Lumírovci

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)
• vl. jm. Emil Frída
• nar. v Lounech
• stud. G, filosofie, historie,
románských jazyků
• vychovatel v severní Itálii
• sňatek s Ludmilou Podlipskou
• profesor literatury
na Karlově univerzitě
• poezie lyrická i epická
• divadelní hry
• literární kritiky (v Lumíru)
• překlady (především
z románských literatur):
Dante, Petrarca, Hugo,
Rostand (Cyrano z Bergeracu)
J. Vrchlický – básnické dílo
(...)
My valili se jako bouřn
bou né vody,
a my zas tekly ospale a lí
líně,,
my květy
kv ty šli a my zas krve brody,,
my žili
ili prá
ili vině.
právu a my žili
vin .
(...)
Kde cí
cíl jest náš
náš,
áš, kdy přijde
p ijde vyplněn
vypln ní?
Ty, Pane, mlčíš
as dá
ml íš a čas
dále cvá
cválá,
my rostem v moře,
mí a se pěn
mo e, jež
je hřm
p ní ,
a lidskost jen jest v proudech naš
našich ská
skála.
(...)
Nad problemů
problem svých mlhovitou tůn
t ní
on v nejistotě
nejistot v dlaň
dla své
své skrá
skráně tlačí
tla í,
on neví
neví, zda věk
v k jeho ku výsluní
výsluní
za pravdou spěje,
sp je, neb zda v bludu krá
kráčíí.
(...)
Tak té
též v mé
mé dumy doby moje tyčí
ty í
se jako přelud
p elud krytý věk
v ků plí
plísní
sní;
v mé
mé duš
duši moře
mo e pochybností
pochybností klí
klíčíí...
Buď
Bu lidstva vesny skřiv
sk ivá
ivánkem, ó písni!
bás. cyklus Zlomky epopeje
sb. Duch a svět (- reflexívní poezie)
b. Věkové
J. Vrchlický – Zlomky epopeje
(sb. Duch a svět, b. Pan)
(...)
Tu jednou – bylo léto –
šel v poledne jsem lesem; vůně těžká
se nesla z mýtiny, kde unavený
na trávě motýl kolébal se líně
a much a cvrčků zněla jako ze sna
mdlá melodie. Tu jsem viděl dívku;
ve trávě spala. Ach, tak sličná byla,
že slunce svojím zlatem
na jejích zdřímlo rozhalených ňadrech,
že vánek s jejím pohrával si vlasem
a lesní narcis skloněn k její hlavě
jí šeptal v žárlivosti:
Ó jak jsi krásná, sestro!
J. Vrchlický – Zlomky epopeje
(sb. Duch a svět, b. Pan)
A nevím, čím to bylo,
já musil k ní si usednouti na mech
a líbat ústa, objímati boky,
až náhle divem nebes
jsem cítil, tiskna hlavu v její ňadra,
má duše opojená
jak splývá v duši světa,
jak mizí mez, jež od věčna mě dělí,
v mých ňadrech náhle propasti jak zejí!
I zajásal jsem, neb na ňadrech ženy
jsem tebe nalez, Pane, dárče klasů,
na ňadrech ženy nalezl jsem divem
klid chaosu a ztracené své božství.
(...)
J. Vrchlický – Zlomky epopeje
(sb. Selské balady, b. Hrabě Breda)
V zlém hněvu hrabě Breda burácí;
daň neplatili jemu sedláci.
Vojáci kol vsi řetěz splítali
a všecky mladé dívky schytali,
Zda nemohli neb nechtěli,
on čeká darmo třetí neděli.
a mladé ženy všecky do jedné
a do zámku je hnali v poledne.
A k poledni zněl návsí bubnů vír
a v drábů středu kráčel mušketýr.
Co bude s nimi? - Jaký osud jich?
A v mušketýra odpověď zněl smích.
"Pan hrabě to vám činí vzkázání,
že nejvyšší čas dělat pokání.
"Pan hrabě poslouchat vás vycvičí,
na zámku čekají už holiči.
A zaplatit co dávek, desátků,
neb hrdlo chystat v pěknou oprátku!"
Ti ostřihají vlasy ženám všem,
by hrabě zkrácen nebyl v příjmu svém.
Však marně prchl čtvrtý týden zas
a návsí bubny zní a polnic hlas.
Co měli vy jste dáti na zlatě,
kštic zlatem nahradí si bohatě."
J. Vrchlický – Zlomky epopeje
(sb. Selské balady, b. Hrabě Breda)
A stalo se tak. - Jedna dívka jen
jak vesna sličná, tichá jako sen
Svit jitra plnou září v pokoj vnik‚
a dveřmi hlavu strčil komorník.
se zdráhala - a hrabě povelí:
"Ji ku lepšímu chystám úděli;
Pán nezaspal tak nikdy do rána.
Zří k loži - clona jeho strhána.
já pro sebe ten zlatý nechám vlas,
ty druhé ostřihané pusťte zas!"
Zří k oknu - s něho bílý vlaje šat,
zří v lože zas a trne hrůzou jat,
A stalo se. Noc táhla v tichý kraj.
Ó pane hrabě, dnes tě čeká ráj!
a neví, je to pravda, je to sen –
tam zlatou kšticí hrabě uškrcen.
Ta dívka selská, soujem luzných vnad,
v svých vlasů zakryje tě vodopád.
Jí tisíckrát se tobě odplácí,
co dluhují ti ještě sedláci. -
J. Vrchlický
(sb. Hudba v duši, b. Sestina v srpnu)
1. strofa:
stromy
trávě
dáli
mlze
žárem
oko
1
2
3
4
5
6
2. strofa:
oko
stromy
žárem
trávě
mlze
dáli
6
1
5
2
4
3
J. Vrchlický
(sb. Hudba v duši, b. Sestina v srpnu)
2. strofa:
oko
stromy
žárem
trávě
mlze
dáli
6
1
5
2
4
3
3. strofa:
dáli
oko
mlze
stromy
trávě
žárem
6
1
5
2
4
3
.....
.....
.....
.....
.....
.....
1
2
3
4
5
6
J. Vrchlický
(sb. Okna v bouři, b. Epitaf sobě)
To zůstane juž mojí pýchou,
že miloval jsem, tož jsem žil;
v ples zvlnil mnohou duši tichou
a mnoho srdcí podmanil.
Vím, hlubá tůň se sotva zvíří,
až padnu tam a ztonu v tmách.
Zříš větrem pampelišky pýří,
a přec kdys plála na lukách!
J. Vrchlický
(sb. Meč Damoklův, b. Osamění)
V shonu davů, lidstva vření
náhle cítíš osamění,
náhle ptáš se: Co tu chceš?
kam se řítíš, a kam jdeš?
(...)
J. Vrchlický – přehled díla (1)
• bás. cyklus Zlomky epopeje
Duch a svět (sb. reflexívní poezie)
Bar Kochba (epická skladba)
Mýty (sb.)
Selské balady (sb.)
• lyrika
Hudba v duši
(„láska je sestra poezie“)
Poutí k Eldorádu
Okna v bouři
Já nechal svět jít kolem
Meč Damoklův
J. Vrchlický – přehled díla (2)
• experimenty ve strofických útvarech
gazel, sestina, sonet, villonská balada, ...
Dojmy a rozmary (sb.)
• divadelní hry
Hippodamie
(Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)
Oinomaos, Hippodamie, Pelops, Myrtillos
(Myrtillos: „Žij si s červem v duši!“)
scénický melodram Zdeňka Fibicha
Noc na Karlštejně
J. Vrchlický a parnasisté
parnasismus
(estet. hnutí ovlivňující francouzskou poezii v poslední
třetině XIX. stol.)
•
•
•
•
„umění pro umění“ (lartpourlartismus, l´art pour l´art)
důležitá je forma, nikoliv téma či obsah
„broušení a cizelování“ veršů
svět nahlížen z odstupu, z „věže čistého umění“