky přátelské“ multimediální prvky (flash, krátká videa)
a testy – viz Obr. 4.
Obr. 4 Multimediální prvky
Pokud jste registrovaným uţivatelem a máte nějaké zajímavé zdroje (vlastní dokument,
odkaz na dokument umístěný na webu apod.), o které se chcete podělit s ostatními, můţete je
umístit do knihovny zdrojů a případně je propojit s některým modulem příručky. Takto
přidaný zdroj pak uţivatelé uvidí po vstupu do příslušného modulu. Se způsobem práce
s knihovnou zdrojů vás seznámí krátký tutoriál (Obr. 5)
Obr. 5 Knihovna zdrojů
105
Inovační dílny zpřístupňují vybrané nástroje podporující spolupráci a sdílení znalostí, např.
pro tvorbu nápadů s pouţitím kreativních technik popsaných v Příručce inovací. Kromě
seznamu zajímavých nástrojů a odkazů na ně zde najdete i návody k jejich efektivnímu
vyuţití a souhrn jejich moţné přínosy. V současnosti zde najdete nástroje pro následující
aktivity:





Brainstorming
Myšlenkové mapy
Kolaborativní textové procesory
Bílé tabule (Whiteboardy)
Hlasování online
Na závěr této části příspěvku nám nezbývá, neţ vám popřát příjemnou práci s platformou a
poţádat vás o vyplnění dotazníku, ve kterém se s námi podělíte o své zkušenosti z práce
s platformou. Vaše připomínky nám pomohou v jejím zlepšování. Dotazník můţete otevřít
z úvodní stránky platformy a jeho vyplnění vám zabere asi 10 minut. Děkujeme předem.
3 Projekt FASTER
Cílem projektu FASTER3 [5, 6] je sdílení a
zdokonalení efektivních metod výcviku a další
podpory ambiciózních potenciálních podnikatelů,
kteří chtějí, aby se jejich firma rychle rozvíjela
(pro takové firmy se v EU vţil název „gazely“). Takovou firmou se obvykle rozumí ta, která
do 3 let po vzniku vytvoří alespoň 20 pracovních míst.
Výstupem projektu FASTER jsou 4 analytické zprávy popisující podnikatelské prostředí a
potřeby a poţadavky na vzdělávání podnikatelů v zemích partnerů, na jejichţ základě byly
v kaţdé zemi sestaveny pilotní tréninkové programy.
Obsah příručky se seznamem výukových jednotek vidíte na Obr. 6, Obr. 7, je příkladem jedné
komponenty.
Obr. 6 Obsah příručky FASTER
3
FASTER-Training for Fast Growing Entrepreneurs, projekt 2008-1-PL1-LEO05-02076 programu EU
Leonardo da Vinci - transfer inovací
106
Obr. 7 Příklad komponenty „Inovace, VaV“
Dalším výstupem je příručka pro trenéry podnikatelů, která má následující komponenty:
-
Podnikatelská matice: pohled na proces podnikání.
Podnikání v mezinárodním prostředí: závislost na kontextu země.
Regiony, regionální firmy: jejich vývoj a rozvoj
Cvičení a další aktivní prvky vzdělávání
Podmínky vzdělávání
Styly učení. Dotazník pro hodnocení stylů učení.
Proces výcviku.
Hodnocení programů výcviku podnikatelů: Zkušenost Švédska.
Programy pro výuku podnikatelství na evropských univerzitách: Nejlepší praxe.
Tato příručka shrnuje zkušenosti nadace ISTUD a přispěje k sestavení kvalitních
vzdělávacích programů.
Zveme vás k účasti v komunitě FASTER – zaregistrujte se na úvodní stránce projektu
k odběru newsletteru, ve kterém vás budeme informovat o novinkách. Pokud byste měli zájem
o vyuţití výstupů projektu ve vaší práci, kontaktujte nás na výš uvedených adresách.
107
Reference
[1] InnoSkills [online]. Treviso Tecnologia, 2009 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW:
<http://www.innoskills.net>
[2] InnoSkills [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2009 [cit 2009-10-15]. Dostupné na
WWW: <http://innoskills.zcu.cz>
[3] InnoSupport - Internet Supported Module System for the Innovative Problem Solving
Methods [online]. LiNK MV, 2005 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW:
<www.innosupport.net>
[4] U-SME Innovation - Design of a model for joint university - enterprise innovation
[online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2004 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW:
<http://www.kip.zcu.cz/USME>
[5] FASTER [online]. The West Pomeranian Business School, 2009 [cit. 2009-10-15].
Dostupné na WWW: <http://www.fasterentrepreneurs.eu>.
[6] FASTER [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2009 [cit 2009-10-15]. Dostupné na
WWW: <http://faster.zcu.cz>
[7] ADAM – projects and products portal for Leonardo da Vinci, [online]. EU - DG
Education and Culture [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: <http://www.adameurope.eu>
[8] IEP – ISTUD Entrepreneurship Programme, [online]. Instituto Studi Direzionali, Stresa,
Itálie, 2007 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: <http://www.bic-italia.net/cgibin/download/Brochure_IEP_def.pdf>
Příloha 1
Seznam modulů příručky InnoSkills
1 Charakteristiky a typy inovací
2 Jak identifikovat potřebu inovací
2.1 Základy inovačního auditu
2.2 SWOT analýza
2.3 Hodnocení technologických kompetencí
3 Jak analyzovat potřebu inovací
3.1 Metoda černé skříňky
3.2 Systémová a procesní analýza
4 Jak vyhledávat inovativní nápady a řešení
4.1 Základy tvorby nápadů
4.2 Brainstorming
4.3 6-3-5 Brainwriting
4.4 Metoda analogií
4.5 Seznam atributů
4.6 Interní inovační návrhy
108
4.7 TILMAG
4.8 Šest klobouků
4.9 TRIZ
5 Jak vyhodnocovat inovativní nápady a řešení
5.1 Rozhodovací proces
5.2 Bodování
5.3 Benchmarking
6 Jak implementovat inovativní výrobní strategie
6.1 Metody vývoje nových produktů
6.2 Strategie recyklace
6.3 Strategie testování produktů, rychlé prototypování
6.4 Řízení ţivotního cyklu produktu
6.5 Neustálé zlepšování
6.6. Výrobní strategie
7 Jak chránit inovativní nápady a řešení
7.1 Nástroje ochrany duševního vlastnictví
7.2 Mezinárodní úprava
7.3 Strategie ochrany duševního vlastnictví
8 Jak financovat inovace
8.1 Financování inovací v MSP
8.2 Podnikatelské plánování
9 Jak provádět marketing inovací
9.1 Optimalizace a kontrola akceptace inovativních výrobků / sluţeb
9.2 Internet jako nástroj prezentace a marketingového výzkumu
10 Jak podporovat inovace řízením lidských zdrojů
10.1 Poţadavky na kompetence lidských zdrojů pro inovace
10.2 Vytvoření podnikové kultury pro neustálé inovace
11 Jak vyuţívat inovační sítě
11.1 Základy inovačních sítí
11.2 Klastry
11.3 Komunity praxe
11.4 Analýza sociálních sítí
11.5 Strategické aliance
12 Interkulturní a cizojazyčné kompetence pro inovace
109
ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ V PODMÍNKÁCH UNIVERZITNÍHO
VĚDECKOVÝZKUMNÉHO CENTRA
Ing. Monika Vejchodová
Univerzita Pardubice
Oddělení pro rozvoj a mezinárodní vztahy
[email protected]
Abstrakt
Vysoce kvalifikovaní a motivovaní vědeckovýzkumní pracovníci představují jeden
z největších benefitů vědeckovýzkumného centra. Dosáhnout vysoce kvalifikovaných a
motivovaných pracovníků lze pomocí nástrojů rozvoje lidských zdrojů. Článek seznamuje se
základními nástroji politiky rozvoje lidských zdrojů, kterými jsou (i) nábor klíčových
pracovníků, (ii) nábor mladých vědeckovýzkumných pracovníků, (iii) produkci lidských
zdrojů (tj. účast na procesu výchovy studentů), (iv) plán rozvoje lidských zdrojů a (v) kariérní
řád zaměřený na přilákání a udrţení kvalitních lidských zdrojů.
Klíčová slova: lidské zdroje, vědeckovýzkumné centrum, vědeckovýzkumný pracovník, student,
odborný rozvoj.
Abstract
The most important benefits of a research centre are high qualified and motivated
researchers. The instruments for development of human resources help us to reach the high
qualified and motivated employees. The article describes the basic instruments, which are (i)
recruitment of key employees, (ii) recruitment of young researchers, (iii) production of human
resources (education of students), (iv) plan for development of human resources and (v)
career rules focused to attract and maintain high-quality of human resources.
Key words: human resources, research centre, researcher, student, professional development.
1 Úvod
Vysoce kvalifikovaní a motivovaní vědeckovýzkumní pracovníci představují jeden
z největších benefitů vědeckovýzkumného centra a současně jedno z největších omezení
v rámci republiky, a to nejenom té naší. Z tohoto důvodu je pro kaţdé vědeckovýzkumné
centrum, z hlediska jeho výkonnosti, zásadní prozíravá a promyšlená politika lidských zdrojů
s dlouhodobou vizí.
Politika rozvoje lidských zdrojů v podmínkách vědeckovýzkumného centra by měla
zahrnovat (i) nábor klíčových pracovníků, (ii) nábor mladých vědeckovýzkumných
pracovníků, (iii) produkci lidských zdrojů (tj. účast na procesu výchovy sudentů), (iv) plán
rozvoje lidských zdrojů a (v) kariérní řád zaměřený na přilákání a udrţení kvalitních lidských
zdrojů.
Politika rozvoje lidských zdrojů by měla být vypracována ředitelem vědeckovýzkumného
centra v úzké spolupráci s pracovníkem pro rozvoj lidských zdrojů (kompetentní pracovník,
který by měl působit v rámci kaţdého většího vědeckovýzkumného centra) a oddělením
lidských zdrojů (či personálním oddělením) dané univerzity, jejíţ je vědeckovýzkumné
centrum součástí.
110
2 Klíčoví pracovníci
Klíčovými pracovníky vědeckovýzkumného centra by měly být osoby stěţejní pro
fungování centra, pro zajištění, zachování a rozvoj hlavních činností centra. Klíčové
pracovníky (stejně jako i řadové pracovníky) dělíme na dvě základní skupiny. První skupinu
tvoří vědeckovýzkumní pracovníci, jedná se obvykle o ředitele vědeckovýzkumného centra,
vedoucí výzkumných programů a klíčoví vědeckovýzkumní pracovníci (tzv. senior
researchers). Druhou skupinu tvoří organizačně-techničtí pracovníci, přičemţ mezi klíčové
obvykle patří finanční manaţer (v podmínkách univerzit tzv. tajemník).
Pozice všech těchto klíčových pracovníků by měly být obsazovány na základě výsledků
transparentních výběrových řízení, přičemţ důraz by měl být kladen na jejich odbornost,
dosavadní zkušenosti a osobnostní kvality pro danou pozici. Výběrová řízení by neměla být
diskriminační, a to ani pro cizí státní příslušníky.
3 Mladí vědeckovýzkumní pracovníci
Mladí vědeckovýzkumní pracovníci (tzv. junior researchers) bývají buď čerstvými
absolventy doktorských studijních programů či vědeckovýzkumnými pracovníky na počátku
své kariéry.
Junior researchers se rekrutují především z řad absolventů doktorských studijních programů
a mladých vědeckovýzkumných pracovníků univerzity, jejíţ je vědeckovýzkumné centrum
součástí a spolupracujících univerzit, včetně zahraničních.
4 Studenti doktorských/magisterských studijních programů
Pro zajištění produkce lidských zdrojů do budoucna je pro vědeckovýzkumné centrum
vhodné akreditovat vlastní magisterský/doktorský studijní program, popř. akreditovat
magisterský/doktorský studijní program ve spolupráci s fakultou univerzity (ať uţ univerzity
vlastní či spolupracující). Současně je důleţité spolupracovat i s ostatními univerzitami a
umoţnit působení a zapojení do aktivit vědeckovýzkumného centra i jejich studentům (české i
jiné národnosti).
Motivací studentů k působení ve vědeckovýzkumném centru mohou být i další aktivity a
akce realizované centrem. Jednat se můţe např. o:
- nabídku stáţí (ideálně dlouhodobého či střednědobého charakteru) pro studenty jak
tuzemských, tak i zahraničních vysokých škol,
- pořádání mezinárodních specializovaných konferencí, seminářů, workshopů, dnů vědy a
techniky,
- organizování pravidelných letních škol orientovaných na aktuální problematiku z oblasti
zaměření vědeckovýzkumného centra,
- vypisování pravidelných soutěţí a cen o nejlepší studentské projekty (tzv. interní grantové
soutěţe)
a další.
5 Plán rozvoje lidských zdrojů
Plán rozvoje lidských zdrojů by měl být vţdy vypracováván na určité období dopředu (dle
potřeb vědeckovýzkumného centra) a měl by být v souladu s činnostmi, výstupy a výsledky
vědeckovýzkumného centra plánovanými na stejné období.
111
Obecně mohou být zaměstnanci vědeckovýzkumného centra (tj. lidské zdroje) rozvíjeny
v následujících oblastech:
Odborný rozvoj (tj. rozvoj v oblasti vědeckovýzkumné)
Rozvoj v oblasti transferu technologií a ochrany duševního vlastnictví
Rozvoj v oblasti managementu, řízení a komunikace
Další oblasti rozvoje
Pro kaţdou skupinu pracovníků (studenti doktorských studijních programů, junior
researchers, senior researchers, vedoucí vědeckovýzkumných programů, organizačnětechničtí pracovníci) by měla být vytvořena odlišná strategie. Současně by měl být pro
kaţdého jednotlivce připraven plán jeho osobního rozvoje a růstu.
5.1 Odborný rozvoj (tj. rozvoj v oblasti vědeckovýzkumné)
Tato oblast rozvoje se bude týkat vědeckovýzkumného týmu, tj. bude zaměřena na (i)
studenty doktorských studijních programů, (ii) junior researchers a (iii) senior researchers,
mezi které řadíme i vedoucí vědeckovýzkumných programů.
5.1.1 Studenti doktorských studijních programů
Rozvoj studentů doktorských studijních programů by měl být orientován především na:
- pokročilé odborné vzdělávání,
- základní dovednosti práce se specializovanými přístroji, vyhodnocování získaných
výsledků,
- absolvování odborné zahraniční stáţe (v délce ½ roku aţ 2 let),
- absolvování odborné stáţe u partnera z průmyslu/aplikační sféry (v délce od 3 do 6 měsíců)
- aktivní účast na odborných konferencích národních a mezinárodních (minimálně formou
posterové prezentace),
- členství v realizačních týmech národních a mezinárodních projektů,
- členství v realizačních týmech smluvního výzkumu,
- příprava a řešení vlastních, doktorských projektů (v rámci interní či externí grantové
soutěţe),
- spoluvytváření výstupů vědeckovýzkumné činnosti (publikací, technologií, zlepšovacích
návrhů, popř. patentů).
5.1.2 Junior researchers
Rozvoj junior researchers by měl být orientován především na:
- pokročilé odborné vzdělávání v oblasti specializace
- samostatné ovládání specializovaných přístrojů, pokročilé vyhodnocování získaných
výsledků
- absolvování odborné zahraniční stáţe – pokročilé (v délce 3 měsíce aţ 1 rok),
- aktivní spolupráci s partnerem z průmyslu/aplikační sféry (samostatné řešení úkolů
smluvního výzkumu),
112
- aktivní účast na odborných konferencích národních a mezinárodních (formou posterové
prezentace a mluvené přednášky),
- příprava a řešení výzkumných projektů na národní úrovni – financovaných externím
subjektem (v roli koordinátora),
- členství v realizačních týmech velkých národních a mezinárodních projektů, úkolů
smluvního výzkumu,
- autorství a spoluautorství při výstupech vědeckovýzkumné činnosti (publikace, technologie,
zlepšovací návrhy, patenty, uţitné vzory aj.).
5.1.3 Senior researchers (včetně vedoucích vědeckovýzkumných programů)
Rozvoj této skupiny by měl být veden spíše individuálně dle potřeb jednotlivců. V odborné
oblasti bývá zaměřen především na novinky v oboru specializace, nové metody, technologie,
strategie do budoucna.
Obecně by měla tato skupina realizovat následující aktivity:
- samostatně vést vědeckovýzkumné kolektivy (pracovní skupiny, větší vědeckovýzkumné
týmy),
- vychovávat studenty a mladé vědeckovýzkumné pracovníky,
- aktivně spolupracovat s partnerskými institucemi (českými i zahraničními, akademickými i
aplikačními),
- iniciovat nové vědeckovýzkumné aktivity, projekty,
- předvídat vývoj v oblasti své vědeckovýzkumné specializace a sousedních oborů,
- připravovat a koordinovat projekty na národní i mezinárodní úrovni, včetně projektů
velkých,
- aktivně vystupovat na odborných konferencích, být členy „boardů“ odborných konferencí,
- být členy odborných asociací (národních i mezinárodních),
- krátkodobě, avšak často odborně působit v zahraničí (specializované přednášky,
vědeckovýzkumná činnost, příprava společných projektů, navazování spolupráce apod.)
- vytvářet výstupy vědeckovýzkumné činnosti (publikace, technologie, patenty, licence).
5.2 Rozvoj v oblasti transferu technologií a ochrany duševního vlastnictví
V této oblasti by měli být vzděláváni a rozvíjeni všichni členové vědeckovýzkumného
týmu.
Studenti doktorských studijních programů získávají základní vědomosti a rozhled, jsou jim
vštípeny základní systémy ochrany vědeckovýzkumných výsledků, jejich utajení či
zveřejnění. Svojí účastí při řešení úkolů smluvního výzkumu a projektů spolupráce s aplikační
sférou získávají praktické zkušenosti.
U skupiny junior a senior researchers se předpokládá znalost základů, jsou tedy
seznamováni s novinkami, změnami, novými přístupy a metodami. U této skupiny by měl být
kladen důraz na komunikaci s uţivateli výsledků (aplikační sférou), schopnost vyjednávání,
vzájemného naslouchání a přizpůsobení.
Rozvoj v této oblasti se týká i organizačně-technického pracovníka, který v této oblasti
tvoří metodickou podporu vědeckovýzkumnému týmu.
113
5.3 Rozvoj v oblasti managementu, řízení a komunikace
Rozvoj v této oblasti by měl převáţně kopírovat potřeby jednotlivců.
Rozvoj v oblasti řízení a efektivní komunikace bývá důleţitý především pro současné a
budoucí řídící pracovníky, včetně vedoucích pracovních či projektových skupin, přičemţ
k osobám s přirozeným vůdčím talentem bude přistupováno odlišně neţ k osobám ostatním.
V této oblasti se doporučuje klást důraz především na „coaching“.
Základy finančního managementu by měli absolvovat všichni zaměstnanci centra, přičemţ
vedoucí zaměstnanci většinou absolvují pokročilý kurz.
5.4 Další oblasti rozvoje
Zaměstnanci vědeckovýzkumného centra, tj. jak členové vědeckovýzkumného týmu, tak i
organizačně-techničtí pracovníci, by měli být rozvíjeni i v dalších oblastech, kterými jsou
znalosti a dovednosti:
- jazykové (v dnešní době s důrazem na anglický jazyk),
- práce s výpočetní technikou,
- práce s interními systémy a databázemi,
- bezpečnosti při práci
a jiné.
6 Kariérní postup a řád
Kariérní postu a řád je tak rozsáhlým a zajímavým tématem, ţe by byla škoda ošidit ho a
zkracovat. Tato oblast tedy bude rozpracována v některém z budoucích samostatných článků.
7 Závěr
Oblast rozvoje lidských zdrojů je důleţitá nejenom v podmínkách vědeckovýzkumného
centra. Avšak pro vědeckovýzkumné centrum (univerzitního i neuniverzitního typu) je oblastí
klíčovou, na kterou by měl být kladen obzvláštní důraz.
114
SCICOM – ROZVOJ KOMPETENCÍ PRO KOMUNIKACI VĚDY
Irena Vlachynská
Západočeská univerzita v Plzni, Odbor strategie a výzkumu
[email protected]
Abstrakt
Příspěvek je věnován projektu SCICOM – Rozvoj kompetencí pro komunikaci vědy, jehoţ
cílem je přispět k rozvoji lidských zdrojů pro výzkum a vývoj formou vytvoření pilotního
provozu a realizace vzdělávacího programu zaměřeného na problematiku komunikace o vědě
a výsledcích výzkumu a vývoje (science communication).
Tento projekt zavádí do České republiky vzdělávací aktivity, které jsou úspěšně aplikovány
v evropském a světovém kontextu a zásadním způsobem přispívají k přibliţování
problematiky výzkumu a vývoje široké veřejnosti a zájemcům o badatelskou a vědeckou
činnost.
Klíčová slova: komunikace vědy, science communication, rozvoj lidských zdrojů, vzdělávací program.
Abstract
The paper focuses on project SCICOM - The Competency Development for Science
Communication (CZ.1.07/2.3.00/09.0151) which aims to contribute towards human resource
development for R&D through establishment of pilot running and pilot realization of
education programme targeting science communication and information disseminating on
R&D results.
The project introduces within Czech Republic those educational activities that are
successfully applied in European and world’s context and fundamentally contributes to
popularization of R&D both to the general public and individuals engaged in scientific and
research activities.
Key words: Science Communication, Human Resources Development, Education Program.
1 Úvod
Projekt SCICOM – Rozvoj kompetencí pro komunikaci vědy (reg. č.
CZ.1.07/2.3.00/09.0151) je řešen v rámci Operačního programu vzdělávání pro
konkurenceschopnost, prioritní osy Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj, oblast podpory
Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji. S realizací projektu jsme začali v červenci 2009 a termín
ukončení je stanoven na březen roku 2012. Projekt SCICOM vzájemně kombinuje dvě nosné
komponenty, a to posílení kompetencí vědeckých pracovníků a studentů v oblasti komunikace
o vědě a systematickou práci se zájemci o vědecko-výzkumnou činnost z řad středoškolských
studentů.
Příjemcem podpory je Západočeská univerzita v Plzni, partnery projektu s finančním
příspěvkem jsou Regionální technické muzeum o.p.s., Vyšší odborná škola a Střední
průmyslová škola elektrotechnická v Plzni, Gymnázium a Střední odborná škola
v Rokycanech a partnerem bez finančního příspěvku je Česká marketingová společnost.
V rámci projektu je řešeno sedm klíčových aktivit, zejména se jedná o analýzu a srovnávací
studii science communication, tvorbu metodiky a vzdělávacího modulárního programu,
workshopy s učiteli středních škol, systematickou práci se zájemci o badatelskou a vědeckou
činnost ze středních škol a konference k problematice projektu.
115
2 Science communication – předmět, analýzy a srovnávací studie
Obor science communication (SC) se věnuje komunikaci vědy jak k odborné, tak
především k široké laické veřejnosti. Koncepce SC vychází z předpokladu, ţe věda vyuţívá
řady termínů, jimţ nemusí kaţdý zcela správně rozumět. Je tedy zapotřebí určitého
prostředníka, tzv. komunikátora vědy, jenţ dokáţe nejrůznější vědecké poznatky
transformovat do populární podoby. Tato podoba musí být srozumitelná, zajímavá, popř. i
zábavná pro co nejširší veřejnost, ale především si sdělení komunikátora vědy musí uchovat
svůj faktický obsah.
SC je jedním z nástrojů (dalšími způsoby jsou např. Dny vědy a techniky v Plzni, Dny
otevřených dveří na ZČU v Plzni, Noc vědců) přiblíţení a popularizace různých vědních
oborů široké veřejnosti, čímţ se motivují mj. středoškolští studenti k zájmu o studium na VŠ.
V rámci studia na VŠ se student blíţe seznámí s různými badatelskými činnostmi ve
studovaném oboru, které případně dále rozvíjí ve svém postgraduálním studiu.
Po celé období řešení projektu je obsazena pracovní pozice Analytika komunikace vědy,
který průběţně monitoruje vývoj v oboru komunikace vědy, zpracovává rešerše na internetu,
v tisku a odborných časopisech.
Na začátku řešení projektu bylo vyhlášeno výběrové řízení na zpracování srovnávací studie
science communication. Výsledkem je studie mapující situaci ve 14 zahraničních státech a
současný stav v České republice. Důraz byl kladen na moţnosti vzdělávacího systému v dané
zemi s ohledem na SC, způsoby komunikace výsledků vědy a výzkumu, instituce
specializované na SC a samozřejmě příklady dobré praxe.
3 Konference o science communication
V průběhu řešení projektu je naplánováno uskutečnění celkem tří konferencí o SC.
Prozatím byla realizována první konference s názvem SCICOM – 1. česká konference o
science communication, která se uskutečnila 4. prosince 2009 v prostorách Regionálního
technického muzea. Cílem této konference bylo seznámit účastníky se stavem SC nejen
v České republice, ale i ve světě. V odpoledním bloku byly prezentovány příklady úspěšně
realizovaných projektů ze zahraničí (Karen Baltitude – University of the West England,
Science communication – Proč a jak? a Ian Griffin – NASA – Případová studie Hubbleův
teleskop). V odpoledním programu se účastníci seznámili se zkušenostmi a začátky dobré
praxe v České republice. Následné diskuse se věnovaly postavení vědy v české společnosti a
obecnému potenciálu vědy, jakoţto komunikačnímu tématu.
Obr. 1 Karen Baltitude při svém vystoupení
116
Termín druhé konference je stanoven na 25. listopadu 2010, konference bude tematicky
zaměřena na praktické zkušenosti komunikátora vědy v rámci České republiky. Bliţší
informace budou postupně uveřejňovány na portálu projektu www.scicom.zcu.cz.
4 Práce se ţáky a učiteli středních škol
4.1 Péče o zájemce VaV
Od počátku roku 2010 se začalo s přípravou pravidelné a systematické práce se ţáky
středních škol z Plzeňského kraje s přednostním důrazem na ţáky pilotních partnerských škol
– Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy elektrotechnické v Plzni a Gymnázia a
Střední odborné školy v Rokycanech. Připravuje se a koordinuje spolupráce mezi
Regionálním technickým muzeem a partnerskými školami, které se budou mj. účastnit i
pilotního testování programů. Západočeská univerzita v Plzni se svými osmi fakultami,
dvěma ústavy a několika výzkumnými centry nabízí velmi rozsáhlou nabídku konzultantů pro
zájemce o vědeckou a výzkumnou činnost. V rámci univerzity funguje také místo centrální
evidence zájemců o středoškolskou odbornou činnost i s jejich zvolenými tématy.
4.2 Workshopy s učiteli středních škol
Prozatím probíhají workshopy s učiteli partnerských škol, s ohledem na specifikum
zaměření jednotlivých skupin zájemců z řad studentů. Bude realizována několikerá intervence
jak ze strany Západočeské univerzity v Plzni, tak prostřednictvím Regionálního technického
muzea. Na jednotlivých workshopech budou postupně testovány postupy komunikace o vědě
a výsledcích výzkumu a vývoje vůči odborné veřejnosti – učitelé středních škol a získávána
zpětná vazba ze středoškolské praxe.
V průběhu projektu budou uskutečněny workshopy se zájemci z řad učitelů středních škol
především Plzeňského kraje, v případě zájmu je moţná účast středoškolských učitelů i
z ostatních krajů České republiky.
Obr. 2 Workshop na partnerské škole VOŠ a SPŠE v Plzni
117
5 Závěr
V současné době je intenzivně realizováno šest z celkových sedmi klíčových aktivit.
V nejbliţší době nás čeká zpracování vzdělávacího modulu SC, sestavují se anotace kurzů
science communication, probíhají aktivity se zájemci o vědeckou a výzkumnou činnost,
s učiteli středních škol a dalšími zájemci.
Věřím, ţe se nám za necelé tři roky řešení projektu podaří implementovat příklady dobré
praxe ze zahraničí do českého prostředí, realizovat pilotní vzdělávací modul v oblasti SC,
soustavně pracovat se zájemci o výzkumnou práci ze středních škol a získat je pro budoucí
činnost v oblasti výzkumu a vývoje a provést zřetelný pokrok v oblasti komunikace vědy
nejen regionálního charakteru, kterým přispějeme k rozvoji lidských zdrojů pro výzkum a
vývoj.
Bliţší informace o projektu jsou uveřejněny na internetovém portálu www.scicom.zcu.cz.
I N V E S T I C E
D O
R O Z V O J E
V Z D Ě L Á V Á N Í
Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu
České republiky.
Pro přípravu příspěvku byly pouţity podkladové a pracovní materiály projektu SCICOM –
Rozvoj kompetencí pro komunikaci vědy, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0151
118
Poznámky
119
120
Tato publikace neprošla jazykovou ani redakční úpravou. Za obsah a formu příspěvků
odpovídají jejich autoři.
Název:
Sborník příspěvků z odborného sympozia
ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU
DEVELOPMENT OF HUMAN RESOURCES IN SCIENCE AND
RESEARCH
Autor:
kolektiv autorů
Vydavatel:
VÚTS, U jezu 525/4, 461 19 Liberec
Určeno:
pro účastníky semináře
Vydání:
1. vydání
Rok vydání:
květen 2010
ISBN:
ISBN 978-80-87184-10-3
Vazba:
broţovaná
Náklad:
200 ks
Kontaktní osoba:
Kateřina Vaškovská, tel.: 485 302 305
E - mail:
[email protected]
121

sborník 2010 - Sympozium Sychrov

Transkript

Podobné dokumenty

PDF, 1.7 MB - Akademický bulletin

Full text

Benchmarking ve veřejné správě

Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu

Sborník 3. mezinárodní konference Aktuální sociální a ekonomické

Revize tréninkových modelů_ČR

Dynamics of Growth in a Finite World

Stáhnout jako PDF

sborník 2009 - Sympozium Sychrov

Závěrečná publikace

originální

Prirucka P3 pro socialni podniky_Podnikejte pomalu

výroční zpráva 2012 ( 11.18 MB )

ZDE - Handicap Zlín

Tisknout tento článek

Číslo 1/2009

Sborník - Imunoanalýza v praxi

Mgr. Tomáš Apeltauer, Ph.D.

Kniha zápisů místní organizace Vševily KSČ 1945-1957

management výzkumné činnosti i: současnost a teorie

Příručka „Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí“

TESSEA TEmatická Síť pro Sociální Ekonomiku