leden 2008 - Základní škola Horka nad Moravou

leden 2008 - Základní škola Horka nad Moravou

Tichý výkřik
Školní časopis ZŠ Horka nad Moravou
Leden 08
Adopce na dálku
ICQ
vs.Skype
Oláá, škola volá
Uspěli jsme ve Veroně
Miroslav Blažek: Od včel se
učím celý život
http://www.zshorka.cz
[email protected]
TIRÁŽ
Tichý výkřik
2
Tichý výkřik
Šéfredaktor: Ondřej Neplech
Zástupce: Jakub Spáčil
Grafici: Ondřej Neplech, Jakub Spáčil
Fotografie: Petra Doleželová
Distribuce, předplatné: Kateřina Pohlídalová, Daniel Nastoupil
Rubrika: Sport
Vedoucí rubriky: Ondřej Holubec
Redaktor: Daniel Nastoupil
Rubrika: Zábava
Vedoucí rubriky: Kristina Denková
Redaktoři: Jana Bubeníčková, Eva Hladišová, Klára Stehlíčková, Sabina Korcová, Petra Doleželová,
Iveta Jarošová
Rubrika: Svět kolem nás
Vedoucí rubriky: Klára Poulíčková
Redaktoři: Sabina Hamplová, Jana Sýkorová, Tereza Gottwaldová, Jana Mikešová
Rubrika: Co se (ne)děje
Vedoucí rubriky: Jakub Spáčil
Redaktoři: Kateřina Kisová, Kateřina Pohlídalová, Vladimíra Planičková, Vojtěch Měchurka, Pavla
Gapčová, Kateřina Pěrůžková, Eliška Zvonková
Slovo šéfredaktora
Konečně už je to
za náma...
Ilustrační foto: internet
Brý den. Zase uběhl nějaký ten čas
a vy v rukou držíte první číslo roku 2008. V
plném proudu se chystají prezidentské volby
a to nejen u nás, ale i v USA. Kája (Gott) se
nám oženil, ale to mnohé z nás nezajímá,
protože máme za sebou úporné sbírání
známek před pololetním vysvědčením a
převládlo u nás „totální vyčerpání“ z toho
všeho, co se teď kolem nás ve škole dělo.
Pro nás deváťáky je tohle vysvědčení
obzvlášť důležité v tom, že je poslední, které
se bude počítat při přijímačkách. A o to víc
se musíme snažit. Nikdo z nás si přece
nechce zkazit práci z minulých dvou let, kdy
jsme NĚKTEŘÍ nemohli večer před
důležitým testem ani usnout. V momentě,
kdy držíte v rukou lednové číslo, jsme
všichni ledově klidní, neboť všechny stresy
se známkami už utichly...
Ondřej Neplech
Tichý výkřik
CO SE DĚJE - NEDĚJE
3
MZDM pokračování...
Jistě už jste se těšili na pokračování našeho
utrpení v podání Městského zastupitelstva dětí a
mládeže. Minule jsme skončili u nádechů svobody.
Pokud to nechápete, tak nejste zaostalí, pouze si
nepamatujete minulý článek. Slíbili jsme vám další
informace ze zákulisí olomouckého magistrátu. Už je to
tady! Už je to tady! Už je to tady!!!
Ovšem naše přípravy na slavnostní setkání se
zástupci města začaly již předchozího dne večer a byly
úsměvně rozpačité. Největší oříšek byl úkol, abychom
se na to slavnostně „vyhákli“. Nechtěli jsme, aby to zase
vypadalo, že „přijel Vidlákov“, a proto jsme se opravdu
pěkně oblékli. Jistě vás nezajímá, co jsme měli na sobě,
ale pro pořádek na nás viselo toť totok: bílá košile,
modročerná košile, béžové kalhoty, rifle.
Oblečení jsme tedy vyřešili, a tak můžeme
pokračovat
směr
magistrát.
Bohužel
už
si
nevzpomínáme, v kolik hodin to začalo, ale to není
podstatné.
Hned jak jsme dorazili, a teď pozor, dostali jsme
chlebíčky. A to dokonce dva! A to dokonce každý!! A
pozor, přátelé a kamarádi, navrch jsme dostali... víte
co? Pití!
Když jsme se najedli a napili, odvedli nás do
jakési jednací síně, posadili za pultíky a vysvětlili, jak
se zachází s mikrofonem, který měl každý účastník na
pultíku. Nic jsme sice nepochopili, ale nám to nevadilo.
Museli jsme brzo vstávat, a proto jsme po příkladu
Miloše Zemana zalehli na pultíky. Ta baba cosi zamlela
a v sále to jenom zahučelo. Po krátkém úvodu jsme se
dostali do pro nás zcela nedobrovolné volby členů
MZDM. Už v prvních chvílích nám bylo jasné, že se
nám mezi kandidáty na zvolení vůbec nechce. Co
naplat, budeme se muset podřídit většině. Žel bohu
nás zvolili...
PS: Chtěli po nás, abychom tam chodili každých
čtrnáct dní (i když nám původně oznámili, že to bude
jedenkrát za tři měsíce). Chtít mohli. Od té doby jejich
neustálé výzvy, ve kterých nás žádají o připojení se k
zasedání, kvalitně ignorujeme.
Ondřej Neplech a Jakub Spáčil
Jarmark <džarmrk> : ))
Jak všichni očekávali, jarmark proběhl. Ne že by
musel, a ne že by se mu chtělo, ale protože nás baví.
Došlo k němu na naší škole v sobotu 1. prosince 2007.
Jarmark byla taková omluva od učitelů za promarněné
odpoledne ve škole, protože jak jste si všichni museli
všimnout, proběhl těsně před jarmarkem také den
otevřených dveří (Učitelé, prosím neberte zcela vážně
tuto větu, ale když ono není z koho jiného si na naší
škole dělat srandu :)). A takhle to začalo.
I když byla sobota, už „velmi brzo ráno“, ve dvě
hodiny odpoledne, jsme byli přítomni. Vstávat se nám
opravdu nechtělo, ale budiž, přišlo nás hodně.
Spořádaně usedáme do lavic, každý sám,
abychom nedej bože třeba neopisovali. Očima jen
koulíme, na co že se nás to v testu tážou. O pár desítek
minut později odevzdáváme test, většinou ze tří čtvrtin
vyplněný. Někteří z nás byli pod vlivem kofoly a
dosáhli tak nejlepších výsledků.
Kolem čtvrté hodiny odstartovalo vystoupení
před školou, které zhlédla docela početná skupina
věrných diváků. Poté se celé dění přesunulo do naší
„prťavé“ tělocvičny. Neříkáme, že je malá, ale prostě
takový počet návštěvníků se do ní nemohl za žádnou
cenu vejít. Kupující se ale činili, takže za pár hodin tu
zbylo jen pár kousků blíže neurčitelných výrobků.
Samozřejmě i náš časopis slavil obrovský úspěch v
podobě všech prodaných výtisků (to se ale přece dalo
čekat :-)). Na závěr po náročném dni, jsme se
konečně posadili a vychutnali si už předtím koupené
perníčky (ve slevě). Mňami mňami...
Jakub Spáčil a Ondřej Neplech
Grafici opravdu nemají jednoduchý život. Proč myslíte, že sem píšeme tuto bublinu? Ano, správně.
Nemáme článek, který by měl odpovídající velikost právě pro toto místo. Tímto bychom rádi apelovali
na redaktory jednotlivých rubrik, aby psali tak, jak mají. Tím myslíme nadpisy
text Arial 10. S úctou
GRAFICI
Arial Black 16 a
CO SE DĚJE – NEDĚJE
Tichý výkřik
4
Zazpívali jsme si s veronským sborem
Jednou v listopadu jsem s pěveckým sborem
Campanella, vyjela na týdenní zájezd. Protože
na zájezdy jezdíme velmi často, nebylo to pro
mě nezvyklé. Ovšem tento zájezd měl být jiný,
už kvůli tomu, že jsme jeli na festival do
italského města Verony.
Vyjeli jsme 19. listopadu. První den jsme
spali ještě v Česku, další jsme jen cestovali,
celou cestu všichni prospali, aby měli energii na
koncerty. Na naše oblíbené místo, které
navštěvujeme každý zájezd, jsme přijeli k
večeru. Toto místo nazýváme U Ježibaby, kvůli
,,pohledné“ majitelce. Tady jsme přebývali tak
asi dva dny a dvě noci.
Celý den poté se všichni připravovali na
koncert, přezpívávali si písničky a moc nemluvili.
Přijeli jsme do města a měli si nás rozdělit do
rodin, u kterých máme strávit jednu noc. Je to
vždy moc zajímavé bydlet u cizí rodiny, mají
trochu jiné zvyky než my a většinou se o nás
starají dobře. Tentokrát si mě a další mé
kamarádky vybral takový zajímavý černoch. On i
jeho rodina vypadali celkem slušně a chudí také
nebyli. Přijdeme však do domu a první dojem je
pach a nepořádek. Mají tři děti, dva bernardýny,
kočky a jiná zvířata. Na tuto rodinu asi ani jedna
z nás nezapomene.
Mimochodem večerní koncert se nám celkem
povedl. Potom jsem poznala ještě jednu rodinu,
ale odtamtud jsem si nedovezla žádné zajímavé
zážitky.
Nejdůležitější část zájezdu byl festival ve
Veroně. Ubytovali nás v hostelu, který vypadal
celkem slušně. Předposlední den nás naše
průvodkyně provedla po městě a po památkách.
Verona je město, kde se odehrál příběh Romeo a
Julie, je to velmi romantické a krásné město. Po
našem festivalovém koncertě nás místní sbor
pohostil všemi lahůdkami a byli na nás velmi milí.
Všichni jsme ve velmi dobré náladě, dobře
najezeni a spokojeni s výkonem. A ještě k tomu
se najednou dozvíme, že budeme zpívat naše
oblíbené písničky, radostně začneme a přidávají
se k nám i naši hostitelé. Všechny nás to velmi
pobavilo a potěšilo. Odešli jsme v dobré náladě
do našeho hostelu, kde jsme se uložili ke spánku.
Druhý den jsme vstávali brzo, konkrétně
náš pokoj zaspal, takže za pět minut jsme byli
převlečeni a sbaleni, nestihli jsme se namalovat,
účesat ani umýt - hrůza. Došli jsme pomalu k
autobusu a odjeli už konečně domů. Ještě ten
den kolem osmé hodiny jsme přijeli do Olomouce.
A konečně po dlouhé době jsem se vyspala ve
své posteli se svým plyšáčkem.
Pavla Gabčová
ZÁBAVA
Tichý výkřik
5
ICQ vs. Skype
Co je to ICQ??? ( áj sík jů)
Výhody a nevýhody ICQ a Skypu:
Všichni jistě víte, co to je a k čemu se to
používá. Vše vzniklo v roce 1996 díky
izraelské firmě Mirabilis. Protože někteří lidé
nevědí, jak si ICQ založit, tak vám tady
napíšu správný postup: když si ICQ stáhnete
a nainstalujete, objeví se vám tam okno, ve
kterém máte nabídku, jestli chcete založit
ICQ neboli nový účet. Rozkliknete nabídku
nový účet a založíte si ho, zvolíte si svoje
heslo a přezdívku. Číslo vám to vytvoří
samo. Pak si už můžete do sezamu kontaktů
přidávat další lidi. Ti, co nemají ICQ, tak si
ho mohou stáhnout na těchnto stránkách:
www.icq.atlas.cz , www.stahuj.centrum.cz ,
www.icq-planet.com.
Výhody ICQ - Icq je rychlejší než jiný
komunikační prostředek přes net. Má více
nabídek a dnes má ICQ i lepší úpravu.
Nevýhody ICQ – Někdy se stane, že když si
ICQ stáhnete, tak vám to může udělat v
počítači nepořádek a popřípadě ho i zavirovat.
Výhody Skypu – Komunikace přes mikrofon a
nestahuje viry.
Nevýhody Skypu – Když nemáte mikrofon,
tak vám to je k ničemu...
Tohle je vše, co bychom vám k ICQ a Skypu
řekly.
Co je to SKYPE??? (skajp)
Jistě znáte i Skype. Je to komunikační
program, ve kterém můžete s kamarády,
příbuznými a neznámými lidmi komunikovat
přes mikrofon a bedny (sluchátka). Skype se
instaluje podobně jako ICQ, akorát nemáte
číslo ale jen přezdívku, pod kterou si vás
mohou vyhledat i jiní příslušníci Skypu.
Zdroje: Internet a vlastní zdroj
Klára Stehlíčková, Peťa Doleželová
In & Out
Tak jsme si řekli, že poslouchat pořád to, co se líbí a nelíbí nám, už je celkem
nuda... Rohodli jsme se proto, že se zeptáme přímo vás...
1. stupeň
In
kreslit si obrázky na ruku
sbírat samolepky
hrát fotbal
jedničky
malovat
Out
„Na obědě po nás
opisovat
kluci hážou buchty nedělat
a
svou práci
jablka a strašně je tonevypadat hezky
baví!“ matematika
zlí lidé
mít samé
2. stupeň
In
já jsem in
grafitty
nosit rozkrok u kolen
spát v tričku
dobrá nálada
„Nejlepší je přece
chodi v
černobílým... je to
hezký a je to IN!“
Out
ty jsi out
hodně se učit
nosit pankáča
chodit blbě oblečený
obalovat si sešity
Sabina Korcová & Jana Bubeníčková
ZÁBAVA
6
Tichý výkřik
Křížovka
5
8
2
3
7
1
4
9
10
6
11
Tajen.
1) Píše na to učitel?
2) Máma zdrobněleně
3) Opak dne?
4) Hudební nástroj?
5) Noční pták?
6) Černý pták?
7) Vyjmenované slovo po s?
8) Je to kulaté a roste to na stromě?
9) Mládě koně?
10) Značka čokolády?
11) Zvíře, které žije pod zemí?
Toulky po českých hradech a zámcích
Častým navštěvovaným místem je
statní hrad Bouzov, který byl založen na
počátku 14.století. Prvním známým držitelem
hradu byl Búz z Búzova v letech 1317- 1339,
dalšími držiteli hradu se stali páni z
Vildenberka, kteří ale v roce 1382 hrad prodali
moravskému markraběti Joštovi. Ten jej
následovně přenechal v roce 1396 svému
přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů z
Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími
přestávkami téměř až do konce 15. století.
Existují domněnky, že se na Bouzově narodil
pozdější král Jiří z Poděbrad. Skutečností je,
že právě Jiří z Poděbrad postoupil panství
někdy před rokem 1442 svému stoupenci
Zdeňkovi z Postupic. V letech 1472 – 1696 byl
hrad v majetku mnoha různých českých a
moravských rodů. V letech 1895- 1910
proběhla celková rekonstrukce hradu, projekt a
plány vypracoval Georg von Hauberisser, který
na zakladě požadavků a představ arcivévody
Evžena Habsburského, velmistra řádu,
který stavbu financoval ze svých vlastních
prostředků.Poté celé panství kupuje Řád
německých rytířů.Do 1.1.1939 zůstal hrad
majetkem řádu, pak byl konfiskován jako
majetek spolku, ale nebyl uznán jako církevní
majetek. Jako i mnoho dalších byl řádovým
majetkem a byl předán do správy Gesellschaft
zur
Forderung
und
Pflege
deutscher
Kulturdenkmarer se sídlem v Berlíně. Po válce
byl znovu konfiskován. Od roku 1945 byl hrad
Bouzov ve správě Národní kulturní komise,
Státní památkové správy, Vlastivědného ústavu
v Olomouci a od 1.1.1994 je ve správě statní
příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.
Hrad je plně zařízen a vybaven. Většina
předmětů pochází ze soukromé sbírky
arcivévody Evžena Habsburského a částečně
ze sbírek Německého řádu. Novodobé zařízení
je pak speciálně vyrobeno pro objekt.
Tento článek patří do rubriky Svět kolem nás
Jana Mikešová
Všechno nejlepší, pane učiteli!!!
Tímto bychom prostřednictvím našeho školního časopisu popřáli vše nejlepší k
nezmiňovaným kulatinám panu učiteli Richardu Pavlovi. Přejeme mu více úřadování
(pan učitel ví), méně neposlušných žáků a učitelů :).
Redakce
SVĚT KOLEM NÁS
Tichý výkřik
7
Adopce na dálku
Na pomoc čeká zatím okolo 150
chlapců a děvčat z africké Keni a Guineje,
databáze hnutí se ale brzy rozroste o dalších
300 dětí.
Měsíc vzdělávání v Keni přijde
českého adoptivního rodiče na 600 korun, v
Guineji stojí 460 korun.
Příspěvky hradí
školné, školní uniformu, učebnice, sešity a
psací
potřeby.
Podle
dobrovolníků
Humanistického hnutí, kteří v obou afrických
zemích působí, nemusejí mít lidé ze zneužití
svých peněz obavy. Částky se nedostanou do
ruky ani dítěti, ani jeho rodičům, ale členové
hnutí je předají rovnou příslušné škole.
Informace o dítěti, jeho situaci i rodinných
poměrech získají zájemci na internetové adrese
www.humanisti.cz. Podle nich si mohou svého
„potomka" vybrat. Každého čtvrt roku se pak
seznámí se školními výsledky podporovaného
chlapce či děvčete, vždy po půl roce obdrží
aktuální fotografii svého svěřence. Adopce na
dálku neznamená pro „rodiče" jen výdaje. Z
dopisů dětí se dozvědí mnoho zajímavého i o
životě v Africe. K Humanistickému hnutí se hlásí
organizace i jednotlivci v 80 zemích světa. U nás
působí od roku 1993.
Komentář: Myslíme si, že to pomůže dětem, aby byly více vzdělané a v dospělosti mohly
mít lepší zaměstnání. Tím by se snížila chudoba a spousta lidí by měla lepší život.
Jana Sýkorová a Tereza Gottwaldová
Miroslav Blažek: Od včel se učím celý život
Můj dědeček je absolventem textilní průmyslovky. Letos oslavil 76. narozeniny.
Dlouho jezdil jako řidič nákladního automobilu. Čtrnáct roků pracoval jako školník na naší
škole.
Kdy a proč jsi začal včelařit?
Asi před čtyřiceti lety jsem dostal od pána,
který přestal včelařit, včelín a staré úly. Jiný
přítel z Horky mi dal dva roje.Od něj jsem se
učil, jak pracovat s rámky a jak se chovat u
včel.
Každým rokem mi včel přibývalo, ale i práce a
užitku. Jako každá věc na začátku stojí dost
peněz.Za několik let jsem koupil pojízdný
včelín pro 32 včelstev.
Kolik včelstev máš nyní?
Nyní udržuji 10 -12 včelstev.
Chodíš ke včelám s rukavicemi a v nějakém
zvláštním obleku?
Každý včelař má mít kuklu, rukavice a
plášť.Většinou
rukavice
a
kuklu
nepoužívám.Včelí bodnutí přijímám jako léčivý
produkt, stejně jako med a propolis.
Kdy a čím se včely krmí?
Včely se krmí v létě ze snůšky-nektaru a pylu z
různých květů. Brzy na jaře jim dávám medovou
vodu (pyl mají v zásobě). Před zimou se včely
krmí cukrovou vodou poměrem 3:2. Med včely
nadýmá, a protože v zimě nemají denní prolet,
tak by uhynuly.
Mají včely nějaké nemoci?
Včely podléhají různým nemocem. U nás je to
nejčastěji
Varoa
jakobsony
tj.malý
cizopasník.Proti tomu každým rokem léčíme
speciálnim mořidlem. Dalším nebezpečím je
mor včelího plodu.
Je těžké se naučit včelařit?
Není, začínající včelař se učí radou od starších
včelařů, z knížek a časopisů a od včel celý život.
Kolik času včelám věnuješ?
Včelaření je koníček a vyžaduje dost času.Máli být i nějaký užitek, tak dvě hodiny denně, při
medování až 6 hodin.V zimě včely spí a já
připravuji rámky pro příští rok. Ze starých
rámků vyvařuji vosk.
Lukáš Holubec
SVĚT KOLEM NÁS
Tichý výkřik
8
Dopoledne se školníkem
Rozhodl jsem se pozorovat našeho školníka,
pana Emila Razima, při jeho důležité práci.
„Když ráno přijdu, musím jít zkontrolovat kotel a
druhý zapnout, aby bylo ve škole teplo, musím zapsat
do sešitu, jestli fungují. Když je námraza nebo sníh,
vezmu sůl a posypu příjezdovou cestu a tu, co vede
kolem stojanu na kola. Po téhle práci nastane čas na
vyměňování žárovek a na opravování rozbitých věcí.
Asi v osm hodin se vydám na poštu.“
Musí totiž rozposlat objednávky pro školu, až
se vrátí z pošty, musí vypracovat nové objednávky na
košťata, žárovky a takové ty věci.
Ve svém nabitém programu si často nestihne
dát ani kávu nebo něco sníst.
Foto i text Vojtěch Měchura
Novoroční předsevzetí
Ptali jsme se zaměstnanců a žáků
naší školy, jestli si dávají novoroční
předsevzetí.
Dáváte si novoroční předsevzetí?:
Martina Hricová: „Moc ne, spíš ne předsevzetí,
ale přání. Abychom byli všichni zdraví.“
Pan učitel Jiří Vymětal byl naší otázkou
trochu zaskočený a chvíli bojoval s časováním
slova předsevzal (předsevžu, předsevzu,
předsevzím, předsevzdám), ale nakonec nám
odpověděl: „Předsevzetí si nedávám, protože
vím, že si ho stejně nesplním, změna je
dlouhodobá záležitost, není to otázka jednoho
dne.“ Panu učiteli bylo líto, že jsme mu položili
jen jednu otázku a sám si další vymyslel.
Takže jsme se dozvěděli, co dělal na Silvestra,
a že před nebezpečím úrazu letící láhví od
šampaňského se chránil kšiltovkou.
Miluše Žitníková: „ Dávám si jen taková, která
můžu splnit.“
Kateřina Glossová: „ Nedávám, protože
každý den je důležitý, ne celý rok.“
Jaroslava Vymětalová: „ Nedávám,
protože se mi nesplní. Když si dám, tak vždycky
že zhubnu, ale vím, že se mi nesplní, nikdy.“
Markéta Kvasničková: „ Ne, teda jo,
dávám, měla jsem skoliózu, a musím cvičit se
zády.“
Veronika Šálková: „Nedávám.“
Kateřina Kisová, Eliška Zvonková, Vladimíra Planičková
Lapač snů
Americký kmen Siouxů věří, že lapač
snů zachycuje dobré sny a špatné odhání.
Také prý chrání před negativní energií a
přináší štěstí - v lásce i v životě. Můžete na
něj narazit ve stánku na tržišti, nebo v
obchůdkách s orientálním zbožím. Lapače se
vyrábějí v různých velikostech, ale tvar a
materiál zůstává stejný. Spousta lidí ho nosí
jako šperk, ale aby lapač dobře chránil tvé
sny, měl by být zavěšený v prostoru, v
místnosti, kde spíš. Každá část talismanu má
svůj magický význam. Kamínek
uprostřed síťky znázorňuje osobnost člověka. Je
to střed, kolem kterého se točí svět.
Kruh lapače snů má dva významy.
Představuje svět a vesmír a také chrání
kamínek. Kruh má zastavit negativní síly.
Peříčka, která jsou spojena do párů, jsou
přivázána ke kruhu a rozdělují sny na noční
můry, které jsou zadržovány v síťce, a na pěkné
sny, které jdou do kamínku – tvého já.
ZDROJ: internet (www.doncico.blog.cz),
vlastní poznatky
Tereza Gottwaldová a Jana Sýkorová
SPORT
Tichý výkřik
9
Milan Vokurka: Své děti ke kolové nenutím
Milan Vokurka, třicetiletý sympatický muž ze Skrbeně, nemá doma kolo jako
obyčejní smrtelníci. Jako oko v hlavě střeží speciální bicykl – kolo na kolovou.
(Kolová je sport podobný fotbalu, jen hráči po hřišti jezdí na kolech. V
každém týmu hrají dva hráči, kteří kontrolují pohyb míče po hřišti na upravených
kolech bez brzd a pevným převodem. Dále se mohou míče při hře dotknout jen
hlavou. Brankář může ale zakročit jakkoli. Není přípustné šlápnout nohou na zem
– Wikipedie)
V kolika letech jste se naučil jezdit na
kole? Ve čtyřech letech, a to mi táta říkal,
že se to nikdy nenaučím. A kolovou, tu
hraji profesionálně od devíti let.
Hrál jste někdy fotbal?
Fotbal jsem nikdy nehrál závodně, ale
trénoval jsem mladší žáky v Horce nad
Moravou, mezi kterými byl i můj syn.
Jezdíte rád na kole? A jaká byla vaše
nejdelší ujetá trasa?
Moje nejdelší trasa měla 185 km a vedla
z Olomouce na Králický Sněžník. Rád se
jezdím odreagovat zrovna na kole.
Vedete ke sportu i vaši rodinu? K jakému?
Vedu je k všestrannému pohybu, učím je
pingpong, nohejbal a ještě spoustu dalších
aktivit. Nikdy jsem svoje děti nenutil k tomu,
aby hrály kolovou taky, ale malá projížďka do
přírody jim neuškodí.
Kam jezdíte nejraději na výlety? Máte
nějaké oblíbené místo kam rád chodíte,
když nemáte dobrou náladu?
Určitě do přírody a na kole. V okolí máme
pěknou krajinu, Litovelské Pomoraví, kde se
vždy dobře odreaguju. Ale rád se projíždím
na své modré motorce.
Jsou v kolové pozice jako ve fotbale?A na
jaké hrajete?
V kolové hrají jen dva hráči, brankář a
útočník. Já jsem brankář, ale můžu vyjíždět i
do útoku, takže hraju všude.
Petra Doleželová
FC „Vidlákov“ Horka
„Chcete jet na florbalový turnaj?“ zeptala se
nás paní učitelka Vrtalová. My jsme
samozřejmě souhlasili. Když jsme měli jet v
úterý na ZŠ Stupkova do Olomouce, bylo
nám oznámeno, že se nikam nejede. Učitel,
který s námi měl jet, najednou onemocněl.
Museli jsme si sehnat náhradu. Nikdo na
škole nebyl volný, až nakonec nás zachránil
Jíří Škarohlíd. Kluci ze 7. třídy (Dan Boyko a
Jirka Neplech) a my
deváťáci (Ondra
Holubec, Ondra Neplech, Tomáš Ptačník a
Dan Nastoupil) měli před sebou težký úkol:
dostat se do finále, ze kterého se postupuje
do okresního kola!
V prvním zápase jsme tak tak
porazili o hlavu větší kluky a druhý match
nebyl vůbec jednodušší, možná i horší.
Ale přes naši obranu není snadné se dostat a
pociťovali to protihráči v semifinálovém zápase.
Nakonec jsme postoupili do finále. „Vůbec jsme
to nečekali, dostat se až do finále.“ řekl jeden z
hráčů. Zatímco ostatní hráči hráli v perfektních
florbalových úborech (dresy, trenky, štuplny), tak
my měli pouze rozlišováky a hráli jsme v různě
barevných trenkách. Díky tomu nám ostatní říkali
„Vidláci“.
Finálové boje probíhaly na ZŠ Demlova, kde
nám ostatní týmy ukázaly, jak se hraje
florbal. Ještěže naše skupina nebyla tak těžká a
konečném pořadí jsme se umístili na krásném 4.
místě v kraji.