freeride

Speciál
2013
Speciál 2013
www.hudy.cz
VYBAVENÍ METODIKA TECH TIPY
www.hudy.cz
SKIALP
FREERIDE
SNĚŽNICE
>0=40,7;490
;0=1:=8,9.0
;LNP
€ 3ERIEÒ!LPINE
WWWHUDYCZ
4ELÒÒÒÒ
Úvodem
Legendární švýcarská slalomářka Vreni Schneiderová říkala, že „Lyžování je největší lidská
vášeň“. Neméně slavný Rakušan Toni Sailer
prohlásil: „Platonická láska je jako kurs lyžování na sucho.“
Proto neseďte doma na zadku u mnoha zdařilých freeridových videí a sami někam vyrazte
na hory. Krásu zasněžených hor užívejte plnými
doušky na lyžích, snowboardu, sněžnicích či
pěšky. Na sjezdovkách, ve stopě, i v neupraveném terénu.
K tomu, aby byly vaše výlety do zasněžených
hor co nejbezpečnější, vám může pomoci tato
publikace. Právě takový je cíl kolektivu autorů.
Inspirativní čtení, silné zážitky a šťastné návraty
vám přeje HUDYsport
www.hudy.cz
3
Úvodem
FREERIDE, SKITOURING, SKIALPINISMUS, SNĚŽNICE
Úvodem
O sněhu
6 Skitouring, skialpinismus
8 Freeride
10 Jak musí skialpinista, freerider
umět lyžovat
11 Sněžnice
64 Druhy sněhu a jeho značení
68 Laviny a sníh
70 Testování stability sněhu
Před túrou
74
76
77
78
80
81
82
83
84
Vybavení
12
14
16
18
20
22
24
26
28
30
32
Seznam vybavení
Lyže pro freeride
Lyže pro skialp
Vázání
Boty
Pásy
Technické vybavení
Klasické batohy
Lavinové batohy
Nouzove vybavení
Tipy na vybavení
Lavinové nebezpečí
36
37
38
40
42
47
50
54
58
Obecně o lavinách
Jak přežít lavinu
Zpráva o lavinové situaci
Stupnice lavinového nebezpečí
Co ovlivňuje vznik lavin
Odhad rizika a jeho minimalizace
Vzory lavinového sněhu
Typické lavinové nebezpečí
Strategie 3x3 a redukční metoda
Plánování túry i sjezdů
Měření sklonu svahu na mapě
Výpočet trvání túry
Obtížnost lyžařských túr
Základy o mapě
Základy o GPS
Digitální mapy
Virtuální túra ve 3D
GPS a mapa v praxi
Na túře
88 Kontrola a nošení vyhledávačů,
kompletní set
90 Bezpečné chování na túře
92 Standardy bazpečného chování
94 Technika stoupání
95 Stoupací otočka
96 Technika lyžování ve volném
terénu
100 Po ledovci na lyžích
102 Lanové družstvo
103 Štandy ve sněhu
104 Vyproštění z trhliny
106 Nouzový bivak
Freeride
108
110
111
112
113
Robin Kaleta
Den správného freeridera
Co je důležité při volbě lajny
Vzájemná signalizace pomocí holí
Co dělat, když vás lavina zachytí
Sněžnice
116 Jak se vybavit na sněžnice
118 Jak chodit na sněžnicích
Záchrana z laviny
120
122
123
124
128
130
Postup záchrany ve zkratce
Management záchrany
Hlášení nehody
Jak pracovat s vyhledávačem
Technika sondování
Jak vyhrabávat zasypaného
První pomoc
132
138
140
142
Lavinová nehoda
Podchlazení
Omrzliny
Puchýře
FREERIDE, SKITOURING, SKIALPINISMUS, SNĚŽNICE, 3. ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ, PROSINEC 2012
Autoři textů: Michal Bulička, Robin
Kaleta (lyže pro freeride, volba lajny,
zachycení lavinou), Patrick Nairz (10 typů
lav.nebezpečí), Stephan Harvey (4 vzory
lavinového sněhu), Wolfgang Wagner
(technika jízdy), Kryštof Částka (redukční
metoda), Martin Honzík (první pomoc).
Odborná spolupráce a korektury:
Vojtěch Dvořák, Dušan Stuchlík (horští
vůdci UIAGM z týmu HUDY Mountain
Guide).
Poděkování: Stephan Harvey, Hansueli
Rhyner, Jürg Schweizer, Manuel
Genswein, Patrick Nairz, Rudi Mair,
Michael Larcher, Walter Würtl, Peter
Plattner, Wolfgang Wagner, Silvie Schild.
4
Redakce: Michal Bulička
Jazyková korektura: Jiří Havelka
Foto: Tomáš Galásek, Jakub Frey,
Tomáš Matwikow, Michal Bulička,
Petr Slavíček, Mammut, ABS Airbag,
archiv HUDYsport.
Ilustrace: Vojtěch Dvořák, Ronan
Bégoc, František Eliáš, Zbyněk
Homola
Grafický návrh: Tomáš Zahradníček
– UPSALA, Petr Antoníček – STUDIO
ANTONÍČEK
Návrh obálky: Aleš Novák
Foto na titulní straně: Arcteryx
Sazba a zlom: STUDIO ANTONÍČEK
Tisk: Tisk Horák a. s.
Internetová verze: PDF ke stažení
na www.hudy.cz
Šéfredaktor:
Michal Bulička
([email protected])
Redakční rada:
Vojtěch Dvořák, Dušan Stuchlík,
Martin Trdla, Zbyšek Česenek,
Aleš Novák.
Vydavatel:
HUDYsport a.s., Bynovec 138,
registrováno MK ČR E 15451.
Neprodejné
které
ET Bunda, rovými
et
PALMEN svJAahCK
y pokr yté m
sluší strmé
dlaný, sněhem
e všemu odho
závějemi a k
majitel.
ý
dl
se
po
dou
a extrémní jíz
eré mají
T Kalhoty, kt
PALMEN ácPAe Npomáhat a chránit vždyl
v popisu pr
Strážný andě
h okolností.
a za každýc
idist y.
každého freer
Úvodem
SKITOURING, SKIALPINISMUS
Turistika na lyžích je krásný sport tichých hor, především pro ty, které omrzela hlučná střediska a tratě plné lidí. Skitouring je lyžařskou disciplínou s bohatou historií.
Jde o turistiku na lyžích, komplexní lyžařský sport v horském terénu.
stupu z hlubokého údolí v rámci jednoho dne
časově nezvládnutelné. Mít dobrý čas a dostatek sil zároveň automaticky přináší vyšší bezpečnost (unavený a chvátající snáze udělá chybu).
HVĚZDICOVĚ Z HORSKÉ CHATY
Bydlet vysoko v horách, většinou daleko od civilizace, má své neopakovatelné kouzlo. Snídaně
před východem slunce, mrazivý sníh všude okolo, skvělá túra, odpolední pivko na terase s výhledem na horské masivy, povídání po pořádné
večeři…
Doporučit lze chaty, jež jsou východištěm
alespoň tří tras – takové jsou správným cílem
prodloužených víkendů.
LEDOVCOVÉ TÚRY
Lyže se využívají jak ke sjezdu, tak i k výstupu.
Túra je často spojená s výstupem na vrchol
a v Alpách vedou túry i přes ledovce. Skitouring
má hlavní sezónu v březnu a dubnu, kdy bývá
i stabilnější, spíše jarní počasí. Pro skitouring
potřebujete speciální výbavu, odlišnou od sjezdařské. Na rozdíl od sjezdovek hrozí ve volném
terénu nebezpečí hor, především laviny € 36.
POJETÍ A TYPY TÚR
PRO ZAČÁTEČNÍKY
Pokud vstoupíte na zasněžený ledovec, musíte
se proti pádu do trhliny jistit navázáním do lanového družstva. Faktem bohužel je, že zrádnost ledovcových trhlin bývá podceňována.
V době současného oteplování hor toto nebezpečí narůstá.
Často to bývá tak, že se tisíckrát nic nestane, ale
pak to jednou přijde a následky mohou být tragické. Kdo chce vyrazit na ledovec, měl by se nejdříve
naučit techniku navazování a pohybu v lanovém
družstvu a vyprošťování z trhliny. Pohyb po ledovci je ale komplexním tématem € 100.
ALPSKÉ ČTYŘTISÍCOVKY
S PODPOROU LANOVEK
Vrcholy, jejichž vrcholová kóta začíná čtyřkou,
přitahují skialpinisty jako magnet. Často nejde
o technicky náročné výstupy, skoro vždy jsou
ovšem spojené s pohybem po ledovci. Určitě se
nevyplatí podcenit aklimatizaci! Zejména když
začínáte lanovkou z nízko položeného údolí.
Čtyřtisícovky neradno podceňovat, míra objektivního nebezpečí hor je zde poměrně vysoká!
Pokud vyjedete první ranní lanovkou třeba tisíc
metrů, nejde rozhodně o degradaci výkonu.
Ušetříte si pár hodin lopoty a jste svěží pro
výstup na vrchol. Některé túry jsou navíc při ná-
Občas je na trase túry nějaký obtížný úsek, který nejde překonat na lyžích. Může to být např.
Kromě prvotního zkoušení v blízkosti středisek
se dá začínat i v českých horách, po dlouhých
letech zákazů byly pro veřejnost zpřístupněny
skialpinistické trasy v Krkonoších a na Šumavě
a snad se v tomto trendu bude pokračovat.
6
TECHNICKY NÁROČNÉ VÝSTUPY
VÍCEDENNÍ PŘECHODY
Jsou parádní disciplínou skitouringu. Putování
od chaty k chatě, většinou zpestřené výstupem
na nějaký vrchol… Zpravidla se jedná o každodenní několikahodinový pochod, kterému dominují silné zážitky z vnímání horské přírody
a při němž se utuží týmový duch ve skupině.
Úvodem
strmý svah, kdy je třeba upevnit lyže na batoh
a vzhůru jít v botách, většinou s nasazenými
mačkami a s cepínem v ruce. Cestu může zkomplikovat kratší skalní úsek, kde se budou hodit
horolezecké zkušenosti s jištěním. Na jaře zase
bývá typický zmrzlý firn, po němž se mnohdy
nedá jít bez stoupacích hřebenů nasazených na
lyžích € 18. Umět bezchybně obsluhovat toto
technické vybavení se vyplatí nejčastěji v úsecích těsně pod vrcholy. Ty totiž bývají často exponované!
JAK ZAČÍT
Přihlásit se do kursu nebo na túru s horským
vůdcem.
Pod vedením zkušeného kamaráda.
CO JE POTŘEBA PRO ZAČÁTEK:
Alespoň průměrná lyžařská zdatnost.
Solidní fyzická kondice.
Základní a nouzové vybavení € 30.
NEŽ SE VYDÁM NA TÚRU BEZ VŮDCE, MUSÍM:
Ovládat plánování túry € 74.
Zvládat orientaci na mapě i v terénu € 80.
Umět používat vybavení, včetně nouzového.
Umět posoudit nebezpečí lavin € 47
V terénu se chovat podle „pravidel bezpečnosti“ € 90.
Zvolit správnou taktiku postupu a podle toho vzít s sebou potřebné vybavení.
– HORSKÉ CHATY V ALPÁCH S NEJLEPŠÍMI MOŽNOSTMI TÚR
Rakousko
Rudolfshütte – Hohe Tauern / Salzburg
Essener-Rostocker Hütte – Venedigergruppe /
Osttirol
Franz Senn Hütte – Stubaier Alpen / Tirol
Martin Busch Hütte – Ötztaler Alpen / Tirol
Langtalereckhütte – Ötztaler Alpen / Tirol
Švýcarsko
Chamanna Tuoi – Silvretta / Graubünden
Konkordia Hütte – Berner Alpen
Finsteraarhornhütte – Berner Alpen
Oberaletschhütte – Berner Alpen
Britannia Hütte – Walliser Alpen
Monte-Rosa-Hütte – Walliser Alpen
Cabane Panossiére (FXB) – Walliser Alpen
Itálie
Rifugio Fanes – Dolomiti
Rifugio Branca – Ortler
Martell Hütte – Ortler
Rifugio Gnifetti – Walliser Alpen / Aosta
Rifugio Quintino Sella – Walliser Alpen / Aosta
Francie
Cabane Argentiére – Chamonix / Mont Blanc
Refuge Albert – Chamonix / Mont Blanc
Refuge Félix Faure – Vanoise
Refugio Agnel – Queyras
Refuge Chaterellet – Les Écrins
Refuge Glacier Blanc – Les Écrins
Skialpinistické vícedenní přechody
Skiroute Hochtirol / 6 dní / Hohe Tauern,
Rakousko
Ötztaler Haute Route / 6–9 dní / Tirol,
Rakousko
Silvretta Traverse / 3–5 dní / Rakousko,
Švýcarsko
Tour de Soleil / 6 dní / Berner Alpen Švýcarsko
Haute Route Chamonix – Zermatt / 6–9 dní /
Mont Blanc a Walliser Alpen, Francie,
Švýcarsko
Tour du Ciel (Haute Route Imperial) 6 dní,
Walliser Alpen, Švýcarsko
Tour du Ecrins / 6 dní / Les Écrins, Francie
www.hudy.cz
7
Úvodem
FREERIDE
Freeridem označujeme jízdu na lyžích nebo snowboardu mimo značené a kontrolované sjezdovky. Popularita freeridu stále roste i díky možnostem volného ježdění
ve střediscích (podpora lanovek). Přináší fantastické zážitky z jízdy, ale může být
i nebezpečný kvůli častému pohybu v lavinami ohroženém terénu.
Hlavní orientace vyznavačů freeridu je směrem
ke sjezdu. Lyže, boty i oblečení jsou vhodné
především pro sjezd. Hmotnost vybavení zde
nehraje moc velkou roli, protože výstupy (pokud vůbec jsou) bývají krátké.
Lyžařská přilba a chránič páteře mají ve výbavě freeridera pevné místo. Stále častěji se používá vysílačka ke sdílení nebezpečí i pocitů
mezi lyžaři. Mnohem více než mezi skialpinisty
se ve výzbroji objevuje lavinový batoh € 28.
Široké freeridové lyže odpouštějí mnohé
chyby v technice jízdy a lze na nich jezdit podobným stylem jako na sjezdovce. Tato úměra platí především v prašanu. Pokud je sníh
tvrdší (krusta, ufoukaný) a lyžujete na užších
lyžích, což je typické pro skialpinisty, může
dojít i při menších chybách v technice jízdy
k pádu, úzké lyže vám nic neodpustí. Logicky
platí, že čím lepší máte techniku jízdy na sjezdovce, tím jistější bude váš pohyb ve volném
terénu.
Freerideři upřednostňují delší oblouky ve
vyšší rychlosti. To sice znamená menší zátěž
sněhové pokrývky a tím menší lavinové nebezpečí, ale také větší nároky na volbu plynulé linie a nutnost bleskově reagovat na
překážky v terénu. Cílem je, aby nedošlo k pádu a tím nebezpečnému rázovitému zatížení
sněhu. Kvůli exponovanému terénu je v méně
přehledných místech a v okolí terénních hran
8
nutné zpomalení a na řadě takových míst může být pád osudným (tzv. no fall zone).
Důležitá je organizace sjezdu, prudší úseky
se jezdí po jednom a organizovaně. Na rozdíl
od skialpinistů nemají freerideři většinou možnost prozkoumat budoucí sjezdařský terén během výstupu.
V komunitě freeriderů je poměrně důležité
mít odpovídající vybavení a oblečení. Obvyklé
je i časté dokumentování jízdy kamerami, fotoaparáty i kamerami upevněnými na přilbě.
Zvlášť když jde o jízdu v netknutém hlubokém
prašanu, která přináší největší požitek.
Nejbezpečnějším řešením je lyžovat pod vedením profesionála. Kromě pocitu bezpečí přivede vůdce vaše lyže do těch správných terénů.
PILÍŘE BEZPEČNÉHO FREERIDU:
Bezpečnost je nadřazena zážitkům z jízdy.
Styl jízdy odpovídající vlastním dovednostem a podmínkám.
Znalosti lavinové problematiky a umění jejich praktického použití.
Plánování – teoretická příprava na sjezdy
s důrazem na posouzení lavinového nebezpečí.
Dodržování základních pravidel chování ve
skupině.
Používání kompletního bezpečnostního vybavení, bez kompromisů!
Úvodem
NEŽ OPUSTÍTE BEZPEČÍ SJEZDOVKY, POLOŽTE SI NÁSLEDUJÍCÍ OTÁZKY:
Je celá skupina řádně vybavena? € 12
Znám stupeň lavinového nebezpečí a nebezpečná místa? € 38
Mám sjížděnou trasu pečlivě naplánovanou
a znám její úskalí? € 74
Jsem schopen posoudit nebezpečí lavin přímo na daném svahu? € 58
Provedli jsme vzájemnou kontrolu lavinových vyhledávačů € 88.
Umí všichni ve skupině používat svůj vyhledávač?
Znám zásady postupu při lavinové nehodě?
Nejedu sám?
Pokud neodpovím na všechny otázky ANO,
neopouštím sjezdovku bez dohledu kompetentní osoby (horský vůdce, učitel lyžování s kvalifikací pro jízdu ve volném
terénu).
FREERIDOVÁ STŘEDISKA V ALPÁCH
Rakousko
Krippenstein (Dachstein),
www.krippenstein.com
Spital am Pyhrn (Totes Gebirge),
www.windischgarstnertal.at
Obertauern (Niedere Tauern),
www.obertauern.at
Hochfügen (Zillertal, Tirol), www.fuegen.cc
St. Anton (Tirol), www.stantonamarlberg.at
Lech / Zürs (Vorarlberg), www.lech-zuers.at
Montafon (Vorarlberg), www.montafon.at
Švýcarsko
St. Moritz (Graubünden), www.stmoritz.ch
Davos (Graubünden), www.davos.ch
Lenzerheide (Graubünden),
www.lenzerheide.com
Engelberg (Zentralschweiz),
www.engelberg.ch
Andermatt (Uri), www.andermatt.ch
Lötschental (Wallis), www.loetschental.ch
Verbiér (Wallis), www.verbier.ch
Zinal (Wallis), www.zinal.ch
Arolla (Wallis), www.arolla.ch
Itálie
Alagna (Aosta), www.alagna.it
Cervinia (Aosta), www.cervinia.it
Greysonney (Aosta),
www.gressoneyonline.it
Sulden (Ortler), www.sulden.suedtirol.com
Francie
La Grave (La Meije), www.la-grave.com
Chamonix – Grand Montets
(Mont-Blanc-Massiv), www.chamonix.com
La Rosiere, www.larosiere.net
Sainte Foy en Tarentaise, www.saintefoy.net
Tignes – Grande Motte, www.tignes.net
Flaine – Lac de Gers, www.flaine.com
Saint François Longchamp,
www.saintfrancoislongchamp.com
UPOZORNĚNÍ
Skialpinismus i freeride a podobné aktivity mohou
být v určitých podmínkách životu nebezpečné
a především v důsledku pádu nebo laviny mohou
přivodit úraz nebo smrt. Za správné a bezpečné
používání všech doporučených metod, postupů
i výrobků určených pro tyto aktivity zodpovídá
každý uživatel sám.
Informace a rady uvedené v této publikaci nenahrazují zkušenosti ani řádný výcvik. Za zvládnutí
a osvojení příslušných technik a zásad bezpečnosti
nese osobní odpovědnost výhradně ten, kdo je
provozuje.
Autorský kolektiv učinil maximum pro to, aby zajistil přesnost a správnost informací uvedených v této publikaci. Vše uvedené odpovídá stavu vědění
a známým skutečnostem v době jejího vydání (leden
2013). Firma HUDYsport si vyhrazuje právo na změnu
zde uvedených informací, kdykoliv to bude nutné.
V případě jakýchkoliv pochybností, nebo potíží s porozuměním, kontaktujte HUDYsport.
www.hudy.cz
9
Úvodem
JAK MOC MUSÍ SKIALPINISTA UMĚT LYŽOVAT?
Lyžařské dovednosti jsou jedním z nejdůležitějších předpokladů kvalitního zážitku
při skialpinismu i freeridu. Pokud jezdíte 2–3x za zimu na upravené sjezdovky, je
v dnešní době dobře ovladatelných lyží velmi pravděpodobné, že základy jízdy na
lyžích zvládáte.
Někdo lépe, někdo hůře, nicméně takový lyžař ví,
„co to s ním udělá“. Zkrátka ten, kdo sjezduje, nemívá problém, a pokud ano, současné moderní
lyže a dostatek píle udělá docela rychle „dostatečně“ zdatného lyžaře z téměř každého zájemce.
ZAČÍNAJÍCÍ LYŽAŘI
Druhou skupinou jsou „nelyžaři“. Rekrutují se
většinou z řad horolezců nebo horských turistů. Pro ně je nejdůležitějším zážitkem vnímání
horské přírody zasypané sněhem. K orgastickým sjezdům se dostanou až po lyžařském tréninku a v první fázi jsou pro ně lyže prostředkem
k výstupu a po dosažení vrcholu chtějí jediné:
nějak sjet dolů. Tito začínající sjezdaři by se měli vyhýbat túrám, které přinášejí strmé sjezdy
v exponovaném terénu.
SJEZDOVKA VERSUS VOLNÝ TERÉN
Lyžování na upravené sjezdovce je úplně jiné
než na volných pláních. Volné lyžování se liší
hlavně ve třech ukazatelích: lyžuje se na měkčím sněhu různé kvality, o poznání pomaleji
a poloměr i razance oblouků se volí podle sklonu a místa. Kvalita sněhu je faktor, který významně ovlivňuje charakter jízdy. Jízda
v hebkém prašanu je pro každého rájem, zatímco v krustě může být pravým peklem.
10
Dovednost, které lze přiřadit všeobjímající
jméno „cit pro sníh“, je pro nesjezdovkového
lyžaře určitě dovedností nejdůležitější. Schopnost přizpůsobit techniku jízdy aktuálnímu
stavu sněhu je tedy alfou a omegou dobré jízdy. Jde o směs talentu a zkušeností i vlastností
lyžařského materiálu.
DLOUHÉ SJEZDY PŘINÁŠEJÍ RŮZNÉ SNĚHY
Při lyžařských túrách na alpské vrcholy vás po
dlouhém výstupu čeká i dlouhý sjezd, např.
1000 až 1500 výškových metrů. Bývá běžné, že
se musíte vyrovnat s několika druhy sněhu.
Během sjezdu se s klesající nadmořskou výškou mění teplota povrchu sněhu. Stačí také
malá změna natočení svahu vůči slunci a tím
se změní úhel dopadu slunečních paprsků.
Právě síla slunce a změna teploty nejvíce rozhodují o konzistenci sněhu.
Dalším významným činitelem je působení
větru. Vítr místy dokáže sníh utemovat („udusat“) do tvrdosti betonu, aby v nedaleké muldě naopak zanechal království měkkého
prašanu. Právě schopnost rozeznat jednotlivé
druhy sněhu a vybírat tak nejvhodnější trasu,
získáte jen a jen zkušenostmi, které nasbíráte
v terénu. O technice jízdu v problematickém
sněhu čtěte na € 96.
Jít pomalu zimní krajinou po lesní cestě, sportovním tempem po prudkých svazích,
se snowboardem na zádech k vrcholu hory nebo k nástupu do mixové nebo ledové
cesty – to vše se dá dobře praktikovat se sněžnicemi na nohou.
Ne každý musí být dobrým nebo náruživým lyžařem. Také krajina v naší zemi se mnohdy více hodí
pro túry na sněžnicích než na lyžích. Vyrazit do
zasněžené přírody s dětmi je skvělé se sněžnicemi
na nohou. Zkrátka existuje dost důvodů si je pořídit. Například na severoamerickém kontinentu
předčil v současnosti počet vyznavačů kondičního pohybu na sněžnicích i počet běžců na lyžích.
VHODNÝ TERÉN BLÍZKO DOMOVA
Problematiku pohybu na sněžnicích můžeme
rozdělit na části týkající se volby optimálního
vybavení, plánování túry, techniky chůze a všeho, co souvisí s objektivním nebezpečím na
horách (laviny, exponovaný terén, apod.).
V českých podmínkách se, na rozdíl od Alp, do
nebezpečného horského terénu dostanete
zřídka, a sněžnice se tak nejvíce uplatní především při chůzi po loukách a v lesích.
Horolezcům usnadní nástup do stěny.
Ideální prostředek pro turisty, kteří neumějí
lyžovat.
Výborné na rodinné výlety do přírody.
Malá náročnost na vybavení.
NA SNĚŽNICÍCH V SOULADU S PŘÍRODOU
V lese choďte po lesních cestách a turistických značkách.
Nerušte zvěř hlučným chováním.
Nevstupujte do chráněných zón se zákazem
vstupu.
PROČ SNĚŽNICE?
Na sněžnicích objevíte samotu a romantiku
zasněžené krajiny.
Snowboardistům slouží k výstupům ve volném terénu.
www.hudy.cz
11
Úvodem
SNĚŽNICE
NEZAPOMEŇTE SI SBALIT!
Vybavení
SKITOURING * FREERIDE * SNOWBOARDING * SNĚŽNICE
ZÁKLADNÍ VYBAVENÍ
OBLEČENÍ:
Spodní prádlo
boxery
triko s dlouhým rukávem (roláček)
spodky nebo 3/4
teplé podkolenky
náhradní ponožky
Zateplovací vrstva
flísová mikina
péřová vesta (doplněk)
teplá tenká bunda – Primaloft® nebo peří
(doplněk)
Svrchní vrstva
softshellové zimní kalhoty (Windstopper®)
softshellová zimní bunda (Windstopper®)
čepice, čelenka
tenké rukavice
robustní nepromokavé rukavice
nepromokavé kalhoty a bunda
(GORE-TEX®)
Batoh (podle typu túry)
NOUZOVÉ VYBAVENÍ
lavinový vyhledávač
sněhová lopata
lavinová sonda
bivakovací vak pro 2 osoby
lékárnička
PODLE CHARAKTERU TERÉNU:
stoupací železa (mačky)
lehký turistický cepín
DŮLEŽITÉ DOPLŇKY
sluneční brýle
lyžařské brýle
čelovka
ochranný krém proti slunci
pomáda na rty (obojí faktor min. 15)
spojovací pásek na lyže
taštička na doklady (vodotěsná)
doklady (pas, pojištění, členství UIAA
– např. OEAV)
12
peníze v hotovosti
termoska (popř. zateplený camelback)
energetické občerstvení na túry
malý digitální fotoaparát (doplněk)
LYŽAŘSKÁ TÚRA
skialpové/freeridové lyže s vázáním
skialpové boty
stoupací pásy
stoupací hřebeny na lyže (tzv. haršajsny)
teleskopické hole
SNOWBOARDOVÁ TÚRA
snowboard
boty na snowboard
teleskopické hole
sněžnice nebo kratičké lyže s pásy
popruh k upevnění prkna k batohu
TÚRA NA SNĚŽNICÍCH
sněžnice
kvalitní nepromokavé pohorky
návleky na boty
teleskopické hole
TECHNICKÉ VYBAVENÍ PRO POHYB PO LEDOVCI
lehký sedací úvazek
1x karabina HMS
2x karabina se šroubovou pojistkou zámku
(menší)
2x karabina bez pojistky (tvarově stejné)
1x sešitá plochá smyčka 120 cm (Dyneema)
4x pomocná šňůra Ø 6 mm, délky – 2x 1,5 m,
3 m a 5 m 1x šroub do ledu (min. délka 18 cm)
1x blokant (Tibloc /Duck)
impregnované lano typu 1 nebo ½, délka
50–60 m
Při túře neledovcovým terénem vypustíme
výzbroj pro pohyb po ledovci.
Vybavení pro jednodenní túru se od
vícedenního přechodu liší pouze objemem
občerstvení.
čelovka s nabitými bateriemi
(vždy s sebou)
průkaz UIAA a Alpenvereinu
toaletní potřeby
tlusté vlněné ponožky
tričko
vložku do spacáku (jen Vých. Alpy)
nebo lehoučký spacák,
např. (Deuter Dreamlite)
PRO SKUPINU
vybavená lékárnička
mapa
mobil (nabitý a s kreditem, s důležitými čísly)
buzola (se sklonoměrem)
hodinky
výškoměr
GPS s nahranými trasami
náhradní pásy
lepidlo na pásy
mininářadí na opravy
náhradní sluneční brýle
náhradní rukavice
www.hudy.cz
13
Vybavení
VYBAVENÍ PRO NOCLEH NA HORSKÉ CHATĚ
Freeride lyže je obecné označení lyží, které jsou určeny pro jízdu ve volném terénu.
Zpravidla se vyznačují větší šířkou než lyže určené na sjezdovku a bývají delší. Zahrnují škálu lyží od těch nejširších, které se dají používat jen v bezedném prašanu, až
po lyže kategorie all mountain, které jedou velice slušně v terénu i na sjezdovce.
foto: Vítek Ludvik, jezdec: Robin Kaleta, místo: Engelberg
Vybavení
LYŽE PRO FREERIDE
Hlavní důvod jejich větší šířky a délky spočívá
v rozdílném mechanismu zatáčení v neupraveném sněhu a na sjezdovce. Ve volném terénu se
sníh často mění a natrefit se dá na cokoli od
prašanu po led. Tento „handicap“ musí samozřejmě reflektovat lyžař přizpůsobením techniky jízdy € 96 stejně jako lyže svými parametry.
V ideálních podmínkách, tedy v bezedném
prašanu, je cílem „surfovat“ po povrchu, proto
také mají prašanové speciálky šířku až kolem 14
cm ve středu. Vztlak, který díky takové ploše
lyže získá, přináší skvělý pocit z jízdy. Takto dokonalý sníh je ale pravidlem jen u heliskiingu.
Ve střediscích nebo při skialpinismu na něj natrefíte jen občas. Častěji se jezdí na jiných typech sněhu - ufoukaném a rozježděném sněhu,
firnu, nebo v jiném než velkém množství prašanu. Za takových podmínek už ty nejširší lyže
nejlepší volbu nepředstavují.
Optimální šířka lyže, která pojede dobře
v nejrůznějších typech sněhu, má mezi
10 a 11 cm ve středu (pod botou).
14
Asi nejbouřlivěji se rozvíjející oblastí ve vývoji freeridových lyží jsou jejich tvary. Výrobci experimentují s prohnutím a tvarem lyže, aby
vytvořili lyži co nejuniverzálnější. S jistotou lze
říci, že se v podstatě osvědčily jednak částečný
reverse camber (tzv. rocker, pomalu a dlouho
se zvedající špička, případně patka) a jednak
určitá míra reverse sidecutu (např. lyže má klasický tvar radiusu jen kousek před a za vázáním
a pak se začnou špička a patka pozvolna sbíhat
– tzv. 5D tvar). Přesto ale i dobře vyladěné lyže
víceméně klasických tvarů fungují v terénu často skvěle a naopak nevyladěné tvarové experimenty nikoli. Proto je nejlepší radou vlastní
zkušenost.
VYSVĚTLENÍ POJMŮ:
Šířka – zpravidla se vyznačují větší šířkou než
lyže určené na sjezdovku. Nejširší freeridové
lyže pro bezedný prašan mohou mít i 14 cm
pod botou). Nejužší jsou lyže kategorie all
mountain (okolo 8 cm pod botou).
TVARY LYŽÍ
KONTAKTNÍ BOD
Reverse camber prašan
KONTAKTNÍ BOD
TIPY ROBINA KALETY PRO SPRÁVNÝ NÁKUP:
Projděte si výsledky testů a vytipujte si pár
modelů.
Optimálním řešením při výběru lyže je vyzkoušení na vlastní kůži.
Pokud si budete muset na lyži zvykat, nejspíše vám nesedí tak, jak by mohla.
Nebojte se šířky – obecně lze říci, že zdatný
lyžař si výborně zajezdí na kvalitních lyžích
o šířce 10 až 11 cm pod botou na jakémkoli
typu sněhu.
Jestli se chcete freeridu věnovat více, pořiďte
si ještě jedny výrazně širší lyže. I jen jeden
prašanový den za zimu vám tuto investici
posvětí.
KONTAKTNÍ BOD
Rocker freeride – prašan, tvrdý povrch
KONTAKTNÍ BOD
KONTAKTNÍ BOD
Camber tvrdý povrch
Reverse sidecut – uprostřed širší než ve špičce a patce,
zpravidla je využíván s reverse/zero camberem
použití – prašan (výborný vztlak a stabilita, na tvrdém
povrchu však pravý opak)
5D – nejširší místa lyže posunuty od konců lyže blíže ke
středu, zpravidla je využíván s rockerem, případně i zero
camberem
použití – prašan, backcountry freestyle, freeride (slušně
univerzální vlastnosti, stabilita a ovladatelnost v prašanu,
ovladatelnot na tvrdém povrchu)
www.hudy.cz
15
Vybavení
Délka – bývají delší než lyže na sjezdovku.
Spodní hranice délky je výška postavy, horní
hranice postava + 15 cm.
Camber – klasické prohnutí lyže. Když přiložíme 2 stejné lyže skluznicí k sobě, vznikne v místě boty několikacentimetrová mezera.
Reverse camber (full rocker) – opačné prohnutí lyže. Po přiložení se v místě boty dotýkají
a z tohoto místa špičky i patky rozbíhají.
Zero camber – lyže se dotýkají po celé délce
skluznic.
Rocker – na části lyže klasické prohnutí a na
části lyže opačné prohnutí (zpravidla špička
a patka).
Sidecut – vykrojení lyže. Lyže je pod botou
nejužší a ve špičce a patce širší. Míru vykrojení
udává rádius lyže – čím menší, tím víc je lyže
vykrojená.
Reverse sidecut – opačné krojení lyže. Lyže je
širší pod botou a užší ve špičce a patce.
5D tvar – kombinace klasického sidecutu, reverse sidecutu, rockeru a camberu. Pokud je
tento tvar dobře vyladěn, může jít o velmi univerzální freeridovou lyži.
Vybavení
LYŽE NA SKIALPINISMUS
Lyže na túru musí být přizpůsobena dvěma faktorům: neupravenému, různorodému sněhu a fyzické náročnosti výstupu. Při túrách se lyžuje většinou v měkčím
sněhu, obvykle pomaleji než na sjezdovkách. Ovšem lyže slouží i k výstupu, a proto
je jejich váha důležitým parametrem. Právě optimální poměr nízká váha – jízdní
vlastnosti jsou v kategorii touring těmi nejdůležitějšími parametry.
Trend rozšiřování sjezdových lyží se samozřejmě odrazil i do touringové sféry. V neupraveném sněhu je velmi důležitou vlastností lyže
vztlak, umožňující „plout“ na povrchu sněhu.
Zjednodušeně: čím širší lyže, tím větší plocha,
tím větší vztlak, tím snadnější zatáčení.
Rozšíření s sebou přináší ale i zvětšení sil působících na lyže. Zejména při jízdě po tvrdém
sněhu (led, firn) dochází k větším silovým pákám než u starších úzkých lyží. Proto musí výrobci udělat lyži tak, aby měla dostatečnou
tuhost i pevnost v torzi (krutu).
Současné šířky lyží pro túry se ve středu pohybují v rozmezí 78 až 90 mm. Užší jsou pouze
speciální lyže pro závody, kde se bojuje o každý
gram. Širší lyže jsou výjimkou a jsou spíš mezistupněm kategorií touring a freeride.
délkách v rozmezí 150 až 185 cm. Dá se říct, že
při volbě délky lyže sáhnete po lyžích kratších,
než je vaše postava, maximem délky bývá výška postavy. Nutno dodat, že kratší lyže významně usnadňují stoupací otočku € 95.
Některé značky (např. Black Diamond) doporučují délku podle hmotnosti lyžaře, která by
měla být v souladu s vlastnostmi lyže.
HMOTNOST
Důležitý faktor, který výrobci vyřešili použitím
lehoučkých materiálů. Proto zůstaly i širší lyže
příjemně lehké. U renomovaných výrobců se
hmotnost páru lyží délky 170 cm pohybuje od
2,5 do 3,2 kg, a to i při šířkách 90 až 100 mm pod
botou. Nezapomeňte, že výhodu lehké lyže
může zhatit těžší vázání, případně boty.
DÉLKA
POLOMĚR VYKROJENÍ
Touringové lyže zaznamenaly velmi výrazné
zkracování. Vyrábí se obvykle ve třech až pěti
Pohybuje se od 15 do 30 m. Kratší oblouky jsou
na skialpových túrách nejčastější a pokud je
16
strukce. Základním kamenem jejich lehkosti je
ve většině případů dřevěné jádro. Mezi dřevy
hraje prim papírově lehká Paulownia, která bývá
vyztužena pásy z buku nebo bambusu. Komponenty přispívající k vyšší tuhosti a plynulosti jízdy jsou obvykle z karbonu nebo plátů titanalu.
Mezi materiály skluznic převládá grafit.
TVARY LYŽÍ
Dříve tak typickou díru ve špičce lyže už na
dnešních lyžích nehledejte, typickým znakem
bývá spíše malá drážka na patce lyže. Někteří
výrobci lyží dodávají rovněž pásy, jejichž úchyty jsou kompatibilní pouze s lyžemi téže značky
(Dynafit, Trab) a lyže mají náležitě upravený
tvar špičky i patky. Pokud si pořídíte pásy od
značky, která je kompatibilní téměř s jakýmikoli
lyžemi (např. Colltex, Black Diamond) získáváte
obvykle výhodu použití jedněch pásů na lyže
více délek, to kvůli variabilitě délky úchytů.
UCHYCENÍ PÁSŮ
Také skialp zasáhla vlna rockeru, i když ne tak
silně. Často se objevuje tzv. semi-rocker, takové
lyže mají rocker jenom u špičky. Pokud je rocker
vpředu i vzadu, pak je velmi blízko špičce i patce. Díky tomu je stále dostatečně velká plocha
kontaktu stoupacích pásů se sněhem.
VHODNOST PODLE PODMÍNEK
Většina výrobců uvádí vhodnost lyže pro měkký/tvrdý sníh nebo také volný terén/sjezdovku.
Pro toho, kdo chce mít co nejuniverzálnější lyži,
je to velmi podstatná informace. Obvykle bývá
uváděna v procentech, např. 70 % volný terén
– 30 % sjezdovka.
SENDVIČOVÁ KONSTRUKCE
Moderní lyže jsou výhradně sendvičové kon-
DÁMSKÉ LYŽE
Pochopitelně i lyže zasáhl fenomén specializace podle pohlaví. A nejde jen o design, ale i parametry a konstrukci lyží. Každá ze světových
značek má v nabídce nejedny touringové lyže
pro ženy.
www.hudy.cz/alpenverein
www.hudy.cz
17
Vybavení
jezdíte rádi, volte poloměr okolo 20 metrů. Pokud lyžujete dobře, zvládnete slušně delší oblouk i na lyžích s kratším poloměrem.
U některých lyží se můžete setkat s duálním
poloměrem. Vykrojení přední části lyže s kratším poloměrem dostane lyži snadno do oblouku, o něco větší poloměr v zadní části lyže je
výhodný pro optimální výjezd z oblouku.
Vybavení
VÁZÁNÍ A STOUPACÍ HŘEBENY
Vázání umožňuje kromě sjíždění i chůzi s volnou patou. Hmotnost a funkčnost jsou
rozhodující faktory. Při stoupání pomáhá polohovatelná opěrka paty. Pro náročnou
turistiku nebo dlouhé přechody má přednost vázání s nízkou hmotností. Chcete-li
se věnovat hlavně freeridu, zvolte funkční, robustnější, a logicky i těžší vázání.
RÁMOVÉ PRO FREERIDE
Vyrábí se dva druhy „chodících“ vázání. Robustnější rámová konstrukce je charakteristická spojením špičky a patky (např. Fritschi a Marker)
a používá se především pro freeride, především
pro jednoduchou manipulaci (nášlapné).
Rám zvyšuje tuhost vázání a umožňuje variabilitu nastavení délky boty. Nevýhodou je větší
hmotnost vázání, nejen absolutní, ale i dynamická, protože hmotnost rámu musíte zvedat
při každém kroku.
Podstatný je rozsah vypínacích sil DIN 6–16,
kterými se pyšní nejrobustnější rámová vázání
Marker, přičemž Fritschi nabízí maximálně DIN 12.
Délka rámu bývá u jednotlivých modelů vázání většinou ve dvou až třech velikostech,
proto je při nákupu nutné znát délku velikosti
svého skeletu. např. u Fritschi je nejrozšířenější
„ML“ pro délku boty 285–340 mm.
ULTRALEHKÉ NA TÚRU
Druhý systém vytvořila před léty firma Dynafit.
Používá se pro túry, kdy je důraz kladen na nízkou váhu.
18
Přední část představuje čelist, tzv. „pastička“, s jednoduchým ovládáním. Zadní patka
je otočná a opět nabízí kromě sjezdařského
módu dvě úrovně patní podpěrky. Tenký
profil většiny komponentů vyžaduje vysoce
kvalitní materiál veškerých dílů.
Vázání Dynafit je kompatibilní pouze
s botami se speciální úpravou, kterou mají
prakticky všechny současné boty z kategorie skitouring. Špička boty je po stranách
osazena kovovými důlky, do kterých zapadají hroty pastiček. Pata je osazena ocelovou destičkou s vybráním, do kterého se
našlápnutím vtlačí pružný ocelový nosník
tvaru písmene U, který spojuje vázání s botou.
Vázání Dynafit se dodává v několika modifikacích, které se liší v detailech, princip zůstává. Zásadní inovací je snadné našlápnutí
špičky do vázání a pohodlnější ovládání stoupacích opěrek. Toto vázání je prověřenou jistotou, a to i pro těžší váhové kategorie, i když
jeho subtilnost může vzbuzovat pochybnosti.
KOMPATIBILITA S VÁZÁNÍM I LYŽEMI
Každá značka má vázání odlišného systému
a podle jeho tvaru je uzpůsobený i tvar. Při pořizování haršajsen musíte znát přesný model
vázání i šířku lyže v jejím středu.
Rozšiřování lyží logicky přineslo i nutnost
rozšířit haršajsny, které se teď dodávají ve více
šířkách od každé značky.
Dynafit TLT Radical ST
VÁHOVÝ ROZDÍL
Těžší freeridová vázání váží od 2000 g (Fritschi
Diamir Freeride Pro) po 2780 g (Marker Duke).
Rámové vázání Fritschi Eagle 12, určené pro
touring, váží 1760 g v páru. Naproti tomu lehoučký systém Dynafit se v různých modifikacích pohybuje v rozmezí 670 až 1200 g v páru,
superlehký závodní model má pouhých 230 g
v páru.
Fritschi Diamir
Freeride Pro
BRZDY MÍSTO ŘEMÍNKŮ
Pojistné řemínky byly z bezpečnostních důvodů
vytlačeny brzdičkami (v lavině působí lyže jako
kotva). Řemínky ale uplatníte v ledovcovém terénu, kde nehrozí laviny, ale pád lyže do trhliny.
Při nákupu vázání je třeba znát šířku lyže
(pod botou) a podle toho zvolit odpovídající
rozsah brzdy, obvykle jsou k dispozici dvě až tři
šířky brzdy.
STOUPACÍ HŘEBENY NA LYŽE – „HARŠAJSNY“
Haršajsny lze popsat také jako „mačky na lyže“.
Jejich funkcí je zabránit podkluzování lyží při
výstupu. Nestabilní, podkluzující lyže může být
nejen nepříjemností, ale představuje i nebezpečí, zvlášť na prudkém svahu. Ztráta stability
může vyústit v pád do strmého svahu.
Haršajsny se hodí především v jarním období, kdy jsou svahy pokryté firnem. Další situací,
kdy haršajsny pomohou, je stopa „umydlená“
na led.
TIPY PRO VÝBĚR VÁZÁNÍ
Hmotnost – čím náročnější túry, tím lehčí
vázání. Pro náročnou turistiku nebo dlouhé
přechody preferujte vázání s nízkou hmotností. Chcete-li se věnovat hlavně freeridu,
zvolte robustnější vázání.
Funkčnost – možnost nastavení vypínací síly, nastavitelnost délky vázání a její rozsah,
snadnost manipulace.
Kompatibilita vázání s botou – ne všechny boty lze zapnout do každého vázání.
Komfort obsluhy – ovládání vázání, tedy
nastupování, přepínání mezi módy sjezd
a chůze a nastavení patní podpěry, co do
počtu stupňů a výšky.
Stoupací hřebeny a brzdy musí mít větší
šířku než mají lyže ve svém středu (v místě,
kde je vázání).
www.hudy.cz
19
Vybavení
Pokud do vázání zapnete haršajsny, je nutné
nastavit patní opěrku alespoň na první výškovou úroveň. Pokud tak neučiníte, hrozí poškození haršajsny nebo vázání.
Vybavení
BOTY PRO SKITOURING A FREERIDE
Boty pro freeride jsou robustnější, tedy těžší a za jízdy tužší, mají vyšší komín i více
přezek a celkově, jednoduše řečeno, se v nich lépe sjíždí a hůře stoupá. Přesně naopak je to u bot na lyžařské túry – lehkost a měkkost usnadní výstup, při sjezdu ale
nečekejte zázraky, zvlášť na tvrdém sněhu.
TREND ODLEHČOVÁNÍ
Hmotnost páru freeridových bot se pohybuje
většinou v rozmezí 3,5 až 4 kg. To u bot pro skitouring je důraz na nízkou hmotnost mnohem
větší. Modely renomovaných výrobců, určené
pro nezávodní vyznavače túr najdete v intervalu od 2,8 po 3,6 kg (pár).
Značka La Sportiva, která si zakládá na lehkosti, dodává touringové boty (Sideral, Starlet)
vážící 2,1 kg (pár) a vyvinula i superlehký
(1,07 kg za pár) model Stratos Evo z karbonu.
VNITŘNÍ BOTIČKA
Existují samozřejmě boty, které jsou kompromisem mezi botami pro freeride a túru, a trefně ji
vystihuje anglický pojem „freetouring“, popř.
„tour & performance“. Pořízení bot z této skupiny rozhodně stojí za úvahu, jsou stále ještě docela lehké a ve sjezdu poměrně tuhé. Samozřejmě
že na tvrdé upravené sjezdovce plnohodnotně
obstojí jen masivní, těžší sjezdařské lyžáky.
Speciální tvar boty v souladu s anatomií dámské nohy, a samozřejmě také ženskému oku líbivý design dnes nabízejí prakticky všichni
výrobci.
Vyrábí se z vodoodpudivého materiálu (např.
Gore-Tex) s odolným povrchem (např. Cordura).
Druhou volbou je tepelně tvarovatelná botička, která po tepelném procesu přesně přizpůsobí tvar podle vaší nohy. Tvarování lze
několikrát opakovat. Trendem je konstruovat
botičky uzavřené tak, aby nedocházelo k pronikání sněhu dovnitř.
Podobně jako u bot pro snowboard se také u skitouringových začíná místo klasických
tkaniček používat rychlostahovací utahování
nebo lankový systém utahování „boa“, který
zajistí utažení botičky během několika vteřin.
KARBON, PEBAX A GRILAMID
NASTAVITELNÉ ÚHLY
I boty zasáhl trend odlehčování, především
prostřednictvím materiálů. Známý karbon disponuje důležitou dvojicí vlastností, je lehký
a pevný, a proto přináší zvýšení tuhosti a snížení váhy. Použití karbonu je většinou v kombinaci s plasty, mezi nimiž je nejrozšířenejší Pebax®,
který je jednak přibližně o 20 % lehčí než běžné
polyuretany, a jednak vykazuje vysokou tepelnou stabilitu. To znamená, že svoje vlastnosti si
zachovává v širším rozpětí teplot. Prosazuje se
i nový polyamid Grilamid®, který je velmi lehký
a odolný proti nízkým teplotám a stárnutí.
Rozsah předozadního pohyblivosti horní části
skeletu v kotníku je pro boty na túru klíčovou
vlastností – rozhoduje o pohodlnosti výstupu,
trvajícího obvykle několik hodin. Black Diamond nabízí u své kolekce (mj. Prime, Slant)
skvělých 40 °, La Sportiva dokonce 68 °!
U některých bot se dá nastavit i více poloh
tzv. „nákleku“. Tento úhel naklonění je podstatný pro lehkost zatáčení. Setkat se můžete i s nastavením bočního úhlu komínu, tzv. cantingu,
což ocení hlavně ti, kdo mají nohy do „O“ nebo
„X“.
DÁMSKÉ MODELY
20
Větší rozsah pohybu v kloubu. Na rozdíl
od klasického lyžáku musí kloub na botě
umožňovat předozadní pohyb kotníku. Čím
více, tím lépe. Faktor, který výrazně ovlivňuje
pohodlí při chůzi.
Režim walk / ski. U každé boty je přepínání
režimu chůze – sjezd. Důležitá je snadná obsluha přepínání.
Méně přezek. Většina skialpinistických
bot má méně přezek. Nárt stahují většinou
dvě a nad kotníkem bývá jediná. Druhou
z horních přezek často supluje tzv. PowerStrap.
Power-Strap (Velcro). Je popruh se suchým zipem, kterým stahujete botu nad
horní přezkou. Má mnohem větší význam
než u bot sjezdařských.
Vnitřní botička. Je použitelná i nezávisle,
Black Diamond
Slant
třeba v zimním prostoru horské chaty (tzv.
Winterraum), při zimním stanování, nebo
třeba v iglú poslouží teplá a nepromokavá
bačkora skvěle. Obouvání i zouvání se provádí mimo skelet. Tepelně tvarovanou botičku
naopak obouváme jako klasické lyžáky.
Podešev. Na rozdíl od lyžáků (rovná podešev) mají touringové boty podešev podobnou
jako pohorky, prohnutou (pro lepší chůzi)
a z přilnavého materiálu (např. Vibram).
Prodloužená horní přezka. Kvůli zvýšení
pohyblivosti nad kotníkem je většinou rozsah horní přezky delší.
Menší tuhost. Tuhost (flexe) je menší na úkor
vyšší pohyblivosti kotníku, tedy pohodlné
chůze, a nižší hmotnosti. Číselné označení flexe neberte moc vážně, napoví vyzkoušení
boty v prodejně nebo lépe v akci na sněhu.
La Sportiva Starlet
Black Diamond
Factor 130
Doporučujeme podepsat si váš skelet i vnitřní botičku barvou nebo lihovým fixem. Označení botičky
by mělo být viditelné, i pokud je ve skeletu. Na horských chatách má totiž řada lyžařů stejné boty jako
vy, a proto snadno dojde k nechtěné záměně.
Na co se ptát při volbě skialpinistické boty?
Jsou pro mě komfort a pevná fixace nohy
(kvalitnější lyžování) důležitější než lehkost
a pohodlí při chůzi (a tudíž nižší tuhost bot
za jízdy)?
Chci jedny boty na skialpinismus a zároveň
na sjezdové lyžování?
Je bota kompatibilní s vázáním?
Je nazouvání a vyndávání vnitřní botičky
snadné?
Nákup bot
Na nákup si vyhraďte dostatek času.
Při zkoušení v obchodě doporučujeme tenkou ponožku a botu na těsno. Vnitřní botička
se při používání trochu vymačká a zvětší se.
Případnou vůli vyplníme silnější ponožkou.
Zkoušenou botu nechte na noze 10 až 15 min.
Vyzkoušejte přepínání ski / walk.
V botách se projděte (i stoupání).
Vyzkoušejte simulaci sjezdové pozice.
www.hudy.cz
21
Vybavení
ČÍM SE ODLIŠUJE TOURINGOVÁ BOTA OD LYŽAŘSKÉ
Vybavení
STOUPACÍ PÁSY
Pásy, které se lepí na skluznici lyže, umožňují snadno stoupat do kopce. Při pohybu směrem vpřed mají pásy hladký povrch, který klouže po sněhu. Pokud by se
ale chtěla lyže s pásem podklouznou dolů, zabrání tomu naježení povrchu pásu
doplněné jeho zatížením odrazovou nohou. Pro uživatelský komfort je rozhodující
dobrá stoupavost pásů.
Lidově řečeno se takový pás „nalepuje stejně
jako klasický, jen tam není vrstva opravdového
lepidla, nahrazuje ji vysoce přilnavý povrch pásu, jehož výhodou je především funkčnost za
extrémně nízkých teplot a menší nároky na
údržbu.
TVAR A ŠÍŘKA PÁSŮ
Před pár lety skončila éra rovných pásů, které
byly vystřídány vykrojenými. Při nekonečném
množství možných šířek a poloměrů oblouku
jsou ideálním řešením současné pásy, dodávané s ořezávací soupravou. Jejich šířka i délka
„překrývají“ rozměrově jakékoli lyže a tak už
jen zbývá nalepit pásy na lyže a oříznout je
přesně podle tvaru vlastní lyže (podle návodu).
MATERIÁLY STOUPACÍ VRSTVY
Pásy se vyrábějí z přírodního materiálu (mohér
– chlupy horské kozy), syntetických vláken (nylon) nebo kombinace obojího.
Mohér – má výborné vlastnosti při různých
typech sněhu a různých teplotách (i za třeskutých mrazů).
Nylon – v porovnání s mohérem má umělé
vlákno lepší stoupavost, má delší životnost
a je také levnější. Nevýhodou je zhoršení
vlastností při nízkých teplotách.
Mix – směs mohérových a syntetických vláken. Tato mixová vlákna jsou odolnější než
mohérová a ve stoupání drží lépe než přírodní.
S LEPIDLEM, NEBO BEZ?
Klasické lepidlo nebo makromolekulární přilnavost? Ta první, klasická varianta stále žije. Dobře
fungující lepidlo je taková sázka na jistotu pro
konzervativce. V posledních letech se na trhu
objevují pásy, které mají místo lepidla vrstvu,
která přilne ke skluznici díky molekulární fúzi.
22
STOUPACÍ PÁSY NOVÉ GENERACE
Molekulární fúze zajišťuje bezpečné a spolehlivé připevnění pásu k lyži.
Vynikající vlastnosti ve skluzu a stoupání.
Snadné nasazování i sundávání pásů.
Před použitím odpadá namáhavé oddělování pásů od sebe.
Při skladování pásů není nutné používat separační fólii.
Pásy je možné prát při 30 ºC.
Pouhé vyčištění pásů účinně obnoví jejich
přilnavost.
Pásy jsou plně funkční za silného mrazu i při
teplotách vysoko nad nulou.
Šetrné k životnímu prostředí – jsou bez lepidel a chemikálií.
Vrchní vrstva ze 100% mohérového vlákna
s diagonální vazbou.
Voděodolná, hydrofobní svrchní vrstva udržuje pásy suché a zajišťuje tvarovou stálost.
Dlouhá životnost i v extrémních podmínkách.
Nejlepší je uchycení pásu na obou koncích lyže!
Na jednom konci pevně a na druhém variabilně. To je u současných pásů standardem. U některých značek pásů, které mají úchyty na
špičce řešené v souladu s tvarem lyží stejné
značky (např. Trab, Dynafit) je třeba myslet na
to, že takové pásy budou pro lyže jiných značek
nepoužitelné.
Naopak velmi univerzální je např. systém
uchycení pásů Black Diamond. Pevné uchycení
ve špičce je řešeno hrazdičkou s ocelovým lankem. Pružné napnutí pásu zabezpečí plastový
elastický pruh přinýtovaný ke konci pásu, jenž
je dlouhý asi 15 cm a na každém centimetru
délky je otvor, do něhož snadno vsunete ocelový háček. Tento systém umožňuje snadné
a rychlé přizpůsobení různým délkám lyží s podobnou šířkou a vykrojením.
OTÁZKY PŘI VÝBĚRU PÁSŮ
Je tvar špičky i patky lyže kompatibilní
s úchyty pásu?
Budu pásy používat pro jedny nebo více lyží?
Je důležitější životnost nebo hmotnost pásů?
Preferuji lepší skluz nebo lepší stoupavost?
Je součástí kupovaných pásů systém k uchycení pásu na špičku i patku?
Je u ořezávacích pásů součástí setu i ořezávací nůž?
Před túrou
nalepujte pásy
v teple chaty,
budou pak lépe
držet.
Pásy sušte
s nalepenou
ochrannou
fólií.
Po sundání
pásů
v průběhu túry
(budete je
znovu
Black Diamond
nalepovat) se
Ascension Nylon
doporučuje
STS 110 mm
schovat pásy
pod bundu
(teplo, sucho). Při opakovaném nalepování
tak budou pásy lépe držet.
Před použitím na mokrém sněhu pás nalepený na lyži lehce potřete speciálním voskem
na pásy nebo měkkým parafínem. Navoskovaný pás pak mnohem méně saje vodu. Pás
navoskujte v suchém stavu.
Vyvarujte se kontaktu pásu s vodou (přecházení zamrzlého potoka, rozhraní vlhký – suchý sníh).
JEDEN ZE ZPŮSOBŮ JAK SBALIT PÁSY VE VICHŘICI
JAK ZACHÁZET S PÁSY
Pásy jsou nejchoulostivější součástí výzbroje
a tomu musí odpovídat péče o ně! Pečlivě je
sušte, ošetřujte lepící vrstvu a při chůzi se vyhýbejte kořenům, kamenům, ledu nebo hlíně.
Myslete na to, že funkční pás je základem úspěšné túry. Pokud je pás vlhký a studený (zmrzlý),
drží na lyži mnohem hůř než pás suchý a teplý.
ZÁSADY PÉČE O PÁSY
Pásy se po každé túře suší.
Pásy nesušte nalepené na lyži.
Pásy nikdy nenechávejte na lyži přes noc
venku.
Občas zkontrolujte lepivost pásů, případně
obnovte lepící vrstvu.
1. Lyži zapíchněte do sněhu koncem, kde je pás
ukotven napevno (hrazdička, háček).
2. Vyhákněte pružnou sponu a odlepte polovinu pásu (druhá polovina pásu zůstává nalepena).
3. Na obnaženou polovinu lepící plochy pásu
nalepte ochrannou fólii.
4. Otočte lyži a zapíchněte ji do sněhu.
5. Z lyže odlepte zbytek pásu.
6. Přehněte pás a nalepte jej na fólii z druhé
strany.
Postup je stejný i bez použití fólie.
Pozor při manipulaci s lyžemi bez brzdiček. Nepokládejte na svah lyže bez pásu
(možnost ujetí).
www.hudy.cz
23
Vybavení
UCHYCENÍ PÁSŮ KE ŠPIČCE A PATCE
TELESKOPICKÉ HOLE A TECHNICKÉ VYBAVENÍ
Skialpinisté (s výjimkou závodníků) používají
téměř výhradně teleskopické hole. Variabilita
délky má totiž své opodstatnění. Při stoupání
vám výrazně pomohou delší hole, které před
sjezdem zkrátíte. Též je možné při v dlouhých
traverzech jednu hůlku zkrátit, tak abyste nemuseli ruku ve svahu zvedat příliš vysoko.
U holí se vyplatí pořizovat kvalitu, jen špičkové
hole dobře fungují i za mrazu.
JAK DLOUHÉ?
SPOUSTA DETAILŮ…
BEZ SNĚHOVÉHO TALÍŘKU TO NEPŮJDE
Hole výrazně ztrácejí svou funkčnost, pokud
nejsou osazeny sněhovými talířky. Napadne-li
hodně prašanu, jsou nenahraditelné sněhové
talíře o průměru 95 mm a víc, libůstkou freeriderů jsou ještě o něco větší průměry. Pokud zvolíte
miniaturní miskovitý talířek běžný u sjezdařských holí, bude se vám hůl v téměř vždy měkkém „nesjezdovkovém“ sněhu stále bořit a její
opěrná funkce se téměř úplně vytratí.
DVOUDÍLNÉ NEBO TROJDÍLNÉ?
Pokud používáte jediný pár v létě i v zimě, pak
rozhodně volte hole trojdílné. V létě se složené,
24
60 cm dlouhé hole dají připnout na bok i menšího batůžku. U výhradně zimních holí stačí
dvoudílné, které měří ve složeném stavu obvykle 1 m. Když v zimě dáváte na batoh hole,
tak vždy společně s lyžemi. Je pak jedno, jestli
s dlouhými lyžemi připínáte na batoh krátké, či
dlouhé hole. Do rukou pak obvykle berete cepín a na boty nasadíte mačky. Jinak máte vždy
hole v ruce. Jeden kloub má opodstatnění ze
dvou důvodů. Prvním je fakt, že místo dvou
komplikovaných kloubů (zamrznutí, ohnutí…
prostě ztráta funkce) máte jenom jeden. Navíc
z některých dvoudílných holí lze po jednoduché manipulaci smontovat lavinovou sondu.
U holí se vyplatí pořizovat kvalitní, jen ty dobře
fungují v mrazu. Teleskopická hůl je složena
z mnoha drobných součástí, které se snadno
mohou stát nefunkčními nebo se úplně zničit.
Třeba hrot nebo kloubní spojení, ale také barva
a lak, které když se sloupnou, tak způsobí prokluzování kloubu.
Pokud si koupíte hůl za pár stovek, patrně
zanedlouho vyrazíte do obchodu koupit kvalitu – udělejte to tedy rovnou!
TECHNICKÉ VYBAVENÍ
Je potřeba tam, kde nelze pokračovat na lyžích,
většinou v pasážích v blízkosti vrcholů (hřebeny), a tam, kde je potřeba použít jištění (ledovce, exponované svahy). Používejte výhradně
vybavení splňující patřičné normy.
Cepín
Cepín slouží jako opora ve strmém sněhovém nebo ledovém terénu, kde jsou
hůlky již nevhodné a hrozí uklouznutí.
Cepínem můžete brzdit pád, hůlkami
ne. Další možností je využití cepínu jako
jisticího bodu na stanovišti.
Obecně se za univerzální považuje
cepín délky 55 až 65 cm s kovaným zobákem a lopatkou. Má rovnou násadu,
která jde lépe zapíchnout do sněhu.
Poutko používané u turistických cepínů
Rock Empire Chackan
Při stoupání nám výrazně pomohou
delší hole, do kterých se pažemi
opřete a díky tomu není nutné
posouvat celé tělo jenom nohami.
Naopak před sjezdem hole zkrátíme, aby nám při sjezdu nepřekážely.
S trochou nepřesnosti lze říct, že při
výstupu se délka holí blíží běžeckým
a na sjezd sjezdovým.
Drobnou úpravu délky si vyžádá
i konzistence sněhu. Na tvrdém firnu
budou hole o něco delší než při brázdění třiceti centimetry čerstvého
prašanu. Chcete-li konkrétní případ:
s výškou 175 cm nastavte při stoupání délku 130 až 135 cm, na sjezd kolem 125 cm. Maximální možná
délka prodávaných holí je 140 až
150 cm.
Black Diamond Compactor
Vybavení
TELESKOPICKÉ HOLE
Black Diamond
Neve Pro
Stoupací
železa
– mačky
Doporučené jsou
mačky
s rychloupínacím
systémem nebo s popruhy.
Standardem je rychlá
a snadná manipulace.
Bezpečnost výrazně zvyšují
plastové destičky proti nabalování sněhu.
Preferujte mačky s dvanácti hroty.
Sedací úvazek
Lehký úvazek
s nastavitelnými
nohavičkami.
Nejvhodnější je
úvazek s rozpínacími nohavičkami,
který nemusíte
provlékat přes boty –
snadné a rychlé oblékání
i při stání na lyžích.
Smyčky a pomocné šňůry
Jsou nutné hlavně při túře po ledovci (pro
záchranu). Průměr 6 mm a měkké, dobře
ohebné šňůry jsou optimální. Sešitou plochou smyčku 120 cm si pořiďte z materiálu
Dyneema o šířce 8, 10 nebo 13 mm.
Šroub do ledu Black Diamond Express Ice Screw
Při ledovcové
túře se používá
šroub pro vytvoření jisticího stanoviště
v ledu. Nejlépe s pomocnou kličkou.
Rock Empire Skialp
Lano
Přednost má lano s vodoodpudivou úpravou. Při přechodu ledovce stačí lano typu , pro jištění v exponovaném terénu (po hřebeni na vrchol) používejte lana typu .
V současnosti se objevují lana splňující nor. Minimální délka lana je
mu , i 45 m, a to i pro
dvoučlenné
družstvo. Maximem je sedmičlenné lanové
družstvo, které
je navázáno na
60m laně.
Mammut
Blokanty
Ideální je Rescue-set od firmy Mammut, který je snadný na obsluhu a jeho instalace je
jednoduchá a díky zpřevodování může člověk drobné postavy vytáhnout z trhliny
i mnohem těžší osobu. Zároveň jde použít
i na sebezáchranu, váží 400 g a je to malý
balíček o rozměrech 18x5x3cm, který můžete zavěsit na úvazek.
Mammut RescYou
Swiss rope 9.5
www.hudy.cz
25
Vybavení
Karabiny
Používejte raději karabiny se šroubovou pojistkou zámku. Na ledovci se
neobejdete bez karabiny
typu HMS. Na úvazku by
neměly chybět dvě středně
velké karabiny s pojistkou.
Dvě tvarově stejné karabiny
bez pojistky se hodí na samoblokující Garda
uzel. Z více důvodů preferujte moderní karabiny se systémem Key-lock (hladké spojení
západky karabiny s tělem).
Black Diamond Gridlock
je jednoduché, zřídkakdy stahovatelné. Hrot
u těchto druhů cepínů je skoro vždy obloukový, protože svým tvarem kopíruje křivku
přirozeného švihu rukou při zasekávání cepínu. Vyhýbejte se duralovým cepínům (malá
pevnost, nízká životnost).
KLASICKÉ BATOHY
Vybavení
Bez batohu se na túře neobejdete za žádných okolností. I na krátké akce potřebujete vždy lopatu, sondu, termosku s čajem, rezervní rukavice atd.
Pro batohy používané v náročném horském terénu je hodně důležitý komfort při nošení,
schopnost batohu stabilně sedět na těle, bezchybná funkčnost a nízká hmotnost. Navíc musí tyto dílčí vlastnosti tvořit společně perfektní
celek.
CO JE DŮLEŽITÉ
Skitouring, skialpinismus: Praktické jsou
speciální kapsy pro sondu a lopatu uvnitř batohu, možnost uchycení lyží, přídavná kapsa na
stoupací železa i pásy je vítána. Hodí se i poutka na materiál. Na jednodenní túry je vhodný
objem 25 až 35 litrů.
Snowboarding a sněžnice: Užší rozsah použití. V každém případě má smysl klást důraz na
vyšší komfort nošení a spolehlivé i rychle
a snadno ovladatelné uchycení prkna. Fixační
body se hodí co nejvýše a nejblíže k tělu. Výhodné je odklopné čelo. Alternativou je vstup
do batohu přes zádový panel, zvláště když jsou
na batohu sněžnice nebo snowboard.
Freeride: Často nebezpečné sjezdy si říkají
o chránič páteře. Zádový systém některých batohů značky Deuter je zároveň „páteřákem“.
26
Mezi freeridery se stále více prosazuje tzv. lavinový batoh € 28.
Vícedenní přechody: Podnikají je především
lyžaři stylem od chaty k chatě, velmi často zaledněnými horami. Nutný je objem 40 až
50 l a dostatečný komfort nošení i těžšího batohu (12 až 15 kg).
POŽADAVKY NA BATOH
Musí bezvadně sedět na těle (hlavně na
sjezd).
Důležité je optimální rozložení váhy v batohu (těžiště). Význam roste s objemem.
Velikost batohu by měla odpovídat délce vašich zad.
Komfort nošení je nadřazen hmotnosti batohu.
Snadné a rychlé upnutí lyží, cepínu a topůrka
lopaty na batoh.
Standardem je úprava batohu pro používání
s vodním rezervoárem (camelback).
Pro snowboardisty jsou nutné speciální
úchyty na prkno.
Kapsa na lopatu a sondu zrychluje přípravu
záchranné akce.
ÚZKÝ TVAR
zaručuje blízkost zátěže k těžišti
těla a volnost pohybu.
POLOHOVACÍ POPRUHY, kterými
se přitahuje batoh k zádům a boční
popruhy na bederním pásu,
regulují rozložení hmotnosti
a zajišťují stabilitu batohu.
UCHYCENÍ CEPÍNŮ
jednoduché a účelné, pevně udrží
cepín při jakékoliv aktivitě.
KOMPRESNÍ POPRUHY
Dovolují regulovat objem batohu,
a tím přiblížit zátěž k těžišti těla.
SOS INSTRUKCE
uvádí čísla tísňového volání
a mezinárodní pokyny pro
komunikaci v nouzové situaci.
KOMPATIBILNÍ PRO PITNÝ
REZERVOÁR (CAMELBACK)
Poutko pro zavěšení rezervoáru,
otvor pro hadičku a na ramenním
popruhu držák hadičky se postarají
o pití bez komplikací.
VÝŠKOVĚ NASTAVITELNÉ VÍKO
Objem batohu tak může být zvýšen
přibližně o 10 litrů.
BOČNÍ PŘÍSTUP
Na jedné straně batohu je možný
vstup bokem pomocí légou
chráněného zipu. Není nutné
otevírat batoh shora.
ODNÍMATELNÝ BEDERNÍ PÁS
Pokud hraje při lezecké túře roli
každý gram, můžeme vyjmout
bederní pás.
UCHYCENÍ LYŽÍ
U většiny klasických batohů mohou
být lyže uchyceny na bocích
batohu. Váhu lyže nese zesílený
dolní popruh, horní kompresní se
snadno ovládá díky sponě. Některé
modely umožňují i centrální
připnutí lyží na čelo batohu.
RAMENNÍ POPRUHY VE TVARU „S“
znamenají uvolnění šíjového
svalstva, eliminaci tření na krku
a ramenou. Nastavitelný hrudní
popruh zajistí větší stabilitu batohu
při pohybu.
DRŽÁK PRO PŘILBU
Některé batohy pro alpinismus mají
integrovaný držák přilby nebo
připravené úchyty na držák, který
lze jej dokoupit jako příslušenství.
VYJÍMATELNÁ PODLOŽKA
je z pěnového materiálu
(karimatka), podporuje zádový
systém, chrání záda před otlaky
a lze ji použít jako sedátko.
SAMOSTATNÁ SPODNÍ KOMORA
Příznivci rozdělení obsahu batohu
na dvě části to jistě uvítají, komu to
nevyhovuje, může díky zipu
jednoduše vevnitř komoru
odepnout.
KAPSA NA LOPATU A SONDU
Zaručuje rychlý přístup
k nouzovému vybavení v případě
záchrany v laviništi.
UPEVŇOVACÍ SYSTÉM NA
SNOWBOARD A SNĚŽNICE
Velmi odolné chlopně na čelní
straně batohu se postarají
o dostatečné uchycení prkna
i sněžnic.
PŘÍDAVNÝ OTVOR NA ZÁDECH
Pohodlný přístup k celému obsahu
batohu díky přídavnému
obvodovému zipu.
Grafika: Deuter
www.hudy.cz
27
Vybavení
DETAILY A VLASTNOSTI BATOHŮ POD LUPOU
Vybavení
NADSTANDARDNÍ LAVINOVÁ VÝBAVA
Základní nouzová výbava? Vyhledávač, lopata a sonda slouží k lokalizaci a vyproštění ze sněhového zajetí a počítá se s tím, že lyžař bude celý zasypaný. Existuje
však další vybavení, kterému říkáme nadstandardní: lavinový batoh nebo Avalung,
jehož použití výrazně zvyšuje šanci na záchranu, pokud jej stržený lavinou dokáže
správně aktivovat.
Pokud vyměníte běžný batoh za lavinový, vězte, že
po aktivaci airbagu poplujete lavinou a je velmi
pravděpodobné, že se udržíte na povrchu valící se
sněhové masy a nebudete staženi hluboko do sněhu. Zůstat na povrchu znamená být u životadárného kyslíku, naopak dva metry pod sněhem vám
klepe na rameno „zubatá“.
LAVINOVÝ BATOH
Na trh ho dodávají dva výrobci. Jednak tradiční
značka ABS-Airbag vynálezce tohoto principu Petera Aschauera, vyvíjející tento batoh od roku 1980,
a jednak před několika lety založená švýcarská
značka Snowpulse, kterou momentálně vlastní
společnost Mammut. Na stejném principu jako
Snowpulse funguje i R.A.S. od Mammutu. Nástup
konkurence přinesl samá pozitiva.
částic najednou, plavou ty největší na povrchu. Při
uvolnění laviny se člověk s nafouknutými airbagy
stává v proudu sněhu onou velkou částicí, což mu
zajistí nutný vztlak k tomu, aby zůstal na povrchu
laviny € obr. 1. Batoh je samozřejmě pevně spojen
s tělem lyžaře, což zajišťují mj. pevnostní švy i kovové přezky místo plastových na všech popruzích.
OPTIMISTICKÉ STATISTIKY
Po letech praktického používání existuje dlouhodobá statistika, která dokumentuje lavinové události (SLF Davos), v nichž se ocitli lyžaři
a snowboardisté s lavinovým batohem na zádech.
Výsledek je takový, že z 262 evidovaných případů
zůstalo 97 % sportovců nad povrchem laviny. Pozor, při použití lavinového batohu samozřejmě zůstává povinné nouzové vybavení – vyhledávač,
lopata a sonda – a defenzivní chování na túře.
JAK TO FUNGUJE?
VARIO SYSTÉM OD ABS AIRBAG
Všechny lavinové batohy fungují na stejném principu. Zatažením za rukojeť spouštěče, umístěného na
popruhu batohu, se díky vypuštění stlačeného plynu (ABS) nebo vzduchu (Snowpulse, BCA) nafoukne
během několika vteřin airbag (případně airbagy).
Objem těla, které strhla lavina, se tím zvětší přibližně 1,5krát. O funkčnost airbagového systému se
postará fyzikální zákon o inverzní segregaci (obrácené odlučnosti) částic – pokud se pohybuje více
Průlomovým vynálezem se stal systém ABS Vario,
umožňující měnit objem batohu. Tvoří jej základní
jednotka, tzv. „Base Unit“, kterou tvoří zádový systém s popruhy, oba airbagy a plynová láhev s aktivačním táhlem. Zádový nosný systém Base Unit se
vyrábí ve dvou velikostech, „S“ a „M“, a lze na něj
jednoduše připnout pomocí zipu batoh různého
objemu (5, 10, 15, 30, nebo 40 l).
R.A.S. OD SNOWPULSE
R.A.S. je zkratka pro Removable Airbag-System,
česky odnímatelný airbagový systém, umožňující
snadno a rychle připnout airbagový systém do různých batohů (kompatibilních s R.A.S. systémem).
R.A.S. je nejlehčí a nejkompaktnější airbag systému
Mammut Snowpulse. Takový batoh lze samozřejmě
použít s airbagovou jednotkou nebo bez ní, třeba
v létě. Nezanedbatelnou výhodou airbagů R.A.S. je
jejich cenová dostupnost. Jediný systém R.A.S. tedy můžete integrovat do batohů různých objemů
(např. Mammut 18, 20, 22, 30, 35 a 45 litrů).
Obr. 1
28
AKTIVAČNÍ JEDNOTKA
Oba systémy musí před stržením lavinou aktivovat
sám lyžař, obvykle na to má několik vteřin, aby zatáhl za táhlo. Následně dojde k uvolnění uzávěru
tlakové bomby a uvolněné rozpínavé médium naplní airbag.
ABS vyvinulo systém Wireless, díky němuž je
možné aktivovat ABS batoh i osobě na dálku, bez
jejího vědomí. Může se totiž stát, že z různých důvodů není ohrožená osoba schopna provést aktivaci (pád, zranění ruky, nervozita, šok, nevědomost
o blížící se lavině, apod.).
DOPLNĚNÍ A VÝMĚNA BOMBIČEK
U obou batohů se doporučuje před zimní sezónou
vyměnit láhev za novou nebo ji znovu naplnit.
Pokud někdo airbag aktivovat nechce, je dobré
vaky (vak) rozbalit a vizuálně zkontrolovat.
LYŽE NA BATOHU
U obou systémů se po letech vývoje podařilo připravit všeobecně výhodnější uchycení lyží na bocích batohu. To přináší příznivý posun těžiště
k tělu lyžaře, což částečně zmírňuje nevýhodu
vyšší hmotnost lavinových batohů, které jsou
zhruba o 1 kg těžší než batohy klasické.
znamenat problém, stejný pro obě značky batohů.
Pravidla se řídí přepravními podmínkami IATA,
podle nichž je nutné ji hlásit dopravci alespoň 2
týdny předem. Někteří dopravci mohou být vstřícnější, před odletem vzneste dotaz.
AVALUNG
Jde o jednoduchou a lehkou pomůcku, kterou si
prostřednictvím popruhů oblečeme na svrchní
oděv. AvaLung od Black Diamond bývá i součástí
některých batohů téže značky.
PRODLUŽUJE DÝCHÁNÍ POD LAVINOU
AvaLung prodlouží čas přežití zasypaného. Pracuje
na principu získávání kyslíku ze sněhu. Separuje
vydechovaný vzduch od vzduchu, který zasypaná
osoba vdechuje. Při výdechu je vzduch kontaminovaný oxidem uhličitým odváděn do jiného prostoru
sněhové pokrývky.
Základním předpokladem je před stržením lavinou včas stisknout mezi zuby náustek a mít prostor
na to abyste, mohli pohybovat hrudníkem (nejste
tak sevření sněhem).
Nasazení náustku je vhodné trénovat a provádět
je reflexivně. AvaLung je nutné napolohovat tak,
aby náustek směřoval k vašim ústům.
Pokud se člověk ocitne pod lavinou, vydrží dýchat obvykle okolo dvaceti minut. S použitím Avalungu se tato doba prodlužuje minimálně na
hodinu (bez rizika otravy oxidem uhličitým), jak
ukázaly praktické testy. Vždy za předpokladu nestlačeného hrudníku tlakem sněhové masy.
VELIKOST ZÁDOVÉHO SYSTÉMU
Obě značky dodávají batohy ve dvou velikostech
zádového systému. Správná volba je pro pohodlné
nošení velmi důležitá a určitě se vyplatí obě velikosti vyzkoušet, zvlášť pokud máte výšku na rozhraní velikostí. U ABS je velikost „S“ pro postavu do
175 cm, u Snowpulse platí doporučení „M“ pro postavu do 185 cm a „L“ nad 180 cm.
PŘEPRAVA LETADLEM
Pokud plánujete letecký výlet za prašanem, je potřeba myslet na to, že přeprava tlakové láhve může
www.hudy.cz
29
Vybavení
PLNĚNÍ AIRBAGŮ
Princip nafouknutí airbagů je u obou systémů stejný. U obou systémů je v batohu umístěna tlaková
láhev, ze které se o naplnění airbagů během 2 až 3
sekund po aktivaci postará uvolněné plynné médium. Snowpulse a R.A.S. se plní suchým, stlačeným
vzduchem, ABS směsí inertního dusíku a vzduchu.
NOUZOVÉ VYBAVENÍ
Vybavení
LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ
Žádný dokonalý vyhledávač neexistuje, každý
má nějaké výhody i nevýhody. Může být tak dobrý, jak dobře s ním umí zacházet jeho majitel.
Lavinový vyhledávač, lidově zvaný pípák,
pracuje na principu přijímače a vysílače na celosvětově sjednocené frekvenci 457 kHz. Vyhledávač podává o poloze zasypaného akustickou
(pípání) a vizuální (směrová šipka a vzdálenost)
informaci. Intenzita pípání vyhledávače odpovídá vzdálenosti přijímače od vysílače, na digitálním displeji se zobrazí vzdálenost i směr
k hledanému.
OD ANALOGU K DIGITÁLU
Ve svých počátcích byly vyhledávače analogové, vyhodnocovaly skutečný signál. Moderní
přístroje jsou digitální: pracují se signálem převedeným do elektronické podoby, některé
umožňují i přepnutí do analogového režimu.
Zamknuté vysílání vyhledávače na těle právě
nalezené osoby nebude mást zachránce
a komplikovat hledání dalších zasypaných v laviništi.
AKTUALIZACE SOFTWARU
Srdce současných vyhledávačů tvoří výkonné
počítače. Velmi elegantní vylepšení stávající
výkonnosti procesoru umožňuje nahrání aktuální verze firmwaru z počítače do přístroje.
CO JE DOBRÉ VĚDĚT…
Záruční doba většiny výrobců je 5 let. Používají se malé tužkové baterie typu AA nebo AAA,
1 až 4 kusy. Nové baterie založte do přístroje
na začátku zimy, obvykle vydrží po celou sezónu, vždy po zapnutí se na displeji objeví stav
nabití v procentech. Vyvarujte se použití dobíjecích akumulátorů. Vyhledávač odolává vodě, nemusíte se bát jeho zničení po zahrabání
do sněhu.
POČET ANTÉN
METODA TESTOVÁNÍ
Postupem času se počet antén ustálil na třech.
Všechny moderní vyhledávače fungují se třemi
anténami. Čím více antén, tím lepší je příjem
vysílaného signálu.
Na internetu se můžete setkat s více testy, včetně těch amatérských. Doporučit lze dlouhodobě osvědčený a seriózní test, který provádí
každoročně bezpečnostní komise Německého
horolezeckého svazu (DAV). Zjednodušeně řečeno se každý model vyhledávače testuje v situacích shodných s reálnou záchrannou akcí:
prvotní zachycení signálu, hrubé hledání, jemné hledání, přesné dohledání a vícenásobné
zasypání.
FUNKCE OZNAČENÍ
Nejlepší vyhledávače mají užitečnou funkci
„skenování“ laviniště a dovedou diagnostikovat počet zasypaných v určité ploše laviniště,
což urychlí vyhledání. Po přesném dohledání
zasypaného a ověření nálezu sondou můžete
tento signál označit (zamknout) pomocí funkce
„mark“ a zahájit vyhrabávání nalezené osoby.
Mammut Pulse
30
Mammut Element
TOP MODEL JE VÝHRA
Když chcete radu, jaký vyhledávač si koupit –
univerzální odpověď zní nejvyšší model jedné
z pěti značek na trhu. Všichni výrobci ke svým
top modelům začali vyrábět i jejich „ořezanější“ varianty, které nemají kompletní škálu funkcí jako jejich „vyspělejší sourozenci“, ale přesto
jsou kvalitní, jejich výhodou je nižší cena.
Pakliže nejste horští vůdci nebo totálně zažraní skialpinisté a fandové do elektronických
přístrojů s mnoha funkcemi, které je možné
nastavit v menu, je pro vás tato varianta nejvhodnější.
LAVINOVÝ VYHLEDÁVAČ, LOPATA, SONDA
LAVINOVÁ SONDA
Hlavní požadavky na lopatu jsou stabilita, ergonomický tvar a „rozumně“ nízká hmotnost.
Dnes nahradily kovové lopaty své plastové
předchůdce, bez výjimky! Kovové mají totiž
mnohem větší tuhost i trvanlivost. List se dá
snadno a rychle spojit aretačním mechanismem s držadlem. Zdánlivě jasné tvrzení, že kovová lopata je nerozbitná, vyvrátil lavinový
expert M. Genswein během náročného praktického testu lopat, z něhož vyplynuly následující
poznatky.
LIST LOPATY
Rovný horní okraj poskytuje dobrou oporu
pro zašlápnutí listu botou.
Malé velikosti poloměrů tvaru listů vedou
k vyšší koncentraci namáhání v těchto oblastech.
Malé listy vyžadují menší množství energie,
ale to znamená i nižší efektivitu přepravy
sněhu.
U-profil listu přináší lepší držení sněhu na lopatě.
Listy vyrobené ze slitiny hliníku 6061, upravené tepelným zpracováním (kalení) mají
dostatečnou odolnost.
Lavinová sonda je klíčovou pomůckou při hledání v laviništi. Používá se k dohledání zasypaného. Sondou přesně zjistíte, jak je zasypaný
hluboko a jaká je jeho poloha, což má významný vliv na rychlost vyhrabání.
Sonda připomíná skládací tyčku od stanu.
Sestává z lehkých, většinou 40 cm dlouhých
trubiček ze slitiny hliníku nebo z karbonu, které
jsou spojené ocelovým lankem. Celková délka
bývá 2 až 3 m. Sonda musí být rychle a snadno
sestavitelná ze složeného do pracovního stavu
a mít také snadnou aretaci délky. Důležitá je
i pevnost a tuhost.
MODERNÍ ELEKTRONICKÁ SONDA
Zjednodušeně řečeno jde
o sondu, do které je integrován vyhledávač. Vyvinula ji
firma Pieps. Karbonová sonda
iProbe dokáže díky elektronickému přijímači dohledat
všechny druhy lavinových
vyhledávačů do vzdálenosti
1,8 m. Obvyklé hledání sondou € 130 doplňuje akustická signalizace, která se mění
se vzdáleností od přístroje.
DRŽADLO
D-rukojeť je nevhodnější, pokud má dostatek místa na ruku. T-rukojeť je naopak nejméně efektivní i nejméně ergonomický tvar.
Variabilita polohy listu vůči držadlu může být
občas výhodou, ale zároveň snižuje odolnost
lopaty před poškozením.
Kratší násada znamená nižší hmotnost, ale
efektivita a pohodlnost při práci je nízká.
Delší násada má jednoznačně přednost.
Aretaci násady a listu nepříznivě ovlivňuje,
když mezi obě části vniká sníh.
Pieps iProbe
MAMMUT Alugator light
www.hudy.cz
31
Vybavení
SNĚHOVÁ LOPATA
Vybavení
VYBAVENÍ PRO SKITOURING (BĚŽNÉ)
ŠÁTEK
BUF BUFF
multifunkční šátek
RUKAVICE
OUTDOOR DESIGNS
XCOUNTRY
univerzální lehké
rukavice
BATOH
DEUTER FREERIDE PRO 30
univerzální batoh se vstupem
přes záda, 1 780 g, modrá / bílá
CEPÍN
BUNDA
MILET LD BELAY
COMPOSITE JKT
dámská technická bunda
s tepelnou izolací
BLACK DIAMOND
VENOM
SEDÁK
ROCK EMPIRE SKIALP
sedák na chůzi po ledovci
a skialpinismus 230 g
KARABINY
MAMMUT
LYŽE + VÁZÁNÍ
LA SPORTIVA GT
+ DYNAFIT VERTICAL FT
lyže pro všechny druhy
sněhu, 2 820 g / pár + stoupací vázání
1 060 g / pár,
DIN 6–12
KALHOTY
WILD ROSES ALCASAR
SOFTSHELL PANT
dámské softshellové kalhoty
BOTY
BLACK DIAMOND PRIME
univerzální bota 3 280 g / pár,
50 % sjezd / 50 % výstup,
flex 110
32
SMYČKY 120 CM
ROCK EMPIRE
dyneema, lehká a pevná
ŠROUB DO LEDU
BLACK DIAMOND EXPRES ICE
SCREW
HOLE
BLACK DIAMOND TRAVERSE
klasické skialpové hole, výborný
poměr cena / výkon, 600 g / pár
Vybavení
VYBAVENÍ PRO SKIALPINISMUS (VELMI LEHKÉ)
ČEPICE
DIRECT ALPINE VASA
strečová čepice
BRÝLE
CÉBE ICE8000
brýle ledovcové
BATOH
DEUTER PACE 20
ultra lehký batoh pro toho,
kdo šetří každý gram, 650 g
RUKAVICE
ARCTERYX VENTA LT
WS rukavice
BUNDA
LA SPORTIVA STORM
FIGHTER JKT
pánská active shell bunda
LYŽE + VÁZÁNÍ
LA SPORTIVA RST
+ DYNAFIT VERTICAL ST
univerzální lehká lyže,
2 400 g / pár + stoupací
vázání 1 040 g / pár, DIN 5-10
KALHOTY
DIRECT ALPINE CASCADE
PLUS
pánské softshellové kalhoty
HOLE
BLACK DIAMOND RAZOR
CARBON
lehké hole s FlickLock
systémem, 590 g / pár
BOTY
LA SPORTIVA SIDERAL
lehká bota 2 130 g / pár,
70 % výstup / 30 % sjezd
www.hudy.cz
33
Vybavení
VYBAVENÍ PRO FREERIDE
BRÝLE
POC IRIS BUG
lyžařské brýle
vynikajících parametrů
HELMA
POC RECEPTOR BUG
helma s technologiemi dvou
skořepin
BATOH
MAMMUT ROCKER RAS
lavinový airbag se systémem
RAS
RUKAVICE
MILLET AMBER GLOVE
teplé a nepromokavé
rukavice
BUNDA
MILLET 7/24 RIDE JKT
pánský freeride komplet
s možností sepnutí kalhot
s bundou
LYŽE + VÁZÁNÍ
BLACK DIAMOND
AMPERAGE + FRITSCHI
FREERIDE PRO
lyže na dlouhé oblouky,
115 mm pod botou, 4 300 g / pár,
robustní vázání na freeride,
2 190 g / pár, DIN 4-12
KALHOTY
MILLET 7/24 RIDE PANT
HOLE
BOTY
TECNICA COCHISCHE
freeeride bota,
85 % sjezd / 15 % výstup,
flex 120, 3 960 g / pár
34
LEKI PEAK VARIO S SPEED
LOCK
dvoudílní lyžařské hole,
systém Speed Lock, madlo
Trigger S, 570 g / pár
Pásy RST Skins
Pásy pasující k lyžím La Sportiva RST s výbornými
stoupacími vlastnostmi a dobrým skluzem.
Složení: 70% Mohair,
30% Nylon.
Délka: 157, 167, 177cm
Šířka: 77mm
Lyže RST
Univerzální skialpová lyže s dřevěným jádrem
a dobrou váhou 1200g (178 cm). Zkrátka pro
všechny, kteří šetří každý gram. 116-77-106
R 17m (167cm)
Hmotnost: 1200g (177cm)
Délka: 157, 167, 177cm
Lavinové nebezpečí
ZÁKLADNÍ INFORMACE O LAVINÁCH
Lavinové nebezpečí přináší ohrožení života. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že
přibližně polovina těch, kteří byli zcela zasypáni lavinou nepřežila. Proto je nutné
dělat vše, abychom se lavinám vyhnuli.
Pro minimalizaci rizika udržujeme na strmých svazích při výstupu rozestupy, a sjíždíme je jednotlivě, volíme co nejbezpečnější
místa pro shromažďování skupiny.
Naše chování je v souladu se strategií bezpečnosti.
OBVYKLÉ CHYBY
DŮLEŽITÁ UPOZORNĚNÍ
Nový sníh nebo déšť vedou vždy k nárůstu
lavinového nebezpečí.
Čím více nového sněhu napadne (za posledních 24 hodin), tím vyšší je lavinové nebezpečí.
Čím silnější vítr doprovází sněžení, tím vyšší
je lavinové nebezpečí.
Rychlé a výrazné oteplení, silné sluneční
záření nebo déšť po sněžení mají nepříznivý
vliv na lavinovou situaci.
Na čerstvém shromaždišti navátého sněhu
lze uvolnit snadno lavinu – stačí malé zatížení jediným člověkem € 50.
Špatná viditelnost ztěžuje posouzení nebezpečí.
Nejvíce nehod se stane během prvního hezkého dne po sněžení!
ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY LAVINOVÉ
BEZPEČNOSTI
Skupina ideálně čítá 3–7 osob. Minimálně
však chodím ve dvojici.
Používám kompletní a funkční nouzové vybavení: kovovou lopatu s teleskopickým topůrkem a madlem, lavinovou sondu délky
240 cm s rychlonapínacím systémem a digitální lavinový vyhledávač se třemi anténami. Bez kompromisů.
S nouzovým vybavením umím správně zacházet. To platí pro každého člena ze skupiny.
36
Z dlouhodobé statistiky nehod v horách je za
85 % z nich zodpovědný člověk. Proto si zopakujme, jaké chyby vedou nejčastěji k lavinovým neštěstím:
Přílišná ochota brát na sebe riziko.
Chyby v plánování túry.
Pohrdání varovnými radami znalců (horský
vůdce, chatař).
Ignorování signálů nebezpečí.
Špatná volba trasy (nevyužití bezpečných
pasáží v terénu).
Nedostatečná vybavenost.
Chybný odhad času túry.
Nedisciplinovanost skupiny.
Túra za špatné viditelnosti.
Příliš velká skupina.
Sám na túře.
NEPRAVDIVÉ MÝTY
Mezi lidmi koluje řada po léta zakořeněných
mýtů o tom, kdy laviny zaručeně nehrozí.
Tady jsou některé z nich:
Málo sněhu znamená malé lavinové nebezpečí.
Za nízkých teplot laviny nepadají.
Les vždy ochrání před lavinou.
Stopy lyží na svahu signalizují bezpečí.
Na krátkém svahu se nemůže nic stát.
3 dny po sněžení už žádné lavinové nebezpečí nehrozí.
Na drsném podkladu (kamenitý terén) laviny nepadají.
Laviny padají jen za špatného počasí.
Praskání ve sněhu signalizuje výhodné sesedání sněhové vrstvy.
„Kdo zůstane na povrchu, vyhrává!“ Tento výrok odráží to, co ukazují výsledky statistických vyhodnocení lavinových nehod: 66 % všech osob zasažených lavinou
je zasypáno pouze částečně (hlava a trup jsou nezasypány) nebo není zasypáno
vůbec a 34 % obětí je zasypáno zcela (hlava a trup jsou ve sněhu). Zatímco částečně
zasypaných nebo nezasypaných umírají 3 %, mortalita zcela zasypaných je 46 %.
BOJ S ČASEM
Při žádné horské krizové situaci neovlivňuje
faktor času natolik otázku přežití, jako je tomu
při úplném zasypání lavinou. Takzvaná „křivka
přežití“ (obr. 1) udává pravděpodobnost, s jakou může zcela zasypaná osoba zůstat po danou dobu při životě, a zřetelně znázorňuje
jednotlivé fáze zasypání.
CO JE TO VZDUCHOVÁ KAPSA?
Za vzduchovou kapsu považujeme i malou dutinu před nosem a ústy při současně volných dýchacích cestách. Nález „žádná vzduchová kapsa“
platí pouze tehdy, jsou-li ústa a nos vzduchotěsně ucpány sněhem nebo žaludečním obsahem.
ŽIVOT ZACHRAŇUJÍCÍ VZDUCHOVÁ KAPSA
A PODCHLAZENÍ
Zasypaní se vzduchovou kapsou mají rozho-
dující výhodu v přežití. Mohou zůstat naživu
několik hodin i s malou dutinou před ústy
a nosem. V důsledku zvýšení obsahu oxidu
uhličitého (vydechovaný CO2 je znovu vdechován) a nedostatku kyslíku ztrácí zasypaný
brzy vědomí. Chladový třes ustává a ochlazování těla se tím urychluje. A právě v tom se
ukrývá šance: se snižující se teplotou těla klesají také nároky organismu na kyslík, což je
právě při jeho nedostatku ve sněhu výhodné.
I když je vzduchová kapsa velmi malá a sněhem proniká jen málo vzduchu, mohou být
životní funkce postiženého zachovány (vita
minima): přežití v hlubokém bezvědomí s povrchním, téměř neznatelným dýcháním a pomalým, stěží hmatným pulsem. Při velmi nízké
tělesné teplotě lze bez poškození přežít i dlouhodobější úplnou zástavu dechu a krevního
oběhu.
Obr. 1 – Pravděpodobnost přežití zcela zasypaných osob
v souvislosti s dobou zasypání
www.hudy.cz
37
Lavinové nebezpečí
JAK PŘEŽÍT LAVINU
Zpráva o lavinové situaci obsahuje prognózu vývoje nebezpečí a poskytuje důležité
informace pro plánování túry. Tato zpráva je dobrým nástrojem jak diferencovat stupně nebezpečí v jednotlivých regionech. Upozorňuje na obzvláště ohrožená místa na
svazích (terén, expozice, nadmořská výška), a to i v závislosti na denní době.
CO SE DOZVÍTE Z LAVINOVÉ PROGNÓZY
stupeň 2 - mírné
1. LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ:
STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ
Celkový stupeň nebezpečí představuje jeho
průměrnou hodnotu.
Lokální odlišnosti nebezpečí.
Předpověď se stanovuje na celý den, pokud
se neočekávají větší změny během dne.
Když se očekává změna nebezpečí v průběhu dne, vydává se dopolední a odpolední
předpověď.
Každý stupeň je označen svojí barvou
€ str. 40. A někde i ikonou.
stupeň 3 - značné
NEBEZPEČÍ ROSTE EXPONENCIÁLNĚ
POZOR
Pomocná interpretace 1 – 2 – 3 – 4 – 5 pouze
zjednodušeně vyjadřuje skutečný potenciál
nebezpečí 2 – 4 – 8 – 16 – 32.
stupeň 4 - vysoké
16
Nebezpečná místa (červeně) při různých stupních nebezpečí
8
rozsah při
značném
nebezpečí
reálná míra lavinového nebezpečí
Lavinové nebezpečí
ZPRÁVA O LAVINOVÉ SITUACI
4
2
1-nízké 2-mírné 3-značné 4-vysoké
označení stupně v předpovědi
38
POSOUZENÍ NEBEZPEČÍ
Hlavní příčiny nebezpečí (např. navátý sníh).
Nejohroženější místa (popis terénu, např. na
hřebenech, ve žlebech atd.).
Nebezpečné expozice – na směrové růžici jsou
černou barvou označeny nebezpečné expozice svahů (světové strany, na něž míří svahy).
Nadmořská výška – bývá uvedena výška, na
jejíž úrovni dochází ke zvýšení nebezpečí.
Lidský faktor – požadavky na dovednosti
a zkušenosti i informace, jaká zátěž sněhu je
nebezpečná.
Lavinové nebezpečí
Obr. 1 – Přehledná grafika lavinové prognózy v Tyrolsku. Rozdělení na 12 regionů. Podle situace vychází buď předpověď
celodenní nebo rozdělená. Černá plocha na směrové růžici i u nadmořské výšky označují nebezpečné zóny
2. STABILITA SNĚHOVÉ POKRÝVKY:
Množství nového sněhu.
Sněžilo za působení větru?
Vliv nového sněhu na strukturu pokrývky.
Hodnocení celkové stability sněhové pokrývky.
3. POČASÍ
Lavinová prognóza obsahuje většinou i předpověď počasí pro vyšší polohy s důrazem na:
sněhové srážky
působení větru
teplotu v různých nadmořských výškách
OMEZENÁ PLATNOST LAVINOVÉ PROGNÓZY
Lavinová prognóza se vyhotovuje pro regiony
a nikoliv pro jednotlivé turistické a lyžařské
oblasti, její formulace je proto všeobecná.
Posoudit nebezpečí na konkrétním svahu
pouze na základě lavinové prognózy nelze.
Exaktní předpovědi lavinových událostí (čas,
místo, velikost, dráha a síla laviny) naráží na
fyzikální omezení a nelze je stanovit.
4. TENDENCE VÝVOJE NEBEZPEČÍ
Prognostici se snaží odhadnout další vývoj lavinového nebezpečí na 1 až 3 dny dopředu a vychází z:
stávajících znalostí o sněhové vrstvě
předpovědi počasí, zejména z teploty, intenzity slunečního záření, srážek a působení větru
Na internetu si kromě aktuální prognózy
můžete stáhnout:
Lavinovou prognózu z předchozího období.
Profil sněhové pokrývky.
Vývoj počasí v posledních dnech (výška sněhové pokrývky, rychlost a směr větru, teplota).
Souhrnné zpravodajství za kratší období, kde
jsou popsané i konkrétní lavinové nehody.
Např. ve Švýcarsku je to týdenní souhrn, v Tyrolsku blog.
Lavinové zpravodajství lze často vytisknout
i v černobílé verzi.
Obr. 2 – Ve Švýcarsku vychází denně předpověď pro celou
švýcarskou alpskou oblast. Barevně je rozlišená míra
nebezpečí a grafikou upřesněna nebezpečná místa.
Obr. 3 – Švýcarská regionální prognóza. Švýcarské hory
jsou posuzovány v osmi regionech
www.hudy.cz
39
Lavinové nebezpečí
STUPNICE LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ
Stupeň nebezpečí platí průměrně pro
danou oblast. Lavinová prognóza má
úspěšnost 80 až 85 %. Během túry sledujeme, zda předpovídané podmínky
odpovídají skutečnosti.
STUPEŇ
NEBEZPEČÍ
Při stupních nebezpečí značné (3), vysoké (4)
a velmi vysoké (5) výrazně klesá stabilita sněhové vrstvy a zároveň přibývá nebezpečných
míst. K uvolnění laviny stačí i zatížení sněhu
jediným lyžařem.
STABILITA SNĚHOVÉ
VRSTVY
TYPICKÝ NEBEZPEČNÝ
DRUH SNĚHU
PRAVDĚPODOBNOST
UVOLNĚNÍ LAVINY
1 nízké (2)
A: low
N: gering
F: faible
I: bebole
Sněhová vrstva je dobře
zpevněná a stabilní
nový sníh
mokrý sníh (většinou na
jaře)
navátý sníh (starý sníh,
přemístěný větrem)
Uvolnění laviny je možné při větším
zatížení sněhu lyžaři, především na
strmých svazích uvedených
v lavinové prognóze. Spontánní
mohou být jen malé laviny.
2 mírné (4)
A: moderate
N: mässig
F: limité
I: moderato
Sněhová vrstva je na
některých strmých
svazích jen mírně
zpevněná, jinak lze ale
považovat zpevnění
sněhu za dobré.
často starý sníh
často navátý sníh
nový sníh
mokrý sníh (mj. jarní
situace)
Uvolnění laviny je možné jen při
větším zatížení sněhu lyžaři, na
ojedinělých místech extrémně
strmých svahů. Velké spontánní
laviny nejsou očekávané.
3 značné (8)
A: considerable
N: erheblich
F: marqué
I: marcato
Sněhová vrstva je na
mnoha strmých svazích
pouze mírně zpevněná.
Všechny druhy sněhu,
nejčastěji:
nový sníh
navátý sníh
starý sníh
mokrý sníh (mj. tání
provázené deštěm)
Uvolnění laviny je možné už při
malém zatížení sněhu lyžaři,
především na strmých svazích,
uvedených v lavinové prognóze.
Případ od případu jsou možné
střední, ojediněle ale také velké
spontánní laviny.
4 velké (16)
A: high
N: gross
F: fort
I: forte
Sněhová vrstva je na
většině strmých svahů
pouze slabě zpevněná.
nový sníh
navátý sníh (mj. během
sněžení)
mokrý sníh (mj. tání
provázené deštěm)
Uvolnění laviny je pravděpodobné
už při malém zatížení sněhu lyžaři,
na četných strmých svazích. Případ
od případu jsou možné velké
spontánní laviny.
5 velmi vysoké
(32)
A: extreme
N: sehr gross
F: trés fort
I: molto forte
Sněhová vrstva je pouze
slabě zpevněná
a celoplošně nestabilní
nový sníh
navátý sníh (mj. během
sněžení)
mokrý sníh (mj. tání
provázené deštěm)
Spontánní jsou četné velké laviny
a mnohdy i obrovské laviny. Laviny
lze očekávat na nepřiliš strmých
svazích.
40
ČÍM VYŠŠÍ STUPEŇ, TÍM:
nestabilnější je sněhová vrstva
tím více nebezpečných míst
tím menší zatížení stačí k uvolnění laviny
tím větší počet i velikost lavin lze očekávat
PŘÍZNAKY, DOPORUČENÍ A POKYNY
Všeobecně výhodné podmínky. Nejsou pozorovány žádné příznaky nebezpečí ani nenapadlo kritické
množství nového sněhu. Extrémně strmé svahy sjíždějte jednotlivě. Vyvarujte se extrémně strmých svahů,
pokrytých navátým sněhem. Pozor na nebezpečné pády (zřícení) ve strmém terénu. Stupeň 1 bývá
předpovídán na 20 % zimních dnů, bohužel dochází k přibližně 7 % smrtelných nehod.
Většinou výhodné podmínky. Ojedinělý výskyt příznaků nebezpečí. Čerstvý navátý sníh se objevuje pouze
v malém množství a na malých plochách. K posouzení nebezpečí pomůže jednoduchý test stability
sněhové pokrývky. Trasu volte „na jistotu“, především na strmých svazích uvedených v lavinové prognóze
(expozice a výška). Velmi strmé svahy sjíždějte opatrně a jednotlivě. Vyvarujte se svahů, pokrytých
čerstvým navátým sněhem. Stupeň 2 bývá předpovídán na 50% zimních dnů, bohužel dochází k přibližně
34 % smrtelných nehod.
Částečně nevýhodné podmínky – kritická situace. Příznaky nebezpečí jsou typickým projevem situace.
Často je dosaženo kritické množství nového sněhu a četná jsou místa s čerstvým navátým sněhem, často
jde o kombinaci nového i navátého sněhu. Žádoucí je zkušenost s posuzováním lavinového nebezpečí
a také volba co nejbezpečnější trasy. Vyvarujte se velmi strmých svahů uvedených v lavinové prognóze
(expozice a výška). Pozor na laviny, které se mohou uvolnit nad vámi a ohrozit vás. Pozor při sjezdech
neznámým terénem, hlavně v místech terénních přechodů. Stupeň 3 bývá předpovídán na 30 % zimních
dnů, bohužel dochází k přibližně 47 % smrtelných nehod.
Nevýhodné podmínky – akutní situace. Velmi četné příznaky nebezpečí. Vysoká pravděpodobnost uvolnění
lavin. Žádoucí je velká zkušenost s posuzováním lavinového nebezpečí. Ohroženy mohou být i silnice.
Omezení pohybu na na mírně strmé svahy. Pozor na obvyklé dráhy lavin – spontánní laviny jsou typickým
projevem situace. Často je dosaženo kritické množství nového sněhu a četná jsou místa s čerstvým navátým
sněhem, často jde o kombinaci nového i navátého sněhu. Volba co nejbezpečnější trasy. Vyvarujte se velmi
strmých svahů uvedených v lavinové prognóze (expozice a výška). Pozor na laviny, které se mohou uvolnit
nad vámi a ohrozit vás. Pozor při sjezdech neznámým terénem, hlavně v místech terénních přechodů. Stupeň
4 bývá předpovídán zřídka, bohužel dochází k přibližně 12 % smrtelných nehod.
Velmi nevýhodné podmínky – katastrofální situace. Někdy velké, údolní laviny, ohrožení lidských obydlí.
Nepodnikat túry. Doporučuje se opustit horskou oblast. Vyskytuje se velmi zřídka.
www.hudy.cz
41
Lavinové nebezpečí
Během 95 % zimních dnů panují stupně 1,
2 a 3, v průběhu 80 % stupeň 2 a 3. Pro lyžaře je kritický hlavně 3. stupeň – značné nebezpečí. V průměru je to každý třetí zimní
den.
CO OVLIVŇUJE VZNIK LAVIN
Právě kvůli nebezpečnosti navátého sněhu
vzniklo pořekadlo: „Vítr je stavitelem lavin“.
Čím silnější vítr fouká, tím více navátého
sněhu a tím větší nebezpečí.
Navátý sníh naštěstí dobře poznáme. Povrch sněhu tvoří malé vlnky, v blízkosti hřebenů vznikají převěje, a pokud šlápneme
lyží na vrstvu tohoto sněhu, od hran vybíhají trhliny.
Navátý sníh je nebezpečný po 3 dny od svého vzniku.
Velmi starý, překrystalizovaný, navátý sníh
považujeme za stabilní.
Lavinové nebezpečí
1. PODMÍNKY
VÍTR
Vítr může během sněžení, nebo pokud má sníh
nezpevněný povrch, transportovat sníh. Větrem přemísťovaný sníh vytváří křehký a lámavý, tzv. navátý sníh. Převívaný sníh se většinou
hromadí na závětrných svazích, v blízkosti hřebenů. Vítr dokáže během několika hodin přeměnit nesoudržný čerstvý prašan v nebezpečný
navátý sníh. Kromě toho dokáže vítr způsobit
i erozi povrchu starého sněhu, což může vést ke
vzniku kritické vrstvy.
POZOR!
Místům pokrytých navátým sněhem (shromaždištím) se vyhýbáme 1 až 3 dny od jejich vzniku,
za silných mrazů i déle.
Navátý sníh = lavinový sníh
Sníh přepravovaný větrem z místa na místo.
Tvoří se především ve vyšších polohách, kdy
je sněžení téměř vždy spojeno s působením
větru.
Největší shromaždiště jsou na závětrných
svazích v blízkosti hřebenů.
Je velmi labilní a ke spuštění deskové laviny
může stačit zatížení jediným lyžařem.
Navátý sníh je typický sníh deskových lavin.
1
2
3
Obr. 1–4 – Projevy výskytu navátého sněhu v terénu
RYCHLOST
SÍLA VĚTRU
NOVÝ SNÍH
Jako nový sníh označujeme sníh, který napadl
během posledních tří dnů. Míra nárůstu lavinového nebezpečí závisí na množství sněhu
a podmínkách, za nichž padal.
4
5
Obr. 5 – Přestože je navátý sníh většinou měkký, je velmi soudržný
PŘÍZNAKY
PŘEMÍSŤOVÁNÍ SNĚHU
do 15 km/h
slabý
kapesník se pohybuje
není
15–40 km/h
mírný
kapesník dobře vlaje
malé přemísťování zmrzlého
nového sněhu (během sněžení)
40–60 km/h
silný
vítr je slyšet na pevných
předmětech (pískání), hučící les,
sněhové „prapory“ na vrcholech
rozsáhlé přemísťování nového
sněhu, počátek přemísťování
starého sněhu z povrchové vrstvy
60–100 km/h
vichřice
pohyb na túře je větrem velice
omezován, sněhové „prapory“ na
hřebenech, rozsáhlé ve všech
polohách díky turbulencím
rozsáhlé přemísťování sněhu,
v blízkosti hřebenů často
nezůstane žádný sníh
nad 100 km/h
orkán
silně ztěžuje držení rovnováhy,
poškození lesů i budov
rozsáhlé přemísťování sněhu,
v blízkosti hřebenů často
nezůstane žádný sníh
42
Teplota ovlivňuje přeměnu sněhových krystalů
a tím také přímo ovlivňuje lavinové nebezpečí.
Jako chladnější se označuje sníh, který má teplotu -5 °C a nižší, teplejší sníh má teplotu v intervalu -5 °C až 0 °C. Právě teplejší sníh je
typický výraznou změnou vlastností.
Stručně a jasně
Čím je nový sníh chladnější, tím větší je rozdíl
teplot mezi starým a novým sněhem, tím
nevýhodnější situace.
Čím měkčí a hrubozrnnější je povrch starého
sněhu, tím nevýhodnější situace.
Čím intenzivnější sněžení (více sněhu za jednotku času), tím nevýhodnější situace.
Výrazné oteplení. Příčinou bývá především
déšť nebo sluneční záření. Citelné oteplení bývá nevýhodné z následujících důvodů:
Snižuje pevnost sněhové vrstvy.
Sníh je nejprve ohříván na povrchu a taje
tam rychleji než v ještě chladné, spodní části
sněhové vrstvy. Důsledkem toho vzniká napětí ve sněhové vrstvě.
DÉŠŤ
Trvalejší teplé počasí. Při déle trvajících teplotách nad nulou sněhová vrstva provlhne
a její pevnost a soudržnost výrazně klesá.
Déšť způsobuje krátkodobé zvýšení lavinového nebezpečí. Jednak proto, že se voda hromadí v blízkosti tvrdší vrstvy (krusta, led)
a působením vody (ztráta pevnosti) vzniká kritická vrstva, a jednak tím, že déšť způsobuje
ztěžknutí sněhu. Čím intenzivnější déšť, tím
rychlejší nárůst nebezpečí.
Stálý mráz –5 °C až –10 °C konzervuje lavinové
nebezpečí. Zmrzlý sníh je křehký, citlivý na
vnější zátěž a vzniklé napětí vrstvy se jen pomalu odstraňuje.
Jak ovlivňuje teplota lavinové nebezpečí
Výrazné oteplení
Trvalejší teplé počasí
Stálý mráz
Opakované oteplování
a ochlazování
Citelné ochlazení
PODMÍNKY BĚHEM SNĚŽENÍ
KRITÉRIA
NEVÝHODNÉ
VÝHODNÉ
VÍTR
silný vítr nebo vichřice
slabý vítr, bezvětří
TEPLOTA
chladněji než –5 ºC až –10 ºC, především
na začátku sněžení
tepleji, lehce pod bodem mrazu
POVRCH SNĚHU
PŘED SNĚŽENÍM
sníh padá na nestabilní a rovnoměrný
povrch, na který neulpívá (povrchová
jinovatka, prašan, krusta, led)
slabší vrstva starého sněhu
s nepravidelným povrchem
V první polovině zimy (prosinec–únor) panují obvykle nevýhodné podmínky, v jarních měsících (březen–květen)
naopak výhodné
www.hudy.cz
43
Lavinové nebezpečí
TEPLOTA
Kritické množství nového sněhu
Je-li dosaženo kritické množství sněhu,
je lavinové nebezpečí na stupni č. 3, čili
značné.
10–20 cm za nevýhodných podmínek
20–30 cm za průměrných podmínek
30–50 cm za výhodných podmínek
Lavinové nebezpečí
Opakované oteplování a ochlazování zpevňuje sněhovou vrstvu a odstraňuje napětí, za
nízkých teplot ovšem pomaleji.
Citelné ochlazení je výhodné, zvláště z teplot
kolem nuly.
POZOR!
První den hezkého počasí po sněžení bývá obzvlášť nebezpečný a bohatý na lavinová neštěstí!
SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ
Teplota sněhu závisí především na slunečním
záření a větru, méně už na teplotě vzduchu.
Čím více se úhel dopadu slunečních paprsků
blíží pravému úhlu, tím větší je zahřívání sněhové pokrývky. Jinak řečeno, čím výše je slunce,
tím silnější je ohřívání sněhu.
2. TERÉN
Terén je jediným faktorem ovlivňujícím laviny,
který se s časem nemění.
SKLON SVAHU
Čím strmější svah, tím vyšší nebezpečí. Většina
lavin padá ze svahů o sklonu alespoň 30 °. Přestože sklon svahu můžete určit poměrně přesně,
musíte počítat s určitým rozpětím.
Na každém svahu najdete strmější úseky, než
změříte na mapě.
Lavinové nebezpečí neroste skokem při určitém sklonu svahu.
Tvar terénu nebo blízkost hřebene ovlivňují
lavinové nebezpečí často více než pár stupňů sklonu.
Když potřebujete při výstupu svahem provádět otočky € 94, je svah prudší než 30 °.
Většina lavin bývá uvolněna na svazích prudších než 35 °.
Velmi strmý svah, kde sníh místy nezakrývá
skály, má většinou sklon 40 ° a více.
EXPOZICE SVAHU
Na stinných svazích je sněhová pokrývka
chladnější a v její struktuře často najdete kritické vrstvy v podobě hrubozrnného překrystalizovaního sněhu, vzniklého růstovou přeměnou
€ 64 (ledové hranatozrnité, pohárkové krystaly). Na slunných jižních svazích naopak většinou
dochází k příznivým přeměnám sněhové vrstvy. Pozor ale na silné krátkodobé ohřátí sněhu,
to může přinést rychlý nárůst nebezpečí, hlavně na jaře a po napadnutí nového sněhu.
Stinné svahy (expozice od západu přes sever
po východ) jsou obzvlášť nebezpečné:
Chybí sluneční záření, a proto je přeměna
sněhu pomalejší a po napadnutí nového sněhu klesá lavinové nebezpečí pomaleji. Od
konce října do poloviny února na severní
svahy nedopadá přímé sluneční záření
(€ obr. 6). Sesedání sněhu trvá 10 až 14 dní.
Často se tvoří dutinová jinovatka a hranatozrnitý (plovoucí sníh), způsobují vznik labilních vrstev.
Ve zvlášť nebezpečných, stinných muldách
často leží lákavý prašan.
Slunečné svahy (expozice od západu přes jih
po východ):
Na slunečných svazích probíhá hlavně na jaře (ale i v zimě) kolísání teplot (den, noc), jehož
S
severní svah
Severní
svah
západní svah
14–16 hodin
SZ
SV
východní svah
10–12 hodin
Jižní
svah
V
Z
JZ
jižní svah
12–14 hodin
Obr. 6 Výrazné oteplení
44
Obr. 7
JV
J
Obr. 8 Podíl lavinových nehod
v závislosti na expozici svahu
NADMOŘSKÁ VÝŠKA
S rostoucí nadmořskou výškou je sníh chladnější a vítr silnější. Proto zde většinou stoupá
nebezpečí lavin. To platí hlavně v první polovině zimy. Na jaře je tomu zpravidla naopak.
TVAR TERÉNU
V místech změny tvaru terénu nebo změny expozice se často mění také struktura sněhové
pokrývky, a to během několika metrů.
Oblasti hřebenů a závětrné svahy
40 % lavinových neštěstí se odehrává na svazích v blízkosti hřebenů, kde leží navátý sníh.
Ten vzniká ve větrném stínu, na závětrných
stranách (něm. Lee), a to především:
za horskými sedly (vysoká rychlost větru)
pod plošinami a policemi, z nichž transportuje vítr více sněhu než ze svahů
v blízkosti hřebenů
ve větších výškách (silnější vítr, prachový
sníh)
ve žlebech
Hřbety a muldy
Muldy (dolíky, žleby) často skýtají výborný sníh
pro sjezd, vyžadují však více obezřetnosti než
hřbety:
Muldy (dolíky, žleby) jsou zvláště při krajích
často velmi strmé.
a)
d)
Na okrajích muld bývá většinou méně sněhu
a tedy zvýšené nebezpečí vzniku lavin.
V muldách a žlebech se často shromažďuje
navátý sníh.
Pokud se v muldě nebo žlebu uvolní lavina,
je velmi malá možnost úniku a navíc hrozí
hluboké zasypání.
POZOR!
Shromaždiště navátého sněhu obcházejte
správnou volbou stopy!
Pozor na navátý sníh překrytý čerstvě napadlým sněhem!
Pozor za snížené viditelnosti.
Místa s navátým sněhem se při plánování túry obtížně předvídají, počítejte proto s méně
příznivými podmínkami a připravte si různé
varianty trasy!
Skalnatý terén
Strmé svahy, kde sníh nezakrývá skály, mají
sklon přibližně 40 °. Osamělé skalní bloky nebo
stromy nám sice dávají pocit jistoty, stabilita
sněhové vrstvy ale bývá v těchto místech často
nižší, a proto se tam nezdržujeme.
Les
Pokud není les velmi hustý, před lavinou nás
neochrání. V zalesněných svazích se tolik neprojevuje činnost větru, a proto panuje v pásmu lesa většinou nižší lavinové nebezpečí.
Pozor na smíšený anebo modřínový les, kde
může být působení větru mnohem větší.
b)
c)
e)
a) závětří na hřebenech
b) muldy a žleby
c) rozlehlé svahy expozice shodné se
směrem větru
d) strmé svahy pod rozlehlými plochami
e) úpatí skalních stěn nebo přechody
sklonů svahu
Obr. 9 Typické tvary terénu, ve kterých se často shromažďuje navátý sníh
www.hudy.cz
45
Lavinové nebezpečí
výsledkem je zpevňování sněhové vrstvy
a úbytek napětí ve sněhu (€ obr. 7).
Lavinové nebezpečí
3. LIDSKÝ FAKTOR
Člověk hraje při vzniku lavin významnou roli
– 90 % lavin se uvolní lavinu přičiněním lidí.
Pohyb lyžaře představuje zátěž sněhové
pokrývky. Při „šetrném“ zatěžování sněhu
(rozestupy, zátěž bez rázů, jízda bez pádů
atd.) se výrazně snižuje pravděpodobnost uvolnění laviny člověkem.
Na rozdíl od mohutných, katastrofálních lavin jsou laviny uvolněné člověkem menší
a většinou vedou ke stržení jedné nebo několika osob.
Nezřídka je člověk na nebezpečí laviny upozorňován varovnými signály (praskání ve
sněhu, spontánní laviny v okolí atd.) € 46.
Záleží pak na tom, zda je vnímá a vyvodí
z nich správné závěry.
ODHAD NEBEZPEČÍ V TERÉNU (NA TÚŘE)
Protože lavinová předpověď vykazuje pravděpodobnost správnosti 80 až 85 %, je nutné stupeň nebezpečí během túry
konfrontovat se skutečností. Varovné signály a kritické množství nového sněhu jsou
nejdůležitější nástroje k vyhodnocení nebezpečí v terénu.
VAROVNÉ SIGNÁLY
Varovné signály se snažíme vědomě vyhledávat. Za signály nebezpečí považujeme:
Spontánní laviny (v terénu, v okolí).
Praskání ve sněhu (zvuky „vumm“). Charakteristické pro stupeň značné nebezpečí (3).
Trhliny ve sněhu po pouhém našlápnutí.
Pouze ten, kdo prošlapává stopu, může slyšet praskání ve sněhu („vumm“). Pokud se
varovné signály vyskytují, je reálné nebezpečí přinejmenším značné (stupeň 3).
Mírné (2) a značné (3) nebezpečí se od sebe
většinou dobře rozpozná (varovné signály,
kritické množství nového sněhu).
Pozor, od stupně 3 „značné“ jsou možné
spontánní laviny.
HLAVNÍ NEBEZPEČÍ
Jedna z otázek, kterou si před túrou vždy klademe, zní: „Odkud dnes hrozí lavinové nebezpečí?“ Většinou v reálu existuje jeden ze tří stavů
sněhu: starý, nový, nebo pro jaro typický firn.
Dané sněhové situaci je potřeba přizpůsobit
odpovídající strategii chování na túře.
OHODNOCENÍ STUPNĚ NEBEZPEČÍ
PROSTŘEDNICTVÍM VAROVNÝCH SIGNÁLŮ
Nízké (1) a mírné (2) nebezpečí se neprojevuje signály, znatelnými během túry. Z tohoto důvodu bývá mírné nebezpečí často
záludné.
VAROVNÉ SIGNÁLY
STUPNĚ LAVINOV.
NEBEZPEČÍ
PRASKÁNÍ VE SNĚHU (VUMM),
TRHLINY VE SNĚHU
LAVINY
uvolněné lidmi
spontánní
2 mírné
ojedinělé
ojedinělé
zřídka
3 značné
typické
typické
ojedinělé
4 vysoké
časté
časté
typické
46
ODHAD RIZIKA A JEHO MINIMALIZACE
Lavinové nebezpečí
„Dobrá schopnost posouzení nebezpečí přichází se zkušeností a zkušenost přichází se špatnými posudky“.
Barry le Pater
GRAFICKÁ REDUKČNÍ METODA
Redukční metodou
určíte nebezpečné
svahy a následně se
jich vyvarujete. Grafická metoda je jen
orientační a vychází
ze stupně lavinového
nebezpečí
a sklonu svahu.
Nezohledňuje však
další
podstatné
okolnosti: podmínky, terén a lidský
faktor. Stupnice platí pro nevýhodné
svahy.
Graf upozorňuje
na to, jak velkou
plochu vedle stopy
sledovat a na jak
prudké svahy vstupovat v závislosti na
stupni nebezpečí.
JAK SI SPRÁVNĚ VYLOŽIT POJMY
Redukční metodou určíte nebezpečné svahy
a následně se jich vyvarujete. Grafická metoda
je jen orientační a vychází ze stupně lavinového nebezpečí a sklonu svahu. Nezohledňuje
však další podstatné okolnosti: podmínky, terén a lidský faktor. Stupnice platí pro nevýhodné svahy.
OVĚŘENÍ STUPNĚ NEBEZPEČÍ € 40
ZOHLEDŇOVANÁ ZÓNA SVAHU
Zóna svahu, která nás zajímá z hlediska nebez-
pečí lavin, závisí na stupni nebezpečí a s rostoucím nebezpečím se skokově zvětšuje (viz
tabulka a obrázek na straně 48).
CO SE POVAŽUJE ZA NEJSTRMĚJŠÍ MÍSTO
Při posuzování lavin se považuje za nejstrmější
místo sklon plochy o rozloze alespoň 20 x 20 m.
Tento fakt se na mapě špatně zjišťuje, a proto
platí následující:
Změřený strmý svah na mapě porovnejte se
skutečností.
Pečlivým měřením při plánování túry odhalíte většinu nebezpečných svahů.
Měření sklonu svahu na mapě € 76.
www.hudy.cz
47
Lavinové nebezpečí
STUPEŇ NEBEZPEČÍ
SLEDOVANÁ PLOCHA SVAHU
NA MAPĚ MĚŘÍME SKLON SVAHU
nízké
stopa
přímo v místech vedené stopy
mírné
pásmo 20 m kolem stopy
přímo v místech vedené stopy
značné
celý svah včetně úpatí. pokud je
často sjížděn, tak sledujeme pásmo
20 m kolem stopy
kromě vlastní trasy i svahy, které ji obklopují
vysoké
celý svah včetně zón lavinových
drah z okolních svahů. laviny
mohou zasáhnout i na velmi mírné
svahy hluboko v údolí
kromě vlastní trasy i svahy, které ji obklopují
VÝHODNÁ / NEVÝHODNÁ EXPOZICE SVAHU
Redukční metodu používejte především při plánování túr. Kromě maximálního sklonu svahu
zjistěte na mapě i nadmořskou výšku a expozici
(světovou stranu) svahu, po němž se při túře
budete pohybovat.
Pokud svah neleží v nebezpečné zóně, popsané v lavinové prognóze, považujte podmínky za výhodné.
Za nevýhodné vždy považujte:
svahy uvedené v lavinové prognóze
svahy pokryté čerstvým navátým sněhem
svahy, které se během posledních hodin výrazně oteplily (přímé slunce, vzrůst teploty)
ČASTO SJÍŽDĚNÝ SVAH
Má výhodnější strukturu sněhové vrstvy.
Celý svah je sjížděn pravidelně po celé ploše
během prvních dvou dnů po sněžení.
Nad svahem nesmí být neježděný terén.
Na počátku zimy není moc svahů, které lze
považovat za často sjížděné.
Na často ježděném svahu při stupni 3 stačí
sledovat pásmo 20 m od stopy.
Na často ježděném svahu při stupni 2 můžeme sjíždět i svahy strmé 40 °.
POZOR!
Často ježděných svahů ve volném terénu
mnoho nenajdete.
SLEDOVANÁ ZÓNA SVAHU
Nejvíce se
vyskytují
v blízkosti
sjezdovek ve
střediscích
nebo na často
chozených,
jednodušších
túrách.
2 – nízké
Často sjížděný svah
48
3 – značné
Málo sjížděný svah
Pokud se pohybujete v oblasti zvýšeného rizika
(oranžová), zohledňujte při posuzování nebez-
pečí následující faktory související s podmínkami, terénem a účastníky túry.
www.hudy.cz
49
Lavinové nebezpečí
CO VŠECHNO HRAJE ROLI
Lavinové nebezpečí
TYPICKÉ LAVINOVÉ SITUACE
Švýcarští odborníci definovali čtyři vzory typických sněhových situací, při nichž
dochází k lavinovým nehodám. Jde o to, aby se lyžaři naučili přiřadit sníh na svahu
k odpovídajícímu vzoru a využít při tom dostupných informací, uvedených v aktuální
lavinové prognóze. Právě správné rozpoznání a pojmenování problému vede k opatrnosti správným směrem.
ČTYŘI VZORY SNĚHOVÝCH SITUACÍ
Nový sníh
Navátý sníh
Mokrý sníh
Starý sníh
1. NOVÝ SNÍH
Jako nový sníh označujeme sníh, který napadl
během posledních tří dnů. Míra nárůstu lavinového nebezpečí závisí na množství sněhu
a podmínkách, za nichž padal. Nový sníh přináší jednak zátěž staré sněhové vrstvy a jednak
vytváří novou vrstvu.
Výhodný je nesoudržný nový sníh na dobře
zpevněném, nepravidelném povrchu starého sněhu.
Nevýhodný je soudržný nový sníh (navátý
nebo lepivý sníh) na nesoudržné tenké vrstvě na povrchu starého sněhu.
Nevýhodné je, když padá za silného větru
nebo vichřice nebo když je chladněji než
-5 ºC až -10 ºC, především na začátku sněžení.
Pozor při citelném oteplení po napadnutí
nového sněhu!
Důležité otázky k posouzení situace s novým sněhem:
Množství nového sněhu a intenzita sněžení?
Vlastnosti nového sněhu: nesoudržný, nebo
spojitý?
Charakter povrchu starého sněhu před sněžením?
DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY
Čím více nového sněhu napadne, tím větší je
nárůst lavinového nebezpečí.
Důležitý je charakter povrchu starého sněhu
před sněžením (členitost, drsnost, teplota).
Stručně a jasně
Nový sníh na výhodném povrchu starého
sněhu může vytvořit jak sněhovou desku,
tak i kritickou vrstvu.
NOVÝ SNÍH – SHRNUTÍ
TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ
1–3 dny po konci srážkového období. Většinou 1 den při výhodném povrchu
starého sněhu a dobrých podmínkách sesedání sněhu.
MOŽNÉ LOMY VE
SNĚHOVÉ POKRÝVCE
V novém sněhu. Ve vrstvě na povrchu starého sněhu. Hlouběji ležící kritická vrstva.
VLASTNOSTI
SNĚHOVÝCH DESEK
Měkká, nesoudržná nebo výborně spojitá, vlhká nebo suchá.
PŘÍZNAKY
Kritické množství nového sněhu € 42
VAROVNÉ SIGNÁLY
Především deskové laviny.
TYPICKÉ PRO
NEBEZPEČÍ LAVIN
Často plošně po celých svazích. Nebezpečnější ve vyšších polohách, kde fouká
silnější vítr.
ROZPOZNATELNOST
Poměrně snadná.
TYPICKÝ STUPEŇ
NEBEZPEČÍ
mírné (2) a značné (3)
50
2. NAVÁTÝ SNÍH
Když vítr „přepravuje“ (převívá sníh z návětrných svahů na závětrné, vzniká velmi nebezpečný, tzv. navátý sníh. Zrádná situace
především za krásného počasí, den po ustání
srážek a větru. O dva dny později je obvykle
situace mnohem příznivější.
DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY
Čerstvý navátý sníh je vždy suchý a velmi soudržný.
Navátý sníh je typický sníh deskových lavin.
Aby mohl navátý sníh vzniknout, musí být
k dispozici nesoudržný sníh a současně vát
dostatečně silný vítr (od 30 km/h) € 42
U navátého sněhu může panovat v malém
prostoru rozdílné lavinové nebezpečí.
Navátý sníh je velmi labilní a ke spuštění deskové laviny stačí zatížení jediným lyžařem.
Navátý sníh je nebezpečný dva dny od svého
vzniku.
Důležité otázky k posouzení situace s navátým sněhem:
Stáří (dnů) navátého sněhu?
Tloušťka vrstvy navátého sněhu?
Co leží pod vrstvou navátého sněhu?
Stručně a jasně
Právě kvůli nebezpečnosti navátého sněhu
vzniklo pořekadlo: „Vítr je strůjcem lavin.“
Nesoudržný nový sníh může být díky působení větru velmi náchylný ke vzniku laviny.
Sníh je přepravován ze svahů návětrných
(něm. Luv) na závětrné (něm. Lee).
Čím silnější vítr fouká, tím více navátého sněhu a tím větší nebezpečí.
Největší shromaždiště jsou na závětrných
svazích v blízkosti hřebenů.
NAVÁTÝ SNÍH – SHRNUTÍ
TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ
1–2 dny po vytvoření navátého sněhu
MOŽNÉ LOMY VE
SNĚHOVÉ POKRÝVCE
Na rozhraní mezi starým a navátým sněhem nebo na rozhraní navátého a nového
sněhu. Hlouběji ležící kritická vrstva.
VLASTNOSTI
SNĚHOVÝCH DESEK
Měkká nebo tvrdá, zcela soudržná, většinou suchá.
PŘÍZNAKY
Vytvořené větrem (vlny, duny, praporky, vhloubení € 45
VAROVNÉ SIGNÁLY
Především deskové laviny, praskání a trhliny kolem lyží po došlápnutí.
TYPICKÉ PRO
NEBEZPEČÍ LAVIN
Často plošně po celých svazích. Nebezpečnější ve vyšších polohách, kde fouká
silnější vítr.
ROZPOZNATELNOST
Poměrně snadná.
TYPICKÝ STUPEŇ
NEBEZPEČÍ
Nízké (1), mírné (2), značné (3) a vysoké (4)
www.hudy.cz
51
Lavinové nebezpečí
Velmi nevýhodné – když má vrstva nového
sněhu směrem k povrchu stále větší hustotu, naopak velmi výhodné je hutná spodní
část a směrem k povrchu hustota klesá.
Nový sníh na kritické vrstvě starého sněhu
vede většinou k déle trvající (týdny) nebezpečné lavinové situaci. Sněhová deska z nového sněhu se může rozjet po kritické
vrstvě.
U nového sněhu nesledujte pouze to, zda je
dobře spojený s povrchem starého sněhu,
ale také jak hluboko ve starém sněhu leží
kritické vrstvy.
Studený nový sníh (-5 °C a chladnější) se
sice s teplým, vlhkým povrchem starého
sněhu spojí velmi dobře, ale kvůli velkému
rozdílu teplot starého a nového sněhu může vznikat slabá vrstva v novém sněhu díky růstové přeměna. Proto jsou často
kritické vrstvy v blízkém okolí zledovatělé
krusty.
Lavinové nebezpečí
Navátý sníh většinou vzniká ze studenějšího (-5 ºC a nižší), čerstvě napadlého, nesoudržného nového sněhu.
Navátý sníh je většinou měkký, ale při převívání starého sněhu vzniká často záludný
tvrdší navátý sníh, který může ležet na kritické vrstvě.
Navátý sníh je typický pro první polovinu zimy (do konce února), pro zóny nad hranicí lesa
a pro svahy mířící na všechny světové strany.
V alpské oblasti je typický buď severozápadní vítr (ohrožuje J a JV svahy) nebo jižní
vítr (ohrožuje S svahy).
Navátý sníh naštěstí dobře poznáme. Povrch sněhu tvoří malé vlnky, v blízkosti hřebenů vznikají převěje. Pokud šlápneme lyží
na vrstvu sněhu, od hran se tvoří trhliny.
Velmi starý, překrystalizovaný navátý sníh
považujeme za stabilní.
3. MOKRÝ SNÍH
Situace typická především pro jarní měsíce, ale
i v Alpách dochází dvakrát až třikrát za zimu
k oblevě a dešti.
DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY
Čím vyšší obsah vody ve sněhové vrstvě,
tím menší pevnost sněhové pokrývky a tím
vyšší lavinové nebezpečí.
Déšť a tání způsobují vyšší hmotnost sněhu.
Důležité otázky k posouzení situace
s navátým sněhem:
Déšť, nebo jen tání na povrchu sněhu?
Množství vody, které obsahuje sněhová
pokrývka?
Struktura sněhové pokrývky?
Hloubka proboření sportovce (bez lyží)?
Stručně a jasně
Silné oteplení v průběhu dne vede v jarních měsících k razantnímu zvýšení lavinového nebezpečí.
Déšť způsobuje razantní zvýšení lavinového nebezpečí. Především v první polovině
zimy (do konce února) může při nižší
výšce sněhu způsobit velké spontánní laviny.
Jarní situace obvykle nastává od začátku
března, na jižních svazích, ve výškách nad
2000 m. Od začátku května jsou nebezpečné většinou severní svahy.
K uvolnění mokré laviny dochází často
v blízkosti sluncem ohřátých skal nebo
působením impulsu ve formě malých lavinek, padajících z ohřátých skal.
Hrozí na svazích mířících na všechny světové strany.
MOKRÝ SNÍH – SHRNUTÍ
TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ
Několik hodin, od vniknutí vody do sněhu po zamrznutí.
MOŽNÉ LOMY VE
SNĚHOVÉ POKRÝVCE
Především u přechodů jednotlivých vrstev sněhu a když je slabší sněhová pokrývka.
VLASTNOSTI
SNĚHOVÝCH DESEK
Většinou měkké, a částečně nebo velmi mokré.
PŘÍZNAKY
Mokrý povrch sněhu, velká hloubka proboření sportovce (bez lyží), intenzivní
sluneční záření, vysoká teplota, déšť.
VAROVNÉ SIGNÁLY
Především spontání laviny
TYPICKÉ PRO
NEBEZPEČÍ LAVIN
Různé expozice a výškové úrovně (závisí na období zimy i části dne)
ROZPOZNATELNOST
Snadná.
TYPICKÝ STUPEŇ
NEBEZPEČÍ
mírné (2) a značné (3)
52
Pokud po několik dní nedochází ke změnám
sněhové pokrývky, ať už jde o srážky, vítr nebo
tavící přeměnu, lze očekávat zvýšení lavinového nebezpečí. Situace se starým sněhem se
vyznačují nevýhodnou strukturou sněhu. Ta
obvykle skrývá alespoň jednu kritickou vrstvu, na které leží sníh ochotný vytvořit deskovou lavinu.
Stručně a jasně
Typické pro zimy chudé na sníh nebo regiony
trpící nedostatkem sněhu.
Obvykle sníh na stinných svazích.
Dlouhotrvající stav s problematickým starým
sněhem obvykle přichází, když je méně sněhu
a více dní panuje suchý mráz (pod -10 °C).
Povrchová jinovatka, vzniklá v průběhu noci,
na kterou napadne nový sníh, může představovat několik týdnů trvající záludné nebezpečí.
DŮLEŽITÁ FAKTA A RADY
Vyšší sněhová pokrývka je výhodnější než
méně sněhu.
Mocné (silné) a podobné vrstvy ve struktuře
sněhu jsou výhodnější než různorodé vrstvy.
Tvrdší vrstvy ležící na měkčí vrstvě jsou méně výhodné než měkká vrstva ležící na tvrdé.
Povrch sněhu dnes může být možná zítra
kritickou vrstvou.
Důležité otázky k posouzení situace se
starým sněhem:
Kombinace sněhová deska – kritická vrstva?
Kritická vrstva méně než 1 metr pod povrchem sněhu?
Informace o struktuře sněhové pokrývky?
Test sněhové pokrývky?
STARÝ SNÍH – SHRNUTÍ
TRVÁNÍ NEBEZPEČÍ
Týdny až měsíce, mnohdy i po celou zimu
MOŽNÉ LOMY VE
SNĚHOVÉ POKRÝVCE
Ve vrstvě, kde proběhla růstová přeměna € 64 nebo když nasněží na povrchovou
jinovatku.
VLASTNOSTI
SNĚHOVÝCH DESEK
Různé kombinace, možná je tvrdá i měkká.
PŘÍZNAKY
Nevýhodná struktura sněhové vrstvy – růstová přeměna € 65
VAROVNÉ SIGNÁLY
Praskání ve sněhu – vumm.
TYPICKÉ PRO
NEBEZPEČÍ LAVIN
Místa (regiony) s nedostatkem sněhu, severní svahy, skalnatý terén.
ROZPOZNATELNOST
Na první pohled obtížná, pomůže test stability.
TYPICKÝ STUPEŇ
NEBEZPEČÍ
mírné (2) a značné (3)
www.hudy.cz
53
Lavinové nebezpečí
4. STARÝ SNÍH
Lavinové nebezpečí
10 TYPICKÝCH DRUHŮ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ
V uplynulých letech získalo v oblasti nauky o lavinách na významu tzv. rozpoznávání typů nebezpečí. Podle švýcarské metodiky byly pojmenovány čtyři „typické lavinové problémy“, popsané na předchozích stranách. Lavinoví odborníci z Tyrolska
Rudi Mair a Patrick Nairz popsali 10 typických druhů lavinového nebezpečí.
Předkládané modely popisují typické lavinové
situace, které jsou jasně definovatelné a zjevně
nebezpečné. Nastávají opakovaně v průběhu
většiny zimních sezón. Četné analýzy nehod, ke
kterým došlo v uplynulých dvaceti letech, totiž
prokázaly, že za většinou z nich stojí jeden z deseti typů lavinového nebezpečí. Za předpokladu jejich znalosti a přiměřeného chování by se
dalo většině těchto nehod předejít. Základní
kostra typu lavinového nebezpečí je vždy tvořena kombinací aktuální skladby sněhové pokrývky a počasí, jež se odráží v následné
lavinové aktivitě.
Většině lyžařů a snowboardistů se však
nedostává času intenzivněji se problematikou sněhu, počasí a lavin zabývat. Často proto vidí jen zasněženou zimní krajinu, bez
schopnosti uvědomit si nebezpečí, která se
za tímto obrazem mohou skrývat. Kromě
zprávy o lavinové situaci a jiných pramenů
informací lze mnohé získat také prací s typy
lavinového nebezpečí.
Definice modelů nebezpečí vychází z historie lavinových událostí a povětrnostních podmínek, které tehdy panovaly. Porovnaly se
aktuální parametry počasí s historickými daty
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
a pátralo se po takových situacích, které byly
těm aktuálním co nejpodobnější.
Tento systém se osvědčil. Byla tak rozpoznána například významná souvislost mezi pozorovanými sesuvy lavin s kombinací intenzivního
přírůstku sněhu, silného věru a náhlé změny
teplot, a tato souvislost byla také numericky
popsána.
Při komplikovanějších situacích však systém
selhával, nejspíš také proto, že nebyl brán
v úvahu jeden z nejdůležitějších parametrů,
totiž aktuální stavba sněhové pokrývky. Z počátku z ne zcela jasné myšlenky jednotlivé typy lavinového nebezpečí uspořádat nakonec
vykrystalizoval systém vzájemně propojených
proměnných. Následně bylo stanoveno deset
rozhodujících typů, které minimálně z 98%
pokrývají veškeré nebezpečné situace objevující se v průběhu zimní sezóny. Pro jednotlivé
typy je charakteristický jejich opakovaný výskyt nejen (většinou) v průběhu jedné zimy,
nýbrž i jejich zpravidla každoroční výskyt.
V tyrolské lavinové prognóze se objevují
odkazy na typické modely nebezpečí (číslo
i název), a proto uvádíme i jejich německý název.
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
1. Druhé sněžení (gm1 – der zweite Schneefall)
2. Klouzavý sníh (gm2 – Gleitschnee)
Po prvním zimním sněžení mohou sjíždět laviny po strmých, hladkých
svazích. Po druhém významnějším sněžení obvykle přibývá deskových
lavin. Ty lze označit za typické lyžařské laviny, způsobující až 95 %
všech smrtelných lavinových nehod. Druhé sněžení je rozhodující
proto, že na rozhraní mezi vrstvou prvního a druhého sněhu se někdy
může vytvořit slabá (kritická) vrstva, po které se může rozjet desková
lavina i po zatížení jediným sportovcem. Typický problém ve výškách
nad 2 000 m n. m. a na strmých stinných svazích.
Sníh snadno sjíždí do údolí po strmých, hladkých plochách. Přitom
vznikají „sněhové tlamy“, tedy dobře viditelné někdy
i několikametrové trhliny ve sněhové vrstvě. Tyto „tlamy“ ukazují na
možnost laviny klouzavého sněhu, ale nevypovídají o tom, zda masa
sněhu vůbec způsobí lavinu a kdy (denní doba) a za jakých
podmínek (mráz, teplo) k ní dojde. Laviny klouzavého sněhu jsou
velmi obtížně předvídatelné a jejich uvolnění nezávisí na zatížení
sněhu sportovci.
54
1. Druhé sněžení
2. Klouzavý sníh
3. Déšť
4. Studený na teplý / teplý na studený
5. Sněžení po dlouhém chladném období
6. Studený, kyprý, nový sníh v kombinaci
s větrem
7. Oblasti s malou vrstvou sněhu během zimy
bohaté na sníh
8. Zasněžená povrchová jinovatka
9. Zasněžené krupky
10. Jarní situace
ČASOVÉ ROZČLENĚNÍ
Každý z deseti TLN přichází v průběhu sezóny
zpravidla v jiném období. Proto je z důvodu
rozpoznání právě aktuálního TLN užitečné
uvést je do odpovídajícího pořadí. TLN 1
(druhé sněžení) může ve vysokých polohách
vstoupit do hry již pozdě na podzim, jarní situace přichází zpravidla koncem února. Avšak
vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní procesy, nelze u většiny TLN stanovit žádné ostré
časové hranice, nýbrž jen klouzavé přechody,
ale je třeba počítat i s mimořádnými výskyty.
Pod časový aspekt lze zahrnout také často
extrémní nárůst lavinových událostí u některých typů nebezpečí. To platí zejména pro
typ 2, 3, 5, 8 a 10. U časového rozčlenění ne-
jde však jen o to, ve kterém období zimy dochází ke zvýšenému výskytu jednotlivých
typů lavinového nebezpečí, ale také o to, jak
dlouho může taková situace vydržet. Typ 3
(déšť) je například v průběhu zimního období
velmi neobvyklý a navíc krátkodobý jev. Typ 2
(klouzavý sníh) může naopak na strmých
travnatých svazích představovat latentní nebezpečí v průběhu celé zimy. Pro typ 5 (sněžení po dlouhém chladném období) je
typické dlouhé trvání v centrálních alpských
oblastech chudých na sníh, na rozdíl od typických, srážkově bohatých regionů. Typ 9
(zasněžené krupky) vchází do hry většinou na
konci zimy.
PROSTOROVÉ ROZČLENĚNÍ
K výskytu jednotlivých typů nebezpečí dochází většinou ve specifických nadmořských
výškách, expozicích, a často i pouze v určitých regionech. Typ 3 (déšť) je však příkladem
problému všech regionů. Dochází k němu
v průběhu zimy především v nadmořských
výškách pod 2000 m a negativně ovlivňuje
oblasti všech expozic. Vždy velmi kritická situace typu 5 (sněžení po dlouhém chladném
období) vede k problémům ve všech nadmořských výškách a expozicích, především
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
4. Studený na teplý / teplý na studený (gm4 – kalt auf
warm / warm auf kalt)
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
3. Déšť (gm3 – Regen)
Déšť je klasickým varovným signálem. Jednak přináší zvýšení
hmotnosti sněhové vrstvy a jednak způsobuje razantní snížení
soudržnosti (pevnosti) sněhu. Déšť může přijít v kterékoli části zimy.
V nauce o lavinách dlouho platilo, že velký teplotní rozdíl během
sněžení je pro vývoj lavinového nebezpečí příznivý. To však platí jen za
určitých předpokladů. Většinou ale takový rozdíl teplot působí
negativně, protože podporuje růstovou přeměnu (krystalizaci) ve
sněhové vrstvě, díky které vzniká tenká kritická vrstva, tvořená
většími krystaly sněhu (hranatozrnité, pohárkové krystaly) € 64, po
níž se lavina může rozjet po zatížení sněhu lyžaři. K tomu dochází
často na svazích směřujících k jihu. Zákeřná konstelace, také proto, že
kritická vrstva bezprostředně po sněžení neexistuje, a vzniká teprve
v průběhu následujících dnů.
www.hudy.cz
55
Lavinové nebezpečí
10 ROZHODUJÍCÍCH TYPŮ LAVINOVÉHO
NEBEZPEČÍ (DÁLE JEN TLN):
Lavinové nebezpečí
však v sektorech ZJZ přes S po VJV. Vedle rozšíření různých typů nebezpečí v určitých
nadmořských výškách, expozicích a regionech, existuje ještě další, lokální aspekt, a to
plošný rozsah slabé vrstvy. Při situaci typu 9
(zasněžené krupky) se pro tento typ rozhodující kulaté sněhové formy ukládají v terénních
prohlubních, typicky v muldách nebo pod
skalami. Podstatně méně často dochází u tohoto modelu k utvoření souvislé, velkoplošné
slabé vrstvy, která by mohla způsobit sesuv
velké laviny. Naopak typ 8 (zasněžená povrchová jinovatka) je často problémem velkých
souvislých oblastí.
ROZČLENĚNÍ PODLE POTENCIÁLU NEBEZPEČÍ
Potenciál nebezpečí každého typu představuje funkci časového a prostorového rozdělení,
v kombinaci s jeho „brizancí“. Pod tímto pojmem rozumíme v této souvislosti možné ničivé účinky lavin. Při jarní situaci (typ 10) se
dávají do pohybu přirozeně jiné objemy sněhu než při sesuvu v důsledku situace podle
typu 1 (druhé sněžení). Důležitým bodem je
pravděpodobnost samovolných sesuvů. Ta
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
většinou přímo souvisí s aktuální stavbou sněhové pokrývky. U typu nebezpečí 4 (chladné
na teplém / teplé na chladném) to trvá určitou
dobu, než se v důsledku metamorfózy sněhu
vytvoří uvnitř sněhové pokrývky kritická vrstva. Samovolné laviny proto nehrají v tomto
případě žádnou přímou roli. Opakem toho je
typ 8 (zasněžená povrchová jinovatka), která
představuje jeden z těch typů, u kterých lze
počítat s četnými samovolnými sesuvy. V důsledku neobyčejně špatného spojení sněhových vrstev dochází u tohoto typu
k samovolným sesuvům převážně malých,
příp. středních lavin. Podobné je tomu u typu
5 (sněžení po dlouhém chladném období). Ze
zkušenosti však víme, že trvá déle, než v důsledku zatížení srovnatelným množstvím sněhu dojde k lomu slabé vrstvy. Spontánní laviny
nabývají v tomto případě většího rozsahu.
PŘEKRÝVÁNÍ TYPŮ NEBEZPEČÍ
Lavinové situace lze zpravidla velmi dobře
a jednoznačně přiřadit k jednotlivým typům
nebezpečí. Nejsnazší je tomu na začátku a na
konci zimní sezóny. Naopak v průběhu zimy se
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
5. Sněžení po dlouhém chladném období (gm5 –
Schnee nach langer Kälteperiode)
6. Studený, nezpevněný nový sníh v kombinaci
s větrem (gm6 – kalter, lockerer Neuschnee und Wind)
Tento model nebezpečí můžeme označit jako „klasiku“. Po dlouhém
chladném období začíná sněžit. K tomu vane silný vítr, v jehož důsledku
je nový sníh přenášen a ukládán na závětrných (Lee) svazích. V krátkém
čase vzniká velmi choulostivá lavinová situace.
K podobné situaci však může dojít, když po dlouhém chladném
období začne „pouze“ silně foukat, aniž by sněžilo. A je tu problém!
Nový, navátý sníh (Triebschnee) je ukládán na závětrných svazích, kde
zůstává ležet na vrstvě kyprého, často hranatozrnitého, plovoucího
(Schwimschnee) starého sněhu. Starý sníh a čerstvý navátý sníh jsou
velmi špatně spojeny. K narušení choulostivé stavby sněhové pokrývky
stačí již jen určité dodatečné zatížení… Ve statistikách takovéto situace
pravidelně vzbuzují pozornost: dochází při nich totiž k markantnímu
nárůstu lavinových událostí s účastí lidí, a to mimo jiné také proto, že
nárůst nebezpečí je velmi nenadálý.
Vítr ovlivňuje jak padající, tak už napadlý sníh a je jedním z hlavních
faktorů ovlivňujících vznik laviny. Pokud je sníh nezpevněný (volný)
a suchý, způsobuje vítr přemísťování sněhu, tvorbu tzv. navátého
sněhu, a tím i ke zvýšení nebezpečí! Čím je navátý sníh chladnější, tím
citlivěji reaguje na stres, protože se zvyšuje jeho křehkost. Tento
model (gm6) se liší od předchozího (gm5) tím, že nezpevněný suchý
sníh nevznikal během vícedenní mrazivé periody, ale v krátkodobém
časovém horizontu.
Takový sníh napadl za bezvětří a mrazu a pak začalo foukat nebo
začalo sněžit za bezvětří a už během sněžení začalo silně foukat.
Model, který je zpravidla dobře rozpoznatelný.
56
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
7. Oblasti s malou vrstvou sněhu během zimy bohaté
na sníh (gm7 – schneearme Bereiche in schneereichen
wintern)
V zimě bohaté na sníh se obvykle stane mnohem méně lavinových
nehod než v zimách na sníh chudých, protože struktura sněhová
pokrývky je obecně výhodnější. Přesto bývá i v zimách s hojností sněhu
typickým fenoménem relativně malé množství sněhu na návětrných
svazích.
Tomu odpovídá i nepříznivá tvorba struktury sněhové vrstvy a větší
pravděpodobnost lavin na těchto svazích.
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
NOVÁ PUBLIKACE „LAVINA“ NA ČESKÉM TRHU
Praktická příručka pojednává o 10 rozhodovacích modelech lavinového nebezpečí. Nejedná se o klasickou učebnici o lavinách, obsah
knihy se soustředí výhradně na různé druhy
lavinových situací. Kromě popisu modelů nebezpečí je u každého uvedena lavinová nehoda, která je s tímto modelem spojena
a provedena její analýza. Z rakouského originálu (vyd. Tyrolia Innsbruck) přeložil do češtiny Jaromír Charvát.
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
8. Zasněžená povrchová jinovatka (gm8
– eingeschneiter Oberflächenreif)
Povrchová (dutinová) jinovatka je jeden z nejkrásnějších druhů sněhu
vůbec a sama o sobě nepřináší nebezpečí. Problém nastává, když na ni
napadne nový sníh. V tu chvíli se mění na celoplošnou, kritickou
vrstvu – ideální kluznou vrstvu pro sněhovou masu.
květen
říjen listopad prosinec leden
únor
březen
duben
květen
9. Nasněžené krupky (gm9 – eingeschneiter Graupel)
10. Jarní situace (gm10 – Frühjahrssituation)
Pro kulaté krupky, objevující se především na jaře při bouřkových
přeháňkách, je vhodné srovnání s kuličkovými ložisky. U tohoto sněhu
stoupá riziko, když je na tyto krupky větrem přemístěn navátý sníh
a nedá se předpokládat jeho spojení s krupkami. Taková vrstva je
kritická.
Tento typ nebezpečí se obvykle vyskytuje na menších plochách a na
první pohled není rozpoznatelný. Zákeřná situace, která naštěstí
přináší jen krátkodobé problémy.
Posoudit jarní situaci je náročnou výzvou nejen pro lyžaře, ale také pro
lavinové prognostiky. Zřídka je verdikt „bezpečné“ nebo
„nebezpečné“ tak blízko vedle sebe. Na jedné straně je snadné
posoudit lavinové nebezpečí za stabilních firnových podmínek, na
straně druhé jsou v kritických jarních situacích zaznamenány velké
laviny, které se během zbytku zimy nevyskytují. Kromě struktury
sněhové vrstvy hraje důležitou roli někdy složitá souhra teploty
vzduchu, vlhkosti, slunečního záření a větru.
www.hudy.cz
57
Lavinové nebezpečí
často několik různých typů vzájemně překrývá,
přičemž je zpravidla vždy jeden z nich dominantní. Většina z deseti rozhodujících typů se
projevuje jasně definovatelnými slabými vrstvami uvnitř sněhové pokrývky. Každá slabá
vrstva má za sebou vlastní historii. Na základě
pozorování jsme také zjistili, že stejné modely
nebezpečí se časově i prostorově překrývají.
K sesuvům lavin dochází tedy stále za stejných
podmínek, v podobných obdobích a na stejných místech. Pravidelně to platí například pro
typ 2 (klouzavý sníh).
Lavinové nebezpečí
STRATEGIE 3x3 A REDUKČNÍ METODA
Začátkem 90. let minulého století představil švýcarský guru lavinové prevence
Werner Munter komplexní posuzovací a rozhodovací strategii, zvanou 3x3. Ta vnáší
systém do klasického posuzování lavinového nebezpečí při plánování a v průběhu lyžařské túry. Vzhledem k tomu, že se primárně jedná o strategii posuzovací, je
následné rozhodnutí jít/nejít značně subjektivní.
Munter proto strategii posuzovací doplnil strategií
rozhodovací – „redukční metodou“. Stanovení klíčových proměnných potřebných pro její použití sice vyžaduje určitou dávku subjektivního posouzení,
následné rozhodování je však otázkou jednoduché
matematické operace.
Pozitivní výsledek však nikdy neznamená absolutní
jistotu bezpečí. Té ostatně při pohybu v horách nelze
dosáhnout nikdy. Redukční metoda slouží jako prostředek kontroly rozhodnutí, učiněného na základě
klasického posouzení.
POSUZOVACÍ STRATEGIE 3x3
Úroveň lavinového nebezpečí nemůže být nikdy posouzena na základě jediného kriteria. Při komplexní
analýze je třeba zohlednit, uvést do souvislostí a vzájemně vážit proměnné, které jsou zahrnuty do okruhů
tří základních faktorů, kterými jsou:
a) podmínky (počasí a sníh) € 42
b) terén € 44
c) lidský faktor € 46
58
3x3 je systém dávající strukturu klasickému posuzování lavinového nebezpečí. Při plánování a následném
průběhu túry jsou proměnné tří zmíněných základních faktorů posuzovány ve třech geografických rovinách: regionální (zahrnující celou oblast případně
horskou skupinu), lokální (oblast jednoho údolí nebo
přilehlých svahů) a zonální (konkrétní svah). Toto
trojí posuzování stejného kriteria lze přirovnat ke třem
filtrům řazeným za sebou, přičemž se od hrubé, obecné informace (např. zpráva o lavinové situaci), dostáváme přes jemnější (např. varovné signály), až po
nejjemnější konkrétní (např. čerstvý navátý sníh), přičemž souslednost těchto filtrů nesmí být porušena.
REDUKČNÍ METODA
Je nástroj, který napomáhá k rozhodnutí, zda-li je úroveň rizika za daných přírodních podmínek a při zvoleném způsobu našeho rozhodování akceptovatelná, či
nikoli.
Výhodou této metody (od které je odvozena celá
řada dalších rozhodovacích strategií, např. Stop or Go,
3 KRITÉRIA
3 FILTRY
REGIONÁLNÍ
Doma,
v předvečer na
chatě
• plánování túry
• různé
alternativy túry
LOKÁLNÍ
Na začátku túry
a před každým
dalším terénním
prostorem
• kam až je vidět
• volba cesty
• různé
alternativy
• odhad
nebezpečí
ZÓNÁLNÍ
V terénu,
jednotlivý svah,
klíčová místa
• vedení stopy
• rozhodování
• jít nebo stop?
PODMÍNKY
TERÉN
ČLOVĚK
• stupeň lav.
nebezpečí
• předpověď počasí
• porada s místními
–chatař, horský
vůdce
• jiné info (internet
atd.)
• volba trasy
s alternativami
• sklon, expozice
a nadmořská výška
klíčových míst
• další nebezpečí
• průvodce
• mapa (1:25000)
• průvodce
• internet (aktuální
report)
• fotky
• vlastní znalost
místa
• kdo půjde s námi
• kdo bude
rozhodovat
• velikost skupiny
• kondice a vybavení
• vzdělání,
zkušenost, znalost
záchrany
• zodpovědnost za
skupinu
• co nás čeká po
cestě (diskuse ve
skupině
• informace
z externích zdrojů
• prognóza
Sníh
• sněhové podmínky
• směr větru
• kritické množství
nového sněhu
• signály nebezpečí
• je dnes něco jinak
než včera?
• je jižní sektor
bezpečnější než
severní?
• struktura sněhové
vrstvy
• prověřit stupeň lav.
nebezpečí
a přizpůsobit se
Počasí
• viditelnost, mraky
• vítr
• srážky, teplota
Je správná moje
představa o terénu?
Kam až mohu
dohlédnout?
• reliéf terénu
• expozice svahu
• sklon svahu a jeho
velikost
• lyžařská stopa
(starší, nová?)
• je možné
eventuálně stopu
přizpůsobit
podmínkám
v terénu?
• kdo je v mé
skupině?
• kontrola vybavení
• kontrola lavinových
vyhledávačů
• kdo je v terénu
kromě nás
• body rozhodování
• časový plán
• únava vyčerpání
skupiny
Vlastní
pozorování,
průběžné
a správné
rozhodování
• přeměřit množství
nového sněhu
(kritické?)
• čerstvý navátý
sníh?
• struktura sněhu
• viditelnost
• teplota
• sluneční záření
• možnost uvolnění
sněhové desky
• prošlapaná stopa?
• rozježděný svah?
• nejstrmější pasáž
svahu
• expozice
• oblast hřebene
• nadmořská výška
• co je nade / pode
mnou?
• tvar svahu (reliéf,
konvexní, onkávní)
• skalnaté svahy
• ostrůvky jistoty
• možná velikost
případné laviny?
• souvislosti?
• velikost skupiny
• vedení a disciplína
• lyžařské dovednosti
• taktika a technika
vedení
Dodržování
bezpečnostních
opatření
• rozestupy na svahu
(výstup, sjezd)
• sjezd ve stopě
(rozestupy)
• sjezd jednotlivě
(strmé svahy)
• čekání na pokyn
horského vůdce
• zvolit alternativní
trasu
Poslední
prověření
a rozhodnutí
JÍT
nebo
NEJÍT
www.hudy.cz
59
Lavinové nebezpečí
SYSTÉM 3x3 PRO KOMPLEXNÍ POSOUZENÍ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ
(3 KRITÉRIA x 3 FILTRY, SE ZOOM EFEKTEM)
Lavinové nebezpečí
Snowcard atd.) je jasný výsledek ano/ne, dosažený po
jednoduchém výpočtu.
Kdy použít redukční metodu
S redukční metodou je možné pracovat do 3. stupně lavinového nebezpečí. Při 4. a 5. stupni lavinového nebezpečí nelze potenciál nebezpečí redukovat.
Redukční metoda v uvedené formě platí pouze
v alpské oblasti.
1. POTENCIÁL NEBEZPEČÍ
Prvním krokem je stanovení tzv. potenciálu nebezpečí.
Vyjadřuje nebezpečí přírodních podmínek, za kterých se
chystáte podniknout túru. K jednotlivým stupňům lavinového nebezpečí jsou přiřazeny odpovídající intervaly
hodnot potenciálu nebezpečí. Hodnota potenciálu nebezpečí se s každým stupněm lavinového nebezpečí
exponenciálně zvyšuje € 38.
Rozsah potenciálu
Rozsah hodnoty potenciálu nebezpečí pro jednotlivé
stupně lavinového nebezpečí:
1. nízké – potenciál nebezpečí 0–3
2. mírné – potenciál nebezpečí 3–6
3. značné – potenciál nebezpečí 6–12
Rozsah hodnoty potenciálu nebezpečí pro jednotlivé
stupně lavinového nebezpečí € 40:
1. nízké – potenciál nebezpečí 0–3
2. mírné – potenciál nebezpečí 3–6
3. značné – potenciál nebezpečí 6–12
V praxi se nejčastěji pracuje se střední hodnotou rozsahu potenciálu nebezpečí pro jednotlivé stupně lavinového nebezpečí:
1. nízké – potenciál 2
2. mírné – potenciál 4
3. značné – potenciál 8
Na základě pozorování varovných signálů v průběhu
túry, případně po delším průzkumu oblasti se můžete
rozhodnout pro odchýlení se od střední hodnoty potenciálu nebezpečí a volit v rámci rozsahu pro daný
stupeň lavinového nebezpečí vhodnou mezihodnotu.
Tak tomu je například, pokud jsou při 2. stupni lavinového nebezpečí rozpoznatelné varovné signály –
hodnota potenciálu nebezpečí se posouvá směrem
k hodnotám pro 3. stupeň, naopak, pokud nejsou při
3. stupni žádné varovné signály, lze se rozhodnout pro
hodnotu potenciálu nižší než je hodnota střední – tedy 6 nebo 7.
RF I. TŘÍDY – SKLON SVAHU
RF 1
Nejstrmější část svahu má sklon 35 až 39° (méně než 40°)
RF 1 = 2
RF 2
Nejstrmější část svahu má sklon kolem 35°
RF 2 = 3
RF 3
Nejstrmější část svahu má sklon 30 až 34° (méně než 35°)
RF 3 = 4
• Při značném lavinovém nebezpečí (3) musí být k dispozici RF I. třídy (max. 39°)
• Do vzorce lze dosadit pouze jeden RF I. třídy
RF II. třídy – EXPOZICE SVAHU (světová strana na kterou míří svah)
RF 4
Vyhnu se svahům v sektoru „sever“ (SZ – S – SV), je-li to možné
RF 4 = 2
RF 5
Vyhnu se svahům v sektoru „severní poloviny“ (ZSZ – S – VJV), je-li to možné
RF 5 = 3
RF 6
Vyhnu se kritickým svahům, uvedeným ve zprávě o lavinové situaci, je-li to možné
RF 6 = 4
RF 7
Využiji rozježděné svahy (vrstva sněhu zpevněná jízdou mnoha lyžařů)
RF 7 = 2
• Redukční faktory II. třídy jsou nepoužitelné při mokrém sněhu
• Do vzorce lze dosadit nejvíce dva RF II. třídy, jeden musí být vybrán z trojice RF 4 nebo RF 5 nebo RF 6
a případně druhým může být pouze RF 7
RF III. třídy – VELIKOST A CHOVÁNÍ SKUPINY
RF 8
Velká skupina ( 5 a více osob) s odlehčovacími odstupy
RF 9
Malá skupina (2–4 osoby) bez odlehčovacích odstupů
RF 9 = 2
RF 10
Malá skupina s odlehčovacími odstupy
RF 10 = 3
• Odlehčovací odstupy při výstupu minimálně. 10 m, při sjezdu více (30 až 50 m)
• Do vzorce lze dosadit pouze jeden RF I. třídy
60
RF 8 = 2
2. REDUKCE NEBEZPEČÍ
Dalším krokem je stanovení tzv. redukčních faktorů
(RF), které jsou v dané situaci dostupné. Podle níže
uvedených pravidel zvažujeme použití deseti redukčních faktorů ve třech třídách. Každý redukční faktor
reprezentuje způsob, jak snížit (redukovat) nebezpečí.
Čím větší snížení nebezpečí faktor reprezentuje, tím
větší má číselnou hodnotu.
Redukci nebezpečí lze dosáhnout třemi způsoby:
Vyloučit pohyb po svazích se sklonem € 44 větším než je limit – RF I. třídy (40 ° a víc).
Vyhnout se svahům s určitou expozicí € 44 – (orientací svahu ke světové straně) nebo využít často
sjížděného svahu – RF II. třídy. Pozor, v mnoha případech není možné zvolit alternativní trasu a pak
nelze redukovat nebezpečí pomocí faktorů RF 4, RF
5 ani RF 6.
Omezit velikost skupiny€ 92 a dodržovat odlehčovací rozestupy € 93 – RF III. třídy.
Čím je naše chování méně rizikové, tím vyšší hodnoty
RF jsou k dispozici a tím výraznější je redukce nebezpečí.
3. VÝPOČET RIZIKA
Pro výpočet rizika se používá jednoduchý vzorec.
Do čitatele se dosazuje stanovený potenciál nebezpečí (jeho střední hodnota 2, 4, 8 nebo jak
uznáte dle podmínek za vhodné), do jmenovatele
součin hodnot dostupných redukčních faktorů.
Výsledek vyjadřuje hodnotu přijatelného zbytkového rizika.
Výsledek menší nebo rovný 1 znamená ano (jít).
Výsledek větší než 1 znamená ne (stop, tedy nejít
na túru touto trasou a hledat jinou variantu).
Pokud při plánování nebo v průběhu túry nemáte
k dispozici potřebnou hodnotu součinu RF, tedy
alespoň dva redukční faktory, které můžete vynásobit, neměli byste túru uskutečnit.
Současně lze použít maximálně 4 redukční fakto-
Riziko = potenciál nebezpečí PN =
redukční faktory RF
ry: jeden RF I. třídy, dva RF II. třídy a jeden RF III.
třídy. Z II. třídy lze současně s RF 4, 5, 6, použít ještě speciální faktor RF 7 (rozježděný svah), je-li to
možné.
Při výjimečných situacích (horský vůdce se zkušenými a informovanými klienty, záchranná akce) lze
akceptovat i výsledek vyšší než 1, avšak nikdy vyšší
než 2!
Je možné, že při ověřování možnosti uskutečnit vybrané túry s pomocí RM a použitím střední hodnoty
potenciálu nebezpečí vyjdou hraniční hodnoty, tj.
těsně menší nebo rovné 1. V tomto případě je vhodné zvážit již ve fázi plánování možnost obejít kritickou pasáž, nebo volit úplně jinou, méně rizikovou
túru s vyšší pravděpodobností jejího úspěšného dokončení i v případě horších podmínek, než jaké lze
z informací dostupných při plánování předpokládat.
Doplnění a upřesnění
Když se v terénu zdají všechny expozice nevýhodné (lokální filtr 3x3), jsou RF 4, RF 5 a RF 6 (orientace svahu) neplatné (nelze je použít do vzorce).
Častý jev při překročení kritického množství nového sněhu € 43.
V mnoha případech není možné zvolit alternativní
trasu a proto nelze redukovat nebezpečí pomocí
faktorů RF 4, RF 5 ani RF 6.
Stupeň lavinového nebezpečí udávaný ve zprávě
o lavinové situaci se vztahuje na svahy s nevýhodnou expozicí € 44, případně ještě přesněji charakterizovaný např. 3. st. pro severní polovinu nad
2000 m n. m. Na ostatních svazích je stupeň nebezpečí zpravidla o stupeň nižší.
Přesto i pro tyto svahy odvozujeme hodnotu potenciálu nebezpečí od stupně lavinového nebezpečí pro nevýhodné svahy! To, že jsou tyto svahy
bezpečnější, zohledníme až následně, použitím RF
II. třídy.
Redukční metoda nezohledňuje tvar terénu, nadmořskou výšku a velikost svahu.
Při 3. stupni lavinového nebezpečí vyžaduje Redukční metoda použití RF I. třídy, tj. pohyb v terénu s max. sklonem do 39 °.
PN
RF I. x RF II. x RF III.
Akceptovatelné
Potenciál nebezpečí PN
≤1
=
zbytkové riziko
RF I. třídy (RF 1 nebo RF 2 nebo RF 3) x RF II. třídy (RF 4 nebo RF 5
nebo RF 6) x RF II. třídy (RF 7) x RF III. třídy (RF 8 nebo RF 9 nebo RF 10)
www.hudy.cz
61
Lavinové nebezpečí
Při plánování túry doma bez informací získaných
vlastním pozorováním v terénu počítejte vždy se
střední hodnotou.
Lavinové nebezpečí
„Rozježděný svah“ € 48 znamená: četné sjezdy
po každém sněžení i v oblasti potenciálního odtrhu laviny. Již v bezprostřední blízkosti rozježděného svahu může hrozit nebezpečí.
Expozice žlebů a muld je vzhledem k jejich tvaru
velmi různorodá a posouzení těchto útvarů je
komplikované. Jejich okraje (boky) jsou strmější
než svah v jejich ose.
Redukční metoda se může zdát na první pohled velmi
složitá nebo těžko srozumitelná. Pomocí konkrétních
příkladů se tomu pokuste porozumět…
Výpočet: Dosazením do vzorce PN / RF, v tomto případě PN / (RF 2 x RF 9). Tedy riziko = 8 / (3 x 2) = 1,33 > 1.
Výsledek znamenal neakceptovatelné riziko – nejet
(stop).
Jiné řešení: Skupina mohla redukovat nebezpečí dodržením odlehčovacích rozestupů, v takovém případě
by místo RF 9 mohla použít „příznivější“ faktor RF 10 = 3.
Výpočet by pak vypadal takto: riziko = PN / (RF 2 x RF 10)
= 8 / (3 x 3) = 0,88 < 1. Výsledek znamená akceptovatelné riziko – jet.
Poučení: Tuto skupinu dělilo od bezpečné túry bez
lavinové nehody zřejmě jen dodržení odlehčovacích
rozestupů, které by na tak prudkém svahu měly být samozřejmostí.
PŘÍKLAD Č. 1 – VYHODNOCENÍ NEHODY , KTERÁ
SE SKUTEČNĚ STALA
PŘÍKLAD Č. 2 – DOMÁCÍ PLÁNOVÁNÍ (PŘED
TÚROU)
PRAKTICKÉ PŘÍKLADY
Fakta: Čtyřčlenná skupina, sjezd strmým SV svahem
sklonu 35 °, 30 cm prachového sněhu (napadl před třemi dny), platí 3. stupeň lavinového nebezpečí (LN) na
svazích severní poloviny.
Pozorování: Stupeň LN odpovídá realitě. Varovné
signály nebyly pozorovány. Několik stop – svah byl po
sněžení sjetý. Provedený test sněhové vrstvy (klouzavý
blok) dopadl příznivě. Navátý sníh nebyl zpozorován.
Realita: V diskusi skupiny padlo jednohlasné rozhodnutí pro sjezd. Společně vjeli do svahu a téměř okamžitě
došlo k uvolnění sněhové desky, která s sebou strhla
všechny členy skupiny…
Potenciál nebezpečí: 3. stupeň LN, střední hodnota
potenciálu pro tento stupeň je PN = 8, podle pozorování v terénu nebyl důvod ji nijak upravovat.
Redukční faktory:
RF I. třídy – předpokládaný největší sklon svahu byl 35 °,
což umožňilo použít RF 2 = 3 (nejstrmější část svahu
35 °). Při 3. stupni LN musí být k dispozici RF I. třídy. Pokud by nešlo volit ani RF 1 (= 2) a svah by byl tedy strmější než 39 °, nešlo by vybraný sjezd podniknout, a to
ani v případě ideální kombinace RF II. a III. třídy.
RF II. třídy – jednalo se o SV svah, tedy sjezd v sektoru
„sever“. Sektoru sever (RF 4) ani sektoru „severní poloviny“ (RF 5) se u zvoleného sjezdu nešlo vyhnout. Zpráva
o lavinové situaci zmiňovala jako nevýhodnou expozici
svahy severní poloviny (RF 6), zvolený svah však byl
v severní polovině, proto ani RF 6 nešlo použít. Na základě několika sjezdových stop nebylo možné prohlásit
svah za rozježděný, RF 7 tedy nebyl k dispozici. Tedy
ani jeden z RF II. třídy nešlo použít.
RF III. třídy – Čtyřčlenná skupina byla malá a odlehčovací rozestupy mezi členy skupiny nebyly při sjezdu dodrženy. Proto bylo možné použít RF 9 = 2.
62
Fakta: Panuje 2. stupeň LN nebezpečí a jako nevýhodná expozice je udáván sektor „sever“ ve výškách nad
1800 m, tendence vývoje lavinového nebezpečí počítá
s 2. stupněm. Při domácím plánování zvažuje dvojice
lyžařů dva sjezdy po svazích se sklonem větším než 40 °
(byl změřen na mapě). První sjezd je orientován na sever, druhý sjezd na západ.
A) SEVERNÍ SJEZD
Pozorování: při domácím plánování není k dispozici
Potenciál nebezpečí: Při domácím plánování pracujte výhradně se střední hodnotou, tedy PN = 4, platící
pro 2. stupeň LN.
Redukční faktory:
RF I. třídy – protože svah je prudší než 40° nelze použít
žádný RF I. třídy. Pokud by místo 2. stupně LN panoval
3. stupeň lavinového nebezpečí, při kterém musí být RF
I. třídy vždy k dispozici, ani jeden ze zvažovaných sjezdů
by už v tomto okamžiku posuzování nepřipadal v úvahu.
RF II. třídy – Volba severního svahu znamená, že nemůžeme použít ani jeden z redukčních faktorů RF 4, RF 5.
Zpráva o lavinové situaci uvádí jako nevýhodnou expozici sektor „sever“ nad 1800 m, ve které se nachází vybraný svah – proto nelze použít ani RF 6. Bez spolehlivé
aktuální informace, nelze při domácím plánování posoudit svah jako často sjížděný, RF 7 tedy není k dispozici. K dispozici tedy není ani jeden ze čtyř
redukčních faktorů II. třídy.
RF III. třídy – Malá dvoučlenná skupina může při dodržení odlehčovacích rozestupů redukovat nebezpečí pomocí RF 10 = 3. To je jediný faktor, ze všech deseti, který
je dispozici.
Výpočet: Dosazujete do vzorce PN / RF, v tomto případě PN / RF 10. Tedy riziko = 4 / 3 = 1,33 > 1.
B) ZÁPADNÍ SJEZD
Potenciál nebezpečí: PN = 4 je stejný jako v předcházejícím případě.
Redukční faktory:
RF I. třídy – není rovněž k dispozici, protože svah je
prudší než 40 °
RF II. třídy – západní expozice svahu znamená, že se
vyhnete jak sektoru sever, tak i celé „severní polovině“
Ve zprávě o lavinové situaci jsou jako nevýhodné označeny svahy sektoru „sever“ nad 1800 m, kterým se rovněž vyhnete. Lze proto použít „nejsilnější“ RF II. třídy,
kterým je RF 6 = 4. Stejně jako v předcházejícím případě nepočítáte s rozježděností svahu (RF č. 7).
RF III. třídy – malá dvoučlenná skupina s rozestupy, proto lze použít RF 10 = 3.
Výpočet: Dosazujete do vzorce PN / RF, v tomto případě PN / (RF 6 x RF 10). Tedy riziko = 4 / (4 x 3) = 0,33 < 1.
Výsledek: akceptovatelné riziko – ano, západní svah
je možné sjet.
REDUKČNÍ METODA VE ZKRATCE
ZJEDNODUŠENÉ VYSVĚTLENÍ:
Potenciál nebezpečí představuje záporné body. Redukční faktory představují kladné body. Na svah mohu
vstoupit, když je počet kladných bodů stejný nebo
větší než počet bodů záporných.
POSTUP VÝPOČTU:
1. Stanovím potenciál nebezpečí
2. Vyberu redukční faktory, které mohu použít
3. Hodnoty dosadím do vzorce
4. Pokud mi vyjde méně než 1, mohu jet
POZOR NA TO, ŽE:
redukční metoda je použitelná pro stupeň lavinového nebezpečí 1, 2 a 3.
redukční faktory musí být alespoň 2.
lze použít maximálně 4 redukční faktory: jeden RF I.
třídy, dva RF II. třídy (je-li to možné) a jeden RF III. třídy.
při 3. stupni lav. nebezpečí musí být k dispozici RF I.
třídy – svah musí mít méně než 40 °.
Specialista
na skialpové
a freeriderové
vybavení
Více na:
www.hudy.cz
www.hudy.cz
63
Lavinové nebezpečí
Výsledek: neakceptovatelné riziko – severní svah nepřipadá v úvahu (stop).
DRUHY SNĚHU
O sněhu
Pokud si nasypete sněhové vločky na černou podložku a prozkoumáte je pod lupou,
zjistíte, že struktura sněhu je různorodá. V diagramech, které informují o tvrdosti
a struktuře sněhové pokrývky, se můžete setkat s těmito druhy sněhu…
CO JE DOBRÉ VĚDĚT O SNĚHU
Sníh je vysoce porézní a je tvořen vzduchem,
ledem a malým poměrem vody. Měkký sníh
s velkými vzduchovými dutinami (póry) je náchylnější k lomu, a tedy i lavinám. (€ obr. 1)
Během 24 hodin se 1 m čerstvě napadlého
sněhu sesedne o 30 cm. Vločky se většinou přemění v kulatá zrna a sníží se objem sněhu.
Teplotní gradient ve sněhové vrstvě je rozdíl
teplot vztažený k jednotce výšky. Při přeměně
sněhu hraje gradient významnou roli. Čím větší
gradient, tím rychlejší je tzv. růstová krystalizace. Takový sníh (pohárkové krystaly, hranatozrnitý) pak vytváří kritickou, labilní vrstvu.
Velké teplotní gradienty vznikají především
v první polovině zimy, když leží méně sněhu
a je silný mráz. Obecně platí, že za jasného,
mrazivého počasí je přeměna sněhové struktury z hlediska nebezpečí lavin nevýhodná.
Přeměna sněhu. Struktura sněhu se v čase mění.
Bortící přeměna – nastává při malém rozdílu
teplot (gradientu) ve sněhové vrstvě. Krystalky
nového sněhu se zakulacují a zmenšují. Objem
sněhu se zmenšuje. Mezi krystaly sněhu vzniká
více vazeb a probíhá pomalé sesedání vrstvy.
Růstová přeměna – čím teplejší je sněhová
vločka, tím více zledovatělé vodní páry vyplní
volný prostor v porézní sněhové vrstvě. Čím větší
je rozdíl teplot ve sněhové vrstvě, tím více vodní
páry a tím více a tím rychleji rostoucích hranatých a pohárkovitých krystalů.
Tavící přeměna – pokud je sníh teplejší než
0 °C (slunce, déšť) začíná sníh tát. Póry v jeho
struktuře vyplní voda, což způsobí zakulacení
sněhových krystalů. S přibývajícím obsahem
vody se zmenšují vazební síly mezi jednotlivými krystaly, sníh ztrácí soudržnost a razantně
klesá jeho pevnost. Naopak po zmrznutí takové
sněhové vrstvy pevnost razantně roste. Střídáním tání a zmrznutí se zmenšuje pórovitost
vrstvy a dochází k sesedání sněhu, které je pro
jeho stabilitu příznivé.
Variabilita sněhové vrstvy – označuje rozdíly
vlastností v prostoru sněhové vrstvy. Má velký
vliv na inicializaci praskání sněhové vrstvy v případě deskových lavin. Čím menší variabilita
sněhové vrstvy (do hloubky 1 m), tím horší podmínky pro uvolnění deskových lavin. K posouzení variability pomohou znalosti povrchu starého
sněhu. Pokud je povrch různorodý – rozježděný
mnoha stopami, plochy s erodovaným sněhem,
pak jde o výhodné podmínky.
SNĚHOVÉ A POVĚTRNOSTNÍ PODMÍNKY
Obr. 1 – Sníh z menších, oblých zrn (vlevo) má více
vazebních bodů (červeně) a menší objem vzduchových pórů
a tím i vyšší pevnost než sníh z velkých, hranatých krystalů
(vpravo)
64
Sněhové srážky
Sníh, vítr a teploty výrazně ovlivňují lavinové nebezpečí. Proto jsou tyto veličiny pečlivě měřeny
a mapovány. Výborně a názorně mají vývoj sněhové pokrývky zmapovaný alpské země, především
Švýcarsko. Tamní Ústav pro výzkum sněhu a lavin
SLF vydává přehledné mapy s vývojem sněžení za
předešlý jeden a tři dny (€ obr. 2) a také velmi
užitečnou mapu sněhové pokrývky ve výšce
2000 m (€ obr. 3).
Vítr
Silný vítr ochotně transportuje tuny sněhových
vloček a vytváří tzv. navátý, nejnebezpečnější druh
lavinového sněhu. Proto je nutné informaci o sněhu
doplnit faktem, zda sníh padal ve větrném počasí.
Navátý sníh se shromažďuje na závětrných svazích,
a tak kromě jeho síly potřeba znát i jeho směr. Pěkně a přehledně je vítr znázorněn na stránkách LWD
Tirol – http://lawine.tirol.gv.at/.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ DRUHY SNĚHU
OBVYKLÁ
VELIKOST
nový
V atmosféře, klasické
vločky.
Druh s krátkou „životností“ –
obvykle velmi rychlá změna
konzistence. Po krátkou dobu
(asi 1 den) může tvořit kritickou
vrstvu.
1–3 mm
zlomkový
Důsledek destruktivní
přeměny nového sněhu.
Často je sníh zlomkový už
po dopadu na povrch.
Nepravidelné tvary. Ve stádiu
destrukce jsou základem
nebezpečných deskových lavin.
1–2 mm
krupkovitý
Forma srážek, často
v souvislosti s bouřkovým
počasím.
Mohou krátce tvořit kritickou
vrstvu.
0,5–3 mm
okrouhlozrnitý
Po sesedání nového
sněhu nebo
mechanickým
roztříštěním (např.
větrem) sněhových
krystalů.
Hutná struktura sněhu, může být
obsažen v deskové lavině.
Netvoří však kritickou vrstvu.
Vlastnosti tohoto druhu se mění
velmi pomalu.
< 0,5 mm
hranatozrnitý,
pohárkové
krystaly
Růstovou krystalizací.
Nebezpečnost hranatých
ledových krystalů roste s jejich
velikostí. Mohou tvořit kritickou
vrstvu. Vlastnosti tohoto druhu
se mění velmi pomalu.
0,5–2 mm
plovoucí sníh
Extrémní projev rostoucí
krystalizace. Vzniká při
vysokém gradientu
teplot.
Krystaly mají tvar podobný
pohárkům. Měkký a lámavý sníh,
„ideální“ kritická vrstva.
2–5 mm
povrchová
jinovatka
Ledové krystaly vzniklé
díky vzdušné vlhkosti za
silného mrazu.
Pokud na ní napadne sníh, tvoří
nestabilní, kritickou vrstvu.
Vlastnosti tohoto druhu se mění
velmi pomalu.
2–5 mm
firn
Opakovanou krystalizací
natavené vrstvy sněhu.
Mokrý, měkký sníh. Obsah vody
ve sněhu a velikost zrn.
1–5 mm
zledovatělá
krusta
Opakovaným
promrzáním nataveného
povrchu sněhu.
Tvrdá a stabilní struktura, její
tlošťka může dosáhnout až
několika centimetrů.
ledové lamely
Obvykle po dešti, zmrznutím se na povrchu sněhu
vytvoří ledová glazura.
Pokud na ní napadne zmrzlý
sníh, tvoří nestabilní, kritickou
vrstvu.
SYMBOL
VZNIK
www.hudy.cz
O sněhu
CHARAKTERISTIKA A VÝZNAM
PRO TVORBU LAVIN
DRUH
65
Měřící stanice
Základní meteorologická data přináší hustá síť měřících stanic, kterých je v Tyrolsku 75. Naměřená
data, týkající se sněhu, větru a teploty jsou obvykle
znázorněny grafikou. Např. v Tyrolsku si lze volit
zobrazení průběhu za poslední jeden den, tři dny,
týden nebo měsíc.
O sněhu
Teplota
Význam teploty na lavinové nebezpečí vzrůstá s blížícím se jarem a obdobím lavin mokrého sněhu. Velice
přehledně má stav teploty i její předpověď Tyrolsko.
Obr. 2 – Nový sníh, který napadl za poslední 3 dny (zdroj SLF.ch)
Obr. 3 – Sněhová pokrývka ve výšce 2000 m n. m. (zdroj SLF.ch)
Obr. 4 – Údaje z meteostanice v Tyrolsku. Týdenní vývoj
výšky sněhu, teploty, rychlosti a směru větru (zdroj: http://
lawine.tirol.gv.at/)
Obr. 5 – Teplota v Tyrolsku (zdroj: http://lawine.tirol.gv.at/)
Obr. 6 – Směr a síla větru v Tyrolsku (zdroj: http://lawine.tirol.gv.at/)
66
Traverse
–
Klasické skialpové hole pro uživatele, kteří požadují upravitelnou délku mezi 105 a 155 cm.
Velmi dobrý poměr cena/výkon. Uzavírací systém Flick Lock Pro.
100 mm lyžařský kotouček Powder
Hmotnost: 600 g
Rozměry: 105-155 cm
Madlo: guma
Glidelite Mohair Mix STS 110 mm
Pásy s příměsí mohéru nabízejí vysokou odolnost a lepší skluz. Systém
uchycení STS umožňuje použití na široké škále lyží v rozmezí délek až
10 cm. Přední oko lze nastavit na různé šíře špiček lyží.
65% mohér, 35% nylon
Šířka: 110 mm
–
LAVINY A SNÍH
Kritická vrstva (slabá, labilní) nebo-li kritické rozhraní se nachází mezi jednotlivými
sněhovými vrstvami. Dá se popsat jako kluzná plocha, po které snadno sklouzne
masa sněhu, ležící na tomto rozhraní. Důvodem skluzu je malá soudržnost kritické
vrstvy se sousedním sněhem.
O sněhu
KRITICKÁ VRSTVA
Kritickou vrstvu si lze imaginárně a zjednodušeně představit i jako vrstvu obvykle větších
krystalů sněhu (hranatozrnité, krupky, pohárkové krystaly, dutinová jinovatka), která představuje kolečka pro masu lavinového sněhu,
která se po těchto kolečkách rozjede z kopce
dolů…
Struktura kritické neboli labilní vrstvy ve
sněhové pokrývce bývá velmi porézní – obsahuje velký poměr vzduchových dutin, a proto
existuje málo styčných ploch (vazeb) mezi jednotlivými, obvykle většími, sněhovými krystaly. To samozřejmě neplatí pro krustu a ledovou
lamelu.
Kritickou vrstvu obvykle poznáme při testování i podle toho, že jí prochází světlo a je náchylná k lomu.
TYPICKÉ KRITICKÉ VRSTVY:
Dlouhodobě nebezpečné
(týdny i měsíce):
Povrch starého, nesoudržného sněhu
(často zlomkový sníh), který je zasněžen.
Vrstva sněhu, ve které proběhla růstová
krystalizace (hranatozrnitý sníh, pohárkové krystaly).
Plovoucí sníh – velká zrna sněhu (pohárky, kuličky), která vzniká po dlouhé mrazivé
periodě.
Povrchová jinovatka, na kterou napadne
sníh.
Zledovatělá krusta a s ní sousedící tenké
vrstvy (celoplošné nebezpečí).
Krátkodobě nebezpečné (hodiny, dny):
Nový sníh – kritickou vrstvu může představovat celá vrstva nového sněhu.
Sněhové krupky (kuličky), zvlášť když
jsou pokryté navátým sněhem (lokální nebezpečí).
Provlhlá vrstva sněhu.
Posouzení sněhové pokrývky
výhodné
podobné vrstvy
horní vrstva: volný /
nesoudržný / nespojitý sníh
spodní vrstva: deskovitý /
pevný / hutný / spojitý sníh
nevýhodné
horní vrstva: deskovitý /
pevný / hutný / spojitý sníh
spodní vrstva: volný /
nesoudržný /
nespojitý sníh
tenká nespojitá vrstva
mezi spojitými /
pevnějšími vrstvami,
často také rozhraní krusty
Obr. 1 – Výhodné (vlevo) a nevýhodné (vpravo) kombinace
sněhových vrstev
68
Podle švýcarských statistik za posledních 40
let bylo 95 % lavin deskových. 82 % představovaly laviny ze suchého a 18 % z mokrého sněhu. Přibližně 5 % evidovaných lavin bylo
spontánních.
DESKOVÉ LAVINY
Pro vznik deskové laviny jsou potřebné čtyři
podmínky:
Dostatečný sklon svahu. Je potřeba svah
prudší než 30 °, nejčastěji se desky uvolňují
na svazích sklonu 35 až 45 °.
Kritická vrstva musí ležet pod deskou spojitého sněhu, optimálně v hloubce 50 cm.
Typickou kritickou vrstvou může být vrstva
promrzlého nového sněhu, popř. vrstva,
v níž probíhá růstová přeměna € 64.
Variabilita – dostatečná podobnost povrchu starého sněhu na co největší ploše podporuje šíření inicializační trhliny. Čím je
variabilita povrchu sněhu na malé ploše větší, tím menší je pravděpodobnost šíření inicializační trhliny (uvolnění desky).
Zátěžový impuls – lyžařem nebo také váhou nového nebo navátého sněhu.
Typické jsou na jaře, jejich příčinou bývá buď
déšť nebo tání. Platí několik pravidel:
Čím více vody ve sněhové vrstvě, tím větší
pravděpodobnost mokré laviny.
Velké rozdíly mezi vrstvami sněhu mohou
způsobit větší koncentraci vody a tím větší
ztrátu pevnosti sněhové vrstvy.
Ochlazení a zmrznutí provlhlého sněhu vede
k opětovnému zpevnění sněhu.
Laviny z mokrého sněhu jsou obvykle spontánní a jen zřídka jsou uvolněny po zatížení lyžaři.
Laviny z mokrého sněhu se obvykle uvolňují
ze svahů prudších než 35 °. Pouze při mimořádně silném provlhnutí sněhu může dojít
k lavině i na 30° svahu.
Typická lyžařská lavina
90 % lavin způsobí
svým chováním lidé.
Většina lavin, do
kterých se lyžaři
dostanou, jsou deskové
laviny z navátého
sněhu.
Průměrný sklon svahu:
38–39 °.
75 % lavin je uvolněno
v sektoru stinných
svahů (SZ–S–V).
Důležité pro uvolnění deskové laviny: sklon svahu
(1), kritická vrstva (2), variabilita povrchu (3), zatížení
lyžařem (4).
VLIV ZATĚŽOVÁNÍ SNĚHU POHYBEM LYŽAŘE
Hloubka účinku zátěže lyžařem je při běžném zatížení 40 až 60 cm. Při větším zatížení,
např. pádu může být až 1 m.
Čím tvrdší sníh, tím menší působení zátěže
do hloubky a o to větší zátěž do šířky.
Nejmenší zátěž do hloubky sněhu způsobuje
lyžař plynulou jízdou po obou rovnoměrně
zatížených lyžích na tvrdém sněhu.
Největší zátěž do hloubky sněhu způsobuje
lyžař při pádu, skocích nebo ve skupině více
lidí, kteří se shromažďují blízko od sebe.
Deskovou lavinu uvolní lyžař nejčastěji v místech s nižší sněhovou pokrývkou, protože
sněhová deska zde bývá tenčí a působení
pohybu lyžaře na kritickou vrstvu je proto
intenzivnější.
Míra zatížení sněhu lyžařem na tvrdém sněhu (nahoře)
a měkkém sněhu (dole). Pokud je sníh teplejší než 0 ° C vliv
lyžaře působí v obou případech hlouběji
www.hudy.cz
69
O sněhu
LAVINY Z MOKRÉHO SNĚHU
LAVINOVÝ SNÍH
TESTOVÁNÍ STABILITY SNĚHOVÉ POKRÝVKY
Sněhová pokrývka je základní proměnnou při tvorbě lavin. Bohužel se jedná o proměnnou velmi komplikovanou. Je důležitá pro všechny lyžaře pohybující se mimo
sjezdovky. Její popis je nedílnou součástí zprávy o lavinové situaci. Při kritických
podmínkách o sobě dává vědět tvorbou trhlin, zvuky „vumm“, nebo sesuvy spontánních lavin. Když tyto varovné signály chybí, je tu ještě možnost strukturu sněhu
prozkoumat.
NENÍ TO JEDNODUCHÉ
O sněhu
I zkušeným osobám se doporučuje prozkoumat
občas sněhovou pokrývku a také provést některý z testů její stability. Jeho pozitivní výsledek
však nikdy nesmí být jediným kritériem pro
vstup do konkrétního svahu.
Průzkum sněhové pokrývky může náš první
dojem potvrdit, upřesnit, nebo změnit. Doplňkem může být celá řada různě náročných testů
stability. U většiny testů se izoluje sněhový blok
a ten se pak postupně zatěžuje, především shora.
VOLBA MÍSTA TESTU
Zvolte bezpečné (!) místo s lehce podprůměrnou výškou sněhové pokrývky.
Testované místo by mělo být co nejshodnější
s nebezpečnými svahy, na nichž předpokládáme nebezpečí.
Sklon zkoumaného svahu by měl být 30 °
a prudší.
Orientace svahu je shodná s nebezpečnými
svahy.
PŘEHLED TESTŮ STABILITY SNĚHOVÉ POKRÝVKY
Stejně jako interpretace výsledků i toto vyžaduje trochu tréninku. Většinou stačí kopat do
hloubky jednoho metru – hlubší vrstvy může
samotný člověk jen stěží ovlivnit. K uvolnění
deskové laviny je zapotřebí, aby došlo k lomu
slabé vrstvy a k jeho následnému rozšíření.
Dobré testy stability zohledňují obě vlastnosti,
třebaže různou vahou.
VÝHODNÉ PRO STABILITU SNĚHOVÉ POKRÝVKY
NEVÝHODNÉ PRO STABILITU SNĚHOVÉ POKRÝVKY
Podobné vrstvy.
Vrchní vrstvu tvoří sníh deskovitý / pevný / hutný /
soudržný. Spodní vrstvy sněhu jsou nezpevněné /
nesoudržné / navzájem špatně spojené.
Vrchní vrstvu tvoří sníh nezpevněný / nesoudržný /
navzájem špatně spojený. Spodní vrstvu tvoří sníh
deskovitý / pevný / hutný / soudržný.
Pórovitá nesoudržná vrstva mezi vrstvami pevného
soudržného sněhu, často také v okolí krusty.
70
KLOUZAVÝ BLOK
RB (RUTSCHBLOCK) 1,5 M x 2 M
RB KLOUZAVÝ BLOK – STUPNICE HODNOCENÍ
RB1@...
K odlomení bloku dojde při kopání nebo řezání.
RB2@...
Lom nastává při vstupu lyžaře na blok.
RB3@...
Lom nastává při třech zhoupnutích v kolenou, testující stojí na povrchu bloku.
RB4@...
Lom nastává při prvním skoku s lyžemi, odraz z místa, testující stojí na povrchu bloku.
RB5@...
Lom nastává při druhém nebo třetím skoku s lyžemi, odraz z místa, testující stojí na povrchu bloku.
RB6@...
Lom nastává při skoku na blok bez lyží.
RB7@...
K lomu vůbec nedojde, zůstává stabilní.
PŘÍKLAD: RB2@52. K odlomení bloku došlo při vstupu lyžaře na blok, v hloubce 52 cm pod povrchem
sněhu.
VÝSLEDEK TESTU
KRITÉRIA U KLOUZAVÉHO BLOKU
K LOMU DOŠLO PŘI: (STUPEŇ ZATÍŽENÍ)
PLOCHA LOMU
Nestabilní
RB 1–3
Při kopání nebo řezání.
Při vstupu s lyžemi na blok.
Při třech zhoupnutích na místě.
Celý blok
Středně stabilní
RB 4–5
Při prvním poskoku na bloku s lyžemi.
Při druhém nebo třetím poskoku na bloku
s lyžemi.
Částečný lom bloku
Stabilní
RB 6–7
Při skoku na blok bez lyží.
K lomu vůbec nedojde.
Žádný lom bloku
www.hudy.cz
71
O sněhu
(když je sněhu méně, tak až k zemi)
Pro klouzavý blok je třeba izolovat pravoúhlý
blok 2 m široký a 1,5 m hluboký směrem do
svahu  obr. 1. Kopejte přibližně do hloubky
1,5 m, pokud je sněhu méně, tak až k zemi. Zezadu blok odřízněte pomocí lanka nebo pomocné šňůry s uzlíky. Oddělený blok se
postupně zatěžuje, dokud nedojde k jeho lomu. Zatímco stupeň zatížení sleduje zejména
inicializaci lomu, forma plochy lomu poskytuje
informace o možnostech jeho šíření. Klouzavý
blok je prvotní forma všech testů stability. Je
často užíván lavinovými službami, pro turisty je
jeho provedení časově i fyzicky náročné. Pro
svůj průměrný koeficient úspěšnosti přes 80 % Obr. 1 Klouzavý blok a detailní analýza sněhového profilu
je klouzavý blok nejspolehlivějším ze všech jsou pro lavinové služby a výzkum sněhu klíčové. Pro potřeby
lyžařů jsou však příliš časově náročné
testů stability.
O sněhu
Pro kompresní test je třeba lopatou nebo pilou izolovat sloup o stranách 30 x 30 cm
 obr. 2. Na blok položte list lopaty, do kterého udeřte nejprve 10krát dlaní, 10krát
předloktím (úderem vycházejícím z lokte)
a 10krát celou paží (jedná se vždy spíše
o volný dopad části končetiny než o opravdové údery). Postupné zatížení ukáže, jak
snadno dojde k vzniku lomu, jeho šíření a jaký je způsob lomu. Kompresní test je dnes
v severní Americe i v Evropě nejužívanějším
testem stability (Jamieson, 1999). Může jej
rychle provést i jedna osoba, pozorování
způsobu lomu je náročné.
Výsledek testu je „nestabilní“, pokud dojde
k náhlému lomu nejpozději při třetím úderu
předloktím. Tak lze odhalit téměř 80 % nestabilních svahů. To je lepší než při posuzování
stupně zatížení nebo způsobu lomu zvlášť,
ale stále ještě horší než pomocí klouzavého
bloku.
(když je sněhu méně, tak až k zemi)
KOMPRESNÍ TEST
CT (COMPRESSION TEST) 30 CM x 30 CM
1,5 m
Obr. 2 Při kompresním testu (CT) je postupně zatěžován
sloupec sněhu o rozměrech 30 x 30 cm. Nebezpečné jsou
náhlé lomy při malém zatížení
JAK POSOUDIT PLOCHU LOMU
Důležité je vyhodnocení lomové plochy.
Nevýhodný lom: K lomu dochází náhle, zřetelný kolaps ve slabé, kritické vrstvě, hladká
plocha lomu.
Výhodný lom: Lom se šíří pomalu, po kouscích, ne náhle. Lomová plocha je drsná, členitá
nebo nepravidelná.
CT KOMPRESNÍ TEST – STUPNICE HODNOCENÍ
CT 0@...
Lom celým sloupcem nastane během kopání nebo řezání.
CT 1–10@...
Lom nastane během 1.–10. úderu dlaní (pohyb vychází ze zápěstí).
CT 11–20@...
Lom nastane během 11.–20. úderu předloktím (pohyb vychází z lokte).
CT 21–30@...
Lom nastane během 21.–30. úderu celou paží (pohyb vychází z ramene).
CT 31
Na konci testu nedojde k žádnému lomu, sloupec zůstává stabilní.
PŘÍKLAD: CT8@44. K lomu došlo při 8. úderu (8x poklepání dlaní) ve výšce 44 cm.
VÝSLEDEK TESTU
KRITERIA U CT
K LOMU DOŠLO (STUPEŇ ZATÍŽENÍ)
Nestabilní
CT 0 až CT 13
Nejpozději při 3. úderu z lokte po předcházejících 10 úderech ze
zápěstí.
Středně stabilní
CT 14 až 18
Nejdříve po 4. úderu z lokte a nejpozději při 8. úderu z lokte, v obou
případech po předcházejících 10 úderech ze zápěstí.
Stabilní
CT 19 až 31
Blok vydržel alespoň 10 úderů ze zápěstí a dalších devět úderů
z lokte. Čím více následujících úderů z ramene blok vydržel, tím je
stabilnější.
72
SNĚHOVÝ PROFIL
Především pro identifikaci labilních vrstev ve sněhové pokrývce slouží
sněhový profil. V terénu jej zjišťujeme s lopatou v ruce. Doma u počítače
se můžeme podívat, jak to vyhodnotili profesionálové. Na ose y je výška
sněhu, na ose x jeho tvrdost. Labilní rozhraní hledejte především v místech s výrazným rozdílem tvrdosti.
MĚŘENÍ TVRDOSTI
Středně stabilní
VLHKOST SNĚHU
POPIS
Pěst (FA)
Suchý
Teplota sněhu < 0 °C
4 prsty (4F)
Mírně vlhký
Teplota sněhu kolem 0 °C
Vlhký
Ve sněhu je viditelná voda
Mokrý
Voda odtéká ze sněhu
Velmi mokrý
Sníh je nasycený vodou
1 prst (1F)
SYMBOL
Nestabilní
O sněhu
Výrazně rozdílné
tvdosti sousedících
vrstev (dva a více
stupňů tvrdosti – viz
tabulka na této
straně) představují
nebezpečí laviny.
Modrou šipkou jsou
označeny
potenciální kritické
vrstvy. Vodorovná
osa představuje
tvrdost, svislá výšku
sněhu
Stabilní
SYMBOL
Tužka (B)
Nůž (M)
UNTAI
GUID
E
H
UD
O
N
Y M
Led (E)
HMG
HUDY MOUNTAIN GUIDES
Horští vůdci, kteří spolupracují s HUDYsportem,
můžete se s nimi bez obav vypravit na kterékoliv
místo na zeměkouli.
www.hudymountainguide.cz
www.hudy.cz
73
JAK PLÁNOVAT ZIMNÍ TÚRU
Plánování túry pomáhá s předstihem a v bezpečí chaty, s dostatkem klidu i času,
vytipovat potenciálně obtížná a nebezpečná místa, způsob jejich zdolání, kritéria
pro rozhodování a připravit si různé alternativy. Hlavní zodpovědnost za pečlivé
plánování leží na bedrech lídra skupiny.
7 KROKŮ PLÁNOVÁNÍ TÚRY
Před túrou
KROK 1. SHROMÁŽDIT A VZÁJEMNĚ POROVNAT
INFORMACE
Trasu si zakreslete do kopie mapy (1:25000).
Vyznačte si klíčová místa. Veškeré informace
zaneste do formuláře (ke stažení na www.hudy.
cz). Posuzujte nejkritičtější místa nebezpečí lavin podle aktuální lavinové situace a prognózy
vývoje nebezpečí. Najděte problémová místa
s otevřenými ledovcovými trhlinami. Zhodnoťte složení skupiny (kondiční a technické schopnosti).
KROK 2. PROSTUDOVAT KLÍČOVÁ MÍSTA
Systematické vyhledání klíčových míst, tedy
míst, která jsou potenciálně nebezpečná nebo
v nich dochází ke změně způsobu postupu (nasazení maček, navázání na lano apod.).
Volba způsobu jejich překonání.
Jak přesně vypadá terén? Jak je strmý?
Co leží nad naší trasou a co pod ní?
Jaké podmínky tam můžete očekávat?
Jak je konkrétní místo překonatelné?
Je v možnostech členů skupiny překonat
všechny překážky?
Jaké musí být počasí a viditelnost pro zvládnutí túry?
Odkud si mohu klíčová místa poprvé prohlédnout, apod.?
Jaké vybavení bude potřeba (cepín, lano,
stoupací hřebeny atd.).
Volba strategie, s jejíž pomocí vyhodnotíme,
zda lze nebezpečné místo přejít, nebo ne
(Grafická redukční metoda, 3x3, Stop or Go).
KROK 3. NAJÍT ALTERNATIVY A VARIANTY
U naplánované túry máte přehled o očekávaných podmínkách, účastnících túry i trase, odhadli jste zákeřnosti klíčových míst. Zbývá
naplánovat alternativy. Může to být varianta
vyhnutí se klíčovému místu, alternativní cíl
74
v půli cesty nebo zcela jiný cíl túry. Ten je vždy
nutný, protože si nikdy nemůžete být předem
jisti, zda odhad bude odpovídat skutečnosti.
Příprava různých variant umožňuje operativně
změnit trasu k alternativnímu cíli. Když plánujete příliš striktně a bez variant – podle hesla
„všechno, nebo nic“ – může dojít k podcenění
nebezpečí.
KROK 4. STANOVIT SI BODY ROZHODOVÁNÍ
U rozhodujících bodů trasy vám musí být jasné,
které varianty použijete anebo jakou taktikou
budete klíčová místa překonávat. Zásadní kritéria musíte určit v teple chaty, protože na cestě,
pod tlakem času i skupiny dojde často k přehlédnutí důležité informace. Na papíře nebo v hlavě
si proto předem pevně stanovte strategii pro
každý bod rozhodování. Tyto body obvykle souvisejí s klíčovými místy a rozcestími před vstupem do nové terénní oblasti. Je nutné se
připravit na místa, po jejichž překonání není návrat možný vůbec, nebo by byl velmi náročný.
KROK 5. STANOVIT PODROBNÝ PLÁN TÚRY
Na základě podrobné přípravy vytvořte
přesný časový plán € 77.
Potřebné vybavení je přesně stanoveno.
Trasy vyznačené v mapě jsou vyhodnoceny.
Pozor na žrouty času – přecenění technických dovedností a kondice, prošlapávání
stopy, nejasná další cesta (mlha), nedorozumění a přestávky jakéhokoliv druhu (focení).
KROK 6. OVĚŘIT PŘEDPOKLÁDANÁ RIZIKA
Proveďte ověření rizik pomocí chronologického překontrolování.
Pro každou konkrétní část si položte otázku,
co by se zde mohlo přihodit, za jakých podmínek a do jaké míry je to pravděpodobné.
U každého zjištěného potenciálního nebezpečí si položte otázku, jakými opatřeními lze
riziko minimalizovat.
Seznámení celé skupiny s nejdůležitějšími
argumenty rozhodování přináší do skupiny
„konstruktivní“ atmosféru.
Plánování se tak plynule stává dynamickým,
mění se v čase a dle okolností.
Ráno posuďte, zda se počasí přes noc vyvíjelo dle očekávání.
Dynamické plánování během túry znamená
na základě rozpoznaných aktuálních podmínek zhodnotit naplánovaný scénář, nikoliv
volit spontánně např. jiné varianty sjezdu, jež
nebyly naplánovány.
VYHODNOCENÍ TÚRY
Zpětná vazba výrazně přispívá k prohloubení
znalostí účastníků túry a k „uložení“ čerstvých
zkušeností. Položte si tyto otázky:
Co bylo nebezpečné?
Co mě nejvíce překvapilo?
Byla rozhodnutí správná?
Jaké důsledky vyvodím z prožitých
situací?
DŮLEŽITÉ OTÁZKY
Jaký je stupeň lavinového nebezpečí podle
oficiální prognózy?
Hlavní zdroje nebezpečí?
Může být mlha? Taktika při mlze?
Je/byl silný vítr? Jestliže ano, z jakého směru
foukal?
Jaká je časová náročnost túry? Její převýšení? Čas startu?
Počet účastníků? Jejich zdatnost? Kdo vede
skupinu?
Nejdůležitější klíčová místa? Strmost svahů?
Taktika? Alternativy?
Nebezpečí ledovcových trhlin?
Další povinný materiál k základnímu vybavení?
CHRONOLOGIE PLÁNOVÁNÍ TÚRY
2. Prostudovat klíčová místa
3. Najít alternativy a varianty
4. Naplánovat body rozhodování
5. Stanovit podrobný plán túry
6. Ověřit předpokládaná rizika
7. Přizpůsobit se reálným podmínkám
– dynamické plánování
HRUBÉ PLÁNOVÁNÍ
Volba túry, často týdny předem
Kroky 1–3
1. Shromáždit a porovnat informace
2. Prostudovat klíčová místa
3. Najít alternativy a varianty
Kdy je tato túra vůbec realizovatelná?
Sněhové podmínky?
Lavinová předpověď?
Předpověď počasí?
Míra zasněžení ledovce?
Schopnosti účastníků?
START TÚRY
Panují takové podmínky, jaké jsme
předpokládali při plánování?
DYNAMICKÉ PLÁNOVÁNÍ
Během túry nahrazení, případné vylepšení
plánu a aplikace příslušné taktiky
PODROBNÉ PLÁNOVÁNÍ
Většinou večer před túrou
VYHODNOCENÍ TÚRY
Kroky 1–7
1. Shromáždit a vzájemně porovnat informace
Cílem je poučit se z chyb (zpětná vazba =
vylepšení kvality plánování)
www.hudy.cz
75
Před túrou
KROK 7. PŘIZPŮSOBIT SE REALITĚ
– KROK K DYNAMICKÉMU PLÁNOVÁNÍ
MĚŘENÍ SKLONU SVAHU NA MAPĚ
NA MAPĚ
V TERÉNU
MĚŘÍTKO SKLONU SVAHU
MĚŘENÍ BUZOLOU
Před túrou
K měření potřebujeme tzv. plánovací fólii.
Na plánovací fólii je stupnice rozestupů vrstevnic pro mapy 1:25 000 a 1:50 000 a pro
vrstevnice v rozmezí 20 m nebo 10 m.
Na mapě najdete svah, jehož sklon chcete
měřit, zpravidla zvolíte nejprudší místo svahu.
Okraj měřítka přiložte kolmo na vrstevnice.
Posouvejte měřítkem tak, aby se úsečky na
měřítku překrývaly s vrstevnicemi € obr. 1.
V tomto případě bylo naměřeno 33 °.
Použití lupy zvyšuje přesnost měření.
POZOR! Změřit lze jen průměrný sklon svahu,
ve skutečnosti může být svah v krátkém úseku prudší € viz obr.
nejstrmější místo
Provádíme buzolou se stupnicí na měření
sklonu svahu nebo sklonoměrem.
Na svah přiložíme hůl tak, aby co nejpřesněji
kopírovala povrch svahu.
Na hůl přiložíme buzolu nebo sklonoměr
a na stupnici odečtěte sklon – červená ryska
na červené stupnici.
RYCHLE I PŘESNĚ SKLONOMĚREM
Před lety spatřil světlo světa miniaturní sklonoměr Pieps 30 º Plus. Jednoduše ho namontujete
na lyžařskou hůl, kterou pak stačí přiložit na
svah a na displeji odečíst sklon € viz obr. 4.
Elektronický úhloměr měří s přesností 1 º. Příjemnou funkci navíc představuje teploměr.
Zdrojem energie je akumulátor Li-on.
ORIENTAČNÍ MĚŘENÍ HOLEMI € 94
změřený průměrný sklon
URČENÍ MÍRY SKLONU V PĚTISTUPŇOVÉ ŠKÁLE
Posouváním měřítka zjistíte, k jaké třídě strmosti náleží měřený svah:
mírnější než 30 º
v rozmezí 30 º až 35 º
přibližně 35 º
v rozmezí 35 º až 40 º
strmější než 40 º
Naměřený interval sklonu je směrodatný pro
posouzení lavinového nebezpečí € 58.
Obr. 1 – Změřeno 33 °
76
Obr. 4
Obr. 2 – Sklon menší než 30 °
Obr. 3 – Změřeno 38 °
ORIENT. VÝPOČET ČISTÉHO ČASU POHYBU NA TÚŘE
Rychlost při výstupu a sestupu (sjezdu) počítáme ve výškových metrech [Vm/hod].
Výstup
Pěšky 300–400 Vm/hod.
Na lyžích 400–500 Vm/hod.
Sestup
Pěšky 500–700 Vm/hod.
Na lyžích 600–1 000 Vm/hod.
U sestupových časů hodně záleží na kondici
skupiny a u lyžování na její technické vyspělosti. Někdy může sestup / sjezd trvat stejně
dlouho jako výstup.
Rychlost chůze nebo pohybu na lyžích
Tady počítáme chůzi 4 km/hod, pohyb na lyžích 5 km/hod.
Definice časů T1 (převýšení) a T 2 (vzdálenost):
T1 = celkový součet nastoupaných
a sestoupaných Vm za časový úsek.
T2 = celková vzdálenost v km za časový úsek.
Výpočet trvání túry
pokud T1 > T2, pak T = T1 + (T2 : 2)
pokud T1 < T2, pak T = (T1 : 2) + T2
PŘÍKLAD:
Z mapy jsme spočítali: celkové stoupání
1000 Vm, celkové klesání 1800 Vm, vzdálenost
15 km, lyžařská túra.
T1 = výstup + sjezd
Výstup = 1 000 Vm : 400 Vm/h = 2,5 hod
Sjezd = 1 800 Vm : 600 Vm/h = 3 hod
T1 = výstup 2,5 hod + sjezd 3 hod = 5,5 hod
T2 vzdálenost
Vzdálenost celkem 15 km : 5 km/h = 3 hod
T1 > T2
tedy T = T1 (výstup + sestup) + T2 ( vzdálenost) : 2
= 5,5 hod + (3 hod : 2) = 5,5 hod + 1,5 hod =
= 7 hod čistý čas pohybu
K času nezapomeňte připočítat přestávky:
Po prvních 15 minutách přestávka 5 minut –
optimální oblečení, otázky na tempo skupiny (rychlost).
Každou hodinu 10 minut na pití.
Po 3 hodinách 30 minut na jídlo.
UŽITEČNÉ ODKAZY
Lavinové zpravodajství:
ČR: http://horskasluzba.cz/
SR: http://laviny.sk/
Evropa: http://www.avalanches.org/
USA: http://www.avalanche.org/
Kanada: http://www.avalanche.ca
Trasy v ČR a SR
Krkonoše
http://www.krnap.cz/skialpinismus/
Šumava
http://www.sumava.net/itcruda/
prospekty.asp
Krušné hory
http://www.skialpnadhrobem.cz
Slovensko
http://www.freeskialp.sk
Předpověď počasí
Rakousko:
http://www.zamg.ac.at/cms/de/aktuell
Plánování túr v Alpách
Švýcarsko: http://meteo.ch/
http://www.alpenverein.at/portal/
Svět: http://www.yr.no/
berg-aktiv/wege-touren/index.php
http://www.alpintouren.com/AT2006/
O sněhu a lavinách
http://www.bergsteigen.at
http://www.slf.ch - komplexní info
http://gipfelbuch.ch/
http://lawinenwarndienst.blogspot.
co.at – blog o lavinách (něm.)
Komplexní infoservis z lyžařských
http://snehove-zpravodajstvi.eu
resortů (sníh, počasí, webkamery):
– sníh u nás i v Alpách
http://snowhit.com/ – objevuj lyžařský
http://lawis.at/ – meteostanice (Tirol) svět ve 3D.
www.hudy.cz
Túry s horským vůdcem
Hudy Mountain Guide (HMG)
http://www.hudymountainguide.cz
Inspirativní weby a časopisy
http://snow.cz/
http://freeskiing.cz/
http://www.powderline.cz/
http://www.freeskier.sk/
http://www.bergundsteigen.at/
http://www.powderguide.com
http://www.powdermag.com/
http://freeskier.com/
http://skiingmag.com
Záchrana a první pomoc v horách
http://www.ikar-cisa.org
77
Před túrou
ČASY OBVYKLÉ PŘI VÝPOČTU TRVÁNÍ TÚRY
OBTÍŽNOST LYŽAŘSKÝCH TÚR
Před túrou
V průvodcích lyžařských túr se můžeme setkat s různým značením. V roce 1998
sestavili metodici Švýcarského alpského klubu SAC komplexní stupnici obtížnosti skialpinistických túr. Před několika lety ji začali používat po dohodě i Rakušané.
Francouzi používají převážně stupnici Blachére.
STUPNICE SAC (ŠVÝCARSKO, RAKOUSKO)
L
lehké (leicht)
WS
málo obtížné (wenig schwierig)
ZS
poměrně obtížné (ziemlich schwierig)
S
obtížné (schwierig)
SS
velmi obtížné (sehr schwierig)
AS
výrazně obtížné (äusserst schwierig)
EX
extrémní
FRANCOUZSKÁ STUPNICE BLACHÉRE
Stanovení obtížnosti je mnohem složitější
než např. u sportovního lezení. Zohlednit se
musí především podmínky na túře. Povětrnostní podmínky variabilně ovlivňují terén,
a tím se náročnost túry může změnit. Jiná
bude tatáž túra po napadnutí 30 cm mokrého
sněhu a jiná na jarním firnu. Právě to zohledSTUPNICE LABANDÉ PRO JEDNOTLIVÉ SVAHY
S1
sjízdná cesta
S2
údolí, mírné svahy
S3
široké svahy do 35 º
S4
svahy do 45 º, bez vysoké expozice, jinak
35 až 40 º
S5
> 45 až 55 º v kuloárech a bez vysoké
expozice, jinak 40 až 50 º
SM
průměrný, slabší lyžař
BS
dobrý lyžař
TBS
velmi dobrý lyžař
BSA
dobrý lyžař a alpinista
S6
> 55 º bez velké expozice, jinak > 50 º
TBSA
velmi dobrý lyžař a alpinista
S7
> 60 º nebo se skoky
78
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA
Pro celkové hodnocení trasy se započítává
nejvyšší hodnota hlavních kritérií.
Od stupně WS může být k upřesnění používáno doplňkových znamének + a -.
V záhlaví popisu túry je počínaje stupněm
WS udávána i maximální strmost (někdy
i délka takového úseku).
V případě, že hraje roli alespoň jedno z pomocných kritérií, je stupeň zvýšen o 1/3.
Např. z WS+ na ZS-.
Pro technické pasáže alpského stylu platí
stupnice pro horské výstupy, obtížnost se
zvyšuje a stupeň platí pro celou trasu. Taková
exponovaná místa musí být v popisu obtížnosti jednotlivé túry slovně popsána. Např.
„ostrý hřeben 30 m v závěru výstupu na vrchol V+“.
Nejčastěji se v průvodcích vyskytují trasy
obtížnosti L až S.
Trasy AS se v lyžařských průvodcích vyskytují jen ve výjimečných případech, trasy EX nebývají uváděny vůbec.
POMOCNÁ KRITÉRIA
V tabulce jsou uvedená hlavní kritéria posuzování obtížnosti, ale v úvahu je třeba brát ještě
další okolnosti:
Zhoršená orientace při výstupu i sjezdu
Průběh trasy není zřetelný
Chyba na trase není téměř nebo vůbec korigovatelná
STUPNICE SAC (ŠVÝCARSKO, RAKOUSKO)
STRMOST
CHARAKTER TERÉNU
VÝSTUP I SJEZD
SOUTĚSKY, ŽLEBY
VE SJEZDU
EXPOZICE TERÉNU
pod 28 °
mírný, pahorkatina, hladký
podklad
žádné žleby ve sjezdu
žádná
WS
okolo 30 °
zpravidla otevřené svahy
s několika krátkými strmými
stupni, žleby, skalnatými bloky
s možností zlehčující varianty,
nutná technika otoček (vraceček)
zúžení jsou krátká
a plochá, lyže lze
nechat jet přímo
krátké úseky, malé
nebezpečí
ZS
okolo 35 °
krátké strmé stupně bez možnosti
volby snadnější trasy, terénní
překážky ve strmějších svazích
vyžadují dobrou reakci
krátká, ale strmá zúžení,
nutné jsou přibrzďovací
oblouky a přeskakování
delší vzdušné úseky
s terénními vlnami, které
umožňují přibrzďování
(nebezpečí zranění)
S
okolo 40 °
strmé svahy bez možností lehčích
variant, jistota při otočkách, řada
překážek vyžaduje technickou
vytříbenost
zúžená trasa dlouhá
a strmá, s rovnoměrným podkladem,
možné krátké
přibrzďovací oblouky
dlouhé vzdušné úseky,
často v kamenitém
nebo suťovitém terénu
(při tvrdém sněhu životu
nebezpečné)
SS
okolo 45 °
všeobecně velmi strmý terén,
často se skalními stupni, četné
náročné překážky
dlouhá a velmi strmá
zúžení, nerovnoměrný
drsný podklad, i krátké
oblouky jsou obtížné
mnohá vzdušná místa,
často ve skalnatém
terénu
AS
okolo 50 °
mimořádně strmé svahy, ve
sjezdu žádná možnost odpočinku
řada velmi dlouhých
a strmých soutěsek
a zúžení, často sjízdné
jen sesouváním nebo
přeskakováním
extrémní expozice
EX
55 ° a více
extrémní strmé stěny a kuloáry,
jen pro absolutně špičkové borce
občas nutné slaňování
skalních stupňů
L
www.hudy.cz
79
Před túrou
ňuje moderní švýcarská stupnice. Dříve byly
základem pro určení stupně obtížnosti lyžařské dovednosti; z nich vychází kromě škály
Blachére i stupnice obtížnosti jednotlivých
svahů podle Labandé.
MAPA – ZÁKLADNÍ INFORMACE
Pokud si chceme sami (bez vůdce) naplánovat a uskutečnit túru pak se neobejdeme bez orientačních schopností a především práce s mapou a navigací GPS,
popř. buzolou.
Před túrou
UMĚNÍ ORIENTACE
V terénu se musíte orientovat a naplánovanou
trasu si umět prostorově představit. Jak na to?
Pozorujte terén, nahlížejte do mapy, případně
zapojujte paměť (dřívější, shodná túra).
Cestou musíte umět odhadovat vzdálenost,
směr, sklon svahů, převýšení atd.
Všemi smysly se stále snažte vnímat důležité
informace, např. jakým směrem vane vítr, kde
přitéká potok, kde je povrch sněhu tvořen
krustou apod.
Orientační schopnost můžete stále trénovat
a rozvíjet, i pokud nejste obdařeni přirozeně
dobrým smyslem pro orientaci.
V mlze je téměř nemožná orientace bez pomoci technických pomůcek. Proto musíte
umět pracovat s mapou a GPS a tyto pomůcky
mít vždy s sebou.
CHARAKTERISTIKY MAPY
Mapa je zakreslený průmět krajiny z výšky.
Jedinou veličinou, která na mapě přesně odpovídá skutečnosti, je úhel.
Na severní polokouli bývá sever na horním
okraji mapy, jih dole, západ vlevo a východ
vpravo.
Na mapách, kompasech a buzolách dnes dominuje cizojazyčné značení světových stran.
Sever (0°) je N (north), jih (180°) S (south), východ (90°) E (east) a západ (270°) W (west).
Stínování reliéfu. Na mapách „svítí“ slunce od
severozápadu a této konvenci odpovídají na
mapě i stíny.
V přírodě se používají nejlépe mapy v měřítku
1:25000, 1 cm na mapě je skutečných 25000
cm = 250 m.
Nejmenší použitelná kvalita je 1:50000. Vzdálenost 1 km tedy na takové mapě představují 4
cm.
Ekvidistance je informace o tom, jakým vertikálním rozestupům odpovídají sousední vrstevnice (čáry spojující místa se stejnou
80
nadmořskou výškou). Většinou to bývá 20 m,
přičemž vrstevnice znázorňující celé stovky
bývají zvýrazněny o něco tlustší čarou.
Tiráž udává rok vydání mapy, datum poslední
aktualizace značených cest, stav ledovců (letopočet) a údaje pro spolupráci s GPS (formát
souřadnic, elipsoid).
KOMPATIBILITA MAPY S GPS
Všechny moderní, solidní mapy se dnes dodávají kompatibilní s GPS.
Mapu pokrývá síť pravoúhlých souřadnic, obvykle čtverce 1x1 km.
V tiráži mapy najdete formát souřadnic a elipsoid, shodné musíte zadat do GPS a pak je
možné najít na mapě bod podle souřadnic,
naměřených přístrojem GPS.
Naopak z mapy lze odečíst souřadnice a zadat
je do GPS navigace.
V Evropě jsou obvykle souřadnice na mapě ve
formátu UTM UPS a elipsoid WGS 84.
ORIENTACE MAPY K SEVERU
Hrubá orientace - bez buzoly. Mapou pootočte
tak, abyste známé markantní cíle v terénu viděli
pod stejným úhlem, jaký je v mapě.
Přesná orientace - použijte buzolu.
Na buzole otáčením úhloměru nastavte sever
„N“ nebo-li 0 º.
Hranu buzoly přiložte na mapu tak, aby hrana
přesně kopírovala boční okraj mapy (severojižní linii N-S).
Otáčejte současně
mapou i přesně přiloženou buzolou
tak dlouho, dokud
střelka neukazuje
na značku severu na
úhloměru buzoly.
V ten okamžik míří
mapa přesně k severu.
GPS – ZÁKLADNÍ INFORMACE
Při zvratu počasí nepostradatelný pomocník. Pořiďte si digitální mapy a při plánování túr si nahrajte trasy do GPS již doma. Lepší volbou jsou mapové přístroje. Současné navigace mají buzolu a spolehlivý výškoměr.
JAK FUNGUJE GPS
Satelitní družice vysílají signál, který přijímá
a vyhodnocuje přístroj GPS. Aktuální pozice
přístroje se odvodí z vypočtených vzdáleností k jednotlivým družicím, jejichž signál
přístroj zachytil svojí anténou. Čím více družicových signálů přístroj zachytí, tím přesněji
vypočítá svoji polohu. K určení polohy potřebujeme signál z alespoň tří satelitů, k určení nadmořské výšky ze čtyř.
Co dělat, když prší? Všechny outdoorové
přístroje splňují normu IPX7, podle které
musí přístroj vydržet 30 minut ponoření
do vody ve hloubce 1 m.
V jakém teplotním intervalu GPS bezvadně funguje? Přístroje Garmin od -15 ºC do
+70 ºC. V silnějším mrazu dochází k rychlému vybíjení baterií, do mrazu se hodí lithiové baterie.
V každém okamžiku znáte svoji polohu.
Neustálý přehled o aktuálním směru
a zbývající vzdálenosti do cílového bodu
Kopírováním předem nahrané trasy lze
túru dokončit i za minimální viditelnosti.
CO JE DOBRÉ VĚDĚT
Jak přesně určí GPS pozici? Pokud není
omezen „výhled“ GPS na oblohu a nic nebrání příjmu signálu z družic, je přesnost
polohy a nadmořské výšky +- 5 m. Čím více družic, tím větší přesnost.
Lze nahrát do GPS topografickou mapu?
Do přístrojů, které jsou k tomu určeny ano.
Takové bývají většinou vybaveny paměťovým slotem. Lze do nich nahrát vektorové
mapy výrobce. Rozsah nahrané mapy limituje velikost paměťové karty.
Jak dlouho vydrží baterie? To závisí přístroj od přístroje. Spotřebu baterií ovlivňuje míra používání osvětlení a také
nastavení časového intervalu vyhodnocování dat. Průměrně počítejte se spotřebou
2 až 3 celodenní túry v zimě a 4 až 6 v létě
na dvojici dobíjecích akumulátorů (2500
mAh).
Jak odolává GPS nárazům? Přístroje jsou
mimořádně robustní, vydrží zrychlení až
6 g, které může vzniknout při vibracích
a nárazech.
Rutina. Pravidelné používání GPS zvyšuje
jistotu ovládání a důvěru v navigaci. Zautomatizované ovládání může pomoci
v nouzové situaci.
Papírová mapa. Klasická topografická mapa oblasti patří v každém případě do batohu. Je to na rozdíl od GPS základní
orientační prostředek.
Náhradní baterie. Vždy mějte připravenou
náhradní sadu baterií.
Ukládejte data. Po túře uložte tracks i waypoints do PC. Vytváříte tím archív vlastních tras, a pokud se za čas vydáte do
stejných míst, můžete si nahrát z počítače
už jednou ověřená data.
Firmware. Software přístroje příležitostně
aktualizujte prostřednictvím webových
stran výrobce.
Vypínejte osvětlení. Omezte na minimum
osvětlení, resp. intenzitu osvětlení displeje – výrazně šetříte baterie.
Lithiové baterie do rezervy. Výborně odolávají chladu a navíc jsou o 30 % lehčí.
Svoji kapacitu neztrácí několik let – ideální
jsou jako rezervní.
Tech tip: Držitelé HUDYpartner karty a členové
OEAV mají slevu na nákup map v prodejně Mapis, V Praze na Smíchově, Štefánikova 63.
www.hudy.cz
81
Před túrou
10 DOBRÝCH RAD
VÝHODY GPS
DIGITÁLNÍ MAPY
S rozvojem GPS a vůbec digitalizací veškerých informací nabývají digitální mapy
logicky na významu. Celé výřezy map lze dnes nahrávat do paměťových karet navigačních přístrojů. Klasické papírové mapy na túře ale rozhodně nahradit nemohou.
Limitem je především velikost displeje.
SKITOURING NA OEAV
Digitální mapy (např. OEAV nebo Swisstopo) se dodávají na nosičích DVD či na miniaturních kartách
SD. Pokud si jako příklad vezmeme třeba skvělé digitální mapy rakouských Alp 1:25 000 od OEAV, lze
využít početnou databázi lyžařských túr. Ty si můžete nejen prohlédnout ve shodné 2D dimenzi jako
na mapě papírové, ale také v trojrozměrném zobrazení. Otáčením a nakláněním si horu a linii túry
můžeme prohlédnout ze všech stran.
Před túrou
DALŠÍ FUNKCE
Obr. 1 – Trasa na Fluchtkogel ve 3D zobrazení na mapě OEAV
ROZDĚLENÍ MAP
Digitální mapy se dělí na dva základní typy – rastrové a vektorové. Rastrové mapy bohužel nemůžeme nahrávat do GPS, i když se mnozí domnívají,
že do navigace můžeme nahrát jakoukoli digimapu. To jde ale jen do přístrojů k tomu určených,
označených „GPS Map“, a navíc musí jít o speciální
mapy. Rastrové mapy výborně poslouží při plánování túry v počítači.
Do navigačních přístrojů pro outdoor (např.
Garmin) lze obvykle nahrávat mapy vektorové,
které mají nižší kvalitu než mapy rastrové, ale pro
základní orientaci jsou dostačující. Displeje outdoorových navigací nejsou moc velké, a tak mají
tyto mapy k celkové orientaci na větším území citelně nižší použitelnost než klasické mapy papírové.
Obr. 2 – Měření sklonu svahu
82
K tomu navíc můžete změřit sklon svahu na potenciálně nebezpečných místech, naměřit vzdálenost nebo
si celou trasu nahrát do GPS.
Dále je možné po túře stáhnout data do počítače
a prohlédnout si třeba výškový profil nebo si dokonce
nechat na displeji projet svoji stopu (track) v 3D animaci. Nabízí se volba mezi zeměpisnými nebo UTM
souřadnicemi.
Za zmínku stojí ještě funkce vyhledávání míst. Stačí
kliknout na ikonku „dalekohled“, zadat např. „Vernagt“, a hned se objeví nabídka všech pojmů obsahující tento slovní základ na všech rakouských mapách.
Z PAPÍROVÉ SI VYTVOŘTE DIGITÁLNÍ
Pokud nemáte k dispozici digitální mapu dané oblasti,
můžete si ji vytvořit z mapy papírové, bez které se na
túře neobejdete. Oskenujete ji a v programu Ozi Explorer z ní po kalibraci uděláte mapu digitální, která
postačí pro základní funkce – vytvoření stopy a uložení bodů.
Obr. 3 – Online mapa Tyrolska s
označením svahů prudších více než 30 °
Obr. 4 – Online mapa Švýcarska
s označením svahů prudších více než 30 °
VIRTUÁLNÍ TÚRA
Obr. 5 – Trasa na Fluchtkogel ve 3D zobrazení na mapě OEAV
Obr. 6 – Trasa na Fluchtkogel ve 3D na mapě Google Earth
DIGITÁLNÍ MAPA
Oblast Alp, kam se na lyžařské túry vyjíždí nejčastěji, je nafocena velmi precizně € obr. 6 a ve vysokém rozlišení (na rozdíl od např. nepálského
Himálaje). To je velmi důležité, např. pro znázornění
ledovcových trhlin – což je pro plánování skvělá pomoc. U ledovců vždy zkontrolujte, kdy byl snímek
pořízen. Výhodou letních snímků je obnažení ledovců, a tedy i čitelnost případných trhlin.
Jako příklad se hodí oblíbená túra na Fluchtkogel
z Vernagthütte v Ötztálských Alpách na mapě Rakouska od OEAV. Digitální mapa nabízí dva typy
zobrazení: Klasické zobrazení trasy je dvojrozměrné
€ obr. 1, přičemž linie trasy je vyznačena tlustou
fialovou čárou.
Pro mnohem lepší představu poslouží plastické,
trojrozměrné zobrazení € obr. 5. Pomocí myši lze
terén libovolně natáčet i měnit úhel pohledu. Velice
atraktivní funkcí je virtuální projížďka trasy, kdy nám
šipka projede linií túry v 3D zobrazení.
Zejména pro posouzení lavinového nebezpečí je klíčovou funkcí měření sklonu svahu € obr. 2. Pro
vyhodnocení časové i fyzické náročnosti poslouží
znázornění výškového profilu túry. Při plánování túry využijete i funkci změření délky úseku.
GOOGLE EARTH
Z hlediska skialpinismu má zobrazení satelitní mapy
Google Earth (GE) zemského povrchu význam jednak při virtuálním obhlédnutí terénu, nejlépe pro
konfrontaci trasy na papírové mapě s plastickou animací. Velkou předností GE je její velice pohodlné
ovládání a natáčení. GE Je to také výborná pomůcka
pro trénink čtení papírové mapy – odpovídá vaše
prostorová představa terénu odvozená z papírové
mapy skutečnosti? Zkuste si to!
SPECIÁLNÍ MAPY SE SKLONEM SVAHU
Na webu najdete interaktivní mapu Tyrolska. Kromě orientační nabízí dvě skvělé funkce. První je určení souřadnic pro GPS v několika formátech.
Druhou tvoří barevné zóny zobrazující sklon svahu
v rozmezí po 5 stupních.
Svahy prudší než 30 ° pro celé Švýcarsko najdete
na www.mapplus.ch € obr. 4, pro Tyrolsko na
www.lwd.tirol.gv.at € obr. 3.
PODMÍNKY A KLÍČOVÁ MÍSTA
Pro prohlídce trasy ve 3D se mnohem lépe budou určovat klíčové body trasy € 74. Stejně jako stav podmínek si je pro přehlednost zaneste
do formuláře „Plánování túry“, který je ke stažení na www.hudy.cz.
Více podrobných informací na téma orientace
(mapy, buzoly, GPS) si lze stáhnout v internetovém
archivu časopisu info@hudy na www.hudy.cz.
www.hudy.cz
83
Před túrou
Samozřejmou součástí plánování túr ještě doma u pracovního stolu je nejen studium tištěných průvodců a map, ale také využití možností „digitální doby“. Kromě
digitálních map je skvělým pomocníkem především satelitní mapa Google Earth.
GPS A KOMUNIKACE S MAPOU
Pro praktické použití GPS je především potřeba umět přenést souřadnice změřené
přístrojem na mapu a naopak z mapy odečíst souřadnice daného bodu a zadat je do
přístroje. Další využití GPS představuje kopírování trasy uložené v přístroji.
hdddºmm.mmm, např. 49°14.617´. V tomto
formátu najdete na webu souřadnice pokladů při geocachingu.
3) ve stupních, minutách a vteřinách
hddd°mm´ss´´, např 49°14´37´´.
PRAVOÚHLÁ SÍŤ SOUŘADNIC
Před túrou
Současné mapy jsou už kompatibilní s GPS.
Mají rovinné souřadnice s pravoúhlou čtvercovou sítí. Čtverce obvykle bývají o straně 1 km.
Kilometrová síť umožňuje jednoduché odečítání vzdálenosti z mapy. Souřadnice jsou uváděny v metrech na osách x a y. Čtou se doprava od
nultého poledníku a nahoru od rovníku. Střední Evropa je východně od Greenwiche, a tak
osu x označujeme E (easting), a severně od rovníku, osu y tedy N (northing). Poloha bodu je
tak vzdálenost v metrech od nultého poledníku (E), resp. od rovníku (N).
NAVIGACE PO PROŠLÉ TRASE
SOUŘADNICOVÝ SYSTÉM
Optimální metoda pro pohyb v horách. V praxi
ji lze použít dvěma způsoby:
Aktivací funkce Naviguj zpět na stránce „Záznam prošlé trasy“. Předpokladem je mít zapnutý záznam túry, například při výstupu na
vrchol. Při předpokladu sestupu stejnou cestou lze tuto metodu použít.
V terénu kopírováním linie virtuální prošlé
trasy, kterou si v klidu domova vytvoříte v PC
a nahrajete si ji do přístroje.
Pro účely GPS se používá celosvětový souřadnicový systém WGS 84. V menu GPS jej máte
označen slovem elipsoid (česky) nebo Map datum (anglicky). Některé země mají svůj elipsoid.
Druhou veličinou je formát souřadnic (position
format). Standardně se používá formátu UTM
UPS, ale opět existují i odlišné formáty.
GPS A SOUŘADNICE
ZEMĚPISNÉ SOUŘADNICE
V době před GPS se používaly na mapách pouze zeměpisné – sférické souřadnice. Poloha se
uvádí v severní / jižní šířce, označované N / S,
a východní / západní délce, E / W. GPS nabízí tři
volby formátu zeměpisných souřadnic:
1) ve stupních hddd.ddddd°, např. 49.24362°,
např. v Google Earth.
2) ve stupních, minutách a desetinách minut
84
JAK ODEČÍST SOUŘADNICE Z MAPY?
Na GPS jdeme do Menu € Nastavení € Jednotky € Formát souřadnic + Elipsoid. Obě hodnoty nastavíme tak, jak je uvedeno na mapě.
Příklad z mapy rakouského Alpenvereinu – systém WGS 84 a souřadnice UTM UPS.
RECHTER FERNERKOGEL – ÖTZTALER ALPEN
V tiráži mapy si přečtete, jaký je elipsoid (WGS
84), formát souřadnic (UTM UPS) a v jaké zóně
se mapový list nachází (32T). Mapa je pokryta
čtvercovou sítí, jednotlivé linie jsou od sebe
1 km, na mapě v měřítku 1:25 000 tedy 4 cm od
JAK PŘENÉST POLOHU Z GPS NA MAPU?
Tuto dovednost potřebujete k tomu, abyste se
na mapě dokázali najít.
022
630 000
643 000
575
740
158 000
196 000
670
Obr. 1 – Odpočet souřadnic na mapě OEAV
Obr. 2 – Odpočet souřadnic na mapě SwissTopo
Obr. 3 – Nastavení jednotek
u map OEAV a KČT
Obr. 5 – Nastavení jednotek
u map Swiss Topo
Obr. 4 – Odečtené souřadnice
vrcholu R. Fernerkogel
www.hudy.cz
Obr. 6 – Souřadnice
přístrojem změřené polohy
85
Před túrou
SJEZD ZE SCHILTHORNU
Postup na příkladu ze švýcarské lyžařské mapy
v měřítku 1:50 000. Při sjezdu volným terénem
z vyhlídkové hory Schilthorn vede trasa širokým a členitým údolím Soustal. Stěžejní je na
pomyslné křižovatce odbočit vlevo. Právě GPS
nám v takové situaci pomůže určit svou polohu
na mapě.
Předně si musíme upravit nastavení GPS
v souladu se švýcarskými mapami. Tedy elipsoid
CH-1903 a formát souřadnic Švýcarský grid.
V předpokládaném místě rozcestí jsou souřadnice v šestimístném švýcarském formátu na
displeji: 630 740 / 158 022 (pozn. E/N). Od linie
v mapě 630 naměřte 740 m, resp. od linie 158
pouhých 22 m, a v průsečíku bude na mapě
bod přenesený z GPS € obr. 2.
z tiráže mapy
sebe. K odečítání souřadnic z mapy používáme
nejlépe plánovací fólii. Polohu daného bodu
měříme doprava (easting) a nahoru (northing)
od nejbližších souřadnic € obr. 1. Přiložením
měřidla na plánovací fólii (pro měřítko 1:25 000)
změříme vzdálenosti bodu „Rechter Fernerkogel“ od nejbližších čar sítě. Vodorovně, doprava
(easting) naměříme 670 m. Svisle, nahoru naměříme 575 m. Tyto vzdálenosti přičteme
k hodnotám nejbližších linií na mapě.
Hodnota UTM souřadnic je popsána šestimístným číslem po okrajích mapy, např. na ose
y, která je pro nás northing, měříme od linie
196 000. Ve skutečnosti je však souřadnice této
linie 5 196 000. V tiráži totiž stojí, že hodnotu
uvedenou na okraji mapy je potřeba zvýšit
o 5 000 000. Ještě je nutné připočítat na mapě
naměřených 575, a součtem je tedy N 5196575.
Zbývá stanovit easting. Podle tiráže jde o zónu 32T, měřili jsme od linie 643 000 a připočteme naměřených 670 m. Easting je tedy 32T
643670. € obr. 3
ODPOČET SOUŘADNIC V MAPĚ KČT
– ELIPSOID S 1942
MAPY A GPS V ČESKÉ REPUBLICE
Odpočet souřadnic kóty 470,8 západně od obce Třebařov na listu 50 Svitavsko. V GPS manuálně nastavíte formát souřadnic a elipsoid.
Pokud nastavené konstanty uložíme, máme do
budoucnu vystaráno – pro mapy KČT na S 1942
– v menu jednotek přepneme na „Uživ. UTM
Grid“ a „User“. Stejně jako v předchozích případech naměříte na ose x (Easting) doprava od linie 24 vzdálenost 360 m a na ose y (northing)
900 m nahoru od linie 22. Pozor na malá dvojčíslí 36, resp. 55. S nimi musíme počítat při sestavení finálních souřadnic. E (x) = 36+24+360
a N (y) = 55+22+900 (+ je pomyslné), do GPS
naťukáme pozici 3624360 / 5522900.
Před túrou
900
Mapy KČT, označené „GPS“ nejsou jednotné.
Některé starší listy používají Krassovského elipsoid S 1942. V menu GPS nelze elipsoid S 1942
nastavit a tak jej do GPS musíte zadat manuálně, stejně jako formát souřadnic. Konstanty,
které je potřeba zadat do nastavení GPS, nejsou na mapě uvedeny – viz tabulka. Nejaktuálnější vydání map KČT odpovídá mezinárodnímu
standardu UTM UPS na elipsoidu WGS 84.
36 24 000
55 22 000
360
Obr. 7 – Odpočet souřadnic na mapě KČT
Obr. 8 – Uživatelské nastavení Obr. 9 – Souřadnice kóty
jednotek u starších map KČT
470,8
Garmin
eTrex 30
Obr. 10 – Uživatelský formát
souřadnic
FORMÁT SOUŘADNIC € UŽIV. UTM GRID
ČECHY A ZÁPADNÍ MORAVA
DO 18º VÝCH. DÉLKY
VÝCHODNÍ MORAVA
A SLOVENSKO
Obr. 11 – Uživatelský elipsoid
ELIPSOID (MAP
DATUM) € USER
ZADÁVANÉ HODNOTY
ANGLICKY
Počátek zeměpisné
délky
Longitude origin
E 015º
E 021º
DX
+ 23
Měřítko
Scale
1.0000
1.0000
DY
- 124
Odsazení východní
délky
False
Easting
3500000
4500000
DZ
- 84
DA
- 108
DF
0,0048076
Odsazení severní
šířky
False
Northing
0.0
0.0
ČECHY, MORAVA, SLEZSKO,
SLOVENSKO
Obr. 12 – Jak nastavit uživatelský formát souřadnic a elipsoid u starších českých a slovenských map se systémem S 42
86
Sideral
Univerzální skialpová bota pro skialpinisty, kteří preferují lehkost při stoupání.
Barva: červená
Hmotnost: 1065 g (vel. 27)
Podešev: LazerGrip™
Rozsah velikostí: 24-31,5
Stahování: 2 přezky
Vnější materiál: Grilamid®
KONTROLA A NOŠENÍ VYHLEDÁVAČŮ
Na túře
Lavinový vyhledávač je neoddiskutovatelnou součástí výbavy pro zasněžený volný
terén. Nejdůležitější je samozřejmě umět s ním správně zacházet v případě lavinové
nehody. S tím ale souvisí i další rutinní činnosti…
KONTROLA VYHLEDÁVAČŮ PŘED KAŽDOU TÚROU
Abyste zjistili, zda vyhledávač správně funguje
a zda účastnící túry ovládají alespoň základní
manipulaci, provádí se kontrola před každou
túrou. Toto tzv. standardní opatření nikdy nevynechávejte, nestojí moc času ani úsilí.
Vedoucí skupiny stojí dva metry před skupinou, všichni drží vyhledávač zapnutý v režimu vysílání.
Na jeho povel přepnou členové skupiny své
vyhledávače do režimu vyhledávání, vedoucí stále vysílá.
Vedoucí tak snadno zjistí, zda každý umí přepnout přístroj z režimu vysílání na vyhledávání, a každý ve skupině si ověří, zda jeho
přístroj ukazuje směrem k vedoucímu a zda
odpovídá vzdálenost a směr zobrazený na
displeji.
Poté se vedoucí posune 5 až 10 m od skupiny,
přepne přístroj na vyhledávání, ostatní přepnou vyhledávače do režimu vysílání.
Účastníci túry se přibližují po jednom k ve88
doucímu, který kontroluje, zda jeho přijímající vyhledávač signalizuje maximum ve chvíli,
kdy ho míjí kontrolovaný člověk (vysílající
vyhledávač).
Nakonec si vedoucí ověří, zda si po zkontrolování celé skupiny přepnul svůj vyhledávač
do režimu vysílání.
Lavinový vyhledávač vypínejte zásadně až
v cíli túry (chata, parkoviště), nezávisle na
subjektivním pocitu nebezpečí.
Pokud je skupina na túrách více dní, pak poté, co vedoucí zjistí, že všichni manipulaci
s vyhledávačem ovládají, omezí kontrolu
před túrou na ověření vysílací funkce jednotlivých vyhledávačů.
NA TĚLE NEBO V KAPSE
Vyhledávač můžete nosit dvěma rovnocennými způsoby. Na rozdíl od lopaty a sondy jej nenosíte nikdy v batohu, ale vždy přímo na těle.
Součástí vyhledávače je pouzdro s popruhy
k nošení vyhledávače přímo na těle. Druhou
možností je vložit vyhledávač do kapsy na zip.
V obou případech je dobré mít displej, tedy
nejzranitelnější část přístroje, umístěnou na
straně k tělu.
CO RUŠÍ VYHLEDÁVAČ
Schopnost správně určovat polohu i výdrž
baterií vyhledávače může negativně ovlivňovat bezprostřední přítomnost jiných elektronických přístrojů, především mobilu, ale
i vysílačky nebo GPS. Proto udržujte zapnutý
Optimální způsob nošení vyhledávače
mobil nebo navigaci alespoň 50 cm od vyhledávače. Mobil máte často v náprsní kapse, navigaci ve víku nebo připnutou na popruhu
batohu, a také proto je zadní kapsa kalhot
vhodnou volbou z hlediska možného rušení.
ZAPAMATUJTE SI!
Vyhledávač + lopata + sonda. Jen kompletní
trojice má smysl. Samozřejmost a povinnost
na každé túře.
Jenom pokud svůj vyhledávač bezvadně
ovládáte, můžete ve stresu někoho najít.
Před každou túrou je povinná vzájemná
kontrola vyhledávačů.
Pokud můžete, pořiďte si lavinový batoh
(ABS-Airbag, Snowpulse nebo R.A.S.)
Nikdy do vyhledávače nepoužívejte dobíjecí
baterie!
Vyhledávač na těle a v batohu lopata , sonda,
lékárnička a bivakovací vak – to je základ bez
kompromisů.
Řada lidí si myslí, že po lokalizaci vyhledávačem zasypaného snadno vyhrabe rukama nebo
lyžemi. Je to nesmysl, už proto, že rychlost
rozhoduje o záchraně života. Platí následující
rovnice: pípák + lopata + sonda = nejrychlejší
záchrana. Praktický pokus přesvědčivě ukázal, jak
moc přispívá k úspoře času nejen lopata, ale
i sonda.
použité záchranné prostředky
SMYSL MÁ JEN KOMPLETNÍ NOUZOVÉ VYBAVENÍ!
Pokus: hloubka zasypání 1m, 60 pokusů o vyproštění
provedl Dominigue Stumpert
15 min = pípák + lopata + sonda
26 min = pípák + lopata
50 min = pípák + sonda + ruce
59 min = pípák + ruce + sněžnice
0
www.hudy.cz
20
40
60
doba vyproštění (min)
89
Na túře
1. umístěný v pouzdře a upnutý k tělu popruhy
Léty prověřený způsob. Vězte, že vyhledávač
musí být vždy překryt alespoň jednou vrstvou oblečení, je ideální upnout ho přes
spodní prádlo. Obvykle se zapnutím přezky
obvodového popruhu automaticky zapíná
do režimu vysílání.
2. v zajištěné kapse
Koho obtěžují popruhy, má druhou volbu:
zajištěnou kapsu. Tedy v žádném případě to
nesmí být kapsa přišitá třeba na bok nohavice. V každém případě musí být možné
spolehlivé zapnutí na zip (ne na suchý) a nesmí se po celou dobu túry otvírat. Vhodná je
zadní kapsa kalhot na zip. Není důvod ji otvírat, vyhledávač v ní vůbec nepřekáží a kalhoty si při túře rozhodně nesundáte. Hlavně
na jaře se občas stoupá jen v triku a vyhledávač v popruhu není chráněn další vrstvou.
BEZPEČNÉ CHOVÁNÍ NA TÚŘE
Prošlápnout co nejbezpečnější a nejpohodlnější stopu je pro každého skialpinistu
velmi důležitou dovedností, pokud chce vyrážet na túry samostatně, bez horského vůdce. Jak se to naučit? Přemýšlejte o stopách, které kopírujete po vašich předchůdcích, a když máte možnost, nevyhýbejte se vůdčí roli a prošlapávejte si stopu
sami. Čím bohatší zkušenosti, tím lépe!
V oblastech hřebenů bývají často také místa
s nebezpečným navátým sněhem, především na rozhraní hřebenu a závětrného svahu € 42.
Rozhraní svahů o různém sklonu může
být labilní zónou, pokud tvarem z profilu
odpovídá oblině. Sníh pokrývající oblinu je
náchylný k tvorbě napětí v různorodých vrstvách a soudržnost sněhu na rozhraní bývá
nižší.
Lavinový svah nad skupinou. Strmými
svahy se snažte stoupat po krajích, a pokud
je traverzujete, tak co nejvýše. V případě
uvolnění laviny tak snižujete pravděpodobnost hlubokého zasypání.
Na túře
KDE HLEDAT BEZPEČNOU ZÓNU?
VOLBA BEZPEČNÉ TRASY
NEBEZPEČNÁ MÍSTA V TERÉNU
Čím hlouběji je člověk pod lavinou, tím nižší
jsou jeho šance na přežití. Zvláště nebezpečné
zóny v zasněženém terénu jsou:
Muldy a žleby. Tam často dochází ke shromažďování lavinového sněhu ze širokého
pásma (trychtýřový efekt). Pokud se ocitnete
ve žlebu, uzavřeném ze stran, a jede v něm
lavina, často neexistuje možnost lavině ujet,
pokuste se vyjet z laviny do strany. Ve žlebech výrazně roste pravděpodobnost hlubokého zasypání, a tím se snižuje
pravděpodobnost včasného vyproštění zasypaných a tudíž úspěšné záchrany.
Blízkost hřebene. V oblasti hřebenů bývají
často převěje. Proto je namístě opatrnost při
jejich přecházení. Lyžařem odlomená převěj
může iniciovat utržení laviny na svahu, na
nějž převěj spadne (často zároveň s lyžařem).
90
Ploché hřebeny mají výhodu v tom, že nebezpečná místa jsou většinou pod lyžařem.
Svahy s mírným sklonem (do 30 º) lze považovat za bezpečné, čím menší sklon, tím
bezpečnější.
Vypouklé svahy, bráno podle tvaru povrchu (zvané také konvexní), jsou většinou
bezpečnější než prohlubně (byť rozlehlé
a mírné). Na vypouklém svahu jste obvykle
nad nebezpečím, naopak prohlubní může
„protékat“ lavina, uvolněná někým jiným
v poměrně velké vzdálenosti nad vámi.
V dostatečné vzdálenosti od strmých
svahů se držte od 3. stupně nebezpečí (3 z 5,
značné) a především při 4. stupni (vysoké),
pro který jsou typické samovolné, spontánní
laviny. Pokud by vás zasáhla rozjetá lavina
z okolního svahu, obvykle bude mít velkou
rychlost a průvodním jevem bude i silná tlaková vlna.
Ostrůvky jistoty jsou místa, kde lídr skupiny shromažďuje svoji skupinu. Mělo by jít
o co nejbezpečnější místo (v rámci možností)
pro skupinovou přestávku (při výstupu, sjez-
CO JE NADE MNOU?
Od 3. stupně nebezpečí („značné“) může
dojít k uvolnění laviny i na úpatí svahu. V takovém případě hrozí hluboké zasypání. Sledujte proto nejen svou stopu, ale i terén nad
sebou.
Rovněž na rovinatém terénu vás může zasáhnout nahoře uvolněná spontánní lavina. To
hrozí hlavně na jaře, když je sníh často vlivem
tepla provlhlý. Typická situace při pozdních
odpoledních nástupech na chatu z parkoviště v údolí.
CO JE PODE MNOU?
Skalní bloky nebo stromy v lavinové dráze
zvyšují riziko zranění.
Nad terénními zlomy hrozí nebezpečí stržení
lavinou (i malou) a následný pád strmým svahem nebo do propasti.
ŠPATNÁ VIDITELNOST
Vidět znamená rozpoznat nebezpečí a možnost vyhnout se mu.
Za mlhy je lavinové nebezpečí skoro nerozpoznatelné, a proto není možné vést optimální, bezpečnou stopu. Nejde se ani
vyhnout lavinově velmi nebezpečným shromaždištím navátého sněhu.
Kombinace špatné viditelnosti a zvýšeného
lavinového nebezpečí vyžaduje velkou opatrnost, racionální rozhodování, nebo dokonce zrušení túry.
Při 3. stupni nebezpečí (značné) vyrážíme na
túru jen za dobré viditelnosti, pokud je vidět
hůře, túru podnikáme jen do 2. stupně nebezpečí (mírné).
Za špatné viditelnosti výrazně roste význam
použití navigačního přístroje GPS. Zapněte si
funkci „záznam prošlé trasy“ a v případě
zhoršení podmínek můžete při sjezdu snadno kopírovat trasu výstupu.
STANDARDNÍ CHOVÁNÍ
Každá túra je jiná, přesto by vaše chování při
její přípravě i v průběhu mělo být dost podobné a časem i zažité, zautomatizované. Nezávisle
na cíli túry a aktuálním lavinovém nebezpečí
dodržujte následující zásady:
VEČER PŘED TÚROU
Túru nebo sjezd pečlivě plánujte, snažte
se získat co nejvíce informací (horští vůdci, chatař, lidé na chatě, kteří už vaši túru
šli, …).
Vycházejte z lavinové prognózy a předpovědi počasí, obojího pro danou oblast.
O túře čerpejte informace z průvodce(ů)
a mapy.
Stanovte si časový plán túry € 77.
Pracujte se specializovanou skialpinistickou
topografickou mapou v měřítku alespoň
1:50 000 nebo lépe 1:25 000. Pro práci s mapou se velmi hodí tzv. plánovací fólie.
Navigace GPS by měla být dnes standardním vybavením každé skupiny. Optimální
je, když máte v GPS nahrané trasy túr, které
jste si doma v klidu připravili. Pozor, ani
mapová GPSka nenahradí mapu papírovou.
O cíli túry informujte třetí osobu (např. chataře).
BEZPROSTŘEDNĚ PŘED TÚROU
Lavinový vyhledávač kontrolujte vždy před
každou túrou. Během túry je stále zapnutý
v režimu „vysílač“. Noste jej v pouzdře pod
svrchní bundou na těle nebo v kapse na zip
€ 88.
Na snadno dostupném místě v batohu má
každý účastník túry lopatu a sondu, alespoň
někdo ve skupině mobilní telefon, popř. vysílačku. Vůdce má vždy mapu, GPS a lékárničku.
Vedoucí skupiny vznese před odchodem
z chaty kontrolní dotazy, především ohledně vybavení: mají všichni haršajsny, mačky,
cepín, …, jsou dostatečně oblečeni, apod.,
podle typu túry.
www.hudy.cz
91
Na túře
du, pro svačinu atd.). Ideální jsou vyvýšená
místa (nad nebezpečnými zónami). Při pohybu po horách se volně inspirujte umístěním
horských chat v terénu – to by měly být 100%
ostrůvky jistoty.
Na túře
NA TÚŘE
Během túry se stále orientujte v terénu,
na mapě si přesně identifikujte svoji polohu.
Průběžně vyhodnocujte faktory ovlivňující
lavinové nebezpečí (podmínky, terén,
sklon svahu, chování dalších lidí na svahu),
zda se mění stav v závislosti na nadmořské
výšce.
Sledujte dodržování stanoveného časového plánu.
Průběžně porovnávejte, zda lavinové nebezpečí odpovídá předpovědi (hledáme
místa s navátým sněhem, signály nebezpečí, kritické množství nového sněhu atd.).
Vyhýbejte se shromaždištím čerstvého (tj.
do 3 dnů starého) navátého sněhu € 42.
Během dne sledujte vývoj teploty a intenzitu slunečního záření a odhadujte s tím
spojené nebezpečí lavin mokrého sněhu
v odpoledních hodinách.
Nebezpečná, klíčová místa (výstup i sjezd)
překonávejte po jednom.
V případě zhoršování viditelnosti zvažujte
náhradní variantu, případně návrat na chatu po dosavadní výstupové stopě.
ORGANIZACE SKUPINY
Dodržujte velikost skupiny (2 až 8 členů +
vůdce v neledovcovém terénu, na ledovci
maximálně 6 + vůdce).
Čím větší skupina, tím vyšší nebezpečí a také nižší rychlost, což může být důležitý
faktor, především během túr v teplých jarních dnech.
Vedoucí skupiny musí mít potřebné znalosti a dovednosti k bezpečnému vedení
túry. I skupina kamarádů by mělo mít svého „náčelníka“ a respektovat ho.
Role vůdce je velmi důležitá, jen organizovaná skupina se může chovat bezpečně.
Vůdce jde jako první, někdo zkušený jde
poslední.
Volba tempa je přizpůsobená nejpomalejšímu ve skupině, který jde ve skupině na
druhé pozici za vůdcem.
Členové skupiny se vždy drží pohromadě.
92
STRMOST SVAHU A LAVINOVÉ NEBEZPEČÍ
Rámcově a velmi orientačně (nikoli striktně)
platí, že podle stupně lavinového nebezpečí
nevstupujeme na svahy prudší, než je limitní
sklon:
Při 2. stupni („mírné“) nevstupujeme na svahy strmé 40 º a prudší.
Při 3. stupni („značné“) nevstupujeme na
svahy strmé 35 º a prudší.
Při 4. stupni („velké“) nevstupujeme na svahy
strmé 30 º a prudší.
Kromě sklonu svahu ovšem zohledňujeme
i další faktory, především navátý sníh, provlhlý
sníh atd. € 42.
PO TÚŘE
V bezpečí a teple chaty si o prožité túře podebatujte, sdělte si zážitky, pocity nebezpečí,
strachu i euforie, a především zpětně zhodnoťte a prodiskutujte, proč jste se v daných situacích zachovali zrovna takhle… Právě během
diskuse si můžete ujasnit či vyvrátit některé své
domněnky. Pro prohlubování zkušeností a uvědomování si nebezpečí je výborným prostředkem právě zpětná vazba.
PRAVIDLA BEZPEČNÉHO VÝSTUPU A SJEZDU
Pohybujete-li se v zimním terénu v podmínkách
zvýšeného rizika (nevýhodné podmínky, prudké
svahy), je na místě opatrné, defenzivní chování
vedoucí k co nejmenšímu (bez rázů) zatížení sněhové vrstvy. Takové chování má efekt pouze v případě, že ho dodržují všechny osoby na svahu.
PRAVIDLA BEZPEČNÉHO VÝSTUPU A SJEZDU
Tato opatření skupinu příliš nezpomalí, pokud
je dobře organizována vůdcem, má odpovídající velikost a každý její člen je disciplinovaný.
Dodržujte odlehčující rozestupy (min. 10
m výstup, 30 až 50 m sjezd, viz níže).
Vyvarujte se rázovému zatížení sněhu (pády,
razantní krátké oblouky apod.)
Vyhněte se nejstrmějším svahům a svahům
se skalními bloky.
Určete si sjížděný koridor.
Zdržujte se na tzv. „ostrůvcích jistoty“.
ODLEHČOVACÍ ROZESTUPY
Jsou základním projevem snižování lavinového
rizika při výstupu i sjezdu. Při výstupu se dodržují rozestupy min. 10 m. Méně tak zatěžujete
sněhovou vrstvu a riziko uvolnění deskové laviny je poloviční. Rozestupy aplikujte zpravidla
na svazích od 30 °, hlavně při překonávání obtížnějších, tzv. klíčových míst € 74 Rozestupy
jsou důležité i z hlediska následků laviny (nižší
pravděpodobnost stržení všech členů skupiny
lavinou). Pokyn k rozestupu dává vedoucí skupiny, každý její člen odpovídá za dodržování
rozestupu před sebou.
PRAVIDLA BEZPEČNÉHO SJEZDU
Pozor! Sjezd není výstup, sjezdový terén musíte posuzovat jako nový, i když přibližně kopírujete výstupovou stopu!
Všichni ve skupině jedou stanoveným koridorem, který zpravidla určí vedoucí skupiny.
Do sklonu 35 ° dodržujte odlehčovací rozestupy 30 až 50 m.
Jednotlivě se sjíždí od sklonu 35 ° nebo pokud má vůdce (skupina) pocit, že hrozí nebezpečí.
Na místě je jasná organizace a signalizace
vedoucím skupiny.
Volte optimálně dlouhé dílčí úseky sjezdu
(únava, koncentrace).
Skupinu shromažďuje její vedoucí na bezpečných místech – tzv. „ostrůvcích jistoty“.
Při dojezdu ke skupině lyžař vždy zastavuje
nad skupinou.
Snažte se jezdit bez pádu, i to je projevem
bezpečného chování.
Nikdy nesjíždějte chaoticky a pohromadě,
zatížení svahu více lyžaři naráz může být impulsem k uvolnění laviny.
Euforie ze skvělého sjezdu nesmí zatemnit
zdravý rozum!
STRMÉ SVAHY SE JEZDÍ PO JEDNOM
Lyžař najíždějící stopu na dosud nesjížděném
svahu vlastně zkouší, zda jsou na svahu labilní
místa. Pokud sjíždějí všichni lyžaři ve skupině
takový svah společně, je riziko obzvlášť velké.
V takovém případě totiž hrozí uvolnění laviny
při zatížení labilního místa a následně k zasypání celé skupiny.
Toto riziko snižujte tím, že strmé svahy sjíždíte po jednom, přičemž skupinu organizuje
její vůdce. U větších skupin s horšími lyžaři je
nutné počítat s časovou náročností sjezdu.
SJEZD KOPÍRUJÍCÍ VÝSTUPOVOU STOPU
Kopírování stopy při sjezdu patří mezi bezpečnostní opatření. Důležité je, aby všichni
členové skupiny kopírovali stopu, nejeli razantními oblouky a pokud možno nepadali.
V případě zhoršení podmínek během túry
(počasí, viditelnost) je lepší vést linii sjezdu
v bezprostřední blízkosti výstupové stopy.
Platí sice pravidlo, že terén při výstupu nemůžeme považovat za zcela bezpečný i pro
sjezd (ani pokud se při výstupu nic nestalo),
ale při zhoršené viditelnosti je bezpečnější
kopírovat výstupovou stopu než hledat jiné
alternativy, které by byly za dobrých podmínek patrně bezpečnější.
www.hudy.cz
93
Na túře
PRAVIDLA BEZPEČNÉHO VÝSTUPU
Nejpohodlnější stopa bývá zpravidla i stopou
nejbezpečnější. Kromě rovnoměrného stoupání dodržujte i následující zásady:
Stoupejte raději méně prudkým terénem.
Oblé hřbety jsou bezpečnější než muldy
a žleby.
Vyvarujte se lokálních nebezpečných míst,
např. osamělých skalních bloků.
Pozor při přechodu z míst s malým množstvím sněhu na místa hodně zasněžená –
hrozí zde zvýšené nebezpečí uvolnění
deskové laviny.
Vyhněte se místům, odkud může dojít ke zřícení strmým svahem.
Vhodně vybírejte místa otoček.
Vyvarujte se nadbytečným obloukům
a otočkám a dlouhým traverzům.
Obcházejte shromaždiště čerstvého navátého sněhu.
Zohledňujte nebezpečí ledovcových trhlin,
převějí, séraků apod.
Na zmrzlém sněhu včas nasaďte na lyže stoupací hřebeny.
TECHNIKA STOUPÁNÍ A SKLON SVAHU
Stoupat vzhůru na lyžích zabere během túry největší porci času a většinou sebere
i nejvíce sil. Kromě slušné kondice je důležité zvládat i optimální techniku, která
může spoustu sil ušetřit.
Na túře
ZÁSADY SPRÁVNÉ TECHNIKY STOUPÁNÍ
Základem je co největší plocha pásu v kontaktu se sněhem.
Přeneste váhu na lyži, ze které se odrážíte
k dalšímu kroku a která je vám oporou.
Čím strmější svah, tím víc přeneste váhu na
pásy (nespoléhejte na hole).
Příliš nezvedat lyže, stačí je jen odlehčit a posouvat po sněhu. Za túru uděláte tisíce kroků,
takže se vyplatí lyže zbytečně nezvedat.
Delší kroky jsou určitě výhodné, ovšem přespříliš dlouhé mohou být jednak vysilující,
a jednak může dojít ke ztrátě stability v prudkém stavu.
Obecně platí pravidlo: čím strmější svah, tím
kratší kroky.
Při stoupání zmrzlou, zledovatělou stopou
použijte stoupací hřebeny (tzv. haršajsny).
Ulehčí výstup a na exponovaných svazích
výrazně eliminují nebezpečí podklouznutí
€ 18.
Naučte se správně stoupací otočku, opravdu
se bez ní neobejdete. Když vám nepůjde
hladce, způsobí vám citelný úbytek sil.
Dodržujte při výstupu za použití otoček rozestupy tak, aby vás lyžař nad vámi v případě
nezvládnutí otočky svým pádem neohrozil.
Jako vedoucí skupiny v těžkém terénu vybírejte místa na otočky s předstihem a ohledem na pohodlné a bezpečné zvládnutí
otočky i zbytkem skupiny.
Otočku trénujte zpočátku na pozvolném svahu,
při nejistotě pomůže nasazení stoupacích hřebenů na lyže, tzv. haršajsen. Ty zafixují lyži ve
svahu a zamezí tak podklouznutí zatížené lyže.
o sklonu přibližně 30 º (nebo prudší) přinutí
provádět otočky. Měřit můžeme třemi metodami: holemi (orientačně), buzolou nebo sklonoměrem (přesně).
ORIENTAČNÍ MĚŘENÍ HOLEMI
K měření použijeme hole, které jsou stejně
dlouhé.
Hůl položíme na svah a na sněhu přesně
označíme oba konce hole.
Hůl zvedneme a jeden konec (hrot) opřeme
na horní označené místo.
Druhou hůl přiložíme ke konci u držadlu první hole a necháme ji viset svisle dolů (jako
olovnici) tak, aby se její hrot dotýkal sněhu.
Pokud hrot visící hole míří nad spodní značku, svah je mírnější než 30 º.
Pokud hrot visící hole míří pod spodní značku, svah je strmější než 30 º.
3
2
4
MĚŘENÍ SKLONU SVAHU V TERÉNU
Během túry nás kvůli lavinovému nebezpečí
zajímá, sklon svahu, především zda je svah
prudší než 30 º. Při stoupání na lyžích nás svah
1
<3
3
94
0°
5
>3
0°
JAK DĚLAT STOUPACÍ OTOČKU
Otočka patří mezi základní dovednosti. Jejímu
provádění se nevyhnete na svazích kolem 30 °
a prudších. Bezchybné, automatické zvládání
otočky na všech druzích sněhu i v krkolomnějších polohách je bezpodmínečně nutné. Je to
prakticky jediná možnost, jak změnit směr při
stoupání. Druhým důvodem je bezpečnost. Na
zledovatělém tvrdém sněhu může znamenat
chyba při otočce pád, který se těžko zastavuje
a jehož následky mohou být přinejmenším bolestivé. Otočku můžete provádět několika způsoby. Následný fotoseriál popisuje tu
nejjednodušší, základní metodu. Znázorněná
je otočka směrem doleva.
POSTUP V OSMI KROCÍCH
Na túře
1. Ze stoupací stopy srovnejte lyže ukročením
do vrstevnice – kolmo ke sklonu svahu.
2. Před zahájením otočky stabilizujte svoji pozici.
3. Váhu přeneste na spodní, pravou lyži (celá
plocha pásu v kontaktu se sněhem). Levou
lyži odlehčete, mírně nadzvedněte a začněte
jí otáčet vlevo. Holemi zafixujte svoji pozici –
jedna hůl pod lyžemi, druhá nad nimi.
4. Váha je přenesena na spodní (pravé) lyži,
stabilitu těla jistíme holemi. Ramenní osa je
kolmo na spádnici. Levou lyží dokončete zahájenou otočku a položte ji do stopy.
5. Obě hole přesuňte nad stopu. Celou váhu
přeneste na levou (horní) lyži. Pravou nohu
zvedněte, dejte ji dozadu a zároveň se mírně
předkloňte. Pravou lyží, v tu chvíli zcela odlehčenou, zahajte otočku.
6. Klíčový moment. Špičkou pravé lyže se těsně
přibližte levé noze a otočte ji doprava. Po
celou dobu otočky se špička lyže dotýká levé
nohy. Tento pohyb rozhoduje o tom, zda bude otočka elegantní a takřka bez námahy,
nebo křečovitou dřinou. Pokud tento pohyb
nezvládnete, hrozí ztráta stability a pád.
7. Dokončete rotaci pravé nohy do polohy paralelní s levou lyží, na které stojíte.
8. Nakonec zbývá položit pravou lyži do stopy
a pokračovat přímo k další otočce.
Obr. 1 – Nakročení do
vrstevnice
Obr. 5 – Zvednutí spodní
lyže
Obr. 2 – Stabilizace polohy
Obr. 6 – Rotace spodní lyže
Obr. 3 – Otáčení horní lyže
Obr. 7 – Dokončení rotace
spodní lyže
www.hudy.cz
Obr. 4 – Dokončení rotace
horní lyže
Obr. 8 – Dokončení otočky
95
TECHNIKA JÍZDY VOLNÝM TERÉNEM
foto: Tomáš Matwikow, jezdec: Robin Kaleta,
místo: Hochfügen, Rakousko
Na sjezdovkách i ve volném terénu se setkáváte se sněhovými podmínkami, které
vyžadují všestranné lyžařské umění. Kdo přitom respektuje některé důležité zásady,
dojede i za obtížných podmínek do údolí v pořádku.
Na túře
NENECHTE ZABOŘIT LYŽE!
Na rozdíl od jízdy na upravených sjezdovkách se lyže
do hlubokého sněhu boří, a tedy i hůře točí. Cílem je
buď nenechat lyže hluboko zabořit, nebo je alespoň
na krátkou dobu dostat na povrch, aby se dalo zatočit s menším odporem. Jsou tři způsoby, jak nenechat lyže zabořit:
1. Styčná plocha: Čím větší je styčná plocha lyží,
tím méně se lyžař boří. Vytvoření co největší styčné plochy dosáhnete tak, že obě lyže zatížíte rovnoměrně. Styčnou plochu ovlivňuje i délka a šířka
lyží.
2. Vynoření: Při vysoké rychlosti jízdy lze dosáhnout
„vyplutí“ lyží na povrch. Nejlépe si tento efekt
ozřejmíte, když si uvědomíte, že při velké rychlosti
se dá při vodním lyžování jezdit i na pouhých chodidlech. Pro mnohé začátečníky je právě přiměřené tempo jízdy v hlubokém sněhu problémem.
3. Vytažení lyží nad sníh: Pro zahájení oblouku
vytáhnout lyže na krátkou dobu na povrch sněhové pokrývky nebo úplně ven ze sněhu a tento
moment využít pro natočení lyží.
JAK SE JEZDÍ PROBLEMATICKÝM SNĚHEM?
Neexistuje jedna jediná technika jízdy hlubokým
sněhem. Je potřeba ovládat celou škálu pohybů,
96
abyste uměli správně reagovat na danou situaci:
různý sníh, různý sklon svahu, atd.
Lyže by měly tvořit pokud možno co největší rovnoměrně zatíženou plochu. Snadněji toho dosáhnete úzkým vedením lyží (nohy u sebe), protože obě
nohy tvoří jeden blok a pracují synchronně. Vedete-li
lyže více zeširoka, dá se takový jednolitý blok nohou
utvořit podstatně obtížněji. Dochází k nerovnoměrnému zatížení vnější a vnitřní lyže („přešlapování“),
a tím k hlubšímu zabořování té lyže, která je více zatížena.
Vedle rozložení příčného zatížení lyží má při jízdě
hlubokým sněhem takřka rozhodující úlohu zatížení
v podélném směru. Přílišným tlakem ve směru ke
špice se lyže potápí, poloha s přílišným záklonem
stojí mnoho sil (zejména při jízdě s batohem), a ztěžuje řízenou jízdu v obloucích. Proto platí, že tělo je
nutno držet neustále ve střední poloze (bříška prstů
a paty nohou jsou zatíženy přibližně stejně), zejména
se skialpinistickými botami, které nemají tak vysoký
a tvrdý komín jako boty pro sjezdové lyžování.
Klíčovou roli hraje samozřejmě i odlehčení lyží,
vyvedením lyží na povrch si velmi usnadníte jejich
točení. Nejelegantnější varianta je srovnatelná s jízdou v boulích nebo terénních vlnách. Při najetí na
vlnu se kolena (pasivně) pokrčí a po přejetí vlny se
znovu natáhnou. V lehkém, kyprém prašanu se dá jet
ZLEDOVATĚLÝ SNÍH S PROLAMUJÍCÍ SE KRUSTOU
NEBO SNÍH UDUSANÝ VĚTREM
Nejnepříjemnější situace ve volném terénu způsobuje zledovatělý sníh s prolamující se krustou nebo
sníh udusaný větrem. Problémy nastávají, zejména
když se sice dá jet rovně, aniž byste se probořili, ale
při vychýlení se okamžitě nebo občas proboříte. Nezávisle na sněhu také záleží na tom, jaký tlak vyvíjí
lyžař na sněhový povrch. Pokud jedete šusem po
spádnici, leží lyže na poměrně velké ploše rovnoměrně zatíženy, a proto se váha dobře rozloží. Jakmile ale jedete do oblouku, musíte hranit (čímž se tlak
přenese na menší plochu, a tím vzroste) a vzniknou
další síly (aerodynamický přítlak, „odstředivá síla“),
které zvyšují tlak na sněhovou vrstvu.
Co je pro zvládnutí jízdy podstatné? Zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji, zejména před obloukem. Žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru
a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení. Nečekejte,
JÍZDA V HLUBOKÉM SNĚHU
trup držet vzpřímeně
nohy pokrčit tak, aby se daly přikrčit nebo
natáhnout
obě lyže zatěžovat rovnoměrně, při úzkém
vedení lyží je to jednodušší
paty zatěžovat jen o trochu více než bříška
chodidel
jet dostatečnou rychlostí (ne moc pomalu),
až se krusta prolomí, ale aktivně ji prolomte. Vyveďte
lyže nad sníh jejich výrazným zatěžováním a odlehčováním. Rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů pomáhají vydržet zvýšenou námahu.
HLUBOKÝ MOKRÝ TĚŽKÝ SNÍH
Čím hlubší a těžší je sníh, tím větší je odpor při točení.
Lyže je nutno vyvést na povrch, aby se daly zatočit.
Vysokou rychlostí se dá sice dosáhnout „vyplutí“ lyží
na povrch, ale to můžete čekat jen od opravdu zkušených freeriderů. Normální lyžař se musí pokusit
vyvést lyže aktivně na povrch, aby mohl zatočit.
Kromě toho by se mělo točení podpořit natočením
celého těla. Čím je sníh těžší, tím aktivněji je třeba
odlehčovat a točit lyže.
Jízda hlubokým těžkým sněhem vyžaduje sílu
a dobrou kondici. Rytmický způsob jízdy šetří sílu.
Pokud již nejste schopni jet v obloucích, zbývá jen
zdolat terén jízdou šikmo svahem spojenou s otočkami nebo přeskakováním při změně směru jízdy.
ZLEDOVATĚLÁ MÍSTA
Velmi neoblíbené a často i nebezpečné jsou ledové
úseky. Lyže vůbec nezabírají a ani ocelové hrany se
do ledu nezaříznou. Abyste získali alespoň trochu
oporu, musejí se lyže, přesnějí jejich hrany, zaříznout
do ledu. Je potřeba razantně hranit a hrany používat
krátce a s velkou silou. Doporučuje se široké vedení
lyží, protože tak získáte větší stabilitu.
Jakmile začnou hrany lyží „podkluzovat“, je velmi
těžké dostat je znovu pod kontrolu. Proto je taktické
výrazně snížit tempo jízdy před zledovatělými místy.
Nejdůležitějším předpokladem bezpečného pohybu na ledě jsou ostré hrany. Se špatně nabroušenými hranami klouže po ledu bezmocně i špičkový
lyžař. A zrovna u skialpinistických lyží se péče o hrany
aby lyže mohly „vyplavat“ nad sníh
při přechodu z oblouku do oblouku vyvést
lyže pokud možno co nejvíce na povrch či
zcela ven ze sněhu pro snadnější točení
čím těžší sníh, tím silněji odlehčovat lyže
odrážením a přidřepováním a točit tělem
i nohama
čím se jede pomaleji, tím důležitější je
zachovávat rytmickou jízdu
www.hudy.cz
97
Na túře
podobně. Sníh se v průběhu oblouku pod lyžemi
stlačuje a tvoří více či méně pevný podklad. Když se
nyní nohy poddají vzniklému tlaku a pokrčí se, vznikne „efekt boule“ a lyže samy od sebe „vyletí“ ze sněhu. V tom okamžiku se dají lehce natočit a oblouk se
dokončí následným natažením nohou.
V kyprém, nepříliš hlubokém sněhu je nutno točit
méně aktivně než v těžkém hlubokém sněhu. Čím
těžší je sníh, tím větší silou je nutno točit a tím více se
musejí odlehčovat lyže. Extrémní formou je „přeskakování“, při kterém se lyže rychle otočí ve vzduchu
takřka o 180 stupňů. Zde se „odskok“ pojí s „točením
celého těla“. U malých poloměrů oblouků (klasický
příklad jízdy hlubokým sněhem) upřednostňujte točení nohama, u velkých oblouků se používá točení za
pomoci těla (přizpůsobené poloměru oblouku).
často podceňuje. Takže: pravidelně brousit nebo nechat si brousit hrany! Dnes jsou již k dostání miniaturní a praktické brousky na hrany, které se dají
používat i v terénu.
Na túře
STRMÝ TERÉN
Jízda strmým terénem je technickou i psychickou
výzvou. Při jízdě na prudkých svazích (tedy od 35
stupňů) volte raději krátké oblouky, v první fázi oblouku je důležitý pohyb vpřed, záklon v tomto případě znamená ztrátu kontroly či pád.
Důležité je počínat si s rozmyslem a do příkrých
pasáží vjíždět pomaleji. I ve strmém svahu je nutné
nalézt odpovídající tempo a nezůstat po každém
oblouku stát.
Na rozdíl od dosud popsaných situací dbejte ve
strmém terénu na zatížení vnější lyže. Jestliže zároveň zatížíte vnitřní lyži, vzniká nebezpečí, že se nakloníte ke svahu a uklouznete. Pro kontrolu rychlosti
je rozhodující co nejrychleji přejet spádnici a rychle
lyže přehranit, aby hrany zabraly co nejdříve.
Ve strmém terénu se každá, i malá chyba okamžitě projeví. Proto je třeba dbát na bezpečnou
a stabilní střední pozici těla. Pokud je terén tak příkrý,
že už nezvládáte jet řízenými oblouky, pomohou oblouky „přeskakované“. Přitom se opíráte spodní holí
(nebo oběma) a odskakujete oběma nohama (nebo
pokrčujete obě nohy) a přetáčíte celé tělo kolem hole, o kterou se opíráte. Pokud se na jízdu necítíte, raději svah opatrně sesouvejte bokem, po hranách.
JÍZDA S TĚŽKÝM BATOHEM
Jízda s těžkým batohem může být velmi zrádná
a často dochází k těžkým pádům. Proto je dobré dodržovat základní pravidla:
Vertikální pohyb vychází pouze z kotníků a kolenou, bez pomoci trupu, který by měl být od boků
nahoru stabilizovaný. Za zhoršených povětrnostních podmínek či při únavě je lepší použít přívratný oblouk.
Batoh je nutné dobře připoutat k tělu bederním
a prsním popruhem, aby k tělu dobře přilnul a nepohyboval se.
Těžké věci je třeba dát do spodní třetiny batohu.
Všechny nebezpečné předměty, jako jsou cepín,
mačky, šrouby do ledu, by měly být dobře zabalené a pevně připevněné k batohu, v ideálním případě by měly být uvnitř batohu.
Při jízdě musíte upřednostnit bezpečnost, a proto
snížit rychlost.
JÍZDA ZLEDOVATĚLÝM SNĚHEM S PROLAMUJÍCÍ SE KRUSTOU
Krusta drží při „citlivé“ jízdě:
zatěžovat lyže co možná nejrovnoměrněji,
zejména před obloukem
žádné nebo jen velmi pomalé pohyby nahoru
a dolů, aby nevznikalo nárazové zatížení
(nebezpečí proboření)
hranit co nejméně
horní lyži je možno pro zahájení oblouku
vysunout do přívratu a následně velmi
opatrně přisunout
jet pomalu, plynule a ne příliš krátkými
oblouky
jet s citem, jako po „syrových vejcích“
98
Krusta nedrží, lyžař se boří:
rovnoměrně zatěžovat lyže
více zatěžovat paty
nečekat, až se krusta prolomí, ale prolomit ji
(vyžaduje odvahu)
vyvést lyže ze sněhu výrazným zatěžováním
a odlehčováním lyží,
odrážením a přidřepováním a propnutím
nohou prorazit krustu
rytmické oblouky a oblouky malých poloměrů
pomáhají vydržet zvýšenou námahu
v extrémně těžkém terénu pomůže jen jízda
šikmo svahem spolu s přeskakováním
tit jistě s hůlkami v rukou. Následně to můžete trénovat i v terénu.
ÚZKÁ STOPA A ZATÍŽENÍ 50:50
Základem úspěchu jízdy v terénu je umět jezdit
v úzké stopě při rozložení váhy 50:50. Není náhoda, že dříve se na neupravených sjezdovkách jezdilo prakticky pouze v úzké stopě. Je dobré začít
s nácvikem na sjezdovce a dobrou pomůckou
může být i jízda na monoski, držení nafouknutého balónku či hůlky mezi nohama, pro odvážnější
jedince i svázání bot k sobě provázkem (samozřejmě na mírném svahu a na sjezdovce). Důležité
je držet u sebe boty, nesnažit se pouze k sobě
tlačit kolena, což většinou vede k tak zvanému
X držení nohou, a tedy i k jízdě po nesouhlasných
hranách, což je vlastně malý pluh. Bez úzké stopy
se neobejdete v hlubokém sněhu, krustě a boulích.
JÍZDA BEZ HŮLEK
Jízda bez hůlek je skvělým cvičením stabilizace
horní části těla, hned se přesvědčíte, zda k točení
používáte rotaci trupu, či zda opravdu pohyb vychází z nohou. Zkuste jezdit den na sjezdovce úplně
bez hůlek s rukama před tělem či zkříženýma na
ramenou a uvidíte, jak se pak druhý den budete cí-
JÍZDA STRMÝM SVAHEM
bříška chodidel a paty zatěžovat rovnoměrně
trup držet ve stabilní poloze
horní část těla naklonit nad vnější lyži, aby se
zatížila
lehkým pohybem směrem vzhůru lyže rychle
přehranit
zapíchnutí hůlky (pod lyžemi, směrem do
údolí) pomáhá při zdvihu a stabilizuje celý
pohyb
na příkrém svahu nahradit zdvih přidřepnutím
vysunutí horní lyže do přívratu může ulehčit
přehranění a rychlé překonání spádnice
rychlé a aktivní točení lyží vychází z nohou
s klidným trupem
JÍZDA TĚŽKÝM SNĚHEM
stehna a kolena náhle přitáhnout
(přidřepnout)
MINIMALIZACE POHYBU TRUPU
Jak už to tak chodí, v jednoduchosti je efektivnost,
a tak čím méně pohybu, tím lépe. Trup by měl být
u krátkých oblouků skoro nehybný ve směru spádnice (tedy rovně dolů) a u dlouhých oblouků jen mírně
natočený ve směru jízdy. Opět je dobrý trénink na
sjezdovce, osvědčeným cvičením je držet spojené
hůlky před tělem a dávat od spádnice vnější ruku na
vnější koleno.
VZÍT SI LYŽAŘSKÉHO INSTRUKTORA
Je velmi těžké převést teoretické rady do praxe, a tak
proces učení velmi urychlí již jeden den s kvalitním
lyžařským instruktorem, který vám vše názorně ukáže, opraví vás, v ideálním případě i nafilmuje a udělá
rozbor videa. Ovšem není instruktor jako instruktor.
V českých horách vám pomůže až instruktor s licencí
A, kterou vydává Asociace profesionálních učitelů
lyžování APUL. U nás je navíc problémem, že jízda
mimo sjezdovky je většinou zakázána, a tak se spíš
vyplatí vyrazit si do terénu někam do zahraničí.
Z alpských zemí má výuku na nejvyšší úrovni Rakousko a Švýcarsko.
natažením odskočit (např. ve stoji se obrátit)
krátký odraz, díky němuž dojde ke zdvihu,
spojíme s podtažením nohou, čímž se lyže
dostanou i v těžkém a hlubokém sněhu na
povrch.
podpořit točení lyží natočením trupu nebo
dokonce otočením trupu ještě před
manévrem
JÍZDA ZLEDOVATĚLÝMI MÍSTY
trup ve stabilní poloze
udržovat střední polohu (vyvarovat se záklonu
nebo předklonu)
krátké oblouky
krátké, razantní zahranění
výrazné zahranění obou lyží
obě hole před tělem (stabilita)
jet klidně a plynule a ve svalech udržovat
napětí
www.hudy.cz
99
Na túře
TIPY JAK VYLEPŠIT TECHNIKU
NA LYŽÍCH PO LEDOVCI
Při alpských túrách vede trasa často po ledovci. Ledovce jsou pomalu tekoucí masy
ledu, jejichž povrch je většinou rozbrázděn trhlinami, které jsou po většinu roku
zamaskovány sněhem. Trhliny mohou být hluboké i několik desítek metrů a nejištěný pád do nich může skončit tragicky.
V případě pádu do trhliny musí být kolegové
z lanového družstva schopni zachytit pád a postiženého následně vyprostit. Pohyb v lanovém
družstvu je náročný na koordinaci a koncentraci, zejména při sjezdu, ale i během prudkého
výstupu s otočkami.
Na túře
Důležité pro túru po ledovci
Odpovídající vybavení € 12
Kompetentní, zkušený vůdce.
Znalost základních pravidel (standardního
chování) pro pohyb po ledovci.
Na jednom laně (dlouhém min. 50 m) smí být
navázáno nejvýše 7 osob včetně vůdce.
Alespoň jeden člen skupiny musí v praxi bezvadně ovládat techniku vyproštění z trhliny.
Je-li zároveň vůdcem skupiny, musí ovládat
rovněž sebezáchranu z trhliny.
STANDARDNÍ OPATŘENÍ
Plánování túry. Zejména v jarním, teplém
období plánovat dobu na túře tak, abyste
bezpečí chaty dosáhli co nejdřív odpoledne.
Natavení, provlhnutí, a tím snížená nosnost
sněhových mostů se nejvíce projevuje v závěru dne.
Stav ledovců. Informace o stavu ledovců
zjistíte dotázáním u chataře nebo horských
vůdců, přítomných na chatě.
Nasazený úvazek. Na ledovci se vždy pohybujte s nasazeným sedacím úvazkem. Sedák si nasaďte už na začátku túry.
Rozestupy. Dodržujte bezpečnostní rozestupy mezi členy skupiny – při výstupu 5 m, při
přecházení sněhových mostů i více. Při sjezdu
alespoň 30 m i více (delší brzdná dráha).
Organizovanost. Preferujte organizovanou
jízdu na jistotu. Když sjíždíte v okolí linie výstupu, volte jízdu v blízkosti výstupové stopy.
Shromažďovací místa. Zastavujte na tzv.
„ostrůvcích jistoty“. Nikoli tam, kde lze před100
pokládat napětí v ledovci (vypoukliny, hřebínky). Při zastavení a během přestávek
skupiny by nikdo ze členů skupiny neměl mít
v okruhu 5 m žádného dalšího kolegu.
Opatrně při sjezdu. V kritických pasážích
jedou všichni jeden za druhým ve stejné stopě s dostatečnými rozestupy (30 m a více).
Vůdce skupiny volí co nejbezpečnější trasu,
jejíž povrch lze zrakem vyhodnocovat s dostatečným předstihem. Zastavuje se vždy nad
vůdcem, pod jeho úrovní může být trhlina…
Manipulace. Při manipulaci se stoupacími
pásy nechte nasazenou na noze vždy jednu
lyži (větší nosná plocha než bota) a na odepnutou lyži nalepte (z odepnuté lyže odlepte) pás. Efekt zvýšené nosnosti využijte
stejně jako v předchozím případě při nasazování sedacího úvazku. Ideální je použít úvazek s rozepínatelnými nohavičkami, kterými
nemusíme provlékat botu vypnutou z vázání
(např. sedáky „Skialp“ nebo „Lightning“ od
Rock Empire).
Jasná komunikace. Je základem pro překonávání komplikovaných pasáží, mnohdy vyžaduje dobrou lyžařskou zdatnost, zejména
při sjíždění na laně.
Mobil nebo vysílačku noste vždy s sebou
pro případné zavolání záchranářů (v mobilu
mějte uloženo číslo místní horské služby
a horské chaty). Pro určení polohy v případě
nehody je skvělá navigace GPS.
DŮVODY PRO NAVÁZÁNÍ DRUŽSTVA NA LANO
Na ledovcích, známých svou nebezpečností.
Na ledovcích s velkou četností trhlin.
Neznámý ledovec.
Při zhoršené viditelnosti, orientačních problémech, vždy když podmínky nedovolují
najít optimální linii výstupu nebo sjezdu.
Při nedostatečném sněhovém pokrytí trhlin,
způsobeném nedostatkem sněhu nebo větrnou erozí, většinou v první polovině zimy.
LANOVÉ DRUŽSTVO NA LEDOVCI
NAPNUTÉ LANO
Základem bezpečnosti je držet napnuté lano
mezi jednotlivými členy družstva. Při volném
laně hrozí stržení více členů do trhliny v důsledku pozdního zachycení pádu.
SPOJENÍ S LANEM
Ve dvoučlenném družstvu se navazujte přes karabinu s pojistkou, nejlépe šroubovou. Oba členové družstva na koncích lana by měli mít
u sebe rezervní zbytkové lano (dvojnásobná
délka úseku lana, které je mezi úvazky lyžařů).
Pokud ovládá techniku vyproštění z trhliny pouze vůdce skupiny, nese v batohu zbytek lana on.
Pro maximální úsporu času v případě zachycení pádu do trhliny se uvazuje Prusíkovým uzlem na lano před úvazek smyčka, která slouží
k pohotovému zapnutí lana do sněhové kotvy.
Volné konce lana se zakončují jednoduchým
vůdcovským uzlem a karabinou se spojí s jisticím okem úvazku.
VÍCEČLENNÉ DRUŽSTVO
U vícečlenného družstva (tři a více) se taktéž
mohou všichni navázat na lano pomocí osmičkového (motýlku, vůdcovského,) uzlu a karabiny
se šroubovou pojistkou zámku nebo pomocí
„propichovaného vůdcovského uzlu“ € obr. 1.
Navazování prusíků na lano v lanovém družstvu u vícečlenné skupiny již není nutné. V případě pádu jednoho z družstva je obvykle
schopen zbytek skupiny vytáhnout kamaráda
pouhým tahem za lano.
SMYČKA NA ÚVAZKU
V případě, že skupina neovládá techniky záchrany z trhliny nebo se pohybuje po ledovcích nenavázaná, doporučuje se používání šité smyčky
(min. 80 cm) spojené se sedacím úvazkem do
jisticího oka liščí smyčkou a na druhém konci
opatřené karabinou, kterou je permanentně nacvaknutá za límec bundy nebo alespoň na ramenní popruh batohu (v
podstatě se jedná o tzv. „odsedku“). Je to pro případ
profesionální záchrany a jejího zjednodušení. Prostě máte nachystanou smyčku na
vytažení z trhliny, tak, aby
byla co nejdostupnější.
ROZESTUPY NA LANĚ
Logicky se pohybujete rychleji než pěšky, a tak je delší i brzdná dráha v případě pádu. Z toho důvodu se na lyžích používají
Lano délka 50 m, dvě osoby
20 m
10 m
a)
Lano délka 50 m, tři osoby
17 m
8m
b)
Lano délka 50 m, více osob
Obr. 1
„Propichovaný“ uzel
k navázání na ledovci
bez použití karabiny
8–10 m
c)
8–10 m
20 m
8m
8–10 m
17 m
8–10 m
Obr. 2 – Rozestupy v lanovém družstvu
www.hudy.cz
101
Na túře
Přechodová zóna ledovce (změny sklonu
z mírného na strmý a naopak).
Po sněžení, když vytváříte novou stopu v oblasti trhlin.
Po napadnutí nového sněhu, které proběhlo
za větrného počasí. Vydatné sněžení zakryje
malé i středně velké trhliny, nikoli však ty veliké. Pád do velké trhliny bývá často do velké
hloubky a je obvykle doprovázen zasypáním
padajícím sněhem, uvolněným během pádu.
Při provlhnutí sněhové vrstvy – sníh výrazně
ztrácí nosnost.
Při pochybnostech (obavy, strach).
delší rozestupy, které jsou výhodnější i při sjíždění na laně.
Dvoučlenné družstvo 10 m, včetně tří brzdicích uzlů (motýlek nebo osmičkový), které by
měly mít mezi sebou vzdálenost 1,5 až 2 m €
obr. 2a.
Tříčlenné družstvo 8 m, včetně brzdicích uzlů
(vzdálenost 1,5 až 2 m) € obr. 2b, dobrá
možnost manévrování.
Čtyřčlenné až sedmičlenné družstvo minimálně 8 m, bez brzdicích uzlů € obr. 2c.
BRZDICÍ UZLY
Pro zvýšení brzdného účinku třením lana, které
se zařízne do sněhu na okraji trhliny, vážeme
mezi členy družstva brzdicí uzly. Váže se 3 až 5
motýlků nebo osmičkových uzlů. Vážeme je jen
u dvou- a tříčlenných družstev. Platí zásada, že
čím menší družstvo, tím důležitější je zvládnutí
záchranných technik jeho členy.
Na túře
SJEZD NA LANĚ
Především když je ledovec rozbrázděn četnými
trhlinami a je zhoršená viditelnost, praktikujte
sjezd v lanovém družstvu, při němž jsou všichni
navázaní na laně. Takový sjezd je velmi obtížný
a vyžaduje soustředění zúčastněných. Pouze
trénink každému ukáže náročnost této disciplíny. Jízda na laně nemá s požitkem ze sjezdu nic
společného, je to spíš sesun z kopce, a to i pro
velmi dobré lyžaře.
Jde o pomalou jízdu ve stopě.
Je možná pouze při velmi nízké rychlosti a jediným bezpečným stylem je přívratný oblouk nebo pluh.
Čím více členů skupiny, tím obtížnější sjezd.
Ve více než pěti lidech na laně je sjezd prudkého svahu téměř nemožný.
Vůdce skupiny musí zvolit velmi pomalé a především rovnoměrné tempo. Snaží se volit stopu tak, aby družstvo jelo konstantní rychlostí.
Poloměry zatáček jsou pokud možno větší.
Za vůdcem jedou na laně nejslabší lyžaři, ve
výjimečných případech jede nejslabší lyžař
jako první a vůdce na druhé pozici „diriguje“
jeho stopu i tempo.
Vůdce jede s holemi v rukou, ostatní lyžaři si
102
upevní hole na batoh a v rukou drží volný
kousek lana (asi 1 m), jehož povolováním nebo dobíráním regulují napětí lana.
Lano udržujte stále mírně napnuté, tak abyste
ho nepřejížděli vlastními lyžemi a aby tah lana
neomezoval jezdce před vámi. Volné lano
znamená v případě pádu do trhliny vysoké
nebezpečí stržení dalších členů do trhliny,
především toho, kdo napnuté lano neudržuje.
KDYŽ SPADNETE NENAVÁZANÍ DO TRHLINY
Snažte se zachytit nebo alespoň zbrzdit pád.
Roztáhněte ruce a nohy a doufejte, že budete mít štěstí.
Pokud dopadnete na sněhový most a jste
schopní pohybu, zašroubujte do stěny šroub do
ledu a zajistěte se proti dalšímu pádu. Batoh, lyže a hole sundejte a upevněte je k úvazku.
Pokud máte tělo zaklíněné v průrvě, snažte se
jakkoli zabránit dalšímu sklouznutí hlouběji.
Snažte se komunikovat se zachránci.
Máte-li pocit, že záchrana potrvá dlouho, snažte se přiobléct (péřovka, rukavice, kapuce).
Snažte se zachovat klid.
KDYŽ SPADNE DO TRHLINY NENAVÁZANÝ
KAMARÁD
Zkontrolujte, zda do trhliny nespadl někdo další.
Okamžitě se navažte na lano.
Co nejrychleji zahajte komunikaci s postiženým.
Vybudujte solidní jisticí bod (štand) a začněte s vyprošťováním, metoda záchrany záleží
na stavu postiženého.
Zavolejte profesionální záchranáře.
Poskytněte první pomoc, nečekejte na záchranáře.
JISTICÍ STANOVIŠTĚ VE SNĚHU
Štandy na sněhu a firnu zřizujeme z několika důvodů: abychom zdárně přešli exponovaný sněhový nebo firnový svah a abychom byli spolehlivě ukotveni v případě
záchrany po pádu kamaráda do trhliny. A v neposlední řadě jako stanoviště pro
jištění nebo spouštění družstva v exponovaném nebo strmém terénu.
DRUHY ŠTANDŮ
T-kotva z cepínu
T-kotva je asi nejlepší způsob jištění na fixním
bodu v hutném sněhu a firnu € obr. 1. Nejprve
vyhrabete, kolmo ke směru zatížení, asi 10 cm
širokou rýhu. Hloubka (alespoň 40 cm) se řídí
kvalitou sněhu - čím měkčí, tím hlouběji. Poloha
cepínu je zřejmá z obrázku. Ještě než cepín zarazíte, vytvoříte si jeho hrotem „kanálek“ na vyvedení sešité ploché smyčky od cepínu. Poté
zmíněnou smyčku (nejlépe sešitou, plochou,
dlouhou 120 cm) navléknete na topůrko cepínu
a zarazíte ho do rýhy hrotem dolů. Smyčku vyvedete kanálkem na povrch a cepín důkladně za-
Obr. 1
T–kotva
z cepínu
Obr. 3
Zaražené lyže
Obr. 2
T–kotva
z lyží
hrabete sněhem a udusáte. Do smyčky zapnete
karabinu s pojistkou zámku.
T-kotva z lyží
Pokud je sníh měkký, používáme pro zřízení
T-kotvy místo cepínu lyží, postup je stejný jako
u kotvy z cepínu. Pouze rýhu musíte vyhrabat
širší, podle délky lyží. Lyže sepnete skluznicemi
k sobě a vložíte do rýhy tak, aby plocha lyží
působila kolmo na směr zátěže. Na zakopání
lyží je vhodné použít lopatu. € obr. 2
Zaražené lyže
Pokud je sněhový podklad velmi měkký, je lepší než z cepínu budovat kotvu z lyží. Osvědčilo
se zarazit do sněhu patkami každou lyži zvlášť
a na nich zřídit rovnovážné ukotvení prostřednictvím sešité ploché smyčky. Lyže by přitom
měly směřovat skluznicemi k trhlině, aby nepoškodily napnutou smyčku ostrými hranami.
€ obr. 3
Abyste mohli lyže zarazit co možná nejhlouběji, je u některých vázání lepší nechat zadní díl
vázání otevřený. Pozor na pořezání o hrany při
zarážení! Úhel, pod kterým se lyže zarážejí do
sněhu, je zhruba 60 °, musíte počítat s tím, že po
zatížení se tento úhel trochu rozevře. Výsledný
úhel mezi skluznicemi a smyčkou by měl být
nejvíce 80 °. Při větším úhlu hrozí vyklouznutí
lyží ze sněhu.
Po přenesení zatížení na lyže neprodleně
udusejte okolní sníh tak, aby kotva byla stoprocentní.
Pozor na twintipy, lyže se zvednutou patkou
jsou téměř nezarazitelné.
Štand v ledu
Pokud se dostanete do situace, v níž potřebujete jisticí stanoviště vytvořit v ledu, použijete
tzv. šroub do ledu, raději dva než jeden. Postup
najdete v publikaci Základy bezpečného lezení
II na str. 96.
www.hudy.cz
103
Na túře
Volba typu stanoviště záleží hlavně na sněhových podmínkách. Výhodou jsou nejen zkušenosti a schopnost odhadu, ale také nácvik
budování sněhové kotvy v různých typech sněhu a testování její nosnosti.
V případě záchrany z trhliny je u dvoučlenného
družstva nutno počítat s tím, že sněhovou kotvu
musí umět zbudovat člen družstva, který zůstal
na povrchu. A to i v obtížné situaci – když mu na
úvazku visí kamarád. Nutné je tedy zachytit a zabrzdit pád, sundat lyže, hole i batoh, z něj odepnout cepín a hrabat, to vše s citelným závažím.
ZÁCHRANA Z TRHLINY
Ovládat záchrannou techniku vyproštění z trhliny je základním předpokladem pro
ledovcovou túru. Technik existuje více, je důležité zcela bezpečně a jistě ovládat
alespoň jednu z nich. Tady je návod na tu základní, pro případ, že se jeden člen
lanového družstva (zpravidla ten první) propadne do trhliny, jeho pád je úspěšně
zachycen a postižený je schopen komunikovat a pohybovat se.
Liščí (kotevní) uzel
kolem cepínu
Smyčka 120 cm
Lodní uzel
Na túře
Prusíkův uzel
Trojitý Prusíkův uzel
Vyprošťovaný
pomáhá
zachránci tím,
že se vytahuje
po laně
Karabina HMS plní
funkci kladky
Obr. 1 – Schematický
postup vyproštění
z trhliny
104
VYPROŠTĚNÍ LANOVOU KLADKOU
1. Zachycení pádu
Podmínkou záchrany
je napnuté lano mezi
jednotlivými
členy
družstva a rychlá reakce ostatních lyžařů na
laně. Každý, kdo je navázaný na laně, zodpovídá za napětí lana
mezi svým úvazkem
a kolegou, kterého má
před sebou.
2. Vybudovat sněhovou kotvu (štand). Po zachycení pádu musíte co
nejrychleji vybudovat spolehlivé ukotvení ve
sněhu, tak abyste mohli přenést do sněhové kotvy tah, který na vás působí. Podle sněhových
podmínek zvolte optimální kotvu z cepínu nebo
lyží. Když je družstvo tří- a vícečlenné, jeden záchrance se zabývá udržením postiženého na napjatém laně a zbylý kolega buduje sněhovou
kotvu. V případě, že se jedná o velikou skupinu
(více než 3 lyžaři), dá se většinou vytáhnout postiženého pouhým tahem lana za pomoci všech,
kteří zůstali na povrchu.
3. Přenesení zátěže. Smyčku nebo pomocnou šňůru navázanou dvojitým prusíkem na
laně spojíte prostřednictvím karabiny s pojistkou zámku se smyčkou, která vychází ze
sněhové kotvy. Následně se musí pomalu
a opatrně přenést na kotvu zatížení, které
dosud držel přes sedací úvazek zachránce
(který pád zachytil). Pro jistotu zdvojte spojení lana s kotvou: zapněte pomocí lodního uzlu a karabiny lano do sněhové kotvy, aby celé
zatížení nespočívalo pouze v 6mm smyčce.
4. Vylepšení kotvy. Pokud je družstvo více
než dvoučlenné, provedou zbylí členové družstva vylepšení zbudované kotvy, odvážou se
z lana, rozvážou uzly a vytvoří svoje sebejištění.
Volný konec lana je tak připraven k vyproštění.
5. Postup na okraj trhliny. Zachránce, který
bude provádět vyproštění, vezme 3m pomocnou šňůru o průměru 6 mm. Tuto šňůru naváže
v jejím středu na volný konec lana (který bude
použit k vyproštění) trojitým Prusíkovým uzlem. Jeden konec poslouží k jištění zachránce
(délka paže). Druhý konec poslouží k upevnění
tzv. zpětné pojistky € bod. 8.
Poté postupuje zachránce k okraji trhliny.
Zjistí, zda je postižený schopen spolupráce
a pohybu. Pokud ano, můžete začít s přípravou
lanového kladkostroje.
se hodí kladka) a opatrně ji spusťte k visícímu
kamarádovi. Ten si ji zapne do navazovacího
oka úvazku. Karabina HMS hruškovitého tvaru
supluje kladku, proto je důležitý oblý profil karabiny (minimalizace tření).
8. Zpětná pojistka. Zachránce vytvoří
z druhého, dosud volného konce pomocné
šňůry pojistku proti zpětnému prokluzu lana.
Tento konec pomocné šňůry spojuje oba prameny vyprošťovacího lana. Délka šňůry mezi
prameny lana by měla být dlouhá jako předloktí zachránce, což umožní optimální podmínky pro vlastní vyprošťování. Pojistku
vytvoříte trojitým Prusíkovým uzlem, popř.
Francouzským prusíkem. Pokud máte miniaturní blokant Tibloc nebo Duck, můžete jej
použít jako pojistku místo Prusíkova uzlu.
Blokant se hodí hlavně tehdy, když je lano
vlhké a hladké.
7. Zřízení kladkostroje. Na volný konec lana
zavěste karabinu typu HMS (pro větší efektivitu
9. Vyprošťování. Vše je připraveno k samotnému vytahování. Oběma rukama zatáhněte za
lano a poté okamžitě posuňte jednou rukou
Prusíkův uzel (blokant) po laně směrem k visícímu. Tento „dvojtakt“ (tah lana + posunutí
uzlu) stále opakujete a tím po kouscích vytahujete visícího vzhůru k okraji trhliny. Ten vám
může výrazně pomáhat tím, že šplhá rukama
po laně, na němž visí (ne po tom, kterým ho
vytahujete) a zároveň leze nohama vzhůru po
stěně trhliny.
Uzel motýlek se hodí k navazování na lano přes karabinu
(na ledovci) a také na brzdicí uzly
Délka lana: 50 m nebo 60 m
Typ lana:
jednoduché lano
poloviční a dvojité lano jen pro chůzi po ledovci,
ne pro jištění v kombinovaném terénu (skála/led)
Úprava lana: vodoodpudivá impregnace
Navazovací uzly: osmičkový, vůdcovský nebo
motýlek se šroubovací karabinou, nebo přímé
spojení lana a úvazku (bez karabiny) švýcarským propichovaným uzlem
Počet členů družstva: 2–7
6. Vytažení lyží. Vyproštění je mnohem snazší
bez lyží, proto je vytáhněte zvlášť. Předpokladem je, že postižený je schopen sundat lyže, aniž
by je ztratil. Pokud ano, lyže a hole, improvizovaně svázané pomocnými šňůrami, zapne do karabiny, kterou mu na laně pošlou zachránci.
LANOVÉ DRUŽSTVO
www.hudy.cz
105
Na túře
Následně se záchrance naváže pomocí 3m
prusíku na volné lano (to, které není v tahu).
Dále € bod. 5.
IGLÚ PRO NOUZOVÝ BIVAK
V průběhu túry může nastat situace, kdy bezpečný návrat do civilizace není možný
za přijatelné míry rizika. Umět zabivakovat tak, aby nedošlo k újmě na zdraví, patří
k základním dovednostem.
Základní fakta o iglú:
Přináší dostatečnou ochranu před větrem,
srážkami i chladem.
Jeho stavba je jednoduchá.
Zhotovíte jej rychle (asi do 1 hod.).
Není potřeba přílišné množství sněhu.
Dá se postavit z jakéhokoli sněhu, i ze sypké
krupice.
VOLBA MÍSTA
Na túře
Je nutné věnovat mu dostatečnou péči, vyvarovat se polohy v potenciální lavinové dráze,
pod ledopádem nebo blízko ledovcové trhliny.
Nejvýhodnější jsou místa chráněná před větrem a s dostatkem sněhu.
VYHRABÁVÁNÍ VNITŘNÍHO PROSTORU
Nejnáročnější fáze je vyhrabání vnitřního prostoru. Oblečte si nepromokavou bundu, kalhoty
a nasaďte si kapuci. Jeden hrabe, ostatní odhazují sníh, který vykopal kolega. Rotace pracovních činností šetří síly. Po dosažení sondy
hrabeme nahoru k batohům. Které pak opatrně
vytáhnete. Při práci lopatou buďte opatrní, ať
neprorazíte vrstvu sněhu, nejde to opravit! Pokud prosvítá sníh, je tloušťka stěny asi 40 cm, což
je tak akorát. Pozor na proražení stěny za tmy…
Vnitřek by měla tvořit obvodová „lavice“ na
kterou se položí batohy, na které si sednete.
Koncem hole udělejte opatrně do stěny dýchací otvor o průměru asi 5 cm.
PŘÍPRAVNÉ PRÁCE
KONCENTRACE CHLADU
Vyberte místo a lavinovou sondou vyzkoušejte,
kolik tam je sněhu, optimální je 150 až 180 cm.
Nohama (bez lyží) ušlapejte vybrané místo
v podobě kruhu. Doprostřed kruhu zapíchněte
sondu a svoje batohy (pečlivě zapnuté) narovnejte do kruku kolem sondy. Batohy musí stát,
opřete je jako když stavíte hranici z dřeva. Takto
vytvořený objem nebude potřeba vykopávat
a ušetříte tak spoustu sil i času.
Zvenčí kruhu házíte sníh na hromadu batohů
a vytváříte sněhový kužel. Průběžně jej údery
lopatou udusáváte a zpevňujete. Jeho velikost
musí být taková, aby se dovnitř vešli bez problémů všichni bivakující v sedící poloze. Odhad
velikosti získáte jen občasným tréninkem nanečisto, v případě nejistoty raději zvolte větší kužel.
Podlaha v iglú by měla být nad úrovní vchodu.
V chodbě, hned za podlahou vykopejte asi půlmetrovou díru, která poslouží jako shromaždiště chladu a vlhkosti z vnitřního prostoru.
JAK PŘEČKAT NOC
Rozhodně pomůže oblečení suchého trička,
případně suchých ponožek. Nejvhodnější je vlněné termoprádlo, které hřeje i vlhké. Pokud
máte jediné zpocené tričko, raději jej vysvlečte,
než abyste tělesné teplo vyplýtvali na jeho usušení.
Ve dvojicích se zabalte do bivakovacích vaků.
Dvě těla lépe „vytápí“ prostor vaku. K lepší izolaci pomůže i hliníková fólie. Základem úspěchu je udržet nohy v teple. Ke zlepšení nálady
i zvýšení teploty pomůže zapálená svíčka.
KDE BUDE VCHOD?
Poloha vchodu by měla být pootočená od přímého směru větru (návětrná strana), rozhodně
nehrabejte na závětrné straně, kde se bude
během větrné noci hromadit sníh.
V místě vchodu, na okraji kužele vykopejte
díru do hloubky asi 1 m a odtud (odspodu) začněte vyhrabávat vnitřní dutinu.
106
Větrací otvor
Batoh
Lavice
Označené místo
Shromaždiště chladu
#HACKAN
0OPRUHOVÒSMYāKA
(-3Ò2%Ò
3KIALP
ROBIN KALETA
Freerider a aspirant na horského vůdce, nar. 1980, lyžuje od 3 let, freeride provozuje
od té doby, co se naučil trochu lyžovat, jen se tomu tehdy neříkalo freeride, žije
v Praze, Beskydech, na horách, v autě…
Každá věc má něco do sebe. Závody jsou dost
nebezpečné, protože se často jezdci pouštějí
za hranice svých možností. Na druhou stranu
je to vynikající trénink a srovnávání s ostatními na stejném kopci otevírá obzory. Jízda pro
radost je pro mě důležitá kvůli motivaci a získání citu a natáčení je zase krásné v tom, že
vytváříme hodnoty a na kopci má člověk možnost být velice kreativní. Takže to potřebuju
mít všechno hezky vyvážené.
Robine, jak jsi začal s lyžováním? Jsi dítě
z hor?
V podstatě jo. Pocházím z podhůří Beskyd
a první lyžařské krůčky jsem absolvoval na
nedaleké sjezdovce. Tehdy se ještě nic nikomu
nezakazovalo, takže jsem s kamarády po
zvládnutí zatáček na sjezdovce často zamířil
do okolních lesů. Nejdříve samozřejmě pod
dozorem rodičů. Pak následovaly občasné lyžařské dovolené do Alp, kde přišly na řadu
skoky ze skalek a následně i skal.
Jaká je skladba Tvé letní přípravy?
Dle obecných zásad tréninku se snažím vybírat věci, které mají smysl a navíc mě baví. Takže fyzička na kole nebo pěšky. Balanční cviky
na balonu nebo slack line a hlavu trénuju lezením na písku. :-)
Freeride
Foto: Jakub Frey
Robin je už léta stálicí na
české freeridové scéně.
Léta se intenzivně věnoval freeridovým závodům
a dotáhl to až k několika
skvělým umístěním na
mezinárodních závodech.
Ze svého ježdění se snaží
vytěžit dobré fotky i filmy,
jejichž tvorba ho velice baví. Kromě lyžování
vyhledává i další sporty, z nichž nejvíce holduje lezení na pískovcích, a vyzkoušel si třeba
i base jump.
Jak dobře jsi uměl lyžovat, když jsi začínal s freeridem?
Tak to už si moc nepamatuju, ale určitě to za
moc nestálo. Jako dítě jsem spíš nejdřív řezal
a pak měřil…
Do jaké míry ovlivňuje kvalitu tvé jízdy
materiál, především lyže?
Lyže a boty jsou u lyžování velice důležité, to
je jasné. Dobrý lyžař se sice pozná tak, že zalyžuje na čemkoli, ale i jemu se podle materiálu
lyžuje lépe nebo hůře. Jen to není vidět. Estetickou stránku věci (ta je u freeridu taky důležitá) hodně ovlivňuje i oblečení.
Co tě baví víc, závodit nebo si jezdit jen
tak pro radost, nebo jezdit „na kameru“?
108
Kolik dní v roce lyžuješ?
Letos 80. A řekl bych, že většina byla v prašanu.
Jak je freeride (ne)bezpečný, samozřejmě
kromě nebezpečí lavin?
To je hrozně relativní. Můžeš riskovat a bude
nebezpečný, ale taky nemusíš. Důležité je
vždycky vědět, kam jedeš, co se může případně stát, mít to správné vybavení, a pak si můžeš vybrat, jak k tomu přistoupíš. Jo a hlavně
bys tam nikdy neměl být sám.
Podle čeho se rozhoduješ před sjezdem
nebezpečného úseku?
Rozhoduju se podle svých zkušeností, aktuální míry rizika, jakou jsem ochoten podstoupit,
no a poslední slovo má intuice.
Vystudoval jsi právnickou fakultu.
Plánuješ se někdy živit právnickou
praxí?
To netuším. To, co momentálně dělám, mě
baví, naplňuje a navíc živí. Nevím, jak dlouho
to takhle bude. Až to přestane dávat smysl,
najdu si to, co smysl dávat bude.
vil jsem na horách už hodně času, prožil spoustu krásných okamžiků a hodněkrát si nabil
čumák. Přijde mi fajn předávat tyhle zkušenosti
dál a jsou lidé, které to zajímá a chtějí ty své
zkušenosti o něco obohatit nebo se o freeridu
něco naučit. Proto pořádáme freeridové campy. Většinou se nám daří vytvořit výbornou atmosféru a lidé se k nám rádi vracejí.
Co bys poradil začínajícím freeriderům?
Aby do toho šli s chutí a rozumem :-). Ideální je
absolvovat zasvěcení typu freeridecamp, nebo
si alespoň najít zkušené parťáky. Pokud budou
chtít jezdit, neobejdou se bez širokých lyží a lavinové výbavy.
foto: Vítek Ludvik, jezdec: Robin Kaleta, místo: Engelberg
Lyže: Line Prophet 105, Line Prophet 115,
Boty: Salomon závodní
Vázání: Marker Jester, Marker Duke a na
vážnější šlapání Dynafit Tech
Chrániče: vesta Dainese
Batoh: ABS vario Ultralight
Hole: Line bez poutek s grabtabem
Oblečení: Millet 7/24 bunda i kalhoty
Sponzoři: Millet, Hudy sport, Line skis, Arva,
ABS, Red Bull
Oblíbená součást výbavy: zip spojující
kalhoty a bundu na 7/24
Oblíbené lokality: Beskydy, Engelberg (CH),
Hochfügen (AT), Thompson Pass (Aljaška),
Cariboos Lodge (Kanada).
Můj web: freeridecamps.cz
Bez čeho se při freeridu neobejdu:
kamarádi, tyčinka Chimpanzee a plechovka
Red Bull Coly
Jaká byla hlavní motivace pro přihlášku
do kurzu horských vůdců?
Vlastně mě k tomu přesvědčil kamarád Martin
Trdla, který z toho nakonec z časových důvodů
vycouval. Pokud chci předávat své zkušenosti
dalším lidem, je toto vzdělání velice důležité.
Pořádáš freeridové kempy, řekni nám
k nim něco podrobnějšího…
Je to další součást mého života freeridera. Strá-
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY:
1. místo SCOTT CZECH RIDE
1. místo RED BULL SNOW THRILL on Jasná
5. místo NEW ZEALAND FREESKI OPEN
Filmy: Knocking on heaven’s door, Aljaška
v prašanu
Freeridové campy a členství v týmu značky
Millet
www.hudy.cz
109
Freeride
PŘEHLED VYBAVENÍ:
Freeride
foto: Jakub Frey, jezdec: Robin Kaleta, místo: Engelberg
DEN SPRÁVNÉHO FREERIDERA
Večer věnuj nejen zábavě, ale rozhodně také
plánování sjezdů na další den.
Získej informace o lavinové situaci i prognóze jejího vývoje € 38. V horách západního
světa to opravdu není problém – www.avalanches.org, aplikace pro smartphony.
Zjisti, pozkoumej reálnou situaci v oblasti,
kde lyžuješ (pozorování lavin, testování stability sněhu € 70, informace na tabulích, zeptej se místních záchranářů, horské policie,
vlekařů…). I jízda lanovkou nabízí často dobré podmínky k pozorování terénu.
Srovnej první dojmy z terénu s podmínkami,
které jsi předpokládal v předvečer při plánování € 74 svých lajn.
Proveď se svými kamarády vzájemnou kontrolu lavinových vyhledávačů € 88.
Ve skupině si vyjasněte očekávání i role každého jednotlivce.
Nenech se strhnout nebo dostat pod tlak
hektickým nebo riskantním chováním ostatních freeriderů.
110
První sjezd podnikej v méně nebezpečném
terénu, ne takový, který bude na hranicích
tvých jezdeckých dovedností.
První sjezd zvol v terénu, kde předpokládáš
znalost sněhové stability a kde je pro tebe
nejsnáze posouditelná míra nebezpečí.
Snaž se přemýšlet o nebezpečí přiřazením
reálných podmínek v terénu k vzorům typického lavinového nebezpečí € 50, 54. Pomůže ti to uvědomit si hlavní zdroje nebezpečí.
Postupným získáváním informací o sněhu lze
lépe posoudit nebezpečí a roste pravděpodobnost správných rozhodnutí a v průběhu
dne ti může otevřít cestu i do náročnějšího
terénu.
Během dne vyhledávej informace od ostatních lyžařů. Posuzuj je ale velmi kriticky a ber
je s rezervou. Vlastní rozum by měl zůstat na
prvním místě.
Večer zorganizuj skupinovou debatu o lyžování během dne, prodiskutujte co bylo (ne)
bezpečné a proč…
VOLBA LINIE SJEZDU
Volba linie sjezdu neboli lajny je ve freeridingu jedna z nejdůležitějších věcí. Ovlivňuje bezpečnost, estetiku, prožitek i případný audiovizuální výstup (foto, video)
z jízdy. Na samotném svahu je to již zpravidla jediná věc, kterou můžete ovlivnit,
a proto je potřeba věnovat výběru linie náležitou pozornost.
Informace o viditelnosti a světelných podmínkách na svahu. Dostatečná viditelnost je základním předpokladem pro volbu bezpečné
linie. Pakliže fotíte nebo natáčíte, jsou světelné
podmínky důležité.
Intuice – iracionální kritérium, ale velmi důležité. Intuici se naučte naslouchat, ovšem je třeba
odlišit intuici od lenosti.
Ideální linie je potom výsledkem kombinací
všech kritérií ve světle všech informací, které
máte k dispozici. A k tomu intuice. Taková linie
by tedy měla být co nejbezpečnější, na hranici
vašich fyzických a technických schopností
a v ideálním případě i vizuálně zajímavá.
PODSTATNÉ INFORMACE:
Aktuální lavinová situace (ve většině středisek
jsou v mezistanicích lavinové zprávy, případně
předpověď na internetu).
Informace o množství a kvalitě sněhu na daném svahu (buď vlastní zkušenosti z minulé
jízdy, zkušenosti z podobně orientovaných,
prudkých, výškově položených a větrem ovlivňovaných svahů nebo jedním z testů sněhové
pokrývky € 70).
Informace o rozmístění terénních nerovností,
skal, žlebů a převějí na sjížděném svahu (buď
z vlastního předchozího sjezdu, stop jiných lyžařů – pozor mohou rychle přibývat a zmást
nás při sjezdu –, na základě studia svahu dalekohledem z protisvahu nebo ze strany)
PO VÝBĚRU TAKOVÉTO LINIE JE POTŘEBA
ZAMĚŘIT SE JEŠTĚ NA PÁR VĚCÍ:
Bezpádové zóny (no fall zone) – místa, kde se
nesmí spadnout, například z důvodu rizika pádu ze skály, a tudíž je na místě maximální opatrnost pří jízdě.
Úniková místa – v případě uvolnění většího
množství sněhu v potenciálně rizikových místech svahu.
Vizualizace celé jízdy – samotné vybrání linie je jen menší část úspěšného sjezdu, daleko
náročnější je plánovaný záměr uskutečnit. Každý svah totiž shora vypadá jinak než zezdola.
To, co při plánování vypadá jako jasná volba, je
najednou, když stojíte nahoře, v lepším případě změť bouliček a vln, přičemž nevíte, co je
pod nimi. Zde přicházejí na řadu zkušenosti,
digitální fotka z protisvahu a představivost.
Je samozřejmě nekonečné množství sjezdů
a zdaleka ne vždy bude potřeba přistupovat
k nim takto profesionálně. Každý, kdo okusí pocit
z projetí panenského svahu po linii, kterou si musel sám vybrat, zhodnotit a následně projet, bude
pravděpodobně „polapen do spárů freeride“
a předchozí řádky se mu budou hodit.
www.hudy.cz
111
Freeride
Linii sjezdu můžete volit podle mnoha různých
kriterií: originalita, bezpečnost, exponovanost,
estetický dojem, náročnost, … Po zhodnocení
priorit zpravidla kombinujete výše uvedená
kritéria. Ve snaze o výběr co nejlepší linie dle
zvolených kritérií zjišťujete nejrůznější informace, které se poté snažíte analyzovat a získat tak
co nejlepší představu o podmínkách při výběru
lajny a následném sjezdu.
SIGNALIZACE HOLEMI
Ten ze skupiny, který sjede svah jako první, může reálně posoudit, do jaké míry
byly předpoklady před startem jeho jízdy správné, a sdělit své dojmy kamarádům, dříve než vyjedou. Když není k dispozici vysílačka, pomůže jednoduchá signalizace holemi…
OD SHROMAŽĎOVACÍHO MÍSTA SMĚREM
VZHŮRU:
Freeride
Zkřížení holí nad hlavou: „Počkej, nejezdi!“
Jedna hůl vzhůru: „Všechno v pořádku, můžeš
jet!“
Hole vzhůru, jedna ukazuje napravo, resp.
nalevo: „ Jeď vpravo, resp. vlevo!“
Obě hole nahoru ve tvaru písmene Y: „Jeď
v blízkosti mé stopy, v koridoru!“
Holemi zřetelně ukazovat na lyže: „Jeď v mé
stopě!“
Jeď vpravo, resp. vlevo!
Počkej, nejezdi!
112
Jeď v blízkosti mé stopy, v koridoru!
Všechno v pořádku, můžeš jet!
Jeď v mé stopě!
CO DĚLAT PŘI ZACHYCENÍ LAVINOU
V případě zachycení lavinou může nastat
zpravidla několik situací:
1. Jedete na lyžích a vaše rychlost je vyšší než
rychlost rozjíždějící se (rozjeté) masy sněhu.
2. Stojíte na lyžích a vaše rychlost je nulová.
3. Jste strženi lavinou, spadli jste (s lyžemi na
nohou nebo bez nich).
Ať nastane kterákoli varianta, nebojte se zakřičet z plna hrdla „lavinááá“. Může to někoho zachránit, nebo informovat o vaši situaci lyžaře
v okolí, kteří právě, přestože by měli, nesledují
nebo nemohou sledovat, co se děje.
JAK TO ZVLÁDNOUT?
Ad 1) Jedete. V tomto případě jsou vaše šance na vyhnutí se následné záchranné akci relativně nejvyšší. Ideální je pokračovat
v trajektorii jízdy pokud možno šikmo dolů po
svahu směrem do „bezpečného“ místa a doufat, že množství uvolněného sněhu nebude
příliš velké a „bezpečné“ místo jste vybrali
správně. Impulzivní rozhodování v momentě
utržení laviny zpravidla není nejlepší, a proto
je velmi důležité zhodnotit nebezpečná místa
a vybrat možné únikové zóny již při rozhodování a výběru linie.
Ad 2) Stojíte. Horší situace. Jediné, co vám
zbývá, je zbavit se batohu (jen toho nenafukovacího!) nebo jej nafouknout (ABS Airbag,
Snowpulse, Mammut R.A.S. atd.), namířit špičky lyží dolů, snažit se stát na lyžích a odolávat
podrážení nohou sněhem. Když jsem se do
téhle situace dostal, dost mi pomohla snaha
vykopávat střídavě levou a pravou špičku nad
sníh, při dojíždění sněhu lyže samy vypluly a já
z mikrolavinky vyjel.
Ad 3) Spadli jste. Pokuste se zbavit lyží, pokud je ještě máte, zahoďte hole (díky tomu, že
nemáte, nebo nevyužíváte poutka, to není problém), zbavte se batohu nebo jej nafoukněte
(ABS, Snowpulse, Mammut R.A.S. atd.). Zkuste
plavat kraul, ale jakákoli aktivita je lepší než nic.
Pokud je tlak sněhu příliš velký a do nosu a úst
se vám tlačí sníh, raději si ústa chraňte rukama,
pokud je zatím nemáte zlomené. Než se lavina
úplně zastaví, zkuste se zhluboka nadechnout,
budete mít potom více prostoru pro hrudník
při čekání na zachránce.
Samozřejmě se může stát, že se situace 1) změní ve 3) nebo 2) se změní ve 3). Dle toho byste
měli přizpůsobit i své reakce.
Ono se to sice hezky píše a teoretizuje, skutečnost pak ale velmi často vypadá jinak, a proto nejlepší věc je informovat se o aktuálním
lavinovém stupni, rizikovým svahům a situacím
se vždy vyhnout, nejezdit sám, dodržovat bezpečné rozestupy a používat lavinové vybavení
i lavinový batoh.
www.hudy.cz
113
Freeride
foto: ABS Airbag
Jedním z cílů této publikace je navést čtenáře k zodpovědnému chování, díky
němuž se nedostanou do kontaktu s lavinou. Prevence je absolutní prioritou, ale
když už dojde k nejhoršímu, pomůže několik rad…
TIPY A INFO K VYBAVENÍ
ELEMENT
Digitální 3-anténový přístroj s jednoduchou obsluhou a jasným
naváděním. Jednotlačítkové ovládání, označení nalezených
zasypaných, skupinový test, akustická podpora, analýza signálu
a oddělení signálů při vícenásobném zasypání. Hmotnost:
210 g (včetně 3 baterií typu AAA). Rozměry: 113x75x27 mm.
SUPER TOUR PROBE 265
Sonda je nedílnou součástí
nouzového vybavení a slouží
k přesnému dohledání zasypaného.
Lehoučká a přitom stabilní
konstrukce sondy, kterou budete mít
připravenou k záchraně za pár vteřin.
Délka: 265 cm. Hmotnost: 300 g.
ALUGATOR LIGHT
Lehká hliníková lopata s trojúhelníkovou teleskopickou rukojetí,
která zajišťuje lopatě výbornou tuhost při kopání. Ergonomická
T-rukojeť zabraňuje protáčení násady v ruce. Prolisy v listu lopaty
zvyšují tuhost. Otvory v lopatě slouží pro vytvoření nouzových saní.
Hmotnost: 650 g. Délka: 59 nebo 79 cm. Barva: modrá.
Freeride
LIGHT RAS 30
Light R.A.S. ready je nejlehčí lavinový airbag systém. RAS bez bombičky
váží pouhých 1,8 kg a nabízí všechny funkce, které očekáváte od
dobrého skialpového nebo freeride batohu. Objem 30 litrů činí z Light
R.A.S. Ready všestranný batoh. V létě je možné nosit batoh bez R.A.S.
systému a v zimě ho nasadit zpět – celoroční použití.
Odnímatelný Airbag Systém (R.A.S.), objem airbagu: 150 l, doba
nafouknutí: cca. 3 vteřiny, rozsah použití: -30 ° C až +50 ° C.
Diagonální uchycení lyží, uchycení snowboardu, poutka na cepíny
a hole.
SPINE ERGO BUG
Spine Ergo je velmi lehký chránič páteře tipu „hard shell“ s dobře
nastavitelnými ramenními popruhy a bederním pásem, aby každému
perfektně seděl. Vysoce absorpční EPP jádro, Air Induction Systém.
Barva: zelená/bílá. Rozsah velikostí: XS/S, M, L/XL.
114
FREERIDE, SKITOURING
GLIDELITE MOHAIR MIX STS 110 MM
Pásy s příměsí mohéru nabízejí vysokou odolnost a lepší skluz. Systém
uchycení STS umožňuje použití na široké škále lyží v rozmezí délek až
10 cm. Přední oko lze nastavit na různé šíře špiček lyží. Tvar pásu přesně přizpůsobíte tvaru svých lyží oříznutím pomocí speciálního nože,
který je součástí balení. Složení pásu: 65% Mohér, 35% Nylon.
Šířka: 110 mm.
PEGASUS JACKET
Váhou nízká a výhřevností vysoká primaloftová bunda od
La Sportivy. Svrchní část je větruodolná, částečně voděodolná.
Vhodná jako vnitřní bunda pod vrchní vrstvu, ale lze ji nosit též
samostatně. Reflexní švy, výstup pro sluchátka v kapse,
nastavitelná kapuce, fleecová podšívka na bradě, dvě přední
kapsy na zip, jedna prostorná vnitřní kapsa. Materiál: Nylon
RipStop. Hmotnost: 460 g (L). Velikost: S-XXL. Barva: šedá,
červená.
ACTIVE SHIRT
VENTA LT GLOVE
Windstopperové rukavice, které budou tím správným parťákem pro
nadšené skialpinisty nebo běžkaře, nehledě na to zda bruslí či
vyznávají klasickou techniku. Rukavice jsou větruodolné a prodyšné,
dlaňová část je vyztužená kůží a mají elastické manžety. Materiál:
GORE Windstopper®, Rentex™. Velikost: XS-XL. Barva: černá.
AMBER GLOVE MEN/WOMEN
Od časného rána do poslední jízdy při západu slunce
vás budou spolehlivě chránit rukavice s funkční membránou
a účinnou izolační náplní. Neoprenové manžety, stahování na
zápěstí, strečové prvky. Materiál: DryEdge™, izolace Fibrefill,
Neopren Fibrefill, Neopren. Velikost: XS-XL. Barva: černá/
šedá (pánská), černá/zelená (dámská).
www.hudy.cz
115
Freeride
Unikátní dvouvrstvé triko (vlastně dvě trika v jednom), je
určené pro aktivní sporty při chladnějších teplotách (lyže,
běžky, turistika atd.). Raglánový střih, prodloužený zadový díl,
unikátní bodové spojení dvou vrstev. Materiál: spodní vrstva
100 % Thermo Cool, vrchní vrstva 80 % Merino, 20 % Polyamid
Hmotnost: 205 g/m2. Velikost: S-XXL. Barva: černá.
JAK SE VYBAVIT NA SNĚŽNICE
Pokud se rozhodnete vyrazit se sněžnicemi do hor, stojí za to věnovat dostatečnou
pozornost nejen výběru vlastních sněžnic, ale také obuvi, batohu a holím.
Sněžnice
TYPY SNĚŽNIC
Základní členění je podle konstrukce a materiálu
rámu. Vybírat můžete ze tří základních typů sněžnic. Největší tradici mají sněžnice s dřevěným rámem, tzv. originály. Hodí se do hlubokého,
měkkého sněhu a rovinatého terénu, ne na příkré
svahy. Další typickou skupinu tvoří tzv. klasické
modely s hliníkovým rámem. Jsou vhodné na terény s mírným sklonem a na o něco tvrdší sníh než
dřevěné originály. Třetím typem jsou moderní
sněžnice z plastu s kovovými prvky.
PLASTOVÉ SNĚŽNICE
Pro náročný horský terén byly vyvinuty sněžnice z pružného plastu, osazené deskovým vázáním s popruhy (podobně jako u snowboardu)
a integrovanými kovovými drapáky, které se
vyznačují dostatečnou stranovou tuhostí. Vázání se otáčí na pevné ose, což zajišťuje chodci
dobrou stabilitu.
116
Plastové sněžnice se více hodí pro pohyb po
tvrdším sněhu (menší nosná plocha) a díky
tuhosti vázání pro prudší svahy. Nejlepší modely mají na okrajích rámu zuby, které výrazně
ulehčují, a také činí bezpečnější, chůzi po
zmrzlém a zledovatělém sněhu. Dalším významným atributem těchto sněžnic je podpěrka vázání pod patou pro usnadnění
výstupu. Velké plus, znamenající komfort při
sestupu, představuje u některých top modelů
možnost prošlápnout patu pod úroveň roviny
sněžnice.
BOTY PRO SNĚŽNICE
Pro nenáročné výlety na sněžnicích s komfortním vázáním stačí běžné kotníkové pohorky.
Výhodou je, když se do nich vejdete v silnějších, teplých ponožkách. Lepší jsou ale kvalitní
zateplené zimní boty, rozhodně je nenahradí
obyčejné farmářky a podobná obuv.
Je třeba si uvědomit, že hlavně u originálních, popř. klasických sněžnic je bota při každém kroku zabořena špičkou do sněhu. Pro
náročnější túry po prudších svazích je špičková
kožená pohorka s membránou nutností. Taková obuv by měla být vhodná i pro chůzi v mačkách. Občas se totiž můžeme dostat do terénu,
kdy jsme při výstupu nuceni vyměnit sněžnice
za mačky. Na žádný výlet si nezapomeňte přes
boty nasadit návleky. Brání vnikání sněhu.
v měkkém „nesjezdovkovém“ sněhu boří
a opěrná funkce hole se téměř úplně vytratí.
Takové hole vás po chvíli vyčerpají a přivedou
k zuřivosti.
U holí se vyplatí pořizovat kvalitní, jen ty
dobře fungují v mrazu. Vůdčími značkami na
trhu jsou Black Diamond a Leki. Jsou sice dražší,
ale pokud si koupíte hůl za pár stovek, patrně
zanedlouho vyrazíte do obchodu koupit kvalitu – udělejte to tedy rovnou!
HOLE DO SNĚHU
BATOHY NA TÚRU
Klíčovou součástí výbavy jsou teleskopické hole. Změnou délky si je můžete přesně přizpůsobit podle vlastností sněhu i terénu při výstupu
i sestupu. Trojdílné skládací hole měří ve složeném stavu asi 60 cm a dají se snadno připevnit
na batoh, aniž by překážely.
Hole výrazně ztrácejí svoji funkčnost, pokud
nejsou osazeny většími, sněhovými talířky. Miskovitý talířek běžný u sjezdařských holí se
Na celodenní výlet postačí batoh objemu kolem
30 litrů. Určitě se vyplatí mít takový batoh, na
který jde sněžnice snadno a rychle upevnit, obvykle na čelo batohu. Ideální jsou batohy, které
jsou určeny pro transport snowboardu, na takové snadno upevníme i sněžnice. Větší batohy,
nad 60 litrů, které jsou žádoucí pro vícedenní
akce, jsou většinou vybaveny řadou popruhů, jimiž lze připevnit sněžnice snadno a rychle.
„ kompletní a přehledná nabídka zboží
„ akce, slevy, výprodeje
„ okamžitá sleva 7 %
„ při nákupu nad 2.500 Kč poštovné a balné zdarma
„ možnost výměny nebo vrácení zboží do 14 dní
„ aktuální informace o dostupnosti zboží
„ testy, recenze a doporučení k vybraným produktům
„ zasílání zboží do Čech a na Slovensko
www.hudy.cz
www.hudy.cz
117
Sněžnice
Rychlý a pohodlný nákup v HUDY E-shopu
JAK SE POHYBOVAT NA SNĚŽNICÍCH
Pro všechny, kteří holdují sněžnicím platí podobná základní pravidla bezpečnosti
pro pohyb v zasněženém horském terénu jako pro lyžaře. Samozřejmostí by mělo
být plánování túry a lokalitách, kde hrozí laviny i vyhodnocení nebezpečí a také
potřebné nouzové vybavení.
TRAVERZ
Sněžnice
Dá se říci, že čím prudší svahy, tím náročnější
i nebezpečnější pohyb na sněžnicích. Tady jsou
rady jak na to…
Traverzování svahu provádíme různě podle
sklonu a kvality sněhu. Na mírném svahu
v měkkém sněhu se snažíme zabořit do sněhu
sněžnice tak, aby po došlápnutí byly vodorovně. V prašanu to jde na všech typech sněžnic.
Na tvrdším sněhu pokládejte sněžnice rovnoběžně s povrchem sněhu, tím dosáhnete
„zakousnutí“ všech protiskluzových prvků (zuby, drapáky) do povrchu.
Jiné je to při chůzi po strmém svahu. V měkkém sněhu lze uplatnit pokládání jedné sněžnice před druhou do přímé linie. Tuto techniku
lze ovšem zvládnout jen s kratšími, plastovými
sněžnicemi, ne s dlouhými klasikami. Na tvrdém strmém svahu přichází na řadu pomalejší
postup spočívající v pokládání sněžnic čelem
ke svahu při úkrocích stranou. V tomto případě
stojí za zvážení možnost sundání sněžnic a další postup v botách, případně s mačkami.
VÝSTUP
SESTUP
Nejlepší by bylo chodit na sněžnicích jako při normální chůzi, ale kvůli šířce sněžnic se nelze vyhnout chůzi kolébavé.
Volná pata a umístění těžiště zajišťují, že při
zvednutí sněžnice její špička míří vzhůru a pata
padá na sníh. To výrazně ulehčuje pohyb. Podobně důležitý je u moderních plastových sněžnic
tzv. antiboot, který se postará o to, že sníh nabraný při kroku ze sněžnice spadne a neztíží krok.
Nepříliš prudké svahy, do sklonu 30 °, zdoláme
obvykle přímo po spádnici a o stejný postup se
snažíme i na prudších svazích. K tomu nám výrazně pomáhají patní opěrky, které jsou na moderních vázáních. V měkkém sněhu si můžeme
výstup ulehčit stranovým natáčením sněžnic do
„stromečku“, podobně jako na běžkách. Na tvrdém sněhu se snažíme zatížit co nejvíce zuby
a drapáky sněžnic, čehož dosáhneme kývavým
pohybem nohou, podobně jako při chůzi do
schodů.
Při sestupu jdeme v mírném záklonu s pokrčenýma nohama, nohy zvedáme tak, aby sněžnice klouzaly po sněhu. Klesání mírným svahem
po měkkém sněhu je velmi příjemné, horší je to
na prudkém kopci. Tam je výhodnější sestupovat v zatáčkách. Protože sněžnice mají zuby
a drapáky, je na tvrdém sněhu na místě opatrnost. Děláme krátké kroky a sněžnice pokládáme celou plochou tak, aby se zuby zasekly do
sněhu. Když už to na sněžnicích nejde, musíme
je sundat a jít v botách, popř. na ně nasadit
stoupací železa.
Prudké svahy s měkkým sněhem můžeme
sjet na plastových sněžnicích, nohy máme
v podobném postavení, jako když se kloužeme
po ledě. Druhou polohou je sednout si na „bobek“ a váhu přenést na paty.
Možný je i sjezd po zadku, v tomto případě je
lepší upevnit sněžnice na batoh. Pozor však na
bezpečný dojezd.
118
OBJEKTIVNÍ NEBEZPEČÍ
Při pohybu ve volném terénu, především nad
hranicí lesa a v blízkosti hřebenů, musíte počítat s nebezpečím uvolnění laviny. Na takové
túry se vydávejte jen s kompletním nouzovým
vybavením (lavinový vyhledávač, sněhová lopata a sonda € 30)
OBTÍŽNOST TÚRY
Je dána několika faktory:
náročnost terénu (strmost svahů)
kvalita sněhu (tvrdost povrchu)
překonané převýšení
fyzická zdatnost skupiny
orientační náročnost trasy
využití stávající stopy nebo vlastní prošlapávání
volba typu sněžnic
délka túry (jednodenní, vícedenní) a s ní související váha batohu
Největší roli hraje kvalita sněhu, když se hodně
boří a k tomu máme na zádech těžký batoh,
pak je postup pomalejší. Existují vzorce pro výpočet přibližného trvání túry € 77).
EXPOZICE SVAHU
S blížícím se koncem zimy nabývá na významu
sluneční svit, alespoň pokud jde o strukturu
sněhu a jeho přeměnu. Ráno svítí na východní
svahy, posléze na jižní a odpoledne na západní.
Severní svahy nejsou pod přímými paprsky,
a tak na nich při nízkých teplotách vydrží pra-
chový sníh mnohem déle. Obvyklé noční vyjasnění je provázeno silným mrazem a tak sluncem
natavený sníh promrzne na kost. Vzhledem
k tomu, jak moc tvrdost sněhu ovlivňuje pohyb
na sněžnicích, hraje právě světová strana zvoleného svahu velkou roli při volbě taktiky.
Výlety romanticky zasněženou krajinou mají
své neopakovatelné kouzlo, užijte si je naplno
a v souladu s přírodou.
RADY A DOPORUČENÍ
Velikost sněžnice volte s ohledem na vaši
hmotnost.
Plastové sněžnice mají nejširší využití a můžete je zařadit do kategorie „allround“. Jako
jediné jsou určeny pro pohyb po prudkých
svazích a na tvrdém sněhu.
Výstup prudkým svahem podnikejte jen na
sněžnicích s patní opěrkou, zvlášť na firnu
nebo zledovatělém sněhu.
Začátečníci by měli vyzkoušet první kroky na
mírném svahu.
Po prachovém, hlubokém sněhu se nejlépe
chodí v hliníkových sněžnicích.
Klasické hliníkové sněžnice se prodávají ve
více velikostech.
Vyrábějí se také menší sněžnice pro děti
a mládež.
TECHNIKA CHŮZE
Vždy se snažte pokládat sněžnice na sníh celou plochou.
Krátké strmé úseky překonávejte po spádnici, delší raději v botách bez sněžnic.
Ve strmých traverzech využívejte prošlápnuté stopy od lyžařů, a to tak, že pokládáte
jednu sněžnici před druhou do přímé linie.
Pokud nejsou stopy k dispozici, postupujte
čelem ke svahu; pokládání sněžnic připomíná chůzi do schodů.
Při sestupu je někdy možné sjíždět po sněžnicích tak, že je postavíte do pozice za sebe,
váha leží na přední noze.
Na měkkém sněhu je často pohodlnější „sjíždět“ po zadku.
www.hudy.cz
119
Sněžnice
VOLBA TRASY
Snažíme se postupovat pokud možno rovnoměrně, míru stoupání nebo klesání se snažíme
udržovat stále stejnou. V měkkém sněhu postupujeme v dlouhých obloucích, serpentinách.
Šlapat stopu je fyzicky namáhavé, raději volte
o něco mírnější sklon, který znamená prodloužení trasy, ale nebere tolik sil.
Co nejvíce využíváme terénních tvarů, ideální jsou obvykle ploché hřebeny, na nich bývá
díky působení větru méně sněhu. Vyhýbáme se
muldám a žlebům, ve kterých se naopak navátý
sníh ukládá a je ho tolik, že ztěžuje postup. Také
se zde častěji vyskytují prudké svahy.
POSTUP LAVINOVÉ ZÁCHRANY VE ZKRATCE
Šance zasypaného na přežití je ve většině případů poměrně velká. Předpokladem úspěšné záchrany je dodržování správného postupu v případě nehody. Je ale potřeba připomenout, že zhruba polovina lidí, které zasypala lavina (celé tělo i hlavu) přišla o život!
Záchrana z laviny
CHRONOLOGIE ZÁCHRANY
Při uvolnění laviny sledujte co nejpřesněji,
kde zmizel zasypaný pod sněhem, a v těchto
místech zahajte vyhledávání. Ve šťastnějším
případě zůstane část těla nad sněhem.
Stanovte si vedoucího záchrany, který jasnými povely organizuje záchrannou akci.
Na jeho povel přepnou všichni členové skupiny svůj lavinový vyhledávač do režimu
„vyhledávání“ (search).
Určení jedinci zahájí hledání zasypaného.
Ostatní si zatím připraví lopaty a sondy.
Určení jedinci zahájí systematické prohledávání laviniště. € 125.
Po hrubém hledání („přistávací manévr“ € 124)
následuje přesné dohledání a ověření nálezu
vyhledávačem lavinovou sondou. € 128
Po nálezu sondou je zasypaný co nejrychleji
a systematicky vyhrabáván, pokud to jde, tak
V-metodou € 130.
Prvního zasypaného nemusíte zcela vyprostit ze sněhu, nejdůležitější je uvolnit hlavu,
hrudník a dýchací cesty.
Hned jak je to možné, vypněte zachraňovanému lavinový vyhledávač.
Co nejdříve poskytněte vyproštěnému první
pomoc € 132.
Okamžitě po zachycení signálu dalšího zasypaného zahajte opět vyhledávání, stejným
způsobem jako u prvního zasypaného.
Po lokalizaci druhého zasypaného ho co nejrychleji vyprosťte ze sněhu. Stejně postupujte v případě dalšího zasypaného.
Pokud jsou všichni nalezeni a vyproštěni,
soustřeďte se na péči o vyproštěné.
KDY VOLAT PROFESIONÁLNÍ ZÁCHRANÁŘE?
Pokud je k dispozici signál mobilního operátora, volejte profesionální záchranáře ihned (co
nejdříve) po pádu laviny.
Když není signál, má přednost záchrana. Telefonát záchranářům se odkládá o 20 minut.
Až pak pošle vedoucí záchrany někoho zavo120
lat pomoc na místo pokryté mobilním signálem.
Pomoc na nouzové číslo 112 lze zavolat i z telefonu, který nemá SIM kartu ani nabitý kredit.
Pokud se ocitnete v situace, že jste na záchranu sami, nejprve zavolejte záchranáře a co
nejrychleji začnete se záchranou. Když na
místě není signál, zahajte okamžitě záchranu.
PŘEDPOKLADY PRO ÚSPĚŠNOU ZÁCHRANU
Každý, kdo se vydá do volného terénu (skialpinista, freerider, turista na sněžnicích), musí
být vybaven vyhledávačem, lopatou a sondou € 30.
S vyhledávačem, lopatou i sondou je nutné
umět správně a rychle zacházet.
Před každou túrou si vzájemně zkontrolujte
funkčnost a obsluhu vyhledávače: zapnutí/
vypnutí, přepínání mezi režimy vysílání a vyhledávání € 88.
Používejte správný způsob nošení vyhledávače € 89.
Práci s vyhledávačem trénujte. Opakováním
hledání i vysvětlováním pro kamarády se sami zlepšujete. V reálné akci máte k dispozici
18 minut € 37, 122!
Trénujte i vyhrabávání lopatou a sondování
– najít zasypaného je jen první krok k záchraně.
Pečlivě si prostudujte návod a všechny funkce vyhledávače si vyzkoušejte. Váš vyhledávač je tak dobrý, jak dobře s ním umíte
zacházet.
Pokud vlastníte starší, analogový vyhledávač s jednou nebo dvěma anténami, kupte
si modernější (ceny průběžně klesají). Rozdíl v kvalitě vyhledávání je obrovský. Morální stárnutí je pomalé, protože nové
modely lze většinou zmodernizovat nahráním nejmodernějšího softwaru (tzv.
firmware).
Foto: Stefan Schlumpf
LORIS & NICOLAS FALQUET
0DPPXW7HDP
3URIL)UHHULGHŒLD([WUHPVNL
)LOPDŒL+XFN&KXFN
38/6(%DUU\YR[
‡'LJLWiOQtDQWpQRYìY\KOHGiYDĀVMHGLQHĀQìPDNXVWLFNìPYìVWXSHP
‡ƒGLVSOD\SURVQDGQpY\KOHGiYiQtYUHiOQpPĀDVH
Záchrana z laviny
‡5\FKOpDSŒHVQpR]QDĀRYiQtYSŒtSDGěYtFH]DV\SDQìFKREěWt
5HPRYDEOH$LUEDJ6\VWHP
‡-HGQRWQìODYLQRYìDLUEDJV\VWpPSURUŤ]QpEDWRK\
‡2VYěGĀHQi6QRZSXOVH$LUEDJ7HFKQRORJLH
‡&HONRYiKPRWQRVWRGJYĀHWQěERPELĀN\Y]iYLVORVWLQDPRGHOXEDWRKX
ZZZPDPPXWFKৠ¼VDIHW\
www.hudy.cz
121
MANAGEMENT ZÁCHRANY
Záchranná akce musí probíhat rychle a organizovaně. Uvědomte si, že o úspěchu
záchrany se rozhoduje hlavně během prvních 15 minut.
JAK OHLÁSIT NEHODU
CHOVÁNÍ STRŽENÉHO LAVINOU
Pokus se lavině ujet (lze zřídka).
Aktivuj lavinový batoh (ABS, Snowpulse), Avalung nebo Avalanche Ball (pokud ho máš).
Snaž se jakkoli udržet na povrchu laviny.
Zahoď hůlky a pokus se vypnout vázaní.
Skrč kolena před hrudníkem a ruce drž pevně
před obličejem – vytvoř si vzduchovou kapsu.
Po zasypání se uklidni, nekřič (není tě slyšet,
i když ty zachránce slyšet můžeš), pomalu
dýchej, věř v záchranu.
CHOVÁNÍ NEZASYPANÝCH
foto: SLF.ch, Davos
Pečlivě pozorují lavinu a bod zmizení postiženého (postižených).
ČÍSLA NOUZOVÉHO VOLÁNÍ
112 – nouzové volání v Evropě (číslo je platné
i v ČR a SR). U mobilních telefonů GSM je
možné na toto číslo volat i bez SIM karty.
HORSKÁ SLUŽBA NOUZOVÉ VOLÁNÍ
(0)450531689 – PGHM Chamonix
18300 – Slovensko
140 – Rakousko
1414 – Švýcarsko
144 – Švýcarsko Valais a Lötschental
112 – Německo, Francie, Španělsko a další
evropské země
118 – Itálie, Jižní Tyroly, Val d´ Aoste
911 – USA a Canada
100 – Řecko
601100300 – Polsko
TÍSŇOVÁ VOLÁNÍ PRO ČESKOU
A SLOVENSKOU REPUBLIKU
+420 1210 – Horská služba (v pohraničí raději
s předčíslím)
150 – Hasiči
155 – Záchranná služba
158 – Policie
Záchrana z laviny
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA
RYCHLOST – Cílem je vyhrabat zasypané(ho)
co nejrychleji. Každá vteřina má cenu zlata.
KLID – Vyvaruj se paniky a chaosu.
VELENÍ – Pokud na místě není nikdo očividně
zkušenější, ujmi se velení.
ROZVAHA – Jednej systematicky – rozděl
úkoly.
Pokyny musí být jasné a adresné (kdo a co).
Všichni přepnou v jeden okamžik vyhledávače do režimu „vyhledávání“, včetně „zmatených“ nezasypaných (mohou být neschopní
racionální akce). Zkontroluj přepnutí!
Urči osoby, které provedou vyhledání zasypaného pomocí lavinových vyhledávačů.
Urči další osoby, které budou následně pomáhat s vyhrabáním a s ošetřením.
122
Batohy s sebou (lopata, sonda, lékárnička
atd.).
Pokud je dostupný signál mobilního operátora, zavolej profesionální pomoc (Evropa
112, ČR 155) ihned po pádu laviny.
Pamatuj na možné ohrožení další lavinou
a přizpůsob tomu záchranu.
Po lokalizaci zasypaného upřesni jeho polohu sondou.
Pozitivní sondu nevytahuj. Vyhrabání prováděj pokud možno ve více lidech, a to zespodu podél sondy, ne přímo shora € 130.
Poskytni první pomoc.
Je-li více zasypaných, pak vyhrabanému co
nejdříve vypni lavinový vyhledávač – usnadníš tím vyhledávání dalších zasypaných.
NAHLÁŠENÍ ÚRAZU
1. KDO volá: jméno, telefon
2. CO se stalo, jak se to stalo
3. KOLIK lidí potřebuje pomoc
4. KDY se stal úraz
5. KDE: místo úrazu, jsou na místě letecké překážky (elektrické vedení, lanovky atd.) pozice
na mapě nebo GPS souřadnice
6. POČASÍ v místě nehody (mlha, vítr, viditelnost atd.) kvůli přistání helikoptéry
Ohlašovatel nehody nikdy neukončuje hovor
jako první – hovor končí vždy záchranáři!
ALPSKÝ NOUZOVÝ SIGNÁL
Vysíláme viditelnými signály (baterka, blesk fotoaparátu atd.) nebo zvukovými signály (píšťalka, volání atd.). Nejsnazší a nejčastější je použití
baterky, píšťalky nebo blesku fotoaparátu, které máme velmi pravděpodobně s sebou. My
signál vysíláme (volání o pomoc) a záchranáři
odpovídají.
VOLÁNÍ O POMOC
ODPOVĚĎ ZÁCHRANÁŘŮ
6x za minutu v pravidelných intervalech
1 minuta pauza
6x za minutu v pravidelných intervalech atd.
3x za minutu v pravidelných intervalech
1 minuta pauza
3x za minutu v pravidelných intervalech atd.
ANO potřebujeme pomoc
PŘISTÁNÍ VRTULNÍKU
Rovný prostor 25x25 m bez překážek.
V okolí žádné volné předměty (batohy, oblečení).
Upozorni na sebe. Jsem zde! Viditelně označ
místo!
NE nepotřebujeme pomoc
Vrtulník navádí vždy jen jeden člověk. Ostatní leží na zemi a drží věci.
Až uslyšíš vrtulník, zaujmi postoj Y, stůj před
přistávací plochou zády k větru a setrvej až
do přistání.
K vrtulníku se přibližuj až po zastavení rotoru
nebo na pokyn posádky.
www.hudy.cz
123
Záchrana z laviny
SIGNALIZACE PRO VRTULNÍK A JEHO PŘISTÁNÍ
JAK PRACOVAT S VYHLEDÁVAČEM
Nejmodernější digitální tříanténové vyhledávače jsou nabité nejmodernější elektronikou a hledání s nimi je mnohem jednodušší, než tomu bylo u starších přístrojů.
Ovšem fakt, že při „ostrém“ použití nouzového vybavení jde o život a čas je velkým nepřítelem, je snad dostatečným důvodem naučit se s vyhledávačem správně,
rychle a rutinně zacházet.
ZÁKLADNÍ FUNKCE VYHLEDÁVAČE
Po zapnutí vysílá nepřetržitě signál o frekvenci 457 kHz.
Po přepnutí se změní na přijímač, který dokáže lokalizovat signál z vyhledávačů na tělech zasypaných lyžařů.
POKROČILÉ FUNKCE VYHLEDÁVAČE
Skenování laviniště a zjištění počtu zasypaných € 30.
Označení nálezu zasypaného € 30.
Identifikace základních životních funkcí € 30.
HLEDÁNÍ PŘIPOMÍNÁ „PŘISTÁVACÍ MANÉVR“
Pomocí „přistávacího manévru“ si lze analogicky s přistáváním letadla názorně představit
všechny důležité zásady vyhledávání. Vyhledávač v rukou zachránce by měl kopírovat pohyb
letadla během přistání, přičemž místo zastavení letadla na přistávací dráze odpovídá místu,
kde je pod sněhem hledaná osoba.
Letadlo je ještě daleko od letiště => velká
rychlost, malá přesnost.
Přistávací plocha v dohledu letadla => rychlost se zmenšuje => přistávací koridor se zužuje (roste přesnost).
sá)
NÍ (průběžně kle
Záchrana z laviny
RYCHLOST HLEDÁ
běžně se
DÁNÍ (prů
ST HLE
PŘESNO
zvyšuje)
označení signálu „MARK“
hledání signálu
rychlé hledání
SIGNÁL
přesné dohledání
PŘESNÉ DOHLEDÁNÍ / PŘISTÁNÍ
Obr. 1 – Vyhledání zasypaného v lavině připomíná přistávací manévr letadla
124
ověření
nálezu
sondou
vyhrabání
POZITIVNÍ NÁLEZ SONDOU
Letadlo krátce před přistáním => malá rychlost.
Letadlo těsně nad zemí => moment dosednutí => co nejpřesnější poloha.
Co letadlo nikdy neudělá? => náhlé změny
kurzu.
VYHLEDÁVÁNÍ JEDNOHO ZASYPANÉHO
FÁZE PŘED HLEDÁNÍM
Pohledem na laviniště se snažte najít nějakou stopu po zasypaném (hole, lyže).
Pokud je lyžař stržen lavinou před vašimi
zraky, snažte se zapamatovat místo jeho zmizení pod lavinou.
K předpokládanému místu zmizení se co nejrychleji přesuňte (velká úspora drahocenného času) a začněte hledat vyhledávačem.
Vedoucí skupiny jasně a rázně zavelí k přepnutí všech vyhledávačů do režimu hledání
v jednom okamžiku (nutno striktně dodržet)
a zkontroluje, zda mají všechny osoby na laviništi (včetně otřesených nebo zraněných)
přepnuto do módu vyhledávání.
2. RYCHLÉ HLEDÁNÍ
Rychlost má přednost před přesností.
Máte dvojí volbu dalšího postupu.
a) PO SILOČÁŘE € obr. 3
Vhodná pro digitální vyhledávače se třemi
anténami.
Rychlejší metoda, ale pozor, soustřeďte se, ať
neuděláte chybu a nemusíte se vracet, a tím
ztrácet čas.
Postupujte podle šipky na displeji, vzdálenost
k zasypanému se musí zmenšovat.
2. fáze
– rychlé
hledání
1. HLEDÁNÍ PRVNÍHO SIGNÁLU
Záchrana z laviny
(primární fáze hledání)
Systematicky prohledávejte laviniště
€ obr. 2.
3. fáze
Hledající pomalu
– přesné
otáčí vyhledávadohledání
čem ve všech směrech a snaží se
zachytit první signál. Pokud zachytíte přibližný směr, odkud signál vychází, začněte
s rychlým hledáním.
Obr. 3 – Hledání po siločáře
Obr. 2 – Prohledávání laviniště – fáze hledání prvního signálu
www.hudy.cz
125
b) POSTUP METODOU DO KŘÍŽE € obr. 4.
Vhodná pro starší analogové vyhledávače
s jednou nebo dvěma anténami.
Pomalejší metoda, rychlost hledání závisí
na „výkonnosti počítače“ v přístroji.
Postupujte směrem k nejsilnějšímu signálu
(podle šipky nebo intenzity tónu).
Dokud se intenzita signálu zvyšuje, pokračujte po přímce.
Pokud bude signál slabší, vraťte se po přímce zpět k maximu.
Pokračujte kolmo na dosavadní směr. Stranu volte podle toho, kde je signál silnější.
Stejný postup opakujte až do nalezení maxima (nejsilnější zvuková signalizace,
nejmenší vzdálenost na displeji).
Vyhledávačem zásadně neotáčejte, platí to
po celou dobu vyhledávání.
3. PŘESNÉ DOHLEDÁNÍ
Přesnost má přednost před rychlostí.
Ve vzdálenosti asi 5 m začněte postupovat
„metodou křížení“ v místech maximálního
signálu.
V této fázi je důležité, aby se hledající pohyboval po sněhu po kolenou, to proto, aby
vyhledávačem pohyboval těsně nad povrchem sněhu.
VYHLEDÁVÁNÍ VÍCE ZASYPANÝCH
Pokud je pod lavinou osob více, je rychlost vyhledání obzvlášť důležitá a praktické hledání je
kvůli více signálům, které vysílají různé lavinové vyhledávače, mnohem obtížnější než hledání jediné oběti.
METODA TŘÍ KRUHŮ
Záchrana z laviny
Základní metoda pro vyhledávání v lavině
v případě více zasypaných v malém prostoru.
Metoda je použitelná s jakýmkoli vyhledávačem. Je vhodná především pro práci se staršími typy vyhledávačů, tedy analogových
s jednou nebo dvěma anténami. Pro použití
této metody potřebujete ovládat všechny fáze
vyhledání jednoho zasypaného.
Pokud při lokalizaci hledající zjistí, že se
v blízkosti nejbližšího zasypaného objevují
vysílané signály dalších, lavinou stržených
osob, použijí metodu tří kružnic. V okamžiku,
kdy ostatní kamarádi sondují a posléze vyhrabávají prvního nalezeného, prochází hledající
s vyhledávačem v půlkruzích okolo prvního
nalezeného.
První půlkruh má poloměr 3 metry. Pokud
nedojde k zachycení dalšího signálu, zvýší následně poloměr o další 3 metry a pokračuje
tedy po kružnici o poloměru 6 m. Třetí a poslední kružnice má poloměr 9 metrů € obr. 5.
Dvacetimetrová vzdálenost prohledávaných sektorů laviniště je odvozena od průměru největšího půlkruhu, tedy 18 m (2 x 9 m).
Proto je při rychlém hledání potřeba důsledně
procházet celou plochu laviniště s rozestupy
20 m.
Obr. 4 – Hledání metodou do kříže
126
3m
3m
HLEDÁNÍ S VYUŽITÍM FUNKCE „MARK“
Tuto metodu lze použít u moderních digitálních vyhledávačů s funkcí „zaslepení“
signálu, která je na přístrojích označena
„MARK“.
Tato metoda je v podstatě opakované hledání jednoho zasypaného.
Začněte lokalizací nejsilnějšího vysílaného
signálu. Nalezněte zasypaného (stejným
způsobem jako při hledání jediného zasypaného) a nález ověřte sondou. Když sonda potvrdí nález, použijte tlačítko „MARK“.
Tím dojde k „zaslepení“ tohoto signálu,
který vás tak při dalším hledání nebude
rušit.
Signál dalšího zasypaného začněte hledat
hned poté, co kamarádi zahájí vyhrabávání
prvního nalezeného.
Hledající postupuje s vyhledávačem opět
stejným způsobem. Zachytí signál zasypaného a nález vyhledávačem ověří sondou.
Po „zaslepení“ signálu funkcí „MARK“ může
pokračovat v lokalizaci třetího signálu…
Záchrana z laviny
Postup při vyhledávání
U metody tří kružnic musí nejprve padnout
zásadní rozhodnutí, zda jde o vyhledávání
více zasypaných na malé ploše.
Pokud ano, zaměřte nejprve signál nejbližšího zasypaného, tedy toho, jehož signál je
nejsilnější (je nejblíže).
Po jeho lokalizaci vyhledávačem a sondou
začněte „kroužit“. Po pevných kružnicích, protože ty dokážete dodržet i za vypjaté situace.
Orientačním bodem hledajícího je sonda,
označující prvního nalezeného.
Při kroužení držte vyhledávač co nejblíže
povrchu sněhu.
Když při pohybu po kružnici zachytíte nový
výrazný signál, začněte ho sledovat a zasypaného přesně dohledejte.
Nezapomeňte si označit místo, kde jste
opustili kružnici, abyste věděli, kde máte pokračovat v pohybu po kružnici při hledání
dalších zasypaných.
Tento postup opakujte u případných dalších
signálů zachycených při pohybu po kružnici.
3m
Obr. 5 – Metoda tří kruhů
Obr. 6 – Hledání s využitím funkce MARK
www.hudy.cz
127
JAK SPRÁVNĚ SONDOVAT
Záchrana z laviny
foto: Mammut
Pro přesné dohledání má důležitý význam lavinová sonda, kterou upřesníme lokalizaci vyhledávačem. Protože čas vyhrabání zasypaného je mnohem delší než čas
vyhledání, hraje právě finální upřesnění nálezu klíčovou roli v boji s časem. Její další
funkce je zjištění přesné hloubky zasypání a pozitivní sonda navíc označuje místo
jak a odkud kopat pro celý tým na povrchu.
SONDOVÁNÍ DO SPIRÁLY
Zachránce nachází pomocí lavinového vyhledávače na povrchu laviniště místo s nejnižším
údajem o vzdálenosti nebo nejhlasitějším
zvukovým signálem. Tento bod je ihned
označen; vyhledávač zůstává ve vyhledávacím modu. Během následujícího přesného
dohledání zachránce lokalizuje postiženého
sondováním do spirály. Údaj o zbývající vzdálenosti na displeji vyhledávače představuje
maximální možnou vzdálenost k postiženému (ten může být sice blíže, ale nikdy ne dále): pokud vzdálenost činí např. 1,2 m, je
absolutně postačující sondovat do hloubky
2 m.
Při sondování nezůstává zachránce stát na
jednom místě, ale jde po spirále kolem označeného místa. Sondu vpichuje kolmo k povrchu sněhu.
Pozitivní nález sondou ukončuje fázi vyhledávání: sonda zůstává zapíchnutá (nikdy ji
nevytahujte). Při záchraně ve více lidech začíná jeden (lépe více zachránců) vyhrabávat
PRAKTICKÉ RADY
Sonda dále slouží po vykopání zasypaného
jako kotevní materiál pro upevnění bivakovacího vaku a vytvoření závětří.
Sondu na laviništi nepokládejte, může vám
ujet.
Doporučujeme pohybovat se na laviništi již
s připravenou sondou, tak aby byla okamžitě připravena k použití po dokončení přesného dohledání vyhledávačem.
128
Sondování do spirály. Sondu zapichujte kolmo na povrch
sněhu
nalezeného lopatami € 130. Pokud je pod
lavinou zasypaných více osob, pokračuje jeden zachránce ve vyhledávání.
Popis postupu:
OTEVŘENÉ SONDOVÁNÍ
2. Zaujmutí postavení zachránců vedle sebe
s nataženými pažemi. Správný odstup je dosažen v okamžiku, kdy se špičky prstů dotýkají.
Jde o metodu hledání osob zasypaných lavinou bez lavinového přístroje v rámci kamarádské pomoci. Bohužel stále ještě dochází ke
stržení lavinou těch, kteří nejsou vybaveni
standardní lavinovou výbavou (lavinový vyhledávač, lopata, sonda).
Zatímco v rámci profesionální pomoci může
být za pomoci lavinových psů, technických
prostředků (např. RECCO) nebo velkých sondovacích týmů situace zvládnuta, zůstává při
kamarádské pomoci k dispozici pouze pozorné prohledání povrchu laviniště a selektivní
sondování primárního prostoru zasypání.
Aby bylo možné v co nejkratším čase prosondovat co největší plochu, je třeba zvolit
metodu „otevřeného sondování“, při které
se optimalizuje rychlost prohledání a jeho
kvalita.
1. Stanovení primárního prostoru hledání.
3. Každý zachránce sonduje nejprve jednou
uprostřed, poté jednou 50 cm vlevo a poté
50 cm vpravo. To, že boční sondy směřují
mírně šikmo, nevadí, neboť ve hloubce jednoho metru (což je průměrná hloubka zasypání)
je
dosaženo
rovnoměrných
vzdáleností. V prvním kole stačí sondovat do
maximální hloubky 2 metrů.
4. Po třetím vpichu položí zachránce špičku
sondy asi 70 cm před sebe na povrch sněhu
a snaží se stále udržet linii se špičkami sond
ostatních zachránců. Poté udělá jeden krok
vpřed a sonduje podle postupu v kroku 3.
Otevřené sondování
Rozpoznání nálezu
Často při tématu sondování vyvstává otázka,
jak je možné zasypaného pod sněhem sondou
rozpoznat. To však nebývá problém, neboť detekce pozitivního nálezu ve většině případů
vyplývá z hloubky, do které je možné sondu
zasunout: Pokud stále bez překážky sondujeme do hloubky 2 metrů a náhle to o kousek
vedle není možné, podařil se s největší pravděpodobností pozitivní nález. Jemný cit v prstech
je sice žádoucí, ale protože má zachránce při
sondování stejně nasazené rukavice, nelze si
od něho mnoho slibovat… I přesto, že šance
někoho najít v průběhu krátké doby pomocí
této metody jsou malé, snaha stojí každopádně
za to. Když už nic jiného, strávíme tak relativně
smysluplně čas do příchodu profesionálních
záchranářů.
www.hudy.cz
129
Záchrana z laviny
5. Pokud nedojde při prvním kole sondování
k nálezu, rozšíří se oblast hledání, případně
se prosonduje ještě jednou stejným způsobem ve změněném postavení. Tentokrát
však využijeme celou délku sondy.
EFEKTIVNÍ PRÁCE S LOPATOU V LAVINIŠTI
Při záchraně zasypaných z laviny představuje vyhrabávání zasypaného časově zdaleka
nejnáročnější fázi. Po lokalizaci vyhledávačem a ověření nálezu pozitivní sondou přichází na řadu vyhrabání lopatou. V roce 2007 byla uvedena do praxe efektivní metoda
vyhrabávání zvaná V-formace. Metoda sněhového dopravního pásu ve tvaru „V“ představuje základní postup pro rychlé, efektivní a šetrné vykopání osob zasypaných lavinou.
V oblasti kamarádské záchrany je většinou používána jedna jediná sonda k lokalizaci postiženého,
přičemž přesná poloha těla zůstává i nadále neznámá. Na jedné straně by mělo být vykopání hlavy
postiženého provedeno v co nejkratším čase, na
straně druhé je pro efektivní průběžné odstraňování vykopaného sněhu nutná určitá velikost výkopu.
V průběhu výkopových prací by měla být díky
vhodnému rozestavení zachránců minimální šance
ohrožení samotného postiženého nebo poškození
jeho případné vzduchové kapsy.
EFEKTIVITA A VÝDRŽ BĚHEM PRÁCE
Důležitým předpokladem rychlého vykopání je
udržet efektivitu práce zachránců během delšího časového období na stále stejné úrovni.
Při aplikaci V–metody se členové záchranného
týmu vyměňují na jednotlivých pozicích přibližně každé čtyři minuty ve směru hodinových ručiček. V podstatě se tedy jedná o klasickou „rotaci
pracovních pozic“.
ZPŮSOB TRANSPORTU SNĚHU
Obzvláště neefektivní je vertikální zvedání sněhu, které, ačkoli vyžaduje přemíru vynaložené
síly, nevede k účinnému transportu sněhu směrem od postiženého.
Čím je pohyb lopatou delší, tím více sněhu z lopaty vypadne zpět.
POSTUP PRÁCE PŘI POUŽITÍ METODY
DOPRAVNÍHO PÁSU TVARU V
Zachránci zaujmou postavení ve tvaru V, dva
nejvíce vpředu na délku lopaty od sebe, ostatní
s odstupem dvou délek lopat.
Jeden zachránce potřebuje pracovní prostor 80
cm výšky „véčka“. Šíře otevřené strany „véčka“
odpovídá hloubce zasypání.
Toto postavení, které mohou zachránci zaujmout
ve velmi krátkém čase, umožňuje práci bez vzájemného překážení a zároveň využití optimální
ergonomické délky transportu sněhu na osobu.
Primárním úkolem každého zachránce je transportovat sníh ze svého sektoru směrem dozadu.
JAK VYHRABÁVAT?
Zachránci, který se nachází na špici „véčka“, čili bezprostředně za pozitivní sondou, nepřichází zpředu
žádný sníh k dalšímu transportu. Jeho úkolem je tedy
vytrvale vykopávat sníh směrem do hloubky. Zachránci na druhé pozici sice již přibývá zpředu určitý
Záchrana z laviny
Pádlovací pohyby, při kterých je využíván pohybový potenciál celého těla, a které tedy nejsou
závislé pouze na síle paží, obzvláště šetří síly
a vykazují nejvyšší hodnoty množství transportovaného sněhu.
Postavení zachránců ve V–formaci
a určení rozestupů
130
Práce v sektorech centrálního sněhového Prevence únavy: změna pozic každé
přepravníku: sníh je transportován
4 minuty ve směru hodinových ručiček
pohyby podobnými pádlování
objem sněhu, který musí transportovat za sebe, nicméně mu stále zbývá dostatek času ke kopání do
hloubky. Čím je tedy zachránce na vzdálenější pozici
od vrcholu V, tím více času mu zabírá transport sněhu, který přichází zepředu, a o to méně se může věnovat prohlubování výkopu. Tento postup
automaticky zajišťuje vznik nakloněné roviny, která
se svažuje směrem k postiženému, přičemž je zajištěno, že nakloněná rovina nepřesáhne 25 stupňů, takže
nedojde k zpětnému sesouvání vykopaného sněhu.
VÝMĚNA POZIC
Výměna pozic se odehrává na příkaz zachránce
nacházejícího se na špici „véčka“.
Cyklus výměny pozic po 4 minutách se osvědčil
jako optimální kompromis mezi dobou zapracování se na nové pozici a rychlým nástupem vyčerpání.
Rozkaz „točíme“ je vydán nejpozději v okamžiku,
kdy se začínají projevovat první příznaky vyčerpání.
Výkopové práce pak pokračují v tomto stylu až
do okamžiku prvního vizuálního kontaktu se zasypaným.
Poté dojde k výměně pozic naposledy, tentokrát
však zůstanou v čele „véčka“ dva zachránci. Ti
nyní pracují v bezprostřední blízkosti zasypaného, postupovat je teď nutné s odpovídající opatrností.
PŘIZPŮSOBENÍ VÝKOPU POLOZE ZASYPANÉHO
PROSTOROVÉ POŽADAVKY ORGANIZOVANÉ
ZÁCHRANY
Organizovaná záchrana často vyžaduje dostatek
prostoru pro zajištění a přípravu k transportu pacienta. Splnění tohoto jistě oprávněného požadavku
však nesmí vést k prodloužení doby potřebné k dosažení hlavy postiženého, neboť každá další minuta
pod sněhem zásadně snižuje jeho šanci na přežití.
Po vyhrabání postiženého ustupuje výkopová skupina o dva metry vzad a udělá tak prostor pro poskytnutí první pomoci. Následně připravuje další
prostor pro záchranné práce. To však jen v případě,
že nasazení jejích členů není potřebné při hledání či
vykopávání dalšího zasypaného.
Záchrana z laviny
V centrálním transportním kanálu zatím nakopaného sněhu výrazně ubývá. Toto manko nyní kompenzuje zachránce pracující hned za kolegy v čele.
Ten začne usilovně odkopávat boční stěny od špičky „véčka“ a snaží se přizpůsobit výkop poloze zasypaného. V průběhu testování docházelo v této
fázi ke vzniku dutinového prostoru, který však pro
další průběh záchrany není v žádném případě na
škodu. Naopak je nutné vyvarovat se vytěžení
přední stěny výkopu v celé jeho výšce. Důvod přerušení pravidelné výměny pozic po prvním vizuálním kontaktu s postiženým spočívá v tom, že
představa o poloze postiženého v prostoru, kterou
si čelní skupina vytvořila, nemůže být ve čtyřminutovém cyklu výměn dále předávána. U postižených
při vědomí není také z psychologického hlediska
vhodné, aby se kontaktní osoba neustále měnila.
V této fázi je do čela výkopu nasazeno více zachránců. Není však již nutné pokračovat v pracích na
obou stranách V, většinou je plně dostačující pracovat pouze na jedné jeho straně a nově vzniklý prostor využít jako sklad materiálu.
První vizuální kontakt se zasypaným.
Šetrná práce s postiženým a současné
V první linii je zapotřebí více zachránců další zvětšování výkopu do strany
vylamováním boční stěny
www.hudy.cz
Nasazení profesionálních záchranářů
a příprava místa pro zahájení transportu
131
PRVNÍ POMOC PŘI LAVINOVÉ NEHODĚ
Pamatujte, že lavinová nehoda vždy znamená velké riziko dušení, úrazu, podchlazení nebo i smrti. Včasné a správně provedené vyproštění spolu s dobře poskytnutou
první pomocí je z hlediska záchrany zcela zásadní a může tuto tragickou bilanci
lavinových nehod významně ovlivnit.
foto: Mammut
NÁLEZ – LOKALIZACE ZASYPANÉHO
Pozitivní sondu nevytahuj.
Zasypaného začni vyhrabávat kousek pod
úrovní sondy, jakoby jsi se chtěl k zasypanému prokopat z boku. € 130
PAMATUJ: Pokud to situace dovoluje, tak
z důvodu minimalizace tepelných ztrát budeš veškeré ošetření a zajištění pacienta
provádět přímo ve výkopu => proto udělej
výkop dostatečně veliký, případně jej dodatečně zvětši.
První pomoc
VYHRABÁNÍ ČÁSTI TĚLA
Vyhrabej rukou podél těla vzduchový kanál
k hlavě.
Co nejrychleji uvolni hlavu a hrudník.
A uvědom si:
Jaká byla doba zasypání?
132
Měl zasypaný před obličejem (nosem a ústy) i sebemenší volný prostor – tzv. vzduchovou kapsu?
Byly ústa a nos vzduchotěsně ucpány (sněhem, zvratky)?
Toto jsou důležité informace pro profesionální zachránce a určují další postup při péči
o pacienta, oběť lavinové nehody.
ZKONTROLUJ VĚDOMÍ
Reaguje pacient na oslovení, případně mírný
bolestivý podnět?
NE => PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ
ANO => PACIENT JE PŘI VĚDOMÍ
Pozn.: Pokud je pacient při vědomí, tzn. komunikuje s tebou, pak musí mít průchodné dýchací cesty, musí dýchat, a tudíž musí mít i funkční
oběh.
PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ
PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ A NEDÝCHÁ
ZPRŮCHODNI DÝCHACÍ CESTY
ZAHAJ UMĚLÉ DÝCHÁNÍ
Otevři ústa.
Zkontroluj a vyčisti dutinu ústní (od sněhu,
zvratků, …).
Zakloň hlavu a zvedni bradu.
Udržuj ústa otevřená.
ZHODNOŤ DÝCHÁNÍ
Nakloň svoji tvář a nebo dej svoji ruku před
ústa a nos pacienta.
Cítíš proud teplého vydechovaného vzduchu?
NE => PACIENT NEDÝCHÁ
ANO => PACIENT DÝCHÁ
Udržuj záklon hlavy a otevřená ústa.
Máš-li resuscitační roušku nebo masku, tak ji
použij.
Ucpi nos a nadechni se.
Přilož svá ústa těsně na ústa pacienta.
Proveď výdech a sleduj pacientův hrudník,
jestli se rozpíná.
Uvolni nos a nech pacienta spontánně vydechnout.
Tento postup neustále opakuj a co nejrychleji vyhrab hrudník.
Jakmile je hrudník volný, tak zhodnoť oběh.
ZHODNOŤ OBĚH
Dýchá již pacient, popřípadě se hýbe nebo
kašle?
NE => OBĚH JE NEFUNKČNÍ
ANO => OBĚH JE FUNKČNÍ
Pozn.: Kontrola funkčnosti oběhu vyhmatáním pulsu na krkavici je v současné době
doporučována pouze proškoleným osobám,
které s tím mají praktickou zkušenost.
Pokud pacient stále nedýchá, tzn. nemá
funkční oběh, pak zahaj kompletní resuscitaci
– nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání.
Pacienta ulož na záda, ideálně již na nějakou
pevnou podložku, která ho bude současně
izolovat odspodu (karimatka, otočené lyže
atp.). Zabráníš tak dalšímu podchlazování
během resuscitace – na to pamatuj zejména
na mokrém jarním firnu.
www.hudy.cz
133
První pomoc
RESUSCITACE
Najdi střed hrudníku.
Na toto místo polož obě dlaně na sebe.
Hrudní kosti se dotýkej pouze zápěstní hranou.
Nakloň se přímo nad hrudník pacienta.
Lokty měj propnuté.
Proveď 30× stlačení hrudníku.
Frekvence stlačení je 100 až 120 kompresí za
minutu, tj. o něco pomaleji než dvě komprese za vteřinu.
Hloubka stlačení hrudníku musí být přibližně
o 1/3 (tzn. u dospělého člověka asi o 5 cm).
Po 30 stlačeních hrudníku se přesuň k hlavě.
Obnov záklon hlavy a otevři ústa.
Máš-li resuscitační roušku nebo masku, tak ji
použij.
Ucpi pacientovi nos a nadechni se.
Proveď 2× vdech z úst do úst.
Takto neustále střídej nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání.
Resuscitace – 30 stlačení hrudníku ku dvěma
umělým vdechům (30:2) – prováděj až do
obnovení funkčního oběhu a nebo do příchodu profesionálních zachránců.
PACIENT JE V BEZVĚDOMÍ A DÝCHÁ
DOKONČI VYHRABÁNÍ
PAMATUJ: Veškerou manipulaci s pacientem prováděj co nejšetrněji:
Pohyby s končetinami dělej v co nejmenším rozsahu a neprováděj žádné rychlé
pohyby.
Překládání a polohování realizuj pokud
možno ve větším počtu zachránců.
Obecně s pacientem zacházej tak, jako by
měl poraněnou páteř.
Pacienta pokud možno ještě ponechej ve výkopu – je tak alespoň částečně chráněn proti
dalšímu podchlazování. Co nejdříve jej přikryj.
Výkop popřípadě ještě dodatečně zvětši,
abys mohl provést následující kroky.
DALŠÍ ZAJIŠTĚNÍ
Ihned od samého počátku péče o pacienta
aktivně bojuj proti dalšímu podchlazování.
Proveď celkové vyšetření: rychle prohlédni
a prohmatej celého pacienta „od hlavy k patě“ a zjisti, zda nemá nějaké další poranění.
PAMATUJ: Zástava život ohrožujícího krvácení (krev stříká nebo teče proudem) má absolutní přednost před veškerými výše
uvedenými výkony!
Ošetři případná další zranění.
NAPOLOHUJ PACIENTA
Ulož pacienta co nejšetrněji do zotavovací
polohy na boku.
Obnov průchodnost dýchacích cest (záklon
hlavy a otevření úst).
Zkontroluj, zda pacient stále dýchá.
První pomoc
ZAJISTI TEPELNÝ KOMFORT
Co nejdříve pacienta řádně zajisti proti dalším
ztrátám tělesného tepla:
Podlož ho (karimatkou, batohy, lanem, lyžemi, …).
Zabal ho (ALU-fólie, náhradní oblečení, spacák, žďárák, …). Pokud máš možnost, tak zábal doplň termobalíčkem(-ky).
Nezapomeň pořádně zabalit i hlavu (čepice,
kapuce, …).
Zotavovací poloha
134
Před obličejem nechej malý prostor, ať pacient může dýchat a ty ho můžeš kontrolovat.
PRAVIDELNĚ KONTROLUJ STAV PACIENTA
Pravidelně kontroluj stav pacienta do předání profesionálním zachráncům.
Pokud záchranná služba (horská, letecká, …)
ještě nedorazila, tak opět zavolej na tísňovou
linku (155 ČR nebo 112 Evropa) a upřesni informace o pacientovi.
Pozn.: Pokud máte k dispozici mobilní telefon a je dostupný signál mobilního operátora, pak proveďte oznámení nehody ihned po
pádu laviny. Pokud telefon nemáte, nebo
v místě nehody není signál, tak nejprve hledejte všemi dostupnými prostředky a způsoby a teprve po 20 minutách někoho vyšlete,
aby přivolal profesionální záchranáře.
NAPOLOHUJ PACIENTA A ZAJISTI TEPELNÝ
KOMFORT
Ulož pacienta co nejšetrněji do polohy dle
jeho stavu.
PAMATUJ: Stav pacienta se může kdykoli
změnit!
Co nejdříve pacienta řádně zajisti proti
dalším ztrátám tělesného tepla:
Podlož ho (karimatkou, batohy, lanem, lyžemi, …).
Zabal ho (ALU-fólie, náhradní oblečení,
spacák, žďárák, …). Pokud máš možnost,
tak zábal doplň termobalíčkem(-ky).
Nezapomeň pořádně zabalit i hlavu (čepice, kapuce, …).
Před obličejem nechej malý prostor, ať
pacient může dýchat a ty ho můžeš kontrolovat.
PRAVIDELNĚ KONTROLUJ STAV PACIENTA
PACIENT JE PŘI VĚDOMÍ
DOKONČI VYHRABÁNÍ
PAMATUJ: Veškerou manipulaci s pacientem prováděj co nejšetrněji, zejména máš-li
podezření na podchlazení nebo vážný úraz.
Pak platí:
Pohyby s končetinami dělej v co nejmenším rozsahu a pomalu.
Překládání a polohování realizuj pokud
možno ve větším počtu zachránců.
Obecně s pacientem zacházej tak, jako by
měl poraněnou páteř.
Pacienta pokud možno ještě ponechej ve výkopu – je tak alespoň částečně chráněn proti
dalšímu podchlazování. Co nejdříve jej přikryj.
Výkop popřípadě ještě dodatečně zvětši,
abys mohl provést následující kroky.
Pravidelně kontroluj stav pacienta do předání profesionálním zachráncům.
Pokud záchranná služba (horská, letecká, …)
ještě nedorazila, tak opět zavolej na tísňovou
linku (155 ČR nebo 112 Evropa) a upřesni informace o pacientovi.
Pozn.: První oznámení nehody jsi provedl
ihned po pádu laviny.
DOPORUČENÍ:
Absolvuj alespoň jednou za dva roky kurz první
pomoci a záchrany, kde se prakticky naučíš poskytovat první pomoc a provádět záchranné
techniky, včetně práce s lavinovým vyhledávačem.
Zeptej se pacienta, jestli ho něco bolí.
Proveď celkové vyšetření: rychle ho prohlédni a celého prohmatej „od hlavy k patě“, jestli
nemá nějaké další poranění.
PAMATUJ: Zástava život ohrožujícího krvácení (krev stříká nebo teče proudem) má absolutní přednost před veškerými výše
uvedenými výkony!
Ošetři případná další zranění.
Výše uvedený postup první pomoci při lavinové nehodě je sepsán dle aktuálních doporučení IKAR – MEDCOM a ERC a platí pro
laickou první pomoc a v případě, kdy je zasypán pouze jeden člověk. Autor nepřebírá odpovědnost za vaše jednání a škody jím
způsobené, neboť uvedené činnosti a postupy vyžadují praktický nácvik pod odborným
vedením.
www.hudy.cz
135
První pomoc
UPOZORNĚNÍ:
DALŠÍ ZAJIŠTĚNÍ
PRVNÍ POMOC PŘI LAVINOVÉ NEHODĚ
LAVINOVÁ NEHODA – LAICKÁ PRVNÍ POMOC, POSTUP VE STRUČNOSTI
ÌÍÆÃÅÀ—¿Ã¸ÍÌ
Byly
volné dýchací cesty?
µìßԓéí×èÖÛâéW“ÞÔãæÔ²
¸ÅÆ
»ÆÂÆÅ&À—Íпɸ¹ÍÅ2—
¸—ÆK¼ËH¼Å2
Á¼—ǸºÀ¼Å˗ÇHÀ—
Í*»ÆÄ2¶
ż
ÑÇÉUº¿Æ»ÅÀ—
»Vº¿¸º2—º¼ÊËÐ
ǸºÀ¼Å˸±
Ɠ¶»Å´9“ÃD¸·“÷¶»¿´Í¸Á.À
ƓÁ´Ã¿»Ƚ“·¿¸“ÆÇ´ÉÈ
ƓÃŴɼ·¸¿Á&“¾ÂÁÇÅ¿Ƚ
»Vº¿¶
¸ÅÆ
ż
Ѹ¿¸Á—ÌÄ*Ã)—»Vº¿Å2—
¸—ÌÍÆÃÅÀ—¿ÉÌ»Å2Â
Á¼—ƹ*¿——
½ÌÅÂ&Å2¶
›·R¶»²œ
¸ÅÆ
»ÆÂÆÅ&À—Íпɸ¹ÍÅ2—
¸—ÆK¼ËH¼Å2
První pomoc
ż
ɼÊÌʺÀ˸º¼—ª§±©
›¦£“ÆÇ¿´"¸Á.“»ÅÈ·Á.¾È“
¾È“·É&À´“É·¸¶»QÀœ
136
ÑÆ˸ÍÆ͸º2—ÇÆÃÆ¿¸—Ÿ—
¹ÆÂÌ
PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ
PODCHLAZENÍ – HYPOTERMIE (HT)
ÇH¼»ÇÆÂø»—ÇÆ»º¿Ã¸Ñ¼Å2¶
ÇÉƗÍK¼º¿Å¸—Ê˸»À¸—Ÿ¿Ë—ÀąÀÍ ±
Ĉ•ÙáäêÝäÙä×d•ëîèéÖëÚãm•ØÝáÖÙê´
Ĉ•…åÖéãd•ãÚ×ä•âäàçd•ä×áÚbÚãm´
Ĉ•ßڕØÝáÖÙã䡕åç…m¡•èãe“m¡•ÛäêàY•ëméç´
Ĉ••ï됅ÚãY•ÙÞèåäïÞØÚ´•ă•âÖád•Ùmée•ãÚ×ä•èéÖ琕
báäëeࡕÙáäêÝäÙä×e•áړmØm¡•ÞãéäíÞàÖØÚ
Ĉ••Å¶¸¾ºÃɶ•ÅĹÁÄW•àÖçÞâÖéàÖ¡•×ÖéäÝ¡•áÖã䡕áî“Ú¡•čž
Ĉ••¸½Ç¶;•½Ä•ÅFº¹•ÃºÅF0ÏÃ0•ÅÄ$¶È0•ïYëeé‚m¡•èéÖ㡕čž
Ĉ••Ï¶·¶Á•½Ä•×êãÙèåÖØYࡕ¶ÁÊ¢ÛzáÞÚ¡•“cYçYࡕčž
Ĉ••ÃºÏ¶Åĺ;•¸½Çþɕ¾•½Á¶ËÊ¡•Ä·Á¾$º¿•¶•ÀÇÀ•²³•
²³•$ºÅ¾¸º• •¹SÀÁ¶¹Ã'•Ï¶·¶ÁºÃ0–––
˜˜˜—ÇÆ»º¿Ã¸Ñ¼Å)Ä̗żÇƻͼÁ—¸ÃÂÆ¿Æט˜˜
ÇHÀ——
Í*»ÆÄ2¶
¢—
ËH¼Ê¶
ƓÔÞçÜéák“ãâÛìՓ×âéâßØáŽ
ƓçØãßb“Ô“æßÔ×Þb“áWãâÝؓԓÝk×ßâ
Ɠ“é“ÖÛåWácábà“ãåâæçâåè“éìàcu“àâÞ厓â×cé“
íԓæèÖێ
¸ÅÆ
¿Ë—À
ż
Í*»ÆÄ2¶
›Å¸´ºÈ½¸“½¸GÇ&“Á´“
ÂÆ¿ÂɸÁ.²œ
żżº¿¸Ë—º¿Æ»À˘
Ɠ“ÝØá“áØéìÛáèçØßáb“ãâÛìÕì“ā“ãâàÔßè“Ô“é“àÔ ßbà“åâíæÔÛ蔔”
Ɠ“à‘Ø“ãâßìÞÔ粓°±“ÛâåÞb“Ô“æßÔ×Þb“áWãâÝØ
Ɠ“íÔÛÔݓÖØáçåWßák“âۀkéWák““
ā“˼ÉÄÆѹ¸Ã
Ɠ“ãåÔéÜ×Øßác“ÞâáçåâßèݓæçÔé“ãÔÖÜØáçԔ
ƓK¼ËÉÅV—ËɸÅÊÇÆÉ˗ÍüY¼˜˜˜
¸ÅÆ
¿Ë—ÀÀ
ż
¿Ë—ÀÍ
www.hudy.cz
ÑÆ˸ÍÆ͸º2—ÇÆÃÆ¿¸—
Ÿ—¹ÆÂ̓“
ā“éÔåÜÔáçԓãå⓻Ç
ƓæßØ×èݓæçÔé“ãÔÖÜØáçÔ
Ɠ“Õèa“ã€ÜãåÔéØá“áԓ
åØæèæÖÜçÔÖÜ
Ɠ“åìÖÛߎ“Ô“ƒØçå᎓çåÔáæãâåç“
×â“áØàâÖáÜÖؓ
ɼÊÌʺÀ˸º¼—ñؗêæìdØê¤
åfßæ—æ߄oí[åo
Ɠ“åìÖÛߎ“Ô“ƒØçå᎓çåÔáæãâåç“
×â“áØàâÖáÜÖؓ
137
První pomoc
¿Ë—ÀÀÀ
¶¸ÁÇÅ¿Á.“»D.ÉÁ.“ā“ǸÅÀ“͵´¿
¸ÅÆ
»Vº¿Å2¶
›ÃȿƲœ
K¼ËÉŗĸÅÀÇÌøº¼—ʗǸºÀ¼Å˼ʘ˜
›ãâàÔßè“Ô“ÝØá“é“áØÝáèçác݃kà“åâíæÔÛèœ
ż
PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ
CHLADOVÝ TŘES (HT I.)
35–32 °C
PŘÍZNAKY:
Plně při vědomí, rozrušený, zmatený, svalový třes – třese se zimou,
zrychlený puls, rychlé a prohloubené dýchání, občas bývá bolestivost (hlavně ruce a nohy).
PRVNÍ POMOC:
zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu)
vlhké oblečení nahraď suchým
opatrné pohyby – aktivní pohyb dovolený
podej horké slazené nápoje, ne alkohol!!!
APATICKÝ (HT II.)
PŘÍZNAKY:
32–28 °C
Snížená úroveň vědomí (apatický, spavý), ještě reaguje na
oslovení, svalový třes již ustal – netřese se zimou, puls a dýchání se
postupně zpomaluje, bolest ustupuje.
První pomoc
PRVNÍ POMOC:
volej záchrannou službu
zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří, podložit,
zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu)
nenech podchlazeného chodit či jinak se aktivně pohybovat!!!
pasivní pohyby (překládání a další manipulace) prováděj ve více
zachráncích, pomalu, šetrně a v co nejmenším rozsahu
pokud pacient může polykat, pak mu podej horké sladké
nápoje (bez alkoholu!!!)
v chráněném prostoru opatrně odstraň mokré oblečení
vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník,
břicho, třísla)
končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj
Pozn.: Rozsahy teplot jsou pouze orientační a jedná se o tzv. centrální teplotu!
138
PRVNÍ POMOC PŘI PODCHLAZENÍ
BEZVĚDOMÍ (HT III.)
28–24 °C
PŘÍZNAKY:
Bezvědomí, reaguje nanejvýš na bolestivý podnět,
nepravidelné mělké dýchání, slabě hmatný puls, rozšířené
zorničky reagující na světlo.
PRVNÍ POMOC:
volej záchrannou službu
zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří,
podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu)
vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník,
břicho, třísla)
končetiny aktivně nezahřívej ani nemasíruj
v chráněném prostoru odstraň mokré oblečení – nesvlékat,
rozstříhat
pacienta šetrně ulož do zotavovací polohy na boku
pasivní pohyby (překládání a další manipulace) prováděj
ve více zachráncích, pomalu, šetrně a v co nejmenším
rozsahu
KLINICKÁ SMRT (HT IV.)
24–? °C
PŘÍZNAKY:
Bezvědomí, nereaguje ani na bolestivý podnět, nedýchá,
nehmatný puls, rozšířené zorničky nereagující na světlo.
PRVNÍ POMOC:
Pozn.: Rozsahy teplot jsou pouze orientační a jedná se o tzv. centrální teplotu!
www.hudy.cz
139
První pomoc
volej záchrannou službu
okamžitě oživovat – bez přestání prováděj nepřímou
srdeční masáž a umělé dýchání 30:2
zabraň dalším ztrátám tělesného tepla (do závětří,
podložit, zabalit, překrýt, nezapomeň chránit i hlavu)
vlhký a horký zábal – zahřívej pouze tělesné jádro (hrudník,
břicho, třísla)
pasivní pohyby (překládání a veškeré další manipulace
s pacientem) prováděj pomalu, šetrně a v co nejmenším
nutném rozsahu
PRVNÍ POMOC PŘI OMRZLINÁCH
Omrzliny jsou místní poškození kůže, která mohou zasáhnout i do hlubších vrstev.
Vznikají intenzivním působením chladu v závislosti na době expozice a na dalších
faktorech. Dlouhodobé vystavení nízkým teplotám, spolu s vlhkem a silným větrem
mohou způsobit poškození chladem i za teplot, které nemusí nutně klesnout pod
bod mrazu.
ZVLÁŠŤ OHROŽENÉ JSOU:
prsty na rukou
prsty na nohou
nos
uši
tváře
První pomoc
RIZIKOVÉ FAKTORY:
chlad
vysoká rychlost větru
vysoká vlhkost vzduchu
nedostatečný přísun tekutin
dehydratace (vede k „zahuštění“ krve)
vyčerpání
vysoká nadmořská výška
špatná tělesná kondice
omezené prokrvení (těsné „nohavičky“ u sedacího úvazu, malé boty, těsné manžety
u návleků a u rukávů, těsné prstýnky či ře140
mínky od hodinek, ...)
kouření – i jedna cigareta významně omezí
prokrvení okrajových částí těla na několik
hodin
znehybnění poraněné končetiny (např. u zlomenin)
předchozí omrznutí
onemocnění: diabetes mellitus (cukrovka),
ateroskleróza, některá cévní onemocnění
přímý kontakt kůže s kovem (náušnice a jiné
kovové ozdoby, nožičky od brýlí atd.) – kov
rychle odvádí teplo
PREVENCE:
dostatečný přísun tekutin (hodně pít)
dobrá fyzická kondice a trénovanost
kvalitní vybavení
zvýšená pozornost při silném větru
včasná výměna vlhkých či propocených sou-
částí oblečení (ponožek, rukavic apod.)
pravidelná vzájemná kontrola – cíleně pátrat
po počínajících omrzlinách
ČASNÉ PŘÍZNAKY – ANEB KAŽDÁ OMRZLINA
VYPADÁ V ÚVODU STEJNĚ:
bledé místo na kůži
ztráta citlivosti v postiženém místě
postižené místo je chladné
DALŠÍ VÝVOJ V PRŮBĚHU HODIN AŽ DNŮ DLE
ZÁVAŽNOSTI POSTIŽENÍ (STARŠÍ DĚLENÍ):
I. st. – zčervenání, bolest, otok
II. st. – puchýře s čirým obsahem
III. st. – puchýře s krvavým obsahem
IV. st. – nevratné poškození tkáně
TERAPIE V TERÉNU:
čím dříve, tím lépe (včasnost rozhoduje o výsledku!)
omrzlou část co nejdříve do závětří, do sucha
a tepla, netřít sněhem!!!
sundat veškeré prstýnky a náramky
vyměň mokré části oblečení za suché
uvolnit škrtící části oděvu a výstroje
zahřívat tělesným teplem (pod bundou,
v podpaží, …)
Pokud došlo k návratu citlivosti, pak můžeš
pokračovat ve výstupu. Pokud nedošlo k návratu citlivosti, pak se odeber co nejrychleji
do chaty, stanu či bivaku, a nebylo-li již učiněno dříve, pak:
vyměň mokré části oblečení za suché
sundej prstýnky i hodinky
podej teplé sladké nápoje (při vyloučení pod-
chlazení možno s malou příměsí alkoholu)
pokud to zdravotní stav pacienta nevylučuje
(alergie či další přidružená onemocnění, při
kterých jsou níže uvedené léky kontraindikovány), pak podej:
Acylpyrin 500 mg 1 tbl. (dále 325 mg 1krát
denně)
Ibuprofen 400 mg 1 tbl. (dále dle bolesti)
ve vysokých nadmořských výškách podej
kyslík
DÁLE:
končetiny / postižené partie rychle rozehřej
ve vodní lázni (40–42 °C) s příměsí Betadine
(pozor na alergie)
na obličej přikládej teplé obklady
postižené partie osuš a sterilně kryj – měkké
a volné obvazy
pozor – tkáň nesmí znovu zmrznout
v případě závažných omrzlin nohou je nutné
pacienta odtransportovat (výrazný otok
a puchýře zabrání opětovnému obutí!!!),
puchýře nepropichovat
omrzliny nikdy netřít sněhem, nerozehřívat
přímým teplem – např. nad vařičem!
1–3 dny – vývoj puchýřů
2–3 dny – překonání nestabilního prokrvení
1–3 měsíce – vývoj mumifikace
další léčba: Phlogenzym 4 tbl. 3krát denně,
popř. Wobenzym 6 až 10 tbl. 3krát denně,
dostatek tekutin, vitamíny, léky proti bolesti
a na zlepšení prokrvení
co nejdříve k lékaři
léčba je dlouhodobá – pozor na předčasnou
amputaci!
Winkler, Brehm, Haltmeier: Bergsport Winter – Technik, Taktik, Sicherheit,
vydavatelství SAC Verlag 2005, ISBN 3-85902-241-5, str. 78-83, 98, 138-142.
Harvey S., Rhyner H., Schweizer J.: Lawinenkunde, Bruckmann Verlag
GmbH, München, ISBN 978-3-7654-5779-1 2012, str. 22-23, 31, 51, 62,
66,75-76, 80-81, 84-85.
Wagner, Wolfgang: Ski heil auch auf Problemschnee, DAV-Panorama 1-2005,
ISSN 1437-5923.
Wicky M., Wassermann E.: Masterplan, Berg und Steigen 1-2004:
Winkler, Techel: Stabiltätstests im Vergleich, Berg und Steigen 4-2009
Würtl W., Plattner P.: Schi & Gletscher. Eine Empfehlung. Berg und Steigen
1-2010
Nairz P. : Was sind Gefahrenmuster, Berg und Steigen 4-2010
Würtl W.: Offenes Sondieren, Berg und Steigen 1-2011
Nairz P.: Schneeprofil Kurzanleitung, Berg und Steigen 4-2011
Würtl,W: Lawinenrettungs-ABC, Berg und Steigen 1-2011
Genswein M.: LVS-Suche, Berg und Steigen 4-2011
Harvey S.: Lawinensituationen als Muster erkennen, Berg und Steigen 4-2011
Schatzl P, Keuschnig M., Hirnböck M: Schitour vs Freeride, Berg und Steigen
1-2012
Würtl W, Plattner P.: Panzerknacker-Iglu, Berg und Steigen 1-2012
www.hudy.cz
141
První pomoc
POUŽITÁ LITERATURA
JAK OŠETŘIT PUCHÝŘ
V běžném životě i v outdooru jsme nejčastěji konfrontováni s puchýři, které vznikají
působením opakovaného tlaku a tření na kůži. Tím dochází k namáhání jednotlivých vrstev kůže střihovým efektem. Postižený nejprve pociťuje v exponovaném
místě tření a pálení a na kůži je patrné zarudnutí.
ELIMINOVAT RIZIKO VZNIKU PUCHÝŘŮ LZE
I DALŠÍMI OPATŘENÍMI:
První pomoc
Pokud tlak a tření pokračuje, vzniká puchýř. Ten
je již doprovázen výraznou bolestivostí. Při přerušení působení tlaku a tření dochází poměrně
rychle k hojení. V opačném případě hrozí rozsáhlejší poškození kůže, kdy může dojít i ke stržení puchýře, a tím i ke vzniku případných
infekčních komplikací.
Preventivní ochrana exponované oblasti –
speciální náplasti, jako je Blist-O-Ban® nebo
BursaTek®, snižují přenos tření na kůži. Důležitá je jejich včasná aplikace, a to před započetím vlastní aktivity nebo nejpozději při
vzniku pocitu tření a pálení.
V nouzi lze chránit potenciální místo vzniku
puchýře pomocí hydrokoloidní náplasti nebo
alespoň použitím textilní náplasti / pásky, kterou před započetím aktivity nalepíme na kůži.
Sprejové antiperspiranty – snižují pocení kůže, a tím i s vlhkostí narůstající tření.
Pudry a zásypy – jsou vhodné na ošetření
nohou až po túře, neboť z hlediska vysušení
kůže fungují krátce a prášková forma působí
jako abrazivum.
NENÍ TŘENÍ, NENÍ PUCHÝŘ
LÉČBA PUCHÝŘŮ
Puchýře se tvoří nejčastěji na nohou, kdy nejexponovanějšími jsou paty, chodidla a prsty. Tyto
partie jsou nejvíce namáhány a riziko vzniku
puchýřů ovlivňuje hned několik faktorů najednou:
Správná velikost a tvar boty.
Koeficient tření mezi styčnými plochami –
velice jednoduchým, ale velmi účinným
opatřením, snižujícím tření přenášené z boty
na kůži, je použití dvou párů ponožek místo
jednoho. Další možností, jak snížit tření, je
použití lubrikantů, a to buďto na bázi silikonů, nebo olejů (např. Compeed® – Antiblister). Tyto přípravky se nanášejí přímo na kůži
nebo na náplasťové krytí pro zvýšení jejich
účinnosti.
Vlhkost – vlhká kůže a propocené ponožky
mají mnohem větší koeficient tření. Proto se
snažte udržovat nohy v suchu co nejdéle.
Nečistoty v botách i v ponožkách nebo na
kůži opět znamenají vyšší koeficient tření,
a tím i vyšší riziko vzniku puchýřů.
Pokud je potřeba ošetřit již vzniklý puchýř, pak
opět platí: čím dříve, tím lépe. Proto nelitujte
času a co nejdříve zastavte a na vzniklý puchýř
přiložte, po jeho dezinfekci, hydrokoloidní náplast. Ta chrání exponovanou oblast proti vstupu infekce i proti dalšímu působení tlaku
a tření. Další výhodou těchto náplastí je vlhký
proces hojení, který vytváří optimální podmínky pro léčbu puchýře.
V případě, že se jedná o puchýř, který svou
velikostí nebo umístěním brání opětovnému
obutí nebo hrozí jeho nekontrolované stržení,
pak jej nejprve vydezinfikujte a následně sterilní jehlou propíchněte a vyprázdněte. Poté jej
opět přelepte hydrokoloidní náplastí.
Pokud je puchýř už stržený, lze přes výše
uvedenou náplast ještě umístit ochrannou
„podložku“ z pěnové náplasti nebo z karimatky
s vystřiženým otvorem, který je o něco větší
než vlastní puchýř. Tak se zabrání tlaku boty
přímo na poraněnou partii a dokončení túry je
pro postiženého alespoň trochu snesitelnější.
142
Prime
– – – – ––
Lehké touringové boty na dlouhá stoupání, které překvapí výbornou
fixací ve sjezdu. Ideální na klasické alpské výstupy i sjezd.
flex 110 kompatibilní s vázáním Dynafit TLT mechanické přepínání chůze/sjezd rozsah kloubu 40 stupňů umožňuje při chůzi
maximální pohodlí a dlouhý krok 3 přezky s regulací vnitřní
botička s utahovacím systémem BOA
Hmotnost: 3280 g (pár vel. 42)
Velikost: 40-47 v EU
Slant
Pokud hledáte klasickou lyžařskou botu s moderním designem, pak jsou tyto lyžáky
od firmy Black Diamond to pravé. Všestranné, extrémně přizpůsobivé lyžáky, které
povznášejí komfort a svobodu pohybu na vyšší úroveň.
–– – – – –
flex 110 kompatibilní s vázáním Dynafit TLT mechanické přepínání chůze/
sjezd rozsah kloubu 40 stupňů umožňuje při chůzi maximální pohodlí a dlouhý
krok 3 přezky s regulací vnitřní botička s tkaničkou na utahování
Hmotnost: 3520 g (pár vel. 42)
Velikost: 39-47 v EU