Právní problematika trestných činů v silniční dopravě

III. Národní kongres „Dopravní úrazy“
Právní problematika trestných činů v silniční
dopravě
JUDr. Miroslav Růžička, Ph.
Ph D.
4. 6. 2015 Brno, hotel Myslivna
I.
Úvod
II.
Přehled trestných činů v silniční dopravě
podle nového trestního zákoníku
III.
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy
IV.
Závěr
Úvod - I
Pod kategorii trestných činů v (silniční) dopravě bylo
možno (pokud bychom vzali v úvahu ustanovení
trestního zákona z roku 1961) subsumovat v zásadě
následující skutkové podstaty trestných činů:
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§
( 171
odst. 1 písm. c) tr.. zák. 1961),
obecné ohrožení (§ 180 tr.. zák. 1961),
řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (§
(
180d tr. zák. 1961 – ve znění novely provedené s
účinností od 1. 7. 2006 zákonem č. 411/2005 Sb.,
předtím tato skutková podstata neexistovala a šlo pouze
o přestupek, nejednalo-li
li se zároveň o trestný čin
maření výkonu úředního rozhodnutí),
poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného
zařízení (§ 184 tr.. zák. 1961),
Úvod - II
ohrožení pod vlivem návykové látky (§
( 201 tr. zák. 1961) –
původní název této skutkové podstaty před novelou č.
175/1990 Sb. zněl „Opilství“, jak byla naopak nově označena
skutková podstata upravená v § 201a tr. zák. 1961, ovšem až
novelou č. 557/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992 [jde o tzv.
„Rauschdelikt“],
neposkytnutí pomoci (§ 207, § 208 tr. zák. 1961),
ublížení na zdraví (§ 223, § 224 tr. zák. 1961),
neoprávněného užívání cizí věci, bylo-li
bylo předmětem útoku
motorové vozidlo (§ 249 tr.. zák. 1961) – až do novely č.
175/1990 Sb. se jednalo o samostatnou skutkovou podstatu
trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového
vozidla (§ 209a tr.. zák.), která byla zmiňovanou novelou
zrušena, ovšem zůstala obecná skutková podstata trestného
činu podle uváděného § 249 tr.
tr zák. 1961.
Bylo by možno uvažovat o zařazení skutkových podstat i
jiných trestných činů.
Úvod - III
Proč je třeba zmínit starý trestní zákon? S odkazem na
ustanovení § 2 odst. 1 tr.. zákoníku, případně dalších, o časové
působnosti trestních zákonů.
Právě § 180d tr.. zák. by mohl sloužit jako příklad takřka zcela
vypuštěného ustanovení, ale nepotvrdil se předpoklad, že
téměř (byť ne zcela) bez náhrady.
Starý § 201 tr.. zák. (podle nového zákoníku § 274 tr. zákoníku –
vypuštění slov „byť z nedbalosti“) takovým příkladem není a
také tato „změna“ se vůbec v trestním postihu takovýchto
jednání neodrazila.
Se starým trestním zákonem budeme pracovat ještě poměrně
velice dlouho, dovozuje se, že nejméně 4 – 7% trestních věcí je
stále ještě posuzováno podle trestního zákona z roku 1961; u
dopravy však tento podíl bude mnohem nižší.
Lze tedy uvést, že v případě trestných činů v silniční dopravě
to, že by se stále objevovaly skutkové podstaty podle starého
trestního zákona, nelze příliš reálně očekávat.
Úvod - IV
Několik statistických údajů
V roce 2014 došlo k naprosto nepodstatnému poklesu počtu stíhaných osob a
osob, proti nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, na celkem 103 591
(105 858 osob v roce 2013, 103 416 v roce 2012 a 102 955 v roce 2011), tj. -2
267, -2,1
2,1 %). Úroveň kriminality z tohoto hlediska v posledních letech se tedy
permanentně snižovala, protože nebylo dosaženo údajů např. za rok 2007 (113
910) nebo 2009 (113 408), kdy tyto ukazatele byly za celé období od roku 1989
nejvyšší – je třeba jen připomenout, že v období let 1989 – 1994 se hodnota
tohoto ukazatele, tehdy ještě označovaná jako „stíhané osoby“, pohybovala
mezi 65 000 – 90 000 a nad 100 000 se poprvé dostala až v roce 1995.
Závěr z minulých let o stagnaci kriminality co do počtu stíhaných osob a
osob, vůči nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, lze proto považovat
i nadále za platný, i když nemusí platit bezvýhradně pro všechny regiony.
Totéž lze vztáhnout i na vývoj a změny ve struktuře trestné činnosti.
Počet stíhaných osob poklesl z 38 400 osob v roce 2013 na 37 378 v roce 2014,
tj. o 2,7% (v předchozím roce šlo dokonce o snížení o 10,26%). Počet stíhaných
osob byl nejnižší od roku 1989, je však nutno vzít v úvahu, že od roku 2002 je v
trestním řádu navíc zakotvena forma zkráceného přípravného řízení (vedle
standardního přípravného řízení a přípravného řízení s rozšířeným
vyšetřováním).
Úvod - V
Počet obžalovaných osob zaznamenával v roce 2014 obdobnou tendenci, protože
se snížil z 34 275 v roce 2012 na 33 790 (jediný zčásti srovnatelný, byť výrazně
nižší, údaj se vyskytl v roce 1990; i zde ovšem platí konstatování shora ohledně
zásadní změny trestně procesní úpravy od roku 2002), tedy o 1,4% (v roce 2013 se
jednalo dokonce o pokles o 10,76%).
Pokud jde o zkrácené přípravné řízení, v roce 2014 byla tato forma
předsoudního stadia trestního procesu uplatněna vůči jen nepatrně nižšímu počtu
osob oproti údaji za rok 2013, kdy se jednalo o absolutně nejvyšší počet osob za
celou dobu existence zmiňovaného institutu. V roce 2014 bylo zkrácené přípravné
řízení konáno vůči 66 213 osobám, -1
1 245 oproti roku 2013, ale stále +5 585
oproti roku 2012 a +12 313 oproti roku 2011, tj. šlo o zcela mírný pokles o 1,8%).
Zkrácené přípravné řízení nejenže tedy zůstává stále více převažující formou
přípravného řízení, ale jeho podíl neustále narůstá, přičemž oproti
předcházejícím letům v mnohem výraznějším rozsahu, neboť touto formou bylo v
roce 2014 vyřízeno 63,9% z celkového počtu všech osob (v roce 2013 63,7%, v
roce 2012 58,6%, v roce 2011 52,3%, v roce 2010 51,5%, v roce 2009 pak 49,2%).
Je zřejmé,, že zkrácené přípravné řízení se postupně (a zejména po novele
provedené zákonem č. 274/2008 Sb.) stává zcela rozhodující formou
přípravného řízení.
Úvod - VI
Trestní kolegium Nejvyššího soudu vydalo stanovisko ze dne 25. září
2014, sp. zn. Tpjn 303/2014, k jednotnému výkladu ustanovení § 314c
odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen „tr.
„ ř.“), . v otázce, zda
skutečnost, že uplynula delší doba (v řádu měsíců) od počátku
prověřování do sdělení podezření podezřelému podle § 179b odst. 3
trestního řádu, je důvodem pro odmítnutí návrhu na potrestání.
Právní věta stanoviska konstatuje, že: „Zkrácené přípravné řízení se
koná ve skutkově, právně a důkazně jednoduchých věcech. Tomu by
měla odpovídat i délka prověřování předcházejícího zkrácenému
přípravnému řízení. Podmínky uvedené v ustanovení § 179a odst. 1
písm. b) tr.. ř., tzn. prověřováním trestního oznámení nebo jiného
podnětu k trestnímu stíhání zjištěné skutečnosti, jinak odůvodňující
zahájení trestního stíhání, včetně samostatně posuzované doby
prověřování a očekávání, že podezřelého bude možné ve lhůtě
uvedené v § 179b odst. 4 tr.. ř. postavit před soud, zpravidla nebudou
splněny, uplynula-li
li od počátku prověřování do sdělení podezření podle
§ 179b odst. 3 tr.. ř. doba podstatně převyšující dva týdny. V takovém
případě samosoudce podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. návrh na
potrestání odmítne.“
Otázka dopadů tohoto stanoviska na trestné činy v silniční dopravě.
Úvod - VII
Celkově bylo stíháno (a zkrácené přípravné řízení bylo konáno) v roce
2014 pro trestné činy spáchané v dopravě 22 468 (v roce 2013 22 625
a v roce 2012 21 679) osob (oproti roku 2013 šlo o snížení tohoto
ukazatele -157,
157, tj. o 0,7% méně), obžalováno bylo (resp. návrh na
potrestání byl podán) na 20 867 (2012 - 19 985) osob (-120, tj. o
0,6% méně); obžalobnost dosáhla 92,87% (v roce 2013 92,76%, v roce
2012 92,19%, v roce 2011 92,95%).
Vyšší podíl jiných vyřízení u tohoto druhu trestné činnosti
představuje prakticky jen vyřízení věci podmíněným zastavením
trestního stíhání, byť pro rok 2014 byl charakteristický další, byť ne
tak výrazný pokles tohoto ukazatele (použito u 740 osob, tj. oproti
roku 2013 – 38, oproti roku 2012 -358).
Ve zkráceném přípravném řízení byla vyřízena naprosto převažující
část této trestné činnosti (proti 19 328 osobám, zcela nepatrně vyšší
byl uvedený ukazatel v roce 2013 – 19 397, přičemž 17 802 byl
ukazatel z roku 2012; tato zjednodušená forma přípravného řízení
byla vedena proti 86% (v roce 2013 85,7%, v roce 2012 82,1% a v
roce 2011 80,3%) osobám stíhaným pro trestnou činnost v dopravě.
Úvod - VIII
Trestná činnost v dopravě představovala v roce 2014 cca 21,7%
podíl na celkové kriminalitě (podle počtu stíhaných osob a osob
vyřízených ve zkráceném přípravném řízení). V roce 2013 se
jednalo o podíl 21,4%, v roce 2012 21,0% a v roce 2011 o podíl
21,7%.
Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§
( 274 tr.
zákoníku) zůstává jedním z nejčetnějších trestných činů (stíháno
a vyřízeno ve zkráceném přípravném řízení bylo v roce 2014 13
117 osob (v roce 2013 11 603 osob a v roce 2012 12 049 osob),
tj. 12,7% (+1,7%) ze všech pachatelů, vůči nimž bylo vedeno
trestní stíhání nebo zkrácené přípravné řízení) a už jen spolu s
trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
(§ 337 tr.. zákoníku), pro který bylo stíháno a ve zkráceném
přípravném řízení řešeno celkem 11 263 osob (v roce 2013 12
845, v roce 2012 11 530 osob), tj. 10,9% (-1,2%)
(
ze všech
stíhaných včetně zkráceného přípravného řízení) tak nadále
významně ovlivňuje celkovou kriminalitu.
Přehled trestných činů v silniční dopravě
podle nového trestního zákoníku - I
Nový trestní zákoník obsahuje úpravu následujících skutkových podstat
trestných činů, jež je na místě zahrnovat pod trestné činy v silniční
dopravě:
usmrcení z nedbalosti (§
(§ 143 tr.
tr. zákoníku),
těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§
(§ 147 tr.
tr. zákoníku),
ublížení na zdraví z nedbalosti (§
(§ 148 tr.
tr. zákoníku),
neposkytnutí pomoci (§
(§ 150 tr.
tr. zákoníku),
neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§
(§ 151 tr.
tr.
zákoníku),
neoprávněné užívání cizí věci (§
(§ 207 tr.
tr. zákoníku),
obecné ohrožení z nedbalosti (§
(§ 273 tr.
tr. zákoníku),
ohrožení pod vlivem návykové látky (§
(§ 274 tr.
tr. zákoníku)
maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§
(§ 337 odst. 1 písm. a) tr.
tr.
zákoníku).
Pojistný podvod (§ 208 tr.
tr. zákoníku) zde uváděn není, protože není
považován za standardní trestný čin v silniční dopravě, ale za trestný čin
majetkový.
Přehled trestných činů v silniční dopravě
podle nového trestního zákoníku - II
Trestný čin vraždy tam uveden není a být ani
nemůže, byť se v minulosti vyskytly – dlužno dodat,
že zcela ojediněle – kdy byl zaznamenán i v silniční
dopravě [kauza nejmenovaného pražského politika,
resp. „kmotra“, také zjevně spadá do této oblasti].
Vůbec počet úmyslných trestných činů (takových
skutkových podstat není příliš vysoký, což je dáno mj.
jedním z charakteristických rysů této formy
kriminality, jak si ho tradičně na seminářích k
trestným činům v dopravě uvádíme – „je zde vysoký
podíl trestných činů z nedbalosti (to se např. týká
zejména silničních dopravních nehod, takže je tu
zvýrazněn prvek neočekávanosti, ale na druhé straně
i předvídatelnosti nehody), a úmyslné trestné činy
jsou zpravidla méně závažné, jde vesměs o
ohrožovací trestné činy“).
Přehled trestných činů v silniční dopravě
podle nového trestního zákoníku - III
Soubor TR NS, sešit 48, č. T 1121.
Jestliže obviněný chtěl usmrtit pouze sám sebe,
avšak jím zvolený smrtící mechanismus (např.
spáchání sebevraždy čelní srážkou s protijedoucím
motorovým vozidlem) nutně zahrnoval reálnou
hrozbu i pro život jiné osoby, pak lhostejnost k
usmrcení někoho jiného je výrazem kladného
vztahu obviněného k možnému vzniku takového
následku (tj. k usmrcení přinejmenším řidiče
protijedoucího vozidla), a jeho úmyslné zavinění ve
smyslu § 4 písm. b) TrZ se tak vztahuje k trestnému
činu vraždy podle § 219 TrZ.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2008, sp.
zn. 7 Tdo 1019/2008)
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy - I
Alkohol a ostatní návykové látky v silniční dopravě
Ustanovení § 274 tr.. zákoníku zakazuje vykonávat určité
zaměstnání nebo činnost ve stavu vylučujícím
způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové
látky. Trestný čin dle § 274 tr. zákoníku je dokonán
provedením zakázaného jednání, které má obecně
nebezpečnou povahu, ale od obecného nebezpečí (§
(
272, § 273 tr.. zákoníku) se odlišuje vedle rozsahu
ohrožení též tím, že nebezpečí chráněným zájmům
nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, stačí jen
vzdálená (abstraktní) možnost poruchy.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - II
Krajský soud v Ústí nad Labem – 1 To 320/66 (č. 62/1967-I.
62/1967 Sb. rozh.
tr.)
Ke spáchání trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. 1961 [§ 274 tr.
zákoníku] stačí po objektivní stránce, aby jednáním pachatele po požití
alkoholických nápojů vznikla možnost ohrožení chráněných zájmů.
Naproti tomu u trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1 tr.
zák. 1961 [§ 273 tr. zákoníku] se vyžaduje, aby obecné nebezpečí ve
vztahu k chráněným zájmům v důsledku jednání pachatele již hrozilo.
Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. převzal v té době účinnou právní
úpravu [k ní podrobněji dále] bez podstatnějších změn. Jedinou
výraznější změnu představovalo vypuštění slov „byť z nedbalosti“, kdy
tato formulace byla vložena novelou trestního zákona z roku 1961
provedenou s účinností od 1. 7. 2006 zákonem č. 411/2005 Sb.
Důvodem této změny měl být tehdy postih tzv. zbytkového alkoholu,
což se ale jevilo jako zcela zjevně nadbytečné (aplikační praxi tato
změna nijak neovlivnila).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - III
Pozor právě na zbytkový alkohol, např. při hladině
alkoholu kolem 1,5 – 2 g/kg.
„Při dvou promile nikdo nemůže tvrdit, že už si
myslel, že není pod vlivem alkoholu. Tady by se v
žádném případě nemělo jednat o nedbalostní
zavinění.“
„Pokud měl člověk v době měření přes dvě promile v
krvi, musel mít v noci přes pět promile, což je pro
normálního člověka dávka téměř smrtelná. Pokud by
před jízdou nepil více než dvanáct hodin, tak by
zjištěná hladina alkoholu měla být nižší. Jediná
možnost je, že musel pít dvě nebo tři hodiny před
jízdou,…“
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - IV
Novela č. 411/2005 Sb. vložila [tehdy do trestního zákona] nově ustanovení §
201 odst. 1 tr. zák. 1961 (beze změn tuto úpravu převzal nový trestní zákoník
- § 274 odst. 1 tr. zákoníku), jež stanoví trestnost pachatele, jenž [slova „byť i
z nedbalosti“ vypuštěna, jak už bylo zdůrazněno], vykonává ve stavu
vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání
nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo
způsobit značnou škodu na majetku. V odstavci 2 této skutkové podstaty byla
pak v zásadě převzata dosavadní základní skutková podstata tohoto trestného
činu (zde trestní zákoník provedl některé změny, které však smysl úpravy
výrazně ji nezměnily)
Úprava, ve znění novely č. 411/2005 Sb. (a také dnes podle nového
trestního zákoníku), vykazuje rysy podobnosti se zněním trestního zákona
před novelou č. 175/1990 Sb., která převážně z důvodů dekriminalizačních
původní znění ustanovení § 201 tr.. zák. 1961 změnila a skutkovou podstatu
odpovídající v podstatě znění dnešního § 274 odst. 2 tr. zákoníku
přejmenovala na ohrožení pod vlivem návykové látky. Před dnem 1. 7. 1990,
kdy uvedená novela nabyla účinnosti, šlo o skutkovou podstatu trestného
činu opilství [Skutková podstata trestného činu opilství byla posléze
upravena v § 201a tr.. zák. 1961 pro jistou obdobu tzv. „Rauschdeliktu“
„
v
české hmotněprávní úpravě – dnes § 360 tr. zákoníku].
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – V - exkurs
Tohoto trestného činu se tehdy mohla dopustit osoba, která poté, co
požila alkoholického nápoje, vykonávala zaměstnání nebo jinou
činnost, při kterých by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo
způsobit značnou škodu na majetku [Obdobná skutková podstata byla
zahrnuta např. i do § 187 odst. 2 tr.. zák. č. 86/1950 Sb. (a zněla také
podobně – postihovalo se požití alkoholického nápoje za takových
okolností, že by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit
značnou škodu na majetku). Trestní zákon z roku 1950 upravoval ovšem v
§ 187 dva případy ohrožení pod vlivem návykové látky – původní název,
společný i pro § 186, zněl opilství – první případ v § 187 odst. 1, alinea 1.,
spočíval v jednání pachatele, který se opije, byť z nedbalosti, ač je v
opilosti náchylný k výtržnostem. Požití alkoholického nápoje za takových
okolností, že by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit
značnou škodu na majetku, byl druhým případem, jak už výše uvedeno - §
187 odst. 2; v § 186 byl upraven v podstatě tzv. Rauschdelikt].
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – VI - exkurs
Ke znění § 201 tr.. zák. 1961 před novelou č. 175/1990 Sb., poznamenávala dobová
učebnice kriminologie, že právní úprava problematiky požívání alkoholu v
souvislosti s řízením motorového vozidla, resp. s jinou činností, při které může
být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku,
vycházela z principu absolutní nepřípustnosti požívání alkoholu před nebo
během takovéto činnosti – dnes se hovoří o tzv. nulové toleranci k požívání
alkoholu. Toto pojetí bylo založeno na poznatcích lékařské vědy o prokazatelně
nepříznivých účincích alkoholu na schopnost člověka vykonávat činnost, při
které jsou kladeny zvýšené nároky na jeho smyslové orgány, na koordinaci
motorických funkcí, apod.
Zároveň zmiňovaná učebnice kriminologie konstatovala, že v odborných kruzích
(už tehdy) nebyl na nezbytnost absolutního zákazu konzumace alkoholu v
souvislosti s řízením motorových vozidel jednotný názor. Vzhledem k tomu, že
alkohol podávaný v přiměřených malých dávkách měl dočasně i povzbuzující,
resp. jinak pozitivně stimulující, vliv na psychickou a fyzickou výkonnost
člověka, nepovažovali někteří autoři takovou konzumaci alkoholu za striktně
nežádoucí.
V některých státech bylo pokládáno za trestné jednání spočívající v požívání
alkoholu v souvislosti s řízením motorového vozidla až tehdy, když konzumace
alkoholu překročila tolerované množství. Tato hranice byla v různých zemích
stanovena rozdílně. Celkem všeobecně se však považovalo za nesporné, že od
hranice 0,8 promile v krvi se značně zvyšovalo riziko aktuálního nepříznivého
vlivu alkoholu na funkce lidského organismu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – VII - exkurs
Aplikační praxe začala přibližně od počátku 60. let (a to na podkladě závěrů
soudně lékařské konference, která se uskutečnila přibližně v polovině 50. let)
vycházet z hladiny alkoholu v krvi ve výši 1,00 g/kg (promile), která byla
pokládána všeobecně za stupeň ovlivnění, který vylučuje všeobecně u
průměrného řidiče schopnost bezpečně a spolehlivě ovládat motorové vozidlo
(neaplikovala se u cyklistů, používala se i u řidičů některých nemotorových
vozidel, např. povozů). Tato hranice nebyla explicitně vyjádřena v zákoně.
Řízení motorového vozidla při uvedené hodnotě alkoholu v krvi bylo proto
shledáváno natolik společensky nebezpečným, že se zpravidla takovéto
jednání postihovalo jako trestný čin podle § 201 tr. zák. 1961. Požití menšího
množství alkoholu před nebo během jízdy se obvykle posuzovalo jako
přestupek proti pravidlům silničního provozu, resp. jako přečin podle § 9
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/1969 Sb., kde se ovšem vyžadovalo splnění
podmínky speciální recidivy.
Aplikační praxe byla ale zároveň založena na myšlence, která se prosazovala
do judikatury postupně v průběhu 70. a 80. let, totiž že ke snížení schopnosti
řidiče v rozsahu předpokládaném ustanovením § 201 tr. zák. 1961 může
dojít i tehdy, když hladina alkoholu v krvi řidiče je nižší než jedno promile. V
takovém případě při posuzování způsobilosti řidiče k řízení motorového
vozidla je nutno hodnotit také způsob jízdy řidiče ovlivněného alkoholem z
toho hlediska, jakou měrou ohrožoval účastníky silničního provozu a
bezpečnost tohoto provozu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - VIII
Ministerstvo zdravotnictví již v 60. – 70. letech
schválilo na základě výzkumů a poznatků
soudnělékařské vědy stanovisko, podle něhož
zjištěním množství nad 0,3 promile alkoholu
(Widmarkovou zkouškou) je prokázáno, že osoba
požila určité množství alkoholických nápojů, a hladinu
alkoholu ve výši 1,0 promile podle Widmarka je nutno
vždy považovat za hranici, kdy řidič zpravidla již není
schopen bezpečně řídit motorové vozidlo.
Tímto stanoviskem se do značné míry začala řídit i
soudní praxe při posuzování stupně opojení
alkoholem, a to z hlediska stanovení trestní
odpovědnosti řidiče.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - IX
Protože laboratorní chyby při zjišťování hladiny alkoholu v
krvi mohou dosáhnout hodnoty 0,2 promile, a to jak ve
prospěch, tak i v neprospěch vyšetřované osoby, vzalo
Ministerstvo zdravotnictví tuto skutečnost v úvahu a určilo, že
i v právní praxi je třeba hladinu alkoholu v hodnotě 1,0
promile v krvi vyšetřované osoby považovat za takové
množství, které může natolik ovlivnit řidiče, že není způsobilý
k řízení vozidla.
Zvýšení hladiny alkoholu v krvi na jednu promile a více již
zpravidla vede ke zhoršení kvality smyslového vnímání a ke
ztrátě části způsobilosti k složitějším úkonům a
přesnějšímu rozhodování při řízení vozidla. Zvyšování
hladiny alkoholu v krvi vede i k postupné ztrátě schopnosti
přesné kontroly vlastního tělesného a psychického stavu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - X
Přes uvedené okolnosti, za kterých se posuzovalo řidičovo jednání (tehdy)
jako trestný čin podle § 201 tr.. zák. 1961, nebylo možno v některých
případech vyloučit, že i přesto, že hladina alkoholu v krvi řidiče nebude
dosahovat jednoho promile, bude stupeň nebezpečnosti jednání pro
společnost případu natolik vysoký, že je bude třeba posuzovat jako zmíněný
trestný čin. To proto, že u některých osob působí požití alkoholu jen v malých
dávkách tak intenzívně, že již nejsou způsobilé k bezpečnému ovládání
motorového vozidla.
Vojenské soudy obecně posuzovaly jako trestný čin opilství podle § 201 tr.
zák. 1961, ve znění před novelou č. 175/1990 Sb., případy, kdy hladina
alkoholu dosáhla alespoň hodnoty 0,8 g/kg, a to popř. nejen vzhledem k
riskantnímu způsobu jízdy řidiče, ale např. i za snížené viditelnosti, mlhy,
atd.
Kromě toho nebylo možné vyloučit ani to, že hladina alkoholu v krvi byla v
úzké spolupráci s odborníky z oboru soudního lékařství takto vymezena i s
odkazem na to, že tehdejší výlučná metoda zjišťování alkoholu v krvi –
Widmarkova zkouška - požadovala určitou míru tolerance ve vztahu ke
spolehlivosti této metody, a to ve výši 0,2 g/kg. Jinak se totiž vycházelo ze
závěru, že v případě dosažení hladiny alkoholu 0,8 g/kg vyvstává již čtyřikrát
větší nebezpečí dopravní nehody než u zcela střízlivých řidičů, takže ve
vědeckém světě byla tato koncentrace alkoholu v krvi považována za hranici
schopnosti k řízení vozidla.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XI - exkurs
Pokud v tehdejší ČSSR se vycházelo z hranice ve výši 1,0 g/kg, bylo to tak
proto, aby se obsáhla tolerance možné chyby či nepřesnosti zjištění množství
alkoholu v krvi. Nelze zcela vyloučit ani to, že pokud by tehdy byly četněji
využívány metody zjišťování alkoholu v krvi dokonalejší (např. metoda
plynové chromatografie), umožnilo by to vycházet plně z vědecky stanovené
hranice 0,8 g/kg.
To, že se z takových přístupů vycházelo (a to jak v období před novelou č.
175/1990 Sb., tak i po této novele), by mohlo poněkud paradoxně potvrzovat
polemika, která se rozvinula až po nabytí účinnosti novely silničního zákona (i
trestního zákona) provedené zmiňovaným zákonem č. 411/2005 Sb. Např. v
deníku „Právo“ byly dne 19. 7. 2006 publikovány dva články poukazující na
údajnou nejednotnost praxe při výkladu zákonného znaku „stav vylučující
způsobilost“u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201
odst. 1 tr.. zák. 1961, ve znění účinném od 1. 7. 2006. V článcích („Paragraf
Bambas 2“ a „Policie se stojí za hranicí 0,8 promile pro trestný čin“) se
upozorňovalo na údajnou nejednotnost v přístupu k hodnocení naplnění tohoto
znaku mezi orgány Policie ČR a státními zástupci z toho hlediska, zdá se má
nadále uplatňovat jako kritérium naplnění uvedeného formálního znaku
průměrná hladina ovlivnění alkoholem 1,0 g/kg (promile) dle dřívější
judikatury, nebo zda se má aplikovat nižší hladina 0,8 g/kg (promile), anebo se
má aplikovat v jednotlivých případech hladina ještě nižší, podle povahy toho
kterého konkrétního případu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XII - exkurs
V článku (glose) „Paragraf Bambas 2“ se uvádělo výslovně: „Výsledek to
může mít jediný, předem jasný. Policie vyrábí usnesení o zahájení
trestního řízení(?), které státní zástupci zase musí rušit. Zbytečně
promrhaný čas a papír zaplatí daňový poplatník. Několik desítek
takových případů ostatně už zaplatil.“
Aplikační praxe u většiny státních zastupitelství – jak bylo zjištěno
předběžným průzkumem – spočívala na tom, že za základ trestní
odpovědnosti jak u věcí, v nichž byl sepsán záznam o zahájení úkonů
trestního řízení (§ 158 odst. 3 věta první tr. ř.), tak i věcí, v nichž už
bylo zahájeno trestní stíhání, se bere hladina alkoholu v krvi 1,0 g/kg.
Hladina alkoholu 0,8 g/kg se zohledňuje buď jako výjimka jen u
některých okresních státních zastupitelství, a to zcela obecně, nebo u
všech okresních státních zastupitelství, bylo-li
bylo jinak než z výsledku
lékařského vyšetření (např. ale i z klinického vyšetření nebo z
výpovědí svědků, atd.) zjištěno, že znak „stav vylučující způsobilost“
byl naplněn. V tomto případě jde o běžnou praxi, nikoli o výjimku.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XIII
§ 30
Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo …
g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv
ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl
ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
h)) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky
vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
ch)) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím
alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává
činnost uvedenou v písmenu g),
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XIV
§ 125c zákona o silničním provozu
Přestupky
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích
a) řídí vozidlo,
1. na němž v rozporu s jiným právním předpisem38b) není umístěna tabulka státní poznávací
značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla
vozidlu přidělena,
2. jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že
je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost, nebo
3. které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích34a) tak závažným
způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích,
b) v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití
alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití
alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu
nebo jiné návykové látky,
c)) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila
požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky,
d) se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení
vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou,
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XV
Prokazování
stavu vylučující způsobilost
k řízení motorových vozidel je – zvláště
ve vztahu k jiným návykovým látkám
než alkoholu – složitým trestněprávním
problémem, s nímž se orgány činné v
trestním řízení potýkají.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XVI
Soudní judikatura:
NS ČR - 5 Tdo 874/2007 - Soubor trestních rozhodnutí NS ČR, sešit 40, T
1033
Pokud měl řidič motorového vozidla v době jízdy méně než 1 promile
alkoholu v krvi, bez dalšího to neznamená, že nebyla vyloučena jeho
způsobilost k řízení motorového vozidla a že není možné, aby tím
spáchal trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201
odst. 1 tr.. zák. V takovém případě je nutné zabývat se okolností,
okolností zda i v
důsledku menšího množství alkoholu v krvi řidiče, než je obecně
uznávaná hranice ve výši 1 promile, nebyla jeho schopnost řídit
motorové vozidlo vyloučena, jak předpokládá citované ustanovení.
Důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a o vyloučení jeho
způsobilosti řídit motorové vozidlo mohou být též např. svědecké
výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů a lékařů, kteří prováděli
klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi jiných osob o chování
řidiče, eventuálně o jeho způsobu jízdy.
Nakonec bylo publikováno pod č. 26/2008 Sb. rozh
rozh.. tr.
tr.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XVII
I. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný
čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 není vyloučeno
ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a
vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v
době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní
odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu
zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit
život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na
takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny)
alkoholu v krvi řidiče, ale nenínení-li tento údaj k dispozici, je možné
a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních
okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla
uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů
požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze
způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní,
apod.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XVIII
K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést
všechny vhodné a potřebné důkazy (§
( 2 odst. 5 tr. ř.) a
odpovídajícím způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (§ 2
odst. 6 tr. ř.).
II. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého
posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným),
jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu
činnosti podle § 201, též výsledek dechové zkoušky,
zkoušky zejména
pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje
kvantifikovat množství požitého alkoholu.
Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z
důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen
určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům
(NS ČR – 5 Tz 202/99 - Právní rozhledy č. 5/2000).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XIX
NS ČR - 3 Tdo 1215/2007
Samotná skutečnost, že se nepodařilo objektivně zjistit přesné
množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ještě - bez dalšího nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin podle § 201 odst.
1 tr.. zák. Ta je totiž podmíněna stavem, který vylučuje způsobilost k
výkonu řidičské činnosti. Tento stav lze v rámci souhrnu
provedených důkazů (např. svědeckých výpovědí či znaleckého
posudku) prokázat mj. též výsledkem orientační dechové
zkoušky, zvláště pokud byla provedena přístrojem, který
umožňuje kvalifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek
dechové zkoušky, pokud jinak odpovídá dalším důkazům, nelze
odmítnout jen proto, že je zatížen určitou nepřesností, neboť
taková skutečnost nepochybně může mít význam tam, kde
naměřené hodnoty činí kolem 1,0 g/kg.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XX
Jestliže je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy
měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi, pak je v důsledku
toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo.
Závěr o naplnění zákonných znaků trestného činu ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. je možný též
tehdy, je-li
li v konkrétním případě zjištěno, že i menší množství
alkoholu v krvi řidiče blížící se hranici jednoho promile vylučovalo
jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (srov. č. 12/1985 Sb. rozh.
tr., s. 141).
V takových případech mohou být důkazem o míře ovlivnění řidiče
alkoholem a o vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo
např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů a
lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké
výpovědi jiných osob o chování řidiče, eventuálně o jeho
způsobu jízdy (č. 26/2008 Sb. rozh
rozh.. tr.)
tr.)
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXI
NS ČR - 4 Tdo 1017/2012 [ASPI]
Stav vylučující způsobilost a § 274 tr. zákoníku.
Jestliže nebyly ve věci opatřeny takové důkazy, které
by u podezřelého svědčily o stavu vylučujícím
způsobilost ve smyslu trestného činu ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku,
nelze ani při zjištění, že v době nehody měl v krvi
méně než 1 promile alkoholu, dospět k závěru o jeho
trestní odpovědnosti za citovaný trestný čin.
čin
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy - XXII
Říha, J. Nové znění skutkové podstaty trestného činu ohrožení
pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona, Bulletin
advokacie, 2007, č. 2, s. 30, a č. 3, s. 32:
Je vcelku konstantní teorie i judikatura, když shodně považují
hladinu alkoholu v krvi nejméně ve výši 1‰ (tj. 1 g alkoholu na 1
kg hmotnosti řidiče) [Na Slovensku shodně, v Německu žádají u
osobních motorových vozidel 1,1 ‰, v Rakousku pak 0,8 ‰ a v
některých případech dokonce 0,5 ‰] za stav vylučující uvedené
schopnosti i u toho nejzdatnějšího řidiče. Avšak v konkrétním
případě může být hladina alkoholu v krvi i nižší, jestliže je
zároveň prokázáno, že řidičovy schopnosti byly i při nižší hladině
alkoholu v krvi sníženy v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení §
201 (srov. k tomu např. Rt 12/85, Rt 25/88, Rt 41/78).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXIII
Od hranice 1 ‰ alkoholu v krvi u řidičů motorových vozidel jde o
absolutní nezpůsobilost k řízení těchto vozidel, zatímco při
koncentracích nižších jde o nezpůsobilost relativní.
Při dosažení takové hranice se však považuje za prokázané, že se
pachatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost.
Při nižších hladinách musí být navíc zváženy ještě jiné důkazy,
nasvědčující tomu, že pachatel byl nezpůsobilý k řízení vozidla
(např. výpovědi svědků, lékařů provádějících vyšetření, policistů), a
těmito důkazy musí být nezpůsobilost řidiče nepochybně prokázána
(v opačném případě platí zásada in dubio pro reo)
reo) – srov. také Rt
36/84. Přitom je třeba hodnotit zejména způsob jízdy takového
řidiče. Při dosažení koncentrace nejméně 1 ‰ alkoholu v krvi tak
jde o nevyvratitelnou právní domněnku, že řidič byl ve stavu
vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Tato hodnota
byla stanovena podle poznatků lékařské vědy, neboť při této hladině
alkoholu v krvi žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič
motorového vozidla není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo
(srov. např. Rt 24/83).
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy - XXIV
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp
(sp.. zn. 5 Tz 202/99) navíc
hladina alkoholu v krvi nemusí být zjištěna objektivním
způsobem (odběrem a vyšetřením krve), nemusí být dokonce
zjištěna vůbec, když na stav vylučující způsobilost „lze sice
usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče,
ale nenínení-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav
vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za
nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z
druhu a z množství alkoholických nápojů požitých před jízdou
řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z
celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod.“ Podle
téhož rozhodnutí může být vedle svědeckých výpovědí,
lékařských zpráv či znaleckého posudku jedním z důkazů též
výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška
provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství
požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez
dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla
zkouška provedena,
provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud
výsledek odpovídá ostatním důkazům.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXV
Je třeba upozornit na to, že do kategorie stanovených měřidel byly s účinností
od 2. 4. 2006 vyhláškou 65/2006 Sb. zařazeny i analyzátory alkoholu v dechu, a
to se lhůtou platnosti ověření 1 rok [bod 7. 4. 2. přílohy k vyhlášce č. 345/2002
Sb.].
Schvalování typu i ověřování analyzátorů alkoholu v dechu provádí Český
metrologický institut.
Závěry studie „Analyzátory
Analyzátory v dechu jako stanovená měřidla“ z 1. 6. 2006,
uvádějí mj., že na důvěryhodnost výsledků měření pomocí analyzátorů alkoholu
v dechu mají klíčový vliv dva aspekty:
metrologická a technická způsobilost měřidla a
správnost metody měření (tímto měřidlem).
Druhým významným faktorem ovlivňujícím důvěryhodnost výsledků měření je
metodika měření obsahu alkoholu v dechu. Takové relevantní metodiky
měření existují a jsou dlouhodobě prakticky validovány a verifikovány
především v některých sousedních státech – členských státech Evropské unie
(ale i v ČR) na bázi analyzátorů alkoholu v dechu jako pracovních měřidel). Pro
zabezpečení obecné přijatelnosti tohoto systému kontroly způsobilosti osob se
jeví jako nezbytné obecné stanovení závaznosti alespoň základních kroků a
náležitostí měřicí metody.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXVI
Objektivním zjištěním doloženým argumenty uvedenými
v expertize je, že měření alkoholu v dechu je
relevantní metodou posouzení způsobilosti osob k
činnostem z hlediska ovlivnění alkoholem. Určité
nepříznivé aspekty této metody je možno významně
omezit opatřeními v rámci závazné metody měření a v
kontextu s negativními aspekty metody analyzování
alkoholu v krvi jde tedy o metodu naprosto
rovnocennou, což dokládá i praxe v zahraničí. V tomto
směru je však zřejmě zapotřebí stanovit příslušné
limity pro obsah alkoholu v dechu v rámci právní
úpravy.
Metodika měření alkoholu v dechu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXVII
Jak jinak vyplývá z této expertizy, jsou za dodržení specifikovaných podmínek
z hlediska důvěryhodnosti metody stanovování ovlivnění osob alkoholem
měřením analyzátorem alkoholu v dechu a analýzou vzorku odebrané krve
zcela rovnocenné.
Uvedené stanovisko není sdíleno celou odbornou veřejností, zejména soudně
lékařskou:
Odběru krve (viz níže) pro prokázání požití alkoholického nápoje či ovlivnění
alkoholem zpravidla předchází orientační vyšetření dechu na přítomnost alkoholu,
které provádí policie pomocí detekčních trubiček nebo dechovým analyzátorem ke
kvantitativnímu stanovení alkoholu v dechu (výsledky této dechové zkoušky nemají
průkazní hodnotu). Pozitivní výsledek orientační dechové zkoušky není
postačujícím důkazem, ale ve většině případů znamená důvodné podezření z požití
alkoholu. Vyšetření je nespecifické, tedy samo o sobě není dostatečně průkazné a
nedokazuje tedy zcela jednoznačně, že vyšetřovaná osoba má zvýšenou hladinu
alkoholu v krvi. Zkouška dechovou trubičkou nebo dechovým analyzátorem může
být ovlivněna přítomností jiných redukujících látek ve vydechovaném vzduchu
(étér,, kafr, páry organických rozpouštědel nebo aceton, jak je tomu při
hladovění), dále redukujícími látkami přítomnými v ústní dutině, uvolněnými ze
zubní pasty, ústní vody, apod.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXVIII
Pokud je tato zkouška pozitivní, a pokud vyšetřovaná osoba
požití alkoholu nepřiznává, je možné zkoušku po 15
minutách opakovat.
Při vyšetření dechu pomocí dechového analyzátoru např.
firmy Dräger se stanovuje přímo hladina alkoholu v dechu
(ne v krvi) vyšetřované osoby. I při tomto vyšetření se může
jednat toliko o výsledek nespecifický, neprokazující zcela
jednoznačně požití alkoholických nápojů před vyšetřením.
V případě pozitivního výsledku je nutno provést
vyšetření krve (jež je rozhodující pro určení stupně
ovlivnění osoby alkoholem).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXIX
Je zavedena policejní praxe, že v případě pozitivního
výsledku prvního měření dechovou zkouškou je měření
opakováno v intervalu pěti minut. Vzájemný rozdíl výsledků
měření nesmí být u hodnot nad 0,24 promile větší než 10 %.
Pokud následné měření vykazuje 10% rozdíl, zřejmě není
směrodatné, a je na místě přikročit k odbornému lékařskému
vyšetření.
Jakkoli k vyšetření přítomnosti alkoholu u řidiče
motorového vozidla dojde již na základě orientačního
vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce
provedené analyzátorem alkoholu v dechu, tak přichází
v úvahu rovněž odborné lékařské vyšetření, na čemž nic
nemění ani § 16 odst. 2 věty druhé zákona č. 379/2005
Sb., jež stanoví opak, jelikož z něj nelze bez dalšího
vycházet i pro účely trestního řízení.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXX
Odborné lékařské vyšetření je z hlediska naplnění skutkové podstaty
přečinu podle § 274 trestního zákoníku vhodné zejména tam, kde
orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce
provedené analyzátorem alkoholu v dechu ukazuje, že se hladina
alkoholu v dechu řidiče pohybuje v rozmezí 1,00 až 1,30
promile, a to vzhledem k obecně uznávané toleranci přesnosti
měření alkoholu pomocí dechových detektorů, která činí až 0,24
promile [0,3 při zaokrouhlení na desetinu nahoru; přitom opět srov.
její legislativní zohlednění v příloze zákona č. 361/2000 Sb., o
provozu na pozemních komunikacích, ve znění po novele provedené
zákonem č. 133/2011 Sb.],
.], resp. obráceně vzato, kde hladina
alkoholu v dechu řidiče činí alespoň 0,80 promile.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXXI
Najisto konstatovat, za pomoci orientačního vyšetření zjišťující obsah
alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu
(dechovou zkouškou), že u řidiče je evidentně stav nezpůsobilosti
k řízení motorového vozidla, by se dalo – s ohledem na nejvyšší obecně
uznávanou toleranci přesnosti měření alkoholu v takových případech –
až při naměřené hodnotě nejméně 1,30 promile alkoholu v dechu.
K prokázání alkoholu v krvi se odebere krev a podrobí metodě plynové
chromatografie – tato krevní zkouška je specifická, přesnější a
spolehlivější než dechová zkouška. Při bezpečném prokázání hladiny
alkoholu v krvi řidiče ve výši nejméně 1,00 g/kg (1,00 promile) není
třeba provádět další důkazy k prokázání stavu vylučující způsobilost
k řízení motorového vozidla ve smyslu § 274 trestního zákoníku.
Pozoruhodný článek – byť s širším dosahem:
Filip Josef: "Objektivní" zjištění výše alkoholu v krvi aneb důsledky
odmítnutí podrobit se na výzvu lékařskému vyšetření, [Bulletin
advokacie 10/2012, s. 36]
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXXII
Trestní odpovědnost není vyloučena ani v případě, že se nepodařilo
objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době řízení,
dokonce nemusí být zjištěno vůbec, protože skutková podstata přečinu
podle § 274 trestního zákoníku předpokládá stav vylučující způsobilost,
jejím znakem není konkrétní množství alkoholu, lze-li na uvedený stav
usuzovat ze souhrnu ostatních okolností, za nichž řízení motorového
vozidla probíhalo, zejména z druhu a množství předtím požitých
alkoholických nápojů, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče
apod. [rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000 sp. zn. 5 Tz
202/1999, publikované in: Právní rozhledy, 2000, č. 5, s. 221]. To
přichází v úvahu, pokud množství alkoholu v krvi řidiče nelze přesně
zjistit, protože vyšetření na přítomnost alkoholu řidič odmítl, resp. pro
nedostatek jeho součinnosti, nebo takové vyšetření bylo sice
provedeno, avšak jeho výsledek nelze považovat za přesný, popř.
přístroj, na němž byla zkouška na alkohol provedena, je zatížen
určitou nepřesností, jestliže výsledek odpovídá dalším důkazům
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 3 Tdo
1215/2007).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXXIII
Důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a snížení
jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké
výpovědi spolujezdců, policistů, lékařů, kteří prováděli
klinické vyšetření, atd. (srov. rozhodnutí č. 36/1984 Sb.
rozh. tr., č. 12/1985 Sb. rozh.
rozh tr. a č. 8/2005 Sb. rozh. tr.).
Závěr,, že předchozí požívání alkoholu vedlo u řidiče ke
snížení jeho schopností natolik, že nebyl schopen
bezpečně řídit motorové vozidlo, což bylo příčinou
nikoli nevýznamné dopravní nehody, mohou podporovat
též zjištění protokolu o nehodě v silničním provozu
s plánkem místa dopravní nehody a fotodokumentací
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 8 Tdo
586/2010).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXXIV
Jiné návykové látky než alkohol
Podle § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol,
omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě
ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací
schopnosti nebo sociální chování.
Pojem návyková látka byl zaveden novelou trestního zákona č.
175/1990 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 7. 1990. Podává se tu
demonstrativní výčet návykových látek (viz slova „a ostatní látky“).
Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů (a mj. i nálezu
Ústavního soudu ČR č. 299/1997 Sb.), obsahoval obdobné vymezení
návykových látek, které však navíc měly pojmový znak, že jde o
„látky, jejichž užívání může vyvolat závislost osob na nich“.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XXXV
Nový zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami
působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými
látkami a o změně souvisejících zákonů, který nabyl účinnosti dnem
1. 7. 2006, upravuje opatření směřující k ochraně před škodami na
zdraví působenými tabákovými výrobky (srov. § 2 písm. h) zákona
č. 110/1997 Sb. - tabákovými výrobky se rozumí tabákové výrobky
určené ke kouření, šňupání, sání nebo žvýkání, pokud jsou
vyrobeny zcela nebo zčásti z tabáku, včetně tabáku geneticky
upraveného, dále alkoholem a jinými návykovými látkami (v
tomto ohledu zákon odkazuje na zákon č. 167/1998 Sb.). V § 2
písm. k) citovaný zákon stanoví, že alkoholickým nápojem se
rozumí lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí též
nápoj, který není uveden ve větě první, pokud obsahuje více než
0,5 objemového procenta alkoholu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XXXVII - exkurs
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých
dalších zákonů, pak definuje pojem návykové látky podstatně úžeji, neboť
pro účely tohoto zákona se jimi rozumí návykovými látkami omamné látky
a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády o
seznamu návykových látek (§ 2 písm. a) cit. zákona).
zákona
463/2013 Sb. - NAŘÍZENÍ VLÁDY o seznamech návykových látek
Jen pro úplnost třeba poznamenat, že ustanovení § 84 odst. 3 zákona o
silničním provozu rozlišuje ještě pojem „psychoaktivní látky“ (v
souvislosti s úpravou zdravotní způsobilosti, resp. nezpůsobilosti k řízení
motorových vozidel – za situace, kdy zákon o silničním provozu nedefinuje
zdravotní nezpůsobilost k řízení, je závislost na alkoholu nebo na jiných
psychoaktivních látkách jediným případem zdravotní nezpůsobilosti k
řízení stanoveným přímo zákonem.
Pojem psychoaktivní látky“ ovšem není ani v zákoně č. 379/2005 Sb., ani v
jiném zákoně (např. v zákoně č. 167/1998 Sb.) zmiňován. Komentáře k
zákonu o silničním provozu zpravidla uvádějí,
uvádějí že to jsou látky (léčiva),
které aktivizují duševní činnost člověka, avšak vedou k lékové závislosti.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XXXVIII - exkurs
Toto nařízení stanoví
a) v příloze č. 1 k tomuto nařízení seznam
1. omamných látek zařazených do Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách1) a
2. dalších omamných látek, s nimiž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že
bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nezbytné umožnit zacházení jen na základě
povolení k zacházení, nebo je z tohoto důvodu nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky
obsahující tyto omamné látky byly vydávány v lékárně pouze na recept nebo žádanku
označené modrým pruhem směřujícím z levého dolního rohu do pravého horního rohu,
rohu (dále
jen „seznam č. 1 omamných látek“),
b) v příloze č. 2 k tomuto nařízení seznam
1. omamných látek zařazených do Seznamu II podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a
2. dalších omamných látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že
bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky
obsahující tyto omamné látky byly vydávány v lékárně na recept nebo žádanku bez označení
modrým pruhem, (dále
dále jen „seznam č. 2 omamných látek“),
c) v příloze č. 3 k tomuto nařízení seznam
1. omamných látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a
2. dalších omamných látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že
bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby látky a přípravky
obsahující tyto omamné látky byly používány pouze k omezeným výzkumným, vědeckým a
velmi omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení,
zacházení (dále jen
„seznam č. 3 omamných látek“),
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XXXIX - exkurs
d) v příloze č. 4 k tomuto nařízení seznam
1. psychotropních látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o
psychotropních látkách2) a
2. dalších psychotropních látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich
zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví,
nutné zabezpečit, aby látky a přípravky obsahující tyto psychotropní látky
byly používány pouze k omezeným výzkumným, vědeckým a velmi
omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení,
zacházení
(dále jen „seznam č. 4 psychotropních látek“),
e)) v příloze č. 5 k tomuto nařízení seznam
1. psychotropních látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o
psychotropních látkách a
2. dalších psychotropních látek, s nimiž je z důvodu rozsahu jejich
zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví,
nezbytné umožnit zacházení jen na základě povolení k zacházení, nebo je z
tohoto důvodu nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto
psychotropní látky byly vydávány v lékárně pouze na recept nebo žádanku
označené modrým pruhem směřujícím z levého dolního rohu do pravého
horního rohu, (dále
dále jen „seznam č. 5 psychotropních látek“),
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – XL - exkurs
f)) v příloze č. 6 k tomuto nařízení seznam psychotropních látek
zařazených do Seznamu III podle Úmluvy o psychotropních látkách,
látkách
(dále
dále jen „seznam č. 6 psychotropních látek“),
g)) v příloze č. 7 k tomuto nařízení seznam
1. psychotropních látek zařazených do Seznamu IV podle Úmluvy o
psychotropních látkách a
2. dalších psychotropních látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich
zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují
zdraví, nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto látky
byly vydávány v lékárně na recept nebo žádanku bez označení
modrým pruhem, (dále
dále jen „seznam č. 7 psychotropních látek“), a
h)) v příloze č. 8 k tomuto nařízení seznam přípravků zařazených do
Seznamu III podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
látkách (dále jen
„seznam č. 8 vybraných přípravků“).
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XLII
Pokud jde o jiné návykové látky než alkohol,
alkohol velice dlouho platilo, že
žádný právní předpis nestanovil, jaké jejich množství zakládá u řidiče
motorového vozidla stav vylučující způsobilost ve smyslu § 274 trestního
zákoníku.
Dlouhodobě, např. s přihlédnutím k vyhodnocení z r. 2009 provedeném
Nejvyšším státním zastupitelstvím stran podnětu k výkladovému
stanovisku, převažovala koncepce striktního odmítání požívání jiných
návykových látek řidiči a trestní odpovědnost za trestný čin ohrožení
pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona [nyní přečin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku]
byla vyvozována při prakticky jakémkoli množství návykové látky,
jestliže se podařilo prokázat její přítomnost u řidiče v době řízení
motorového vozidla (ovšem aniž by bylo přiléhavé označovat takový
přístup orgánů činných v trestním řízení jako tzv. nulovou variantu).
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy - XLIII
Za stěžejní bylo třeba považovat zjištění druhu a množství jiné návykové
látky u řidiče motorového vozidla, aby v době spáchání činu šlo o jeho stav
vylučující způsobilost k řízení. Nastíněná otázka se jevila být zásadní i
z toho pohledu, že v odborné znalecké veřejnosti panují rozdílné názory
na stanovení kvalitativní hranice způsobilosti řídit motorové vozidlo po
požití návykové látky.
Znalci toxikologové zastávali striktní (odmítavý) přístup vůči zneužívání
návykových látek řidiči, kdy pro vyvození trestní odpovědnosti postačí
zjištění přítomnosti jakéhokoli množství návykové látky, k čemuž se
v návaznosti na to ve znaleckých posudcích vyjadřují. Naproti tomu
znalci psychiatři se přikláněli k tolerantnějšímu přístupu ohledně
požívání návykových látek řidiči, tedy obecně nepovažují takové řidiče
za nezpůsobilé k řízení motorového vozidla, k čemuž požadují se
vyjadřovat ve znaleckém posudku.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XLIV
K posunu došlo rozhodnutím č. 23/2011 Sb. rozh. tr. [usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 449/2010], z
něhož je zřejmé, že jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod
vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno
nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale
též míra ovlivnění řidiče touto látkou. I zde se musí zkoumat,
jakou měrou byla použitou návykovou látkou ovlivněna
schopnost řidiče řídit motorové vozidlo. Nelze-li
Nelze stanovit druh,
množství a míru ovlivnění jinou návykovou látkou než alkoholem
v době řízení motorového vozidla jinak – k tomu zase srov.
rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.
tr – zpravidla se nebude možno
obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa,
přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř.
moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení
motorového vozidla.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XLV
A dále, že na základě poznatků o množství a druhu
návykové látky, eventuálně její koncentrace, době, po
kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a
jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel
ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Je možné si
představit i to, aby znalec z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie zjištění vztahující se k jiné
návykové látce vymezil, s jakým množstvím alkoholu
lze zjištěné množství a druh návykové látky v těle
řidiče porovnat.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XLVI
Že je třeba se zabývat konkrétním vlivem co do druhu a množství zjištěné
návykové látky na schopnost řidiče řídit motorové vozidlo v rozhodnou
dobu, k jehož posouzení by měl být přibrán znalec z oboru zdravotnictví,
odvětví toxikologie, a nestačí se spokojit s obecnými závěry znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, k možným důsledkům
požití návykové látky pro řidiče motorových vozidel a jejich řízení, potvrzuje
dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2010, sp. zn. 11 Tdo
981/2010.
Přesto, jak vyplývalo z rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr. v té části, v níž se
z hlediska požadavků na dokazování odkazuje na rozhodnutí č. 26/2008 Sb.
rozh. tr., nebyla zcela potlačena možnost, že důkazem o druhu, množství a
míře ovlivnění jinou návykovou látkou než alkoholu a snížení jeho
řidičských schopností, resp. způsobu jeho jízdy, mohou být obdobně jako
při požití alkoholu – spíše naprosto výjimečně, z důvodu obtížnějšího
laického rozpoznání příznaků užívání jiných návykových látek, též
svědecké výpovědi.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XLVII
Legislativní změna provedená novelou č. 233/2013 Sb., účinnou od 17. 8.
2013.
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 60/2001
Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb.,
zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb.,
zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb.,
zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb.,
zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb.,
zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb.,
zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb.,
zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 297/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb.,
zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb.,
zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 197/2012 Sb.,
zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb. a zákona č. 101/2013 Sb.,
se mění takto:
1. V § 5 odst. 1 se na konci textu písmene g) doplňují slova „než
alkoholem46) (dále jen „jiná návyková látka“)“.
Poznámka pod čarou č. 46 zní:
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - XLVIII
„46) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně
některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
2. V § 5 odst. 2 písm. a) se za slovo „nápoj“ vkládají slova „ani jinou
látku obsahující alkohol (dále jen „alkoholický nápoj“)“ a za slovo
„užít“ se vkládá slovo „jinou“.
3. V § 5 odst. 2 písmeno b) zní:
„b)
b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití
alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové
době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy
by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v
případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním
předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou,
pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní
hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,“.
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy – XLIX - exkurs
Důvodová zpráva k tisku 808/0 Poslanecké sněmovny [poslanecký návrh
zákona – volební období 2010 - 2013]:
„Podle zákona o silničním provozu platí, že řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na
zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky
nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky,
kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Dále platí, že řidič je povinen
podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele,
ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního
právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou
návykovou látkou. Zvláštním právním předpisem v tomto případě je zákon č.
379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými
výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak jeho ustanovení § 16.
Zatímco v případě odhalování a postihu řízení vozidla pod vlivem alkoholu
existuje bohatá rozhodovací praxe, včetně bohaté soudní judikatury z oblasti
trestního i správního soudnictví, v případě jiných návykových látek (drog) se
stále jedná o oblast do značné míry neprobádanou a zejména aplikačně
nedostatečně sjednocenou, což s sebou bohužel nese značné problémy při
efektivní vymahatelnosti zákona a tím i při zvyšování bezpečnosti provozu na
pozemních komunikacích.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – L - exkurs
Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu je v
současné době postihováno buď jako trestný čin (přečin)
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního
zákoníku, je-li
li řidič v důsledku jejího požití v tzv. stavu
vylučujícím způsobilost a jsou--li naplněny i ostatní znaky
vyžadované trestním zákoníkem, nebo jako přestupek podle §
125c zákona o silničním provozu, pokud se stav vylučující
způsobilost řidiče nepodaří zjistit nebo nepochybně prokázat.
Zatímco v případě trestního řízení je již aplikační praxe relativně
ustálená, neboť se stavem vylučujícím způsobilost mj. souvisí i to,
že ovlivnění návykovou látkou se již navenek jasně projevuje na
chování řidiče, resp. na jeho rozpoznávacích a ovládacích
schopnostech, v případě přestupkového řízení je situace o poznání
složitější. Je tomu tak z důvodu, že ačkoliv se navenek řidič nejeví
být ve stavu vylučujícím způsobilost, jeho ovládací a rozpoznávací
schopnosti zpravidla již budou takovou návykovou látkou ovlivněny,
čímž na řidiče bude dopadat ustanovení, podle kterého pod vlivem
návykové látky nesmí řídit vozidlo.
vozidlo
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LI - exkurs
Stávající praxe je zjednodušeně řečeno taková, že příslušník
Policie ČR (popř. jiný k tomu oprávněný orgán veřejné moci,
zejm. strážník obecní policie) na základě podezření, že je řidič
pod vlivem jiné návykové látky, řidiče vyzve k orientační
zkoušce pomocí detekční sady Drugwipe 5+. Takto provedené
orientační vyšetření je však nespecifické a pro potřebu
sankčního řízení také značně nepřesné a případný pozitivní
výsledek takto provedené orientační zkoušky ještě neprokazuje,
že řidič je návykovou látkou skutečně ovlivněn, nýbrž je pouze
podkladem pro policistu či jinou oprávněnou osobu k tomu, aby
rozhodla o dalším postupu. V případě pozitivního výsledku
orientační zkoušky je proto podezřelý vyzván k lékařskému
vyšetření s odběrem moči a krve. Tyto lékařem zajištěné vzorky
jsou poté zaslány do toxikologické laboratoře, kde se nejprve
provede tzv. screening moče prostřednictvím imunochemického
vyšetření, které potvrdí či vyvrátí, zda se ve vyšetřovaném
vzorku moči konkrétní návyková látka či více těchto látek
nacházejí.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LII - exkurs
Také toto vyšetření je však stále pouze orientační, tudíž samo o sobě ovlivnění
řidiče neprokazuje, neboť z něj stále není zřejmé, v jakém množství se
předmětná látka v těle řidiče vyskytuje, tj. zda vůbec a popř. nakolik je
způsobilá ovlivnit řidičovy ovládací a rozpoznávací schopnosti. K tomu, aby
řidiči bylo bez pochybností prokázáno, že je návykovou látkou ovlivněn, je
proto nutno následně přistoupit ještě k analýze krevního vzorku pomocí
specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií
a následně k interpretaci zjištěných výsledků, což se provádí formou znaleckého
posudku, jehož cena je závislá na počtu zjištěných látek. Bohužel tento
znalecký posudek pouze konstatuje zjištění určitého množství zakázané látky či
látek, aniž by z tohoto bylo možno učinit závěr, zda přestupce byl či nebyl pod
vlivem jiné návykové látky. K takové interpretaci je totiž pro změnu příslušný
pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který takto učiní
opětovně formou znaleckého posudku, což obnáší další nemalé náklady.
Uvedený postup je také značně časově náročný, což podtrhuje také skutečnost,
že i na ty nejzávažnější přestupky proti bezpečnosti provozu na pozemních
komunikacích se nadále vztahuje obecná úprava zániku odpovědnosti za
přestupek v důsledku plynutí času, takže není-li
není přestupek projednán (tj.
pravomocně dořešen) do jednoho roku ode jeho spáchání, odpovědnost za něj
zaniká a pachatel vyvázne bez jakéhokoliv postihu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LIII - exkurs
V rámci trestního řízení, tj. prokazování přečinu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku se tato
problematika již relativně stabilizovala a sjednotila, zejména s ohledem
na stanovisko kolegia trestního úseku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.
dubna 2011, které schválilo k publikaci ve Sbírce Nejvyššího soudu
(publikováno pod č. 23/2011) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010 (www.nsoud.cz), jehož právní
věta zní: „Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné
návykové látky než alkoholu, musí být nejen zjištěno, o jakou
návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění
řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v
době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě
nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím
způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 201 tr. zák. o trestném
činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Nelze-li
Nelze stanovit druh,
množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení
motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb.
rozh. tr.),
.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření
či přibrání znalce z oboru toxikologie, přičemž jejich zpracovatelé
podle výsledků odběrů krve, popř. moči, stanoví druh a množství
návykové látky v době řízení motorového vozidla.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LIV - exkurs
Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky,
eventuálně její koncentraci, v době, po kterou ji pachatel měl v
těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel
ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Pokud tedy nelze stav
vylučující způsobilost prokázat jiným způsobem jako např.
svědeckou výpovědí spolujezdců, policistů a lékařů, kteří
prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi o
chování obviněného, eventuálně i o způsobu jeho jízdy apod.,
je nutno provést všechny výše uvedené kroky, včetně
znaleckého posudku psychiatra. V případě řízení o přestupku
však neexistuje žádný rozsudek vyšší soudní autority či jiné
sjednocující stanovisko, které by usměrňovaly správní orgány v
tom smyslu, jaké jsou v rámci řízení o přestupku minimální
standardy k prokázání daného skutku.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LV - exkurs
Návrh řešení
Předložený návrh novely zákona o silničním provozu
vychází z nejnovějších vědeckých poznatků na poli
odhalování jiných návykových látek u řidičů, jenž byl již
také promítnut do právních úprav celé řady jiných států.
Spočívá v zavedení tzv. analytického principu, který je
založen na aktuálních poznatcích soudních lékařů a
soudních toxikologů, že minimálně u některých návykových
látek, včetně všech nejběžněji zneužívaných drog, lze
jasně specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče
pohlížet jako na ovlivněného návykovou látkou, a to i při
zohlednění možné odchylky prováděného měření.
měření
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LVI - exkurs
S ohledem na výše popsané problémy, které stávající právní úprava a její aplikace v
praxi působí, doporučil kupříkladu Výbor České společnosti soudního lékařství a
soudní toxikologie ČLS JEP již na svém zasedání dne 11. ledna 2001 legislativně
zakotvit do právního řádu České republiky tzv. analytický princip (legislativně již
upraven např. v Německu, Belgii, Švédsku či některých státech USA), podle
kterého, zjednodušeně řečeno, přítomnost tzv. ilegální drogy či jejích metabolitů v
krvi řidiče prokazuje ovlivnění řidiče touto návykovou látkou. Toto stanovisko
Výboru bylo následně prezentováno v časopise Česko-slovenská
Česko
patologie a soudní
lékařství č. 46, 2001, 2, s. 30, dostupné též na webových stránkách
http://soudnilekarstvi.cz/ext/Stanoviskodrogy.html.
/Stanoviskodrogy.html. Zde je však nutno současně
podotknout, že uvedené stanovisko bylo v květnu roku 2012 nahrazeno novým,
nazvaným „Odborné stanovisko k problematice posuzování ovlivnění řidičů
návykovými látkami“ (dostupné na webových stránkách
http://soudnilekarstvi.cz/03_pro_odborniky/).
Podle dosavadního zkoumání tzv. analytický princip není možno uplatnit u všech
„jiných“ návykových látek, lze jej však uplatnit u návykových látek, které jsou
v praxi zcela převažující. Jedná se konkrétně o substance 9-THC,
9
Amfetamin,
Methamfetamin, 3,4-Methylendioxymethamfetamin
Methylendioxymethamfetamin (MDMA), Morfin, Kokain,
Benzoylekgonin (viz aktualizované stanovisko Výboru České společnosti
soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP). Lze předpokládat, že s
rozvojem vědeckých poznatků nejenom v České republice, ale i v zahraničí, se
okruh návykových látek, u nichž lze bezpečně uplatnit tzv. analytický princip,
bude postupem času rozšiřovat.
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy – LVII - exkurs
Předložený návrh v návaznosti na výše uvedené vědecké poznatky
předpokládá, že v právním řádu by měly být vyjmenovány látky, u nichž
lze uplatnit analytický princip, a to s uvedením tzv. cut off hodnot
(mezních hodnot, při jejichž dosažení je již řidič nepochybně ovlivněn na
svých ovládacích a rozpoznávacích schopnostech). Z praktického
hlediska, a to i s ohledem na negativní zkušenosti s uváděním návykových
látek přímo v příloze k zákonu o návykových látkách, jakož i s ohledem
na legislativní řešení zvolené v oblasti trestního práva (viz nařízení vlády
k provedení trestního zákoníku), se navrhuje, aby zákon sám přímo
nestanovil seznam návykových látek, u nichž se uplatní analytický
princip, ale aby obsahoval zákonné zmocnění k vydání prováděcího
právního předpisu, kterým by mělo být nařízení vlády, neboť
předmětná oblast se přímo dotýká působnosti hned několika
ministerstev (zejména Ministerstvo dopravy, Ministerstvo
zdravotnictví, Ministerstvo vnitra). Nařízení vlády by pak stanovilo
seznam návykových látek, u nichž se uplatní analytický princip,
včetně stanovení mezních hodnot (tzv. cut off hodnot).
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy – LVIII - exkurs
V důsledku toho by odpadla potřeba nechat v každém jednotlivém
případě zpracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie a
postačovaly by pouze výsledky toxikologických zjištění, což by s
sebou nutně přineslo nemalou finanční úsporu na straně orgánů
veřejné moci a také zrychlení celého procesu. Navíc by nařízení
vlády obsahovalo relativně stručnou úpravu, kterou by v případě
vývoje na poli vědeckého poznání bylo možné snadno aktualizovat.
U ostatních, nevyjmenovaných látek, u nichž stávající vědecké
poznatky neumožňují stanovení jednoznačných mezních hodnot
a tudíž ani využití analytického principu, by se oproti
současnému stavu nic nezměnilo a muselo by probíhat
standardní zkoumání jako doposud. Takových látek je sice celá
řada, avšak v praxi představují, pokud jde o počet odhalených
případů řízení vozidel pod jejich vlivem, naprostou menšinu.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LIX - exkurs
V zájmu vyjasnění terminologie zákona se navrhuje zdůraznit, že zákon
rozlišuje mezi ovlivněním alkoholem a ovlivněním jinou návykovou
látkou ve smyslu zákona o návykových látkách, na který se navrhuje
odkázat v poznámce pod čarou. Za účelem zpřesnění zákona se rovněž
navrhuje zavedení legislativní zkratky „jiná návyková látka“, která se
pak důsledně promítá do těch ustanovení zákona o silničním provozu, v
nichž dosud nebyla zákonná terminologie důsledně respektována.
K bodu 2
V současné době zákon řidičům zakazuje požívat alkoholické nápoje, což
spojuje s tím, že je zakázáno řídit vozidla pod vlivem alkoholu. Praktické
zkušenosti však ukazují, že řidič se pod vliv alkoholu může dostat i jinak než
požitím alkoholického nápoje, který je definován zákonem č. 379/2005 Sb.
jako lihovina, víno a pivo, přičemž alkoholickým nápojem se rozumí též
nápoj, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Jedná
se zejména o různé čistící či jiné prostředky obsahující alkohol, která nelze
označit jako nápoj. V zájmu vyloučení jakýchkoliv praktických problémů,
které s tím souvisí, se proto navrhuje zákaz požívat alkohol rozšířit i na
jakékoliv jiné látky než alkoholické nápoje, a to při současném zavedení
legislativní zkratky, aby dopad uvedené změny do textu zákona byl co
možná nejmenší.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy – LX - exkurs
Současně se do tohoto ustanovení důsledně promítá terminologie jiných
ustanovení, když se pojem „návyková látka“ nahrazuje přesnějším a v jiných
ustanoveních užívaným pojmem „jiná návyková látka“.
K bodům 3, 5, 17 a 20
Navrhuje se zakotvit základní zásady fungování analytického principu u těch z
jiných návykových látek, u nichž současné vědecké poznatky z oboru soudního
lékařství a soudní toxikologie takové řešení umožňují. Do zákona se též
doplňuje výslovné zmocnění pro vládu, aby svým nařízením stanovila okruh
jiných návykových látek, u nichž se uplatní analytický princip, a to při
současném stanovení limitních hodnot, při jejichž dosažení již řidič bude
považován za ovlivněného takovou jinou návykovou látkou. Stejnou úpravu se
navrhuje zavést i ve vztahu k učitelům autoškoly, neboť by bylo nelogické,
aby pro ně platila jiná pravidla než pro řidiče.
Současně se navrhuje zpřesnění zákona v tom směru, aby chybně nepojednával o
ovlivnění řidiče alkoholickým nápojem, nýbrž o ovlivnění alkoholem. Řidič je totiž
ovlivněn nikoliv alkoholickým nápojem jako takovým, jehož složení může být
poměrně pestré, ale konkrétní látkou v něm obsaženou, tj. alkoholem. Tato
zpřesňující změna se důsledně promítá též do jiných ustanovení zákona, která
dosud v tomto ohledu byla nepřesná.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - LXI
Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a
jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku se řidič
považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Bylo vydáno na
základě zmocnění podle § 137 odst. 1 k provedení § 5 odst. 2 písm. b)
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tedy, že řidič nesmí řídit
vozidlo a jet na zvířeti bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v
takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejím
vlivem. Odkaz na takovou povinnost řidiče v silničním provozu, společně
s předpokladem limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,
byl již zakotven novelou uskutečněnou zákonem č. 233/2013 Sb. (dílčí
změna zákona o silničním provozu z poslanecké inciativy) Spočívá
v zavedení tzv. analytického principu,
principu který je založen na aktuálních
poznatcích soudních lékařů a toxikologů, že minimálně u některých
návykových látek lze specifikovat, od kterého množství je možné na
řidiče pohlížet jako na ovlivněného návykovou látkou. Nyní se s časovým
odstupem výslovně upravují limitní údaje jiných návykových látek, jako je
metamfetamin, amfetamin, 9-THC,
THC, MDMA, MDA, benzoylekgonin, kokain
a morfin – srov. blíže tabulka v nařízení vlády. Krevní vzorek se získává
oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče.
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - LXII
41/2014 Sb.
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 26. února 2014, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za
z
ovlivněného takovou návykovou látkou
Vláda nařizuje podle § 137 odst. 1 k provedení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 233/2013 Sb.:
§1
Stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot
(1) Stanovují se tyto jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje
pov
za ovlivněného takovou
návykovou látkou:
Mezinárodní nechráněný název návykové látky Limitní hodnota návykové látky
v českém jazyce
Delta-9-tetrahydrokanabinol (9-THC)
Methamfetamin
Amfetamin
3,4-Methylendioxymethamfetamin (MDMA)
3,4-Methylendioxyamfetamin (MDA)
Benzoylekgonin
Kokain
25
Morfin
10
-------------------------------------------- ------------------------------------
v krevním vzorku (ng/ml)
2
25
25
25
25
25
(2) Krevní vzorek se získává oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče.
Vybrané aplikační problémy týkající se silniční
dopravy - LXIII
Vláda nemůže nařídit, jaké množství drog je trestné, rozhodl ÚS
Ústavní soud zrušil část trestního zákoníku, díky které mohla vláda určit
prostřednictvím svého nařízení, jaké množství drog je trestné. Právní úprava
byla neústavní, kritérium trestnosti by mělo vyplývat přímo ze zákona. Soudci
zrušili také část vládního nařízení včetně tabulky vymezující „větší než malé
množství” jednotlivých omamných a psychotropních látek.
Nyní se tedy soudy musí při rozhodování řídit konkrétními okolnostmi
jednotlivých kauz a dřívější judikaturou.
Pokud by zákonodárci nechtěli ponechat plnou rozhodovací kompetenci
soudům, musejí zapracovat hodnoty "většího než malého množství" přímo do
trestního zákoníku, třeba ve formě přílohy. "My ale nic takového
nedoporučujeme nebo nevnucujeme, protože si myslíme, že je v moci soudů,
aby tyto věci řešily," řekl novinářům ústavní soudce zpravodaj Jiří Nykodým.
Samotná formulace "větší než malé množství" v zákoníku zůstává.
Již rozpracované případy se ještě dokončí podle dosavadní úpravy. Nález
Ústavního soudu vstoupí v platnost dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy za
několik dní, a nedotknou se starších kauz.
Podle vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové se budou drogové delikty
posuzovat jako před rokem 2010. [celá
celá zpráva]
zpráva
Vybrané aplikační problémy týkající se
silniční dopravy - LXIV
Pod č. 259/2013 Sb. uveřejněn nález Ústavního soudu
ze dne 23. července 2013 sp.
sp zn. Pl. ÚS 13/12 ve věci
návrhu na zrušení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb.,
trestní zákoník. Zrušeno tak bylo ustanovení trestního
zákoníku zmocňující vládu ke konkretizaci pojmu
množství větší než malé v případě omamných a
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
Nebyl shledán důvod pro odklad derogace a ke zrušení
dojde dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, tedy
nyní, přesně dnem 23. 8. 2013.
2013
Dopady i na novelu zákona o silničním provozu
provedenou zákonem č. 233/2013 Sb.?
Sb
Vypracováno sjednocujícího stanovisko trestního
kolegia NS ČR
Vybrané aplikační problémy týkající
se silniční dopravy - LXV
Dokazování trestné činnosti spojené s řízením motorového vozidla pod vlivem omamné a
psychotropní látky (odlišné od alkoholu) je nadále velmi komplikované a nákladné a požadavky
na jeho rozsah (založené na judikatuře, srov. např. rozh. č. 23/2011 Sb. rozh. tr.) nepřihlížejí
ke specifice ovlivnění řidiče drogou, která působí (na rozdíl od alkoholu) zcela individuálně,
toto působení není přímo a jednoduše závislé jen na kvantitě či kvalitě užité omamné látky.
Byla podána obžaloba na pachatele, který řídil motorové vozidlo po předchozím požití
pervitinu a rozborem vzorků krve u něj byla zjištěna hladina metamfetaminu ve výši 0,63
mg/l. Soud I. stupně věc opakovaně postupoval k projednání jako přestupek, když dospěl k
závěru, že pouze z nálezu metamfetaminu v krvi obžalovaného nelze učinit závěr, že míra
ovlivnění obžalovaného touto látkou byla taková, že obžalovaný nebyl schopen bezpečně
ovládat vozidlo v silničním provozu, tedy že se v době jízdy nacházel ve stavu vylučujícím
způsobilost k řízení motorových vozidel.
Krajský soud výslovně uvedl: „Nelze dle názoru krajského soudu danou otázku uzavřít tím, že
jiné návykové látky odlišné od alkoholu jsou natolik specifické, že ačkoliv u alkoholu je možno
určit hranicí ovlivnění, která vylučuje způsobilost k řízení motorového vozidla, u jiných
návykových látek to možné není. Souhlasit lze pouze s tím, že soudní praxe dosud takovou
hranici nestanovila na rozdíl od ovlivnění alkoholem.“ Krajský soud v tomto řízení přibral sám
k podání znaleckého posudku vědecký ústav, a to Psychiatrickou nemocnici Bohnice. Z posudku
tohoto posudku vyplynulo, že hranicí, pod níž není osoba při řízení motorového vozidla ve
svých schopnostech ovlivněna metamfetaminem, je hodnota do 25 ng/ml (0,025 ml/l), v
rozpětí 25-200 ng/ml (0,025-0,2
0,2 mg/l) jsou schopnosti osoby při řízení vozidla negativně
ovlivněny, nicméně nejde o úplnou neschopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, a nad hranicí
200 ng/ml
/ml (0,2 mg/l) dochází k podstatnému ovlivnění řidičských schopností, tedy o stav
vylučující způsobilost k řízení vozidla. Obžalovaný s 630 ng/ml (0,63 mg/l) metamfetaminu v
krvi tak nebyl dle závěrů tohoto posudku schopen v rozhodné době bezpečně ovládat
motorové vozidlo. Krajský soud v Plzni proto zrušil napadené usnesení Okresního soudu v
Chebu a soudu I. stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Vybrané aplikační problémy týkající
se silniční dopravy - LXVI
Pokud byl řidič ovlivněn návykovou látkou pod limitní hodnotu
zmíněného právního předpisu, avšak ze znaleckých posudků z oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie a odvětví psychiatrie, vyplynulo, že i
při tomto „podlimitním ovlivnění“ nejsou pachatelé způsobilí bezpečně
řídit motorové vozidlo. Soudy v těchto sporných věcech mnohdy
rozhodovaly tak, že trestní věci postupovaly k projednání přestupku.
Taková praxe je přitom v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze
dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, které do svého rozhodnutí
zahrnulo a promítlo i předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu, týkající
se „tzv. drogové problematiky při řízení motorových vozidel“, které
konstatovalo, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná
konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka
odlišně a rozdílně jej ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti. Ze
zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu a dále z rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo
449/2010 a sp. zn. 11 Tdo 981/2010 vyplývá, že okolnost, zda se řidič
nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, může stanovit pouze znalec
z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na
toxikologii.
Ve věci bylo podáno dovolání.
Závěr
Diskuse a případné dotazy.
Děkuji za pozornost.
JUDr. Miroslav Růžička, Ph.. D.
[email protected]