Nejkrásnější období je patrně podzim, když má milá

Transkript

Rábské noviny č. 26
RABÍ A BOJANOVICE, ČEPICE
ČÍSLO 26.
KE ČTENÍ ZDARMA
22. ŘÍJNA 2014
í
š
j
ě
n
s
á
r
k
j
Ne
,
m
i
z
d
o
p
ě
trn
a
p
e
j
í
b
o
obd
stí,
i
l
e
j
u
b
a
r
h
ás
l
i
m
á
m
ž
kdy
ě
t
i
č
r
u
i
s
a
ělá
d
e
ž
,
i
s
m
í
mysl
správně,
ným
l
e
d
i
v
a
r
p
se
a
k
d
á
r
h
a
z
…
í
t
s
i
č
m
í
n
shrabová
( text: Ivan Mládek )
MEZI ŘÁDKY
Hlavním posvícenským dnem byla vždy neděle před nebo po svátku místního patrona. Pro posvícení
byla typická spousta dobrého jídla a pití, muziky, tance a společenské zábavy. Lidé se vzájemně navštěvovali a hostili a oslavy se často protáhly i na několik dní. Bylo obvyklé pořádat o posvícení
také svatby a jelikož každá vesnice slavila posvícení jiný den, posvícenských příležitostí k zábavě
bylo po celý podzim mnoho. Na podzim se poznal dobrý hospodář, neboť jeho celoroční práce se
zhodnotila v úrodě a ještě lépe v hospodářských přebytcích. Byla to odměna pro celou rodinu, sepjetí s místem a
s lidmi v obci se stvrzovalo právě v tuto dobu.
Dokážu si dobře představit, že taková posvícenská veselice byla nejlepším místem k uzavírání kontraktu a dohody
k budoucí spolupráci. Podzim byl dobou radosti a vděku k lidem a přírodě. Konec sezony, rekapitulace a poučení
pro další začátek.
Nebyla to doba romantická a není taková ani ta dnešní. Obzvláště v době povolební, kochání se zbarveným listím se mi nějak nedaří. Upřu-li však svou pozornost na charaktery lidí, jak se mi teď před očima mění, zdá se to sepjetí
s přírodou naprosto zřejmé včetně spadaného listí, viz. výše: zahrádka se pravidelným shrabováním čistí...
A já odcházím dělat těsto na hnětýnky, tradičně dobré zůstává. Přeji příjemné podzimní počtení.
Eva Dušková
J S E M TA D Y R Á D
V povídce Svalený balvan jsem nalezla hřeben nad
levým břehem Vydry, se skalisky zvanými „zámečky“ nebo
„hrádky“, odkud kdysi rozverní chlapci shodili velký kámen a těžce zranili dřevorubce. Na protějším svahu nad
Vydrou vím o téměř zaniklé osadě Jelenov, dějišti až hororové povídky Ohnivé snopy nad Hirscheinsteinem. A taky
Pracovala jsem ve Vlastě, v Lidových novinách,
tuším cestu k zaniklým Padodnes spolupracuji s MF DNES. V Lidových novi„… objevila jsem v Sušici pana sekám, kde podle povídky
nách jsem několik let vedla rubriku výletů, moje
Milana Pokorného, který kdysi Bílý samsun zahynulo ve
texty později vyšly v dvoudílné publikaci Příběhy
v Rabí učiteloval ...“ vánici šestadvacet dětí.
české a moravské krajiny. S manželi Soňou a ZdeňMrazení nad Klostermankem Thomovými jsme vydali třídílnou knižní sérii
novým sugestivním textem mi neprohřál ani fakt, že dnešní
Hrady a zámky Čech, Moravy a Slezska, Historická města
kronikáři nenašli ve starých zápisech o podobné tragédii
Čech, Moravy a Slezska a Magická místa Čech, Moravy a
jedinou zmínku.
Slezska. Tento článek je napsán výhradně pro Rábské noDíky Klostermannovi jsem se naučila znát Šumavu
viny.
nejen jako krásné hory s půvabnými výhledy, hukotem VyŠumavu mě naučil znát Klostermann
dry a lesy bez konců, ale jako kraj tajemný, občas divoký až
Dodnes se vidím: ležím v radešovském kempu na trávě a krutý, a hlavně plný příběhů.
Otavu jsme jezdili roky a kdybych měla jmenovat
čtu Kam spějí děti. Kousek za mnou sice mírumilovně
místa,
na
která jsem se nejvíc těšila, určitě by k nim patřilo
šplouchá Otava, ale přede mnou se v knize odehrávají draRabí.
Louka
nad mostem bývala pohostinná, tradičně jsme
mata přetékající lidskými tragédiemi, láskami i krutostí, ale
odtud
vyráželi
na procházku přes most do Žichovic (ano,
hlavně divokou, nezkrotnou přírodou. Opravdu Šumava
tam,
kde
Klostermannův
táta pracoval jako lékař), ale hlavtaková bývala?
Začala jsem se s ní sbližovat až téměř před třicít- ně od louky vzhůru k hradní zřícenině, ve svahu pod ní
kou, kdy jsme vodáckou Lužnici vyměnili za Otavu a řadu jsme si hráli na Žižku a pokřikovali na sebe: Krejž holého!
let jsme se jí drželi. Do báglu jsem kromě spacáku balila i Taky jsme chodívali za silnici do kopců na houby a jednou
něco z Karla Klostermanna, ráda vozím na dovolenou auto- jsme tam našli modré maliny. Přežili jsme je.
Když jsem později v Lidových novinách vedla rubry, kteří k místu patří. Ale na rozdíl od optimistické vyprariku
Výlety,
objevila jsem v Sušici pana Milana Pokorného,
věčky Marie Kubátové, se kterou jsem se idylicky pročítala
který
kdysi
v
Rabí učiteloval a s dětmi tam obnovil starý,
Krkonošemi, Klostermann drtil rozbouřenými potoky, vánicemi, které zasypávaly chalupy až po komín, stařenkami lety zarostlý židovský hřbitov. Na jednom z náhrobků je tu
mizejícími v močálech, mrtvými dětmi schoulenými v závě- tak dodnes znát i Fürth, jméno rodiny, na kterou Klostermann vzpomínal v povídce Pod Rábským hradem.
jích. A přece to neděsilo. Alespoň ne moc.
Od 90. let jsme v létě, v zimě jezdívali na TurneroFascinoval mě až malířsky barvitými popisy přírody
vu
chatu,
ale vystřídali jsme i Františkov, Filipovu Huť,
a živlů, které jí kralovaly, i znalostí místních historek, poNové
Hutě,
Borová Lada, Pláně… Po dva roky jsme bydleli
věstí a lidských osudů, které uměl vytěžit. Šumava s ním
byla najednou důvěrná. Ostatně, kdesi jsem našla jeho při- v Prášilech ve staleté chalupě U Jakuba, která idylicky vrže
ve všech trámech, a v obci jsme tu našli památník s početznání:
„Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ným soupisem obcí zaniklých po odsunu Němců. Armáda,
ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvá- která později zdejší pohraničí obsadila, je zbořila do posleddím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech ního kamene, což pro nás bylo další téma, jak plánovat výa povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořá- lety. Třeba k bývalé Hauswaldské kapli nebo k jezeru Laka
kolem zlikvidované sklářské vsi Hůrka, kterou dneska přidal a v jakýsi celek upravil.“
Od té doby jsem listovala Klostermannem jako tu- pomíná jen obnovený kostel. Zatrne tu i dojme, že autoři
pamětní desky nezapomněli ani na jména lidi, kteří za koristickým průvodcem.
Našla jsem tu Jezerní slať, kde zahynula stará Apo- munismu zahynuli při útěku přes šumavské hranice. Kdylena. Březník čili Pürstling s revírníkem Kořánem. Horskou koli jdeme na Knížecí Pláně, ani tady se nezapomeneme
Kvildu, kde za kůrovcové, tenkrát v 19. století takzvané zastavit na starém a znovu vzkříšeném německému hřbitůvbroučkové pohromy, přišla o všechno rodina sedláka Pod- ku, který už je jen vzpomínkou na další zaniklou vesnici.
Nostalgicky posedíme, pak vyrazíme po modré přes
hamerského z románu V ráji šumavském. Mezi Zlatou StudŽďárecké
sedýlko k Polce,a vytěsníme všechny chmurné
nou a Horskou Kvildou jsou dodnes znát stopy bývalé sadojmy.
Spolu
s cestou z Horské Kvildy dolů podél Hamermoty Ranklov, odkud pocházel další z hrdinů románu V ráji
ského
potoka
patří tahle trasa mezi Knížecími Pláněmi a
šumavském – legendární šumavský obr Sepp Rankelský,
Polkou
k
mým
nejmilejším, Šumava se tu předvádí ze
mimochodem Klostermannův příbuzný.
V románu Kam spějí děti jsem našla údolí mezi svých nejkrásnějších stránek. Co víc, žádnou klostermanModravou a Javoří pilou, kudy šli lesáci hledat novskou tragédii jsem tu zatím nenašla. Konečně klid a jen
k Weitfälskému močálu boudu nebohé Justiny. A ve stej- příroda.
ném románu Kamenný dům, kolem kterého chodíme od
2
Vydry na Rokytu nebo do Srní.
Jméno:
Věk:
Zaměstnání:
Bydliště:
Marie HOMOLOVÁ
68
spisovatelka, novinářka
Praha
UDÁLOSTI / OBEC ČEPICE
OMLUVA
V srpnovém čísle Rábských novin došlo k nepříjemnému nedopatření. U čepické akce Sraz harmonikářů byly
otištěny fotografie sice ze srazu, ale čepických s kamarády z Klobouk u Brna. Děkuji tímto p. Šubovi za upozornění a
dnes otiskuji fotografie z července, jistě by byla škoda nevzpomenout na tuto tradiční a populární akci, kde se sešlo
kolem stovky lidí.
-ed-
Třetí ročník setkání harmonikářů v Čepicích
foto - jš-
Na sobotu 23. srpna připravili hasiči
v Čepicích tradiční sportovní dětský den.
Takové malé „oslazení“ připomínky toho, že prázdniny jsou nenávratně u konce
a školní rok zaklepal na dveře.
U místní hasičské klubovny se letos sešlo
25 dětí a početné fanouškovské publikum
– sourozenci, rodiče, prarodiče, kamarádi. A vládla tu atmosféra téměř olympijská.
Pro děti byly připraveny tradiční soutěže
(skákání v pytlích, jízda zručnosti na kole, hod granátem do dálky, běh s rozličnými „nástrahami“, střelba ze vzduchovky, hod na cíl a další).
Za předvedené výkony samozřejmě následovalo patřičné medailové ocenění. Jak někteří z malých závodníků konstatovali, „zlaté“ byly nejchutnější (alespoň jedna fidorková medaile se houpala na krku každému účastníkovi, někteří jimi
byli doslova ověšeni).
Tradiční byl i závěr sportovního dne – brouzdaliště z hasičské pěny, které rázem proměnilo všechny děti v armádu sněhuláků. Konec? Kdepak! Tím bylo až večerní opékání špekáčků a noční stezka - „bobřík odvahy“, jehož se účastnila i
místní strašidla a hejkalové.
Pořadatelům a všem, kteří přiložili ruku k dílu, patří poděkování za opět skvěle připravenou akci, všem dětem za účast a
nasazení, se kterým zvládaly úkoly, a fanouškům za obrovskou podporu. A protože všechno vyšlo tak, jak mělo, i počasí
bylo celkem přívětivé, všichni už se těší zase za rok na dalším sportovně – zábavném dětském dnu v Čepicích na viděnou!
Miroslav Kůs, velitel SDH Čepice
3
A ještě dětský den
Výlet do Klobouk u Brna 14.-17.8 2014
Po dvouměsíční přípravě nás šest "pionýrů" vyrazilo směr Morava. K tomu, abychom se vydali
na cestu, nás inspirovala návštěva Klobouckých v Čepicích, kterou jsme jim tímto chtěli oplatit. A tak jsme nakoupili nějaké regionální pochoutky včetně výborných čepických utopenců z
hospody U Polenů jako dárek pro naše přátele v Kloboukách a ve čtvrtek večer vyrazili ve
složení Jirka Valdman, Eda Potužník, Václav Bublík, Alena Bublíková, Pepa Matějka a já.
Cesta byla docela příjemná až na úsek dálnice D1, to je opravdu perla mezi evropskými dálnicemi. Před devátou večer jsme konečně dorazili do Klobouk, kde nás již netrpělivě očekával
uvítací výbor klobouckých kamarádů. Ještě večer jsme poseděli společně v hospůdce na hřišti,
vyměnili si novinky z obou vesnic, vyřídili pozdravy a domluvili si program na další dny. Ubytování jsme měli rezervováno v penzionu přímo v Kloboukách. Co se týká
samotného městečka, nejvíce nás asi zaskočila jeho velikost, nějak jsme
očekávali něco menšího. Hodně se tu buduje, opravuje se kulturní dům,
náměstí a další budovy, což má i stinné stránky – přestavbou byla vyřazena
z provozu restaurace a další provozy, kde se lidé scházeli.
V pátek 15. srpna po snídani jsme se vydali na cyklovýlet do Lednice a
okolí.Zjistili jsme ale, že námi vyhrazený jeden den je opravdu málo. Jen
Lednický zámek by zabral celý den, a to je spousta zajímavých míst i v
okolí, například Lovecký zámeček, Tři grácie, Janův hrad, Apollonův
chrám a spousta dalších .A tak jsme si museli něco nechat na příště. Vrátili
jsme se do Klobouk okolo šesté a setkali se s místními opět na hřišti, kde
nás již vítali jako staré známé.V sobotu jsme si naplánovali výlet do Mikulova,Valtic a Sedlece - to už jsme se šetřili na večer, čekalo nás závěrečné
posezení a rozloučení ve sklepě u Kamila Baláta a my chtěli důstojně reprezentovat naši vísku. Myslím, že se tento záměr podařil.. Skvělé víno,
výborné jídlo a úžasní lidé. Rozešli jsme se až nad ránem. Neděle už tak
dobrá nebyla, čekala nás cesta domů a hlavně pak následující pracovní
pondělí.
Nakoupili jsme ještě nějaké víno, prohlédli si dominantu města - větrný
mlýn, zvaný "větřák", no a pak už loučení. Moc se nám domů nechtělo,
bylo u vás dobře, kamarádi. Doufejme, že se nám podaří navštívit Klobouky i příští rok.
Richard Hagara
4
Větrný mlýn v Kloboukách u Brna (citace z www.kloboukyubrna.eu)
Z historických pramenů se dovídáme, že v Kloboukách stávalo celkem osm větrných
mlýnů, které však postupem doby zanikaly. Ještě koncem 19. století stály na jižních
svazích Klobouk čtyři větrné mlýny, jak dokazuje fotografie z r. 1896.
V r. 1905 stál v Kloboukách už jen poslední mlýn. Byl postaven r. 1748 a patřil
zábrdovickému klášteru. Mlýn byl celodřevěný, německého typu (sloupový, též beraní) a stál na jižním kopci nad Kloboukama. Stavba byla provedena podle projektu tesaře Jana Riglera.
Mlýn měl šíři stran 6 m a byl vysoký 14,5 metrů. Z finančních důvodů se rozhodl F.
Bitomský v r. 1938 mlýn rozebrat a prodat dřevo jako stavební materiál. Proti tomu se
postavil Památkový ústav v Brně a Obecní úřad v Kloboukách. Nakonec mlýn odkoupila Občanská záložna v Kloboukách, která financovala jeho renovaci. Poté mlýn nadále sloužil už jen jako historická památka. V roce 1945, při osvobozování Klobouk
byl mlýn zasažen a vyhořel do základů. Zůstalo po něm prázdné místo a mnoho vzpomínek místních obyvatel.
Historie větrných mlýnů v Kloboukách je velmi bohatá a proto se skupina místních
nadšenců rozhodla, že nepřipustí, aby navždy zanikla. Z podobného mlýna se podařilo
zajistit hlavní části a ty byly převezeny do Klobouk. V letech 1983 – 1985 byl mlýn
renovován a postaven na původním místě, kde stával poslední kloboucký větřák z roku 1748. Veřejnosti byl zpřístupněn 1.6.1985. Dnes je to jeden z mála větrných mlýnů
v České republice, který má kompletní vnitřní vybavení a je plně funkční.
5
U D ÁPLOOZSVTÁI /N K
RYO S A
Letos jsme neměli opět štěstí na počasí. Dlouho připravované rozloučení s prázdninami na hřišti
a Šibeňáku se pro déšť opět konalo v rábském kulturáku. Sice odpoledne vysvitlo sluníčko, ale účastníci naší prázdninové cesty by po jejím absolvování byli určitě mokří
jako ten Otavský vodník.
Na stanovištích v kulturáku čekala na příchozí děti natěšená Ježibaba, Vodnice, Bubák, Bludička, Hejkal i Loupežník.
Chybět nemohl samozřejmě Otavský vodník, který celé odpoledne děti provázel a sledoval, jak si při soutěžích vedou.
To proto, aby v závěru akce mohl rozdat své velké skleněné perly jako dárek. Soutěžní úlohy byly pro malé děti lehké,
pro větší děti těžší, ale zvládly je bez problémů. Venku za kulturákem se dokonce pod bedlivým dozorem Vaška Touchy
střílelo ze vzduchovky na terč jako na opravdových závodech. Na všechny účastníky čekalo sladké občerstvení od Rosaček, opečený buřtík od hasičů a výborný popcorn od Pepy Svatoše. Nakonec ani nevadilo, že přišlo jen 20 dětí, my dospělí jsme si stejně užili báječné odpoledne. Když všechny děti odešly, sedli jsme do kruhu a vzpomínali na doby nedávno minulé. Děkujeme všem účastníkům za finanční dary (předali jsme je našim rábským hasičům), našim účinkujícím
bubákům za ochotu vystupovat zdarma pro děti a panu starostovi za poskytnutí střechy nad hlavou. Už se těšíme na příští cestu za pokladem a snad se počasí konečně umoudří !
-mj-
Tradiční nedělní zářijový zájezd byl letos do interaktivního Science centra a Planetária v Plzni.
Celou cestu autobusem z Rabí pršelo, vlastně pršelo celý den, tak nikomu nevadilo, že se pohybuje uvnitř dvou budov
Techmánie. Všech 44 účastníků bylo natěšeno, jaké expozice si prohlédnou.
Nejdříve jsme vešli do budovy Planetária, kde jsme měli objednaný film ve 3D
projekci „ Astronaut + Krásy vesmíru“. Usedli jsme do pohodlných křesel
v promítacím sále a nechali se unášet iluzí vesmírné cesty mezi hvězdami. Je
pravda, že někteří malí prckové při projekci usnuli a někdo měl při sledování
filmu pocit jako na kolotoči, ale zážitek to byl pro všechny úchvatný. Potajmu
jsem se bez brýlí koukla na diváky a mnozí mávali před sebou rukama ve snaze
zachytit hvězdu před svýma očima. Projekce 3D všechny vtáhla zcela reálně k
planetám do kosmu.
V Planetáriu mě zklamalo jen uzavření suterénu (opravovali podlahu), kde jsme
nemohli vidět obří vznášející se zeměkouli Science on Sphere. Poté jsme se přesunuli do prostor Science centra, kde jsou expozice: 150 let průmyslu, Člověk a
zvíře, Edutorium, Přijď na to, Vodní svět, Má to háček, Obnovitelné zdroje
energie a pro malé děti od 3 let expozice Malá věda.
Všemu vévodí obří plastika Davida Černého „Entropa“ na ploše 16,5 x 16,5
metru, o které mluví celá Evropa, neboť je to lehce provokativní pohled na státy
EU a byla v Bruselu při našem předsednictví Rady Evropy.
Prošli jsme si expozice, na vše si sáhli, vyzkoušeli podle návodu. Škoda, že
hodně prvků bylo také mimo provoz, zřejmě projdou rukama stovek lidí a dojde
k poruše. Mohli jsme se občerstvit v restauraci, všechny věci si nechat v uzamykatelných skříňkách, vše je bezbarierové včetně výtahů, v prostorách je i obchůdek se suvenýry. Zajímavostí jsou i vědecké pokusy prováděné přímo před návštěvníky. Za sebe mohu jen doporučit návštěvu těm, kteří dosud váhají. Těším
se na další zájezd s ROSou.
-mj6
UDÁLOSTI/ S DH R ABÍ/ HRAD RABÍ
HASIČSKÁ SOUTĚŽ 30.8. 2014
Antonín Maloň
LOUTKY,
OBJEKTY
A MECHANISMY
Výstava z děl známého brněnského
řezbáře a tvůrce
dřevěných loutek.
Výstava byla zajímavá tím,
že návštěvníci si
mohli všechny vystavené exponáty vyzkoušet, což ocenily především děti návštěvníků hradu. Děti ze školky Rabí se
od loutek nemohly odtrhnout.
-dh-
Dne 30.8.2014 se u nás v Rabí konala soutěž dětí zařazená
do dětské hasičské ligy. Zúčastnilo se celkem 14 soutěžních
družstev, z toho 10 v kategorii starší a 4 v kategorii mladší.
Kromě družstev z našeho okresu si přijelo změřit síly i
družstvo ze Stanětic u Domažlic a 2 družstva z PlzněHradiště. První místo v obou kategoriích obsadila družstva
ze Žihobec, druhé místo, rovněž v obou kategoriích, obsadila družstva z Bystřice nad Úhlavou. Bronzové místo ve starší kategorii si odvezly děti z Malechova, v kategorii mladší
to bylo družstvo z Dešenic. Ani naše děti neudělaly ostudu,
umístily se na krásném 6. místě.
-vh-
S
TR AŠIDLO C ANTERVILLSKÉ
HR ADĚ R ABÍ
NA
To tu ještě nebylo, na hradě se rojí strašidla !!!
Spolek ROSa vyslyšel nabídku studentů a učitelů literárně dramatického
oboru při ZUŠ Klatovy na strašidelnou cestu hradem spojenou s divadelním
představením Strašidlo cantervillské.
V sobotu 11.10.2014 v podvečer se sešlo na 150 účastníků ze širokého okolí. Cestu z nádvoří hradu do sklepení lemovaly příšery a strašidla různého
vzezření. Nebojácné děti (určitě všechny) plnily různé úkoly a nebály se ani
Drákuly, Mumie, Mrtvé nevěsty, Bílé paní, Kostlivce, Ducha, Čerta, Čarodějnice, Zbrojnošů i Zlých koček a Pavoučí sítě.
Setmělý hrad byl strašidelnou kulisou spoře
osvětlený jen loučemi....Došli všichni a
v cíli obdrželi diplom a cukroví. Na závěr nám studenti sehráli v konírně představení Strašidlo cantervillské s patřičně
strašidelnými světelnými a zvukovými
efekty.
Poděkování patří účinkujícím, pracovníkům hradu a organizátorům akce za báječně strávenou chvilku strachu na našem hradě.
-mj7
UDÁLOSTI/ R OS A
Tak máme po volbách...
Děkuji všem, kteří přišli a vhodili hlas svým kandidátům komunálních voleb. Předvolební ovlivňování lídrů
sdružení už je minulostí. Vy, občané, jste si vybrali zastupitele, které na radnici chcete mít a od kterých požadujete dobré spravování všech tří obcí. Pokud se podívám na výsledky voleb na ČSÚ, tak SNK p.Leopolda
získalo celkem 1122 hlasů (40,45%) což je nejvíce, ale SNK p.Krauchera dostalo 930 hlasů (33,53%) a SNK
p.Nového 722 hlasů (26,03%). To je situace vypovídající o tom, že se nakonec více voličů přiklonilo ke změnám v zastupitelstvu a tomu odpovídají i mandáty 4:3:2. Kdo je tedy vítěz voleb?
Především zvolení zastupitelé ze všech 3 sdružení. Teď je na nich, aby se domluvili a aby spolu komunikovali. V současné době se vede zákulisní kupčení o jeden rozhodující hlas pro volbu starosty s různými nabídkami včetně finančních. Kdo podlehne lákavým slibům ? Nevím. V mých očích však takové jednání ztrácí morální kredit. Vše je o jednání, o přístupu k mandátu, bez vyhrožování, bez hořkosti, bez emocí a svého já. Zapomínáme na jedno, volí se na 4 roky a ani vítěz voleb si nemůže nárokovat post nejvyšší na radnici. Přesto
se pomluvy a osočování nevyhnuly ani kandidátům u nás včetně mé osoby. Je mi líto, že volby v Rabí rozdělují občany tak těsným rozdílem. „Slabí se mstí, silní odpouštějí a chytří ignorují“. Doufám, že se kalné vody
vyčistí, že se všichni zvolení zastupitelé nakonec domluví a začne běžná práce.
Chci i nadále zdarma pracovat pro občany a veřejnost jako dosud v ROSe i u hasičů. Jako řadová zastupitelka
chci zůstat upřímná, čestná a pravdomluvná, jen tak obstojím před svým svědomím a před občany.
Marie Jamrichová
Volební okrsek č.1 – Rabí
Volební okrsek č.2 – Bojanovice
290 zapsaných voličů, volilo 233 občanů t.j. 80,34%
1.místo SNK p.Leopolda 867 hlasů (43,68%)
2.místo SNK p.Krauchera 696 hlasů (35,06%)
3.místo SNK p.Nového 422 hlasů (21,26%)
56 zapsaných voličů, volilo 48 občanů tj. 85,71%
Volební okrsek č. 3 – Čepice
63 zapsaných voličů, volilo 50 občanů t.j.79,37%
28. října
DRAKIÁDA
od 14 hodin
Chtěli bychom tímto poděkovat všem voličům,
kteří obětovali čas a po pečlivém výběru kandidátů šli k volbám a tím nám vyjádřili svou důvěru.
sraz v Rabí
na louce
k Hubanovu
Díky tomu jsme získali 2 mandáty
v zastupitelstvu města Rabí.
Děkujeme za vaši podporu.
Za SNK Pro Vás a naše obce
Petr Balcar
Petr Nový
8
POZVÁNKY/ ROSA
VÁNOČNÍ KONCERT PĚVECKÉHO
A
CHRÁMOVÉHO SBORU
Jste srdečně
zváni na
lampionový
průvod
a
ohňovou šou
11.11.2014
17:30 hod sraz u
kašny
*
Bramboráky
10Kč
sladkosti a čaj zdarma
SV.
MIKULÁŠ NA HRADĚ
RABÍ
6.12.2014, HRAD
OD 14 - 17 HOD.
VELKOBOR
V SOBOTU 13.12.2014, OD 16 HOD.
V budově MěÚ Rabí
*
Tradiční vánoční koncert vás v období
adventu potěší
českými a moravskými koledami a také
spirituály.
Přijďte si zpříjemnit předvánoční čas
krásnými písněmi!
V NEBI PLNÉM ANDĚLŮ SI ZASOUTĚŽÍTE A DO PEKLA
S
ČERTY SE VYPRAVÍTE.
*
Občerstvení na nádvoří hradu
zajištěno
Nevíte si rady s dárky pod stromeček?
Kupte svým blízkým, nebo sobě
kulturní zážitek - vstupenku na světoznámý muzikál Mamma Mia, poprvé uvedený v ČR.
15. řada, přízemí, cena: 900 Kč
(690,- vstupné+ 210,- doprava z Rabí)
Počet vstupenek je omezený !
7.12.2014
RABÍ, U KAŠNY
od 16 hodin

Za doprovodu
Volného sdružení
horažďovických
zpěváků a
muzikantů.

JEDEME do Prahy 22.2.2015
Hlaste se na MěÚ a v Infocentru
9
UDÁLOSTI / RECEPT
Vážení občané.
Předem bych Vám ze srdce chtěl poděkovat za projevenou důvěru při komunálních volbách do zastupitetstva města Rabí. Účast při volbách činila 409 voličů, což představuje 80,93 % účasti občanů našich
obcí s právem volit. Naše sdružení nezávislých kandidátů "Za budoucnost města Rabí, Bojanovice a
Čepice" získalo 40,44 % hlasů od občanů - voličů, přičemž současný starosta měl o 41 hlasů více než
potencionální kandidát na starostu ze SNK "Dobré místo pro život" (33,52 %) a o 79 hlasů více než kandidát ze SNK "Pro vás a naše obce" (26,02 %). Tato statistická čísla však nejsou v tuto chvíli pro nás
směrodatná, neboť volební zákon umožňuje, aby se protistrany spojily, vytvoříly tzv. koalici, a tím vyšachovaly legitimního vítěze. Naše sdružení má v současné době 4 hlasy a protikandidáti 5 hlasů. Tento jev je při letošních komunálních volbách bohužel běžný a ve vrcholové politice je toto samozřejmostí.
Komunální volby jsou však o lidech, kteří chtějí v obci žít a pro obec něco udělat a nepolitizují. Vždyť do voleb naši
oponenti šli od prvního počátku s tím úmyslem, aby rozmělnili hlasy voličů a prosadili se v komunálních volbách. Toto
není nic nelegitimního v případě, že mají většinovou podporu voličů. Zatím není definitivně rozhodnuto o budoucím
starostovi a o dalších pozicích. Nebojíme se případného neúspěchu a při společném vyjednávání budeme do poslední
chvíle bojovat za zájmy široké veřejnosti a ne úzkého zájmu některých kandidátů, kteří možná znevažují výsledky voleb
při většinovém počtu hlasů našich voličů. Politika je nepředvídatelná, a tak nás to tolik nezaskočilo, život běží dál.
Nemáme se za co stydět. Město Rabí předáme v dobré finanční kondici, kdy na účtech je cca 3.400 tis. Kč. Po novém
roce přibudou na účty další cca 4 mil. Kč.
S tímto finančním polštářem se dá již dobře hospodařit a zdravě investovat. Chceme být zárukou - pojistkou, že veřejné
finanční prostředky budou účelně vynakládány, že nebudeme nuceni zdražovat vodu, nebudeme zdražovat vývoz domovního odpadu a nahospodařené prostředky budou účelně investovány do infrastruktury našich obcí. Pro informaci
chci na závěr říci, že před 12 lety jsme začínali s dluhem přes 1 mil. Kč a za první rok práce v zastupitelstvu se zastupitelé našeho sdružení vzdali finanční odměny ve prospěch místních složek.
Ještě jednou děkuji za sdružení "Za budoucnost města Rabí, Bojanovice a Čepice" za projevenou podporu při volbách a
novým představitelům města Rabí přeji mnoho zdaru a pracovních úspěchů při plnění volebního programu a Vám všem
především pevné zdraví.
M. Leopold – starosta města Rabí
Z RECEPTŮ FRANTIŠKA PODLOUCKÉHO
S nadcházejícím podzimem si můžeme chladné dny zpříjemnit dobrým jídlem a tak jsem pro tentokrát vybral dva
jednoduché recepty na rodinný oběd.
SMETANOVÁ POLÉVKA S BRAMBOREM A ZELENOU FAZOLKOU
máslo
100g
hladká mouka 100g
sůl
pepř
bobkový list
2ks
nové koření
smetana
2dcl
zelené fazolky (mražené) 200g
ocet
Rozpustíme máslo, zasypeme hladkou moukou a uděláme si za stálého míchání světlou jíšku. Zalijeme vodou a pořádně rozšleháme., přidáme koření ( bobk.
list, nové koř., sůl, pepř) a 20 min. povaříme. Brambory nakrájíme na malé
kostičky a uvaříme. Uvařené brambory přidáme do provařeného jíškového
základu.
Polévku zjemníme smetanou a nakonec vložíme
rozmražené zelené fazolky. Podle chuti přikyselíme a osladíme. Zavaříme a hned podáváme.
KUŘE PEČENÉ S JEMNOU NÁDIVKOU
kuře
1 celé
housky
4 ks
petržel
smetana
1dcl
máslo
100 g
cibule
1ks
vejce
2ks
sůl, pepř
muškátový oříšek
Opražíme nasucho housku nakrájenou na kostičky v troubě dozlatova. Cibulku nakrájíme najemno a zpěníme na másle, přidáme nasekanou petržel, smetanu a žloutky. Smícháme s houskou, osolíme,
opepříme a dochutíme muškát. oříškem. Nakonec přidáme sníh z bílků. Kuře
osolíme. Směsí naplníme kuře, které pečeme v troubě rozpálené na 18.0 °C
dozlatova.
Vhodnou přílohou jsou různě upravené brambory (pyré, šťouchané…), teplá
zelenina, zeleninový salát aj.
Dobrou chuť.
Carpe Diem.
10
ZKAZKY STARÝCH ZBROJNOŠŮ PÍŠE: MUDR. PAVEL VOSKA
Můj dům, můj hrad.
Laskavý čtenář zajisté promine, ale
tentokrát nebude řeč o lidech, ale o domu, chalupě, baráku, jak chcete. Ona
totiž i taková nemovitost má svou duši, své tajemství a paměť, a tak je někdy dobré kousek toho tajemna poodhalit. Ne nadarmo se hovoří o tak zvaném „geniu loci“, místu které, je něčím
zvláštní, nasáklé vším, co se tam kdy
odehrálo. Konkrétně tedy jde o dům
č.p. 84 v Židovnech, které tam
v klidném místě za Cedronem stojí
jistě nejmíň 120 let. My ale tak daleko
rozhodně nepůjdeme. Začneme těsně
po Velké válce. To dům koupil Tomáš
Zemen z Čimic, takto dědeček mojí
ženy. Nastěhoval se do něj spolu se
svojí manželkou Marií z početné rodiny
Frančíků z Budětic. Jako francouzský
legionář dostal místo ve státní službě,
pracoval na poště jako doručovatel.
Jeho manželka, s energií sobě vlastní,
pak provozovala hospodářství. Zde je
nutné udělat malou vsuvku víceméně
vědeckou. Jde o průnik takzvaného
frančického genu. Ten je spojen
s mimořádnou výkonností, kreativitou,
nasazením,nezlomnou vůlí, odvahou a
nekonvenčním přístupem. Podle našich
předběžných šetření se dědí výhradně
po ženské linii, na jejichž konci figurují typické představitelky jako je moje
žena nebo Drahuška Houdků. Jelikož
se rodina dostala do jistých finančních
potíží, tak Zemen, jako vyučený zedník,
pozemek rozdělil. Dům se zahradou
prodal jakémusi Kratochvílovi a ke
zbytku zejména hospodářských budov
přistavil nový domek,který byl zaregistrován pod č.p. 124 a oddělen od zbytku půlcihelnou zdí. Kratochvíl byl podnikatel. Živil se skupováním husí
z okolí a jejich předprodejem, a tak prostory domu sloužily jako dočasná husí
farma. Těsně před válkou ale dům prodal strýci mého táty Dražnému, který
z Vídně, kde žil a pracoval jako krejčí,přesídlil na penzi do rodné obce své
manželky Ludmily,rozené Vachouškové, mladší sestry mé babičky. Do domu se posléze dočasně nastěhovala i
jeho dcera Milka, jež byla provdána za
vídeňského zlatníka Plutnara.Ten,jako
žid, byl nucen před anšlusem Rakouska zmizet. Zde se živil pěstováním slepic a prodejem vajec. Sám velký sportovec, desetibojař, roznášel v poklusu
slepičí trus v nůšce na skromné pole za
Líšnou, které k domu patřilo a které se
takto snažil zúrodnit a vždycky říkal
svou vídeňskou češtinou: „ To to poroste jako plásen.“ Jak už řečeno Rabí i
Evropu
včas opustil a usadil se
v Caracasu ve Venezuele, kde vybudoval prosperující zlatnický závod. No a
sem se v roce 1940 nastěhovala moje
máma s tátou, kteří po svatbě vlastně
neměli kde bydlet. A tak tento dům,
který nám nikdy nepatřil, ale který
považuji za svůj rodný, jsme obývali
až do roku 1966, kdy jsme se přestěhovali do komfortnějšího družstevního
bytu ve Strakonicích. Dům to byl
zvláštní, rozlehlý a svým způsobem i
mysteriosní. Měl spoustu záhadných a
tajemných zákoutí, která mě jako kluka nesmírně lákala, vzrušovala a vábila a ze kterých jsem měl někdy i
strach. Byl rozdělen prakticky na dvě
bytové jednotky, z nichž jednu obývala naše rodina. Byla to úzká kuchyně
pod komínem a dvě místnosti s okny
do průčelí, do dvorku a do zahrádky.
Vedlejší bytový prostor sestával ze
dvou místností, které byly poměrně
tmavé a vlhké, protože přiléhaly
k technické části domu, kde se nacházel sklad uhlí a dříví, králíkárna, jakož
i příležitostné posady pro husy .
V této části se nájemníci střídali. Po
Dražném, který na sklonku války zemřel, tam bydleli moje babička a děda
Kořených, posléze přechodně strýc
Vašek s rodinou a pak podnájemníci
tak, jak je určil Národní výbor. Fantastická byla půda, která díky rozlehlosti
objektu byla poschoďová. V prvním
poschodí se nacházela místnost s okny
do štítu, která byla po celý rok uzavřena a sloužila jako letní byt Vojtovi
Dražnému s rodinou, který dům po
otci zdědil. Symbioza s majiteli fungovala k obapolné spokojenosti. Dražných byli rádi, že někdo udržuje dům
v obyvatelném stavu a naši měli bydlení za víceméně symbolickou cenu.
Pamatuji si, že to bylo 120 Kč za rok.
Když Vojta zemřel, chtěla jeho žena
Věra dům prodat našim za pouhých
11
dvacet tisíc korun, což bylo samozřejmě velmi výhodné, ale naši již bydleli
ve Strakonicích, nechtěli si přidělávat
starosti, a tak odmítli. Škoda. Nad tímto půdním podlažím bylo další patro,
které se hodilo snad jen k sušení léčivých bylin, které jsme jako žáci museli
odevzdávat. K domu patřil také suchý
záchod, na který se chodilo přes dvorek, což bylo zejména v zimně krajně
nepohodlné. Dodnes vidím ten sedací
otvor obalený jinovatkou a námrazou.
To první usednutí vždy vyžadovalo
odvahu hodnou polárních badatelů.
K utření se používaly nastříhané čtvrtky Rudého práva, které bylo před upotřebením nutné rázným promnutím
zjemnit.Teprve později jsme si mohli
užívat komfortu v podobě toaletního
papíru . Vynášení malé žumpičky byla
každoroční jarní práce našeho táty,
který to „zlato“ šufánkem vybíral a
rozléval po zahradě spolu s typickou
vůní domova. Vedle záchodu stál kurník pro slepice. Ty jsme měli vždycky.
Nevýhodou byl dvorek posetý slepičinci. Na druhou stranu je ale nutno
říci, že tak pěkný pažit, jaký tam díky
tomu byl, dnes nejsem schopen vypěstovat ani s nákladnou zahradní technikou. Kromě slepic jsme měli ještě kočky, to kvůli myším. Problém byl ale co
s koťaty, která se pravidelně na jaře
objevovala. Máma na to neměla nervy,
a tak jsem to byl já, jinak velký milovník koček,kdo je musel topit. Ani nechtějte vědět, jak jsem to dělal. Doufám, že mi útlocitné čtenářky odpustí,
byla to nutnost. V domě byl pouze jediný zdroj vody z kohoutku na chodbě. V zimě často zamrzal, i když byl
obalen hadry, a tak přišly na řadu svíčky, petrolejky a jiné rozmrazovací prostředky. Splašky, ty se prostě vylévaly
na zahradu.To byla pane ekologie!
Byla to ale oáza klidu.kde život běžel
podle trochu jiných hodin než dnes .
Samozřejmě, bylo to trochu nepohodlné, vyžadovalo to spoustu různých
činností, například v zimě natlouct
piliňákové bubny , taky tělesná očista
byla spojena s jistou otrlostí. Dodnes
je mi vyčítáno, že díky tomu jsem si
své hygienické návyky nedokázal dostatečně vybudovat. No ale všechno
jsem to přežil a v mé paměti ten dům
zůstává ne nepodoben pohádkovým
hradům, kde všechno dobře a šťastně
končí. Nejvyšší čas, abych skončil i já,
už jsem toho naškrábal dost. Tak snad
zase příště.
ŠUMAVŠTÍ MUZIKANTI
NAPSAL: Bohumil ZÍKA „Kronika rodu Zíků“
Kapitola dvanáctá: O soukromé cestě do Švýcar a uzavření smlouvy s cirkusem Knie.
Ovšem na úkor všech dalších. Narůstala špinavá konkurence, kde nezůstalo jen přitom podbízení se za nižší
ceny, ale jeden na druhého psal hanlivé dopisy.
Ředitelé tak poznali naše lidi také z té
druhé stránky a my pomalu ztráceli ve
světě dobré jméno. Proto také každý
kapelník, který již měl smlouvu, jak
se říká v kapse, hleděl to co nejdéle
tajit, aby na něj druzí nepsali něco
špatného a o místo nepřišel. V psaní
nabídek byla moje maminka tátovi
zdatnou pomocnicí, neboť jako rozená
Rakušanka, navíc měla obchodní školu, psala bezchybně německy. I další
kapelníci k nám chodili, aby jim napsala nabídku k tomu či onomu podniku. Zajímavé bylo, že si byli jisti, že
my neprozradíme nikomu, s kým dotyčný kapelník vyjednává. Otec tohoto nikdy nezneužil, vždyť měl téměř
každým rokem nějakou smlouvu. A že
se to někdy nevydařilo, to se stalo
mnohým dalším také. Konečně i na
nás se usmálo štěstí a na klubku času
se již začínala objevovat také stříbrná
vlákna a ta byla předzvěstí lepších
časů.
Jednoho dne začátkem února obdržel
otec takřka nečekaně telegram z města
Rapperswillu am See, Švýcary, aby se
dostavil k osobnímu nezávaznému
jednání k ředitelství cirkusu Gebruder
Knie.
Riskovat tolik peněz za cestu, která by
byla nakonec bezvýsledná, se otci
nechtělo.Než zase naše babička měla
slovo rozhodující. Otec, který se s ní,
jako vždycky, napřed poradil, dostal
od ní takovou odpověď: "Risk je taky
zisk, tady máš peníze na cestu a jakýpak dlouhý rozmejšlení." Tak se na
cestu vydal.
Vše ovšem muselo zůstat v naprosté
tajnosti, aby mu konkurence nepřekazila plány.
Abych mohl plynule pokračovat, bude
nutné nakrátko přerušit jeho cestu a
informovat o některých faktech, které
hrály důležitou roli při podepsání
smlouvy u tak známého podniku. V
této době již snad každý cirkus hrál
takzvaně jedním dnem. To znamenalo, že ani jediný den se nemohl vynechat bez představení kvůli bourání a
stavění cirkusu. Pouze tento chvalně
známý podnik byl dosud výjimkou a o
tom otec velmi dobře věděl a už také
byl připraven na to, o čem se vlastně
bude jednat. Pro cirkus, který musel
jeden den vynechat, to jest ráno teprve
cirkus bourat a přes den nakládat na
vagony a teprve druhý den stavět na
další štaci, to nebyla pouze ztráta jednoho dne, ale hlavně ztráta finanční.
A to v narůstající konkurenci bylo
neúnosné.
Tento podnik absolvoval během celé
sezony malý počet měst, nejvýše tak
třicet pět, ale i to znamenalo ztrátu
třiceti pěti dnů a tu si páni Knie spočítali, že tato ztráta činí cirkusu půl milionu franků. Taková suma stačila na
krmení dravé a jiné zvěře po celou
zimu a zbylo i na jiné další výdaje.
Nebylo tudíž divu, že chtěli také najeti, jak se nyní s oblibou říká, na nový
systém řízení. Otec, který byl dobrým
znalcem problematiky, věděl, že bude
nutno především zvýšit stav dělníků z
dosavadních padesáti na celé sto, dále
i počet hudebníků, řemeslníků a podobně. Přeorganizovat celý pracovní
postup, to znamenalo ihned naložené
vozy připravit na rampě, aby již brzy
zrána se mohlo vlakem odjet na další
štaci a hned po příjezdu začít vykládat
a znovu stavět. Do večera pak vše
muselo být hotovo,aby se mohlo hrát.
Jaký to však byl nápor na fyzické síly
každého jednotlivce, si sotva kdo z
dnešních lidí dovede představit. Ještě
tam, kde si mohli pak lidé po tomto
dalším večerním představení klidně
lehnout a pořádně se vyspat, to ušlo.
Když cirkus zůstal přece jenom několik dní na jednom místě, byl čas opět
načerpat dostatek nových sil.
Hůře na tom byli ti, co cestovali ve
Francii. Tito lidé snad nespali po celou sezonu. Sám jsem toto sice neprožil, neboť když toto vyprávěli ti, co to
zažili, dostal jsem z toho takovou hrůzu, že mě ani ve snu nikdy nenapadlo
se do Francie podívat. Sice jsem tam
12
také byl, ale to bylo s belgickým podnikem, který těchto forem nepoužíval.
V Rapperswillu byl táta velmi dobře
přivítán všemi třemi řediteli. Bydlení
dostal v hotelu zdarma, jakož i veškerou stravu a další zaopatření. Hned při
prvním jednání se stalo to, co otec
očekával. Dostal termín tří dnů, aby si
vše mohl důkladně promyslet a pak
navrhnout, co a jak dělat. Během tohoto času měl možnost si veškeré zařízení prohlédnout, podium, vozy,
šapito, aby si mohl utvořit celkový
obraz a měl přehled o tom, kolik lidí
by k tomu všemu potřeboval.
Otec, bez nadsázky, výborný znalec
všech cirkusových problémů, musel
pak po podepsání smlouvy ručit za
vše. Vcelku vzato, za celý, plynulý
chod podniku. Nakonec došlo k závěrečnému jednání.
Zpočátku, jak otec vyprávěl, byla zde
určitá nedůvěra ředitelů, počet udaných dělníků se jim zdál příliš vysoký, otec však, u vědomí své odpovědnosti nemohl od svého požadavku
jednoho sta dělníků a dvaceti osmi
hudebníků ustoupit K tomu ještě tři
české kuchařky a pomocná síla do
kuchyně. A tu, co se nestalo třetího
dne, když jednání bylo v plném proudu, objevil se čtvrtý bratr Luis Knie, u
kterého otec již pracoval po tři sezony.
Jakmile tátu uviděl, srdečně jej objal a
povídá: “Jo, Herr Zíka. das ist ein
guter Mensch und Fachmann.“ Přijel
ke svým bratrům na návštěvu po dlouhých letech poprvé. Jednání nyní dostalo zcela jiný spád a skončilo podepsáním smlouvy, již bez jakýchkoli
námitek. Důvěra ředitelů k otci stoupla, a tak i pokud se týká platů, uspěl
ke své úplné spokojenosti. V Nezdicích a okolí tolik, že se na mnohé nedostalo. Právě tak s kuchařkami nebyl
problém. Matka i teta Anna, která na
ten čas uzavřela svůj krámek, a strýc
Josef jeli také. Jako třetí kuchařka
manželka p. Víška, znamenitého to
muzikanta a kamaráda mého otce ještě ze školních lavic.
Pokračování příště
Z NEJSTARŠÍCH DĚJIN ŠKOLY V RABÍ
- zpracovala Božena VOKATÁ Školní družina při ZŠ v Rabí
Teprve od roku 1965 pracovaly v ŠD už jen samé pedagogicky vzdělané vychovatelky. Byly to:
ve škol. roce :
1965/66
Božena Němcová
1966/67
Zdeňka Krátká
1967/73
Gabriela Mlynaříková
1973/80
Jana Hanesová
1980/84
Marie Havelková
1984/92
Jitka Výrutová
1992/93
Blanka Růžičková
I z těchto „družinářů“ už jsou babičky a dědečkové
září 1993/říjen 1994
Zdeňka Fuchsová- Vrbová
a kde asi je vychovatelka Božena Němcová?
listopad 1994/červen 1995
Jaroslava Pinkasová
1995/2005
Jindra Klůsová
Krátkodobě vypomáhala také paní Marie Leopoldová a tehdy ještě studentka Martina Štěchová /červenec- srpen 1993/.
Až do 1.ledna 1974 neměla ŠD svoji samostatnou místnost. Vždycky bývala umístěna tam, kde bývali prvňáčci - jak už
jsem zmiňovala. Teprve po rekonstrukci domu č. 17 / dnes je tam umístěn BAZAR / se tam přestěhovala vedle školní
jídelny a zůstala tam celých 20 let. Výhody samostatné místnosti tedy poprvé "vychutnávala" vychovatelka Jana Hanesová až do konce škol. roku 1979/80, kdy se přestěhovala s rodinou do Písku. Ve škol. roce 1993/94, tedy za 20 let po
provedené rekonstrukci tehdejším MNV byl dům č. 17 vrácen majiteli a školní jídelna a ŠD se musely vystěhovat. Přesídlily do mateřské školy na Světlé.
V 1. patře byla umístěna MŠ a školní kuchyně, kde se vařilo i pro žáky základní školy. Ti měli jídelnu v přízemí, kam
se jídlo dopravovalo výtahem. A tam také byla velká třída, která byla rozdělena na dvě části. Jedna byla vyhrazena pro
třídu žákům 1. stupně a ve druhé byla umístěna školní družina. Opakovalo se tedy skoro to, jak družina před léty začínala - opět neměla svou místnost. Dočkala se ale po r. 1996, kdy byl na škole zrušen 2. stupeň. Obě třídy žáků 1. stupně
přešly do budovy, kde byla ředitelna a ŠD zůstala v MŠ na Světlé.
Dětí však neustále ubývalo, až jich zůstalo jen 9 - to už byly jen v jedné třídě. Tato situace už byla finančně neúnosná,
proto byl i 1. stupeň školy v červnu 2005 zrušen.
Pro Rabí je to velká škoda - během školního roku s výjimkou května, června a září je tu velmi pusto.
Sraz spolužáků po 40. letech
ZŠ Rabí, třída 9 A + B, rok 1974 - třídní učitelé Ludmila Sulanová a Jan Purkar
Každoročně se na Rabí setkávají spolužáci posledních ročníků základní školy,
které osud zavál na různá místa v republice i mimo ni.
Naše třídy 9. A a 9. B, které končily v roce 1974 se letos sešly po 40 letech
v hospůdce U vystřelenýho vočka 27.9.2014. Sice všichni nepřišli, někteří spolužáci nechodí vůbec, ale to nám nevadí.
Dáme si společnou večeři, zavzpomínáme, popovídáme a rádi se vidíme. Všichni
tady mají v okolí své kořeny, v Bojanovicích, Buděticích, Vlkonicích, Čepicích,
Žichovicích a samozřejmě v Rabí. Někomu zde žijí rodiče, někdo se vrátil do
rodného domu, jiní bydlí v nedalekých městech. Máme štěstí, že nám ze třídy
ještě žádný spolužák nezemřel. Jsme rádi, že nás pravidelně navštěvují i naši třídní učitelé Ludmila Sulanová z Klatov a Jan Purkar z Jesenice u Prahy, kteří se za
tu dobu stali našimi přáteli. Je škoda, že v Rabí skončila škola, která zde působila
přes 100 let mnohdy v nelehkých podmínkách. Škola v Rabí dávala děti v obci
dohromady, kamarádství přetrvávalo i do dospělosti a nebyla nouze o kulturní
vystoupení při různých příležitostech. Dnes už se nemůžeme podívat do naší školy, protože slouží k jiným účelům. Naše setkání končívají dlouho po půlnoci s
přáním zdraví a štěstí všem přítomným i nepřítomným a poděkováním našim
organizátorkám Stáně Kožnarové a Daně Svatošové z Horažďovic.
13
-mj-
ZPRÁVY Z MĚSTSKÉHO ÚŘADU
Rábské noviny č.
www.sumava-cepice.cz
http://bojanovice.webnode.cz
www.mestorabi.cz
26
POZOR: Vývoz komunálního odpadu od října Oslavenci v říjnu 2014
2014 - každý týden.
SVOZ VELKOOBJEMOVÉHO
ODPADU
DNE
RABÍ
BOJANOVICE
ČEPICE
1.11.2014
80 let Marie LÖFFELMANNOVÁ
65 let Blanka RŮŽIČKOVÁ
80 let Miroslava ZAHRÁDKOVÁ
Rabí
Rabí
Rabí
Oslavenci v listopadu 2014
U HŘIŠTĚ TJ
NA NÁVSI
U HASIČÁRNY
85 let
80 let
80 let
85 let
92 let
80 let
Odpady navážejte na stanovená místa již
od pátku 31. října 2014.
Alžběta TOUCHOVÁ
Marie HRBKOVÁ
Marie HEŘMANOVÁ
Ladislav VOKATÝ
Jindřich ŠVEHLA
Marie VALENTOVÁ
Rabí
Rabí
Rabí
Rabí
Bojanovice
Rabí
Infocentrum & knihovna
Pracovní doba
Zemřeli:
říjen
PO - ČT
9-16 hod.
listopad - březen
PO a ST
9-16 hod
17.8.2014
30.8.2014
Martin Bobula, Bojanovice
Hana Korcová, Rabí
Vyslovujeme pozůstalým upřímnou soustrast
Narodili se:
VÝSLEDKY VOLEB DO ZASTUPITELSTVA
27.8.2014
15.9.2014
RABÍ
konané ve dnech 10. a 11. října 2014
OBCE
Lydia Elsie Novotná, Rabí
Vanessa Zdeňková, Rabí
Blahopřejeme k narození dítěte.
Ke dni vydání novin nebylo rozhodnuto o sestavení zastupitelstva a volbě starosty obce.
14
Dobrý den, sportovní přátelé,
tak podzimní fotbalová sezóna je v plném proudu. Kromě prvoligového dění, kde se souboj o titulu již standardně zúžil na
dva kluby, a to Spartu a Plzeň, sledujeme také výborný vstup naší reprezentace do kvalifikačních bojů o evropský šampionát 2016, který se bude konat po celé Evropě. Zvlášť nedávný zápas na horké turecké půdě byl velkým zážitkem a s českým týmem se musí v rámci Evropy počítat.
My se samozřejmě zaměřujeme na 3. třídu, kde je nováčkem náš oblíbený klub FK Budětice 2012. Po deseti kolech nutno
říci, že žluto-černí nejsou tak suverénní, jako tomu bylo minulý rok, což je samozřejmě pochopitelné, protože postup do
vyšší třídy znamená postup mezi vyšší kvalitu. I tak střed tabulky je na nováčka velmi dobrý start. Mimochodem za své
více jak 10-ti leté působení v Sokole Rabí jsem 3. třídu nehrál nikdy, takže klukům i trochu závidím, že si můžou zahrát o
stupeň výš.
Rád bych se zaměřil na dva zápasy, které měly pikantní narozeninový nádech. První z nich je domácí zápas se Zavlekovem. I přes velmi sychravé počasí dorazilo na zápas tradičně spoustu budětických fanoušků. Na mokrém terénu se hrál
svižný, atletický, ale i tvrdý fotbal. Na to bohužel doplatil budětický pilíř defenzivy Franta Švehla, který musel po druhé
žluté kartě pod sprchy ještě v prvním poločase. Samozřejmě nepříjemná situace pro trenéra. Zvlášť když Franta patřil jednoznačně k nejlepším hráčům Budětic. Jakoby mu toto anglické počasí přímo vyhovovalo. Pozitivní tak zůstalo, že Budětice po první půli vedly 1:0 po vlastním gólu Oty Soumara. Po přestávce soupeř, s vidinou jednoho hráče navíc, vycítil
šanci na vyrovnání, ale obrana v čele se skvělým Jirkou Vintrem v bráně odolávala. Zavlekov nakonec srovnal, paradoxně
až poté, co kartami vybavený rozhodčí poslal do deseti i jejich tým. Byla to ovšem parádní akce na jeden dotek s excelentním zakončením. Když už se zdálo, že zápas skončí remízou, rozhodl se do zápasu nastoupit samotný trenér Zbyněk
Chmelík. Střídání přišlo v době, kdy budětičtí zahrávali nebezpečnou standardní situaci. Zbyněk doběhl do vápna, zakončil skvělý centr a rozhodl o výhře Budětic. Dal tak dárek nejen fanouškům, kteří vydrželi v dešti celý zápas, ale především kustodovi týmu, panu Janečkovi, který slavil jubilejní 60-té narozeniny. Tímto přejeme za celou redakci panu Janečkovi vše nejlepší a především hodně zdraví.
Dalším zápasem, o kterém chceme referovat, je domácí zápas s béčkem Svéradic Poměrně podobný zápas jako se Zavlekovem. A to především díky dalšímu jubileu, přesně 40. narozeninám trenéra Zbyňka Chmelíka. I zde se patří, abychom
popřáli Zbyňkovi hodně zdraví a úspěchy v trenérské kariéře.
Jinak zpět k zápasu. Obrana vyztužená novou posilou, zkušeným Davidem Šubou ze Žichovic, soupeře prakticky k ničemu nepustila a po gólech Vency Kordy, Románka Melky a Davida Chmelíka porazili soupeře 3:0. Soupeř závěr dohrával
v devíti, nicméně obě vyloučení byla zasloužená. Budětice si tak upevnili místo ve středu tabulky a mohou se těšit, stejně
jako my, na další zápasy
Pavel Voska ml
A2A- III. třída
15
CO SE DO NOVIN SKORO NEVEŠLO….
Provozní doba
pošta Rabí
Po –Pá 8-9 14-16
Provozní doba ZKD
Rabí
PO
ÚT
ST-PÁ
SO
7 - 12
7 - 12
7 - 12
7 - 11
13 - 17
13 - 16
Zdravotní středisko
Žichovice
MUDr. J. Vycpálek
Po 7-12
Út 7-12
St 7-12
Čt - 13-18
Pá - 7-12
MUDr. E. Chocová
Po 8-10
Út 8-11
Čt 14-18
Pá 7-12
MUDr. P. Kyrál
Pá 11-14:30
SLOVO ZÁVĚREM
„ ČLOVĚK UŽ ILUZÍ NEMÁ, TY SPADNOU DŘÍV NEŽ NA PODZIM LISTÍ, ALE RADUJE SE JEN Z JEDNÉ VĚCI: Z NEPROMARNĚNÝCH DNŮ, Z PRÁCE ... “
ANTONÍN SLAVÍČEK
Vydává Rabský okrašlovací spolek ROSa
Sídlo: Rabí 15, 342 01 Rabí , IČO: 22866663
Vychází 6x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 20224.
Šéfredaktorka: Eva Dušková
Adresa redakce: Rozsedly 20, 342 01 Sušice, tel.: 724 296 137
[email protected], www.rosarabi.wz.cz
Redakce: Marie Jamrichová, Drahomíra Houdková
Grafická úprava: Eva Dušková
Náklad 250 kusů. Noviny jsou zdarma.
Číslo účtu spolku ROSa je: 239324891/0300
E-noviny, ke stažení a odebírání také na webu: www.mestorabi.cz
Uzávěrka příštího čísla je 30. listopadu 2014
16

Nejkrásnější období je patrně podzim, když má milá

Transkript

Podobné dokumenty

V r. 1499, Půta Švihovský z Rýzenberka, jako nejvyšší sudí

Foto: Martin Novák

Rábské noviny č. 20

RN č. 27 - Město Rabí