Manual IL2 ZB II - IL

Komentáře

Transkript

Manual IL2 ZB II - IL
OBSAH
1. Tutorial
. . . . . . . . . . . . . . . . 2
2. Historické pozadí kampaní
. . . . . . .
18
3. Herní slovník . . . . . . . . . . . . .
27
4. Seznam referencí a doporučené literatury .
31
1
1. TUTORIAL
Pokud již máte základní vědomosti o létání – ať již ze skutečného života nebo z hraní jiných
simulátorů, můžete tuto kapitolu kompletně přeskočit. Ale neklaďte nám potom za vinu, že
jste nebyli informováni o něčem důležitém! A vy ostatní pokračujte dále a přečtěte si, co létání
vlastně je!
1. Podstata létání
V dnešní době je pro nás pohled na letící letadlo něčím naprosto samozřejmým. Ale opravdu
víte, jak je možné, že letadlo vzlétne a udrží se ve vzduchu? No, pokud ne, nemusíte se obávat
– nebudeme vás zahrnovat hromadami zatuchlých vzorečků z hodin fyziky, které byste
pravděpodobně zase rychle zapomněli. Nicméně, co byste měli znát je, že existuje několik
vzájemně působících sil, které hrají podstatnou roli celého toho báječného létání.
Jsou to tyto síly:
Tlačná síla (thrust) – síla, která tlačí letadlo
dopředu,
Odpor (drag ) – odpor prostředí, který musí být
překonán tlačnou silou dříve, než se jakýkoliv
předmět dá do pohybu (tohle znáte, ne?),
Gravitace (gravity) – síla, která nemá na starost nic
jiného, než udržet každý, každičký předmět
na povrchu země; a konečně,
Vztlak (lift) – Vzniká působením proudění vzduchu
protékajícího okolo a pod křídly letadla, zvedajíc
je nahoru.
Osy pohybu letadla
Na rozdíl od pozemních vozidel se letadlo může
pohybovat navíc ještě nahoru a dolů, a přidává tím další
dimenzi jeho pohybu. Jiní mohou tvrdit, že se letadlo
může pohybovat ve DVOU rovinách navíc, i když oba
dva druhy pohybu působí ve stejné rovině. Tento způsob
pohybu je sklon (pitch) (nos letadla nahoru a dolů)
a náklon (roll) (konce křídel nahoru a dolů) - více si o nich
povíme později.
Pohyb letadla kolem os se provádí pomocí speciálních
leteckých ovládacích prvků -ploch, které pilot ovládá
pomocí řídící páky (kniplu) a pedálů kormidla. Je spousta
názvů pro možnosti pohybu, a měli byste si je dobře
zapamatovat, protože jsou velmi důležité pro pochopení
kapitol, které budou následovat
Pohyb okolo osy náklonu (roll axis) letadla se provádí pomocí tzv. křidélek. Zajišťují to,
že se letadlo točí okolo směru, kam míří jeho příď, a umožňuje letadlu provádět zatáčky.
Tento pohyb je znám jako naklánění (rolling) (neplést si s pojížděním (taxiing), které
znamená dopředný pohyb letadla na zemi). Pro uvedení letadla do pohybu okolo této osy
pilot hýbe řídící pákou v požadovaném směru, ať už vlevo nebo vpravo.
Pokud má letadlo dostatečnou tlačnou sílu, může překonat odpor a začít se pohybovat.
Po dosažení určité rychlosti vznikne na křídlech dostatečně velký vztlak, který překoná sílu
gravitace a umožní letadlu odstartovat. Je to jednoduché, že? Ve skutečnosti je to trošku
složitější, ale v tuto chvíli nám tohle vysvětlení postačí.
2
3
2. Základní letecké manévry
Změny pohybu okolo osy vybočení (yaw axis), je znám
jako bočení (yawing), a provádí se pomocí pedálů
kormidla (či směrovky). Letadlo na povely kormidla
reaguje stejně jako auto reaguje na otáčení volantem.
A navíc, letadlo se ovládá pedály i když se pohybuje
po zemi. Moderní letadla mají spřaženy pedály
s podvozkem. Levý pedál zajišťuje vybočení (otáčení)
letadla doleva a pravý logicky vybočení doprava.
Pohyby okolo osy sklonu (pitch axis) umožňují letadlu
stoupat nebo klesat. Tento pohyb je znám jako klonění
(pitching). Při pohybu řídící páky k sobě (přitažení),
letadlo stoupá a při pohybu řídící pákou od sebe
(potlačení), letadlo klesá.
Pozitivní a negativní přetížení
Přetížení (G-forces) začíná hrát roli ve chvíli, kdy začnete
s manévry letadla ve vysokých rychlostech a rychle měníte
směr letu. Síla 1G je základní přitažlivá síla, kterou působí
země na všechny předměty. Pokud ve vysoké rychlosti prudce
měníte směr letu, bude vaše tělo tlačeno opačným směrem,
oproti směru všech působících sil. Pokud je přetížení příliš
vysoké, může se objevit zatmění před očima, a nebo také dojít
až ke ztrátě vědomí. Trénovaní piloti proudových letadel jsou
schopni vydržet na krátkou dobu až 9G (tzn. pilot je v daném
okamžiku váží devětkrát více, než v klidovém stavu) pokud jsou
vybaveni speciálním vybavením, ale rozhodně to pro ně není
oblíbený druh zábavy!
S působením negativního přetížení se můžete setkat, pokud
potlačíte letadlo k prudkému klesání při vysoké rychlosti.
Prakticky budete zdviženi ze sedadla a na chvíli se ocitnete
ve stavu beztíže. Pokud to ještě víc přeženete, nahrne se
vám krev do hlavy a zčervená vám tvář. Lidské tělo se lépe
vyrovnává s pozitivním přetížením než s negativním.
Při hraní IL-2, v případě že vám obrazovka v průběhu letu
zčerná, pravděpodobně to nebude způsobenou problémy
s grafickou kartou, ale bude to efekt působení velkého
pozitivního přetížení. Efekty přetížení se dají vypnout
v nastavení Obtížnost/Přetížení (Difficulty/G-forces).
4
Vzlet (Take Off )
Nyní, když jsou vám známy základní pojmy, a víte, které přístroje jsou doopravdy důležité
(prosím podívejte se na referenční karty – hlavní ukazatele jsou výškoměr (Altimeter), vario
(Climb), umělý horizont (Artificial Horizont), náklonoměr (Turn), kurz (Course), můžete začít
uvažovat o tom, jak dostat vaše letadlo do vzduchu. A při této činnosti můžete přemítat
o tom, že letadla této doby byla vzadu (dle typu) většinou vybavena malým kolečkem
– ostruhovým kolečkem. Bohužel to znamenalo, že příď letadla byla zdvižena vzhůru a trčela
nad kokpit, a proto tato letadla měla velmi špatný (pokud vůbec nějaký) výhled na zem před
letadlo při pojíždění a při vzletu. Pokuste se to kompenzovat pohledem z kabiny do stran
a využitím okrajů startovací dráhy k orientaci. Není se čím rmoutit (či důvod ke stížnostem)
– prostě to tak je! Samozřejmě, vždycky si to můžete zjednodušit a ulehčit použitím některého
z externích pohledů, pomoci definovaných kláves (standardně F2 - F7).
Jakmile stojíte srovnáni na startovací
dráze, měli byste pokračovat
následovně: vysuňte klapky do
startovací polohy (2x klávesa F).
Pomalu začněte zrychlovat a sledujte
rychloměr, jestli motor reaguje na
pohyb plynové páky. Teď posuňte
plynovou páku zcela dopředu. Jak
letadlo nabírá rychlost budete muset
kompenzovat točivý moment motoru
jemným zásahem kormidla.
Pohledem sledujte náklonoměr během
této činnosti! Zatlačte řídící páku
k sobě, abyste zvýšili tlak na ostruhové
kolo a zabránili tak předčasnému vzletu
letadla. Až dosáhnete potřebnou rychlost, mírně posuňte páku od sebe, dokud se nezdvihne
ostruhové kolo od země. Udělejte to s citem, v opačném případě se může vrtule zarýt
do země. (Pokud startujete s P-39 Aircobra, zapomeňte na všechno, co jsme řekli
o ostruhovém kole: P-39 má standardní tříkolový podvozek, jak je běžné
u současných letadel.)
Teď by mělo letadlo rychle získávat rychlost. Jakmile dosáhnete potřebnou rychlost,
přitáhněte jemně páku k sobě. Dejte pozor, ať to neuděláte moc prudce a nezkoušejte dělat
prudkou zatáčku stranou. To může mít za následek pád letadla a nebudete mít dost prostoru
pod sebou situaci zachránit. Nejprve zasuňte podvozek (klávesa G) a potom klapky (klávesa
V). Hlídejte si rychlost a nezvedejte předek letadla moc prudce. Nechte letadlo dosáhnout
rychlost okolo 180-200 km/h; pak začněte stoupat a přesvědčte se, že získáváte rychlost
i výšku. Po dosažení potřebné výšky, uberte plyn aby nedošlo k přetížení motoru a srovnejte
letadlo. Blahopřejeme – letíte!
5
Stoupání (Climbing)
Aby vaše letadlo stoupalo, jednoduše zvyšte tah
motoru! Začnete se pohybovat rychleji a díky
zvýšené rychlosti vzduchu obtékajícího křídla
se vytváří větší vztlak. Rychlejšího stoupání
dosáhnete přitažením řídící páky k sobě. Čím
více přitáhnete, tím prudší bude stoupání.
Současně vám ukazatel rychlosti ukáže, že
ztrácíte rychlost. Dejte příď letadla trochu dolů,
ať nezastavíte zcela stoupání, ale ujistěte se,
že je pořád nad horizontem. Pokud máte dost štěstí a sedíte v luxusní kabině, najdete zde
také umělý horizont, podle kterého můžete upravovat úhel stoupání. Stoupání pod úhlem 20°
obecně reprezentuje dobrý kompromis mezi rychlostí stoupání a vzdušnou rychlostí.
Přetažení a pád (Stalling)
Pokud jste přehnali přitažení řídící páky, vaše rychlost definitivně spadla pod kritickou mez:
proud vzduchu kolem křídel se zmenšil a zjistíte že vaše letadlo ztratilo potřebný vztlak,
který vás držel ve vzduchu. Přetáhli jste letadlo, gravitace vás zase táhne k zemi a příští
zastávka bude splynutí s matičkou Zemí. V takové situaci jako je tato je panika poslední věc
kterou potřebujete: jednoduše dejte řídící páku do neutrální polohy a nechte letadlo, ať si
poradí samo. Nesnažte se jakkoli otáčet – v takovýchto situacích je to zcela neúčinné. Příď
by měla směřovat přímo k zemi a letadlo rychle padá stejným směrem. Ale tím také letadlo
získává opět rychlost a ovládací plochy začínají znovu reagovat. Jakmile získáte dostatečnou
vzdušnou rychlost . vyveďte letadlo z pádu a převeďte do horizontálního letu. Pořádně si
tento manévr vyzkoušejte, protože se vám rozhodně bude dobré zvládnutí tohoto manévru
hodit obzvláště v tíživých situacích (jako v zápalu boje např.). Ale prosím vás, dávejte si pozor,
aby byl vždy dodatečný prostor mezi vámi a zemí, než začnete výcvikovou lekci…
Vývrtky (Spins)
Pokud máte mimořádnou smůlu, může se stát,
že vaše letadlo nezačne jen padat, ale navíc přejde
do vývrtky (spin). Vývrtkou se myslí (mimo jiné),
že vaše padající letadlo neustále nekontrolovatelně
rotuje kolem osy náklonu. K vývrtce dochází
v případě, když přetažení působí jen na jedno
křídlo a tím dá impuls k začátku otáčení. Zachránit
letadlo (Vytáhnout), které se dostalo do vývrtky je
podstatně obtížnější, než vybrat letadlo, které je
pouze přetažené, a někdy je to nemožné. První věcí,
kterou je třeba udělat je, stanovit (určit), kterým
směrem letadlo rotuje kolem osy náklonu. Pokud to
nemůžete zjistit, neostýchejte se využít přepnutí
na vnější pohled (standardně klávesy F2 - F7).
6
Pokud máte zjištěn směr vývrtky, můžete zkusit štěstí a začít záchrannou operaci. Dejte páku
do neutrální polohy. Za žádnou cenu nesmíte pohybovat s křidélky (pohybem páky na jednu
či druhou stranu) – to jenom zhorší stav! Místo toho vyšlápněte pedál do opačného směru
ke směru otáčení. Potom je to jen otázka času, kdy přestane letadlo rotovat. Pokud se to
nelepší, zkuste to znovu. Jakmile letadlo přestane rotovat, máte v podstatě vyhráno:
vše co teď musíte udělat je jen počkat, až letadlo dosáhne potřebné rychlosti k tomu,
aby se dalo zase ovládat. Pak ukončíte klesání a srovnáte letoun do horizontálního letu!
Dobře, to už přeci máme ověřené …
Asi jste si s hrůzou všimli, kolik jste ztratili výšky. Pokud se stane, že se dostanete do vývrtky
v malé výšce, čas se stává kritickým a měl byste okamžitě vyskočit, bez dalšího váhání
(standardně klávesa CTRL + E). V jiném případě můžete zjistit, že výše popsaný manévr v dané
chvíli ničeho nedosáhne. Někdy můžete spadnout do ploché vývrtky, nepříjemné varianty,
ve které otáčíte kolem osy vybočení. Dostat letadlo z ploché vývrtky je prakticky nemožné
a ponechání letounu jeho osudu opuštěním letadla (CTRL+E) je tou nejlepší volbou.
Horizontální let (Level Flight)
Zní to velmi jednoduše, že? V podstatě to jednoduché je, alespoň pokud jste si prošli
předchozí lekce. Horizontální let znamená rovný let bez změny výšky, se všemi silami,
působícími na letoun, v rovnováze. Touto rovnováhou je myšleno, že letoun může letět
v přímém směru více méně sám, bez většího zásahu pilota. Dobře, řekli jsme, že je to
v podstatě jednoduché, ale neznamená to, že letadlo poletí samo bez vaší pomoci!
V závislosti na zatížení letadla (zbraněmi, palivem, posádkou…) těžiště letadla se mění a má
vliv na chování letadla.
Můžete, a také byste měli, počítat s těmito faktory při vyvažování letadla. To znamená jemné
vyladění všech ovládacích ploch pro zajištění konstantního, vyváženého letového stavu. Např.
když vám letadlo táhne mírně doleva, ještě to není důvod sahat na řídící páku. Místo toho,
vyvažte letadlo tak, aby se naklonilo doprava podržením klávesy CTRL a stisknutím šipky
doprava dokud zcela nevyrovnáte náklon doleva. A pokud jindy, má letadlo tendenci stoupat,
stačí ubrat trošku tah motoru k zastavení tohoto pohybu. Menší tlačná síla = menší rychlost
= menší vztlak – vzpomínáte si? Pokud to nefunguje, stiskněte CTRL a šipku dolů a mírně
snížíte příď letadla. Klidně si zaexperimentujte s vyvážením letadla, abyste si zvykli používat
potřebné kontrolní klávesy (kapitola 6).
7
Zatáčky (Turns)
K provedení zatáčky, v první řadě musíte
naklonit letoun do směru, kam chcete
zatáčet, logické. Abyste to provedli, s citem
pohněte řídící pákou na zvolenou stranu,
dokud nedosáhnete úhlu náklonu okolo
20 - 25°. To v tuto chvíli stačí. Letadlo udělá
ladnou křivku a přitom mírně skloní nos
směrem dolů. Měli byste pohnout pákou
i mírně k sobě, abyste neztratili příliš výšku.
Použijte pedál kormidla a pečlivě sledujte
ukazatel náklonu; jestli se chcete stát opravdu
dobrým pilotem, měla by vaše práce s pedály způsobit na ukazateli jen minimální pohyb
a výchylku kuličky, která by měla zůstat uprostřed. Tento typ zatáčky je znám jako správně
provedená zatáčka: letadlo není tlačeno na jednu stranu, ale opisuje poloměr pravidelné
křivky. Mějte na paměti, že i když se joystick může vrátit do středové polohy sám, k přechodu
zpět do horizontálního letu musíte pohnout řídící pákou opačným směrem sami.
Řízené klesání (Controlled Descent)
“Dolů se dostanete vždycky“, jak se říká. Je to
skutečně pravda, ale musíte si pamatovat
že je existuje mnoho způsobů jak dostat sebe
a letadlo zpátky na zem, a některé z nich jsou
mnohem bezpečnější než ty druhé. Pokud
prostě namíříte příď letadla dolů k zemi,
začnete nabírat rychlost – velkou rychlost.
Rozhodně poletíte moc rychle, než je obvyklé
pro většinu letadel z období 2. světové války.
Na cestě dolů se letadlo začne třást a nebude
trvat dlouho, než se první části letadla vydají
na svou vlastní pouť a budou létat okolo
vás. Můžete se potom pokusit vysvětlit tuto
neobvyklou taktiku vašim mechanikům, pokud
ještě budete mít příležitost!
Vždycky byste se měli na klesání připravit a bezpečně přistát. První, co je třeba udělat,
je snížit akceleraci. Letadlo začne mírně klesat díky sníženému tahu motoru a menší rychlosti.
Sledujte rychlost klesání na variometru. Pak pohněte pákou mírně dopředu a sledujte
ukazatel rychlosti. Podle typu letadla ve kterém letíte, se určuje rozsah rychlosti, při kterých
se dá bezpečně klesat. Když letíte příliš rychle, jemně přitáhněte řídící páku k sobě a snižte
úhel klesání. Pokud máte v kabině umělý horizont , můžete ho využít ke kontrole režimu letu.
Můžete také zkusit klesat v obloucích, zároveň dochází v zatáčce ke zmenšování rychlosti.
Vždy pečlivě sledujte rychlost během této procedury, protože hrozí nebezpečí
přetažení letadla.
8
Je jeden užitečný trik, který vám může pomoct snížit
výšku bez zvýšení rychlosti: mírně nakloňte letadlo
na jednu stranu a zároveň kontrujte pedálem
kormidla proti směru náklonu, tak abyste se nezačali
otáčet. To znamená, že poletíte šikmo, ale je to
užitečné pro klesání. Tomuto manévru se říká skluz
(slip) nebo stranový skluz (side-slip) a naučili se ho
piloti v 1. světové válce, aby kompenzovali skutečnost,
že jejich letadla byla velmi křehká. Podstatně křehčí,
než letadla v IL-2 Šturmovik.
Pokud máte vy i vaše letadlo dostatečně pevnou
konstrukci, použijte zvrat (Split-S figure) vysvětlený
v jedné z následujících kapitol. Budete vystaven působení velkého přetížení, neříkejte, že jsme
vás nevarovali!
Pokud se potřebujete dostat dolů rychle, např. při nouzovém přistání při poškození v boji,
uberte tah motoru na minimum a vysuňte plné klapky. Skloňte předek letadla dolů,
což vyžaduje větší sílu než obvyklé, neboť klapky vytváří větší vztlak. Držte příď dole,
dokud neklesne rychlost pod 300 km/h, vysuňte podvozek a přibližte se k zemi, kolik můžete.
Pak pokračujte v klesání pod mírným úhlem, dokud se nedotknete země.
3. Klíčové manévry vzdušného boje
Pokud jste si pozorně prostudovali předchozí kapitoly, neměl by vám dělat problém vzlet
ani přistání a několik pěkných zatáček mezi tím (nimi). Ale určitě vás nepřekvapí, když vám
řekneme, že tyhle jediné dovednosti, rozhodně nestačí k tomu, aby se z vás stalo letecké eso.
Může vás potěšit, že nejste sami - hodně světově proslulých es muselo absolvovat spoustu
hodin tréninku a poučit se z vlastních chyb než získali dovednosti, které je vyzdvihly nad
ostatní piloty. A pak, je několik věcí, které se nedají naučit, schopnosti, které prostě máte
nebo nikoliv. V následující kapitole vám představíme klíčové manévry vzdušného boje.
3.1. Ofenzivní manévry
„…musíte se dostat do vzdálenosti okolo 70 metrů od cíle, než spustíte palbu. Často se dělá velká
chyba, která spočívá ve ztrátě rychlosti, když se pohybujete nahoru abyste stihli střílet na poslední
chvíli. Tohle nefunguje – vzdálenost se prostě zvětšuje a zvětšuje a můžete také zcela ztratit
kontakt s cílem. Když střílíte z příliš velké vzdálenosti, jenom upozorníte protivníka, kde jste, díky
kouřovým stopám vašich střel a nepřítel se může rychle dostat z dosahu. Další častá chyba spočívá
ve snaze dostat se k nepříteli moc rychle a potom již nejste schopen včas zpomalit, což znamená
že skončíte vepředu, přímo před cílem.“
John Cunningham, R.A.F. night fighter pilot.
Citace z: Sims, Edward H.: Fighter Tactics And Strategy, 1914 – 1970.
9
Pokud nám umožníte velmi kusé zobecnění, manévry vzdušného boje můžeme rozdělit do
dvou kategorií: ofenzivní a defenzivní. Ofenzivní manévry, například při boji jeden na jednoho
(známý jako stíhací boj - dogfight), se soustředí na sestřelení protivníka v co nejkratším čase.
To v podstatě znamená překvapit pilota-soupeře (v ideální situaci!) nebo vymanévrovat ho
a tím a) se dostanete do dobré střelecké pozice a b) vyhnete se problémům jak nejvíce
můžete. Ale jak to často bývá, teorie podstatně jednodušší než praxe. Ale s trochou štěstí vám
nebude trvat dlouho dosáhnete úspěchu.
Souvrat (Hammerhead)
Tento manévr byl znám jako “Immelmann” v období 1. světové
válce, a byl pojmenován po věhlasném německém esu Maxi
Immelmannovi. I když není jisté, že byl prvním pilotem, který
tento manévr použil, ale je zcela bez diskuse, že ho dovedl
k dokonalosti. Nicméně podmínky se změnily a ve 2. světové válce
se „Immelman“ stal něčím zcela odlišným.
Typický souvrat znamená let s letadlem kolmo vzhůru až do chvíle
krátce před tím, než se dostanete do pádu (stall), potom použijte
pedál kormidla k provedení otočky o 180° okolo osy vybočení
a plynule přejděte do klesání. Cílem tohoto manévru je dostat
se za letadlo, které letělo opačným směrem (naproti vám) před
začátkem tohoto manévru. Pro dokonalé provedení je třeba dobře
jej načasovat a mít dostatečnou rezervu v rychlosti.
Na začátku manévru se ujistěte, že máte dostatečnou rychlost.
Pokud je třeba, skloňte předek letadla, abyste získali ještě
nějakou rychlost navíc. S citem, ale pevně nasměrujte letadlo tak,
že stoupá strmě vzhůru. Pozorně sledujte ukazatel rychlosti! Dřív než ztratíte až příliš moc
rychlosti a začne pád, sešlápněte pedály kormidla. Nemusíme nyní říkat, že víte na kterou
stranu chcete letadlo otočit? Dobře. Teď otočte letadlo o 180° tak, že příď teď míří dolů k zemi,
k tomu jemně pracujte s křidélky. Pozorně sledujte ukazatel kurzu nebo kompas – pokud
jste vše udělali správně, měli byste teď mířit na přesně opačnou stranu než před manévrem.
Současně s tím by měla stoupat rychlost. Vyberte letadlo z klesání až dosáhnete požadované
výšky. V boji byste měli na závěr mířit trochu pod nepřátelské letadlo, právě tak, abyste zůstali
mimo dosah střelců na palubě letadla. S trochou štěstí, o vás nepřítel nebude vědět.
Překrut (Immelmann)
V dnešní době se pojem ‘Immelmann’ vyjadřuje
manévr známý jako překrut nebo také poloviční
přemet (‘half-loop’). Také je to pokus změnit směr
letadla o 180° v co nejkratším čase, ale pilot toho
dosáhne tím, že udělá poloviční přemet směrem
nahoru, na rozdíl od způsobu popsaného výše.
10
Než začnete provádět překrut, zase se přesvědčte, že letíte dostatečnou rychlostí.
Zkontrolujte, že nemáte náklon, přitáhněte řídící páku a leťte nahoru. Zatímco stoupáte,
měli byste jemně otočit letadlo na jednu stranu – opět, sami vyberte stranu. Držte řídící páku
přitaženu, dokud neletíte opačným směrem než před manévrem. Když to děláte sledujte
pozorně kompas nebo ukazatel kurzu. S pomocí křidélek otočte letadlo zpátky do normální
letové polohy. Získali jste výšku a brzy získáte rychlost, přitom letíte opačným směrem
než před manévrem.
Přemet (Loop)
Tento dobře známý manévr je možná nejméně užitečný
ze všech při boji – tohle by o něm asi prohlásil Manfred
von Richthofen, legendární „Rudý Baron“, pokud byste
se ho zeptali na jeho názor o přemetu. Jsou skutečně
dobré důvody neprovádět tento manévr ve vzdušné
bitvě; zabere spoustu času a vyžaduje dostatek rychlosti
a výšky pro úplné dokončení. Nicméně někteří piloti se
prostě této taktiky nemohou nabažit. Měli byste se s ním
obeznámit, alespoň proto, abyste byli schopni reagovat
v případě, že jej použije váš protivník.
Dostatečná rychlost je základem na začátku provedení
přemetu. Pokud je třeba, nejdříve skloňte předek
letounu mírně dolů a naberte ještě trochu rychlosti. Zvedněte letadlo k nebi s vyrovnanými
křídly (bez náklonu), držte řídící páku u sebe a čekejte dokud nepoletíte zase stejným směrem
jako před manévrem. A je to – tak jednoduché, že! Abyste si mohli být jisti, že zvládáte přemet
jak to jde nejlépe, můžete použít tenhle trik: podívejte se z kokpitu na jednu stranu
a pozorujte křídlo. Jestli vše děláte správně, křídlo opíše perfektní kruh.
Nadlétnutí a podlétnutí (Yo-Y´s 1: High and Low Yo-Yo´s)
“Jo-Jo je velmi těžké na vysvětlení. První ho vypiloval známý čínský stíhací pilot Yo-Yo Noritake.
A také pro něj bylo velmi obtížné jej objasnit, zvláště kvůli problémům s angličtinou”
Velitel letky K.G. Holland, RAF. Citace z L. Shaw‘s „Fighter Tactics“.
Některé letecké kreace mají humorné názvy, ale
jejich myšlenka je velice seriózní. Jedná se o útočné
manévry, které se opírají o skutečnost, že ve vzdušném
souboji se jen zřídka kdy střetnete s protivníkem, který
má ekvivalentní výkonové parametry. Jednoduše
řečeno, nikdy nečekejte, že pokud letíte za vaším
protivníkem, neznamená to ještě, že jste automaticky
v dobré střelecké pozici. Může mít mnohem snadněji
manévrovatelný a rychlejší letoun. Nebo to může být
naopak a výhody mohou být na vaší straně, což také
automaticky neusnadňuje situaci. Pokud správně provedete nadlétnutí či podlétnutí, můžete
se nepozorovaně přiblížit k nepříteli i přes rozdíly v parametrech rychlosti nebo schopnosti
zatáčení. A to často znamená půl vítězství!
11
Nadlétnutí má smysl pouze tehdy pokud letíte o hodně
rychleji než váš oponent. Pokud letíte za ním, minete
ho a skončíte před ním, nabízejíc své letadlo jako
výtečný cíl pro procvičení střelby. Potřebujete vhodnou
taktiku. Trik spočívá v protažení dráhy letu pro využití
přebytečné rychlosti. Pro nadlétnutí vytáhněte letadlo
dostatečně vysoko, aby letadlo ztratilo tolik rychlosti
kolik potřebujete. Skloňte příď letadla v patřičné dálce
od cíle a pusťte se z výšky dolů na protivníka. Nedává
vám to pouze výhodu převýšení navíc získáte rychlost. To vám umožní pokračovat dalšími
útočnými manévry a reagovat na obranné manévry protivníka. Pokud jste ho už nedostali!
Podlétnutí je vhodné v případě, že soupeř letící před vámi má větší rychlost a manévr vám
umožní dostat se do kontaktu s ním a zaútočit na něj. Zrychlete tím, že přejdete do klesání.
To vás dostane pod protivníka, jehož výhled na vás bude ztížen nebo úplně zakryt. Jakmile
se dostanete dost blízko k soupeři, který je teď nad vámi, zvedněte letadlo nahoru. Měli byste
mít dostatečný přebytek rychlosti k získání vhodné střelecké pozice dřív než vaše letadlo příliš
zpomalí a nebo možná začne padat.
Nadlétnutí či podlétnutí v zatáčce (Yo-Yo´s 2: Banking)
Manévr se dá aplikovat v průběhu změny směru letu
s cílem zůstat za nepřátelským letadlem, které je lépe
manévrovatelné. Opět tento trik spočívá v efektivním
využití prostoru, čímž eliminujete případné nevýhody,
které vaše letadlo může mít.
Pronásledujte protivníka před sebou a začněte točit ve
stejném okamžiku jako on. Ale místo toho zkoušejte
pronásledovat protivníka přímo, přitáhněte řídící
páku a to vás vyzdvihne nad něj. Pozorně ho sledujte:
pravděpodobně ho na chvíli ztratíte. Teď nakloňte
letadlo do trochu ostřejší zatáčky což způsobí, že budete
mít podstatně menší poloměr zatáčky než soupeř. Nyní
byste měli využít výhodu převýšení a vrhnout se na něj
z vrchu a měl byste skončit přímo za ním – pokud jste
vše udělali správně!
Následuj protivníka před sebou do zatáčky a potlač řídící páku, ať letadlo přejde do klesání.
Uberte tah motoru, abyste příliš nezrychlili. Pak leťte trochu dále než „uříznete“ prudší
zatáčkou kratší poloměr zatáčky nepřítele. Přitáhněte řídící páku a tím zvednete letadlo
vzhůru. S trochou praxe byste se měli můžete dostat rovnou za protivníka a navíc v dobré
střelecké pozici.
12
Rozdíl mezi manévrem nadlétnutí a podlétnutí se nedá snadno vysvětlit. Oba se mohou
použít ve stejných situacích, často se stejným výsledkem. Při obou klesáte a stoupáte, pouze
v jiném pořadí. Dá se tvrdit, že se lépe zatáčí při nadlétnutí, protože se déle pohybujete
s nízkou rychlostí – ale to vše záleží na individuálních vlastnostech letadla. Skutečnost je
taková, že zatáčky v boji ve skutečnosti téměř nikdy nejsou čistě horizontální. Pokud jejich
protivník stoupá, pak se piloti snaží odpovědět nadlétnutím. Pokud soupeř klesá nebo
obecně, pokud je níž, doporučuje se podlétnutí.
3.2 Útoky na pozemní cíle
Správně, vzdušných soubojů už bylo dost. V IL-2 Šturmovik hrají důležitou úlohu také pozemní
cíle a pravidla pro tento druh boje jsou jiná. Útok na pozemní cíl je v postatě snaha přímo
zasáhnout cíl a v pořádku odletět. Jak si můžete představit, nepřítel nečeká na vaše letadlo
s otevřenou náručí, ale snaží se odpovědět protivzdušnou obranou.
Bombardování z velkých výšek
(Bombing from High Altitudes)
Abyste se vyhnuli střelám pozemních cílů, jako jsou
tanky, děla a protiletadlové děla, můžete se pokusit
o bombardování z vysoké výšky. Tato strategie má
zcela jistě vliv na vaši bezpečnost, ale bohužel je
nepřesná a vyžaduje velkou zkušenost a znalosti,
abyste byli opravdu úspěšní. To co dělá shazování
bomb z velkých výšek tak obtížnou záležitost je
rychlost: bomby nepadají k dolů zemi po přímce,
ale urazí jistou vzdálenost závisející na rychlosti,
kterou letělo letadlo ve chvíli, kdy je odhodilo.
Velké bombardéry mají vlastní bombometčíky, aby
zamířili a odhodili bomby, ale v IL-2 například,
se o to musíte postarat sami.
Proč to nezkusit, že? Jakmile identifikujete cíl, leťte přímo nad něj ve velké výšce. Protože letíte
přímo na cíl, můžete si třeba přepnout na externí pohled pomocí kláves (standardně F2 nebo
F7). Abyste zasáhli cíl, musíte vypustit bombu dlouho před bodem, který chcete zasáhnout.
Hodně štěstí při tréninku!
Střemhlavé bombardování (Dive - bombing)
Aby se zlepšila přesnost při bombardování,
byla během 1. světové války vymyšlena taktika
střemhlavého bombardování. Za tím se skrývá
myšlenka letět dolů na cíl co nejvíce kolmo tak,
aby byla co nejmenší v horizontální vzdálenost
mezi cílem a letadlem v okamžiku, kdy byla
vypuštěna bomba. Tato technika byla vynalezena
U.S. AIR Force a převzata německou Luftwaffe,
což vedlo k vývoji známých letadel Ju-87 a Ju-88,
které byly pro střemhlavé bombardování přímo
stavěny. Ale to už je jiný příběh
13
Než vypustíte bombu při střemhlavém bombardování, musíte se dostat nad cíl v odpovídající
výšce. V momentě, kdy jste skoro nad cílem, začněte kolmo klesat a miřte přímo na cíl. Jste
kolmo nad cílem, máte ho přímo ve středu mířidla. Před vypuštěním bomby si musíte být jisti,
že máte také dostatek času na odlet do bezpečí. Připravte se na obrannou palbu dejte pozor,
protože žádné letadlo (a také pilot) nevydrží letět takovou rychlostí příliš dlouhou. Je dobrý
nápad využít cokoliv, co zpomalí váš let během střemhlavého útoku – klapky, vzdušné brzdy,
všeho, čím je vaše letadlo vybaveno. Nezapomeňte také ubrat tah motoru!
Bombardování z malých výšek (Low - Level Bombing)
Piloti IL-2 obecně útočili na své cíle v extrémně malých výškách, někdy shazujíc bomby méně
než 10 metrů nad zemí! Dost nepochopitelné, protože taková výška je menší než ideální výška
pro odhoz bomb, neboť je velká pravděpodobnost, že budete zničeni spolu s cílem. Můžete se
přiblížit k cíli v co nejmenší výšce, ale pak vystoupejte na bezpečnou výšku pro shození bomb.
Zaměřte cíl a držte ho ve výhledu. Leťte co nejrychleji, aby vás nepřítelova obrana nemohla
lehce zaměřit. Bohužel nemůžete moc kličkovat a odchylovat se od cíle, protože vaše
zbraňové systémy nejsou dostatečně moderní, aby mohli zaměřit cíl samostatně. Při
vypouštění bomby mějte na paměti vzdálenost, kterou bomba ještě urazí k cíli. Začněte
stoupat a rychle pryč od cíle, abyste se nestali obětí vlastní bomby. Teď se soustřeďte na
neustálou změnu výšky a směru letu, abyste ztížili nepříteli možnost vás zamířit a sestřelit.
IL-2 je sice velmi dobře opancéřován, ale rozhodně není nezničitelný! Přepněte si externí
pohled, abyste si mohli vychutnat výsledek vašeho bombardování, nebo vyhlédněte z kokpitu
směrem, kam jste shodili bombu. Rozhodně nebuďte zklamaní, když vaše první bomba
nezasáhne cíl – určitě budete potřebovat trochu tréninku.
Útoky na pozemní cíle s raketami
Prakticky všechny verze IL-2 jsou standardně
vybaveny úchyty pro neřízené střely. Výraz
neřízené v praxi znamená, stejně jako při
bombardování, musíte nasměrovat letadlo
přímo na cíl, pokud ho chcete zasáhnout
raketou. A přitom samozřejmě dáváte
nepřátelské protiletecké obraně dobrou
příležitost k procvičení střelby. Takže
v momentě, kdy zaútočíte raketou, měli byste
letět co nejrychleji a pohybovat se v malé
nebo střední výšce. Zamiřte na cíl a vypusťte
raketu v odpovídající vzdálenosti
(ale ne moc daleko). Mějte na paměti,
že rakety jsou uchyceny pod levým a pravým křídlem a že nemusí vždy dopadnout do středu
místa, kam míříte. Ihned po odpálení rakety nebo raketové salvy stoupejte a leťte pryč,
za soustavného kličkování a provádění změn výšky jak nejvíce můžete, abyste unikli před
nepřátelskou střelbou.
14
Použití palubních zbraní
IL-2 má ve standardní výbavě silný kanón i kulomety, stejně jako německý FW-190.
Ale Messerschmitt Bf-109 může být také dodatečně vybaven silnou doplňkovou výzbrojí
(které mají vliv na pohyblivost letadla). Útok palubními zbraněmi na pozemní cíle
je v podstatě velmi podobný jako útok s raketami. Zaměřte si cíl a leťte na něj vysokou
rychlostí. Nicméně efektivita není tak vysoká jako při použití raket, budete muset na cíl
několikrát opakovaně zaútočit, abyste jej zničili, nebo třeba jen poškodili. Pozorně si
prohlédněte váš cíl. Nákladní auto nebo lokomotivu možná zničíte s pomocí pár zásahů,
ale třeba na takový tank musíte mířit velice přesně a zaznamenat přímý zásah! V tom vám
pomohou barevně trasující střely – upravte střelbu s jejich pomocí. V pozdějších modelech
IL-2 se kulomety, zní to asi dost divně, používaly prakticky jen pro zaměření střel palubního
kanónu! Zkuste při střelbě mírně sešlápnout pedály kormidla doleva a doprava, pomůže to
většímu rozptylu střel – budete tak mít větší šanci zasáhnout cíl.
Střelba s odchylkou
Když se pokoušíte zasáhnout pohyblivý cíl,
pravděpodobně zaregistrujete následující
věc: řekněme, že nalétáváte na nákladní auto
– zezadu a mírně ze strany. Dostali jste ho
přesně do středu mířidel a stiskli spoušť, ale
stejně jste ho nezasáhli. Příčina je jednoduchá
– i když jsou vaše střely extrémně rychlé, stále
potřebují určitou dobu k tomu, aby dorazily
k cíli. Zasáhli místo, které jste jim předurčili,
ale než doletěly, váš cíl také urazil určitou
vzdálenost. – zkrátka: minuli jste! Samozřejmě
se může stát, že cíl zasáhnete, ale je to spíše
příčina toho, že nákladní auto se pohybuje
hodně pomalu.
Jen chceme říct, že byste měli pokaždé vzít v úvahu vzdálenost, kterou potřebují vaše střely
k tomu, aby zasáhly cíl a počítat s tím při míření. Takže se doporučuje nemířit přímo na cíl,
ale vždy kousek před něj. Je zcela jasné, že tato technika neplatí pouze pro útoky na pozemní
cíle. Ve skutečnosti asi nebudete moc úspěšní, pokud se touto radou nebudete řídit při
každém boji. Taktéž nejlepší esa mohou být tímto deprimována, jakmile pochopíte skryté
principy, trochu tréninku vám pomůže dobře využít tuto techniku v praxi
15
3.3. Obranné manévry
“...mimochodem, věděli jste, že ruské krysy dokážou vymanévrovat ME 109?”
Joseph Jacobs, Velitel oddílu Jasta7 in Flanders in WW-I..
Citace z: Sims, Edward H.: Fighter Tactics and Strategy, 1914 – 1970.
Teď, když už jste si přečetli o tom, co všechno a jak můžete zničit v IL-2 Šturmoviku, je načase
si přečíst také pár informací o situacích, do kterých se můžete dostat jako cíl, na který se
zaměřilo zkušené oko nepřítele! Ani v tom případě není vše ztraceno – čtěte dál a dozvíte se
jak uniknout a případně i obrátit vše ve svůj prospěch!
Únik (Break)
I když nejlepší je snažit se vyhnout riskantním
situacím, každý pilot, který si cení sebe sama
umí provést tenhle manévr i ve spánku.
Naštěstí je to vlastně velice jednoduché,
jedná se v podstatě o prudký obrat. Provádí se
pokaždé, když máte nepříjemný pocit (nebo
to víte jistě), že nepřítel je přímo za vámi
Pro provedení tohoto manévru nakloňte letadlo o 90° na jakoukoliv stranu a přitáhněte řídící
páku k sobě. Také můžete s citem sešlápnout pedály kormidla a ubrat plyn, abyste dosáhli
prudší zatáčky. Pokud má váš letoun slušné manévrovací schopnosti, mělo by to stačit
k tomu, abyste setřásli pronásledovatele, protože by musel mít opravdu svižný letoun,
aby se dostal do dobré střelecké pozice. Ale buďte připraveni provést několik manévrů
za sebou, abyste dokonale setřásli protivníka, protože jeden únik většinou nestačí. Jen
pilot-sebevrah by se snažil provést sérii úniků na různé strany Otočky ze strany na stranu.
vždy trvají několik vteřin, během kterých vaše letadlo letí téměř rovně. To dává útočníkovi
dostatek času k využití poziční výhody, kterou ztratil během prvního manévru.
Sudovitý výkrut (Barrel Roll)
Tento manévr vám pomůže trochu znepříjemnit
život vašemu pronásledovateli. Jestli vás protivník
bude chtít zasáhnout, bude vás muset následovat
při tomto manévru: jinak poletí kolem vás nebo
nad vámi. S použitím výkrutu se můžete dostat
přímo za něj a otočit tak kartu!
Dejte řídící páku na jednu ze stran, kterou
si vyberete a mírně potlačte. Letadlo začne
opisovat dlouhou úzkou spirálu. Pokračujte tak
dlouho, dokud váš soupeř neproletí kolem vás.
Samozřejmě, to je pouze to, v co doufáme že se
stane. Pokud dokáže zůstat za vámi budete muset
přemýšlet o jiném obranném manévru, abyste se
zbavili nechtěné pozornosti. Zkuste při výkrutu použít plné vychýlení pedálů kormidla
na stejnou nebo opačnou stranu, aby byl váš výkrut méně předvídatelný.
16
Klesání (Dive)
Pro tento manévr je nanejvýš důležité vědět něco
o svém a nejlépe i o soupeřově letounu. Řekněme,
že letíte s Messerschmittem BF-109 a zaútočil na
vás MiG-3, který vás pronásleduje …
Vložte všechnu svoji důvěru v robustní konstrukci
svého německého stroje oproti křehké povaze
sovětského útočníka, jednoduše skloňte letadlo
dolů k zemi. Naberete úžasnou rychlost, stejně
tak jako soupeř, pokud se rozhodne vás nadále
pronásledovat. Zcela určitě to nějakou dobu
vydržíte, zatímco váš soupeř pocítí následky
podstatně dříve. Pokud má nějaký pud sebezáchovy,
zcela zanechá pronásledování nebo bude létat
kolem a čekat na lepší příležitost. To znamená, že můžete být v klidu ….. alespoň prozatím.
Zvrat (The Split-S)
Zvrat je poloviční přemet směrem dolů. Znamená
to, že nabíráte rychlost zatímco rychle ztrácíte
výšku. Ideální je, samozřejmě, že budete mít před
začátkem manévru dostatečnou výšku, která vám
také umožní změnit kurz o 180°.
Rychle se otočte dokud nejste obráceni hlavou
dolů a potom silně přitáhněte řídící páku k sobě.
Pokud jste dokončili poloviční přemet budete mít
dost rychlosti, abyste měli možnost uletět
nepříteli pryč.
Určitě jste zaznamenali, že se jedná o základní obranné manévry a žádný z nich nenabízí
dokonalou metodu jak si zachránit kůži. Ale pokud je budete procvičovat a získáte potřebnou
zručnost k jejich provedení, budete mít velkou šanci poradit si ve vzdušném boji. Také byste
měli zkoušet kombinovat několik typů manévrů, například zvrat ihned po úniku. Musíte
soupeři znepříjemnil situaci a dostat ho do pozice, ze které bude obtížné uniknout, s využitím
charakteristik vašeho letadla pro získání výhody. Pozorujte a učte se: sledujte protivníky v akci
a zapamatujte si jejich strategii pro to, aby unikli z problémů.
POZNÁMKA: Pro ty, kteří používají nastavení obtížnosti na realistické (realistic), je níže popsán
přehled realistického ovládání motoru (pro podrobnosti týkající se jednotlivých letadel prosím
nahlédněte do souboru „readme“).
17
2. HISTORICKÉ POZADÍ KAMPANÍ
Ještě než vstoupíte do nové kampaně jako pilot, nabízíme vám historický přehled velkých
bitev, které jsou ve hře obsaženy.
18. prosince 1940 začal Hitler přípravy na operaci zvanou „Operace Barbarossa“, která se stala
známou jako boj o životní prostor ve Východní Evropě. Po úspěchu bleskové války ve Francii
bylo Německo plné nadšení a euforie nad „největším vojevůdcem všech dob“. Německá
říše kontrolovala území od severního pólu až po španělské hranice. Hitlera nikdo nezastavil
a s postupem času se víc a víc věnoval řízení Wehrmachtu. Válka s Ruskem byla plánována
od samého počátku jako likvidační. Tak to Hitler vysvětloval vrchnímu veliteli Wehrmachtu,
Alfredu Jodlovi: „Tato kampaň je více než jen sérií bitev, je to začátek konfliktu mezi dvěmi
rozdílnými životními filosofiemi“. Hitler také zdůraznil, že tahle válka se musí vést
s nekompromisní tvrdostí – vše má být podřízeno jen jednomu cíli a to je nemilosrdná
likvidace Sovětů nehledě na to, zda je to v bitvě nebo na útěku.
22. června 1941 německé síly vstoupily na území Sovětského svazu, čímž porušily smlouvu
o neútočení, kterou uzavřel Hitler se Stalinem 23. srpna 1939. Nacionálně socialistická
propaganda tvrdila, že toto tažení má „bránit Evropu před bolševismem“. A doufala zase
v bleskový úspěch – Hitler plánoval, že pokoří Rusko do osmi týdnů. Armáda byla rozdělena
do tří skupin – jedna mířila na Leningrad, která se měla potom připojit ke druhé skupině
útočící na Moskvu. Třetí skupina pochodovala na Kyjev, aby získala kontrolu nad ropnými poli
na jihu. Mnoho historiků vidí Hitlerovu neústupnost při požadavku na rozdělení armády na tři
relativně slabé skupiny jako prvopočátek totální německé porážky.
Německá Luftwaffe měla v plánu hrát rozhodující úlohu zničením sovětského letectva dřív,
než vůbec bude schopno vzlétnout. Buď jak buď, počáteční úspěchy Luftwaffe nemohly
zakrýt skutečnost, že nebyla připravena na dlouho trvající válku. Masová produkce strojů,
které prakticky nebyly testovány a úpravy spolu se špatným využitím konkrétních modelů
znamenaly, že mnoho letadel zdaleka nevyužívalo celý svůj potenciál.
Německá armáda útočila s více než třemi milióny vojáků, což bylo 75 procent pozemních vojsk
a 61 procent letectva. Útočící armáda čítala neméně než 153 divizí, vč. 19 z celkového počtu
21 tankových divizí. Vše dohromady to bylo 600.000 strojů, 3.580 tanků, 7.184 děl a 1.830
letadel, které se účastnili útoku na Sovětský Svaz. Sovětské síly byly v Evropě reprezentovány
4,7 mil. vojáků.
Stalin nebyl připraven a všechny informace o chystaném útoku bral jako pouhou provokaci.
Informace o tom, že fašisté zaútočili ho zastihla nepřipraveného. I když to nebylo překvapení
pro spoustu sovětských velitelů, včetně několika členů nejvyššího velení. Rozkaz byl vydán
jen několik hodin před invazí, upozornění velitelům frontové linie o bezprostředně hrozícím
„provokačním pokusu“. Nebyl doručen příjemcům včas.
18
V každém případě, přestože Němci brzy dobyli Smolensk a Kyjev, útočili na Leningrad a zajali
více než 1,5 milionu vězňů, Sovětský Svaz nejednal podle Hitlerových plánů a nekapituloval
před příchodem zimy. Smlouva o neútočení, kterou Stalin podepsal s Japonskem umožnila
převést zálohy z východu. A nejen to – Stalin dokázal přesunout výrobu z více než 1.500
výrobních středisek a odsunout přes 10 miliónů civilistů na východ. Hitler nepočítal s operací
takového rozsahu. Německé oddíly, špatně vybavené pro přežití na východní frontě v zimě,
měly stále větší problémy se zásobováním. Hitler těžce podcenil množství a schopnosti
sovětských sil, jejich počet a schopnosti ruského průmyslu.
Hitler ignoroval rady Nejvyššího velení spojit síly a zaútočit přímo na Moskvu. Místo toho
nařídil dobýt Leningrad a okupovat Ukrajinu. První německé jednotky se nedostaly
na okraj Moskvy ani před 2. říjnem 1941 a Hitler jim nařídil držet pozice. Jeho vrchní velitel
doporučoval Hitlerovi stáhnout jednotky do míst vhodnějších pro přezimování, ale Hitler
znovu zůstal pevný a ukázal neschopnost řídit armádu jako celek. Myšlenka na rychlé vítězství
se rozplynula.
Němci získali některé sovětské oblasti, ale ani to nehrálo nijak význačnou roli pro dobytí
Kavkazu ani Stalingradu během ofenzívy v roce 1942. Šestá německá armáda v čele
s Paulusem byla obklíčena 10. listopadu 1942 u Stalingradu a vzdala se 31. ledna 1943.
V průběhu let 1942 a 1943 německý Wehrmacht ztratil více než milión vojáků.
Stalin, Roosevelt a Churchill se setkali na schůzce v Jaltě, aby sladili poválečné rozdělení světa.
Rudá Armáda dobyla Berlín a Hitler spáchal sebevraždu. 8. května 1945 Německo kapitulovalo
a tím skončila válka v Evropě.
1941: Smolensk
První německá vítězství – boje o Smolensk a Kyjev.
“Rusové nebyli tak iniciativní jako nepřátelé na západní frontě. Ale elitní jednotky Rudých gard
byly opravdu velice dobré. Jejich letadla byla provedena v červené barvě až po kabinu a jejich piloti
měli skutečný cit pro boj. Naše Me-109 byly lepší ve větších výškách, zvlášť na začátku tažení. Mohli
jsme klidně sestřelit třeba pět letadel denně – ale další den tam byl znovu stejný počet …“.
Günther Rall
Citace z: Sims, Edward H., Fighter Tactics And Strategy 1914 - 1970.
První velké obklíčení Rusů se nám povedlo u Bialystok-Minsku. Ale Hitler se obával toho,
že kruh kolem sovětských jednotek bude příliš velký a proto zastavil tankové jednotky dřív
než bylo plánováno. Ale i tak byla nakonec operace úspěšná a Minsk byl dobyt 26. června
1941. Wehrmacht vykázal následující úspěchy: 400.000 válečných zajatců, 600 zabavených děl,
2.233 tanků a 4.107 ruských letadel bylo zničeno. Němci přišli pouze o 150 letadel.
Už jen tato čísla měla naznačit něco o obrovské válečné síle Sovětského svazu celkem,
ale generál-plukovník Franz Halder stále předpovídal, že tažení bude vítězně ukončeno
do dvou týdnů.
19
Po první velké bitvě u obklíčeného Bialystok-Minsku se centrální vojenská skupina posunovala
na sever ke Smolensku, „bráně Ruska“ a 2. obrněná divize mířila na jih ve snaze odříznout
sovětské jednotky mířící na západ. Obě skupiny se měly znovu spojit u Moskvy a vytvořit
tankový klín. Mezitím hlavní ruské velení ve smolenské oblasti spojilo 42 divizí dohromady
ve snaze zabránit německým jednotkám v postupu na Moskvu, která byla v tu chvíli 400 km
daleko. Tento obranný manévr nakonec skončil neúspěchem, protože mobilní německé jednotky
dobyly obranné linie Rudé armády na Dněpru a přešly Mogilev a Oršu jihozápadně od Moskvy.
Po těžkých pouličních bojích město padlo do německých rukou 16. července 1941.
Navzdory pražícímu letnímu slunci a velkým mračnům prachu, které nesvědčily jejich obrněným
vozům, 2. a 3. obrněná skupina a pěší divize 2. armády dostaly do pasti 15 sovětských divizí 2.
armády dne 24. července. Mezi Smolenskem a Oršou Rudá armáda ztratila okolo 3.000 tanků
a více než 300.000 vojáků, kteří se po skončení bitvy 5. srpna stali válečnými zajatci.
I přes úspěch u Smolenska se velení Německa nacházelo ve vnitřní krizi. Walther von
Brauchitsch, hlavní velitel ozbrojených sil a náčelník generálního štábu Franz Halder
požadovali rychlý postup hlavních sil na Moskvu. Naproti tomu Hitler prosazoval nejdřív
podrobení Ukrajiny s poukazem na skutečnost, že zásoby ropy a přírodní bohatství jsou pro
Rusko strategicky důležité. Nakonec šel Hitler svojí cestou a dal rozkaz 2. armádě postupovat
na jih, na Kyjev.
2. armáda centrální skupiny nejdříve uspěla dobytím Gomelu a poté vytvořila na Dněpru
jednotnou linii s jižní částí armády. 17. armáda jižní části dobyla Krementčuk a vytvořila
základnu pro postup na Kyjev, který byl v tuto chvíli vzdálen 250 km. Společně obklíčily pět
armád ruské jižní fronty a odřízly je. Ve stejnou chvíli 6. armáda pod velením polního maršála
Waltera von Reichenau útočila ze západu. Kruh byl uzavřen a Kyjev se dostal pod německou
kontrolu. 8. září 51. bojová skupina vedená Wernerem Moldersem dosáhla dvoutisícího
sestřelu. Boje v obklíčení na východě Kyjeva pokračovaly až do 26. září a skončily kapitulací
665.000 ruských vojáků. Němci také zabavili přes 880 tanků a 3.700 děl. Morálka vojsk byla
vysoká a vrchní velení Wehrmachtu doufalo, že dosáhnout Kavkazu před příchodem zimy.
1941: Moskva
Operace Tajfun: Pochod na Moskvu
“Bojový let není procházka při měsíčku. Každý útok, každé bombardování je tanec se smrtí.”
Serafima Amsova-Taranenko
Podle: Noggle, Ann (1994): A Dance with Death. Texas A&M University Press
2. října 1941: počasí na podzim bylo k Němcům stále příznivé – „Operace Tajfun“ mohla začít.
Navečer 3. října se tanky generál-plukovníka Heinze Guderiana překvapivě zmocnily městečka
Orel na řece Oka a přerušily tak vlakové spojení mezi Moskvou a Charkovem. Ve stejnou dobu
6. armáda pod vedením polního maršála Waltera von Reichenau pochodovala na Charkov.
V oblasti Vjasma-Briansk německé jednotky odřízly Moskvu – další bitva v obklíčení začala.
Za podpory bombardérů prolomily jednotky 4. obrněné skupiny velkou moskevskou obrannou
linii mezi Tverskem a Kalugou, prošly přes obranné bunkry, protitankové zátarasy, minová
pole a pevné plamenometné baterie – za zmínku stojí, že se jednalo o první sibiřské jednotky
z Vladivostoku. Němci také uspěli při prolomení sovětské obrany v Možajsku a Volokolamsku
a na řece Nara jižně od Možajska a zničili na této cestě baterii nepřátelských raketometů.
Vše šlo dobře,dokud byly německé jednotky dobře zabezpečené a zásobené – tedy do
té doby,než přišel sníh. První příznaky kruté ruské zimy byly následovány další přírodní
překážkou – spoustou bláta. Německý postup se brzy dostal do problémů, nejen kvůli
nedostatku teplého zimního oblečení, ale také kvůli problémům se zásobováním paliva,
které kvůli počasí vázlo a dostalo tak celé tažení do transportní krize. Dalším problémem bylo
využití ruských železnic – Němci museli nejprve upravit šířku tratě pro německé vlaky - ruské
tratě byly příliš úzké.
16. října Němci, nyní již za přispění rumunské armády, obklíčili čtyři sovětské pěchotní
armády a zajali 100.000 vojáků Rudé armády. Jen o jeden den později byla bitva o obklíčený
Vjasma-Briansk u konce. Nejvyšší velení Wehrmachtu mohlo , konstatovat, že zničili nebo
ukořistili: 67 dělostřeleckých divizí, 6 kavalérií, 7 tankových divizí a 6 tankových brigád! Jižně
Němci dobyli Stalino v povodí Donězu, čímž počet zničených sovětských divizí zvýšili na
300. Ale přesto se Rusové vrátili a se silnější výzbrojí – jako např. tanky T-34 nebo raketomety
Kaťuša známým Němcům jako „Stalinovy varhany“ – které pak používali častěji a častěji.
29. října 1941: pokus o získání Tuly, přibližně 80 km od Moskvy, skončil neúspěchem.
Německé tanky se dostaly pod těžkou palbu protitankové obrany a flaků asi 4 km daleko
od města. I pokus získat město z druhé strany nevyšel, což nebylo nic divného, protože
4. obrněná skupina byla doslova zahrabaná v blátě na rozbahněných moskevských stepích
a na smolensko-moskevské vyvýšenině.
Mezi 6. a 12. listopadem 1941skončilo období bláta a bylo vystřídáno mrazem. To Němcům
umožnilo pokračovat v útoku, ale byla jen otázka času než nelítostná ruská zima sevře Němce
do své mrazivé náruče.
A v tuto chvíli se Stalin rozhodl poslat do boje sibiřské a kozácké divize a využít tak
skutečnosti, že tyto jednotky jsou pro existenci v takových přírodních podmínkách mnohem
lépe připraveny. Scéna byla připravena pro konečnou bitvu o druhou moskevskou obrannou
linii. Německý plán byl následující: začít dobytím Klinu, pak se otočit na jiho-východ,
odříznout Moskvu od severu a pak přerušit spojení Moskvy s Leningradem.
Německé jednotky pozvolna postupovaly kupředu. Mezitím se v Berlíně 25. listopadu
uskutečnila schůzka Antikomunistického paktu. Německá říše, Itálie, Japonsko, Španělsko
a Mandžusko prodloužili svůj pakt o dalších 5 let; k paktu se připojilo Bulharsko, Dánsko,
Finsko, Řecko, Rumunsko, Slovensko a Čína a dodali tak vrchnímu Hitlerovu poradci odvahu
prohlásit, že „bolševický kolos“ je již prakticky zničen. V tuto chvíli byly německé jednotky
pouhých 30 km od hlavního města Sovětského svazu.
Hned další den nato Rudá armáda začala s hlavním protiútokem v Rostově. Německé
jednotky vyklidily pozice ve městě a hlavní polní maršál Gerd von Roundstedt požádal
o povolení k ústupu, ale Hitler v žádném případě nechtěl vyhovět jeho žádosti.
Odvolal von Roundstedta a nahradil ho polním maršálem Hermannem von Reichenau.
20
21
V mrazech minus 38 stupňů a oblečeni pouze do letních uniforem klesala morálka vojska den
ze dne. Mnoho vojáků prostě umrzlo, hladovělo nebo porazilo vlastní koně, aby přežili.
Byl velký nedostatek benzínu a tanky tak zůstaly nehybně stát. A nejen to – hodně motorů
bylo zničeno jednoduše proto, že nebyly vybaveny nemrznoucími kapalinami.
Zhruba v polovině prosince již spousta jednotek neútočila, ale naopak se bránila. Objevila
se spousta požadavků stáhnout se na nějaká zimní stanoviště – pozice, která vlastně vůbec
neexistovala, nebyla připravena. Ale Hitler nehodlal poslouchat požadavky na stáhnutí nebo
na odevzdání dobytých území. Místo toho, aby poslal na frontu zimní vybavení, poslal munici
a vojenské vybavení. V tuto chvíli Hitler převzal v podstatě celé velení osobně
a odmítal jakékoliv rady. Hitler se snažil za každou cenu zachovat strategii bleskové války,
i přes obrovské ztráty na životech a materiálu.
V Německu bylo konečně shromážděno zimní vybavení pro vojska na východě, ale dopravní
krize způsobila, že nebylo možné doručit zásoby tam, kam bylo potřeba. Výroba tanků
vzrostla ze 125 na 600 kusů měsíčně, ale tato nadprodukce byla na úkor letecké výroby.
Skutečnost, že letecká výroba se také takto dostala do krize, mělo katastrofální dopad na celé
německé ozbrojené síly.
Německý postup se s konečnou platností dostal jen 30 km od Moskvy. Chaotické plánování,
měnící se strategické koncepty a neodpovídající příprava se nyní začaly projevovat. „Všechno
nebo nic“ byl nyní nový Hitlerův válečný pokřik, kterým se snažil ospravedlnit neúspěch svého
válečného plánu z podzimu 1940. Další krok byl tedy jasný – Stalingrad nebo krach.
1942: Stalingrad
Hořké boje tváří v tvář v obleženém městě
Jestliže existovala jedna věc, ve které se dva soupeři na život a na smrt shodli, pak to bylo
v tom, že kdo zvítězí v bitvě o Stalingrad, ten vyhraje bitvu o Rusko. Bitva o ovládnutí
Stalingradu, logisticky nejdůležitějšího centra Kavkazu, s jeho závody na výrobu tanků,
průmyslové srdce Ruska, byla lidsky i materiálně bitva, jakou nikdo nikdy předtím neviděl.
Zákopová a poziční válka, která charakterizovala bitvu o Stalingrad, byla ruskou propagandou
nazývána jako „Ruský Verdun.“
6. armáda, Hitlerovy elitní jednotky pod vedením generála Fridricha Pauluse (který byl později
jmenován polním maršálem), zde byly hlavním účastníkem, v největší bitvě východního
tažení. Byly podporovány 4. pancéřovou armádou, která přijela z jihu.
10. srpna 1942: první vlna německých jednotek dorazila na samý okraj Stalingradu. O devět
dní později Paulus zavelel k útoku. 23. srpna první německé jednotky postoupily k Volze,
za podpory letadel VIII. vzdušného oddílu generála Martina Fiebiga. V říjnu již měli pod
kontrolou 90% města. Bitva byla v podstatě u konce, nebýt toho, že ruiny budov ve městě byly
ideální skrýší pro ruské ostřelovače a kulometné pozice. Situace se stávala horší a horší, vojáci
bojovali s bajonety v ruce, pažbami zbraní i lopatkami a útok střídal protiútok.
22
Obrovská psychická zátěž se násobila obavami z posil protivníka a z kruté ruské zimy. Již na
začátku září se Paulus snažil přesvědčit Hitlera o tom, že Stalingrad nelze dobýt. „Nemohu to
změnit, je to mimo lidské možnosti“ odmítl Hitler jeho požadavek. Jeho velitelé motivovali
vojsko až na hranici možností – i za ně. Uprostřed října německá vojska kontrolovala celý
sever Stalingradu.
Ale málo platné, čerstvé posily sovětských jednotek už byly připraveny pro „Operaci Uran“.
Paulus zapřísahal Hitlera, aby umožnil stáhnutí německých jednotek, ale bez odezvy.
19. listopadu 1942 Rudá armáda dle očekávání zaútočila.Sovětská vojska obklíčila německé
jednotky ze severu a z jihu s jasnou snahou obklíčit je zcela. 300.000 mužů tak bylo uvězněno
ve Stalingradu. Hitler svým mužům nařídil držet pozice, slíbil odpovídající pomoc ze vzduchu
a generál Paulus s radostí souhlasil, protože jeho důvěra ve vůdcovy sliby byla v tuto
chvíli neochvějná.
Ale tento svůj slib mohl Hitler jen stěží dodržet, nejen z důvodu nedostatku letadel,
ale i protože letadla, která měl k dispozici ,utrpěla velké škody díky posílené ruské protiletecké
obraně. Nicméně 4. letka dělala, co bylo v jejích silách. Byly povolány letouny z Tunisu
a Sicílie a v co nejkratší možné době byly adaptovány na zimní podmínky. Během prosince
bylo připraveno 200 Ju-52 („tetiček Ju“) a 100 He-111 bez bomb na přesun a začátkem ledna
1943 jejich počet dosáhl 467. 6. armáda potřebovala 700 tun zásob každý den. Luftwaffe byla
schopna dopravovat 350 tun a to jen po krátkou dobu – pokud nebudeme počítat
se sovětskou obranou.
Rusové utáhli smyčku kolem města a Němcům rychle docházely zásoby jídla i munice.
V mrazech okolo minus 40 stupňů se bránili obklíčení nejlépe, jak to jen bylo možné. Slovy
jednoho z velitelů: „Ke konci jsme byli tak vyčerpáni, že jsme neměli ani sílu stát za kulomety.
Vytáhli jsme tkaničky a dráty a přivázali je ke spouštím a ze všech zbývajících sil jsme
za ně tahali, vždy když bylo potřeba střílet. Ale v každém případě jsme stříleli jen, když jsme
skutečně museli, protože jsme měli strach z prozrazení našeho úkrytu.“
12. prosince se dala do pohybu směrem ke Stalingradu německá LVII. obrněná divize s cílem
osvobodit obklíčené kamarády. Ale operace „Zimní bouře“ nevyšla a tanky se vzdaly o dva
týdny později a zanechaly tak 6. armádu pod obléháním a bez posil. Situace byla den
ze dne beznadějnější, Němci umrzali, umírali hladem nebo padali v bojích. Obležené jednotky
nevěděly, že operace na jejich záchranu ztroskotala. Obklíčení Němci poslouchali vzdálené
zvuky motorů doufajíce, že se jedná o osvobozující tanky SS, na které tolik měsíců čekají.
10.ledna 1943 tlačila Rudá armáda oslabený Wehrmacht zpět s dokonce ještě větší silou
a německé síly se mohly jen dívat a pozorovat, jak Rudá armáda umí zacházet se svými děly
a „Stalinovými varhany“. Přesně v 10.00 otevřeli nejtěžší přehradní palbu ve válce
na ruském území.
21. ledna poslal Paulus do vůdcova hlavního stanu radiodepeši s následující zprávou:
„Jednotky bez jídla a munice. Známky rozpadnutí fronty na jihu, severu a západě. 18.000
raněných bez základního ošetření a léků. Fronta je neudržitelná a další obrana nemá naději
na úspěch. Armáda žádá o povolení ke kapitulaci, aby byly zmenšeny ztráty na životech“.
O chvíli později padlo do ruských rukou letiště v Gumraku a s tím padly i poslední naděje
na dodávky vybavení. 31. ledna se Paulus a jeho důstojníci vzdali ruským silám.
23
Mezi 24. listopadem 1942 a 31. lednem 1943 bylo ztraceno 488 letadel spolu s 1.000 členy
posádky během zásobování Stalingradu. To dělá pět letek – víc než celá původní letecká
nasazená síla. Ze 300.000 vojáků nasazených na dobytí Stalingradu jich 145.000 zahynulo.
45.000 vojáků, někteří zranění, zmizelo beze stopy. Přes 90.000 upadlo do ruského zajetí.
Po letech se z nich vrátilo domů jen 6.000.
1943: Kursk
Operace Citadela: tanková bitva u Kursku
“S IL-2 jsem se setkal na východní frontě. Dostali jsme informaci, že nízko letící stíhačky byly
spatřeny v oblasti. Náš velitel letky udával směr a pak jsem viděl pomalu letící IL-2. Pilotoval jsem
Bf-109G. Velitel mi určil cíl se slovy „Doufám, že máš pořád ještě dobré zuby!“. Co tím myslel jsem
pochopil za chvíli – vystřílel jsem přes polovinu munice kanónu. Všechny IL-2 byly zničeny
– celkem osm strojů“.
Georg Adam
(Interview, November 2000)
15. dubna 1943 dal Hitler povel k zahájení „Operace Citadela“, hlavní útok na Kurskou oblast
(známý také jako Kurský výběžek), ze které se vyvinula vůbec největší tanková bitva 2. světové
války. Ruská fronta v Kurské oblasti byla posunuta 100 km na západ, byla obklíčena skupinami
centrální a jižní armády a Rudá armáda zde byla zničena. Ve druhé fázi operace se počítalo
s dalším postupem armád do vnitrozemí Ruska.
Sovětské hlavní velení dostalo informace o Hitlerových plánech a již začátkem března
plánovalo odražení německých vojsk a přechod do protiútoku. V průběhu pouhých tří měsíců
Rudá armáda vybudovala osm silných a zaminovaných obranných linií, které měřily ne méně
než 300 km. V hlavní obranné zóně samotné bylo položeno 434.667 protitankových min
a 7.000 kilometrů ostnatého drátu.
900.000 vojáků Wehrmachtu se střetlo s více než 1,3 mil vojáků Rudé armády. 10.000
německých děl stálo proti 19.300 ruských na druhé straně. Němci měli k dispozici 2.700 tanků
a automatických zbraní, Rusové 3.300. I v letadlech byli Němci v nevýhodě poměrem 2.650
ku 2.000. Messerschmitt Bf-109G byl právě inovován, vybaven novým motorem Daimler-Benz
o síle 1.700 koňských sil. Bojů o Kursk se účastnily i stíhačky Focke-Wulf FW-190. 8. letecký
armádní sbor včetně 68 bombardérů jako Hs-129, jejichž výzbroj byla určená speciálně na boj
proti tankům – odtud jejich přezdívka „létající otvírače konzerv“.
Bylo na první pohled jasné, že ruská strana je mnohem silnější, nehledě na 573.000 vojáků,
7.401 děl, 1.551 tanků a samohybných zbraní na stepní frontě. Německá obrněná divize již
utrpěla silné ztráty na mužích i na výzbroji. Hitler věřil ve schopnosti nových modelů tanků
jako byly „Panther“, „Tiger“ a „Elefant“. Ale jeho favorit – „Panther“ – ještě nebyl řádně otestován
a připraven do akce. A tak byly německé pozice v nadcházejícím souboji „Operace Citadela“
mnohem horší. Nehledě na okolnosti, časně zrána 5. července 1943, začaly jednotky centrální
a jižní armády operaci, která měla pro obě strany hořkou příchuť.
24
Německá Luftflotte 4 a 6 začala útokem na vyvýšeniny a potom se soustředila na pozemní
jednotky, aby připravila volnou cestu pro tanky. Němci museli ovládnout kurskou oblast
během pouhých několika dnů, protože pak by se dostali do problémů s palivem. Uspěli při
dobývání těžce opevněných pozic u Obojanu na jihu, ale útok na vyvýšeniny v Ponyri
a Teploji skončil neúspěchem. Rudá armáda reagovala velmi rychle a vedla divokou tankovou
bitvu ve stepích na jihu. Počet německých tanků se každý den snižoval a generál Model váhal.
Již 9. července začal hovořit o válce oslabování s tím, že masivní nasazení tanků nemá valný
smysl. Jako vrchol všeho se Rudá armáda přiblížila ke svým zálohám a nové sovětské útoky
propukly až u Modelemu 11. července. O den později Sověti zahájili protiútok a dostali
2. tankovou armádu do hluboké krize. Model musel zastavit útok, aby posílil německou
obranu u Orla a zabránil nejhoršímu.
Tohle bylo typické pro celou operaci – Wehrmacht byl schopen pouze zformovat útok
do určitého směru fronty, zatímco jiné oblasti oslabil. To ,co dělalo Němcům problémy, nebyla
jen početní převaha Sovětů, ale i nedobře vedený útok, pohyb v neznámém terénu se špatnými
cestami. Za těchto okolností nebyl žádný div, že morálka vojsk den co den upadala..
Ale boje pokračovaly. Tanková bitva u Prochorovky 12. července 1943 byla bez debaty
nevýznamnější ze všech bitev u města Kursk. Střetlo se zde 850 ruských a 500 německých
tanků, pro obě strany celkem nečekaně, na nejrovnějším válečném poli. Druhá ruská
protiofenzíva začala v Bělgorodě a Charkově, dvojitou bitvou o Doněc a Mius pro opětné
získání Doněckého údolí, 17. července. Orel byl 3. srpna obklíčen Němci. O tři dny později
byl ztracen Bělgorod, druhý hrot německého útoku. S rostoucím počtem svedených bitev,
možnosti Rudé armády rostly, zatímco německé tanky a zbraně byly slabší a slabší. Ústup
začal začátkem září – sovětské jednotky se ukázaly jako vítězné.
S odstupem času se na bitvu o Kursk často hledí jako na veliký tankový konflikt, ale není to zcela
přesné. Spíše se jednalo o sérii jednotlivých bitev a operací. Rozdílný je i názor na délku bitvy.
Rusové hovoří o 50 dnech, na druhé straně Němci hovoří o ne více než 9 dnech. Předmětem
diskusí jsou i počty ztrát na jednotlivých stranách. Rusové tvrdí, že zničili 4.605 německých
obrněných vozidel a ukořistili 521, ale ruský údaj o zničených „Tigrech“ (146) hodně přesahuje
počet aktuálně Němci nasazených strojů. Němci udávají ztrátu celkem 33 tanků „Tiger 1“.
Je velice obtížné, ne-li nemožné zjistit reálné ztráty na sovětské straně, protože SSSR byl vždy
dost neochotný v otázkách vojenské síly. Jedna věc je však jistá – lidské i materiální ztráty
Rudé armády mnohem přesahují ztráty na německé straně.
1944: Krym
Od války na Krymu až po pochod Rudé armády na Berlín
Ukrajina již byla ztracena. 17. armáda byla zásobována jen po moři, od 1. listopadu 1943 zcela
sama bránila izolovanou oblast Krymu. Hitler byl rozzuřený a obviňoval z toho dva velitele
– generála polního maršála Ericha von Manstein a generála polního maršála Ewalda von
Kleinsta, které okamžitě degradoval na velitele „druhé třídy“.
25
4. ukrajinská fronta zahájila ofenzívu v dubnu 1944 s cílem zlikvidovat německou základnu.
9. května Rusové znovu získali Sevastopol. Admirál „Černého moře“ – viceadmirál Brinkmann
a „námořní velitel Krymu“ kontraadmirál Schulz příliš pozdě nařídili evakuaci a tak zlikvidovaly
pobřežní baterie jejich zbraně při plavbě na moři do Rumunska.
A následoval další zlom v bojích. 22. června 1944 se nebe zaplnilo zvukem stovek bombardérů
a stíhaček, které napadly německé dělostřelecké pozice a tisíce „Stalinových varhan“ zaplnilo
vzduch svým jekotem. Rudá armáda prorazila u Vitebska, spojila se 3. armádní frontou
a rozdělila se na dvě části čímž znemožnila veškeré šance na útěk.
Ruské tanky pokračovaly v postupu a brána do Běloruska byla doširoka otevřená. Jakmile byla
fronta proražena, ruský postup prakticky nezaznamenal větší odpor. Hitler dále vyžadoval
bránění německých pozic, i když dávno ztratil přehled o tom, co se stalo. I on brzy poznal,
že není schopen déle vést svoji armádu, ale dotáhl vše až do hořkého konce. Aby ještě
přisypal sůl do rány, nechal Stalin v červenci 1944 pochodovat 50.000 německých válečných
zajatců ulicemi Moskvy jako ukázku vítězství nad fašistickou německou okupací.
Během července 1944 postoupily sovětské jednotky až k Visle. I přesto se v září Hitler
pokusil o posílení obrany a povolal do zbraně všechny muže ve věku 16 až 60 let, aby se
připojili k tak zvané německé zemské armádě. Každý muž se musel připojit pod trestem smrti.
Mezitím Sověti postupovali a první jednotky se v říjnu dostaly až na území východního Pruska.
Rusové i Němci byli zajedno v tom, že Krymský poloostrov je z taktického hlediska velice
důležitý, ale skutečnost byla možná trochu jiná. Na základě rozhodnutí bránit Krym Hitler
soustředil vzdušné útoky proti rumunským ropným polím – ale sovětské tanky již tato pole
v tento okamžik okupovaly. Nejdůležitějším objektem nynější války ležel jinde, ale pro obě
strany se jednalo o jakési bolavé místo na mapě a sváděly o něj prudké boje nehledě na lidské
ztráty. Hodnota těchto ztrát je přinejmenším diskutabilní, zvláště pro Německo.
1945: Berlín
Když si sovětská a americká vojska potřepala rukou u Torgau na řece Labi v dubnu 1945,
byl to jasný symbol – konec války v Evropě byl jen otázkou času. Rudá armáda již byla v
centru Berlína a Hitler spáchal 30. dubna sebevraždu. Jako svého nástupce zvolil admirála
Karla Dönitze, který měl v plánu nabídnout západním mocnostem částečnou kapitulaci.
Donitz doufal, že pak bude schopen pokračovat v boji proti Rudé Armádě, pokud se západní
síly s Německem spojí a budou společně bojovat proti Sovětskému svazu. Jeho naděje však
vyšly naprázdno. O půlnoci 8. května bylo nařízeno složení zbraní. Německo bezpodmínečně
kapitulovalo a vzdalo se spojeneckým silám. Německá říše byla v ruinách a strašná noční můra
o světové nadvládě skončila po 12 letech zločinů páchaných režimem národních socialistů.
Nicméně ukončení teroru zaplatil celý svět obrovskou cenu.
VELICE DŮLEŽITÁ POZNÁMKA KE HŘE: Nezaručujeme přesnou interpretaci historických
skutečností v průběhu kampaně nebo během hry. Ale snažili jsme se postavit scénáře co
nejvíce na základě skutečností z reálného života.
26
3. HERNÍ SLOVNÍK
Společné pojmy:
AI – Umělá inteligence. V herním průmyslu se tento pojem používá pro definování počítačem
kontrolovaných jednotek. (Artificial Intelligence)
FM – letový model (Flight model)
DM – model poškození (Damage model)
QMB – Jednoduchý editor (Quick Mission Builder)
FMB – Kompletní editor (Full Mission Builder)
Recon – průzkum (Reconnaissance)
Kampaň
Hodnosti a vyznamenání (Ranks and Awards)
Pokud se necháš odvést v kampaních k maďarské nebo finské armádě, potřebuješ znát
překlad vojenských hodností a vyznamenání, které budou během hry několikrát zobrazeny.
Maďarské hodnosti a jejich německé ekvivalenty
Zászlós – bez ekvivalentu
Hadnagy – Leutnant
Föhadnagy – Oberleutnant
Százados – Hauptmann
Örnagy – Major
Alezredes – Oberstleutnant
Ezredes – Oberst
Maďarská vyznamenání:
Bronz Vitézségi Érem – Bronzová medaile za statečnost
Kis Ezüst Vitézségi Érem – Malá stříbrná medaile za statečnost
Nagy Ezüst Vitézségi Érem – Velká stříbrná medalie za statečnost
Arany Vitézségi Érem – Zlatá medaile za statečnost
Signum Laudis – Signum Laudis (Lat.)
Magyar Érdemrend Lovagkeresztje hadiszalagon kardokkal – Rytířský kříž maďarského
řádu za zásluhy s meči
Magyar Érdemrend Tisztikeresztje a hadidíszítménnyel és kardokkal – Důstojnický kříž
maďarského řádu za zásluhy s meči
Magyar Tiszti Arany Vitézségi Érem – Zlatá důstojnická medaile za statečnost
Finské hodnosti a jejich americké ekvivalenty:
Kersantti – Sergeant
Ylikersantti – Staff Sergeant
Vääpeli - Warrant Officer
Lentomestari - Chief Warrant Officer
Vänrikki - Second Lieutenant
Luutnantti – Lieutenant
Kapteeni – Captain
27
Finská vyznamenání:
2. luokan Vapaudenmitali – Medaile svobody 2. třídy
1. luokan Vapaudenmitali - Medaile svobody 1. třídy
4. luokan Vapaudenristi - Kříž svobody 4. třídy
4. luokan Vapaudenristi tammenlehvien kera – Kříž svobody 4. třídy s dubovými ratolestmi
3. luokan Vapaudenristi - Kříž svobody 3. třídy
2. luokan Vapaudenristi - Kříž svobody 2. třídy
2. luokan Mannerheimristi – Mannerheimův kříž 2.třídy
2. luokan Mannerheimristi solkineen – Mannerheimův kříž 2. třídy s maršálskými holemi
Pro menu Informace o vojenských objektech (View Object Menu:)
VVS or VVS RKKA – sovětská letecká armáda
Luftwaffe – německá letecká armáda
NII VVS – vojenský výzkumný ústav, kde byla testována všechna sovětská, půjčená a pronajatá
nebo zajatá letadla během války. Když jsme vyvíjeli tento simulátor, použili jsme tyto údaje
společně s originálními zdroji z továren na výrobu letadel.
Combat Turn (Bojová zatáčka) – manévr při kterém letadlo změní směr letu o 180° a přitom
získá výšku bez velké ztráty rychlosti.
Pro menu Kompletní editor (Full Mission Builder:)
Flak – protiletecké dělostřelectvo a kulomety.
AA – protiletecké dělostřelectvo a kulomety.
AAA – protiletecké dělostřelectvo.
Glissade – přistávací trajektorie letadla.
Born Place – základna vašeho letadla, odkud začnete hru v síťové hře (Multiplay session).
Ruská transportní kolona – složení:
Sov. zásobovací kolona aut Typ I
GAZ-67
2 x ZIS-5 nemocniční
5 x ZIS-5
Sov. zásobovací kolona aut Typ I
Willis MB
6 x Studebecker nákladní auto
3 x ZIS-6 cisterna s palivem
Sov. kolona aut - velení
GAZ-67t
GAZ M1
ZIS-5 AA
2 x ZIS-5
ZIS-5 rádiovůz
28
Sov. kolona aut - Kaťuša
GAZ-67t
6 x Kaťuša
2 x ZIS-5
ZIS-6 cisterna s palivem
Sov. kolona aut – raketomet Studebecker
Willis MBt
6 x Studebecker raketomet
ZIS-5 AA
2 x Studebecker nákladní auto
Německá transportní kolona – složení:
Něm. zásobovací kolona aut
Typ I
BMW motocykl
Sd.Kfz.251
5 x Opel Blitz 6700A
Opel Blitz 6700A nemocniční
Opel Blitz 6700A rádiovůz
Opel Blitz Maultier AA
Něm. zásobovací kolona aut
Typ II
Kuebelwagen VW82t
Opel Blitz 36S
Opel Blitz Maultier AA
2 x Opel Blitz Maultier
Opel Blitz 6700A cisterna s
palivem
2 x Opel Blitz 36S
Něm. kolona aut s motocykly
6 x BMW motocykl
Opel Blitz 6700A cisterna s
palivem
2 x Opel Blitz 36S
Sd.Kfz.251
2 x RSO
Něm. kolona aut - velení
Pz.IIF
Sd.Kfz.251
Opel Kadett
Opel Blitz Maultier AA
Opel Blitz Maultier
Sd.Kfz.251
Něm. zásobovací kolona aut
s palivem
Kuebelwagen VW82
6 x Opel Blitz 6700A cisterna s
palivem
Opel Blitz Maultier AA
Ruské a německé vlaky – složení:
Vlak s palivem/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
8 x Cisternový vůz
Vlak s palivem i nákladem
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
4 x Uzavřený vůz
4 x Cisternový vůz
Nákladní vlak/AA
Nákladní vlak
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
8 x Uzavřený vůz
Vlak s bojovou technikou
Typ I/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
8 x Plošinový vůz/boj.
technika Typ I
Plošinový vůz/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
8 x Uzavřený vůz
Vlak s municí
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
8 x Uzavřený vůz/muniční
Vlak s municí/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
8 x Uzavřený vůz/muniční
Vlak s bojovou technikou
Typ II/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
7x Plošinový vůz/boj.
technika Typ II
Plošinový vůz/AA
Vlak s bojovou technikou
Typ III/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
7x Plošinový vůz/boj.
technika Typ III
Plošinový vůz/AA
Osobní vlak
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
8 x Osobní vůz
Vlak velení/AA
Parní lokomotiva
Tendr s uhlím
Plošinový vůz/AA
4 x Osobní vůz
29
4. Seznam referencí
a doporučené literatury
VÝZBROJ komentář(bomby a rakety)
SC 50
Typ: Všeobecné použití
Váha:: 55.5 kg
SD 500
Typ: Tříštivá
Váha: 535 kg
FAB-250
Typ: Všeobecné použití
Váha: 250 kg
SC 70
Typ: Všeobecné použití
Váha: 72 kg
PTAB-2,5
Typ: Protitanková
Váha: 1.5 kg
AJ-2 Ampule
Typ: Jako napalm
Váha: 2 Kg
SC 250
Typ: Všeobecné použití
Váha: 229 kg
AO-25
Typ: Všeobecné použití
Váha: 25 kg
VAP-250
Typ: Jako napalm (fosforová)
Váha: 250 Kg
SC 500
Typ: Všeobecné použití
Váha: 500 kg
FAB-50
Typ: Všeobecné použití
Váha: 50 kg
RS-82, RS-132, M-13 - Rakety
s trhavou hlavicí.
FAB-100
Typ: Všeobecné použití
Váha: 100 kg
BRS-82, BRS-132 –
protitankovérakety
1.
2.
3.
4.
5.
6
7
8
9.
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
30
„Short-range bomber Su-2“ – Gordukov N.T., Khazanov D.B. – M.: „Technika – Molodezhi“, 2000.
„Armored ground assault aircraft IL-2“ in „ARMADA“ series – Chernikov Ye. – M.: M – Hobby,
1997.
„Your wings“ – A. Jordanov – M., Voyenizdat, 1939.
„Notes about weapons mastery“ – A.Vorozheykin – M.: Voyenizdat, 1945.
„From the history of Soviet aviation: Aircraft of Experimental Design Office named after S.V.
Iliushin“ – G.V. Novozhilov, D.V. Leschiner, V.M. Sheinin and others / edited by G.V. Novozhilov.
– M.: Mashinostroyeniye, 1990.
„Pilot instructions on exploitation of IL-2 aircraft with AM-38 engine“ – M., Voyenizdat, 1942.
„The history of aviation armament. Brief studies“ – Shirikopad A.B. / edited by A.E. Taras. Mn.:
Harvest, 1999.
„The history of aircraft construction in the USSR until 1938“, 4th edition, revised. – Shavrov V.B.
– M.: Mashinostroyeniye, 1994.
„The history of aircraft construction in the USSR from 1938 to 1950“, 4th edition, revised.
– Shavrov V.B. – M.: Mashinostroyeniye, 1994.
„The history of planes. Early period“ – Sobolev D.A. – M.: ROSSPEN, 1995.
„Fighters change tactics“ – Babich V.K. – M.: – M.: Voyenizdat, 1983.
„Winged tanks“ – Alexandrov.
„Wings of victory“, 3rd edition, complemented. – Shakhurin A.I. – M.: Politizdat, 1990.
„Instructions on ground assault aircraft operations (NshA-44) – M.: Voyenizdat, 1944.
„From low altitudes“ – N.A. Shmelev, Voyenizdat, 1962.
„Aircraft construction in the USSR in 1917 – 1945“. Book I– M.: Publishing department of TsAGI,
1992.
„Aircraft construction in the USSR in 1917 – 1945“. Book II - I – M.: Publishing department
of TsAGI, 1994.
„Tactics in combat examples: bombardment regiment“ – Skomorokhov N.M., Chernetsky V.N.
– M.: Voyenizdat, 1985.
„Tactics in combat examples: fighting aviation division“ – Zimin G.V. – M.: Voyenizdat, 1982.
„Construction and design of aircraft“ – Golubev I.S., Samarin A.B., Novoseltsev V.I. – M.:
Mashinostroyeniye, 1995.
„The Basics of Aviation Simulators Theory“ . – M.: Mashinostroyeniye, 1995.
„Practical Aerodynamics. For official use“ – P.P. Vdovin – M.: Military Publishing House of the
USSR Ministry of Armed Forces, 1946
„Ground assault aircraft above the Dnieper“ – Palmov V.V. – K.: Politizdat of the Ukraine, 1984.
„Fighter Combat: Tactics and Maneuvering“ - R.L. Shaw -Maryland, Naval Institute Press, 1985.
„Jane‘s Encyclopedia of Aviation“ - London: Studio Edition, 1993
„Jane‘s Fighting Aircraft of World War II“ - London: Studio Edition, 1995
„Warplanes of the Luftwaffe“ – editor David Donald -Aerospace Publishing London, AIRtime
Publishing USA, 1994.
„Soviet Combat Aircraft of the Second World War. Volume One: Single-Engined Fighters“
– Y. Gordon, D. Khazanov – Midland Publishing Limited, 1998.
„Soviet Combat Aircraft of the Second World War. Volume Two: Twin-Engined Fighters, Attack
Aircraft and Bombers“ – Y. Gordon, D. Khazanov, A. Medved‘ – Midland Publishing Limited, 1999.
„Black Cross – Red Star. The Air War Over the Eastern Front. VOLUME I. Operation Barbarossa,
1941 – Ch. Bergstrom, A. Mikhailov – Pacifica Military History, 2000.
31
1
„Luftwaffe Codes, Markings and Units 1939 – 1945. A Schiffer Military History Book“
– Barry C. Rosch – Schiffer Publishing Ltd., 1995.
32 „Luftwaffe at War. Fighters over Russia“ – M. Griehl – Greenhill Books London, Stackpole
Books Pennsylvania, 1997.
33 „Les Chtourmovik“ – H.Leonard – Docavia Editions Lariviere
34 „Macchi MC 202 Folgore – Maurizio Di Terlizzi – IBN Editore, 1999
35 „Ali d‘Italia Aer. Macchi C.202“ – La Bancarella Aeronautica – Torino, 1995
36 Ahnert, R.; Galland, A.; Ries, K.: Die deutsche Luftwaffe 1939-1945; Karl Müller Verlag,
Erlangen.
37 Bergius, C. C. (1967): Die Straße der Piloten im Bild. Sigbert Mohn Verlag, Gütersloh.
38 Brennecke, Jochen; Dürk, Dieter; Färber, Matthias e.a. (1996): Der Zweite Weltkrieg.
Russlandfeldzug. Von Brest bis Stalingrad. Moewig, Rastatt.
39 Brennecke, Jochen; Dürk, Dieter; Färber, Matthias e.a. (1996): Der Zweite Weltkrieg. Kampf
ums Reich. Krieg an allen Fronten. Moewig, Rastatt.
40 Constable, Trevor J.; Toliver, Raymond F (1971).: Holt Hartmann vom Himmel! Die
Geschichte des erfolgreichsten Jagdfliegers der Welt. Motorbuch Verlag, Stuttgart.
41 Fleischer, Wolfgang (1997): Die größte Panzerschlacht des Zweiten Weltkrieges. Operation
Zitadelle. Podzun-Pallas, Wölfersheim-Berstadt.
42 Jäger, Manfred (1995): Erich Hartmann - Der erfolgreichste Jagdflieger der Welt.
Motorbuch, Stuttgart.
43 Kopenhagen, Wilfried, e.a. (1978): Lexikon der Luftfahrt. Transpress, Berlin.
44 Morgan, Hugh (1997): Soviet Aces of Word War 2. Osprey, London.
45 Noggle, Anne (1994): A Dance with Death. Soviet Airwomen in World War II. Texas A&M
University Press.
46 Nowarra, Heinz J. (1991): Die 109. Gesamtentwicklung eines legendären Flugzeugs.
Motorbuch Verlag, Stuttgart.
47 Piekalkiewicz, Janusz (1998): Luftkrieg 1939-1945. Südwest Verlag, München.
48 Rendall, Ivan (1992): Der Griff nach dem Himmel. Das Abenteuer der Fliegerei. vgs
Verlagsgesellschaft Köln.
49 Sobolew, Dimitri Alexejewitsch (2000): Deutsche Spuren in der sowjetischen
Luftfahrtgeschichte. E.S. Mittler & Sohn, Hamburg, Berlin, Bonn.
50 Il-2 Stormovik in Action – Stapfer, Hans-Heiri – Squadron/Signal Publications, Carrollton,
Texas, 1991.
51 Steinhoff, Johannes (1974): In letzter Stunde. List, München.
52 von Richthofen, Manfred (1917): Der rote Kampfflieger. Neuauflage 1990 Germa Press,
Hamburg.
Dále náš vývojový tým využíval tyto zdroje:
• Letecké manuály k LaGG-3, La-5, La-5FN,Yak-3, IL-2(1941), Tu-2, Pe-2, I-153, I-16, P-39, P-63,
Ju-88, Bf-109E-3, Bf-109E-7/Z, Bf-109G-2, Bf-109G-6, Bf-109K-4, FW-190A, FW-190D, P-40E,
Hurricane MKI, Hurricane MKII, P-47D, P-51D a další.
• Dostupná technická data , která zde nemohou být jmenována.
• Originální výrobní údaje.
• Kompletní technické popisy a kopie většiny letadel.
Poznámka: Doporučujeme přečtení knih série : “Black Cross – Red Star. The Air War
Over the Eastern Front”
32

Podobné dokumenty