Jánoš Bihari

Data » Osobnosti » Jánoš Bihari
http://romani.uni-graz.at/rombase
Jánoš Bihari
Milena Hübschmannová
"Bihari je nejvýznamnější maďarský hudebník a největší mistr hudebního přednesu z první poloviny
19. století. → Verbuňky se v jeho podání stávají skutečně uměním, které vrcholně reprezentuje
maďarskou lidovou hudbu." (Ervin Major)
Jánoš Bihari byl Rom-Cikán. A cikánská muzika se stala v Maďarsku devatenáctého století takovou
módou, že počet cikánských kapel nestačil uspokojit poptávku majitelů vináren a restaurací. Přesto
Bihariův životopisec, Ervin Major, píše o Biharim jako o maďarském hudebníkovi. A to je příznačné.
Příznačné je, že ani sláva cikánské hudby neočistila pojem cikána od zkresleného, stereotypního obrazu
[→ Stereotypings and Folklorizations], který se zakořenil v představách gadžů: cikán – vandrák,
otrhanec, žebrák, zloděj. Nebyl-li Rom ani vandrák ani žebrák ani zloděj, ba přesáhl-li nějakou svou
schopností průměrné neromy, nemohl být přece cikán. Byl povýšen do stavu "Maďarů", "Slováků",
"Španělů", byl považován za jakéhosi "čestného gádže ". Konečně i císařovna Marie Terezie souzněla
s touto představou a v roce 1761 ji kodifikovala v předepsaném oficiálním označení pro Cikána: "Új
Magyár" – "Nový Maďar". [→ Maria Theresia and Joseph II] Ještě v roce 1967 byly na EXPO v
Montrealu prezentovány výrobky romských uměleckých kovářů z Podunajských Biskupic u Bratislavy
jako "slovenské lidové umění".
Zkreslený obraz cikána, obecně tradovaný z pokolení na pokolení, nepochybně způsobil, že u nejedné
významné osobnosti v dějinách nám unikl její romský původ. Což zpětně přispělo k tomu, že negativní
stereotyp Cikána byl utvrzen a tradoval se dál. Bludný kruh příčiny a následku. O "cikánském původu"
Jánoše Bihariho se ví, i když se o něm hovořilo jako o "maďarském hudebníkovi". Ví se o něm právě
proto, že cikánská hudba v Maďarsku získávala v posledních dvou stoletích prestiž, a i pro neromského
hudebníka bylo ctí, mohl-li se stát členem cikánské kapely. Ještě v sedmdesátých letech dvacátého
století jich v Budapešti hrálo kolem stovky.
Třebaže měl Jánoš Bihari své životopisce, Gábora Mátraye a později Ervina Majora, mnoho věcí o
jeho životě nevíme – zejména o životě osobním a rodinném. Hudební historiky zajímal samozřejmě
na prvním místě jako hudebník.
Jánoš Bihari se narodil 21. října 1764 v Nagyabonyi, v Maďarsku. A zemřel 26. dubna 1825 v Budapešti.
Do Budapešti se přistěhoval patrně v roce 1801 nebo 1802. Gábor Mátray o něm v roce 1853 píše:
"Bihari přišel do Pešti, do největšího a nejhustěji obydleného města naší země, aby nabyl
zkušenosti a využil všech možných příležitostí života, a také aby se vzdělal v hudbě a dovedl k
dokonalosti své nadání instrumentalisty. Brzy se proslavil a hudbymilovné publikum ho za to
bohatě odměňovalo. Protože zaujal první místo mezi veškerými lidovými hudebníky v Budapešti
a vůbec v celé zemi, byl zván, aby hrál při nejrůznějších veřejných i soukromých slavnostech.
Hrál v Budě při hostinách šlechty, v Bratislavě při korunovaci, při dvorských oslavách, na
zemských sněmech – a to ještě v roce 1825 nedlouho před svou smrtí. V prvních dekádách
devatenáctého století vystupoval vždy jako interpret maďarské hudby. Byl zván dokonce do
Vídně, aby dostal lesku císařským slavnostem a dvorním banketům. Ve Vídni vystupoval se svou
kapelou běžně téměř každý rok."
Když byl 18. října 1814 uspořádán ve Vídni velkolepý průvod na oslavu vítězné bitvy nad Napoleonem
do Lipska, hrála tu i Bihariho kapela. Bihariho hudba provázela i vídeňský kongres – v době jeho
-1-
Data » Osobnosti » Jánoš Bihari
http://romani.uni-graz.at/rombase
konání strávil Bihari se svou kapelou ve Vídni téměř celý rok. Dostávalo se mu nejvyšší císařské
milosti, směl hrát před císařským dvorem, a byl odměněn řadou vyznamenání.
"Když Kteřina Pavlovna, vdova po knížeti z Oldenburgu, pořádala 1. června 1815 na Margaretině
ostrově mezi Budou a Peští slavnost na počest své sestry, manželky našeho vysoceurozeného
arciknížete Josefa, vyznamenal se tu Bihari se svými druhy jako interpreti maďarské hudby."
Ačkoliv Bihariho kapela získala nesmírnou oblibu a slávu, byli tři její členové násilně odvedeni do
armády. Bihari se obrátil ke dvoru se žádostí o jejich propuštění.
"Nehledě na tělesné strázně jsem se i se svými druhy snažil zavděčit svou hudbou publiku, avšak
když mi kapitán Miller ukradl mé nejlepší ruce, nemohu ctěnému národu prokazovat žádné další
služby."
Žádosti Bihariho nebylo vyhověno. Nicméně už v roce 1820 hrál opět při oslavách provázejících
vojenské manévry. Sešli se tu nejen maďarští šlechtici, ale i význační zahraniční hosté. Vzácnému
publiku se předváděly tradiční národní maďarské hrátky, při nichž se například krotili divocí koně
nebo býci, a jako reprezentanti maďarské kultury tu nesměli chybět ani cikánští hudebníci – kapela
Jánoše Bihariho. Ve zprávách z té doby se píše:
"Náš slavný houslista Bihari hrál tak příjemně maďarským způsobem, že i ti, kdož ho dříve
neznali, poslouchali s potěšením jeho mistrovskému přednesu. Velké překvapení zažil anglický
princ, když spustil Bihari píseň "Marlborough". Princ a jeho čtyřčlenný doprovod byli tak dojati,
že po chvíli zpívali zvesela s sebou." (Hazai és külföldi Tudosításog, 1820.)
K obdivovatelům Bihariho patřil pochopitelně i → Franz Liszt. Napsal o něm:
"Tóny, které vyluzují jeho čarovné housle, dopadají jako kapky nektaru na náš okouzlený sluch.
("Die Zigeuner und ihre Musik in Ungarn")"
Na jiném místě téže knihy píše Liszt:
"Jeho (Bihariho) hra, třebaže prostoupená žárem, bez něhož se maďarské publikum nenechá
strhnout, nebyla přetížena zbytečnými vedlejšími ozdobami... Bihari měl schopnost vrozenou
cikánské rase, totiž asimilovat a pojit zdánlivě vzájemně si odporující prvky."
Od Liszta se dozvídáme, že Jánoš Bihari hrál se svou kapelou tance nejen maďarské, ale i "kalamajky",
"čtverylky", skotské tance, "allemány", francouzské tance, menuety a podobně.
Nejraději hrál Bihari skladby od Csermáka, Lavoty a samozřejmě vlastní kompozice. Nejznámější z
nich jsou "Ukolébavka", "Requiem za syna", "verbuňky" jako "Šest seků šavlí", "Když už nejsou
peníze", "Stovka mužů", a pak serie písní korunovačních. Protože slavný houslista a primáš Bihari
neznal noty, nemohl si své skladby zapisovat. Většina z nich se stala darem okamžiku pro ty, kdo měli
to štěstí je slyšet. Některé Bihariho skladby zapsali notári – hudebníci, kteří noty znali. Mezi strohým
notovým záznamem a skvělým Bihariho přednesem byl ovšem nebetyčný rozdíl, a tak si geniovu
hudbu mohou představit pouze lidé obdaření nejen hudební fantazií, ale také srdcem s Boží jiskrou.
-2-
Data » Osobnosti » Jánoš Bihari
http://romani.uni-graz.at/rombase
Jak tento romský genius hudebního přednesu vypadal? Liszt ho na základě informací, které dostal od
Mátraye, popisuje takto:
"Bihari byl velké, silné postavy (...) Nemiloval ostré nápoje, a pokud pil, činil tak jenom aby
neurazil přátele. V tomto směru držel velice přísně i členy kapely. I jinak vyžadoval pevnou
kázeň. On i členové jeho kapely chodili oblečeni do krojů, které jim štědře opatřoval plukovník
Karel Kubinyi. Kroj sestával z tmavomodrých kalhot maďarského střihu, zdobených černými
prýmky a třásněmi, a z červeného "dolmanu" (dolman uherský vojenský nebo šlechtický slavnostní
plášť, vyšívaný a zdobený šňůrami), jehož rukávy byly pošity ovčí kožešinou. Na hlavě "kalpak"
(kalpak vysoká čepice s kožešinovým okrajem) z vydří kožešiny s bílými pery (...) Bihariho oděv
zdobily na rozdíl od ostatních třásně zlaté."
Vypráví se, že Bihari měl být vyznamenán rakousko-uherským císařem. Uvolil se vyznamenání
přijmout pouze s podmínkou, že je dostanou i ostatní členové jeho kapely. Podle Gábora Mátraye
navštívil Jánoš Bihari se svou kapelou všechna významná města rakouského mocnářství. Vystupoval
v Maďarsku, v Semihradsku, v Chorvatsku, na Slovensku.
Dne 4. prosince 1824 byl Bihari pozván, aby hrál na slavnostním uvedení nových úředníků do městského
zastupitelstva v Egeru. Na zpáteční cestě se převrhl jeho kočár a rozdrtil Biharimu levou ruku. Přes
veškeré úsilí vynikajícího lékaře Stáhla z Györu, zůstala ruka chromá. Slavný hudebník nicméně
nepřestal hrát, účinkoval dokonce ještě při zemském sněmu v Bratislavě v roce 1825, ale nikoli už
jako primáš. Roli primáše po něm převzal Jánoš Šarközi.
V době své slávy prý žil Jánoš Bihari jako aristokrat. Když přijížděl hrát do cizích měst, bydlel v
luxusních hotelech a housle mu nosil jeho olivrejovaný sluha. Zemřel prý však v bídě tak jak se stalo
mnoha jiným slavným osobnostem. Na portrétu, na kterém jej zobrazil známý maďarský malíř Jánoš
Donát, zůstal Bihari pro všechny budoucí časy podmanivým aristokratickým krasavcem tmavé pleti
s uhrančivýma očima, oděným v honosném, zlatem zdobeném kroji.
Čím se však zapsal do paměti těch, kteří vědí alespoň něco o cikánské hudbě, je legenda o jeho geniální
virtuozitě, o notami nezachytitelném kouzlu charakteristickém právě pro hudbu cikánskou. A tak i ti,
kteří ho prezentovali jako "Maďara", "maďarského hudebníka", nejvýznamnějšího interpreta "maďarské
lidové hudby", došli nakonec vždy k tomu, že se na jeho neopakovatelném umění podílelo právě jeho
cikánství – jeho → romipen .
Literatura
Liszt, Franz (1883) Die Zigeuner und ihre Musik in Ungarn. Leipzig.
Major, Ervin (1928) Bihari János. Budapest.
Mátray, Gábor (1853) Bihari János magyar népzenész. in: Kubinyi, Ferenc / Vahot, Imre (eds.)
Magyarország és Erdély képekben II. Pest, pp. 156-161.
Sárosi, Bálint (1996) János Bihari: Zigeunerprimas und Verbunkoskomponist – Zum
gegenwärtigen Stand der Forschung. Die ungarische "Zigeunermusik" (= Schriftenreihe des
Dokumentations- und Kulturzentrums Deutscher Sinti und Roma 5), in: Awosusi, Anita (ed.)
Die Musik der Sinti und Roma. Bd. 1. Die ungarische "Zigeunermusik" (= Schriftenreihe des
Dokumentations- und Kulturzentrums Deutscher Sinti und Roma 5), Heidelberg, pp. 57-79.
Milena Hübschmannová
December 2001 / Prague, Czech Republic
-3-