NFR59_prosinec 2015 - Karviná
Transkript
NFR59_prosinec 2015 - Karviná
ročník VII. / číslo 59. Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství: Pane Ježíši Kriste, učil jsi nás být milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec, a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce. Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni. Tvůj láskyplný pohled osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům, cizoložnici a Marii Magdalénu od hledání štěstí jen ve stvořených věcech, přiměl Petra plakat, když tě zradil, a zaručil kajícímu zločinci ráj. Dej, ať každý z nás slyší tvá slova určená samařské ženě, jako bys je říkal nám: „Kdybys tak znala Boží dar!“ Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce, Boha, který projevuje svou všemohoucnost nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím: dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří, tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného. Tys chtěl, aby také tvoji služebníci byli podrobeni slabosti, a tak mohli soucítit s těmi, kdo se potýkají s nevědomostí a omylem: dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká, zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu. Sešli svého Ducha a posvěť nás všechny jeho pomazáním, aby se Svatý rok milosrdenství stal rokem Hospodinovy milosti a aby tvá církev s obnoveným nadšením mohla přinášet radostnou zvěst chudým, vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným a navrátit zrak slepým. Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství, o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen. prosinec 2015 Za par dnu, o slavnosti Panný Marie, pocate bez poskvrný dedicneho hríchu, tedý 8. prosince, zacne v nasí Církvi zvlastní období, a to Jubilejní rok Milosrdenství. Urcite jsme o tom uz slýseli z ruzných take nekatolických sdelovacích prostredku. Ale co to konkretne znamena pro nas? Odkud se to vzalo? Tradice jubilejních roku býla prevzata z judaismu, ze ktereho výrostlo cele kresťanství. Jubilejní rok se konal kazdých 50 let, po sedmi Sabatových rocích, tedý býl to rok po 49 nasledujících letech. Zvlastností toho roku býlo odpustení vsech dluhu, vin a zavazku, abý kazdý alespon jednou za zivot mel sanci zacít znovu nezatízen odpovedností za sva spatna nebo chýbna rozhodnutí. Kresťanství dalo jubilejním rokum daleko vetsí duchovní rozmer, neboť jedna se predevsím o narovnaní mnohdý pohmozdených vztahu lidí k Bohu, Církvi a k sobe navzajem. Proto je dana moznost získaní jubilejních odpustku pro cloveka, který se nekde ve svem zivote ztratil, a mohl se tak vratit do naruce milujícího Otce, který na nej neustale ceka. Ve svem liste o Roku Milosrdenství papez Frantisek poukazuje na to, ze toto Jubileum bý melo být zivým zakousením blízkosti Otce, jakobý dotknutím se Jeho nehý, abý víra kazdeho cloveka býla posilnena, a tím abý svedectví kazdeho kresťana býlo jeste pravdivejsí. Proto prave papezovo rozhodnutí o otevrení Jubi- lejních Bran Milosrdenství ve vsech ctýrech bazilikach v Ríme, ve vsech diecezních katedralach a take, dle rozhodnutí místních biskupu, v poutních kostelích jednotlivých diecezí. Toto vse ma být výjadrením toho, ze ja, clovek hrísný, chci prijít k milujícímu Otci, abých cerpal z Jeho Milosrdenství. Siroce otevrene Braný Milosrdenství mají sýmbolizovat siroce otevrenou naruc Otcovu a take siroce otevrenou Církev, ktera chce prijmout sve zbloudile deti. S tím souvisí take papezovo rozhodnutí o zjednodusení získaní rozhresení z nekterých hríchu (napr. interrupce), u kterých toto rozhresení muze bezne udelit pouze biskup a knezí, kterí dostali od biskupa poverení. Po celý Rok Milosrdenství mohou tento hrích rozhresovat vsichni knezí. V nasí diecezi biskup udelil tuto pravomoc knezím natrvalo. Dalsím darem Roku Milosrdenství je získaní plnomocných odpustku pri výkonaní pouti do rímských bazilik nebo jiných jubilejních kostelu (katedralý a poutní místa) pri splnení trí obvýklých podmínek; a hodne zjednodusena moznost získaní plnomocných odpustku pro osobý, ktere jsou kvuli nemoci upoutane doma, nebo pro vezne. K cemu to vsechno? Abýchom pocítili a zacali vnímat, ze Buh se nikdý neunavuje odpustením a porad a neustale je pripraven davat cloveku novou sanci. Dulezite je, abýchom mý chteli z toho daru cerpat. Ale jeste dulezitejsí je, abýchom to nedelali pro nas dobrý pocit, ale abýchom se od naseho Otce ucili být milosrdní pro lidi kolem nas. Drazí Farníci, Farnice a Farnicata, aktualní číslo naseho farního časopisu, ktere držíte ve svýčh rukou, se k Vam dostava v den, kdý žačíname nový liturgičký rok, který bude žvlastní a výjimečný. K 50. výročí ukoncení 2. vatikanskeho končilu papež Frantisek výhlasil Jubilejní rok milosrdenství, který bude trvat od slavnosti Panný Marie, počate bež prvotního hríčhu, tedý od 8. prosinče 2015, do slavnosti Krista Krale, tedý až do 20. listopadu 2016. Bude to rok, behem ktereho býčhom se meli časteji a hloubeji ponorovat do mýsteria Božího Milosrdenství. Osvojovat si pravdu, že Buh je milujíčí Oteč, který ceka na kazdeho cloveka, na kazdeho ž nas a je neustale pripraven k odpustení. Jak to rekl papež v jedne že svýčh katečheží: „Buh se nikdý neunavuje odpustením, to človek nekdý prestava čhtít Boží odpustení”. K tomu je ale žapotrebí, abý človek užnal svou nedokonalost a hrísnost, abýčh mel odvahu prižnat si pravdu o sobe, a to prinasí odpustení. Vnímat Boží odpustení a Jeho milosrdenství je jiste krasne, ale je treba pamatovat, že pro každeho ž nas je to žaroven ukol. O čo se jedna, to nam mluví slova modlitbý Pane: „…odpusť nam nase hríčhý, jako i mý odpoustíme…”. Ano, jako i mý odpoustíme. Neboť jestliže ž Bozího Milosrdenství cerpam, to Milosrdenství mam take davat a teprve tehdý je me kresťanství pravdive. Výhlasený rok milosrdenství nas ma vest k tomu, abýčhom i mý býli milosrdní pro lidi kolem nas, abýčhom nejen ž Božího Milosrdenství čerpali, ale take abýčhom se učili být milosrdnými, abýčhom čhteli odpustit tem, kterí nam ublížili… Že to není jednodučhe?… Povesit si obraz Milosrdneho a modlit se Korunku je strasne jednoduche, ale být opravdu milosrdným a odpustit, ze srdce odpustit, to je mnohem narocnejsí. K tomuto opravdovemu odpustení nas ma vest tento rok, i pres veskere nesnaze… Przemek Nabídnout milosrdenství Mnohdý v nasem svete pozorujeme, kolik je nevrazivosti, nenavisti, konfliktu, jak casto chceme resit ruzne nase rozporý dle starozakonního pravidla: „Oko za oko, zub za zub”. Jak casto se stava, ze sebeblizsí vazbý se rozpadavají prícinou neschopnosti priznat si svou vlastní chýbu nebo povznest se nad svou urazenou pýchu. Neboť nabídnout smírení vnímame jako vlastní prohru. Na Rok Milosrdenství nam papez Frantisek pripomína, ze nabídnout milosrdenství není projevem slabosti, ale prave naopak. Je to projev vnitrní sílý a laský. Prave ukolem nas jako kresťanu v tomto case a na tomto míste je pred tímto svetem svedcit o Bozím Milosrdenství tím, ze sami budeme milosrdní. Je treba, abýchom pamatovali, ze zít Bozí Milosrdenství neznamena jen litovat svých hríchu, rozjímat obraz Bozího milo- srdenství a modlit se Korunku, ale predevsím být schopný odpoustet tem, kterí nam ublízili, reagovat na potrebý tech, kterí potrebují nasí pomoc a prinaset smírení tam, kde rozkolý rozdelují lidi, tedý zít prakticke kresťanství. Neboť jak to ucí sv. Jan, moje zboznost se projevuje tím, jaký jsem vuci lidem kolem mne, prestoze mi ublízili. Být svědky Sv. Jan Pavel II. mnohokrat ríkal, ze se blízí doba, kdý svet nebude potrebovat ucitele a mentorý, ale svedký Bozí laský, nehý a dobrotý. Kdýz pozorujeme svet kolem nas ve velkých a malých udalostech, mnohdý získavame dojem, ze vítezí sobectví a krutost, ze pomsta a tvrda spravedlnost nebo síla ramen mají poslední slovo. Mýslím si, ze doba, o ktere mluvil sv. Jan Pavel II., je tadý. Proto papez Frantisek výhlasil tento Jubilejní Rok Milosrdenství, abý nam pripomenul, cím se mame v nasem zivote rídit. Ze mý, cerpající z Bozího Milosrdenství, mame ono milosrdenství predavat dal. A to znamena, ze místo tvrdeho výrovnavaní uctu budeme temi, kterí jako první nabídnou smírení a vzajemne odpustení. Není nahodou, ze Jubilejní Rok Milosrdenství je výhlasený k 50. výrocí ukoncení 2. vatikanskeho koncilu, který zpusobil, ze Církev opustila svou uzavrenou, ale bezpecnou pevnost a otevrela se vsem lidem dobre vule, se kterými chce komunikovat. Treba je toto výrocí dobrou prílezitostí otevrít pevnost nas samotných a zacít komunikovat s temi, se kterými jsme uz davno nepromluvili. Zacínajíce od touhý po smírení a uznaní svobodý a odlisnosti jineho cloveka, nehlede na to, odkud prichazí a kdo je. Neboť být milosrdným znamena mít milující srdce pro kazdeho. Przemek Milosrdenství Křtu. Téma, které jsem si nevybral, ale jsem za ně rád. Konečně se zastavím a snad se mi podaří cele pochopit a uchopit, co se vlastně stalo. Bylo to před sedmi měsíci a mně připadá, že od té doby uběhla celá věčnost. Co všechno se v mém životě stalo. Co všechno se změnilo. A nejen navenek, ale i uvnitř mne samého. CO PŘEDCHÁZELO Pamatuji se na to jako dnes. Býlo to okolo mých narozenin v listopadu 2013. Sel jsem na faru promluvit si s knezem. Býlo mi jedno, jestli je to knez nebo psýcholog, nerozlisoval jsem to. Proste jsem si sel promluvit. Zhroutil se mi svet, cítil jsem neskutecnou bolest a prazdno. Navenek jsem pusobil jako silak. Kamaradi me obdivovali, jak to vsechno zvladam. A ja jsem se tak i cítil. Proste borec. Zvonil jsem na faru a ríkal si: „Co mu tam budu povídat, vzdýť uz jsem to výresil. Jsem v pohode.“ Tehdý jeste Daniel mne posadil na sedacku v zasedací místnosti a nechal me tam chvilku samotneho. Zvedl jsem oci a uvidel kríz. V te chvíli, jako bý mne nekdo objal. Hrklý mi slzý do ocí a ja jsem vedel, ze nemam vubec nic hotovo. Ze vsechno bolí. Ze jsem nic nevýresil, jen jsem to zametl pod koberec. Pak me vzal Daniel do kancelare a zeptal se: „Co vas trapí?“ Rozplakal jsem se a plakal celou hodinu, kterou jsem s ním býl. Na zaver mi rekl: „Kazda bolest ma sve mnozství slz a neodezní, dokud nebude výplakana poslední z nich.“ Buh v mem zivote vzdý býl. V tuto chvíli jsem mu ale dovolil, abý v nem zacal pusobit. Sesli jsme se jeste nekolikrat a ja dosel k poznaní, ze se chci dat pokrtít. Zacala ma príprava. PŘÍPRAVA Domluvili jsme se s knezem, ze zacnu s prípravou, ale ze se mam spojit s novým fararem, který prijde do Karvine. Cekal jsem. Býlo to dlouho, jakobý se me Buh ptal: „Mýslís to vazne? Opravdu to chces?“ Nevýdrzel jsem, proto jsem cetl a studoval. Hledal jsem informace. Býl jsem velmi castý navstevník a zakazník Miluský v knihkupectví. Jel jsem do klastera. Proste jsem hledal. A Buh me vedl a pripravoval podle svých vlastních cílu, zameru. Býl to v nekterých chvílích opravdu tvrdý proces rustu ve Víre. Príprava býla obdobím mnoha diskusí, rozhovoru a modliteb. Zvlastní období. O Vanocích prijel o. Daniel a zeptal se me: „V jake fazi prípravý na Krest se nachazíte?“ Koukal jsem na nej a nevedel, co odpovedet. Pak ze me výslo: „Jsem ve fazi, kdý neresím faze. To jestli budu pokrten a jestli jsem pripraven, zalezí na knezi a Bohu.“ A od te dobý jsem svou prípravu prestal resit. Soustredil jsem se jen a pouze na svou Víru a vztah s Bohem. Príprava vývrcholila tím, ze mi býla zakazana ucast na Bohosluzbe obeti. Doslova mi Przemek rekl: „Od teto chvíle se neucastni Bohosluzbý obeti. Po prímluvach odejdi z kostela. Asi to pro tebe bude tezke, ale udelej to. Pak to pochopís.“ A ja jsem to tak delal. Nepremýslel jsem proc. Proste jsem odchazel a veril, ze knez ví proc. KŘEST Pak prisel ten den. Býl jsem nervozní. Opravdu jsem se trasl. Býlý to zvlastní pocitý. Chvílemi jsem ani nevedel, co se kolem deje. Kdýz se svetila krestní voda. Kdýz jsem odríkaval Význaní vírý. Kdýz jsem oblekal albu. Býlo to tolik vjemu, tolik nových zazitku. Vubec jsem, kdýz to skoncilo, nevedel, co se se mnou vsechno delo. To vsechno, na co si vzpomínam, jsou pocitý. Mrazení v zadech, husí kuze… A pak neco, co je uplne hmatatelne. Klid. Neskutecný, obdivuhodný klid, který jsem pocítil, kdýz zaznelo: „Krtím te ve jmenu Otce i Sýna i Ducha svateho“. Nervozita, nejistota, strach, vsechno jakobý pozbýlo vahu, pozbýlo smýsl. Zustala jen jistota, ze me ma Buh rad takoveho, jaký jsem. Ze o me Buh stojí. Neco, co se ani neda popsat. Prítomnost Boha. Hmatatelna prítomnost Boha. A presto vsechno si vlastne ani nevzpomínam, co se ten den vlastne stalo. Kdýz jsem výsel z kostela, cítil jsem se lehký, svobodný, milovaný. Po dlouhe dobe. Lide kolem mi trasli rukou, vítali me, blahoprali mi. To hlavní, co si pamatuji, býlo, jak mi vsichni ríkali: „Jsi jiný. Neco je na tobe jine. Zmenil ses.“ Zmenilý se mi oci. Prý výzarují neco jineho. Výzarují klid. Je v nich stale bolest z toho, co jsem prozil, ale je v nich klid. Pravdou je, ze ja sam jsem si vsiml zmený ve svem obliceji. Je opravdu jiný. Býlo mi receno, ze ze me výzaruje klid, pohoda, jistota. Není to ma zasluha. Je to velike milosrdenství, ktere jsem od Boha dostal ve Krtu. A CO DÁL Nestala se zadna zavratna zmena. Nic, co bý se mavnutím proutku stalo necím jiným. Býla to prace krok za krokem. Mnoho hodin stravených v modlitbach, nad Biblí a s druhými verícími. Býl to pomalý proces. Buh nedela zadne revoluce. Nezmení me ze dne na den. Ale mení me, kdýz mu to dovolím. Vse mým Krtem teprve zacalo. Nebýlo to vývrcholení meho vztahu s Bohem, býl to jeho zacatek. Teprve pak jsem zacal uplne jinak vnímat Msi svatou a to, co se se mnou deje. Dnes uz vím, díký Przemkovi a knize, kterou mi pujcil (Mýstagogicke katecheze), ze kdýz pri msi zazní – „vzhuru srdce – mame je u Pana…“ – pak kazda nase mýslenka bý mela být venovana pouze Jemu. Mse, ma pro mne jiný, hlubsí rozmer. Hodne je toho pro mne po Krtu jine. A to hlavní? Buh mi dal velke milosrdenství, prijal me k sobe. Uz davno pred mým Krtem. Ja jsem udelal hrozne malo, ale bez toho, co jsem udelal, bý se to nestalo, dovolil jsem Mu to. Rozhodl jsem se jít za Ním. „Boze, nezaslouzím si, abýs ke mne prisel, ale rekni jen slovo a ma duse bude uzdravena.“ Rosťa „O miłosierdziach Pańskich na wieki śpiewać będę, od narodu do narodu opowiadać będę ustami swymi prawdę twoją“. Psalm 89 to pewnego rodzaju przemýslenia, medýtacje Etana Ezrachitý, przýblizające nam głębię miłosierdzia naszego Boga. Wielki Pan, ktoremu niebiosa wraz ze Swiętými oddają czesc, ktorý panuje nad wodami, ziemią i niebem, pochýla się nad malenkim ziarenkiem prochu, jakim jest człowiek, i zawiera z nim umowę. Pomimo tego, ze człowiek wielokrotnie zbacza z wýtýczonej mu drogi, Bog zapewnia go o niezmiennosci i trwałosci swojego miłosierdzia i swojej nieskonczonej wiernosci. To własnie te zapewnienia mogą stac się dla nas częscią tej Skałý, na ktorej budujemý relacje z Bogiem. Wielokrotnie tracimý z oczu cel naszej zýciowej wędrowki, potýkamý się, błądzimý. Bog daje nam pewnosc, z Nim nigdý w zupełnosci nie stracimý gruntu pod nogami. Jako chrzescijanie powinnismý tez wiedziec, ze Miłosierdzie, łaskę naszego Zbawcý, otrzýmujemý zupełnie za darmo. Jakiekolwiek uczýnki, dobre czý złe, nie mają wpłýwu na głębię czý wielkosc otrzýmýwanego miłosierdzia, býcie „idealným” katolikiem nie moze zagwarantowac nam tego, ze Bog pokocha nas bardziej i będzie bardziej miłosierný. Z kolei nasze dobre uczýnki to działalnosc wýpłýwająca z przýjęcia owego miłosierdzia i przýjęcia samego Boga. Miłosierdzie to stała, charakterýstýczna własciwosc Doskonałego, niezmienna w czasie i natęzeniu. „Nie odejmę mu łaski mojej i nie zawiodę w mojej wiernosci. Nie zbeszczeszczę mojego przýmierza ani nie zmienię słowa ust moich”. Słowa samego Boga to słowa, ktore nie tracą swojej wartosci. Ludzie często rzucają słowami na wiatr. Mý, chrzescijanie jednak mozemý miec pewnosc, ze Bog nie ma tak niestałej naturý jak człowiek. Wierzýmý, ze Bog jest miłosierný i nieskonczenie dobrý po wszýstkie wieki wiekow. Tomek Panie miłosierny, królu niebios, ziemi i wód, Przychodzę do Ciebie, by dziękować Ci za Twoje miłosierdzie. Nie jestem człowiekiem idealnym, jednak wiem, że Ty jesteś Bogiem doskonałym. Otwórz moje serce na Twe miłosierdzie i pozwól mi stawać się lepszym chrześcijaninem. Jde o projevy křesťanské lásky k bližnímu, jimiž křesťan naplňuje Ježíšovo učení »Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec« (Lk 6,36). Skutky milosrdenství se dělí na tělesné a duchovní. Z nauky C í r k v e Skutky milosrdenství – tělesné: a) sytit hladové, b) napojit žíznící, c) obléci nahé, d) dát nocleh pocestným, e) navštěvovat nemocné, f) navštěvovat vězněné, g) pohřbívat mrtvé. Skutky milosrdenství – duchovní: a) poučovat neznalé, b) poradit nerozhodným, c) utěšovat zarmoucené, d) napomínat hříšníky, e) odpouštět urážky, f) snášet trpělivě obtížné osoby, g) modlit se k Bohu za živé i zemřelé. Pojem milosrdenství. Tak casto pouzívane slovo v kresťanských kruzích, presto osobne pro me tezko výsvetlitelne. Sama v sobe s tímto slovem problem nemam. Pro me je milosrdenství spasa. Ale pro me neverící pratele je slovo spasa jeste vzdalenejsí nez pojem milosrdenství. Spoustu lidí kolem me verí v nejakou svou karmu. Castokrat slýchavam… ten clovek ma spatnou karmu, …narodil jsem se se spatnou karmou, za vse muze ona. Dokonce prý zalezí i na tom, jake vam rodice výbrali jmeno. Takova Lenka ma takovou karmu, ze je lepsí se radeji prejmenovat. Zeptala jsem se tedý svých nejblizsích neverících pratel, jak vnímají karmu a pojem milosrdenství oni. „Karma je nevědomí, které ovlivňuje můj vztah k životu, k ostatním lidem i k sobě samé. Milosrdenství je velké umění pomoci lidem, když to zrovna potřebují. Ale také nepomoci, když vím, že si dokáže pomoci sám.“ „Karmou se da nazvat predurcený osud cloveka. Kazdemu cloveku je osud dan jen do jiste mírý. Hodne zalezí na nem, jak svuj zivot prozije. Milosrdenství jsou dle me ciný, ktere jsme ochotni nezistne výkonat pro osobu, ktera prave strada.“ „Pro mě je karma pouze pocitový vztah. Je hodně přeceňován. Lidé si utváří vlastní vnitřní svět. Upnou se k něčemu, co jim zrovna někdo nakecá. Milosrdenství vnímám jako odpuštění a zároveň pomoc. Pro mě osobně pomoc mých dobrých přátel, kteří to se mnou nemají jednoduché a zato vše jim moc děkuji.“ „Karma? No preci príjemna vec pro zití v býtecku. Milosrdenství výsvetlit neumím, ale zní mi jako krasný pocit k dobrým vztahum a príjemným prozitkum.“ „Karma – PO35, Mora 370, 371, poslední model Mora elektronic. A milosrdenství? Nevím, ale slovo na mě působí taky tak hřejivě a průtokově.“ Býla jsem moc rada za týto odpovedi a za vsechný tý diskuse, ktere s nimi mohu vest. Kdýz jsem poprosila o odpoveď na stejnou otazku o milosrdenství (karmu jsem výnechala) na nasem spolecenství rodin v katechetickem dome, dosel mi kolující papír výplnený na peti radcích. Milosrdenství je: Svoboda jednaní. Skutky, myšlení v mém dobrém (?) svědomí. Laska, radost, harmonie vztahu, porozumení. Dobrý skutek. I za týto strucne odpovedi díký. Tito pratele asi mají v milosrden- ství jasno a dlouha filozofie jim k tomu není potreba. I kdýz je pravda, ze prave ke slovu milosrdenství jsme dospeli asi po hodinove diskusi o kralovství nebeskem.(Jan,18,33-38). A karma? Moc se mi líbí slova jednoho „moderního svetce 21. století“: „Je treba skoncovat s principem karmý. Karma je takový zakon o zachovaní energie, to znamena, kolik das, tolik dostanes. Mý, ale musíme prestoupit karmu. Nikoliv kolik das, tolik dostanes, je potreba davat víc, nez dostavas, a prvním projevem toho je milosrdenství.“ Buď vůle Tvá na zemi, tak jako je tomu v nebi. Kamila F., Bono, přátelé „Ježišu, dôverujem Ti?“ Dovoľte mi v tejto jednoduchej otázke pozastaviť sa nad dvomi slovami...Ježiš a dôvera. Ježiš – môj Spasiteľ a Vykupiteľ, môj najlepší priateľ, niekto, kto ma nikdy, ale fakt nikdy nesklamal...Nie je dôvod nedôverovať Mu. A predsa s tým mám niekedy problém. Aj keď celkom nechápem prečo... Dôvera vs. viera Na chvíľu sa zamýslím nad tým, ci je dovera to iste, co viera. To, ze niekomu uverím to, co hovorí, znamena hneď, ze mu doverujem? To, ze verím, ze Boh existuje, znamena aj to, ze mu doverujem? Veriť v Boha je to iste ako veriť Bo- hu? V Jakubovom liste je napísane:“ Verís, ze Boh je jeden? Dobre robís. Ale aj diabli veria, a trasu sa!“ (Jak 2,19) Veriť je podľa mna veľmi dolezite, ale doverovať Bohu, tak bezvýhradne, ako deti, tam uz musí býť vzťah. Keď stretnem cloveka na ulici, „prehodíme“ zopar slov, povie mi o niecom, co pocul alebo zazil, ja mu verím, ze to, co hovorí, je pravda, ale to este neznamena, ze je to clovek, ktoremu doverujem. Skor doverujem ľuďom, ktorých viac-menej dobre poznam a mam s nimi rodinný, priateľský alebo iný vzťah. Preto si mýslím, ze na to, abý sme dokazali Bohu doverovať, potrebujeme Dôvera pri rozhodovaní Neviem, ako to chodí u Vas, ale moja dovera Bohu casto pada pri rozhodovaní. Nech uz ide o cokoľvek. A hlavne vtedý, keď je treba rozhodnuť sa rýchlo. A vo vaznej veci. Vtedý dokazem spochýbniť cokoľvek. Síce prosím Boha o to, abý mi pomohol spravne sa rozhodnuť, ale zaroven sa bojím, ze odpovie, a ze schvali presný opak toho, co bý som si výbrala ja :) A keď si mýslím, ze neodpoveda, tak sa proste rozhodnem a len Ho poprosím, nech to, co výberiem, je to spravne rozhodnutie. Ale medzitým este niekoľkokrat stihnem zapochýbovať. mať s Ním vzťah. Vzťah sa ale nevýtvorí za den, kazdý vzťah, ci uz s ľuďmi alebo s Bohom, je treba budovať. Je potrebne výnaloziť nejake usilie, pracovať na nom, spoznavať Boha (alebo cloveka) coraz lepsie a lepsie. Mýslím, ze Boh nam svoju doveru v nas uz preukazal, zveril tu na zemi kazdemu z nas nejake poslanie, nejake darý a talentý...zato nam to s tou doverou trochu trva :) Teda aspon mne... „Pád dôvery“ Poznate tzv. „pad doverý“? Nemýslím tým taký pad doverý, keď nasa dovera v niekoho totalne padne. Prave naopak. Spomínam si na casý, keď som este niekoľko dní pocas prazdnin travila na tabore. Pad doverý bola taka „hra“, keď sa jeden clen skupinký postavil k ostatným chrbtom a jeho ulohou bolo padať dozadu a ulohou ostatných clenov skupinký bolo chýtiť ho, abý nespadol na zem. Takze tomu dotýcnemu neostavalo nic ine, len doverovať kamaratom, ze ho zachýtia v tom spravnom case a ze neskoncí „rozbitý“ na zemi. Bolo az zvlastne, ako si ľudia, resp. deti, dokazali doverovať. Mozete si to niekedý výskusať, ak chcete, ale odporucam mať za chrbtom nieko- ho silneho. A keď ide o nase zivotne situacie, kedý si nevieme poradiť alebo sa rozhodnuť, co tak výskusať pad doverý do Bozích ruk? On je predsa dosť silný na to, abý nas podrzal :) Mária Krasným príkladom doverý Bohu je pre mna Panna Maria. Jej dovera bola uzasna. Len si predstavte, ze k nej prisiel anjel, povedal jej, co sa stane, ona tomu síce na zaciatku veľmi nerozumela, ale nakoniec povedala OK :) Boh jej nesľubil, ze jej zivot bude bez starostí, a predsa sa rozhodla doverovať Mu. Boh predsa vie, co robí a preco to robí. Na záver... Nedavno som cítala jednu peknu mýslienku, neviem presne, kto to povedal, takze sa autorovi ospravedlnujem, ze ho neuvadzam. Mne to poslala kamaratka a povzbudilo ma to, tak to posuvam ďalej: „Aj zle rozhodnutie urobene v dovere v Boha je lepsie, ako dobre rozhodnutie robene v pochýbnostiach.“ Tak nam prajem do nasledujucich dní veľa uspechov a radosti pri budovaní doverneho vzťahu s nasím Bohom, ale aj s ľuďmi, ktorých mame radi :) Anička Co to znaczý: býc miłosierným? W jaki sposob mozemý mý, zwýkli ludzie, okazýwac miłosierdzie? Czý tutaj chodzi o nieustanne usmiechanie się do wszýstkich ludzi… przýjmowanie w swoim domu bezdomných… mýslenie o wszýstkich i o wszýstkim pozýtýwnie… nieustanne wýbaczanie komus, kto nas ciągle rani… ? Często wokoł siebie słýszýmý: „bądzmý miłosierni, bo i Bog jest miłosierný”. Jednak o co chodzi w tým całým miłosierdziu?! Szczerze powiedziawszý, sama do konca nie wiem. Zastanawiałam się w ostatnich dniach (tworząc ten artýkuł) nad tą kwestią. Na podstawie czego, jakich Jego czýnow, mowimý, ze Bog jest miłosierný? Co takiego Bog robi, ze Go tak własnie nazýwamý? Spowiedź Chýba najlepiej widoczne jest Boze miłosierdzie w sakramencie pojednania, gdzie Bog wýbacza nam nasze grzechý. Jest miłosierný, bo pomimo tego, ze czýms Go zraniłam i ze robię to regularnie, On mi wýbacza i znowu i znowu mnie przýtula do siebie. Trzeba týlko przýjsc do Niego, powiedziec Mu otwarcie, co zrobiłam, załowac tego i pragnąc cos zmienic w swoim zýciu. Syn Rowniez w Biblii mamý kilka obrazow Bozego miłosierdzia. Na przýkład ojciec, ktorý ponownie przýjmuje do swego domu sýna marnotrawnego, wýbýcza mu, raduje się z jego powrotu. Trzeba jednak býło, bý sýn poznał, ze postępował zle oraz bý przýszedł do ojca i w pokorze przed nim padł na kolana. Samarytanin A miłosierný Samarýtanin? Miał swoj plan podrozý. Zauwazýł człowieka w potrzebie i pomogł mu. Nie wýbierał sobie komu pomoze, a komu nie. Nie wýbierał kiedý pomoze. Po prostu zareagował na aktualną potrzebę blizniego. Bez selekcji. Być miłosierny Co to więc znaczý: býc miłosierným? Moze chodzi o to, bý po pro- „Błogosławieni miłosierni, albowiem oni miłosierdzia dostąpią! Gdyby nam Pan nie odpuścił win, Któż ostać by się mógł? Lecz On przebacza, przeto i my Czyńmy jak nasz Bóg!” fragment tekstu Hymnu ŚDM Kraków 2016 stu býc gotowým do pomocý, chociazbý przez poswięcenie komus odrobiný czasu podczas wspolnej kawý. Moze chodzi o to, bý uczýc się ciągle wýbaczac, o ile jednak widzę, ze ten, komu mam wýbaczýc, okazuje przýnajmniej odrobinę chęci poprawý, zalu. Moze chodzi o to, bý nie osądzac zbýt szýbko ludzi wokoł nas, bý týle nie zwracac uwagi na to, ile zarabia moj sąsiad, dokąd i jak często jezdzi na urlop. Moze chodzi o to, bý… Nasz Bog jest miłosierný. Bądzmý rowniez mý miłosierni. Terka Sedel jsem proti Przemkovi a vedli jsme zpovední rozhovor. Najednou se me zeptal: „Rosťo, verís v Boha?“ Bez vahaní jsem odpovedel: „Ano. Verím.“ Vzapetí na to prisla jeho druha otazka: „A verís Bohu, Rosťo?“ Zarazil jsem se. Nechtel jsem odpovedet bezmýslenkovite, automatický. Chtel jsem si být jist, ze si za tím, co ríkam, taký stojím. Verím Bohu? Verím, ze me vede, ze pro me chce to nejlepsí, a ze mi to dava? Dokazu se mu odevzdat a nechat pusobit Jeho vuli ve svem zivote nebo neustale prosazuji to sve? Popravde jsem musel odpovedet: „Snazím se, abý to tak býlo. Abých Mu veril. Ne vzdý se mi to darí.“ Snadná víra Jak snadne je verit v Boha. Ze je. Ze existuje. Ze je tvurcem vseho. A jak slozite je pro nas verit Bohu. Ze nas vede. Ze pro nas chce to nejlepsí, protoze je to nas Otec, skrze nehoz vsechno je stvoreno (Význaní vírý). Przemkový otazký me donutilý zamýslet se hloubeji nad tím, co ríkam. Nad tím, oc se modlím. Nad slový význaní vírý. Vratil jsem se jakobý na zacatek. Víra a skutký. Víra bez skutku je mrtva. A to, ze se odevzdam do Bozích rukou, do jeho vule, ze se Jím necham vest, jsou prece skutký. Jsou to ciný, na zaklade kterých mohou jiní jednoznacne ríci, jaka je ma Víra a jestli nejen „verím v Boha“ ale i „verím Bohu“. Ze je to dulezita otazka, jak to vlastne s tou svou duverou v Boha mame, je jasne uz nad slový písma v Mojzísových knihach: „A Jahve rekl Mojzísovi: Jak dlouho jeste mnou bude ten lid pohrdat? Jak dlouho jeste bude odmítat ve mne uverit navzdorý znamením, jez jsem u neho výkonal?“ (Num 14, 11) Odpoveď na ni je mnohem dulezitejsí, nez si mýslíme. „A o cokoli budete s vírou v modlitbe prosit, to dostanete.“ (Mat 21, 22) Ja mohu s vírou v Boha v modlitbe prosit, ale dostanu to, oc zadam a prosím? Da mi to Buh, kdýz neverím Bohu? Neverím, ze mi to chce dat. Neverím, ze mi to muze dat. Neverím, ze je to mozne. A najednou tadý mame spoustý nevýslýsených modliteb. Spoustý zklamaných verících, kterí verí v Boha, ale vlastne neverí Bohu. Neverí, ze pro ne Buh dela to nejlepsí, co muze. Neverí, ze i tezkosti v jejich zivote mohou být pro jejich dobro. Jako vrtacka zubare, ktera bolí…ale zabranuje mnohem vetsím potízím a bolesti v budoucnu. „On pusobí bolest, ale tez obvaze raný, co roz- drtí, výlecí svou rukou“ (Job 5:18). Nejtěžší věta Vzdý jsem ríkal, veta „buď vule tva“, je ta nejtezsí z celeho Otcenase. Porad chceme prosazovat svou vuli. Nechceme se sverit do rukou Bohu. Sverit se Jeho vedení. Mluvím z vlastní zkusenosti. Býl jsem clovek, který se snazil urvat vse vlastními silami. Veril jsem jen ve sve vlastní schopnosti (bez toho, abých aspon uznal, ze mi býlý daný do vínku Bohem, ze jsou to me hrivný…). A ono to dlouho výchazelo. Pak mi ale Buh ukazal, ze výsledek a to, co mam, není jen ma zasluha. Ze vse je mi dano pouze jako dar. „Boze, zkoumej me, tý znas me srdce…“ (Zalm 139, 23) Výkrocil jsem na cestu Vírý. Pomalu, neduverive. Zacal jsem verit v Boha. Jeste jsem ale nezacal verit Bohu. To az mnohem pozdeji. Stale víc a více jsem se sveroval do jeho dlaní a musím ríct, ze jsem stale na zacatku. Porad nemohu ríct, ze Mu verím. Stale se ale snazím. Otevíram se stale více a více. „A cím je duse pro Boha otevrenejsí, tím více ji Buh výuzíva, a i z tohoto duvodu jí toho chce více sdelit, abý mohla konat svou sluzbu.“ (MKR, s. 64, Laska v modlitbe, von Speýr A.) Funguje to? Snazil jsem se najít si praci a stale nic. Psal jsem, odpovídal, hledal…. A stale nic. Pak jsem jen tak sedel a povídal s prateli a prisla informace. Uz tadý ma kazdý moznost výbrat si. Je to prílezitost od Boha nebo „nahoda“. Muzete se ji chopit nebo ji nechat zapadnout. Zalezí na tom, jak moc „veríme Bohu“, ze k nam mluví, ze s nami chce mluvit a vest nas. Chopil jsem se jí. Výuzil tu prílezitost. Napsal a odeslal zivotopis. Pak jsem se modlil a poprosil Boha, abý se o to postaral. Ze prijmu jeho vuli. A nastala nejtezsí cast. Proste a skutecne odevzdaní se. Ať se stane tak nebo tak, prijímam tvou vuli, Otce. A Buh me výslýsel. Tri týdný od informace, kterou jsem dostal, jsem nastupoval na nove místo… Deje se to teď. Mam strach, obavý. Ale vím, ze je On se mnou a je snazsí verit Mu. Co to pro mne znamena? Opustit Karvinou. Prestehovat se do jineho místa. Zacít zít svou Víru mezi „cizími“ lidmi. Opustit veci, ktere mam rad. Sbor, spolecenství Zvoníku… Vse, co je mi tak zname a kde se cítím bezpecne. Kdýbých to neudelal, vzeprel bých se Jeho vuli. A to uz nechci. A navíc… Vzdýť to není tak daleko. Mohu jezdit, navstevovat a být tam, kde je mi dobre, kdýz Buh da. „A ja se sveruji tve lasce;“ (Zl 13, 6) Rosťa Jan Buczek V roce 1694 se stal fararem a arciknezem, kdýz pred svým povýsením pusobil 17 let ve Frýstate jako kaplan. Zemrel v sedm hodin vecer 26. dubna roku 1698. K tomu knezi se vaze nasledující povest: „V roce 1694 býl namalovan neznamým autorem obraz Panný Marie s drímajícím Jezískem v narucí a puvodne býl zavesen v pokoji P. Jana Bucka na zdejsí fare. Pocatkem roku 1698 ale farar Bucek vazne onemocnel, a protoze ztratil rec a upadl do bezvedomí, nemohl se pred svou smrti ani výzpovídat. Jeho blízcí vsak vedeli, ze po celý zivot farar vkladal v Matku Bozí velkou duveru, a proto obraz Panný Marie sundali ze zdi a polozili jej nemocnemu knezi na hrud´. V tom se ale stalo neco necekaneho. Nemocnemu farari se nahle vratilý vsechný smýslý, nabýl vedomí, najednou mohl mluvit a prijmout svatost smírení. Tehoz vecera v sedm hodin pokojne zemrel.“ Tuto zazracnou udalost tehdý zaznamenal ne vecnou pameť tesínský dekan Gallus Twaruschka. Milostný obraz Panný Marie Frýstatske býl pote prenesen na místo vedle hlavního oltare a pozdeji premísten na oltar jizní kaple. Verící obrazu Zazracne Panný Marie Frýstatske prisuzovali mnoho zazracných uzdravení a prinesli votivní stríbrne predmetý. O týto cennosti vsak kostel prisel za napoleonských valek. Peter Grženik Se stal fararem a frýstatským arciknezem 5. unora 1699. Stare farske spisý uvadejí, ze za jeho pusobení se mnoho protestantu vratilo do luna katolicke církve. Johann Gorgosch Tento prisel v roce 1708 jako farar a arciknez do Frýstatu. Sepsal nekolik sbírek o dejinach frýstatske farý a zanechal je dalsím generacím. Take za tohoto arcikneze se navratilo mnoho protestantu ke katolicke víre. Zemrel v roce 1733. Jeho ostatký býlý pohrbený u druheho kostelního pilíre v blízkosti hlavního oltare po prave strane. Jan Krušina (1734 – 1737), Karel Josef Krušina (1737 – 1750 ) Oba bratri konali duchovní sluzbu ve Frýstate v letech 1734 az 1750. Býli horlivými význavaci kultu sv. Jana Nepomuckeho, který se po svatorecení roku 1729 zacal sírit take zdejsím krajem. Kdýz se stal roku 1734 starsí bratr Jan zdejsím fararem a arciknezem, nechal svatojanskemu kultu tez zasvetit moravskou kapli zdejsího farního kostela a do jejího hlavního oltare umístit obraz sv. Jana Nepomuckeho. Ve Frýstate zalozil svatojanske bratrstvo, jez býlo pak pozdeji za Josefa II. roku 1780 zruseno. Na duchovní tradice sveho bratra navazal pak po jeho smrti roku 1737 jeho mladsí bratr Karel, který prevzal az do roku 1750 zdejsí duchovní rad. Z jeho iniciativý zde býla zalozena fundace pro výbudovaní pomníku sv. Jana Nepomuckeho, který býl roku 1747 postaven na namestí poblíz kamenne kasný (dnes je umísten v arealu farního kostela). Augustin Fojcik Býl ustanoven frýstatským fararem a arciknezem v roce 1750. V roce 1773 rozhodl, abý pohrební drevený kostel býl odstranen z duvodu velmi zchatraleho stavu. Jeho drevena zakladní cast býla tak ve spatnem stavu, ze ohrozovala bezpecnost verících. Tehdý býl za financní pomoci majitele mesta a panství irskeho slechtice Mikulase Taffa z Carlingfordu na stejnem míste postaven roku 1774 nový zdený kostel. Zemrel v roce 1777 a býl pohrben ve farním kostele. Johann Bruska Tento duchovní prisel do Frýstatu v roce 1777 a býl prvním fararem, u nehoz se rada frýstatských arciknezí jeví prerusena. Zil v ruzných dobových pomerech. Za jeho pusobení ve Frýstate výhorela fara a kostel pri pozaru mesta 13. zarí 1781. Dale o nem víme, ze mel spoustu nepríjemností se svým kostelním patronem, hrabetem Taafem. Farar Bruska zemrel 25. prosince 1791 a býl pohrben na hrbitove u kostela svateho Marka. Franz Linzer Tento býl ve Frýstate kaplanem za zivota farare Bruský. Fararem frýstatským se stal roku 1792. Za jeho pusobení doslo ke zmene vrchnosti. Brzý po jeho nastupu na faru preslo panstvím do rukou hrabete Johanna Lasiche z Monnichu. Farar Linzer zemrel 4. 9. 1805. sestavil Tomáš Hejda použitá literatura: Dr. Julius Bayer, Pamětihodnosti města Fryštátu „Jak může srdce člověka vymyslet a realizovat tak odporné činy?“ ptá se Svatý otec Po patecních teroristických utocích v Parízi telefonoval reditel italske katolicke televize papezi Frantiskovi, abý mu rekl, co se stalo. Svatý otec na jeho zpravu reagoval: „Cítím dojetí a bolest. Zaroven tomu nerozumím. Pokud clovek uciní neco takoveho, opravdu se to tezko chape. Jsem nablízku francouzskemu narodu, který velmi miluji, jsem nablízku rodinným príslusníkum obetí a za vsechný se modlím. Je to dalsí cast tretí svetove valký, ktera není ospravedlnitelna ani lidský, ani nabozenský. Toto není lidske. Jsem nablízku vsem, kdo trpí, i cele Francii, kterou mam rad. A dekuji, ze jsi mi zatelefonoval.” K utokum v Parízi se papez vratil i v nedeli pri pravidelne nedelní promluve. Cesta nasilí podle nej neresí nic: „Tato brutalita nas naplnuje hruzou a ptame se, jak muze srdce cloveka výmýslet a realizovat tak odporne ciný, ktere otraslý nejen Francií, ale celým svetem. Tuto hanebnou potupu dustojnosti cloveka nelze po techto cinech neodsoudit. Chci opet mocne zduraznit, ze cesta nasilí a nenavisti nevýresí problemý lidstva a ze uzívaní Bozího jmena k ospravedlnovaní teto cestý je rouhaním!“ Potom papez Frantisek výzval prítomne, abý se spolu s ním pomodlili na obeti patecního nasilí a za mírumilovne umýslý prítomných poutníku. Pri nedelní audienci papez take rekl sedesatiticícovemu shromazdení na Svatopetrskem namestí, ze hlavním cílem cloveka ma být jeho setkaní s Jezísem. Jde o osobní setkaní tvarí v tvar. Pro nasi kazdodenní soucasnost, kdý na toto shledaní cekame, Svatý otec radí: „Jsme povolani zít prítomnost, výtvaret svoji budoucnost klidne a s duverou v Boha. Podobenství o pucícím fíkovníku, který je znamením blízícího se leta, nam ríka, ze výhlídka konce nas neodvrací od nýnejsího zivota, nýbrz umoznuje nam dívat se na nase dný optikou nadeje. Tuto ctnost není snadne zít. Nadeje je ze vsech ctností nejmensí, avsak nejmocnejsí. A nase nadeje ma tvar, tvar vzkríseneho Pana, který prijde „s velikou mocí a slavou“ a výjeví svoji ukrizovanou lasku promenenou ve vzkrísení. Jezísuv triumf na konci casu bude triumfem Kríze, dukazem, ze sebeobetovaní z laský k bliznímu napodobením Krista je jedina vítezna moc a jediný pevný bod uprostred otresu a tragedií tohoto sveta.“ Koncem ríjna se papez Frantisek soustredil na sirokou církevní verejnost. V poselství predsedovi Papezske radý pro laiký píse o dulezitosti kazdeho jednoho z verících pro celou církev a spolecnost. Mimo jine se docítame: „Verící laici nejsou druhoradí clenove církve ve sluzbe hierarchie, ani pouzí výkonavatele príkazu, nýbrz jsou jako Kristovi ucedníci povolani, abý kazde prostredí ozivili evangelijním duchem.“ Pripomína tím sirsí aktivní zapojení laiku do zivota církve po Druhem vatikanskem koncilu. Svatý otec v textu mimo jine podotýka: „Hlasaní evangelia není svereno pouze profesionalním misionarum, nýbrz ma být hlubokou touhou vsech verících.“ Temer pred mesícem take papez Frantisek zalozil novou vatikanskou nadaci na podporu katolickeho skolství. Nova instituce s nazvem Gravissimum educationis ma za ukol „nasledovat vedecke a kulturní cíle podporující katolickou výchovu ve svete“. Církev, podle zakladajícího dokumentu nadace, podporou vlastního skolství praktický odpovída na výzvý Jezíse Krista o hlasaní a sírení radostne zvesti, tedý evangelia, a tajemství spasý. Jana Lokajová Církev je vrátnou, nikoli paní domu Pánova. Upřímně vám řeknu, že mám strach z tvrdých kněží… Pryč od nich! Koušou! Jediná věčná krása, které si máme hledět, je Bůh. Život je pouť a člověk je na cestě, je poutníkem, který jde cestou vedoucí k vytouženému cíli. KDO JE JEŽÍŠ PRO MUŽE A ŽENY DNEŠKA? Jsme povoláni dávat čas, který potřebujeme, nikoli ten, který nám zbývá. Buh si mýslí, ze i kdýz delame spatne veci, kazdý z nas je svatý, a proto nas ma rad. Buh nas ma rad, a proto nas porad chraní, abýchom neumreli a mohli to nase zlo napravit. Nela …je smutný, ze ho zlobíme, ale ma nas rad, protoze… (chvíle premýslení :))… jsem zapomnela. Matyáš Mý veríme v Boha a on verí v nas. Klárka Barča …protoze se zase obratíme k Nemu. Vašek Amish Grace Drama, USA, 2010, 88 min Režie: Gregg Champion Hrají: Kimberlý Williams-Paisleý, Tammý Blanchard, Matt Letscher, Faý Masterson, Garý Graham, Darcý Rose Býrnes, Karleý Scott Collins, Amý Sloan, Madison Davenport, Eugene Býrd,David Mazouz, Emilee Wallace, Eric Nenninger Dramatický snímek na motivý skutecných udalostí. V roce 2006 pri strelbe na nabozenske skole komunitý Amisu ve meste Nickel Mines v americke Pensýlvanii dojde k zabití peti a dalsích peti zranených clenu teto komunitý. Film výpraví príbehý rodin postizených touto tragickou udalostí, ktere se díký sve víre výrovnavají s bolestí a ztratou. Hodnocení: Drama, ktere je zajímavým zazitkem. Príbeh na motivý skutecne udalosti divaka osloví a jeste mu k tomu umozní nahlednout do problematiký amisske komunitý. Celkove je film moc hezký zpracovan, snad az na nektere výidealizovane momentý. Je to film o odpustení, ktere mnohdý stojí hodne usilí. Amish Grace mohu rozhodne doporucit! … tento týden mi nekdo rekl, zda bých nemohl mezi svými receptý najít neco testovinoveho. Toz dobra tedý. Sice moucných výrobku jím docela malo, dokonce jsem mel krasne období, ktere trvalo priblizne dva roký, kdý jsem se moucných výrobku ani nedotkl, samozrejme krome Hostie, a vubec mi to nechýbelo. Nicmene teď uz po nich sem tam sahnu. Nabízím proto neco ze zeme, kde se ríka, ze spravna pizza bý mela být jako narodní vlajka, tedý na testo patrí jen rajcata, mozzarella a bazalka… Ano, dnes varíme z italske kuchýne. Jsou to „velmi lehke” spagetý - spaghetti puttanesca. Potřebujeme: 500 g testovin spaghetti 1/2 l rajcatove passatý nebo 500 g rajcat (sparených, oloupaných, zbavených semínek a nakrajených na kostický) nebo 500 g loupaných rajcat z plechovký 1 mala plechovka ancovicek (vetsinou 8 filatek) nakrajených na velmi drobne kouský 2 nebo 3 chilli paprický (bez semínek, nakrajene na velmi drobne kostický nebo krouzký, pozor!!! chilli paprický cistit a krajet pouze v gumových rukavicích nebo si hned po nakrajení poradne umýt ruce mýdlem a kartackem!!!) 2 nebo 3 strouzký cesneku (nakrajet nadrobno) 2 polevkove lzíce kaparu take nakrajených nadrobno cca 100 g cerných oliv, bez pecek, nakrajených na krouzký 4 polevkove lzíce zelene petrzele nasekane nadrobno cca 10 polevkových lzic olivoveho oleje sul dle chuti Docela zajímava je verze bez rajcat, v tom prípade výnechame rajcata v jakekoli podobe. Testoviný spaghetti uvaríme standardním zpusobem tak, abý býlý lehce „aldente”. Do vodý, ve ktere varíme testoviný, nezapomenme pridat sul a dve lzíce olivoveho oleje. Po uvarení je scedíme, ale neprolevame vodou. Zbýtek olivoveho oleje nalejeme do hrnce (sam osobne k tomu nejradeji pouzívam litinový hrnec, wokpanev je take dobrým resením) a nechame rozehrat. Potom pridame nakrajený cesnek a cca 2 min jej v oleji restujeme. Pak pridame rajcata a dusíme tak dlouho, az se rajcata rozpadnou, pokud delame verzi bez rajcat, tento krok výnechavame. Nasledne pridame vsechný ostatní ingredience a povaríme cca 5 min na stredním ohni tak, abý to lehce bublalo. Potom do cele smesi pridame testoviný, poradne promíchame s omackou a jeste 2 min vsechno povaríme a je hotovo. Pak uz jen servírujeme a konzumujeme. Asi nas prekvapí bohata barevnost a docela intenzivní chuť tohoto jídla, a proto k nemu doporucuji lehke, bíle a odpocinkove víno s jemnou a nasladlou az „polo-sladkou” chutí. Dobrou chuť - buon appetito :) Przemek Milí Farníci :) Opět přinášíme plody umělecké práce jednoho z našich farníků (a zároveň člena Redakční rady). Máte také doma v šuplíku pěkně schované nějaké básničky, příběhy, rébusy apod.? Přineste nám je nebo nám je pošlete a my je otiskneme :) Škoda, aby umění přišlo na zmar, ne? Těšíme se na Vaši tvorbu. A v tomto čísle…. texty Rosti Mechúra. NADĚJE Šlapeme pouští, velbloud se houpá Voda už není a chce se nám pít Vedro je k zalknutí, slunce výš stoupá Co drží nás na nohou, že můžeme dál jít. Plujeme bouří, koráb se houpá Všude je voda, ale nedá se pít Mrznou nám prsty, strach duši poutá Co dává nám sílu, že můžeme dál jít. Všude jsou pouště a všude je voda I ve městech musíš se o kůži bít Dostáváš rány, ale přesto se zvedáš Co dává tu sílu, že můžeš dál žít. Žijeme nadějí, musíme doufat, Věřit, že zítra bude snad líp Když zrovna zle je, proč si hned zoufat Bohu se vzdejme a bude nám líp. PÍSNIČKÁŘ Sedl si k nám a kytaru vzal, Moc hezké písničky dlouho pak hrál Hebkými tóny vzduch začal se chvět Zpíváním říkal nám, jak vidí svět. Blíž jsem ho poznal a ruku mu dal Dlouho s ním seděl a žertům se smál Slovům těch písní teď rozumím líp, Vím, co chtěl písničkář do noty skrýt. SÝKORKA Sýkorko malá, ukryj se v dlani Srdíčko buší ti, letět se brání Roztáhni křídla, pusť se a leť Co může více být než tady a teď Neboj se, slunce bude tě hřát Splní ti všechno, co budeš si přát. Dokonalost je v každé malé chvilce. Písniček hromadu zpíval a znal V každé z nich kousíček sebe nám dal Než jsme se nadáli, vypršel čas Zbývá se těšit, že přijede zas. Setkání, návraty, radost je v nás Zas budeme zpívat a budeme hrát Nesmějí vidět, že málo jsi spal Plný je sál, ty zpívej a hraj I když je daleko, dělí nás čas Slova těch písní broukám si zas Odjel a úsměv s sebou si vzal Zůstává v srdcích těch, kterým hrál. ODPOČÍVAJÍ Šero je vůkol, padá drobný déšť Zelená tráva, v ní plazí se kleč Desky se jmény, mokrem se lesknou Tohle to místo, má náladu tesknou. Každý z nich, jako ty, hory měl rád Do výšek na štíty nechal se zvát Zatínal zuby a pot se z něj lil Však stačilo málo, jen jedna z chvil Ztiš se, a zastav myšlenky své Nepotkáš žádného, kdo leží zde Na počest hlavu hluboko skloň Tobě i jim zní z dálky teď zvon Schola (česká) ……………………………………….. kazdý patek v 16:30, Scholička ………………………………………………… Polska schola …………………………………………. Komorní sbor …………………………………………. Varhaníci ………………………………………………… Ministranti ……………………………………………… Podávající sv. přijímání ………………………….. Společenství „Pro všechny“ ……………………. Biblická hodina ………………………………………. Společenství mladých manželů ………………. Společenství starších manželů ……………….. Společenství středních manželů …………….. Modlitební společenství …………………………. Společenství mládeže …………………………….. Farní volejbal ………………………………………….. Kurz „Základy víry“ (príprava na krest a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………... Příprava k biřmování…………………………….. kazdý patek v 15:25 kazda sroda o godz. 15:00 kazde pondelí v 16:15 sobota 09.01.2016 v 19:00 patek 11.12. v 16:30 sobota 23.01.2016 v 19:00 ctvrtek 10.12. v 9:30 v prosinci nebude uterý 01.12. v 17:00 uterý 15.12. v 19:00 termín bude upřesněn kazde uterý v 18:00 patek 04.12. v 19:00 kazdý patek 20:00 (ZS Delnicka) ctvrtek 10.12. v 19:00 na fare sobota 13.12. v 16:30 hod. pátek 04.12. od 9:00 hod. (pro nemocne, ke kterým knezí chodí pravidelne, kazdý mesíc) pondělí 14.12. od 9:00 hod. (pro nemocne, kterí chtejí výjimecnou navstevu kneze se svatostmi pred Vanocními svatký. Nemocne je mozne nahlasit na tel. císle: 596 314 455 do nedele 13.12.2015) Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnou modlitbou Korunký k Bozímu Milosrdenství (CZ), ukoncení vedene, v 17:30 spolecnou modlitbou Korunký k Bozímu Milosrdenství (PL) a svatostným pozehnaním. 1. pátek v měsíci – 04.12. - eucharisticka poboznost s modlitbou Litanií k Srdci Jezísovu, zasvetnou modlitbou a svatostným pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (CZ). Od 16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eucharistii. Po vecerní msi sv. spolecna adorace s modlitbou proseb a díku v Moravske kapli. Po celý listopad a prosinec, kvuli terenním upravam, je uzavrený prístup k filialnímu kostelu sv. Marka, a proto se vsechný bohosluzbý budou konat ve farním kostele. 05.12. - farní zájezd na adventní trhy do Wrocławia. Odjezd v 8:00 hod. Navsteva katedralý na Ostrowie Tumskim, ve 12:00 hod. mse sv. a pak navsteva Jarmarku adwentowego na Rýnku. Predpokladaný navrat kolem 21:00 hod. Nutno vzít s sebou OP a karticku pojisťovný. 30. 11. v 6:30 hod. - začátek rorátů. Roratní mse svate budou probíhat po celou dobu adventní kazde pondelí, uterý, ctvrtek a patek v 6:30 hod. Prosíme, abý si dospelí prinesli s sebou svíce, pro deti budou svíce pripravený v kostele. 30. 11. v 16:30 hod. mse svata za zemrele, se kterými jsme se rozloucili v listopadu bez mse sv. Čas mše sv. je přesunutý z 18:00 hod. kvuli dlouhodobe naplanovanemu koncertu ve farním kostele a uzavrení prístupu do kostela sv. Marka. 03. 12. v 19:00 hod. přednáška „Manželství - má to ještě smysl?” v malem salu MeDK, Karvina - Nove Mesto, místo Biblicke hodiný. 08. 12. - slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny dědičného hříchu. Mse sv. ve farním kostele 6:00 PL, 7:00 CZ, 16:30 CZ, 18:00 PL. Tento den nebude mse sv. v kapli v Raji. Slavnost s doporucenou ucastí na msi sv. 22. 05. 2016 - první svaté přijímání behem mse sv. v 8:00 (CZ) a behem mse sv. v 9:30 hod. (PL). Možnost předvánoční zpovědi: - ctvrtek 17. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod. - patek 18. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod. - sobota 19. 12. od 9:00 do 11:00 hod. - nedele 20.12: od 15:00 do 18:45 hod. (cizí zpovednici) - pondelí 21. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod. - uterý 22. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod. - ve stredu 23. 12. zpoveď bude jen pul hodiný pred bohosluzbami Na Štědrý den a o Vánočních svátcích se zpovídat nebude. Prosíme, neodkládejte zpověď na poslední chvíli. Za + Franciszka i Franciszkę Ździebło i za + z całej rodziny po 6:30 Pl út 6:30 Cz Za uzdravení maminky st 7:00 Pl Za + Bronisławę i Ernesta Smolików i dwóch zięciów 18:00 Cz Za + Mikuláše Horňáka, za + rodinu Horńákovou a Mitrengovou 6:30 Cz Za + manžela Boleslava Graňáka a za živé rodiny 30.11. 18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté 1.12. 2.12. čt 3.12. pá 4.12. so 5.12. ne 6.12. po 7.12. út 18:00 Pl Za rodziców Agnieszkę i Józefa Kolondrów, ich córki Alžbětę, Zofię, Jankę, synową Annę i wnuka Mirka 6:00 6:30 18:00 7:00 10:00 18:00 Cz Pl Cz Cz Cz Pl 6:30 Pl 8:00 Cz 9:30 Pl 11:00 18:45 6:30 18:00 Cz Cz Pl Cz 6:30 + maminku Elu Svačinovou, jejího manžela, za + Ericha Sliwku, s prosbou o Boží ochranu Cz Za pro rodiny z obou stran Pl Za + Annę Pinkasową Cz Za + Marii Zgudovou a za + Filomenu Novotnou Pl Cz Za + Františka Jastrzembského, jeho rodinu, + z rodiny Golasovských a za živé členy obou rodin Cz Za nová kněžská a řeholní povolání Pl Za + Anielę i Karola Buchtów oraz za + członków rodziny Pl Za + Krystynę Kolmaczkową (40.roczn.+), jej syna Kamila (niedoż. 40) Za Dorotu Kremerovou a její rodinu Na úmysly farníků složené u obrazu Panny Marie Fryštátské Za živé a + horníky a členy Spolků krojovaných horníků Za + Martę Jungową, dr Mariana Jungę, za + i żywą rodzinę z obu stron Za + rodziców Józefa i Marię Podstawków, czterech synów oraz za żywe rodziny, powierzając je opiece Bożej i prosząc dla niej dar zdrowia Na poděkování za 55 let manželství, s prosbou o Boží požehnání do dalších let Za + Jana Drozda (2.roczn.+), rodzinę Drozdową i Szczepańską, z prośbą o błogosławieństwo Boże i dar zdrowia dla całej żywej rodziny Za + rodiny Ivančovou, Šatanovou a Ševcovou, s prosbou o Boží požehnání pro živé rodiny Za naše farní společenství 16:30 18:00 7:00 st 9.12. 18:00 čt 6:30 10.12. 18:00 6:30 pá 11.12. 18:00 Cz Za + Jindřicha Špaňhela, Michaelu Poledníkovou a Janu Lukošovou, za rodinu Zawiszovou a duše v očistci so 7:00 Cz Za živou a + rodinu, s prosbou o dar víry 12.12. 18:00 Pl Za + Leo Schottka, rodziców z obu stron i za żywe rodziny do Opatrzności Bożej 6:30 Pl Za + Bronisławę i Alojzego Kalinów, córkę i syna oraz za wszystkich + i żyjących z rodziny 8.12. ne 8:00 13.12. 9:30 11:00 18:45 po 6:30 14.12. 18:00 út 6:30 15.12. poděkování Bohu za přijatá dobrodiní u příležitosti životního jubilea, 60 let pana Josefa, Cz Na s prosbou o ochranu a dar víry pro celou rodinu Pl Cz Cz Pl Cz Za Ferdynanda i Helenę Żaganów (15.roczn.+), rodziców z obu stron oraz rodzinę Kunschkową Za + rodiče Oskara a Ylonu Šafarčikovy, s prosbou o Boží ochranu pro živé členy rodiny Za naše farní společenství Za + Marii a Aloise Czernekovy Cz Za + Davida Macků, + Margitu a Františku Kozákovy, + Emilii a Stanislava Macků st 7:00 Pl čt 6:30 Cz Na poděkování Pánu Bohu za dožitých 90 let s prosbou o zdraví do dalších let so 7:00 Cz 6:30 Pl 8:00 Cz 20.12. 9:30 Pl 16.12. 18:00 Cz Za + Gabrielu Kondziolkovou, + Františka Grzybka a + Zdenku Moučkovou 17.12. 18:00 Pl Za wszystkie nienarodzone dzieci Za + męża Wacława, syna Władysława Knieżów, za + z rodziny Knieżów i Badurów pá 6:30 Pl oraz za Waldemara i Stefanię Goleniowskich 18.12. 18:00 Cz Za + Ladislava Adama, Irenu Adamovou a + Ladislava Adama 19.12. 18:00 Pl ne 11:00 Cz 18:45 Cz Za Marię Wijacką, mężów, siostrę, braci i rodziców do Miłosierdzia Bożego Za + męża Stanislava Macurę, + siostrę Králową, + rodziców z obu stron Za + rodiče Rudolfa Krále a Annu (2.výr.), manžela Eduarda Otiska, dceru Jarmilu a bratra Rudolfa Krále Za + Leopoldynę Smigową, męża i rodziców Za + rodinu Uřičářovou, Miškářovou, Kovářovou, P. Josefa Daňka, P. Františka Planitu a duše v očistci Za naše farní společenství po 6:30 Pl 21.12. 18:00 Cz út 22.12. 6:30 Za + męża Zbigniewa Najdra, + Janinę Mrózkową, + rodziców z obydwu stron, z prośbą o zdrowie i błogosławieństwo Boże dla całej rodziny Cz Za + rodiče, sourozence, manžela a živé rodiny do Boží ochrany st 7:00 Pl 23.12. 18:00 Cz rodiče Annu a Antonina Podstawkovy, za duše v očistci, s prosbou o přímluvu Panny Marie Cz Za za živé členy rodiny Cz 24.12. 15:00 /Pl Mše svatá s otevíráním Betléma 22:00 Půlnoční mše svatá 6:30 Pl Za + Marię i Adolfa Strzebowskich, córkę, zięcia oraz wszystkich krewnych pá 8:00 Cz Za + rodinu Kulovou, Ruskovou, Szostkovou, Szkutovou a do Boží ochrany za živé rodiny 9:30 Pl Za matkę Marię, syna Leopolda Handzla oraz za sześć sintr z domu Stenchlych 25.12. 11:00 Cz Za + Ferdinanda Mikulce, maminku Margitu a do ochrany Panny Marie za celou rodinu 18:45 Cz Za + rodiče z obou stran, manžela, za spásu jejich duše 6:30 Pl Za + Františka Pawliczka, rodziców z obu stron oraz + zięcia Václava Kachyňę 8:00 Cz Za Márii Piontkovou, syna Miroslava a dceru Annu, a za celou živou rodinu so + Elżbietę Ździebło (4.roczn.+), męża Antoniego oraz za rodziny Ździebło, Ocisk, Lalurny 9:30 Pl Za i Zoń čt 26.12. ne 7:00 11:00 18:00 6:30 8:00 9:30 Cz Pl Pl Cz Pl 27.12. 11:00 Cz 18:45 Cz 7:00 Pl 28.12. 18:00 Cz út 7:00 Cz po Za + z rodiny Šuterikové, Kolaríkové, Urbaníkové a za živé rodiny do ochrany Boží Za + rodzinę Eliaszów, Marię, Franciszka oraz za syna Bogusia Za + matkę Adélę, ojca Jiřígo, brata Josefa oraz siostrę Boženę Za + manžela Josefa Kudličku, rodiče, do ochrany Boží za živé rodiny Za + Franciszka Linzera, siostry i brata Za + rodiče Františka a Vandu Stolarzovy, sestru Marii, rodinu Kondziolkovou a za ochranu Boží pro žijící rodiny z obou stran Za naše farní společenství Za wspólnotę różańcową Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté 29.12. Msza św. dziękczynna za 20 lat współżycia małżeńskiego, z prośbą o dalszą opiekę i błogosławieństwo 30.12. 18:00 Cz Za + Aloisii a Viktora Hellerony a za živou rodinu do ochrany Panny Marie Fatimské čt 7:00 Cz Za + Viléma Febera a jeho rodinu 31.12. 18:00 Pl Na poděkování za uplynulý rok st 7:00 Pl Omlouvame se ža prípadne čhýbý ve jmenečh a umýslečh msí svatýčh. Naleznete-li takovou chýbu, kontaktujte nas, prosím. Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 20.12.2015 Uzávěrka v pondělí 07.12.2015 Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč Kč. Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu. Vydavatel Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1, tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost [email protected] Redakce Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová, P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek Farní kostel Povýšení sv. Kříže, Karviná - Fryštát 24. 12. čt. - Štědrý den - vigilie slavnosti Narození Páně: Páně - 15:00 - mse sv. pro deti s „otevíraním betlema” CŽ - 22:00 - „pulnocní" mse sv. CZ 25. 12. pá. - slavnost Narození Páně - 5:00 „Godzinki o Narodzeniu Panskim” z mszą sw. o swicie PL - 6:30 msza sw. PL - 8:00 slavna mse sv. CZ - 9:30 uroczýsta msza sw. PL - 11:00 mse sv. CZ - 15:00 slavnostní zpívane nesporý se svatostným požehnaním CŽ - 18:45 mse sv. CZ 26. 12. so- svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - 6:30 - msza sw. PL - 8:00 - mse sv. CŽ - 9:30 - msza sw. PL - 11:00 - mse sv. CŽ - 18:00 - msza sw. PL (niedzielna) 27. 12. ne. - svátek Svaté Rodiny - 6:30 - msza sw. PL - 8:00 - mse sv. s obnovou manželskýčh slibu CŽ - 9:30 - msza sw. z odnowieniem przýrzeczen małzenskich PL - 11:00 - mse sv. CŽ - 18:45 - mse sv. CZ 31. 12. čt. - památka sv. Silvestra I., papeže - 7:00 - msza sw. PL - 16:00 - mse sv. na podekovaní ža uplýnulý rok CŽ/PL 01. 01. pá. - slavnost Matky Boží, Panny Marie - 6:30 - msza sw. PL - 8:00 - slavna mse sv. CZ - 9:30 - uroczýsta msza sw. PL Farní kostel sv. Petra z Alkantary, Karviná-Doly - 11:00 - mse sv. CŽ 24. 12. čt. - Štědrý den - vigilie slavnosti Narození Páně: - 18:45 - mse sv. CZ - 16:00 - „pulnocní” mse sv. CŽ 25. 12. pá. - slavnost Narození Páně - 9:30 - slavna mse sv. CZ 26. 12. so. - svátek sv. Štěpána, prvomučedníka - 9:30 - msza sw. PL 27. 12. ne. - svátek Svat é Rodiny - 9:30 - mse sv. s obnovením manželskýčh slibu CŽ 01. 01. pá. - slavnost Matky Boží, Panny Marie - 9:30 - mse sv. CZ