Petrklíč 2/2009

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI
ČÍSLO 2/2009
ROČNÍK IV.
Křesťanská odpovědnost rodičů vůči dětem
při příležitosti prvního svatého přijímání
„Rodiče, vy jste luky, z nichž se vypouštějí vaše děti jako živé šípy.“
(Chalil Džibrán)
Vaše dítě přichází od Boha, a touha poznat a zakusit Boha je přirozenou součástí
růstu a vývoje. Důvěra ve vaši láskyplnou péči, která se u vašeho nemluvněte vyvinula, je
prvním krokem na jeho cestě k víře. Boží přítomnost je pro vaše dítě zosobněna ve vás.
Vy pro ně představujete lásku, dobrotu, péči a bezpečí.
Když dítě vyrůstá, jeho chápání Boha se vyvíjí plněji. Teprve potom může být
představa Boha oddělena od rodičů a jiných důležitých lidí. Matka i otec jsou v procesu
tvorby náboženského přesvědčení dítěte velmi důležití. Matka se může uplatnit u dítěte
přímým vysvětlováním a pokyny, ale i otcův příklad a praxe jsou mocnými pomocníky pro
vývoj vztahu k náboženství. Pro dobrý vývoj víry u dítěte je potřebí zdůraznit důležitost
vzájemných vztahů mezi otcem a matkou. Uvědomte si, že vaše dítě bude sdílet vaše
chápání Boha. Řeknete-li: „Děkuji Ti, Bože, za tento krásný den,“ budete sdílet Boha, který
nám dává všechno dobré. A řeknete-li: „Bůh nemá rád zlobivé chlapce,“ budete sdílet
Boha, který soudí a odvrací se.
Skutečnost, že malé děti nejsou schopny názorů a logiky dospělých, neznamená,
že by jim nemohly být vystaveny. Také nečekáte, že bude dítě umět uvařit hned celé jídlo,
ale může vám pomáhat při přípravě večeře nebo prostíráním stolu apod.
Dítě vám může pomoci pěstovat vlastní víru. Když budete sledovat Boží divy očima
svého dítěte, můžete si všimnout věcí, na něž jste nikdy předtím neměli čas se podívat, a
naleznete krásu a radost v té chvíli, kdy bude dítě s vámi sdílet víru.
Využití každodenních zkušeností je důležité, neboť malé dítě myslí víc konkrétně,
než abstraktně. Například můžete říci: „Vzpomínáš si, jakou lásku ti projevovali dědeček a
babička, když jsme je navštívili? A ještě mnohem více tě miluje Bůh.“
Když se dítě ptá na Boha, odpovídejte poctivě a přímo, ale prostě. Během složitého
vysvětlování by mohl váš syn nebo dcera ztratit zájem.
Uveďme pět následujících pravidel pro rodiče, kteří chtějí vyučovat své děti
náboženství:
STRANA 2
1. Nepřehánějte to! Počkejte s vyučováním na vhodnou dobu.
2. Poskytujte příklady znázorňující to, co chcete učit.
3. Zaměřte tyto příklady na lásku, lásku k sobě i k druhým.
4. Učte děti, aby hledaly v druhých krásu.
5. Nechte dítě, aby si vše samo rozmyslelo.
Rozvoj víry vašeho dítěte je součástí vaší odpovědnosti jako rodičů. Není to něco,
co by se dalo odložit, až váš syn nebo dcera začne chodit do školy. K tomu nemůže stačit
ani nedělní kázání v kostele ani vyučování náboženství ve škole. Náboženství je ovšem
pro dítě velmi vhodné. Ukáže mu, že i v jiných rodinách sdílejí stejné hodnoty a chtějí se
také poučit o Bohu. Ani kostel, ani škola však nesplní tento úkol za vás. Mohou vám jenom
pomoci. Vy jste ta domácí církev, církev doma. Svým příkladem vyučujete mnohem více,
než si myslíte.
Vývoj víry je proces celoživotní a to jak pro vás, tak i pro vaše dítě. Součástí vaší
křesťanské odpovědnosti je pěstovat svou víru pomocí modlitby, svátostí, čtení i jiných
forem výchovy dospělých a účastí v církevním společenství. Ve skutečnosti záleží hlavně
na tom, abyste vy, vaše rodina a vaše dítě, přijali modlitbu jako základní součást svých
životů. Jestliže vaše dítě si má postupně uvědomovat Boží přítomnost ve vašem domově a
v rodině, musí též pocítit potřebu nějak rozmlouvat s Bohem.
Váš příklad je tím nejúčinnějším učitelem, jakého dítě může mít. Bude-li modlitba
důležitá pro vás, bude důležitá i pro vaše dítě.
Významný dojem může učinit nejen čas, kdy se modlíte, ale také způsob, jak se
modlíte. Vyžaduje to určitý postoj a důstojnost. Modlitba je součástí osobního vztahu
s Bohem, ale je také důležitá pro vaši účast v křesťanském společenství. Potřebujete
modlitbu o samotě i s druhými. Ideální je modlit se s partnerem, s dětmi a s celou rodinou.
Malé děti se mohou také zúčastnit formálních modliteb, ale nemají se nutit, aby se
je učily nazpaměť. Jistěže můžeme učit děti nejenom formální modlitbu, ale i spontánní.
První modlitby vašeho dítěte budou velmi konkrétní, např. před spaním může mít
dítě přání mít novou hračku apod. Pro malé dítě jsou to důležité věci a mají vždy úzký
vztah k tomu, co vidí, slyší anebo čeho se dotýká.
Tím, že budete komunikovat s Bohem svými vlastními slovy, ukážete dítěti, že je to
přijatelné pro dospělé i pro děti.
Bůh mluví jasně o své lásce k nám tím, že nám sám sebe dává v eucharistii. Vy pak
máte příležitost předat toto poselství lásky svému dítěti, když spolu s ním jdete do kostela.
Dítě nemůže v žádném případě porozumět liturgii. Ovšem když vy a váš partner jdete na
mši sv. v různých časech, ztrácíte tu krásnou příležitost pro společnou modlitbu. Nebo
když ponecháte dítě jiným, může se mu zdát, že je vyřazujete z něčeho, o čem cítí, že to
má pro vás zvláštní význam.
Nejdůležitější věc, jakou může dítě zakusit v kostele, je láska. Vaše dítě se poučí o
Boží lásce prostřednictvím vaší lásky, kterou může vidět a pociťovat. Přesto však jsou
návštěvy v kostele pro mnoho malých dětí spíše spojeny s napomínáním, s hrozbou
trestu, mračením a zlostnými pohledy, někdy i plácnutím. Pak se dítě do kostela netěší a
vyhýbá se návštěvě kostela. To ovšem neznamená, že by se dětem mělo dovolit všechno
co chtějí, a tak vyrušovat vás i kněze. Děti se musí vhodnému chování při mši svaté
naučit, ale dá se to dokázat jemným a laskavým způsobem.
Používejte pozitivní způsoby spolupráce, když pomáháte svému dítěti, aby se
správně chovalo. Je-li neklidné, obejměte ho místo napomínání. Vezměte ho na klín, když
posloucháte kázání. Na místo příkazu „Buď zticha!“ se jen dotkněte rtů, abyste mu
naznačili, že má šeptat a ne mluvit nahlas. Při důležitých okamžicích řekněte: „Chci
STRANA 3
poslouchat, co pan farář říká“ nebo: „Chci mluvit s Pánem Bohem.“ Ukazujte Kristovu
lásku. Poučujte je s láskou, a ne se strachem. Upozorňujte je na hlavní části mše svaté,
aby je umělo rozeznat. Může se účastnit přinášení darů nebo poslouchat zvony při
slavnostních příležitostech. Můžete je povzbudit, aby zpívalo „Amen“ nebo „Aleluja“.
Pozdravte ho pozdravením pokoje a ať se pozdraví i s druhými.
Určitě řekněte dítěti, co se vám na jeho chování v kostele líbilo. Slova jako „Ty ses
opravdu snažil, abys byl zticha“ nebo „Jsem rád, že jsi zpíval Svatý, svatý“ jsou lepší než
řeči „Choval ses dobře (nebo špatně)“.
Poučování dítěte o Bohu i jeho návštěva v kostele je součástí vašich rodičovských
povinností. Bůh vás povolal, abyste byli otcem či matkou. Za několik let by už bylo velmi
obtížné, ba dokonce nemožné, dosáhnout toho, aby se vaše dítě pravidelně zúčastňovalo
oslavy Eucharistie.
Nezapomeňte ani na to, že mše sv. je společenství, nejen soukromá osobní
modlitba, a že vaše dítě je součástí a patří do tohoto společenství.
Můžete dítě přivádět k ocenění návštěvy kostela jako výsady, kterou s ním sdílíte.
Bude-li to láskyplná zkušenost, udělá vše potřebné, aby se mohlo zúčastnit také.
Drazí rodiče, záleží nesmírně na vás, jaké prostředí víry vytvoříte ve svém domově,
aby tento domov se stal hlubinou jistoty, bezpečnosti, lásky a vzájemného pochopení pro
vás i pro vaše děti, které bude obrazem Boží lásky a Božího milosrdenství.
To vám vyprošuje a přeje váš farář
Jiří Krpálek
Ministrantská pouť
Dne 16. 5. se konala ministrantská pouť brněnské diecéze. I naši ministranti a ministrantky
se v rámci tišnovského děkanství zúčastnili. Pouť vedla pěšky z určitých stanovišť.
Tišnovské a boskovické děkanství vycházelo z Kuřimi. Cestou plnili účastníci soutěžní
úkoly zaměřené na apoštola sv. Pavla. V této soutěži naši ministranti a ministrantky získali
krásné první místo.
Hanka
STRANA 4
Pavel z Tarsu
Známý či neznámý
Rok sv. Pavla pomalu končí,
pojďme si tedy připomenout život tohoto
světce. Pavel se narodil v Kilikijském
městě Tarsu. Bylo to pobřežní město,
nacházející se na území dnešního
Turecka.
Tehdejší
Tarsus
byla
prosperující metropole s kosmopolitním
rázem.
Pavel
pocházel
ze
židovského kmene
Benjamin a patřil ke
skupině
přísných
farizejů.
Pavlova
rodina měla římské
občanství,
které
dostala
buď
za
služby
Římu
v období občanské
války,
nebo
po
z
propuštění
otroctví.
Pavel
dostal
židovské
jméno Saul, které se
až později začalo
přepisovat
jako
latinské
Paulus.
Město Tars s řeckou
kolonií bylo kulturní
a
obchodní
středisko
Římské
říše. S tím souviselo
Šavlovo
získání
znalostí
řecké
kultury a později římského práva. Vzdělal
se v řeckých vědách a vyučil se od svého
otce stanařskému řemeslu. Byl poslán do
Jeruzaléma, kde se jako žák Gamaliele
stal znalcem Starého zákona, horlivým
farizejem a později i pronásledovatelem
křesťanů.
Po Kristově ukřižování vystoupil
velmi ostře proti jeho následovníkům. Byl
přesvědčen, že se křesťané rouhají Bohu,
a chtěl židovství očistit od této „sekty“.
Vedl kárné výpravy proti křesťanům
v některých městech v Judsku. Byl
přítomen také ukamenování sv. Štěpána.
Počátkem třicátých let prožil mimořádnou
zkušenost na cestě do Damašku, kde se
mu zjevil vzkříšený Pán. Pavel spatřil
prudký záblesk ohnivého světla, které ho
na čas oslepilo, padl na zem a uslyšel
hlas,
jímž
mu
Ježíš vzkazoval,
aby vstoupil do
Damašku, kde se
dozví, co má dále
vykonat. Můžeme
to
nazvat
Pavlovou
spirituální
zkušeností,
okamžikem
povolání
a
pověření Ježíšem
Kristem.
Pavel přijal
křesťanskou víru,
kterou do té doby
pronásledoval.
Nejprve se stáhl
do
ústraní
a
několik let žil v
Damašku, posléze
se
připojil
k misijním
skupinkám
a
kázal. Podnikl tři
misijní cesty v oblastech křesťanstvím
dosud nezasažených. Ze začátku byl
Pavel jedním z mnoha misionářů, kteří se
snažili na křesťanství obrátit hlavně Židy.
Kolem roku 45 se s přítelem Barnabášem
vydal na první ze svých delších cest,
která ho zavedla do Sýrie, na Kypr a do
Malé Asie. Pavlova práce byla těžká, Židé
v synagogách odmítali deifikaci Ježíše.
V té době se v prvotní církvi vytvořily dvě
větve. První z nich tvořili konvertovaní
Židé, druhou pak konvertovaní pohané.
STRANA 5
Pohané odmítali obřízku a omezení ve
stravování, židovská větev naopak trvala
na nutnosti dodržování těchto pravidel.
Tyto
spory
Pavla
pravděpodobně
znechutily, takže se spolu se svými žáky
vydal na další dvě misijní cesty, kde
obracel na víru téměř výhradně pohany.
Rok a půl strávil v Korintu a tři roky v
Efezu.
Pavel ve Druhém listu Korintským
sám popisuje obtíže spojené se svým
působením: „Od Židů jsem byl pětkrát
odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné.
Třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem
byl kamenován, třikrát jsem s lodí
ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník
strávil na širém moři. Častokrát jsem byl
na cestách – v nebezpečí na řekách,
v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od
vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů,
v nebezpečí ve městech, v nebezpečí
na
moři,
v pustinách,
v nebezpečí
v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
v námaze do úpadu, často v bezesných
nocích, o hladu a žízni, v častých
postech, v zimě a bez oděvu. A nadto
ještě na mne denně doléhá starost o
všechny církve.“
Když
se
Pavel
vrátil
do
Jeruzaléma, zaútočili na něj Židé a
římské úřady ho uvěznily. Jako římský
občan požádal o projednání svého
případu v Římě císařem Nerem a bylo mu
vyhověno. V Římě byl uvězněn nejdříve
v domácím vězení a nakonec v žaláři. Byl
odsouzen k smrti a sťat. Jako místo jeho
smrti je udáván dnešní kostel sv. Pavla
v trapistickém klášteře Tre Fontane na
jihu Říma. Jeho hrob se nachází pod
římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami.
Pavlovo
osobní
setkání
se
vzkříšeným Ježíšem mělo zásadní vliv na
jeho život. Bůh oslovil Pavla. Nabízí se
zde analogie se stvořením světa – Bůh
řekl a stalo se, Bůh oslovil Pavla, jako by
ho znovu utvořil. Pavel se setkal
s Ježíšem
hlubokým,
mystickým
způsobem, je mu svěřena určitá mise.
Pavel poznal Krista jako spasitele a
vykupitele. Svůj předcházející život
farizeje nepovažoval po setkání se
Ježíšem za nic. „Nežiji již více já, ale žije
ve mně Kristus.“ Kdo je v Kristu, je nové
stvoření. On sám poznal, že není snadné
následovat Ježíše a být věrný evangeliu.
Bůh si vybírá křehké nádoby. Poznal, že
je třeba sebereflexe, podívat se do své
křehké nádoby. Najít v sobě dobré i zlé.
Pavlovy listy odrážejí konkrétní situace a
problémy církví.
Pavlovou zásluhou se křesťanství
prosadilo do řecky mluvícího světa.
Označil Ježíše za Mesiáše. Z Ježíšova
působení
pokládal
za
podstatné
ustanovení Večeře Páně, smrt na kříži a
vzkříšení. Zasadil se o to, aby křesťané
nemuseli dodržovat některé předpisy
Starého zákona. Proti židovskému
přesvědčení, že člověk se před Bohem
stává spravedlivým tím, že plní příkazy
Zákona, postavil učení, že člověk je
ospravedlněn milostí na základě víry
v Krista.
Pavlovo srdce se plně otevřelo ke
spolupráci s Duchem Svatým. V listu
Korintským ve dvanácté kapitole přímo
popisuje dary Ducha Svatého. V listu
Galatským v páté kapitole jmenuje ovoce
Ducha Svatého v lidském životě – láska,
radost, pokoj, trpělivost, laskavost,
dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání.
Žít v Duchu Svatém znamená podle
Pavla svěřit svůj život do rukou Božích,
nechat se jím naplňovat a vést.
Jana
STRANA 6
100 let Orla a III. farní den
Ohlédnutí za společným dnem
V pátek 8. května proběhly v Kuřimi oslavy 100 let od založení Orla a spolu s nimi i
III. farní den římskokatolické farnosti. Od rána do pozdních nočních hodin byl pro všechny
připraven bohatý program, ve kterém si mohl každý najít „to své“. Celou akci zahájil
slavnostní průvod orelských praporů. Jeho kroky směřovaly od orlovny do kostela, kde
proběhlo slavnostní stužkování Mariánské štafety, která se každoročně pořádá
v Sedlákově župě. Před mší sv. byl promítnut působivý až dojemný snímek, kterým se
Orel prezentuje v současné společnosti. Vzpomněli jsme také na P. Krpálka, který se
zotavoval v nemocnici po náročné operaci, a nemohl s námi ve společenství být.
Po celý den probíhaly prohlídky kostela s výkladem, ti zdatnější mohli podniknout i
výstup na věž kostela. Pro všechny pak byly připraveny výstavy – v kostele „Historie a
současnost liturgických knih a oděvů“ a na orlovně „Historie a současnost Orla v Kuřimi“.
Na děti čekaly hry a soutěže pojaté v duchu „Z pohádky do pohádky“. Při
pohádkové cestě plné úkolů jich farní zahradou a orelským hřištěm proběhlo kolem tří
stovek a nikdo z nich neodcházel s prázdnou.
Odpolední koncert Věry Martinové a sluneční paprsky pak přilákaly na zámecké
nádvoří všechny ty, co neodjeli na prodloužený víkend na své chaty a chalupy. Již po
prvních pár tónech bylo jasné, že kuřimáci jsou dobrým publikem a během chvilky spolu
s Věrou zpívali mladí i staří. V dobře našlápnutém odpoledni pak pokračoval Tom Sawyer
Band, dvojice hudebníků s repertoárem pro všechny věkové skupiny. Program na
zámeckém nádvoří ukončily děti z Moravských Knínic se svým vystoupením.
Součástí oslav byl také jarmark řemesel, kde mohli návštěvníci potěšit oko a trochu
vyvětrat peněženky. Předvedli se zruční kováři, šikovní keramici, nápadití košíkáři,
usměvavá perníkářka a spousta dalších. Pozvali jsme i naše přátele z chráněných dílen ze
Znojma a z Ořechova k prezentaci jejich činnosti. Odjížděli spokojení, protože se jejich
výrobky dobře prodávaly. Hlad a žízeň jsme mohli zahnat hned u několika stánků.
V kostele vpodvečer vystoupili Trio Musica animae a Žesťové kvinteto. Nebyli u nás
poprvé a rozhodně nezklamali. Jak řekla i M. Macková v závěrečném poděkování po
STRANA 7
koncertě – byla to hodinka při krásné hudbě, která se stala pohlazením na duši a poskytla
čas k přemýšlení a rozjímání.
Celodenní program pak zakončilo posezení u táboráku na orlovně s country
skupinou Pavučina. V oslavách pak orlové pokračovali i druhý den, a to futsalovým
turnajem.
Myslím, že zdařilou akcí jsme nejen kuřimské veřejnosti dali najevo, že existujeme a
že jsme schopni a ochotni něco nabídnout. Podle kladných a pochvalných ohlasů od
„neorlů a nefarníků“ se nám podařilo otevřít se i široké veřejnosti.
Závěrem bych ráda touto cestou poděkovala všem návštěvníkům za hojnou účast,
organizátorům za jejich čas a ochotu, městu Kuřim a sponzorům za jejich podporu.
Zvláštní poděkování patří každému, kdo jakýmkoliv způsobem pomohl dobrovolnou
prací a přispěl tak svým dílečkem do celkové skládačky, kterou se tato společná akce
stala.
Ivana Nováčková
STRANA 8
Orelský turnaj
V sobotu 9. 5. 2009 se u příležitosti oslav 100 let Orla uskutečnil futsalový turnaj,
kterého se zúčastnilo pět týmů. Na orelském hřiště se sešlo družstvo Květnice Tišnov,
Orel Husovice, Orel Obřany, FBC Orel Kuřim a Orel Kuřim. Turnaj proběhl v poklidné
atmosféře a za krásného počasí s těmito výsledky:
Květnice Tišnov (12 b)
Orel Kuřim (9 b)
Orel Obřany (4 b)
Orel Husovice (3 b)
FBC Orel Kuřim (1 b)
Pavel Sádlík
STRANA 9
Poselství Rudého muže
Jiná než křesťanská inspirace
„Když ráno vstaneš, vzdej díky za rozbřesk. Vzdej díky za život a sílu. Vzdej díky za
potravu a radost ze života. A nevidíš-li snad žádný důvod proč bys měl vzdávat diky, buď
si jist, že chyba je v tobě.“
Zpívaná ranní modlitba indiánského kmene Osedžů.
1. Je jen jeden Veliký duch, Stvořitel a Vládce všeho, jemuž se zodpovídáme ze
svých skutků. Je věčný, neviditelný, vševědoucí, všemohoucí, nezpodobnitelný.
V něm a prostřednictvím Něho žijí a pohybují se všechny bytosti. Jemu přísluší
veškerá úcta a oddanost, od Něho přichází vše dobré. Je naší povinností
k Němu přistupovat s úctou. Jen modlitbou, obětováním, šlechetným životem,
poznáváním Něho, kázní, postem a dlouhým bděním získáme Jeho přízeň. Po
poznání těchto věcí přijde Jeho vedení.
2. Ocitne-li se člověk na této zemi, první jeho povinností je usilovat o dosažení
dokonalého lidství.
3. Když člověk dosáhne vysokého lidství, musí toto zasvětit službě svému lidu.
4. Lidská duše je nesmrtelná. Odkud přichází na tento svět nebo kam jde, když
člověk umře, nikdo neví. Jakmile však přijde okamžik smrti, měl by pamatovat,
že jeho život bude pokračovat na onom světě.
i
Modlitba
kmene
Osedžů
„Indiánovo krédo“ pocházejí z velmi
zajímavé, méně známé knihy velmi
známého autora dobrodružných příběhů
z prostředí „Divokého Západu“, pana
Ernsta Thompsona Seatona. Knihu
s názvem „Poselství Rudého muže“
vydalo Chvojkovo nakladatelství v Praze
v roce 1997. Její originál však spatřil
světlo světa pod názvem „The Gospel of
the Redman“ již v roce 1937. I když nás
však od vydání originálu dělí více než
sedmdesát let, troufnu si vyjádřit
přesvědčení, že hodnoty všedního dne
indiánských kmenů, obývajících kdysi
severoamerický
kontinent,
jsou
nadčasové a jsou hodnotami, ke kterým
se bez zaváhání může přihlásit i „víra
našich otců“, tedy křesťanství. Indiánovo
náboženství je veskrze monoteistické.
Uznávají jednoho jediného Stvořitele,
který si pouze „nevychutnává“ své velké
dílo stvoření někde v pozadí, ale který je
každému indiánovi partnerem, živým
průvodcem.
Proto
také
směřuje
první
z Dvanácti indiánských přikázání, stejně
jako
naše
Desatero,
k tomu
nejpodstatnějšímu: „Je jeden jediný Velký
duch. Velký duch je věčný, všemohoucí,
vševědoucí, nepoznatelný. Neustále vše
kolem nás prostupuje. Važ si Ho a víru
jiných lidí v Něj respektuj protože nikdo
nezná celou pravdu. A všichni, kteří
v Něho pokorně věří, mají nárok na naši
úctu. Podobně měj také v úctě věci,
kterých si váží druzí.“ Lze k tomu cokoli
dodat? Mnozí indiáni na základě tohoto
prvního přikázání, jakmile zjistili, že kříž je
pro věřící bělochy posvátným symbolem,
zacházeli s ním s respektem, i když pro
ně samotné nic neznamenal.
Další indiánská přikázání není
třeba rozebírat. Nepředpokládám, že by
nám, kdož známe alespoň zběžně
Desatero, v nich něco podstatného
scházelo. Zaujalo mne mezi jinými i
přikázání, které nabádá k tomu, aby
Velký duch nebyl zpodobňován, aby
nebyl zobrazován jako viditelná bytost.
Ve druhé knize Mojžíšově také čteme:
„Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho,
STRANA 10
co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo
ve vodách pod zemí (Ex 20, 4).“ Pokud
by naši výtvarně nadaní předkové
nezobrazovali dost nešťastně Boha jako
vousatého dědečka dřepícího na obláčku,
možná bychom dnes nemuseli vynakládat
tolik energie do vysvětlování nevěřícím,
že „Takto můj Pán tedy určitě nevypadá.“
Při pročítání knihy jsem se musel
sám sebe vícekrát dotazovat, proč se
k určitým hodnotám a zvyklostem, které
byly pro indiány samozřejmostí, naše
vyspělá civilizace, na kterou jsme
nesmírně hrdí, tak pracně propracovává.
„…původní indián nepustošil to, čemu
dnes říkáme přírodní zdroje. Netrhal více
bobulí, než kolik potřeboval, aby ukojil
trýzeň hladu. Úzkostlivě se varoval
zraňování stromů a keřů, které přinášely
jedlé plody. Nezabil více zvěře než
potřeboval on a jeho tábor. Zužitkoval
každou část uloveného zvířete.“ Kdepak
pokulhává v naší přesycené civilizaci
ohled ke všemu, co nám Pán v přírodě
věnoval? Nemám teď na mysli vůbec ty
„velké
ignorantnosti“
jako
mýcení
deštných pralesů či stavby dálnic skrze
chráněné oblasti, o kterých rozhodují „ti
někde jinde“, nebo „ti nahoře“. Mám na
mysli ty „malé ignorantnosti“ jako plýtvání
vodou, teplem, netřídění odpadů anebo
ponechání běžícího motoru u auta,
přestože auto nejede. Kdepak se toto
uvažování
bere?
Je
to
naše
bezohlednost, neinformovanost, anebo
nadutost, že si to můžeme dovolit?
Také
v oblasti
„náboženské
tolerance“, kdy i my, katoličtí křesťané,
mnohdy hledáme cestu k bezvýhradnému
přijetí křesťanů jiného vyznání, bychom
se mohli u indiánů v lecčems inspirovat.
Anebo oblast, kterou označujeme za
oblast sociální: „O chudé, nemocné, staré
lidi, o vdovy a sirotky bylo vždy postaráno
na prvním místě. Kdykoli jsme stěhovali
tábor, dohlédl někdo, aby příbytky vdov
byly strženy jako první a jako první byly
na novém místě postaveny. Po každém
lovu se u dveří, kde to bylo nejvíce
potřeba, objevil pořádný kus masa.“
Při pročítání „Poselství Rudého
muže“ jsem se několikrát neubránil
dojmu, že si autor původní indiány přece
jen trochu idealizuje. Vždyť i v těchto
kmenech, společenstvích, museli přeci
existovat
problematičtí
jedinci
či
problematické vztahy. Našinec také
zakroutí hlavou nad přirovnáním zažitého
systému
rozdělování
přebytků
ke
komunismu. Budiž autorovi odpuštěno, že
zde opravdu netuší, o čem hovoří. Přes
všechny tyto drobné idealismy a pochyby
STRANA 11
na mne však knížka působí věrohodně.
Jednak proto, že se autor sám odvolává
na mnohé citáty význačných osobností,
které s indiánským životem měly hodně
co do činění. A také se odvolává na
redigování knihy autoritami z řad indiánů.
Pro člověka tzv. Západní civilizace
a především pro křesťana mohou být
mnohé pasáže a historické události
nesnadno stravitelné. Všude tam, kde
jsou
hodnoty
indiánů
jako
pravdomluvnost, absolutní dodržování
slibů a dohod a život pro druhé
konfrontovány s úskoky, porušováním
přísah a sobeckostí bělošské okupantské
rasy.
Přesto přese všechno je pro mne
kniha Ernesta Thompsona Seatona
povzbuzením ve víře v jednoho Stvořitele,
který je Stvořitelem pro všechny lidi bez
rozdílu. Povzbuzením v toleranci právě
k rozdílným projevům chvály, velebení a
modlitby. A nakonec také povzbuzením
ve správné cestě držet se víry naší
tradice, našich otců. Víry, kterou jsem byl
skrze předky právě já obdarován.
Mirek
Pozvání pro manžele
Láska & Pravda
V neděli 14. června k nám do farnosti zavítali zástupci komunity Emmanuel, aby
pozvali všechny, kdo žijí svátost manželství, ke společnému setkání na podzim tohoto
roku. Pozvání je určeno pro všechny bez rozdílu věku a nezáleží také, zda manželé mají
nebo nemají děti.
Setkání manželských párů vedená komunitou Emmanuel nejsou standardními
duchovními cvičeními. Duchovní rozměr, tedy soulad s osobní vírou a jeho význam pro
manželství, je zde ale důležitý. To, že témata setkání neopomíjí žádnou z podstatných
rovin manželského soužití, dokládají i témata pro jednotlivé víkendy:
1. Bůh nás miluje jako manžele – svátost manželství
2. Komunikace mezi manžely – slovní, tělesná a duchovní
3. Výchova dětí a život rodiny
Ve třech víkendech má tedy každý manželský pár jedinečnou příležitost prožít
společně něco nového, načerpat novou inspiraci a energii z přednášek, adorace,
společných díků a společných rozhovorů. Na vše podstatné je pamatováno a každý si
může z této nabídky načerpat dle libosti.
Setkání proběhnou od září do listopadu:
19.9. a 20.9. 2009
17.10. a 18.10. 2009
28.11. a 29.11. 2009
Každé setkání probíhá v sobotu od 9:00 do 18:00 a v neděli od 9:00 do 14:00. Místo
setkání ještě bude včas upřesněno. Přihlášky jsou pro zájemce k dispozici v kostele a u
pastorační asistentky. Bude také možné přihlašovat se mailem či telefonicky. Kontakty pro
přihlášení budou zveřejněny na nástěnce v kostele v průběhu letních prázdnin.
Organizátoři celé akce se na pořádání v Kuřimi zřejmě těší. Dovolím si podělit se
s Vámi o výňatek z mailu od jáhna Ivana, který nás přijel na manželské setkání pod
názvem Láska & Pravda pozvat: „Úžasní lidé, vzácný, nevídaný přístup k naší nabídce od
pana faráře Krpálka. Jeho mladé srdce nás potěšilo a tak už teď se těšíme na dny prožité
v takové atmosféře. Moc všechny zdravíme, omlouváme se, že jsme je zdrželi od zmrzliny
i oběda, ale snad to naše povídání jim nevzalo chuť. Zdraví a žehná Ivan.“
Na základě informací komunity Emmanuel zapsal Mirek
STRANA 12
Rozhovor
Exkluzivně s Tomášem Halíkem
Ve čtvrtek 11. června jsme využili setkání s panem profesorem Halíkem
v prostorách břevnovského kláštera v Praze k exkluzivnímu rozhovoru pro náš farní
časopis. V té době nám rozhovor, který je tradičně do časopisu zařazován, scházel, a tak
jsme se rozhodli učinit výjimku, a namísto oslovení někoho z naší farnosti či z blízkého
okolí jsme oslovili otce Halíka.
Tento rozhovor bychom rádi zaměřili na Vaši literární tvorbu. Ponechme nyní
stranou Vaše učební texty z oblastí mezilidských konfliktů, psychologických
problémů výchovy k tvořivosti či občanské výchovy. Nebudeme se zaměřovat ani
na Vaše příručky nebo četné kapitoly v monografiích, ani na více než dvě stě článků
a esejů v domácích i zahraničních časopisech. Spíše nás bude zajímat pokračování
každoročně rozšiřované řady publikací započaté v roce 2002 knížkou „Co je bez
chvění, není pevné.“ V každém dalším roce potom vyšla nová kniha: Oslovit Zachea,
Vzýván i nevzýván, Noc zpovědníka, Prolínání světů, Vzdáleným nablízku a Dotkni
se ran. Ve svých knihách se zabýváte současnými tématy, hledáním a budováním
víry v současné společnosti. Vaše kniha Vzdáleným nablízku byla vydána letos
v dubnu v New Yorku pod názvem Patience with God (Trpělivost s Bohem) a byla
slavnostně uvedena dokonce za přítomnosti zástupce Generálního tajemníka OSN
Kiyo Akasaka v konferenčním sále hlavního sídla OSN v New Yorku 21. dubna.
Předpokládáme, že na svoji každoroční tradici navážete a že tedy Vaši věrní
čtenáři mohou brzy očekávat, že se pustíte do práce na další knize. Pokud je tomu
tak, jakému tématu se zamýšlená kniha bude věnovat?
Bude to kniha o naději.
Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám mnoho nové inspirace pro
přípravu nové knihy, a také abyste v během letního pobytu v klášteře knihu zvládl
dokončit.
Redakce
Dětské mše
Chtěla bych rozhodně moc poděkovat všem, kdo se na přípravě dětských mší
podíleli – Katce Šťastné, všem ze scholy, paní, která nám pravidelně otevírá kostel. Hance
Prokopové, otci Krpálkovi za otevřenost, se kterou přistupuje k občas netradičním prvkům
v liturgii. Největší dík ale patří Duchu Svatému, který to vše vede a řídí. Budeme prosit o
Jeho další vedení a síly, abychom se mohli setkávat i po prázdninách.
Lída
Redakce Petrklíče se k tomuto poděkování za sebe i za rodiče dětí velmi ráda
připojuje a rozšiřuje okruh chvályhodných i na Lídu Císařovou, bez které by dětské mše
v Kuřimi vůbec nebyly. Uvědomujeme si, kolik je za přípravou těchto mší práce a
investovaného času, a jsme moc vděční za obohacení pro naše děti. Za to, že takto
mohou získávat větší důvěru ke kostelu a k liturgii. A také moc děkujeme za toleranci
našich bratří a sester, kteří mají děti již odrostlé anebo děti nemají, a kteří by dali přednost
klidné a důstojné bohoslužbě.
Redakce
STRANA 13
Kulturně-duchovní dění
CENTRUM PRO RODINU A SOCIÁLNÍ PÉČI
Josefská 1, Brno, tel. 542 217 464, www.crsp.cz
Srdečně zve k návštěvě Family Pointu.
Family Point je zřízen Magistrátem města Brna ve spolupráci s Centrem pro rodinu
a sociální péči a bezplatně poskytuje tyto služby:
informace a poradenství pro rodiny
informace o programech pro rodiny v Brně a okolí
místo pro nakrmení a přebalení dětí
místo pro setkání
dětský koutek
akce pro rodiny
Otevřeno po–pá 9:00 – 17:30, tel.: 542 217 465, www.familypoint.cz
Klub přátel rodiny
- Pozvání pro seniory na pobyt s tréninkem paměti a rehabilitačním cvičení
(Hostýnské vrchy 11.7.-18.7.)
a pobyty prarodičů s vnoučaty (Hostýnské vrchy 4. 7. - 11. 7. a Fryšták 15. 8. 22. 8.).
Kontakt: 542 217 464, e-mail: [email protected]
- Rádi byste se svou rodinou strávili dovolenou v příjemné společnosti jiných rodin?
Je zde nabídka letních rekreačních pobytů pro rodiny s mnoha zajímavými programy pro
rodiče i děti. Svou dovolenou můžete strávit v tuzemských střediscích nebo v Itálii.
Kontakt: Petra Štefková, tel.: 542 217 464, 731 402 731, e-mail: [email protected]
Hyperaktivním a neklidným dětem a jejich rodičům nabízí CRSP Brno
psychologické, speciálně pedagogické a sociální poradenství a tréninkové skupiny pro děti
od 5 let a jejich rodiče. Informace a přihlášky na tel. 546 217 464 nebo na e-mail:
[email protected]
8. – 12. 7. Jubilejní 20. ročník Katolické charismatické konference v Brně
Katolickou charismatickou konferenci organizuje v České republice od roku
1989 hnutí Katolické charismatické obnovy. Jedná se o čtyřdenní akci duchovně
formačního charakteru, určenou nejen pro členy a sympatizanty tohoto hnutí, ale i
pro křesťany jakékoli spirituality i pro tzv. hledající.
Letošní motto zní: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ (Mt 14,27)
Diecézní pouť rodin ve Žďáru nad Sázavou
29. 8. 2009 od 9.00 do 16.00 – setkání rodin s otcem biskupem Vojtěchem Cikrlem.
Pontifikální mše svatá bude sloužena v 10.00 hod. Po skončení mše sv. následuje
bohatý program pro účastníky všech věkových kategorií. Vstup do všech muzeí v areálu
zámku včetně Zelené Hory zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici kyvadlová
doprava mezi nádražím a areálem zámku.
Katka
STRANA 14
Desatero na prázdniny
I. Než odcestuješ, rozluč se s rodiči, ale ne s Bohem.
II. Smetí odhazuj do koše, ne však do své duše.
III. Nezapomeň batoh a v něm růženec.
IV. Na bližní neházej kameny, ale úsměv.
V. Vezmi si pevné boty, aby vydržely i do kostela.
VI. Měj plný žaludek, ani tvé srdce ať není prázdné.
VII. Když budeš chodit po různých křižovatkách, nezapomeň na cesty Boží.
VIII. Raduj se a užívej si všeho, ale tvá duše ať přitom zůstane čistá.
IX. Objevuj krásu přírody, ale nezapomeň přitom na krásu své duše.
X. Vrať se po prázdninách nejen zdravý, ale i lepší.
STRANA 15
První svaté příjímání v Kuřimi
14. května 2009
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi
Uzávěrka příštího čísla je 13. 9. 2009
Redakční rada: Kateřina Šťastná, Hana Prokopová, Petra Vašeková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová,
Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák.
Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele
Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz
STRANA 16
Vysvědčení
Jméno:
Příjmení:
Třída:
praktikující
křesťan
všechny věkové kategorie
Učitel
Charakteristika
Kód
Třídní učitel
Váš učitel je jeden, Kristus
Mt 23,10
Oblíbenost učitele
Velká – učil jako ten, který má moc, ne jako učitelé
zákona
Mt 7,29
Přístup učitele
Nenásilný – Hle, stojím u dveří a klepu. Zaslechne–li
kdo můj hlas a otevře k tomu vejdu.
Zj 3,20
Slovem – slova, která jsem k vám mluvil jsou Duch a
jsou život
Jan 6,63
Příkladem – dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali,
jako jsem jednal já
Jan 13,15
Způsoby učení
Student
Charakteristika
Kód
Osobnost
Vyrovnaná – žije pravidlo rovnováhy: Miluj Boha nade
všechno a bližního jako sám sebe
Mk 12,30
Životní směr
Přímý – prohlašuje: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš
slova věčného života
Jan 6,68
Přístup k životu
Nejde s davem – životní heslo: Úzká cesta vede k životu,
široká do záhuby
Mt 7,13
Ambice
Vysoké – ptá se: Mistře dobrý, co mám dělat, abych dostal
věčný život?
Mt 19,16
Sebevědomí
Ví, kdo je – myslí na to, že je chrám Boží a Duch Boží
v něm přebývá
1. Kor 3,17
Ochota k oběti
Není mu cizí – žije slovo: Kdo chce za mnou přijíti, vezmi
denně na sebe svůj kříž a následuj mě
Mt 16,24
Sebehodnocení
Na úrovni – volá: Bože, buď milostiv mně hříšnému
Lk 18,13
Angažovanost
Moudrý – nezapomíná na pravdu: co prospěje člověku,
kdyby získal celý svět, ale ztratil svoji duši?
Mt 16,26
Předvídavost
Stálá – řídí se pravidlem: jestliže odpustíte lidem jejich
přestoupení, i vám odpustí nebeský Otec
Mt 6,14
Komunikace
Zdravá – stále se raduje, bez přestání se modlí a za vše
Bohu děkuje
1. Sol 5,18
Praktický život
Příkladný – jde ke všem ve svém okolí a získává učedníky a
učí je zachovávat vše, co Ježíš přikázal. Řídí se pravidlem:
Co jste udělali jednomu z těchto nepatrných, pro mne jste
učinili
Mt 28,19
Mt 25,40
Vytrvalost
Velká – zdroj síly: Mé tělo je skutečný pokrm a má krev
skutečný nápoj
Jan 6,55
Celkové hodnocení: Pojďte, požehnaní, a přijměte jako úděl království Boží.